Charmed - New generation
| autorefresh |
hrálo se Jindy
od: 14. března 2018 12:39 do: 27. listopadu 2019 15:23
Dobrodružství vedl(a) g.mess
| |
 | Charmed-New generation  Je rok 2035 několik let, kdy se rodina Halliwelů jen tak záhadně ztratilo, jen jejich děti ještě tady zůstali. V nevědomky k tomu co se snimi později stane. Už to není jen moc tří, tohle už dávno ne, nějak to na ty zlé potvory nefungovalo, nebo to bylo jen slabé. Od doby co umřela Pheobe, tak moc tří postupně zanikla. Piper se zkoušela jí věčně oživit, ale nic. Najednou jako by se jejich rodiny vypařili a jejich dětem zmizla také moc. |
| |
 | San Francisco, China Beach - Severozápad SF Po pár měsících jsem si řekl, že zavítám na souš. Trávil jsem čas v okolí Farallonských ostrovů. Jen tak si plul a prozkoumával nové území. Tady jsem ještě nebyl. Seznámil jsem se s místními živočichy a zkoumal stav životního prostředí. Ostrovy se nachází zhruba padesát kilometrů od pobřeží San Francisca. Vynořil jsem se z příjemně chladivé vody a vkročil tak na území města San Francisca. Tohle místo se jmenuje China Beach, ale nemám nejmenší tušení proč. Pláž je to na první pohled malá a rozhodně to není žádná turistická atrakce. Což mi nanejvýše vyhovuje. Veškerá voda ze mne odkapala a poslušně se vrátila zpět do oceánu. Během pár vteřin jsem byl tedy suchý. Měl jsem na sobě jen tmavě modré kraťasy a šedé tričko bez rukávu. Našel jsem tohle oblečení na jednom z Farallonských ostrovů. Nebylo zrovna nejnovější, ale také nebylo extra obnošené. Já vlastnění věcí moc neholduji. Mým domovem je oceán, ten mi poskytuje vše, co potřebuji a já na oplátku pomáhám například s jeho čištěním. Tu a tam zachráním nějaké tvory uvízlé v odpadu, který do moře hází lidé. Je to smutné, že takhle znečisťují oceán, ale na druhou stranu k lidem nechovám nenávist či nevraživost. Prošel jsem se po pláži. Na chodidlech jsem cítil horký písek, ale rozhodně to nebyla žádná nepozemská muka. "To je nádhera..." Zasněně jsem si prohlídl obzor, který se přede mým zrakem rozkládal. Blankytnou modř postupně vystřídaly tmavší a tmavší odstíny modré. Miluji modrou, překvapivě. Mé kroky mne dovedly k velkému kameni, na který jsem vylezl a následně se na něj natáhl. Lehl jsem si na záda a zavřel oči. Ale jo, chvilku tu zůstanu a budu se slunit. Co by se mohlo pokazit? Rozhodně nemám v plánu jít do města, to pro mě zrovna není. Navíc co bych dělal ve městě, když nemám žádné peníze? Na ostrovech si případně mohu třeba oběd odpracovat, ale tady? Moderní lidé na směnný obchod nejsou, zajímají je jen papírové obdélníky a kousky kovu ve tvaru kruhu. Peníze. Proč se za nimi lidé neustále honí? Kdyby lidé raději věnovali svůj čas třeba na obnovu přírody a nebo kdyby ji neustále neničili. Třeba Velký bariérový útes utrpěl nesmírné škody. Když jsem tam byl před čtyřiceti lety...teskno mi je, když si na to vzpomenu. Tak krásné místo to bylo. A kdo by řekl, že po šedesáti letech svého života budu vypadat jako náctiletý smrtelník? Ale to mi vlastně nevadí... |
| |
 | Takový normální denNa kolejích už jsem dál bydlet nemohla. Sbalila jsem si svých pět švestek, což se vešlo do dvou větších krabic a byla bezprostředně vyhozena. Už dávno jsem nebyla studentkou školy. Zůstávala jsem tu jen proto, že jsem měla dobrý vztah s jednou holkou z nižšího ročníku. Ne vztah jako vztah, ale vztah. Eh jasně. Prostě jsme byli kamarádky. Jenže už jí teklo do bot. Jo, zachovala se vůči mně jako ta největší svině. Ale já ji to za zlé neměla. Ji šlo taky o dost. "Tak ah-oj" Ani jsem to nedořekla a dveře mi byly zabuchnuty před nosem. Nejhorší na tom bylo to, že já ještě neměla práci. Tudíž žádný cash. A tak jsem skončila na ulici. Teda skoro. Je to až překvapující, ale ozval se mi bývalej. Že prý si mě na pár dnů vezme k sobě. Než prý něco seženu. Moc se mi do toho nechtělo, ale pokud nechci přespávat v krabici pod mostem, nic jiného mi nezbude. Vyndala jsem mobil z kapsy a nohou před sebou postrkovala krabice, směrem ke dveřím s nápisem Exit. Už jsem vytáčela číslo Erika. "Čau, tak jsem před internátem. Můžeš pro mě dojet? -- Ne, moc toho nemám. Nepotřebuješ dodávku. -- Dík, čekám." Pak jsem to típla a mobil schovala hluboko do kapsy úzkých džínsů. Krabice jsem vzala do rukou a vyšla před budovu. Naštěstí nepršelo. Kdyby jo, měla bych fakt kurevsky špatnej den. Takhle jsem alespoň, během čekání na Erika, mohla cvaknout pár ptáků na ulici, co se prali o kus rohlíku. Budou z toho vcelku hezký snímky do portfolia. Jen ti spratci kousek opodál, mě svým chichotáním tak strašně rušili. Přišlo jim to, že si ti ptáci div nevyklovali oči, děsně vtipný. Ale pak už jsem slyšela pro mě známý klakson. Hurá, málem jsem tu vystála důlek. Erik přišel až ke mně a nápadně se ke mně naklonil. Já jsem mu však místo pusy, kterou nejspíš očekával, vrazila do rukou jednu moji krabici. "Dík že to pro mě děláš. Zachránil jsi mi kůži." Na jeho jasně, není zač, jsem jen přikývla hlavou a už seděla v jeho staré audině, která voněla ananasem. Hrozně lpěl na těch visacích vůních. Přitom to tak smrdělo. Nebo spíš nesnáším ananas. "Hele můžeš mě vyhodit na náměstí? Chci dát ještě životopis do jedné firmy. Cestou pak koupim něco k večeři." Nebylo to tak, že jsem byla úplně švorc. Rodiče sem tam něco poslali. Ale na samostatné bydlení by to nestačilo. Jak jsem si přála, tak udělal. K hrudi jsem si tiskla červené desky s nějakými svými fotografiemi a životopisem. Foťák jsem si hodila přes rameno jak kabelku a v kapse měla jen mobil a nějaké ty peníze. Moc sem toho nepotřebovala. "Fakt dík. Vrátim ti to." Nechtěla jsem ho tahat za nos. Jenže jinak to nešlo. Já ráda teplou postel a střechu nad hlavou. Teď jsem se tím ale nehodlala obtěžovat. Rychlými a dlouhými kroky jsem přeletěla náměstí a už brala za kliku dveří jedné z největších marketingových firem ve městě. S úsměvem na rtech jsem si ještě rychle upravila vlasy a stáhla přilnavé tílko, které se tak otravně soukalo nahoru. "Dobrý den.." Naneštěstí pro mě ale se mnou byli rychle hotovi. Že prý nemají čas se zabývat nějakými studentíky a mám svoje podklady nechat na recepci. Nebyla jsem z toho nadšená, ale udělala jsem tak. Alespoň nějaká šance, že se to dostane správným lidem do rukou, tam snad je. Nebo spíš doufám, že tam je. A jak rychle jsem dovnitř vešla, tak rychle jsem zase zmizela. Zůstala jsem stát na náměstí, s holýma rukama a rozhlížela se po lidech, kteří pořád někam spěchali. Nikdo z nich si neuměl užívat života. Bylo to na nich vidět. A já? Dřepla jsem si na okraj kašny uprostřed náměstí a měla šílené nutkání je všechny začít fotit. Od toho dítěte, co právě lízalo zmrzlinu, která mu každou chvíli spadne až po seniora, kterému vítr sebral klobouk z hlavy. |
| |
 | Pouť do San Francisca… a všechno to začalo jediným krokem hm, už bych to neměl odkládat, projede mi hlavou, když se konečně dostatečně vzdálím od další temné bytosti, která se sice tváří jako člověk, ale mé smysly neoklame. Kdo by to byl řekl, že se budou procházet normálně po ulici. O co jim vlastně jde? To si nemohou vybrat jiné místo, pokračují v neslyšné samomluvě. Každopádně to už byl aspoň třetí, na to, že jde o malé městečko… asi bych mohl zase změnit lokaci. Sice tady jsou určitě z jiného důvodu, ale i tak nechci, aby se o mě dozvěděli. Rozhodně nepotřebuji problémy, kterým bych se mohl vyhnout, povzdechnu si a zamířím do malé zahýbající se uličky, kterou jsem si už předem vyhlédl. Tak kam se vydám teď? Nejspíš na tom nezáleží. Proč pro jednou nezkusit „náhodný výběr“, pousměju se lehce. Někteří lidé by použili mapu a se zavřenýma očima by zaškrtli bod, kam se vydají. V mém případě však stačí dočasně spojit dvě různá místa, ovšem v tomto případě aniž bych určil lokalitu svého cíle. Samozřejmě si jsem vědom, že tímto způsobem bych mohl skončit naprosto kdekoli… pod vodou, nebo uprostřed nějaké sešlosti…, proto nejdřív otevřu malé kukátko, abych zkontroloval situaci na druhé straně. Ještě ani nestihnu přiložit oko, když ucítím slabou vůni soli, přičemž následný pohled mi už prozradí to, co jsem začínal tušit. Vidím modrou oblohu, písek a spoustu vody, která se směrem k pevnině mění ve slabé vlny. Takže pláž. To na první pokus ujde, změna prostředí mi jen prospěje, pokouším se vše vidět optimisticky, zatímco rozšířím již existující otvor v prostoru, abych jím mohl projít. Nejdříve jde hlava, abych se ujistil, že není nikdo v dohledu a případně se mohl rychle stáhnout zpátky. Mohu však být v klidu, zdá se, že tato oblast je momentálně prázdná, proto rychle následuje zbytek mého těla a na konec bránu zase zavřu. Chvíli koukám do vln a dýchám nový vzduch. Tak kde to asi jsem? Ale na to je teď ještě čas. Proč se na chvíli nezkusit uvolnit. Navíc podle velkého mostu v dálce očividně nejde o žádný opuštěný ostrov, takže nějakou tu civilizaci nebude těžké najít… což mi ostatně potvrdí pouhé ohlédnutí přes rameno. Je přece jenom logické, že kde jsou silnice a domy, tak bude i nějaké obyvatelstvo, že? Následně si sundám boty i ponožky a vydám se svou obvyklou chůzí podél břehu. U výběru toho správného ze dvou možných směrů jsem se nijak zvlášť nezdržoval, protože vždycky se mohu vrátit zpátky, odkud jsem vyšel. Urazím sotva několik desítek metrů, když ucítím v okolí magii, čí lépe řečeno nějakou bytost s magií v těle. Nicméně tahle je jiná, než u toho posledního. Její esence je světlá, bez nepřátelství a negativních pocitů. Jinými slovy od tohohle tvora, ať už to je člověk nebo něco jiného, by neměl hrozit žádný útok. Že bych se začal seznamovat s místními? Koneckonců jsem tady poprvé. Třeba se podělí o nějaké informace. Například, na co si dát pozor, nebo kterým místům se vyhýbat, zauvažuji, aniž bych zpomalil. Po další chvilce už vidím zdroj, vypadá jako albín a zřejmě si užívá odpočinku na jednom z mnoha přítomných kamenů. Zastavím a chvíli neznámou osobu sleduji. Eh… Ahoj?, začnu váhavě. Promiň, že tě ruším, ale mohl bys mi říct, kde to jsem? Nějak jsem nedával pozor na cestu, dokončím poněkud rozpačitým tónem. Ano, zním pravděpodobně jako úplný hlupák, který utekl z nějakého ústavu pro duševně choré. Nicméně je to lepší, než rovnou vybafnout, že vím o tom, že není normální člověk... a že jím už nejsem ani já. Možná mě před ním instinkty nevarují., ale kdo ví, jak by takový výkřik z čistého nebe přijal. |
| |
| San Francisco, China Beach - Severozápad SF Shawn Splinter Navzdory své světlé pokožce se velice rád sluním. V hloubkách oceánu je světla poskrovnu a tak si rád užiji slunečního svitu, když mohu. A také tepla. V oceánu jsem však jako doma a tak vím, kde hledat teplé mořské proudy, ale slunění se to nevyrovná. Ze zasněného hledění na oceán mne vytrhl příchozí člověk. Nevšiml jsem si ho, dokud na mne nepromluvil. Škubl jsem sebou, posadil se a otočil. Byl to mladý muž. V ruce držel své boty. Patrně byly jeho. Lidé asi neberou cizím lidem boty. Vypadal zmateně, je možné, že sem zabloudil? To se asi stát může, ne? "A-ahoj." Zněl jsem podobně nejistě jako on. "Kde?" Zopakoval jsem, abych získal trochu času. Rozmýšlel jsem nad odpovědí. "No...já to vlastně...úplně nevím...nejsem...zdejší." Nic lepšího jsem nevymyslel. Vlastně jsem nevymyslel nic a řekl jsem mu pravdu. Část pravdy. Nemohl jsem mu lhát, neumím to a nepochybně by to poznal. Je to dobře, že neumím lhát? Kdyby se cokoliv stalo, zmizím v oceánu. Jsem synem oceánu, nikdo se mi pod vodou v rychlosti nevyrovná. Ne, nebudu zatím myslet na úprk, vždyť se nic neděje. "Před chvilkou jsem sem dorazil..." Dodal jsem na závěr a seskočil z kamene. Stál jsem naproti němu a byl z něj značně nervózní. |
| |
| Na „neznámé“ pláži... Sleduji, jak sebou doposud ležící osoba po zaznění mého hlasu trhne a následně prudce posadí. Je zřejmé, že jsem ho překvapil a možná i trochu vyděsil, třebaže to nebylo v mém plánu. To nevypadá dobře… vypadá stejně nervózně jako já, projede mi hlavou, když albín váhavě odpoví na můj pozdrav. Zajímalo by mě, jestli ze mě taky vycítit magii, a proto je tak nejistý. Nebo mě možná naopak pokládá za normálního a neví, jak se k tomu postavit? Nicméně co dál? Tvrdí, že taky neví, kde jsme… a nezdá se mi, že by lhal. Jak se sem teda dostal? Vzhledem k tomu, co řekl, pochybuji, že použil nějaký standartní druh dopravy. Maximálně, že by ho sem vysadili z lodi, protože jinak by si snad všiml, kterým městem projížděl. Použil snad nějaký druh magie jako já? A kdybych se ho zeptal, odpověděl by mi na to vůbec? Tímhle tempem nejspíš ne… nebo aspoň ne pravdivě. Když nakonec seskočí z kamene a postaví se proti mně, tak chvíli nevím, co říct. Nakonec se rozhodnu trochu zariskovat. Aha… a odkud jsi vlastně dorazil? Rád bych se trochu zorientoval a ty jsi první, koho jsem tady zatím potkal, pokusím se tentokrát zbavit nejistoty ve svém hlase… netvrdím, že příliš úspěšně, ale snaha se jistě počítá. Něco tady v okolí přece musíš znát, alespoň jméno města. Přece jsi sem nepřiletěl vzduchem ani nevyplaval z hlubin, usměju se nervózně a pokynu rukou rozlehlé hladině, o které vlastně ani nevím, jestli se jedná o moře nebo oceán. Sice jsem se poslední větu snažil pronést v duchu žertu na odlehčení atmosféry… ale její hlavní účel je jiný. Mohlo by na ni klidně být zrnko pravdy, proto pozorně sleduji toho albína, jestli nějak neobvykle nezareaguje. |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "V San Franciscu jsem ještě nebyl...myslím jako ve městě..." Vím, co je to za město. Umím číst a nemám v hlavě akvárko. Kdybych měl čas se projít po okolí, jistě bych si zjistil více informací. Nebo jsem se mohl zeptat ryb v oceánu. "Připlul jsem z Farallonských ostrovů." Uhnul jsem pohledem k oceánu, když zmínil, zda jsem nevyplul z hlubin. Kdyby jen věděl, že je to pravda. Hmm...připlul...snad se nezeptá čím, protože těžko bych mu vysvětloval, že ve vodě není rychlejšího tvora než mě..." Nemluvě o skutečnosti, že pod vodou dojdu drobné proměny. Konkrétně se mi vyrýsují či odkryjí žábry a prsty na rukou a na nohou mi spojí plovací blány. Takhle na souši však vypadám jako smrtelník. "A kde ses tu vzal ty?" Zeptal jsem se ho, abych odvrátil jeho pozornost ode mne. Tak to přeci chodí. Lidé si vzájemně pokládají otázky. Navenek vystupuji jako člověk a snažím se tak chovat. Není to zas tak náročné. Zatím. Ale kdyby chtěl, abych třeba řídil auto nebo s ním šel na nákupy...poznal by, že jsem jiný. Snažil jsem se o přátelský úsměv. Jestli není slepý, pozná, že jsem nervózní. Pokud to tedy nepoznal z mého hlasu. "Dean...jmenuji se Dean." Vypadlo ze mě. Lidé si běžně podávají ruce, když se seznamují, ale tahle zvyklost je mi...řekl bych...neznámá. A tak jsem si nervózně prohrábl vlasy a znovu se usmál. Dobře...není to tak lehké, jak jsem si myslel...hlavně klid...vzpomeň si na klid v oceánu... Ano, to je dobrý nápad. V myšlenkách jsem se upnul na oceán, klidný, tichý, chladným hluboký oceán. Nepomohlo to tak, jak jsem si myslel, že pomůže. |
| |
 | San Francisco, Origin Boutique Nightclub -> cesta domůOd srdce jsem se rozesmál. Vážně to řekla? Otřel jsem barový pult, přičemž jsem po očku sledoval Mariu a její vrtící se španělskou prdelku s králičím ocáskem. Uši si už sundala, což byla věčná škoda. "Vážně bych se nad tím ještě párkrát zamyslel. O nic ti nejde? Ten chlápek vypadal, že má pěkný balík peněz. Co čest? Holčičí večírky tě nic nenaučily?" poslal jsem jí jeden ze svých úsměvů, načež mě poslala do háje a odešla. I tak jsem se smál. Tuhle zaječici jsem si oblíbil na první pohled. Má v sobě jiskru, jakou tu mělo málo holek, jenže každá párty ráno končí a večer je dávno za námi. Zívl jsem. Hudba pořád duněla Originem, ale kromě mě, pár zajíčků, uklízečky a provozní už tu nikdo nebyl. Loudal jsem se s prací jen proto, že se mi nechtělo na světlo. Podle předpovědi má být dnes hezky a po dvanácti hodinách strávených v klubu plném blikajících světel mě slunce obvykle obtěžuje. No, jasně. Zapomněl jsem. Protřel jsem si oči. Smolař, jen co je pravda. Moje sluneční brýle leží zapomenuté u postele, přesně tam, kam jsem je včera odhodil. Ovšem, nevím, jak by mi s tou prasklou obroučkou posloužily. Vážně bylo jasno. Postrčil jsem si vypůjčené brýle výš na nos a rozhlédl se. Pochopitelně se na mě všichni dívali: vyšel z klubu s brýlema ve tvaru modrých hvězd na očích a lahví Coca-Coly s brčkem v ruce. Po rameni mě poplácala opálená ženská ruka. "Neboj, Chrisi, vypadáš jen jako poloviční idiot. Splyň s davem," naznačila rukou vlnku. "Nos vemos, Mari," měl jsem příšerný španělský přízvuk, jako obvykle. Turistické průvodce jsou na hovno. "Dobře se vyspi, Abayo." "Ayyube." "Stoprocentně příšerný jméno. Měj se." Vyrazil jsem do města, sehnat si něco k jídlu a užít si trochu dne před dalším večerem v práci. Minul jsem sotva dvě ulice, koupil si hot dog ke snídani, půl kila jablek z dovozu a vyměnil skleněnou lahev Coly za plastovou půllitrovou, když se přede mnou na křižovatce srazila dvě auta. Taxík a stříbrný Chevrolet nějaké blonďaté pipky v růžových vysokých kozačkách. Módní kreace k pohledání. Krev netekla, ale nadávek byla hned plná ulice – stejně tak i čumilů. S radostí a škodolibostí sobě vlastní jsem se přidal a zakousl se do šťavnatého jablka. Holka tam máchala rukama jako by uměla čarovat, nadávala, hysterčila a týpek čekal, až přijede policie a sem tam po ní štěkl, aby už držela klapačku. Když mu vyrazila smatphone z ruky tak, až se rozletěl na dva kusy, vrazil jí facku. Nikdo neprotestoval. Všichni jsme tam stáli a čekali, jestli se tatínkova holčička s umělými nehty a odbarvenými vlasy začne ohánět soudem. |
| |
| Na pláži před San Franciscem... No vida, přece jenom se dozvím, kde vlastně jsme. Takže San Francisco… brána mě dovedla před docela velké město. Neříkala mi o něm něco Molt? Něco o tom, že zde dřív sídlily mocné čarodějky? Nebo to snad bylo San Diego? Kalifornie je velká. Z Farallonských ostrovů?, podivím se a na moment povytáhnu obočí. To ti závidím. Já myslel, že se jedná o přírodní rezervaci, kam lidé nemají přístup… tedy až na pár výzkumníků. Jak ses tam vlastně dostal a co jsi tam dělal?, nakloním tázavě hlavu. Vždycky jsem měl rád zvířata, protože nijak nesoudila můj způsob myšlení. Nemyslely si, že jsem blázen, když jsem dřív v lesích hledal dryády a v popelu zase salamandry… Sám jsem jako kluk doufal, že s rodinou navštívím nějaké podobné místo. Kousek světa, který se lidé rozhodli nechat v původním stavu. Dokonce jsem si je vyhledával na internetu… díky tomu ostatně o těchto ostrovech vím…, ale nikdy k tomu nedošlo. No… začal jsem v menším městě jménem Mill Valley. Pak jsem prostě šel a šel a najednou jsem tady. Lidé by asi řekli… jako kouzlem, pokrčím rameny, když se směr rozhovoru stočí ke mně. Samozřejmě si nejde nepovšimnout jeho nervozity, ale já také nejsem příkladný vzor klidu a jistoty. Já jsem Shawn... těší mě, představím se nakonec taky, když mi sdělí své jméno. Když se nad tím zamyslím… Farallonské ostrovy jsou známé tím, že poskytují domov celé řadě živočichů spjatých s vodou, jako jsou například mořští ptáci, lachtani a někteří kytovci. Je možné, že by s nimi měl ten albín něco společného, projede mi myslí. Ne. Na takové závěry je ještě příliš brzy. Třeba se na těch ostrovech stavil jenom ze zájmu, než se rozhodl přesunout sem. |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "Ano...je to přírodní rezervace..." Začal jsem se červenat a těkat očima po okolí. "Potápěl jsem se tam a...zkoumal zdejší prostředí..." No, rozhodně to nezní nijak zvlášť odborně, na vědce to neuhraju. A začínám si pod sebou podřezávat větev. Nemám žádné vybavení na potápění. Mohl bych mu říct, že zůstalo na mé imaginární lodi. Vynikající nápad. "Mill Valley? To mi nic neříká." Kouzlem? Je to nějaká metafora, kterou lidé používají pro cestu třeba letadlem? Řekl jsem si, že to přejdu. Nikdy jsem na nikoho, jako jsem já, nenarazil. Proč by se to mělo stát zrovna teď, když vytáhnu paty z oceánu? "Těší mě, Shawne." "Co tě sem přivádí? Jsi tu na dovolené?" Ustoupil jsem o krok zpět. Jsem plachý tvor, ale snažím se zapadnout. Tento rozhovor je pro mne trochu výzva, neboť kdybych byl plachý jako ryby, skočil bych do vody a zmizel. Posledních šest let jsem se vyhýbal kontaktu s lidmi. Tedy nevyhýbal, ale nevyhledával ho a tak jsou mé společenské schopnosti trochu zaprášené... |
| |
| Na pláži před San Franciscem... Hm… nepůsobí moc přesvědčivě a myslím, že si to sám uvědomuje, pomyslím si, když sleduji, jak Deanova tvář začne měnit barvu. Vlastně mám štěstí, že je tak bledý. Normálně bych si toho dost možná ani nevšiml, ovšem u albínů jsou podobné věci poměrně dobře vidět. Aha… to zní dobře. Také bych si rád vyzkoušel profesionální potápění, ale nevím, jestli se k tomu někdy dostanu. Navíc bych určitě omylem uvolnil nějaké hadičky a potupně se tam dole utopil…, usměju se. Nicméně musí být úžasný zážitek volně si plavat a pozorovat okolní život…, dovolím si se na vteřinku zasnít. Dobře. Sice věřím, že na těch ostrovech byl… od doby, co mě před dvěma lety probodl ten roh, většinou poznám lež… ale pochybuji, že jako jeden z výzkumníků. Ne, že bych se mu divil. Jako kdybych já sám hned každému vyklopil svá tajemství… Dovolenou bych to zrovna nenazval…, pousměju se. Spíš se prostě potuluji z místa na místo bez konečného cíle, pokrčím znovu rameny a krátce se poškrábu na spánku. Nijak nezareagoval i přes docela přímou narážku… z čehož můžu usuzovat dvě věci. Buď nedokáže vycítit magii a vidí ve mně normálního člověka, který se jenom divně vyjadřuje a mluví z cesty… nebo se možná snaží z nějakého důvodu skrývat. Každopádně takhle se nikam nedostaneme. Musím se rozhodnout, jestli nás nechám pořád plácat na břehu nebo zvolím přímočařejší postup a prostě mu to řeknu. Nevím sice co je zač… a snad toho nebudu vzápětí litoval… ale dám na své instinkty… Hele… začnu rozvážným hlasem a lehce zvednu obě ruce s roztaženými prsty v mírovém gestu … teď tě nechci vyděsit, ale já vím, že nejsi jako ostatní… a nemyslím tím tvé bílé vlasy a bledou pokožku. Cítím v tobě magii. Mohu vědět, co jsi vlastně zač?, dokončím a po jeho vzoru o jeden krok ustoupím. Tak teď se ukáže. Snad se nebudu muset dát v následující vteřině na útěk. |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "V tom případě můžeš potrénovat potápění bez výstroje...výdrž některých domorodých sběračů perel je na lidi ohromující..." Na lidi? Vážně? To se ti povedlo. "Víš jak jsem to myslel...někteří živočichové se umějí potápět na delší dobu." Ano, takoví opravdu jsou. A já se to teď snažím zachránit. Na druhou stranu, proč by ho mělo napadnout, že je se mnou něco v nepořádku? Bude si myslet, že se jen neumím dobře vyjadřovat. "Tak to máme společné...já také hodně cestuju...a cestu vlastně neplánuju...prostě...objevuji krásy světa..." Krásy podmořského světa a že jich není zrovna málo. Výraz v jeho tváři se trochu změnil, ale nevím, jak to interpretovat. Začal další větu a rozpřáhl paže. Chtěl, abych přiznal barvu. Ne. To nemůžu. Nikdo o tom nevím. Jen moji rodiče, tedy rodiče, kteří mě našli, ale už jsou po smrti, neboť je to šedesát let od té doby, co mne našli na pláži. A já jim slíbil, že o sobě nikomu neřeknu. Báli se, že by se našli lidé, kteří by mi chtěli ublížit. "Magii? Cože?" Tvářil jsem se překvapeně. A nemusel jsem to hrát. Byl jsem vážně překvapený a v šoku. Tohle jsem nečekal. Tohle by nikdo nečekal. Ustoupil jsem o další krok a málem zakopl. Za mnou byl velký kámen, na kterém jsem předtím ležel. Už nemám kam couvat, pokud nechci ten kámen přeskočit a utéct. "Netuším o čem to mluvíš...nechci do žádné...sekty..." Začal jsem trochu blábolit, protože jsem neviděl jiné východisko. Chci se vyvarovat tomu, že bych se před jeho očima musel přemístit do vody. "Jsem bledý...máme to v rodině..." To není lež, jen nevím, jestli je to pravda. Chtěl jsem mu říct, že jsem normální, ale nedokázal jsem to. Možná si myslí, že jsem albín a podle některých kultur jsou albíny zdrojem magických schopností. "Nejsem albín...jestli myslíš tohle." |
| |
| AutonehodaSan Francisco, Union Square, střed ulic Post Street a Stockton StreetAyyub Pozorovat ty lidi, kteří neustále někam spěchají a neužívají si života bylo vcelku vtipné. Dokonce z toho vyšlo i pár pěkných, mnohdy vtipných, snímků. Ale trvalo to jen krátce. Opodál se ozvalo příšerné kvílení pneomatik a ženský křik. No, dobře, spíše štěkot čivavy. Nebo alespoň mě to tak přišlo, jak moc vysoko byl ten tón hlasu nastavený. Netrvalo dlouho a obě strany ulice byli plné lidí. Čumilové všude, fakt. Jak mě to lezlo na nervy, tohle shromažďování. Jenže ve finále to nedalo ani mě, a zvedla jsem svoje líné pozadí z okraje kašny ve snaze dostat se do první řady a cvaknout si i tady pár záběrů. Při nejhorším to můžu poslat do novin. Pár kaček za to snad dostanu. Fotoaparát jsem držela v obou rukách a tiskla si ho k břichu. Ty lidi měli pěkně ostrý lokty a i když mi to občas bylo nepříjemné, bránila jsem víc svoji elektroniku, než samu sebe. Ale co, na nohu už mi stoupl i kůň. Tak to toho sto padesáti kilového chlápka s pizzou snad všude na sobě, jen ne v puse, přežiju. Konečně jsem se dostala až dopředu a mohla spatřit tu situaci, která totálně zastavila provoz. Fotografů tu bylo víc než dost. Víc jak polovina lidí tady držela mobil v ruce a horlivě natáčela a fotila každý krok té blondýny. Vážně ji tu chyběla jen ta čivava. Ale kdo ví, jestli nesedí v autě. A ten chlap? Tak kdy jí už jednu vrazí? Ten její uřvanej hlas se nedá poslouchat. Líně jsem se schovala za hledáček zrcadlovky, ale ještě než jsem stiskla spoušť, zaujalo mě něco jiného. Nebo spíš někdo. Na očích měl nasazené hvězdicové brýle, které nosí tak pětileté děti. Ale tomuhle chlapovi je rozhodně víc. Několikrát jsem zmáčkla spoušť jeho směrem. Pokud byl dobrým pozorovatelem, musel si všimnout, že fotím jeho a ne tu absurdní situaci na silnici. Dokonce jsem odhalila tvář, když jsem fotoaparát sklonila a kývla mu jasně na pozdrav. Proč se trochu nepobavit, že? S policejními houkačkami se ulice konečně trochu vyprázdnili. Spousta lidí si šla po svým a já měla namířeno rovnou k tomu cápkovi. Může být sranda. Ty brýle rozhodně upoutali mou pozornost. Dokonce mu snad i dovolím stát mi modelem. A to je co říct. "Vyloupil jsi banku a teď se snažíš splynout s davem? Jde ti to. Jen tak dál." Dobře, uznávám, že to asi nebyl nejlepší pozdrav, ale co. Je třeba zaujmout, ne? |
| |
| Na pláži před San Franciscem... Ano, souhlasím, ale oni se tréninku svých plic věnují prakticky od narození. Koneckonců jde o zdroj jejich obživy, odpovím a máchnu rukou, čímž dávám najevo, že ho chápu. No ovšem, že vím, jak jsi to myslel… co jiného jsi ostatně asi tak mohl myslet, že?,pousměju se v duchu. Musím mu každopádně uznat, že se snaží… Kdybych neměl svůj vnitřní radar, který mě dopředu upozorňuje na přítomnost kouzel a neobvyklých jedinců, nejspíš bych se choval podobně. Také bych se zuby nehty držel toho, abych v očích ostatních nijak nevybočoval z řady. Vždyť, jak už jsem poznal, kdokoli v sobě může skrývat vnitřního démona. A co už jsi neplánovaně navštívil?... Myslím, kromě Farallonských ostrovů, zeptám se v reakci na to, že hodně cestuje a objevuje krásy světa. Já už díky bránám také měl možnost vidět pár míst, ale většinou jsem se držel v různých menších městech, kde jsem mohl poměrně snadno přežívat. Nakonec ovšem přejdu k závažnějšímu tématu a sleduji, jak mu moje slova berou vítr z již tak pošramocených plachet. Vida, chtěl jsem nějakou reakci a dostal jsem ji… i když poněkud jinou, než jsem doufal. A to jsem si na začátku myslel, že ten nervóznější tady budu já, projede mi hlavou, když ustoupí o další krok a nebýt fyzické překážky v podobě kamene, nepochybuji o tom, že by nezůstal jenom u jednoho. Možná jsem to přece jenom neměl říkat takhle přímo, zamumlám si s povzdechem tiše sám pro sebe, takže mi nejspíš nerozuměl. Myslel jsem, že… to je asi jedno. Když už jsem to jednou začal, taky to dokončím. Aspoň, že se na mě v panice nevrhl. No… vzhledem ke tvé reakci pravděpodobně víš, o čem mluvím… a jak jsem už říkal, neměl jsem na mysli tvou bledost, zopakuji, když se začne ohánět tvrzením, že se u nich světlá kůže údajně dědí. Navíc, na to, že údajně neví, o čem mluvím, se chová až příliš vystrašeně. Jestli tě to trochu uklidní, já také nejsem normální… jo, to vyznělo opravdu dobře… koukám, že v přesvědčování ostatních mám před sebou zářivou budoucnost…, i když nejspíš jiným způsobem, než ty. Ptal ses, jak jsem se sem dostal… abych byl upřímný, prošel jsem portálem, který mě vyhodil na téhle pláži, pokračuji stejným klidným tónem v naději, že díky němu neuteče s křikem o tom, jaký jsem cvok. Ale jestli o tom nechceš mluvit... jestli mě radši budeš pokládat za blázna...., je to tvoje věc. Nehodlám tě nutit.., dokončím ještě, pokud zůstal až do konce a jsem případně připravený si to namířit směrem k městu. |
| |
 | Dům Halliwelů Už je to nějakou dobu kdy všichni zmizeli, od smrti Phoebe se všechno změnilo, jako by to šlo do kopru, ale nemůžu si za boha vzpomenout, jako bych v hlavě měla nějaký blok, co mi neumožní myslet na to co bylo. Vidím jen utržky, ale nic konkretního, byla jsem i na policii, ale nic. Zůstat v celém domě sama, je dost strašidelné, sice jsem plnoletá a mám práci, ale je to divné. Když jsem se ráno vzbudila, bylo takové ticho, ale jako bych někoho slyšela. Seděla jsem na posteli a jen sem si prohrábla své tmavé vlasy a otočila dokola hlavou. Jestli tu snad někdo není, ale nikoho nevidím. ”Halooo je tu někdo?” CO ale čekám, že se mi někdo ozve? Ani náhodou, jednu výhodu to má být tady sama, pokaždé když chci se osprchovat, nebo okoupat, mám teplou vodu, ale raději plný barák, než tohle. Vylezla jsem s postele a uklidila si po sobě postel, mamka mě tak dlouho vždy cepovala, abych to dělala, že jsem to začala dělat po týdenním nepořádku, co jsem si tu udělala a to jsem si řekla dost…. Šla jsem tedy do koupelny, abych se vykoupala než půjdu do školy, mám dneska jen dvě přednášky a pak musím do podniku, abych zařídila nějaké akce do P3ky. Není to nic snadného, pro tak mladou holku jako jsem já, nemám na to žádné zkušenosti, ale ani mi mamka nic neřekla. Snad to nezkrachuje, než se vrátí. Jakmile jsem byla hotová v koupelně, oblékla jsem si černé tričko a černé legíny, nazula své boty a šla do kuchyně. Seděla jsem za tím blbým kuchyňským stolem sama a jen tak poslouchala televizy, ale nějak jsem jí nevnímala, nechci tu být sama. Je to už přes půl roku co tu jsem, asi podám inzerát, že pronajímám pokoje, to by mohlo vyjít. Jsem malinká, mám jen 168 cm a drobná, takže žádná silačka, takže by se mi tu hodila pomoct. Rychle napíšu na počítači inzerát že hledám nájemníky do domů a případně bych mi mohli pomoct v klubu to je ve hvězdách. Sbalila jsem si svačinu, teda spíše jen jablko, nějak nemám hlad a vzala si své kolo., Když jsem jela do školy, lepila jsem inzeráty. Zavezla do jedné z kaváren a nechala zbytek tam. Jeden malý kluk dostal zaplaceno, aby zbytek roznesl po městě. Jeden meil jsem poslala do novin, aby to vytiskli, slíbili že to bude ještě dnes vytiskli. Když jsem dorazila do školy sedla jsem si na své místo a sledovala profesora, jak přednáší, nějak jsem se nemohla soustředit, dokonce jsem snad usla. ”Slečno Halliwelová, vím že nejste na tom teď nejlépe, ale spát v mých hodinách doufám nehodláte.” Procitlo mě, až do mě soused žduchl, omluvila jsem se a sbalila věci a šla pryč, protože tohle dneska nemělo smysl. Moje kroky mířili do Parku Golden Gate, tam jsem chodila, když jsem se potřebovala odreagovat. Sedla jsem si pod jeden velký strom, který je hned u vody a sledovala vodu, miluju vodu, je tak klidná a člověk v ní vidí hodně. Asi jsem na chvíli usnula, nevím proč jsem tak dnes unavená. Probralo mě, až že mi někdo tahá za tašku, leknu se a zvedla jsem ruce. Najedou ta osoba jen tak stála a nehýbala se. Vzala jsem tašku a doslova jsem utekla od místa. Běžela jsem celou dobu a zapomněla tam i své kolo, ale vracet se tam nehodlám. Doběhla jsem až na hlavni ulici, vyděšená co se tam stalo, začnu kontrolovat obsah své tašky, zda něco nechybí, ale ne. Zamiřím to do P3ky, dneska je tam konkurz na barmana a další funkce, je to rozjetý podnik a lidí málo. ” Ahoj Peete, tak co jak to dnes vypadá? Za chvíli by měli chodit kandidáti na to místo. A pak v 5 večer je tu zkouška kapely. Snad to dneska vyjde. Ne nevím kde je mamka neptej se každý den prosím. Ja to nevím.” Jdu do kanclu a zabouchnu za sebou dveře, svezu se po nich a složím si hlavu na kolena, je toho na mě moc a moje celá rodina zmizela…... |
| |
| AutonehodaUnion Square, střed ulic Post Street a Stockton StreetBožínku, ta holka je zralá na víc, jak dvě facky. Ani jsem si nestihl všimnout, kolik lidí přibylo, nakolik šlo o zábavnou podívanou. Dneska frčí sdílet všechno na sociální sítě a já si říkám proč ne, aspoň bude mít holka z ostudy kabát. A já asi taky. Všiml jsem si té holky s foťákem spíš náhodou, než že by mě zajímalo, kolik lidí mi věnuje pozornost. Slušně na mě kývla, tak jsem jí pokynul rukou v odpovědi a zároveň, aby nemusela mít strach, že bych vyžadoval smazání fotky. Takže dneska večer za barem, ráno v novinách. Sláva se blíží a stačilo k tomu tak málo. Sranda skončila s příjezdem policie, i ta bárbínka se uklidnila a zdálo se , že se taxikáři omlouvá. Vážně? Odkdy jsou policajti čarovní? Fakt se mi chtělo smát. "Splynutí s davem není moje parketa," usmál jsem se líp, než modelové v časopise. I když ti se asi moc nesmějí, jak tak nad tím ve vteřince přemítám. Docela jsem zapomněl, jak chabá ochrana očí je a že brýle rozhodně nemají zrcadlová skla, takže jsem si zrzku prohlížel se zájmem od shora až dolů a zase zpátky, načež mi to došlo. "Není to přece jen trochu extravagantní?" posunul jsem si sjíždějící hvězdy zpět ke kořenu nosu, "ta modrá, víš. Myslím, že teď není úplně v módě." Koukl jsem k autům, ale bouračka se změnila v nudnou story, která už dál nikoho bavit nebude. "Přišla ses mě zeptat, jestli si tu fotku můžeš nechat? Kde se objevím? Vogue? Vanity Fair?" |
| |
| Modrá je dobráUnion Square, střed ulic Post Street a Stockton StreetDívala jsem se mu se zájmem do očí, takže mi neuniklo, jak mě on těmi svými hltá. Jak si mě prohlíží. Lichotilo mi to a vmetlo růžový nádech do tváře. Avšak jen na chvilku. Umím se ovládat. Ukaž, hmm.." Se zájmem jsem od něj udělala krok vzad, abych si ho mohla po tentokrát prohlédnout já. Hezky od hlavy až k patě. Ve tváři jsem u toho měla vážný a přísný výraz. Ve finále jsem pohledem skončila opět u jeho očí. Koutky úst se zvedli do mírného úsměvu. "No červená by se k tobě hodila víc, ale modrá je taky dobrá." Dokázala jsem si ho představit v džínách, červené kostkované košili a kovbojském klobouku někde u koní. Oh bože, to by byli snímky! Ale zpátky na zem. Teď není čas na snění. Donutil mne, se zasmát. V nesouhlasu jsem lehce zatřepotala hlavou a stále se usmívala. "Ale ne. Asi tě zklamu, ale objevíš se jen v mém portfoliu." Slova jsem doplnila o prosté pokrčení ramen. "A ne, tu fotku bych si nechala stejně. Chtěla jsem jen poznat člověka, který mě po dlouhé době dokázal zaujmout. Dnska lidé pořád někam spěchají. Ty jsi jiný." Znovu jsem lehce pokrčila rameny a dala si pramen vlasů za ucho, když foukl vítr. Příště si budu muset vlasy zaplést do copu, tohle mi leze neskutečně na nervy! Chvíli jsem se na něj jenom dál dívala, jestli ho náhodou nevyděsím, a pak jsem k němu natáhla ruku. "Jsem Lucy. Jen tak mimochodem." |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "Ale nikdy není pozdě začít, ne?" Nesměle jsem se usmál. Mrzí mě, že životy smrtelníků jsou tak krátké a že se nemohou tak dlouho potápět a obdivovat krásy moří. "Navštívil jsem hodně míst." Třeba Mariánský příkop, ale tam je hrozná tma a zima a jsou tam děsiví tvorové. Ani jsem se nepotopil na samé dno, vzdal jsem to, protože jsem měl strach. Dávám přednost teplým vodám, třeba Severní ledový oceán nemám rád, je tam moc zima. "Tak Mexický záliv a Karibské moře znám jako vlastní boty..." Zmínil jsem dvě destinace, na které jsem si hned vzpomněl. Také mám rád Středozemní moře. Při změně tématu mi mírně tuhla krev v žilách. Věděl jsem, že se z toho nevylžu, musím ho nějak ukecat. Ale jak? Nejsem zrovna rozeným řečníkem. Nejvíce si povídám s vodní faunou. Prozradil mi, že není normální, ale já si nebyl jistý, jak si to mám vykládat. "Portálem?" Zeptal jsem se ho překvapeně. Jak to funguje? Zaposlouchal jsem se do jeho hlasu. Byl klidný a působil konejšivě. Trochu se mi ulevilo. Nakonec možná bude jiný, stejně jako já. Nikdy jsem nikoho takového nepoznal. Tohle musí být...osud? "Ne...počkej...prosím..." Natáhl jsem k němu ruku, abych mu naznačil, že nemá odcházet. Vypadalo to, že by se se mnou chtěl rozloučit, jenže já ho teď nemohu nechat odejít. Konečně jsem narazil na někoho zvláštního. A nemohu ho nechat odejít, aniž bych si s ním promluvil. "Nemyslím si...že jsi...blázen." Rozhlížel jsem se kolem, těkal pohledem do všech možných směrů v mém zorném poli. "Ehm...můžeme si prosím promluvit?" Zeptal jsem se ho až s dětskou nevinností v hlase a stejným výrazem ve tváři. Věkem jsem ve srovnání s lidmi starý, ale duševně jsem někde jinde, mnohem mladší. "Víš Shawne...já...já...nevím, co jsem zač..." Nevím nic o svém původu a vlastně jsem na tomhle světě sám. Lidé, kteří se o mě starali, moji...rodiče, už nežijí. Mám a nemám domov. Mým domovem jsou všechny oceány světa, přitom ve vlastně nemám kam vrátit. |
| |
| AutonehodaUnion Square, střed ulic Post Street a Stockton StreetNechal jsem jí mluvit. Podle všeho mi měla co říct jen tak, sama od sebe, zaujatá tím, jak vypadám. Kdo by řekl, že u někoho vzbudím tolik zájmu jen kvůli brýlím. "Jsem jiný?" usmál jsem se. Nikdy jsem úsměvy nešetřil, tak proč začínat. "Jen jsem se zastavil, abych přihlížel lidskému neštěstí. Vlastně jsem docela stejný jako všichni ostatní, co tu stáli, akorát jsem na pohled větší exot. Jsem Ayyub, rád tě poznávám," přijal jsem nabízenou ruku a krátce s ní potřásl. Tohle gesto jsem neviděl už dlouho, všichni se častěji plácají po ramenou nebo líbají na tváře. Hezké pihaté tváře. Hm. Hezkých holek je v San Francisku víc, než dost. "Co máš v plánu? Když mi tak lichotíš, nutí mě to oplatit ti to třeba pozváním na drink. Na hot dog." |
| |
 | Los Angeles -> San Francisco (Prescott Street) A zase zpátky mezi lidi a vše co je s nimi spojené Ellie Halliwel Jak je to dlouho, co jsem byl mezi lidmi a ostatním co na tomto světě žije? Pár dní...měsíců, či snad let? A nejednou je mě zase potřeba? No, tak není čas otálet..., pomyslím si, když si balím všechny věci, které budu ve svém nové životě potřebovat. Nová identita, papíry, vymyslet minulost, vyhlédnout si dům v novém místě bydlení a několikrát ho navštívit. Vybral jsem si opravdu ideální dům. Na kraji města s výhledem na moře a dostatečně vzdálen dalším domům, což mi vyhovuje. Když jsem sbalený a ujistil jsem se, že mám opravdu vše, tak jsem se i se svými zavazadly do nového domu prostě přemístil. Jelikož jsem dům několikrát navštívil a vše pro tento styl příchodu připravil, nestalo se mi (jako se občas někomu méně zkušenému stává), že bych musel třeba vysekávat kufr ze stolu. Naštěstí mám docela přesné instrukce co dělat dál a tak se převléknu do něčeho pohodlnějšího (odkaz) a vydám se do baru P3, kde se mám ucházet o místo barmana. Když dojdu k baru, je něco okolo druhé odpoledne, což znamená, že v baru moc lidí nebude, ktaže vejdu a poptávám se po majitelce. Když jsem na ni odkázán, dojdu k její kanceláři, zaklepu a po krátkém vyčkání vejdu... |
| |
| soukromá zpráva od James Morreto pro |
| |
| Hot dog drinkUnion Square, střed ulic Post Street a Stockton StreetChvíli jsem na něj snad nechápavě koukala, jestli si ze mě dělá srandu. Ale očividně to myslel smrtelně vážně. Nebo je jen tak dobrý herec. Ay..Ayyub?" Zopakovala jsem po něm jako nějaký negramot a pozvedla u toho obočí. Vážně jsem netušila, jestli to vyslovuji správně a jestli to nezní blbě. "Nemáš nějakou přezdívku?" Donutilo mě to, se zasmát. Protože jestli tohle budu vyslovovat často, jistě si zlámu jazyk. Ale čert to vem. Třeba ho vidím poprvé a naposled. "Jo jiný. Moc lidí nevyleze z domu s takovým outfitem. Tedy brýlemi. I když slovo exot je asi přesnější." No co, můžu si snad trochu dloubnout, ne? Alespoň bude sranda. Teda pokud se neurazí a neodkráčí, samozřejmě. Ačkoliv to nevypadalo. "Na drink? Takhle po ránu?" Zase jsem se zasmála. "Tak počkej. Na drink nebo na hot dog? Protože hot dog-drink si vážně nedokážu představit, jak by chutnal." |
| |
| Na pláži před San Franciscem... No jo… třeba někdy opravdu začnu, odpovím a v současné chvíli tak ukončím tohle téma, abychom se mohli přesunout dál. Záliv, moře, ostrovy… není těžké určit, co mají společného. Tady má někdo slabost pro vodu, projede mi hlavou, když prozradí několik svých zastávek ve světě. Zajímavé… a co takhle Bermudský trojúhelník? Ten už jsi taky pokořil?, zasměju se pobaveně. Na druhou stranu, třeba opravdu existuje a on ho navštívil. Ani bych se tomu nedivil… no, alespoň ne moc… Přiznávám, že prvních pár vteřin od mé otázky ohledně jeho spojení s magií, to nevypadalo nijak pozitivně… až jsem měl dojem, že by bylo pro oba lepší, kdybych pokračoval v cestě a nechal ho s jeho kamenem. Samozřejmě měl nárok stát si za svým a tvrdit, že je „normální“, ale přesto jsem rád, že nakonec díky zmínce o portálu změnil názor. Jo. Portálem... já jim říkám brány..., který spojoval Mill Valley a tuto pláž. Dobrá zkratka, že?, povytáhnu koutky úst. Na jeho následnou vítanou žádost přikývnu hlavou, a když potom začne mluvit, objeví se mi na tváři výraz překvapení. Nejenom z toho, že se jeho přístup a tón razantně změnil, ale také pochopitelně z jeho poslední věty. On neví, kdo je? Tak to mě nenapadlo. Je to opravdu možné? No samozřejmě, že ano. Mohl jsi na tom být podobně, kdyby ti Molt nevysvětlila základy, jen co ses po tom incidentu v lese probral. Už začíná dávat smysl, že byl jako na trní, když jsem se ho zeptal na něco, čemu sám nerozumí. Nevíš, co jsi zač… zopakuji pomalu, … a jak se vlastně od ostatních odlišuješ?, zeptám se nakonec. |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "Bermudský trojúhelník...jednou jsem se k němu přiblížil...ale...dělalo se mi v té oblasti nevolno...třeštila mě hlava...a tak jsem to raději otočil." Přiznal jsem mu. Z toho místa sálá něco starého a patrně i zlého, podlého. Já si myslím, že se tam ukrývá nějaká forma zla, možná nějaké stvoření, nestvůra, ale to jsou jen mé domněnky. To, co mi říkal znělo velmi zajímavě. Portály, brány, možnost přemisťovat se z jednoho místa na druhé. To já také dokážu, ale jen tam, kde je voda a tam, kde jsem už někdy byl. Tedy jednou jsem zkusil náhodné přemístění, ale to nedopadlo zrovna slavně. Ve tváři jsem měl nadšený výraz. Jednak z toho, že mi odhalil svůj dar a také z toho, že nejsem tedy jediný...jiný. A vzhledem k tomu, že jsem velice důvěřivý, ani jsem nepochyboval o tom, že je to dobrý člověk. Už jsem takový. Párkrát jsem se s lidmi spálil a nikdy se z toho nepoučil. Snažím se v každém vidět jen to nejlepší, i když je skutečnost odlišná. A proto jsem se lidem začal vyhýbat. Posadil jsem se na kámen. Na můj "oblíbený" kámen na této pláži. "Jak?" Zopakoval jsem jeho otázku, tedy její část. "Možná bude lepší...když se posadíš." Chvilku jsem počkal, jestli to udělá či nikoliv. "Tak odlišuji se v mnohém...už na první pohled jsem jiní, než ostatní lidé...má bledá kůže...světlé vlasy...můj věk..." Pravda, že můj věk asi těžko vyčte z mé tváře. "Je mi 64 let. Všiml jsem si, že lidé stárnou mnohem rychleji...a nebo já stárnu pomalu...já vlastně nevím..." Nepochybně na něj působím zmateně a nejistě. Je vidět, že jsem nikdy o sobě a svých schopnostech nemluvil. "Shawne...nikdy jsem nikomu neřekl o...sobě..." Z mých očích mohl vyčíst, že se bojím. Že se bojím prozradit své tajemství, ale zároveň to chci udělat. Potřebuji trochu postrčit, ale dojde mu to? A nebo zkrátka zmizí jednou ze svých magických bran? Lidé by mě označili jako člověka nespolečenského nebo společensky neohrabaného, je to tím, že dávám přednost životu mimo civilizaci. A i tato skutečnost mne dělá odlišným, i když vím, že na tohle se neptal. |
| |
| soukromá zpráva od Ashley pro Kancelář P3ky Sedím za tím velkým stolem a tak nějak se tam asi dost ztrácím, protože při mých 167cm a takovým stolem a papírama, yop je to spěšné. Vypadám, jako nějaká školačka co se hrabe v tatínkové práci, ale bohužel ten tu teď není. Povzdechnu si, protože tohle přímo nesnáším, opřu se hlavou o stůl a najednou slyším ránu vedle. Zvednu se a jdu se podívat, co se tu vlastně děje, Peeto zkouší nějaké mladíka, co se hlasí na post barmana, mám co dělat abych nevyletěla i já, protože tohle je opravdu velmi šikovný kluk, samozřejmě myšleno velmi ironicky. Peeta je velmi hodný člověk a tak se snaží dát tomu klukovi další šanci, ale já nechci mít zničené veškeré nádobí. ”Dobrý den, je nám líto, ale toto místo je již zabrané. Kolega jen o tom nevěděl. Omlouvám se,máte drink na účet podniku.” S tím odcházím zpět do kanclu. Jen zavrtím hlavou, nevím co čekají že za barem budou dělat? Jen svádět ženy, to jsou tedy na omylu, potřebuji někoho kdo je schopný ne jen kdo bude očumovat holkám či klukům zadky. Sednu si na stůl a vytočím číslo kapely co zde dnes mají hrát. ”Dobrý den, zde je Ellie Halliwelová, chci jen potvrdit dnešní zkoušku v P3, ano super vše bude připraveno. Bylo by dobré kdyby jste přijeli o něco dřív a podepsali papír. Ano, Ano děkuji.” S tím pokládám telefon, když mi někdo zaklepe na dveře. ”Vstupte.” Sedící na stole sleduju mladíka co vejde dovnitř, musím si ho dobře prohlédnout. Páni. Prolítne mi hlavou a hned jako bych chtěla své myšlenky zahnat. ”Co pro vás mohu udělat?” Seskočím ze stolu a jak říkám, jsem drobná dívka.mam na sobě, toto. Stojí naproti tobě a je krapek nervozní, ale nevím z čeho. |
| |
| AutonehodaUnion Square, střed ulic Post Street a Stockton StreetPochopitelně měla problém s mým jménem úplně stejně, jako všichni ostatní. Dávno byly pryč doby, kdy jsem si z toho dělal hlavu, takže jsem se jen usmál a kývl. "Říkají mi Chris, zřejmě je to pro všechny snesitelnější oslovení. Takže, klidně mi říkej Chrisi,"navrhl jsem. "Pokud se ti teda víc nelíbí ten exot," zakřenil jsem se, zvedl ruku a vytáhl jsem se na špičky, abych vypadal jako nějaká dámička přivolávající si taxík. "Haló! Haló, exote, nechceš se mnou na hot dog drink?" zavolal jsem v hrané ukázce jak by to taky mohlo vypadat tenkým hláskem. Ještě paruka a jsem krásná transka, z časopisu jak vystřižená. Akorát bych si musel zakrýt vousy nějakým make-upem. "Takhle nějak by to mohlo být. Divnočlověk, co mě zve na divnověc," přestával jsem se na Lucy usmívat a patama jsem se vrátil zpátky na zem. "Myslel jsem samozřejmě na drink nebo hot dog, a klidně obojí. Drink vyměníme za Colu nebo vodu, hm? Co ty na to, Lucíku?" odmlčel jsem se a pozoroval, jestli jí oslovení popíchne, "Jdu z práce, mám v těch dobách vhodných na drink zmatek." |
| |
| Na pláži před San Franciscem... Chvíli zpracovávám tu informaci. Já mluvil v žertu, ale Dean to očividně vzal vážně. No tohle… že by všechny ty příběhy o Bermudském trojúhelníku měly nějaký reálný základ? Je možné, že se tam opravdu děje něco neobvyklého… něco nadpřirozeného?, projede mi hlavou. Zajímavé… možná, že legendy nakonec nebudou jen legendy…, řeknu zamyšleně. Po pobídnutí, abych si radši sedl, se čistě ze zvyku ještě jednou rychle rozhlédnu, jestli se k nám náhodou někdo neblíží. I když svému vnitřnímu senzoru věřím, dokáže zachytit pouze nadpřirozené bytosti. Na přítomnost obyčejných lidí nebo zvířat nijak nereaguje a asi by nebylo dobré, kdyby tenhle rozhovor někdo náhodou vyslechl. Když se ujistím, že je pláž pořád prakticky liduprázdná, uvelebím se v tureckém sedu na jednom z volných kamenů. Tak povídej, pobídnu ho beze slov očima a soustředěně poslouchám. No… bledou kůži a vlasy může mít na svědomí nějaká sporadická mutace, kvůli které tvé tělo tvoří méně melaninu, jako je tomu u normálních albínů, ale tvůj věk… stárl jsi pomalu už od začátku, nebo to začalo později?, zeptám se. Jestli mu je opravdu přes šedesát let a vypadá pořád takhle, tak se tímhle tempem možná bude schopen dožít klidně dvoustovky nebo i víc… a pokud se jedná o část jeho daru, možná dokonce nezestárne nikdy… Ale jsem přesvědčen, že je toho víc. Dlouhověkost je sice neobvyklá, ale pořád nevysvětlil, jak se vlastně dostal na ty ostrovy… o kroužení kolem Bermudském trojúhelníku nemluvě. Ne, že by teoreticky neměl čas na studium a získání potřebných titulů, ale nevěřím, že použil tuto cestu... Po jeho poslední větě se podívám do vln. Nevím, co bych na to měl říct. Jak zareagovat na ty jeho oči. Mám chtít, aby pokračoval, nebo dává najevo, že chce, abych se přestal vyptávat? On byl jiný zřejmě už od narození, ale já ne. Já si s těmito věcmi nemusel většinu života lámat hlavu. Ale už jsi začal. Prozradil jsi mi svůj věk…, odhodlám se konečně ke slovu. … a co se jednou začne, mělo by se taky dokončit. Souvisí to nějak s tvým pobytem na Farallonských ostrovech a nevolností z Ďábelského trojúhelníku?, zeptám se a vrátím se pohledem od vody zpátky k Deanovi, zatímco ruce mám volně položené na nohách. |
| |
| Schůzka(Lepší nadpis mě nenapadl)Union Square, střed ulic Post Street a Stockton Street Držela jsem se, abych nepropukla v záchvat smíchu, když začal s tim divadlem. Exot.. jo, rozhodně to byl trochu exot. Však jsem říkala, že je jiný. Nebo alespoň podle mě. Takhle by se normální člověk nechoval. Ne v dnešní době. Však na nás ldi divně koukají i tak. "Takže Chris, to je lepší." Přikývla jsem a přeci jen neododlala a zasmála se. Uvolněně, upřímně. Rozhodně si nepotřebuju na nic hrát. "Fajn. Hot dog zní dobře. Popravdě, mám trochu hlad." Ne tak velký, ale malá sváča se hodí vždycky. A to oslovení? Vykouzlilo mi malou vrásku na čele. Jen jsem dlouze povzdechla, ale pak se přeci jen trochu pousmála. Furt lepší než medvídek, či tak něco. Z toho mi vdycky vstávají chlupy hrůzou. Zdrobněliny. Eh.. "Lucíku zní divně. Ale vlastně se to k tobě hodí. Tak pojď. Fakt mám hlad." Pokynula jsem mu hlavou a vyrazila po ulici rovnou za nosem. Po nějaké době jsem se ale nechala raději vést. "Tak, kde pracuješ? Někde v nonstopáči nebo tak? Že jdeš z práce?" Přeci nenastane to trapné ticho, že? |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "Myslím...že ty...legendy budou založené na zrnku pravdy..." Byť ta pravda může být zkreslená, ale na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že tam není něco v pořádku, i když jsem tomu neporozuměl. I zvířata se tomu místu vyhýbala a nedělala by to jen tak bezdůvodně. "Mutace?" V tu chvíli jsem vypadal vyděšeně a dotčeně zároveň. Řekl mi, že jsem mutant? Že jsem zrůda? Nebo nerozumím hlubšímu smyslu jeho slov? Bosou nohou jsem kreslil do písku kruhy, spirály, abych si ulevil od nervozity. Nemělo to ovšem kýžené účinky. Snažil jsem se zachovat klid a být rozvážný. Ani to mi moc nešlo. "Asi...asi...máš pravdu, Shawne." Vzhlédl jsem k nebi a zůstal na něm pohledem viset. Nebe bez mráčku je tak podobné oceánu a zároveň tak odlišné! "Ale slib mi, že to nikomu nepovíš, prosím. Nechci být nějakou atrakcí...nechci, aby na mě ostatní koukali jako na monstrum." Trochu jsem tím narážel na něj, neb jsem si nebyl jistý, že mě nenazval zrůdou. "Žiju pod vodou...většinu svého života trávím pod vodou...ve vodě...a taky..." Natáhl jsem ruku k hladině. Nad hladinou se začala vytvářet koule vody velikostí připomínající vodní meloun. Ladně jsem pohnul rukou a voda se blížila k nám v podobě absolutně symetrické a dokonalé kouli. Je to jen drobná ukázka mého daru. Ale nebudu mu ukazovat vše. Nepoužívám své schopnosti jen tak, protože se bojím nějaké zásahu vyšší moci kvůli zneužívání těchto nadpřirozených sil. Koule vody se přesunula před něj, roztočila se a začala se zplošťovat. Po pár vteřinách jsem mávnul rukou zpět k moři a vrátil tak vodu zpět. Ozvalo se šplouchnutí a já se podíval na něj. |
| |
| soukromá zpráva od James Morreto pro Kancelář P3ky Vstoupím na vyzvání do místnosti... Hlavou se mi mihnou všechny společné vzpomínky na Piper a Lea, se kterými se znám osobně, vidím dokonce i Ellie jako malou holku, jak dovádí na zahradě ...a jelikož vím, jak vypadá má svěřenkyně, nedám na sobě nijak znát překvapení, že ji vidím. Jakým utrpením si musíš procházet, když si nic nepamatuješ, když si nedokážeš vybavit své rodiče... Je mi to opravdu líto, pomyslím si, ale mile se usměji, když vidím její překvapení z mé osoby a když mě osloví svou otázkou, odpovím přátelským tónem: Neptejte se co můžete udělat Vy pro mě, ale co můžu udělat já pro Vás... Mohu dát Vašemu baru novou krev, která je zde potřeba. Slyšel jsem, že hledáte někoho, kdo by pracoval za barem. A tak jsem zde, protože se v tomto povolání pohybuji už docela dlouho a možnost pracovat v P3ce je pro mě výzva... Opět se na ni zlehka usměji a čekám, co odpoví. |
| |
| Na pláži před San Franciscem... Hm… buď je na tohle téma citlivý, nebo mě nepochopil, projede mi hlavou, když vidím jeho výraz. Zřejmě nechodil na zdravotnickou školu a tudíž předpokládá, že slovo mutace je hanlivé označení pro jakoukoli fyzickou abnormalitu, povzdechnu si. Abych byl přesný, měl jsem na mysli druh dědičné metabolické poruchy, která se projevuje defektem enzymu tyrosinasy. To následně vede ke snížení tvorby melaninu a projevu označovaného jako albinismus… Rozhodně jsem to nemyslel jako nějakou urážku a už vůbec o tom neplánuji bez tvého vědomí někomu vyprávět, pokusím se vše objasnit a sám jsem trochu překvapen, že si to pořád pamatuji. Ještě štěstí, že zrovna albinismus a fenylketonurie byly dva příklady, které vyučující použili víckrát, než jednou. Navíc albinismus je sice podle mě docela dobře zapamatovatelný sám o sobě…, ale v hlavě mi uvíznul i kvůli tomu, že se o albínských zvířatech párkrát zmínily různé mýty. Buď byla posvátná, šlo o zvěstovatele různých událostí nebo měli jiné významné role. Když opět začne povídat o sobě, tak v duchu uznale hvízdnu. To zní jako nějaká mužská verze od mořské panny, nymfy, undine nebo něčeho podobného… ale nevím, jak bych tomu měl říkat. Teď už každopádně dává smysl, že se na svých cestách drží na dohled od pobřeží. Může se dostat na jakékoli moře a navštívit kterýkoli ostrov. Navíc ta jeho kontroly nad vodou… natáhnu ruku, abych se s užaslým výrazem dotkl rotující koule prstem, než se vrátí do moře… je taky velmi působivá. Takže abych to shrnul… pomalu stárneš… dokážeš žít pod vodou… a navíc ji dokážeš ovládat svou vůli…, vyjmenuji postupně doposud zmíněné nebo ukázané schopnosti. V knihách o mytologii a na internetu jsem četl o několika podobných bytostech…, ale pravděpodobně nepůjde o nic, co už jsi neprozkoumal sám. Víš, co myslím… mořští lidé… nereidky… adaro… kappa, i když ti bývají údajně spojováni hlavně se sladkovodními řekami… vytáhnu několik příkladů. Navíc jsem už zjistil, že na mýty stejně nejde spoléhat… dokončím a doufám, že nebudu vypadat jako ještě větší podivín, než předtím. Ostatně, nejdřív na něj vytáhnu mechanismus vzniku albinismu a teď ukazují i svoji… asi nejde říct nic jiného, než posedlost mytologickými bytostmi, která se mě držela už od dětství. |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "Tyro-cože?" Neměl jsem nejmenší tušení o čem to mluvil. Jistě, nechtěl mě urazit, ale jeho slova na mne byla příliš odborná. A je to snad špatné, že trpím touhle dědičnou metabolickou poruchou? Mám s interpretací jeho slov problémy. Nepochybuji o tom, že to souvisí s tím, že se poměrně intenzivně vyhýbám kontaktu s lidmi. Tenhle kluk je pořádná výzva...ale jinak je fajn, řekl bych. Ano, myslím si, že je fajn. Je přátelský, pohledný, troufám si říct, že empatický, neboť se ke mně snaží přistupovat opatrně. Shrnul mé schopnosti, samozřejmě ne všechny, jen to, co ví. "Ano...a také...je to takové...zvláštní...ale třeba když se někdo...topí...slyším to...na desítky kilometrů...v hlavě mi to zní jako poplach..." A samozřejmě takové lidi zachráním. Je to stopa světlonošských kořenů ze strany mého otce. Ovšem téhle skutečnosti si nejsem vědom. Jedná se o podvědomé nutkání pomoct někomu v nesnázi. "Já jsem nic nevypátral...ptal jsem se jen živočichů pod vodou...a ti nemají nejmenší tušení, co jsem zač...vědí, že jsem jejich přítel." Sledoval jsem ho s užaslým a zároveň obdivným výrazem. Jak je možné, že toho tolik ví? "Víš toho hrozně moc...to všechno jsou, cos vyjmenoval...jsou vodní stvoření?" Byla to spíše řečnická otázka, ale já doufal, že mi k tomu sám od sebe řekne něco víc. Jeho znalosti jsou ohromující. Zkoumání...mytů...musí být jeho zálibou, protože toho ví fakt hodně. Že by cestoval po světě a pomáhal různým bytostem? Je možné, že někdo takový existuje? Ve vší mé sladké naivitě mne ani nenapadlo, že by tomu ve skutečnosti mohlo být jinak. Že by se mohl najít i někdo, kdo by takové bytosti třeba lovil. "Pořád nemůžu uvěřit tomu...že jsme na sebe jen tak...náhodou narazili. Věříš v osud, nebo něco podobného?" Zeptal jsem se ho a na chvilku jsem se mu podíval do očí. Snažím se, moc se snažím překonat svoji plachost, ale je to silné jako vodní vír, maelstrom. Na druhou stranu si asi nevedu tak špatně ne? Jsem nervózní a trochu roztěkaný, ale neutekl jsem. Nepřemístil jsem se do Tichého oceánu během mrknutí oka. |
| |
| Na pláži před San Franciscem...Tyrosinasa… enzym, zopakuji. Ale to je jedno, tady stejně půjde o něco jiného, odsunu stranou tuto drobnou neplánovanou odbočku. Slyší, když se někdo topí a vnímá to jako varovný signál? Jako nějaký vodní duch zachraňující lidi ztracené na moři? To zní skoro jako pohádka, ale na druhou stranu bylo mnoho zaznamenaných případů, kdy delfíni připlavali k tonoucím a zachránili je. Je tedy něco jako… nadpřirozený lidský delfín? projede mi hlavou. Čím dál tím zajímavější… a už jsi takhle někoho zachránil?, zeptám se a ani nepomyslím na možnost, že by snad těm lidem ublížil. Vzhledem k tomu, jak se zatím choval, by je možná nechal svému osudu, ale ani tomu se mi moc nechce věřit. Já… no… jen mě vždycky zajímala mytologie a různá bájná zvířata, zatvářím rozpačitě. Kdybychom mluvili o typech aut, elektronice, různých zpěvácích nebo třeba slavných hercích… zkrátka věcech, které zajímaly většinu mých vrstevníků, byl bych úplně ztracený…, přiznám trochu neochotně. A ano, i když jsem nikoho z nich ještě na vlastní oči neviděl a ani nevím, jestli vůbec existují. O mořských lidech jsi už určitě musel někde slyšet… Néreidky jsou mořské nymfy z řecké mytologie… Adaro je popisován jako nebezpečný žraloku podobný humanoid… Kappa zase údajně pochází z Japonska, kde topí zvířata a příležitostně i lidi… čímž nechci tvrdit, že jsi jako oni, dodám rychle. Počkej, ty ses ptal vodních živočichů? Ty umím mluvit se zvířaty?, zamrkám, když mi v hlavě docvakne, co vlastně předtím řekl. Nepřestává mě překvapovat. Za chvíli se ještě zmíní, že dokáže sám sebe proměnit na kapalinu nebo, že přes vodu dokáže léčit, ne? Když vytáhne osud, viditelně se zarazím a věnuji mu překvapený i nechápavý pohled. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem o něm nikdy nepřemýšlel... hlavně ode dne, kdy mě probodnul ten roh a já poznal, že magie opravdu existuje, ujede mi druhá část nevědomky. Ale jinak věřím spíš v náhodu, než předem určené nitky odněkud ze shora, odpovím trochu nejistě ohledně toho, kam tím směřuje. Naše setkání přece byla obyčejná náhoda. Nechal jsem bránu, aby se někde otevřela a ona si nahodile vybrala tuhle pláž.. ne kvůli tomu, že tady zrovna byl i on. Neviděl bych v tom žádný osud…, zaháním některé své myšlenky. |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter Byla to jen řečnická otázka? Vypadám snad na to, že nechám lidi jen tak umírat? Že si v hlavě užívám zvuk jejich umíráčku? To snad ne Shawne, tohle si o mně nemyslíš, že ne? Dotkl se mě, ale nechal jsem si to pro sebe. Polkl jsem své raněné city a odpověděl mu. "Samozřejmě, že zachránil. Ale pokaždé jsem se postaral o to, aby mne nikdo neviděl. Někdy jsem lidi přemístil pomocí vody. Jindy poprosil delfíny a tak...těch způsobů je vícero." Snad ti tahle odpověď bude stačit a nebudeš si myslet, že jsem nějaký sadista. Jak tě mohlo něco takového napadnout Shawne? "No...já bych svými zájmy nezapadl asi nikam." Rozpačitě jsem se usmál. Kluk z oceánu. Jen těžko bych hledal místo mezi lidmi. "Nikdy jsem o žádné z těch bytostí neslyšel. A to se snažím pátrat jak jen můžu...a nic." Pravděpodobně je to způsobeno tím, že já jsem plodem zakázané lásky a nikdo se mnou nechce mít nic společného. Ani můj vlastní druh. Jsem asi jediný kříženec mořského člověka a světlonoše. A jestli existují podobné bytosti, musí moji odlišnost cítit. "Doufal jsem, že někde naleznu odpovědi o tom, kdo jsem...proč jsem byl...opuštěn...kde jsou moji rodiče...jenže já se nevzdám. Budu pátrat dál a dál, dokud nenajdu nějaké odpovědi." Jistě, že jsem tvrdohlavý a nepochybně to mám po jednom z rodičů. Žijí moji rodiče vůbec? To je otázka, nad kterou přemýšlím téměř neustále. Lidé, kteří se mě ujali a prvních pár let mého života se o mně starali, jsou už po smrti. Ale co bytosti, které mne přivedly na tento svět? "No...možná zvířata umí mluvit se mnou." Zavtipkoval jsem nesměle. "Ano, dokážu s nimi komunikovat. Bez společnosti by mi bylo pod vodou smutno." Přiznal jsem se nepřímo ke své osamělosti. Je to moje slabost? Kdo chce být sám? Já jen chci místo, kam bych patřil. Jenže nepatřím nikam a tak jako poutník putuji pod vodou a hledám a hledám. Zarazím se během jeho vyprávění. "Roh?" Zopakuji po něm zaskočeně. Jaký roh ho mohl probodnout? A proč? Chtěl mu někdo ublížit? "Říkals, že ses tu objevil pomocí magické brány...pokud jsi neměl cestu sem naplánovanou...jaká je pravděpodobnost, že skončíš na místě, kde se nachází někdo...jako já?" Nemyslím si, že by to byla náhoda, ale zároveň věřím tomu, že každý může svůj osud ovlivnit. Zpracoval jsem jeho slova a uvědomil si jejich obsah. "Takže...ty ses nenarodil s magií?" Ani ve snu by mne nenapadlo, že se něco takového dá získat...na druhou stranu dosud jsem nikoho takového ani nepotkal. |
| |
| Spolu nám to půjde lípSuper Duper Burgers; Market Street"Lucík se ke mně hodí? Jde to rychleji, než jsem čekal. Tak mi napověz, jak to máš ráda," občas dřív mluvím, než se nad tím zamyslím. Jestli neuteče teď, tak už asi nikdy. Stejně jsem se musel zakřenit jako teenager pod řídce rostoucími vousy, což v tom věku není nic nenormálního, tomu co jsem řekl. Nevadí. "Jak máš ráda, když ti říkají. Jen Lucy? Žádná Lucinka z Narnie?" zvolil jsem ledabyle směr cesty, protože stánky s hot dogy jsou na každém rohu a sehnat k tomu něco k pití nebude problém. "Dělám v Originu, je to noční klub pár ulic zpátky," odpověděl jsem bezstarostně, i když moc dobře vím, jak lidi umí odsuzovat. Jenže ona taková nebude, to by se mnou nešla na jídlo. "Jako barman. Sem tam s něčím vypomůžu bokem, ale moc se do toho neženu. Byla‘s tam někdy? Čas od času ty akce stojí za to," koukl jsem na ni. "Nic zkaženého. Nedealuju, nejsem pasák, jak si občas někteří myslí. Lidi mají vůbec trhlé nápady." Kus před náma stál stánek. Prodavač zrovna podával hot dog nějakému sociálně slabšímu, jinak si ty hadry neumím vysvětlit, a doplňoval zásobu párků. Pár mu jich spadlo na zem, tak je sebral a hodil za ostatními kamarády. Bylo to tak akorát dost, že jsem už moc nesledoval, jak ze zapařeného sáčku tahá hot dogové housky. Chci abychom se najedli, ne skončili v nemocnici. "Tady se mi to nezdá. Změna plánu," rukou jsem jí chytil kolem pasu a ochranářsky ve spěchu převedl přes silnici, mimo přechod. Na druhé straně jsem ruku stáhl. "Co burger? Žádná pouliční špína, je to kousek," navrhl jsem a ukázal na vzdálenou budovu, tak pět minut rychlé chůze, kde byl Super Duper Burgers. |
| |
| soukromá zpráva od Ashley pro P3- kancelář Sedím na stole a houpu nohama a poslouchám co má tento mladík na srdci. Nevím proč ale něco podobného jsem někde už slyšela, ale nemůžu si vzpomenout kde. Byla to nějaká reklama, nebo někde ve filmu? Tak tohle bude něco, tohle mi bude vrtat hlavou. Pousmívám se, protože mi to příjde komické, jen nevím proč ale mám pocit, že ho znám. Jen nevím kam, jej zařadit. ”Víte, ten konkurz je venku u baru, ne tady v kanceláři, krom toho konkurz má na starost támhle Peeto, ale když už jsi tedy tady tak fajn. “ Seskočím ze stolu, vezmu jedny papíry na vyplnění pro uchazeče, jako adresa,pojištění, kontakt a podobně, když kolem něj procházím, připlácnu mu ty papíry na hruď a pousměji se na něj, stojím vedle něj ve dveřích. ”Tohle mi musíte vyplnit, jinak jsem Ellie. Takže říkáte, že máte zkušenosti to uvidíme tedy.” Propletnu se a jdu rovnou k baru, kde je Peeta a zkouší nějakou slečnu, sednu si na barovou židličku a chvili čekám, než se slečně ukáže. Peeta se na mě podívá a pokývá že tahle se mu líbí, no jasně je hezká, tak snad bude i schopná. ”Peeto, tady tenhle človíček si přišel až za mnou na konkurz, měl by sis ho vyzkoušet. Asi tu práci potřebuje a myslím si, že se holkám bude líbit, bude mít dost dýšek. Takže pane Morreto, co je vaše specialita? A co třeba toto, umíte rozeznat lidi, co by si tam možná dali?” Peeta ho tedy pustí za bar, vše tam má k dipozici, a já si užívám pohled. Je to fešák, holkám se bude líbit a třeba to přitáhne víc žen. Když ale bude barman muž, tak servírky musí být ženy, aby to tu nebyl jen babinec. |
| |
| Na pláži před San Franciscem...Jak jsem si myslel… je jako kouzelný delfín, který posílá normální delfíny, aby někoho zachránili, když je potřeba. A to s tou vodou… říkal, že slyší tonoucí na vzdálenost několika desítek kilometrů a stejně je zvládne zachránit. Několika desítek kilometrů. Buď musí být opravdu rychlý, nebo má mnohem větší kontrolu nad oceánem, než jsem si myslel, běží mi myšlenky jedna za druhou. Ještě, že tak… nevěděl jsem, jestli se k nim dokážeš dostat včas, kdy je slyšíš na takovou dálku, To jsi tak rychlý plavec nebo máš tak velkou moc nad vodou?, zeptám se zvědavě. Myslím, že samotnými zájmy bys nejspíš někam zapadl. Na světě je dost nadšenců do potápění a pozorování vodních zvířat, dám téměř neznatelný důraz na slovo zájmy. Ale to by ses před nimi pravděpodobně musel odhalit, což chápu, že není možné… kdyby šlo o normální lidi, dokončím zúčastněným tónem. Každopádně mě zaráží, že jsi neslyšel ani o mořských lidech… myslel jsem, že o mořských pannách slyšeli všichni. To ses ani nepokusil podívat na nějaké lidské zdroje… třeba jít do knihovny?, podivím se s lehce pokrčeným obočím. Chápu sice, že je před lidmi na pozoru, nebo že se s nimi cítí nesvůj…, ale pokud opravdu pátral, jak mohl, tak proč nezkoušel prozkoumat i lidské mýty? Řada z nich je sice smyšlených, ale nikdy nelze vyloučit, že by v jednom z nich přece jenom našel nějaké byť malé vodítko? Doufám, že uspěješ… času na to zřejmě budeš mít dost, řeknu ještě na závěr, když prohlásí, že se rozhodně nehodlá vzdávat ve hledání své rodiny a důvodu jejich odloučení. Hm… taky by se mi líbilo mluvit se zvířaty… na druhou stranu, možná radši ne. Co kdybych se potom dozvěděl, že mě ve skutečnosti také pokládali za blázna a jenom mi to neuměl sdělit slovy, pousměju se v duchu. A umíš komunikovat se všemi zvířaty, nebo jenom s těmi, co žijí ve vodě? Jinými slovy, jde o další schopnost propojenou s vodou a jeho obyvateli, nebo je jako doktor Dolittle?, projede mi hlavou. Na skutečnost, že jsem se zmínil o rohu, který mi v současní době koluje rozpuštěný v těle, mě upozorní až to, když se na něj Dean zeptá. Musel mě vykolejit tou náhlou otázkou o osudu… proč bych se o tom jinak zmiňoval, vytknu si v duchu vlastní nerozvážnost… a pokud se na něj nezeptá znova, tak se to pokusím nenápadně přejít. Malá, přiznávám , ale jak vidíš, stalo se. Navíc nejsi první…, chvíli váhám, jak bych ho měl pojmenovat… nadpřirozený jedinec, kterého jsem během posledních dvou let vycítil ve svém okolí, dokončím větu a zkontroluji pohledem, jestli mu použité označení nevadí. Když se následně zeptá na mě a magii, nakloním hlavu ke straně, než odpovím. Nenarodil. Dá se říct, že jsem k ní přišel náhodou… omylem… jsem zkrátka výjimka, která by se normálně neměla stát, povytáhnu koutky úst na oko pobaveně. Nicméně i když se mi v ten den splnil sen… skutečně jsem našel živou a dýchající báji… taková zábava to nebyla. Ve skutečnosti jsem myslel, že umřu, když se ta „báje“ proti mně prudce rozběhla… |
| |
| SAN FRANCISKO-pro všechny venku Trochu se připozdívá, jak ten čas letí, když máte co dělat. Dneska je pátek třináctého, ne zrovna šťastný den a už vůbec ne pro kouzelné tvory a čarodějky. Dnes se děje samé halo, nehody, katastrofy a další i vám se něco malého přihodí, z krásného počasí se vynoří hnusný déšť a bouřka. Takže jste během chvilky byli úplně mokří, teda až na ty co jsou v baráku a podobně. Všude po městě jsou letáky na pronájem pokoje v domě, za pár kaček. Dále koncert ve známé skupiny Black Bond v P3…… Vražda několika žen za za záhadných podmínek. Chris a Lucy Chodíte po městě a je krásně, ale najednou se to změní. Taková bouřka a déšt? To je jako rána z nebe. Za chvilku jste mokří. Několik bloků od vás zazní řev, zní to jako nějaká žena co se k smrti vyděsila. Lidi kolem si toho nějak nevšímají, protože asi je to tu normální. Nedaleko od vás se objeví  Usmívá se na vás a najednou, jako by se vypařil, prostě zmizel. |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter Překvapilo mne, že je Shawn tak zvědavý. Každá má odpověď či věta v něm vyvolala kaskádu dalších otázek. Takhle nějak jsem si představoval rozhovor s novináři, kteří dělají interview. Dělá tohle poprvé? Působí na mne profesionálně. Rozhodně ví, co chce vědět. Nad věcmi, na které se ptá, jsem ani moc nepřemýšlel. Nikdy jsem do detailu nezkoumal své dovednosti, jejich rozsah. Pokrčil jsem rameny. "Asi obojí...promiň Shawne, ale na některé otázky nedokážu odpovědět...není to tak, že bych nechtěl...jen neznám o moc víc odpovědí než ty. Já žiju svůj život, užívám si ho. Nejsem žádný hrdina, spasitel...nic takového." Objevuji krásy světa a snažím se zjistit, co jsem zač a někdy pomůžu živočichům v nouzi, lidem nevyjímaje. Teď si odpověděl sám, ani mě k rozhovoru nepotřebuje, nebo ano? Opět jsem jen pokrčil rameny. Byl jsem z něho v rozpacích. Rozvíjel svůj monolog a já si připadal jako hlupák. Působilo to tak, že mne poučuje a zároveň se trochu vytahuje. Jenže myslí to tak doopravdy? Výraz v mé tváři posmutněl. Náš rozhovor se ubíral jiným směrem. Směrem, který se mi nelíbil. Teď jsem bojoval s nutkáním utéct od něj co nejdál. A po kázání, které mi dal, a že nebylo zrovna krátké, pokračoval ve výslechu. Byl jsem z něj výrazně svůj. Vyvolával ve mně pocity, že všechno dělám špatně a že nic nevím a podobně. Zalila mne vlna nihilismu a já bojoval, abych v ní neutonul. "Asi jen s vodními..." Odpověděl jsem sklesle a stroze. Vzhlédl jsem k nebi, které se začalo postupně zatahovat. Něco mi říkalo, že se blíží bouře. Cítím to ve vzduchu a poznám to na vodě. Je to takový šestý smysl. "Blíží se nepěkná bouře." Zaznělo jen tak mezi řečí, jako prosté oznámení. "Jsi první, koho jsem potkal. Ale možná jsem jen omezený a slepý." Neubránil jsem se podrážděné odpovědi, po tom všem kázání, ale sotva jsem to vyslovil, bylo mi to líto. Může za to počasí? Způsobuje výkyvy nálad? Je to možné, když se nad tím zpětně zamyslím. "Promiň, Shawne. Nechtěl jsem být hrubý." Omluvil jsem se mu, když první kapičky vody začaly dopadat na zem a vodní plochu. Už to začíná, nejprve jemný, osvěžující deštík. "Nechceš mi o tom říct víc? Sám jsem ti toho o sobě řekl dost...je to fér, ne?" Zeptal jsem se ho zcela upřímně. Mně déšť nevadí, ale co jemu? Jestli se bude chtít někam schovat, nejsem proti. Chvilku jsem se soustředil a poté mávl rukou. Nad jeho hlavou se postupně začaly spojovat kapky vody, dokud nevytvořily souvislou, ale tenkou vrstvu. Nad jeho hlavou se vznášel deštník z vody, z jehož okrajů odkapávala přebytečná voda. Déšť zesílil a já byl během pár vteřin celý mokrý. Ale na to já jsem zvyklý. Ve vodě jsem takřka celý svůj život. |
| |
| Na pláži před San Franciscem...Zřejmě jsem něco udělal, projede mi hlavou po jeho odpovědi ohledně komunikace se zvířaty. Buď jsem ho nějak nevědomě urazil, nebo se až příliš vyptávám a není mu to příjemné… dost možná dokonce obojí. Každopádně bych se naučit trochu krotit. Chápu. Omlouvám se, jestli se moct vyptávám nebo jsem se tě nějak neúmyslně dotkl, skloním hlavu v omluvě. Předtím jsem o mytologii jenom četl a, i když jsem si to nahlas nikdy nepřiznal, i já ve skrytu duše jsem doufal, že nejsem cvok, když věřím tomu, co se v těch knihách píše. Proto jsem teď tak… zvědavý... Neodbytný?... Otravný?, Jo. To poslední je myslím poměrně přesné. Pokračuj tímhle tempem a brzy zjistíš, že jsi na pláži sám… ani nebudeš vědět jak... nebo vlastně budeš. A zůstane ti jenom sžíravý pocit, že jsi mohl konečně mluvit s někým s nezkaženou aurou, ale svým jednáním jsi ho sám odehnal. Když se zmíní o bouři, tak instinktivně zvednu hlavu a podívám se na oblohu. Hm… skutečně se zatahuje. Tady se počasí ale mění rychle. Vždyť ještě před chvílí bylo skoro jasno. Nejspíš bych měl najít nějaký úkryt. Určitě nejsi, zareaguji ihned po jeho kousavé odpovědi a následně omluvě. Já se také omlouvám. Jak už jsem předtím naznačil, dokážu předem poznat, když je někdo jiný. Je to něco jako empatie, ale místo emocí umím z ostatních vycítit magii… a taky, jestli je daná osoba „dobrá“ nebo „zkažená“, dodám v duchu poslední slova poněkud neohrabaně. Raději bych se sice nehrabal v konceptu „dobra a zla“, ale sám nevím, jak to podat výstižněji. Proto jsem hned věděl, že nejsi jako ostatní, dostal jsem tu schopnost spolu s otvíráním bran, dokončím. Doufám, že to trochu uklidní atmosféru… a že to nepochopí jako, že se snad nějak vytahuji, jaký jsem úžasný senzibil.[/i] Následně se začnu rozhlížet po vhodném převisu, stromě nebo něčem podobném, protože na své kůži a oblečení ucítím první kapky vody. Ovšem, že se sám chce něco dozvědět. Bylo by divné, kdybych se ptal jenom já… a navíc má pravdu. Vzhledem k tomu, jak ochotně odpovídal na všechny mé dotazy, by bylo jenom spravedlivé, kdybych o sobě taky něco prozradil. Jistě… a doufám, že ty o mě také nebudeš nikomu vyprávět. Vadilo by ti jenom, kdybychom se předtím někde…, nedokončím a znovu pohlédnu vzhůru, protože navzdory tomu, že déšť rozhodně neustal, spíš začíná postupně přibývat na síle, z nějakého důvodu zůstávám relativně suchý. Děkuji, řeknu, když nad svou hlavou uvidím jakousi tekutou plachtu fungující jako provizorní deštník. Ale pokud by to nevadilo, mohli bychom se schovat támhle pod ten skalní převis, ukážu rukou. Nevíme, jak bude ten déšť dlouhý, tak abys to takhle nemusel držet celou dobu, navrhnu. Ať už se přesuneme nebo zůstaneme na místě, tak se nadechnu a začnu. Nuže… možná mi to nebudeš věřit, ale ty schopnosti mi dal jednorožec, odmlčím se a chvíli studuji jeho reakce, protože si jsme velmi dobře vědom, že to zní jako něco vytaženého z dětské knihy. Před dvěma lety jsem se procházel lesem, když jsem zaslechl křik a zvuky vyděšeného zvířete. Nevěděl jsem, o co jde, tak jsem se opatrně vydal blíž… až jsem mezi stromy uviděl menšího bílého koně a dva rozzlobené muže. Předpokládal jsem, že ten kůň někomu utekl nebo, že se ho někdo pokouší ukrást… dokud jsem si nevšiml, že mu z čela vystupuje dlouhý roh, nořím se do té doby. Asi si umíš představit, že jsem úplně ztuhl a jenom beze slova zíral… a to i ve chvíli, kdy se ten jednorožec rozběhnul a probodl mi hruď za doprovodu jasného záblesku světla… což je taky to poslední, co si z toho pamatuji, podívám se na něj pohledem, který říká: „Já si to nevymýšlím a ani nejsem blázen.“ Přeber si to, jak chceš, ale bylo mi řečeno, že roh jednorožce je prý tvořen čistou magií, a že i když nemám žádnou ránu ani jizvu, tak je pořád v mém těle… asi nějak rozpuštěný nebo co. To díky němu mám prý své nové schopnosti, dokončím svůj příběh a vyčkávám, co mi na to poví. Ve srovnání s jeho příběhem ten můj totiž vypadá až příliš jako pohádka. Mořský člověk je jedna věc... jednorožec druhá... a kluk, který získá kouzelné schopnosti po tom, co ho probodne magický roh třetí... |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter Mávl jsem rukou. "Nic se nestalo..." Hodil jsem se více do pohody, uklidnil se. "Vlastně chápu, že jsi zvědavý." Já jsem také zvědavý, neustále pátrám, zkoumám, objevuji a stejně jsem svoji zvědavost ani v nejmenším neukojil. "Říkáš na způsob empatie...aha..." Poškrábal jsem se na zátylku. Je tedy schopen hledat nadpřirozené bytosti? To je vlastně něco, čeho by se dalo využít. Třeba by mi mohl pomoct najít moje rodiče. "Na jakou vzdálenost dokážeš...magii vycítit? Teda jestli můžu tak vyzvídat." Zarazil jsem se, až jsem sebou cukl. "Ani náhodou bych o tobě nikomu nepověděl...a i kdyby...tvé tajemství by bylo mezi rybami v bezpečí." Lišácky jsem se na něj usmál. Já s lidmi přicházím do kontaktu zřídka, ale to je mu naprosto jasné. Shawn naznačil, že bychom se mohli schovat pod skalní převis. Jistě, proč ne. Pomalu jsme se rozešli tím směrem. Vodní bariéra se pohybovala současně s ním a zůstal tak suchý. Když byl v suchu, mávl jsem rukou a voda se přesunula mimo provizorní přístřeší a dopadla na písek, kam se během okamžiku vsákla. Já zůstal venku, přidřepl jsem si a dál Shawna poslouchal. Jednorožec? A já myslel, že jsou to pohádková stvoření. Na druhou stranu já bych také zapadl do nějaké pohádky, "O mořském chlapci". Zkoumavě jsem si ho prohlížel, jako bych snad hledal sebemenší stopy po nějakém zranění. Stopy, které na něm ovšem nejsou. "Takže dva roky...hmm...a...kolik ti vlastně je?" Takže donedávna byl smrtelník, bude tedy mladý. Kolik ti tak může být? Položil jsem si v duchu otázku. Tím, že jsem nestárl jako smrtelník, nemám na věk moc dobrý odhad. "Z pohádek a příběhů, které mi vyprávěli rodiče...lidé, kteří mě vychovali...vím, že jsou jednorožci hodná stvoření...myslíš...že...ehm...je to taková...divná otázka." Vzhlédl jsem k nebi a nadechl se. "Mohl bys být zlý?" Vychrlil jsem na něj, abych to ze sebe konečně dostal. |
| |
| BouřeSuper Duper Burgers; Market Street Nějak jsem neřešila kam jdeme. Přeci jen metro a tak podobně jezdí pořád, abych se dostala k Erikovi na barák. A času taky dost. Není moje máma, abych mu říkala, v kolik příjdu ne? Jen teda, eh, nemám klíče. Ale to se pořeší. Trochu zaraženě jsem se zastavila po jeho prvních slovech. Rudla jsem ve tváři, ale rychle jsem zakroutila hlavou, abych to zahnala. Však to myslel úplně jinak! Jen já zas myslím na takové věci. Prase.. Ale když ono to znělo tak. Ach bože, dej si před pusu, fakt! "Lucy bohatě stačí, fakt. Nejsme náročná. Nebo si to alespoň myslím." Zasmála jsem se zlehla a do toho nesouhlasně zakroutila hlavou. "Origin neznám. Já celkově tyhle kluby moc nevymetám. Ale tak můžu se někdy stavit. Zní to zajímavě." Letáčků s pronájmem jsem si zatím nevšimla. Nebo spíš je prozatím zdárně ignorovala. Po tom všem, kdy jsme přeskočili na jinou ulici, vlastně ani nevím jakou, jsme měli štěstí shlédnout bravurní divadlo. Zvedal se mi z toho žaludek ještě teď. Uh, fuj. "Jojo, jsem pro.." Už, když jsme brali za kliku u dveří venku pěkně bouřilo. Takže budeme mít to štěstí, že se i schováme. Snad. Jenže lokál byl úplně plný a já se zastavila už ve dveřích. "No tak.. asi budeme muset najít něco jiného." Doufejme, že to stihneme ještě dřív, než začne pršet. JJenže nestihli. Úplně promáčená jsem se, ještě s ním po boku, zastavila v buňce na autobusové zastávce, kde jsme byli alespoň trochu schovaní před deštěm. I když liják to byl takový, že to nebylo moc k čemu. "Tak tohle jsme.." Nedořekla jsem to. Ulicemi se ozval ten strašný výkřik nějaké ženy až jsem nadskočila leknutím. "Kruciprdel já se lekla." Vydechla jsme dlouze, ale hned v okamžiku zase dýchat zapomněla. Zen chlap mě děsil na první pohled. A ještě, jak se tak divně vypařil. Tohle rozhodně nebylo normální. Pohledem jsem zběžně zkontrolovala Ayyuba a pak ho vzala za ruku a táhla pryč. Tohle se mi nelíbilo. A to ani trochu. "Pojď. Kousek odsdud by měl být Mekáč. Alespoň něco, ne?" Sic nevím, jestli je to pravda, ale tady rozhodně zůstávat nehodlám. |
| |
| Na pláži před San Franciscem...Jsem rád, že nakonec nedošlo k žádné ostré výměně názorů a vše se vrátí zpět na klidnou úroveň. Jenom s tím drobný rozdílem, že tentokrát budu zřejmě vyzpovídán já. No, těžko říct. Jde spíše o instinkt nebo druh šestého smysl než úmyslné využívání, ale moc velký dosah to nemá… obvykle ne víc, než pár desítek metrů. Nejspíš také záleží na dané bytosti a míře moci, kterou disponuje, odpovím po krátkém rozmýšlení. Aspoň tak si vysvětluji, proč některé vycítím dříve a jiné až, když se více přiblíží. Když následně Dean zavtipkuje na téma, že „ryby budou jistě mlčet jako ryby“, tak se krátce zasměju. Vida, má nějaký smysl pro humor. To je fajn. Ale už zřejmě nepomyslel, že když s nimi umí mluvit on, tak pravděpodobně není jediný, projede mi hlavou. Dobře, budu tomu věřit… předtím jim ovšem stejně zdůrazni, ať to nešíří nikam dál… hlavně murény, ty jsou známé jako velké drbny, rozhodnu se s úsměvem ještě chvíli pokračovat v jeho žertu. Ještě jednou děkuji. Velmi užitečné, vyjádřím obdiv nad vodní plachtou, díky které mě i během přesunu zmáčelo jenom několik kapek vychýlených větrem. Proč ho zajímá můj věk? K čemu mu bude taková neužitečná informace, vzhledem k tomu, že mé stárnutí nijak ovlivněné není? No… alespoň pokud je mi zatím známo, podívám se na něj tázavě. Sice nevím, k čemu ti to bude, ale teď kolem osmnácti… devatenácti..., řeknu nakonec, protože se nejedná o žádnou tajnou informaci. Pravda je, že v poslední době jsem se o to příliš nestaral. Jeho poslední otázka mě však dokonale vyvede z míry a s vytaženým obočím na Deana chvíli beze slova překvapeně zírám. Co? Jestli bych mohl být zlý? Co tím jako myslí? To se snad ptá, jestli jsem toho jednorožce ve skutečnosti neulovil, abych mohl ukrást jeho kouzla? Nebo snad, jestli mě nezkazila, a jestli je teď nepoužívám k tomu, abych úmyslně škodil ostatním? To je skoro, jako kdybych se já zeptal, jestli utopil nějakého člověka a užíval si, jak bojuje o vzduch… no dobře, možná trochu přeháním, ale stejně…, přeletí mi přes nyní již zamračený obličej směs různých emocí, především zmatek,… ale nakonec se ustálí na čistě prázdném a nicneříkajícím výrazu Nikdy jsem se nepovažoval za… „zlého“. Vysvětlil bys mi prosím, kam přesně tou otázkou směřuješ? Nejsem si jistý, jak ji chápat, oplatím mu otázku, aniž bych dal tentokrát najevo jakékoli vnitřní pocity, takže ve srovnání s mým dosavadním přístupem mohu najednou působit trochu podezíravě a odtažitě. Abych byl přesný, otázka to je poměrně jasná, ale co očekává, že se dozví? I kdyby před sebou měl někoho zkaženého, kdo se k tomu dobrovolně přizná... kromě magorů a maniaků..., aniž by předtím nebo potom nepodnikl nějaké preventivní kroky? |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "Aha...aha...zajímavé..." Čekal jsem, že tvé schopnosti mají mnohem větší rozsah. Takhle mi ani nepomůžeš. Škoda, Shawne. "Je to zajímavá schopnost." Pokýval jsem hlavou a nevinně se usmál. "Takže...myslíš si, že kdybys narazil na někoho extrémně silného, vycítil bys ho na mnohem větší vzdálenost?" Zeptal jsem se ho zvědavě. "Promiň Shawne, jsem jen zvědavý...lidé jsou pro mě...no, záhadou. Pořád se o lidech dozvídám něco nového. Jak jsem říkal...stárnu trochu jinak..." Podrbal jsem se na zátylku a naklonil hlavu stranou. Zdá se, že jsem buď svoji otázku špatně zformuloval, nebo si ji špatně vyložil. Opět jsem se trochu začervenal. "Nechtěl jsem se tě dotknout. Víš...zajímalo mě...jestli bys dokázal konat zlo, navzdory tomu, že tvá moc pochází z čistého a dobrého stvoření." Ne, není v tom nic osobního, žádný vedlejší úmysl. Jen mne to zajímá. "Vlastně...obecně by mě to zajímalo...pokud existuje nějaký tvor, který byl stvořen ze zla...může konat dobré skutky? Je to jen otázka přesvědčení a výchovy nebo je to tak prostě dané?" Je to spíše filosofická otázka, která mne jen tak napadla. "A nesměřuji tím nikam...jen nevím, kam bych měl zařadit sebe...a jaký je můj úděl." Jaké je mé poslání? Myslím, že jsem ho nepotkal náhodou. Mohu mu snad nějak pomoct? Nebo on mně? Seděl jsem na dešti a užíval si kapky bubnující na mém těle. Zavřel jsem oči a poslouchal jak déšť, tak Shawna. Je to kouzelné počasí. Miluji vodu a déšť je fajn. "Máš rád vodu?" Zeptal jsem se ho s nevinností dítěte. |
| |
| Na pláži před San Franciscem...Hm… pravděpodobně přemýšlel, jestli by mu moje schopnost pomohla najít rodiče. Tak by mě to napadlo, kdybych byl na jeho místě. Škoda, že mu v tomhle směru zřejmě moc platný nebudu. Myslím, že ano… ale opravdu nevím, o jakou maximální vzdálenost by šlo, řeknu po krátkém zamyšleném zakývání hlavy ze strany na stranu. Hm, takhle to myslel. Pořád to byla divně položená otázka, ale alespoň to vypadá, že ji nemířil přímo proti mě, uvolním se opět, když dostanu vysvětlení. Aha, vyznělo to, jako by ses ptal, jestli jsem já zlý… a trochu mě to zaskočilo, zdůvodním svou předchozí reakci. Ale abych se pokusil odpovědět… já se přikláním k tomu, že zdroj a původ magie sice pravděpodobně budou mít na nového nositele vliv, ale hlavní slovo by měla mít jeho vůle a osobnost. Na druhou stranu, v některých příbězích se stává, že i když hlavní hrdina chce konat dobro, jeho „temná moc“ mu to neustále komplikují a kazí, takže ve výsledku šíří jen utrpení… jedna věc jsou úmysly a druhá výsledný stav řekl bych… navíc dobro a zlo jsou relativní pojmy. Každá společnost si je vykládá jinak řeknu svou myšlenku, zhluboka se nadechnu a zvednu jeden prst. Zdůrazňuji, ale že pokud nepočítám sebe, tak nic z toho, co říkám, nemám čím podložit… já jednoduše nevím, jak přesně magie funguje, natož jak ovlivňuje tvory kolem sebe. Tyhle otázky by sis měl radši schovat pro někoho, kdo se v tom vyzná... a to já rozhodně nejsem, dokončím a chvíli si to ještě sám probírám v hlavě. Je pravda, že pokud vím, tak já se nijak nezměnil, ale to může být pouze můj subjektivní pocit. Kdo ví, jestli bych se choval nebo vnímal některé věci jinak, kdyby mě posedla síla někoho jiného… třeba jednoho z těch dvou zaklínačů, kteří tehdy šli po tom jednorožci… a znovu se nabízí otázka, jestli bych si té změny sám vůbec všiml... No… ano, samozřejmě, pokrčím rameny, když se téma opět přesune. Sice moc nemusím bouřky natož kroupy, ale voda dala vznik všemu živému. Kde bychom bez ní byli?, položím řečnickou otázku, na kterou ani rozhodně nečekám odpověď. Navíc dokáže vytvářet různé na pohled podivuhodné úkazy. Díky ní například vzniká jinovatka, duha nebo mlha… no jo, mlha…, usměju se na chvíli. Mlhu jsem měl vždycky rád. Líbí se mi, když zahalí krajinu jako tajemný závoj. Není divu, že se ji někdy říká "brána mezi světy". Člověk v ní může trochu provlhnout… někdy možná i prochladnout, když není připraven, ale nikdo ji nemůže upřít, že má své kouzlo. |
| |
 | Honba za volným pokojemSan Fransicso: Knihovna --> Dům Halliwellových --> Klub P3 Zvednu poslední svazek, nahraju ho do knihovního systému a spolu s dalšími ho umístím do příslušné police. Následně se protáhnu a chvíli beze slova koukám na odhlašující se počítač. Sice jsem tady začal pracovat, protože dávám přednost fyzickým knihám před jejich digitálními náhražkami, ale člověk se stejně nikde neschová před stále se roztahujícími spáry technologie. Alespoň, že tahle vymoženost dokáže být opravdu užitečná… tedy pokud se tam neobjeví nějaká chyba nebo nespadne celá síť. |
| |
| V baru P3 Když jsou formality u Ellie v kanceláři vyřešeny odebereme se k baru, kde se mám hlásit u Peety, který má na starosti hodnocení uchazečů. Vidím, že nejsem první a tak, než si Peeta prozkouší slečnu, jež se uchází o místo, usadím se k baru a pustím se do vyplňování papírů, které mi Ellie dala. Naštěstí jsem se se svou novou identitou již sžil a tak pro mě tyto papíry nedělají problém. Když mám hotovo, pozoruji slečnu, která zřejmě má naděleno více vzhledu, nežli talentu, protože je vidět lehká nervozita a nejistota v jejím konání a pohybech. Potom se pozornost opět obrátí ke mě, protože jsem představen Peetovi, na kterého se zlehka usměji a pozdravím jej: Zdravím, jsem James a o tomto místě jsem slyšel jen chválu... Bude mi ctí, dostanu-li možnost zde pracovat, obzvláště pod tak okouzlující šéfovou..., obrátím svůj pohled k Ellie, která mě osloví a vybídne k tomu, abych se předvedl. Zvednu se tedy a jdu za bar, místo, kde se cítím jako doma, protože jsem tuto práci opravdu dlouho dělal. Než ale vejdu za bar, prohlédnu si vše, co tam je, abych věděl, kam pro co sáhnout a nepůsobil dojmem, že nevím co dělám. Poté mě Ellie vyzve k odhadnutí pití. To je pro mě docela výzva, protože o ní vlastně nic nevím a u většiny zákazníků, kteří chtějí drink, podle toho jak je "odhadnu" si vždy vypomůžu lehkým nazíráním jejich mysli, jenže u ní to nepůjde. Můžu se o to pokusit..., odpovím jí a podívám se jí do očí... Hm... Mladá okouzlující, sladká a přitom silná... Se spoustou bolesti za sebou, tajemná a tajnůstkářská. Se smyslem pro pořádek a řád... , přemýšlím a náhle mi v hlavě vypluje na světlo jasné řešení toho, co by si mohla dát... Otočím se a sáhnu po sklenici červeného vína Old Porter - Rich sweet, silnější verzi s 21%ty alkoholu. Otevřu lahev a trochu si naleju do degustační skleničky. Jen nepatrné množství ochutnám, zda-li není s vínem něco v nepořádku, abych nepodával víno, které by mělo nějaké nedostatky. Naštěstí je víno v pořádku a tak opět trochu přeliji do dekantační karafy a prokroužím s ním, aby se karafa mohla provínit, chytla vůni, kterou může zachytit i Ellie. Vůně připomíná směs zralých bobulí (snad ostružiny?) a nasládlou vůni ořechů. poté, co je karafa províněna a jsou z ní díky promíchávání smyty případné smítka prachu, tento obsah vyliji a konečně do ní naleju zbytek lahve. Karafu si odložím stranou a nachystám si širokou vinnou sklenici na červené víno. Najdu vanilkový lusk a podélně jej rozříznu, abych se dostal k jeho obsahu, semínka seškrábnu nožem a vložím do parníčku ve kterém spálím trochu kvalitního tabáku, jehož kouř dostane vanilkový nádech a vůni. Opatrně po okraji skleničky kouř vypustím na její dno a naplním ji vínem zhruba do jedné třetiny, takže se víno promísí s kouřem, který se usadí na hladině vína a vytváří tak na něm dokonalou mlhu. Celou dobu, co pracuji udržuji občasný oční kontakt, protože je důležité nejen připravit pití, ale sledovat reakce zákazníka... Lehce se skleničkou zakroužím, abych díky pohybu vína utvořil z kouře lehký vír a takto skleničku položím před Ellie: Prosím madam, Vaše pití. Záhadné a tajemné jako Vy, nasládlé a přitom vyrovnané jak silou, tak chutí... Dokonalé, jako Vy..., povím s úsměvem a čekám na její, případně Peetovu reakci. Víno má chuť připomínající med, jahody s čokoládou a nádech vanilky, kterou mu dodalo zakouření. Chuť je plná a silná, přitom nijak násilná... |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "Kdybych měl pocit, že z tebe vyzařuje zlo, už bych tu nebyl. S největší pravděpodobností bych se nacházel na desítky mil daleko." Rozhodně bych se s ním nepouštěl do konfliktu. Kdyby mne napadl, asi bych se bránil, ale těžko říct. Nikdy jsem se vlastně bránit nepotřeboval. Z nějakého důvodu mne respektují i vodní dravci jako třeba žraloci, murény a jiní. Proč? I když jsem se na to ptal, tak jsem nedostal žádnou odpověď. Je to snad nějaký závazek k mému druhu? A tak bych se označil za pacifistu. Ale jak říkám, nikdy jsem se žádného konfliktu neúčastnil a jsou to jen mé domněnky. Zírám na něj s pusou napůl otevřenou. Jsem uchvácen jeho nadhledem úvahami. Vedle něj si trochu připadám jako prosťáček. Nikdy jsem magii nezkoumal, nepřemýšlel zákonitostmi, principy. Já jen chtěl zjistit, co jsem zač a u toho jsem prozkoumával oceány a tu a tam někde pomohl. Byť hodně mluví a vlastni nic moc neví, je to dobrý řečník, který umí prodat i to své nic. A já jsem naivní a vděčný posluchač, který je očarován jeho rétorickým umem. "Neměl to být žádný osobní útok...zkrátka mne to zajímalo. Byť dokáži ovládat své schopnosti...nevím o nich nic...o jejich původu..." Pokrčil jsem posmutněle rameny. Nikdy jsem nebyl v žádném městě, navštívil jsem jen menší rybářské osady, vesnice či městečka. San Francisco pro mne představuje něco naprosto nového. Takové velkoměsto mě vlastně děsí. Proto sedím tady, na kraji města, na pláži. Lidi jsem spíše pozoroval, než se s nimi bavil a poznával je osobně. Mám obecný přehled o tom, jak se dnes žije, ale nikdy jsem třeba neřídil auto, nepoužíval počítač, nevařil na plynovém sporáku, nebyl na vyšetření u lékaře. To vše jsou pro mě jen teoretické znalosti. A já je nikdy nepotřeboval. Byť Shawn říkal, že bych mohl pátrat po svém původu, vím o tom, ale nevím jak. "Mně nemusíš říkat, že je voda důležitá. Je to můj svět, můj domov." Chtěl bych mu ukázat krásy podmořského světa, ale jak? "Byť to asi není žádné překvapení...umím s vodou různé...triky." Nevím, proč jsem to řekl, ani se nechci předvádět, prostě to ze mně nějak vyklouzlo. "Říkals' že tě sem zanesl portál...skáčeš po světě jen tak nebo za nějakým účelem? A jak dlouho se tu chceš zdržet?" Váhal jsem, zda mu říct, že dokážu používat vodu jako portál, ale třeba na to dojde. Z mého pohledu jsme si podobní. Cestujeme po světě, nemáme žádné závazky, nic co by nás drželo na jednom místě, jsme oba poměrně plachá stvoření. Tohle setkání není náhoda, o tom jsem přesvědčen. |
| |
| P3 Usmívám se na Peetu, který očkem sleduje mě, ale plně se soustředí na Jamese. Podle všeho se musí pěkně rozkoukat, to je fajn nehraje si na nějakou machýrku, co vše ví nebo něco podobného. Nezná to tu, takže musí hledat. Už tu byli takový co míchali koktejly, podle toho co zrovna potkali. Nad tím se sama pousměji, ja v tomhle zběhlá nejsem, ale něco už taky umím. Já mám být okouzlující, zvednu jedno obočí a kouknu překvapeně na Peetu a uculím se. ”Mno jestli chcete někomu lichotit, tak to hrajete na špatnou stranu. Já nejsem ten, kdo tu rozhoduje, to tady Peeta. Ale děkuji.” Když mi dá své papíry, tak začnu si je číst, dívám se na něj jak pracuje a tento člověk ví co dělá, to se mi líbí a taky kouká Peetovi, a ne jen jako svůj záskok. Zatím nikdo neměl problém s tím, že je gay, tak doufám že i James to rozdejchá. Najednou dostanu před sebe sklenku vína a to krásně voní, pousměji se, v pracovní době bych ale neměla pít, tak tomuhle nemůžu odolat. Vezmu to do ruky a přivoním si, už na jazyku i po nasátí vůni cítím, tu chuť, jemně přiložím rty ke sklenici a jemně se napiju. ”Hm tak to je teda něco, Peeto máš konkurenci. Protože tohle je pecka, myslím si že pokud tady pana Morretyho vezmeme, tohle bychom měli zařadit na nápojový lístek. Já a dokonalá, milý pane měl by jste si asi pořídit brýle, protože do dokonalosti mám velice daleko, krom toho za mě máte palec nahoru.” V tom nějaký kluk příjde na bar, sleduji ho. Začne se vyptávat kde jsem. ”Já jsem Ellie Halliwell, copak potřebujete? Pokud jdete na práci barmana, obávám se, že je již obsazeno.” Pouknu na Peetu a ten souhlasí. |
| |
| Majitelka domu nalezenaKlub P3 Když mířím k pultu, nemohu si nevšimnout, že se tam něco děje. Kdybych měl hádat, tak to vypadá, že se zdejší barman snaží svými schopnostmi okouzlit nějakou dívku… což ovšem pravděpodobně není nic moc neobvyklého. Lidi přece chodí do klubů, aby se uvolnili, pobavili a někteří i, aby někoho sbalili. |
| |
| Podivné událostiněkde v okolí Market StreetAsi mi s Lucy není přáno, protože podnik je plný lidí a tím pádem máme smůlu. Nejdřív odporné hot dogy, teď plno, kruci, kdybych věděl, jak těžké je zajít s nečekanou známostí někam na jídlo, pozval bych ji rovnou k sobě. Hehe, už to vidím. Ahoj, neznáme se, ale pojď ke mně domů. Jo a mimochodem, dělám v nočním podniku. No k tomu všemu se odnikud přižene bouřka. Že se to stává? Fakt? Na autobusové zastávce se to dalo přežít, ale protože jsem už byl durch mokrý, bylo mi to vlastně jedno. Posunul jsem si brýle na hlavu, abych mi nepřekážely ve výhledu, když se ozval výkřik. Ve světě plném násilí se tohle stává, jenže to, co se stalo potom už s normálností mělo jen pramálo společného. Nedůvěřivě jsem zíral k místu, kde muž zmizel. Vytrhl mě až dotek Lucy, když mě vzala za ruku a táhla pryč. Nedivil jsem se jí a snažil se přizpůsobit jejímu tempu, ale pochopitelně mi celá ta událost vrtala hlavou. "Jo," pokřiveně jsem se usmál, až mi bylo líto, že jsem se o to vůbec snažil. "Někde určitě," přitakal jsem podruhé a ohlédl se. Kde nic, tu nic. Povzdechl jsem si, trochu se mi ulevilo, ale k původní dobré náladě jsem měl pořád dost daleko. "Poslyš," podíval jsem se na Lucy a stiskl její ruku, "není ti zima?" znělo to trochu provinile, ale kdo mohl ten liják tušit? Pak jsem si všiml jejího foťáku a kývl k němu. Technika se někdy zničí dřív, než by člověk čekal, ať už je v pouzdře nebo ne. "Musíme někam zapadnout, ať tě ta procházka se mnou nezrujnuje." |
| |
| Na pláži před San Franciscem...V tom máme podobný názor. Věř mi, že já bych s tebou tady taky jen tak neseděl, kdybych si myslel, že máš zkaženou auru, projede mi hlavou. Potom je dobře, že tu ještě pořád jsi. Jsem rád, že na tebe nepůsobím jako padouch , řeknu konverzačním tónem, který může být brán jako pokus o žert, ale taky nemusí. Chápu, ale v tom ti já příliš nepomohu. Mohu se leda podívat a doufat, že ve městě najdu někoho moudřejšího, než jsme my dva… víš, jak to myslím, zkušenějšího v těchto věcech, dodám poslední článek pro jistotu, aby si náhodou nemyslel, že ho pokládám za hloupého. Vlastně bys mohl jít taky, jestli ti tedy nedělá nějaké problémy, když se vzdálíš od moře. Kdybych někoho náhodou vycítil, mohl by ses ho potom zkusit zeptat sám, pokusím se nadnést jistý návrh, ale nevím, jak se na to bude tvářit. Pravděpodobně ne moc nadšeně. Vypadá, že je z lidí trochu nesvůj… alespoň dle jeho první reakce na mě. Takže pro něj asi nebude úplně snadné jít do většího města, kde jich jsou tisíce. Na druhou stranu, ve větším městě by se nejspíš také méně podivovali nad neobvyklou barvou jeho vlasů, než někde v malé vesnici. No uvidíme… Když mi připomene, že on přece doslova žije pod vodní hladinou a tudíž mu nemusím říkat, jak významná tato sloučenina je, zavrtím hlavou a na moment zvednu ruce s dlaněmi namířenými proti němu ve smířlivém gestu. To jsem ani neměl v úmyslu. Chtěl jsem jen naznačit, že vodu potřebují úplně všichni… takže se asi nenajde moc lidí, kteří by se jí štítili, řeknu, ale potom se zachmuřím. Samozřejmě jsou ovšem tací, kteří ji znečišťují různým odpadem, protože nemyslí na důsledky… ale o tom určité víš své přímo z první ruky… Jsem rád, že opět zmíní své dovednosti… i když mi není úplně jasné, co ho k tomu zrovna teď vedlo, vzhledem k tomu, že to dál nijak nerozebírá. Každopádně, takhle se alespoň budu moct dozvědět víc, aniž bych se k tomuto tématu sám vracel. Vzhledem k tomu, co už jsi mi předvedl, tak opravdu není, usměju se. Jaké triky máš na mysli, když už jsi s tím začal? Třeba změnu jejího skupenství?, nakloním hlavu zvědavě na stranu s povytaženým obočím, což jasně značí můj zájem. Nejsem sám… taky se docela dost vyptává. Ale co už. Vzhledem k tomu, že už takhle jsem toho řekl více než dost, tak nemá smysl zrovna v tomhle dělat tajemného. Navíc podobně jako on mohu kdykoli zmizet. Stačí otevřít bránu přímo pode mnou a mohu se objevit prakticky kdekoli… sice nejspíš s natlučeným pozadím podle toho, jak odhadnu výšku na druhé straně, ale to by byl můj nejmenší problém. Hm… žádný konkrétní plán nemám. Někde přistanu a snažím se sžít s novým prostředím. Jakmile ovšem opakované vycítím nějaké jedince s negativní aurou, tak se přemístím jinam… naposled to bylo sem.. Ale začínám si myslet, že nějaké temné duše jsou asi všude… ani bych se nedivil, kdyby jich několik bylo i v San Franciscu. Takže, k té druhé otázce… nevím. To se teprve ukáže, sleduji, jak déšť vytrvale buší do země A co ty, plánuješ tu v okolí na nějakou chvíli zakotvit nebo se hodláš brzy vrátit zpátky do nekonečného oceánu a pokračovat v pátrání na vlastní pěst?, zakončím to svou vlastní otázkou a vrátím pohled opět k Deanovi. |
| |
| P3 Tak to vypadá, že jsem zaměstnán... Těší mě, že jsem při práci bedlivě pozorován, jak Ellie, tak Peetou, protože jsem už zažil konkurzy, kdy se majitel jen zajímal o finální produkt a ne o to, jak je připravován, což je podle mě špatně, protože této práci se musí člověk věnovat s určitou vášní a zápalem. Se zadostiučiněním sleduji Elliinu reakci na můj nápoj, jež jsem jí připravil a když jsem pochválen, usměji se milým úsměvem a lehce se ukloním: Bylo mi ctí Vám připravit pití..., pronesu a pomyslím si: Teď už zbývá jen abych byl přijat a mohl na Tebe dát pozor, aby se Ti něco nestalo... Obzvláště, když si na nic nevzpomínáš, dokonce ani na mě ne... Pokud se na mě v tu chvíli dívala, mohla v mých očích zahlédnout něco jako mívá ona sama, když je sama. Bolest nad ztrátou, smutek a starost, co bude dál... To už se ale po Ellie ptá (snad) další uchazeč na práci, ale z rozhovoru je jasné, že mu nejde o práci, ale pouze hledá bydlení. Navíc, hned podle Elliiných uvítacích slov je patrné, že jsem zaujal a byl přijat. Opět se mile usměji a obrátím se na Peetu se slovy: Děkuji mnohokrát za tuto šanci, uvidíte, že nebudete litovat. znamená to, že mám hned začít pracovat, nebo v první řadě budeme vyřizovat nějaké formality? A ještě bych se chtěl zeptat, máme nějaký oficiální pracovní oblečení, nebo můžu pracovat v tom, v čem jsem přišel? A z čeho bude sestávat má práce? Bude se jednat jen o práci za barem, nebo také obsluha na place? Abych byl upřímný, více mi vyhovuje pohybovat se pouze za barem, takže pokud mohu navrhnout přijměte také, prosím, jednu, nebo dvě servírky... ...na chvíli se odmlčím a dodám... ...a směl-li bych být tak troufalý, chtěl bych být přítomen, až je budete nabírat, pokud již nemáte svůj personál, protože úspěch spočívá hlavně v komunikaci mezi barmanem a číšnicí. Musí si sednout a rozumět si i beze slov, aby na sebe zmateně nekoukali... Povím Peetovi a mezitím naleju další dvě skleničky vína, jednu postavím před Peetu a druhou pozvednu k přípitku: Tak na úspěšnou spolupráci?, usměji se na něj... |
| |
| San Francisco, China Beach Shawn Splinter "Zeptat?" Vytřeštil jsem na něj oči. Jej, to mě asi nezná. To nepřipadá v úvahu. Ani náhodou. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou. "To...bych nedokázal." Úspěchem pro mě je délka našeho rozhovoru. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že je jako já a to ve více ohledech. Mám pocit, že mu můžu věřit a já se toho pocitu tak nějak držím. Stejně nemám moc možností. Pokud nechci do konce svých dní, či světa, putovat sám a neznat nikoho, měl bych s ním trávit trochu času a poznat ho. "Mám strach jít mezi...tolik lidí." Přiznal jsem se bez váhání. Stejně by se to dozvěděl, kdybych se vymlouval a vykrucoval. Ušetříme si tím čas a energii. Seděl jsem v podřepu a prohlížel si ho, ale když jeho zrak spočinul na mně, uhnul jsem pohledem někam jinam. Byť si toho musel pokaždé všimnout. "O znečišťování ani nemluv, z toho mě vždycky bolí u srdce." Tvář se mi trochu zakabonila. Mám pár nehezkých zážitků souvisejících se tímto tématem. Ani o nich nechci mluvit. Je to pro mě dosti nepříjemné a také osobní. Lidé ničí můj domov a přesto k nim nechovám nenávist, spíše je mi jich líto. "Tak...dobře..." Zavřel jsem oči a kolem nás se začala zvedat mlha. Hustá mlha, která obklopila prostor kolem nás. Byla tak hustá, že jsem viděl pouze siluetu mého nového kamaráda...Využil jsem krytí a přemístil se pomocí všudepřítomné vody těsně vedle Shawna. Seděl jsem vedle něj. Pár vteřin na to se mlha rozplynula, přesněji pomalu přešla ve sněhové vločky, které hned po dopadu na zem tály. "Čím více vody je kolem, tím větší jsou mé možnosti...tím více mám síly..." I to je další důvod, proč žiji hlavně ve vodě nebo v její těsné blízkosti, když přespávám třeba na ostrově. "Nikdy jsem nezkoušel přemístit se s někým, ale věřím tomu, že je to možné." Zadíval jsem se na strop, na převis nad námi. Neměl jsem k tomu příležitost. Nikdo živý o mých schopnostech do dnešního dne nevěděl. "Pod vodou jsem na žádné takové temné duše nenarazil...možná se ukrývají mezi lidmi, aby bylo těžší je najít..." Podělil jsem se s ním o svoji myšlenku, která by nemusela být úplně zcestná. Chvilku jsem rozmýšlel nad odpovědí. "Vlastně...neplánoval jsem zdržovat se tu. Tohle není svět pro mě...já do tohohle světa nepatřím, ale..." Odmlčel jsem se, zhluboka se nadechl. "...když jsem narazil na tebe, nechce se mi jen tak zmizet." Nerozmýšlel jsem, nad rozličným významem mých slov. "Rád bych ti dělal společnost..." Kreslil jsem nohou kruhy do písku. "...kdyby ti to nevadilo." Otočil jsem hlavu k němu, naše pohledy se střetly, ale tentokrát jsem necukl, ne hned. Nejprve jsem se na něj usmál a až pak jsem se zadíval přes sebe. |
| |
| P3 Když začne mluvit o tom, že tu není kvůli práci jen přikývnu, nějak jsem dneska na to zapomněla, že jsem nabídla bydlení u mě doma, sice jsem doufala že to bude žena, protože sama s chlapem v tak velkém době? Mno to bude něco, snad si nebude nějak dovolovat. Mám ještě někde schovaný ten pepřák? Kdyby náhodou nikdy člověk neví. Usměji se na Jamese a na Peetu. Otočím se na mladíka co přišel. “Ach dobře, nene to je v pořádku můžete klidně zůstat, aspoň se schováte před tak hnusným deštěm, ani jsem nevěděla, že dneska má pršet, co už. Nevím jak na to spěcháte, ohledně bydlení, počká to než tady skončíme? Nebo chcete jít rovnou?” Zeptám se Zacharyho. Také sleduji Jamse, který mluví s Peetou a hned jak na to vlítl, to nevím zda se bude Peetovi líbit, že by chtěl si vybrat on číšnice. ” Pane Morrete, jedná se čistě o práci barmana, ale může se stát, když jedna z dívek vypadne, tak si projdete po dlouhé době na placu, tak aby jste si oživil nějaké vzpomínky na začátky,, snad to nebude pod vaší úroveň, protože i já zde občas pomáhám. Pokud jde o slečny, už tu nějaké máme, ale myslím si že jedna navíc se zde uživí. Jen nevím zda bude Peeta souhlasit aby jste mu do toho nějak zasahoval. On zde nekončí, ale bude zde bývat převážně ráno. kdy klub slouží jako normální klub. Koncerty, zde začínají v 8 večer, v tu dobu už dávno musíte být zde. A pokud jde o dnešek záleží na vás, zda se chcete rozkoukat nebo se jít psychicky připravit na nástup zítra. Za chvíli přijede kapela na zkoušku a večer se tu hraje. “ Můžu znít chladně, ale nemám na výběr, učili mě že se zaměstnanci bych se moc kamarádit neměla, aby toho nezneužívali. Dívám se na Jamse, jeho oči jsou tak zvláštní. Jen se na něj pousměji a když pronese přípitek, pozvednu sklenku, abych si přiťukla. ”Tak ať se vám u nás líbí. Takže jsem Ellie, mě tady všichni tykají, tak s vámi to nebudu měnit.” Pro tebe taky Zachy, jsem Ellie. Pokud jde o nájedmné nechci moc, pokud budeš pomáhat s chodem domácnosti a vše okolo. Takže 600$ měsíčně. Což není nějak moc, případně potřeby můžeš pomáhat i tady, samozřejmě za peníze.”Aby si chudák nemyslel, že ho chci zneužívat i zde. |
| |
| P3 Podívám se na vstupní dveře a potom zpátky na k Ellie. |
| |
| Někam zapadnoutněkde v okolí Market Street - jsem na mobilu, tak se mi přesná lokalita nechce hledatTahla jsem ho za sebou pryč od té zastávky a místa, kde problikl ten chlap. Ještě teď se mi z toho ježili chlupy na rukou. Šla jsem rovnou za nosem a úplně ztratila přehled, kde teď vlastně jsme. Jestli ještě na Market street nebo ne. Ale to mi bylo jedno. Zastavila jsem se až ve chvíli, kdy mi stiskl ruku a začal ke mne hovořit. Byla jsem chvíli mimo, ale naštěstí jsem nevypadala úplně jako nezdvořák a dala jsem si de a dvě dohromady. "Uh ne dobrý. Dá se to." Sám toho na sobě neměl moc, co by mi mohl půjčit, beztak. A krom toho, byl stejně jako já promočený až na kost. Pohledem jsem skončila na svém fotoaparátu. Z pouzdra odkapavala voda. "Měla jsem ho naimpregnovat už dávno. Že ja to vždy odkládám. No.. budu muset doufat, že ho bude stačit rozebrat a nechat proschnout." Dlouze jsem povzdechla a rozhledna se kolem sebe. Byli tu nějaké bytovky, další zastávka, trafika a jinak nic. "Můžeme se zkusit schovat na chodbě nějaké té bytovky. Alespoň bude sucho a teplo." Jenže jak se dostat dovnitř, že? Ty lepší byli na čip, zbytek na klíč. Jen jedna, hodně stará budova, měla vysoké staré dveře mírně pootevřené. Pojď." Opět jsem ho vzala za ruku a táhla k těm dveřím. Proklouzla jsem dovnitř bez váhání. Jak se dalo čekat, byli opráskané zdi, chladno a vlhko. Ale pořád lepší než tam venku. Jo a smrdělo to tu. Tak babičkovsky. Ale pořád lepší než cítit nějaké tělní tekutiny, že. |
| |
| Ta holka má talentstará budova někde ve městěMálem jsem ani nestačil zamrkat, když mě táhla pryč. Všechny plány v tahu jen kvůli pitomému lijáku a ještě mě zatáhne – kam vlastně? To je tak jedině dobré na nějakou potyčku s nepřizpůsobivýma. Nebo obvykle přizpůsobivýma, ale momentálně na drogách. Pobaveně jsem se zaculil, sčísl si mokré vlasy z čela dozadu a podíval se na Lucy. "Panejo, ty teda umíš vybrat místo, kam se schovat," nevypadal jsem vystrašeně, ale tohle místo má ke komfortu nějaké kavárny nebo vlastně jakéhokoliv podniku hodně daleko. "Kde bydlíš? Teda.. jasně, nemusíš mi to říkat. Mohla bys počkat tady u dveří a případně hlasitě křičet, zatímco bych splašil taxík. Kam se pak vydat by bylo na tobě, ale někam k tobě domů by to asi bylo logičtější, než tě tahat k sobě. A pohodlnější. A s menším podezříváním ze tvé strany, že bych mohl mít postranní úmysly," koukl jsem na mokrou tašku, ve které se ještě pořád houpalo půl kilo jablek z dovozu. "Jablko?" nabídl jsem vzhledem k předchozím slovům tak nelogicky, jak jen to šlo. |
| |
| Zapadlý, smradlavý důmSan Francisco, Kearny StreetRychle jsem si prohlédla místo, kam jsem nás vlastně zatáhla. Nějak jsem nad tím v první řadě ani nepřemýšlela a prostě někam zapadla. Ten liják mě dost štval a z mého oblečení by se dal vyždímat rybník. A tady je alespoň.. No ne sucho, ale neprší tu. "No jo, promiň. Nějak jsem si to neuvědomila a prostě někam zapadla." Chabá omluva podtržená ještě pokrčením ramen, ale co. Byla to pravda. Teď je jen na něm, jestli tomu bude věřit, nebo ne. "Ke mně domu? Heh to bude těžké, pač já jsem vlastně bezdomovec, momentálně." Mohlo být až zvláštní s jakým klidem jsem mu to řekla. Ale pro dnešní noc kde spát mám, takže jsem v klidu. Erik mne snad nevyhodí na ulici jen tak. Doufám. "Takže se vážně nabízí jen ta možnost jít k tobě. A ne, nebojím se, jestli si to myslíš. Umím totiž... hm, Kung fu, jo!" Tak tohle rozhodně pravda nebyla, ale co. Může si to myslet, ne? Na tom přeci nic není. Ale facku umím dát pořádnou, to teda jo! Na jeho otázku směrovanou k jablku jsem odpověděla prostě. Jednoduše jsem si jablko bez nějakých zbytečných slov vzala, ledabyle jsem ho otřela o rukáv a zakousla se do něj. "Dík" |
| |
| Bar P3 Když domluvím s Peetou, obrátí se na mě zpátky Ellie, která zřejmě má slova špatně pochopila, protože si myslí, že nechci pracovat na place... Obrátím se tedy na ni se slovy: Omlouvám se, pokud to vyznělo špatně, já se samozřejmě práci na place nijak nebráním, jen jsem si chtěl ujistit o co přesně se bude jednat. S pohybem po place nemám žádný problém, když uvidím, že je opravdu nabito a holky nebudou stíhat, ochotně jim vypomůžu, vysvětlím jí. Poté mi řekne i pár slov ohledně výběru dívek, takže se na ni opět lehce usměji a povím: Nechci nikomu zasahovat do práce, pouze bych chtěl být přítomen jako divák, bude-li to možné, protože někdy na první pohled poznáte dobrého zaměstnance a někdy až po několika dnech... A troufám si tvrdit, že mám v tomto docela dobrý odhad, čímž nechci nikoho urazit, nebo shazovat..., usměji se i na Peetu, kterého by se to snad mohlo dotknout, což nemám v úmyslu. A nakonec dodám: Samozřejmě se rád do práce pustím hned, abych se co nejdříve seznámil s prostředím... A také s místními návštěvníky. To, že jsem byl za Tebou poslán není jen tak náhodou, něco se chystá..., pokračuji v myšlenkách. Znovu se na Ellie usměji, když pozvedne svou skleničku a odpovím jí: Tak já jsem tedy James, teší mě, Ellie |
| |
| S bojovnicíSan Francisco, Kearny Street"Bezdomovec?" podivil jsem se nahlas, protože na to rozhodně nevypadala. No, splést se ale člověk může vždycky, třeba je to zlodějka a bezdomovec v jednom, co jen dobře vypadá. Usmál jsem se. "Jak k tomu člověk přijde, k takovému bezdomovectví?" nehodlal jsem vyzvídat za každou cenu, ale pochopitelně jsem se zajímal. Pokud sdílná nebyla, dál jsem se v tom nepitval. "Takže by to chtělo plán. Vyřešila jsi to tím kung fu, takže ty tady počkáš a já splaším taxík," rozhodl jsem a čekal, jestli bude mít nějakou námitku. Nakonec, mokří jsme už byli oba dva, takže kdyby náhodou chtěla jít se mnou, moc se toho nezmění. |
| |
| BezdomovecSan Francisco, Kearny Street Nad jeho údivem jsem se ani nepozastavila. Jen jsem mírně pokrčila rameny a vysvětlila mu, jak to je. ""No to se tak stává, když tě vyhodí z koleje a ty nemáš plán B." Pořád tu ale byl Erik. Ten bláhový kluk, co mě vzal k sobě, i přes to, že sem mu dala kopačky vcelku nedávno. Ale udělal to možná proto. Třeba čeká, že se to ještě slepí. "Počkej! To..to kung fu byla sranda. Ve skutečnosti bych si zlomila ruku ve chvíli, co bych se jen o něco pokusila." Během svých slov jsem k němu udelala pár kroků. Rozhodně jsem zrovna tady nechtěla zůstávat sama. "Stejně jsem promočená až na kost. Jdu s tebou." A už jsem mu otvírala dveře. Ten slejvak ještě nepřestal, ale to už je stejně jedno. |
| |
| Mezi kapkami deštěSan Francisco, Kearny Street → Chestnut Street 272"Ááá," protáhl jsem s pokývnutím hlavy, "chtěla jsi zamachrovat, co? Hmm. Chvíli jsem doufal, že bys nás ubránila oba dva," popíchnu jí ještě a vykouknu ven. Pořád prší. Suší se odsud nedostaneme, to je víc, než jasné. "Věříš na štěstí?" zeptám se, aniž bych čekal odpověď, předtím než vyjdeme zase ven. Poočku ji kontroluju, ale není třeba se tím zabývat dlouho – jamile zmizíme z možného dosahu nějakých reálných bezdomovců a jiných individuí, které by nás mohly ohrozit, zajímám se víc o taxíky. Pravdou je, že štěstí nám přálo. Čekal bych, že většina lidí zvolí právě taxík, aby se dostala co nejrychleji domů, ale buď jsem obyvatele města přecenil, nebo byli rychlejší, než bych kdy řekl. Každopádně jsem do vozovky musel vkročit zhruba třikrát, než mi jeden z taxikářů zastavil. Galantně jsem otevřel Lucy zadní dveře a nechal ji nastoupit, aby měla dost místa a necítila se utiskovaná. Přece jen, kolikrát jedete s někým, koho sotva potkáte, k němu domů? Sám jsem si sedl dopředu k řidiči a prohodil něco o tom, že mu za ty zmáčené sedačky připlatím. Odvětil, že není třeba, před náma už vezl promoklou rodinu – a byla to pravda. Minimálně na předním sedadle byla v důlku usazená nepatrná louže vody. Hned dávalo větší smysl, že zastavil zrovna nám a neměl s tím sebemenší problém. No co, sliby se mají plnit. Ohlídl jsem se dozadu na Lucy a zřetelně sdělil řidiči, kam jet: "Chestnut Street 272," přičemž jsem se podíval znovu na Lucy a usmál jsem se. Co kdyby třeba kamarádce chtěla napsat, kam jede, kdybych byl masový vrah. Za pár minut jsme byli na místě. Malý pískově hnědý domek s garáží se krčil mezi většími sousedy a nebylo na něm pranic zvláštního. "Račte, slečno," otevřel jsem dveře taxíku po tom, co jsem řidiči nechal slíbené tučné spropitné. "Vítej v mém nájmu," komediantsky jsem rozpřáhl ruku k domku a popohnal ji ke dveřím a následně dovnitř. Sám jsem ledabyle odhodil promočené boty a vletěl z předsíně do kuchyně, jako by mi hořela koudel u zadku. "Udělej si pohodlí. Je tu.. nečekal jsem návštěvu," usmál jsem se a náhazel těch pár kusů špinavého nádobí do myčky. Byt byl skromně, ale moderně zařízený. Tak nějak univerzálně, jako v nějakém katalogu. Úplně chyběly osobní předměty nebo fotky. Jen na stěně visel poměrně netradiční obraz. Bylo tu čisto, až na to nádobí a věci vytahané na kuchyňské lince – zkrátka typický nepořádek někoho, koho neserou tvrdé okraje toastového chleba. Kuchyně byla volně propojená nejen s předsíní, ale i obývákem (sedačka, dvě křesla, domácí kino s televizí, konferenční stolek a dvě nízké knihovny plné knih). Problém je, že jsem neměl zavřeno do ložnice, kde to vypadalo víc jako po výbuchu. Toaleta s koupelnou byly od předsíně napravo. Automatický systém vytáhl rolety, čímž se v bytě rozplynulo šero, ale stejně jsem rozsvítil. Koukl jsem na Lucy a přeměřil ji pohledem. Byla rozhodně drobnější, než já, ale něco určitě vyhrabu. Zamířil jsem do ložnice a zvolil úklid stylem „nohou to nakopu na hromadu a hodím do koše se špinavým prádlem“. "Najdu ti něco na sebe," zavolal jsem na ni. |
| |
| Nečekaný hostChestnut Street 272Bylo mi vcelku jedno, kam jedu, hlavně, že budu někde v teple a suchu. Ne, že by byla úplně zima, ale kdyř jste promočení na kost, že by se i z vás dalo ždímat, prostě prochladnete. "To já bych nás uchránila... možná." Jen tak jsem se zase nedala, to ne. Ale pravda, že jsem své schopnosti trochu přeceňovala. Víc jsem se k tomu však nevracela. To už mi ale Chris otevíral dveře od taxíku, kam jsem s čvachtavým zvukem dosedla. Voda ze mě kapala, až to nepříjemně šimralo na kůži. "Dík" Řidiče jsem si ani nevšimla. V ruce už jsem držela mobil a rychle cvakala zprácu Erikovi, aby na mě nakonec přeci jenom nečekal. Že se zdržím a klíče, ať mi nechá po rohožkou. Víc jsem nepotřebovala. S nezájmem sem mobil schovala zase do kapsy a tiše se jen modlila, aby všechna ta elektronika vydržela. Nijak mne netrápilo, že jedu s cizím chlapem k němu domů. Nějak mi to pořád nedocházelo. Ale přeci jen, kdyby to byl sériový vrah, tak už mě dávno kuchne, no ne? Akorát jsem vzala za kliku dveří, když se otevřeli. Obdarovala jsem Ayyuba milým úsměvem a s jeho pomocí vystoupila. "To ses nemusel obtěžovat." Pořád pršelo a ani to nevypadalo, že by mělo přestat. Takže jsem byla ráda, když otevřel dveře toho domečku a já už stála v předsíni. Voda ze mě kapala a já se rukama objala. Rychle jsem místnost přelétla pohledem a nikam dál nechodila, abych mu to tam ještě nezašpinila. "Tady bydlíš sám?" Trochu jsem nechápala, jak se může uživit. Teda zvládat nájem a tak všechno sám. Ale nebyli tu žádné fotky ani osobní předměty. Na první pohled to bylo holé. Nebo alespoň pro mně. Já byla fotkami ověšena ze všech stran. Přeci jen jsem kousek popošla, abych na něj viděla. Samozřejmě, že jsem si předtím vyzula boty. "Jo, díky. Suchým oblečením rozhodně nepohrdnu!" I když teda ještě nevím, co vyhrabe. Chlap je chlap a ženská je ženská. No, naštěstí mu oblečení nepůjčuji já. To by byl chudák asi nahý. "Moc času doma asi netrávíš, že?" Nevím jak jinak si vysvětlit tu prázdnotu zde. |
| |
| Pohodlí domovaChestnut Street 272"Úplně a dočista sám," nenechal jsem ji tápat v tom, jestli tu přece jen nemám nějakého spolubydlícího. "Jako pes v boudě. Odběhnu se vyvenčit a šup zpátky do pelechu," zasmál jsem se,"je to dost debilní přirovnání, vím," a zasmál jsem se znovu. Moc jsem nedával pozor, co dělá, spíš jsem se snažil vyhrabat něco ne moc zmačkaného a v takové velikosti, aby to neměla jako pytel od brambor. Jenže nejsem žádný fetišistický sběratel oblečení od mých dámských návštěv, ani netrpím ve svém mužském těle zatímco má duše je ženská, takže těžko říct, co vyhrabu. Nakonec jsem se na to vybodl a vytáhl obyčejné šedé tepláky, které si dole může zahnout a nahoře je v pohodě stáhne šňůrkou, a pak černé tričko. To jsem vzal větší, protože podprsenku nabídnout nemůžu, tak aby se případně necítila trapně. Hlavně teda proto, že pokud nechodí na ostro a je teď mokrá až na prdeli, bude muset přežít i to, že by mi bylo trapně nabízet jí moje boxerky. "Jak kdy," pohodím rameny, seberu věci a vrazím za ní. "Popravdě ale moc ne. Ona taky moje práce zabije většinu noci a přes den vyspávám, pokud nemusím být ve škole," přiznal jsem poněkud neochotně. "Ale už tomu studiu moc nedávám. Jakmile tě pohltí vydělávání peněz, jde to flákání se mnohem líp." |
| |
| Na návštěvěChestnut Street 272Postávala jsem dál na chodbě, abych mu nezašpinila koberec nebo tak něco. Podlahy jsem zrovna moc nezkoumala. Spíš mě zajímaly ty fotky, ale nikde nic. "Máš to tu takový.. prázdný." Neostýchala jsem se a prostě to plácla. Však to znáte. Co na srdci, to na jazyku. Vzalaj sem si od něj nabízené oblečení a ještě jednou se nechala zavést do koupelny. Nezamykala jsem. Nepředpokládala jsem, že by mi tam vlezl. Proč taky. Jako násilník a deviant teda rozhodně nevypadal. To už by se přeci o něco pokusil. Vyměnila jsem si oblečení a na sobě si nechala jen jeho kalhoty a tričko. Kalhoty jsem stáhla, jak jsem potřebovala a triko nechala volně. Přeci jen bez spodního prádla je to i pro mě trochu trapas. Ale co. Svoje mokré oblečení jsem nechala přehozené přes okraj vany schnout. Snad to nebude trvat do rána. Na ostro bych nerada jela domů. Když jsem vylezla ven, šla jsem do kuchyně v domnění, že ho tam najdu. "Nechala jsem to oblečení přes vanu. Jestli teda nevadí." Žmoulala jsem v ruce konec rukávu trička a doufala, že se na mě tolik nelepí. |
| |
| Když máš doma holkuChestnut Street 272Usoudil jsem, že dělat si srandu z toho, že tenhle byt je asi tak prázdný, jako můj život, není to nejvhodnější. Pochopitelně, jak je už mým dobrý zvykem, zvednuté koutky nemohly chybět. Občas si říkám, že mám naprosto zbytečný talent k tomu se usmívat (a nebo co hůř, smát se) v podstatě v jakékoliv situaci. Pustil jsem se do přípravy nějaké chuťovky, aby se zkrátilo čekání na donáškovou službu. Bude jim to trvat, vzhledem k tomu, že jsem tenhle plán ještě ani nevyslovil nahlas. Každopádně mě z toho dnešního malého dobrodružství už vyhládlo, za chvíli čas oběda, takže proč ne. "Jasně, nech to tam," je mi úplně šumák, co děláš se svýma věcma. "Co ten foťák? Přežije to?" zeptal jsem se a sám si vzpomněl na vlastní mobil, který tiše vyčkával v mokré kapse. Celkově jsem se do převlíkání sebe sama nehrnul, ale zřejmě přišel čas. Postavil jsem talíř s pár kousky měkkého toastového chleba, na kterém je majonéza, šunka, sýr a pár rozpůlených cherry rajčat, na stolek u pohovky a podíval se na Lucy. Necivěl jsem. "Dobrý," pochválil jsem jí outfit, "zajdu se se bou taky něco udělat. Nic lepšího k jídlu tu nemám, můžeme si něco objednat. Zvu tě. Jen si vyber co chceš," usmál jsem se cestou do ložnice. "Tak si zatím udělej pohodlí." |
| |
| Jako domaChestnut Street 272Popravdě, na foťák jsem se ani moc nedívala. Jen se společně s mými věcmi sušil v koupelně. Budu ho muset rozebrat, až budu doma. A to bude nevím kdy. "No snad jo. Budu ho pak musel rozebrat a ponořit do rýže. Nebo co se to s tim dělává." Zasmála jsem se tomu a v ruce držela svůj mobil, který byl naštěstí vodě-odolný. Ten to přežil určitě. I když necivěl, měla jsem nutkání se něčím zakrýt. Jen nebylo čím, tak jsem nakonec jenom složila ruce na hrudi. A pousmála se. Trochu nervózně. "Jasně, kape z tebe jak z vodníka." Jak dlouho jsem mu v té koupelně zacláněla? Každopádně, stejně je to už jedno. Na jeho výzvu jsem se posadila na pohovku a pohodlně se opřela. Nebyla ani proseděná. Začíná mi to připadat, že si snad každý měsíc najme nový byt a nikde se nedokáže usídlit. Nebo je tu teprve krátce. Na chvilku jsem zaklonila hlavu a zavřela oči. Je sice teprve poledne. No možná už po poledni, ale ten úprk před tím lijákem byl vcelku namáhavý. Po chvilce jsem sebou však škubla, když jsem si vzpomněla na toho chlapa, co najednou prostě zmizel. Až mi přejel mráz po zádech. Věděla jsem moc dobře, kým jsem, ale do San Franciska jsem přišla z jednoho prostého důvodu. Schovat se před tím a žít normální život. Asi se budu muset přestěhovat já. Ach bože proč? Bez ostychu jsem si vzala jeden toust a spokojeně se zakousla. Začalo mi pěkně kručet v břiše. |
| |
| O pár dní později- večer kolem 22:00 Už je to pár dní co se stala první vražda, pořád se o tom mluví v televizi, píše v novinách, ale pořád nikde nic, žádné pořádně stopy, lidi ale které umírají mají jedno společné, podle okruhu lidí, kde se vyskytovali nebyli brány, jako mezi normální lidi. Proč taky, sekty v Americe nejsou zrovna oblíbené. Možná konečně pátek 13.ho skončil a bude klid, nebo se možná v novinách mýlí. Vraždění není asi jen o tomto dni, to snad uvidíte časem. Ellie a James V P3 probíhá velkolepí koncert Ellie, James jsou v práci, jako každý večer. Nějak nic zvláštního. Dost narváno, nevím čím to bude zda je to obsluhou u baru nebo kapelou, ale jistě to bude kapelou, najednou však se u dveří objeví neznámá postava. Nikdo pořádně neví co se to vlastně děje. Kráčí směr pracovna Ellie, kde vyřizuje nějaké papíry, odhazuje lidi a snaží se prorvat až ke dveřím, u kterých nikdo nestojí, protože majitelka to nechce. Lidi kolem nadávají na surovce a dost se ohrazují. Nevypadá, že by to měl byt příjemný rozhovor. Chris Už nějakou tu chvilku čekáš že se ti ozve tvoje nová a moc krásná kamarádka, jsi v práci jako každý večer, avšak dneska není tak plno jak jsi zvyklí, zaslechl si že v nedalekém klubu je opět nějaká hudba, tak se tam asi vydali i ostatní. Když v tom se zničeho nic objeví u baru velmi krásná a přitažlivá žena, nemůžu ani popsat jak je tě tato žena zaujala, je to jako vábnička pro tebe, a tys jí zjevně také padl do oka. ”Ahoj Chrisi” Zazní ji z úst jako písnička. Při tom tě svými očima hypnotizuje. Její pohled je se ti vrývá do hlavy, i beze-slov to cítíš. Najednou, jako by se kolem zastavil čas. Lucy Měla by ses už asi Chrisovi ozvat, je to už pár dní kdy jste na sebe narazili jako nějakým kouzlem, sama moc dobře víš co je celé v sázce. Sedíš si tak doma a přemýšlíš, když ti někdo v hlavě jakoby udělal projekci. Uvidíš mladou ženu v pracovně, jak na ní útočí zaklínač. Pak i mladéhé muže co dělá za barem a nakonec tvého Chrise. V hlavě jen zaslechneš utíkej….. Zach Dneska večer máš volno s Ellie prozatím vycházíš, není nijak náročná jako domácí, i za takovu chvilku tě bere jako bys tam patřil. Všude vidíš, ale fotky její rodiny, na půdu však nemáš přístup, jako by ti něco nedovolilo tam vstoupit. Sedíš v pokoji a něco si děláš, když zaslechneš velkou ránu z obýváku. |
| |
| Domácí pohodaChestnut Street 272Jen co jsem se převlékl, vzpomněl jsem si na skromnou zásobu alkoholu ve spodní části kuchyňské linky. Cidery jsem koupil v nějaké super-výhodné akci, jen jsem už pak neměl možnost je s nikým vypít. Holky z práce se mnou obvykle na skleničku nechodily a když už, zvládli jsme to v ryze „domácím“ prostředí klubu. A jiné návštěvy.. na ty jsem prostě posledních pár dní neměl čas. Týdnů. Očividně teda ty akce mají smysl, když člověka dokáží zachránit v takovéhle situaci. Teď řekne, že nepije, a budu jí muset nabídnout vodu z kohoutku. Popadl jsem i dvě čisté sklenice a jako král se vrátil za Lucy, která si už nabídla toast. Mluvili jsme. Smáli se. Lišácky jsem jí vnutil své číslo a její odmítll – to aby se mohla ozvat v případě, že by o to stála, a mě to zároveň nepokoušelo posílat jí rádoby vtipné textové zprávy. Celé naše seznámení jsem bral jako zvláštní shodu okolností a i když se mi líbila a byla mi sympatická, neměl jsem v úmyslu tlačit na pilu. Co já vím. Třeba jí doma dojde, že to byla pěkná blbost a nechala se unést kouzlem okamžiku. Ve skutečnosti jsem tomu nevěřil a byl si docela jistý, že mi zavolá nebo přijde do clubu. Když na tebe sereOrigin Boutique Nightclub o několik dní pozdějiMlčení prvního dne jsem bral sportovně. Druhý den jsem už byl naštvaný na svou taktiku, protože takhle jsem věděl akorát to, co mi řekla, a nebyly to žádné konkrétní informace. Jasně, znám jméno, ale co s takovou „Lucy“ mám asi tak dělat? Doufat, že používá Facebook? Třetí den to byla už úplná mizérie. Nechápal jsem, proč se mi ta holka dostala tak pod kůži a pořád jí řeším. Prostě náhodná známost. Jenže mě štvalo, že nenapíše ani něco jako „jsi idiot“ nebo „zapomeň na mě“ nebo třeba „sorry, čekáš marně“. Cokoliv byl bylo lepší, než tohle nic. Jsem tragéd. Další dny jsem už nečekal a byl si vděčný, že jsem své nešťastné zaujetí neventiloval veřejně. Obvykle dávám ženským košem já, ne naopak. Na to, že dělám v baru se tématem staly hlavně vraždy, kterých v poslední době přibylo. Pravda byla, že setkání s Lucy mě tak trochu odpoutalo i od původního záměru, kvůli kterému jsem v San Franciscu byl a nějaké zprávy mi byly ukradené. Jenže mi připadalo, že to jde ruku v ruce s podivným objevením a zmizením, které se odehrálo, když.. Do prdele, ženská! Jasně. Odehrálo se, když jsme s Lucy hledali něco k snědku. Protočil jsem nad tím oči a zaposlouchal se do rozhovoru dvou týpků, kteří bydleli kousek od místa činu jedné z vražd. Zvláštní doba. Zdáli se nadšení, jako by nikdo nepřišel o život a všechno bylo jen narafičené. Moc hostů dneska v Originu nebylo. Nějaký klub nebo bar v okolí pořádal koncert a tomu jsme se rovnat nemohli. Míň dýšek, víc klidu. Víc.. Páni. Mé vnitřní já zahvízdalo. Sjel jsem ženu pohledem od hlavy až k patám a byla to radost pohledět. Zdála se výjimečná, zvláštní a pohled, jako ten její, jsem už dlouho nezažil. Moc příjemná změna oproti všem levným parfémům a slimákům místo obočí. "Zdravíčko," zazubil jsem se od ucha k uchu. Dostala tip, že jsem sám? "Nemyslím, že bychom se znali," začal jsem upřímně, "ne, že by to něčemu vadilo, hm?" Nevěděl jsem co chce ona, co chci já, proč tu jen tak stojím a vlastně mi to nakonec bylo úplně jedno. Jsou i taková setkání, která umí naprosto vyvést z míry. "Něco k pití, ehm..?" zvedl jsem obočí, jestli mi prozradí své jméno. |
| |
| NávštěvaChestnut Street 272Cideru jsem neodolala a nabídla si. K němu jsem vybrala totálně se nehodící čínu, ale bylo mi to putna. Měla jsem na ni chuť a hlavně jsem měla takový hlad, že jsem chvilku váhala, jestli nesním ještě jeho. Ani nevím jak, ale venku za okny se začalo poměrně rychle stmívat. A Erik mě začal bombardovat zprávami, kde jsem. Někdy je horší jak matka. Ale pro mě to bylo znamení, že už bych měla jít. Nechala jsem si zavolat taxíka a jeho číslo jsem si vzala skoro hned. Chvilku jsem se nechala přemlouvat jeho psíma očima, ale nějakému velkému přemlouvání nebylo za potřebí. Líbil se mi. Což ruměnec ve tváři při loučení nejspíš prozradil. VidinyBylo tomu pár dní, kdy jsme se s Chrisem potkali. Chtěla jsem mu naspat hned, ale zase jsem nechtěla vypadat jako zabouchnutá puberťačka. A taky mě pohltila práce. Popravdě jsem na to v tom všem spěchu zapomněla. A Erik? Ten kdyby mohl, napíchne se mi do mobilu a po kůži mi dá GPS lokátor. Nějak si neuvědomuje, že jsme se rozešli. Prostě mi to bylo blbé, psát jinému před ním. Nebo to všechno byli jen výmluvy, páč jsem se bála odmítnutí?"Bože, už se vzchop!" Do ruky jsem uchopila svůj mobil, když jsem to viděla. Vypadl mi, ale naštěstí jsem seděla na gauči a Erik měl v obýváku koberec. Takže zůstal vcelku. Popadla jsem dech a několikrát zamrkala, když to bylo pryč. Kdo byla ta holka a ten chlap jsem vůbec netušila. Nikdy jsem je neviděla. n ta její kancelář mi nic neříkala. A za boha jsem si nemohla vzpomenout, jestli tam byli nějaké reklamní předměty, které by mě k ní méhli dovést. Naskočila mi husí kůže. Přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout obloukem. Dát od toho ruce pryč. A zase mne to dohnalo. Měla bych si snad sbalit kufry a zdrhnout zase jinam? Ale co Chris? I toho jsem tam viděla. Nakonec jsem jen popadla svoji koženkovou bundu, vklouzla do tenisek a ve volnějším tričku, které mi padalo z jednoho ramene a džínech, jsem si razila cestu za Chrisem do clubu. Mobil a klíče v kapse, stejně jako pár drobných. Když jsem tam došla, viděla jsem ho už ode dveří. Stál za barem a před ním, na vysoké židličce seděla nějaká žena. Vypadal mimo. A to se mi nelíbilo. Žárlím? Nebo se mi spustil nějaký šestý smysl a je to zaklínač? Ach bože, co já vím?! Rázným krokem jsem došla až k nim. Postavila jsem se vedle ženy tak blízko, že jsem se mohla otřít o její bok. A hlasitě si odkašlala. Nic. Zkusila jsem to znovu, dokonce jsem bouchla do baru. Zase nic. Tak jsem vzala něčí drink vedle mě, plný ledu, a chrstla jsem ho Chrisovi rovnou do obličeje. "Haloo, Země volá příjem" |
| |
| Naštvaná holka, co není moje holkaOrigin Boutique Nightclub; několik dní od prvního setkáníKaždou vteřinou jsem si připadal víc a víc ztracený. Byly to její oči? Vůně parfému? Možná jen drobné vrásky u rtů, které se objevily vždy, když se usmála. Nejintenzivnější setkání za poslední dobu nechtěl ukončit, byl jsem tou dámou zcela očarován a líbilo se mi to. Cítil jsem, jak mi ve spáncích tepe krev, jak jsem nesvůj a začínám se potit. Jak mi černé bavlněné tričko smáčí studená voda a do hrudi naráží kusy ledu. "Haloo, Země volá příjem" "Co?!" vrhl jsem na místo, kde Lucy stála, rozzuřený pohled. Rozhodně měl daleko k tomu milému klukovi, kterého před pár dny potkala. Tvář jsem měl staženou vztekem a tělo se mi samovolně roztřáslo. Uhodil bych ji? Něco tu nesedí. Jako bych se probouzel ze sna – hudba, pachy, Luciiny oči. Zamrkal jsem a byl zpátky v realitě, ať jsem se předtím nacházel kdekoliv. Táhlo mě to k neznámé ženě, ale vnitřní hlas už dávno řval, abych to nedělal – a já na něj dal. "Lucy..?" to znělo už mnohem přívětivěji. Sklonil jsem hlavu – pod nohama mi tály kostky ledu v kaluži nějakého drinku a podle toho, jak se kus od Lucy vztekal jeden z kluků, patřil jemu. Rychle jsem si dával jedna a jedna dohromady, ale ani zaboha jsem si nemohl vzpomenout, kdy Lucy přišla nebo proč. |
| |
| Klub Chrise a příchod Lucy Mile se na tebe dívala, bylo vidět že jí těší že ses na ní tak upřel. Natáhla k tobě ruku a jemně se tě dotkla. Její ruce byli chladné, ale jemné jako voda. Naklonila hlavu na stranu a vyšlo z jejich úst taková rudá záře a v plula do tebe, nikdo to neviděl, skoro ani ty. ”Chrisi, anděli můj. Pojď semnou, něco ti ukážu.” Zní tak líbezně v tvé hlavě, jako bys v té chvíli tam nic jiného neměl. Už se pomalu zvedala, že obejde bar a přidá se ta tebou, ale když zaslechla něčí hlas, tě volá zpět, zamračila se. S tímto slečna asi nepočítala. I tebe to na chvíli vrátilo zpět, její pohled byl hodně nebezpečný. ”Já se ještě vrátím.” Usmála se na tebe a natáhla se k tobě a libla tě na tvář a nechala ti tam rtěnku. Ty sám citíš, že se nevidíš naposledy. A jak se objevila. Ty jí ale z hlavy jen tak nedostaneš. Lucy tebe dáma zjevně ani nevšimla, až na jeden pohled a usmála se na tebe velmi zákeřně. |
| |
| Hadí ženaMůj pohled patřil jenom Chrisovi. Té ženy jsem si moc nevšímala. I když jistě mohla postřehnout že jsem ji koutkem oka kontrolovala. Co kdyby si snad něco chtěla zkusit. Už jen to, jak jo má omotaného kolem prstu mi přijde zvláštní. A nemám z toho dobrý pocit. Ostatně její pohled, když odcházela a slova, mi to jen potvrdili. Tohle nebude jen tak. A mě přejel mráz po zádech. Chudák Chris. Kdyby tak tušil, do čeho se může tak lehce zaplést. Pohledem sem vyprovodila ženu ze dveří a pak se starostlivě zadívala na Ayyuba. "Měl by sis dávat pozor." To je tak naprd, když musím mluvit v oklikach. Co by si o mě jinak pomyslel, kdybych mu řekla, že je buď zaklínač a nebo démon, co chce sežrat jeho duši? Že jsem blázen a taky by mě do blázince strcili. Pohodlně jsem si sedla na barovou židličku přímo na proti němu a přestala jsem se mračit a tvářit starostlivě. Začala jsem se usmívat. A toho kluka, který ještě pořád nadával, že jsem mu sebrala a vylila drink jsem naprosto ignorovala. Dokud si nedovolí něco víc, jsou mi jeho slova ukradená. |
| |
| Nové bydlení… a velký třesk Nyní, po několika dnech, to vypadá, že jsem zvolil dobře, když jsem se po prohlídce domu rozhodl nabízený pokoj pronajmout. Jedná se přece jenom o nejlepší možnost, kterou jsem zatím viděl a, i když nemám možnost přímého srovnání, rozhodně to mohlo být mnohem horší – z hlediska ceny, lokality i charakteru dalších obyvatel. Navíc pomáhá, že majitelka vypadá rozumně, takže si navzájem nezpůsobujeme žádné nepříjemnosti ani naschvály. Athame  Spolu s touto ostrou čepelí a mobilem, s předvytočeným číslem kromě poslední číslice, v druhé ruce otevřu dveře a tichou, ale zároveň obezřetnou chůzí se vydám směrem k obývacímu pokoji, odkud ty zvuky přišly. Dávám si pozor na jakékoli cizí návštěvníky, obzvlášť pokud se svou „prací“ ještě neskončili. |
| |
| Nebezpečné San FranciscoOrigin Boutique Nightclub"Pojď se mnou," tady se děje něco hodně divného. Vraždy? Vem to čert. Ale ten chlápek a déšť, teď uhrančivá ženská? Mrskl jsem utěrkou na bar a přehoupl se přes něj. Šlo mi to jen proto, že jsem tyhle hlouposti občas dělal po šichtě, ale žádný parkourista ze mě nebude. Zlehka jsem chytil Lucy za paži a sesadil ji z barové židle. "Pojď," ruka mi sjela na její zápěstí, které jsem pevně chytil, aby se mi nevysmekla. Vedl jsem jí skrz parket, mezi stolky, až dozadu, z dosahu všech v Originu – do prostor pro personál. Jakmile se za námi zavřely dveře, pustil jsem ji a otočil se. "Pozor?" skoro jsem se jí vysmál, mírně klesl v kolenou a rukama si projel vlasy dozadu v mírně zoufalém gestu. Muselo to spolu nějak souviset. "Naše první setkání," probodl jsem ji pohledem. "Když se objevil ten muž. Televize a noviny jsou plné vražd, dost z nich se stalo za nestandardních okolností. Na tohle město rozhodně. A teď?" zavrtěl jsem hlavou. "Rozhodně to není normální. Měla bys opustit město. Dovolená, výlet, ber to jak chceš. To, co se tady děje není normální ani bezpečné," naléhal jsem na ni pevným hlasem. Věci se obvykle boří jako domeček z karet – pro někoho příliš rychle, pro někoho pomalu, postupně, ale správným směrem. |
| |
| Nebezpečný ChrisOrigin barDost mě překvapilo, když jsem viděla to, jak moc byl v klidu. Jakoby se právě nic nestalo. Ale ještě víc mě vykolejilo to, když mě držel za ruku a vedl někam pryč. Ani jsem to skoro nepostřehla jak byl rychly. Ale neprotestovala jsem. Třeba to kung fu fakt umi. Kdo ví. Mlčky jsem ho sledovala. A i to, jak se mi vysmál. V tu chvíli jsem měla chuť mu jednu pořádnou ubalit. Člověk se o ně strachuje a oni se mu vysmějí. Začínám si myslet, že všichni chlapy jsou vážně stejní. Vážně! Jeho další slova mě však vykolejili ještě víc. Z překvapeného výrazu se stal rázem zamračený, a ruce jsem si složila pod prsy. Do teď jsem si myslela, že je jen obyčejný člověk, ale opak byl.pravdou. Tedy jestli jsem si dala pět a pět správně dohromady. To se uvidí. "Tak co jsi zač? Čaroděj nebo snad světlonoš? Možná dokonce démon?" Jestli je obyčejný člověk, musí mě mít za blázna. Ale já i tak pokračují ve svém proslovu a držím si neústupný postoj. "Tak hele, do tohohle města jsem přišla proto, abych se před tím vším skryla. Abych před tím utekla. To já tu byla první. Takže jestli sem něco leze, milé ráda tomu ukážu svou podrážku zblízka." Ten proslov byl možná trochu moc. Už dávno jsem vyšla ze cviku. Ale co, byl to dobrý proslov! |
| |
| Záhada zrzavé kráskyOrigin Boutique NightclubNajednou jsem se překvapeně tvářil sám. Velmi překvapeně. Spadla mi brada, nevěřícně jsem hleděl na Lucy, jak na mě chrlila jednu věc za druhou. "Co?!" zmohl jsem se i na artikulované vyjádření údivu. To si ze mě dělá prdel! Jestli jsem doteď byl ten starostlivý kluk, co s ním zažila jedno malé dobrodružství všedního dne a alkoholem lehce protkané noci, kterého mimo jiné zachránila před uhrančivýma očima a vlezlým hlasem ženštiny kdo ví odkud, a chvíli taky ten starostlivý, který jí pro vlastní dobro chtěl vyhnat z města, rozhodně jsem se teď netvářil už ani trochu přátelsky. "Co seš TY zač?!" Ovšem proslov to byl vážně dobrý, to se jí musí nechat. |
| |
| Ťuk ťuk - kdo tam? - tady čarodějnice!"Origin Boutique NightclubSledovala jsem jeho tvář, jak se z milého a pohledného kluka stává docela nebezpečné zvíře. Rozhodně bych ho nechtěla nějak naštvat, když se dokáže takhle tvářit už teď. Nicméně svůj postoj jsem nezměnila. Pořád jsem tam stála, s vrásky na čele a rukama pod prsy, založené v mateřském, neústupném gestu. "Pokud vím, já se ptala první! Navíc, já už nejsem nic. Nebo jsem se alespoň snažila být nic. Jen mi to nějak nevychází. Ostatně jako vždy. Nikdy jsem neměla štěstí. Nikdy jsem neuměla plánovat. Fajn, pojďme to vyřešit v klidu. Zabiják nebude s pravděpodobností ani jeden z nás. Že?" Třeba to z něj vyloudim oklikou! |
| |
| Dělají se čarodějnicím modřiny..?Origin Boutique Nightclub"Pravda," posměšně jsem se uchechtl jejímu argumentu, že se ptala první. "Taky jsi byla první, kdo oslovil toho druhého," probodl jsme jí dalším nepříjemným pohledem, "nebo tě někdo poslal?" teorie nezapadala do ničeho, ale těch zvláštních náhod bylo až příliš na to, aby to byly skutečné náhody. Mohla být vodítkem ke všemu, protože ona byla ten počátek, který k tomu všemu vedl. "Proč ses na mě nalepila?" udělal jsem krok k ní a zcela ignoroval její pokus o klidné řešení situace. Rozhodně totiž nejsem klidný a ani být nechci. "Sleduješ mě? Proto jsi dnes přišla? Co víš o té ženě? Proč tu jsi? Kdo jsi? Nejde o náhody. Víckrát se ptát nebudu," ubezpečím ji se zatnutými pěstmi, mírně nahrbený a nakročený o půl kroku dopředu. |
| |
| Ještě hůř! I zlomeniny.Origin Boutique NightclubKdyž jsem viděla že se za každou cenu nechce uklidit, a ještě, že ke mne udělal krok blíž, zacouvala jsem od něj. Smerem ke dverim. Nechápala jsem, o čem mluví, což dal velmi jasně najevo můj zmatený výraz. Ruce jsem svěřila podél těla a přestala se mračit. "Co? O čem to sakra mluvíš?" Takže je Chris hledaný zločinec nebo tak něco? Super. Asi sem ho měla jen vyfotit a jít si po svých. Bezva. A ještě mi dává za vínu, že to já to všechno začala. Bezpochyby. A jak? To b mě vcelku zanimalo. Svou moc jsem nepoužila ani nepamatuju. "O co tady jde?" Moje zvědavost mě jednou přivede do hrobu. |
| |
| Chris a Lucy- trable v ráji Vaše napětí mezi vámi, by se dalo krájet. Na začátku “vztahu” a už jsou zde trable v ráji. No na to bychom se mohli podívat. Jako by vás v po vzdálí někdo sledoval, aspoň Chrisi máš takový pocit. A ne jen tak, sice nikoho nevidíš ale je tam. ”Chrisi. nevěř jí. Víš co se tu poslední dobou děje. Určitě má v tom prsty a brzy na tebe zaútočí, však si viděl, jak se chovala k té mladé ženě.” Na tváři, jako bys pořád cítil její rty. Atmosféra houstne a z klubu se line smrad z kouře a hlasitá hudba. jen malinko |
| |
| Nebezpečí ze všech stranOrigin Boutique NightclubPřesvědčovací metody na Lucy nepůsobily, jenže jsem se taky pramálo snažil, prakticky vůbec. Čekal jsem, že vyklopí, co ví a že se dobereme nějakého výsledku. Místo toho jen natahovala čas a mě docházela trpělivost, zvlášť s někým, kdo toho věděl tolik, a tvářil se, jakože on nic. Blízká skříň vrhala téměř neznatelný stín až ke dveřím, kterými jsme přišli. Ještě vteřinu jsem zíral na Lucy, dal jí možnost, aby otevřela pusu a místo otázek z nich vypustila něco rozumného, ale neudělala to. Prima holka, tahle Lucy, dokud- Trhl jsem hlavou do strany, i když mi bylo jasné, že hlas je jen v mé hlavě, že za mnou nikdo nestojí. Zamračil jsem se. Na každý pád, ať si hlas říkal, co chtěl, byl jsem stejného názoru i nyní – Lucy je hrozba a jako taková by měla být zlikvidována. Kouř i hudbu nevnímám, nedochází mi, že se něco děje. Vrhnu se další krok kupředu, když se jako lusknutím prstů obrys mé postavy rozplyne v prostoru, změním se na pouhou tmavou šmouhu, která je rychlejší, než kdy Lucy pravděpodobně bude – a na první pohled zmizím. Jenže hned v dalším okamžiku ucítí tlak zezadu, horkost mého těla, protože stojím za ní. Neváhám a bez prvotní možnosti bránit se jí kopnu zezadu do podkolenní, abych jí s rukou na rameni srazil k zemi. Tou samou rukou sjedu a zablokuji její levou, kterou nebývalou silou držím u zápěstí za jejími zády, a pravou ruku jí dám kolem krku tak, že jí na něj tlačím předloktím. Chtěl jsem jí prostě zlámat vaz, ale takhle, škrcená nadlidskou silou v sobě možná ještě najde chuť „mluvit“. Můj vlastní skloněný postoj není příliš pohodlný, ale není to nic, co bych nevydržel. Navíc, když je takhle na kolenou, s rukou zvrácenou dozadu a za chvíli bez potřebné dávky kyslíku, může mi udělat jen málo co. |
| |
| Nepodceňujte protivníkaNetrvalo to snad ani deset vteřin a už mne škrtil. Nechápala jsem, jak rychle se to stalo a chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukala. Než mi začal docházet kyslík. Pevně jsem volnou rukou stiskla tu jeho, v marné snaze dostat ji od sebe. Nehty jsem mu zaryla do kůže. Snažila jsem se to vyřešit bez magie, ale jestli chci žít, nepůjde to. V tuhle chvíli jsem ani nevnímala ten smrad kouře, co se k nám linul. V téhle situaci nebylo těžké rozpomenout se, jak moje schopnost funguje. Jen jsem se pokusila uvolnit, pustila jsem jeho paži kolem mého krku a zavřela oči. Po chvilce mohl Chris cítit, že ztrácí pevnou půdu pod nohama. A to doslova. Stačila malá změna gravitace a on sám je lehčí než zrnko písku. Nabral vcelku slušnou rychlost, když se vznesl a placl sebou o strop. Samozřejmě, že mě nechtěl pustit, ale když jsem se udala o dalších 100kilo těžší, neudržel mě. Jo dopad byl tvrdý a narazila jsem si ruku, ale můžu dýchat. Postavila jsem se pod něj a dívala se nahoru. Jemu do očí. "Sakra vzpamatuje se! Já ti nechci ublížit!" A v tuhle chvíli jsem ucítila ten smrad. Něco je špatně. |
| |
| Překvapení pro obaOrigin Boutique NightclubPřekvapilo mě to. Nejdřív jsem se odlepil od země ba, co víc, vznesl jsem se i s Lucy. Chvíli trvalo, než mi došlo, že jde o její schopnost. Nečekaně ztěžkla a já jí upustil jako jablko, až tvrdě spadla na zem. Z výšky jsem na ni hleděl překvapeně, protože přesně to jsem byl. Od začátku jsem neměl sebemenší tušení, že je s ní něco špatně. Hloupá chyba. Její slova mě trochu vrátila do reality, ale v hlavě mi zanechávala ještě větší zmatek, než doposud. Zářivka na stropě nepříjemně svítila, ale pod každou lampou se najde stín – a táhnoucí se pavučinka, mohla tu být sotva několik dní, se táhla od lampy dál a dál. Natáhl jsem ruku a znovu se nečekaně rychle rozplynul. Dát se dohromady mi oproti útoku trvalo o poznání déle, váhal jsem totiž s tím, jak s Lucy naložit. Kdo je? Co je? Je jen čarodějka, nebo víc? Zhmotnil jsem se před ní, zhruba dva metry daleko. Usoudil jsem, že její moc možná dosáhne kamkoliv a tak na mém postavení příliš nezáleží. Pokud ovšem neumí něco dalšího. Sledoval jsem jí jako ostříž a věděl, že pokud se střetneme podruhé, šanci už jí nedám. Rovnou jí zlomím vaz. Smrad jsem cítil také, ale nezdál se mi dostatečně důležitý, abych ho teď řešil. "Vida," zamračeně jsem zhodnotil stav věcí, který nepotřeboval další komentář. "Proč jsi tedy zde?" |
| |
| Hodná holkaOrigin Boutique NightclubKdyž zmizel, vlastně mě to ani nepřekvapilo. Alespoň jsem se mohla přestat soustředit na svou schopnost a zase se trochu uvolnit. Jakmile se zase zhmotnil, zadívala jsem se mu do očí. Dlouze jsem povzdechla a promnula si čelo. Než jsem.se nakonec narovnala a udělala k němu krok vpřed. Ruce zvednuté v gestu, že mu nic nechci udělat. "Podívej. Jsem čarodějka. Ale nic se nemění na tom, kdo jsem. Tam u tebe doma, to jsem byla já. Ne tohle. Magii a tak se snažím vyhnout obloukem. Utekla jsem.pred tím z Irska. Nechci ti ublížit. Ani tobě ani nikomu jinému." Na chvilku jsem.se odmlca a udělala ještě jeden krok blíž k němu. Ten smrad kouře mě štípal v nose, ale nejdřív jsem potřebovala vyřešit tohle. Protože jinak mě stejně nenechá zdrhnout. "Přišla jsem sem za tebou proto, že jsem měla vidinu v které jsi figuroval a já o tebe měla starost." Najednou jsem se přestala soustředit na něj a otočila jsem se ke dveřím. Mracila jsem se. "Něco.je špatně. Myslím, že bychom měli vypadnout." Jestli hoří, tak co nejrychleji. Ať nás to tu neuvězní. |
| |
| Sbohem, práce..?Origin Boutique NightclubČarodějka?! Hodily by se nějaké řeči o osudu, ale jestli za tímhle stálo něco jiného, než obyčejná náhoda, nečekal jsem nic dobrého. Měl jsem hned několik důvodů, proč se otočit a jít, nechat jí i s jejími problémy a to jen proto, že jsem se rozhodně nechtěl zahazovat s čarodějkou. Proti tomu stály mé vlastní zájmy a hlavně to, co se stalo před chvílí na baru. Mohlo to mít něco společného s její vidinou? "Máš u sebe jetelíček?" vlastně mě nezajímalo, co se za dveřmi děje. Předpokládal jsem, že se ven dostanu tak jako tak. Kdyby byla normální, zajímal by mě i její osud, takhle se věci komplikovaly. Pak jsem si otráveně odfrkl a rozpřáhl ruce ve smířlivém gestu. Do omluvy to ovšem mělo daleko. "Zadní vchod," kývl jsem hlavou za sebe. "Nebo hodláš jít dělat dobré skutky?" |
| |
| Všechno dobrý, konec dobrýNervózně jsem postávala na místě po tom, co jsem mu vylila svoj srdíčko. Pořád jsem se dost mračila a kouř, který ke mně doléhal byl cítit víc a víc. Ještě chvíli a možná se i otrávíme. Nebo alespoň já. Čert ví, jestli je to u něj vůbec možný. Nad jeho jízlivou poznámkou jsem jen zatnula zuby a pěsti. Měla jsem chuť ho praštit a to pořádně. Pud sebezáchovy mě ale držel pevně přibitou na místě. "Můžeš si ty poznámky nechat od cesty?!" Zřejmě ne. Ale to je teď jedno. Nepatrně jsem si oddychla, když mi ukázal zadné východ. A že teda opravdu nějaký mají. Nečekala jsem na něj. Prostě jsem se rozešla a zatavila se až vedle něj. "Od dobrých skustků jsou tu hasiči." Další dva kroky a už jsem se za ním musela ohlédnout. "Jdeš? Nebo se snad chceš přeměnit v popel?" Povytáhla jsem obočí a tentokrát na něj počkala. Přeci jen jsem přišla pro něj, tak ho tu nenechám jen tak uhořet za živa. I kdybych ho měla čapnou za flígr a odtáhnout. |
| |
| Divná dvojkaOrigin Boutique NightclubZačínalo být jasné, že jsem Lucíka úplně špatně odhadl. Místo pomoci lidem, kteří byli v klubu, jsme prostě šli pryč zadním vchodem. Hoří tam? Nebo někdo čaruje? Podivných událostí nás postihlo už dost a byl jsem v tom namočený, jak jinak, ale co ona? Co ta její vidina? Nemusela mě dvakrát pobízet, abych šel. "Takže vidinu?" úkosem jsem se po ní podíval. Stále jsem byl víc, než ostražitý, a čekal na útok ze zálohy. Od ní, i od kohokoliv jiného. |
| |
| Bylo nebyloOrigin Boutique NightclubByla jsem ráda, že jsme vypadli a rozhodně jsem se nehodlala tady zdržovat. Jen mne trochu hlodalo svědomí, jestli nemáme alespoň zavolat hasiče. Ale to už asi někdo stejně udělal. Klub jsem tedy nechávala za svými zády a večerní uličkou se pomalu vzdalovala. Ruce v kapsách a na tváři zamračený výraz. Možná bych měla najít tu ženu z mě vidiny. Jenže jak? "Hmm, co?" Podívala jsem se na Chrise vedle sebe. Chvilku jsem vypadala zmateně a pak mi to došlo. "Jo Uh. Chystala jsem se ti napsat, když jsem viděla nějakou ženskou v kanclu, jak na ni útočí zaklínač, nějakého chlapa a nakonec ještě tebe. Tak jsem neváhala. A našla sem tě s nějakou ženskou, která jakoby tě očarovala." Pokrčila jsem rameny a na chvíli se zastavila. |
| |
| S večerním vánkem ve vlasechu zadního vchodu Origin Boutique Nightclub a ulicí dálNeposlouchala mě, asi ještě pořád mimo z toho, co se mezi námi před chvílí odehrálo. Místo romantiky a noci plné vášně trochu mé magie a násilí, ach jo. Takhle jsem si život v San Franciscu ještě nějakou dobu nepředstavoval, docela se mi tady totiž líbilo. Doteď. Chystala ses mi napsat? Nevěřil jsem jí a ublížené ego to dalo dost jasně najevo mým výrazem. Škoda, že nejsem hašteřivá ženská, to bych jí to dal sežrat. Pokud ovšem nečte myšlenky. Sice jsem tu myšlenku hned zavrhl, ale vykouzlila mi na tváři pobavený úsměv nehledě na to, jak netečně jsem se dosud tvářil. "Vzala jsi to od konce?" mě alespoň znala, jak se zdá. A ten zbytek co? Musíš je najít? Mě pořád není jasné, co seš vlastně zač. Pomáháš lidem?" ukázal jsem zpátky na club. "Nějak se mi to nezdá, ale nebudu ti vymlouvat, že s hasiči nemáš pravdu. Máš. Takže.. co jsi zač? Zachraňuješ nebožáky před nepřízní osudu? Nebo to jehn máš dělat? Říkala jsi, že jsi utekla, nebo ne?" snažil jsem se dát si dohromady všechno, co vím. Promnul jsem si kořen nosu. |
| |
| Nepovedená schůzkaOrigin Boutique Nightclub a ulicí dálZůtala jsem stát bokem od Originu v jedné zapadlejší uličce a jenom jsem ho sledovala. Zamračila jsem se nad tím, když se tvářil tak nevěřícně po tom, co jsem řekla, že jsem mu chtěla napsat. Raději jsem to ale přešla a dlouze se nadechla a vydechla. Tohle bude asi na delší vysvětlování. "Vzala jsem to od konce, protože mi na tobě záleží. Protože jsem ti chtěla pomoc. Ale to je teď už stejně jedno." Strčila jsem si pramen vlasů, který se mi uvolnil z copu, za ucho a dál pokračovala. "Dál co? Poslouchal jsi dobře, když jsem říkala, že jsem od toho chtěla utéct. A taky že chci. Ty dva neznám, budou si muset se svými problémy vystačit sami. Ksakru vždyť já už pár let ani nekouzlila! Až teď!" Rozhodila jsem mírně rukama chaoticky a udělala od něj raději krok vzad. Taky ale proto, že jsem se chtěla skrýt ve tmě uličky. Skrýt to, že se mi do očí nahrnuli slzy. Ale hlas se mi stejně třásl. "Žiju prostě jen.. obyčejně. Jako každý.. uh, každý druhý. Tohle nechci." Schovala jsem obličej do roztřesených dlaní a sklopila pohled k zemi. Znovu jsem se dlouze nadechla a vydechla. |
| |
| Čarodějka, co nečarujev tmavých uličkáchMoc jsem se toho nedozvěděl ani tentokrát, možná je už na čase nechat svých snah vytáhnout toho z ní co nejvíc, dokud je čas. Snad nebudeme v budoucnu stát před dalším nepříjemným překvapením. Celou dobu jsem mlčel a poslouchal, právě proto, aby měla co nejvíc prostoru. Místo toho ji celá situace a vše kolem dohnalo k slzám. "Muže, kterého jsme viděli spolu, natož tuhle ženskou neznám. Předpokládám, že by spolu mohli být nějak spjatí. Ona.. rozhodně se mi dostala pod kůži, nejsem si jistej co nebo jak udělala," pustil jsem se do další malé analýzy toho, co se vůbec stalo. Když jsem myslel na neznámou, praly se ve mně dva pocity – byla přitažlivá a měl jsem obavy o své bezpečí. "K tomu tvé vidiny. Pokud jsi viděla mě.. asi to má něco společného i s tou ženou, a nějaký muž? Pokud nemáš ani tušení, kdo jsou nebo kde je najít," ohlédnu se zpátky k Originu, kde by teoreticky mohli být, ale vracet se tam rozhodně nehodlám, "nic víc s tím neuděláme." Ukončil jsem myšlenku a nastalo ticho. Zíral jsem za Lucy do tmy, jak je tam celá nesvá, bezbranná, utopená ve vlastních nesnázích. Věděl jsem, že se bránit umí, tak k ní tentokrát zamířím po svých. Zvolna, aby se necítila ohrožená. "Nejlepší bude, když si pořádně odpočineš," zastavím se kousek před Lucy, "třeba najdeme nějaké řešení. Tyhle věci..," na krátkou chvíli zvrátím hlavu dozadu a nadechnu se čerstvého vzduchu, ".. mají vždycky nějaké řešení." Neznělo to povzbudivě, spíš odevzdaně. Už dřív jsem ale slyšel o čarodějkách, které přišly o svou moc. Jednodušší by rozhodně bylo naučit se ji používat, ale rozhodnutí k takové zodpovědnosti je těžší. "Hotel?" narovnám se. |
| |
| Ruce pryčtemná zákoutí SFPromnula jsem si kořen nosu a nenápadně setřela slzy z koutků. Přece nebudu brečet jen proto, že jsem si zase vzpomněla na ten okamžik. Na moment, který mne donutil toho veho nechat. Poslouchala jsem ho, i když sem se dívala do země a měla hlavu mírně sklopenou. Dlouze jsem se nadechla a když jsem vzduch zase z úst vypustila, šlo mi od rtů trošku páry. Noci jsou ještě vcelku chladné. Řekla bych. Nesohlasně jsem zakroutila hlavou. "Ne, ty dva z mé vidiny neznám a ani netuším, kde je hledat. Ale nemyslím si, že by to bylo tady v Originu. Byla to kancelář, nebo tak něco." To už jsem zvedla hlavu a spatřila jeho, jak se přibližuje. Nebudu lhát, trochu mě to vykolejilo. Znovu jsem mírně couvla, ale jen nepatrně. Můj pohled byl vcelku nevěřícný a zvídavý zároveň. "Nějaké řešení. Jasně." Znovu mnou projede mráz ze šparných zkušeností. "Doufám, že ani jeden z nás neumře." Nemluvila jsem zrovna humorně. Prostě se mi tohle nelíbí. Doufala jsem, že se mi to nějaká ten rok ještě vyhne. Ale když už jeto tu, musím se tomu postavit. Nemůžu se znovu zachovat jako srab a utíkat. A nebo taky jo. "Myslím, že bude nejlepší když si teď hned zabukuju letenky někam pryč. Na Kapverdy třeba. Jo, tam je hezky a teplo." Jsem prostě srab, no. Najednou ale mozek, jako by se restartoval. Přestala jsem se tak mračit a spíše se pobaveně ušklíbla. "To se podívejme. Nejdřív jdeme k tobě a teď do hotelu? Zajímavé." |
| |
| Plánv tmavých uličkáchZastavil jsem se, jakmile ucouvla. Tvářil jsem se stejně, dokud nezmínila, že snad ani jeden z nás nezemře. Pobavilo mě její starost, i když je pravda, že umírat se mi nechce. Dál zmínila svůj odjezd. Když jí posílal pryč já, nechtěla, teď by se zdejchla. Jenže byla čarodějka. A než jsem si stačil promyslet, co jí říct, zareagovala na hotel. Úšklebek jsem jí oplatil. "Předpokládám, že hotel bude bezpečnější než místo, kde se běžně zdržuji. Viděla tě se mnou a nebyla jsi zrovna milá, takže tvůj domov a to i ten dočasný hodnotím stejně. Pokud mě umí najít nějak," promáchnu rukou, protože se neumím vyjádřit. "Myslím.. pokud je ta žena na mě nějak napojená, nebude bezpečný ani hotel. Ale nic lepšího nemáme. Krom toho, jíst a odpočívat se musí," vysvětlím svůj plán. Stačí, že jsme po městě marně sháněli něco k jídlu tehdy. Tentokrát není dobré podceňovat situaci. "Krom toho," odkašlu si. "Možná bychom měli probrat možnosti, co se vlastně děje," pak si povzdechnu, resignovaně. "Nic lepšího mě nenapadá." |
| |
| Jsme v hajzluTemná zákoutíStála jsme kousek od něj a nechala ho mluvit. Dělat si vtípky asi zrovna teď nebylo na místě, ale musí se nějak odlehčit situace, ne? Obzvláště, pokud nám někdo jde po krku. Dlouze jsem vydechla a nakonec přikývla. "Fajn, máš pravdu. Tak tedy hotel. Znáš nějaký?" To už jsem znovu došla až vedle něj. Přejel mi mráz po zádech, když si vzpomenu na to, jakou měl sakra sílu. Počkala jsem si, až udal směr a šla jsem po jeho boku. Teprve potom jsem se pobaveně ušklíbla. "Možnosti? Jako jaké možnosti? Ta ženská ti šla po krku, to bylo vidět. A nebo chtěla něco, co je tvé. Mimochodem, co jsi vlastně zač?" Jo, moc možností nemáme. Ještě ke všemu, když já už pár let nekouzlila. Ani už nevím, jak přesně moje schopnost funguje. Že mi to dneska vyšlo byla jenom náhoda. |
| |
| Uličkami vstříc bezpečív tmavých uličkáchRozpřáhnu ruce. "Vyber si, který chceš," nebudu vybírat podle nějakých doporučení, "nebo prostě nějaký vybereme cestou," dodal jsem, ruce už zase u těla. I tak jsem uličkou zamířil vstříc jasnějšímu světlu hlavní ulice, kde sice budeme na ráně, ale víc svědků občas dotěrné nepřátele dokáže odradit. Ačkoliv kdo ví, s kým vlastně máme tu čest. V každém případě nebudu lézt kanály jen proto, abych se vyhnul konfrontaci. Netrvá ale dlouho, když znovu přijde řeč na mou osobu. "No..," nadechl jsem se. "Jsem někdo, kdo byl naivní a neměl štěstí, jaké ostatní," nechce se mi mluvit o tom kdo jsem, co jsem, co dokážu nebo ne, jsou to věci, o kterých nemluvím. Minimálně jsem dosud neměl příležitost a vhodného posluchače, a teď, po tom všem, se mi nechce. "Budeš se pak cítit líp, když ti to řeknu?" podíval jsem se na Lucy. To už jsme byli u hlavního tahu. Aut tu bylo po málu, ale spousta taxíků. Většina už sice obsazená, ale dřív nebo později nějakého chytíme. Stoupnu si na okraj chodníku a zvednu ruku, abych zamával na další projíždějící auto. Víceméně celou dobu jsem se díval na Lucy. "Ten útok mě mrzí. Ani já nestojím o to dostat se do zbytečných potíží nebo přijít o život. Věci se seběhly.. naráz a ve špatnou dobu," pronesu poněkud nešťastně zvolenou omluvu. |
| |
| První motel a společná postel?Temná zákoutíŠla jsem s rukama v kapsách po jeho boku a koukala spíše do země, než na něj a před sebe. Jeho slova mě ale otrávila. Zastavila jsem se a propichovala ho pohledem. Alespoň, že už jsme byli blízko ulice, odkud se dá dobře chytit taxík. "Prostě mi to řekni a ty řeči okolo si nech od cesty." Hezky pěkně na rovinu, na férovku. Žádné okecávání. Možná je to trochu drastická metoda, ale nejúčinnější. A pro mě nejšetrnější. Si myslím. Potom jsem si dlouze oddychla. Jeho poslední slova vyzněli jako omluva a já to budu plně respektovat. Dokonce jsem na tváři vykouzlila letmý úsměv a popošla k němu zase blíž. "No jo. Ostatně jako vždycky. Tohle nikdy nečeká na vhodnou dobu. Jen jsem toho už měla plné zuby. A nechat toho. Po tom co umřel.. Aaaale vždyť to je jedno." Mávla jsem na jeden z taxíků a ten okamžitě zastavil u krajnice. |
| |
| Nezvaný hostZachary FerrellTvé pomalé kroky jsou téměř neslyšné a máš štěstí, že se ti pod nohu nepřimotala nějaká uvolněná vrzající část podlahy. Blížíš se k obývacímu pokoji, kam dopadá světlo z ulice. V nažloutlém světle potemnělého pokoje je všechno statické a tak, jak si pamatuješ až na konferenční stůl. Jak tvé oči přivykají tmě, zjišťuješ, že kousek od sedačky je na zemi neznámá hromádka čehosi. Je to oblé, neurčité.. a hýbe se to. Poplašená mysl dá oživnout všem šíleným představám. Každé noční můře, vzpomínce na hororový film, ale i monstrům z příběhů a příšerám z knih. Ve vteřině, vše najednou, div tě nerozbolí hlava. Do reality tě vrátí pohyb té hromady. Roste, zvedá se.. odhrnuje zbytky konferenčního stolku, který kolem ní leží roztříštěný na kusy. Není pochyb o tom, že je to osoba. "Uhh.. mmhh..," její hlasový projev má do hrubého, který by tě už sám o sobě stáhl blíž k horoucímu peklu, hodně daleko. "Doprdele.." Vlasy má zlehka načechrané, střižené nad rameny. Zvedá se pomalu, očividně rozlámaná a omámená pádem. Nohy má útlé stejně jako ruce, kterýma se zapře o podlahu a zvedne do kleku. Taky dál kleje, byť slovům nerozumíš a jazyk nepoznáváš. Postava se pokusí zvednout na nohy, ale místo toho následuje jen další hlasitý pád, až se zbytky stolu rozprsknou dál po podlaze. |
| |
| Origin Boutique NightclubLucy Westgaard, Ayyub "Chris" GhazzawiSice jste vyšli na frekventovanou silnici, ale i odtud byl vidět dým stoupající nad Originem. Pro majitele to zřejmě nebude moc dobrá zpráva a vy už aspoň máte jasno, že kouř, který jste cítili, nebyl jen výplodem vaší fantazie. Skryto zůstává jen to, proč začalo hořet – jestli šlo o náhodu, nebo shodu nešťastných událostí, která měla něco společného s Ayyubovou podivnou ženskou návštěvou. Na ulici se ale už cítíte víc v bezpečí. Lidé tu sice nekorzují v takovém počtu jako přes den, ale pořád je jich dost. Většina se těsně před tím, než Lucy uloví taxi, dívá směrem za vás, odkud jsou slyšet hasičské houkačky. |
| |
| Co vlastně umí?ulice, taxíkJejí předchozí pobídku k tomu, abych jí sám prozradil něco o tom, kdo jsem nechal rozplynout dalším rozhovorem. Jenže i tady jsme se ocitli u tenkté hranice toho, kdo chce o čem mluvit. Nechal jsem být i tohle, aby mě vzápětí překvapilo, jak lehce Lucy chytila taxíka. Okamžik jsem uvažoval nad tím, jestli použila nějaké kouzlo, aby prolomila mou neschopnost sehnat odvoz, nebo to byla čistě náhoda podpořená tím, že je žena. Otevřel jsem zadní dveře a podržel je, aby mohla nastoupit, pak jsem si sedl k ní a řidiči podstrčil bankovku, aby nás odvezl do nějakého hotelu dle vlastního výběru. I když to mezi námi bylo už lepší, pořád jsem cítil, jak mezi námi viselo spoustu nevyřčeného. "Tehdy.. zmínila jsi, že můj byt je prázdný," začal jsem po pár minutách jízdy v autě sám od sebe. "Minulost jsem nechal za sebou," otočil jsem se na Lucy, ve tváři nezvykle vážný výraz. Ne raněný, ale postrádal ochotu a chuť se bavit o tom, co bylo. "Není podstatná. Je to už přes devadesát let, zhruba, nepočítám to na měsíce natož na dny. Roky které uběhly jsou důvod, proč tam chybí osobní věci. Nepotřebuju je. Sám bych se měl dávno obrátit v prach a ne tady s tebou sedět." |
| |
| Takže co vlastně je?ulice, taxík - hotelTo, že jsem tak rychle chytila taxík byla rozhodně náhoda. Možná k tomu napomohlo i to, že většina lidí se teď ohlížela za houkackami hasičských aut. Alespoň si nemusím vyčítat, že jsme jim nepomohli. Teda jako jo, ale už tam jsou hasiči, ne? Je to jejich práce. Nechala jsem mu prostor, nechtěla jsem na něj nějak tlačit. A taky jsem nevěděla co víc říct. Prostě to bylo.. jiné než tenkrát. Ale přesto mě překvapil. Zvědavý a trochu překvapený výraz jsem k němu otočila. Takže mu je přes devadesát? Pořád ale nevím, co je zač. Démon? Asi. Kdo ví. Pro teď to nechám být. "Já jsem původem Irka. Magickou moc jsem zdědila po matce. Byli jsme vcelku terčem. A když zemřel otec, chtěla jsem toho všeho nechat." Povzdechla jsem a zadívala se z okýnka auta. Kam nás to vůbec veze. |
| |
| Záhadné cosi… Tak co tam na mě asi čeká?, projede mi hlavou otázka, když se ujistím, že je mé zrcadlo aktivní a nakouknu do obývacího pokoje. Několik vteřin se rozkoukávám a potom si konečně mohu prohlédnout tu spoušť v celé její kráse… sice jsem ho osobně moc neznal, ale chudák konferenční stůl už není mezi námi. |
| |
| P3Ellie Halliwel, James MorretoKdyž se někdo pasuje na místo samozvaného ochránce, leckdy z toho kouká pěkná polízanice. Před muže, který si to rázným krokem namířil přímo k Elliině kanceláři, se jeden takový postavil – nabušené svaly z posilovny, ruce jako lopaty, vojenský sestřih a pronikavě modré oči dobráka. Kámo, takhle se tu jako nebudeš chovat. Rozumíš? O takový jako ty tu nikdo nestojí, chápeš?! vyhrkl na něj nasraně, aniž by se neznámého surovce dotkl. Kapela změnila song, dění mezi lidma si moc nevšímá, přece jen potyčky nejsou nic vyjímečného a o problémové lidi nikdo nestojí. Band potřebuje nové fanoušky, aby víc trhli na prodeji merche, co je tu dneska v nabídce u baru, takže se poctivě snaží a hrajou, jak nejlíp umí. Surovec neodpověděl. Muže si jen přeměřil pohledem a odstrčil ho podobně, jako ostatní, jen do toho musel vložit mnohem víc síly – ale jeho protivník se nenechal. První rána proletěla vzduchem, následována druhou, a pak se všechno semelelo tak rychle, až samozvaný ochránce lidí z P3 proletěl dveřma až do Elliiny kanceláře. |
| |
| Chvilka pravdy v autěv taxíku, hotel - McAllister St 45"Hmm," rozhodně to není jeden z těch rozhovorů, co bych chtěl vést, ani když mluví ona. Lidi umírají, čarodějové ještě víc, když se to vezme kolem a kolem. "Ovládáš něco speciálního?" podíval jsem po ní, "slyšel jsem o čarodějnických rodech, které měly své specifické schopnosti a tím, jak vybočovaly jinakostí, tím k sobě lákaly různé..," naznačím rukou, ať si domyslí koho a co vlastně. V podstatě kohokoliv, kdo chtěl moc nebo víc moci. "To, že studuju nebyla jen zástěrka, ještě pořád se tomu věnuju. Historii," připomenují, jak jsem u mě před těmi pár dny mluvil o škole. "Hledám cokoliv, co by pomohlo mě. Třeba něco z toho pomůže tobě. Čaroděj se může své moci vzdát, nebo něco na ten způsob," nadhodil jsem. "Zastavte tady," řekl jsem taxikáři. Zaprotestoval, že tohle asi není hotel, co bych chtěl, že ví o levnějším, ale mě připadal dobrý. Taxikář na mě chvíli hleděl zpětným zrcátkem, ale pak zastavil, vyúčtoval jízdu a já to dál neřešil. "Pojď," vyzval jsem Lucy a počkal, až vystoupí z taxíku a připojí se ke mně. Na ulici bylo podstatně víc živo a nevypadalo to, že by nám něco hrozilo. Najednou mi zas bylo dobře, daleko do všeho a všech, náhodně vysazený ve městě. Jestli nás někdo hledá, mohlo by mu chvíli trvat, než přijde na to, kde jsme. Bez dalších řečí jsem zamířil na recepci hotelu. Slečna za pultíkem na nás hleděla z počátku nedůvěřivě, ale jakmile jsem vytáhl kreditku, zaplatil dvě noci v jednom z Premier Suite a platba prošla, už se nezdálo, že by měla jakékoliv pochyby. Neměli jsme sice zavazadla, ale i tak nás portýr výtahem doprovodil do pokoje ve čtvrtém patře. |
| |
| Nezvaný hostZachary FerrellDalší sprška nadávek v neznámém jazyce je ve chvíli, kdy promluvíš, nahrazena překvapeným mlčením. Chvíli trvá, než se postava zase začne sbírat a to už jasně vidíš, že to drobné tělo je jistojistě ženské. "J-já..," zakoktá a rukou se chytne za hlavu. "Co? Jo, aha. Já..," zmateně se rozhlíží kolem, přičemž se posadí a špičkou nohy popostrčí nohu stolu. "Přenesla jsem se," dodala a zvedla k tobě pohled. Tedy, v tom přítmí místnosti to není dost dobře vidět, ale až teď prostě zvedla hlavu zhruba v úhlu, kdy by se mohla dívat přímo na tebe. "Zabiješ mě?" zeptala se překavepně. Čepel athame se lehce leskla odraženým světlem z ulice. "J-já.. hmmm..," přemýšlela nahlas, "přenesla jsem se. Utíkala jsem před Matkou," osvětlí ti, ale podle tónu jejího hlasu vlastně sama pořádně neví, co se stalo. A ty tušíš, že nemluví o matce jako takové. |
| |
| HotelDlouze jsem povzdechla a jen pokrčila rameny. Nevím, jestli je zrovna moje schopnost tak speciálni. A nevím, jestli se jí chci, i přes to všechno, vzdát. Nějak se bránit musím, když už má to přijde. "Ovládám gravitaci. A nejspíš jsem schopná vidět budoucnost. Nebo tak něco. Ta vidina, zejo." Pak vyzval taxikáře, aby zastavil. Jeho výběr hotelů mě dost překvapil. Já u sebe mám finance možná tak na kopecek zmrzliny. Ale on vytasí kreditní kartu a zaplatí dvě noci úplně v klidu v jednom luxusním apartmánu. O je zač, skyty milionář?! Nastoupili jsme do výtahu a já nic neříkala. Dokud nebudeme sami, tak.nechci. nechci být zavřená v blázinci, že mluvila o kouzlech a nesmrtelnosti. Jakmile se ale za námi zabouchla dveře pokoje, pookřála jsem. "Ty brďo. Kde jsi na to vzal?" Neztracela jsem čas a šla si prohlédnout koupelnu, ložnici a k bar, co v něm najdu. "Díky, ale je to doufám jasný, že ti to nemam jak zaplatit." |
| |
| Spousta vysvětlováníHotel Proper McAllister St 45Jen co se zavřou dveře, Lucy se pídí po tom, kde jsem na to vzal. Hlasitě si povzdechnu, protože si nejsem jistý, jestli chci vysvětlovat cokoliv z toho, co se v mém životě dělo. Každopádně se čarodějka zdá být zaujatá a mě fakt, že se jí tady líbí, jednoduše těší. "Nemusíš mi nic vracet," zapadnu na sedačku a sám se rozhlédnu kolem. Je to tu dost zajímavé, nikdy jsem v podobném hotelu nebyl. "Peníze jsem si vydělal," poškrábu se na nose. Fakt se mi o tom nechce mluvit. "Nějakou dobu jsem dělal gigola," už jsem se jí pokusil zabít, jak zlé to asi může být s tímhle přiznáním? "Získal jsem díky tomu kontakty na různých místech, u různě zajištěných klientů." |
| |
| Radovánky z dokonalého pokojeHotel Proper McAllister St 45Procházela jsem si to tam, jakobych snad viděla něco neobvyklého. Úplně mě to fascinovalo. Něco takového bych si já nemohla dovolit ani za deset let, bez dovolené a v neustálém zápřahu. Došla jsem k baru, který jsme tam měli a z malé ledničky zabudované ve skříňce, na kterou jsem narazila náhodou, jsem vytáhla půl litrovou lahev jemně perlivé vody. Na alkohol nemám pomyšlení. Sáhla jsem po skleničce, nalila si a napila se. Tedy napila jsem se tak napůl. Zaskočilo mi, takže jsem se rozkašlala na plné kolo. Jakože hodně a nešlo přestat. Musela jsem se praštit do hrudi. Vykulila jsem oči a prohlédla si Ayyuba na gauči. Jak tam sedí. "Co že jsi?" Tohle bych od něj vážně, ale vážně nečekala. I když, jestli mu je opravdu tolik, kolik zmínil, tak se přeci jen nějak bavit musel. Ale do háje džigolo? Vážně? "To si děláš srandu, ne?" Myslela jsem si, že v dnešní době už po tom nikdo netouží. Ale asi jsem si to myslela špatně. Vzala jsem si tu lahev s vodou a šla si sednout vedle něj. "Tak doufám, že to nebudeš chtít splatit tělem." |
| |
| Ze životaHotel Proper McAllister St 45"Jedině, že bys chtěla," opáčil jsem Lucy s veselým širokým úsměvem. Nutno říct, že se za svou minulost nestydím, jen většina běžných lidí na ní lpí víc, než na tom, co je nyní. Čarodějak si to ale míří rovnou ke mně, na pohovku, tak se zřejmě nemusím bát, že bych si vyslechl nějaké kázání. "Co bys dělala ty?" sledoval jsem ji. "Žiješ. Nestárneš. Nemáš zázemí, peníze, rodině se ozvat z pochopitelných důvodů nemůžeš. A hlavně - pranic nevíš o světě kolem," vzpomínal jsem na staré dobré časy, ale i tak mám raději dnešek, "prostě se nějak stalo něco, co nechceš a musíš se s tím vypořádat. Najít způsob, jak pochopit svoje nová já nebo se přesně toho zbavit. Něco s tím udělat. Mě napadlo jedině tohle. Rychle a celkem snadno vydělané peníze," pokrčím rameny. |
| |
| Záhadná žena… Hm, žena? Dívka? Ale na tom nezáleží… hlavní je zjistit, co je zač. I když teď vypadá vcelku neškodně, pořád se může jednat o démona nebo jinou nepřátelskou či přímo vražednou bytost, projede mi hlavou, zatímco si prohlížím neznámou postavu na podlaze. |
| |
| Moc vysvětlováníHotel Proper...S ducnutim jsem dosedla na pohovku vedle něj. V ruce jsem si prohrávala s menší lahví vody, z které jsem ještě před chvílí pila. "Nemusíš mi nic vysvětlovat. Mě je jedno, co jsi dělal nebo proč. I když uznavam, že máš velmi zajímavou minulost, to se musí nechat. Ne každého by tohle nepadlo a ne každý by s tím pochodil." Pokrčila jsem lehce rameny a pak se nad jeho otázkou zamyslela. Ani nevím co bych dělala. Má pravdu, že tohle jsou nejsnáze vydělané peníze. A že ne zrovna malé. Ale nevím, jestli bych byla schopna to přes svůj stud v tomto oboru udělat. A zahodit svou hrdost "Fajn hm. Co budeme dělat? Já jen doufám, že mně nezabiješ ve spánku, jestli má tebe ta čarodějnická ženská neco zkusila. Teda nechceš se mě ještě zbavit, že ne?" Na pohovce jsem se rázem otočila tělem k Ayyubovi. V očích trochu vyděšený a zvědavý výraz. Však ještě před chvilkou jsme se chtěli zabít a teď platí ten nejluxusnější pokoj v ne zrovna levném hotelu. |
| |
| Nezvaný hostZachary Ferrell"Použila jsem svou moc, abych se přenesla do bezpečí a našla pomoc. Halliwelovi jsou tím proslulí.. četla jsem o tom ve starých spisech," zvědavě, ale zároveň s respektem si tě prohlížela. "Mohla bych si myslet, že jsem v jiném domě, protože Kniha stínů by mohla být zaštítěná nějakým obranným kouzlem, ale to by byla velká náhoda," podívala se rovnou na athame ve tvých rukách, aby bylo jasné, co myslí. Přece jen takovou věc nemá doma každý druhý. "Taky jsem slyšela, že je vás už málo. Chápu, že máš strach," pohled jí sklouzl do země. "Omlouvám se za ten nábytek. Nechtěla jsem. Stalo se toho moc najednou," povzdechla si dívka. Pak znovu vzhlédla. "Nechci umřít a nemám kam jít." |
| |
| Kujme pikleHotel Proper McAllister St 45"Nechci tě zabít!" rozesměju se, protože to jinak neumím. Svá slova ale myslím zcela vážně, jen mi připadá směšné, že bych platil hotel jen proto, abych tu Lucy oddělal. Jedině tak svým šarmem. "Nikdy jsem tě nechtěl zabít, teda.. to v Originu nepočítám, to byl pud sebezáchovy. V každém případě jsem se tě nikdy nechtěl zabít. Prostě sis ke mně našla cestu a já čekal, že se později ozveš. Náhoda. Nemám důvod si teď plánovat něco jiného a už vůbec ne vraždu," ubezpečím jí už s vážnější tváří. "Jenže.. Upřímně – nevím, co se v Originu přesně stalo. Jestli na mě ta žena má nějaký vliv nebo ne. Připadám si tu v bezpečí, nikým nesledován, tak i věřím, že to tak je," musíme přemýšlet nad vším, včetně toho, že nějaký vliv té ženy tu pochopitelně být může. Jenže o Lucy by jí stejně nešlo, chtěla mě. Nevím proč, ale jsem si tím jistý. To, co se stalo potom byl už jen důsledek mého vlastního zmatení a chuti přežít, vypořádat se s možnou hrozbou. "Zatím si odpočineme a uvidíme. Musíme něco vymyslet. Dají se tvé vize nějak.. přivolat? Přitáhnout? Vyvolat? Myslím tím nějaký spouštěč, který by ti umožnil vidět víc." |
| |
| Záhadná dívka… S hlavou stále lehce nakloněnou ke straně si v duchu přemítám všechno, co jsem právě slyšel. |
| |
| Žádné pykle, odpočinek!Hotel Proper McAllister St 45Dřepla jsem úplně v klidu vedle něj na gauči. I když mě ještě před pár hodinami, doslova pár, chtěl zabít. Zvláštní. Jak pud sebezáchovy! Vždyť jsem ti nic neudělala a hned jsi na mě útočil!" Drcla jsem do něj ramenem a smála se. Nemyslela jsem to zle, spíš ho jen tak popichovala. Jak to občas dělají puberťáci. Nechala jsem to ale být. Culila jsem se, když mi došli jeho další slova. Jasně, chvíli to trvalo, ale co. Každej není dokonalej. "Takže ty jsi čekal, až zavolám? Doufal v to? To jsem tě tak okouzlila?" Pořád jsem byla k němu otočená celým tělem. Dívala se mu do očí, jako kdybych byla lovec a on lovená zvěř. Teď mě zajímalo tohle, takže jeho další otázku - na vidiny - jsem totálně vypustila. Jen se dál usmívala a utápěla se v jeho očích. Konec konců on se mi taky líbil. A ještě před pár hodinami jsem si s ním chtěla dát další schůzku. Kterou jsem myslela upřímně. Vlastně, mění se něco? Po tom, co jsme o sobě zjistili, kdo doopravdy jsme? Ani na tu otázku nedokážu odpovědět. Kdo ví, jestli je opravdu takový, jaký byl předtím. Je spoustu věcí, co mě ještě dokáže vyrazit dech. Ale co si myslí on? "A vůbec, změnil ten fakt, že jsem čarodějka, něco? Tvé rozhodnutí, pocity a... Tak?" |
| |
| Nezvaný hostZachary FerrellViděl jsi, jak se něco v jejích očích změnilo ve chvíli, kdy jsi řekl, že nejsi tou správnou osobou, kterou hledá. Možná to byl smutek, možná jen potlačovala zklamání, nebylo to úplně zřejmé. Jako by nebylo dost, že je alespoň ve správném domě a je tedy teoreticky možné, že jí nakonec přece jen někdo pomůže. "Takže tady nechávají bydlet i někoho dalšího?" vyslovila zbytečnou otázku. "Myslela jsem.. Na tom nezáleží. Promiň, že jsem automaticky předpokládala.. nečekala jsem, že by se věci mohly udát takhle," mluvila nesouvisle a její pohled čím dál častěji padal na stranu, jak si všechno srovnávala v hlavě. Pak už se jala odpovídat na tvé otázky. "Nenajdou mě hned. Proto jsem se přenesla rovnou do domu a ne před něj, i když jsem si myslela, že mě ochranná kouzla svedou z cesty a opravdu skončím poblíž domu. Už se mi to jednou stalo. To ale byla jiná situace," mávla rukou, aby naznačila, že o tom mluvit nechtěla. "Časem mě najdou. Co o domě víš? Podle jeho ochran bych snad dokázala odhadnout, kolik času mám. Nebo mě zaveď za majitelkou. Za Halliwelovými. Aspoň si to myslím," omluvně se pousmála. Možná nepředpokládala, že jsi v domě úplně sám, ale přítomnost Halliwelových vyloučila. Už to přece jen byla delší doba, co se sem přemístila a stále jsi byl jediný na dohled. "Tebe neohrozí, když se do ničeho nebudeš plést. Snad. Ale budu dřív pryč, než mě najdou. Páni, tohle jsem vážně nečekala..," povzdechne si a pohne – aby se vzápětí zarazila. "Nevím, kudy ven," a věnovala ti další omluvné povytáhnutí koutků úst. |
| |
| Odpočinek, povídáš..Hotel Proper McAllister St 45"Tohle tě zajímá, jo?" prohlížel jsem si rysy její domýšlivé tváře, ale měla pravdu. Postřehl jsem její pohled a chvíli ho klidně opětoval, i když trochu z míry mě to vyvádělo. "Dal jsem ti svoje číslo a nevzal si tvoje, nebyla to čistá hra. Takže vlastně jo, doufal jsem, protože jinak bych v neférové hře skončil jako poražený a to jsem nechtěl," rozesmál jsem se. Jenže i tohle byla pravda. "Nejsem zvyklý v tomhle prohrávat," přiznávám se dál, jako by o nic nešlo. "Kromě toho, kdybych o další schůzku nestál, vůbec bych ti číslo nedal. Líbilo se mi, jak jsi tehdy byla přímá a přišla za mnou, jen tak, protože jsem byl divný a nezapadal do toho čumilského hloučku u nehody. Přijít za velmi pohledným mužem, kterým bezpochyby jsem, nebudeme si nic namlouvat," začal jsem to teatrálně přehánět až mi cukaly koutky, ale držel jsem smích na uzdě, "není žádné hrdinství, to dělá každá druhá. Ty‘s nešla ani za hezounem, jen prostě za někým, kdo tě zaujal. To se mi moc často nestává. Lichotilo mi to, zajímala jsi mě." Když se mě pak zeptala na to, jestli to, že je čarodějka něco změnilo, krátce jsem se nad tím zamyslel. "Asi, jo. Dokud jsi byla obyčejná holka, co fotí, mohla jsi mi nejhůř vrazit facku, teď se trochu bojím, abych se ráno neprobudil jako žabák." |
| |
| Sám ho chtěl!Hotel Proper McAllister St 45Jeho odpověď mě zaujala. To jak to podal. Skoro jako by básnil. A nebo jsem já ten blázen. Donutil mne se usmát, ale i od srdce zasmát, když o sobě mluvil jako o hezounovi. Což o to, pěkný byl. Charismatický a dobře uroslý. Ale teď se tomu nedalo smát. Stejně tak jako když zmínil tu žábu. Zase jsem se smála. Tentokrát víc a déle. "Žabák? Proc zrovna žabák proboha? Když už, tak bych tě promněnila v něco mnohem pikantnějšího. Třeba v.. já vlastně ani nevím." Ještě chvilku jsem se smála, než mě to přešlo. Možná jsem ho trochu vyděsila a tak bych ho měla zase uklidnit. "Neboj. Neproměnim tě v nic. I kdybych se o to snažila, je větší pravděpodobnost, e proměním sebe, než tebe. Magie fakt není úplně můj obor. Posledních pár let." Drcla jsem do něj ramenem a spiklenecky mrkla. "A ne, ty vidiny neumím nijak přivolat. Nikdy se mi to nestalo, až teď. Přišlo to z čista jasna." |
| |
| Ale kvůli komu..!Hotel Proper McAllister St 45"Aby ze mě pak nějaká číča s pořádně dlouhýma nohama mohla udělat zase prince," tělo se otřásá pobavením a prstem si přitom zaklepu na čelo, "to dá přece rozum." "V tom případě..," odmlčím se. Všechno se to stalo sotva dvě hodiny nazpátek a že se to semlelo opravdu královsky, a teď tu zase sedíme proti sobě, jako bychom si po krku ani nikdy nešli. Nad námi visí pohrůžka možných nepříjemností, ale nevíme, jak s tím naložit. "Se můžeme třeba najíst. Hotelová kuchyně do pokoje nebude nic speciálního, ale lepší, než nic. Nebo! Ha!" vítězoslavně se na Lucinku zazubím, "půjdeme dolů do restaurace. Udělat trochu povyk mezi usedlými dámami v šatech a mužích v oblecích, kteří se těší, až si večer lehnou každý sám do studené postele v oddělených ložnicích," navrhnu. "Další možnost je, že se můžu pokusit udělat něco, co nějakou tu vidinu třeba vyvolá," tady zním už méně ochotně, hlavně proto, že účinky nejsou zaručeny. To, že tu dál můžeme sedět a nicnedělat nezmiňuju, protože je to očividné. |
| |
| Já odpočívat nepotřebuju!klidně ti nakopu prdel :PI když už venku byla tma, noc byla ještě mladá. A je pravda, že jsem začínala mít hlad. Jeho nápad mi proto rozzářil pohled a vykoulil úsměv na rtech. "Hele ale to není špatný nápad. To s toz restaurací dole. Teda pokud nás nevyprovodí ochranka nebo nás neodmítnou obsloužit." Přeci jen mám na sobě jen obyčejné černé džínsy a bledě modré tričko. Vyběhla jsem z bytu jak jak jsem byla, po té vidině. A ne, opravdu bych se ráda dalším takovýmto vidinám vyhnula. Není to nic příjemného. "A opovaž se dělat nějaký.. " zakroužila jsem rukama ve vzduchu rlznýma směrama. "čáry máry.. o vidiny nestojím" Mrkla jsem na něj spiklenecky a pak už se hnala ke dveřím. Pokoj jsem si ještě celý neprohlédla, ale na to bude dost času. Vlastně když zmínil předtím oddělené postele, ani jsem nepostřehla, jestli jsou tady dvě ložnice nebo ne. No, nebudeme z toho dělat vědu. Počkala jsem na něj, až se zvedne a přejde ke dveřím. Z pokoje jsem vyšla první a namířila si to rovnou k výtahu, jenž jsem přivolala. Abychom nemuseli čekat. On mezitím zamkne a tak. "Tak kde se couráš, mám hlad!" |
| |
| Ani já ne!Hotel Proper McAllister St 45Ta holka je naprosto neuvěřitelná. Člověk to s ní myslí dobře, snaží se být milý a pozvat jí nešikovným způsobem na rande, a ona vystřelí jako namydlený blesk. Poškrábu se na hlavě, jak mi zas něco nevyšlo, a pomalu se zvednu z gauče. Lucy v tu chvíli už stepuje za dveřma na chodbě, tak si pohnu, ať nemusí čekat. S tebou se, holka, člověk asi fakt nenudí. "Najednou.. najednou," teatrálně protočím oči v sloup, už taky vylezený na chodbu. "Ještě před chvílí sis na jídlo sotva vzpomněl, vlku," šťouchnu jí prstem mezi žebra. Nastoupím do výtahu a zmáčknu příslušné patro, aspoň v to teda doufám. |
| |
| Restaurace, Hotel ProperLucy Westgaard, Ayyub "Chris" GhazzawiVstup do restaurace byl v přízemí značený, takže jste se nemuseli nikoho ptát a z výtahu vyrazili rovnou tam, jako byste tu byli doma. Prostředí restaurace bylo odlišné od představy, o jaké Ayyub vtipkoval. Místo odměřeného prostředí zbytečně drahých a uniformních restaurací vás přivítal příjemně osvětlený útulný prostor korespondující svým vzhledem se zbytkem hotelu. Žádné stoly potažené bílými ubrusy, vysoké židle, vybraná společnost dodržující přísně nastavený dresscode. Ve skutečnosti tady kromě vás byli jen tři hosté na druhé straně. Přesněji šlo o tři muže v košilích a společenských kalhotách, kteří nad sklenkami whisky probírali své životy a pobaveně se smáli. Po vás se ani neohlédli. Obsluha, stojící u baru, po vás hodila očkem. Jde o muže středního věku s hipstersky střiženým vousem, jak je už nějaký ten pátek moderní. Nespěchal, počkal, až si vyberete stůl a teprve potom za vámi došel. "Vítejte v restauraci hotelu Proper. Zde, jídelní lístky," nabídl nejdřív dámě a potom pánovi, přičemž vám obratně do nachystaných skleniček nalil z malého džbánku vodu s citronem. "Máte nějaké přání už nyní? Pokud ne, nechám vás v klidu vybrat." |
| |
| RestauraceHotel Proper McAllister St 45"Jsem docela zklamaný, že nikoho nepobouříme," postěžuji si, sotva vstoupíme do restaurace. Nejen, že tu není smetánka ve fracích, ale on tady tak vůbec nikdo není. Třeba proto, že špatně vaří? Naplivou nám do talíře? Je tu moc draho? Poslední možnost mě trápí ze všeho nejmíň. |
| |
| RestauraceHotel Proper McAllister St 45Trochu sem ho popohnala, i když mi byl v patách. Byla jsem zvědavá a popravdě ta představa, jak se za námi každý otáčí a něco si špitá mě dost bavila už teď. Jenže restaurace se zdála být obyčejnou, klasickou restaurací, navíc byla prázdná. Možná špatný čas? Nebo špatně vaří? A nebo sem chodí jen páry a ty si to nechávají vozit na pokoj, eh.. Nechala jsem vybrat Chrise stůl a pak si sedla naproti němu. Měla jsem trochu protažený obličej, když jsem se dívala kolem sebe a dlouze jsem povzdechla. "Jaká to škoda, mohla být legrace." Takhle budeme muset pořád hledat téma, na které se bavit a věnovat se sami sobě. Je to.. ne, to určitě ne. Vždyť čarodějky nemá rád. Už u nás stál čísník a já vůbec neměla představu, co se v takovéto restauraci podívá. Pokrčial jsem jenom rameny a pohlédla na Ayyuba. "Víno, třeba?" Předpokládám, že nám předloží vinný lístek a něco doporučí. Protože pokud to neudělá, ukážu na první bílé co tam mají a budu jen doufat, že mi bude chutnat. Na tohle zrovna moc nejsem. "Nejsi doufám abstinent, nebo tak něco?" Zasmála jsem se tiše a krátce, když jsem si Ayyuba trochu dobírala. |
| |
| Víno a k tomu.. víno!Hotel Proper McAllister St 45"Chceš se opít?" vylítlo ze mě místo odpovědi. Dost mě pobavila představa, že se s Lucy opijeme a budeme dělat nějaké zakázané věci, nad kterými budou lidé s odporem v očích kroutit hlavou. Tyhle představy samozřejmě zahrnovaly i nějaké ty čuňačinky, ale pořád mě zajímalo, co vlastně jako čarodějka umí. A co by asi mohla dokázat s mou pomocí, tedy, kdybychom kooperovali. "Víno je dobrá volba. Dám si třeba Horse Heaven Hill Merlot. S tímhle názvem a za ty peníze to nemůže být žádný patok," po očku se podívám na mojí Lucinku z Narnie, co si teda dá ona. Bohužel neumím číst myšlenky, jinak bych to udělal za ni. "A k tomu si dám steak, medium rare. Gratinované brambory. Tenhle salát. Lístek si tu ještě nechám, obvykle mi zbude místo na dezert," usměju se na číšníka a nechám prostor dámě. V mezičase studuju ty chlápky, co v restauraci sedí s námi. Vypadají obyčejně a zřejmě i obyčejní budou. Ani staří, ani mladí, ani oškliví, ale žádné sex symboly. Pousmál jsem se. Hned na to jsem se podíval na Lucy a napil se, dřív, než mě ještě před jídlem napadne užít si nějakou tu srandu. Na rande se to nehodí, že jo? "Chceš si pak jít zatancovat?" prohodil jsem konverzačně, jako bych nevěděl, o čem se bavit. "Sice jsme na útěku, ale.. co by se mohlo pokazit?" |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj Zla pro P3Chris Hemsworth; okrajově Ellie Halliwel, James MorretoKdyž se někdo pasuje na místo samozvaného ochránce, leckdy z toho kouká pěkná polízanice. Před muže, který si to rázným krokem namířil přímo k Elliině kanceláři, se jeden takový postavil – nabušené svaly z posilovny, ruce jako lopaty, vojenský sestřih a pronikavě modré oči dobráka. "Kámo, takhle se tu jako nebudeš chovat. Rozumíš? O takový jako ty tu nikdo nestojí, chápeš?!" vyhrkl na něj nasraně, aniž by se neznámého surovce dotkl. Kapela změnila song. Dění mezi lidma si moc nevšímá, přece jen potyčky nejsou nic vyjímečného a o problémové lidi nikdo nestojí. Band potřebuje nové fanoušky, aby víc trhli na prodeji merche, co je tu dneska v nabídce u baru, takže se poctivě snaží a hrajou, jak nejlíp umí. Surovec neodpověděl. Muže si jen přeměřil pohledem a odstrčil ho podobně, jako ostatní, jen do toho musel vložit mnohem víc síly – ale jeho protivník se nenechal. První rána proletěla vzduchem, následována druhou, a pak se všechno semlelo tak rychle, až samozvaný ochránce lidí z P3 proletěl dveřma až do Elliiny kanceláře. Neprojevená čarodějka zaječela. Tak nějak jsi tu byl celou dobu, ale až s jejím křikem jsi ucítil pevnou půdu pod nohama. Jako by se ti přenos na toto místo, kde se nachází tvá první svěřenkyně, zcela nepovedl. Těžko říct, čím to. Najednou ale cítíš všechno – cigaretový kouř, alkohol, pot, několik strkanců od lidí, kteří se zrovna prodrali kolem tebe. Cítil jsi ale i něco jiného. Varování. Zesílilo ve chvíli, kdy mladý muž (barman) jakoby nic přeskočil barový pult a přes taneční parket až neobvykle rychle a zainteresovaně zamířil do kanceláře. Nebyl už to člověk a jeho nitro rozhodně skrývalo velký kus zla. "Helee! Fešáku," dívčina s uměle zvětšenými rudými rty tě propalovala pohledem, "odněkud se určitě známe!" |
| |
 | soukromá zpráva od Chris Hemsworth pro V nové kůži Bylo to celé divné, ještě jsem si to celé pořádně neutříbil. Byl jsem mrtvý, ale dostal jsem nový úděl, aby žil dál a ochraňoval jiné. Nevím, čím jsme si to zasloužil. Bylo to na jednu stranu uspokojivé, na tu druhou mučivé, už nikdy neuvidím svou rodinu, ani své přátele z natáčení......bylo mi zvláštně a do toho se ozvalo to strašné kvílení v uších. "Kruci co to je to se toho nejde zbavit?....Je to jako....jako volání...." Zamračím se, to že mi nikdo ani nevysvětlil mou "novou práci" není moc povzbudivé ale vše se děje tak nějak instinktivně, prostě jsem se přenesl. Bylo to děsivé, jako z nějakého scifi nebo filmu, který jsem natáčel, prostě to vypadalo, jako bych se rozložil na bílé světlo a najedou zase objevil a složil někde jinde. "No dopr....sakra....pardon...." Zavrávorám zmateně, když se snažím uhnout těm, kteří se najednou kolem mě objevili. "Kde to....." Začal jsem se rozhlížet, než se ozvala ta divná dívka s rudými rty. Tázavě jsem se na ní podíval. "Omlouvám se slečno s někým si mě pletete určitě jsme se nikdy nepotkali." Odpovím po pravdě a pak mi oči sklouznou k tomu barmanovi, který se dost rychle vydal ke kanceláři, kde se začal dít ten povyk. A zase to nepříjemné zvonění a cinkání. "No jo sakra...no jo....na tohle si budu muset zvyknout..." Vzdychl jsem útrpně a podíval se směrem odkud jsem cítil svou první svěřenkyni. "Taky mi k tomu mohli dát manuál...." Narovnám se a vydám se rychlým krokem za barmanem. "Hele chlape myslím, že by ses do toho neměl plést." Promluvil jsem mírně, když jsem chytl barmana za rameno a obrátil jej napůl k sobě. "Sakra to jsou ale blbý nápady....." Tahle nová funkce, kterou jsem dostal..... bude chtít ještě hodně cviku hodil by se instruktor ale tuším, že toho bohužel nedostanu. |
| |
| Restaurace Hotel Proper McAllister St 45 Zamyslela jsme se nad jeho otázkou a vlastně.. proč ne? Po jaké dlouhé době mám volný večer a tak skvěle se bavím? Když nepočítám těch pár modřin, co zítra budu mít. Jen, už jsme si to vyříkali. Ne? "No vlastně proč ne? Jen k tomu asi bude potřeba něco ostřejšího než jen víno." Očima jsem projížděla vinný lístek, jenž přede mnou přistál. Absolutně jsem netušila, co je to za vína. Já znám možná tak stáčený Muscat, eh. To už ale měl Chris vybráno a číšník očima tentokrát visel na mě. "Um, tak tohle." Ukázala sem prstem na název, který jsem ani nemohla vyslovit. Rozhodně bych si zlámala jazyk. Mezitím už spustil i objednávku jídla. Vytřeštila jsem oči, jestli to myslí vážně a pak, když si naše obsluha trochu odkašlala, jsem ze sebe vyhrkla jen. "Uhm, kuřecí steak se sušenými rajčaty a mozzarelou a k tomu pečenou bramboru." Zavřela jsem lístek a dala ho na kraj stolu. Muž ho tam nechal ležet a se zapsaným jídlem odešel za bar a do kuchyně. "Uf, no, hele klidni klidni. Ty jedeš teda." Musela jsem se nad tím zasmát. Každopádně moc si neumím představit sebe, jak teď jdu tančit. Na to budu potřebovat vypít pár deci vína. "Tancovat neumím. Takže asi smůla." Pokrčila jsem rameny, ale to už nám na stole přistála každému sklenka vína a vody. Pozvedla jsem sklenku za stopku a rudou tekutinu v ní lehce protočila. "Tak.. na klidný večer. Když už jsme na tom útěku teda." Mírně jsem se uchechtla a pak si s ním přiťukla. Víno chutnalo dobře, bylo nasládlé, což já oceňuji. Tudíž ze sklenky upiju na první lok docela dost. |
| |
| Příliš zbrklý.. napravímeHotel Proper McAllister St 45Čišník odejde s objednávkou a já jej ani nestačím zastavit. Nedošlo mi, že si sama neřekne o to, aby počkal. Jenže nejsem čarodějka, abych s tím něco teď udělal. "Neumíš tancovat? Nevěřím.. prostě se houpeš do rytmu, házíš rukama jako bys měla nějakou diagnózu, nic na tom není," namítnu na její odmítnutí. Do toho se vrátí čišník s víny. Naleje nám a má se k odchodu. "Ne!" vyslovil jsem rázně a zvedl prst. Čišník se zastavil v půli kroku s překvapivým pohledem. "Stůj. Počkáš." Čišník se zastavil a čeká. "Omlouvám se, že jsem byl tak zbrklý. Prosím, rozmysli se v klidu, co si dáš k jídlu," řeknu a podám jí lístek, který jsem si nechal k výběru dezertu. "Vyber si cokoliv chceš. I kdybys z toho měla uzobnout jen sousto," vybídnu jí. |
| |
| Ale prdlačky!Hotel Proper McAllister St 45Nestihla jsem se ani chopit skleničky, když se do toho vložil Ayyub. Dost mne svými slovy překvapil a i tím, že mi podal otevřený lístek na straně s hlavními jídly. Převzala jsem si od něj desky a na číšníka ani nepohleděla. "Počkej, to je v pohodě. To, co jsem si objednala, mám ráda. Nechci svůj výběr nijak měnit." Zavřela jsem zase jídelní lístek a pokynem ruky poslala číšníka pryč. "Jsi pozorný, díky. Ale vážně si kvůli tomu nemusíš dělat starosti." Zas nejsem tak lehkomyslná, abych pod tlakem jednala zbrkle a tak. Zvlášť, když jde o takovou banalitu. Tudíž jsem se k jídlu už nevracela a navázala na náš rozhovor ohledně tance. "Tak když myslíš, že je to tak jednoduché, budeš mi to muset předvést!" Zasmála jsem se a už si stoupala a nohy. V tu chvíli sem ho vzala za ruku a vytáhla na nohy. "No tak šup. Jen se předveď!" To jsem možná řekla hlasitěji, než jsem si původně přála. Ale jen aŤ se přítomní pánové podívají, jak se užívá volného večera! |
| |
| Nooo..Hotel Proper McAllister St 45I přes tvé gesto číšník stojí na místě a čeká. "Opravdu si to nerozmyslíš? Dávám si v podnicích obvykle to samé, proto jsem měl hned jasno. Nerad bych, abys žvýkala něco, co ti nechutná," nebyl sice důvod jí nevěřit, ale chtěl jsem si být jistý. Možná bych namítl ještě něco, ale Lucy mě najednou vytáhla od stolu a já neměl sebemenší důvod se bránit. Smál jsem se a trochu se kroutil, ohlížel se na přítomnou trojici chlapíků, aby si myslela, že jsem víc mluvil, než abych konal, ale pak zcela mimo hudební podkres v restauraci začnu trsat. Chvíli nalevo, chvíli napravo. Otočka. "Mě nedostaneš," zazubil jsem se jejím směrem a jako nějaká koketa-mužatka zavrtěl zadkem. Z toho jsem plynule přešel do nepopsatelného disko řádění, kdy jsem zvedal tu jedno, tu druhé koleno až k břichu a přitom křepčil rukama jako pořádný blázen.. a pak mě osvítil nápad ze všech dosavadních kreací nejodvážnější, a sice začít twerkovat směrem k těm třem. "Tak co, hoší? Přidáte se? Moje slečna si myslí, že tancovat je nějaká věda.. a taky se trochu stydí.. skoro si myslím, že mě chtěla jen vyhecovat, liška jedna podšitá." |
| |
| Tanec! Hotel Proper McAllister St 45 Zvedla jsem ho ze židle a čísníška ta propusila ze svých služeb. Táhla jsem ho na parket, aniž bych sama byla nějak naladěná. Proto jsem vypadala spíš jako prkno, než bavící se žena. I když můj pohled patřil hlavně mému spolěčníkovi. Co ještě ke všemu vyzval ty muže k tanci a to rovnou tverkováním. Sama jsem spíše jenom postávala kolem. Občas pohodila boky zhoupla se pánví. Takže to bylo spíš jenom pohupování. Nkolikrát jsem dokonce zapískala, abych svého společníka povzbudila! Pane jo! Sama jsem jen přešlapovala z místa na místo a houpala boky a rukama v rytmu. Tak trochu. Pokud se k nám někdo z těch mužů přidal, snažila jsem se je ignorovat, a pokud byl někdo ažt moc přítulný, rovnou jsem si šla sednout. Stejně nám mají donést jídlo. A mě rovnu další sleničku! |
| |
| Tak trochu jiná restauraceHotel Proper McAllister St 45Bez hudby se špatně tancuje, ale mě to nevadilo. Očividně jsem pro každou srandu, jinak bych asi nelezl z Originu ven v těch hvězdičkových brýlích, že jo. Chvíli jsem twerkoval, načež se pánové zvedli s tím, že už mají dost a odcházejí. Zarazil jsem je stejně, jako číšníka - který stále stojí na místě jako přikovaný. "Tancujte. Ať v tom nejsme sami," řekl jsem k nim. Ani se po sobě nepodívali a začali tančit, každý svým originálním a hlavně dost směšným způsobem. Bez hudby. Zpoza baru přitom vykoukla překvapená slečna zírající na to, co se v prostorách restaurace děje, ale mě to bylo jedno. Sledoval jsem Lucy a snažil se, aby se bavila. Kdo jinému jámu kopá.. Jenže nejsem tyran. "Dobrý. Stačí. Jděte!" zvolal jsem, upravil si vyhrnuté tričko a naklonil hlavu na stranu, abych si protáhl krk. "Spokojená?" zaculil jsem se k mé společnici. "Teď už můžeme jen jíst a pít. Jak je libo. Máš ráda čokoládu? Docela bych po tomhle čísle ocenil něco sladkého.. jedině, že bys mě uchránila od kalorií malým polibkem..?" poklepal jsem si prstem na tvář. |
| |
| Podivné dění v restauraciLucy Westgaard, Ayyub "Chris" GhazzawiAčkoliv vás bylo jen pět a Lucy se spíš snažila, než aby se pořádně odvázala, šlo by o jedinečnou scénku ke shlédnutí. Naneštěstí do restaurace během toho šílenství nikdo nepřišel, tudíž sny o fanoušcích toužících po podpisu zůstanou pouhými sny. Jakmile Ayyub zavelel k odchodu, všichni se uvolnili a nechápavě rozhlédli kolem sebe. Číšníkovi to trvalo ze všech nejdéle, ale pak rychle vyrazil do kuchyně, aby kolegyni vysvětlil nevysvětlitelné a donesl vám další víno. Muži se dívali jeden na druhého a druhý na třetího, překvapení, zmatení, úplně mimo. Nakonec se shodli, že sklenka navíc jim jedině prospěje. |
| |
| Sladká odměnaHotel ProperPo očku jsem sledovala ty muže, ještě před chvílí vypadali, že se raději odeberou na pokoj a pak začali tančit. To byla nejspíš Ayyubova práce, co sem tak pochopila. Alespoň byla sranda a nebyli jsme v tom sami. Ještě chvíli jsme pokračovali v tanci, než to Chris utnul. Tak, jak jsem se teď smála, jsem se nesmála dlouho. Od srdce. Bavila jsem se, očividně. "Tak jo, to stačí." Popadala jsem dech. Docela mi vyschlo, takze se další sklenka vína, co se vzápětí nešla na stůl, se hodí. "Ale, ale. Jedna sklenla a ty jsi už tak odvážný, jo? Mmm." Ladným krokem, jako kočka, jsem k němu přešla. Jako kdyby on byl jen prostá kořist. "Ale co bych pro tebe neudělala, že?" Stála jsem dost blízko u něj, skoro až jsem se tělem o něj mohla opřít. Když mohl cítit letmý dotyk mých rtu na své tváři. Bylo to jako dotek motýlích křídel. Trošku jsem se u toho červenala, ale pořád se to dalo schovat za to víno. Navíc to bylo hned pryč. "Tak pojď. Nebo budeme mít studenou večeři!" |
| |
| PusaHotel Proper McAllister St 45Vážně mi dala pusu? Lehce jsem v tu chvíli zpanikařil. Co když jsem to přepískl a nešťastnou náhodou ovlivnil i ji samotnou? Poočku jsem Lucy sledoval, zatímco jsem jakoby nic přikývl a vrátil se ke stolu. Jenže lidé obvykle nekomentují, co po nich chci. Navíc se prostě posadila a nezdálo se.. usmál jsem se, div jsem neodhalil zuby. Dala mi ji dobrovolně. "Moment, moment, mladá dámo," zvedl jsem do vzduchu prst a zakýval s ním, "odvážný jsem vždy, ale vy – slečno Lucy – jste mne překvapila i když vím, že jste odvážná.. a divoká kočka," zasmál jsem se. "Musím si pamatovat, jak na tebe." |
| |
| RestauraceLucy Westgaard, Ayyub "Chris" GhazzawiČíšník vám donesl nejen jídlo, ale i další víno. Dolil vodu a mírně ostýchavě se zeptal, jestli ještě nepotřebujete. U vzdáleného stolu zatím utichla zábava. Muži se ošívali, pili, mluvili spolu velice tiše, ale jak v nich najednou mizela jedna sklenka za druhou, začínali zase ožívat a hodnotili svou nečekanou zkušenost jako zpestření dne. Do toho se k vám v restauraci přidali další hosté. První byla dvojice, zamilovaní, dost dobře možná na líbánkách. Prsatá blondýnka se pořád smála, chichotala a výskala nadšením, ať její milý – mírně podsaditý mladík – řekl prakticky cokoliv. Posadili se daleko od všech, hezky do rohu, aby měli klid. Druhá byla pětičlenná rodina. Utahaná matka s příšernou trvalou, pan otec bankéř a tři děti – tmavovlasá dvojčata, pěkně umanuté holky s nepříjemným hlasem, a jejich podle vzezření mladší bratr, který se neostýchal příliš nahlas okomentovat, že „zdejší holky stojí za starou belu a raději by šel pařit Fortnite“. |
| |
| VečeřeHotel Proper McAllister St 45S chutí jsem se pustil do jídla a až tehdy mi došlo, jak velký mám ještě hlad. S takovou si dám buď nášup, nebo dvojitý dezert. Nebo obojí. Mlčky jsem jedl a teprve poté zvedl oči k Lucy. Pořádně jsem si zavdal vína a zakroužil s ním ve sklenici. "Fajn. Takže co? Vrátíme se na pokoj?" začal jsem znovu vyzvídat, co by ráda dělala. Nechtělo se mi courat jen tak po městě, které může být potenciálně nebezpečné, ale zároveň vím, že je to slušná hovadina. To bychom v hotelu mohli strávit zbytek života. "Dáme filmek z filmotéky a půjdem do hajan? Jaké to vůbec máš?" |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj Zla pro P3Chris Hemsworth, James Morreto (barman); okrajově Ellie Halliwel"Nesahej na mě!" ohnal se po tobě rukou, aby tě odstrčil, díky čemuž se k tobě musel otočit čelem – a ty sis tak mohl prohlédnout jeho upíří tesáky v celé jejich bělostné kráse. "Uhni mi z cesty, šéfka je v nějakém maléru!" V kanceláři už nebyl jen ten nebožák prohozený dveřma, ale také silný agresor. Hned po Jamesových slovech se ozval ženský zděšený výkřik doprovázený salvou nadávek, a hrubé mručení, doplněné pro změnu výhrůžkou: „Dostanu tě, ty děvko!“ Následovalo tříštění nábytku a jekot, který zburcoval už i několik lidí v okolí. Hudba v klubu ale neutichá, jen se změnil song. Většina přítomných o nějaké rvačce nemá ani ponětí a kdyby – zajímalo by je to vůbec? |
| |
| Domove, sladký domoveAlysa Kathleen HalliwelPřeslechnout auto na příjezdové cestě bylo téměř nemožné. Z okna jsi zahlédla jen červenou metalízu Fordu F450, než ti auto zmizelo z očí. Slyšíš ale, že zastavilo, řidič vypnul motor a nastalo ticho. "Jééé, Alys! Kdo myslíš, že to přijel? Myslíš, že máma objednala nějakou čínu?" zasmála se Aurora zvonivě, zatímco znuděně škrtala vidličkou o talíř, na který jsi jí sotva před pár minutami položila palačinku s džemem. Jenže ona dneska palačinku nechtěla. Chtěla vajíčka se slaninou, kterou nemáte, a nebo mramorovou bábovku, kterou nikdo neupekl. "Co budem dělat?" víš, že auto na příjezdové cestě jí už vůbec nezajímá, ale že mluví o zbytku dne. Vaše matka odjela brzy ráno kvůli nějaké neodkladné záležitosti ve městě a zřejmě nebude celý den doma, ale i to je těžko říct. Venku bouchly dveře auta. "Mohly bychom se dívat na telku, cooo? Maraton Disney pohádek! Nebo ne, půjdeme ven a projedeme se! Jo! Můžem dělat, že jsme kovbojky na zdivočelým západě a pálit po sobě z koltů a házet nože!" vžila se do role pistolníka s vidličkou v ruce. Někdo zaklepal. Aurora se zatvářila otráveně, do pusy si nacpala obří kus palačinky a mohla bys jí opakovat tisíckrát, že takhle se v žádném případě nejí a bylo by to marné, ihned zapila sousto mlékem. To se jí pochopitelně nevlezlo do pusy a steklo do krku, takže se rozkašlala a začala kolem sebe prskat mléčně-džemovou tekutinu s kousky palačinky. Když jsi došla ke dveřím, netrpělivě tam postával muž. Čtyřicátník s několikadenním strništěm a nějakou průkazkou v ruce. Rozhlížel se, jestli někdo náhodou není venku, ale pak odhodlaně znovu zabušil na dveře. "Haló? Tady detektiv Sanders, otevřete prosím!" |
| |
| Ještě dezert!Hotel Proper McAllister St 45Po tom, co jsem mu dala pusu na tvář jsem si šla hned sednout ke stolu. Jeho jsem, jen malou chviličku, nechala za sebou. Rychle mě dohnal a rovnou mě donutil se zasmát. "Divoká kočka? A jak jsi na tohle prosimtě přišel?" Vážně mě pobavil. Mou osobnost přirovnávali už kde k čemu, ale tohle slyším - zvláštně od muže - poprvé. Bez ostychu jsem si vzala naplněnou skleničku s vínem a svlažila rty a hrdlo. I když jsem netančila nijak výrazně, vyschlo mi. Nejsem ale zvyklá pít, proto jsem při druhé sklence začala víno dost prokládat vodou. Asi by byla sranda, kdybych se trochu picla, ale nepřijde mi to úplně vhodné. S přáním dobré chuti jsem se dala do jídla. Bylo výborné, chuť se úplně rozplývala na jazyku. A tedy mne ta porce rozhodně bude stačit. "No otázka, co vubec v té filmotéce mají." Pokrčila jsem rameny a lehce se pousmála, "ale chtěl sis dát ještě dezert, ne? Tedy pokud si ho nechceš sníst v klidu nahoře, protože tady se to trochu..plní " Poukázala jsem hlavně na tu pětičlennou rodinu. Ty děti nejsou zrovna potichu, jak by se slušelo. Ale to jsme nebyli ani my. A ty chlapy? Za chvíli se tímhle tempem budou válet pod stolem. "A mám to dobrý. Kuchař evidentně ví co dělá. Tobě nechutná? I když teda padá to do tebe slušně." Zase se zasměju a upravím si vlasy, když si dám pramen vlasů za ucho. |
| |
 | Takový normální den „ Netuším, kdo přijel, Auroro, zahlédla jsem jen nějaký Ford, co projel kolem…“ Naklonila jsme se trochu k oknu, ale auto mi zmizelo z dohledu. Přesto bylo z venku slyšet, že zastavilo. * Kdo to může být?* Zamyslela jsem se a na chvíli přestala vnímat výskání sestry. „ Ty pohádky nejsou špatný nápad… nechceš si chvíli zahrát na princeznu a vynechat kovboje?“ Ušklíbnu se na ní. Vždycky víc milovala kovboje, ale ani holčička se v ní nezapře. „ Musíme dneska ještě poklidit u zvířat a podívat se do skleníku, nezapomeň taky na povinnosti. Máma se dneska vrátí asi až večer a bude potřebovat pomoc.“ Protáhla jsem se. „ Ale víš co? Až se nasnídáme a postaráme se o zvířata, tak můžeme vzít Nikty ven. Pak udělám něco k obědu a postaráme se o zahradu.“ Někdo zaklepal. Mírně jsem se zamračila a vyrazila jsem ke dveřím. „ Auroro zůstaň tady a pěkně snídej.“ Řekla jsem jí a vyrazila jsem ke dveřím. Tam stál někdo fakt netrpělivej. „ Moment už jdu!“ Zavolala jsem, aby se trochu uklidnil, takhle nám bušit do dveří… Povzdechla jsem si a odemkla jsem dveře. „ Dobrý den.“ Pozdravila jsem a prohlédla jsem si muže detailněji, když jsem dveře pootevřela. Tak aby nemohl ani dovnitř, ale ani aby mi Aurora nemohla jen tak utéct. „ Co potřebujete?“ |
| |
| soukromá zpráva od Chris Hemsworth pro P3 a její trable "Co to?" Zarazil jsem se, když jsem viděl špičáky toho chlápka jak si to valil do kanceláře. "Upír? To je nějaký Underworld nebo co?" Asi by mě to nemělo udivovat, když jsem měl být světlonoš chránící Čarodějky a Čaroděje.....až v tuhle chvíli mi docvaklo, že ta dívka uvnitř vlastně bude asi čarodějka. Doteď jsem si to nepřipustil, nespojil si to. "Sakra práce." Zavrčel jsem si v duchu. A vyrazil do kanclíku taky, abych získal přehled o dění. Stále jsem si nebyl jistý, jak má nová moc vlastně funguje, ale něco jsem dělat musel, věděl jsem, že musím. |
| |
| Moudrosti vínaHotel Proper McAllister St 45"Klidně si dávku bílého cukru dám nahoře, není problém," kývnu s plnou pusou, protože mě doma pořádně nenaučili, že se takhle nemluví. "Mám hlad," pokrčím rameny nad tím, že to do mě prý padá, "ale dobrý to je, né že né," usměju se na ni. "Klidně bych si dal druhý, ale už vidím, jak jedeš zpátky na pokoj s pupkáčem. To by bylo řečí!" pobaveně jsem se uculil vlastnímu vtipu, protože jsem si hned po tom, co jsem domluvil, nacpal do pusy další sousto. Kráska a zvíře. Přesně tak bychom vypadali, kdyby v restauraci byl někdo, kdo by pohled na nás ocenil. Příště splaším malíře, minimálně pro nás by to mohl být zajímavý zážitek. Nechám ho namalovat i drobky ve výstřihu. Ah, škoda, že se nemůžu vrátit domů, takový plátno by se fakt vyjímalo na stěně. Trochu se zakuckám, což je jedině dobře, protože na Lucy přestanu zírat jako na svatý obrázek. Ale to její odhalené ucho.. Krátce se zamračím na sklenici s vínem a sáhnu raději po vodě. A taky uznám za vhodné se rozhlédnout a zjistit, co za lidi to vlastně je. Stačí mi pár poznámek toho kluka a je mi jasné, co měla Lucinka na mysli. "Tak, co všechno bys ráda na pokoj? Na filmu se domluvíme potom, nebo si můžem povídat, protože jak známo – víno rozvazuje jazyk," vědoucně jsem se usmál. "Dezert? Víno? Colu?" |
| |
| Detektiv za dveřmiAlysa Kathleen Halliwel"Kdo to jéééé?" ozvalo se z kuchyně dostatečně hlasitě na to, aby to nepřeslechl ani jeden z vás. Naštěstí vážně seděla nad snídaní a nikam se nehnala. Muž se narovnal v zádech hned, jak uslyšel, že otvíráš dveře. Vlasy měl nedbale sčísnuté na stranu a mimo to patřil k těm, kterým už kštice mírně prošedivěla, ale vypadalo to stylově. Jeho oči byly tmavé a se zájmem si tě prohlížely. "Paní Halliwelová?" mírně se zamračil. "Detektiv Jonathan Sanders, soukromé očko. Tady moje ID," odklopil průkazku v koženkovém obalu. Byla tam jeho fotka a nějaké údaje ohledně jeho licence, v každém případě i z toho, co ti řekl, nepatří k policejnímu sboru jako takovému. "Potřeboval bych s vámi mluvit." "Je to mááááma?" "Hodí se vám to teď?" dělal, že dětský hlásek zevnitř domu neslyší, ale moc dobře jsi věděla, že se to nedá přeslechnout. Na druhou stranu se zdálo, že se nenechá jen tak odbýt. |
| |
|
|
| |
| KuličkaHotel Proper McAllister St 45Rozesmálo mě, když začal o tom, jak z něj bude pupkáč. Dala jsem si pramen vlasů za ucho a pak jen pokrčila rameny. "No tak tě budu kutálet před sebou jako malou kuličku. I to zní jako sranda, ne?" Stále mi pobavením cukali koutky. Stačilo si to představit. S popichováním jsem ale jen tak přestat nechtěla. "Žádný takový, koukej se pořádně najíst. Moje maso je tuhé a moc by ses nenajedl!" Co jiného by měl taky zakusnout, když tak budeme sami, ne? No dobře, možná to byla nemístná poznámka. Ale to už je teď jedno. Pomalu jsem dojedla svoje jídlo a zapila ho douškem vína. Mezitím jsem se znovu rozhlédla po podniku. Chvíli jsem koukala na toho kluka. Neustále měl nějaké nemístní poznámky. Koli, mu vlastně bylo? Vsadím se, že ještě nikdy neviděl nahou ženu. Takový prcek. Kdybych uměla zacházet s iluzemi, snad bych mu to i dopřála, pro tu srandu. Pohled jsem stočila zpátky na Chrise. "Máš pravdu, bude lepší když půjdeme nahoru. Bude tam větší klid." Trochu jsem povzdechla a pak se zamyslela. "Hm, dezert. Možná nějaký dort? Nebo zmrzlinu! No zmrzlina bude k filmu fajn!", pochválila jsem si svůj výběr a pak dopila svoji skleničku vína, kterou jsem ještě zapila malým douškem vody. Zbytek jsem tam nechala stát na stole. "Výběr pití nechám na tobě. Přeci nebudu vypadat jak alkoholik!" Zasej sem se smála a zůstávala ještě sedět. Nikdy jsem v takovémto hotelu nebyla, takže netuším jestli bude platit nebo ne, případně jestli se to píše na nějaký lítek a zaplatí se to při odhlášení z pokoje. Heh, snad mě tady nenechá. Musela bych si to odpracovat.. tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj Zla pro P3Chris Hemsworth, James Morreto (barman); okrajově Ellie Halliwel"Pomoc!" vyjekla Ellie. To jste se už nahnali dovnitř – všude kolem se válí papíry a rozházené tužky, protože útočník převrhl stůl a ten rozbil nízkou skříňku i pojízdný šuplíkový kontejner. Ellie se zrovna pomalu podél zdi přesouvala do rohu, kde jí ale v dalším úprku bránil právě stůl. Nebyla to nejmoudřejší pozice, ale vzhledem k tomu, jak vyděšeně se tvářila, neměla čas na nějaké plánování. Útočící muž se zatím přehraboval v nějakých věcech. Hrabal v nich jako pes a očividně něco hledal, ale nenacházel, což vzhledem k jeho zbrklosti nebylo žádným překvapením. Potom se otočil k Ellie. James se napjal a lehce přeskočil stůl, čímž se muži postavil do cesty. "Běž!" křikl na vyděšenou dívčinu za sebou. Ellie něco nesrozumitelného vykřikla, pak si všimla tebe, ale nedbala toho a začala přelízat stůl. Dvakrát jí to nešlo, sjížděla jí noha a bylo vidět, že se třese. Muž zatím zaútočil na Jamese pěstí. Potom znovu, a znovu. Prvním dvěma ranám barman uhnul, třetí vykryl. Byl rychlý a mrštný, a k tomu všemu i silný. Docela zajímavé, koho tady mladá čarodějka – právě na tebe prosebně třeštící oči – zaměstnává. |
| |
| DetektivAlysa Kathleen Halliwel"Takže Kathleen?" povytáhl obočí a usmál se. "Mluvil jsem s několika lidmi, abych vás našel," dodal na vysvětlenou. "A kdo to teda jéééé?" Jeho auto je klasická Fordka. Auto není nijak polepené, ani viditelně odřené, ale určitě už odjezdilo pár sezón. Co má v korbě nevíš, ale rozhodně nic velkého – kdybys hledala nějakou tu lopatu, možná by se tam našla. Jenže on nevypadá, že by tě chtěl někde zahrabat. "Má klientka.. má klientka vlastně neví, koho hledá. Pravděpodobně by to měla být žena, připadáte mi ve správném věku, ale hodně hádám. Myslel jsem, že to dítě je vaše," dle jeho tónu děti moc rád nemá. "Paní a slečen vašeho příjmení je po Státech docela hodně. Hmm. Trochu jsem vás do toho zamotal, co? Omlouvám se, jestě jsem neměl ranní kafe. Zkrátka a dobře hledám nějakou Halliwelovou, ale o moc víc indícií nemám, kromě těch několika informací, které mi poskytly úřady, školy, nebo soukromé osoby." |
| |
| Vzhůru na pokoj!Hotel Proper McAllister St 45"Dobře," přikývl jsem a nacpal si do pusy zbytek ze své porce, přičemž jsem pak sousto zapil zbytkem vína. A že to byl pořádný lok! "Takže, má milá tuhomasá Lucy - to zní jako dost cool přezdívka," uchechtl jsem se, "děkuji za milou společnost u večeře. Jestli chceš, můžeš ještě posedět, půjdu vyřídit tu naši.. záležitost," mrkl jsem na ni. "Můžem se sejít u dveří, co?" nejsem zrovna příklad zdvořilosti, takže jsem jí prostě nechal sedět u stolu a sám se zvedl a zamířil k baru. Však může dopít vodu, vyslechnout si ještě pár otravných řečí od okolních hostů a podobně. Já se zatím pustil do dlouhého rozhovoru, tedy lépe řečeno do monologu, s číšníkem, který nás obsluhoval. Potom už nás nic nedrželo v restauraci, takže jsem došel za Lucy, ať už ke stolu nebo ke dveřím, a nabídl jí rámě. Pořád nejsem gentleman, ale mám rád, když se mě dotýkají hezké ženy. "Nerozmyslela sis to? Vážně žádné křepčení v klubu pro náctileté?" podíval jsem se na ní. |
| |
| V peřinách!Hotel Proper McAllister St 45Ušklíbla jsem se pobaveně nad tou přezdívkou a jemně zakroutila hlavou. "Alespoň máš jistotu, že ti mě nikdo nesežere. A neukradne. A tak.." Pak jsem mu jen přikývla. Sejdeme se i dveří, jasně. Neviděla jsem v tom nic špatného. Navíc nepotřebuje, abych mu stala za zadkem, když bude objednávat nějaké věci na pokoj. Je snad dospělý a zvládne to, ne? Vzala jsem do ruky svou sklenici s vodou, že to dopiju, když ten kluk pronesl zase nějaké moudro. "Holky jsou stejně na nic.. jasný." Až mi z toho málem zaskočilo. Jenže teprve teď jsem si uvědomila, že je už docela pozdě v noci a já vůbec nedala vědět Erikovi, u kterého teď dočasně bydlím. Ani bych se nedivila, kdyby strachy šílel. Vždycky byl přehnaně starostlivý. A zůstalo mu to i po tom, co jsem mu dala kopačky. Svým způsobem mi ho je líto. Naštěstí si je vědom toho, jak akční blázen já sem, takže si troufám tvrdit, že hned ráno nepůjde na policii aby po mě vyhlásil pátrání. Nebo alespoň v to doufám. Těžko by se mi mu říkalo, jak jsem si užívala večer s jedním sexy klukem v hrozně drahém hotelu. Nechala jsem to však být a mobil tak zůstal hluboko v kapse u kalhot. Nechtělo se mi teď cokoliv řešit a vysvětlovat. Vodu jsem ani nedopila a s trochu otráveným výrazem se zvedla ze židle. Ke dveřím jsem došla ve stejnou chvíli jako Ayyub, tak já mě alespoň nemusel čekat. A já na něj. Vyhla jsem se tak kyselým pohledům a pomluvačným řečem zdejších hostů. "Ne, vážně ne. Ještě chvíli a snad bych tomu klukovi něco řekla " Teď už ti ani nebylo vtipné. Přijala jsem nabízené rámě a společně s ním vyrazila k výtahu. Pustila jsem se ho až ve chvíli, kdy zmáčkl tlačítko a výtah se s námi rozjel. Jen jsem se ho pustila, nesnažila jsem si dělat nějaký odstup nebo tak. "Tak a teď se s námi zasekne výtah a bude to jak z nějakého hororu!" Zhasnou světla a tak. Ne že by o takové líbačce nesnila každá druhá holka, jo. I já jsem mezi nima. Ale to se stává fakt jen ve filmech. Navíc jaká je šance, že se zasekne výtah zrovna v takovémhle nóbl hotelu? |
| |
| Hororový výtahHotel Proper McAllister St 45Nakloním hlavu na stranu a chvilku si Lucy prohlížím, ale vážně jen chvíli, protože málokdy nevydržím mlčet tak dlouho, aby to za něco stálo. "To bys chtěla?" pobaveně povytáhnu obočí a než mi stačí odpovědět, zmáčknu nouzové tlačítko pro zastavení výtahu. Systém zafunguje okamžitě, výtah sebou nepříjemně cukne, zastaví se a dveře ve snaze se otevřít vydají podivný zvuk, až se k nim ohlédnu i já sám. "No ty vole," zatvářím se vážně. Těsně pod stropem se rozsvítila červená světla, i když klasické osvětlení výtahu dál funguje. Ohlédl jsem se na tlačítkový panel a zkusil zvonek. Zvonil. I podruhé. I po třetí. "Myslel jsem, že to funguje jinak," řekl jsem zadumaně, natáhl prsty k mřížce odvětrávání a najednou jsem se prostě rozplynul a byl pryč. |
| |
| Rozhodně blbý vtip!Hotel Proper McAllister St 45Než jsem stihla cokoliv dalšího říct, už to zmáčkl a já měla co dělat udržet se na nohách, jak to s námi cuklo. "Co blázníš?!" Vyjekla jsem, možná trochu, vyděšeně. Tohle bych opravdu nečekala. A už vůbec ne, že se ten výtah okamžitě zastaví. Sledovala jsem, jak mačkal zvonek. Když po jeho zvonení nic, sama jsem přešla k pultíku s tlačítky a zmáčkla ho. Držela jsem ho, a to dlouho. "No tak, no tak.. dělej." Ač se to mohlo zdát vtipné jo, trochu sem panikařila. á chci do peřin se svojí zmrzlinou. Už nechci rande ve výtahu, rozmyslela jsem si to! Pak jsem tam ale byla sama. Ayyub se rozplynul jako pára nad hrncem. Pár okamžiků jsem jen sledovala místo, kde ještě před chvílí byl. A pak jsme vykřikla. Dost zoufale, dost vyděšeně. "Co to kur..* Otočila jsme se zpátky k tomu pultíku a znovu držela to tlačíko zvonku. Dost zoufale. Emoce se ve mě prali, až se mnou výtah, díky mé schopnosti, cukl. Výborně, ještě se pošlu rovnou k zemi. Takhle jsem si teda svoji smrt nepředstavovala. "Ayyube tohle není vtipný! Vážně ne!" Křičela jsem na celou výtahovou šachtu. |
| |
| Zachraňuju tě, ne?!Hotel Proper McAllister St 45"Co jančíš jak kdyby tě upalovali?!" křikl jsem na Lucy z druhé strany, ale pravdou bylo, že mi moc do smíchu nebylo. Ani teď, když byla zavřená ve výtahu, ani kdyby ji upalovali. "Snažím se ti pomoct!" dostat prsty do mezery dveří byl docela těžký úkol, prakticky nesplnitelný. Tak jsem několikrát zlostně bouchl do panelu pro přivolání výtahu do patra, až se mechanismus dal znovu do pohybu a zaseknutý výtah znovu zaškubal dveřmi. Tehdy se mi mezi jednotlivé půlky podařilo strčit prsty a pak už to šlo samo – i proti jejich vůli jsem je prostě otevřel. Naštěstí neměly tendenci se vrátit to původního stavu. "Okej..," dřepl jsem si a zamával Lucy. Výtah se zasekl mezi patry, takže její hlava a půlka trupu teď byla zhruba ve výšce mých kolen. "Pojď," natáhl jsem se pro ní, pevně jí chytil a bez větší námahy jí vytáhl. Snažil jsem se usmívat, ale kdyby se ten výtah rozjel.. |
| |
| Taky máš štěstí!Hotel Proper McAllister St 45Cukla jsem sebou, když jsem zaslechla jeho hlas a viditelně si oddychla. Tenhle pocit byl fakt hnusný. Takový nechci dlouho zažít! A to jsem si myslela, jaký jsem tvrďák. "Myslela jsem, že jsi prostě zmizel!" Křikla jsem na svoji obhajobu a začala mačkat tlačítko pro otevření dveří, i když to asi nic neudělá. Alespoň něco, ne? "Nebude lepší, když dojdeš pro údržbá.. dobře." Než sem to dořekla, dveře výtahu se s jeho pomocí konečně otevřeli. Už jsem vypadala klidná, i když to, že polezu ven jen takovou škvírou mě dost znervózňovalo. "Hlavně mě nepusť, jo?" Pak už jsem mu podala ruce a s jeho pomocí vylezla ven. Dlouze jsem se nadechla a zase vydechla, když jsem stála pevně na nohou, po jeho boku a na ten výtah se dívala z venčí. "Huf, myšlenky na randění ve výtahu mě přešli. A to na dost dlouho." Rukama jsem se objala, abych svoje roztřesené tělo dostala trochu pod kontrolu. A pak sem do Ayyuba drkla lokem. Koutky se mi zvedli do úsměvu, těsně před tím, než mu přistála pusa na tváři. Dneska už druhá, kde se to ve mě bere? "Díky. Že's mě tam nenechal a tak. Myslím, že teď už to nahoru dojdu po schodech. A rozhodně potřebuju tu zmrzlinu!" Zase sem to byla já. Jen mě ten zážitek možná trochu nakopnul, protože jsem Chrise bez ostychu čapla za ruku a vedla si ho sebou. "Ale stejně." Zastavila jsem se najednou na schodech prudce před ním, takže jsem se případně ani nedivila, kdyby do mě narazil. "Příště neber vážně všechno co řeknu. A nemačkej pochybný tlačítka!" Já ho prostě musela okřiknout! Pak už jsme konečně došli do pokoje. Nechala jsem ho odemknout a vejít jako prvního. V zápětí za ním jsem vklouzla dovnitř já a hrnula se k malému baru, co jsme tady měli na uvítanou. Teď se ta malá vodka bude hodit. Rovnou jsem si jí otevřela a hodila do sebe, jakoby nic. Jen jsem se zaksichtila a hřbetem ruky si otřela rty. Brr, tvrdý moc často takhle nepiju. "Fajn, tě už to je dobrý." Prázdnou lahvičku jsem postavila na stoleček a jen se usmála. |
| |
| Zrzavé štěstí po bokuHotel Proper McAllister St 45Randění? Řekla randění? Udržel jsem se a nechal si náhlý výbuch pozitivních emocí pro sebe, navíc Lucy docela rychle přešla k tomu, aby mi vyčinila. Měla plné právo na to mě sprdnout. "Kde by mě napadlo, že se nám smůla lepí na prsty? Nechtěl jsem, aby se něco stalo! Samotnému mi zatrnulo, tak jsem chtěl problém vyřešit dřív, než čekat, až se něco stane," bránil jsem se. Fakt jsem nechtěl. Vážně! Za dveřmi pokoje jsem si konečně oddechl, taky jsem měl v plánu říct něco hezkého, jenže má společnice zamířila k minibaru, odkud vylovila malou vodku a bez váhání jí do sebe vyklopila. Nejlepší, co můžete udělat po tom, co pijete víno, že? "Aby se nám to tady nezvrhlo," vyvalil jsem se na gauč. Místo toho, aby mi cestou po schodech slehlo, cítil jsem se akorát plnější. "Ale klidně si ještě přihni, dám na tebe pozor!" ubezpečil jsem jí nedůvěryhodným tónem někoho, kdo rád zneužije situace, když na to přijde. Pak jsem na ní mrkl, aby to nebrala tak vážně. "Přemýšlela jsi, na co chceš koukat?" hodil jsem si nohy na stůl. |
| |
| PokojLucy Westgaard, Ayyub "Chris" GhazzawiBěhem chvilky se ozvalo hlasité zaklepání na dveře a hlášení, že vám dovezli objednané pochutiny. Jen co jste otevřeli, vjel dovnitř pikolík s plně naloženým vozíkem. Víno, šampus, Coca-Cola, perlivá voda, pomerančový džus. Vše uložené v nádobách s ledem. Misky plné vanilkové, čokoládové zmrzliny, k tomu miska jahodového sorbetu. Čerstvě usmažené bramborové lupínky s česnekovým dipem, paštika s rozpečenou bagetkou, dvakrát Crème brûlé, dvakrát čokoládová pěna s malinami a nakonec ještě zvlášť jahody a šlehačka. Ayyub zjevně není troškař. Své si o tom myslí i pikolík, který vás sjel nechápavým pohledem, že jste na tolik jídla v pokoji jen dva, a beze slova odešel. |
| |
| Obžerství je jedním ze sedmi hříchů!Hotel Proper McAllister St 45Bylo milé, že se tak nabízel, ale já jen zakroutila hlavou. Tenhle jeden panák, i když velký, mi fakt stačil. "To je milý, ale raději ne. Ještě bys toho chtěl nějak využít a tak. No jo, to jsou ty kluci z baru!" Zasmála jsem se popichovačně a ještě dodala. "Navíc nechci aby mě zítra bolela hlava." Pak už sem na něj jen vyplázla jazyk a rozešla se k němu. Chtěla jsem si dřepnout vedle něj, ale přijelo jídlo. "Ty blázne! To si myslíš, že můžeme tohle všechno sníst?" Prstem jsem si nabrala čokoládovou pěnu a s chutí ochutnala. Byla výborná, rozhodně z kvalitní čokolády. Žádný šunty! "No ty vado.. mňam!" Dala jsem si ještě. Mezitím už přemýšlela nad filmem. Přeci jen, pořád jsem mi neodpověděla na jeho otázku předtím. A to je neslušné. "Co si pustit nějaký horor? Kde uviznou ve výtahu?" Zavlnjla jsem obočím a pak se trošku ušklíbla, pobaveně. "Ne sorry, blbej vtip. Navíc ještě bych se mohla bát a co pak?" Musela bych se tulit. Ale mohlo by to být příjemné! "Nevím, nemají tam nějakou komedii? Nebo tak něco. Oddechového. Když už máme odpočívat." Stejně polovinu filmu prokecáme a timpádem vůbec nebudeme vědět o co jde. Přešla jsem do části ložnice. Posouvací dveře jsem za sebou nechala otevřené. No kde jinde koukat, než v posteli? Na ten gauč bychom se oba rozhodně nevešli. |
| |
| soukromá zpráva od Chris Hemsworth pro Honem pryč z P3 Když jsem vběhl do místnosti těsně za barmanem byl to divný zážitek, nějaký týpek tu něco hledal, jako šílený a rozbíjel, na co přišel. Nějaká holka se tam krčila, jako vyděšený králík a barman mezi nimi udělal zeď ze svého těla, aby se postavil svému soupeři. Jeho úhyby a bloky nebyly prostě normální. Jasně lidi jsou rychlí, ale tohle je fakt, jak z filmů. "Zatraceně fakt je to upír?" Blesklo mi hlavou a ještě naposledy jsem těkl očima mezi těma třema. "Sakra." Zavrčel jsem si pro sebe a pohnul se kupředu, vyskočil a rukou se dotkl stolu, který mi stál v cestě a přelétl jej. Konečně se ty roky tréninků a hraní vyplatí. Čapl jsem tu holku za zápěstí a druhou rukou chytl rameno barmana. Bylo to instinktivní a nějak jsem nad tím nepřemýšlel a pak cililink.....všichni tři jsme se rozplynuli v modrých třpytkách a objevili se někde úplně jinde. Popadali jsme všichni tři, jako hrušky na zem do prázdného kinosálu. "Au....kruci to se nepovedlo." Převalím se ze schodku dolů, abych si o něj dál nelámal záda a posunu se nohou do sedu. "Co to sakra bylo?" Těknu očima mezi těma dvěma. "A proč jsme zrovna tady.....dyť tohle kino je v Americe a byl jsem v něm na premiéře svého prvního Thora." Prolétnu očima kino, které bezpečně poznávám díky výzdobě a nezapomenutelné architektuře. |
| |
|
|
| |
| LožniceHotel Proper McAllister St 45Mlsně jsem se nad plným vozíkem olízl. Všechno, co jsem si přál tady bylo a jestli ne, neměl jsem šanci to poznat. Lucy najednou nebývale ožila – nejdřív jakoby protestovala, asi kvůli štíhlé linii, pak se zase rozplývala s prstíkem v puse, což bylo dost sexy a musel jsem se podívat na čmáranici na zdi, abych to ustál, a pak ještě vtipkovala. O výtahu. To jsem se už rozesmál, protože před chvílí si horor prožila, kdo ví, co se mohlo stát, a ona tohle.. "Počkej, kam jdeš?" zarazil jsem se nad tím, jak zaplula do ložnice. Pak mi to došlo, jenže jako správný já jsem prostě musel – teď, nebo nikdy. "Myslel jsem, že dostat do postele čarodějku je teda podstatně těžší," opřel jsem se o rám dveří a přitom otevřel šampaňské. Na žízeň ze steaku to nejlepší. A ten výběr filmu pochopitelně chvíli počká. |
| |
| LožniceHotel Proper McAllister St 45Rozhlédla jsem se po ložnici, jestli tam je vůbec televize. No bylo by hodně divné, kdyby nebyla. Ovladač ležel na jednom z nočních stolků a já po něm obratně chmátla. Zapnula jsem to na prvním kanálu, na který můj palec dosáhl. Běžel tam nějaký dokument, nuda. Ovladač skončil na posteli. "Hej nevím co si namlouváš, ty spíš tam na tom gauči." Zamrkala jsem na něj, jako andílek. "Ale jestli chceš, dám ti alespoň polštář. Ať nejsem za takovou mrchu!" Tentokrát jsem se usmála a ladným krokem přešla k němu. Nevím, co měl s tím šampusem v plánu, ale já na skleničku čekat nebudu. Vzala jsem si od něj láhev a z plna hrdla se napila. Jej, mě bude blbě. "Hej, ale i tak. Co budeš dělat, já nemám žádný peníze." Snažila jsem se tvářit dost zklamaně. Narážela jsem na jeho minulost, když on začal s tou postelí. Nebylo však v úmyslu ho nějak urazit nebo naštvat, jen trochu pozlobit. Láhev jsem mu vrátila a šla si pro misku se zmrzlinou. S tou jsem se vracela zase do ložnice, kolem Ayyuba. "Tak co si pustíme, hm?" |
| |
| Romantika jako blázenHotel Proper McAllister St 45Lucy mi vytrhla šampaňské z ruky dřív, než jsem se stačil sám napít, za což si vysloužila káravý pohled. Co by beze mě dělala? Leda si tak napustila vodu v koupelně, nebo vybílila minibar, a teď mě nenechá ani napít prvního, mrška. Nad její poznámkou jsem s hranou vážností protáhl obličej. "Co budu dělat já, no, poohlídnu se jinde, ale co budeš dělat ty? Koukám, raději si vážně nechej ložnici, ať máš aspoň pohodlí, když už se nebudeš mít ke komu lísat," vzal jsem si lahev a pořádně se napil. Nikam jsem nespěchal, nic kromě šáňa nepotřeboval, takže jsem zůstal stát ve dveřích a sledoval, jak se láduje sladkým. Na večer. Nikdy jsem neměl rád holky, co se hnaly jen za štíhlou postavou a neuměly si užívat života. Pak mě to napadlo a já se sám pro sebe krátce zakřenil. Za tohle mě zabije. Jak tak šla kolem mě, neodolal jsem a chytil jí rukou kolem pasu. Nosem jsem jí vjel do vlasů a rty se zastavil kousek od jejího ucha, to jsem už k ní byl natisknutý zezadu. "Co tak pustit tu zmrzlinu?" zašeptal jsem. Ruka mi sjela na její bříško. "Budeš tlustá," provokativně jsem jí poplácal po pupku. |
| |
| DetektivAlysa Kathleen HalliwellSoukromé očko zřejmě očekávalo trochu vstřícnější jednání, navíc jak sám řekl, neměl ranní kafe, takže si nespokojeně vzdychl a strčil ruce do kapes. Jak dobře může být tahle práce placená? "Má klientka se jmenuje Ellie Halliwellová. Ze dne na den jí zmizela poměrně početná rodina a ona sama od nich, pokud jsem pochopil, zjistila, že by k její rodině měl patřit někdo další. Jenže zpřetrhané rodinné vazby," zašermoval rukama. "Znáte to z filmů," zase i povzdechl. "Rodina se rozhádá, každý si jde po svých tak daleko a tak dlouho, až se vazby úplně zpřetrhají a lidé na sebe zapomenou. Víte, tohle je dost zvláštní případ a rád bych ho měl za sebou. Má klientka samozřejmě nahlásila zmizení členů své rodiny i policii, ale ti nenašli jedinou stopu a případ uzavřeli s tím, že právě šlo o nějakou rodinnou neshodu a není třeba se tím zabývat. Mě to přišlo zvláštní, myslel jsem si, že narazím na nějaký drogový kartel nebo podobnou záležitost s pašováním, dealerstvím, mafií, jenže jsem na mrtvém bodě. Dost by mi pomohlo, kdybyste..," vytáhl malý zápisník. "Mi řekla, jestli vám není povědomé některé z těchto jmen. Ehm. Piper Halliwellová, Phoebe Halliwellová, Prue Halliwellová, nebo třeba Paige Matthewsová? Ještě tady mám jména jako Leo Wyatt nebo naopak Wyatt Halliwell, Chris Halliwell..?" vyjmenoval všechna poznačená jména a vzhlédl. V dálce za detektivem zlověstně zahřmělo. Na nebi nad stromy se objevila těžká bouřková mračna. |
| |
|
|
| |
| Dva tlustý a jedna postelHotel Proper McAllister St 45Ještě, že jsem tu misku se zmrzlinou držela pevně. Protože jinak už bychom ji měli na botách. To, jak mě chytl kolem pasu, jak se ke mně natiskl. Rudla jsem ve tváři jako přezrálé rajče. Alespoň že to neviděl. Že mi vyrazil dech. A doslova. Když byl takhle blízko, mohl cítit můj kondicionér, co voněl po jahodách a jemný květinový parfém. Nic drahého, ale přesto účinného. Já stále neměla slov. Navíc jsem musela polknout všechnu tu zmrzlinu. Oddychla jsem si až ve chvíli, kdy to dořekl. "Tlustá?! Vážně?!" Trochu neochotně jsem se mu vytrhla ze sevření, abych se k němu mohla otočit čelem. Schválně jsem si před ním nabrala plnou lžíci zmrzliny a strčila si ji do pusy. Bez výčitek, až se mi vyboulili tváře. Studený jsem se snažila rychle přejít. Asi to byl blbý nápad, a vysloužim si pár nehezkých slov, ale nic lepšího mě teď prostě nenapadlo. Chtěla jsem mu to nějak vrátit. Chtěla jsem ho vidět v šoku, tak jako on mne před chvílí. Na jazyku jsem ještě cítila čokoládou chuť, když jsem ho z čista jasna políbila. Jazykem jsem přejela po jeho rtech, aby sám pocítil chuť zmrzliny. A jak rychle polibek přišel, tak skončil. Odtáhla jsem se a jen mu vítězně hleděla do očí. "Teď budeme tlustý dva! Cukry jsou zlo." Vyplázla jsem na něj jazyk a šla sebou plácnout do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj Zla pro Sbohem, San FranciscoArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los AngelesChris Hemsworth, James Morreto (barman), Ellie Halliwel "Co se to..?!" vyjekla polekaně Ellie. Zmateně se dívala na tebe a na Jamese, ke kterému se postupně začala přibližovat. Ani James se netvářil, že by mu bylo jasné, co se stalo. "Co jste zač?! Nechte nás! Nechte mě oba dva!" zaječela vyděšeně ve chvíli, kdy si z tašky vytáhla mobil a pološerém sále si posvítila svítilnou z blesku. V tom světle se pochopitelně zaleskly Jamesovy dosud trčící zuby. "Ellie! Hlavně klid. Klid. Ano? Neublížím ti," snažil se jí barman uklidnit, jenže se nezdálo, že by to mělo zvlášť velký účinek. Couvala od vás obou dál, dokud zadkem nenarazila na první řadu sedadel. "Nechte mě být! Nic jsem vám neudělala!" zírala z tebe na Jamese a zase zpátky. James se zastavil a několik dlouhých okamžiků na ni zíral. Pak si promnul kořen nosu a podíval se na tebe, zjevně čekal, že přijdeš s nějakým dobrým vysvětlením, které vás všechny dostalo do téhle šlamastyky. Teprve potom ti došlo, že upír se snažil uklidnit Ellie, ale tebe se na nic neptá. Kolik toho takový jako on může vědět? "Ellie.. uklidni se. Nikdo ti tady neublíží," pochybovačně se přitom zavrtěl, protože si nemohl být jistý, jestli nevědomky nelže. I ti, kteří by měli přinášet světu mír a klid se občas dostanou na špatnou cestu a sejdou z ní. "Že ne, pane..?" v ústech mu stále dominují špičáky. |
| |
| soukromá zpráva od Chris Hemsworth pro Zatracený nový svět Konečně jsem nabral trošku na orientaci. Pomalu jsem se posbíral a postavil, abych se vzápětí opřel zády o stěnu za sebou. "Sakra ten přenos je zatraceně divná věc.....jestli se takhle měl cítit Thor, když používal Bifrost?" Zauvažoval jsem lehce a pak pohlédl na tu prazvláštní dvojku. "Paráda čarodějka a upír.....a tohle má být má první práce?" Lehce jsem si povzdechl. "Jo....co se to děje je ta správná otázka, kterou si už chvíli taky kladu, ale hold odpověď i stále uniká." Zavrtěl jsem mírně hlavou. "A ty děvče přestaň jančit, kdybych ti chtěl ublížit nepletu se do toho a nechám toho pazhnáta, aby ti přelámal kosti v těle a předpokládám, že to samé platí támhle o šavlozubkovi." Pokývnu směrem na barmana. "Ah....ne ubližovat svým svěřencům opravdu nemám v úmyslu. Nevím proč mi byla přidělena zrovna tahle čarodějka, ale je to hold tak." Pokrčil jsme rameny a udělal krok směrem k nim. "Nic jsi nám neudělala ale ti, co po tobě šli by něco udělali rádi tobě, něco hledali, nevím co, možná přímo tebe. Teď mě dobře poslouchej ty malá čarodějko Ellie, jsem Chris a mám být tvůj světlonoš, tak mi to neztěžuj. Bohužel manuál mi k tomu nedali ale prostě na tebe mám dohlídnout a udržet tě v bezpečí. Že tě chrání i šavlozubka je docela překvápko.....nic ve zlém ale mám z tebe v hlavě, jako ve věznici při velkém útěku." Podotknu směrem k těm dvěma. "Uh....fajn, co se tam teda stalo?" Optám se jich a promnu si oči a kořen nosu. |
| |
| Kam až můžu zajít?Hotel Proper McAllister St 45Užuž jsem otevíral pusu, abych Lucy sdělil nějaké další moudro, když mě najednou políbila. Z jejích studených rtů mi přeběhl mráz po zádech a hned na to jsem ucítil sladkou chuť zmrzliny. V sekundě ale byla pryč. Překvapeně jsem zamrkal a olízl se, ale nedalo mi, abych si pusu neutřel ještě rukou. Jestli mě chtěla vyvést z míry, povedlo se. Žádné předchozí zkušenosti muže nepřipraví na podobnou situaci. "Jo.. ehm.. To teda jsou," zasmál jsem se, ale byl to jen chabý pokus. Sledoval jsem, jak přirozeně vlní boky a jak se jí při chůzi pohupují vlasy. "C-co jsi vybrala za film?" raději jsem si přihl z lahve šampusu, až se bublinkový mok napěnil a vytlačil se hrdlem lahve až na moje tričko. Otráveně jsem se nad tím zatvářil, ale pozdě bycha honit. Teď si ho můžu už jedině sundat nebo zůstat v mokrém. Vychladni. V žádném případě se nebudu svlíkat. Okaté. Trapné. A to ani nemám v úmyslu.. ne, prostě ne. Prostě vychladni, Ayyube. Vrátím se pro vozík se zásobami a dotlačím ho až do ložnice, jenže tam na něj není po stranách postele místo. Nechám ho tedy stát u nohou postele. Sice se pro dobroty budeme muset zvedat, ale lepší, než chodit do vedlejší místnosti. Ještě pořád trochu zaskočený jsem si sedl na okraj postele k Lucy. Jasně, že by se mi chtělo s ní provádět všechno možné, pořád jsem jen mužský, kterého před chvílí pěkně rajcovně políbila, ale rozhodl jsem se být rozumný. Asi proto jsem si krkem prohnal další šampáňo. "Cos vybrala za film?" |
| |
| Kam bys chtěl?Hotel Proper McAllister St 45Jeho výraz byl tak roztomilý. Skoro až jsem měla nutkání ho políbit ještě jednou, jen proto, abych viděla jeho překvapenou a zmatenou tvář. Ale nebudeme hada dráždit bosou nohou, že. Raději jsem se šla natáhnout na postel a listovat filmotékou. Nebyla jsem moc filmový typ, takže jsem toho spoustu neznala. Nakonec jsem tam pustila nějakou komedii 'Táta je doma', snad to bude stát za to. Tedy jistě, mohla jsem pustit i Prci prci prcičky, ale to by nebylo ono. Nic jsem neříkala. Jen se usmívala a ujídala ze své misky. Sledovala jsem každý jeho pohyb. Jak si byl nejistý i to, jak mu šáňo vypěnilo na tričko. "Půjčila bych ti něco svýho ale... Asi by ti to nebylo." Zasměju se a nechám to tak v mokrém. Jen se ještě provokativně zamyslim. "Hmm, v koupelně jsem viděla nějaké erární župany. Vypadali měkké a teplé!" Zasmála jsem se a pak ho už raději nechala být. Pořád je tak sladce roztomilý, jak je z toho vedle. Odložila jsem prázdnou misku na noční stolek vedle postele a s výběrem další sladkosti trochu otálím. Přeci jen nemusíme hned všechno sníst najednou, že? Místo toho jsem se jen posadila, kousek se přisunula k Ayyubovi, a vzala mi šáňo z rukou. Samozřejmě, abych se sama napila. "Nějaká komedie Táta je doma. Klidně vyber něco jinýho. Já se ve filmech moc nevyznám." Lehce jsem pokrčila rameny a dívala se do jeho očí. Ani jsem nemrkla, jen se na něj dívala. Pronikavě, dlouze. Mile jsem se u toho usmívala. A to napětí mezi námi by se teď dalo stříhat. Až pak jsem se pohla, na chvilku od něj odtrhla oči, a podala mu ovladač. |
| |
| PodivnostiAlysa Kathleen Halliwell"Dobře. Můžu vám tu nechat vizitku? Pro všechny případy, znáte to," nečekal na odpověď a podal ti bílou kartičku s černě vytištěnými kontaktními údaji. Nic drahého, nejlevnější, co se dá na trhu sehnat, pokud si člověk vizitky netiskne sám. Ještě chvíli tě sledoval, ale protože to nevypadalo, že bys o další komunikaci měla zájem, kývl na tebe. "Zvláštní. Dneska mělo být hezky," dodal, otočil se a zvolna vyrazil zpátky k Fordu. "Mě se ale nechceee!" protáhla sestra hned co docupitala ke dveřím. "Nesnědla jsem snídani. Nechci palačinky. Uděláš mi ty vajíčka? Prosííím," zatahala tě za ruku. Detektiv jí už nezajímal, stejně jako počasí nebo to, kolik věcí máte na práci. "Chtěla bych k nim opéct chleba. A taky pomerančový džus. Víš co? Bylo to v seriálu," povídala ti Aurora dál. Chce prostě vajíčka a dokud jí je neslíbíš, asi nebudeš mít klid. Zvedl se vítr a rozcuchal vám oběma vlasy. Nepamatuješ si, kdy naposledy se špatné počasí přihnalo tak rychle. Mraky už zakrývaly polovinu nebe a zdálo se, že do pěti minut se spustí liják. Sestra tě znovu zatahala za ruku. Jen tak, aby sis nemyslela. Do toho se ozval motor Fordu, jak detektiv nastartoval a auto se rozjelo od vašeho domu pryč. V tom větru ani nebylo vidět, jak se za koly auta práší. Dál ses zíráním kolem sebe nezdržovala. Čekalo vás práce jako na kostele, což brzy došlo i Auroře, takže ti hrdě zahlásila, že když se rozdělíte, budete to mít hotové dřív. Zvířata se zdála jen mírně neklidná z blížící se bouřky, nic neobvyklého. Sestra ti zmizela z dohledu sotva před minutou, když jsi v zádech ucítila něčí pohled. Nemusela ses ani otáčet celá, stačilo se po očku podívat skrz dveře stáje ven. Ve větru stála teta Pruedence, ale šaty jí volně splývaly na postavě. Pomalu zvedla ruku a zamávala ti. Až tehdy ti došlo, že nejen její šaty jsou špatně – tak nějak částečně jsi viděla skrz ni. Ne úplně, ale jak mávala rukou procházel jí stín náležející stříšce kůlny za ní. Aurora v dálce, mimo tvůj výhled, zaječela. A kolem Prue se v tu chvíli prohnal černý ohař, který je už dobrých sedm let mrtvý. Udělalo se ti nevolno. |
| |
|
|
| |
| To se asi nehodí na první rande, slečno..Hotel Proper McAllister St 45"Budeš litovat," poznamenal jsem k tomu jejímu popichování a zmínce o županu poměrně chladně. Nebyla to výhrůžka, ani příslib, spíš takové konstatování bez pořádného opodstatnění. Jednoduše – kdybych mlčel, vyšlo by to na stejno. Trpělivě jsem čekal, co z její strany přijde dál. K mému zklamání mi jen sebrala flašku, aby se sama osvěžila. No a v další chvíli na mě zírala a mě.. mě zabylo horko. Teprve potom, když už byla pryč, mi došlo, co řekla a hlasitě jsem se rozesmál. "Víš co..," zvedl jsem se smíchem z postele aniž bych si od ní vzal ovladač, "tak když není táta doma, dojdu si pro ten župan," narovnal jsem se, přetáhl si triko přes hlavu a odhodil ho ledabyle stranou. Nemám sice žádné jiné na převlečení, takže si ho zítra ráno budu muset zase obléknout, ale to se už nějak přežije. Odešel jsem do koupelny a vrátil se v županu. A taky kalhotách, prostě jak jsem byl, jen jsem županem nahradil tričko. Svalil jsem vedle Lucy na postel a konečně jí sebral ovládání televize. "Tak pustíme taťku?" podíval jsem se po ní a přitom jí, už trochu posilněný alkoholovým mixem vína a šampaňského, svlíkal pohledem. "Nebude tě někdo shánět?" zeptal jsem se najednou, zatímco začal film, a povytáhl obočí. Můžu si jí tak dál prohlížet a přitom se tvářit, jak mám starost nejen o ni, ale i o její okolí. "Kam jsi vůbec - ách - podáš mi tu lahvinku, Lucinko?" nevinně jsem se na ní usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj Zla pro KinoArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los AngelesChris Hemsworth, James Morreto (barman), Ellie Halliwel Ellie nevypadala o nic klidnější, než před chvílí. Vlastně možná vypadala jen víc nechápavě a šokovaně, co to vykládáš za nesmysly. Za to Jamese tvá slova nepřekvapila ani nyní. "Takže Chris," uchechtl se pro sebe. "Ellie už znáš, mé jméno je James. James Morreto. Nejsem tady proto, abych jí ani tobě ublížil. Moje dlouhověkost mě v lecčem proškolila a když jsem slyšel, co se stalo, napadlo mě jí pomoct. Znal jsem jednu z jejích tetiček," ušklíbl se, protože nešlo o žádnou hezkou vzpomínku. "Ona nic neví. Nebo ano?" upír se podíval na čarodějku. "C-co?!" třeštila na vás nechápavě oči. "Nemám tušení, o čem vy dva blázni mluvíte. Tebe jsem přijala včera jako posilu do P3 a vás.. vás.. odněkud znám," zamračila se a sjížděla tě pohledem. "Vy jste ten, co chodil s Hannah Montanou, že jo!" no jo, to je tak, když někdo čte bulvár a nevyzná se ve slavných tvářích. "Takže tohle je nějaká pitomá skrytá kamera. Hmm! Nedávám souhlas vůbec k ničemu, chci jen domů! Slyšíte?! Dám vás k soudu!" rozkřikla se Ellie na všechny strany a čekala, až se objeví nějaký televizní štáb. |
| |
| PodivnostiAlysa Kathleen HalliwellAurora byla ve skleníku. Než jsi stačila doběhnout, její jekot se změnil ve vřískání. V obličeji je celá rudá, oči má uslzené a z nosu jí teče krev, kterou si už stačila rozmazat po tvářích a bradě. Vyděšeně zírá někam do strany skleníku, kde jsou navršeny nové pytle s hlínou a nějaké barely, kterým jste ještě nestačily najít vhodné místo, protože je kurýr dovezl teprve minulý týden a nikdo s tím nespěchal. Slyšela jsi ale ten zvuk. Táhlý, sípavý a mírně chrčivý. Když jsi popošla, krčilo se u nich cosi bledého a obludného, co už jen minimálně připomínalo lidskou bytost. Pokud to tedy kdy lidská bytost byla. Slepotou zakalené oči se upírají k Auroře. Monstrum se zlehka pohupuje na dlouhých pokřivených nohách v rytmu vlastního dechu a stačí, aby jen lehce zavál vítr, když tě zavětří a stočí svůj šeredný obličej k tobě, načež zavrčí. Nevolnost zesílí a hlavně sama v puse ucítíš pachuť krve. Zobrazit SPOILER Kdyby se stvoření dokázalo postavit, bude větší než ty, takhle jeho hlava sahala sotva do výšky tvých prsou. Jeho sílu nedokážeš z pouhého odhadnout, stejně jako to, jaké pochyby je vůbec schopno dělat díky podivně znetvořeným končetinám a vůbec celému křivému tělu. To tvoří převážně kosti a maso, které se ale nenapíná klasicky jako svaly (minimálně nic takového nevidíš). Kůže vypadá slabá, bledá, na obličeji potrhaná a odhalující svalovinu. Zuby naopak vypadají nejen velice ostře, taky taky použitelně při útoku. |
| |
| Druhé rande! Hříšníku..Hotel Proper McAllister St 45Láhev jsem držela ve svých rukách a tváře už mi malinko červenali po té dávce alkoholu. Dívala jsem se na Ayyuba stylem, že já sem tady rozumná a 'střízlivá'. Přihla jsem si ještě jednou z láhve ve chvíli, kdy si přetáhl tričko přes hlavu. Okamžitě jsem se rozkašlala, jak mi zaskočilo. Naštěstí mi na tričko upadlo jen pár kapek. V tu chvíli jsem rudla víc a víc. Pane bože, pane bože, pane bože! Zmizel v koupelně a já se musela několikrát zhluboka nadechnout a zase vydechnout. Byl fešák, fakt! Když přišel zpatky, rozhodně sem na něj nezírala. Nemůžu. Láhev jsem doložila k sobě na stolek a čekala, co bude. "Pusť tam co chceš." Zasmála jsem se a pak se zamyslela. Bude někdo shanetz, Erik. Ale nehodlám to řešit. Ne teď. "Když ti řeknu, že ano, pukne ti srdce žalem a zblázníš se žárlivostí?" Zasmála jsem se znovu a nahmatala telefon v kapse. Bez tohoy abych se podívala na svítící display jsem ho odložila do šuplíku nočního stolku. "A už mě nebude shánět nikdo." Spokojeně jsem vydechla a dala ruce za hlavu. Tedy na chvíli, že prý chce tu láhev. Přetočila jsem se na bok, natáhla se pro ni a pak sem mu ji podala. Nakonec jsem si ještě klekla a po čtyřech se přesunula k vozíku se sladkostmi, abych si vzala další zmrzlinu. Než sem si zase lehla vedle něj. "A teď už koukáme." Nebo bude polštářová bitva? |
| |
|
|
| |
| soukromá zpráva od Chris Hemsworth pro Zmatený rozhovor s čarodějkou a upírem Sledoval jsem Ellie a Jamese. Alespoň on věděl, oč tady běží, takže bude nejlepší zjistit nejprve něco od něj. "No to je ušlechtilé, alespoň nejsem na tuhle neznámou šlamastiku a hysterickou čarodějku sám." Povzdechl jsem si a prohrábl jsem si rukou vlasy. "No...na tvou otázku odpověděla sama." Poukážu směrem k Ellie, když začala mluvit o nějakém divném novinovém článku, který si moc nevybavuji a pak začala jančit víc, než předtím. Musel jsem se dlouze nadechnout. "Ne s tou jsem fakt nikdy nechodil.....a co se mého obličeje týče, tak to fakt není podstatné.....každopádně." Lehce jsem se zamračil a vykročil směrem k Ellie. "Chápu, že o tom, že jsi čarodějka třeba ještě nevíš, ale tohle fakt žádný vtip ani skryté natáčení není. A teď mě dobře poslouchej děvče." Zastavil jsem se až dva kroky před ní a zadíval se jí pevně do očí. "Jestli si myslíš, že tohle je hra, tak není. Ten, co tě napadl to bylo skutečné, šlo ti o život. A teď jsme v LA pokud se nepletu, jak bychom se z tvého baru dostali asi jen tak puf sakra do kina v LA?!" Apeluju na její zdravý rozum trošku důrazněji, než je nutné. "Takže teď máme dvě možnosti, buď to celé probereme a zjistíme, co se tu děje, proč ještě nevíš o svých schopnostech a hlavně kdo a proč po tobě jde, nebo tě příštím přenosem vysadím na Aliašce, aby si tam trošku promrzla a začala normálně uvažovat a tady šavlozubku na Tahity, aby mu bylo teplo a půjdu si najít nějaký dobrý bar, kde se budu moct napít a ne nechat přizabít." Herecká stránka je opravdu úžasná věc, protože se mi podařilo udržet tvrdý děsivý tón, stejně, jako oční kontakt, aniž bych odkryl to, že to nemyslím vážně a že vlastně pořádně své přenosy ovládat ještě neumím. Ale třeba nás to někam alespoň posune. |
| |
| Ženě se neodporuje, takže druhé randeHotel Proper McAllister St 45"Spíš bych jim poslal pár selfie s pytlem na hlavě. Až bys spala.. a možná tě přitom pomazal trochu kečupem, ať to má grády a policejní houkačky rozezní město," zcela bezstarostně jsem se usmál přesně tím způsobem, který dával najevo, že bych to udělal. Jenže v tu chvíli už její mobil zmizel v šuplíku nočního stolku. Můj úsměv se rozšířil, až jsem odhalil zuby. Jenže Lucy se pořád tvářila, jakože nic. Podala mi lahev a potom se nahnula ke stolku.. výhled pro bohy, co si budem. Pořádně jsem si lokl a sjížděl jí pohledem, ale po tajnu, aby nemusela mít pocit, že jsem stejný, jako ostatní civící chlápci. "Vždyť já koukám celou dobu," zase jsem si přihnul z lahve. Chvíli se vydržím spořádaně dívat, jenže mě ten film nezajímá. Navíc je to blbost, nevynadala mi za tu Lucinku a jí zmrzlinu. "Poslyš..," po očku jsem se na mou milou společnici podíval, "nevypiju to sám. Dej si," a prostě jsem jí šampáněm zlil, jako by šlo o pouhou nešťastnou náhodu a nehodu zároveň, přesně ve chvíli, kdy jsem jí jakože nabízel napít. "Hups," těžko jsem skrýval poťouchlý úsměv. "Moc se ti omlouvám.. vážně jsem nechtěl. Vedle je určitě ještě jeden župan. Naštěstí." |
| |
| Hodný kluk!Hotel Proper McAllister St 45Protočila jsem nad tou představou očima a raději se k tomu nevracela. Nebo vážně skončím celá opatlaná od kečupu. Místo toho si nacpu pusu zmrzlinou a zbytek pak odložím na stolek vedle mé strany postele. Už mám dost. Nic jsem neříkala a snažila se sledovat dění ve filmu. Vůbec nevím o co tam jde, vlastně to ani nevnímám. Nenápadně pokukuju po Ayyubovi a když mi podává láhev, nestihnu ani natáhnout ruku a skončím celá mokrá. "Ale nee, tos udělal schválně!" Zasmála jsem se a odlepila si triko od pupíku a pak ho nechala zase spadnout a přilepit na tělo. "Tohle snad ani do rána neuschne!" Ještě, že tam je druhý župan. No počkat, jasně! Tak o to mu jde! Bezeslova jsem se zvedla a odkráčela do koupelny. Těsně ve dveřích, zády k němu, jsem ze sebe triko stáhla. Měla jsem červenou podprsenku, ale nic víc vidět nemohl. Pak se za mnou dveře zavřeli. Trochu sem se opláchla v umyvadle. Odvážně jsem si sundala kalhoty, ale spodní prádlo mi zůstalo. Zabalila jsem se do županu a sundala si ještě ponožky. Takhle to vypadalo, jakobych byla pod županem zcela nahá. No vlastně, ono tomu moc nechybí. Podprsenka a kalhotky zakrývají jen to nejdůležitější. Trochu jsem si rozcuchala vlasy a pak vyšla ven. Jen ať zase nemá slov! Župan byl krátký po kolena, takže jsem dávala na obdiv své nohy. Z části. Jakoby nic, kdy jsem si něco pobrukovala, jsem si lehla zpátky a sebrala mu tu láhev. Rovnou jsem z ní slušně upila, a hned na to škytla. "Styď se, opíjet tu takovou krásnou mladou ženu jako jsem já!" Alkohol mi začíná dost slušně zatemňovat mysl. Já tu vodku neměla pít! |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj Zla pro KinoArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los AngelesChris Hemsworth, James Morreto (barman), Ellie Halliwell "Hele, klídek, jasný?" bránil se James při zmínce o Tahiti, "za nic nemůžu, snažím se pomoct. Nečekal jsem, že se objeví světlonoš." Ellie na vás koukala a nechápala. Už alespoň nahlas nejančila, i když pohledem dál hledala nějaký ten skrytý televizní štáb. Než si ale oba rozmysleli, co ti řeknou dál, ozvalo se ti další naléhavé cinkání a neurčitý hlas. Nevíš, co přesně se děje, ale jedním si jsi jistý – nejde o Ellie, ale jinou čarodějku v nesnázích. V opravdu velkých nesnázích. "Měli bychom si všichni sednout a probrat to v klidu. Bez hysterie," James se podíval na Ellie, a potom na tebe: I bez výhružek. Nikdo by neměl přijít k újmě," vidíš na něm, že z tvého vyhrožování je sice trochu nesvůj, ale jelikož jeho špičáky jsou tentam, jde mu hlavně o to uklidnit Ellie. S tou to očividně bude ještě těžké, protože už zase odmítavě vrtí hlavou. |
| |
| Stvůra za zádyAlysa Kathleen HalliwellAurora se tě držela nejpevněji, co to šlo, až tě to bolelo. Vzlykala, z nosu jí dál tekla krev – a nebyla sama. Od chvíle, když jsi ucítila krev v ústech, se tento vjem už rozšířil a ty víš, že čůrek životadárné tekutiny se pomalu sune skrz tvou nosní dírku ke rtu. "Je to za námi!" hlesla ochraptěle sestra. Nemusela ses otáčet, abys slyšela podivně tupé „našlapování“ toho tvora za vámi. Jedna, dvě, tři, čtyři.. jedna, dvě, tři, čtyři.. Každé těžkopádné dupnutí na zem tě děsilo, ale tvor nezrychloval. Sípal, chrčel v náznaku vrčení, ale buď rychleji jít nechtěl, nebo nedokázal. Všechna vidění, kterých jsi byla svědkem, byla pryč. Žádní duchové, nikde nikdo. Jen ty, sestra a to něco pomalu ale jistě se sunoucí za vámi. Doběhla jsi do domu a zavřela dveře. Aurora se tě odmítala pustit, ale je třeba vymyslet, co dál. Zabarikádovat dveře? Spoléhat na zámek a na to, že dost rychle najdeš zbraň? Z venku se ozvalo zaryčení a Aurora se znovu rozplakala, tisknoucí se ti k nohám v pevném objetí. |
| |
| soukromá zpráva od Chris Hemsworth pro Zvonečky cinky cink "Věř mi, já taky nečekal, že dostanu na starost čarodějku a upíra jako bonus.....sakra dyť ještě nedávno jsem žil úplně jiný život....no to je jedno." Mírně jsem si povzdechl a sedl jsem si na opěrku jednoho sedadla v kině. "Ah...to byl vtip....nehodlám ublížit ani jednomu z nás....sakra dyť mám tu holku na starost ale to vyřešíme a.....sakra teď? To jako vážně?" Začal jsem nadávat pro sebe a rezignovaně jsem si promnul oči. "Hele lidi rád bych si dál povídal a všemu přišel na kloub fakt, že jo, ale jaksi mám tady další naléhavý hovor, jak se zdá, tak nemám na starost už jen tady mladou dámu, ale někoho dalšího. Vrátím se, jak to půjde, zatím nikam moc nechoďte a.....eh i kdyby ona je jako GPS takže si vás najdu." Další povzdech a pak jsem se už tak nějak instinktivně rozplynul, abych se přenesl za dalším naléhavým voláním v očekávání komu kdo půjde po krku tentokrát. |
| |
|
|
| |
| Podrbeš mě za to za oušky?Hotel Proper McAllister St 45Těžko jsem to svoje zírání skrýval. Nějakou dobu jsem to sice dokázal, ale moje slušnost brala za své s každým dalším douškem a minutami, které jsem trávil v její dráždivé společnosti. Pozoroval jsem detailně její krk, když polkla další doušek šampusu. "Já tě opíjím? Kdybych tě opíjel, vypadalo by to jinak," usmál jsem se jako starý dobrák, který ví o čem mluví. "Ale koukám, že jsem tě polil víc, než jsem si myslel,"drze zaseknu prst o okraj jejího županu a pomalu zatáhnu, abych nakoukl pod. Pomalu proto, aby mi hned nepřiletěla facka.. i když kdo ví, co si od dnešního večera vlastně Lucy slibuje? |
| |
| *Drbe* Jaký je to pocit?Hotel Proper McAllister St 45Vešla jsem dovnitř jako královna, ještě když sem viděla jak se dívá, jsem se nesla hrdě. Tohle si hodlám užít, když vím, že je přiopilý. Ale neměla bych si tak zahrávat. "Ale, vážně? A jak by to vypadalo, po-uč mě". Pousmála jsem se a podala mu láhev, kde již bylo na dně. Vzhledem k tomu, že z ní i něco vylil. Rovnou na mě. Jeho drzé ručky si však nepřevzali láhev, ale drali se pod župan. Volnou rukou jsem ho plácla přes jeho prsty, celkem důrazně a zadívala se mu do očí. Trochu jsem se zasmála a zakroutila hlavou. "Hele hele, nejsi náhodou nějaký drzý? Co?" Barvu mého spodního prádla zná, to by mu mělo na druhém rande snad stačit, ne? Zahravám si s ohněm. "Tohle se nedělá! Ještě bych mohla začít křičet." |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj Zla pro KinoKino ArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los Angeles -> neznámý důmChris Hemsworth, James Morreto (barman), Ellie Halliwell -> Alysa Kathleen Halliwell, Aurora (mladší sestra) Viděl jsi ještě, jak se James nadechoval k protestu, ale během chviličky jsi byl pryč. Volání nové svěřenkyně neustávalo, dokonce na okamžik nabralo na intenzitě a slova na zřetelnosti. "Zavolej matku slyšíš?!" Sice to nedávalo smysl, ale co naděláš. Obecně byl dnešek horší, než všechny dny na place, které jsi prožil, a vlastně i podstatná většina dní před tím. Objevil ses v chodbě neznámého domu. Příjemně to tu vonělo a nebýt dvou panikařících dívek, vládla by tu jistě příjemná domácí pohoda a klid. Jedna z nich byla už dospělá, nebo tak rozhodně vypadala (Alysa) a právě se s telefonem u ucha hnala kamsi do obývacího pokoje, ze kterého jsi viděl jen část. Stejně jako jsi jí neviděl do tváře, protože k tobě je zády. Druhá byla podstatně mladší, ještě dítě. Tvář má umazanou vlastní krví, která jí stéká z nosních dírek. Vidíš, jak je vyděšená a nesvá. |
| |
| Stvůra za zádyAlysa Kathleen Halliwell"Co to je? Co to je?!" hlas tvé sestry tě doprovází ať se hneš kam chceš. Do ruky bereš telefon, zadáš číslo a čekáš. . Tůůt tůt. . Tůůt tůt. . Tůůt tůt. . "Alys já se bojím! Teče mi krev!" zavřískla znovu Aurora úplně vyřízená z toho, co se najednou děje a čeho byla svědkem. Kdyby jen tušila, co se stane dál.. místo toho nervózně postávala u domácího telefonu a ruce se jí třásly. "Já.. j-já.." znovu začala fňukat. |
| |
| Domove, sladký domoveAlysa Kathleen Halliwell, Chris Hemsworth, Aurora (mladší sestra)"ÁÁÁ!" Aurořino zaječení protne vzduch jako břitva chvilku po tom, co se Chris v celé své nešťastné kráse objeví na chodbě v domě. Ze své pozice vidí na obě sestry – Aurora ho má v podstatě pár metrů před sebou, Alysa se musí otočit. Telefon, který už Aurora držela v rukách, upustila a nacouvala až ke zdi. Vyděšená, div, že se nepočůrala strachy. "Pomóc!" Aurořin hlas přeskočil. Srdce jí v hrudi buší jako splašené, ale v obličeji je celá bílá, "Někdo tady je!" A aby toho nebylo málo a den skutečně za něco stál, něco těžkopádně dopadlo na zeď kousek od vstupních dveří, až to otřáslo celým domem. Potom znovu, ale rána je tentokrát doplněná o odporně znějící zcela nelidské i nezvířecí zaryčení. |
| |
| B-b-b-báječný! Jaké blaho!Hotel Proper McAllister St 45Poslušně ruku stáhnu, ale šibalské jiskřičky z mých očí jen tak nemizí. Zmiňoval jsem už, že jsem v jádru pořád jen obyčejný muž? Zavřený na pokoji s nádhernou ženou? Tolik štěstí odvátého v jediném plácnutí přes prsty. "Křičela bys?" usměju se na ni nevtíravě. "Ono, umím si představit důvody proč bys mohla křičet, ale věř mi, že dívání se na tvé nahé tělo mezi nimi rozhodně není," ještě okamžik jí sleduji, než si připadám dostatečně hloupě na to, abych se stáhl. Odkašlu si. "Nebudu tě rušit od koukání na ten poučný filmový kousek.. omlouvám se," nechám jí být, natáhnu se na postel a udělám si pohodlí, ruce hezky za hlavou. Přesto k ní ještě jednou zabloudím pohledem. "Koketo," dodám na její adresu trefně a uličnicky se zakřením, zatímco očima rychle vyhledám televizní obrazovku. Já nic, já muzikant. |
| |
|
|
| |
| Dvojitý problém, dvojitá zodpovědnost Když jsem se objevil v chodbě nějakého domu byla tam ječící holčička a mladá žena, která mávala kolem sebe brokovnicí. Když tedy pomineme ty nepřívětivé zvuky, které se ozývaly v okolí domu. Co mě docela šokovalo, byl fakt, že mě defakto ty dvě absolutně neřeší. Dobře holčička tedy ano, jsem někdo z koho má strach. A ta druhá? Dle mého cítění čarodějka, kterou mám chránit, ta jen prostě řekne že zrovna já jí neublížím. S tím, že jsem mrtvý. Zamračil jsem se. "Hele madam já rozhodně nejsem mrtvý. Ale na tohle teď vážně nemáme čas." Odtuším a na důkaz toho, že opravdu nejsem mrtvý jí drapnu za zápěstí a zatáhnu směrem ke schodišti a malé holčičce. "Jestli se nechcete potkat s tím tam venku, tak mi věřte a chyťte se mě....obě, teda pokud tu tu malou nechcete nechat, což bych docela nerad." Natáhl jsem ruku směrem k děvčátku. "Dostanu vás do bezpečí. Slibuju." Nevím jestli to spíše bylo na dítě nebo tu dívku, ale tak jako tak bylo to v tuhle chvíli jedno. |
| |
|
|
| |
| Na poslední chvíli Krev, která dívce kapala z nosu nebyla dobré znamení, ale bude to muset počkat. Šok z toho, že nejsem duch, ale člověk z masa a kostí byl úsměvný, škoda že nebyla vhodná doba na úsměvy. Naštěstí se mi rozhodla dívka věřit a začala k tomu láteřit i to dítě. "Rychleji kruci, z tohohle nemám dobrý pocit." Těknul jsem očima ke dveřím a pak zpátky na ty dvě. Ještě pár okamžiků jsem vyčkával. Doufal jsem, že se k sobě přiblíží dost blízko, abych se obou mohl dotknout, není moc jiných možností. "Za chvíli to bude v pořádku." Pokusil jsem se je povzbudit a pokud to šlo, každou jsem chytl za jedno rameno jednou rukou a pak jsem se s nimi přenesl. Kdyby to takto nešlo asi by se náš pobyt zde trošku protáhl. Přenést se samozřejmě chci do kina, kde jsem zanechal upíra a tu další čarodějku. "Ta dívka je mi nějaká povědomá......neviděl jsem jí už někde?......Ne to je asi hloupost a na to není teď čas." Vypustil jsem povědomý vzhled dívky z hlavy alespoň pro tuto chvíli. |
| |
| PradávnáHotel Proper McAllister St 45Lucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Po všem tom pošťuchování, narážkách a spoustě jídla i alkoholu jste, možná navzdory očekávání, usnuli. Tvé sny rozhodně nebyly klidné. Nebudila ses sice hrůzou, ale během noci jsi několikrát částečně procitla a necítila se psychicky vůbec dobře. V bezpečí. Ve snech se ti vracelo mnoho z toho, co jsi za svůj života prožila, čeho jsi byla svědkem, všechna těžká rozhodnutí, která na tebe dopadala jako obrovský balvan. Jenže alkohol kolující ve tvých žilách tě vždy uspal dřív, než jsi stačila vystrčit nohu z postele. Zlepšilo se to až na ránem. Znovu jsi z ošklivého snu procitla do polovičního bdění, zahlédla, jak se za oknem rozednívá, a znovu usnula. Východ slunce uťal vše zlé a i když poslední sen této noci byl zmatený a nedával smysl, byl alespoň klidný. Vytrhlo tě až neodbytné drnčení vibrací v nočním stolku. Telefon. Stačilo se otočit, nahmatat ho a podívat se na displej. Chvíli ti trvalo, než jsi rozluštila písmenka a jejich smysl, ale jakmile k tomu došlo, projel tebou šok. Volali ti z firmy, kam jsi před několika dny nesla své fotografie. Uložila sis tehdy každou firmu, ale nikdo se neozval, až doteď. Přijmeš hovor? Ozveš se jim později? Neozveš se jim vůbec? Jsi oblečená tak, jak jsi usnula, dokonce ti ani není špatně a i přes zlé sny nesmrdíš potem. Je až s podivem, že včerejší noc proběhla tak klidně. Jenže stačí, abys otočila směrem, kde vedle tebe usínal Ayyub, abys zjistila, že tam není. Další z drobných ranních šoků. Kde je? Odešel? Snaží se jen vylepšit svou vizáž, než se vzbudíš, nebo se dáví nad mísou? Skrz otevřené dveře, u kterých stojí hotelový stolek se spoustou nedojedeného jídla, ale zahlédneš jeho ruku. Výška, ve které visí jeho dlaň tě zaujme – Ayyub totiž klečí. Ruce má svěšeny podél těla a jakmile najdeš vhodnou polohu, abys viděla, co ten magor zase vyvádí, všimneš si, že jsou otevřené dveře na chodbu. A tam stojí ona krasotinka, která ho otravovala už v baru. Na sobě má zlaté šaty a bez hádání jí to ohromně sluší, ještě víc, než tehdy. Tentokrát si ale všimneš i jemně červené záře, která vychází z jejích úst a odtud jako mlžný vodopád spadá k Ayyubově lehce zakloněné hlavě. Tím, že je k tobě zády, ale víc nevidíš. Telefon dál tiše vyzvání a vibruje. |
| |
| Sbohem, San Francisco → KinoArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los AngelesAlysa Kathleen Halliwell, Chris Hemsworth; Aurora (mladší sestra), okrajově James Morreto (barman P3) a Ellie Halliwel Aurora se zdráhala, ale neměla důvod nevěřit své sestře, i když vše, co se kolem dělo, bylo tak neskutečné.. Odporný rok toho tvora venku se ozval znovu, ale slyšeli jste ho už jen částečně. Vše totiž utichlo a najednou dnem projasněné prostory domu nahradily temné prostory kina, respektive kinosálu. ".. snažíš namluvit!" "Kolikrát se budu muset ještě opakovat? - Hah! Vidíš. Už je zpátky. Má jednoduše moc se přemisťovat," zaslechli jste část rozhovoru mezi drobnou tmavovláskou, jejíž tvář je plná zmatení a nesouhlasu, a pohledným chlapíkem, který se tváří nad věcí a právě na vás ukazuje rukou. "Helemese..," James, stojící kousek od Ellie, přelétne Alysu a Auroru pohledem, který následně s nevyslovenou otázkou zabodne do Chrise. Ellie sedí v první řadě, nohu přes nohu, ruce odmítavě skřížené na hrudi. Děvče se snaží tvářit nad věcí, ale vůbec jí to nejde, a nechápavě zírá z jednoho na druhého, přemáhá se, odolává, ale nakonec její dlaně hlasitě plesknou o stehna a ona se postaví. "Tak vysvětlí mi to tady někdo?! O co jde? Celá moje rodina zmizela! Snažím se zachránit rodinný podnik a najednou jsem.. tady!" vydechne Ellie vyčítavě. Ellie, James |
| |
| Zlatokopky existovali už pradávno, pravda..Hotel Proper McAllister St 45Lucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Noc raději ani komentovat nebudu. Bylo jen překvapující, že mi po té směsce alkoholu a zmrzliny nebylo zle a já nad ránem neskončila nad záchodovou mísou. Alespoň se nemusím cítit trapně. A můžu fungovat. Že snění mě však vzbudil telefon. Kdo by řekl, že ty vibrace dokáží být tak otravné. Otočila jsem zamračeně hlavu na stranu a pokusila se to ignorovat. Jenže marně. Ten zvuk byl šíleně vlezlý a tak jsem se otočila zpět a nahmatala tu věc. Pravda, že takhle rychle jsem se snad ještě nikdy neprobrala. Chtěla jsem to vzít, ale prvně jsem se rozhlédla kolem sebe. Kde je Ayyub. Abych ho nerušila nebo tak. Vzala bych si to třeba do koupelny. Jenže Ayyub vedle mě nebyl. Telefon jsem odložila vyzvánějící vedle sebe na postel. Rychle jsem si upravila vlasy, aby mi nepadali do očí, když jsem se nakláněla z postele, abych na Ayyuba ve vedlejší místnosti lépe viděla. "A doprdele.." Utrousila jsem, a jak rychle jsem vyskočila na nohy, málem sem se zabila o šňůru z županu, která se uvolnila. "Jdi o něj!" Asi nebylo úplně moudré na sebe upozorňovat, ale co jiného bych měla dělat? Vzala jsem jen misku od zmrzliny ze stolku, co tam ještě stál se zbytky jídla a mrskla jsem ji po ní. Hned na to jsem si upravila ten župan a pevně zavázala kolem těla. Přeci jen moje rudé krajkové prádlo nemusí každý vidět, žejo. |
| |
| ŽenaHotel Proper McAllister St 45Lucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Žena plně soustředěná na to, co provádí s Ayyubem, letící misku nepostřehla do chvíle, kdy jí praštila rovnou do obličeje. Zbytek rozpuštěné zmrzliny jí potřísnil naducaný dekolt i okraj šatů, a sladce se táhl dál, mezi její vnady. V tu chvíli už byl její zaujatý a lehce omámený výraz, který získala během magické procedury, pryč. Zamračila se a zlehka potřásla hlavou. Mlžný splávek rudé barvy spadající z jejích úst se přerušila. Konečky prstů chlácholivě sjela po Ayyubově tváři, načež se svalil bezvládně k zemi. Tam, kde jí miska narazila do kůže má zarudlou kůži. "Chrisi, anděli můj. Je toho ještě tolik, co ti musím ukázat," v jejích slovech byla cítit lítost. Ayyub zakašlal. Žena tě probodla pohledem. "Nechej nás!" pronesla k tobě zlostně. Její štíhlé prsty s dokonale upravenými nehty luskly a vozík se zbytky od večera proletěl dveřmi a jen těsně tě minul. Vztekle sykla. "Vydloubnu ti tedy oči vlastnoručně," oznámila svůj úmysl a prudce k tobě vykročila. |
| |
| Jdeme si hrátHotel Proper McAllister St 45S hrůzou jsem pozorovala ženu a její reakci. Nebyla jsem úplně bojový typ, ale pokud mi půjde o krk, tak snadno se taky nedám. O tom už se Chris sám přesvědčil. "A sakra." Utrousila jsem, když se o mě začala zajímat. Její počínání ohledně Ayyuba bylo ale zvláštní. Zvedla jsem ruce v obranném gestu a couvala od ní. "Hele jestli sem vám překazila nějaké milostné hrátky, tak sorry, ale myslím, že si zasloužim vědět o co tady jde!" Mluvila jsem relativně klidným a vyrovnaným hlasem. "Jestli o nic nejde, seberu si svoje věci a půjdu." Jenže snaha o to se s ní domluvit je nejspíš zbytečná. A teď nemám ani po ruce žádnou zbraň. Mohla jsem jen přelézt postel na druhou stranu a zvětšit mezi námi opět mezeru. Ale utíkat do nekonečna taky nemůžu. |
| |
| Démoni minulostiHotel Proper McAllister St 45Lucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Noha mine nohu. Žena se pohybuje se zvláštní elegancí nepodobnou ničemu, co jsi kdy viděla. Houpe se v bocích, celá se vlní a přitom vypadá jako divoké zvíře plížící se divočinou vstříc své nic netušící kořisti. "Patří mi," zasyčela vztekle. "Nenechám tě plést se mezi nás. Pijavice," zkřivila plná ústa, mezi nimiž unikaly obláčky rudé mlhy. V jednu chvíli jsi měla dojem, že se její rysy prohloubily a jinak pohledná tvář získala mrtvolnější obrysy, ale ve vteřině to bylo pryč. Nadechla se k dalším slovům, nebo možná jen dýchnutí její niterné magie proti tobě, když se jí cosi mihlo po tváři podruhé a za její štíhlou pěkně tvarovanou postavou se zjevil temný stín nabírající na konkrétních obrysech. Jako první zakryly známé prsty její ústa. Bříško jednoho z nich se jí mazlivě otřelo o horní ret a zdálo se, že žena na tuto hru přistoupí a nechá si prst vklouznout do úst. Tmavá, ale částečně průzračná paže získávala na intenzitě, když se na temeni její hlavy objevila druhá – ruce hlavou prudce škubly do strany, až to křuplo, a ona setinu vteřiny znehybněla, aby se hned vzápětí svezla na zem, kde se její tělo rozpadlo na hliněné kusy a kousíčky, jako by byla jen prázdnou beztvarou nádobou. Ayyubova nehmotná postava se zapotácela, jeho tělo získalo obvyklý tvar i formu a on se skácel na zem. Tlumené zadunění jeho těžkého těla o podlahu tě ujistilo v tom, že je to skutečně on. Nakonec, tam, kde ležel ještě před chvílí a kašlal, nebylo zhola nic. Přesun a proměna jeho fyzického já v to, v co se měnil, ho ovšem stála zbývající síly. Hotelový pokoj naplnil zvuk jeho přerývavého zrychleného dechu. |
| |
| Sbohem, San Francisco → KinoArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los Angeles |
| |
| PomocHotel Proper McAllister St 45Couvala jsem od té ženy, ale jakmile mi řekla pijavice, zvrásnělo mi čelo. "Pijavice? Vážně jsi mi řekla pijavice ty umělá manekýno?!" Veškerá má snaha vyřešit to v klidu byla pryč. Teď jsem ji chtěla jednu pořádnou ubalit. Ale Ayyub to vyřešil za mne. Popravdě ten kluk mě snad nepřestane překvapovat. Sledovala sem, jak se žena proměnila v prach a na hromádce zůstalo její oblečení. "No fuj." Utrousila jsem a ani nestihla zachytit padajícího Ayyuba, když šel k zemi. To asi muselo bolet. S povzdechnutim jsem se pokusila Ayyuba dostat do postele nebo alespoň ho zády o ní opřít a dát tak trochu dohromady. Když jsem viděla, že se neprobouzí, a to ani po tom, co jsem ho pocákala vodou, zoufale jsem sáhla po telefonu. S mamkou jsem byla pravidelně v kontaktu, takže ji nebude dicney že ji volám. Divnější bude proč. Přecházela jsem po pokoji sem a tam. Nijak jsem nevnímala, jestli mě Ayyub slyší nebo ne. "Ne mami nevím co nebo kdo to byl. Prostě ji z pusy šel takový červený kouř rovnou do krku toho kluka. A ten byl mimo. Pořád je mimo. Ale když ji zlomil vaz, rozplynula se v prach." Jenže máma, místo toho aby mi pomohla, byla akorát tak zvědavá na Ayuuba. "Neříkala jsi, že s tímhle končíš? Co je to za kluka." "Ježíš mami, pomůžeš mi nebo ne? Jo líbí se mi. Mám ho ráda." Vydechla jsem a na chvíli se zastavila, abych si promnula čelo. Pak no nějakou chvíli ticho. "Dobře. Nemáš tady nějakou známou, co by mi to sehnala a umíchala? Vždyť víš, že tohle jde mimo mě. - Ne? Tak víš co, neřeš to, objednám mu slepičí vývar a budu doufat, že se z toho vyspí. Díky." Pak už jsme se jen krátce rozloučili a já hodila telefon zpátky na stolek. Na nějakou agenturu jsem úplně zapomněla. Jestli ani mezitím neprobral, prostě jsem zvedla telefon a zavolala pokojovou službu. Že chci čisté ručníky, silný vývar a kafe. A taky pizzu. |
| |
|
|
| |
| Prekérní situaceHotel Proper McAllister St 45Lucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Ayyuba se ti s obtížemi podařilo dostat do postele. Jeho tělo bylo úplně slabé a k ničemu. Dýchal, třásl se, ale nemluvil a jeho víčka byla téměř celou dobu přivřená. Těžko říct, jestli z vašeho rozhovoru s matkou něco slyšel. Když jsi dotelefonovala, byl jeho dech klidnější a pravidelný. Z toho jsi mohla usoudit, že jednoduše usnul, ať už se mu stalo cokoliv a ať už je jeho stav jakýkoliv. Pokojová služba se s objednaným jídlem a ručníky, mimo jiné také župany, dostavila do půl hodiny. Pikolík ti chtěl vjet s vozíčkem dovnitř, ale nakonec mu stačilo říct, že nechceš být rušena, a on tě jen skrz dveře požádal, jestli by bylo možné původní vozík co nejdřív odstavit na chodbu. Potom odešel a během dvou minut sis už mohla vzít vše objednané do pokoje. Ayyuba nevzbudila ani vůně pizzy, ani polévka, ze které se, když jsi zvedla nerezový poklop, hojně kouřilo. Vývar se zdál poctivý, dlouho tažený. |
| |
| Přibývající zmatená sešlost Doufal jsem, že než se vrátím bude ta mladá čarodějka a její upíří barman více v klidu, ale nezdá se, že se tak za dobu mé nepřítomnosti stalo. Téměř ihned mě jeden i druhý zasypali hromadou otázek, přičemž do celé té motanice se zapletla i má nová svěřenkyně s její sestřičkou. Dlouze jsem se nadechl a přelétl očima po všech přítomných. Zajímalo by mě jestli všichni světlonoši mají takové chaotické začátky, jako já. "Tak za prvý. V branži jsem dost nový, takže na nějaký vysvětlování fakt nemám dost informací.......Za druhý přitáhl jsem je, protože jedna, nebo obě jsou mí svěřenci, stejně jako támhle nevrlá princezna." Podotknu a na okamžik zavřu unaveně oči. "No dle všeho dobrá zpráva je, že jste tu minimálně tři Halliwelovy....jak jste rodině zpřízněny to se mě neptejte, ale dle všeho všechny lítáte v průseru....co se tebe týká šavlozubko, tak si se do toho zapletl hold náhodou.....kde jsme? V kině, které jsem kdysi navštívil." Pokrčím nakonec nad celou věcí rameny. "Nechcete třeba vy mě říct, kdo vám to jde po krku?" Povytáhnu tázavě obočí a opřu se o sedadlo. "Pokud mám být váš světlonoš chci vědět, před čím vás mám strážit." Upozorním je. |
| |
| Všechno špatně...Probral jsem se po zhruba další hodině od chvíle, kdy mne ze spánku probralo zabušení na dveře. Víc jsem nevnímal, neměl jsem prostor, protože unavené tělo i mysl si nekompromisně vyžádaly další odpočinek. Okamžitě. Celou tu dobu, ačkoliv jsem ležel jako nedosmažená placka a téměř jsem se nehýbal, mne pronásledovaly divoké sny. Ke konci se mi na čele objevily drobné krůpěje potu, ale jen pramálo jsem to vnímal. Procitl jsem a dlouze se nadechl. Pomalu otevřel těžká víčka a rozostřeným viděním jsem jen tak mžoural po místnosti, i když jsem neviděl víc, než cíp peřiny a stěny. Všechno ostatní nedávalo smysl. Jen matně jsem si vzpomínal, co se stalo, a tehdy mne zachvátil nepříjemně silný pocit, že je všechno v hajzlu. Zkusím se napřímit, ale svaly vypoví službu a já se akorát nesmyslně zavrtím. "Ah-h.. Doprdele..," zakleju tiše. |
| |
| Nebreč, to bude dobrý!Hotel Proper McAllister St 45Počkala jsem, až přijede pikolík s vozíkem a objednáným jídlem, abych ho zastavila. Nemusí vidět všechno. Přesně podle jeho pokynů jsem vyměnila vozíky a na ten se zbytky ještě přihodila to oblečení po té fajné ženské s cedulkou 'vyhodit'. Zkontrolovala jsem obsah, ale když se Ayyub ještě neměl k světu, polévku jsem zase zaklapla, aby zůstala horká co nejdéle. Já se však pustila do pizzy okamžitě. Seděla jsem na okraji postele a zírala kamsi do stěny před sebou. Vlastně ani nevím, na co jsem myslela. Byla jsem sama nějak mimo. Snědla jsem půlku pizzy, když jsem se zvedla z postele a chtěla se odšourat do koupelny. Ayuub vypadal ještě pořád dost mimo, takže jsem se stihla osprchovat i převléknout. Sice do toho trička, co smrdělo šampusem, ale nic jiného sem tu neměla. A zrovna ve chvíli, kdy jsem vyšla z koupelny a ještě si ručníkem sušila vlasy, jsem zaslechla 'doprdele'... Mírně jsem se ušklíbla a mokrý ručník hodila kamsi na zem stranou. "Jo, tak to jsi řekl přesně." Ramenem jsem se opřela o futra do koupelny a založila ruce na hrudi. Jen jsem ho sledovala, jak sebou plácá bez sil na posteli. |
| |
| Chci maminku!Hotel Proper McAllister St 45"Lucy..?" zmateně jsem se otočil po směru hlasu. Kdo jiný by to byl? Nenechala mě tady.. a mě se ulevilo. Hlavně ale není mrtvá, což je nejdůležitější. Pomalu se vydrápu na ruce, ale stojí mě to spoustu sil, které nemám. "Musíme pryč," oznámím jí rozhodně. "Každý sám," dodám už méně jistě. "Ty musíš pryč," působím zmateně, ale v hlavě mi to neuvěřitelně rychle šrotuje. Snažím se vymyslet nejlepší možné východisko z nepříjemné situace, která se určitě děje díky mně. Našla nás a najde nás znovu. Nechci zbytečně riskovat, že by se ti něco stalo," přiblížím Lucy o co mi jde. |
| |
| KinosálArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los AngelesAlysa Kathleen Halliwell, Chris Hemsworth; Aurora (mladší sestra), okrajově James Morreto (barman P3) a Ellie Halliwel "Jak jsi řek, jsem tady navíc," James zvedne ruce v obranném gestu, "náhodou," ustoupí a podívá se po Ellie, kterou jedinou zná a snaží se jí od začátku chránit, takže o ní má starost i teď. Ellie se zatím tváří naprosto zmateně. Asi ještě víc, než před chvílí. "Halliwellová..?" zopakuje nevěřícně. "Já.. já.. tomu nerozumím. O co tady jde? Celá moje rodina před nějakým časem zmizela. Z ničeho nic. Nic o nich nevím. Od té doby mám potíže nejen ve škole, ale všeobecně. Musím vést rodinný podnik, musím se starat, abych zaplatila energie. Dokonce jsem do domu musela sehnat podnájemníka, abych to utáhla," rozpovídala se Ellie roztřeseným hlasem. "Nevím, jak vám pomoct. Ani neznám ty dvě. Vážně. Vím, že teta se zabývala tantrama a takovýma, často vykuřovala dům od zlých sil a podobně, ale šlo to mimo mě. Každý má občas divné koníčky nebo záliby, tak jsem to tak brala. Netuším, o čem mluvíte. Ani kdo byl ten chlap a proč mě napadl. Možná dluhy? Nějaká odmítnutá práce? Sháněli jsme barmana a vybrali na to místo Jamese, ale i toho znám sotva pár dní," Ellie nešťastně trhne rameny. Slova se znovu ujal James. Jeho špičáky zmizely, ale mohli byste se vsadit, že kdyby bylo třeba, budou v momentě zase zpátky. Otázkou je, k čemu to je? Zbystří se mu smysly nebo je to jen na efekt? "Ani já toho chlápka neznám. Viděl jsem ho prvně a pokud si dobře pamatuju, nebyl ani na mém výběrku na barmana. Znám ale, nebo setkal jsem se.. už dávno, s tvou tetou i tvojí matkou. Byly čarodějky. Pocházíš z mocného rodu čarodějů, kde se shcopnosti a znalosti předávají po generace. Sledoval jsem ale jen tuhle část rodiny, kromě jiných rodin v jiných městech. Ale Halliwellovy jen ty v San Franciscu. Kde vůbec jsme? Nerad bych vyšel ven a spálil si obličej," pokusil se odlehčit situaci. Ellie se tvářila dál vyplesknutě a zírala na Jamese jako by byl totální blázen. |
| |
| Budu ti muset stačit jáHotel Proper McAllister St 45Vyslechla jsem všechno, co měl na srdci a moje obočí se překvapeně pozvedlo nahoru. Stejně jako koutky rtů. "Ale, snad nechceš říct, že ti na mě záleží " Pobaveně jsem se zasmála a přešla k vozíku, odkud jsem vzala ten vývar, co jsem pro něj objednala. "Mohl jsi mi říct, že máš šílenou mrtvou manželku, co tě chce jen pro sebe." Tentokrát jsem se ušklíbla trochu znechuceně, ale to už jsem seděla na posteli, vcelku blízko k němu a opatrně mu podávala polévku. Klidně jsem mu ji přiložila ke rtům, aby se mohl jen napít a posilnit. "Takže ty se chceš rozdělit. Mám tě nechat na pospas té šílené mrtvole. Dobře, to chápu. Ale mám takový pocit, že to stejně nezabere. Docela slušně na mě žárlila." Znovu jsem podala misku s polévkou. "Promiň, na lektvary a tak, nejsem. Takže ti bude muset stačit zdejší polívka." |
| |
| Kník!Hotel Proper McAllister St 45Nebylo mi do smíchu, ani trochu. Už na začátku jsem s Lucinkou o některých věcech nechtěl mluvit, ale jak se zdá, přišla chvíle, kdy budu muset. Ignoruji tedy její starost i polévku a sklopím pohled k peřině. Rty mírně našpulené, jak v ten okamžik uvažuju, čím začít. "Vidíš věci jednoduše," povytáhnu na krátko koutky. "Nevím, kdo ta žena je. Mám ale tušení," povzdechnu si. Pochopitelně stejně jako kdokoliv jiný mám o věcech nějakou svou představu a k té se občas upnu, když potom věci nejdou podle plánu, jsem rozladěný. V téhle situaci navíc i nejistý, co bude následovat. Objevila se po tom, co jsme viděli toho muže. Pamatuješ? Když se den změnil v liják. Poprvé jsem ji viděl tehdy v baru, kdy jsi ji zahnala, a slyšel její hlas ušima, ale i v hlavě. To zní dost ujetě, omluvně jsem ušklíbl nad svou formulací, protože jsem si připadal jako magor. "Teď.. teď ale vím víc. Já. Hm. Hledám.. dlouhé roky hledám ženu, kterou jsem miloval. Ne ale proto, abych s ní randil a měl děti, ale proto, že to, co byla, že mě udělalo to, co jsem nyní. Nemám páru, co to je. Jaké mohou být mé další schopnosti. Co všechno můj stav obnáší. Hledám jí, abych.. pochopil. A získal? Jenže to, bylo tady, s ní má něco společného. Nebyla to ona, tím jsem si jistý, ale byly v ní její části. Nevím, ajk bych to popsal. Hmm. Prostě..," odmlčím se. "Jako by někdo věděl, koho hledám a znal ho, a do cesty mi strkal podobné lidi, ale pověřené vlastními úkoly. Moc to nedává smysl." |
| |
| Cožpak jsem tak špatná?HotelPosadila jsem se na posteli do tureckého sedu a v rukách držela misku s polévkou. Sama jsem z ní trochu upila, když on nechtěl. Přeci ji tu jej tak nenechám. Voní dobře. A chutná taky vcelku dobře. "Hm, zajímavé. Skoro jako námět na nějakou knížku." Možná jsem chtěla odlehčit situaci a možná si jen neuvědomuji, jak je to vážné. "Takže někoho hledáš a ten dotyčný z tebe má srandu. Nebo hůř, se te pokouší odklidit. Protože ten rudý opar co ta ženská vypouštěla že svých sexy rtíků rovnou do tvého krku nevěští nic dobrýho." Znovu jsem upila polévky, až jsem trochu sykla, jak jsem si spálila jazyk. "Popravdě moc se mi nechce tě tu nechávat... Takhle. Samozřejmě jako to je jen proto, že se teď nemůžeš bránit." Slovy jsem se to snažila zamluvit, ale lehce narůžovělé tváře tvrdili opak. |
| |
| Lucinko, Lucinko,...Hotel Proper McAllister St 45Nad jejími otázkami zavrtím hlavou. Zkusím jí to vysvětlit nějak lépe, aby v tom neměla zmatek. "Zamiloval jsem se na konci roku 1942," odmlčím se, ať to pobere. Je to přece jen už slušná řádka let. "Říkala si Amal a byla to egypťanka. Tedy, to mi tehdy trvdila. Nějakou dobu jsme se vídali, než mi provedla něco, o čem vím jen málo. Uvěznila mě. A když zemřela, stalo se ze mě to, čím jsem dnes. Netuším, jestli je to kouzlo, prokletí, nebo jen nějaké pouto. To všechno vím kvůli jiné ženě," uchechtl jsem se. Můj život je plný žen. "Hledala ji, byla vyznavačkou bytosti, které říkala Chaffa a toužila po její moci. Našla ale jen mě. Řekla mi, co věděla, ale o moc víc se mi zjistit ani za ty roky nepodařilo," povzdechnu si, ale ve vyprávění už nepokračuji. Lucy ví víc, než jsem jí o sobě kdy chtěl říct, a ačkoliv jsme spolu nyní zadobře, její znalosti jsou teď mou slabinou. "Ale ten, kterého jsme viděli a všechno, co se dosud stalo má podle mě jiný důvod. Jestli jde o mě, mé schopnosti, copak já vím? Třeba je to jen shoda náhod. Co ty tvoje vidiny? Třeba to všechno nějak souvisí. Víš..," zamyslím se. "Při svém hledání jsem četl a narazil na leccos. Takže vím, co se dělo v různých čarodějnických rodinách a podobných kruzích. Démoni. Kouzla. Ochrany, které časem padnou. Víš, že je v San Franciscu stará čarodějnická rodina?" nebudu se s ní přít o tom, jestli se můžu bránit nebo jestli mě to má nechávat. Jednoduše na to házím bobek. Prozatím. |
| |
| Zmatek v kinosálu Během následujících chvil už prostě posedávám na opěrce jedné z židlí a pozoruji všechny přítomné. Začíná z toho být moc velký mišmaš a příspěvky našeho upírka a zmatené čarodějky opravdu moc nepomáhají. "Taky jste mi mohli dát příručku a do všeho mě trošku zasvětit, ale to ne proč?......Nikdy jsem nešel do natáčení bez scénáře." Povzdechl jsem si v duchu a promnul si trošku unaveně oči, než jsem se opět zadíval na ty čtyři. "Fajn, tak si to shrneme. Mám tady tři Halliwelky, který mám z nějakého důvodu na starost a nikoho vůbec nesere, že každá bydlí v jiným státě a pak taky jednoho upíra, který randí s jednou z nich....ahh....aby toho nebylo málo, tak jste z nějaký čáryfucky mocný rodiny, která zmizla kdo ví kam a jde po vás někdo, nebo něco o čem nemáte šajna...." Na chvíli se odmlčím. "Víte vůbec něco alespoň o svých schopnostech? Pochybuju, že ti, kdo vám šli po krku byli jen tak nějací obyčejní týpci......spíše bych to typoval na zlý hochy....eh....lovce čarodějnic.....zlé čaroděje, nebo jak tomu tady říkáte? Pomoz mi šavlozubko tohle bude spíše tvoje parketa." Zatvářím se ztraceně protože se tak docela cítím. Je to blbý snažit se pomoct někomu s něčím o čem, nemám vlastně sám pořádně ani páru. |
| |
|
|
| |
| Já vím, že mě miluješ!Hotel Proper McAllisterByla jsem až překvapená kolik mi toho řekl, ale popravdě, šla mi z toho hlava kolem. Byla jsem zmatená jak lesní včela a v tu chvíli mi na chvíli vzal i všechna slova. "1942? To jsi takový dědek?!" Dostala jsem že sebe po chvíli a trochu se začala smát. Možná se to nehodilo, ale alespoň to uvolnilo atmosféru. Ne? Nevadí. "Už jsem ti říkala, že o čarodějnictví nic nevím. Že jsem se od toho snažila utéct." Vydechla jsem dlouze. Ale měl pravdu, ta vidina byla divná. Nikdy jsem vidiny neměla a najednou... A to jsem na něj jen myslela. Hlavně to bylo strašné chaotické, byli tam i lidi co neznám. "Je pravda, že ta moje vidina byla divná. A od tý doby, co jsme viděli toho chlapa je všechno tak nějak.. divný. Ale vidiny jsem nikdy neměla. Bylo to jednou a zčista jasna. Absolutně netuším, co se dělo." Postavila jsem se, abych si donesla zbytek své pizzi. Sice už byla studená, ale to mi nějak nevadilo. Pak jsem si dřepla zpátky na postel. "Takže ty chceš tu rodinu najít? Myslíš, že by mohli něco vědět?" A teď otázka.. měla bych jít s ním? |
| |
| KinosálArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los AngelesAlysa Kathleen Halliwell, Chris Hemsworth; Aurora (mladší sestra), okrajově James Morreto (barman P3) a Ellie Halliwel "Fakt vůbec netuším, o čem to mluvíte," povzdechla si Ellie a nespouštěla oči z Alysy a její mladší sestry v náručí. Aurora byla z toho všeho v šoku, ale protože jste byli v relativním bezpečí a nic na vás neútočilo, tak jen valila oči na všechny strany a mlčela. "Neříkal jsem už, že nevím, co byl ten chlap zač?" povytáhl obočí James, načež nad tím mávl rukou. "Hm, to je fuk. Nevím. Mohl to být kdokoliv. Pokud Elliinu rodinu někdo zlikvidoval, mohli si pro ni přijít. Taky to s tím ale nemusí nijak souviset. V San Franciscu se v posledních dnech stalo dost divných věcí, ale protože neexistuje Moc tří a ani Světlonošská rada, informace nebudou," pokrčil rameny. "Nejsem vševědoucí," dodal. Chvíli se díval z jednoho na druhého, když Alysa začala vysvětlovat nějaké věci kolem své osoby. Překvapeně povytáhl obočí, ale neříkal nic. Všichni víte svůj kousek historie a něco navíc, nebo naopak méně, ale dohromady to ani přesto, kolik vás tady je, dát nedokážete. Buď vám nějaký střípek chybí, nebo jde jen o jednu velkou náhodu. "Počkej.. a tvoje sestra je tady čarodějka?" James se snažil zachovat chladnou hlavu, ale dítě mu do toho celého zapadalo ze všeho nejvíc. Podíval se na Auroru, ale to už Alysa panikařila ohledně matky. "Jaké věci?!" vyštěkl. "Tys někoho nechal v ohrožení?!" vyhrkl podrážděně na Chrise. "Vezmi nás zpátky! Tam odkuď jste přišli. Ellie nic neumí, ale může pohlídat tu malou. My ostatní se vypořádáme.. s tou věcí," rozhodl ve vteřině, aniž by věděl cokoliv podstatného o tom, čemu byste vlastně měli čelit. "Čarodějka? Co to..," Ellie byla pořád mimo, ale v jejím pohledu se odráželo něco, co prozrazovalo, že i jí konečně svítá. "Prue.. hm. Možná.. máme doma nějakou okultní knihu," pípla, ale k věci s „tím něčím“, co ohrožuje Alysinu a Aurořinu matku se nevyjádřila. "Na knize nesejde. Teď máme na práci jiné věci," trval na svém James. |
| |
| Ne, ne, ne! To kategoricky odmítám!Hotel Proper McAllister St 45Jistě, že se divila. Co jsem mohl čekat? Teď si o mě už neopře ani kolo, natož, aby podlehla mému přirozenému šarmu a skončila v mém náručí. Páprdové to málokdy někam dotáhnou, pokud teda nevlastní Playboy. "Přesně to mám v plánu," přikývnu Lucy na otázku ohledně čarodějnické rodiny. "Vlastně je to můj plán už několik měsíců. Nejdřív jsem chtěl ve městě zapadnout, poznat to tady a udělat si kontakty, protože nevěřím, že by mě čarodějky jen tak pustily k jejich tajemství. Mohly by pomoct i tobě," zauvažuju. "Od koho jiného se učit, než od svých? Navíc zkušených. Kolegyň. Trochu mi to vypadlo.. uuhhm, moje hlava. Všechno mě bolí," postěžuju si nahlas, když už jsem přesvědčený, že mé šance u ní notně klesly s prozrazením věku. "Na každej pád tě musíme dostat do bezpečí. A já zrovna velké bezpečí nepředstavuju," vrátím se tím pádem i k celé původní myšlence, že jí pošlu někam pryč. |
| |
| Bordel kam se podíváš Očima jsem přelétal z dívek na Jamese a nic z toho, co jsem slyšel se mi nijak extra nelíbilo. "Nejsi? To je ale škoda." Posteskl jsem si trošku jízlivě a pak jsem zaměřil pozornost více na zmatkující Alysu a vyšilujícího Jamese. "Vo mý minulosti až někdy později, teď na to moc času není." Odvětím k ní a plně se věnuji Jamesovi. "Hou hou hou tak brzdi šavlozubko." Zapumpuju rukama v klidnícím gestu dlaněma dolů. "Zaprvý nikoho jsem nikde nenechal. Dům byl prázdnej, přišla nějaká potvora a já je sbalil a vypadl stejně, jako ve vašem případě." Objasnil jsem lépe situaci. "My jsme pryč takže ta potvora tam nemá důvod čekat na jejich mámu. Jde to přece po čarodějkách a dle všeho Halliwelových ne?" Povytáhl jsem obočí a snažil jsem se zůstat klidný. "A i pokud bychom se tam vrátili, tak potom jako co? Pozveme to na čaj?" Zamračil jsem se na Jamese asi si to neuvědomoval, ale naše čarodějky neuměly nic a já byl světlonoš sotva.....hodinu? "Okultní knihu? Jakou?" Slétl jsem očima na Ellii. |
| |
| Mám tě přečtenýho!Hotel Proper McAllister St 45Čím víc mluvil, tím víc se mi začínali prohlubovat vrásky na čele. Jistým způsobem měl pravdu, najít někoho dalšího v mém oboru by nemuselo být špatný. Mohla bych se učit. Ale chci já to vlastně? Byla jsem sobecká, když jsem v tuhle chvíli myslela na sebe. Přeci jsme řešili jeho problém, ne? "Měl by sis ještě odpočinout. Spát. Nebo ti můžu sehnat něco na bolest." Nemohla jsem se moc soustředit na nic, jen mi v hlavě kolovala ta myšlenka, jestli není utíkání od toho všeho zbytečné. Jednou mě to stejně dožene. A je lepší být připravena, ne? "Tak na to zapomeň." Odsekla jsem mu. Asi jsem na sobě neuměla moc dávat znát emoce, ale rozhodně jsem se od něj nechtěla nechat odstrčit. "Umím se o sebe postarat." Trochu "Pomůžu ti je najít. Mamka by možná mohla něco vědět." |
| |
| KinosálArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los AngelesAlysa Kathleen Halliwell, Chris Hemsworth; Aurora (mladší sestra), okrajově James Morreto (barman P3) a Ellie Halliwell "Čarodějka kousek od tebe si zjevně není tak jistá, že netvor šel jen po ní a té malé," povytáhne James obočí, "jinak by nevyšilovala." Nad pozváním potvory na čaj se upír zašklebil stylem „moc vtipné“. "Zničili bychom ji. Pokusit se můžeš o co chceš, když máš na své straně někoho, kdo může být ve dvanáct na Floridě a dvanáct nula jedna v Barceloně. Jedině, že by ses bál o svůj krk, herečko," zašklebil se ještě jednou. Ellie vás trpělivě sledovala a počkala, až na nic přijde řada. Pak, navzdory všem očekáváním, otevřela naprázdno pusu a zaváhala. Podívala se na Jamese, kterého znala ze všech nejdéle, a snad u něj hledala trochu útěchy a porozumění. "Nevím. Nevěřím na spoustu věcí, nezabývala jsem se tím, ale u společných večeří na to občas došla řeč." |
| |
| Ty umíš číst, jó?Hotel Proper McAllister St 45"Uvědomuješ si, že se tady nebavíme o zfetovaném cápkovi, co tě chce znásilnit, ale o bytostech s mocí?" je to marné, nevymluvím jí to. "I když jsme zničili tuhle.. figurínu, může přijít něco horšího. Budeš připravená i na to?" byl bych rád, kdyby si to promyslela. Vážně se zamyslela nad tím, že tohle je vážné a ne nějaká pohádka, která nutně musí skončit dobře. "Pokud si ale trváš na svém, tak fajn. V žádném případě ale nezůstáváme, odcházíme. Splašíme taxi a přesuneme se někam," nedokončím, protože ještě nevím, kam půjdeme. S bolestivým heknutím se natáhnu pro telefon v nočním stolku a hodím jí ho. Taková věc se může vždycky hodit a jestli něčemu nevěřím, tak že by nás sledovali podle něj. Ne, ne, bude to něco ve mně. Něco, podle čeho mě našla už poprvé. Až zpětně mi dojde, co Lucy vlastně řekla. "Počkej..," zarazím se. "Tvoje máma? Taky čarodějka?" bylo by to logické vysvětlení. S pobolíváním hlavy, kdy mi to zrovna dvakrát nemyslí a jsem pomalejší, se zvednu z postele. Dávám si načas, zbytečně nespěchám, kdyby se mi zatmělo před očima nebo podobně. |
| |
| I myšlenky!Hotel"Uvědomuješ si, že jsem ti předtím nakopala zadek?" No, ne tak úplně, ale to je jedno. O tom se snad bavit nebudeme. "Přestaň mě od sebe odstrkovat, jakobych tu byla navíc a totálně k ničemu." Počkat, já jsem totálně k ničemu! Postavila jsem se na nohy a sledovala jej, jak se sám sbírá z postele. Nějak si nedovedu představit, jak se v tomhle stavu chce někam přesunout. Nakonec mi to nedalo a šla jsem mi pomoci, alespoň ho podepřít. "Jo, moje máma. Jsme taky taková čarodějnická rodina." Nechtěla jsem mu toho moc říkat, i když vzhledem k tomu co všechno mi řekl on, tom nebylo moc fér. Ale to je jedno. Začala jsem uvažovat nad tím, kam půjdeme. Mé představy o tom, že do kostela démoni nemůžou byli dávno pryč a nějaké bezpečné útočiště tady asi jenom teda možná jo, ale bychom museli najít ty .. jak říkal, že se jmenují? "Co zkusit najít tu holku z mojí vidiny? Sice absolutně nevim jak, ale třeba bude něco vědět." A třeba by nás mohla úkryt někde. Jenže jde začít? Pochybuju že se o ní jen tak bude psát v denním tisku. |
| |
|
|
| |
| Hádka v kinosále Probodl jsem nepřívětivým pohledem Jamese. "Jen si domýšlíš věci za ní, které neřekla." Pak jsem si složil ruce nesouhlasně na prsou. "Nějak zničili....jak? Pokud to chápu dobře je to nějaký démon nebo nějaká jiná potvora. Máš zkušenosti s jejich ničením? Já teda ne. Jediné, co umím a to ještě ne moc dobře je dělat tyhle divný přesuny. A dle toho, jak sis nechal dát na držku v tom baru, taky nejsi žádný zázrak." Konstatoval jsem pravdu a pohlédl na děvčata. "Navíc nehodlám je vystavit dalšímu nebezpečí. Mám je ochránit a to se dělá líp, když se nejdu nechat sežrat démonem. O jejich mámě fakt nic nevím." Pak jsem ale zatnul zuby a pár kroky přešel blíže k Jamesovi a zabodl mu prst do prsou. "Sklapni Šavlozubko! Já už jednou umřel, aby mohl žít někdo jiný! Můžeš říct to samý?!" Zavrčel jsem na něj podrážděně, ten chlap mě začínal vytáčet, ale mou pozornost upoutala opět Alysa. "Bohužel telefonem fakt nedisponuji. Jaksi mi ho zapomněli dát do povinné výbavy, když mi dali novou práci po smrti." Rozhodil jsem bezmocně rukama a odvrátil jsem se od Jamese. "Každopádně pokud to jde po vás není bezpečné se tam pro vás vracet. Jen to zase přitáhnete a tím ohrozíte i svou matku. Pokud to jde i po ní nemyslím si, že to zůstane doma.....vaše matka je taky čarodějka?" Otázal jsem se mimoděk a promnul si unaveně oči. "Vaši králíci a slepice jsou opravdu to poslední, co je v tuto chvíli vhodné řešit. Věřím, že tady Všemohoucí Šavlozubka určitě telefon má, nebo tady slečna, vzhledem k tomu, že žijí relativně normální život. Takže budeš moct zavolat mámě a zjistit víc. A co se bezpečného místa týče.....fakt nevím, kde bychom mohli být v bezpečí před něčím takovým. Ale tady zůstat nemůžeme." Odtušil jsem a znovu jsem se opřel o opěrku sedadla. |
| |
|
|
| |
| *polk*Hotel Proper McAllister St 45"Zavolej jí a zeptej se na hledání," vyjádřím se jen k poslednímu, co navrhla. Nebudu tady ani jednomu z nás vymlouvat, že nikoho neodstrkávám, protože přesně to dělám, a když to řekla takhle nahlas, nebylo to úplně příjemné. Stárnu, jsem suchar a ještě naměkko, že mě v těch sračkách holka nechce jen tak nechat. "Mamce," doplním zlehka opřený o Lucinčino křehké tělo. Do obličeje se mi na okamžik vloudí drobný úsměv. "Nebo si vezmeme příklad z Constantina?" moc dlouho mi vážná tvář a vystupování nevydrželo, "strčíš si nohy po kotníky do vody v lavoru, pak něco s černou kočkou a vžuum, vidíš, co vidět potřebuješ? Nebo to bylo peklo?" zamyslím se, "je to už dávno, co jsem to viděl." Pomalu se vydáme ven z pokoje. Až přijde uklizečka bude se divit, co tu bylo za čuňata.. na druhou stranu, určitě se najdou i horší případy než dva nýmandi, co v pokoji zabijou hliněnou magickou figurku v životní velikosti. Ačkoliv.. "Vezmem si taxi. Ty pozjišťuješ, co je třeba, můžeme párkrát objet město. Pořád si myslím, že v pohybu jsme hůř vystopovatelní, než když někam hned vyrazíme. Jestli máš lepší nápad, sem s ním. V životě jsem utíkal před lecčím, jenže tohle je premiéra a už ztrácím naději, že se z toho vyhrabeme jen tak." |
| |
| Nový den, nový plánHotel Proper McAllister St 45Lucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi V hotelu se vás nikdo na nic neptá ani vás nezastavuje. Stačí, abyste na recepci vrátili elektronický klíč k pokoji – tady se setkáte s krátkým tázavým pohledem, protože pokoj máte ještě na jednu noc zaplacený – ale potom už vyjdete na čerstvý vzduch. Dneska to na úplně hezké počasí nevypadá. Na nebi se honí mraky sem a tam, přičemž často odhalují bledě modrou oblohu za sebou. Zřejmě se můžete těšit na deštík, protože v tom čerstvém venkovním vzduchu docela zavání kanály. Víc štěstí jste měli se sháněním taxi. Po silnici u hotelu jich projížděly mraky a během chvilky jste chytili mladého inda s autem vyzdobeným podle jeho nejhoršího vkusu. Uvnitř to vonělo prazvláštní směskou tabáku, cigaretového kouře a nějakých vonných tyčinek od kterých měl popálenou palubní desku. Poslední tyčinka musela dohořet sotva před pár minutami. Ayyub se s tebou milenecky nasoukal dozadu, což řidiče nepřekvapilo, a tvářil se znuděně a prsty jedné ruky si poklepával do nekvalitního zvuku rádia. "Shubha prabhaat! Kam?" koukl na vás do zpětného zrcátka. |
| |
| KinosálArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los AngelesAlysa Kathleen Halliwell, Chris Hemsworth; Aurora (mladší sestra), okrajově James Morreto (barman P3) a Ellie Halliwell "Můj telefon zůstal v pé trojce," posteskla si Ellie nešťastně, když si uvědomila, že vinou toho cizího týpka, co jí chtěl z nějakého důvodu ublížit, je telefon nejspíš na maděru. Pak si mimoděk sáhla na kapsu, kde ho běžně nosila. "Aha," usmála se, "tak ne. Je jen vypnutý," zaradovala se s neskrývanou radostí a telefon zapnula. James ovšem vypadal, že nehledě na přítomné dámy a dítě má sto chutí světlonoše najednou sprovodit ze světa. Jeho původní rozvážnost byla pryč a za pootevřenými rty se už zase blýskaly dlouhé zuby. Ale jak se říká, pes který štěká, nekouše. Nebo ne? "Jů, to je ale zmeškaných hovorů. Hm. Chcete ho teda?" Ellie natáhla ruku s telefonem před sebe, "možná mám ještě nějaké drobné na automat," dodala. Ellie byla vůbec docela zvláštní. Zatímco vy jste řešili monstra, nebezpečí, něčí matku, ona tohle všechno dokázala tak nějak odfiltrovat a dělat, že kolem ní všechna tahle slova nelítají. V sále se rozsvítí hlavní světla a nahoře nad vámi klapnou dveře, které se posléze pomalu otevřou a dovnitř nakoukne mužská hlava s překvapeným obličejem částečně krytým kšiltem kdysi bílého snapbacku. "Brej. Ste tu blbě. Firemní hopsasa s vysíláním je na šestce. Hej! Vy dva ste mi povědomí!" |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj Zla pro Další z nekonečných dní pátráníChurch St naproti Mission Dolores Park, San FranciscoObvykle není žádné ráno ideální, ale to dnešní k tomu má dost blízko. Sousedi si odpustili jak ranní postelové radovánky, tak pořádnou dávku metalu ke snídani. Navíc se zdá, že by mohlo být i docela hezky. Na nebi se sice honí mraky, ale za nimi se často rýsuje jasně modrá obloha a sluníčko, takže není vyloučeno, že se dřív nebo později vyčasí. Na mysli ti hned vytanula včerejší událost, která se sice nevyhnula celému městu, ale část z něj zasáhla přímo. Jako blesk z čistého nebe, dalo by se říct. Zatímco při bouřce dlouho dopředu víc, že přijde, tenhle déšť přišel z ničeho nic. Jen tak. A vzduchem vibrovalo tolik magie, že se dalo jen stěží neočekávat něco obrovského. Problém byl, že se nic nestalo. Tedy nic, co bys hned na začátku zaregistroval. Podle výpovědí několika lidí v médiích se uprostřed ulice objevil muž a zase zmizel, podle jiných došlo v ten samý čas k několika napadnutím jinak nevinných lidí. Dva z nich zemřeli, byť až po převozu do nemocnice – i o tom stihla informovat média ještě včera večer. Celá situace se ale zdála natolik absurdní, že jí nikdo dál veřejně neřešil. Vždycky se ale najde skupinka nadšenců pro cokoliv - magické odkazy, důkazy o UFO, víra v nejrůznější bohy a podobné. Takže na stránkách věnující se paranormálnu je teď jistě živo. Tyhle „zdroje“ se zabývají i zmizením početné rodiny bez důkazů. Podle policie o nic nejde, jen si vyjeli na dovolenou nebo něco podobného, ale konspirátoři a jiní podivíni mají jasno – unesli se skřítci. Propadli se časoprostorovým portálem. Uneslo je UFO nebo se jich jednoduše zbavila vláda, protože věděli příliš mnoho. Co se ve městě i ve zprávách a novinách řešilo víc bylo několik zdánlivě nesouvisejících vražd žen. Hned další den ale ženy vystřídali muži a jediné, na čem se jejich okolí shodlo bylo to, že „byli tak trochu podivíni“. Žádné stopy, žádné důkazy. Policie se zase jen hnípe prstem v nose a čeká, co přinese další den.. Tobě už ovšem pořádně kručí v žaludku. Problém je, že v peněžence máš sotva pár drobných na hot dog někde z pouličního stánku. |
| |
| Došli ti slova?Hotel - taxíkPomohla jsem mu na nohy a nechala ho, aby se mě přidržoval. Společně s ním jsem se loudala ke dveřím a snažila se pod jeho váhou těla, kterou na mě občas nalehl víc než by sám chtěl, nespadnout na zem. "Mámě? Nejsem si jistá jestli mi řekne, jak najít člověka z vidiny." Možná jsem si jen vymýšlela další výmluvy proč se nezajímat o magii a neužívat si dal jen tak. Jenže už jsem mu něco slíbila a řekla. Prostě to mám v sobě zakořeněné, nekouzlit, a tohle je pro mě trochu nezvyk. Uchechtla jsem se pobaveně jeho přirovnání Konstantinovi. "Popravdě je to doba co jsem to viděla. Ale sakra, jesrli chceš vidět moje kotníčky, můžeš to říct rovnou " Zavrněla jsem laškovně a pokračovala dál. Telefon si k uchu takhle rozhodně nedám, takže s hovorem počkám az do taxíku. Ten naštěstí chytneme bez větších potíží. Chtěla jsem nejdřív dovnitř nastrkat Ayyuba, ale nakonec jsem na zadní sedačce skončila první. Ale co, vždyť je to jedno. Zkontrolovala jsem Ayyuba, jak je na tom a jestli sedí pohodlné a pak ho nechala domluvit vše s řidičem. Já mezitím vyštrachala mobil, který hlásil 17% baterie a doufala, že vydrží. Vytočila jsem mamku a dívala se z okýnka ven, na druhou stranu od Ayyuba. Ten si mě mohl takhle v klidu prohlížet - ale co. "Mami? Ne prosimtě v klidu. Probral se." Vydechla jsem dlouze a pokračovala dál. "Teď s tebou nebudu řešit, jestli se mi líbí nebo ne a jaký má vlasy. Je hezký.. ale to je jedno." Nepustila jsem ji ke slovu a vyklopila ji všechno, co se stalo. Hlavně tu moji vidinu a jestli je nějaká možnost jak najít tu holku. Nebo co by to mohlo znamenat. O Chrisovi se s ní teď bavit nehodlám. |
| |
| Jen jsem čekal, jestli umíš číst ty myšlenky, ale facka nikde, takže..Okružní jízda taxíkem po San FranciskuLucinka se věnovala svému, takže role „kam pojedeme“ jsem se musel ujmout sám. Přemýšlel jsem o tom jen chvíli, ale i to stačilo k tomu, aby se řidič tvářil netrpělivě. Proč, probohy? Vždyť mu to zaplatím.. Otráveně jsem si sáhl na kapsu, kde vězela moje kreditka. Špatný je, že nemám ani vindru v hotovosti a nevypadá to, že by tu chlápek měl terminál. Nevadí. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy, ale na to dojde až později. Nebo bych mohl vybrat. Nezabilo by mě to. "Hele.. jeďte za nosem. Máme ještě čas, tak co takhle jednu okružní kolem pár koukatelných bloků a potom do knihovny," navymýšlím si, abych získal čas pro Lucy na telefonát a pro sebe, abych si taky promyslel, co dál. Řidičovu reakci jsem už nesledoval. Taxík se rozjel a já chvíli zadumaně hleděl z okna. Potkám holku, co se mi líbí, a najednou je můj život plný problémů. Kdyby to řekl kdokoliv jiný, smál bych se tomu, jak dementní fráze to je, jenže poslední dny jsou čistá realita a ne jen nějaká připitomělá přehnaná stížnost. Z úvah mě vytrhne až část rozhovoru probíhající vedle mě. Vážně nerad poslouchám, ale.. jsem hezký? Spokojeně se zakřením a vůbec nemám snahu ho skrývat. |
| |
| TaxíkUlice San FranciscaLucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Mamka tě ještě nějakou dobu nesmyslně vyslýchala, zvlášť po tom, co jsi řekla, že je Ayyub hezký. Nepřipouštěla si žádné větší potíže, i když tušila do čeho se se svým nadáním můžeš připlést. Narazila ale na tvou neochotu se bavit o tvém spolucestujícím a tak jí nezbylo, než se zamyslet nad tím, co s tvým problémem. První možnost je jednoduchá – musíte sehnat kyvadlo a mapu města. Pokud se dostatečně soustředíš a vzpomeneš si na její vzhled, mohla by zafungovat jednoduše magická síla a vy ji najdete. Kdysi k tomu údajně sloužilo ještě nějaké zaříkávadlo, ale matka ho jednak neznala a jednak částečně pochybovala o jeho účinnosti. Podle ní jde o koncentraci. Vaše šance může zvýšit, když se vrátíte na místo, kde jsi vidinu měla. Druhá možnost spočívala v rituálu vyvolání – to znělo už od prvních slov rozhodně méně jednoduše. Ve hře byly pentagram, křída, magická formule (se kterou ti opět neporadí) a koncentrace na daný cíl. Třetí možností pro tvou matku bylo vyhledat pomoc. Takříkajíc odbornou. Někoho, kdo se v magii nejen vyzná, ale hlavně se zabývá hledáním ztracených osob. Někdo takový podle ní ve městě určitě bude, protože pro využívání takové moci mu stačí údajně jen část magické krve v žilách a velké odhodlání. Nejpravděpodobnější se matce zdála možnost, že takový člověk bude známý v policejních kruzích, protože už na nějakém tom případu spolupracoval. Čtvrtá možnost byla využít náhody. Zdálo se jí ale nejmíň pravděpodobné, že by ti právě to mohlo pomoct. Opět hrála roli koncentrace, klid a třeba hromádka časopisů a novin. Měla bys tak buď dotyčnou najít, nebo alespoň vyvolat další vidinu, která by ti mohla pomoct. Pátou možností bylo právě „násilné“ vyvolání vidiny. Jak na to, aby tvé šance byly vyšší než v předchozím případě ti už moc poradit nedokázala vzhledem k tomu, že jsi v tomto ohledu nezkušená. Snad nějaká vypjatá situace, jako bezprostřední ohrožení. O tom se jí ale jako matce nemluvilo snadno a nakonec tě nabádala, aby ses do ničeho takového nepouštěla. Šestou možností bylo spojení se vyšší bytostí. Ani to ti nedoporučila a dvakrát zřetelně a jasně zopakovala, že ti jen říká možnosti a máš vzít rozum do hrsti a do nebezpečných aktivit se nepouštět. Spojení se s vyšší bytostí vyžadovalo rituál obětování – dýku, pentagram, křídu, koncentraci. Nic však nezaručovalo. V žádné době nebyla záruka, že místo pomoci nepřivoláš zhoubu. V tu chvíli ti telefon pípnutím zahlásil, že jeho nabitost klesla na 15%. |
| |
| No dobře, možná jsem krapet přeháněla..TaxiMluvila jsem do telefonu otevřeně a bez nějakého mlžení. Jestli řidič poslouchal, musel si myslet, že jsme totální magoři a ani bych se nedivila, kdyby nás vysadil před budovou psychiatrické léčebny. Protože lidi se normální baví o rituálech a magii žejo. "Jasné mami, díky. Zase se ozvu, neboj.... Ježiši mami." Promnula jsem si volnou rukou čelo a dlouze vydechla. "Dala sem mu pusu, jo. Ale.. mami stop. Řeknu ti to jindy.... Jo je tady. Dochází mi baterie, tak ahoj." Jakmile jsem telefon položila a podívala se na Ayyuba, trochu jsem zrudla, jen na moment. Tak nějak až teď mi došlo, kolik toho musel slyšet a co si teď asi musí myslet. "Ehm no. Máme několik možností." Mlaskla jsem a nasucho polkla. Tohle jen tak trapný. |
| |
| Odpouštím ti toTaxiNepřestával jsem se zeširoka usmívat ani když Lucy ukončila hovor a konečně jsme si mohli promluvit, jaké jsou naše možnosti. Cítil jsem se mnohem líp, i když hlava mě ještě trochu třeští a jsem zesláblý, ale takhle vtipná epizodka se mi líbí. "Tak povídej, hezoun poslouchá," popíchnu jí schválně. "Zatím jedeme jednu okružní a pak do knihovny, ale můžeme kamkoliv. Že jo, pane řidič?" klepnu rukou do sedadla před sebou. "Ale jasně, dobrý. Hezoun poslouchá, mluv," vybídnu jí podruhé a tentokrát jí už nechám mluvit. |
| |
| TaxíkUlice San FranciscaLucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Řidič něco určitě slyšet musel, ale netvářil se, že by ho tvůj telefonát nějak zneklidňoval nebo si myslel, že jsi totální magor. Vlastně vy oba. Z rádia vyhrávala další indická pecka a před vámi bylo několik větších křižovatek a na semaforu zářila červená. Taxík tedy přibrzdil. "Vy," řidič krátce koukl do zpětného zrcátka. "Turisti? Ja znát moc hezká ulice s indická věcmi. Čáry máry, sochy, všecko!" takže poslouchal a aby toho nebylo málo, snažil se vás nalákat do nějakého zřejmě rodinného byznysu. "I jen suvenýr do kapsy. Nebo vycpaný aligator!" |
| |
| O děkuji velectěný paneTaxíkTo jsem si mohla myslet, že to vezme s humorem a ještě si mě bude dobírat. Zasmála jsem se a protočila u toho očima. "Zas si tolik nevěř. Dala sem ti jen jednu pusu." Vyplázla jsem na něj jazyk a pak se otočila k řidiči který cosi mektal. To víš že jo, ještě nás majzneš po hlavě a prodáš na orgány, tůdle! "Ne díky." Odpověděla jsem řídiči a otočila se ke svému hezounovi. "Inu prý to můžeme zkusit klasicky přes mapu a kyvadlo. Že buď stačit, když se budu hodně soustředit, a pokud budeme chtít hledání podpořit, máme se vrátit na místo, kde jsem ti vidinu měla. Což asi není úplně ideální ale ok. Ale bude to asi nejjednodušší. Jako druhé zmínila nějaký rituál vyvolání. Nemusím ti říkat, kolik bychom toho museli sehnat že? A jako třetí máme zkusit najít pomoc. Že prý tady bude někdo, kdo se magii a hledáním lidí specielně zabývá. Nejspíš policajt. Ale to nevím jak bychom někoho takového vlastně našli. Pak další dvě možnosti, které mi vymlouvala no a nějakou poslední možnost, že máme hledat v novinách a tak, ale to je podle ní blbost. Takže?" Z mého úhlu pohledu je nejjednodušší ta mapa a kyvadlo, ale čert co, co se jemu honí v hlavě. Třeba má taky nápad. "Tak co ty na to, můj princi na bílém koni?" |
| |
| Není zač, miláčkuTaxi"Hmm," přiložím si ukazováček ke rtům a na dobu jednoho velmi rychlého mrknutí se zamyslím. "Princ myslí, že není čarodějka, aby to dokázal odhadnout," pokrčím rameny, ale tvářím se přitom jako mudrc a dokonce rukou sjedu níž, abych si prohrábl neexistující plnovous. Na semaforech blikne zelená a auto se rozjede, což mě donutí přestat šaškovat. "Hlavně nedokážu odhadnout tvou sílu. Cítíš se na něco z toho víc nebo míň? Určitě jo. Takže uděláme to, na co se cítíš. Zbytek možností můžeme vyzkoušet potom," povytáhnu obočí, co ona na to. "Žiju ve městě sice už nějaký ten pátek, ale nevím jaké věci přesně k rituálu potřebuješ, ani kde bych je měl shánět. Určitě bychom ale na něco přišli. Máš v mobilu net, ne?" naznačím hlavou k přístroji v její ruce. "A vůbec, řekni mi to. Rituální dýky? Knihu zaklínadel? Slepici nebo kotě na podříznutí? To bych už raději viděl tvoje kotníčky." |
| |
| Tys mi řekl miláčku? To je sladký! :3TaxíkMoje slova řidiče umlčela za což jsem byla vděčná a mohla se tak věnovat svému princi. "Já nevím, nějak se necítím na nic." Na okamžik se zadívám z okýnka ven, jestli už nezačalo pršet. "No to sice mám, net v mobilu, ale taky mám jen 15% baterie, takže jakmile otevřu Google, celý mobil mi spadne." Pohled jsem stočila zpátky k Ayyubovi a mírně se pousmála. Bylo to hodně slabé pousmání. "Zkusíme tu mapu. Jen teda... " Podrbu se ve vlasech a vydechnu. "Tu vidinu jsem měla v bytě bývalýho. Ne, na nic se neptej! Jen tam prozatímně přespávám protože nemám kde jinde. A pod mostem se mi spát nechce. I když Erik.. no to je jedno." Ježíš to bude trapas. A zbytečně žárlivá scéna. Přitom jsem mu dala kopačky už dávno. "Mapu snad bude mít a kyvadlo mám od mamky. Do teď jsem si myslela, že to je jen obyčejný přívěsek, šutr. Ale vlastně není." Pousmála jsem se nad tím, jak mamka přemýšlí dopředu. Jakoby snad věděla, co přijde. "Na rituál? No křídu.. ehm, křídu. Sakra. Já to zapomněla", povzdechla jsem a musela se zase zasmát. Pak jsem se naklonila k řidiči a řekla mi adresu k Erikovi domu. Jen jsem doufala, že pořád ještě nechává klíč pro mě pod rohožkou a nebudu mít kufry přede dveřmi. |
| |
 | Další kouzelné ráno…Church St → Mission Dolores Park → Church St, San Francisco No vida, že to nakonec zvládnete i relativně potichu, když chcete, projede mi nevěřícně hlavou po nečekaně klidném probuzení. Na chvíli upřu oči na zeď spojující můj pokoj se sousedním bytem. Jeden by řekl, že v té zdi musí bydlet nějaký městský Yamabiko, vzhledem k tomu, jak se přes ni všechno nese. Moje matka se sice živí hudbou, ale i jí by se udělalo nevolno, kdyby měla pozřít každé ráno ten uši trhající metal a… jiné hlasité zvuky. Jsem rád, že alespoň dneska si dali pokoj. Vylezu ze svého postelového pelechu a důkladně se protáhnu, zatímco znovu zavzpomínám na včerejší neobvyklé počasí. Bouře mám rád, ale tahle byla jiná než ostatní. Objevila příliš náhle na to, aby byla přirozená, a navíc jsem z větru cítil tolik volně poletující magie, jako kdyby se někde přetrhla přehrada. Kam se tedy všechna ta energie ztratila? Prostě se rozplynula do okolí nebo za tím je něco víc? Byl za tou změnou počasí onen mizející muž popisovaný lidmi v médiích? Nebo jsou původci ti neviditelní vraždící fantomové? Těžko říct, jestli ti údajní svědci vůbec mluvili pravdu… lidé dokážou všechno šíleně zveličit, jen aby mohli chvíli stát před kamerou a užívat si onen okamžik pochybné slávy. Krátce si odfrknu na adresu všech těch teorií a názorů, které tímhle městem v poslední době kolují. Některé z nich znějí i mě neuvěřitelně. Pohřešované rodiny byly ve skutečnosti uneseni romulany na jejich mateřskou loď kvůli vyvíjení nové biologické zbraně proti federaci. Jako vážně? Každopádně je čas začít něco dělat a moudrý hlas mého žaludku dává zřetelně najevo, která věc by měla být na seznamu mezi prvními. Z toho důvodu zamířím ven a jako každé ráno mé kroky míří do parku, který leží hned naproti. Pravda není nijak velký a rozhodně se ani zdaleka nevyrovná lesu nebo horám, ale na krátké proběhnutí stačí. Po několika kolečkách využívající namátkový výběr různých navzájem spojených cest zpomalím a začnu se rozhlížet po levném občerstvení, abych zahnal již plně probuzený hlad. Oním vytouženým pokrmem se nakonec stane měkký preclík, který zaplatím jednou ze svých iluzorních bankovek. Nemám žádné výčitky z toho, že se ten kousek papíru zhruba za deset minut rozplyne. Koneckonců ten stánkař měl pečiva plný povoz a sám ho všechen nesní. Nepochybuji o tom, že stejně na konci dne bude vyhazovat ztvrdlé zbytky, tak proč si něco nevzít už teď, aby se neplýtvalo, že? Ve výsledku je to mnohem šetrnější. Spokojeně ukusuji během chůze a náladu mi nezkazí ani velký zlatý retrívr jdoucí z opačné strany, který začne hlasitě štěkat, jen co se k sobě přiblížíme. Ujistím se pouze, že jeho majitelka ho má pevně pod kontrolou, a nevzrušeně pokračuji dál ulicí. Sem tam nasaji vzduch nosem kvůli možné přítomnosti něčeho neobvyklého, ale v duchu už vidím svůj očekávaný výlet za město předběžně plánovaný na příští den. |
| |
|
|
| |
| Spolek v Kinosálu Zhluboka jsem dýchal, abych se udržel v klidu a nevrazil jednu Jamesovi, který jak se zdál být fajn chlapem, tak najednou byl spíše potížista, který vystrkoval špičáky. Sledoval jsem také děvčata, jak řešila možnost telefonování, alespoň k něčemu jsme se dostávali. Každopádně rozkazy Alysy k tomu, že se vrátíme tam, kde jí chtěli zabít byly velmi neuvážlivé. Jen jsem si v duchu povzdechl a na chvíli zabloudil očima ke stropu. "Tohle mám za trest co.....fajn.....tak jinak..." "Fajn telefon už máte, tak si zkus zavolat uvidíš co zjistíš a pak budeme postupovat dle toho. Vždy je více cest, jak to vyřešit." Podotknu, ale pak už se otevřely dveře do kinosálu a někdo vstoupil. "Sakra promítání?.....Ne jen hlídač." Těknu rychle očima na hlídače a pak na nás. Zhodnotil jsem rychle situaci. Nechtěl jsem se s ním vybavovat a něco mu vysvětlovat, pokud mě poznal. Bez většího ptání jsem postrčil malou sestru Alysy k děvčatům ta jsem pevně jednou rukou objal okolo pasu a druhou rukou jsem drapl za zápěstí Jamese a pak jsem jednal už instinktivně. "To už tak ve snech bývá." Podotkl jsem a pak jsme se v modrém světle rozplynuli všichni. Když jsme se znovu zhmotnili ovanul nás chladný vzduch. Děvčata stála pevně na nohou, ale James začal padat. S heknutím jsem ho pevněji za zápěstí sevřel a pak vytáhl zpátky na římsu.
Stáli jsme na jedné z posledních střešních plošin, které zde byly. Pustil jsem své čtyři spolucestující a nevinně jsem se usmál. "Děkuji, že jste se mnou cestovali, přeji příjemný výhled a odpočinek na tomto krásném místě. Vrátí se." Mrkl jsem na ně a zvláště škodolibě jsem se podíval na Jamese a pak jsem se znovu rozplynul s úmyslem se přenést zpátky do domu Alysy, abych mohl najít její telefon a zjistit, jak to tam dopadlo. "Asi jsem se zbláznil." Odtušil jsem v duchu. |
| |
| Sladký jsem celý, chceš zkusit?Taxík"Bydlíš u svého ex?" rozesmál jsem se. "Měl jsem za to, že jsi menší zoufalka," pro rýpnutí nejdu nikdy daleko a tohle je ta chvíle, kdy – mít trochu víc rozumu – budu doufat, že si to nevezme až tak osobně. "Když jsem tě potkal, působila jsi jako fajn holka, co se toho nebojí. Kdybys mi řekla, že přespáváš tak různě a chlápky jako já, teda ty hloupější a nadrženější, využíváš, ani bych nemrkl. Nakonec, kdo umí, umí. Ale bydlet u svého ex..," neurčitě pokývám hlavou. Nechce se mi tomu věřit. "Ale oukej, nebudeme to rozmazávat. Mě je to jedno, kde bydlíš, jen bych to do tebe neřekl," pousměju se, "zajedeme teda tam, vezmeme tvoje věci a uvidíme. Ať ti ten seznam máma napíše ve zprávě, ne? Máš doma vůbec nabíječku?" zvědavě povytáhnu obočí. Když tak něco koupíme. Začínám si říkat, že pokud nás ženština našla na hotelu, ale dokázali jsme jí docela snadno zničit (když vynechám, jak si mě nejdřív podala), tak platiti kreditkou nebude problém a není důvod se tomu dál vyhýbat. Krom teda nějakých větších výdajů, jako jsou letenky a podobně. Vždyť nás nehoní, vyšetřovatelé, ale nějací magičtí magoři. |
| |
| ErikUlice San FranciscaLucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Cesta taxíkem k Erikově domu vám zabrala ještě dobrou půlhodinu, vzhledem k tomu, co si Ayyub navymýšlel za předchozí cestu. Cestou se už nic podivného nestalo, nikdo vás nepronásleduje, zkrátka a dobře jste v klidu. Z vchodových dveří zrovna vyběhla postarší paní s kníračem na vodítku a dveře se za ní jen neochotně zavíraly. Měli jste tedy dost času vystoupit z taxíku (Ayyub tě popohnal kvůli dveřím, takže jsi vystoupila o dost dřív než on) a dostat se do domu téměř nepozorovaně. Najít správný byt pak už bylo otázkou pár vteřin. Za dveřmi hlasitě vyhrávala hudba, takže je jisté, že Erik je doma. Ayyub se s tím moc nepáral a rovnou na dveře hlasitě zabušil. Hudba ztratila na síle, dveře se otevřely a na vás dýchl opar nevětraného bytu ve kterém někdo vařil. Erik vypadal překvapeně, na sobě měl jen obmotaný ručník. "Co pro – jé, Luc," a najednou vypadal ještě zmatenější. |
| |
| Peníze nedělají jen přáteleMission Dolores Park, San FranciscoSotva mineš dámu se psem, uvolní se před tebou cesta a zdá se, že už nic nebrání tomu, aby ses hezky prošel. Žaludek je na chvíli spokojený, příjemně zaplácnutý preclíkem, a svět se zdá najednou o kousek hezčí. Míň temný a nevyzpytatelný.. ačkoliv díky svým schopnostem máš nad většinou ostatních převahu a minimálně výhodu v tom, že magii poznáš téměř okamžitě. "Hezký brejle," po tvém boku se objeví běžkyně. Na sobě má růžový sportovní komplet z nějakého levnějšího materiálu, pod pažema koláče a v obličeji díblíkovský výraz. Kolem krku se jí houpají vytažená pecková sluchátka. "Už jsem tě tady viděla," dodá jakoby na vysvětlenou. "Vlastně tady jsi docela často, ne? Bydlíš poblíž? Já jsem tady kousek na studentském bytě a škola mě moc nevzala, takže mám přehled. Víš co, mít přehled je dneska důležitý," usmála se a začala vedle tebe zvedat vysoko kolena, asi aby si nepřipadala tak nečinná. "Jsou pravé nebo je to fejk z Číny?" koukla na tebe. "I když mě je to vlastně jedno. Sbalila jsem pět babek za to, že se tě zeptám, pro koho děláš a co jsi zač," ohlédla se za sebe, docela klidná, smířená s tím, že když ti to takhle přátelsky vyklopí, aspoň tě nijak nebalamutí. "Ta ženská tam už není. No. Tak řekneš mi to, nebo tě musím pozvat na jídlo? Na pití?" kamarádky se usmála a čekala, co ty na to. Pochopitelně za vámi je docela dost lidí, ať už jsou sami, v páru nebo partě, ale nikdo podezřelý nebo povědomý. Z dívky jsi vycítil potlačovanou nervozitu. |
| |
| Telefonátkino - ArcLight Hollywood 6360 W. Sunset Blvd., Los AngelesAlysa Kathleen Halliwell Telefon chvíli vyzváněl, ale nakonec ho máma típla. Zřejmě měla na práci něco důležitého, nebo prostě jen neměla náladu na to vzít hovor z cizího čísla. Každopádně ses nikam nedovolala a můžeš jen doufat v to, že to za ní netípl někdo jiný. Ale to asi příšery neumí, ne..? Téměř v oblacíchz Los Angeles do New YorkuAlysa Kathleen Halliwell, Chris Hemsworth; NPC: Aurora (mladší sestra), James Morreto (barman P3, upír) a Ellie Halliwell Stačilo tak málo, abyste se z kinosálu ocitli hezky na čerstvém vzduchu. Hodně studeném, s nepříjemným větrem v zádech. Aspoň, že výhled stojí za to – město jako na dlani. James zaheká strachy, ale když ho Chris vytáhne nahoru a on ucítí pod nohama zase pevnou strukturu betonu, zase se načepýří a probodne světlonoše pohledem, jako by ho alespoň takto chtěl obvinit, že to celé zosnoval schválně. Hned na to si ale raději sedne a zakryje oči rukou. Slunce je sice stále daleko, ale dost blízko na to, aby mu o kus víc vadilo – hlavně díky tomu, že jste posledních několik minut strávili v příjemném šeru kina. Ellie nevypadá vůbec nadšeně, a v Auroře se to mele. Velké dobrodružství, které je pěkně nebezpečné a ona to snad ani nestíhá všechno vstřebávat. Pevně se drží Alysy a ani nedutá, jen se rozhlíží. "Budu zvracet..," oznámí vám bledá Ellie a než se stačí pořádně nahnout, obloučkem z ní vyletí poslední jídlo smíchané se žaludečními šťávami. Jenže to už Chris pronese svou památnou větu a je fuč. Ellie zvrací, Aurora se tiskne k nohám své starší sestry a James se tak nějak sesbírá, aby Ellie podržel vlasy. Přitom si neopomene povzdechnout, pěkně nahlas. "Dneska se to slušně zesralo," přimhouřenýma očima se rozhlédne kolem. "Fakt jsem si myslel, že hlídat jednu čarodějku bude snadné, ale najednou jste tu dvě, nedává to smysl a ještě jsme zůstali trčet stovky metrů nad zemí," podívá se na Alysu a postavu její drobné sestry, "mrzí mě, jestli jsem se choval neurvale, ale mám svoje limity," dodá smířlivě. "Já-bluééérgh..," ozvala se chudinka Ellie, ale nedořekla a dál se dávila. "Jo, furt to nechápeš, co?" James protočil oči. Mobil, který ti půjčila Ellie, začal samovolně vibrovat. Na displeji je přístroji neznámé číslo, ale ty ho moc dobře znáš nazpaměť – máma. Kdepak se to asi schovává?dům chráněnkyChris Hemsworth Přeneseš se do domu a jak se zdá, vládne tu klid a mír. Vstupní dveře jsou dole trochu vypouklé a po celé jejich délce se dole rýsuje nenápadná louže jakési průhledné kapaliny, ale po monstru, které se na čarodějku a její sestru pokusilo zaútočit, není jinak ani vidu, ani slechu. I když vykoukneš ven, zdá se tam všechno tak, jako dřív – jen když se zaposloucháš, neujde ti ruch ze stájí. Ani ten ale není tak velký, aby sis myslel, že tam ta věc je. Stejně tak v domě není ani stopy po matce děvčat, ani po nikom jiném. Jak jste to tady nechali, tak to tady je. Dům máš tedy jako na dlani a tak si z něj můžeš odnést prakticky cokoliv, co si myslíš, že ti nebo holkám k něčemu bude. |
| |
| Kde si mám kousnout?Taxík -> u Erika domaTrochu jsem se zamračila nad tím, jak si rýpnul, ale co jsem vlastně čekala? Zoufalá jsem. Přešla jsem to odfrknutím a raději se věnovala dalšímu tématu. Přeci jen fakt bude lepší to nerozmazávat. Není to něco, z čeho bych byla sama nadšená, ale pořád lepší než se pelešit s nějakými staršímu cápky a prodávat se. Hups, kdyby mě slyšel, asi bych ho urazila. "Samozřejmě že mám nabíječku." Vydechla jsem dlouze a tiše zaskřípala zuby. "Popravdě doufám, že bude stačit ta mapa. A nějakému rituálu se vyhneme." Doposud jsem se dívala z okénka, když jsem konečně zrak otočila i k němu. "Doufám, že ses připravil. Teď budu sosat z tebe. A nemusíš být ani hloupější a nadrženější. Já si s tebou vystačím i takhle." Zase sem se usmívala a vyplázla na něj jazyk. Taxík po nějaké dobré zastavil a já vystoupila jako první. Ayyub misek vyřešit problém s placením. To je věc, kterou milé ráda nechám na něm mezitím jsem přidržela dveře Ponte ženské se psem a my se tak mohli nepozorovaně dostat dovnitř. Z bytu šla hlasitá hudba a tak jsem byla připravena sáhnout pod rohožku pro klíč, kde mi ho Erik měl nechávat. Ale Chris byl rychlejší a zabušil na dveře. Moc jsem tomu nevěřila, že by to slyšel, ale když jsme se nadechla, abych něco řekla, dveře se rozletěly dokořán a v nich můj ex. V ručníku. Tenhle pohled bych si odpustila. "Čau." Bez nějakého vysvětlování jsem se nacpala dovnitř a vzala sebou i Ayyuba. "Jen si vezmu svoje věci a půjdu. Už tě nebudu otravovat." V bytě jsem jako první šla otevřít v obýváku okno, protože tam měl fakt smrad. "Nepálí se ti něco?" Rozhlédla jsem se po bytě, kam dal mojí cestovní tašku s věcmi a dvě menší krabice. Měla jsem je u pohovky, na které jsem přespávala. |
| |
| Kde jen chcešU Erika domaNež jsem se nadál, stál proti mně chlapík jen v ručníku. Vesele jsem se usmál, pobavený tím, jak na mě zírá a zdraví přitom svou ex, kterou by určitě ještě chtěl přetáhnout, kdyby k tomu dostal příležitost. Což o to, za zlé mu zrovna tohle mít nemůžu. V další chvíli mě ale Lucy vtáhla jen tak do páchnoucího bytu, jako by tady minimálně platila aspoň půlku nájmu, a podle Erikova výrazu ho její jednání zaskočilo. Nebo spíš to, že ho Lucy už nebude otravovat? Každej chlap chce být otravovaný rajcovní holkou. "Rád tě konečně poznávám, Eriku!" zvolám a už se k němu natahuju, abychom si jednou rukou potřásli a druhou jsem ho mohl poplácat po holých zádech. Trochu se vzpouzel, ale nedal jsem mu šanci. "Jsem Chris Smith, tady s Lucy se známe ze školy," osvětlil jsem mu, "dneska tady funguju jako levná pracovní síla," spiklenecky jsem na něj mrkl. "Musíme někdy zajít na pivko, co?" nepřestávám se na něj usmívat. Na Lucy se dívat nemusím, určitě má oči navrch hlavy. "Mohla bys nás pozvat. Hm? Někam tady kousek, ať to Erik nemá daleko." |
| |
| *Chramst do krku* Mm, chupa chups lízátka jsou lepší... xDU Erika domaČekala jsem, že tam Chris bude jen stát a koukat, ale on si na triko vzal jinou roli. Stála jsem tam docela zaraženě a sledovala jeho jednání s povytaženým obočím. Než se mi začalo chtít děsně smát, té komedii, co tu předváděl. Ale musela jsem se držet. Nevypadalo by to dobře. "Věci jsem ti dal do ložnice. Udělal jsem ti místo ve skříni." Vykoktal ze sebe přepadlý Erik. Ale jeho slova mě donutila se zamračit. "Do ložnice? Proč proboha?" I když na to se zrovna asi ptát nemusím. Místo toho, abych mu dala prostor pro odpověď jsem se otočila na patě a šla ronou do místnosti, kam mě nasměroval. Taška ležela před velkou skříní s posuvnýma dveřma a krabice vedle ní. Alespoň, že mi nevybaloval. Jako první jsem vytáhla z tašky nabíječku. Tašku jsem si přehodila přes rameno a šla zpátky za klukama. Cestovku jsem hodila na zem ke vchodovým dveřím, ale ještě než půjdeme, potřebuju si alespoň trochu dobít telefon. Takže najdu nejbližší zásuvku a mobil napíchnu. "Už zase si měl snahu vařit?" Nějak jsem nevěděla o čem se bavit. A navíc jídlo je dobrý nápad,. Třeba se mi povede zachránit to, co se začíná pálit na sporáku - nebo možná rozpéká v mirkovlnce - a ještě se společně všichni najíme. Než se nabije mobil. Ježiš to by byl trapas. Trochu drze a dost sebejistě jsme otevřela ledničku a vyndala plechovky s pivem. Jednu jsem otevřela a vrazila Ayyubovi do ruky, druhou, zavřenou zase Erikovi do ruky. Pak jsem tam kluky nechala o samotě a zmizela v malé kuchyni. |
| |
| Seš rozmazlená, nepoznáš kvalituU Erika domaErik tam celou dobu stál jako bezradný pocestný a zíral, až na těch pár slov, kterými Lucinku navedl k bagáži, co tu měla. Skoro mi ho bylo líto. Vypadá jako hodný kluk, pohledný, ale třeba je to jen obyčejný idiot. Lucy proběhla bytem jako vítr, hezky do ložnice a s věcmi z ložnice zase zpátky, načež si napíchla telefon na kabel. Pak nám z lednice podala pivka, mě ho dokonce otevřela. Zakřenil jsem se. "Koukej, jak jsem jí už vycvičil," oznámil jsem pochvalně na svou vlastní adresu a koukl na Erika a jeho neotevřené pivo. "Šlape jako hodiny a přede jako kočka. Hmm? Mohl bys mi říct, jak na ní. Víš co, podělit se o pár bratrských rad. Mezi náma chlapama. Co má ráda?" |
| |
| Erikův bytSan FranciscoErik se zdál nesvůj hlavně z Ayuuba. Nedošlo totiž na trapnou tichou chvilku, kdy bys je představila a oni se spolu museli nějak začít bavit. Ayyub místo toho vzal situaci do svých rukou a už to jelo. Erika to zaskočilo. Tobě sice odpověděl pohotově, ale na jakoukoliv odpověď Ayyubovi se prakticky nezmohl. Ještě dřív, než jsi ale mohla zjistit, jak to mezi nimi bud dál jsi zmizela v kuchyni. Tady stál na sporáku hrnec a pánev. Na pánvi byla zaschlá míchaná vajíčka. Hrnec na tom byl hůř. Válely se v něm polo-oschlé a polo-spálené nudle s rýží, zřejmě nějaký mix z předchozích dnů. Na lince se válely krabičky z asijského dovozu. Jedna od nudlí, jedna od pečené rýže. Erik si zbytky chtěl nejspíš ohřát a pošmáknout si, tak si obě jídla smíchal a během ohřívání na sporáku na ně zapomněl. Sice jsi čarodějka, ale tohle už asi zachránit nedokážeš. Nehledě na to, že ti tak trochu smrdí ruce. V první chvíli nemůžeš přijít na to, co to je, než se očicháš – člověk aby se skoro bál podívat do lednice zpátky, když ti jen z nesení dvou plechovek piva takhle zasmrádly pacinky. Pokud se skutečně odhodláš, nic hezkého tam nenajdeš. Je tu další půl tucet piv, krabička z dovozu se značně okoralým okrajem (nějaká omáčka z masa, uvnitř už značně oslizlé zbytky), potom dvě krabičky, které musel od někoho dostat nebo fasovat jídlo – v jedné brambory s čímsi a ve druhé polévka s pořádnou vrstvou mastného nahoře. O samotě v poličce ležel prošlý uleželý camembert, pravděpodobný zdroj všeho zápachu. No a ve spodní přihrádce bylo několik čerstvých jablek, mrkve a rajčat. Ve dveřích obvyklé dochucovadla a omáčky, zbytek másla, růžový lak na nehty. Sotva ses zastavila očima na očních kapkách taktéž uložených v lednici, ozval se z pokoje hluk rvačky. Něco tísklo o něco, něco jiného plesklo, do toho mužské sípání a tlumené nadávky. |
| |
| Asi si budu muset kousnout jinde..Erikův bytVrazila jsem jim oběma do rukou pivo a víc neřešila. Při tom, kdy jsem šla do kuchyně jsem zaslechla něco o tom "jak na ní, mezi náma chlapama". Kdybych se ve dveřéch otočila na Ayyuba a vražedným pohledem mu dala na jevo, ať to nedělá, už je stejně pozdě. Raději se zavřu v té kuchyni, která vypadá jak po výbuchu. Doslova. A ještě ten smrad.. Chvíli mi trvalo, než jsem našla zdroj - moje ruce. S povzdechnutím jsem na ně pustila teplou vodu a vydrbala je zbytekm jaru, co jsem tu našla. Alespon an chvíli mi budou vonět po jablkách. Lednice byla katastrofa. Jedna hrůza vedle druhé a to nejsem pryč tak dlouho. Vážně se každý chlap po rozchodu takhle ničí? Vždyť už to je doba, co jsme se rozešli. To ho to pořád žere? Bože. Asi nebyl nejlepší nápad jít přespávat sem. Ve dveřích lednice mě ale zasekl růžový lak. Ten určitě není můj. Měl snad dámskou návštěvu? A proč je sakra v lednici? Alespoň jsem vzala opatrně do rukou ten camembert a rovnou ho hodila do koše. Zbytek musí počkat, než se tam ty dva zabijou. Jo a samozřejmě jsem vypnula sporák. Spáleného bylo už dost. "Co se tady děje?!" Zařvala jsem na celý obývák na oba dva. Mobil byl na nabíječce sotva deset minut, těžko budu mít alespoň těch 30%. To to Ayyub prostě nemůže chvíli vydržet? Nechodíme spolu, ne? Nebo snad jo? "Jste jak malý kluci, fakt." Ušklíbla jsem se při pohledu na ně. |
| |
| Hopskoč Když se objevím v bytě Alysy musím se pro sebe pousmát. Pohled na Jamese, byl k nezaplacení a opravdu to za to stálo. "No jo nesmím být dlouho pryč, nebo možná uhoří, ale však on si určitě poradí." Zapřemýšlel jsem rychle, nad naším protivným upírem a pak jsem se rozhlédl kolem. Byl tu až moc velký klid. Zamračil jsem se a zorientoval. Očima jsem našel, kde zůstala puška, kterou Alysa předtím měla a kterou chtěla zastřelit mě a to monstrum. Pušku jsem si raději vzal a sešel jsem se obezřetně podívat na tu divnou kapalinu na zemi. Zamračeně jsem do ní šťouchl hlavní, abych zjistil konzistenci a mohl usoudit, co to je. Pokud to nebude nebezpečné porozhlédnu se tu více, pokud ano, pak se hold zkusím přenést až za to. Další věc, kterou hodlám najít je ten její zpropadený telefon, snad tu nebudou mít moc mobilů, hold vezmu ten, na který zrovna narazím. "Nezdá se to tu ve špatným stavu." Přemítám a rozhlížím se kolem jestli se tu potvora neschovává. Pokud je dům v pořádku, zamířím směrem ke stájím, abych to zkontroloval i tam. Přece jen určitě by mi to vyčítala, kdybych se vrátil a neřekl jí nic o těch jejích mazlech. |
| |
|
|
| |
| Kdepak se to asi schovává?dům chráněnkyChris Hemsworth Zbraň a po chvíli i mobilní telefon po chvilce hledání najdeš. Co se kapaliny na zemi týče, páchne podobně jako popelnice kde se kazí maso, ale není to pronikavá vůně, která by se táhla celým domem, cítíš ji jen, když si čichneš. Je mokrá, slizká, něco jako ředěný sliz, z ruky – nebo čehokoliv – jde setřepnout, a nezdá se ani nebezpečná. Možná při delším působení? Mohly by to být sliny nebo nějaký příšeří výměšek, ale víc toho nezjistíš. Monstrum nezahlédneš ani u stájí. Vrata jsou pootevřená a i na nich ulpělo něco z oné neznámé kapaliny. Koně v boxech jsou nervózní, pofrkávají, ale na první pohled jim nic není. Když vejdeš, splaší se, jenco tě zahlédnout a to i přesto, že tě museli slyšet přicházet. Docela rychle se ale uklidní. Na druhý pohled už zahlédneš jak mají krvavě uslzené oči (a jistě by měli i hodně zarudlé bělmo očí, kdybys to chtěl zkoumat) a že mají taky trochu zakrvácené nozdry. Jinak se zdají v pořádku. Stáj se jinak zdá v relativně dobrém stavu. |
| |
| Erikův bytSan FranciscoLucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Ve chvíli, kdy vejdeš, drží Erik Ayyuba v kravatě. Oba zvednou hlavu, ale na Ayyuba pořádně nevidíš, dokud ho Erik nepustí – to se stane hned vzápětí. Z Ayyubova nosu odkapává na koberec rudá krev, jenže nejde nepostřehnout krátký, ovšem velmi výmluvný úsměv, který ti věnuje. Spokojený úsměv. "S takovejma cucákama se taháš?!" vyštěkne Erik žárlivě. "Akorát se tě snaží ošukat, nic víc. Je to hovado, drž se od něj dál!" vyprskne, načež se ale otočí, "ne, ty se od ní drž dál! Vypadni z mýho bytu! Hned!" |
| |
| Téměř v oblacíchNew YorkAlysa Kathleen Halliwell, Chris Hemsworth; NPC: Aurora (mladší sestra), James Morreto (barman P3, upír) a Ellie Halliwell James nic neříkal. Ještě chvíli po tvém prohlášení, že jste byly původně tři, se k tobě díval, ale potom jeho pozornost shrábla stále se dávící Ellie, i když ji už natahovalo jen na prázdno. "-a-ló?" mobilní signál trochu blbnul a vypadával. Těžko říct, jestli to bylo výškou, tím, kde byla zrovna tvoje máma nebo prostě jen telefonem. I ty nejlepší značky mívají vadné kusy. "A-so? Jsi -o- ..?" v telefonu se na okamžik rozhostilo hutné ticho, než jsi zaslechla vzdálený ruch. "Asi to vypadává," slyšela jsi mámu mnohem tišeji, ale aspoň slovo od slova, "co se děje? Proč mi voláš z cizího čísla? Co jsi to říkala? Co bylo doma?" zajímala se poměrně klidným hlasem. "Ještě něco nakoupím a hned přijedu. Ano?" někde v jejím okolí dlouze zatroubilo auto. "Chcete -co koupit?" větřík v téhle výškové poloze na okamžik zesílil a tys cítila, jak se opřel nejen do tvého těla, ale taky do telefonu a jeho mikrofonu. "Aly? Skoro tě neslyším. Kde jste?" z jejího hlasu začínala být cítit nervozita. |
| |
| Ach ta mužská ješitnost.San Francisco, Erikův bytAyyub Dívala jsem se na oba dva jako na malé kluky co se perou o hračku. Jen s tím rozdílem, že já nejsem hračka. Nadechla sem se, že něco řeknu, ale nakonec jsem jen dlouze vydechla, máčka rukou a odešla zpátky do kuchyně. Ať si třeba vyrvou vlasy. Cokoliv by h řekla, tak by stejně nepomohlo. V kuchyní jsem vyhodila jídlo ze sporáku, svázala odpadkový pytel, dala nový a začala umývat nádobí. Na jídlo v lednici už nesáhnu, čert ví, co by na mě kde vylezlo. A ať si Erik dělá co chce. Jeho žaludek. Jakmile bylo hotovo, šla jsem zpátky za nimi. Pokud z nich teda nebyli jen mrtvoly. "Už jste si to vyříkali?" Přešla jsem s nezájmem k telefonu abych zkontrolovala baterku a pokud bylo alespoň dvacet procent, odpojila jsem to. Rychle jsem nacvakala máme SMS aby mi poslala věci má ten rituál zprávou a pak se narovnala. "Půjdeme?" Otázka byla mířená samozřejmě na Ayyuba. |
| |
| Zpět do výšek Když jsem to tu vše prošel a nikoho jsem nenašel, telefon i pušku mám, zvěř se zdá vyděšená a možná něčím dotčená, ale snad v pořádku. Nebezpečí nikde žádné, nikdo živý taky ne, takže dalo by se to snad považovat za úspěch. Rozplynul jsem se v modravém světle a opět jsem se zhmotnil na mrakodrapu nedaleko svých společníků. "U vás v baráku je klid. Nikdo tam není, nikdo nikoho nezabíjí tady máš telefon a pušku, zvěř ve stájích se zdá relativně v pořádku." Podal jsem hlášení Alyse a podal jí telefon a zbraň. "Náboje budeme muset někde sehnat." Dodal jsem a zkřížil jsem ruce na prsou. "Tak co jste vymysleli v mezičase?" Povytáhl jsem zvědavě obočí. |
| |
| Erikův bytSan FranciscoLucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Co se v pokoji dělo potom nevíš. Když ses vrátila z kuchyně, bylo tam ale podezřelé ticho a zatímco Erik seděl na gauči a tvářil se, že tam není, Ayyub stál u jednoho z oken, mezi prsty žmoulal provázek žaluzií a koukal ven. Tvé „zjevení“ se jako by do Erika vlilo nový život. "Lucy.. Lucy.. myslel jsem to vážně. Zůstaň tady. Postarám se o tebe. Najdem ti práci, bydlet budem spolu, dáme to zase dohromady. Nebo víš co.. jasně, jdu na to moc rychle. Jenže tenhle kretén do tvého života nepřinese nic dobrého," jako by tu takových snad bylo víc, výmluvně se podíval přímo na Ayyuba. Ten nevypadal, že by ho Erikův monolog nějak zvlášť zajímal. "Víš, že se na mě můžeš spolehnout," dodal Erik. Přece jen tě nevyhodil a nabízel život, který sice bude stát za nic, ale aspoň v něm nebude tolik nadpřirozena a všech problémů, které se ti lepí na paty od chvíle, co jsi Ayyuba poznala. Telefon ti zatím hlásí 23%, což je nic moc, ale ani si nejsi jistá, jak dlouho jsi v kuchyni vlastně strávila. SMSka se odeslala a nastalo ticho. Erik na tebe hleděl s nadějí v očích, že si vybereš jeho místo tohohle podivína s prořízlou pusou. |
| |
| Když holka neumí ocenit, že se o ní peruLucy náš epický souboj o její přízeň ani trochu nezajímal. Dokonce ani v tom ohledu, že by se mu zasmála a poslala nás oba do háje, prostě se jen otočila na patě a odešla mýt nádobí. Vzal jsem to tak, že je toho na ní už trochu moc, a rozhodl se dát pokoj. Když se vrátila, nos jsem už měl od krve utřený, nikde žádná šmouha, ale ještě mě bolel. Nebyl to nejbrilantnější z nápadů, co jsem kdy dostal. No a jen se má pihatá čarodějka objevila ve dveřích, spustil Erik svůj prosík za to, aby nebyl sám, ona nebyla se mnou a všichni měli krásný život. Protočil jsem nad tím oči, ale do diskuse se nezapojil. "Jestli máš všechno, co potřebuješ, můžeme jít," odpověděl jsem slušně Lucy, blýskl na ní svým dokonalým úsměvem, a pomalu obešel gauč a zamířil ke dveřím. "Jasně.. pardon. Co mám vzít? Tamto?" ukázal jsem na věci, které pravděpodobně patřily Lucy. Vlastně mě zajímá, co na to Erikovi řekne. Chudák, je tak frustrovaný a nevybouřený.. |
| |
| Téměř v oblacíchNew YorkAlysa Kathleen Halliwell, Chris Hemsworth; NPC: Aurora (mladší sestra), James Morreto (barman P3, upír) a Ellie Halliwell Když se Chris vrátí s dobrými zprávami, je to opět jako zjevení z čistého nebe. Aurora se jen mlčky drží své telefonující sestry a hledí na všechny kolem sice zvědavě, ale taky pořádně vystrašeně. Její mozek se snaží pobrat, co se dneska všechno stalo, ale přece jen tahle pohádka nedává smysl tak jako ty, co se vysílají v televizi. Ellie vypadá hodně mimo. Vlastně, od chvíle, kdy jste ji viděli poprvé vypadá jakoby čím dál hůř, i když to na první pohled nebylo zřejmé – jenže tím, jak byl Chris pryč získal nad situací a na nadhledem nad vámi jistou výhodu. Mladinká čarodějka, netušící údajně nic o svém poslání a nadání, je bledá a rty se jí lesknou od toho, jak si je olizovala po zvracení. Jenže nic neříká, nezapojuje se. Nejdýl z vás jí zná James, ten se nyní tváří starostlivě a Chrisova zjevení se lekne. "Ne..," zavrtí hlavou, "Ellie ale nevypadá dobře. Asi jí nedělá dobře ta výška," střelí diagnózu od boku, zatímco čarodějku sjíždí pohledem. "Potřebovala by klid. My ostatní.. hmm. Nevím, co chcete dělat. Můj návrh se vám nelíbil, ale nemůžeme tady zůstat napořád. Taky mi to nedělá dobře," poškrábe se v obličeji, "ale tenhle problém bude třeba řešit na kousky, ať už nás svedlo dohromady cokoliv, světlonoši." |
| |
| Další kouzelné ráno…Mission Dolores Park, San Francisco Když se ozve hlas, zastavím se a otočím hlavu daným směrem. V následujícím okamžiku zasáhne mé oči barevný útok v podobě růžového sportovního oblečení, které přímo žadoní o to, aby jeho majitel… v tomto případě majitelka…zakopla a spadla do nejbližší blátivé louže. Hezké, jemnost sama. Tady se někdo nebojí jít rovnou k věci a nebrat si servítky. Kam se podělo alespoň týdenní tajné sledování, prohledávání pokojů, odposlouchávání telefonů nebo jiné věci, které lidé dělávají? Nájemná očka by z si z ní vyplakala oči, zasměju se v duchu. Ale proč se o mě vůbec někdo takhle specificky zajímá? Pokud vím, tak nedělám žádné velké vlny, nekuju plán na zničení světa a rozhodně nejsem jediný, kdo pravidelně chodí do tohohle parku… zní to zajímavě. Hm… hm… podezřele, ale alespoň zaženu nudu a možná se i někam dostanu. “Tady je někdo zvědavý, co? Žádný fejk, tyto brýle jsou jedinečné. Dá se říct, že jsou mou přímou součásti.“, čtverácky se usměju na dívku. Během toho si posunu brýle trochu výš na nose a bavím se myšlenkou, že nejspíš netuší, jak doslovně jsem předchozí větu myslel. Jedná se ovšem pouze o vedlejší drobný vtip z mé strany. Sama ostatně říkala, že jí mé brýle vlastně vůbec nezajímají a já si je před příchodem do města vytvořil jenom proto, že se mi líbí, ne kvůli problémům se zrakem. “A než budu pokračovat v tomto „výslechu“… dramaticky se na chvíli odmlčím… opravdu čekáš, že po takovém nástupu ti budou ostatní svěřovat svá skrytá temná tajemství? Buď tě budou ignorovat, nebo ti navykládají to, co je zrovna napadne,“ nadzvednu jedno obočí. Ovšem nápojem nikdo nikdy nic nezkazí a třeba se nakonec i něco skutečně dozví, že, nakloním hlavu na chvíli ke straně a krátce se zasměju. Takže tady máme první záhadu. Kdo je ta žena, která si „najala“ tady tu holku a co tím sleduje. Přece si opravdu nemyslí, že neznámé osobě hned za dobré slovo a možná jednu pet lahev řeknu všechna svá tajemství, tak hloupí přece nejsou ani lidé. Že by měla upoutat moji pozornost a proto je tak nervózní, i když se to snaží skrývat? Na druhou stranu jsem tady v okolí necítil nic podezřelého, takže buď nejde o nikoho z magické komunity, nebo umí svůj „pach“ maskovat. Tolik otázek a tak málo odpovědí… no není ten život úžasný, zasměju se tentokrát pouze v duchu, a zatímco čekám na reakci, tak důkladně kontroluji své okolí. Možná se chovám někdy trochu bezstarostně, ale nejsem ani hlupák, abych nebral v úvahu možná nebezpečí. |
| |
| Podivná partie Lehce jsem si povzdechl, když jsem viděl stav naší skupiny moc mě to nenadchlo. Tohle bylo něco na, co mě fakt nikdo nepřipravil. A ten manuál by se v tuhle chvíli docela dost hodil. Ale na to si asi můžu jen nechat zdát. "Zaprvé jsem Chris, ne světlonoš. Tobě taky říkají James a ne upír." Odtuším a rozhlédnu se po ostatních. "Rád vás vezmu jinam, kde si budete myslet, že je bezpečno, což předpokládám, že není ani u jedné ze slečen doma. Ty nějaký bezpečný místo máš?......Můj barák bude touhle dobou už asi....no kdo ví, co s ním jen může bejt." Pokrčil jsem rameny a dobře jsem pozoroval skupinu. Nelíbilo se mi tu trčet o nic víc, než jim. Ale bez plánu to prostě nepůjde. |
| |
| Dostaneš pusu, chceš? Ale vlastně ne. Mohl by ti začít zase krvácet nos!U Erika doma -> venNestihla jsem se snad ani nadechnout a byla jsem zahrnutá monologem ze strany Erika. Páni. Nevěděla jsem, že ho to sebralo tak moc. S dlouhým povzdechnutím jsem přešla k němu. Docela blízko, ale pořád jsme měli oba dva svůj osobní prostor neporušený. "Tak hele. Jsem ti vděčná, že jsi mě tu těch pár dní nechal, když mi teklo do bot. Fakt. Si hodnej kluk. Ale ne. Říkala jsem ti už tenkrát Eriku, tohle nemá žádnou budoucnost. Nemá. Vždyť i v posteli nám to začalo drhnout." No, tu poslední větu jsem si možná mohla nechat pro sebe, když tam stál ještě Ayyub a všechno to slyšel, ale už nevím jak ho jinak odradit. "Najdi si jinou holku a žij. Nebo že chvíli skončíš s žaludečními vředy a otravou jídlem." Ta kuchyně byla fakt hrůza. Pak už jsem se otočila k Ayyubovi. Ten stal skoro u dveří. "Jo jdeme." Přikývla jsem jenom, když se nabídl že mi vezme cestovku s oblečením a pousmála se. Bylo mi Erika vcelku líto. Že jsem ho ještě tak využila k levnýmu bydlení. Asi si fakt myslel, že to dáme ještě dohromady. Ale ne. Navíc tady Chris se mi líbil. Fakt. "Pro zbytek věcí si přijdu jindy. Nebo to vyhoď." Měla jsem tam už jen pár knížek, lampičku a takové. Oblečení mám všechno. Nebyla jsem náročná. Když jsme vyšli ven, rozhlížela sem se kolem sebe. Bude to chtít najít trafiku nebo informační stánek. Musíme sehnat ještě mapu k tomu vyhledávacímu kouzlu. I když lépe by to fungovalo, kdyby se provedlo v bytě nahoře, jak řekla mamka. Tak ale zůstávat nechci. "Takže kam teď? K tobě?" Nepřišlo mi, že by mělo nějak cenu se schovávat před tou nemrtvou, když nás našla i v hotelu. |
| |
| Zdravím, |
| |
| Směješ se mi?!San Francisco, venkuTáhnu Lucyiny věci a je mi to jedno. Hlavně, že se už dál nezdržujeme s Erikem, stačil jeho psí pohled těsně předtím, než jsme odešli. Zajímalo by mě jen to, jestli má Lucinku fakt rád, nebo ho jen sralo, že bych jí mohl hladit víc, než ruku u romantické večeře. "To je možnost," nezahazuju Lucyin nápad jet ke mně domů, "nebo jakýkoliv hotel. Motel. Hostel. Hodinový hotel. Vezmem taxi a koukneme ke mně, třeba to tam ještě neshořelo na popel," zazubím se, jako by o nic nešlo. "Nějaké útočiště se vždycky najde," dořeknu, zatímco u silnice mávám na jeden projíždějící taxík za druhým. Vůbec to není jako ve filmech, ale taky je fakt, že nejsem prsatá dobře oblečená blondýna. "Původně jsem ke mně nechtěl. Co kdyby se ti něco stalo," s hranou starostlivostí se na Lucy ohlédnu a dál zbytečně mávám rukou na projíždějící auta. |
| |
| To bych si nedovolila...SF, venku před domem ErikaSledovala jsem jeho zdrcenou tvář a připadala jsem si na moment opravdu zlá. Tohle si Erik nezasloužil, vždyť mi pomohl, že jsem neskončila na ulici. Achjo. Ale co. Teď už nad tím můžu jen pokrčit rameny a jít dál. "Tak se měj." Vyšli jsme ven a já sledovala jak se marně snaží stopnout jedno ze žlutých aut. U toho povídá něco o hodinovém hotelu a já si ho představím znovu jen v tom župánku. Pořád mu oblečení smrdí šampusem, ale vzhledem k tomu že vím, co tomu předcházelo, je to vlastně sexy. "Jojo, aby mě nedej bože neupálili nebo tak něco. Mám ti znovu připomenout kdo tady komu nakopal zadek v klubu?" Který jsme nechali vyhořet, hehe. Poslala jsem mu vzdušný polibek a popotahla si tričko dolů, čímž jsem odhalila víc dekolt. U Erika jsem se stihla alespoň převlíknout, ale ne vykoupat. Stoupla jsem si před něj a trochu se předklonila, abych dala bujné poprsí na obdiv. Pak jsem mávla na taxík a doufala, že se nějaký zoufalec chytí a hned na poprvé, abych Ayyubovi předvedla, kdo je tady 'pán'. |
| |
| soukromá zpráva od Zdroj Zla pro Budeme pokračovat hned, co toho budu schopná. ... a ty taky! :D |
| |
| Dám si na tebe pozor, děvenko!San Francisco, na ulici před Erikovým bytem"Cože?!" uchechtnu se. "Co myslíš tím „nakopal zadek“? Nic takového se nestalo, slečinko," dodám s hraným pohrdavým výrazem, jenže to se přede mnou schválně prsila a já.. jsem jen chlap, takže mi oči sjely do jejího výstřihu a dostal jsem ze sebe jen nějaké trapné povzdechnutí, které jsem beztak nevnímal. Jak ale začala mávat rukou ve snaze chytit taxi dřív, než já, rozesmál jsem se. "Proč si protahuješ křidélko, chceš ulítnout? zašklebím se, "nebude lepší ten taxík?" |
| |
| Ayyubův příbytekSan FranciscoLucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Přivolat taxík vás nakonec oba dva stálo ještě dost úsilí a mávání rukou, než se našel ochotný řidič, co vám zastavil. Cigára. Levný stromeček z benzinky. Chcanky. Přesně tak to ve žlutém taxi smrdělo, v tomhle pořadí a zdálo se, že kolotoč vůní nikdy neskončí – až potom vám došlo, že chlapík má v autě nějakou automatickou troj-vůni Made in China co se evidentně nevyvedla. Ne vždycky se nakupování na AliExpress vyplatí. Když jste dorazili k domu, kde bydlí Ayyub, nezdálo se na něm nic podezřelého. Nevypadal dotčeně, ani opuštěně, nikde nebyly známky toho, že by se někdo násilím dobýval dovnitř a ani kolem nebyla cítit magie. Prostě nic. Zřejmě nikoho nezajímal a váš nepřítel byl tak napřed, že vás sledoval podle jiných vodítek na na dům se úplně vykašlal. Stejné to bylo i uvnitř. Věci ležely na svých místech přesně tam, kde je Ayyub nechal, včetně nepořádku v kuchyni. Pravda, ten už trochu zapáchal, ale díky zavřeným oknům jste neviděli jedinou octomilku ani tučnou masařku. Vypadá to tedy, že máte volný prostor k tomu se uvelebit, odpočinout si, umýt se a když se zadaří, tak i najíst a přitom se pověnovat vašemu pátrání. |
| |
| Zlato, jsme doma!San Francisco, domaSotva taxík zastaví u domu, rychle otevřu dveře. Snesu kde co, ale tohle byla fakt pekelně smradlavá jízda a čerstvý vzduch, i kdyby měl hned teď šlápnout do čerstvého psího lejna, je lepší než tohle. Zase nemám jak zaplatit, tak chlápkovi prostě řeknu, ať chvíli počká a zatím strkám ven Lucy. Jsem trochu nervózní a je to na mě vidět. Celou dobu čekám, že pokud nás ten někdo stíhá a jde hlavně po mě, musel už u mě doma být, takže se vědomě řítíme do průseru. Jen co je Lucy venku z auta, vyhodím na chodník před domem i její tašku a sednu si zpátky. Chvíli si pak s řidičem povídám, načež ho poplácám po rameni a konečně vystoupím. Záhy se ale ukáže, že moje obavy byly liché. Zklamaně a překvapeně zároveň protáhnu obličej a uhnu z otevřených vstupních dveří, aby kráska mohla vejít. "Zdá se..," nechci to zakřiknout, takže nejdřív iše zavřu dveře a projdu místnostmi, abych se přesvědčil, že nám opravdu nic nehrozí, "jo.. fakt se zdá, že je to tu čistý. Nikdo v dohledu. Myslel jsem.. to je jedno. Tím líp pro nás," promnu si spokojeně ruce a úlisně se usměju. Ten úsměv samozřejmě patří jen a jen Lucince, ať už se na mě v tu chvíli dívá nebo ne. "Takže jako doma," pobídnu ji. "Dáme si dvacet minut oraz a pak bych se pustil do toho čárymáryfukování, co ty na to?" |
| |
| Kde je pivo a pizza?San Francisco, u Ayyuba domaTen taxík byl hotový očistec. Skoro až sem si říkala, že by snad bylo lepší jít pěšky. V každé vlně zápachu moči se mi zvedal žaludek a dívala sem se zhrouceně z okénka, kdy že už tam budem. A pak to auto konečně zastavilo. Ayyuba byl venku hned a následně jako gentleman pomohl vystoupit mě. Vzduch, čerstvý vzduch. Stejně ten zápach budu cítit ještě dlouho. Fuj. Vzala jsem svoji tašku a stoupla si víc na stranu. Počkala jasný až Ayyub vystoupí a my budeme moci zapadnout za dveře toho domu. Popravdě po téhle jízdě se vážně těším do koupelny. První vešel Chris, na vzápětí. Dům byl čistý, takže nám nic a hlavně nikdo nebránil v malém oddechu. "Fajn, zabírám si koupelnu." Mrkla jsem na něj a poslala mu vzdušnou pusu. Ze své tašky a věcmi jsem si vytáhla čisté oblečení v podobně džínsů světle modré barvy a hořčicového, přilnavého trička. Nezapomněla jsem ani na čisté spodní prádlo, které bylo tentokrát v černé barvě a krajkou, komplet. Vzala jsem si ještě sprcháč, abych nevoněla jako on a do koupelny trefila na poprvé. Však už sem tu byla. Dveře jsem schválně a provokativně nedovírala, ale škvíra byla velmi malá. Šlo vážně jen o čistou provokaci. Však jakmile sem se zavřela do sprcháče, nebylo že mě vidět nic. Snad jen silueta. Z koupelny jsem vyšla asi o dvacet minut později, ještě jsem si sušila vlasy ručníkem, co jsem si tam prostě vzala a nikam jsem nespěchala. Však to čarování neuteče. "Jak znovuzrozená." Vydechla jsem spokojeně, když jsem došla k němu. Na tváři mi hrál úsměv. |
| |
| Škvíra mezi…San Francisco; Chestnut Street 272 (doma)Pootevřených dveří do koupelny si všimnu prakticky okamžitě. Lhal bych, kdybych tvrdil, že bych rád neviděl víc – a že jsem už měl možnost si to děvče pořádně obhlídnout ze všech stran – ale nehodlám překročit hranici slušnosti. Třeba jindy. Jo, někdy jindy jí tam prostě vlezu a… pročísnu si rukou vlasy a hlasitě povzdechnu, částečně frustrovaně z té úzké štěrbiny ve dveřích, částečně úlevou nad bezpečným útočištěm. Všechny plány, které jsem měl, šly stranou. Za celou dobu mě nenapadlo jak moc jsem utahaný a vzal jsem tak za vděk měkkým gaučem. Jakmile jsem se na něj rozvalil, nebylo cesty zpět. Přišlo mi to jako chvilka, když Lucinka vylezla z koupelny a zvesela se usmívala. Líně jsem se na ni podíval a taky se usmál, klidně, mile, žádný ztřeštěný americký úsměv. "Mluvíš jak z filmu," vyšvihnu se na nohy. "Cvičila sis tu větu ve sprše, nebo sis hrála na Miley Cyrus?" pobaveně zakmitám obočím. Hrozně rád bych působil víc sebevědomě, jako šelma na lovu, jako dravec hledící na svou kořist z výšky, ale nešlo to. Záviděl jsem jí sprchu a tím danou „znovuzrozenost“. "Objednej něco k jídlu, jo? Měl jsem plné ruce práce s.. osobním projektem, později tě určitě zasvětím, takže jsem to nestihl. Tady," vytáhnu z kapsy kreditku a podám jí Lucy, "můj dům, takže tě zvu a platím. Tak ať to stojí za to," pobídnu ji k co nejlepšímu výkonu při objednávání jídla a vytratím se do koupelny.
Čistější, voňavější, ale pořád stejně utahaný. Na druhou stranu mě teplá voda probrala a docela se těším na jídlo, a samozřejmě na ten náš čarodějnický večírek. Je to už dlouho, co jsem byl svědkem nějakého čarování a nešlo zrovna o boj, navíc Lucy je nováček a určitě jí to nepůjde. Škodolibě se zašklebím. "Jak to šlo?" houknu ještě zpoza zavřených dveří – já totiž na rozdíl od někoho neprovokuju skrytě. "Objednala jsi mi něco dobrého, ženuško?" z nevysušených vlasů mi po stranách obličeje stékají kapky vody. "A pivko?" s osuškou obmotanou kolem pasu zamířím do obýváku. Drží pevně a jestli si děvče nic nezkusí, tak vše zůstane skryto a na svém místě. Jinak za sebe neručím. |
| |
| I ty jeden!San Francisco; Chestnut Street 272 (u něj doma)S povytaženým obočím jsem si od něj vzala kartu a trochu šibalsky se nad tím pousmála. Ještě, jak mě vyzval k co nejlepšímu výkonu. Myslím, že ho nezklamu. Takhle ale pomalu a jistě sklouzávám k obžerství. Tedy dokud to bude platit někdo jiný. Já nemám ani flundru. Takže během toho, co byl v koupelně jsem v telefonu naklikala objednávku čítající dva dvojité burgery se slaninou a chedarem, půlkulová BBQ žebírka s medem, kukuřičný klas, nějaký zeleninový salát a samozřejmě hranolky. Nakonec mi to nedalo a přihodila jsem ještě malý kyblík s kuřecími křídly a stripsy. V životě to nemůžeme sníst najednou. V košíku skončilo ještě šest piv z jejich nabídky a to bylo vše. Pohodlně jsem zaplatila jeho kartou a pak si nohy hodila přes loketní opěrku gauče a položila se. "Uvařila jsem dobře, neměj strach, muži." Jakmile se objevil v obývacím pokoji, otočila jsem k němu pohled a zůstala trochu zaraženě koukat. Měla jsem pootevřené rty, protože jsem chtěla něco říct, ale díky tomu pohledu jsem to úplně zapomněla. Pusu jsem zavřela a jen se trochu vyzývavě pousmála. "Pivko bude taky. Přesně za .. 35 minut." Podívala jsem se do telefonu, kde mi appka ukazovala jak na tom daná objednávka právě je. "Tak já zatím dojdu pro věci." S tím jsem se vyšvihla na nohy. Nejspíš mu bylo jasné, co se chystám udělat, ale bože! Nemá mě tak provokovat. Prošla jsem kolem něj jakoby nic, ale on, jen v ručníku, mě zrovna klidnou nenechával. Dva kroky za ním, kdy ke mně byl stále zády, jsem se otočila zpátky k němu. Vzdálenost mezi námi jsem překonala nadpozemskou rychlostí. Natisklá na jeho zádech si moje ruce našli cestu kolem jeho boků, kdy prsty levé ruky jsem odstranila ručník, a dlaň pravé ruky jsem položila na jeho podbřišek, s prsty nenápadně směřujícími k jeho mužství. Konečky jsem se ho nepatrně dotýkala u kořene. "Možná by ses měl oblíknout. Ať nenastydneš!" Celou akci jsem završila něžným libnutim na jeho rameno a samozřejmě jsem neodolala tomu, abych se nepodívala. Sice přes jeho rameno, ale co. |
| |
| Čaro.. čarodějnice! Svádí mě ke hříchu!San Francisco; Chestnut Street 272 (doma)Tak to jsem opravdu, ale opravdu nečekal. Lucyin dotek mě dokonale zmrazí na místě. Myslel jsem, že v rámci našeho nedospělého špičkování a hloupnutí hodné teenagerů mi ručník strhne, já se zahalím a s hranými nadávkami se tu budeme chvíli nahánět, jenže ona to vzala vážně. "Saháš šelmě do tlamy..," upozorním jí taktně, ale už se to ve mně pere a záležitosti se pomalu daly do pohybu. Copak za to můžu? Pořád jsem jen obyčejný chlápek, co se mu občas hlava odkrví dřív, než stačí zabojovat. Pravda, teď není chvíle kdy bych vůbec chtěl bojovat. Z letmého polibku mi přeběhne mráz po zádech a umocní kouzlo, kterým mě čarodějka dostala do trapné situace, ale protože se krev přesunula shora dolů, je mi to jedno a přemýšlím nad úplně jinýma věcma. Misionář? Nebo jako čubičku zezadu? Oh, můj bože, ty to vidíš. Já to cítím. A že Lucy kouká.. no, já dolů koukám taky. "Tys tomu dala," olíznu si rty. Jak je na mě tak namáčklá a blízko, není pro mě problém sáhnout za sebe a pevně jí chytit za zápěstí. Stisk je rozhodně pevnější, než by chtěla, jenže nechci aby se mi vykroutila. Pak už stačí se jen otočit – tehdy můj prokrvený problém nechtěně zavadí o její stehno, ale to je už riziko provokace – a zahledět se jí do očí. "Dělej. Polib mě. Začala sis." |
| |
| soukromá zpráva od Lucy Westgaard pro Vždyť už hříšníkem jsi..San Francisco; Chestnut Street 272Byla jsem se svým dílem spokojená, stejně tak jsem byla spokojená s Ayyubem. Usmívala jsem se a chtěla se od něj odtáhnout, prostě vypařit a i přes jeho vzrušení dělat jakoby nic. Jenže si to pojistil chycením mých zápěstí, a to dost pevným stiskem. Zůstala jsem tedy na místě, v jeho těsné blízkosti. Ani jsem se nesnažila vykroutit. Jeho pohled mě úplně odzbrojil. Třásla se mi kolena a chvíli, která se mohla zdát nekonečná, jsem se na něj jen dívala. Nic jsem nedělala, jen plynule oddechovala. Ale nebylo nad čím přemýšlet. S potřebnou silou jsem mu vyškubla jednu ruku, a za zátylek jsem si jej přitáhla ještě blíž, čímž jsem naše rty spojila v polibek. Byla to otázka vteřiny. Rozhodně to nebyl jeden z těch romantických polibků, které vidíte v televizi. Tohle bylo.. dravé, skoro až hladové. Své tělo jsem při polibku natiskla na jeho, a jediné co teď překáželo, bylo moje oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Ayyub "Chris" Ghazzawi pro To říkáš tySan Francisco; Chestnut Street 272 (doma)Políbí mě. V první chvíli strnu překvapením, protože si nejsem jistý, jestli mi něco neuniklo a není to moje práce. Jenže Lucy mě políbila dobrovolně.. a já toho v dobrém rozmaru hodlám využít. Kdo bych byl, abych se bránil? Nenechám jí, aby mi unikla, a pohotově chytím její spodní ret zlehka mezi zuby a přejedu po něm jazykem. Hned v další chvíli povolím a chtivě čarodějku políbím. Zároveň pustím i druhou její ruku a dlaň Lucy položím na záda. Dlouho se tam však nezdrží a sklouzne pod její zadek, prsty přes stehno směrem ke klínu. Přitisknu jí k sobě a bez námahy nadzvednu, abych jí tak přenesl k pohovce, druhou rukou jí jistím z boku. "Měl jsem za to, že jsi spíš neposlušná holka," neudržím jazyk za zuby když si musím do plic pustit víc čerstvého vzduchu. To už s rukou na jejím pozadí narazím do opěrky gauče. Neváhám a čarodějku si celou dobu tisknu k sobě, takže cítí můj chtíč a zároveň se obnažený úd rušivě nepohupuje sem a tam. Pravačka zůstane na pomezí stehna a hýždě, levou však drze vklouznu pod tričko. Hezké, ale bez něj to bude taky paráda. A co teprv, až odhodí i to krajkové prádlo.. průser je, že jakmile mi tohle proletí hlavou, mám co dělat, abych z ní nestrhl jen nejnutnější a prostě jí neohnul přes gauč. |
| |
| soukromá zpráva od Lucy Westgaard pro Však vzpomeň si, jak nekřesťansky sis vydělal ty milióny!San Francisco; Chestnut Street 272Všechno, co jsem udělala, bylo jako spouštěč. Jestli jsem si do teď myslela, že jsem schopná se mu vyškubnout a s pobaveným výrazem ve tváři dělat jakoby nic, právě jsem mu úplně popadla a chci ho. Celého. "Snad bys mi nechtěl nasekat. Na tyhle hrátky nejsem." Využila jsem volné chvíle a odpověděla na jeho úvahu o mně samotné. K jeho rtům jsem se nevracela. Ty své jsem totiž přitiskla na jeho krk,kde nechybělo ani provokativní štípnutí zuby. "Víš co je smutné? Že za třicet minut se sem bude dobivat poslíček s tím luxusním obědem, co jsem vybrala." Prostě nepřestanu pošťuchovat i v takovéhle chvíli. Ostatně to chtěl. Takže jsem mu silné zatlačila do ramenou dlaněmi, abych ho od sebe odtáhla, alespoň trochu. "Myslíš, že mne stihneš uspokojit za třicet minut?" Trochu sem si z něj utahovala. Půl hodiny, je až až. Napínala ho a dál se ho od sebe snažila tlakem dostat. Bylo na mě však vidět, že chci přesný opak než jít čarovat a jíst, jak bylo v plánu. Zrychlený dech, červené tváře, rudé a plné rty a moje srdce bílo jako o závod. |
| |
| soukromá zpráva od Ayyub "Chris" Ghazzawi pro Fájn! Bod pro Lucinku..San Francisco; Chestnut Street 272 (doma)Zatvářím se na vteřinu zklamaně, když řekne, že nechce na zadek. Je v tom dávka teatrálnosti, ale na druhou stranu.. klidně bych jí naplácal a to nejen na prdelku. "Áh, srát na jídlo..," zamručím hrdelně, když připomene, že nás někdo vyruší. Na hlad jsem už dávno zapomněl a ona mi ho podle připomněla, ani tak se ale můj žaludek nepřipomíná, jak jsem celý napjatý vzrušením. "I dvakrát," zazubím se lišácky nad pošťouchnutím, "záleží, jak moc náruživá kočička jsi," a i když vím, že to myslela v legraci, jsem už tak vyburcovaný jejími doteky i tím pitomým odstrkáváním, které neberu v potaz, a její čistou vůní, že rukama pohotově sklouznu k jejím kalhotám, bleskurychle je rozepnu a za poutka na pásek potáhnu dolů. V tu samou chvíli začnu klesat dolů celý, až skončím s nosem přitisknutým pod jejím pupíkem, ale mám v úmyslu – až se zbavím všech těch zbytečností, co na sebe od pasu dolů navlíkla – pokračovat níž. |
| |
| soukromá zpráva od Lucy Westgaard pro Jsem o krok napřed!San Francisco; Chestnut Street 272 (u něj doma)Přestala jsem ho od sebe odstrkávat a nechala mu ruce volně na ramenou, když šel níž a ještě níž. Přejel mi mráz po zádech a jen jsem vzrušením dlouze vydechla. Tomuhle nešlo odolat, už opravdu ne. Zaklonila jsem hlavu a znovu vydechla. Celé tělo se mi třáslo vzrušením, když jsem si - trochu netrpělivě - začala stahovat kalhoty dolů společně s ním. Jakmile byli kalhoty dole, přetáhla jsem si přes hlavu tričko. Letělo vzduchem kamsi za kalhotami. Zůstala jsem před ním ve spodním prádle. Svlečení posledních kusů látky už jsem nechávala plně v jeho režii. Prsty jsem vklouzla do jeho vlasů, které byli ještě vlhké. Uvolnila jsme napnuté tělo a pokrčila jednu nožku v koleni, aby měl lepší přístup k mému klínu. Tohle si hodlám náležitě užít. Po nějaké chvíli jeho práce na mém citlivém místečku, jsem to nevydržela. Zatáhla jsem za jeho pečlivě udržované vlasy a přítáhla si ho k sobě nahoru. Mé rty se tiskli na ty jeho a horká kůže se vpalovala do té jeho, když jsem se k němu chtivě tiskla. |
| |
| soukromá zpráva od Ayyub "Chris" Ghazzawi pro O bod, ne o krok!San Francisco; Chestnut Street 272 (doma)Bez potřebné dávky citu pro romantické milování využiju okamžiku, natlačím čarodějku těsněji na zadní stranu gauče a obratně ji vysadím na jeho okraj, abych ukojil naši touhu. Sotva dvakrát mrknu poskytne mi její klín vstřícné útočiště, ale přirážení nemá dlouhého trvání. CRRRR! Táhni. CrrrrRRRRRR!! Vypadni od těch dveří! CrrrrrrrrrrrrrrrrrrrRRRRRRRRRrrrRRRRRRRR!!! Tady si člověk už nemůže ani v klidu zašukat?! |
| |
| Konečná, vystupovat!San FranciscoLucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi CrrrrrRRRRRRrrrRrRRRRRRRRRRR! “Haló?! Je někdo doma? Nemám na to celý odpoledne! Lidi čekaj! Haló!“ Sotva chlapík z donášky domluví, hlasitě zabuší na dveře. Být vratší, možná by vypadly z pantů. Na poslíčka s jídlem je dost netrpělivý, možná proto, že z platby kartou online nemá dýško a tak nemá ani důvod být milý. Málokdo v dnešní době očekává, že dostane ještě něco na ruku. Jde to od desíti k pěti. Crr. CRRR! CrrrrrRRRR!! |
| |
| Tohle je za trest!San Francisco; Chestnut Street 272 (doma)“Fajn!“ zavztekám se jako dítě, kterému sebrali oblíbenou hračku, “fájn! Kurva doprdele, vždyť už jdu,“ tohle mě fakt dopálilo. Chci si tady užít, ale ten magor se za dveřma může posrat. Proč to tam prostě nepoloží a neodjede? Zaplacený to dávno je. Odtrhnu se od Lucy, ale pak se zarazím a vlepím jí na tvář docela kamarádskou pusu. “Promiň, kotě, ale objednalas‘ jídlo,“pokrčím rameny ve stylu, že je to vlastně celé její vina, tak ať nekouká ani jako nešťastné štěně, ani jako nasraná saň. Dračice to docela je. Olíznu si vlhké rty a zamířím spěšně ke dveřím, které prudce otevřu a stanu v nich v rouše Adamově. Maníka to docela vyděsí. Nedivím se mu. Doručuje si takhle burgery, žebírka a kdo ví co všechno čarodějka objednala, hezky v klídku a pohodě uspěchaného dne, a najednou před ním stojí týpek s klesajícím pérem. Nechtěl bych. “Dejte to sem a vypadněte.“ |
| |
| DonáškaSan FranciscoLucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi "Uhm. Eh. Neměl byste, eh, to dělat, když si vobědnáváte jídlo. Um. Jako. To. Myslím…,“ kroutí se nervózně chlapík. Třeba fakt čekal aspoň dolar do kapsičky? “Děkujeme. Eh, děkujeme za nákup. Jsme tu vždy pro vás. Vždy, rychle, až domů,“ zahlásí profesionálně naučenou podnikovou větu roztřeseným hlasem. |
| |
| Kdo najímá tyhle lidi?San Francisco; Chestnut Street 272 (doma)“Co ty o tom můžeš vědět, zpoceňoure,“ štěknu po něm nasraně a místo dýška prásknu dveřma. Kouknu dolů a vidím dvě věci – je po akci, ale nacpeme se k prasknutí! |
| |
| To není tvoje starostU Ayyuba domaAčkoliv jsme byli oba dospělí, právě jsme se chovali jako dva nadržení puberťáci. Žádné zdržování s nějakou velkolepou předehrou. Šup na opěradlo gauče a jedem. Bohužel se stalo přesně to, co jsem říkala, že se stane. Jidlo přivezli. Jak dlouho to vydrží ignorovat? Pravda, že jakmile se domem ozýval šílený zvuk zvonku, nemohla jsem si to plně užít ani já. A tak jak rychle to začalo, tak to zase skončilo. No, takové pošimráníčko nebude dlouho stačit ani jednomu z nás. Odtáhl se ode mne a já jen protočila očima s kyselým úšklebkem na tváři. No co, radost z toho fakt nemám, ale nadávat mu za to nebudu. Ten poslíček to taky klidně mohl položit za dveře a vypadnout. A ne zvonit jak na lesy. To už je jedno. Nechala jsem ho odejít pro objednávku zatímco já se natáhla pro tričko a následně hledala ještě spodky. Když přišel zpátky, měl akorát tak výhled na ten můj výstavní zadek. O dvě vteřiny později už byl schovaný za tenkou látkou spodního prádla, kterou jsem pečlivě zarovnala. Tak zas někdy příště. "Fajn, tak já teda dojdu pro ty věci." Neobtěžuji se s nějakým dalším oblékáním. Ani ne před pěti minutami viděl všechno. Moje promenáda v tričku a spodkách ho nemůže rozházet. Prošla jsem kolem něj pro telefon, mapu, ten šutr co nám.ma pomoci najít tu holku z vidiny a.. to je vlastně všechno. Mužem jen doufat, že to zabere. Jakmile jsem se vracela, první po čem jsem se rozhlížela bylo objednané pivo. |
| |
| MagieSan FranciscoLucy Westgaard, okrajově Ayyub "Chris" Ghazzawi Lucy si otevřela pivo a Ayyub se i s jídlem uvelebil na gauči, stále nahý. Hlad přebil zájem o magický rituál, ale přihlížel a sem tam také přiložil ruku k dílu. Naštěstí nebylo moc co chystat a jeho přítomnost měla spíš podporující funkci, protože samotné hledání bylo na čarodějce. První pokus byl úplně lichý. Při druhém se kyvadlo vychýlilo do strany, směrem k východu. S další snahou čarodějky se výsledky opakovaly. |
| |
| Někdo to tu vážně neumíSan Francisco; Chestnut Street 272 (doma)Cpal jsem burgerem jako bych nejedl týden. Své schopnosti používám průběžně a vím, jaký na mě mají účinek, ale ta žena a její útok spolu s celou strastiplnou cestou, která byla vlastně obyčejným útěkem, mě vyčerpala. Odrazilo se to na zdánlivě neukojitelným hladem. Po tom sexuálním fiasku jsem se neobtěžoval ani oblíkat, jen jsem si přes sebe zase uvázal ručník. Rozhodně se chci najíst, to je priorita, i kdybych měl zdrhat nahý. Navíc, na rozdíl od Lucy, v sobě nemám dostatek slušnosti a vzhledem k tomu, že jsem ho do ní už vrazil před sebou nemusíme už nic moc skrývat a napínat se. Zbývají osobní touhy, tajemství a prdy. “Tak co, jak to jde?“ nevydržím to její kyvadlování nad mapou. I laik vidí, že je to k ničemu, ale kámen tahaný magií na stranu není jen tak. “Nejde ti to. Mám to zkusit? Nebo co myslíš, že to znamená? Může ta z tvé vidiny být mimo město?“ olíznu si umaštěné prsty. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR