Člověk člověku vlkem
hrálo se Jindy
od: 01. června 2012 18:42 do: 10. srpna 2016 13:12
Dobrodružství vedl(a) Ceressiass
| |
 | Black Library. Tajemné místo s ještě tajemnějším obsahem. Povídá se, že je to jediné místo v celém universu, kde je shromážděno vědění všech ras a národů, všechny knihy a svitky a datatablety, které kdy byly, jsou a dokonce i některé, které teprve budou vydány. Je to také jediné místo na světě, kde se nachází celé, rozšířené vydání eposu Athias. Black Library je snem a cílem všech knihovníků, milovníků vědy a poznání a učenců celkově vzato. Jako fata morgána se zjevuje uprostřed webwayové sítě, strážena tajemnými harlekýny. Nicméně, jen málokdo tam má povolen přístup – a ještě méně z těchto privilegovaných se tam doopravdy dostane. Poslední zprávy, hovořící o členu Impéria a dokonce Adeptus Astartes, který navštívil tuto svatyni vědění (z nichž mnohá jsou i temná), jsou o jistém Grahamovi, který zde dostal jednorázové povolení ke studiu komixů ze staré Terry a to jak z japonské, tak americké produkce. Což bylo před pěknými pár lety. Samozřejmě se dotyčný svého času nechal slyšet, že vysvětlovat zde komukoli, proč, když už tam byl, šel po nesmyslných obrázkových knížečkách typu Gravitation a X-men, namísto, aby si vypůjčil třeba takovou Book of Magnus, je naprosto zbytečnou záležitostí. Hvězdní vlci. Velmi specifická mariňácká kapitula vikinských ožralů, posedlých nordickou mytologií a výrobou kvalitního levného nábytku, z nichž většina neumí ani rovně močit, natožpak číst. Tito galaktičtí rekové, o jejichž zrod se zasloužil primarcha Leman Russ, podle něhož je pojmenován také známý tank, milují hodování, bitky, medovinu, pivo a Císaře. Vyzbrojeni kromě nejlepších zbraní Impéria také sekerami, kladivy a zakuckávajícími se rotomeči, vrhají se tito mocní nordičtí válečníci do vírů nejtěžších bojů a největších řeží. Obývající ledový svět, plný přerostlých vlků, agresivních bílých veverek a stvůr, známých jako Yetti, jsou tito muži jedněmi z pevných pilířů, na nichž Impérium stojí – a to i přes to, že častokráte k večeru ani oni nedokáží stát na vlastních nohou. Jejich odvaha je neuvěřitelná a jejich genoštěp, dle záznamů inkvizice zase neuvěřitelně vadný. Ano, jak jistě každý tuší, Black Library a Hvězdní vlci spolu souvisejí jen velmi málo, pokud vůbec. A to i přes fakt, že v této knihovně je možno najít také spis o tom, kde skončil Leman Russ a co tam právě dělá za předpokladu, že stále ještě žije. Přesto existují tací, kteří mají své záměry, týkající se onoho místa. (a ne, nyní nemluvíme o tom místě, kam se v lepším případě po večerní zábavě chodí zvracet) Tento příběh je o nich. A jak se na pseudo hi-tech sci-fi nordickou ságu sluší, je to příběh stejně výpravný a epický, jako trhlý. |
| |
| Ranní vlče... v lihu trče ~Nokia Ericson~ Jak už to tak bývá, večer se slavilo. V Tesáku se totiž slaví lecos. Od porážky zcela jakýchkoli nepřátel, včetně těch imaginárních, až po pravidelnost Grimnarovy stolice, není-li lepší důvod. Upřímně vzato, přípitek na hovna sice není zrovna nejoblíbenějším, ale když není co jiného zapít, hodí se i tohle. Jeden jistý rune priest svého času prohlásil, že je to "takové trefné, připíjet na trus močí" - ale řekněme, že byl poté hromovým řevem a cinkotem zbraní zahnán kamsi do knihoven a od té doby se raději k pivu nevyjadřuje před větším davem opilých vlků. Ať už Fenriský ležák je močka sněžných sobolů, nebo není - ty ses jím zase jednou řádně zřídil, což si sice přímo nepamatuješ, ale poznal jsi to dle faktu, že ses probudil pod stolem, zatímco okolo jezdí servitoři a utírají podlahu od rozbitých korbelů, vybitých zubů, třísek ze stolů, které nebyly tak šťastné jako ten, který ti dělal celou noc stan, a zvratků. Také se okolo válejí kusy masa, které večer při hostině popadaly ze stolů, což zjišťuješ dle toho, že tvůj obvyklý bojový kumpán, bratr Ikea Möbelson, občas lenivým, kocovinou poznamenaným pohybem natáhne ruku a zobne si, co má nejblíže. Jdem ze servitorů ti mopem otře obličej a bez známky vyššího porozumění situace odjíždí uklízet dále. "Bratře vlku, to byl ale nářez!" Ikea sice ještě nesežvýkal, takže mluví tak trošku s plnou pusou, nicméně se zdá, že si všiml faktu, že jsi již taky vzhůru. "Pili jsme jako prastaří bohové z legend! Medovina tekla proudem a ty jsi tančil snad po všech stolech v sále!" Mezi řečí se pokusí natáhnout pro další kousek masa, ležícího na zemi, ale zjišťuje, že vytoužený kousek je příliš daleko a tak se k němu začne s hekáním a funěním plazit. To, že si svůj plnovous máčí v kaluži čehosi, co v lepším případě je nepoužitá medovina a v horším již použitá, lehce opomíjí. Je to přeci mariňák, syn Fenrisu! Nemůže se nechat zastrašit něčím, jako je kaluž! |
| |
 | Takové... typické ráno Když se probudím s bolavou hlavou, sotva popadám dech a vnitřní zabudované systémy hlásí "syntax error" nebo "totalanahiltaion" a to bez toho, aniž bych tu hru zapl, tak vím, že den stál za to. Sakra pro to jsem se narodil, proto jsem byl stvořen, to je můj život! Teď nemyslím tu kocovinu, která si vyžádá běhe pár hodin raní oslavu na spravení té pachuti... ale skutečné hrdinství a čest! Muž si může dokázat, že je muž jen v pořádné pitce a bitce a já měl včera oboje. Jako jeden muž - já teda jako půl muž a půl kalkulačka - jsme se vrhli do boje s metlou lidstva, ohavným démonem Alkoholem a věřím, že jsme zvítězili. Pravda, dle stavu podlahy někteří slabší jedinci pouze remizovali, ale i tak to vykonali se ctí a pro slávu Russa! "Pili jsme jako prastaří bohové z legend! Medovina tekla proudem a ty jsi tančil snad po všech stolech v sále!" "Pravda, bratře..." Ve tváři se mi rozlije úsměv a v hlavě hledám záznam včerejšku. Marně. "Škoda ale, že jen chvilku..." Ne, že bych se nesnažil, nebo byl snad špatným tanečníkem - to ani nejde vzhledem k tomu, že za mě tancovala snad hudba sama, ale stoly velmi brzy odpadly! "Carameldansenus to taky rozjel..." Uchechtnutí. "Bude se zpívat v ságách, jak se udatně vrhl do víru zábavy." Chvilka přemýšlení. "A druhý díl bude o tom, co vrhal všechno jiného..." Následuje protáhnutí znaveného těla. Ani nevím, jestli jsem se popral. Přeci jen zub, který má kovová pracka svírá... nemusí znamenat vůbec nic. Každopádně křupání znamená to, že jsem z posledního stolu udělal dva. Systém online, all protocols funktional, drinkprogram for Beer ready! Situace v sále se mi po malém restartu zdá zase o něco jasnější, takže podávám Ikee pomocnou ruku a trochu tu výtečnou kořist přišoupnu. "Bratře..." Mezitím mi mé dvě lidské končetiny ukazují, že místo kolem mě není úplně v pořádku. "...měl jsi pravdu." Několik podivných oválů, které jsem ukořistil jakožto podivné artefakty na cizím světě změnilo konzistenci v puzzle. "Ty talíře nebyly lítací..." Frisbee nakonec není ani tak tvrdý sport, jak jsem doufal. "Tušíš vůbec, co jsme slavili? "´Moment něco mi... "A bratře, nevíš... kde mám servitory?" To už tak bývá, že takový techkněz má k ruce pár zbytečných klumpů. Každopádně tenhle měsíc je to už... kolikátého je? Jestli je patnáctého, tak jsem je ztratil po patnácté! Dost možná jsem jim dal zase nějaký podivný rozkaz jako minule, aby šli snad pro jahody uprostřed zimy a cestou pozdravovaly všech dvanáct měsíčků! Vím jistě, že: 1) Si to zas absolutně nepamatuju 2) Že mě nejvyšší pán zbrojírny sjede jak koně 3) Potřebuju vyprošťovák |
| |
 | Oni vůbec nechápou, co je to mít psí život Jak už to bývá, včera se opětně slavilo. Od posledního nešťastného incidentu, který skončil mým polodobrovolným exodem do knihoven Tesáku, zatímco za mnou prskaly jiskry ze seker a kladiv a hrozily zapálit alkoholové výpary, které se šířily ze řvoucích chřtánů mých "spolubratrů" se raději ani neptám na důvody oslav toho či onoho dne. Nerad bych byl opětně nucen říci nějakou nelibou narážku na místní pití, které jde stejně dobře použít také jako palivo pro všechna známá vozidla. Co je smutné, je fakt, že jsem se oslavy tentokráte byl nucen účastnit i já a to přesně do chvíle, než jsem se ujistil, že všichni jsou dostatečně opilí na to, aby si nevšimli, že jsem (naprosto střízlivý) zmizel v hlubinách domovské pevnosti. Zmizel jsem přesně v té místnosti, kde se přechovává proteinová pasta, která se dává mariňákům jakožto nutriční zásoba do boje. Proč? Protože se opětně nepodávala žádná zelenina ani pečivo... a mě už trochu trápil hlad. A ne, na "to není maso, to je vepřový koleno!" opravdu nehraji. Proto teď taky sedím ve svém pokoji a listuji jednou z těch mnoha knih, kterým veprostřed chybí více či méně stránek od chvíle, kdy nějaký méně vzdělaný bratr zjistil, že mu došel toaletní papír a použít knihu mu přišlo jako dobrý nápad. Je to docela škoda, protože mě by opravdu zajímalo, co se stalo v průběhu života Dášeňky - a takto znám jenom začátek a konec. Frustrující. Někdy toužím po tom, přečíst si opravdovou knihu, víte. O temných uměních, o Horově Herezi, o Ragnarovi, o Shiře Capulrnii... nebo alespoň nějaký ten kodex, protože i ten už ve zdejších síních došel újmy. Taky toužím si dát dušenou mrkev s brambory, ale to se tady tak nějak nevede, stejně, jako je čistá voda nedostatkovým zbožím. Nemohu nepřiznat, že se mi v hlavě už několik měsíců rodí určitý plán, ale mám takový špatný pocit, že některé plány a zejména ty moje, prostě nemají tendence vycházet. I přes to, že jsem docela nadaný psyker. Tedy mezi zdejšími rune priesty jsem asi jediný, který je co k čemu a používá svou force weapon tak, jak se má používat, tedy ji z větší části ovládám mentální silou. Zbytek, například pan Hrothgar si totiž myslí, že je to jenom trochu delší kladivo, křížené s kopím a dle toho to také dopadá. Co naplat. Holt jsem začínal jako Librarian, což by mělo být dle popisu to samé, ale není - a srát se jim do toho nebudu, nebo mi zase vyčtou, že nepiju, jsem malý, hubený a nemám plnovous. Kromě toho, když vařím, tak předtím nerozhazím veškeré suroviny s řevem po kuchyni a následně nevyžeru sklenku s majonézou, protože to je "good for me." Prostě nejsem hvězdný vlk. Nicméně, co se týče toho plánu, stále víc a víc mi vrtá hlavou. Black Library. Místo mé osobě zaslíbené. Škoda že mou žádanku o vstup opětně smetli ze stolu s tím, že posílat tam nějakého Space Wolfa je naprosto zbytečné, značně nereprezentativní a navrch ještě nebezpečné. Oči tak nějak samovolně zabloudí v několika runami počmáraným papírům, na kterých mám něco, jako nástin plánu pro vloupání se dovnitř. Mission Impossible tomu říkám. Možná bych mohl. Když už nic, alespoň mě to na nějakou dobu zabaví... Plán je vcelku jasný. Potřebuji někoho, kdo mi otevře dveře a pokud možno zvládne pilotovat jakékoli vozítko, které si sebou do vesmíru vezmeme. Někoho, kdo ovládá alespoň základní matematiku a zároveň si nedokáže spočítat, že tahle mise je poněkud... problematická. S tichým povzdechem na téma "proč já" se tedy zvedám a vydávám do jídelny, kde tuším, že bych mohl narazit na... nějakého vhodného kandidáta. Pokud takový vůbec existuje. El Johnsone, já vím, proč jsi je neměl rád! |
| |
| nejlepší přítel vlka je... vlk "Jo, bratře, kdy už pochopíš, že já mám dycky pravdu, hm? Žádný lítací talíře prostě neexistujou. To si lidi vymysleli, aby měli nad čím uvažovat, když málo pijou a moc se nuděj. UFO tomu říkaj. Díky" Poslední věta je pak reakcí na přišoupnutí vytouženého kousku masa. Ten je následně sebrán a aby se neřeklo, je taky zlehka ofoukán, než je strčen do pusy. "Tušíš vůbec, co jsme slavili? " "Jooo to kdybych tak věděl. Ne, počkej. Neměl malej Gimnarson narozeniny, nebo tak něco? Ne, pendrek. Nalezeniny, tomu říkaj. Tak to bylo. Hm hm." Inu, není to zrovna nejlepší z možných důvodů, ono zapíjet vítězství nad smečkou chaosáků je trochu jiné kafe - ale pořád je lepší slavit tohle, než jiná hovna. "A bratře, nevíš... kde mám servitory?" Následuje podrbání se na rozcuchané zrzavé hlavě a pravděpodobně pokus o přemýšlivý výraz. "Tak to fakt nevím, bratře vlku. Doufejme, že sešli hrdinskou smrtí a nebo někde stírají podlahy společně se všema těma ostatníma. Snad umřeli v boji, protože do Helheimu sakra nikdo nechce. Nejsou tam valkýry a není tam chlast, slyšels o tom?" Poté, co zkonzumuje veškeré své okolí, začne se bratr Ikea zvedat. Vzdá přitom tichý hold opodál stále spícímu bratru Nilsovi, který přebral evidentně ze všech nejvíc. Z rohu se taktéž ozývá tiché "gor so vi gor," jak skald Carameldansenus prozpěvuje ze spaní. "Sakra, kdyby tu tak byl Skorpeuss, aby tohle viděl!" Skorpea si sice nepmatuješ, ale dost jsi o něm slyšel. "Byl by na nás po čertech hrdý, stejně, jako jsou naši předkové a draci na přídích jejich lodí. Hele, zvěřina..." Následuje odmlka, vyplněná hlasitým mlaskáním. A pak ti senzory zbroje dají najevo, že něco není úplně v pořádku, tedy, že ti někdo nebo něco oblizuje chodidlo. "Fenri fuj, Císařví, kde se to válelo!" signalizuje, že někde poblíž je i včerejší oslavenec. |
| |
| To ano, ovšem ani vlk nechce chytit vlka! Nemůžu si pomoct, ale ani v odpovědi na talíře nemohu bratrovi dát plně za pravdu. UFO je neidentifikovatelný létající objekt a hlavně u nás v opilosti lítá kde co a identifikovat to obvykle nedokážeme. Možná se mi někteří bratři budou smát, ale já věřím na talíře, které létají... nebo alespoň chci věřit, že někde v tom prázdném, vlastně přeplněném, vesmíru jsou bytosti na takové výši, že vytvořili talíř, který přiletí sám i s jídlem. Odletět umět nemusí, neb my si jej zahodíme s klidem sami! Tak nalezeniny! To leccos vysvětluje předně proto, že po nalezeninách obvykle lezeme po čtyřech a to mnohdy i s obtížemi. Teď bych rád tvrdil, že si pamatuju na své vlastní, ale to bych těžce kecal. Vím totiž jen, že proběhli a to ještě z vyprávění. Každopádně jak už je zde zvykem, jsou horší věci na slavení - třeba takové kulaté a jubilejní úmrtniny. Jakmile je čas, aby se probral Bjorn Fell-handed je zle! Obvykle to totiž spojujeme s prověrkami kněžích nebo jiným velkým průserem, třeba obléháním tesáku, a pak musíme kalit jako za starých časů a... ruku na srdce, jak chcete držet krok s dreadnaughtem, který má několisetlitrovou nádrž? "Jo slyšel jsem o tom... a jestli existuje a jestli se tam nějakej z našich kluků dostal, sakra rád bych jim tam postavil alespoň pivovar!" Mohl by být i menší... ovšem musel by makat na tří směnný provoz! Což mi připomíná, že jsem za domácí úkol na vlastní prověrku jeden takový mobilní v landraideru navrhl... Zkoumavě znovu projedu sál, jestli ho nějaký z bratrů nevyvrhl, protože vymlouvat se "bratr mi sežral domácí úkol" na to už sakra nejsme nějací nováčci z blood fangs! Slova o Skorpeovi komentuji jen pokrčením rameny. Slyšel jsem ságu o něm a pak i ságu o jeho výlet s nějakým Templářem Athaniem a Arwecem... no už nevím, jestli jsem pil, že se mi tak líbila, nebo jsem vyloženě chlastal, abych zapil znechucení. Vím jen to, že jsem ji slyšel a měl jsem kocovinu jako nikdy... a že je snad do dneška ta deka někde schovaná, aby s námi genetické sémě Skorpea bylo alespoň takhle, když apotykář templů kuchal genseed nožem. A pak že jsme barbaři! "Fenri fuj, Císařví, kde se to válelo!" Zoom. Automatický zaměřovací systém ihned zkouší zachytit příchozího. Bohužel případný nápis "target" kolem něj jen několikrát sklouzne jak se takhle po ránu a bez piva nedokáže zachytit. Na štěstí se blízko válí soudek medoviny a vypadá netknutě. Jedna dobře mířená, vlastně tři než jsem se trefil a víko s prasknutím zmizelo. Pche! Kacíři říkají "chaos is only true answer" já na to říkám "kladivo a neser"! A tenhle soudek je zatraceně herezní. "Buď pozdraven bratře! Tvé nalezeniny možná neskončí v naší paměti, ale do jater se vpíší nesmazatelným písmem! Na tvé zdraví!" Vydatně si usrknu bez jakékoliv viny alespoň třetinu té medoviny. Načež zdvořile nabídnu. Přeci jen možnávěřím na UFO, ale ne na abstinenty, sakra mám rozum! "Napij se s námi a oslav příchod nového dne!" Chvilka přemýšlení. "Nebo cokoliv jiného..." Zmerčím blízkou nádobu, kterou hbitě uzmu, naplním a nabídnu tentokrát psovi. |
| |
| Ne, radši knihu. Tak a je to tady. Kromě toho, že společenská místnost vypadá a smrdí přesně tak, jak jsem předpokládal, že bude, dějí se tady i ty jiné věci, které mne trochu děsily, když jsem je zvážil, jako reálnou možnost. Třeba vyzývání k pití alkoholu kýmsi, kdo zahání ranní sušák, nebo se snaží zabít kocovinu dalším lihem. Iron Priest Nokia Ericson. Tvrdí se o něm, že je to velmi schopný mladý hvězdný vlk, nicméně jsem již zjistil, že zde se schopnosti neměří dle toho, co máte v hlavě, ale kolik toho pojme váš žaludek, kolik toho je schopen následně vyhodit zpět a za jak dlouho začnete zase pít či ukájet svůj téměř božský apetit. Nehledě na to, že na zdejší obdobu oslavy narozenin nikdy nevzpomínám s láskou a radostí. Knížky nikdy nedostanu a upřímně už opravdu NEVÍM, co dělat se všemi těmi becherovkami, které k tomuto úžasnému výročí nejhoršího dne mého života vždy ode všech dostávám. A to máte tisíc bratrů, z nichž vám prostě každý touží dát alespoň litr tohoto speciálního léčivého nápoje. Ach bože. Existuješ vůbec? Fenri se naštěstí stahuje a poodejde o kousek pryč. Mám ho rád - od doby, co tyhle obří vlky přidali do kodexů, jakožto povolené kapitulní zvěrstvo jsem alespoň mohl přesvědčit chaptermastera, že chci štěně. Po několika nepodařených pokusech, při kterých se ukázalo, že "štěně" je pro něj přednostně pojem, používaný pro soudek s pivem, jsem jej nakonec doopravdy dostal. I přes to, že to zvíře čichá zcela běžně jiným vlkům k zadku, přijde mi, že jeho intelekt značně přesahuje veškeré mé bratry. Ale to jen tak mezi námi. "Napij se s námi a oslav příchod nového dne!" "Ne. Ne děkuji. Mám dneska... problémy se žaludkem. Včerejšek a tak." Výmluvné pokrčení rameny. Upřímně - problémy se žaludkem jsem začal mít ve chvíli, kdy jsem asi pět set metrů od této místnosti poprvé ucítil zápach zvratků. "Chtěl jsem..." Hledat někoho inteligentního, což zjevně opět selhalo. Ten plán nikdy nedám ANI DO CHODU! "Se zeptat, zda jste všichni v pořádku... a tak." ACH JO! |
| |
| Dobré ráno přeje rádio HAF! Problémy? Upřímně být z části stroj má své výhody, můžete pár orgánů prostě vypnout nebo vždycky kladivem napravit kontrolku. Nic méně jej částečně chápu, protože když jsem já tady začínal... no vlastně jen tuším, že ho chápu. Totiž chvíle, kdy jsem začínal jsou v mnohem větší mlze než cokoliv jiného... zkrátka jsem nebyl ještě zvyklý. "Chtěl jsem se zeptat, zda jste všichni v pořádku a tak." To je od něj milé! "Pohleď, kolik udatných válečníků svedlo včerejší bitvu a netruchli pro ty, co s námi již nejsou. Zemřeli při tom, co milovali!" Poplácání na rameni, další lok a další slova. "Navíc... byli to profesionálové, bratře, znali rizika a bylo jim jasné, do čeho jdou." Náhle mi dochází jedna věc. Totiž já včera... zapomněl jsem předat dárek! Asi zkrátka nebyl nejlepší nápad se při výměně paliva ve strojovém parku... připravit na oslavu. Proradný cat mariňák by asi řekl něco jako "sbírat sílu na hlavní spánek dne", ale my, praví válečníci prostě... pijeme, abychom byli v kondici na hlavní pitku dne? Hm... to nezní tak dobře. Na svůj to do list si připíšu vymyšlení nějakého pořekadla. Pít se za císaře? Hm... asi to už mám. Obsahuje to pití i císaře, takže to nemůže být špatné! "Loki..." Položím soudek a servo rukou si sundám ze zad takový ten "batůžek". Upřímně já tomu říkám zásobník na lahváče a bylo mi do breku, když jsem musel dva vyndat, aby se tam vešel dárek. "Tohle jsem ti včera nestihl dát..." Vyndám knihu "Hobit aneb cesta tam a zase zpátky". "Našel jsem to na marsu, když jsem spravoval rhino nějakýho knihovníka..." Poklepání na rameno, předávka knihy. "Chápu, že už tě musí ty becherovky srát, když už se snažíš takových let a furt ti neubývaj..." Inu jakožto údržbář tak nějak procházím tu a tam celou pevnost, hlavně když mám žízeň. "Tohle se nemusíš stydět použít, je tam jen pár obrázků, a nějaký příběh o někom malém, kdo vykonal velký věci... prostě žádnej ostych a užívej ve zdraví." Koneckonců kdyby to nebylo tak popsané, tak si na to črtám schémata! |
| |
| Jsem dojat! "Tohle jsem ti včera nestihl dát..." Připraven přijmout další Becherovku nasadím co možná nejvděčnější výraz. Ono to jde docela těžko, když vám pořád kapitulní bratři okolo dávají věci, které nechcete. "Chápu, že už tě musí ty becherovky srát, když už se snažíš takových let a furt ti neubývaj..." Jak tohle ví? Na můj osobní "to-do list" se připisuje položka "lít Becherovku do hajzlu častěji, aby mizela rychleji, pokud možno pak docela dost rychle." - popravdě, nechci být odhalen, coby abstinent - ač nemám pocit, že by tady někdo trpěl tak vysokým IQ. aby mu došla souvislost mezi nepitím alkoholu a abstinováním. Na druhou stranu se stávají na světě rozličné náhody, například to, jak dítě dokázalo rozluštit matematický problém, se kterým se jeho rodič předtím marně osm let potýkal. Nechci to riskovat. Vzápětí je mi s návodem k užití (který nevyužiji, děkuji pěkně) předána... KNIHA? Nemůžu tomu uvěřit, někdo tady... mi dal...? "Cesta tam a zase zpátky?" V první chvíli se nevzmůžu na nic jiného, než tupé zopakování toho, co jsem si přečetl na názvu. Popravdě - co je to "hobit", to netuším - ale věřím tomu, že to v knize bude vysvětleno, tak jako jsem svého času zjistil, co je to foxteriér. Nemluvě o tom, že například z takových datatabletů se heroickými záznamy z cesty do Betléma jistého knihovníka Blood Ravens se dozvídám o mnoha nových rasách a tvorech, například o Ťutících, ať už je to k čertu naprosto cokoli! "Nemám slov, bratře Ericsone." Je to tak. Jsem dojat takovou měrou, že si vůbec nevšímám výjevu opodál, tedy faktu, že Fenri zrovna olizuje Carameldansenovi z hrudníku a vousu zvratky odvčera, což je doprovázeno tichým brumláním textu jeho jediné, zato velice dlouhé, až snad nekonečné, písně. "Jsi... ten nejlepší bratr..." kniha pro jistotu rychle mizí za power armorem "...jakého bych si mohl přát." Ne, že bych si někdy něco takového přál, to tedy ne. Pořád před sebou vidím obrázek té knihy. Listy z opravdového papíru, potištěné opravdovým inkoustem! KNIHA! Taková vzácná věc, v době, kdy všichni používají čtečky. Opravdová, voňavá, šustivá kniha, jakých mám jen pár a to ještě díky potřebě jiných vlků ne v celistvém vydání! A Black Library je jich PLNÁ! PLNÁÁÁ!!!! A já.... já mám plán! "Vůbec nevím, jak se ti odvděčit!" Ale vím, jak se odvděčit sobě! Ztiším hlas do spikleneckého šepotu. "Snad jenom... ale ne, to nemůžu chtít. Takové dobrodružství je příliš... nebezpečné a dobrodružné a... tak nějak kolem příliš heroické na to, abychom..." Zavrtění hlavou, jako že to rozhodně nejde. KRÁSNÉ NALEZENINY, LOKÍSKU! |
| |
| Takové typické ráno Na slova o vděku mávnu jen lhostejně rukou. Koneckonců jsme bratři a opravdové bratrství je v tom, že si dáváme, věci, nezištně. Taky se musím přiznat, že při svých údržbářských toulkách mu tu a tam pomohu s jeho přebytkem zásob, samozřejmě decentně, takže... jsme si kvit. Svým způsobem se teď tak trochu i stydím, že jsem jeho nejlepší bratr a tak... kdyby jen věděl, kolik jsem mu toho za ty roky vypil a kolikrát jsem použil ty láhve, abych vyspravil rozbitá skla a tak! Nakonec je mi jasná jedna věc - zatímco mí bratři se budou radovat, já z čisté úcty si dnes radování zakáži. Budu na sebe tvrdý a pro dnešek budu tedy pouze zapíjet žal. "Snad jenom... ale ne, to nemůžu chtít. Takové dobrodružství je příliš... nebezpečné a dobrodružné a... tak nějak kolem příliš heroické na to, abychom..." Waiting... Tak tohle mě, tak trochu, rozhodilo. Pro jistotu se pořádně občerstvím ze soudku, aby mi to příslovečně pálilo. Samozřejmě myslím při hltání na to, že si nezasloužím tu potěchu a piji jen a pouze z čistého pokání. Bohužel mi to tak moc... nepomáhá. Totiž sice se mi zaměřovací systém spravil a teď už se na Lokim udrží, ale stále nevím, co tím myslel. Přesto po pečlivé analýze mám dvě teorie: 1) Chce mi ten malej stydlín říct, že si potřebuje vychutnat svůj dárek, po včerejšku ani netuší, kterým směrem jsou hajzli. Hm... mohl bych houknout na bratra Ikeu s tím, že mrňous má plnej drakar a potřebuje urgentně bezpečný přístav... 2) Loki potřebuje pomoct s nějakou výpravou. Nic méně tohle se mi moc nezdá. Ne, že bych pohrdal hrdinstvím - to rozhodně ne! Ale... přeci jen... jakou výpravu by mohl mít v pácu někdo, jako je on? Vždyť je snad jediný priest, který se za celé své studium nenaučil ještě používat správně svou force hůl! Zkrátka nepochopení principu delšího kladiva je argument, kvůli kterému tuhle možnost zavrhnu. "Máš recht, Loki..." Poplácání po nárameníku. "...moc heroické... jinak chodbou rovně a hned vlevo... tam tvůj udatný duch uctí předky poctivým bojem." Po tomto drobném upřesnění a snad i vhodné navigaci mi nezbývá než se začít věnovat skutečnému hrdinství - a to hledání servitorů. Koneckonců pokud nenajdu alespoň jednoho, tedy alespoň jeho trosky, tak mi pán zbrojírny určitě zařídí pobyt v jednom tom "heimu" z naší mytologie plném všech negativních věcí jako prohibice a tak! "Nulo, Nulo, Sedmičko..." Nezbývá než se dát do práce. "Danieli, Craigu!!!" Upřímně -je fajn, že mi záznamové zařízení dokáže říct, jak jsem je pojmenoval, ale už mi bohužel nevysvětlí, proč mi včera přišlo jako dobrý nápad pojmenovat tu pětici takhle! "U Rusovo chlupatý prdele!" Kromě případných stenů probuzených mrtvol a možná i Lokiho, ke kterému jsem se při hledání otočil zády a možná ho ťuknul svou třetí rukou... mé pátrání nemá úspěch. "Přísahám, že až je najdu..." S tichým Hudrováním a přepokládáním, že můj bratr půjde okusit ledový trůn Fenrisu... mířím ze sálu. |
| |
| Zajdi se heroicky vy**** I tak by se dalo nazvat to, co mi právě Ericson řekl. Na druhou stranu musím uznat, že slušněji podané "tak s tímto nápadem se jdi radši vysrat" by jeden pohledal. Co dodat, už jsem zvyklý, že často bývám svým okolím nepochopen - ač po mém vlastním blahopřání k narozeninám a triumfu, který jsem již viděl před sebou je to poněkud zklamáním. Na druhou stranu si nejsem jistý, jak probíhá takový poctivý boj za toaletách. Samozřejmě chápu, že pro některé zdejší vlčí šampiony je heroickým výkonem trefit se do pisoáru a nepomočit u toho podlahu, v tom horším případě pak své nohy - toliko k heroismu. Ale koncept poctivého boje mi uniká. Možná jeho zásady kdysi vymyslel někdo inteligentní - a pak mezi ně patří příkazy typu "ve jménu svých předků, jejich předků a předků jejich předků, otři si prdel" popřípadě "pravý hrdina před vstupem do kabinky vždy zaklepá." Což by se dalo nazvat i férovým záchodovým bojem. Škoda že pokud existovalo nějaké pojednání na tohle téma, pravděpodobně sešlo svou vlastní medicínou, protože jím byla otřena... to je vlastně úplně fuk. "Přísahám, že až je najdu..." A Ericson odchází. Můj první pokus o uvedení dokonalého plánu do chodu se nezdařil. NOTAK BOHOVÉ, TEĎ K TOMU NEPOTŘEBUJU ANI ŽÁDNÝ PRAMOCNÝ ARTEFAKT! CO JE TO KSAKRU S VÁMI ŽE MI NIKDY NIC NEMŮŽE VYJÍT! Přitom on je teoreticky vzato ten úplně nejlepší možný kandidát, protože jakožto techpriest umí (byť mnohdy nekonvenčně a hrubou silou) otevřít každé dveře, které nám budou stát v cestě, plus řídit stíhačku! ...nebo jiné plavidlo, které je hodno naši výpravy. Jen proboha ne to kabrio z "who let the dogs out" - poslední dobou tento song mezi vlky dost letí - a to i přes to, že už je pár desítek let starý a jeho hlavní vlna slávy se datuje do doby, kdy jsem byl ještě malé dítě a ve vesmíru došlo kafe. "Bratříčku Loki!" Horší, než fakt, že vám odejde adept na souputníka v epickém dobrodružství je už snad jenom ta chvíle, kdy si vás všimne Ikea a začne se motat směrem k vám. "Já... musímurgentněnazáchod!" Nyní je ten správný čas - pro útěk. Úprk. TAKTICKÝ ÚSTUP! Zatímco za mnou Ikea volá něco o tom, zda bych nechtěl tužtičku či dvě či tři (nechápu, proč má ve zvyku lidem rozdávat tužky) prchám pryč ze sálu. |
| |
| Z tohohle kouká PRŮSER ~Nokia Ericson~ Když vyjdeš ven ze sálu, zjišťuješ, že tví vlastní servitoři nejsou ani na chodbě - narozdíl od mnoha kapitulních erárních, kteří jsou využíváni, coby uklízečky po rozličných pitkách, oslavách a celkově takových těch nordických zábavách jaksepatří. (Přičemž je nutné odečíst znásilňování jeptišek, protože battlesisters zde nezavítaly už drahnou dobu s tím, že jediný, kdo stál za hřích a ztrátu panenství je bratr Thor - a k tomu stejně není jednoduché se probojovat, přes tu bandu nehezkých buranů. Nehledě na to, že tento chlapík je vlčí lord a obvykle nemá vůbec čas, protože má plné ruce práce s vedením vlastní části kapituly a degustováním medoviny.) Tak jako v sále, ani zde nejsou servitoři sami, ale dělá jim společnost několik skácených vlků. Někteří drží v ruce prázdné dřevěné korbely, jiní objímají své chainswordy - a mnoho z nich leží v prapodivných loužičkách žlutavé barvy, které tvůj vlčí nadlidský čich identifikuje jakožto moč. Systémy hlásí, že je zde stále tříprocentní šance, že by se mohlo jednat o pivo - ale některé věci není vhodné po ránu zkoušet. Navíc bude beztak už zkozené. Poznáváš jich hned několik. Nedaleko tebe leží za heroickým sousoším bojujících vlků mladičký blood claw Ruuma Bumbären, ze spaní notující jakousi odrhovačku o bozích Chaosu, chlastu a prdelích, na druhém konci chodby zase Vypiee Pivson hlasitým chrápáním dokazuje, že svým předkům a svému jménu dělal včera jen čest a nic víc. Ale tví servitoři - nikde. Pokud někde tajně nasávají motorový olej, tak se pro tyto úkony výborně zašili. Mnohem líp, než takový skald Houkal Clacksson či tvůj kolega železný kněz bratr Henrik Seberkreem. Zatímco rozjímáš nad úspěšností včerejší akce, proběhne okolo tebe Loki. Přísahal bys, že v jeho očích vidíš strach a smrt. (nebo, citujme mistra z jiného dobrodružství: "strach a dokonce i smrd") Ne, že bys to nečekal, takhle to dopadá, když se někdo vykecává, zatímco by měl mířit pozvolným krokem k toaletám. Co ale nečekáš je fakt, že ten chudák, pravděpodobně hnán těžkým nucením a zaslepen strachem, že to nestihne - ZÁCHODY MINUL!!!! Z toho ještě může být řádný PRŮSER! |
| |
| Hereze vzniká z nečinnosti Když uslyšíte "vzzzzzzzzzzm", ucítíte průvan a vůbec máte pocit, že kolem vás projelo něco, co o rychlostních limitech v rámci kapitulních tvrzí ani nečetlo... prostě se neubráníte překvapení. Taktéž nelze jen tak zaplašit pocit, že je ve vzduchu cítit průser. Vzhledem k tomu, že autor pozdvižení je ještě k tomu Loki prahnoucí... řekněme vydat ve jménu předků ze sebe to nejlepší... tak je to průser skoro doslovný. V první moment se neubráním překvapení a to nejen kvůli jeho minele... mám pocit, že kdyby byl náš kaplan dost ožralý, aby pochopil funkci eufemismu, tak by to označil za "toiletheim". Každopádně značný šok mi způsobil i měřák, který patrně vinou předchozí párty ukazuje u Lokiho rychlost přes 500Km/H. Po dvoj, tří vteřinovém tápání na štěstí beru rozum do hrsti a řádnou ďahou do hlavy vyladím jemnou elektroniku spojenou s mou myslí. Po malém zamlžení a krátkém zavrávorání se desetinná čárka vrací tam, kam patří a já si mohu připsat první napravený defekt dne. Udělám tedy spokojený krok, dva a náhle mám pocit, že mi něco uniká a nemohu na to přijít. LOKI! Docela lituji, že jsem na to přišel, protože jinak bych měl den, až na servitory, bez starostí! Nu nezbývá než přiložit ruce i nohy k dílu, protože opravdový bratr nenechá svého bratra v nouzi a on... může být brzy až po uši ve sra.... ve strašných obtížích. Se zápalem s jakým samotný Russ spěchal na pivo vyrážím na tuhle improvizovanou záchranou misi. Ostatně Loki takhle v úzkých musí být zmatený a je jasné, že má jiné starosti než soustředit se na efektivní trasu. Během mžiku si vyjedu plány s nákresy odpadů v pevnosti. Pokud budu dost rychlý a můj bratr dost silný, můžeme stihnout příští toalety... pokud ne, vím alespoň, kde vykopat fofrem díru. Pomalu nabírám rychlost. Preventivně cituji modlitby k strojovému duchu své zbroje, tak jak mě to na marsu učili. Jestli se něco podělá, ty blbá křaksno, tak tě domlátím do střepů.... Nebo alespoň tak, jak jsem to pochopil. Jeden impuls pak stačí, aby se v oblasti chodidel vysunula kolečka a já mohl nabrat ještě větší mobilitu. V duchu pak musím děkovat Hokejsonovi, že mě na ten nápad přivedl. "LOKI!" Tentokrát jsme už dva, co porušují bezpečnost na chodbách a ještě k tomu částečně střízliví. Ne, že by chlast byl polehčující okolnost, jen se pak ostatní případným blbinám tolik nediví. Sevro-rukou po něm chňapnu. Konekocnů potřebuje pomocnou ruku asi víc, než kdy v životě. "Zkrotíme tyhle chodby stejně, jaka naši předci oceán!" Ať už jsem ho chytil nebo ne důležité je jen jedno - blíží se schody a asi nebudou do pohody. "Do hajzlu!" Ne, že bych se bál, ono to vždycky nějak dopadne... |
| |
| ...a přímo do velké prdele! Navzdory prohlášení Nokie Ericsona, do hajzlu neletíte. Schodiště v Tesáku sice končí na rozličných místech, jako jsou sklepy s lihovinami, či sklepy s lihovinami, které nejsou pokládány za lihoviny, například fenriské pivo - ale určitě zde, v celé této pevnosti, obývané nadlidskými hrdiny s krví prastarých terranských vikingů, není ani jediné schodiště, které by ústilo přímo na záchody. Už proto, že by na ně po schodech ve večerních hodinách málokdo došel. Hlavně tedy z toho důvodu, že někteří s tím mají problém i po rovince. Tyto schody, vedoucí z chodby, totiž vedou do další chodby, která je holt položená o pár metrů níže. I to se stává. A i přes to, že na jejich konci nečeká vytoužený či očekávaný sklep s lihovinami, alespoň pod nimi leží rozložitý spící space wolf, který jako sklep s lihovinami docela zapáchá. Vinou pádu ze schodů, které nejsou úplně krátké, se pak vše slívá do točící se změti hlasů, zvuků a barev z okolí. Do toho všeho se ozývá Lokiho muzikální "ááááááááááááááááááááá!" prokládané občasným heknutím, když se zrovna praští hlavou o hranu schodu. V každém dobrém mariňáckém dobrodružství totiž musí někde zpočátku být upadnutí do bezvědomí. Věděl to mistr Dé a ví to také PJ této jeskyně. Proto také upadáte do bezvědomí nejen vy dva, ale také ten nebožák, na kterého jste spadli. Protože jste ale mocně mocní mariňáci velmi mocné kapituly, velmi rychle (a mocně) se probouzíte - a to jen kvůli toho, aby jste zjistili, na koho jste to spadli. Pod schody totiž nevyspával svou včerejší opici nikdo jiný, než samotný velký vlk Logan Grimnar. Jakožto automatický velitel této narychlo utvořené skupiny, která je zde jen kvůli tomu, aby se za pár příspěvků rozpadla a příběh mohl pokračovat, se on také probouzí jako první. "Bratři vlci, můžete mi říct, co mi to tady děláte po ránu za rambajz? U Russova pubického ochlupení, kterému se mohl rovnat jen jeho plnovous!" Oba dva vás postaví na nohy a přísně na vás hledí. "Takto se chovají císařovi válečníci, hm? Vezete si sebou alespoň medovinu, hm?" |
| |
| Tak tomuhle se říká smůla Jak se zdá, nejen pro některé vybrané postavy z vedlejšího dobrodružství je každý den zjevně pondělkem. Já i přes to, že vůbec nemám ponětí, co je za den, protože osobní počítač nevlastním a všechny kalendáře v kapitule se staly toaletními potřebami, popřípadě materiálem na papírovou lodičku ve velmi populární party hře "pusť drakar po vodce z Vostroye." Každopádně, pokud si ještě čtenář neměl šanci všimnout, mám příšernou smůlu. Počínaje nekompletní verzí Dášeňky, přes nucenou účast na vlastních nalezeninách až po dnešní ráno, které skončilo touto... situací. "Zkrotíme tyhle chodby stejně, jaka naši předci oceán!" Krom toho, že mí předci rozhodně oceán nekrotili, nutno podotknout, že pokud předci hvězdných vlků krotili oceány takto, museli plavat v pěkných sračkách - protože jinak si to nedokážu ani představit. Tedy ne, že bych si nějak blíže představoval oceán sraček - jedná se víceméně o metaforu. V jedné takové metafoře taktéž po kolena stojím - nebo v ní možná už plavu, popřípadě, s ohledem na blížící se schody, se snad potápím až ke dnu. "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" Zde není čas na hrdinství, zde je ta správná chvíle, začít neartikulovaně ječet. "Do hajzlu! "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" AU! AU! "ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" AU! I tak by se dal ve zkratce popsat pád ze schodů. Po jeho konci mám pocit, že i přes to, že jsem nic nepil, budu možná zvracet. Kdybych na sobě mohl mít svůj původní librarianský armor, dalo by se říci, že jsem zelenější než obvykle - takhle jsem jen... no zelený. A v bezvědomí. "Bratři vlci, můžete mi říct, co mi to tady děláte po ránu za rambajz? U Russova pubického ochlupení, kterému se mohl rovnat jen jeho plnovous!" Při vědomí. A není to zrovna hezké. Přeci jen, poslouchat popisy Russova chlupetého čehokoli hned po probuzení, to jednomu barvu příliš nespraví, nezlobte se! Proto se také neudržím a lecos z toho, co jsem měl na snídani, jde ven. "Takto se chovají císařovi válečníci, hm? Vezete si sebou alespoň medovinu, hm?" "ááááh..." Tiše zakňourám a posadím se na nejbližší schod. "Mě tak bolí hlava." |
| |
| Sen? Inu i mocný mariňák si tu a tam dopřeje pravé, řádné, nefalšované mocné bezvědomí. Samozřejmě to nelze brát jako známku slabosti nýbrž jako důkaz, že opravdový nadčlověk, zvláště ten kombinovaný vychlastaným vikingem s trochou toho techšmrncu, zvládne prostě vše! Tma zcela přirozeně netrvá věčně a tak přichází rozednění. Císařižel mě je už po pár vteřinách jasné, že jde o sen způsobený nějakou částí mozku, kterou nestihli kněží marsu z mé lebky amputovat. Patrně byla tak odolná proto, že přežila i tvrdé střety s ležákem, ale je to jen teorie! Zkrátka, když koukám na kontrolky, dle kterých vše funguje, je mi jasné, že je to zatracený sen! A ani v něm nemám své servitory! Vždycky mi mistr zbrojíř tvrdil, že je najdu leda ve snu a i v tomhle se sakra zmýlil. Další věc, co mě bije do očí , je trojice divných postav. První je nezaměnitelný úžasný totalalfavlk Russ značky Leman, druhý prohnilý a opovržení hodný zkurvyzlosyn Lion El Johnson a třetím Robout, jehož poznávám díky pobytu na marsu, neboť mí kolegové z ultramaru jej nosili plyšového na klíčích. Vůbec nechápu, co na něm vidí hlavně proto, že z jeho pitomého codexu se mohou div podělat a to ho jakožto papír odmítají používat! Robout: "Protože celou tu starou záležitost vyvolal Lion, bude i zde začínat." Lion: "Tak to brrr! Já za to nemůžu, kdyby nebyl zabedněný zavšivený a..." Robout: "Znám svého bratra, Lione" Russ: "Ten zbabělý nedomrdlý notorický nechlastač, co nesahá pravým synům císaře ani po prdel DOSTANE PO TÝ SVÝ ZASR-" Robout: "Klid, znám i svého druhého bratra, Lemane.." Lion: "Proč jsi náš rozhodčí ty? Nepřijdeš mi moc objektivní..." Robout: "Protože aby ti to objektivní přišlo, musel by ses zdát dark angelovi... zkrátka Lione, začínáš. Vem si slovo jakmile začne hudba." Jako na povel se rozezní bezeslovná melodie, které po rozluštění jejího matematického kódu přestávám věnovat pozoronost, tedy do chvíle, než si skutečně to slovo Lion vezme: Jsem primarcha temných - Lion el Johnson, jsem živější a frčím víc než Jackson. Ty jsi pytel blech, co ve warpu zdech, jen vůdce idiotů, tak čeho se bát? Tvé bandě negramotů se můžu jen smát! Nemůžu si pomoct, ale jakýsi vlčí instinkt mě nabádá k tomu, abych mu prokousl hrdlo hned po tom, co mu urazím nějakým modifikátorem kladiva hlavu a pak jeho tělo zahrabal na zahradě! Nic méně tato čest je nyní dána našemu největšímu z velkých vlků, Lemanu Russovi: Že nic neumí - císaři nevadí, oproti andílkům nikdy nezradí! Hraj jak chceš, že chce se ti smát. Stačí prudší krok - do gatí budeš si srát! Rudému Magnovi zlomil jsem páteř, on byl císařův syn a ty postižená neteř! Musím být objektivní a zkrátka uznat, že Russ i v tomhle podivném uražení se do rytmu má prostě spravedlivě navrch! Nyní se ale opět dostává na řadu Lion. Je fuk, jestli občas zradí! Stačí, když stopy zahladí! Vždyť vy čokli jste samá mutace, pro ordo hereticus věčná legrace! Mluvíš o odvaze a mě napadl ze zadu tak tohle děláš vlčkům, když chytenš náladu? Císař od začátku věděl, že budeš jen hnus A tak se tvé jméno píše RUSS! Samozřejmě jakožto ironpriest jsem o dost objektivnější v téhle otázce, než mí bratři, přesto mám chuť mu vyloženě prokopnout prdel. Žel, mohu se jen koukat a poslouchat slova zteči mého vlčího primase! Lione, Lione, ty spící panno Byl to Luthor komu řekl jsi ano? K vánocům ti dám, velkou plaketu Primas - co ztratil domovskou planetu! Zbyl ti zní jen velký kus skály, o tohle tví andílci herezí stáli? Jste dark a prý že cool? To určitě, když si primas-alfavůl! Nokia conecting people "Mě tak bolí hlava." Mě taky! Což dohromady dává jistotu, že můj sen o epické rapové bitvě primarchů je zdárně za námi. Co víc, je za námi i další část raní pařby, protože bolest kebule je značná! A jak moudrý vlk praví - pařbu poznáš hlavně v hlavě. Jo a ještě na záchodě, pokud tam dojdeš a neuděláš si ho jinde! Zrak padne na...koho vlastně? Senzory se probouzí k životu za úpění strojového ducha, za které by se nemusela stydět ani herezní meltagun, co má ve jméně metla! Což je mezi námi mechaniky opravdový pojem a i já chápu, že je to ojedinělý nástroj. Přesněji ojedinělá modifikace kladiva! Každopádně dle nápovědy zaměřovacího systému se ovšem jmenuje Target, což je zvláštní. Bych přísahal, že to je... "Grimnar postrach výčepů!" Začínám se probírat. "U strojových duchů kríglů našich předků!" Hbitě provedu menší restart. Dvěma údery do hlavy. Načež využiji probuzeného operačního systému k tomu, abych operoval s mechanickou rukou, do jejíhož bezpečí jsem uschoval soudek. Je štěstí, že jsem ji opatřil speciálními automatizovanými povely, které mají chránit případné nádoby v případě, že bych padl a ještě neměl dopito. "Na tvé zdraví, alfavlku!" Odepnu nárameník a rázem ho použiji jakožto improvizovanou nádobu. Inu být mechanik znamená umět improvizovat a to často na bitevním poli. Jakmile řádně naberu poslušně a s úctou nabídnu soudek nejvyššímu a dost často i nejožralejšímu z našich řad. "Loki, tím se spravíš..." Po krátkém upití nabízím řádně naplněný a asi po včerejšku i propocený armor-nádobu. "Připij na svého nalezitele douškem tak mužným, jako jsou chlupy na chlupech samotného Russa!" Předávka je podpořena i řádnou herdou. Inu vyproštění se tím, čím se člověk zkazí, je naprosto nejlepší! Notabene to vede i k opakování věcích těch, co vedly k oné potřebě nápravy. Navíc je ze škol, nejen pro techkněze, dokázáno, že co si nepamatujete, to je nejlepší si řádně zopakovat... |
| |
| Pokud je tohle sen, tak velmi velmi zlý! Jak se dalo předpokládat, vlci i přes to, že se zrovna probouzejí ze včerejší chlastanice, začínají opětně pít. Upřímně nechápu, jak velká banda zoufalců musí Tisíc Synů být, když se neustále snaží ve jménu svého chaosího boha dobýt Tesák a zničit Fenris - a stále se jim to prostě nedaří. Nedokážu tomu přijít na kloub. Minulý velký vypad na Fenris probíhal v době, kdy byli všichni vlci namol a stejně se jim podařilo svou rodnou planetu a kapitulní sídlo zachránit. Říkejme tomu třeba štěstí opilcovo. "Loki, tím se spravíš..." O ne, tím se rozhodně tak leda zkazím! Je mi nabízen nárameník, plný... nebo více či méně poloplný, protože Loran si již "lehce usrkl" jakési pofiderní tekutiny, která se v mých očích stává vším, jen ne vyprošťovákem. Už proto, že mě hlava bolí z pádu ze schodů a ne proto, že bych včera tropil random vylomeniny (ničením pouličního osvětlení počínaje, občůráváním cedulí "unikový východ" konče), jako všichni ostatní. "Připij na svého nalezitele douškem tak mužným, jako jsou chlupy na chlupech samotného Russa!" Tak a toto je poslední kapka. Já nebudu pít něco, co připomíná chlupy, rostoucí na chlupech a to kdoví kde ty původní chlupy, na kterých ty chlupy rostou vlastně rostou. Celá tato myšlenka je tak nějak... chlupatá! "O to ne, já nemohu!" Pro tyto příležitosti nosím ve svém batohu prázdnou láhev od becherovky, plnou bonakvy, jemně perlivé. Nyní ji vytáhnu. "Nechť velký vlk, můj ctěný a milovaný otec a zároveň také bratr..." Což jen tak mimochodem zavání nordickou mytologií více, než bych chtěl... "...dopije svůj nárameník plný feromonů a medoviny! Já ještě odvčera likviduji narozeninové dárky!" S těmito slovy do sebe celou lahev na ex obrátím, abych zamezil touhám typu "pošli košt!" - ty by mne mohly prozradit. |
| |
| Až do dna! Čas od času se nelze ubránit dojmu, že já i mí bratři jsme součástí nějaké podivné zdravotně založené kapituly, alespoň dle častého užívání desinfekce a slov "na zdraví". Apotykařinu a vše k tomu patřivší - zejména čistý lékařský líh - tímto nechci zlehčovat jen... zkrátka pít na zdraví u nás zvládá kdokoliv, tak proč si na to vydržovat profesionála? Zvláště s naší ohromnou zásobou nabušených talentů od přírody. "Nechť velký vlk, můj ctěný a milovaný otec a zároveň také bratr..." Ve vzduchu je cítit, kromě všech klasických odéru poctivě opitých mužů i další přípitek. S vědomím, že nelze jej přečkat s prázdnou tedy zaimprovizuji a sundám druhý nárameník, který naplním v blahodárné tekutině. Upřímně doufám, že už se nikdo další v naší soukromé oslavě... to je fuk čeho... neobjeví, protože mi začínají docházet části zbroje. On hrudní plát je dobrý leda na pékání, ale na pití fakt ne. Keramitový suspenzor je potom... řekněme jen pro fajnšmejkry. "Když likvidace, tak se vším všudy, bratře Loki!" S radostí si tedy po čerstvém vyprázdnění znovu svou nádobu naplním. V duchu si pak otvírám wordpad, nebo jiný poznámkový blok, do nějž rázem zapisuji geniální nápad - upravit recyklační zařízení zbroje na produkci ležáku! Nechápu, proč mě to nenapadlo o pár promile dřív! Koneckonců výchozí materiál pro produkci vlčí moči je ležák... takže nebude třeba ani příliš složitých postupů. "A aby nám alfa vlk nekulhal, tak do druhé nohy!" Inu kdo chce vlka opít, důvod si vždycky najde! Tenhle důvod je navíc lepší než jiné i v tom, že technicky vzato každý vlk má nohy čtyři! Nemluvě o tom, že cítím, jak je každý další lok čím dál více inspirující! Pomalu a jistě si tak v nitru tvořím schémata toho nejlepšího upgradu armoru a dost možná i mého nejlepšího vynálezu! Kdo ví, možná to bude stejný úspěch jako má verze Land Drakaru! Jeho plavba byla krátká a dala se měřit na vteřiny, přesto to byla jedna z nejúžasnějších pitek mého života. Myslím, doufám... já si to beztak ani moc nepamatuji.... |
| |
| Intermezzo SO POWA! Jak řekl klasik v jednom ne zrovna klasickém dobrodružství - strach a skoro smrd. Ať už je smrd cokoli, evidentně je to něco velmi nehezkého, pojícího se se strachem - takže by se dalo říci, že zrovna to zrovna prožívá menší zástup Great Unclean Ones, kteří se ženou - a nebo ještě před chvílí hnali - směrem k jedné nevelké postavě, zakuté ve zlatém power armoru. Protože ona postava má věci, které jsou uvozeny slovem power, zjevně ráda, končí jejich životy mnohdy vinou jejího power thunder hammer, zatímco typičtější power sword je připevněn na zádech, jakožto záloha pro případ, že by bylo potřeba "more power." Démoni, přičemž polovina z nich byla zmasakrovaná dříve, než se vůbec stihli vzpamatovat z prvotního šoku, musejí uznat, že tato dáma je prostě tak trochu "So Powa!" A tak nějak tvrdě nad jejich síly. Ano - postava, ohánějící se kladivem, které by záviděl i samotný Russ, společně se všemi Thory, kolik jich ve Warhammeru lítá, je totiž ženského pohlaví. Je to totiž Inkvizitorka Ordo Malleus Ethelreda. Osobně. Bývalá akolytka Damiána a Ishry Inburnových, nyní stálice Imperiálního nebe. Ač ona sama by prohlásila, že zrovna nyní je tak jaksi po kolena v hovnech, což sice znemožňuje provedení některých téměř tanečních bojových figur, ale na druhou stranu ji to nemá šanci zastavit. Zatímco jeden Nurglův démon odběhl opodál, kde se rozplakal tak usedavě, až mu ze všech nosních dírek všude po těle začaly téct zelenožluté nudle, zbylí tři, stále ještě živí, se snaží sebrat odvahu a přelézajíc přes rozteklé, červy prolezlé mrtvoly svých morových kamarádů, vrhají se bezhlavě do poslední steče svého ubohého života. (Tedy poslední do doby, než se z Warpu zase jednou vrátí s novým tělem a zkušeností na téma "rozhodně se vyhnout lady Ethelredě!") Je to poměrně smutné, protože za normálních okolností se tihle démoni neshlukují do žádných skupin, anžto něco takového rozhodně nemají zapotřebí. Nyní to nejenže zapotřebí mají, ale ještě prohrávají a to na celé čáře. Jednomu z trojice je obratným pohybem z otočky rozdrcena hlavová část. Ichor a hnis se rozstříkne všude kolem a je nutné upozornit čtenáře, že tento příspěvek je na funhammer poměrně násilný a tudíž tak trochu "no funny." Smutnější je snad už jen fakt, že k rozplácnutí hlavy toho druhého není třeba ani kladiva, ani jiné power věci, protože Ethelreda, tak jako každý jiný inkvizitor, je také poměrně slušný psyker, takže celý tento "vodotrysk" zyřídí tak nějak na dálku. K její vlastní nelibosti se ale nejedná jen o hlavu, ale o celé tělo slizoidního vyššího démona - takže power armor, který byl ještě doteď od kolen nahoru ještě do určité míry zlatý, je pokryt břečkoidní hmotou chaosáků. Lady inkvizitorka zavrčí něco o tom, že ji rozhodně nenaserou, protože od doby, co jí byli přiděleni akolyté si svůj armor rozhodně nečistí. Takže ani tohle se démonům nepovedlo. Třetí z nich je umně sražen kopem z otočky, což je parádička, kterou si holt prostě jen... nemohla odpustit. "Ochutnej Císařovu podrážku, démonická kurvo!" Jediné, co ji mrzí, je fakt, že Nurglingové byli buďto zmasakrováni a nebo utekli ještě před pořádným začátkem boje - takže vlastně ani nemá obecenstvo, které by něco takového mohlo ocenit. Takhle nějak se musí ve Warpu cítit i Lord Draigo - prostě vám tam nikdo nikdy nezatleská! I ti Slaanesháci velmi brzy zjistili, že pokud pogratulují ke zničení Nurglova démona, jsou hned po gratulaci a srdečném "oh, u Císaře děkuji, velmi mi to lichotí!" jen další položkou na seznamu kompletní anihilace a řešení démonické otázky. "Ty!" Z prostředka kaluže střevních tekutin a rozbředlých kusů masa, tuku a utržených údů, ukazuje lady inkvizitorka obviňujícím prstem v kdysi zlatém armoru, směrem k plačícímu démonovi. "Vím, jak se jmenuješ!" Démon se rozpláče ještě usedavěji. "Ale příliš smrdíš na to, abych si tě vyřčením tvého jména ochočila - takže..." Od pasu je odepnuta těžce předimenzovaná plasma zbraň. "Adios!" |
| |
| Úspěšný den pro vlky, neúspěšný pro Lokiho Po Nokiově přípitku na téma až do dna se většina vlků, řízena příkladem velkého Logana (což je jiný Logan než ten, co má v ruce drápy a regeneraci jater tak nějak v základním vybavení) vrátila k činnosti, kterou započala mimo jiné také včera večer - pití. Záhy zjišťujete, že ono pomyslné dno je velmi hluboko, už proto, že osobní vlci Velkého Vlka nosí po vzoru svých bernských bratranců na krcích obří sudy s alkoholem tak ostrým, že by dokázal nařezat dřevo na táborák. V tomto nenadálém zmatku, kdy Nokia naprosto zapomněl na servitory, které původně hledal a Grimnar pro změnu zapomněl na Lokiho, který prozíravě někde zmizel poté, co mu došla zásoba falešných becherovek a močový měchýř se začal reálně hlásit o slovo. Zábava Velkého Vlka a techkněze (který byl v průběhu večera nazvám "jeho nejoblíbenějším techknězem") skončila poměrně divoce. Ke slovu přišel i kolečkobruslový upgrade armoru, ač se namísto hokeje hrálo polo (a Nokia dělal koně.) Postupně se k této zábavě přidávalo víc a víc vlků (ač Logan měl nejlepšího koně, ti ostatní už holt neměli kolečka.) Z důvodu podnapilého stavu ale nikdo neví, jak spontánní turnaj v polu skončil. V některých vyprávěních očitých svědků figuruje také několik jedinců od Tisíce Synů, ale předpokládá se, že je to zkomolenina na styl tiché pošty a tak původní znění bylo "tisíc frťanů." Ať už je to jakkoli, je nutné uznat, že vlci zase jednou prokázali nejen své hrdinství, železné vůle, svaly a játra - ale také jistou dávku sportovního nadání a zápalu. Že takzvaně mají "the spirit!" Jedno krásné nové ráno ~Nokia Ericson~ A je to tady znovu - scéna se svým způsobem opakuje, jen je u toho méně jídla, více po podlaze poházených improvizovanýc míčků (ta hlava servitora - to je trošku techhereze ale! Tak jako servolebka - tu taky použít nemuseli) Místní varianty apotykářů ošetřují raněné, simulanty i opilce a ty se probouzíš v nějaké větší chodbě, která za normálních okolností slouží k průjezdu tanků, ale včera se na chvíli proměnila ve špičkový stadion extraligy koňského pola. Možná se dá mluvit o štěstí, že nikoho v opilecké pýše nenapadlo hrát to vodní. Jedno odhodlané nové ráno ~Loki~ Fatal eror. Fiasko. Tradice. Tak a mnoha jinými slovy by se dala popsat včerejší snaha vytáhnout toho techpriesta... ne, pardon, železného kněze - na válečnou výpravu, jejíž kořistí je vstup do knihovny knihoven! Poté, cos za noc stihl přelouskat hobita a několikrát si kvůli množství vypité vody udělat čurpauzu, jsi doplnil své fakeové becherovky a můžeš se vydat znovu do akce. Řekněme, že ti to až tak nevadí - po těch letech jsi na konstantní neúspěchy tak trochu zvyklý. |
| |
| Můj úspěšný den! U všech kalkulaček! Včerejšek se nesmazatelným písmem vryje do mé paměti jako jeden z nejúžasnějších a nejúspěšnějších dní, které si nejsem schopen vybavit! Probouzím se s vědomím, že mám v puse jako v polepšovně scholy progenium a že jsem se minulé noci musel dostat cestou skrze Hejma-land - jehož žlutý pes je prostě něco - až do míst, kde jsem našel svou křemíkovou Valhalu! Dnešek je skvělý o to víc, že jsem pokročil v hledání servitorů! Pravda, našel jsem jen kousek, ale až se budu hlásit, bude to nepopiratelná známka pokroku. Tedy, alespoň doufám, že ten servitor byl můj, protože víra v Omni-no tu divnou blbost, jak si ji techkněží spojují s císařem lež, či podávání falešných dat, neschvaluje. A proč si troufnu říkat, že je to blbost? Protože pokud existuje strojový messiáš, pak je to prapůvodní nástroj všeho a tedy kladivo! Samozřejmě v rukou císaře! Letmo se rozhlédnu po chodbě. Trochu se divím, že nevidím nic, každopádně po rychlém skenování mi dojde, že pro aktivaci zraku je třeba použít lihový filtr. Nemluvě o tom, že takový facepalm po ránu prostě spraví náladu! Chodba, vlk... Je mi jasné, že ať jsem kdekoliv, můžu tomu říkat doma, alespoň dokud nedojde pití. Nahmátnu láhev čehosi, co obsahuje název "ředidlo" ale já si ho hravě dekóduji jakožto "Ležák" Pomalu se škrábu na nohy, hledíce na bratry, který svůj rutinní boj s alkoholem... zkrátka tradičně nezvládli. Naši bratři-apotykáři se o ně hbitě a ochotně starají. Russ by mohl být hrdý, jak zde probíhá spolupráce! Vždyť v které jiné kapitule by bratr, když už nemůže být, mohl dostat příjem alkoholu nitrožilně? Pomalu se potácím vpřed, zatímco míjím slovutného Ikeu, Namolsona, velkého vlka objímajícího ještě větší sud a třeba i slibné rekruty krvavých spárů jakým je Malo Pivson a třeba Kola Ruminen. Cestou se nemohu zbavit žízně a tak trochu zariskuji. S obavou ucucnu recyklované tekutiny připraven si v duchu slíbit, že už nikdy nebudu pít. Vodu. K mému překvapení je to čistý vychlazený ležák! Projíždím soubor aktualizacích a záhy zjišťuji, že možná nevím jak, ale přesto jsem včera pod vlivem udělal nějakou úpravu. Spokojeně zamířím do své dílny, kde asi naivně doufám, že najdu nějaká schémata nebo něco, co mě k takovému činu motivovalo. Když nic jiného, tak alespoň zkusím zúročit momentální inspiraci a předělat nějaký Thunderhawk na Thunderhaf, který bude naší kapitule určitě sedět mnohem víc! Nemluvě o tom, že... no by mi taky mistr zbrojíř mohl jaksi... odpustit! Zkrátka nechat mé opětovné ztráty vybavení plavat a dát si semnou jedno točené a láhev mogulu... |
| |
| Úspěšný začátek neúspěšného dne Naštěstí se mi předchozího dne podařilo znovu uprchnout ze scény dřív, než jsem se byl donucen účastnit patetických her. Ať už to jsou běžnější hry na hrdiny, společné opilecké tancovačky, které obvykle nevydrží stoly, člověče, napij se nebo právě sportovní klání, které až hraničí s terranskými hrami bez hranic. (I když já se přiznám že se svou ne zrovna sluníčkovou povahou raději sleduji mnohem drsnější gardistický Wipeout) Naštěstí nikomu nedošlo, že má výmluva, že si musím odskočit je zcela zbytečnou věcí, protože v nejhorším lze svou potřebu vykonat přímo do suspenzoru power armoru. Ví to Iron Man a měl by to vědět každý mariňák. Bohužel vlci této funkce, kterou ostatní kapituly považují za zcela přirozenou, využívají jen ve chvíli, kdy mají pocit, že se na pisoár asi nestihnou dobelhat a nejbližší roh nese pach někoho, kdo by vám za přeznačkování mohl rozbít ciferník nebo oholit vikingsky trapný plnovous. Ráno se probouzím z poměrně příjemného snu, ve kterém jsem, po vzoru draka Šmaka, ležel na kopě vlastního pokladu a dřímal. Mým pokladem nebyly ale drahokamy a jiné dámské haraburdí - ale knihy, které jsem si osobně přinesl domů z Black Library. Ponechejme nyní stranou, že dřímání ve snu zavání sny ve snech ve snech, což zavání snímkem Inception a já holt nejsem žádný Leo. Podstatné je, že se budím s novým elánem do dalšího pokusu, jak přesvědčit ten starý křáp... ehm.. tedy Nokii, aby se se mnou vydal na něco, co já bych nazval výletem za poznáním a on "loupeživou výpravou ke břehům Albionu." Řekl bych že to bude o to těžší, když budou mít všichni po včerejšku kocovinu, ale to bych lhal - tady mají kocovinu všichni a denně. Proto se vydám do dílen železných kněží. I přes to, že jsou to kutilové a mají malou dílnu - víc je nezajímá by snad Ericson mohl na mou nabídku přistoupit. Tedy doufám, že se mě místo toho zase nepokusí odvézt na záchod či jiné vábné a voňavé místečko. "Nokio, zrovna tebe hledám!" Aniž bych si to uvědomoval, právě jsem řekl až božskou větu. Protože jedna z bytostí, které ovládají naše zdejší miniuniverzum tuto větu říká velmi často, hlavně když po své každodenní tour de batohy a tašky najde malý komunikační přístroj neurčitého charakteru. |
| |
| Jak se staví sen! Sen o Thunderhafu! Russ byl moudrý a tak trochu nedoceněný primarch. Možná to bylo tím, že ostatní žárlili, ale císař to věděl a proto ho měl tak rád, že mu vždy neváhal přenechat tak složité úkoly jako běsnění v nepřátelském vesmíru nebo bratrovraždu. Ono to možná, v duchu ústní tradice, není ani nikde zaznamenáno, ale některými základními poučkami se řídí mariňáci všech kapitul bez rozdílů jako "řežte je, bijte je, perte to do nich, grrrrrrrr, vrrrrrrrr a nasrat na taktiku". Jedno z jeho hesel proto visí na stěně dílny a není tím nic jiného než "V hospodě je líp než na světě". Proto také v dílně nechybí minibar, bar ani maxibar, mnoho sudů s ležákem, které jsou volně rozmístěny vedle těch s palivem, mazivem a vším dalším, co chutná podobně. V duchu bezpečnosti práce pak podlahu pokrývá i nejeden vypitý lahváč. "Nokio, zrovna tebe hledám!" Je štěstí, že ze všech mých bratrů mě hledá zrovna on! Kdyby to byl mistr... no tak aby asi ke mě nemluvil tak vlídně, a vlastně by začal hezky z ostra smrští nul, jedniček... to si asi neumíte představit ani, jak vulgární a hrubá dokáže dvojková soustava být! "Hm?" Ne, že bych neocenil konverzaci, třeba u piva, ale teď na ní nemám zrovna čas. Zbývá totiž jen kousek k tomu, aby každý mohl "Feel wrath of my thudnerhaf"! Udělal jsem tolik práce a už je skoro hotový! Vyndal jsem omezovač rychlosti, k čemuž mě ponoukali ti adpeti mechanici, kteří přichází z Whitescarů a drží se jejich kultu "Need for speed". Airbagy jsem vyhodil a získal tak několik polic na lahváče! Teď, teď zrovna chybí už jen pár posledních úderů k tomu, aby upevnil speciální dělo, které řeší problémy s přebytečnými prázdnými lahvemi. Můj nástroj terroru, můj nástroj zničení heretiků i recyklace, má monstrozní "gun of řádně vypitá lahváč!" Muhuhahaha! Nic méně, když už jsem Lokiho nejlepší bratr, mohu udělat vyjímku a dát mu přednostní právo k odbavení."Jestli potřebuješ něco spravit bratře, polož to na bar..." Ještě teď to hřeje na srdci, co řekl! Taková pocta... větší radost udělalo jen prohlášení alfavlka no a pak ta spousta chlastu... |
| |
| Bary "Jestli potřebuješ něco spravit bratře, polož to na bar..." Inu, otázka je, který z barů myslí. Ať už to je minibar, standardní bar, provizorní bar z něčeho, co by dost dobře u někoho chytřejšího mohla být polička na knihy, nebo maxibar. Oni železní kněží mají i loading bar, ale ten bych pro jistotu nepočítal, ač bych se vsadil, že i ten je nějakým způsobem vyplněn alkoholem. Problém je opětně v jistém nepochopení toho, co se po Nokiovi chce. Tak jako včera, i dnes vyhodnotil situaci dříve, než se nad ní vůbec třeba pokusil zauvažovat - a tak si zjevně myslí, že se mi porouchala vysílačka. Poslední přístroj, který se mi zde porouchal, bylo takové to foukací zařízení na měření promilí alkoholu v krvi - a to beztak nebyla má vina, že jej bratr Nejezchleba Pijrumson rozmlátil v afektu vikingského válečníka pěstí - a že pak bratr železný kněz Erik Spravilson... no, řekl že se to spravit fakt nedá. Podle toho, co si troufám z pivem pocákaných nákresů a ne úplně funkčních dataobrazovek soudit, snaží se bratr Nokia postavit nějakou... snad vesmírnou loď. Nebo výsadkový modul. To je okýnko, to co tam má? "Spravit rozhodně nic nepotřebuji." Tak spravit den, ale to asi nedokážeš. "Popravdě jsem tě chtěl pozvat na... dobyvačnou výpravu, na jejímž konci nás oba dva čeká epický poklad a možná i nějaký ten flek v Císařově Vallhale." |
| |
| Výprava "Spravit rozhodně nic nepotřebuji" Tak to vypadá, že Loki bude i pro mě nejoblíbenější bratr! Jen málokdy se najde někdo, kdo přijde do dílny a nechce nic! Takové nadlidi prostě nelze nemít rád! "Popravdě jsem tě chtěl pozvat na... dobyvačnou výpravu, na jejímž konci nás oba dva čeká epický poklad a možná i nějaký ten flek v Císařově Vallhale." Císaři i Russovi žel, jeho další slova jsou poměrně zavádějící. Třeba takový flek Valhale, skoro to zní, jako by císař byl nějaký Dalmatín. To je samozřejmě blbost už proto, že Russa byl Alfa vlk a proto císař logicky musí být alfapáníček. No a kapitolou sama pro sebe je ona epická výprava. "Loki, batře..." Pravím mírně, zatímco přidělávám žárovku. Kladivem. "Jestli zase hledáš záchod, tak v rohu je na to rezervní kyblík..." Přeci jen je to stydlivý priest, jak jsem mohl díky jeho okolků plné řeči pochopit. Na druhou stranu, bych mu mohl křivdit a on, mohl mít třeba vizi nebo tak! Jako tehdy, když nás mistr zbrojírny vyslal na obtížnou misi, kde jsme měli otestovat, ve jménu omnisiáše, nové žrádlo kapituly a přinést jakékoliv důkazy o jeho funkčnosti. Mohu vám říct, že tak pevný důkaz, že nám chutná, ho opravdu překvapil! "Jestli to ale myslíš vážně... tak... spusť, bratře. Jsem jedno ucho..." Zejména proto, že to druhé přiložím ke kovové konstrukci thunderhafu, abych dle zvuků odhadl správně pnutí kovu a dalším kladivovitě-přesným chirurgickým zásahem přidal stroji na celistvosti. "Mimochodem tohle okýnko..." Navíc... jsem takový kutil a tak zkrátka ještě ,než může něco říct, využiji situace a empaticky změním téma hovoru k tomu, co mě doopravdy zajímá. "To je můj nový vynález!" Dmu se pýchou! "Objevil jsem vlastní způsob naprosto odlišný od STC gardy a přísahám bratře, že takový pocit, jako když s ním poletíme a ty vystrčíš hlavu nechávaje, u všech našich předků, si vlát vlasy, uši i jazyk... že lepšího pocitu nezažiješ!" Kdyby to nebylo vidět, tak já svou práci prostě miluju! |
| |
| SO POWA 2 ~Intermezzo~ Na světe existuje spousta věcí, které mohou nastartovat váš nový den tak, aby vám počáteční dobrá nálada vydržela poměrně dlouho. Bohužel, řev rotomečů po ránu mezi ně nepatří. Poté, co denodenně zabíjíte démony a pakáž všeho druhu byste se chtěli alespoň jeden den v týdnu prostě vyspat. Něco o tom ví také lady Ethelreda, inkvizitorka Ordo Malleus a, jak by řekli někteří, "ženská, co prostě owní." Ale ownit můžete jak chcete, ranní tréninky Grey Knightů si vás prostě najdou, ať už po tom toužíte, nebo ne. Do okna se, kromě řevu motorových pil ve tvaru meče, linou také jiné tréninkové zvuky. GK1: "Braň se, Heretiku!" GK2: "Ale bratře Homunkule, já hrál heretika minule!" GK1: "A taky jsi po zásluze prohrál náš souboj!" GK2: "To není ale fér, vždycky když hraje heretika, musím mít rotomeč a nesmím používat psykerské síly!" GK1: "Chceš snad, jako heretik, vyhrát? Co by si o tom pomyslel zbytek impéria?" GK2: "A nemůžeme si to vyměnit? Alespoň jednou." GK1: "Zbláznil ses, bratře Beliale? To tedy nemůžeme! Já nejsem správný matroš na heretika!" Inu, rozkošné, dalo by se říci, dětské hry. "Lady Ethelredo?" A další dítě evidentně do pracovny přichází, tentokráte, snad už tradičně, oblečené do červeného pláštíku s kapucí. "Copak, Vincente?" Vincent byl vytáhlý mladík štíhlé postavy, s brýlemi na nose, jehož všude následovala servolebka. Tentokráte držela v "hubě" nějaká lejstra. "Přišlo vám oznámení z Black Library a vyšších míst Orda. Uznávají vaše zásluhy na poli vyklízení démonů - prý hlavně ti nurgláci včera byli poměrně slušně rozmarasení... hm... no a pak se taky zmiňují o těch démonetkách, které jste donutila nakonec věřit, že sexuální styky a hračky jsou to nejohavnější, co v životě mohly potkat... a toho Knornitu, který nakonec až plakal, že krvácí. A tu obří krakatici o které si nikdo není jistý odkud se vzala... a zbavení se ponožkového démona z pračky našeho zástupce mezi high lordy a..." "Máme radost, Vincente. Ale teď k věci. Mám na práci důležitější záležitosti, než zde poslouchat ani ne třetinový výčet svých hrdinských činů." "Máte povolen přístup do knihovny. Dnes večer k vám přijede televizní štáb a natočí s vámi... reportáž do TV Powa." "Hmmm... powaful, zase budu v televizních novinách..." |
| |
| Ach... Někdy máte pocit, že všechny vaše produkty snažení by se daly shrnout pod jedno slovo. Zklamání. Ať už se jedná o snahu najít nějakou nedotčenou knihu, tištěnou (či psanou) na papíře, nebo o interakci s mými bratry, kteří by se všichni dali shrnout pod pojem "nevlastní." Vše je prostě mnohem horší, než si to zpočátku naplánuji a vysním. Nabídnutí kyblíku na kaků je jen pomyslná třešnička (v čokoládě) na dortu zkázy a zoufalství. "Jestli to ale myslíš vážně... tak... spusť, bratře. Jsem jedno ucho..." Tak samozřejmě, že to myslím vážně! Jak jinak bych to asi tak mohl myslet. Jedno vím jistě - z epických vikingských loupeživých výprav se sranda nedělá. Vysvětlili mi to krátce po mé adopci formou ruličky, utvořené z novin. Dodejme, že výtky typu "Fuj, fuj! Ošklivý Loki! Zlý!" Se člověku vryjí do paměti ve formě... jakéhosi doživotního traumatu. A pak, pak se začne řešit okýnko. Inu, chápu, že například v autě je dobré mít okno pro případ, že by někdo musel urgentně blít a upřednostňuje čistotu interiéru, před čelním sklem jezdce za sebou. Ale k čemu by mohlo být okýnko v thunderhawku... to mi nejde na mozek. Tedy slyšel jsem o tom, že nějakých dvacet let zpět existovala určitá móda, zavedená jedním z nejoblíbenějších techkněží, která jaksi okýnka do transportérů zaváděla - ale velmi rychle jej to přešlo. Velmi rychle to přešlo hlavně celé Impérium poté, co zjistili, jak moc nahovno to je. A nyní nemluvím o tom kýblu. Tam by se to nevešlo. "...ty vystrčíš hlavu nechávaje, u všech našich předků, si vlát vlasy, uši i jazyk... že lepšího pocitu nezažiješ!" Upřímně, nechápu, čí předkové si nechávali vlát jazyk a vlasy ve větru, ale mohu s jistotou říci, že ti moji, ti moji to tedy nebyli. Křídla a tuniky a frčky od purity sealů - to samozřejmě ano! Ale jezyk... to už trochu dehonestuje celý úřad mariňáctví. "Jistě, to bude... bezesporu skvělé." Nenápadně protočím očima. "Nemohu se dočkat, až mi vakuum vesmíru v rychlosti, kterou pojedeme, z jazyku stáhne vazkou slinu, kterou si potáhnu za sebou. Bude to úžasné a Russ by plakal radostí, kdyby to viděl." Povzdech. "Ale nyní k věci, můj bratře. Plánuji epický zakázaný, illegální a celkově nepovolený výlet do Black Library. A myslím si, že budu potřebovat svého... oblíbeného železného kněze..." |
| |
| Výlet Blacklibary? Co já vlastně vím o tom místě? Kromě toho, že jde patrně o největší sklad toaletního papíru mezi realitou a warpem, čili ve webwayi nebo jiném místě obsahujícím kombinaci písmene pé a rdel... tak asi nic. Seberu tedy veškeré své nadšení k mohutnému burácivému "hm". Možná, oproti kaplanům majících více profesí naráz, to neroztřese tank, ale i tak to slyšet i je a cítit mé... nadšení se vydat do nějakého podivného toaletheimu. "Jo bratře, vážím si toho a tak... " Smutně kouknu na Thunderhaf, který i před dokončením působí prostě epickým dojmem mnoha přežitých thunder! "... je to čest, našim předkům by se z toho ježily vlasy, vousy i chlupy..." Stále tak nějak koukám na svůj výtvor. "Jo a Russ... by byl prostě Russ..." Ještě toho musím tolik udělat! Dát tam matrace, misky na vodu a pásy, aby misky nelítali všude okolo... musím natankovat chapi, naplnit zásobníky pedigri, sehnat plastové kosti a tak! "Víš, Loki..." Taky udělat zkušební let... říkal jsem let! "TO JE TA NEJFANTASTIČTĚJŠÍ VÝPRAVA V HISTORII KAPITULI OD NÁVRATU LASIE DOMŮ!" Začíná mi to docházet, ta příležitost! Kdo ví, možná bych měl jednou taky nějaký svůj vlastní spotřební šunt jako ten slavný Land! To je něco! Zkrátka představa nokia raideru, nokia tanku, nokia podu... kdo ví, možná bych mohl vyrábět i smart vox! "Veď nás vstříc dobrodružství, ať se o nás pějí ságy u kterých bude třeba pít dva dny, aby ji slyšeli bratři celou!" Rázem se hrabu do polohotové kabiny drmolíce něco jako "super", "bájo" a "poletíme mým prototypem" - což zaručeně udrží dobrou náladu! "Poletíme rychle jak do valhaly, bratře!" Tedy za předpokladu, že ji po tom, jak jsem vyndal veškerou navigaci... no najdeme! Samozřejmě mám i proto rezervní plán, takže můžeme nechat otevřené okénko a jet prostě vlčím stylem po čuchu! |
| |
| Let jako do Valhaly Někdo do Valhally letí společně s Valkýrou, na létajícím koni. Někdo do Valhally letí VE Valkýře a v ideálním případě vidím okýnkem ven na epickou intergalaktickou bitvu před tím, než Valkýra havaruje a omdlí. Někdo, jako třeba vy dva - tedy vlastně VÝHRADNĚ vy dva, letí v Thunderhafu. Vzhledem k tomu, že Loki si kodexu navzdory coby Librarian sebou vzal svého jízdního supervlka jménem Fenris, by se dalo říci, že jste tak trochu něco jako "dva z tanku a pes." Čímž se opětně dostáváme k Logrovité tézi, díky které mohou tanky - a to hlavně pak ty gravitační, létat. A i přes počáteční nedůvěru Lokiho, který si sebou namísto potřebných lihovin vzal knihy, opravdu letíte! Ze startovací Rampy Tesáku vystřelíte, jako manydlený blesk z thunderhammeru samotného lorda Thora (a to ať už myslíte Thora hvězdného vlka a nebo Thora Malkina) Za svistu vzduchu a hučení otevřeného okýnka se mrazivým ránem dostáváte dál a dál od vaší pevnosti, vstříc ledové pustině. Ano správně - ledové pustině! Protože navzdory všem dobrým výpočtů a snahám - Thunderhaf směrem nahoru prostě NELETÍ! Vlastně se pohybuje konstantně pomalu směrem dolů, takže po několika stovkách kilometrů se jeho čenich zaboří do sněhem pokryté obří plochy a vy, jak už je v epických dobrodružstvích zvykem, upadáte současně s havárií do bezvědomí. Fenris se pak, díky tomu, že se probudil jako první, stává automatickým velitelem výpravy! |
| |
| I vlci umí leccos pěkně vymňouknout Když se to vezme kolem a kolem, tak testovací let byl úspěch, hlavně proto, že ukázal dvě věci. Za prvé, že Valhala je tak nějak nad očekávání blíž a že vyndat většinu motorů a techniky, aby bylo místo na ležák nebo gumové pískající hračky... zkrátka nebylo tak vzletné a tak optimální řešení jak jsem si myslel. Každopádně Thunderhaf nezklamal svým přistáním, jež bylo thunder dost no a... prost ke štěkání taky máme. První, co mi proběhne před očima, je seznam škod, který raději ihned pošlu k ledu... asi jako naší loď. Po probrání je mi zkrátka jasné, že tady nebude potřebovat ránu kladivem akorát ten pes. Zběžná kontrola ukáže, že tohle už nikam letět nebude, takže můžeme akorát použít ten nouzový maják, co mi připomíná takový ten červený hydrant. Nikdy jsem nepřišel na to proč, ale je... řekněme v jistých ohledech velmi přitažlivý. Po analýze škod, díky které jsem vše v okolí ihned zařadil mezi šrot, nezbývá než čekat na pomoc a připravit tábor. Nějaká ta plachta, pár dalších delikátních zásahů tupým těžkým předmětem a z obrazovky ukazující počet sucharů máme multifunkční televizi. Vzhledem k naší poloze blízko oku terroru je signál očka i TV powa neskutečně čistý. Jakmile tedy z thunderhafu udělám sofistikované zařízení, jakým je Budova Optimalizovaným Určením Do Abnormálního prostředí - čili boudu, připravím ještě vše nutné k přežití. Shromáždím suchary, chlast, ten co se podává ledově vychlazený zakopu do sněhu a přichystám všechno potenciální topivo do šesti hromádek dle členění na barevné/černobílé a pak dle standardního vzoru tenké, střední a tlusté štosy papíru. Teprve tehdy mi dochází, že něco jaksi chybí. Něco konkrétního... něco... velmi důležitého. LOKI! Po krátkém hledání mezi šrotem se za pomocí jednoho z nejlepších přístrojů mariňáka - tedy sofistikovaného čenichu - podaří najít hromadu zkroucené oceli, která je Lokiho domovem. Stačí podat pomocnou a pak ho chytnout za zvědavě vykukující nohu a vytáhnout. "Jsi v pořádku, Loki?" Upřímně já se v tom moc nevyznám, nejsem apotykář... každopádně na jeho nohu v úrovni mých očí mohu mít jen jediný názor a to, že vypadá poměrně zdravě a spokojeně. "Pojď se ohřát bratře! A pochlub se, jaký dojem zanechal náš let skrze Crashheim až do síní Valhaly! Řekni, že jsi cítil ten vítr, to nadšení a vzrušení z boje!" Rozverně jej do nohy ještě cinknu, než jej doopravdy položím. "Byl to famózní let, vážně, Thunderhaf je určitě budoucnost..." Možná je ještě trochu otřesený, ale teplo to určitě spraví. "Zahřej se vychlazeným ležákem a já zatím připravím oheň..." Po krátkém váhání beru ilustrovanou verzi minipohádek. "Nouzový maják je už zapojený, televize taky..." Přichází stručný výčet zpráv. "Ovladač je někde u tebe... bratři nás brzy najdou..." Pokud někteří z nich pochopí, že to červené světýlko na monitoru není nějaký pán, který strašně dlouho váhá, kam hodí aportovací míček. "...a než se tak stane můžeme opékat buřty jak činil pod tímto nebem samotný Russ, nebo jak si troufli jen ti nejodvážnější z předků na svých drakarech..." Je vidět, že minipohádky jsou málo, takže je na čase přiložit pinokia - jehož je mi líto, protože by to skoro mohl být, dle jména, můj příbuzný - no a alespoň dva špalíčky pohádek. |
| |
| Helheim!!! Jsem vytažen za nohu, jako novorozenec, jehož chcete poprvé plácnout přes zadek, aby se rozbrečel. Inu – výhledy na plácání po zadku od mého bratra nejsou nic moc… a beztak mám celkový náběh na pláč i beztoho. "Jsi v pořádku, Loki?" No to tedy nejsem! Nejsem si ani jistý kde vlastně jsem, když nejsem v pořádku – ano – v bordelu je také dobrá odpověď, zrovna mě z jedná hromady haraburdí zjevně vytáhli – ale jak jsem se tam dostal? Poslední, co si pamatuju, je nástup do Thunderhafu a… "Pojď se ohřát bratře! A pochlub se, jaký dojem zanechal náš let skrze Crashheim až do síní Valhaly! Řekni, že jsi cítil ten vítr, to nadšení a vzrušení z boje!" TEN IDIOT! Vše se mi v mysli vrací – let do neznáma, blikající diodky, chybové hlášky a modrá smrt na obrazovce! THUNDERHAF! Inu, pokud má být tento nástroj zkázy a bouraček budoucnost, tak jsem rád, že tady umrznu zapomenut a nenalezen – a budoucnost se mě netýká. "Zahřej se vychlazeným ležákem a já zatím připravím oheň..." Při pohledu na to, co se snaží pálit, se mi téměř zastaví srdce. Na kopě je i soubor drsných a pro herezní mutanty špatně končících pohádek generálmajora Hanse Christiana Andersena z Kriegu. Prostě ve chvíli, kdy je vesmír plný xenofobie, náboženské intolerance a celkově nenávisti není radno být malou mořskou vílou! Rychle pobírám knihy, které mi přijdou důležité a podstatné. Kromě výše zmíněné se jedná také o příručku Anny Přehnaněnásilnické-Krutorové „Jak buzerovat zelenáče a obecně pouštět hrůzu na mužstvo,“ kteroužto jsem ještě nečetl a také svou oblíbenou „Proč mu odepsání tak trvalo, vydání druhé,“ což je kniha, zaměřená na druhého nadboha tohoho parodického univerza, který cukruje na Zdi v Noční hlídce s Tomem, MÍSTO ABY SE VĚNOVAL NÁM, SVÝM PARODICKÝM POSTAVÁM! Samozřejmě na svém místě ponechám noviny, časopisy a jinou pakáž, kterou už jsem jednak četl a druhak o to nadále nemám zájem. Plátky o vaření a využití lihovin opravdu nebudou má parketa. “Na tyto nesahej, potřebuju je k práci!“ Nad Pinokiem zatlačím slzu lítosti – ale rychle se uklidním tím, že loutky stejně nemám rád. Shrněme si situaci – máme tady planinu, na které není absolutně nic. Jednoho thunderwolfa, někde v mém batohu by se na něj našlo pravděpodobně i sedlo. Máme zde havarovaný Thunderhaf, přestavěný na boudu, máme zde telku, která, jak znám vlčí názvosloví a nedostatek kreativity, bude beztak taky ozvláštněna přízviskem „thunder.“ Máme tady bratra, který je techkněz a spoustu nepotřebného šrotu. Máme tady alkohol, který by se dal použít, jako palivo… a taky jsme pěkně v háji – protože můj sen o Black Library se opětně rozplynul. Ach jo. Nechci ani zmiňovat, že párky nejím. “Jsme v háji. V zatraceném Helheimu!“ Protože pokud si takto on představuje Valhalu, tak já tedy ne! Poplácám u ohně ležícího Fenrise po mohutné pleci a sednu si na jeho bok. Původně jsem chtěl od Logana dostat foxteriéra, ale thunderwolf má taky své kouzlo – dá se použít jako měkoučká sedačka. “Nerad to říkám, ale ještě že máme tu televizi.“ S odevzdaným povzdechem ten krám zapnu. Dovolená hrůzy začíná. |
| |
| TV POWA Inu, každý si dovolenou hrůzy představujeme po svém – a nehodlám zde rozebírat možnou spojitost mezi havarováním zdejších hlavních postav daleko od civilizace a odsunu zdejšího PJe prakticky na totéž místo, jen s menší vrstvou sněhu. Loki tedy zapíná televizní vysílání - a ejhle! Ono to, na rozdíl od celého Thunderhafu, funguje! Zdá se, že se Nokia minul povoláním a měl by dělat spíše televize, než transportéry. Loki, evidentně naštván vývojem situace, nyní opéká buřty pro svého vlka, zatímco pro sebe rozpouští v provizorním kotlíku na ohni sníh, prý aby se mohl napít. Nokia tyto problémy s pitím zjevně řešit nemusí, anžto, jak bylo řečeno, si sebou vzal alkohol. Rodinná idylka, dalo by se říci. Je to skoro, jako jeden ze survival testů pro mladé blood clawy, akorátže vy, vy k tomu máte televizi. A ano, TV Powa má doopravdy velmi dobrý signál po celém Fenrisu, kromě pár míst, kam slunce nesvítí a drakkary nejezdí. Zatímco tedy sedíte u ohně, můžete se věnovat i značně netábornické a neskautské zábavě – a to sledováním obrazovky. Běží další z tisíců dílů Kobry 11, nekonečného a velmi oblíbeného seriálu. Vzhledem k tomu, že tento seriál běžel již v době Logrové katastrofy, což se stalo před nějakými zhruba patnácti lety, je nutno říci, že Simír je již poměrně postarším mužem. Stále rozbíjí auta, stále chytá padouchy a stále vyměňuje každou sérii parťáky. Je dobře, že alespoň tu Šeherezádu už nedávají. Po tomto klenotu akčních snímků následují každovečerní zprávy. Samozřejmě, že o dvou zmizelých vlcích se v nich nic nedozvíte. Na druhou stranu zjišťujete, že na poblíž Cadie na hlavním tahu na Terru havarovala nákladní loď a vzala sebou několik osobních. Zácpa pak zastavila dopravu na několik hodin. Že díky nějaké hromadné vraždě, kterou měl na svědomí nyní již bývalý gang, přišlo Impérium k několika novým servitorům, že arbitrům z Ultramaru někdo zcizil nejen jejich cybersokoly, ale také, a to už byl vrchol, zloději sebrali i přívěsky na klíče s Roboutem. Zjišťujete, že high lord of Terra, Fanda Rádbybral, navrhuje nové škrty v rozpočtu, které se dotknou hlavně hospitalierských řádů a že Tau napadli nějaké okrajové sektory. Nakonec je vše korunováno rozkošnou zprávou o tom, že „v ZOO Oka Nákupu se narodil nový poník. Jedná se o hřebečka a za Kmotra mu půjde jakýsi Athanius, více se dozvíte ve VIP zprávách, které budou následovat za chviličku.“ Za chviličku samozřejmě znamená po reklamě a tak zjišťujete, že Calgon zajistí dlouhý život pro vaši plasmu, že černý armor bude vypadat jako nový, když jej vyperete v Perwollu black magic, že v Oku jsou v Penny slevy na sezónní zboží a že vložky Allways udrží v suchu každou bitevní sestru za každé situace. A pak… “Vítají vás VIP zprávy a s nimi bratr Krasus. Chcete vědět, co se kde šustne ve světě celebrit? Kdo s kým a za kolik? Kdo zařizuje nový barák, kam jede na dovolenou pretty marín Luxus Kočičkus a co si o tom všem myslí Keiser Gott? To jste na správné adrese! VIP zprávy vám řeknou nejen to – ale ještě mnohem více!“ Chlapík ve studiu, očividně taktéž Pretty Marín, přehodí nožku přes nožku a rozvalí se na drahé, flitrovaté sedačce se zlatým přehozem. “Nyní ale začněmě rozhovor s hlavním hostem dnešního dne, lady inkvizitorkou Ethelredou z Ordo Malleus. Pravděpodobně ji znáte díky všem heroickým činům, které v Císařově vůli vykonala. Lady Ethelreda je zde, protože se jí dnes dostalo obrovské cti, jíž nedojde jen tak někdo. Lady, mohla byste nám něco říci o průkazce do Black Library, jež jste od těch xenosáků obdržela?“ Ethelreda: “Tak podívejte – předně nechápu o co tady jde, já totiž měla být v hlavní relaci, hned za těmi mordy a ne tady v tomhle… proCísaře, tomuto říkáte studio? To tady vypadá jako v levném bordelu Slaaneshe!“ Krasus: “No… ono… ehm… vítáme vás u VIP zpráv, tohle je lady Ethelreda… a doufejme že to s tím bordelem vystřihnou… jo aha ne – přímý přenos… hm… Lady, mohla byste nám něco říci o průkazce, kterou jste dnes dopoledne dostala?“ Ethelreda: “Tak to bych samozřejmě mohla. Je to velká čest, dostat se ke všem těm svazkům, pojednávajících o démonologii. Rozumějte – já eldarům příliš nevěřím. Kdysi, když jsem byla ještě akolytka, byli jsme na Dadáku na exkurzi a moc mě tedy nepřesvědčili.“ Krasus: “Nemáte třeba nějakou historku z Dadáku, o niž byste se chtěla podělit? Zakázaná láska, románek s eldarem nebo něco jiného, co by mohlo naše diváky zajímat?“ Ethelreda: “Měli tam docela hezkou démoní tapiserii. Jak říkám. Bylo to pracovní. Studijní. To je tady skoro to samé.“ Krasus vypadá, že viditelně sklesl. Práce VIP zprávy příliš netáhne, vztahy celebrit ano. Je rozhodnut se ale jen tak nedat, takže navazuje další otázkou. “Takže cesta do Knihovny bude, jak se předpokládalo, pracovní. Zrovna jste se ale z jedné mise vrátila – a byla několikátá za sebou – neplánujete třeba nějakou menší dovolenou?“ Ethelreda: “Popravdě… jsem o tom neuvažovala… ale říkám si, že bych si mohla třeba někde chvíli odpočinout, než vyrazím znovu za prací pro Císaře, dobro lidstva a ukojení vlastního sadismu…“ Krasus: “Uvažovala jste, kam byste mohla třeba zavítat?“ Ethelreda: “Možná menší ředkevní safari na Kriegu…“ Krasus: “A nechtěla byste třeba… více prvoplánově relaxační pobyt? Lázně, wellness…?“ Ethelreda: “Nooo… já… ono totiž…“ Krasus: “Výborně! To je skvělé, protože tady máme dar od našeho sponzora – a to dva krásné týdny v lázních Labyrinty Vášní – samozřejmě s ubytováním all inclusive!“ Do rukou zmatené lovkyně démonů je cpán dárkový poukaz nemalé ceny. Zároveň s tím probíhá po monitoru reklama na onen podnik a všechny krásy, které nabízí, od koupele v gumových medvídcích, přes rozličné druhy masáží, přičemž ty opravdu VIP thajské kousky vám provede sám majitel podniku, až po exotickou restauraci Ingena Kreuze a večerní zábavy, podnikem pořádané. Ethelreda: “Tak… možná by trocha relaxace nebyla na škodu.“ Krasus: “Tímto děkujeme, VIP vstupy s hostem mají jen omezený časový úsek, takže se s lady Ethelredou loučíme a nyní se podíváme na sestřih z prestižní párty, která se odehrála na Ulthwë…“ |
| |
| Průkazka do knihovny! Kobra 11 a následné zpravodajství mne příliš neberou. Od doby, kdy skončila kauza, zda se Black Library přestaví na obrovskou chobotnici, podle návrhu jistého Kaplického, nebo ne, přestala mne relace novinek z Impéria a výjimečně i mimo něj poněkud zajímat. Občas, když zprávy zahlédnu, uroním slzu nostalgie při reportážích o Dark Angelech. Ale vzhledem k tomu, že kdykoli je o nich někde zmínka, mí spolubratři vlci přepínají kanál s tím, že „na takové čůráky my zvědaví nejsme,“ příliš příležitostí k tomu nemívám. Nikdy bych neřekl, že mne zaujme zrovna něco, jako jsou VIP zprávy. Vlastně bych nikdy neřekl, že existuje něco horšího, než krimi zprávy, do té doby, než jsem viděl tohle. Já jsem možná špatný mariňák a vím to o sobě – ale moderátor, to je mariňák jen sakra stěží. Co ale upoutá mou pozornost je host. Lady Ethelreda by mne za normálních okolností příliš nebrala, ač má docela pohlednou tvář – vlastně je dosti hezká – ale v souvislosti s průkazkou do Black Library, o které se mluví… tedy vlastně příliš nemluví, ale byla zmíněna… v souvislosti s touto průkazkou se pro mne tato žena stává prioritou číslo jedna. Kdyby se mi ji podařilo najít… a průkazku od ní získat… mohl bych… Ano, ale to bych nesměl být uvízlý v tadytéhle pustině. Jako na potvoru hned přichází i informace o tom, kde se další dva týdny bude pohybovat. No není to smůla? Inu, rozum velí jediné. Musím přesvědčit Nokii, aby popadl kladivo, párkrát do tohohle krámu bouchnul, nalil do nádrže ležák místo promethia a my bychom vyrazili vstříc hvězdám a Oku Terroru. Jak to ale udělat! “Nokio, bratře!“ To je docela hezký začátek – tak co dál? “Vem si můj párek, je velmi dobře propečen a já vidím, že tvůj apetit dělá dnes našim předkům jen radost!“ …Za což si vysloužím dosti zlostný pohled Fenrise… ale holt je dobré si dělat přátele malými zbytečnými dárky! “My se nemůžeme nechat najít bratry! Co by nám tak řekli? Naše výprava není ještě u konce! My nic nevyplundrovali! Nikde se jako dobytci na veřejnosti neopili a neznásilnili jsme cestou žádnou řádovou sestru!“ No to poslední se nám asi tedy nepodaří, ale co už… “Musíme opravit Thunderhaf a pokračovat v naší cestě! Musíme dokázat, že je schopen letu mezi hvězdami, u Císaře a Odina… a všech těch ostatních… MY MUSÍME DO OKA TERRORU!“ |
| |
| What´s the time ? ITS HAMMERTIME! "...MY MUSÍME DO OKA TERRORU!" Každý někam musí, to už je zkrátka taková ta životní jistota. Mrtví lidé do Hellheimu, Valhaly nebo kamsi jinam, neopravitelné stroje do křemíkového nebe případně taktéž do Valhaly ze stejného materiálu. Živí a funkční pak putují porůznu, třeba do práce/školy/na dovolenou v Ragnarok stylu nebo jako Leman do warpu a jiní, podobně jako v případě jednoho znamenitě opečeného buřtu - jiní musí leda do prdele a to samozřejmě skrze ústa, žaludek a tak! Bohužel jak se tak koukám kolem a to rozhodně ne po VIP zprávách, náš thunderhaf zatím může lépe následovat thunder buřt než nebe nad tesákem. Nic méně po tak planoucích slovech mého bratra, jenž mě považuje za nejoblíbenějšího, se přeci jen nechci jen tak vzdát. Na moment se ponořím do hloubání, dumání, vymýšlení... zkrátka dělám co vždycky a skoro stejně u toho i piji čistý extrakt inspirace v podobě ležáku. Možná... Po pravdě kdybych byl Mechgyver, tak bych si postavil Babicu a měl bych rázem z Thunderhafu parádní pomazánku! I kdyby thunderhaf chyběl, tak by byla pořád tady jistota, že tam dáme něco jiného nebo tam třeba nedáme nic! Bohužel já nejsem Mechgyver slavný to správce neopets serveru Eldar, ale Iron Priest. Možná bych se měl začít modlit? Po pravdě jediné, co mě napadá, je zkusit z toho udělat... něco normálního, co nebude tak moc... thunder, epické a vůbec! To je dost těžké, protože každý techkněz má svůj styl, ať už jsou to thunder spacewolfí věcičky, nebo třeba epické vesmírné bitvy při běžném odpalování drop podů, modulů, nebo vynášení odpadků! "Bratře..." Nebo je tu ještě jedna varianta - plán tak šílený, že jsem ho obvykle přepil a přebil něčím reálnějším jako byl kupříkladu Thunderhaf nebo kolečkové brusle v power armoru. "JÁ TO DOKÁŽU!" Nezbývá než se pustit do díla, máchat kladivem jak to dělají mechanici nebo jejich slavné thorovité obdoby! V první řadě je jasné, že bez pohonu to nepojede. Tento problém vyřeší stejný mechanismus, na který fungují už celé generace astartes naší kapituly a to konkrétně magický trojúhelník slov "přímé vstřikování", "ležák" a "oheň". Podle teoretických výpočtů bychom tak mohli na jeden sud urazit notný kus cesty k našemu cíli ať už ve formě vzdálenosti nebo pouti za prostou kocovinou. Nutno podotknout, že máme více než sud! Další věc je duch stroje, nebo také operační systém... s využitím toho, co se ukázalo na Thunderhafu to nejlepší použiji doposud funkční windows. Zkrátka budeme se orientovat zrakem. Televizi pak s využitím moderních smartphonů napíchnu na mapy z Googlu a tak získáme navigaci. Celý stroj doklepu tak, že se z něj stane něco velikostně odpovídající landspeederu. V podstatě je to landspeeder, jen bez landa a speederu... nic méně nemá smysl se o tom hádat. Ne s amatéry bez špetky znalostí cultu mechanika nebo alespoň veteránů lega! "Hleď bratře!" S pýchou, spojenou s těžkým opilstvím, pak kolem časných hodin ráno představuji svůj Landpseeder vzor Thunderštěk, který se liší od klasického schopností cestovat vesmírem, pohonem na ležák a palubní zbraní Gun of řádně vypitá láhev. "Náš hvězdný kočár, náš duhový most ke hvězdám..." Zatímco pěji chválu na svůj stroj mechanickou rukou doryji pod značku emblém tlapky, nápis Nokia a heslo conecting people. "Homofrost...ne... Heterofrost... vlastně oba... Bifrost nebo tak se to jmenovalo!" |
| |
| Wtf... Pronásledován vyčítavým pohledem thunderwolfa jsem postupem času usnul. Ne, že by mi to s nějakým pronásledováním pomohlo, protože ve snech mne pro změnu pronásledoval obraz té inkvizitorky, která je držitelkou velice luxusní kartičky do knihovny. Moc po ní toužím! ... Po té kartičce, samozřejmě. Ráno v Boudě je poměrně poetické. Vycházející Fenriské slunce, odrážející se od bílého sněhu, kterého je všude tak nějak až moc, oslepuje mě i vše kolem. Ptáci nezpívají a pokud ano, zpívají něco jako "kurva tady je zima a ještě hovno vidím!" Bohužel nejsem Ornitolog ani eldaří Pathfinder, takže řeči ptáků nerozumím. "Hleď bratře!" To se, můj bratře, dělá poměrně špatně, když jsem oslepen! "Náš hvězdný kočár, náš duhový most ke hvězdám..." Inu, nechci nic říkat, ale v souvislosti s touto formulací se mi kdoví proč vrací v mysli přiteplená písnička i tom, jak je power armor celý ze zlata a vezmu si jej jen v onen slavný den, kdy si sednem do kočáru ty a já. Och bože. Někdy si přeji, abych raději pil... "Homofrost...ne... Heterofrost... vlastně oba... Bifrost nebo tak se to jmenovalo!" "...Jo." Nějak nevím, co duchaplnějšího odpovědět. Ani vlastně nevím, jakou intonaci bych svému "jo" měl dát. Nic nezkazím tím, když mu nedám absolutně žádnou. Mžourám skrze paprsky na ten zázrak. Ach Císaři a po vzoru Deusna - Odine ty tež - ono to určitě zase nepoletí! Nesmím propadat trudomyslnosti - tohle je má jediná a poslední šance. Labyrinty vášní. Někdy bych si přál, aby všechny ty cestovní katalogy, které v Tesáku byly, nevěnovali mí bratři sesterstvu při jejich návštěvě na balení vložek a tamponů. Možná bych i věděl, co je to za podnik. Ač můžu poměrně dobře hádat. "Tos... opravdu postavil přes noc?" Musím uznat že White Scaři by se se svou ťamaní pracovní morálkou mohli jít zahrabat. Ač kvalita bude asi srovnatelná. Na druhou stranu, pokud se tohle naučil ze seriálu o Mech Gyverovi... tak všechna čest. "A poletí to? A... má to Gellerovo pole?" |
| |
| Má to pole? Ty vole! "Tos opravdu postavil přes noc?" To je mi otázka! Nebohý bratr Loki by se měl držet od knížek dál, mnohdy tam jsou takové divné až skoro heretické tlachy, jakože za sestru Popelku kacíře přebírali heretiky a neheretiky dvojhlaví orli... přitom je jasné, že by si je správně měla a musela přebrat sama, než by mohla na bál za tím inkvizitorem! Ony ty knihy jsou vůbec praštěné už v tom, že kolem ní poletovala nějaká neschválená psykerka, dost možná xenoska a mutovala předměty z jednoho na druhé jako v případě vozu z dýně! Kdyby to byl meloun, tak neřeknu ani slovo ,ale dýně je fakt výsměch.... "Ano bratře, já sám..." Někdo zkrátka po ránu vnímá jinak, nebo třeba nevnímá vůbec, takže každé slovo je velmi, velmi pomalé a důrazné. "Ano, poletí to..." Další pochybnost musí být rozptýlena. On když letěl Thunderhaf, tak poletí asií všechno... ačkoliv něco podobně jako on jen jednou. "A pole..." Po pravdě nejdříve jsem měl dojem, že touží pro případ delší cesty se zemědělně vyřádit, než mi to docvaklo. Jednak proto, že zrovna pěstování není v naší vikingské kultuře, pokud nejde o chmel, zrovna terno a druhak, že to není pro potřebu vesmírného cestování nutné. "Nevím bratře, většinu výroby jsem tvořil ve svatém vytržení a strojovém tranzu..." Čti ožralý jak doga. "Tím generátorem si nejsem jist." Pokrčení ramen. "Za to jsem si naprosto jistý, že to kvůli takové prkotině rozebírat nebudu..." Jsem teď, možnou výtkou, trochu rozladěný. Já jsem bouchal celou noc kladivem jako blbec, Malkin nebo jakýkoliv Thor a jemu to snad není dobré! "Zkrátka nastup, bratře, zjistíme to." V mžiku se vysoukám do kokpitu. Trochu se mi zdá, že se Lokimu moc nechce. "Hlavu vzhůru, Loki! Jsi synem svého otce, takže žádné nebezpečí tě nezaskočí!" Hlavně proto, že už tím, že jestli má něco od něj okoukaného, tak je to těžce zaskočené jeho střízlivostí. "Přinejhorším tu a tam vyhodíš z letounu nějakého toho démona..." Prostě normálka. "Když může warp brázdit Russ, tak proč ne jeho synové!" Zahromuji, otočím klíčky a nic. Ještě do toho párkrát kopnu než své místo řidiče zase opustím. Následuje drobná kontrola, pár řádných technicky přesných ran kladivem než mi dojde, kde je chyba. Baterie! Dvě tužkové jsem z celých šesti tvořících pohon dal obráceně. Po hbitém zákroku pak mohu zamířit zpět a tentokrát doopravdy nastartovat. Snad. |
| |
| Když nevíš, kde je problém, zkontroluj baterky! ~Nokia Ericson, Loki~ Několik prvních pokusů sice skončilo nezdarem, ale to byste nebyli hvězdní vlci, abyste se vzdali! Však ani Císař deělání primarchů po vzniku Russe nevzdal! Co se týče samotného Russe, ten samozřejmě ve svém životě nevzdal lecos – a pokud tomu opravdu věříte, nevzdal ani onu pouť za stromem života – a pokud jo, tak se to zamlčí – pro jistotu. Baterky jsou zasazeny správně – a ejhle! Z původního Thunderhafu, přestavěného na boudu, ze které se následně přes noc stal Thunderštěk se stal opravdu dopravní prostředek, nesoucí vás ke hvězdám! Nebo alespoň k obloze – ono ve chvíli, kdy jste zažili svůj prvotní pokus o let není nic jisté. Nicméně se zdá, že Fenriský ležák je trošku jiný matroš než Promethium (což by vám potvrdil I bratr Nejezchleba Pivson, který v nouzi nejvyšší promethium zkusil pít)a tak se zdá že – ANO! – THUNDERŠTĚK LETÍ!!! Letí vstříc otevřenému vesmíru! Letí v dál a z rádia zatím hraje hit Who let the dogs out! Několik svrchních plátů vašeho vozidla se sice námahou třepe a sténá – ale to nemusí být na škodu – však I sama inkvizice tvrdí, že utrpení a sténání přibližuje lidi blíže Císaři! A kde je Císař… tam je take výčep! Alespoň podle toho, jak si vy vlci představujete Císařovu Valhallu. Jste již nad orbitou a vesmír se vám otevírá v celé své hrůzné, nekonečné šíři. Za pár krátkých minut budete moci přejít do módu cestování warpem. A pak začne ten pravý hukot! |
| |
| Už v tom zase lítáme! Zjištění, že stroj funguje je na mé práci to nejlepší! Tedy vyjma toho, když zjistíte, že pro změnu - mnohem častější změnu - něco zase nefunguje a tak máte záminku to zase rozebrat, poztrácet pár dílů a tak! Podobná chvíle nyní přichází, ačkoliv vše vypadá funkčně... ono... je to totiž složitější. "Loki, můj udatný bratře..." Taky je to docela to... no delikátní. "Přiznám se, že já jako priest se moc modlit neumím, zvládneš se ty modlit za dva?" Řekněme, že zrovna teď mi padá na mysl jeden takový malý konstrukční přehmat. "Než odpovíš, řádně si to rozmysli, protože..." Taková ta pauza na dramatickou odmlku a hlavně řádné loknutí. "Mám tu tři knoflíky, které jsem nenadepsal..." To se stává, když jste na šrot a mylně věříte, že něco takového si budete pamatovat. "Jeden nám dá suchar, druhý zapne vstup do warpu... no a třetí je autodestrukce." Když nad tím tak uvažuji, asi bych neměl kvůli tomu sucharu tak vyšilovat. Inu když si ho nedáme teď, tak můžeme potom a co se autodestrukce týče, my jakožto osádka letounu jsme v cajku. Akorát by mě zajímalo, čí auto ten knoflík zrovna sundá. "Takže pokud to neumíš, tak se to nauč, zatímco budu provádět analýzu... jistě nemusím zdůrazňovat jak je to důležité." Inu suchar, to je věc! Hluboce se zadívám na tři stejné čudlíky. "En ten týky, dvě marínky, thunda vyletěl z elektriky, bez armoru bos, nelokl si... dost!" Ono se to nezdá, ale takovéhle počítadlo je lepší než hodinu propočítávat variace propojení drátu nebo třeba rozebírat thunderštěk za letu. I teď, když mačkám vyšlé tlačítko chápu, že mi za tu námahu ten suchar fakt nestojí! |
| |
| SO POWA 3 ~Intermezzo~ V žádné galaxii neexistuje jiné místo, podobné tomuto. Celá planeta, zasvěcena bohu rozkoší. Místo, kde můžete dělat co chcete, s čím chcete – a co hůře – jak chcete. Slaaneshova planeta v Oku Terroru nabízí širokou škálu zábavy a potěšení. Ať už to jsou zakázané dekadentní praktiky, přejídání se čímkoli vás napadne, zcela nevinná rekreace u moře, sledování pornografických snímků nejtěžšího kalibru a nebo třeba – ano, návštěva Labyrintů Vášní. Tento podnik se mezi ostatními skví, jako perla. Poměrně nekonvenční wellness centrum a místečko, určené k rekreaci těch nejunavenějších existencí ve vesmíru. (A nebo těch, kteří mají energie na rozdávání, ale absolutně nemají co dělat… a nebo těch, kteří tady zrovna zabloudí, když mají vlastně důležitý úkol, na němž závisí osud eldarstva…) Nabízí prakticky všechny možné způsoby odpočinku od koupání se v čokoládě, přes koupání se v jahodovém džusu, v šampaňském, v Absinthu (což zavedl nejlepší přítel majitele, jistý Ingen Kreuz) koupání se v gumových medvídcích, koupání se v krvi, koupání se v mléce a…. no, vlastně nabízí převážně koupání… a masáže. A asistované sebevraždy, hlavně v případě, že si na místní služby stěžujete. Do tohoto komplexu právě přijíždí VIP host, jež dostal svůj poukaz k pobytu ve VIP zprávách, kterým jej majitel podniku nabídl prostě proto, že mu přišly dost VIP a on VIP věci velmi rád. Proto také na kosmodrom, spojený s privátním miniparkovištěm (což není to stejné, jako bylo v Logru) přilétá osobní transportér značky Bugatti a z něj vystupuje, ve stejně zlatém power armoru, slečna Ethelreda. “Díky, bratře Alfredusi.“ Kývne na svého řidiče, statného grey knighta, jenž zrovna svou mentální silou otevřel dveře a nechal vyrolovat červený koberec, načež vystoupí z vozu. Nutno podotknout, že od dob Ishřina Forda inkvizice krapet pokročila. Ethelreda se je sice zvyklá vozit na většinu míst sama, protože, jak sama říká „ona sama i pracuje,“ ale image je image a Ordo Malleus si přálo, aby tato akce, která je samozřejmě VIP – jak už bylo ostatně řečeno – byla provedena s veškerou pompou. Neboli „Ať ti démoni vidí, kdo je tady POWAFUL!“ Démoni se samozřejmě nemíní nechat zahanbit, takže na kosmodromu čeká samotný majitel podniku, Slaaneshův šampion Xiar. Takzvaný prvorozený dcera Slaaneshe. Její/jeho světle růžové vlasy povlávají v jemném vánku, zatímco z auta vyskakují dva mladí akolyté v rudých róbách, nesoucí Ethelredě její zavazadla. XIar: “Lady Inkvizitorko! Je mi neskutečnou ctí vás zde přivítat! V mém podniku, který je vše, jen ne skromný.“ Ethelreda: “Upřímně, nebýt tady nepracovně, tu poslední větu už ani nestihnete říct.“ Slaaneshův démon se nervózně ošije, načež, protože je profesionál, nasadí znovu úsměv. Xiar: “I přes to, že vaše přivítání bylo lehce nezdvořilé, jsem velmi rád, že jste nás poctila svou návštěvou a návštěvou svých… to jsou vaše děti?“ Ethelreda: “Ne to tedy nejsou. Kdybych měla děti, tak bych je dala na nějaké civilní povolání a ne k lovcům démonů. Nejsem jako naši.“ Xiar: “To tedy nejste, protože vaši matku znám a je to úžasná žena.“ Ethelreda: “Říkal jste něco?“ Xiar: “Ne nenene, nic, nic.“ Mávnutí rukou naznačí paní z Ordo Malleus, aby majitele podniku následovala dovnitř a šla se ubytovat. Zatímco totiž někdo řeší sucharový problém, jiní si užívají dovolenkový pobyt. |
| |
 | Kreeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeev!!!!!!!! ]:> |
| |
| Modleme se… "Přiznám se, že já jako priest se moc modlit neumím, zvládneš se ty modlit za dva?" Odpověď je jednoduchá – ano, zvládnu. Umím všechny známé modlitby na počest Císaře ve všech hlavních jazycích a některé i nářečně. Na rozdíl od svých ostatních bratrů, neomezuji se na hymnu Baníku Fenris „Císaři my jsme s tebou, neopustíme tě…“ skalda Nohavicsona. Co mě ale znepokojuje je otázka - PROČ bych se měl modlit za dva. Samozřejmě se nabízí odpověď, že si to brázdíme širým vesmírem neskutečnou kraksnou – ale to by dle mě Ericsona vůbec neznepokojovalo, takže v tom bude něco víc – což znepokojuje především pak mou osobu. "Mám tu tři knoflíky, které jsem nenadepsal..“ No a je to tady! Přiznání padlo. Je zle. Nenadepsané knoflíky spouštějí ve většině případů autodestrukci a… ."Jeden nám dá suchar, druhý zapne vstup do warpu... no a třetí je autodestrukce." …no a tohle přesně jsem říkal. Suchary jsem teda moc nečekal… ale budiž. Velmi nedůvěřivě pohlédnu na knoflíky, o nichž Nokia mluví. Všechny vypadají stejně nebezpečně. Jsme v háji. Jsme mrtví. Démoni nám oškubou maso z těl zaživa! A pak nás přinutí se dívat, jak si pochutnávají na našich vnitřnostech! A to nechtějte vědět, co s nimi před našimi zraky udělají, pokud to budou Slaanesháci! "En ten týky, dvě marínky, thunda vyletěl z elektriky, bez armoru bos, nelokl si... dost!“ Ne proboha! V duchu už vidím, jak se tato loď rozpadá na malé kousky. Mé první domněnky, že má vize se týka autodestrukce se ale rozplynou poté, co se před námi rozevře warpová trhlina. Vlastně mi to mohl poradit i zdravý rozum – že vlet do srpu v této rachotině je… no taky taková trošku autodestrukce! Snad vinou špatného seřízení, zatímco loď přechází do režimu „cestování srpem, haf haf, tohle mám rád!“ vypadává z dávkovače taky suchar. “Ten se zabavuje….“ Zabrblám, rychle do drapnu a odběhnu s ním do rohu. Začínám se chovat jako oni! El Johnsone, ty to vidíš! |
| |
| Stanice Touha Na druhý pokus se vám nejenže podařilo vstoupit do warpu, ale dokonce, čímž loď maximálně předčila očekávání, to vypadá, že se jen tak nerozpadne. Jediné, co některé neericsony z vás může trošku trápit, je absence Gellerova pole. Kromě toho, že v lodi si od chvíle, kdy vstoupila do démonického meziprostoru, neustále zpívá záhadný hlásek, popřípadě si (a to je o dost otravnější) píská jakousi melodii, která původně figurovala ve filmu Kill Bill, načež si ji osvojila do svých reklam Komerční Banka. (Ano, kdo zde vidí spojitost, ten ví, že od této finanční instituce asi ne může, vzhledem ke kontextu, v jakém poprvé píseň zazněla, čekat nic, než smrt.) Na Thunderštěk se také cestou přidalo několik černých pasažérů z řad bloodthirsterů, takže jste měli veselo. Tito chlapíci totiž s křikem "krev pro boha krve a methanolu ještě víc" vezli sebou nelegální alkohol ze sektoru Bohemia - a ve chvíli, kdy vás (pro vás trošku nedobrovolně) stopli, trvali prostě na tom, že si dáte. Ericson může děkovat Císaři a čemukoli, na co si vzpomene, za mariňácký organismus, díky němuž nejen neoslepl, ale ani se nepoblil. Loki v tuto dobu může děkovat faktu, že se byl nucen běžet do podpalubí vypořádat s dalším illegálním spolucestujícím, takže nemohl pít. Onen illegální spolucestující byl warpem už pár let bezprizorně cestující pudinkoid, jehož dva nezodpovědní mariňáci jednoho krásného dne vyhodili přechodovou komorou do volného vesmíru, marně doufajíc že jej tím zahubí a vesmír zachrání. Bohužel, co už pudinkoid nečekal, byl hladový útok vegeteriána, který v posledních několika dnech viděl jen párky a masové konzervy a chappi. Také Loki může děkovat za mariňácké trávení, anžto díky němu a jen díky němu je schopen pudink nejen beze zbytku rozložit, ale také jeho zbytky v power armoru proměnit na pitnou vodu, která je v lodi, kde se pije pouze tvrdý a ležák a medovina a někdy nějaké ty drinky, potřebná. Pudink padl a Loki se tímto stal, aniž by se to kdy dozvěděl, vlastně hrdinou. Už proto, že ona entita plánovala napadnout v blízkých týdnech několik výrobních světů, obývaných pouze civilisty. On sám by možná, i kdyby se to dozvěděl, řekl, že plné břicho je lepší, než medaile za hrdinství. Po nějaké době, strávené opravami lodi za běhu, několika změnami kurzu, Lokiho migrénou, Nokiovou kocovinou a občasnými nezvanými návštěvníky, vás konečně warp vyplivne tam, kam máte namířeno. Tak jako jiní hrdinové v jiném čase, i vy přistáváte na kosmodromu, nazvaném "stanice touha." Nedaleko jsou malé koleje, po kterých sem a tam jezdí pověstná tramvaj, o níž mnozí museli povinně číst jakési historické monografie, když byli na střední škole. Budka hlídače je momentálně opuštěná, opatřená cedulkou "přijdu hned." Okolo se rozkládá obrovský květinami osázený komplex, ponejvíce připomínající město nebo jakési monstrózní centrum. Venku se zdá být příjemné klima, ale možná je to tím, že ve chvíli, kdy jste celý život strávili na Fenrisu a posledních pár dní ve warpu, přijde vám, že příjemné klima tak nějak musí být naprosto všude jinde. Soudě dle plakátu, dočkalo se Boku no Pico za těch několik let od jeho vydání nejen několika hraných pokračování, ale také pár remaků, z nichž Boku no Pico, supershota 3D je zrovna ve vysílání v místním multikině pornstar. Kromě toho zrovna prý letí pornovidea, natočená dle komixových motivů, takže několik poutačů láká na fiml "Fuckman" což je muž v černém spandexu, jehož, alespoň dle recenzí, nadržené ženy přivolávají světlem, namířeným na oblohu, vytvarovaném do tvaru... to je vlastně docela jedno. Nejste tady kvůli kina. Vedlejší budova láká k návštěvě kosmetického salonu a thajských masáží. Na reklamním plakátu ve výloze figuruje silně vyvinutá Tau, potřená olejem, nejspíše masážním. VC tomto ohledu se zde nic nezměnilo. Labyrinty vášní také vypadají téměř, jako dřív, tedy až na to, že jsou snad ještě honosnější, než bývaly ve svých začátcích. Okolo prochází divný týpek, snad dark eldar, načež přistoupí se spikleneckým pohledem k vám. "Zdárek hošánci... a pse, nechcete koks?" |
| |
| Tradiční pohostinnost! Dokonce i na ne až tak milých místech vesmíru mohou být milí lidé, nelidé, mutantni... v podstatě cokoliv, co vám zkrátka zvedne náladu! Zvláště po tom, co ukážete nejednomu "thisterovi" co je to opravdová žízeň a jak se správně hasí. S myšlenkou na včerejšek pak proběhne tradiční kontrola paměťových karet, které jsou samozřejmě - co se dat týče - prázdné a jediné, čím přetékají je ležák. S vědomím, že tak má být prostě nemůže na světě být líp! Tedy, kdybych v lodi nenašel podivný lístek s čímsi jako "příště nezapomeň na gellerovo pole"! Po pravdě nevím, jestli farmář Geller farmu měl a byl íjá ijá hou a už vůbec netuším, co tam pěstoval a pálil... nic méně mám pocit, že je to důležité. Jinak by to, hlavně v kapitule kde většina neumí ani číst, přeci nikdo nepsal, že? Tak či onak to posléze, doslova, házím za hlavu a raději se věnuji tomu sympatickému xenos, co si zaslouží v pracovní době obvykle kill nebo burn dle nálady a možností, svoji pozornost. "U Russova zarostlého zadku! TO JE POHOSTINNOST!" Jako věděl jsem, že Deldar rozdávají radost do lidských srdcí - jsou-li masochisty - ale že by byli až takhle milí? Pokud vím tak cestou na mars nás lidé hostili chlebem a solí a na marsem šrouby a olejem, ale tohle je něco! "Musíme odmítnout, ty roztodivný xenosáku!" Přátelsky do něj šťouchnu rukou. Tou kovovou. "Stejně jako Russ i my a naše stroje jedem jen na ležák a takutá paliva. Takže pro koks ani brikety nemáme uplatnění..." Nic méně abych nebyl nezdvořák - což je obzvláště ohavný shluk nul a jedniček - nabídnu mu něco z toho, co nám zbylo po cestě. "Napij se, cizáku a hltej, jako by to bylo naposled!" |
| |
| Koks a jiné brikety Ač pudink v bříšku krásně hřeje a celkově naplňuje můj krevní oběh endorfiny, nemůžu se zbavit pocitu, že ve chvíli, kdy jsme prolétli warpem bez Gellerova pole, mě někdo sebral a jako hadr několikrát vykroutil, pak namočil v roztoku sava, celý proces zopakoval a nakonec se mnou nejen vytřel podlahu, ale ještě mě pak hodil do kýblu. Jsem prostě úplně psychicky, fyzicky a všelijak různě vyčerpán. Závidím Fenrosivi, který cestu tak nějak prospal poté, co požil větší dávku ležáku a jakýsi krvavý steak od Boha Krve. (Což by měla být nějaká warpová restaurace s rozvozem steaků) Rozhlédnutí okolo mne taky nijak zvlášť nepotěší. Ono nejsem si jist, co si mám vybrat - jestli domov, kde je maso a pivo - a nebo zdejší krajinu, kde jsou zase pro změnu děvky a drogy... a pravděpodobně i nějaký ten rokenrol, ač jsem na něj zatím neviděl žádnou upoutávku. Navíc všichni, kteří okolo projdou buďto vypadají, že ví, kam míří a co tam chtějí - a nebo vypadají, že to nikdy nevěděli a vzhledem ke svému zfetovanému stavu vědět ani nikdy nebudou. "Zdárek hošánci... a pse, nechcete koks?" Nevěřil jsem, že to někdy řeknu... ale rád bych se vrátil domů. Jediné, co mne drží při životě je vidina průkazky do nejlepší a největší knihovny v celém známém vesmíru. Její držitel je někde tady, dle VIP zpráv pak v tom podniku, který je před námi... a s ním tady bude i průkazka. Samozřejmě jsem se zatím nezabýval tím, jak ji od něj dostanu. Vlastně NÍ. Ona je to žena. "U Russova zarostlého zadku! TO JE POHOSTINNOST!" Facepalm. Nic jiného udělat nemůžu. "Stejně jako Russ i my a naše stroje jedem jen na ležák a takutá paliva. Takže pro koks ani brikety nemáme uplatnění..." Přidám k facepalmu i druhou ruku. Double facepalm! "Jak říká můj bratr, vybaven nevalnou inteligencí, ale velmi funkčními obvody a nářadím... o koks nemáme zájem, jelikož..." "Napij se, cizáku a hltej, jako by to bylo naposled!" "... ono to i naposled je..." Dodám bez návaznosti na svou předchozí větu, zatímco sleduji, jak do sebe dark eldar klopí zbytky toho, co nám poskytli Bloodthirsteři z lihovarů v Bohemii. A tohle nevypadá, jako Becher. Bechera, vzhledem k několika stovkám lahví, které vlastním, totiž poznám. |
| |
| Smutný (a krátký) život jednoho dark eldara Jak se zdá, eldar opravdu pije tak, jako by to bylo naposled - a to aniž by věděl, že při požití metanolu to naposled může být i po jednom panáku, ne tak po půlce lahve, kterou žízniva stáhne, díky čemuž by si zasloužil uznalé poplácání nejednoho vlčího bratra. Tento xenos je jasným důkazem, že i nepřátelé Impéria jsou schopni, ve jménu svých falešných pseudobohů, předvést heroické výkony, o nichž by se daly pět dlouhé ságy téměř Bretonského charakteru! S díky, poznámkou o tom, že nějak špatně vidí a poznámkou "vyřiďte mé dceři, že jí miluju, ona je doktorka, víte..." se odvrávorá pryč, kamsi do neznáma. Naštěstí se ve warhammeru nějaká ta mrtvola či deset navíc nijak zvlášť neřeší, takže Oku Terroru a ani Imperiálním světům nehrozí prohibice. Možná kdyby tento alkohol zabil polovinu zásob gardistů, začalo by se o tom uvažovat... ale na prohibici by pak pošla ta zbývající polovina, takže by distribuce methanolu třeba na Vostroy byla zkáza gardy. Před vámi se tyčí komplex budov a vy tak nějak víte, že ač tento muž zaplul (umřít) do Pornstaru, váš cíl leží v Labyrintech Vášní. |
| |
| Teď si dáme DELI! Ať jste člověk, mutant, kacíř, xenos nebo robotický egyptoidní stroj nebo jeho poloviční verze z cultu mechanica, tak se zkrátka šokům nevyhnete. Je pravda, že ty poslední dvě variace se mohou inklinovat k mnohem doslovnější podobě, přesto je míněno skutečné psychické překvapení. Inu Deldar pijící líh na ex, pokud není Sadie Mengelová, je zážitek, který můžete vidět jen jednou za život. Jeho život. "U Císařova huňatého Russa! Pije jak hrdina ságy hodné ležáku a motá se zrovna tak!" Co na tom, že je každá sága pro ležák jako stvořena! Tohle je prostě "thats the spirit" jak se patří a tak obdivně sleduji, jak mizí kamsi spokojeně odpočívat. Dost možná na vždy. Bohužel tak, jako mizí tento sympatický nabízeč tuhých paliv, mizí i ponětí o tom, co dělat. "Ehm...bratře Loki..." Upřímně jsem se tak moc soustředil na konstrukci Thunderštěku a pilotáž směrem to... no sem, ať jsme kdekoliv, že... si moc nepamatuji, o čem jsme vlastně na tesáku mluvili. Ačkoliv mám neodbytný pocit, že tam figurovala becherovka, kolečkové brusle a záchod... "To... eh... jaký je vlastně náš cíl? Mám... systém windows..." Co dodat, okna jsou zlo! ZLO lákající na userfriendly! Zkusmo se rozhlížím, zda-li nenajdu nějakou nápovědu, ať už formou lehkého záblesku vzpomínky, nebo obvyklejší cedulkou "insert any ironpriest here", jež se obvykle dává na nefunkční alko-maty. Místo toho nacházím bludiště vášně, kino a kousek dál... něco fascinujícího! "Bratře, podívej!" Navzdory případné osvětě ukážu mechanickou rukou směrem k výloze obchůdku. Je plná prapodivných strojů převážně imperiální výroby s pravým logem marsu! Dokonce i na takovou dálku cítím moc těch nástrojů a jejich... až fascinující touhu po uplatnění! Doslova se jejich duše chvějí k tomu, aby byli spuštěny! A ty názvy! Netuším, co jsou ty zbraně zač a proč jsou růžové, ale vím určitě že věci jako "Atha-nex a Efro-nex" v "da sista sajz" jsou už dle názvu artefakty hodné hrdinů! "Císař nám žehná, bratře! Cítím silného a neúnavného ducha těchto strojů!" Taky cítím, že k nim budu potřebovat manuál. Působí totiž velmi komplikovaně, alespoň na kyje. "Věřím, že tohle jsou zbraně, kterými bychom se zde měli ohánět!" Během chvilky rozjímání o tom, zda jsou force nebo power je rázem jasno, neboť kdosi za výlohou jeden vzal do ruky. "A dle toho, jak se to vrtí, je to zaručeně roto!" |
| |
| Tento nadpis jsem viděl už stokrát, bratře "jaký je vlastně náš cíl? Mám... systém windows..." ANO! NÁŠ CÍL! Náš cíl, jakoby andělským světlem ozářenou kartičku, poskytující mi vstup do knihovny, vidím přímo před sebou ve svých živých představách knihovníka! Náš cíl je vše! Musí být objasněn a co více, musí být splněn! Náš cíl je totiž.... Nádech.... "Bratře, podívej!" ...Náš cíl je totiž zamluven tím, že se Nokia shlídnul v nějakém.... bůh ví co to je, snad hračkářství. Nedůvěřivě si prohlížím obchod a vše, co nabízí. Ono tedy... ne, že by měli zrovna rozdílný sortiment. Spíše nabízejí spoustu modelů... jedné věci, jejíž účel je pro mne tak trochu záhadou. Pozvednu jedno obočí a přejdu k výloze blíž. Atha-nex a Efro-nex... a pak o něco menší, vedle Efro-nexu, také Efronek, vhodný též, jak píše cedulka, pro panenské uživatelky. Jsem zmaten. K čemu by sestře byl takto tenký kyjík, který vypadá, jako by byl vyroben z růžové gumy? Na druhou stranu jsem v několika muničních manuálech četl o slavných Retreatových gumostřelách.... takže pochybnosti ohledně využívaní malého Efronka můžu s klidem hodit za hlavu. Někdy i malé věci dokáží nadělat v tělech hříšných velkou paseku. Nokia jde dovnitř do krámu a jímá se tyto věci osahat. "Věřím, že tohle jsou zbraně, kterými bychom se zde měli ohánět! A dle toho, jak se to vrtí, je to zaručeně roto!" Chvíli pozoruji "tu věc." Johnsone, k čemu jen tohle může být? Mou pozornost zaujme naleštěný, obří, fialový kousek, pojmenovaný dle cedulky "Fulgrim 2000." Gumokyj. Vtipné. Vezmu tu věc do ruky. Je na omak překvapivě příjemná a mám pocit, že ke mně snad i tak trošku šeptá. ssssstrč si mě do prdele..... S trochu zmateným výrazem a mentálním "ne děkuji" to odložím zpět na poličku. "Potřebujete pomoci, mladíku?" Prodavačka, démonetka s dvěma páry prsou a stejným počtem rohů, hned stojí u mě. "No víte, já totiž... se jenom dívám.... tedy Nokia se dívá..." trošku mě znepokojuje, že si démonetka lascivně olízla rty a zhodnotila nejprve mě a pak i Ericsona. "Miláčkové hledají něco na večer?" *mrk mrk* "No tedy.... to ne, spíše zbraň, nebo tak. Pro bratra. Na... kacíře." "Ach, takže vy jste dneska hodně hodně zlobil a on vás večer ztrestá, ano, máme tady jednu zbraň přímo pro vás..." Moc nechápu, o čem mluví. Ale jen pokrčím rameny. S kacíři se nedomluvíte - říkával to i Císař. Navíc zdejší prodavačka ihned přináší ten největší gumokyj, který jsem kdy viděl. "Tohle je Destroyer of Virginity. Dokonalá záležitost, poslední dobou dost frčí hlavně u větších démonů. Mohl by uspokojit i váš vkus, mladíku" "Jako... že se používá na démony?" "Obvykle ano." "A... je účinný?" "To i bez baterek, můj milovaný kunďáčku, i bez baterek! Ale když je nabitý.... ten hukot jsi nezažil." "Nabitý.... jako Thunderhammer?" "Ne, ne - lepší. Mnohem lepší. Ten zážitek, když jej spustíš.... hmmmm" Ten by se mohl Nokiovi líbit. Koupím mu ho a pak se už nebudeme zdržovat a PŮJDEME PRO TU KARTIČKU A DO BLACK LIBRARY! "Vezmu ho." S těmito slovy vytáhnu zlatou kreditku, kterou jsem při oslavě svých narozenin čorkl svému "otci." Zaplatím, přeberu tu obří věc a slavnostně ji podám svému bratru. "Tumáš. A jdeme!" Když vycházíme z obchodu, slyším už jen, jak za námi prodavačka volá, abychom se dobře bavili. |
| |
| Tajná assaultní zbraň impéria - the Assbreaker! "Tumáš. A jdeme!" Víra impéria mívá mnoho podob a ještě více forem, kterými se svými praktikujícími loajalisty císař může promlouvat. Někdo mívá vize a vidění, jiný slyší hlas, další hledají poselství mezi řádky a ti, kteří císaře vnímají jako vtělení omnisiáše mohou své pravé svaté vytržení zažít skrze několik baterií! "Taková čest, děkuji bratře!" S radostí převezmu artefakt do ruky nejblíže duchu stroje - mé vlastní kovové! Svým způsobem se trochu... to stydím, že právě já mám tu možnost držet náš osud, který se kliknutím na tlačítko power dost začal vrtět... zkrátka nejsem si jist, zda jsem hoden! Každopádně po pár přivedených vibrací skrze kovovou konstrukci mé paže jsem dospěl k závěru, že "darovanému zázraku na zásluhy nekoukej". "Vpřeeeeeeeeeeeeed, bratře! Vzhůru do valhaly a cestou ztrestáme každou kacířskou prdel, kterou potkáme!" Cítím se namotivovaný jako nikdy předtím! Cítím, že tohle bude jeden z nejlepších dnů mého života, ačkoliv - jak bývá zvykem - si ho patrně už zítra nebudu pamatovat! Z ruky vyjede kabel, který pomůže ještě zesílit výkon přívodem energie přímo z mé zbroje. Jednota stroje a ducha! |
| |
| Labyrinty Labyrinty se za těch patnáct standardních let, před kterými se zde odehrávala část jiného příběhu, tomuto předcházejícího, ale nijak nenavazujícího, příliš nezměnily. Stále zde je velmi příjemně působící přijímací hala, za recepčním pultíkem sedí Cher (jen má o něco více plastických operací) a všechno voní čistotou a svěžestí. Recepční si nejdříve prohlédne Nokiovu nejnovější zbraň a následně pak její pohled padne i na vás. (Tedy chvíli poté, co se dosytosti vynadívá a zváží všechny klady, zápory a možnosti.) "Vítejte zde u nás, v Labyrintech Vášní." Promluví poté. "Máte zde nějakou speciální rezervaci? Manželský pobyt, líbánky... tajný výlet, spojený s nevěrou?" Povytažení obočí a nový pohled na Destroyer. "Nebo jste zde bez rezervace?" Následuje přívětivý, profesionální úsměv. "Přejete si také přiobjednat apartmá v našem hotelu, nebo se jdete jen pocachtat? Nabízíme také dlouhodobé výhodné permanentky..." |
| |
| Kacířská prdel! Ono se to nezdá, ale nadpis je poměrně výřečný Ať se zamýslíte jak chcete, dokáže vhodně pojmenovat nezařaditelnou kreaturu pracující v recepci tak i do značné míry zapadlé oko terroru, které je - přiznejme si to - mnohdy vážně pro zbytek vesmíru prdelí. Alespoň pro pražany 40k žijící na svaté Teřře! Slovům Cher rozumím asi tak, jako koza petrželi dopomáhající si naučným slovníkem hebrejštiny, který po vzoru Jonáše procestoval do břicha nějaké stvůry, ovšem nezdráhal se zadním vchodem vyjít ven. Nic méně zachovám chladnou hlavu a raději se nejprve odkážu na své systémy, které jakožto Iron Priest nejen mám, ale i proplachuji zmíněným Ironem, který používám i k softwarové údržbě. Inu píšou na láhvi, tedy psali to než to přejmenovali na okenu, že je to dobré na okna. Chyba diagnostiky. Přejete si vyhledat problém. Ano. Hledání problému... Klasická chvilka napětí. Máte problém s alkoholem. Další. Máte problémy bez alkoholu. DALŠÍ Po úmorném proklikávání systémového poradce, hypnotizování přesýpacích hodin a polovičního naslouchání tomu, co ten mutant s tolika plastikami, až mu to před heretika umožňuje dodat i "tech", říká se dozvídám, že nikdy nic takového jako diagnostické zařízení připojeno nikdy nebylo. Co dodat, vím, že tam je a taky nyní vím, že i Windows může mít po ležáku vlastní okno! Přichází chvilka trapného ticha. Cítím tu tíhu okamžiku, který bych měl asi rozhodnout já vzhledem k tomu, jak mocný mrskající se artefakt v tlapě třímám. Co bych měl... Proč se vlastně ptám? Vteřinu na to mi je totiž jasné! Stejně jako musíte poslechnout při reklamě na sprite použít instinkt a žízeň uhasit raději ležákem musí i já nyní věřit vlkovi ve mě. "U Russovo mocných větrů, poznej zkázu kacíři!" A pak bez váhání máchnu svou nadupanou zbraní. Trochu mě mrzí, že nejsem si jistý, jestli splním svůj závazek a nakopu kacířskou prdel. Vzhledem k těm plastikám... si ji člověk může splést snadno i s obličejem... |
| |
| Ostuda na recepci Mám prostě smůlu. Tak je to. Nikdy jsem nechtěl být vyloženě pesimista, ale život mě... jaksi naučil. Můj život sice zatím nebyl na mariňácké poměry příliš dlouhý, nicméně byl zcela jistě smutný... a ve své neveselosti jak vidno hodlá pokračovat. "Máte zde nějakou speciální rezervaci? Manželský pobyt, líbánky... tajný výlet, spojený s nevěrou?" Zrudnu. Představa, že bych zde byl na "tajném výletě spojeném s nevěrou" zrovna tadyhle s Nokií... no je upřímně řečeno dosti hrozná. Pokud jsem si před chvílí říkal, že nemohlo být hůř - tak tohle je zcela jasný a zářný příklad toho, co může být to "hůř." Líbánky jsou taktéž příšerná představa. "Přejete si také přiobjednat apartmá v našem hotelu, nebo se jdete jen pocachtat? Nabízíme také dlouhodobé výhodné permanentky..." Ale zpátky k mému smutnému životu. Než se stihnu nadechnout k odpovědi a objednat si pobyt ve zdejších.... dle prospektů to jsou prý lázně... vzpamatuje se k činu Nokia. "U Russovo mocných větrů, poznej zkázu kacíři!" A ihned mi začne dělat ostudu a ohrožovat tu.... toho...? ... tu ženu svou zbraní. Když nad tím tak přemýšlím, mohlo by jít o projektil do raketometu. Hodně velkého raketometu. Ač... hlasy chaosu, okolo se potulující, šeptají, že správný název není raketomet, ale rektum... ale že jsem blízko. Jsem zmaten. "Nokie!" Zhrozím se, ale po krátkém zápolení, při kterém jej švihnu power weaponou po hlavě se mi podaří se "té věci" zmocnit. "Neohrožuj personál! Nebo nás vyhodí. Do boudy. Na mráz. A vůbec, já ti tu hračku vezmu, jestli mě budeš štvát." Když nad tím tak přemýšlím, Fenris by to mohl při dlouhých zimních večerech kousat, místo gumové kosti. Možná mu taky jednu koupím, až půjdeme ven. Za to že tam někde čeká. "Rezervaci nemáme... ale rád bych si objednal celodenní pro dva dosp.... pro dospělého a jednu zlevněnou pro jedince s mentální poruchou." |
| |
| Zatracený instinkt! Tak jako někteří mariňáci i instinkt může zradit a zrovna mě se teď něco takového stalo. Ne, že bych snad litovla útoku na monstrum, ale vadí mi, že vinou psycho-fyzické výchovy mariňáka včetně aplikovaného softwaru prostě jakmile slyším fuj, pouštím a poslušně odkráčím kousek stranou od daného předmětu. Když se to spojí s pohružkou že přijdu o svou hrač... artefakt hodný hrdiny epické ságy, tak ani nevrčím. "Rezervaci nemáme... ale rád bych si objednal celodenní pro dva dosp.... pro dospělého a jednu zlevněnou pro jedince s mentální poruchou." Tak nějak mi začíná docházet, co jsem udělal. Tedy lépe řečeno, dochází mi, že mi vůbec nic nedochází! Což je vlastně běžné a správné, takže nemám žádnou poruchu! "Omyl, bratře! Jsem plně funkční!" Taky se musím ihned ohradit. "Mé systémy nevykazují žádnou abnormalitu a mé spojení se strojovým duchem je silné. Silné jako samotný Virgin Destroyson jehož třímám v ruce!" Tak nějak se to jmenovalo, ne? Nic méně v jednom musím souhlasit s Lokim. "Jsem v pořádku jen jsem nevěděl... že... je to až tak fuj!" Možná je na kacířskou krev opravdu příliš brzy, nebo má starost, že by bylo plýtváním využít tuto nezkrotnou sílu na něčem tak slabé povahy. Nebo je rozumný a ví, že každé baterky časem dojdou! |
| |
| Recepce Zatímco Nokia mluví, Cher se na něj zaraženě dívá, jako by snad hodnotila a uvažovala nad vším, co řekl. Nakonec se vážně podívá na Lokiho, dlouze, zamyšleně přikývne a vyjede mu jednu zlevněnou vstupenku pro duševně choré a jednu pro dospělé. "Tady půjdete za.... jé počkejte, hraje Cordelie!" Následně jste upozorněni na fakt, že za vašimi zády na stěně se nachází nevelká plasmová obrazovka, na které se chytá zcela čistě Óčko (poznat to lze podle symbolu Horova oka v rožku nahoře) Tiše puštěná hudba je rázem, na dobu oblíbeného songu Cher, zesílena. Na obrazovce zrovna jede klip, který dobyl v poslední době srdce nejen zarytých loajalistů, ale i někteří chaosáci přiznávají, že je nesmírně chytlavý. Hlavně Khornité si jej prý rádi prozpěvují. We live in a pretty little world that teaches every little boy and girl To pray as much as they can ant then more and turn around and kneel to Emperor. We´ve created us a byrocratic mess we'll sacrifice all man that we posess Our religion is to go and blow it all So it´s fightin' every each day to the fall. All we ever want is more A lot more than we had before So take me to the nearest war Can you hear it ring It makes you wanna sing It´s such a beautiful thing... killing! Lots of guardsmen sings The happiness it brings And I'll live like a king With Emperor's blessing! When you´re broke go and find medic Pray to another Emperor's relic Have some rest so you can afford To go and shoot some more when you get bored. All we ever want is more A lot more than we had before So take me to the nearest war Can you hear it ring It makes you wanna sing It´s such a beautiful thing... Killing! Lots of guardsmen sings The happiness it brings And I´ll live like a king With Emperor's blessing! Let´s swing! We need a lot of money Oh, yeah, ha Come on I know we´ve got it So we can buy big army Oh... All we ever want is more A lot more than we had before So take me to the nearest war Can you hear it ring It makes you wanna sing It´s such a beautiful thing... Killing! Lots of guardsmen sings The happiness it brings And I´ll live like a king With Emperor's blessing! Can you hear it ring It makes you wanna sing And I´ll live like a king With Emperor's blessing! Killing! "Awww, není úžasné, to děvče? Tak mladá a tak ctižádostivá!" Cher opět ztlumila telku a vypadá, že je z toho celá vedle. "No ale co jsem chtěla. Jo.... Tady si vezmete ručníky, župánky a vše potřebné včetně papučí - a tamhle za rohem jsou pánské šatny. Dál pokračujte podle šipek a zvolte si lázeň dle chuti. Upozorňujeme ale, že od doby, cosi Kentus koupil doživotní permanentku, nedoporučujeme se koupat v gumových medvídcích!'" |
| |
| To nemyslí vážně, že ne? To... nemůže...být... Čas od času i astartes si sáhnou na dno. Jedna taková chvíle přichází i nyní, okamžik, kdy v různých obměnách zakódované "shall know no fear" či "no retreat, no surrender" dostává tak trochu na prdel. Zkrátka na světlo světa se cpe něco, před čím i Russ zbělal strachy! "...nedoporučujeme se koupat v gumových medvídcích." "LOKI!" Vyděšeně křiknu. Dokonce i mé systémy se mění na poděšený shluk nul a jedniček. "Russ nedoporučoval se koupat vůbec! Vzpomeň na naše zásady, bratře!" Jsme vesmírní vlci, jsme zuřiví nezastavitelní a nejmocnější bojovníci císaře! A jsme takoví proto, že se nekoupeme! "U všech krakenů, tu koupel přeci nemyslíš vážně?!" Upřímně doufám, že se mi to jen zdá. Přeci by se nebouřil proti radám našich apotykářů, proti tradici, zdravému rozumu a všemu dobrému, co si sebou z Tesáku neseme! Ačkoliv... přeci jen je to psyker a jako takový... mohl by... "Dostal tě chaos?" Kousek ucouvnu a preventivně jej lehce klepnu svatou relikvií. Nějak to nevypadá, že by v něm byl zlý duch nebo tak! "Ne, takže... děláš si legraci, že bratře?" Stále na něj nevěřícně civím. Každopádně začne-li mlít něco o mýdle, pak ho ani ležák nespasí! A to myslím naprosto vážně! S takovou vážností, s jakou lze uvažovat o zradě přítele, když vám na pozadí na óčku hrají Guardsman style! |
| |
| Koupel "LOKI!" Díky jeho mocně mocnému výkřiku dosti nemocně nadskočím. Ne, Lione, už je to tady! "U všech krakenů, tu koupel přeci nemyslíš vážně?!" Následuje otázka, zda mne dostal Chaos, na což bych rád odpověděl, že sice ne, ale někdy si přeji, aby mne Tzeentch kontaktoval s tím, že by o mě mělo zájem Tisíc synů a já vyměnil svých stávajících tisíc dementních bratrů za tisíc sice o něco méně hmatatelných, ale větším intelektem oplývajícím. Bohužel se tak neděje. Akorát mi přišla pozvánka od Pretty Marines na nějaký konkurz na "božského maskota" - což jsem s díky odmítl, protože bych si o moc nepolepšil (a má prdel pak teprve ne!) "Ne, takže... děláš si legraci, že bratře?" Rychlé, zoufalé rozhlédnutí po reklamních prospektech okolo. Ve jménu získání průkazky do knihovny bych jej nechal teoreticky praktikovat i velmi vytouženou, leč v Tesáku (ze zjišťných důvodu) zakázanou praktiku válení se v lejnu. Bohužel se zdá, že místní salon lejna nenabízí. Jako mnohokráte předtím a vlastně celoživotně bez přestávky - jsem v patové situaci. Ach ouvej. "Bratře já... tohle nejsou koupele, spojené s očistou, to je..." Ach jo, už se smiřuji s tím, že pak nepůjdeš do sprchy... black library! Už jdu! "Najdeme ti tady to nejkvalitnější bahno, které..." "Se omlouváme, ale náš podnik bahno ne..." Nyní je čas na lehký myšlenkový posun osudu na svou stranu. Chvilka soustředění a Cher získává skelnější výraz v očích, než obvykle. "...neustále doplňuje. Je výtečné." "Vidíš? Vyválíme se v bahně a vše bude fajn. Russ bude plakat radostí!" Tak a teď doufám, že k té čokoládě trefím bez problémů... |
| |
| Vrrrrrr! V jednom musím souhlasit - Russ by při zmínění koupele určitě zaplakal zvláště, zahrnovala by-li i něco tak ohavného jako mýdlo, šampon a kdo ví co ještě! Nic méně nabídka regulérního a nezávadného bahníčka, to už je jiná věc! Jeden se může spokojeně ochladit a mít jistotu, že... ho nějaká ohavnost nemůže zaskočit. Navíc je to zdravé, přírodní a zápach bahna je naprosto přirozený! "Tak... jo, bratře..." Místy ještě vydávám takové to nedůvěřivé vrčení. Tímhle mě Loki opravdu vyděsil! "Alejenchvilku!" Neochotně si zuji, asi poprvé po padesáti letech aktivní služby, boty. Jako by mávnutím proutku to tu voní skoro jako doma. Poté zamířím do šaten, kde proběhne převléknutí. S sebou si kromě ručníku beru Destroysona, jehož prostě odmítám nechat bez dozoru. Na to je ten relikt příliš cenný! Jo a také beru nějakou z random bot, kterou jsem u botníku našel. Každý z nás v sobě skrývá šelmu, ta má se probudila strachem... a potřebuje svůj způsob, jak se uklidnit. |
| |
| Centrum Po krátkém pit stopu v šatně kráčíte přímo do centra wellnessového dění. Naštěstí pro Lokiho a k velké úlevě Nokie zde nic nevypadá, jako voda a už vůbec nic tady nepřipomíná mýdlo! Ač se nikde nešíří zápach zkaženého bahýnka, nabízejí se zde určité alternativy, proti kterým by ani Russ neprotestoval. V jahodovém mléce sedí pohledná žena ve středních letech a jakýsi chlapík, kterému by mohlo táhnout tak na čtyřicet. Žena má bílé vlasy s modrými konečky, chlapík zase culík černých "Já nevím, je to teď poměrně těžké, co na něj jde ta puberta..." "To nic, z toho se dostane. Všichni z toho vyrostou. Možná bys ho mohl nějak zaměstnat... poslat trošku do světa, aby se naučil." "Nevím, dost se bojím, aby se mu něco..." "ALE NOTAK! Přeci se o sebe dokáže postarat sám, je to..." Dál už hovor neslyšíte, protože pokračujete ve své cestě. V bílém jogurtu s mlékem sedí jedna jediná, vcelku mladičká, osoba. Nedokážete přesně určit její pohlaví, pravděpodobně se jedná o démona, nebo jim příbuznou entitu. Její vlasy jsou tak bílé, že nepoznáte, kde končí a kde začíná jogurt. Když ji míjíte, beze slova si vás měří pohledem dvou blankytně modrých očí s hadími zorničkami. Při pohledu na Destroyer se pak na její téměř šedobílé tváři objeví lehký ruměnec, načež odvrátí zrak. Rajčatový džus italské značky je pak příhodně obýván assassinským dream teamem. Jedná se o velmi profláklé členy bratrstva, první učedníky Cham Eleon a Ezia. Il Pulcino, společně se svými bratry a sestrami dvojčaty Gallem a Gallinou, Tacchinem a Pizzionem. Společně s nimi zde posedávají také mladší členové. Ať už se jedná o Agnella, Muccu či Caneho - všichni jsou tu samozřejmě mimopracovně a beztak inkognito. A proč je znáte? Protože nedávno všichni nahráli velmi úderný hit na Youtube! Kousek opodál na ně mává menší tlupka mladých černých templářů. Od jisté doby, tedy změny chaptermastera, se napjaté vztahy mezi oběma frakcemi uklidnily. Tedy poté, co mistr Ezio zjistil, že nějaké zlaté jablko je opravdu při jejich doživotní kruciátě, provázené ničením interiérů i exteriérů nezajímá. Nikdo neví, jak si to nakonec ti dva vysvětlili, ale členky sesterstva, nakažené BL mangami od jistého Bruta dělají vždycky takové to "hihihi!" když se tohle téma nadhodí. Dalších několik bazénků je prázdných a na konci místnosti sedí, ponořen do gumových medvídků, Nurgleho šampion Kentus von Kübelhoven. Dnes mu evidentně dělá společnost Morwen the Hutt. |
| |
| To je ale velká koupelna! Nebo ne? Jsem trochu... zmatený a asi i ztracený. Ne, že by přesně tohle nemohl člověk pod pojmem labyrint očekávat, ale i tak je znepokojivé. Možná tu není mýdlo a už určitě ne čistá voda, přesto si nemůžu místy odpustit dojem, že je to tu jak ve velké jídelně. Lidé dle mě asi v kečupu, bílé omáčce a tak... dost možná jde přímo o kuchyň. "Tohle je to místo, Loki?" Úzskostlivěji sevřu svou zbraň, jež mi je zde oporou! "Nebo se tu nejdřív nasvačíme, ať jsme silní jako Russ sám, až přijde naše chvíle?" Pokud ano, bylo by ideální plavat v hromádce chapi, nebo řízků! Páni řízková lázeň by byla něco zvláště, kdyby k tomu bylo i sucharové brouzdaliště! "A upřímně, co myslíš, že tady vlastně... má být tak hrdinského?" Tak nějak, jak se rozhlížím... působí to strašně klidně. "Pokud to tu nechceš samo sebou po právu vyplenit, naložit lup na drakar a plavat domů na Tesák..." Krátké zamyšlení. "Pokud jo, měl bys to říct hned, protože postavit drakar chvilku trvá! " |
| |
| ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ "Tohle je to místo, Loki?" "Pš, neruš..." Zamumlám skoro neslyšitelně, zatímco se rozhlížím okolo. Uvažuji, zda tady okolo neuvidím tu mladou dámu, která by měla vlastnit něco, co po právu náleží vlastně mě, ale nikdo mi to nechce přiznat, natožpak dát. Bohužel, kromě výše popsaných a dvou jakýchsi individuí, procházejících okolo a prohlížejících si nějakou v kroužcích vázanou brožurku, nikdo další nepřijde. "...a nerad to říkám, ale Athania mám tak rád, že by si jeho dobrodružství možná zalsoužila i další parodie" "Taky bychom mohli mít rychlodobrodružství o tom jak athanius musí řešit problémy vedení kapituly..." "Byl by to kastarofický biják Athanius vs Demence a Byrokracie..." "...a na obale by byl athanius na trůně!" S těmito slovy oba dva tak nějak mizí o místnost dál. Ne, že bych tomu věnoval pozornost. Asi probírali nějaký film, nebo co. "A upřímně, co myslíš, že tady vlastně... má být tak hrdinského?" Otočím se zpátky ke svému bratru, evidentně ještě mluví. Nevím, co tady má být hrdinského! Potřebuju, aby ses mi pak prohackoval do té knihovny a abys mě tam odvezl! Koupil jsem ti za to tu gumovou věc! "Pokud to tu nechceš samo sebou po právu vyplenit, naložit lup na drakar a plavat domů na Tesák... Pokud jo, měl bys to říct hned, protože postavit drakar chvilku trvá! " Problémy. Vždycky jich mám dost. Podal bych Nokiovi vlastní becherovku, aby si zavdal a sklapl, jenže svůj power armor jsem nechal v šatně. "No, já totiž mám v plánu tady získat..." Mé mariňácké smysly, jeden z mnoha úžasných darů Císaře, něco zacítí. Je to vůně tak opojná, tak úžasná, že mě přiměje zapomenout na vše ostatní. "...PUDINK!!!!" S tímto slovem, vyřčeným téměř jako bojový pokřik se vrhnu "do vln" té úžasné lázně, vonící po jahodovém pudinku. Jsem v sedmém nebi. Tolik pudinku jsem ještě nikdy neviděl! Pokud tedy nepočítám ten ledvinkový... ale to je blivajz, který s opravdovým, želatinovým potěšením nemá NIC SPOLEČNÉHO! |
| |
| Pudink? Čekal jsme hodně, opravdu hodně na epické výpravě o níž se budou pět ságy a bude pít tak jako nikdy! Nebo přesněji tak jako každý den, protože jakákoliv činnost s dostatečným množstvím alkoholu se stává onou epickou záležitostí a to ať už jde o snahu rovně jít, blít nebo čůrat! Přesto se jen těžko dá věřit, že jsme tu proto, abychom získali zásobu pudinku. Prosím, kdyby to alespoň byly rumové koule, nebo punč... případně by to byl alespoň pivní pudink, ale jahodový? Pokrčím rameny. Ono alespoň máme Virgin Destroysona, jenž rozhodně bude s pýchou vystaven ve zbrojnici a možná i velký vlk jej uchopí a použije v bitvě, až se bude zase ten protivný Magnus dobývat z warpu do našeho prostoru! Každopádně teď lituji toho, že nemám propisku, protože bych preventivně zabudoval do tohoto artefaktu ochranou runu "Ragnare, fuj je to!". Jako on je Ragnar úžasný válečník, notor a vůbec... ale jakožto ironpriest musím trvat na tom, že půjčené zbraně se musí vracet. Vždycky. Včas. "Dobře Loki..." Chvilku musím přemýšlet, co teď. Ono je třeba pro návrat udělat hodně věcí, třeba postavit drakar z Thunderštěku a pak... taky nějak naložit ten jogurt nebo co to je! Po chvilce pečlivého hledání tak nacházím kumbál pro uklízečky, který bez váhání otevřu jemnou mechanikou. Destroyson na maximální vibrace totiž hravě donutí zámek se rozpadnout. S trochou čmuchání pak najdu vysavač, nějaké ty pytle a opětovně svou universální zbraň použiji k tomu, abych to přebudoval na pumpu. Koneckonců variaci kladiva na to mám. Možná... je taková měkčí, na omak až... taková... to tělová, ale stále se s tím dá praštit! To vědět, tak jsme ji mohli koupit v tom obchodě! Tam byla jedna speciální, určená k použití ve vesmíru. Byla vakuová, takže... asi funguje ve vakuu, ne? |
| |
| Loki se zaběhl! ~Intermezzo~ Inu, probrat se po řádné opici, jak jistě leckdo ví, není žádný med. To, co ale normální člověk snáší s křikem, naříkáním a lametováním nad tím, že už nikdy nebude pít, to průměrného vlka jen utuží! I ranní kocovinu je totiž nutno přijmout hrdinně a čelit jí, jako pravý bojovník Impéria! Leccos o tom ví každý vlk - a nejvíce o tom ví ten velký - tedy Logan Grimnar! Tento rek Impéria, jehož tolaranci alkoholu se může rovnat snad už jen délka jeho zrzatého vousu, se totiž ještě nikdy rána s kocovinou nezalekl. Ani nyní, když se hrdinně potácí z postele, pokryté stylově vlčími kůžemi, následován svými dvěma zvířecími společníky a míříc na záchod, nebo kdekoli, kde se zrovna usmyslí, že záchod je, nelituje svých včerejších činů! "Můj pane!" Čeho ale lituje je fakt, že asi nikdy nemá chvíli klidu - ani na to ranní močení, které, shodou okolností, provádí dnes do květináče nějaké dávno věkem zašlé rostliny. "Bratře Akélo." Bratr Akéla, jeden z librarianů a shodou okolností také něco, co by se dalo nazvat rádcem velkého vlka, vchází do místnosti, vrhajíc uznalý pohled na květináč a pronášejíc tiše něco o trefě, hodné Císařova vyvoleného. "Velký vlku, nesu nepříjemné zprávy." "Bratře Akélo! Po ránu je každá zpráva nepříjemná! Ale neměj strach! Večer znovu budeme pít, jako hrdinové z legend! Medovina, pivo a jiný šnaps, hlavně ne víno, to je sračka a nejde se z toho snad opít, potečou proudem!" "Velký vlku! Starý příteli!" Akéla se zdá, po těchto slovech uvolní "Včera večer jsme se probili servitory, jako mladí bohové z legend! Já s korbelem a ty s nohou od židle, která byla zaručeně power! Ještě teď mám ve vousech kousky kuřecí pomazánky, smíchané s medovi... hmmm... chutná to velmi dobře, přes noc to uleželo... chcete taky ochutnat?" Velký vlk oklepe, zaklapne susenzor s emblémem řvoucího vlka, otře si ruce do power armoru a vyloví z vousů vrchního librariana kousek masa. "Hmmmm znamenité! Tohle by měl podávat Krutorovic podnik v Oku!" "Tak tak, můj pane! Pokrm, hodný nájezdníků ze severu! Hvězdných vlků! Astartes Lupus!" "Umět psát, tak mu napíšu, ať to přidá na menu!" Zahaleká Logan a Akéla vážně přikyvuje. "Ale bratře knihovníku - něco jsi po mě žádal, když jsi přišel!" Librarian se zamyslí, čímž se jeho tvář zkroutí do vtipné grimasy. "A tohle! Špatné zprávy, můj pane!" "Bratře Akélo! Po ránu je každá zpráva nepříjemná! Ale neměj strach! Večer znovu budeme pít, jako hrdinové z legend! Medovina, pivo a jiný šnaps, hlavně ne víno, to je sračka a nejde se z toho snad opít, potečou proudem!" Dá mu Logan herdu do zad. "To jo Vlku... ale - problém je, že... no... Nemůžeme najít Lokiho." "COŽE? MŮJ SYN JE PRYČ?" "Zdá se, že se ztratil, můj pane!" "ACH NE, MŮJ JEDINÝ SYN! BUDOUCNOST NAŠÍ KAPITULY! ZABĚHL SE! ZABĚHL SE CO BUDEME DĚLAT!?" "Můj pane, musíme doufat, že jej nemají White Scaři..." "TO NE! NE, NIKDY!" "Je jen jediná možnost, jak jej najít, Velký vlku." Nastává chvíle oboustranného dramatického mlčení za doprovodu špetky vzájemného poznání situace. Pak Akéla vyškrábe ze zad blechu, kterou zamáčkne a hrdě prohlásí. "Helmbook, pane!" Protože staré pravidlo Tau praví: "Lepší, než jeden vzkaz na spolužácích, je 501 liků na helmbooku." - a taky proto, že tam existuje portál "pes v nouzi." Ještě toho dne byla na portál přidána narozeninová fotka trošku vyjukaného mladíka, držícího v ruce Becherovku s textem: Včera v nocy se stratilo štěně. Slyší na méno Loky a je mu asi třycet. Veškeré informacie zasýlejte prosím Hvězdným Vlkům Cýsaře. PS: Asy ho unesly Tisíc Sinů nebo White Scars! |
| |
| Nokia v akci! ~Nokia Ericson~ Naložit jogurt! Ano, tohle je bezesporu hrdinský úkol pro udatného reka ze severu, jakým jsi! Loot sice není tak epický, jaký mohl být, přece jen ovce, kozy, jiný dobytek včetně žen a nějaké to vybavení menších kostelů a klášterů po cestě se obvykle ukazují jako vhodnější investice... ale řekněme, že v poslední době se kromě zlata na kila cení také originalita... a za tu dostanete s pudinkem rozhodně plný počet bodů! Ono i tvůj improvizovaný vysavač sám o sobě by byl schopen shrábnout nejednu cenu pro kutily od Přemka Podlahsona! Bohužel se k jeho praktickému využití nikdy nedostaneš, protože uklízečka, která jen tak mimochodem v kumbále byla zavřená a čistila si rýžáky na večer, ve chvíli, kdy viděla muže s obří.... zbraní... prolouskat se do dveří, utekla kamsi pryč - a než jsi vysavač sestrojil, byla zpátky - a ne sama. Vedle ni totiž stojí poměrně vysoká, velmi štíhlá dáma, oděná do neskutečně bohatých princeznovských šatů. Nejvýraznějším rysem její osoby jsou pak růžové vlasy odstínu hubba bubba. "Omluvte mne, mladý muži." Kývne na uklízečku, jako že odteď to tady přebírá ona a uklížečka zmizí kamsi v hlubinách komplexu. "Nechci vás rušit při... řekněme záslužné činnosti, kterou zde provádíte... ač plně nechápu její konstruktivní význam... ale - máte minutku na drobný rozhovor, který má za účel zkvalitnit naše služby, dle názoru zákazníků?" Profesionální úsměv, ze kterého by se někomu, kdo chápe slova jako "sexualita" podlomila kolena. |
| |
| Nechce rušit? Čas, i 41 miléniu, nám neustále ukazuje, jak jsou důležité tradice a jak je praktické v nich pokračovat. Teď nejde jen o tradici uctívat boha císaře nebo střílet chaosáky na potkání, ale i třeba o úžasnou zkušenost, kterou nám předávali naši předci a my... tady na to zapomněli. Jde předně o to, že než začnete spravedlivě plenit, měli byste jaksi zařídit, aby se nenašel nikdo, kdo by vám do toho mohl kecat! "Nechci vás rušit..." Logika velí, že pokud nechce, tak to neudělá, ne? Každý asi nepochopí dílo velkého Omnisiáše a ani se tomu nedivím. Občas to vinou různých nekladivovitých udělátek nechápu ani já a co se jogurtu týče, jeho význam mi je taktéž záhadou. Ovšem proti zkvalitňování služeb nic nemám, efektivita je věc velmi důležitá, proto jsem si taky zvolil tu zbraň s největším zničujícím efektem v podobě Destroysona! "Se ptejte..." Pár dalších třísknutí a má weapona se čím dál blíží ke stavu připravenosti na boj s pudinkem. "Jinak tohle..." Ať už dotyčná osůbka začala mluvit o čemkoliv, mi tak nějak dojde, že bych se mohl pochlubit, takže to vyignoruji a začnu s přednáškou. "Tohle je Thundersač, dvourychlostní nákladní zařízený tekutých a polotekutých nákladů..." Jsem na to tak hrdý! Rázem vysvětlím i ovládání v podobě tří knoflíků. "Tady bude sát, tady bude foukat a tady..." Na to jsem hrdý snad nejvíc. "Tady to vystřelí míček!" Aport je v životě řádného space wolfa velmi, velmi důležitý! Čas chlubení skončil, nastal čas pokračování v činech. "Pokud potřebujete něco opravit, napište to někam a nechte to v koutě." Výhoda koutů je, že se tam dříve nebo později dostanete. Obvykle na záchod, ale i tak! "Jakmile tohle dodělám, musím ještě postavit Drakar..." Je to Lokiho vůle a určitě by si takový návrat domů užil i Russ. "...to chvíli potrvá." |
| |
| Thundersač ~Nokia Ericson~ "Tohle je Thundersač, dvourychlostní nákladní zařízený tekutých a polotekutých nákladů..." Odpovědí je ti pozvednutí růžových obočí. Jak se zdá, tato, snad tedy žena, nemá o domácích pracech ani ponětí! Proto se asi rozhodneš ji přiblížit celou záležitost tak, aby to pochopila - a zdá se, dle úsměvu, který se rozšiřuje, že to začíná pobírat! "Tady bude sát, tady bude foukat a tady... Tady to vystřelí míček!" "To je úžasné." Nebudeme se zde raději zabývat faktem, zda ji to opravdu zajímá a nebo používá stejnou strategii, jako někteří jedinci na hodině matematiky, tedy "usmívat se a mávat, hoši." Popravdě, jsi teď momentálně na majitelově seznamu problémů na prvním místě, označen jako "týpek co ohrožuje vibrátorem uklízečky." "Pokud potřebujete něco opravit, napište to někam a nechte to v koutě. Jakmile tohle dodělám, musím ještě postavit Drakar... to chvíli potrvá." Chvíle zaváhání... "Ale to je úžasné!" ...která rychle pomine. "Víte ale že stanovy Chaosí unie přikazují před stavbou Drakkaru relaxovat? A to nejlépe masáží? Upřímně, velmi nerad bych zde nějaké z těchto náležitostí porušil..." Ta žena o sobě mluví v mužském rodě! "A váš... přítel určitě může chvíli počkat, zrovna má velkou radost z pudinku, která jen tak neodezní.... a tak navrhuji... mohl byste mne následovat do salonu? Náš masér vás obslouží na účet podniku! Přeci jen, ne každý den sem vpadnou nordičtí hrdinové s cílem postavit Drakkary!" |
| |
| Chaosí unie? Kdo by tušil, že chaos je tak svazující? Já tedy rozhodně ne! Samozřejmě, jako správný astartes loajální Russovi, Císaři-Omnissiáši, velkému vlkovi a všemu domácímu ležáku vůkol jsem na změnu vyznání nikdy ani nepomýšlel! Jen zkrátka jsem předpokládal, že chaos funguje a vypadá asi jako moje dílna před raní pitkou nebo po té večerní! Vlastně, když o tom přemýšlím, tak ani ta polední tradiční pijatika jí zas tak moc neprospívá. Hlavou se mi prohání dvě věci - když tu mají svá pravidla na drakar, bude se to muset jmenovat chaos drakar? To mě trápí zejména proto, že prastaří tvořící náš vesmír, tajemní gamesworkshop, licence berou celkem dogmaticky! A to druhé, nejméně důležité, je aktualizace windows media playeru, který to už docela potřeboval. "Masáž... jste říkalo..." Upřímně ta věc by si měla vybrat jednu variantu a té se držet. Je šíleně nepraktické, když máte model člověka vzor muž a vytváříte mu dívčí uživatelské rozhraní! Je to matoucí! "Nevím, nevím... neměl bych se zdržovat..." Koneckonců mám zodpovědnost vůči Lokimu! Nemluvě o tom, že by se mu lodička do toho pudinku mohla hodit! "Ale jestli mi dáte přepravku ležáku, tak to beru..." S ležákem jde všechno líp "Jo a balení Frolíků, nebo jak se to jmenuje!" Přeci jen mít pivo jen tak nasucho, to není nejlepší, zvlášť když se blíží oběd! |
| |
| Frolíci... ~Nokia Ericson~ "Hmmm..." protáhne zamyšleně hubený a vytáhlý chaosáček s růžovými vlasy. "...samozřejmě, že vám můžeme poskytnout pivo. Ba i ten váš ležák, přestože náš masér dává všeobecně přednost Heinekkenu... a Pilsneru, když na to přijde. Samozřejmě ale nebude problém sehnat... uhm... osvědčenou... kvalitu, jako jsou například Starobrno či Fenriský ležák. Ne, to opravdu nebude problém. A co se Frolíků týče, ty samozřejmě na skladě máme také. Jedná se o poměrně oblíbenou mlsku, mezi námi, říká se, že i Císařovna intergalaktického Impéria si na jednoho Frolíka označení Martin brousí už delší dobu zuby, ale on vždy odláká její pozornost řečmi o počasí." ...což je příliš mnoho slov najednou na to, abys pobral, co ta věc říkala. "Takže, pokud to bude možné, pojďte se mnou prosím, tudy, nahoru... nechejte zde prosím ten Štěkosač... a..." následuje letmý pohled na destroyer... "budiž, tohle si nechejte..." |
| |
| Pudink! Pudink, pudink! Omg pudink! Nebudeme si nic nalhávat, já vlk nejsem a nikdy jsem nebyl. Existují ale chvíle, kdy lehce pochzybuji o tom, zda náhodou nemám nějaký ten zapomenutý vlčí gen, nebo mě pobyt v jejich kapitule nezačíná lehce měnit k jejich obrazu. Kupříkladu nyní vím, že přesně takto se musí cítit pes, válející se v blátě a hovnech! Ta nespoutaná radost z nejoblíbenější činnosti na celém světě! To sebeuspokojení, když cítím, jak po mě voňavá mláčná hmota stéká! To stojí i za to, že bych pak mohl dostat vodítkem přes prdel! Zkrátka a jednoduše, potěšení z koupele v pudinku se nic nevyrovná. Možná je to chaosí trik, protože kdyby mi te'd někdo z nich řekl "poj'd k chaosu, vidíš, že je to u nás přece hrozná sranda!" tak řeknu "ano! ANO! PROSÍM!" Ale žádný choasák nepřichází. Jen... "Mohu si přisednout?" K bazénku přichází černovlasá dáma a ač se ptá, zda si může přisednout, mám pocit, že její pohled říká spíše něco jako "přestaneš už se převalovat, hýbat po celé vířivce a cákat, abych se sem taky jako vlezla, nebo co?" Znám ji z televize! Mlžný pudinkový opar v mé hlavě se pomalu rozestupuje a já si všímám faktu, že o koupel v pudinku projevila zájem také Ethelreda, inkvizitorka s průkazkou do Black Library! Je to přeci můj primární cíl! Ale kdybychom ten pudink nabrali na Drakkar a dovezli domů, tak... KNIHOVNA! "J-jistě. Ano. Můžete, omlouvám se." "Upřímně, díky Císaři za to že nejsem z Ordo Hereticus a nemám vás na starost. Za démony pánbů zaplať." Dívá se na mě, zlitého pudinkem - a já musím uznat, že ač by mě její slova měla urazit, tak ji naprosto chápu! Vím, jací jsou vlci. Přesto moc nevím, co ji na to mám odpovědět. Kdybych přiznal že vlastně nejsem vlk, ještě by mě přišel vyšetřovat Games Workshop z přečinu kodexové etiky. A to tedy taky nechci! Hlavně o Kingovi bezpečně vím, že jej nikdy nechci potkat - je to ZABÍJEČ! Ticho řeší nakonec ona. "Rekreace?" Ptá se mě, zatímco prstem okusí chuť a konzistenci. "Hmmm... asi ano. Jsem tady možná trošku pracovně." "Za jakou prací?" Jdu ti ukrást průkazku do knihovny!.... což ti samozřejmě nebudu říkat! "No, víte... něco s Tisíci syny..." mumlám vyhýbavě. "Vážně? To je skvělé, protože já jsem zde sice z povinné rekreace, ale dost se nudím a Synové jsou známí tím, že vyvolávají často a rádi démony všeho druhu. Možná bych vám mohla pomoci!" Tak... a te'd jsem v kelu... |
| |
| Masérna - můj versmír, moje pravidla ~Nokia Ericson~ Pod příslibem psích sucharů a piva jsi tedy veden po točitých schodech, lemovaných krásně zdobným kováním nahoru, do jiné části komplexu, kde se nachází několikery vyloženě bytelné dveře. Na jedněch z nich je pak krasipisem vyvedený nápis "masérna." To, že pod nápisem je krvavá šmouha od ruky, která dokazuje o nějakém zápase o život, který zde nedávno dle všeho proběhl, taktně pomineme. Míra Krutor měl svého času v Oku nákupu, jakožto eliminátora obtěžujících živlů, Sadie Mengelovou. Xiar, majitel zdejšího wellness centra taktéž nezůstává pozadu - a od tohoto účelu zaměstnává svého dlouholetého kolegu a přítele, bývalého kriegovce Ingena Kreuze. "Tudy, prosím, řačte dál." Ukáže ti drobnou, elegantní ručkou na dveře. "Já mám spoustu práce, takže mne prosím omluvte a... dobře se bavte." Popřeje ti a mizí. Když do místnosti vejdeš, zavane na tebe velmi intenzivní vůně růží. Pro někoho s dokonalým vlčím čichem, který zná maximálně tak vůni stromečku v thunderhafu (či štěku) to je opravdový... zážitek. Celá místnost je pak vymalována na růžovo a po stěnách jsou nakresleny stovky drobounkých poupátek a růžiček. Mezi nimi pak poskakují lila fialkoví jednorožci se zlatými rohy. Uprostřed vší té růžovosti se pak skví masérský stůl, zavřená skříň se spoustou šuplíků, ukrývajících blíže nespecifikovaný obsah - a mezi nimi pak samotný Ingen Kreuz, zdejší "masér". Na sobě má oblečenou bílou kvatovanou zástěru a zdá se, že si tě přemeřuje pohledem. |
| |
| Masérna jak má být Cesty Omnissiášova poznání jsou neuvěřitelné! Nejenže vedou polem, nepolem, lesem i nelesem, ale skrze áleje Frolíků, kde bývá pro změnu nablito vinou ležáku z mé rodné planety nejen ve filmech Trošky stylu "Slunce, seno a pár boltů"! Upřímně bych nikdy nečekal, že tady najdu STC výzdoby templářů! Totiž od doby výměnných programů a jedné návštěvy jsme pod vlivem jedné ságy o obzvláště udatném hrdinství a hlavně většího než malého množství alkoholu také jednu síň zaplnili kresbami těchto divných verzí Rhino transportérů! "Do hajzlu! Tak ono nestačí, že mi po dovolený vymalujou na buznovou, ale ještě mi sem budou posílat homoklády se sbíjecími bukvičáky! Kurvadrát, že já nezůstal u policie! Buzerace sice stejná, ale ty prachy a valorizace měla svý kouzlo! " Tak či onak tento milý kriegovec působí... nadšeně! Ačkoliv netuším, jaká barva je ta buznová a co je sbíjecí bukvičák... ale určitě něco úžasného a technologicky velmi pokročilého! Možná je to předmět tak mocný jako samotný Destroyson! Soudě dle kovových rukou a to hned dvou, jsem zkrátka ve společnosti někoho na podobně kovové vlně! "Ty seš další adept na masáž?" "Ano, stavím drakar!" Pán je odborník, co už od pohledu má jasno! "WAS?" Tohle je trochu zmatené. Předně nechápu, co má s krásnou dřevěnou lodí společného taktika chování při nočním boji - VAS - vyčůrat a spát! "Jak říkám, stavím drakar! Proto jsem tu!" Jinak bych taky pokračoval ve zvelebování thunderštěku nebo konečně dokončil dlouho odkládanou power pípu! "Ty... ty jsi dělník?" "Techkněz" "Děláš i bytový rekonstrukce?" "Ne moc často..." Po pravdě se více věnuji vozidlům a jiným zařízením než stavbě opevnění. "Dokázal bys to tu... dát do cajku, zkrátka trochu zvelebit?" Upgrade? Zdá se, že masáž je v podstatě zkouškou odborných znalostí potřebných ke stavbě! Začínám mít být trochu nervózní, protože semináře obranných staveb byly na marsu vždycky ráno a já měl v časných hodinách obvykle neodkladné záležitosti. Zpravidla se týkaly střízlivění. "Tak mohli bychom tu epickou ságu nahradit něčím věcnějším, co by vystihovalo podstatu strojového ducha a umožnilo lepší fungování darům technologie!" "Minutku!" Během mžiku se zdejší pracovník odebere k poměrně dnešně vypadajícímu notebooku, kde pustí nejprve skype a pak aktivuje i webku. V obraze, který přijímá se pak během mžiku objeví xenosský bonesinger s nickem Marlene. Ingen: "Halo, schwesterlein!" Schwe... Nevím sice o čem a jak mluví, ale mám dojem, že výsledek mého google translatoru, které z tohoto slova vyselektovalo schwer - čili těžký a lejno... že nebude úplně přesný. "...co myslíš, že mi ten ajťák chtěl říct?" Marlen: "Hmm... možná to, aby sis vytapetoval pivními etiketami... ale fakt nevím jistě, jsem tu taky jen na výměně, jak víš. " Ingen: "Díky!" Vše se rázem děje tak rychle a to bez možnosti cokoliv ovlivnit! Samozřejmě, že mu chci vysvětlit, že ta cizácká flétnistka je úplně mimo a já neměl nikdy žádný takový nápad, ale v momentě, kdy má v ruce basu značky Heineken se nedá říct ne! Už z úcty k tomuto kdysi tak slavnému vlčímu lordovi ne! "Ten nápad se mi fakt líbí!" "Mě taky, mě... taky..." Nepřítomně pozoruji lahváč s pocitem, že tohle nedopadne dobře! |
| |
| Máš tam HÖ! Aneb připomínka toho, že máš nejen hladové, ale i parodické děti "Ingen style!" Bohužel už proteklo tolik piv, že ani netuším, co tím myslí. Jeslti přilepení a dovršení tapetace jedné ze stěn, nebo tu podivnou kreaci, kterou ve chvílích nostalgie předvádí obdoba libarianů white scars vzpomínaje na dny, kdy jejich oři žrali trávu a ne Natural. Po tom, co to celé nic méně natočím a dám na youtube, kde rázem vyhledám i podobná videa... my pak požehnané obvody tvrdí, že jde o další variaci na slavný hit Guardsman style. Nejsem z toho o nic moudřejší, protože autor mi připomíná praštěností rasu Tau... nic méně věřím, že s destryosonem v ruce jedné a lahváčem v druhé se s tím, jako všichni vlci, tak nějak poperu! Pokud možno takovým způsobem, aby mi i na konci tohoto příběhu má relikvie zůstala, namísto toho, aby byla směněna za letenku na Terru. "By to chtělo nějaký zpestření" Znaleckým okem ohodnotím stěnu. Spustím požehnané, pivem požehnané, protokoly a ještě než ohlásí své výsledky já mám jasný závěr. Skutečně je to monnotóní a něco by to chtělo nějaké zpestření. Jak se tak obvykle říká - přitvrdit! "Vodka, Rum..." "Absint, Whisky, Jupík..." Je to úžasné, když si s někým můžete porozumět i mimo dvojkovou soustavu! Svůj podíl na slavnostním rázu této chvíle má i fakt, že jej ještě ani nevidím dvakrát! Nakonec mohu jen děkovat císaři, že mě poslal na masáž, protože takhle se mi ten drakar bude stavět jedna báseň! "Ale jak to seženeme?" "Hm... mám jednu známou..." Bez nějakého vysvětlování se znovu přesune k noťasu, kde tentokrát obšťastní nějakou novou bytost z repertoáru svých známých. Po pravdě je trochu zarážející, že doposud nevolal nikomu z impéria a dokonce i teď při svatém shánění alkoholu, což je akt navýsost obřadní, volá někoho, kdo je asi démonetka? Ingen:"No do prdele!" Vanessa: "Takhle bych si měla poroučet já, nemyslíš?" Ingen: "No musím uznat, že ti to ve warhammeru sluší." Po pravdě já osobně nemůžu pochopit, co jí může slušet, když v podstatě jako všechny stvoření slaaneshe... no nemá skoro nic! Vanessa: "Není to nic moc. Osobně je pro mě angažmá zde velikým zklamáním a nebýt potenciální možnosti tu potkat Xi, asi bych se na to i vykašlala." Ingen: "Nech mě hádat - protože jsou tu jen démoničtí princové a ty chceš být královna." Vanessa: "Minimálně! A byla bych i císařovnou, kdyby ten post nebyl obsazený... někým... řekněme, vlivným a pro jistotu i talentovaným." Ingen: "Chápu, hele mám problém!" Vanessa: "Jak tak můžu vidět... mám dojem, že úzká možnost řešení tvé delikátní situace spočívá v lubrikantu." Ingen: "Si myslíš, že jsem bukvičák?" Vanessa: "To jsem si myslela pouze do doby, než sis přišel pro policejní odznak, Ingene. Tím si mi dopřál tu sladkou jistotu, namísto vzrušující nejistoty." Ingen: "Hraješ si s ohněm..." Vanessa: "S tím si hraji ráda, stejně jako se spoustou dalších věcí, které se mohou dostat do rukou tak zlobivých dívek jako jsem já." Mrknutí. "A právě proto mi to prochází. Co vlastně můj chromovaný rytíř potřebuje?" Ingen: "Spanilá pano, tvůj sir Robertek si žádá chlastu a pronto!" Vanessa: "Tak to bohužel nejde, mám neodkladnou společenskou akci." Ingen: "Mám začít být opravdu romantický?" Vanessa: "Když si byl posledně, smála jsem se dost dlouho a tady musím zachovat chladnou tvář! Tak se ani neopovažuj!" Ingen: "A co jde?" Vanessa: "Ale obchodní jednání, jde o nějaký nevýznamný měsíc. Bohužel nemůžu teď vypadnout a vlastně bych s tebou neměla ani mluvit!" Ingen: "To za chvíli dáš, ne?" Vanessa: "Časem... možná. Je tu velká konkurence. Autarch Arduil, inkvizitor Dominique..." Přichází krátká otázka, zda je to "nějaký Zigeuner" a kátké kývnutí v odpověď. "...důstojník námořnictva Kawalski, homonculus Darnea, shas´o Tho Mas Moore, necronlord Hayfa a kanovnice Frost" Ingen: "Frost! A v její litanie začíná Ice, ice baby!" Vanessa: "Vím, na jaký song narážíš, ale tady je to spíš heiss! No musím končit, mám tu Arduila a půjdeme zase plavat... navíc mi tu blekotá něco o tom, že s neg... inkvizitorem byl v podobné situaci jako teď ty, když to na něj vybalil!" Ingen: "Tak to je v prdeli!" Zatímco ústa mají odvahu to vyslovit poměrně v pohodě, oči si už netroufnou pohlédnout na destroysona v mých rukou. Nastává tísnivá chvíle mlčení přerušovaná jen tu a tam odšpuntováním dalšího piva. Cítím nutnost... něco udělat. Přeci jen, jak mohu postavit dokonalý thunderdrakar bez dokonalé thundermasáže? A aby byla dot thunder, chce to pořádnou bouři. "Máš tu něco, z čeho by šlo pálit?" "Co masážní a jiný oleje?" "To by šlo..." "Ale nemám aparaturu a pak, co ty etikety?" "Máš kladivo?" "Jo, ale-" "Všechno bude, aparatura i tisk etiket... jako papír použijeme tyhle staré tapety... mám to v hlavě!" Taky to mám, tak trochu, v krvi! "Beru tě za slovo!" "Ve jménu Russa a císaře! STŘÍZLIVÉ NÁS NEDOSTANOU!" S bojovou litanií jde všechno prostě líp! |
| |
| Kulturní vložka "Já... nedokáži věřit, že nemáte na práci... něco důležitějšího. přeci jen jste docela slavná osobnost a tak..." "Ale to běžte..." "Ne, opravdu, byla jste i ve VIP zprávách!" "To ještě nic neznamená, tam se dostane dneska každý. Onehdá tam byla třeba slečna Kitiara." "Kdože?" "No - tak vidíte. Účast v tomto drbárenském pořadu ještě NIC neznamená." Já hlavně nemůžu věřit, že mám takovou smůlu. Nemůžu se ani rozhodnout mezi tím, zda je to vlastně smůla, protože takhle ji budeme mít v patách - a nebo štěstí, že jsem ji vůbec potkal a mám tím pádem možnost si kartičku knihovny časem zcizit a... snad i zmizet. "Ale to ne, o nic nejde. Velmi ráda pomůžu... spoluvěřícím." "Víte... můj bratr... on není... asi by se vám nelíbil. Někdy mi přijde, že není z nejchytřejších." "To ten můj taky ne a nepřijdu si díky tomu méněcenná." Zanořím se do pudinku až po krk. Kde vůbec Nokia je? Přece neutekl a neobčůrává tady rohy erotických salonů, nebo tak, ne? "Když už o tom mluvíme, čekám na jeden přenos, který za chvíli budou v telce dávat." Ukáže Ethelreda k nedaleké plasmové obrazovce. "Sledujete reality show?" "Hm no já..." někdy mám pocit, že celý můj život mezi vlky je tak trošku jako špatná reality show... "Ha už to začíná. Někdo mi dal echo, že můj bratr je... doprdele, vypadá jako buzna!" Následuje výbuch upřímného smíchu. A pohoršené zalapání po dechu od tří Císařových dětí, sledujících přenos z vedlejšího bazénu. Ti probodnou Ethelredu vražednými homosexuálními pohledy. Je ale třeba říct, že ta kratičká sukýnka, kterou dotyčný má (opravdu jsou příbuzní? Mi se moc nezdá!) hrozí každou chvíli efektním pantsu shotem. "No, až se to dozví matka, je mrtvej..." Mě ovšem zaujme poslední vozíček přehlídky. Už proto, že dotyčný Catnip Evergreen, catmarín, si pokouší ze jízdy zapálit hulení a zapálí si vlastní vlasy. Samozřejmě, že jak jede a přitom mu hoří hříva, tak všichni nadšeně povzbuzují - a i hoši odvedle přiznají, že to je fakt efektní. Já s ním ale tak trošku spíše soucítím. Taky mi jednou blafly vlasy... ty alkoholové výpary mají někdy tendenci se samovznítit a... |
| |
| Po chvilce tvrdé práce "Takže jsem na řadě!" Radost by se tu dala krájet! Ingen je nejen takový veselý techkněz ironhandů, ale taky super společník! Po tom, co jsme pálenkou z kokosového oleje pokřtili naší tiskárnu domácích etiket s logem jeho slunečních brýlí, které mimochodem působí jak pro slepce... zábavu jsme zvedli na novou úroveň! Pravda, někdo by mohl říct, vzhledem ke vzhledu místnosti, že je už vymalováno, ale právě v tento klíčový moment přišla... hravost! Aportování láhve je totiž úžasný párty trhák každé párty ať už skromné v rámci rodiny, dua přátel nebo celé kapituly! Nyní si dopřávám lok z nějakého... produktu firmy Johnson, kterou jsme přiléhavě v etiketě pojmenovali Dark Angel - aneb hříchy vrací úder načež láhev házím jemu. Je neuvěřitelné, jak je adaptibilní, protože po chvíli ji chytá zuby za hrdlo a než mi ji přinese, je prostě prázdná! "Máš talent!" U všech nul a jedniček! A JAKÝ! I destroyson se jen chvěje při pomyšlení, jaký bratr by z něj byl, kdyby takhle za nás pil! "To je fakt haluz!" Nevím, co to je haluz, ale na druhou stranu taky nechápu, proč mi zbroj tvrdí, že mám už plnou nádrž vody, když z toho co piju... může vyfiltrovat leda vodku! "Hele zavolám Xi, ať si to taky zkusí?" "Co je Xi?" "To by rád taky věděl... ale je to někdo, koho asi ani ty neuchlastáš!" "Tak to je osobní, přiveď ho sem!" Nevím kdo, nebo co to je, ale jedno vím. Pokud tvrdí takovou lež, je to určitě Dark Angel a já musím hájit čest kapituly! "Ok, vytáčím!" |
| |
| Xi... a jeho družina ~Nokia Ericson~ Na telefonu Xi, jak se zdá, je záznamník. Pravděpodobně je příliš zaneprázdněn nějakými těmi rádovými denními Slaaneshovinami na to, aby ještě stíhal zvedat telefony. Nicméně vzhledem k tomu, že v záznamníku vybízí sladkým hláskem, aby jste mu zanechali nějaký ten vzkazíček, miláčkové, Ingen mu oznámí, že ho zde, v jeho masérně, bude potřeba. Netrvá to ani deset minut (takže asi TAK zaneprázdněný nebyl) a dveře do masérny se otevírají, přičemž v nich stojí ono růžové bezcharakterní a bezpohlavní individuum, které tě sem přivedlo. "Ingene, co se děje - nemůže být přece takový problém ho ods..." následující odmlka je pak vyhrazena překvapenému zírání nejprve na vás dva a pak interiér. "Podívej... nechápu, co se tady děje, ale dole zrovna natáčejí sedmitisící čtyřista padesátý druhý díl Hereze v Růžové zahradě... a já měl... dělat hosta! Navíc jsem sestře hospitaliérce Suché slíbil, že si spolu dáme po natáčení nějaký ten drink s parap.... vy tady spolu chlastáte!" Podiví se nevěřícně. "Tak o tomhle Vanessa mluvila, když mi volala! Proto říkala, že je jí líto, že nemůže přijet, protože jede na exkurzi a následné dobrodružné kafe k nějaké Laře z orda xenos, nebo co, když už má padla?" |
| |
| Tvrdý chlast a lahváče, družba jak za totáteče! Ať už je Vanessa cokoliv spojitého s Larou z Orda Xenoss, nebo třeba i z inkvizičního řádu orda Hercules či jiného televizního seriálu, Ingena - mého bratra v tekuté zbrani - to netankuje. Asi proto vyloudil ze svého hrdla tak udatné říhnutí, že by i Russ zaplakal. To nejen kvůli citlivému čichu vlků samozřejmě! "Monstrscheisse..." Tichá kletba pak dává znát, že stále není spokojený! Upřímně nevím, co mu vadí, to by složilo i tisíc synů! A myslím to doslova jak s tím složením tak i tou tisícovkou! "Pojď a pij s námi, malé bratře!" Nevím proč, ale jsem tak na cáry, že jsem si vzpomněl na baladu o Kdovícovšechnofingsovi, jež tímhle častoval své bratry a prý to bylo supeer! Nebo alespoň to bývá v té části, kdy se vvsvětluje gró toho příběhu, protože býváme všichni na cáry jak císařův zákon káže! "Celou noc budeme masírovat a celý den stavět drakar, na který naložíme všechen lup tohohle místa!" Bez okolků využiji svou třetí ruku k sevření této... tohoto... no onoho eto... Xi! A přišoupnu ho k nám. Protože si hostů v duchu naší slavné stolovací kultury cením, dostává místo blízko rohu, aby to k toaletě neměl daleko a po pravici má nádherný výhled přímo na Destroyssona! "Pij a neostýchej se!" Vypadá... to překvapeně. Snad přátelský žďulec erotickou pomůckou spraví jeho náladu. "Tohle všechno úžasné je jen díky tobě!" Ingen zrovna dokončil svou láhev a napravil svou reputaci... tedy překonal mé očekávání. Podle toho rachotu by z něj byl sakra dobrý kaplan! U všech nul a jedniček! Jak je mi rázem líto, že tu nemůže vlčit taky Loki! |
| |
| Merde!!! "Celou noc budeme masírovat a celý den stavět drakar, na který naložíme všechen lup tohohle místa!" Zdá se, že majitel tohoto podniku je trošku nesvůj, o to víc, když jej uchopíš a popošoupneš svou kybernetickou servorukou. "Inge-" zaprotestuje tiše, zatímco je usazen do rohu stolu. Když do něj pak dloubneš vibrátorem, připomínajícím spíše, než sexuální pomůcku bourací kladivo ve tvaru pyje, jen zmateně zamrká. "Tohle všechno úžasné je jen díky tobě!" "Já příliš nechápu o čem to mluvíte, ale zní to..." mimochodem položí dlaň na žalud (akorát se tam tak vejde) a Destroyssona odstrčí do bezpečné vzdálenosti, "...jako lichotka." Následuje úkosný pohled kamsi na Ingena, s nevyřčenou otázkou "neměl jsi ho náhodou třeba zabít? Za co tě platím?" a pak se otočí zpět k tobě. "Takže vy jste zde, se svým pochybným přítelem, přišli plundrovat? S obřím vibrátorem, jakožto zbraní?" Ona je to spíše řečnická otázka, kterou si v hlavě urovnává své poznatky. "A jste si jistí, že... no víte, že jste loajalisti? Protože nedávno mi tady podobným způsobem naběhla alfa. Zatímco řvali "Za Císaře, doprdele!" čůrali mi do bazénů s pomerančovým džusem... pak jsme tedy zjistili, že byli namol a vraceli se z nějakého fotbalu... ale uznejte že... nejste třeba z alfy, že ne?" A jakoby chtěl dát najevo svou rezignaci nad celou situací, vezme jeden Heinekken a obrátí jej do sebe na ex. Dámička. "Fuj, co to je." Zamumlá potom, vytáhne smartphone a začne do něj zuřivě klepat. Posílá dvě zprávy. Ta první zní "Nutí mě tu pít nějaké chcanky, lol." a letí na helmbook. Ta druhá je pak poslána zdejší obsluze a žádá si tequillu. Hodně tequilly. |
| |
| Masáž, tentokráte ve třech Jak se ukázalo, tak není pořádné párty bez pořádné buchty! Nebo tedy alespoň bez párty buchty, jež je nyní přítomna v podobě milého a tequilu chtivého Xi! Dvě věci se pak o naší buchtě daří hned ze startu zjistit. 1) je vybíravé a neví, co je dobrého dle pohrdání Heineken. Tedy za předpokladu, že to neříká v touze po ležáku, ale těžko by svatý nápoj nějaký chaosák vyslovil jako tajemná kapitula poncho-marines se speciálními Sobrero Armorem mající dodatečný save proti plošným útokům! 2) Má značné mezery v terminologii! Zbraně - bez vyjímky - jsou buď gardisticky anonymní, chain, power, force, klasicky wolfí thunder a nově psycho - pozor nezávisle na mentálních dispozicí jejího nositele! Tohle je něco, proti se staví celá má bytost. Inu kdybychom nepřesnosti tolerovaly, co by bylo dál? Plyšový pink kanón místo plasmy? Latexové štíty? "Je to thunder kyj!" Trochu dotčeně prohlásím na ošklivé slovo "obří vibrátor", jehož význam mi uniká. Pokud to tedy není VibráThor, ovšem Thor obvykle vibruje ve Valhale na planetě Ásgard, což je blízko domovskému světu synů Russa! Abych dodal svým slovům vážnost, zapnu jej. "Slyšíš jak hřmí?" Po pravdě to asi není jen slyšet, ale i cítit vzhledem... k velikosti. Tohle dává nábojům do houfnic Basilisk imperiální armády třídy "zemětřas" trochu lechtivý nádech. Navíc jsou zhruba stejně velké! Ingen: "Scheisse Alpha! Kein Butter, kein Futher, mehr Schnaps!" Otázka ohledně kapituly je, zdá se, zodpovězena. Proto taky kývu souhlasně, co to dá! "Russovo chlupatých zad! Pijme a pějme bratři!" Radostí vyskočím na židli, jejíž křupnutí a lehký karambol mě nemůže ohrozit ani rozhodit. Nálada je zkrátka tam, kde má být a tak to chce pořádnou baladu! Sice nevím, kdo ji složil, nebo kdo ten Athanius je, ale v našich sále není týdne, kdy by nezazněla. Tedy nemohu to říct s jistotou, protože se všechny dny doma ztrácí v mlze, ale prostě ten pocit mám! "To Athanius Templář Černý! Mlaďoch léta císaři věrný!" Skorpeus a Arwec nudlus! Dost možná i Arek Moribundus! Na tesáku byli hosti! Jak vlci hodovali do sytosti! Pak na kůži je čekal hic, ožerte se, vlci, než řeknu víc!" |
| |
| Opít Xi? ~Nokia Ericson~ Párty začíná! A takoví hvězdní vlci, ti velmi dobře ví, jak takovou párty do sytosti užívat! Jako dva rekové z legend (a jedna asi mořská panna z přídi drakkaru) se tedy všichni vydáváte na loupežnou výpravu mořem alkoholu! A její konec je v nedohlednu! Tak jako prapředkové hvězdných vlků dopluli do nového světa a potkali tamní rudé obyvatele, tak i vy se, za doprovodu amerického nápoje, zapíjeného echte dojč pivem, setkáváte... s asi absinthovou vílou, až na to, že tahle absinthová víla není zelená, má na hlavě sombréro a zdraví vás halasným "OLÉ!" Xi, ta/ten také není žádný troškař a holá prdel (ač se vám ji tedy neštítí v průběhu večera nejednou ukázat) a párty nechá oživit o několik striptérek, navlečených v kožešinách a rohatých helmách, mávajících při svlékání si sporých svršků maketami thunder kladiv. Tyto slečny nakonec předvedou i velmi hezký taneček s Destroyssonem, protože "taková zbraň si zaslouží to nejlepší zacházení... - a hodně gelu." Problém je v něčem jiném. Přepít Xi, démoního prince/princeznu boha rozkoší, se ukazuje, jako nadlidský, nadvlčí a nadkohokoli výkon. Klopí do sebe panáka za panákem. V zoufalé snaze s ním držet krok končí pod stolem nejprve Ingen, který si lehá s těžkou otravou alkoholem na několik desítek vypitých lahví tvrdého alkoholu - a následně i ty. Xi, jak se zdá, kromě toho, že tedy potřebuje chodit čůrat častěji, než normálně (protože, jak se přiznalo, ono normálně chodí tak jednou týdně a nyní i dvakrát do hodiny) není alkoholem nijak zvláště zničen. Možná se trošku upřímněji směje a občas tě obejme a vlepí to hubana s tím, že jsi jeho nejoblíbenější bratr viking - ale to je tak celé. Jak už to tak u hvězdných vlků bývá - jak ses dostal na pokoj, to nevíš. Každopádně tam můžeš najít Lokiho, který ve chvíli, kdy ses do pokoje všoural, si položil na obličej knihu a zahlásil "nebuď mne, bratře. Já spím!" Rána... jsou vlčí. Naštěstí Xi nejenže není jakožto hostitel žádné béčko - ale dokonce je na takovém levelu znalostí kocoviny, že ti kromě několika sklenic vody na noční stolek nechá nachystat i pár fajnových řízků s okurkami. Loki se probouzí a chvilku jen tak zmateně mžourá... |
| |
| Ráno Bolestný sten provází mé probuzení stejně, jako dotěrné aktualizace zapnutí mých systémů. Spolu s tím a klasickou zprávou plnou chybových hlášení v doprovodu bolesti hlavy i podivného stavu v oblasti žaludku je jasné, že včerejšek jakkoliv vypadají byl prostě sada. Ne nadarmo se říká, že jsme tak mocní, jako máme mocné nepřátele! A my včera poznali démona alkohla osobně! Pravda stejně dobře by to mohla být démonka, ale to není podstatné, podstatné je že... "Destroyson!" Rychle se proberu, abych našel symbol naší výpravy, artefakt nejvyššího významu a to, co je sice ještě trochu lepkavé, ale použil jsem to v noci místo plyšového medvídka. "Loki!" Záhy začínám hledat věc číslo dvě, co si nepamatuji - přesně dle nastavených priorit. Loki, narozdíl od Samuse, je tu, takže i tady je vše v pořádku. "Řízek!" Ne, ten jsem nehledal, jen mě příjemně překvapil. Vyhrabu se z místa, kde jsem spal, opíraje svůj těžce klinkavý krok Destroysson nově pasovaným i na thunder hůl. Nemohu si pomoct, ale kdyby věděl velký vlk, co se tu odehrálo, byl tak pyšný! Stejně jako celá kapitula za předpokladu, že si někdo vůbec všiml toho, že jsem zmizel. Lokiho si ostatně všímají pořád, protože svého času zkoušel zmizet nejednou. "Loki, hleď! Řízky a okurky! Hodujme a bojujme s kocovinou jako naši bratři celá staletí před..." Zarazím se. Při zmínce o staletích mi dochází jedna věc. Jeden malý, dobře ne až tak malý, detail. Něco velmi, velmi důležitého. Na něco jsme zapomněli a Kevin ze sám doma to rozhodně není. "DRAKAR!" Já ho stavěl, na jeho žádost a nikde není loď s drakem schopná plout oceány vody nebo hvězd! Dokonce tu není ani thundersač! "LOKIVSTÁVEJUKRADLINÁMDRAKARTHUNDERSAČEMSPUDINKEMHNEDPOTOMCOJSMEVYTAPETOVALI!" Začnu řvát a třást s ním ze všech sil. Jestli toho vypil alespoň zpola tolik, co já, dost možná jsem zafungoval jako sušeny Ble, Ble, se kterými záchodovému bohu chutná vaše ráno! |
| |
| Ráno pod psa Rána bývají krušná. Už chápu, co tím mí bratři myslí! Já samozřejmě mám krušná rána mnohdy i v Tesáku. Jsou to ty dny, kde všude smrdí zvratky a pach močoviny nelze řádně rozeznat od pachu medoviny (a tak občas vidím mladší a méně čichově zdatné bratry klečet na všech čtyřech a usilovně chlemtat záhadné louže v rozích.) Jsou to rána, kdy se všude plazí vlci a navzájem si vyprávějí, kdo pil víc, hrdinněji a kdo víc vydržel. Kdo spadl pod stůl - a kdo na něj, přičemž jej rozmlátil. Dnešní ráno je krušné jinak. Jsem v háji. V totálním, řádném, zeleném háji. Lhal jsem inkvizitorce. Já vám teda povím, že na světě existuje několik věcí, které se rozhodně nedělají - a lhát inkvizitorům je jedna z těch věcí. Dosvědčil by vám to vlastně úplně každý z těch odsouzených kacířů, kteří tvrdili, že jsou nevinní a řádně na to doplatili! Lhal jsem ji navíc tak špatně, že se nyní společně s námi touží účastnit naší kořistnické výpravy, nevěda, že lup, na nějž máme políčeno... je vlastně tak trošku její majetek! Tak špatně, že si nyní lady Ethel myslí, že jdeme po Tisíci synech... a je připravená nám ukázat, že ona jich za hodinu rozmasakruje klidně i dva nebo tři tisíce. Co si budeme povídat, ta ženská je... no, asi je o dost zajímavější společnice, než mi kdy mohl být kterýkoli z mých bratrů - ale je nebezpečná. Ohrožuje nejen bezprostředním způsobem můj ubohý život - ale také můj odvěký sen o knihovně - což je MNOHEM MNOHEM HORŠÍ! Já totiž mám taky právo na sny a na jejich plnění. (Zde Ceress měla vymyšlené něco epického, ale ztratila nit v půlce myšlenky a nemůže si vzpomenout, takže popojedem!) "Destroyson!" Ozve se kus ode mě. Zdá se, že Nokia hledá vše, co včera při své divoké chlastací párty se zdejším majitelem podniku ztratil. "Loki! ŘÍZEK!" Ještě štěstí, že je to alespoň v tomto pořadí. To, že má raději svou novou zbraň, než mě, to bych pochopil. Přeci jen, láska ke gumovým žvýkátorům je u vlků tak nějak odvěká. Ale kdyby předřadil kus mrtvého masa, pravděpodobně patřícího drůbeži, přede mě, už by mě to docela mohlo mrzet! "Loki, hleď! Řízky a okurky! Hodujme a bojujme s kocovinou jako naši bratři celá staletí před...LOKIVSTÁVEJUKRADLINÁMDRAKARTHUNDERSAČEMSPUDINKEMHNEDPOTOMCOJSMEVYTAPETOVALI!" "CO COŽE?" Ono by se mohlo zdát, že jsem jeho slovy právoplatně vyděšen - ale já jsem žel jen doopravdy zmaten. Nevím totiž přesně, co říkal. Vím tedy, že se to týkalo drakaru... ale tím to končí. To poslední slovo by mohlo být snad... tetovali? "Bratře! Uklidni se a..." A co? Řekni mi to znovu? Řekl on někdy něco užitečného? MŮŽE on říct někdy vůbec něco užitečného? "... a dej si řízek." |
| |
| Uklidnit se?! Některé věci udělat je mnohem těžší, než o nich jen mluvit! Takové uklidňování je rozhodně jednou z nich! "Ale ukradli drakar..."Upřímně to nechápu, vždyť chtěl, abych ho postavil! Smutně poplácám destroysona a přeci jen si vezmu Lokiho slova k srdci. Tedy žaludku. Žvýkání řízku je totiž svatý rituál vzdávání holdu císaři a je skoro tak důležitý, jako žvýkání jiného masa, bot nebo třeba domácích úkolů! Tato silně vlčí záležitost mě na moment tak pohltí, že až poté, co spolknu půlku rozkousaného talíře vytuším, že porcelán už nechutná tak, jako dřív. "Loki, přeci těm bídákům nenecháme ten drakar..." Začnu znova a hezky pomaloučku. Ostatně, pokud někde taky masíroval, patrně má jisté mezery v předchozím dni. "Říkal jsi, že je důležitý a teď je pryč..." A s ním naděje, že by tu bylo dost alkoholu pro další masáž. Zmizel dokonce i Thundersač s pudinkem... Dá se říct, že se na ně nepřímo obořím. Ne, že bych si stěžoval, ale tohle mě prostě začíná mrzet a já asi potřebuji takové to bratrské chování. Ano, tím myslím ten stav, kdy padáte na mol ožralý jako windows a váš bratr z kapituly s odhodláním nového service packu dělá vše proto, abyste byl stabilnější! "Měli bychom zjistit, jaký kacíři nás okradli a pak do nich zarazit destroysona až po rukojeť!" Povím vážně, protože mám vážně dojem, že musí obnovit ztracenou čest! Někdo tomu říká Ragnarův syndrom, ale já to považuji za povinnost válečníka! |
| |
| destroysson "Měli bychom zjistit, jaký kacíři nás okradli a pak do nich zarazit destroysona až po rukojeť!" Ohní se můj... ach jo, ano, je to můj bratr. Smutné je, že já jeho Drakkar opravdu nepotřeboval a nepotřebuji - a ani ten jeho thundersač, což jen tak mimochodem trošku evokuje nějaké ty novinky z nejnovějších kodexů a armybooků, už jen proto, jak moc zvrhlý ten nápad je. Nepotřebuji ani řízky, když na to přijde. Už proto, že nejím maso. Jediné, co je třeba, je sehnat onu průkazku do knihovny... a pokud možno se střepat té inkvizitorky, která se na nás přilepila. A když je řeč o Destroyssonovi.... "Bratře, já si nejsem jist, zda je ten přední konec uzpůsoben k bodání... on je to... spíše kyj, řekl bych. Jen se podívej, jak je kulatý," Vezmu to dílo zkázy do ruky a na špičku přiložím dlaň, abych svá slova podpořil. "Takový oblý tvar totiž..." několikrát po špičce zakroužím dlaní, "nemůže nic probodnout. Navíc je z gumy. Nedovedu si představit, jak velký a silný by musel být muž, který by Destroysonem dokázal něco probodnout." Navíc si nejsem jist, proč mi tvarem připomíná pánské přiro... no fuj! Ihned tu zbraň svému bratru vracím. Slaaneshovina! "Jsme tady přeci na hrdinné výpravě. Ale tohle je jen... mezizastávka při naši honbě za kořistí. Pravá kořist není tady, můj bratře. Ta se nachází v černé knihovně! Která je mimochodem o dost temnější, než její červená sestřenice, obsahující sebrané spisy Kim-Chan..." |
| |
| Pravá kořist! Černá knihovna? Červená knihovna? Z těchto míst ve vesmíru jsou mi zřejmá akorát ta... no hovna! Tedy samozřejmě v tom prvém případě vím, že je to místo plné cizáku a tak, kam se chtěl Russ určitě vydat loupit hned po tom, co by jménem císaře vyplenil a označkoval warp... ale ta červená, to je skutečně něco nepochopitelného. Pravda s použitím zdravého selského rozumu by se dalo namítnout, že pokud černým rozbijete hubu, tak zčervenají alespoň na chvíli... ale může to fungovat u knihoven? A existuje nějaká bílá knihovna, kterou lze zmydlit do modra? "Ale bratře, včera jsi thundersač potřeboval... minimálně na ten puding a taky drakar!" Namítnu nevrle. Ne, že bych měl něco proti zdravému slušnému plundrování, ale nechat artefakty strojového ducha na pospas čorkařům, to se mi moc nechce! Stejně jako se mi nechce akceptovat znevažování ultimátnosti destroyssona. Přísahal bych, že se ho to dotklo více než prsty Lokiho! "A vůbec, když je schopný lasgun něco zabít, proč si myslíš, že by to destroyson nezvládl? Jsme Synové Russa, Loki! Pro nás to není překážka a přísahám při císaři i strojovém duchu, že v jeho jménu a po dávce ležáku, že i s plyšovým mečem rozřežu jakéhokoliv nepřítele, když na to přijde!" |
| |
| Loki se zaběhl II. ~Intermezzo~ Protože není dobré dělat ukvapená rozhodnutí, alespoň ne od té doby, kdy existuje věc, jako je Helmbook, internet a mail, nevydal se Logan hledat Lokiho hned - ale nechal první část pátrání na bratru Akélovi, runovém knězi. Ten nyní vchází do Loganova doupetě, vystlaného kožešinami, zbraněmi a prázdnými lahvemi od ležáku a medoviny, držíc v ruce datatablet, notně zamaštěný od včerejšího pečeného kolene a snad párkrát politý dobře uleželou medovinou. "Můj velký vlku, na náš mail ztratiljsemlokiho@seznam.fen se nám ozvalo několik... entit. Tou první byl seznam team, který nás na seznamu fenris přivítal. Je to od nich moc hezké, ale kromě toho, že nám vysvětlili, jak fungují maily a nabídli odběr některých zajímavých mailů... se nejedná o nic, co by nám v hledání vašeho syna mohlo pomoci. Druhá entita... nám namísto Lokiho nabízí nějaké erektivní prášky. Se slevou. A pak tady máme... cituji... " Thor, thundavlčí lord, píše: Drahý Logane, můj téměř vlastní adoptivní otče, jenž jsi ve své hrdinné mocnosti a z vůle velkého Russa zároveň také mým bratrem. Je mi velmi líto ztráty mého malého brášky Lokiho, který se, dle tvých slov, zaběhl včera, nebo možná předevčírem. Jelikož mi, jakožto správnému synu Fenrisu, leží na srdci blaho Tesáku, mého Velkého vlka i všech mých bratrů, podnikl jsem na Teře určité kroky k nalezení zaběhlého synka, říkejme mu nyní, vzhledem k tomu, že patří Velkému Vlku, Malý Vlk. Obešel jsem několik záchytných stanic s mazlíčky a psích útulků. S velkým politováním musím celé kapitule oznámit, že jsem jej nenašel, nicméně zřízenci útulků byli tak laskavi, že se uvolili velkému Lorgarovi poslat náhradu. A to ve formě jiných sta pejsků, kteří našemu Velkému Vlku určitě budou dělat mnoho radosti. Tito byli posláni dnes ráno a za pár dní dorazí na Fenris, prosím, přivítejte je s láskou, zatímco já budu i nadále po Lokim pátrat. S láskou, Thor, mocný vlčí lord. Logan: "Takže.... on mi Lokiho nenašel, ale zajistil sto psů?" Akéla: "Ano, velký vlku!" Logan: "Ale to... neřeší, kde je Loki!" Akéla: "Ne, Velký vlku" Logan: "A našli jste Lokiho?" Akéla: "Ne Velký vlku." Logan: "Zkoušeli jste mu zavolat?" Akéla: "Zdá se, že sebou nemá mobilní telefon, Velký vlku." Logan: "A co Nokia? Kde je - dlouho jsem jej neviděl." Akéla: "Mohu vám zkusit prozvonit, Velký vlku. Třeba se ozve..." Logan: "Ericsona myslím." Akéla: "To je konkurenční firma, ale mělo by to fungovat stejně..." Logan: "A další maily?" Akéla: "Ne, Velký vlku, kromě zprávy lorda Thora už nic. Zdá se ale, že po Malém vlkovi na vlastní pěst pátrá také Ragnar." Logan: "Doufám, že nám při tom zase ztratí nějaké relikvie, minule to bylo docela ko-pa" Akéla: "Říká se fo-pa, Velký vlku." Logan: "Mi je jedno, co se říká, u Russa! Co by na to náš primarcha řekl, kdyby zjistil, že jsme mu tehdá ztratili jeho milované kopí!" Akéla: "Runy tvrdí, že je nesnášel, takž by nás spíše poch..." Logan: "A DOST, AKÉLO, TOHLE JE ROUHÁNÍ! NARAŽ RADĚJI SUD!" |
| |
| No hele já nechci žalovat ale hlásit se to musí! ~Intermezzo, které nemá absolutní vliv na děj.~ Rána bývají různá. Zatímco v Tesáku se nesou v duchu ranní kocoviny a hledání Lokiho, ve VIP střešním apartmá Labyrintů Vášní, vyhrazené pro velmi význačné hosty a občasné natáčení reality show kanovník hledá ženu se zrovna budí do růžova vyspaná naděje Impéria v boji proti chaosu a jeho démonům, lady Ethelreda Inburn - Thorne. Možná za to může fakt, že šla spát poměrně pozdě, poté, co s Lokim probírala pár důležitých věcí na baru nad nealkoholických Mojitem - a nebo skutečnost, že ji dnes pod okny rozhodně nevyřvává trénink Grey Knights, takže ji z postele nic netáhne. Nicméně je třeba dodat, že po určité doby, vyplněné válením, si její močový měchýř rozhodl, že hereze vzniká z nečinnosti - a tak bude potřeba se zvednout a jít provádět jednu z těch mnoha typických ranních činností. Po spokojené ranní hygieně padne zrak na komunikační přístroj. "Včera jsi mi evidentně volala. Nebyla jsem na přijmu, měla jsem něco na práci. Dneska mám volno. Až budeš moct, zavolej. Máma." Inu, nic nepotěší víc, než sms od matky, která vám připomíná jednu z těch nepříliš příjemných skutečností - a to, že máte něco k zařizování. Někdo by to nazval "musím jít žalovat na bráchu," nicméně lady inkvizitorka ví, že na nějaké žalování je už ve svých téměř devatenácti letech příliš stará a tak tradiční školkovou formulaci nahradila novátorštějším "podat hlášení." Ať už tak či onak, na holoprojekci na zdi je poměrně záhy zapnut skype ve velkém rozlišení a zmáčknuto tlačítko "volat" se směrovačkou na hlavní pracovní počítač rodičů. Na obraze se pak záhy objevuje poměrně rozespalý černovlasý čtyřicátník s prvními šedinami ve vlasech. Pozorný čtenář jej zná z jeho mladších let, jakožto zápornou postavu z Logr Questu. Damián Inburn - Thorne. Damián: "Ethel, víš vůbec, kolik je hodin?" Ethel: "No jak se zdá, tak asi ne, u vás bude jiný čas, což mi..." Damián: "Nedošlo." Dopoví za ni s úsměvem. To už se do výseče, zabírané webkamerou cpe i blondýna, taktéž ve střením věku (což je na Warhammer věk docela nadprůměrný.) Ona rozespale nevypadá, už proto, že v drdolu má zapíchnutý (odložený) brk a v ruce kouřící kávu. Jak se zdá, zase pracuje přes noc a nějak zvlášť ji to netrápí. Taktéž starý známá. Ishra Inburn - Thorne. Ishra: "Ethel! Jaké překvapení!" Damián: "...ve dvě ráno." Ishra: "Ty si taky pořád jenom stěžuješ, kdybys neotravoval v kuchyni ráno už v sedm, tak bys nechodil tak brzy spát." Damián: "Kdybys nechodila spát ve tři ráno, tak bys taky mohla vstávat dřív." Ethel: "Mami! Tati! Je to důležité!" Damián: "To tedy doufám!" Ishra: "Našla sis kluka?" Ethel: "Ne." Ishra: "Awww..." Damián: "Uff..." Ethel: "Ale dívala jsem se včera na televizi..." Ishra: "Na rodinná pouta? Já taky! Doktor Zlomocný je opravdu-" Ethel: "Ne, ale s rodinou to má něco společného." Damián: "Ne, Ish, pochybuju, že by to byly cesty domů." Ethel: "No - to snad ani ne. Bratr byl v televizi." Ishra: "Cože? Co by tam dělal..." Damián: "Jako náš malý Daniel?" Ethel: "Přihlásil se do takových těch her, jak vás vypustí do arény a tam musíte zabíjet jiné děti." Damián: "JAKO NÁŠ MALÝ DANIEL???" Ishra: "A... jsi si jistá, žes včera večer nepila, nebo tak?" Ethel: "Tak ti říkám, že jsem ho tam viděla. Jel na voze, tvářil se jako geroj a vypadal jako teplouš." Damián: "To by popravdě mohl být o-AU!" Ishra: "Můj malý chlapeček! Co si jen počne?" Ethel: "No hele, asi umře... " Damián: "Jak se to mohlo stát? Ishro, můžeš mi říct, jak se tohle mohlo stát?" Ishra: "Já nevím, děcka v pubertě dělají různé... věci. Jsou s nimi problémy a.." Ethel: "To jako chcete říct že nám bude dělat ostudu do konce života? Vlastně počkat, asi jo, ono už to nebude dlouho tr-" oba: "ETHEL!" Ethel: "No jo, no jo." Ishra: "Měl po mém otci zdědit post guvernéra! Jak... co budeme... Přece ho tam nenecháme umřít!" Damián: "A co chceš asi tak dělat? Zrušit tu show?" Ishra: "Beztak je herezní!" Damián: "Ale hereze nespadá pod naše pravomoce!" Ishra: "Kde je Ona?" Damián: "Ona? Myslel jsem si, že máme syna, ale ono to občas při pohledu na něj nebylo úplně jednoznač - AU!" Ishra: "SIONA!" Damián: "Jo tahle Ona. No já myslím, že vychovává Hora, nebo tak něco..." Ishra: "Jo zase tahle blbá výmluva na něco, co neexistuje. Zajímalo by mě, kam doopravdy jezdí, když se ohání tím Horem..." Damián: "No naposledy se nám hlásila s nějakým děckem z Lionlandu..." Ishra: "Takže si jezdí po zábavních parcích!" Damián: "A myslím, že tam s ní byl Lorgar..." Ishra: "TAKŽE SI JEZDÍ PO ZÁBAVNÍCH PARCÍCH S PRIMARCHY!!!" Ethel: "Primarchy chaosu - ne, že by to vzhledem k tomu, že mi zrovna někde chcípá můj idiotický bratr bylo důležité." Ishra: "MŮJ MALÝ CHLAPEČEK...!" Damián: "Dobře. Dej sem to kafe. Podíváme se na internet na ten blbý záznam - pokud to fakt je on, tak zavolám Sioně a něco s tím uděláme." Ishra: "Takže vezmeme zbraně a nejmocnějšího psykera Impéria a půjdeme to tam rozšmelcovat při záchranné akci a následném exterminantu?" Damián: "Jo, to zní pravděpodobně." Ethelreda: "Kčertu to je ostuda..." |
| |
| Posun v ději Tak či onak - Loki stihl ještě tak namítnout, že poslední pokusy o plyšové meče skončily v zubech mladých rekrutů, kteří si s nimi hráli tak náruživě, až vytrhali ven veškerou vycpávku, ve které se pak váleli ještě další týden. Apotykáři měli pak krušné chvilky, protože jim syntetickou vatu ještě týden vytahovali z mezer mezi zuby. Nokia stihne akorát tak zkonzumovat vše, do pro boj s kocovinou (a kocovina - přiznejme si, je těžký soupeř, nemesis hvězdných vlků! Proč asi je to slovo tak náhodně podobné slovu KOČKA?) když se ozve zaklepání na dveře. Za nimi pak stojí velmi formálně upravená mladá démonetka, ve stejnokroji zaměstnanců hotelu. Na sobě má kratičkou, fialovou mini a slušivý, vypasovaný blejzr. "Dobré ráno," popřeje vám a zamrká dlouhými, nakroucenými řasami. Zamrká směrem k Destroyssonovi. "Páni, není tohle Destroyer of Virginity, loňský model? To je... ach, ne, omlouvám se - promiňte. Do toho mi nic není," Koukne prve na Lokiho, pak na Nokiu a zamumlá něco jako "tohle zvládne jen skutečný mariňák!" a pokračuje dál. "Majitel, pan Xiar, by si vás přál vidět!" |
| |
| Tohle zvládne jen skutečný mariňák! Rána nejsou dobrá, nikdy a nikde. V tomhle směru je až děsivě úžasné, jak je krutost vesmíru universální a vychutnává si vás, ať už střízlivíte na tesáku, nebo třeba někde úplně jinde! Horší je to o to víc, když spolu s lehkou kocovinou máte rozepři se svým bratrem o to, že plyš je materiál dobrý pro vývoj zbraní jako každý jiný! Koneckonců celá smečka krvavých spárů pošla na zakuckání vycpávkou a to byly nasazeny tyto meče jen ve výcviku! Jak to Loki může přehlížet? Vždyť i jedno večerní posezení jsme.... eeee.... přemýšleli o téhle problematice a moudrý Akéla pronesl, že když jsou Worldeaters schopní požírat světy, tak proč by se nemohli udávit třeba plyšovým tankem! Ne, je to Destroysson, nejlepší relikvie tohoto roku, dost možná je to i nějaký ze ztracený Russových předmětů! Opravím hbitě Démonetku, která si zázračný kyj zjevně s něčím plete. Amatéři! A proč si myslím, že mohl patřit Russovi? No měl rád velké věci a... zkrátka si ho s tím umím představit. Dokonce si s tím umím představit i Ragnara, ačkoliv pro změnu představivost použít nedokážu na to, aby byl Ragnarem i vrácen! "Xiar je milé stvoření Loki!" Poplácám ho radostí po zádehc při zjištění, že nemusíme zoufat nad ukradeným drakarem, ale nejspíše budeme masírovat a postavíme si zase nový! "Hoduje jako vlk, pije jako vlk a vypadá...eee...trochu jako holobradá Dark Angelská brada!" Na chvilku se zarazím. Ta žena, co má obléknuté něco, co by mohlo být dle názvu zdařilou kombinací blasteru a laseru, řekla, že je muž? "Ono....to je on? Víte to s jistotou?" Zeptám, se když za ní vykročím. |
| |
| Majitel podniku Už ta otázka, zda ví démonetka jistě, že zdejší majitel je mužského pohlaví, mi smrdí. Tedy, vzhledem k tomu, kde se zrovna nacházíme mi může smrdět tak maximálně po jahodovém želé, popřípadě malinové fantě, ale to nic nemění na tom, že to prostě smrdí. Upřímně si nejsem jist, zda se chci setkat s alkoholikem, který hoduje jako hvězdný vlk - a ještě k tomu je nejistého pohlaví! Milé a hezké stvoření? Inu - jak pro koho? Zajímalo by mě tedy hlavně, co by na něj řekl takový Císař! Jenže Císař, ten má problémy s povodňovou aktivitou na Teře a faktem, že chaosáčtí turisté se, alespoň co vím z toho, co psaly novinky, snaží rozkrádat povodňové bariéry. Já bych tedy tak trochu tipoval, že to spíše, než chaosáci, dělají nějací lovci relikvií, kteří si chtějí z Terry odnést velmi hezký, velký a hlavně sezónní suvenýr. Rád bych se ale vrátil k mým vlastním problémům, pokud možno! Už proto, že kvůli nim tady vlastně, vzato kol a kolem jsme! Potřebuji... potřebujeme získat tu průkazku do knihovny. A pak si jít pro mou vlčí porci nekonečného vědění eldar! (A nějaké Harlekýnky, nejlíp nějaké s dosti stránkami a hezkým přebalem!) A nyní nás od toho zdržuje setkání s majitelem. Možná bychom to měli vyřešit vlčí cestou, srovnat to tady se zemí a na odchodu občůrat veškeré viditelné rohy. Bylo by to barbarské a celkově vzato neurvalé a kruté a Lemanovské - ale co se dá dělat? Zoufalá doba si žádá zoufalé činy! No - a nebo bychom za tím majitelem... mohli jít. Vlastně za ním jít dost možná musíme, protože dobrý šermíř nahovno, když nepřátel je nerovno. Plus - já jsem špatný šermíř... a Nokia by šermoval obřím... sakra proč mi to čím dál víc připomíná gumové přirození? "Tak... za ním půjdeme, když si nás to... žádá!" Koneckonců - možná Destroyssona upotřebíme... nečekanou cestou! |
| |
| Setkání se Xi Démonetka vás nakonec odvede až do růžovoučké pracovny, zdobené po stěnách tyrkysovými kamínky značky Swarowski. Popravdě - každý cukrář by jásal, každý heterosexuál brečel, každá pětiletá holčička by ji chtěla a každý slaaneshák ji může závidět. Může ji závidět i hvězda s uměleckým jménem Die Anrwoord, protože proti tomu, co by viděla tady, by musela uznat, že rozhodně už není "rich bitch" - alespoň ne ta největší! Uprostřed toho všeho sedí na něčem, co snad připomíná hodně vypolstrovaný a polštářema vybavený trůn, Xiar, majitel labyrintů vášní - a piluje si nehty, zatímco s někým komunikuje přes telefon. Okolo sem a zpět projíždějí na růžovo natření servitoři, pokrytí kromě užitečných končetin navíc taky zrcátky, aby se na sebe každý přítomný mohl kdykoli chce, pořádně podívat. "Ne, podívejte, tohle opravdu nelze. Fakt tady nemohu uspořádat narozeninovou párty Lordu Hoven. Ano, samozřejmě, že sem chodí Kentus. Ale to je něco jiného. Kentus nikde nerozmazává své exkrementy. Ne. Ne, opravdu ne. Ne, víla Análka pracuje o pár bloků vedle. Nebudu zařizovat zábavu na naší oslavu - vlastně - posloucháte mě? Já ji nechci ani hostit! Dovedete si představit, co by tomu řekla teta Slaanesh, kdyby mi tady naběhla horda opilých nurglistů? ANO, JE TO RASISMUS A KOHO TO ZAJÍMÁ? Tohle je warhammer, WARHAMMER! Můžu být xenofobní a rasistický, jak chci! Cože? NE, NEJSEM ŽENA - čemu se divíte? Podívejte, já se s vámi nebudu bavit - když jsem naposledy volal na infolinku, aby mi laskavě řekli, proč mi už tři dny nebyli schopní napojit internet, tak se se mnou taky nebavili. Zkuste Lionland. Nebo macGork - tam už to oslavou moc nezhoršíte. My jsme solidní podnik, podporující andorskou lehkou erotiku! Ano - mohu vám vyexpedovat prakticky kamkoli cisternu plnou mangového želé. Ale samozřejmě za plnou cenu. Ne, žádná slevička. Podívejte, pane Tojehnusi - mi je jedno, že jste... cože? Vy jste taky démoní princ? Viděl jsem váš profil na facebooku, moc mi nepřijdete. Je opravdu nutné se hned urážet? Nazval jste mě... no dovolte? Kdyby jste byl někdo jiný, tak vám do toho želé nechám plivnout - ale mám pocit, že tentokrát by to moc nepomohlo! SBOHEM!" Pak telefonem mrskne kamsi do koutu místnosti, kde jeho zbytky začne nejbližší servitor smetávat na lopatičku, za pohvizdování si veselé pracovní písně, která nemá nic společného s náboženstvím ani rozličnými režimy. "Ach, tady jste. Omluvte mě, každý den musím řešit hrozné věci." Ušklíbne se otráveně. "Mám tady problém. Včera mě kontaktovala warpová bezpečnost dopravy. Tvrdí mi, že na našem parkovišti stojí vrak, formálně uznaný za nepojízdný a celkově neschopný warpového provozu. Prý je váš. Upřímně - obvykle nám je to docela jedno, co se ve warpu rozpadne a ztratí, nicméně poté, co vyšla ta karetní hra, pozorujeme ohromný nárust spacehulků ve volním prostoru. Ochránci warpové přírody už řvou - a tak se posledních pár let musí vznik regulovat..." |
| |
| Milénium neomezených možností Vesmír je plný tajemných věcí, názvů i nařízení a snad právě proto je povinnost každého, kdo má kromě emblémů kapituly na nárameníku třeba i matku - tím není myšlen jeden z výrobců případné před-mariňácké verze hrdiny - nebo ozubené kolo s lebkou, hledat pravdu. Co se týče pravdy, tak chápu akorát to, že mluvit s někým po telefonu je docela hnus, zvláště když můžete být rasističtí jak chcete. Když se k tomu přidá fakt, že je to démonický princ nurgla hádající se v hovoru se slaaneshoidním stvořením, dospějete k závěru, že je to docela nepěkná polízaníce. Už proto, že dle profesionálního vyhledavače seznamu, kterýžto je pro vlky díky psímu logu nejschůdnější, vás háži při "pěkné polízanici" na úplně jiné stránky. Obvykle na stránky, kterou by překladač přeložil asi jako červená trubka. "Tak to bude omyl." Odpovím sebejistě, jak jen to může někdo po těžké kocovině dokázat. Ostatně tahle fráze je drilem tak zakořeněná, že udatnější reakci na případný slovní boj můžete vést jen úderem "já to nebyl". Ten se mimochodem používá nejlépe v situaci, kdy ještě v zubech držíte polorozžvýkaný polštář. "My máme thunderhaf, nejpokročilejší prototyp impéria, žádný spacehulk..." Odpovím krapet zmateně, protože dost dobře vím, že ač jsme warpem letěli, já všecko, co bylo na lodi třeba... vyměnil za mnohem epičtější věci jako byl zásobník sucharů a nyní si ani nejsem jistý, jestli jsem zapojil i aportáTHOR - vrhač míčků! "Ale jestli chcete, tak u Russovo chlupatých půlek to rozeberu a součástky použiju pro slávu císaře!" Ostatně naše loď postrádá běhací hračku a s tím, s tím by to šlo! |
| |
| Krátký Lokiho postík "Tak to bude omyl." Mám pocit, že jediný, kdo se zde mýlí, je Nokia. Protože Ta růžová věc... má naprostou pravdu. To, čím jsme přiletěli, je naprostý vrak. Vlastně jako v podstatě cokoli, co vzešlo od vlků. Prochcané rožky, špinavé toalety a všude se válející okousané gumové hračky a tenisáky. Pamlskovač... a vzato kol a kolem jsme tak možná rádi, že to vůbec lítá... a že se díky absenci strachu, což máme my maríni tak trošku v základní výbavě, se tím lítat nebojíme. "Ale jestli chcete, tak u Russovo chlupatých půlek to rozeberu a součástky použiju pro slávu císaře!" "Nenenenene - Nokio, tohle je nějaký omyl. Tedy," významné odkašlání si, "Já tedy nepopírám, že hafothunderštěk, nebo jaksetavěcjmenuje, je fakt vrak. Ony i ty Hulky jsou dost možná obyvatelnější než to... ale hej, musíme nějak do té knihovny doletět! Takže jej nemůžeme rozebrat a tak." |
| |
| Růžový ďábel "Ale pánové," nonšalantně mávne ručkou majitel podniku, jako by přeci o nic moc nešlo. Takto se obvykle chovají lidé, kteří mají vše velmi dobře pod palcem a vědí to o sobě. Oni se tak vlastně snaží chovat i lidé, kteří pod palcem mají totální hovno a jenom se tak tváří, například lidé, kteří mají moc vysoké IQ na to, aby pochopili, že pít na antibiotika není zrovna prdel - ale to momentálně ponechejme stranou, stejně, jako fakt, že na myšlení high lorda z Terry, Václava Klause, tak nějak zaútočila tropická vedra a on z toho začal kreslit antihomosexuální obrázky, které se jednou budou za těžký peníz prodávat v obchůdku svatá Terra. "Netřeba se starat!" Inu, tohle také říkají různí lidí na různých místech. Ale když vám to řekne boční postava, která byla do příběhu dána, jakožto support char, je třeba to brát vážně. "Protože mám dobrou náladu, hlavně tedy protože velmi brzy se odsud zase vypařím do jiné dimenze, kde budu mít svůj vlastní příběh ze Shadowrunu, jsem ochoten vám pomoci svými nemalými... prostředky! Dostanete loď novou! Lepší! RŮŽOVOU!" |
| |
| Jen růžová to může být? Jestli tady někdo nechápe, co znamená šrot, tak jsou to ti dva! Ostatně to je ta potíž s těmi, co neumí naslouchat strojovému duchu, inhalovat výpary z leštěnky a dojde-li ležák, utužovat pitný režim posvátným mogulem! Můj letoun není šrot a nikdy prostě nebude tak přísahám u všech nul i jedniček! "Novou... růžovou..." Pomalu opakuji, zatímco se v mi v hlavě prohání plán, plán s velkým T! Velké té proto, že v důsledku naší marínské tradice je to učiněný Thunderplán s přídavkem power! Já totiž mohu tu růžovou loď i náš Thunderštěk prostě rozebrat a udělat z toho ještě lepší dopravní prostředek, který bude mít víc děr, sucharů, míčků a oken! S trochou štěstí by mohl zbýt materiál i na nějaký ten děravý kotel, protože jak jsem se nedávno dozvěděl, děravý kotel vytváří vhodné prostředí k setkávání se s přáteli/nepřáteli a každým, koho můžete efektivně ignorovat! "Dobrá, postarám se o Thunder štěk i tu novou loď... ale budeme ji říkat Power-Vrrr!" Z toho prostě slevit nelze, název musí být zkrátka astartovsky-vlčí! Přes to vlak nejede a pokud ano, tak by ta loď asi beztak nebyla dost velká a pevná... |
| |
| Ta loď "Ta loď už ale má jméno!" Odpovídá Xiar a v jeho tváři je znát jisté.... popuzení? Zjevně se mu thunda název docela nelíbí, už proto, že to určitě v českých knihách na toto téma nějaký zabedněnec přeločí jako HromoVrr! A HromoVrr zní... ach, hrozně! "Jmenuje se Slaaneshova Slina!" A to, když k sobě budeme upřímní, můžete být oba dva rádi, že druhý, o něco větší, honosnější a stejně růžový křižník "Slaaneshova Mrdka," je zrovna v docích ohledně nějaké opravy z minulé bitvy s jakýmisi astarty, kteří mu rozebrali polovinu pancíře poté, co přišli na to, že je to růžově nalakované "dyk more železo!" "Touto lodí musíte nejen šířit slávu a špatnou pověst Chaosu, kdekoli se ve warpu i mimo něj hnete - ale také - a to je důležité - DODRŽOVAT PŘEDPISY!" |
| |
| Ta loď "Vyloučeno!" Kategoricky odmítám se podřídit takové herezi! "Hvězdní vlci zásadně slintají jen za Russa a Císaře a nebudou se u všech ležáků ani v jiných slinách plavit!" To by byla hereze! Naše sliny jsou svatější než jejich! Což je svatá pravda a taky velké štěstí, protože kdyby ta loď měla název po jiných tekutinách, tak by ta věta zněla... dost... zvláštně. Vlastně jediné, na čem se shodneme, jsou ty předpisy. My je taky máme a musíme dodržovat, byť v ústní formě. Proto, s požehnáním císaře a Russa, synové fenrisu nebojují ani neřídí střízliví a vůbec dbají na to, aby se chovali tak, jako Russ sám! To, že to obvykle je dosti jinak než očekávají ostatní, to už je jejich problém... protože my máme ležák, vlčí kůže, spousty fanoušků, vymazlený lehce nesmyslný codex a hlavně pravdu! Taky bych mohl dodat, že máme Ragnara, ale to se v těchto kvalitách ztratí... stejně jako cokoliv, co má ve svých rukou! |
| |
| Uhm Vážení, tohle je průser. A nemyslím tím takový ten typický, vlčí průser, poté, co vypijí dva hektolitry svého ohyzdného Fenriského nefiltru a poté to zají uzeným kolenem a zaťápnou pro jistotu melounem, protože někdo někde řekl "že je to zdravý." Myslím tím tu situaci, kdy se vše nevyvíjí dle vašich představ. A nutno říct, že mnozí ví moc dobře, o čem mluvím. Tato situace zrovna teď nastala. Ono je to vlastně i logické, protože kdyby se, tak by předchozí odstavec byl jen výkřikem do tmy. Pomiňme nyní, že výkřiky do tmy jsou vlastně všechna dobrodružství tohoto typu, počínaje prvním dílem KPP. Můžeme jim to prominout, protože jsou samozřejmě velmi epická. (A narozdíl od 99% Andorských počinů také dohraná, ač poslední dobou to dosti ztěžuje jedna diskuze okolo Bradavic.) KAŽDOPÁDNĚ. Průser. Zpět k němu. Průser je v tom, že sice máme loď, která se sice jmenuje poměrně divně, ale alespoň se ve warpu nerozpadne (a upřímně, to, že to tam bude vonět po jahodách a šeříku je oproti typickému pachu mokrého psa velmi příjemná změna!) - ALE nemáme tu průkazku do knihovny. Pochybuji totiž, že lady Ethel, ač je ochotná s námi lovit démony, by byla ochotna se se mnou podělit o průkazku do black library. A to takovým způsobem, že by mi ji prostě dala a zmizela z cesty. Oni se tady hádají o názvu lodi - a já zatím trpím. A to zcela upřímně. Víc, než když jsem objevil sebrané spisy jisté Isoldy, které pravděpodobně velmi silně chyběl Tristan. Víc, než když u nás v kapitule přišli na to, že jsem asi tři hektolitry Bechera poslal darem na Terru high lordovi Zemanusovi, protože už jsem ji neměl kam dát - bratr Goro, zvaný též "bílý pes" na to přišel - a abych nebyl ztrátný, nejenže mi tři hektolitry toho hnusu zase koupil - ale přidal ještě dva navíc s tím, jak je nás Lokánek štědré vlče. "Hvězdní vlci zásadně slintají jen za Russa a Císaře a nebudou se u všech ležáků ani v jiných slinách plavit!" "Bratře," protáhnu se smutným výdechem. "Řekni mi - co je víc vikingské, a uctí naše předky více, než plenění z paluby CIZÍ LODI?" |
| |
| Co je a není vikingské Loki je navzdory věku nebývale moudrý člen našich řad, když se ptá na otázku vikingskosti zrovna mě! Ostatně není žádným tajemstvím ,že jméno mé je nejvikingštějším jménem snad v celé kapitule, což mi potvrdil i důvěryhodný zdroj v podobě Wikipedie. Tam je veškeré vědění od etymologie po sexuální praktiky, což by vás mohlo zaujmout v případě, že budete chtít psát lechtivě laděnou knihu. Celá ta informační hodnota je vtipnější o to víc, že jakožto správný marín pojem sex naprosto nechápu, ačkoliv se mnou v podstatě impérium denodenně taktéž vyjebává a pojem lechtivá beru těžce doslovně! A aby toho nebylo málo, potvrdil mi mou odbornost na poli vikingologie i nezávislý test na Helmbooku, který je pravdivý, protože to o sobě sám tvrdí a poslal mi ho - s lehce horším výsledkem - spolehlivý bratr ve zbrani Emanuel Motýlson! Onen výsledek byl na místo mého "těžce vikingský" pouze "kovaný viking", ale i tak ho mám u všech Hejmů rád! "Přece plenění z paluby NAŠÍ LODI!" Oponuji rázně! "Řádné tesákovské powa huňaté bojové verze drakaru, nebo bitevníku třídy Necky!" Doufám, abych připomněl pravé hodnoty, významně klepnu na Destroysona. "U Russovo nosních chlupů, copak bys mohl hrdě rozsévat smrt mezi kacíři, hájit zájmy impéria nebo aportovat hvězdný míček z paluby Powavrrrru jako ze slaneshovo nevímužjakétekutiny?" Myslím, že stačí jen slyšet rozdílnost názvu a je jasné, že to prostě nejde a to nemluvím o vnitřní výbavě! |
| |
| Rozsévání "U Russovo nosních chlupů, copak bys mohl hrdě rozsévat smrt mezi kacíři, hájit zájmy impéria nebo aportovat hvězdný míček z paluby Powavrrrru jako ze slaneshovo nevímužjakétekutiny?" "Upřímně," protáhne váhavě růžovovlasý majitel zdejšího podniku, "Z paluby Slaaneshovy Sliny - ba i na ní, můžete rozsévat, uhm... no - kdeco." Zde už chybí jen ono podtextové "hihihi," které by se mělo ozvat kdykoli někdo řekně nějaký ošklivý dvojsmysl. "Podívejte," řekne s razancí Liwany, které někdo v diskuzi zmínil, že se mu její změna k lepšímu nelíbí, "buďto si vezmete Slaaneshovu slinu, budete děkovat svému bohu za naší pohostinnost a zmizíte - a nebo vám ten váš skorohulk necháme sešrotovat bez náhrady." |
| |
| Tak asi je třeba, abych se do toho vložil "buďto si vezmete Slaaneshovu slinu, budete děkovat svému bohu za naší pohostinnost a zmizíte - a nebo vám ten váš skorohulk necháme sešrotovat bez náhrady." No, jak by řekl klasik - "a jsme v hajzlu." Sice si nejsem jistý, který z klasiků to napsal a ke Shakespearovi ani Moliérovi mi to zrovna nesedí - ale docela věřím tomu, že se i této odpovědi dopídím, až se konečně dostanu do té knihovny - DO KTERÉ CHCI CELOU DOBU DOJET. Je tedy třeba si vyhrnout rukávy (ač se jedná o rukávy pomyslné, protože na power armoru toho moc nevyhrnete - i přes to, že věřím, že lidí, kterí dokáží do Valkýr přidat okýnka by mi dokázali docela čile oponovat, tak jako dokáží oponovat prakticky komukoli, kdekoli a v čemkoli) a vzít situaci do vlastních rukou. "My to berem." Nokiu, pokud bude protestovat, klidně ufetuju ponožkama. Ale já se odsud potřebuju hnout. Nejlíp pak s tou průkazkou, žejo! "Ale než odsud odletíme... mohl byste... poslat dopis slečně Ethelredě? Potřebuji... se s ní ještě setkat - a bojím se, že už to nestihnu na balkoně plném růží, zatímco okolo kvetou sakury..." Jsem lhář. Nejlepší ze všech! |
| |
| Dopis z čiré lásky "Ale než odsud odletíme... mohl byste... poslat dopis slečně Ethelredě? Potřebuji... se s ní ještě setkat -" Xiar... vypadá dojatě. Tak jako prakticky jakýkoli Slaaneshák, odkojený hity a blockbustery typu Esmeralda, Kasandra nebo Divoký Anděl (což byl poměrně nepovedený remake jakéhosi původně dost krvavého a romantiku postrádajícího filmu o seržantu Samuelovi.) Setkání na balkoně při měsíčku, tajné červené dopisy z lásky, vonící po levanduli... to je vše, po čem průměrná dívka (a nejen ta, protože pohlaví Xi není úplně zřejmé) touží. A vzhledem k tomu, že se začal natáčet již předem úspěšný film o životě Miroslava Krutora... tak to velmi brzy i dostane, když půjde na premiéru do kina. Nic ovšem není tak krásné, jako zažít to vše na vlastní kůži. Vidět lásku na vlastní oči! A zrovna to se, jak se zdá, Xi dostává právě teď. Přeci jen - ani v labyrintech vášní nevidíte každý den mladého Vlka, který by se bezhlavě zamiloval do fanatické inkvizitorky! "Ano! Zajisté! Poš... pošlu ji to po Démonitě, hned poté, co to psaní dopíšete! To je tak romantické, ach bože!" Dál už to nabírá rychlý spád. Dopis je Lokim napsán, aniž by kdokoli viděl, co v něm je. Xiar i Démonita obdrží každý po jedné láhvi Becherovky z jeho batohu. Loki podškrábne jakýsi papír o převzetí nové lodi. Vy dva odcházíte pryč, naposledy na své apartmá. |
| |
| Z toho by i Russ zaplakal Jsou chvíle, kdy jeden nemusí být psyker, aby poznal, že je něco špatně. Ten pocit funguje úplně stejně, jako když se dívate na scény z Darantrixu, kde realita hrany stolu začne zrovínka selhávat, nebo kdy začnete na klávesnici hledat tu tajemnou klávesu s ještě tajemnějším označením "libovolná", kterou duch stroje leckdy chce, ale nikdy ji na klávesnici nemá! Věci se dějí, dějí se špatně a já s nimi zmohu asi tolik, jako nový patch ke zašlému programu, jenž opravuje asi tolik starých chyb, jako pro změnu tvoří těch nových! Chaosácká loď a Lokiho až chaosácké myšlenky... ty jsou prostě ohavným vrcholem faktu, že psí život se týká i vlků! Zatímco tedy páchá úmluvu se tvorem, který chlastá jak duha, leckdy tak určitě i vypadá acísaři žel nazývá nejlepší díla impéria šrotem... já niterně slibuji při Russovi a všech primarších i na samotný třetí závit z prava na levé straně císařovu trůnu - který jej určitě tlačí na jeho chaos a cizáky potlačujícím pozadí - že udělám vše nejen proto, aby v průběhu naší výpravy řádně zvlčil Loki, ale i celá ta loď! Očistím zkrátka ten nebohý heretech palicí a destroysonem a bude-li to nutné, tak očistím i Lokiho! Tiše tedy jen zavrčím a vyčkám přechodu na náš nový dopravní prostředek. Škoda, že se asi nestane takové to milé překvapení, že ta loď skutečně nebude nová a chaosácká, ale jen ta naše vypraná v pervolu... ten sice nemám rád, protože space wolfs perou v klasickém přírodním bahnu, ale pořád by to alespoň šlo! |
| |
| Russ by z toho možná tak blil, bratře! Naštěstí zahraji na správnou notu. Jedno mají evidentně všichni ve Warhammer universu společné - ať už jsou to loajalisté a nebo chaosáci - bože, jsou to všichni idioti! Jediní, kdo asi nejsou jsou tak možná tyranidé a necroni. Ti první proto, že slovo idiot nemůžete použít na něco, co se řídí jen jedním základním pudem a to je "běž a žer co sníš!" a to druhé proto... já nevím - mluví vůbec Necroni? Možná proto, že jsem je ještě neslyšel otevřít hubu, věřím, že nejsou úplně debilní. S vděčným úsměvem, který je zčásti za to, že mi dovolili napsat ten blbý dopis a ještě ho doručí a zčásti za to, že jsem se zbavil dalších dvou Becherovek z batůžku a zbývá už jich tak dvacet v a asi tři sta mimo batoh, si vezmu papír a začnu psát. Raději telenovelštinou. Protože to prostě líp zní. "OLÉ! Předrahá, zbožná a ctnostná seňorito Ethelredo, dcero dvou hrdinů, obětujících denodenně svůj život za blaho Impéria a sestro idiota, který se vydal na cestu koridy! Trhá mé srdce, že vám musím oznámit, že naše láska nebude moci dojít naplnění. Ach, je to velmi hrozné, ale budu muset odjet již zítra, což je dva dny před tím, než Vám skončí Váš zdejší pobyt. Neplačte však, spanilá růže mexické pouště! Až přicválám na svém caballovi při západu slunce, obejmu Vás ve vroucím objetí, dáme si spolu tequillu a zatančíme passo doble! Prosím, než se toto všechno stane, přijměte mé pozvání na bar v suterénu Labyrintů vášní, dnes večer. Moc rád bych vám to vše řekl osobně. Loki, runový kněz poloheretické kapituly hvězdných vlků. Loganův adoptivní syn." Poté dopis pošlu po Démonitě, poděkuji růžovákovi za novou loď a odtáhnu bratra Nokiu na chodbu. "Bratře, teď mě velmi poslouchej, je to důležité! A dej ten destroysson prosím pryč od mého stehna, je mi to zvláštním způsobem nepříjemné. Nemáme moc času. Mám pro tebe velký úkol, zahrnující tajné rabování v nepřátelském území. Tím dopisem jsem vylákal inkvizitorku ven z jejího pokoje. Já ji... zabavím v baru a TY zatím tajně vejdeš do jejího pokoje a vyrabuješ jednu jistou kartičku, kterou tam má. Tato kartička nám zajistí vstupenku na největší loupeživou výpravu v historii kapituly. Russ bude hrdý! A Ragnar zbledne závistí!" |
| |
| To zní jako plán Všechno je na nic! My, vlci, posíláme vzkazy po démonetách inkvizitorům, abychom je přesvědčili... já nevím, že nejsme kacíři? Do toho Loki navíc nesnese svatou přítomnost Destroyssona ve své blízkosti... když se to vezme kolem a kolem, je tu chaos jasný jako facka. On už celý ten nápad je takový podivný, zvláštní a když se dostane k tajnému rabování, tak i docela zase vlčí. Chvilku přemýšlím a váhám, protože na příslovečných miskách je váha rovná Ragnarově slávě a na druhé možnost hereze. Nakonec obavy zaplaším, protože i kdyby Loki kacíř byl a všude kolem nás byla jen osidla chaosu, tak je to správné, protože i v těch lepších ságách chvilku tahá správné vlky temnota za nos, než ji ukousnou ruku! "Dobrá, Loki." Není u mě vidět moc nadšení. "Udělám to, ale jestli tě ženou osobní ambice a ne sláva kapituly, Rusa a císaře, tak věz, že poznáš hněv Destroyssona zatraceně zblízka!" Abych dodal svým slovům váhu, spustím na chvíli vibrace. Po tom, co se přestane místnost třást si ještě uvědomím jeden detail. "Jak vlastně ta kartička má vypadat?" Raději ani neopakuji osvědčenou pravdu, že vstupenka na velké rabování je obvykle v podobě velké kocoviny. |
| |
| Destroyyson a kartička "Udělám to, ale jestli tě ženou osobní ambice a ne sláva kapituly, Rusa a císaře, tak věz, že poznáš hněv Destroyssona zatraceně zblízka!" "To bych nechtěl, se vší úctou, bratře." Něco mě na té věci znepokojuje. A nemá to nic společného s pozdními výčitkami z toho, že jsem mu tu věc koupil já, aby měl co žvýkat a dal mi pokoj. Teď se to může dost dobře obrátit proti mě. Jako vlastně všechno. Nikdy jsem neměl moc štěstí. Ani v době, kdy jsem ještě sloužil u Dark Angels. "Jak vlastně ta kartička má vypadat?" "To je dobrá otázka... já ji totiž na vlastní oči nikdy neviděl - ale vím, co se o ní říká. Je... legendární. Říkají... Do knihovny černé - zapovězená karta tě pustí. Ona přidá tři body many jakékoli barvy si zvolíš do tvého manového jezírka a pak musí býti zahozena. Zahrána jako přerušení může býti - a černý lotos se nazývá." Pak, že harlekýny nemají smysl pro humor. |
| |
| Kartička "Rozumím." Ostatně, co taky můžu říct jiného ve vesmíru, kde hrají Magic the Gathering inkvizitorové před bitvou, aby zjistili, co se bude dít. Tedy, samozřejmě nehrají přesně tohle, oni tomu totiž říkají Tarot, protože oproti představě, že každý zúčastněný hraje za herezního psykera povolávající snad stvůry z warpu... ta se nelíbí nikomu. A dokonce takoví templáři proti téhle hře tvrdě bojují, pokud tedy nehrajete černou. "Přinesu tu... tu věc!" A zatímco ostatní kapituly mají takové ty podivné zvyky čárat něco na papír, skládat přísahy a tak, já prokážu svou ochotu splnit cíl za každou cenu klasickým srdečným "dej pac" gestem. A to vše s vědomím, že si ten lotoss budu muset cestou vygooglit, protože na Tesáku to neexistuje. Kdyby jo, tak řekne, že jde o Lotossovici nebo tak něco přece! |
| |
| Nokiova tajná mise Rozhodnutí, vskutku hodné udatného vesmírného vikinga čtyřicátého prvního milénia padlo. Nokia, Erikův syn, se brzy vydá na dobrodružnou výpravu za získáním černého lotosu (čímž nemyslíme žádný sexuální předmět stejnojmenné kabaly dark eldar - ani žádnou jejich drogu!) Tedy hned poté... co stráví nějakou tu chvilku na googlu, protože než zpráva Ethelradě dojde, má čas. A taky na tumbleru. A může i něco tweetnout, popřípadě napsat na helmbook. Možnosti internetu jsou zkrátka široké. Pokud dojde vše ostatní, stále je tady ta alternativa, kterou všichni známe - sedět na Andoru, mačkat F5, brečet, že v oblíbených jeskyních se děje prd a v těch ostatních dlužíte post... a prokastinovat. Dlouhé hodiny! Ať už nakonec liwaňáka získá a nebo ne - vydává se, když čas uzraje, na svou cestu. Ano, pěšky, bez drakkaru či křižníku. Vyzbrojen jen vlčími smysly a... posvátnou zbraní, jíž se prý bojí i sám Slaanesh... a co si budeme povídat, i zbývající tři Bohové by řekli, že s ní nechtějí mít nic společného. I Císař... nebo Khaine. A kdyby bylo vyšší dobro hmotná persona, určitě by se distancovalo také. Tyranidé to, naopak, kousat chtějí. Je to velmi zábavné a ještě se to... třese. Přesun probíhá bez problémů. Vzduch je čistý. Nikde nikdo. Konečně pak stojí před... osudovými dveřmi. Za nimiž by se mělo nacházet inkvizitorčino apartmá... |
| |
| Tajná vlčí mise A je to! Stojím před branami mýtického Inkvahelmu jako správný nordický seveřan v 41. miléniu s vědomím, že mám nelehký úkol. Jednak najít kartičku, kterou jsem poctivě vygooglil včetně pojednání nějakého inkvizitora Kožakuse "jak na turnaj s jednokarťákem a jak si správně vybrat booster". Zkrátka a dobře, mám v tuto chvíli připravený jednokarťák, narozdíl od plánu, jak tam vtrhnout tajně. To je docela těžké vzhledem k tomu, že mi jaksi bylo zakázanou prorazit v tichu kradmému konání žehnající noci přídí drakaru stěny tohoto pokoje. Dokonce ani na internetu mi moc pšenka nekvete, když tam jsou rady na uspořádání nelegální utajené technopárty ale ne na to, jak by mohl space wolf úspěšně a nenápadně infiltrovat cokoliv jiného než útulek. Stojím a váhavě bilancuji možnosti: Použít nářadí k tomu, abych otevřel zámek a vešel dovnitř. Málo... vlčí, málo tajné. Použít nářadí k tomu, abych vytvořil thundaberanidlo, které by otevřelo dveře. Dost vlčí, málo tajné a je to THUNDA! A thunda věci jsou super... jen jak vysvětlím díru u dveří a kde seženu materiál? Je to smutné, ale když potřebujete díly na stavbu tanku/vesmírne lodě tak zrovna nemáte po ruce ani blbé lego nebo merkur! Ironie osudu, velká zkouška a tak! Použít vibrační svatou sílu Destroysona k vychýlení západky zámku a vniknout dovnitř. Trochu Ragnarovitě jednoduché, je to vlčí, málo thunda ale velká bžunda. A utajení... Teprve nyní mi ve svatém zápalu došla jedna věc! Celé to mohu utajit tak, jako to dělali předkové a prostě to místo ošetřit žehem. Oheň zahladí všechny stopy a pokud poctivě nepočůrám každý roh, nikdo nebude spacewolfs podezřívat. I když to znamená, že budu muset své vlčí instinkty držet sakra zkrátka... což je oběť, kteoru jsem ochoten pro úspěch podstoupit. Tiše tedy přijdu ke dveřím a začnu konat! |
| |
| Překvapení! Do prázdných pokojů není těžké se dostat. Člověk vezme za kliku, popřípadě zneškodní zámek, jde dovnitř a prohledá si, co chce. Prostě prázdné pokoje jsou zlodějů ráj. Pokud jsou prázdné! Protože tenhle, jak zjistíš poté, co odvibruješ zámek, vejdeš dovnitř a začneš hledat, co najít máš, prázdný není. "Pokud sis myslel, hvězdný vlku Loki, že mě vylákáš ven na nějaký trapný, zamilovaný dopis a pak mi sem přijdeš dělat... jakoukoli herezi si zamaneš," dveře za tebou se magicky zavřou a křeslo, které bylo doposud otočené k tobě zády, se otočí okolo své osy a vidíš v něm sedět černovlasou, mladou ženu v rudém hávu ordo Malleus. A netváří se zrovna přívětivě. A ani poté, co zjistí, že nejsi ten, koho čekala. |
| |
| Tohle není Jim Beam "Pokud sis myslel, hvězdný vlku Loki, že mě vylákáš ven na nějaký trapný, zamilovaný dopis a pak mi sem přijdeš dělat... jakoukoli herezi si zamaneš... Loki? Hlavou mi projde několik věcí, ale ani jedna z nich na štěstí není to, co obvykle proletí zmíněným výčnělkem těla běžné populaci po setkání s inkvizicí. Ano správně - bolt, který není Ussain, ačkoliv je zrovna tak rychlý! Ta první z nich je fakt, že kdybych si vyrobil thunda věc, mohl jsem ji v podstatě omylem zabít a zlikvidovat při tom polovinu místnosti, což by bylo mrzuté, ale tohle... je prostě mrzutější. Ne, že bych chtěl zabíjet Inkvizitory, to chraň Russ, ale hádat se s nimi chci ještě méně. Už proto, že nikdy neposlouchají! Co hůř, taky se ptají na divné věci! Třeba v sáze o Wolfu Babičkusonovi je jedno takové setkání, byť s akolytkou Kar Kulkou zaznamenáno! Jak jen to bylo... Kar Kulka: Babičkusone, proč máš tak velké oči? Babičkuson: Abych lépe viděl na nepřítele. Kar Kulka: Babičkusone, proč máš tak velké ruce? Babičkuson: Abych mohl u Russa lépe rotosekerovat! Kar Kulka: "A proč máš tak velké zuby?" Babičkuson: "Asi abych tě mohl lépe sežrat!" No a podle té ságy se od těch dob naše vztahy s inkvizicí drží tam, kde dneska. Kdo mohl tušit, že Kar Kulka nepochopí ironii a zbaběle přivolá ohavného tmavě zeleného Dark Angela Myslivcia s jehož pomocí výměnou za nějakého kacíře jménem Koschiczek rozpárali nebohého Wolfa Babičkusona! To by se ostatně dalo odpustit jako omyl, dokonce i to, že jej pak hodili do studny, ale u všech vlků, to ho museli nechat, ať se utopí zrovna ve vodě? VODĚ? Tohle a udeření primarchy se prostě neodpouští. "To je omyl!" Já rozhodně nehodlám skončit jako Babičkuson a taktéž, nehodlám selhat v úkole, na nějž jsem dal Lokimu pac! To se prostě nedělá, takhle se vzdávat... jak pravil mnohokrát Russovi "Fuj, je to!". A přesně takové fujeto by bylo, kdybych nespolkl hrdost a místo ohnání se Destroyssonem s řevem a slinami u pusy nezkusil situaci... vykomunikovat. "Hledám známku Velkého Russa!" Plácnu první věc, co mě napadne. Ostatně, artefakty primasů... to musí snad i ona pochopit. Jsou to relikvie a tak. "Původně ji měl Ragnar, ale taky ji ztratil...no jako všechno, co mu přijde po ruku..." Chvatně dodávám neprůstřelné aliby. "Prý to mohlo být někde tady." |
| |
| Známka!? Inu, vše je jednou poprvé. Ragnar poprvé ztratil vzácný předmět v sáze Hvězdného Vlka. Nokia má své první, byť ne úplně klasické rande... a zdejší vypravěč dnes premiérově píše post, zatímco sedí na hajzlu. Ono by nebylo dobré se tím moc šířit, jen co je pravda, ale je třeba říci, že tímto počinem se vlastně tak trochu uzavírá jakýs pomyslný kruh, protože většina našich příběhů na tomto místě obvykle končívá v tištěné podobě... a tento jediný tam nyní i vzniká! Toliko k premiérám dnešních dní. A možná i sbírání Nurgleho bodů Chaosu. Protože Vánoční prémie se blíží! "Známku Lemana Russe?" Zamračí se v odpověď žena a jen tak mimochodem, aby ti to třeba neuniklo, "přebije" plasma gun. (protože když sakra mohou mít transportéry typu Valkira okénka, aby to bylo epic, můžeme ze stejných důvodů přidat přebíjecí zásobníky u plasmagunů!) "Co já vím, Ragnar působí na Teře... dá se to prý vysledovat podle občůraných patníků. Proč by byla známka vašeho primarcha v mém pokoji?" |
| |
| Sakra! "Třeba proto, že se jako správný vlk jednoho dne správně ožral a samozřejmě při tom vyváděl psí kusy?" Inu je to smutné, ale zatímco bratr Lassie, se vždycky vrátí domů, tak nic z toho, co si vezme Ragnar to štěstí nemá! Na druhou stranu, tenhle talent bych mu teď mohl závidět, protože stejně jako skoro-heretický Dark Angel libarian Copperfield bych mohl nechat její zbraň zmizet! Nebo jí! Takhle musím být nervozní z faktu, že přebila energetickou zbraň, která by byla děsivější snad jen v případě, že by do nabila nějakou alternativu gumo-střely. "Zkrátka se sťal, přilepil ji k dopisu a podle hromových znamení vzešlých při věštění z řádně vypitých a vrácených lahví skončila asi někde tady." Tedy nevím, jak je ta inkvizitorka - nebo vzhledem k tomu pocitu "powa" kolem ní spíše inkvizTHORka - stará, ale dost doufám, že to pro ní bude stejná neznámá jako pro techkněží STC takzvaného koresponďáku, ať je to u císaře cokoliv! |
| |
| wtf! Pohled typu what-the-fuck. I tak by se dal nazvat výraz, který zrovna inkvizitorka nasadila. Popravdě, Ethelreda Inburn-Thorne už za svůj život viděla lecos. Vlastnoručně psanými pornopovídkami svého mladšího bratra, v nichž hrál hlavní roli počínaje, chlapíkem se špičatým kloboukem, oblečeného do stříbrného power armoru, tvrdícího, že je Gandalf, konče. Ale tohle, tohle je novinka. Pro někoho, kdo se denně potýká s nejhoršími démony a zrůdami, vycházejícími z Warpu to je - asi překvapení. Už proto, že si myslela, že na vrchol demence už dávno narazila v kapitule Grey Knights, kde svého času potkala Bruta, tehdy ještě v aktivní službě. Hledí na tebe a vidět ji do hlavy, asi bys spatřil mnoho protáčejících se koleček a červený majáček, svítící s nápisem error. "Zkrátka se sťal, přilepil ji k dopisu a podle hromových znamení vzešlých při věštění z řádně vypitých a vrácených lahví skončila asi někde tady." "Ty lžeš!" Řekne nakonec. "Ty lžeš... a máš mě zaměstnat - protože pravý Lokiho plán se uskutečňuje venku, protože on předpokládal, že mu na to neskočím, proto poslal tebe, abys mě zaměstnal a... TEN VLK JE GENIÁLNÍ ZLOČINEC! AŤ UŽ CHCE COKOLI!" Lady Ethelreda se zamračí a následně okolo tebe proběhne, jako by ji někdo zapálil koudel u zadku - tebe si už nevšímá a běží... asi za svým novým cílem. |
| |
| Nepřekonatelný diskutér Můžete být powa jak chcete a zrovna tak velkou můžete mít i mentální sílu! Tváří v tvář hvězdnému vlku vám to ovšem je platné, jako tonoucímu dlažební kostka! Ostatně i Magnus - a že to byl docela myslitel - se musel sklonit před Russem tak, jako utíká tahle inkvizitorka!¨ Tedy musím uznat, že jestli tohle byl Lokiho plán už od začátku, tak je to zatraceně schopný kněz v naší kapitule a měl bych se za něj nejspíš... i přimluvit. Za to by si zasloužil minimálně zdvojnásobit příděl becherovek! Ať už je pravda kdekoliv, jen pokrčím rameny a když je má sokyně v trapu, jmu se hledat tu... kartičkoidní věc! Šuplíky, skříně... nic mi není svaté, takže za pomocí jemných technik kategorie "hrubá síla" ve svém hledání s klidem změním zdejší výbavu v trosky. Ostatně dřevo bude mít tu výhodu, že pokud kartu naleznu, snadno ohněm skryji svůj ústup a budu tak nenápadný, jak jen to jde! |
| |
| Co udělal Nokia! Inu, stará Nokia je prostě nezničitelná věc, to víme - ale víme i o tom, že tento... přístroj s, um, severským přijmením - dokáže taky sám od sebe ničit? A tím nemluvíme o mnoha zničených manželstvích nebo vztazích obecně, odhalením... špatných textovek! Tady mluvíme o rabování, ničení, pálení, plenění... a vlastně všem, co dělá správný vesmírný viking čtyřicátého prvního milénia! Ať už tak či onak, černý lotos, vstupenka do černé knihovny (s červeným oddělením, kde Harlekýny chechtajícího se boha tráví své volné chvilky, zatímco se chichotají nad nejnovějším dílem fiftyshades od Míra Krutor) je nalezen - a zbytek pokoje lehá v plamenech. Hlásič požáru řve. Chodbou přibíhají svalnatí, polonazí Khornovi šampioni s hasičskými hadicemi. "KREV PRO BOHA KRVE A VODU NA TEN ZKURVENÝ OHEŇ!" Zařve jeden z Berserků. "Bratře Kosmonauto Nesnášenkusi, pusť to!" Hlásí do vysílačky... asi operatéru hasičské cisterny. Pokud tedy cisterna operatéra má, protože znalost zdejší PJky o hasičích se omezuje na "jezdí po tyči, hoši!" Nokia Ericson, jako správný akční hrdina, nehledíc do plamenů ani explozí, které za sebou zanechává, oba zdejší sexy hasiče míjí. Asi i on čeká na svého kosmonauta a o hasiče nemá zájem. No a nebo on je kosmonaut... vlastně, vezměme to kol a kolem, ve čtyřicátém prvním může být "kosmonaut" naprosto kdekdo. Míří dolů, do baru, za svým bratrem. Co udělal Loki! Loki si dal v baru dietní kolu a čekal na příchod inkvizitorky, kterou přeci svým velmi důmyslným dopisem pozval! Žel... čekal nějakou dobu. Kdyby čekal na na její příchod, ale na její post, dalo by se říci, že si lady Ethelreda vysloužila pořádného Liwaňáka. Tak či onak, zatím se neobjevila. Sedíc u baru tedy sledoval nejnovější přenos z planety, na níž se letos konaly HG 41K. Bez toho pitomého catmarína, který se stihl podpálit. Zato s "malým bratrem." "Vy ten komerční škvár sledujete?" A nebyl sám. Pohledný mariňák totiž nikdy nesedí v baru moc dlouho sám. Vedle něj si přisedla jakási... mladá dáma. Dle emblému z Ordo Hereticus. Kovová cedulka na power armorem vylepšeném ňadru pak prozradila i její jméno - sestra Radana. Nutno říct, že se jedná rozhodně o nejvíc sexy sestru v kanadách. A třeba dodat, že pokud výběr specifikujeme na "sestry v kanadách," tak moc konkurence nemá, protože ony nosí spíše boty, které se hodí k power armoru. Tahle je zjevně od pohledu rebel. A dost možná i psyker. Protože co je více rebelštější, než psyker, zaměstnávaný SESTRAMI VÁLKY? Loki: "Já, no... ale ano, v zásadě." Radana: "Taky jsem se mohla účastnit, víte?" Loki: "Jako vážně? A proč jste to neudělala?" Radana: "Kromě toho, že je to zatraceně mainstream? Hm... myslím, že jsem zrovna zachraňovala Bradavice, když se podávaly přihlášky." Loki: "Hm, hmmm..." Radana: "Co pijete?" Loki: "Colu." Radana: "Jo tak - hej, dvakrát cuba libre sem!" Loki: "Cu - co?" Radana: "Cucíka, džambulko!" Když jsou před ně pak položeny skleničky, jednu mu vtiskne do ruky a druhou si sama vezme. "Tak na zdraví!" Loki: "Není to - no, víte - alkoholické?" Radana: "Miláčku, po vodce z Vostroye, kterou jsem pila posledních pár let ti můžu SLÍBIT, že v tomhle žádnej alkohol není." Loki: "Já jenom nevím, jestli..." Radana: "Dámě se neodporuje." Loki: "Já teda dam za svůj život moc neviděl, ale..." Radana: "ŽENĚ se neodporuje." Loki: "Je pravda, že s těmi se taky moc nesetkávám, takže to dost dobře může být i pravda. Možná je to i v codexu - přeci jen, Císařovna a paní všeho Zla..." Radana: "Ta mi může políbit prdel. Nazdraví!" ...A tak se jediný doposud abstinující Hvězdný Vlk napil alkoholu! Co udělala Ethelreda! Inkvizitorka soptila, přidávala žhavení na svou plasmu, až se na ní rozsvítila varovná červená kontrolka, běžela chodbou dolů, do zdejšího baru a v duchu proklínala veškeré bohy, kteří ji svedli z pravé cesty Víry. Hlavně tedy proklínala sebe, protože si doposud myslela, že je mistryní v odhalování špatných plánů ostatních! A taky vymýšlení těch vlastních! Když pak doběhne do baru, čeká ji hrozný šok. Loki NEJEN, že ji vylákal ven z pokoje, a nyní už, aniž by vůbec tušila proč - ale taky se OPILÝ PLAZÍ PO NĚJAKÉ ZRZATÉ PÍČI, KTERÁ SE HIHŇÁ A ZROVNA MU VYPRÁVÍ NĚCO O CHOBOTNICÍCH A KOUZELNÝCH HŮLKÁCH - A JEŠTĚ JE ZE SOUSEDNÍHO, KONKURENČNÍHO ŘÁDU! Co na tom, že Ordo Malleus a Ordo Hereticus slouží stejnému Císaři? Víra orda Malleus je samozřejmě lepší, než ta jejich! "Ve jménu Císaře, chcípni ty kacířská krávo!" Jsou pak epická poslední slova, než namíří zbraň a vypálí Radaně žhavou plasmou díru do hlavy. Otázkou zůstává, zda by se situace vyhrotila stejně, kdyby byla Radka třeba od Orda Xenos. To už nám ale mrtvola, sesouvající se s ohořelou hlavou k zemi, jen těžko řekne. Tady máš to políbení prdele, Radano! Ethel se pak zlostně obrací k Lokimu, ubohé oběti shody okolností, která momentálně vidí dvojmo. Loki: "Má vstupenka do..." Ethel: "DO PEKEL, HVĚZDNÝ VLKU!" Loki: "Tam užžž - pr let 'sem!" Ethel: "Co jsou tohle za triky? Zkoušíš mi snad hrát na city?" Loki: "Sem zkoušel v tom dopise, ale nějak to asi neumim. Bych ti teď mohl zazpí- dáš si taky drink?" Ethel: "NE, JISTĚ ŽE NE! Jdu tě zabít!" Loki: "Tk do toho. Až stanu Císaři tváří v xicht, nbudu se bát ni zlého a... pobleju... ponleju mu boty!" ...a v tuto chvíli - v tuto chvíli hrdinně vchází do baru i Nokia, náš hlavní hrdina! |
| |
| Co udělal nokia Všechno... vidím rudě! Tím rozhodně nemyslím výslekdy neodvratitelně se blížících voleb, ale skutečně chvíli, kdy drzá inkvizitorka osočuje mého bratra Lokiho v požehnaném stavu těžké opilosti. Ostatně onen stav vysvětluje, proč patříme k těm nejlepším v impériu - protože jsme zkrátka neustále v onom svatém vytržení za pomocí svaté trojice becheru, ležáku a randomchlastu. Tak, jako můj primas i já v návalu spravedlivého vzteku zapomínám na čestný boj a prachsprostě zaútočím na inkvizitorku ze zadu. Ostatně si to za své nečestné jednání zaslouží a má štěstí, že je Destroysson kyj, takže ji i s thundervibracemi praštím po hlavě. Být to meč, tak ji narvu čepel do zadku tak, že by ji hrot zbraně vyjel pusou ven a délku, délku na to Destroysson má! |
| |
| Požááár! Já moc nechápu, kdy se to zvrtlo – ani, co se to se mnou děje. Chtěl jsem colu a dopadlo to tak, že neznámá žena v asexuálních botech se válí mrtvá na zemi – a vedle ní leží inkvizitorka, která, jak se zdá, mě sice chtěla zabít taky, ale byla knockoutována… Nokií? Takže teď už nechápu nejen to, co se děje se mnou a proč vidím Nokiu lehce rozmazaně a trošku se přede mnou houpá ze strany na stranu – ale ani, co tady dělá on. Měl přece hledat tu kartičku do knihovny, nebo ne? Ach jo! CO SI NEUDĚLÁM SÁM, TO NEMÁM! LIONE EL JOHNSONE, TY TO VIDÍŠ! A Císař, ten to beztak vidí taky, ale bojím se toho, že se mi ze zlaté sesle směje. Mému smutnému životu. A nenaplněnému osudu.
A to není vše. Protože než stihnu říct cokoli, na základě čeho by mi můj hrdinný bratr mohl vysvětlit, co tady dělá a proč nerabuje pokoj zde ležící Ethelredy, rozeřve se siréna. „Hoří! Hoří, evakuace!“ Přiběhnou do lokálu khornité. „Tohle není cvičení!“ Nějaká démoneta, která zde byla napojena na wifi a zrovna si prohlížela nějakou růžovo fialovou stránku, s občasným uchechtnutím a komentářem typu „hihi, roh!“ bere do klepeta svůj laptop a prchá pryč. Tak jako většina zdejšího osazenstva. Ještě k tomu požár. Měl jsem zůstat doma, tam jsem mohl maximálně tak uklouznout na blitce! |
| |
| Požár 40k! Začínám chápat, co je to to kladivo na čarodějnice, o kterém ordo Hereticus a fanatičtější templáři mluví. Dokonce i začínám chápat, co je na tom baví, ono totiž dát inkvizitorce se značnými psychickými schopnostmi - jako je třeba ohavné umění stolování příborem nebo despekt k chladivé vodě ze záchodu - palicí po palici, to je věc! To vše je o to vznešenější, že šlo o záchranu bratra, který to zjevně dopředu tušil, filuta jeden, a tak to preventivně vše předem oslavil. S vědomím, že jako techpriest kapituly jsem ten nejpovolanější pro zacházení se šrotem, nebo těmi, co na šrot jsou, Lokimu rád podám pomocnou ruku, abych jej dostal na nohy a pomohl ho spasit před požárem. Upřímně nechápu, kde se tu požár vzal. Zapálil jsem sice pokoj inkvizitorky při ústupu, abych zametl stopy, ale před zavřením dveří jsem mu důrazně dal povel "Zůstaň", takže... se tu musí pohybovat někdo velmi nezodpovědný! Když je řeč o zodpovědnosti, zrak mi padne na omráčenou inkvizitorku. Technicky vzato jsme z jednoho impéria, kloníme se jednomu bohu, máme stejnou sadu nepřátel a tak bychom v duchu warhammeru měli se sebou zacházat. Jenže já nemám nůž, abych ji prořízl hrdlo a rozbít ji hlavu... je to lákavé už proto, že o nás furt hovoří jako o skoro kacířích. Bohužel nejen v knihách to pako Ragnar nasadil laťku zachovávání vlčí cti, takže bych ji tady asi jen tak nechat neměl. Vlastně bych tu neměl nechat nikoho vyjma příslušníků ohavné Catmaríny, protože zachraňovat někoho, kdo má o osm životů víc než vy - to je prostě blbost! S vrčením a vědomím, že dělám správnou věc značky blbost ji čapnu do druhé ruky. Je docela štěstí, že mám tři, takže v levačce s inkvizitorkou, v pravačce s destroysoenem a v mechanické tlapě s Lokim mířím do našeho stroje! A pokud se inkvizitorka začne probouzet, jemně ji vysvětlím, že to není nejlepší nápad za pomocí třeba blízkého stolu, zdi, sloupu pouličního osvětlení nebo o keramitem obrněné koleno. Nejen ten, kdo chce bít psa, si vždycky hůl najde! |
| |
| Ach, ubohá, ubohá Ethel! Správná věc značky blbost! Ano, i tak by se to dalo nazvat. Na druhou stranu Nokia může být rád, že se zrovna nachází v Oku Terroru, na Planetě, které je zasvěcená samotnému bohu rozkoší - protože tady, zatímco běží v jedné ruce s největším vibrátorem, který kdy vyrobili a v druhé s bezvládnou inkvizitorkou (která jím před malou chvilkou dostala po hlavě) nebudí ani příliš velkou pozornost. Vlastně by se dalo říci, že tímto přinesl andorstvu důkaz toho, že ne každé dobrodružství, které je VIP a soukromé, vyskytuje se v něm vibrátor, muž a žena, musí být zaručeně také sexuální. Díky, bratře Nokio, zrovna jsi prokázal lidstvu - asi službu. Co se týče služeb, které tento techpriest poskytuje ostatním, nutno podotknout, že jeho přeprava není zrovna nejpohodlnější, už proto, že ve chvíli, kdy se začne Ethelreda probírat a řvát, že tu svini nechá ještě rituálně na nejbližším náměstí upálit, protože ona, ve jménu Císaře, ty svoje zrzaté vlasy neměla sestříhané na hrnec, jak předepisuje sesterský kodex - a fleur de lis měla taky vytetovanou leda tak na prdeli a beztak to vůbec nebyla Battle sister, za kterou se vydávala, je praštěna o nejbližší tupý předmět. Vzhledem k tomu, že inkvizitorka je tvrdší kousek a probere se cestou ke Slaaneshově mrdce asi tak třikrát nebo čtyřikrát a vždy vykřikuje stejná hesla (jen pokaždé o trochu méně srozumitelněji), bude ji nejspíše velmi brzy dosti bolet hlava. Svět je totiž krutým místem k žití. Ve čtyřicátém prvním miléniu to platí dvojnásob, to už všichni nějakou tu dobu víme. Ve chvíli, kdy doběhnete na kosmodrom, kde na vás vaše zbrusu nová, růžovofialová loď, kterou už nějaký aktivista stihl v mezičase ozdobit psími pacičkami, čeká, už víte, že Labyrinty vášní, Xiarův podnik, nic nezachrání. Když pak vystartujete na orbitu a podíváte se dolů, je jasné, že vše, co tam bylo, lehlo popelem. Včetně krásného, nově vytapetovaného pokojíku Ingena Kreuze! Jste v... situaci, která se nedá popsat ani jako vtipná, ani jako výhodná, ani jako patová. Prostě... je to situace. Jste na orbitě, v lodi, která je celá vystlaná růžovým plyšem a vypadá, jako nějaká mučírna pro Barbie, postrádá to vtipné zařízení pro aportování míčků... a sebou máte velmi protivné NPC, které jste táhli úplně zbytečně, protože všichni dobře víme, že PJka by NIKDY žádného ze svých milovaných Thornů nenechala jen tak chcípnout. |
| |
| Ubohý, ubohý já! Já bych rád k předchozímu postu dodal, že na blitce dost dobře mohu uklouznout i tady, s tím rozdílem, že na Fenrisu by se s nejvyšší pravděpodobností nejednalo o blitku VLASTNÍ! Vlastně si nejsem jistý, jak jsem před požárem mohl utéct, když jsem tak nějak v každé chodbě běžel stylem od stěny ke stěně, ale možná bych se mohl dohadovat, že mi Destroysson, svatá zbraň mého bratra, kterou bych nejraději políbil na žalud... TEDY NA ŠPIČKU - protože mi zrovna zachránila můj patetický život - sloužil jako určitá forma majáku. Přeci jen, má dosti vykřičenou barvu. Mám jedno velké štěstí - mám Císařem posvěcený organismus astarta, tedy superčlověka, který dokáže zpracovat i horší jedy, než alkohol, nalitý do kokakoly. Takže cestou střízlivím. Sice asi ne úplně, protože kdykoli dostane Ethel ránu do hlavy, začnu se za běhu hihňat, jako malá holka - ale už si možná velmi brzy přestanu zakopávat o vlastní nohy a šlapat na jazyk. Start pak nechám na svém bratru, zatímco sleduji... tu příšernou výzdobu. Bylo by hodně nechutné říct, že Slaaneshova mrdka vystřelila k nebi rychle a s razancí, kterou by bohu rozkoší mohl kdekdo závidět - takže si to raději nechám pro sebe. Konečně máme chvíli... asi klidu a mi se rozleží v hlavě všechny události posledních minut. A) Pil jsem alkohol. Jsem zlý, ošklivý kluk a celkově vzato se stydím, že jsem nebyl schopen dodržet ani své nejjednodušší celoživotní předsevzetí, nedotknout se té odporné věci, která z mých vlčích bratrů dělá uchcané a slintající trosky! B) Nemám tu průkazku do knihovny. Nikdy se tam nedostanu. Jsem v háji. Můj sen, jako by se rozplynul v mlze... a já kradu Nokiovi z batohu pytel Frolíků, otevírám jej a začínám se těmi psími mlsky cpát. Jsou... takové dost bez chuti, málo slané - ale voní jako šunka! C) Ethelreda. Ne - já ji tady nechci. Vzít sebou NPC, které vše zvládne, vše ví, všude bylo třikrát a její rodič je jedna ze tří nejoblíbenějších andorských postav PJe... TO NIKDY NEVĚŠTÍ NIC DOBRÉHO! "Bratře, u vousů Lemana Russa, - tos ji musel brát sebou?" |
| |
| Nebuď pořád takový Emo! "Ano bratře." Odpovím smutně, zatímco připravuji heretech k letu. "Narozdíl od inkvizičních psů, vlci mají čest a nenchali by věrného na pospas!" A taky dost vehementně. "Navíc, pokud ji máme s sebou, může nám v našem plenu pomoci, ba dokonce pochopit, že vše činíme pro císaře a dobro impéria!" Za to bychom mohli mít třeba... chappi, větší příděl becherovky nebo novou pískací kost! Zkrátka a dobře ty nejlepší odměny, jaké jen hvězdný vlk může dosáhnout! "A u všech Russem pomočených patníků, pokud ji máme pod kontrolou, nemůže nám naší pouť hodnou ság překazit." S tím vytáhnu kartičku od... vlastně nevím, k čemu je. Vím jen, že tam budu plenit, budeme pak hodně pít, hodně se chlubit a dá-li císař, tak pro změnu hodně málo budeme v blízkých dnech doopravdy pracovat! "Tumáš bratře, snad ti náš první úspěch v cestě dodá odvahu, až poletíme...to...no...eh... kam chceš vlastně letět?" |
| |
| Nebuď takový dement! "Navíc, pokud ji máme s sebou, může nám v našem plenu pomoci, ba dokonce pochopit, že vše činíme pro císaře a dobro impéria!" Ach bože, bratře Nokio. Jak nám asi může pomoci v plenu, když jsme ji původně měli v plánu okrást a její věci použít k vloupání se do eldaří knihovny, do níž má přístup jen vyloženě málokdo a ona je jedna z nich? Jistě - už je to asi zbytečné řešit, anžto pokud nemá tu kartičku v kapse - což bych dost dobře mohl zjistit, než se třeba probere, protože jinak bych asi dostal ránu a ani bych si nemohl vybrat, zda by mířila do rozkroku nebo zubů - tak jsme o ni přišli s požárem. Co se týče jeho prohlášení o "pod kontrolou" - nerad mu to budu muset říct, ale aby dva vesmírní mariňáci, byť oba priesti, kontrolovali inkvizitora... je to prostě jedna z věcí, která se v universu Warhammera nikdy nestane. Všechny tři orda jsou suverénní svině - a tahle je ještě mediálně známá suverénní svině, což bude ještě horší! Tumáš bratře, snad ti náš první úspěch v cestě dodá odvahu, až poletíme...to...no...eh... kam chceš vlastně letět?" Podává mi - KARTIČKUDOKNIHOVNYOMGMÁLEMMIZASKOČILFROLÍK! "Bratře Nokio!" Nábožně tu věc přebírám a prohlížím si jí. Opravdu je "černý lotos" ta Magic the Gathering karta? Myslel jsem, že je to jen nějaká... přesmyčka, nebo básnický obrat... ale text na kartě tomu nasvědčuje, byť překlad byl poměrně... kostrbatý... to jsem... sakra, to jsem si mohl koupit i na Ebayi! To je fuk! Mám radost! "Tys to dokázal! Nyní poletíme tam, kam se ještě žádný Hvězdný vlk nevydal! Poletíme tak daleko, že o nás skaldové ještě milénia budou pět hrdinské ságy... ve kterých doufám, že vynechají tu část, kde jsem se opil s Radanou... a naše jména budou žít navždy! Poletíme-" "-Vy dva poletíte leda tak do prdele. Protože až najdu ibalgin, jdu hledat telefon a až to všechno povím, budete se zodpovídat ze své hereze!" No neříkal jsem to? S inkvizitory je PROBLÉM! |
| |
| Nesnesitelná lehkost bití! Nechápu to! Ona je pořád člověk, měla by mít T 3 a tudíž už slušnou ztrátu paměti ze všech těch ran! To není normální! Jako nebít to Thornová, příslušnice velmi hýčkaného rodu všech možných andorových dobrodružství, tak asi začnu uvažovat o tom, že by letěla za námi na laně! A co na tom, že jen chvilku! "Loki jsi knihovník, nemůžeš ji něco u dělat s pamětí?" Mám pocit, že když jsem na toaletě požil spis pojednávající o kapacitě takového formátu, jako je Hary Potterus... tak tam něco o tom bylo. Taky to byl sakra jemný papír, o to větší byla radost si na jeho použití pamatovat. "Nebo se budeme muset uchýlit k manuálnímu řešení." To v praxi znamená ji otevřít ústa a lít do ní tolik ležáku, že brzo nebude ani tušit, jak se jmenuje. Pro jistotu to zředíme lihem a když to tu a tam proložíme ranou do hlavy, tak by to mohlo všechno vyřešit! "Nebo... mě napadá ještě jedna věc, bratře, ale... k té bych se uchýlil jen v nejhorší nutnosti." Tak nějak mi dochází, že ona je vlastně strašně mediálně známá a my jsme na palubě slaaneshácké lodě. Takže pokud bychom do ní narvali hodně ležáku a pak ji svlíkli, vyfotili při jakoby muckání s Lokim a dali to na internet, tak bychom jí mohl s tím vydírat. Ano není to vůbec vlčí, spíš to smrdí pořádnou Lionovinou, ale zatraceně, jak jinak se zařídit proti té inkvizitorce? Navíc císař-omnissiáš to pochopí! Určitě ano, jinak by pro tyhle záležitosti nevytvořili google! |
| |
| Paměť? Nesnesitelná lehkost bití. Inu, ono se to lehce řekne, hlavně pak v době, kdy díky postavě tady bratra Nokie jiná slečna Thornová, účinkující někde jinde, zažije "nesnesitelnou těžkost blití" - a to už velmi brzy. Na druhou stranu, zmlátit polobezvládnou Ethelredu, která se zrovna hrabe na nohy a mumlá něco o vlastizradě svaté Terry a Císařově trůnu s pěti schůdky navrch - ono to láká! Už proto, že jsem pořád nerozdýchal, že mě chtěla vlastně zabít... a... a že nepřišla na naši schůzku! I přes to, že ta schůzka byla fake! Mám prostě smutný život! "Loki jsi knihovník, nemůžeš ji něco u dělat s pamětí?" "Bratře Nokio - jsi Iron priest - technik a programátor - mohl bych se tě vlastně zeptat na to samé - a myslím, že bys pro mě měl stejně tak kladnou odpověď, jako pro tebe mohu mít já! Maximálně ji můžeme něčím praštit a doufat! Ve tvém případě harddiskem - a doufat, že bude zatraceně hard - a v tom mém... asi trojvydáním padesáti odstínů - a doufat, že na to zapomene ještě ráda!" Což je vlastně, technicky vzato už to zmíněné manuální řešení - tedy řekl bych. Takže se na tom, že "je třeba praštit inkvizitorku," asi shodnem! "Nebo... mě napadá ještě jedna věc, bratře, ale... k té bych se uchýlil jen v nejhorší nutnosti." "Ne, bratře - Destroyssonem už ne," utnu to rázně - protože já sám mám taky vlastní představu... nejhorší věci, ke které bych se uchýlil jen v nejvyšší nutnosti - a ta zahrnuje tu věc, kterou jsem mu původně koupil na kousání, všechny démonetky se tvářily, jako že to chtějí mezi nohama a bratr Ericson to používá namísto kyje! "Prostě ji něčím..." pohled mi zabloudí ke zdejší knihovničce, ve které se nádherně vyjímají všechny ty úžasné tituly jako "Ravished by triceratops" a "Taken by T-rex" - a najdu, co hledám. Rozšířené vydání padesáti... "... majzneme po hlavě!" ...odstínů šedi. A co jsem řekl, to taky udělám. Historie, napsaná už jednou Logrem, se opakuje. Když máme na lodi někoho, koho chceme udržet zticha a on se začne probírat, není nic lepšího, než mu dát ránu do zátylku. To věděla už i kapitánka Kastrová - a beztak se to píše i v její příručce správného gardisty z Kriegu. |
| |
| To je plán? "Bratře Loki, to nemůžeme dělat věčně... ona se rozbije. Jako každý člověk..." Zákony mechaniky hovoří jasně - do čeho mlátíte, to se vymlátí a dostatečné množství ran do hlavy by mohlo nejen z powa inkvizitorky udělat obyčejnou, ale dokonce jí to dostat až na takovou úroveň, že bude psát pokleslé básně na internetovém serveru, kde ji za to budou lidi kritizovat! Což by každý nemusel unést a my bychom mohli mít na kontě vyznavače chaosu a s tím, s tím by nás nevzali do Valhaly ani kdybychom tam přijeli Woodenem! "Chce to trvalejší alternativu a tu nabízím já, pokud ji nehodláš zabít..." To by bylo řešení, takové to... správné, grimdarkové, ale určitě by nám to neprošlo. Už proto, že ona je powa a my máme sice powa Destroyssona, ale i Lokiho, který powa rozhodně není, ačkoliv bych to neměl vědět stejně, jako bych neměl vědět o neustálém "Chudák já", jež má v příspěvcích. Pardon za to, ale je to prostě tak EMOtivní, že jsem se musel vyjádřit! A zatímco čekám, s jakým plánem přijde on, já se připojím na internet, abych učinil jednu velmi důležitou záležitost vyřešenou. V jedné cukrárně, co funguje nově online a referovala o ní na helmbooku nějaká exarcha Yaraen s tím, že poslala jakémusi Světci dobrý dort... tak jeden objednám pro paní všeho zla. Proč to dělám? No mám to ve svém dumbphonu, který sice není chytrý, ale i se svou selskou machinespiritou ví, co se sluší a patří. Jedním kliknutím tak objednám růžový dort ve tvaru jednorožce, jehož roh je tvořen láhví výstavního ležáku! To se musí líbit každému! |
| |
| Byl to Wodan a ne Wooden – nechápu jak sis to po té hodině ve frontě nemohl zapamatovat, bratře!
"Chce to trvalejší alternativu a tu nabízím já, pokud ji nehodláš zabít..." Zázraky se dějí. Třeba nyní jsem svědkem jednoho takového zázraku já! Tím nechci poukazovat na to, že se problematická inkvizitorka už po úderu do hlavy nezvedla a zůstala na zemi – ani to, že jsem se nějakým způsobem (asi autopilot!) dostali na orbitu a za ní a jen tak si prolétáme Okem Teroru. Ten zázrak je jinde. Možná, že je to zbytkáč v mojí krvi – ale zdálo se mi, že můj vlčí bratr, po večerech obchcávající patníky na Fenrisu a se štěkáním hrdinně prohánějící bělokury v závějích naší severské planety použil slovní spojení, jako „trvalejší alternativa.“ Příště použije něco jako „kladně kvitovat“ a budu se moct jít vycpat – protože „ten chytrej“ jsem tady měl být já a když tohle veme ze mě – nebudu vlastně nic umět! BUDU MASKOT!
Oko terroru je zajímavé místo, kde se dějí zvláštní věci. Takže… mu dám šanci. Asi. „Bratře – tak tedy sem s ní!“ Zamručím lehce rozladěně a raději se začtu kdesi doprostřed knihy, abych se mohl vzdělat… a dost možná i zjistil, co by v této situaci dělala Anastázie! |
| |
| S mou znalostí angličtiny mohu být rád, že jsem nenašel nějakou dřevěnou erotickou pomůcku! "Bratře, ve jménu russa!" Bezvládnou, ovšem stále powa inkviztorku umístím do... řekl bych, že to je velitelské křeslo, ale protože jsme na slaaneshácké lodi, tak to bude patrně gigantické letiště, které rozhodně není určené pro letadla. Vlastně... jde o dost jiná éra, která se tady patrně prohání, co taky čekat od Slaaneshova kdovíčeho! S vědomím, že je Loki hrdina, skoro jako jeho bratr Thor, nebo spousty jiných bratrů... se chápu své nemilé povinnosti vše zdokumentovat. Samozřejmě, že jako správný techkněz, zvláště pak Nokia umím fotit! Nic méně situaci si vyžaduje lepší zařízení a tak zkusmo z panelu lodi vytrhnu zbytečnosti jako je tachometr, kontrolka stavu paliva a pár věcí, které nejsem sto pochopit. Třeba hasící systém, airbag a nouzová brzda - potřeboval to někdy někdo? No a s použitím správných fíglů a svého umu to změním ve fotoaparát s takřka herezním rozlišením a loajálním uploadem! Pokud ovládáte umění mechanika, pak vás ani chaosácké rozdíly v technologii nemohou zaskočit. Zkrátka a dobře mlátíte tupým předmětem, v mém případě Destroyssonem, do požadovaných součástek tak dlouho, než je přesvědčíte, že budou dělat co chcete a rády! Někdo to má za vědu, ale já v tom vidím umění! V nelehkou chvíli pak podpořím svého koncentrujícího se bratra starou dobrou baladou, jež nás - hvězdné vlky - provází po staletí a bez nichž bychom byli... no asi obyčejná kapitula bez zvláštních vychytávek. Takový imperial fist se vstřícnějším brněním na barvení! Do spánku se pomalinku vkrádá strach. Bude tuhá žíža v těchhle končinách? Žízeň to je svině, jak ten zrádce Lev! Vlci táhnou krajem, to vyprahlo maj hned! Ležák je s tebou, když přemáhá tě strach. Nezkoušej se však, na složení se ptát. Tesáky tesají rejhy do skály, i hvězdní vlci kdysi blinkali! Vydáš se na hajzlík a kdo ví, zda se vrátíš, marně doufáš, že nohy nesmáčíš Trefit pisoár - to je výzva! Takhle dopadá každá jízda! Ležák je s tebou, když přemáhá tě strach. Nezkoušej se však, na složení se ptát. Tesáky tesají rejhy do skály, i hvězdní vlci kdysi blinkali! Výhoda šelem - ty jsi všude jako doma. Je ztracený chlast, co jenom trochu chutná! Ňáký láhve v dálce a na obzoru střet! Přes panáky, piva - v náladě jseš hned! Ráno ti začíná, až když se smráká, čím dál víc mimo břich to játrá láká! Nemáš co ztratit,proto česnečku si lov! Pochopil si správně, pak vyprošťovák hoď! Ležák je s tebou, když přemáhá tě strach. Nezkoušej se však, po složení ptát. Tesáky tesají rejhy do skály, i hvězdní vlci kdysi blinkali! " Zobrazit SPOILER  |
| |
| Proč - PROČ jsem si vzpomněla na Nexuse? To, že Nokia je debil, to už tady několikrát padlo, stejně jako fakt, že jsme v totální rejži. Ono se není čemu divit, protože tato prudce inteligentní dobrodružství už jsou pár let založena na tom, že se jejich postavy dostávají prakticky neustále z deště pod okap, načež zase vylezou do toho deště, protože si myslí, že to tam bude lepší a všechno začíná nanovo. I to, že warp je zvláštní místo, ve kterém není vhodné se dívat z okýnka, pokud si chcete zachovat alespoň poslední zbytky příčetnosti. To, že okolo jednoho zrovna prolítla okřídlená kráva, mající namísto vemene shluk chapadel, je jen jeden z mnoha důkazů! Co tady ale ještě nebylo, je homemade fotoaparát. Mě by opravdu zajímalo, zda bratra Nokiu kdysi dávno, když byl ještě techpriesťátko v zácviku, neučil na Marsu například Mech Gyver. Protože vysavačem počínaje, foťákem konče... no, neřešme to. Nebo začne ucpávat nádoby s kyselinou tatrankami, jako to Mech dělával... a bude zle. Na druhou stranu - Mech nikdy moc nezpíval. Což Nokia dělá. Polyfonně! Ale... já nevím, co se mi snaží naznačit. A tak se podívám na inkvizitorku, na něj, zpátky na ni, chvíli zauvažuji, zda bych to pochopil, kdybych byl třeba namol... a pak se vrátím pohledem ke svému bratru. "Bratře Loki - nechápu, co se mi snažíš říct." Trapas! |
| |
| Hlavně, že já jo! "Chtěl jsem tě povzbudit, Loki!" Smutně vzdychnu, protože... to je smutné, že to nepochopil. Byla - je to nádherná a důležitá kapitulní píseň, která se zpívá jen při zvláštních příležitostech. Ano, v praxi to znamená, že kdykoliv se naskytne příležitost, ale i tak! "Protože ty teď vezmeš inkvizitorku do velitelského... gauče..." Ukážu na něco, co by s trochou fantazie mohla být skoro i postel. Inu slaanesháci mají své představy o fungování vesmírné lodi. "Vysvelčeš ji, vysvlečeš sebe a pro dobro naší výpravy pomůžeš vytvořit fotky, které zaručí, že se bude snažit, ať se nám nic nestane, nebo je dáme na internet." Jasné, jak facka Destroyssonem. "Jsi tak odvážný Loki, že by i Thor záviděl!" |
| |
| Drahý, drahý bratře - je opravdu hezké, že v tom máš jasno, ALE...! V úvodu bych se s dovolením pozastavil nad termínem "facka Destroyssonem." Facka Destroyssonem je totiž něco, co opravdu, ale opravdu nikdo nechce. Tím méně já. Ani ve svých nejfilozofičtějších hodinách, což bývá mezi první a druhou hodinou ranní, bych nedokázal vymyslet vhodný důvod, proč by po něčem tak... divném měl člověk bažit. Ostatně, co se týče Destroyssona, vzhledem k tomu, jakou hraje v našem příběhu roli, se asi objeví o na obálce již tradičního knížního výtisku. Vzhledem k tomu, přes kolik rukou tyto výtisky putují (ano, bratře Nokio, já vím, že ty tvoje jsou rozpůjčované na půlrok dopředu a stále nedokáži pochopit proč!) bude tento obal mnohem více pohoršující, než ten, na němž se líbají Athanius s Miroslavem Krutorem (nad nímž se zrovinka včera pohoršovala má máma!) A nyní k věci. "Vysvelčeš ji, vysvlečeš sebe a pro dobro naší výpravy pomůžeš vytvořit fotky, které zaručí, že se bude snažit, ať se nám nic nestane, nebo je dáme na internet." Internet. Místo plné špíny a zla, kde člověk může prakticky vzato strávit mládí, nebo se pokusit zapomenout na to, že by vlastně mohl jít spát. Také místečko, kde lidé vkládají... fotky všeho druhu. A nyní, nyní chce bratr Nokia nafotit ty moje! Ne. Ne, vážení - já nehodlám vysvléct sebe a vysvléct ji a předstírat nějaké fakeové muchlování (kor, když nevyšlo ani to fakeové rande) a ještě se u toho nechat fotit svým vlčím bratrem, na jehož chování se podepisuje vliv Chaosu! Na to asi buďto nejsem dost opilý, nebo dost kacíř! "Jsi tak odvážný Loki, že by i Thor záviděl!" "Ten asi těžko, ten dělá na Teře... věci." Ať už tedy dělá cokoli, já vím, že u toho bude spousta vypitého chlastu, věcí, rozmlácených kladivem, pochcaných patníků, popelnic, zaparkovanách landraiderů a neopatrných kolemjdoucích! A vzhledem k tomu, že tohle je jeho představa "dobré a odvážné zábavy," nemám pocit, že mi má CO závidět! Protože já jsem uvědomělý člen, kterýžto původně patřil ke konkurenční kapitule, než všichni uvěřili tomu žvástu s adopcí a odkazu na Marvelovského Odina! "Tohle prostě neudělám." A proč? Protože pak by mohl kdekdo vydírat i MĚ! Tady vůbec nejde o Ethelredu a její dobro! |
| |
| Siona, jak ji neznáte! ~ Protože se Ceress absolutně nechce spát a na Andoru se celý den děje totální hovno, což je poměrně krize pro někoho, kdo se nemůže na moc dlouho vzdálit z postele, aniž by jej bralo na zvracení, rozhodla se pro svého mechy (a lišejníky) milujícího světce sepsat zcela nepodstatné (ale zcela jistě potěšující) intermezzo, než povinně zalehne, cedíc přes zuby nadávky na jeho adresu, čistě z toho důvodu, že on byl celý den na Akiconu, na němž měli být oba spolu a ona nemohla! No a taky prostě z principu. Což je jen tak mezi námi nejdelší podnadpis, hlásající slovo "intermezzo" v dějinách sedmi parodií - a opovaž se mi to zkusit trumfnout, protože oba víme, že pak to bude eskalovat a přeroste to v tapety neskutečných rozměrů, obsahujících v zásadě totální kulové! ~ Planetu Bethlemos znáte. Kdo ji nezná z NH3, v němž ostatně byla velmi hezky popsaná i s názornou mapou, nechť si ji představí, jako mírnou, nevelkou, zelenou planetku, obsahující vše, co je pro řádnou fantasy podstatné. Lokace typu Les Běsů a Les Zla, Lesy Ještěvětšíhrůzy, objevené poměrně nedávno, před několika lety Chaosem o Vánocích vypleněné hlavní město Betlém, Hory Smrdí, chybně na mapách zaznačené, jakožto Hory Smrti, Hory Zkázy, u kterých nezjistíme, zda jsou pojmenované správně, páč tam ani jedna z hlavních postav příběhu nikdy nedošla a mnoho dalších. Mimo jiné je tato planeta známá, ač nepříliš slavná tím, že zda, u Šeptajícího Jezera, jistý Marek Krutor, bratr Mirka Krutora, provozuje malé, domácí, rekreační středisko. Inu - Krutorovi, jak se zdá, pro tento typ podnikání měli vždy tak trochu vlohy! Zrovna v tomto "Hotelu u jezera," zrovna tráví, pracovně, své zasloužené volno Siona Linneata. Elitní psyker Impéria, utajovaná dcera Magnuse Rudého a Márova, nyní již dlouholetá kamarádka. Zrovna nyní vyřizuje jakousi korespondenci z Prospera, v níž si Magnusovi chaosí mariňáci, kteří si uvykli jí říkat "naše jediná a milovaná sestro," stěžují na zfušovanou restaurátorskou práci na jakési fresce. Je to trošku smutné, protože Tisíc Synů se tímto stává již druhou kapitulou, která ji takto tituluje; tou první jsou Grey Khigtové, které dle svých slov učila "tak trochu mágovat, no a co." V pozadí má zapnutou TV Powa a její komerční škvár, zatímco po očku přihlíží na ne už tak malého Hora, jehož má zrovna za úkol hlídat, protože Mára má práci a synek začíná mít, jako každý malý chaosáček, tak trochu sígrovské sklony - a jako druhá možnost hlídání se navrhli Angron, Lorgar a Fulgrim, v závěsu za nimi pak Abaddon. Pokud už by Sionu neznepokojovali první tři "strýčkové," z Abaddona a jeho zvláštní choutky desetiletému Horovi až na malou palmu z vlasů vyholit celou hlavu, ji trochu děsily. Navíc to děcko vlastně kdysi dávno přišla i nechtěně zvěstovat, takže se tak trochu cítila povinnována se o ně starat. Čím se pak cítil povinnován Horus, není úplně známo, protože od jisté doby trávil svůj mimoškolní čas připojen na tablet na Helmbook, kde se zásadně vyjadřoval zkratkami, nesouvislými výrazy - a z toho, co se o něm ví, gramatice také moc nedal. Slečna Linneata samotná pak vypadá stále stejně. Vyhublá postava, bílá róba s imperiálními symboly, modrobílé vlasy, odznak Ordo Malleus. Snad jen věk se na ní lehce podepsal - takže už to není mladá, kostnatá slečna - ale něco, co by se dalo nazvat postarší neméně kostnatou dámou. Sama s oblibou říkává, že další fází bude "ohyzdná vyhublá ježibaba," načež prý obětuje pár pannen, vykoupe se v jejich krvi a bude doufat, že se zase vrátí do fáze jedna. S tichým povzdechem pak odloží brk, ignorujíc Horovo tiché "lol, ona píše pérem, to pude na fb!" a zadívá se na televizi. Poslední dobou tam, jako obvykle, není nic kloudného. Večerní zprávy už nejsou to, co bývaly, katastrofy v Oku Nákupu taky přestaly reportéry bavit, nějaký fakt, že jakýsi dobrodinec prý adoptoval snad všechny útulkové psy na Teře ji taky nezajímá - alespoň ne do doby, než zjistí, že je třeba potřeboval k nějakému zlému rituálu a pokusil se je obětovat, aby vyvolal z Warpu... co vlastně? Psa z Tindalosu? Lasii? Lemana Russa? Když vtom její úvahy, hluboké, jak jen mohou úvahy někoho tak nadaného a zákonů magie znalého být, vytrhne zvuk komunikátoru. "Mobil!" oznamuje znuděně malý Horus a zalívá další políčko ve farmville. Sioně je po shlédnutí identity volajícího na displeji jasné jedno - existuje spousta věcí, které mohou člověku zkazit den. A telefonát od nadřízených - ten prostě vede celou hitparádu. "Siono!" "Ishro? Damiáne? Zrovna jsem na vás myslela!" Ne - není to pravda. Možná, že ji napadlo, že by bylo vlastně supr, kdyby ti dva konečně dali pokoj a třeba shořeli v pekle... ale to je něco jiného. To si o svých šéfech čas od času přeje každý. Ishra: "To je od tebe hrozně hezké! Já na tebe taky a-" Damián: "Můžete toho vy dvě nechat? Stejně si lžete do očí, páč si na sebe vzpomenete jenom, když něco potřebujete. Ty, když potřebuješ někde něco nechat vybuchnout, nebo zamořit žábami-" Ishra: "HEJ HEJ HEJ! Žáby se staly jen jednou, podruhé to byly kobylky...!" Damián: "- a ty, když potřebuješ zvednout plat." Siona: "Což ostatně pořád chci, ale jakožto váš jediný zaměstnanec, když nepočítám ty akolyty a ti jsou spíše ve funkci otroka, než zaměstnance, jaksi ani nemůžu vytvořit odbory, takže..." Ishra: "My tě ale potřebujeme!" Siona: "Čekala jsem nějakou inovaci - ale vy mě vždycky potřebujete... takže co je to tentokrát? Rozestoupit moře? Exterminatus planety bez povolení? Nový palác na Teře mimo Terru? Přinutit Císařovnu ČÍST KNIHU? Zázraky na počkání, stačí říct." Ishra: "Musíš zakázat Hladové Hry?" Siona: "Tak to zapomeň. Ta knížka byla poměrně slušná, film navzdory kvalitě výdělečnej a-" Damián: "Myslíme přímo tu show v televizi. A pokud možno i příliv nových jeskyní na toho téma na Andoru, než bude pozdě." Siona: "No tak to ne. Ten pořad je dobrý. Na co jiného mám asi koukat, až mě zase jednou omrzí inteligentní zábava? Ve Vyvolených ani Hotelu Paradise sice všichni furt breří, jak na funuse, ale nikdo nechcípá!" Ishra: "Jenže JÁ TAM MÁM DÍTĚ!" Damián: "Asi je docela blbé na to poukazovat, ale já taky." Siona: "Ethel? No supr! Na tu si vsadím! Doufám, že ještě není pozdě a nejsou v aréně, letošní ročník jsem trochu..." Ishra: "DA-NI-E-LA!" Siona: "...tak to je asi mrtvý." Damián: "No to je právě ten problém, žejo..." Siona: "Hele Horus se tady ptá, jestli to byl ten buzík z přehlídky." Ishra: "Tak mu laskavě vyřiď, tomu spratkovi, že-" Damián: "- že to byl přesně on. Naše pýcha a chlouba." Ishra: "Damiáne!" Damián: "No co - samas' říkala, že děckám se nemá lhát." Siona: "Pořád nechápu, k čemu potřebujete mě." Ishra: "Ono se to má tak, že vyšší kruhy Terry nám nepovolily tu soutěž zrušit oficiálně - takže se potřebujeme dostat do arény, vyzvednout odtamtud toho idiota, než stihne zařvat - a odtáhnout jej za ucho domů." Damián: "Tahat za uši sedmnáctiletého kluka je trochu krutý trest, ale řekněme, že by mohl být svým způsobem adekvátní... takže.." Siona: "A kdo pohlídá Hora?" Ishra: "Čirou náhodou jsme zjistili, že živoucí svatá Celestýna má volno a mohla by..." Damán: "Ona je to spíše živoucí zneuctěná, ale vysocí lordi o tom přejmenování nechtějí nic slyšet... a dokud má křídla, bude prostě svatá a tečka, protože to prý líp zní..." Siona: "Achjo - no, hlavně že to nebude Abaddon. Tak dobře. Zítra jsem u vás. Ne, vlastně ještě dnes - POKUD dostanu do příštího roku přidáno... a čtrnáctý plat." |
| |
| Zásek "Loki..." Smutně vzdychnu. "...takže ji na nejbližším měsíci prostě vysadíme s tím, že nás bude pronásledovat a pokusí se zhatit naší výpravu?" Tohle musí pochopit. "Nebo ji chceš zabít pro změnu s tím, že se to dozví inkvizitoři vykládání Tarot the Gatheringu a bude to skrvna na cti nejen naší, ale i kapituly?" Občas bych si přál, aby byl víc jako Thor. Ne, že by Loki nebyl dobrý becherovkový priest, což určitě je, ale u Russa by mu neuškodilo, kdyby jednou za čas vyřešil věci jako chlap. Ano, pořádně se ožral a vyrazil svému problému vstříc. Věřím, že právě Thor by si dal leda tak panáka nebo dva, lehl k té děvě a v závěru zahlásil ještě "Another"! |
| |
| Do toho nejdu Každý má v životě nějaké ty momenty, na které prostě a jednoduše není hrdý. Z mého pohledu, císařižel, tyto momenty z drtivé většiny nejsou o mně, ale zahrnují pozorování mých barbarských bratrů, při jejich každodenních počinech. A každonočních počinech. A počinech, které nechávají na patnících, v květináčích, v rozích chodeb Tesáku i vesmírných lodí, v thunderhawcích a všude po podlaze záchodu, jen ne v míse! Teď ale, jak se zdá, mám zaděláno na moment, na který nebudu hrdý - a který zahrnuje mě. A inkvizitorku v bezvědomí. A bez oblečení. A nafingované muckání. A helmbook. "Nebo ji chceš zabít pro změnu s tím, že se to dozví inkvizitoři vykládáním Tarot the Gatheringu a bude to skrvna na cti nejen naší, ale i kapituly?" "I kdyby se to dozvěděli z volejte věštci, bratře Nokio!" Já nechápu, co je za problém. Vnitřní frakce Impéria se mezi sebou zabíjejí poměrně běžně. Kdo kosí gardisty ve chvíli, kdy nastane taková ta chvilka "viděli toho už příliš mnoho ošklivého, je třeba je nahradit mladým masem?" Aha? MY! Ale tohle je najednou hrozný morální problém! Navíc - karty a koule, navzdory pořadu Izera, prostě lžou. Myslím, že by spíše zjistili, že lady Ethelredu čeká šťastný život a tři děti, než že leží pod drnem a zabili ji dva spacewolfové. Navíc... "Bratře - proč si to neprohodíme? Ty se budeš muckat a JÁ to nafotím. Stejně mám větší to - cit pro estetično." |
| |
| Takhle ale nedojdem nikam! Může být Loki, byť adoptivně, mým bratrem? Tohle je totiž vrchol drzosti! Kde je nějaká ta vlčí sounáležitost? Přátelství, bratrství a čest? Tohle je skoro tak hrozné, jako by mi chodil na suchary! Když pomyslím při tom na to, že jsem chtěl orodovat za větší příděl becherovky, kterou jeden highlordů Terry Milosh Zemanus kdysi tak propagoval, nejraději bych se hanbou propadl do země. "Protože jsem Ironpriest, Loki!" Zavrčím dotčeně s vědomím, že se právě pokusil aportovat můj míček! Zatraceně k tomu, aby člověk pochopil zákonitosti strojové duše jsou třeba celé životy! Spousta průměrných bratrů s naprůměrným technologickým nadáním potřebovala roky, desetiletí studia, aby se naučili používat tajemné runy ON a OFF! To nemluvím o takových dalších jemných nuancích údržby stoje jako je zatloukání hřebíků a zatloukání, když se vám to nejenže nepovede opravit/zprovoznit, ale zvládnete leda daný stroj rozbít! "Strávil jsem celý život studiem technologií, ten fotoaparát jsem sám vyrobil a ty, bratře, bys ani nevěděl, bez urážky, kam vhodit zátku od ležáku, abys probudil jeho základní motory." Amatéři! To jen oni přivedli výzbroj impéria do všeobecného rozkladu! Jen kvůli takovým nadšencům pak vzniká v literatuře taková hora obludností, jako jsou různé varianty Roto-věcí! Jen a jen proto v každém druhém obchodě dostává strojová logika na frak! Chcete whiteskarské rotohůlky na jezení číny - oddělení dvě! Rotobrusle, abyste řezali zatáčky? Žádný problém! A aby toho nebylo málo, tak v každém fitku najdete ROTOped, ať je to cokoliv! Tohle odmítám připustit. "To už bude vážně lepší stát se zrádcem, vyhodit ji přechodovou komorou a nechat umřít ve vesmíru! A pak to svést na eldary, které sem lstí dostali temní andělé!" |
| |
| Nedojedem! A BUDE TO TVOJE CHYBA! "Strávil jsem celý život studiem technologií, ten fotoaparát jsem sám vyrobil a ty, bratře, bys ani nevěděl, bez urážky, kam vhodit zátku od ležáku, abys probudil jeho základní motory." Sakra - já ani nevěděl, že to pracuje na zátky od ležáku! Jako chápu, že tak fungují třeba automaty na jízdenky u Thunderhawk Airlines Fenris. Ale foťák? To už je poměrně velký punk. Zajímalo by mě, co by na to řekli bratři z jiných kapitul. Nebo inkvizice. NEBO ADEPTI MECHANIKA! Nemůžu se rozhodnout mezi tím, zda je Nokia nepochopený génius a vizionář - a nebo prostě jenom blbý vlk, který má víc štěstí, než rozumu! Já neměl být runový kněz. Ne. Měl jsem se namísto toho dát k vlčí jízdě - třeba by mi tam, v předních liniích bitevních polí, vymlátili rozum z hlavy - a pak bych... chápal věci, které chápou mí bratři a já ne. "To už bude vážně lepší stát se zrádcem, vyhodit ji přechodovou komorou a nechat umřít ve vesmíru! A pak to svést na eldary, které sem lstí dostali temní andělé!" "ANO!" Přitakám nadšeně. "Ne," dojde mi pak, že by to bylo asi... no, nevýhodné. Předně proto, že kdybych se stal zrádcem, stal bych se zrádcem tady s bratrem Nokií - což by znamenalo věčné potloukání se v nefunkční lodi po Oku teroru, pití a vaření vlastního ležáku... a ponorkovou nemoc prvního stupně. "Nebo ji vyfotíme jen s destroyssonem. Žádné muchlování ani sexuální narážky. prostě ji obviníme z toho... že krade zbraně! Na Helmbooku..." |
| |
| Takže z ní bude playmate? "ANO!" Je to jasné! Bratr Loki je heretik, kacíř pokroucený chaos dychtící jen po tom, aby naše odvážná výprava, kterou zahájil určitě jen proto, aby... co by tím vlastně získal? No minimálně v tomhle mi chaos a bordel udělal, takže ať měl v plánu cokoliv, asi se mu to povedlo. Takže ho teď v duchu víry nejspíš vezmu a pořádně praštím Destryossen. A v momentě, kdy se napřáhnu... "Ne, nebo ji..." TO JE ONO! Destroyssona mu hrdě předám! S vědomím, že to ano určitě patřilo k tomu, že přišel na nenáročné řešení! Sice nevím, jestli je u dívek obcování s relikviemi v impériu hřích, ale co! I kdyby ne, určitě by jí ta fotka na serverech Sororitek udělala ostudu, nebo minimálně by vyvolala závist. Ty ženské totiž jsou ochotny přeleštit kdejakou kliku, kterou nějaký světec upatlal a celá zbraň plná císařova poselství a tří stupňů vibrací - to je přeci nemůže nechat chladné! "Dobře Loki!" Předám tedy Destroyssona a odklopím pravý nárameník, do nějž jsem zabudoval mini ledničku pro tři ležáky. Vytáhnu jeden a za pomocí delších zubů, jaké se u nás SW objevují, si snadno poradím s uzávěrem. Při tom všem nechápu, jak si můžou na Teřře myslet, že ty tesáky máme snad z mutace chaosu. Houby, evoluce to je a ta je normální. Alespoň pro ty, co si nepletou Darwina s Davinem. Zátku vložím do fotoaparátu. "Dělej ty kraksno blbá rozvrzaná, ležákem řádně promazaná! Ve věci jménu omnissiáše vyrobená, ať je každá scéna dobře vyfocená!" A za správné techmariňácké litanie konám své velké dílo a při tom se starám i o pitný režim! Ono to, že si můžete otevřít pivo, má totiž navíc ještě další výhodu vyjma řídkého umírtí žízní v řadách hvězdných vlků. Jak pravil, ještě v preherezních dobách jeden příslušník Stráže smrti - nekazíte si chuťově výtečné střepy ležákem! |
| |
| Loki se zaběhl III. ~Intermezzo~ Inu, ta zpráva, že "nějaký dobrodinec adoptoval spoustu pejsánků z Terry" už byla vysílaná i ve večerních zprávách TV Powa. Vlastně by se dalo říct, že se jedná o poměrně diskutovanou záležitost, protože vlčí lord Thor byl tak trochu nařčen z tajného spolčení se s White scary. Spousta sdružení psích ochránců totiž věřila, že byl podplacen, aby Jagathaiově kapitule, o jejíž zálibě v psím mase se všeobecně ví, dovezl slavnostní večeři na neděli - protože od jistých eskapád už těmto mariňákům pejsky útulky nevydávají (tedy ne, pokud nemají zrovna opravdu neřešitelně plno! Protože White scars - JSOU ŘEŠENÍ! Konečné.) Tak či onak, nakonec se Thorovi podařilo několika opravdu pádnými argumenty svým kladivem (páč je thunda, je to bžunda) přesvědčit i ty nejzarytější pejskařky, že čoklům bude dobře a čeká je moc hezká cesta warpem na Fenris. Jsme v grimmdárkovém universu, takže je jasné, že se tato cesta neobešla beze ztrát. U cestování psů do vesmíru už to tak bývá a taková průkopnice Lajka je toho živým důkazem. Pár kříženečků tudíž jaksi nevydrželo nápor warpu. Někteří zemřeli hned, jiné posedli temní démoni... a někteří z nich dokonce přijali mark Chaosu - takže jim narostly zobáky, peří, chapadla... a samé jiné, lepší věci. Tito byli, poté, co radikálně snížili stavy loajálních psů, vyhozeni do warpu přechodovými komorami - a ti, jež mají ploutve, křídla, nebo cokoli, čím by mohli zabrat a plout démonickým vzduchoprázdnem, tam možná plují dodnes... nebo někam odcestovali a činí tam jakési to rutinní zlo. Z křižníku z orbity thunderhawkem na Tesák jich to zvládlo necelých padesát. Pravých hvězdných vlků! A ano, jsou to hvězdní vlci - navzdory tomu, že dva z nich jsou maltezáci, jeden pudl a zbytek ostatních... vypadá na rozličnou směsku! Logan Grimnar, chaptermaster hvězdných vlků, společně se svým rádcem Akélou, již tento výsadek netrpělivě vyhlíží. Těžko říct, kdo na celém Tesáku byl natolik střízlivý, aby jej napadlo, že by výsadek psů měl proběhnout hawkem - a ne drop podem, protože pak by na povrch Fenrisu dopadla jenom huspenina s chlupy. Jediné, co se dá předpokládat je fakt, že už to určitě napravil a teď si mocně zvrací do spleteného, vikingského vousu a dovolává se Valhaly. Logan: "To jsou oni? Mladí rekruti, které nám posílá vlčí lord Thor?" Akéla: "Velký vlku, já si nejsem jist, zda to bude to, co očekáváte..." Logan: "A pokročili jsme nějak v nalezení Lokiho, Akélo?" Akéla: "Ne, největší z bratrů. Podle všeho se společně s Lokim ztratil také Nokia." Logan: "To jsem snad přece říkal, u Russovy prdele!" Akéla: "Velký vlku, podle kodexu astartes bychom se od jednoho jistého incidentu s Lionem El Johnsonem neměli odvolávat na pozadí Lemana Russe-" Logan: "Ha! Třesky plesky!" Akéla: "Ach ano - už přistávají, pokud tedy myslíte tohle... ležák?" Akéla ví jedno - pokud naštvete velkého vlka, je třeba mít po ruce alespoň lahváč, aby se uklidnil. Logan: "Ha! Sem s ním, můj oblíbený bratře!" Zhruba takhle! Takže zatímco hydraulické písty thunderhawku se syknutím povolují, aby za zvuku uvítací hymny "who let the dogs out" vypustily psy, syknou také dva uzávěry od piva. "LOGANE GRIMNARE! VELKÝ VLKU!!!" Ano, to přibíhá odkudsi zezadu mladík, krvavý spár Hufwulf! A vypadá zadýchaně! "Velký vlku jé pardon, já nechtěl-" zamumlá, když nakopne nějakou snad polokólii a běží dál "- runoví kněží zjistili, kde byl naposledy spatřen Loki!!!" |
| |
| Nadpis! ~Kdesi daleko od Fenrisu, v hlubinách Warpu!~ Ano! Po správné litanii ke strojovému duchu to jde úplně samo! Jak se zdá Ethel je stále tak nějak kompletně mimo, takže ve spánku jen obejme nastrčený Destroysson, jako by objímala polštář, zatímco Loki utrousí něco o tom, že dokud to neviděl poměřené k obyčejnému neastartoidnímu člověku, nikdy by jej nenapadlo, jak je Destroysson velký a... asi mocný. Protože každá zbraň hvězdných vlků je KURVAŽEMOCNÁ! (Už proto, že kdyby byla NEMOCNÁ, tak se o jejich kapitulu určitě již zajímá blíž Nurgle - a zatím okolo slídí prý jenom Khorne s tím, že by někdy možná mohl mít šanci - a občas se ochomejtne taky Tzeentch, hlavně pak ve chvílích, kdy se potřebuje podívat, kdože to zase dal jeho milovaným Tisíci synům na budku!) Fotky jsou hotovy, vy cestujeme Warpem do neznáma - a asi za hodinu se inkvizitorka, zneuctěná foty ryze Slaaneshoidního charakteru (čímž jsme v tomto příspěvku obsáhli všechny čtyři bohy Chaosu a můžeme hrdě prohlásit, že zdejší PJ vyznává Nedělený, STEJNĚ, JAKO MÍRA KRUTOR! ÁÁch...) probírá k životu. "Měla jsem divný sen, kde mě jakýsi hezoun oslovoval Anastázie..." No a pak, že se lidem nedá literatura VTLOUCT DO HLAVY! Každý hvězdný vlk totiž ví, že kde nepomůže intelekt, pomůže násilí - a kde nepomůže násilí, pomůže JEŠTĚVĚTŠÍnásilí! Loki to, vzhledem k nejistému pohledu k výtisku, jímž Ethel praštil, zjišťuje asi také. "Asi byl z ordo hereticus, protože mě vedl do takové místnosti s bičíky," zamračí se, podívá se na vás dva a raději zmlkne. Některé sny se zjevně nevyprávějí jen tak. Za střízliva. "VY DVA!" Ukáže pak na vás obviňujícím prstem, zatímco zjišťuje, že je oblečená jen ve spodním prádle a kus od ní se válí obří vibrátor. U nějž, narozdíl od Lokiho a Nokie, jakožto VZDĚLANÁ ŽENA, pozná, že se nejedná o kyj, ale o sexuální pomůcku neskutečných rozměrů. "CO JSTE SE MNOU DĚLALI?! JÁ VÁS NAPRÁŠÍM ORDU HERETICUS! OBA! A PAK ZJISTÍTE, ZAČ JE TOHO CHRISTIÁNŮV BIČÍK!!!" |
| |
| Co jsme s ní dělali? U Russovo kuliček, těch vánočních vzhledem k času našeho působení vy prasáci, to smrdí! A průserem ne ledajakým. Upřímně když se sečte fakt, že se inkvizitorka probrala, že má na dosah Destroyssona tak už v součtu její vydírání nevypadá jako nejlepší nápad, ačkoliv v tu chvíli se to zdálo tak strašně v pohodě! "Nic Lordko Inkvizitorko, ať jste dělala cokoliv, dělala jste to sama!" Odpovím hrdě, tvrdě a hlavně v sebeobraně. Ono to je vzhledem k blízkosti vibrátoru dost výmluvné i samo o sobě. "Pokusila jste se sabotovat naši misi za..." V tenhle moment se láme chleba a taky tenká slupka ledu nad mým dosti zmrzlým vedením. Co vlastně chceme? "Co že to za Russovu relikvii sháníme, že se nám to pokusila překazit?" Musela nám zkusit naše plány zhatit, jinak bych nemusel použít vikingské umění tajnosti v jejím pokoji! |
| |
| No jo? Co vlastně? Když začne vyhrožovat bičíkem, raději tu knížku odložím pryč. Vypadá to, že se jedná o jednu z těch literatur, které vás doživotně a nenávratně poškodí, pokud si je připustíte k tělu. Měl bych vlastně zjistit, jestli to el ve jméně E. L. James není náhodou Lorgar - protože to zní tak trochu jako jeho styl! "Co že to za Russovu relikvii sháníme, že se nám to pokusila překazit?" Facepalm. Keramitovou rukavicí. Bez helmy. Bolí! "Hmmm... Russovo kopí!" Russovo kopí je totiž takový ten evergreen. Ragnar ho ztratil, všichni ho chtěj! "Protože já vím, kde je!" Jo - když nechceš nikomu říct pravdu - LŽI! Lži a tvař se u toho přesvědčivě! Možná.... bych tu knížku měl spálit. Než mi začne připadat, že přidat se k Nositelům Slova je dobrý nápad! Nějaký hlas Warpu mi to ostatně i šeptá! |
| |
| Russovy... věci Leman Russ, primarcha Hvězdných vlků, měl prý mnohá tajemství. Ať už se jednalo o nezdárně potlačovanou touhu občůrávat hydranty, pravdu o tom, jak to bylo s Lionem a nebo tajemství toho, proč má "babička tak velké zuby." Kopí, ten tajemný, kapitulou Hvězdných vlků opečovávaný a milovaný artefakt (který Russ nemiloval a neopečovával!), který se pořád ztrácí - dost možná patřilo mezi ně! Tak či onak, Ethelreda vzdá prvotní výhrůžky, týkající se bonzování ordu Hereticus - možná i proto, že ji přijde nehumánní, nabonzovat nejzlejší inkviziční frakci dva mentálně zaostalé astarty. "Proč hledáte Russovo kopí, když tady máte Russův vibrátor?" Ano, Leman Russ... měl mnohá tajemství! O mnohých asi ani sám nevěděl - ale jak už to tak bývá, velmi brzy o nich bude vědět celá galaxie! Protože řeči o novém artefaktu... TO SE PROSTĚ ROZKŘIKNE! |
| |
| Krátké vysvětlení během obědové pauzy Co je tohle za otázku? K čemu je inkvizici ten či onen klump kdejakého mechy nemilujícího světce? Vyjma faktu, že je to obvykle starý lapač prachu bývají zkrátka k ničemu. No některé možná lákadlem pro turisty, ovšem ti takto zaměření jsou obvykle nostalgičtí chaosáci, kteří nakonec utřou někde na pláních armagedonu s tím, že je nepustí nejen na Terru ale prostě nikam! Prostě kdyby Russ vybrátor měl, byla by povinnost všech vlků jej získat a opečovávat tak, aby jim mohl připomínat našeho slavného primarchu, inspirovat je k... výkonům a zkrátka být morálně užitečný. Přinejmenším dokud ho jeden nejmenovaný hrdina Ragnar neztratí výměnou za účast v další knize. "To není Russův... předmět." Jakožto techpriest se hned rázně ohradím proti takové minele. "Je to císařův artefakt! Pojmenoval jsem Destroysson, jenž slouží k trestání kacířů." Rychle jej uzmu do své kovové tlapy s vědomím, že ho beztak není hodna! "I ti nejhorší se před ním třesou strachy!" To jen aby věděla! |
| |
| Tohle bude chtít... HLUBŠÍ vysvětlení! Ethelreda se zatváří pochybovačně - pak si Destroysson znovu prohlédne a dokonce vezme do rukou - pokud se to tak, vzhledem k jeho a její velikosti dá nezvat. "Takže - to je artefakt samotného Císaře?" S výrazem člověka, který se zdráhá něčemu uvěřit, si jej prohlíží ze všech stran. "A nemáte jej náhodou z obchodu Svatá Terra? Protože jestli jo, je to jistě podvrh a... nemáte? Hm-" Pohladí jemně rukou silikonový žalud, jako by hladila dítko po hlavičce. "Takže by to skutečně mohl být... velikost taky odpovídá... ACH BOŽÍNKU, JÁ MÁM FOTKY S ARTEFAKTEM CÍSAŘE!!!!" |
| |
| Věci se komplikují! Přátelé - já mám prostě smůlu. Myslel jsem si, že jsem vymyslel plán - plán, který bude fungovat. Nebudu se s ní muckat já, nastrčíme jí tu věc, co jsem Nokiovi pořídil, aby měl co žvýkat, až se bude nudit! A věřil jsem, že bude hrozně pohoršená, až to zjistí, že ji budeme VY-DÍ-RAT! A tak vůbec! A namísto toho? Ze žvýkací hračky se vyklubal navíc Císařův artefakt, takže po nám, až se to rozkřikne, půjde kdekdo, jen aby jej získal! A ŽE NÁS S NÍM VIDĚL KDEKDO, KDYŽ JSME BYLI V LABYRINTECH! Ten pocit, který teď zažívám, se nedá popsat - je to jako když zjistíte, že to světlo na konci tunelu, to, ke kterému jste se tak upínali... je vlak! Mysli, Loki, mysli! Někdy si říkám, o kolik jednodušší by bylo být rodilý hvězdný vlk! Šel bych aportovat, okousal nějaké boty, sežral suchar a vymočil se na květináč! Jenže... achjo! Teď ji nemůžeme vydírat. Jakmile zjistí, kam jdeme a na čí jméno se tam chceme dostat, bude zle! Musím... jí něco nabídnout, když ji nemohu v rámci grimmdarku zabít! "Inkvizitorko Ethelredo! Pokud si to přejete, dáme vám s bratrem tento artefakt!" AHA! Geniální, Loki, geniální! A pak půjdou po ní místo po nás a ještě k tomu... "Ale potřebujeme od vás jednu službu. Musíte nás vzít do Black Library!" |
| |
| Odpověď Elitní členka Ordo malleus si není jistá, zda slyšela dobře. Těžko říci, zda uvažuje nad tím, jak asi artefakt... takového povahy převeze domů, pokud možno tak, aby jí neviděl nikdo z konkurenčních frakcí a nepomluvil, jako Slaaneshovu hříšnici (no a nebo se jí jej nepokusil ukrást pro vlastní potřebu, vše je možné a takové eklesarchální bitevní sestry jsou schopné mnoha... obětí pro svou víru) a nebo nemůže uvěřit, že by párek hvězdných vlků mohl být... až tak štědrý. Ať už tak či onak, nakonec váhavě přikývne a zamumlá něco o tom, že ta věc se ale určitě nejmenuje Destroysson, ale spíše Penetrátus - protože Císař si, stejně, jako Rowlingová, vždy zakládal na pofiderní pseudolatině. "Ale potřebujeme od vás jednu službu. Musíte nás vzít do Black Library!" A pak se zarazí a její úzké, šedé oči, si vás oba prohlédnou od hlavy k patě. Dost možná by se ráda zeptala na jednu z těch palčivých otázek, jako je například "A vůbec - vy umíte číst?" ale nakonec se zjevně rozhodně zrovna tohle odsunout do pozadí - protože má důležitější věci k řešení. "To bych ráda, ale shořela mi průkazka." Těžko říct, zda "by doopravdy ráda" nebo ne - a vzhledem k tomu, že to stejně nemá jak dokázat - je to irelevantní! |
| |
| Taktika! Omnissiáši ty to vidíš, dokonce to musí vidět i Russ s císařem! Sotva se jeden problém vyřeší přibudou další a další! Ne, není čas plakat nad tím, že tak, jako jsou astartes nadlidé a hvězdní vlci nadpsovité šelmy máme i řádně nadpsí život! Dokonce bych řekl, že se naše výprava začíná dařit asi tak, jako když jeden ze zapomenutých velkých vlků nechal postavit překážkovou dráhu a chtěl po našich bratrech, aby tam běhali. Ještě tomu dal nějaký herezní název, myslím, že Agility! Nic méně tak, jako moji bratři, ani já se nezaleknu! A určitě něco vymyslím už proto, že jestli ne, přijdu o nebohého Destroyssona zbytečně! Nu, mozek napíná své pomyslné svaly k tomu, aby našel logické vysvětlení. 1) Tisíc synů pomocí temné magie ji sem přeneslo, to přímo do mé kapsy, aby prohloubili náš svár! 2) ZATRACENÍ DARK ANGELS! Ti beztak mohou vždycky za všechno! 3) Zachránily ji psionické síly eldar 4) Byla tak svatá a tak power, že nemohla shořet "No neztratila jste ji." Odpovím tiše. "Zatímco jste spala, já jsem hrabal v popelu a hledal kosti." Asi nemá smysl chodit kolem horké kaše, nebo té shořelé! "No a nějak se mi přilepila na botku." Vytáhnu ji z kapsy. "Ale nebojte, olízal jsem jí. když jsem se jí snažil rozkousat." Tak to by bylo jedno krásné racionální vysvětlení. |
| |
| Oblíznutá kartička! Osud lidem háže pod nohy nejrůznější typy klacíků a klacků. Někdy hodí i větší kládu, případně někdy i nějakou tu rouru od potrubí - to jen čistě z toho důvodu, že plýtvání dřevem by mohlo popudit nějaké ty ekoteroristy... a plastoceli je v temném miléniu beztak dost. Zrovna nyní hodil život jeden klacek pod nohy i lady inkvizitorce. Protože pokud nemyslela své prohlášení o tom "že by moc ráda, ale nemůže," vážně, teď, když Nokia vyhrabal kartičku, už to asi zpět nevezme! Takže se v ní nějakou chvíli odehrává tvrdý vnitřní boj, kdy jedna část jejího já řve, že zrovna dostala Císařův anální artefakt, který i po těch letech stále vibruje jako nový a že je to obrovská čest a měla by si na něj dávat pozor, vystavit jej doma na čestném místě a jednoho dne jej ukázat třeba vnoučatům - a druhá ječí, že dva totální burany od Hvězdných vlků prostě nemůže vzít na místo tak posvátné, jako je knihovna! Že občůrají regál, pokoušou knihy, sežerou knihovnici svačinu i boty! Psi prostě do knihoven nesmí! Jenže pak jí, hlavně proto, že není až tak fanatická a dokáže myslet i pragmaticky dojde, že ta knihovna je vlastně cizí. A tak to dost dobře může být problém harlekýn a ne její. Takže... "No, to si radši možná nech-" znechuceně odtáhne ruku od nabízené kartičky ve chvíli, kdy se dozví, jakým způsobem ji bratr Nokia očistil. Hlavou jí dost možná proletěla i představa Nokie, který oblízal ohořelé kosti a s hubou plnou popela ocucával její průkazku. Prostě to není moc hezké. "Tak jo. Dost blbin." Prohlásí nakonec, rozhlížíc se okolo sebe. "Teď mi řekněte, proč vlčí loď vypadá jako něco, co navrhnuli Slaaneshovi kultisté." |
| |
| Labyrinty vášní zahořely naposledy... ~Intermezzo - a ne, nebudu se tady sanžit odpovídat na Afkoneho jasné výzvy k tomu, abych jej v délce podnadpisu trumfla. Už proto, že jeho minulý tah, při kterém zkopíroval MŮJ podnadpis a přidal k tomu SVŮJ byl ksakru nečestný a nesportovní a tak vůbec. Namísto tohoto obyčejného kočkování a zabomyších válek, se budeme zabývat něčím užitečným. Fulgrimem. Protože ho všichni milujeme!~ Hoří louka, hoří les - hoří město hoří ves - hoří kočka, hoří pes a hoří včera hoří dnes. I tak by se dala s trochou citu pro sprostonárodní hospodské odrhovačky popsat následující situace. Faktem je, že Ono už skoro nehoří. Plameny, které pohltily kdysi věhlasné a vkusné wellness centrum vedené chaosákem, který svůj život oddal bohu rozkoší a požitkářství, už pomalu dohořívají. Sem tam z rozpadající se ohořelé konstrukce odpadne kus plastbetonu a zřítí se k zemi, do popela. Cher, recepční neurčitého pohlaví, zemřela a určitě bude postrádána. Stejně tak i mnoho jiných, zaměstnanců i hostí, kteří se nestihli buďto vyhrabat z bazénků s všelijakým svinstvem, nebo se evakuovat včas. Ingen Kreuz vzadu řeší něco s hasiči. Dost možná, zůstaneme-li u tradice lidovek, zpívá německou verzi "co jste hasiči-" Xiar, majitel, provozní a hlavní hosteska v jednom, stojí před hlavním vchodem a uslzenýma tyrkysovýma očima pozoruje všechnu tu zkázu. Zatímco mu do růžových vlasů padá popel a rozličný větrem roznášený hnus, pláče. Co naplat, že měl své centrum pojištěné? Je to, jako by vám řekli "chcíplo vám děcko - ale proplatíme vám za to dost peněz na to, abyste si koupili u nějakých negrů nové, nebojte!" Zkrátka a jednoduše - je to neštěstí. Pro tak jemnou a citlivou duši, jakou on je, obzvlášť! "Předpokládám, že si svůj voucher na rekreaci asi vybrat nemůžu-" ozve se za jeho zády hlas. Xiar se otáčí. Má sice takovou tu typickou modelkovskou žirafí výšku, ale stejně musí zaklonit hlavu, aby vysokému, čtyřrukému slaaneshovu princi mohl pohledět do tváře. "Fulgrimeeee-" zavyje a v náhlém návalu pláče jej objímá okolo hadí části těla, řekněme, že někde v místě, kde by měl normální člověk konec zadku a začátek stehen a hlavu mu boří kamsi do pupíku. "Oni mi to tu podpálili-" Fulgrim je z toho trošku nesvůj. Tedy ne, že by se mu nestávalo často, že se k němu jiní slaanesháci chtějí tulit, to zase ne - ale obvykle jim u toho z nosu neteče snopl velmi řídké konzistence a nestéká mu po pupíku. "To... to nic," prohrábne svému bratru ve zlu jednou rukou růžové vlasy, tou druhou jej plácá po rameni, protože mu kdesi kdosi řekl, že je to mužné gesto, třetí rukou se snaží si nenápadně otřít usnoplené břicho - a tou čtvrtou si upravuje vlastní hřívu. Využití končetin - osmdesátiprocentní! Na sto procent se dostane ve chvíli, kdy zaměstná i svůj hadí ocas! Aby mu nebylo líto, zatím s ním jen znepokojeně mrská. "Fulgrime, Fulgrime - co budeme dělat?" Ptá se trošku zoufale jeden ze tří členů jeho osobní gardy, velitel-taktikál bratr Drahomír. Černé vlasy se sestřihem "na Efrona" lehce povlávají okolo jeho hlavy. Zbroj, původně prettymariňácká, má původní imperiální symboly přemalované na znaky Slaaneshe. Na zadku se mu pak skví nápis "Impérium smrďí" a pod ním, neoficiální, power fistou vyškrábaný vzkazík "Narcis was here." "No?" přidává se druhé Císařovo Dítě a hledí na svého primarchu takovým tím pohledem ublíženého, šestiletého děcka. "Slíbil jsi nám, že nás vezmeš na výlet!" Třetí, bělovlasý Krasomil, svému primarchovi nejvíce podobný, se rozpačitě dívá na rozbořeniště a žmoulá v rukou beruškovou sponku, kterou si před malou chviličkou sundal z vlasů. Fulgrim: "Zrůžekvěte, drobečku můj," polohadí démoní princ nakonec nachází využití i pro svůj ocásek, protože jeho špičkou hladí assaultního mariňáka s téměř dívčí tváří po blond vlasech s růžovými konečky. Zrůžekvět: "Né, rozcuchá se mi culííík-" Těžko říct, zda to byl záměr, nebo kouzlo nechtěného, ale truc ze zkažené dovolené je u Zrůžekvěta nahrazen starostí o rozcuchané vlasy. Drahomír: "Co se tady stalo? Khorniti? Inkvizice? Vyšší dobro?" Xiar: "To ne," důkladně popotáhne nosem a ukáže kamsi na oblohu. "To vlci!" Fulgrim: "Magnus měl pravdu," vydechne někdejší primarcha a rázem všechny ruce přesouvá kamsi, kde by se dle jeho anatomie dalo tušit umístění srdcí, zatímco nasazuje melodramatický výraz, okoukaný z telenovel. Xiar: "A já je hostil! Pil s nimi, tapetoval! laškoval s jejich obřím vibrátorem-" Krasomil: "Jůůůů.." zasněně zvedá pohled od sponky a upírá oči kamsi do dálky, dle jeho výrazu asi přemýšlí o využití toho posledního zmíněného Xiar: "A dal jsem jim i loď!" Fulgrim: "No to snad ne! Ti dnešní imperiálci neumí vůbec prokázat vděk! To by se za mých mladých let nestalo!" Drahomír: "Ach, otče, nemluv tak! Nejsi starý, je ti sotva něco málo přes deset tisíc let! A - a ani na to nevypadáš!" Fulgrim: "Ach, ty můj malý, rozkošný ušáčku, ty vždycky víš, jak mě potěšit! Jsi ten nejkrásnější vánoční dárek, jaký jsem kdy mohl..." Xiar: "Byla to Slaaneshova mrdka!" Krasomil: "...kde?" Xiar: "Ta loď!" Fulgrim: "NEMAJÍ ŽÁDNÝ RESPEKT! Vděk!" Drahomír: "Nesmíš se takhle rozčilovat! Víš, co ti říkal doktor!" |
| |
| V mrdce! Přestože to měla být slina! "Protože to není vlčí loď!" Obořím se na ní! Zatraceně vlčí lodi jsou víc thunda, víc powa, větší bžunda? Ano, vím, že to tu opakujeme od chvíle, co to slovní spojení vzniklo, ale je to prostě pravda. Místo ohavných tapet bychom měli poctivě zarezlý kov a pohodovou domácí atmosféru, ve které jasně víte, odkud kam vede teritorium vašeho bratra, či co vám chtěl skrze "Ležákové poselství" sdělit. Ano, to znamená, že by tu byli patníky, hydranty a možná pár chcíplých stromů. "Tohle je chaosácká loď, kterou jsem v podstatě ukořistili." V podstatě proto, že si nejsem jistý, jestli se počítá právo dobytí na to, co vám vlastně někdo dal zadarmo pod pohrůžkou recyklace vašeho vlastního vynálezu. "Každopádně loď jsem znovu vysvětil." Alespoň z většiny. Ne, že bych se nesnažil, nebo něco podcenil, jen těch ležáků tu není dost. Ale já to časem zvládnu, stejně jako poctivě okoušu ten gauč, co tu mají místo velícího křesla! "Za citace omnissiášova žalmu..." Změnil jsem desktop s fulgrimem v plavkách na mnohem více vzrušující zlatopramen jedenáctku, který je i řádně imperiální! "užití mecho-žalmu..." Což znamená, že jsem na ICQ místo divného vzdychání při příchodu zprávy nastavil poctivé vytí vlků z tesáku! "A přivedl jej zpět pod světlo císaře!" No a závěrem změnil barevné rozhraní z růžového na šedé, ze kterého se mi ježili chlupy snad i na chlupech! Zkrátka a dobře vykonal všechny ty důležitosti, pro které jsem byl léta ve studiu u Strojovýc kněží na Marsu. A byla to samozřejmě léta tvrdého studia plná tvrdého alkoholu, abych to dokázal. Ne, jako hoši z pobočky scholy progenia s tajemnou zkratkou SLU! |
| |
| Pomsta Císařových dětí! ~Intermezzo~
Nikdy se nepleťte mezi primarchu Císařových dětí a jeho wellness dovolenou. Nedej bože, když mu ji zkazíte například tím, že vypálíte jeho oblíbené rekreační středisko. Samozřejmě, že by se dal nastartovat záložní plán a Fulgrim by se i se svou osobní gardou mohl nostalgicky odebrat na Bethlemos, do Márova hotela u jezera, navštívit malého Hora (byť vcelku nedávno mu Siona, jeho malá a nevděčná neteř, jasně řekla, že si nepřeje, aby Hora hlídal, protože na něj má špatný vliv a vždy u něj v pokoji pak nalezne spoustu starých čísel Hustlera) a na celé Labyrinty se vyprdnout. Ale Fulgrim, navzdory tomu, že na to nemusí zrovna vypadat, už protože je velkým, čtyřrukým chaosákem s hadím ocasem namísto nohou, je milá bytost, plná něhy, lásky (a touhy po sexuálních zážitcích) a je velmi snadné jej duševně pohnout. A Xiho neštěstí, způsobené vlky, jím samozřejmě pohnulo hluboce! Proto se také rozhodl, že zařídí, že toho budou Space Wolfové hořce litovat! Xi se rozhodlo přijmout jeho velkorysou nabídku a řeklo, že pojede na Tesák s ním – protože stejně nemá moc co dělat a tady by se jen utápělo v žalu. Ingen Kreuz tuto nabídku nepřijal s vysvětlením, že s bandou buzen na výletě na žádnou sebevražednou výpravu proti opravdovým válečníkům Impéria nejede – protože vidět je všecky zařvat by byla jen malá náplast na prdel, která by po cestě warpem určitě zažila grimmdárkový středověk, což doplnil ještě o výmluvné slovo „šajze.“
*****
O kousek dál se ze sutin vyhrabávají dvě postavy. Jedna velká, rozložitá, mužská, s téměř vyholenou hlavou, druhá drobná, bonďatá a maličká. Oba mají na sobě bílé, od sazí a sutě zašmudlané župany a okolo nich se šíří cosi, co by se dalo nazvat slabou božskou aurou. On: „Myslíš to vážně? Bylo fakt nutné to tady nechat shořet i s náma uvnitř?“ Ona: „Znáš to – chtělo to trochu radikálně-“ On: „Mohlas mi něco říct, evakuovali bychom se.“ Ona: „Ne, chtěla jsem vidět chcípnout Radanu…“ On: „Vem aspoň ty papíry a jdeme.“ Ona: „Jo, jasně.“ On: „Hlavně pospěš.“ Ona: „Ježiši jo, už na tom dělám. Proč?“ On: „Dívá se na nás Fulgrim. Podezřívavě.“ Fulgrim: „Hej – vy dva - neznáme se odněkud?“ Ona: „Ne. To bude omyl.“ S těmito slovy oba urychleně zmizí ve warpovém portálu, který si mávnutím ruky vytvořili.
*****
O pět minut později za sebou Fulgrim, Xiar i nejnovější fénixí garda, tvořená Drahoslavem, Zrůžekvětem a Krasomilem, zavírají vstupní vrata Fulgrimova Starhawku, vesmírného plavidla růžovofialové barvy, na zádi s výstražným trojúhelníkem „dítě na palubě“ – ono, když jste primarcha Císařových dětí, máte tyto nálepky vlastně na každém plavidle. Povinně.
Jednu věc ovšem Slaaneshův hadí princ Ingenovi neřekl. Jedná se o velmi oblíbenou větu, kterou využívá on, i jeho následovníci (i ti, kteří se kdysi dávno odštěpili) dodnes. Ta věta zní „to, že jsem metrosexuální, ještě neznamená, že jsem blbej.“ A on rozhodně blbý není. Útlocitný, ano. S nadměrnou produkcí estrogenu – budiž. Ale nikdy nebyl hloupý. On VÍ, že na Tesák nemůže zaútočit jen tak, se třemi členy osobní gardy, kteří jsou spíše pro okrasné, než bojové účely – a malým, růžovým v podstatě civilistou. Protože od Hereze kapitulu v pravém slova smyslu… už nemá. A tak je třeba kontaktovat někoho, kdo je na tom o trochu líp.
Zvuk zahájení skypové konverzace. Na obrazovce se objevuje obličej jednoho z jeho bratrů primarchů. Rudý obličej. Navzdory možným domněnkám není rudý vzteky. Je prostě rudý od přírody. Je to Magnus. Magnus Rudý. S rudými vlasy a v rudé zbroji. Nejednoho Slaaneshoidně zaměřeného čtenáře nejspíše napadne, že rudá světla neonů v bordelu mu musí určitě poskytovat dokonalé přirozené krytí!
Magnus: „Fulgrime?“ Fulgrim: „Magnusi?“ Magnus: „Co zas chceš?“ Fulgrim: „Co bych měl chtít? Nemůžu ti jenom tak bratrsky zavolat? Jak se máš?“ Magnus: „Tohle bych sežral možná Lorgarovi, páč je dobrý lhář, ale tobě ne, tak se nesnaž. Vždycky mi voláš jenom, když něco chceš.“ Fulgrim: „To není pravda, minule jsem nic- jo, vlastně tohle. Hm. Tak nic. Máš pravdu. Ale to neznamená, že tě nemám rád! Navíc, my chaosáci musíme držet při sobě!“
Magnus si povzdechne, zamumlá něco o tom, že rodinu si nevybíráme a mávne rukou. „Tak o co jde – co chceš?“ Fulgrim: „Potřebuju zaútočit na Fenris.“ Magnus: „Zbláznil ses? Proč do toho taháš mě?“ Fulgrim: „Protože Vlky nemáš rád! Nenecháš si ujít jedinou příležitost, jak jim nakopat prdel!“ Magnus: „Podívej, Fulgrime – nikdo tady není a ty tvoje čtyři řiťky nepočítám – mimochodem, ten jeden je na mariňáka nějaký malý… není to ženská?“ Fulgrim: „To je démoní princ, není to mariňák.“ Magnus: „To leccos vysvětluje… no k věci. Nikdo tady není, tak můžu být upřímný. Nenechal jsem si ujít jedinou příležitost, jak to zkusit, to jo – ale pravda je taková, že oni dycky nakonec nakopou prdel mě. “ Fulgrim: „Ale…“ Magnus: „Víš proč?“ Fulgrim: „Protožeeee… jsou to udatní válečníci s… čistým srdcem?“ Magnus: „Ale hovno! Protože jsou to protěžovaní parchanti! William King je proslavil – a nedávno dostali nový, vylepšený, overpowerovaný kodex! A my jsme chaosáci! Kdo dneska hraje Tisíc synů? AHA? Nikdo! Vlky vlky! Beztak neexistuje kapitula, která by je mohla porazit!“ Fulgrim: „Blood Angels mají taky nový kodex. Deepstrikují tanky z orbity… Kdyby žil Sanguinius, tak-„ Magnus: „Ne, prosímtě, Fulgrime – nezačínej s tím zase.“ Fulgrim: „Kdy- když on mi chybíííí!“ Poslední slova jsou zakvílená díky návalu hadího pláče.
Magnus: „Horus ho zabil. Deset tisíc let zpátky. Je konec. Smiř se s tím.“ Fulgrim: „Ale Horus se vrátil! Myslíš, že by mohl i…“ Magnus: „Zkus si o tom promluvit s Lorgarem. On ti určitě dá nějaké… lepší informace.“
Fulgrim: „A teď k tomu Tesáku.“ Magnus: „Ne, podívej, já do toho nejdu. Přižene se tam zas Ragnar a máme po prdeli. To si radši budu na té prdeli sedět. Na Prosperu je hezky.“ Zrůžekvět: „Jé – tak když tam je hezky, co kdybychom jeli na výlet tam?“ Magnus: „NE, TO NIKDY!“ Fulgrim: „Lámeš jim srdce, Magnusi!“ Magnus: „Podívej. Možná jsem si to rozmyslel. Slib mi, že mě dalších pár let nenavštívíš, pokud to nebude vyloženě nutné – a já do té předem prohrané války půjdu.“ Priority. I Magnus Rudý má své! Navíc – co by to byl za grimmdark bez epické bitvy odvěkých nepřátel? |
| |
| Ach, osude, ty děvko! "No, to si radši možná nech-" No to snad ne. JÁ se tady celou dobu snažím získat pošahanou průkazku do knihovny - a nakonec ji ONA dá Nokiovi, který beztak ani neumí číst! Co je tohle za spravedlnost? Jsem frustrovaný! To se jako dělá normálně, že když člověk olíže věc, už si ji pak může nechat? To vlastně není správná otázka - podle toho, jak to tady smrdí bych se měl i ptát, zda to funguje i v případě, že si něco občůráte - protože Nokia to tady pochcal! Za citace žalmů? Ne - ne! Ptát se, jak vypadalo jeho citování žalmů u chcaní, to by byla otázka na stejné brdo, jako proč se původně tahle loď jmenovala Slaaneshova Slina a nyní se o ní mluví, jako o Slaaneshově Mrdce! PROSTĚ TO NEMÁ LOGICKÉ ŘEŠENÍ! Já se sakra chci vrátit do svojí původní kapituly! Být fanatický blbec v zelené zbroji a hledat zrádné bratry, abych je trestal a dostával za to za odměnu perly! Nemuset řešit.... tadytotovšechno! Nokia dostal průkazku. Takový vztek jsem neměl od doby, kdy bratr Thor dostal vlastní jednotku, titul vlčího lorda a byl odeslán sloužit na Terru a já musel zůstat trčet s otcem doma, na Fenrisu! A aby mi to nebylo líto, vyfasoval jsem Becherovku, jako bolestné! Protože všichni věří, že ji mám asi rád, protože "mám hrozný splávek, když se nikdo nedívá!" ABYCH TAKY NEMĚL, KDYŽ JI LEJU TAJNĚ DO HAJZLU! Jsem jen malý krůček od nervového zhroucení. Projevuje se to škubáním obočí. Proč zrovna bratr Nokia? Vždyť on je techkněz - nepotřebuje do knihovny. Stačí, že ví, že když namočíme mobil do čaje, získáme T-mobile, když jej hodíme do jezera, je z něj Vodafone a když ho rozlomíme na dvě půlky, získáme ÓÓÓ - DVA! Já jsem knihovník a já mám tady největší právo!!! A to, jen tak mimochodem, raději nebudu vytahovat fakt, že kdysi dávno to byl zrovna vlčí primarcha Leman Russ, kdo proti knihovníkům nejvíce brojil - a teď je má v kapitule! "Tak to je supr, že se všechno vyřešilo," odpovím nakonec s milým úsměvem. Stále mi cuká obočí. Snad si toho nikdo nevšimne. "Problém ale je, že u Černé knihovny asi nikdo nenechá jen tak zaparkovat chaosáckou loď, že?" Jo, to mě už nějakou tu chvilku trápí. Sice jsme na tom trošku líp, než jsme byli, protože předtím jsme lítali technicky vzato ve spacehulku, jenom si to Nokia nechtěl přiznat a tyranidi jej odmítali obydlet - ale i tak. |
| |
| Štěstěna se na nás gebí! "Správně, Loki!" Radostně křiknu. "Russova huňatého ocasu!" Ano, Russ měl ocas a dost slavný. Tím je myšlen samozřejmě ten, který nosil u pasu. Ano, výjimečná trofej toho největšího vlka, co kterého skolil v lesích blízko tesáku. "Udělám pár úprav a ta loď bude jako nová, jako naše!" Bude to těžké, ale nějaké ty ťukance a díry po přestřelkách tam taky budou a vůbec, s trochou snahy z toho udělám něco tak převratného jako byl thunderštěk! "Bude to Powerpacka, vlajkový drakar tvé udatné výpravy, Loki." S tím mu předám kartičku do knihovny. "Tvé slavné výpravě, která se blíží k ještě slavnějšímu závěru." Vůbec se mě zmocňuje vzrušení z toho všeho. "Přidělám kotce, držáky na házecí talíře, komory na pískací hračky..." A začínám chrlit jeden návrh za druhým, jak změnit chaosáckou mrdku vzešlou původně ze sliny... to je nechutně jedno. Zkrátka a dobře udělám z toho loď impéria! |
| |
| Štěstěna si říká, kde udělala chybu. Inkvizitorka si odkašle, čímž se marně pokusí přerušit Nokiův výčet updatů, který je vyšší, než týdenní počet aktualizací Androidu. Nakonec jej utne tichým "tak to by snad stačilo." Když si je jistá, že upoutala pozornost obou, pokračuje sama. "Bratře Nokio, oceňuji tvé snahy, udělat z této... výspy hnusu a pokřiveného démonského vkusu útulek pro ps... tedy chci říct obyvatelnou loď. Jenže dost možná by stačilo najít nejbližší barvy/laky, koupit dost šedé a žluté a prostě ji jenom přetřít po povrchu." Pak se zahledí na holoprojekce, snímající okolí lodi na obrazovkách a lehce se zamračí, "No a taky můžeme odtesat tu Dolly Buster, která je přidělaná k přídi s roztaženýma nohama, namísto mořské panny. To je trochu nápadný znak Slaaneshismu. Takže - Nokia nám zjistí, kde jsou tady nejbližší barvy-laky. A bez debat, spolupracuji s Grey Knighty a vím, že tohle mariňáci zvládnou. Loki zatím bude... já nevím, asi se tvářit, že tady není. Však je úplně zbytečný, doufám alespoň, že umí natírat." |
| |
| Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrčení! "Dej si pozor na pusu, inkvizotorko!" Vyštěknu nejen jako každý mariňák, kterému se navážíte do bratra, nebo jiné jeho velké z bratrů složené rodiny, ale především jako hvězdný vlk! "Loki zařídil tuto výpravu, jeho duch vedl k objevu Destroyssona a bude mít ságu, která bude znít hospodou ještě dlouho po tom, co ji s bratry rozmlátíme!" Dodám s pýchou a hrdostí! "Takže pozor, jak mluvíš o adoptivním synovi velkého vlka a bratrovi power, vlastně mighty, Thora!" Tohle se zkrátka nedělá! Ani všechno "fujjeto" světa by nevystihlo ten vztek z toho, že se pokouší zesměšnit člena mé smečky! Přitom se vsadím, že ona ani zdaleka nemá takový splávek jako on! Je to Becherovkový přeborník tesáku! |
| |
| Hej! Ta ženská mě nemá ráda. Nevím, jestli je to tím, že jsem se jí párkrát chtěl pro jistotu zbavit, nebo díky faktu, že jsem jí praštil po hlavě... a nebo mě viní z toho, že jsem se jí pokusil zesměšnit lascivními foty... i přes to, že mi to nevyšlo. Z toho, co jsem tak pochytil, jde spoustě žen "o princip." A ten tady hovoří jasně proti mě, co si budeme povídat! A nebo za to může fakt, že se po mně plazila Radana? Hej! To nebyla moje vina! Opila mě a... a tak! A měla hezké boty. A tak vůbec. Však je úplně zbytečný, doufám alespoň, že umí natírat." No, přesně o tomhle mluvím. Je to nefér. Já to tady celé vymyslel! Trpím lidskou blbostí, abych svůj cíl splnil! Jsem tragický hrdina a tak vůbec! "Loki zařídil tuto výpravu, jeho duch vedl k objevu Destroyssona a bude mít ságu, která bude znít hospodou ještě dlouho po tom, co ji s bratry rozmlátíme!" "No... popravdě, my už ji rozmlátili. A to tak, že lehla popelem..." Jako bych to z té dálky měl na planetě snad vidět, zahledím se na monitory. "Dobře... tak... teď asi ty barvy laky. NATÍRAT UMÍM -" oznámím lehce nabroušeně "a souhlasím s výjimečně vhodným nápadem lady inkvizitorky, že je možná třeba loď trochu upravit." "Hele, hoši - má ta bárka vůbec Gellerovo pole?" Překvapí nás pak náhlou otázkou Ethelreda. "No... technicky vzato by je neměla potřebovat, protože je Chaosácká..." "Nojo - to, že to nepotřebují chaosáci, neznamená, že skrze Warp proletíme bez úhony my..." "Jednou už nám to vyšlo - žejo bratře?" |
| |
| Polem nepolem! Příznám se, že teď jsem docela v úzkých! Warpologie nebyla nikdy moc pro mě. Vlastně to byl na marsu předmět s účastí dobrovolnou a zadarmo jsem tak získal dva kredity jen tím, že jsem přišel na první přednášku a pak na zkoušku. Ta byla vůbec docela podivná a řekl bych, že i těžká! Začala už tím, že jsem se snažil svému lektorovi vysvětlit, že chci být vyzkoušen a zjistil jsem, že... jsem u špatného kantora! Do smrti tak nezapomenu na to, když tomu správnému telefonoval se slovy "Hele, Pepiusi, mám tu studenta co ani neví, jak vypadáš...". Skoro stejně se mi vryl do hlavy i aktivační rituál té jeho vysílačky: Stlač tlačítko, ať vidíš mdlého světla jas, podrž oranžovou runu, věz že poslové voxu nesou tvůj hlas. Přitom pamatuj, zas a znova, že cizí nedolehnou k tobě slova. Slyšíš-li šum a něco je špatně, levým udělátkem u číselníku toč chvatně. To pravé ztiší ty, co k tobě mluví, ať nikdo se o nich nedoví. Vidíš-li na displayi batery-low, odejmi krytku, vypáči válečkovitý kov. Vzbudíš a uspíš tento stroj svatý, když knoflík bude z ON na OFF vzatý! Tu zkoušku jsem udělal jen díky tomu, že po jeho půl hodinovém pláči a monologu na téma "syndrom vyhoření" jsem slíbil, že se v životě nebudu touhle oblastí zabývat. Jo a taky jsem odpřísáhl, že už mu nikdy nebudu nabízet pomoc s úpravou plamenometu, když mluví o tom syndromu hoření nebo tak! No ale, to jsem se zavzpomínal a tak trochu si připomenul, proč jsem teď v háji. Co jim mám jako říct? Že jsem na to Gellerovo pole zapomněl? Nebo to bylo Geraltovo pole produkováné z Rivie-generátoru? Nečte se Želatovo pole? ŽELÉtovo? Já sakra ani netuším, co se v tom poli pěstuje! Netuším tak moc, že se zdráhám i nahlas říct něco jako "Bez obav, pole máme, mnoho arů a je úrodnější než pole jiných lodí!". "Vyšlo a ne náhodou, Loki!" Odpovím vyhýbavě. "Tahle loď má vše, co je třeba pro cestování a měl to i Legen" Počkejte si na to! "dární koráb, na němž jsme připluli." Byl tak legendární, že už si ani nepamatuji, jak jsem ho pojmenoval. Každopádně s polem nebo bez něj, s agrárníky nebo ne minule jsme to neměli, nebo měli aniž bych to věděl... tak to prostě není děležité a všechno bude v pořádku. Zase. "Věřte mi, vše je v pořádku a pod kontrolou." Dodám si odvahu touto Litanií mechanika, čapnu štětku a nemíním tím inkvizitorku s Destroyssonem a jdu přebarvit loď. |
| |
| Máš to pod kontrolou? Nevypadá to, že by Nokiova a Lokiho slova inkvizitorku přesvědčila. Na druhou stranu - ona je powerholka, která zabíjí démony na potkání... takže až se sem dostane něco z warpu, dost možná by se mohlo stát, že si svou návštěvu na lodi dost rychle rozmyslí, v zájmu zachování svého bídného života. "Bratře Nokio?" Zeptá se pak. "Pokud jdete natírat - tak bych řekla, že nemáme dost barvy, pokud vůbec nějakou - a citadel color "space wolf grey" tady na chaosácké lodi určitě nevedou." Názvy citadelek na barvení modelů jsou vůbec user-friendly. Nějaký génius totiž, s vědomím, že muži nerozpoznají jednotlivé odstíny barev vymyslel, že pojmenuje kelímky podle jednotek, které se s ním barví a ne typickými názvy. Takže například i ti, kdož vidí tuhle žlutou STEJNOU, jako tamtu vědí, že je asi prý nějaký rozdíl mezi Yriel Yellow a Imperial Fists Yellow. A že mezi Adeptus Grey a Space Wolf Grey a Grey Knights Grey je nějaký rozdíl! Žel, na této lodi se možná nachází tak Carrouburg Crimson a Chaos Pink, popřípadě Emperor's Children Violet. Prostě nic pro nás! "Musíme do barev, laků, však jsem to říkala." A takový ten pohled "protože já jsem holka od inkvizice a já mám vždycky pravdu, víme?" "A k tomu potřebujeme proletět warpem. Bratře Nokio - když nemáme Gellerovo pole - dokázal byste mi vykovat v době kratší, než krátké, powerarmor a nejlépe i nějakou zbraň? Jsem totiž v civilu..." |
| |
| Se ví! "Jak jistě nevíš, inkvizitorko, chaosácké barvy reagují s vodou a rozpouští se, takže bych se snadno dostal na kovou šeď a šedá je všechna stejná." Dodám s přesvědčením většiny mužů galaxie a taky proto, že mám pravdu. Vážně, lodě se ve vesmíru nedrhnou a s vodou v klasické formě prostě nepočítají, tak proč by měly být jejich nátěry vodě odolné? Vždyt sakra vodě odolní nejsme ani my, mariňáci a tak se jí vyhýbáme jak čert kříži. Hlavně s mýdlem je to leckdy pohroma! "A armor se zbraní vyhotovím rád a bez problémů." Rychle se rozhlédnu. "Je tu dost materiálu na thunder řemdih Vlčí Kule a nebo kopí Zuřivého Ohonu - což jsou standardní zbraně naší legie!" Tak standardní, že ostatní kapituly k nim vůbec nemají přístup, nebo je platí za těžké body! "A nějaký klasický power Armor MarkIX prototyp "Huňáč" bych taky svedl!" Dodám s pýchou a vědomým, že kladivová improvizace mi jde ze všeho nejlépe. Zkrátka jak by řekl Thor, jaký je čas? IT´S HAMMER TIME! |
| |
| armor a tak vůbec "Hmm.... meč a bolter, prosím? Nebo bych ještě zvládla sekeru. Je jedno, jestli power, nebo roto. Pokud teda nedostanu rotobolter. Jednou jsem něco takového viděla... a mám pocit, že někdo nepochopil princip rotačního kulometu... a přidělávat na bajonet řetěz motorové pily mi taky nepřišlo, jako dobrý nápad - teda ne, že by to neřezalo dobře, byla to docela řež, ale... no prostě meč a bolter. Nebo sekeru a bolter." Co se zbroje týče - i inkvizitor prostě ví, kdy je třeba zahodit estetiku a nahradit jí pragmatismem - takže ano, zdá se, že jí armor typu huňáč nevadí. "Tak honem do toho, abychom mohli tu loď polít vodou a vyrazit." |
| |
| Man at work! Dá to práci, ale s trochou dobré vůle a hrubé síly jde všechno! Proto se mi daří za pomocí své mechanické ruky tak dlouho mlátit do neslučitelných věcí, jako jsou dveře do lodní spižírny plné dia věcí s 0% obsahem tuku a takovou tou kuchyňskou ruční metlou, až vyrobím poloautomatickou verzi rotomeče. Upřímně klasické rotomeče nesnáším už proto,že mají otravný zvuk. Ne, vážně, zkuste se celou bitvu ohánět něčím, co vrčí jako pila! Je to děs, pokud to nemáte čím izolovat! Proto je tento poloautomat výhodnější, protože je prostě tišší. Nikdy nikdo nebude šermovat a točit kličkou tak rychle, aby to stihlo odporně vrčet, to vám garantuji. Závěrem zbraňologie ještě podotknu, že v tomhle hrají kyje prim, protože kyj nemručí jako proklaté zahradní náčiní a nikdy mu nedojdou ani baterie, ani benzin dle verze! Co se týče zbroje třídy huňáč, jde o klasický armor na úrovni stromtrooperů imperiální gardy. Kdo si to umí přeložit, tak jistě chápe, že jde o stokrát opakované "pořád nic moc". Použil jsem na to chlupatinu z obývací části a vyztužil ji kousky nádobí z lodní kuchyně. Teflon je totiž hotový zázrak proti ohnivým a energetickým zbraním, protože je ošetřen proti připalování! No a po vyrvání mnoha drátu a pár žárovek to má vlastní světlomety! Samozřejmě chápu na nutnost dodávek vzduchu, protože bez kyslíku se bojuje dost blbě a tak po odstranění jedné asi zbytečné trubky z toalety - musí být zbytečná, jinak bych tušil, k čemu je - má inkvizitorka i šnorchl. "Vaše zbraně!" S hrdostí ji je předám do ruky. "Posvěcené devětadevadesáti modlitbami k Omnisiáši." Zde bych se opětovně, jako správný kutil, rád pochválil. Našel jsem upgrade na který nepřišli ani moji učitelé! Místo neustálého opakování jsem prostě řekl modlitbu jednou a za ní dodal "krát devětadevadesát" a s obřadností, jakou si tento úkon zaslouží, jsem vyžahl láhev ležáku. "Předpokládám, že nyní můžem do warpu!" Dodám očekávaje takové to klasické "hodnej, tady máš suchar" nebo alespoň podrbání za uchem! Jo a taky vlastně povel, po kterém tu loď pošlu tam, kam patří! Do obchodu s laky a nátěry, protože s mými zbraněmi to zaručeně natřeme každému, pokud tedy budeme mít čím natírat! |
| |
| Pomsta Císařových dětí! II. ~Intermezzo - protože ve warpu běží čas jinak a Oko terroru pokřivuje veškerou realitu okolo a my tady máme loď, přecpanou mágy... a tak si můžeme dovolit dělat tydle časové skoky i v případě, že hlavní dějová linie se hnula jen o pár minut! CHAOS, PYČO!~ "Jsi si jistý, že tam musíme jet lodí? Warpový portál by-" Začne brblat Magnus, zatímco nenápadně prstem kreslí Fulgrimovi na plášť zářící nápis "jsem vyžírka a nemám vlastní armádu." "Tak zbláznil ses?" Odpovídá Slaaneshův princ a mrská ocasem, jak už to má ve zvyku dělat, když je rozčilený. "Já ji zaparkuju někde ve Warpu a už ji nenajdu... víš, jaký problém bylo si nějakou vymlátit z jakýchsi loajalistů?" Drahomír: "Jo, bylo to peklo, normálně jsme ji museli dobýt." Zrůžekvět, tajně se, společně s Krasomilem hihňající a ukazující si na nápis na Fulgrimových zádech, zvedá hlavu a popuzeně si přisazuje: "Jo! Původně jsem myslel, že jim vykouřím a oni mi ji dají, ale normálně o ni chtěli bojovat. NESEJDEME Z CÍSAŘOVY CESTY! Řvali. Blbci. Nevědí, co je dobré. Vlastně to byl docela kauf." Krasomil: "A pak jsme ji museli celou přebarvit," zasní se a odpluje kdesi na druhý konec místnosti, aby obdivoval nějakou fresku, nebo co. Magnus: "Co to je vůbec za loď?" Fulgrim: "To je Císařova Pýcha!" Magnus: "Fakt? Pamatuji si ji o dost větší." Fulgrim: "To je Smart. Na malé rodinné výlety stačí," a ano, zní to dotčeně! Magnus: "To je pravda - když tady jste dohromady čtyři, že... a to jenom do doby, než ti tvoje Fénixí garda zase vychcípá." Zrůžekvět zalapá po dechu. Drahomír se zatváří tak nějak napůl dotčeně a napůl, jako by nad něčím přemýšlel. Krasomil ukazuje Xiarovi nápis na Fulgrimově plášti a oba se tiše hihňají. Fulgrim: "Můžeš toho nechat? Stalo se to jenom PÁRKRÁT!" Magnus: "Ale to jenom proto, protožes pak deset tisíc let žádnou neměl!" Fulgrim: "Pochybil jsem! A jedny mi zabil Manus... ještě k tomu kladivem, které jsem mu udělal já sám..." Magnus: "Tím, co vypadalo, jako hasák na vodovodní potrubí?" Fulgrim: "Magnusi, já přísahám, že kdybych tě zrovna nepotřeboval na epickou výpravu, která povede k totální anihilaci hvězdných vlků - čemu se tam vy dva pořád smějete?... to je fuk - tak bych tě nechal si vystoupit! Ještě pořád jsem ti nezapomněl, jak jsi mě vzal po hlavě tou sekerou a ještě tady takhle-" Magnus: "-to je možné, ale já jsem tady ten, kdo ti dodá zdroje. A vlastně za to nic nechci. Takže jak vypadalo to kladivo? Ha?" Fulgrim: "Vypadalo. Jako. Hasák. Na. Vodovodní. Potrubí." a dodejme klasické "brbly brbly." Magnus: "No vidíš." Fulgrim: "Hele, Magnusi... nemám něco na zádech, že se mi tam pořád dívají?" šeptne ke svému bratru diskrétně tak, aby to neslyšel nikdo jiný. Magnus: "Co...? Ne, nemáš." |
| |
| Tak tedy slíbený posun Jak se zdá, warp svým lodičkám nejenže neruší přenos signálu warpovými bouřemi a tak vůbec - ale navíc ty, o kterých má pocit, že jsou chaosácké, nechává proletět úplně všude, aniž by se na nich usazovaly cestou divné, rozličné entity, ať už se jedná o genestealery, warpové démony, kteří jsou nejčastější, nebo skvády totálních warpových tuláků a skvoterů, typu Kaldor Draigo, popřípadě Corvus Corax a jim podobní. Z čehož logicky vyplývá, že Ethelreda se ve svém nově postaveném power armoru se šnorchlem (který z nějakého důvodu prostě funguje) potí úplně zbytečně - a z nudy občasně točí kličkou svého chainswordu, který se rozhodla víceméně, až přijde jeho čas, použít namísto asi palice nebo kladiva, protože značky Husqvarna rozhodně není. Každopádně - do nejbližších vygooglených barev a laků se dostanete bez problémů za... asi dvě hodiny. Jediný problém je, že jaksi nikdo z vás nečekal, že je povedou a budou vlastnit ptákům podobní démoni, patřící Tzeentchovi - kteří byli sice moc milí a ochotní, ale inkvizitorka, po cestě se nudivší jak pes (čímž by se mohla mezi vlky řadit jako první čestná vlčiče smečky - a dát si třeba nějakou hustou přezdívku, jako Alfa Betty, nebo tak) je takříkajíc zrotomečovala dřív, než jste stačili říct objednávku, nebo si vyslechnout nějaké to doporučení. Inu, stane se. Protože ani personál, který by vám loď pomohl přebarvit pomocí magie ve zlomkovém čase nebyl jejího běsnění ušetřen ("Za Císaře! Za Terru! Na démony se vyseru!") strávili jste tak nějak týden debilním natíráním debilní štětkou debilní lodi. Byl to pěkně debilní týden. A to by si jeden řekl, že Ordo Malleus NENÍ tak nemožně fanatické, jako třeba Ordo Hereticus. A strávili byste tam možná i měsíc, nebo víc, kdyby okolo vás zrovna netáhla ztracená Spacewolfí třináctá legie - x wulfenů a pár normálních, prastarých chlapíků, kteří ještě pamatovali živého Císaře. Naštěstí si vás všimli, vida své mnohem mladší bratry nabídli pomoc v barvení a přestavbě lodi... a každý večer jste se díky nim a jakémusi jejich... nazvěme to "common sense of the Spacewolves" chlastali do němoty a vyli na nejbližší měsíc. Že byl fialový? Hele, jsme ve Warpu a nemůžeme mít všechno, ja? Hlavně, že hoši ví, odkud tady sehnat chlast. Ono za deset milénií se tady asi vlk leccos přiučí. A když už jsme o přiučení se - poté, co jste díky několika dobře mířeným kopancům a ránám kladivem zprovoznili heretech v podobě místní televize, se Ethelreda přiučila, jak se chlastá a bleje - protože, jak zjistila z vysílání, dvojice inkvizitorů a imperiální psyker vtrhli do arény a zrušili letošní ročník Hunger Games. Jejímu "to je můj bratr" nikdo nepřikládal moc velkou důležitost... už protože pro astarty a mezi astarty je bratr kdekdo a tak se na to bratrování moc osobně nehledí. Nakonec se s vámi rozloučí s tím, že máte pozdravovat Ragnara, s díky přijmou Lokiho dar všech Becherovek, které ještě v batohu měl, slíbí, že díky němu na vás dozajista nezapomenou a dodají, že jim přijde, že "ten třetí vlk" je možná ženská... a tak byste si na něj měli dát pozor. Pak... se kamsi vypaří. PROSTĚ TŘINÁCTÁ! Každopádně - můžete na sebe být hrdí. Máte hezké, nalakované, šedožluté plavidlo... které je sice trošku zdobnější, než typická vlčí... ale už nevypadá tak, jak vypadalo. Minimálně není růžové. Nápis Slaaneshova Slina, který se v průběhu letu tak nějak samovolně změnil na Slaaneshova Mrdka, je taktéž nahrazen něčím více thunda... |
| |
| Tak tedy posun Tak, je to tady! Naše loď už zase vypadá jako naše! Správná barva, správně vyznačená teritoria a ještě úprava koupelny tak, aby tam byla místa pro vyválení se v trávě a vlastně v čemkoliv, co byste mohli chtít nebo jako správný spacewolf potřebovat! Jen je škoda, že se mi nepodařilo zrealizovat power verzi pískavé gumové kachničky, ale ve jménu císaře i omnissiáše musíme přinášet oběti! Zálibně pohladím bok lodi, která nyní dostala pod vlivem spravedlivé oslavy své drsné jméno Thunda Fungi a to proto, že jemná alegorie toho, jak snadno se chaos vsákne a je nahrazen poctivou imperiální vírou je nepřehlédnutelná! Hlavně mi do teď není jasné, kolik jsem toho vypil, že jsem se oháněl pojmy jako alegorie a tak! To ale není důležité! Důležité je, že jsem za pár minut v kokpitu se správně vykousaným lordovským chaosgauečem na velitelské impe-křeslo "Loki, Inkvizitorsonko..." Dodám s vědomím, že jestli se bratři nemýlí a je to inkvizitorka a ještě k tomu žena, tak je třeba se mít na pozoru! "Palivové nádrže plné, máme dost ležáku na výlet na Terru a zase zpátky!" Dodám s hrdostí a vědomím, že mi tu furt tu a tam blikají nějaké kontrolky, což by dělat neměly. Když vám totiž kontrolka bliká, je něco špatně! Ale když vám bliká po tom, co jste ji odpojili s vědomím, že nebudete přece hledat nějakou závadu, je to asi horší. Jedna rána pěstí je nic méně změní v minulost a případné drobné vady jistě napraví. "Na povel můžeme vyrazit za dobrodružstvím!" No a nebo třeba přinést míček, či dělat mrtvého. Povely jsou totiž docela bájo! |
| |
| Pomsta Císařových dětí III. ~Intermezzo - protože jeskyně se nějakým způsobem už blíží ke konci a já to chci stihnout odintermezzovat, než to tady s pláčem zabalíme. Tak!~ Řekněme, že cesta lodičkou skrze warp trvá prostě o něco déle, než proskočení portálem. Jestli to tak je, nebo není i podle lore, to necháme na větších odbornících s vědomím, že teď zrovna to tak funguje, protože jsme to napsali. Nicméně, když zahodíme tuto faktografii a začneme se zabývat důležitějšími věcmi, zjistíme, že na orbitě Fenrisu právě warp vyplivl Císařovu Pýchu Smart. Což bylo ostatně na čase, protože už pomalu, ale jistě začalo docházet na chvíli "A PRIMARCHO, KDY UŽ TAM BUDEME?" což je tak trochu typická věc, když máte na palubě několik dětí a... hm, tisíc synů! Prostě není nad rodinné výlety. Magnus a Fulgrim vám to milerádi potvrdí. Co se rodiny týče, má Magnus tak trochu problém. Sedí v slaanesháckém křesílku s nemravným potiskem, na kameni na svém čele drží tři prsty a zdá se, že jej buďto bolí hlava, nebo se na něco soustředí, protože s někým na dálku komunikuje. Vzhledem k tomu, že jeho odpovědi jsou slyšet nahlas, protože je vyslovuje, pravděpodobné je to druhé... nebo kombinace obojího. "Angrone, probohy. Já opravdu nemůžu za to, že Siona... ... jo, ano, ano, rozumím, ale problém je v tom, že... .... co chceš říct, zanedbaná výchova? Ty jsi zrovna ten pravý, který by mi měl co říkat! ... ano, máš pravdu, neměli jsme dobrý otcovský vzor. Ano. Ne. Ne - ne a nemluv sprostě. ... jsem si vědom toho, že tu show máš rád, protože se tam zabíjejí lidi. ... ne, neproplatím ti tvoji ztracenou sázku. Nemáš podporovat hazard. ... nenadávej mi do kurev, to, že jsem tvůj bratr tě neopravňuje na mne řvát. ... Podívej, tohle nemá smysl. Běž třeba vyplenit nějaký svět. ... Ne, kurva, planetu čarodějů nech na pokoji! Jako by mi to nestačilo minule u Lemana. .... ne - to taky není dobrý nápad, ty jdeme už zdecimovat my. ... hele, já tomu nevelím. to Fulgrim tě nepozval." "COŽE? CO JE ZAS NA MĚ? MAGNUSI, TY SVINĚ!" Primarcha Císařových dětí zuřivě gestikuluje všemu čtyřmi vrchními končetinami. "jo - jo, já mu to vyřídím. Hele, řekni Abaddonovi. On už bude vědět. Nebo si zajdi na nákupy, nebo... já nevím. Uspořádej vlastní hunger games. ... jo, já věděl, že ten poslední nápad se ti bude líbit. ... ne, Inoueho tam neber. Slyšel jsem, že se to nevyplácí. ... jo - jo, sbohem." Magnus s povzdechem sundává ruku z kamene a rovnou si jí i utírá opocené čelo. "Uf," okomentuje to nakonec. Nepříjemné hovory s rodinou všichni známe. "Má nezvedená dcera ve jménu našeho nezvedeného otce zrušila jakousi reality show, nebo co. Angron si myslí, že je to moje vina a věří, že mi to nakukal Lorgar, abychom jej připravili o jediný zdroj řádné zábavy, krom berserkismu a přinášení lebek pro trůn lebek." "To je ovšem smutné... hm... chceš si o tom promluvit?" ptá se jej bratr, sedící nedaleko. V rukou jakýsi časopis o módě a za ním stojí na židličce Krasomil a přečesává mu vlasy. I přes to, že mu asi před hodinou Drahomír tiše oznámil, že se s tím dělá zbytečně, protože na Fenrisu je taková zima, že si jejich tatíček tu pletenou čepici ještě rád narazí. "Ne - ani ne. Jo a mám ti vzkázat, že seš ocasatá nedomrlá buzerantská píča." "Co jsem mu udělal tentokrát?" "Nepozval jsi ho na válečné tažení." "Jo. To je fajn. Radši budu malá píča, než abych ho tady měl týden v kuse na lodi." "Jo. Jo, to je moudré." "Priority, víšco. -Au, Krasomilku, to tahá." "Jéé, promiň..." Chvilka trapného ticha. "Ty, Fulgrime?" "Co Magnusi?" "Já jenom... hele, já vím, že nemáš kapitulu v pravém slova smyslu a tak - ale oko teroru je tak nějak plné potloukajících se Císařových dětí. A všechny tě hledaj. Proč je vlastně nechceš? Určitě by pro tebe šly chcípnout do jakékoli bitvy a tak vůbec." "Víš... už jsi někdy slyšel noisemarínu?" "Jo, je to kekel." "No, tak přesně proto. Podívej, já zezačátku pár Děcek našel a vzal si ji na svoji novou planetu a tak. Myslel jsem si, že to bude v pohodě. jenomže když tě každé ráno probouzejí kakofonocké skřeky z těch jejích hudebních nástrojů zkázy a každý večer ti vysklí polovinu oken tvého dokonalého superpaláce, protože dělají koncerty, nebo mi nedej bože chtějí předvést nová kytarová sólíčka, která se naučili... nepomůže ti ani fetovat warpdust. No a pak jsou tady volové jako Lucius a Fábius.... a beztak i každý jiný - us. Prostě jsem se rozhodl, že budu dělat, že jsem se ztratil. A alimenty jim taky neplatím, fetkám Slaanesháckým." Inu - v něčem se Fulgrim Císaři přeci jen přiblížil. Minimálně ve svém přístupu k otcovství! A vědomí, že některé genetické kousky jsou prostě lepší, než ty ostatní a je třeba je protěžovat! Chcete důkaz? Podívejte se na Zrůžekvěta! Ten totiž zrovna sedí opodál a hraje si s jakýmsi Chaosem marknutým jorkšírákem, kterého při průletu warpem našel na parkovišti zchaoseného McGorka, kde se armáda stavovala na sváču. Protože na "můžu si ho nechat? prosííím!" se jen těžko říká "ne, polož ho a jdeme," - a to i v případě, že mu ze zad raší několik růžových chapadel! ****** Za pár desítek minut už loď přistává na zasněženém povrchu Fenrisu, kousek od tesáku - už jen z toho důvodu, aby to prostě "kluci neměli tak daleko." Tisíc synů se postupně vypravuje ven a staví se do šiků a formací, tiše brblajíc něco o tom, že nechápou, kdo to zase vymyslel, jít na Vlky. A o tom, že už to fakt přestává být prdel. Nakonec s velkou pompou vylézají z lodě i oba primarchové se svou osobní stráží. Ve chvíli, kdy jsou na rampě a seslézají na povrch ledové planety, ale jak se zdá, nastávají určité komplikace. Fulgrim: "Tyvolekurvatojealeklemranikdomineříkalžetadybudetakovázimarukamipřimrzlakmečiajátoasibalímřeknětemijaktodopadlo!" A s těmito slovy se primarcha Císařových dětí otáčí a plazí zpátky do lodi. Krasomil: "Ale pane!" Běží za ním. Drahomír: "Bratři, doufám, že jste nachystali dvoje rezervní rukavice, jak jsem vám říkal." Zrůžekvět: "Já mu náhodou upletl cestou i svetr!" Drahomír: "Jsi vskutku šampion na slovo vzatý, Zrůžekvěte. Magnusi, počkejte prosím tady, my to jdeme s otcem... asi vyřešit." Magnus: "A píchněte mu nějaký stimulant, s tímhle se nedá pracovat. Vymyslel si to, tak ať se snaží." |
| |
| Posun bratří vlků a sestry inkvizivlčky Samozřejmě, že cestování Warpem ve třech, v chaosí lodi, nabarvené hektolitry a hektolitry citadelky barvy space wolf grey by nemělo být možné - jenže tady jsme u Afkona a Ceress, takže to nejen že možné je - ale určitě je to taky ta správná grimmdárková prdel. Bez Gellerova pole určitě! Nezabývejme se teď tím, kdo tu loď řídí, na co kurva jede a jak najdete správný směr. Věnujme se spíše těm důležitým faktům. Třeba killcountu Ethelredy. Protože tato lady inkvizitorka, v provizorním pseudoarmoru (což je skoro powerarmor... ale asi lepší - nebo minimálně chlupatější) si mečem, fungujícím na principu ručního šlehače, probíjí skrze zástupy nižších démonů, kteří vám na loď lezou, své místečko na světle Císaře. Nejen to. Ve chvíli, kdy vám do lodi vtrhne banda démonetek na jejich jazykatých růžových kuřeponících a podniknou jakýsi pokus o zabavení Destroyssona s tím, že to je svatý artefakt Chaosu, zmasakruje je s bojovým pokřikem "TO JE DILDO CÍSAŘOVO A PATŘÍ TO DO MUZEA!" No... co se v mládí na Schole Progeniu naučíš, ve stáří, jako bys našel. Co dělá během toho všeho Nokia, není jisté. Loki, naopak, si vzal svazky knih, kterými prve Ethel zmlátil po hlavě a... zašil se někde, kde o něm celou cestu nikdo pořádně neslyšel. Když pak, těsně před přistáním vylezl z kajuty, označené na dveřích "pánové" (přičemž druhé dveře, označené "dámy" a třetí "hermafrodité" byly hned vedle,) prohlásil, že nyní už o "červené herně" ví všechno. Runoví kněží jsou... takoví asi trochu jiní. Tenhle obzvlášť. Navíc dodá, že má takový matný pocit, že v labyrintech něco zapomněl... a není si zrovna moc jistý, co to bylo. To je fuk. Je fuk i uvažovat nad tím, jak jste se dostali kamsi do webwaye, kdo vám zaplatil tamní dálniční poplatek a zda tam vůbec nejste načerno... a taky jak jste našli Black Library. Důležité je, že už tak nějak parkujete na tamním parkovišti! Zda kredity po jedijsku stačí - a nebo s vašimi platidly za parkovné má někdo problém, to ponechejme taky stranou. I fakt, že knihovna by měla být veřejná instituce a tak vůbec a parkovat by před ní měla být možnost zdarma a eldaři jsou pěkní židi. Protože se není čemu divit! Však jediní, kteří zůstali po Pádu naživu, byli právě obchodníci! Před vámi se tyčí obrovská... zelená... no, vypadá to, jako chobotnice s fialovými skvrnami. Před vchodem do ní - tedy alespoň máte pocit, že tamtudy se tam leze, se pak skví plaketa "navrhl architekt Kapliel, kdysi hodně, hodně dávno." pod čímž někdo neuměle lihovkou, imperiálními písmeny dopsal "Je to hnusný, Kaplickej hulil." a pod tím jakýsi jemný, pavučinkový rukopis vyvedl na plaketu odpověď "lidi by se tady neměli pouštět, páč jsou to vandalové!" A tak.... stojíte před chřtánem chobotnice. Parkoviště je plné eldařích i deldařích lodí a lodiček (a taky gravtanků, protože od doby Logru gravtanky lítaj warpem, ehm ehm, kucky kucky) pak je tady jeden thunderhawk RavenGuardy, který má vzadu místo espézetky cedulku "Gráha - frajer a intoš" .... no... a vy. "Víte, chlapci..." Ethelreda zrovna vypadá jako někdo, komu se velmi příčí to, co se zrovna chystá říct. Stihla už se z huňáče se šnorchlem převléct zase do civilu a na krk si pověsit svoje zlaté I. "Bratr Nokia je formální majitel průkazky... takže by měl jít první a jednat s knihovníky." |
| |
| Zásady slušného jednání "Postarám se o to." Odpovím s hrdostí a vědomím, že chápu, co se ode mě čeká. Je to knihovna - je! Místo plné divů a zázraků - je! Jsem jeden z vyvolených císaře-omnissiáše - jsem! Takže zkrátka jsou splněny všechny předpoklady proto, abych uspěl! "Bratře, Inkvizitorko!" Před otevřením dveřím ještě symbolicky každému nabídnu jeden suchar ve tvaru kostičky, který je příslibem bohatství znalostí a hlavně plných misek, jaké najde každý správný psí space viking ve Valhale! "Statečným a udatným bojovníkům císařství, jako jste vy, postačí zajisté jen pár slov." Na druhou stranu je nutno podotknout, že k zastrašení odvážných bojovníků taky stačí málo. Třeba Thor si vystačí se dvěma replikami, vážně! Jedna ja "příjmám vaší kapitulaci" a druhé neméně pádná "řekni to mému kladivu". To si pište, při Russovo poctivě uleželých ponožkách, že Mja-Mja ještě nikdo neukecal! "Ve jménu humanity! NIČIT! PÁLIT! ZABÍJET!" S tímto řevem praštím do ovládání dveří, které záhy začnou plnit svou funkci. Sadat dolu. Ještě si dopřeji trochu času na to, abych rozžahnul posvátným purifier-křesadlem se strojovým duchem jménem Zippo jednu tu klasickou pochodeň, kterou každý nájezdník nebo zabedněný blbec při lynčování či útoku na čaroděje prostě vždycky někde sežene. Zkrátka a dobře se každou chvíli hodlám ukázat v tom nejlepším světle. Loki přeci slíbil super úžasnou výpravu a vyplnění knihovny tím dozajista bude! |
| |
| Hrdinství pro začátečníky? Já už tady nebudu prostě znovu opakovat, že mám špatný den, všechno se proti mě spiklo, jsem největší chudák v dějinách tohoto univerza a tak vůbec. A to i přes to že - znáte takovou tu chvíli, kdy se vám vyplní životní sen? To, jak máte zaslechnout andělské chóry, znějící shůry, před očima vám má proběhnout celá vaše dosavadní triumfální kariéra, v dáli zaznít fanfára a vznést se hejno bílých holubic? TAK PŘESNĚ TO BYCH MĚL TEĎ ZAŽÍVAT, ALE NEZAŽÍVÁM! Důvody? 1) Black Library totiž vypadá, jako nějaká pošahaná amorfní chobotnice. Já vím, že se o to starají harlekýny ve spolupráci s Gamesworkshopem, který na tom vydělává prachy... ale nečekal by jeden něco... já nevím, víc nóbl? Jakousi viktoriánskou, steampunkovou epickou budovu, celou z nějakého krutohustého kamene, hlásající "KURVA JSEM KNIHOVNA, JSEM HUSTÁ, TADY JSEM A STRAVTE VE MNĚ ZBYTEK ŽIVOTA?" Protože tahle hlásá spíše "jsem vetřelec z vesmíru, xenos třídy nezařaditelný, pozřu vás a vyplivnu. Pokud budete mít štěstí, tak s par knihama v batohu, no neberte to! Pokud něco harlekýnám nelze upřít, je to pošahaný smysl pro humor. 2) Při dlouhodobé warpové filozofické chvilce na záchodě, což, všichni mi potvrdíte, že je opravdu nejlepší místo ke klidnému rozjímání, vzpomínkám, čtení a utvoření si celkového vhledu na situaci, stejně tak, jako rozpomínání si dobrých starých časů jsem zjistil, co jsem v Labyrintech zapomněl. Já totiž, vážení, když jsem tam jel, měl ještě thunderwolfa. Takovou tu bestii, co se na ní dá jezdit. Fenris se jmenoval. Fenris, stejně, jako svého času Kevin, tam tak nějak zůstal. Hlasy Warpu mi tiše šeptaly, že jsem jako sestra Isolda z jakéhosi legendárního Slaanesháckého divadelního počinu "Sára a její otec." Pořizuji si zvířata a pak na ně zapomínám. NEVÍM, kdo je to Isolda - ale velmi mě to uráží, už proto, že nejsem žena... a hlasy o ní mluvily dosti nelichotivě! 3) Bratr Nokia. Ach jo. Astart by se mohl radovat, že se zbavil Becherovky a dal ji těm prastarým, warp křižujícím ochlastům od nás, kteří prý ještě pamatují herezi a pomalu, ale jistě zarůstají chlupy, přičemž přísahám, že někteří měli pod armorem už i plně funkční vlčí oháňku - ale celou radost mu kazí fakt, že kartičku do knihovny má někdo, jako JE ON - a ještě je vyzván k tomu, aby jednal. A jak? Veme si pochodeň a jde to vyplenit. Jako by tohle nebyla Black Library, ale nějaký dungeon v Diablu! Vzhledem k tomu, že brzy potkáme harlekýny, tak tipuji bonusový cow level. Toliko k mé nespokojenosti. Frustrovaně přežvykuji suchar. Lady Ethelreda, ta divná inkvizitoří ženská, která cestou s náma tak nějak ZVLČELA, se mi ho dokonce pokusila ukrást a přísahal bych, že na mě u toho vycenila zuby. Však má svůj! A ještě si jej asi neváží, protože ve chvíli, kdy Nokia tu pochodeň zapálil, jej vykuckala a zamarasila směsí sucharových cucků a slin tu popsanou plaketu. A s těmito prudce inteligentními a dobře vychovanými jedinci, vážení, tady cestuji. Ostuda, říkáte si? ANO! Někdy si říkám, že mi na tom hajzlu ve Slaaneshově Mrdce... nebo Slině, nebo jak se ta loď jmenovala... (ono to vyjde nastejně, o co, že slintá mrdky!) ... bylo líp! |
| |
| Black Library. Deal with it. Takže černá knihovna vlastně není VŮBEC ČERNÁ. No, je to poměrně smutný a ošklivý fakt, se kterým je třeba se vyrovnat - tahle zelená chobotničí barva. Nicméně, dveře sjíždějí dolů - a jeden by asi čekal, že se za nimi objeví dlouhá, temná chodba do nějaké podzemní kobky... protože tak to obvykle v DnD vypadá, když berete pochodně a vstupujete plenit dungeon - ale místo toho za nimi postává harlekýn, ruce založené na prsou a tváří se... no, přes masku vlastně moc nevíte, jak se tváří. "Takže - otevřený oheň tohoto typu není povolen, pro zapálené dobrodruhy-" dá si chvilku načas, aby se zasmál, vlastnímu vtípku - zapálení. Jak je to geniální ne? "- tady máme náhražku v podobě tohoto Grahamova-" vytáhne cosi zpoza zad "-rozhodně nechaosího ohýnku, vhodného tím pádem i do Imperiálních domácností." S těmito slovy je na pochodeň tak nějak naražen.... přičemž modrý ohýnek s úsměvem a tichým "kví kvííí, hihihihi" sežere původní plamen a usadí se na tyčce. "Tyto plamínky nejsou škodlivé našim knihám ani datatabletům... a prý ani životnímu prostředí. Vítejte v Černé knihovně, pojďte se mnou tady k pultíku, předložte průkazku prosím a uveďte cíl své návštěvy." Ukazuje na něco, co vypadá jako recepční deska. Sedí za ní ještě jedna harlekýna a dle soustředěného výrazu ve.... no počkat, ona se vlastně pod maskou netváří nijak... ale hraje na zdejším databázovém počítači Solitaire... nebo miny. |
| |
| Černá knihovna Někdy se věci prostě nevyvíjejí podle plánu a dnešek tím rozhodně je! Kdyby tomu totiž bylo jinak, tak tu vyjma slov o zapálených dobrodruzích řešíme plenění v útrobách chobotnice? No to je jedno, prostě bychom zabíjeli a pálili v nitru té knihovny, získávali poklady, co tam jsou a vůbec činili císařilibou činnost čištění vesmíru od xenoss šmejdu a tak! Místo toho teď mám nějakou rozhodně nechaosí verzi plamene, který dělá všechno, jen nezapaluje věci o kolo. Na druhou stranu, co jsem čekal? Grahama znám z teleshopingu, ostatně jako každý techpriest a tu a tam od nich nakupuji Platinum paint protektory a tak! No a je to docela k prdu! Ono se sice fajn, že ten lak vydrž zapálení vozidla a střelbu ze vzduchovky, žel na bojišti se operuje jinšími kalibry, takže po běžném boji tak či onak kitujete díry a bouraná/rozstřílená vozidla třeba ze tří, čtyř kusů pájíte dohromady, abyste z toho alespoň ve třech áčkách dostali nějakou tu kačku na ležák! "Možná trocha lihu..." Zatímco se přesouváme k recepci, tiše si mumlám možné řešení této situace! Zkusmo vytáhnu z útrob zbroje láhev Ethanolu s varovnou cedulkou "Jen pro vnitřní použití" a poliji ten plamínek, který kvíká docela smutně. Tak to už je, vážení, k prdu totálně! Oheň a ještě k tomu abstinent! Budu ho reklamovat. "Tady je průkazka, trochu olízaná, ale jinak jako nová." Dodám s hrdostí a vědomím, že po té kalbě je dost možné, že k tomu všemu se přidalo ještě pár dalších nestandardních využití. Předně někdo z třinácté legie si s ní dělal čáru warpdustu a mám tak nějak pocit, že jsme ji použili jako terč v čůracích závodech, ale o tom historie pomlčí. Tu totiž píší vítězové a vikingové našeho ražení mají na starosti zajímavější věci než psaní! "A přišli jsme plenit. Za Russa a Císaře, víte, udělat z toho kůlničku na dříví a předstanici do křemíkové Valhaly." |
| |
| Pomsta Císařových Dětí IV. ~Intermezzo o třech hrdinech lehčího ražení s nelehkým osudem...~ Drahomír: "Xi, neviděl jsi Fulgrima?" Xiar, jeden z nejmenších démonických princů, (což znamená, že nemá ani celé dva metry, hlavně tedy proto, že původně vůbec není Warhammer char, ale hostující postava se Shadowrunovými staty, ehm ehm) sedí u kosmetického stolku a trhá si obočí. Hlavně tedy proto, že "on nikdy nebojoval a bojovat nikdy nebude, je u toho hrozně moc špíny a vlastně na to nemá staty," takže mu bylo dovoleno počkat tak nějak vevnitř, než všechno skončí. Slaaneshovi se to udůvodnilo jako "potřebné zálohy," přestože všichni ví, že to v praxi znamená spíše "nic nedělám, dělat nechci a nebudu a ty si Slaaneshi, třeba naser!" "Je kdesi vzadu ve svém pokoji, obmotaný okolo radiátoru... a myslím, že brečí." Krasomil se zatváří soucitně a přepne si beruškovou sponku, která mu začala z vlasů klouzat. Zrůžekvět lehce zrozpačití a ošije se. Drahomír vypadá klidně. Drahomír: "Tak, heretici. Zrůžekvět půjde a donese ten svetr. Krasomil půjde do lékárničky a přinese TU KRABIČKU." Krasomil: "Ale on-" Drahomír: "Je to krajní situace." Krasomil: "Ale táta-" Drahomír: "To je rozkaz, jen tak mimochodem. Sraz za pět minut ve vedlejší místnosti." Krasomil jenom něco zabručí a odšourá se kdesi pryč, Zrůžekvět vystřelí pro své pletení s takovým tím hrdým výrazem typu "jsem prostě nejlepší a vím to!" Za pět minut se všichni tři scházejí v plyšové, růžovoučké místnůstce, nedaleko Fulgrimovy ložnice. Drahomír: "Máte to?" Zrůžekvět hrdě pozvedá světle fialkový svetřík s norským vzorem a čtyřmi rukávy. Krasomil: "Růží, ten je tak krásný, že bych pro něj i zradil..." Následuje chvilka trapného ticha, kdy nikdo nemá to srdce Krasomilovi tak nějak říct že... no, už zradil před pár lety a znovu to moc nejde. Pokud nechce být chaos spawna, nebo tak něco. Drahomír přebírá záhadnou, bílou krabičku s červeným křížkem a stylizovaným písmenem "F." Zrůžekvět: "Uvědomuješ si, že nás za tohle zabije, až to zjistí? Víš, co říkal o drogách od Fábia!" Krasomil: "To je pravda, Drahomíre. Říkal, že mu Fábius nemá lézt na oči a všechny svoje sračičky, olejíčky a vodičky si má laskavě strčit tam, kam jemu strčil tu kovovou věc." Drahomír: "Hele - nenapadá mě nic lepšího, takže pokud ani vás ne, tak mu to prostě píchnem." Zrůžekvět: "Četls ten příbalový leták?" Drahomír: "No... moc ne. Nikdy tyhle kydy nečtu. Pak bych se bál i kapek proti kašli..." Zrůžekvět: "Tak ho přečti. Nahlas. Protože další postup... no... měl bys to vědět." Krasomil: "Ale to mu nemůžeme...." Drahomír: "Ticho. Čtu. Zázračný povzbuzovák Fábia Bila, vhodný pro všechny příležitosti, v zásadě hypoalergenní. Nakopne vás, když to potřebujete, vyžene vám adrenalin na maximum, udělá vám dobře, téměř nenávykový.... nechápu, co je na tom špatně." Zrůžekvět: "Čti dál." Drahomír: "Hm... blablabla... složení.... tomu nerozumím, cizí názvy... blabla... způsob podání injekčně.... aha, to je dobré vědět... stříkačka se sterilní jehlou přiložena v balení, .... tomuto nerozumím - a, tady. Účinek se odstavuje ihned, no, výborně, alespoň se s ním nebudeme muset hádat, než mu to udělá dobře, páč bývá občas pěkně hysterický..." Krasomil: "Takhle nemluv, je to náš táta!" Zrůžekvět: "Navíc už na tydle manýry má věk, tak co." Drahomír: "Četli jste někdy McNeila? Dycky se choval divně, to není věkem." Krasomil: "Píšou tam ještě něco?" Drahomír: "Jo - píšou tady, že působení drogy má několik fází. Začne to "nostalgií a melancholickými výlevy," střídá se to s odhodláním a fází "porazím své vnitřní chmury a vše zvládnu" a končí to fází "na všechny seru!" po které následuje delší, rekonvalescenční spánek." Krasomil: "Teda... kolik myslíte, že si toho kdysi vzal ElJohnson?" Zrůžekvět: "Kdo? EltonJohn?" Krasomil: "Ne ten - no však víš..." Drahomír: "Krasomile, už nečti tu historickou beletrii. Pak seš moc chytrej a znáš lidi, o kterých jsme my nikdy neslyšeli." Krasomil: "Hmm, ale on je docela známý..." Zrůžekvět: "To EltonJohn taky!" Krasomil: "Ty seš ale blbej!" Zrůžekvět: "Nene, to ty seš!" Krasomil: "Nene, ty!" Drahomír: "A DOST! Je mi jedno, jestli to fetoval nějaký Elton Johnson, nebo kdo. My tady máme válku k vybojování! Fotr," ukáže na dveře do Fulgrimovy ložnice obviňujícím prstem, "je naprosto nepoužitelný - a my se musíme postarat o to, aby byl co k čemu a nedělal si tady ostudu." Zrůžekvět: "Taky se tam píše, že vedlejším efektem drogy jsou tendence zpívat." Krasomil: "Jéééé, táta bude zpívat..." Drahomír: "No, takže přiláká i nějaké démonety, jako dycky, když zpívá." Zrůžekvět: "Jsou to mrchy, špehujou ho v koupelně." Drahomír: "Jestli to nebude tím, že většinou vyje TAM. To je fuk. Ty, Zrůžekvěte, jsi assault - takže je to na tobě. Musíš být rychlý a nenápadný - a bodnout to do něj." Zrůžekvět: "Jak to mám jako podle tebe udělat?" Drahomír: "Klidně nečestně a zezadu!" Krasomil: "Chudák táta..." Zrůžekvět: "Ale houbelec, on to zezadu rád-" Drahomír: "Mluvíme pořád o injekci, žejo?" Krasomil, Zrůžekvět: "hihi... hihihi!" Tak či onak, role jsou rozdělené, situace je nastíněná - tři hrdinové a jedna injekční stříkačka schovaná za zády, vstupují do lila fialkové ložnice. Jak Xi předeslal, jejich pán a primarcha leží namotaný na topení, klepe se zimou a zvrchu na něj svítí ta největší terarijní lampa, která byla v Oku Nákupu v Petcentru k mání za rozumnou cenu. Drahomír a Krasomil se stavějí protokolárně ke dveřím do pozoru, Zrůžekvět pak jde k topení. "Tatínku, upletl jsem ti svetřík, aby ti nebyla zima..." "Zrůžekvěte, dárečku můj, miláčku maličký... co bych si jen bez tebe počal?" "To nevím, asi bys nevěděl, že na I-bayi mají levnější šminky, než... ach, tohle hm, chci říct - obleč si jej, otče! Je z organické vlny zfetovaných růžových oveček Slaaneshe!" Krasomil se tiše ptá, zda tím chtěl výrobce popsat pubické ochlupení démonetek, Drahomír trochu zaraženě vrtí hlavou a naznačuje rty "snad ne." Fulgrim velmi neochotně opouští bezpečí a teplo radiátoru a pomalu se souká do svetru. Ono to není jednoduché, obléct si takový svetr, ani když máte dvě ruce, natož čtyři - toho Zrůžekvět ihned využívá a píchá mu do zadku injekci. Fulgrim: "Něco mě kouslo do zadku!" stále se motá do rukávů a trošku sebou šije. Zrůžekvět: "Jéé... já tam nechal špendlík!" Drahomír ukazuje vztyčený palec ode dveří. Zrůžekvět: "Počkej, já ti s tím pomůžu. Je mi to moc líto..." Fulgrim: "To je v pořádku, zlatíčko, to znamená, že se budu líbit, když se píchnu o špendlík. To mi dycky říkal Ferko... a taky Sanguinius a Horus a... ach jo, to byly časy." Je to jasné - už to začíná. Fáze jedna, melancholie! Doplňovaná o zpěv, protože, jak se zdá, primarcha začíná zpívat. Když warpové bouře planety unáší Je nastolen Chaosu řád. Já dívám se do ulic, jak se tam práší A říkám si, „kdo mě má rád?“ Už bez zájmu míjím svá zrcadla v síni A obrazy z dobytých měst a v duchu zas vracím se, tak jako nyní, k nám domů tou nejhezčí z cest. Má Terro svatá ach tam v Mléčné dráze Kde seděl táta a Dorn stavěl hrad. Hádali se jako psi všichni bratři Ach jak bych chtěl teď v tom paláci stát! Na planetě Laer já meč sebral z chrámu On posedlý byl akorát A pak Chaos spustil tu písničku známou A já o něm všechno chtěl znát. Tak přešlo pár pěkných let A sex s drogama Stal se už tak trošku zvyk A Císař je daleko – Slaanesh je s náma A já už prý nejsem tak šik. Má Terro svatá ach tam v Mléčné dráze Kde seděl táta a Dorn stavěl hrad. Hádali se jako psi všichni bratři Ach jak bych chtěl teď v tom paláci stát! Teď na Armageddon zas Abaddon valí Až prohraje, potáhne zpět. Kdo kde se zas pobil Kde Chaos válí a který zas zherezil svět. A všude okolo, zrcadla vábí Jen koukni se, máš všechen čas A lajnu si šňupni A neboj se trávy – pak na domov vzpomínej zas Má Terro svatá ach tam v Mléčné dráze Kde umřel táta a Dorn pozbyl hrad. Zajel bych tam naposled rekreovat se Však mám čtyři ruce – a mutaci snad! Má Terro svatá ach tam v Mléčné dráze Kde umřel táta a Dorn pozbyl hrad. Zajel bych tam naposled rekreovat se Však mám čtyři ruce – a mutaci snad! |
| |
| černá knihovna, kde černí nechodí! Ochmataná, pomočená, posypaná a vůbec tak nějak lepší časy pamatující průkazka je předaná harlekýně. Ta se začne okamžitě smát a šťouchá s chechotem do kolegy u Solitéru, který se začne smát při pohledu na ní taky, oba se chvíli smějí a nakonec popadnou dech a řeknou něco jako „v pořádku.“ "A přišli jsme plenit. Za Russa a Císaře, víte, udělat z toho kůlničku na dříví a předstanici do křemíkové Valhaly." Ethelreda předvádí bezmocný chvat, zvaný jako facepalm. Loki jen tiše zaskučí. Kdesi za váni projde zrádný mariňák, oděný do modrého armoru se zlatými ozdobami a nesouc v rukou jakousi těžkou, starou knížku o stavbě pyramid pro začátečníky zabručí „no to je typické. Co jiného byste asi tak vy…“ a mizí někde v hlubinách komplexu. “Takže… chcete knihu o plenění?“ zatváří se harlekýna trošku nejistě. Tady, jak se zdá, končí veškerá prdel! “A spíše návod, nebo historický záznam?“ “Máme tady v katalogu pojednání o tom, zda existuje nebo neexistuje křemíková Valhalla… “ přidává se druhá. |
| |
| Co vlastně chceme? "U Russovo svaté hromádky, my jsme Space Wolfs!" Zaburácím dotčeně na ty možnosti, co mi tu nabízí. "Pleníme naprosto přirozeně, spontánně, pod vlivem, vždy za impérium i Císaře a nikdy, nikdy nečteme návody!" Jen tak pro přesnost, aby bylo jasno. "Čtení beztak jen zhoršuje BS a pak bychom byli leví jako někteří templáři, co to podle hodně děsivých ság občas i provozují." Nic méně si ještě přisadím. To s tím BS je věc, kterou naši apatykáři často v odborných diskuzí při pivu řešili. Vpravdě nejsem si jistý jak to doopravdy je, ale pokud vím, kdykoliv jsem se začetl do nějakých plánů a tak, obvykle jsem měl mírně zhoršené vidění po několik následujících chvil. Ono totiž četba "co stránka, to lahváč" není nejsnadnější. "A pravdu o křemíkovém nebi znám, byl jsem na přednáška mistra Krytona!" Ano, jen málo techpriestu mělo tu čest a já, já ji měl! Tu nevýslovnou poctu zaspat, když se vyklízel sál a já jsem se tak mohl probrat, říct "Jééé Kryťák" a pak se samou pýchou převalit a spát dál! Náš cíl je totiž..." A je to tu zase! Okno a jak od microsoftu! Nezbývá než se tedy otočit k Lokimu. "Ty ses vlastně chtěl dostat celou dobu sem a když tu máme nehořlavý oheň, jak to tu vypálíme?" Dochází mi, že musíme tento problém docela promptně vyřešit. To nejen proto, že nemám dost cédé/dévédé na to, abych tu knihovnu prostě vypálil celou! |
| |
| Tady končí prdel, harlekýny! Můžete mít WS5 BS4 S3 T3 W1 I6 A2 LD9 a cenu dvaceti bodů na stole a dost možná i pár speciálních pravidel do tabletopu, ale tváří v tvář totální demenci narazí tak nějak každý, bez rozdílu na staty, nebo speciální pravidla. V takových chvílích můžete být rádi, že nejste třeba fantasková delfí hydra, protože ta chuděra narazí hned sedmkrát, protože počet nárazů roste úměrně s počtem hlav. Pokud tedy nejste ten typ, který do zdi mlátí hlavou opakovaně a řve u toho „proč proč proč proč…“ ten, samozřejmě, dokáže hydru hravě překonat. Ona totiž „čelní srážka s blbem“ nemusí být jen metafora, byť má… svým způsobem přenesený význam, protože někdo by mohl namítnout, že se nesrážíte přímo s ním – ale jiní by mohli kontrovat, že na tom nesejde, když za to STEJNĚ MŮŽE! "Čtení beztak jen zhoršuje BS a pak bychom byli leví jako někteří templáři, co to podle hodně děsivých ság občas i provozují." Ethelreda zamrká. Urážení jedněch blbů jinými v přímém přenosu, to se moc často nevidí (pokud tedy nesledujete diskuze pod články na serverech typu Novinky.cz) Loki se tváří nešťastně. “Ten kluk má pravdu,“ zašeptá ta harlekýna, která hrála solitér, té druhé. “Potkals někdy de Loreina? Já u toho, v budoucnosti, až tady přinese Athias, byla.“ „Co to má co společného s levostí?“ „No, řekla jsem mu, že je to hroznej škvár a že je to akorát k smíchu, tohleto – a on se tím po mně snažil hodit… a na metr minul. A to ta knížka byla hrozně velká.“ „Smála ses?“ „Ne, Chechtieli, nebyla to vůbec prdel. Ale ta knížka trefila Adélu, až na svoji prdel padla.“ A asi aby dokázali vážnost situace, se oba zahihňají. "A pravdu o křemíkovém nebi znám, byl jsem na přednáška mistra Krytona!“ “Záznam z tohoto filozofického sjezdu tady máme taky.“ „Naše chobotnička toho pohltí hodně.“ „A pokud jste líné pras…. Chci říct velmi pracovně vytížený vlk, máme i audiobook.“ „Hihi, namluvil ho Sindri.“ „Hihi.“ „Hihihihi“ „Ááách..“ „Hihi!“ "Ty ses vlastně chtěl dostat celou dobu sem a když tu máme nehořlavý oheň, jak to tu vypálíme?" Po položení téhle otázky nakoukne ten chlapík od Tisíce synů, který za vámi prošel, zpoza futer zpátky a zamumlá něco jako, že tohle se dalo rozhodně čekat a ať to tady ještě nezapomenete pochcat, jako tehdy Prospero, když na to přijde! Což asi nebyl dobrý nápad, protože Ethel jaksi zabrala a zvolala něco jako “Ty! JÁ TĚ ZNÁM! Nejsi ty Předhotep Zahotep?“ „Onetojeomyl…“ „Ty hajzle odporná, to tys tehdy vyvolal toho démona!“ Zahotep mizí kdesi v hlubinách knihovny, Ethelreda vyrve Nokiovi z ruky pochodeň a držíc ji jako kyj běží za ním, řvouc něco o Císaři, Tisíci zkurvysynech a zasraných psykerech. Její hlas se vzdaluje a mizí, stejně jako zoufalé „Tzeeeeeentchi áááááááááá!!!!!“ Inu, Tisíc synů to nikdy nemělo zrovna jednoduché. |
| |
| Můj život v kostce "Ty ses vlastně chtěl dostat celou dobu sem a když tu máme nehořlavý oheň, jak to tu vypálíme?" Jsou otázky, na něž se jen velmi těžko hledá nějaká inteligentní odpověď. Těchto otázek existuje hodně. A tahle je jedna z nich. Víte… jsem trošku smutný, že jsem neměl to srdce jej tak nějak vysadit na nejbližší opuštěné planetě, klidně i s Ethelredou – a doletět sem sám. Nebo že jsem na něj nezapomněl tak, jak jsem zapomněl na svého jízdního vlka, který zůstal kdesi na té planetě rozkoší, nacházející se v hvězdokupě Prcat II. Tak nějak doufám, že tam zrovna nehledají casting do sodomitského porna. Jakýsi malý, odporný hlásek vlastního svědomí kdesi v mé hlavě šeptá, že se opravdu stávám vlkem. Však Russ taky zapomínal dárek od svého otce všude možně – a pak jej za něj zapomínali jiní, poté, co se zaběhl ve Warpu. I já tak nějak zapomněl a ztratil narozeninový dárek od chaptermastera, který tvrdí, že jsem jeho syn… a to i přesto, že bych technicky vzato měl být spíše asi bratr, tedy když už to musí být. Odpovídám svému hlásku, že kdo chce s vlky žíti, musí s vlky výti. A stydím se za sebe, vskutku! Ale zpět k Nokiově otázce. “Bratře, právě nastala vhodná doba pro vzdělání.“ Snažím se působit velmi přesvědčivě. Už proto, že až tu větu nepochopí, tak z tónu hlasu určitě pozná, že „to vzdělání,“ (což je pojem, o němž slyšel prvně) je zcela určitě super věc a my ji chceme. |
| |
| A je jasno! Etheldreda, čestná vlčice nebo vačice (vzhledem k množství chlastu a malého kvanta znalostí o biologii to vyjde nějak tak nastejno!), se zaběhla! Co hůř, zabíhá se za synem, kterých je vlastně tisíc a tak mi můj instinkt skoro velí ji podpořit. Koneckonců není pro hvězdného vlka problém chytit nějakého syna, jenže je pak zkuste zakopat někde na zahradě, když jich je tolik! TOLIK! Nemluvě o tom, že ta pochodeň měla pěkný klacík, který byl tak úžasný, že jsem chtěl podle něj doma vytvořit produkční šablonu, aby si mohli užít radost z aportování všichni bratři z kapituly i ostatních, obvykle zkurvených, foundingů! Nic méně má touha je tímto potlačena výrokem Lokiho. "Russovo huňatých nosních dírek!" Odhodlaně prásknu do stolu! Jednou jsem už vzdělání utrpěl, bylo to na marsu jak jsem již mnohokrát vzpomínal a byla to nejlépe prokalená studentská léta mého života. Víc jsem pil snad jen po nástupu do práce zpátky u kapituly, což znamená, že když to utrpím znovu, bude to fajn a pak to bude ještě lepší! Jen si rozpomenout, jak se to vzdělání bere, dávkuje a absorbuje. "Tak mi pro začátek dejte..." Pečlivě si to rozkalkuluji, vyměřím, udělám si plán, dvakrát jej přehodnotím nespokojen s množstvím volného a montážního času, načež mám jasný logický plně měřitelný výstup. "třicet deka vzdělání. Je jedno jestli v celku nebo nakrájet a máte i nějaký rohlík?" Dodám s vědomím, že už vím, oč tu běží. "K tomu samozřejmě ležák, může být i Fenrirský máslový." Ne nadarmo mnozí věří, že máslo k rohlíku patří! Dvacet piv a dvacet kousků tohoto pečiva možná nevyhraje válku, ale zpříjemní život! |
| |
| Ale my jsme chobotnice! “Ale pane, my nejsme fastfood, jsme knihovna!“ Hihňá se harlekýna číslo jedna. “Nojo – černá víte!“ Obě začnou hýkat smíchy a pak ta druhá vykucká, že to ale neznamená, že to tady provozujou načerno, fakt ne – a ta první kontruje tím, že to, jak ta knihovna cestuje webwayí jaksi o něčem nekalým svědčí, třeba nevyřízení povolení ke stavbě. “To je hrozně temný a nelegální!“ „Černá knihovna!“ „Černá magie!“ „Černá levná pracovní síla!“ „Zaměstnávají nás NAČERNO!“ „Máme tu i ČERNÝ divadlo!“ „Jen ČERNEJ templář tu chybí!“ „Ale občas tu přijdou kluci z Ulthwë!“ „Ti jsou taky ČERNÍ!“ „I to jídlo by bylo ČERNÝ!!!!“ „TO JE SKORO ČERNÝ HUMOR!!!!“ „ÁÁÁ HAHAHAHAHA!“ „Áááá, to je ale prdel!“ Ten smích nebere konce. Nutno říci, že to, co říkají… není vůbec vtipné. A že jim to evidentně vůbec nevadí, protože oběma zpod masek vytékají slzy smíchu, drží se za plochá břicha, krytá tenoučkou látkou a hýkají, co to dá. |
| |
| Jdeme! Do háje, harlekýny. Jejich humor je fakt absolutně nepochopitelná věc. Potácí se někde na hraně mezi demencí a debilitou, řízlou večerní estrádou tv Powa. S přídavkem odpoledních zpráv. Na druhou stranu - správný hrdinný rek (v řeči Fenrisanů je to prý "hrdinný rex") ví, kdy využít situace - a tak čapnu Nokii za ruku s rázným "jdeme, bratře!" do druhé ruky popadnu první knížku, která leží na stole těch recepčních a odtáhnu bratra do hlubin knihovny dřív, než si ty xenokreatury otřou oslzené oči a vzpamatují se! Tohle je naše šance, abychom... abychom co vlastně? To je přesně jedna z těch situací, kdy dobrodružství nějakým způsobem vyústí, vy získáte to, co jste celou dobu chtěli a k čemu to vše směřovalo - tedy přístup do knihovny... a teď jaksi nevíte, co s tím. Rozhlížím se okolo. Po bludišti regálů. Ale když říkám bludiště, myslím tím fakt bludiště! Byť jsou zde, stejně, jako třeba v hornbachu, šipky k jednotlivým sekcím, víte tak nějak už z prvního pohledu, že tady nebude jednoduché najít ani ty sekce, natož něco konkrétního! Kam až se knihovna táhne? Počítadlo nad vchodem hlásilo nějakých tisíc návštěvníků... ale já támhle v rohu vidím snad nějakého jednoho nositele slova, který zrovna leze po žebříku pro nějakou knihu a něco si brouká. Jen tak mimochodem otevírám knihu, kterou jsem čapnul na recepci, protože ji asi někdo před chvíli vrátil. "Z deníčku primarchy" se tam píše. Namátkou ji otevřu. Můj milý deníčku. Nejsem si příliš jistý, jak si to Otec představuje, ale dal mi tak nějak do péče Konráda. Oznámil mi, že je to prý můj bratr a že bych na něj měl být hodný. Já ti nevím. Rád bych, ale pořád mám pocit, že tehdy, kdež jsme ho na Nostramu našli, se pokusil si vyškrábat oči poté, co se tak nějak podíval na mě. Beru si to dost osobně! Já chápu, že jsem měl boty zaneřáděné od nějakých sraček, nebo co – ale hej! Mají to tam po ulicích všude a lezou v tom červi! Chtěl jsem mezitím jakoby hopkat – ale Dorn mi řekl, abych se nechoval jako herečka, tak jsem sakra musel zatnout zuby a tvářit se, že mi nevadí, že tudyhle projdu játrou v pozdním stádiu rozkladu a todle opravdu není lidský mozek, to, na čem se krmí ti havrani. BĚS! Ale to přece není důvod, aby si jeden vyškrábával oči. Otec říká, že si to nemám brát osobně. Že Konrád se vůbec nedíval na mě, ale trpí nějakou poruchou a má pocit, že má jakési temné vize. Dorn říká, že jsem debil. Já říkám, že Konrád líže nějaký halucinogenní žáby! No – a s tímhle musím pracovat. Dokonce to Otec nastěhoval do mého pokoje, protože má pocit, že bude bezpečnější, když na něj někdo zpočátku dohlídne. BĚS! Ferrus si ze mě dělá srandu, že budeme pořádat pyžamový párty. Já nechci. Den 1 Tahle noc byla krušná. Když jsem se ve tři ráno probudil, Konrád neležel v posteli. Trošku mě to znepokojilo, protože mi táta říkal, že na něj mám dávat pozor a že cokoli se mu stane, jde na mý triko. Na mý triko s orlicí, abych byl přesný. Což asi znamená, že pokud to podělám, tak mi ji veme a všichni ti parchanti, kteří mi ji nikdy nepřáli, se mi vysmějou. Když jsem se zvedl a šel to zkontrolovat, zpod postele mě chytila za kotník studená, kostnatá ruka. Málem jsem se počural. Ráno nebylo o nic lepší. Konrád, jak se zdá, spal pod mojí postelí celou noc. Jak to vím? Ráno chytil další z těch svých vizionářských záchvatů a začal sebou mrskat! A to tak silně, že mě vyhodil z postele i s matrací. Zatracená práce. Zatracenej Konrád. Zatracenej táta! Mám jej prý socializovat a začlenit do společnosti. Nechápu, jak to mám dělat. Vzal jsem jej ráno do jídelny, ale vypadal, že asi nemá hlad, nebo já nevím. Celou dobu tak nějak seděl a civěl na Hora, který se tam cpal s tím, že je prej ve vývinu a než přebere po Otci křižádu, musí pojíst ještě hodně polívky. Nechápu, proč teda žere smažený vejce, když káže polívku, ale Horus je Horus. Snažil jsem se Konrádovi vysvětlit, že to, co leží před ním, je ovesná kaše s ovocem a že je to výživné a zdravé. Jenom se na mě… tak nějak podíval, překlopil mi misku na hlavu a pak zalezl pod stůl, protože na něj začalo zpoza okna svítit slunce. Nenávidím ho. Zbytek dne jsem trucoval ve Ferrově pokoji. Večer mi přišel Dorn, ta krysa, říct, že slyšel něco o tom, že tady někdo přijde o orlici. Kčertu s ním! Taky by mohl konečně odletět dělat něco užitečného. Lorgar zmizel už předevčírem. To nemá nic lepšího na práci, než mě štvát? Stejně si myslím, že se nic nestane, když se na Konráda dneska vybodnu. Zabral jsem Ferrovi postel. To má za tu pyžamovou párty. Den 2 Ráno mě přišel sprdnout Horus. Prý, že Konrád vyšplhal v noci kamsi na parapet pod chrlič, kde celou dobu visel hlavou dolů. A cože jsem jako dělal, že na něj nedávám pozor. To snad není možný. Určitě to na mě prásknul Dorn. Ještě, že zítra letí konečně doprdele a já budu mít klid. Teda skoro. Pořád mám na krku toho divňouse. Když je řeč o divňousovi, ráno dokonce jedl. Sice jedl společně s Horem smažený párky a slaninu, s čímž ze zásady nesouhlasím, protože měl mít salát s tofu a rajčaty, jako civilizovaný člověk, ale můžu být rád, že tu slaninu nemám ve vlasech, takže si odškrtávám úspěch. Částečný. Jedl to dezertní vidličkou. Bude třeba zapracovat na etiketě. Dnes jsem se tedy pustil do začlenění bubáka do civilizace. Vzal jsem to z gruntu, přinutil jsem ho, aby si umyl vlasy. Prvně jsem myslel, že je budu muset vzít strojkem a udělat mu účes „Na Lorgara,“ jak to měl zacuchané a slepené krví a mastnotou, ale nakonec jsem, ve jménu otce a třetí legie, dokonale vybojoval i tuhle předem prohranou bitvu. Pomohly mi v tom dvě pixle kondicionéru. Trochu se u toho vrtěl a prskal něco nostramsky. Nerozumím mu ani slovo, ale pravděpodobně se jednalo o nějaké homofobní nadávky. No aby se neposral. Taky ho nemám rád! A to ještě může být vděčný, že jsem na něj vypatlal svoji nejlepší kosmetiku. Postěžoval jsem si Ferrovi, že jsem si to šetřil na speciální příležitost. Jenže mě asi nechápe, protože taky moc vlasů nemá! Řekl mi, že mu přijde, že odvšivení našeho bratra je speciální dost. ODVŠIVENÍ! Teď mám kvůli němu stihomam! Co když má Konrád vši a já si jich neVŠIml? Ferrus je taky svině, převlečená za kamaráda. Asi napíšu Sanguiniovi. Ten mě pochopí. Je takový soucitný a tak vůbec. Možná, že bude mít charitativní náladu a nechá Konrádovi jednu pixlu toho speciálního kondicionéru taky poslat. Doufám, že to udělá, protože si ji pak tajně zabavím pro sebe. Možná mu pošle i nějaký ten antiparazitní šampon. Vím, že ho používá na to svoje peří! Čas od času se začne hrozně drbat a ošívat – a další den mu křídla děsně smrděj dezinfekcí. Nejsem blbý! Horus u oběda utrousil, že pokud se bojím vší, můžu ho zkusit odvšivit petrolejem. Že jemu to kdysi zabralo, když byl malej. Jo – když vidím, kolik má Horus vlasů, myslím, že mu to zabralo víc, než by chtěl. A možná si to vzalo i kus mozku, jinak by neobědval OPĚTNĚ smažený jídlo! Konrád si zalezl s ručníkem na hlavě do nejtemnějšího rožku a cpe do sebe smažák s pomfrity. Ach jo. Večer jsem se Konrádovi snažil vysvětlit něco o Impériu. Znepokojuje mě, že vůbec nemluví, jenom se na mě občas TAK dívá. Je děsivý. Navíc mi přijde, že s mými názory nesouhlasí… no anebo neví, co je to Merická Pop music a já mu to vysvětlil blbě. Každopádně jsem mu asi konečně vysvětlil dost jasně, že se spí NA posteli a ne pod ní, nebo na garnýži nebo pod chrličem. Takže jsem vlastně úspěšný a táta na mě bude hrdý! Den 3 Ráno jsem řval. Hodně a hodně nahlas. Ten vřískot přilákal Hora, který mi tak nějak přišel říct, abych laskavě nevřeštěl jak blondýna z lacinýho hororu, že on do noci něco řešil se svojí legií a chce se ještě párkrát pořádně vyspat, než odletí dobývat vesmír v otcově jméně. Jenže já si jako ta blondýna z lacinýho hororu přijdu! Konrád během noci vlezl do skříně, kde asi usnul. Když jsem si ráno šel pro čisté spodní prádlo, tak… jsem zjistil, že z nějakého důvodu potřebuji prádlo vyměnit o něco urgentněji, než před minutou. Je to hrozně ponižující. Ferrus říká, že Konrád celou svou dosavadní životní strategii založil na děsu a strachu – a že to není žádná ostuda, pochcat se z něj. Říká to ale s takovým pobaveným úsměvem, že mu to moc nevěřím. Doufám, že se todle nedostane k Dornovi. Nebo Roboutovi, to je taky řádný kretén. Ptal jsem se Konráda u snídaně, proč to udělal. Jenom se tak nějak usmál a začal do sebe ládovat vaječinu se šunkou a slaninou. Děsí mě čím dál víc. Na dopoledne jsem naplánoval procházku palácem. Nechápu, proč se Konrád pořád plíží podél zdi, aby byl ve stínu. Vypadá, že je trochu fotofobní. Řekl jsem mu, že fotofobní jsou taky třeba žižaly. Podíval se na mě takovým stylem, že jsem se zařekl, že asi přestanu tak na týden až dva pít jakékoli tekutiny. Protože jsem z toho vyčetl, že se mu moje narážka na žížaly nelíbí a že se mi pomstí. Na terasu na sluníčko se mnou nechtěl. A Dorn, který by mu tam mohl postavit pergolu, dneska ráno odletěl. Kčertu s Dornem! Zrovna, když by k něčemu mohl být! Dělá mi to schválně. Nenávidím ho! Večer jsme měli s Konrádem první trénink šermu. Je to hrůza. Vůbec se nesoustředí na to, co má dělat a asi nechápe, co po něm chci, protože po prvních pěti sekundách odskočil k vypínači, zhasl všechna světla a zatímco jsem byl dezorientovaný, drapl mě za nohu, strhl na zem, odvlekl, zabalil do závěsu a pověsil na strop, jako nějaký kokon, nebo já nevím. Utáhl to fakt pevně. Pak mi vykládal strašidelnou historku a nakonec se vytratil a nechal mě tam viset. Nevím, jak dlouho jsem tam visel, ale nakonec mě naštěstí našel Ferrus, který se po mně začal shánět. Za normálních okolností bych byl uražený, že se po mně sháněl, protože si myslel, že někde trucuju – ale takhle jsem se zmohl jenom na tichý pláč, zašeptané „děkuju“ a křečovité objetí, když mě odnášel pryč. Konrád jde z mého pokoje. Myslím to vážně! Během toho čtení se tak nějak zapomenu a zapomenu i na Nokii a odšourám se k prvnímu odpočívadlu, kde se posadím. Vypadá to na poměrně zajímavou literaturu faktu! |
| |
| Bratr Tezaurus! ~Nokia Eriscon~ Ráda bych začala nějakou tou typickou hlubokou větou, kterou většina PJských postů v těchto jeskyních začíná. O tom, jak v životě existují různé nepochopitelné momenty, Osud si s námi dokáže hezky hrát a někdy nastávají prostě chvíle, které nečekáte. Dodala bych k tomu nějaký ten postřeh z reálného života a každodenního provozu. Něco o vlacích, výlukách, o tom, že šití sametu vám zabordelí celý byt, o tom, že někdy prostě do školy nestihnete nic, co by jste chtěli... a tak různě. Ale tentokrát to neudělám, protože odmítám další post zaplnit takovýmto nicneříkajícím balastem a slovní vatou, schovávající se za filozofickou debatu. Dnes ne. Máme tady přeci jednoho Nokiu a jednoho Nositele Slova na žebříku. S knihou. Nositele Slova, který zrovna leze ze žebříku dolů a zatímco Loki odchází, zabrán do knihy, mumlajíc něco o tom, že by to mohl prdnout pod pseudonymem na Andor, přichází k Nokiovi blíž. Nositele Slova, jehož bych dost možná i představila, nemít tu jistotu, že se prostě představí sám, protože rád mluví, jen, aby mluvil. "Hej ty, ty..." krátký pohled na Nokiu odshora až dolů a zase odsdola nahoru. "Psa ponejvýše připomínající astartí stvoření!" Vypadá nadšeně. Má vyholenou lebku, jak se na správného neděleňáka sluší, žádný mark, jak se sluší na správného Lorgaristu, potetovanou hlavu. Byť, jak se zdá, ji má popsanou dosti nahodile větami typu "ahoj, jak se máš" a "to je dneska ale hezky, že?" popřípadě "povídej mi něco, bratříčku, já se moc nudím!" Všemu tomu vévodí "napíšeš mi příspěveček?" na temeni. "Nikdy jsem tě tady neviděl určitě jsi nový páni málokdy se tady objeví někdo nový obvykle tady smejdí akorát tisíc synů a ti nějak odešli protože šli někam na vlky prej normálně představ si to oni odešli z knihovny aby šli někoho vysekat dokonce zmeškali tu fajnovou přednášku od bratra Autoba která se týkala dopravních prostředků a bezpečného hromadného cestování warpem." Jakže se ten bratr jmenoval v prvním pádě...? whaaaa....? "To je supr že jsi tady už mi totiž začínalo být trochu smutno ale teď aspoň můžeme rozebrat ty vlky kteří - HEJ! Páni a nejseš ty taky vlk? Já nikdy vlky neviděl ale myslím si že jste khorniti že jste khorniti páni určitě musíte být khorniti to se vsadím jako on khorne je docela super ale nechápu jak jste si mohli vybrat víšco protože každý má něco do sebe a tak vůbec vem si třeba nurgla když potřebuješ neschopenku pomodlíš se necháš něco shnít a pomažeš hajzl hovnem a on ti to zařídí dokonce pokud seš dobrej jako třeba Typhus tak si můžeš vybrat i bervu a hustotu hlenu a jestli pude vysmrkat hned nebo až potom no to prostě nezachápeš fakt. Věřím že až se nad tím trochu zamyslíš tak mi dáš zapravdu a třeba změníš názor protože ony ty lebky se občas lidem musí docela zajíst mě by se tedy zajedly - oh, hups, khorne, doufám že nekoukáš-" Paranoidní rozhlédnutí se okolo. Poté následuje jen tak mimoděk nalepení nálepky ve tvaru hvězdy chaosu na Nokiův náramenník, čapnutí za ruku a tažení kamsi opodál, zatímco ve druhé ruce pořád nese tu knihu. "Zrovna jsem si tady byl něco vypůjčit abych měl zase co číst protože hrozně rád čtu a chytám inspiraci i když jsem tudle knížku četl už asi stokrát jmenuje se litanie jsou super a je to tak trochu Erebova prvotina no tos prostě nežral i když si myslím že by to mohl mít tehdy lepší kdyby na tom trošku zapracoval ale nechci do ničeho kecat on i ten Chaos měl takový pomalý a nanicovatý rozjezd takže i když doba pokročila a todle by už dneska nikdy nikdo nenapsal a kdyby jo tak leda do šuplíku a musel by se za to jakože docela stydět tak oni s Lorgarem byli tak nějak první takže se to bere jako klasika škoda že Khorniti napíšou moc knížky určitě by to bylo moc zajímavý co by jste psali uvažoval jsi někdy o vydání nějakých válečných pamětí?" Cesta končí u automatu na kávu, kde se Nositel zastaví. Tedy jeho nohy, jeho huba ani ne. "Dáš si se mnou kafe určitě si dáš kafe žejo a dáš si s mlíkem nebo bez a s cukrem a možná tady mají i třtinový protože eldaři jsou - jéééé maj tady třtinovej hele ten doporučuju je v kafe moc dobrej jednou to zkusíš a nebudeš chtít jinak a chceš laté nebo espresso nebo kapučíno? Maj tady i horkou čokoládu ale to bych neriskoval, protože ona to je většinou taková trochu obarvená voda a někdy to nahrazujou Grankem a to je skoro hereze proti dobrýmu vkusu. Hele dáme si laté v Cosmopolitanu říkali že je to nejmodernější káva a s Polinou ho pijeme běžně zvu tě." A ani když objednává v Kavamatu kávu, nezmlkne. Začne si broukat S podvečerem zase začne čtyřtet warpu zpívat A my půjdem zase jednou ničit, kazit Řád Imperialisti budou se zas blbě dívat Jenže my víme - slova musí míti správný spád! My totiž víme jaké to je, když jen Chaos a zlo vzýváš Když galaxie hoří, taky mizí stovky hvězd Ty k nedělenému vzhůru ruce svoje bílé vzpínáš Jak často necháváš se svými zlými bohy temnot vést! Tak se pomodli chvíli! Hlas se nesmí ti třást Vždyť jsi Nositel Slova. A ten nikdy nemlčí, ne dokud má v plicích dech. Tak se pomodli chvíli! Mluv a zpívej dál Vždyť jsi Nositel Slova. Bez modlitby totiž Snad abysi rači sám – bídně zdech S podvečerem tady začne čtyřtet warpu zpívat A my půjdem vykecat jim z hlavy Řád Do kaple se chodím někdy v noci tajně dívat Všechna slova co nosím mi občas nedaj spát! Na záda si nožem vyryju Chaosu hvězdu Bude to můj temným silám věčný tichý slib Kdož vydají se s námi na Chaosu cestu Uvidí, že už jim bude jenom líp! Tak se pomodli chvíli! Hlas se nesmí ti třást Vždyť jsi Nositel Slova. A ten nikdy nemlčí, ne dokud má v plicích dech. Tak se pomodli chvíli! Mluv a zpívej dál Vždyť jsi Nositel Slova. Bez modlitby totiž Snad abysi rači sám – bídně zdech Tak se pomodli chvíli! Hlas se nesmí ti třást Vždyť jsi Nositel Slova. A ten nikdy nemlčí, ne dokud má v plicích dech. Tak se pomodli chvíli! Mluv a zpívej dál Vždyť jsi Nositel Slova. Bez modlitby totiž Snad abysi rači sám – bídně zdech! |
| |
| Tezaurus je nej nositel slova! Kdo jsem, co jsem zač a proč tu jsem? Napadají mě miliony otázek, ale nejsem schopný se soustředit na jedinou z nich dostatečně, abych získal nějakou odpověď. Moc mi nepomáhá ani fakt, že po prvních pár větách jsem naprosto přestal vnímat, co mi vlastně říká! Stav "slyším, ale nechápu" je totiž dvojsečná zbraň, takže v podstatě ani přesně netuším, proč tu stojím u automatu na kávu s kelímkem, ve kterém je kromě zmíněného kofeinu holdujícího nápoje ještě navíc mléko i třtinový cukr. Vlastně si nejsem jistý ani tím, jestli jsem si to nemixnul trochu horkou čokoládou. Já už si nejsem jistý ničím! ON! FURT! MELE! Jsem zoufalý, ale ne tak, jako když dojde ležák, suchary mají teprve dorazit a nemůžu si vzpomenout, kam jsem si zahrabal zbytky od včerejšího oběda! Tohle je zoufalství, jaké jsem vídal při studiích na marsu, kdy mí lektoři mluvili o tom, že berou prášku a pak na to pijí doufaje, že se jim alespoň něco z jejich pracovního dne povede zapomenout. Vpravdě ze všeho, co mi tu zatím navykládal, mě navíc děsí jedna věc. Ta o těch Khornitech. My vlci rozhodně nemáme problém s hněvem a jeho ovládáním, vážně ne, máme to v malíku. Prostě přijdeme, vybijeme se na kacířích a pak jsme spokojení! Jenže tenhle nositel slova je tak ďábelský, že nejenže mě za posluhovače žíznivého Jirky považuje, ale já se tak začínám i cítit! Asi bych se měl v tuhle chvíli ohánět takovou tou vnitřní bestií, kterou jakože v sobě máme, ale ani to nemůžu. Mám totiž pocit, že usnula asi u desáté věty, kterou vychrlil! Zatřesu hlavou! Napadají mě dokonce nevlčí věci, jakože očůrávání patníků není alternativa na celý život, že bych měl vrátit svůj inženýrský diplom a taky, už ani nevím odkud, mi v hlavě hraje jedna písnička. Jako chlapec chtěl jsem slávu získat, u císaře, co hlídá lidsví květ! Inkvizice začla ovšem vřískat, jakmile jsem vybil malý svět! Zkusil jsem štěstí i v smrti hlídce, nuda u necrontyr mě naštvala. Tak jsem propad bloodsurfingu můžu vraždit jak chci, tralalá! můžu vraždit jak chci, tralalá! Bloodsurfing, bloodsurfing, meč po krku si lehce klouže, Bloodsurfing, bloodsurfing, já lebku na trůn si dááám Bloodsurfing, bloodsurfing, jsem autor kdejaké louže, Bloodsurfing, bloodsurfing, a khorne je uctíván! V kapitule jsem dobrý pozor dával, s rotomečem vždy měl řádný švih, čárky na čepel i dělával teď tomu říkám bloodsurfing! Vraždění je príma, to je jasné, dělám denně, nejsem žádný flink! Na všech světech je tak krásně, stačí lebky a dělat bloodsurfing! stačí lebky a dělat bloodsurfing! Bloodsurfing, bloodsurfing, meč po krku si lehce klouže, Bloodsurfing, bloodsurfing, já lebku na trůn si dááám Bloodsurfing, bloodsurfing, jsem autor kdejaké louže, Bloodsurfing, bloodsurfing, a khorne je uctíván! Každopádně tohle je poslední kapka. Nebudu poslouchat nějaké hlasy, nějaký šepot a už vůbec ne to ohavné nepřeslechnutelné kecání mého samozvaného nezvaného společníka! Pln spravedlivého hněvu bych řekl, že beru rozum do hrsti, ale to by nebylo přesné. Místo rozumu totiž popadnu automat a řádnou ranou doufam, že dostanu Tezaura - tohle preventivně skloňuji správně, protože říct mu TezauRuss by bylo pohanění dobrého jména primarchi - alespoň do komatu. U celé akce nekontrolovaně řvu a vůbec jednám tak, že by na měl byli doma všichni pýšní. I s tou hvězdou chaosu, která se tam dostala, ani nevím jak! |
| |
| VYVOLENÍ BOHŮ!!! ~Nokia~ Ach, bratře Nokio, jaký jsi to hrdinný rek! S jakou grácií, zručností a schopností improvizovat i v těch nejintelektuálnějších, tedy nepříznivých podmínkách akademické půdy černé knihovny, máš! Pak kavamat břinkne o hlavu Tezaura, který se ti zrovna snaží obšírně vysvětlit něco jako "hej, kamaráde khornito - jsi můj kamarád khornita, že? - nemyslím si, že je bezpečné ten automat na kávu přenášet, přeci jen se tam může leccos přežbryndat a někdo, kdo přijde po nás, pak bude mít třeba laté místo vídeňské a nemluvě o cukru... AUVA!" Válečník Chaosu, potetovaný různými těmi hesly, se sveze k zemi a nápis "napíšeš mi příspěveček?" na jeho temeni se podbarví rudofialově. O žbryndání kávy toho bylo asi řečeno víc, než dost. Když to třískne, jakási harlekýna, která ukládá knížky do regálu opodál, se na tebe otočí, popuzeně zamračí, udělá "pššššššt!" a pak se věnuje dál svoji práci, jako bys tady zrovna neprovedl hrdinský čin potření chaosu.... no a nebo vraždu, jak se to veme, že. Pak veme vozík se zvýbajícími knihami a tlačí ho kamsi za regál, asi, aby je doukládala jinde - zrovna včas, aby neviděla ten warpový portál, který se vedle tebe zničeho nic začal otevírat. Ano, všichni víme, že je nemožné, aby se něco takového stalo zrovna TADY - ale upřímně, už jsme za své působení v parodiích viděli různé vétéefka a od dob Warda a toho druhého na G je možné všecko i v kanonu, natožpak na místě, kde mariňáci občas utíkají, oblečení do miniaturních kalhotek eldarek před rozzlobeným warločím manželem přímo do náručí roztoužených nekronů... Takže se zde otevírá warpový portál. Docela neslyšně, protože momentálně nemáme epickou chvilku, aby to dělalo randál, šlehalo blesky a projevovalo se vůbec nějak... hlučně. Co se týče hluku, po jeho otevření to už tak slavné není. Byť se teda všichni snaží působit klidně a bezproblémově, obrovské, zubaté, čtyřnohé rudé stvoření s rohy, připomínající ponejvýše nosorožce, nebo něco na ten způsob, už prostě hluk udělá, když z portálu vyleze. Toto zvíře má na zádech dvě brašny, z nichž čouhají papíry a snad i razítka a tužky... a taky jednoho Khornova Heralda. Tento, taktéž rudý, démon, s planoucíma očima, pěti vzrostlými rohy, dlouhým jazykem a kulatými brýlemi, posazenými na dlouhém, několikrát přelomeném nose, se tváří slavnostně a hrdě, když sesedá ze svého "oře" dolů. Ten jenom zafuní a hrábne nožkou. "Bratr... hm... Nokia Ericson?" Podívá se do papíru, který vytáhne z kapsy svého bílého saka, postříkaného krví s lebkou na zádech. Papír už zjevně zažil i lepší časy - ale co se dá dělat. Démon taky nevypadá, že by si toho moc všímal. Namísto toho si zálibně prohlédne tvou hvězdu na nárameníku, vyloví ze sedlové brašny tužku a něco si zapíše do malého notýsku. Jeho zvíře mezitím začne vylizovat ze země kaluž Tezaurova laté. "Přišel jsem vám vyřídit srdečné pozdravy od svého pána, Khorna, známého též přátelům pod jménem Jiří. Vzkazuje, že by přišel sám, ale zdá se, že rozpočet tohoto drobrodružství zjevení boha Chaosu nemůže pokrýt, protože..." znovu si přečte něco na papírku a popošoupne po nose brýle. "... tady stojí, že Logr krátké angažmá Tzeentche málem zruinovalo... a většina fondů je nyní vynaložena na nějaké dobrodružství o Templářích, nebo tak. To jsou ostatně vaše imperiální věci, já jsem tady jako levnější záskok. Pán Khorne vám vzkazuje, že jste velmi zdatný bojovník a - Bilirubine, můžeš to přestat lízat z té podlahy? Kdo na tobě má pak jezdit, když jsi po kofeinu hyperaktivní, hm? - co jsem to... ach - jste zdatný bojovník a ptá se vás, zda nemáte zájem rozšířit naše řady. Takových berserků není nikdy dost, světe div se, docela často umírají... tedy až na Angrona a to asi jenom proto, že se mu každý raději vyhne, protože je to, mezi námi, tak trošku maniak a taky hlučný...." |
| |
| Příliš mnoho slov! AUVA! Nic v mém životě snad neznělo lépe než tahle čtyři písmenka! A to je co říct, protože to má má tvrdou konkurenci v podobě jiných čtyř písmen jako PIVO nebo úžasnou zkratku z dob mých studií na marsu - ZJDD, kterážto neznamená nic jiného než "Zde je docházka dobrovolná" a spolu s tím i jasnou představu o tom, že bude více volného času! Navzdory chaosácké hvězdě na rameni, o níž ani nechápu, jak a kdy se tam dostala, se cítím jako pravý loajalista. Zkrátka a dobře šťastný z toho, že jsem tomu užvaněnému kacíři zavřel alespoň na chvíli hubu. Nevím proč, ale i to jeho podlité "napíšeš mi příspěveček" mě strašlivě pokouší. "Bratr... hm... Nokia Ericson?" "Na mou duši, na psí uši!" Hrdě zahlásím proto, abych toho mohl záhy litovat. Ne, že bych se bál nějakého démona. Ne, že bych se bál démona, který ani není nějaký, ale docela nepříjemně konkrétní, určitě i slavný a mocný, když má vlastního taxíka. Lituji toho z prostého důvodu - kecá. Moc. Hodně. Příliš. "U CÍSAŘE! JÁ SERU NA JIRKU, KAFE A VŠECHNY NOSITELE SLOVA! CO TO TU U VŠECH HEJMŮ MELEŠ? PATŘÍŠ K TEZAUROVI?" Zatímco se ptám znovu sahám po kafematu s hněvem, který mě mate víc než maté v lístku. Lepší stokrát umřít za císaře, než jednou poznat Tezaura a jeho kamarády! |
| |
| SO POWA! UŽ ZASE! ~Intermezzo~ Zatímco Nokia řeší své existenční problémy a rozpor mezi Chaosem a loajalismem, jak už se ostatně na každý správný Warhammer sluší, v hlubinách knihovny, tam, kde se ve spěchu a s hysterickým, zděšeným křikem uchýlila entita, zvaná Předhotep Zahotep, čaroděj, před zhruba sto lety se přidavší k Tisíci Synům, jako nový rekrut poté, co se Magnus rozhodl, že ho nebaví trávit veškerý svůj volný čas s prázdnými zbrojemi, začíná být poměrně dusno a horko. Ne, autoři rozhodně odmítají jakékoli nařčení z toho, že kterýkoli člen inkviziční skupiny Damiána a Ishry Inburnových je Mary Sue. Už proto, že Siona přeci "jen tak trochu máguje" a Ethel - no hele, tak je prostě dobrá, jasný? Dobrá jakože tak, že pokud někdo někdy dokáže sejmout nesmrtelného Lokena, bude to ona. Škoda tedy, že je to nemožné, protože jsou v zásadě kolegové. Ethel hrdinně běží, vstříc zkáze. Ne své zkáze - ji totiž zkáza beztak nikdy nepotká. Běží vstříc zkáze, kterou hodlá rozsévat. Krveprolití, které se tradičně obejde bez jediné kapky její krve! I v podomácku posvařovaném kýčovitém pseudopowerarmoru vypadá tak hrdinně, vražedně a odhodlaně, jak jen to je možné. A protože nic není nemožné, jde z ní prostě strach - a to i přes fakt, že zadkový plát je dost možná z pokličky barelu na psí granule. Zahotep nemá šanci! Jako krysa, zahnaná do kouta, se na konci temného sklepení otáčí vstříc své pronásledovatelce a vztahuje ruce k nebesům, v pokusu o marnou záchranu svého života, vyvoláním vyššího démona. Jenže vyšší démon nepřichází. Vlastně ani ten nižší. Popravdě se mu v hlavě ozve na každé vzývání jen tichá odpověď typu "sorry Zahi, ale prej tam máš TAMTU DĚSNOU ŽENSKOU." Ani bratr Kazmah by je beztak nepřesvědčil, aby přestali být zmetkové a začali bojovat pořádně. A to už je co říct, protože on umí být hodně nepříjemný, pokud něco chce. "Předhotepe Zahotepe!" Zahřmí Ethelreda a v očích se jí ošklivě zablýskne, když se k němu blíží. "Dokládáš, žes spáchal všechny možné zločiny proti lidskosti a Impériu tím, že jsi vyvolával démony?" "Hele, byla to sebeobrana!" "Že ses spolčil s Chaosem?" "Jsem Tzeentchovec - to se snad čeká, ne?" "Potvrzuješ a přiznáváš tedy dobrovolně svoji vinu?" "Nevím, nakolik je to dobrovolný, ale..." "Pak jsi tedy vinen!" "No aby si se neposrala..." "...a já tě upálím, jako psa!" "Jako by to udělali ti chlápci z Orda Hereticus?" Inkvizitorka viditelně znervózní a ošije se. Ono přirovnávat Ordo malleus k Ordu hereticus je urážka - ještě, když i ona musí uznat, že je to pravda. Jenže Imperiální pravda je ohebná, takže... "Ne! Upálím tě jako Ordo malleus! To je horší!" "...nehořlavým plamanem?" "Erh." Tak tady máte důkaz. Není to Mary Sue, protože tuhle situaci nezvládla. Podívá se na oheň, na mariňáka, na oheň a zase na něj. "Ono totiž..." "Tak vidíte, sráči? Není ozbrojená! To si říkáte démoni?" Ach, jak úskoční jsou Synové Magnuse! Vzápětí se to okolo začne doslova rojit nepředstavitelně odpornými, chapadlatými entitami. Inkvizitorka je sice neozbrojená - ale rozhodně není bezbranná, když přijde na takové sráče, jako jsou démoni. Vskočí do chumlu chapadel, klepítek a přísavek a po nějakou chvíli ji není vidět. Vlastně přes všechny ty "au!" "smilování!" a "ne, mám ženu a děti, čekají na mě ve warpu!" není skoro slyšet vlastního slova. Všichni démoni pak končí buďto mrtví na zemi, nebo se svázanými chapadly v jednom velkém uzlu, do nějž pak lady Ethel zarazí pochodeň, jako vlajku. Předhotep Zahotep vyděšeně sundá helmu, když tento masakr vidí. A inkvizitorka k němu přistoupí, pohodí černými vlasy a položí mu obviňuijící prst na armor. "A udělal jsi to zase!" "No hele, děláš, jako bych měl na vybranou..." "Jak těžké je je obalamutit?" prohlédne si svůj dnešní úlovek. K tuctu to bude - a to není špatné. "Jak to myslíš?" "No to, jak jsi jim nakecal, že mě zabijou a oni se objevili." "Jo todle - no hele oni démoni většinou nejsou moc chytrý, co si budem povídat." "A ty umíš vyvolávat démony?" "Kdyby jenom to, já vím o démonech všecko!" Inu, když víte, že za pár minut umřete – tak už je vám to dost možná jedno a odpovídáte, na co se vás ptají. ”Studoval jsem je tady dlouhé roky, jsem přes ně expert.” “Předhotepe Zahotepe, myslím, že pro tebe mám pracovní nabídku.” Imperiální Pravda a zákony. Jsou totiž ohebné. |
| |
| Pomsta Císařových Dětí V. ~Intermezzo~ Nemožné se stává realitou. Fulgrim, čtyřruký a polohadí démonický princ, opravdu vylézá z vesmírné lodi, která před nějakým tím blíže neurčeným časem přistála na Fenrisu. Zabalen do svetru a vybaven čtyřmi solidními palčáky z králičí kožešiny. Přes svetřík má pak, jako boa či šálu, ležérně omotanou chundelatou kožešinku, sepnutou zlatou sponou a na hlavě má beranici - která je sice zcela otřesná a vůbec se ke vznešenému outfitu s norským vzorem nehodí - ale pokud si jeden musí vybrat mezi tím, zda mu mrazem upadnou uši a nebo spolknutím hrdosti a nasazením ošklivé čepice - pravděpodobně si řekne, že už v životě slaaneshisty polknul lecjaké horší věci. Sice se hlasitě dožaduje štrůdlu podřízených, aby to jeho antré nějak vypadalo, ale Magnus jen protočí očima a odpoví mu, že na něj, debila, čeká už půl hodiny a pokud nepřestane ihned vymýšlet kraviny, tak mu udělá na ocase uzel. Vylézá tedy sám, v závěsu za ním pak, do značkových bund navlečená jeho osobní garda, vyzbrojená slušivými kulíšky a ladícími, dlouhými šálami. A zdá se, že nejsou sami, protože chvilku po nich vylezou taky démonetky - které byly přilákány prvním pěveckým číslem zrádného primarchy a dožadují se... no, zpola se dožadují přídavku a zpola nějakých humánnějších podmínek, nebo alespoň Slaaneshova povolení, obléct si něco cudnějšího, v čem by jim nebyla tak hrozná zima. Vlci, nastoupení v trojřadu a připravení udělat vikingskou štítovou zeď... ehm, tedy až poté, co dolopají to poslední pivko - však na tamty druhé sráče, co nás tu přišli napadnout, se taky čeká - pozvednou hlavy. Na těch, kteří nemají přilby je zcela zřetelný nechápavý výraz, který je vystřídán odhodláním a hrdinnou nenávistí, když se Tisíc Synů začne stavět proti nim a připravovat své... no, prostě se připravovat k útoku. Zatím to vypadá tak, že těch pár, ze kterých není prach, vířící v prázdné zbroji, schovává termosky s horkým čajem. Magnus: "No, to je dost, že seš tady, fakt, takže se zařaď vedle mě a..." Jenže Fulgrim se zařadit nehodlá - popravdě se plazí z řad svých spojenců dál, vstříc Vlkům. Začíná hrát hudba, bůh ví odkud. Ono pokud jste člen maríny, která dělá do magie (a leckdy leccos magií také podělá, když na to přijde) tak je hudba, beroucí se odnikud to poslední, co vás zajímá - nebo překvapuje. My, na druhou stranu víme, že nic, co má být jednou populární se neobejde bez předělávky hitovky ze zimního trháku pro malé... který z nějakého důvodu posadil na prdele taky spoustu, spoustu velkých. Fulgrim to asi, ve svém drogovém opojení, ví také, protože zatímco jeho čestná garda po první minutě odběhne za vlastní linie, koulovat se a stavět sněhuláka, on se poctivě věnuje zpěvu, který má zasít strach do srdcí nepřátel a odhodlání do duší spojenců. Light glows bright in the warp tonight Not a warpstorm to be seen You think that it will be okay But trust me warp is allways mean! The wind is howling like my swirling storm inside And though it‘s totally cold I’m holding my sword tight. Well I got over-confident I also thought that cold is not big deal But now I feel I thought it wrong God, I was wrong! Fucking snow, fucking snow I would melt it if I knew how Fucking snow, fucking snow I’m freezing, temperature is low! I don’t care if I’ll freeze to death Let the war rage on! That cold should not bother me anyway! It’s funny, how ten thousand years changed me, oh just look! And how demon once controlled me? Nope – I got of that hook! It's time to see what I can do, to test the limits and break through. No right, no wrong – no rules for me! I’m free! Let Warp flow, let Warp flow I am one with that terror sky Let Warp flow, let Warp flow Accept Chaos – don’t be shy! Here I stand And here I’ll fight Let the war rage on… Warp power surges through the air and all around. My soul's the engine that will burn this world down to the ground! And my song sparks ignition of my vengeful wrath! I'm never going back, the future's all I have! This is it, I’m done with it My armies sure won’t give a shit Fuck you all, fuck you all Madness sure will take its toll! And I won’t crawl on this frozen shit Fuck you all, I quit! I lied - snow is horrible, live with it. Ke konci doširoka roztáhne všechny čtyři ruce, jako by čekal aplaus. Jenže kluci od Císařových dětí jsou zrovna zaměstnáni hrou ve sněhu, kdy Zrůžekvět a Drahomír se smíchem šikanují v prašanu válejí Krasomila s křikem "udělej andělíčka!" Démonetky se k sobě choulí zimou, povzbuzovány nejedním Synem, který stojí poblíž. Vlci čumí. Velmi, velmi ohromeně, což má za následek samolibý úsměv zpěváka. Za Fulgrimovými zády se ozve vlažný potlesk, který, jak se zdá, vydávají jen dvě ruce. "Moc hezký, fakt," ohodnotí to hluboký, neznámý hlas. "A to sem si říkal, že umění na Fenrisu asi moc neuvidím." |
| |
| Ehm, víte... "U CÍSAŘE! JÁ SERU NA JIRKU, KAFE A VŠECHNY NOSITELE SLOVA! CO TO TU U VŠECH HEJMŮ MELEŠ? PATŘÍŠ K TEZAUROVI?" Démon, který se tak nějak nepředstavil, ze zjevných důvodů, si odškrtává ve svých listinách, že známky bersekrismu projevuješ nadmíru dobré. Tváří se u toho velmi spokojeně - stejně se tváří i ve chvíli, kdy drbne kopytem do bezvědomého Tezaura. Nějaký kavamat ve tvých rukou jej nevzrušuje - už proto, že Khornova démona prostě automatem na kafe neumlátíš a to ani v případě, že hodíš šestku. Možná, kdybys byl Sanguinius, ale to už je jiný příběh. "Ta hláška s tím sraním se mi líbí, zapadneš." upraví si brýle. Kdyby nebyl poměrně chytrý a nepochopil, že ti vadí, že příliš mluví, možná by dodal, že hlášku se sraním použil i Angron, který je, což mnozí již neví, autorem oné slavné rýmovačky "Na Císaře, na Terru, na všechno se vyseru," která se rozmohla tak, že se na původního autora zapomnělo. "A myslím, že Tezaurus spíše patří ke mně, než já k němu, ale řekněme, že si tím nejsem úplně jistý... a za pár minut nebudu už vůbec." Podívá se na hodinky, na Tezaura, na hodinky. "A snažím se tady dělat nábor, to melu." Zamračí se. "Co na tom nechápeš?" |
| |
| To je správný personalista! "Co na tom nechápeš?" Jsem space wolf! Co nechápe na tom, že nechápu? Mou kapitulu a její nevybití inkvizicí nechápe nikdo a my sami vyjma ležáku, vikingských věcí a chlastu nemáme pochopení pro nic dalšího. Vlastně já jsem Ironpriest takže kromě předchozích záležitostí chápu ještě to, jak správně používat kladivo bez toho, aniž bych musel mít ve jménu Thor. Nebo v časech potřeby umím improvizovaně v kladivo změnit i automat na nápoje. "Nábor?" Položím svou zbraň, vlastně ji hodím na podlahu. Upřímně čím méně mluvíme v tuto chvíli, tím menší problém je zpracování toho přehršle informací. "Jakože se mám já, hrdý vlk přidat k chaosu, ztratit čest, doživotní zásobu ležáku a všechny ty kosti, co jsem zahrabal na tesáku?" Zeptám se pro jistotu ještě jednou, abych si byl jistý. "Oplakal všechny ty okousané míčky a rohy, které jsem poctivě označkoval?"Věnuji démonovi upřený pohled. "Víš, není asi nic, co by zlomilo mou víru v císaře." Zavrtím hlavou. Jsem hrdý rek, zdůrazňuji rek nikoliv bratr Rek Hafsson, ztělesnění klasického hrdinství kapituly a tak. Prostě my, astartes z krve Lemanovi se před ničím neskloníme. Tedy až na pár výjimek. "Leda bys mi dal záruku, že tohohle už nikdy nebudu muset poslouchat, ani nepotkám nikoho podobného!" Za to mi snad i ta hvězda stojí. |
| |
| No - snaží se. "Jakože se mám já, hrdý vlk přidat k chaosu, ztratit čest, doživotní zásobu ležáku a všechny ty kosti, co jsem zahrabal na tesáku?" "Kostí bude dosti. Hele, upřímně, Khorne chce jenom lebky a ani s těma to není tak horký, je to spíše takový event, podporující zdravou soutěživost mezi uctívači, než reálná... hm, cožestoříkal? Záruku? Ale ano, ano. Chaosu můžeš věřit, dáme ti různé záruky. Záruky na cokoli, čestně!" Bilirubin, to ošklivé démonické zvíře, mezitím začalo na zemi drápy a zuby otevírat kavamat, načež šňupe zásoby sušené instantní kávy a vylizuje cosi zevnitř. A Herald pokračuje. "Pokud si nikdy nepřeješ potkat Tezaura, tak ho už nikdy nepotkáš, vážně. Vlastně kromě pravdy z Warpu nabízíme i osobní přístup ke každému kultistovi a starobní důchod v případě, že se jej dožiješ - ale tím bych tě nezatěžoval, pokud budeš berserk. A co se týče tvých rohů, ty ti hned přechcal Logan Grimmnar - jako všem. Uvažoval jsi někdy o tom, že jsi nedoceněn a že někde, třeba ve warpu, existuje někdo, kdo tě dokáže ocenit tak, jak by sis to zasloužil? Že...." "Ach božínku, bolí mě hlava - pánové, nevíte, co dělám tady na zemi?" Aha! někdo se probral. "Ascenduješ," odpoví Herald, aniž by mu věnoval pohled a pak začne vytahovat nějaké ty listiny. "Navíc, s uctíváním jednoho jediného boha ti odpadá mnoho starostí. Vlastně to nebude o moc jiné, než tvá dosavadní víra, až na to, že Khorne nehnije kdesi na trůnu a je živý. Vyděláš na tom a..." ...a v tu chvíli všechno okolo zaplaví nepřirozená, hnusná a nepopsatelná warpová záře. Zařve milion mučených duší a zahučí neexistující sirény. Bubny a kakofonie všeho se mísí s chapadly z čistého světla, v barvách, které obvyklé spektrum ani nezná. Vzduch vibruje nepopsatelnou, divnou energií, která jakoby hrabala do samotné podstaty příčetnosti kohokoli v okruhu několika metrů. A Tezaurus, nyní už ne bratr, ale démonický prince, obalený zelenými plameny, se zvedá na mohutná kopyta, která se prorvala zbytky jeho keramitových bot. "Páni! Bohové Chaosu mě požehnali, no to snad není možné, já se asi zblázním, podívejte se na mě, mám rohy a křídla a ocas - doopravdy mám ocas - já jsem opravdický démonický princ!" Je to takové zvláštní, protože to celé říká burácivým, hromovým, hlubokým hlasem, z něhož tuhne krev v žilách a tak vůbec. "Tohle jsem opravdu nečekal, především bych chtěl poděkovat všem, kteří mi věřili a podporovali mě v mém snu, který se dnes stal realitou! Také bych chtěl poděkovat Eliphasi dědicovi, který mě sem poslal a to vše mi umožnil a samozřejmě Lorgarovi, který..." "Už na tebe čeká v té svojí hospodě záporáků." "No ne! Táta Lorgar, že by..." "Tak tak, je na tebe moc hrdý, prosím tudy-" s těmito slovy je mu nonšalantním pohledem vytvořena warpová trhlina. "Ó, převelice děkuji, pane Hvzrd'xachghuli'lileku! Ale nyní si dokáži své vlastní warpové portály vytvořit sám, je to jedna z mnoha předností toho, že jsem Princ! Páni, zajímalo by mě, jestli tím pádem dostanu taky nějakou tu princeznu, nebo..." |
| |
| TAKTOHLENE! Mele. Zase a pořád! Nevím už místy, co dělat. Mám chuť padnout na kolena a křičet, jako bych byl v nějakém šíleném filmu doufaje, že otáčivý pohyb případné kamery by dodal mé frustraci na takové síle, že bych za to dostal alespoň zlatou malinu. Malina se dá narozdíl od Oskara totiž sníst, takže vlastně ani nevím, proč jsou z ní ti herci tak nešťastní. Rozhodně ale vím, proč jsem nešťastný já! Nejen tedy proto, že Tezaurus přede mnou povýšil na démonického prince, ale také z toho důvodu, že se teď hodně bojím. Pokud stačí fakt málo, aby se jeden takhle propracoval, kdo ví, možná bych se mohl nevědomky dostat na podobné scestí jako on. Už jen ta představa, že bych s ním měl sdílet víc, než tuhle blbou chodbu, je strašná. Využívám tedy čas, zahazuji tu divnou nálepku, o jejíž cestě až na své rameno nic nevím a s hrdinným kňučením beru nohy na ramena tak, jako bych měl za zády inkviziční sáně a před tlamou na špagátu otevřený ležák. Prostě rychle pryč! Preventivně si ještě drmolím jednu očistnou... asi je to modlitba? Možná taková ta sága vhodná k ohni? No nejsem si jistý, co to je, ale náš Wolfpriest to zpíval a prý to pomáhá udržovat čistotu duše. Vůbec čistota duše je problém, protože narozdíl od těla, ji nemůžete jen tak nikde vyválet. Na tesáku, mám ležáku basu postávám a směju se času, S kapitulou a vadou, co nechávám být. Wulfenů pár a krvavé spáry, celej den, ničíme chaosáky neuměj pít, bouřej se a furt pomlouvaj Jen dají nám štěp, rostou nám tesáky, Maj nás za zrádce, to bez nadsázky Inkviziční síla, za zradu nás nevyštípá! Na tesáku, mám ležáku basu postávám a směju se času, poznávám, jak málo nám chaos může jen dát. Angels nás zahlídli jen a maj závistí vrásky, to hodno je, té zrádné chásky, ztracená víra chmel do pivnic neposbírá. Angels nás zahlídli jen a maj závistí vrásky, to hodno je, té zrádné chásky, ztracená víra chmel do pivnic neposbírá. A při tom všem se snažím po čuchu dostat k Lokimu, protože ve smečce jde všechno líp! |
| |
| Výplňkový flashback aneb až Ceress dobojuje s koprovkou, tak bychom si zasloužili konec Říká se, že když jste blízko smrti, tak vám projde celý život před očima. Já byl blízko smrti mnohokrát a doposud to příliš nefungovalo. Vlastně jí čelím každé ráno, neboť mám dojem, že mě ta kocovina zabije. Na druhou stranu tohle je poprvé, co mi hrozí, že budu usmrcen "ztezaurováním". Asi proto tak rychle, jako duní mé nohy knihovnou, utíkají i útržky vzpomínek. Něco málo o dětství, co si bud nepamatuji, nebo jsem raději zapomněl. Každý má zkrátka nějakou tu rodovou křivdu, takže si můžu vybavit, jak mě rodiče neustále napomínali, ať nesahám na kladívka, že ty jsou na věci, co už tak Thorové dělávají. Prý, at raději chytnu do ruky nějaký ten hudební nástroj. Bez něj, třeba takového toho rohu, nemůžeme svolávat vikingy, volat jiné lodě nebo posílat strašně masivní signály, takzvané SMS spočívající v tom, že se nadechnete a foukáte do toho rohu jak degen! Degen z rodu Ericsonů! Ne prosím, já už tehdy chtěl spojovat lidi mnohem techničtěji, třeba lepící páskou nebo lepidlem vznikajícím z čehokoliv, co zkoušela má sestra uvařit. Ostatně její celková šikovnost byla asi důvodem, proč se stala felčarkou našeho jarla. Protože ona jakožto taková naše verze Hospitallerky by to klidně svými kvalitami dotáhla taky na adepta! Vážně, na Sestru Pitvy! Buď to, nebo v její kariéře hrál významnou roli hluboký výstřih. V momentě, kdy jedním skokem překonávám stůl, mi dochází, že bych měl myslet na důležitější věci. Rozhodně ne na to, že jsem svým přeskokem tak nějak z jednoho stolku udělal dva, nebo dokonce na start mé mariňácké kariéry. Ano - praskající dřevo, křik a spěch to bylo přesně to, co mě provázelo na každoročním tradičním závodu Rallye-heim Paříž-holm Drakar! Epickou cestu jsem spolu s celou posádkou odstartoval geniálním nápadem postavit drakar z papíru, takže by byl lehčí a v případě potřeby bychom jej snadno mohli sbalit. Taky by se dal hravě přestavět na obyčejnou lodičku nebo parník! To ostatně zaujalo tehdy mě neznámé Wolfpriesty a byl jsem přijat mezi maríny. Buď to, nebo ten boj, když se náš drakar začal rozpouštět a my si takticky vybrali k útoku ten nejbližší k nám. Zatímco teď mám důvodné podezření, že se mnou brzy bude konec, tehdy to byl začátek. Ožrali mě, přežrali mě a jako kanadský žertík mě vyhodili do divočiny. Bylo to peklo! Sám, v zimě jen tak! Nebýt toho, že jsem si postavil srub se splachovacím dřevěným záchodem značky "vědro" a chodil pravidelně na dřevo, takže jsem zabloudil zpátky k Tesáku, tak tam kempuji do teď s vědomím, že můj nejbližší soused bydlí podobně a říká si Rosomák, občas Logan a někdy Wolverine! Furt vrčí a občas zahlásí něco o tom, že je momentálně kanaďan. Ne, ne a ne! Na to taky nechci vzpomínat, stejně jako na začátek pobytu na Marsu, kde mi řekli, že si na celé planetě nemůžu koupit alkohol, protože to je proti zásadám ducha stroje. Štěstí, že líh je v leteckém benzinu a ono se dá pít hodně věcí, když máte odvahu, kreativitu i mariňácký organismus! Jen ten Tezaurus je něco, co se spolknout nedá. "LOOOOOKIIII!" Křičím zoufale, zatímco jej dál hledám v útrobách knihovny. |
| |
| Loky! Víte... jsem v ráji. Málokterý hvězdný vlk by byl v ráji zrovna tady, to se musí nechat - ale jak jste si jistě stačili všimnout, pokud váš čtenářský intelekt byť jen jemně převyšuje Nokiu, Isoldu a jiné, podobné - já vlastně nejsem hvězdný vlk. Nejen, že to velmi rád a velmi často opakuji, ale mám to také v popisu charakteru. A je mi tady dobře. Všechno to vědění mám doslova na dosah ruky! Ať už v elektronické podobě, nebo té knižní, pro fajnšmekry a s výhodou faktu, že si ji můžete sebou vzít do vany, aniž by vás přišel zmlátit nějaký techkněz s tím, že ohrožujete dary Omnisiáše! Ach, jsem v ráji. Prolistoval jsem tuhle knihu, tamtu také a pak od zvláštního týpka v kápi a s cigaretou v koutku křivě se usmívajících úst (o němž mám pocit, že jsem jej už někde viděl, nebo o něm alespoň slyšel jakési zvěsti, prostě je mi povědomý) dostal malý datapad s tím, že tohle bych si měl, jako každý anděl, přečíst. Chlapík zmizel dřív, než jsem se jej stihl zeptat, zda náhodou nehrál v reklamě na orbitky a nerozváděl se s koblihou, nebo tak něco... a nutno podotknout, že stejně tak zmizel i datapad - v mé kapse! Nikdy nezahazuj literární dary! Své pochybnosti o tom, jak ten divný chlap sakra věděl, že jsem byl před tím hrozným incidentem s hostinou Dark Angel, jsem zahnal čtením zajímavé knihy s názvem "Básníš jako Circo a dalších stopadesát nevhodných lichotek." "LOOOOOKIIII!" Néééé.... "LOOOOOKIIII!" Bratři. Nikdo je nechce mít! A to jsem chtěl začít číst chaosáckou knihu "Rapujte za Islám - aneb pár dobrých rad, jak správně podřezávat imperialisty v přímých přenosech na kameru!" Tuto samozřejmě kvapně schovávám do regálu, aby nikdo nepoznal, že mě zajímají tyhle kontroverzní... věci. "Coje?" Ozvu se nakonec nešťastně, protože jakási okolo procházející Farseerka z Iyandenu se na mě ošklivě podívá a sykne něco jako "volejte si laskavě toho psa!" |
| |
| MOMSTA Císařových dětí VI. Jistě se ptáte, kdo je ten tajemný tleskač - a zda se náhodou nejmenuje Jan a nemá nám k tomu všemu mnohé co říci, alespoň podle toho, co se píše v týdeníku Reflex. Inu - mnohé co říci samozřejmě má, to on měl vždycky - ale tleskač není Jan Tleskač, vlastně to není ani jiný týpek s ježkem v kleci. Zatímco vy se ptáte, kdo to je, Magnus se ptá vedle stojícího Syna "co tady dělá?" Jeho znechucený výraz v démonické tlamě vám pak může odpovědět, kdo se přišel na celé vystoupení osobně podívat. Russ. Leman Russ. Primarcha, ztracený ve warpu, hledající strom života, možná, jen možná, nesoucí zpět jeho semeno, které by mohlo zachránit Císaře. (Byť mnoho inkvizitorů to údajně chtělo zkusit semenem všeho druhu, co kdyby náhodou, žejo - a ono by se jim to určitě i povedlo, nebýt těch protivných kustodiánů, kteří Císaře hlídají a nenechají jej... zasemenit!) Russ přišel zachránit Fenris, když mu bylo nejhůř! Je tedy pravdou, že takhle to zapíší kronikáři. Pravda je, že Fenrisu už bylo hůř mnohokrát a leman se neobjevil. Všechna ta rána, kdy měl celý Tesák kocovinu mu byla úplně volná! Nějakých Tisíc synů, kterých sice tisíc už vůbec není, ale zaútočili marně možná už potisícáté, to ho ale zjevně tankuje! Vlci padají na kolena a vyjí. Tisíc synů si začalo na Lemana ukazovat prsty a šuškat něco jako "fuuuj co tady dělá" nebo "to je on, ten hnusák všivej!" Někteří hledají v magických knihách "speciální chvaty na Lemana" které údajně kdysi dávno vymyslel Ahriman... a popravdě nikdy nezabraly, jinak by se nestalo, to, co se stalo. On celkově Ahriman byl ve svých výsledcích čehokoli dost pochybný, takže se není ani čemu divit... ale... Císařovy děti... se nesou na vlně Frozenu a zpívají píseň o stavění sněhuláka. Leman je tankuje asi tak stejně, jako celý tento boj. Démonetky... se pokoušejí ukrást Lemanovi kožešinu, aby zakryly svá promodralá těla. Magnus: "LEMANE!" Leman: "Taky tě rád vidím." Fulgrim: "LEMANE!" Leman: "...tebe ne." Magnus: "Měl jsem vědět, že mi zase přijdeš dělat problémy!" Leman: "ÓÓÓ, jako tehdy před deseti tisíci lety!" teatrálně si přiloží hřbet ruky k čelu. "Pořád mě to hrozně žere! Už ses někdy zamyslel nad tím, jak seš s tím patetickej? Nemáš nic lepšího na práci, jako chaosák, než pořád otravovat na Fenrisu?" Magnus: "CHCI TO TADY ZBOŘIT!" Leman: "Podívej se na ně - zboří se i bez tebe! Každý večer! A tadyten šašek, který je prý vede, jezdí do boje na tomdle trapným pseudovozíčku! Myslíš, že to nějak vylepšíš?" Fulgrim: "Ten vozíček je pěkný, taky bych chtěl vozíček. Nalakoval bych ho na nějakou vkusnou barvu a..." Logan Grimmnar, výše zmíněný, přijíždí s vozíčkem blíže. "Ó, Lemane Russi, náš pane! Vrátil ses k nám, abychom spolu zachránili Impérium a očistili je od zrádců a Chaosu! Na tvou počest budeme měsíc pít jako ve Valhale!" Fulgrim: "Počkat, počkat, ve Valhale se šuká a poměřujou se tam virtuální přirození! Sám tam občas na Andoru tajně nakouknu a..." jenže... ho nikdo neposlouchá. Možná i proto, že vlci skandují něco jako "thunder! mead! beer! valhalla!" Magnus: "Nenene, počkej." Přistoupí blíž k Russovi a prohlíží si ho zblízka a pozorně. "Kdo jsi, cos udělal s Russem a kdo tě na to najal?" |
| |
| Co je? To je neuvěřitelné! Mít větší slovní zásobu, tak v duchu používám na blbé "co je?" výrazy jako zhroucení materie vesmíru, ascendance nejděsivějšího z nesmiřitelných nepřátel imperiální víry zlosyna, co slovy vydá za tisíc, Tezaura a pak plno plků o zkáze, temnotě, zkyslém mléku a čarodějném rituálu, co změnil všecky naše zásoby dokonalého léžáku na Fénixe. Nutno podotknout, že je to patok tak strašný, že kdyby po něm někdo vstal z popela, tak jen proto, aby ho mohl pořádně proklít a taky ze sebe vyzvracet nebo, ehm zapojte fantazii! No ale, že já tak výřečný nejsem a vlastně mám v sobě tak trochu ajťáka, odpovím o dost stručněji. "PRŮSER!" Jako správný astart, beru rozum do hrsti. "OHROMNÝ,GIGANTICKÝ PRŮSER!" Onen rozum se jmenuje Loki a začnu s ním opět lomcovat. "Ale ne takový běžný průser, který se nám stává pořád, ale takový jako opravdový. Warhammerový a řízlý grimdárkem!" Od časů, kdy se Ragnar vydal z drakaru až do moře hvězd si zkrátka musíme vystačit s mnohem méně epickými souboji o plnou misku, nejteplejší pelech a nejlepší lejna k vyválení. O to víc mě vzestup Tezaura zastihl nepřipraveného. "Víš, byl tu strašně ukecaný nositel slova, ohromný šampion temnoty, změnil se v prince démonů, i když vlastně ani nevím, co to princ démonů je, protože to znají akorát Gray knighti, kteří sice ze zásady neexistují, ale i my se jim dovedeme plést pod nohy. Bylo to děsné, furt mluvil a strašně rychle, strašně moc, pořád. Neskutečně! Bolí mě obvody, mažu hodiny ze své paměti a on se mi snad v pálil do duše! Je to strašné! Zkusil jsem ho zabít automatem na kávu a jediný efekt, co to mělo, byla změna barevného fontu jeho temenního nápisu "Napíšeš mi příspěveček" ne rudo-fialovou! A pak mě chtěl zkonvertovat! A přitom pořád něco mlel o Khornovi a kamarádech! Co když tu má smečku? Co budeme dělat? Víš, tu samomluvu si ani neumíš před-" A pak mi to dojde. Můj citlivý nos mi sice žádný pach chaosu nevětří, ale i tak cítím, že je tu něco šeredně špatně. To, jak sypu slabiky za slabikou vede k tomu, že se mi srdce sevře ledovým chladem Vztekle zavyju, už proto, že vít má vnitřní bestie moc neumí a taky se nekamarádí s vnitřní bohyní některých jiných bratrů a zkrátka si dopřeji pár vteřin absolutního nemyšlení. Trochu mě to uklidní. Malinko. "Jsi rune priest, hlídáš čistotu bratří..." Patrně vypadám, jako bych měl horečku. Nebo absťák. Spíš ten absťák. "...řekni mi, jsem prokletý chaosem?" Zoufale zakňučím s vědomím, že jsme měli jít někam jinam. Knihovna, říkejte si klidně cokoliv, je hodně mizerný lokál a nápojový lístek nestojí za řeč! V součtu s tím, že tu ani oheň nehoří je jasné, že tohle bude dost krutá a hororová sága! |
| |
| Ano, Nokio! Jestli je můj bratr (NEVLASTNÍ!!!) kacíř? A to se ptá mě? Jak dlouho jsem toužil, aby inkvizitoři konečně přišli na to, jak moc defektní mutanti Hvězdní Vlci jsou, přišli, prohlásili je za kacíře, odpad lidstva a pak si na celou tu jejich zablešenou planetu odplivli v podobě exterminátu? Co na tom, že bych zařval s nima? Dostávat každoročně becherovku a pískající hračky – to není důstojný život! Několikrát jsem z tohoto důvodu žádal eutanázii, ale nikdy mi nevyhověli s tím, že nechápu, na co si stěžuji, když jsem zdravý a vedu skvělý život, jako všichni Hvězdní Vlci. PRÁVĚ NA TO jsem si, u Císaře stěžoval! Taky na to, že psykeřina rune priestů není stejná, jako ta moje, už proto, že nemám pocit, že spelly typu „kocovino zmiz do srpu“ by mi někdy měly k něčemu kloudnému být. A on se mě teď ptá, jestli je kacíř! Samozřejmě, že je to kacíř! Vždycky to byl zasraný kacíř, tak jako celá ta jeho herezní, hnusná, chlupatá kapitula! Jenže já to nemůžu říct nahlas, i kdybych chtěl. Protože o Dark angelech… se toho taky hodně povídá. A spousta z toho zavání čistou a neředěnou herezí. Takže… no – buď jsme kacíři oba anebo ani jeden. V zásadě to může být každému jedno, protože se stejně vrátíme do zavšiveného a zamořeného Tesáku, kde se budeme věnovat plivání na Tisíc synů, chcaní na rohy, někdy i po nohách, plazení se ve zvratcích, rozbíjení stolů a řvaním planých hesel o tom, že čtyřicáté milénium je skoro jako Valhala. “Všichni jsme tak trochu ka-“ jenže se jej rozhodnu zjevně utěšit v nesprávný moment, protože v tu chvíli zpoza rohu vybíhá Ethelreda, následována tím Synem, co jej šla vlastně dolů zabít… a za nimi s veselým „uí, uí!“ skáče i nehořlavý warpový ohýnek patentovaný Grahamem a vylepšený zvuky z Farm heroes ságy, takže svou větu sokončím tak, že by na mě byli hrdí vyznavači všech randomheimů, a to “-lašnikovy přestali používat ve druhém miléniu.“ Stresové situace mě nutí sáhnout do zapomenutých koutů vědomí. Všichni je máme. Třeba jakási paní všeho zla svého času zistila, že když se opije mnoha míchanými drinky, dokáže vyjmenovat všechny týmy ligy mistrů a vysvětlit, co je to ofsajd… a to i v případě, že za střízliva ví tak možná nanejvýše, že kdysi snad existoval nějaký Beckham, který chodil s jednou tou buchtou ze Spice Girls. “Prý tady někde ascendoval démoní princ!“ Řve ona a v očích se jí nebezpečně leskne “Prý už se za chvíli dostaneme legálně do kroniky…“ dodává on, tak trochu nepřítomně a rozhlíží se okolo, jak by něco hledal v knihách ve vyšších patrech. “Kde je, jak je veliký a kterému bohu patří! Z toho mi koukají prémie a možná i konečně nějaký nový ablative wound!“ „Myslíš akolytu…?“ „Jo!“ A aby toho nebylo málo, třemi přemety se sem dostane harlekýnský knihovník. “Podívejte, hoši, já vím, že tady – hihi – máte průkazku, ale –hihi- děláte tu akorát bordel. Hej a – znáte ten, jak se sejdou Sigismund, Khornův krvežíznivec a démonetka? Hihihi.“ |
| |
| Spasitel Loki Všichni jsme přestali používat kalašníkovi? Tak tyhle podivné nesmysly u mě vyloženě startují jisté citové dilema. Nevím, jestli mám být totiž pohoršený tím, jak mluví z cesty! Totiž že ve slabé chvíli, temné hodině, ohromném děsu a vůbec těmi dalšími věcmi, co obvykle říkáme u ohňů v ságách, kde místo interpunkčních znamének obvykle užijeme říhání a takové ty další zvuky, je totálně nesoustředěný a blekotá větší nesmysli, než nejstarší dreadnaught Bjorn u zkoušení! No, protože jsme vlci, tak abych nezapomněl, užíváme při vyprávění k navození atmosféry i významné pachy! Na druhou stranu pak v mém nitru zápolí dojem, že Loki je prostě mimo z jediného prostého a osvobozujícího důvodu. Je totálně namol a navzdory nepřátelskému nealkoholickému prostředí se tu nějak opil tak, že by mu ani ve Valhale nenalily! Zatímco tedy probíhá kolem mě nějaký rozhovor, já vše zhodnotím s instinkty a rozumem, načež mi nejenže dochází, že Kalašníkov je vodka z Vostroye, ale že právě pití je to, co nás činí tak silnými. Sice silnými notoriky, ale i tak je to síla a to se počítá! Z úvah mě pak vytrhne zásadní informace a to, že tu někdo hodlá vyprávět vtip! "Neznám, povídej!" Přiznám se a pak mi tak nějak dochází, že jsem měl před pár minutami asi tak velké starosti a prožíval tak velkou krizi, jaká v historii kapituly nebyla už celé věky! Tedy pokud pominu poslední víkend, kdy bratr Teriérnen řekl, tuším o bratru Bulteriérsonovi, něco o jako že není rasa, ale jen marketingový tah! Tím se ovšem zase dostávám k inkvizitorce, protože vypadá klidně a mírumilovně, jako Kriegovskými důchodci obsazený Kampfland! "No někam zmizel..." Zavrtím hlavou a řekl bych, že bych projevil strach staženým ocasem, kdybych strach samozřejmě cítil a nějaký ocas na stažení měl. Ten můj si totiž v armoru vyskakovat nemůže, takže jediné, co je opravdu stáhnuté děsem, jsou obě půlky celku "vzor zadek" a to není vlastně podstatné! Podstatné je kterému bohu patřil. "No on mluvil snad o všech, ale..." Na moment se zamyslím. "Ale asi tomuhle." Vítězoslavně si vzpomenu na nálepku, kterou mi dal. Hbitě ji sloupnu a podám Inkvizitorce. Ostatně od toho tu přece ona je, když pominu buzeraci loajálních astartů, zabíjení věrných vojáků a vyhledávání společnosti imaginárních kamarádů, jakými jsou Gray Knigti! |
| |
| Pomsta Císařových dětí V. Na světě existují věci, které vás nejenže překvapí, ale ani vám vlastně neudělají radost. Náhodné zjevení se cizích lidí, kteří si k vám přisednou a i s vaší fobií z cizích lidí a batohem vás přimáčknou na sklo nočního vlaku, mezi ně patří. Patří mezi ně vlastně skoro jakékoli náhodné zjevení čehokoli – třeba Lemana Russe, který je… mnohem civilizovanější, než si pamatujeme. Nejen, že je evidentně schopen sebereflexe, což není úplně Lemaní trait, to můžeme zjistit z několika předchozích dní a dobrodružství o wáhamá třicet tisíc, ale také je, což je naprosto nečekané, schopen udržet kontinuální myšlenku déle, než herních pět minut a ovládá takové ty základy imperiálního pravopisu, které se sice naučil později, než třeba takový Angron, ale lepší pozdě, než nikdy. (Jak totiž napsaly novinky, „jedno tradiční české přísloví říká – „better late than never“ – lepší pozdě, než nikdy.“ – tradiční česká přísloví v angličtině, která jsou vlastně anglická i původně jsou totiž jen jednou z progresivních novinek serveru, na něž ještě lidstvo není připravené a tak je neodvede patřičně ocenit.) Kde jsme to? Aha, kontinualita myšlenek a zjevení Russa. Tohle. Ono se myšlenka udržuje blbě, když vám bába vedle, kterou tam vlastně ani nechcete, dýchá na krk. No… jo, k věci. Russ. Russ a Magnus. Je samozřejmě jasné, že všichni vlci padají z Russa na zadek do sněhu. Někteří volají, že pili málo – jiní zase, že pili hodně a konečně se propili do Valhaly. Jiní čekají rozkazy a někteří je po Russovi dokonce vyžadují – a nejsou ochotni ani schopni akceptovat jejich zamumlané „chcípněte“ jako rozkaz. A to, prosím i přes to, že několik synů se pustilo do podpory Lemana takovým tím „udělejte to, udělejte to udělejte to….“ Samozřejmě, že nikdo nezapomněl na otázku Magnuse z minulého postu – a to „kdo jsi a cos udělal s Russem.“ Proto taky Leman odpovídá vyhýbavě něco o tom, že se jednou takhle ve warpu připletl omylem na odvykačku… a od té doby zjistil, že nejenže jeho život nemá smysl a ničeho nikdy nedosáhl a nikam nesměřuje – ale taky v delíriu, způsobeném nedostatkem chlastu viděl záblesk budoucnosti čtyřicátého pátého milénia a co se stane, když vlastně svůj epický úkol se semenem dovede do konce. Ano, jak už to tak s epickými úkoly se semenem, dovedenými do konce bývá, koukají z toho děti. Císař by je měl. A ty by měly další děti a ty další… no a tak dále až do doby, než by byli všichni šťastní a končilo to smrtí Abaddona, nebo tak něčím. Jak řekl – ne, že by mu blaho Abaddona nebylo totálně u prdele – ale ta vize byla dost hrozná na to, aby přestal chlastat, přestal hledat strom života a protože se tisíce a tisíce let nudil, udělal si tu a tam několik různých vysokoškolských titulů a zbytek věčnosti strávil… kdesi v knihovně. Poděl. Jestli od Russa někdo něco nečekal, je to totiž IQ vyšší, než těsně nad hranicí slintání si na triko. Kdo to celé, tuto situaci ale nese těžce, (pokud nepočítáme démonsky, které zjevivšímu se primarchovi aktivně berou kožich a mumlají něco o vykoupení a chlupaté slasti, chlupaté masturbaci a teplém uspokojení… a takových těch dalších věcech, které Russa přimějí říct „radši si to vemte, nějak ten kožich už nechci…“) je samozřejmě Fulgrim. Ne tedy protože Císař už nikdy žít nebude a tak vůbec, nemluvě o tom, že přijdeme o dělání dětí, o což on přichází dost nerad, ale protože mu tady někdo ukradl spotlight. Jeho šlágr vězí zapomenut kdesi v závěji, jako ozvěna se ozývají jen tři Císařovy děti, rekrutované z prettymaríny, s jejich vlastním songem, týkajícím se stavění sněhuláka a občasným výkřikem nějakého z nich, ohledně velikosti sněhulákova poprsí a přirození z mrkve. Fulgrim, ublížený vývojem celé situace, se plazí blíž. “Hele, Magnusi, Fulgrim má nějaké rozšířené zorničky.“ „To ta zima, asi.“ „Já ti nevím, chápu, že z Prospera víš o zimě málo, ale sníh, vole, sníh není kokain.“ „Hele Lemane…“ zavrčí Magnus lehce unaveně, ale je přerušen Russem. “Hezkej svetr, princezno.“ Fulgrim výhružně zvedá v rukavici oděný prst jedné ze čtyř rukou a otevírá pusu… Zrůžekvět: “Hej, ten jsme dělali my, dobrý ne?“ Krasomil: “Je to Norský vzor, letos je moderní. A loni a předloni… a každý rok od doby, kdy vyšla Brigitte Jonesová, první díl.“ … a zase ji zavírá, protože tady démonického prince asi ke slovu jen tak někdo nepustí. Drahomír: “My vás tu teda nečekali, ale přišli jsme to…. Vypálit Fenris.“ Zrůžekvět: “Jako ve hře na herezi. Akorát bez…“ Magnus: “Může mi někdo vysvětlit, co je to hra na herezi?“ Russ: “Tak vole, to nevíš? To jste hráli deset tisíc let zpátky s Horem, pamatuješ? Docela prdel to byla, kdyby to teda neskončilo mrtvym fotrem a bordelem v celý galaxii jenom protože jste si vy kreténi asi řekli, že máte na víc. Třeba líbat zadek týpkovi, který se jmenuje podle egyptských bohů.“ Magnus: “Tak já egyptský cokoli docela rád…“ pokrčí rameny. Krasomil sice vysvětluje pradávný princip „hry na herezi,“ novoročního představení, které se hraje v Prettymaríně, o idealizované verzi historických událostí, které jsou asi tak akurátní, jako historický velkofilm Libuše – ale všem se to líbí. Nikdo ho ale neposlouchá… což je samozřejmě škoda, protože zrovna vypráví něco o tom, že Lorgar byl vlastně „dobrej kluk, kterýmu ujel autobus, nebo tak něco.“ Russ se rozhlídne okolo a jeho pohled na chvíli spočine na Tesáku. “Tak to tu spalte, no. Horší už to nebude…“ Magnus: “Tak jako… teď už to není prdel, když nám to dovolíš…“ Russ: “Ne? Tyvole, ale kdyžs nám to tehdy dovolil na Prosperu, tak to pořád byla dost prdel…“ Fulgrim: “Hmmmm… prdeeel…“ zasněně zavírá očíčka a svrchním párem rukou si přejíždí po svetru v místech, kde má poprsí. Russ: “Je sjetej. Hele, já to poznám.“ Logan Grimmnar: “Můj pane, my ale nevíme, jestli si s nimi tedy povídáme, nebo máme bojovat, bez boje to není grimmdárk. Todle neplatí. Navíc na…“ vytahuje brožurku s nápisem „kodex“ “spojenectví s Tisíci syny tu nemáme kal… karkul…“ Zrůžekvět: “Kalkulaci, kanče.“ Logan: “Nemáme tu kalkulacikanče. Píšou tady – až zamrzne peklo.“ Random démonetka ve vlčí kožešině: “Ale to se zrovna stalo! Tady na celé tédle planetě!“ Jak se zdá, chaptermaster vlků nad tím uvažuje. Překotně. “Vážně? Teda… já vím, že ty tydle ty informace o pekle máš asi z první ruky a tak vůbec, ale… no, já ti budu věřit, vypadáš skoro jako valkýra, nebo tak něco. Jen kdybys měla koně…“ Random démonetka ve vlčí kožešině: „No já ale mám koně!“ Po mávnutí ruky se po jejím boky z warpové trhliny vynoří taková ta růžové dvounohá kuřecomravenečnicí věc, smrdící po fialkách… a klepající se zimou. “Říkám mu Epikfalus a je to pořádný hřebec!“ Logan: “Hm hm… aha takže… takže to asi znamená, že se s Tisíci syny můžeme to…“ Random démonetka bez vlčí kožešiny, lepící se na třetí domonetku: “No to udělejte! Pořádně! Určitě to chtějí taky!“ Jeden syn: “No to ne, jen to ne!“ Logan: “Ale nedělej magorku, každej se chce opít. A peklo zamrzlo, takže bude párty. Russ se vrátil, bratři! Peklo zamrzlo a přiletěly valkýry na svých… růžových ořích! Samotné immaterium vesmíru se bude třást, když začneme slavit!“ Magnus: “Upřímně, já už se třesu teď a to jsme ještě nezačali… Fulgrime… Fulgrime? Tak… to snad není možný, on asi usnul.“ Russ: “Co se divíš, kdykoli se objevil v nějaké tédle parodii, tak skončil mimo… asi to má ve smlouvě…“ |
| |
| Sprasitel? Inu vtipy harlekýn… v tom lepším případě jen nejsou vtipné – v tom horším skončí tím, že máte mozek na kaši a vytíká vám z nosu v podobě takové té vtipné, růžovošedivé hmoty. Toto naštěstí není ani jeden z těchto dvou případů, protože harlekýn řekne “Heh, já vlastně taky ne, ale myslím, že u toho byl i Ahriman, hehehehe!“ a odskotačí pryč. Inu – haha! A říct o démonovi, že jen tak někde zmizí… to je dost podobně vtipné, jako vtip o Sigismundovi. A to i když vezmeme v potaz fakt, že Imperiální pěsti mají všechno, jen ne vytříbený smysl pro humor. A smysl pro humor asi nemá ani Etheldreda, protože vyštěkne něco jako „reklamní předměty Chaosu neděleného si strč do prdele, astarte Nokio!“ Ne nadarmo se říká, že vlci a inkvizice si občas… neporozumí! A v neporozumění pak Ethel naštvaně mumlá něco o „tom zavšiveným Lorgarovi, který tydle srance, nálepečky, pravítka a propisky s reklamním potiskem hvězdy vymyslel.“ Nutno říct, že Nokiova informace, ač to nedala najevo, k něčemu byla – protože minimálně zjistila, jakému čtyřem bohům tenhle démon patřil. “Inkvizitorko, možná, jestli si Nokia třeba pamatuje, jak se jmenuje, bychom ho mohli chytit a tohle…. Zotročit. Když jsem teď ten loajalista ve jménu Tzee…..saře!“ „To vám tehdy zpopelnili i mozek nebo co? Jeden chaosák a dva vlci v grupě mi stačí!“ „Hm, hm…. To zní vlastně rozumně…“ Chvíle trapného ticha. Taková ta, ke které dříve, nebo později dospějí ti, kteří vědí, že se dostali vlastně na konec příběhu, jen neví, jak z toho ven. Nebo nemohou dojít k žádnému závěru, protože… mělo to vůbec děj? Kromě vypálení toho Slaaneshova doupětě zla? A když se to vezme kol a kolem – co jiného udělal takový Draigo? Prostě random přišel, někoho nasral, něco vypálil a zničil, zařval párkrát za Císaře – hele a jakej je to vlastně hrdina! Ono samozřejmě jednoho napadne i nechat vypálit černou knihovnu, přičemž bychom na závěr viděli takovou tu epickou scénku, kdy hrdinové odcházejí a za nimi v hlubinách webwaye exploduje největší klenot vědění universa – což by předčilo v epičnosti i Wardhammer a nově vzniklý žánr Vladhammeru… ale samozřejmě to není úplně vhodné, protože knihovnu můžeme ještě někdy potřebovat. K něčemu. Jenže tohle není příběh o epice. Tohle je příběh o obyčejném hrdinství neobyčejných lidí… a proto je dost možná čas na epilog. Vždyť cílem dobrodružství přeci bylo dostat se do knihovny… |
| |
| Než přijdou epilogy ~ Intermezzo ~ Inu - cílem dobrodružství bylo - "dostat se do knihovny." Jeden by mohl říci, že se to i povedlo! Ale... kdesi hluboko ve warpu, nebo možná někde mimo něj, těžko říci - prostě na neznámém místě se nachází jeden takový stůl a židle, přičemž přes obojí je přehozena deka, nahoře zatížená knihami. Na tuto deku je pak přišpendlená áčtyřka papíru s neuměle napsaným slovem "bungr," přičemž se někdo snažil, taktéž neuměle, přepsat g na k, protože to má být správně prostě "bunkr" - a zeptejte se na to laskavě Dornovy ruky, jestli je to bungr nebo bunkr! Tak či onak, okolo není nic, možná, že je okolo i vakuum - nebo prostě jen okolí není důležité. Hlavně že je v bunkru wi-fi, že ano! Wi-fi a dvě podivné osoby, které se mihly už kdesi v Labyrintech vášní. Jedna velká, v bunkru poměrně nacpaná, druhá o dost menší - ale taktéž poskládaná tak nějak v "rožku," přičemž rožek takového bunkru je... vlastně všude. Obě se sklání nad tabletem a tváří se rozpačitě. ona: "Jako - sto devadesát tři příspěvků? To nás ale do knihovny nevezmou. Harlekýny to normálně smažou a řeknou, že náš příběh nestojí vůbec za řeč!" on: "Tak ale je zbytečné to umělohmotně natahovat, akorát se to vejde do jedné standardní knihy... za předpokladu, že vytiskneme grál, uděláš přeb-" ona: "napřebalusepracuje!" on: "Už dva roky!" ona: "Umjeňý potřebuje čas. Musí dozrát a... musíme to řešit? V bunkru? Zase?" On jen pokrčí rameny a pokračuje. "Prostě nevidím důvod, proč to neukončit. Všechno podstatné se stalo. Teď je čas na titulky, epilog... a aby se všichni opili a nadhodil se setting dalšího dílu." ona: "Ale sto devadesát tři, jako chápeš to, kurva? prostě sto devadesát tři, s tímdle postem čtyři - a do knihovny nás nevemou, přičemž každá neukončená sračka alá střední škola s miliony lidí, která se nedostala přes první den, tam je. Protože jsme to nebyli schopní dotáhnout na blbé dvě stovky. V dobrodružství, který je o tom, aby se "dostalo do knihovny!" Není možné." On: "Tak... Loki se tam dostal, žejo..." Ona: "Já vím - a potkal Cyphera, což je hrozně husté a cool." On: "On to byl Cypher?" Ona: "TY VOLE!" On: "Podle mě to bylo úspěšné dobrodružství. Ani jedno Oko Nákupu, ani jeden Athanius, jen minimum opakujících se vtípků." Ona: "Sto devadesát čtyři... zkurvených..." On: "Tak řekni harlekýnovi Drag 'O-vi, on to napraví. Tlačenka, podpultové nabídky, zařazení do kronik i přes nedostatek postů." Ona: "Jo.... jo, NH3 to taky vyšlo, pravda... hm." On: "a napiš epilogy." Ona: "To samozřejmě udělám!" On: "Každému zvlášť - a možná se na ten počet i dostaneš... a když ne, vymyslíš si někoho, kdo se vlastně ani neúčastnil, to nikdo nepozná, stejně už nikdo neví, co se stalo na začátku." Ona: "Hm hm...!" |
| |
| Epoligy Nokia Ericson Začněme tedy epilogovat od nejdůležitějších postav celého dobrodružství. Tedy od Nokii, který by se dal mylně považovat i za případný mozek celé operace. Nokia Eriscon se celou dobu vlastně vyznačoval tím, že pořádně nevěděl, o co jde a proč se okolo jeho osoby děje to, co se děje, nicméně velmi oddaně dělal společnost Lokimu, který... předstíral, že to ví. Tak či onak, byl to nakonec on, už proto, že byl jediný s řidičským průkazem na středně velký křižník o dvou lidech, potvrzeným z Marsu - a tak by se bez něj za celou dobu nikdo nikde nepohnul. Poté, co se dostali všichni do knihovny a on zažil životní trauma s démoním princem Tezaurem, zdrželi se všichni ještě na pár dní mezi regály, kde si střídavě listovali knihami, v Nokiově případě hledali hezké obrázky, házeli po sobě vytrženými stránkami a datatablety a znásilňovali kavamaty v marné snaze z nich vymámit do kávy alespoň likér. I toho se jim nakonec dostalo, protože harlekýny se po pár dnech smilovaly a otevřely nějaký letitý dryák pro dobrou náladu. A pak další. A ještě jeden, protože je to vlastně prdel. Nokia v knihovně navštívil mnoho oddělení, z nichž si jich mnoho v zásadě už ani nepamatuje. Takovým světlým zábleskem velkého okna je pak jakási zapadlá a zaprášená část úplně támhle vzadu, s nadpisem na oddělení, začínajícím pravděpodobně na A, kde seděla harlekýna, která nevypadala, že se zrovna předře, i když se jí před oddělením kupilo mnoho knih, které údajně měla prohlédnout a založit. Nepředřela se - zato měla další zásobu pití, což Nokia považoval za důležitější, než nějaké svazky tohohle a kontrolu možného porna, nebo o čemže to mluvila. Z lásky ji tituloval podle své mytologie valkýrou, pil s ní, opilecky občas něco žvatlal a Valhale... a utekl až tehdy, když narazil na několik svazků, nadepsaných "Isoldino dílo." Tak či onak, nakonec přeci jen nastala chvíle, kdy se museli všichni sebrat a jít si po svých - v případě našich dvou vlků to znamenalo "vrátit se na Fenris." Což také udělali. A načasování bylo evidentně skvělé, protože se akorát tak přichomejtli na Fenriskou Valhala párty století, která se pořádala na počest návratu Lemana Russa - s dokonce i s Lemanem Russem osobně, což nikdo nečekal! Což o to, on tam nikdo nečekal ani těch Tisíc synů - a přesto se zdálo, že své prázdné armory bratrsky a hrdinně prolívali až do usednutí prachu. Problémy Nokiova zmizení se zapomněly. Upřímně - po té párty si nikdo nepamatoval, co se stalo týden před tím a celá ta věc se zaběhnutím Lokiho se smetla pod stůl s tím, že se to Loganovi beztak jenom zdálo a že je to opilecký blud z deliria po hře "propij se do země nezemě." Nokiovy zážitky z černé knihovny byly ostatně posouzeny, jako adekvátní blud a vlastně s nimi získal i afterpárty cenu za nejlepší smyšlenou opileckou historku. A co s ním bylo dál? Nic. Nokia se vrátil do svého běžného vlčího života. Občas někde bojoval za Císaře, občas někde za Císaře pil a není vyloučeno, že čas od času za Císaře i občůrával rohy a zvracel. Takový už je život hvézdného vlka. Hrdinský, surový a neotesaný... |
| |
| Rune priest Loki Loki by se vlastně dal považovat za nejúspěšnějšího z hrdinů - protože od začátku měl svůj cíl - dostat se do knihovny - a tohoto cíle také nakonec dosáhl. Vlastně tam byl dost dlouho na to, aby si přečetl toto tuhle a tamto onde. Zavítal do několika oddělení, z nichž jedno bylo psáno podivnými písmeny, která se před očima měnila a v jednom na něj knihy pokřikovaly neslušná hesla. Protože je vlastně abstinent, celou dobu si uchoval čistou hlavu a opájel se jen vědomostmi, které čerpal. Zjistil dost věcí, o nichž neměl doposud ponětí a zjistil také dost věcí, které vědět vlastně raději ani nechtěl. Knowledge is power, jak se říká v dowíčku. A co se moci týče, miniaturní knížka od Cyphera obsahovala informaci ponejvýše mocnou, byť zašifrovanou tak, aby ji jen jedinec nadprůměrné inteligence mohl pochopit tak, jak byla myšlena. Bývalý knihovník temných andělů pochopil, jaký skrytý odkaz a návod je ukryt v dětském, třicetistránkovém vydání šípkové růženky a sněhurky s obrázky. A návod na probuzení vlastního primarchy z věčného spánku... to není zrovna pohádka, o níž by se dalo žertovat! Před Lokim se tedy okamžitě zjevil nový epický úkol! Najít prince! Sehnat koně! Vše dopravit na Rock a pak...! Těžko říci, co pak. Těžko říci i co před tím, protože ač chtěl na epickou výpravu za nalezením všeho potřebného a uvědoměním správných lidí začít hned, nějak... byl přichomejtnut na Fenriskou Valhala párty století, která se pořádala na počest návratu Lemana Russa - s dokonce i s Lemanem Russem osobně, což tedy Lokiho, v srdci stále DA, příliš nepotěšilo. Posílen jedním panákem Becherovky na kuráž se mu tedy pokusil, dle osvědčené strategie, zasadit zezadu řádnou ránu po hlavě lahví - ale buďme k sobě upřímní, ona by Lemanovi asi neublížila ani ta skleněná, natožpak petka od perlivé Mattonky, kterou Loki v afektu chytil. Byť byla skoro plná. Lemanovi to nicméně přišlo vtipné. I Magnusovi to vlastně přišlo vtipné. Nakonec to přišlo vlastně vtipné všem - i těm, kteří to buďto neviděli, nebo vůbec nechápali, čemu se všichni smějí. Ve chvíli, kdy Logan hrdě zařval "TO JE MŮJ SYN!" Odpovědí mu bylo sborové "...ZA CÍSAŘE!" A slavilo se dál. Párty, jak má být. Nutno dodat, že pak bylo do nebohého knihovníka násilně nalito tolik alkoholu, že si nepamatuje NIC. A co dělal Loki potom? Říká se, že se pokusil o výsledcích svého bádání uvědomit některé představené Andělů. Ti jej ale nejenže z legrace postříkali arpalitem proti blechám, ale z větší části mu ani nevěřili, že Lva je opravdu možné probudit polibkem z čisté lásky. Protože tohle je Grimmdárk a ne všechny příběhy prostě dopadnou nutně dobře. Loki se vrátil domů jako spráskaný pes - aby zjistil, že mu z Labyrintů Vášní přišel v expresní zásilce jeho ztracený vlk. Jak se zdá, všechny tři Císařovy děti jej nejenže našly, ale také poslaly s průvodním dopisem, který zněl "hele Loki, díky za tu noc tehdy v Tesáku. Fakt pecka. Koblížci." Grimmdárk má mnoho podob. |
| |
| Inkvizitorka Ethelreda Ethelreda, ač se snažila po vyložení vlků na Fenrisu jakkoli, Tezaura nenašla. Možná, že za to mohl fakt, že byla proti své vůli zatažena na Fenriskou Valhala párty století, která se pořádala na počest návratu Lemana Russa - s dokonce i s Lemanem Russem osobně. I přes to se snažila. Pokud se jako snažení bere opilecké mletí komukoli, kdo byl ochoten ji poslouchat, že je na stopě démonímu princi a že až ho najde, tak bude ještě váženější inkvizitorka, než je teď a to už -hik- něcoznamená, absdevjeděli... Nutno podotknout, že ve chvíli, kdy to říkala Magnusovi, společenskounaveně čelem opřená o jeho suspík, zrádný primarcha jen vážně přikyvoval a mumlal něco o tom, že démoní princové jsou samozřejmě hrozná špína, to dá rozum. Když se pak ráno probrala z deliria, už ji čekal odvoz. Kolují legendy, že v záhadném transportéru pro ni přijeli Grey Knighti - ale protože Grey Knighti přeci vůbec neexistují, tak to samozřejmě beztak byly jen blbé legendy. Na Fenrisu už Ethel, co si pamatujeme, nikdy nikdo nespatřil - vlastně se časem začalo pochybovat o tom, že se té sausage párty účastnila nějaká reálná žena a přítomnost slavné inkvizitorky Ordo Malleus se časem začala považovat za hromadnou opileckou halucinaci. |
| |
| Předhotep Zahotep Předhotep Zahotep nebyl vyloženě nadšen celým tím nápadem, letět na Fenris a tam vyložit vlky, než se to otočí k Teře. Jeho pochyby ale byly velmi brzy rozprášeny, když zjistil, že v Tesáku to žije a že se tam práší o trochu víc, než obvykle. Práší jeho bratry! Pomiňme fakt, že psi a prašivina patří k sobě. Tady něco nehrálo. I přes to, že na Fenriské Valhala párty století, která se pořádala na počest návratu Lemana Russa - s dokonce i s Lemanem Russem osobně, hrála hudba hodně nahlas - a mnoho z ní bylo řešeno formou improvizovaného karaoke. Zahotepa na párty nikdo nečekal - ale byl bratry přivítán... no, jako ztracený bratr. Ve chvíli, kdy s tuplákem v ruce a trojkou v žíle vylezl na stůl a na celý sál hrdě zahlásil, že je teď členem svaté inkvizice, bojovníkem za Císaře a celkově hrozným hrdinou a tak vůbec, jeho bratři sborově vydechli "oooooo!" ... a někteří za to dodali "....studa." Zahotep se, stejně, jako Ethelreda, k ránu vytratil. Říká se, že na planetu čarodějů občas pošle ze svých inkvizičních cest pohled, nebo selfie. |
| |
| Magnus Těžko říct, proč intelektuál Magnusova typu svolí s účastí na vlčí párty, která je vše, jen ne rozvíjející ducha vědy, magie... a vlastně ducha. Sveďme to třeba na chaos, ale Magnus pařil, jako démon. Během večera vlastně tak trochu zkusil vše, co si nemohl dopřát za svých pseudointelektuálních let, kdy chtěl být za toho "hodného chlapečka" a potom za "zodpovědného otce samoživitele," aby mu Sionu, zhmotnělinu z warpu, kterou nazval vlastní, nesebrala svého času sociálka, která ostatně nedělá rozdíly mezi chaosáky a loajalisty a na všechny je stejně tvrdá, představujíc se jako "ta zlá paní z The Sims." Magnus se přidal ke karaoke, vlčí soutěži v chcaní do dálky, vlčí soutěži v močení svého jména do sněhu, několika karetních her a taky jedné "flašky na pravdu." Je třeba říct, že podváděl tak nějak ve všem - kromě té flašky, takže životní příběh, který z něj podnapilí Vlci vytáhli, rozplakal mnohé. Nebo BY rozplakal mnohé, kdyby těsně před vyvrcholením celého dramatu o hořícím Prosperu nevylezl na stůl Zahotep a nezahlásil své slavnostní prohlášení ohledně inkvizice. A kdyby pak Magnus nemusel běžet zvracet, protože kromě všech opileckých zábav zkusil taky všechny drinky v nabídce na improvizovaném Xiho baru. Ráno Magnus posbíral sebe, posbíral své Syny, Fulgrima i jeho syny - rozloučil se s Russem, zeptal se, zda má taky helmbook a všichni kacíři odtáhli pryč. S kocovinou, kterou by jim záviděli i bohové chaosu po silvestrovském zátahu. |
| |
| Leman Russ Tohle asi zajímá leckoho - zůstal Leman Russ s vlky? Ne, nezůstal. Užil si s nimi jednu párty, navrátil se do svých starých, barbarských dob, všem ukázal, jak vypít na ex škopek piva a jak pak vypadá průtokový ohřívač... jak napsat močí první stránku kodexu do Fenriského sněhu, oblečen jen do vlněných spodků a domácích papučí. Znovu dokázal své prvenství ve žraní celého pečeného Fenriského Yettiho s rybí nádivkou na čas - a nakonec, když už byl hodně v náladě, postavil z rozlámaných židlí a stolů jakousi... plastiku uprostřed velké síně Tesáku, kterou nazval "bratři hleďte, drakkar." Nakonec se ze všeho spokojeně vyspal, přičemž z postele vyhodil Logana s příslovečným "tohle je moje místo, najdi si svoje." Ráno se rozloučil se svými bratry, se svými mariňáky pro jistotu ne - a zmizel tak, jak se objevil. Prostě zničeho nic. Zmizel nikam. I s Loganovy dvěma vlky, které ukradl, protože Frekiho a Geriho prý dávno ve warpu něco sežralo. Po Lemanovi zbyla jen ta divná skulptura uprostřed sálu. Nikdo tak nějak neví, co to má znamenat, ale všichni uvěřili tomu, že se jedná o jakýsi pozůstatek Russa - a tak rozlámané stoly a židle, nakupené na zcela nicneříkající, ale velmi expresivní kupě zůstaly na svém místě ještě mnohá staletí. Vlci tvrdí, že se jedná o vzpomínku na návrat milovaného primarchy... a inkvizice tvrdí, že vlkům hrabe - ale dodává oficiální stanovisko, že se nejedná o nikterak nové zjištění. |
| |
| Fulgrim Být královna večírku, to není jen tak. Rozhodně ne ve chvíli, kdy vypadáte spíše jako jedna z těch spících princezen, čekající na polibek z pravé lásky k tomu, aby mohly dostat království a bohatství a moc a... jo, manžela. A možná i nějakou tu písničku od Disneyho, protože tak už to princezny mají rády. Takže ne, Fulgrim se neúčastnil ani pití, ani karaoke, ani hry na pravdu (což se dá poznat i podle toho, že se to nezvrhlo ve flašku na svlíkání a líbání) a hry na chcaní do dálky zůstal také ušetřen. Díkybohu pro něj, protože když má jeden vlastně něco, jako kloaku, tak to není žádná velká hitparáda. Přesto helmbook zaplavily jeho "slavící fotky." Fotka spícího Fulgrima, obloženého rozházenými lahvemi chlastu. Fotka spícího Fulgrima, obloženého rozházenými lahvemi chlastu a bez svetru s norským vzorem. Fotka spícího Fulgrima, obloženého rozházenými lahvemi chlastu, bez svetru s norským vzorem a s namalovaným knírkem lihovým fixem. Fotka spícího Fulgrima, obloženého rozházenými lahvemi chlastu, bez svetru s norským vzorem, s namalovaným knírkem lihovým fixem a objímajícího totálně zlitého rune priesta Lokiho. Fotka spícího Fulgrima, obloženého rozházenými lahvemi chlastu, bez svetru s norským vzorem, s namalovaným knírkem lihovým fixem, objímajícího totálně zlitého rune priesta Lokiho, který taktéž neměl svetr a měl namalovaný knírek... řekněme, že tohle bude odtagovávat ještě hodně dlouho - a fotek z Helmbooku se už nezbaví nikdy, protože je všechny škodolibě nasdílel Angron na svůj profil. Ráno byl posbírán Magnusem těsně poté, co mu jeho tři podržptá.... jeho osobní garda tajně odlíčila knírek, probrán, odveden do své lodi a odvezen na svou planetu, jejíž místo je samozřejmě tajné. Tam si zkontroloval helmbooček. Řekněme, že se mu to, co viděl, moc nelíbilo. |
| |
| Dárečkové Zatímco jejich tatíček spal, Zrůžekvět, Krasomil a Drahomír rozhodně nebyli za party poopery. Tak se totiž Slaaneshi nezalíbíte. Když budete celou párty při vědomí, rozumní a kroutit hlavami nad těmi, kdo "tady paří, jako blázni." Spíše naopak. Takže chlapci pili. A hráli flašku. A opíjeli Lokiho. A fotili vtipné fotky svého primarchy, protože "hahahahaha, je mimo, hahahaha." Fulgrimův genoštěp má totiž, jak se tak zdá, už od základu zakořeněné určité spratkovství a dětský nevděk, vůči rodiči. Strhnuti opileckými nápady, vzali nějaký ten nábytek, zapalovač a v jedné z bočních místností zřídili pravou "Finskou saunu." Když po saunování vyběhli společně s něktarými saunychtivými vlky ven a skočili nazí s hihňáním rybičku do sněhu, mísily se dohromady výkřiky jejich společníků, nesoucí dvě různá poselství. První bylo "Roztopili kodex?" a druhé pak "DO TOHO ŽLUTÝHO NÉÉÉ!" Inu... u některých chyb potřebujete vlastní zkušenost, abyste se jim pak mohli vyvarovat. V marné snaze se v nefunkčních a nepoužívaných sprchách Space Wolfů umýt, našli tam schovaných pár hektolitrů Becherovky. Použili tedy k očistě tu s vědomím, že voda tady asi fakt nepoteče. Ráno hezky voněli po bylinkách a jejich kocovina byla nemalá. I přes to ale zvládli posbírat dost zdravého rozumu na to, aby odpatlali pomalovaného primarchu, než se probudí. Cestou domů, na Planetu Rozkoší, jejíž umístění je radši tajné, se stavili vysadit Xi ve zbytcích Labyrintů Vášní. Tam našli Lokiho psovlka a s lehkým bodnutím výčitek svědomí za trapné fotky, pořízené bez jeho vědomí, mu jej alespoň nechali poslat. Doma si vyslechli hysterické kázání na téma "VŠICHNI JSTE JEDNA BANDA ZKURVENÝCH BUZERANTŮ, CO TO S MÝM GENOŠTĚPEM SAKRA JE!" a "Nikdy jsem vás neměl brát domů, jste úplně stejní, jako byli oni!" následované plačtivým "miláčkové, já to tak nemyslel, odpusťte mi - a mimochodem, máte rok zaracha a odevzdáte mi X-boxy." Můžou být rádi že Fulgrim neví, kdo ho vlastně úskokem zfetoval. I tak to pro tatíčkovy mazánky byl krušný rok, ve kterém nejednou prohlásili, že "tadle hereze je fakt naprd." Tento názor přetrval nicméně jen do doby, než to Fulgrima přešlo a vzal je na hezkou rodinnou dovolenou do "Hotelu u Jezera." Xiar Démonický princ Slaaneshe, ač se o tom moc nemluví, se samozřejmě také účastnil Fenriské Valhala párty století, která se pořádala na počest návratu Lemana Russa - s dokonce i s Lemanem Russem osobně. Protože je to velmi přičinlivá muž mnoha talentů a ví, co a jak, stal se z ní dočasně barman. Takže z obyčejného Fenriského ležáku vzniklo několik nových pivových variací na Sex on the Beach. Že v některých byl nepřiznaný warpdust? Hele, bratr Ikea taky ty koňské koule tehdy nepřiznal a pokud by se na ně nepřišlo, zapíral by doteď, ne? Během této párty samozřejmě nezahálel a neusnul na vavřínech. Naopak. Vybral si vhodnou chvíli k tomu, aby si u Space Wolfů vyžádal proplacení veškerých škod, které Nokia a Loki způsobili v jeho podniku. Jaká byla nejvhodnější chvíle? Samozřejmě ta, kdy Logan plakal, že nemá kde spát poté, co jej vyhnal Russ z jeho pokojů! Xi, jak už bylo řečeno, je slečna přičinlivá, takže si velkého vlka odtáhl na další jednání... do svého pokoje na svoji kožešinu. Co se stane na Fenrisu... Tak či onak - za pár měsíců byly Labyrinty postaveny znovu. Protože Xi prostě ví, jak zařídit, aby se věci postavily... Logan Grimmnar Logan nakonec pro ztrátu svých dvou vlků zase tak netrpěl. Už proto, že mu přeci bratr Thor poslal celý ten psí útulek z Terry v dobré víře, že si mezi psy velký vlk najde nového, lepšího Lokiho, který umí vrtět ocasem profesionálněji, než ten předchozí. Na útulek se v průběhu psaní Isoldovsky zapomnělo - ale nezoufejte, všichni tito pejskové se objevili zde, v epilogu a všem je jim dobře. V Tesáku. Říká se, že pár týdnů po Fenriské Valhala párty století, která se pořádala na počest návratu Lemana Russa - s dokonce i s Lemanem Russem osobně, se sám vydal do rozestavěných Labyrintů Vášně - a že se na cestu snad i umyl a navoněl... |
| |
| Poslední tečka Black Library osiřela. Ne tedy tak, že by v ní nikdo nebyl a sem tam tam přijel nějaký ten urbexant dělat urbex a pak to dávat na fejsbůčky, odkud to pak se lživými texty budou kopírovat Novinky.i Myšleno samozřejmě tak, že odešli všichni čtenáři a ti jiní lidi, dlužící dlouhé měsíce knihy, aniž by je četli, nebo tak něco. Zůstaly jen knihy, archeotech CD, mezi nimiž je jedno s lihovým popiskem "saltatio mortis," které ale někteří znají spíše pod pojmem "ty dudy, nebo co to bylo, co jsem poslouchala na střední." A harlekýny, samozřejmě harlekýny. Ty jsou tak trochu součástí inventáře - ač ta jedna, která pila s Nokií a vysloužila si nordické mytologické jméno, je tak nějak součástí inventáře WC a dělá tam už delší dobu zvukovou kulisu... která zní vlastně jako Death metal, když už jsme u těch metalů. Bez dud. Dudů? Nad tím se ostatně některé další harlekýny už delší dobu hádají, namísto toho, aby jí pomohly. Byť tedy Adelle navrhovala všeléčbu ve formě čípku - ale z "néééé - bláááááá - néééé!" asi pochopila jistý nesouhlas. Mimo hajzlíky je ale klid. Klid a mír, jak se na knihovnu sluší. V oddělení s nadpisem Andor zrovna Drag popohnal kohosi jiného, koho nebudeme zmiňovat, porotože na jeho jmenování nemáme povolení ani rozpočet, aby exportoval zase nové knihy našich životů do polic oddělení kronik. Sám nyní sedí nad tímto svazkem a nejspíše uvažuje, proč to vlastně čte, místo, aby si třeba zahrál Dowíčko. Ale knihy se musí dokončit a on už do téhleté konkrétní párkrát šťouchal dlouhým, v kostkované rukavičce zahaleným prstem, aby se pohnula. Většinou to nefunguje... a někdy, jen někdy potom knihy i shoří. Někdy slíbí, že se budou snažit - ale nakonec shnijí, což je ještě o stupeň více ponižující, než plamen. Tato, tato se ale dopsala. S tichým uchechtnutím je tedy zaklapnuta a hozena na hromadu dalších, kupící se v kontejneru, které čekají, až zase jednou zavolá toho, na jehož jméno nemáme povolení, aby udělal práci za nordickou harlekýnu, která by tohle vlastně dělat měla, ale nedělá. Tento příběh skončil. Je čas, poohlédnout se po nějakém dalším... |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| ciwe teď jsem fakt neměla čas to přetahovat a zálohovat. ale teď andořím za peníze v zásadě (hue hue) takže se k tomu časem aji dostanu. priorita bylo dopsat diplomku a najít si džob. teď ještě pár dní, abych zjistila, jestli si ho udržím :D |
| |
| dammit furt nemám čas to postahovat -.- tak tu hodím aspoň post aby se jeskyně nezrušila, tak. |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| generuji aktivitu, toto nerušit, ještě s tím mám nějakou práci. inventarizaci and shit |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního příspěvku, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Bimba |
| |
| Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR