Boj o život
hrálo se Denně
od: 04. března 2012 20:54 do: 22. listopadu 2012 22:35
Dobrodružství vedl(a) Isolda
| |
 | 6 osob sedí v hospůdce U Draka. Popíjejí, dávají si večeři. Je chvíli po setmění. Někteří si povídají. Vše ale přeruší, příchod temných psotav. Všechny v hospůdce uspí...ti se pak po dvojcích probouzejí v celách. Dokáží si probojovat cestu ke svobodě? Těch 6 postav jste vy! Jste beze zbroje, beze zbraní. Máte na sobě pouze spodní a svrchní část oblečení...a jste v holých celách kde nic není, krom jedné dřevěné postele a jedné přikrývky...cela je zatuchlá, smradlavá navíc sem tam proběhne krysa. Co vás čeká? Co po vás kdo chce? |
| |
| Isildur Probouzíš se v té cele, je tu chladno, ale ty si vcelku zvyklý, vedle tebe, leží dívka, tak 15, max 16 let. Má krátké hnědé vlasy...dost průhledné tričko a kraťásky. Jinak na nohou a na rukou má poměrně čerstvé odřeniny. Vypadáto, že se pomylu probírá. Leží ne břiše obličejem dolů. Nic u sebe nemáte jen to co jste měli pod zbrojí, pokud ste tam nic neměli tak na sobě máte nějaké staré potrhané hadry. V cele je jen malé mřížované okénko, a dveře sou ocelové. Dají se otevřít jen zvenčí. Je tu jedna dřevěná postel a jedna přikrývka. |
| |
 | Sedím si hezky pohodlně v hospodě a popíjím pivo. Právě jsem zkončil v jedné válce jakýsi bratr zabil svého bratra nebo tak něco tyhle detaily pro mě nejsou důležité. Hlavní je že jsem byl na vítězný straně a odnesl jsem si slušnou kořist. hostinský mi přináší pěkně vypasenou slepičku a já se do ní s chutí pustím. Jídlo zapíjím pivem. Najednou dovnitř vtrhnou jakýsi černě oblečený chlapíci. Zvednu k nim pohled ovšem nedělám nic pochybuji že jdou po mě. Najednou se my začnou křížit oči a pomalu upadnu do tmy. Probouzím se na seně v nějaké kobce. Zatraceně jak jsem se sem dostal zas tolik jsem nepil, pomyslím si a vrávoravě se zvednu rozhlédnu se po okolí a všimnu si dívenky. A co má znamenat tohle? jestli si ze mě někdo udělal srandu tak se nevrátí v jednom kuse, pomyslím si, ale pak si rozpomenu na černě oblečené chlapíky. Že by oni mě uspali kouzlem? A kde to sakra jsem, pomyslím si a přejdu ke dveřím. vyhlédnu malým okénkem ven a pak zabušim svou velkou pěstí na dveře poměrně velkou silou. Hej okamžitě my vysvětlete co tady DĚLÁM, zařvu skrz dveře. |
| |
| Isildur Nikdo se se neozve. Je tam hrobové ticho. Jen za tebou se ozve zasténání té dívky. Když se na ní podíváš, uvědomíš si, že když si přišel do hostince, tak si ji viděl sedět v koutě, četla si knihu a byla oblečena v nějaké róbě a u sebe měla hůl. Ona se pomalu nsaží zvednout ze země. Všimneš si, že má podrápaný obličej, docela čerstvě a celou přední část těla. Její tročko je zepředu potrhané a zakrvácené. Pravděpodobně je to nějaká čarodějka a snažila se těm chlapíkům bránit. |
| |
| Zamračeně se podívám na dívku. matně si pamatuji že jsem ji viděl v hostinci. Další mág. Člověk se jich nezbaví dokud jim neprožene meč hrdlem, pomyslím si a zase se otočím ke dveřím. OKAMŽITĚ TO VYSVĚTLETE NEBO VÁM TY DVEŘE ROZMLÁTIM, zařvu skrz ně. Jsem teď docela v ráži a navíc tu je postel kterou mohu použít jako beranidlo takže to nejspíše zkusím i když se neozvou. Co si myslí že dělají napadat pocestný jim dám za vyučenou, pomyslím si. |
| |
 | Mě se jim nepovedlo uspat. Snažila sem se jim bránit, ale poté co vyvolali, kerbera a další podobné potvory tak už to dále nešlo...prostě mě přemohli. Cítím že dveře sou zapčetěny magiíí, ale já ji tu nemohu použít. Ta cela je speciálně vyrobená proti mágům a těm co by chtěli rozbít dveře. Všimnu si co mám na sobě a rachle se zabalím do přikrývky. Navíc se toho hromotluka bojím...do toho všeho mě z něj bolí hlava jak huláka. "Uklidněte se...ty dveře nerozmlátíte i kdyby ste se snažil sbevíc. Tahle cela je chráněná proti magii zevnitř a je chráněná proti útokům zevnitř. A přestaňte křičet. Tohle nemá cenu." řeknu mu tiše a rotřeseným hlasem. |
| |
| Ty mi do toho nekecej. to se teprve uvidí jestli to nepujde vyrazit, zabručím na holčinu. Přejdu místnost k postely a nadzvednu ji. Přetočím ji na bok abych ji použil jako beranidlo. Tak to se teprve uvidí jestli mě tyhle fajnový dvířka dokáží zastavit. Magie je dobrá na jim podobný bačkory uvidíme jak si poradí s hrubou silou, pomyslim si a vyrazím proti dveřím s timhle provizornim beranidlem. |
| |
| Isildur Jediné co tu rozmlátíš je ta postel, protože narazíš do nějaké magické bariéry. A ty poodletíš několik metrů dál. Málem si spadl na to děvče. Na které doleěli pryčny z postele. Ona si kreje hlavu rukama. |
| |
| Povzdechnu si když si nedá říct. Možná protože sem mág....je to teda pěkný hulvát, bručoun a huláká jak na lesy. Vykřiknu když se psotel rozletí na třísky a pryčny z vrchu přiletí na mě. Přikreji si hlavu rukama a chráním se tím. Zasyčím bolestí když na mě pryčny doletí. Málem na mě spadne i ten hulvát. |
| |
| Beranidlo ani nenarazí do dveří a rozletí se na kousky. Odhodí mě to dozadu a málem spadnu. Zamračeně se koukám na dveře. Dobře tak takhle se ven nedostanu. Tak prostě praštím prvního kde bude tak blbý a strčí sem svuj rypák, pomyslím si. Vyberu si největší kus v celku a opřu se o zeď vedle dveří. První kdo vejde je synem smrti, pomyslím si. |
| |
| Isildur Otevřou se dveře a než stihneš cokoliv udělat tak tě cosi uděří do ruky a dřevo ti vypadne. Pak tebe i tu holku obklopí magická bariéra. Je neprolomitelná. Dovnitř vstoupí muž s popáleným obličejem, dost čerstvě popálenýma nenávistně se zahledí na dívku. Ona mu zjevně zavinila. "Jste tu, zatčeni pro velezradu říše a celého magického světa. Ty děvko si zabila svého mistra a ty člověku si zabil sppousty lidí, ale tvůj poslední zabitý muž byl Král této říše, v, které si si vesele popíjel a pojídal. Vy dva budete jeden tým a budete bojovat v aréně...pokud přežijete 50 soubojů OBA tak si možná vybojujete svobodu. Pustím vás z těch barér a přinesu jídlo, ale nejprve nechám odklidit ten bordel a hlavně ty člověče musíš být v klidu." řekne ten muž. |
| |
| Magie, odplivnu si nenávistně když my vyletí klacek z ruky asi to čekal. No a co. Neptám se kdo je muj soupeř v bitvě. i kdyby to byla tvoje babička bylo by my to u pr*** dokud my někdo zaplatí tak na tom nezáleží bačkoro, houknu na něj a přistoupim blíž k bariéře která mě dál nepustí. Něbýt toho už bych si s jeho hlavou dribloval po vězení. To si jenom myslíš nebudu bojovat když nejsem zaplacený a ani tak bych nebojoval tohle není bitva tak jdi na skálu a klidně si tam pobreč, zabručím. Mám dost mizernou náladu že jsem ani pořádně neutratil svoji odměnu z poslední války. |
| |
| Isildur Přijdou nějací posluhovači nechají tu jídlo a pití a uklidí ten čurbes. "Člověče ty si to nepochopil, si zatčen za vlastizradu stejně jako ta malá kur** támhle v koutě." Jídlo je nějaký kousek masa, chleba a k tomu má každý v pohárku vodu. Odejde, zabouchnou se dveře, obnoví se kolem nich bariéra a kolem vás se zruší. |
| |
| "Aha takže, sou to ti co jsme si myslela a pravděpodobně sme v nejvíce střežené věznici v téhle říši. Každý kdo je zatčen si svobodu může vybojovat. Nakonci mu vrátí jeho věci a může si zajít kam chce. A ti muži sou nekromanceři a vyovlávači. Někteří sou i nemrtví." řeknu smutně. Vezmu si svůj příděl a najím se a napiji. |
| |
| A tys nepochopil že my je to úplně ukradený ty synu tlusté ogří matky, zavolám za nim. Nabručeně se posadím zase na svoje místo a jídla se ani nedotknu. Prohlížím si věci v cele a hledám něco čim bych ho mohl praštit až se tu objeví příště. Tak vězení. To mají blbé kdyby měli krapet rozumu tak by mě už nepouštěly ve chvíli kdy se my dostane do rukou zbraň se postarám o to abych nepřežili další týden, pomyslím si. |
| |
| "Ty proti mě něco máš?" zeptám se toho hulváta. On mi začal tykat tak nevidím důvod proč já bych nemohla. Pravděpodobně nesnáší mágy, a navíc je to žoldák...válečník. Možná proto se ke mě nechová no...hezky. pomyslím si. Když mi dopoví tak se zbalaím do deky a snažím se spát, ale moc to nejde když ten idiot rozbil postel tak musím ležet na zemi. |
| |
| Zamyšleně sedím na zemi. Po chvíli si přitáhnu jídlo a jsem rozhodnutý jim splatit každý kousíček masa který jsem musel na tom nádherným kuřátku nechat nesnědený. Ne nemám, odpovím ji klidně. Rozhodnu se pro nádobí (podnos) na kterém přinesly jídlo a vezmu si ho k sobě. Lepší improvizovaná zbraň než žádná a když na to přijde tak vojáci jako já jsou schopný zabít člověka i holýma rukama zvláště takovéhle trasořitky kdyby se my kterýkoliv z nich dostal do sevření tak bych ho rozlomil v půli. |
| |
| Dexter a Melodon Oba dva se po útoku v hospůdce probouzítě v tmavé cele. Je tu jedna postel celá ze dřeva, jedna přikrývka a jedno malé mřížované okénko. Dveře z cely jsou ocelovéa otevíratelné pouze z venku. Najdete tu také dva talířky a dva pohárky. V pohárcích je voda a na talířcívh je kus masa a chleba. Nikde nic neslyšíte a venku je pravděpodobně noc...(popisy osob si napište už samy) |
| |
| Dexter a Meldon dodatek: Máte na sobě pouze to co jste měli pod zborjí a pokud nic tak máte v cele ještě hozené nějké potrhané kalhhoty a tričko pro každého. Všechny vaše věci jsou pryč. |
| |
 | Hospůdka Sedím na dřevěné lavici u dubového tvrdého stolu a pozoruji okolí. Někde by tu měl být ten znesvětitel!! probíhá mi hlavou když všechny snímám pohledem,můj pohled se zastaví na mladé dívce(Larin). Je dost mladá na mága...musí být nadaná. řeknu si a najednou někdo vtrhne do dveří a já upadám do spánku. Smrdutá Cela Když se proberu zacítím smrad a pomalu vstanu,docela mě bolí hlava tak se za ní chytnu a kousek dál vidím dalšího vězně.Zatím si ho nevšímám a všimnu si vody a masa které tam leží. Radši to jíst nebudu mohlo by být otrávené. Pomyslím si a přistoupím k druhému vězní a zkouším ho probudit. |
| |
 | Hospoda Popijím korbel piva a dumám co budu dělat dál. Hlavně to nemím přehnat nechci zase skočit někde v háji. Cela Potom najednou usnu a probírám se v hnusné cele a předemnou stojí nějaký chlápek. Né už zase. Co jsem komu udělal. Kde to sakra jsem a co stalo? Kdo jsi vůbec ty? Začnu bombardovat otázkami chlápka předemnou. |
| |
| Cela Když na mě začne ten chlapík chrlit otázky tak se zamračim. Podívej se na mě chlape!Mam na sobě jen pár hadrů a jsem tu zavřenej s tebou.Myslíš že bych tu byl kdybych věděl co se stalo ? Odseknu a otočim se k němu zády. Jmenuju se Dexter jsem Hraničář a střážce lesů.Byl jsem na lovu jednoho znesvětitele přírody a najednou sem se tu probral.A co si zač ty? Zeptám se... |
| |
| Larin a Isildur K vám do cely vsoupí dva hromotluci, mnohem větší a silnější než Isildur. Jeden udeří Isildura do obličeje takovou silou, že ho přiomráčí. Čapne ho za obě ruce a vleče ho pryč. Jeden z nich chytne Larin za vlasy a taky jí vleče. Larin křičí bolestí. Dexter a Meldon Venku na chodbě slyšíte nějakou dívku křičet bolestí. řik se pomalu vzdaluje. |
| |
| Cela Jen klídek. Asi jsem se moc unáhlil. Říkej mi Meldon. Když se otočí zády tak se rozhhlédnu kolem. Velice nepříjemné prostředí. Musím se odsud co nejrychleji dostat. Když mi řekne, že je hraničář reguju trochu hlasitěji. Ty jsi Hraničář! Než stačím něco dalšího říct tak uslyšíme nějaký ženský křik. Co nejrychleji se postavím a jdu se podívat odkuď to jde. |
| |
| Cela Když se začne divit že jsem hraničář podivím se i já. Co je na tom tak divnýho ? zeptám se ho. Mimochodem těší mě Meldone. Hned jak domluvím začnu slyšet křik mladé ženy a začnu šeptat. Meldone to budou stráže a vypadá to že je tu víc vězňů..začni bouchat na dveře a křič že se mi něco stalo. Potom sebou seknu o zem a snažím se nenápadně dýchat.. |
| |
| Cela Jen klid to teď není důležité. Dobře. Hned jak sebou Dexter sekne o zem začnu bušit na dveře. Halo slyšíte mě. Potřebuju pomoct můj spoluvězěn asi zaklepal bačkorami. |
| |
| Meldon a Dexter Křik odezní a tady se opět nic neděje...je tu mrtvo. Asi jim je fuk jestli přežijete nebo zemřete. |
| |
| Cela Plán selhal tak vstávej. Co teď? Kdo nás jsem sakra dotáhl jaký šílenec. Mezitím co mi odpoví začnu podrobně prozkoumávat naši celu. |
| |
| Cela Když křik přestane a nás si ani nevšimnou tak vstanu a odpovím Meldonovi No myslel jsem že když už tu jsme tak od nás něco budou chtít vědět ale takhle to vypadá že jsme zde jen pro to aby jsme zemřeli. Potom začnu kontrolovat dveře a zjjišťovat jestli se dají vyhodit z pantů nebo vylomit... Meldone zkus najít něco čím ty vrata zkusíme vyhodit z pantů.. houknu na něj... |
| |
| Nakonec se konečně dočkám. dveře se otevřou a vejdou dva hromotlukové. Jednomu blíž ke mě rozbiju o hlavu tác, ale moc to s nim nehne. ožene se po mě a trefí mě do hlavy. Přiomráčeně mžourám okolo seba a to už mě jeden táhne pryč. Ty až se my dostaneš do rukou, zabručim si pod vousy. Matně slyším křičící dívenku, ale jen trochu neboď my po ráně šumí v uších. po chvíli se docela vzpamatuji, ale to už jsme daleko od cely. Srovnám s hromotlukem krok. Opatrně se snažím dostat ruce k jeho opasku abych ho mohl proti němu použít. |
| |
| Meldon a Dexter Ste v cele a nikde nic není a opravdu dveře se nadají nijak vyhodit ani nic podobného. Najednou vás oba něco chytí do magické bariéry, nedá se nijak zrušit ani rozbít...otevřou se dveře a dovnitř vstopí muž s popáleným obličejem. Podívá se na Meldona. "Oba jste tu za velezradu říše. Ty jsi elfe, pomohl zabít krále této říše, když si byl v bitvě ako žoldák a ty !" řekne a otočí se na Dextera. "Si nechal svého otce aby zabil matku a zajal tvé sestry. Nedokázal si ho doteď chytit, a zabít. Tvé sestry, pravděpodoběn využije proti říši." řekne. "Jste tým a pokud oba přežijete 50 soubojů, budete pusštěni na svobodu, ale pokud jeden z vás zemře...máto ten druhý spečetěné." řekne nechá odnést jídlo, odejde, zavře dveře, zapečetí je kouzlem a vás uvolní z bariéry. |
| |
| Cela Když stále nic nenalézám tak si už chci sednout až čekat a najde správný čas. V tom se objeví nějaká bariéra a přednámi je nějaký chlápek s popáleným oblibličejem. Ou tak to je teda skvělé. To jsem proti nim bojoval? Tak to jsem pěkně v háji. Zdá se tedy, že si budem muset svobodu vybojovat a nesmí jeden z nách kiksnout. Padesát zápasu to bude pěkná makačka. Aspoň, že máme nějakou mizivou šanci na přežití. Trochu se pousměju. Je mi líto co se mezi tvým otcem stalo, ale asi si měl své důvody. Já si svou rodinu pamatuju jen letmo. |
| |
| Broma a Arthiel Oba dva se probíráte v prakticky prázdné cele. Sou tu ocelové dveře otevíratelné pouze z venku, jedna postel ze dřeva, čistě ze dřeva a jedna přikrývka. Broma cítí, že tahle cela je proti magii a dveře sou zapečetěny magicky. Jinak je tu jedno malé okénko. Než vás ty muži uspali všimli ste si v koutě jedné mladé dívky(v té hospůdce) Borma cítil že je to mág. |
| |
| Isildur a Larin Dovlečou vás do nějaké místnosti, sou tu obyč zbroje a dost staré zbraně. Pak je tu velká brána za kterou slyšíte hluk. Pravděpodobně aréna. Ten co drží Larin tak ji prostě kus odhodí. Ona tvrdě dopadne na kamenou podlahu. Ten co ji držel jde a otevře bránu. "Vybrat zborj zbraň a bojovat." řekne. V koutech si všimnete stejných hromotluků jako jsou tihle dva. Sou to hromady svalů je jich 6 dohromady. Ti dva co vás sem vlekli odejdou. Larin se teprve sbírá ze země. Všimnete si, že venku je zem tvrdá a hliněná...bude to pořádně prášit. |
| |
| Cela Když jsme dostávání z cely beznadějně vzdali byl jsem najednou s Meldonem v jakési bariéře a před námi se objeví chlápek s usmaženým ksichtem. Sakra ta bariéra je tak stísňující,tenhle parchant bude tuhej... řeknu si a on něco promlouvá k Meldonovi,potom najednou začne mluvit ke mě. Ty šmejde ty o tomhle nic nevíš! Nevšímá si mě a začne mluvit o nějakých soubojích a o tom že jsme s Měldonem tým.Potom se otočí a odejde. V tom případě o tom nic nevíš Meldone... řeknu se sklopenýma očima když Meldon začne mluvit o rodině. Musíme teď čekat nic jiného nám nezbývá... |
| |
| Tak to si nechám líbit oni jsou tak blbý že my dají do ruky zbraň, prohodím mručivě a vyberu si lehčí zbroj s mečem a čtítem a půlhelmou. Vyskoušim ostří meče a pak si prohlížím hromotluky. Přemýšlím kterého z nich zabiji jako prvního až se ke mě přiblíží. Vem si nějakou výzbroj holčičko přece tu nebudeš běhat nahá, řeknu jí zatímco si hodnotim své soupeře. |
| |
 | Hospoda Přišel jsem do hostince v naději, že prodám nějaké nalovené maso a kůže. Sotva jsem shrábl od hostinského pár mincí, posunul mu balíčky po pultě a posadil se do rohu dál od ostatních ze skrovného osazenstva, otevřeli se dveře a ... dál už nevím. Vězení Když se proberu a zjistím, že všechny mé věci jsou pryč, zhluboka se nadechnu a vydechnu a postavím se. Prohlédnu si celu a můj pohled se zastaví na mém "spolubydlícím". Doufám, že to je jen blbej omyl a nebesa je chraňte jestli mi udělali něco s mečem. Dojdu ke dveřím a zabuším na ně pěstí. "Hej! Doufám, že pro tohle máte rozumné vysvětlení. Neudělal jsem nic, co by zasluhovalo tenhle luxusní pokojíček!" |
| |
| Chvíli mi trvá, než se vůbec sebírám ze země. Vstanu a vydám se rovnou do arény. Mě je zbroj k ničemu. "Jestli se chceš odsud dostat a pomstít se jim tak pod bojovat a nedělej kraviny." zavrčím na něj. Je mi jasné, že by rád zaútočil na ty hromady svalů. |
| |
| Ani mě nehne nejsem tu na hraní. Kdyby my za to platili bylo by to jiný takhle mají smůlu, zavrčím a tasím meč. Mám mírně přikrčený postoj a sleduji hromotluky kterému to dojde první a přijde si pro kousek chladné ocely. teď vás chci vidět jak budete statečný když mám konečně v ruce něco čemu rozumim, pomyslím si. |
| |
| Isildur přijde jich k tobě všech 6, ale v ruce se jim mezimí objeví obrovské štíty a meče. Všichni 4 se promění na démy. Jeden z nich tě prudce nakopne tak, že proletíš bránou. Brána se pak zavře. Tady proti těm moc nepochodíš. |
| |
| "Přestaň blbnout!" zařvu na něj. To je, ale blbec. pomyslím si. Pak ho ale kopnou sem do arény a ještě ke všemu v démoní podobě.....to mě vyděsí a znervózní. "Mistr mi říkal jak tohle vězení vypadá, ale o démonech nepadlo ani slovo." řeknu. "Jo a ber to jako zábavu. Když těch 50 bojů vyhrajeme tak získáme naše věci zpet a to znamená, že i peníze a si pěkný hlupák jestli ti záleží pouze na penězích a ne na životě. |
| |
| Jsou hodně rychlý možná až moc a proto se proletím do arény. Tam se ztěžka zvednu na nohu a koukám se k bráně kterou jsem proletěl. Tak takhle ne asi je zabiji až to nebudou čekat, pomyslím si. Dítě my nemá co říkat co mám nebo nemám dělat až uvidíš toho tolik co já tak si říkej co chceš, obořím se na holčinu. Tak tohle bude ještě zajímavý, otočím se směrem do arény abych se taky podíval tomu musim vlastně naplácat. Lidský život? když ti useknu hlavu tak kde bude? Zeptám se jí a namířím k ní meč. Mám jasný názor vojáků vzal jsem příliš mnoho životů než abych si ho mohl vůbec vážit. |
| |
| "A jak ty můžeš vědět kolik sem si toho prožila já. Vůbec nic o mě nevíš..." řeknu mu a stojím klidně i když na mě míří mečem. Je mi to fuk. V tuhle chvíli stejně nemám pro co žít. "Zabij mě a zabješ vstupenku na svobodu." odpovím mu a v mém hlase je znát klid, a také to, že je mi jedno jestli mě zabije nebo ne. "V životě sou, ale i jiné věci než peníze, jako třeba ...láska." šeptnu a otočím se k němu zády koukám proti komu či čemu tu vlastně stojíme. |
| |
| Larin a Isildur Stojíte proti jednomu polidštěnému medvědovi ve zbroji a proti orkovy v plné zbroji s obouruční sekerou. Na tribunách sedí lidé a jásají. Ani nevíte komu přejí smrt, ale to vám v tuhle chvíli může být jedno. Klece kde jsou se otevřou a medvěd i ork se na vás vyřítí jak nějké zběsilé vraždící stroje. |
| |
| Tak o tom pochybuji, odpovím ji klidně. stejně jako vždy věřim že jedinou vstupnekou na svobodu je meč. Možná bych se s ní i bavil dál ale to už pouštějí medvídka pú z klece. postavím se do obraného postoje s štítem a mečem připravenám na úder. počkám si až na mě medvěd zaútočí abych prudce uskočil v levo a sekl mu po šlachách na nohou. |
| |
 | Hospoda Už nějakou dobu jsem byl na cestách a tahle hospoda se mi hodila, dostal jsem chuť na pečené maso a hlt piva. Jídlo i pití jsem si objednal, sedl ke stolu a začnu jíst. V době kdy jsem měl skoro dojedeno, jsem náhodou zvednul oči a zadíval se na mladou dívku. Mág Pousmál jsem se směrem k ní, cvakla klika a věci napraly jiný směr, než jsem chtěl já plně jiný a má mysl se propadá do tmy. Vězení Probudím se v cele, hnusné a zatuchlé cele a ses strašnou bolestí hlavy. Podívám se na záda svého „spoluvězně“ a dojdu se posadit na postel a zavřu oči a z hluboká se nadechnu. Za chvilku mě přestane bole hlava a rozjasní se mi v ní, alespoň trošku. Mysl vystoupí z těla a narazí na bariery Jo to jsem mohl čekat od lovců mágů. Zavrčím se a zvednu se a dojdu se podívat na dveře. No pokud mají, tak nám ho poví stejně, jako to co po nás chtěj. Podívám se na dveře a zase zavrčím. Nemám je rád a ani ty jejich zaklínadla. Zase se dojdu posadit na postel a pomalu, ale jistě cítím, jak se mi stále víc rozjasňuje mysl. Musí se nechat, že jsou dobrý dost dobrý, uspali dost lidí a k tomu nejméně dva mágy a ta práce s celami. Hmm měl by ses posadit, stejně nepřijdou dřív budou chtít pokud tedy, nevíš, jak ty dveře odemknout jinak jsem Broma. |
| |
| Slova svého spoluvězně mlčky poslouchám a soustředím se na dveře. Prsty objedu jejich obvod a hledám nějakou možnost jak by se dalo dostat pod ně. "Není tu žádnej zámek, normální vězeňský dveře až na tu magii jak říkáš" zabručím a poodstoupím. "Říkej mi Vlk" povzdechnu si a zadívám se na okno. Vytáhnu se k němu a podívám se ven jak jsme vysoko nad zemí a co je pod ním. Pak se opřu ramenem o zeď, koukám na dveře, přemýšlím a čekám. |
| |
| Aréna "Vem si ..." nestihnu doříct větu a on už jde po medvědovi. Napřáhnu proti orkovi ruku a z ní vyšlehnou 4 blesky naráz a letí na orka, je fuk jestli se snaží vyhnout, blesk svůj cíl nikdy nemine...teda neměl by minout. Doufám, že tu ani jeden z nás neskape, páč bych se ráda, těmhle hajzlům pomstila. pomyslím si. |
| |
| Aréna Larin svého soupeře trefí všemi čtyřmi blesky. Jeden ho trefí do obličeje, druhá do břicha, třetí do nohy a čtvrtý taktéž do břicha, ale orkova nevýhoda je, že je celý obrněný a jeho brnění je z oceli...a ocel vede elektřinu, takže ork se svíjí na zemi a smrt si pro ně ho brzy dojde, křičí přitom bolestí...přestane až když zemře. Isildur, který jde po medvědovi má štěstí, trefil medvěda zrovna, když se postavil na zadní aby udeřiol na Isildura, medvě se s řevem skácí na zem jelikož má přeseklé šlachy tak nemůže stát. Nohy mu silně krvácí. Jediná rána by ho teď zabila. Na krku má seshora ksu neozbrojeného místa. |
| |
| Ts to bylo primitivní proč si myslí že mě takovýhle mrzáci dokáží zabít, pomyslím si a další úder vedu obouručně z vrchu na krk. Když je po všem tak se otočím k dalšímu soupeřovy, ale ten už stihl zemřít. Slaboch. i když ta dívenka není nejhorší. Ovšem to nic nemění na tom že to je mág. Takový slabošský způsob boje nje na nic navíc každý mág stejně zemře když mu zabodneš meč do břicha nebo mu usekneš hlavu, pokrčím rameny a odstoupim od obou soupeřů očistím si meč a rozhlížím si kudy by bylo nejlepší vypadnout. |
| |
| Isildur Dívka klesne na kolena a lehne si na bok. Není při vědomí. Asi je vyčerpaná z toho když se snažila bránit spánku v té hospodě. A tohle ji dorazilo. Dovnitř vsstoupí démoni co tě sem kopli. Jeden te chytne a druhý ti máchnutím ruky vyrazí meč, štít a strhne zbroj. Dívce strhne tričko, protože si asi myslí, že je to zbroj...pak tě ten jeden pustí a čeká jestli tu dívku zvedneš nebo ne. Pokuýd ji nezvedneš do 5 vteřn takji prostě čapne za vlasy a vleče ji pryč. Tebe chytne jiný az obě rudce a vede tě. Pokud by si držel díveku tak dou dv za tebou a jeden před tebou. |
| |
| Tak tady překvapiví útok nevyjde, pomyslím si když sleduji jak se ke mě blíží démoni. Nebráním se jim aspoň zatím nejdřív musim zjistit jejich slabiny. Vezmu dívku a hodím si ji přez rameno nemá se sobě vršek neboď jí ho démoni strhly. Ještě navíc jsou ti démoni slepý jako polena když nerozeznají zbroj od oblečení, pomyslím si. Nesu ji zpět do cely. |
| |
| Isildur Nevedou tě zpět do cely. Ale odvedou tě do pokoje. Je tu 6 postelí celkem...s dekami i polštářemi navíc je tu připraveno jídlo a uprosted místnosti je něco jako vířivka v dnešní době...voda je v té "vířivce" teplá. Na každé posteli je připraveno oblečení. Na stole s jídlem je pivo, víno, voda, ovocná šťáva. Pak sou tam všechny druhy masa, je tu pečivo, zelenina, ovoce, dezerty. Krásně do zaltova upečené kuřátko, krůtička, husa a kachna. |
| |
| Cela Chvilku sleduji jeho počínání a usměji se. Jo normální vězení, pokud chce uvěznit mága, když je lehčí ho zabít. Se zhotovením vězení je moc práce. Pokrčím rameny a zadívám se na zeď. Na jakém principu pracuje? Asi tu nějakou dobu budeme. Co jsi dělal předtím, než jsme si dali dostaveníčko na tomhle útulném místě Vlku? Pousměji se. Docela by mě zajímalo, čím jsme si získali jejich pozornost, tedy takovou. |
| |
| Oni my sem chtějí nacpat další čtyry pitomce? Jako by to děcko nestačilo, zhrozím se když spatřím šest postelý. No alespoň je tu něco k jídlu i když tim se nevyplatí stejně je zabiji, pomyslím si a položím dívku na jednu postel a přehodím přes ní deku. Zamyšleně si prohlížím co zde je a ani ne tak obsah jako okna a rozmístění dveří. pokud tu jsou okna tak se podívám ven kde to vlastně jsem. Když vše prohlédnu tak se vysvleču a umyji se abych ze sebe smyl ten otravný prach arény. Pak se obleču zpět do svého oblečení. Připravené oblečení ignoruji jsem spokojený ve svém. Naliji si pivo a zkusmo usrknu. Chvíli počkám a pokud se nic neděje tak se pustím do pití a jídla. |
| |
| "Jo tak to nevím ... jsem normalní lovec. Už roky se jen toulám po divočině a lovím zvěř. Jediiný co ... hm ... jednou jsem prošpikoval šípem nějakýho šlechtice i s ochrankou když odvlekli do lesa znasilňovali jednu mladou holku z vesnice. Ale to už je tak dva roky zpátky. Navíc to bylo v jiné zemi" zadívám se z okna. O co tady sakra jde "A co ty? Co jsi udělal ty?" |
| |
| Cela Pokývám hlavou. No já už pár let, hledám jeden svitek, magický předmět chcešli. Četl jsem o něm, třeba se honím pouze za přeludem, nevím a asi jsem tím naštval jednoho šlechtice, najmul si mě no měl hezkou a bohatou knihovnu dva roky jsem u něj pobyl a pak jsem odešel. Byl proti a poslal tři muže, aby mě přivedli zpět, jo měl hezkou dceru ano. No ty tři udělali chybu co víc k tomu povědět, ale o zase nebyl tak bohatý aby si najal někoho, jako jsou oni. Pokud by měl, tak by je najal aby mě zabili a ne zajali. Pokrčím rameny a zašklebím se na Vlka. Vzali mi karty to je k vzteku. Zamračím se a zase se podívám na dveře. |
| |
| Vlk a Broma Nejednou se ocitnete v bariéře. Nedá se nijak zrušit. Dovnitř vstoupí mág s ohromnou magickou energií, Broma ji moc dobře cítí. Muž má černý háv a má popálený obličej. Broma pozná, že poranění sou od ohně způsobeného magiíí. A sou několik hodin staré. Broma si vzpomene na mladou čarodějku v hospůdce, která nešťastně seděla vkoutě. Možná, že se jí povedlo spánku ubránit a stihla jim ublížit. Vypadala tak na 15, max 16 let. "Mágu, ty jsi zradil muže, který si tě najal. Pracoval pro naši říši, a pracuje dál. Ale když zradíš jeho tak je to jako by si zradil celou říši, je to velezrada a také vlastizrada." řekne ti. Pak se podívá na vlka. "A ty jsi zabil šlechtice...byl pro naši říši důležitý...zabil si ho a si péovažován za vlastizrádce. Oba dva jste jeden tým. Budete bojovat v aréně o svoji svobodu. 50 soubojů a pak budete volní pokud oba přežijete, ale pokud jeden z vás zemře tak ten druhý bude popraven." řekne nechá sem přinést maso s chlebem a vodu v pohárcích pro každého. Pak odejde, zapačetí dveře a zruší bariéry. |
| |
| Dexter a Meldon Po nějaké době se otevřou dveře a dovnitř vstoupí dva hromotlukové...prostě hromdy svalů. Každý čapne jednoho z vás a někam vás vleče. Dovlečou vás d místnosti, kde jsou dost staré zrboje a zbraně. Sou naprosto obyčejné. "Vybrat a bojovat." řekne jeden. V rozích stojí po další hromotluci. Ti co vás sem přivlekli odejdou. Jeden z rohu přijde k obrvským vratům a otevře je. Je tam vstup do arény. Vidíte tam mrtvolu orka a péolárního medvěda oba ve zborji jen medvěd má utnutou hlavu. |
| |
| Cela Podívám se na muže a usměji se, při pohledu na jeho tvář. To muselo bolet a to zrnění ego. Po jeho proslovu si sednu k jídlu. Bezva už jsem u velezrádce, to je novinka. Napiji se vody a pustím se do masa. Tomu se říká změna. Zasměju se. Doufám, že ho to dost bolelo, bude asi rychlá. Pokrčím rameny. No takže je to vlastně lehké, jen musíme zůstat na živo dost dlouho abychom se odsud dostali. Budeme jim sloužit, jako zábava. Obličej se mi zkroutí zhnusením. A to všechno kuli jednomu šlechtici. |
| |
| "Prej důležite, leda jako špeh. To bylo v úplně jiném království a bylo to nechutný prase. Jestli jsou tihle stejní, nebudu mít výčitky je sejmout když to bude třeba" pokrčím rameny. "Je vidět že očividně jen hledajá záminky, hovada lživý. Jak seš na tom s bojem?" opřený o zeď pouze sleduji jak mág jí a čekám, co to s ním udělá. Mno tak padest soubojů, to není tak zlý. Horší je, že jen pro zábavu a ne proto, že bych vážně něco udělal. Tohle jim jen tak neprojde |
| |
| Cela No učili mě zacházet s noži a mečem. Ale meč jsem v ruce neměl už dobré tři roky, no a nože jsem u pasu měl, než mi je vzali pravda. Tohle bude asi jiné než, když mi ce někdo zlomit vaz kuli tomu že si myslí že švindluji v kartách co? Polknu a zadívám se na dveře. Az to tu skončíme tak souhlasím, půjdeme si popovídat s tím popáleným šmejdem, nevím zda je tak mocný, nebo má nějaký artefakt.. Zase se podívám na Vlka a pokrčím rameny. A pokud jde o magii, záleží na tom. Čím větší kouzlo tím víc energie mě stojí a pokud tam bude i náš hostitel bude to ještě složitější, docela mě mrzí, že jsem se nikdy neučil a ani neseznámil s nikým kdo by vyvolával démony určitě by se nám jeden hodil. Pousměji se při představě, jak nějaký démon trhá našeho hostitele na kousky. Zase se pustím do jídla. |
| |
| "No tak alespoň doufej, že nějaký zbraně dostaneme. Znám případy kdy se nováčci vypouštějí do arény s holejma rukama a když přežijou můžou si teprve vzít vybavení soupeře" pokrčím rameny. "Když su budem navzájem krejt záda máme šanci to přežít, ale varuju tě. Jestli mě podražím sejmu tě dřív než naposled vydechnu" řeknu jen tak mimochodem a zadívám se zase z okna. No a ikdyby tak co, máš snad co ztratit? Tvůj život stejně namá smysl. Jen jim to nedej zadarmo. |
| |
| Cela Pokývám hlavou a usměji se a pak se napiju vody a dopiji jí. Nedělám si zbytečné naděje Vlku. Je mi jasné, že s mečem a i nožem nebo bez ní budeš v boji bezpochyby lepší. Naše životy jsou doslova, jako jeden. Nevidím důvod tě podrazit. Zemřeš ty, tak já také. Je to lehké musíme přežít, ale to vězení mě štve, nevím zda tu budu moc používat magii pokud bude potřeba i zde. Vězení jsou různé povahy, pokud bych jej měl udělat já, bylo by. Pak ztichnu a podám mu ruku a zasměju se tomu nahlas a ne jen v duchu. Vezeme jich sebou co nejvíc a po padesáti bojích přidáme ještě jeden. Máme jen jednu cestu a ta je krve. Zase se zadívám do zdi a jako by za ní, zamračím se. Hmm spíš mi dělají strach ty bariery a náš hostitel. Zhluboka se nadechnu. |
| |
| Cela "Jo, asi tak. Jen jsem zvědavej o jakej boj půjde. Nedělám si naděje, že bude férovej. Prvních pár kol pro pobavení publika ale ke konci už udělají všechno, aby jsme nevyhráli" zachmuřím se a ruku mu po chvilce váhá stisknu. "Jak dodje na magický potvory tak je to pěknej průser, protože já ... z magie ovládám jen lečebnou přírodní, nic víc a to ještě ne nějak extra dobře. Daleko jistější jsem si v bylinkách, přírodních jedech a podobných látkách. Jsou sice jisté bylinky a magické kořeny které dokáží částečně redukovat magický proudy nebo jak tomo říkáte, ale tady je těžko seženu" zabručím. "Nejhorší je to čekání, sakra tak ať už to teda začne, nebo se tu ukoušu nudou" prokřupu si krk. |
| |
| Cele Jo magické proudy, proudy energie. No pokud budou magické potvory, tak se s nimi nějak vypořádáme, ale nebude to lehké asi nepůjde o motýlky. Usměji se. No dobré je, že se budeme moci léčit navzájem, ale radši se budeme snažit zranění vyhnout. Podívám se na dveře a musím s Vlkem souhlasit, čekání je hrozné. Alespoň ty karty mi mohly nechat a já zrovna dostal chuť na pomeranč. Postesknu si a zase se zašklebím. Co jsi lovil nejzajímavějšího? |
| |
| Aréna Po nějaké době čekání si pro nás přijdou dva hromotluci a odvedou nás do zbrojnice. Jestli by se tomu dalo říkat zbrojnice. Pak nám dali rozkaz vzít si zbraně a já si vezmu dva střední meče dvě dýky a koženou zbroj. Tak jdem na to Dextre jdem ať panstvo nečeká. Pousměju se a vyrazím do arény. |
| |
| Cela "Nevím co by ti mohlo přijít zajímavý, snad každý zvíře co znáš. Ale většinou jeleny nebo medvědy. Kvůli masu a kůži. Nezabíjím pro zábavu" pokrčím rameny. "Jo zranění se radši vyhýbej, protože jak jsem řekl, nejsem žádný magický léčitel a pohcybuju že mi dovolej jít ti nasbírat potřebný bylinky. Jaký druhy magie ovládáš? Ať vím s čím počítat" nakloním hlavu |
| |
| Cela Pokrčím rameny a dojím. No dokážu se bránit a útočit, za pomocí magie. Bránit se proti magii štíty, ale nerad používám magii k zabíjení pokud nemám na vybranou. Víš ono, když někoho spálíš na polep ohnivou koulí nebo bleskem dost to smrdí, ikdyž tohle je zrovna takovej základ. Každej mág se tomu učí. Abych vědej, jak tě spoutat zaklínadlem a jak tě spálit na popel, stejně, jako nej odrazit. Pak jsou i jiná zaklínadla, jako třeba pouta co ti působí bolest a vlastně tě zabijí.. Nebo triky jak se ti dostat do hlavy, jde o cvik. Ale jak jsi viděl sám, záleží, kdo proti tobě stojí. Naším hostitelům nedalo moc práce, prolomit mou obranu a uspat mě stejně, jako tebe. Ale ta co poslal to ohnivé kouzlo do jeho tváře byla dost pohotová. Uznale kývnu hlavou. Jinak no dokážu tě vyléčit z ne přiliž vážných poraněných. Nejsem magický léčitel, ale uržel bych tě nejspíš na živu, ikdyž ta cena. No například neumím stopovat za pomocí magie, jako to třeba dělají lovci mágů a neovládám jejich výcvik. Já se v magii soustředil na to, abych uměl přežít a to se mi docela i vedlo. Jo a nevěštím, ikdyž jsem obeznámen s runami a symboly. Takže ti budoucnost nepovím. Zasměju se tomu, protože mi to přijde z nějakého důvodu vtipné. Jo no a ještě jsem se naučil drobek podvádět v kartách. Nemusím říkat, že vojáci to nevydělí rádi. Mrknu na něj, ale pak zvážním. Jo a ještě něco, pokud ti povím abys zavřel oči udělej to! Sešlu kouzlo na oslepení protivníka, většinou funguje.. záleží proti komu stojíš, ale pokud to vyjde ulehčí nám to boj. |
| |
| Cela "No, to se asi hodí" ohodnotím krátce v podstatě celou jeho řeč. No mít po boku mága se rozhodně hodí, zvlášť v situacích, kde jenom meč nestačí. "Co třeba nějak očarovat zbraň nebo zbroj, aby nám to poskytlo taktickou výhodu v boji? To by jsi svedl?" optám se ho ještě. Kdy to začne? povzdechnu si pro sebe. Jak já nesnáším čekání. |
| |
| Cela Pokrčím rameny. To záleží, co si pod tím představuješ? Některé magické zbraně a zbroje, jsou již kovány za pomocí magie. Nebo je do nich magie vložená za pomocí vybraných drahých kamenů, do kterých je vložena magie, třeba na zpevnění. Takové zbraně nám určitě nedají, těch je škoda pro mrtvoly. Zavrtím hlavou. Omlouvám se promiň, no za pomocí run by to šlo také. Runy ovládal můj mistr a snad si na nějaké ještě vzpomenu, ale dneska ne potřebujeme vhodné runy, nebo spíše slova. Ta magie, kterou použili Lovci mágů musí ze mě vyprchat prostě si nemohu vzpomenout na nějaké věci. Ale neboj, základné zaklínadla na ně si vzpomínám a útočení a tak v tom je. Nemá cenu si na cokoliv hrát, za chvilku můžeme bejt mrtví. Podívám se na zem, zamračím se. Ovšem nevím proč vylepšovat zbraň magicky, pokud mu usekneš hlavu bude mtrvej tak, jako tak. Stejně, jako s nožem v srdci. Podívám se na Vlka. Pokud chceš oheň máš tu mága, spíš se bojím, aby na nás nezbyla nějaká potvora, jako třeba Striga. |
| |
| Cela Povzdechnu si "myslím to tak, jestli můžeš vzít do ruky obyčejný meč a počarovat ho dočasně tak aby pronikl třeba kovem nebo kamenem a nebo způsoboval zranění odolnějším bytostem jako třeba trolům" řeknu na vysvětlenou. "Protože nevím co nám tam pustěj, počítám na začátek zvířata a jiné vězně, pak možná gladiátory, ale co já vím jestli ve finále nebude drak nebo nebesa vědí co. Musíme počítat se vším. Trénuj si fyzičku. když na někoho nebudeš stačit tak prostě utíkej. Udělám co půjde až vyřídím to co bude kolem mě." |
| |
| Cela Pokrčí rameny. Ještě nikdy jsem to nedělal, nikdy jsem pomocí magie meč nevylepšoval. Ale je jen jeden způsob, jak to zjistit, vyzkoušet to. Ale krátkodobě by to šlo, jak po mocí runy, tak pomocí magie. Na další část, jen kývnu hlavou a opřu se o zeď a zavřu oči a dech se mi zpomalí. Jo takové drobnosti se budou řešit, až na místě. Třeba proti nám pošlou jen pár vojáku co hezky hořej. Pousměji se tomu, když tuším že v tom asi nemá cenu doufat, protože určitě nechtějí aby naše poprava byla nudná. |
| |
| Cela Pokývu hlavou a zadívám se z okna "stačí na těch pár minut co budem v aréně, stejně nám zbraně potom seberou" Zadívám se opět na dveře a už nic neříkám, jen čekám. Asi nás nechávají vyhnít, znejistět. No tak to mají smůlu, trávím i dny čekáním na zvěř. |
| |
| Meldon Dexter vezme zbraň, ale místo aby šel do arény tak zaútočí na špeka. Špek se promění na démona, teda všichni co sou uvnitř a skene po něm obrovkým mečem a rzesekne ho vejpůl. Zavřou se dveře do arény a ty si tu sám. Vidíš, že sou tu dvě klece. Jednu však tahaj pryč v ní je ork. Plně ozbrojen. V té druhé, která tu zůstává je obrovský plně vyzbrojený vlk. Je dvakrát větší než ty. Otevřou mu klec a on se na tebe vrhá. Všimneš si slabých míst na nohou a na krku. |
| |
| Aréna Když se ohlídnu tak spatřím jak se Dexter vrhne na špeka a on se změní na démona. Co to? Než stihnu něco udělat, je po něm a mě jen zbývá probýt arénou sám. Snad mě potom neodělaj. Pořádně stisknu meče a chvilku vyčkávám a odhaduji slabá místa. Když se na mě vrhne tak jedním mečem zaútočím na nohy a druhým na krk. Propřípad když se mi útok nezdaří tak odskočím a vymyslým něco jiného. |
| |
| Meldon Je to jen vlk...hloupé zvíře, takže když ho sekneš po nohách tak mu na přední noze prosekneš šlachy. Krk mu pouzhe sedřeš. (na přední pravý noze) On ztavrčí a zavyje a hne po tobě hryzne, ale mine tě jen o chlup. |
| |
| Boj Útok se docela podařil, ale bylo to jen o chlup. Nyní se budu bránit jedním mečem před jeho vlčími tesáky a druhým zaútočím na další nohu. |
| |
| Meldon Sekneš po vlkově druhé tlapě. Mineš ji jen o kousek. Vlk tě chce kousnout znovu, ale ty mu v podstatě prosekneš tlamu až dozadu a tím hno zabiješ. On chcípne na vykrvácení. Otevře se brána do arény a přijdou démoni. Jeden mávne rukou a všechno co jsi si vypůjčil na tento boj, zmizí. Dva tě vedou někam pryč. ODvedou tě do místnosti kde je 6 postelí. Sou zde dva lidé. Dívka, velmi mladá, viděl si ji sedět v té hospodě a muž. Je zde plno jídla a na každé posteli v případě děvčete, neboť je v posteli a spí, u postele je oblečení. Uprostřed je obrovská vana(něco jako vířivka, ale tu v tehdejší době neměli) je obrovská a vejde se do ní hodně lidí. Voda v ní je očividně horká. Sou tu dvě okna ale hodně vysoko nad zemí, takže se nedá podívat ven. Isildur Otevřou se dveře a dovnitř vstoupí muž. Pak se zase zavřou. Popisy si napišete buď poštou nebo šeptem :) nebo veřejně |
| |
| Po boji Druhý útok se mi nepoved, ale obrana se povedla zase až moc dobře. Takže se mi povedlo porazit toho velkého vlka. Hned potom mi zmizí všechno co jsem využil k boji. Přistoupí ke mě ten špekouni alias démoni a odvedou mě do nějaké větší místnosti s šesti postelemi. Před sebou vydím dvě postavy. Aspon si mohu s někým pokecat. Zdravím jak se daří? Než nějak odpoví prohlídnu si trochu místnost. Vzhled: potrhané triko, černé kalhoty, páska přes oko |
| |
| Wolf a Broma Dovnitř náhle vstoupí dva hromotluci. Čapnou vás a vedou různými chodbami. Dovedou vás do místnosti, kde jsou další 4 hromotluci. "Vybrat zbraně a zbroj a jít bojovat do arény." řekne jden z nich stručně, otevře vrata, která vedou do arény. Na zemi tam leží seškvařený ork, vlk s rozseknutou tlamou a medvěd(polární) bez hlavu. Všichni jsou v plné zbroji tedy skoro v plné. Zvířata měla na nohou a na krkuý slabiny. A taky v obličeji. Ork vypadá, že ho usmažili blesky. |
| |
| Zbrojnice "Hele fešáku, tenhle po tobě pokukuje" ušklíbnu se na jednoho hromotluka co mě táhl a ukážu na vlka. Vezmu si koženou zbroj aby mě neomezovala v pohybu, jeden tesák do každé boty a třetí dozadu za pásek. Jeden meč v pouzdře si připoutám na záda a druhý si vezmu do ruky. "No tak jdem" popojdu ke vchodu a čekám až nás pošlou dovnitř. |
| |
| Místnost Sedím u stolu a piji pivo. Najednou se otevřou dveře a dovnitř vejde nějaký otrhaný chlápek nejspíš taky vězeň. Další kdo mě bude otravovat. Vadilo by jim moc kdybych ho zabil? no uvidíme nechám si to projít hlavou, pomyslím si. Jsem vysoký asi dva metry široká ramena. na sobě mám lehkou koženou blůzu a kalhoty po skolena. Moje svalnaté tělo je pokryto jizvami z bitev jediné místo kde nemám ani jednu jizvu je hlava. Teď už špatně, zavrčím když se mě ten nový zeptá. Vezmu kus slepice a ukousnu maso. Pak pokračuji v pití piva. |
| |
| Zbrojnice s Vlkem Z nudy nás vytrhnou pochopové, našich hostitelů, kteří jsou tak laskaví a odvedou nás do zbrojnice. Chvilku se přehrabuji ve zbraních, nakonec si vyberu dva dlouhé nože a nasoukám se do kožené zbroje. Alespoň, že mě nebude moc omezovat v pohybu. Až tohle skončím usmažím i toho co mě táhnul z toho luxusního pokoje. Jeden nůž zasunu do pochvy u pasu a druhý si ponechám v pravé ruce. A až pak se podívám do arény, pohledem přejdu to, co zbylo po Orkovi a pousměji se. Paráda a já měl chuť na topinky. Pohledem střelím po svém kolegovi ve zbraní. Jo měl jsi pravdu, je na čase jít. A pak se zasměju. A pak se trošku protáhnu. Tak to začíná, myslíš, že nám bude někdo tleskat? Mrknu na Vlka. |
| |
| Vstup do arény Ušklíbnu se. "Tak si upeč vlastní, alespon máš jistotu že to bude tak jak máš rád" křížem párkrát máchnu mečem a prohodím si ho v ruce. "To si piš, třeba ti padne kolem krku i nějaká fanynka. Orkyně ... nebo trpaslice ... třeba" prokřupu si nakloněním krk. "Jen bacha aby to nebyla žena někdo z těhlech. Mohl by ti zkrátit příděly těch pečínek co nám budou servírovat" Ork, vlk a podobný potvory ... to nebude problém, zatím. To se ostatně dalo čekat. Jsem zvědavej co čeká nás a hlavně v pokročilejší části. Toho hajzla, co tohle na nás ušil, zahrabu zaživa do mraveniště.... |
| |
| Broma a Wolf Když jste oba v aréně tak se za vámi zavřou vrata a vidíte na tribunách spoustu lidí. Pouze lidí..Sou tu dvě klece. V jedné je Obrovský lev, oplátovaný. Slabá místa vidéte už teď a to sou nohy a nahoře odkrytý krk. V druhé kleci je plně vyzbrojený barbar. Je v plné zbroji a třímá v rukách obouruční sekyru. Klece se otevřou a nepřátelé se na vás vrhnout...Tygr de po Vlkovi a Barbar po Bromovi. |
| |
| Aréna Prohlédnu su oba nepřátele a rozeběhnu se vstříc lvovi. "Zkus přežít dost dlouho než se k tobě dostanu kdyby něco, klidně i utíkej" křiknu přes rameno a pevně sevřu meč v ruce. Podlě běhu lva ke mě vypočítávám pohyb jeho mohutných skoků a jejich načasování, jak jsem zvyklý u zvěře. Sprintuju proti němu tak, abych doběhl v momentě kdy má váhu na předních tlápách a nemůže tak jimi máchnout. Složím se na zem na záda a po prachu sjedu pod něj, Zespodu mu meč vší silou zabodnu do nekrytého místa na krku. Pokud se podaří nezdržuju se jeho vytahováním a mezi bočníma tlapama se vykutálím ven než se složí na zem. |
| |
| Aréna s Wolfem Pousměju se, vkročím do arény. Usmívat se přestanu, jakmile mi pohled sklouzne z ochozů na klece a smích vystřídá soustředění. Jeden nádech, druhý. Jo bezva Začnou se otvírat klece a jejich hostitelé vročí do písku arény. Barbar udělá dva kroky ke mně. Hlas svého druha ignoruji a zle se pousměji, ale soustředění nepoleví. Volná ruka se natáhne směrem k němu ve zdánlivém mávnutí jedním pohybem načrtne, do vzduchu znamení potřebné k seslání blesku. U konečků prstů ruky se mi krádce ukáže lehké zajiskření, Barbar udělá ještě jeden krok. Z jisker se stane blesk seslaný na jediný cíl, hrudník Barbara s obrovskou sekerou. |
| |
| Vlk Tvůj útok je velice zdárný, propodneš lvovi krk a si celý od jeho krve. Stihneš se odkulit jen tak tak. Lev tě málem zavalil. Jeho tělo se s rachotam svalí na zem. Pod ním vzniká krvavá louže. Meč trčí z jeho krku a je celý od krve..stejně jako ty. Broma I tvůj útok se zdaří, anštěstí. Ano má na sobě kov, který vede elektřinu a tudíž i jeho tělo vede elektriku. Blesk ho udeří doprostřed hrudníku, barbar se skácí na zem a řve bolestí a cuká sebou...po chvíli umlkne a přestane. Z pod brnění se kouří a je tu cítí spálené maso. Oba dva Po skončení boje přijdou špeci a máchnutím jejich ruky se vaše zbroje i zbraně rozpadnou v prach. Pak vás vedou pryč. Neodvedou vás zpátky do cely ale odvedou vás do msítnosti kde je jsou dva muži, a jedna dívka. Broma ji pozná, je to ta kouzelnice. (Larin, Meldon a Isildur) Tři v místnosti Otevřou se dveře a dovnitř přivedou dva muže. Jeden je celý od krve. Ale určitě ne od jeho krve. Jinak pro všechny dívka leží v posteli a spí. Místnost Viz ostatní příspěvky. Uprostřed je velká kulatá "vířivka", je tu i stůl se spoustou jídla a pítií. Je tu šest postelí, na každé z nich je čisté oblečení akorát u dívky je to oblečení vedle postele. Okna sou příliš vysoko takžze tam nedosáhnete. 3peci vezmou jendu prázdnou postel s obnlečením a ta se zmenší a odnesou ji pryč. Zabouchnou za vámi dveře. Broma cítí magickou bnariéru. Nepochybně je se nedá ničím rozbít ani zrušit. Dívce je max 16 let. Isildur Když se podíváš na tu dívku tak ti hodně připomíná matku. Ta už ti tak 12 let nenapsala. Nevíš co se stalo, protože ti ani otec neodepisuje. Má rysy tvé matky i otce, což je docela dívné, páč si nepamautuješ, že by se někdo z nich zmiňoval o tom, že by si měl sourozence. |
| |
| Konec boje v aréně po boku Vlka a místnost s jídlem Okem šlehnu po Vlkovi, ale ten má vše pevně v rukách. Ruku zase pomalu spustím a s úsměvem sleduji, jak sebou Barbar chvilku cuká a jak se z něj kouří. Jsem docela rád, že to vyšlo, asi by to pak bylo horší. Dorazí hromotluci a naše vybavení se rozpadne v prach. Zajímavé, zajímavé hezkej trik a efektivní. Okomentuji to a po boku svého druha se vydám ze nimi. Alespoň, že mají vychování a nikam nás nevlečou nestrkají, jako když nás vedly sem. Tak to máme za sebou. Hezká práce. Pousměji se na Vlka, když nás vedou chodbami, ale jinak než do našich cel. Místnost s jídlem Kývnu hlavou k mužům, když vejdu do místnosti. Pohled se mi na chvilku zastaví u spící Dívenky. Popovídáme si, až se probudí. Dobrý večer, já jsem Broma a hádám, že máme všichni stejný osud. Povím mužům po odchodu, těch co nás doprovázeli. Na chvilku svraštím obočí a podívám se na Vlka. Je i tady opravdu si dali záležet, snad jednou poznáme toho, kdo jí dělal. Povím mu a vydám se ke stolu s jídlem. Pomalu začnu jíst, napiji se vody a zase se podívám za na dva muže. Tak povídejte, čím jste si vysloužili to, že vás zde ubytovali? Nebo mám začít jo? Optám se těch dvou a pomalu se pustím do jídla. Ta bariera mě štve. Nemám rád ten pocit. |
| |
| Aréna -> Společenská místnost Vyhoupnu se na nohy, sáhnu po meči na zádech a vyběhnu k Bromovi. Vyplivnu krev a otřu si ji z očí. Jak vidím, že se o sebe postaral bez problému sám tak zvolním do klusu a k němu už jen dojdu. "Dík, taky to vod tebe nebylo špatný" zabručím a jen se zamračím když se na lusknutí prstu naše vybavení rozpadne. "No koukám můžu bejt rád že to vydrželo doteď. Váš kovář by zasloužil přes držku" ušklíbnu se. Když nás dovedou do společenské místnosti rozhlédnu se a kývnu. Po Bromově představení se jen zabručím "Vlk", vezmu někdě nějakou mísu a opláchnu ze sebe krev. "Tipuju, že se přes to nedostaneš co?" řeknu polohlasně směrem k němu. Jídla se zatím nedotknu. Počkám si jestli to s nimi nic neudělá a vezmu si až po chvíli. |
| |
| Sotva sním slepici, během toho si toho chlapa všímám jen natolik jestli neděláá něco čeho by litoval později už se sem nahrnou další otravové. Téměř okamžitě začnou mlít pantem tedy alespoň ten jeden. Změřím si je oba pohledem a vrátim se k pivu který je jediný rozumný pití na stole. Tak tohle my dělají naschvál pošlou sem další dva psychopaty. K tomu jednoho kecálistu stejně jako to dítě, zamračím se. Na jeho řeči nereaguji jako bych ho nebral na vědomí. Přes korbel přejíždím pohledem po místnosti aby my něco neuniklo. Pohled se my zastaví na posledním z přítomných. Tichý typ. Ten by mohl být dobrý zbytek vypadá na slečinky v hadříkách, pomyslím si a pokračuji v pití. Obrátím se k holčině co bojovala se mnou, ale je stále v bezvědomí. Je si docela podobná s mojí matkou, pomyslím si nezaujatě. Nijak dál to neřeším podoba nic neznamená na světě je spousta podobných lidí. |
| |
| Místnost Na mou otázku ten svalnatý odpověděl negativně. S tím to bude těžký vydržet co se dá dělat. Po malé chvíli do místnosti vstoupí další dva zdá se, že zrovna dobojovali, navzájem se představíme a já se jdu pustit do jídla, protože mám vážne už hrozný hlad. Tak si vezmu nějaké ovoce jestli tam je a poté se posadím na židli. Tak začni vyprávět, to moje vyprávení by bylo na moc dlouho. |
| |
| Společenská místnost Podívám se na Vlka a jen zavrtím hlavou. Ne nedokážu, jí rozbít. Netuším, jak byla vystavěna zatím. Pokrčím rameny, dojím a dojdu se posadit na jednu ze židlí. Na chvilku se zadívám na mladou dívku. Jak dlouho spí? Než ovšem tuto otázku stihnu vyslovit nahlas, jsem tázán abych začal. Pousměji se nadechnu. No, před nějakou dobou, jsem asi jeden rok působil u jednoho šlechtice. Jako rádce a tak, měl dost velkou knihovnu. Byli to krásné časy, ale jako vše i ty pomíjejí a já se rozhodnul odejít. Některé svazky, které tam vznikaly. Nebyli hmm podle pravidel a já se rozhodl odejít. Mimo to jsem se už nabažil místní knihovny a jejích svazků. Odešel jsem. Místní šlechtic to ovšem viděl jinak a poslal si pro mě pár svých chlapů. Měli mě dovést ať živého či mrtvého a podle jejich chování mě chtěl spíše mrtvého. Na konci dne našli co hledali a svůj úkol se pokusili splnit. Pokrčím rameny. No sám můžeš vidět, jak to dopadlo. Nakonec se nechám pozvat na tuhle zábavu a je ze mě zrádce, hold má šlechtic mocné spojence co si jej váží a co posílají Lovce. Pomalu se nadechnu a dojdu si pro jablko. |
| |
| Kdesi Začínám se probírat a zaslechnu posledních pár vět toho muže. Hrozně mi třeští hlava. Mám pocit, že se mi každou chvíli rozletí. "Ne...tohle není žádné vězení, jsou to jen lži, které si vymysleli, aby nás tu mohli držet a mít zábavu. Vůbec jim nejde o nějakou zradu nebo tak. Já svého mistra nezabila..." šeptnu skoro neslyšně a pomalu otevřu oči, ale hned je zase musím zavřít, protože světlo je moc ostré. |
| |
| Společenská místnost Podívám se na mladou dívku a chápavě kývnu hlavou. Máš pravdu není to vězení. Věřím ti. Ikdyž jsem od svého mistra slyšel vyprávět o mágách, kteří zabili své Mistry a tak byl ukončen jejich výcvik. Pokrčím rameny. Na chvilku se podívám kamsi do dálky, po malé chvilce se zase zadívám na mladou kouzelnici. Jak se cítíš? Jak se jmenoval tvůj Mistr? Optám se jí. A v myšlenkách se vrátím do jedné deštivé noci, na místo daleko od sud. Tam začalo tohle všechno. Jak se ten starouš asi má? Budu se musat za ním zajít podívat. |
| |
| Asi společenka Podívám se na toho muže co promluvil a zase se podívám zpět do stropu. "Nechce se mi mluvit." šeptnu. Opravdu nehodlám myslet na svého mistra...nenáviděla sem, ho, ale nezbaila sem ho. Po chvíli mlčení přeci jen promluvím. "Před 5 lety, po mučení a týrání, které mi otec způsoboval...prožívala sem to týrání 10 let...od doby co matka zemřela. Otec ji zabil. Po deseti letech, když se rozhodl, že ho už nebavím se mě zbavil. Prodal mě jakémusi potulnému mágovi a týrání pokračovalo, sice mě učil magii ale za jakou cenu...ne peníze, ne práce...chtěl mé tělo. Ale asi před měsícem zemřel...tedy byl zabit a já od té doby se sama o sebe starám sama. Více už vám říkat nehodlám." řeknu. Podívám se na Isildura...otce mi připomíná trochu chováním, ale i vzhledem, anvíc otec se zmiňoval o tom, že mám bratra. Zavrtím hlavou a zadívám se do stropu. |
| |
| Zatímco se moji nezvyklí společníci vykecali tak jsem se najedl a napil dost na to aby mě to alespoň trochu zlepšilo náladu. Opřu se do opěradla židle a podívám se na slečinku a toho nového (k mé smůle opět mág) jak spolu kecají. Tady si nejspíš jen tak s někým nepokecám, no doufám že aspoň nebudou kecat o těch nesmyslech co umý jinak jim zakroutim krkem aby už ztichli , pomyslím si a přeletím pohledem i posledního nájemce. zdejších luxusních apartmách. zatím si vystačili s mluvením samy což mě vyhovuje přesunu se k postely a natáhnu se na ní. Chci si odpočinout než mě zase někdo vyruší. |
| |
| Když dojím maso a dopiju vodu, přesunu se blíže k oknu a hledím šikmo vzhůru skrz něj ven. Ruce si složím za záda a nehnutě tak budu setrvávat desítky minut. Až když se obloha úplně zatáhne, vyberu si postel, ideálně někde v rohu, a uložím se na ni a opřený zády o zeď zavřu oči a ponořím se do polospánku - tak jak jsem zvyklý v divočině. |
| |
| Společenská místnost Poslouchám, mladou kouzelnici a obličej se mi zkroutí odporem a opovržením ne k ní, ale k jejímu mistru. Není jeho smrti škoda, byla to zrůda. Zavřu oči na chvilku a pak se zase podívám na mladou kouzelnici. Také mě učil potulný mág a nejen on. Prohlížím si jí a kývnu hlavou. Smrti tvého mistra není škoda. Je dobře, že je po něm. Jsem Broma. Těší mě. Pousměji se na ní. Jsi dobrá kouzelnice. Vyděl, jsem v té hospodě. Dali si s námi docela dost práce? Pousměji se na ní a pozorněji si jí prohlédnu. |
| |
| Místnost Všichni kromě Larin, která je vyčerpaná, jste najednou v bariérách. Dovnitř vstoupí démon a popadne ji. Pak vstopí ještě jeden, sváže Isildura magickými provazy a čapne ho. Vlečou je oba pryč. Pak se zabouchnou dveře na nich se objeví bariéra a vy ostatní jste propusštěni. Nemáte tuchy co jim chtěli... |
| |
| Sotva si pohodlně lehnu tak se objeví další praštěná bariéra. Udeřím do ní pěstí dost mě tim štvou. Vyberou si mě ani se moc nebránim šetřim si sílu v podstatě je to samý jako ve válce. Hodím pohledem na dívenku kterou nesou přede mnou. Je unavená v boji my bude k ničemu. Aspoň že jsem se najedl, pomyslím si. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce pro Vstoupěj do ocelových dveří a vás berou samozřejmě taky. Ještě vás vlečou o patro vejš a tam vás vhoděj do dalších ocelových dveří a ty se zabouchnou. Je to kulatá místnost, se stolem, za stolem je křeslo a v něm muž. Jsou tu také police s knihami. Ale všimnete si menšího stolku, u něj sou dvě křesla a tam dva muži, jeden je váš otec a druhý je nějaký chlap, Larin ho pozná...ale měl být mrtvý. Váš otec se na vás ušklíbne a zvlášť na Larin. "Ach jak je krásné vidět mé děti pohormadě." řekne ironicky. Podívá se na Isildura. "Hm, víš nenáviděl sem tebe a taky sem nenáviděl tvoji matku, teda pardon vaši matku. Byl si nepoužitelnej a věděl jsem, že jednou potáhneš z domu tak jsem tě nechal, ale vaše kure**** matka měla dalšího haranta ji!(ukáže na Larin) když už matku nepotřebovala tak jsem ji prostě zabil a vzal si ji do péče sám....no to je jedno vás to stejně nemusí zajímat, brzy zdechnete." ušklíbne se. Ten druhý chlap se dlouze zadívá na Larin. Larin na něj zděšeně kouká... "Ach ano moje učednice...měla bys mi být vděčná az to co jsem pro tebe udělal. Taky mi ještě musíš splatit svůj dluh." ušklibne se na ni. Zvedne se čapne ji a odejde ke knihovně. zatáhne za pochodeň co ej velde, knihovna se otevře, on vstoupí do vedlejší místnosti a knihovna se opět zavře. Tebe tu jen tak nehcávají svázaného. Ten chlap se na tebe podívá. "Udělal si chybu, že si byl žoldákem. Nemáme je rádi. Tady tě to třeba naučí si trochu víc života vážit." usměje se na tebe. Nechápeš co se děje, ale brzy pochopíš jak to splácení dluhů myslel ten co odešel s Larin, zpoza knihovny slyšíš její křik...je v něm promíchaná slast, bolest strach..... |
| |
| soukromá zpráva od Isildur pro Nevěděl jsem že tahla banda vypelichaných oslů je ještě na živu. Možná bych měl svou chybu ve volném čase napravit, prohodím když domluví otec. Z jeho proslovu jsem pochopil kdo je onen druhý človíček. Ale nepovídej tatínku takový zbabělec jako ty my nemá jaksi co říkat o životě. Přiznej si to postavil jsi se vůbec někdy někomu stejně schopnému jako jsi ty? Nebo se specializuješ jen na malé holčičky, posmívám se mu. Slyším řev sestry od vedle, ale s tim nic neudělám dokud mám pouta tak se tim zbytečně nezatěžuji zpomalovalo by my to reflechy. Nenápadně zkoušim jestli my pouta brání ve veškerém pohybu nebo jestli bych se dokázal v případě nutnosti vymrštit. |
| |
| soukromá zpráva od Vládce pro “Já jsem rytířem tohodle nekromanta, mistra Rekluse.“ ušklíbne se na tebe. “A vždy jsem byl.“ dodá. Pak tu s vámi ještě hodinu sedí. Provazy se stahují pokud se hneš svévolně. Po hodině její křik ustane a ten její „mistr“ ji přitáhne zpět, celá se klepe, je zmlácená do krve. Není schopná se hnout. “No ještě se setkáme.“ ušklíbne se a odejde i s vaším otcem. Dva démoni přijdou a vlečou vás zpět dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Isildur pro Mimochodem pěkná zbroj. Je taky na něco jiného než na balení ženských? Posmívám se mu. Když se začnou pouta trochu utahovat tak pohybu nechám nemá to cenu moje příležitost taky přijde i když to nemusí být hned. Trvá něco okolo hodiny příjemně strávený rozhovorem s otcem (když už ho nemohu zapíchnout), než se mistr dívky vyřádí. pak ji přitáhne zpět a démoni nás nesou zase zpět. |
| |
| Ve společence Opět jse asi tak po hodině v bariérách. Otevřou se dveře a dovnitř hoděj toho chlapa s děvčetem. Dívka je šíleně zřízená. Potlučená do krve. Jen tak leží, klepe se a brečí. Tomu chlapovi se nic nestalo, očividně. Dveře se zavřou, objeví se u nich bariéra, a všichni jste zase bez bariér. A Isildur nemá provazy. Larin taky stále opakuje. "Není mrtvý, není mrtvý, není mrtvý...." není schopná říct nic normálnějšího nebo no prostě celou větu. |
| |
| Odnesou nás zpět do společenky a zbaví mě konečně provazů. Protáhnu si stuhlé ruce a nohy. Dojdu k Larin a vezmu ji do náruče. Odnesu ji k postely a položím ji na ní. Pokud tu je lékárnička nebo něco takového tak ji ošetřim jinak ji to jen vypláchnu a obváži. Pak ji zabalím do deky. Tady lidé zdá se příliš neumíraj jsou to nekromanti, řeknu jí. Neznám však nekromanta co by se dokázal oživit bez hlavy, pomyslím si. |
| |
| Místnost (žádná lékarnička zde není) "Není mrtvý, není mrtvý, není mrtvý..." opakuji pořád do kola, do toho všecho brečím a celá se klepu. Nepomáhá ani, to že jsem zachunlaná v dece. "Není mrtvý, není mrtvý..." opakuji to s přestávkami. Bolí mě celé tělo, nemohu se hnout, nemohu nic... |
| |
| Místnost nechám ji ať si brblá a lehnu si na postel vedle. A tohle je opravdu moje sestra? Moc toho nevydrží. hold mágové, pomyslím si. Zvednu se a dkočím si pro pivo. Když po něm sahám tak si to rozmyslím a dám si raději víno. Napiji se neboď z toho kecání my trochu vyschlo v krku a zalehnu. Chvíli koukám do stropu a přemýšlím o tom že se moc nevyspím když jsem v místnosti s tolika lidmy. Škoda že mě vždy probudí každý hluk, pomyslím si než usnu. |
| |
| Místnost Tiše poslouchám jejich vyprávění. Jejich minulost je zajímavá. Minulost může být i velmi bolestivá a hned se mi zjevují vzpomínky z minulosti. Když Broma řekl, že si to ten kouzelník zasloužil tak jen přikývnu. Najednou však do místnosti zase někdo vtrhne a odevdou tu dívku a toho svalnatýho válečníka. Nemužů než sledovat jak je odvádí. Po chvíli je zase přivedou, ale dívka je úplně vyřízená. Co jí to jen provedli? Asi po minutě mi dojde, že te mág co jí týral je naživu a je naši věznitelem. To je teda skvělý čím dál víc se to zhoršuje. Unavený si lehnu na postel a pomalu usnu. |
| |
| Společenská místnost Odpovědi se nedočkám, zrovna si chci dojít pro ovoce, když si všimnu, jak bariera na dveřích ustoupí. A pak mě rozbolí hlava, když se kolem mě, ovine bariera, těsná a hnusná a co je horší silná až příliš silná na to abych jí dokázal zničit. S přivřenýma očima sleduji, jak ty dva odvádějí nebo spíše odvádějí jeho a jí odnášejí. Oklepu se, když se vše vrátí k normálu a konečně si dojdu pro jablko a vodu. Pomalu sním jablko a uložím se ke spánku, ale ten nepřichází. Když konečně spánek přijde, je mělký a netrvá dlouho. Probudím se, jakmile se znovu k nám přidají ti dva. Nevím, jak dlouho ležím na posteli a přemýšlím, zda se zvednout či nikoliv. Tak ten parchant ještě žije. Někdo to podělal, když se ho pokusil zabít paráda, ale pokud je tohle jeho práce. No to dokáže poznat jediný mág a já to nejsem, nikdy předtím jsem ho neviděl používat magii a tak jí nedokážu rozeznat. Pomalu se zvednu ze své postele a vydám se k jejímu lůžku. Přitom vím, že já asi nejsem ta nejlepší osoba, konec konců i já jsem mágem. Máš nějaká poranění? Zeptám se jí potichu a starostlivě, když si kleknu k její posteli. Neodvažuji se jí dotknout ani rukou natož myslí. Čekám na její dopověď a pokud se jí nedočkám vydám se nazpět do své postele. |
| |
| Společenka Pořád opakuji stejná slova, sem úplně, ale úplně mimo, ani nevnímám jeho přítomnost. Nevím co říkal, jeho hlas i slova jsou mi cizí...jako bych je neznala, jako ybch zanala pouze dvě slova...Není mrtvý.. Celá se rozechvěji ještě víc. Potím se...mám bolesti a pravděpoodbně i horčeku způsobenou prochladnutím a ránami. |
| |
| Sice my nedělá problém usnout, ale probudím se jakmile se někdo třeba jenom projde ve výsledku to znamená že jelikož Larin pořád mluví tak stejně nespim. To je otravný, pomyslím si. Zvednu se a vezmu ze stolu vodu. Dám Larin napít ucítím že má nejspíš horečku a to bude mýt žízeň a aspoň na chvíli během pití bude potichu. A s timhle mám pak jít do arény, pomyslím si. |
| |
| Společenka-Isildur Vylekám se když přijde můj bratr vidím v něm otce...je jako on vzhledově. Mám vytřeštěné oči a napiju se, ale pouze ze strachu z něj. Nevím proč...vždyť já vím, že to je Isildur. Není to můj otec, ale můj bratr, ten mi neublížil. Ba naopak..asi by mi i pomohl kdyby mohl, ale byl svázany. Cyhtnu ho za ruku...ale nehodlám ho pustit. "Zůstaň." šeptnu. "Prosím..." dodám. |
| |
| A zrovna když jsem si chtěl jít lehnout, pomyslím si trochu mrzutě. Budiž, řeknu a přitáhnu si židly a pivo nehodlám tu sedět nepohodlně a na sucho. Jestli se chci vyspat tak se stejně musim trochu přiopít. Lehce popíjím jednou rukou. Zatim ji svoji ruku neberu, alespoň prozatím mě to neotravuje. |
| |
| Společenská místnost Chvilku ty dva pozoruji z postele, nemůžu usnout. Nic mi do toho není, nemám k ní žádnej vztah kromě toho, že je mág. Asi po pěti minutách se zvednu z postele dojdu se napít vody. Pomalu piji a sleduji ty dva, dopiji a vydám se k tomu muži. Pokud půjde tahle do arény nejspíš zítra oba zemřou. Ikdyž pokud je ona jeho hračka, nepošle jí tam pokud si bude chtít nechat. Možná nejsem odborník na léčení pomocí magie, ale pokud mi povíš zda a jak jí byl, tak jí dokážu trochu ulevit, má horečku a jak je přikrytá nevidím, žádné poranění. Ale pokud je to následek vážnějšího poranění.. Potichu promluvím za zády Isildura. Ale máš pravdu není to má starost. Pokud se jí mám pokusit pomoci musí mi to někdo povědět. Každý mág není zrůda. Povím potichu a sleduji dívku. Nic mi potom není.. Proč se o to starám. |
| |
| Společenka zatímco si v klidu popíjím pivo tak my za zády promluví ten ukecaný mág. Věděl jsem o něm, ale doufal jsem že my dá pokoj. Napůl se otočím na mága abych si tedy poslechl co my chce. Máš pravdu, řeknu mu a probodnu ho pohledem. Není to tvá starost, odbydu ho a otočím se k němu zase zády abych mu dal na vědomý že debata skončila. Ten mág padl na hlavu myslí si snad že se ve fyzických zraněních nevyznám? To bych jako žoldák mod dlouho nepřežil všechna zranění jsem si ošetřoval sám. Fyzicky na tom není nejhůř to se jí zahojí,, pomyslím si, ale rozhodně nehodlám cokoliv z toho říkat mágovy. Může stát proti němu zítra v aréně a nehodlám mu o sobě dávat ani ty nejmenší informace. |
| |
| "Tak jí ty zranění volízni. Sliny jsou přírodní obvaz a vochranná vrstva" zabručím z postele a pootevřu oko. Snažím se tvářit jakoby nezaujatě, ale v hlavě mi šrotuje, co by jsme mohli dělat, aby nás co nejvíc přežilo co nejdéle. Jestli vůbec bude možnost nějakého odboje. "A něco sladkýho ať má větší příjem energie" |
| |
| Společenská místnost Pokrčím rameny. Neboj, už se to opakovat nebude. Odpovím mu chladně a dojdu si lehnout. Jo zase jednou jsem strkal nos, kam jsem neměl a dostal jsem po něm. Alespoň, že na tom se shodneme, není to moje starost ani můj problém. Pomalu si lehnu na postel a pousměji se. Vlastně má pravdu dvakrát, na co se snažit pomoci tam kde o to nikdo nestojí. Zítra budu svou magii potřebovat k boji, tak proč jí tady zbytečně vydávat na to abych někoho léčil, nebo se o to pokoušel pokud o to nestojí. Pokud to teda zrovna nebude můj spolu bojovník Vlk. A nyní na rozdíl od předešlého pokusu usnu. |
| |
| Všichni Nakonec tak nějak všichni usnete. Isildur: Larin usnula a pustila tovu ruku. Lehla si na bok a začla pravidelně oddychovat, takže sis v klidu šel lehnout a spát. Tentokrát už je tu klid, nikdo nemluví a neotravuje. Probuzení Ráno vás probudí hroznej rachot v pokoji. Nikdo z vás to nezpůsobuje. Larin se posadí na psoteli a v tu chvíli zaslechnete jakýsi vystrašený pazvuk a šplouchnutí. Když se podíváte po mísntosi, je tu brodel jak v tanku. Prázdná postel je rozházená, polštář a peřina roztrhaná, peří je všude, a jídelní stůl katastrofa. Většina džbánu je vylitých většinou ty s nějakou šťávou, nebo alkoholem, ať už je to pivo či víno. Jen džbány s obyčejnou vodou stojí a jsou poloprázdné. Jídlo je některé nakoussané zuby zvířete či jiného tvora než člověka, či elfa atd....Maso tam nezbylo žádne, teda jo na zemi se válí kuře, bez jednoho stehna. A jídlo je taky roztahaný po celý místnosti. Voda ve "vaně" se ještě vlní jako když do ní něco skočilo. Larin se začne oblékat. Zdá se, že jí je líp, ale vypadá smutně. Má dost poranění na sobě. Je samá modřina a krvavý šrám, teda teď už se strupy. |
| |
| Starej se o sebe, pomyslím si v duchu, ale nereaguji na něj. Mág naštěstí pochopil co jsem mu chtěl říct a dal pokoj takže jsem mu nemusel rozbít ciferník. Po chvíli popíjení moje sestra usnula. Já se přesunu na postel a usnu. Probudí mě hluk. vyskočím na nohy jako by mě někdo popíchnul. Přeletím zničenou místnost pohledem. Co to do pr****, zabručim zatímco se koukám na džbány v pivem. Až najdu toho kdo tohle udělal tak ho roztrhám na deset kusů a ty opeču a snim, pomyslím si naštvaně. Dojdu si k jednomu ze stolu a vylomím jednu jeho nohu. Dojdu k vodě a opatrně z maximálně dálky ji projedu nohou stolu. |
| |
| Pomalu se proberu a rozhlédnu se po místnosti ."No, hezký. Vlkodlak. Tak se přiznejte lidi kdo z vás to je?" protáhnu se a promnu si oči. Jakto, že mě to nevzbudilo. Jsem zvyklej spávat v divočině a vzbudí mě každej pohyb. "Všichni jsou v pohodě? Nic vám není? Je někdo pokousanej?" |
| |
| Společenská místnost - krásné probuzení Co to je za.. Otevřu oči a pomalu se posadím, pohledem přelítnu spoušť a zatvářím se sklesle. Taková škoda, co to mohlo udělat, nebo kdo?. No Vlku, ale co když to byla velká krysa? Zeptám se jej pobaveně a lhostejně sleduji společníka mladé kouzelnice při jeho počínání a na rozdíl od včerejší noci nejevím, žádný náznak toho mu jakkoliv pomoci, ikdyž pravda té noci to také nebyla nabídka pomoci přímo jemu, ale to je jedno. |
| |
| Místnost Vůbec mě nezajímá nepořádek, co tu kolem je ani co se děje. Vydám se ke stolu s jídlem a pitím. Naliji si pohárek vody a napiji se. Pak si vezmu jablko a začnu jíst. "To není od vlkodlaka. Vypadá to na dračí mládě." podotknu když vidím nakousané ovoce. Podle zubů je to snadno poznat. "Bratře radši ho moc neprovokuj nebo z tebe udělá eunucha." varuji ho a myslím to vážně. Sednu si na psotel a otočím se na mága. "Díky, že si mi chtěl včera pomoci....ale stejně by si to nezvládl. Tady magie nefunguje." řeknu mu mile a pousměji se na něj. |
| |
| Ráno Ráno se vzbudím a vydím před sebou veliký binec. Kdo to udělal? Hraničář si myslí, že to je vlkodlak, Broma zase obří krysa a čarodějka mládě draka. U toho vtípku s enuchem se usměju. To bych teda chtěl vydět. Vstanu s postele a jdu se podívat k vaně kde se to cosi schovává. |
| |
| Isildur a ostatní Cítíš, jak něco za tu nohu od stolu tahá. Pak to přestane, z vody vysokčí cosi malého a skočí ti to na hrudník. Kousne tě to do nosu. Má to dost ostré zuby. Pak ti to vyleze na hlavu, skočí to na stůl s jídlem a pitím a pomocí křídel se to dostane až k oknu. Kouká to na vás od okna. Je to malé zelenošedé, má to zobákovitý tvar čumáku, je to porkyté šupinami . Má to modré oči a z hlavy mu vyrůstá jeden pár růžků. Má to jeden pár bklanitých křídel a samozřejmě nohy a ocas. Nikdo na něj nedosáhnete je přiliš vysoko. Larin měla pravdu je to dráče. |
| |
| Jen zabručím a opatrně prohrabávám vodu. Něco klacek chytne a začne ho táhnout. Naběhnou my svaly na ruce kterou táhnu. Pak dráček vystřelí a způsobí my zoubkama šrám na nose. Rozzuřeně se na něj otočím. Tenhle drak je už teď oficiálně mrtvý, řeknu chladně a plnou silou po něm mrštim nohou od stolu. Kdybych tim zasáhl člověka tak bych mu tym hodem zlomil vaz nějaký dráček zásah nepřežije. Hned si ze stolu vylomim další a čekám jestli minu abych ho odpálil pokud na mě naletí nehodlám se nachat nachytat dvakrát na to samý. |
| |
| Společenka Draka samozřejmě prvním hodem mine. Má už k dispozici jen tři nohy od stolu. "Uklidni se!" zavrčím na bratra a chytnu mu ruku ve které drží nohu od stolu. "Je to jen škrábanec. Já ti říkala, ať ho neprovokuješ." zavrčím na něj znovu. Stojím před ním. V mých očích žne hněv. "Myslím, že patří k němkomu z nás. Předpokládám, že k tomu co čuměl do vody s tebou. Jediný on nemá parťáka, přivedli ho sem samotného." řeknu mu tvrdě. Druhou roukou zatínám pěst a mám co dělat abych mu do toho nosu ještě jednu nevrazila. |
| |
| Zvednu ruku i s klackem tak vysoko že vysí aniž by se dotýkala podlahy. Nezajímá mě koho je. Ten drak zemře, zavrčím a sklepu ji na zem. Vylomím pro jistotu i další nohu kdybych se dalším hodem minul a neměl čas si další obstarat. začnu se přesouvat do výhodnější pozice pro hod. Nemá cenu se mnou teď příliš debatovat pokud někdo nechce mýt lebku na několik kusů jsem rozzuřený. Za tohle draku zaplatíš, slíbím mu v duchu. |
| |
| Isildur a ostatní Isldur: Máš smůlu, oba klacky ti vypadnou z ruky a rozpadnou se v prach. Kolem každého z vás se objeví bariéra a dráčka cosi vymrští přes celou místnost a dopadne na zemi u Meldona. Pak dovnitř vstoupí démoni. ůJdete všichni do arény, pokud jeden jediný z vás zemře, zemřete všichni!" zavrčí démon. Vstoupí dovnitř další 4. Dohromady jich je šest. Jeden čapne dráče za ocas a nese ho a zbytek vede každého z vás. |
| |
| Společenská místnost Pousměji se na mladou kouzelnici a jen kývnu hlavou. Mo má pravdu, bohužel tu magie nefunguje a také není čemu se divit, byli by sami proti sobě. No bohužel nefunguje, nebo ne tak jak bychom chtěli. Pousměji se na ní. S údivem povytáhnu obočí a sleduji draka a dění kolem něj a jen se usmívám. Je krásné. Úsměv na tváři mi však ztvrdne, jakmile se klacky rozpadnou v prach a kolem nás se zase obtočí ta hnusná bariera. S nevolí sleduji, jak naši hostitelé odtahují draka. A jde se zase bojovat, nějak změnily pravidla asi jsem se včera spletl. No uvidíme, jak dopadne dnešek. Alespoň se dozví jestli si mohou sehnat nové hračky na hraní, pokud se jim tyhle rozbijí. Podívám se po Vlkovi a pokrčím rameny. Doufám, že ses dobře vyspal příteli dneska si pro nás nachytali asi něco extra, nebo je nebaví víc zápasů za jeden den. Pousměji se na něj a pak pomalu jdu s naším doprovodem. |
| |
| "Šlo to, vždycky se mi spí líp když mi večeři ožužlává drak" vstanu pomalu z postele. O co jde? To už jsme je omrzeli a chtějí se nás zbavit? "To prtě jde taky jo? Sadisti..." ukážu na draka a promnu si prsty oči. pak se rozhlédnu po ostatních. To zas bude den.... |
| |
| Spolubojovník Když sleduju hladinu. Tak se po malé chvilce z ní vyřítí malá šupinatá ještěrka-alias dráče a skočí přímo na toho válečnického mrzouta a kusne ho do nosu. Hned potom se vzdálí k oknu. Mrzout se naštve a chce hodit po něm nohou od stolu. Zrovna když se mu v tom chci pokusit zabránit. Tak se se objeví bariéra a dráče se ocitne u mě. Pomůžu mu vstát i kdyby se mě chtělo zranit. Tak pojď čeká nás práce. |
| |
| Něco my vyrazí oba dva klacky z ruky a ty se zničí. Vtrhnou sem zase ti pitomci co se nás tu snaží držet. Vhodná doba mám chuť někoho zabít. Drak počká tomu zakroutim krkem potom, pomyslím si a jdu s nimi. Nepleťte se my do cesty, zabručim na ostatní ze své skupiny nevim jestli bych je raději nezabil než je muset obcházet. |
| |
| Cesta do arény "Přestaň se chovat jak namyšlenej kre****, kterej si o sobě myslí, že všechno zvládne sám. Že je nelepší na světě!" zavrčím an něj vztekle. "Kolikrát si se doma ukázal co? Mohl si tam být a matka mohla žít." dodám a už na něj křičím. Nehodlám se uklidnit. "A tomu dráčeti nic neuděláš, pokud se o to pokusš, budeš muset zabít nejdřívě mě, ale to je tvoje vstupenka do hrobu." dodám klidněji, ale pořád rozčíleně. Už mě to jeho chování štve. Můj tón je zároveň i chladný. |
| |
| Larin a ostatní Dotáhnou vás do vám již známé místnosti. Počkají až se vyzbrojíte. Dráče stále drží za ocas a čekají. Když máte zbraně a zbroje, sou v trochu lepším stavu než ty minulé, meče sou čistě ze železa a nejsou rezavé a zbroj je stále kožená, a sou tu dřevěné štíty. Larin si vezme pouze lehkou koženou zbroj a dýku. Pak vás vpustěj do arény dráče tam jen tak hoděj. Zavřou se za vámi dveře. Stojíte uprostřed a kolem vás je v klecích smečka vlků, teda zlovků, jsou velcí jak poníci, na některých z nich jednou orkové, na těchnjevětších a také tu je obrovský pavouk asi tak velký jako Aragog v Harry Potterovi, kdo ne tak řekněme, že je to velké jako místnost ve které jste byli, a ještě 2x tak velké. |
| |
| Tak na to se podívám jak mě takový skrček jako ty zastaví zvlášť bez vaší zbabělé magie, ušklíbnu se. Toho draka bych zabil i jednou rukou a Larin bych taky udržel takže její vyhrůžku neberu nijak vážně. Kdybych se vrátil někdy domu tak bych je zabil oba, pomyslím si, ale teď ji nehodlám řešit teď konečně dostanu příležitost si na někom vymlátit vztek. Konečně nás dotáhnou do zbrojnice. vezmu si široký meč a štít jako předtím a koženou výzbroj. Jako helmu si vyberu bez hledí pouze s ochranou nosu (půlhelma) abych měl dostatečný rozhled. Když nás pustí do arény mrzutě zabručil. Čekal jsem že si do někoho pořádně zabuším a oni proti nám pošlu zkupinku velkých opelichaných psů a obřího pavouka. Doufám že nějaký z těch frajerů na vlcích se budou dát použít, pomyslím si. |
| |
| Aréna Při cestě do naší známé místnosti jek pokrčím rameny. Snad nás tím spěchem nezabiješ. V přípravné místnosti se jen pousměji a pohledem přejedu zbraně. Jo vypadají líp než ty včera o něco. Stejně, jako včera a i dnes si zde v místnosti, vyberu lehkou koženou zbroj a do pochev za pasem zasunu dvě dlouhé díky. Předtím než vejdeme do arény, tak stejně jako den předtím jedu z nich nechám v pochvě. Poté co pomalu napochodujeme do arény a zavřou se za námi vrata se pousměji na dráče. Tak tebe se také dali. No asi jsem kolegové. Pak se odeberu na bok Vlka a prohlédni si naše dnešní protivníky. Tohle se mi moc nelíbí Vlku, rozhodně méně, než včera takže stejně, jako včera jo. Dobrý boj příteli a zůstaň naživu. Popřeji mu a rozhlídnu se po našich nepřátelích. Hmm Podívám se na mladou kouzelnici Tak si zabijeme pavoučka, co ty na to? a pak se čelem otočím ke kleci s tím hnusným pavoukem a povzdechnu si. Nikdy jsem neměl rád pavouky, ale rád jsem je zašlapával. Tohle bude o něco složitější, snad ne o moc. On asi také nemá moc rád lidi pokud tedy nejsou, jeho večeří. No co jsme mágové. Snad i mrzutě se pousměju. |
| |
| Klidně dojdu až do zbrojnice, kde si naberu stejné vybavení jako na předešlý zápas. Doženou zbroj, dva tesáky do bot a jesen za pásek a do ruky druhý meč, tentorkát to doplním ještě druhým tesákem do levé ruky a jdu do arény. V klidu si prohlédnu vlky a jejich jezdce. "Jo, tobě taky. Hlavně zůstaňte naživu děti" pokývu hlavou a za cíl si vyberu jednoho skřeta na vlkovi. No, tak uvidíme co na něm svedeš přehodím si meč do levé ruky a tesák do pravé, kde ho uchopím za špičku a pevně sevřu prsty. Jakmile vlky vystartuje z klece, metnu po skřetovi tesák, mířím na slabá místa ve zbroji nebo na hlavě ideálně. Ihned po hodu se sehnu a naberu si plnou dlaň prachu. |
| |
| Aréna Když dojdem do zbrojnice vezmu si koženou zbroj, dvě dýka a dva střední meče. Vážně mi vadí jak s tím dráčetem zacházejí, ale nemůžu nic dělat. Vejdem do arény a před námi stojí za protivníky: veleký pavouk, smečka velkých vlků a na někteřích orci. Tak jdem na to. Kouzelníci se hned zaměřili na velkého pavouka takže vyrazím na vlky. Tobě taky. Zaměřím se na další vlky. Rozběhnu se a s jedním mečem utočím vlkovy na hlavu a druhým se bráním případnému útoku odjinud. |
| |
| Aréna Ten největší ork je muj, zavolám a vystartuji po nějvětším v okolí. Před nim uskočim abych se dostal k vlkovy z boku a seknu mu mečem po slabinách abych donutil orka bojovat pěšky. Dřevěným štítem si kryji hlavu před údery. Další budeš ty otče sleduj svuj osud, pomyslím si. |
| |
 | Aréna Do arény se mnou prostě jen tak hoděj jako s kusem hadru. Zavrčím bolestí a vydám bolestné pazvuky. Postavím se na své krátké nožky. Vypustí na nás ty potvory. Krčím se u Meldona. Mám strach. Pak si všimnu toho co po mě házel klacky. Cítím tak trochu vinu. Můžu si za to sama. Rozeběhnu se k němu. On útočí an toho největšího vlka a skřeta. Jelikož se vlk vyhne a ork po Isildurovi sekne tak vlka kousnu do tlapy a pevně stisknu čelisti. Držím se na jeho tlapě. Vlk začne jančit a kvílet bolestí. Vždy když po mě chňapne tak mu dám přes čumák ocasem. I když taky mě škrábne. Vlk orka neposlouchá, snaží se mě zbavit. Ork sleze a vrhá se na Isildura bez vlka. Já vlka pustím a začnu před ním zdrhat, samozřejmě, že mě hodní. Kousnu jiného vlka do ocasu a na jeho ocasu se držím, pak přiběhne ten co mě honil a když mi chnape po hlavě tak než stiskne pustím tamtoho, který se mě pokusil sundat a ten co mě honil hryzne toho, kterého sem se držela. Ti dva se začnou mezi sebou divoce rvát. Já se rychle schovám k Isildurovi a případně hlídám vlky. |
| |
| Souboj, malinkej pavoučíček "Tohohle botou nezašlápneme." zabručím na Bormu. "Dobře vezme si ho na starost." řeknu s úsměvem a z nohou mi začnou prudit plameny a shromažďují se na ruce a tvoří se z nich klasiscká ohnivá koule. "Hodím to po něm a až to tak v půlce cesty použij větrnou magii a zrychli to tím a také zesil." řeknu Bromovi a hodím ohnivou kouli po pavouovi a rovnou si shromažďuji v ruce další. |
| |
| Všichni Ihned po tom co se zavřela brána tak je vypustili z klecí. Isildur: Vlka si minul, takže ork je na něm stále,a le v tu chvíli se tu objeví dráče(viz jeho příspěvek) a ork musí slézt z vlka a vrhá se na tebe plně vyzbrojen v ocelové zbroji a s obouručním ocelovým mečem. Meldon: Proti tobě se rozbíhá vlk s orkem a dva vlci bez jezdců. Vlka s orkem zbaiješ jednou ranou a vlk padá k zemi, ale z obou stran se na tebe vrhají dva vlci. A ork se zatím sbírá ze země. Meldon tenhle ork je plně vyzborj ocelovou zbrojí, a má mohutnou ocelovou dvoubřitvou obouruční sekyru. Vlk: Orka by si trefil, ale on ti tesík odrazil štítem. Nyní i na vlkovi na tebe útočí. V jedné ruce má ocelový velký kulatý štít a ve druhé široký jednoruční meč taktéž z ocele a jko ostatní dva orkové má ocelovou zbroj. |
| |
| Dodatek: POčty: Vlci dohromady i s orky 6 Vlci s jezdci 3 a 1 pavouk 2 vlci se díky dráčeti rvou mezi sebou. Nyní už jen dva vlci +1 ork jdou po Meldonovi 1 ork jde po Isildurovi a 1 ork i s vlkem jdou po Vlkovi. 6 bylo zbývá 5 tamti dva se počítají do těch zbylích pěti, protože žijí. 3 orkové jsou |
| |
| tn201010200855185ecf5d877072.jpg Dodatek: POčty: Vlci dohromady i s orky 6 Vlci s jezdci 3 a 1 pavouk 2 vlci se díky dráčeti rvou mezi sebou. Nyní už jen dva vlci +1 ork jdou po Meldonovi 1 ork jde po Isildurovi a 1 ork i s vlkem jdou po Vlkovi. 6 bylo zbývá 5 tamti dva se počítají do těch zbylích pěti, protože žijí. 3 orkové jsou 1 "pavouček"    |
| |
| Souboj, malinkej pavoučíček škoda, že to nejde potou. Pousměji se na kouzelnici. Na její plán kývnu hlavou a pohnu rukou v jakoby nahodilém tvaru. Ucítím, jak se mi kolem konečků prstů prohání vítr a ve správnou chvíli usměrním na pavouka zesílený poryv větru, aby pomohl ohni z koule Larin, tak nás snad zbavil pavouka. Pak počkám na další ohnivou kouli abych jí zase pomohl magií větru. |
| |
| Rozeběhnu se proti nim a zopakuju trik z předchozího kola. Jen s tím rozdílem, že těsně předtím než se složím na zem chrstnu vlkovi do obličeje hrsta prachu. Vypočítám si pohyb a zajedu po zemi pod vlka a dobnu ho zespodu. Vykutálím se ven a několikrát se odvalím, abych zůstal mimo dosah meče orka. Pak se vyhoupnu na nohy a vytáhnu si druhý meč a tesák z levé boty. |
| |
| Zatraceně, zakleju když minu svuj sek. naštěstí jde ork dolu díky drakovy. Vystartuji proti orkovy. Počkám si na jeho sek a nastavím mu štít aby se po něm svezl a proletěl my nad hlavou. Kdybych nechal štít zasouhnout napřímo tak ho nejen zdevastuji, ale rozsekl by i mě na půlku a to se my zrovna nechce. Počkám až ho vykryji a apk udělám jeden nebo dva kroky k němu abych se dostal do vzdálenosti kde by mu obouručák byl k ničemu a seknu po něm svym širokým mečem který je na tuto vzdálenost mnohem výhodnější. Alespoň se s tim mečem umý ohánět, probleskne my myšlenkami poklona, ale jinak se stoprocentně věnuji soupeřovým pohybům. |
| |
| Aréna Povedlo se mi porazit jednoho vlka a shodit z něj orka. To je dobře, přotože se na mě řítí dva další vlci. Rychle se rozeběhnu na jednoho vlka a oběma meči po něm seknu. Potom se co nejryhleji zaměřím na toho druhého a zaútočím na druhého vlka. V případě, že mezitím zaútočí ork tak se mu jedním mečem bráním a vzdálím se od svých protivníků. |
| |
| Vlk Vlka si minul, nebo on se spíš prachu vyhnul. Teď po tobě chňapl a poranil ti rameno. Vlk si tě oběhne a ork tě chce udeřit. V tu chvíli vlk nehorázně zavyje bolestí a všimneš si dráčete, které je zakouslé....no do vnějšího pohlavního orgánu vlka. Vlk sebou začne házet a shodí svého jezdce, který se zvedne a jde po tobě. Broma a Larin První útok mu nic neudělá. jen mu trochu ohořej chloupky ale to je tak celé, a ještě jeden detail...akorát ste ho rozzuřili. Druhý útok mu trefí nohu ale to ho netrápií. Utíká k vám a hryže svými obrovskými kusadly po Larin. Ta jen tak tak uhne a pvaou se trefí do země, všimnete si, že na zemi je tmavý flek. Kusadla má napuštěná jedem. Isildur Moc ti to nepomohlo, protože i když si chtěl aby se sek svezl tak to moc nevyšlo. Jeho meš se zasekl ve štítu a skoro ho rozsekl. Vidíš i ostří meče, které je skoro skrz. Orkovi očividně nevadí že má ve štítu meč, protože mu stačí jendo máchnutí a štít odletí pryč a rotříští se o zeď arény. Ork znovu seká. Meldon Druhého vlka sekneš do nohy a usekneš mu ucho a zároveň ho škrábneš do hlavy, takže se ti to zrovna nepovedlo, naštěstí vlk vyvádí a pajdá, takže stihneš zaůtočit na třetího vlka, toho naštěstí zabiješ sekem do krku a orkovi jen tak tak zabráníš v útoku. Poraněný vlk se na tebe znovu vrhá. |
| |
| Výsledky 4 vlci zbývají  3 orkové stále zůstávají  1 pavouk též  |
| |
| Zakleju když se jeho meč my zasekne ve štítu. naštěstí jsem nepřišel o ruku v lepším případě o hlavu. To procento tohohle úspěchu bylo tak malý až je to zkoro nemožný. Znovu vykročím proti orkovy tentokrát se kryji čepelí meče a stejně aby čepel zklouzla. po ocelovym meči bude klouzat snad líp. NOrmálně bych si od něj držel odstup, ale tentokrát zůstávám co nejblíže u něj abych zminimalizoval jeho možnosti s zbraní a v každém volném okamžiku po něm seknu. |
| |
| Aréna – Boj s „pavoučkem“ Jo tak oheň ne Uskočím při pavoukově útoku a pohlédnu se po kouzelnici, neštěstí se jí povedlo uhnout, já skončím kousek od ní. Proč je zrovna jedovatej..škoda že se nadá rozšlápnout. Potřebujeme větší botu! Dokážeš jej spoutat magii? Zeptám se jí, mezitím zvednu z pavoukovy ruku, u konečků prstů se ukáží drobné jiskry a pak směrem k pavoukovy vyšlehne z mé ruky blesk. Takové jako ty jsem zašlapával. Tak pojť ať si tě může spoutat, když jsi byl na ní tak hnusnej a chtěl jsi kousat. Po prvním blesku po něm pošlu ještě jeden. |
| |
| Arená Povedlo se mi aspon zabít jednoho vlka a druhého zranit. No super, lepší než nic. Bohužel se hned na mě vrhne ork a musím se mu krýt. Když uslyším toho zraněného vlka, jak se na mě vrhá. Kruci tohle bude vážné velmi namáhavé. Tak se jedním mečem stále kreji před orkovými útoky a druhým mečem seknám po vlkovi. |
| |
| Ty jsi ale malej užitečnej parchant ušklíbnu se při letmém pohledu na dráče a pevně uchopím meč ve zdravé ruce. "No tak pojď ty vobludo, ukaž co dovedeš" nastavím zbraň a snažím se jeho úderům bezpečně uskakovat, když to není možné tak je svádět stranou. Čekám na okénko v jeho obraně a hned jak se naskytne, tak se kolem něj obtočím a seknu mu po krku. Pokud ne, zase trpělivě vyčkávám. Pokud se mi zadaří ho zabít, půjdu po vlkovi se kterým si hraje malý drak. |
| |
| Pavouk Jen tak tak sem stihla uhnout, před jeho jedovatými kusadly. Oheň moc nefunguje a silně pochybuji o tom, že nějaká magie na něj působit bude o něco líp. Začnu dělat rukama pečetě na svazovací kouzlo a u toho mumlám slova. Musí mi dát, ale čas, tohle bude chvilku trvat. Musím to stihnout než si mě něco všimne. pomyslím si. |
| |
| Isildur Dost dlouho se mu bráníš, sem tam ho škrábneš do boku nebo do jiné části jeho těla, teda spíše mu poškrábeš zbroj. Všimneš si volného místa na krku, tak tam ve volné chvíli sekneš mečem, a naštěstí pro tebe meč zahloubíš do jeho krku a hned jak meč vyndáš tak z něj vytryskne krev. Tamti dva vlci už se dorvali, jeden z nich zdechnul. A vrhá se po dráčeti, které zdrhá nyní už před dvěma vlky. Ork tě lehce poranil do ruky, ale nic vážného. Dráček běží rovnou k tobě a vede ti návštěvu ve formě dvou vlků. Teda ten jeden už je vykastrovanej a druhej dost zbídačenej. Larin a Broma Pavouk se na tebe otočí a všimneš si, že jeho nohy chytají zatím slabé proutky z magie. On to ještě nezaregistroval, taky si všimneš Larin, která skládá pečetě a mumlá. Nejspíš potřebuje čas na to aby to udělala uplně a zatí by si měl pavouka držet na jednom místě. On se najednou "nahrbí" a vystřelí po tobě pavučinu ze zadku. Blesk ho popálil. Trochu víc než plameny. Meldon Vlk před tebou uhýbá nějakou dobu. PO chvíli ho zase sekneš a povede se ti mu useknout druhé ucho a paki půlku čumáku, on se skácí na zem kvílí a krvácí. Nakonec zemře na vykrvácení. Teď tu máš však orčího kámoše, kterej neni ani trošku škrábnutej. Jediné slabé místo má na krku a je to úzká štěrbinka v brnění. Graywolf Bráníš se orkovi a mezitím i zaregistruješ, že dva vlci jdou po dráčeti to směřuje směrem k Isildurovi. Bráníš se orkovi a on se brání tvým úderům. Snažíš se trefit jeho slabé místo na krku. Moc ti to nejdeš, ale jednou si ho tam už škrábl. PO chvilce ho konečně trefíš pořádně a on zdechne. Výsledky Zbývá: 1 Pavouk 2 vlci 1 ork |
| |
| po poměrně dlouhé době konečně padne ork mrtví. Já jsem si odnesl jen lehký šrám kterého si nevšímám. Všimnu si jak ke mě běží dráček a zaním dva vlci. Zastrčím meč do pochvy a zvednu tělo orka. Pod jeho vahou trochu zaúpim a pak ho vrhnu na vlky až budou v dosahu. Sehnu se pro obouruční meč a pustím se do nich obouručákem. |
| |
| Aréna – boj s „pavoučkem“ Všimnu si kouzelnice a lehce se pousměji. Získáme ti trochu času. Zrovna začnu spřádat další útočné kouzlo, když on se začne na harbovat, kolem prstů mi zase zajiskří energie a na dlani se mi začne tvořit koule z lesků, prudce pohnu rukou směrem k jeho hlavě a vyšlu po něm kouli . On my však mi však oplatí vlastním útokem, tedy sítí. Vystřelí po mě síť a já se jí pokusím uhnout, uskočím stranou a vrhnu se do prachu arény. Oheň ne, ale blesk je lepší hmm něco mě napadlo a ani to nezabere tolik času, další útočná magie. Tak co pojť si mě sežrat. Potřebuje ještě chvilku, nebo dvě. |
| |
| Vlci Jak vidím vlky ženoucí se za dráčkem, odstrčím mrtvolu orka a vysprintím za nimi. Když vidím Isildura jak zvedá tělo orka trochu zpomalím, aby nás nesundal všechny a potom se na ně vrhnu a zaměřím se hlavně na toho druhého, než po kterém Isildur následně jde. Snažím se ho zasáhnou množstvím slabších přesných úderů do čenichu a ideálně do očí a oslepit ho. Pokud se naskytne šance, vykročím rychle vpřed a probodnu mu zespodu skrz čelist halvu. |
| |
| Aréna-pavouk Zatím co zbytek má skoro dobojováno tak my se tu s tím šmejdem pereme. Už jen chvilku, dej mi ještě chvilku prosím. pomyslím si. Počítám s tím, že mě to hodně vyčerpá a asi zase budu hodinku mimo vědomí, a hlavně když se to pokusím udržet dýl, naštěstí na naší straně je víc bojovníků...tak ho snad spacifikují a zabijou. |
| |
| Aréna Naštěstí se mi konečně podaří zabít toho posledního vlka a už mi zbývá jen ten ork. Jestli přežiju tak si dám něco k snědku. Mám už tak velkej hlad, to už prostě vydržím. Tak jdem na to. Jedním mečem se kryji jeho útokům a druhým dorážím na jeho krk. No tak orku nech se zabít. |
| |
| Broma a Larin Broma: Těsně se vyhneš pavučině, pak si všimneš, záře která vyhcází od pavouka a velmi silných magických prvazů, spoutala mu všechny nohy a ze zeme na každé straně pavou trčí dalčí dva provazy a svazují pavoukovi tělo, pavou se snaží vytrhnout, ale nejde to. Také si všimneš, že Larin prudce oddechuje. Musíš to rychle ukončit, protože to dlouho neudrží, jakmile ztratí vědomí pavou se uvolní. Larin: Povedlo se a pavouk se nemůže hnout. Isildur Vlk proti tobě nemá šanci jedním sekem mu usekneš hlavu. Všimneš si, že tvoje sestra a ten druhý mág mají problémy s pavočkem. Larin ho spoutala, ale očividně jí dochází magická energie, dlouho to nevydrží. Dráče se schovává u tebe. Graywolf Ty jednoho vlka také zabiješ a vidíš totéž co Isildur. Také vidíš toho půlelfa jak se pere s orkem, toho orka zvládne ale pavouk je větší problém. Vidíš popálená místa, a očivindě na něj útočná magie moc nepůsobí. Tady budoü dobře platit fyzické útoky. Meldon Po chvíli konečně svého nepřítele porazíš, máš poraněnou ruku a trochu nohu. Nejsou to vážná zranění, ale zaregistruješ toho pavouka momentálně se nemůže hýbat, protože ho ta mladá dívka spoutala magií, ale je jisté, že to dlouho neudrží podle toho jak prudce oddechuje. Magie na něj moc nepůsobí, alespoň né útočná. |
| |
| Boj Prudkým obouručným sekem rozseknu vlka který mě nečekal na dvě půlky. Vyprostím meč ze země a rozhlédnu se kde je co dalšího co bych mohl zabít. Už tu zbývá pouze ten velký pavouček. Tak už jen ty. Myslel jsem že ho stihnou zašlápnout. Hold mágové na ty není nikdy spoleh, pomyslím si. Moc se nelýsej ty si na řadě po pavoukovy, zavrčím na draka a vyrazím k pavoukovy. Doběhnu pod něj a vbodnu mu obouručný meč zespodu do těla. Hned na to uskočím mezi jeho nohama aby mě nezalehl až na ten meč spadne. Vytasím svuj široký meč kdyby potřeboval dorazit. |
| |
| Boj s pavoučkem Rychle se zvednu a podívám se na svou ruku, ucítím, jak se vzduch kolem mě ochlazuje. Můj dech se na chvilku stane viditelným. Na ruce se mi rychle ukáže bílá koule, prudce pohnu rukou k hlavě pavouka a kulička opustí mou ruku. V letu začne kulička měnit tvar, zvětší se a protáhne se, až se z ní stane ledové kopí, letící na hlavu pavouka. Za kopím po něm vrhnu ještě kouli energie, do stejného místa. Snad to vyjde a led se mu zabodne do hlavy a energie mu díky tomu usmaží mozek. Ještě vidž, jen chviličku.. |
| |
| Pavouk Pokusím se pavouka oběhnout větším obloukem a dostat se k němu zezadu. Pevně sevřu meč a vždy jen přiskočím, seknu jednou nebo dvakrát po nejbližší noze a zase odskočím zpátky. Pokud by pavouk klesl jednou stranou k zemi, pokusím se mu vyskočit na hřbet a silně mu zabodnou oběma rukama meč do zad co nejhlouběji to půjde. |
| |
| Aréna Když se vypořádám s orkem. Tak se podívám po ostatních jak se jim daří. Všem se podařilo porazit jejich protivníky, kromě toho velkého ošklivého pavouka. Vydím jak se na něj všichni vrhají tak se rozeběhnu a hodím své dva meče po jeho hlavě. Pokud ho porazíme, nebo ne. Tak doběhnu k Larin a jakmile přestane působit její kouzlo, tak ji vezmu do náruče odnesu ji co nejdál od pavouka. |
| |
| Všichni Broma: Mineš svůj cíl, stihnul se "skrčit". Isildur, Meldon a Wolf: Útočíte na pavoukama vším co se dá. Meldon po něm vrhne jeho dva meče a zasekne mu je du boku. Wolf a Isiludr vám se povede pavouka dorazit, je to jen tak tak. Kouzlo zrovna v tu chvíli kdy padne k zemi mrtví pomine a Larin klesá k zemi v bezvědomí. Všichni:Přijdou démoni zbavěj vás zborje a zbraní a vedou vás zpět do společenky. Dráče nesou za ocas. Meldona nechávají nést Larin aby se s ní netahali oni. Odvedou vás do společenky. Dráčetem mrsknou o zem a odejdou. Dráče se ihned schová pod postel. Isildur: Všimneš si, že pokousanej nos je vyléčenej. Nic na něm nemáš. Ale na ruce máš poranění od meče. Všichni: Ve společence je uklizeno a na stůl kam dráče už nevyskočí dali všechny džbány s pitím a jídlo a jen na jeden malej stolek dali maso a vodu, tam dráče dosáhne, je to stolek speciálně upravený pro dráče. Na dveřích se objeví zase bariéra. |
| |
| Po boji Pavouček skončil lehce ani jsem se při tom moc nezapotil. Když se přiřítí démoni. chvíli přemýšlím že bych je popravil dokud mám v ruce meč, ale nakonec je nechám. Dovedou nás zpět do místnosti. Vezmu si víno a vyčistim si jim ránu na ruce. Bylo by sice lepší kdybych ho mohl rozehřát nebo mýt tvrdší alkohol, ale ten tu není. Pak si ji obváži kusem hadru. Sednu si k stolu a napiji se. Pustím se do jídla. |
| |
| Aréna Když pavouka dorazíme, už jen těžce oddechuji. Ani se nenamáhám s utírám zbraně a zbroje od krve, když vím, že o ně stejně přijdeme. Rozhlédnu se po ostatních, jestli jsou v pořádku a kývnu na Bromu, jak je na tom. Pak zamíříme do společenské místnosti. Ubytovna Dojdu ke zd i k lavoru s vodou a prohlédnu si rozsáplou kazajku a krvácející ránu. Prohmatám ji prsty abych zjistil, jak vážné zranění to je a vypláchnu ránu vodou. Trochu si ji chrstnu i do obliceje abych se probral. Eště žes neměl jedový zuby ty zmetku. Protáhnu se, dojdu ke stolu a naleju si do poháru vodu a hltavě ji vypiji. Pak naleji trochu do misky, vezmu do ruky kus masa a popojdu k posteli, pod kterou zmizel dráček a misku vedle ní položím. maso hodím pod kraj postele a sednu si o kus dál na zem a opřu se zády o bok postele. "Ty seš užitečnej malej parchant viď? Tak si taky něco dej prcku" prohodím unaveným hlasem směrem pod postel a nakloněnou hlavou pozoruji vyčnívající kousek masa, jestli se pohne a misku s vodou, jestli dráče vyleze. |
| |
| Po boji, ubytovna Po boji se pousměji na Vlka a kývnu hlavou, že jsem v pořádků. Jo jedno se nemění, bez doprovodu válečníky by z mága byla mrtvola čas od času. Pomalu v doprovodu démonů a ostatních dojdu do společenské místnosti, při odchodu z arény se na malou chvilku ohlédnu na pavouka. Snad již další z jeho druhu nepotkáme, nebo si to myslel i on o nás? Zamračeně dojdu s ostatními do společenské místnosti. Pomalu si vezmu jídlo a zadívám se na bariéru, která velice dobře plní svou funkci. Máš nového kámoše co? Vlku. Pousměji se na Vlka a natáhnu se na postel, kde se zadívám do stropu. Už jen 49 a je to. Kde ho asi najdu, pokud vůbec. Zase si začínám mysle, že je to je báje. Ne někde být musí. |
| |
| Opět vězení Jakmile porazíme pavouka, tak nám odeberou zbraně a odvedou nás opět do našeho malého příbytku. Nejdříve odnesu Larin na její postel a podívám se jestli není kromě toho, že je v bezvědomí zraněná, zdá se však, že není. Tak si dojdu pro vodu a ovoce. Část sním a část si zatím nechám. Nyní čekám vedle její postele až se probere, pak ji podám hned zbytek ovoce co mi zbylo a dám ji napít. |
| |
| Pod postelí Ležím pod postelí a třesu se. Bojím se těch démonů a toho muže co po mě házel ty dřeva. Někdo jiný k posteli položí kus masa a misku s vodou. Mám strach, že po mě ten muž zase půjde. Opatrně se vydrápu ke kraji, natáhnu ocásek a přitáhnu si maso. A pak mističku s vodou. Neprve zbaštím maso, je slyšet jak u toho mlaskám a pak začnů pít vodu to je také slyšet. Pak si zase lehnu a koukám směrem z pod postele ale odmítám vylézt. |
| |
| Sleduji jak pod postelí zmizí nejdřív maso a pak si dráček přitáhne mističku s vodou. "Jojo, zvířata a podobný potvůrky jsou nejlepší společníci když si je získáš" pokývu hlavou a pomalu se postavím a přinesu dalších pár kousků masa. Sednu si zase pomalu na zem, hodím jeden kousek pod postel a další postupně kladu blíž a blíž k sobě a poslední si nechám v ruce, kterou položím na konec cestičky z kousků na zem. "Asi budu potřebovat aby ses mi mrknul na rameno. Jeden z těch vlků mě drápnul. Nejde o ránu, ale jestli nejsou poškozený svaly, aby příště neselhaly" řeknu jakoby nepřítomně Bromovi. "Tak pojď prcku, dej si eště maso" zašeptám směrem pod postel. |
| |
| Společenská místnost Usměji se do stropu. To máš pravdu. Pomalu si sednu a sleduji počínání Vlka. Jo bude z něj dobrej kámoš, ale asi se nás bojí víc než mi jeho. Už jsi někdy nějaké dráče viděl? Podívám se na, jeho cestičku z masa a zvědavě se dívám na její začátek. Po nějaké chvilce se podívám na něj a kývnu hlavou. Jo kouknu se na to rameno. Ale počkáme, co na to říká náš novej kámoš ne? Po očku sleduji počínání dráčete, pak ale zavřu oči a pomalu dýchat a začnu se soustředit. někde tu v nějaké formě musí bejt. Magie je všude, jen umět hledat hmm co ta bariera? |
| |
| Koukám na kousek masa co sem přiletěl. Zbaštím ho. Pak se podívám na cestičku a vidím, že k někomu vede to se mi nelíbí. Vystřelím z podpostele a asi tak do půlky cestičky z masa v tlamičce mám mističku, už prázdnou. Sberu maso a dám ho do misky a tak to dělám od poloviny cesty až zpět k posteli s tím, že mistku si talmičkou posunuju. Pak s mističkou i masem zmizím pod postelí. Je slyšet moje mlaskání jak jím maso. Sem sice drobná, ale spořádám toho jako vlk. |
| |
| "Jo viděl, nejsem odborník, ale už jsem jeden nebo dva kousky viděl. Draci mají zajímavou osobnost, rozhodně to nejsou jen zvířata. Spíš bych řekl že je to ekvivalent lidské inteligence, ovšem v jiné a nám ne úplně pochopitelné formě" řeknu zadumaně a s lehce pobaveným úsměvem sleduji jak si dráče nasbírá plnou misku a zase uteče pod postel. Dál trpělivě držím kousek masa a čekám, jestli se ještě ukáže. "Jo může být užitečnej, ale pořád je to mládě. Taky ho musíme trochu hlídat.... pojď sem prcku" zamelu trochu rukou s masem. Vždycky jsem měl radši zvířata a podobnou žoužel než lidi... |
| |
| Místnost Zasměju se, otevřu oči a přestanu se soustředit na barieru a zase se začnu soustředit na dráčka. Je to úžasný tvor a krásný. Mno osobnost má i kočka, nebo vlka. Ale drak jí bude mít určitě jinou, souhlasím. Něco jsem o nich slyšel a četl a vždy ve mně budili zvědavost. Ale jedno se musí nechat má chuť k jídlu. Přiznám, sleduji dráče s úsměvem. Určitě bude impozantní, až vyroste a mocný spojenec. Podívám se na „Prcka“. Jak se budeš jmenovat? Myslím, že Prcek se ti líbit nebude že? Nebo jo Prcku? Optám se ráčete a stále, žasnu nad tím kolik toho sní |
| |
| Broma Dráč zavrčí, když na něj promluvíš, vystřelí z pod postele a hryzne tě do nosu a do brady, pak zase zaleze pod postel. Očividně se mu jméno prcek moc nelíbí. Všichni Všimnete si, že ta holčina Larin se pomalu probouzí. |
| |
| Společenská místnost - Prcek, Prcek Jakmile domluvím, rozhodne se Prcek projevit svou nespokojenost s novým jménem. Au Zavrčím a chytnu se za bradu do které mě jen štípne stejně, jako do osu. Cosi zabrumlám a pak se podívám zase na postel, pod kterou se schovává dráček „Prcek“. Sundám si ruku za brady. Dobrá, dobrá tohle se ti nelíbilo. Chápu, ale příště mi to naznač nějak jinak. Takové zavrčení by stačilo, nemusíme hnedka cenit buby. Pousměju se vycením na dráčka zuby, nakloním hlavu na stranu a zadívám se do podlahy. |
| |
| Společenka Dráček už nevyleze a zůstává pod postelí. Slyšíte chrápání, z čehož usoudíte, že usnul. Dlouho se nic neděje. Nikdo pro vás nejde, nikdo nic neříká, Larin sotva se probudila tak hned zase usla. Je dost vyčerpaná a potřebuje hodně spát aby vám byla k užitku na další souboj. Drak se tak nehodlá jen tak probudit. Ticho se prolomí v noci kdy zaslechnete rámus na chodbě, někdo na někoho křičí. Nevíte co to je nebo kdo to je. Ani nerozumíte slovům. Uzamkne vás bariéra a dovnitř vtrhnou dva démoni, čapnou Larin, která je na tom už mnohem lépe a vlečou jí pryč. Na dveřích se obnoví bariéra a vás uvolní. Drak vyplašeně vyběhne z pod postele a splašeně pobíhá po místnosti. |
| |
| vězení Zatím v klidu jím a piji. Zbytečného rozhovoru ostatních si nevšímám. Larin se na chvíli probudí, ale hned zase usne. Když se dost napiji tak ulehnu ke spánku. Něco se začne dít až v noci. Nejprve to začíná nějakým hlukem a křikem. Okamžitě jsem na nohou a rozhlížím se po místnosti. Najednou jsem zase v bariéře kterou tolik nenávidím. Jen počkejte až budu mýt někdy v rukou meč to bude jiná zábava, pomyslím si. Dovnitř vtrhnou dva velcí démoni popadnou Larin a zase vypadnou pak se vše vrátí do normálu. Otec je blbější než vypadá. Oslabuje slaboučkou holčičku a mě nechá nabrat síly. Abys toho pak nelitoval otče, ušklíbnu se a opět se natáhnu. Tentokrát však již neusnu a sleduji okolí a naslouchám. Jsem zvědaví co se to vlastně děje. |
| |
| "A máš to, nemáš ho provokovat. Draci nejsou zvířata, jejich inteligence je na stejné úrovni jako lidská, jen nemá stejný ... vzorec ... viď?" kouknu pod postel a mrknu na dráče. "Ty nám moc dobře rozumíš, seš koneckonců člen party ne? Musíme spolupracovat" zamávám kusem masa v ruce a zase se narovnám. Najednou vtrhnout dovnitř démoni a opět unesou tu holku. Zamračím se a raději ani nepřemýšlím nad tím, co jí dělají. Co sakra můžeme dělat? Jen sedět a čekat? Vezmu si sám nějaké jídlo a pití a opět usednu k posteli a dál vábím dráčka na maso. |
| |
| Společenská místnost. Jo Vlku máš pravdu. Nikdy si nezačínej s něčím co má větší zuby. Pousměji se na svého společníka lovce a zvednu ruce na znamení, že se vzdávám. Lehnu si na postel a pomalu usnu. Probudí mě, cvaknutí dveří a ta hnusná bariera díky, které se zase nemůžu pohnout a navíc mám hnusnou pachuť v ústech. Pozoruji, jak jí odvádějí pryč a jediné co můžu, je jen přimhouřit oči. Jak se toho zbavit.. Je jediné co mi bleskne hlavou. Potí co odejdou a bariera zmizí se pomalu zvednu z postele a dojdu si pro vodu, vypiji jí a zase se vrátím na lůžko. Chvilku se dívám na vyplašené dráče a pak pomalu snu.Spi, když můžeš. |
| |
| Všichni Dráče se konečně uklidnilo a zase zalezlo pod postel, kde se cítí v bezpečí. Začne dost nahlas chrápat. Na chodbě je zase klid, ale ne na dlouho. Asi tak po půlhodince je tam zase slyšet hluk, ale jiný než před chvílí ocitnete se v briéře a otevřou se dveře. Slyšíte křik nějakého chlapa a vrčení a kňučení vlka. Vstoupí ten chlap s popáleným ksichtem a za krk drží vlka. Barvu srsti má stejnou jako měla ona a vlastně má i její oči. Kolem tlap má nějaké magické obojky. Chlap s ní praští o zem sotva ji pustí tak ji uzamkne v bariéře. Vlčice stojí vrčí a snaží se skrz bariéru dostat, ale nepomáhá jí to. Všimnete si, že tomu chlapovi chčije z rozkorku krev a vlčice má krvavou tlamu i zuby, ale není to její krev. Chlap odejde, má také pokousanou nohu a ruce, zavřou se dveře a uvolní se bariéra a na dveřích se zase objeví. Vlčice se na vás podívá. Opravdu má oči Larin, pravděpodobně je to ona. Dojde k obrovské vaně a začne si machát tlamu. Voda se trochu zbarví do krve a její čumák je čistý. Dojde k Larinině posteli a vyleze si na ni. Sedne si tam a upřeně pozoruje vás všechny. Dráček zvědavě vykoukne z podpostele a pozoruje vlčici. |
| |
| Satesu Někdy k večeru vidíš menší vesničku, cítíš se unaven a tak se rozhodneš zajít do zdejší krčmy. Najdeš jen jednu. Je to miniaturní vesnička, jen pár domků a lidí. Krčma se jmenuje "U draka". Když vstoupíš dovnitř tak tam uvidíš jen pár lidí včetně obtloustlého hospodského. Sotva si najdeš volný stůl tak dovnitř vstoupí muži v černých hávech, než cokoliv stihneš říct nebo udělat zamíří k toběa něco mumlají. V tu chvílí upadáš do spánku. Probíráš se v chladné, vlhké a temné cele. Je tu jen jedno okénko s mřížemi a nic víc. Tvoje zbraně a věci jsou pryč. Máš na sobě jen základní oblečení. Venku je světlo. Zaslechneš kroky, které se přibližují k tvé cele. Nevíš co se to stalo ani proč tu jsi. Kolem tebe se objeví fialová bariéra, skrz kterou nemůžeš nic dělat. Jen stát, ležet nebo sedět. Ale když by si do ní udeřil tak se nic nestane. Dovnitř vstoupí muž. Půlku obličeje má popálenou, nohy a ruce má pokousané, jaoby od vlka a z rozkroku mu teče krev. "Satesu Dattou, si obviněn z vraždy královského vojáka, kterého si nedávno zabil v jedné hospodě. Budeš přidělen do skupiny, které se také prohřešila proti království a musíš si vybojovat padesáti souboji svobodu. Pokud jeden z tvých společníků zemře, tak zemřete i vy ostatní." řekne ti. "Nyní půjdeš na jeden souboj sám." dodá a odejde. Zavře celu a bariéra se uvolní, ale místo toho chlapa sem vstoupí dva obrovští démoni a vedou tě x chodbami kamsi..Dojdete do dřevěné místnosti. Sou tu zborje a zbraně. Zbroje jen kožené a zbraně, no dost v zašlém stavu, rezavé, poškozené, staré... "Vyber si zbroj a zbraň a vstup do arény." řekne démon a otevřou se vrata vedoucí do arény. V každém rohu místnosti si všimneš démonů. |
| |
| Všichni v místnosti(Bez Satesua) Najednou siještě uvědomíte, že tu není Meldon..museli ho nějak teleportovat pryč nebo tak něco. Ani nevíte kdy zmizel, navíc okny sem prosvítá světlo což naznačuje že je den |
| |
 | Zbrojírna a boj Když dojdeme do zbrojírny tak se trochu ošiju. Není problém, mě ochrání rychlost a meče nahradí moje ruce I přes to si vezmu tu nejméně robustní koženou zbroj, která by neměla bránit v rychlém pohybu a otočím se na jednoho z těch co tu jsou a mají na starost zbraně a výzbroj. Nemám zájem o meče, sekery či kopí, místo ostří mi dej pevnou hůl, neprosím nic než tvrdé dřevo Řeknu a přitom vezmu jedno z kopí a praštím jim o stěnu, přičemž se poškozená špice ulomí i s částí násady. Dosti ubohé Jestli že odmítne cokoli udělat, tak popadnu kopí a nějaký velký kulatý štít. Párkrát protočím kopí v ruce a vyzkouším výpady a údery, poté si hrdě stoupnu a zvolám. Jsem připraven, posťte mě proti mému protivníku ! Můj hlas je plný vášně pro boj a prostý jakéhokoli strachu či obav. Styl boje této kultury je jednoduchý a primitivní, skryj se za štít a udeř tak silně jak dokážeš, hlavně předvídej údery a zbav se zbytečné zátěže jako je kopí zabodnuté ve štítu, já využiji své umění východu ,rychlost obratnost a hlavně předvídavost, nemůžu s nimi prohrát Při tomto rozjímání přecházím do míst, kudy bych se měl vydat do arény, prokřupu si krk a protáhnu paže, ještě párkrát udeřím pěstí do zdi a koncentruji svou sílu a vnitřní klid do mozku, aby jsem mohl rychle vyhodnotit situace, zjistit slabinu a zničit nepřítele. Ukončím to s ním rychle a pokud možno, ho nebudu zabíjet, pokud mě o to sám nepožádá. |
| |
| Satesu Mlčej, počkají až vstoupíš do arény a pak za tebou zabouchnou vrata arény. Stojí proti tobě 3 soupeři. Jeden medvěd v kyrysu, ale víš, že ve spod na krku má slabé místo a pak tu sou ještě dva neozbrojení gigantičtí vlci. Každý z nich má tak 2m v kohoutku, ne li víc. Máš jisté tušení, že je budeš muset zabít. Rozbíhají se na tebe všichni tři najednou. |
| |
| Boj V aréně mě čeká menší překvapení, jelikož nestojím proti druhému vězni, ale proti zvířatům. Dobrá, tedy začneme Vezmu kopí a zabodnu ho vedle sebe, poté uchopím štít do obou rukou a roztočím se tak, že má dostatek energie a poté ho mrštím po jednom z vlků. Ještě v okamžik letu vytáhnu kupí ze země a rozeběhnu se kličkujíc na medvěda, když jsem u něho, tak pokud ty příšery stojí vedle sebe, tak skočím mezi a kopí jako by položím na jejich záda. Pokud jsou od sebe moc daleko, tak mířím k medvědovi nějaké metry před setkáním namířím kopí proti němu, ale těsně před tím, než bych ho mohl zasáhnout vrazím kopí do země a díky němu se přehoupnu na medvědovi záda, pak vytrhnu kopí a probodnu mu krk. |
| |
| Zase mě probudí hluk a abych náhodou neusnul je tu zase ta bariera. Snad, jako všichni tak i já pozoruji, jak do naší útulné místnosti vchází náš popálený „hostitel“ přinese vlčici a zamkne jí do bariery. Doufám, že mu dala zabrat, ale ještě by si kousla. S jistým zadosti učiněním se dívám na poranění toho chlápka, než zmizí. Jakmile vyskočí vlčice na postel, pomalu se zvednu a dojdu si před tu postel sednout. Má její oči. Cosi si zamručím a podívám se po ostatních. Není, jich nějak míň? Ne vlastně nás.. Jo někdo chybí. Jeden, jak se jmenoval, jak ho odsud dostali? Tyto myšlenky mě ale přejdou, při pohledu z okna. Ale je tu další den, další boj. Nakonec se zvednu, dojdu pro kus masa které položím před postel mladé kouzelnice. Sednu so opodál a pozoruji vlčici. Hmm. Upřeně se na ní dívám a pomalu vyšlu myšlenku směrem k ní. Dala jsi mu co proto. Dívám se na vlčici a přemýšlím, většina kouzel se dá zvrátit, nebo blokovat. Většina… |
| |
| Naše komůrka Ležím na posteli a koukám se do stropu. Rozhovory ani chování ostatních příliš nevnímám. Spíše přemíšlím o způsobu jak se bez pomoci magie magii ubránit. Osobně magii nesnáším i když bych k ní možná z otcový strany měl vlohy. Nějak nevím proč by někdo kdo si to nedokáže zařídit vlastní silou měl být nadřazený jiným jako v případě onoho štítu co nás pořád drží. Zrovna když se snažím na nějaký nemagický způsob přijít tak se otevřou dveře a já se zase objevím v oné již zmiňované bariéře. Nadzvednu hlavu abych se podíval na vlčici a toho chlápka. Pohled na něm je dost pobaví až se rozesměji nahlas. Podívejme se mocný mág, ušklíbnu se. Na co se tu snažím přijít prostě jim zaseknout meč do hlavy než stihnou promluvit. Není problém, pomyslím si. Zvednu se a vlčice si nevšímám i když je to možná moje sestra. Ani by mě to nepřekvapilo kdyby byla přece jen je to mág. Udělám pár kroků do prostoru abych měl místo a pak začnu dělat kliky. Měl bych se držet ve formě pokud chci otce zabít. |
| |
| Noclehárna Odpočívám na posteli, když nás opět uvězní bariéra a popálený muž přivleče dovnitř vlčici. Pootevřu jedno oko a prohlédnu si ji i jeho. "Zoofilie se ti vymstila co?" zabručím si pro sebe a čekám až odejde a bariéra zmizí. Pak se zvednu, vezmu za pohodu ze stolu talíř s masem a dojdu k posteli, kde se vlčice uvelebila "na malá, sprav si chuť" položím talíř před ni, pořádně si ji prohlédnu a zase se jdu natáhnout na postel. |
| |
| Zpátky Když mě dotáhli k otci tak jsem se proměnila ve vlka a chvíli se tam s nima prala, když mi nasadili magická pouta, která mají zabránit v proměně zpět. Asi čekají, že mě tim oslabí. Zpět mě vede ten chlap co jsem ho prve popálila. Teď se s tím peru. Koušku, vrčím, škrábu kopu. Nakonec se mu podaří mě odvést ale odešel dost poraněný. Opláchnu si tlamu ve vaně alehnu si na svojí postel. Přijde ke mě nejprve Broma a pak Grey. Oba mi přinesou masou. Zhltnu ho. Mám pořádný hlad. Rozhlédnu se kolem a nikde nevidím toho půlelfa. Asi ho odvedly, když jsem byla pryč. Podívám se na Bromu. Bohužel, se nemohu proměnit zpátky, díky těm poutům, ale není to zas tak hrozné, aspoň si rozmyslí dvakrát, než mě zase budou chtít, pro potěšení řeknu Bromovi v myšlenkách. Hlavu si položím na přední tlapy a usnu. |
| |
| Broma a spol. Nic se zatím neděje. Je to divné, touhle dobou vás už měli vést do arény a mezitím tu trčíte v jedné místnosti. Je klid a ticho... Dráče sedí u postele vlčice a se zajmem ji sleduje. Dattou Zvířata od sebe byli daleko a tamtoho vlka si netrefil. Ne krk mu nepropodneš má tam brnění. Než se naděješ tak ležíš na zemi a on je nad tebou. Páchne mu z tlamy a slintá. Napřehuje svou mohutnou tlapu a chce tě udeřit, když na něj skočí oba vlci a začnou se mezi sebou rvát,pravděpodobně o tebe jako o jejich kořist, a máš pocit, že ti to zachránilo život. Když stál medvěd nad tebou tak si viděl to slabé místo. Měl tam skulinku mezi pláty. |
| |
| Naše útulná komůrka Povzbudivě se podívám na vlčici a pousměji se. Jo to si rozhodně rozmyslí, než je napadne nějaká taková blbost znova. Pomalu se zvednu a pokusím se ještě na chvilku usnout, což se mi povede. Probudím se s podivným pocitem, že jsem na něco zapomněl. Neměli jsme bejt už jinde a bojovat? Nebo se mi to zdá? Posadím se na posteli a podívám se k oknu. Jo asi na nás zapomněli, ale jak můžou zapomenout na tak hezkou zábavu? Tedy pro ně hezkou a zábavnou. Ikdyž no jistým zvrhlým způsobem, to je zábava pro určitě lidi. Nakonec si zase lehnu na postel a jen tak se dívám do stropu ztracen ve vlastních myšlenkách. |
| |
| Společenská místnost Vzhledem k tomu, že se delší dobu nic dalšího neděje, položím se opět na postel, opřu se hlavou o zeď a zavřu oči. Spánek je neklidný a občas se probudím a pootevřu jedno oko abych se ujistil o situaci. Nevadilo by mi bejt vlk, ale zase bych neudržel meč ušklíbnu se sám pro sebe, když pozoruji vlčici a oko opět zavřu. Nějak se to tu vleče. Až moc. Jsem zvědavej, co nás ještě čeká. |
| |
| Aréna Když se zvířata začnou prát o své sousto, mám dost času zaběhnout si pro kopí a štít. Seberu to a čekám jak se bude boj vyvíjet. Ovšem, všiml jsem si skulinky mezi medvědovými pláty. Hmm ... zkusím ho tam bodnout Zrovna, když je medvěd zaneprázdněný svým bojem s vlky, napřáhnu se a mrštím kopím po medvědovi, mířím na hlavu. |
| |
| Dattou Pozoruješ jak se zvířata bijí mezi sebou. Medvěd vyhrává a ve chvíli kdy se chystá na tebe tak mrštíš kopí a to se mu zabodne do jediného slabého místa. Zabiješ ho tím a stáváš se vítězem. Najednou se však otevřou dvířka naproti tobě a vstoupí nějaká obrovská postava(kroll) plně vyzbrojený. Drží obouruční sekyru a vypadá poěmrně rozzuřeně. Zavřou se dvířka a on se na tebe ihned vrhá. Máchne sekyrou a než se stihneš vzpamatovat a pořádně se vyhnout tak máš šrám na ruce. "Ty šikmooko zemřít!" zařve na tebe. Byl by si bez ruky, ale sithl si jen tak tak uskočit, poblíž tebe se válí mědvěd a v něm tvoje kopí. |
| |
| Aréna Souboj zvířat vypadá zajimavě a nakonec se, ale medvěd rozhodne, že už si nebude hrát s pejsky a že sní mě. Na to samozřejmě nečekám a meštím po něm vší silou své kopí, jeho slabé místo je odhaleno, využito a probodnuto. Medvět se svalí na zem a já si opráším dlaně, na znamení toho, že práce je hotova. To jsem se však mílil, otevřela se brána a do arény byl strčen nějakej velkej chlap s ušima až do nebe. A hned se na mě vrhá, asi mu řekli něco jako že nemám rád jeho lid nebo co, nebo je prsotě magor. Jeho velká zbraň a dlouhé ruce mají pořádný dosah, takže se jen těsně stihnu vyhnout útoku a i tak mě zubaté ne příliš pěkné ostří "kousne" do tricepsu. Odskočím dozadu a dopadnu neohrabaně na ruce i nohy. Vytrhnu kopí z medvěda a namířím krolovi na hlavu. Rozhodnu se kolem něho v dostatečné vudálenosti skákat a vždy využít příležitosti a bodnout ho, když se nebude krýt. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR