Vypravěč - 11. srpna 2014 21:30

"Použití smrtící síly při ochraně národních zájmů není zločin." S tím, jak neustále roste hrozba teroristických útoků, počet konfliktů ve světě a množství velkých drogových dealerů a obchodníků se zbraněmi, roste i tlak americké vlády na nezávislé státní organizace, aby se ukázaly. NSA se zdiskreditovala, FBI otřásá korupční skandál, který už stál křeslo jejího ředitele a jeho nejbližší spolupracovníci stanuli před soudem jako obvinění. A mezitím došlo ve Spojených státech ke třem bombovým útokům, rozprodaly se krvavé diamanty v ceně miliard dolarů a černé zbraně připravily o život tisíce lidí nejen na Blízkém Východě. Důvěry Kongresu se opět po dlouhé době dočkala Ústřední zpravodajská služba... V Divizi pro Tajné operace vzniklo nové oddělení s několik týmy zvláštních agentů, kterým byly přiděleny zvláštní pravomoci, samozřejmě přísně tajně. Imunita před trestním stíháním, možnost užití libovolných výslechových metod, povolení užití smrtící síly, neomezená spolupráce všech policejních oddělení po celých Státech a další... Prostředky k dosažení cíle. SEAL Team Six, týmy SWAT, laboratoře NASA, to vše je agentům k dispozici, pokud o to požádají. Zní to krásně, ale na konci dne i tito agenti jsou jen agenti, kteří se na konci dne musí spolehnout jen jeden na druhého, svou zbraň, výcvik a rozum. Protože žádné posily nedorazí ihned, žádná lokace není okamžitě v dosahu a byrokracie nikdy nespí. A nepřítel také ne.

Vypravěč - 12. srpna 2014 22:36

Langley, Virginia Všichni jste si podali žádost o přeložení do nově vzniklého speciálního oddělení a byli pozváni na náročné psychologické testy a pohovory. A uspěli jste. Někteří jste to čekali a počítali s tím a neúspěch by byl obrovským zklamáním, jiní se přihlásili jen tak z hecu a pár z vás bylo dokonce bez přijímacího řízení do oddělení pozváno. Je jedno, jak jste přijali dopis oznamující vám, že jste nyní součástí zvláštního týmu, pro všechny z vás to má stejné výhody. Čtyřicet tisíc dolarů ročně, imunita, prostředky, prověrka na stupeň přísně tajné (nad "tajné" a pod "superpřísně tajné") a naprostá nezávislost na ostatních byrokratických odděleních CIA. Pryč jsou dny vstávání v šest, dlouhé hodiny sezení v autě se sendvičem na sledování, rychlé zátahy a potom celá noc probdělá nad papíry. Velení oddělení už dalo jasně najevo, že nechce, aby si s tím agenti museli dělat starosti. Jedním dechem ale dodává, že stručné reporty po skončené misi bude ale chtít i ono. Po vašem příjetí následoval týdenní intenzivní výcvikový program ne nepodobný těm, které podstupují členové zvláštních jednotek. Výjimku z tohoto cvičení dostali Sophie Mazon, Roberta Dupre a David Lebowski, s odůvodněním, že tito agenti nebyli přijati do oddělení kvůli bojovým schopnostem... Tento týdenní výcvik byl zároveň pojat jako vyřazování těch, kdo byli fyzicky či psychicky příliš slabí, a také jako první teambuilding. Seznámili jste se zde se všemi členy oddělení (až na Bosse, jak se mu bude později říkat, tajemného ředitele celého oddělení) včetně těch pár velících zvláštních agentů oddělení a členů dalších dvou týmů. Už zde byl určen váš velitel, Anthony H. Sutton, a jeho zástupce, Martin Nickelsen. Po tomto týdenním výcviku jste měli pár dní volno a poté byl další teambuilding vedený tentokrát už pouze Suttonem, kterého už se účastnili úplně všichni členové týmu. S vašimi kolegy se tedy již znáte a celkem víte, co od nich čekat.. ale nic z toho nebyla ostrá mise, teprve uvidíte, jak se projeví, až půjde do tuhého. Každopádně poté vám začaly dny luxusu. Poprvé jste dostali výplatu, a to o dost vyšší, než jste měli na předchozích pozicích. Do práce nemusíte chodit vůbec, rozkazy zněly udržovat se ve formě a čekat na instrukce. Dny plynuly a do své pobočky jste si chodili jen zastřílet, do posilovny nebo se poprat s jinými agenty v tělocvičně. A taky někdo propíchat pneumatiky či projet klíčem karosérii auta vašemu bývalému šéfovi, který nad vámi dnes už nemá vůbec žádnou pravomoc. Asi po dvou týdnech, kdy se oddělení připravovala zázemí a podobné věci, konečně dostanete rozkaz dostavit se ve čtyři hodiny odpoledne do Langley. A tak taky učiníte. Dostavíte se na hlavní ústředí CIA jako hvězdy, zaparkujete auta na reservé pro váš tým a vejdete hezky vedlejším vchodem vyhrazeným pro vyšší šarže, aby nemuseli procházet všemi těmi detektory a podobně. Ani tady se nevyhnete kontrole, ale obejde se to jen se skenem sítnice. Už i v systému jste Někdo. Projdete všemi těmi pancéřovanými dveřmi a kolem chlapíků s nepřístupnými výrazy a těžkými kulomety a ocitnete se v zázemí pouze pro váš tým. Nevypadá to tady špatně, máte vlastní tělocvičnu, posilovnu, střelnici a zbrojnici. Poté samozřejmě společenskou místnost, zasedačku, kuchyň a místnost pro přespání. Na velitele Suttona máte čekat v zasedačce, takže se tam také poté, co si prohlédnete celé zázemí, vydáte. Zasedačka je prostorná, má pohodlné židle, několik skleněných dotykových tabulí, spousta obrazovek, klasická tabule a několik nástěnek. Vzadu na stole je připravená krabice s koblihami a deset kelímku s kávou. Není to zrovna Starbucks, ale to už byste asi chtěli moc. jsou přesně čtyři hodiny a velitel zatím nikde, ale říkali vám, že jeho porada s velením oddělení by se mohla protáhnout. Proto vám nezbývá než tady počkat.

Vypravěč - 12. srpna 2014 23:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve veřejném příspěvku potom napíšeš všechno to, co ostatní, a tyhle příspěvky shrneš zhruba větou "Po poradě s velením jdu do zasedačky.." jo? :D Teď si vůbec nevšímej úvoďáku, to až potom. ;) Langley, Virginia - ústředí CIA Dorazil jsi do Langley podle rozkazu na třetí hodinu. Vlastně o trochu dříve, aby ses stihl porozhlédnout po zázemí, jaké tvému týmu CIA připravila. Vážně máte veškerý komfort. I přes všechny ty ochrany jsi se svou sítnicí, dlaní a průkazem prošel poměrně rychle. Pak ale musíš zázemí tvého týmu opustit a vydat se trochu dál v rámci oddělení. A tady ti už u chlápků s kulomety průkaz nepomůže a tvá sítnice pancéřované dveře neobměkčí. Musíš chvíli počkat, než stráž zatelefonuje dovnitř a ty dostaneš povolení vstoupit. Teprve pak se pancéřované dveře otevřou a ty vejdeš do komfortní a prostorné kanceláře vybavené koženou sedačkou, plazmovou televizí a velkým psacím stolem. Jejího majitele znáš už nějaký pátek, Daniel Gordon, bývalý nadporučík SEAL teamu five. Ze začátku se mu říkalo hřeben, protože měl vždy mnohem delší vlasy, než povolovaly předpisy a jednou z jeho nejoblíbenějších zbraní byl tužící gel. Potom, co si mezi sealy vydobyl nějaký respekt, se mu začalo říkat Gordy. I když ani tím to zrovna nevyhrál, narážek na prasátko potom také bylo dost. Do zálohy přešel poté, co mu CIA nabídla nabídla podílet se na velení tomuto oddělení, asi rok a půl po tobě. Gordy je asi nejvyšší operativec oddělení a pravá ruka Bosse, možná vůbec jediný člověk, který ho osobně zná. "Nazdar Tony," zazubí se Gordy, když vejdeš. Má na sobě na míru šitý černý oblek a bílou košili bez kravaty. Naposledy jsi jej ještě viděl v marpat. Ale učesaný je pořád stejně. "Když jsem slyšel, že se stáváš velitelem jednoho z týmu, byl jsem fakt rád. Aspoň jeden velitel, se kterým vím, že se bude dobře pracovat," řekne a dojde k velkému stolu. Pokyne, aby ses posadil. "Dáš si whisky? Pivo?" nabídne ti poté, co se posadí i on a rozepne si sako.

Kathy Van Derek - 12. srpna 2014 23:31

Den "D" Bydlím pár kilometrů od sídla CIA, místa kde budu pracovat, mám luxusní byt s výhledem do parku, několik posledních dní jsem si ho užila víc než dost. Jakmile jsem se dozvěděla, že mě přijali do nového oddělení v Langley, byl nám vyplacen plat a měli jsme se o sebe starat než nás povolají. Běžně sportuji, ale mít možnost využívat veškeré možnosti v centrále bylo skvělé, občas tam člověk narazil na jiné agenty, takže jsem si mohla udělat obrázek s kým budu pracovat a musím řídt, že to nevypadá špatně chlapi jsou v zastoupení tvrďáků, mozků a fešáků a ženské taky tak nějak, pousměji se, když si představím ty nevěřící tváře při mém prvním příchodu do tělocvičny. Pravda, jako běžná agentka nevypadám, ale co matu tělem. Takže to ráno jsem si nalila sklenici džusu, vyběhla do barku na svou obvyklou trasu, po uběhnutí deseti kilometrů jsem se vrítila a skončila pod sprchou, můj příšerně falešný zpěv nejspíš děsí všechny sousedy, divím se, že si nikdo neztěžoval. Lehký oběd a pak už mířím do podzemní garáže kde mě čeká můj stroj, kdo by hádal na pohodlné auto, spletl by se. Miluji motorky a ta moje vysněná je Suzuki Zobrazit SPOILER Nasednu a za chvíli už mířím do Langley, přijedu něco před čtvrtou, zaparkuji na vyhrazeném místě, bože, jaký přepych a postraním vchodem zamířím do zasedačky. Vyberu si pohodlné místo, ale nejdříve sáhnu pro kelímek s kávou až pak se usadím, jsem zde první, což mi dává výhodu sledovat příchozí . Kouknu na hodinky, pořád je ještě čas, takže hodím své dlouhé nohy na opěradlo židle před sebou a věnuji se kávě. Kathy je štíhlá , vysoká 175 cm, má dlouhé hnědé vlasy a velmi tmavé, skoro černé oči. Oblečená je sportovně, přesto elegantně, pohodlné kalhoty, kožená bunda vhodná na motorku, bílá pánská košile, vysoké boty. Její chůze připomíná pohyb šelmy, nebezpečně ladný.

Sophie Mazon - 12. srpna 2014 23:41

ráno (okolo 11h) Co je příjemnějšího, než ranní probuzení s vědomím, že nikam nemusíte. Nemusím vstávat do práce. Nemusím rodičům ukazovat lístky z práce, abych je přesvědčila, že pracuji poctivě. Možná by to mohlo být lepší, kdybych mohla vstávat s jistotou, že po mě CIA nic nebude chtít. Byla to před měsícem totální pitomost. Jak jsem jim jen mohla věřit. Datové úložiště. Zavzpomínám na tu podělanou akci. Kdybych to tušila, nikdy bych se do toho nepustila. Přiznej si, jsi ráda, že jsi to udělala. Dokázala jsi si, že to zvládneš. dostane mě můj mozek. Bohužel má pravdu, asi bych to udělala znovu, jen bych si dávala větší pozor na krytí. Promnu si oči a převalím se. Něco křupne. Zalovím rukou v měkké peřině a vylovím rozlomená sluchátka. Ach, jo... pomyslím si a jejich zbytek mrsknu přes okraj postele. Tam někde je i černá díra, jenž pohlcuje odpad. Převalím se. Celá postel je jak kdybych v ní pořádala mejdan. Rozhrabaná, prostěradlo stažené k zemi. No a skvěle to doplňuji já. Rozcuchané vlasy, potrhaná noční košile. Taky bych si už mohla koupit novou... řeknu si když spouštím nohy na zem. Jenže můj svět má jiné priority. Oblečení kupuji až ve chvíli, kdy se nudím a to není moc často. Vstanu z postele a vyjdu z ložnice. Bydlím v malém bytě daleko od centra. Ten den, co mě pustili, jsem se přestěhovala. Bylo mi jasné, že ve fastfoodu nemůžu zůstat pracovat. Potřebovala jsem změnu a tak jsem se odstěhovala na druhý konec města. Ložnice, obývák, kuchyň a velká koupelna se záchodem. Všude rozházené věci. I takhle po ránu si musím dávat pozor, abych do něčeho nešlápla. Pohled do otevřených dveří obýváku mě donutí zavzpomínat na včerejšek, kdy jsem obsadila jediné volné místo v pokoji a to koberec. Počítač tam ještě trůní. S úsměvem jsem přešla do koupelny a bez sundavání oblečení si vlezla do sprchy. Studená voda mě dokonale probouzí. Za chvíli jsem už v čistém a suchém. Dneska je to jen tričko a kalhotky. Neplánuji nikam jít a nebo až později. Možná bych dneska mohla uklidit metr čtvereční v pokoji. přemýšlím nad odvážným plánem zatímco se vaří voda na tmavý čaj. Nedávám si do něho citrón, ale i tak by ze mě angličan neměl radost. Dávku citronové šťávy totiž vynahrazuji porcí cukru. Napiji se. A už vím, že se plány mění. Přece si den nezkazím uklízením. Po čaji k snídani dojdu do pokoje a nohou zavřu notebook na koberci. Je to můj herní a osobní stroj. Ten bych si nikdy nevzala na lámání bezpečnostních zábran. Je to můj čistý počítač. Pracovní leží na gauči. Sedám si na zem a zapnu ho. Na pozvánku na monitoru jenom zírám. CIA. Parchanti. Už jsem trochu doufala, že zapomněli. Pravda, když někomu zaplatíte přestože se vám vloupal na server, asi na něho jen tak nezapomenete. Vztekle zase notebook zabouchnu. Stačí mi to na uklidnění. Chvíli se jen tak rozhlížím po pokoji. Prohrábnu si hnědé, skoro až černé dlouhé vlasy. Musím se sebou něco udělat. Takhle by mě do budovy těžko pustili. Nezbývá mi nic jiného než zase na chvíli zmizet do koupelny a pak do ložnice. chvíli váhám nad tím, co si tam vzít. Nakonec se s úsměvem na tváři rozhodnu. Půjdeme provokovat. Zahloubám se tedy hlouběji do útrob skříně, odkud vytáhnu šaty. Možná bych si s novým povoláním měla změnit šatník. napadne mě, když je roztáhnu před sebou. Akorát do půlky stehen. Během chvilky jsem převléknutá. Do tašky přes rameno nacpu počítač a klíče od auta. Je to jedna z věcí, kde jsem se kdysi bála, že by mohli nastat pochybnosti o mých ziscích. Chevy Chevelle totiž každý nemá. Usednu za volant a notebook odkládám vedle. Do budovy CIA to není daleko, ale pro mě ano. Těch pět kilometrů od sídla totiž objíždím mnohem delší trasou. Najedu něco přes dvacet kilometrů, než před sebou vidím budovu. Na místech už stojí motorka. Auto postavím vedle ní. Trochu bezohledně přes dělící čáru mezi mnou a tou motorkou. Na kontrole se zdržuji trochu díl než bych musela. Pracovníci si dávají záležet. Nemám ráda skenery očí, je to až příliš osobní věc... Nakonec se i přes ně dostávám. „Ahoj...“ zavolám, když spatřím na konci chodby Kath jedinou další ženu v týmu. -- popis Sophie je středně vysoká (175cm), štíhlé postavy s méně výraznými rysy ženské postavy. Dlouhé vlasy střídající mnohé barvy v současnosti černá na předchozím meetingu černá s modrými konci. Oči tmavě hnědé... V současné chvíli má na sobě tyto šaty: odkaz

Čínské císařství - 12. srpna 2014 23:57

Nový tým 4:00 Budík si svou práci mohl ušetřit, jako vždy. Je nový den a čeká mě nový úkol a noví kolegové. Je nový den a čeká mě moje poslední možnost dostat se do terénu. Až mi skončí tenhle úkol budu muset zalézt do kanceláře a nechat se zasypat zbytečnými papíry, nebo se nechat odvelet do penze. To už raději umřu, nebo se nechám někam zvolit než bych šel do penze. Strašná představa ta penze, jak se na to lidi můžou těšit. Vstanu z postele jdu se umýt a oholit. Táhne na půl páté a město za oknem se pomalu probouzí. Jenom ze zvyku sleduji jeho denní režim. Popeláři mají pět minut zpoždění. Rychle se obleču. Do podpažního pouzdra vsunu Colt 1911. Mám tuhle hračku rád, hodně jsme toho zažili. Dozadu za opasek zasunu Berttu Nano vezmu klíče od auta a můžeme jít. Vyjdu před svůj dům a zapálím si. Otočím se. Můj drahý domov by potřeboval opravit, vypadá nepříjemně sešle v porovnání s okolními upravenými domy. Kdo by se o něj taky staral. Já nemám čas a žena i děti jsou už dávno v háji. Jo okres Arlington, Virginie. Dokouřím a se zvyku se podívám pod auto. Nic . Nasednu a otočím klíčkem. Postarší Mercedes G 463 se pohodlně rozjede. 5:00 Washington D.C.. Moje auto zastaví před uzavřeným střeleckým klubem. Jsem členem, stejně jako všichni zelení bareti. Majitel se jmenuje Jacob a sloužil ještě ve Vietnamu. Na svůj věk je čilý až dost, ale otvíračku už nechává na svých vnucích. Zaklepu otevře mi ten mladší z nich. Jmenuje Robb a v Iráku přišel o ruku, když mu pod prsty vybouchla bomba, kterou zneškodňoval. "Dobrý plukovníku" pozdraví mě a dodá, "dáte si snídani jako vždy"."Ne dneska si jenom zastřílím a zmizím". usměji se a zamířím do podzemí, kde jedna z nejlepších střelnic v městě. Nastává okamžik pravdy, z čeho tak brzo ráno střílet. Nakonec si půjčím AK-74 a šest plných zásobníků. Netrvá to dlouho a sranda končí. Munice je fuč a tlačí mě čas. Ještě dva zásobníky z obou mých pistolí a končíme. Zkontrolovat rozebrat a vyčistit všechny zbraně a zpátky do auta. Ještě se zastavím v jedné polské pekárně pro kafe a drožďové buchtičky na snídani a honem do práce. 7:30 Jízda po dálnici na Langley je nádhera a byla vždycky. Teprve teď ale mohu ocenit výhody nového zařazení. Chtělo by se ze škodolibosti zamávat mase zaměstnanců stojících frontu před vjezdem do areálu, zatímco je člověk míjí vjezdem pro papaláše. Zastavím své auto na vyhrazeném místě, vystoupím a zapálím si. V klidu zamířím ke hlavnímu vchodu. Dokouřím a vejdu dovnitř. Tady nezbude než se podrobit vstupní formalitě, ale netrvá to dlouho. Nastoupím do jednoho z výtahů a zmáčknu tlačítko. Vstoupím a projdu několik chodeb a zaklepu na dveře s nápisem: Operace:Východní Evropa, Vedoucí analytik Jo Abramowicz. Vejdu dovnitř a pozdravím. "Zdrastvoj tavariš". Muž za stolem zvednu hlavu a odpoví "nazdar Davide, co tě ke mně přivádí." "No jdu ti vrátit těch padesát babek co ti dlužím ze sobotního pokru. Vypadáš trochu přepadle, stalo se něco", prostě mi to nedá abych se nezeptal. "Peter Woolsy zemřel, prej na infarkt co ho postihl, když ojížděl prostitutku někde na Hawaii." Odpoví mi a ze stolu vytáhne láhev skotské. "Sakra, no to je škoda. Sloužil jsem s ním v Bosně", dodám a napiji se. "Tady máš ty prachy a já utíkám. Znáš to mám novýho šéfa a nechcu vypadat hned první den za vola", dopiju a zapálím si. "Ty Davide víš, že budova je nekuřácká", zeptá se mě Jo. "Jo vím", odpovím a s cigaretou v ústech zamířím k výtahům. Několik pater výtahem dolů a několik chodem. Sken duhovky a za ním goryly s komisním výrazem. Pak už je tady mé nové pracoviště. Je osm ráno. V poklidu se uvelebím v zasedačce, naliji si kafe a pustím se do přehledu světového tisku. Na chvíli přemýšlím, že bych si zapálil ale tady by to nebyl dobrý nápad.

Matt T. Johns - 13. srpna 2014 00:37

Stretnutie s teamom Opäť ráno zvoní budík pozriem naň ukazuje presne 05:00 vstanem rýchlo si dám rannú sprchu, prezlečiem sa a idem si zabehať do priľahlého lesíka tak ako každé ráno po hodinke a pol som spať. Rannú hygienu som spáchal rýchlo. Idem do kuchyne zoberiem si šálku na kávu automaticky ju vsuniem pod kávovar a spustím ho počkám pokiaľ sa káva urobí a idem sa obliecť. Keď na sebe hodím čisté veci idem do kuchyne tam si sadnem za stôl a popíjam svoje ranné kafíčko a popri tom si čítam dnešné noviny ktoré ma čakali hodené pred domom odkaz. Po tomto rannom rituále si idem pripraviť veci na dnešný stretnutie konečne sa končí sladké ničnerobenie. Vojdem do spálne ktorá je strohá a praktická ako zariadenie celého domu, otvorím šatník, ktorý tiež nie je preplnený vyberiem si slušivý šedý oblek bielu košeľu a vínovo červenú kravatu čierne topánky. Pozriem na hodinky do stretnutia je ešte fúra času tak sa oblečiem do čiernych kapsáčov a čiernej košele a idem na obed do reštaurácie kde robia výborné steaky. Zoberiem si klúče doklady a pre domom sadám do svojho auta je to čierny mustang shelby odkaz a vyrážam smer obed. Obed bol vynikajúci proste jedna báseň. Po príchode domov sa prezlečiem do pripraveného oblečenia zoberiem si svoj desert eagle 50 ae dám si ho do puzdra na páse a klasicky glock 19 ako založnu zbraň si teraz zoberiem len do ruky a potom ju hodím do priehradky v aute. Vyrážam smerom na stretnutie cesta ubieha rýchlo trosku som to osolil, prichádzam na parkovisko pred budovou a potešilo ma vyhradené parkovacie miesto aspoň tu nemusím krúžiť ako sup okolo koristi. Vystúpim z auta a idem priamo k bočnému vchodu kde prejdem klasickou vstupnou procedúrou. Chlapci co tu majú stáž vyzerajú ako by im bajonet do prdele ráno zarazili drsné neprítomné pohľady, konečne náš priestor je to príjemné zázemie človek tu nájde všetko čo k práci a tréningu potrebuje. Idem smerom k zasadačke už tam niektorý členovia teamu sú. Vojdem do miestnosti pozdravím a nalejem si kafíčko posadím sa rozhliadam sa po miestnosti a po členoch teamu niektorých si pamätám z výcviku a previerok a z ostatnými sa budem musieť ešte len spoznať. vzhľad Matt je vysoký kúsok cez dva metre športovej postavy na odhad má okolo stodvadsať kíl, chôdza je vzpriamená sebaistá len pri vstupe do miestnosti si musí dávať pozor aby celom nezobral zárubňu.

Roger Cox - 13. srpna 2014 09:35

První mise Po třech letech práce u CIA se mi konečně nabídla možnost kariérního vzestupu. Tahle práce mi byla doporučena lidmi, kteří mohli za to, co je ze mě teď. Mohl jsem být doktor, právník, nebo ekonom, ale místo toho dělám u CIA, na mé schopnosti se trochu pozapomíná, většina mé práce je papírování a sezení v autě, kondici si musím udržovat každodenním cvičením a už dlouho jsem se pořádně nepopral. Vlastně mě tahle práce ani moc nebaví, ale co se dá dělat. Na doporučení se tedy octnu ve výběrovém řízení. Vše to začalo psychologickými testy a pohovory. Ikdyž na tom dělali nejlepší psychologové CIA, měli to se mnou asi těžké. Já jsem se snažil, aby nezjistili vůbec nic, měnil jsem charaktery, jak bylo zrovna potřeba a celkově jsem jim zamotal hlavu. Naštěstí měli po ruce mou složku, takže věděli, oč jde a díky tomu jsem se možná dostal do dalšího kola. Pohovory také nebyl žádný problém, jen jsem si s nimi v klidu povídal a na chodbě se potají smál lidem, kteří byli vystresovaní z obav, že se tam nedostanou. Další částí byl intenzivní týdenní výcvik. Některých výcviků jsem se neúčastnil, protože je nepotřebuju a stejně je ani nechci. Od střelby do nepřátel jsou tu jiní, já u sebe zbraň nenosím a taky nosit nebudu, proto jsem ze střeleckých aktivit dostal "uvolnění". Zato v boji beze zbraně jsem exceloval. Školu jsem měl skvělou, celé dětství jsem vlastně nevěděl, o co jde, ale teď jsem za tu školu vděčný. Jsem vlastně vděčný za všechno, co pro mě už odmala dělali. Tahle práce je o dost lepší, než být doktor, právník, nebo ekonom. Plat je o hodně větší, myslím, že to bude zajímavá práce a přístup k dokumentům, o kterých 99,5% národa ani neví. Vědět o věcech, o kterých jiní jen sní je přesně to, co mě v životě naplňuje. Po týdenním výcvikovém programu přišel na řadu první teambuilding celého týmu. Na intenzivním výcviku totiž pár lidí odpadlo a až teď jsem tedy viděl celý tým, včetně těch, co na prvním výcviku nebylo. Bylo nám řečeno, že je to kvůli tomu, že tento výcvik není pro jejich práci potřebný. Nechal jsem to být a zaměřoval se na pozorování nového týmu. Ten trval jen pár dní a narozdíl od minulého to byla celkem pohodička. Vyprofiloval jsem si lidi, se kterými budu v týmu a něco jsem si o nich zjistil. Dostal jsem výplatu a byl jsem hned šťastný. Sice jsem nevěděl, co si zato koupím, ale teď už nebudu muset koukat, o kolik je co levnější a šetřit na dražší věci. Život teď bude vypadat úplně jinak. Teda pokud se nestane něco špatného. Dobré auto už jsem měl, luxusně vybavený podkrovní byt taky - ne z platu CIA, ale z peněz, které jsem měl od dětství našetřené. Z peněz CIA jsem žil, z peněz na šetření jsem si utrácel. Měl jsem to docela pěkně rozvrhnuté. Teď to bude tak, že z platu CIA budu žít i utrácet, na šetření mi toho stejně už moc nezbylo. Když mi zazvoní budík v 5:30, jen na mobilu nastavím, aby se posunul o hodinu a půl. Vstávání v pět třicet byl můj klasický denní chléb u CIA. Teď si můžu vyspávat, jak dlouho chci, dostávám plat a nemám žádné mise. Takhle by to mohlo pokračovat ještě pár let, než budu mít našetřeno na klidný důchod. Když mi znovu zapípá budík v sedm hodin, udělám svůj klasický fígl, že ho posunu o pět minut a jdu ještě na chvilku spát. Když zapípá znovu po pěti minutách, jsem už úplně probraný a nemusím se nijak za chodu probouzet. Všimnu si, že je na mobilu zpráva, ať se dostavím ve čtyři hodiny na naší první misi. Sakra! Tak to asi takhle nebude probíhat roky! Do čtyř hodin odpoledních je ale ještě dost času. Osprchuju se studenou vodou a zajdu si do posilovny. Mají ještě zavřeno. Naštěstí tam pracuje jeden známý, takže mě tam pustí dřív, než otevře. Je to hne za rohem, takže jdu pěšky, jen na sebe hodím kalhoty a bundu. Stejně mám do posilky permanentku, takže nemusím platit. Jinak bych asi taky neplatil, ale takhle si to můžu odůvodnit. Dvě hodiny cvičení mi stačí, rozloučím se s majitelem a odejdu zpět domů, kde se znova osprchuju. Jsem totiž dost spocenej, na meetingu nechci smrdět. V poledne si zajdu do čínského bistra, kde si koupím kung-pao bez mandlí. Dojdu si to sníst domů, podívám e na něco v televizi a pak se jdu projít jen tak na ulici. Hodím na sebe mikinu s kapucí a vezmu si volné kalhoty. Mám doma hodě oblečení, používám to jako maskování a proto nesmí chybět ani pouliční styl. Ruce si zarazím hluboko do kapes a sleduju dění v ulicích. Prostě mě baví dělat něco, co nejsem. Jsem herec. Ale chci si to užít. Když uvidím výlohu jednoho obchod, kde prodávají předražené šmejdy, seberu na ulici kámen a hodím ho do výlohy. Počkám chvilku, až vyběhne majitel. Je to velký - asi dva metry vysoký - muž. Má plešatou hlavu a odhadů bych, že váží tak dvě stě kilo. Není tlustý. Je prostě obrovský. Má spoustu svalů a vypadá dost naštvaně. Rozeběhne se na mě, já začnu utíkat a po chvilce se takovému kolosu ztratím v uličkách města. Ještě slyším jeho řev, ale na to už kašlu. Tuhle ulici mám zkontrolovanou, kamery tady nejsou a jsem si jist, že jsem kamenem nikoho netrefil. Proto to bylo velmi zábavné odpoledne. Je asi půl třetí, svléknu se z pouličního oblečení, stříknu na sebe deodorant, abych shodil příjemné pižmo ulice, a obléknu se do zelené košile se zipem, tu si nechám rozepnutou, a obyčejných džínových kalhot. Nepotřebuju se tam nijak předvádět jako ostatní, kteří jistě přijdou ve smokinzích nebo nádherně vystrojeni. Ve tři hodiny sednu do svého modrého mustanga, kterého mi sehnal James dost levně. Vyjedu směrem k ústředí CIA, kde už mám vyhrazené hodně dobré parkovací stání. Všimnu si i jiného mustanga, to bude určitě někoho ode mne z týmu. Když se podívám na jmenovku, stojí tam Matt T. Johns . Toho si nijak nepamatuju, třeba mi to připomene obličej. Projdu kontrolou, ne však tak důkladnou jako dříve. Skener přejede mé oko a správně mě identifikuje. Když jdu do naší části budovy, je vidět že je opravdu dobře střežená. Přijdu do zasedačky, kde už sedí dvě ženy, a dva muži - jeden rambo a druhý stařík. Někoho z nich musí být ten mustang…. Tipoval bych to na toho mladého. Posadím se na jednu židli a milým hlasem řeknu: "Zdravím" Pak všechny jedu pohledem a čekám na další z týmu. Roger je celkem vysoký (asi 185 cm). Má vyrýsované svalstvo, žádný superman to však také není. Když kolem něj jdete, neudělá na vás dojem nějakého extra bouchače. Ikdyž - kdykoli kolem něj projdete, vypadá jinak. Vypadá zkrátka tak, jak zrovna chce, což se mu u jeho profese dost hodí. Momentálně má na sobě oblečenou volnou zelenou košili - rozepnutou, přiléhavé džínové kalhoty a sluneční brýle. Na krku se mu pohupuje psí známka - není ale pravá, má ji jen jako dekoraci.

Roberta Dupre - 13. srpna 2014 09:52

Socializácia s tímom Tretí deň bez spánku. V krvi toľko redbullov, že mi už tŕpla ľavá ruka a mala som podozrenie na slabší infarkt. Kde boli tie časy, kedy sa ženy infarktu báť nemuseli? Skončilo dobou stresu, rýchleho občerstvenia a energetických drinkov. Musela som si na malú chvíľku sadnúť a pretrieť si oči. Unavená spod sústavnej bielej žiary neoniek, z ktorých mi už začali padať vlasy. Okrem iného som aj smrdela. Fakt hnusne, ale človek niekedy na osobnú hygienu zabúda. Obzvlášť keď je niekoľko hodín zazipsovaný v gumenom obleku, odoberá vzorky, sleduje vzorky, kdesi v podvedomí sa tých vzoriek aj bojí a dúfa, že sa nič neposerie, že mi  rozzúrený potkan nakazený besnotou neprekúše rukavicu, že nerozbijem tú skúmavku, že......podobné myšlienky väčšinou svedčili o tom, že mám dosť. Že som prečerpala svoj limit a musím ísť domov. Odpočinúť si a tým myslím skutočne odpočinúť. " Bobbie? Ty si ešte stále tu? Videla si sa vôbec...cítila si sa? Kedy si naposledy jedla?  Choď domov." Nepovedal to však žiaden s kolegov, povedala som to ja sama, pozerajúc sa do malého zrkadla v služobnej umyvárke. "Spravíš nejakú chybu. Už ti nie je 20. Okrem toho...." pozrela som sa na hodinky, ktoré ukazovali čas 1:38" ...." dnes...Super, fakt super, to už je dnes...musíš vyzerať jak človek, a nie ako mŕtvola v poslednom štádiu tuberkulózy." S takým argumentom sa nedalo hádať, a ja som sa prezliekla do civilu a kolegom som nechala malý lístok s poznámkou. " It´s showtime!" Čo v našom malom laboratórnom žargóne znamenalo asi toľko, že majú hodiť potkana k hadovi a sledovať, či už to konečne výjde. Niečo mi hovorilo, že hej. A bola som len veľmi nerada, že nebudem pri tom. Bola to koniec koncov z väčšej časti moja zásluha! *** Zobudila som sa asi o pol 12, s ešte väčším spánkovým deficitom, než som mala. Aspoň ten výhľad na Richmond a rieku James stál na to. To trocha povzbudilo na duchu, to spolu s horúcou priam vriacou sprchou, výdatnými anglickými raňajkami a pol litrom energeťáku pre športovcov.  No a potom bol čas zo seba spraviť ženu. Celá príprava mi zabrala tak hodinu a pol a predo mnou bola asi dvojhodinová cesta autom! Bude zázrak ak nebudem meškať! Keďže jednou z nevýhod kondomínia, kde som mala byt bolo, že neposkytovalo garáže, musela som parkovať na rezervovanom mieste na ulici. Našťastie som zatiaľ nepodľahla tomu nutkaniu si kúpiť svoj vysnívaní Buick Riviera Boattail zo ´73. Ten by to už zrejme na mňa nečakal. Avšak strieborný Renault Megane, s tou jeho peknou vystrčenou prdelkou, na mňa bude verne čakať vždy. Musela som sa usmiať. Spomenula som si na tú reklamu. " I see you baby shakin that ass..."  Zavrtela som trocha aj ja svojou zadnicou a s dobrou náladou som si sadla do auta. *** Kupodivu neboli nikde kolóny a ja som sa dostala do svojej práce v čas. Dokonca mi ostalo aj nejakých 15 min k dobru. 15 min povinnej socializácie sa, na to som sa tešila. Bolo to osviežujúce.  Prešla som si všetkými kontrolami, dverami a scenom sietnice s úsmevom na perách. Bolo to vzrušujúce, filmové a takmer neuveriteľné. Pripadala som si ako nejaké súkromné očko...súkromné očko z nejakého sci-fi filmu noir.  Vošla som, trocha som sa zoznámila s novým prostredím a nakoniec vošla s veľkou  gráciou do zasadačky. "To bola cesta! Verili by ste tomu, že neboli žiadne kolóny?" S týmito slovami som sa usmiala na prítomných. Opäť raz som si v duchu skonštatovala že Matt, alebo ako sa volá, je strašný fešák, a bez nejakého ostýchania som si vzala jeden čokoládový donut a sadla som si. Kávu nepijem, takže zatiaľ čo ostatný sŕkali s kelímkov, ja som veľmi distingvovane zobkala. A čakala som kedy sa rozprúdi nejaká debata.   Výzor: Priemerne vysoká žena 165, a postavou Venuše, ktorá ale bola v kurze tak na konci doby kamennej. (cca 104 kg) Svoju váhu však nesie s noblesou a sebavedomím. Má záľubu vo vintage oblečení. Zatiaľ ste ju nevideli v ničom inom, než v upnutých šatách, ktoré zvýrazňovali jej krivky a zároveň jej lichotili. Vlasy má dlhé, zvlnité. Dnes rozpustené. Tvár prekvapivo sympatická rovnako ako jej vystupovanie, ktoré bolo na úrovni, aj keď sem tam sa u nej prejavili nejaké drobné chybičky čo sa týkalo interakcie s ľuďmi.  V jej hlase počuť južanský prízvuk,  o ktorí aj po rokoch mimo Louisianu stále neprišla.

Anthony H. Sutton - 13. srpna 2014 10:20

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Nové umístění, nový tým, starý známý Kdo by řekl, že se někdy do Langley dostanu i jinak, než přes hlavní služební vchod. A teď to tu bylo. Mohl jsem jít tím vedlejším, který je určen jen pro vysoce postavené agenty a byrokraty naší malé odpolední sešlosti. Je to krása, když se člověk prokouše všemi těmi kontrolami za méně jak pět minut a ještě si stihne dát kafe v zázemí, které je určené jen pro jeho tým. Ale nesmím usnout na vavřínech. Koukl jsem se na hodiny, dopil kafe, ztrestal koblihu (proč je jím? no vážně?) a pokračoval v cestě za šéfem. Nebo spíše za pravou rukou šéfa. Tady to už tak hladce nešlo. Mé pohledné modré očka mne už dál nedostala a dokonce ani ta fešácká fotka v průkazu, natož můj švihácký úsměv. Musel jsem čekat. Na povolení. Ale dočkal jsem se a když jsem se konečně dostal dovnitř, padla mi držka skoro až na zem. "Heh, Gordy, nazdar chlape," zasmál jsem se a hned jsem vyšel starému příteli vstříc, abych mu pořádně zašmajcoval pravicí. Vzal jsem místo a při tom se nezapomněl uchechtnout nad jeho vzhledem. Pořád formálně neformální. "To víš, na místo velitele přišla nabídka, tak jsem si řekl proč ne," zakřením se. "Pivko, na whisky mám moc hrubej jazyk," s díky přijmu pivko, zhluboka se napiju a položím ho na ubrousek, který leží na stole. "Tak co pro mě máš, Gordy?" nedá mi to, abych se nezeptal. Určitě to nebude jen přátelské posezení nad pivkem a vzpomínkami na společné akce, kterých pár bylo.

Martin Nickelsen - 13. srpna 2014 11:27

Nový tým Když mi přišel onen dopis přímo ze CIA, nemohl jsem tomu uvěřit, že Velitele jednotky SWAT, který ve funkci není ještě tak dlouho, chce zrovna CIA. Nebylo to lehké rozhodnutí. Přítelkyně, jednotka a podobné věci to nedělaly o nic lehčí. Navíc až někde ve Virginii. To je přeci na druhém konci USA. Ze slunné Kalifornie do určitě potemnělé Virginie. Opravdu to nebylo lehké rozhodnutí. Ale jakmile jsem si přečetl zprávu o platu, tak nebylo co řešit. A část zprávy o těch službách, které budeme moct využít to rozhodnutí ještě potvrdila. Po potvrzení jsem já a ještě dost dalších lidí prošli asi tisícem psychologických, fyzických a zdravotních testů. Po úspěšném splnění jsme nastoupili na týdenní trénink. A poté teambuilding. Pokud splníš tohle, budeš žít ve vatě! Říkal jsem si po celou dobu testování, protože to nebylo zrovna dvakrát zábavné. Tedy aspoň pro mě. Dvě noci před mým odjezdem jsme s naší jednotkou uspořádali párty. Naše jednotka to tak dělá vždy, když někdo odchází do penze, nebo jinam. Vždy je to hezká událost, avšak jsou pozváni jen ti nejbližší. Ale SWAT je velký, takže lidí není málo. Den před odjezdem Budíček v sedm ráno. Obvykle vstávám v sedm ráno, jenže tehdy jsme potřebovali dost času, aby jsme zařídili vše, co jsme potřebovali. Hned to první, co jsem udělal bylo, že jsem si udělal rozborku mé zbraně HK416 a když jsem si skládal do původní polohy, tak jsem jen vyměnil úderník. S tímhle úderníkem zbraň nevystřelí. K rozpoznání je potřeba mikrometr, ale přesto nevystřelí. Pušku společně s mířidly a dalším příslušenstvím jsem zabalil do jedné velké bedny tak, aby se nepohnuly ani o centimetr. Glock 17 si nechám u sebe. Společně s Emily jsme se ještě nasnídali a poté začal chaos. Přišli stěhováci. Vzali všechno. Od nábytku, přeš koberce až po ozdoby. Až na postel. Tu jsme si tam chtěli nechat na noc. Ve Virginii dostaneme novou. Na zbytek dne jsme se rozhodli, že vylezeme na střechu jednoho z mrakodrapů a zavzpomínáme si na všechny ty krásné okamžiky, které nám tohle město nabídlo. K večeru jsme skončili v posteli, upadajíce do spánku. Den odjezdu Půl osmé "Vstávej, miláčku. Letíme do Virginie." Probudil jsem Emily. "Už?" Ospale se zeptala a poté šla do koupelny. Já jsem také vstal a oblékl si černé kalhoty s popruhy, které jsem také utáhl, takže mi nic zbytečně neplandá. K tomu černé ponožky a černé tričko s nápisem Special Weapons And Tactics. Motorkářskou kombinézu jsem zatím nechal na posteli. To až za chvíli. Ještě jsem se šel trochu upravit do koupelny, kde už se líčila Emily. Po krátké úpravě, která zahrnovala vyčištění zubů a opláchnutí obličeje, jsem se šel posadit zpátky na postel. Tam jsem ještě čekal na Emily, než vyleze. Ta se poté také oblékla a mohli jsme vyrazit. Před garáží jsme nasedli na motorku. Na ní jsme dojeli na letiště, kde nám ji také dali do nákladního prostoru letadla. Žádné zavazadla jsme neměli, tedy až na batoh, ve kterém jsem měl doklady, peníze a další věci. Kontrola proběhla rychle a bez větších problémů. Nastoupili jsme do letadla a pohodlně se usadili. Let trval asi tři hodiny, ale to bylo nepodstatné, protože jsme oba doháněli to, co jsme nenaspali během noci. Virginie Přistání a hlasité pískání gum letadla nás probudilo ze spaní. "Konečně." Dodala Emily. Měl jsem z toho stejný pocit, protože jsem se cítil ještě více unavený, než předtím. To ale po chvilce přešlo a vše bylo zase v pohodě. Teď už si jen vyzvednout motorku. Na ni jsme čekali asi pět minut, protože tam bylo ještě plno dalších věci. S uspokojením ve tváři jsme odjeli z letiště. Nový domov Chvíli nám to trvalo, ale náš nový příbytek jsme přeci jen našli. Jeho podoba mě i Emily trochu překvapila. Ale hlavní bylo, že uvnitř byly všechny naše věci, které ještě včera odnesli stěhováci. Emily jsem vysadil u domu a poté jsem jen tak jezdil po městě a do paměti jsem si zaznačil nějaké významnější body, jako obchod, nemocnice a podobné. Poté jsem si našel místo určení. Nový tým Přijel jsem a už na parkovišti na mě někdo udělal dojem. Poměrně luxusní auta i motorky. Tady někdo bude mít dost prachů. A CIA nepřestává překvapovat. Skenování sítnice a ostraha prvního stupně. Hezký. Asi vím, kam bych neútočil, kdybych byl terorista. Vejdu do zasedací místnosti, kde máme mít sraz ve čtyři. "Zdravím, lidi." Pronesu do místnosti a očkem přejedu po místnosti. Známé tváře. Poté si najdu volné místo a sednu si. Z batohu vytáhnu minerálku a trochu se napiju. Kávu nepiju, takže nad ní jen ohrnu nos. Popis Vždy krátké vlasy, výrazné lícní kosti, cca 170 cm, cca 75 kg, poměrně svalnatý chlapík. Oblečení je v příspěvku, takže to bude asi vše :)

Vypravěč - 13. srpna 2014 11:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley Gordy sám si nalije skotskou a napije se. Pak se zasměje. "Jasně, rovnou k věci," kývne, otevře šuplík a vytáhne z něj nikterak tlustou složku s oním legendárním obdélníkovým razítkem červené barvy - Přísně tajné. "Mám pro tebe Sergeje Ivanova, ruského obchodníka se zbraněmi," odpoví ti a přisune k tobě složku. "CIA ho už nějakou dobu sleduje, párkrát s ním i obchodovala," pousměje se suše. "Teď se ale stál prioritním cílem, neboť pravděpodobně získal tři ampulky s pravými neštovicemi, které někdo asi před dvěma týdny vynesl z laboratoře CDC v Atlantě. Kdo to byl už řeší FBI, našim problém je, že než NSA zjistila, kdo ty ampulky nyní má, Ivanov už stihl dvě prodat. Podle našich informací prodává každou ampulku zvlášť," vysvětlí ti. "Ten virus se asi dá namnožit nebo co, já nevím, mé znalosti biologie se omezují na to, že když někoho střelím mezi oči, umře," pokrčí Gordy rameny. "Zítra ve tři odpoledne má dojít k předání poslední ampulky v Petrohradu, kupce neznáme. Boss vám zadal tři hlavní úkoly, které máš napsané na papírku přímo v té složce, asi aby sis to nemusel zapisovat," upozorní tě s úšklebkem a ty skutečně vytáhneš papírek s natištěným textem. 1. Zlikvidovat kupce, zajistit ampulku a zajmout Ivanova 2. Zjistit dva předchozí kupce 3. Zlikvidovat je a zajistit virus Gordy znovu upije skotské a pak se opře v pohodlném křesle. "Ředitel aktivoval v Petrohradu tři Čističe, ale Boss jim dal rozkaz, aby nezasahovali. Znáš ty chlapy, preferují taktiku spálené země. Když Ivanova rozstřílí na kusy, těžko se pak dozví, kdo byli ti dva předchozí kupci. Pokud se ti ti Čističi budou plést pod nohy, zastřel je," doporučí ti Gordy. Pak se mrkne ne Breitlingy na levém zápěstí. "Máš teď asi brífink. Rád jsem tě viděl, brácho," usměje se a zvedne se. "Tryskáč odlétá za dvě hodiny, v šest. Vezměte si ze zbrojnice co potřebujete. Fakt jsem se nadřel, aby ty paka ze CIA našly nějaké užitečné zbraně," zasměje se. Sergej Ivanov, Přísně tajné Jméno: Sergej Pavlovič Ivanov Národnost: Ruská Místo narození: Chabarovsk, Sovětský svaz Datum narození: 8.4.1963 Zákaz vstupu do USA (nelegální držení zbraní, ublížení na těle) Mezinárodní zatykač Interpol (obchod se zbraněmi, dvě vraždy) Napojení na ruskou mafii Dva roky ve věznici v Kyjevě, výtržnictví (1984) Registrovaná dvě vozidla, Aston Martin Vanquish, Bentley Continental Předpokládané bydliště Moskva

Anthony H. Sutton - 13. srpna 2014 12:05

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley Zazubím se, když otevře a šoupne ke mě složku. Upiju trochu piva, otevřu ji a zběžně přelétnu pohledem. Hned na to začne s vysvětlováním, takže složku zase zavřu a věnuji mu pozornost. Nedělá mi problém si většinu z toho zapamatovat, při nejhorším to najdu ve složce. V hlavě si už začnu urovnávat plán postupu. "Na tom jsme stejně," zasměju se, když zmíní své znalosti z biologie, ale upřímně, od toho mám v týmu specialistku na to ne? Pak pokračuje ve výkladu. Zejtra ve tři rande v Petrohradu, podívám se na hodinky. "On aktivoval ty prasata, když má nás jo?" nechápavě zavrtím hlavou, ale upřímně se těším, až někoho z nich potkám. Kdysi mi zprasili jednu misi a tak na ně mám celkem pifku. Když se začne zvedat, usměji se na něj, taky se zvednu a opět mu podám pravici. "A já tebe. Je fajn vědět, že je tu někdo ze stejnýho těsta. Pak někdy musíme skočit na pivko, kulec a pokecat," kývnu mu, když opouštím místnost. Samozřejmě jsem postřehhl jeho slova o zbraních a nezapomněl jsem se nad tím nechápavě zavrtět hlavou a ušklíbnout se. Je to pravda, to čemu tu říkají zbraně je hnus. Ale jak znám Gordyho, určitě vybral samé pěkné kousky.

Princ Walter - 13. srpna 2014 15:12

Můj nový tým Když mě přijali do nové jednotky CIA byla jsem naprosto šťastná. Ihned jsem to oznámila všem, které by to mohlo zajímat. Nejvíc byl šťastný můj táta. Bydleli jsme pár minut autem od ústředny CIA ve Virginii. Týden jsme byli na výcviku, kde jsme testovali fyzickou zdatnost a upevňovali jsme kolektiv. Uspěla jsem díky svému každodennímu cvičení. Poté jsme měli několik dní volno a zase seznamování s ostatními členy týmu. Vím jací jsou a co mám od nich očekávat. Sraz s týmem Vstanu v 7 hodin ráno, ostatně jako vždy, a odeberu se do koupelny, kde co nejrychleji učiním ranní hygienu. Včera jsem dostala rozkaz dostavit se dnes ve 4 hodiny odpoledne do Langley. Naštěstí bydlím kousek... pomyslím si zatímco se převléknu do cvičebního úboru, abych mohla zajít do naší posilovny ve sklepě. Tam strávím asi hodinu a skočím do sprchy. Poté se převléknu do normálního oblečení. Když přijdu do kuchyně už je tam můj nejmladší bratr, kterému je 24, ale stará se o tátu, když jsem v práci. "Ahoj," pozdravím ho a rychle si dám něco k jídlu. Pak si jdu vybrat nové oblečení, kterým bych udělala dojem. Když ho mám vybrané všimnu si, že už je 10 hodin a já ještě potřebuju nakoupit nějaké jídlo. Vybíhám ven a nasedám do svého auta. 10:10 Projíždím okolo ústředny, ale zatím tam nikdo není. Zajedu nakoupit a pak se přesunu do kavárny, kde si přečtu noviny, které jsem si nestihla přečíst doma. Dám si ranní kávu a chvíli si něco čtu. Když už je 12:30 jdu si koupit něco k jídlu a vydám se k ústředně. Zaparkuji na reservé a projdu okolo chlapíků se zbraněmi a už vidím zázemí našeho týmu. Posilovna, tělocvična, střelnice a zbrojnice. Docela se divím, že to tady všechno je, ale už na nic nečekám a vcházím do zasedačky. Už tam vidím pár lidí a když se usadím, jsem mezi posledními, je asi půl čtvrté. Popis Dlouhé vlnité hnědé vlasy do pasu sem tam světlejší pramínek, vysoká asi 175 cm. Na sobě má momentálně modrobílé šaty a modré boty

Anthony H. Sutton - 13. srpna 2014 15:32

Z brífinku na brífink Opustil jsem kancelář mého nadřízeného, kývl strážím a zamířil do naší zasedačky. Cesta tam zabrala méně času, než cesta sem. Musím si pořídit něco, co mě sem dostane rychleji. Cestou si ještě vezmu z automatu plechovku fanty a pak otevřu dveře zasedačky. Pohledem přelétnu přítomné a tiše si povzdechnu. Všichni sedí, koukají, nebo si povídají mezi sebou. "Dobré odpoledne. Promiňte, že jdu pozdě, ale to víte, někdo pro ty úkoly musí doběhnout," zavtipkuji, dojdu dopředu, na stůl položím plechovku fanty a úzké desky. "Tak, asi rovnou přejdeme k věci, ať se nezdržujeme, co říkáte?" přelétnu je usměvavým pohledem, sednu si na stůl a otevřu si plechovku, načež se zhluboka napiju. Jakmile odložím plechovku, trochu si povolím kravatu a odepnu první dva knoflíky košile. Sako mám rozepnuté už hodnou chvilku. "Naším cílem je," otevřu složku a nahlédnu do ní, "rus jménem Sergej Ivanovič. Jistě víte, že před nedávnem se ze CDC v Atlantě, ztratilo pár ampulek. Tenhle chlapík se k nim nějak dostal a teď je prodává jako párky v rohlíku na rohu páté a sedmé. Dvě ze tří už prodal a zítra ve tři hodiny v Petrohradě má proběhnout další obchod. My tam budeme, zajistíme Sergeje, ampuli a odstraníme kupce." Opět upiji fanty a přelétnu pohledem svůj tým. Už při tom, co mi říkal šéf mi bylo jasné, že tam nepotáhnu celý tým. Nanejvýš čtyři pět lidí, zbytek zůstane tady a bude nám poskytovat potřebné informace. "Akce by měla být rychlá, co možná nenápadná, takže nepůjdeme všichni. Roberto, zabalte si svoje nářadí, jedete, Davide, rád bych vás tam měl jako zálohu. Rogere, ty a Matt zajistíte Sergeje a ampulku. Zbytek tu zůstane a bude nám poskytovat informace," shrnu to a podívám se na ně. "Pokud nejsou dotazy, běžte si zabalit a připravit se, za dvě hodiny nám to letí. Sophie, zasedněte k počítači a vytáhněte mi všechno o Sergejovi, chci jeho minulost, kontakty a vše co o něm máme. Chci vědět i to, co neví ani on sám. V první řadě potřebujeme zjistit, kde se obchod bude konat," podívám se na jmenovanou a z ní mi pohled sklouzne na Martina. Doufám, že mi dojde, kam tím pohledem mířím. Dopiju fantu, zmačkám plechovku a seskočím ze stolu. "Tak jo panstvo, dáme se do práce," kývnu na všechny a pak se ještě podívám na Martina, "Máte to tu na povel, Martine." "A mimochodem," zastavím se v polovině kroku, zvednu ruku, jako bych si na něco vzpomněl a otočím se na patě, čelem k nim, "dneska je to ještě jedno, ale pro příště, sem jen ve formálním. Kvádro, kostým. Kravatu tu nosit nemusíte, ale určitě tu nebudete v civilu. Klidně se můžete převléci tady, ale po budově se budete pohybovat jen v předpisovém oblečení." Pak, pokud mne nikdo nezastaví, zamířím do zbrojnice. Vzhled: Vysoký svalnatý chlapík krátkých černých vlasů a několikadenního strniště. Na sobě mám dobře padnoucí černé kvádro s jemným proužkem a černou kravatu. Obrázek mluví za hodně.

Martin Nickelsen - 13. srpna 2014 16:22

Rozkazy Po asi další hodince do místnosti vejde dalších pár lidí a asi patnáct minut po čtvrté se konečně dočkáme pana Velitele. Anthony Sutton. To jméno mi přijde nějak povědomé. Ale třeba se mi to jen zdá. S plechovkou fanty přejde přes místnost a pohodlně se posadí. Poté na nás začne chrlit informace a rozkazy. Zajmout nějakého Sergeje s ampulkami. Práce u CIA může být i zajímavá. Ale to mě přejde ihned potom, co se dozvím, že zůstávám na velitelství. To snad ne! A do toho přijde ještě zpráva, že sem máme chodit v kádru. Kam jsem se to dostal? AleHlavně klid. klid. Ale co. Když už to tady mám na povel, tak taky začnu pokřikovat nějaké ty rozkazy, které všem určitě udělají radost. "Já bych něco měl." Mírně pozvednu ruku ze stolu. "Kde je tady nějaká místnost, kde nás nikdo nebude rušit a odkud uvidíme všechno, co se děje? K tomu bych ještě chtěl zprávu o tom, co si berete sebou. Výzbroj a výstroj. A taky by nebylo od věci, aby jste si vybrali nějaký volací znak, kterým vás budeme oslovovat." Klidně řeknu našemu šéfovi.

Matt T. Johns - 13. srpna 2014 17:16

Nová úloha: Po chvíľke čakania vkráčal do zasadačky náš nový šéf, ani sa nezdržoval a hneď išiel na vec. Prvá misia paráda a hneď v Rusku to je ako za starých časov. Tak a teraz kto ide no patrím k tej šťastnej polovici teamu ktorá bude priamo v teréne a nie tu v kancli sledovať čo sa deje.Toho Rogera moc nepoznám no hádam už má niečo za sebou ... No otočím sa smerom na Bossa "mám jednu otázočku teda dve zraz je kde tu alebo na letisku a treba si brat vybavenie odtiaľto alebo ho dodá naša ruská pobočka ??" počkám na odpoveď nech viem ako sa zariadiť. Po odpovedi sa otočím pozdravím tých čo nemajú to šťastie a ostávajú tu a idem sa domov zbaliť pár vecí na výlet za Sergejom. Ved čas ide tak nech to stihnem včas hneď na prvú akciu a neskoro tak to by bola vizitka.

Čínské císařství - 13. srpna 2014 17:22

Petrohrad a spousta dotazů Asi se ze mně stává protivný rýpavý starý dědek, ale na druhou stranu je Petrohrad nádherné město a já v něm dlouho nebyl. "Měl bych několik dotazů. Jdeme tam legálně nebo nelegálně. Máme připravené ústupové cesty, bezpečné identity, čistá telefonní čísla, bezpečné domy a auta. Protože tohle je Rusko a pokud se něco podělá budeme sami ve velmi protivné zemi, kde je už po staletí tajný za každým rohem". Jo tak tohle by bylo na zahřátí a teď pokračování. "Zbraně vezeme sebou, nebo nám je zajistí naši až na místě. Ten Sergej, co o něm vlastně víme. Jedná sám nebo je součástí nějaké organizace, kolik má sebou lidí a hlavně, obchoduje na vlastní pěst nebo si platí křišu, tedy ochranu od někoho na hoře. Omluvám se, že jsem tak vlezlý, ale už jsem zažil hodně akcí co začínaly jako malý hezký výpad a končily jako naprostý průser" Jo byl to tehdy průser.

Sophie Mazon - 13. srpna 2014 17:42

v zasedačce Pohodlně usazená u stolu sleduji příchozí každý je svůj. Ano, rozhodně mě někteří zaujmou víc než jiní. Nakonec to nevydržím a i tu koblihu si vezmu. Kafe neberu, já piji z teplého jen čaj, čokoládu a občasně trochu grogu. Zaujme mě poslední příchozí. Podobně jako já, má krátké šaty, které prostě do CIA nezapadají. Pousměji se na ní, ale nahlas nic neříkám. O pár minut později se ukazuje, že není poslední. Ještě přichází náš šéf. Tedy vydává rozkazy a má nás na triku a mám pocit, že je to on, kdo mě podepsal papír, že nemusím do vězení. Když budu poslouchat, tak mě třeba za pár měsíců nechají jít... napadne mě naivně. Aspoň, že nemusím do terénu. Tedy v Rusku jsem nikdy nebyla, ale co vím, tak tam Američany na dovolené zrovna v lásce nemají. Navíc, určitě bych nestihla ani návštěvu památek. Radši budu hnít u počítače v pohodlném prostředí. To mi je taky přiděleno. Perfektní! zajásám v duchu. Během popisu, co všechno mám zjistit se houpu na židli. Doufám, že vydrží víc než plastové. „Ano, pane. Hned se na to vrhnu.“ řeknu podle pravidel. Jeho pohled se mi zrovna dvakrát nelíbil. Zamyšleně ještě chvíli hledím do prázdna. Kde bych nabízela ukradené ampule se sajrajtem? chvíli nad tím hloubám. Určitě má kontakty, nebude to první zboží. Dost možná byli ty dvě první objednané a ta poslední mu zbyla. Zavzpomínám, kde na internetu se dají sehnat podobné věci. Jasně, darknet. Rozhodně nejlepší místo pro prodej podobných věcí. Aukce se může účastnit hromady lidí, skupin nebo vlád po celém světě. Tam by určitě našel nejlepší nabídku. „Taky mám dotaz, pracovat mám na čem? Taky by mě zajímalo, který stát máte „rádi“, abych ho použila jako poslední krytí. Stopu, kdyby někdo zjistil, že se po něm pátrá...“ ptám se protože se mi to nechce dělat ze svého notebooku. Možná bych si měla koupit něco nového pro každou akci...

Princ Walter - 13. srpna 2014 18:03

Nový úkol Po chvíli čekání vchází do zasedačky náš šéf Anthony Sutton. Dozvídáme se o novém úkolu, zajmout nějakého rusa. Oznámí nám, že nás nemůže vzít všechny. Samozřejmost... pomyslím si a doufám, že zrovna já pojedu. jenže marně. Já zůstávám zde. Aspoň využiji své schopnosti ve znalosti jazyků. Snad by se hodila překladatelka. Ostatní se mají, že jedou do Petrohradu, vždycky jsem se chtěla podívat do Ruska. Snad příště. řeknu si a z mého přemýšlení mě vytrhne zmínka o oblečení. Fajn, zítra si vezmu kostýmek, i když v něm vypadám jako blb. řeknu si otráveně. Žádnou otázku nemám a tak počkám na odpovědi a pak na rozkazy...

Anthony H. Sutton - 13. srpna 2014 18:38

Otázky a odpovědi Tak nějak jsem čekal, že se budou ptát. Divil bych se, kdyby se neptali. Jako první na mne s dotazem zaútočí Martin. "Taková místnost tu je, hned vedle zasedačky. Počítače a všechno, co je potřeba pro sledování postupu," čím zároveň odpovím i na Sophiininu otázku ohledně toho, kam si může zasednout. "V rámci Států máte volnou ruku, mimo se musíte nabourat, s krytím si nedělejte hlavu, agentura se o to postará," uklidním ji s lehkým úsměvem. Pak se pohledem opět vrátím na Martina, načež se ozve David a Matt. "Vybavení si bereme tady, máme dobře zásobenou zbrojnici, tak si vemte co hrdlo ráčí. Davide, pokud mohu poprosit, vemte nějakou odstřelovačku, může se hodit, jinak nechám výběr na vás. Vše, co si vezmete napište do knihy, která tam leží a podepište se pod to," odpověď pro Martina a Matta smáznutá, nyní se zplna podívám na Davida a trochu si povzdechnu. "Operace legální není, průkazy necháme doma. Máme k dispozici dva tajný byty, dvě auta. Oba byty jsou vybavený. Nadále víme, že tam jsou byty NSA, FBI, jsou tam Čističi a Úklidovej tým. Pokud zjistíme jejich polohu, můžeme je použít, máme na to pravomoc. Pokud se to posere, jsme v tom sami, takže dáme majzla, aby se nic neposralo," zamyslím se a na chvilku opět nahlédnu do složky, "O Sergojovi víme, že má jisté vazby na ruskou mafii, takže se dá předpokládat, že nějakou ochranu od nich bude mít, ale přímo pro ně nemaká. Vypadá to, že jede na vlastní triko. Jeho spolupracovníky, dodavatele a ani počty lidí, co to táhnou s ním neznáme." Zaklapnu složky a rozhlédnu se, jestli někdo nemá ještě nějaký dotaz. Pak mi pohled padne opět na Sophii. "Sophie, vemte si k ruce Kathy a vemte útokem i ruský internet. Zkuste zjistit kdo je kupec, mám jistý plán, ale ten se bez totožnosti kupce nedá uskutečnit," dodám ještě na adresu dívky. Ještě chvilku s odchodem ale počkám, zvláště proto, že Roberta a Roger ještě nic neřekli a také proto, kdyby měl někdo ještě další dotazy.

Roger Cox - 13. srpna 2014 18:53

Dotazy, náměty, připomínky Sjedu všechny přítomné pohledem a sleduju, co dělají. Když přijde šéf, nevypadá na někoho, s kým bych musel mít problémy. Vyslechnu si detaily o misi a usměju se, když uslyším své jméno. Jdu do Ruska. Tam se uplatním dokonale, myslím. Tahle mise nevypadá nějak extra těžce, ale nesmíme ji podceňovat. Přijedem do Ruska, seberem nějako ampulku a zmizíme. Kein Problem. Když všichni položí dotazy, některé i zbytečně, a šéf odpoví, dostanu se ke slovu já. "Taky k tomu mám pár věcí, co říci. Zaprvé potřebujem plán. Přijde mi to jednoduchý. Já budu předstírat potencionálního kupce, tady Matt bude moje ochranka. Uznejme - nevypadalo by to tak dobře, kdybych dělal ochranku já vám." Podívám se na Matta a usměju se. " Za druhé mluvím docela dobře rusky, takže nebude problém se domluvit. a kdyby bylo potřeba, umím i pár dalších jazyků. Pokud by se to dalo zjistit, Sophie" Podívám se na ni."Potřeboval bych zjistit kdo je kupcem. Vím, že je to možná nereálné, ale velice by nám to usnadnilo situaci. A to je asi vše z mé strany. A teď mne budete muset omluvit, půjdu se převléknout do obleku, tedy pokud souhlasíte s mým plánem…“ Podívám se na šéfa, který má v tomhle rozhodující slovo.

Roberta Dupre - 13. srpna 2014 19:49

Sorry, že mi to tak trvalo No aj šéfko bol fešák. Ono, ktorý chlap v obleku fešákom nie je? Ale preto som tu nebola. Mala som prácu. Možno lepšiu ako tú v labáku.  Stačili mi len tri písmená a vedela som, že som v hre. CDC. Nasledovalo kopec otázok ale moja hlava pátrala len po jednom. Spomenúť si čo konkrétne spoza brán CDC zmizlo. A aké vážne to asi je. Vzhľadom na to, že nikto neriešil dve, zrejme nenávratne stratené, ampulky sa nemohlo jednať o nič extrémne nebezpečné. Aj keď. Priznajme si to. V CDC nebolo vždy všetko košer, a to môžem povedať o každom jednom labáku....aj o sebe.  Z toho akú skreslenú predstavu som o Rusoch mala, nepredpokladala som, že by mali vo svojich rukách niečo sofistikované. Skôr niečo primárne, jednoduché ale.... " Otázka? Ako veľmi by sa mali báť moji kolegovia, keby im ampulka náhodou spadla na zem?" Opýtam sa celkom neurčito. Bola v tom chladná rezervovanosť introverta ale aj pobavenie a istá škodoradosť, hravosť a provokácia.  " A čo tie ďalšie dve? To už nie je naša starosť?"  V tom bola zasa istá výčitka a šok.  " Pre každý prípad by som ocenila aspoň jeden hazmat. Ak by veci nešli podľa plánu." To som sa pozrela na ľudí okolo a so širokým úsmevom ktorý hovoril " nebojte sa, ja vám hádam budem schopná pomôcť." A ešte jedna vec, čisto len zo zaujímavosti. Ste si istý, že pán Ivanovič tie ampulky len predáva?" Pretože daj človeku krabičku s nejakým "nebezpečným" obsahom a na sto percent vám môžem garantovať, že sa ju pokúsi otvoriť a následne zneužiť. A tvrdiť, že ja by som sa zachovala správne, som rozhodne nemohla.

Anthony H. Sutton - 13. srpna 2014 20:10

Další odpovědi Když promluvil Roger, podíval jsem se na něj a nemohl jsem se neusmát. Ten chlap myslí stejně, nebo velmi podobně jako já. "Trefil jste hřebík na hlavičku, Rogere. Takoví je plán. Nebo jeden z nich. Pokud, opakuji pokud, se nám podaří zjistit kdo je kupec a kde se momentálně nachází, nahradil byste ho. Usnadnilo by nám to hodně práce," přikývnu na jeho slova. Pak se ozve i poslední člen "výletníků" a můj pohled se stočí na ni. "Nevyznám se v biologii jako vy, Roberto, ale myslím, že tohle by se opravdu rozbít nemělo. A ano, ty dvě další jsou naše starost, proto chceme Sergeje živého. Kdyby to nebylo nic tak... vážného, nejedeme tam my," můj pohled zvážní, když si vzpomenu, co za vir to opravdu je. "Jistí si tím být nemůžeme, ale víme, že je to obchodník, takže se z toho pokusí vytřískat co nejvíce peněz. Bohužel je možné, že se mu nějak podařilo vir rozmnožit, to musíme zjistit přímo od něj. Stejně tak musíme i zjistit předchozí obchodníky a následně zbývající ampulky zajistit. Tam nastoupíte vy, Davide," podívám se na jmenovaného, když zmíním zjišťování informací od zajatce. "Takže pokud je to vše, prosím, jděte se vybavit. Martine, budeme neustále ve spojení. Sophie, ty informace o kupci a místu obchodu co nejdříve prosím," ukončím brífink a podívám se ještě na Sophii. "A ještě jedna věc, ta je hlavně na vás, Sophie. V Petrohradu máme čističe. Nevím kdo to je, ale vím, že by měli být minimálně tři. Prošťourejte naší databázi a zjistěte mi, kdo to je. Tohle co nejdříve, prosím. Pak se pusťte do zjišťování informací o tom kupci a místu," požádám ještě dívku. "Takže... ozbrojte se, vybavte se, průkazy nechte doma a v šest hodin na letišti za barákem, bude nás tam čekat tryskáč," informuji je ještě a zamířím do zbrojnice. Ve zbrojnici zamířím nejdříve k pistolím a jakmile uvidím tu svou, musím se usmát. Toho chlapa fakt zbožňuju, ví co mám rád. Sáhnu po pět jedničce a po chvilce přemýšlení vezmu i tlumič. K němu si přibalím tři zásobníky. Poté sáhnu po vestě a doplním to o pédevadesátku. Ta se do auta hodí spíše, než útočná puška. Navíc se dá dobře schovat a má stejnou munici jako pět devítka. Nakonec si ještě přibalím bojový nůž. Vše samozřejmě sepíšu do knihy a podškrábnu úsporným, těžko čitelným podpisem.

Čínské císařství - 13. srpna 2014 20:55

Hračky a identity "Díky za odpověď, šéfe". Naše byty, čistá auta a podpora, to zní celkem dobře. Čističi jsou ale idioti, někdy jim nevadí uklidit pod zem i vlastní. Na zmínku o možném výslechu se usměji. Tenhle šéf ví jak lidem dělat radost. No a je konec. Okamžitě zamířím do zbrojnice. Na chvíli se zastavím a přemýšlím. Moc mě netěší, že sebou máme civila, ale co se dá dělat. Nejdřív neznačená semtex, alespoň dvě kila. Rozbušky pro dálkové odpálení i klasické kamenné na doutnák. Dva útočné nože, boxera a je čas na střelné zbraně. Makarova s tlumičem, AK-74 se sklopnou pažbou, Saigu-12 a nakonec sniperku Vintorez s vnitřním tlumením. Munici průbojnou, s dutou špičkou, střely dum dum a granáty zábleskové a obranné. Arsenál na malou válku, všechno hezky východní takže na místě se dá doplní munice nebo se hraček zbavit bez zbytečných otázek. Optiku na Vintorez, noktovizor, vysílačky, satelitní telefon, to by mělo být vše. Sepsat, podepsat a vytáhnout ze zbrojnice dvě velké těžké sportovní tašky. Nyní další část. V klidu se usadím, naliji si kafe a zapálím. Z intranetu si vytáhnu seznam bezpečných adres a telefonních čísel pro Petrohrad a okolí. Pak si vytáhnu z Google mapu našeho cílového města a, a sakra to by jich na východě ubylo, kdyby nechali názvy ulic alespoň jeden rok stejné. No nic, natluču si do hlavy názvy důležitých ulic a míst. Nejde tak dobře jako dřív, ale stále to není tak špatné. Pohled na hodinky, ještě půl hodiny času. S cigaretou v ruce si projdu své vlastní krycí identity. Jedna americká, nějaký Paul Swann, k tomu jedna britská a jedna ruská. Nic není větší trapas než být chycen obyčejným pochůzkářem bez papírů. Prohlédnout kapsy, jestli v nich nezůstaly nedostatky. Třeba účtenka z bufetu s razítkem Oddělení služeb pro zaměstnance CIA, Langley VA. Nakonec staré švýcarské hodinky. Dobré kamarádky pod spodním víčkem mají kapsli kyanidu. Hold stará škola. Je čas. Vezmu zavazadla a zamířím na místo srazu.

Matt T. Johns - 13. srpna 2014 21:38

Príprava na akciu   Keď sme sa dozvedeli všetky zatiaľ potrebné informácie o akcii idem do skladu nech si vezmem nejakú tú výstroj, moja ruka hneď siahla po makrove a pss ke malá tichá,pár zásobníkov, tlmič pre stýčka príhodu, pribalím AK 47 so sklopnou pažbou a jedného dragunova s tlmičom + dobrú optiku s prepínaním na termo, a kde by sa to zosralo úplne sada granátov sa hodí vždy oslepováky a obranné musia stačiť a predsa človek nikdy nevie tak aj RPG plus naboje a jeden útočný nôž . No vesta sa hodí tiež tak to zapíšem do knihy  a podpíšem. A idem sa zbalit domov. Cestou si kúpim klasickú mapu Petrohradu treba sa zoznámiť s prostredím, doma som za chvíľku polejem si kvety a vezmem pár vecí na seba uložím ich do tašky, a idem späť  v našom zázemí si vyložím všetko osobné, zoberiem si pripravenú sadu dokladov jedny naše druhé ruské. Vezmem si zbalené tašky a idem na miesto zrazu letisko no už je tu David tak ho pozdravím a prehodím s nim pár slov.

Roger Cox - 14. srpna 2014 09:31

Příprava na misi Velitel řekne, že jedním ze scénářů byl ten, který jsem měl na mysli já. Je dobré, že máme s velitelem alespoň ohledně taktických věcí společné názory, u formálního oblečení se však naše názory liší. Ale co se dá dělat. On je tu šéf a já musím poslouchat. Když skončí brífink jdu ke svému autu, cestou míjím zbrojnici a vidím Matta, jak se pakuje zbraněmi. Zasměju se a řeknu: "Víš, že mi budeš dělat ochranku, ne překupníka zbraní." Pak pokračuju ke svému autu a vyjedu směrem k domovu. Když přijedu domů, chvilku se rozmýšlím, co si vezmu na sebe. Neměl bych být nápadný, nikdo mě nesmí poznat. Mohlo by se stát, že mě někdo zná, poznal by mne a mise by byla v troskách. Nakonec dojdu do koupelny, kde vezmu strojek a oholím se tak, aby mi zůstalo jen nepatné strniště. Obléknu si na sebe bílou košili, bílé sako a černého motýlka. Kalhoty k tomu samozřejmě sladím také do bíla. Bílé kožené boty a můžu vyrazit. Odznak nechám doma, žádnou zbraň si s sebou neberu. Do vnitřní kapsy saka si dám peněženku a klíče od auta, mobil nechám také doma. Svým mustangem dojedu na parkoviště před ústředí a dojdu za ústředí, kde je podle všeho runway. Tam už jen nenápadně čekám opřený u dveří. Nejspíše neodhadnou, že jsem to já. Dost jsem se změnil a v obleku vypadám jinak než v košili a džínách. Pokud si mne první příchozí nevšimne, přijdu k němu a řeknu mu, že to jsem já.

Vypravěč - 14. srpna 2014 18:47

Skupina 1 Ústředí CIA, Langley Skupina, která pojede do Ruska, se vydá do zbrojnice a začnou si vybírat nejrůznější mazlíky. Netrvá jim to dlouho, po pár minutách vylezou s plnými taškami zbraní a vydají se na ranvej za ústředím. Vy jim můžete jen popřát hodně štěstí a čekat na další rozkazy. Ty ampulky jsou nakonec tři, váš čas ještě určitě přijde. Očekáváte rozkazy od Martina, ale je předběhnut. Do vašeho zázemí vstoupí muž v bílém obleku a modré košili. Prokáže se vám průkazem a představí se jako velící agent Peter James. Velící agenti oddělení jsou nadřízení velitelů týmů a takové holky pro všechno. Starají se o koordinaci s dalšími složkami a zahraničními agenturami nakolik to jen jde, v terénu velí zásahovým týmům a působí jako spojky mezi Bossem a veliteli týmů. "Je to vaše první akce, musím se podívat," vysvětlí vám James, ale u sledován nezůstane, jen co obhlídne situaci a přesunete se do řídící místnosti mezi všechny ty počítače a telefony, začne vydávat rozkazy. "Výborně.. Slečno Mazonová, pochopil jsem, že máte nějaké úkoly.. Slečno Brownová, nabourejte se prosím do petrohradského kamerového systému. Není k tomu třeba žádného hackerského umění, máme na to tady programy. Slečno van Dereková, pane Nickelsene, doporučuji vám jít si na chvíli lehnout. Let trvá devět hodin, poté budete muset v řídícím centru vystřídat své kolegy," porozdává James úkoly a jde si pro kávu. Sophie rozehřeje výkonné počítače CIA a s nadšením se pustí do práce. Zjistí, že identita Čističů je velice přísně chráněná, a poté se vrátí James se svou kávou. A prolamovat firewally CIA s velícím agentem za zády není nejlepší nápad. Proto se raději dá do vyhledávání kupců. Po nějaké době a dvou kávách najde e-mailovou adresu, ze které Sergej Ivanov komunikoval s posledním kupce. Kupec chránil svou adresu jedním proxy serverem, hračka, Sophie nalezne dům a identifikuje jeho majitele. Onen muž dokonce psal z vlastního domu a věřil, že ho jedna proxina ochrání. Jmenuje se Robert Patterson, bydlí ve Washingtonu D.C. Poté začne Sophie vyhledávat místo setkání a i zde má úspěch, přestože Ivanov souřadnice zašifroval. Zatím Grace zjistí, ve kterém hotelu se Patterson ubytoval, poté, co zbuzeruje několik agentů FBI v Petrohradě. 03:05 Když letadlo s vašimi kolegy přistane v Petrohradu, jsou tři hodiny ráno. Grace si na židli trochu schrupla, Sophie byla celou dobu vzhůru a při vědomí ji drží káva, stejně jako za ni sedícího Jamese. A pak se objeví vyspaná Kathy s Martinem. James si protře oči a vydá další rozkazy. "Takže, slečno Brownová, slečno Van Dereková, kamery v okolí hotelu, chci vědět, co se tam děje. Pane Nickelsene, mějte na drátě FBI v Petrohradě, kdyby se v tom hotelu něco posralo, posíláme tam jejich agenty a já vysílám Čističe. Slečno Mazonová, pokuste se zjistit identitu dalších dvou kupců. Třeba to bude možné i takhle na dálku." Skupina 2 Ústředí CIA, Langley Sbalíte si své zbraně, Roberta si připraví vybavení i ochranný oblek, a poté už se sejdete na ranveji a zamíříte k soukromému tryskáči. Je to další příjemný vedlejší účinek povýšení, takhle luxusním soukromým letadlem jste ještě neletěli. Už jste si samozřejmě za ty dva roky (a více) v CIA vozili zadky v limuzínách a letěli první třídou, ale soukromý tryskáč takové úrovně je někde jinde. Posedáte si do pohodlných bílých sedaček a krásná stevardka s vámi rychle projde bezpečnostní pokyny skoro jako v klasickém letadle. Jenže tady vám i vysvětluje, kde je zásoba rublů, kde jsou plynové masky, padáky a další zbraně. To už se letadlo rozjíždí po ranveji a za pár sekund lehce vzlétnete. Let trvá skoro devět hodin, za tu dobu můžete plánovat, vymýšlet a trochu se prospat, kdo ví, kdy k tomu zase budete mít nejbližší příležitost. Během letu dostanete informace, které získala Sophie. Činila se, zná jméno kupce i místo předání, ačkoliv netušíte, jak to zjistila. Kupec se jmenuje Robert Patterson, pochází z Wasgingtonu D.C. A Grace zase zjistila, ve kterém hotelu se ubytoval. Souřadnice a plán budovy má Anthony v mobilu. Místem předání je podle souřadnic starý a dávno nepoužívaný most na okraji Petrohradu, tedy asi spíše pod tím mostem. Kolem je to spousta starých panelových domů ze sovětské éry. Identitu čističů Sophie nezjistila, jedná se o jedno z nejpřísněji střežených tajemství CIA. I kdyby se k němu snad dostala, už by ho nejspíš nestihla prozradit dál. Petrohrad, Rusko 11:05 Přistanete na malém soukromém letišti na předměstí Petrohradu. Díky podmáznuté ochrance bez problémů projdete i se zbraněmi. Nejspíš ani nebude nutné, aby sekuriťáka navštívil čistič, tenhle chlapík už v tom se CIA jede nějaký pátek. Je jedenáct hodin a pět minut, krásný slunečný den, teplota kolem šestadvaceti stupňů, obloha bez mráčku. Nejbližší zabezpečený byt s mercedesem na parkovišti je od vás jen pár bloků, druhý je potom až na opačné straně města. Hotel, ve kterém je ubytovaný kupec, je také poměrně nedaleko.

Anthony H. Sutton - 14. srpna 2014 19:47

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Tak jdeme na to Tým, který jsem vybral posbíral věci, které potřeboval, využil krátkého volného času před odletem dle svého a v pravý čas jsme se sešli na letišti. Krása. Já po tom, co jsem si vzal zbraně, jak jsem tak koukal, byl jsem ještě skromný, jsem si došel vyzvednout ze skříňky krycí doklady a v pravý čas jsem zamířil na letiště. Všichni tam už byli, ještě zbývalo pár minut do odletu. Můj pohled upoutal Roger a musel jsem se ušklíbnout. "Rogere, jedeme na misi, ne na banket," sjedu ho rozesmátým pohledem a naženu je do letadla. "Nechci vám kazit radost, ale je možné, že se budete muset převléci do méně nápadného oděvu," upozorním ho ještě a dojdu za pilotem, říci mu, že můžeme vzlétnout. Sotva dvě hodiny po odletu přišla zpráva z ústředí. "Výborně. Máme jméno i bydliště kupce. Dokonce máme i hotel, kde se nachází a místo, kde se bude konat obchod. Zatím to jde podle plánu. Ovšem bude to celkem napnutý. V Petrohradu přistaneme v jedenáct dopoledne místního času a budeme mít zhruba čtyři hodinky se připravit," začnu s upřesňováním. "Náš kupec se jmenuje Robert Patterson, rodák z D.C. FBI k němu už posílá své lidi. Bydlí v hotelu nedaleko od našeho bytu. Celkem všední, tříhvězdičkový hotel, ničím zajímavý. Měl by být někde ve třetím patře, pokoj dvacet sedm. První úkol tedy padá na vás, Rogere, Matte. Zajistíte kupce, vyslechnete ho a zbavíte se ho. Poté co nejdříve na místo obchodu, které se koná na těhle souřadnicích. Je to nepoužívaný most, kdesi na okraji Petrohradu. Pravděpodobně se to bude konat pod ním, ale kdo ví, to zjistíte vy, Rogere, Matte," svolám si je k sobě, k notebooku, na kterém jim ukazuji co říkám, "Tady nastupujete vy, Davide. Všude kolem toho mostu je stará sovětská zástavba. Najdete si dobré místo a budete na ty dva dávat pozor z dálky. Já s Robertou budeme čekat tady v autě, až proběhne obchod." Po celou dobu, co mluvím jim ukazuji na notebooku plány města, nejdříve, kde je hotel, jak to vypadá kolem něj (rušná ulice, naproti kavárna, napravo restaurace, nalevo obchod s hadry). Poté jim promítnu plánky hotelu i s pokojem, kde by měl být kupec. Třetí patro, pokoj číslo dvacet sedm. Ložnice, koupelna a záchod. Jako poslední ukážu souřadnice místa, kde se má odehrávat obchod, jež ukazuje na nepoužívaný most na kraji Petrohradu v sovětské zástavbě. "Jestli má Patterson nějaký doprovod nevíme, ale musíme předpokládat, že ano, takže si dejte pozor. Zjistěte od něj co nejvíce, pak se ho zbavte. Nejlépe natrvalo," pohled mi trochu ztvrdne. Nakonec ještě na monitor hodím jednu fotku. "Sergoj Ivanovič, nesmí pláchnout, nesmí zemřít. Musíme z něj vytřískat komu prodal zbylé dvě ampulky," řeknu k fotce a podívám se na ně. "Nechtěl jsem to říkat před zbytkem týmu, takže vám to povím teď. Ten vir, který prodává, jsou pravé neštovice, takže se za každou cenu pokuste ampuli neupustit. Roberto, vy si připravte vše potřebné k zajištění viru. Chtěl bych, aby ta akce proběhla hladce a rychle. Nechci se v Rusku zdržovat déle, než je třeba, takže zbalíme Ivanoviče a mizíme. Výslech proběhne v letadle," dodám ještě nakonec a jakmile si jeho ksicht prohlédnou, nechám je, aby si ještě prošli plány města. Já už ho mám zběžně prošlí a nějak moc nepotřebuji do něj zírat dvě hodiny, abych si zapamatoval cestu. "Pokud nemáte žádné dotazy, radím vám, abyste se prospali. Jakmile přistaneme, nebude čas na vyrovnávání rozdílů s časovým posunem," řeknu nakonec a pokud se nikdo na nic nezeptá, rozvalím se v jedné sesli a pokusím se usnout.

Čínské císařství - 14. srpna 2014 20:55

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Let do Petrohradu Na palubě letadla náš čeká situační brífink. Konečně máme i jméno kupce a je to viditelně amatér. Takoví jsou často mnohem horší, než profesionálové, člověk neví co by od nich měl čekat. Celkem mě pobaví, co že to jedeme zabavit. Já jsem ještě očkovaný, takže bod plus. Nahlas to ale říkat nebudu, nechci s tím mít nic společného pokud se to rozbije. Místo obchodu se mi nelíbí. Hlavně se mi nelíbí zástavba kolem. Sovětská zástavba znamená panelové domy a plno zvídavých lidí. "Po přistání pojedu rovnou na místo obchodu, abych to tam obhlídl a našel si vhodnou pozici. Jak bude probíhat pojení mezi členy našeho týmu", prohodím jedinou otázku, která mě teď trápí. Ještě si počkám na odpověď a pak už usnu jako dřevo. Když se vzbudím do přistání zbývá něco přes hodinu. Je na čase zkontrolovat naposledy zbraně a výstroj. Zapálím si, otevřu jednu z tašek a dám se do práce. Všechno co mi projde ruka rozložím, důkladně vyčistím a zkontroluji. Pistoli i s tlumičem dám do podlažního pouzdra, útočný nůž si připnu na pravé stehno. Na Akáčko mám řemeny pro skryté nošení při těle. Postavím se, párkrát se ohnu, dřepnu si a zaskáču. Výstroj drží dobře a nepřekáží. Teď operační taška. Vintorez, optika, zásoba munice, kilo semtexu a dálkové rozněty, k tomu čtyři obranné granáty a klasická vysílačka naladěná na obvyklé ruské policejní frekvence. Nakonec dlouhý volný plášť, je to sice klišé ale dovede v pohodě přikrýt i samopal, vnitřní kapsy nacpu municí k prasknutí. Podívám se na Robertu. "Byla jsi už někdy venku" zeptám se jí a ještě než mi stihne odpovědět dodám "A máš zbraň". Trochu se děsím toho co mi odpoví. Pohodlně se usadím do křesla a zapnu si pás. Budeme přistávat. "Je na čase si seřídit čas, šéfe" prohodím, když tipám cigaretu do popelníku.

Matt T. Johns - 14. srpna 2014 21:33

soukromá zpráva od Matt T. Johns pro Odlet a inštruktáž Na minútu presne sme sa všetci stretli na ploche kde už čakalo pristavené lietadlo, rýchlo sme sa všetci nasúkali dnu. Ako pozerám toto zaradenie má svoje výhody luxus vrátenie peknej letušky, pousmejem sa nad tou myšlienkou. Usadím sa a o chvíľu sme vo vzduchu, ja si rozbalím mapu co som si kúpil a snažím sa natĺcť si do hlavy základné orientačné body mesta pre prípad že to neklapne podľa plánu. Asi tak po dvoch hodinách nás osloví šéf s tým že už máme informácie o kupcovi a o mieste kde sa nachádza, ako som predpokladal pôjdeme za nim ja a Roger zistíme presné miesto obchodu a potom to pre pána Pattersona končí definitívne aspoň ho nemusíme vláčiť zo sebou. A potomv rýchlo na stretko so Sergejom a hlavne ho nesmieme nechať zdrhnúť a vraj bude lepšie ak tá ampulka ostane cela. Po tom ako šéf skončí a dá priestor na otázky pozriem naň a spustím "- Doprava je ako zabezpečená do hotela a na stretnutie? - Patterson je tam sám alebo ma doprovod ak áno aký? - Z hotela ideme na stretko rovno, aby sme nevzbudili podozrenie keby to tam niekto pozoroval ? - Pattersona nechám na izbe a uprace ho niekto iný?"   Ako sa dozviem odpovede na moje otázky usalaším sa v kresle a chvíľu si pospím, vstanem akurát si jednu zapaluje dedek otočim sa naň a "poprosím ho o jednu" víťaznú pred akciou. Potom si rýchlo skontrolujem výstroj a navešiam na seba AK-čko, makarova s tlmicom a do vrecka si dam pss-ku a pre istotu si dám pod košeľu aj vestu. No keď pozriem na seba a Davida a poviem s usmevom "sme ako originál z KGB."  A akurát dosadame na plochu.

Martin Nickelsen - 15. srpna 2014 07:37

Langley Ti šťastnější, kteří letí do Ruska se za chvíli sebrali a odešli do zbrojnice. Ti méně šťastní zůstali chvíli sedět v zasedačce, ale po chvilce se většina přesunula vedle. Do toho ale přišel nějaký týpek... Nějaký Peter James. Vůbec nevím, kdo to má být, ale tozdává tady rozkazy. Jen ať dělá práci za mě. Já si tady prozatím odpočinu. Stejně jako všichni se i s mými věcmi přesunu do počítačové místnosti. Tam si sednu na pohovku a sleduji práci všech a mezitím, co oni pracují, si čtu knihu, ve které je výbava naší výpravy. Není to špatné, ale dost věcí bych pozměnil. Nakonec mě to skolí a usnu na pohovce. Probouzím se asi ve tři ráno a práce je pořád v plném proudu. A jak jsem pochopil, tak tým Alpha právě dorazil na místo určení. Výborně. A jak řekl James. Přímou linku na FBI v Rusku si dám na jeden počítač. Ten bude sloužit výhradně ke kontaktu s nimi. Poté přejdu k interaktivní tabuli a poté k Sophii. "Sophie? Bylo by možné, že bys mi na tu tabuli hodila mapu místa setkání s kupcem a poté ty dva hotely pro naše lidi? Děkuji." Chci jen eliminovat odstřelovače a pokud zbude čas, tak i únikové cesty pro naše lidi, až tam budou.

Roger Cox - 15. srpna 2014 08:45

soukromá zpráva od Roger Cox pro Langley ----> Petrohrad Když čekám za budovou na ostatní, přijde šéf a řekne mi, že dost možná budeme muset převléci. "Hraju obchodníka. Jako obchodník musím sebe prezentovat. Musím být něčím zajímavý pro kupce. Nestačí mít hodně peněz. Pěkný oblek a nebezpečně vypadající ochranka udělá úplně stejný dojem jako kufřík plný peněz. Kupec u sebe bude určitě mít nějaké peníze. Když jsme u toho - Je to ilegální mise, kupec bude mrtvý a ty peníze tam přeci jen tak nenecháme. Určitě bych je vzal na schůzku, ale co když zbydou. Rozhodně si je nechci nechat…“ Zasměju se. "Ale CIA si je asi nebude chtít vzít, vzhledem k tomu, že to je neoficiální mise. Takže jak?" Lehce se pousměju na šéfa a čekám na jeho odpověď. Rozhodně nechci krást peníze vládě, ale proč by si je brala vláda, když to není její mise. Letadlo vzlétne a asi po dvou hodinách koukání z okýnka, pokukování po letušce a hovorem s ostatními cestujícími nám Anthony řekne, že už má informace o kupci. Dojdu k notebooku, vyslechnu si Anthony řeč a nakonec se celkem udivím, když řekne, že to jsou pravé neštovice. Viděl jsem na modelech, co to udělá s lidskou kůží. A opravu bych nechtěl, aby se rozšířil. Sice jsem to díky bohu neviděl naživo, ale i ty plastové figuríny stačí. Pak dojdu k Mattovi a řeknu: "Mohl bys prosím nechat začátek výslechu na mně. Čtyři roky jsem studoval psychologii a tak vím, čím na něj zatlačit. A pokud by ani to nepomohlo, znám pár dost bolestivých fíglů. Kdyby ale ani tyhle mé postupy nezabrali, přijdeš na řadu ty. Co ty na to?" Zeptám se ho a usměju se na něj. Zbytek cesty letadlem si zdřímnu a pak mě probouzejí, když nám naše krásná paní letuška říká, abychom se připoutali. Připoutám se, a když přistaneme, vstanu a rozcvičím se. Nečekal bych, že se v tomhle saku bude tak dobře pohybovat. Ale tak - koupil jsem si ho, abych zapadnul na takovýhle akcích a zároveň v něm mohl zmlátit pár lidí. Vyjdu z letadla a kývnu na sekuriťáka, který nás pustí i se zbraněmi bez kontroly. Dost možná k němu přijde čistič, ikdyž pokud to dělá dýl, nebude potřeba, takovýhle lidi se hoděj víc živý… Pak počkám na další rozkazy šéfa.

Sophie Mazon - 15. srpna 2014 10:41

centrála Skupina 1 „Pokusím se.“ přijmu úkol. Čističe? To jako fakt? přemýšlím nad tím, kdo by se tak chtěl označovat. Napadne mi jediné vysvětlení. Fuj... Je mi ale jasné, že to někdo musí dělat. Porada je rozpuštěna a tak se přesuneme k počítačům. Možná i budu mít tuhle práci ráda. Takové spolupracovníky jsem ještě neměla. pomyslím si při pohledu na tři velké monitory. Místa na ploše není nikdy dost a tady si to evidentně taky někdo uvědomoval. Zasednu do pohodlné židle na kolečkách. Nebýt vedle mě nějaký chlap, co to tu chce organizovat, nejraději bych se ještě na židli povozila. Doma podobnou nemám, možná bych si ji mohla koupit... Pak spatřím novou tvář. Podle vystupování a podle komentáře mě dojde, že je to nějaký velitel a evidentně leze tomu našemu do zelí. Uvidíme, jak moc. Už jen to oslovení, „slečna Mazonová“ mě štve. Však vím, proč jsem po týmu chtěla oslovování křestním. Nakonec zůstanu zticha v místnosti s Grace a tím chlapem. „Ano, mám úkoly.“ potvrzuji trochu nepříjemným tónem. „Nadšena“ z člověka za zády otevírám několik oken. Databáze CIA je jen jedním z nich. Tam se snažím najít čističe. V druhém okně se připojuji na darknet a ve třetím jsem otevřela mapu Petrohradu. Určitě ji budou chtít. První okno s čističi nahlásí chybu a vynadá mi na oprávnění. Mit čas a nemít za sebou toho chlapa, nemyslím, že by to byl tak velký problém. Tedy možná byl, ale dalo by se něco zkusit. Informaci odešlu do letadla bez vědomí našeho nadřízeného tady i o něm nakonec přidám zmínku. Měli by vědět, že mají za zády někoho dalšího. Posouvám se dál. Zjišťuji, kde prodává ampulky. Na to je okno darknetu. Tam se píše téměř o všem, jen je trochu problém v tom vyhledávat. Nic jako Google tam nefunguje. O pár obchodech podsvětí vím, někde jsem si musela kupovat dárky k výplatě ve fastfoodu. Chemie je jen další kategorie hned po zbraních. CIA by mohla jít téměř po každém z těch lidí tady. Jeden prodává zbraně, druhý drogy a třetí vitamíny na předpis. Jenže na to není čas a staří mazáci darknetu si dávají hodně velký pozor. Doufám proto, že Sergej je občasný obchodník a že na tohle nemá lidi. Nemá. Narazím na aukci. Dvě prodané ampulky v aukci. Třetí chybí. Asi ji tedy ukradl na zakázku a ty dvě navíc mu zbyli... napadne mě možný důvod. Okamžitě pátrám po informacích. Zdá se, že Sergej si střeží informace víc než kupec. Přezdívka v aukci mě dovede na kontakt v jiné části portálu a tam je i email. Další okno. Mapka a stopovací program. Mapka je v zásadě k ničemu, ale je to mnohem hezčí, když stopovací program kreslí lokace. Vypadá to jednoduše dobře. Čára letí přes půl světa do Afriky a pak zamíří zase zpět do států. Washngton D.C. „Wow.“ ujede mě. „Je to Robert Patterson, s bydlištěm v D.C.“ řeknu nahlas a na interaktivní tabuli pošlu letecký snímek domu. Nevím, asi jsem to měla čekat. Po něm dál pátrá Grace. Lamač hesel se mezitím vypořádává s heslem schránky. Evidentně to není nic slovníkového a tak si s tím neví rady. Zapátrám na darknetím fóru a mám informace o cestě, jak by měl jít daný server napadnout. Na agenta za zády už nemyslím, tohle je něco, co mě baví. Skript zatěžující bránu a další skript, jenž vysílá žádost o přístup. Obdoba DOS útoku jen s tím rozdílem, že využívá zatížení serveru ve svůj prospěch a nemá za cíl jeho restart. Chvíli to trvá, ale nakonec jsem v emailu. Objevila pár šifrovaných. To budou ty správné. Díky výkonným strojům není šifra problém, na svém počítači bych to dělala určitě několik hodin, tady je to během jedné. Zatímco čekám na dešifrování, zvednu se od stolu. Dojdu si na záchod a zase se vrátím. To tam již čekají výsledky. Přečtu si dva emaily a je mi jasné, že jsem se trefila. „Předávat se bude na těchto souřadnicích...“ oznámím to nahlas. Okamžitě to také odesílám textovou podobou týmu v letadle. Martin to chce na tabuli. Stačí odkliknout jednu možnost a má to tam. Vstanu od stolu a dojdu se podívat. „Nevíš, mají tu i automat na čokoládu a nebo jenom na kafe?“ zeptám se Martina během pauzy, než půjdu proklepnout náš kontakt na Sergeje. Máme jeho email, to je víc než jsme měli.

Martin Nickelsen - 15. srpna 2014 11:10

Automat na čokoládu? Vidím, že Sophie je u počítače jako doma. Pracuje jako pilná včelička. Asi si je plně vědoma toho, že informace jsou to nejlepší zboží, které člověk může mít. A také toho, že to Ona ty informace poskytuje. Výborně. A na tabuli se objevila mapka s místem předání. (Prosil bych obrázek, pokud je možno :)) Už si připravuji tužku, abych si mohl zakreslit nějaké orientační body, když v tom se mě Sophie zeptá, jestli je tady automat na čokoládu. No. Jsem tady poprvé, ale... "No nevím. Na chodbě byl jeden na kávu, jeden s jiným pitím a další jsem už neviděl. Ale pochybuju, že vy tam byl automat jenom na kávu. Určitě tam bude i čokoláda. Zkus se podívat." Sakra... Taky bych si dal... Ale co. Mapa počká. Vždyť nejsou ještě ani v hotelu. Na chvíli se zamyslím a poté zruším výběr zvýrazňovače na tabuli. "A víš co? Já jdu s tebou." Řeknu Sophii.

Sophie Mazon - 15. srpna 2014 11:18

čokoláda Martin „Díky, zkusím to. Rozhodně ji tam najdu spíš, než mezi počítači.“ Pohlédnu směrem k místnosti oddělené skleněnou stěnou. (doufám) Náš přidělený dozor tam hlídá Grace a nás si všímá jen po očku. „Jestli tam nebude, napíšu stížnost. Určitě tu na to mají formulář.“ postěžuji si na chodbě. „Chci se ještě zeptat, je běžné, že nám při práci někdo stojí za zády? Je mi to nepříjemné...“ ptám se zvědavě. Popravdě mě to trochu omezuje v jistých směrech...

Martin Nickelsen - 15. srpna 2014 11:55

Čokoláda "Formulář." Zasměji se. "CIA má všechny prachy světa, tak proč by na chodbě nebyl automat na čokoládu?" Prohodím, zatímco si jdeme omrknout automaty na chodbu. "Mě se neptej. Já tady nejsem o nic déle, než ty. Ale chápu tě. Mě jeho přítomnost taky není zrovna příjemná." A heleme se. Opravdu je tady čokoláda. Hned si dvě koupím a jednu dám Sophii. Usrknu. Je dobrá. "Ale myslím, že je to jen proto, že jsme tady poprvé a on je tady spíše od toho, aby nás kontroloval...Doufám." Ještě si usrknu. "Ale už bysme měli jít zpátky." Řeknu a rozejdu se zpět do počítačové místnosti.

Sophie Mazon - 15. srpna 2014 12:03

čokoláda Martin „Co já vím, zase nějaké nařízení a nebo proto, protože tu jsou ujetý na kafe.“ nadhodím důvod. To už se však ukazuje, že čokoládu mají. Po pořádné práci, pořádná odměna! řeknu si, když od Martina beru kelímek. „Děkuji“ poděkuji a málem si opařím jazyk. „Doufám, že tedy rychle vypadne zpoza mých zad.“ dodám jen k problémům s agentem. „Jo, ještě mě čeká tahání informací o tom Sergejovi. Aspoň už mám email, takže by to nemuselo být tak složité...“ povzdechnu si, když jdeme zpět. Kelímek s čokoládou končí na stole vedle klávesnice. Nevím, možná to je proti předpisům. Já ale chci mít teplou tekutinu při práci po ruce.

Vypravěč - 15. srpna 2014 13:44

Sophie, Martin Vydáte se zpět do řídící místnosti, vejde prosklenými dveřmi dovnitř, Sophie se posadí ke svému počítači a Martin dojde ke skleněné tabuli, na které se mu zobrazují požadované informace. K předávce dojde na starém nepoužívaném mostu na okraji Petrohradu, kolem dokola je zástavba ze sovětské éry, tedy spousta panelových domů se spoustou oken a ostřelovač případně může být v každém z nich. Agentova noční můra. Únikové cesty jsou hned čtyři, ale všechny vedou mezi dalšími panelovými domy, kolem parkovišť, hřišť a garáží. Hotel s kupcem, ke kterému teď druhá skupina míří, není ničí zvláštní. Má tři hvězdičky a leží na poměrně rušné ulici, naproti je kavárna, napravo restaurace, nalevo obchod s hadříky. Kupec má pronajatý pokoj číslo 27 ve třetím patře. Vede k němu jedno klasické schodiště a jedno únikové a výtah. Pokoj se skládá z ložnice, záchoda a koupelny, kupec tedy nemá moc možností kde se ukrýt. Zatímco Martin sleduje tabuli, Sophie dál buší do klávesnice. James je nakloněný nad Grace s Kathy a sleduje dění na ulicích prostřednictvím kamer, takže Sophie může trochu volněji dýchat. Ne však tolik, aby se pokoušela vlámat do souboru s identitami Čističů. Jedná se o jedno z nejpřísněji střežených tajemství CIA, nejspíš i kdyby se tam dostala, za chvíli k vám do zázemí vletí zásahovka a postřílí vás už jen z principu. Zaměří se proto raději na Sergeje a identitu dvou dalších kupců. Bohužel Sergejova e-mailová adresa je slepá ulička, obchodoval jejím prostřednictvím pouze s Pattersonem, s těma dvěma dalšíma ne. Email byl založen před týdnem v internetové kavárně v Angarsku, Sergej se na něj přihlásil celkem čtyřikrát v té samé kavárně. Nikde jinde ji nepoužil a schránka je už pět dní neaktivní. Pak vedle Sophie zazvoní telefon. James si ho nevšímá, tak je pokrčí rameny a zvedne sluchátko. Ozve se ženská s typickým hlasem sekretářky. "Dobré ráno, přepojím vám agenta FBI z Pattersonova domu," oznámí ti veselým hlasem a vzápětí se ozve mužský hlas. "Zdravím, tady agent Draw, FBI. Volám z domu vašeho podezřelého Pattersona, z D.C. Našli jsme tady pár dost zajímavých věcí. Arabské nápisy na zdech, pornofilmy sado maso, zabezpečili jsme dva nelegálně držené samopaly a jeden revolver," oznámí ti. "Vysíláte tým, nebo je to naše starost?" zajímá se o jurisdikci.

Sophie Mazon - 15. srpna 2014 14:42

hledání... Skupina 1 Prověřuji email Sergeje. Nic. Evidentně si dával pozor. Když nepoužil tuhle adresu tak jakou jinou? Kde bych si ji sama vytvořila? Nejspíš ji vytvořil u stejného serveru. To nám ale počet adres moc nesníží vzhledem k tomu, že je to server mezinárodního giganta. uvažuji nad tím jak pokročit dál. Přemýšlím a u toho lokám čokoládu. Zazvoní telefon a nikdo si ho nevšímá. No, co sedím blízko a může to být klidně někdo z letadla. zauvažuji a po několikátém zazvonění ho zvednu. Chvilku mi to šrotuje, kdo volá. „Agentka Mazonová...“ představím se a vyslechnu si otázku. Rozhlédnu se. Jameson pořád organizuje Kath a Grace. Martin uvažuje nad tabulí... Nejraději bych se toho zbavila. Pak si vzpomenu na ten jejich výraz, že tu musí zůstat trčet a mám jasno. „Někoho tam vyšlu od nás. Děkuji.“ řeknu a nepřipustím žádné další otázky. snažila jsem se mluvit klidně, abych nepodnítila zvědavost Jamesona, který mě podle všeho nevnímal. Naštěstí. Však to mohl zvednout sám. Dojdu s tím za Martinem. „Volali z FBI, v domě Pattersona našli nějaké nápisy a zbraně. Řekla jsem jim, že tam od nás někdo dojede.“ řeknu mu.

Vypravěč - 15. srpna 2014 15:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Moskva, Rusko Stejně jako stovky dalších agentů ses přihlásil do nového speciálního oddělení. Znamenalo by to pro tebe téměř dvojnásobný plat pro dcery, obrovské pravomoci a spoustu toho vzrušení. Přijeto však bylo jen pár vyvolených a ty jsi mezi ně nepatřil. Co se dá dělat, musel jsi spolknout hořké zklamání a dál pracovat pro CIA za mrzkých třiadvacet tisíc za rok. Jedna akce tě spolu s dalšími třemi agenty CIA zavedla do Moskvy. Měli jste zadržet novináře, který odhalil jednu nelegální operaci, a odvézt ho do Langley. Šlo to jako po másle, v baru jste mu píchli injekci, naložili ho do černé dodávky a odjeli do hotelu čekajíce, až pro vás bude připraveno soukromé letadlo. V hotelu si pustíš telku a usadíš se do křesla, aby sis trochu odpočinul. A pak ti zazvoní mobil. Volá tě Langley. Jak to číslo vidíš, okamžitě mobil zvedneš. "Dobrý den, pane Snowe. Byl jste vybrán do zvláštního utajeného oddělení, do kterého jste si podal přihlášku. Měníme naše dřívější odmítavě stanovisko, protože agent, kterému jsme dali přednost, se zranil na motorce. Jeho místo je tedy vaše," oznámí ti v telefonu příjemný ženský hlas. "Budete patřit do týmu alfa pod vedením zvláštního agenta Anthonyho Suttona," oznámí ti žena. "Tým právě míří na misi do Petrohradu, budou přistávat za devět hodin. Vezměte si mercedes CIA a vyrazte do Petrohradu, je to deset hodin cesty, dorazíte tedy hodinu po vašich kolezích. V Petrohradu najděte svůj tým a připojte se k němu," zní rozkaz. // Piš mi soukromě. Máš na sobě černý oblek a kravatu, ozbrojený jsi bojovým nožem a pistolí (dle tvého výběru) s tlumičem. Pro tuto akci jsi doteď víc nepotřeboval.

Roberta Dupre - 15. srpna 2014 16:35

soukromá zpráva od Roberta Dupre pro Ešte raz pardon, že mi to tak dlho trvalo Aj keď CIA mala vybavenie znamenité nájsť hazmat oblek v mojej veľkosti bolo docela....docela nad moje sily. Predsa len sa mi podarilo nájsť jeden, ktorý poslúžiť mohol a spolu s veľmi expresne zabalenou výbavou som bola pripravená na odlet. Všetko potrebné som mala. Až na energetické nápoje! Typovala som, že ich budem potrebovať tam minimálne 10. Ako bonus som si zo zbrojnice vzala maličký Smith and Wesson 638 *** (Všetci) "Variola? To je celkom pozitívna správa." Nie žeby to zbytok potreboval, ale chcela som ich uistiť, že  situácia nie je až tak zlá. Aj keď....aj keď  v hlave sa mi točili percentá úmrtnosti začínajúc pri zdruba 25 končiac takmer pri stovke. "Koľký z vás majú očkovanie?" Opýtala som sa s úsmevom a predpokladala som, že zrejme ani jede z nich. Možno tak pán Lebowski, ako člen starej školy, ktorá ešte poznala zdravotníctvo v jeho lepšej forme. Teda nie žeby to pomohlo. Zo CDC nikto neukradne len tak obyčajný štartovací balíček. Zbytok som len súhlasne odkývala. Predsa len práca v tak veľkom týme bola pre mňa novinka a musela som sa mierne oťukať. *** (Lebowski) Otvorila som si asi 3. plechovku veľkého energeťáku a na jeden hlt vypila polovicu. Spánok bol pre slabochov a pre tých čo nebolo závislí na tauríne tak ako ja.  Zatiaľ sme ku vzájomnému upevňovaniu vzťahov nemali, všetko prebiehalo profesionálne a bez zbytočných rečí, preto ma celkom prekvapila otázka Lebowskeho. Zdvihla som hlavu od plechovky a venovala pánovi jeden z tých mojích dobrosrdečných úsmevov. " Zaistenie vzorkou, ich kontamináciu a prípadne zničenie záznamov o výskume...To asi nie je " vonku" čo? " Zasmiala som sa. "Možno som nikdy nepracovala mimo sterilného prostredia, ale vždy to bolo " vonku." Žmurkla som na staršieho pána, a úprimne som nevedela či jeho otázka bola spôsobená nejakou " otcovskou" starosťou alebo sa len bál, že môžem všetko ohroziť.  "Mám, len dúfam, že ju nebudem musieť použiť. .." Samozrejme, že som vedela ako na to. Prešla som si výcvikom, možno nie výcvikom telesnej zdatnosti. Ale strieľať som vedela. Okrem toho, milovala som kolotoče. A ako dieťa som si vystrelila nejednu papierovú ružičku a cukrovú vatu na púťovej strelnici. **** " Čítal niekto z vás o tom trapase, ktorý sa stal jednému bankárovi v súkromnom tryskáči?" Preťala som ticho debilnou frázou, ktorá mala odštartovať menšiu debatu na skrátenie času. Aj keď zrejme trapas chlapa , ktorý sa takmer posral v lietadle nebola najšťastnejšia voľba.  Niekedy som mala problém s výberom vhodných tém na konverzáciu. Okrem iného, začínala ma chytať mierna nervozita z toho všetkého a po 6tich vypitých energeťákoch som dosť intenzívne premýšľala nad wéckom.

Anthony H. Sutton - 15. srpna 2014 16:45

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Letadlo, otázky a odpovědi Jako první se ozve David. Místo odpovědi se zvednu z místa, přejdu k boxu, kde je záložní výbava (zbraně, prachy) a vytáhnu odtamtud pět miniaturních sluchátek a položím je na stůl. Jedno si rovnou vezmu a šoupnu si ho do ucha, nejde poznat, že bych ho měl. "Agentura si nás chová v bavlnce. Mají hodně slušný dosah i výdrž, všichni budeme ve spojení. Davide, až budete na místě, o všem podezřelém mne prosím informujte," nechám je, aby si vzali sluchátka a můj pohled se stočí k Mattovi. "Na letišti budou čekat auta. Jedno si bere David a zamíří rovnou na místo prodeje, druhé je naše. Řídím já. Jedeme rovnou do hotelu, z hotelu na předání," řeknu mu s lehkým úsměvem. Upřímně, doufám, že to auto bude kvalitní, ne nějaká ruská šunka. Pak mne ale napadne, že Patterson by mohl mít vlastní auto o kterém Sergei bude vědět. V tom případě bychom museli přesedat. "Jak jsem už říkal, nevíme, jestli je tam sám, nebo má nějakou ochranku. Musíme ale počítat s tím, že s ním někdo jde, takže se připravte na všechno. Kdybyste měli problémy, budu dole v autě s Robertou," řeknu jim a podívám se i na Rogera. "Ano, nechte ho tam, pak pošleme úklidovku. Hlavně se ale musíte ujistit, že jste odstranili všechny jeho spolupracovníky," dodám ještě. "Já očkovanej jsem. Paranoidní rodiče," pokrčím rameny, zakřením se a když už nikdo nic nemá, jdu se také uložit. Ještě si všimnu, že Roberta se ke spánku moc nemá a spíše se nalévá energeťáky. Zamračím se, ale nic na to neřeknu. Chvilku ještě sleduji ostatní, jak se pomalu odebírají ke spánku, krom Roberty. "Doufám, že se mi tam nezhroutíte," řeknu k ní tiše, než to také zalomím. Probudím se mezi prvními, ale úplně první ne. První byl David, který se už i připoutal a aktuálně se baví s Robertou. Podíval jsem se na ni, s obavy v očích, že by mohla usnout, ale zdá se, že je na tom asi stejně jako veverka po litru kávy a třech energeťácích. Nechápavě jsem nad tím zavrtěl hlavou. A pak jsme přistáli. [Pokračování veřejně.]

Anthony H. Sutton - 15. srpna 2014 16:57

Přistání v Petrohradu Ihned po přistání jsem kývl Davidovi, který se hned odebral k autu, aby vyrazil na místo, kde by měl proběhnout obchod. Ještě než úplně zmizel, poklepáním prstem na ucho jsem mu naznačil, že budeme ve spojení. Poté jsem se ohlédl na zbývající tři členy výletního kroužku a ukázal na černého meďoura se zatmavenými skly. "Věci si hoďte do kufru, Roberto, sedíte vepředu," zamířím k autu. Je to sice trochu starší model, ale jak znám CIA tak v perfektním stavu a možná i trochu vylepšenej. Aspoň motor by nemusel být sériový. Cestou k autu ještě vytáhnu telefon a vytočím číslo na Langley (na telefon u Sophie). "A, Sophie, dobré ráno, jste ještě vzhůru? Výborně. Potřebuji co nejdříve informace o Pattersonovi. Vše co na něj najdete. A taky se podívejte jestli neproběhla nějaká platba z jeho účtu. Nějaká podstatně větší, než je cena letenky do Ruska. Díky," řeknu do telefonu a zaklapnu ho spolu s tím, jak usedám do auta. "Takže, jedeme do hotelu. Rogere, Matte, postaráte se o Pattersona a jeho doprovod a zaujmete jeho místo. Vytáhnete z něho přesné místo předání i způsob předání. Co je ale hlavní, musíme vědět, jestli s ním náhodou už Sergej někdy neobchodoval. Pokud tam bude mít prachy, tady máte štěnici, hodíte jí tam a vezmete je sebou, pro všechny případy. Taky zjistěte, jak se mají se Sergejem poznat," instruuji ještě oba dva agenty a vyjedu z letiště k hotelu, kde se kupec nachází. Teď jen doufat, že nenastane ta horší verze, povzdychnu si tiše.

Sophie Mazon - 15. srpna 2014 17:34
	Někteří to vidí na interaktivní tabuli v centrále, jiní na svých komunikátorech. Mapa místa předání a čtyři únikové trasy.

Čínské císařství - 15. srpna 2014 17:47

Petrohrad Podám cigaretu Johnsovi a nasadím si sluchátko. Letadlo poklidně dosedne na zem a začne rolovat na stojánku. Jednu věc mám na CIA rád. Má kvalitní piloty, kteří si nepletou blizjet se stíhačkou. Ještě se otočím na šéfa. "Pokud by mě někdo hledal jsem Oko", řeknu a poklepu si na ucho. Záložní tašku naložím do kufru a operační pod sedalo spolujezdce. Posadím se za volant a vyrazím. Provoz na místních silnicích a hustý a naprosto chaotický mě to ale nevadí, je to naprostá sranda. Na místo předávky to není nijak daleko. Zastavím auto za rohem a zbytek vzdálenosti urazím pěšky. Pořádně si prohlídnu okolí, jestli už tady náhodou někdo nečeká. Pak si projdu samotné místo předávky. Zajímá mě výška okolní budov, slepé úhly a vše ostatní co mohlo mít význam.

Martin Nickelsen - 15. srpna 2014 18:41

FBI Už jen, když vidím mapku místa setkání, tak mi je jasné, že jde o past. Spousta oken pro odstřelovače a ještě více domů. Velký říční koridor a dle snímků i vysoký porost. V mapce tedy červeně zvýrazním domy, které se táhnou podél řeky a tmavě červenou barvou vyznačím domy, které jsou blízko u mostu. Červená znamená nebezpečí, tak snad to pochopí tam v Rusku. Co se týče, tak u hotelů je taky dost nebezpečno, ale to už si ostatní agenti pohlídají sami... Snad. Mapku s vyznačenými body odešlu druhé skupině do Ruska. Tak... Mapka je hotová a na řadě je další job. Zazvonil telefon, načež ho zvedla Sophie a o něčem se bavila s chlapem na druhé straně. Z dálky jsem nedokázal rozpoznat detaily hovoru. Ale po chvilce za mnou přišla, že kluci z FBI něco našli v domě Pattersona. Dlouze uvažuji, jestli má cenu, abych tam jel. A jak vidím, tak všichni tady mají dost práce. Takže to zbylo na mě. "No dobře. Jedu tam." Tiše odpovím Sophii. Poté se otočím do místnosti. "Kdo nemá co na práci?" Pokusím se o nenápadné verbování.

Vypravěč - 15. srpna 2014 20:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley Jen co to položíš agentovi FBI, předáš tenhle problém Martinovi, ať se tím můžeš přestat zabývat. Martin začne shánět dobrovolníky na tenhle malý výlet, ale pochybuješ, že mu James některou z holek pustí. Nejspíš se do nich zamiloval, pořád stojí nad nimi s leduje kamery. Ty se posadíš zpátky k počítači a telefon začne zvonit nanovo. Začínáš si připadat jako sekretářka. Jakmile telefon položíš, začneš vyhledávat informace o kupci. Není to vůbec složité, mezi vaše speciální pravomoci patří také využívání téměř všech záznamů veškerých agentur, takže když klikneš na příslušnou ikonku, poslušně se ti rozbalí databáze CIA, FBI, NSA a dokonce NCIS. Je mu třicet dva let, na fotce vypadá jako drsňák, holá ostře řezaná lebka, tvrdý pohled. Dětství toho chlápka máš jako na dlani a nic moc zvláštního. Je jedináček, celé dětství v DC. Jeho rodiče se rozvedli, když mu bylo dvanáct, žil u matky, s otcem se příliš nestýkal. Matka nyní žije v Newarku, v New Jersey, otec před rokem zemřel na infarkt. Navštěvoval státní střední školu a odmaturoval s odřenýma ušima. V devatenácti se přidal k americké námořní pěchotě a odsloužil si dva turnusy v Iráku a tři v Afghánistánu, dva roky sloužil dokonce u zvláštní jednotky. Před rokem byl bez poct propuštěn, když se zjistilo, že vedl řeči o podpoře terorismu. Od té doby jej NCIS sleduje, zdá se, že teda ne příliš úspěšně. U NCIS je jeho spis nejširší, zdá se, že Patterson dosáhl hodnosti seržanta, byl konfliktní typ a často se dostával do problémů, umí anglicky, francouzsky, rusky a afghánsky, skvěle ovládá všechny palebné zbraně, umí pilotovat vrtulník a řídit tank, byl dvakrát vyznamenán za statečnost. Legálně vlastní pistoli Desert Eagle, dva glocky a berettu, o větší zbrani se tu nepíše. Jezdí červeným jeepem. Svobodný, bezdětný, žije ve svém domě v DC a jednou týdně dojíždí za matkou do Newarku, podle sousedů s ním nejsou problémy.

Matt T. Johns - 15. srpna 2014 20:17

Petrohrad No prebehla posledná inštruktáž, dal som si do ucha slúchadlo a dobalil som posledná veci, a na otázku Rogera odpovedám " v pohode ak si myslíš že bude na psychológiu čas." Usmejem sa vystúpim z lietadla hodím si veci do kufra auta ktorým ideme mi. A duchu si premietam čo ma čaká a nastúpim dozadu šéf šoféruje a si vedľa seba posadil Robertu.  V aute ešte doplníl nejake informacie ohladne akcie v hoteli, stroho mu odpoviem "jasné." A pozerám cestou do Hotela okolie.

Vypravěč - 15. srpna 2014 20:25

Martin: Langley --> D.C. Sophie už zase buší do klávesnice a Grace s Kath dělají co mohou, aby zpřístupnili všechny možné dopravní i bezpečnostní kamery. Jediný, kdo evidentně nemá co na práci, je James, ale ten zase nevypadá, že by se mu chtělo někam jezdit. Otočí se k tobě. "Vezměte si výjezdový tým a jeďte," doporučí ti. U výjezdového týmu jsi pár měsíců dělal, takže nemáš problém si je zavolat a vyjít před ústředí. Vzápětí se objeví šest týpků v černých kvádrech, se slunečními brýlemi na očích, a jak víš, s glocky 22 a tlumiči v podpažních pouzdrech. Někteří žvýkají, těm zbylým chybí jen párátko v puse, aby byl dojem dokonalý. Nasednete do dvou černých cadillaců a zapnete majáky. Nehoukáte, ale modře blikáte na celé kolo. Sedíš v jednom autě na místě spolujezdce a cestou můžeš muže informovat, co po nich chceš a co mohou čekat. Nesmíš ale prozradit žádné podrobnosti k misi. Asi za dvacet minut dorazíte do Washingtonu a za dalších deset zaparkujete obě auta před domem obehnaným žlutou páskou FBI. Vyjdete u aut, prokážete se průkazy a provléknete se pod páskou. Dům je dobře hlídaný, je tu asi šest agentů FBI, jejich vědátorský tým, šest policistů a dva agenti NCIS, kteří stojí stranou a stěžují si do telefonu velení, že je FBI nepustí dovnitř. Vás naopak agenti pustí bez problémů, stačilo jim mrknout na průkazy. Už v předsíni je jasné, že Patterson není z vaší vlasti moc odvařený. Špinavou a mastnou vlajku odhozenou v rohu používá nejspíš jako hadr na podlahu. Pak vejdete do obýváku, kde panuje příšeří kvůli závěsům a je tu a puch, jako kdyby nikdo už týdny nevětral. Na stěnách je cosi napsáno černým štětcem. "Citáty z Koránu," zamumlá jeden ze tvých agentů.

Roger Cox - 15. srpna 2014 20:26

Petrohrad Do ucha si dám malý komunikátor, třikrát do něj klepnu a vyzkouším, zda funguje. S takovýmihle komunikátory už mám trochu zkušenosti a vím, co udělat, aby bylo ostatním moc příjemně. Jemně začnu po komunikátoru jezdit prstem a kroužím. Komunikátor jim začne vysokým tónem pískat do ucha. Zasměju se a řeknu: "Omlouvám se. Potřeboval jsem si vyzkoušet, zda fungují." Opět se zasměju a nastoupím do mercedesu. Sedíme s Mattem vzadu a šéf nám ještě sděluje ještě pár věcí, které musíme udělat a zjistit. Přeberu od něj štěnici a domluvím se s Mattem. "Nic ve zlém, ale asi bude lepší, když půjdeš do místnosti první ty. Já jsem si nevzal ani vestu, chci vypadat jako počestný obchodník. Ty máš zbraň, já ne. Já bojuju v bezprostřední blízkosti. A myslím, že na psychologii tam bude čas. Už tak trochu přemýšlím nad tím, čím ho donutíme mluvit." Když dojedeme na místo k hotelu, s Mattem vystoupíme z auta a já mu pokynu, aby šel. Pak řeknu do komunikátoru: "Nejlepší bude, když necháte auto a počkáte na nás v té kavárně vedle hotelu. Kdyby se něco stalo, budete tak blíž" Řeknu a následuju Matta.

Sophie Mazon - 15. srpna 2014 20:27

hledání... Skupina 1, na konci komunikátory Skupiny 2 Jen co dosednu za stůl a chci dál hledat, ozve se znovu telefon. Tentokrát ho nechávám zvonit o pár vteřin delší dobu. Já tu přeci nejsem od zvedání telefonů! pomyslím si naštvaně. Mohli by to dělat oni. pomyslím si, když se jen tak podívám na Jamese. „Ano?!“ zeptám se trochu naštvaně do telefonu. Jsou to však kluci z akce. Vztek mě přejde. Tedy raději se soustředím. „Ano, dobrá jdu hledat Pattersona. Sergej se dobře skrývá, možná se mi na něho nic nepovede sehnat.“ prozrazuji malý problém. Je to divné, ale lepší, aby to věděli. Nesmějí ho nechat zmizet. Na rozdíl od Sergeje o Pattersonovy je informací překvapivě hodně. Známá firma? začtu se do záznamů. Dočtu se k informacím o autě. To mě nedá, abych se neotočila. Jeep, americká klasika. „Hledejte člověka, jenž ve státech jezdí v Jeepu. V červeném. Myslím, že bude mít něco podobného. Z V8čky se špatně zvyká na cokoliv menšího.“ zaúkoluji holky u kamer. Všechny záznamy pak vezmu a pošlu je do komunikátorů v Rusku. Nakonec po krátkém zaváhání i na ten Martinův, ať je v obraze a ví, co má hledat v domě. Na šéfům komunikátor navíc posílám vzkaz, že Patterson nic neplatil, ani letenku. Posledním nákupem z účtu jsou tenisky. --- zpráva: Našla jsem pár věcí o Pattersonovi: ... V devatenácti se přidal k americké námořní pěchotě a odsloužil si dva turnusy v Iráku a tři v Afghánistánu, dva roky sloužil dokonce u zvláštní jednotky. Před rokem byl bez poct propuštěn, když se zjistilo, že vedl řeči o podpoře terorismu. ... ... Patterson dosáhl hodnosti seržanta, byl konfliktní typ a často se dostával do problémů, umí anglicky, francouzsky, rusky a afghánsky, skvěle ovládá všechny palebné zbraně, umí pilotovat vrtulník a řídit tank, byl dvakrát vyznamenán za statečnost. Legálně vlastní pistoli Desert Eagle, dva glocky a berettu, o větší zbrani se tu nepíše. Jezdí červeným jeepem. ... Dávejte si pozor, může být docela slušně vyzbrojený!

Roger Cox - 15. srpna 2014 20:32

Informace Když jdeme s Mattem, zastavím ho, odvedu ho kousek do rohu a přečtu si zprávu. "Kurva! tak to bude možná docela problém. Konfliktní typ a vlastní zbrojnici, jako máme v Langley. Budeme si muset dávat pozor. Kdybych se k němu dostal blízko, dokázal bych ho odzbrojit a zneškodnit, myslím. Ale na dálku si s ním neporadím - Od toho tam budeš ty Matte. Tak, můžem pokračovat..." Řeknu a jdu na schody. Nepojedu výtahem - Moc riskantní. Do třetího patra to vyjdu pěkně po svých.

Martin Nickelsen - 15. srpna 2014 20:51

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro K Pattersonovi Nikdo z přítomných se do akce zrovna nehrnul, tak jsem si na doporučení vzal zásahový tým. Snad jej nebudu muset použít. A jak později zjišťuji, tak jsou skoro stejně vybavení, jako naše elita z LA. Co se týče Glocků, tak já osobně preferuji devatenáctku, ale to už je dle vkusu. Ani by to nebyl SWAT, kdyby nebyli v černém, která má připomínat nepřátelům, kdo je tady pánem v těhle ulicích. S potěšením nasednu k nim do jejich cadilaců a vyrážíme do D.C. Cítím se skoro, jako v LA. Ach... To jsou tak krásné vzpomínky. Do jízdy nám přicházejí hlášení od Sophie z velitelství. Téda. Tenhle Patterson je ale týpek. Nejdřív armáda, potom speciální jednotky. Ani bych se nedivil, kdyby na nás v domě čekalo pár pastí. Asi o půl čtvrté ráno dorážíme na místo určení. Docela slušná rodinný domek. Kdyby tady nebyla ta FBI páska a stěžující si NCIS, tak je to perfektní. Tak... Jde se hledat jeho dost rozmanitý arzenál zbraní. Se dvěma členy jednotky vstupuji do domu, kde jsem zjistil, že tenhle Patterson je fakt kvítko. Vlajka USA místo hadru na zemi a na zdi namalované čmáranice z Koránu. První, co udělám je, že vlajku zvednu a rozložím ji na stůl. Poté přijdu blíže k jedněm z těch čmáranic. "Umí to tady někdo přeložit?" Zeptám se jednoho z FBI. Pochybuji, že někdo z jednotky umí arabsky. V případě, že ne, tak si ty nápisy vyfotím a pošlu je na velitelství k překladu. "A kde jsou ty zbraně, co jste tady měli najít? Rád bych se na ně podíval." Pokud mě nezavedou ke zbraním, tak jen tak chodím po domě a hledám něco, co by nám mohlo aspoň trochu pomoct.

Vypravěč - 15. srpna 2014 20:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Petrohrad Místo předání nevypadá z hlediska bezpečí nijak valně. Pro tebe jako odstřelovače to zní dobře, na druhé straně pokud bude mít odstřelovače i druhá strana, vaši tam půjdou jako prasata na porážku. Bezprostředně mají most na dostřel čtyři panelové domy, další odstřelovači by se mohli schovávat v dalších domech u únikových cest. Ty jsou čtyři, dvě vedou z mostu, ty jsou vám celkem na nic, pokud předávko proběhne pod mostem, jak očekáváš. Na mostě je to přeci jen příliš na očích. A v tom případě jsou tu dvě únikové cesty, C a D, které vedou přes skoro vyschlou říčku. A obě opět vedou kolem paneláků. Všechny domy mají devět pater, když měli sověti nějaké plány, tak je neměnili, celé sídliště je prakticky stejné. Nově je tu jen ta vysazená zeleň. A ta by také mohla být rozhodujícím faktorem, protože sahá do druhého patra. A páté patro už je pod takovým sklonem, že není dobře vidět pod most. Tím pádem ideální střeleckou pozici bys mohl mít ve třetím a čtvrtém patře. A už je jedno, ze kterého baráku, protože všude budeš muset střílet do uhlopříčky, nikde to nepůjde rovně. Vítr fouká slabý a neustále mění směr, vzhledem k jeho síle by to ale neměl být zase takový problém.

Matt T. Johns - 15. srpna 2014 21:25

Hotel a nové informácie Vstúpili sme do hotelovej haly kde ma Roger zabrzdil a dal nové informácie, po informácii od Rogera zo mňa "vypadne tak do prdele ešte že ta holka maká ako včelička za to ma u mňa pozvanie na obed, to je kurva fix trochu iné kafíčko" pozriem na "Rogera a poviem mu ideme po schodoch a skúsime klasiku hotelovú službu, ak to nezaberie ideme dnu a berieme to po rade  a vy vonku pozerajte na požiarne schodisko ak by chcel zdrhnúť ." Ideme ku schodisku a cestou hlásim našu pozíciu.... . Tretie poschodie chodba je čistá ideme smerom k izbe č.27 postavím sa bokom ku dverám tak aby sa dali hneď rozraziť ak otvorí chvíľu počúvam no nič, pozriem na Rogera ktorý je za mnou tak a začíname showtime zaklopem na dvere tu hotelová služba. A počúvam či sa niečo vo vnútri pohne.

Roger Cox - 15. srpna 2014 21:35

Hotel Matt hlásí naši pozici a řekne, že zkusíme hotelovou službu. Když to řekne, zbystřím, protože tady přijde řada spíše na mě. Já ho dokáže na blízko eliminovat lépe. Teda nevím, jak Roger, ale já s tím nemám problém. "V tom případě půjdu první já. Mám několik let výcviku boje na blízko, takže tohle je to, v čem jsem fakt dobrej." Řeknu a stoupnu si z našeho pohledu zprava ode dveří. Matta odstrčím za sebe a stojím tak, aby kdyby začal střílet do dveří, mě netrefil. Tohle se teď nesmí posrat. Doufám, že tady hotelová služba nebyla před chvilkou. Mattova ruština sice není úplně dokonalá, ale uklízeči v hotelech často nebývají rodilí Rusové. Proto by to nemusel být zas až takový problém.

Kathy Van Derek - 15. srpna 2014 21:53

Seznámení, první akce a tak podobně. Sedím v zasedačce, která se pomalu plní, některé členy týmu znám z tréninku, jiné jen podle vidění, kývnu na Sophii, které věnuji i úsměv a dál se bavám pozorováním ostatních. Jsme celkem zajímavá sebranka, nikoho by nenapadlo hledat v nás agenty, tedy alespoň na první pohled. Dveře se otevřou a vchází chlap co už od pohledu vypadá jako autorita, což o to, pohledný je, ale jak jsem řekla, autorita a z té mám kopřivku. Trochu se na židli nahrbím, ale pozorně naslouchám. je vidět že má jasno v tom co dělá a co budeme dělat mi. Rozkazy jsou jasné, stručné a srozumitelné. Trochu mě zamrzí, že nejsem vybraná na akci do Ruska, jazyk ovládám mimo jiného, ale co, každá práce je nejspíš dobrá. Takže jsem zvědavá co na mě zbyde. Když se dozvím , že sledování, tak z toho nejsem moc nadšená, je to dlouhé čekání kdy se nic neděje a pak, najednou bum, buď se blejsknete a nebo všechno úplně poděláte, budu doufat, že to druhé se mě netýká. Sophie je vyslaná k počítače, kde je ve svém živlu, já a Martin máme jít spát.každý zvlášť samozřejmě, ale začíná to pěkně,neodolám a mrknu na něj, čitě jen pro odlehčení situace. Vrátím se ve tři ráno, celkem odpočinutá a připravená, Sophie datluje do počítače, shromažďuje informace, Martin má svou akci a já Grace máme na starost kamery, plně soustředěná se ujímám svého úkolu, informace které lítají od nás Sophii, od ní k nám, a dál pro kluky a zbytek týmu, je to rychlé a profesionální. Teď se Grace snažíme najít červený Jeep, většinu kamer už máme pod kontrolou, takže teď jen hledat a nenechat proklouznout ani myš, červenou alespoň nepřehlédneme, prohodím pro holky, ale i pro sebe a doufám, že to tak opravdu bude.

Čínské císařství - 15. srpna 2014 21:54

Místo obchodu Důkladně si prohlédnu okolí. To místo je jako noční můra. Spusta oken a spousta volného prostoru. Tohle smrdí, kdybych měl víc času na přípravu bylo by to nádherné místo, ale bez přípravy je tady strašně málo úkrytů. "Tady Oko", houknu do vysílačky. "Dorazil jsem na místo a zaujal pozici. Je tady spousta volného prostoru a naši tady budou jako na ráně". zamířím k vytipovanému domu a počkám až někdo otevře dveře a pustí mě. Už dlouho jsme nestřílel z okna na mezipatře. Vytypuji si okno ze kterého budu střílet. Tašku zatím položím na zem a sleduji okolí. "Tady Oko. Dokázala by mi místní pobočka do půl hodiny na mou pozici doručit legitimaci FSB, vystavenou na mou osobu". Ještě do komunikátoru označit vlastní pozici a čekat. (jsem v tom domě označeném černým x)

Mason Snow - 15. srpna 2014 22:24

soukromá zpráva od Mason Snow pro Vzhůru do Petrohradu Jakmile jsem si zjistil informace od vedení, kde se nalézají mí kolegové, vyrazil jsem na cestu do Petrohradu. 10:15 Konečně jsem přijel do Petrohradu. Zajímalo by mě, kde se nalézají mí kolegové teď, rozhodně je nemohu vyrušit. Ach jo co jen velení myslelo mě převelet zrovna teď? No což, kdo by si stěžoval, když mi zvýší plat, tak nemůžu odmítnout. Přeci jen mám důvod proč pracovat. Jedu pomalu a s autem zastavím v odlehlé oblasti. Vyčkávám na další instrukce, protože o ničem jiném než, že se mám dostat do Petrohradu neřekli. Dokud se mi neozvou z velení, nemohu se je pokoušet hledat bez nějakých informací. Tím bych ohrozil jen misi se kterou nejsem obeznámen.

Anthony H. Sutton - 16. srpna 2014 11:36

Akce Dojeli jsme k hotelu, kde jsem odmítl Rogerův návrh o počkání v kavárně. V autě u zadního vchodu budu hotelu blíže, než v kavárně naproti. A nebude to vypadat divně, když se najednou zvednu a zaběhnu dovnitř. Pak už jen poslouchám jejich rozhovor, když se ozve David. "Rozumím, Oko. S tím jsme počítali. Při nejhorším nám krytí poskytne auto," odpovím mu a dál poslouchám rozhovor těch dvou. Zarazím se, když uslyším, že Roger chce jít první. "Zamítá se, první jde Matt," oznámím mu stroze. Tím, že víme, kdo to je, se mi o něm udělal celkem obrázek. Člověk, jemuž se nedostalo pocty od své vlády, nebo se na jedné z misích, na kterých byl, něco stalo, něco, co ho přinutilo obrátit a to tak, že radikálně. Takovíhle lidé pracují s podporou jiných. Vytáhnu telefon a vytočím číslo na ústředí. V tu chvíli přijde prosba od Davida o průkaz místní tajné služby. "Zkusím, co bude v mých silách, ale nebude to do hodiny," odpovím mu, telefon už vyzvání. "Sophie? Tady Tony, zjistěte kdo s Pattersonem pracuje. Určitě v tom nebude sám, musí jich být víc. Dejte mi prosím vás Martina. Není tam? Tak velícího," požádám Sophii o další službu a čekám až předá telefon, "Tady agent Sutton, pane. Potřebuji, aby místní pobočka co nejdříve doručila průkaz FSB na tyhle souřadnice. Je to pro agenta Lebowskiho."

Vypravěč - 16. srpna 2014 11:57

Anthony Sophie tě předá velícímu agentovi, který si poslechne tvůj požadavek. "Rozumím veliteli, máte to mít," slíbí ti. Poté to položíš a můžeš už jen ve sluchátku poslouchat, jak to vypadá ve třetím patře. Matt, Roger Po šéfově rozkazu si prohodíte místa a přede dveřmi stojí Matt. Chvíli je ticho, ale pak se ozvou kroky a dveře pokoje se otevřou. Před vámi stojí holohlavý chlap o něco menší než Matt, ale obdobně stavěný, oblečený v džínách a tílku. Není to Patterson. Ten stojí za ním za postelí společně s dalším mužem obdobné vizáže. Oba si dívají vašim směrem a ruce mají jenom tak sepnuté za zády. "Na pokojovou službu jsi celkem velký bastard," pronese muž, co otevřel dveře, směrem k Mattovi, a mimoděk si položí ruku v bok.

Sophie Mazon - 16. srpna 2014 12:06

centrála Skupina 1 Hned po rozeslání mám chvilku volno. Stačí to na to, abych se rozhlédla a taky abych zaslechla Kathy. „V Rusku asi červeného Jeepa nesplašil. Hledejte něco, velkého. Chtěla jsem tím říct, že člověk zvyklí na obřího Jeepa si těžko půjčí něco jejich... Ladu Samaru.“ poznamenám jejich směrem. Pak znovu zvoní telefon. Do háje, budu muset říct Anthonymu, že by si měl sehnat do týmu sekretářku. „Ano?“ zvednu sluchátko. Vyslechnu si pokyn. „Martin je v domě Pattersona, třeba něco nalezne, prý tam jsou nějaké arabské nápisy na zdech“ vysvětlím situaci. Pak se se židlí posunu k Jamesonovi. „Pro Vás.“ řeknu a vrazím mu sluchátko. Co teď? Jak najít Pattersonovi kumpány?/ zauvažuji a nakonec se rozhodnu na hledání přes telefon. Ze systému si vytáhnu jeho telefony a jsem tak trochu i zvědavá, zda nenajdu něco podezřelého.

Matt T. Johns - 16. srpna 2014 12:45

Ťuk , Ťuk kto je doma?? ... Hotel... Cez vysielačku prišla spáva od šéfa ktorá zarazila Rogera, v jeho snahe o prvotný vpád do hotelovej izby. Pri výmene miest vytiahnem z kabáta pss-ko podám ho Rogerovi zo slovami "strieľaj na všetko čo sa pohne okrem mňa a Pattersona." Skontrolujem si zbrane čo sú odistené a pripravené už len posledné zahlásenie do rádia "môžeme to spustiť"? Počkám na reakciu od Antoniho ak dá zelenú ideme na to.  "Tak ideme..." Po zaklopaní počujem kroky otvoria sa dvere v nich stojí chlapík o niečo síce menši ale tiež väzba hovorí že som fajn hotelovka, no adrenalín je na maxime automaticky pri jeho pohybe ako si dáva ruku v bok vyrazím smerom dnu voľnou rukou mu skúsim trafiť ohrýzok a tým ho neutralizovať veď moment prekvapenia je na mojej strane by som mal mat voľnú cestu smerom k tým zostávajúcim, okamžite po prekonaní prvej prekážky začínam streľbu na chlapa vedľa Pattersona, tak aby bol z hry vonku a rýchlo no zároveň opatrne a kryjúc sa postupujem smerom ku cieľu sledujúc akýkoľvek pohyb v miestnosti.

Vypravěč - 16. srpna 2014 13:42

Matt, Roger Mattova levá ruka vyrazí směrem k chlapově ohryzku, ten ale útok čekal a dokázal se úderu vyhnout. Matt se protáhne kolem něj a tasí pistoli stejně jako Patterson a ten druhý chlápek. Matt zasáhne druhého nepřítele do hrudníku a ten padne k zemi, následně je Matt sám zasažen dvěma ranami z Pattersonova glocka do břicha. Kulky neproniknou neprůstřelnou vestou, ale ten náraz je teda síla. I Matt se poroučí k zemi s pocitem, že se mu vnitřnosti musely rozletět o záda. Proti Rogerovi nyní stojí muž u dveří se zpola tasenou zbraní a Patterson, který zasáhl Matta a nyní otáčí hlaveň právě k Rogerovi. Ve výstřelu mu brání záda jeho kolegy napasovaná ve dveřích. "Uhni!" zakřičí Patterson na chlápka, ale ten se rozhodne poradit si sám a Rogera zastřelit.

Roger Cox - 16. srpna 2014 17:51

Hotel Nakonec jdu na rozkaz šéfa až za Matta, ten mi dá nějakou pistoli a řekne, ať s ní střílím. Odhaduju, že tahle pistole může mít tak 6-7 nábojů. Když se zeptám Matta, řekne, že šest. On je tu odborník přes zbraně, já jsem tu spíše na boj zblízka. Když Matt zaťuká na dveře, uslyšíme kroky a pak se náhle otevřou dveře. V nich stojí docela dobrá vazba, sice je o trochu menší než Matt, ale pořád větší, než já. Matt se ho pokusí střelit do krku, to se mu ale nepovede. Sejme druhého Pattersonova kamaráda, pak ho ale Patterson sejme a zůstane to na mě. "Doprdele Matte!" vykřiknu, teď se o něj ale nemůžu postarat a vidím, že mě chce sundat ta korba ve dveřích. Patterson přes něj naštěstí nemůže střílet a to já se pokusím použít jako výhodu. I přesto, že je větší než já, se ho pokusím chytnout za ruku a přetočit ho ta, abych ho použil jako živý štít proti Pattersenovi. Druhá ruka mi přitom musí zůstat volná na střelbu z pistole. Předpokládám, že ho Patterson zastřelí sám. Já volnou rukou střílím na Pattersona, je mi jedno, kam ho trefím, hlavně, abych ho trefil, a druhou rulou se snažím udržet ten kolos.

Vypravěč - 16. srpna 2014 18:10

Roger Díky létům tvrdého tréninku se ti skutečně podaří muže chytit a zkroutit mu ruku tak, aby se musel otočit čelem k Pattersonovi a dělal ti tak živý štít. "Kurva! Kurva!" ujede Pattersonovi, ale muže nezastřelí, místo toho když začneš střílet, okamžitě si lehne a kryje se za postelí. Nezasáhl jsi ho, tři kulky se zaryly do zdi za ním a v zásobníku ti už zbývají jen dvě, v komoře jedna. Teď se korba začne vzpínat a zaryje ti loket do žeber. Zabolí to, ale dokážeš se soustředit na to, co bude dál. Víš, že teď se tě pokusí přehodit přes rameno. Máš sekundu na to, abys mu v tom nějak zabránil, nebo se nechal hodit a pak bojoval ze země. Bez výhody živého štítu před sebou a s Pattersonem, který má v zásobníku stále více nábojů, než ty. Matt pořád leží na zemi a je rád, že vůbec dýchá, natož aby uvažoval o nějaké odvetě. Jeho pistole přišla jen o dva náboje, ale leží na zemi tři metry daleko.

Vypravěč - 16. srpna 2014 18:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pattersonův dům, DC "Ne," zavrtí hlavou agenti FBI unisono, když se zeptáš, jestli umí přeložit nápisy na zdi. Vyfotíš je a pošleš na ústředí, ale kdo ví, kdy se Sophie dostane k tomu se jimi zabývat. Má tam teď dost práce chudák holka. "Ano, zabavil jsme dva samopaly a revolver, které byly nelegálně drženy," odpoví ti jeden z agentů a vede tě do ložnice, kde jsou zbraně rozloženy na zemi, zaevidovány a vyfoceny. "Žádnou z legálně držených zbraní jsme zde nenašli." Všechny tři nelegálně držené zbraně mají upilované sériové číslo a jsou plně funkční. Agenti FBI tě ujistí, že už zjišťují, jestli s nimi nebyl spáchán nějakých trestný čin.

Anthony H. Sutton - 16. srpna 2014 18:59

Před hotelem Info, co mi řekla Sophia o Pattersonovi se mi líbilo čím dál tím méně. O to méně, když jsem z hotelu uslyšel střelbu. Vyhlédl jsem z auta, ale zdálo se, že na ulici je dostatečně velký ruch, aby střelbu přehlušil. Ve sluchátku byla slyšet dobře. "Roberto, zůstaňte tady," řeknu jí, vylezu z auta a vytáhnu a zkontroluji pět sedmičku. "Matte, slyšíte mě? Co se tam děje?" zkusím se s ním spojit. "Rogere, hlaste se," zkusím i druhého, ale buď mě ignorují, nebo mají plné ruce práce a nebo tam bylo více lidí, než čekali. Povzdechl jsem si, vletěl do hotelu a zamířil si to hned do třetího. Cestou jsem šrouboval tlumič. Zastavil jsem se na posledním schodu, podíval se za roh, ale tam nikdo. Jen dveře otevřené do jednoho z pokojů, ze kterého se ozval zvuk projektilu, jež nenašel svůj cíl. Pak ještě hekání nějakého chlapa, kterého evidentně něco bolelo. Přeběhl jsem ke stěně, ve které byly dveře a podél ní doběhl až k pokoji. Teprve teď jsem si všiml, že Matt leží na zemi a krátké nakouknutí mi ukázalo Rogera jak drží v šachu nějakého chlapíka, co se právě chystal házet pytle brambor. Pattersona jsem neměl ani šanci vidět. Ne dokud jsem nepřeběhl na druhý roh. Tedy, ne, že bych ho viděl, ale viděl jsem, jak něco leží na zemi za postelí. Potichu jsem došel k Rogerovi a tomu chlapíkovi, co ho držel v šachu a přitiskl mu ústí zbraně k hlavě (tomu chlapíkovi). "Pak si popovídáme, Rogere. Až padne, lehněte si a postarejte se o Matta," řeknu mu, stisknu spoušť. Jakmile cápek padne, schovám pět sedmu a vyhoupnu P90. Tlumič na ní už mám, byť moc dobře vím, že v plném režimu je tlumič k ničemu. "Matte, seberte se, potřebuju, abyste mě kryl," všimnu si, že neteče krev, takže je mi jasné, že to chytila vesta. Ještě, že si jí bral. "Pane Pattersone, odhoďte zbraň a vyjděte z úkrytu. Neublížíme vám, jen si potřebujeme ověřit, že jste tu knihu opravdu vrátil," ač vtipkuji, mluvím naprosto vážně a zbraní mířím tam, kde předpokládám, že leží. Je mi jasné, že mě může střelit odspoda do nohy, ale to je hold riziko povolání. "Pane Pattersone, no tak, přišli jsme si jen popovídat. To, co držím v ruce je pé devadesátka a vím, že víte, co ta zbraň dokáže. Nenuťte mne to udělat," jsem celkem klidnej, prst mne sice trochu svrbí, ale i tak. Ano, P 90 je strašlivá zbraň, jeli v rukou někoho, kdo ji zná a ovládá. Dokážu s ní celkem v klidu tu postel rozštípat na třísky. A věřím, že to Patterson moc dobře ví.

Roger Cox - 16. srpna 2014 19:14

Hotel a Anthony Chlapíak držím v šachu, Patterson se skryl za postel a golem se mě právě snaží přehodit přes sebe. Už mám dokonce vymyšlený plán - nechám se přehodit, spadnu na zadek a střelím do něj dvě kulky. Pak by byl problém s Pattersonem, ale ten by byl v pasti v pokoji, a pokud by se nevzchopil Matt, zavolal bych Anthonyho. V tom ale Anthony přijde sám a namíří golemovi zbraň k hlavě. Něco řekne, ani jsem to nestihl zaregistrovat a chlápek padá k zemi mrtvý. Rychle seberu jeho zbraň a zatáhnu Matta na chodbu pryč od míst, kam by mohl Patterson střílet. Zkontroluju náboje ve zbrani kolose a snažím se, aby se Matt vzpamatoval. "Můžu vás krýt já. Nejsem sice žádný střelec, ale krycí palbu bych zvládnul. Tahle pistole má plno nábojů - ještě z ní nevystřelil. "Namířím mírně nad postel, kde leží Patterson, přitom se trochu skrývám, aby mě kdyžtak nezastřelil.

Matt T. Johns - 16. srpna 2014 19:18

Ťuk, Ťuk .. II. Tak boha to je sila on sa uhol ale to sa dalo čakať snáď ho Roger uprace , no ešte že mám tu vestu ale to bola fakt sila už som len cítil ako padám k zemi otrasený sa rozhliadam a vidím že väzbu od dverí vybavil Anthony a hovorí na mňa odpoviem mu ešte priduseným hlasom "jasné kryjem ťa! bola to len vesta pozor je tam ešte jeden ten to dostal ale mohol mať vestu." Vytiahnem AK-čko ma síce tiež tlmič ale len krátky no teraz je to jedno zaujmem pozíciu v pokľaku a kryjem Antonyho a sledujem priestor kde je Patterson a ten druhý Roger je za nami a kryje sa za väzbou.

Vypravěč - 16. srpna 2014 20:15

Anthony, Roger, Matt Všichni tři míříte na postel nebo mírně nad ní a čekáte, co Patterson udělá, Anthony ho přemlouvá, aby toho nechal po dobrém. Chvíli je ticho, pak ale Patterson najednou vyskočí, proletí vzduchem a dopadne na bok a celou dobu bezhlavě střílí. Několik kulek se zaryje do stěn, jedna skončí na chodbě a druhá trefí Matta do hrudi. Ten už toho má plná zuby, kulka mu vyrazí vzduch z plic a zase je na zádech. Další kulka škrábne Rogera na pravé paži a Anthonymu jiná prohvízdne těsně kolem ucha. Ale to už Patterson dostane zásah z P90 a také několik kulek od Rogera a je po všem.

Roger Cox - 16. srpna 2014 20:23

Hotel Matt se probere, vytáhne Akčko a rozhodne se Pattersona asi dostat po svém. To tady udělám asi pěkný bordel. Pak adrenalin stoupne na maximum a chvilku je ticho. Patterson vyskočí zpoza postele jako v bondovském filmu a v letu střílí. Kdyby se z toho udělal zpomalený záběr, jistě by to vypadalo skvěle. Bohužel trefí Matta do hrudi a mě škrábne na pravé ruce. Patterson dostane jeden zásah od Anthonyho a několik kulek ode mne. "Asi nejsem zas tak špatný střelec" Zasměju se, pak si ale uvědomím, že jestli je po Pattersonovi, jsme na to m pěkně špatně. „Postarej se o Matta.“ Rychle doběhnu k Pattersonovi, odkopnu od něj zbraň a zbraň kolose si zasrčím za kalhoty. Pořád dávám pozor, kdyby se Patterson probral a chtěl se prát, abych ho zpacifikoval, nevypadá však na to. Pokusím se na zápěstí zjistit, jestli má puls, pak se pokusím zjistit, jestli dýchá. Pak se ještě podívám, jestli měl neprůstřelnou vestu a kam schytal kulky.

Anthony H. Sutton - 16. srpna 2014 20:35

Pokoj a menší problém Čekal jsem, nic. Nechtěl si povídat. Fakt si nechce povídat. Zvedl se, skočil a střílel. Koutkem oka jsem zachytil jak ji Matt zase chytil, mě prolétla kolem ucha a podle heknutí to Roger chytil. To jsem už instinktivně střílel. Bohužel, chlapec to asi nerozdejchá. Hold, P90 není zbraň dělaná na zneškodňování a já nejsem vycvičený na pouhé zraňování. Chvilku ho ještě držím v hledáčku, ale pak se kolem mne prosere Roger a k mému překvapení mi řekne, abych se postaral o Matta. Jen vydechnu, pustím P90, která se zhoupne na popruhu a já se na patě otočím k Mattovi. Leží na zemi, v kvádru tři díry, dvě na břiše, jedna na hrudi. Kontrola byla rychlá, vše chytla vesta, z limbu se brzo probere. "I kdyby měl vestu, P90 ho prošije," řeknu s klidem a podívám se kam to chytil. "Prohlédni pokoj, najdi prachy," přísně štěknu po Rogerovi. Choval se jak bažant. Přidřepl jsem si k Pattersonovi a podíval jsem se na něj. "No, mohli jsme si jen popovídat, pak bychom odešli," povzdechnu si a podívám se na ty dva. Matt by se měl už probírat. "Fajn, od Sophie víme, že má rád velké auta, taky že je to veterán, magor do zbraní a ne zrovna vyrovnaný člověk. Rogere, váš oděv se opravdu nehodí. Převlečte se, do jeho hadrů, pokud tu nějaké náhradní má. Posbírejte zbraně, podívejte se po jeho desertu. Hlavně najděte ty prachy," pronesu a kopnu do mrtvého těla. "A jedeme, chlapci, tlačí nás čas," popoženu je a sám se porozhlédnu po pokoji, hledajíc cokoliv, co by mi o Pattersonovi něco pozradilo. Nebo nějaké informace o obchodě. Určitě si musel něco napsat, pochybuji, že si to pamatuje.

Matt T. Johns - 16. srpna 2014 20:46
	Ťuk, Ťuk .. III. No pekne ja mám dnes deň blbec , keď lapnem dych idem k Pattersonovy je tuhý na hlas zo mňa vypadne "kurva" a kopnem ho do kebule,  spýtam sa "ste OK??" A idem v rámci mojich možností rýchlo prehľadať izbu či tam nenájdem čo by nás posunulo ďalej k miestu stretnutia lebo po tom čo sme tu narobili je len otázka času pokiaľ sem nabehne polícia. A bude to ešte viac v prdeli.

Vypravěč - 16. srpna 2014 21:04

Matt, Anthony, Roger Ne, tohle Patterson fakt nerozdýchá. Vestu neměl a ani by mu nepomohla, kulky ho zasáhly do hrudníku a udělaly z něj cedník, jedna ho trefila i do hlavy, ale to už byl stejně nejspíš mrtvý. Že mu Roger nahmatá pulz na zápěstí, totiž nenahmatá, už je opravdu jen formalita. Pak má začít prohledávat pokoj, ale nejprve se musí postarat o sebe. Z rány na pravé paži teče krve jak z bravka při zabíjačce, musí si nejprve sundat košili a sako a ránu ovázat. I Matt musí rychle rozepnout košili a zkontrolovat škody, kdyby měl zlomená žebra, mohla by propíchnout plíce a to by byla komplikace. Naštěstí se ukáže, že žebra jsou jen naražená, ne křuplá či zlomená. Každý nádech bolí jako čert, ale Matt už zažil horší bolest. Břicho má krásnou fialovou barvu. Žádné Pattersonovo oblečení nenajdete a to, co má na sobě, se použít nedá. Rogerovi by ale stejně nepadlo. Peníze naštěstí najdete bez problémů, jsou ve sportovní tašce za křeslem. Trochu vás překvapí, že jsou to eura, ale je to jedno. Musíte je jen rychle spočítat, kdyby se Ivanovič ptal, kolik máte. Osmdesát tisíc. Kde to Ivanovič sehnal nebo jestli je to hodně nebo málo už je téma až pro pozdější debatu. Co se týče dalších věcí, co najdete, tak několik dalších glocků, dva samopaly, tři neprůstřelné vesty, holící strojek a několik rohlíků. A mapa Petrohradu s křížkem na mostu, kde má dojít k setkání... Majáky sice na ulici ještě neslyšíte, ale stejně je nejspíš čas zmizet.

Vypravěč - 16. srpna 2014 21:13

Sophie Zaměříš se na jeho telefonáty. Měl dva telefony, ale ani na jednom nenajdeš žádný podezřelý kontakt. Objednával si pizzu, volal do čistírny, knihovny.. spořádaný občan. A několikrát týdně volal své matce do Newarku. Nedá ti to a jenom tak si prověříš i její telefonní záznamy. A tady je to jedna perla vedle druhé. Zdá se, že ve dny, kdy Patterson svou matku navštěvoval, si zároveň půjčoval její telefon a obvolával kumpány. Na každé jméno ti vyskáče minimálně dvacet záznamů policie, FBI, NCIS i Interpolu. Někteří mají trestní rejstřík delší než nákupní seznam důchodce. Nelegální držení zbraní, korupce, vydírání, násilí na úřední osobě, omezování osobní svobody, padělání, přechovávání a distribuce drog a další a další rozličné delikty. Těch chlápků je patnáct. Ze systému necháš vyjet jejich adresy, ale získá tak jen sedm trvalých bydlišť, dalších osm není nikde registrováno. "Pošlete k těm sedmi FBI a po těch dalších nechte vyhlásit celostátní pátrání," nakáže ti James, který ti zase jednou nahlédne přes rameno. "A.. pošlete FBI i k jeho matce do Newarku. Když už nic jiného, měla by vědět, že byl její syn zastřelen," dodá a podívá se na monitor před Grace, kde je hotel, ve kterém měl Patterson být, a tým zrovna volá úklidovou četu.

Roger Cox - 16. srpna 2014 21:30

Hotel Sundám si košili a sako a podívám se na ránu, ze které teče dost krve. Utrhnu kus záclony a ovážu si ránu na paži. Trochu to bolí, ale nebudu dělat, že je to nějaké extra zranění. Matt to schytal o hodně hůř a taky si nestěžuje. Ikdyž tahle myšlenka mě přejde, když kopne Pattersona do hlavy. Když už mám ránu ovázanou a hledáme v pokoji, najdeme peníze, neprůstřelné vesty, glocky a dva samopaly. Seberu dva Glocky a zastrčím je za kalhoty, rukojeť u Glocka kolose hodím pod postel. Samopaly nechám být, jen kdyby mi řekli, ať si ho vezmu, tak bych si je vzal. "Možná bychom tu s tím měli něco udělat. Co otisky?" Řeknu a nandám si zakrvácenou košili a roztrhlé sako. Nic lepšího už asi neseženu. "Měli bychom vypadnout, než přijede policie." Řeknu a podívám se na Matta a Anthonyho. Ještě vezmu tašku s penězi, dám dospod štěnici a chystám se na odchod.

Matt T. Johns - 16. srpna 2014 21:35

Ťuk, Ťuk .. IV. Balíme No pekne síce som ako keby ma prešiel autobus, ale inak fit z ohľadom na to čo sa tu stalo je to fajn. V izbe sme našli prachy, hlavne mapu kde je miesto stretnutia, zbrane a vesty jednu si rovno dám lebo ta moja už má po životnosti. Pozriem na "Antonyho, kupec budem asi ja" a usmejem sa aj keď to bolí aspoň viem že žijem, poviem Rogerovi "ser na upratovanie o to sa postarajú iný." Zbalím čo treba a už aj padáme smerom von o chvíľu tu bude horúco

Martin Nickelsen - 16. srpna 2014 22:35

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro DC Ne? No tak mi nezbývá nic, než ještě více zahltit počítač, se kterým pracuje Sophie. Sakra... Vždyť ta holka tady pracuje ještě usilovněji, než kluci v Petrohradě. Za tohle ji musím veřejně poděkovat. Vyfotím všechny nápisy v domě a fotky seřadím do jedné složky. Tu poté pošlu do Langley na analýzu. Snad to vyjde a něco zjistíme. Takže dva samopaly a revolver? Průměrná sbírka zbraní, ale kdo ví, co ještě nenašli. Každopádně tyhle zbraně nenechám jen tak FBI. "Jakmile dokončíte vaše zkoumání těchto zbraní, tak je prosím pošlete do Langley. Máme tam na to vybavení a chtěli bysme se na to podívat sami." Požádám jednoho z agentů. Snad mě poslechnou a ty zbraně dorazí co nejdříve. "Takže... Našli jste ještě něco dalšího, nebo je to vše?" Pokud ano, tak se danou věcí začnu zabývat. Pokud ne, tak pro mně není důvod, abych tady zůstal. Spokojeně se tedy vrátím zpět do Langley.

Vypravěč - 17. srpna 2014 13:24

Martin; DC --> Langley Nic dalšího už ti agenti neřeknou, proto necháš na místě tři své agenty, aby dál prohledávali dům a dívali se FBI pod ruce, a sám se vydáš zpět do Langley. Se třemi agenty CIA nasedneš do jednoho z černých cadillaců, zase se modře rozblikáte na celé kolo a vyrazíte na ústředí. Na místě jste do dvaceti minut. Vrátíš se zpátky do vašeho zázemí a namíříš si to rovnou do řídící místnosti. U kamer se tentokrát konečně něco děje, Grace s Kathy Jamesovi cosi hlásí a Sophie dál prohledává všechno možné. Na tvou zprávu ještě ani nepřišla řada. "Druhá skupina zabila Pattersona," oznámí ti James, když se zadíváš na monitory ukazující hotel.

Martin Nickelsen - 17. srpna 2014 18:05

Langley Po dvaceti minutách jízdy v noci jsem se konečně dostal zpět na ústředí. Konečně. Už mě nebavilo se tam vybavovat s těmi neschopnými cápky z FBI. Z auta jdu rychlým krokem rovnou do místnosti, odkud se všem rozdávají rozkazy. Tam se ještě pořád pracuje, jako na staveništi. Tímto poznatkem jsem docela překvapen. Ne každý člověk by dokázal jen tak pracovat v noci u počítače na plné obrátky. Fakt, že už zabili Pattersona, mě docela udivuje. Asi ho našli dost rychle, nebo on našel je. Ale je mrtvý a to se počítá. "Byly ztráty?" Optám se Jamese. Na odpověď počkám ve dveřím a až mi odpoví, tak přijdu s Sophii, která pořád pracuje u počítače. "Můžeš mi hodit zprávu, kterou jsem ti poslal před půl hodinou na tamten počítač?" Hlavou kývnu na počítač, na kterém jsem pracoval ještě asi před hodinou a půl.

Sophie Mazon - 18. srpna 2014 12:22

centrála Skupina 1 Telefony Pattersona mi jsou k ničemu. Tedy aspoň to tak vypadá. Všechno normální, jen se dozvídám číslo na matku s kterou si podle všeho byli velmi blízcí. Jelikož už nějak nevím, jak pokračovat, zkusím si projet i její číslo. Tady už program svítí pěkně červeně. Několik shod na zajímavá místa. To mě zaujme natolik, že během chvíle všem číslům dohledám nějaké info. Všechno to nakopíruji do zprávy, kterou pak posílám Martinovi i Anthonymu. „Copak jsem sekretářka?“ řeknu pro sebe už tiše. Fakt mi to leze na nervy. „A kam jako mám volat? Já zrovna nejsem nějak moc hovorná s FBI...“ zeptám se ho nahlas. Tentokrát dělám tupou a abych naznačila, co chci, vytisknu jména a adresy na papír který mu vyleze po levé ruce z tiskárny. Do toho přijde zpráva od Martina. Fotky z Pattersonova bytu. Je na něm nějaká arabština. Bezva. Mám pocit, že Kathy zná víc jazyků než já. Já bych asi ani nedala přepis těch znaků do překladače. „Kathy? Můžeš se na tohle podívat?“ zeptám se a obrázky jí pošlu na počítač. Pak se objevuje Martin. To opravdu za tu dobu stihl všechno objet? Podivím se protože mě nepřišlo, že bychom tu dělali tak dlouho. „Jasně. Máš to tam“ řeknu a během okamžiku se na počítači otevřou příslušná okna.

Kathy Van Derek - 18. srpna 2014 19:12

Centrála Akce probíhá zatím dobře, tedy pokud stíhám sledovat, Peterson je mrtev jak jsem zaslechla, naši agenti živý, co ž je úspěch. Chudák Spohie vypadá jako děvče z Call centra, trochu se ušklíbnu, vůbec ji to nezávidím, pomohla bych ji, ale přes počítače nejsem až takový machr. Pak se vrátí Martin, podá hlášení, předá nějaké informace a Sophie potřebuje pomoc, bohužel i když znám dost jazyků, arabština tam není. Soph, promiň s arabštinou jsem teprve začala, takže bohužel, jediné co pro tebe můžu udělat, pokusit se to nacpat do počítače a snad se nám to podaří přeložit. Myslím, že pak bychom s tím co zatím umím, mohli dát dohromady oč jde, bude ti to k něčemu? Mrknu na ní, pak ještě dodám, jestli chceš ještě s něčím pomoc, klidně řekni.

Martin Nickelsen - 18. srpna 2014 20:18

Na centrále Sophie vypadá opravdu vyčerpaně. Ještě, abych se divil. Pracuje tady celou noc a její oči na tom taky nebudou zrovna nejlépe. Bojím se, aby dopoledne nebyla přepracovaná. To by pak týmu moc neprospělo. Ještě jsem si všiml, jak si pro sebe něco říká. Je vidět, že už i její mysl na téhle práci dost trpí. James ji určitě pořád komanduje a z toho je potom dost deprimovaná. A vlastně na něj začíná být pěkně nasraná. Dle mého je jen otázkou času, než Sophie vyjede na Jamese. Ačkoliv je hodně vyčerpaná, tak pořád má dobré nápady. Na Kathy, jakožto hlavní překladatelku jsem úplně zapomněl. Ale Arabsky stejně neumí, takže je to stejně jedno. Lehkým krokem se rozejdu po místnosti. Nejdříve směrem k Sophii. "Já to udělám, Kath. Nezatěžuj se tím." Řeknu, zatímco přicházím k Sophii. Nakloním se k ní a tiše řeknu. "Víš co? Dej si pauzu. Toho Jamese musíš vyvětrat z hlavy." Poté přejdu k počítači, kde už jsou otevřeny okna s fotkami. Fotky s arabským textem hodím do překladače a počkám, co se z toho vyklube.

Anthony H. Sutton - 23. srpna 2014 12:37

Hotelový pokoj Obhlídka pokoje nám dodala prachy, zbraně a vestu. A mapu s křížkem na místě, na které právě dával pozor David. "Rogere, vemte si vestu," řeknu mu, když vidím, jak ji jen přehlédl, zatímco Matt si ji chytře vyměnil. "Oko, drobná změna plánu. Kupec je Matt," oznámím změnu plánu Davidovi a podívám se na Rogera. Ne, opravdu na něj nesedí. "S otisky si hlavu nedělejte, za chvíli je tu úklidovka," sotva to dořeknu, pošlu smsku naší místní úklidové četě spolu s koordinátory, kde se nacházíme. To aby se neztratili. "Máme tu osmdesát tisíc euro, pamatujte si to, Matte. Pokud jim nechcete dát poslední pomazání, mizíme," řeknu jim, vezmu tašku z penězi od Rogera a zamířím ven z pokoje a do auta. "Matte, pokud tam bude mít moc lidí, obchod proběhne podle plánu, proto ta štěnice. Nebudeme mít sice Sergeje, ale aspoň získáme virus. Rogere, volejte na ústředí, nahlašte sériové číslo štěnice, ať jí sledují," řeknu těm dvěma, zatímco míříme do auta.

Matt T. Johns - 23. srpna 2014 15:31
	Hotelová izba - odchod Po posledných Antonyho slovách zbalím svojich pár vecí plus zbrane čo sme našli a padám dolu do auta nasledujú Antonyho na jeho informácie len stroho odpoviem "jasné šéfe bezhlavého strieľania bolo na dnes dosť", pokračujem smerom do auta aby sme sa mohli premiestniť na miesto obchodu.

Vypravěč - 23. srpna 2014 17:15

Martin "Žádné ztráty mi nehlásili," odvětí ti James, než se zase vydá na své typické kolečko kolem všech počítačů a monitorů se záběry z kamer. Na chvíli se zastaví u Sophie a poté se chopí telefonu, aby dal vědět FBI. Ty si mezitím týmem překladatelů CIA necháš si bleskurychle zanalyzovat a přeložit nápisy na zdech a dostaneš výsledky. Nastříkáno na zeď je to sprejem, který se dá koupit v každém obchodě s malířskými potřebami. Jedná se o citace z koránu, zmiňují se o svaté válce, potřebě šířit víru se zbraní v ruce a o povinnosti muslimů zabíjet bezvěrce. Nic, co bys nepředpokládal. Podle analytiků se v tom neskrývá ani žádná šifra, na zdi jsou tyto nápisy rozmístěny přesně tak, jak jdou po sobě v Koránu. Sophie Při svém typickém kolečku se na Jamese oboříš a on zůstane stát. Kývne. "FBI se nebojte, FBI se má bát vás," pousměje se James. "Máte určití pravomoce, které vás FBI nadřazují, a nesmíte se bát je použít, pokud to bude nutné. My tady máme přímé linky přímo k šéfům FBI? kteří už si to musí zařídit sami," vysvětlí ti a pak se sám chopí dotykové pevné linky, něco naťuká a přiloží si ji k uchu. "Zdravím, tady Oddělení zvláštních tajných operací CIA, velící agent James. Pár věcí od vás potřebuji..," začne a potom FBI zopakuje to, co už říkal. Agenty ke kumpánům a k matce Pattersona do Newarku. Jakmile dokončí, co chtěl, telefon položí. "Můžete si jít odpočinout, už máme všechny informace," dovolí ti pak a pokračuje ve svém kolečku. David Najdeš si okno v mezipatře mezi třetím a čtvrtým, ze kterého máš dobrý úhel a výhled ti nezakrývají stromy. Pokud někde nevyleze z bytu po tvé pravé ruce, nikdo by tě tu nemusel najít, to okno je za zatáčkou od schodů, výtahu i dalších bytů. Rozložíš si zbraň a připravíš se. Při střelbě se nejspíš budeš muset trochu vyklonit, máš to dost do uhlopříčky, takže se pravým ramenem úplně opíráš o stěnu. A pak už ti nezbývá než čekat. Tým mezitím pronikne do Pattersonova hotelového pokoje a zabije jej i jeho kumpány. Postarší agent CIA převlečený za důchodce z paneláku ti donese průkaz do tři čtvrtě hodiny a pak vyjede výtahem do posledního patra. Nejspíš odtamtud bude podávat hlášení místní pobočce. O nějakou chvíli později přijíždí na místo setkání auto s Mattem, Rogerem a Anthonym. Matt, Roger, Anthony (situaci ale díky kamerám sledujete všichni) Anthony nahlásí změnu a Roger číslo štěnice, Grace ji nechá sledovat. Sejdete dolů a nasednete do mercedesu. Řidič Anthony, Roberta, kupec Matt a ochranka Roger. Na místo předání se blížíte s téměř dvacetiminutovým předstihem.

Matt T. Johns - 23. srpna 2014 20:18

Obchod Po rýchlom presune z hotela a do auta kde som si ešte prekontroloval svoju výstroj a výzbroj o chvíľu sme na mieste stretnutia máme ešte asi desať minút času. Tak sa vysúkam z auta cez vysielačku skontaktujem „ Oko ako to vyzerá tam od teba?“ pomaly si obzriem terén a možnosti kam sa v prípade núdze dá schovať a za čo sa skryť dlhý kabát si teraz dám pre istotu aby nebolo vidieť AK – čko čo mam zavesené na postroji do vrecka som si vložil do každého jeden granát. Tak pomaly v pohode idem na miesto stretnutia aj s Rogerom ktorému som dal do rúk tašku s peniazmi, a v tichosti si sám pre seba poviem tak už len čakať na tovar. A snáď to aspoň teraz klapne.

Čínské císařství - 23. srpna 2014 20:38
	Obchod Konečně dorazí požadovaný průkaz a já si můžu rozložit nádobíčko. Výhled mám čistý a přím, i když se budu muset trochu vyklonit. Ještě chvíli a vidím v optice jak přijíždí naše auto. Vystupují Matt a Roger. "Tady Oko. Vidím vás hezky a čistě. Všude okolo je klid, zatím žádný pohyb.", odpovím na Mattův dotaz a dál pečlivě sleduji okolí.

Vypravěč - 24. srpna 2014 18:17

Obchod Matt s Rogerem se tedy rozloučí s Anthonym a Robertou, dostanou poslední pokyny, a poté opustí auto a vydají se na most. Mají chvíli čas, takže se mohou rozhlížet kolem sebe, hledat různé známky nebezpečí a podobně. Je evidentní, že most vede do slepé uličky, protože přes něj žádné auto nepřejíždí, všechny odbočují ještě pár zatáček před ním. Sídliště je plné civilistů, jsou tu pískoviště, hřiště, na kterých dovádějí děti, pod stromy na trávě sedí mladé páry, po chodnících se sunou senioři a pospíchají mladé matky. Ale na mostě je teď klid. Po nějaké době k vám dojede černé auto, ze kterého vystoupí dva bouchači v černých oblecích a Sergej Ivanov, v obleku bílém. Oba jeho bodyguardi mají dlouhé černé kabáty, pod kterými zcela jistě schovávají zbrojní arzenál, navenek ale není nic vidět. Koneckonců všude je spousta lidí a už samotné auto zastavené na mostě budí určitou pozornost. Ivanov na Matta rusky promluví. "Dobrý den, pane Pattersone. Jaký byl let?" zajímá se. Tváří se přátelsky.

Princ Walter - 24. srpna 2014 18:26

Kamerové záznamy Sedím za počítačem a snažím se najít Ivanova přesně dle rozkazů. Nemohu ho najít a tak dál poslouchám rozkazy. Nyní už sleduji mlčky předání. Ivanov na Matta promluví a všichni napjatě čekají co odpoví. Nikdo by nebyl moc šťastný, kdyby se to podělalo, přeci jen je to naše první mise. Všichni pozorují obrazovku se stejným zaujetím jako já. Něco jako ve filmech... pomyslím si a pozoruji dál. Doufám, že Ivanov necouvne nebo se neprozradí naše identity. To by bylo pěkně v háji. přemýšlím.

Matt T. Johns - 24. srpna 2014 20:46

Obchod II. Po chvíli čakania dorazí na miesto predaja aj Ivanov má síce doprovod dvoch po zuby ozbrojených chlapov, no uvidíme ako sa to bude vyvíjať na základe toho sa rozhodnem či ho budem brat so sebou alebo len urobíme obchod. Na Ivanovičovu otázku odpoviem plynulou ruštinou "ďakujem za opýtanie let bol v poriadku len dlhý", tvárim sa priateľsky a hneď sa spýtam "pán Ivanovič máte pre mňa to na čom sme sa dohodli ??" Síce sa tvárim pokojne no teraz mám tak vybičované zmysli že by som počul aj trávu rásť, čakám na jeho reakciu.

Kathy Van Derek - 24. srpna 2014 21:56

U kamer I když jsem se snažila Sophii pomoci, Martin m odstavil na druhou kolej, přišel, viděl, vyřešil. Jen jsem pokrčila rameny a nechala ho ať si dělá co chce, to že jsem si připadala úplně zbytečně je jen moje věc. Alespoň jsem tedy bedlivě sledovala kamery a občas okomentovala dění. Sem tam nějaká rvačka, občas bylo možné vidět i zlodějnu, ale nic z toho nás nezajímá, teď je nejdůležitější osobou Matt a jeho konverzace s Ivanovem, ani si neuvědomuji že skoro nedýchám, hlavně ať to dopadne dobře, hlavně ať se nic nepodělá...

Vypravěč - 25. srpna 2014 22:57

Obchod "Na letišti v DC vám problémy nedělali?" zajímá se Ivanov. Pak ale Matt přejde k věci a on se usměje a přikývne. "Samozřejmě," natáhne ruku dozadu a ukáže na jednu ze svých goril. Ta zpoza svého kabátu vytáhne malý stříbrný kufřík a ukáže vám ho. Ale neotvírá jej. "Máte i vy to, na čem jsme se domluvili? Šedesát tisíc euro?" zeptá se Ivanov, zatímco jeho bodyguard pořád drží kufřík. Tašku s penězi drží Roger a čeká na Mattův pokyn.

Matt T. Johns - 26. srpna 2014 19:23

Obchod III. No po tom čo Ivanov ukázal kufrík ja ukážem na tašku čo drží Roger a poviem je tam presne toľko ako "sme sa dohodli" a stále mam ten neutrálne priateľský pohľad. No teraz som už naozaj v pozore pretože sa mi to nepáči. Je to celé od rána také divoké keby tu nebolo toľko tých okien sakra! No už to nechám na to ako sa to vyvinie, lebo nechcem tu rozpútať bohapusté strieľanie za bieleho dňa.

Vypravěč - 01. září 2014 15:41

Obchod Ivanov jen zamyšleně přikývne a už to nezdržuje, evidentně ani on nehodlá dlouho stát na očích nebo rozpoutat přestřelku. Předá Mattovi kufříček a prozradí mu kombinaci k zabezpečení, Matt kufřík otevře a najde v něm jednu malou ampulku. Jedna z Ivanových goril mezitím zkontroluje peníze, jestli přibližně sedí suma. Pak si Matt s Ivanovem podají ruce a Ivanov i jeho bodyguardi sednou do auta a vyrazí pryč i se štěnicí mezi penězi. Teď je riziková chvíle, pokud by tu byl ostřelovač, může Matta s Rogerem klidně zastřelit, ale nestane se nic. David se ujistí, že je všude klid, a Roger s Mattem vyrazí k autu, kde předají ampulku Robertě.

Roger Cox - 17. září 2014 17:51

Obchod Obchod proběhne celkem v klidu. Ivanov předá ampulku a my odcházíme k autu. Tohle je jediná chvíle při tomto obchodu, kdy se cítím značně nesvůj. Tohle je velmi riziková chvíle. Pokud by tu byl odstřelovač - a ta šance je vskutku veliká - byli bychom mrtvý a David by nás už nepomstil. Naštěstí bez obtíží dojdeme do auta a ampulku předáme Robertě. Já jsem byl v roli ochranky, ne v roli kupce. Myslím si, že by my sice role kupce seděla víc, ale na roli kupce se popravdě hodil víc Matt. V letadle nebo na základě budu mít určitě pořádnej průser. Nenahlásil jsem, když Matta postřelili, ale na to zkrátka nebyl čas!

Anthony H. Sutton - 20. září 2014 10:11

Obchod Seděl jsem s Robertou v autě, pozorně sledoval předání a byl připraven okamžitě vylítnout, kdyby se něco posralo. Ovšem nezdálo se a prodej nakonec proběhl v klidu. Ampuli jsme zajistili, ale Ivanov vyklouzl. Inu, na to je přeci ta štěnice ne? "Ampule je naše, Ivanova sledujeme. Hlašte nám polohu peněz," řeknu do vysílačky centrále, když Roger a Matt přisednou a předají ampuli. Roberta si ji přebere, zajistí a já nahodím motor. "Oko, stahujeme se, za pět minut vám u auta vyložím Rogera," oznámím Davidovi. On a Roger budou sledovat Ivanova, zatímco já s Mattem mezitím odvezeme Robertu do jednoho z bezpečných bytů a pak se k nim přidáme.

Čínské císařství - 25. září 2014 20:08

Sledovačka "Oko, rozumím", ohlásím vysílačkou. Ještě chvilku počkám, jestli se něco nestane. Pak rychle sbalím nádobíčko do tašky a mizím k autu. Vyjdu ven z toho domu, rozhlídnu se jestli neuvidím nic podezřelého. U auta se nejdřív podívám na spodek a pod kapotu motoru. Dneska se mi opravdu nechce letět k nebesům. Věci hodím dozadu a nastartuji motor. Tak a teď už můžu jenom čekat a doufat, že Roger není taková idiot jak se projevil v hotelu.

Vypravěč - 27. září 2014 14:07

První skupina - Ústředí CIA, Langley 08:00 místního času Všichni spáči byli na předání vzbuzeni. Martin s Kathy si celkem odpočinuli, naopak Sophie má dojem, jako by vůbec nespala. Rozhodně je zvyklá vyspávat mnohem déle, než pár hodin a ještě na nějaké kožené sedačce před zasedačkou v zázemí vašeho týmu. Máte tady sice několik postelí, ale ty jsou moc daleko, a kdyby se něco dělo, Sophie musela být okamžitě po ruce. Grace se taky skoro nevyspala, zavřela oči jen na pár desítek minut, když se zrovna nic moc nedělo. Po předání je vám jasné, že se zase nějakou dobu nevyspíte a tenhle krátký odpočinek vám musí stačit. Pod dohledem velícího agenta Jamese, který má kruhy pod očima a v ruce už třetí kelímek kávy, se posadíte zpět k monitorům. Sledovací zařízení je ve sportovní tašce s penězi, kterou Matt předal Ivanovi. Černý mercedes s Ivanovem, gorilami a penězi se prodírá petrohradskou dopravou. Grace sleduje mercedes na kamerách, aby se ujistila, že Ivanov z auta nikde nevystoupil, zatímco Kathy má za úkol sledovat polohu auta na GPS a hlásit ji týmu v Rusku. Martin se Sophií sedí u počítačů připravení vyhledávat informace, jaké bude tým požadovat. Druhá skupina - Petrohrad, Rusko 16:00 místního času Černý mercedes řízený Anthonym vyloží Rogera u Davida. Oba mají v uších sluchátka, ve kterých jim Kathy oznamuje polohu Ivanova a peněz. Teď už se vzdálil více než kilometr, ale narazil na hustou petrohradskou dopravu a uvízl v zácpě. Pokud by David s Rogerem využili vedlejších uliček a menších silnic, do kterých je bude Kathy navigovat, určitě by Ivanova dohnali. Problémem zůstává sehnat na rušném sídlišti auto. Anthony, Matt a Roberta se vydají do zabezpečeného bytu. Přísně tajná akce nebo ne, ampulka neštovic představuje vážný problém, proto na vás už v bytě krom dvou prověřených agentů CIA čekají také dva lidé od CDC. Anthony a Matt vyloží Robertu a Matt si pak ještě stihne zkontrolovat zranění. Na hrudníku se mu vybarvuje obrovská podlitina a bezpochyby má pořádně naražená žebra, jen velmi těžko popadá dech, ale zdá se, že žádné žebro nemá zlomené. Akce ještě není u konce, takže si nemůže jen tak lehnout a odpočívat, oba se musíte připojit ke sledování Ivanova. Podle sluchátek v uších a Kathyině hlasu Ivanov uvízl v zácpě asi kilometr od místa předání.

Čínské císařství - 29. září 2014 18:21

Pronásledování Jakmile Roger zavře dveře, sešlápnu plyn a rozjedu se. "V tom hotelu se vám chlapci dost nepovedlo," prohodím k němu, aby řeč nestála. "Centrálo tady David. Potřebuju, abyste mě navedli za sledovaný subjekt" a pak se podle instrukcí proplétám vedlejšími uličkami. Ještě štěstí, že místní motoristé jsou slušně vychovaní a když vidí silné západní auto, tak spořádaně uhýbají z cesty. Ani mi nedošlo, že jedu jako blázen. Na těhle rozbitých silnicích by se člověk neměl hnát devadesátkou, takhle to ale netrvá dlouho a Ivanova jsem dohnali. Jo a taky jsme uvízli v zácpě. Petrohrad není tak strašný jako Moskva, ale zácpa je prostě zácpa. "Tak a teď aby se nám neztratil", prohodím aby řeč nestála.

Matt T. Johns - 30. září 2014 19:47

Prenasledovanie Po tom čo sme vyložili Robertu v bezpečnom byte sa môžeme pustiť do sledovania Ivanova aj ja a Anthony no aj keď sa cítim ako by na mne zatancoval slon čardáš je to stále v pohode nič zlomené nie je tak predsa nebudem plakať na pár modrinami. Po nastúpení do auta sa pozriem na Anthonyho "sakra ale mali sme aj šťastie že sa nepoznali no snáď nám bude bude priať aj naďalej a zbalíme ho bez väčšieho humbuku. "

Kathy Van Derek - 01. října 2014 08:54

Ústředí CIA Sledování monitorů mě moc nebaví, i když jsem si odpočinula, po chvíli sezení u pc, necítím záda, krk ani zadek, ovšem ani na chvíli nespustím oči z obrazovky a poctivě hlásím týmu v Rusku vše co potřebují vědět. Nevynechávám ani zdánlivé drobnosti, počet odboček, hlídkující polici, nikdy člověk neví, kdy ho taková drobnost může zachránit, teď momentálně je cestá klidná a mírný provoz "Davide tady centrála, provoz je klidný měli by jste mít dobrý přehled, konec. Poprvé je ve vysílačce slyšet můj hlas, předtím mluvila Sophie, a tak jsem nervozní zda bylo vše srozumitelné a mohu jen doufat, že ano.

Princ Walter - 03. října 2014 13:02

Ústředí Na chvíli jsme dostali možnost si schrupnout, když se zrovna nic nestalo, ale já spala asi jen pár desítek minut a to ještě ne v celku. Pořád jsem se probouzela. Ostatní se asi vyspali mnohem líp než já, tedy až na Sophie, která taky skoro neusnula. Tedy, alespoň mám takový pocit. Po krátkém odpočinku a po předání na nás dohlíží velící agent James. Znovu se usazujeme k monitorům a následuje další pozorování, jako tomu bylo do odpočinku. Měla jsem pocit jakobych měla za pár minut umřít... Těšila jsem se na pořádný spánek, ale ten asi ještě chvíli nebude.

Sophie Mazon - 03. října 2014 13:22

pauza na ústředí Jak jsem dostala povolení, odešla jsem od počítače. Mám toho dost. Podobnou dobu jsem u počítače trávila docela často, ale tam jsem si dávala přestávky a většinou na mém jednání nezávisel ničí život. Tady je to jiné a já to cítím. Nervy nedávám moc znát, ale moje jindy tak silná klidná povaha je najednou mnohem méně jistá. Jak si lehnu, tak usnu. Spím jak je mým zvykem, cokoliv mě probudí. Zvykla jsem si na to, protože často spím zatímco počítač pracuje nad nějakým šifrováním. Tady je to najednou nevýhoda, protože tu chodí lidi a mě probudí každé slovo do vysílačky. Je to děs. Pořád unavená jsem zavolaná zpět k počítačům. Aspoň komunikaci nechávám na Kathy. Já se tak věnuji jen systému semaforů. Dostat se do řídicího systému není nijak těžké, navíc s podporou CIA, která má cestu předpřipravenou i s maskováním. Stačí tedy chvilka a už pomocí semaforů zdržuji provoz v části města, kde je Ivanov.

Anthony H. Sutton - 05. října 2014 12:11

Pronásledování Vyhodil jsem Rogera u Davida a zamířil do nejbližšího bytu. Cestou jsem to samozřejmě nezapomněl nahlásit, takže když jsme tam dojeli, už na nás čekali. Počkal jsem, až to bezpečně předají a Matt si zkontroluje bříško a zamířil zpět k autu. Robertu jsem jim tam nechal k ruce. Mezitím jsem už dostával informace o tom kam jet a kde se nachází David. "Musíme ho dostat někam, kde ho můžeme lehce sbalit. Nechce se mi ho balit na ulici," zahlásím do vysílačky. Krátce před tím jsem slyšel od Kathy její informaci o dopravě. "Kathy, tady Tony, chci znát vaše odhady kam pojede. Potřebujeme mu nadjet a odříznout ho v nějaké... temnější uličce," podám svou žádost, zatímco mířím za pronásledovaným.

Sophie Mazon - 07. října 2014 08:08

v centrále Jsem sice rozespalá, ale pokyny z vysílačky znějí víc než vážně. Chvilku jen tak zírám na počítač a otrocky klikám na mapě se semafory tak, aby směr Ivanova stál dlouho, ale aby mu to ještě nepřišlo divné. Pak dostávám nápad. Klikání zvládá každý, takže ho někomu předám a sadám si k druhému počítači. Podle kamer víme, co má za auto je to černé BMW. V Rusku jedno z aut, které patří do třídy smetánky a nebo pro bohatší turisty. Nikdo by si nic netroufl na podobný model, protože by se mu také mohlo draze vymstít. Chvilku pátrám na darknetích fórech a nacházím speciální skript na počítače BMW. Můžeme jen doufat, že je to i na správný model jednotky. Skript i nápad mám, jenže jak se dostat k tomu autu? přemýšlím a pozoruji přitom kamery. Pak mi to dojde. „Kathy, dokážeš mi najít nějakou restauraci s wifi, kolem které bude muset jet řekněme tak za čtyři minuty?“ Zeptám se, sama rusky neumím nic jiného než pozdravit a to mi přijde dost málo na to, abych na nějakých ruských stránkách mohla hledat restaurace.

Kathy Van Derek - 07. října 2014 08:45

Centrála Už jsem se chystala vyrukovat s nápadem svést pronásledovaného do nějaké slepé uličky, když Sophie pookřála a přišla s vlastní akcí, takže jen kývnu a prsty se mi rychle rozeběhnou po klávesnici, během chvíle najdu co hledám restaurace U samovaru, přibližně 500 metrů, stihneš to? Myslím tím, zda se ji podaří tak rychle dostat kam potřebuje a změnit program v navigaci, musím na ní obdivně kouknout, je vážně dobrá. Jelikož umím své, nečiní mi potíže uznat kvality někoho jiného, až na to, že já jsem tady zatím svých kvalit moc neukázala. Tiše si povzdechnu a bedlivě čekám na další informace, které budu moci předat do vysílačky.

Sophie Mazon - 07. října 2014 12:40

centrála Kath během chvilky má restauraci. 500 metrů pomyslím si a odhaduji, kolik času to tak je. „Dejte mu červenou a trochu to tam ucpěte. Snad to stihnu.“ dávám pokyny. Podle internetové adresy restaurace najdu její IP adresu , přes kterou už dokáži navázat spojení s routerem v restauraci. To by byla ta jednoduší část. Když mám cestu do restaurace, mám i cestu k její wifi. BMW našeho člověka už má nový systém s možností připojení k internetu a tak mi stačí najít zařízení kolem restaurace. Jejich docela dost, však nad restaurací je plno bytů. Lehce znervózním. V duchu zaprosím a spustím nad seznamem aplikaci na rozeznávání MAC adres. Podle začátku lze rozeznat výrobce. Auta používají nové moduly a hlavně v okolí je jediné BMW takže bude adresa samotná. A taky, že ano. během okamžiku se wifi router snaží nabourat do pomalu projíždějícího auta. Díky už nalezené díře v systému to jde hodně snadno. Být to jiné auto a nebo něco staršího měli bychom smůlu. „Jsem tam“ oznámím. Rychle si vytvořím spojení přes klasickou síť operátorů. Teď už nepotřebujeme mít wifi a přitom budeme mít přístup do počítače auta.

Vypravěč - 07. října 2014 16:05

Všichni Roger a David se drží několik aut za Ivanovým BMW, Matt a Anthony se dostanou na vzdálenost dalších několika aut od nich. Na tomto rozdělení se Kathy celkem nadřela, bylo třeba tu zkrátit a tu prodloužit intervaly semaforů, aby si řidiči, a hlavně Ivanov a ruští dispečeři ničeho nevšimli. Ale povede se. Sophie se mezitím nabourává do počítače nového BMW a i ona slaví úspěch. Naštěstí na těch pěti stech metrech k restauraci byly tři světelné křižovatky, takže měla celkem dost času. Jakmile je v počítači BMW, objeví se jí všechny údaje, které jsou k dispozici posádce vozidla na palubní počítači. Monitor před ní zobrazuje teplotu uvnitř, teplotu venku, že má BMW téměř plnou nádrž, kolik žere na kilometr, jaká je průměrná rychlost jízdy a podobně. Navigace podle všeho není zapnutá, nebo řidič využívá navigace na mobilu. Kathy zatím řídí semafory a prohlíží mapu Petrohradu zvažujíce, kam může auto odbočit. Anthony, Roger, David a Matt zatím tvrdnou v zácpě. Brzy se BMW dostane tak daleko, že jsou jediné dvě možnosti. Buď vůz odbočí na křižovatce doleva a pojede směrem do centra města, kde je další hromada semaforů, nebo pojede rovně a najede na M10, dálnici spojující Petrohrad s 700 kilometrů vzdálenou Moskvou.

Roger Cox - 08. října 2014 18:54

Petrohrad Rozdělíme se na dva další týmy. Jeden jsem já s Davidem. Jedeme za Ivanem a z ústředí nám dost pěkně zprostředkovávají semafory, abychom se co nejrychleji dostali k Ivanovi. Podle všeho jsme teď pár aur od něj, kousek za námi by měli být Matt a Anthony. Stojíme na zácpě a on je kousek od nás. Vytáhnu zpoza kalhot pistoli, je to glock. Zkontroluju náboje a má plný zásobník. "Takhle ho nedostaneme.Pojď. Vystoupíme z auta, dojdeme za Ivanem,v momentu překvapení je zatřelíme,Ivana zatáhneme k nám do auta nebo zůstanem v jejich a bude to. Tohle nemá cenu. Nechci nijak zpochybňovat tvé řidičské schopnosti, ale pokud se dostanou na tu dálnici, ujedou nám. a ne proto, že by měli lepšího řidiče, ale proto, že mají lepší auto...." Podívám se na Davida, co na můj plán říká. Pak řeknu do mikrofonu. "Anthony. Žádám o povolení zajmutí subjektu v zácpě. Jsme schopni sepřepravit k autu sledované pěšky do minuty, autem by to mohlo být na dlouho. Jsme v zácpě..." Jsem zvědav, co na to řekne Anthony. Nenávidím zbraně. Jsem agent, ne voják.proč se sakra dostávám do těhle válečnějch situací?

Čínské císařství - 08. října 2014 20:25

Pronásledování Tady se někdo moc dlouho díval na Bonda. Nikdy jsem se nebránil akci, ale tohle je trochu šílené i na mě za mlada. "Tady Oko. Důrazně nedoporučuji. Pokus o únos v bílý den s tak malým počtem lidí je nesmysl. Nikdy bychom se z tohohle města nedostali. Navrhuji počkat co udělá. Pokud zůstane ve městě budeme ho i nadále sledovat. Pokud zamíří na M10 a pojede do Moskvy bude muset někde nabrat benzín, nebo mu naše hackerka vypne motor". Nebo ho prostě dojedeme a sestřelíme ho ze silnice.

Anthony H. Sutton - 09. října 2014 11:58

Pronásledování Poslouchal jsem vysílačkou co nám vypráví z ústředny. S úsměvem jsem přijal fakt, že se mi Sophie nabourala do auta a ve své podstatě ho mohla kontrolovat. Sice jsme nevěděli kam jede, ale už jen to, že měla jeho auto pod kontrolou byla velká výhoda. Když se pak ozval Roger se svým navrhem, povzdechl jsem si a protočil oči. "Kde ho vyhrabali," s povzdechem jsem se podíval na Matta. Hned na to se ozvalo Davidovo doporučení. "Zamítá se Rogere. Budeme ho nadále sledovat a při vhodné příležitosti ho sbalíme. Teď k tomu opravdu není vhodná doba. Nevíme, kdo všechno ho sleduje, krom nás, navíc je tu moc lidí a nedivil bych se, kdyby měl pod palcem místní policii. Takže váš návrh se zamítá, pokračujte ve sledování," zamítnu ten praštěný návrh.

Matt T. Johns - 09. října 2014 19:50

Prenasledovanie No po tom čo som počul vo vysielačke mám fakt pocit že Roger je proti nám a nie s nami. No po tom čo vidím Anthonyho ako prevrátil oči a počujem jeho reakciu je mi jasné že má podobný názor ako ja. Po dokončení rozhovoru s Davidom kde jednoznačne odmietol Rogerov plán len skonštatujem že "Rogerovi by sa hodilo trochu reálneho tréningu a taktickej prípravy, inak nás alebo seba zabije. "

Vypravěč - 13. října 2014 21:40

Pronásledování V podzemí ústředí CIA Langley v zázemí týmu alfa zvláštních tajných operací se velící agent James zrovna vydal do automatu pro kávu, proto Rogerův návrh neslyšel, a jakmile se vrátí, už je to bezpředmětné, protože na semaforu blikne zelená a Ivanovo BMW se rozjede rovně směrem na dálnici M10, na kterou posléze najede. Dva černé mercedesy ho následují s odstupem několika aut. Tady se Ivanov nemá kde ztratit, takže sledovací týmy na něm nemusí být vyloženě nalepené. Část týmu v Langley ztratí vizuální kontakt, protože CIA má přístup jen ke kamerám na mýtných branách co pár kilometrů. Pořád ale mají samozřejmě audio spojení s oběma mercedesy. "Dokážete simulovat v BMW poruchu tak, aby auto muselo zajet do odstavného pruhu?" ujišťuje se velící agent James u Sophie. "Veliteli Suttone, tady velící agent James. Nechci vám mluvit do velení akce, ale pokuste se sebrat Ivanova co nejdříve. S každou hodinou zpoždění hrozí, že se ampulky od kupců ztratí někam, kde už je nenajdeme," požádá James Anthonyho. "A čím dál se vzdálíte od Petrohradu, tím horší bude vás dostat zpět do Států. V ideálním případě byste se měli vrátit zpět na výchozí letiště u Petrohradu," upozorní vás trochu znepokojeným hlasem. Velící agenti tady jsou od toho, aby se strachovali. Nakonec jsou to oni, kdo budou urovnávat případný diplomatický incident.

Anthony H. Sutton - 14. října 2014 10:58

Pronásledování Ivanov nakonec vyjel na dálnici, kam jsme ho sledovali. Věděl jsem, kam dálnice vede, dokonce i kde je nejbližší pumpa, ale ani pumpa nebyla vhodné místo pro to ho sbalit. Pak se ozval velící. Pozvedl jsem obočí letmo koukl na Matta a trochu si povzdych, než jsem odpověděl. "Dáme se do toho," řeknu stroze a trochu uberu, abych nepřejel, až budou zastavovat u krajnice. "Sophie, potřebujeme ho nějak zastavit," řeknu ještě a pohledem vyhledám naše druhé auto. "Matte, postaráte se o bodyguardy vzadu a čapnete Ivanova. Oko, vy a já se postaráme o bodyguardy vepředu. Sophie nám zařídí, aby zastavil, tak buďte připravení," řeknu týmu a sám jsem připraven ihned upravit rychlost.

Matt T. Johns - 15. října 2014 17:25

Prenasledovanie Po tom čo Ivanov odbočuje na M10 Anthony začne udeľovať inštruktáž k tomu ako zaistiť náš cieľ, po tom čo Anthony dokončil inštruktáž a rozdal úlohy odpoviem u "mňa v poriadku ochranka vzadu a Ivanov sú moji snáď to bude bez neželaného prekvapenia" usmejem sa a popri tom si kontrolujem AK čko a muníciu či je mám aj taká čo si poradí s nepriestrelným oknom a ľahkým pancierovaním na aute keby to bola obrnená verzia limuzíny. Munícia je OK založím zásobník natiahnem zbraň a pripravím sa na moment keď to vypukne lebo to bude záležať na každej jednej sekunde aby nemala ochranka ani najmenšiu šancu zareagovať. Pre istotu si beriem aj fleshbang čo hodím do auta aby sa Ivanov moc nebránil keď si ho budem chcieť vziať.

Sophie Mazon - 18. října 2014 15:41

ústředí „Nevím, jak moc to bude vypadat jako porucha, ale něco dokáži.“ odpovím stroze našemu „šéfovi“ na ústředí. Situace v Rusku se nevyvíjí zrovna nejlíp. Z vysílačky se během chvíle ozve pokyn. Teď a nebo nikdy... řeknu si a chvilku datlím jediný příkaz. „připravte se... teď“ řeknu do vysílačky. V Ivanovově BMW zničeho nic chcípne motor a na display se objeví standardní hláška „Servis nyní“. Jak já mu to nezávidím... „Máte ho dole.“ nahlásím do vysílačky partě.

Vypravěč - 18. října 2014 16:19

M10, Rusko "To už je jedno, jak to bude vypadat, hlavně že zastaví," kývne James na Sophii, která se pustí do sepisování příkazu. O chvíli později už o sedm tisíc kilometrů dál vypoví černému BMW službu motor a řidič zajede do odstavného pruhu, kde zabrzdí. V autě jsou krom Ivanova a řidiče ještě dva bodyguardi, navíc i řidič i Ivanov sám jsou pravděpodobně také ozbrojení. Tohle je klíčový okamžik, pokud se nezdaří, celá jednotka může být prohlášená za neúspěšný projekt a rozpuštěna. "Pamatujte, potřebujeme Ivanova živého!" připomene James týmu do vysílačky.

Čínské císařství - 18. října 2014 20:27

Akce "Oko rozumí. Moji jsou ti v předu", odpovím do vysílačky. "Kurva", uklouzne mi ještě, když si uvědomím, že sedím na místě řidiče. Tohle bude dost zajímavá komplikace. Ještě jsem chtěl něco říct Rogerovi, ale rychle jsem si to rozmyslel. Trochu zpomalím a tvářím se jako normální účastník silničního provozu. Jakmile uvidím náš cíl, zbystřím. Miluju ten náhlý nával adrenalinu. "Tady Oko. Můj je ten na místě spolujezdce, váš veliteli je řidič." Odepnu si bezpečnostní pás, teď by mi jenom překážel. V tom správném místě šlápnu na brzdy, otočím volantem a zatáhnu ručku. Auto zasmykuje a postaví se napříč odstavným pruhem necelé dva metry před Ivanovovou kapotou. Ještě ani nestojí a já už otvírám dveře. Atoumatickým pohybem natáhnu AKáčko. Přes kapotu svého motoru jenom rychle zamířím na svůj cíl. Samopal vypustí první dávky. Neváhám a zatím co střílím se blížím k cílovému vozidlu.

Matt T. Johns - 30. října 2014 17:18

Akcia Hneď ako auto zastavuje vyrážam vpred na ciele vo vozidle začnem paľbu z AK čka a šijem smerom na ochranku sediacu v zadnej časti vozidla, a približujem sa k autu tak aby som nevbehol do palebnej línie Davidovi a po priblížení dám vedieť cez vysielačku ostatným pri aute “ bacha fleshbang“ a hádžem ho do auta po explózii idem doraziť členov ochranky a vytiahnuť Ivanova z auta snáď bude len trosku otrasený a nedostal to nejakou odrazenou guľkou.

Vypravěč - 04. listopadu 2014 18:58

M10, 3:40 pm Anthony se několika přesnými ranami postará o řidiče, zatímco Matt si bere bodyguarda sedícího vedle Ivanova a David toho na místě spolujezdce. Akce proběhne velice rychle, tříčlenný tým dojde k autu, bouchne flashbang, bodyguardi jsou zneškodněni a Anthony vytáhne za kabát ven výbuchem světla omráčeného Ivanova. Pro jistotu mu ještě jednu přitne a pak už ho s Mattem odtáhnou k sobě do auta a Tony skočí za volant. David skočí zpět do auta k Rogerovi, který čekal jako záloha. Pak tým na dálnici vyrazí a v Langley se trochu uvolní napětí. Jenom trochu, ještě zdaleka není vyhráno. Auta musí pokračovat směrem na Moskvu ještě dalších dvacet kilometrů. "Vraťte se zpátky k tryskáči," řekne agent James do éteru. "Po dálnici nebo venkovských cestách. Klidně to střihněte přes pole, ale vraťte se k letadlu," pronese napjatě.

Čínské císařství - 06. listopadu 2014 17:56

Zpět k letadlu Ještě se ujistím že ten můj to má zdárně za sebou. Matt nakládá do svého auta naší kořist, takže vše je tak jak má být. Nasednu a sešlápnu plyn. Není na co čekat, pomyslím si když ručička tachometru prudce vyskočí vzhůru. "Centrálo, tady Oko můžete nás navigovat nejrychlejší trasou a pokud můžete sledujte rádiový provoz místní policie" Rychlost a znovu rychlost, bože jak já chci být z téhle díry pryč.

Vypravěč - 30. listopadu 2014 12:52

Petrohrad V Langley se Kathy ujme navigace obou vozů, Sophie se nabourá do rádiové komunikace ruské policie a Grace dává pozor na kamery na dálnici. Než se policie zmobilizuje a vůbec zjistí, že se něco stalo, vaše vozy už jsou v polovině cesty k letadlu. Policie vyčlení několik pátracích oddílů, ale Sophie jim shodí kamery a ruší jejich komunikace, což jim dost znesnadňuje práci. Samozřejmě to dělá jen tak, aby se selhání dalo považovat spíše za rozsáhlou technickou, než za nabourání někoho do systému. Jakmile obě auta zastaví u soukromého tryskáče CIA, pilot už startuje. Místní pobočka se postará o to, aby auta zmizela, to už není vaše starost. Roger s Mattem vytáhnou Ivanova ven z auta a odvedou ho k letadlu. Ani se moc nebrání, celou cestu vlastně jen tiše seděl, až na moment, kdy se ptal, ze které vládní agentury USA vlastně jste. Po Mattovi, Rogerovi a Ivanovi nastoupí i Anthony a jako poslední i David, který ještě zkontroluje pohledem celou plochu kolem ranveje, než zabouchne dveře tryskáče. Hned nato se letadlo rozjede na dráhu. Anthony počká, než jste ve vzduchu, pak předá velení Davidovi, vytáhne telefon a volá na ústředí, buď samotnému řediteli divize nebo některému z jeho nejvyšších zástupců. Roger a Matt jsou stále nalepení na Ivanova.

Princ Walter - 30. listopadu 2014 13:54

Kamery Stále sledujeme Ivanova... Dostala jsem rozkaz sledovat kamery na dálnici. Pozorně je prohlížím. Tolik aut... pomyslela jsem si. Po dálnici projíždělo hrozně moc aut a pomalu jsem ztrácela přehled, ale hodilo by se mi kafe. Upila jsem ze svého hrnku a zjistila jsem, že už tam nic nemám. Nemohla jsem opustit kamery, tak jsem zůstala bez kafe. Stejně už bylo studený... Na kamerách stále nic. Policie už si něčeho všimla, ale Sophie jim vypnula kamery. Usmála jsem se. I když jsem zůstala na základně, nelitovala jsem téhle práce. Ani toho, že musím sedět u kamer...

Čínské císařství - 02. prosince 2014 22:05

Chycený ptáček Ještě si jednou prohlédnu letištní plochu, zabouchnu dveře a letadlo se začíná vznášet. Šéf mi předá velení a jde si zavolat nahoru. Já se podívám na naši kořist, se kterou budu za chvíli vést velmi příjemný rozhovor. "Tak pánové. Posadíme našeho hosta, přece chceme aby si let vychutnal a cítil se mezi námi pohodlně", řeknu Rogerovi a Mattovi. Počkám, až mi ho posadí do jednoho z křesel a sám posadím naproti. "Kouříte", nabídnu mu cigaretu a sám si zapálím a sleduji jeho chování.

Vypravěč - 05. prosince 2014 21:02

Let Matt s Rogerem posadí Ivanova do křesla naproti Davidovi, který nabídne ruskému obchodníkovi cigaretu. Ivanov ji přijme a nechá si zapálit, pak potáhne, vydechne a sleduje Davida podobným pohledem, jakým je pozorován i on sám. Zdá se být dosti klidný vzhledem k situaci. "Musím říct, že CIA používá příjemnější výslechové prostory než FSB," promluví poté a trochu pobaveně se rozhlédne po luxusně zařízeném interiéru soukromého tryskáče.

Čínské císařství - 05. prosince 2014 21:23

Výslech Potáhnu si z cigarety a mile se na něj usměji. "Pane Ivanove vy jste obchodník a já jsem ukrajinský žid. Obchod mám v krvi a nerad vyrážím otevřené dveře" Potáhnu si a vyfouknu kouř. "Oba víme, že jste dohrál. Teď je jen na vás jak hluboko padnete. Pokud budete rozumný a řeknete nám co chceme vědět, můžete skončit v pohodlném federálním vězení a za pár let být venku. Pokud projevíte méně rozumu jsou tady místa jako Gitmo, takové malé peklo na zemi, kde si budete užívat těch služeb strýčka Sama, o kterých mluví celý svět" Znovu potáhnu a upřu na něj svůj pohled. "Pokud se projevíte jako naprostý hlupák. Víte vyslýchat mě učil jistý Mula Umar, kdysi dávno v Afghánistánu. To byl ještě Sovětský svaz. Zajal tehdy průzkumný odřad VDV. Začal s poručíkem a když s ním skončil ostatní mu řekli vše co věděli a značnou část toho co nevěděli, ale domysleli si. To vše jen proto, aby si nezačal hrát i s nimi. Byla radost toho Paštuna sledovat při práci. Byl jste někdy v Afghánistánu, je to nádherná a poučná země." Potáhnu z cigarety. Na stůl položím pistoli a útočný nůž. "My jsme jako KGB, tady mluví každý. Někdo dříve někdo později. Jen se mi nechce zásobování vysvětlovat, proč má zaplatit nové potahy do tohohle letadla. Navíc tyhle se mi líbí."

Vypravěč - 06. prosince 2014 11:05

Let "A doteď jste si vedl tak dobře," zavrtí hlavou Ivanov a klidně se podívá na nůž ležící před ním na stole. Vyfoukne obláček dýmu a pokrčí rameny. "Víte já nejsem terorista, jsem pouhý obchodník. Prodal jsem jen nějaké ampulky, které jsem náhodou získal, ani vlastně nevím, co v nich bylo. Mám schopné obhájce, kteří to u soudu uhrají na mou blbost a vyfasuji maximálně několik měsíců," protáhne a podívá se Davidovi do očí. Pak si prohlédne křeslo a pohladí jeho potah rukou. "Ano, moc hezké potahy..," pokýve hlavou a otočí se zpět. "Každý obchodník umí počítat a jde mu o jeho vlastní dobro. A moje teď spočívá v tom, že vám odpovím na vaše otázky, agente..," přikývne a znova potáhne z cigarety. Vyfoukne kouř. "Co přesně chcete slyšet?"

Martin Nickelsen - 06. prosince 2014 11:38

To už je konec? V Langley to bylo asi tak, že všichni seděli na zadcích a do vysílaček jekali jejich potvrzení, návrhy, sdělení a podobné věci. Ostatní dokonce byli natolik efektivní, že mě ani nepustili ke slovu. Když se jim chce, tak proč ne? Já je zato nezastřelím. Na to, že to byla naše první akce, to šlo až podezřele dobře. Ani se mi tomu nechce věřit. Bylo zde sice několik komplikací, ale s těmi se nějak vypořádali. Všechno se seběhlo tak nějak rychle a než jsme se nadáli, Ivanov už nastupoval do letadla. Ale jeho převezením do států tahle mise nekončí. Ještě nás čeká dost papírování a výslech. Ale my tady nejsme od toho, abychom ztráceli čas v letadle. Přejdu přes místnost a zvednu telefon, který mě spojí přímo s posádkou letounu. "S kým mluvím?" Ozve se někdo z posádky. "Dobře. Řekněte jim, aby začali s výslechem. Potřebujeme, aby sem Ivanov dorazil už zlomený." Položím telefon. Z toho, co jsem o nich slyšel soudím, že by se jim to mělo povést.

Vypravěč - 06. prosince 2014 16:17

Martin, Grace, Sophie Martin se dovolá Mattovi, který ho ujistí, že David už začal s výslechem Ivanova a určitě ho brzy zlomí, potřebujete znát totožnost obou kupců co nejrychleji, jde o národní bezpečnost. "Pane Nickelsene, slečno Brownová, oba se nachystejte a nechte si připravit i zásahový tým, jakmile se dozvíme, kdo ty ampule má, tak vyrazíte," oznámí vám velící agent James. Pak se otočí k Sophii. "Jakmile budete mít jména, chci o těch lidech vědět úplně všechno."

Čínské císařství - 06. prosince 2014 18:14
	Výslech No jak vidím, chlapec je nad míru chápavý. Uvidíme, jestli je také tak snaživý jak je chápavý. Potáhnu si z cigarety. "Dostaly se vám do rukou dvě takové ampule, že. Jednu jste se pokusil prodat nám. Velmi by nás zajímalo, komu jste prodal tu druhou. Hlavně nám ale netvrďte, že o svém kupci nic nevíte". Potáhnu si z cigarety. "To byste mně zklamal, ale jsem velmi nerad zklamaný."

Vypravěč - 06. prosince 2014 18:52

Let - David Ivanov se na tebe podívá a pohodlně se opře do opěradla křesla. Zamyslí se a pak zavrtí hlavou. "Nevěřím tomu, že máte zato, že jsem měl jen dvě ampulky. Dobře víte, že se ztratily tři ampulky a všechny jsem je získal já," řekne Ivanov, probodne tě pohledem a potáhne z cigarety. Pak zvedne obě ruce na znamení, že nemá co skrývat. "Prosím, nemám před vámi co tajit," pousměje se. "Prvním chlapem je nějaký Polák, jmenuje se Warowski. Křestní neznám," prozradí ti. "Vypadá jako celkem obyčejný chlápek, bydlí v Krakowě, aspoň v to věřím. Víc toho o něm vážně nevím," pronese procítěně. "Druhý je nějaký Ahmed Salaem, z Afghánistánu. Zadejte si ho do počítače a jsem si jistý, že vám vyskáče mnohem víc informací, než bych vám mohl říct já," usměje se Ivanov.

Čínské císařství - 06. prosince 2014 19:07
	Výslech "Vypadá to, že jste vyhrál krátký ozdravný pobyt v pohodlném federálním zařízení". Tipnu a podívám se na hodinky. Deset minut i cestou, milé. Tedy pokud mluví pravdu. "Postarej se nám o hosta", požádám kolegy a jdu oznámit šéfovi jména. No a pana Ivanova, čeká velmi dlouhý pohovor se všemi možnými agenturami, ale to už není moje věc.

Sophie Mazon - 08. prosince 2014 17:36

jména parchantů všichni „Provedu.“ řeknu krátce mému nejméně oblíbenému šéfovi. Ovšem i přes neoblíbenost uposlechnu a připravím si okno pro vyhledávání v databázích agentur. Pak k nám na velitelství dorazí jména. Celý proces hledání se okamžitě dává do pohybu a během chvilky se objevují informace. Jako prvního jsem zvolila Warowskiho. Databáze chvilku hledám a tak si v druhém okně zadávám jméno druhého parchanta. Salaem. Na toho program odpoví rychleji a informace mi k němu skáčou v docela velkém množství. Podle všeho ho znají snad všechny agentury. „Lidi, ten Ahmed bude oříšek. Jedná se o známou firmu. ... No však si to přečtěte sami.“ ohlásím jednak všem okolo mě v místnosti, tak mi je slyšet přes mikrofon i ve vysílačce letadla. Na telefony všem přijde výpis výsledků z hledání. Stanislas Warowski Vizitka od Interpolu: Třicet osm let, nižšího vzrůstu, pracuje jako ostraha v supermarketu. Má ženu a jedno dítě, šestnáctiletou dceru. Navzdory tomu má trestní záznam, nedovolené ozbrojování, držení drog. Několikrát nastoupil na odvykací kůru z drogové závislosti, ta poslední před deseti lety byla prý úspěšná. S manželkou se nyní rozvádí. Podle TSA je momentálně na dovolené na Havaji, už tři dny. Ahmeda Salaem DOD, NSA, Interpol i CIA vlastní jeho vizitku. CIA ho sleduje už nějakou dobu, je to bohatý afghánský obchodník podezřívaný z napojení na Al-Kajdu. Nikdy se mu nepodařilo nic dokázat ani ho s teroristy nijak spojit, není proto ani zapsán na seznam teroristů a může volně cestovat po světě, včetně Spojených států. Salaem je pětašedesátiletý milionář narozený v Kábulu, kde stále žije. Bydlí v luxusní vile na předměstí, jeho ochranka čítá více než třicet mužů, mnozí mají výcvik teroristů a vojenských zvláštních jednotek.

Martin Nickelsen - 08. prosince 2014 18:15

Jdeme si pro ampule Kývnu na Jamese. "Brownová, do zbrojnice." Kývnu hlavou jako gesto, že má jít se mnou. Při cestě do zbrojnice mi na mobil přijde zpráva o těch dvou, kteří nejspíše mají ty ampule. První je nějaký polák a ten druhý je z Afghánistánu. Do toho Afghánce by se ti dalo čekat, ale od Poláka? Ale co. Mezi takovými lidmi se rozdíly dělat nemají. Afghánec má záznam snad u každé vládní složky na světě. To se vždycky hodí. Ale koho dopadnout jako prvního? Ten Afghánec může napáchat větší škody. Ale Polák je zase blíže. A ve více zabydlené oblasti. Sakra. Myslím... Že toho poláka. "Grace... Letíme na Havaj.." Prohodím, zatímco jdeme do zbrojnice. Raději bych si sice zajel do Karibského moře, ale Havaj je taky dobrá. Ve zbrojnici si na sebe vezmu vše, co uznám za vhodné. Jdeme do akce, takže si vezmu černou kombinézu, neprůstřelnou a taktickou vestu, zásobníků kolik poberu. Granáty a podobné věci už bude mít chlapi na Havaji. Jako pistoli volím Glocka 17, jako hlavní pušku pak Hk416 s kolimátorem a gripem. A jako naposled pak nůž, který bude zrovna po ruce. Jakmile budu hotov, tak zavolá na příslušné orgány. "Potřebuji, aby do patnácti minut na nás čekal tryskáč s přímým letem na Havaj. Ještě potřebuji, aby na nás na Havaji už čekala zásahová jednotka." Zavřu kanál. Poté si vzpomenu ještě na toho Afghánce. Znovu otevřu kanál. "Jo a ještě uvědomte armádu, aby s námi v příští době počítala. Budeme je potřebovat." Tentokrát už definitivně uzavřu kanál. Počkám na Grace, než se přichystá. Mezitím bych si mohl zjistit přesnou adresu. "Sophie? Můžeš zjistit přesnou adresu toho Poláka?" Hlavně nic neponechat náhodě. Bylo by trochu divné, kdybychom tam přijeli a ještě nevěděli, kde je ubytován.

Vypravěč - 09. prosince 2014 15:19

Celý tým Sophie najde informace o obou kupcích a Martin se rozhodne, že se vydá na Havaj pro Stanislase Warowskeho. Spolu s Grace zamíří do zbrojnice, kde se ozbrojí, a pak se ještě vrátí na operační. Sophie mezitím zajistí, aby na ně po přistání čekala policejní zásahovka. Policejní velitelé samozřejmě dostali varování, že se jedná o misi s nejvyšším stupněm utajení. Pak se Sophie mrkne, kde se dá Warowski na Havaji najít, a dá to Martinovi a Grace vědět vysílačkou. Ti už totiž míří na ranvej ústředí, kde jim byl přistaven tryskáč. Let na letiště v Honolulu bude trvat nějakých osm hodin, takže je důležité okamžitě vyrazit. Velení nad letadlem se zatím opět chopí agent James, který si nejprve musel vyřídit dva telefony. Nakonec se ale rozhodne. "Dobrá, prosím změňte kurz letu. Zamíříte nyní do Kábulu," oznámí vám. Neletíte přes Rusko, ale přes Evropu a Atlantik, čímž se vám to zjednodušuje. "V Kábulu vystoupí agent Lebowski, který ve spolupráci s armádou zajistí Ahmeda Salaema," zní Jamesovy rozkazy. "Jakmile natankujete, vraťte se do Langley a předejte Ivanova bezpečákům. Pan Johns se pak bude hlásit lékařskému týmu a pan Cox mně osobně. Agente Suttone, od vás očekávám nejprve report o akci, než vás propustím domů," informuje vás James o dalších plánech. A nakonec se otočí i k Sophii, která už předala jméno hotelu Martinovi. "Vypadáte unaveně, agentko. Běžte si domů odpočinout, už se pro vás chystá další mise," rozkáže Sophii.

Vypravěč - 09. prosince 2014 15:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Soukromý tryskáč Akce se povedla. Nedá se říct zrovna skvěle, Roger se ukázal jako ukázkový idiot a Matt by nebýt neprůstřelné vesty už nebyl mezi živými, ale v rámci možností to šlo. Ivanova i ampulku jste zajistili, Pattersona neutralizovali. Na první akci slušné. Jakmile se dostanete do letadla, předáš velení Davidovi, který se přesně podle předpokladů ukázal být velmi schopným. Musíš se okamžitě nahlásit Gordymu, takže popadneš telefon a sedneš si někam do kouta. Vytočíš jeho číslo, počkáš na zabezpečení linky, a pak mu rychle podáš hlášení. Velící agent James mezitím úřaduje na operačním, vypadá to, že si uděláte malou zastávku v Kábulu a vyhodíte tady Davida. A pak se vrátíte do Langley. "Bohužel si evidentně nemůžeme dovolit takový luxus, aby celý tým pracoval pohromadě na jednom případu," říká ti zrovna Gordy do telefonu, když sleduješ, jak piloti obrátili směr na Afghánistán. "Chci dočasně postavit mimo službu agenta Johnse, než mi doktoři řeknou, že je stoprocentně fit, a taky agenta Coxe, to, co podle tebe předvedl, si agent v nejelitnější divizi Agentury nemůže dovolit," pronese Gordy klidným hlasem, ale je poznat, že je celkem naštvaný. "No, každopádně, už teď máme další dva případy a ministr na nás děsně tlačí. Tým Bravo dělá taky na třech dalších případech. Sophii poskytneme na jednu misi NSA, která řeší nabourání se neznámého hackera do jedné ze svých databází. A já a ty se spolu vrhneme na další případ, vysvětlím ti to, jakmile se vrátíš do Langley. Nejdříve si ale odpočiň a napiš aspoň krátký report, nebo mi James ukousne hlavu," zasměje se bývalý SEAL.

Anthony H. Sutton - 09. prosince 2014 16:06

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Soukromý tryskáč Velení předáno, David už se činí, co jsem zaslechl, než jsem zmizel v soukromí a zabředl do rozhovoru s Gordym. Celou dobu jsem přikyvoval, nahlas, občas pronesl nějakou poznámku na to, že by tohle jeden nečekal, tak brzy po složení a už tolik práce, ale zase na druhou stranu aspoň se nebudeme kopat doma do prdele a čekat na telefon, že máme akci. Tohle mě kdysi hodně sralo. Když mi oznámí, že na další akci jdeme spolu, jen chvilku překvapeně mlčím, pak jen odsouhlasím a po ukončení hovoru se dám do psaní reportu. Sepíšu do něj vše, od příletu do Ruska, přes vyšťourání kupce, nepovedený zásah na něj, až po předání ampule a získání Ivanova. Samozřejmě tam nezapomenu zahrnout i výkony členů týmů, vše tak, jak se to událo. Sám i napíšu hodnocení jednotlivých členů, kdy u jména agenta Coxe připíšu menší dodatek. Aneb, pokud se mnou má jít ještě někdy do akce, musí si projít výcvikem se zbraní a taktikami CIA. I když nějaký trénink má, zdá se, jakoby jej odflákl a prošel jen na hezký úsměv. To mu ale u mě nestačí. O změnu letové trasy jsem informován a jakmile přistaneme, popřeji Davidovi štěstí a pevnou ruku. Poté, co doplní palivo a opět narolujeme na vzletovou dráhu, podívám se na zbývající členy týmu a Ivanova. Johns, byť postřelen, hlídal Ivanova a Cox zdá se taky. Pravda, byl bych radši, kdyby vystoupil s Davidem a dal si s vojáky pár koleček střeleckého výcviku, ale kdo by tu na něj měl čas. Cesta zpět do Ameriky a přesněji do Langley trvá dlouho, takže toho využiji k menšímu oddechu, aneb, hned na to mne čeká další akce a i když jsem naučený spát jen tři hodiny denně a při jakékoliv příležitosti, časové posuny jsou prostě zlo. Takže zbytek cesty domů prospím a vzbudí mne až hláška, že letadlo jde na přistání. Po přistání si bezpečáci přeberou Ivanova, Cox je postaven mimo službu s nařízeným výcvikem a Johns zase odveden k lékaři na velmi detailní prohlídku. Ještě, než úplně zmizí se s nimi rozloučím a sám zamířím za Gordym. Když procházím operačním, řeknu jen Jamesovi, že zprávu má v mailu, případné dotazy odpovím až po tom, co se vrátím z další akce. To už si ale procházím kolečkem kontrol, abych se vůbec dostal ke Gordymu.

Vypravěč - 09. prosince 2014 17:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley Projdeš si skenem sítnice, odevzdáš zbraně a po zuby ozbrojený bezpečák tě ještě prošacuje a potom tě vpustí do prostoru velících agentů. Zamíříš rovnou ke Gordyho kanceláři, cestu znáš z minula. Zaklepeš a vejdeš. Gordy stojí zády, když otevřeš dveře, tak se otočí. Vlasy má furt stejně rozcuchané upravené gelem, oblečený je v černých oblekových kalhotách a bílé košili bez kravaty, u pravého boku má v pouzdře připnutou svou oblíbenou berettu. Mávne na tebe, protože telefonuje. Ukáže ti, ať si sedneš, mlčky ti nabídne něco k pití a zatím odpovídá do telefonu. "Ne, pane ministře.. Ano, to si uvědomuji. .. Ne, pane ministře. Ano, za chvíli jsme tam. Už vyrážíme," domluví a položí to. Znechuceně odhodí iPhone na stůl div nepraskne displej a podívá se na tebe. "Ministr obrany je vážně osina v zadku," zavrtí hlavou. "Jak je, jsi v pohodě?" zajímá se vážně. "Fakt jsem chtěl, abys mohl mít pár hodin na oraz, ale už nás čekají v DC. Taky ještě neznám podrobnosti té mise," vysvětlí ti Gordy a začne se shánět po saku.

Anthony H. Sutton - 09. prosince 2014 18:36

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley Kolečko kontrol mám za sebou a opět se cítím jak nahý člověk. Prostě beze zbraně to nejsem já. Inu, co se dá dělat, tohle tady nijak obejít nemohu. Zatím. Vejdu do kanclu, kývnu Gordymu a usadím se do křesla, zatímco on hovoří. Přizvednu obočí, když osloví volajícího jako ministra a čekám, až domluví. "Dobrý, prospal jsem se v letadle, takže další den až tři budu v pohodě," mrknu na něj. Určitě si pamatuje, kolikrát jsme u SEAL spali jen tři hodiny během pěti dnů. Když pak začne shánět sako, ukážu na věšák, a sám se zvednu. "Takže taky nemáš šajna, co se děje? Tak to se muselo něco kolosálně posrat, že si jedeme pro instruktáž až do DC," povzdechnu si a vyjdu z kanclu jako první. Už abych dostal svou pět sedmičku zpět.

Kathy Van Derek - 09. prosince 2014 19:20

Další mise se podařila, vše je v pohodě, grázlové odhaleni a jiní na své odhalení čekají. Musím uznat, že Sophii to u počítače jde skvěle a úspěch mise, je i její zásluhou. Když vytáhla další informace které byli potřeba, byla poslána domů se slovy, že nás pak čeká další úkol. No doufám, že budu víc užitečná než tentokrát. Pak se nabídnu Sophii že ji odvezu, vypadáš dost vyčerpaně, nechceš hodit domů? Nebylo by důstojné usnout za volantem nebo v taxíku. Co budu dělat pak já, nevím, nejspíš čekat na další rozkazy.

Vypravěč - 09. prosince 2014 19:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley "Rozumím, ale nezapomeň, že teď už nemáme marpaty, ale kvádra za osm set dolarů. Nepolij se kávou," zasměje se Gordy a děkovně kývne, když mu ukážeš na věšák. Hodí na sebe černé sako, zapne horní knoflík a vyjdete z jeho kanceláře. Dveře se automaticky uzamknou, a jakmile vyjdete z celého prostoru vyhrazeného velícím agentům, vrátí ti strážci tvou zbraň. "Za to sorry, na to jsem malý šéf. Dokonce i boss s tím nic neudělá, přímý rozkaz ředitele," vysvětlí ti Hřeben a to už vycházíte ven ze zázemí zvláštní Divize a ocitnete se v obyčejných prostorách ústředí CIA. Kolem vás chvátají poslíčci, nižší agenti ve špatně padnoucích oblecích a úředníci v košilích s krátkým rukávem. "Ne všichni asi můžeme být superšpióni," zašklebí se Gordy tiše, když procházíte vestibulem. "Mimochodem, byl jsi teď na internetu? Kongres před pár minutami schválil ty brutální pravomoci pro naši Divizi. Bojím se, že v DC nebude k hnutí, demonstrují tam desítky skupin ochránců lidských práv, hipísáků a tak," zavrtí Gordy hlavou. Vejdete na velké parkoviště před ústředím, kde už parkují tři vozy, které na sobě mají modrých světel jako kasína v Las Vegas. Sednete si dozadu prostředního SUVéčka a kolona se rozjede. "Je to jak ochranka pro prezidenta," zamumlá Gordy a ohlédne se za sebe, na auto, které vás následuje. Vozy začnou houkat a přední vůz vám čistí cestu, abyste mohli nerušeně projíždět ulicemi Langley.

Anthony H. Sutton - 09. prosince 2014 19:33

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley - cesta za informacemi "Copak my nosili marpaty? Ty jsme měli jen na posvěcené mise a těch bylo zatraceně málo," zasměju se, když to zmíní a já si vzpomenu na pár misí, kde jsme, všichni zarostlí, že by nás ani vlastní matky nepoznaly, byli v civilních věcech, zbraně poschovávané jak to šlo a eM čtyrky schované v kufrech auta, nebo bezpečných bytech. Opět si projdeme kolečkem bezpečáků, tiše si povzdechnu, když mi Gordy řekne, že zbraň asi budu odevzdávat napořád a vezmu si svou pistol. Prvně ji překontroluji, zajistím a schovám do pouzdra v podpaží. Na tohle si asi nezvyknu. Byl jsem zvyklí na pouzdro na stehnu, nebo přidělané na levém prsu na vestě, ale v podpaží... jak nepohodlné. "Vážně? Tak to bude hukot, dostat se tím davem k ministrovi," povzdechnu si tiše, zatímco se trochu uchechtnu na jeho připomínku o špionech. Když pak vidím ty auta, jen překvapeně zamrkám a následuji Hřebena k prostřednímu vozu. "S tímhle kolem si připadám jak velmi brutální VIP," uchechtnu se, když se rozjedeme k cíli.

Vypravěč - 09. prosince 2014 19:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta do DC "Jo, asi bych si zvykl," zasměje se Gordy, rozepne si sako a vezme si zepředu kelímek s kávou. Pak se zamyslí a zavrtí hlavou. "A nebo ne, asi nezvykl. Jako je to super, ale kam se to hrabe na stan v Afghánistánu," zazubí se a usrkne kávy. Pak pokrčí rameny. "To si musí vyřešit police a další bezpečnostní složky. Pokud nebudou průjezdné ulice, ať povolají národní gardu, ale my se do Kapitolu dostaneme," řekne s jistotou. Pak se ti podívá na sako a kývne hlavou ke tvému podpažnímu pouzdru. "Nemáš lepší ji nosit u pasu?" zeptá se a zvedne si sako, abys viděl na berettu u jeho pravého boku. "Není to sice ideál, ale rád vím, kde zbraň mám. Ne aby se mi houpala někde v podpaží." Následující dvě a půl hodiny se nesou v duchu vzpomínání na staré časy. Nebyli jste sice ve stejném týmu, protože ty jsi byl v týmu three zatímco on v týmu five, ale spoustu operací jste prováděli společně, výcvikové instruktory a velitele jste měli stejné, takže je se o čem bavit. Řešíte i nynější flek u CIA, nad kterým se Gordy rozplývá blahem. "Vždycky mi u SEALs vadilo, jak nám třeba řekli, toho zajistěte a nemusíte vědět proč, to je mimo vaši prověrku," řekne trochu kysele. "Teď znám celý příběh, a ne jen ty uzly, kde zasáhne zásahovka. Navíc ty pravomoci, celkem mě baví sledovat ksichty týpků třeba z NSA, když jim převezmeme zadrženého nebo tak," směje se. V DC to policie celkem zvládá, ulice se dají projet, i když se nevyhnete několika zásahům rajčaty do předního skla, jednomu vajíčku a plechovce. Všechny 'útočníky' policie okamžitě zatkne. Samozřejmě nikdo nemůže vědět, že jste přímo z oné Divize, ale černé suv s majáčkem působí na demonstranty jako červená na býka. Po nějaké době zastavíte u Kapitolu a vystoupíte, to už je dost daleko od demonstrantů, abyste si nemuseli dělat starosti, Kongres hlídá krom kongresové policie také zásahová jednotka. U vstupu se musíte prokázat průkazy a pak vstoupíte. Z veřejných částí zamíříte do těch neveřejných. Po schodech dolů a potom dovnitř pancéřovanými dveřmi a ocitnete se v jedné ze známých taktických místností. Na místě už je ředitel FBI, ministr obrany USA a několik úředníků a analytiků. "Pane ministře, pane řediteli," kývne Gordy na oba a potřese si s nimi rukama. "Agente Gordone," odvětí mu oba s přikývnutím a pak se otočí k tobě.

Martin Nickelsen - 09. prosince 2014 20:16

A jede se na Havaj! Během pár chvil jsme oba připraveni k odjezdu. Ještě menší zastávka v operačním a vyrážíme na cestu. Cestou na letiště si zatím prohlížím mapu okolí místa, kde bychom měli najít toho Poláka. Je to celkem odlehlé od centra, ale i tak je tam celkem hustá zástavba. Je to taková polo-vesnice. Každý tam má větší, či menší zahradu obehnanou bílým plotem. Aspoň něco hraje v náš prospěch. V tryskáči se na mě hezky usměje dobrý pomerančový džus. Být u CIA má i své výhody. Pohodlně se usadím do luxusních sedaček a trochu si uvolním oblek, abych se moc nepotil. Tak nějak to vypadá, že cestu strávím surfováním na webu, nebo chatováním.

Anthony H. Sutton - 09. prosince 2014 20:20

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC "Stan v Afgánu... leda tak na operační základně," zasměju se, "taky občas míváš problémy usnout? Když si vzpomenu na ty noci, co jsme usínali na kamenných svazích Afgánu zpola schovaný pod stromy, prstem na spoušti a uchem napůl zvednutým, aby nám neunikl ani sebemenší šustot listí. A teď? Měkká postel, ze který mě bolí záda, ticho přerušované jen hučením aut na ulici a tikotem hodin a jen tu a tam nějaký zvuk ožrali, co se vrací domů. Normálně jsem začal spát na zemi, abych se vůbec vyspal." Pak se zahledím na jeho pouzdro a podívám se na své. Pět sedmička, netypická zbraň pro agenty, ale má oblíbená už od dob, co jsem nastoupil k SEAL. "No, vadí mi tam, ne, že ne, ale nenašel jsem pouzdro k pasu. Na pět sedmičku je těžko k dostání, zatím jsem viděl jen stehenní holstery a ty se ke kvádru nehodí," povzdechnu si a něco mi říká, že až se vrátíme z akce, bude mě na stole čekat nové pouzdro pro mého miláčka. Zbytek cesty jsme se smáli, vzpomínali, nadávali a trochu melancholili, než jsme se konečně dostali ke Kapitolu. Tam stačilo jen ukázat průkazy a už nás vedli do neveřejných prostor, kde na nás už čekali. Jakmile jsme se zastavili u nejvyšších, měl jsem velkou chuť zasalutovat, ale jen tak tak jsem odolal a po Gordyho vzoru jen podal ruku. "Pane ministře, pane řediteli, agent Sutton, velící týmu alfa," představím se oběma pánům. Jsem si jist, že moc dobře ví, o jaký tým alfa se jedná.

Čínské císařství - 09. prosince 2014 20:32

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kabul Jsou chvíle, kdy si říkám, že práce od devíti do pěti zas není tak špatná. Ráno se člověk budí ve své posteli, v poledne pohodlně obědvá v kantýně a vrací se domů. Zachumlám se do kabátu, uvedu sedadlo do pohodlnější polohy a usnu jako dřevo. Budík, mě vzbudí když máme dvě hodiny do Kábulu. Zapálím si a nastavím si místní čas. Otevřu svoje zavazadla. No dobře, tak první krok na letišti bude směřovat do výstrojního. Zbraně si vyzvednu na místě. Akáčka by tady nebyla dobrá volba. Vyndám z tašky sadu mých služebních průkazů. Bez nich to tady nepůjde. Zbývá ještě nějaký čas, takže se pohodlně usadím a čekám, co mám taky dělat. Letadlo roluje na stojánku, otevřou se dveře. Za nimi je vidět vysoké holé hory, slyšet typický hluk leteckých a vrtulníkových motorů a cítit pach leteckého benzínu okořeněného smradem milionového města bez kanalizace. Kábul, tady jsem snad víc doma, než doma. Otočím se do letadla a popřeji jim hodně štěstí. Sám sejdu po schůdcích, k připravenému autu. "Agent Lebowski", zeptá se řidič neoznačeného Humvee. Jenom kývnou hlavou. "Potřebuju se převlíct, takže buďte tak hodné a odvezte mě na výstrojní. Jo a po cestě mi můžete, říct jak to tady vypadá. Kolik jste měli minulý týden raketových útoků a sebevražedných útoků"

Sophie Mazon - 09. prosince 2014 20:37

Adresa a ... odpočinek všichni a na konci Kathy „Je ubytován v Hotelu Halava, pokoj 138, město Honolulu.“ řeknu po chvilce klikání v kartě od tajných služeb. Cesta k informacím je na téhle straně zákona možná až příliš jednoduchá. Už chápu proč mě dostali tak jednoduše a už taky vím, jak se tomu příště vyvarovat. Možná jsem opravdu unavená, protože na informaci o další misi reaguji dosti vlažně. „No jasně ... šéfe.“ odpovím lehce vyčerpaně a pozavírám pár oken na obrazovce. To už se ke mě přidává Kathy se kterou budu mít tu dalśí misi. Jakmile se společně vydáme pryč, ptá se mě, zda nechci odvézt. „Taxík bych si nikdy nevzala a řízení mě vždycky spíš probudí, než abych v autě usnula.“ řeknu a už teď se mi zvedne nálada. Možná i začnu působit trochu „živěji“. „Nedojedeme cestou na nějaké jídlo? Mám hlad jako vlk, co už týden nejedl.“ zeptám se tentokrát já. To už procházíme kontrolním stanovištěm.

Vypravěč - 09. prosince 2014 20:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Agente," kývnou oba postarší muži a poté na pokyn ředitele FBI z místnosti odejde veškerý personál, zůstanete jen vy čtyři. Následně se slova chopí přímo ministr obrany. "Nejprve bych vás pánové rád upozornil, že veškeré tady vyřčené informace podléhají utajení stupně devět, neboť neohrožují pouze národní bezpečnost, ale mohou přímo ohrozit také světový mír," upozorní vás ministr vážně a podívá se přímo na tebe. "Agente Suttone, po dobu trvání této mise vám k materiálům týkající se této mise uděluji stupeň devět," řekne ti a pak už se otočí k dataprojektoru, kde se objeví mapa Turecka. Slovo si nyní vezme ředitel FBI. "Včera v brzkých ranních hodinách byl přepaden náš konvoj mířící z tajné základy v Ankaře na tajnou základnu u Istanbulu," vysvětlí vám. "Konvoj to byl malý, protože jsme sázeli spíše na rychlost a nenápadnost než na jeho sílu. Proto konvoj doprovázel jen jediný tým Rangers," podotkne ředitel a na okamžik se odmlčí. "Ten konvoj.. převážel dvě atomové bomby," prozradí vám. Pak se slova ujme opět ministr. "Spojení s konvojem jsme ztratili dnes v brzkých ranních hodinách. Okamžitě jsme vyslali několik týmů zvláštních jednotek, ale našli už jen několik spálených humvee a rozstřílená těla Rangerů. Atomové bomby samozřejmě nikde," pronese. "Informace o jaderných bombách v Turecku s ev žádném případě nesmí dostat na veřejnost. Jedním z pilířů zahnání Kubánské raketové krize bylo to, že z Turecka zmizí veškerý jaderný arzenál Spojených států a nikdy více se tam neobjeví," jste upozorněni. "O konvoji vědělo jen několik málo lidí tady ve Státech a několik v Turecku. Chci, abyste našli viníky a získali naše atomové bomby zpět bez povšimnutí. K dispozici jsou vám veškeré síly, které vám vyplývají z pravomocí dnes schválené Kongresem ve zrychleném řízení právě kvůli této misi," pronese ministr. "Agente Gordone, vy odletíte do Turecka. Agente Suttone, vy budete vyšetřovat zde, ve Spojených státech. Informace o osobách seznámených s trasou konvoje vám poskytne tady ředitel. Nyní mě prosím omluvte, musím do Bílého domu," kývne ministr obrany.

Kathy Van Derek - 09. prosince 2014 20:45

Odpočinek a Sophie Nakonec máme nařízený odpočinek před akcí obě, takže se už vracet nemusím, to znamená volný večer, Soph nabídku odvozu odmítne ale přihodí nápad s jídlem což je fajn, okamžitě mi zakručí v břiše. To zní skvěle, večeře, nějaký drink a relax...co ty na to? Máš nějaké oblíbené místo nebo to ponecháme náhodě, na co narazíme tam zastavíme? Představa volného večera mimo centrálu mě potěší, mám svou práci ráda, ale je fajn nemuset se chvíli hlídat, i když já to zrovna s tou sebekázní nepřeháním, teď ale počkám na Sophii aby řekla svůj názor ohledně restaurace a pak už vyrazíme.

Anthony H. Sutton - 09. prosince 2014 20:51

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Jen koutkem oka sleduji, jak se prostor vyklízí, až zbudeme jen mi a hned je mi jasné, že jde o něco zatraceně vážného. Když pak promluví ministr a potvrdí mou myšlenku, dám si pozor, abych se netvářil moc překvapeně, když mi dočasně udělí prověrku deváté úrovně. Jen nasucho polknu a beze slov poslouchám brífing. Sleduji promítání a zároveň velmi pozorně poslouchám výklad. Tak tomu říkám kostlivec ve skříni, napadne mě, ale to už ministr přejde k rozdělení úkolů. Gordy letí na "výlet" do Turecka a já dostal "volno" ve Státech. Jen přikývnu, když mi oznámí, že mám za úkol vyšetřit těch pár lidí, kteří to věděli tady, ve Státech. Počítám s tím, že ti co to věděli naplánovali i trasu, takže v tom budou vysoce postavení lidé, případně osoby, které nevěděli, co dělají. Kývnu ministrovi, když se omluví a odejde a podívám se na ředitele. "Kolik přesně lidí to vědělo? A byli informováni, že se konvoj ztratil?" zeptám se ředitele, ještě než mi dá podklady. Dvě otázky, které trochu ulehčí práci a dají jí správný směr. "A ještě jedna věc, nikdo se k tomu zatím neveřejně nepřihlásil?" zeptám se ještě.

Sophie Mazon - 09. prosince 2014 21:06

odpočinek Kathy „O jednom podniku bych věděla, ale nevím, zda je to zrovna teď vhodné místo. Však víš, jak jsem na seznamovací akci říkala, že tu nejsem zrovna dobrovolně. Můj život před návštěvou zdejších lidí byl trochu jiný. Tedy hodně jiný. Jednoduše... Jestli tě neodradí restaurace u závodní dráhy, pak vím o místě, kde dělají dobrou pizzu.“ vysvětluji a navrhuji místo. To už jsme venku u aut, kde je velká převaha Mustangů. Moje Chevelle mezi nimi docela dost vyčnívá. „Který je vlastně tvůj?“ zeptám se Kathy, protože zrovna skvělou paměť nemám. Teprve pak mě dojde, že její je možná ta motorka...

Vypravěč - 10. prosince 2014 14:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Trasu plánovalo spoustu analytiků, kteří ale nevěděli, o co jde. Když pomineme ředitele agentur, pana prezidenta a ministra, vědělo o bombách pět lidí tady ve Státech a tři v Turecku," objasní ti ředitel FBI. "Tady máte složky všech, samozřejmě částečně zcenzurované," podá vám ředitel osm složek, pět tobě a tři Gordymu. Jenom zběžně nakoukneš, aby sis udělal představu. Jako první složku máš náměstka ředitele NSA, jako druhou jednoho z vysoce postavených poradců Pentagonu. Dál se už nedíváš, protože ti ředitel odpoví na druhou otázku. "Ne, k útoku se zatím nikdo nepřihlásil," odvětí ti. Pak se slova chopí Gordy. "Máme aspoň nějaké indície? Co použitá munice? Rádiová komunikace, cokoliv?" chce vědět, i tady ale ředitel zavrtí hlavou. "Předpokládáme, že útočníci slanili z několika helikoptér. Dvě humvee zasáhli raketami a pak se slanili na zem, kde se spustila přestřelka. Našli jsme slaňovací lana. Munice odpovídá standardním puškám, jaké najdeme v militantních skupinách po celém světě, i v mnoha armádách," neřekne vám nic povzbuzujícího. "Naše mrtvé nechali na místě, své vzali s sebou." Pak se ředitel zamračí. "Tato operace měla tak vysoký stupeň zabezpečení, že nepředpokládám za možné jiné vysvětlení, než že nás někdo z těch osmi lidí úmyslně prozradil. Najděte, kdo to byl, a najdete také ony útočníky a naše jaderné bomby."

Kathy Van Derek - 11. prosince 2014 09:22

Sophie Nadechnu se čerstvého vzduchu a usměju se na Soph, mě je úplně jedno kde se najíma, nejsem vybíravá a vůbec už ne zhýčkaná, takže nasedej, já tě budu následovat. Pozoruji jak přechází ke svému autu, pak se zeptá na můj odvoz, jen mrknu můj miláček má jen dvě kola, holduju motorkám, ukážu k místu kde parkuju a pak už jen čekám, až vyjede a já mohla vyrazit za ní. Představa klidného večera v holčičí společnosti je celkem lákavá, takže veškerá únava ze mě padá, dokonce se na večer začínám těšit.

Anthony H. Sutton - 11. prosince 2014 09:40

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Přikývnu na informace od ředitele a rychle nahlédnu do složek. V tu chvíli se už ozve Gordy a já opět poslouchám. Hilzny, které používá téměř každá polomilitantní skupina na světě, rychlý, dobře proplánovaný útok, vlastní padlé odvezli... to nebudou obyčejní teroristi, zapřemýšlím se a podívám se na Gordyho. "Řekl bych, že k útoku použili někoho ze soukromého sektoru," pronesu nahlas svou myšlenku a podívám se na Gordyho, co on na to. Určitě si myslí něco podobného, jako já. Podrbu se na lehce zarostlé bradě a opět se podívám na složky, ale neotevřu je. "Nedivil bych se, kdyby bomby už opustili Turecko," řeknu tiše, zamyšleně. "Buď je budou chtít prodat, nebo využít, ať už k vyhrožování, nebo..." nedořeknu a podívám se na oba muže. "Tak jako tak, měli bychom si máknout," řeknu nakonec, připraven odejít a projít si všechny složky tak podrobně, jak to jen jde.

Vypravěč - 11. prosince 2014 09:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Základna v Kábulu, Afghánistán "Neznám přesná čísla, pane, ale řekl bych, že ne více než obvykle," ujistí tě voják za volantem humvee, když vyrazíte od ranveje směrem ke skladu s výzbrojí. Cestou vás ale zastaví čtyřicátník v černém obleku doprovázený dvěma vojáky se samopaly. "Agente Lebowski," dojde muž k okýnku, které otevřeš, abys ho slyšel. "Zdravím. Divize už nás informovala o vašem příjezdu. Jsem agent Carl Dorf, velím operacím CIA v Kábulu," pozdraví tě, mávne průkazem CIA a podá ti ruku. Nejspíš tu není moc dlouho, protože ho vůbec neznáš. Jeho předchůdce byl z tvrdého těsta, ale kvůli vykouřené krabičce denně trpěl dýchacími obtížemi. Tak jako tak, všichni agenti CIA v Kábulu se Dorfovi zodpovídají. Krom tebe, vaše zvláštní divize stojí stranou celé této hierarchické šarády.

Vypravěč - 11. prosince 2014 10:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Myslím, že měli armádní výcvik," pronese Gordy. "Myslím tím skutečný výcvik zvláštních jednotek, ne to, že si dvakrát zašli na paintball. Pokud soukromý sektor, pak možná bývalí vojáci, jinak bych ale nevylučoval ani možnost zapojení cizích vojáků. V nejhorším případě dostali tip přímo Rusové..," maluje Gordy čerta na zeď. "Dobrá pánové, tak začněte," kývne hlavou ředitel FBI. "Agente Gordone, tryskáč vám odlétá za deset minut. Agente Suttone, nevyužívané kanceláře Kongresu jsou vám k dispozici," instruuje váš ředitel než si s ním podáte ruku a vyjdete ven. Tam si s Gordym pevně stisknete předloktí, popřejete si hodně štěstí a vydáte se každý za svým úkolem. V jedné z kanceláří se usadíš do křesla a vytáhneš složky. Jack Mayers Pozice: Generálporučík armády Spojených států Věk: 68 let Minulost: Narozen ve státě Ohio, od mládí v USAF. Mnohokrát vyznamenaný bojový pilot, vypracoval se až do generálního štábu. Jako generálmajor se podílel na plánování spousty černých operací Delta Force, po operaci Geronimo povýšen na generálporučíka. Hlavní koordinátor této utajované akce, jediný člen generálního štábu, který věděl o bombách v Turecku. Rodina: Manželka Mary, dcera Sandra, vnuci Michael (18) a Roger (12) David Brown Pozice: 2. náměstek ředitele NSA Věk: 38 let Minulost: Narodil se v Miami na Floridě, vystudoval státní střední školu a potom nastoupil na vysokou. Z té ale odešel už v prvním ročníku a ve dvaceti letech vstoupil do NSA jako analytik. Ve třiadvaceti se stal zvláštním agentem. Díky své vysoké prověrce se můžeš podívat, na čem všem pracoval. Samé tajné operace různé důležitosti, získal soustu ocenění, několikrát byl vyznamenán. V pětatřiceti usedl zpátky za stůl vrchního analytika NSA a v sedmatřiceti ho nynější ředitel jmenoval svým druhým náměstkem. Rodina: Manželka Doris, bezdětný Richard Davies Pozice: Poradce Pentagonu Věk: 54 let Minulost: Narozen v Kentucky. Od mládí voják, dlouholetý člen Rangers. Ve čtyřiceti opustil s poctami armádu v hodnosti nadporučíka, když přijal teplé a dobře placené místečko poradce v Pentagonu. I tady se vypracoval a patří nyní mezi hlavní opory generálního štábu. Podílel se i na plánování operace Geronimo. Rodina: Manželka Victoria, sedmnáctiletá dcera Laura Larry Blueman Pozice: Agent CIA Věk: 35 let Minulost: Blueman se narodil ve Velké Británii, v Birminghamu. S otcem se přestěhoval do Států po smrti matky, když mu bylo sedm. Zvláštním agentem CIA se stal ve dvaadvaceti, působil na několika důležitých misích, kde získal vynikající hodnocení. Má klasickou prověrku zvláštního agenta CIA, stupeň šest, ale pro tuto operaci dostal zvláštní výjimku na stupeň devět. Není to obvyklé, ale Blueman působil v Turecku, kde rozbil hned několik nebezpečných teroristických buněk. O bombách se stejně dozvěděl. Rodina: Svobodný, bezdětný Poznámka: Vyšetřován Kongresovým výborem pro údajné zabití dvou civilistů v Bagdádu. Obvinění zamítnuto. Chin Lang Pozice: Major Rangers Věk: 36 let Minulost: Narodil se v New Yorku, rodiče jsou původem z Číny. Vystudoval soukromou střední školu a pokračoval přímo na Westpoint. Vyšel z něj s mnoha oceněními pro nejlepšího studenta a vítěze soutěží v běhu, střelbě i zápasu. Už v hodnosti poručíka byl po přijímacím řízení přijat k Rangers a po několika misích byl vybrán do Delta Force. Jeho výčet operací je impozantní, několik společných akcí Delta Force se SEAL týmem six, spousta černých operací, partyzánská činnost, protiteroristické akce.. Ve čtyřiatřiceti kývnul na povýšení do hodnosti majora a vrátil se zpět k Rangers, kde nyní velí operacím. Rodina: Svobodný, bezdětný Poznámka: Stanul před vojenským soudem pro neuposlechnutí rozkazu v roce 2012. Dohoda s prokurátorem, povýšení do hodnosti majora, opuštění Delta Force a doživotní konec s povyšováním.

Anthony H. Sutton - 11. prosince 2014 13:45

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Dál už nemluvím, jen se ještě zeptám, kdy operaci začali plánovat a odkud to vzešlo a po rozloučení se odebral do jedné z volných kanceláří, kde jsem se začetl do složek. Rozložil jsem si je na stůl, vytáhl si svůj bloček s tužkou a začal si psát poznámky. ***** Zjistit veškeré komunikační aktivity jednotlivých účastníků krátce před i po akci až do chvíle přepadení. Také zjistit komunikační aktivity po krádeži bomb. Zjistit veškeré aktivity jednotlivých členů. Prošetřit možná spojení s radikálními skupinami apod. LtG. Mayers - možné vyhrožování rodině, jiný profit, prošetřit vztah s rodinou Brown - prohlédnout předchozí mise, zjistit vztah s manželkou, jiný profit Davies - možné vyhrožování rodině, vztah s rodinou, jiný profit Blueman - jiný profit, znovu prošetřit obvinění, jak se dozvěděl o bombách? Lang - jiný profit, podívat se jaký rozkaz neuposlechl ***** Chvilku jsem jen sledoval své zápisky, ťukal jsem tupým koncem tužky do bločku a znovu a znovu projížděl spisy. "Nátlak, vidina zisku, či snad člověk zhrzený svou vládou?" přemítám nad motivy. Každopádně by stálo za to zjistit, jak probíhala mise kousek po kousku, od chvíle, kdy vzešla potřeba bomby přesunout, přes naplánování samotné akce, krádež až doposud. Musíme zjistit, s kým vším jednotliví členi plánovacího týmu od chvíle, kdy byli přizváni, mluvili a o čem. Nebude to zrovna jednoduché, ale musí se to zjistit. Doufám, že mě Gordy bude informovat o svých nálezech, stejně jako já o jeho. Zavřu jednotlivé složky, poskládám je na sebe a přitáhnu si bloček. ***** V první řadě zjistit komunikaci všech členů - hackeři Projít jednotlivé členy - vztahy s rodinou - důvěra k vládě - historie - finanční stav ***** "Tak jo, jdeme na to. Hm... Sophii využít nemohu. Naštěstí nemá Divize jen ji," povzdechnu si a trochu se zapřemýšlím. Volat by nebylo bezpečné, takže to vezmeme osobně. Tudíž se sesbíráme a zamíříme zpět do Langley.

Vypravěč - 11. prosince 2014 16:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Začali jsme to plánovat zhruba před třemi měsíci, protože za pár týdnů má na základně v Astaně začínat velké společné cvičení USAF a tureckých vzdušných sil," odpoví ti ředitel FBI. "Jednoduše jsme nechtěli mít bomby na základně plné Turků." Po přemítání v kanceláří se vydáš zpět k autům a v prezidentské koloně se necháš odvést zpět do Langley. Dvě a půl hodiny cesty přemítáš nad případem a děláš si poznámky, při výjezdu ani nevnímáš rajčata, která brzy uklidí stěrač. Langley Na ústředí začneš okamžitě úřadovat. Vyžádáš si pět hackerů s vysokou bezpečnostní prověrkou a každého nasadíš na jednoho podezřelého. Prozradíš jim jen, že se možná dopustili vyzrazení přísně tajných operací a ať hledají cokoliv podezřelého. Na jejich komunikace ovšem není nic zvláštního, ani u jednoho. Před akcí volali rodině, přátelům. Přátele si necháš také prověřit, ale ani na nich není nic divného. Všichni volali na jedno číslo v Turecku, jedná se o Honorárního konzula USA v Istanbulu. Toho má na seznamu Gordy. Po akci začali telefonovat ostošest na nejrůznější čísla, ministerstvo obrany, ústředí CIA, FBI, NSA... Jako první začal Mayers, ostatní se k němu přidali asi za půl hodiny. Podle seznamu hovorů se navíc zdá, že je Mayers všechny informoval osobně a on sám byl informován přímo od Honorárního konzula. Prošetřit vztah s rodinou přes počítač není tak snadné, ale aspoň základní přehled ti hackeři dají. Mayers se jeví jako spokojený otec a dědeček, hraje golf s oběma vnuky, s dcerou jezdí pravidelně na ryby. Máš i druh člunu a kde kotví. Co všechno se dá zjistit když jsi v CIA... Brown už na tom tak idylicky není, s manželkou se nyní rozvádí kvůli jeho nevěře. Bydlí u milenky Judith. Její záznamy vypadají, že to je naivní studentka vysoké školy ekonomické, třetího ročníku. Pas i občanka sedí. U rozvodu možná Brown přijde o spoustu peněz, což by mohl být motiv, ale na žádném jeho účtě ani na účtě nikoho z jeho okolí neproběhly žádné podezřelé transakce. Na druhé straně je z NSA, dobře ví, jak to chodí. Davies je jako táta z reklamy na domácí pohodu, což se dozvíte hlavně z facebookového profilu jeho sedmnáctileté dcery Laury. Je to hezká blondýnka a roztleskávačka, trvá to trochu déle, protože musíš hackera několikrát upozorňovat, aby se soustředil na svou práci. Ta holka sdílí denně spoustu fotek, s kamarády, přítelem i rodinou. Podle fotek panuje doma pohodová atmosféra. Zajímavý je ovšem Lauřin přítel Greg Johnson, dvacet let. Odseděl si rok ve vězení pro mladistvé za krádež auta. Blueman evidentně není žádný králiček. Před vyšetřováním Kongresem si ho několikrát předvolala i komise CIA, hrubost k podřízeným, nerespektování autorit, překračování pravomocí. Dva neozbrojené civilisty prý chladnokrevně popravil během mise v Bagdádu. Jediným svědkem byl jejich syn, drogově závislý. Blueman všechno popřel a Kongres to nakonec shodil ze stolu. Už nemá ani jednoho rodiče, otec mu zemřel v jeho dvaadvaceti na infarkt. Má přítelkyni Daisy, která vypadá v pořádku. Učitelka na základní škole, dvaatřicet let. O bombách se dozvěděl během jedné mise v Astaně. Podezíral velitele základny z možné korupce a vloupal se do jeho kanceláře. Korupce se nepotvrdila, nicméně vážné otazníky zůstaly. Gordy se bude o velitele základny určitě hodně zajímat. Tak jako tak Bluemana chtěla armáda vidět přísně potrestaného, nicméně CIA se za něj postavila. Chin Lang je nositelem Medaile cti, kterou získal na misi v Iráku, zachránil celou leteckou základnu před teroristickým útokem s nasazením vlastního života. Schytal dvě kulky do hrudi. Každým coulem se zdá být chlapem, který si to ocení zaslouží, sbíral medaili za medailí. Neuposlechnutím rozkazu zastavit střelbu na povstalce zachránil život celé jednotce. Možná záslužný čin, ale v armádě je neuposlechnutí rozkazu nepřípustné. Hrozily mu roky vězení, dohodou s prokurátorem se jim vyhnul, ale rozplynul se mu sen dostat se do generálního štábu. Po návratu do Států jednou podstoupil protialkoholovou léčbu. Bydlí s rodiči v prostorném domě. Všichni až na Browna nemají žádné finanční potíže, vedou si naopak nadprůměrně. Ovšem to neznamená, že si nemusí chtít o pár desítek miliónů přilepšit. To je vše, co ti hackeři zjistí. Více ti může dát až rozhovor s těmito muži či jejich spolupracovníky nebo blízkými.

Sophie Mazon - 11. prosince 2014 20:27

odpočinek Kathy Souhlasí s mojí volbou restaurace a pak se opravdu vydá k motorce. Já naopak sedám za volant své Chevelle. Hodně jsme si toho spolu prožili a jen tak se jí ani nikdy nevzdám. Hned po usednutí startuji motor a pak vycouvám z místa. To už slyším naskočení motorky a tak jen s mrknutím do zrcátka vyjíždím z parkoviště. Několik bloků se krotím, ale hned jak se dostaneme dál od CIA, tak trochu zrychluji. Je to divný pocit, sledovat v zrcátku, jak se Kathy na motorce naklání v zatáčkách a trvale se mi drží. Z jedněch, snad posledních, semaforů zkouším její pozornost – jakmile padne zelená, prošlápnu plyn a auto vyletí vpřed mnohem svižněji než dosud. Podobným tempem pak dojedu až k závodnímu okruhu za městem. Není to nic velkého, ale mají tu občerstvení a jednu dílnu, kde moji staří přátele staví auta. Tady můj příběh s Chevelle začal. Zastavím s oblakem prachu u občerstvení, které je v plechovém kvádru o rozměrech přibližně deset na dvacet metrů. „Máš bod za jízdu.“ pochválím Kathy, že se mi neztratila. ××× Trať ××× ××× občerstvení ××× ××× Chevelle ×××

Kathy Van Derek - 12. prosince 2014 16:51

U závodní dráhy Sophie Jízda byla požitkem, i když to není tak rychle jak bych chtěla, přeci jen, se zdá že Soph si cestu užívá stejně jako já, na jedné křižovatce mám pocit, že na mě zkouší nějakou lumpárnu, ale motor zaduní a já s rozkošnickým úsněvem sleduji Soph až na místo, kde prohodí poklonu na téma jízda. No myslím, že si nemáme co vyčítat, taky nejsi žádná tuctovka co drží volant, na tachometru třicet a v očích smrt. Rozhlédnu se kolem a souhlasně přikývnu, super místo, máš k tomu tady vztah? No každopádně, mám žízeň a hlad, takže čekám co mi doporučíš .

Princ Walter - 12. prosince 2014 20:43

Jedeme na Havaj Martin Konečně jsem dostala možnost dostat se ze základny. Já a zástupce našeho šéfa jsme se měli vydat najít ampulky. Přikývla jsem na jeho rozkaz a vyrazila jsem za ním. Cestou tam mi řekl, kam letíme. Usmála jsem se. Havaj... zasnila jsem se a poté jsme dorazili do zbrojnice. Chvíli jsem koukala jak se vybavuje zbraněmi. Poté jsem se také začala vybavovat. Samozřejmě neprůstřelnou vestu a pár dalších zbraní. On začal s někým mezitím mluvit. V neposlední řadě také něco na blízku. Nůž, nejlépe hodně naostřený. Po mém nachystání jsme vyrazili na letiště. V našem tryskáči jsem si dala džus. Ty jo, takovej luxus jsem si neužila hodně dlouho... pomyslela jsem si, když jsem upíjela ze sklenice mého džusu. Cestu trávím hlavně tím, že něco hledám na internetu nebo tak něco. Prostě si krátím dlouhou chvíli.

Čínské císařství - 14. prosince 2014 18:03

soukromá zpráva od Čínské císařství pro KIA Aha místní náčelník a ten průkaz by si mohl odpustit. Pokud by chtěl upoutat ještě víc pozornosti, mohl by nosit tričko s nápisem CIA. Jo pořád jsou na světě místa, kde vás do tajného úkrytu agentury odveze každý taxikář. "Lebovski, těší mě." Podám mu ruku. "Jelikož víte, proč tun jsem a kdo jsem, bude to všechno jednodušší. Já se teď zajdu převlíct, ať sem trochu víc zapadnu. Potom vyzvednu majora Breeche a půjdeme se někam najíst. Budu velice rád, když se k nám připojíte. Můžeme probrat celou věc v nějaké pohodlné čajhaně. V Zelené zóně byla taková bezpečná a pohodlná místa" Při představě eráru strýčka Sama se mi dělá nevolno, ale zelený čaj, zeleninový salát a pečený beran, nebo něco jiného z místní kuchyně. To je úplně jiná představa.

Vypravěč - 15. prosince 2014 12:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Honolulu, Havaj Po několikahodinovém a velice pohodlném letu v soukromém tryskáči CIA vystoupíte na letišti v Honolulu v sekci určené soukromým letům. Tady už na vás čekají dvě obrněná auta s týmem SWAT. CIA neponechává nic náhodě, když s vámi posílá dvě auta, obvyklé je jen jedno. Pro vaši přepravu je určen černý mercedes. Nastoupíte, rozžhnete majáčky a swat vyrazí za vámi. Míříte k hotelu Halava, pokoj 138 je cílem. Během chvíle jste u hotelu, policie všechno uzavře a zásahovka vrazí dovnitř. Pošlete ven recepčního a stoupáte k pokoji 138. Část týmu po požárním schodišti, část po klasickém, výtah zablokujete. U cílového pokoje zásahovka vyrazí dveře, hodí flashbang a naběhne dovnitř. Policisté si chtějí před agenty evidentně šplhnout, protože akce je naprosto učebnicová. Chybí jen ta část se zadržením pachatele, protože ten v pokoji není. Nechal tu své osobní věci, kufr s oblečením, kartáček v koupelně. Ale doklady a ampulka nikde.

Sophie Mazon - 16. prosince 2014 13:57

odpočinek Kathy „Díky.“ zasměji se. Vím na které lidi naráží a ani já je na silnici zrovna ráda nepotkávám. Nejlepší však je, že oni nazývají ostatní za blázny a sebevrahy. „I tak se to dá říci.“ řeknu lehce zamyšleně když zmiňuje otázku vztahu k místu. „Strávila jsem tady dost večerů, kdy jsem rodičům tvrdila, že dělám u kamarádů úkoly. A taky jsem tu utratila docela dost peněz za auto...“ rozpovídám se, ale pak se zarazím. O penězích, které jsem tady utratila by nebylo nejlepší mluvit. Přeci jen, peníze za moje hackerské záliby nebyli úplně čisté.... „Nazdar.“ řeknu na pozdrav když vejdu. Místní mě totiž okamžitě poznali a žena za pultem mě radostně přivítala. „Dej si domácí burger, je jedním z nejlepších v okolí.“ radím celkem nahlas Kathy. Majitelka podniku se zasměje a rozzáří. „Dva burgery? A co si dáte k nim? Sophi Colu a vy? Máme pivo, víno a zásobu z produkce coca-coly, manžel u nich zaváží a tak jsme museli kývnout na spolupráci.“ ptá se na objednávku a rovnou připojuje nabídku.

Kathy Van Derek - 16. prosince 2014 19:25

Pohoda v restauraci Místo je opravdu příjemné a jak se zdá Soph je tady známá, když vidím že téma utracených peněz ji není příliš příjemné, nevracím se k tomu. Každý má nějakého kostlivce ve skříni a mě do toho nic není, pokud by se chtěla svěřit nebo si jen pokecat, udělá to. Nad výběrem jídla se pobaveně usměju, no pokud tady dělají tak dobrý burgr jak bych mohla odolat, takže jasný a nebudu trhat partu, dám si taky colu...děkuji. Pak se pohodlně usadím a vyhlédnu ven, jezdí se tady ještě závody? Docela bych si zazávodila, tedy....můžou na dráhu i motorky? Jak je to dlouho co jsem jela závod? No...asi od smrti Sama, přes tvář mi přelétne stín jak se ztratím v myšlenkách.

Martin Nickelsen - 22. prosince 2014 20:39

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Hon na Poláky Uplynula asi jedna třetina dne a my jsme zrovna přistávali na hlavním letišti v Honolulu. Náš let měl pochopitelně tu nejvyšší prioritu, takže jsme nemuseli čekat a zbytečně kroužit. Po cestě jsem se na webu dozvěděl celkem zajímavé věci. Je to zajímavé, když vidím ty nevědomé lidi. Ani neví, že za chvíli může být z většiny z nich pouze zápis v databázi. Téměř hned u tryskáče na nás čeká Havajský SWAT. Tak se ukažte, hoši. Jsem na ně celkem zvědav. Už jen kvůli své minulosti. A nebojte. Já si najdu i tu nejmenší chybičku. Pomyslím si, zatímco vystupuji z letadla a přecházím do auta. Po nějak krátké době jsme dorazili do hotelu Halava, ve kterém, podle našich informací, by měl bydlet ten Polák. Snad se nic nepodělá. Hotel je během chvíle uzavřen a my vtrhneme dovnitř. Následuje menší makačka po schodech a samotní vtrhnutí do pokoje. Granáty, řev a zároveň ticho, to vše je na místě. Jenom ten Polák ne. Sakra. Odešel nalehko. Moc dlouho to není. Stihl pobrat jen doklady a tu ampulku. Nebude daleko. Letiště ale taky není daleko. Proto musíme konat rychle. Jakmile vidím, že tady ten hajzl není, ihned beru mobil a volám na velitelství hlavního letiště. Tam jim rozkážu, aby ihned zrušily všechny odlety až do odvolání. To samé udělám s přístavy. Tak... To by ho mělo udržet na tomhle ostrově. A teď ho jen najít. Na policii pošlu jeho fotku. To by ho mělo najít. Taky bychom sem měli pustit nějaké ty vyšetřovatele, aby to tady prozkoumali. Chlapy ze SWATu odvolám a trochu je pochválím za pěknou akci. Nezbývá snad nic jiného, než v autě čekat na telefonát od policie.

Sophie Mazon - 22. prosince 2014 21:35

dráha Kathy „Takže dvě coly a dva burgry. Budou během několika minut.“ řekne radostně majitelka a odejde za bar, kde se nachází i takový trochu větší kuchyňský kout. Já s Kath si sedneme u francouzského okna směrem k dráze. Díky vyvýšené pozici vidíme přes svodidla až na startovní čáru. Trať je to stará a tak tady chybí jakákoliv světelná signalizace. Co si pamatuji, tak tu závody vždy startovali pistolí a nebo vlajkou. „Nejezdí, je to už pár let, co se tu jelo něco většího než souboj zdejších ... frajerů. Co vím, tak je dráha volně k použití, tohle místo živí tenhle bufet a zdejší garáž. Vlastně bych se pak měla dojít podívat, jak se jim daří...“ vyprávím a pohledem vyhledám starý obrázek na stěně, kde je auto v plamenech. Ne, není to můj otec ani bratr. Vlastně jsem toho řidiče ani neznala, ale znám člověka, který to auto stavěl. To on mě učil věci o autech a to on ze mě měl vždycky srandu, když jsem vytáhla počítač. „Po jídle si můžeme dát kolečko.“ navrhnu raději s úsměvem a s pohledem upřeným skrze okno na dráhu.

Anthony H. Sutton - 07. ledna 2015 16:36

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley Pozorně jsem sledoval informace, které mi podávali hackeři a zapisoval si vše důležité. Nikdo z nich nevypadal jako podezřelí, ale všichni to byli zkušení chlapíci a určitě věděli, jak to chodí. "Dobře tedy. Vytáhněte mi výpisy ze všech účtů co mají oni, jejich rodiny a nejbližší přátelé za poslední půlrok až dodnes. To samé s komunikací. Také chci vědět, kde všude byli. Sledujte kreditky, elektronické podpisy, všechno. Chci vědět, co si za poslední tři měsíce koupili, komu napsali, kde byli a kolik peněz jim přiteklo a odteklo. Hoďte jim do počítačů sledovací vir, chci znát jejich veškerou komunikaci, chci vědět o všem. Až to budete mít, hoďte to do nějakého vysoce zabezpečeného notebooku, který je bez síťovky," řeknu hackerům, nechám si ještě vytisknout vše, co doposud našli a zamířím do své kanceláře. Tam si udělám kafe a pustím se do podrobného procházení všeho, co mám.

Kathy Van Derek - 08. ledna 2015 08:49

U dráhy Jídlo je na stole během chvíle a burgry jsou opravdu fajn, celá atmosféra toho podniku je taková...milá, domácká, je vidět že Sophie se tam cítí velmi dobře. Na chvíli zavzpomínám na své dětství, ale pak se raději vrátím do přítomnosti. Hm, mám to brát jao výzvu? Ty v autě já na motorce? Závod? To zní velmi lákavě, takže proč ne, i kdyby jen proto abych nechala svého miláčka pořádně předvést co umí, ve městě to moc nejde. Podívám se z okna a pohled je to parádní, tady se opravdu dá vymáčknout ze stroje pořádná rychlost, Soph jestli chceš dojdi si za kámošema do garáže, já dojím a počkám na tebe, neboj, jsem velká holka a sama chvíli vydržím.

Sophie Mazon - 10. ledna 2015 17:45

jídlo Kath Ujídám burger, když je na stole otázka výzvy a závodu. Chvilku na ní koukám a přemýšlím. Ale auto proti motorce? „Mám pocit, že proti motorce nemá šanci snad žádné auto. Tudíž jako závod radši ne.“ Dojídám svůj burger a sleduji prázdnou dráhu. Co si pamatuji, tak takovýhle klid tu nikdy nebýval. Napadá mi snad tucet možných důvodů, proč zrovna nikdo nejezdí. Asi si Kath všimla mého zamyšlení a tak mě sama popostrčí. „Ehh, tak dobře. Až uvidíš auto na dráze, tak se ukaž.“ řeknu jí a odejdu od stolu. Cestou ještě platím za jídlo obou. Nová práce celkem nese a tak se nějak si myslím, že se v mém rozpočtu jeden burger navíc rozhodně ztratí. Nastartuji auto a popojedu pár desítek metrů ke staré garáži. Vrata jsou napůl otevřená a jakmile uvnitř zhlédnu známou tvář, zaraduji se. Pořád tu je vše při starém. Pozdravíme se, chvilku si povídám s Lukem povídám o tom, co je nového. O práci však neříkám ani slovo. Práce pro stát tu většině nezní moc lahodně, ale to v zásadě ni mě. Jsem tam z donucení – neměla jsem na výběr. Teprve po čtvrthodině si vzpomenu na Kathy, která ještě pravděpodobně sedí u stolu a čeká. Omluvím se s tím, že si dojdu objet dráhu. Odpovědí mi je jen smích a pak poznámka, že jsem to už určitě zapomněla, jak dlouho jsem tu nebyla. To nechávám bez odpovědi. Vracím se kousek zpět k bráně v hrazení, rozhlédnu se načež vyrazím na dráhu. Nikde nikdo a tak si té prázdné dráhy užívám, než se objeví Kath.

Vypravěč - 10. ledna 2015 17:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul - čajchana Dojdeš si do skladu a převlékneš se do něčeho trochu méně nápadného, stejně jako major Breech i agent Dorf. S Breechem se pozdravíte jako staří známí, kterými taky jste, a pak zamíříte mimo základnu do čajchany v zelené zóně. Doprovází vás dvojice agentů CIA, také v civilu, kteří budou sedět u jiného stolu a dávat na vás pozor, Dorf si je vymínil. V čajchaně projdete kolem pulru u dveří, opláchnete si ruce a posadíte se ke stolu, nebo spíš ke stolečku s židličkami. Sedli byste si možná na pódium se spoustou měkkých polštářů, ale tam je celkem dost plno. Uprostřed místnosti na dobře viditelném místě je televize, kde zrovna hraje Smrtonosná past, zvuk je ale značně ztlumený. "Takže, podplukovníku..," osloví tě Breech. "Nebo zvláštní agente?" zeptá se s pousmáním. "Zmínil jste, že se jedná o Ahmeda Salaema. To je tady celkem pojem. Není úplně na špici potravního řetězce, ale drží se těsně pod ním..." Na chvíli jste přerušeni příchodem úslužné obsluhy. Breech s Dorfem si objednají čaj a Breech k tomu ještě i firni. Dorf vypadá v čajchaně trochu nesvůj, je nejspíš zvyklý trávit čas na základně se spoustou agentů k ruce. Jakmile se objednáte, obsluha odejde.

Vypravěč - 10. ledna 2015 18:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Po návratu z mise jsi dočasně vyřazen z aktivní služby. Tušil jsi, že tvá nechuť ke střelným zbraním by mohla být občas na obtíž, ale nečekal jsi, jaký to bude problém už na první misi. Viděl jsi, že už v letadle psal Anthony report a potom ho poslal Bossovi i několika nejvyšším velícím agentům. Kdo ví, jak misi shrnul, každopádně špičky Divize se rozhodly tě dočasně postavit mimo. Alespoň ale neřekly, že jsi okamžitě vyřazen z Divize a přesunuješ se do kanceláře... Zatímco ostatní odjeli pátrat po ampulkách nebo už dostali zadání dalších misí, ty zůstaneš ve svém domě/bytě v Langley. Máš tři dny volno a potom slyšení u kontrolního výboru CIA. Na něm to vypadá jako na koberečku ve sborovně, čtyři a čtyři ženy, většinou ve věku čtyřicet až padesát let. Je to zvláštní směska, muži se děli na dva evidentně vysloužilé agenty, co se ještě udržují ve formě, a dvě kancelářské krysy, ženy jsou vesměs všechny trochu při těle. Jedno místo zůstalo volné, protože víš, že Kontrolní výbor CIA má devět členů. Všichni členové výboru mají nejvyšší stupeň prověrky i utajení, dozorují všem oddělením CIA včetně Divize. Když se objevíš v místnosti, postavíš se v obleku před stůl, za kterým členové výboru zasedají, a počkáš, než se tě táží. Po pár normálních dotazech na tvou minulost se výbor dostane přímo k tomu, co se stalo a vyzvou tě, abys jim vyložil vlastními slovy, proč mohlo být nebýt neprůstřelné vesty už při první akci Divize o agenta méně a proč z toho ostatní z velké části viní právě tebe.

Vypravěč - 10. ledna 2015 18:29

soukromá zpráva od Vypravěč pro Honolulu, Havaj Letiště ani přístavy z tebe nejsou zrovna nadšení, ale jen co si ověří tvoje pověření, nemají na výběr. Mezinárodní letiště v Honolulu je uzavřeno, letadla mají zákaz vzlétnout, ty, co už vzlétly, musí zase přistát. Zároveň jsou pozastaveny stovky letů po celém světě s cílem nebo mezipřistáním na Havaji. Guvernéra Havaje nejspíš trefí šlak, ale imunita a prostředky, jakými Divize disponuje, způsobí, že jediné, co může dělat, je tiše skřípat zuby. Do domu pak naběhne hromada techniků a vyšetřovatelů HPD a vy s Grace se tak můžete posadit do auta a čekat na informace od policie. Na Warowskeho byl zároveň vydán mezinárodní zatykač nejvyšší priority, což znamená, že jakmile se kdekoliv na Havaji objeví na ulici, budete o tom vědět. Máte pod palcem všechny kamery, veřejné i soukromé, a stovky očí. Vzlétly i vrtulníky s termovizí a policisté pročesávají džungli na ostrově. Ale zatím pořád nic.

Vypravěč - 10. ledna 2015 18:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Ústředí CIA, sektor Divize, kancelář velitele týmu alfa Dojdeš k sobě do kanceláře a zavřeš se v ní. Vlastně jsi ve své kanceláři skoro ještě nebyl, takže si ji nejprve krátce prohlédneš. CIA rozhodně udělala vše proto, aby byla co nejpohodlnější a zároveň zdůrazňovala sílu tvé funkce. Máš prostornou kancelář se dvěma místnostmi, v té první je stůl s rychlým počítačem, pohodlná židle a před stolem dvě křesla. Pak tu máš pohovku, na stěně plazmovou televizi, ledničku, kávovar, pár moderních obrazů, několik knihovniček. Za stolem je vstup do ložnice se skříní na oblečení, velkou postelí a koupelnou. Máš stejně velký kancl jako Gordy, akorát před tvými dveřmi nestojí ty otravné gorily. Teď máš ale práci, takže sotva si rychle prohlédneš, co za komfort pro tebe CIA připravila, dáš se do práce. Uděláš si kafe a posadíš se ke stolu. Následně přestaneš vnímat čas a sledovat hodiny, zabereš se do tlustých složek všech pěti podezřelých, které sis nechal přinést z nejzabezpečenějších trezorů ze spodních pater Langley. Budova CIA je samozřejmě jako ledovec, nad zemí má pouze svou část. Všechny složky jsou obsáhlé čtení, ale ty je chceš přelouskat. V ledničce máš dostatek jídla, abys nemusel z kanclu vycházet ani kvůli hladu, a máš to také záchod. Ideální kancelář pro dlouhé přemýšlení. Bohužel ani po důkladném prostudování spousty materiálů nejsi viníkovi o nic blíže. Všechno to jsou muži, co zabíjeli pro Spojené státy a byli pro ně připraveni zemřít. Dokonce ani finance Browna nejsou v tak mizerném stavu, jak sis myslel. Přestože ho žena u rozvodu nepochybně oškube, spoustu jeho majetku NSA přikryla a dostává velice tučné prémie, čímž si NSA snaží zachovat jeho loajalitu. Zrádce může být kterýkoliv z nich. Bohužel, ani hackeři nepřijdou s nějakou bombastickou zprávou. Finance všech mužů i jejich rodinných příslušníků a blízkých přátel vypadají úplně normálně, shodují se s výplatními páskami i daňovými přiznáními. Mrkneš na hodinky, je poledne následujícího dne.

Roger Cox - 10. ledna 2015 19:01

soukromá zpráva od Roger Cox pro Langley, Virginie Vyřadili mě z aktivní služby. I přesto, že to jistě byla vysněná práce pro každého agenta, nebylo to pro mě. Tenhle tým mi přišel spíš jako zásahová jednotka. Nejsem ten typ, co si vezme zbraň a jde vystřílet Petrohradskou mafii. Já pracuji decentně. Nemám problém se zabitím svého cíle, ale udělám to hezky potichu a ne, že vystřílím plný hotel jeho přátel. A takový přístup dle mého měl ten tým. Rychle zaběhnout do hotelu a všechny zabít. Já bych si počkal někde u baru, až cíl půjde, tiše bych ho sledoval. Když bych poznal správnou příležitost, zabil bych ho. Jejich způsob mi přijde maximálně amatérský. Ale samozřejmě jsem vyřazen ze služby já proto, že jsem zběsile nestřílel na všechny strany. Jsem předvolá před kontrolní výbor. Nic jiného jsem ani nečekal. Teď mě buď pošlou do kanceláře, nebo úplně vyhodí. Už se opravdu těším na třídění papírů. Musím jim dokázat, že to nebyla má chyba. Že prostě měli počítat s tím, že já střílet nebudu. Předstoupím před kontrolní výbor, kde jen s nad dva ze zasedajících byly někdy v terénu. Zbytek jsou pracovníci z kanceláře. Tak tady se budu těžko obhajovat... Nejdříve se mě zeptají na minulost a na Operaci "Worm". Na vše jim přímo odpovídám. Vypadám naprosto v klidu. I přesto že většina lidí by se zde možná potila, já se dokážu uklidnit a vypadat úplně normálně, nestresovat se. Zeptají se mě na průběh mise a kde se podle mne stala chyba. "Měli jsme za úkol dostat jistého Pattersona, který měl v plánu koupit od Rusů pravé neštovice. Do Petrohradu jsme nepřijeli příliš brzo a Pattersona jsme museli dostat rychle. Můj velitel samozřejmě věděl, jak jsem byl cvičený. Přesto mě tam poslal. S agentem Johnsem jsme se dostali k jeho pokoji. Dostali jsme pokyn k započetí akce. Johns se rozhodl pro trik s hotelovou službou. Nebylo mi povoleno jít první, tak šel Johns. Ve dveřích se objevil dost silný už. Johns se ho pokusil dostat ranou do krku, ten ale uhnul a Johns pokračoval za něj. Tam už ho ale strefil Patterson. Musel jsem si poradit s větším a silnějším protivníkem, nestihl jsem zahlásit, že Johnsna sejmuli. I přesto, že byl muž ve dveřích větší a silnější než já, díky mému výcviku se mi podařilo zkroutit mu ruku tak, abych se s jeho pomoc mohl krýt. Když se mě snažil přehodit, přiběhl tam velící agent Sutton a zastřelil ho. Dostali jsme i druhou Pattersonovu gorilu. Patterson se schoval za postel a velící agent Sutton s ním jednal. Najednou Patterson vyskočil zpoza postele a začal střílet. Já s agentem Suttonem jsem ho strefili a Patterson zemřel. Stihnul ale ještě jednou dostat Johnsna do hrudi a mě to škráblo rameno. Jedinou chybu, kterou jsem tedy dle mého udělal bylo to, že jsem nehlásil postřelení Johnsna. Měl jsem ale plné ruce práce Pattersonovi gorily. A agent Sutton to stejně zjistil a dostal se na místo včas. Takže velkou chybu nevidím ze své strany. Možná tam mohli dát lepšího střelce... Tohle nebyla akce pro mě..." Dokončím svůj monolog a čekám, zda se zeptají ještě na něco.

Anthony H. Sutton - 10. ledna 2015 19:12

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Tu kávu jsem si udělal asi třikrát, nebo čtyřikrát, už ani nevím. Složky byly obsáhlé, jak jsem čekal, nudné, jak jsem taky čekal, ale nic jsem nenašel. Všech pět se zdáli být čistí jak padlý sníh. Možná až moc. Když jsem dočetl poslední složku, přečetl poslední informaci, kterou mi hackeři sehnali, zaklapl jsem notebook, zavřel složku a unaveně si promnul oči a protáhl se. "Tak to vypadá, že budu muset navštívit každého z nich," znovu se protáhnu a trochu zazívám. Nakonec se zvednu z křesla, byť je sebepohodlnější, tělo mě stejně bolí, a zamířím ven z kanclu trochu se projít. Zajdu do kuchyňky, kde si uvařím další kafe a s kávou v ruce se jdu trochu projít po centrále, zatímco přemýšlím, jak budu pokračovat. "Zjistíme, jak je na tom Gordy," napadne mne, vytáhnu telefon a zatímco vyjdu ven z budovy na vzduch, naťukám na telefonu jeho číslo.

Vypravěč - 10. ledna 2015 21:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Zavoláš Gordymu a zeptáš se ho, jak je na tom on. "Přistál jsem na základně už před hodinou, ale už teď vím, koho si pořádně proklepnu. Velitel základny je příjemný jako vyrážka na prdeli. Třikrát kontroloval moje prověření a nakonec mi se skřípěním zubů povolil přístup ke složkám a odjel kamsi do města. Nechal jsem ho sledovat," vyklopí ti starý parťák ze SEALu. "Jinak k těm dalším dvěma zatím nic nemám, honorární konzul o bombách věděl už dlouho a organizoval různé vojenské konvoje nesčetněkrát. Co ty?" zajímá se Gordy i o výsledky tvého pátrání. Ještě když mluvíš, objeví se v zázemí týmu jeden agent od bezpečáků. "Pane, kontrolní výbor si vás za dvacet minut žádá v zasedačce," informuje tě. "Jedná se o agenta Coxe," vysvětlí ti agent a odejde.

Anthony H. Sutton - 10. ledna 2015 22:08

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Sotva se zeptám, Gordy začne mluvit. Upřímně, jsem rád, že máme zabezpečenou linku. V podstatě můžeme kecat o čemkoliv a nikdo o tom nebude vědět. Tedy, kdyby na to byl čas. "No, nechal jsem si proklepnout všech pět, před chvílí jsem dočetl poslední informace, co mi na ně vytáhli, ale všichni jsou čistí jak rukavice brigádního generála. Nikdo z nich nemá žádné větší finanční problémy, nikomu z nich nepřišel na účet žádný nezvyklý obnos financí, prostě nic. Skoro až mi to přijde divný. Mám v plánu je jednoho po druhém navštívit a pokecat si s nimi. Zatím bych to asi nejvíce typoval na agenta, nebo majora, ale nechci vynášet soudy dokud nebudu mít vše pořádně prolezlé," seznámím Gordyho s mou situací a když přijde bezpečák a řekne mi, že mě chtějí u kontrolního, jen přikývnu. "Nikdo z těch pěti nemá napojení na žádnou skupinu, prostě nic. Snad jen přítel poradcovo dcery má záznam, ale to nic nebude. Chci si ještě pořádně proklepnout toho od NSA, znáš je, všechny sledujou a sami moc dobře ví, jak ukrývat podezřelí aktivity... i když, to ví i agent," trochu zavtipkuji, abych ulehčil situaci. Dopiju kafe a zamířím zpět do kuchyňky, abych odložil hrnek. "No nic, musím na kontrolní, chtějí mě vidět asi kvůli Coxovi. Až něco najdu, zavolám ti. A pak mi dej vědět, jak s tím velitelem," rozloučím se s Gordym a jakmile típnu hovor, zamířím do zasedačky, kde sedí kontrolní a agent Cox. To bude zase vopruz, jako vždycky, když zasahuje kontrolní výbor.

Vypravěč - 10. ledna 2015 22:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginia "Pozvali jsme si agenta Suttona, aby nám i on řekl svůj pohled na věc," ujistí tě jedna z žen. Pak se ozve jeden z mužů, bývalý operativec. "Velitel samozřejmě dobře zná vaši specializace, stejně jako ji známe my. Věřte nám, že vždycky se na mise snažíme vybrat co nejvhodnější kandidáty a vy byste byl ideální kandidát na mise konající se na různých plesích a podobně. Občas je ale potřeba, aby tým pracoval společně a každý z agentů musí být schopný odvést svůj díl, nehledě na specializaci," upozorní tě člen kontrolního výboru. "Každý z vašeho týmu má nějakou specializaci, ale zároveň také všichni prošli zvláštními kurzy CQB a střelby, aby byli schopni zasáhnout jakkoliv. U takovéhoto špičkového oddělení jako je Divize potřebujeme, aby byli agenti zcela všestranní a plus měli skvělou specializaci, nikoliv měli pouze specializaci," upozorní tě. Pak se ozve žena. "Zvláštní agent Sutton už je tady, aby nám řekl, jak vidí zásah on. Prosím, počkejte venku v čekárně," požádá tě žena a ty zamíříš ven. Ve dveřích se mineš se Suttonem a posadíš se v ne dvakrát pohodlné čekárně. A tady můžeš jen uvažovat, co bude dál.

Vypravěč - 10. ledna 2015 22:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Ok, nějak to přežij, ty jejich slyšení jsou nudnější než debaty v Kongresu," popřeje ti Gordy. "Jasně, dám ti vědět, stejně jako ty dáš vědět mi, kdybys něco zjistil. Zatím zdar," rozloučíte se a ty schováš mobil zpět do kapsy. Pak se trochu upravíš, zapneš si horní knoflík u košile a dotáhneš kravatu. A pak můžeš vyrazit do zasedačky výboru. Ve dveřích se mineš s Rogerem, který během tvého slyšení bude čekat v nepohodlné čekárně, ve které už skončila kariéra nejednoho agenta. Vstoupíš do místnosti a postavíš se před masivní stůl, za kterým sedí osm členů výboru, devátá židle je prázdná. Jsou tu čtyři muži a čtyři ženy, jen dva z mužů byli někdy v terénu jako špičkoví operativci, zbylých sedm členů na to vždy dohlíželo od stolu, pokud víš. "Dobrý den agente Suttone," pozdraví tě jedna z žen. Všechny jsou mírně při těle a vypadají dost podobně. Trochu jako ropuší rodinka. Žena sevře tučnými prsty složku případu, na které vidíš papír, jenž bude pravděpodobně tebou psaný report o misi. "Už jsme měli možnost slyšet pohled agenta Coxe, nyní prosím vy, veliteli. Neptáme se, proč jste vyslal do akce zrovna agenta Coxe, ale na to, proč je podle vás hlavním viníkem. Podle něj jeho jedinou chybou bylo nenahlášení zásahu agenta Johnse, na což v danou chvíli prý nebyl čas."

Anthony H. Sutton - 10. ledna 2015 23:07

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Kývnu Coxovi, po tom, co se upravím a vejdu do zasedačky. "Madam," kývnu ženě na pozdrav a dojdu před stůl. Zběžně si prohlédnu přítomné a trochu otráveně mě napadne, že by měli začít cvičit. Hned na to mě napadne, jak může někdo, kdo nebyli nikdy v akci dohlížet na ty, co jsou v akci pořád. Pak ale zaženu myšlenky, protože žena promluví. "Agent Cox byl, stejně jako zbytek týmu, spraven o tom, do jaké akce jdeme a vědomě si nevzal s sebou svou zbraň a neprůstřelnou vestu. Spolu s agentem Johnsem byl vybrán na odstranění kupujícího a jeho doprovodu, převzetí peněz a následně převzetí ampulky od našeho cíle. I přes to, že dostali informaci, kdo je kupující, stále u sebe neměl zbraň a ještě požádal o vstup do místnosti, kde se cíl nacházel, jako první. Opakuji: neozbrojen a bez neprůstřelné vesty. Jeho požadavek jsem zamítl, první šel agent Johns. Popis akce jste dostali, takže víte, jak to tam probíhalo. Agent Cox nebyl patřičně vybaven na akci a nenahlásil zraněného kolegu. Navíc jeho střelecký výkon je velmi slabý. Kdyby měl vestu a svou zbraň, věřím, že by akce probíhala jinak, než proběhla," řeknu jim své a zmlknu, čekajíc další otázky.

Roger Cox - 11. ledna 2015 08:06

soukromá zpráva od Roger Cox pro Langley, Virginia "Jistě. Ne vždy se dá udělat, aby všichni agenti dělali jen to, co je jejich specializací. Když je ale moment překvapení na naší straně, vybíráme si místo, kde na cíl udeříme a agenty, které tam pošleme, dá se to jistě udělat tak, abychom co nejvíce uplatnili specializaci každého agenta. Jiná situace je, když na tým zaútočí nepřítel. To se potom specializace tolik neuplatní. Ten útok na cíl se dal jistě udělat jinak, abychom lépe využili specializaci každého. Ten tým, měl být, pokud vím, elitní skupinou agentů schopnou vyřešit každou situaci. Z první mise jsem si přišel jako bych byl spíše v týmu zásahové jednotky. Zničit cíl - provést obchod - zničit druhý cíl. Takže uznávám svou chybu o nenahlášení postřeleného agenta, ale myslím, že mě ospravedlňuje situace, ve kterém jsem se musel vypořádat s dvěma mířícími střelci a nepřítelem, který měl nejvýše dvakrát větší hmotnost. A agent Sutton stejně zasáhl, takže se informaci dozvěděl. Zásadní chyba se dle mě stala při výběru agenta do hotelového pokoje a typu zásahu." Dokončím to. Úplně jsem nevychytal nejlepší zasedající, ale co se dá dělat. Pošlou mě do čekárny. Ve dveřích potkám Anthonyho. Když kolem něj projdu, jen po něm sjedu pohledem. Nicneříkajícím pohledem. Žádný výsměch, žádná nenávist. Posadím se na židli a čekám, dokud mě opět nezavolají.

Vypravěč - 11. ledna 2015 12:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginia "To jste pochopil správně, tým Divize je skutečně složen z agentů různých specializací, kteří by měli být schopni vyřešit jakýkoliv úkol," souhlasí s tebou jeden z bývalých operativců. "Nicméně včetně rychlého zásahu. Cílem mise byla blesková eliminace kupce i prodejce, velitel týmu se tedy rozhodl pro úder. Jestli šlo o špatné nebo dobré rozhodnutí není předmětem tohoto slyšení, předmětem toho slyšení je zjistit, proč jste i přesto, že jste věděl, že jdete do útoku, odmítl neprůstřelnou vestu a zbraň," vysvětlí ti muž. Slova se teď chopí jedna z žen. "Následující mise, pokud zůstanete v Divizi, už vám budou skládány více na tělo, protože je vždy vybírán nejvhodnější agent, to ale neznamená, že se někdy tým nesejde na společné akci. A v takovém případě musíte být připraven na cokoliv, co velitel týmu přikáže, včetně rychlého útoku," pronese žena a slova se teď chopí jeden z mužů. "Navíc taktéž musíte uznat, že jste byl poměrně logickou volbou, jako muž v nejlepších letech, spolu s agentem Johnsem. Pak už v týmu v onu chvíli zbyla jen slečna Roberta a pan Lebowski, který, ač nepopíráme jeho kvality, už má přeci jen svůj věk," dodá muž a poté už musíš opustit místnost a vrátit se do čekárny. Anthony na tebe ve dveřích kývne.

Vypravěč - 11. ledna 2015 13:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginia "Plně souhlasíme s vašimi závěry, agente," ujistí tě jeden z těch dvou mužů, co vypadají ještě celkem v kondici z terénu a zatím se nerozpustili v sádle lidí sedících už notný čas za stolem. "Agent Cox patří k absolutním špičkám agentury v boji beze zbraně a špionáži, ovšem nyní je součástí elitního týmu. Divize je složená z agentů, kteří musí být naprosto všestranní. Jeho výkon na misi hodnotíme jako velice slabý a o jeho osudu ještě rozhodneme. Pravděpodobně zůstane v týmu," upozorní tě muž, "protože nemůžeme jen tak vyrazit agenta takové hodnoty. Ale bude muset projít pokročilým kurzem CQB a tréninkem pod důstojníky zvláštních jednotek." Když tohle muž dořekne, očekáváš, že tě výbor propustí, ale nestane se tak. Zjevně jim jde ještě o něco. "Dobrá, agente, ale případ agenta Coxe není ten hlavní důvod, proč jsme si vás zavolali," potvrdí to o pár sekund později jedna z žen. "Rozhodli jsme se vám odtajnit jedno z nejpřísněji střežených tajemství CIA," promluví ona žena a získá si tvou plnou pozornost. Mozek ti funguje na plné obrátky, protože CIA má tajemství spousty a ty nejpřísněji střežené bývají opravdové lahůdky. Například dvě malé raketky v Turecku, které by mohly během pár hodin rozpoutat třetí světovou válku. Dokonce se ti v hlavě začnou míhat i obrazy mimozemšťanů, ale rychle ty představy zaženeš. "Jedná se o v současnosti nejutajenější samostatné oddělení CIA," pustí se do vysvětlování jeden z mužů od stolu. "Jeho přínos je absolutně nedocenitelný, jeho agenti se dokáží infiltrovat téměř kdekoliv, aniž by vzbudili třeba jen stín podezření. Toto oddělení nese název Seraf a spolu s Divizí patří ke korunním klenotům nejen CIA, ale všech národně bezpečnostních agentur," osvětlí ti muž a ty mírně pokývneš. Představuješ si naprosto špičkově trénované agenty schopné úplně čehokoliv. Pak se opět ozve žena. "A teď mě prosím zkuste nepřerušovat a vyslechnout si mě až do konce," pronese. Nechápeš, proč bys jí měl přerušovat, ale budiž. "Těmi agenty jsou děti, převážně sirotci, ale také děti členů personálu, od deseti do osmnácti let věku. Jsou špičkově vycvičení a mají nejlepší vybavení. Ale jejich největší předností je právě to, že se jedná o děti. Nakonec zločinci tento trik využívají už po staletí. Představte si třeba, že uprostřed noci zaklepe na dveře nějaké seniorky dospělý muž a bude si chtít zavolat sanitku, protože za rohem havaroval. Žena mu určitě neotevře, maximálně mu sama zavolá sanitku. Oproti tomu když na dveře zaklepe očividně vyděšený sedmiletý kluk, stařenka nebude váhat, otevře dveře dokořán, a v tu chvíli jí otec klučiny majzne po hlavě baseballovou pálkou," dá ti příklad žena. "My jsme se rozhodli proti zločincům bojovat stejným stylem. Seraf existuje od roku 1996, zatím nepřišel o jediného agenta," řekne žena a zaklepe rukou a dřevěnou desku stolu, "a pomohl vyřešit stovky případů a dostat za mříže spousty lidí, co tam už dávno měli rezervovány cely. Jako drogový magnát nebudete podezřívat dvanáctiletou holčičku, která přišla ze školy s vaší dcerou hrát si u vás na zahradě, že vám v nestřeženém okamžiku nainstaluje do kanceláře odposlechy a minikamery," vysvětlí ti členka výboru. "Jistě chápete, proč je toto tajemství tak přísně střeženo. Kompromitace by ohrozila desítky agentů na tajných misích po celém světě, nehledě na to, že by to znamenalo pro Seraf konec. Ozvali by se všichni ti humanisté a ochránci dětských práv a podobně. Ale zeptejte se dětí ze Serafu, jesti jsou radši tady, s nějakým cílem a vyhlídkou na skvělý život s neuvěřitelnou kvalifikací, až jednou ze Serafu odejdou, nebo v nějakém dětském domově s kapesným dva dolary týdně." Žena se nyní odmlčí a slovo převezme další muž. "Očekáváme do budoucna úzkou spolupráci obou našich korunních klenotů, jak Divize, tak Serafu. Kombinace pravomocí Divize a dokonalá schopnost infiltrace Serafu dělá z tohoto spojení něco, co nemá nikde ve světě obdoby. Věříme, že jsme tímto způsobem schopní z velké části potlačit a vymýtit většinu organizovaného zločinu ve Spojených státech, včetně nejrozsáhlejších korupčních sítí. Děti žijí v přísně střeženém Kampusu v Kalifornii. Byl vám tam udělen stálý volný přístup. Doporučuji vám se na tyto dětské agenty zajet někdy podívat," řekne ti muž a i on se odmlčí. "Máte nějaké dotazy, agente?" zajímá se pak jedna z žen.

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 13:55

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginia Jsem rád, že s mými závěry souhlasili. Sice mne překvapí, že ho nechají u jednotky, ale zase spokojeně a souhlasně kývnu, když mi oznámí, že si projde pokročilým kurzem a tréninkem. Už čekám, že se vrátím k práci, nebo půjdu využít té postele tam, ale oni pokračují v mluvení, což mne překvapí. O to více mne ale překvapí co mi řekne. Cože? Odtajnění jednoho z největších tajemství agentury? No do hajzlu, překvapeně na ně vyvalím oči a poslouchám, co říkají. Během toho se mi honí hlavou různé myšlenky, od těch které to odsuzují až po ty, které to považují za dobrý nápad. A vlastně to dobrý nápad je, přeci jen, co by z těch dětí bylo, kdyby zůstali na ulici. Sám to moc dobře vím. Když mi pak řekne, že mám do základny stálý volný přístup, hned si ve svém pomyslném bloku v hlavě udělám poznámku, že až skončíme tenhle případ, určitě se tam zajedu podívat. "Žádný madam," zavrtím hlavou, když se mě zeptá, jestli mám nějaké dotazy a už jen čekám, až mne propustí. Už bych si šel celkem lehnout.

Vypravěč - 11. ledna 2015 14:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Pak tedy můžete jít," propustí tě žena. "A pošlete sem zpět agenta Coxe," dodá posléze ještě jeden z mužů, než vyjdeš ven ze dveří. Pošleš Rogera dovnitř, ten si tě změří neutrálním, ale rozhodně ne nějak moc přátelským pohledem, a vejde zpět do zasedačky před výbor. Ty zatím zamíříš zpět do sektoru Divize, do zázemí tvého týmu. Než se vydáš do postele, měl by sis domluvit schůzky s tou pěticí. Máš takové pravomoci, že by se měli programem přizpůsobit oni tobě, na naopak.

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 14:17

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Kývnu jim na rozloučenou i na to, abych poslal Coxe zpět, což také udělám a zamířím zpět do svého kanclu. Už se chytám zalézt na chvilku do postele, ale když procházím kolem stolu, kde jsou desky jednotlivých mužů odpovědných za přesun atomovek, nedá mi to, abych si s nimi hned nedomluvil schůzku. Všechny si naplánuji na příští týden, pěkně den po dni. V pondělí generála, v úterý náměstka, středa poradce, čtvrtek agent a v pátek major. Takhle na ně budu mít čas se pořádně připravit a promyslet si otázky. Jakmile je to domluveno (nekompromisně), zalezu si do postele.

Roger Cox - 11. ledna 2015 15:45

soukromá zpráva od Roger Cox pro Langley, Virginia Chvilku sedím v čekárně, přemítám co se bude dít a jsem dost zvědavý na to, jak to dopadne. Věta, kterou pronesli(Následující mise, pokud zůstanete v Divizi) mi stále vrtá v hlavě. Vůbec jsem nečekal, že bych se ještě vrátil do divize. Myslel jsem, že mě buď pošlou do kanceláře nebo do jiného týmu, ale zpátky do Divize. To by museli uznat, že jsem neudělal nijak velkou chybu a že mé vyřazení z Divize by byla ztráta. Ale stejně se tam nejspíše nevrátím. Po chvilce vyjde Anthony a já se mám opět vrátit dovnitř. Vejdu do místnosti, opět se postavím před zasedající a čekám, co mi řeknou.

Vypravěč - 11. ledna 2015 17:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Takže sis domluvil schůzku se všemi muži, hned zítra tě čekají generálporučík a druhý náměstek ředitele NSA, první v deset dopoledne, druhý ve tři odpoledne. Úterý poradce Pentagonu a agent a ve středu pak major. Následně si jdeš konečně lehnout. Jsi hodně unavený, to kafe tě nabilo, ale jak přestává účinkovat, ještě se tvá únava zhoršuje. Nařídíš si budík na tři hodiny ráno, což je podle tebe tak ideální, lehneš do připravené postele a za chvilku jsi tuhý. Ještě těsně před usnutím tě napadne, že postel v kanceláři je obrovský komfort, a vzpomeneš si na ty noci prospané v nepohodlném křesle před počítačem, když jsi u CIA začínal. Budík tě vzbudí ve tři hodiny ráno, přesně jak jsi chtěl, přesto bys s ním teď nejradši mrštil o stěnu. Auto se dvěma agenty máš domluvené na šest ráno, to znamená, že máš ještě tři hodiny čas něco udělat, než na tři dny opustíš Langley.

Vypravěč - 11. ledna 2015 17:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Takže, agente Coxi," osloví tě jedna z žen formálně, když vejdeš do místnosti a opět se postavíš před stůl se členy komise. "Kontrolní výbor CIA došel k názoru, že jste chyboval, když jste si odmítl vzít vestu a zbraň do jasně útočné akce. Nicméně ve váš prospěch hovoří výsledky, všechny tajné dokumenty o vašich operacích vás hodnotí skvěle, i když se v nich mnohdy opakuje, že nejste zrovna týmový hráč," zhodnotí to ona žena. Zní to dobře, za stůl tě tedy nejspíš nepošlou. "Taktéž by byla škoda vás vyřadit z Divize. To, co jste dokázal bez jejích pravomocí, můžete s těmito pravomocemi ještě znásobit. CIA nechce zahazovat slibné agenty," oznámí ti žena. "Ovšem pro agenta Divize je nutnost nosit s sebou zbraň, alespoň na okrasu, a umět s ní skvěle zacházet. Proto pro vás máme na výběr. Odletíte na vojenskou základnu v Kalifornii a projdete kurzem zvláštních jednotek. Jakmile tak učiníte, zařadíte se zpět jako aktivní agent Divize. Nebo vás čeká kancelář."

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 17:40

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginia Zaklapl jsem budík, chvilku se ještě válel, než jsem nakonec vylezl z postele a šel se trochu opláchnout. Taky už bylo na čase. Pořádně jsem se upravil, udělal si kafe, dal si něco k zakousnutí a sedl si ve svém kanclu, abych si sepsal pár poznámek o každém z pětice. ***** - osobní názor na ostatní členy výboru, který plánoval převoz - znovu prověřit rodinu - kontakty - reakce na to, že se bomby ztratili ***** Znovu si přečtu poznámky a nevěřícně nad tím zakroutím hlavou. Není toho moc. Skoro vůbec. Nemám se od čeho odpíchnout, povzdechnu a zaklapnu notes. Poté si vezmu svou zbraň, pouzdro k pasu jsem doopravdy našel a tak jsem si ji připnul k pasu. Trochu jsem si povzdechl, upravil si kravatu a vypadl jsem z kanclu. Prošel jsem si ještě zázemí a pak vyrazil ven. Už abych to měl za sebou.

Roger Cox - 11. ledna 2015 17:45

soukromá zpráva od Roger Cox pro Langley, Virginie Vypadá to dobře. Do kanceláře mě snad nepošlou. Nakonec mi nabídnou buď výcvik zvláštních jednotek a zpět do Divize, nebo do kanceláře. Zhluboka se nadechnu a promyslím si to. Do kanceláře nechci. Se zbraní taky pracovat nechci. To u sebe radši budu nosit zbraň a nepoužívat ji než sedět v kanceláři a skenovat papíry. "Pokud není žádná možnost mezi," podívám se na ně s tázavým výrazem, zda bych nemohl pracovat v nějaké nižší jednotce než je Divize, ale ne v kanceláři, "projdu tedy tím výcvikem." Bylo pro mne těžké aby mi to přešlo přes ústa. Ale vždyť tu zbraň nemusím zas tolik používat. Teď jen přežít ten kurz. Ještě jednou na ně ale zkusím, zda není jiná možnost."Nevím, jestli by mne nebylo vhodnější zařadit jinam. Někam, kde se pracuje spíše sólově. Myslím, že bych CIA mohl posloužit lépe v dlouhodobějších akcích." Zkusím jim udělat nabídku. Vím, že bych tohle neměl dělat, ale nechce se mi na ten kurz a zpět k "zásahovce". "A také nevím, jak mě členové týmu opět přijmou..."

Vypravěč - 11. ledna 2015 18:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Není," potvrdí ti jedna z žen, že žádná možnost mezi neexistuje. "I v Divizi se pracuje samostatně nebo ve dvojici či trojici, jen ojediněle se setká celý tým nebo dokonce oba týmy," pokračuje pak jeden z mužů. "A vám určitě budou vybírány spíše sólové mise. Ale bohužel, z Divize už jiná cesta než za stůl neexistuje." Pak pokračuje jedna žena. "O členy vašeho týmy si nedělejte starosti, jsou to profesionálové." Dostal jsi sice na výběr, ale moc na výběr nemáš. Za stůl se ti nechce a jako klasického polního agenta tě zas nechce výbor. Takže nakonec přijmeš to, co ti navrhují. Je ti oznámeno, že teď máš po zbytek dne volno, a zítra v deset dopoledne se máš hlásit na ranveji. Poletíš soukromým tryskáčem CIA do Kalifornie. Vojákům včetně nejvyššího velení bude řečeno, že jsi klasický agent CIA, který se připravuje na zásahové operace, o tvé příslušnosti k Divizi vědět nebudou a ty jim to nesmíš říct.

Vypravěč - 11. ledna 2015 18:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Osprchuješ se a oblékneš se do čistého obleku, který jsi našel ve skříni. Je stejný jako ten, co jsi teď odložil. Pak provedeš ranní rituály, sepíšeš si ještě pár poznámek a opustíš týmové zázemí. Když vyjdeš ven služebním vchodem, samozřejmě už na tebe čeká připravené černé SUV se zatmavenými skly a dvěma agenty od bezpečáků v obyčejných černých oblecích ozbrojenými pistolemi. Posadí se dopředu, ty si sedneš dozadu a otevřeš notebook bez síťové přípojky. Čas ukazuje 5:56, když vyrazíte. Během cesty si dál procházíš všechny složky, když ti začne zvonit telefon ve vnitřní kapse saka. Vytáhneš ho a přijmeš hovor. "Dobré ráno, veliteli, snad jsem vás nevzbudil," hovor přichází z pevné linky v oddělení hackerů, Langley. Podle hlasů poznáš Ricka Varsona, jednoho z hackerů, které jsi nasadil na podezřelou pětici. Je mu sotva dvacet, ale rozhodně má talent. Je skoro stejně dobrý, jako Sophie. Skoro. "Hele, šéfe, asi to nic nebude, ale stejně, říkal jste, abychom se ozvali pokaždé, když nám něco přijde divné," uvede to trochu dlouze. "Ten poradce Pentagonu, Richard Davies, víte jak má tu dceru Lauru?" Zeptá se. On teda určitě ví, byl to on, s nímž jste procházeli její profil na facebooku. "Ten její přítel, Greg Johnson.. Vzpomínáte, odseděl si rok za krádež auta ve vězení pro mladistvé. No tak ten si včera večer koupil sportovní kolo za dva tácy. Kluk, co táhne od brigády k brigádě.. Na jeho dvou pčtech ovšem žádná podezřelá transakce, na obou je pořád v mínusu nějakých dvě stě dolarů," oznámí ti hacker.

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 19:18

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie - směr DC Sotva nasednu do auta a otevřu booka, ozve se telefon. Hned je mi jasné, kdo volá, ale ten než se vykecá. "Samozřejmě, že vím," pronesu trochu unaveně. Možná jsem se měl víc prospat. Když mi ale řekne tu novinku, hned se proberu. "Kolo za dva tisíce a na účtech žádná podezřelá aktivita? Jak to platil?" zpozorním a jednou rukou začnu na notebooku hledat nějaký texťák, abych si to info zapsal. Při tom řidiči naznačím, aby ještě nestartoval.

Vypravěč - 11. ledna 2015 19:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Směr DC Řidič kývne a motor, který už byl nastartovaný, zase vypne. "Platil hotově," odvětí ti Ricky. "Normálně se tím kolem pochlubil na Facebooku. Tak jsem se podíval, co to je za značku, a kde se nejčastěji prodává, a našel jsem tři prodejny v DC. Všechny jsem je projel a vytáhl si kamerové záznamy," trochu se Ricky pochlubí. "Přišel, pro kolo si šel najisto, a zaplatil hotově. Bankovky měl stočené v ruličkách, ale vypadaly už použitě.. Během deseti minut na kole odjel," vysvětlí ti hacker.

Roger Cox - 11. ledna 2015 19:27

soukromá zpráva od Roger Cox pro Langley, Virginie Jiné cesta z Divize, než za stůl, prý není. Takže nemám moc na výběr. Vyberu si proškolení někde v Kalifornii a pak hurá zpět do Divize. Řeknou mi, že již zítra v deset odlétám. Dojdu zpět do svého bytu a první, co udělám je to, že si dám studenou sprchu. Musím se z toho nějak dostat. Sice zbraně rád nemám, ale že bych z nich měl vyloženě fobii, to se říci nedá. Po sprše se obléknu do pohodlnějšího oblečení a pracuju na notebooku. Vůbec se na výcvik netěším, ale bohužel ta musím. Do kanclu nepůjdu ani za nic. Druhého dne ráno si sbalím své věci. Většina z nich je oblečení, ve kterém se budu plazit v bahně, ale mám tady i nějaké dvě košile, kdybych se potřeboval obléknout slušněji. Nechci vypadat příliš nápadně, a tak si na cestu vezmu volnější kalhoty a šedé triko. Přes něj si ještě hodím mikinu. Vše ostatní oblečení společně s pár dalšími věcmi si zabalím do sportovní tašky. V devět třicet nasednu do auta a odjedu k letišti. V devět padesát se již hlásím na ranveji a jsem připraven k odletu.

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 19:30

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Směr DC Poslouchám hackera, zapisuji si informace, které mi dává a při tom přemýšlím. "Dá se nějak vysledovat kdo měl bankovky před ním? Podle sériového čísla, nebo tak?" zeptám se trochu s nadějí v hlase, ale zdá se, že tohle je asi opravdu jen výmysl sci-fi filmů. Možná bych neměl tak čumět na televizi. "Dobře, díky za informace. Proklepni mi pořádně toho kluka, chci o něm vědět co nejvíce. Klidně si k tomu přiber ještě někoho se stejnou prověrkou, ale vydolujte mi na něj co nejvíce," řeknu hackerovi, zatímco si všechno zapisuji. Pak si najdu adresu i číslo poradce a hned na to i generála. Trochu pozměníme plány. Adresu ukážu řidiči a kývnu na něj, že může jet. Pokud už pro mě nebude hacker nic mít, vypnu hovor a opět se začnu probírat tím, co už vím. Pak, někdy kolem sedmé hodiny zavolám generálovy, kterému se omluvím, že schůzku přesunu na zítřek na čas, kdy jsem se měl setkat s poradcem a pak zavolám poradcovi, že bych se s ním setkal už dnes, v čas, kdy jsem se měl setkat s generálem.

Vypravěč - 11. ledna 2015 19:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Směr DC "Ne, pane, i kdybychom ty bankovky nějak získali, tak o tom pochybuji. Zaprvé včera se všechny peníze svezly na centrálu, rozpočítaly a už nikdo neví, které to byly, a za druhé to ani není možné," ujistí tě hacker. Pak tě ujistí, že tomu rozumí a zatím nic dalšího nemá, a položí to. Řekneš řidiči, že má jet, auto nastartuje a vy vyrazíte. V sedm hodin zavoláš generálovi a přesuneš si s ním schůzku, pak hned zavoláš poradci Pentagonu. Richard Davies se s tebou tedy sejde dnes v deset dopoledne a navrhne ti schůzku u sebe doma. Kolem osmé hodiny, když vás ještě hodinová cesta dělí od DC, se znovu ozve telefon. Hackerům to trvalo skoro dvě hodiny, ale povedlo se jim najít záznam z bezpečnostní kamery na parkovišti, kde dva neznámí muži předali Gregovi tašku s penězi a on jim zase předal něco malého a neidentifikovatelného. "Nejsem si ale jistý, že se jedná o váš případ, agente," řekne potom Ricky, který samozřejmě není zasvěcený v tom, o co přesně se jedná. "Zdá se totiž, že místní policejní oddělení ho už pár měsíců sleduje kvůli podezření, že jede v obchodu s drogami," vysvětlí ti. "Na druhé straně to, co jim předal, rozhodně nevypadalo na drogy. Spíš to vypadalo jako flashka," ozve se druhý hacker, nevíš, kdo to je, ale asi tě mají na hlasitém.

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 19:56

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Směr DC Projíždím si poznámky, když se opět ozve telefon a z něj, po tom, co to zvednu opět Ricky. Že si není jistý, zda-li se to týká mého případu mne ani tak nezajímá. I kdyby se to netýkalo, musel bych to prověřit, nemohu nic ponechat náhodě, zvláště, když se to týká národní bezpečnosti. "Dokážete ze záznamu identifikovat ty dva chlápky? Nebo cokoliv, co by nás navedlo k tomu, kdo to byl?" zeptám se jich, místo odpovědi na Rickovu pochybnost. Když promluví druhý hacker, trochu překvapeně přizvednu obočí, ale pak si uvědomím, že jsem mu povolil, aby si přizval ještě jednoho ku pomoci. "Flashka..." pronesu zamyšleně a vytáhnu druhý notebook se síťovkou, "pošlete mi ten záznam a pokuste se z něj vytáhnout co nejvíce o těch dvou." Zatímco se žhaví book, zapisuji si poznámky do druhého. "Mimochodem, kdy byl ten záznam pořízen?" zeptám se na tu nejdůležitější informaci.

Vypravěč - 11. ledna 2015 20:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Směr DC "To bohužel nedokážeme, i rozpoznávací program je v háji. Ta kamera měla rozlišení tak půl megapixelu," odpoví ti Ricky. "Víme jen že jsou to muži střední postavy s hnědými vlasy, oba měli na sobě šedé obleky a přišli pěšky. V okolních ulicích není moc kamer a těch několik málo už je potom nezachytilo," odvětí ti teď zase druhý hacker. "Ale Grega jsme identifikovali jednoznačně, o pár minut později si v jedné trafice koupil colu, pořád ve stejném oblečení i s tou taškou." Nařídíš hackerům, aby ti poslali záznam, což splní obratem. Přehraješ si ho, ale skutečně ti toho moc neřekne. Předání tašky a čehosi malého vidíš celkem jasně, ale jinak je to jen změť různě barevných kostiček. Zeptáš se, kdy byl záznam pořízen. "Před asi dvěma týdny," zní Rickyho odpověď. Pak začne auto náhle zpomalovat až zastaví. Vyhlédneš před sebe a spatříš kolonu aut, která na dálnici stojí. "vepředu bude nějaká nehoda," oznámí ti řidič. "Všechny pruhy jsou zablokované. Mám zapnout majáky?"

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 20:38

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Směr DC Projíždím záznam, ale opravdu tam nic není. Když mi ale řekne, že byl záznam pořízen před dvěma týdny, projedu si poznámky, kdy bylo nahlášeno, že se ztratili bomby. V tu chvíli zastavíme a řidič se mě zeptá, jestli má nahodit majáky. "Kolik je hodin?" zeptám se jich a pokud je odpověď méně, než dvě hodiny, kývnu na použití majáků. "Ricky, vyšťourej mi veškerou komunikaci toho kluka. Maily, chaty, esemesky, telefonní záznamy, prostě všechno," požádám hackera, zatímco si stále dokola projíždím záznam, který mi poslali. Prachy dostal před dvěma týdny, konvoj byl přepaden před dvěma dny. Dva týdny na přípravu operace stačí. Podle toho, jak byla operace provedena jsou dva týdny adekvátní. Musím zjistit, kdy bylo dokončeno plánování té akce. Začali před třemi měsíci, ale neřekli mi, kdy plánování dokončili a schválili převoz. Pokud to bude více jak dva týdny zpět, může to mít souvislost, zamyšleně si zapisuji poznámky do booku bez síťovky, zatímco mi na druhém stále běží záznam, který jen tak na půl oka pozoruji, snad jako bych doufal, že zahlédnu něco, co ostatní nezahlédli. "Kolega ať zjistí, kdo za poslední měsíc navštěvoval dům poradce. Určitě má doma nějaký bezpečnostní systém a bydlí v nějaké ulici, kde jsou kamery, chci vědět, kolikrát byl ten kluk u nich doma," zaúkoluju je, ještě jim řeknu, že kdyby něco našli, ať mi neprodleně zavolají a zároveň to pošlou na zabezpečený notebook. Jakmile mi to potvrdí, típnu hovor a navolím si číslo na ředitele FBI, samozřejmě velmi silně zabezpečenou linku. "Dobré ráno, pane řediteli, tady agent Sutton. Omlouvám se, pokud jsem vás vzbudil, ale vzpomněl jsem si na jednu věc, na kterou jsem se včera nezeptal. Kdy bylo dokončeno plánování celé akce?" promluvím, hned jak to ředitel zvedne.

Vypravěč - 11. ledna 2015 20:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Směr DC Je krátce po osmé, schůzku máš v deset, takže schválíš majáky, protože kdo ví, jak dlouho byste byli v téhle koloně. Auto se modře rozbliká a začne houkat, aby na sebe upozornilo. Řidiči začnou dělat vašemu SUV cestu a brzy zase pokračujete v jízdě, ovšem značně sníženou rychlostí. "Rozumím, šéfe," odvětí Ricky a už slyšíš jak buší do klávesnice. "Rozumím," potvrdí i jeho kolega, ty típneš hovor a přejdeš na silně zabezpečenou linku a zavoláš přímo řediteli FBI. "Agente Suttone, ano, eh..," ozve se ředitel hlasem člověka, který byl právě vzbuzen a musí se zorientovat, kdo to vlastně vůbec je, s kým sakra mluví a co po něm ten člověk chce. "Ano.. Operace byla naplánována zhruba před třemi týdny a konečnou zelenou od prezidenta dostala před týdnem. Tou dobou už ale bylo vše připraveno a ten souhlas byla jen formalita," odvětí ti ředitel. Pak už máš zase hovory z centrály. "Prohrabat se všemi jeho komunikacemi by i deseti lidem trvalo týdny, chatoval vlastně furt," prozradí ti Ricky. "Projel jsem konverzace s Laurou, ale tam není nic neobvyklého, jen samé sluníčkování a miláčkování," oznámí ti. "Ale uspěl jsem s klíčovým slovem prachy. Vypadá to, že mu psal nějaký jeho kámoš Brayn Jackson, že má pro něj job za slušný prachy. Profil na facebooku je soukromý, hacknu ho do deseti minut. Projel jsem ho všemi databázemi, ale zdá se, že je celkem čistý. Měli se setkat před zhruba třemi týdny v jednom parku, bohužel tam nejsou kamery. Od té doby si nenapsali," vysvětlí ti Ricky. Pak se ozve i druhý hacker. "Mluvil jsem přímo se šéfem Daviesovy ochranky, vypadá to, že Greg u Daviesových doma nikdy nebyl, Laura měla přísný zákaz si ho vodit domů a ochranka měla stejně příkaz ho nepustit. Zdá se, že Davies dceřina přítele neschvaloval," informuje tě i druhý hacker.

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 21:08

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Směr DC Auto zase nabralo rychlost, sice ne jako před tím, ale hýbali jsme se, zatímco já mluvil s ředitelem. Před třemi týdny ukončeno plánování, před dvěma týdny si kluk vyměnil s někým prachy za flashku a před dvěma dny byl konvoj přepaden, ťukám do notebooku, když položím telefon s ředitelem (samozřejmě jsem se ještě jednou omluvil a poděkoval). Sotva jsem to udělal, znovu se rozezvonil. Tentokrát jsem zapojil handsfree a dal se do hovoru s hackery. "Tři týdny. Co víme o tom Braynovi?" zeptám se a hned se mi dostane odpovědi. Sice to zatím vypadá, že by to mohlo mít souvislost, ale pořád by to znamenalo, že tu je někdo, kdo o bombách věděl, ale neznal plány. To je člověk, kterého hledáme. Jak se ale dostala flashka ven od pora... jasně, dcera, napadne mne. "Tatík je poradce Pentagonu, určitě má o dceru strach a nějaké ty pravomoce taky má. Určitě nechává sledovat dcerunku. Pokud ano, chci vědět jak. Jestli jí papá napíchl telefon, chci vědět to, co on, hlavně schůzky s Gregem. Hledejte jestli někde nepsali něco o tom, že by od ní měl něco dostat, nebo podobně, v posledních třech týdnech," zaúkoluji hackery a projedu si komunikaci mezi Gregem a jeho kamarádem. Seznam lidí, se kterými si budu muset pohovořit se najednou rozroste o další osobu. Nejdříve ale poradce, v první řadě musíme zjistit, jestli si vůbec domu něco přinesl. Možná má doma počítač s prací, kam se mu dcerunka nějakým způsobem dostala a to něco zkopírovala, napadne mne a tu možnost si napíšu. "Podívejte se na účty a komunikaci toho kamaráda v rozmezí posledních tří měsíců, vše co najdete mi pošlete. Samozřejmě budu stále na telefonu. Co ostatní, nic nenašli?" zeptám se ještě, zatímco sepisuji své poznámky a stále dokola je projíždím.

Vypravěč - 11. ledna 2015 21:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Směr DC "Není toho moc, Bryanovi je dvacet jedna, po dokončení průmky začal dělat v autoservise," odvětí ti Ricky na otázku ohledně Gregova kamaráda. "Nemá žádný záznam, ani pokuta za špatné parkování." Pak je nějakou dobu ticho, ty projíždíš své záznamy znova a znova pohledem a hackeři pracují. Potom se zase ozvou. "Neexistují žádné záznamy o tom, že by Davies dceru nechal sledovat nebo jí napíchl telefon," oznámí ti Ricky. "Neplatí účty ani žádné agentuře, nemá kontakt se žádným soukromým očkem a jeho pravomoci nejsou takové, aby mohl poslat nějaké agenty DoD, nemáme nic," řekne ti hacker. Pak se ozve druhý hacker. "Jeho finance ale vypadají hodně zajímavě. Krom výplaty z autoservisu dostává ještě sem tam několik set dolarů, nedá se v tom vysledovat žádná pravidelnost a vlastníka účtu neznám, je veden ve švýcarské bance a tam se hned tak nedostanu. Ale teď se podržte, dva týdny zpátky mu na účtu přistálo hned dva tisíce dolarů," informuje tě druhý hacker. To je stejná suma, za kterou si Greg koupil nové kolo. "Datum se shoduje s předáním peněz v tašce Gregovi." Pak se slova chopí opět Ricky. "Ostatní na nikoho dalšího nic nenašli," oznámí ti. "Pane, jsme v DC," oznámí ti řidič, když přejedete značku označující území hlavního města Spojených států. "Zhruba do dvaceti minut budeme u Daviesova domu." Do schůzky je ještě téměř čtyřicet minut.

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 21:46

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Směr DC a vlastně DC Tiše mručím při vyslechnutí informací a trochu mne zklame, že jsem se v poradci spletl. Nu, ne vždy se člověk trefí a jsou i jiné způsoby, jak zjistit to, co potřebuji. "Dokážete se jí dostat do telefonu a vytáhnout z něj smsky za poslední tři týdny? Stačí teda jen smsky za týden v době před třemi, až dvěma týdny," upřesním svou žádost a nechám hackery pracovat, zatímco se ozve druhý hacker se zajímavými pohyby na účtu Gregova kamaráda. "Zjisti mi něco o jeho rodině. Možná, že mu jen tatík posílá nějaké prachy. Tak jako tak chci ale vědět od koho ty prachy dostává, takže se nabourej do toho účtu. Hlavně to zkuste nějak nenápadně," pak oznámí, že před dvěma týdny dostal dva tisíce, ve stejné době, jako Greg prachy od těch chlápků. To určitě bude mít spojitost. "Ty dva tisíce jsou z toho stejného účtu?" zeptám se ho. V tu chvíli mi řidič řekne, že jsme v DC, na což kývnu a řeknu mu, aby vypnul maják a zpomalil. Chci využít těch posledních čtyřicet minut k tomu, abych získal co nejvíce informací. I tak mám v plánu být stále v kontaktu s hackery i přes to, že budu mluvit s poradcem. Je to sice nezdvořile, ale nemohu přijít o ani o minutu času. "K domu přijeďte co možná nenápadně," požádám ještě řidiče, zatímco si ještě projíždím poznámky a čekám na informace od hackerů.

Vypravěč - 11. ledna 2015 22:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Samozřejmě dokážeme," ujistí tě Ricky, že smsky ti v brzké době dodají. "Nevím, proč by tatík posílal synovi peníze z anonymního účtu ve Švýcarsku, pokud teda není mafiánský nebo drogový boss," oponuje ti druhý hacker a potom přisvědčí. "Ano, ty dva tácy jsou z toho samého účtu jako ty občasné platby," ujistí tě. Pak zase Ricky. "Ty smsky nic moc, s Gregem většinou samé pusinky, s kamarádkami pomlouvání ex a nějaké Pamely, nadávání na učitelé, co píšem z matiky a tak. Nic víc jsem nenašel," informuje tě. "Volání taky nic moc, ta holka vypadá spíš na textovací maniačku. Volala si jen sem tam s otcem, většinou maximálně minutové hovory. Tipoval bych něco ve stylu v kolik budeš doma nebo tak," hádá Ricky. A následně se ozve zase druhý hacker. "Tak Braynovi umřel otec při pouliční rvačce, když mu bylo sedm, a s mámou Bryan pořád žije a vypadá to, že jí podporuje, protože je v invalidním důchodu, částečná slepota," vysvětlí ti hacker. "Ale obávám se, že do toho účtu se nedostaneme. Teda.. dostali bychom se, ale určitě ne nenápadně.. Můžeme ještě zkusit o to oficiálně požádat," navrhne. To sice můžete, ale než to přelouská celý byrokratický aparát, bude to trvat týdny. Bohužel vaše pravomoci se vztahují jen na území Spojených států a v nich přihlášené instituce. "Rozumím," přisvědčí řidič, že k domu Daviese přijedou bez zbytečného humbuku, blikajícího auta a majáků řvoucích na celé kolo. Pak zazvoní mobil a ty musíš dát hackery na čekačku, protože volá Gordy. Než stihneš cokoliv říct, vypálí on. "Ty vole, ten kretén na mě vytáhl pistoli, chápeš to?" řekne hned. "Normálně jsem měl domluvenou schůzku s velitelem základny, vešel jsem do kanclu a on vytáhl pistoli! Zastřelil jsem ho. Co ho tu kurva napadlo, čuráka? Už jsem ho navíc skoro vyškrtl ze seznamu, protože on sice věděl o bombách a přesunu, ale o trase ani hovno. Takže to mohl být těžko on. Kokot jeden," vzteká se Gordy. Vždycky nesnášel, když se v někom spletl a pak ho musel zastřelit. Třeba toho atentátníka v Afghánistánu. Kdo mohl tušit, že ten šestnáctiletý uhrovitý mladíček má v batohu nálož. Gordy ho nepodezíral, a teprve až viděl spínač, střelil hocha do hlavy. A nadával úplně stejně.

Anthony H. Sutton - 11. ledna 2015 22:15

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Spokojeně zamručím, když mi potvrdí, že se do jejího telefonu dostanou, ale už mě moc nepotěší, že nic nenašli. Asi se domlouvali osobně, pokud vůbec, napadne mne a přemýšlím, jak to mohlo být. Rodinka toho jeho kamaráda mě taky moc nepotěší, nic, čeho se chytit a nabourat se do účtu nepřipadá v úvahu, to bych musel jít výš, abych získal povolení a vyhl se problémům na mezinárodní úrovni. "Zkusím si někam zavolat a uvidíme, jestli se do toho účtu dostaneme. Zkuste se zatím podívat po alternativních cestách, jak se tam dostat, ale bez rozruchu. Vydržte, mám další hovor," řeknu hackerům a přepnu hovor. Ani neřeknu nazdar a Gordy hned spustí. "Klid chlape. Pokud na tebe vytáhl bouchačku, něco se na něj určitě našlo. Víš co máš dělat ne? Hold ne vždycky se trefíme," snažím se ho uklidnit a jakmile se trochu uklidní, seznámím ho s tím, co mám já a kam teď mířím. Hodilo by se, kdyby mi řekl něco, co by mi pomohlo tady doma. Možná jemu pomůže něco z toho, co jsem zjistil já. Jakmile dohovořím s Gordym, nepřepínám na hovor s hackery (nechávám ho ale běžet), ale vytočím zabezpečené číslo na ředitele agentury. Potřebuji získat to povolení na hacknutí toho účtu. "Pane řediteli, tady agent Sutton, omlouvám se, že vás ruším, pane, ale potřebuji povolení k nabourání jednoho švýcarského účtu," vybalím na něj hned ze začátku, abych se nezdržoval.

Vypravěč - 13. ledna 2015 17:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Prostě nesnáším zkurvysyny, co na mě vytahují bouchačku, když to nečekám," zakončí to Gordy bezpochyby s úšklebkem, a pak už si tě vyslechne a následně přejde na vážnější tón. "Jo, to je solidně horká stopa. Vyhrabu na toho velitele všechno co budu moct, protože to zatím vypadá, že to on někomu dal tip a řekl mu, kdo bude plánovat trasu," myslí si Gordy. "Ale už teď budou padat hlavy, protože ač velitel neplánoval trasu, tak o těch bombách neměl vůbec vědět, nemá na to prověrku," dodá. "Fajn, tak se ještě ozvem," ukončí pak Gordy hovor a ty zavoláš řediteli CIA. "Dělejte, co musíte," schválí to ředitel, "pokud si rozumíme, že k nám nepovedou žádné stopy a tenhle telefonát nikdy neproběhl."

Anthony H. Sutton - 13. ledna 2015 18:27

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC "Samozřejmě, pane," poděkuji řediteli, ukončím hovor a hned přepnu na hackery. Jsem celkem rád, že to ředitel schválil. I kdyby to neschválil, řekl bych hackerům, aby to udělali a pak bych si to před komisí obhájil. Takhle to mám aspoň posvěcený a obhajování bude o něco lehčí. "Dobře Ricky, nabourejte ten účet. Chci o majiteli vědět úplně všechno. A samozřejmě nic nesmí směřovat k nám. Pokud vím, NSA, nebo FBI sleduje hackery po celém světě, ne?" zeptám se a doufám, že pochopí, co mu naznačuji. Sice je to hnusárna, ale pořád lepší, než vyvolat mezinárodní konflikt jen kvůli nabouranému účtu. Doufám jen, že vyberou nějakého hackera mimo USA. Hovor nechám běžet a podívám se z okna, abych se zorientoval, kdeže to vlastně jsme.

Vypravěč - 13. ledna 2015 18:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Jasně, hodíme to na Čínu nebo Severní Koreu, jako vždycky," souhlasí Ricky a pak už v handsfree slyšíš, jak jeho prsty bubnují o klávesnici. Mezitím vaše SUV dojede v DC do vilové čtvrti a zastaví před velkým barákem s plotem a mnoha kamerami. U brány ukážete průkazy na elektronické oko a projedete dovnitř na krátkou příjezdovou cestu z bílých kamenů. Kolem stojí několik stromků, roste upravený trávník s několika květinovými záhony, tady je jezírko a nějaká soška. Celkově to tady vypadá jako oáza klidu. Vzadu bude určitě houpačka a bazén. "Teda, poradenská činnost zjevně dost vynáší," poznamená řidič, když dojedete k domu a zabrzdíte. "Rozhodně je zabezpečený na úroveň své prověrky," dodá muž na místě spolujezdce, který vystoupil jako první a otevřel ti dveře. Okamžitě vám vyrazí vstříc dva muži v černých oblecích, kteří se vytasí s průkazy agentů DOD, zatímco vy se musíte prokázat průkazy CIA, tvůj doprovod klasickými, ty divizním. "Agent Thompson, agent Lanter," představí se vám pak oba agenti Ministerstva obrany a dovolí vám vejít. Předsíň je větší než celá tvoje kancelář a velmi hezky zařízená, tady určitě úřadovala ženská ruka. "Pan Davies je nahoře ve své pracovně, mám vás doprovodit?" zeptá se Thompson. "A pánové by si zatím rádi dali třeba čaj?"

Anthony H. Sutton - 13. ledna 2015 19:14

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC "Výborně. Nebudu vypínat hovor, ale mluvte jen když to bude nezbytně nutné," řeknu hackerům a sám vypnu pouze mikrofon, aby neslyšeli co říkám. Přeci jen, sice mají vysokou prověrku na to, aby se mohli hrabat v takových informacích, ale nemají dost velkou prověrku na to, aby mohli vědět o co tady jde. "No jo, my bychom si mohli dovolit možná tak tu strážní budku," zavtipkuji, když se ozve řidič a následně na to i jeho kolega na sedadle spolujezdce. Při vjezdu ukážeme průkazy. To nás už u dveří čeká ochranka, které se také legitimujeme a už nás vedou dovnitř. "Dejte si oraz, pánové, nejspíše se chvilku zdržíme," řeknu mému doprovodu a pobídnu ochranku, aby mne doprovodila za poradcem. "Dobrý den, pane Daviesi, agent Sutton, hovořili jsme spolu po telefonu. Ještě jednou se vám omlouvám za změnu času naší schůzky, ale objevili se nové skutečnosti, které mne přinutili trochu překopat svůj plán," řeknu hned na úvod, když se setkám s poradcem a podám mu ruku. "Jistě víte, proč tu jsem, že ano?" zeptám se ho pro jistotu. Určitě mu muselo dojít, proč s ním chce agent CIA, a ještě ke všemu ze speciální Divize CIA, mluvit. Ani bych se nedivil, kdyby jej informovali.

Vypravěč - 13. ledna 2015 19:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Utajená základna, Kalifornie Nedá se říct, že by cesta v soukromém tryskáči byla nepohodlná. To je asi jedna z výhod Divize, vždy má prioritu a nejlepší dopravní prostředky. Ne všichni agenti CIA se vozí v nablýskaných černých SUVečkách a létají v tryskáčích. Pětihodinový let se celkem táhne, ale nějak se dokážeš zabavit. Sledovačky jsou mnohem horší. A už jsi zažil i pětkrát delší lety. Společnost ti dělá jen dvojice pilotů CIA s prověrkou kolem třetího stupně, takže jsi nejsi jistý, jestli s nimi můžeš mluvit dokonce i jenom o počasí. V jedenáct hodin přistanete na malé ranveji na utajené základně armády Spojených států, uprostřed přísně střeženého vojenského prostoru. Kalifornie má takových prostorů spousty. Když se spustí schůdky, sestoupíš na ranvej. Před letadlem stojí a čeká na tebe voják v hodnosti majora, pokud tě znalosti vojenských insignií neklamou. Na svou šarži je dost mladý, vypadá maximálně na pětatřicet. Hnědé krátké vlasy, modré oči, průměrné výšky. Oblečený je v klasické bojové marpat uniformě, s pistolí na stehně. Výložky na rukávu ho označují jako člena elitních Delta Force. Jistěže, když už tě Divize poslala na výcvik se zvláštními jednotkami, musí tě pozvat zrovna k těm, kteří se vysmívají i SEALům jako změkčilcům. "Zdravím, agente Coxi," pousměje se major a natáhne k tobě ruku k potřesení. "Jsem major Mark Davies, z Delta Force. Jsem na celé téhle základně jediný, kdo ví, že jste z Divize," vysvětlí ti. "A tak to také zůstane. Je jedenáct hodin, výcvik vás agentů začíná v jednu. Támhle jak jsou ty stany se převléknete do naší uniformy, tu tašku klidně zahoďte," ukáže ti ke stanům za ranvejí a několika strohými budovami. "Máte tam i brýle, chrániče, helmu a neprůstřelnou vestu, doporučuji vám všechno si vzít. Ve dvanáct je oběd támhle v kantýně a v jednu nástup tam na tom shromaždišti, tam se dozvíte víc. Nejste tu jediný agent, u kterého se vedení rozhodlo, že si potřebuje trochu zastřílet, ale rozhodně jste jediný s takovou šarží. Ale tohle je území armády a vaše pravomoc tady nesahá, rozumíme si?" Nemluví nijak nepřátelsky ani přátelsky, celkem s respektem, ale nijak přehnaným. Prostě jako zkušený důstojník.

Vypravěč - 13. ledna 2015 19:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Agent Thompson zaklepe a nechá tě vejít, sám dovnitř nejde. Pracovna Richarda Daviese v jeho domě není moc velká, spíš útulná. Má tu dost místa na stůl s počítačem, několik křesel, knihovničku a malou sedačku, s ohledem na vzhled domu jsi očekával trochu luxusnější pracovnu. Když vejdeš, nijak tě nenadchne, že Davies sedí za stolem. Z hlediska, asi ne výslechu jako takového, ale i prostého kladení otázek není moc dobré, když tazatel sedí před stolem, na tom méně významném místě. Ale Davies se zvedne, aby si s tebou potřásl rukou, a pak pokyne, že se posadíte na sedačku. Tak nějak vypadá na padesátičtyřletého bývalého vojáka. Je vysoký a dobře stavěný, i když mu už roste pohodlné břicho. Vlasy má šedivé, ale pořád jich má na hlavě spoustu, i když nakrátko sestřiženou. "Ano, samozřejmě vím, proč tu jste. Vypadá to, že tohle je pro Divizi křest ohněm," podotkne, když se posadíte na sedačku. Oba si přitom rozepnete sako, i on je oblečený v drahém šedém obleku, nejspíš pro setkání s tebou. "Věřte mi tohle jsou jedny z nejhorších dnů v mém životě, dvě atomové bomby Spojených států v rukou kdovíkoho," zavrtí hlavou a podívá se na tebe. "No, jsem vám plně k dispozici, agente."

Anthony H. Sutton - 13. ledna 2015 19:39

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Usadil jsem se na pohovku, rozepnul si sako a podíval se na poradce. Když souhlasil, že ví, proč tu jsem, jen jsem přikývl a má reakce na křest ohněm byl jen trpký úsměv. Nejdříve ztracená nemoc ze CDC, teď ztracené atomovky. Nějak se nám ztrácí hračky. "Věřím vám, pane. Pro mne je to o to nepříjemnější, že musím podezřívat všechny, jež na tom projektu pracovali. Ale k věci. Přesun se začal plánovat před třemi měsíci. Důvodem bylo společné cvičení s Turky, je to tak?" zeptám se jen abych se ujistil a pokračuji dál, tentokrát už otázkou, "Prozraďte mi, pane Daviesi, jaká byla vaše role v plánování?"

Vypravěč - 13. ledna 2015 19:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Ano, je to tak," přikývne Davies na tvou úvodní ujišťovací otázku. Pak se zeptáš, jaká byla jeho role v plánování celého přesunu. "Věděl jsem o přesunu bomb od samého začátku plánování, ale předtím jsem o jejich existenci neměl ani ponětí," začne poradce. "Do plánování jsem aktivně zasahoval jako odborník na úzká hrdla, místa možného přepadu, slepá komunikační místa a podobně. Snažil jsem se minimalizovat možnost právě nějakého přepadení, ale bohužel.. trasa, kterou jsme zvolili, prostě vylučovala, abych mohl všechno zamítnout," vysvětlí ti. "Logicky jsme občas museli projet kolem vysokých hor nebo nějakou úžinou či pustinou, kde se dá snadno zaútočit."

Anthony H. Sutton - 13. ledna 2015 20:11

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Kývnu a zapíšu si informace do bloku, který mám vždy u sebe. Takže jeho úkolem bylo eliminovat případné přepadení, shrnu si a najdu si v poznámkách, kde k přepadení proběhlo. "Z toho, co víme, byla kolona přepadena na otevřeném prostranství. Jak myslíte, že to provedli?" zeptám se ho, a tak trochu doufám, že mu nebylo sděleno, kde byli přepadeni. I když je pravda, že jemu to nejspíše řekli.

Čínské císařství - 13. ledna 2015 20:26

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kabul "Klidně mi říkej Davide a nesalutuj prosím. Nerad mám na zádech terč", odpovím Breechovi a snažím se vypadat, jako bych to myslel vážně. Zato místní velící agent asi viděl terén někde na videu nebo v Langley ve vitríně. "Jo jde o Ahmeda Salaema. Má něco z majetku Vlády Spojených států a Strýček Sam to chce zpátky, fofrem." Napiji se zeleného čaje a pokračuji. "Až sem to bylo vtipné, teď ale přijde ta horší část. Jedná se o biologicky nebezpečný materiál. Pokud to chceme dostat zpět budeme muset být pekelně dobře připraveni, teda pokud si nechceme poležet na karanténě" Nechceme, výborně. "Co vlastně o něm víte, vy jste místní takže máte přednost před mudrcem z ústředí. S kým se stýká, ke komu patří, komu z místní vlády platí bakšiš a kdo platí jemu. Víte asi co chci vědět"

Vypravěč - 13. ledna 2015 20:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Provedli to přesně tak, jak jsem nečekal, že by bylo možné," odpoví ti Davies. "Vyslali několik vrtulníků s týmem podle mě špičkově vycvičených vojáků, navíc využili slabého komunikačního místa kvůli stínění vysokých hor," vysvětlí ti. "Chápejte, naplánovat takovou operaci, zajistit lidi, vybavení, základnu, vrtulníky, palivo.. To chce minimálně týden příprav. Jednoznačně šlo o únik zevnitř, ta operace byla perfektně takticky nachystaná a brilantně provedená. S něčím takovým jsem absolutně nepočítal," přizná se ti poradce. "Maximálně jsem čekal nějaký houf ozbrojenců, útok po zemi, kteří by ale o nás věděli až poté, co by konvoj vyjel."

Vypravěč - 14. ledna 2015 17:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul - čajchana "Je to místní obchodník, hodně bohatý a vlivný, jen málokdy ale vytahuje paty z baráku," chopí se slova agent Dorf. "Má podplacené lidi v místní samosprávě a také policejního náčelníka, pokud nevyjde ven se samopalem a nezačne střílet do lidí, policie nehne ani prstem. Všechna nejrůznější obvinění proti němu byla vždy stažena," vysvětluje ti hlavní kábulský agent. "Má přibližně třicetičlennou ochranku, nikdy jsme nezjistili přesný počet. Většinu těch týpků máme v záznamech jako možné teroristy nebo bývalé vojáky některé z asijských zemí, někteří jsou i bývalí členové zvláštních jednotek," objasňuje. Pak se slova chopí Breech. "Už dlouho ho podezříváme z financování terorismu, ale nikdy jsme mu to dokázali, peníze dobře propere a Al-Kajdě je poskytne přes milión prostředníků," řekne major a pak nepatrně ztiší hlas. "Jeho vila stojí dost odlehle od města. Máme dokonce vypracovaný tři měsíce starý plán jeho eliminace, v noci, vrtulníky a několik týmů Rangers," dodá Breech. "Ale rozkaz zatím nepřišel."

Čínské císařství - 14. ledna 2015 21:15

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kabul "Hezký ptáček, co je pravda." Prohodím a dopiji čaj. "Takže rozkazy právě dorazily. Skončíme s jeho podnikáním v oboru globálního terorismu. Ta akce má prioritu. Majore", otočím se na Breeche. "Vy si vezmete taktickou stránku věci. Oprášíte ten plán co tady vy místní máte. Bude potřebovat začlenit ještě chemiky, kteří zajistí předmět zájmu." Tak teď to bude horší. "Vy agente, zajistíte nonstop sledování objektu, odposlechy NSA, potvrdíte lokalizaci zájmové osoby a podobné věci. Nic nesmí utéct mimo naše lidi. Ani místní ani ISAF nesmí ani ponětí, co chystáme. Situační brífink v sedm večer. Základním úkolem je zajistit je zajistit věc pro kterou jsem přijel. Všechno ostatní je vaše věc a vy si to můžete napsat do hlášení. Co se mě týče, já se převléknu do uniformy a vyrazím si popovídat na velení. tam si dám několik káv, vyslechnu spoustu keců a postarám se, aby se nám nikdo nepletl pod nohy". Sním ještě poslední kousek pečeného berana. "Takže pánové do práce".

Anthony H. Sutton - 15. ledna 2015 12:44

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Takže o tom s někým už mluvil, napadne mne a zapíšu si, že ví, jak se to stalo. "A právě proto to vyšetřujeme, abychom našli krtka," řeknu tiše a připíšu si, že naplánovat takovouhle akci trvalo minimálně týden. Zatím to časově odpovídá, projedu si starší poznámky a podívám se na poradce. "Nosíte si práci domů?" zeptám se ho zcela nelogicky a zkoumavě si jej prohlédnu. Sleduji hlavně řeč jeho těla, abych poznal, jestli mi říká pravdu.

Vypravěč - 15. ledna 2015 19:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul, Afghánistán Brífink, 19:00 (Ve výzbrojním tě upozorní, že jako agent CIA nemáš oprávnění v Afghánistánu nosit vojenskou uniformu, ani jako člen zálohy ne. Můžeš jim ale prostě nařídit, aby ti uniformu vydali.) Na své plány a povídání s nejrůznějšími lidmi máš několik hodin, v sedm už jsi zpátky na základně v jedné z plánovacích místností velitelské budovy. Přesně jak jsi určil, máš tady sraz s Breechem a Dorfem, vojáci zatím žádný rozkaz nedostali, jen byli upozorněni, aby byli případně připraveni vyrazit. Dorf ti potvrdí, že podle jeho zdrojů je momentálně Salaem uvnitř své vily strážený zhruba třicítkou bodyguardů. Breech ti předá tři měsíce starý plán Salaemovy eliminace včetně obchodníkovy půl roku staré fotky. Vzniklo několik verzí, které byly zamítnuty, nakonec bylo evidentně rozhodnuto, že tady rozhodne hlavně rychlost a razance útoku. Přílet s vrtulníky, pět týmů Rangers po deseti vojácích, jeden tým vejde hlavním vchodem, jeden zadním, třetí přistane na střeše, čtvrtý zajistí oblast a pátý má být podpůrný. V tomhle případě ještě bude potřeba doplnit chemiky. Týmy nebudou šetřit granáty, flashbangy, dýmovnicemi ani municí.

Vypravěč - 15. ledna 2015 19:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Davies ti pohlédne do očí a pokrčí rameny. "Ano, z domu se mi pracuje mnohem pohodlněji," pousměje se. "Když nemusím, do kanceláře v Pentagonu se snažím vydávat co nejméně," nezapírá. "Samozřejmě ale dodržuji všechna bezpečností opatření, volám přes zabezpečené linky, notebook mám chráněný armádním antivirem, mám ochranku z Ministerstva obrany..," ujistí tě. Ty postupy samozřejmě dobře znáš.

Anthony H. Sutton - 16. ledna 2015 09:21

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Tiše, nenápadně si povzdychnu a zapíšu si to. Zabezpečení má stejné jako v práci. To ale ještě neznamená, že se mu tam dcerka nějak nedostala, napadne mne. Vše si pečlivě zapíšu, několikrát si to pročtu a pak se na něj podívám. "No, prozatím to bude vše, pane Daviesi. Děkuji vám za spolupráci a kdyby něco, ještě se u vás stavím. Samozřejmě, kdyby vás něco napadlo, ozvěte se," zaklapnu bloček, schovám tužku a postavím se k odchodu, přičemž mu podám ruku na rozloučenou a rovnou mu i předám vizitku s mým číslem. Co jsem potřeboval vím, teď zjistit další věci. Pojedeme navštívit přítele Grega a pak jeho kamaráda. Další schůzku mám až ve dvě, to jsou skoro čtyři hodiny čas na to za ním zajet, promýšlím si další postup.

Vypravěč - 16. ledna 2015 18:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno následujícího dne Obě vás vzbudí budík v osm hodin ráno, ale stejně se necítíte moc vyspané. Může za to především předchozí téměř dvoudenní dřepění nad monitory v centrále. Na to Kathy není zvyklá vůbec, a Sophie není zvyklá u toho narychlo vyhledávat a předávat informace, spíš si jen ve wowku vylepšovat schopnosti a občas shazovat servery, když ji nějaký boss dostane. Litry vypité kávy a jen pár hodin jakéhos odpočinku nestačí. Takhle si Kathy práci u elitní Divize CIA zrovna nepředstavovala, ale s tím platem by to i klidně skousla. Nicméně agenti Divize byli koncipováni hlavně jako polní agenti, ne kancelářské krysy, takže brzy můžete očekávat výjezd do terénu. Provedete ranní rituály, obléknete se a v devět vyrazíte na Ústředí. Ústředí CIA - Langley, Virginie V ústředí projdete kolem bezpečáků se samopaly a po skenu dlaně projdete ocelovými dveřmi do Divizního sektoru. Tady už vás čeká v jedné z plánovacích místností brífink. Velícího agenta Jamese nyní vystřídal jiný agent, vysoký blonďák v šedém obleku, který se představí jako velící agent Paul Simon, který na misi pojede s vámi. Velící agent Paul Simon Krom něj jsou tu další dva muži, které znáte od vidění. První náměstek ředitele CIA Dustin Brown a první náměstek ředitele NSA. Jsou nachystány tři pohodlné židle, takže sotva se s agentem Simonem pozdravíte a představíte, posadíte se a posloucháte brífink obou náměstků. Začnou typickými úvodními frázemi, jakože toto je úkol nejvyšší priority, podléhající nejpřísnějšímu utajení a tak dále. Pak ale přejdou k věci a začne mluvit náměstek ředitele NSA. "Zkrátka a dobře předevčírem večer, zhruba v sedm hodin, se nám někdo naboural do databáze. Když říkám nám, myslím samozřejmě NSA. Bohužel až pozdě jsme zjistili, že jsme měli ve firewallu malou bezpečnostní díru, kterou hacker objevil. Naši lidé už na tom pracují, ale jedná se o velice citlivé informace. Neznámý hacker vytáhl jména a tváře desítek našich agentů operujících po celém světě," vysvětlí vám náměstek NSA. "Naši hackeři nenašli žádnou elektronickou stopu a to na tom dělají ti nejlepší. Jediná stopa, kterou máme, je to, že jeden z programátorů, kteří firewall vytvářeli, si v den útoku vybral z účtů veškerou hotovost a odjel do Brazílie. To samozřejmě není náhoda. Proto prověřumeje vás tři, abyste našeho programátora vypátrali, skřípli a zjistili všechno, co ví. Komu o té bezpečnostní díře řekl, kdo nám ukradl ten seznam a co s ním plánuje udělat. Pokud ho chce prodat, zneškodněte kupce. Zkrátka udělejte všechno proto, abychom ten seznam dostali zpátky, a jména na něm nikdo neviděl," přikáže vám náměstek. Pak se ozve náměstek vaší vlastní agentury, Dustin Brown. "Tryskáč do Brazílie vám odlétá dnes v jednu odpoledne. Do té doby se můžete připravovat, spis toho programátora máte připravený v zázemí vašeho týmu," oznámí vám Brown.

Martin Nickelsen - 16. ledna 2015 20:00

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Tak kde je? Výborně. Všechny východy z ostrova jsou uzavřeny. Šéf sice nebude mít zrovna radost, ale co nadělat. Bezpečnost lidí je na prvním místě. Nicméně to vypadá tak, že jakmile ten Polák vyleze z baráku, tak ho hned dopadneme. Vidíme skrz všechny kamery na Havaji a policisté hledají, kde jen můžou. V podstatě bychom mohli jen počkat na jeho první chybu. Ale proč, když se můžeme přidat k jeho hledání. Ale kde hledat? Kam se jen mohl schovat? Jestli už o nás věděl dřív, než jsme vtrhli do jeho domu, tak už může být kdekoliv. Možná bude u svých příbuzných. Ne. Nato je moc chytrý. Jestli už ví, že po něm jdeme, tak se možná bude snažit použít tu ampulku už tady. A kde by bylo nejlepší místo? Někde, kde není moc vzduchu, hodně lidí a doprava v hojné míře. Metro! "Strážníku? Kde je tady nejbližší stanice metra?" Optám se policisty, který byl zrovna po ruce. Jakmile mi odpoví, zavolám dopravci, zatímco už startuji motor. Skrze své možnosti zastavím dopravu v metru těsně předtím, než tam dorazíme.

Kathy Van Derek - 17. ledna 2015 08:27

soukromá zpráva od Kathy Van Derek pro Konec lenošení Včerejšek s Soph byl vážně super, jídlo nakonec několik jízd po okruhu a pak ještě menší párty s jejími přáteli z řad mechaniků, skvěle jsem se pobavila a dodatečně si potvrdila, že Sophie je fajn holka. Když jsem dojela domů dala jsem si dlouhou sprchu a padla do postele, zazvonění budíku přišlo až moc brzo, chvíli jsem jetě ležela a cit pro povinnost mě nakonec vytáhl z postele, umyla jsem se, udělala svou serii cviků, vlezla znova do sprchy a pak už nasedla na svého miláčka a vyrazila k centrále. Kolem ostrahy jsem prošla s pocitem důležitosti, no co, tomu se člověk nevyhne, a po skenu jsem se konečně dostala do divizního sektoru a našla správnou místnost, když jsem vstoupila uviděla jsem nějaké známé tváře a pak naprostého cizince, který vypadal že vyskočil z klipu na nějakou reklamu, kus chlapa s pěkným ksihtíkem. Rozhlédnu se, ale Sophii ještě nedorazila a tak se usadím , když jsme pak všichni, vyslechnu si co se děje a je mi jasné, že to nebude žádná sranda. Každopádně cesta do brazílie, wau splněný sen a se Sophii po boku, by to mohlo dopadnout dobře, se vší úctou musím její počítačové schopnosti obdivovat, takže jsem ráda, že budu moc ukázat, že taky něco umím, a doprovod toho krasavce...no hlavně jestli taky něco umí. Máme nějaké kontakty v Brazílii? Nějakou spojku? Nebo jedeme úplně na vlastní pěst? Znalost místních poměrů by se jistě hodila, alespoň pro začátek, nějaké krytí pro nás máte, nebo je to na nás? Je to celkem divoká země a tak by bylo fajn neodfláknout přípravu. Až po posledním slově si uvědomím, že jsem se trochu rozohnila, nejsem si jistá zda si šéfové nebudou myslet, že jsem hlupák, ale nemyslím si, že by mé otázky byli od věci.

Vypravěč - 17. ledna 2015 10:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Metro Warowski dobře ví, že po něm pátrají všechny bezpečnostní složky na ostrově, takže má dvě možnosti. Buď zůstane zalezlý několik měsíců v díře, nebo se pokusí uskutečnit svůj plán teď narychlo. Oči ti sklouznou ke vchodu do metra. Je to blízko jeho domu, klidně sem mohl utéct pár sekund před vašim příjezdem. Kývneš na Grace a rozběhnete se ke stanici metra. Když vidí policisté běžet agenty CIA k metru, připojí se k vám, takže do metra vpadnou dva agenti a osm uniformovaných strážníků Mezitím přes telefon zastavíš dopravu. Sebíháte po schodech dolů a prorážíte si cestu davem turistů i místních. Brzy jste na nástupišti, soupravy stojí, nikdo netuší proč, lidé se po sobě nechápavě dívají, nadávají. Snaží se zeptat řidiče, proč nejede dál, ale ten také nic neví, dostal jen příkazy seshora. Pak si několik lidí všimne policistů, kteří se zběsile rozhlížejí kolem sebe, a pak nějakého chytráka napadne zařvat: "Určitě je tu bomba!" Rázem vypukne panika, lidé do sebe začnou strkat a cpát se ven. No výborně. Možnost, že tady v tomhle Warowskeho najdeš se teď rovná nule, nehledě na to, že mohou vzniknout oběti na civilních životech. V takové panice někdy umírají lidé. Než to ale stihneš nějak řešit, všimneš si, že jsou pootevřeny dveře vedoucí k technickým chodbám, zámek je uražený. "Ventilace!" poklepe ti na rameno policejní seržant a ukáže nahoru k velkým větrákům. Policajt samozřejmě neví, co za hnus má Warowski sebou, ale ví, že to nebude nic příjemného.

Vypravěč - 17. ledna 2015 11:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Tato akce je potvrzená ministrem obrany a je oficiální, což znamená, že si s sebou vezmete vlastní pasy a divizní průkazy," osvětlí vám náměstek CIA Brown. "Po dobu trvání mise máte zajištěnou imunitu před brazilskými zákony, což ale neznamená, že byste měli nutně vyvolat nějaký diplomatický incident," varuje vás. "Brazilské bezpečnostní složky nám přislíbily podporu, ale moc nepočítejte s tím, že se kvůli nám nějak přetrhnou. Přinutit brazilské úřady ke spolupráci bude především práce pro agenta Simona," kývne náměstek na velícího agenta. "Nezapomeňte samozřejmě, že mimo území Spojených států vaše pravomoci nefunguj, imunitu máte diplomatickou a co se týče prostředků.. V Brazílii není CIA zrovna trpěna, takže s velkou podporou nepočítejte. Tady agent Simon zná několik úkrytů a možných kontaktů, ale nedá se očekávat, že by někdo z nich o cíli něco věděl. Proto spíš čekejte, že jste v tom úplně sami."

Vypravěč - 17. ledna 2015 12:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Dobře," kývne Davies a také se zvedne a zapne si sako. Podáte si ruce a kývnete na sebe. "Doufám, že ty bomby i viníky rychle najdete, nashle," rozloučí se s tebou poradce a ty se vydáš po schodech dolů do přízemí, kde na tebe ve společnosti dvou agentů Ministerstva obrany čekají tví dva bezpečáci. Ozveš se hackerům, aby věděli, že vyrážíš od Daviese, ale nic zajímavého pro tebe nemají. Zatím se jim nepovedlo se do švýcarského konta nabourat. Nasednete do černého SUV a rozjedete se směrem k domu Graga Johnsona, cesta by měla trvat asi čtvrt hodiny. Mezitím ti přijde email z Langley, který si přečteš na mobilu. Vypadá to, že zítra v deset dopoledne se koná brífink mezi veliteli obou týmů, velícím agenty, několika vrchními analytiky a nejvýše postavenými úředníky. Jednat se bude o vytvoření třetího divizního týmu, Charlie, o novém vybavení pro Divizní týmy, vybavených bunkrech různě po světě a také o povinném výcviku pro všechny agenty Divize. CIA chce, aby agenti Divize byli ti nejlepší z nejlepších, proto se všichni musí zúčastnit výcviku speciálních jednotek s Delta Force v CQB, projít kurzem pokročilého střílení i sebeobrany. Navíc by se mělo řešit i to, že by každý divizní agent měl nárok (nikoliv povinnost) na malý podpůrný tým bez jeho pravomocí, ovšem s jeho prověrkou. Patřili by zde hackeři, případně technici, nedivizní agenti a podobně. Velící agenti nemohou mít podpůrný tým ani v něm být. Dorazíte k Johnsonově domu, ale zaparkujete pár domů vedle. Jeden bezpečák zůstane v autě, druhý tě doprovodí. Tohle je poměrně chudá čtvrť, ale žádná chudinská. Domy tady jsou menší, ale nikoliv rozbité nebo zanedbané. Gregův dům má jen jedno podlaží, tráva by potřebovala posekat a plot znova natřít, ale jinak vypadá dům v pohodě. Normálně zazvoníš a Greg vám otevře. Už jsi ho viděl na fotkách na Lauřině profilu a v záznamech, kdy se tyto fotky dost odlišují. Rozhodně víš, proč s ním Laura chodí, o duši jí zjevně v jejím věku moc nejde. Greg je vysoký a svalnatý, má ostře řezané rysy, modré oči a hřívu tmavě hnědých vlasů. Často dělá brigády jako plavčík, takže je i dost opálený. Kdybys byl patnáctiletá puberťačka, nejspíš by se ti teď měla podlamovat kolena. Greg sjede pohledem vaše obleky a podívá se na hodinky. "Schůzku s probačním mám až ve tři," ohradí se.

Martin Nickelsen - 17. ledna 2015 14:30

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro V Metru Tak pojď, Warowski. Jdeme si pro tebe. Metro je celé přeplněné a nikdo z těch lidí, kteří jsou tady, zatím neví, že za chvíli mohou být klidně mrtví. Z osazenstva Metra to ví vlastně jen dva lidé. Polák a já. Každopádně musíme konat rychle. Metro se pomalu, ale jistě, začíná plnit ještě více. Ale vlak je zastaven, takže Warowski je v pasti. Grace zůstala před vchodem s několika policisty, takže pokud je Warowski opravdu zde, tak neunikne. Naše přítomnost přijde lidem poněkud divná. Komu by taky nepřipadala, kdyby se po metru procházeli ozbrojenci? Poté jeden dobrák zařve, že je tady bomba. Výborně. Přesně to jsem potřeboval. Aspoň, že to Metro nejezdí. Snad to má kolegyně tam venku zvládne. Já jsem si našel jinou starost. Takže dveře do technické části jsou vyraženy. Takže tam chce Warowski udeřit. Ventilací. Naštěstí se tohle vztahuje jen na tuhle stanici. Rukou vydám rozkaz jednotce, aby vtrhla do místnosti. "Zatkněte každého, kdo tam bude!" Poté si zastavím posledního ze zástupu, aby zůstal se mnou. Kdyby to byl od Warowského jen pokus o klam, tak se nic nestane a oni tam vletí naprázdno. S pomocníkem zastavuji každého, kdo se nějakým způsobem pokouší skrývat tvář a zároveň se dívám do davu, jestli náhodou nenajdu jeho tvář.

Vypravěč - 17. ledna 2015 14:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro V metru Pošleš do technické chodby pětici policistů a s posledním strážníkem zůstaneš venku. Přitom si zapneš narychle zapůjčenou vysílačku. Mobil je sice super zařízení, ale v těchto situacích je sluchátko v uchu nedocenitelné. "Chodba je prázdná pane, nikdo tu není!" oznámí ti policisté ve vysílačce. "Ventilace vypadá v pořádku!" Pak se ozve hlášení od centrály. "Dostali jsme hlášení, že někdo spatřil Warowskeho na veřejném koupališti," oznámí ti. "Výjezdové jednotky jsou několik minut odtud, zásahovka může být na místě do dvaceti minut. Máme dát příkaz k evakuaci bazénu?" dotazuje se dispečer. Policista vedle tebe hlášení od centrály slyšel taky, má také vysílačku. "Koupaliště je odsud jen pár set metrů," prozradí ti. Warowski klidně mohl urazit dveře, aby vás zmátl, a pak se vydat na koupaliště. V jednom bazénu se tam může koupat až několik stovek lidí a vir neštovic se nemusí šířit jen vzduchem, ale i vodou.

Martin Nickelsen - 17. ledna 2015 16:22

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Na koupališti? Než pětice vtrhne do technické sekce, tak se Metro téměř úplně vylidní. Warowského jsem nenašel a nebyl ani v technické sekci. Tak kde sakra je? Otázky na mou odpověď se dostaví z čista jasna od dispečera. Takže na veřejném koupališti? Chytré. Ale ne dost. Ty nové neštovice se sice možná mohou šířit vodou, ale Warowský tak nějak nepočítal s tím, že to celé dáme do karantény. "Všichni ven!" Rozkážu policistům v Metru. "Ne. Jen nenápadně zařiďte, aby to koupaliště nikdo neopustil." Odpovím dispečerovi. Kdyby se virus rozšířil mezi širokou veřejnost, hezké by to nebylo. A kdybychom započali evakuaci, Warowski by věděl, že po něm jdeme. "Řekněte všem, že Warowského chci mrtvého. Jakmile bude mrtvý, chci koupaliště uvalit do karantény a chci tam mít zdravotnický a vědecký tým." Povím do vysílačky. "Jdeme!" Autem jet nehodlám. Ten Polák by nás mohl lehce zpozorovat. Půjdeme pěšky. Od dispečera si ještě vyžádám, aby mi přesně popsal, kde přesně se Warowski nachází. Tenhle chlápek mi už způsobil víc než dost problémů. A navíc je moc nebezpečný nato, abychom ho nechali žít.

Sophie Mazon - 17. ledna 2015 17:41

soukromá zpráva od Sophie Mazon pro večer a ráno Včera jsem se dostala domů jako za starých časů. Na okruhu jsme chvilku jezdili, pak jsme ještě trochu popili (samozřejmě nealkoholické pití) a pak zběsilou jízdou zpět domů. Na kraji města jsme se rozdělili a popřáli si dobré spaní. Cítila jsem únavu, ale na druhou stranu možná trochu radosti z toho, že jsem pomohla dopadnout někoho, kdo to s lidmi nemyslel moc dobře. Dneska jsem se probudila v osm, jeden z důvodů, proč nesnáším tuhle práci. Kdo má takhle brzo vstávat? To se přece dělá jen kvůli škole. postěžuji si, než vůbec vylezu z postele. Den zahajuji hrnkem čokolády bez jídla. Včera jsem se nikde nestihla stavit a lednice je vyjedená. U skříně chvilku váhám. Šaty, které jsem měla včera se našemu šéfovi moc nezdály. Nakonec vylosuji trochu méně odpočinkové oblečení. oblečení zelené triko černá sukně Velitelství O pár minut později už sedím za volantem a překračuji rychlostní limit na silnici směrem k centrále. Řízení mě uklidní a probere, do budovy tak jdu plna energie a s úsměvem na tváři. Možná se i těším, jak mě James vynadá za to, že nemám „agentské“ oblečení. Bohužel, když dojdu do místnosti, poznávám jen Kathy. Ty další dva jsem možná někdy viděla, ale nevzpomínám si. Všechny pozdravím a sednu si vedle Kath a dalšího kriminálníka. Vzpomenu si na své předvedení, byl tam podobný stůl, ale židle tam byla horší. Nebyli zrovna laskaví. Teď tu před nimi sedím z jiného důvodu. Poslouchám, co nám říkají. Nelíbí se mi to. Já mám být v terénu? Hledat prodejce informací? Vždyť se nikomu neubráním?! Kurz CIA jsem prošla ve značně zrychleném tempu, kde jsme se nedostali ani k tomu, aby mi půjčili pistoli do ruky. Možná ti ani nevěřili. dodám v duchu, pak se ale zase soustředím na přítomnost. Při seznámení s misí mám co dělat se nepousmát. Jestli je jejich firewall tak silný, jako byl v té pobočce CIA naproti fastfoodu, nemuselo to útočníkovi zabrat moc sil. Je to NSA, ta asi měla lepší. připomenu si. Během okamžiku přemýšlím nad tím, kde mohl zanechat stopy. Ale vždy narazím na stejný problém, jestli zanechal stopy, tak jen na pár minut a to už je dávno pryč. Brazílie. Jediné, co o tom místě vím, tak že mluví španělsky, mají tam Rio a v něm pořádají velké karnevaly. To je vše. Jo a mají tam prý super pláže. Poslouchám ještě odpovědi na Kathyn dotaz. Nevím, co přesně zahrnuje ta diplomatická imunita, ale podle toho, jak to řekl, asi to neznamená, že bych si mohla stahovat filmy zdarma bez postihu. Škoda. Asi jsem tak překvapená, že ani příliš neprotestuji. Sice mě lehce děsí, že pojedu do terénu, ale co s tím? Programátor se snad nebude příliš bránit. Skřípneme ho a uvidíme.

Anthony H. Sutton - 17. ledna 2015 19:46

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Sotva jsem opustil Daviesův dům a nasedl do auta, aktivoval jsem mikrofon telefonu a hned přikázal hackerům napíchnout mu telefon, sledovat jeho počítač a poslat nějakého agenta, který by sledoval jeho samotného. Aneb, chci vědět o všem, co od této chvíle udělá. Hned na to jsem přikázal agentům jet k domu přítele jeho dcery. "Ricky, tentokrát nechám mikrofon zapnutý, tak poslouchejte a případně mi dodávejte informace, které budu moci použít. Zahrajeme si menší divadýlko a vezmeme to z temnější strany zákona," zaúkoluji hackery. Mám v plánu si zahrát na mafiána, trochu ho poděsit a možná mi to poví sám. "Jinak, taky mu napíchněte telefon, počítač a pošlete na něj agenta, aby ho sledoval. To vše hned, jak odejdeme z jeho domu," dodám ještě, ve chvíli, kdy řidič parkuje. Poté spolu s jedním agentem zamířím k jeho domu. "Mlč, tvař se hrozivě a tu a tam se rozhlédni, jako bys kontroloval okolí. Až na tebe kývnu, chytneš ho a nekompromisně ho zatlačíš dovnitř. Zatlačíš ho do křesla a pokud se pokusí postavit, prostě ho znovu usadíš. Prostě se chovej jako bodyguard důležitého člověka," zaúkoluji agenta a doufám, že pochopí, že bude hrát roli bodyguarda nějakého mafiánského vymahače. "Tak jdeme na to," řeknu mu a nechám ho zaklepat. Jakmile Greg otevře oči, mile se na něj usměji. "Za hodinku to stihneme, pane Johnsone," řeknu sebevědomě, trochu lhostejně a možná i trochu nebezpečně, načež kývnu na agenta.

Vypravěč - 17. ledna 2015 20:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Používá zabezpečené linky a sítě a hlídají ho agenti, kteří poznají, když je někdo sleduje," ozve se Ricky na tvé příkazy. "Nejsem si jistý, jestli to k něčemu bude," vyjádří své obavy. "Ale samozřejmě to zajistíme," ujistí tě. "Rozumím," řekne pak druhý hacker, když zastavíte u Gregova domu. Pak zaúkoluješ bezpečáka a on kývne. Nevypadá, že to pochopil úplně dokonale, ale chovat se jako gorila bez mozku má ostatně v pracovní smlouvě, takže si myslíš, že by to měl zvládnout. Zaklepe, Greg otevře dveře a ty jej mile pozdravíš. Bezpečák ho pak popadne za paži a hrubě ho strčí zpět do domu. Vejdete a ty zavřeš. "Co je vole? Zbláznili jste se? Co po mně chcete?" nechápe Greg a začne se vzpírat. Agent ho zklidní jednou tvrdou ranou do břicha. Je jasné, že tohle už dělal mockrát. Nebyl to nijak zraňující úder, ale vyrazí dech a ujistí člověka, že je to myšleno vážně. Dojdete do obýváku. Je jasné, že tady Greg žije sám a Laura ho tu moc nenavštěvuje. Přes okna jsou zataženy závěsy, po zemi se válí drobky a kusy šatstva, v rohu jsou naskládány krabice od pizzy, na nábytku je tlustá vrstva prachu, vzduch je už týdny nevyvětraný. Bezpečák hodí mladíka na sedačku, obejde ji a s drsoňským výrazem se postaví za ni. "Co chcete?" zopakuje Greg, teď už dost vyděšeným tónem.

Anthony H. Sutton - 17. ledna 2015 20:11

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Stále se mile usmívám, když následuji agenta, jež před sebou tlačí Grega a pozorně se rozhlížím po bytě. Copak asi udělal s těmi penězi, nezdá se, že by si vylepšil bydlení, napadne mne a pohledem hledám to kolo. Když dojdeme do obývacího pokoje, kde ho agent usadí, posadím se před něj, pohodlně se opřu o opěradlo a dám si pravou nohu přes stehno a prsty rukou sepnu položené na kolenou. "Co chceme, co chceme, neříkejte mi, že jste zapomněl?" hraju záhadného a velmi pozorně sleduji jeho reakce. Zajímalo by mne, jestli se chytí, jestli nám na sebe řekne něco, co jsme nezjistili, třeba, že se u někoho zadlužil, u někoho, kdo používá takové lidi, na které si právě teď hraju.

Vypravěč - 17. ledna 2015 20:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Honolulu, Havaj "Rozumím," potvrdí policejní dispečer, zatímco ty i šestice policistů vyběhnete z metra. Necháš Grace a jejich pár strážníků, aby zvládla paniku v metru, a spolu se svými muži se rozběhneš za seržantem směrem ke koupališti. Honolulské veřejné koupaliště leží téměř v centru města. Přestože je Havaj vyhlášený svými plážemi a mořem se skvělými vlnami, někdy lidé chtějí prostě spoustu sladké vody a hromadu tobogánů. Při nádherném počasí, jaké je dneska, tam budou stovky lidí, rodiny s dětmi.. Po pár uběhnutých blocích doběhnete k oplocenému koupališti. Ani ses moc nezadýchal, výcvik CIA odvedl dobrou práci. U východu z koupaliště už stojí několik policejních hlídek, které brání lidem odejít. SWAT, který se vrátil na základnu když jste Warowskeho nenašli v jeho domě, se vrátil na základnu a zatím ještě nedorazil. Stejně tak nedorazili ještě ani armádní chemici z nedalekého Pearl Harboru. Zatím jsou tu jen dvě sanitky, ale ty si poradí možná s vymknutým kotníkem, ale rozhodně ne s pravými neštovicemi. "Pane, máme na drátě plukovníka Oswalda z námořnictva. Nabízí vám tým SEALů," ozve se ti ve vysílačce dispečer. "SWAT dorazí za deset minut," oznámí ti zatím seržant. "Chemici nejdříve za půl hodiny. Okolí je vyklizené, budova odříznuta, hlídáme i veškeré nouzové východy a vývody kanalizace," ujistí tě strážník.

Vypravěč - 17. ledna 2015 20:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Kolo tady nikde nestojí, nejspíš ho má schované v garáži nebo někde jinde. Každopádně když si sedneš proti němu a promluvíš, upřímně nechápavě se na tebe podívá. Tohle není hrané. A pak jako by ho něco napadlo, protože se mu rozšíří zorničky. Zavrtí hlavou. "Hele jestli jde o to porno..," začne. "Já vím, že to nebylo.. Ale chápejte.. Proboha, co se děje? Je tam vaše dcera nebo co?" nechápe. "Proboha no tak jsem stáhl pár nahých fotek holek z mobilů a prodal jsem je a co má být? Vždyť by je stejně za chvíli zveřejnily samy a nikdo by z toho neměl ani cent!" rozohní se.

Anthony H. Sutton - 17. ledna 2015 20:24

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Mi neříkej, že si nikde nepůjčil, nu, zkusíme trochu nadhodit, uvidíme, napadne mne a trochu se usměji. "Je fajn slyšet, že se snažíte vydělat si peníze, jak to jen jde. Ovšem dostalo se k nám, že teď byste na tom měl být finančně lépe, pane Johnsone," vemlouvavě k němu mluvím, stále se mile usmívám, jako bych s ním mluvil o včerejším představení v divadle. Tedy ne, že by někdo z nás do divadla chodil. Teď jen doufat, že si opravdu od někoho půjčil. Nechtělo by se mi zjišťovat to tím horším způsobem... a vůbec, ukazovat mu odznaky CIA. Nechci, aby věděl, že jsme od CIA.

Vypravěč - 17. ledna 2015 20:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Jo, no, to jo," přikývne Greg a nechápavě se na tebe dívá. Neví kdo jsi a neví co chceš, jen ví, že ten chlápek za ním má sílu a není zrovna přátelský. Gregovi asi dojde, že bude muset přidat nějaké detaily. "Fakt si teď nemůžu stěžovat. Pornoprůmysl fakt celkem dobře platí, to jo. A nedělám ani nic nezákonnýho," snaží se hájit i pro případ, že byste přeci jen byli z druhé strany barikády.

Anthony H. Sutton - 17. ledna 2015 20:45

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Chvilku ho sleduji, přemýšlím, v hlavě mi to šrotuje, až to není hezké. "Takže máš ty prachy, co si Bryan od mýho šéfa půjčil?" zeptám se ho a stále ho pozorně sleduji. Že by to nakonec byla opravdu slepá ulička? trochu beznadějně mne napadne. Vytáhnu telefon a napíšu textovku Rickymu, aby se nabourali do Gregova počítače a projeli jeho složky. Sice pochybuji, že tam najdou něco, co se týká mého případu, ale jeden nikdy neví.

Vypravěč - 17. ledna 2015 20:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Hele já nevím nic o tom, že by si Bryan od někoho půjčoval prachy," zavrtí Greg rychle hlavou. "Ani nemusí, je teď celkem v balíku. Známe se od školky, to on mi dohodil tenhle job!" vysvětlí ti. "Je to jako zlatý důl, stačilo dát moji holce do telefonu ten software a on stahuje ze všech mobilů v okolí fotky a tak. Pak ty data prodám jedné firmě a oni v hromadě těch blbostí najdou jejich nahé fotky a dají je na internet," řekne Greg. "Bryan je kámoš a nevím, co čeho se mohl namočit, ale ujišťuji vás, že on problémy s penězi rozhodně nemá!"

Martin Nickelsen - 17. ledna 2015 20:57

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Warowski Grace a pár policistů zůstalo, aby dohlédlo na případné výtržnosti v Metru. Snad se klasická aféra s bombou rychle uklidní. Vlastně by už měli být v klidu. My už odcházíme, takže není důvod zmatkovat. U koupaliště jsme téměř ihned. Nebo se mi to jen zdálo? Trénink prostě dělá svoje. Ale hlavní zkouška přijde až teď. Tým SWAT ještě nedorazil, takže to asi budu muset vyřídit já s tím, co mám. Chemickému týmu to asi taky bude chvíli trvat, takže až půjdu na Warowského, tak si tam ještě chvíli budu muset počkat na analýzu. Až teď mi dochází, jak mocná CIA je. Dokonce i Navy Seals se nám nabízejí ku pomoci. Obávám se ale, že tyhle nějak nevyužijeme. "Řekněte mu, že nebudou potřeba." Čím déle budeme čekat a plánovat, tím je větší pravděpodobnost, že nás Warowski odhalí. Mohli bychom ho prostě odstřelit pomocí Snipera, ale to je na dlouho. Na tváři se mi objeví úsměv, když zjistím, že z koupaliště se stala téměř dokonalá past. "Dispečink?" Zapnu vysílačku. "Udejte přesnou polohu Warowského a popis jeho okolí." Kdybychom tam vtrhli jen tak, tak nás uvidí přes celé koupaliště. Za tohle by mě šéf asi zabil. Ale on tady není. "Připravte se na útok." Řeknu policistům, kteří jsou se mnou.

Vypravěč - 17. ledna 2015 21:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Honolulu, Havaj "Rozumím," odvětí dispečer na otázku navy seals a ty se pak rozhlédneš, co máš k dispozici. Šestice strážníků, co přiběhla s tebou z metra, všichni víceméně klasičtí pochůzkáři, černá uniforma, placatá čepice a pistole se dvěma zásobníky. Dvě přezkoušení ze střelby ročně a jedenkrát fyzické testy. Tohle bude rozhodně jejich největší akce v životě. Krom nich máš tady u hlavní brány ještě osádku tří hlídkových vozů, tedy další šestici policistů stejných, jako jsi přitáhl od metra, ale ti hlídají bránu. Není to jako mít za zády swat nebo sealy, ale swat dorazí až za deset minut a sealové nejdříve za dvacet. To už Warowski může dávno vypustit neštovice. Tady nejde o to ho zabít, ale zabít ho tak, aby neměl čas vzít si rukojmí a ani vypustit nebezpečný virus ven. Zeptáš se dispečera na přesnou polohu Warowskeho. "Podle kamer ještě nevyšel z pánské šatny," zní odpověď. To je moc dobře, hodně se tím zúžuje prostor a navíc je vyloučeno, že by se už tedy dostal k bazénu. "Projdete hlavním vchodem, u vestibulu zahnete doleva a projdete až ke dveřím pánské šatny. Uvnitř nejsou kamery, nevíme, co se tam děje," upozorní tě dispečer. Oznámíš policistům, které jsi vybral s sebou, že jdete dovnitř. Vymění si odhodlané, ale přesto nervózní pohledy, a tasí pistole. Vytáhnou náboj do komory a odjistí zbraně.

Martin Nickelsen - 17. ledna 2015 21:29

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Warowski Takže nevyšel ze šatny? Výborně. Takže virus ještě není ve vodě. Dispečer mi ještě popíše cestu, jak se tam dostat. Super. Ale v tu ránu jsem se podíval na stav mých společníků. Na rovinu - je hrozný. Vlastně se divím, že nemají tolik typickou pneumatiku kolem pasu. Ale i přesto si myslím, že pro tento účel poslouží dobře. Ne tedy, jako já, který má v ruce útočnou pušku, ale každá kukla dobrá. Ještě jsem si vzpomněl na jeden detail... "Tady je jeho fotka, chlapi. Toho zastřelte hned, jak ho uvidíte." Vytáhnu mobil a najedu na jeho nejaktuálnější fotku. Můžeme jít. Na Hk416 si zkontroluji vše, co vůbec jde. To samé udělám s Glockem a můžeme jít. Režim střelby si zvolím na jednotlivé rány, kolimátor lehce seřídím a zavelím k útoku. Do místností vstupuji první, protože mám nejlepší výcvik a nejlepší zbraň. V duchu si ještě odříkám modlitbu, která mě zrovna napadla. Jestli tohle vypustí tady, tak zemře tolik lidí...

Anthony H. Sutton - 17. ledna 2015 21:34

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Podívám se na něj, vytáhnu svůj bloček a začnu v něm trochu listovat. Hned na to se pak zatvářím překvapeně, trochu zmateně a možná i nechápavě. Ovšem když zmíní ten software, zpozorním. Zjistit, jak je software silný, zapíšu si v duchu a podívám se zpět na Grega. Je čas pohnout se dál, napadne mne a promluvím na něj. Zeptám se ho na jméno, respektive zeptám se ho, jestli se jmenuje Patrik Johnson a jestli se jeho kamarád jmenuje Brayn McCoy, i když sám moc dobře vím, že to tak není. Jakmile mi odpoví, že je to špatně, povzdechnu si, promnu si čelo a omluvně se na něj podívám. "Omlouvám se, Gregu. Dostali jsme špatnou adresu. No, my půjdeme. Byl bych ti vděčný, kdybys o naší návštěvě nemluvil. S nikým," zvednu se z křesla, kývnu na agenta, že odcházíme a zamířím ke dveřím. "A ještě jedna věc, vadilo by ti, kdybych tě požádal o ten program? Víš, zní to zajímavě a šéf by to možná nějak využil. Samozřejmě bychom ti z toho dali nějakou provizi," zeptám se ho a zadoufám, že se na prachy chytí.

Anthony H. Sutton - 17. ledna 2015 21:45

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC - doplnění Hned jak vyjdeme z jeho domu a dveře se zavřou (ať mi ten program dá, nebo ne) ohlédnu se a podívám se na agenta. "Dobrá práce, dejte vědět FBI, že přes program, který přítelkyni nahrál do telefonu, stahuje data z okolních přístrojů a posílá je na net. Jedná se o porušení soukromí a nelegální prodej pornografického materiálu. Ať se na to podívají," řeknu mu a hned se začnu věnovat telefonu. Ještě před tím si ale napíšu poznámku o tom softwaru. "Ricky, pošlu ti po někom ten program. Prověř ho, jestli je dost silný aby prorazil armádním firewallem. Pokud není, pošli to FBI, oni si s tím už poradí," řeknu mu, pokud jsem program dostal od Grega. Pokud ne, pozměním rozkaz jen o tom, že se má nabourat do jeho počítače, nebo do telefonu Laury a program vyšťourat a prozkoumat. Také mu ještě oznámím, aby odposlouchávali jeho hovory, sledovali smsky a maily. Teprve pak vyrazím do auta a zamíříme za Gregovým kamarádem Bryanem. Doufám jen, že než tam dojedeme, budu vědět, komu patří účet a jestli je ten program dost silný na to, aby proboural tu ochranu, zadoufám (pokud jsem dostal program od Grega, stavíme se ještě na pobočce CIA, kde předám program a řeknu, kam ho mají dopravit a komu.

Vypravěč - 18. ledna 2015 08:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Greg ti prozradí, že program už nemá, protože ho přetáhl právě do mobilu přítelkyně. Když odejdeš, domluvíš se s hackery. Ti ti sdělí, že nabourat se do telefonu Laury se snaží už pár minut, ale má mobil chráněný celkem dobrým firewallem. Zabere jim to však maximálně půl hodiny. "Jasně, dáme vědět FBI, tohle se jim bude líbit," souhlasí pak Ricky. Nasednete do černého auta a vydáte se k domu Bryana. Mezitím konečně dostaneš informaci o tom, komu patří ten účet. Patří Ronaldu Vaagenovi, spolupracovníkovi Shatters company. Složky máš poslané na mobil, takže je rychle otevřeš. Ronald Vaagen má třicet jedna let, vypadá to, že v Shatters company pracuje už deset let. Má luxusní vilu v Miami a vlastní jachtu a dvě Ferrari. Shatters company je firma, která nelegálně získává fotky nahých dívek a různé nahrávky a pak je prodává za velké peníze různým pornoserverům. FBI kolem nich krouží už roky, zatím ale nezískala na firmu žádné pádné důkazy. Maximálně si jí povedlo dostat nějaké spolupracovníky, ale ti nejsou s firmou v zaměstnaneckém poměru a ta od nich dala ruce pryč. Podle oficiálních vyjádření firma obchoduje jen s legálně získanými snímky modelek, které dobře ví, pro co se fotí. Vypadá to, že Ronald Vaagen pravidelně vyplácí skoro desítku svých 'dodavatelů' a Brayn je jeden z nich. Sám Vaagen dostává velké peníze z jednoho účtu na Kajmanských ostrovech. FBI se domnívá, že se jedná o tajný účet Shatters company, ani to se jí ale nikdy nepodařilo dokázat. Dostáváš se poměrně hluboko do spletité pornografické kauzy, ale o bombách zatím nic. Zastavíte u domu Bryana, ale vypadá to, že není doma. Pak ti Ricky řekne, že je nejspíš už dávno v práci. Pracuje jako automechanik tři bloky odsud v malé autodílně. Jen on a šéf, kterému autodílna patří. Na šéfa nic špatného nevyhrabou.

Vypravěč - 18. ledna 2015 09:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Veřejné koupaliště Vstoupíš i se šesti policisty ozbrojenými pistolemi do vestibulu veřejného koupaliště, projdeš kolem fontánky a pokladny. Lidé se na vás vyděšeně podívají a začnou se hnát k východu, ale šestice policistů je zadrží a nepustí je ven. Vykládají jim, že se jedná jen o neplánované cvičení bezpečnostních složek. Přeskočíte turnikety a zkontrolujete pokladní místnosti, jestli se tam někdo neukrývá. "Zašel bych se podívat i do ženských šaten, jestli se náhodou neukryl tam," zkusí to jeden mladý strážník žertovně, seržant ho umlčí vzteklým pohledem. Největší akce jeho kariéry pod agentem Divize, a mladý ho může nasrat. Vpadnete do mužských šaten, ty jdeš první, policajti za tebou. "Policie! Ukažte mi ruce! Lehnout na zem!" zazní za tebou policejní výkřiky. Je to logické, ty sice máš neomezené povolení k použití smrtící síly a můžeš Warowskeho klidně zastřelit zezadu, ale policisté mohou střílet jen jsou-li bezprostředně ohroženi. Procházíte šatnou plnou vyděšených mužů v různém stádiu oblečenosti, kteří zvedají ruce a klekají si na podlahu. "Stůj nebo střelím!" zařve pak jeden policista a ty se ohlédneš k východu, který vede ze šatny k bazénu. Zahlédneš Warowskeho, jak jím proběhne, ale vystřelit nestihneš.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 11:27

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Nespokojeně si zamručm, když se ozve Ricky a oznámí mi novinky. Pokud je to tak, tak jdeme po špatné stopě. Stále je tu ale šance, že ten program je dost silný na to, aby náhodou stáhl nějaká data z poradcova počítače a ty se dostali nějak na net. No, přinejmenším bude mít FBI vyřešený jeden případ. "Zajeďte k jeho práci, popovídáme si s ním trochu," řeknu řidiči, když zastaví u jeho domu. "Zkusíme získat ten program," pronesu jen tak a trochu si prohýbu krk.

Vypravěč - 18. ledna 2015 12:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Bezpečák za volantem kývne a rozjedete se k autodílně. Zkontroluješ hodinky. Je skoro jedenáct, to znamená, že pořád máš nějaké tři hodiny do další schůzky. Hackeři se teď neozývají, jak pracují na prolomení firewallu na Lauřině mobilu. O pár minut později vaše černé SUV zastaví pár metrů od autodílny. Musíš teď rozhodnout koho s sebou vezmeš a jak budeš vystupovat. Dílna je to malá na rohu ulice, najednou se do ní vejdou nejvýše tři auta. Majitel vypadá jako starší pán, oblečený je v upocené modré košili špinavé od oleje. Bryan je vypracovaný mladík ve volných džínách, bílém tričku bez rukávu a červené bassebalce obrácené kšiltem vzad. Oba teď pracují na stříbrném Fiatu.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 12:32

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Zastavíme před dílnou a já si pořádně prohlédnu oba dva muže, kteří se tam motají. Promnu si bradu a pohledem zabrousím do poznámek. Mohl bych vystupovat jako zástupce té firmy, chtít ten program zpět, ale to by mu přišlo divné, určitě budou mít nějakou zálohu, takže by nás hned prokoukl. A nebo to vezmu tím jednodušším způsobem a promluvím si s ním jako policajt. Když mi dá program sám, mohl bych mu zařídit nějaké úlevy u FBI, přemýšlím a podívám se na svůj doprovod. "Martine, půjdeš zase se mnou. Jacku, ty zajeď dozadu a hlídej zadní vchod, kdyby se pokusil o útěk. Chceme ho živého, takže si smrtící chvaty a zbraň nechte schovaný, jasný?" řeknu oběma agentům a vystoupím z auta. Asi si zahraju na agenta FBI, trochu se ušklíbnu, vytáhnu svůj odznak a prohlédnu si ho. Podobnost by byla, jen aby ho neviděl moc dopodrobna, napadne mne a zase odznak schovám. "Martine, zahrajeme si na agenty FBI. Pokud budeš ukazovat odznak, udělej to rychle, aby neviděl žádné detaily," informuji ho a zamířím do opravny. Jack by se měl v tuhle chvíli už přemístit za dílnu. "Dobrý den, agent Nicksonn, FBI, můj kolega Peterson. Mohli bychom si pohovořit s Bryanem? Nejlépe někde v klidu," dojdu ke staříkovi, v rychlosti mu ukážu odznak a podívám se na Bryana (samozřejmě jsem řekl jeho příjmení a ne jméno). Kdyby měl tendence utíkat, kývl bych na Martina, aby se za ním pustil.

Vypravěč - 18. ledna 2015 12:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Jistě," přikývne starší mechanik překvapeně, odznak si nijak neprohlížel, stačilo mu vidět, že ho máte. Bryan vyjede na podložce zpod fiatu, pomalu si utře ruce od motorového oleje a podívá se na vás. Vypadá v klidu, jako by nic, a pak najednou hodí Martinovi do obličeje hadr a tebe zasáhne do ramena těžkým klíčem. Pak hbitě přeskočí auto a rozběhne se k zadnímu vchodu. Zatímco Martin zaprská a snaží se dostat si motorový olej z obličeje, ty se rozběhneš za Bryanem. Toho už ale vzadu za dílnou zpacifikoval Jack, který vystoupil z auta a i přes tvé doporučení tasil zbraň. Ale nestřílel, vlastně ji ani nemá odjištěnou, ale zamíření na Bryana zabralo. "Klekni si na zem, ruce za hlavu, překřiž nohy, tak," instruuje Jack mladíka, který poslušně klekne a zůstane tak, i když dojdeš. Martin zůstal v dílně s mechanikem, který nechápe, co se děje.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 13:06

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Klíč v rameni bolel, ale ne natolik, abych nebyl schopen hned vyběhnout za mladíkem. Ještě, že jsem Jackovi řekl, aby šel dozadu. Když jsem vyběhl ven, už měl Bryana zpacifikovaného. Nekomentoval jsem to, všiml jsem si, že má zbraň zajištěnou, byť vím, že ji umí vytáhnout a odjistit v jednom pohybu. "Člověk si chce jen popovídat a on musí zdrhat," povzdychnu si, promnu si rameno a dřepnu si před klukem. "Víš, tím, že začneš zdrhat, jen uslyšíš odkud jsme, ti moc nepomůže, chlapče. Takhle máme o důvod více si myslet, že jsi něco provedl. Ah... vlastně provedl a evidentně si to velmi dobře uvědomuješ," pokývám hlavou, kývnu na Jacka, aby schoval zbraň a zvedl ho. "Odveď ho do auta, vezmeme ho na pobočku," řeknu Jackovi a vrátím se zpět do dílny. "Omlouvám se za to nehezké překvapení. Bohužel se zachoval tak, jak nikdo z nás nečekal," drobně zalžu, čekal jsem to, "takže jistě pochopíte, že si ho musíme odvést na stanici k výslechu." Kývnu na Martina a s rozloučením se staříkem opustíme dílnu. U auta už čeká Jack, mladík je už v autě. "Jedeme k němu domů, pak se uvidí podle toho, jak bude spolupracovat," řeknu Jackovi, který sedne za volant. Já si sednu dozadu vedle Bryana. "Trochu sis to posral chlape. Támhle kolega nemá rád olej v obličeji a věřím, že kdybych mu dal chvilku, vysvětlil by ti, jak moc mu ten olej v obličeji vadí," usměji se mile na Bryana a nenápadně kopnu do Martinova sedadla, aby se otočil. Doufám, že pochopí, aby při tom hodil velmi nevraživý výraz. "Tak povídej, proč jsi zdrhal," mrknu na něj. Určitě mu dojde, že mu dávám šanci se z toho nějak vykecat, nebo mi nakecat něco, čím by mě ohromil a možná tak zmírnil ten průser, co jistě má.

Vypravěč - 18. ledna 2015 13:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Martin má uctivé gorilí parametry a narážku pochopí. A vlastně i kdyby ne, stejně by se tak vražedně podíval, protože on vážně nemá rád motorový olej v obličeji. Jack zamíří zpět k mladíkově domu a ty se otočíš k Bryanovi a zeptáš se ho, proč zdrhal. Podívá se na tebe, má šanci si nějak zmírnit svůj průser, ale on si stejně jenom odfrkne. "Protože nesnáším federály," odpoví s pohrdavým úšklebkem, který mu rozhodně nepomůže. Zastavíte před jeho domem a vytáhnete ho ven. Martin ho svým nejhezčím úsměvem přinutí odemknout dveře a vejdete dovnitř. Tahle domácnost už vypadá celkem dobře, je tady relativně uklizeno a vyvětráno. Navíc je tu hezký moderní nábytek. Je evidentní, že si Bryan nežije jen z toho, co dostane v autodílně.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 13:28

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Jen si povzdechnu a nechápavě zavrtím hlavou. Podívám se na Martina, který opravdu ten vražedný pohled hodil a znovu nechápavě zakroutím hlavou nad odpovědí Bryana. "Tohle nikdy nepochopím," povzdechnu si a když zastavíme, nechám Bryana Martinovi. Určitě mu rád vrátí ten olej v obličeji. Dojdeme do jeho bytu, kde Martinovi kývnu, aby ho přinutil si sednout, zatímco já si pomalu dojdu ke křeslu a cestou se rozhlížím. "Slušný na někoho, kdo žije z platu automechanika," obdivně zamručím. Chlapec si žije lépe, než kdokoliv z nás tří. "Víš Bryane, podle toho, jak se teď zachováš se rozhodne, jak moc velkej průser budeš mít. Možná na to nevypadám, ale mám celkem velké slovo, které něco znamená. Být tebou, neposral bych si to," upozorním ho a s milým úsměvem se posadím do křesla, zatímco Jackovi naznačím, aby prohledal byt. "Začneme, co říkáš?" stále se mile usmívám.

Vypravěč - 18. ledna 2015 13:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Jo, slušné prémie a třináctý plat, znáte to," pokrčí mladík drze rameny. Jack se vydá porozhlédnout se po domě a Bryan se k němu otočí. "Hej! Ty tam! Chci vidět povolení k prohlídce!" pyskuje. Pak se otočí k tobě a přikývne. "Jasně, můžeme začít třeba tím, z čeho jsem obviněn? A jsem zatčen? Jestli ne, vypadněte z mého domu. Jestli ano, nepřečetli jste má práva a rád bych zavolal svému advokátovi. Děkuji," pousměje se mladík, pohodlně se opře o opěradlo a založí si ruce na hrudi.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 13:42

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Překvapeně zvednu obočí, když se Bryan rozjede a kývnu na Jacka, aby nerušeně pokračoval. Oba dva ví, odkud jsem a tím, že teď jsou se mnou, patří pode mě. Pak se podívám zpět na Byana a usměji se. "Takže ta horší, no, mohl jsi vyfasovat jen pár měsíců, takhle to bude pár let. To máme... narušování soukromí, prodej pornografického materiálu..." začnu vypočítávat vše, co na něj víme. "Povolení? Advokát? Chlapče, pokud nám dáš to, co chceme, možná to ani nebudeš potřebovat. Pokud ne, skončíš v tom nejhorším vězení, co dokážu najít a na takovýhle zajíčky, jako jsi ty se tam vyloženě třesou," pohrozím mu s vyloženě milým úsměvem. Vím moc dobře, že tohle má silnější efekt, než kdybych mu na féra vyhoržoval a řval na něj. "Stačí, když nám dáš ten program, co jsi dal kamarádovi Gregovi a řekneš nám, od koho ho máš," usměji se a konečně mu řeknu, co po něm chceme. Po celou dobu jsem klidný, skoro jakoby to byla obyčejná přátelská návštěva.

Martin Nickelsen - 18. ledna 2015 13:45

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Warowski Společně se strážníky jsem vtrhl do vestibulu se směrem do šaten. Zatím jsme Warowského ani nezahlédli, ale snad se ukáže. Jen rychle jsme zkontrolovali místa, kde by se případně mohl schovávat, ale nic. Takže bude v šatně. Jeden ze strážníků se pokusil trochu odlehčit situaci. Serža ho hned rozřezal jeho pohledem a už bylo ticho. Tedy až na lidi, kteří se zuby nehty snaží dostat ven. Ale já proti takovým lehkým vtípkům nejsem. Právě naopak. Docela mě to pobavilo. Zvláště od kluka, který holku ještě nikdy neviděl. Ten by si to užil. Po chvilce jsme vtrhli do mužských šaten. Šel jsem asi pět metrů a mé oči byly jako dva skenery, které se dívaly po okolí. Tak kde jsi?! V prstu už mi cukalo, ale na spoušti jsem ho naštěstí neměl. Z ničeho nic se ozve klasické volání policisty na padoucha. Ach jo. Vždyť jsem jim řekl, že ho mají rovnou zastřelit! V tu chvíli už vidím Warowského, jak probíhá dveřmi a má namířeno k... Bazénu. Sakra. Jestli se dostane až tam, tak to nebude vůbec hezký. "Uhněte!" Zařvu na policisty. To by mi ještě chybělo, kdybych mezi nimi musel kličkovat. Tryskem se rozběhnu za Warowskim. Jakmile na něj budu mít palebný vektor, tak nezaváhám.

Vypravěč - 18. ledna 2015 13:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Prodej pornografického materiálu není nelegální, dědo," skočí ti Bryan do řeči. "Nezapírám, že občas prodám nějakou nahou holku, ale všechny mají výhradně osmnáct let a plus a všechny fotky prodávám s jejich souhlasem," tvrdí. "S narušováním už to policie zkoušela dvakrát a nikdy mi nic neprokázali, takže s tím u soudu také neuspějete," vypočítává s blahosklonným úsměvem. "A i kdybyste mi náhodou něco z toho, samozřejmě lživě, přiřkli, tak bych vyfásl maximálně několik měsíců v nějaké pohodové base v centru města," je si Bryan jistý. Pak zmíníš program, který dal Gregovi. "Jo ten.. nemám před vámi žádné tajnosti, pánové, klidně vám to řeknu. Greg měl už delší dobu pochybnosti, že mu ta číča Laura zahejbá, tak jsem mu dal šikovný prográmek, který vytáhne její smsky. Chápete ne, pro kámoše cokoliv," zazubí se mladík. Pak se ti ve sluchátku ale ozvou hackeři, kteří zní dost rozrušeně. "Šéfe tomu nebudete věřit," ozve se Ricky. "Teď jsme se dostali do Lauřina mobilu. Ten program je nejnovější hackerská bomba, úplně super mega nálož," vykřikuje Ricky, jako by našel valoun zlata. "Oblafne snad všechny zabezpečovací systémy na světě. Jsem si jistý, že kdyby ta Laura prošla kolem vás, stáhl by soubory i z vašeho mobilu. Takový program rozhodně nepoužijete když chcete stáhnout pár nahých fotek středoškolaček, pokud tedy všechny nepoužívají armádní firewally nejvyššího zabezpečení," chrlí ze sebe Ricky. "Šéfe ale chápete co vám teď říkám? Tohle je bezpečnostní díra jako prase!!! Stavovala se někdy Laura za tatínkem do práce? Prošel kolem ní někdy s mobilem nějaký generál? Náměstek? Možná ministr obrany?" Ricky se na okamžik odmlčí. "Všechny informace stažené z mobilu se ukládaly na tu flashku připojenou ke Gregově počítači. Teď už je program v Lauřině mobilu skoro týden neaktivní."

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 14:09

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Stále se mile usmívám na Bryana, i když sebejistě povídá. Když se pak ale ozve Ricky, zamračím se. Hodně. "Neškodný prográmek, dobře. Nasaď mu pouta, jede s námi do Langley," řeknu Martinovi. "Ricky, pošlete do Bryanovo domu techniky, chci, aby to tu kompletně celé prohledali. To samé i ke Gregovi," řeknu hackerům a zvednu se. "Máš obrovskej problém, chlapče. Tak velkej, že to vyřeší jedině Guantanámo," mrknu na něj a kývnu na oba dva agenty, že odcházíme i s chlapcem. "Ricky, pokud bych ti dovezl její telefon, dokázal bys zjistit, co všechno ten program stáhl?" zeptám se hackera, zatímco odcházíme z bytu. Zdá se, že se ještě střetneme se slečnou Daviesovou.

Vypravěč - 18. ledna 2015 14:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Co, do Langley?" nechápe Bryan, ale to už ho Martin hrubě zvedne ze sedačky a přirazí ho ke zdi, rozhodně se s ním přitom nemaže. Bleskově ho prošacuje a pak mu nasadí stahovací jednorázová pouta. "Rozumím, obrátíme u nich vzhůru nohama každý čtvereční centimetr," rozumí Ricky a ty se pak otočíš k Bryanovi. "Guantanámo? Co to sakra melete? Co to znamená?" pořád nechápe, ale teď schytá od Martina pecku do žeber a sklapne. "To znamená, že jsi obviněn z terorismu, blbečku, tak drž hubu a krok, nebo tě postaví ke zdi se šátkem přes oči," zavrčí a vyvede ho z baráku. Pak se ozve Ricky s odpovědí. "Šéfe, pokud mi dovezete její mobil, tak vám zjistím i jaké nosí ministr obrany spoďáry a co měla jeho sekretářka ke snídani," ujistí tě. To asi znamená jo. Jack seběhne z horního patra. "Laura je teď ve škole, posílám vám adresu," ozve se zatím druhý hacker.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 14:28

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC "Dobře Ricky, nejdéle do hodiny tam budeme i s telefonem," řeknu hackerovi a kývnu na oba agenty, že jdeme. To, že Martin dal Bryanovi po hubě mi nevadí, on chudák dostal hadrem od oleje. "Jacku, jedeme na tuhle adresu," ukážu adresu agentovi, zatímco nasedáme do auta. "Spěcháme," řeknu ještě, čímž mu povolím použít sirénu. Opravdu spěcháme, zvláště, když je ten program takové riziko pro národní bezpečnost. Mezitím pozdržím hovor s hackery a zavolám šéfovi, abych ho informoval o našem nálezu. Sice jsou atomovky větší riziko, ale tohle je taky dost velké riziko.

Vypravěč - 18. ledna 2015 14:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Tentokrát si prohodíte místa, Jack sedne za volant a ty se posadíš na místo spolujezdce, zatímco Martin zůstane s mladíkem vzadu. Povolíš použít sirénu, takže Jack zmáčkne tlačítko a černé suv se modře rozbliká a začne houkat. Pak vysokou rychlostí vyrazíte k prestižní soukromé škole, kterou Laura Daviesová navštěvuje. Vytáhneš mobil a zavoláš řediteli CIA, abys ho informoval. Ten se nijak netají svým zděšením, pokud Laura s mobilem někdy navštívila Pentagon, mohou být vyzrazeny stovky tajných operací SEALs, Rangers i Delta Force. Stejně reaguje i ministr obrany, kterému voláš vzápětí. Neříkáš nic konkrétního, aby Martin, Jack ani Bryan nevěděli nic, co nemusí ale ministru obrany bohatě stačí vědět, že program vysaje všechny data okolo a Laura měla přístup do Pentagonu. Víc mu netřeba říkat. Nemá k tomu ani co dodat, nejvyšší pravomoci Divize má a mise nejvyšší priority už to také dávno je. Domluvíš, položíš to a ministr obrany se rozběhne za prezidentem. "Je to třída 10.C," upřesní Ricky, když zastavíte před budovou soukromé střední školy. Ty s Jackem vyskočíte z auta, Martin s Bryanem zůstanete. Když se řítíte po schodech nahoru do školy, vyběhne vám vstříc ochranka. "Co se děje? Kdo jste?" zavolá a těká pohledem od vás, dvou mužů v černých oblecích, k blikajícímu černému autu.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 14:49

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Jak jsem čekal, ani jednoho to nepotěšilo a já se jim nedivím. Sotva auto zastaví, vyrazím i s Jackem do školy, a když nám vyjde vstříc ochranka, kývnu na Jacka, aby se o to postaral, zatímco já spěchám do její třídy. Otevřu je bez zaklepání a podívám se do třídy. Viděl jsem jeji fotku, takže ji hned poznám a dojdu až k ním. "Laura Daviesová?" zeptám se jí, "Můžeš jít prosím se mnou, je to důležité. Neboj se, hned se vrátíš." Počkám, až se zvedne a odejdu s ní ze třídy ven. Poté se jí zeptám, kde je nějaké klidné místo a tam s ní zajdu. Jakmile se ujistím, že tam jsem jen já a ona, podívám se na ni. "Lauro, potřebuji tvůj telefon. Možná tomu nebudeš věřit, ale Greg ti do něj dal jeden program, který představuje velké riziko," řeknu jí na rovinu, nemá si cenu na něco hrát, zvlášť, když ví, kde její táta pracuje.

Vypravěč - 18. ledna 2015 15:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Proběhneš kolem ochranky, kterou necháš na Jackovi, a ocitneš se ve vestibulu. Rychle najdeš plán školy, zorientuješ se a vyrazíš nahoru po schodech. Vpadneš do Lauřiny třídy, ignoruješ protestující učitelku a jdeš rovnou k Lauře, kterou znáš z fotek. Rychle jí ukážeš odznak, jinak by se asi moc nehnula do toho se zvednout a někam jít s neznámým člověkem, ale takhle okamžitě poslechne. Projdeš s ní kolem učitelky a i na ni mávneš odznakem, protože jinak by ti pravděpodobně zablokovala dveře vlastním tělem a křičela na stráže. Tady berou ochranu studentů vážně. Vyjdeš s Laurou na chodbu a ona ti ukáže na prázdnou učebnu na konci chodby. Vezmeš ji za paži a rozběhneš se ke třídě. Ocitnete se spolu v prázdné třídě a ty to na ni vybalíš. "Greg?" nechápavě se na tebe podívá, ale vytáhne telefon ze zadní kapsy džínových minišortek. "No, hádám, že jinak by neposlali Divizi," kývne a mobil ti bez dalších řečí podá. Trochu tě překvapí, že z letmého pohledu na průkaz poznala tvé speciální zařízení, ale to bude asi kříž dcery poradce Pentagonu, vyznat se v takových věcech. "Nevěřím tomu, že Greg něco udělal, ale klidně si ho vezměte a zkontrolujte. Dostanu ho někdy zpátky?" chce Laura ještě vědět. Je to bílý iPhone, určitě stál jejího otce nemalé peníze.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 15:18

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Vyndá telefon, který si od ní převezmu a okamžitě ho vypnu. "Věřím, že sám moc dobře nevěděl, co ti do telefonu dává, ale už tak si zadělal na pořádný průser," řeknu jí a trochu omluvně se na ni usměji. "Pokud se nám podaří ti telefon pořádně vyčistit, dostaneš ho zpět, neboj se," mrknu na ní a schovám telefon do kapsy. Hned na to klepnu na sluchátko, abych aktivoval hovor s Rickym. "Ricky, mám telefon, o půl hodiny jsme zpět, tak se připravte. Vše zabezpečte, nechceme, aby se něco od nás dostalo ven," upozorním ho a opět se usměji na Lauru. "Asi mi neřekneš, kdy ti ho tam Greg dal, že ne? Víme, že už týden je neaktivní, ale minimálně dva týdny běžel. Potřebuji vědět, kde všude jsi v té době byla. V době před třemi týdny až do dnes," podívám se na Lauru s vážným pohledem a vytáhnu si bloček a propisku, abych si zapsal vše, co mi řekne.

Vypravěč - 18. ledna 2015 15:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Rozumím," zní Rickyho odpověď. "Nevím, proč by mi Greg dával něco do telefonu, pokud vím, nikdy ho neměl v ruce. Někdy, když jsme byli u něj, jsem se třeba šla sprchovat a zůstal na nočním stolku. Ale mám tam heslo," vysvětlí ti. Na to se ti ve sluchátku ozve Ricky, který přes mikrofon tvého telefonu konverzaci slyší. "Vůbec to heslo nepotřeboval znát, instaluje se to hardwarově, stačilo napojit usb kabel," informuje tě hacker. Pak si vytáhneš bloček a zeptáš se Laury, kde všude byla. Pokrčí rameny. "Doma, ve škole, u kámošky, u Grega. V práci jsem za tátou nebyla, pokud vám jde o tohle, poslední tři týdny určitě ne," ujistí tě. Pak zavrtí hlavou. "Ale co je s Gregem? Co má za problém? A proč by mi proboha něco takového dával do telefonu? A jak by se k tomu dostal. Vždyť on ani neví, co to je BIOS..."

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 15:33

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Napíšu si všechny místa, kde byla a pak si vzpomenu, že mi její táta říkal, že hodně pracuje doma. "Nemusel brát tvůj telefon do ruky, mohl to nainstalovat přes kabel, aniž by měl potřebu zadávat heslo. Jeho kamarád mu určitě řekl, jak na to," řeknu jí a poklepu si tužkou na blok přesně v místu, kde mám zapsáno, že tatík pracuje doma. "U táty v pracovně jsi s telefonem byla, nebo jsi procházela kolem jeho pracovny s telefonem?" zeptám se jí, než se ona zeptá, proč by to Greg dělal. "Určitě víš, že má problémy s penězi, Bryan mu navrhl, že ví, jak si vydělat. Dal mu tenhle program a řekl mu, že umí stahovat fotky z okolních telefonů. Doufali, že takhle přijdou k fotkám tvých spolužaček, které by dál prodali a vydělali na tom. Určitě víš, že si nedávno koupil kolo ne? Kolo za dva tisíce, kde myslíš, že na to asi vzal?" vysvětlím jí a počkám, až mi odpoví na mou otázku.

Vypravěč - 18. ledna 2015 15:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Veřejné koupaliště Tryskem vyběhneš ze šatny a uklouzneš na velké kaluži vody, která leží před šatnou. Tohle by byla fakt směšná situace, kdyby ti terorista v plavkách a s ampulkou pravých neštovic nepádil směrem k velkému bazénu. Dopadneš celkem bolestivě na bok, ale rychle se zvedneš do kleku a zalícíš. Všude je spousta civilistů, i malých dětí, ale to prostě musíš risknout. Zamíříš a vypálíš. Trefíš Warowskeho přímo doprostřed zad, tři střely, kupec sebou plácne na zem, ampulka mu vyletí z dlaně, dopadne na zem a rozbije se. A po několika výstřelech stará dobrá panika, lidé lezou z vody, křičí a nechápou, co se děje. Díkybohu aspoň všichni běží pryč od mrtvoly a rozbité ampulky, než aby běželi k ní. "Policie! Držte se co nejdále od těla! Ustupte! Policie!" pustí se šestice policajtů za tebou do uklidňování davu, a ty se zatím můžeš zvednout a nadávat krom jiného i na pořádně bolavou kyčel.

Vypravěč - 18. ledna 2015 15:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC "Jo, byla..," přizná Laura, že v otcově pracovně byla. "Nosím mu tam občas čaj nebo něco k zakousnutí, když celé hodiny nevylézá. A mobil mám pořád v kapse, moc ho nevyndávám," vysvětlí ti. Pak jí vysvětlíš, co se stalo, a ona to rychle přijme a zatváří se vážně naštvaně. "Tak proto se pořád ptal, jestli už jsme byla za Amy, když byla nemocná! Bylo mu úplně jedno, co jí je, chtěl jenom abych se dostala k jejímu mobilu, protože je to nejhezčí holka ze třídy!" pění Laura. Zmíníš kolo a ona se na tebe podívá. "Neřekl, že bylo za dva tisíce.. Ale říkal, že ho vždycky chtěl a už roky si na něj šetří. Bože já jsem tak pitomá! Na to ho navedl Bryan, že? Že to byla Bryan? Já ho zabiju, až se mi dostane pod ruku, přísahám! Zabiju je oba dva! Prasata jedny!"

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 15:45

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Chápavě se na ni usměji, je to spíše takový ten trpký úsměv, když dítko pozná, jak naletělo a rodič jí to celou dobu říkal. Možná teď už taťku pozná, až jí bude říkat, aby s tímhle klukem nechodila. "O ty dva se už starat nemusíš. Převezme si je FBI, už delší dobu hledají tuhle skupinu. Myslím, že teď ani jednoho z nich na pár let neuvidíš. U Bryana je to ale jiný případ, toho si zpracujeme sami," pokusím se jí aspoň trochu uklidnit. "Dobře Lauro, děkuji ti za spolupráci, určitě víš, že o tomhle nikde nemáš mluvit, takže ti to opakovat nemusím. Ještě jednou ti děkuji za pomoc, telefon se ti pokusíme vrátit co nejdříve. Měla by ses vrátit zpět do třídy," usměji se na ní a vyprovodím ji ven ze třídy a spolu s ní zamířím až ke třídě. "A ještě jedna věc, až ti tatínek bude říkat, že bys s tímhle klukem neměla chodit, věř mu, určitě ví, o čem mluví," mrknu na ní a mávnu jí na rozloučenou. Hned na to zamířím v rychlosti do auta, zatímco žhavím telefon, abych upozornil Ricka, že už jedeme. "Zpět do Langley, co nejrychleji," řeknu Jackovi.

Vypravěč - 18. ledna 2015 16:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie O dvacet minut později Vletíte na ústředí jako velká voda. Bezpečáky Jacka a Martina necháš uklidit Bryana do jedné z vašich nejpohodlnějších cel hluboko v podzemí, na které nejtvrdší teroristi pějí ódy, a sám se vydáš s Lauřiným mobilem do sekce Divize. Projdeš kolem bezpečáku se samopaly, necháš si oskenovat dlaň a přes ocelové dveře se dostaneš k zázemí. Hackeři možná nejsou agenty Divize a nemají přístup přímo do zázemí jednotlivých týmů, ale tady ve společné operační oblasti být mohou, když zrovna dělají pod tebou. Rickyho a druhého hackera Robina najdeš v jedné z mnoha počítačových místností. Oba jsou hnědovlasí, s brýlemi, ale normální postavy. Filmy, které vykreslují hackery jako nevzhledné, tlusté nebo naopak vychrtlé podivíny, kecají, aby se divák zasmál. "Fajn šéfe, dejte to sem," kývne Robin, když mu podáš iPhone, a on ho položí na desku stolu a natáhne si gumové rukavice. Ricky stojí nedočkavě vedle něj, ale ještě se na tebe podívá. "Budeme to mít do půl hodiny," ujistí tě. "Jo a.. Asi byste měl vědět, že agent Nickelsen před pár minutami v Honolulu zastřelil Warowskeho."

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 16:06

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Agenti odvedli Bryana do výslechovky, ještě, než jsem zmizel jsem jim stihl říci, že se tam za chvilku vrátím a aby tam přizvali i ředitele CIA, určitě bude chtít být u výslechu. Já pak zamířím s telefonem za hackery. "Super, vydolujte, co se dá. Bylo by fajn, kdyby se vám podařilo zjistit i kdo program vytvořil, určitě by nám to pomohlo," řeknu ještě hackerům a na jeho informaci ohledně problému CDC jen přikývnu. Je dobré vědět, že aspoň něco se daří. "Hned jak to budete mít, dejte mi vědět, budu ve výslechovce v přízemí," informuji je a vyrazím na místo, pokecat si s Bryanem. Snad tam ředitel už bude.

Vypravěč - 18. ledna 2015 16:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "A nejspíš bych měl taky zrušit vaši schůzku ve dvě, že?" zeptá se ještě Ricky. Pak už vyjdeš ven ze sektoru Divize a zamíříš k výtahům. Oční sken, otisk dlaně a jedeš. Sjedeš výtahem dolů do podzemí a zamíříš k výslechovkám. Máte jich několik druhů, od těch krásných a skvěle moderně zařízených, až ke stylu kobek. Nechybí ani řetězy. Bryana posadili do jedné z těch průměrných, malých šedých místností s jedním jednosměrným sklem, stolkem a dvěma židlemi naproti sobě. Nechali mu pouta a dali mu pásku před oči, ale to je úplné nic proti tomu, jak jsi viděl agenty CIA vyslýchat v Afghánistánu, když jsi ještě byl u SEALs. Dokonce mu nechali i oblečení a palce. Za jednosměrným sklem už stojí ředitel CIA a dva šéfanalytici. "Můžete mluvit klidně zcela otevřeně, všichni máme prověrku," ujistí tě ředitel poté, co si s tebou potřese rukou a pozdravíte se. "Je jen váš, agente."

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 16:24

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie "Díky Ricky, až bude po všem, máš u mě pivko, nebo co to piješ. A ty taky Robine," kývnu na oba dva děkovně a zamířím do podzemí, do zadržovacích cel. Projdu si opět bezpečnostním kolečkem a zastavím se až u cely, kde ho drží. Vejdu dovnitř, tam je už ředitel a dva analytici. Pozdravím se s nimi a na ředitelovu pobídku jen kývnu. Pak vejdu do výslechovky. "Už jsi přestal přemýšlet o advokátech, Bryane?" zeptám se ho, zatímco si uvolním kravatu a dva knoflíky na košili. Pak si sundám sako, pověsím ho přes židli, kterou odtáhnu a usadím se na ni. Ještě, než se ale usadím, pečlivě si vyskládám rukávy košile až k loktům a ještě odepnu zbraň od pasu a položím ji na stůl. "Už ti došlo, v jakým průseru jsi?" zeptám se ho znova a položím si ruce na stůl, kde prsty spletu dohromady. Už jen to, že jsem si sundal sako, vyhrnul si rukávy a odepl si zbraň od pasu ho muselo nahlodat. "Nebudeme chodit kolem horký kaše. Ty mi řekneš, od koho máš ten program a já možná popřemýšlím o nějakém pohodlnějším vězení, co ty na to?" mile se na něj usměji a pohodlně se rozvalím na židli.

Vypravěč - 18. ledna 2015 16:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Vy nejste z FBI," řekne Bryan roztřeseným hlasem, jeho sebevědomí už je dávno pryč. "Hele já vážně nechápu, co se to děje," podívá se ti do očí. Nepřijde ti, že by lhal, je vyděšený, dezorientovaný a zmatený. "Nechápu, proč se o to zajímá CIA, co to má společného s Pentagonem," zavrtí hlavou. Když jsi předtím v autě telefonoval s ministrem obrany a řekl mu, že vezeš podezřelého z terorismu, málem se sesypal. "Ten program mi dal Ron Vaagen, dělá pro Shatters company. Ta firma.. dává dohromady nahé fotky holek, které získává tak, že se nabourá k nim do počítačů a mobilů a pak je prodá. Dělám pro něj už skoro rok, vždycky je to to samé. Vyberu si nějakou holku, jdu k ní, pokecáme, a zatím se mi na mobil stáhnou data z jejího počítače. Mám ten software i na vlastním mobilu," vysvětlí ti. Když jste ho brali z jeho domu, mobil zůstal doma. určitě už ho mají v rukou technici. "Vždycky jsem si mohl vybrat, se kterou holkou pokecám a získám tak její fotky, ale teď přišel Ron a řekl mi, že pro mě má nejnovější program, který dokáže stahovat stovky fotek najednou a konkrétně mi i řekl, z jaké školy by to chtěl. Tam, kde chodí Laura. Je to prestižní škola plná frigidních panen, ale divili byste se, kolik mají v telefonu nahých fotek," vysvětluje ti. "Hned mě napadl Bryan, měl snadný přístup k Lauřině telefonu a Laura je v partě oblíbená, dostane se ke spoustě holek!" Dál Bryan vysvětluje, ani ho nemusíš pobízet. "Přiznávám, věděl jsem, že je nelegální takhle získávat nahé fotky nezletilých holek a prodávat je, ale byla to jen hra..."

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 16:53

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Až mě překvapilo, jak se Bryan rozkecal. Vytáhl jsem blok ze saka a zapsal si jméno. Shodovalo se s tím, které mi nahlásil Ricky. Nejnovější verze programu a cíleně na tu školu? To není jen tak, napadne mne a dál poslouchám Bryana. Evidentně opravdu neví o ničem jiném, než o tomhle. Použili ho jako nástroj. Tím pádem ho můžeme předat do rukou FBI, ty ho obviní z nelegálního získávání pornografického materiálu a narušování soukromí. Spolu s ním rozbourají i celou tu firmu. My se budeme zajímat přímo o pana Vaagena. Jistě někdo stojí za ním, někdo, komu dlužil službu, nebo něco podobného. Nejspíše taky nebude vědět o co se jedná, ale určitě je tu někdo, komu předal informace, které za pomoci Lauřina telefonu získali. "Nebyla to jen hra," řeknu mu, zvednu se, připnu zbraň zpět a vezmu si sako. Hned na to odejdu z výslechovky zpět k řediteli do sledovací místnosti. "Jen toho kluka využili. Nevěděl, co všechno ten program umí. Předal bych ho FBI, ty mu už něco přišijou. Nás zajímá ten Vaagen a ti, co stojí za ním. Pochybuji, že by i Vaagen o něčem věděl, podle mě tam bude ještě někdo, někdo kdo ví, kam Daviesova dcera chodí do školy," řeknu svůj závěr řediteli a podívám se skrze polopropustné sklo na vyklepaného mladíka. "Podívám se na toho Vaagena. Pokud by to nevadilo, přizval bych do případu mého podřízeného Lebowskiho, aby zatím prověřil ostatní členy plánovacího týmu. Je to dobrej chlap, má toho hodně za sebou a z celého týmu mu věřím asi nejvíce," požádám ředitele a podívám se na něj výrazem, který říká, že by mi to hodně bodlo.

Vypravěč - 18. ledna 2015 17:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Souhlasím, o našem případu nic neví, předáme ho do rukou FBI," přikývne ředitel CIA John Brennan a pousměje se. "Vždycky jsem rád dělal za Úřad jeho práci." Pak ale zavrtí hlavou. "Bohužel, agent Lebowski je pořád ještě v Afghánistánu a sleduje Ahmeda Salaema s tím virem neštovic," odpoví ti Brennan. "Pokračujte prosím ve vyšetřování případu jak uznáte za vhodné, jde vám to skvěle," ubezpečí tě pak ředitel a odebere se někam kdo ví kam Ty se zatím vrátíš zpět do sektoru Divize ke dvěma hackerům. Robin už rozebral iPhone na součástky a Ricky napojil základní desku na notebook a babrá se v ní. "Šéfe, něco málo už pro vás máme," otočí se k tobě Ricky. "Ne z toho telefonu, ale říkal jste, ať dáváme pozor na Vaagena. Teď se vrátil z Dubaje do New Yorku, přiletěl před dvaceti minutami," informuje tě. Krom toho tě ale také tvůj žaludek informuje, že je čas oběda a ty jsi nic moc nesnídal. Ale nepřipadá ti, že je teprve dvanáct. Za jedno dopoledne solidní posun.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 17:31

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Přikývnu na ředitelovo slova a spolu s ním se pousměji nad tím, jak rád dělá práci za FBI. Není nad to je občas ztrapnit. Taky je ale pravda, že my máme trochu více prostředků a možností, než oni. "Ah... úplně jsem vypustil to CDC," vzpomenu si na předchozí případ a omluvně se usměji na ředitele. Hned na to se s ním rozloučím a zamířím za hackery, snad už něco budou mít. Pokud cestou potkám Jacka a Martina, řeknu jim, ať si daj chvíli oraz, že je možná ještě využiji. Pracuje se mi s nimi celkem dobře. "Dobrá práce chlapci. Hoďte Vaagena zatím někomu jinému, ať mi o něm vyhledá vše, co se dá, vy dva se teď soustřeďte na ten telefon, potřebujeme vědět, co všechno ten program stáhl," řeknu chlapcům a chytnu se za žaludek, jak mi v něm zakručí. "A pak ten telefon dejte dohromady, pokud možno, slíbil jsem Lauře, že jí ho vrátíme v pořádku," mrknu ještě na hackery, byť mám takový pocit, že Laura asi dostane nový telefon financovaný naší agenturou. "Skočím si dát něco na zub, tak projeďte ten telefon. Chcete něco přinést?" oznámím a rovnou se jich i zeptám, než odejdu do kantýny dát si něco k jídlu. V kantýně se v klidu najím, zatímco si projíždím své poznámky. Po jídle vezmu klukům (pokud si něco objednali) jejich jídlo a zamířím zpět. "Jak jste na tom?" zeptám se jich, zatímco položím jejich jídlo před ně na stůl (pokud něco chtěli). Zdá se, že dneska se k dalším rozhovorům už asi nedostanu. Rozhlédnu se po místnosti a pokud přibili nějací hackeři, kteří pracují na Vaagenovi, dojdu k nim. "Nabourejte se mu do mailu, napíchněte telefon a vyhledejte všechny jeho účty. Pokud bude třeba se do nějakého nabourat, klidně to udělejte. Jestli bude mimo naší jurisdikci, najděte v seznamu sledovaných hackerů nějakého schopného a hoďte to na něj," přikážu jim a vrátím se zpět k Rickymu a Robinovi.

Čínské císařství - 18. ledna 2015 17:48

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kabul Seržant ve výstrojním dovede recitovat předpisy o nošení uniforem zpaměti, takže dovede najít i deset důvodů, proč mi ji nemůže vydat. V normální zemi bych uniformu ani nepotřeboval, ale tohle není normální země a nějaký snaživý černý šerif by mohl nejdřív střílet a potom se ptát. Usměji se na seržanta a podám mu průkaz k Medaili cti. Automaticky se přede mnou vyrovná do pozoru, i když by podle předpisu nemusel. "Seržante, jak vidíte mám výjimku." Poddůstojník pokývne hlavou a vydá mi co chci. Rychle se převléknu a na patřičná místa si připnu stužky, je milé jak mi automaticky začnou všichni na okolo salutovat. Následuje americké velení a velení ISAF. Ani nevím na kolik dveří je třeba zaklepat, ale je jich spousta od řízení letového provozu, přes rozvědku, po MEDEVAC. Už jsem zažil situaci Modří na Modré a nebylo to nic příjemného. Před posledními dveřmi jsem začal uvažovat, že by nebylo od věci podminovat celou tuhle budovu a i s těmi úředníky ji vyhodit do vzduchu. 19.00 Brífink Opírám se o roh stolu, sleduji spousty satelitních fotek a map rozložených po stole a kouřím. Místní připravili dobrou akci, tedy pokud vyjde. Pokud nevyjde, bude to dost veselé. ještě jednou potáhnu. "Výborně panstvo." Na chvíli se zamyslím, jaký by byl vhodný čas. Ani ne brzo ani ne pozdě. Ještě nějaký čas na přípravu. V duchu zvyků americké hranice provedeme úder před úsvitem. "Jdeme do toho. Začátek operace v 2.30 ráno. Heslo k provedení Irena. Breechi víte co máte dělat", usměji se na něj. "Budeme mít dokonale čisté hřiště, ale i tak nechci zbytečné objeti mezi našimi lidmi, nebo civilisty. Hlavní objekt má být, pokud to bude možné, zadržen živý." Podívám se na hodinky, spousta času. "Přijdu se na chlapce podívat, než odletíte".

Vypravěč - 18. ledna 2015 18:06

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Martina a Jacka potkáš až na obědě s dalšími bezpečáky, takže jim poděkuješ za spolupráci a řekneš jim, aby si odpočinuli, že je ještě nejspíš budeš potřebovat. V klidu se najíš a zatím si studuješ své zápisky. Vaagen je rozhodně důležitý cíl. Po obědě odneseš tácek k okýnku a vyzvedneš si dva smažené sýry a hranolky pro Rickyho a Robina. V Divizním sektoru přibyli tři noví hackeři, kteří jsou nasazeni na Ronalda Vaagena. Ricky a Robin teď jenom sedí u počítače a sledují stahování souborů a probíhající dešifrování. Když přineseš jídlo, poděkují ti a nadšeně se na něj vrhnou. Ty zatím dojdeš zkontrolovat druhou skupinku hackerů a instruuješ je, co mají dělat. Rozumí. "Fajn, šéfe máme to," oznámí ti Ricky s plnou pusou hranolku a mastnou rukou popadne myš a rozklikne staženou složku. Je to několik gigabytů dat, spousta fotek, nejenom středoškolačky s vyšpulenými rty v různé fázi vysvlečení, ale také hromada selfíček, fotek pejsků, koček, sourozenců, nějaká ta panoramata. Krom fotek je tady ale také spousta dokumentů. 'Seminárka', 'Laboratorní práce' a spousta dalších texťáků, co nosí středoškoláci v mobilu. Po nějaké době projíždění ale narazíte na soubory, co rozhodně nejsou z mobilů středoškolaček. 'Daňové přiznání za rok 2013', 'Operace VX546C-7', 'Operace FGDFJMC-9' a spousta dalších podobných. Robin náhodně vybere jeden soubor uprostřed a zobrazí autora. Richard Davies. Pak najde jeden soubor s datem vytvoření zhruba odpovídající vaší době a rozklikne ho. Je to mapa Turecka, s vyznačenou trasou z Ankary do Istanbulu, se zakřížkovanými několika místy.

Vypravěč - 18. ledna 2015 18:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul, Afghánistán "Rozumím, podplukovníku, dvě třicet ráno," přikývne major Breech a počká, než ho propustíš. Pak zasalutuje a opustí velitelskou budovu, aby zburcoval velitele týmů. Jako agent Divize CIA teď sice můžeš přebírat v případě nutnosti vojáky pod své velení, ale přesto to je jako by ses vrátil zpátky v čase. Uniforma, hodnost, salutování. Je to jako bys vojákům zase velel jako jejich vysoký důstojník, ne jako agent CIA. Podíváš se na agenta Dorfa, který si zamyšleně prohlíží mapu. Ale vzhledem k tomu, jak rozumí vojenské strategii, spíš chce jen působit důležitě, než že by se to snažil pochopit nebo tam najít nějakou chybu. Do dvou třiceti spousta času. Přijde ti zpráva, že Nickelsen na Havaji zneškodnil svého kupce. Z této mise už zůstává jediným cílem Salaem.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 18:17

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Vrátím se zpět a jen co instruuji nové hackery, oznámí mi Ricky, že to mají. Přejdu k nim a ani ho nemusím pobízet a už mi ukazuje, co našli. "Pošli mi to do počítače projedu si to. Dobrá práce chlapci. Zkuste zjistit, kdo ten program vytvořil a pusťte se do vytváření obrany proti němu," poplácám chlapce po rameni a otočím se, abych zavolal ministru a informoval ho. "A ještě jedna věc, vítejte v Divizi, oba dva. Sice nemám pravomoce na to vás oficiálně přijmout, ale dokážu si to vyřvat, abyste nastálo dělali pode mnou," informuju je a pak konečně vytočím číslo na ministra. Jakmile to zvedne, informuji jej o všem co jsem doposud zjistil, řeknu mu i vše o tom programu a že mí lidé už pracují na obraně proti němu. Také ho informuji o mém dalším postupu. Pokud od něj nedostanu nějaké informace, nebo instrukce, ten samý telefonát uskutečním i s ředitelem CIA. Jakmile domluvím s ředitelem, zavolám Gordymu, jak na tom je, přičemž ho také informuji o tom, co vím a zároveň vznesu požadavek, aby byl Ricky a Robin přesunuti ke mě do Divize (ten samý požadavek jsem vznesl i u ministra a ředitele). Pak si jen počkám, jestli Gordy objevil něco nového.

Vypravěč - 18. ledna 2015 18:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Už se stalo," pousměje se Ricky, když to chceš poslat na svůj počítač. "Jasně, jdeme na to," kývne pak Robin, jakmile chceš zjistit, kdo program vytvořil, a udělat obranu proti němu. Pak oběma oznámíš, že je bereš do Divize jako podpůrné členy. Nadšeně se na sebe podívají. Neznamená to pro ně totiž jen obrovské zvednutí platu, pravomocí a prestiže, ale také to, že budou neustále dostávat ta nejšťavnatější sousta. A hacker chce vždycky překonávat výzvy. "Díky šéfe," zazubí se oba a pak se pustí do práce. Ty zatím vytočíš číslo ministra obrany a vysvětlíš mu, jak to pokračuje. Pochválí tě za dobře odváděnou práci a jedinou jeho instrukcí je, ať pokračuješ. Na požadavek ohledně Rickyho a Robina ti jen řekne, že to je v pravomoci velitele Divize, on do toho nemá co kecat. Stejnou odpověď po chvilce dostaneš i od ředitele CIA. Divize možná od těchto dvou pánů přijímá úkoly, ale jinak je velice autonomním oddělením CIA. Ani ředitel Brennan ti nedá žádné zvláštní instrukce, máš dělat co uznáš za vhodné, jak k tomu je Divize uzpůsobena. Dělejte si, co chcete, pokud to povede k výsledkům. Pak voláš Gordymu. "Jasně, žádný problém," odvětí ti Gordy na otázku přijetí Rickyho a Robina k tobě do alfa týmu. "Ber to tak, že jsou oficiálně členy Divize, až se vrátím do Langley, napíšu jim zpětně jmenovací lejstra a dám je Bossovi podškrábnout," ujistí tě Gordy. Pak se zeptáš, jestli přišel na něco zajímavého. A celkem ano. Šel po stopě mrtvého velitele základny a zjistil, že se dost stýkal s jedním mužem. Ukázalo se, že spolu měli milenecký poměr, ale nejenom to, ten muž patří k turecké anarchistické militantní skupině zvané jednoduše Zítřek. Musel si poradit bez pomoci hackerů a osobně prokopat archivy, ale zjistil, že Zítřek by teoreticky mohl naplánovat a uskutečnit takovou operaci, pokud by měl správné informace. Jeden z čelních představitelů zítřku je teď navíc v Istanbulu, to má Gordy potvrzené, takže dává dohromady SEAL tým five, své bývalé spolubojovníky, kteří byli na cvičení v Perském zálivu, a za několik hodin vrazí do istanbulského hotelu a zajmou cíl. A ten je snad zavede k bombám. Pak se zeptá na tvůj postup.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 18:55

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Vyslechnu si pochvaly, které mě teď ani moc netrápí. Přijmu je, až bude problém zažehnán a bomby budou zpět doma. Když mi pak Gordy řekne svůj postup, ihned zamířím k hackerům, kteří pracují na Vaagenovi. "Najděte mi, jestli by Vaagen někdy v poslední době v Istanbulu, nebo někdo z jeho spolupracovníků," instruuji jednoho hackera a vrátím se k hovoru s Gordym. "Našli jsme jeden program, který dokáže obejít veškeré zabezpečení, co známe a stáhnout téměř cokoliv. Měla ho poradcova dcera v telefonu, aniž by o tom věděla. Program nás dovedl k chlápkovi jménem Vaagen, nějaký spolupracovník firmy Shatters company, která prodává pornografické fotografie celebrit. Mám za to, že sám Vaagen nevěděl, co vše program umí, ale co jsem se dozvěděl, řekl, aby ho loupli do telefonu někoho přímo na škole, kterou navštěvuje i Laura," řeknu mu, "podle mě je někdo ještě za ním, někdo, kdo mu dal ten program a řekl mu, v jaké škole ho mají nastrčit. Kluci teď zjišťujou, kdo program vytvořil. Už mám v počítači vše, co stáhl a hádej co." Na chvilku se odmlčím, abych se podíval jak na tom jsou kluci ohledně Vaagena. "Nechám ho předvést, popovídám si s ním a uvidíme. Ještě ale musím prověřit ty čtyři," oznámím mu, co mám v plánu.

Martin Nickelsen - 18. ledna 2015 19:04

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Warowski Mé pronásledování Warowského nedopadlo podle mých představ. Uklouzl jsem na podělané kaluži vody. Výcvik SWAT se projevuje. Co si teď o mě řeknou? Už v tuhle chvíli určitě přemýšlejí, co řeknou kolegům na stanici. Hajzlové. Ale co. Mohlo se to stát komukoliv. Z bolestivého pádu, který mi nejspíše přivodí hezkou frakturu, jsem se rychle vzpamatoval. Tedy mi to tak aspoň připadalo. Warowski ale stihl uběhnout pěkných pár metrů. Pevně jsem se usadil do takového polosedu a pevně zacílil na jeho těžiště. Sakra. Hodně dětí, matek a otců. Jestli teď budu chybovat, nikdo z toho nebude profitovat. Ale pro tohle jsem byl vycvičen. Tak pojď! Tři rány stačily. Warowski spadl na zem. To samé bohužel platilo pro ampulku. Ta se rozbila. Všichni naštěstí utíkali směrem pryč od ampulky, takže oběti by měly být minimální. Pokud to není nějaký moderní vir, který se šíří vzduchem na velké vzdálenosti. S prací policistů jsem nadmíru spokojen. Možná budou povýšeni. Já jen těžkopádně vstanu, bolestivě se poklepu v oblasti kyčle. Sakra, to bolí. Už nevidím důvod, proč bych tady měl ztrácet čas. Odeberu se k jednomu z východů. "Tohle koupaliště nikdo neopustí!" Řeknu výrazným hlasem a pevně uchopím pušku na výraz, že to myslím vážně. To samé sdělím do vysílačky. Teď už stačí jen počkat na někoho, kdo mě vyšetří a potvrdí, že nemám to z té ampule. Už bych mohl být zpátky v Langley.

Vypravěč - 18. ledna 2015 19:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Jasně," kývne jeden z hackerů dělajících na Vaagenovi a jeho prsty se rozběhnou po klávesnici. "Shatters company jsi říkal?" ozve se Gordy. "Moment," zamumlá a podle zvuků v pozadí se začne prohrabovat haldou papírů. "Shatters company je původem turecká firma, než se rozlezla do Států, velké Británie a Kanady," oznámí ti Gordy. "Její ředitel Emin Serkan je zároveň vysoce postavený člen Zítřku," oznámí ti. Pak se ozve hacker. "Šéfe.. Sám ředitel této firmy byl v Istanbulu hned několikrát za poslední půlrok," informuje tě. "Pochází z Ankary, ale v Istanbulu má přátele," vysvětlí ti. "Teď je ale v sídle firmy v New Yorku, stejně jako Vaagen," dodá hacker. Pak se opět ozve Gordy. "Být tebou, seberu je radši všechny a pak se uvidí. Jakmile tady v Istanbulu dostaneme cíl, možná se leknou a zdrhnou," řekne Gordy. "S ostatníma bych se zatím nezdržoval, stopa je teď hodně horká."

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 19:17

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Souhlasně zamručím, když se Gordy zeptá a jakmile mi hacker nahlásí co našel, vše předám i Gordymu. "Taky to mám v plánu," kývnu souhlasně na Gordyho návrh, rozloučím se s ním s tím, že se mu ozvu až budu mít něco dalšího, hackerům ještě řeknu, aby pokračovali v práci a sám vypálím ven. Cestou vytočím číslo na zásahovku CIA. "Tři týmy, adresu a foto posílám, sejdeme se na místě. Chci, aby to proběhlo potichu, bez většího humbuku. Posbíráme všechny, takže si připravte autobus," řeknu veliteli zásahovky, skočím pro Martina a Jacka a spolu s nimi zamířím k autu. Cestou jim řeknu, kam jedeme a proč.

Vypravěč - 18. ledna 2015 19:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Honolulu, Havaj Chemici dorazí do deseti minut a o ampulku se postarají. Pak se rozběhne vyšetřování všech lidí přítomných na koupališti v době rozbití ampulky, ale u všech se prokáže, že se nenakazili. Na to byli od viru příliš daleko. Chemici ale koupaliště na několik týdnů uzavřou. Paradoxně tak jediný člověk, který odsud odjížděl sanitkou, jsi ty, s podezřením na zlomený krček stehenní kosti. V nemocnici ti ale udělají rentgen, který to nepotvrdí, máš prostě jen naražený bok. Ještě než opustíš nemocnici ti telefonuje ředitel CIA John Brennan, aby ti pogratuloval k dobře zvládnuté misi. Pak už tě vyzvedne policie a odveze tě na letiště. Warowski tvou střelbu nepřežil, teď leží na patologii. Jeho tělo bude spáleno a popel předán příbuzným ve Varšavě. Zhruba tři hodiny po dokončení mise tak už konečně pololežíš v pohodlné sedačce v soukromém tryskáči CIA s vychlazeným nápojem v ruce, zatímco piloti rolují letadlo po ranveji. Čeká tě přibližně devítihodinový let a pak týdenní volno. Možná více, pokud nebudeš uznán kvůli té noze schopným plnit další misi.

Kathy Van Derek - 18. ledna 2015 19:31

soukromá zpráva od Kathy Van Derek pro Divize Na své otázky dostanu jen velmi obecné odpovědi, více méně jen omáčka, která nás má uklidnit , ale neuklidnila, zdá se, že toho víc neprozradí, takže prozatím držím pusu, i když mi to dělá velké problémy, raději mrknu na Sophii, která se nezdá moc nadšená tím, že někam letí. Pak mi dojde ještě něco, ehm a co zbraně? Ty dostaneme až na místě, nebo se imunita vztahuje i na dopravu zbraní? Nechtěla bych aby mě na letišti zatkli hned po příletu až najdou mého miláčka. Jako jistě nečekají že se do akce pusímejen s tužkou a papírem, no jasně fajn, zlehčuju to, ale kdo ví co můžeme čekat. Vyčkám na odpověď a pak jsem už připravena vyrazit a nachystat se na cestu, mezi námi...Brazílie, kdo by odolal, i když ten co má cestovat s námi nevypadá přátelsky, alespoň se zatím neprojevil, Soph se ukázala jako fajn parťačka.

Martin Nickelsen - 18. ledna 2015 20:05

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Honolulu - Langley Žádné výtržnosti nebo násilí nejsou hlášeny. Výborně. Lidé jsou poslušní. Pro tentokrát. Chemický tým je na místě za chvíli. O ampuli se postarali chlápci v oblecích, takže vše je dobře. Provedli diagnozu všem přítomným. Nikdo naštěstí není infikován. A já jedu do nemocnice. Jaká to ironie. A z Poláka je mrtvola. Aspoň to vnese trochu světla do tohoto jinak temného dne. Stačí už jen doufat, že nemám něco s nohou. To by byla katastrofa. První den v nové práci a už naražená noha? Super. Ale má to taky pár výhod. Baví se s vámi i samotný šéf CIA, máte týden volno a prachů až nad hlavu. O dostupných zbraních ani nemluvím. A tímhle luxusním tryskáčem bych se nechal vozit do aleluja. V letadle se bavím tím, jak média přikrášlují ten incident na koupališti. Na Notebooku, který už byl v letadle, začínám psát hlášení z mise. Hlavními body asi bude chytrost Warowského, výborný výkon policistů, kde zdůrazním seržanta a navrhnu na povýšení a hladkost a plynulost celé akce. Jakmile doletíme do Langley, mám v plánu se prve podívat na ústředí, co nového se mezitím, co jsme zastřelili Poláka, stalo.

Vypravěč - 18. ledna 2015 20:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Protože cesta autem z Langley do New Yorku by trvala déle než čtyři hodiny, necháš si přistavit soukromý tryskáč, který může jít na přistání v New Yorku za méně než čtyřicet minut. Přivoláš si k ruce Martina a Jacka, dáš poslední instrukce pětici hackerů a pak se už necháš černým mercedesem odvézt jen o pár set metrů dál na ranvej, kde ti zrovna přistavili tryskáč. Vážně, o tomhle by sis před Divizí mohl nechat maximálně zdát. Nastoupíte, zapnete si pásy a piloti zvednou stroj do oblaků. Dostaneš informaci o budově v New Yorku, kde se nachází pobočka Shatters company. Smůla je, že to je mrakodrap v centru města, a kancelář je až ve sto třicátém osmém patře. A abyste se k ní dostali, musíte projít chodbou vedoucí také ke kancelářím advokátů a cestovní společnosti. Toliko k naprosté diskrétnosti. Dobrou zprávou ale je, že krom Vaagena a Serkana je v kanceláři ještě i Mark Trevors, podezřelý z pašování zbraní, už dlouho dobu v hledáčku jak Interpolu, tak FBI. Jestli ten nemá s jadernými bombami co do činění, tak jsi papež. Krom těchto tří je v kanceláři ještě pětice bodyguardů a to je vše. O čtyřicet minut později už přistáváte na ranveji pro soukromé tryskáče v New York City, místní pobočka CIA už tobě i oběma bezpečákům před letiště přistavila mercedes s řidičem. K cílovému mrakodrapu je to asi dvacet minut jízdy.

Vypravěč - 18. ledna 2015 20:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Poletíte samozřejmě našim tryskáčem z ranveje za ústředím a v Riu byla ostraha letiště informována," ujistí vás Brown. "V zázemí vašeho týmu máte pokud vím plně vybavenou zbrojnici, vezměte si, co uznáte za vhodné. Ale raketomety, bazuky a rotační kulomety moc vhodné nejsou," pousměje se potom náměstek ředitele CIA. Nemyslel to vážně, byl to spíš jen pokud o vtip. "Dobrá, jestli je to vše, můžete jít," propustí vás náměstci a odejdou jako první. Velící agent Simon se zvedne a oběma vám podá ruce. "Jsem Paul," představí se s úsměvem. "Jestli spolu budeme na misi, byl bych rád, kdybychom si mohli tykat," nabídne vám váš nařízený a pak se podívá na hodinky. "Půjdu se najíst a připravit, slečny, uvidíme se u letadla," rozloučí se, mrkne na vás a vydá se pryč ze sektoru Divize, nejspíš směr kantýna.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 20:37

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Cestou jsem probíral plány budovy, zvažoval jak nejlépe se dostat dovnitř a zase ven a bohužel to vypadalo, že to moc dobře nepůjde. Na letišti už čekalo auto, které mě mělo dovést k mrakodrapu. Jak jsem čekal, byla tam už zásahovka. Ukázal jsem jim plány a začal projednávat jak se dostaneme dovnitř. "Viděl bych to na helikoptéru a jeden tým ze střechy. Přemýšlel jsem i o vstupu přes okna, ale to asi nepůjde. V tom patře jsou zpevněné už jen kvůli síle větru a po jedenáctém jsou zpevněné všechny baráky. Proto bych viděl, že jeden tým půjde shora, další dva půjdou odspoda. Půjdeme po schodech, výtahy vyřadíme. Podle plánů by tam neměli být žádné jiné vstupy," řeknu veliteli o vstupech a počkám, jestli mi dá své návrhy. "Naším cílem je Vaagen, Serkan a nově i Mark Trevors. Tady jsou jejich fotky. Chceme je živé. Od hackerů víme, že by uvnitř mělo být ještě pět bodyguardů. Ti nás nezajímají, pokud budou dělat problémy, máte povolení je zlikvidovat," promluvím o cílech, jakmile projednáme způsoby vstupů. "Jelikož to nepůjde potichu, s ohledem na to, že je budova využívána i jinými firmami, musíme to provést co nejrychleji a nejšetrněji," pronesu a podívám se na velitele.

Vypravěč - 18. ledna 2015 20:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Jsi trochu ospalý, takže si na sedačce v tryskáči trochu schrupneš, ale pořád to není dost. Když přistaneš ve Virginii, tak je večer, a tobě to celkem přijde vhod. Report už jsi odeslal mailem, teď se můžeš jít podívat, co je nového, a pak jet domů, osprchovat se nebo se naložit do vany a skočit do postele. Po dvou probdělých nocích za monitory na ústředí to teď chceš ze všeho nejvíce. na ranveji si potřeseš rukou s piloty a kulhavým krokem vejdeš do ústředí. Propajdáš kolem bezpečáků u sektoru Divize a tváříš se, jaké jsi to utrpěl zranění v boji. Necháš si oskenovat dlaň a projdeš ocelovými dveřmi do sektoru Divize, kde rovnou zamíříš k zázemí týmu alfa. Vejdeš do vašeho pohodlného bejváku, rozvalíš se na gauči a na velké tabuli si přečteš, jak to vypadá s ostatními. Lebowski vypadá, že se ještě pořád štve se Salaemem v Afghánistánu, Sophie, Kathy a Anthony jsou na misi, Roger je na výcviku speciálních jednotek v Kalifornii. Grace, jak víš, je ještě v Honolulu a urovnává věci s chemickým oddílem, vojáky a policií. A Matt je kvůli zranění z mise dočasně mimo službu. V zázemí jsi tedy momentálně úplně sám.

Čínské císařství - 18. ledna 2015 20:52

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kábul Podívám se na hodinky. 1.50, nový den. Protáhnu si záda, přece jenom jsem už dost starý na spaní v křesle. Tak co za chvíli to bude na čase rozjet. Vstanu, protáhnu si nohy a naliju si kafe. Tedy tu odpornou černou instantní břečku, které náš veselý strýček Sam říká kafe. Zapálím si. Dvacet minut do odletu. Projdu chodbou a vstoupím do hangáru, kde se týmy chystají na akci. "Důstojník v místnosti", zařve hlavní seržant a vojáci se vyrovnají do pozoru. Jenom to rychle proletím očima. Všude je plno munice, hadrů na čištění zbraní a jiného vybavení. "Pohov, pokračujete", zavelím a všichni se vrátí k své činnosti. jenom se mezi nimi procházím sem tam s někým prohodím pár slov. Deset minut do odletu. Vrátím se na velitelské stanoviště a zapálím si. Ručička hodin se pomalu posouvá. 2.29, podívám se na Breeche a kývnu hlavou. Major sepne spínač vysílačky a klidným hlasem oznámí. "Irena, opakuji Irena". Potáhnu a poslouchám zvuk spouštěných motorů Blackhawků

Vypravěč - 18. ledna 2015 21:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro New York City Velitel zásahu souhlasí s vrtulníkem, který okamžitě nechá přivolat, do deseti minut bude tady. Co se týče schodů už se tak nadšeně netváří, nakonec je to sto třicet osm pater, muži na sobě mají plnou polní, chrániče, helmy, vesty, taktické vesty, lékárničky, granáty, zásobníky, kulomety, dohromady to dělá více než dvacet kilo. To není jako jít osm pater, není to ani jako jít šedesát. Pro členy zásahovky to bude jako běžet maratón a tohle nejsou sealové. Ale velitel se nehádá. "Rozumím," kývne potom velitel a nechá fotky cílů prohlédnout každým mužem ze všech tří týmů. "Modrý tým se přesune tři bloky odtud a připraví se na nastoupení do vrtulníku. Červený a zelený tým na pozice," hlásí velitel do vysílačky. přesun modrého týmu je nezbytný, aby nenastupovali hned u cílového mrakodrapu. "Velitel akce velitelům týmů, připravte se," rozkáže pak velitel a opře se o taktický stoleček s plány budov. "Pamatujte, cíle potřebujeme živé, bodyguardy klidně odstraňte. V budově se pohybuje velké množství civilistů, takže rychle a opatrně," instruuje členy zásahovky. Vrtulník přistane, modrý tým nastoupí. Velitel zásahovky pohledem požádá o povolení zahájit akci.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 21:23

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Podívám se na velitele, když zakážu výtah a trochu přejedu i členy zásahu. "Fajn, vemte výtah, ale vystoupíte o deset pater níže. Jeden tým chci po schodech, ať už vyrazí a tolik neženou. Vyrazíme až přiletí helikoptéra, mohla by je upozornit," nakonec svolím a kývnu na velitele, aby připravil týmy. Nechám jim nějaký čas, než se dostanou nahoru a pak svolím k útoku. "Dejte se do toho," kývnu na velitele a zvednu pohled k mrakodrapu.

Vypravěč - 18. ledna 2015 21:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul, Afghánistán "Rozumím, vrtulníky opouštějí základnu," ozve se důstojník hlídající vzdušný prostor nad základnou. Pět blackhawků stoupá k obloze, každý s deseti Rangery. "Čas do příletu, deset minut," oznámí major Breech. "Sedm minut do příletu..," pokračuje v odpočítávání po chvilce a jen tak bezmyšlenkovitě si prohlíží plány budovy. Dorf sedí na hraně stolu oblečený v obleku, se špatně uvázanou kravatou, ospalý a s hrnkem 'kávy' v ruce. Radista u jednoho stolku potvrzuje, že má spojení na všechny tři velitele týmů. "Pět minut do příletu," zazní Breechův hlas. "Tři minuty... Jedna minuta do příletu," zopakuje Breech. "Tady modrý velitel, cílový dům v dohledu. Připravujeme se ke slanění na střechu," ozve se hlas ve vysílačce. "Červený, zelený a žlutý tým připraveny na výsadek," ozve se další hlas a helikoptéry klesají k zemi, aby mohli vystoupit všichni vojáci najednou. "Bílý tým slaňuje dolů," ozve se i velitel posledního, podpůrného týmu. Pak z vysílačky jasně uslyšíš střelbu ze samopalu. Moc brzo nato, aby šlo o vojáky. "Modrý tým pod palbou, opakuji, modrý tým pod palbou!" "Zelený tým, jdeme dovnitř!"

Martin Nickelsen - 18. ledna 2015 21:38

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Langley Po takovém kratším hlášení z mise, jsem si v tryskáči odskočil do říše snů. A docela mi to prospělo. Nejdříve jsem si myslel, že bolest už odezněla, ale jakmile jsem se postavil, tak se zase vrátila. Super. Ještě ze mě bude mrzák kvůli kaluži vody. Už se nemůžu dočkat, až si zalezu pod vodu a pak do postele. To bude jako Nirvána. Ale rozhodně to bude příjemnější, než se takhle chlubit zraněním všem těm strážím na ústředí. Dokonce jsem slyšel, jak se jeden uchechtl. Jo, jo. Ty tady jen hlídáš dveře. Já musel zastřelit teroristu! A to je velký rozdíl. Proskočí mi hlavou, zatímco mi skener skenuje ruku. K mému překvapení zjistím, že jsem tady úplně sám. Čekal jsem, že tady bude aspoň uklízečka, ale tohle? Ten stařík se ještě sere s tím Afgáncem a zbytek je buď na nějaké misi, nebo na výcviku. A já se mohu přidat k těm tělesně indisponovaným. Týden volna, jé! Proletí mi hlavou, zatímco se zvedám z pohodlné pohovky, abych se nějak dopravil domů. Hmm... Riskovat motorku, nebo si zařídit odvoz? Jasná volba. Před ústředím opatrně nasednu na motorku a opatrně, leč rychle, dojedu do nového domova.

Vypravěč - 18. ledna 2015 21:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro New York City "Fajn, jdeme na to, akce lidi!" zavolá velitel zásahu a týmy se vydají vpřed. Rychle ovládnou vestibul a přejdou k výtahům, vrtulník vzlétne. "Tady rudý velitel. Jsme ve sto dvacátém osmém patře, vystupujeme," ozve se hlas v éteru. "Rozumím," odpoví velitel zásahu. "Modrý tým.. Slaňujeme na střechu a pokračujeme dolů," zazní hlas velitele 'střešního' týmu. "Tady rudý velitel, poslední patro..." "Rozumím, pokračujte," odpoví velitel. "Rudý.. Vstupujeme do chodby. Kurva! Do prdele!" Spolu s posledními slovy se ozve střelba a bolestné zařvání. "Jsou v chodbě, museli slyšet vrtulník! Mají rukojmí! Fields to dostal! Stahujeme se zpátky na schody!" "Tady modrý velitel, jsme u druhého vchodu do patra. Rozkazy?"

Čínské císařství - 18. ledna 2015 21:50

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kábul, akce Dvě minuty do příletu. Minuta. Potáhnu z cigarety abych se uklidnil. Vrtulníky jdou dolů a výsadek zahajuje operaci. Znovu potáhnu. Týmy jsou na zemi. Jasně slyším střelbu. "Modrý tým pod palbou, opakuji, modrý tým pod palbou!". Potáhnu silněji. Tak tohle není dobré, moment překvapení je v háji. Podívám se Breeche. "Upřesněte situaci", vydám mu celkem zbytečný rozkaz. "Ať se připraví PJ, chci je ve vzduchu, kdyby se to posralo." Zapálím si další a jen doufám, že mi akce nepůjde rovnou do kytek.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 21:55

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Celý napnutý poslouchám vysílačku, pak se to posere. Čekal jsem to. Když se ozvalo, že mají rukojmí, zavřel jsem oči a promnul si spánky. Chtělo by to kafe, povzdechnu si a pozorně si prolétnu plány. Najdu si místo, kde je jejich patro, a kde jsou pravděpodobně naše cíle, rukojmí a naši lidé. "Je tu servisní schodiště," ukážu na to místo prstem. Pokud odhaduji dobře, budou stále v hlavní hale, naši jsou na schodech, druhý tým bude u servisního vchodu svrchu. To by znamenalo, že jim možná vpadnou do zad. Jenže ti rukojmí to trochu zkomplikovali. "Musíme je dostat, sakra," praštím do stolu a hledám další alternativní cesty. Větrací šachta, napadne mne a začnu hledat její parametry. Měla by být dost velká na to, aby se tam někdo potáhl. Stačí se dostat do patra servisním schodištěm, pak by se dalo prosoukat do patra a vylézt někde uvnitř. Zabezpečit rukojmí, sundat parchanty. "Jdu nahoru, informujte týmy. Ať čekají. Nesmíme je vystrašit, aby neudělali nějakou blbost. Budu nahoře do patnácti minut, možná je to trochu podlomí a udělají chybu. Ať to týmy sledují a jsou připravený na akci. Zatím dostaňte snipery do správných pozic, aby viděli do patra. Ať si vezmou padesátky. Pokud budou mít dobrý výhled na bodyguardy, ať je sundají, hned s tím tam vletí týmy. Flash a vyčistit, postupy znáte," řeknu veliteli a začnu ze sebe sundavat kvádro a beru si zbraň, pár omračovacích granátů a vysílačku. Schody budou záhul.

Vypravěč - 18. ledna 2015 22:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul, Afghánistán Breech jen bezmocně rozhodí rukama, ví toho teď tolik, co ty. Na příkaz okamžitě dostat do vzduchu záchranné týmy kývne a předá ho. "Zelený tým, jsme vevnitř, opětujeme palbu!" zařve do vysílačky velitel zeleného týmu. Jasně slyšíte v éteru výstřely. Teď vybuchl granát. "Raynolds to dostal! Jackson to dostal!" hlásí se ve vysílačce. "Tady žlutý tým, postupujeme vpřed!" "Modrý.. Pořád jsme pod palbou, kurva! Kde je nějaká pomoc?" "Tady zelený, blížíme se k vám, modří!" "Žlutý tým, jsme u dveří do domu! Zamčeno, nastavujeme výbušninu!" "Rudý, okolí zajištěno!"

Vypravěč - 18. ledna 2015 22:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro New York City Dva muži z rudého týmu svezou dolů postřeleného Fieldse. Pronášejí ho kolem tebe na nosítkách, když se převlékáš, nevypadá to s ním vůbec dobře. Shodíš ze sebe kvádro a oblékneš si kapsáče, černou bundu, neprůstřelnou a taktickou vestu speciálních jednotek. Pak si připneš na stehno pistoli a popadneš útočnou pušku. Zase se po dlouhé době cítíš plně ve své kůži. Čekáš, že i Gordy se na opačné straně světa navlékl do uniformy a jde do akce spolu se svými nohsledy. Když se vrátíš k veliteli zásahovky, chceš vědět, jaká je situace. Rudý a zelený tým dřepí na hlavním schodišti mezi patry sto třicet osm a sto třicet sedm. Modrý tým je vzadu na servisní schodišti na opačné straně patra. Ozve se ti Ricky. Nemají vizuál, ale než tam vpadla zásahovka, bylo na patře přibližně padesát lidí. Vydáš se po schodech nahoru. Jo, byl to záhul.

Čínské císařství - 18. ledna 2015 22:15
	soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kábul Vyfouknu kouř. "Pošlete PJ a informujete mediky. Máme dva potvrzené zraněné", rozkážu radistovi. Tak teď to začíná být mnohem zajímavější. Podívám se na hodinky, trvá to. "Co máme v záloze?" Zeptám se majora. No a pokud se to povleče ještě déle budou muset chemici rozvinout dekontaminační linku.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 22:15

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Naposledy zkontroluji výbavu, jak je na tom vysílačka, načež ještě řeknu Rickymu, aby se na ní napíchl, kdyby náhodou dokázali zpět získat vizuál. Pak informuji týmy, že jdu nahoru. Ono, běžet v plné polní do sto osmdesátého patra (zaokrouhleno) po servisním schodišti není prdel, ale zažil jsem i horší. Jak jsem čekal, trvalo mi to kolem té čtvrt hodinky. Dostal jsem se nahoru, vydýchal se a hned zamířil k ventilaci. Tady nahoře je třeba ventilovat hodně vzduchu, zvláště, když se okna nedají otevřít, už jen z bezpečnostních důvodů. O tom, že by to nebylo ani technicky možné radši pomlčet. "Jak jsou na tom ostřelovači? Jsou na místě?" zeptám se do vysílačky, ještě než vlezu do ventilace. Pak se nechám navést co nejrychleji dovnitř a na nejbližším možném místě vylezu. Nejlépe v servisní místnosti, nebo na nějakém záchodě. Pokud mají rukojmí, budou v hlavní zasedačce, je tam nejvíce prostoru a i když budou na očích, odstřelovači si netroufnou střílet, pokud tam bude moc civilů. Pokud si pamatuji dobře, do zasedačky vedou minimálně tři vchody, napadne mne a pomalu, přikrčen a potichu zamířím k servisnímu schodišti. Nejdříve dovnitř dostaneme týmy, pak uděláme razii.

Vypravěč - 18. ledna 2015 22:25

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul, Afghánistán "Máme další tři týmy Rangers a když to nepomůže, asi bych vojáky stáhl a nechal ho bombardovat," pokrčí Breech rameny a předá tvé příkazy, pak se dál věnuje rádiu. Z toho co jsi pochytil z rádiové komunikace a pár rozostřených obrazů z kamer na přilbách, se pod silnou palbu dostal modrý tým, který slanil na střechu. Zelený se přesunul k modrému a trochu mu ulehčil, zatímco žlutý tým vtrhl do baráku. Ze tří týmů, které měly vejít, se zatím dovnitř dostal jen žlutý. Rudý tým se teď přes pozemky blíží k zadnímu vchodu. Potvrzen třetí zraněný z řad modrého týmu, palba neustává. Do baráku vnikl i rudý tým, začalo se střílet i v domě. Potvrzen zraněný z rudého týmu.

Čínské císařství - 18. ledna 2015 22:34

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kábul Potáhnu a začnu přemýšlet jako o závod. Ten zmetek na něco podobného čekal, takže se dobře připravil. Máme čtyři zraněné a bude jich přibývat. Potáhnu, ale pokud prší u nás prší i u nepřítele. Podívám se znovu na všechny ty zatracené plány. "Použij záložní týmy, ať se do té budovy klidně prostřílí zdmi. Bombardovat se nebude, uvnitř je vzorek Černých neštovic. Pokud ho vyhodíme do vzduchu, můžeme způsobit dost nepěknou epidemii". Znovu potáhnu. "Ať se připraví další zdravotnické týmy a ať chemici rozvinou dekontaminační linku. Jen tak pro strýčka příhodu". No a teď se nedá dělat nic, jen čekat až ta sranda skončí.

Vypravěč - 18. ledna 2015 22:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro New York City "Ostřelovači jsou na místě, ale mají na mušce jen jediného bodyguarda," oznámí ti Ricky ve vysílačce. "Rozhodl se nestřílet, aby tím ostatní nepodráždil." Skutečně, jak chytré od něj. U modrého týmu se nacpeš do ventilace a pomalu se suneš vpřed. Čekal jsi, že bude trochu větší, ale pro chlapa s puškou, taktickou vestou a sumkou na zásobníky je celkem malá. Zvlášť pokud nemáš dělat hluk. Prvním východem tak ventilaci upustíš a ocitneš se v malé místnosti s košťaty, kbelíky a různými dezinfekčními přípravky. Zkusmo a opatrně vezmeš za kliku, ale je zamčeno.

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 22:43

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Na Rickyho info o sniperech už neodpovídám, jsem rád, že se ve ventilaci vůbec nadechnu. Jakmile vylezu ven, trochu se vydýchám (větší záhul jak ty schody) a zkusm kliku. Sakra, povzdechnu si a začnu prohrabovat kapsy, doufajíc, že mají v povinné výbavě i lock pick gun, abych nemusel dveře vyrážet. "Vidí na zasedačku?" zeptám se tiše mezitím do vysílačky.

Vypravěč - 18. ledna 2015 22:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul, Afghánistán "Rozumím," přikývne Breech a vyšle vpřed i podpůrný bílý tým. Navíc ze základny vlétnou další tři blackhawky s týmy Rangers. Uvnitř domu se zatím rudý a žlutý tým probíjí vpřed, zelený a modrý čelí palbě venku na pozemcích a bílý tým vráží do domu. Sedm minut do příletu posil. Rudý, žlutý a bílý tým postupují domem, vyčistili přízemí. Palba na zahradě ustává, modrý tým má čtyři zraněné a jednoho padlého, desátníka Raynoldse. Zelený tým vešel do domu. Čtyři minuty do příletu posil. Silný odpor při přechodu do prvního patra, barikády na schodech. Silná palba, použití granátů a slzného plynu. Jeden zraněný voják, týmy prorazily do prvního patra. Další střelba. Minuta do příletu posil. S pomocí granátů vyčištěno první patro, další zraněný. Posily dorazily, zraněné si přebírají medici, nakládají i Raynoldsovo tělo. Tvrdé boje o druhé patro, nakonec jednotky prorazily i do posledního patra. "Tady modrý velitel, cíl zabit. Opakuji, cíl zabit. Oblast čistá, budova zajištěna. Konec akce," ozve se nakonec ve vysílačce, po dlouhé vysilující půl hodině. "Tady chemický tým, vstupujeme do domu."

Vypravěč - 18. ledna 2015 22:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro New York City Vlastně jsi ani nečekal, že bys mohl mít úspěch, s tím kolik už jsi dneska měl při této akce štěstí, ale najdeš ji. Pak se ozve Ricky. "Mají zasedačku jako na dlani, ale oni postavili k oknům civilisty, aby dělali živou zeď. Chvílemi mají na mušce Vaardena, ale bojí se, aby nezastřelili civilistu," informuje tě Ricky. "Všechyn tři cílové osoby jsou v zasedačce chráněny těly civilistů. Bodyguardi hlídají dveře u hlavního i servisního schodiště. Dotáhli tam psací stoly a udělali před nimi barikády, aspoň podle toho, co hlásí ostřelovači."

Anthony H. Sutton - 18. ledna 2015 23:01

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Aspoň v něčem je spoleh na lidské myšlení, napadne mne. "Díky odstřelovači ať zatím nestřílejí a dál sledují situaci. Pokud jsou v zasedačce jen ti tři vypadá to nadějně," řeknu mu a když ji konečně najdu oddechnu si. Jestli tohle vyjde, polovina mé výplaty letí na pořádnej věnec pro chlapy z jednotky a co zbude na chlastačku se všemi, co se misi podíleli, slíbím si a jakmile zámek povolí, schovám tu šikovnou věcičku do kapsy, vytáhnu pistoli s tlumičem (tak tohle je snad jasné ne?) a opatrně nastevřu dveře, abych viděl, jestli za nimi někdo není. Pět bodyguardů, tři cíle. Pokud jsou cíle v zasedačce s rukojmími, mají zbraně. Bodyguardi drží vstupy do patra. Řekl bych tři u hlavního schodiště, je větší, dva u servisního. Menší a lépe se brání. Postavili si barikády. Fajn, nejdříve vyčistíme servisní, pak půjdeme pro zbytek týmu a nakonec vlítneme do zasedačky, promyslím si postup a pokud nikdo nebude na chodbě, vyrazím opatrně, podél zdi, přikrčen, pomalu a potichu k servisnímu schodišti.

Čínské císařství - 18. ledna 2015 23:02

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kabul Minuta za minutou. Jenom čekat a čekat. Minuta za minutou, ale nakonec jsme budovu ovládli. Tipnu a podívám se na majora. Jeden mrtvý a čtyři zranění, ale stálo to za ty ztráty. Přistoupím k vysílačce. "CO všem týmům. Dobrá práce hoši, zajistě oblast, počkejte až skončí chemici a vraťte se na základnu". Na chvíli se zamyslím a obrátím se na velícího agenta. "Až skončí chemici a já dostanu to co chci, obraťte ten barák vzhůru nohama. Dostaňte každého s kým měl ten prasák něco společného". Vyjdu ven, kde se na ploše připravují zdravotníci na příjem raněných. Sleduji i černý pytel na těla, čestnou stráž a vlajku připravenou, až přiletí tělo. Opřu se o zeď a znovu si zapálím. Zase čekám. Teď na chemiky, až skončí a na saniťáky až dovezou svůj náklad.

Sophie Mazon - 19. ledna 2015 06:59

soukromá zpráva od Sophie Mazon pro zbraně?! Kathiny otázky se mi nelíbí. Celé to přestává vypadat jako klidná mise a to se mi nelíbí. Nechci se nechat zastřelit. Moje obavy ještě stupňují slova šéfů, jenž nás varují před zbraněmi které jsem viděla maximálně tak v počítačových hrách. Nedávám na sobě emoce moc znát, ale jak dostaneme rozchod, tak vyrazím z místnosti. „Sophie.“ představím se agentovi, který jede s námi. Dokonce jsem se i přes okolnosti lehce pousmála. Obavy se však vrátily hned vzápětí. Nelíbí se mi to a Brazílie mě přestává lákat i přes ty pláže.

Roger Cox - 19. ledna 2015 17:25

soukromá zpráva od Roger Cox pro Utajená základna, Kalifornie Letadlem se letí celkem pohodlně. Polstrované sedačky, televize a všechny ostatní vymoženosti mi dokonce pomohou na chvilku zapomenout na to, kam vlastně letím. Poslední dvě hodiny letu asi spím, než mě probudí před přistáním. Proberu se a hned si vzpomenu, co mě již dnes čeká. Už se těším, jak se tu budu válet v bahně a střílet do nehybných terčů.... Když vystoupím z letadla, čeká tu na mě již major Delta Force. Vzpomenu si na pár údajů, co jsem viděl, o podmínkách pro vstup do Delta Force. Vysoká škola, nejméně hodnost seržant, vysoké nároky na fyzickou zdatnost a alespoň rok ve vedení. Sem se prostě někdo hned tak nedostane. Major mi podá ruku a řekne mi, že je jediný, kdo ví, odkud jsem. Taky mu podám ruku, usměju se a řeknu: "Nejsem si jist, zda vím, o čem mluvíte." Přiznat nesmím nic ani, když říká, že to ví. "Jsem si vědom a nehodlám zde mávat svou šarží. Budu se chovat jako řadový voják." Pak mi poví harmonogram dnešního dne. "Dobrá, děkuji." Podívám se ke stanům. Svou tašku si ale raději nechám. Rozloučím se s ním, vezmu si věci od něj a dojdu ke svému stanu. Tam se převléknu do věcí, které mi byly přiděleny. Brýle, helma, chrániče a neprůstřelná vesta. Tady to bude asi fakt hodně tvrdý... To jsem mohl jít radši do kanclu. I přes to, že nemám radost z toho, co mě čeká, cítím se trochu dobře z toho, že mě budou cvičit zrovna tady. Lepší výcvik dostat nemohu a když už, tak alespoň pořádně. Chvilku jsem u sebe ve stanu a v půl dvanácté se rozhodnu projít se po základně. Půl hodiny do oběda si budu prohlížet budovy, které se zde nahází, vojáky, kteří se zde potulují a vybavení, které zde mají.

Vypravěč - 19. ledna 2015 18:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC Vyplížíš se ze servisní místnosti a podél zdi se vydáš ke vchodu na zadní schodiště. Procházíš chodbou a zatím máš kliku, nikde nikdo. Bodyguardi u barikád, trojice cílů v zasedačce spolu se všemi rukojmími. V uchu se ti ozve Rickyho hlas. "Šéfe, už se s námi spojili. Požadují deset miliónů dolarů a nahoru na střechu přistavit vrtulník s plnou nádrží, pak prý rukojmí pustí a nikomu se nic nestane," oznámí ti hacker. Ty se teď navíc dostáváš do nejtěžší fáze svého přesunu. Aby ses dostal ke dveřím vedoucím na servisní schodiště, a tedy k barikádě a bodyguardům, musíš projít chodbou kolem zasedačky. A ta má na chodbu vedoucí prosklenou stěnu. Vidíš v ní padesát rukojmích sedídích na zemi, židlích nebo stojících u oken proti ostřelovačům, a trojici cílů s pistolemi, kteří stojí každý v jiné části místnosti a hlídají zajatce. Žádný z nich se nedívá přímo na chodbu, ale nějaký rychlý pohyb by mohl upoutat jejich pozornost.

Vypravěč - 19. ledna 2015 18:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Virginie Opustíš ústředí CIA a dojedeš na motorce domů. Na té tě noha ani tak nebolí, ale jakmile motorku uklidíš do garáže a zase jdeš po svých, opět se naraženina ozve. Odemkneš a vejdeš do domu. Ze zvyku zapneš televizi v obýváku a přesně podle očekávání se zrovna ve zprávách probírá, co se stalo v Honolulu. Samozřejmě nebyla by to americká média, aby se v situaci dostatečně nevyrochnila, proto reportérka v živém vysílání vysvětluje, jak agent divize jako Rambo skočil mezi lidi a začal střílet na všechny strany poté, co zastavil na celém ostrově metro a ochromil tamní leteckou dopravu, když desítky letadel musely přistát a další desítky nesměly ani vzlétnout. Pak je nějaká ta anketka mezi lidmi, kteří kvůli výluce přišli pozdě do práce nebo k doktorovi, co jim to způsobilo problémů a podobně. Pak moderátorka ve studiu kreslí stylové grafy o kolik peněz přišly letecké společnosti a cestovní kanceláře. Vystoupí také mluvčí CIA, který ovšem řekne, že všechno proběhlo v mezích pravomocí udělené Divizi Kongresem, cíl byl zneškodněn a tím to hasne. Až úplně na konci reportáže a dvěma větami je podotknuto, že agent Divize zachránil stovky lidí před teroristickým útokem. Když skončí reportáž, chceš se jít umýt a spát, ale zaujme ti další zpráva, která je live. V centru New Yorku osm ozbrojenců drží v jednom z mrakodrapů na sto třicátém osmém podlaží více než padesát rukojmí. Na místě je údajně několik týmů SWAT, ale operace je v jurisdikci CIA a jejich zásahových týmů. Na místě je prý přítomen agent Divize, který vede operaci. Tady se média mnohem více drží faktů, uvedou, že zásahovka CIA provedla razii na osm nebezpečných teroristů a v mrakodrapu se strhla přestřelka, po které teroristi zablokovali patro a vzali si rukojmí. Kdo je ten agent vedoucí operaci netušíš, může to být i někdo z týmu bravo.

Vypravěč - 19. ledna 2015 18:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul, Afghánistán Chemici pořád ještě hledají ampulku, když se vrátí blackhawky s vojáky, kteří nehlídají budovu. Máte šest zraněných a jednoho mrtvého. Desátník James P. Raynolds dostal dávku přímo do obličeje, byl mrtvý dříve, než dopadl na zem. Čtyři zranění jsou ve vážném, ale momentálně stabilizovaném stavu, pátý voják musí okamžitě na sál a šestý má jen zlomenou ruku po pádu ze schodů, když vedle vybuchl granát. Medici zabalí tělo a uloží ho co bílé truhly, která se přikryje vlajkou a čestná stráž ji odnese. Zranění jdou na sál nebo na lůžka. Velitelé týmu ti zasalutují, oficiálně oznámí splnění mise a počkají, než je propustíš. Pak se konečně ozvou chemici. "Ampulka s virem zajištěna," zní ve vysílačce. "Je neporušená, stále s oficiální pečetí CDC," ubezpečí tě. To znamená, že žádný virus nemohl uniknout do okolí. Vidíš Breeche, který do sebe kopl pátý kelímek té hnědé břečky honosně se označující jako káva a jde si promluvit s vojákem ze zlomenou rukou, který je jako jediný ze zraněných schopen komunikovat.

Anthony H. Sutton - 19. ledna 2015 18:47

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC "Zdržujte," potichu zašeptám a podívám se na čas. Začíná ta horší část. Za chvíli budou vyhrožovat, že s každým zdržením odpraví jednoho rukojmí. Musíme si máknout, napadne mne, když se dostanu k části, kterou jsem opravdu nečekal. Zastavím se přesně na hraně skla a stěny a podívám se dovnitř. "Jsem u zasedačky. Padesát rukojmí, na zemi, židlích nebo u okna. Cíle jsou uvnitř, každý v jiné části. Bodyguardy zatím nevidím," zašeptám aktualizované informace do vysílačky, aby všichni věděli, jak to tu vypadá. "Pokračuju dál k servisnímu vchodu," zašeptám, skrčím se, co nejvíce můžu a velmi zpomalím svůj postup. Teď nesmím udělat žádný rychlý, nebo ukvapený pohyb, upozorním sám sebe a skoro se plazím po břiše, zbraň na rukou, jen abych na sebe neupozornil. Hodila by se tma, brýle máme, napadne mne. Sice to znemožní jakoukoliv akci odstřelovačům, ale nám to zase pomůže. "Týmy, doufám, že máte brýle pro noční vidění," zašeptám velmi pomalu a potichu do vysílačky. Doufám, že veliteli zásahu dojde, co tím myslím a sám si brýle velmi pomalu připravím.

Martin Nickelsen - 19. ledna 2015 19:00

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Langley Je noc a silnice jsou úplně prázdné. Výborně. Po nasednutí na zelenou motorku s černými pruhy po stranách a noha najednou přestane bolet. Takže to můžeme pořádně rozjet. Zvuk motoru se nenasytně proháněl ulicemi. Některým autům dokonce spustil alarm. To možná vzbudilo majitele, ale co už. Moje starost to už není. Ulici před domem už spíše jen tak pomalu brzdím, abych to nenabořil přímo do garážových dveří. Nechci být zraněný víc, než už jsem. Po sesednutí se, bohužel, bolest zase vrátila. To jsem si mohl myslet. Ale co. Už jsem doma, takže už jen kousek a můžu se nějakým stylem ošetřit. Mastička bude stačit. Jen těžkopádně dosednu na pohovku v obýváku. Bez rozmyslu zapnu televizi předtím, než se půjdu utopit v horké vodě. Ale to, že jsem jednal bez rozmyslu, se mi tak trochu vymstilo. Televize byla trochu na vyšší hlasitost, než bych chtěl. Vlastně byla na maximu. Sakra. Teď sem vlítne Emily a vykope mě hned. Naštěstí jsem to stihl hned ztišit a možná jsem ji ani nevzbudil. Jsou tam ty samé sračky, jako vždy. Jako Rambo jsem tam rozhodně nestřílel a ty spoje zastaveny být prostě musely. A za tohle všechno jsem byl odměněn několika větami? Zrada. To si budu pamatovat, šéfe. Televizi raději hned vypnu. Dál už to nechci poslouchat. Namířím si to rovnou do koupelny. V půli cesty jsem už skoro vysvlečený a připraven na koupel. Opatrně rozsvítím v koupelně. S rozsvícením se však přidal i jeden nepěkný zvuk. Větrák. Asi nějaká pojistka, či co. Jestli ji nevzbudila ta televize, tak tohle už ji vzbudí. Ale co. Aspoň se uvidíme. Sice bude nasraná, ale bude vědět, že už jsem doma. Pustím kohoutek s horkou vodu a čekám, až se vana naplní aspoň ze tří čtvrtin. Poté vklouznu do vany a začnu se vyžívat v horké vodě. Sakra. Na tu nohu si budu muset dát nějakou mast.

Vypravěč - 19. ledna 2015 19:51

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC "Rozumím," odvětí ti Ricky, zatímco ty se plazíš dál podél stěny a doufáš, že tě skrze sklo nikdo neuvidí. Spatří tě však jeden z rukojmích, starší pán ve flanelové košili, který si byl nahoře nejspíš vzít půjčku nebo si objednat zájezd. Když tě spatří, začne se hlasitě dožadovat vody a všichni tři únosci se otočí k němu. Pán to odnese rozbitými ústy rukojetí pistole, ale ty se v klidu přeplazíš na opačnou stranu chodby a nahlédneš za zatáčku. Máš před sebou asi deset metrů dlouhou chodbu, na jejímž konci jsou dveře k servisnímu schodišti, na kterém vyčkává modrý tým. Pět metrů od tebe jsou postaveny barikády ze stolů a židlí a dvě bodyguardi v černých oblecích a se samopaly v ruce klečí zády k tobě se zbraněmi namířenými na dveře.

Vypravěč - 19. ledna 2015 19:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Emily vzbudí už ta naplno puštěná televize. Ale je to její chyba, koneckonců, ty jsi doma tři dny nebyl. Objeví se rozespalá, v narychlo uvázaném županu a s roztomile rozcuchanými vlasy. "Už jsi doma?" usměje se, dojde k tobě a líbne tě. "Tak jaké byly první dny v nové práci?" usměje se se zájmem. Není to nová práce, pouze nová funkce, ale vysvětluj jí to.

Anthony H. Sutton - 19. ledna 2015 19:59

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Plazím se podél skleněné stěny, prdel staženou jako stan v bouři a modlím se ke všem svatým, aby si mě nevšiml. Jenže si mě všimne nějaký chlápek. Než mu však stačím naznačit, aby byl potichu, začne vyvádět. Kupodivu ku mé pomoci. Soucitně se zašklebím, když dostane přes hubu, ale pokud mě ještě viděl, děkovně mu kývnu, zatímco pokračuji dál v plazení. Konečně se dostanu pryč z rizikové oblasti a za rohem jdu zase do kleku. A tam je uvidím. Dva bodyguardi v polovině chodby, oba zacílení na dveře. Opatrně dám útočnou pušku na záda, velmi potichu vytáhnu pistoli s tlumičem a do druhé ruky vezmu nůž. Pak se už jen velmi potichu plížím k těm dvěma, dál od stěny, abych o ni neštrachal hlavní zbraně. Každý krok pečlivě zvažuji, každé šlápnutí je velmi pečlivě propočítané, aby bylo co nejtišší. Pokud se mi podaří dostat se jim až za záda, jednoho střelím do hlavy, zatímco druhému vrazím karambit do krku a trhnu od sebe. Je mi jasné, že se mi nepodaří oba posadit na zem potichu, ale díky jejich pozici a způsobu, jak jsem je sundal by tolik hluku udělat nemuseli.

Vypravěč - 19. ledna 2015 20:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Utajená základna, Kalifornie Je zde několik desítek agentů, jako jsi ty. Je jedno, jestli jste ze CIA, DoD, protidrogového, FBI, NCIS, NSA nebo jakékoliv jiné agentury. Jste tady, protože z vás chtějí mít vaši šéfové bojové machry. Všichni jste oblečení a vybavení stejně, vojenské bojové uniformy, chrániče, brýle, helmy, vesty.. Skuteční vojáci se dají snadno poznat podle zbraní v pouzdrech na stehnech a hodnostních označení. Jmenovky ani insignie svých jednotek na sobě nemají. Budovy nejsou nic moc, jsou to spíš jen takové chatrče pro přenocování. Levné a narychlo smontované železné palandy, po pěti v každé přespávací místnosti, společné umývárny a záchody, kde jakousi parodii na soukromí poskytují kabinky s dveřmi, které se ovšem nedají zamknout. Jak se dalo předpokládat, voda teče pouze studená. V jídelně je několik plechových stolů a dřevěné židličky, na oběd dostanete nějakou neidentifikovatelnou šedou břečku a k tomu pro zájemce kávu, která spíš vypadá jako bahno vyždímané z pět dní starých ponožek vojáka v zákopové válce. Prostě všechno to, co ti připomíná, proč ses dal radši do CIA, než do armády, ačkoliv některé děcka z Wormu zkoušely štěstí právě v náručí Strýčka Sama, pokud máš správné informace. Po obědě, jestli se tomu tak dá říkat, se přesuneš na shromaždiště a tam se postavíš spolu s dalšími desítkami agentů do pozoru před přicházejícím majorem Daviesem z Delta Force. Prostě si hrajete na vojáčky se vším všudy. "Pohov," kývne Davies. "Vítejte na výcviku zvláštních jednotek pořádané naší armádou pro vás, agenty národně bezpečnostních agentur," přivítá vás. "Nejste vojáci v přijímači, proto nečekejte nějaké dlouhé hodiny klikování v bahně nebo padesátikilometrové běhy přes hřebeny," oznámí vám. "Vaše agentury vás sem poslaly, abyste se něco naučili, ne abyste se jen zbytečně zničili. Tento kurz je týdenní s tím, že na konci týdne musíte splnit závěrečné zkoušky. Kdo je neudělá, má podle mě IQ minimálně na hranici debility a výdrž na úrovni pětiletého kluka. Pokud se tady ale přeci jen nějaký šťastlivec najde, tak si kurz zopákne," pousměje se Davies. "Budeme se věnovat především zbraním a jejich využíváním, jak v otevřeném prostoru, tak ve stísněných podmínkách. Nacvičíme vysvobozování rukojmí, vysvětlíme si, jak co nejrychleji rozložit a složit zbraň, ale samozřejmě nejen to. Naučíme se zbraň složit tak, aby nevystřelila, nebo aby vystřelila a utrhla střelci ruku. Řekneme vám něco o typech munice a podobně. Prostě si přijdu trochu jako v mateřské školce, ale jsem za to placený, tak co mám dělat," pokrčí Davies rameny. "Začneme nácvikem techniky boje CQB, což je boj čtyřčlenných týmů v uzavřených prostorech, domech, bytech a podobně. Tady je taktika nemsírně důležitá, protože tým musí mít pokryté všechny úhly v místnosti, kam vrazí. Každý z týmu musí znát své místo a svůj úkol. Teď se rozdělte do čtyřčlenných týmů."

Vypravěč - 19. ledna 2015 20:19

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC Ty roky u Navy SEALs se teď pořádně vyplatily, jako by ses vrátil o mnoho let zpět. Není důležité, že teď jsi v New Yorku v mrakodrapu a blížíš se ke dvěma chlapům v obleku, je to zase jako by ses plížil bahnem k povstaleckému táboru a před tebou klečeli dva chlápci v turbanech a s kalašnikovy. Není za tebou celý SEAL team three, ale zase na tebe čeká zásahovka CIA. Potichu se připlížíš k bodyguardům, jednoho střelíš do hlavy a druhého bleskově zabiješ nožem. Pak oba dva popadneš a pokusíš se je položit co nejtišeji. To se ti povede, i když nějaký zvuk samozřejmě vydají. Ani trojice cílů v zasedačce, ani zbylí tři bodyguardi to ale nezaslechnou.

Vypravěč - 19. ledna 2015 20:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Vypadáš lehce nervózně," všimne si Paul a nemusí přitom být vystudovaný psycholog. A lehce nejspíš taky není správný termín. "Nejsi agentka, neboj, nepotáhneme tě s sebou když půjdeme rozbíjet lebky, vždycky zůstaneš třeba na hotelu se zapnutým notebookem," uklidňuje Sophii velící agent. "Jedeš s námi jen proto, abychom tě měli blíž. Nesnáším spojování se s centrálou na stovky kilometrů daleko, rád mám hackery po ruce," vysvětlí Sophii s pousmáním. Pak Paul na okamžik zaváhá. "Neslibuju ti, že se nikdy nedostaneš do neočekávané palby, ale budeme se to snažit omezit na minimum a nikdy s námi nebudeš s pistolí v ruce vrážet do nepřátelských objektů," slíbí nakonec a trošku to mírní. "Teď teda jděte do zbrojnice a ty si sbal nějaké notebooky, disky a další takové ty udělátka, co vy hackeři potřebujete," přikáže nakonec jak Kathy, tak Sophii, a předvede, jak se vyzná.

Anthony H. Sutton - 19. ledna 2015 20:27

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Zhluboka, velmi pomalu a potichu si oddechnu, když položím mrtvoly na zem a vykouknu za roh. Teprve po tom, co jsem si jistý, že tam nikdo není, nebo mne nikdo nezahlédne, zamířím ke dveřím, na které zaklepu tóninu, kterou znají snad všichni ze zásahové jednotky. Teprve pak otevřu dveře. "Potichu, při zemi. Nejdříve se zbavíme bodyguardů, potom vlítneme do zasedačky. Pokud půjdete kolem, držte se při zemi a velmi pomalu, je tam prosklená stěna," řeknu zásahovce. "Modrý uvnitř, dva bodyguardi mrtví," nahlásím do vysílačky a ukážu směrem k hlavnímu schodišti. Bylo by dobré se rozdělit a napadnout je z obou stran, ale nechci zase riskovat přechod kolem zasedačky. Ta se dá obejít i z druhé, než prosklené strany, napadne mne a podívám se na muže. "Pokud budeme mít štěstí a uvidíme všechny tři bodyguardy, sundáme je všechny najednou," řeknu ještě agentům a nahlásím do vysílačky, že pokračujeme k hlavnímu schodišti.

Vypravěč - 19. ledna 2015 20:41

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC Žádný jiný způsob, jak se dostat na opačnou stranu patra k hlavnímu vchodu, než projít kolem prosklené zasedačky, bohužel není. A tak nějakých deset chlapů musí absolvovat stejnou trasu jako ty před malou chvílí. Jdete po dvou po třech lidech, plazíte se a jste vděční za to, že to sklo nesahá až úplně k zemi, ale nějakých dvacet centimetrů nad zemí přechází v normální stěnu. I tak je to ale náročné. Je to téměř neuvěřitelné, ale na druhou stranu se dostanou všichni muži z modrého týmu včetně tebe, aniž by kdokoliv ze tří mužů uvnitř cokoliv tušil. Musíte hodně poděkovat samotným rukojmím, kteří po vzoru pána ve flanelové košili s rozbitými ústy, se jali únosce drobně rozptylovat. Že mají cukrovku a potřebují inzulín a podobně. Trvá to několik dlouhých minut, než jste všichni na opačné straně, a pak je málem po všem, protože zpoza rohu vyjde jeden bodyguard, který šel asi zrovna na obhlídku okolí. Vyjde zpoza rohu a najednou přímo před ním zásahovka. Ale než stihne otevřít ústa nebo pohnout rukou se zbraní, jeden člen zásahovky ho podkopne a pak zalehne. Tentokrát už to hluk způsobilo. "Andy, všechno v poho?" ozve se zavolání zpoza rohu, kde jsou další dva bodyguardi.

Martin Nickelsen - 19. ledna 2015 20:47

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Emily Sakra. Takže se přeci jen vzbudila. Nabízí se otázka. Proč měla tu televizi tak nahlas? To možná ti stěhováci si pouštěli hudbu, když zrovna soukali věci dovnitř. A kvůli nim se teď vzbudila. Však já si vás najdu, vy hajzlové. Ale to vlastně nebudu muset. Když ji tak vidím, jak je hezky neupravená, tak mám co dělat, abych se nahlas nezasmál. Kdyby se viděla, tak by vyletěla z kůže tak rychle, že bych to ani nepostřehl. Jak už? Snad konečně, ne?! Proletí mi hlavou. Na tváři mi naskočí výraz uspokojení. "Šlo to. Zajel jsem si na chvíli na Havaj a tak. Jak se zatím zabydlujeme?" Prohodím na Emily.

Anthony H. Sutton - 19. ledna 2015 20:47

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Byl to hnus plazit se zpět, ale povedlo se. Průser nastal jakmile proti nám vyšel další bodyguard. Naštěstí jeden ze zásahovky dobře zareagoval a bodyguarda zpacifikoval. Jenže... no, vše má i své proti. Naznačím, aby byli zticha a nechali ho přijít. Sundáme ho, jakmile se objeví blíže. Zároveň s tím naznačím jednomu muži, aby byl připraven vylézt a sundat posledního z nich. Samozřejmě nezapomenu všem naznačit, aby byli pokud možno co nejtišší.

Vypravěč - 19. ledna 2015 21:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC Tuše problémy se nakonec neobjeví jen jeden bodyguard, ale objeví se oba, přičemž evidentně kašlou na ochranu dveří. Počítají nejspíš s tím, že se zásahovka neodváží vtrhnout dovnitř, dokud je v zasedačce plno rukojmích. Oba bodyguardi vyjdou zpoza rohu připraveni a se samopaly v rukou. přestože je okamžitě zastřelíte zbraněmi s tlumičem, jeden z bodyguardů stihne vypálit dávku, která se neškodně zaryje do zdi za vámi. Ale o nějaké tichosti už nemůže být řeš, tohle by slyšel i hluchý. Členové zásahovky teď už nemají na výběr, naběhnou do zasedačky a ty se držíš těsně za nimi. Ozvou se výstřely, na zem s výkřikem padne nějaká žena. Nemáš čas zkoumat, jak vážné je její zranění. Trevors padne k zemi s rozstříleným hrudníkem, Vaagena trefí do hlavy odstřelovač ve chvíli, kdy se na tahoval po jednom muži, že ho použije jako štít. Naživu zůstane jen Serkan, drobný holohlavý Turek staršího věku v bílém obleku ozbrojený glockem. Popadne jednu ženu pod krkem a přitiskne ji před sebe, hlavní jí míří na krk. "Nechte mě projít, nebo ji zabiju," vyhrožuje vám. Deset lidí s automatickými puškami ho má na mušce, ale dobře se kryje tou ženou. "Tady Orel 1, nemám cíl na mušce, moc civilistů u okna," ozve se ve vysílačce hlas snipera hlídajícího zasedačku.

Vypravěč - 19. ledna 2015 21:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Jo, myslím, že jsem něco zaslechla ve zprávách," pousměje se Emily, když zmíníš výlet na Havaj. Pak se zeptáš na zabydlování a oba se společně rozhlédnete kolem sebe. Máte prostorný byt v domě v lepší čtvrti, se svým platem si teď nájem můžeš klidně dovolit, ale zatím všechny ty metry čtvereční zejí prázdnotou. Máte vybalenou sedačku, televizi, ledničku a postel, a to je asi tak všechno. Jinak se všude válí zabalené krabice, kde je fixem napsáno, o co se jedná. Nejsou vybalené knížky, poličky, většina oblečení. Jediné, co Emily zatím vyndala jsou talíře, hrnky a příbory a také po bytě rozvěsila fotky. Nevadí, že nemáte v čem chodit, hlavně že jsou po celém bytě fotky. Rodičů, sourozenců a hlavně samozřejmě vás dvou spolu. "Čekala jsem s tím vybalováním na tebe," vysvětlí ti Emily. "Jednak se musíme dohodnout, jak byt uspořádáme.. a taky, určitě už se těšíš na montování nábytku. Náš předchozí byt byl mnohem menší, nemáme toho nábytku tolik. Musíme někdy zajet do obchodu."

Anthony H. Sutton - 19. ledna 2015 21:54

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Nakonec se to posralo. Doufal jsem, že to proběhne v klidu, ale bohužel. Jeden bodyguard vystřelil a nám nezbylo nic jiného, než naběhnout dovnitř. Jedna rukojmí to chytla, ale to šlo teď stranou, dva cíle zemřeli, zůstával poslední. Ten se ale schoval za jednu ženu a to velmi dobře. "Klid pane Serkane, nikomu se už nemusí nic stát, jen položte tu zbraň na zem. Slibuji, že nikdo z mých mužů nevystřelí," pokusím se ho uklidnit a abych dostál svým slovům, skloním svou zbraň a naznačím lidem ze zásahovky, aby učinili totéž. "Nemusí to skončit špatně, nikdo nechce, aby to skončilo špatně. Jen pusťte tu ženu," mluvím na něj klidně, tak jak mě učili při výcviku, tak, jak jsem se to naučil během let u SEAL. "Nechme odejít rukojmí, moji muži je doprovodí a zůstaneme zde jen my dva. Trochu si popovídáme a pak se spokojeně rozejdeme, co vy na to? Ta paní na zemi potřebuje ošetřit. Určitě nechcete, aby zemřela a vy jste měl její smrt na krku, no ne?" promluvím na něj, snažíc se ho přinutit, aby spolupracoval.

Roger Cox - 20. ledna 2015 07:17

soukromá zpráva od Roger Cox pro Utajená základna, Kalifornie Vybavení tábora nevypadá nic moc, ale nepočítal jsem s tím, že bych jel do luxusního hotelu, kde se mnou budou zacházet v rukavičkách. Sice mi trochu přijdou vtipná dvířka na záchod, která se pořádně nedají zavřít, ale tohle je zkrátka armáda. Až zase někam příště poletíme tryskáčem a budeme přespávat v hotelech, na hochy tady si vzpomenu. Usměju se a jsem rád, že tu nemusím trávit celý život, ale jen tenhle výcvik. Po opravdu nedobrém obědě se sejdeme na shromaždišti, kde k nám má major proslov. Jsou to samé kecy o tom, jak jejich testy musí zvládnout každý a dopadá to tak, že musíš nastřílet 97 ze 100 bodů. Já je moc dobře znám. Trochu mě potěší zpráva o tom, že se nebudeme muset prodírat bahnem, na druhou stranu zase nemám radost z jednostrannosti výcviku, kdy se pořád budeme zabývat zbraněmi. Alespoň tady bych se s tou zbraní snažit mohl. Abych tu nezůstal další týden. Nejsem se zbraní tak nešikovný, jak si Divize možná myslí. Prošel jsem pár výcviky, kde bylo zbraně taky potřeba požívat. Jen střelné zbraně na akci moc nepreferuji... Pak nám major o hlásí, že se máme rozdělit do čtyřčlenných týmů. Rozhlédnu se okolo sebe. Čekám spíše, zda se ke mně někdo přidá, nebo jestli na někoho vyzbudu já. Nemám potřebu se k nikomu cpát. Je na mě vidět, že někoho hledám, ale ne, že se chci k někomu nacpat do týmu. Asi bych byl nejraději, kdybych se dostal do nějakého týmu, kde nikdo nikoho předtím neznal... O CQB jsem slyšel, trochu vím, o co jde, ale nikde jsme to nijak moc nerozebírali. Nepotřeboval jsem to. Nejsem voják. Podle Divize je ale por mě všestranný rozvoj důležitý. Až budeme vyhánět teroristy z jejich jeskyně, jistě se mi to bude hodit....

Martin Nickelsen - 20. ledna 2015 18:03

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Langley Jak jde vybalování? No. V podstatě jsme vybalili jen to, co jsme potřebovali. Toť sedačka, lednička, postel a televize. Fakt super. Ale hlavně, že tady jsou fotky. To je přece to úplně nejhlavnější. Ale co. Stejně je to nejúžasnější žena na světě. Ha! Takže ona čekala na mě. No jo. Všechno přece musíme dělat spolu. Ale je to pochopitelné. Chtěl bych vidět, jak by se tahala s těžkými věcmi, nebo umisťovala dva větší obrazy. Poté mi řekne, že se těším na montování nábytku. No to určitě. Stovka manuálů ke každé věci a ani jeden z nich mi nic neřekne. Nakonec se asi stejně obejdu bez nich, protože to určitě dělal nějaký "Inženýr". Ale nechci se vidět, jak to budu montovat s tou nohou. Můžu si k tomu sednout, ale je toho prostě moc a ne všechny součásti jsou tak malé, abych je mohl slučovat dohromady v sedě. "No to určitě." Prohodím s úsměvem a ironií v hlase na její poznámku o montáži nábytku. "Ale zítra ráno si budu muset zajet k doktorovi pro nějakou mast. Na Havaji jsem si tak trochu narazil nohu." Lehce so poklepu po noze v oblasti zranění. "Už tě byli pozdravit sousedé?" Optám se zvědavě.

Čínské císařství - 21. ledna 2015 17:46

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Kabul Přistávají vrtulníky. Nevěnuji tolik pozornosti zraněným jako tělu, které vykládají. Přes rakev položí vlajku. Vyrovnám se do pozoru a zasalutuji. Jen zběžně přijmu hlášení chemiků, alespoň téhle šlamastiky jsme byli ušetřeni. Podívám se na Breeche. "Děkuji majore za spolupráci. Pochvalte chlapce za dobře odvedenou práci a snad se příště uvidíme za lepších okolností." Otočím se na jednoho z místních agentů. "Ať pro mě připraví letadlo. Poletím hned, jakmile bude ten vir připraven k transportu". Jeden mrtvý, šest zraněných. Není to dobré ale mohlo to být mnohem horší. Vytáhnu z kapsy zabezpečený telefon a vytočím ústředí. Počkám až to někdo z nich zvedne a pak suše ohlásím. "Tady zvláštní agent Lebowski. Nádobka z virem zajištěna. Podezřelý zlikvidován."

Kathy Van Derek - 21. ledna 2015 18:28

soukromá zpráva od Kathy Van Derek pro Hurá do akce Otázky jsou zodpovězeny, neznámé tváře představeny a tak už nám nebrání nic v tom abychom se vydali do akce.Když se nám představuje Paul, lehce se pousměju, těší mě Paule, já jsem Kathy. Pak už ho nechám aby se věnoval Sophii, která vypadá celkem nervozně, ale není divu, je počítačovej mág a né voják v poli, tak jen doufám, že to dá, myslím, že v ní je víc než si sama myslí. Pak zamíříme do zbrojnice, vyberu si několik vrhacích nožů, v boji z blízka jsem vážně dobrá, pak sáhnu pro pistoli vybrala si glocka a několik náhradních zásobníků, poté už čekám až si Sophie vybere své hračky , rozloučím se jak s Paulem tak se Soph s tím že se setkají u letadla. Ráno přišlo rychle, s taškou a svou výbavou čeká u letadla na ostatní, nervozní z toho jak taková akce dopadne a jak bude vůbec probíhat.

Vypravěč - 21. ledna 2015 18:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC Serkan se podívá na Vaagena, kterého zastřelil ostřelovač, a na okamžik se ohlédne za rameno, kde je rozbité sklo odkud přiletěla střela. Není blbý a je mu jasné, že když odejdou rukojmí bránící střelám, bude přímo na ráně. "Fajn, můžou jít všichni až na ty, co stojí u oken a tady téhle," ukáže bradou na ženu, které drží u krku pistoli. "Všichni ostatní rukojmí mohou s vašimi muži jít," dovolí ti a vypadá to, že je celkem přístupný smlouvání, poznáš to z jeho výrazu i gest. Možná nabídnout mu nižší trest, ukázat mu východiska a mohl by se vzdát bez dalších mrtvých nebo zraněných. "Tady orel 1, přesunul jsem se a mám cíl na mušce," ozve se ti ve sluchátku ostřelovačův hlas. "Na váš rozkaz."

Vypravěč - 21. ledna 2015 18:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Utajená základna, Kalifornie A tak hra na vojáčky pokračujete. Dostanete skutečné útočné pušky, ale se slepými náboji. Tenhle výcvik není ani tak o přesnosti střelby a zacházení s puškou, což se u vás očekává, že alespoň základně umíte, ale právě o čištění prostoru. Naženou vás do starých opuštěných výcvikových prostor plných domů se skvrnami od paintballu a s vytlučenými okny, které tam možná kdysi byly. Elektřina v domech je spíše jen tak aby se neřeklo, žárovky si pěkně poblikají, občas musíte vejít do úplné tmy. Dáš se dohromady se dvěma agenty a jednou agentkou, která se ti jako jediná představí. Dara z NCIS. Ostatní na tebe jen kývnou. Nejdříve nějakou dobu trénujete pokyny toho, kdo jde vepředu. Jdete několik desítek metrů s připravenými zbraněmi, v mírném skrčení, poslední ze skupiny se musí neustále otáčet a kontrolovat skupině záda. Když velitel zvedne paži, tým se zastaví a pokračuje poté, co se druhý muž dotkne velitelova ramene na znamení, že jsou všichni připravení. Vtrhnete do několika domů s výkřiky, dýmovnicemi či granáty, vojáci vám ukazují, jak se rozmístit, abyste pokryli všechny úhly, jak přejít co nejefektivněji do další místnosti a podobně. Pak si zastřílíte na pár figurín a dobrý. To byl ale jen začátek, teď si všichni vezmete masky a paintballové zbraně a jdete do toho naostro. kdo bude zasáhnout barvou je dneska bez večeře, a protože se dnešní oběd nedal jíst, byl by vlastně hlady celý den až do rána. Jsi jmenován jako velitel čtyřčlenného týmu, za tebou jdou další dva agenti a Dara jde jako poslední. Všichni máte dvě dýmovnice a dva flashbangy a vašim úkolem je vyčistit třípatrový dům se sedmi byty. Neznáte počet útočníků, ale vašim úkolem je zneškodnit postupně všechny. Jako velitel týmu ty rozhoduješ, do jakého bytu se vstoupí a jestli při vstupu něco hodíte dovnitř nebo ne. Taky jestli půjdete odshora nebo odspoda.

Vypravěč - 21. ledna 2015 18:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Snad tě to brzy přejde," řekne Emily soucitně a pak se zazubí. "Abys mohl stěhovat těžké věci," zamrká. "Jinak bych musela poprosit o pomoc toho fešáka z druhého patra," rozhodne se tě trochu poškádlit. Pak zavrtí hlavou. "Ne, ještě tu nikdo nebyl, ale nevím.. Možná jsem je propásla, vzala jsem si v práci pár přesčasů, když jsi nebyl doma," vysvětlí ti. Pak se podívá na televizi. "Zkoušela jsem, jestli u jednoho kanálu jde zvuk. Nešel, tak jsem to vypnula. Zapomněla jsem to zase ztišit. No nic, já se vracím do postele," oznámí ti a tebe čeká ještě sprcha.

Anthony H. Sutton - 21. ledna 2015 18:51

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Trochu si oddechnu, když svolí, aby lidé mohli odejít, ale svolí jen aby odešli všichni okolo, krom těch u oken. Chápu ho. Vaagenovo třetí oko by mu asi neslušelo. Pak se mi v uchu ozve odstřelovač, že ho má na mušce a čeká na rozkaz. Rychle zhodnotím, jak by ho mohl dostat, ale nevidím žádnou možnost jak ho vyřadit a neohrozit rukojmí. Není možné, aby přežila jak ona, tak i on. "Zamítá se, stáhněte se," odmítnu odstřelovače a přikážu jim, aby se stáhli. "Nechal jsem je stáhnout, co pustit i ostatní?" zkusím to na něj, zatímco pobídnu své muže, aby pomohli ostatním rukojmím. "Zprovozněte výtah a zavolejte sanitku, rukojmí jdou dolu. Vemte přednostně tu raněnou, ať se o ní postarají. Jeden tým zůstane," řeknu příkazy a podívám se zpět na Serkana. "Pane Serkane, není se čeho bát. Odstřelovači se stáhli, mí muži doprovodí rukojmí dolu a zůstaneme zde jen mi dva. Popovídáme si a když pak se mnou půjdete v klidu, určitě vám dokážu zařídit mírnější trest. Nějaké mírně hlídané vězení v lukrativní oblasti. Když pomůžete hodně, jistě by se dalo přemýšlet o ochraně svědků. Nová totožnost, peníze od vlády, nový život, co vy na to? Propusťte všechny, i tu nebohou ženu a pojďte v klidu se mnou. Podívejte, ani já, ani mí muži nedržíme zbraně," mluvím na něj klidným, mírným hlasem, vemlouvavým a co nejvíce přesvědčivým.

Roger Cox - 22. ledna 2015 05:42

soukromá zpráva od Roger Cox pro Utajená základna, Kalifornie Výcvik se slepými náboji proběhne celkem v pořádku. Tohle ještě není tam strašné.... Pak nám dají paintballové zbraně a masky a jdeme naostro. Bohužel jsem jmenován jako velitel. Nejsem rád, když je něco takového na mně. Pak jen všichni nadávaj a kritizujou, co jsem udělal špatně... Jsem v týmu z jakousi Darou od NCIS. Nejsem si jistý, jestli se jim můžu představit. Nebudu si tu ale hrát na nějakého tajného týpka odnikud. "Jsem Roger." Nehodlám jim lhát, odkud jsem, ale mé jméno snad vědět můžu. Máme za úkol vyčistit třípatrový dům se sedmi byty. Každý máme dvě dýmovnice a dva flashbangy... To dělá osm od každého. To by nám mohlo postačit. Podívám se na tým, kterému mám na chvilku velet. "Já vpředu, Dara poslední. Ať už to máme za sebou." Řeknu a vyjdeme se zbraněmi k domu. Překontroluju, zda někdo není u okna, pokud ano, schováme se a pokusím se ho dostat. Pokud ne, pokračujeme skrčeni ke dveřím, aby nás nemohli dostat z místnosti oknem. Když se dostaneme ke dveřím, stoupnu si z levé strany ke dveřím, namířím tam zbraň, kdyby tam někdo stál a nechám jednoho z agentů dveře otevřít, vykopnout nebo vyrazit, jak to zrovna půjde. Přiložím prst na rty, abychom se to pokusili udělat co nejtišeji.

Vypravěč - 24. ledna 2015 20:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC "To raději ne, nerad bych, aby trefila třeba nějaká zbloudilá střela," zavrtí hlavou Serkan, když mu navrhneš propustit i ostatní rukojmí. Spolu se ženou, kterou drží před sebou a která vypadá, že se každou chvíli zhroutí, tady tedy zůstalo ještě nějakých tucet rukojmích. Z bezpečnostních složek zůstaneš v místnosti jediný, modrý tým odvádí dolů rukojmí a červený je připravený vyrazit u hlavního vchodu. Bodyguardy naštěstí nenapadlo zablokovat dveře, takže můžou okamžitě vypadnout dovnitř. "Nechal jsem ukrást dvě jaderné bomby Spojených států," řekne Serkan a rukojmí se zatváří ještě více vyděšeně, než teď jsou. "Ale musíte pochopit, pod jakým obrovským tlakem jsem v Turecku byl! Moje rodina nezískala občanství, žijí pořád v Istanbulu. Zítřek by je mohl klidně popravit, kdybych nedělal, co chtějí," zavrtí Serkan hlavou. "Pokud bych s vámi teď spolupracoval, tak se to určitě dozví a zabijí je!" vzlykne.

Anthony H. Sutton - 24. ledna 2015 20:31

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Většina rukojmí odejde, zůstane jen Serkan, jeho "osobní" rukojmí a tucet dalších. A já samozřejmě. Pak se rozmluví. "Můžeme vám pomoci, pane Serkane. Řekněte nám, kde ty bomby jsou a já zařídím, aby dostali vaši rodinu sem do Států a dali jim občanství. Postaráme se o ně," řeknu mírně a opět udělám jeden nenápadný krok k němu. To, co mi teď řekl mění trochu situaci. "Řekněte mi, kdo je drží a kde a brzy je dostaneme sem," řeknu mu tiše, pak zvednu ruce, abych mu ukázal, že v nich nic nedržím. "Teď vytáhnu telefon, spojím se se svým kolegou, který je právě teď v Istanbulu. Když mi řeknete, kde vaše rodina je, předám mu adresu a on zařídí, že je sem dostaneme, ano? Jen pusťte tu ženu i ostatní rukojmí, nemusí už nikdo zemřít. Odstřelovači jsou už pryč," ujistím ho a pravou rukou zamířím do pravé kapsy u kalhot, abych vytáhl telefon.

Sophie Mazon - 24. ledna 2015 20:31

soukromá zpráva od Sophie Mazon pro balení na cesty „No to se mi opravdu ulevilo.“ dostanu ze sebe pořád nervózně. Fakt, že nebudu muset do obsazování budov jaksi zkazili ty neočekávané přestřelky. Stačí jediná zbloudilá kulka... napadne mě a tak se raději vydám balit počítač. To není tak složité, vláda podle všeho používá jen jeden typ, takže není nad čím přemýšlet. K notebooku pak ještě přidám jednu větší anténu a taky pět krabiček s telefony. Pro nenápadnost si ještě do auta dojdu pro svůj laptop. Není sice tak výkonný jako ten ze CIA, ale aspoň mě podle něho nikdo hned nepřiřadí do škatulky agentů. Ti přeci jen nemají MacBooky... Zbrojnici vynechávám a tak jsem velice rychle na letištní ploše, kde už stojí naše připravené letadlo. „Tak jsem tu.“ řeknu očividnou věc Kath u letadla. Po chvíli se k nám přidává i Paul. Společně si sedneme a vydáváme vstříc nebezpečí.

Vypravěč - 24. ledna 2015 20:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC Serkan už se evidentně rozhodl. Teď už neřešíte, jestli se vzdá nebo ne, ale spíš jde o podmínky kapitulace. "Můžu vám hodně pomoct, pokud zachráníte mě a mou rodinu a zajistíte nám nové identity," slíbí ti a pořád ještě drží pistoli u krku nebohé ženy. Té se tvář rozsvítí nadějí. "Zavolejte svému partnerovi. Mou rodinu drží v obytné čtvrti, v takovém červeném panelovém domě vedle největšího rybího trhu, byt číslo čtyři. Adresu si nepamatuji," přizná Serkan a potom postrčí ženu k tobě a odhodí pistoli na zem. A starý revolver vystřelí. Kulka tě mine o pár centimetrů, ale ve sluchátku se okamžitě ozve rudý tým, který jde dovnitř. Dveře jsou rozraženy, na chodbu vhozen granát se slzným plynem.

Anthony H. Sutton - 24. ledna 2015 20:53

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Oddechnu si, když zabere, vytáhnu telefon a zmáčknu rychlé vytáčení na Gordyho. Tohle prostě neodmítne. Jakmile mi řekne, kde je, už poslouchám vytáčecí tóninu a s úsměvem mu kývnu. V tu chvíli pustí ženu a odhodí revolver, ten ale vystřelí. Do prdele, napadne mne, když, jak ve zpomaleném záběru, vidím letící granát, který ihned vybuchne. Pustím telefon, skočím po Serkanovi, aby ho nezasáhli a srazím nás na zem. "Nestřílet *kuc kuc* nestřílet, jen spustila *kuc kuc* zbraň," křičím, zatímco se snažím držet Serkana pod sebou, aby ho nestřelili. "Jste... aaa do prdele... v pořádku?" zeptám se ho, když se narovnám a snažím se vytřít si z očí plyn. Pak začnu tápat po telefonu, Gordy už určitě vyřvává moje jméno.

Vypravěč - 24. ledna 2015 20:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC Díkybohu zásahovka nezačne v místnosti plné rukojmí bezhlavě střílet kolem sebe a tím, že jsi jim zalehl cíl, jsi Serkana zachránil. "Jo, jsem," zakucká se Serkan, když z něho slezeš. Členové jednotky na něj namíří a spoutají ho jednorázovými pouty. Ty zatím popadneš mobil a chceš mluvit s Gordym. Teprve teď to zvedne, zřetelně slyšíš v pozadí charakteristický zvuk vrtulí několika blackhawků. "Mluv!" zařve Gordy, ale i tak ho přes rámus jen špatně slyšíš, stejně jako on nejspíš uslyšíš špatně tebe.

Anthony H. Sutton - 24. ledna 2015 21:05

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC Oddechnu si, když zjistím, že je Serkan v pořádku a nechám zásahovku, aby si ho převzali. Vezmu telefon a zkusím, jestli tam Gordy je. Je. "Mám stopu. Žhavou. Potřebuju, abys vyzvedl Serkanovu rodinu. Je v Istanbulu, obytná čtvrt, velký červený panelák, vedle největšího rybího trhu, byt číslo čtyři. Budou tam ozbrojenci, co je zabijou, jen vás uvidí, tak bacha," odsekávám do telefonu heslovitě, aby pochopil a celkem i řvu, aby mě vůbec slyšel. "Dostaň je do států, co nejdřív. Serkan nám dá výměnou polohy bomb i ty, co za tím stojí," vysvětlím krátce proč to chci. Pokud by to potřeboval zopakovat, budu mu to opakovat dokud nepochopí vše. Jakmile zavěsí telefon, pošlu mu ty samé informace ještě smskou.

Martin Nickelsen - 25. ledna 2015 08:50

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Langley No to by teda ještě chybělo. Evidentně mě chtěla jen tak trochu poškádlit, a celkem se jí to i daří. Fešáka, jo? Asi si ho budu muset proklepnout, popřípadě něco připsat do toho trestního rejstříku. Mám na to pravomoc, tak proč ne? Pousměji se. Vůbec nechápu, proč si v práci brala přesčas. S mou novou prací to už nemusí dělat. Ale co už. Možná to chtěla udělat jen proto, aby zabila čas. Poté si vyslechnu její zajímavou odpověď o tom, proč je televize tak nahlas. Opravdu zajímavé odůvodnění. "Já si skočím do sprchy a hned jsem u tebe." Pousměji se a vydám se do koupelny. Ach... Konečně!

Vypravěč - 25. ledna 2015 08:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Kábul, Afghánistán "Já také doufám, podplukovíníku," pousměje se major Breech a zasalutuje. "Provedu," ujistí tě, když nakážeš, aby pochválil muže za skvělou práci. Pak se otočíš k agentovi, ale ten nemá žádné letadlo, které by bylo k dispozici. Nakonec to vypadá, že bys musel buď den čekat, než přistaví volný tryskáč, a nebo budeš muset odletět vojenským speciálem spolu s tělem do DC. Záleží na tobě, jak se rozhodneš, jedno je mnohem pohodlnější, druhé mnohem rychlejší. Rakev překrytá americkou vlajkou odlétá už za tři hodiny, ampulka bude podle chemiků připravena k transportu dříve než za dvě.

Vypravěč - 25. ledna 2015 09:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC "Teď jsme provedli zátah! Úspěšně jsme zajistili jedno bombu! Ještě ji nestihli převézt!" řve Gordy, abys ho slyšel. "Provedu, zachráníme jeho rodinu, ale ty zjisti, kde je ta druhá! Nikdo, kdo by nám to mohl říct, nepřežil!" instruuje tě Gordy a když se oba ujistíte, že jste si rozuměli, zavěsí. "Co je, co se stalo?" začne se otáčet Serkan a vzpírat se dvěma urostlým členům zásahovky, když koutkem oka zahlédne tvůj výraz.

Anthony H. Sutton - 25. ledna 2015 09:11

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC S úsměvem jsem típl hovor a podíval se na Serkana. "Už jdou pro vaši rodinu. Co kdybychom se přesunuli do Langley a tam si pohovořili o bombách a těmi, kdo za tím stojí?" navrhnu mu a kývnu na zásahovku, aby ho pustili, zatímco k němu sám dojdu a vezmu ho za loket. "Omlouvám se, ale ty pouta jsou předpisy," řeknu mu omluvně a spolu s ním zamířím k výtahu, abychom sjeli dolu.

Vypravěč - 25. ledna 2015 09:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Letadlo V jednu hodinu odpoledne jste tedy obě nachystané s taškami na ranveji před dlouhým bílým tryskáčem CIA. Velící agent Simon dorazí s několikaminutovým zpožděním a telefonem u ucha, mávnutím ruky se omluví. Piloti vám spustí schůdky a vy se nalodíte. Kabina je luxusní, bílá křesla a sedačky, koberec, stěny vykládané dřevem, přípojky k síti pro nabíječky, bar. Posadíte se do měkkých sedaček a připoutáte se, je tu spousta místa, můžete sedět spolu nebo každý sám daleko od ostatních. Ventilaci si upravujete podle sebe, stejně jako nastavení sedadel, která jsou dokonce masážní. Pochybujete, že kterýkoliv nedivizní agent si takhle létá na mise. Paul se usadí, pořád s telefonem u ucha, a něco řeší v portugalštině. Piloti zavřou dveře a vejdou do pilotní kabiny. Předtím vás ale ještě informují, že let potrvá téměř deset hodin. Následně se letadlo rozjede po ranveji a lehce vlétne. Na vás je, jak se deset hodin zabavíte.

Vypravěč - 25. ledna 2015 09:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro NYC Vyjdeš se Serkanem před mrakodrap a několikrát prokleješ televizní štáby, protože novinářů je tu určitě několik stovek, tlačí se k vám s kamerami, foťáky a mikrofony a desítky policistů mají co dělat, aby je odtlačili. Padesátka rukojmích by si mohla celkem slušně vydělat, pokud si pro interview najde to správné médium. Nasednete se Serkanem do SUV se zatemněnými skly, Jack si sedne za volant a Martin na místo spolujezdce. Zapnete majáčky a vyrazíte k letišti, kde okamžitě nastoupíte do tryskáče a během pár minut jste ve vzduchu. Čtyřicet minut k Langley. Převlékneš se z bojových věcí zpět do černého obleku, protože agent Divize nebo ne, někdo by na ústředí mohl kvůli nedodržení dress codu ukousnout hlavu ještě dřív, než dostaneš zpátky tu bombu. Serkan si celou dobu nervózně okousává nehty. Pět minut před Langley ti Gordy zavolá, tentokrát může mluvit normálně. "Tak jeho rodinu máme, živou a zdravou. Hlídalo je pět týpků, vypadali celkem odhodlaně, museli jsme je všechny sundat," oznámí ti Gordy. "Jestli má dva syny, dceru a manželku tak máme všechny." Dodá Gordy.

Anthony H. Sutton - 25. ledna 2015 09:43

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro NYC -> Langley, Virginia V letadle jsem se opět převlékl do kvádra a děkoval Gordymu, že mi dohodil jeho krejčího. Levný a při tom pohodlný. Pak jsem se vrátil zpět do hlavní části letadla a podíval se na Serkana. V tu chvíli mi zazvonil telefon, opět Gordy, teď už normálně. "Super, díky chlape. My už letíme do Langley," odpovím mu a podívám se na Serkana, přičemž hovor ještě trochu pozdržím, abych případně potvrdil Gordymu, že je to tak. "Dva synové, dcera a manželka, je tak?" zeptám se Serkana.

Vypravěč - 25. ledna 2015 17:00
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginia Serkan ti to potvrdí a úlevně se rozesměje. Gordy ti řekne, že jednu jadernou bombu zajistili, a teď tryskáčem vyráží i se Serkanovou rodinou zpět do Langley. Během pěti minut přistanete na ranveji v Langley a piloti otevřou dveře. // Sry za krátkost, víc mě nenapadlo

Anthony H. Sutton - 25. ledna 2015 17:11

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginia Úlevně se usměji, poděkuji Gordymu a položím telefon. Pak Serkanovi oddělám pouta a podívám se na něj. "Vaše rodina je v pořádku a na cestě do států. Do pár hodin tu budou. My za chvíli přistaneme v Langley. Řeknu vám, co bude následovat," napiju se vody a nabídnu i svému vězni. "Takže, vy nám řeknete, kde je druhá bomba, jednu už máme, řeknete nám kdo za tím stojí a my zajistíme vaší rodině občanství a novou identitu, stejně tak i vám. Ovšem jistě chápete, že vás nemůžeme pustit jen tak. Obviníme vás z nelegálního prodeje pornografického materiálu. Za to si pár let odsedíte v nějakém zařízení s mírnou ostrahou. Jakmile váš trest skončí, dostanete novou identitu a setkáte se s rodinou," seznámím ho s tím, co teď bude následovat, aby nebyl moc překvapený. Krátce na to přistaneme, vezmu ho za loket a vyvedu z letadla. Přeci jen, pořád je zatčený. Zamířím s ním rovnou do podzemí, do jedné z nejpohodlnějších vyslýchacích cel. "Dojděte někdo pro ředitele a informujte i ministra bezpečnosti. Začneme až se oba dostaví," řeknu svému doprovodu, zatímco já sám zamířím se Serkanem do podzemí. "Ničeho se nebojte, jakmile budeme mít obě bomby, budete za vodou," mile se na Turka usměji.

Vypravěč - 25. ledna 2015 19:11

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Tomu rozumím," přikývne Serkan na obvinění z nelegálního získávání pornografického materiálu. "Ale byla to možnost snadného a rychlého výdělku. Prostě jsem neodolal," vysvětlí. Nijak se za to neomlouvá a ani nemusí. Sice vedl zveřejnil na internetu stovky nahých dívek, ale teď máte vážnější problémy. V Langley umístíš Serkana do pohodlné výslechové místnosti, zajdeš si na záchod a trochu si opláchneš obličej. Máš chvíli čas, než dorazí ministr obrany a ředitel. Do půl hodiny jsou ale oba na místě a postaví se za neprůhledné sklo. Rychle promluvíš s ministrem, který potvrdí, že pokud bude Serkan spolupracovat, předá ho FBI, která ho obviní jen z té věci s pornografií. S jeho právníky a a tvrzením, že za to nemůže, dostane maximálně dva roky někde v pohodlné věznici a jeho rodina získá občanství a ochranu. S tím můžeš jít dovnitř do výslechovky a oficiálně zahájit nahrávaný výslech.

Anthony H. Sutton - 25. ledna 2015 19:28

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Proběhne krátký rozhovor s ředitelem i ministrem, odsouhlasení návrhu který jsem podal a nakonec cesta do vyslýchačky. "Takže, pane Serkane, vše je již zařízené, vaše rodina je v bezpečí a po tomto rozhovoru budete předán FBI. Samozřejmě soud bude zkonstruovaný, odsedíte si dva roky a zbytek života strávíte někde ve Státech se svou rodinou. Nyní je ale nutné, abyste nám pověděl vše, co víte. Polohu druhé bomby, strůjce celé akce, prostě vše, co víte," začnu s ním jednat na rovinu a podám mu kávu, kterou jsem cestou vzal.

Vypravěč - 25. ledna 2015 21:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Serkan přikývne. "Byla to celkem složitá síť, není lehké se v ní zorientovat," řekne na úvod ulehčeným hlasem, když jsi mu řekl, co bude následovat. "Velitel tábora vaší armády v Astaně se dozvěděl o jaderných bombách byť na to neměl prověrku. Jeho otec je původem Turek a velitel se tajně hlásil k anarchistické skupině Zítřek. Pověděl o bombách zítřku a ten začal plánovat, jak je získat. Od velitele se nedávno dozvěděli, že se bomby budou přesunovat, ale s trasou že není seznámen," vysvětlí ti. "Vůdci Zítřku začali uvažovat, jak se dozvědět o trase, a nakonec jsem je napadl já a moje Shatters company. Protože byla moje rodina v Istanbulu, musel jsem Zítřku platit každý měsíc peníze. Říkali, že je to za to, že mou rodinu chrání, ale jistě chápete, že to bylo v podstatě každoměsíční výkupné. Nějak se dozvěděli, že jeden velký dodavatel mého podřízeného Ronalda Vaagena je nejlepší kamarád s klukem, co chodí s dcerou jednoho poradce Pentagonu, který byl s trasou seznámen. Řekli mi, co přesně mám říct Vaagenovi a co on má říct těm dvěma klukům. Dostal jsem od šéfů zítřku flashku se silným virem, který prý prolomí i armádní firewally. Vaagen neměl vůbec vědět, o co jde, ale bohužel pro něj to zjistil a nakonec se do toho zapletl taky a jak dopadl všichni víme..." Serkan se na okamžik odmlčí, aby se mohl napít kávy, co jsi mu donesl. "Zítřek nakonec asi dostal, co chtěl, protože pak byl nějakou dobu klid. Až včera se ozvali s tím, že chtějí, abych dojednal s jedním obchodníkem se zbraněmi prodej jedné bomby. Vůbec netuším proč já, vůbec nevím, jakou by to mělo mít cenu. Ten chlap se ptal na obsah různých látek, dolety, úhly a další věci a já mu vůbec nebyl schopný odpovědět. Vážně nevím, co tím vůdci Zítřku sledovali," zavrtí Serkan hlavou. "Vůdce zítřku znám jenom podle tváří a přezdívek, jména ne. Ale kdybyste mi ukázali jejich fotky, určitě je identifikuji," ujistí tě. Pak ti zapípá mobil a ředitel CIA a ministr obrany si tě zavolají za sklo. Na okamžik se omluvíš Serkanovi a přijdeš za nimi. "Ta jedna bomba, kterou měl prodat, už zajistil velící agent Gordon. Podle mě jde jen o úhybný manévr, jednu bombu nějak, jakkoliv prodat, ale otázka je, co chtějí udělat s tou druhou. Pochybuji, že o ni bude pan Serkan vědět," řekne ministr obrany. "Mám vážné obavy z teroristického útoku nevídaných rozměrů. Každý taková skupina si chce zajistit publicitu, a co ji zajistí větší, než jaderný útok na Spojené státy? Musí okamžitě určit co nejvíce členů Zítřku, musíme na ně na všechny okamžitě vydat mezinárodní zatykače a začít je hledat po celých Spojených státech, pokud už se tu dostali."

Anthony H. Sutton - 25. ledna 2015 21:47

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Serkan se rozmluví, já se opřu lokty o stůl a nakloním se k němu, aby mi neuniklo ani slovo. Jakmile začne mluvit, mám co dělat, abych udržel ústa zavřená a vážný výraz. Tak tohle je fakt něco, pomyslím si, když mluví a mluví a mluví. Když mi pak řekne, že nezná jejich jména, ale podle tváří by je poznal, přijde mi smska. Zvednu ruku, abych ho zarazil, omluvím se a v rychlosti si ji pročtu. "Omluvte mne na chvilku, hned přijdu," omluvím se mu a zamířím do kukaně. Tam začne mluvit ministr a já jen s vážnou tváří přikyvuji. Jakmile domluví, vytáhnu telefon a navolím číslo na Rickyho a jeho partu. "Ricky, tohle bude nadlidský úkon, ale pokud to zvládneš, máš u mě ty a Robin na celý rok jídlo," začnu do telefonu a podívám se na oba dva muže, kteří tam se mnou stojí. "Projeď databázi a vytáhni fotky všech potencionálních členů teroristické skupiny Zítřek. Taky projeď kamerové záznamy z letišť a vytáhni mi z nich fotky všech Turků a Arabů, co najdeš. Je mi jedno, jak to uděláš, ale ty fotky potřebuju co nejdříve. Pokud to bude třeba, nabourej se klidně do databází jiných zemí. Prostě protáhni všechno, jasný?" zadám mu úkol a ač sám moc dobře vím, že je to skoro nemožné, věřím, že něco najde. Pak telefon zase típnu a podívám se na ministra. "Potrvá, než se najdou fotky, pokud někde nějaké máme, dostaneme je sem a ukážeme mu je. Uděláme vše, co půjde, abychom tu druhou bombu získali, pane," řeknu mu a podívám se skrze polopropustné zrcadlo na Serkana. "Zkusím zjistit, jestli neví něco o druhé bombě," oznámím mužům a pokud kývnou, vrátím se k Serkanovi. "Ještě jednou se omlouvám. Tu bombu, kterou jste měl prodat už máme. Potřebujeme znát polohu té druhé. S těmi muži, co jsem pochopil, tak jste se s nimi setkal, kde a kdy?" zeptám se ho. Je to sice výstřel na slepo, ale je možné, že si nedali moc velký pozor a zachytili je nějaké kamery.

Čínské císařství - 26. ledna 2015 10:20

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Domů No nevadí, když mi agent představí možnosti mé dopravy. Výborně, letadlo duchů takový let jsem už dlouho nezažil. "Poletím s tělem", odpovím agentovi. Není nad to být brzo doma. Spokojeně se ještě na dvě a půl hodiny zašiji do kanceláře. Teprve pak se nechám odvézt na plochu, kde se náš speciál připravuje k odletu. Začínám stárnout, uvědomím si když mi dojde jak moc se těším domů.

Vypravěč - 27. ledna 2015 13:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Jasně, šéfe, provedeme," odvětí ti Ricky, ale jeho hlas, jindy plný entuziasmu, teď zní povadleji, jako by i on věděl, že to je dost beznadějné. Zatímco ty voláš s o pár pater výš položenými hackery, ministr volá s DC, přímo s viceprezidentem. Zvažují, že by vyhlásili stav ohrožení, ale zatím k tomu evidentně nehodlají přistoupit, aby nešířili paniku. Vrátíš se za Serkanem. "Nevím, kde je ta druhá bomba," zavrtí Turek zmateně hlavou. Pak zauvažuje. "Jo, ti chlapi.. nejdříve mi volali.. pak jsme si dali schůzku. V jedné kavárně, nepamatuju si název," zamumlá Serkan a usilovně se snaží vzpomenout si. "Je to ta kavárna naproti letiště," řekne ti nakonec, na název si nevzpomene. Plamínek naděje se rozhoří, všechno v okolí letiště je pořád monitorováno. Okamžitě to sdělíš hackerům a ti ti získají fotky obou mužů. To může potom zahájit identifikaci, poskládat kruh kolem nich, zahájit rozpoznávaní obličejů na letištích.. Je to dobrý začátek. Pak se ještě ozve Robin. "Šéfe, nevím, jestli to k něčemu bude, ale zjistili jsme identitu toho hackera, co vyrobil ten virus. Jmenuje se Adam Bright, student informatiky. Před dvěma měsíci nahlášen jako nezvěstný."

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 13:14

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Hned jak mi Serkan řekl, kde se s muži setkal, nahlásil jsem to hackerům a už se to pomalu začalo rozjíždět. Rovnou jsem jim i řekl, aby se zkusili podívat po všem, co o nich víme a vlastně vše, co vždy. Také jsem mu nahlásil, aby mi obratem do telefonu poslal fotky těch dvou, co se setkali se Serkanem. Jakmile se tak stane, ukážu foto Serkanovi a když mi to potvrdí, nařídím hackerům, aby mi o nich zjistili co nejvíce. Pak se ozve Robin, že zjistili identitu hackera, ale zdá se to jako slepá ulička. Ovšem je možné, že ho unesli členové zítřku a nebylo by špatné ho najít, mohl by nás k něčemu dovést. "Kdo ho nahlásil jako nezvěstného?" zeptám se obratem Robina, omluvím se Serkanovi a přejdu zpět do kukaně. Už se nemám Serkana na co zeptat. "Mám za to, že nám už více neřekne, pane," řeknu řediteli, zatímco na chvilku pozdržím hovor s hackerem.

Vypravěč - 27. ledna 2015 14:00

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Ředitel kývne na dva bezpečáky a ti převedou Serkana do vcelku pohodlné zadržovací cely, kde si počká, než si pro něj přijedou z Úřadu. "Jeho rodiče. Ten kluk je z LA a studuje univerzitu v Santa Monice, takže bydlí doma," odvětí ti Robin. "Prý se nevrátil z přednášky, spolužáci se s ním rozloučili a slehla se zem. LAPD je bezradná," informuje tě hacker. Pak se ozve i Ricky. "Fajn, mám ty dva Turky, co se sešli se Serkanem, datum a čas se shoduje s tím, co řekl," oznámí ti i druhý hacker. "Projíždím to rekognicí.. a, už mám shodu, to bylo teda rychlé. Ten jeden je Vasan Amir, ten druhý Salan Amir, jsou to bratři. Významní členové Zítřku, zdá se. Mám tu na ně několik zatykačů z různých zemí. Zajímavé je, že před dvěma měsíci byli oba dva na dovolené v San José, což je jen pár kilometrů od LA. Datum se shoduje s Brightovým zmizením," zamumlá Ricky, jak čte informace vyskakující mu na monitor. "Kde jsou ale teď nemám ponětí. projíždím seznam jejich známých spolupracovníků."

Vypravěč - 27. ledna 2015 14:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Let Kábul tedy opustíš ve vojenském speciálu s tělem padlého vojáka. Let by měl trvat kolem čtrnácti hodin. Nemáš problém let vydržet, už jsi musel zvládnout i mnohem delší lety. S tryskáčem CIA se tohle letadlo co do komfortu pro cestující měřit nemůže, ale pět, už jsi zvládl i horší. Na vojenské základně kousek od DC přistanete ve čtyři hodiny ráno téhož dne. Odtud už máš domluvený odvoz na ústředí Langley, takže naposledy zasalutuješ tělu, které čestná stráž vyloží z letadla, a poté už nasedneš do černého SUV, které tě se spuštěnými majáčky ze základny převeze do Langley. Tentokrát cesta netrvá už ani dvacet minut. CDC si zajistilo ampulku, Salaem je po smrti stejně jako všichni ostatní kupci. Ivanov je teď pravděpodobně v cele FBI, kde si vyslechne několik obvinění ze svých dřívějších zločinů na území Států. Možná nepůjde pykat za neštovice, ale určitě ve vězení chvíli pobude. Jak se tři ampulky viru neštovic dostaly ze CDC musí vyšetřit FBI. Pokud jde o vás, úkol splněn, Divize si může odškrtnout první úspěšnou misi. Ve tři čtvrtě na pět ráno už jsi v sektoru Divize, v zázemí vašeho týmu. Ze všech zhruba dvaceti agentů, které Divize má, jsi teď v sektoru sám. Napíšeš report o misi, ale teď se už nemusíš starat o finanční výkazy a podobně. Předáš report jedinému přítomnému velícímu agentovi, evidentně unavenému třicátníkovi v šedém obleku. Teď je to na něm. "Díky za skvělou práci, agente. Teď máte nárok na volno," řekne ti.

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 15:42

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Vyslechnu si Robina, pak i Rickyho. "Máme dva z nich. Salan a Vasan Amirovi. Serkan je potvrdil, můj člověk mi právě řekl, že tvůrce toho viru je student z LA, který je již dva měsíce pohřešován a ztratil se v době, kdy se tihle dva objevili v San José. Pravděpodobně si jeli vyzvednout chlapce," řeknu ředitelovi a ministrovi. "Ricky, prolez ten vir, jestli tam náhodou ten kluk nenechal nějakou stopu jak ho najít, nebo něco," napadne mne. Pokud by byl kluk unesenej, možná tam něco nechal, kdo ví. "Teď už nezbývá než čekat, až najdeme další fotky, které bychom mu mohli ukázat," řeknu s lehce rezignovaným výrazem oběma mužům.

Vypravěč - 27. ledna 2015 17:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Výcvik v Kalifornii Kluci z Delta Force nejsou žádná ořezávátka a o celý týden si vás dávali k snídani. Nevěřil bys, že se to někomu povede, ale kvůli majora Daviese jsi svou poloautomatickou útočnou pušku skoro nedal z ruky. Areál speciálních jednotek je zdá se mnohem větší, než vypadal na první pohled, zahrnuje v sobě také několik hustých lesů, a ty se stávaly často vašim cvičným terénem. Druh výcviku se střídal. Někdy se jednalo o scénáře typu jeden agent s pistolí s devíti náboji proti partě únosců s rukojmími, jindy se bojovalo v týmu, se samopaly, právě proti Deltě Force. A dostávali jste slušně na prdel. Dalo by se i říct, že sis po těch sedmi dnech na maskáče, neprůstřelnou vestu, kanady a automat v rukou skoro zvykl. To ale neznamená, že by ses netěšil zpátky do agentského kvádra. Bez pistole to tedy asi nepůjde, ale pořád to bude jen devítka u pasu, a ne kulomet s popruhem. Každopádně nedá se popřít, že ti ten výcvik hodně dal. Pořád zbraně nepreferuješ, ale už k nim nemůžeš mít takový odpor, když jsi celý týden intenzivně necvičil skoro s ničím jiným. Skoro jste nespali, a když už jste měli možnost pár minut spánku ulovit, radši jste rozebrali zbraň a pořádně ji vyčistili, aby se druhý den třeba nezasekla. Kluci z delty ba vás nezabili, ale rozhodně by se nerozpakovali vystřílet do vás zásobník simulační munice. Že to nejsou žádné obyčejné paintballové kuličky dokazují četné modřiny na tělech vás všech. Dva agenty musel odvézt vojenský vrtulník do špitálu s přelomenými žebry. Naučil ses krýt záda partě, využívat terénu, schovávat se za stromy, provádět bleskově krycí palby a mnoho dalšího. Jeden by si řekl, že standardní výcvik agenta bude stačit, ale tohle je úplně jiný level. Po týdnu tohohle pekla je ale výcvik u konce. Jak řekl Davies první den, závěrečná zkouška byla vážně stupidní. Obyčejná hra na přežití v lese, se šestnácti špičkově vybavenými vojáky v zádech. Nešli naplno, to ani zdaleka ne, ale nešetřili vás. Pětina agentů si kurz zopakuje, zbylí agenti vydrželi 'naživu' požadovaný čas a teď se mohou vrátit zpět ke svým agenturám. "Agente Coxi, byla radost po vás střílet," zazubí se v neděli večer major Davies na ranveji. Jsi oblečený v drahém šedém obleku, na ruce máš rolexky, na nohou vyleštěné černé boty. Před chvílí přistál luxusní tryskáč Divize, aby tě dopravil zpět do Langley. Davies je pořád oblečený ve špinavé bojové uniformě Delta Force, na tváři maskovací barvy. Podá ti ruku. "Mějte se, ještě se uvidíme," rozloučí se s tebou, zasalutuje ti a poté poodstoupí od letadla, abys mohl nastoupit. To bys tedy měl. Pilot ze CIA zavře dveře letadla a ty se usadíš do pohodlného křesla. "Dáte si něco, agente?" zeptá se tě hezká letuška a nabídne ti něco z palubního baru.

Vypravěč - 27. ledna 2015 17:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley Návštěvu sprchy si pořádně užiješ, a do postele k Emily se dostaneš až o půl hodiny později. Když dokulháš to ložnice, tvá přítelkyně už zase spí. Lehneš si k ní, zavřeš oči, a za malou chvíli následuješ jejího příkladu. Druhý den ráno tě vzbudí pípání budíku. Rozlepíš oči, ale pořád ještě napůl spíš. Je pět hodin ráno. Nekřesťanský čas. Emily vstává a tiše si bere kostýmek, který má přehozený přes opěradlo židle. Tiše se vytratí z ložnice, aby tě neprobudila. Zase zavřeš oči a znova usneš. Znovu tě vzbudí ještě v šest hodin, když trochu silněji zabouchne dveře. Znova ale zabereš. Vzbudíš se pohodlně až v devět hodin dopoledne. Slunce za okny svítí, venku to vypadá na krásný den. Ale bok pořád bolí jako prase, slušně řečeno.

Vypravěč - 27. ledna 2015 17:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Hackeři odvádějí skvělou práci a využívají veškerých pravomocí, které jako velitel divizního týmu máš. Zapojí databáze Interpolu, FBI, NSA, DoD a samozřejmě i CIA, zburcují dokonce i armádu a ve vesmíru se začnou zaměřovat satelity. Ministrovi několikrát zazvoní telefon, co že se to děje, a co si to sakra ta Divize dovoluje, ale pokaždé jen volajícího odbyde s tím, že je to v zájmu národní bezpečnosti. Po hodině a půl hledání ti volá viceprezident Spojených států. Neřekneš mu ale nic, co by mu už neřekl někdo jiný, žádné novinky nejsou. Pak se vzrušeným tónem ozve Ricky. "Šéfe, rekognice našla bratry Amirovy v Los Angeles! Teď je zachytila kamera na nádraží!" řekne ti rychle. "V Kalifornii máme utajenou výcvikovou oblast. zrovna v ní trénují dva týmy Delta Force," oznámí ti ministr obrany. Delta Force je jediná vojenská jednotka, která je absolutně mimo jurisdikci Divize, nejen mimo tvou, ale dokonce i mimo Gordyho. Ne však mimo ministra obrany. "Mám vás spojit s jejich velitelem, agente?"

Kathy Van Derek - 27. ledna 2015 17:44

soukromá zpráva od Kathy Van Derek pro V letadle Usadím se do pohodlné sedačky, a trochu nevěřícně si prohlédnu interiér letadla, nutno dodat, že takový přepych jsem nečekala, podle mě můžeme letět klidně mnohem dýl, prohodím pobaveně a sáhnu po džusu, co může člověk dělat v letadle? Číst, psát, spát? Rozhodnu se pro vyzkoušení masážního křesla a zatím se bavím pozorováním Paula, přemýšlím zda se Soph ponoří do internetového světa, nebo bude mezi námi...živími.

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 17:46

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Jsem ve společnosti ministra a ředitele, čekáme na výsledky, ale nic se neděje. Kluci se snaží, hodně se snaží a jde to vidět. Ministr pořád někoho odbývá a když mi zavolá viceprezident, s politováním mu musím oznámit, že zatím nevíme nic nového, jen to, co mu už bylo řečeno. Už se začínám bát, že se nic neobjeví, ale to by mi nesměli zavolat chlapci. Už jen oslovení mi prozradí, že něco mají. Dám je na odposlech, aby to slyšeli i oba dva muži. Poděkuji Rickymu a podívám se na ministra. Sotva se zeptá, usměji se. "Ano, pane," kývnu vážně a počkám, až mi předá velitele. "Veliteli, tady agent Sutton, velící speciálního týmu CIA. V LA se nachází dva cíle vysoké hodnoty, které je nutné zadržet a převést sem do Langley. Jedná se o dva velmi nebezpečné muže podezřelé z plánování útoku na naši krásnou zem. Vím, že nad vámi nemám žádné pravomoce, ale jste jediný tým, který tam je a velmi by se hodila vaše pomoc. Co vy na to, veliteli? Máte chuť dostat za katr pár parchantů, co ohrožují bezpečnost Států?" nepustím velitele ke slovu, jen abych ho seznámil se situací.

Vypravěč - 27. ledna 2015 18:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Ministr ti podá služební mobil, na kterém už je vytáčen hovor. "Velitel je major Davies," předtaví ti ho ještě, než to velitel zvedne. Vychrlíš na něj, o co jde, a co bys potřeboval. Major ani nepožaduje žádnou autorizaci, to že voláš z mobilu ministra obrany, mu nejspíš stačí. "Samozřejmě, agente," odpoví ti po asi dvou sekundách, kdy si informace rovnal v hlavě. Jeho hlas zní mladší, než jsi čekal, nejspíš mu nebude ani čtyřicet. "Potřebujeme co nejvíce informací, jaké nám můžete dát. Samozřejmostí jsou fotografie, ale hodil by se znát i další popis, co mají momentálně na sobě, kde se pohybují, zkuste nám aspoň trochu přiblížit lokaci, LA má čtyři milióny obyvatel..," pokračuje velitel a na druhém konci je slyšet, jak už burcuje týmy. "Vrtulníky budeme mít ve vzduchu do pěti minut, hoši se zrovna vrátili," informuje tě velitel.

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 18:20

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie "Samozřejmě, majore, pošleme vám vše, co o nich máme. Před pár minutami je zachytila kamera na nádraží. Dá se předpokládat, že budou ozbrojení a pravděpodobně se budou chtít spojit s místní buňkou. Pokud byste měli tu šanci dostat celou buňku, budeme jen rádi. Ty dva ale potřebujeme živé. Mají něco, co chceme zpět," informuji ještě velitele, zatímco na svém telefonu píšu smsku Rickymu, aby vše, co mají o těch dvou poslali majorovi Daviesovi. Zároveň s tím jsem jim i napsal, aby se pokusili zjistit, jestli tam nenajdou i něco o spící skupině Zítřku v LA. "Zařídím vám přímé spojení s mými hackery, budou vám dodávat veškeré informace, které získají a které si vyžádáte," řeknu ještě majorovi a napíšu Rickymu další smsku, aby se napíchl na jejich vysílačky a byli jim plně k dispozici ohledně této mise.

Vypravěč - 27. ledna 2015 18:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Rozumím, agente. Dostaneme je," ujistí tě major a potom hovor položí. Ricky přisvědčí, že bude plně spolupracovat s Delta Force a tím utichne i konverzace s ním. Ministr obrany si promne kořen nosu. "Jdu si dát kávu," oznámí tobě i řediteli a vytratí se ze zákulisí výslechové místnosti, odkud jste všechny hovory zatím vedli. "Měli bychom se přesunout do nějakých vhodnějších prostor," navrhne ti ředitel. "Ideálně někde, kde se dá otevřít okno. Tady je vedro k zbláznění." Otře si ředitel čelo od potu. Ale těžko říct, jestli se potí jen kvůli velkého vedra. "Navrhuji svou kancelář." Teď už je to jen na Delta Force.

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 18:38

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Poděkuji majorovi, popřeji mu štěstí a telefon vrátím ministrovi. Ten se po chvilce odebere pryč a jýá zůstanu sám s ředitelem, který po chvilce navrhne, abychom se přesunuli jinam. "Na to nemohu jinak, než souhlasit, pane," přikývnu na ředitelův návrh a vydám se spolu s ním pryč z výslechovek. "Asi bych mohl zjistit, jak si daří můj tým," napadne mne, když kráčím s ředitelem k němu do kanceláře.

Vypravěč - 27. ledna 2015 19:57

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie V kanceláři ředitele CIA už jsi několikrát byl, takže se tady nemusíš moc rozhlížet. Narozdíl od tvé moderně zařízené kanceláře je tahle udělána dost staromódně, jsou tu vyřezávané skříně, tlusté koberce, kožená křesla i masivní dubový stůl. Knihovny s knihami v kožených vazbách, které nikdy nikdo nečetl a ani nikdy číst nebude, mají jen dokreslovat atmosféru. "Agent Cox je v Kalifornii na výcviku zvláštních jednotek, ačkoliv si nejsem úplně jistý, kdo ho teď bude trénovat, když jsme mu odveleli instruktory. Agent Lebowski zajistil poslední ampulku a vrací se do Langley. Agent Nickelsen už je doma," informuje tě. "Agentka Brownová zůstala na havaji, aby trochu uklidnila guvernéra. Slečna Mazon a van Derek odletěly na misi do Brazílie a agent Johns je stále na zdravotní dovolené," dokončí ředitel a dá si vařit kávu. Zeptá se tě, jestli chceš také. Mezitím ti zavolá Gordy, který se zajímá, jak to pokračuje.

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 20:07

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Nakonec jdu s ředitelem až do jeho kanceláře, kde mne informuje o stavu mého týmu, zatímco se usadím do křesla. Když zmíní Coxe, trochu se uchechtnu. "Jen doufám, že ho nevezmou sebou," řeknu tiše, spíše pro sebe a když se mne zeptá, jestli si dám kávu, s díky přijmu. Hned na to zazvoní telefon, takže ho, s omluvou řediteli, zvednu. "A, Gordy, dobře, že voláš. Serkan o další bombě nic nevěděl, jen o té, kterou jsi zajistil. Potvrdil nám ale dva vůdce Zítřku. Právě jsou v LA, už pro ně jdou dva týmy Delta Force s podporou mých hackerů. Zbytek hackerského týmu hledá další členy a dávají dohromady fotky, které chceme ukázat Serkanovi, aby nám je potvrdil. Teď čekáme už jen na hlášení od útočných týmů. A co ty?" seznámím ho se situací a optám se ho, jak je na tom on sám.

Vypravěč - 27. ledna 2015 20:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Snad budou něco vědět. Zjistil jsem že zítřek je dokonalý prototyp té skupiny, kde levá ruka neví, co dělá pravá. Mají několik vedoucích členů, ale žádného skutečného vůdce," řekne ti Gordy. "Pokud to zorganizovali lidé pod jiným šéfem, nebudou nic vědět. Není to typické rozdělení do buněk, ale taky sakra nepříjemné," pronese. Pak se zeptáš, jak je na tom on. "No, dřepím v desetimetrové piksle nějakých sedm kilometrů nad střední Evropou, nikoho dalšího jsem zatím nezatkl," zasměje se v odpověď. "Doufám, že se to povede. Zatím, za pár hodin budu v Lagley i se Serkanovou rodinou. Pak ti musím napsat ty jmenovací dekrety pro ty dva hackery," rozloučí se s tebou a zavěsí. Pak se zaklepáním vejde do místnosti ministr obrany, i se svou kávou. Ozvou se hackeři. "Teď jsou oba v obchodním domě, šli si v pohodě koupit nějaké energiťáky. Ten major je chce sebrat na parkovišti před obchoďákem. Prý nechce riskovat, že se mu ztratí ve městě," informuje tě Robin. Ministr obrany si znova promne kořen nosu. "Za tohle mě Kongres ugriluje. Posse comitatus," zamumlá ministr, ale nijak se nepokusí Deltu odvolat. Nakonec byl to on, kdo ji navrhl.

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 20:37

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie "Jasný, díky chlape. Až bude po všem, zajdeme na pivko," rozloučím se s Gordym a schovám telefon, načež informuji ředitele i ministra (kdy ten se tady vzal) o tom, co mi Gordy řekl o té skupině. "Rozbourat tuhle skupinu bude na dlouho," povzdechnu si a s díky přijmu kávu. "Když to udělají rychle, možná nebude takové zlo," pokusím se uklidnit ministra s trochu trpkým úsměvem, zvláště, když si vzpomenu jak probíhalo zajetí Serkana. V tu chvíli si vzpomenu na jednu zraněnou rukojmí. "Teď jsem si vzpomněl, když jsme zajali Serkana, byla tam raněná civilistka, jak je na tom?" zeptám se, snad jen tak, abychom tam jen neseděli a nekoukali na sebe.

Vypravěč - 27. ledna 2015 20:49

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "S tím počítám, zvu tě," odpoví Gordy, než zavěsí. Pak zkusíš uklidnit ministra, že to třeba nebude takové zlo. "Pořád je to použití armády na půdě Spojených států, což Posse comitatus zakazuje. Až bude po všem, můžu jít napsat rezignační dopis, ale teď musíme doufat, že všechno dobře dopadne a bomby najdeme," povzdechne si ministr. Zeptáš se, jak je na tom zraněná civilistka. Ministr pohlédne na ředitele a ten bezradně pokrčí rameny. "Ten policista byl na sále a říkají, že se z toho dostane, ale o té civilistce nic nevím," přizná. A tak si ministr jde zatelefonovat. Ať už je to lidské nebo jen politické gesto, na chvíli ho to zabaví. Ředitel usrkne své kávy a zadívá se na nástěnné hodiny. Delta se pořád nehlásí, ale ještě má spoustu času. Jak dlouho může trvat, než se vůbec dostane k LA?

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 20:55

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie "Ty bomby dostaneme, pane," řeknu ministrovi s jistotou mě vlastní, byť sám jsem překvapen svou jistotou. Když se pak zeptám na civilistku, řeknou mi jen o členu zásahovky, ale ministr se hned zvedne, že jde zavolat a zjistit, jak to s ní vypadá. Aspoň nějak jsem mu umožnil se odreagovat. Stejně jako ředitel se podívám na hodiny a usrknu kávu. Dobrá káva, napadne mne a znovu se podívám na hodiny.

Vypravěč - 27. ledna 2015 20:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Ministr se vrátí z chodby za několik minut. "Tak ta paní je v pořádku, nebylo to nijak vážné zranění. Podle doktorů kulka minula všechny důležití orgány," informuje vás, a vám všem třem se uleví. Zraněná rukojmí je pořád mnohem lehčí stupeň grilování výbory a médii než mrtvá rukojmí. Tebe si Kongres předvolat nemůže, ale ministra s ředitelem klidně. A ty máš zase na krku Výbor. Těžko mohou přezkoumávat všechno, ale zrovna tohle byla dost velká věc. Znova pohled na hodiny, pořád je čas.

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 21:05

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Ministr se vrátil s dobrou zprávou. Civilistka je v pořádku a nám všem se ulevilo. "Aspoň jedna dobrá zpráva," řeknu trochu ulehčeně a následuje další synchronizovaný pohled na hodiny. Dokonce se i podívám na své hodinky, jestli se vůbec ty ředitelovy hýbou. Hýbou. "To tam ty energeťáky vyrábějí ne?" pokusím se trochu odlehčit tíživou atmosféru, ale ani mě není moc do smíchu, byť mám aspoň jistotu, že ta žena je v pořádku. Nerad bych stál před výborem a vysvětloval, jakto, že při mém zásahu zemřela civilistka. Tady by to fráze: "Vedlejší ztráty" asi nevyřešila.

Vypravěč - 27. ledna 2015 21:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Ministr ocení tvou snahu lehkým povytažením koutků, ředitel ji nejspíš ani nezaregistroval, jak dál hypnotizuje hodiny pohledem. Nemáš u sebe handsfree ani vysílačku, takže nejsi v přímém spojení. Zazvoní ti mobil a ty ho okamžitě zvedneš. "Šéfe, Delta jde na to," informuje tě Ricky a pak zase zavěsí. Řekneš to ministrovi a řediteli. Ministr obrany začne přecházet po pokoji jako lev v kleci, ředitel dál zírá na hodiny, jako by v nich uměl věštit budoucnost.

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 21:12

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Pohlédnu na ministra, opět upiju lehce kávy, ale spíše v ní smočím jen rty a zase ji odložím na stůl. To čekání je úmorné. Tak moc úmorné. Možná ještě více, než když jsem se s odstřelovačkou válel na kopci a čekal, až se objeví cíl. Člověku se chtělo na záchod, ale nemohl udělat nic jiného, než to pustit do gatí. Horší bylo, když se jednomu chtělo srát. Pak zazvoní telefon, hned ho zvednu, vyslechnu Rickyho informaci a předám ji dál. Ministr začne přecházet po kanclu, ředitel civí na hodiny a já propaluju pohledem telefon, čekající na další zazvonění.

Vypravěč - 27. ledna 2015 21:17
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Trvá to asi tři minuty, než telefon zazvoní znova. Opět ho rychle vezmeš. "Delta má oba ty chlapy, naživu a zajištěné, ve vrtulnících. Major vám vzkazuje, že je teď berou na základnu, odkud s nimi vypraví letadlo," informuje tě Ricky.

Anthony H. Sutton - 27. ledna 2015 21:23

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Když znovu zazvoní telefon, připadá mi to jako věčnost, i když to byly jen tři minuty. Byly to nejdelší tři minuty, které jsem zažil. Poděkoval jsem Rickymu a s úsměvem se obrátil na oba dva muže. "Máme je. Oba dva živé. Právě letí na základnu, odkud je letadlem vypraví sem. Myslím, že na ně asi použijeme specialisty na výslech," informuji ministra i ředitele a rovnou vznesu návrh. Ne, že bych si nebyl jistej svými výslechovými schopnostmi, ale přeci jen, tyhle dva nebudou jako Serkan, nebo ti dva mladíci.

Čínské císařství - 28. ledna 2015 09:18
	soukromá zpráva od Čínské císařství pro Znovu doma Dopíšu hlášení a předám ho velícímu agentovi. Na jeho oznámení, že mám volno ani neodpovím, jen se ho zeptám, "Kdy se mám znovu hlásit". Jen si počkám na jeho odpověď a zamířím do garáží. Nasednu do svého auta a zamířím rovnou domů. Mám teď již jen dvě přání, vlastní sprchu a vlastní postel. Jakmile se mi splní usnu jako dřevo.

Vypravěč - 28. ledna 2015 09:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Výborně," zatne ministr pěst, pak se s vámi rozloučí a odejde, bezpochyby si připravit projev o tom, proč zasáhla armáda v Los Angeles. "Myslím, že to nějak ustojí. Delta Force je protiteroristická jednotka, není to to samé, jako by do ulic poslal tanky," řekne ředitel a zapne si hlavní zprávy v osm hodin na kanálu CNN. Tam se pořád řeší padesát rukojmí v New Yorku a postřelená pětatřicetiletá, která je prý mimo ohrožení života. Letadla by měla z Kalifornie dorazit přibližně za pět hodin, tedy asi v jednu v noci. "Skvělá práce, agente, měl byste se jít ale trochu prospat," navrhne ti ředitel.

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 10:15

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie "Taky bych řekl," přikývnu, zatímco pohledem vyprovázím ministra. Dveře se za nim zavřou a já se ohlédnu na ředitele, který právě pustil televizi. Pohled mi sklouzne na zprávy a trochu zavrtím hlavou, nad tím, jak ti novináři umí být rychlí. Pak na mě znovu promluví. "Asi máte pravdu, pane. Díky a dobrou," kývnu na jeho slova, vyjdu z jeho kanceláře a po chvilce přemýšlení zamířím do své kanceláře opět využít postel. Tentokrát využiji i koupelnu (pokud tam je).

Vypravěč - 28. ledna 2015 18:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Vejdeš do své kanceláře, poprvé využiješ koupelnu a pak sebou plácneš na postel. Kdo ví, za jak dlouho se zase budeš moct pořádně vyspat. "Tony vstávej," probudí tě známý hlas a ty rozlepíš oči a pohlédneš na Gordyho. Má na sobě drahý šedý oblek a bílou košili s povolenou černou kravatou. Vlasy má stejně dobře upravené, jako vždy. Podíváš se na budík na nočním stolku a nevěříš svým očím, protože už je šest hodin ráno. Měli tě vzbudit už v jednu, když sem dovezli oba bratry. "Ředitel rozhodl, že tě nemají budit, dokud je nezlomí," vysvětlí ti Gordy a podá ti čistý černý oblek, vyžehlenou košili, kravatu a vyčištěné boty. Oblek, co jsi včera přehodil přes židli, zmizel do čistírny, stejně jako košile. Boty jsou také kdo ví kde, jen pouzdro s pistolí zůstalo položené na stole. "Bojím se, že dnešní mítink v deset oba prošvihnem, protože bratry teď zlomili. Kupodivu nepomohly ani výhrůžky s Guantanámem, zabrali až nekonvenční metody," vysvětluje ti Gordy. Pak tvůj starý kámoš zaluská prsty, aby tě probudil, protože na něj pořád rozespale zíráš a snažíš se přinutit mozek k nějaké činnosti. "Žiješ? Schovali bombu ve skladišti v Miami, měla si ji vyzvednout další skupina. Když tam přijela policie, už tam bomba nebyla. Tryskáč nám odlétá za deset minut."

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 18:24

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Spokojeně si zamlaskám, než se ozve hlas, který mě zase nakopne. Nějak jsem si zvykl spát tvrdě, co nejsem u SEALu. Rozespale se zvednu, podívám se na zdroj toho zvuku a upřu slepený pohled na Gordyho. Podíval jsem se na hodiny, což mě trochu nakoplo, ale hned mě zase srazila ta přemíra spánku. Gordy mi řekl, co a jak a podal mi oblečení. Vykopal jsem se z postele, trochu se opláchl a přejel si rukou po třech dnech neholených tváří. Pak jsem se vrátil zpět do pokoje a dal se do oblékání, zatímco Gordy mluvil. Teprve až když mi zaluiskal prsty před očima, začal jsem vnímat. "Jo jo, jsem, jdeme," řeknu trochu mimo a zaklepu hlavou, abych se probral. Pak konečně vyrazím za Gordym na letiště. "Víme něco víc, krom toho, že tam bomba není a toho, že si ji pravděpodobně vyzvedla druhá skupina?" zeptám se, vezmu zbraň, telefon a po chvilce přemýšlení i vysílačku. "Co Ricky s Robinem, našli něco víc?" zeptám se ho, zatímco si protírám oči. Asi jsem si špatně opláchl obličej.

Vypravěč - 28. ledna 2015 18:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Nevíme nic," odvětí ti Gordy, když vyjdete ze tvé ložnice a zamíříte ke dveřím kanceláře. "V té ulici nebyly žádné kamery a kamery v okolních ulicích zachytily několik dodávek, které to mohly být," vysvětlí ti. Podrží ti dveře tvé kanceláře a pak oba projdete zázemím tvého týmu. "Nařídili jsme policii všechny prověřit, ale znáš cajty, zrovna dvakrát to nežerou. Měli by nám volat jak to vypadá," dodá Gordy a to už vycházíte z Divizního sektoru a míříte budovou ústředí na ranvej. Pak Gordy zavrtí hlavou. "Ricky a Robin se taky potřebovali vyspat," řekne ti, "a ostatní hackeři nenašli nic zajímavého." Ocitnete se na ranveji před dlouhým stříbrným tryskáčem. "Seznam se s nejnovější Cessnou, nejrychlejším letadlem, jaké máme. Za hodinu a půl jsme v Miami," zamumlá Gordy a vyběhne po schůdcích nahoru. Napodobíš ho a ocitneš se přesně v tom luxusním interiéru, jaký jsi čekal. Posadíte se a zapnete si pásy.

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 18:42

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Zamyšleně jsem šel vedle Gordyho, zatímco jsem si přidělával pouzdro se zbraní k opasku. "Takže letíme zjistit, kdo jí sebral," řeknu očividné a stejně jako Gordy vylezu do letadla. "Pěknej kousek," řeknu uznale a do duchovního zápisniku si napíšu, že si musím podobné vydupat na velení. Až bude po všem, pokecám si o tom s Gordym. "Fajn, za chvíli probudím Rickyho a Robina, uvidím, co dokážou zjistit," řeknu Gordymu a připoutám se. "Budeme si hrát na Sherlocka?" trochu zavtipkuji a vytáhnu telefon, abych našel číslo na oba hackery.

Vypravěč - 28. ledna 2015 19:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Přesně tak," odvětí Gordy a usadí se do křesla. Když si zapnete pásy, zavtipkuješ o Sherlockovi. "Možná tak toho z nejnovější filmové adaptace," zazubí se Gordy a zaboxuje ve vzduchu rukama. Pak se připoutáte a letadlo se rozjede po ranveji. Ty vytáhneš mobil a zatímco hledáš číslo na Rickyho, letadlo vzlétne. Žádný rozdíl necítíš, ale podle Gordyho je tahle Cessna o sto mil za hodinu rychlejší než Boeing 747, a víceméně i než ostatní tryskáče, se kterými jste letěli. Gordy stejně jako ty vytáhne mobil a přečte si zprávy. "Policajti už zjistili, že jedna z dodávek je kradená. A jak to vypadá, tím její možnosti skončily..."

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 19:28

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Zazubím se na Gordyho a začnu hledat číslo. Jakmile ho najdu, Gordy mi oznámí, že poldové zjistili, že jedna dodávka byla kradená. Jen přizvednu obočí a trochu nechápavě zavrtím hlavou. Pak vytočím číslo. "Ricky? Sorry, že tě budím tak brzy, ale potřebuji tvé schopnosti. Tvé i Robinovi. Zjistili jste něco o té skupině?" zeptám se ho a mezitím se zeptám Gordyho na espézetku toho auta. Jakmile mi ji nadiktuje, předám to klukům a poprosím je, aby se po tom autu podívali.

Vypravěč - 28. ledna 2015 19:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Zdravím, šéfe. Dobrý, před pár minutama už nás vzbudili," odvětí ti Ricky a zapíše si espézetku na kus papíru. "Jasně šéfe, jakmile se dostaneme ke kompům, určitě něco vyšťáráme. A ne, o té druhé skupině zatím nic, ještě jsem ani neměli čas ji hledat," vysvětlí ti Ricky a pak už to položíš. Oba hackeři ví, co mají dělat. Gordy zatím zapnul notebook a začal projíždět nejrůznější databáze. "Nic o žádné další skupině Zítřku v Miami jsem nenašel," oznámí ti. "Ale pochybuji, že by lhali, takhle jsem CIA neviděl vyslýchat ani v Afghánistánu," ujistí tě a projíždí záznamy místní policie. "Pár gangů, ale nemyslím si, že by jeden z nich byl odnož Zítřku. Zatím se nejspíš buď drželi při zemi, nebo do Miami přijeli teprve před chvílí."

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 19:42

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Podívám se na Gordyho, jak otevře notebook a začne projíždět databáze. Já udělám to samé, jen s tím rozdílem, že se podívám na záznamy letišť a přílety v posledních dnech. "Pokud přijeli nedávno, můžeme zkusit projet záznamy letišť a podívat se po něčem nezvyklém," navrhnu, zatímco rovnou svůj návrh i realizuji. Stejně pochybuji, že něco najdu. "Bude to jako hledat jehlu v kupce sena. Možná najdeme něco na místě, nebo nám prozradí něco to ukradený auto. Pokud by se klukům podařilo ho zachytit na nějaké kameře, pomohlo by to. Mimochodem, jak je ta bomba vlastně velká?" promluvím a nakonec se ho zeptám na věc, kterou do teď nevím.

Vypravěč - 28. ledna 2015 19:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Musíme se chytit té kradené dodávky," řekne Gordy. "Jedno kradené auto projelo dvakrát v daném čase tou ulicí. Tam, a po pár hodinách zpátky, to snad není náhoda," zadoufá. "Bohužel to rozlišení kamer je tak mizerné, že nemáme tvář řidiče. Policejní pátrání po té dodávce bezúspěšné, i když nasadili všechny síly včetně vrtulníků," informuje tě. Kývne. "Jo, pokud by ji Robin a Ricky našli, udělali bychom obrovský skok kupředu," souhlasí. Pak se zeptáš, jak je bomba asi velká. "Moc ne. Přibližně metr čtyřicet na délku, široká jako dvě dlaně. Dva sealové ji dokázali zvednout," osvětlí ti. "Pořád je dost velká na osobní auto, ale pro dodávku úplně ideální."

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 20:57

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie -> Slunné Miami "Je to naše jediné vodítko," souhlasím s Gordym, když zmíní dodávku a na jeho zadoufání jen souhlasně kývnu. Bylo by fajn, kdyby ji našli. "Raketový typ," přikývnu a uložím si do hlavy velikost bomby. Akorát na to, aby byla připevněná na nosníky stíhačky. "Jakej má spínač?" zeptám se ho. Vím, že tyhle typy bývají aktivovány až za letu, některé těsně před dopadem. Většinou mívají nárazovou spoušť, ale zpožďovač, nebo časovač taky nejsou výjimkou.

Vypravěč - 28. ledna 2015 21:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Nárazový," odvětí ti Gordy a pak se ozvou hackeři. "Tak, šéfe, jsme u počítačů. Až budeme něco mít, ozveme se. Já se pustí do hledání té dodávky, Robin zkusí něco vyšťárat na tu skupinu," řekne ti Ricky a pak už se ozve na druhé straně charakteristické bušení do klávesnice. Gordy se opře do křesla a pousměje se. "Teda, naše první společná mise po letech a hned musíme zachraňovat svět," zavrtí hlavou. "Jestli ty bomby v pohodě najdem, tak tě zvu nejen na pivo, ale i na večeři. Jo a to mi připomíná, že Mel tě k nám chce někdy pozvat na oběd..." Gordy chodí se svou pětadvacetiletou přítelkyní Melisou už nějaký ten pátek. U jednotky si z něj dělali srandu, že chodí se štěnětem, ale Gordy je teprve čerstvý třicátník, takže to u něj není tak hrozné. Příliš ji neznáš, ale vídal jsi na různých vojenských akcích, povyšovačkách, předáváních metálů nebo grilovačkách, párkrát jsi s ní mluvil. Teď, když jsi s Gordym v Divizi a bydlíte jen pár desítek metrů od sebe, se asi budete vídat častěji.

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 21:43

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie -> Slunné Miami... jednou si tam dám dovču "Nárazový, takže budou muset přidat spouštěč, nebo vytáhnout jádro a připravit si jinou bombu," řeknu jen tak do vzduchu. Nejspíše to ví a dost pravděpodobně už budou mít připravené věci k tomu, aby to zapojili a zprovoznili. Pak se ozvou hackeři a já se konečně spokojeně rozvalím v sedačce. Jakmile se tihle dva pustí do práce, je jasné, že něco vyšťourají. "Pár takových už bylo ne? Sice to nebyla přímo záchrana světa, ale i tak," zasměju se a pak s úsměvem přikývnu. "Hele, tak to se nedá odmítnout. Už dlouho jsem přemýšlel o tom, jak Mel vaří, zvlášť, když tě vidím v posilce jak se to snažíš vyběhat," zakřením se na něj. Celkem Gordyho obdivuji. Hlavně proto, že si při naší práci byl schopný najít holku a udržet si ji i přes to, kolikrát nám hrozila bezprostřední smrt. Sám si říkám, že bych si taky mohl nějakou najít, ale s tím, jak jsem teď neustále v práci by to asi neklapalo. "Nakonec jsem i rád, že jsem u toho výslechu nebyl. Myslím, že by vypadali hůř, než po tom, co jim udělali specialisti," řeknu po chvilce a trochu si promnu pěsti.

Vypravěč - 28. ledna 2015 21:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie >> Miami, Florida "Nebo si sehnat stíhačku," pronese Gordy jen napůl žertem. "Myslím, že pro chlapy, co sehnali dvě jaderné bomby a převezli je do Států, bude stíhačka už ten menší problém," dodá. Pak už ale přejdete k veselejším tématům a Gordy se zakření. "Jo, v poslední době už mi přestaly stačit i výmluvy, že jsem v objemu," zasměje se bývalý SEAL, ale je fakt, že co se dal k CIA pár kilo zhubl. "Ale víš ty co, pár hodin v posilce a krásně se vyrýsuješ," poklepe si ze srandy narcisticky na břicho. "Ale musím tě varovat, Mel je rozený dohazovač. Moc bych se divil, kdyby se ti nepokusila dohodit aspoň dvě nebo tři svoje kamarádky. Takové kuřátka. Kolik že ti to vlastně je? Šedesát?" zasměje se Gordy. Pak ale vážněji kývne. "Jo, podle mě je dobře, žes to nechal profíkům. Nakonec to z nich přeci jen dostali. Snad to bude stačit.." A následně se ozvou hackeři. "Šéfe, tak ta dodávka stojí na jednom malém parkovišti před půjčovnou dvd. Je už několik hodin opuštěná. Kamerový záznam ukazuje, že dva chlapíci přendali nějakou bednu do jiné dodávky a s tou odjeli. Předávám to policii," informuje tě Ricky.

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 22:06

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Někde nad North, nebo South Carolina "To je taky fakt. Jenže to bychom ji mohli sundat," napadne mne. Tenhle typ raket má zajištění. Pojistku, která nedovolí bombě vybuchnout, pokud není z letounu odjištěna. Vím to, přeci jen, něco málo mám nalítáno a s podobnými raketami jsem se už setkal. "Pár hodin jo? Tam trávíš půl dne," zasměju se, "hele, někdy se tak cejtím." Je vtipné, že ze mě, v podstatě nejmladšího člena mého někdejšího týmu, ze mě dělá takového staříka. Ale tyhle vtípky se s námi táhnou už od SEALu, kde nás kolikrát drželi, abychom se nezcvokli. Pak se znovu ozve Ricky s čerstvými novinkami. "Super, ať nám pošlou vše, co v dodávce najdou. Určitě ví, co dělat," řeknu Rickymu. Pomohlo by, kdybychom tam našli otisky prstů, vlasy nebo podobný hovadiny. "Máme poznávačku té druhé dodávky?" zeptám se Rickyho a tiše se modlím, aby tam byli kvalitní kamery.

Vypravěč - 28. ledna 2015 22:23

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cessna "Jasně, už jsme tam poslali jejich techniky, určitě něco najdou," ujistí tě Ricky. Pak se zeptáš na espézetku. "Jo, espézetku máme, ale je hlášená k Fordu Mondeo rok výroby 2013. Majitel nahlásil zcizení značky před pár hodinami," oznámí ti. "Je to modrá dodávka, není na ni žádné zvláštní poznávací znamení." Gordy si promne spánky a pak se zadívá na vysílačku ve tvé ruce. "Fajn hoši, spojte se znova s policií i s FBI. Chci do půl hodiny zátarasy na všech cestách z Miami. Ať se policie zaměří hlavně na dodávky. Všechny dodávky řízené Turky ať nechají odstavit a pečlivě zkontrolovat, od podvozku až po střechu," instruuje Gordy hackery. "Auta ať nechají projíždět jednotlivě. Všechny cestující jevící známky nervozity nechat vystoupit a také pečlivě zkontrolovat, prolustrovat, projet počítačem. Opět to samé automaticky u všech Turkům. Médiím řekni, že se hledají nebezpeční teroristi, ale že není důvod se obávat," řekne Gordy Rickymu. "Rozumím, provedu," ujistí tvého spolubojovníka Ricky. "Za půl hodiny jsme v Miami, pánové," ozve se pilot.

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 22:31

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Cessna "Díky Ricky," poděkuji hackerovi a podívám se na Gordyho, který začne vydávat rozkazy. Takže z toho uděláme velkou akci. Aspoň si policajti procvičí zátarasy a prohlídky, napadne mne a podívám se k pilotovi, když nám oznámí, že za chvíli budeme na místě. "A Ricky, měj napíchlé všechny kamery, klidně někoho pověř, aby hledali naší dodávku," dodám ještě. Pak se podívám na Gordyho. "Uvědomuješ si, že se to může zvrtnou v přestřelku, že jo? V tý dodávce bude minimálně šest lidí a vsadím se klidně o basu piv, že všichni budou ozbrojení minimálně uzinou," řeknu svou domněnku a rukou podvědomě sjedu ke zbrani.

Vypravěč - 28. ledna 2015 22:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cessna "To si uvědomuju," přikývne Gordy. "Stejně jako si uvědomuju, že tohle jim jasně prozradí, že se kolem nich utahuje oprátka, a mohli by chtít provést nějakou blbost, ale pořád mi to přijde lepší, než je nechat vytratit z města a nadobro je ztratit," pronese bývalý seal a znova se zadívá do notebooku. Následující půl hodinu už se ozývá jen Ricky či Robin. Robin zjistí, jak se bomba pravděpodobně dostala do Miami. Prostě přiletěla. Nákladní letadlo vyrazilo z Manchesteru a doletělo do Miami, kde složilo náklad. Bendu s bombou vyzvedla normální zásilková služba. Komu balík předala se nepodařilo zjistit. Identita falešná, podpis neexistující, chlapík od zásilkové služby uvedl Turka průměrné výšky s černými vlasy, moc si ho neprohlížel. Policie chce sestavit portrét, ale chlap od zásilky si toho Turka vážně nepamatuje, byl to ten den už jeho třicátý zákazník. Technici v dodávce nenajdou vůbec nic. Ani otisky na páčkách stěračů, ani na dveřích. Žádné vlasy, vůbec nic. "Jsou to profíci," řekne Gordy temně. "Moc bych se nedivil, kdybychom měli čest s těmi samými maníky, co ty bomby i ukradli..." Ricky vás informuje, že zátarasy už jsou postavené na většině tahů z města, zatím ale nic nepřinesly. Pak už jde Cessna na přistání a o pár minut později s Gordym vystoupíte na soukromé ranveji Miamského letiště. Slunečná Florida, vskutku. Počasí je nádherné. Ale teď tady nejste na dovolené. Vyjdete z letiště a zamíříte na parkoviště, kde vám Gordy nechal přistavit auto. Neutrální černý mercedes evidentně není Gordymu po chuti, protože na vás čeká černý Lexus IS, hodně pěkné žihadlo. Střihnete si s Gordym o řízení (je mi jedno, kdo vyhraje) a pak si sednete do auta. Klíčky jsou v zapalování. "Jel bych se podívat na tu starou dodávku, když teď nic nemáme," navrhne Gordy.

Anthony H. Sutton - 28. ledna 2015 22:54

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Cessna - Miami "Pokud mají vůbec v plánu Miami opustit," dodám a pak se už jen zaposlouchám do informací od Rickyho. Je až směšné, jak je jednoduché sem propašovat něco, jako je atomová bomba. To je jak kdybych šel se špinavou bombou na letišti a oni mi ještě podepsali, že tam mám lékařské vybavení. "Zatím to tak vypadá," souhlasně přikývnu na Gordyho myšlenku a podívám se z okna právě ve chvíli, kdy přistáváme. Pak už vylezeme ven, stále za informační vložky od Rickyho a zamíříme spolu před letiště, kde na nás čeká pořádné auto. Dneska mi štěstí přálo (trpké pousmání), takže jsem zasedl za volant, nastartoval a už si to hasil k dodávce. "Myslíš, že najdeme něco, co technici od poldů přehlídli?" zeptám se Gordyho, zatímco si to hasím miamskou dopravou k první dodávce. "Co povolat helikoptéry, aby po nich pátrali ze vzduchu? Jasně, je to obyčejná modrá dodávka a těch tu bude spousta, ale mohli bychom mít štěstí," navrhnu, ale je to jen výstřel do tmy.

Vypravěč - 29. ledna 2015 20:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Miami, Florida "Pochybuji," odvětí ti Gordy upřímně. "Ale je lepší mít aspoň nějaký cíl, než sedět v autě před letištěm," pokrčí rameny. Pak navrhneš helikoptéry. "Co šlo, to už máme ve vzduchu," odvětí ti a to už se blížíš k místu, kde Zítřek zanechal první dodávku. A pak se ozve policejní vysílačka. "Centrála všem vozům. Modrá dodávka právě projela barikádou na dálnici ve směru na Fort Lauderdale, máme dva mrtvé a jednoho těžce zraněného policistu. Vozidlo pronásledují tři hlídkové vozy," oznámí centrála. Gordy se na tebe podívá a tlačítkem na palubovce zapne majáčky. Pak popadne vysílačku a začne udílet rozkazy. Chce uzavřít výjezdy z dálnice. "Do Lauderdale se to auto nedostane, rozumíte?" ujistí se u dispečera. Pak se podívá na tebe a pak na tachometr. "Řídíš Lexus, ne traktor. Musíš trochu víc šlápnout na ten pedál úplně vpravo," poradí ti se smíchem.

Anthony H. Sutton - 29. ledna 2015 20:23

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Miami, Florida "To je fakt," kývnu. Na jeho odpověď na mé vrtulníky chci dodat, že by mohli použít termovize, když tu se najednou ozve vysílačka a já kouknu na Gordyho, který ihned zareagoval s rozkazy. "Sorry, já myslel, že ty rád vyhlídkovou," zakřením se na něj a došlápnu pedál k zemi, načež začnu bleskově řadit a vyhýbat se dopravě. "Co kdyby ses vrhl na navigování? V Miami jsem byl všeho všudy dvakrát," řeknu mu, zatímco objíždím menší kolonu aut v protisměru. Rád bych poznal toho chlápka, co vymyslel majáky, chtěl bych mu potřást pravicí.

Vypravěč - 29. ledna 2015 20:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Miami, Florida "Vidíš, já ani to ne," řekne Gordy a pohlédne nahoru nad silnice na ukazatele. "Prostě jeď na dálnici směr Lauderdale, zatím jedeš dobře," ujistí tě. Dál se vyhýbáš autům, které už z dálky slyší sirénu a vidí v zrcátkách modré světla a řadí se ke krajům, aby ti uvolnili místo. "Bůh žehnej zodpovědným řidičům," pousměje se Gordy a to už projíždíte kolem silničního zátarasu. Už je tady několik vozů záchranky. Bohužel dvěma policistům už není pomoci a o bojuje se teď o život toho třetího. "Ještě na to šlápni," zamumlá Gordy, ale to je spíš už jen tak na povzbuzení, protože plynový pedál máš u podlahy. Auta přejíždějí do pravého pruhu a ty máš v levém volnou cestu. A po pár minutách spatříte tři houkající hlídkové vozy a před nimi uhánějící modrou dodávku.

Anthony H. Sutton - 29. ledna 2015 20:49

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Miami, Florida Ať to není zrovna vhodné, celkem si tu jízdu užívám. Přestanu odpovídat Gordymu a začnu se více věnovat řízení. Pomůže to, protože manévrování je hned lepší a snad by se dalo říci, že jsme i trochu zrychlili. Inu, když tomu dáte celou duši, jde to poznat. "Připomíná mi to akci v Bangladéši," zavzpomínám zasněně, když se dám na předjíždění policejních vozů. "Doufám, že tu máš něco výkonějšího, než je pistole. Do pneumatik, ani po řidiči bych nestřílel, mohlo by to mít nehezké následky. Pokus se mu trochu rozstřílet motor. Musíme si dát majzla, aby nechytili karambol," řeknu Gordymu to, co určitě ví. Inu, pomáhá mi se více soustředit, když zopakuji základní věci, které každý z branže zná.

Vypravěč - 29. ledna 2015 21:10

soukromá zpráva od Vypravěč pro Miami, Florida "Ale tam jsi řídil Humvee a byla to polní cesta, ne dálnice," připomene ti Gordy, když s ním tvé zběsilé točení volantem hodí na dveře. "Není to moje auto, a jestli tu je něco výkonnějšího než pistole, tak je to v kufru," zamumlá tvůj spolubojovník a ohlédne se. Do kufru se nedostane. Nakonec mu nezbude než pokrčit rameny a vytáhnout přeci jen Glocka z pouzdra na opasku. Odjistí a natáhne náboj do komory. "Trefím pohyblivý terč s pistolí na sto metrů, ale zezadu motor neprostřelím," zavrtí hlavou. Jedno policejní auto se teď pokusí dodávku předjet. Spolujezdec z okýnka dodávky vystrčí hlaveň samopalu a pořádně proděraví karosérii. Nevíš, jak dopadli policisté, každopádně nabourají do svodidel a dál už nepokračují.

Anthony H. Sutton - 29. ledna 2015 21:14

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Miami, Florida "Jo, ale řachotil jsem si to tam taky pořádně," zakřením se, vyhnu se nabouranému policejnímu autu a znovu došlápnu plyn, načež začneme dotahovat dodávku. "No, tak to bys měl nejdřív sundat toho střelce, pokud není tvoje," navrhnu mu, když se konečně začnu srovnávat s dodávkou. Bude to o držku, ale myslím, že by měl mít Gordy šanci střelce sundat.

Vypravěč - 29. ledna 2015 21:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Miami, Florida Gordy se zamračí a hledá, kudy by měl nejlepší střelecký úhel na okno spolujezdce. Pokud se vykloní ze svého okna, ideální to nebude, střešní okno tu není, nejlepší šanci bude mít, když bude střílet přes tvé okno. Ale tvé uši ti asi nepoděkují. "Otevři si okýnko," řekne ti Gordy a pak už to jde rychle. Dorovnáte se s dodávkou, spolujezdec se samopalem se vykloní z okénka a Gordyho Glock vypálí tři rychlé rány. Tobě zalehne v uších, ale důležitější je, že Gordy nemine. Střelci vypadne samopal z ochablých rukou na dálnici a zůstane zplihle viset z okénka. A pak se otevřou postranní dveře u dodávky a v nich klečí další Turek se samopalem. Začne to do vás pálit, kulky bubnují do odolné karosérie. S Gordym se skloníte a ty dupneš na brzdy. Jste v pořádku, ale vaše auto vypadá jako z filmu o Al Caponovi, sedřené pneumatiky a málem do vás zezadu vrazil kamión. Dva hlídkové vozy pokračují v pronásledování.

Anthony H. Sutton - 29. ledna 2015 21:47

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Miami, Florida Poslechnu Gordyho, zatnu zuby a stáhnu okénko. Hnus. Zažil jsem to několikrát a pořád je to hnus. Ale hlavní je, že ho sundal. Ovšem z nákladového prostoru se vyloupl další Turek a vyzkoušel si střelbu na auto. Nehezké, když vám do karoserky bubnujou olověné včelky. Naštěstí jsem včas dupl na brzdy, takže to odnesla jen ta karoserie, ale gumy pěkně zasmrděli. Kdyby je trefil, museli bychom si chytit taxi. Podřadil jsem, nabral zase rychlost a zase zařadil vyšší stupeň. Opět jsem doháněl dodávku. "Vezmu to z řidičovo," zakřičím, jak mám ještě zalehlé uši a zase na to šlápnu.

Vypravěč - 29. ledna 2015 22:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Miami, Florida "Fajn," kývne Gordy, když na to znova šlápneš. Okýnko už jsi nechal předtím stažené, takže teď už jen natáhne pistoli. Neodvažuje se střílet jenom tak na karoserii, jako to udělali oni vám, aby náhodou netrefil hlavici. Ale teď, když má Gordy zamířeno, se už postranní dveře dodávky neotevřou. Místo toho po vás řidič hodí granát. Tady zapracují tvé nervy a letité zkušenosti z námořnictva, protože místo abys brzdil, co nejrychleji nad granátem projedeš, a granát bouchne těsně poté, co ho podvozek mine. Gordy nemůže zastřelit řidiče ani střílet jen tak nazdařbůh, takže jen míří na postranní dveře dodávky a překáží ti v řízení. "Jedeme stosedmdesát," mrkne na tachometr. "S takovou dojedeme k barikádám u města tak za půl hodiny," zavrčí a když se ještě jednou ujistí, že se postranní dveře neotvírají, kývne na tebe, abys zrychlil a on mohl střelit po motoru.

Anthony H. Sutton - 29. ledna 2015 22:09

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Miami, Florida Inu, jestli jsem si užíval jízdu ve městě, tak teď jsem si ji užíval ještě více. Teď už to nebylo jen kvůli rychlosti, ale i kvůli tomu adrenalinu, co se mi nahrnul do krve. Stříleli po nás, vezli atomovku a stačila jediná chyba a zbyl by z nás... no, vlastně nic. Srovnal jsem se zase s dodávkou, ale neotevřeli. Spíše vylétlo velké zelené vajíčko. Jen se mi o trochu více rozšířili panenky, ještě více jsem přišlápl pedál a granát buchl za námi. Jo, takovýhle srandy jsem si užil dost. Když pak Gordy kývl, zařadil jsem poslední stupeň a začal dávat motoru více šťávy. Předjet dodávku nebyl takový problém, udržet auto ve stejné poloze oproti dodávce taky ne. Ale Gordy nahýbající se přese mě už trochu jo. V humvee by to bylo jedno, to je prostorné, ale tohle není armádní téréňák. "Nechceš si zalízt dozadu?" křiknu na Gordyho, teď už ne tak nahlas, sluch se začíná vracet do normálu.

Vypravěč - 29. ledna 2015 22:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dálnice "Jo," odpoví ti Gordy s kývnutím, jak i jemu dojde, že to bude lepší. Rychle si přeleze dozadu, klekne si na sedačku a otevře okno. Předjedeš dodávku a Gordy vystřílí do motoru zásobník. Turci ale nehodlají čekat, co se teď stane. Okamžitě dupnou na brzdy, a i když ho hned napodobíš, auto zabrzdí až několik desítek metrů za dodávkou. Na dálnici vypukne ještě větší chaos, než už byl, protože teroristi vylezou z dodávky a začnou kolem sebe střílet a rozhazovat granáty. Gordy vrazí do pistole další zásobník. "Jeď! Jeď zpátky!" Dva teroristi vytáhnou z dodávky bednu a přeskočí s ní přes svodidla. Běží podél protihlukové zdi k únikovému východu, jeden Turek se samopalem běží s nimi. Další dva Turci šíří teror po dálnici. "Já sundám ty dva na dálnici. Běž po té bombě."

Anthony H. Sutton - 29. ledna 2015 22:33

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Dálnice Zdá se, že Turkům povolili nervy, když jim Gordy trochu zohýbal plechy a dupli na brzdy. Já je hned napodobil, ale vzhledem k tomu, že jsem byl před nimi a jel trochu rychleji, dojel jsem dál. Hned jsem přeřadil, hodil oko do zpětného a couval, co to šlo. Otočil jsem auto tak, aby nám poskytlo krytí, jakmile z něj vylezeme a už jsem otevíral dveře. "To nemusíš říkat dvakrát," houknu na Gordyho, to už ale přeskakuji svodidla a vytahuji pět sedmu z pouzdra. Jsem rád, že jí mám. Je přesná, je účinná a má dobrej dostřel. Jen na krátký okamžik se zastavím, abych vystřelil po chlapíkovi se samopalem, a aniž bych kontroloval, jestli jsem trefil, zase se rozeběhnu. Ono nedá se moc rychle běžet, když jeden míří a zas tak zastavovat nechci, takže pokud toho se samopalem netrefím, občas jen trochu zpomalím, abych na něj zase vystřelil a vyřadil ho tak ze hry. Vždy jen dvě rychlé rány a hned zase přidám do kroku, abych je dohnal.

Martin Nickelsen - 30. ledna 2015 13:32

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Langley Ta sprcha neměla chybu. Byla tak dobrá, až mě to překvapilo. Nebo to bylo tou únavou? Já nevím. K mému překvapení uběhlo od mého vchodu do sprchy půl hodiny. No co? Umýt jsem se prostě musel. Sprcha je dost daleko od ložnice, tak Ona už tvrdě spí. Proč taky ne? Lehce ulehnu do postele, přehodím přes sebe deku a téměř ihned usnu. Zprvu ten hlasitý zvuk budíku ignoruji. Asi po třetím zazvonění pomalu a neochotně oddělím víčka od sebe. Pět hodin?! Co to?! To snad není možný. Kdo by vstával tak brzo? No jo. Celá ona. Asi si jde zaběhat. Poté mě opět vzbudilo... Zabouchnutí dveří? Jo. To se asi vrátila zpátky. Nakonec a definitivně se vzbudím až v devět hodin. Výborný čas na vstávání. Těžkopádně se posadím na postel. Zjistím, že ten bok ještě pořád bolí. Sakra. Asi s tím pomažu k doktorovi... Hned potom, co udělám zcela neodkladné věci. Vstanu, oblíknu si džíny, krátké ponožky a oranžové tričko s obrázkem Angry Birds. Čas najít druhou polovičku.

Roger Cox - 31. ledna 2015 21:43

soukromá zpráva od Roger Cox pro Konec výcviku Výcvik byl tvrdý. I přesto, že jsem zbraně nikdy rád neměl a na výcvik jsem se opravdu netěšil, na konci jsem si vůbec nebyl bez útočné pušky jistý. Ale tu budu asi stejně používat jen v krajních případech. Vždy se budu moct spolehnout na souboj beze zbraně. A když ne, tak by mi úplně v klidu měla stačit devítka u pasu. Cítím se teď dost... vyškoleně. Myslím, že takhle složitým výcvikem si moc lidí neprošlo a že mi dal víc než kdy využiju. Ale můžu dělat bojové operace, provádět týmové útoky a nedělá mi problém krýt někomu záda. Dřív bych si všechno nejraději vyřizoval sám, tady na výcviku bylo vždy fajn, když jsem věděl, že za mnou někdo od nás je a nemusím se stále ohlížet. Poslední zkoušku jsem zvládnul bez problému. Někteří lidé to sice nedali, ale mě to zas tak složité neprošlo. Ano... jednou jsem tam i použil zbraň. Když jsem musel utíkat před šestnácti vojáky, dva se ke mně dostali dost blízko, aby mi způsobili obavy. Naštěstí jsem se dokázal dostat za ně a odstřelit je. Pak už jsem jen utíkal a s nikým jsem se do konfliktu nedostal. Maskáče mi skoro přirostly k nohám, teď už je ale nosit nemusím. Na ranveji jsem už v pohodlném saku, čistých botách a se slunečními brýlemi na obličeji. Major Davies se se mnou loučí. Na jednu stranu jsem rád, že jsem si tímhle výcvikem mohl projít. Záhul to byl, to žádná, ale teď jsem schopnější pracovat se zbraní. "Díky za výcvik, majore." Paty k sobě, špičky od sebe a zasalutovat. Poslední rozloučení a nasedám do tryskáče Divize, který mě dopraví zpět do Langley. Když nastoupím dovnitř, usadím se do pohodlné sedačky a hlavu si zapřu do měkkého polštáře. Zavřu oči a užívám si pohodlí, které jsem po celou dobu výcviku neměl. Nejraději bych se vyspal, ale vyruší mě hezká letuška s otázkou, zda si něco dám. "Vodu, děkuji." Možná bych si mohl dát šampaňské, ale na nic teď nemám chuť. Usměju se na letušku, zavřu oči a opět se položím do pohodlného sedadla tryskáče. To je důvod, proč být u Divize.

Vypravěč - 02. února 2015 10:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Virginie "Zhruba za tři dny se ozveme, pokud by něco vyloženě hořelo, ozveme se dříve," odpoví ti velící agent na tvou otázku. Není to nějaké závratné volno, ale Divize je příliš elitní skupina, než aby mohla CIA její agenty nechat se jen tak válet. Jenom přikývneš a opustíš Langley. Doma tě už zajímá jen sprcha a postel. Ačkoliv bys rád spal déle, tvůj biorytmus ti to nedovolí, takže jsi v šest hodin ráno dokonale vzhůru. A jsou před tebou možná tři dny volna.

Vypravěč - 02. února 2015 11:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Jak se zdá, domů se teď vůbec nedostaneš. Kytky na římse ti asi zdechnou, protože sotva tryskáč přistane na ranveji za Langley, jsi zavolán na velení. Vejdeš do sektoru Divize a zamíříš do křídla vyhrazeného pro velící agenty. Projdeš kolem týpků se samopaly a počkáš před ocelovými dveřmi, než se zvednou a ty můžeš vejít do chodby s několika dveřmi od kanceláří velících agentů. Na konci chodby je výtah, který vede do kanceláře samotného ředitele Divize, Bosse, kterého nikdo z vás nikdy neviděl. Vejdeš do kanceláře agenta Roye, který si tě zavolal. Práce velícího agenta Divize evidentně není špatný flek, protože Roy má prostornou kancelář se sedačkou a několika křesly, plazmovou televizí na stěně, dveře do koupelny a ložnice... Roy samotný je agent okolo čtyřicítky, dobře stavěný a vysoký, s dravčím pohledem a prošedivělým strništěm. "Zdravím, agente Coxi, jak jste si užil kalifornské sluníčko?" zeptá se tě agent a pevně ti stiskne ruku. "Bohužel, volno vám dát nemůžeme, protože potřebujeme, abyste doprovodil jednoho našeho poradce do Dubaje," vysvětlí ti agent. "Má se tam několikrát sejít s jistým bohatým šejkem a tyto schůzky jsou pro Státy velice důležitá. Spousta radikálních skupin by ale byla radši, kdyby ke schůzkám nedošlo. Naši experti počítají minimálně se třemi pokusy o atentát na našeho poradce. Přijali jsme nejpřísnější bezpečnostní opatření, poradce budou doprovázet agenti Tajné služby, ale my jsme byli požádáni, aby se skupinou vyrazil i jeden agent Divize," oznámí ti. "Držel byste se přímo u poradce jako jeho osobní strážce, účastnil byste se také jednání, poradce by se od vás ani nehnul. Nesmíme dovolit, aby se něco stalo."

Vypravěč - 02. února 2015 11:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dálnice Bohužel napoprvé ani nevystřelíš, protože naopak chlápek se samopalem začne pálit tvým směrem. Místo zastavení a namíření pistole tedy musíš uskočit na stranu a přitisknout se ke zdi. Turek drží samopal zkušeně, ale střílí tvým směrem jen tak nazdařbůh, jak běží. Jeho střelba ale splní svůj účel, nemůžeš pořádně zamířit a vystřelit. Palba ustane teprve až Turci dosáhnou únikového východu skrz protihlukovou stěnu. Okamžitě se také rozběhneš ke dveřím, s pistolí připravenou, kdyby na tebe někdo čekal hned na druhé straně. Proběhneš dveřmi a ocitneš si na celkem rovné planině, dálnice se ostatně stavěla víceméně na zelené louce. Další střelba, kulky se zaryjí do zdi jen pár centimetrů od tvé hlavy. Zdá se, že všichni tři Turci zastavili nějakých dvacet metrů od zdi, udělali půlkruh a teď to šijí na dveře. Bednu nechali položenou na zemi s tím, že dál poběží až se tě zbaví.

Anthony H. Sutton - 02. února 2015 11:23

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Dálnice Bylo to jen tak tak, když po mě poprvé vystřelil, stihl jsem se přikrčit u zdi, takže mne žádná netrefila, ale jim to poskytlo čas zmizet. Střelba utichla a já se dal zase do běhu. Zastavil jsem se u dveří, nakoukl za ně, ale bylo to moc krátké, rychlé. Připravil jsem si zbraň a vešel. Projektily zaťukali na stěnu za mnou a já se opět přikrčil. Otevřené prostranství, malá možnost krýt se a oni před bednou. Aspoň nemusím dávat takový pozor na bombu, napadne mne a i přes střelbu zvednu zbraň a pokusím se zacílit na parchanta se samopalem a sundat ho jako prvního. Vyšlu k němu dvě rány (tělo, hlava).

Roger Cox - 02. února 2015 11:40

soukromá zpráva od Roger Cox pro Langley Když doletím z výcviku, nenechají mě ani odpočinout a už musím zase k velení. Alespoň, že v letadle jsem si mohl zdřímnout. Pomyslím si, když mě zavolají. Nemusím nikam jezdit protože ranvej Divize je hned za budovu, ale stejně bych si nejraději dal tak den volno, než někam půjdu. Tak to ale v Divizi nefunguje... Opět procházím tuctem bezpečnostních opatření a kdyby skeny sítnice nebo kamery selhaly, pořád to budou jistit týpci se samopalem. Dělat agenta Divize musí být jistě pohodlná prácička. Kancelář má Roy pěknou a myslím, že o terénu se moc nedostane. Dost by mě zajímalo, kdo je Boss. Co tam pořád dělá? a kdo to je, že je tak přísně utajený? Tyhle otázky jsou sice zajímavé, ale ne natolik důležité, abych se s nimi někdy zabýval. Agent Roy mi pevně stiskne ruku a zeptá se na výcvik. "Zdravím. Slunce ušlo, ale neměl jsem čas dívat se na oblohu." pousměju se a vyslechnu si, co mi chce říct. Budu dělat ochranku jistému poradci Států, kterého se bude pokoušet na každém kroku někdo zabít. To si asi dovolenou v Dubaji neužiju. "Smím se zeptat, agente Roy, s jakým úkolem poradce Států do Emirátů letí? " Pokud ho mám chránit, měl bych vědět proč. Ale počítám s tím, že to dost možná bude zase něco mimo mou bezpečnostní prověrku...

Vypravěč - 02. února 2015 14:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Po krátkém uvažování se nakonec rozhodneš si přeci jen zajít k doktorovi. Než se oblékneš a vyjdeš z domu, už je deset hodin pryč. Vzal by sis auto, ale ordinace doktora Goldfielda je jen pár bloků a stejně tam není kde parkovat. I s tímhle pajdáním tam budeš dřív, než bys vůbec vycouval z garáže. V ordinace doktora je několik stařenek a ty musíš poctivě čekat, než přijdeš na řadu. Potom si musíš vysvětlit historku, jak jsi k tomuhle zranění přišel, protože pracovní úraz by ti jako civilnímu zaměstnanci ministerstva obrany věřil dost těžko. Leda že bys upadl ze schodů, když jsi přenášel štos tajných dokumentů. Doktor ti udělá rentgen a stejně jako doktoři v CIA konstatuje, že je to jen naraženina. Narozdíl od doktorů v CIA ti ale dá také mastičku a nabídne ti předepsání léků na bolest. Po půl hodině, tedy zhruba ve dvanáct, od doktora Goldfielda odcházíš. Emily teď má půl hodinovou přestávku na oběd, vždycky se chodí najíst do nedaleké restaurace. Výhoda Langley je to, že je to malé město, prakticky všechno je tu poměrně blízko. Hrozí ale, že bude Emily na obědě s kolegy.

Vypravěč - 02. února 2015 14:26

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dálnice Přes neustávající palbu dokážeš poměrně přesně zamířit a vystřelit. Hlavu jsi sice minul a netrefil jsi ani hrudník, ale zasáhl jsi Turka se samopalem do ramena. Dost velká šleha na to, aby přestal střílet a ochabla mu ruka. Oba dva zbylí Turci mají evidentně výcvik, zatímco jeden střílí, druhý přebíjí. Mají jen pistole, zásobníky jim na moc dlouho nevydrží, ale také evidentně nemají v plánu jen tak stát a střílet do stěny, za kterou se krčíš. Místo toho jdou trochu od sebe a pomalým krokem míří směrem k tobě. Bednu nechají ležet dvacet metrů od tebe hlídanou zraněným samopalníkem.

Anthony H. Sutton - 02. února 2015 14:34

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Dálnice Chlapíka se samopalem jsem dostal. Sice ne úplně, ale aspoň nebude schopen střílet. Nebo aspoň ne tak přesně. Ovšem ti zbývající dva mi dělají problémy. Jde vidět, že to nejsou žádné školačky a ví, co dělají. Když si uvědomím, o co se snaží, zalezu si za roh (aneb zpět na dálnici) a rozhlédnu se, hledajíc nejbližší další východ. Na to, abych to přelezl jsou zábrany moc vysoké... ... kdyby u nich ale stálo auto, napadne mne a krom dalšího východu i koukám, jestli náhodou nějaké auto nestojí blízko zábran.

Vypravěč - 02. února 2015 14:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Roy se na okamžik zamyslí, ale poté pokrčí rameny. "Spojené arabské emiráty dlouhodobě financují některé naše projekty v ozbrojování, speciálně dubajský emirát je velice štědrý," osvětlí ti velící agent. "Sám nevím, co přesně se bude řešit, řekli mi jen, že to má vysokou prioritu. Ten poradce není nějaký obyčejný rádce Pentagonu, patří do nejužšího okruhu poradců ministra obrany," vysvětluje Roy. "Všechno zajišťuje Tajná služba. Transport, ostrahu budov, zajištění cesty, jídlo, vše. Ale vy se držet u poradce pro případ, že by přes Tajnou službu někdo přešel. Když nedokážeme ochránit jednoho člověka v Dubaji, těžko šejka přesvědčíme, že dokážeme ochránit celé Emiráty," pokrčí velící agent rameny. "Vojenský speciál odlétá z DC dnes v sedm hodin večer, tedy máte ještě asi devět hodin. Vezměte si oblek, je to diplomatické jednání. Z Langley do DC je to čtvrthodinka cesty, samozřejmě máte k dispozici řidiče a naše SUV s majáčkem." Pak se Roy podrbe na hlavě, jako by na něco zapomněl. "Jo, jistě," vzpomene si pak. "Většině vašich kolegů už jsme to představili a vy také dostanete dva kusy," pousměje se a vrátí se za stůl. Pak vytáhne dva kusy šatstva, které vypadají jako termoprádlo. Vrch s dlouhými rukávy a kalhoty, obojí černé. "Tohle je nejnovější výstřelek techniky, poděkujte NASA. Neptejte se mě, co je v tom za nanovlákna, ale dosahuje to výborných testů. Zastaví to kulku vystřelenou z revolveru, ačkoliv vám netvrdím, že to neštípne... Proti samopalu je to bez šance, ale stejně buďte tak hodný, a noste to pod oblekem. A zkuste to neztratit, stálo to několik miliónů..."

Vypravěč - 02. února 2015 15:08

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dálnice Zalezeš zpátky a rozhlédneš se. Letmo si všimneš Gordyho přestřelky se zbylými Turky, ale tohle teď není tvůj problém. Úkoly máte rozděleny, Gordy se o sebe dokáže postarat. Další východ je odsud zhruba dvě stě metrů. To není tak daleko, aby k němu nedoběhl člověk po menší autonehodě, ale dost daleko pro muže se dvěma vycvičenými ozbrojenci v zádech. Pak tě ale napadne jiná možnost a hledáš auta zastavená co nejblíž ke zdi. Na mnohaproudové dálnici je samozřejmě zastavený provoz, lidé nechali auta auty a prchli od zběsilé přestřelky co nejdál v obou směrech. Hned několik aut je zaparkovaných těsně u svodidel. Vyskočit jim na střechy, odrazit se, chytit se zdi a vytáhnout se na ni by neměl být problém. Hrozí jen to, že tě Turci zahlédnou a sestřelí dolů dřív, než se vytáhneš a znova tasíš zbraň.

Anthony H. Sutton - 02. února 2015 15:15

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Dálnice Gordy, zdá se, má svou situaci pod kontrolou, byť by se mi pomoc určitě hodila, ale můj úkol je jinde. Oběhnout to asi nestíhám, to bychom se tu honili jak kočka a myš furt dokola. Pak si ale všimnu těch aut, přeměřím si rychle vzdálenost a zhodnotím to jako jednu z možných cest. "Někdy to bez riskování nejde," povzdechnu si, schovám bouchačku do pouzdra a rozběhnu se k nejbližšímu autu. Vylezu na něj, vydrápu se na střechu a přeskočím na zábranu. Zachytím se hrany, zapřu se nohami a nadechnu se. Štěstí přeje odvážnému, povzbudím se a začnu se přitahovat. Ještě než se přitáhnu úplně nahoru, opatrně vykouknu, abych zkontroloval situaci, teprve pak, pokud si mě nevšimli, se přitáhnu a přehoupnu na druhou. Pokud by si mě všimli, tak se spustím a počkám si, jestli vylezou ze dveří.

Vypravěč - 02. února 2015 15:17

William *Fox* Mean O tom, že uvnitř CIA vzniká nová tajná jednotka o několika týmech, zvaná zkráceně jen Divize, ses dozvěděl v Iráku, kde jsi odváděl svůj díl při výslechu povstalců a teroristů. Přihlásil ses jako spousta dalších. Některé táhlo těch čtyřicet tisíc dolarů ročně, což je plat, o jakém by si mohli nechat zdát i vysoce postavení důstojníci snad všech agentur, jiným imponovaly speciální pravomoci, jaká Divize dostala, pro další to byla prestiž a pro někoho prostě povinnost k vlasti. Ať už jsi ty měl jakýkoliv důvod, taky sis podal přihlášku. Narozdíl ale od mnohých jiných ty jsi byl pozván do Langley i na testy a pohovory, nakonec tě ale nevzali, bez odůvodnění. Nechal jsi to být, vrátil ses do Iráku a dělal to, v čem jsi dobrý. O měsíc později tě ale na vojenské základně v Iráku, kde tvá buňka CIA měla svůj hlavní stan, navštívil jeden z velících agentů Divize. To jsou agenti Divize nadřízení velitelům všech tří týmů Divize, kteří tvoří spojky mezi agenty a velením a dalšími agenturami. Jsou tu víceméně od toho, aby ten systém agentů nezatížených byrokracií mohl vůbec fungovat. Tento velící agent, příjmením James, se tě zeptal, jestli máš stále zájem. Z týmu alfa odešlo nebo bylo vyhozeno několik agentů, kteří se neosvědčili, a velení chce mít v týmu za ně aspoň jednu náhradu. Přijmeš a vrátíš se do Spojených států. Přestěhuješ se do menšího města Langley, na jehož okraji stojí ústředí CIA. Tady tě čeká zařizování ohledně domu či bytu a auta, protože ač to k ústředí není tak daleko, chodit tam pěšky se ti nechce. Máš na to jen pár dní, protože pak už tě Divize určitě vyšle na misi. A tak se i stane. O několik dní později si tě povolají do Ústředí, na čtyři hodiny odpoledne. Dorazíš o něco dříve a zamíříš rovnou do části budovy vyhrazené Divizi. Projdeš kolem bezpečáků se samopaly, podrobíš se skenu dlaně a sítnice a vejdeš do Divizního sektoru. To je vlastně několik výtahů a chodeb, pár zasedaček, ale nic víc. Zbytek už je rozdělen přímo na zázemí jednotlivých týmů a kanceláře velících agentů. Projdeš do zázemí týmu alfa, do kterého teď patříš. Další sken sítnice a ocitneš se v prostorné společenské místnosti. Zázemí si celé projdeš. Máte tady počítačovou místnost, několik menších ložnic, zasedačku, posilovnu, tělocvičnu, střelnici i skvěle vybavenou zbrojnici. Kancly nemáte, jediné dvě kanceláře patří agentu Suttonovi, veliteli týmu alfa, a agentu Nickelsenovi, jeho zástupci. Do čtyř hodin zbývá ještě nějaká ta minuta, takže si prohlédneš několik nápojových automatů a čekáš.

Vypravěč - 02. února 2015 15:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dálnice Na vychytralého protivníka je výcvik, zdá se, nepřipravil. Čekali, že se schováš těsně za dveřmi a budeš je chtít hned dostat, nebo že se schováš za nějakým autem, ale určitě ne to, že prostě přeskočíš protihlukovou stěnu a napadneš je zezadu. To ale přesně uděláš. Vytáhneš se nahoru, tasíš pět sedmu a seskočíš ze stěny dolů. Muž se samopalem na své druhy varovně zakřičí, ale nemají šanci. Jednoho zastřelíš zezadu, druhého trefíš do hrudi, jak už byl otočený, ale nestihl zamířit. Pak se otočíš i k Turkovi se samopalem, který se ho pokusí zvednout a zamířit levou rukou. Je od tebe ani ne třicet metrů daleko, ale levou mu to evidentně tolik nejde. Dávka proletí snad metr a půl kolem tebe, zatímco ty nemineš. Dvě rány do hrudi a jedna do hlavy, Turek se zhroutí na bednu a je klid. Střelba teď dokonce utichne i na dálnici a ty slyšíš Gordyho, jak křičí na civilisty, že už je po všem a ať mu někdo půjčí mobil. Zdá se, že si svůj dotykáč za tisíc dolarů rozkřápal.

Anthony H. Sutton - 02. února 2015 15:40

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Dálnice Inu, svaly a výcvik nejsou všechno. To, že jsem přelezl zábranu nečekali a mě to pomohlo. Sundal jsem ty dva, sundal jsem i se samopalem, byť jsem se musel trochu přikrčit, jak po mě vypálil. Pak vše ztichlo. Všechny vždycky udiví ten klid po střelbě. To ohlušující ticho, které vždycky přijde. Pak jsem zaslechl Gordyho, jak shání telefon a musel jsem se uchechtnout. Já, stále s pistolí připravenou, jsem doběhl k bombě, zkontroloval, že je turek opravdu mrtvej, shodil ho z bedny a pokusil se ji otevřít, abych měl jistotu, že tam bomba opravdu je. Jakmile bylo zkontrolováno, oddechl jsem si, schoval zbraň a vytáhl svůj telefon. Navolil jsem číslo na ministra a zmáčkl zelené tlačítko. "Pane, tady agent Sutton, raketa zajištěna," řeknu zadýchaně a teprve teď se svalím na zem. "Pošlete si někoho, ať si ten hnus vyzvedne," řeknu ještě a pak hovor vypnu.

Vypravěč - 02. února 2015 15:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dálnice "Rozumím agente, skvělá práce!" téměř zavýská ministr obrany a slíbí, že za chvíli u vás bude někdo, kdo si bombu převezme. Pak se objeví Gordy, glocka už schoval do pouzdra u opasku a teď se ta ze zvyku sehne k oběma Turkům a zkontroluje jim puls. "Teda vidím, že mušku máš pořád skvělou. Já jsem musel rozstřílet celý kamión, abych je sundal," pousměje se a dojde k tobě. Stejně jako ty zkontroluje, jestli je bomba na místě. Má snazší práci, protože ty už jsi urazil zámky. Když bombu uvidí, oddechne si. "Tak to by bylo. Za chvíli tu bude zásahovka, tak si připrav odznak, ať nás nezatknou a drží si od té bedny odstup," řekne ti, sám se narovná a s vypůjčeným telefonem navolí číslo. Z toho, jak poodejde stranou, je jasné, že mluví přímo s Bossem.

Anthony H. Sutton - 02. února 2015 16:05

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Dálnice Ministrovi jen poděkuji a dál to neřeším. Když pak přijde Gordy, mávnu mu a trochu se uchechtnu. "Tak to si musíme dojít na střelnici, aby sis jí zlepšil," zakřením se na něj a znovu se podívám na bombu, když ji kontroluje. Je v pořádku, naštěstí a dokonce zajištěná. Když mě pak upozorní na zásahovku, jen kývnu, vyštrachám průkaz a dám ho do kapsy saka. Pak se zvednu a trochu se protáhnu. Gordy trochu poodejde, takže ho neruším, jen poodejdu od bomby a čekám na přílet specialistů, co si ji převezmou. Jakmile dorazí zásahovka, prokážu se průkazem a držím je dál od bomby.

William "Fox" Mean - 02. února 2015 16:23

Nový začátek alias. noční můra Bylo divné vrátit se z Íráku zpět do civilizace. I když jsem tam byl v CIA a ta agentům zajišťuje relativní klid, na přestřelku taky několikrát došlo. A nikdy to není nic pěkného. Tady je klid. Děsivý klid. Tu husí kůži má každý, kdo byl někdy uprostřed střelby. Chvíli mi trvalo zvyknout si za těch pár dní na to, že lidi křičí štěstím, steskem a ne jen když jim na hlavu míří povstalec. Avšak povedlo se. Zařídit si bydlení nebylo těžké, vzal jsem první dům poblíž ústředí CIA. Nechtěl jsem nic extravagantního, abych vybočoval a vypadal podezřele. Koupelna v každém patře, místo pro tři auta (což ani nepotřebuji) tři pokoje a dva pro hosty. Každé odpoledne jsem se bavil sháněním nábytku, zařizováním skleníku který je za domem... prostě flákáním. První noc jsem skoro nespal. Bylo to divné spát v měkké posteli a tak jsem si kolem druhé ráno ustlal na zemi. Další noc nebyla stejně špatná, ale k dobrému spánku to má daleko. A i dnes mi ještě v uších zní křik a práskání kulometů, mezitím co vstávám z velmi rozkopané postele (která byla při mém příjezdu nová) nevyspaný a zpocený. Je to jen zbytek reflexů, kterých se za pár dní zbavím, ale mezitím se s nimi prostě budu muset smířit. Po krátké sprše se přesunu do šatníku. Vždy mi bylo řečeno, že mám jako jediný agent CIA styl a vkus. Je to pravda. Když vidím ty obleky snad z pytloviny, zvedá se mi žaludek. Dnes volím šedé sako, vestu a modrou kravatu. Není to špatné. Vydám se pohazujíc si klíčky k autu. Vypadá normálně, ale má několik vylepšení jak v motoru, tak ve sklech. Nechci riskovat že se mně někdo pokusí zastřelit za jízdy, takže jsou nerozbitná. V palubní desce je zabudovaná kamerka pro všechny případy a v ukryté přihrádce pod sedadlem + kufru jsou náhradní pistole. Bylo těžké to všechno sehnat, ale voila. Povedlo se. Cestou se stavuji pro kafe ve Starbucks. Já vím, neměl bych mít takové zvyky, ale nemůžu si pomoct. Na ústředí je to stejná pruda jako všude. Všichni vás sledují a kdybych neměl nasazenou masku, asi bych se z těch tvrdých pohledů sesypal. Podívám se na hodinky poté, co mi podruhé málem vypálí oko skener. Jsem tu přesně tak jak jsem chtěl. Nerad chodím pozdě, tak hloupý nejsem. Odeberu se k automatu, protože o kelímek s kafem jsem přišel u vchodu. Kdo by to byl řekl, že jsou tu takoví... nepřejícní? Já kofein potřebuju. Koupím si pro změnu capucino a začnu ho usrkávat. Tohle bud chvíli trvat...

Vypravěč - 02. února 2015 17:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Nakonec čekáš do šestnácti hodin a dvaceti minut, než se konečně někdo objeví. Příchozí agent jako by chtěl zbořit tvé představy o špatně oblečených agentech CIA. Má na sobě na míru šitý šedý oblek a bílou košili. V černé barvě boty, pásek i povolenou kravatu. U pravého boku má mírnou vybouleninu po pouzdře s pistolí u opasku. Mohl by se vybouleniny vyhnout nošením pouzdra v podpaží, ale to mu evidentně nevyhovuje. Agent si prohrábne vlasy a zamíří k tobě. "Zdravím agente, omlouvám se, že jste musel čekat, ale zrovna jsem se vrátil z mise," omluví se. "Velící agent Daniel Gordon, vítejte v Divizi," představí se ti, natáhne k tobě ruku a pousměje se. Sotva si potřesete, projde kolem tebe a zamíří do zasedačky. "Budu to muset vzít trochu hopem, za patnáct minut mám schůzku s viceprezidentem," vysvětlí ti omluvně a vejdete do zasedačky. Několik pohodlných židlí, jedna interaktivní tabule, kterou teď Gordon zapne. "Cílem vaší první mise u nás bude tento muž, Adam Smith," pronese agent Gordon a ukáže ti na tabuli portrét zhruba třicetiletého muže, ničím zvláštního, s hnědými vlasy a modrýma očima. "Jestli vám to jméno přijde podezřele neutrální, tak je to proto, že je falešné. Ve skutečnosti se jmenuje Kevin Ridley, ale tato identita už je hluboko pohřbená. Je to bývalý agent CIA. Jeho úkolem bylo zajistit jeden počítačový vir, který je podle analytiků NSA schopný během pár vteřin shodit i ty nejzabezpečenější sítě," vysvětluje ti agent. "Bohužel, vábení bylo příliš silné a pan Smith zběhl. Úkol splnil na jedničku, zlikvidoval hackera a flashku a virem zajistil, pak se ale CIA ztratil z radarů. Čekáme, že bude chtít flash disk prodat nebo už ho prodal. Ředitel chtěl původně nasadit čističe, ale ti by Smithe nanejvýš zabili, my potřebujeme také znát identitu případných kupců. Proto na to ředitel nasadil nás, Divizi," pronese velící agent Gordon a vypne dataprojektor. Pak před tebe položí několik desítek stran tlustý spis s označením Přísně tajné. Jak se ale zdá, u Divize na to máš prověrku. "Naposledy agenta Smithe lokalizovali v Londýně, kde zabil onoho hackera a pak se ztratil. Britská policie byla informována a slíbila nám veškerou podporu, ale víte, jak to chodí. Nemusíte říkat, kvůli čemu Smithe hledáme. Tryskáč vám z ranveje za ústředím odlétá za patnáct minut, hodně štěstí agente," potřese ti Gordon znova rukou, zkontroluje pohledem omegy na levém zápěstí a pak se s tebou rozloučí. Následně zamíří ven ze zázemí týmu alfa.

Vypravěč - 02. února 2015 17:45

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dálnice Policejní zásahovka samozřejmě byla informována, že akci jsou přítomni dva agenti Divize, takže jim stačí jen pohled na průkaz a jsou vám k ruce. Zajistí zbraně, pak se objeví záchranka, aby odvezla těla do márnice. Dopraváci začnou zprůjezdňovat několik pruhů dálnice a do toho se tu ještě motají pojišťováci, kteří hodnotí škody na rozstřílených autech. Spousta z nich se tváří nadšeně, že rozstřílená auta nejsou pojistná událost. "Divize celkem jede, už třetí den co bude na titulních stránkách novin. Nejdříve chaos na Havaji, pak obsazený mrakodrap v New Yorku a teď přestřelka na dálnici na Floridě," podotkne Gordy s pousmáním. Po pár desítkách minut se objeví několik vojenských helikoptér a vojáci námořní pěchoty z nedaleké základny si převezmou bednu s bombou. Potřesete si rukou s velícím plukovníkem a potom zamíříte zpět na dálnici. Tady Gordy jednomu zmatenému policistovi předá klíčky od rozstříleného Lexusu s tím, ať ho odveze na policejní parkoviště, a posadí se za volant jeho policejního Fordu. "Tak, teď na letiště a zpátky na ústředí," zamumlá, když zapne majáčky a rozjede se. "Ještě mám nějaké povinnosti a Mel chce jet na večeři ke tchyni." Nejsou s Mel sezdáni, ale Gordy už její matku označuje jako tchyni a moc vřelý vztah spolu nemají. Podívá se na tebe. "Co ty, jaké máš příjemné plány?" Pak ti zazvoní telefon a ozvou se hackeři. Pogratulují ti k úspěšnému splnění mise a oznámí ti, že Lauřin telefon je jako nový. Dokonce jí tam neinstalovali nějaké suprové aplikace, co ještě pár měsíců nevyjdou. Vytvoření obrany proti tomu viru předali NSA, protože tenhle problém není ani zdaleka za vámi. Možná máte zpátky jaderné bomby a zničili jste jedno elitní komando Zítřku, ale Zítřek má stále celé své velení naživu a také má pořád v držení hackera schopného tvořit skvělé útočné programy.

William "Fox" Mean - 02. února 2015 17:47

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Auč Nerad čekám. Strašně nerad čekám. Je to tak hnusné a nepřirozené. Navíc když já chodím pořád včas. Když se konečně agent vrátí, odolávám pokušení vrhnout po něm vražedný pohled nebo už dávno studený nápoj. Vejdu s ním do zasedačky a opřu se o řečnický stůl, který jak doufám nepraskne. Ten chlap na tabuli mi není moc sympatický, ale který zběh má miloučkou tvářičku? Další vlna agrese příjde, když mi řeknou že budu chytat hackera, ale jakmile se zmíní o výslechu, zbytky mého srdce zaplesají. Jo. Co provedu tentokrát? Shození z útesu? Nebo starý dobrý trik s kamionem? Ano. Jsem zase zpět. V Íráku jsem nemohl mít moc vynalézavé metody, tam bylo maximum škorpion v trenkách nebo ustřelování částí těla. Nevím proč jsem tak brutální, ale baví mně to. "Rozumím." Řeknu jen když promítání skončí. Přestanu se opírat o pultík a zamířím ven ze zasedačky. Bylo to kratší než jsem čekal. Patnáct minut? Budu mít co dělat. Potřesu si s tím mužem rukou a začnu se proplétat chodbami na ranvej. Ani jsem si nestihl zabalit svoje hračky. To to tak spěchá? Hmff...

Roger Cox - 02. února 2015 17:54

soukromá zpráva od Roger Cox pro Langley, Virginie Roy mi ještě popíše situaci a vysvětlí její důležitost. Tahle mise je pro státy fakt důležitá a já i nesmím zkazit. Toho diplomata musím ochránit stůj, co stůj. Když ta umře on, můžu se z zabít i já. Vracet se v případě neúspěchu takové akce by bylo opravdu ještě horší... Pak mi Roy představí ještě nějaké supermoderní oblečení od NASA, které dokáže zastavit kulku z revolveru. Jak v nějakém sci-fi... Tohle už opravdu není normální... Na speciální výsady agentů Divize jsem si zvykl, ale dávají nám spodní prádlo, které dokáže zastavit kulku. Ne neprůstřelnou vestu. Ale termoprádlo, které není vidět. "Děkuji, ale do Washingtonu pojedu raději vlastním autem." Usměju se na něj a přeberu od něj termoprádlo v elegantním kufru. Pak odejdu z budovy a zamířím si to přímo k mému mustangu. Zajedu domů, kde si dám sprchu. Skočím do čínské restaurace naproti bytu a objednám si oběd. Sním si ho v klidu doma. Po bědě přemýšlím o misi a surfuju na notebooku. Když se blíží pátá hodina, začnu se připravovat na misi. Nejdříve si na sebe vezmu termo prádlo, které zastaví kulku. Na to bílou košili a šedou kravatu. Černé sako a kalhoty budou snad dostatečně formální. Sice se mi špatně bude nosit pistole, ale co se dá dělat. Pistoli si dám do vnitřní kapsy saka, kam se přesně vejde. Je to klasická devítka pro případ nouze, kterou jsem vyfasoval. Trochu si procvičím v obleku pohyb, protože předpokládám, že se tam s někým bude bojovat. Oblek funguje perfektně a já můžu už dopředu vyjet směrem Washington. Ještě si sbalím některé věci na cestu, nasednu do svého Mustanga a pomalu jedu do DC. Na letiště přijedu v půl sedmé, takže jdu dovnitř a čekám, až potkám někoho, kdo to má na starost.

Anthony H. Sutton - 02. února 2015 17:57

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Dálnice, cesta domů Chlapci ze zásahovky byli naštěstí informováni, takže nevyváděli, když nás viděli a hned se dali do práce. Byl jsem rád, že jsem je nemusel odhánět a vydávat další rozkazy. "Jo a bude ještě přibývat. Novináři jsou jak hladový žraloci, chytnou se prvního dobrýho kapra," zasměju se a když přilétne vojenský vrtulník a ven vyskáčou mariňáci, poodstoupím od bomby, aby si ji mohli převzít. Potřeseme si rukou s plukovníkem a konečně zamíříme pryč. Jsem celkem vděčný Gordymu, když řízení vezme teď on. Sednu proto vedle něj a zamyšleně se podívám z okna na ten mumraj venku. "Ani nevím. Dneska asi zamířím někam na pivko a pak se budu válet na gauči, nebo v posteli," zasměju se a pak mi zavolají hackeři, že je telefon v cajku. "Ale před tím se ještě stavím za klukama, vezmu si ten telefon tý holky a teprve pak půjdu relaxovat," dodám a do svého vnitřního zápisníku si zapíšu další položku na seznam. Návštěva Serafu, vrácení telefonu, leháro prokládané cvičením, při tom se spokojeně usmívám.

Čínské císařství - 05. února 2015 17:24

soukromá zpráva od Čínské císařství pro Doma Vstanu, podívám se na hodinky. Je ještě docela brzo, ale to vůbec nevadí. Rychle se obleču, jenom se zvyku zkontroluji podvozek svého auta a zamířím do města. Mám několik oblíbených míst, kde se dá v poklidu trávit volný. Jedním z nich je židovská kavárna, kterou ve městě provozují emigranti z východu. Zastavím auto na malém parkovišti za budovou a vejdu dovnitř. Pozdravím majitele, který i o půl osmé ráno vypadá odpočatě a spokojeně. Vezmu si celou hromádku novin v azbuce, najdu si klidné místo v koutě a pustím se do čtení. Je už skoro poledne, když konečně dočtu a vykouknu na rušnou ulici. Tři dny volna. Tolik jsem ho neměl ani nepamatuji. Vlastně od promoce jsem nevydržel mimo službu déle než dva dny. Což možná vysvětluje proč jsem rozvedený. Bože, pomalu se blíží ten moment, kdy budu muset do důchodu. Ta bez činnost by mě zabila, to už budu raději kandidovat. Senátorem může být člověk do smrti. Zaplatím, vstanu a vyrazím. Ani nevím, jak se to stalo ale za dobrou půl hodinku sjíždí moje auto z dálnice výjezdem na Langley. Zastavím na našem zvláštním parkovišti a zamířím si to prostor divize, tedy do naší soukromé střelnice. Ze skříně si vezmu starého kalašnikova a tisíc kusů munice. Bude veselo, pomyslím si když natáhnu závěr.

Vypravěč - 06. února 2015 16:32

soukromá zpráva od Vypravěč pro Miami, Florida "To nezní jako špatný plán," zazubí se Gordy a vyslouží si několik naštvaných zatroubení od řidičů, když se se zapnutým majáčkem procpe silnicí, aby potom zastavil před čínským bistrem. "Mám hlad, je čas oběda," vysvětlí ti tohle zastavení a vyleze ven. Napodobíš ho a dojdete k okénku. Zrovna tady nikdo není, takže Gordy rychle objedná pro sebe nudle s kuřecím masem a zeptá se tě, co chceš ty. Pak položí na pult deset dolar, vezme jídlo v krabičkách a zase se vrátíte do auta. Odtud je to na letiště už jen kousek. Během chvíle se rozvalujete v pohodlných sedačkách nejnovější Cessny a a letíte rychlostí 960 kilometrů za hodinu směrem k Langley. Asi dvě hodinky cesty. Gordy se posadí ke stolku a poobědvá čínské nudle, pak otevře notebook a začne si procházet maily. "Měli bychom napsat report, než přistaneme. Pak už se tutově nepřinutíme. Alespoň já tedy rozhodně ne," doporučí ti, ale ještě otevře pár dalších mailů. "Až přistaneme, musíš podškrábnout jmenovací listiny Robina a Rickyho, Boss už je má. A až budeš mít ty dva, tak ještě listinu jednoho nového člena tvého týmu. Boss povolal dalšího agenta, Williama Meana," prozradí ti Gordy. "Naopak z Divize jsme uvolnili Matta, Robertu a Grace. Matt a Roberta se rozhodli odejít dobrovolně. Matt prý zkusí bezpečnější práci, třeba testovacího pilota Formule 1, a Roberta se vrátila k CDC. Grace jsme vyhodili, na misi v Havaji neuposlechla Martinovy příkazy a málem kvůli ni byli postřelení civilisté," vysvětlí ti.

Vypravěč - 06. února 2015 16:46

soukromá zpráva od Vypravěč pro Letiště, DC Zastavíš na vojenském letišti na okraji hlavního města,a kde už je připravený k letu armádní speciál. Zaparkuješ na chráněném letišti poté, co se několika mužům v uniformách ozbrojených samopaly prokážeš průkazem a oni tě nechají vjet autem do areálu. Necháš ho vedle dvou humvee s tichou modlitbou, aby ti ho vojáci neodřeli, a vydáš se k ranveji. U té nejsou muži v uniformách, ale v černých, dobře střižených oblecích. "Agent Raddock, Tajná služba," představí se ti jeden z mužů, když tě vidí přicházet a vyrazí ti v ústrety. Natáhne k tobě ruku. Navzájem se prokážete průkazy. Jako člen Divize máš větší pravomoci, ale tahle operace je v režii právě Tajné služby. "Velím tady tomu," vysvětlí ti agent neutrálním tónem, nijak se nevytahuje. "Předpokládám, že vám řekli, co bude vašim úkolem. Nespustit pana poradce Brigara z očí," dodá a ukáže rukou na muže v bílém obleku kousek od vás. Je vysoký a poměrně dobře stavěný, nakrátko ostříhané šedivé vlasy, může mít kolem šedesátky. Podle držení těla a jeho stavby dost možná bývalý voják. Vydáš se k němu a Raddock mávne rukou, aby tě agenti tajné služby pustili. Představíš se poradci. "Ano, Divize," pousměje se a potřese si s tebou rukou. "Jsem rád, že mě bude doprovázet agent tak elitního útvaru. James Brigar," představí se i on.

Vypravěč - 06. února 2015 17:09

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rio de Janeiro Letadlo skýtalo nejrůznější možnosti zábavy. Od rychlého internetu, přes spoustu knih v elektronických čtečkách až po kvantum hudby nebo sledování rozličných filmů či seriálů. Nějak jste se těch deset hodin zabavili, ale přesto to byl velice dlouhý let. Paul dokončil telefonáty, vyřídil nějaké maily, papírování a potom úspěšně vytuhnul. Stačilo se mu pohodlně opřít a za chvíli byl v říši snů. Ano, i takoví parchanti žijí mezi námi. Ať už se zabavíte tak nebo onak, v jednu hodinu v noci místního času přistanete na letišti v Riu de Janeiru. Už když vylezete z letadla ucítíte vlahý mořský vzduch. Paul rozespale poděkuje pilotům a sdělí jim, že teď mají ve městě volno, dokud je nebudete zase potřebovat. Což může trvat i dny. Dělat pilota pro CIA taky nemusí být špatný job. "Výborně," zívne Paul, když se blížíte ke vchodu do letištní haly. "Vyspaly jste se? Můžeme se rovnou pustit do hledání, ne?"

Vypravěč - 06. února 2015 17:28

soukromá zpráva od Vypravěč pro Letadlo Bohužel to asi dost spěchá, protože už se ani nemůžeš vrátit domů zabalit si věci. Můžeš se jen vydat do zbrojnice a skladu týmu, kde se dají vybrat zbraně či náhradní oblečení. Pak už se ale vydáš na ranvej za ústředím, odkud startuje tvůj soukromý tryskáč. První myšlenka, co tě napadne, když vyjdeš po schůdcích nahoru a pozdravíš se se dvěma piloty, je, že si agenty své milované Divize CIA pěkně hýčká. Tryskáč je pro asi deset osob a velice komfortní. Pohodlná křesla, sedačky, bar, televize, několik moderních notebooků, zkrátka soukromý tryskáč boháčů. Let podle pilotů potrvá osm hodin, mezitím se musíš nějak zabavit. První část letu strávíš s tím, že se připojíš na svůj účet v síti CIA a zjistíš, kolik složek a přístupů se ti najednou odemklo. Vážně spousta, projít je ale můžeš někdy jindy, teď si najdeš složku agenta s krycím jménem Adam Smith. Pročteš si všechno o jeho poměrně nezáživném dětství v Nevadě, studiu na střední škole. Studoval medicínu, v prváku toho nechal a vstoupil do CIA. Po třech letech služby se stal agentem s vysokým stupněm utajení, cestoval po celém světě a plnil důležité mise. Všechny jsou přísně tajné, ale s novými pravomocemi je můžeš odemknout a přečíst. Samé likvidace úniků, protiteroristické akce a podobně. Londýn, Velká Británie V Londýně přistanete ve čtyři hodiny v noci. Tryskáč na tebe bude čekat na letišti libovolnou dobu, aby ses pak mohl rychle přesunout kamkoliv budeš chtít a potřebovat. Vyjdeš z letiště ven. I přes pozdní, či snad brzkou, hodinu, staré velkoměsto tepe životem. Rozhlédneš se po ulici plné aut, mezi nimiž je i spousta taxíků. Momentálně nemáš skoro nic. Víš jen to, že Smith tady někde zavraždil hackera a ukradl flashku s virem. Nevíš kde hacker přebýval ani kdo to byl, k vypátrání Smithe máš hodně daleko.

William "Fox" Mean - 06. února 2015 18:11

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Přílet Nemám rád letadla. Nesnáším je. Pořád mi příjde, že se zřítíme. Nemít svou masku, nevím jak by to dopadlo. Je to úžasná věcička, ta přetvářka. Noční Londýn je ale nádherný. Skoro mně to až dojalo... Ne, tak krásné to zase nebylo. Ten Smith nevypadá moc jako zajímavý člověk, nechápu proč to musím dělat zrovna já. Hmf... Jestli ale chtějí abych se osvědčil, dobrá. Úspěch si prostě nepřipustím, tuhle prkotinu dotáhnu do konce. Bude to těžký oříšek, vzhledem k tomu že nemám skoro nic. Já to ale dám. Stojím na letišti a rozhlížím se po okolí, jestli náhodou nenajdu odpověď na svou otázku, nebo aspoň uvítací výbor. Škoda. Dostal jsem najednou celkem hlad, v letadle nikdy nejím. Napřed se ale podívám na ten případ, znám se. Po krátkém přemýšlení se vydám rovnou k britské policii. Zaplatím si taxíka, vždycky jsem se jím chtěl projet. Jsou rozkošné, takové starožitné... I když na jízdu s volantem vlevo si budu muset hodně dlouho zvykat. I na ten přízvuk. Cestou na ústředí sleduji jak řidič jede, dokud mu to nezačne být nepříjemné. Chichichi. Já jsem ale hnusák. Taxikář si zaslouží dýško, které ale nedostane. Nebudu přeci rozhazovat, ne? Přede mnou je (ehm snad) magistrála britské policie. Promnu si oči. Jak poslední dobou špatně spím, odráží se to poněkud na mé celkové fyzičce. Jakmile ale někoho "v klidu" vyshlechnu, bude mi líp. Vyjdu po schodech a vejdu do budovy. Moc lidí tu není, vždyť je ráno. Kde teď začít? Dojdu k recepční. S odznakem se zatím nevytahuji, nerad ho používám. "Dobrý den. Moc rád bych mluvil s nějakým vašim nadřízeným. Čím víš tím líp." Řeknu s jasným americkým přízvukem, který se ani neobtěžuji měnit. Nač taky? Ať ti ňuňánkové ve vysokých přilbách aspoň ví, kdo jsem.

Vypravěč - 06. února 2015 19:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie Vejdeš do budovy britského policejní ředitelství. Když přistupuješ k recepční a požaduješ někoho s vyšší šarží, nečekáš, že vzbudí policejního prezidenta nebo jeho náměstky, ale doufáš v co nejvyšší hodnost. Dáma za přepážkou ale nevypadá, že bys na ni udělal nějaký extra dojem. Vypadá tak na padesát, s odbarvenými vlasy, s proporcemi bývalé zápasnice v těžké váze. Přejede pohledem tvůj drahý oblek a podívá se ti do očí. "Můžu vám zavolat seržanta Hawkese," odpoví ti odměřeně. "Momentálně tady žádná vyšší hodnost není."

William "Fox" Mean - 06. února 2015 19:28

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie Nevím, zda by on mohl něco vědět... No, zkusím to. Nechce se mi sem dvakrát vracet. "Tak mi ho zavolejte. Budu nadšen." Řeknu s lehkým nádechem sarkasmu. Nerad čekám. A prosím boha - pokud vlastně existuje - abych z tohohle vyvázl rychle. Vzpomenu si, že brzy mně čeká jedna z mých cest. Dlouho jsem "doma" nebyl. Poslední setkání s Kimem se konalo přes webkameru. Jak ten pes vyváděl nadšením. Milly jsem ale neviděl. Při vzpomínce na ni moje srdce smutně zabušilo. Posedla mne zlá nálada. Ano. Dlouho. Měl bych to napravit. Vždycky když jsem šel do té nemocnice, měl jsem rozporuplné pocity. Chtěl jsem ji vidět a zároveň jsem se bál. Cítil výčitky svědomí. Jsem hrozný člověk, že ji tu držím. Ale nemohu se s ní rozloučit. Ne. Ještě ne.

Vypravěč - 06. února 2015 19:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie Milá paní recepční ti tedy zavolá seržanta, postaršího spokojeného muže s pleší a bříškem. Ten o tvém příjezdu nic nevěděl a u něj už jsi průkaz chtě nechtě použít musel, jinak by ses dál prostě nedostal. A vzhledem k tomu, jak zbožňuješ čekání, musel ses dostat dál. Když ukážeš odznak speciálního útvaru CIA, postarší Brit se spojí s velitelstvím a brzy k tobě vyrazí jeden z nejvýše postavených policejních plukovníků. Čekání. Trvá to dobrou půl hodinu, než se plukovník Donnel zvedne z postele, navlékne na sebe uniformu, učeše se, sedne do auta a přijede na ústředí. Zvládl to celkem v rekordním čase, ale pořád mu to hrozně trvalo. Plukovník je muž kolem čtyřicítky, trochu drobnější, ale šlachovitý, s krátkými hnědými vlasy. Hodně opálený, spíš možná přirozeně snědý, protože Britské slunce zrovna nepřipaluje. "Dobré ráno, agente, plukovník Donnel," představí se ti muž a zavede tě do velké kanceláře v posledním patře budovy. "Mluvil jsem s vašimi nadřízenými v Langley, kteří mi vysvětlili vaši situaci." To pochybuješ. "Prý hledáte jednoho vraha, který ve Státech stále uniká spravedlnosti. Tady měl zavraždit nějakého mladého programátora, je to tak?"

William "Fox" Mean - 06. února 2015 19:55

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie Jak už jsem říkal, hrozně nerad čekám. Je to nepřirozené. A jako na potvoru mně očividně chtějí všichni s*át. Poklepávám nohou o podlahu a opírám se o zeď. Konečně se rozrazí dveře a v nich stojí muž s pivním cejchem. Neochotně ukážu odznak. Má to své výhody být v CIA. U většiny lidí ta placka způsobí absolutní výraz děsu. Neříkám, že se tím nebavím. Další čekání? Oni mi to dělají naschvál. To i pošta je rychlejší. Následuji zase jiného chlapa do kanceláře a posadím se na nepohodlné křeslo. Upravím si kravatu a přehodím nohu přes nohu. Skutečně? On o tom něco ví? Mnohem lépe pro mě. Nečekám, že by se mnou jednal hezky, jsem přeci jen Americký cizák, co se chce přiživit na záslužné práci zdejší policie... blablabla. "Ano, to je pravda." Přikývnu a odkašlu si. "Jmenuje se dle všeho Adam Smith. Moc informací o něm nemáme, ani o tom viru. Potřebovali bychom odrazový můstek a pak snad již nebudeme zatěžovat vaše služby." Usměji se. Strašně rád mluvím v duchu "my." MY CIA. MY všemocní. MY co máme navrch. Nevystupuji za sebe, je to fajn. To až při výslechu. "Rád bych využil rozpoznávání tváří z kamer, abych zjistil zda se v poslední době někde neukazoval. Jeho portrét mám s sebou." Nevěřím mu a snažím se být co nejméně konkrétní. Jsem v cizí zemi. Nedá se tu věřit nikomu. Vlastně to se nedá ani v USA, ale víte jak to myslím.

Vypravěč - 06. února 2015 20:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tři dny volna Nakonec je to třídenní volno skoro nesnesitelné a to je skoro nic oproti důchodu. Vážně si neumíš představit tu chvíli, kdy ti nadřízení poděkují za skvělou celoživotní práci a s výsluhami a vyznamenáními tě pošlou domů nadobro. Ta chvíle přijde a je pořád blíž, ale zatím tady není. Nějak jsi to třídenní volno přežil, ačkoliv ses musel přemáhat, abys nejel do Langley, nebušil na dveře kanceláří všech velících agentů a potom je nějak nepřinutil, aby tě vyslali na nějakou libovolnou misi. Po oněch třech dnech ale zazvoní telefon a jsi na desátou dopoledne povolán do Langley. Langley, Virginie S misí tě neseznámí tentokrát žádný z velících agentů, ale když vejdeš do zázemí týmu alfa a vejdeš do zasedačky, najdeš v ní tentokrát přímo ředitele CIA Johna O. Brennana. "Dobrý den, agente Lebowski, jak jste si užil volno?" pozdraví tě ředitel a potřese si s tebou rukou. Po pár nezbytných úvodních zdvořilostech se posadíš na pohodlnou židli před interaktivní tabulí a ředitel a rozjede zadávání mise. "Tohle je informace nejvyššího utajení, což ale předpokládám vůbec nemusím říkat," pousměje se ředitel a na tabuli se objeví mapa s vyznačenou klikatou trasou z Ankary do Istanbulu. "Zhruba před týdnu nám v Turecku při přísně utajeném transportu byly ukradeny dvě jaderné bomby," oznámí ti ředitel, ale netváří se příliš ustaraně. "Jistě chápete, jak velká to byla hrozba nejen pro národní bezpečnost, ale také pro světový mír. Naše jaderné hlavice v Turecku by nejspíš nepotěšily Rusko.. Každopádně bomby jsme před pár dny získali zpátky," vysvětluje ředitel. "Velitel vašeho týmu agent Sutton a velící agent Gordon předvedli společně špičkový výkon, když během pár dní obě bomby vypátrali a zajistili, než mohly způsobit nějakou škodu," řekne ředitel a na tabuli se objeví fotky několika Turků, evidentně pořízených v márnici v době, kdy už Turci nebyli mezi živými. "Tohle jsou členové turecké anarchistické skupiny Zítřek, máme ji na seznamu teroristických organizací," pronese ředitel. "Gordon se Suttonem vypátrali, že bomby ukradla právě tato organizace. Vypátrali také náš únik informací a dostali všechny členy organizace, co byli s bombou nějak v kontaktu. Usekli ale organizaci jen pár chapadel a my jí chceme useknout i hlavu, je to příkaz přímo od viceprezidenta," vysvětlí ředitel. "Důvod, proč je okamžitě potřebujeme zničit, je hlavně ten, že podle rozvědky má Zítřek svůj hlavní stan nikoliv v Turecku, ale ve státech, a to konkrétně ve městě Houstonu v Texasu. A tady začíná váš úkol." Ředitel se na okamžik odmlčí. "V Houstonu se spojíte s místní pobočkou FBI a vypátráte pro nás zatím neznámé vůdce této skupiny. Vašim úkolem je zničit Zítřek jednou provždy," pronese Brennan. "Všechny spisy dostanete do letadla, které vzlétá za hodinu. Máte nějaké otázky?"

Vypravěč - 06. února 2015 20:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie "Tedy vážně nechápu, proč Státy nevydaly na toho Smithe mezinárodní zatykač. Víte, jak je složité někoho vyhledávat přes rekognici tváří, když daný člověk není hledaný?" zabrblá plukovník a zvedne telefon. Vlastně víš, jak je to hrozně jednoduché, zvlášť pro Divizi je to otázka asi tří sekund, pro jiné agenty CIA zhruba minutu a půl, ale policie má omezenější pravomocemi, ať už americká, či britská. Takže čekáš dalších dvacet minut, než plukovník vyřídí hromadu hovorů. Naštěstí se zdá, že máš velkou podporu z domova a na Brity je vyvíjen velký diplomatický tlak, protože to jde evidentně mnohem rychleji, než plukovník čekal. Za oněch dvacet minut už rekognice běží a ty si můžeš dát brzkou snídani. Je sice teprve pět hodin ráno, ale vážně už máš hlad. Trvá to další hodinu, než rekognice na kamerových záznamech Smithe najde, a to navíc jen na okamžik. Zkušený agent CIA se vždy vyhýbal místům s kamerami nebo odvracel tvář, bohužel pro něj, v bance, kam si šel pro peníze, mají kamery skoro všude. Časová známka odpovídá pár hodinám poté, co se Smith naposledy ohlásil CIA. Tedy chvíli před vraždou hackera nebo krátce po ní. Záznamy z kamer ukazují, že Smith si vybral ze svého účtu v britské bance více než deset tisíc liber a poté odešel. U přepážky strávil skoro pět minut a neustále flirtoval s hezkou blonďatou bankovní úřednicí, beze strachu či nervozity. Jakmile odešel, ztratil se. Chceš po policii, aby ti vytáhla detaily o tom účtu, ale tohle není Divize. Bude nejprve třeba počkat si na soudce, který to povolí, a pak zažádat banku o informace.

William "Fox" Mean - 06. února 2015 20:35

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie To je otrava. To je otrava. Pomalu mi dochází trpělivost a přichází chuť na nějaké dobré pití. Hodně alkoholické, bych prosil. Napřed se ale nutím dodělat práci. Štve mně to, ale čím dřív to dodělám, tím dřív se budu moct vrátit domů a připravovat se na Onen den. Když konečně příjdou výsledky hledání na kamerách, jsem nadšen. Aspoň byl tak blbej, že se nekryl. Naštve mně ale, jak dlouho budu muset čekat na prověření bankovního účtu. Zatím mně napadne prověřit tu blondýnu, se kterou zběhlík koketoval. Mohla by něco vědět. Něco co by mohlo pomoct. Snad. Nechám si o ní tedy najít nějaké informace, pokud na to taky nemají nějaký pošahaný dodatek. Doufám, že to bude odsýpat rychleji než doteď, jinak mně vážně chytne amok. A zdejší kafe je hnusný, jen pro info.

Anthony H. Sutton - 07. února 2015 12:03

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Miami, Florida Zakřením se na Gordyho a spokojeně se rozvalím v sedačce. Když pak zastaví s hláškou, že je čas oběda, jen kývnu a vystoupím s ním. U okénka si objednám vepřové kungpao s rýží, vezmu si k tomu hůlky a pak se zase vrátíme do auta. Po nějaké době už sedíme v letadle, které roluje na start, zatímco já do sebe soukám oběd. Celkem dobré, to se musí nechat. "Jo, to bychom asi měli, taky se k tomu pak už nedokopu," přikývnu, odsunu trochu stranou jídlo a přitáhnu si svůj notebook, abych sepsal zprávu o misi. Vytáhnu k tomu svůj zápisník a dám se do práce. Meh, nikdy jsem neměl rád byrokracii. "Jasný, s tím nějak počítám," přikývnu, aniž bych od monitoru zvedl zrak. Když mi pak oznámí, že máme nového člena, zvednu k němu pohled a překvapeně nadzvednu obočí. Ještě více, když mi řekne, že Matt a Roberta odešli a Grace byla vyhozena pro neuposlechnutí rozkazu. "Znáš toho novýho?" zeptám se jen a vrátím se zpět k psaní reportu.

Vypravěč - 07. února 2015 12:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cessna "Neznám," odvětí ti Gordy, aniž by odtrhl oči od displeje notebooku. "Jeho spis taky uvidím až v Langley. Ale prý je to zkušený terénní agent, jeho specializací jsou výslechy. Prý je to trochu Lebowski zamlada," zkusí ti to Gordy trochu přiblížit a pokrčí rameny. "Velkou práci odvedl v Iráku, byl v armádě. Nic konkrétního ale nevím." Pak pokračujete v psaní reportů, každý se ze svého pohledu. Takže Gordy sepíše, jak postupoval v Turecku, a ty popíšeš sérii odhalení, která tě dovedla až k Serkanovi. Občas se musíte doplnit, například když Gordy sepisuje zátah v Istanbulu, kde byla zajištěna Serkanova rodina. Závěr reportu už máte oba samozřejmě velmi podobný. Trvá vám to asi tři čtvrtě hodiny, ještě hodina a čtvrt letu je před vámi. Gordy je nejvyšší velícíc agent Divize, takže navzdory tomu co má v pracovní smlouvě, si může dovolit přehodit další papírování na své podřízené, dopsat report a zavřít notebook. Pak se Gordy zvedne, protáhne se a povolí si vrchní knoflík u košile. Rozváže si kravatu a odhodí ji na sedačku. Pak se otočí k ledničce a vytáhne dvě láhvová pivka. "Dáš si?" nabídne ti.

Anthony H. Sutton - 07. února 2015 12:42

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Cessna Zamyšleně se podívám na Gordyho, trochu pokývám hlavou a vrátím se ke psaní. Nu, jsem na toho nového zvědavý. Asi o tři čtvrtě hodiny později jsme měli, za občasné spolupráce, hotovo. Uložil jsem ho, pro jistotu zálohoval a nota konečně zaklapl. Pak jsem si sundal sako, uvolnil kravatu a stejně jako Gordy, povolil vrchní knoflík. "Že váháš," přikývnu s úsměvem, vezmu si od něj pivko a otevřu si ho, "tak na úspěšnou misi."

Vypravěč - 07. února 2015 12:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie na vyhledávání osobních údajů naštěstí žádný dodatek nemají, takže se okamžitě dozvíš, že hezká blonďatá úřednice se jmenuje Monica Wilde, je jí dvacet tři let a pochází z Birminghamu. Není o ní ve spise nic zvláštního, má rok vysoké školy a po ní nastoupila do banky, kde je doteď. Otec je zubař, matka úřednice na úřadu práce. Svobodná, bezdětná. Vlastní modrý Ford Fusion rok výroby 2005, bydlí v bytě ve čtvrti Camden. To je vše, co o ní má policie v záznamech. Víš, že kdybys tohle řešil v Americe, dozvěděl by ses ze spisů všech agentur i jestli nemá pihu vedle pupíku a jakou má velikost podprsenky, ale tady si holt musíš vystačit s tímhle. Když procházíš její žalostně tenkou složku, naštěstí se pohne s tím účtem. Policie kvůli tobě musela dokonce vzbudit soudce a ten evidentně neměl náladu na nějaký diplomatický incident, kdyby to CIA nepodškrábl. Tím ale zdaleka není vyhráno, teď se žádost pošle bance a ta má hodinu na vyřízení žádosti.

Vypravěč - 07. února 2015 12:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Cessna Gordy hodí své šedé sako na sedačku vedle tvého černého a pak ti podá pivo. Někde najde otvírák, otevře si svou láhev a podá otvírák tobě. "A na další ještě úspěšnější," kývne s pousmáním, přiťuknete si láhvemi a napijete si. Pak se posadíte a klábosíte. Je jedno, že teď jste čistí a oblečení v obleku a sedíte v luxusním tryskáči, že nejste zarostlí, v roztrhaném oblečení pokrytém blátem a nesedíte na schodech před rozbořenou mešitou s kulometem v ruce. Některé věci se prostě nemění. Vzpomínáte na velitele, kterému jste říkali Křeček, na rázného generála, který nedávno odešel do důchodu, a vašeho spolubojovníka z týmu dva, který si nechal narůst knírek a teď si myslí, že vypadá hrozně neodolatelně. Hodně se nasmějete a ta hodinka a čtvrt už uběhne rychle a Cessna jde na přistání na ranvej za ústředím CIA v Langley. "Tak se zatím měj, spis ti dodám hned jak ho budu mít," slíbí ti Gordy, když vystoupíte. Stisknete si předloktí a pak se každý vydáte svou cestou.

Anthony H. Sutton - 07. února 2015 13:05

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Cessna - Langley, Virginie Kecáme s Gordy, smějeme se, vzpomínáme a vlastně nemyslíme na nic jiného. Nemohu říci, že by mi ty doby chyběli, ale... chybí. Bylo to... akčnější, člověk vědě, že každej druhej den může zemřít a tak si ten den užíval jak jen mohl. Ti, kdo si prošli boji ví, jak si život užívat. A pak jsem přistáli. "Jasně, ty taky," rozloučím se s Gordym a zamířím za hackery pro telefon. "Nazdar chlapci, tak kde máte ten telefon?" zvesela pozdravím hackery a rovnou jim i poděkuji za dobrou spolupráci. Nebýt těhle dvou, tak by případ dopadl asi jinak.

Martin Nickelsen - 07. února 2015 13:36

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Langley Po krátkém, velmi krátkém uvažování, jsem se rozhodl zajít si k doktorovi. Poměrně rychle jsem na sebe nahodil volnější triko modré barvy a kárované bíle kraťasy. Když je venku tak hezky, tak proč ne? Motorku jsem si nakonec ani nevzal, protože pan doktor je prakticky hned za rohem. Zároveň jsem se chtěl projít a navíc se mi nechtělo hledat parkovací místo. Hezký slunečný den ale kazila celkem slušná bolest vystřelující z nohy. Před ordinací zjistím ten fakt, že jsem se asi měl objednat. Aspoň bych nemusel čekat jako někdo, kdo má na čekání čas. Navíc s partou důchodkyň. Jak povzbuzující, když ani není s kým hodit řeč. Své zranění na noze nakonec vysvětlím tak, že mě tak trochu někdo strčil ze schodů. No co? Vím, že je to pěkně blbá výmluva, ale něco jsem si z prstu vycucat musel. Odcházím od doktora někdy kolem poledne. Co teď? Emily je na obědě, nejspíše ale s kolegy a já se jim tam nějak mísit nechci. Že bych si udělal volnější den? Ano! Pro začátek se vrátím domů, užiji nějaké ty léky a osedlám motorku. Je načase si trochu prohlédnout Langley.

William "Fox" Mean - 07. února 2015 13:55

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie Monica Wilde. Moc tomu jménu nevěřím, přesto... musím se od něčeho ale odpíchnout. To soudní povolení se naštěstí vyřizuje celkem rychle. Je mi trochu líto toho soudce. Jen trochu. Zaslouží si trochu vzruchu, no ne? Další hodinu se mi ale na banku čekat nechce. Vyžádám si na někom mobil, abych byl ve spojení a vydám se opět taxíkem na adresu oné úřednice. Vážně to nechci dělat, ale nic jiného mi moc nezbývá. Čím rychleji to budu mít z krku... Já vím, opakuji se. I přesto že nevypadá jako nějak nebezpečná, pokusím se vyškemrat na komsi aspoň GLOCK. Nechci nikam chodit nepřipravený. Navíc, kdybych ji musel vyslechnout nějakou ze svých metod, hodí se mít zbraň. Možná u ní bude i ten Smith. To by byla bomba. Dvě mouchy jednou ranou. Jak o to male přemýšlím, takové štěstí nemívám.

Vypravěč - 07. února 2015 20:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Robin s Rickym ti podají Lauřin bílý iPhone, který vypadá úplně jako nový. Nedivil by ses, kdyby hackeři dívce navíc pořádně promazali zbytkové soubory a pořádně ho zrychlili. Jsou už to takoví hračičkové. Takže si mobil převezmeš a poděkuješ jim za skvělou práci. "My děkujeme za super zážitek," poděkují zase tobě hackeři se zazubením. Musela to pro ně být šílená jízda, hledat atomové bomby, které mohly zničit svět. Pak jdeš k sobě do kanceláře, kde ti na stole leží tři jmenovací dekrety. Jeden do funkce agenta Divize týmu alfa pro Williama Meana. Bleskově pročteš podmínky jmenování, klasika. Získává všechny pravomoci Divize, plat čtyřicet tisíc dolarů ročně, imunita, prostředky... Divize si vyhrazuje právo jej kdykoliv vyřadit bez udání důvodů. Prověrka stupně sedm, za porušení utajení doživotní federální vězení atd atd. Další dvě listiny jsou pro Rickyho a Robina, jmenování do funkce podpůrných členů Divize, týmu alfa. Ani oni se nebudou mít špatně, dvacet pět tisíc dolarů ročně, imunita, vysoké pravomoci.

Anthony H. Sutton - 07. února 2015 21:20

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Largey, Virginie Kývnu s úsměvem klukům a zamířím do kanclu. Tam sednu, hodím kvádro na gauč, kravatu k němu a košili rozepnu skoro do půli těla. Budu si muset dát sprchu a vzít si nový hadry, povzdechnu si a začtu se do papírů, které mě tam čekají. Všechny pořádně pročtu a nakonec podškrábnu. Gordy teď určitě kecá s Bossem, takže mám čas, než mu to donesu. Proto se zvednu a zamířím do sprchy. Rychle se vysprchuji, otřu a navléknu se do nového kvádra. Jo, to je něco, mít kvalitní obleky, ne ty pytlovité unifikované, jako obyčejní agenti. Vezmu propocené, hodím to do prádla a zamířím zpět do kanclu. Vezmu papíry a s hlubokým nádechem zamířím na bezpečnostní kolečko. Zbraň jsem tentokrát nechal v kanclu. Ještě se tedy stavím u automatu na kafe, kde si vezmu pořádné presso a pak jdu za Gordym do kanclu. Snad tam je, povzdechnu si. Nechtěl bych sem letět zítra, to mám trochu jiné plány.

Vypravěč - 08. února 2015 11:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie Trvá vám to dobrou půlhodinu, než se taxík proplete ulicemi v ranní špičce a zastaví před starším bytovým domem. Mezitím nejspíš banka stále přelouskává požadavek policie. Vystoupíš z taxíku a zaplatíš taxikáři pěkně mastnou částku. Nemáš sebou libry, a jak platíš v dolarech, říkáš si, jestli taxikář náhodou neudělal při převodu chybu v desetinné čárce. Naštěstí jsou to peníze CIA a Divize je může rozhazovat, aspoň tak to stojí ve jmenovacím listu. Vejdeš do staršího domu a dveře se za tebou se zavrzáním zavřou. Rozsvítíš a vydáš se ke schodům, výtah tady není a stejně by ti byl k ničemu, protože nevíš které je to patro. Takže jdeš po schodech, čteš jmenovky na dveřích a v pátém patři konečně narazíš na jméno "Wilde" pod kukátkem.

William "Fox" Mean - 08. února 2015 11:44

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie Jsem sice agent, ale to mi nezakazuje nenávidět schody. Počítám každý z nich a abych se při stoupání po mezipatrech nenudil, hledám možné únikové východy. Nechápu, jak může ta Wilde bydlet tady, když pracuje v bance... Dobře, možná jim tam neplatí tolik, kolik si myslím. Nebo tam ve skutečnosti nepracuje a je to jen zástěrka. To se mi zdá být jako ta pravděpodobnější možnost. Když konečně stanu před jejím bytem, chvíli přemýšlím jak vlastně začít. 1.) Vtrhnu tam jako velká voda, omráčím ji, přivážu k židli a pak začnu s obvyklou metodou výslechu 2.) Budu dělat že jsem hodnej brtiskej polda co si chce promluvit a když neotevře přistoupím k plánu 1.) 3.) Budu hrát blbečka z banky, který si vymyslí historku, díky které se bude moct vyptávat - Neproveditelné Dobrá tedy, jdeme na plán 2.) Zaklepu a pravým zvýšeným hlaem: "Slečno Wilde? Tady James Fox z britské policie. Potřeboval bych zodpovědět pár otázek ohledně jednoho vašeho zákazníka." Doufám, že otevře sama. Ty dveře vypadají hezky.

Vypravěč - 08. února 2015 13:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie Podle plánu 2. zaklepeš na dveře vydávaje se za britského policistu. Chvíli počkáš a pak se skutečně ozvou kroky. V kukátku se objeví modré oko a pak se ozve cvaknutí zámku a třiadvacetiletá blondýnka ti otevře. Je oblečená v bílém županu, vlasy má rozcuchané a vypadá, jako by právě vstala. Což je dost možné, vzhledem k tomu, kolik je hodin. "Co si přejete?" zeptá se tě.

William "Fox" Mean - 08. února 2015 13:15

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie "Doufám, že jsem vás nevzbudil." Usměji se jako správný slušňák. Jasně že jsem ji vzbudil, ale tuhle zdvořilostní otázku si nemůžu nechat ujít. Očividně má menší IQ než jsem čekal. Nadechnu se. "Potřebuji pár informací o vašem nedávném zákazníkovi. Nemáme o něm žádné záznamy, je možné že ukradl vaší bance veliké peníze." Očividně mísím plán 2. a 3. Nevadí. Jsem připraven strčit nohu do dveří, kdyby odporovala. "Mohu dál? Nebude to trvat dlouho." Což kecám. Sleduji každou známku obličeje. Vyděšení, vztek, překvapení... Už se v tom lepším, mám přecijen roky praxe. Většinou mi nedělá problémy poznat, když někdo lže. Musela by být extra chytrá... na což bohužel nevypadá.

Vypravěč - 08. února 2015 13:24

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Projdeš si bezpečnostním kolečkem před ocelovými dveřmi, které vedou do chodby ke kancelářím velících agentů. Na konci chodby je výtah, který vede do kanceláře Bosse, ale je ti jasné, že se hned tak někdo do toho výtahu nedostane. Dveře Gordyho kanceláře jsou až úplně u výtahu, dojdeš k nim, zaklepeš a vejdeš. Gordy je tady, stejně jako ty nemá sako ani kravatu, vrchní knoflíky u košile má rozepnuté. Plazmovou televizi na stěně má puštěnou na zprávách, ale zvuk je ztlumený. "Máš? Výborně..," pousměje se, všechny tři papíry si vezme a podá ti složku Williama Meana. Životopis Jméno: William Přezdívka: Fox - Liška. Dostane se všude, je chytrá, rychlá a tichá. Dokáže přežít všude. Stejně jako Will. Příjmení: Mean Země původu: Nebraska / USA Věk: 32 Vzdělání: Harvard - Vojenská škola v Texasu + Aljašce Datum a měsíc narození: 15. 11 Vyznání: xxx Zajímavost: V botě pořád nosí nožík a v medailonku na krku, který po otevření uspí vše co se nadechne prášku, který vypustí mechanismus na dvě hodiny v okruhu 15 - ti metrů. Když někdo v moment vypuštění zadrží dech, neomdlí. Povaha: Výtečný agent. Přímý, rázný, uvědomělý, inteligentní. Někdy až možná moc. Nedělá mu problém vloupat se do vládního počítače, nepozorovaně ukrást data a zase zmizet. Jde si tvrdě za svou pravdou a někdy si nepřipustí že se plete. To ho vždy dost naštve. Pro ženy neodolatelný a šarmantní, jak to u agenta má být. Jeho pohled neustojí každý. Pořád na sobě ale nosí masku, pod kterou není ten cílevědomý muž, který snad umí vše na planetě, je výtečný střelec a hráč. Tam uvnitř je soucitný, empatický, možná dokonce citlivý a nerozhodný. Když je sám, hraje na klavír, dokonce jezdí na koni a ve svém domě ( nevím upřímně kde by mohl být) má krásný skleník kde pěstuje rostliny. ANO, vážně. Své pravé já ale dobře skrývá. Když má ale onu masku nasazenou, soucit nezná. Pro informace vraždí, vyslýchá drastickými způsoby které se někdy nelíbí ani vedení. Lidem by ublížil ale zvíře by nedokázal zabít a snad mu ani ublížit. Poznámka: Will si někdy zahraje na tzv. šíleného poldu. Vážně se tak dobře vyslýchá. Potemnělou místností se rozezněli kroky. DVa agenti stojící u dveří sklopili zrak. Jediné světlo zajišťovala zašpiněná lampa u stropu, na které prskali smažící se mouchy a něco co vypadalo jako zaschlé stopy krve a kousky kůže. Kroky byly lehké, tiché. Jako by se k muži přivázanému k židli plížil pes. "Čekal jsem na tebe." Zasmál se připoutaný. "Proč nemá roubík?" Zeptal se agent, kterému kroky patřili. Nevypadal ale jako ostatní. Agenti stojící v pozadí měli nevýrazná šedá saka a černou kravatu. Náš tichošlápek byl oblečený do obleku od Armaniho s modrou kravatou a dobře upravenými vlasy. Když nedostal odpověď, došel až k židli a spoutanému. "Řekni mi co chci vědět a možná budeš žít." Zavrčel. Opřel se o jedno z opěradel židle a dvě její dřevěné nohy se zvedly do vzduchu. Vyslýchaný sebou mrskl jak se snažil nabýt rovnováhu, jež ztratil. "Ne." Odsekl a plivl agentovi do tváře směs slin, krve a tabáku. "Zkoušeli jsme to. Na nic nereaguje." Ozvalo se zezadu od dveří. Agent se napřímil a ušklíbl se. "Prý umím dobře střílet." Řekl jakoby mimochodem. Nohy židle práskli o zem a svázaný málem spadl. "Mohli by jsme to vyzkoušet..." Už šílený úšklebek nezmizel. Agentovi kroky znovu rozezněli šedou místnost. Došel až ke zbylým dvěma postavám a zpoza pásku tasil GLOCK 20. Zavřel oči. "Máš poslední možnost." Namířil na svázaného. Ten ale mlčel, i když měl v očích děs. "Fajn." Zavrněl agent. Místnosti se rozezněl výstřel a osazenstvo doteď stojící přede dveřmi sebou cuklo. Už si na způsoby tohoto agenta zvykly, ale vždy to bylo nechutné. Ozval se nelidský křik, jako by někdo střílel prase. Na zem začali padat kapičky krve a jedna i dostříkla na strop. Svázaný kvičel, svíjel se a spadl na bok. Židle zarachotila a jedna noha se ulomila. Na zem se pomalu rozlévala kaluž krve. Ucho jež agent ustřelil dobře mířenou střelou leželo opodál. "Filadelfie, Brig country. Prosím, odveďte ho DÁL ODE MNĚ!" Zaječel mrzák. Muž v saku od Armaniho se ušklíbl a došel k postavě na zemi. Hlídači zavírali oči a bylo na nich vidět, že by byly nejraději někde hodně daleko. Agent se sklonil nad obětí. "To není všechno." Zasyčel a dloubl vyslýchaného do tváře pažbou pistole. "Jon Brown. Jmenuje se John Brown." Zachroptěla troska na pokraji svých sil. Už rezignovala. Nešlo nic dělat. "Fajn." Zavrněl znovu agent, vstal a místností zazněl další výstřel. Tentokrát ho ale nenásledoval žádný křik. Jen děsivé ticho přerušené pádem hlídače v saku u dveří. On a tým: Raději pracuje sám, ale ví že některé akce by sám nezvládl. Pamatuje na časy u mariňáků a na výcviku. Tam se všemi musel táhnout za jeden provaz. Bojí se ale že by ostatní zavedl do průšvihu nebo rovnou na smrt... To ovšem jen pod svou milovanou maskou. Zbraně: Je nejlepší sniper a karatista x zápasník. Nejde to moc k sobě? Ale kdepak. Obojí je takový lehčí boj. Třeba jako střelba z kulometu a box. To si nikdy nepřivlastnil. Životopis: Narodil se do rodiny klavíristky a bývalého vojáka. Nebylo to tak hrozné manželství jak se zdá. Zvlášť Willovi vyhovovalo. Jeho táta z něj chtěl mít tvrďáka, který snídá šrouby a jeho matka mu tajně podstrkovala čokolády a vodila ho na hodiny klavíru. Možná kvůli tomu je taková rozporuplná osobnost. Ve škole byl hlavní "Alfa samec." Pořád za sebou měl partičku tak zvaných kamarádů, kterým přišlo být lepší s ním než proti němu. Rád střílel z luku a vlastně ze všeho. Tajně ale chodil do lesa a jen tak se procházel. Všem říkal že se trefuje prakem do zvěře a okolí mu to tolerovalo. Jediný kdo věděl že je Will citlivý, trochu ztracený chlapec byla Milly. Co bych vám o ní řekl... Byla empatická, milá, chytrá, všem chtěla pomáhat. Ti dva byly přátelé už od dětství. Scházeli se v malém loveckém domku na pasece za městem. Jak rostli a hormony začali řádit, posunuli svůj vztah na další úroveň. Veřejně to prohlásili až když bylo Willovi čtrnáct. Všichni na ten podivný páreček koukali s otevřenou pusou. Jenže spolu nemohli zůstat věčně. Will odešel na vojenskou školu. I tak ale udržoval se svou vyvolenou kontakt jak jen to šlo. Když dostudoval, vrátil se zpět domů. Koupil malý domek u města, navštěvoval rodiče, chlubil se tátovi diplomem z Harvardu a uniformou, stýkal se s Milly a spokojeně žil. Jenže jeho rodiče měli autonehodu. Nepřežili. Fox to špatně nesl. Jeho přítelkyně mu pomohla se vším se vyrovnat a život šel tak nějak dál. Když bylo našemu hrdinovi dvacet, začalo ho pálit dobré bydlo a odjel do Iráku a dokonce se i vrátil. Tou dobou si ho všimla tajná služba. Stal se jedním z nejmladších agentů CIA. Nebyl tak často pryč, platu ušel, nemohl si stěžovat. Pomalu se blížila svatba, po dvou a půl letech zasnoubení. Bohužel i za krátkou dobu v CIA si udělal Will spoustu nepřátel. A jednoho dne jeho dům navštívil fantom zvaný Modrý. Vždy totiž na svých obětech nechal modrou růži, jejíž trny zabodl do kůže ještě před jejich smrtí. Fox se ten den vracel z poměrně dlouhé mise a těšil se domů. Našel ale tichý dům. Nechal vyhlásit pátrání, zničený objížděl okolí a hledal svou snoubenku. Po týdnu přišel dopis. Drahý Williame... Dám ti dobrou radu. NIKDY se nemotej do věcí, do kterých ti nic není. Zabil jsi jednoho mého dobrého přítele a já teď musím udělat něco pro tebe na oplátku. Díky tvé hlouposti jsem ale zjistil jednu věc. Těhotné ženy křičí víc než jiné. Nedokázal jsem ji zabít, ale i tak jsem ti vzal co ti bylo nejdražší a s tím se spokojím. Tvůj Modrý přítel Správně. Milly byla těhotná. Spolu s dopisem přišla typická modrá růže celá od krve a souřadnice. Na nich skutečně byla nalezena Milly. Nebo to co z ní zbylo. Podařilo se ji zachránit, ale upadla do těžkého komatu a o dítě přišla. Will ji ale nechtěl nechat odpojit. V nemocnici kde leží je přihlášena pod falešným jménem a Fox za ní chodí vždy třikrát ročně. Stejně jako do míst svého rodiště. Nikdo neví kam jezdí, prostě se třikrát ročně ztratí z povrchu zemského. Když byla Milly stabilizována, Will koupil pozemek s loveckou chajdou kde se se svou vyvolenou scházel a postavil tam dům. Nevydržel ale na místě, kde o tolik přišel. Tak zmizel. Nikdo o něm nemá žádný záznam, věděl jak se skrýt. Objevil se až po třech letech jen tak na zápisu do armády. Vrátil se do Íráku, kde byl několik let. Viděl smrt, bolest, několikrát byl postřelen. Snažil se zapomenout ale nešlo to. Vrátil se tedy zpět do USA ke speciálním jednotkám, aby ochránil jiné před svým osudem... A taky aby mohl nerušeně a tišeji zabíjet.

Anthony H. Sutton - 08. února 2015 13:39

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Projdu kolečkem, se stejným výrazem jako prvně a zamířím ke dveřím Gordyho. Zaklepání je jen otázkou toho, jestli tam je a nemá někoho uvnitř, takže krátce po něm vejdu a jakmile se pousměje, zvednu papíry a podám mu je. Na oplátku si vezmu složku nového agenta. "Nevadí?" zeptám se ho, ukážu na gauč a pokud nevadí, svalím se na něj a začtu se do složky. Jedním dechem přečtu životopis a s významným zvednutím obočí se zastavím nad poznámkou, že je považován za nejlepšího snipera. "Tak nejlepší odstřelovač, asi si s ním dám menší soutěž, až bude čas," zazubím se na Gordyho a zavřu složku. Chlapec se mi líbí, ještě ho potkat osobně a ověřit si, že je ta pověst zasloužená. "Máš teď něco na práci, nebo jdeme na pivko?" zeptám se Gordyho. Pak si vzpomenu, že jsem se chtěl jet podívat na Seraf, ale to mohu nechat na zítra.

Vypravěč - 08. února 2015 13:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie "Posluš si," přenechá ti s úsměvem pohovku a věnuje se zakládání jmenovacích listin do šanonů. "Byl nejlepším odstřelovačem u své jednotky, máš to v poznámce pod čarou," zasměje se Gordy. Pak kývne. "Jo, dám si padla dneska," souhlasí, vezme sako přehozené přes opěradlo židle a přehodí si ho přes rameno. "Můžeme jít. Jinak.. Dneska v sedm večer máš být v kanclu, chce s tebou mluvit vývojový ředitel, prý je to důležité. Chtěl s tebou mluvit už dneska ráno, ale nebyli jsme tu. Pak máš volno," informuje tě. Jsou ale teprve dvě hodiny, je čas.

Anthony H. Sutton - 08. února 2015 13:56

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie "Koukám... no, uvidíme, co ho u maríny naučili," mrknu na Gordyho a když souhlasí, zvednu se z gauče a se složkou vyjdu z jeho kanclu. "Vývojové jo? Copak asi chce?" zapřemýšlím a zamířím do mého kanclu, abych si vzal sako. Pak s Gordym vyjdeme ven z Langley. "Znám tu nedaleko jednu hospodu, kde dělaj dobrý burrito a maj fakt dobrý pivko," navrhnu Gordymu a zamířím do té hospy.

Vypravěč - 08. února 2015 14:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie "Nevzbudil, chystala jsem se do práce," odpoví ti Monica s pousmáním a potom se zeptáš na zákazníka. Zatváří se upřímně překvapeně a trochu nechápavě. Zavrtí hlavou. "Máme spousty klientů. Jak vám můžu pomoct zrovna já?" chce vědět. Zeptáš se, jestli můžeš vejít do bytu. "Jistě, ale.. ukažte mi napřed prosím průkaz. Víte, slušné děvče si nemůže pozvat do bytu každého," usměje se trochu koketně.

William "Fox" Mean - 08. února 2015 14:14

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie "To je dobře." Snažím se aby to vypadalo, že mi přijde přitažlivá. Možná v jiném vesmíru přijde, ale já na tohle vážně nejsem. "Nevím. Možná nijak, možná hodně. Rozhodně to budeme muset zjistit." Není jediná, kdo umí hrát takové hry. Odznak? Na to jsem nepomyslel. Do háje. Taková pidivěc. Vytáhnu průkaz. Nemusela by to poznat. Snad. Doufám. "Tady je." Zase ho co nejrychleji schovám do saka. Jo netahá domů každého? Proč o tom pochybuji? Neměl bych nikoho odsuzovat, ale tady je to celkem jasné, ne?

Vypravěč - 11. února 2015 17:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Langley je malé, ale hezké město. Na jeho okraji se samozřejmě tyčí ředitelství CIA stejně jako se nad středověkými městy vypínaly hrady, ale ne všechno ve městě se točí kolem CIA. Projedeš si všechny ulice, zjistíš, že je tady několik kin, divadlo, dokonce i muzeum umění. Mají tady dvě prodejny aut a spoustu autorizovaných servisů. Uprostřed města stojí i nemocnice. Vedle ní je zase velký zelený park pro trochu odreagování.

Vypravěč - 11. února 2015 17:12

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Jdete k tobě do kanceláře, abys mohl hodit Foxovu složku na stůl a vzít si své sako. Máte obleky, ale na kravaty teď už kašlete, vrchní knoflíky košile necháte povolené. nakonec zachránili jste svět, zasloužíte si trochu komfortu. Vyjdete z ředitelství CIA a ocitnete se v malém, ale líbezném městě Langley. "Věřil bys, že je tady i muzeum umění?" zeptá se Gordy. "V desetitisícovém městě.. To je jako postavit v Islámském státě holičství," zavrtí hlavou. Zamíříte po hlavní ulici směrem dolů a ty řekneš Gordymu, že znáš kousek odsud dobrou hospodu. "Pokud to nebude Juanita.. Tu když jsem minule navštívil, tak se ve mě strhla taková průtrž mračen. Řeknu ti ani v Kábulu mě to tak neprohnalo, a to tam sračka odrovnala půlku divize."

Vypravěč - 11. února 2015 17:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie Vytáhneš průkaz Divize CIA a mávneš jím Monice před očima, jen tak rychle a zběžně, aby snad nepoznala rozdíl mezi ním a policejním průkazem. Ale Monica ho nijak nekontroluje, jen po něm sjede pohledem a ujistí se, že nějaký průkaz vůbec máš. Navíc beztak neví, jak vypadá policejní průkaz. Pozve tě tedy dovnitř, a když vejdeš, zavře za tebou dveře. Má celkem hezký byt, 2+1, útulně zařízený. Rozhodně vypadá zabydleně, není to jeden z těch krycích bytů CIA, kde jsi rád, že je aspoň postel s roštem. Má tady hromadu blbinek, dečky, porcelánové slony, na stěně fotky evidentně s rodiči a nějakým mužem, Smith to ale není. Na sedačce se rozvaluje velký černý kocour. "Posaďte se," nabídne ti blondýnka křeslo. "Chcete čaj nebo něco?"

William "Fox" Mean - 11. února 2015 17:40

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn Hezký byt. Ta blondýna má podobný vkus jako... nechme toho. Kýchnu. "Omlouvám se. Alergie na kočky." Sice to není pravda, ale chci aby si mě pamatovala s jinými návyky. Někdy se to hodí. Ve skutečnosti ty potvory taky nemám rád, ale to se nikde nepíše. "Máte to tu hezky zařízené... A čaj si nedám, díky." Chci to mít už za sebou. Jakmile si sedne, vysypu na ni všechno co mohu. Jméno, vzhled, dobu kdy byl v bance. Cokoli čeho by se Její majestát mohl chytit. "Neřekl vám třeba, že se máte sejít, nebo jeho telefoní číslo... Všechno nám pomůže." Rozhodím rukama a tajně sleduji každé uhnutí očima, ústup...

Anthony H. Sutton - 12. února 2015 07:48

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Chytil jsem kvádro za poutko, přehodil si ho přes rameno a vyrazil ven z ředitelství. "Hele, to jsem nevěděl, skočíme se tam někdy kouknout?" zavtipkuji a zamířím k hospodě. Když se strachem zmíní název nějaké, zkoumavě se na něj podívám a pak se rozesměju. "A já si tehdy říkal, co se tam stalo, když jsem viděl, jak jste vypadali, když jste se vrátili," směju se a to tak, že musím na chvíli zastavit, abych se uklidnil. "Ale pro tvůj klid, ne, není to Juanita, tam jsem byl jednou a už nikdy. Dobrá tequila, ale hrozný pivo," zasměju se a trochu se oklepu. Jo, mám radši pivko, než jakýkoliv jiný alkohol, byť je pravda, že se nezdráhám dát si i něco ostřejšího. "Jmenuje se U uřvanýho jestřába a jediné, co má společného s Mexicem je kuchař," zasměju se a ukážu na typicky domácí bar.

Vypravěč - 12. února 2015 19:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Vejdete do baru a podíváte se po osazenstvu. Většinou obyčejní chlápci v džínách a tričku, ale na vás dva v obleku se nedívají nijak skrz prsty. Možná proto, že nemáte kravatu. Nebo spíš proto, že vám oběma jdou zřetelně vidět pistole u pasu. A ústředím CIA nedaleko můžou jen hádat, co jste zač, ale snobští právníci asi ne. Gordy si sundá sako, pověsí si ho přes opěradlo a posadí se na vysokou židli před barem. "Dobrý den slečno," usměje se na mladou pohlednou barmanku, která k vám přijde, aby přijala vaši objednávku. "Musím říct, že už nejspíš vím, co sem tady mého kamaráda tak táhlo," podotkne a otočí se k tobě. "Nezmínil ses, že tady mají tak krásnou výzdobu," vytkne ti.

Vypravěč - 12. února 2015 20:05

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie "Jo, na toho chlápka si pamatuju, přišel si vybrat dost peněz," přikývne Monica zamyšleně, když se posadí i se šálkem svého čaje. "Ale nebavili jsme se nijak určitě. Říkal, že mám hezké oči, že mi to sluší a tak, takové ty typické flirtovací fráze," objasní ti. "To často dělají ti bohatí páprdové, když jsi přijdou vyzvednout peníze. Že se mou flirtují, i když je s nimi třeba manželka, nebo milenka, nebo třeba i dcera.. tenhle byl ale jiný, mladší, hezčí," usměje se, ale pak se evidentně vyleká. "Ale všechny náležitosti měl v pořádku! Podpis seděl! přál si vybrat svůj účet a zrušit ho, určitě jsem mu nevydala peníze někoho jiného?" Pak ti zazvoní telefon. Dal jsi své číslo poldům na ředitelství, takže tohle neznámé číslo mohou být jedině oni. Omluvíš se a zvedneš to. "Tak banka nám poslala údaje o tom účtu. Chcete to řešit po telefonu, nebo přijedete?" ptá se policista na druhém konci. Nemáte zabezpečenou linku, na druhé straně ale vracet se zpět na ředitelství v dopravní špičce může být ztráta další půl hodiny a to minimálně.

William "Fox" Mean - 12. února 2015 20:16

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie Typická žena. Nedokáže přejít k jádru věci. "Jeho účet byl v poř... Omluvte mně." Zvednu se jakmile mi zazvoní telefon. "Ééé... přijedu." Je to lepší, i když se tím ztratí hodně času. "Zatím si připravte něco pořádnýho." Zasyčím ještě, než zaklapnu telefon. Nechci aby mrhali mým časem. Je mi malinko líto, že je takle otravuju, když dělají co můžu, ale pořádný trénink potřebovali. Posadím se zpět k ženě. "Něco dalšího nemáte? Kam šel, pozval vás někam... Vážně by nám to pomohlo." Nasadím snad okouzlující úsměv a ve tváři se mi zjeví dolíčky. Nenávidím je, ale na oblbování se někdy fakt hodí. Párkrát jsem byl častován titulem "Miloučký zabiják." Přijímal jsem ho s vtipem, dokud jsem nepřišel na to jak moc je pravdivý.

Anthony H. Sutton - 13. února 2015 09:34

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie Přejedu pohledem lokál, nikoho známého nevidím. Chodím sem už dlouho, nedá se říci, že často, ale pár lidí už tu znám. Třeba tu pěknou barmanku a jejího šéfa, který je nejspíše vzadu. "Ahoj Lili," usměji se na dívku a napodobím Gordyho. Opřu se lokty o výčep a podívám se na kolegu. "Inu... co na to říct?" zakřením se na Gordyho, když se na mě osočí, že jsem mu o barmance neřekl. Poté kývnu na Lili, když se mě zeptá, jestli si dám to, co vždycky. "Jestli je tu Pedro, tak to burrito dvakrát," mrknu na dívku. Ta mi jen přikývne, položí před nás pivo a odběhne někam dozadu. "Teď, kamaráde, poznáš, jaké je pravé mexické burrito," plácnu Gordyho po rameni a zvednu pivo, abychom si přiťukli.

Kathy Van Derek - 13. února 2015 11:29

soukromá zpráva od Kathy Van Derek pro Rio de Janeiro Let byl....no nidný, Sophie se zahrabala se svým pc a nevnímala okolí a agent, ten když neměl sluchátko u ucha tak chrápal a to doslova, myslela jsem si, že po něm něco hodím, ale nakonec jsem to přetrpěla, sedět za vraždu agenta CIA by se mi v posudku moc nevyjímalo. Takže jsem koukala z okna, občas poslechla nějakou muziku, ale jinak jsem se děsně nudila, nejsem ten klidný typ, prpstě potřebuji pořád něco dělat a tohle bylo.....hrozné, ani spát jsem nemohla, to zase kvůli vzrušení z očekávané akce. Rio nás přivítalo noční oblohou, vlahým mořským vzduchem a zívajícím Paulem, který byl najednou plný energie, jeho hláška v letištní hale mě málem dostane do kolen. Vyspaly? To tedy ne, já chci sprchu a postel, to že ty jsi agente chrápal tak, že letadlo mělo turbulence, neznamená, že si nezasloužíme trochu odpočinku. Myslím, že pár hodin můžeme obětovat a pak s mnohem větší chutí se do toho pustit.....i když, ty jsi vlastně fit, tak co kdyby jsi udělal mě a Sophii službu a zatím co mi si dopřejeme trochu odpočinku, ty zmapoval situaci? Tomu se říká týmové práce, pokud nevíš. No, takže buď mě teď zastřelí, nebo budu mít svou sprchu a chvíle klidu.

Vypravěč - 13. února 2015 11:44

soukromá zpráva od Vypravěč pro Rio de Janeiro, Brazílie "Čemu přesně se říká týmová práce? Že si půjdeš chrupkat do hotelu, zatímco já budu hledat toho programátora?" pozvedne Paul obočí. "Vyspat ses měla v letadle, od toho ty dlouhé lety jsou. Už teď máme den zpoždění, dalších několik hodin si nemůžeme dovolit. Až se výbor bude ptát, proč jsme programátora po tři hodiny zmeškali a teď mají teroristi seznam desítek agentů NSA, nerad bych jim řekl, že proto, že jedna z agentek Divize chtěla sprchu," zavrtí velící agent hlavou. "Ne. Sophie, vy si vezměte taxi, najděte si nějaký hotel a buďte na přijmu, budeme vás s vašim notebookem potřebovat," instruuje Paul Sophii a pak se obrátí ke Kathy. "A my zamíříme k motelu, jehož název neumím vyslovit. Podle všeho se tam náš hacker ubytoval, což už je ale den stará minulost."

Kathy Van Derek - 13. února 2015 11:48

soukromá zpráva od Kathy Van Derek pro Rio de Janeiro, Brazílie To, že bych ho nejraději něčím praštila, je jasné samo o sobě, je důležitý jak záchodová mísa, ovšem na druhou stranu ....asi má pravdu, jenže já prostě v letadle neusnu. Takže jen omluvně něco zamumlám, mrknu na Sophii a postavím se vedle Paula. Co nejdřív napíchnout počítač toho motelu aby Sop zjistila jestli tam ubytovaný je a popřípadě kam volal? To by nám trochu času ušetřilo ne? Je fakt že se v počítačích vyznám tak na úrovni běžného člověka, ale pro Soph by to mohla být hračka a mi bychom věděli alespoň něco.

Vypravěč - 13. února 2015 12:50
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie Monica zavrtí hlavou. "Nic dalšího neříkal," odpoví ti. "Jenom se mnou flirtoval, pak si vzal ty peníze, co jsem mu vybrala z účtu, a odešel," řekne ti s pokrčením ramen. "Netuším, kam šel. O žádných plánech se nezmiňoval. Když jsem se ho ptala, proč si najednou vybírá tolik peněz, řekl, že musí přehodnotit životní priority."

William "Fox" Mean - 13. února 2015 12:57

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie "Hm..." Zabručím. Neříkejte, že to bylo k ničemu. "Ještě bych vás poprosil, kdyby jste mi dala svůj telefon, zavolám vám kdyby jsme... něco našli." Mám vždycky dojem, že mi lidi něco skrývají. A mám k tomu velmi dobré důvody, pokud to chcete vědět. Až mi telefon dá, rozloučím se (opět s "neodolatelným" úsměvem) a běžím na ulici, abych si chytil taxík. Jakmile sedím uvnitř, zadám adresu kam má řidič jet. "Pokud to zvládnete pod dvacet minut, dám vám dvojnásobek." Vypálím na taxikáře ještě než vezmu do ruky svůj mobil a počnu vytáčet tu ženu. Radši si zkusím to číslo, kdyby něco. Jestli to zvedne, změněným hlasem zahuhlám "to byl omyl" a zavěsím. Pokud ne, zkouším to znovu.

Martin Nickelsen - 19. února 2015 19:02

soukromá zpráva od Martin Nickelsen pro Langley Langley je... Vskutku velmi pěkné město. Kdo by to řekl, do takhle malého města? Kina, park, prodejny aut. To mi připomíná, že se ke své motorce musím chovat hezky, protože stejný model tady možná mít nebudou, a po internetu by to bylo na dost dlouho. A je zde taky dost servisů. Až nezvykle dost. No. Snad tam umí zpravovat i motorky. Ale musím uznat, že ten park je tady dost dobře realizovaný. Co jsem tak viděl z cesty, tak je to opravdu poklidné místo. Nu což. Možná se tam někdy zajdu i podívat, pokud zrovna nebudu střílet teroristy. Jenom to muzeum atm nemusí být. Všichni lidé si myslí, že červená čára a bílé pozadí je nějaké umění. Já se pro začátek uchýlím domů, podívám se, na čem se musí zapracovat a začnu brát léky.

Vypravěč - 20. února 2015 14:55

soukromá zpráva od Vypravěč pro Langley, Virginie Přiťuknete si s Gordym pivem a napijete se. Pak se objeví Lilly se dvěma pravými mexickými burrity a dáte si do nosu. Chvilku kecáte, otevřete si ještě jedno pivko, ale potom Gordyho zavolají na ústředí. Vypadá to, že bude muset jít zadat nějakému agentovi Divize úkol. Takže se rozloučíte a Gordy ti připomene tu schůzku v sedm večer. Do té doby je ale ještě spousta času, určitě stihneš zajet do DC a zátky, čímž by sis rychle odškrtl jednu položku ze seznamu.

Anthony H. Sutton - 20. února 2015 15:38

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley, Virginie -> Washington D.C. Lilly nám přinese burrita, já ji obdařím zářivým úsměvem a vřelým poděkováním a s chutí se pustím do jídla. Při tom živě debatuji s Gordym o všem možném, až ho, po druhém pivku odvolají zpět do práce. Rozloučím se s ním a objednám si ještě jedno pivko, načež zapředu rozhovor s Lilly. Moc lidí tu nemá, tak má více času. Když dopiju i třetí pivko, podívám se na čas, pokývám hlavou, zaplatím útratu a s přátelským rozloučením odejdu. Zamířím k činžáku, co je nedaleko ústředí, podívám se na okna třetího patra a po chvilce přemýšlení vejdu do domu. Je to stará zástavba, dva byty na patro, poměrně malé. Co vím, tak tenhle barák tu stojí snad z dob občanské války. Vyběhnout do třetího patra pro mě není problém, rychle najdu klíče v kapse, odemknu si a vejdu do mého skromného obydlí. Opravdu je skromné. Moc vybavení tu nemám, snad jen jednu skříň, která je z poloviny prosklená a slouží jako knihovna. Ve spodní části skříně mám schované staré věci z dob mé vojenské kariéry... hodnost, ocenění a další podobné prkotiny. A fotky. Pak je v hlavním pokoji ještě jednoduchá pohovka, před ní nízký stolek, na kterém jsou nějaké staré složky z nějakého starého případu a stěnu, která by správně měla obsahovat skříně a stolek na televizi, je jedna dlouhá bezpečnostní skříň plná zbraní. Já neříkal, že sbírám zbraně? Na všechny mám povolení a všechny mám legálně... dobře, jsou tam asi dva, nebo tři kousky, které jsem si dovezl z nějaké své mise, ale to nikdo neví. Hned u okna je další skříň, celá prosklená, která pro změnu obsahuje mou sbírku nožů. Na tu jsem obzvláště hrdý, přeci jen, komu se podaří za patnáct let nastřádat přes stovku různých nožů? Pak je tu ložnice, ale ta nestojí ani za zmínku. Krom velké postele je tam skříň s oblečením a dva noční stolky, jinak nic. Koupelna je stejně chudá a kuchyň taky. Ono vůbec, celý byt vypadá málo používaně. Ale nepřišel jsem sem na prohlídku, nýbrž otevřít okna, aby se vyvětralo. Jakmile jsem to udělal, zkontroloval jsem, že mám klíče od auta, telefon té holky a vyrazil zase dolu. Za sebou jsem samozřejmě zamkl, všechny zámky (mám tam tři). Zastavil jsem se až u auta po jehož kapotě jsem spokojeně přejel prstem, než jsem se zastavil u dveří a odemkl je. Ano, jsem hrdým vlastníkem Chevroletu Impala z roku 1967, pětidvéřová verze. Sice to není auto, které je slavné pro svou bezpečnost, ale je to opravdu krásný model. Jako devatenáctiletý vojáček jsem ho jednoho krásného dne, kdy jsem měl měsíční opušťák, našel na jednom vrakovišti a od té doby jsem na něm makal každé volno, co jsem měl. Dneska přede jako kdyby právě vyjel z montážní linky a dokonce tak i vypadá. Dával jsem si při jeho opravě velký pozor na to, abych si sehnal originální díly a sestavil ho takové, jaké bylo dříve. Jsem na to auto prostě hrdý. Nasedl jsem, nastartoval motor, který uspokojivě zabublal, nechal ho trochu ohřát a pak se rozjel směr DC. Stáhl jsem všechna okýnka a už si to frčel. Prostě lahoda. Ani ne za půl hodinky jsem byl v DC a už si to mířil k domu Daviesových. Holka by měla být už doma, vždyť jsou skoro čtyři hodiny (asi :D). Zastavil jsem před domem, zatáhl okna a vystoupil. Nezapomněl jsem zamknout, byť jsem věděl, že tady se určitě nekrade. Pobaveně jsem se podíval na agenty stojící u brány, jak na mě civěli, než jsem k nim došel. "Agent Sutton, C.I.A., jdu za mladou slečnou Daviesovou, nesu jí telefon. Ona bude vědět o co se jedná," mrknu na agenta u brány, nevěnujíc pozornost tomu, že mám rozepnuté vrchní dva knoflíky košile, nemám kravatu a kvádro mám také rozepnuté, přičemž ruce mám v kapse. Při představování jsem samozřejmě agentům ukázal svůj průkaz.

Sophie Mazon - 22. února 2015 14:07

soukromá zpráva od Sophie Mazon pro v letadle Let proběhl hodně klidně. Já chvíli surfovala na internetu, pak si stáhla mapy Ria do telefonu a pak jsem studovala portugalštinu na pár základních výrazů. Nakonec mě to přestalo bavit a tak jsem si vzpomněla na tu mapu. Studovala jsem centrum a snažila si zapamatovat aspoň trochu rozložení města. Dokonce jsem si vzpomněla na ostatní a tak jsem jim ty mapy taky poslala do telefonů... v Riu >> odkaz „A co takhle se nechat a jít si sednout někam do kavárny. Třeba se naladíte na jednu notu.“ navrhnu já. Samozřejmě se na mě agent okamžitě začne mračit. „A já se mezitím pokusím nabourat do toho motelu.“ dodám na vysvětlení, proč do kavárny dřív než slíznu nějaký komentář.

Vypravěč - 04. března 2015 14:15

soukromá zpráva od Vypravěč pro Londýn, Velká Británie Rozloučíš se se ženou a posadíš se do černého taxíku. Zavoláš na ono číslo a zvedne ti to ona, takže zavěsíš s tím, že to byl omyl. Taxikář dělá všechno pro to, aby si dýško vysloužil, a povede se mu to, byť porušil pár předpisů. Když dorazíte zpět k policejnímu ředitelství, vyběhneš po schodech nahoru a vpadneš rovnou do kanceláře plukovníka, chabé pokus sekretářky zadržet tě ignoruješ. Už když jsi vběhl do budovy sis všiml, že se tady pracuje v celkem vysokém tempu. Na tuto ranní hodinu nezvyklé, čekal bys, že teprve přinesou koblihy a kávu. Ale zdá se, že návštěva agenta CIA je přinutila nasadit vyšší tempo a předvést se. Nebo přinutila jejich nadřízené, aby je řádně seřvali a práskli biči. "Tady jste," pronese policejní plukovník tónem, jako bys to byl ty, kdo si celou dobu dával na čas. "Účet byl založen před osmi lety," přejde plukovník rovnou k věci. Na to, jak to šlo s bankovní úřednicí, se neptá. Nejspíš ho to ani nezajímá a nehodlá se o případ starat víc, než bude muset. "Od té doby na něj přišlo několik plateb v nepravidelných intervalech, celkově tam nakonec bylo 10 583 liber, které si majitel vybral a účet tím zanikl. Účet byl celou dobu veden na pana Vincenta Larmonyho." Plukovním ti podá tenounkou složku. V ní je smlouva uzavřená mezi Vincentem Larmonym a bankou. Adresa odkazující na dům blízko centra, telefonní číslo a emailová adresa neexistující. Vincet Larmony bude další Smithovo alias.

Vypravěč - 08. března 2015 11:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Ač máš oblek oblečený dosti neformálně, pořád je to oblek pětkrát dražší, než na sobě mají oba agenti ministerstva obrany, takže tě těžko mohou sjet nějakým hodnotícím pohledem. Ukážeš jim Divizní odznak a a muži tě pustí dovnitř do vily. Podle jednoho z nich je pan poradce zrovna v Pentagonu, ale s ním teď mluvit nepotřebuješ. Agenti tě nechají volně vejít do vily a nestojí ti za zadkem, což by asi neudělali, kdybys měl prověření nižší úrovně. Takhle nikým nedoprovázen vyběhneš po schodech do druhého patra, kde vytušíš Lauřinu ložnici. Je tu několik stejných dveří, ale předpokládáš, že správné budou ty, přes které jde slyšet hlasitá hudba. Takže zaklepeš a vejdeš. Laura sedí na posteli s notebookem.

Anthony H. Sutton - 08. března 2015 11:44

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC Není nad to, když jeden má vysokou prověrku. Všude ho pouští, nikdo ho nekontroluje a nestojí mu za zadkem. Prostě pohoda. Bez problémů jsem se dostal do domu, vyběhl jsem do patra a ocitl se v chodbě plné dveří. Zastavil jsem se na začátku chodby, zaposlouchal jsem se. Jasně, mladá holka, hlasitá hudba, napadne mne a zamířím k jedněm dveřím. Už se chystám zaklepat, ale je mi jasné, že to asi nemá cenu. Přes tu hudbu by to stejně neslyšela, takže rovnou vejdu. "Lauro?" křiknu trochu nahlas, abych ji upozornil, než k ní dojdu a poklepu jí po rameni. V ruce už držím její telefon tak, aby jej viděla.

Vypravěč - 13. března 2015 20:07
	soukromá zpráva od Vypravěč pro DC Laura se samozřejmě zlekne. Když se jí dotkneš ramena, vyjekne a povyskočí. Pak se podívá na tebe a mobil a zasměje se. Ztlumí hudbu a usměje se na tebe. "Dobrý den," pozdraví. "Tak přece jen to přežil," řekne s jasným ulehčením a převezme si od tebe svůj iPhone. "Doufám, že vám tedy aspoň k něčemu byl."

Anthony H. Sutton - 16. března 2015 13:23

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro DC "Díky tvýmu telefonu jsme to vyřešili," mrknu na ní a zazubím se. "Máš ho vyčištěný a mám za to, že ti ho kluci trochu upravili. Moc se v tom nevyznám, ale prý tam máš nějaký nový aplikace nebo co. No, ty na to určitě přijdeš," usměji se a trochu si prohýbu krk. "Tak se měj pěkně, musím jít," rozloučím se s ní a zamířím k odchodu. Pokud mi nic neřekne, nebo se na nic nezeptá, opustím dům, kouknu kolik je hodin a dle toho se rozhodnu, jestli se půjdu jen tak projet, nebo pojedu na centrálu za technickým ředitelem.

Vypravěč - 07. dubna 2015 19:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro DC / Langley Jakmile předáš Lauře zpět její telefon, vrátíš se zpět před dům a sedneš do auta. Cesta zpět se neobejde bez menšího problému v podobě dopraváků a jejich všetečných namátkových kontrol. Jelikož jsi měl před jízdou pivo, ani nevytahuješ řidičák, ale rovnou se oženeš průkazem. Se zasalutováním tě nechají okamžitě jet dál. Za čtvrt hodiny dorazíš zpět na ústředí a zamíříš rovnou k oddělení Divize, kde tě čeká brífink velitelů týmů a velících agentů. Vejdeš do menší místnosti určené pro předávání úkolů pro více skupin najednou. Je tady asi třicet pohodlných židlí, přítmí a velká dotyková tabule. Na místě už je i Gerard Eldberg, velitel týmu Bravo. Zatím jste se viděli vždy jen na nějakých rychlých poradách, ale moc se neznáte, ačkoliv byl také u námořnictva. Je to vysoký a urostlý chlap, více než sto kilo na metr devadesát. Nosí nakrátko ostříhané už zešedlé vlasy a plnovous, jaký bývá vidět u příslušníků zvláštních jednotek po návratu ze cvičení přežití. Umíš si ho hodně dobře představit ve vojenské uniformě, ale teď má na sobě na míru šitý drahý oblek a nedá se říct, že by mu neslušel. Krom Eldberga je tady přítomen i Gordy a dalších pět velících agentů. Gordy a ještě jeden vypadají jako operativci, jsou relativně mladí, mají na sobě elegantní obleky a jsou evidentně v kondici. Zbylí čtyři velící agenti buď už dávno přešli ke stolu, nebo o terénu nikdy ani neslyšeli. Posadíš se vedle Gordyho, který sedí s lokty opřenými o stehna a nakloněný dopředu, v ruce má plechovku Pepsi a zrovna ji otvírá. Nabídne ti, aby ses napil. "Vrátil jsi jí mobil?" ujistí se a sám se napije. "Tak dobrý den, pánové," ozve se potom ode dveří a vstoupí první náměstek ředitele CIA. Jak se říká, ředitel je v DC, náměstek v Langley. Hodně technických věcí vyřizuje spíš ředitelův náměstek než ředitel osobně. První náměstek má kolem padesáti let, je vysoký, s ostře řezanými rysy v obličeji, černé strniště a krátké vlasy. Ale jako u většiny agentů nijak zvlášť výrazný. "Divize je technicky vzato ještě pořád ve výstavbě, takže se připravte, že nás každý den čekají nějaké změny. Náš ředitel lítá z Bílého domu, na Ústředí a do Kapitolu a mi nezbývá, než všechny tyto změny tlumočit. Jestli budou nějaké dotazy, tak prosím až nakonec. Vesměs pro vás dneska nemám žádné špatné zprávy. Jistě vás potěší, že vám hodlají zvýšit platy. Jistě, vyděláváte víc, než průměrní agenti, ale pořád to není dvakrát růžové, co?" usměje se náměstek. "Pak samozřejmě prémie a různé benefity, jak je spousta z vás zná z armády. Zdarma bazény, doprava, zadotujeme vám auto, bydlení a podobně." Informuje vás. "Další věcí jsou letadla.. Oba týmy mají dohromady k dispozici nějakých osm našich tryskáčů, ale zjišťujeme, že to už nestačí. Běžnou linkou cestovat moc nechceme, takže jsme pro vás koupili čtyři Boeingy. Nejsou to zrovna nejnovější stroje, ale svůj účel dostatečně splní. Už jsme je vyčistili a předělali na jakousi létající operační základnu. Je tam dostatek místa i na to, abyste se mohli přesunout nejen vy a jiní agenti Divize, ale i vojenské týmy, které vás mohou doprovázet, když o to zažádáte. O přidělení Boeingů rozhoduje velitel týmu, pokud z nějakého důvodu nebude moci, tak jakýkoliv velící agent." Náměstek rozjede tabuli a ukáže vám fotky vnitřku jednoho boeingu. Uprostřed taktický dotykový stůl, na stěnách nějaké zbraně a pár obrazovek, ale jinak to není žádná přehlídka nejnovější high-tech. "Dále k vašim pravomocím.. Na území Států, tedy včetně Aljašky a Havaje, zůstávají zcela nezměněné. Nově ale máme podepsánou smlouvu téměř se všemi členskými zeměmi NATO, která vám zajišťuje, že můžete operovat i na jejich území a to vždy legálně a schváleně. Tamní ozbrojené složky vám přitom poskytnou potřebnou součinnost. Všechno, co se v těchto zemích odehraje, se poté bude řešit na diplomatické úrovni. Rozhodně tam nemáte stejné pravomoci, jako tady," upozorní vás náměstek. "Co jsem to chtěl dál..," zamumlá poté a nahlédne do papírů, které má nachystané na stole. Jeden zvedne a podívá se nad ten pod ním, ten taky zvedne a srovná si na stole třetí. "Jo, tady..," kývne si pro sebe a zvedne hlavu. "Slyšeli jsme spoustu hlasů, že jeden agent je na misi prostě málo, proto teď povolujeme týmy. Legislativně to bylo dosti náročné, ale nakonec jsme si prosadili agenty čtyř úrovní. Velící agenti, velitelé týmů a řádní členové jednotky jsou stupeň jedna se všemi svými pravomocemi, jak je mají definovány. Stupeň dvě jsou trvalí nebo dlouhodobí operativci shromážděného kolem jednoho agenta prvního stupně. To jsou maximálně dva agenti. Mají jen některé pravomoci a výhody agentů Divize. Mohou být maximálně dva. Třetím stupněm jsou agenti vybraní pro speciálně jednu misi, sem patří i případní hosté z jiných agentur. Po dobu trvání mise mají určité naše pravomoci a prostředky. A čtvrtý stupeň jsou podpůrní členové týmu, hackeři, technici, jak chcete, ale také jen dva. Počty jsou z důvodu utajení, prosté," pokračuje náměstek. "A poslední věc. Z NASA nám poslali tohle..," pronese a skloní se pod stůl, aby z krabice pod svýma nohama vytáhl něco, co hodně připomíná termoprádlo. Spodní i vrchní díl, obojí v černé barvě. "Říkají tomu ABSP, Bůh ví, co to znamená, ovšem podle testů to má zastavit kulku," řekne náměstek a zvedne oba díly tenkého oblečení do vzduchu. "Prý nějaká nanovlákna, nevím, neptejte se mě. Nezastaví to střely z kulometu ani ze samopalu, ale to zrovna ani neprůstřelné vesty moc ne, že.. Poslali to nám, protože pro agenty je to velice výhodné. Dá se to pohodlně nosit pod oblekem a člověk se neprozradí. Zastaví to prý kulku z devítky z pěti metrů, nevím. Každý agent prvního stupně vyfasuje dvoje tyhle věcičky. Každopádně to neznamená, že je musíte zkoušet, a berte to až jako poslední záchranu. I kdyby to kulku vážně zastavilo, pochybuji, že to bude příjemné," upozorní vás. "To bude vše," uzavře a pohledem zkontroluje rolexky. "Dotazy? Jestli ne, tak můžete jít a příjemný den."

Anthony H. Sutton - 10. dubna 2015 09:03

soukromá zpráva od Anthony H. Sutton pro Langley Telefon byl předán a já zase uháněl zpět do Langley, kde se měla konat schůze. Byl jsem zvědavej, co po nás chtějí, takže jsem vcelku uháněl. A to až tak, že mě i zastavila hlídka. Jen jsem jim ukázal svůj odznak, omluvil se, že pospíchám a už jsem zase brázdil silnice. Za chvilku jsem byl u centrály, zaparkoval jsem a se sakem přehozeným přes rameno jsem zamířil dovnitř. Uvědomoval jsem si, že nemám kravatu, tak jsem si aspoň dopnul trochu košili a oblékl sako. Opravdu se mi teď nechtělo hledat a vázat kravatu. Došel jsem do určené zasedačky, pár lidí tu už bylo, Gordy mezi nimi. Zamířil jsem proto k němu, usadil se a s díky přijal nabízenou kolu. Trochu jsem se napil a vrátil mu ji. "Dík. Jo, telefon je u právoplatné majitelky," přikývnu a rozhlédnu se, kdo tu vlastně všechno je. Kývnu těm, které znám a pak přijde náměstek a začne přednášet. Pozorně jej poslouchám, mám nutkání si i zapisovat, ale tady to není nutné. Když se dostane k letadlům, zatvářím se trochu nadšeně. Jsem na ně celkem zvědavý. Pak pokračuje dál přes rozšíření týmu do terénu, na což jen spokojeně pokývu. Není nad to mít někoho, kdo vám z pohodlí centrály dodává informace. Když dojde na poslední věc, trochu nedůvěřivě se na ten kousek oblečení podívám. "Kulku to třeba zastaví, ale ze žeber budeš mít puzzle," šeptnu ke Gordymu a nepatrně zavrtím hlavou nad tím, co v tý NASA dělaj. Ono už jen dostat zásah do vesty, když je to ta tenká, bolí a mnozí pak mají minimálně pěkné podlitiny, někdy i drobné zlomeniny. U těch silnějších jsou podlitiny, snad jen juggernouti se obejdou bez modřin. Jestli tohle zastaví kulku, tak je to fajn, ale ta kinetická síla stejně udělá pořádnou paseku. Přednáška skončila, nezdálo se, že by měl někdo nějaké dotazy. Já sám žádné neměl, proto jsem se zvedl, podíval na Gordyho a zase si povolil knoflíky na košili. "Co máš v plánu?" zeptám se ho. Sám nějak nevím, co dělat.

William "Fox" Mean - 11. dubna 2015 16:30

soukromá zpráva od William "Fox" Mean pro Londýn, Velká Británie Fajn, tak ta ženská asi bude čistá. Úplně tomu nevěřím, ale prozatím se jí nebudu zabývat. Ona není můj cíl. Můj cíl se někde schovává a já už se nemůžu dočkat až si ho dotáhnu do vyslýchací místnosti a donutím mluvit. To je moje oblíbená část. Jakmile dojedu zpátky na policejní stanici a jako prach se na mě chytí plukovník, hodím po něm nevraživý pohled. Nejraději bych mu jednu vrazil, ale aspoň do té doby než ho budu potřebovat musím být hodný. Špatné zprávy, moc špatné. Protřu si spánky a zamyslím se. Tak tohle bude velmi zajímavé. Ten chlápek umí zmizet. Já ale najdu každého. "Fajn. Prověřte všechny ty platby ať vím všechno. Tři lidi se vydají do banky, vyslechnou všechny pracovníky kteří tam ten den byly." Očividně se tu asi zdržím. Nesnáším čekání.

Drag Oncave - 29. května 2015 23:43

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.