Dageztéz
hrálo se Denně
od: 23. května 2006 18:56 do: 04. října 2008 12:12
Dobrodružství vedl(a) YetiX
| |
 | Nachází te se ve spustošeném městě kde uprostřed stojí neporušený kostel a máte namířeno do města Fireas od kud budete pokračovat dál přes orlí horu až k velkké mu jezeru !!! MH: Mapu dodám nškomu ze skupiny (!!! tomu nejlepšímu a nejskušenějšímu !!!) |
| |
 | soukromá zpráva od Fatalis pro Povolání: Válečník, Zaklínač, Mág, Lupič, Druid, Paladin, Klerik Uroveň jenom 1, ikonka nutná, fyzický popis postavy nutný, povaha postavy nutná, dodržování RP (Role Playing) nutné, životopis nenutný, příspěvky ani dlouhé ani krátké, tak akorát. |
| |
Ležím a vedle mě stojí Gulvek a drží mě...jsem zraněn z boje v Zangrii... Bolí..to, ale myslím, že se rychle zotavím! Kde je Lumina,má léčivé schopnosti... |
| |
 | Achill:''Klid... hlavně seď a moc se nehejbej, nebo to bude ještě horší....Lumi je hned u tebe, jen co zkontroluje a pomůže Break...no snad to bude dobrý nevypadá to nejhůř''- uklidňuju ho a přitom koukám na Lumi, jestli mu už jde pomoct. Ještě že tu je s náma...jinak nevim...jak bysme to udělali s těma ránama. Zhodnotím situaci a napiju se z měchu s vodou, jelikož mi už také dost vyprahlo....''Chceš ještě napít...Achille?- zeptám se ho a opět mu podám měch. |
| |
 | přišla jsem a achillovi, podívala se na jeho ránu a řekla: gulv má pravdu...vopravdu bys měl zůstat ležet...neboj nejni to nic vážnýho...když chvilku počkáš tak namíchám správný bylinky a pak ti to zavážem s ori...ta má totiž obvazy... to je hodně nepěkná rána...doufám že se to nazanítí...to bysme daleko nedošli...ale řekla bych že tyhle bylinky by mohli dostatečně pomoct... namíchala jsem bylinky a půjčila si od ori obvazy...pak jsem vzala kousek dřeva a dala ho achillovi se slovy: zkousni to...vím že jsi velký válečník a něco vydržíš ale pořádně se do toho zakousni...musím ty bylinky dostat až do rány... ke gulvovi: ještě mu dej napít a pak ho pořádně drž aby se moc necukal... řekla jsem s lítostí a pokračovala k achillovi: musím tu ránu vyčistit a dát do ní bylinky...pak to zavážem a bude to dobrý... hlavně a» to je dobrý...hlavně a» to je dobrý...do týhle operace se mi moc nechce ale musím... vzala jsem svůj měch s vodou a umyla si ruce...pak jsem polila ránu a vzala si k ruce bylinky... teď hlavně rychle... vzala jsem bylinky a vložila je achilleovi přímo do rány...cítila jsem jak se chvěje bolestí ale jestli jsem mu chtěla pomoct musela jsem být rychlá...pak jsem vzala do rukou od krve obvaz a ránu pořádně obvázala... achill: tak už to je...teď už můžeš vyplivnout ty třísky, pořádně se napít a lehnout si...za chvíli by to mělo zabrat a začít hojit...do té doby musíme čekat...vybrala jsem bylinky který by měli tu ránu rychle zacelit...pak ti zbyde na boku už jen slušná jizva válečníku... řekla jsem uklidňujícím tónem a pomohla gulvovi achilla položit... mh: sice tohle má bejt jen volný pokračování ale dyž už sme se zase rozehráli tak proč nepokračovat... pro ty co s náma nehráli na abi: po boji se skřety byly totiž achill a break docela slušně raněný...break se vyléčí rychle ale u achilla to bude trvat trochu dýl... takže by bylo dobrý kdybyste k nám tak nějak přišli...jsme tam v ruinách...achilleus v louži krve...break už asi oblečená (sorry za tuhle připomínku ale co si pamatuju tak si zůstala slečená)...no a jinak tam sme tak nějak na hromádce... ten poslední odstavec platí pro: Íniela a Cruala... |
| |
| Achill:''No válečníku...cukal ji sebou teda slušně, ale vydržel si to...ono to spíš dost svědí a je to nepříjemný''- poplácám Achilla po rameni a poškrábu se na obvázaném lýtku. Lumina: Lumi....nechápu jak se můžeš v té hromadě bylinek vyznat....mě smrděj a vypadaj všechny stejně''>-čichnu si k nim a nahlas si kýchnu-''Fuj...svinstvo jedno...ale hodí se''- usměji se na Luminu. ''Jak je na tom Break? Běhá jako by se jí nic nestalo...mě by už asi vezly.''-zeptám se trochu nechápavým tónem. ''A ty Ori...vypadáš..že jsi vpořádku..'' |
| |
 | Chvíli pozoruji, co se děje kolem Achila, podám Lumině obvazy, pak popojdu blíž a beze slov, zamyšlená, sundám Achilovi z krku amulet. Něco není v pořádku...ale co? Měl ho chránit a přitom je zraněn více, něž ostatní.... Má pomáhat jen mě a těm, které miluji....V čem je problém? Snad to není láska, co k němu cítím? Co když je to jen soucit nebo velké přátelství? Nebo měl být zraněn více a amulet mu pomohl? Ach Oriano, jsi příliš unavená na to, abys o tom teď přemýšlela.... Dám si amulet na krk. Tentokrát mi není ani do zpěvu. Mlčky si pozbírám své věci a dám do vaku, z kterého vytáhnu sušená jablka v ubrousku. Pár si vezmu do ruky, zbytek položím na ruiny a smutým, téměř nepřítomným hlasem pravím: "Nabídněte si...Já vím, slíbila jsem velkolepou oslavu, ale....ale...až později...teď stejně není kde....." Mé tělo se pomaly sveze podél rozbořené stěny na zem. Jak mě se chce spát...Je jediné, na co myslím. Snažím se sice si vybavit, co se vlastně stalo, ale nejde to...Jen zdálky jako by ke mě přicházel něčí hlas a ptal se, jestli jsem v pořádku. Jsem tak unavená, že nemám sílu odpovědět, jen přikývnu. |
| |
| Docela ve mě hrklo a dosti jsem sebou cukl..připraven chytat Ori, když jsem zahlédl, jak se prudce opřela o zeď a sjela na zem, nejdříve jsem myslel že omdlela. Dojdu k ní jemě jí chytnu za rameno a znova se zeptám -''Ori...vnímáš?...opravdu jsi v pořádku? Vypadáš dosti unaveně, s toho že si řekla... že bude oslava si nic nedělej...určitě ta chvíle jednou příde. Teď je hlavnější aby se všichni dali do kupy''- pomalými slovy k ní mluvím. ''Nechceš trochu sušeného masa? Trochu ho tu mám.''- sáhnu do vaku a podám Ori hrst masa.''Neboj se a dej si...to tě trochu vzpruží a posilní''. Hergot...začínám mít o Ori dost strach...aby neměla nějaká vnitřní zranění. Radši řeknu Lumi aby jí ještě zkontrolovala ''Ori nemáš nějaké vnitřní zranění? Řeknu Lumi a» se na tebe ještě radši koukne jo?'' Řeknu jí a otočím se a zavolám ''Lumi....!?'' |
| |
| "Ne, Gulvecu, opravdu mi nic není, ani mě nic nebolí, jen toho bylo na mě trochu moc...Neboj se o mě. Jen si potřebuji odpočinout, maso nechci, díky, mám toto..."a ukážu na sušené ovoce, co mám v ruce. "A» sem Lumina nechodí, sama má dost a ty mě, prosím, také nechej chvíli samotnou...Děkuji ti." Musím si vzpomenout, to přeci není možné...Ještě si pamatuji, jak jsem....jak jsme začínali prohrávat a pak se něco stalo....Ale co? Nějaký výbuch, nebo co to mohlo být... Najdenou přestanu všechny a všechno kolem vnímat a usínám... |
| |
| Oriana:''Promiň nechtěl jsem tě nějak....jen jsem měl starost... ale když se cítíš jen unavená a chceš být chvíli sama...budu ti věřit.''- trochu smutným výrazem pokrčím rameny. Na Luminu, která se otočila aby zjistila co jí chci jen mávnu rukou a řeknu ''Už je to dobrý...''- popojdu kousek dál a sednu si také, poškrábu se ve svých bojem rozježených vlasech a začnu pomalu žvýkat maso.''Já se ti Ori....vlastně ani nedivím, na mě toho bylo taky docela dost''- jen řeknu a pozoruju ostatní co se děje kolem, přitom neustále pošilhávám po Ori...jelikož si nejsem jistej, jestli mluvila vážně. Ori měla pravdu...chudák Lumi...běhá tu od jednoho k druhýmu...a já jí do toho ještě kecám. |
| |
 | Celkem klidně sleduji jak se ostatní ošetřují a přitom sleduji, co se děje kolem nás. Ve chvíli, kdy se Ori sesune k zemi, tak k ní chći přiskočit, ale když slyším, že se jí nic něděje a že je pouze unavená usměji se na ostatní:"Myslím, že si teď musíte všichni odpočinout. Klidně se prospěte a já vás pohlídám. Tedy jestli vám nevadí, že vás budu hlídat zrovna já." Ve tváři je klid, ale přitom jde poznat, že očekávám celkem nervózně na odpověď... |
| |
| moc děkujem break...to víš že nám nevadí že nás budeš hlídat ZROVNA TY... řeknu a poslední slova řeknu zváš» s důrazem a kdyby to někomu náhodou vadilo tak stačí říct a já si to s nim vyřídím... řeknu a rozhlédnu se po ostatních kdyby přecejen někdo něco namítal a dyž zjistím že nikdo nic neříká tak pokračuju: break je na naší straně a chci abyste se k ní taky chovali tak jak si to zaslouží...v týhle bitvě nám hodně pomohla... kde se to ve mě bere? měla bych se uklidnit...jsem na ostatní moc nevrlá...nejspíš to bude tim že jsem moc vypjatá z toho všeho stresu okolo ostatních...a taky bych se přecejen měla podívat na ori... přídu k ori a řeknu jí: teď chvilku vydrž...zkontroluju tě jestli opravdu nejseš zraněná...sice ti věřím dyž říkáš že tě nic nebolí ale radši to zkontroluju...jak říkal gulv může jít o vnitřní zranění... když domluvím položím na ni ruce a začnu se soustředit...cítím jak mnou proniká síla přírody i když jí zrovna v okolí moc nejni...pomalu přesovám ruce a kontroluju jestli jí nic není...když zjistím že je opravdu v pořádku tak jí řeknu: jó mělas pravdu...zdravá jako rybička...ale nejspíš je toho na tebe moc jako na nás všechny...taky si budu muset odpočinout...proč neodpočívá break je nám tady každýmu jasný...já sice zatim držím ale taky si za chvíli půjdu sednout...a trochu si odpočinu...moje elfský kořeny mě udržujou aktivní...ale za chvíli taky odpadnu...i na mě je toho moc...jen sem netušila že break nepotřebuje odpočívat vůbec...myslela jsem že i ONI musí spát... když domluvím otočím se ještě na Fatalise: a ty seš v pořádku kouzelníku? tenhle boj tě taky musel docela vysílit...ale vypadáš čile...to je dobře...to je hodně dobře... no nic...taky už si budu muset odpočinout...tak kdyby ještě někdo měl tušení že mu něco je...tak mě zalarmujte...já si tady zatim sednu dám si trochu toho jídla co mám v batohu...zapiju to trochou čistý vody a pak si pořádně odpočinu... |
| |
 | Procházím zbořeným městem, koukám po mrtvých skřetech. Pomsta je sladká. Chytnu vás všechny a zabiju. Vyjdu z poza rohu a všimnu si skupinky lidí, jeden pořád pobíhá mezi ostatními. Rozejdu se k nim, připraven bojovat, jako vždy, i když to vypadá, že to nebude zapotřebí. Zdravím vás. Vypadá to že potřebujete pomoc. Pak so však všimnu jednoho z nich jak leží na zemi, celý od krve a rychle odvrátím pohled. Celou dobu mám na sobě kápi a nesudám si ji ani když promluvím. Vypadá to, že pomoc potřebujete. řeknu a dám meč zpět do pochvy, který byl až do teď v mé ruce, ještě po boji. Na sobě mám černou kápi, černé bojové oblečení, koženou zbroj, na zádech dlouhý meč.Do obličeje mi není vidět, kvůli kápi. 184cm vysoká postava je v celku štíhlá a svalnatá. |
| |
| "Ano, i já musím odpočívat, ale ne tak často, jako vy. A navíc většinou pospávám přes den a nikdy uprostřed noci. Ale i kdybych byla vzhůru noc a den, tak mě to unaví daleko méně než lidi, nebo jiné bytosti. Odvětím s úsměvem a celkem s klidem poučuji naši skupinku o chování upírů. Jakmile však zahlédnu muže, který kráčí k nám, tak přetanu mluvit a nedůvěřivě jej sleduji.... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro |
| |
| Lumi: Zasměji se na Lumi a jen dodám - ''Né já nic proti nemám....a už si Lumi taky odpočiň nebo zachvíli budeš vypadat jako stará babka... a to by byla škoda'' Nemoch jsem si nepovšimnout, jak Break někam upřeně hledí a něco pozoruje. Když se ozve nově příchozí, cuknu sebou a instinktivně zvenu meč a vyskočím...připraven bojovat. ,,Co jsi zač...''- zeptám se hlubokým hlasem a párkrát postavu sjedu od hlavy k patě. Postava celá v černym...to nezvěstí nic dobrého, doufám že to nebude nějakej temnej rytíř Poté co si postava zandá meč do pochvy, ještě pár okamžiků váhám, ale poté také meč skloním a zeptám se ''Kdo jsi a odkud a kde ses tady vůbec vzal''- hledím na postavu zamračeným pohledem. Poté si sednu zpět na zem ale neustále mám připravenou dlaň na rukojeti meče, kdyby se náhodou o něco pokusil. |
| |
| Pohlédnu na válečníka, spouštějícího svůj meč. Rychle tasím meč a skočím jediným skokem k němu a vyrazím mu jeho meč z ruky. Nemá jedinou šanci mi vzdorovat. Nikdy nespouštěj svou zbraň. Ani po bitvě. Mohlo by ti to být osudným. Zvláš» když nevíš, kdo proti tobě stojí. řeknu a dám meč zpět do pochvy. Jmenuji se Parial. Bojoval jsem zde se skřety, když jeden můj přítel se objetoval a vběhl do jejich řad s bombou v ruce. Prohlédnu si je všechny. Pozorní po mém náhlém útoku a připraveni mě zabít. Omlouvám se za svůj náhlý čin. Ale je nezbytné, aby jste byli pozorní. Otočím se na ženu, která stojí opodál a řeknu: Jsi upírka, že? Neboj se poznám to. Omlouvám se že to říkám, ale nenávidím upíry. Pohlédnu na muže ležícího na zemi, ale svůj pohled rychle odvrátím. Nechci aby jsem udělal něco, čeho bych posléze litoval. Prosím, zakryjte ty jeho rány. Jinak se nebudu moci pořádně dívat. Nechci vám ublížit. načež se otočím k muži zády.Už kvůli tomu pachu krve se musím držet. |
| |
| takže ty nenávidíš upíry a sám jsi upír... řeknu nově příchozímu poté co si zkusím uspořádat svoje myšlenky a pocity... když jsem tě viděla pocítila jsem ten samej pocit jako když jsem poprvý viděla break...doufám že jsi taky na naší straně jako ona... break: ty sis toho určitě taky všimla že jo? s trochou námahy vstanu ze země a jdu k nově příchozímu: já jsem lumina, půlelfka...jestli máš dobrý úmysly tak vítej...jestli ne tak odejdi... řeknu a nabídnu mu pravici...a už jen čekám co bude... |
| |
| ''Hmmm....příště ti rovnou useknu palici...ty šmejde''-řeknu rozzuřeným hlasem ''TOhle si udělal naposled, a jsetli si myslíš že nevim co ti může ublížit tak seš vedle...jsem tady od kolegině poučen...dej si na mě bacha...frajere, to tu chybělo další upír...nic vezlým Break''- jenom narychlo řeknu a ostatní si na mě mohou všimnout jak mám křečovitý výraz a že jsem dosti vytočenej. |
| |
| mh (i dyž možná vh): ten výbuch o kterým mluvíme my nebyla bomba ale nepopsatelná forma energie víry vycházející z modlících se lidí u stávajícího kostela...bojovali sme se skřetama a najednou BUM a nic si nepamatujem co bylo potom... |
| |
| Probodnu ho pohledem, jak jen to jde a řeknu tichým hlasem: Já nejsem upír!Kdybych byl upír, neříkal bych, že je nenávidím. Otočím se od válečníka a sednu si dál od skupiny. Podívám se na upírku. Break ti jistě řekne, jak se chová upír. Ten se nemusí odvracet od krve, protože z ní má strach. Upíři milují krev. Pohlédnu do slunce a je vidět, že mi nesvítí do obličeje. Pod kápí je neustále tma, jakoby byla noc. |
| |
| "Nech toho Lumi, prosím, vím, že máte starost, ale nechte mě už všichni na pokoji, jediné, co chci, je si odpočinout, prosíííím. Říkala jsem, že jsem v pořádku, jen skoro ničemu nerozumím a jsem unavená, to je vše...Odpočiň si a nechej mě..." Já jsem ...ale fakt hnusná, oni jsou tak milí, mají starost a já... S námahou vstanu."Promiň, Lumi, moc mě to mrzím, promiň." Nečekám, jestli se na mě Lumina zlobí, nebo ne a odcházím. Sama nevím kam, jen tak někam mimo tyto ruiny, mimo tuto zkázu. Stejně to nevypadá, že jen tak vyrazíme, Achilleus potřebuje čas. Achil? Otočím se a jdu k Achilovi, chvilku u něj stojím a pak vida, že je o něj dobře postaráno odcházím zakusujíc přitom susešená jablka. Cestou málem vrazím do nově příchozího a jen matně zaregistruji, že měli s Gulvekem nějakou potyčku. Zastavím, pohlédnu na ně. Nemám pocit, že něco není v pořádku, tak pokračuji v cestě. Co to říkal? že nesnáší upíry? vždy» sám vypadá jako upír, třeba to je ten, co ho hledá Break... Po těchto myšlenkách se zastavím a ohlédnu po cizinci. hm... Pokračuji v cestě, až ven z města, před to, co dříve byla brána. Rozhlédnu se a spatřím kvetoucí strom, co tam stál, když jsme přicházeli. Srdce mi poskočí radostí, přidu k němu, přičichnu snad k té samé větvičce co tenkrát. Jakoby se mi vracela stracená síla a radost ze života. Na chvíli se posadím a dívám se modré nebe. |
| |
| ''Mě vůbec nezajímá co jsi zač...ale řikám ti...drž se odemě dál'' |
| |
| tak co seš kurňa zač? jak sem řekla pořád mám takovej divnej pocit...dyž sem prvně viděla break cítila sem v ní něco temnýho...to bude teď nejspíš ten samej pocit...mohl bys mi teda pls říct co ty seš zač? ráda bych věděla s čim mám tu čest... řeknu a zahledím se na něj |
| |
| Podívám se na ženu, která mi nabízela svou pravici. Promiň že jsem ti neodpověděl. Jsem proti skřetům. Nechtěl jsem působit potíže. Od mládí jsem si navykl dávat si pozor. Nenávidím ty zrůdy. Zabili mi rodinu a vypálili mé rodné město, zatímco jsem byl....dejme tomu.....zdravotním pobytu. |
| |
| Odpovím ženě klidným hlasem. Nejsem ani upír, ani člověk. Nevím co jsem. Možná zrůda. Řeknu vám co se mi stalo a pak si myslete co chcete. |
| |
| Jako malý kluk jsem si hrál s kamarády, těšil se slunci, přírodě a všemu kolem. Něco se ale změnilo. Jedné noci se k nám domů někdo vloupal. Šel jsem zrovna na noční procházku na záchod, když na mě ze stínu skočila temná silueta a zakousla se mi do krku. Byl to upír a toužil po krvi. Vykřikl jsem bolestí, načež přiběhl můj otec a upír utekl. Otec se mi podíval na krk a vydal přidušený výkřik. Ráno mě otec posadil na koně a odvezl do dalekého kláštera v horách, kde prý dokázali vyléčit upíří kousnutí. Strávil jsem tam něco okolo osmi let. Konečným výsledkem bylo, že jsem nenměl potřebu pít krev, ale když jsem nějakou spatřil, popadla mě kravavá zběsilost, vadí mi slunce, ale nezabijí mě, pouze oslabuje. Naopak jsem získal nadlidskou upíří sílu a mrštnost. Dokážu se pohybovat tiše jako kočka a vidím dokonale ve tmě. Něco mi ale schází z upíří části. Nejsem nesmrtelný. Ani věkově, ani zranistelností. Mohu být zabit jako každý jiný člověk. Po odchodu z kláštera, úplného schování před světem, jsem se vidal zpět domů. Oči mi zalily slzy, když jsem spatřil ohořelý dům,spálané město a jen pár lidí. Patl jsem se všech, co se tu staloa od všech jsem se dozvěděl to stejné. Skřeti srovnali město se zemí a zabil všechny, co se pokusili utéct, či se jim postavili. Bylo mi šestnáct let, když jsem se konečně vracel domů a kdy jsem přísahal pomstu vrahům své rodiny. Našel jsem zkušeného bojovníka a nechal se u něj vyučit. Ve svých dvaceti letech jsem dokonale ovládal jedenapůlruční meč a dlouhý luk. Na oplátku jsem o sobě vše prozradil svému učiteli, který byl zpočátku zděšen, ale pak se slitoval. Daroval mi pláš» temnot, který mi zaručuje ochranu před sluncem, protože mi pod kápi kouzlem nemůže svítit světlo, kroužkovou zbroj a krásný jedenapůlruční meč. |
| |
 | "Hmmm hm hmmm hmm hu hmm hmmhmmmm mhmmmhmhmmm" Písnička s lehce veselou melodií a nesrozumetnými slovy se dá zaslechnout. Směr je to prakticky totožný s tím co odchází Oriana. Ta i první zahlédne příčinu a zdroj té písně. Je jím malinký trpaslík, asi tak 140cm, v koženém kabátci s několika kovovými hroty, stejně tak kožené kalhoty. Přilbu železnou a boty taktéž kožené. Na zádech obrovskou tornu..nebo spíše pytel nacpán všemi možnými věcmi které při mé chůzi o sebe cinkají. Na levém boku lze zahlédnout zasunutou sekyru na dřevo. V ruce mám právě flakouku s nějakou tekutinou a druhou rukou do ní snažím nacpat nějaký kus drnu trávy. Z pusy mi ční kovová tyčka a stále si brumlám. to však skončí když se s divným pocitem ohlédnu a spatřím živáčka. Okamžitě stuhnu. Oči se rozšíří a zrzavé vousy které mám až do půl břicha naježí. Čím déle koukám na tu jdoucí postavu tím více mi jezdí oči po okolních troskách s jedinou myšlenou...někam zdrhnout....a mezi tím instinktvivně a aniž bych to nějak ovládal ustupuji, drn trávy i shlínou mi opadává do vousů. Popěvek písně se ztratil a jediné co jde slyšet je lehký cinkot zubů o kovouvou tyčinku, která trčí z mých úst jako obrovský teploměr. Aniž bych to tušil..právě přecházím prostransví a tak je možné že mě zahlédnou i ostatní členové družinky. |
| |
| Jak sedím a odpočívám zaslechnu podivnou veselou melodii, je tak chytlavá, že se přidám: "hmmhmmmm mhmmmhmhmmm....." Až pak uvidím malého človíčka vkráčet do rozvalin města. Pousměji se a dále se odávám nádhěře oblohy. |
| |
| Když vidím, že osoba nejeví o mou maličkost nejmenší zájem hluboce si oddechnu. to vyvolá povolení stisknutí tyčinky která lehkým obloučkem pádá na zem. "Hernajs...já se lek..ee kde jsem to přestal...hmmm...jo jo vzorek..ale kde ho..." otočím se kolem své osy "vzít?" Skloním se pro tyčinku, ale až po sehnutí zjištuji že ji zvednout nemohu protože mám plné ruce. Položím tedy kus drnu trávy, zaprášenou tyčinku vrátím do úst a znovu drn zvednu. Spokojen svou vynalézavostí si znovu začnu brumlat melodii i když tentokrát je tišejší než před tím. Oči stále však koukají směrem kde je ta osoba před kterou jsem takticky uhnul. to ale zapřičíní že nedávám poror na cestu a můj krok na stranu se setká s kamenem rozbořené budovy a já se zarývám břichem a nosem do hlíny a suti. Flakonka s rupnutím se roztříštila a tekutina která v ní byla uchována se začíná vsakovat do země. Drn který jsem držel v druhé ruce se jen kousek odkulil a spokojeně zůstal zaseklý mezi dvěma kameny. "pwhieggfwowf...fuj, hnus.." začínám plyvat okolo sebe a komentovat chu» prachu. Další můj nádech navíc pronásleduje hlasité kýchnutí které zvedne ještě více prachu. Ten utkví na mém obličeji. Z pytle se jako zázrakem nic nevysypalo a já se pomaličku zvedám na kolena. Očima projíždím tu spouš». "Bráška mě zabije...to byla směs všudybílku a trusu žáby, teď už to nikde neseženu....." bezmocně kroutím hlavou. "Jedinej balvan a já o něj zakopnu, no to není možný, už jsem jak strejda Prerob, kterej zakop o kamen skutálel se po strmé skále a spadl na projíždějící vůz....heh..svadba s tou co řídila ten vůz ho neminula" Usměji se nad tou příhodou a vyhoupnu se na nohy, hlavu stále skloněnou, oči prohlédavají zem. "Kam jsem si dal to míchátko...?" "Přece jsem ho měl v puse.....kam sem ho jenom...tady přece musí..........někde" po malinkých krůčkách cupitám z jedné strany na druhou. |
| |
| V okamžiku, kdy neznámý řekne, že nenávidí upíry, dostanou mé oči tvrdý výraz a pravá ruka mi okamžitě sjede k opasku a jen moje "družina" ví, co to znamená.. "Jestliže nenávidíš upíry, pak tady nemáš co pohledávat. Mohlo by se stát, že bych ti něco špatného řekla a potom bych ti byla nucena "nechtěně" ublížit. Takže se hold budeme muset rozhodnout, kdo odtud odejde. Jestli já nebo ty. A mimochodem, já jsem nebyla proměněná, ale upírkou jsem se narodila. Bratr, který mě vychovával, zemřel kvůli lidem, takže bych je mohla tyké nenávidět, ale není to tak. Protože ne všichni jsou stejní. Třeba s Orianou i Achilleem vycházím v pohodě a to se známe ne moc dlouho. Jestli chceš odejdi, ale nikdy jsem neměla v úmyslu někomu ublížit. Ke konci již však mluvím celkem klidně až smutně... ..........po dlouhé době potkám někoho jako já i když není úplně stejný a první co mi řekne je to, že mě nenávidí, protože jsem upírka.....ale proč mě to tak zraňuje?......Nejspíše proto, že jsem již příliš dlouho cestovala sama a toužím mít při sobě někoho blízkého...... ...........myslím, že na ně dohlídnu než dojdou k tomu městu a poté se odpojím.......ten poloupír se o ně postará celkem dobře...... .........jen si myslím, že nebylo až tak dobré okamžitě říkat jaké jsou jeho schopnosti......vlastně je to jeho věc..... Najednou se mi v očích objeví něco neuvěřitelného. Něco co se podobá lítosti a smutku. Naposledy se zadívám na muže a snažím se pod kápí rozpoznat jeho tvář, ale poté to vzdám, otočím se k němu zády a poodejdu dál od skupinky. "Jděte spát. Já už pohlídám, abyste mohli odpočívat v klidu. I když nebudu přímo u vás, tak se nemusíte bát. Moje smysly jsou dost ostré na to, aby zachytili ty zavšivené skřety na dost velkou vzdálenost." |
| |
| Pohlédnu na Break, jak odchází od skupiny. Pomalu vstanu a vidám se za ní. Je možném, že ode mne bude čekat útok, takže si budu dávat pozor. Dojdu ji a promluvím tichým hlasem: Promiň. Nechtěl jsem se tě dotknout. Jen jsem ještě rozrušený ze smrti přítele a útoku skřetů. Nemyslel jsem tím, že nenávidím tebe. Jenom to bylo to první, co mi přišlo na jazyk. Nejsem zrovna zběhlý ve společenském chování. Mé jméno je Crual. Parial jsem si vymyslel, protože jsem nevěděl jestli vám mohu důvěřovat. Pohlédnu na slunce. Je stále moc vysoko, než abych mohl sundat kápi. Tu kápi bych si sundal, kdyby mi to slunce nevadilo. Musím počkat do setmění. s těmito slovy jdu vedle ní a čekám na její reakci. |
| |
| Teď určitě spát nebudu, i kdybych se ráno neměl zmoct na jediný pohyb- odseknu Break se zkřivenou tváří zlostí a opět se posadím. Poté mi to nedá a dojdu k Break a lítostivým výrazem jí pošeptám -Promiň Break...nic proti tobě nemám, i když vím co jsi zač..ale jsem dost rozrušenej...tak se prosím nezlob.- může na mé tváři zahlédnout že mi dá dost práce abych přemáhal vztek, kterej není způsobenej díky ní. Poté si seberu věci a vydám se kamsi z ruin do tmy. |
| |
| Ani nevím, jak se to stalo, že jsem usnula, Nespala jsem dlouho, tak 10 minut, ale když jsem se probudila, cítila jsem se mnohem lépe. Vzpomenu si na svou družinu. Zvednu se ze země a vyrazím zpět za nimi. Cestou narazím na človíčka, kterého jsem před chvílí slyšela broukat si písničku. Vypadá, že něco hledá a ani si nevšiml, že tu jsem. Oslovím ho:"Dobrý den! Copak tu hledáte? Mohu vám pomoci?" A aniž vím, co hledá, snažím se to najít, přitom si začnu pobrukovat tu jeho písničku:"hmmmm hmm..." |
| |
| Vklidu pochoduji a hledám a hledám když náhle se ozve hlas a mě to, jak jinak, vyleká. Uplně nadskočím a rychle se otořím na postavu. "Toš kurňa já jsem se lek, huu, to mi nedělejte na tohle nejsem stavěnej ještě bych mohl stratit nějaký kilo." Nevědomky poplácávám břicho. "Se kradeš jako duch ti povim, to se normálním.....li...dem..nedělá" Slova zpomaluji podtíhou myšlenek že vlastně nevím co jsi zač a že bych, asi tak ostře na tebe mluvit neměl. sic nevím co bereš jako za ostrá slova ale přece jenom. Prstem na tebe ukážu s nesmělou otázkou. "Nejsi skřet že néé? Nebo něco jiného..třeba třeba zmutovanej ježek vyrostlej do podoby člověka. hmm hmmm hmmm" Maličký krok vzad. "Víš já ti tu nechtěl takhle chodit...já tu hledám jen tyčinku, mýchátko....takový no dlouhý a úžký..chápeš, víš co to je? Já bych ti to popsal...nebo ukázal ale měl jsem jen jedno, ale počkej až to najdu tak ti ukážu jak to vypadá a můžem, hledat spolu" prohrábnu vousy, z kterých opadá několik kousků hlíny. "Ehh co to plácám to přece je blbost jak by jsme mohli najít něco co už bych našel že? No..." hodím rukama a podrbu se na hlavě. "hmm já jsem Ishmangomornu...ehmm tedy Íniel z Ishmangomornu ...Pentar...mezi to ještě patří..chápeš?" Jde vidět že jsem vyveden z míry natolik, že už jsem se zamotal i ve svých vlastních slovech. |
| |
| Když sejdu dolů do ruin, dojdu k hromadě kamení nasypaného u zdi, obejdu ho a zkontroluju. Kamení je pěkně nasypané ke zdi do takového čtverce, že je ke mě jen jedna strana průchodná, takže budu připraven na případný útok jen z jedné straný. Položim si věci ke zdi a roztánu si na kamenou zem kus kožešiny co se válela opodál. Lehnu si na záda opřu hlavu o zeď a začnu požvykovat kousky masa a přemýšlet nad tím podivínem a také nad Break...jestli jsem jí neublížil tím jak jsem na ní vyhrk. Přitom křečovitě svírám jednou rukou rukoje» meče, jelikož si odteď už nejsem jistý ničím. Break si nejspíše myslí, že mi ve skupině vadí..spíš bych to měl být já kdo by měl ve skupině vadit...přišel jsem pozdějš než ona..nebo že proti ní něco mám...je pravda že jsem jí zezačátku nedůvěřoval..ale nevím proč...ale začínám k ní mít důvěru dost velkou až se toho začínám bát...nemohu se vydržet koukat na to jak je smutná, i když vůbec nevím proč je smutná, ale že je..to vycítím....proč musí být upírky tak krásné, dost mě její osoba přitahuje, ale radši ruce pryč, nad tim ani nepomejšlej ty bastarde!!!....já se z těch žen jednou zblázním...měl bych se asi doopravdy už prospat....... ale nééé musim vydržet. Doufám že jim tam ten zmetek nic neudělá Cestou jsem zaslech popěvky Oriany, takže mě zvuky ani nějak nevzrušovaly a spíše jsem na ně nechtěl ani reagovat nebo» jsem si vědom toho, že chtěla být Ori sama. Radši pro jistotu natáhnu a napnu provaz do výše kotníků z jedné strany kamenů na druhou stranu zdi, abych byl radši jištěnej kdyby se ke mě někdo blížil...třeba nějakej nešikovnej skřet. Potě co tak udělám si sednu do tureckého sedu a začnu relaxovat a přemýšlet nad situací....a nevím proč ale neustále mám v hlavě Break. Vůbec nevím co se to se mnou děje...cítím takový divný pocit...to se mi nikdy nestalo, doufám, že se z toho dostanu. A už mě opět začínají páli záda od hlavy až k zadku.Nikdy se mi to nestávalo, ale až od teď co jsem se přidal do téhle skupiny, vůbec nevím co to znamená. |
| |
| Když ke mně přistoupí Gulvek, v první chvíli mám na tváři múrný úsměv, ale jakmile na mě vyhrkne tak úsměv zmizí a do očí se mi vkrade chlad a jen sleduji jeho postavu jak odchází do ruin. Poté se zahledím k noční obloze a když uslyším kroky, prudce se otočím a v pravé ruce, která je zehalena v černé rukavici, třímám dýku, jejíž ostří se v měsíčním světle stříbřitě leskne. Jakmile si však uvědomím, že je to ten "neznámý" mírně její čepel skloním, ale jsem stále připraveny ji použít. "Odejdi, chci být sama. Mě je jedno proč jsi to řekl, prostě jsi to řekl a tak už to zůstane. Já to toleruju, protože vím, že upíry nenávidí každý. Jen mě to zamrzelo hlavně proto, že mě vychovával můj bratr s přítelem Dark Moonem a ty mi ho trochu připomínáš. Ale to není důležité. Nikdy nebylo důležité to co si myslí upíři, protože ti přece nemají city." Dořeknu chladně, potom schovám dýku a tryskem se rozběhnu dál od skupiny, abych se Crualovi ztratila v temnotě i když mě může dohnat... |
| |
| Po chvilce opět zaselchnu nějaké zvuky přicházející zvrchu a slyším opět dalšího jít někam pryč...jde někde okolo...blízko mě. Ale nevěnuju tomu moc pozornosti. Už nemám moc sil. Ale neustále se držím přivědomí. |
| |
| "Tak promiň..."pravím Inielovi a nemohu se zdržet smíchu."Já jsem Oriana, žádný skřet, neboj a dovedu si představit, jak to tvé míchátko vypadá, myslím, že nějak tak jako tamto?" A ukážu rukou do škvírky mezi kameny. "Malý člověk, dlouhé jméno, že? Co to bylo za písničku, co sis před chvílí broukal? A co tu pohledáváš, tak sám? Už se stmívá, jestli chceš, pojď přespat za námi. Tam budeš snad v bezpečí." Ten člověk, nejspíš trpaslík nebo přerostlý kuduk se mi líbí, přestože je vcelku vybaven, působí na mě velmi zranitelně. |
| |
| Poté, co mě Break opustí, čemuž jsem se ani nedivil, pohlédnu ke zbytku skupiny, který je pořád na svém místě, kde byl původně. Zkrvavený muž, na kterého se nemůžu dívat, abych se nestal zabijákem jako posledně, sličná poloelfka, která je neustále ve střehu, snad kvůli mně. Válečník zmizel kdesi v ruinách, snad ho tam nepřepadnou skřeti. Odejdu si sednout ke zdi bývalého domu, který tu ještě nedávno stál. Stáhnu si meč ze zad a sundám si zbroj. Zeď působí stín od zapadajícího slunce. Sundám si kápi, která sklouzne na zem a odhalí se mi můj obličej. Krátké hnědé vlasy, jež se jemně houpou ve větru, modré oči, které kdysi neměli v sobě tolik krvelačnosti, jako teď. Pořád ten raněný muž má rány vyditelné. Chytím svou kápi a hodím ji Lumině. Lumino, prosím tě, mohla bys to přehodit přes ty jeho rány? Opravdu vám nechci ublížit. Omlouvám se jestli jsem Break nějak urazil, i když zřejmě jo, ale život mi nedopřál společeského chování, takže ho postrádám. řeknu a počkám, co udělá. |
| |
| Jakmile zjistím, že za mnou nikdo neběží, zpomalím až do kroku a začnu jen bezcílně bloumat po okolí, ale tak abych se příliš nevzdálila od skupiny a přes to, že se zdá, že nesleduji své okolí, mé smysly jsou zaostřené a poslouchám každý podezdřelý šramot, aby se k nám někdo nepřiblížil nečekaně. Po chvíli chůze si z ramen sundám pláš» a posadím se na zem. Hlavu pozvednu k obloze a po tváři mi začnou stékat slzy, které však nejsou jako slzy jiných bytostí, ale krvavě rudé... ...........proč musím pořád trpětkvůli mojí rase?..........možná jsem měla zemřít stejně jako bratr a byxlo by vše jednodušší.......... ...........ne, o smrti mluvit nesmím......mám úkol a jakmile dojdeme k tomu městu a splníme co máme, tak se odpojím a půjdu hledat toho muže a Dark Moona........ Poté se zvednu a pomalým krokem vyrazím zpět směrem ke skupince a kápi nesu stočenou v ruce.... Když se přiblížím dost blízko, napnu smysly, abycvh zachytila zvuky z okolí a poté projdu těsně kolem Cruala, ale nevěnuju mu jediný pohled a naopak prudce otočím hlavu, až se mi záplava černých vlasů rozletí kolem hlavy... |
| |
| Crual: tak dobře...přehodím přes něj tu tvojí odpornou kápi...ale jestli se mu něco stane...jestli se někomu ze skupiny něco stane...jestli se někoho jen dotkneš...tak si mě nepřej...to si tě podám tak že tě nepoznaj ani v pekle... řeknu naštvaně a pak vezmu kápi a přehodím jí přes achillovi rány... koho mi jen připomíná...ten vzhled...toho už jsem někde viděla...a ten jeho popis sem od někoho slyšela...musím si vzpomenout...aha...jasně...tohle je můj cíl...to je ten bastard kvůli kterýmu už měsíc bloudím krajinou...kvůli kterýmu si mě najal ten člověk...ukázal mi obrázek...popsal mi ho...že prey mu zabil někoho blízkýho...někoho koho měl rád...a já ho mám dostat...jako nájemný vražedkyni mi nic jinýho nezbejvá...kam bych se dostala kdybych nikoho...nezabíjela...neměla bych peníze...neměla bych to vybavení co mám...ty meče taky něco stály...můj pláš»...moje kožená zbroj...když pomyslím na to...že jsem si na tyhle věci vydělala zabíjením...ale pokaždý sem si vybírala...zabíjela jsem dycky jen ty co si to zasloužili... musím ho dostat...jen ještě nevím jak a kdy...musím najít ten správnej moment a způsob...možná bych se mohla svěřit break...mohla by mi poradit jak na něj nejlíp... byla jsem zamyšlená ale bdělá...teď musím zůstat tady se zbytkem skupiny...musím hlídat Cruala... a hlavně achilla s fatalisem...ty jediný tu se mnou zůstali...sice si myslím že by si s nim fatalis poradil sám ale radši ho budu hlídat...co kdyby ho přecejen napadlo jim něco udělat...jak já bych ráda šla za gulvem...nebo za break abych se sní mohla poradit...ale nemůžu...musím tady hlídat... když dopřemejšlím tak ještě jednou sjedu pohledem Cruala a dyž se ujistím že je to opravdu ten koho mám dostat tak se opřu o zeď a začnu odpočívat...přitom ale nespouštím oči z achilla a fatalise... |
| |
| Nebudu se s ní hádat, má úplnou pravdu. Najednou okolo mě projde Break, tváře od upířích slz a rychle odvrátí tvář. Jde dál a ani se neotočí. Asi jsem to neměl říkat. Chápu ji. Málokdo upírům důvěřuje a já ji ještě takhle zpochybním, přičemž jsem skoro to samý. Jaký je rozdíl mezi upírem a poloupírem? pomyslím si. Vstanu a rozejdu se pryč od skupiny. Potřebují klid. Meč nechám na zemi, nebudu ho potřebovat. Skřet by proti neměl šanci, i když jsem neozbrojen. Projdu okolo zbořeného domu, pryč z města.Projdu celým městem a vyjdu skrze rozbořené hradby. Stojím na okraji velkých plání, které se rozléhají do dálky. Sem tam přeběhne zajíc nebo myš. Upírka. V životě jsem žádnou nepotkal. Vyhíbal jsem se společnosti jako čert kříži, protože by mě mezi sebe nevzali. Proč mě tak našřtvalo, že ten muž sklopil meč? Je to snad jeho neopatrnost, co mě naštvalo? Proč? Co je mi po něm? Neznám ho a přesto nechci aby zemřel. Break jsem urazil. Proč? Nedokážu ovládat své emoce? Snad jen proto, že jsem viděl moc skřetí krve. Chudák Parial. Má krvelačnost ho zabila. Proč jsem radši neprokousl hrdlo nějakýmu skřetovi? Proč zrovna jeho hrdlo mi přušlo pod ruku? Sednu si do trávy a hledím do dálky. Po tváři mi stéká slza vedle slzy a dopadají na zem, kde se pomalu vsakují. Slunce, které ještě pořád zachází, mi svítí do tváře, která není proti němu krytá. Pálí to, jakoby mi na ni vylili horkou vodu. Okolo nohy mi proběhla další myš a já si lehl. Nenávidím slunce. pomyslím si a zavřu oči. |
| |
| Neustále sedím a relaxuju když v tom zaslechnu něčí pláč...Hergot...kdo to...proč ten brek. Co komu ta odporná krysa udělala- instinktivně vyskočim..rychle seberu všechny věci a rozeběhnu se zpět. Avšak moje hloupá hlava zapoměla na provaz...zakopnul jsem a šlehl jsem sebou na zem...Áááááá...já se z toho...-zařvu celkem hlasitě. Nespadl jsem nějak špatně, takže se mi nic nestalo...rychle odvážu ještě kus provazu a běžím rychle zpět co se děje.Když doběhnu k ostatním udejchaným hlasem se zaptám: Jste všichni vpořádku? Slyšel jsem brek....kdo komu co udělal...co se komu stalo....a kde je ten bastard - rychle si prohlížím všechny a snažím se zjistit od koho šel ten brek. Po chvilce se mé oči zastaví na Break. Tak Break brečela....proč...proč je stále tak smutná, už to asi dlouho nevydržím...proč mám pocit že se jen trápí...že je upírka přeci neznamená že je špatná vůbec už ničemu nerozumim...a navíc jsem se asi.........Hmmmm....a ještě on jí řekne že upíry nenávidí a sám je to samý... ..To fakt..Ááááá a opět ta palčivá bolest zad....to taky nepochopím.- iniciativně sebou před ostatními mírně škubnu, i když si toho nemusel ani nikdo všimnout. Jediný co dodám je- Break?....Break jsi v pořádku- řeknu hodně starostlivým hlasem. Proč se vůbec furt ptám jen na ní.....úplně zapomínám na ostatní....co se to se mnou ksakru děje....jako bych byl prokletej nebo něco podobnýho.....- vysílen si sednu do jednoho stiného rohu věže, sednu si a dám si hlavu do klína. |
| |
| Ze stejné pozice v sedě jen po chvilce mého ticha utrousím...Ori...kde je ona?...ještě se nevrátila? Už je také dost dlouho pryč...-chci se zvednout ale pak si uvědomím že se o sebe jistě dokáže postarat sama a zůstanu dál mlčky sedět a hledět do klína...jelikož už nechci na nic reagovat ani v tuhle chvíli nechci existovat. |
| |
| Přistoupím k Lumině:Jak je Achilleus na tom? Doufám, že se z toho brzo dostane?" Zeptám se klidně a pravou rukou si setřu krvavé stružky, které mám na tvářích. Poté rychlým pohybem stáhnu z Achillea ten pláš» a opět se zadívám na jeho ránu. ..........měli bychom to krvácení zastavit ohněm a nebo na něj nechat svítit slunce, protože ono tu ránu také uzavře a vysuší......ale třeba se pletu.....nevyznám se v léčení......ale zkusím to Lumině navrhnout...... Po chvíli se opět zadívám na Luminu:"Měli bychom mu na tu ránu nechat svítit slunce. Mohlo by jí vysušit a tím by přestala krvácet.. Ale je to jen návrh, protože já se v léčení nevyznám. A teď mě omluv. Jdu vrátit kápi jeho majiteli."Vyhrknu a poté se zahledím na Gulveka, který sedí v rohu věže a který se mě předtím ptal, zda jsem v pořádku:"Opravdu mi nic není, jen jsem si na něco vzpomněla... Ale bude to v pořádku." A poté se otočím a rozběhnu směrem, kterým šel Crual pryč a jeho hledání mi usnadňuje jeho nemrtvá část, která mě téměř vede. .........doufám, že doběhnu včas..........vím, že slunce již zapadá, ale nevím, co s ním udělají ty poslední paprsky.... Kdyby byl čistý upír zabijí ho, ale takhle....... ..........sice se ke mně nechoval nejlépe, ale nemohu nechat zemřít dalšího upíra.......stačí že zemřel můj bratr a já tomu nemohla zabránit..... .........nechám ho zemřít jenom, když mi nějak ublíží, ale ne za jeho názor...... Běží mi v hlavě myšlenky, když probíhám ztichlým městem za tou sotva znatelnou stopou jeho přítomnosti. Jakmile jej zahlédnu ležet na zemi, něco se ve mně sevře a já se tryskem rozběhnu k jeho tělu. Nesnažím se běžet potichu, ale co nejrychleji, protože vidím, jak na jeho tělo sluneční paprsky stále dopadají. Když k němu doběhnu, přehodím přes něj jeho pláš» a teprve poté se k němu skloním a pokusím se zjistit, zda stále žije.. |
| |
| Ležím už hodnou dobu a nechám na sebe dopadat paprsky slunce, i když o bolí. Já to vydržím.Kdybych to ale neudělal, mohli už být mrtví. Náhle se za mnou ozvou spěšné kroky. Chci vzhlédnout, co se děje, ale pak mi na hlavě přistane cosi, co se podobá mému plášti. Co se to děje? vyhrknu a strhnu si pláš» z hlavy. Vidím Break, jak se nade mnou sklání a kontroluje mou životní existenci. Jak je možné, že mi přišla pomoci? Bojí se snad o mě? Díky, ale nemusela jsi to dělat. Já to přežiju, ale je důležité, abych neviděl tu jeho krev. Hrozilo by vám pak veliké nebezpečí. řeknu a zahledím se jí do očí. Tváře má ještě od upířích slz, smutný obličej se na mě pořád dívá, jakoby mě ještě kontroloval. Jediné na co se ještě zmohu, než si nasadím svůj pláš», je: Promiň mi to Break. Já byl protě rozrušen ze smrti přítele, protože ji zavinil upír. Nebo spíš já a upír ve mně. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Mě je jedno proč jsi to řekl. Vím, že to tak je a že se to nijak nezmění. Prostě jsem to udělala a hlavně z toho důvodu, že mi připomínáš přítele mého mrtvého bratra a navíc jsem již několik měsíců neviděla nikoho jako já. Jak bych také mohla, když putuji po lidských městech a snažím se pomáhat? Jsem pro ně vyvrhel, ale zatím na mě neútočí. Ale i to se může změnit. Řeknu pevně a poté se posadím na zem. Je vidět, že jsem ještě skleslá, ale již je to lepší... |
| |
| soukromá zpráva od Crual pro Co se stalo tvému bratrovi? Říkala jsi že zemřel kvůli lidem. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Ale jestliže si myslíš, že je to důležité tak prosím. Rodiče neznám a co si pamatuji vychovával mě můj bratr. Vždy jsem se chtěla něco naučit, tak přemluvil jednoho muže, aby mě učil. Po mém vyučení muž odešel a dostal zaplaceno. Ale měli jsme ho zabít. Potom mě bratr vyslal do světa s úkolem, ale já si něco zapomněla doma a když jsem se vrátila, byl mrtev. Ten muž na naší stopu dovedl zabíječe upírů a ti tam našli pouze mého bratra. Toho muže jsem poté změnila v upíra a přivedla stejné lovce na jeho stopu. A poté jsem se vydala do světa, splnit úkol, který jsem dostala.. Odvětím a vzápětí mi z očí opět začnou kanout slzy. |
| |
| Oči upřené na postavu předemnou, na ústěch neviditemý úsměv (nelze vidět přes naježené a špinavé vousy). Když však ukaže na umístění míchátka, jako bych vystřelil. Možná je to nezdvořilé, ale v tuto chvíli mě zajímá spíše to míchátko, když už vím, že od té postavy nebezpečí nehrozí. Padnu na kolena a začnu štrachat mezi kameny, mezitím i poslouchám co mi chce Oriana říct. Však aniž bych si to uvědomil našmatám kovovou tyčku a vítězoslavně jí pozvednu nad hlavu. Neviditelný úsměv a oči září jako když děcko dostalo lízátko. "Je tam!" zakřičím i když tak přehluším poslední část otázky. "Moc ti děkuju ..ehmm..Oriano. To je nejdůležitější věc...ono se špatné míchá prstem v baňce....voni to totiž blbě vymysleli..kdyby udělali větší hrdla, dalo by se to nádherně míchat, ale takhle." Zakroutím hlavou a míchátko schovávám do pravé kapsy kabátku. Popojdu blíže k Orianě hlavu zakloním, abych viděl její obličej a pokračuji. "Náhodou...jsem větší nez můj bráška Yrrin, on sice jedno léto vyhrával, ale to bylo jen proto že si namazal nohy zvětšivcem a ona mu tam narostla tlustá kůže na chodidlech....sice se nevešel do bot, ale pořád machroval. Ale to jsem chtěl něco jinýho...jo jméno...no první je prostě daný a druhý po ta»kovy, ten zbytek je jen název panství. Jako to máte vy..možná...každopádně já a bráska jsme to měli stejný, tedy až na ten začátek..,.jako...rozumíš" Odfouknu si po dlouhé větě, následuje hluboký nádech a pokračování v odpovídání na tvé otázky. "Ta písnička co jsem si broukal...no naučil mě jí můj mistr. On mě a brásku učil..tomu co umíme, ale pak po nějakém čase utek. Vůbec nevíme proč a nakonec jsme na to zůstali uplně samy. Což bych asi mohl říct jako poslední. Proč tu jsem...no bloudím po světě a hledám brášku. Někam se zatoulal, my jsme se dostali k nějakým lidem. Byli posedlí válkou a cestovali do města...dali nám nějaký odznaky a frčky a pořád ráno troubyli a řvali. Nevím no a pak se stalo že bouchla hospoda, byla to tak trošku naše vina, ale od té doby jsem brášku nenašel. Tu noc jsme běhal a hledal ho, ale jediné co jsem se dozvěděl že ho ti lidé odvedly a tak sem se vydal směrem ve snaze ho najít. On je ale starší a odvážnější a určitě mě zachrání..." mávám rukama kolem sebe, ve snaze ukázat všemi zopůsoby proč jsem zrovna na tomhle místě uplně sám jen se svým pytlem. Poslední slovo znělo už spíše jako zbožné přání a hned potom jsem se začal jako z nadějí ohlížet, že by mě mohl slyšet. "On slíbyl že mě dovede zpět domů..já mám sice delší vousy, ale on zase všude trefí...dříve nebo poději..no." Při posledních několika větách si sednu na balvan o který se mi rozbyla flakonka a tak mám většu té tekutiny na kalhotech. Teď se znovu oči vrátili k tváři Oriany. "A proč jsi tu ty? ty určitě víš kam máš jít." |
| |
| soukromá zpráva od Crual pro Nech si své tajemství. Já mám své tajemství také. Myslím, že by jsi měla jít. Mohli by si myslet, že jsem ti ublížil. Běž. Mé zbraně jsou opřené u zdi. Nechte je tam, klidně je i schovejte,pokud si myslíte, že vám ublížím. A už neplač. Vstanu a jdu se podívat do města, jestli není něco v ruinách, co by se mohlo hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Jestli tak, můžeš nás později dohnat, jestli budeš chtít. Protože jsi z poloviny upír, tak budeš vědět, kde se nacházím. Stačí jen abyses na chvíli soustředil." Odvětím a poté se zvednu ze země a rozběhnu se směrem k družině. |
| |
| Po chvíli slyšíte, jak přímo k vám míří postava, která běží a vzápětí se mezi rozvalinama objeví tmavá silueta. Během chvíle přešla z běhu do kroku a když se dostala blíž, zjistili jste, že je to Break a že již nemá u sebe kápi od Cruala... |
| |
| S úsměvem poslouchám, co Íniel říká a místy mám opravdu co dělat, abych nevyprskla smíchy. "Pojď se mnou...a já ti cestou v rychlosti povím, proč tu jsem já a mí přátelé..." Vyrazím směrem k družině. teda to je číslo, s tím si ještě užijeme, než se odpojí, ale přeci ho tu nenechám přes noc samotného, však by se možná zbláznil strachy....možná ho podceňuji, třeba by si poradil i s nějkým skřetem....a kdyby ne, třeba umí rychle utíkat... "Jak jsi jistě slyšel, naši zemi neustále ohrozují nájezdy skřetů, v poslední době i jiných potvor, které vede zlý skřetí šaman. Už dobyli a zotročili nejedno město....Nebo o tom nic nevíš?....Naše družina se rozhodla, že tomu udělá přítrž. Na cestě za šamanem jsme se zastavili v tomto městě..hm..jak se vlastně jmenovalo? ....Zargnie, nebo tak nějak.....a město napadla armáda skřetů, trollů a podobných nestvůr. Probíhal krutý boj, kdo mohl stál na hradbách, i děti....Kdo nebojoval, ten se modlil u kostela....." Najednou jako bych si pomaličky začínala vzpomínat, co se vlastně stalo, tak pokračuji. "Už před tím bylo město chráněno jakousi podivnou aurou, ale modlením se zvětšovala a zvětšovala...Přesila byla obrovská a najednou se ozval obrovský výbuch....Když jsme se probrali, nic jsme si nemohli vzpomenout, co se konce týče...ale zdá se, že se mi navrátila pamě». Dochází mi to až teď a to nevím, jestli správně, ale zdá se, že občané sebe i své město obětovali, aby zabili co nejvíce těch zrůd. Z družiny přežili všichni, někteří jsou trochu zranění, někteří více....Ale o jednom nic nevím. Byl tam s námi jeden statečný bojovník, jmenoval se Roxos..o tom nic nevíme, asi zahynul a je někde pod troskami města ..." Úsměv mi z tváře zmizí a nahradí ho smutek. počkat, podle toho, co říkal, míchátko, lahvičky...to by mohl být alchymista... Chytnu Íniela za rukáv a skoro ho až táhnu sebou, aby byl rychlejší. "Tebe nám posílá samo nebe! Určitě máš nějaké pořádné lektvary, že? Pojď, pohni...no tááák dělej, mí přátelé tě potřebují....promiň, ale prosím, pomoz jim...." |
| |
| Break: ty bylinky zastaví krvácení...slunce ani oheň nepotřebuje...stačí ho jen něčim přikrejt a občas mu dát napít - to víš...znova tvořit tkáň je pro tělo záhul... all: kam běžel ten Crual? před chvílí tu byl pak zas ne...nechal tu meč...no aspoň nebude tak nebezpečnej...i dyž... tak já toho achilla přikreju...aha...tady má přikrývku...tak ho přikrejem jeho vlastní přikrývkou co vy na to? teď mu dám ještě napít... řeknu, pozvednu mu hlavu a dám mu napít ze svýho měchu s vodou za chvíli si všimnu ori jak za sebou něco táhne... ori: prosimtě ori...nech to děcko bejt... podívám se pořádně a pokračuju počkat to nejni děcko...to je trpajzlík...kdes ho našla? řeknu a rozdělám pomocí křesadla (který je součástí mojí výbavy) oheň aby když už se teda stmívá tak abysme měli oheň |
| |
| Jdu tedy s Orianou...její vyprávění jsem chtěl několikrát přerušit, ale její návaznost byla taková že poprvé v mém životě jsem nedokázal skočit někomu do věty. Místo toho jsem začal štrachat v kapse. Po chvilce kdy ruka se snažila něco najít a oči směřovali na profil Oriany, to konečně nahmatala a já s radostí vytahuji poslední kousek hleba, do kterého se okamžitě zakusuju. V tom však me bafne za rukáv a začne mě táhnout. S vykulenýma vočima se mé nožkya snaží přispůsobit rychlosti a ještě k tomu s plnou pusou mluvím. "Brrr....*mlask*...holka...hele..to je ..na ..*polk*..*mlask*..neblb.." Následuje několik salv kašle kterým se snažím dostat dropky z mých cest dýchacích...a za běhu prskám chleba všudem kolem sebe. |
| |
| Lumině:"To je Íniel, bylinkář, alchymista a tak...může se podávat na Achila...Nechci podceňovat tvou péči...určitě jsi udělala maximum, ale měla by ses jí trochu prospat." ke všem:"Kde je ten zamaskovaný? Už odešel? Co byl zač?...! Uvědomím si, že stále držím Íniela za rukáv. Pustím ho a zohnu se k Achilovi. Dotknu se mu rukou čela. "Nemá horečku?" |
| |
| Když mě konečně pustí, potívám se na ní naštvaným pohledem a konečně dodělám to co jsem cestou načal. Začnu ošklivě kašlat ve snaze konmečně volně dýchat. Nakonec vyletí i poslední drobeček a já se můžu zhluboka nadejchnout. "No fuj to byl hnus.....heh málem jsem dopadnul jako kamarád táty, kterej při kutání vdejchnul mališkej valounek zlata. Tvalo dři dny než ho ze sebe dostal...heh kdyby jsi viděla jaký měv voči..vypadal jak skalní vrána." Neodpustím si tlumený smích při vzpomínce na tuto událost, ale pak zase zvážním když si uvědomím že jsem u těch lidí. Pophledem přejedu každého a zhodnotím kam si ho zařadit, nakonec však následuje krok vzad a nic neříkající pohled na Orianu. Ruce nervozně poklepávají po břiše a vy mě vydíte v mé plné kráse. Zrzavé vlasy i vousy. Plné hlíny a drobků od chleba, tvář šinavou a zaprášenou stejně tak oblečení a na prdeli přilepenej konec pytle k zelený tekutině. "Ehmmm Ahoj.." |
| |
| "Náš maskovaný se šel projít a ten meč tady nechal schválně, abychom se nebáli,že nám chce ublížit. I když jsem mu vysvětlila, že kdyby chtěl někdo ublížit někomu z naší "družinky" tak by měl co dělat se mnou." Řeknu s úsměvem ostatním a poté se opět zahledím na Achillea. ...............ta rána vypadá špatně, aůe on je silný, takže to zvládne.........jen aby se tady neobjevili ti skřeti........zatím musí být vklidu, takže počítám tak tři čtyři dny..... Po chvíli zvednu hlavu a jen se zeptám:"Neměli byste si sehnat něco k jídlu? Jestli tak, můžu se po něčem podívat. A jak se tak na Achillea dívám, tak bude pár dní mimo, takže bychom mohli udělat nosítka a v jeho nesení se střídat, abychom do toho města dorazili co nejdříve. Co vy na to?" Jak se tak dívám na jednotlivé členy, jsou na mé tváři vidět červené šmouhy... |
| |
| Po zaslechnutí dávení se koho si a čímsi zvednu hlavu z klína a rozhlédnu se... Coto k čertu....Break už je tu taky.... a Ori?... a co to táhne?.... Nějakej balvan..... nebo co?- nechápavě hledím oč jde...po chvilce, když začne balvan mluvit rychle zavrtím hlavou ze strany na stranu a opět se kouknu na místo kde stojí. Když poznám... že to je trpaslík, jen se pousměji. Já už jsem fakt magor..nebo co...vždi» to je nějakej mistr trpaslík.....kde ten se tady vyloup? A nebo spíš odkaď se vykutálel? A co ten pytel?.... co má s sebou? No vypadá docela komicky - v duchu se zasměji nad touto myšlenkou a nad trpaslíka a opět sehnu hlavu jako předtím. |
| |
| "Íniel hledá svého bratra..."snažím se představit svůj objev ostatním. "Je to tak, že?" otočím se k trpraslíkovi. Můj pohled se však zastaví na Break. "Break, je ti něco? Co to máš na tváři...Vypadá to jako krev...."Popojdu ke svému vaku a vytáhnu z něj kapesník a měch s vodou. Namočím kapesník a podám Break. "Na očisti se, vypadá to ...."Pak se odmlčím. No vypadá to, že někoho zakousla....ale, neeee, já ji věřila....tolik jsem jí věřila....ale koho? Rozhlédnu se po družině a nikdo nechybí. Jen Gulvek nevypadá nejlíp. Nezdá se mi, že by to bylo jen únavou, nebo tím škrábancem na noze...Že by Break zakousla toho co šel okolo? Toho divného? .....Ne Oriano, neblbni....není vše, jak se zdá.... k Ínielovi:"Příteli, pověz co umíš...." |
| |
| Souhlasně kývnu na první slova Oriany. Pak už jen zase pozoruji co se tu jako děje. Ale když konečně dostanu slovo, vyhrknu ze sebe. "Já...já bych se chtěl zeptat zda z vás někdo neviděl mého brášku. Volá se na něj Yrrin, je stejně vysokej az na to že má o něco kradší vousy a je menší a má čenozrzaví vousy a pořád machruje." Když vidím že na popis nikdo nereaguje tak jen špičkou boty udělám v zemi rýhu. "Víte já umím jen co umím...není toho moc, ale vždy sem si tím dokázal něco ulovit...i když někdy se mi to nepařilo...třeba jako ten králík když jsem se ho s bráškou pokoušeli ulovit třaskacím pytlíkem. to je můj vynález a bráška tomu maličko zvíšil efekt. No ale potom co to bouchlo králík nikde..zbyla tam jen černá díra. nevím no. " Na chviličku se podívám po Orianě a pak pokračuju. "Ale umím taky jiné vynálezy které mě naučil mistr..tedy dříve než utek. no takový zajímavy lektvary a různý veci...no.jako. Ale je málo bylinek a přísad...a navíc mám málo flakonek....jak mi je vždycky někdo rozbije, nebo bouchnou, nebo se rozškvaří a tak všechno možný. Uznale kývám hlavou... "A ted mě napadá..proč tu jste? Já vám tu nechci překážet jako...vidím že tu moc vítán nebudu...tahle paní vypadá jako kdyby právě někoho rozpárala" Rukou ukazuju k Break, a všichni jste si všimli mého taktického krůčku vzad. |
| |
| "Break nikoho nerozpárala, buď v klidu. Vítán nevítán, to se ještě uvidí. Na konec já tě přivedla, tak se snaž nedělat ostudu." Po slovech trpaslíka, už bych si netroufla mu dát na starost Achila. Zdá se mi, že jediné, co umí, je bavit lidi...a možná tím některým poleze pěkně na nervy, ale uvidíme. "Podívej, Íliene, říkals jsi, že umíš lovit králíky, tak že bychom vyrazili sehnat něco na zub?" |
| |
| Pohled sjede z Break na Orianu. Kývá na to že chápe a při zmínce o jídlu schodí ze zad pytel. Při dopadu něco lehce křupne a já se začnu v něm vrtat. "Eeh sakra zase jsem si roztřískal jednu flakonku..musím je dávat navrch..ve spodu se mi vždy rozbijou." Mrumlám si pro sebe když vyhazuju z pytle střepy. Pak ale začínám skládat vedle sebe plné flakonky různých velikostí a barvy. Přitom 3 mají stejné žluté zabarvení s nějakými popisky. Dále dve malé torničky plné nejspíš..bylinek a pak vyndavá v kusu hadru zabaléné cosi.To položí vedle sebe a vše co vyndal naskládal zas zpátky. Tedy až na jednu torničku. "Jestli máte hlad, tak bych mohl pomoct...já jsem totiš cestou ulovil něco. Pro mě by to bylo na dlouho, ale takhle to bude akorád pro všechny. Jen chleba už nemám. Hmm ale to nevadí.. Tady podívejte." Rozbalí látku která je lehce nasáklá krví a odkreje docela pohledně vypadající masíčko. je to zcela jistě zadní podle nohou, ale je těžké poznat co to je. "No není toho moc...ale když je hlad a oheň máte." zazubím se neviditelným úsměvem. Postaví se nad masu a začínám něco štrachat v té torničce. Vidíte že je tam velké množství sušených rostlin. |
| |
| Poté co Break odešla zpět jsem šel prozkoumat město hlouběji. Vlezl jsem do každé ruiny či snad ještě budovy, prohledal vše, co se dalo, ale nenašel jsem nic, co by se mohlo hodit. Šel jsem pomalým krokem zpět za skupinou. Město si začali obydlovat zvířata, ktará se přišla podívat, co to tu vzniklo. Těla některých skřetů byla ještě v celku, čemuž se divím. Mají dokonce na sobě i své zbroje a zbraně. Skřetí meč, sekyra, zničený luk, zničená kuše, promáčknutá brnění. Vše je k ničemu. Nic by se nedalo použít. Pohlédnu ke slunci. Je pryč. Zapadlo. Sundám si kápi a nechám proudit vzduch kolem svých rysů. Slunce je pryč. Teď mi nic nebrání vidat se na lov. pomyslím si a vidám se zpět ke skupině. Když dorazím, vidím ženu, kterou jsem ještě neviděl a malého mužíka, který je zarostlý jako starý mudrc. Pohledem vyhledám Break.Když ji najdu, přistoupím k ní a řeknu: Začíná se stmívat. Mohli bysme jít ulovit jídlo pro skupinu. Pak si však všimnu, že mužík vytahuje maso z batohu. Ten balík má jakousi podivnou barvu. Krev!!! prudce se otočím, až mi podklouzne noha a já spadnu. Sakra. Pitomá krev. Jdu něco chytit Break. Jestli chceš, tak pojď. vyhrknu a, zvednu se a odejdu směrem k lesu. |
| |
| Zrovna jsem se chtěla podívat na maso, co podával Íniel, když přišel onen cizí muž, kterého jsem viděla při mém odchodu. "Ahoj, člověče...říkali, že jsi se šel projít. Mé jméno je Oriana. Patřím k nim..." a ukážu rukou na družinu. krev? proč mu vadí krev? no každý jsme nějaký...ale když mu vadí krev, proč chce jít na lov...mmm...co mě je po tom... "Možná nebude třeba, abyste chodili na lov, tady přítel trpaslík něco už ulovil" Přičichnu k masu, zdá se, že zkažené není. "Ty trpaslíčku, z čeho to je?" |
| |
| Oči kmitají mezi životem kolem místa kde stojím. A hlavně toho člověka kterému se dělá při pohledu na krev špatně. Jen nevěřícně zavrtím hlavou a s úsměvem odpovím Orianě. "No je to z lesní zvěře...a nebo nějakej dravec. Normálně jsem viděl jak uhnal srnku. No vopravdu skočil na ní a kousnul jí. Tak jsem si řek že z něj bude dobrý maso. Udělal jsem past a čekal. No nakonec se chytil...heh na mě nemá" vypnu hruď čímž se vyvalí můj zavalitý pupek. "Sice jsem to ještě nikdy neviděl, ale chu» to má dobrou, ale řeknu vám že to bylo pěkně steklý furt to na mě dělalo něco jako *haf, haf* ale pak jsem to majznul a byl klid. Tak......kdo to naporcuje?" Zase se zubím a s pišným pohledem čekám na jásavé pohledy. |
| |
| Se skloněnou hlavou si pozoruju své zavázané lýtko a sem tam se na něm poškrábu, protože to svědění je opravdu dost nepříjemný. Ten trpaslík vypadá zábavně....a je velice ochotnej...já ale vůbec hlad nemám...vůbec nemám na nic chu»...aby ho to neurazilo... Opět zdvihnu hlavu, když příjde zpět ten podivín. Když ho zahlídnu..jako by podemnou někdo rozdělal oheň. Co furt chce?....O co mu jde?.... Nějak otočil proti Break, nejdřív jí nenávidí....a teď by jí vzal na společný lov.....to se mi vůbec nelíbí..co má.... zalubem....a» jí zkusí něco udělat...vlastnoručně ho zabiju....a» je kdokoliv a cokoliv zač... Opět se mi skřiví tvář zlostí při pohledu na něj a sám ucítím ,jak se mi skřivením skoro dotknou obě strany obočí a jak mi na čele naskočila tlustá žíla. Achhhhh...tolik myšlenek v hlavě kterým vůbec nerozumím....proč to všechno začlo až teď co jsem poznal velmi solidní lidi..je to prapodivné...ale já na to kápnu... - křečovitě sepnu pěst a bouchnu sní do zdí zamnou až odskočí kus kamení. Ani jsem nereagoval na bolest ze srážky mé pěsti ze zdí. |
| |
| Zašklebím se. "Brrrrr...Ty ses musel zbláznit Inieli, jíst psa? Chudák...Ne...to já nebudu....Sice jsem slyšela, že to není špatné, ale já nemohu, to bych musela být hoooodně hladná" Pořád mi něco nesedí na Gulvekovi... Popojdu blíž ke Gulvekovi a rázným hlasem říkám: "Co před námi tajíš? Nemyslím to, že se ti zřejmě nelíbí ten divný cizinec, co ani nevím, jak se jmenuje, protože co přišel, jsi nervózní jak pes..." ježiši zase pes...Prohlížím si Gulveka zepředu a nevidím nic, než škrábanec na noze. "....ale myslím, něco jiného, otoč se!" |
| |
| gulv: uklidni se...nenech se tolik rozrušit...nikdo tady nechce aby se z tebe stal berserk... řeknu s úsměvem a vysvětluju za prvý v tobě cejtím velkej hněv, za druhý sem o barbarech...nic ve zlým...něco četla...prey když jsou z nich bersekři tak neví ani co dělaj...tak se radši uklidni a» neuděláš něco čeho bys pozdějc litoval... řeknu a položím mu ruku na rameno aby věděl kde je a že mu tu nikdo nic neudělá... a jestli se to týká toho poloupíra tak tě můžu uklidnit s tim že to nebude trvat dlouho... řeknu tajemně... pak řeknu směrem k break: mohla bych s tebou něco soukromě probrat? je to důležitý... pak se podívám na Cruala na lov si můžete zajít spolu jindy...teď s tebou potřebuju probrat něco hodně důležitýho a hlavně o samotě... řeknu a chytnu break za rameno a odvedu ji docela dál od skupiny...ale cestou si ještě vezmu u ohně hořící poleno jako louč... takže ostatní vidí jen plamínek který se vzdaluje a náš rozhovor nikdo neslyší (takže doufám že tady funguje to samý šeptání jak na abi...) |
| |
| To co slyším od Oriany mě dost zamrzí a znovu se skloním k masu, které začnu pomalinku balit do látky. "Stačilo by říct jen ne..je to maso..no a ze psa no. Asi tak tomu říkáte, ale lovilo to v lese a to je jako vaše posvátný zvíře? Ste divný..opravdu." Zhodnotím nakonec a maso se snažím narvat zpět do pytle. "Lidi...jedí jen takový lehký maso, ale nad pořádným ohrnují nos. Jsou divný.." Smutně se kouknu po všech okolo. "A co budu jíst?" ještě smutněji se podívám na Orianu. |
| |
| Než Gulvek uposlechne můj téměř rozkaz, otočím se na trpaslíka: "Nemusíš, hned dělat uraženého, jasný? Řekla jsem , že já to nebudu jíst...možná si někdo dá. A ty jestli chceš, si to klidně upeč...Takový cí»a zase nejsem..." |
| |
| Abych pravdu řek nejsem moc rád že si někdo všiml mé zlosti, i když se vůbec nedivím. Když namě promluví opět něžný a příjemný hlas nepatříc nikomu jinému,zvednu hlavu a podívám se na Ori. Jakmile jsem se podíval na její tvář...ucítil jsem jakýsi dobrý pocit avšak zlost je ve mě stále. Ori...promiň jsem nějakej divnej nevim, co se se mnou děje....nech mě bejt..a nezkoumej mě nic...poraněnej nejsem..... potřebuju chvíli čas...potřebuju pochopit a přijít oč jde...- řeknu Ori hlubokým a trochu koktavým hlasem- Jsi moc milá a starostlivá ale.....chci být sám...vlastně nechci...chci...já už sám ani nevím. Nejspíše toho na mě dnes bylo trochu moc.- začnu mumlat k Ori. |
| |
| Trpělivě čekám, než se Gulvek vymluví. Jak skončí, mírně se pousměji a rázně pravím zase já jemu: "Já to myslím vážně! Tak bude to? Otočíš se dobrovolně, nebo mám použít kouzlo?" |
| |
| Ori...............nedělej to- dodám tichým hlasem |
| |
| "Hmm tak teď nevím proč jsem to balil. Se v těch lidech nedá vůbec vyznat." Hlavu zvednu a kouknu na ostatní "Tak jo já si dám...a dá si někdo semnou? Taky by se mi hodila voda..hodně vody. víte maso je dobrý, ale takovej vývar s příchutí bylinek a česneku..hmm" Znalecky zamlaskám a usměji se. V tu chváli to možná vypadalo že jsem skončil, ale když se Ori zmíní o magii rozzáří se mi očka. "Ty umíš čarovat? To to tojako fáákt? a neznáš Janka? On vždycky přišel do krčmy u velkého kamene a dělal takový zajímavý ornamenty ohněm. To bylo perfektní vopravdu." Rukama točím okolo sebe abych ukázal ornamenty a podobné věci. "A ty to umíš taky? Jako on? to vám řeknu že byla pohoda opejkat kance...jen řek něco jako Hungulumtulugum a kanec opečenej...no teda připečenej, ale jinak fajn." |
| |
| S povzdechem pronesu:"Jsi jako malé dítě...." No co teď, Oriano, co použiješ, budeš se s ním rvát? to asi ne...a kdybych použila jakékoliv z mých kouzel, zabila bych ho...ledaže kouzlo osobnosti? Začnu se tvářit sexy, nakrucovat se před ním, a v nestřežené chvíli....aaa...blbost...musím na něco přijít.. už to mám.....jooo to by šlo... Spokojená se svým nápadem se nahnu ke Gulvekovi a pošeptám mu do ucha... |
| |
| Mírně zbystřím, když se předemnou začne Ori tak nádherně kroutit, škoda jen že má to oblečení. Strnu nedočkavostí a nebo spíše pocitem co mi řekne, když mi to chce pošeptat. Miluji, když mi ženy šeptají slova do ucha a ještě, když je jejich hlas krásný a něžný. Musím přiznat....že jsem chvíli přestal dýchat,když se Ori dala do šeptání. A zapoměl jsem na všechno kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro |
| |
| Ori....ty se dost pleteš...to bys mohla říct každému. Nemůžeš vědět... co ke komu cítím... a co ne. - úplně jsem zapoměl...že nechci aby to slyšeli ostatní, i když si toho stejně ani nikdo jistě nevšiml. |
| |
| Narovnám se, podám si vak, co leží opodál a vyndám z něj měch s vodou. "Na trpaslíku, ale něco mi tam nechej! A má kouzla nejsou pro srandu, jasný?" Pak se otáži Gulveka:"Kde že jsme to skončili? Že se otočíš, doufám!" |
| |
| "Hmmmm" ujede mi posmutněle. "Asi jsem ji nějak urazil......to jsem tomu dal...jedinej kterej se semnou bavil. Ale alespoň mám kde být a jíst. I když povídat bych taky rád...dozvědět se něco nového a hlavně proč jim vadí ten pes? " Vezmu si od Ori měch s vodou a položím ho před sebe. "A já řekl že se jím směju?" obořím se "Já řekl že jsem jedno znal a ty že nejsou pro srandu..ty si myslíš že vše dělám a říkám pro srandu. To teda ne...já jsem vážnější. Třeba bráška ten co vyprodukuje to je věc, ale já ne...jen říkám vše co mě napadne. Ach jo chtěl jsem jen pomoct." Zkroutím tvář jako malé dítě které s pocitem dobrého skutku dostalo vynadáno za zdemolované kolo. "Ještě že mě příjde zachránit bráška...." a tišejí dodám "Snad" |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro |
| |
| Začnu si pomalu odkládat své věci stranou až zbydu oblečen jen do děravých cestovních šatů. Tak se pomalu koukniřeknu tiše a pomalu si zažnu vyhrnovat látku na zádech, ale stále jsem otočen zády ke zdi. Přitom sleduji ostatní, co dělaji a jestli nekoukají. Tak co Ori? Jsi už spokojená? |
| |
| Hledím na barbarova široká záda. "Jo spokojená, zatím"říkám nahlas |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro |
| |
| Poté co mi Ori prozkoumá záda se opět začnu navlékat do brnění. Když si vše zpět upravím a navléknu utřu si pot z čela a opět se posadím na stejné místo jako předtím. Neustále se koukám po ostatních a každou chvíli čekám nějakou reakci, proč jsem se vůbec svlékal nebo co mi je. Nechci vůbec nikomu odpovídat jelikož vím, že bych jim zase odsek a byl bych nesnesytelný. |
| |
| Smutně se zadívám na Ori:"Vy mi nikdy nebudete věřit. Ale klidně ti můžu říct, že jsem nikoho nezakousla, ale spíše jsem si pobrečela, ale moje slzy jsou jiné než ty vaše. Ale jestliže mi nevěříte, tak mě můžete klidně nechat tady nebo mi říci a já od vás odejdu. Jáá totiž hledám družinu, která mi bude věřit a ne družinu, která se mně bude pořád bát... Jakmile přijde Crual a vzápětí odběhne, nijak nereaguji na jeho poznámku o lovu, jen hlavou zasvrtím na znamení nesouhlasu. A jakmile mě Lumina vezme za ruku, kráčím celkem klidně za ní, protože ona jediná mi věřila už ze začátku.. |
| |
| Přitom, jak mě vede Lumina stranou, sleduji jak se Ori nakrucuje před Gulvekem a pouze nechápavě zavrtím hlavou a to ve chvíli, kdy se Gulvek zase oblékne. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro |
| |
| S hlavou opřenou o zeď pozoruju hovor Break. Když se nadechnu abych jí řekl..že mi nevadí a že... Jen si všimnu , jak zakroutí hlavou a odchází s Lumi, nebo spíše je tažena. Už v sobě necítím ani tolik zlosti ale spíše se teď zlost proměňuje na smutek |
| |
| ke Gulvekovi:"Tak jsi mě dostal! Ty jeden...darebáku, já si fakt myslela, že jsi raněný, děláš tady tajnosti a kde nic, tu nic...no zase, na druhé straně, jsem viděla tvoje záda....Když už se tu nakrucuju jak...jak přinejmenším trdlo."Zasměji se. " A porazila jsem tě svým kouzlem....kouzlem osobnosti, takže je to jedna : jedna. Jen doufám, že nás nikdo nepozoroval, protože jsme museli vypadat...jako ...milenci...Já blbec, on si dělá srandu a já mu naletím...Že se ti kvůli tomu chtělo vyslíkat z brnění...." |
| |
| To víš, že nechtělo, ale jsi jako nedobytná skála, když si něco umaneš musíš to mít- řeknu trochu smutným hlasem poté co odvrátím zrak od odcházející Break. Hlavně jsem si neuvědomil, že teď má slova mohly působit na ostatní v mnoha smyslech...možná. Hergot...já sem to ale jenom pitomec..to jsem to pěkně zvoral Alespoň že ta Ori mě chápe...a snaží se mi pomoci. I když ani ona neví, co se to se mnou děje |
| |
| Smutně se podívám za odcházející Break. ach Break, promiň...já ti přeci věřím...kdybych ti nevěřila, tak....vždy» jsem to byla já, kdo tě bral první takovou jaká jsi... Chce se mi říct, ale její slova mě tak překvapila, že jsem ze sebe nevydala ani hlásek, jen tak zírám, jak se Break vzdaluje i s Luminou pryč... Proč se tak otáčí po mě s Gulvekem, no uznávám, že jsme působili dost divně, ale o nic přece nešlo....Je ji líto Achilea? Nebo je v tom víc? Ach jo...To jem já, srandičky, srandičky a tu to máš.... Dívám se na Gulveka, jak sleduje odcházející Break, jeho pohled hovoří za všechno... Jemně se dotknu jeho paže: "To bude dobré, uvidíš...." Pak si uvědomím, že Lumina už není u Achila, tak se odeberu za ním. Zkontroluji obvazy. Zdá se, že rána již nekrvácí i teplota už klesla. Nevím, jesli usnul, nebo je v bezvědomí. Vzpomenu na slova toho, jak říkala Lumina poloupíra, o tom, že s ním cosi dělá krev...S námahou odtáhnu Achilovo tělo kousek dál a na původní místo nahážu kameny. tak a po krvi ani památky Ještě převážu obvazy za čisté, rána už opravdu nekrvácí. Zakrvácené obvazy schovám opět pod kameny. Sednu si a pozoruji hvězdy, které začali právě vycházet... |
| |
| Poté co mě Ori chytne za rameno, jen zavřu oči a řeknu: To jsem to spackal.....Ori, jsem takovej hlupák.... že se sám začínám nenávidět.. Lehnu si do rohu zdi, zabalím se do svého pláště, vedle sebe si dám vak svěcma a pod pláš» vedle sebe položím meč,dám si na něj ruku....a snažim se usnout. Jde to stěží, jelikož neustále cítím tu bolest a furt na to myslím. Ale pochvilce zaberu. |
| |
| Zastavím, když na mě promluví ženam, jemným, něžným hlasem. .......Mé jméno je Oriana....... Ahoj, já jsem Crual. Řekl bych, že se z toho všichni nenajíme. Mohu něco ulovit, abychom měli něco na cestu.Mimochodem,¨radši se mnou moc nerozmlouvej.Ten válečník z toho nemá moc velkou radost. řeknu a otočím se za dutou ránou, která přicházela od jedné ruiny. Onen bojovník bouchl do zdi a zlostně se na mě díval. Oriana se k němu rozešla a začala s ním rozmlouvat. Otočím se ještě za Break, jak odchází s Luminou. Mužík něco neustále mumlá a hrabe se přitom v mase. Krev. Radši bych byl upír úplně, než se bát kdekoli, že spatřím krev. pomyslím si a rozejdu se k lesu. Zbraně jsou pořád opřeny o zeď, kde jsem původně seděl. Nebudu je potřebovat. |
| |
| Neustále sluduji své okolí, ale přitom čekám, co mi chce Lumina říci. Jakmile však zaslechnu slova Cruala, zpozorním a zahledím se na něj. Na tváři se mi objeví přemýšlivý výraz... ............Klidně bych z něj mohla toho upíra udělat.........jen nevím, jestli by se to povedlo......nevím nakolik je změněný a jestli to platí pořád...... ........no zkusím si o tom s ním promluvit a poté se uvidí........a potom se musím vydat na lov........už jsem delší dobu nejedla a kdyby mě ovládla touha po krvi v nevhodnou dobu, tak bych ještě někomu ublížila....... Po chvíli se opět zahledím na Luminu, ale na tváři mám úsměv... |
| |
| Popadnu pytel a měch a vše odtáhnu k ohni. Koukám do země a tak jsem si to štrádoval přímo mezi bavící se družinou. Při tom si brumnám. "Jsou divný...nejsou takový jako tamti, ale jsou podobní. Všichni chtějí jít na lov i když tu maso mám. Vadí jim pes a poznají to po čuchu. Hmmm " Když se dostanu k ohništi, začnu znovu štrachat v pytli a vedle sebe rovnat různé flakonky a podobné věci. Poslední věc bylo lano která jsem dal těsně vedle pytle který jsem pak obrátil vzůru nohama a zatřás. Ti co na mě koukají už vědí proč se tak dobře nesl a držel tvar. Z pytle totiš vypadnul malý alchymistický kotlík bez nožiček. Pytel dám stranou a zamyslím se nad upevněním nad ohněm. Chvilku tam tak postávám, obíhám a okukuju. Ale nakonec se vydám k prvnímu velkýmu balvanu který uvidím. Dohromady poběžím 4x, balvyny dám do čtverce okolo ohniště a mezi ně upevním kotlík. Oheň jsem tim maličko zadusal a tak rychle doběhnu pro nějaké dřevo z trosek aby nevyhasl. Vítězoslavně se zazubím neviditelným úsměvem a pohlédnu kolem sebe. Celou dobu si bezeslov pobrumlávám svou písničku. "Hmm hm hmmh hu mhmm hummmm hummh mh" Věci které jsem vyskládal z pytle tam zase vrátím..až na jednu širší baňku s něčím co na dálku nejde poznat. Taštičkou kterou jsem již měl vyndanou předtím, masem a míchátkem. Z měchu do kotlíku naleju vodu, tak aby byla tak do polovic. sice toho v měchu moc nezůstalo, ale něco přece. Pak tam hodím dvě podlouhlé věsi z té širší sklenice a zdá se že to nechávám přijít k varu. Mezitím to znovu uklidím a s měchem běžim k Ori. "Děkuju." řeknu na mě až velice stroze a znovu běžím k hrnci. Skontroluju stav vody a sednu si před oheň. Prstem si něco čmářu do prachu vedle mě a občas nakouknu do hrnce. Písnička stále pokračuje a občas se prolne s nějakým štěbetáním, kterému však nerozumíte. |
| |
| Se spoceným čelem se probidím rychle šáhnu po meči a vyskočím....rozhlýdnu se kolem, ael poté zpět skloním meč a odhodím ho stranou.... Krucinál....byl to jen sen....uffff....jen sen- utírám si zalité čelo a lmnu si oči. Co to ten trpaslík dělá? Jé bezva....rozdělal oheň. půjdu kněmu a představím se mu....- cestou k němu jsem zabalen do pláště....jelikož nevím ani jak jsem dlouho spal...možná pár minut možná hodin, ale je stále tma, takže si nejsem jistý.... Když dojdu k ohni usadím se u něj v blízkosti trpaslíka a koukám co provádí s tím kotlíkem. Když zahlédnu jak trpaslík udělá krok zpět a nechá své činnosti mu odpovím Neboj se mě příteli.....mé jméno je Gulvek....promiň mi to první shledání....nebyl jsem na tom dobře.- začnu tichým hlasem vysvětlovat trpaslíkovi. Je mi blbé se tě hned na něco ptát a žádat tě o něco, ale neměl bys nějakou mast, která srazí horečku?- zeptám se tázavě. Jak dlouho jsem vůbec spal? Vůbec nemám ponětí o čase. Ani Break s Lumi se nevrátily? A co Achill je v pořádku?- čekám na trpaslíkovu odpověď, ale vydím že je ze mě dosti zaražen a nejist si mou přítomností ale čekám. |
| |
| "Hmm" Zavrčím, ale ne z přítomnosti Gulveka, ale z toho že jsem nepostřehl že se voda začala vařit. Odkreju kousek masa a ukrojím ho nožem který jsem měl v té malinké torničce společně s Bylinkami. Ukrojím dva pohledné kusy a hodím je do hrnce. Ruce si otru o nohavice a zašátrám do torničky. "Takže, heřmánek a kopr...trošku směsi lístu š»abajzníka, a plivance." Odříkám si pro sebe zatím co umělecky házím přísady do kotlíku. Pak se otočím na Gulveka. "Horečku? Jako bolest hlavy? Myslíš horkost? áááno něco bych měl...počkej...." Nejdříve ukážu prstem na tebe a pak na pytel. Vypadám opravdu jak malinké děcko, ale v tomhle případě to působí že přesně vím co dělám a navíc že mě to baví. Z pytle vytáhnu jednu prázdnou flakonku. Zkontroluju zda není prasklá a pak naberu vodu z kotlíku a podám flakonku gulvekovi. "Podrž to prosím...pozor voda je už horká..tak aby tě to nepálilo...víš musím ti to říct...protože můj bráška, no Yrrin se jmenuje...on vše ochutnává...opravdu všechno..a vůbec si neuvědomuje že by mohl počkat až to vychladne. Pak má takovej celej opuchlej jazyk. Já prostě nechápu jak může cítit nějakou chu» vždyt to tam musí mít celí vopálený." Povídám zatím co v torničce kterou jsem celou dobu držel v pravé ruce, hledám a do hrsti zbýrám nějaké sušené lístečky. Pak je za tvé pomoci hodím do flakonky. torničku položím na zem, z kapsy vyndám míchátko a baňku kterou držíš promíchám. "To je směs bylinek proti horkosti, nebo když tě bolí hlava...taky je to dobré před spánkem. To je recept co mě naučil takovej šikovnej hobit...víš tak zhruba stejně velkej.....no strašně příjemnej chlapík..tohle všechno jsme s Bráškou dostali od něj. což mi připomíná že já jsem Íniel..." zasměji ce...cože pod vousy ale nevidíš...možná jen podle toho že se trošku nadzvedly vousy. pak si sednu vedle tebe. "Vypí to...jo jak ty jsi se sem dostal? a nevadí že mluvím...víš dlouho jsem mluvil jen sám se sebou a se zvířaty...ale ty nevodpovídaj...tak prostě mluvím s bráškou...on mě určitě slyší a příjde mě zachránit!" |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro na chvíli se odmlčím a pak pokračuju: a teď k věci...po příchodu Cruala jsem zjistila že zrovna on je můj cíl kterej mi určil ten co si mě najal než jsem šla na pomoct zangrii...popis sedí...všechno sedí...je to určitě von...a tak sem se rozhodla že když už jsme se shodou náhod tak sešli tak bych mohla vykonat svůj úkol... zase se odmlčím a potřebuju se tě na něco zeptat...neporadila bys mi jak ho nejlíp...fyzicky eliminovat abych se vyjádřila trochu učeně... řeknu s úsměvem ale pak moje rysy zase ztvrdnou a protože si všímám že tu nikomu nesedí tak si říkám že stejně nikomu jeho odchod vadit nebude... říkal že je zranitelnej stejně jako lidi...to by mohla bejt výhoda docela...ale stejně potřebuju poradit jak nejlíp na něj... jen doufám že to zůstane jen mezi náma dvěma... řeknu a zahledím se do jejích chladných očí... |
| |
| Vůbec mi nevadí, že neustále něco pokeckáváš...alespoň mám lepší náladu,a zapomenu na vedlejší věci....- řeknu s úsměvem k trpaslíkovi. Promiň tvého brášku neznám...ani jsem ho neviděl...a věř mi určitě bych si ho zapamatoval- zlehka se zasměji...ani nevím, kde se to v tuhle chvíli ve mě bere. Děkujiti za ten vývar...doufám že mi to pomůže- řeknu rychle a kopnu do sebe obsah flakónku. Hmmmm.....musím ti říct že to nechutná špatně...ba výborně- řeknu s chválou a chytnu trpaslíka za rameno...jelikož se už asi otelil a přistoupil ke mě, když mi podával pro mě zázračnou a chutnou tekutinu. doufám že se tu zdržíš déle...takovéhle lahody se jen tak nevydí.- naznačím trpaslíkovi, že budu velice poctěn, když se k nám přidá. Promiň..o mém dětství ti povídat nebudu...snad jen... že sem se ktéto družince přidal nedávno, a jsem velice rád...poznal jsem velice dobré lidi....až na jednoho- řeknu klidným hlasem až na posledních pár slov, která ze mě vypadla s přídavke vrčení. Poslední slova řečená s trochou zlosti, trpaslíkovi nejspíše nějak nesedla...jelikož se napružil a bylo k všimnutí jak mu oči lítaji ze strany na stranu, myslíc že jsem myslel jeho....nejspíše. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Je sice pravda, že tady nikomu nesedl, ale taky je pravda, že je částečně jako já a nedovedu si představit, že bych měla přihlížet jak umírá. Myslím, že bychom mu mohli zkusit dát šanci a teprve za nějakou dobu jej případně zabít. Přemýšlela jsem teď o tom, že bych z něj udělala plného upíra, takže bychom s ním měli lehčí pořízení..." Odvětím klidně Lumině a čekám na její reakci. |
| |
| Když vyslovíš pochvalu, vypne se mi hruď a našponují vousy. V očích se zračí jiskřičky štěstí, že mi konečně někdo mé dílo pochválil. Někomu se to může zdát směšné, ale pro mě v tuto chvíli je to to nejhezčí co jsem mohl slyšet. "víš tohle nic není, měl by jsi ochutnat bráškovo králíka na křenu..ehmm tedy nevím proč tam musí cpát ten křen. Já bych tam tedy raději hodil heřmánek a kousek lístečku jasanu. Ono to tomu dodá takovou štiplavější chu», ale nikdy mě to udělat nenechal, ale i tak to bylo dobrý." I když mi hlavou problesklo že by tím nezvaným hostem mohl být já, moje dobrá nálada z pochvali mi nedá a opravdu si toho člověka začínám vážit. "Nemusíš mi nic říkat...ne každý má zajímavý děctví...já taky neměl, ale třeba strejda Alfonc ten měl zajímavý děctví. Oni ho unesli lidé...teda neunesli on se stratil a nějakcí lidé ho našli. Když vyprávěl všechno co zažil a jak jste vy lidi zábavní a zvlástní. Strašně rád jsem ho poslouchal." Mezitím co povídám, snažím se vybrat všechny kamínky a větší kousky z vousů. "A rád bych se tě na něco zeptal...možná to bude znít divně..víš když bráška zmizel..já šel zaním, ale neumím se bránit. Zvíře majznu a je pokoj, ale kdybych potkal lidi co udělají tohle? Jak bych neco zmohl jen s.." Až teď si všímáš ze na straně opasku je zavěšená sekyrka (na dřevo). Kterou opatrně odepnu a prstem přejedu po ostří.. "Dobře se sní loví veverky" Konstatuji nakonec, zase se usmívám...zdá se že jsem úplně zapoměl na kotlík předemnou z kterého se už line sladká vůně bylin a vařeného masa. |
| |
| Když mi trpaslí ukáže sekerku Dovolíš?- opatrně si ji od něj vezmu. Rychle sní zašvihám předobličejem a začnu jí přehazovat v ruce. Hmmm...jak tak koukám...je pěkně vyvážená...hmm jak jsem poznal tak i ostrá...dobrá navrhání i na boj.....no trpaslíku i s touhle mrškou můžeš nadělat dobrou paseku. Já mám jen jednu zbraň, ale mohu se ti skočit kouknout po nějaké sekeře jestli se tady někde neválí...ještě z boje, nebo jestli to umíš lépe s dýkou? Nevím co v tobě je- pousměji se a vrátím sekerku trpaslíkovi. A zvednu se jelikož se chci jít podívat po nějaké ještě použitelné zbrani . Seberu si ze země meč a jdu. Při chůzi pryč jen dodám -Pohlídej mi věci....jdu se ti po něčem kouknout...a neboj se jen tak bych nepřyhlížel kdyby ti někdo chtěl něco udělat...takový umělec na jídlo a nechat ho umordovat?..... Nenene. Tak zatim...dávej pozor na Achill...hned budu zpátky- |
| |
| Přikyvuji Gulvekovy a jen hledím na sekyrku, kterou vychvaluje. Když mi ji vrátí ještě chvilku na ni koukám a až pak ji zase připnu na původní místo. To se však již gulvek zvedá. "Pohlídám..neboj...když na ně ten oheň tak svítí tak mi je nikdo neukradne!" Odpovdám siuletě vzdalující se od ohně. Avšak když se zmíní o jídle povyskočím. "Safra jídlo..." Popadávám míchátko a jen lehce točím s hladinou kotlíku. Zase si brumlám písničku a pozorně pozoruji v jakém stádiu polívka už je. "Už jen přidám pár lístu palivce a bude to hotoví...hmm...škoda že není víno...nebo alespoň pivo..jojo pivo bych si dal." Zamlaskám a opatrně ochutnám polívku. Přidfám tam již zmíňěnou ingredienci a znovu malinko zamíchám hladinou. Všechny věci sklidím zpět do pytle a nožík po utření do kalhot vrátím zpět do váčku s bylinkami. Rozhodím oheň aby nehřál přímo na kotlík, ale plameny šlehali do strany a sednu si ke Gulvekovím věcem. Dívám se střídavě do ohně a na hvězdy, poprvé se cítim bezpečně...vždy» už znám dva hodné lidi..a brášku i když ten se nepočítá to je trpaslík. |
| |
| Seběhnu do ruin a hledám nějakou použitelnou zbraň, aby měl trpaslík alespoň, čím se ohánět.....proběhnu i okolo dvou stínů postav a zdálo se mi podle hlasu že to je Lumi a Break, tak jsem nějak nereagval...jen broběh kolem, ale samozřejmě jsem byl připraven tasit měč kdyby něco. CHci už hledání vzdát když si všimnu jak zbitek smradlavého skřetá leží na kusu kamení z pod kterého kouká kus kladiva. Odkopnu tělo dál a odházím kamení....kupodivu je kladivo celkem zachovalé a nejní nějak poškozené...vypadá to na válečné kladivo. Hmmm...kladivo a ještě ktomu válečné...bezva snad se mu bude líbit...sice je na něm zaschlá krev, ale určitě bude spokojen.- se š»astným obličejem běžím rychle zpět. Když doběhnu opět zpět, všimnu si, jak trpaslík sedí u mých věcí, nechcese mi to říkat ale jako válečný pes. Hmmm...pěkně to voní trpaslíku...určitě to bude dobrůtka....Mňam...už se těším. - -usměju se na trpaslíka a mlsně se olíznu. Tady jsem ti něco přines...je trochu těžší...snad se ti bude hodit...je přizpůsobené k boji...slyšel jsem, že vy trpaslíci to ze sekyrami a kladivy umíte velice dobře...tak jsem zvědav- podám mu ho, mrknu na něj a jdu si sednout ke svým věcem. Jinak děkuji žes mi je pohlídal.. - poděkuji trpaslíkovi a poplácám ho po zádech. |
| |
| Návrat Gulveka jsem čekal a tak když vidím nějakou siuletu přestanu si broukat a vyskočím na nohy. "Jo už je to hotoví..jen se to nechá maličko na tom ohni, aby se tam vztřebala poslední přísada a mělo by to bejt hotoví..jen..já nemám žádnou naběračku. Poslední se mi zlomila...a teda nevím jak se to bude...tento..jíst. " Podrbu se na hlavně. nicméňě to už mi Gulvek cpe kladivo do ruky. Koukám na to jako bych to viděl poprví v životě a i to tak držím. "no vypadá to jako Timovo kladfivo na drcení kamenů, on do nějakýho kamene vždy třísknul že se rozletělo na všechny strany, ale jednou zase tak se rozmáchnul a rup. Topůrko se ulomilo a hlavice trefila brášku zrovna když hledal něco za náma na svahu. Heh ránou spadnul a sjel celej ten sráz po zádech hehe to byla podívaná..zastavil se až o zeď...kdyby tam nebyla sjel by až do jezera hehehe a von k tomu neuměl plavat...to bybyla švanda hehe " celý příběh je propleten smíchem a hihitáním jak jsem si pomaličku vzpomínal co se tam všechno stalo. "Řeknu ti byl celej špinavej a kamení měl i v uších a nosu." Rozjařeně se na tebe podívám. "Já mám sílu to jo...ale nedržel jsem to v ruce...jsem jen ten...no vařím lektary a zbírám bylinky. No tohle jsem už dávno zapomněl...." Řeknu však nakonec. Kladivo držím obouručně i když bych ho unesl i jednou rukou. Je drženo ve vodorovné polože a tak nízko že to vypadá že si o topůrku spíše opírám pupek. "A co mám jako dělat?" Zní konečná otázka trpaslíka. |
| |
| Hahaha!!!!!!....jo máš veselé příhody příteli. Doufám ale.... že mě do takovéhle nějaké přihody nezamotáš...nemusel bych to přežít.- se smíchem mu řeknu a hledím na něj. Panebože von to snad fakt drži poprvé v životě v ruce, tak to bude ještě zajímavé. Lepší bude když se v boji bude vždy držet dál a podporovat ze zálohy...buď si země dělá srandu a nebo fakt neví jak s tím zacházet... Ty s tím neumíš co? Tys asi ještě nikdy nebojoval, že je to tak?....No můžu ti s tím ukázat pár triků....ale jestli ti to nesvědčí nebo nesedí...nemá cenu se tím zabývat příteli...mohlo by ti to v boji spíše překážet...- začnu vysvětlovat trpaslíkovi a poté dodám Ale abych ti řekl pravdu ...jsi první trpaslík.. kterýho vidim, že ani neví ,kde se to kladivo pořádně drží...ale neměj to za zlé..jen mě to udivuje..máš alespoň dýku?...možná ti bude bohatě stačit ta sekera....máš štěstí na dobrý kousek.- nechápavě se drbu na bradě a furt důmám nad tím..jestli si ze mě náhodou trpaslík neutahuje. Ufff...už mi zase stoupá ta horečka...potřebuju trochu klidu..- řeknu a jdu opět ke svým věcem a opět si lehnu.. Zavřu oči a opět příjdou myšlenky...Co ta Break s Lumi?...jsou pryč nějak dlouho...začínám mít ztrach....alespoň... že ta bolest už ustála. Jak jen vysvětlit... že s Ori nic nemám?...Kruci proč já nad tím furt myslím....vždy» je to úplně zbytečné. A dost už nic takovýho...- zase se zabalím do pláště a a přetáhnu si plá·š» i přes hlavu..takže vypadám pomalu jak nějaká přerostlá larva. |
| |
| Vypadá to že mě těší když se ten člověk směje... Dál ho poslouchám a přitom s kladivem jen tak máchám a párkrát bouchnu do země. "No nemuselo by to být špatný na majznutí nějakýho zvířete...nebo aby se maso lépe poddalo, ale řeknu ti s tímhle bych vevrku neulovil. To ani kdybyby byla nějaká praštěná a stála mi pod nohama." Stále se pokouším kladivo chytnout tak jak by mi to vyhovovalo a vypadám u toho jako dítě snažící se umlatit žízalu párátkem s třímetrovím nápřahem. Mezitím se Gulvek uvelebil a dal se k spánku. Já ještě chvilku bádám, ale nakonec toho nechám a kladivo použiju na to co se mi právě hodí a to je na sezení. Vzal jsem si do ruky flakonku z které pil Gulvek, naberu do ni polívku a usrkuju. Znovu začínám pobrukovat a dívat se do ohně. "Vidíš to bráško jsem tu. Není problém mě najít..sedím u ohně na světle a jsem nepřehlídnutelnej. Zachraň mě, chci se vrátit domů." |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro ale jestli ho chceš pro sebe...neříkej že se ti líbí samota...tak ho nechám žít...teda jestli se trochu rozhoupe a nebude takovej jakej se mi zatim zdá...nebyl by první z mejch cílů který sem nechala jít...bez toho že by věděli že jsou moje cíle...je tady jedno pravidlo...když chceš někoho zabít nesmíš se s ním moc zblížit...což se mi párkrát nevyvedlo... takže se budu snažit ho sledovat aby nic nevyvedl a jestli se z něj stane dobrej člen družiny tak ho nechám...ale zatim to ber tak že je to můj potencionální cíl...budu ho sledovat... jen doufám že to zůstane mezi náma dvěma...můžu ti věřit že jo? zeptám se a zahledím se na ni v očekávání odpovědi... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Ne všichni upíři cestují s lidmi. To jen já jsem vyvrženec. A co se týče té proměny, tak proto, že jako plnohodnotný upír by se uměl ovládat i při pohledu na krev, takže by nikomu z nás nebyl, i když nevědomky a neúmyslně, nebezpečný. Na samotu už jsem si zvykla, ale i já jsem jako lovec nechala často svou kořist odejít...." A můžeš mi věřit. Už ses mi přece jednou svěřila a vše jsem si nechala pro sebe...." Odvětím Lumi s úsměvem a poté se pomalým krokem vracím k družině... |
| |
| šla jsem za break k družině a cestou přemýšlela o našem rozhovoru... po příchodu k ohništi zvolám: taky to krásně voní...že už by bylo to masíčko? mistře trpaslíku...mohla bych si nabídnout? řeknu celá nedočkavá a olíznu se při nasátí té sqělé vůně... |
| |
| Když dojdu k družině, zahledím se k ohni a mírně se ukloním trpaslíkovi, který u něj postává:"Myslím, že jsme ještě neměli to štěstí setkat se. Mé jméno je Break. Tedy jestli jsem se vám ještě nepředstavila... Jsem totiž dneska nějak zmatená. Na tváři mám úsměv a kápi nemám nasazenou, takže jde vidět má světlá ple». Poté se zahledím směrem ke Gulvekovi, ale vzápětí se otočím zpět na Lumi:"Nevšimla sis, jestli už náš "neznámý" přišel? Musím s ním něco důležitého probrat a ty víš co..." |
| |
| break: vím co myslíš a vůbec to nejni špatnej nápad...třeba ho to zklidní...ale nevím jestli už se vrátil... trpaslík: já jsem se ti vlastně taky ještě pořádně nepředstavila...tak to napravím...jsem lumina půlelfka...bojovnice jen tak pro zajímavost... a podám mu pravici |
| |
| Čau ty ty jak se vlastně jmenuješ já jsem nějak nepostřehl tvoje jméno !!! já jsem Fatalis kozelník a ovládám elektřinu přijdu k trpaslíkovy a podám mu ruku ! |
| |
| Vyskočím na nohy, jakmile uvidím příchozí siulety. Jako vždy si nejsem moc jistej tím co od nich čekat a tak se takticky stáhnu za pytel kterej leží za mnou. Sice mi to moc nepomohlo protože mi je jen ke kotníkům, ale no hlavně že snaha byla. Už chci něco říct, ale promluví i ta druhá ženská. Její tvář se mi zdá divná a tak jen upřeně koukám na tu barvu. "Já jsem Íniel Pentar z Ishmangomornu....paní. Jestli chcete dejte si polívku.....já vám dám takhle flakonky" Poslední slova už slyšíte tlumeně protože přeskočím pytel a začnu se v pytli vrtat, přičemž na vás vystrčím mé pozadí. "hlavně mi je nerobíjte...mám jich jenom 15...ehm..no 14." Narovnám se a podávám vám flakonky. Můžete postřehnout že ta kterou držím v pravé ruce je naprasklá. "Chtěl si dát i ten člověk, gulvek, ale nějak usnul...to asi kvůli horkosti...musí odpočívat jinak by měl takový hodně červený voči. asi takový když se vám, dostane do očí lístek z palivce. to potom máte úúúúúúplně rudý voko, jako kdyby hořelo..jako. Nejhorší je že se toho nedá zbavit a tak si ho furt drbete škrabete a tak podobně. Ale já jsem našel lék...stačí když strčíte hlavu pod vodu a vydržíte tam asi tak...no pul dne. Pravda nikdo to ještě nevydržel, ale funguje to......možná" Zubím se na vás |
| |
| Než jsem došel do lesa, byla už tma. Vlezl jsem do lesa a šel potichu po pachu zvěře. Netrvalo dlouho a narazil jsem na spící stádečko srnek. Vyhlédl jsem si svou obě». Mladý srneček, ketrý spal opodál. Teď jsi můj.Promiň že se už ráno neprobudíš. pomyslím si a vyskočim z úkrytu. Jediným skokem jsem přeletěl snad deset metrů a uchopil srnečka za hlavu. Ten se probudil a stihl sebou škubnout, než mu páteř křupla pod silným náporem. Pár jedinců se probudilo a začalo utíkat, načež zmitelo celé stádo, až na malého srnečka.Hodil jsem ho přes rameno a vydal se zpět za skupinou. Když jsem docházel k již zapálenému ohni, byli tam všichni. Break a Lumina si už popovídali a vrátili se zpátky, trpaslík klečel u ohně a Ori seděla u raněného.Válečník seděl u zdi a držel se za čelo. Přijdu k ohni a pohodím k němu mrtvého srnečka. Tady je jídlo na cestu, nebo si to snězte teď. Je to na vás. Já u porcování být nemůžu, takže mi řekněte až bude hotové jídlo. Ucítim však vůni vařeného masa a zarazím se v odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Fatalis pro co takhle že nebudeš muset sát krev a jinak budeš stejná a navíc budeš chtít konat dobro !!!!!!!!!! :d eště se zlobíš ?!? |
| |
| zdravím Ínieli...děkuji za polívku...ale ještě bych se zeptala: cože v ní všechno je? zeptám se a přičichnu ke flakonku... voní to pěkně...a a» už v tom je co chce voní to líp než nějaký věci co sem jedla venku v divočině...takže hned jak se dozvím co všechno v tom teda je tak se do toho pustím |
| |
| Hvězdičky, která jste ta má? Stačí mi malá, maličká...Jen a» je š»astná... Vzpomenu si, že někdo, myslím Lumina navrhuje, abychom vyrobili nosítka a Achila nesli, nevím, jestli je to ruzumný nápad, ale nic lepšího už asi nevymyslíme... Z myšlenek mě vytrhne trpaslík, který přišel vrátit zbytek vody. "Nemáš zač..."povídám mu, aniž si uvědomuji, jestli děkoval, nebo ne. A je mi to jedno. Zkontroluji Achila, zdá se, že spí. Zvednu se, vezmu z kamene křížaly, které jsem tam kdysi odložila a jdu na chvíli k ohni za ostatními. Tiše a nehlučně, pojídajíc sušená jablka. Už jsou tu všichni. někteří si dokonce pochutnávají na té polívce ze psa. Provinile se podívám na Break, ale nic neříkám. Gulvek už má náladu o hodně lepší, rozejdu se k němu, ale nakonec se zarazím. Popojdu k ohni a sleduji Ínielovu výbavu. "Teda ty máš vybavení."pochválím ho. Všimnu si srnečka, kterého někdo přinesl. chudák, to je divné, maso mám ráda, ale toto mi vadí. Vadí mi, že se musí zabíjet, jenže jinak to nejde... "Kdo se ujme kuchání? Mohli bychom ho upéct nad ohněm a co nesníme, vzít sebou. Je to škoda ho tu nechat, když už kvůli našemu hladu musel zemřít...." to musel ten pes také, ale nemohu si pomoct, tak hladná zase nejsem Jím jednu křížalu za druhou. Mé družině nenabízím. kdyby chtěli, vzali by si. Už jsme jim to říkala dávno. Fatalis se snad nikdy nezmění, nikdy toho moc nenamluvil...Projedu očima Cruala, bez té masky vypadá lépe. proč ji vůbec nosí? je děsná...ráda se dívám lidem do tváře... snažím se nemyslet na to, co si Break myslí o mě a Gulvekovi, ale nejde to, ačkoliv doufám, že jsem nic neudělala, cítím se špatně. Vzpomenu si na mokrý kapesník, co jsem ji dala. Vím, že ho nepoužila, jen hodila na zem. Tuším přibližně kde, tam se tam vydám. Podám jěště vlhký kapesník a vrátím se ke Gulvekovi. podávám mu kapesník a něco mu pošeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro |
| |
| Když uslyším kroky na nic nereaguju a stále ležím..jako by mi bylo jedno, že by mě chtěl třeba někdo napadnou zezadu a zabít... Jakmile se mi před očima objeví kapesník, mírně pozvednu hlavu a mírně se natočím....Ori....k čemu to?....ne už to nepotřebuju, i když dobře...moc ti děkuji...jak si vůbec poznala, že nespím?. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Buď máš dobrou intuici a nebo jsi to prostě zkusila, jestli spím nebo ne...- pousměji se |
| |
| "Promiň, já si spíše nevšimla, že spíš...Ale hlavně, že už je ti lépe"opáčím se smíchem Gulvekovi a nasypu mu do ruky pár křížalí. "A nemáš zač!" Zase jsem přišla a Crual odchází...ani nemám možnost ho poznat... V tom si všimnu, že Cruel se zastavil. oj, on slyší myšlenky? ne to je blbost...tak proč? že by vůně polívky? Mám pocit, že si z naší družinou moc nerozumí, ale možná se mi to jen zdá...Je to pro mě takový tajemný neznámý... Na chvíli jsem zapoměla na slova a pohledy Break, která mě tak ranila, ale ta chvíle, bohužel, byla krátká. Ne nebudu se jí vnucovat, když mi sama nevěří, že v ní mám důvěru..... možná jsem dnes na chvíli zapochybovala, ale byl to jen okamžik, který jsem rychle a sama rozpýlila....Nechám to uležet, třeba ....jednou.....na to přijde sama. "Tak já jdu zase za Achilem, kdyby se probral, a» tam není sám."prohodím směrem ke Gulvekovi a vrátím se k Achilovi. Lehnu si vedle něj a přitulím se, abych ho zahřívala svým tělem. Přemýšlím o dnešním dni a říkám si, že snad zítřek bude lepší. Pak usínám. |
| |
| Když se mi trpaslík představí, posadím se k ohni, ale trochu stranou, takže mi světlo plamenů dopadá na tvář tlumeně. Potom, když se někdo zmíní o kuchání, pozvednu hlavu:"Klidně se o to postarám. Mě to vadit nebude. Ale jestliže to chce udělat někdo povolenější, mohu mu půjčit alespoň nástroj." A na ta slova se mi v ruce objeví dýka a teď když je čas si jí prohlédnout, vidíte, že je to skvělá práce a je velmi prakticky provedená... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro |
| |
| Očima přejíždím z jedné postavy na druhou, ale nakonec odpovím Lumině která mi dala přímou otázku. "No... tak já vám to vyjmenuju. Je tam voda Oriany a pak moje přísady. Maso..To je z nějakého dravce co jsem chytil v lese..Orana tomu říkala Pes..no.. dále jsem tam dal směs bylin z Heřmánku,kopru,plivance a š»abajzníka. No a při uvaření se tam hodí Palivec a je to hotový." Lehce pokývám na znamení že mám pravdu, chvilku přemýšllím jestli jsem řekl všechno a pak popadnu kladivo na kterém jsem seděla a odnesu ho na drunou stranu ohně kde si na něj znovu sednu. Na Ori pochvalu k vybavení jen něco nesrozitelnýho asi půl hodiny štěbetám a pak to volně přejde za mojí všudepřítomnou písničku. "hmmmmh m mh mhuh m hm huuhmhu hmmhm huhmmhmhmhm huhmhmhmhm" |
| |
| potom co dostanu výčet věcí který sou v tý polívce a zjistím že tam nepřidal nic co by se nedalo jíst tak si ještě jednou přičichnu k polívce a když konstatuju že jí opravdu nic nechybí tak do sebe hodím obsah flakonku... no chutná to sqěle...když nemyslíš na to z čeho je to maso...ale tak musím říct že jsem při svejch toulkách přírodou jedla horší věci...no ale když jste sami v divočině na míle daleko žádná civilizace a okolo vás běhá pořád nějaký maso...sice sem nemohla ani určit druh ale po tepelný úpravě to chutnalo dobře...sice to tak dobře nevonělo jako ten pes tady našeho trpaslíka ale jíst se to dalo... trpaslík: což mi tak připomíná že jsem ti chtěla k tvýmu součtu věcí ještě dodat že s kouskem česneku by se ten pes...omlouvám se všem že to tak říkám ale mám s tim nějaký zkušenosti...když by se prošpikoval česnekem a do něčeho naložil tak by se dal i docela dobře upíct... a jestli máš trochu kmínu tak by se dal dobře okořenit i ten srnec co nám ho crual přines...jestli ho teda break naporcuje...chtělo by to olej ještě... ke všem: má tu někdo olej? hodil by se na opejkání toho srnce...a jestli by se u někoho našla sůl tak ta by se nám zase hodila potom na rychlý usušení masa aby se nekazilo... zeptám se a je vidět že tomuhle docela rozumím |
| |
| A můžu se tě zeptat jaký to má vedlejší účinky než že nás to nasytí ? a podivám se na trpaslíka pousmějuse jako že to myslím ze srandy, ale při tom v mém obličeji je stále vážná tvář, která je jemě pokřivená úsměvem ! :-) (asi takhle) |
| |
| Podívám se na toho člověka. "Jak vedlejší účinky? nic takového to nemá..mě to teda nic nedělá a nikdy mi potom nic nebylo." Dívám se na něj dívně a se smutnýma očima jak to vlastně myslel. |
| |
| fatalis: musím se zeptat stejně...jak vedlejší účinky? je to jen polívka ne? sice je ze psa ale pořád to je polívka...jaký ta by mohla mít vedlejší účinky... zadívám se nechápavě na fatalise trpaslík: nebo by mohla mít nějaký vedlejší účinky? radši mi to pověz hned...a» sem připravená na všechno... řeknu naštvaně, rozrušeně a pobaveně najednou |
| |
| Úplně vyletím na nohy, vousy se mi naježí a ruce dám vbok takže proti ohni vypadám jako nefalšovanej sud s ušima. "Co to kurňa plácáte? Jáký vedlejší účinky to asi může mít? co? To jako že budete ze spánku dělat haf haf? Nebo se z toho pořádně poserete jako strejda alfonc když sežral 3 divočáky a zapil do soudkem piva? Pokud to nechcete já to klidně s Gulvekem sním a bude určitě rád protože usnul aniž by si vzal!!" odříkám naštvaně..protože si to nejdříve všichni chválí a pak na mě mají takový divný otázky jako kdybych je chtěl otrávit,vyhodit do vzduchu, prožrat jim žaludek nebo bůh ví co ještě. "Tohle je normální polívka....co na ní máte...akorád není z veverek ale z toho...no...psa...jinak je to stejný...a vydíte me tu? Tak vidíte že vidíte...vedlejší účinky to prostě nemá...nebojte tak chlupatej už jsem byl...kdyby to mělo bejt po polívce tak by jste si mě pletli s bratránkem Gujem. Ten byl tak chlupatej že si ho pletli s medvídkem. Taky ho omylem několikrát ulovili" |
| |
| tak tos mě uklidnil mistře trpaslíku...tak děkuju za polívku ze který možná dostanu průjem... řeknu pobaveně... jdu se projít...podívám se po městě co z něj zbylo... řeknu a zase si vezmu z ohně hořící klacek místo louče... potom už vidíte jen plamínek v dáli...a pořád se vzdaluje až vám zmizí úplně z dohledu... |
| |
| Jak spím, zdá se mi podivný sen. Nedokážu odlišit co je ještě sen a co už skutenost: SEN:Ležím vedle Achila....Najednou se ke mě přibližuje něco velkého a ohnivého. Je to jako velká postava z ohnivých jazyků. Chci se pohnout, ale nemohu...Jen ležím a sleduji podivnou postavu. Ta mlčky vytvoří v dlaních ohnivou kouli, která slábne a zesiluje...jakoby na přání té postavy. Celou ji obklopuje zvláštní ohnivá aura....Zadívá se na mě, zakroutí hlavou a praví:"Oni řekli, já vykonám." Poté mi vloží slábnoucí kouli do dlaně, zadívá se mi upřeně do očí a dodá:"Zacházej s tím ve prospěch dobra!" Postava odchází a já ji beze slova a pohybu sleduji, než úplně zmizí. Pak opět usnu...KONEC SNU. Spím, když mě probere pálivý pocit v ruce. Probudím se a podívám se na ruku. Nic, jen zvláštní brnění. To byl divný sen pomyslím si a snažím se znovu usnout. Bohužel, nedaří se. |
| |
| Jak všichni hovoří...mohou si zachvilku všimnout Gulveka jak jsde zpět k ohni....lmne si oči a řekne: Trpaslíku.....proč mi narostly ty chlupy na zadku?.....není to z té polévky?- řeknu zamračeným pohledem...nemohl jsem si povšimnou Lumi jak ztuhla a ostatní začli nechápavě koukat na trpaslíka.....i on nechápavě koukal jen s otevřenou pusou. Nemohl jsem to už vydržet a můj zamračený pohled se v mžiku proměnil na úsměv od ucha k uchu. Dělal jsem si srandu příteli..- řeknu mu a poplácám ho po zádech. Ínieli.....zůstalo mi alespoň trochu té výtečné polévky? Docela mě kručí v břiše a dost jsem se na ní těšil.... - řeknu na trpaslíka a je na mě vidět, že je mi líp a že i zlost už opadla. Nebo alespoň Gulvek, zatím nic nepoci»uje. Hmm...Ori má jistě Achilla moc ráda....vidím to rád....určitě teď na nějakou dobu vedle sebe bude potřebovat...příjemnou a starostlivou ženu...jakou Ori bez výhrad je. Pousměji se nad touto myšlenkou a začnu se dívat do plamínků ohně a čekat na odpověď trpaslíka. |
| |
| Chvilku ležím jen tak, dívám se nahoru na nebe a přemýšlím o tom snu. Slyším od ohniště, jak se ostatní baví, snažím se zaslechnout o čem, pak pochopím, že jde řeč stále o psí polévce. Posadím se, zakroutím hlavou a usměji se. Pak si trochu upravím vlasy a stoupnu si. Poupravím Achilovi deku, položím ruku na čelo. je to dobré, horečku stále nemá Pohladím ho po vlasech a přejedu laskavým pohledem. "Jsi jak šípková růženka" pošeptám "ale to je dobře, jen spi, jak se rozední budeme muset vyrazit" Zamyšleně odkráčím nikoliv však k ohništi, ale dále do tmy. V chabém světlu, které vydává měsíc si prohlížím ruce Bylo to tak skutečné...ten sen Chvíli se soustředím a snažím se dostat všechnu svou enerii do dlaně. Poté začnu něco provádět s rukama, když najednou se zjeví uprostřed mé dlaně malé světélko. Hřeje mě do dlaně. Nepřestávám a světlo se zvětšuje, začíná vypadat jako velká ohnivá koule a docela pálí do rukou. Najednou se to celé rozletí, velký záblesk a ozve se rána. Leknutím vykřiknu a stojím tam jako tvrdé y. |
| |
| Když vidím, že se niokdo k odpovědi nemá, přistoupím k srnci, hodím si jí přes rameno a odnesu ho dál od ohniště. Tam jej položím na zem a rychlým pohybem mu dýkou rozříznu břicho a celkem bez potíží jej vykuchám a stáhnu z kůže. Poté odběhnu do tmy a po chvíli se vrátím s dlouhým a ostrým klackem, na který napíchám naporcované maso a nesu jej zpět k ohni, kde jej podám Lumi se slovy:"Myslím, že o upečení se musíš postarat ty. Já osobně se v tom nevyznám... A poté se posadím zpět na své místo, kde jsem byla před tím.. |
| |
| Když takhle jim tu polívku a při tom poslouchám rozhovor najednou cítím něco jakoby bylo za mno a přibližovalo se to nemohl jsem to přesně identifikovat ale nakonec se otočí a uvidím tal akorát orinu jak s převali ve snu a něco se jí zableskne v ruse ale ned to pohasne !! Pak se probudí a dívá se na nás u ohně a prohlíží si ruce když tu s nima začne máchat a něco mumlat pak se jí v ruce oběví malinká kuliča která zesiluje svoje světlo až najednou je tak ostré že se proti němu nedá koukat odvrátim hlavu a když ji akorát odvrátím sliším výbuch a následuje záblesk který mě na chvilu oslní tak že nic nevidím při tom zavřu oči a něco zamumlám pak je otevřu a jdu k ori jako by se nic nestalo ! Posadím se kní a zeptám se : jí co to bylo to je nějaká nová síla která do tebe vstoupila mě se to taky stalo ale už při boji ! a pousměji se na ni ! |
| |
| Ve chvíli, kdy Break začne srnce kuchat, odejdu stranou, abych se nemusel dívat. Ten mužík je hodně zvláštní. Kdo to je? Vařit umí, vypadá i jako bojovník, trochu, teda podle toho kladiva a je zabavný a ukecaný. Sednu si zády k ostatním a zahledím se do tmy. Teda pro lidi je to tma, ale pro mě je to jako den. Nikde se nic nehýbe, žádný náznak nebezpečí. Proč mám pořád takový divný pocit, že tu nejsme sami? |
| |
| Podlomí se mi nohy a upadnu do sedu. V zápětí už vidím starostlivý výraz ve tváři Fatalise, který se jde podívat, co se stalo. Fatalisovi:"No tak nějak ..vlastně ne....já měla sen, jako živý.....Byla tu taková ohnivá postava a jako by mě učila nějaké kouzlo, nebo co, šla jsem si to zkusit...a já ho fakt umím, jenže...musím to dopilovat, víš... Neměli bychom přenést Achila blíž k ohni?...." |
| |
| "Myslím, že to je skvělý nápad. Já se toho klidně ujmu, jen potřebuji někoho, kdo mi pomůže. Sice bych ho unesla sama, ale mohla by se mu otevřít rána a to bych celkem nerada.... Pomůžeš mi?" Otočím se s úsměvem na Gulveka a doufám, že bude souhlasit. Poté pomalu přistoupím k Achilleovi a podeberu jej pod rameny a to tak jemně až by jste do mně neřekli, že jsem nějaká bytost temnot.... |
| |
| Jo určitě, ale abysme ho nějak nezranili musíme opatně a usměji se na Ori Vstanu a vezmu ho do náruče a přenesu ho do k ohni tam ho opatrně položím a dám mu něco pod hlavu pak si lehnu veohně a dojim výtečnou polívku ze psa. |
| |
| Na slova Ori jen kývnu hlavou a když se mě zeptá Break jestli bych jí pomohl rychle se narovnám a s elkým úsměvem na tváři řeknu Jistě Break...moc rád ti s ním pomohu..s radostí...- Když se s Break otočíme směrem k Achillovi všimnem si jak se Fatalis s ním snaží pohnout sotva to zvládne. Jen se podívám na Break a ona na mě. Jen se usměji. POčkej netahej ho sám je zraněnej...člověče...musíš pomalu...-sundám si pláš», položím ho blízko ohně a jdu s Break pomoct Fatalisovi. Všichni tři ho opatrně nadzvedneme a odneseme k ohni na pláš». Fatalis mu dá cosi pod hlavu a já ho zakryju alespoň trochou pláště co je pod ním. A konečně si jdu dát trochu té polévky: Trpaslíku...dal bys mi prosím jeden flakónek a» to mám z čeho jíst?- když mi ho podá s chutí si naberu a začnu jíst Mňam mňam...dobré to je..dobré..- nemůžu vynachválit trpaslíkovi polévku. Poté se obrátim na Break: Ty si nedáš? je to dobré...sice ze psa...ale když je hlad...- zeptám se a po jejím zašklebení dodám Nebo ti mohu dát alespoň trochu sušeného masa, ještě ho mám dost...nechceš?- zeptám se jí a všechny má slova provází mírný úsměv. |
| |
| Už je něco kolem půlnoci, když začínáte být unavený, Fatalis a Achill už spí, atrochu si pochrupují. Město okolo už také pomalu usíná, teda jenom jeho zbytky !!! A po okolí se rozprostřelo ticho ale nebylo úplné bylo to ticho půlnoční noci kdy se probouzí noční živočichové a ty kterí žijí jen ve dne zase usínají ! |
| |
| Když uložíme Achilla, posadím se k ohni, ale jakmile na mě promluví Gulvek zaraženě se na něj podívám:"Zbláznil ses? To si raději půjdu zalovit... Hele a jestli mě budeš provokovat, tak ani nepůjdu lovit daleko, ale vyberu si něco hned kousek odtud...." Odvětím mírně podrážděně a poté vstanu od ohně a jdu sledovat kousek dál noční krajinu... |
| |
| Sedím opodál v temnotě noci a naslouchám nočním zvukům, které jsou pro mně rajskou hudbou. I přes zdánlivý klid jsem ve střehu a přesně takto mě zasáhne krátká dřímota, ze které se však téměř opět probudím... Zmateně se rozhlédnu kolem sebe a poté jen nevěřícně zatřepu hlavou, podívám se na své ruce, vstanu a jdu se posadit k ohni do kterého přiložím a jen poslouchám, jak většina družiny pravidelně dýchá ze spánku.... ............měla bych se už najíst........jenže teď není čas ani vhodná chvíle......... ....ráno se zkusím domluvit s Luminou, jestli by mi nedala trochu krve a nebo s Gulvekem...... ........ale těžko budou souhlasit, takže musím vymyslet jiné místo, kde bych se mohla najíst....... ........být upírkou je prokletí, ale i dar........jen doufám, že kvůli mojí "stravě" nebudu muset odejít z družiny........už jsem si na její členy zvykla a bylo by mi smutno......alespoň po některých...... |
| |
| Můj úsměv opět opadne, když mě Break doslova seřve. Můj úsměv vystřídá velmi smutný výraz....takový výraz co zažívám opravdu málokdy. Promiň...já ti chtěl jen.....- odvrátím pohled od Break a začnu jen mlčky koukat do ohně. Po chvilce si instinktivně jen otřu tvář, jelikož ucítím na rtech něco slaného.... ale nevěnuju tomu moc pozornosti. Opět se mi hlavou začnou honit myšlenky: Proč je na mě taková....nic jsem jí přeci neudělal...snažím se jí jen potěšit....a ona mě div neumlátí....kdo jí o mě co řek...proč je na mě nejdřív milá...zeptá se mě příjemným hlasem...a zachvilku nato tohle?...vůbec to nechápu...třeba jsou upírky takový...nevím...je první kterou jsem potkal...ale tohle odteď skončí....doufám. Jen se kouknu na ostatní, přitáhnu si své věci blíže k sobě a lehnu si podél ohně. Po chvilce zavřu oči...a čekám než usnu. |
| |
| Překvapí mě, jak je Fatalis silný, ale stejně si mohl někoho vzít na pomoc. Popojdu blíž k ohni a kdo se na mě podívá, může v jeho světle spatřit můj začouzený obličej i šaty. Proč ten Crual zase sedí bokem? ani nejí....asi nejí psi jako já...a Break je pořád navrčená, začínám toho mít dost, copak nevidí, že je Gulvek do ní blázen? Může se přetrhnout jak je na ní milý....Nebo mu to dělá schválně? Já už to nevydržím, ještě jednou se na něj křivě podívá a budu si s ní muset promluvit... Spát se mi moc nechce, ale nechci nikoho rušit. Šla bych si povykládat s Gulvekem, ale nechci ho rušit, na trpaslíka nemá náladu, Lumina má práci. Nakonec se vyberu za Crualem, stejně na něj mám pár otázek. "Chceš donést trochu polévky? Sedíš tu jak na trucovadle...."řeknu na jeho adresu. |
| |
Stojím a koukám do tmy, do prázdna... Poslouchám povídky ostatních, nějak nemám náladu na všechny kolem, myslím, že se něco změnilo...Leštím si čepel svého meče a myslím, vlastně nemyslím...mám prázdnou hlavu, časem proletí bolest ze zranění, ale myslím, že to bude dobré... MH: nějak se musím zapojit, je toho hodně na čtení. |
| |
| ..........asi bych se měla Gulvekovi omluvit.......snaží se být pouze milý a já jsem na něj tak odporná..... .......uvidím, jestli už spí a nebo je vzhůru.......taky ale záleží na tom, jestli se mnou bude chtít mluvit...... ....ani bych se nedivila, kdyby nechtěl...... Když se zaposlouchám, tak zjistím, že Gulvek ještě nespí a tak vstanu od ohně. Poté potichu dojdu k jeho provizorním lůžku a po chvíli váhání mu jemně položím ruku na rameno a čekám jak zareaguje.... |
| |
| Poté co po někdo položí ruku na rameno otevřu oči a kouknu se kdo to je. Když zahlédnu Break položím si zpět hlavu. řeknu a hlavou mi prolétne: Break co potřebuje...co mi vůbec teď najednou zase chce, že mě budí ?...no uvidím. Co potřebuješ break...zrovna nemám chu» rozmlouvat ale poslouchám...- řeknu jí tichým a smutným hlasem a stále mám položenou hlavu a nekoukám jí do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro ...........jenže kde začít?.............jak se mám omluvit, když ani nevím co říci?........je vidět, že jsem samotářka........ ........ale nějak to zvládnu......musím......chci...... Ve tváři je možné rozpoznat rozpaky:"Já bych...... No, víš, nevím jak mám začít. Nejsem prostě zvyklá s někým mluvit a dá se říci, že vy jste po dlouhé době první skupina lidí a bytostí, se kterou komunikuji natož abych s vámi cestovala...." Odmlčím se a je vidět, že hledám vhodná slova, kterýma bych mohla vyjádřit to co cítím a to co jsem chtěla říci, avšak je vidět, že mi to nějak nejde... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Nikdy jsem žádnou upírku neviděl...byla jsi první...nemám proč tě nenávidět...beru tě jako každýho tady.. - naokamžik skloním hlavu a poté se ti zahledím do očí..zadrhávaným hlasem ti řeknu...Co...co... ti mohu slíbit.. je že máš mou... důvěru.... a...a... já ti věřím- neřekl jse to stylem, že bych se bál, ale že jsem nevěděl jak to říct. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Od smrti svého bratra jsem si připadala zbytečná a dá se říci, že jsem tak nějak hledala smysl života, ale teď už jsem jej našla. Nyní si přeji cestovat s vámi a být vám co nejvíce užitečná. A možná kromě přátel si najdu i...." Najednou se zarazím, jakobych řekla něco nevhodného nebo něco, co jsem ještě nechtěla říci.... ...........klidni se, není přece možné, aby se ti líbil někdo z druhu, který jsi dříve lovila...... .......ale když on je tak jiný........ale co, stejně proč by měl chtít upírku, když může mít každou na kterou se usměje..... Je vidět, že jsem trochu zrozpačitěla, ale poté se skloním a mé chladné rty se dotknout těch tvých.. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Když řekneš, že s nám budeš cestovat rozzáří se mi oči a řeknu....ty jsi chtěla od této skupiky odejít?....proč?...Ori ti tak věří a já taky a to tě neznám dlouho. A dost mě to mrzí...- tichým hlasem vysvětluju, snad bojíc, abych ti nějak neublížil. Když Začneš nad něčím přemýšlet řeku jen každý hle... smys...- a v tom se ke mě přikloníš a já jako bych strnul z toho, co příjde....jemně jsem si tě přitáhl nejistý jestli jde o polibek...když se naše rty spojily...ucítil jsem příjemný chlad a silnou touhu po tajemnu.. V duchu se modlíc aby tento okamžik nikdy neskončil Poté co se naše rty rozpojily..jsem se ti vážně koukl do očí a přitom tě jemně pohladil po tváři. Vůbec nevím co k tomuhle říct.... snad jen...že na tuhle chvíly nezapomenu- mírně si olíznu rty, abych si prodloužil tu lahodnou a sladkou chu» tvých nádherných rtů. POté se na tebe š»astnou tváří usměji a opět u se uvelebím a při tom řeknuJsem rád... že jsem tě potkal... a teď mě prosím nech trochu prospat...- položím si hlavu na ruce a s úsměvem zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Ještě neš usnu se mi v hlavě prožene: Ten polibek byl velice příjemný....ale kde se to v Break najednou vzalo?...není v tom nějaký záměr?...ale jsem rád že jsem jí řek to co si o ní myslím....ale stejnak...je upírka...je taková jiná...proč by měla chtít nějakýho ušmudlanýho barbara? Je tak krásná a to temno v ní...-přemýšlím, když ucítím jak pomalu usínám- Je tak výjmečná poslední myšlenka co mi prolítne hlavou a mžiku spím. |
| |
| soukromá zpráva od Crual pro Jsem rád, že se staráš, ale bude lepší, když se postaráš o svého raněného přítele. Nebo hlídala Break. Nemá dobrou náladu a jestli se naštve, mohla by někoho kousnout. Ale děkuji, nedám si polévku. Nemám hlad. Nepotřebuju jíst jako vy. Stačí mi jen pár soust za dva dny. Korm toho, dnes jsem již měl jídlo, které bych nikdy dobrovolně nesnědl. Bohužel se tak stalo. odvrátím pohled zpět do tmy a uvidím Break, jak stojí ve tmě a dívá se do dálky. Má hlad. Měl bych ji hlídat. Nevím jestli zrovna já, když mi tu nikdo nevěří, ale pokusím se. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Jakmile se naše rty dotknou, zavřu oči a jen si vychutnávám ten okamžik, abych si jej mohla zapamatovat. Ve chvíli, kdy mě pustíš, jemně se odtáhnu, ale tak aby jsi na mě dosáhl a při tvém pohlazení, cítíš, jak se sotva znatelně chvěji. Poté ti projedu rukou vlasy, pohladím tě po tváři a věnuji ti poslední úsměv, ještě před tím než se otočím a vytratím se zpět k ohni:"Vyspi se dobře. Já se postarám o to, aby tě nic nerušilo..." Když se vracím k ohni, mám ve tváři zasněný výraz a hlavou i letí jedna myšlenka za druhou.. ............už to tak je.........ten barbar se mi líbí a to víc než všichni uži zatím dohromady........ .........jen nevím, jestli ten polibek byl z lásky i z jeho strany...........třeba chtěl jen vyzkoušet něco neznámé........ ........ne, to určitě ne............Gulvek takový není........Ftalis možná, ale on ne........ ......a to mně bratr před takovouto láskou varoval, i když nevím proč........vždy» je nádherná....... |
| |
| zatímco jsem se procházela po ruinách města došla jsem až na místo kde stávala krčma...říkala jsem si že by v ní mohlo zůstat něco k jídlu nebo pití tak jsem jí začala prozkoumávat ne...nic tady není...možná se ještě podívám do sklepa...jestli teda ještě nějakej zbyl...a hele tady jsou ty sklepní dveře... řeknu a odhodím stranou několik kamenů...potom otevřu dveře od sklepa a vejdu dovnitř...všude je tma ale vidím na zdi louč tak jí zapálím...po pokoji se line světlo a já poznávám věci... a hele...tady je koště...to si teda nevezmu...tady je rozbitej soudek...tak z toho taky nic nebude...ale podívám se dál třeba tu ještě něco zbylo... a jak tak procházím najdu sekeru...nechám jí ležet, starou pípu taky...několik pohárů (prázdných)...a pak konečně á podívejme se...tady se válí jeden nepoškozenej soudek...mohl by se hodit na vodu...a je naraženej...ještě lepší...ten teda beru sebou a odcházím... řeknu si a zvednu soudek...přitom jak ho zvednu tak si najednou uvědomím... von nejni prázdnej...podle čuchu v něm bude nejspíš pivo...a podle váhy to tipuju tak na 25 litrů...tak tenhle objev musím zanýst k družině...a» se jednou pomějem... řeknu si a vyhodím soudek nahoru ze sklepních dveří...jdu naslepo protože jsem mojí provizorní louč ze zapálenýho klacku nechala dole...takže nesu soudek v náručí...cestou si ho musím párkrát položit a jdu směrem odkud vidím záři a slyším halas mojí družiny... když k vám dojdu vidíte že něco nesu v náručí...(nebylo by špatný se zeptat co to je :) ) |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Podívám se směrem , kde se dívá Crual a vidím Break. "Jak myslíš,...vnucovat se nebudu, jen jsem nechctěla bý t sama a .....a....ale ty ano, tak promiň..." |
| |
| Po krátkém rozhovoru s Crualem se má nálada vůbec nezlepší, spíš zhorší a dokonce mi vrknou do očí slzy. Break sice nachystala Lumině srnečka, ale ta ho nedala péct, někde zmizela... no Ori, tak buď dneska jednou užitečná... Přijdu k Inielovi: "Co kdybychom už tu polévku z ohně sundali a místo toho tam dali péct to srnčí? A» máme na snídani a na cestu...Máš sůl ? Jestli ano, nasol ho a já se zatím podívám po nějakém dřevě na přiložení...." Než odejdu to tmy, zastavím se na chvilku u Achila, jestli se něco nezměnilo.... Vzhledem k tomu, že ve svitu měsíce toho moc nevidím. Vytvořím si své nové kouzlo. Tentokráte bez věštích problémů. Nechám kouli svítit jen mírně a vyhodím nad hlavu. Jak chodím a sbírám různé zbytky dřev, koule se pohybuje se mnou a osvětluje mi cestu. Než se vrátím k ohništi, koule zhasne. Položím dříví vedle ohniště a přiložím pár kousků. "Tak co, Iniel...nasoleno?" |
| |
| Vše je tak daleko...pomalu přestávám vnímat okolí. Jo to je důvod proč byl trpaslík už dlouho sticha, ponořil se do říše snů když v tom na něj šáhne ruka zákona, neboli Ori. Okamžitě vyletí na nohy div nezvrhne polívku a nestoupne si do ohně. "Co?Kdo ? jak? pro? kde? co? cože? " začnu vykřikovat a na maličkym prostoru obýhat maličké kolečko. Když si, ale všimnu tváře Ori proti světlu, zastavím promnu si oči a snažím se zorientovat. "Too too to bylo schválně? víš jak jsem se lek...málem mě srdce předběhlo o šest kroků. Z tohodle mi vypadají všechny fousy a budu vypadat jako teta hermína. Ta neměla na sobě jedinej chlup, byla jak oškubaný kuře." Protáhnu oblyčej a kontroluju zde opravdu mi nějakej ten vous nepadá. Úplně opomenu to že mi něco Ori při tom říkala a tak když se vrátí stále tam stojím a zkouším pevnost a soudržnost vousů. V téhlé chvíly však již otázku slyším a tak se překvapeně otočím. "Sůl? no ehmm ne nemám...možná kním, ale sůl je poslední v polívce...je moc slaná? A nepadaj mi vousy? co co co?" Následuje smuntý pohled a načechrávám vousy směrem k Ori aby mi řekla verdikt. |
| |
| "nooo"řeknu protáhle, "aspoň bys byl hezčí....sůl došla, no to je blbé, neslané maso? Aaale co naplat, lépe takové, než žádné....a česnek? ten by nebyl? Kmín...no trochu to pokmínujem...." Mezi řečí dám nad oheň srnečka. "Ty dochucuj a já budu točit..."a začnu otáčet dřevěnou palicí, na kterou Break srnce upevnila. Zdá se, že drží dobře... |
| |
| Stoupnu si a vyjdu si zpět k ohni. Přijdu k Ori a promluvím na ni konejšivým hlasem. Promiň, nechtěl jsem tím dát najevo, že chci být sám. Jen jsem říkal, že polívku si nedám. Pojď se projít, aspoň ti budu moci říct, co jsem vlastně zač. Nebyla jsi tu, když jsem říkal svůj příběh. Doufám že na mě ten pitomej babar nevyjede. pomyslím si a čekám na Oriinu odpověď. |
| |
| Otáčím srnečkem nad ohništěm, zatím co si Íniel chystá nějaké koření. Za mnou se ozve konejšivý hlas Cruala. Ke Crualovi:"Pokud si tu o sobě něco říkal, tak asi nebyla, my jsme se dost míjeli...Jenže malý problém, teď musím točit tady tímto, tak jestli hceš, můžeš mluvit, poslouchám...Nebo, až mě někdo vytřídá, můžeme jít bokem od družiny, jestli si chceš promluvit soukromě..." Otočím se na něj. Pak si prohlédnu více či méně spící družinu, můj pohled zastaví na Achilovi o něco déle, než na ostatních, ale pak už se zase věnuji Crualovi. |
| |
Nemám rád upíry, ale ještě víc nesnáším lidi, kteří si na ně hrajou, nebo... jsou na půl, já jen.... čistokrevný!!! Break bych... ani neublížil, je jiná, dokáže.... se ovládat... Broukám si tak ze spaní... |
| |
| V šeru ohně je pouze vidět, jak sem ke Gulvekovi nakloněná a po chvíli se opět narovnám a odchzím zpět k ohni. Jakmile tam dojdu, usadím se a začnu sledovat tančící plameny, které krvavě osvětlují mou tvář, a je na mě poznat, že nad něčím přemýšlím... Poté si však přetáhnu kápi přes hlavu a teď již na mou tvář není vidět. Jinak se téměř nehýbu až na chvíle, kdy nějakou větví zlehka prohrábnu oheň, aby nezhasl a i když vidím po tmě stejně jako ve dne, udržuji jej a to hlavně proto, aby viděli ostatní.... Když zaslechnu o čem se baví Crual s Ori, jen se na ně zadívám a snažím se přijít na to, co má Crual v úmyslu... Jakmile však zaslechnu tichá slova Achilla, otočím se po hlase k němu, ale když zjistím, že spí, jen pokrčím rameny a opět se zahledím do plamenů... ...........je to zajímavé........Crual chce mluvit s Ori........Achill ji má rád...........Já jsem se zamilovala do Gulveka a on snad našel zalíbení ve mně........ .............Kéž by to tak bylo........... vše ukáže jen čas..... |
| |
| Můžete si všimnout jak také začnu něco broukat ze spánku...Ber..ne...příjemný...sa.fe.f...věřím..sge..h. Pochvilce sebou škubnu a rychle se posadím...Uff....jen sen...ale takovej..takovej...skutečnej.. Už semi ani nechce spát...rozhlídnu se kolem a zahlédnu jak Lumi stojí u jakéhosi soudku...Ori mluví s tím novým a Break š»ourá do ohně. A Achill ?...ten pěkně chrupe...je Fatalise jsem ani nespozoroval. Utřu si čelo protáhnu se a v sedě se přišoupnu blíž k Break. Jemně jí chytím za rameno..tak aby se nevylekala...i když nejpíše věděla...jelikož jsem sebou za spánku určitě škubal a broukal si cosi..... Break?....už se nezlobíš?.....jsi v pořádku?....promiň mi to s tím jídlem....- řeknu tichým hlasem a s lehkým úsměvem k break..a jemně jí hladím po rameni, doufajíc že neucukne. |
| |
| Když zaslechnu slova raněného muže, na chvíli se zarazím, ale pak si uvědomím, že spí. Ze spánku mluví lidi vždy jen pravdu. pomyslím si a kleknu si vedle Oriany. Vypovím ji svůj životní příběh a budu čekat na její reakci. Mezitím, co vyprávím, si k Break přisedl ten barbar a začal ji hladit po rameni. Když si to tak uvědomuju, neznám jeho jméno. Otočím se zpět na Ori. |
| |
| Jakmile se Gulvek pohne, zpozorním, ale nedám nijak najevo, že o něm vím. Až ve chvíli, kdy mi položí ruku na rameno, pomalu se otočím s úsměvem na tváři:"Nemusíš se ke mně krást jako zloděj. Stejně naděláš tolik rámusu, že tě uslyším... Je vidět, že to myslím z legrace, ale potom se zarazím.. .........doufám, že jsem ho neurazila.....to bych nerada.... "Nezlobím se na tebe. A ani nemám důvod. Prostě nejsem na takové žertování zvyklá, ale doufám, že mě to naučíš." A přitom se ke Gulvekovi jemně přtisknu... |
| |
| Z odpovědí Break zůstanu trochu zaražen, ale poté se radostně usměji a když se ke mě přitiskne...přitisknu se k ní něžně taky... a položím jí jemně hlavu na rameno, jemně jí sundám kapuci, abych si mohl přičichnout k jejím krásným vlasům. Nejdříve nevěděla, co mám v ůmyslu a chytla mě za dlaň..ale poté mě nechala můj úmysl vykonat... Poté začnu mlčky důmat nad svým snem. Co když ten sen byl skutečnej...to by pak v tom případě ke mě určitě Break něco cítila....i teď je velmi příjemna...a to přitisknutí...jestli to bylo skutečné nesmím dát na sobě nic znát...moch bych tím Break velmi ranit....a to bych si pak musel něco udělat...hlavně to nechci uspěchat...musím mít v tomhle jistotu... Spokojen přitisknut na Break s položenou hlavou na jejím rameni, koukám do plamínků ohně a jemně jí neustále hladím po ruce a přitom si lahodně přivoním k jejím vlasům. Ani nevnímám ostatní u ohínku. Jako bych zapoměl na vše kolem, jen s úsměvem a radostným výrazem v tváři koukám do praskajícího Ohínku. |
| |
| Jakmile Gulvek pohne rukou, bleskurychle jeho dlaň uchopím a zahledím se mu do očí, ale po chvíli jeho dlaň opět pustím a jen jej pohladím po tváři. Poté, když se o mně opře, posadím se tak, aby se mohl opřít pohodlně a z boku sleduji jeho profil.... Po chvíli se pousměji.. ..............jestli je toto štěstí, tak jsem ráda, že jsem jej poznala zrovna u něj.........jen nesmím být moc nedočkavá............ještě bych to mohla všechno pokazit............ ..........je to vlastní první muž, se kterým se znám blíže než se svým bratrem a Dark Moonem........ a také se zahledím do plamenů ohně, jehož záře již osvětluje i Gulvekovu tvář a v jehož očích teď hraje odlesk plamenů.... Poté si začnu potichu broukat smutnou melodii a můj pohled je jakoby upřen do dáli... |
| |
| Poslouchám Crualův příběh a je mi ho docela líto, ale každý bychom měli nést svůj osud s hrdostí, on, Break, já, my všichni... Není lepší si z toho, co máme vzít maximum, než plakat nad tím, co nemáme? Během Crualova povídání zaslechnu jak Achiles mluví ze spaní, když si uvědomím, co říká, mám co dělat, abych nepřestala vnímat Cruala. Break? on myslí na Break....tak proto ten amulet nefungoval, on má rád Break....Jen nevím, proč jsem si toho nevšimla...tak ...Break Dále otáčím srnčím, aby se propeklo rovnoměrně, když mě ztékající slza polechtá na tváři. Snažím se ji rychle utřít, podívám na ruku, je celá černá jako od sazí... co je zase toto? copak dneska nebude nic normální?....ahaaa...to bude od toho nepovedeného kouzla... Přestanu otáčet masem a jdu si zeptat Gulveka, jestli ještě potřebuje můj vlhký ubrousek, jenže si všimnu, že je u něj Break. Poutírám se aspoň rukávem, zhluboka se nadechnu a jdu znovu otáčet srnčím. "Co jsi udělal tak hrozného, že máš strach, aby se to neopakovalo?" zeptám se Cruela. MH: předpokládám, že Crual mi řekl jen to co, vykládal ostatním, když tu Oriana nebyla. |
| |
| dyž vidím že nikdo nejeví žádnej extra zájem o můj objev musím se uvést sama: no to byste nevěřili...šla jsem se projít a jak tak chodím po ruinách tohohle zpropadenýho města tak sem došla až tam kde byla ta hospoda...pamatujete? jak sme v ní spali...a tak sem si řekla že by tam mohlo bejt něco užitečnýho...tak sem to tam prozkoumávala...a prozkoumávala...až jsem našla tohle... řeknu a ukážu na soudek... možná si říkáte že je to jen sud...to sem si říkala taky...tak sem si myslela že bych ho mohla vzít sebou...že bysme do něj třeba mohli nalejt vodu...a jak sem ho zvedla tak sem zjistila že nebyl prázdnej...no to byste nevěřili ale našla sem sud plnej trpasličího piva...sice má asi jen 25 litrů ale pořád to je něco... řeknu a poplácám sud... ori: tak vidíš...nakonec můžem oslavovat...sice nás nezveš ty ale to se podá...hlavně že je čim oslavovat... tak se do toho pustíme ne? přichystejte si nádobky...a čepujem... řeknu, vytáhnu z batohu kterej sem nechala kousek dál svůj flakonek, načepuju si plnej a napiju se... jo...je to trpasličí pivo...řádně vychlazený...taky jak jinak dyž se válelo ve sklepě...a opravdu má slušnej říz...pak si poďte dát... MH (i dyž teď je to spíš VH:): sem zjistila že jeden flakonek má čtvrt litru...nakoupila sem si 24 korbelů = 24 litrů...takže...každej si může přijít 12x...to je slušný...a když někdo nebude pít nebo bude chtít míň tak a» to hlavně napíše a my (zbytek) se o to nějak podělíme...:) |
| |
| Jakmile Lumi promluví, přestanu zpívat a poté se na ní pousměji:"Myslím si, že si dáte beze mně. Já osobně nechci, takže to budete muset vypít sami. Ale raději to moc nepřežeňte nebo vás budu muset pěkně dlouho nechat spát než se proberete z tý opice...." V hlase je podtón radosti a štěstí a i v očích se tyhle pocity odráží... |
| |
| Když promluví Lumina, otočím se na Ori a potichu jí řeknu: Zatím se mě na to nikdo neptal. Nikdy nikdo. Odpovím ti. Dou fám že pak u vás nestratím už slabou důvěru. |
| |
| soukromá zpráva od Crual pro Zvednu se a odejdu z tábořiště daleko do tmy. |
| |
| Po rozmluvě vidíte, jak jsem si sedl na zem a pak se prudce zvedlů a odkráčel do tmy. |
| |
| Než Crual odejde stačím mu ještě říct: "To je smutný příběh, ale mám-li být úpřimná, mou důvěru jsi jěště nezískal a kde není , nelze ztratit...Nemyslím to zle, nechci tím říct, že ti nevěřím, ale málo tě znám...Jsem však ráda, že ses mi s tím svěřil. Snad se později budeme moci lépe poznat a možná i existuje nějaká cesta jak ti pomoci...." slzy, slzy...dneska jen samé slzy...takový psychicky náročný den...kdo tu vlastně dnes ještě nebrečel? ...a proč já dneska říkám jakási moudra nebo co? Ke všem:"Hééj pojďte mě někdo vystřídat s tím točením...Já bych si dala to pivo." |
| |
| Jak tak hledím do tmy, začnou se mi klížit oči, protože jsem z bitvy dost zesláblý, až nakonec usnu. |
| |
| Když Ori zařve, mírně sebou cuknu a zbystřím...rychle nevím oč jde, ale když jsem zpět při smyslech pohladím Break po vlasech a zašeptám jí Nachvilku vystřídám Ori...dobře?- a pomalu se zvednu. K ORI: Jistě Ori....já tě vystřídám...ukaž...- když k Ori dojdu, všimnu si, jak má černě zašpiněné tváře a jaksi rozmazané... nejspíš od slz a toho jejího povedeného kouzla a neutřela si to pořádně. Stoupnu si namoment před ní...sáhnu kamsi do obleku...nechápavě na mě koukala co chci dělat. Po chvilce vytáhnu kapesník, který mi dala -Počkej Ori....-jemně jí narychlo setřu s tváře trochu té špíny...No... hned jsi hezčí...vem si ho..já ho nepoužil...na...- dám jí ho do ruky, s úsměvem na ní mrknu a v mých očích může spatřit radost.... Poté si sednu k ohni, abych jí mohl vystřídat v točení srnečka. Zadívám se do ohně a ve stejných intervalech s ním točím dokola a dokola. Jen občas kouknu s úsměvem na Break a poté zase zpět do ohně. Hmmm...myslím že mě začíná mít v oblibě...už na mě není zlá....haha..třeba ten sen byl nějaký znamení...nicméně sen to byl krásnej...ale ten konec byl nějakej divnej....no nechám to stranou...- jen na okamžik se zamyslím, přestanu točit srncem a po chvilce pokračuju dál. |
| |
| "Samozřejmě, že můžeš Ori vystřídat. Nemůže tam přece jen tak chudák stát až do té doby než se vaše večeře upeče... Já si půjdu trochu zacvičit s dýkama a potom se můžeme opět sejít tady. To víš, opakování je matka moudrosti a možná se opět něco nového naučím...." Odvětím Gulvekovi a zvednu se ve stejnou chvíli jako on. Ještě sleduji, jak jde k ohni a otře Ori tvář, ale poté poodejdu trochu dál od skupiny a začnu si zkušebně házet s dýkou. Za cíl jsem si vyhlédla kmen mohutné borovice, ale jak tak cvičím, uvědomím si najednou, že své okolí vnímám jinak. Zarazím se a poté mi dojde, že tuším, jak se Gulvek zarazil v opékání srnce, jak Ori odchází od ohně i jak trpaslík přešlapuje na místě a když se otočím o zlomek vteřiny později, s úžasem zjistím, že se nemýlím a že jsem opravdu věděla co se zhruba děje za mnou... O chvíli později se mi zamotá hlava a já padnu na zem, kde pode mnou prasknou věvte ze stromu.... ............co se to semnou děje?............že by se mi něco stalo během té bitvy?............je možné, že v těch zbraních bylo něco pro mně nebezpečného?.........to snad ne..... Pokusím se zavolat někoho z družiny, ale s úlekem zjistím, že z mých rtů neznějí slova, ale tiché pískání, které je ve vyšších tónech pro ostatní neslyšitelné.... Zároveň mě přepadne bolest v pažích a když se na ně zahledím, zjistím, že se mi proměnili v kožnatá křídla stejné jako mají netopýři.... .............doufám, že si toho nikdo nevšimne.......doufám, že mě nikdo neslyšel......jestli mě takhle uvidí, tak nevím jak zareagují........ani Gulvek asi nebude nadšený.... .........musím to nějak zastavit nebo zrušit......ale jak...... Jen tiše ležím a po tváři mi kanou krvavé slzy, které jsou způsobené bolestí v pažích, které jsou stále více podobné křídlům... |
| |
| Gulvek mi utírá tvář, když skončí, posmrknu a poděkuji: "Dík, já nemyslela tebe...mohl někdo jiný" Je to láska , co z něj dělá tak jemného...muže? Nebo je to už v něm? Za těch pár dnů, co se známe, je mi jako bratr. Jeho péče mě začíná znovu natahovat k pláči, proto rychle pronesu: "Asi by to chtělo víc dochutit..."a hledám trpaslíkův vak. Najdu ho, polovysypaný. Začnu do něj zbírat věci, které si ale před tím prohlížím. K některým i čichám. Postupně některými z nich posypu srnce. vida sůl...a říkal, že došla Posolím pečínku. Pak si podám svůj vak, vytáhnu dýku, vyzkouším, jestli je maso už měkké a kousek uřežu, pofoukám a ochutnám. "hm...dobré, už to chce jen chviličku...na ochutnej."podám i Guvekovi, otřu dýku a schovám ji do vaku. Po té si uvědomím, jak je Gulvek na mě hodný, když mě přišel vystřídat i přesto, že se mu od Break určitě vůbec nechtělo a jsem zase na měkko. Vyndám ze svého vaku malou dřevěnou polévkovou misku a posunu se k Lumině. "Nalej, prosím, ale ne plné, a» se to nevyleje." |
| |
| Jen tak kouknu a kývnu Break na její slova, jen zkouknu kam jde a zahledím se do ohně....po pár minutách cítím opět horko na zádech a vmžiku mě chytne opět bolest... Ááááááá..-zařvu bolestí a začnu se válet po zemi, přitom mi vypadne srnec z rukou a spadne vedle ohně. Stočím se do klubíčka a zůstanu ležet na zemi. Hergot...co..co.. je zase t..toh..le....já...já se toho nezbavým...- jen ze sebe s bolestí vydám. Proč....co to je za svinstvo?..jsem prokletej nebo co to má znamenat- honí se mi hlavou neustále stejné myšlenky. |
| |
| Stále stojím blízko ohně a obhlížím si vous zda mi náhodou opravdu nepadají. To by byla katastrofa kdyby ten nejdelší, když právě ve chvíli kdy držím tento vous v ruce se ozve slovo Pííívóóó. Můj trpasličí mozek zazvoní na poplach a cuknutím zvedám hlavu. Bohužel zapomenu pustit a vruce mi zůstávají nejdelší vousy mého plnovousu. Vyvalím oči. "Néééééééééééééééééééééééééééééééééé!!! já si je pěstoval a teď si je sám vyrvu.. Do trpasličí prdele! zaburácí můj hlas, nohy nastartují a začnu zase běhat do kolečka. V ruce stále svírám vousy které tou rychlestí vlajou. "To přece nemůže být pravdáááÁÁÁ" v čase mého posledního kroku se něco stane s Gulvekem a prakticky mi hodí srnce pod nohy. Má maličkost se po něm sveze a obličejem se zaboří do zemně těsně vedle barbara. Levá ruka v které jsem svíral vousy padla blízko okraje ohniště a oba tři chlupy běchem chviličky shořeli. Okamžitě po dopadu slyšítě tlumeným hlasem. "Asi jsem si zlomil nos a nehet na noze.....chjo. Kdo tu našel to pivo..a» mi na dně něco nechá, až si pozbírám nos určitě se napiju." Pak už je jen ticho, těžké říct zda jsem si opravdu něco udělal a nebo tam tak jen ležím. |
| |
| Jen tlumeně ke mně doléhají zvuky od družiny a jakmile slyším výkřik GUlveka a chvíli po něm i trpaslíka, pokouším se postavit na nohy, ale jednak mi v tom brání bolest a také nedokážu udržet rovnováhu, takže ve chvíli, kdy se postavím, opět upadnu a přitom se bolestivě uhodím křídlem do stromu, takže se krajem roznese bolestné zapištění, teď již částečně kombinované s normálním výkřikem..... ...........ještě se tam můžu doplazit........ale to bych si potrhala křídla.......... .........jen doufám, že jsou všichni v pořádku......jestli jim někdo něco udělá, tak a» mě už raději nikdy nepotká..... Nakonec to vzdám a zůstanu bezmocně ležet pod stromem ne vlhkém mechu. |
| |
| Poté, co mi Lumina naleje, řeknu si o další a další. Obsah misky není sice velký, ale na Orianu, která není zvyklá pít, je to dost. Cítím, jak mi alkohol stoupá do hlavy. Najednou se mi zazdá, že něco slyším. asi nějaké zvíře Trochu s námahou se zahledím do misky. "helemesekoukejmese, už tam zase nic není! Luuumíííí...." Zbytky mého mozku se ale vzpamatují a tak jen mávnu rukou. ne, neblbni... Odcházím od Luminy a jejího soudku ve snaze jít co nejrovněji. Hned u ohně narazím na válícho se Gulveka s trpaslíkem. "Jéé Co tto tu....hmmm.... dnes už ničemu nerozumím. Ty..... já myslela, že se ti líbí Break....já tě asi vůbec neznám...." Chci odejít, abych milující se dvojici nerušila. Pak mi ale přeci jenom něco nesedí. Podívám se na Gulveka blíže a pravím: "aa nejsem opilá, to se ti zdá, víš? " Zdá se, že jsme toho vypila víc, než za celý život. Mírně kolíbavým, či nestabilním krokem jdu přímo k Achilovi. "Spíš? jojo, všichni už spí, nebo se válí po zemi, nebo jsou pryč...Tak spi..." Nakonec však přeci jen zvítězí zbytky zdravého rozumu a vrátím se ke Gulvekovi. "Co je s tebou? Syšíš, mě?" Strach o něj jako by mi na chvíli pročistil hlavu. Snažím se zjistit, co se děje, pořádně si ho prohlížím. Dotknu se jeho ramene. "Nestraš mě, proboha, tak co je? To je to?" |
| |
| Když zaslechnu Ori jak mi začne vykládat, že se miluju s trpaslíkem, neradši bych jí v tu chvíli zakroutil krkem. .....aaaaauuu...já se tedy svíjím v bolestech a ona mi řekne..že se s nim tady miluju...co jí to přeskočilo?...co jí je..si ze mě dělá srandu?...vždicky bych to vzal...ale teď doopravdy nemám náladu. Poté co se vrátí zpět už s vystrašeným hlasem a ptá se co mi je...křečovitým hlasem ze sebe dostanu- Rrrrrrr..zase ta.ta. bolest a takovou jsem ješ..ještě neměl..radši odstup ode mě dál a ten vedle tak..taky..nevím.ja.jaký to může mít dopad na navás ..vás...- vydoluju ze sebe a stále se dál kroutím v bolestech...jen ještě ze sebe tiše vydám k...de...Bre...Brea...k. |
| |
| Co mám dělat? Proč jsem toho tolik vypila, možná bych teď věděla, co dělat.... Jsem rozmrzelá sama na sebe. Pohlédnu na trpaslíka, zdá se, že tomu nic není. co je to tu za smrad? jako chlupy...spálené... "Gulveku, prosím, co mám dělat? " Vytáhnu z kapsy stále jětšě trošku vlhký kapesník, popadnu svůj měch a naleji na něj znovu vodu. Podám měch Gulvekovi: "Na, aspon se napij..." Vložím mu pod brnění kapesník a pak jako by mi něco docvaklo: "Break, jasně...jdu ji najít" |
| |
| Vydám se směrem, kam kráčela Break. Packám o kameny a vůbec všechno, co mi stojí v cestě, nicméně pokračuji úspěšně vpřed. Mrmlám si pro sebe: "To je nadělení, člověk chce zapomenout a teď tohle...a kvůli komu...kvůli někomu, kdo mi vůbec nevěří...to byl teda pohled...tak ...tak...( škyt) ...tak už se na mě dlooouho nikdo nepodíval...ale ona za to nemůže.....ona je taková...ještě k tomu je tu taková tma....kdybych ji nevěřila určitě bych se ji vydala hledat takto a sama...jooo to jooo.......sakra, o mi tu museli nacpat všechno pod nohy...Člověk pije...a stejně mi to nepomohlo....ta si někde vykračuje...možná s Crualem....no to néééé, jestli ji načapám s ním, tak ji zabiju...a jeho taky.....jo jo, pro Gulvu to udělám....(škyt)" Dorazím až poblíž borovice. Zdá se mi, jakobych odtud něco slyšela. Zamířím tím směrem a ve tmě spíš tuším, než vidím, že je tam Break. Přece jenom se odhodlám a použiji své nové kouzlo, kupodivu i vzhledem k mému stavu se povedlo bez problémů a jemně osvětlilo okolí. Dívám se na Break, která leží na zemi a svíjí se v bolestech. Zase má tvář od krve a místo rukou jakási křídla. Hledím, neustále si mnu oči. teda to je síla ....teda to je síla...to pivo...z čeho to bylo? já mám halucinace.... Ještě několikrát zamrkám a mnu si oči, než se začnu smiřovat s tím, že co vidím, je asi skutečné. Zohnu se k ní, ale nevím kde se dotknout, kde ne. "Break, co se ti to stalo?" |
| |
| Když slyším přistupovat kroky, pokouším se dostat mimo trasu po které osoba jde,ale bolest mi v tom brání. Jakmile ke mně přistoupí Ori a skloní se opět se pokusím kousek odsunout avšak opět mi přes rty splyne výkřik a poté ze sebe trhavě vypravím:"Ori, o...odejdi......já nevím co.......co ze mně bude..... Prosím odejdi.....nechci ti ublížit.... Tohle se mi ješ...ještě nestalo. Nevím co mám dělat. A ani nevím jes....jestli to přejde. Pozdravuj pro....prosím zbytek družiny....." Tvář mám při řeči zkřivenou bolestí a krev mi opět stéká po tváři... |
| |
| když dopiju svůj asi 15ej flakonek už se mi docela začnou motat nohy a hlava... mohl by někdo přestat otáčet tim....jak se tomu....jó....tim světem....už mi to vadí....možná sem trochu moc vypila ale pořád sem zvyklá na to že....jó...svět že stojí na místě....né že s nim někdo točí.... když tohle dořeknu docela slušně na mol tak si zkusím dojít lehnout cestou ke svejm věcem vidím ori jak někam de...fatalise jak pořád sedí a kouká...gulva jak si to u vohně asi nejspíš rozdává s trpajzlíkem (bez urážky ale tohle sem napsat musela...:) )...achilla jak pořád leží a spí...break s crualem tu pořád nejni... cestou taky nakopnu díky mýmu vrávorání o ty dva u ohniště... soorry....klucí....nebudu rušit když ste spolu tak zadobře....(škyt)....a hele....já škýtám....a ještě se omlouvááám za to že sem vo vás zakopla....já si du lehnout....tak kdybyste začččli zase točit tim srncem a nnnetočili tim světem bylo by mi hned líp.... řeknu a pokračuju zase směrem ke svejm věcem... jak si lehnu tak zařvu na ostatní: mohli byste pls někdo jít....ehh....čepovat....já už sem vodtaď asi vodešla....dneska už mám dossst....a kdyby měl někdo ještě zájem vo pívo tak a» si naleje....dneska platím jááá...a hlavně potichu a» nevzbudíte achilla.... ten konec zařvu ještě s vyšší hlasitostí (hlavně aby mě všichni slyšeli najdu si pohodlný místo na kamenech a přikreju se svou přikrývkou...po chvilce okamžitě usnu... |
| |
| Ze spánku mě vytrhne náhlý výkřik, který vydal barbar. Otevřu oči a pohlédnu ke skupině. barbar leží na zemi, vedle něj klečí ten malý mužík. Srneček spadl na zem. Asi se spálil. No jo. Barbar. prohlédnu si celou skupinu a neunikne mi, že Ori jde kamsi pryč. Luina už spí. Kam jde ta Ori? A kde je Break?! Sleduju Ori pohledem a vidím jak přišla k nějaké siluetě. Silueta se nepodobala člověku, ale spíše zvířeti. Sakra. Break se proměnila. Rychle vstanu a rozeběhnu se ke dvoum siluetám. Když doběhnu, Break zrovna cosi říká Ori. Break. Klid Break. Poslouchej mě. Stalo se ti to už někdy? řeknu a kleknu si k ní. Ori běž pryč. Tohle je nebezpečné. Mě kousnout může. Já už se proměnit nemohu. Potřebuje krev. Break, jak dlouho jsi neměla krev? zeptám se Break. |
| |
| Co to mele, pozdravuj družinu...jaké pozdravuj...to teda... ".....nesmííš." pokračuji už na hlas ve svých myšlenkách."nikam teď nepudeš...Gulvek má...Gulvek, on....On je na tebe....Gulvek, víš, vy dva asi...nooo, Prostě ...já nevím...jak to...(škyt)...říct, já...myslím......on....má....je...." Nejsem schopna najít ta správná slova, která by vystihova, co chci Break říci, tak toho nechám. Sama v tom mám dost zmatek. Začínám něco tušit, ale chytrá z toho nejsem. Pohlédnu na Cruala, který se tu objevil. Nejdříve se leknu, ale zdá se, že nám nechce ublížit... "To je dobré, že jsi přišel, snad tomuto rozumíš víc, než já...Mě kousnout může...to jo...ale neudělá to...Potřebuje krev? Já jsem myslela, že je to tím znamením, co se ji po boji objevilo na čele....aha tak krev....a musí to být lidská? Možná bych měla někoho zavolat, třeba Fatalise...Nebo bychom ji měli vzít k ohni...jo co říkáš, vezmeme ji ke družině... Pak si ale uvědomím, že možná Break nechce a dodám směrem k ní""nebo ne?" |
| |
| "Krev jsem ne......neměla sice už delší dobu, ale tím to nebude, proto......protože někdy jsem nejedla i celý týden. Já......já nevím co e to dě.......děje. Spíše to vypadá že se měn.......měním v netopýra. Bratr mi o tom něco říkal. A vím, že to může trvat dlouho.... takže Ori odejdi, nevím, co bych mohla po....potom udělat..." Vyrazím ze sebe namáhavě a je vidět, že slzy už mi přestaly téct, takže bolest podle všeho ustoupila... Potom se pokusím posadit, ale opět padnu na zem.. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro opravdu chce Break,abych odešla? Co se tu pak stane? "Mám návrh, vyzkoušíme, jestli je to tou krví, nebo ne. Třeba to není tím, že jsi dlouho krev neměla, ale určitě ti dodá síly.Crual se na chvílí odebere pryč, aby to neviděl, protože bych ho pak nerada viděla a ...já...Ty Break určitě máš u sebe něco ostrého....dám ti trochu své krve, ale slib mi, že se mě nedotkneš svými zuby...Ty to zvládneš...Netoužím zrovna po tom být upírkou také.....ale něco jsem pila...Lumi donesla pivo....tak možná pak budeš opilá...a jestli chceš, zůstane to jen mezi námi třemi..." "Co říkáš, Cruali?" |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro opravdu chce Break,abych odešla? Co se tu pak stane? "Mám návrh, vyzkoušíme, jestli je to tou krví, nebo ne. Třeba to není tím, že jsi dlouho krev neměla, ale určitě ti dodá síly.Crual se na chvílí odebere pryč, aby to neviděl, protože bych ho pak nerada viděla a ...já...Ty Break určitě máš u sebe něco ostrého....dám ti trochu své krve, ale slib mi, že se mě nedotkneš svými zuby...Ty to zvládneš...Netoužím zrovna po tom být upírkou také.....ale něco jsem pila...Lumi donesla pivo....tak možná pak budeš opilá...a jestli chceš, zůstane to jen mezi námi třemi..." "Co říkáš, Cruali?" |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Neber to na lehkou váhu. Stačí, že vím, jakou mám sílu a proto nechci riskovat. Když tak mi pomozte dojít k ohni. Ten by mě měl oslabovat a tam bych alespoň možná nemohla být tak nebezpečná. Ale raději bych zůstala tady. Nechci aby mně takhle ještě někdo viděl a hlavně né Gulvek.." Hlas je prosebný a také je poznat, že jsem celkem unavená.... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Neber to na lehkou váhu. Stačí, že vím, jakou mám sílu a proto nechci riskovat. Když tak mi pomozte dojít k ohni. Ten by mě měl oslabovat a tam bych alespoň možná nemohla být tak nebezpečná. Ale raději bych zůstala tady. Nechci aby mně takhle ještě někdo viděl a hlavně né Gulvek.." Hlas je prosebný a také je poznat, že jsem celkem unavená.... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro "Teď teda moc silná nevypadáš...a co kdyby tě Crual držel...ale díval se jinam...opravdu nestojím o to, aby viděl krev...a vůbec ne tu mou...Já bych ti pak nakapala přímo do úst, třeba z ruky, mám dlouhé rukávy, nikdo by se nic nemusel dozvědět...a kdyby tak co.... Ale pokud trváš na tom, abychom tě dovedli k ohni, uděláme to...ale podívej se, jak vypadáš...nemyslím vzhled...nemáš sílu...vůbec" |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro "Teď teda moc silná nevypadáš...a co kdyby tě Crual držel...ale díval se jinam...opravdu nestojím o to, aby viděl krev...a vůbec ne tu mou...Já bych ti pak nakapala přímo do úst, třeba z ruky, mám dlouhé rukávy, nikdo by se nic nemusel dozvědět...a kdyby tak co.... Ale pokud trváš na tom, abychom tě dovedli k ohni, uděláme to...ale podívej se, jak vypadáš...nemyslím vzhled...nemáš sílu...vůbec" |
| |
| "Tohle je jak na tátově narozeninách, akorád tam to bylo z chlastu." jde slyšet můj tlumený hlas a až nyní se alespoň posadím. Čímž můj pochroumanej nos vytáhnu ze země. Odfouknu hlínu. "Já jsem si ten frňák snad vopravdu zlomil a navic jsem padl na sekerku a celou dobu jsem na ní ležel a vona mě tla......" Chyci si otřít obličej rukou ve které dřímám ohořelé vousy. "Nééé, to je ještě horší než když by mě kousla vzteklá veverka." Skloním hlavu a pomalu se zvednu. Jak jinak zamířím rovnou k soudku. Sednu si k němu, chvilku na něj poklepávám a zjiš»uji kolik v něm je. Pak ho otevřu z boční kapsy vyndám trochu heřmánku a hodím ho do sudu. Promíchám a začnu si čepovat. "No alespoň pivo jste tu našli...sice nění nic moc jako černý trpasličí, ale pít se to dá. joo to byli časy kdy vlastní pííívovar jsme měli u vesnice...tam dělali pívoo takové síly že vám lezly voči z ďůlků a rostly chlupy i na chlupech...heh" Začnu vyprávě» a mezi tím neskromě upíjet. Asi tak jako by se jeden sud přelejval do druhého. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Žádám Break se slzami v očích. "Cruali, pomoz mi! Já to musím risknout, musím...a navíc musíme jít už všichni spát, ráno se vyráží do hor a budeme možná muset nosit Achilea... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Žádám Break se slzami v očích. "Cruali, pomoz mi! Já to musím risknout, musím...a navíc musíme jít už všichni spát, ráno se vyráží do hor a budeme možná muset nosit Achilea... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro A co to před tím vůbec bylo za výkřiky? Jestli někdo někomu z družiny ublížil, tak si ho podám..." Je vidět, že se mi sedí špatně, ale očívidně jsem ochotna klidně vstát a jí k ohni.. Přitom již zlehka mávám řídly, jako bych se s nimi již zžila a nezdá se, že by mi překážela v pohybu... "A ještě jedna věc. Dýku ti nemůžu podat, ale je za mým opaskem pod kápí..." Řeknu tiše, ale je poznat, že i celkem neochotně... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro A co to před tím vůbec bylo za výkřiky? Jestli někdo někomu z družiny ublížil, tak si ho podám..." Je vidět, že se mi sedí špatně, ale očívidně jsem ochotna klidně vstát a jí k ohni.. Přitom již zlehka mávám řídly, jako bych se s nimi již zžila a nezdá se, že by mi překážela v pohybu... "A ještě jedna věc. Dýku ti nemůžu podat, ale je za mým opaskem pod kápí..." Řeknu tiše, ale je poznat, že i celkem neochotně... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Sehnu se k ní a vytáhnu dýku, co měla za pasem. snad je dost čistá...snad to dobře dopadne...Gulveku, co já to dělám...ale přeci nemůžeš trpět....Break udělá co zvládne, aby mi neublížila, ale co Crual? Mohu dát na svůj pocit a věřit mu? Ke Crualovi:"Mysli si co chceš, ale nemůžeme už čekat...dám ji trochu své krve, jen trochu, aby nabrala sílu a ...a aby...to nic...Tak ji pořádně podrž a hlavně nedívej se, až to bude řeknu ti! Připraveni?" Podívám se na ty dva, hlavně jetli Crual pevně drží Break a na dýku, pak si vyhrnu rukáv a zase se podívám na dýku. já to nedokážu...já se nepořežu tak hluboku, aby krev dostatečně tekla....Bože dej mi sílu, prosím... Vida, že oba jsou připraveni, i když ne zrovna moc s nadšením, prudkým pohybem se říznou dýkou přes zápěstí. Tak, a už to nelze zastavit, děj se co děj, staniž , co se má státi. Krev začíná pomaly vytékat z rány, dám ruku tak půl mětra nad její ústa a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Sehnu se k ní a vytáhnu dýku, co měla za pasem. snad je dost čistá...snad to dobře dopadne...Gulveku, co já to dělám...ale přeci nemůžeš trpět....Break udělá co zvládne, aby mi neublížila, ale co Crual? Mohu dát na svůj pocit a věřit mu? Ke Crualovi:"Mysli si co chceš, ale nemůžeme už čekat...dám ji trochu své krve, jen trochu, aby nabrala sílu a ...a aby...to nic...Tak ji pořádně podrž a hlavně nedívej se, až to bude řeknu ti! Připraveni?" Podívám se na ty dva, hlavně jetli Crual pevně drží Break a na dýku, pak si vyhrnu rukáv a zase se podívám na dýku. já to nedokážu...já se nepořežu tak hluboku, aby krev dostatečně tekla....Bože dej mi sílu, prosím... Vida, že oba jsou připraveni, i když ne zrovna moc s nadšením, prudkým pohybem se říznou dýkou přes zápěstí. Tak, a už to nelze zastavit, děj se co děj, staniž , co se má státi. Krev začíná pomaly vytékat z rány, dám ruku tak půl mětra nad její ústa a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Když vidím, jak se Ori chvěje, zhluboka se nadechnu a poté tiše řeknu:"Děkuji. Vím, že to byla pro tebe velká obě» a doufám, že už se to nebude muset opakovat. Myslím, že by sis to měla ovázat a potom se můžeme pokusit jít k družině. Doufám, že naberu tolik síly abych to zvládla a hlavně zvládla pomoct Gulvekovi. A věř mi, že když ti pomoc budu moci oplatit, ráda to udělám." Poté se pomalu postavím, ale ve stejnou chvíli se mi tvář zkřiví bolestí a vy jen vidíte, jak se křídla mění zpět v paže. O chvíli později se na chvíli posadím, abych se uklidnila a opět se pokouším vstát... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Když vidím, jak se Ori chvěje, zhluboka se nadechnu a poté tiše řeknu:"Děkuji. Vím, že to byla pro tebe velká obě» a doufám, že už se to nebude muset opakovat. Myslím, že by sis to měla ovázat a potom se můžeme pokusit jít k družině. Doufám, že naberu tolik síly abych to zvládla a hlavně zvládla pomoct Gulvekovi. A věř mi, že když ti pomoc budu moci oplatit, ráda to udělám." Poté se pomalu postavím, ale ve stejnou chvíli se mi tvář zkřiví bolestí a vy jen vidíte, jak se křídla mění zpět v paže. O chvíli později se na chvíli posadím, abych se uklidnila a opět se pokouším vstát... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Druhou rukou si snažím zastavit krvácení a zároveň schovávám obě ruce pod pláš». "Dokázali jste to! Můžeš se otočit, Cruali..."mrknu na Cruala. a dodám"Prosím tě, postarej se o ni a přived·ji k ohni...Já si to jdu něčím převázat." K Break:"Nic mi nedlužíš, ale díky...Nebo možná...buď hodná na Gulveka..." |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Druhou rukou si snažím zastavit krvácení a zároveň schovávám obě ruce pod pláš». "Dokázali jste to! Můžeš se otočit, Cruali..."mrknu na Cruala. a dodám"Prosím tě, postarej se o ni a přived·ji k ohni...Já si to jdu něčím převázat." K Break:"Nic mi nedlužíš, ale díky...Nebo možná...buď hodná na Gulveka..." |
| |
když se tak nějak náhle probudím, spatřím jak všichni nasávají...Zaspal jsem něco? Posadím se a rozlepuji oči...Hej trpaslíku, co si vyváděl proboha! Rozhlížím se až se mé oči upnou na zádi otočenou Ori... Musím se...nesmím se....na ní dívat...je tak krásná.... Hledím dál, spatřil jsem pár neznámých lidí, ale zase mi tu někdo chybí... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro A nejen proto, že mně o to prosíš, ale proto, že jej miluji... Tedy jestli upírka může něco takového cítit.. ODvětím klidně a poté se zadívám na Cruala:"Mohl bys mě podepřít? Ještě nemám tolik síly, abych tam došla sama. Nějak se mi motá hlava.. a přitom trochu zavrávorám, ale podaří se mi udržet na nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro A nejen proto, že mně o to prosíš, ale proto, že jej miluji... Tedy jestli upírka může něco takového cítit.. ODvětím klidně a poté se zadívám na Cruala:"Mohl bys mě podepřít? Ještě nemám tolik síly, abych tam došla sama. Nějak se mi motá hlava.. a přitom trochu zavrávorám, ale podaří se mi udržet na nohou. |
| |
| Zbytek družinky, který je u ohně a je vzhůru, slyší z okraje lesa tlumené hlasy a po chvíli vidíte, jak se zpět vrací Break a Crual jí podpírá. Jsem opřená o Crualovo rameno a je vidět, že jsem nějakým způsobem přišla o svou sílu, protože mně každý krok stojí dvakrát větší námahu než jindy a díky tomu se pohybuji velice pomalu. Ale přitom se nedá poznat, proč jsem ztratila svou sílu, protože vypadám stejně jako vždycky.. Když dojdeme k ohni, otočím se ke Crualovi:"Děkuji za pomoc. Bylo jí třeba, protože sama bych se tady jen těžko dostala." A hned vzápětí se pomalu dostanu ke Gulvekovi, ke kterému si kleknu a s námahou jej otočím na záda. ...........doufám, že je v pořádku.......O čem to Ori mluvila?........Čím si není jistá?.......... .......musím to od Gulveka zjistit........jinak s tím nemůžu nic dělat..... Když se mu zahledím do tváře a vidím v ní bolest, v očích se mi objeví strach:"Co se děje? Mohu ti nějak pomoci? Prosím odpověz mi. Potřebuji vědět co se s tebou děje..." |
| |
| Po chvilce má bolest ustoupí a vystřídá jí jen nepříjemné pálení. Ale i tak zůstanu dále ležet na zemi. Jelikož mě to docela unavilo. Ani jsem nereagovall co se dělo kolem, ani že se Break vrátila...než ke mě došla a ztěží mě obrátila na záda. Když tak učinila, jen jsem se ještě bolestí mírně prohnul, jelikož to nebylo nic příjemného. Hned jsem chtěl Break odpovědět Nevím co se to se mn...- ale vzápětí si všimnu jak vypadá ona. Velmi unaveně a na tvářích má zaschlou krev a oči ma vystrašené. V mých očích se objeví velice velký strach. Ihned co toto zahlídnu se posadím a nejjemnějším zůsobem jí chytnu za tváře a začnu jí po nich hladit a sem tam i po vlasech...po chvilce opět ucítím slanou chu» na rtech. ...prosímtě bože to nééé..co se jí stalo...kdo jí ublížil....ona se teď strachuje o mě...a přitom mám jen bolesti..ale ona vypadá jako by jí přejelo stádo koní...a co ta krev?..jak někdo může ublížit tak krásnému stvoření jako je Break?..hele nepřitáhl jí náhodou..náhodou... Crual? Rychle mi proběhne hlavou a já se na něj jen s vražedným pohledem podívám...jen mi zacukaj koutky a opět se začnu věnovat Break. O mě se teď nestarej, neboj..co..co je tobě je přednější...- skočím jí do slov Proč máš na tvářích tu zaschlou krev....mám strach..- rychlým hlasem se vyptávám. Seberu kapesník od Ori a začnu jí s ním čistit ušpiněné tvář. Přitom se jí neustále dívám do očí. V mém obličeji je vidět strach, který snad nemůže být ani barbarský. Prosím...řeknimi co se ti stalo..jsi velmi oslabená..potřebuješ krev?..prosím řekni...o mě se teď neboj...ty jsemš přednější...- řeknu velmi tichým a klepavým hlasem. Čekám na odpověď Break...a nedej bože, aby vtom měl prsty Cural. |
| |
| Jakmile se Gulvek zvedne ze země, pousměji se na něj a tiše řeknu:Jestli se bojíš, že mi něco udělal Crual, tak tě musím vyvést z omylu. On a Ori mi naopak pomohli k tomu, abych se mohla dostat zpátky k ohni... Má na tom zásluhu hlavně Ori, protože mi dala napít... A ta krev není ze zranění, ale jsou to upíří slzy. Tak a teď mi pověz co je s tebou? Vidím, že máš často bolesti zad a navíc někdy docela silné..." Ze začátku je hlas pobavený, ale postupně přejde v tázavý a nesmiřitelný... |
| |
| Ještě před tím, než odejdou od borovice Break s Crualem, jdu já. Klopýtám o vše, co mi stojí v cestě snad víc, než když jsem šla tam. Hlava se mi motá, jen ztěží udržím směr. Dorazím až k ohni a s těží otevřenými víčky se zadívám na Gulveka. zdá se, že je mu lépe...to je dobře Vezmu svůj vak a přinesu blíž k Achilovi. Vytáhnu obvaz a kousek si ledabyle omotám na ruku. V tom mám pocit, že se mi někdo dívá na záda. Otočím se a spatřím Achila, který se probral a posadil. Právě se ptá Íniela na to, co se tu dělo. Položím mu ruku na rameno. "Achile, raději lež...jsi slabý. Jak ce cítíš? Potřebuješ něco? Mohu něco udělat? Chceš jíst, nebo vodu? Já bych ti ji mo..." Zbytek věty nedořeknu, protože mě popadne vlna obrovské slabosti a mé opilé a znavené tělo mi upadne na zem. Chvilku se snažím s ním bojovat a postavit se, pak to vzdávám. Schoulím se do klubíčka vedle Achila, co nejvíce se přikryju pláštěm a přestávám vnímat svět okolo. spát...jen to teď chci...jen to... |
| |
| Poté co se na mě Break usměje můj vystrašený obličej opadne, ale stále mi do smíchu není. Jak si to víš... že myslím že Crual...a..a jak to, že ti dala Ori napít...jak to myslíš?...tys jí kousla?...- nechápavým hlasem a i obličejem se zeptám na několik otázek. Upíří slzy?...z krve?...Break!..nebolí tě to když brečíš...- bojácně na ní doslova vykřiknu. Pro..promiň.já.já..mám o tebe velkej strach...víš... Na otázku ,,co mi je,, odpovím Divné..už mi nic není....- řeknu udiveně. Předchvílí bolest.... a teď už jen mírné teplo..vůbec to nechápu.- Zakroutím nechápavě a smutně hlavou, a začnu se upřeně dívat Break zpět do očí. Ještě jsi mi neřekla...proč to všechno...- zopakuji otázku a opět chytnu break za tváře a dále jí po nich hladím. |
| |
| "Jak vím proč Crual? Protože ti od začátku nepadl do oka a abych řekla pravdu, tak ani mě ne, ale už jsem na něj změnila názor. Je hodně obětavý, ale prostě se nemůže smířit s tím, kým je.... O Ori strach mít nemusíš. Dala mi sice napít, ale nebylo třeba, abych jí kousla. Jen si dýkou nařízla ruku... A když brečím, tak mě to nebolí, protože tak jak vy pijete vodu a vaše slzy se z vody skládají. Tak mi upíři pijeme krev a naše slzy jsou taktéž krvavé.... Je to jako normální pláč, jen barva a složení slz je jiné...." Odpovím postupně na všechny Gulvekovi otázky a přitom uchopím jeho horkou ruku do svých chladným dlaní a dívám se mu do očí. ..............doufám, že je už opravdu v pořádku........nerada bych, aby se mu to vrátilo....... ....možná bude muset najít nějakého léčitele nebo jak se jim říká..... .........Ori.......jak se jí vede?........doufám, že bude v pořádku....... ..........doufám, že jí to moc nevyčerpalo..........jestli jo, tak až se probudí, musí toho hodně sníst....... .........no na to už dohlídnu.........a taky se postarám jak o Gulveka, tak podle všeho o přepravu Achilla........... ...........ten ráno určitě nebude schopen chůze...... Najednou se prudce otočím a zahledím se k místu, kde je Ori. Jakmile zjistím, že spí, ulehčeně vydechnu a otočím se zpět ke Gulvekovi:Ori mi naznačila, že mám jít brzy k tobě, ale nechápu proč? Jak ti může pomoct moje pouhá přítomnost? Zkus mi prosím vysvětlit, co se tady děje... Hlas je opět naléhavý a na čisté tváři mám stín obav... |
| |
| Postupně vyslechnu všechny odpovědi Break. Když mě chytí za ruku na má tvář se změní na výraz spokojenosti..políbím jí ruku a řenu Měl jsem strach...na tebe nedám dopustit...Break.- její jméno velmi velmi tiše zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Hergot já tu Ori přetrhnu...ta to tuší...vlastě to možná už spozorovala..nechci to dát najevo hned teď...i když...možná k ní ani nic necítím..néé já ji....krucinál já sám nevím. Jsem z toho zmatenej. Musím jí více poznat... S upřeným pohledem ti začnu koukat do blízkajících se očí. Tvá přítomnost mě pomáhá, možná víc.... než si myslíš- nemůžu si pomoct a opět tě začnu hladit po tvářích. Co mi je....časem určitě zjistím...a až to zjistím..máš mé slovo..že budeš první kdo se to dozví... Slíbím ti a pohladím tě po celé délce ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Víš, musím ti něco říct. Nevím jestli je to možné, ale já...no.....nevím jak to říct... Myslím, že jsem se do tebe zamilovala..." Vyhrknu najednou a tváře dostanou o něco tmavší barvu než normálna, takže by se do dalo přirovnat k tomu, že se červenám... |
| |
| Postupně do sebe házím jednu flakonku, teď už, heřmánkovýho piva a sleduju co se tu děje. "Tady je to jak ve vesnici když tudy prochází bratránek Elvy s jeho pojízným barákem. Co tohle je za skupinu lidí?" Nahlas zavrčím a kopnu do sebe další pivo. "Je to jak kdybych byl na hodině spěvu u elfů. tyhlensty dva u ohně na sebe civí jako kdyby se chtěli sežrat...kdyby jsi dali raději pivo...ale svoje." znovu do sebe kopnu další flakonku "Tam dál je to to samí, Cruel blbě čumí a lumina vychrápává tři baňky tohodle slabýho piva. Heh takovou partu aby fakt pohledal." Další flakonek piva. "Jen chvilku jsem s nima a už jsem si téměř zlomil nos,roztřískal několik flakonek,spotřeboval většinu mých zásob bylinek,zlomil si nehet, a co je nejhorší vytrhnul jsem si mooooje vousy." následuje další pivko a pohled na Achilla. "No co by se tu dělo..předemnou je nudný divadlou dvou zbýdačených osob, po pravé straně dodává rytmus Lumina, vy si tam něco breptáte, tady Crual pořád odbíhá a přibíhá místo aby jsi dal semnou pivo, a co je nejhorší URVAL jsem si TŘI MOJE vousy!!" chvilku ticho... "To je pech...v tom musí mít prsty nějakej elf, víš o nich mi vyprávěli...prej jsou jako chodící kosti, žádný maso no prostě nic...žádná hezká baba se mezi něma nenajde. Pasou ovce a a musí strašně zlobit když jsou malí, no jak jinak by jim asi anrostli takoví uši." Vykulím oči. "no to by bylo asi všechno, dáš si semnou pivo?" Zní poslední otázka od sudu který sedí na sudu a nalejvá se. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro .......To není možný...to není možný...ona mě miluje..co jí mám říct..co jí...co jí mám ksakru říct, když jí řeknu že chci čas..bude si myslet že jí nechci... .....Šíleně po ní toužím...ale to ona neví..... a já nemám sílu jí to říct..nikdy jsem to žádné neříkal...ani nebylo proč...ale ona je jiná..nikdy jsem žádnou takhle nemiloval...k žádný jsem necítil to co kní..... Pochvilce si dám jen na obličej dlaň a nic neříkám...můžeš jen ucítit mírné klepání a jak mi začíná vlhnout ruka. .......vůbec si nevím rady..bože pomoc mi...nechci jí ztratit...udělám proto cokoliv... |
| |
| Na trpaslíkova slova jen zareaguju Važ slov příteli....i: rychle kouknu na Lumi a zpět se začnu věnovat Break. |
| |
| proberu se po zaslechnutí slova elf...a taky hlavně po tom zmatku všude kolem... no tak...co ssse to tady děje?...koukám už ste přestali točit tim...no tim...světem...to je hodně dobrýýý...kdo tu říkal že elfky nejsou pěkný? já sem náhodou z půlky taky elfka abyste...abyste...věděli...tak jestli si to tu někdo chce proti mě rozdat tak a».......se zvedne a dem se bít... řeknu a po těchto slovech vstanu, udělám krok, zkusím se postavit do bojovýho postoje (pěstní souboj...nebudem si hrát s mečema...ještě bych se pořezala...) a jak se připravím a zkusím přesunout váhu na jednu nohu tak sebou plesknu zpátky na zem... no kdo to...to...to se nedělá...schazovat mě na zem když nejsem připravená ještě...že tys na mě trpaslíku fouk...to bych se nedivila že mě to porazilo... a někdo tu taky něco říkal vo elfích uších...sem slyšela něco takovýho...já mám taky uši trochu víc špičatý...a byla sem hodný děcko...nechte mě bejt... řeknu a na zemi si utřu slzu která se mi koulí po tváři... tak jestli tady má někdo problém s elfama stačí říct...já si to s nim vyřítím...teda vyřídím sem chtěla řéct...řáct...jó...říct... blekotám na všechny a snažím se zase vstát...po zjištění že asi nevstanu si zase lehnu a ještě řeknu... tak ten kdo má problém...(zív) a» mi to řekne až ráno...(škyt)...teď hlavně ticho tady...du spá..... a poslední slovo ani nedořeknu a zase usnu |
| |
| Hledím, jak Gulvek objímá Break, ketrá mě brání proti jeho podezřením. Všimnu si jak Ori vrávorá a následně padá na zem vedle onoho raněného. Trpaslík je už z toho pití hotovej a Lumina spí jako zabitá. Řek bych, že dnešní noc jsem vzhůru. Tady nikdo na stráž nevypadá. pomyslím si a sednu si k ohni.Tohle ještě nebyl konec. Teď bude potřebovat krev víc a víc. Nakonec bude muset přece jen někoho kousnout. Měl bych jí to říct. Ty proměny budou častější a častější. Doufám, že nedopadne jako ten, s kterým jsem bojoval. Zvednu se a dojdu si pro svou zbroj a meč. Když přicházím k ohni, Gulvek se po mně nedůvěřivě podívá, pak po mích zbraních a pak se dál věnuje Break. Sednu si zpět k ohni a navleču si zbroj. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Poté se zadívám na barbara, kterému jsem právě řekla co k němu cítím a vidím, že je zaražený a je také poznat, že mu něco probíhá v hlavě, ale já nevím co..... ............asi to byla sakra velká chyba.......měla jsem si to nechat pro sebe......teď o něj kvůli své zbrklosti příjdu..... ........proč nemůžu někdy něco udělat tak jak mám.......proč musím všechno zkazit hned na začátku....... .........to přece není normální......jsem snad prokletá?..........Jsem prokletá ještě jinak naž jen jako upírka?..........vypadá to tak....... ...........ani se nebudu divit, když mě odmítne.......jak by taky mohl milovat bytost, která je chladná jako kus ledu a která budí jen strach a nenávist..........to není možné......... .......co mám teď dělat?............raději nechám na něm, jak rozhodne........ Poté zlehka položím Gulvekovi ruku na jeho dlaň a pomalu jí stáhnu z jeho obličeje. Vzápětí pohlédnu do jeho nádherných očí, ve kterých se lesknou slzy:"Promiň, nechtěla jsem se tě nějak dotknout a tvé přátelství je pro mně to nejdůležitější... Víš, řekla jsem to proto, že je to poprvé co něco takového cítím, ale jestli si přeješ, tak už o tom nebudu mluvit a nechám si to jen pro sebe. Stejně jsem měla jen nepatrnou naději, že bys mně mohl......" Poté se odmlčím a je vidět, že už nejsem schopna pokračovat. Jen s k tobě skloním a zlehka tě políbím na čelo a pohladím ve vlasech... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Nedotkla...jsi to jediný, co teď mám. Pochop....-jen utrousím k jejím slovům. Nemohu se zmoct na jedinou pořádnou větu, na ostatní jen přikyvuji a proto ti odpovím jen na poslední větu. Proč si to furt vyvrací....zaujala mě hned co jsem jí zahlíd...samozřejmě i Ori s Lumi....jsou to všechno ženy...ale na ní jsem vycítil výjmečnost...to co celou dobu hledám...nemůžu o ní.... Break.....- řeknu tiše a více ti zmáčknu ruku na zdůraznění mých slov.. Proč si tuhlenstu hloupost neustále vyvracíš.....- poslední má slova. Poté se oddám tvým pohybu. Když mi dáš polibek jako by ti přišlo, že mi ještě více zaslzely oči. Jen lehce bokem položím hlavu na tvou hruď. A zhluboka si povzdychnu. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro A ty jsi ten poslední, komu bych chtěla nějak ublížit.... Prostě tě miluji a chci abys byl š»astný, a jsem schopná pro to udělat cokoliv." řeknu ještě než se odmlčím a poté, když se o mně opřeš, začnu tě něžně hladit po tváři a vlasech. "Ani nevíš, jak jsem za tuto chvíli vděčná a přála bych si, aby jen tak neskončila..." Pošeptám ti těsně u hlavy a poté tě políbím na rty... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Na slova jestli jsi mi neublížila zareaguju. Break?....větší štěstí mě nemohlo potkat...-řeknu ti při pohledu do očí. Možná větší silou než jsem chtěl, tě obejmu a poté co jsi se oddálila si tě přitáhnu zpět . Dám ti zpět dlouhý polibek...hóoóóóóódně dlouhý. Procítěný...něžný...polibek. Přitom tě jemně hladím po celých zádech.... a občas ti prohrábnu voňávé a krásné havraní vlasy a cítím se, jako bych byl v oblacích. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro I přes to, mám zavřené oči a mé tělo se jemně hcvěje pod tvými doteky, když mě tvé ruce hladí po zádech a ve vlasech. Po polibku se na tebe zadívám a v očích je štěstí, radost a bezmezná láska:"Měl by ses prospat, a» jsi ráno v pořádku. Já pohlídám tvůj klidný spánek. Budu sedět hned vedle tebe a dohlížet na to, aby tě nikdo nerušil...." |
| |
K Ori poté co upadla opilostí na zem:Jen spi, jseš pěkně na močky, ale bude to dobrý, a já už jsem taky celkem v poho! Uchytím kopí, které mám položené na zemi a opřu se oněj, vstanu na nohy. čumte já stojím, ani to moc nebolí, a sakra, vlastně to teprv začíná bolet!! Myslím...už mi bude líp...Chudák Ori Pohladím ji po pramenech vlasů které čouhají z pláště, kterým je zahalena... Jen spi! Sedím a snažím se probudit, dostat se do normálního režimu... |
| |
| Oriana nevnímá nic z toho, co se děje kolem. Je ve stavu mezi spánkem a bezvědomím. Z ledabyle ovázané rány na ruce ji neustále vytéká pramínek červené krve a pomaly vsakuje do země. Vidím znovu tu zvláštní ohnivou postavu. Stojí nade mnou a upřeně se mi dívá do očí. Neříká nic, ale jako bych cítila jeji slova: "Jsi zvláštní, tak lidská, ...Začínám chápat, proč ti On tak věří. Rád bych ti pomohl, ale nemohu, já ne..." Začíná mi být zima a propadám se někam....hluboko. Postava se usměje a popojde úplně blízko ke mě. Cítím, jak mě začne zahřívat teplo jejích plamenů. A je mi mnohem lépe... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro "Počkám tu s tebou...Můžeš se mě zatím na něco ptát, jestli chceš." "Kdo jsi?" "Řekněme, že přítel tvého dědečka." "A kdo je ten On?" "Dědeček" "Tome nerozumím..." "Dlouho ještě nebudeš!" "Proč jsi tu?" "Abys nebyla sama." "Děkuji jsi hodný...Nevíš, co je s Gulvekem a Break?" "Nemůžeš všem pořád pomáhat, jsi přesně jako tvá babička...Proto jsme ji měli tak rádi." "Má babička? Měli? Ona...ona už nežije? ach nééé!" "Klid, dítě, babička je v pořádku..." "Nerozumím" "Tvá babička od nás odešla, aby mohla vychovávat tvou matku mezi lidmi, aby jí dopřála radosti, které život přináší. Ale přesto budete mít všichni...všichni její potomci i kousek z nás." "Od koho odešla?" "To ti neřeknu..." "Tak mi aspoň řekni, prosím, co můžu udělat pro Gulveka a ..." "To co děláš, buď jim dobrým přítelem!" "Já myslela..." "Vím, co jsi myslela..." |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Budu rád, když budeš v mé přítomnosti...ale také se trošinku, alespoň trošinku prospi.... Já se jen dojdu kouknout na Ori...mám o ní strach a hlavně mě znervózňuje, jak je okolo ní ta kaluž krve..- řeknu ti s bojácným hlasem. Jen jí zkontroluju a ihned se k tobě vrátím...ok?- Při zvedání ti dám jen letmý polibek na tvář a jdu k Ori. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro .............doufám, že bude v pořádku.........jestli ne, je to moje chyba...... ..........možná jsem měla odejít...........jenže teď už je pozdě......... ......neodešla bych ani kdyby mně vyháněli.....určitě ne bez Gulveka..... |
| |
| Pomalu se zvednu od Break a jdu se podívat na spící Ori. Když k ní dojdu, otočím se na pobrukujícího Achilla Zdravím Achille...měl bys odpočívat...za pár hodin vyrážíme a musíš být v pořádku...- řeknu k němu rychlýmy slovy. Poté se zadívám na Ori a s úsměvem se k ní sehnu. Spinká jako miminko...a» se chudák prospí...bylo toho na ní dneska moc...- řeknu si vduchu. Poté se kouknu od kuď jde ta krev...z hrůzou se kouknu a její rozřezanou a jen tak ovázanou ruku. Bože..Ori..ještě mi tu vykrvácíš..- utrhnu si kousek z oblečení a ztáhnu jí u rány ruku... Chtělo byto ty bilinky...ale já se v nich vůbec nevyznám...hmmm...no jasně.- sundám si obvaz z lýtka a podle čichu zkusím alespoň nějaké bylinky najít v Luminým vaku...a u Ori vyštrachám obvaz. Vložím bylinky na obvaz a ztáhnu jím ránu Ori. Trochu se zacukala, ale spí dál. Snad ti to pomůže...jen tak tě tu vykrvácet nenechám..kdybys věděla, jak jsem ti vědčný.... že jsi pomohla Break...- Pohladím s mírným úsměvem spící Ori po tváři a vlasech a natáhnu na ní pomalu deku. Na co civíš Achille?...nenechám jí tu chudinku vykrvácet.- dodám k němu trochu se zamračeným pohledem, ač je mi jasné oč mu jde, ale kdybych se o ní nepostaral já...tak nikdo. Poté jseště jednou zkontroluju ránu a vrátím se k Break...lehnu si vedle ní a jen ji tichonce řeknu. A prospi se taky...prosím. - poté se jen stočím na zemi a zavřu oči. |
| |
| Nevnímám Gulveka s jakou péčí se o mě postaral, jsem ve světě, kde není nikdo z mých přátel. Jen já a ta podivná ohnivá postava, na kterou mám tolik otázek a ona trpělivě odpovídá. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro "Cítila si, že umřeš, než jsi začala pít?" "Nevím...asi ne..." "Pak neumíráš. Nebo umíráš, ale nezemřeš." "Kdo jsi?!" "Tak moc to chceš vědět?" "Ano, prosím." "Dobrá, pokusím se ti to vysvětlit. Jsme skupinka mágů, kteří dosáhli nejvyšího vědění ve svém oboru, nejsme nesmrtelní, jen máme schopnosti, jaké si nedokážeš představit. Já jsem Mág ohně, tvůj děd je Mág blesků, tvá babička ovládala vodu..." "Můj děda žije? babička se o něm moc nezmiňovala." "Je na tebe hrdý, proto jsem tu." "Proč? " "Raději už spi." "Ještě mi řekni, jak se zbavíme toho šamana?" "Už zase se staráš o jiné? Sama potřebuješ pomoc...ani sis pořádně nedobila amulet. Já už musím jít." Postava se dotkne prstem amuletu, který hned začne slabounce zářit a hřát mě na prsou, pak odchází jako by se vznášela... |
| |
Jen tak kouknu na Gulveka Co si o sobě myslí?! Si...myslí...že je bůh? Kdybych nebyl v polospánku postaral bych se o Ori také s velkou péčí... ke GulvekoviJe mi dobře, vipadám snad na umření? Poté opět sednu a hledím do ohně a místy i na Ori... |
| |
| Poté co mi Achill odpoví: No už nevypadáš, ale neměl si do toho asi daleko...a nemyslel jsem to nějak zle, tak se hned nečil...- jen zamračeně odpovím Achillovi. Ještě jsem narychlo sjel očima po ostatních. Pak jsem šel spát.... |
| |
| Když jste se vetšina uložili k spánku všichni jste usnuli až na achila a Cruala ten však upadl do polospánku takže vnímal je n zvuky a neviděl co se kolem děje. Když tak Achile koukáž do ohně všimneš si odstaveného kotlíku vedle ohniště a najednou dostaneš obrovský hlad. Bez jakéhokoli rozmejšlení se pustíš do zbytku polévky chutnala ti víc než jaký koli jídlo před tím. Hlavou ti proletí myšlenka : ...ráno se musim zeptat z čeho byla ta výtečná polévka... Po výborné pozdní večeři si usnul tak rychle že jsi nezaregistroval že usínáš, a začal se ti zdát krásný sen. Když jste se probudili byl už krásný den a schylovalo se ke dvanácté odpoledne! Ve městě není vidět ani človíčka a když se probudí achill, gulvek, Fatalis, Lumina a Íniel. Tak zjistí že na sobě nemají žádné zranění, které během života utrpěli (jen fyzické). |
| |
| od 16:00 pátek do 16:00 neděle SE VŮBEC NEHRAJE CO SE NAPÍŠE V TOMTO ROZMEZÍ BUDE SMAZÁNO BEZ JAKÝCH KOLI VYJÍMEK A TEN KDO TO PORUŠÍ BUDE *D*E*B*I*L* !!! PROMIŇ TE MI ZA tuhle podmínku ale já pak nejsem vůbec v obraze ! a kokejte se všichni čas od času do dikuse může se tam něco oběvit a vy (např.: Cruela tam moc příspěvků nevidim) nevíte o co de !! |
| |
| Když se probudim o něco dřív než ostatní pálí mě něco na kolenu a pomylim si zase ta jizva když se tam podívám tak ji nevidím jako by zmizela. co to... ...toto... ...to je divný... ...co se to se mnou děje ??... a začnu se divit nad svojí jizvou. když se porozhlédnu potábořišti tak vidím skoro vypitý sud piva válející se po zemi srnec a no vypadá to tu jako po bytvě. A taky aby ne kdy» tu taky bytva byla ! Přijdu k pohozenému srncy sundám z něj trpaslíkovy boty a položím ho na kůže. eště že to nikdo neviděl pomyslím si jinak by to zase půlka nejedla... haha... v duchu se zasměju ! |
| |
| Ještě něco moc si toho všichni co jste aspoň něco vypili nepamatujete !!! |
| |
| Místem spočinutí se ozývá hluboké a hlasité chrápání. Občas přerušené zástavou dechu. Po několika chvílí se ozve hromovím hlasem. "U všech trpaslíků co se to tu stalo...ehmm sakra cejtím se jako kdyby na mě teta Marta dejchla." Rozhlédnu se kolem... "Ah já zapoměl...hmm, doufám že zzůstala ještě nějaké polívka." Pomalu vstávám a zívám co mo pusa dovolí. pak následuje lehké pomlaskání a pohled na již probrané lidi. "Hmm v noci si vypadal vyšší Fatalisi." |
| |
| "Počkej, neodcházej, prosím..."Tato slova vyřknu již sice nahlas, ale po tichu. Začínám se probírat. Otevřu opatrně oči. Musím je přihmuřovat před sluncem, které už je vysoko nad obzorem. Mám pocit, že se mi rozletí hlava. Jemně si prsty masíruji spánky, povšimnu si kusu látky a obvazu na mé ruce. kdy mi to? kdo? S námahou se otočím na místo, kde ležel Achil, ale nevidím ho. Otočím hlavu na druhou stranu a sleduji přítomné. Většina z nich už již dávno vstala. Achil sedí u ohně. Protřu si oči a vstanu. Podám ze země helmici s červeným chocholem, přeleštím rukávem a popojdu k Achilovi. "Jak se cítíš? Toto je tvoje a zbytek brnění máš tam. Museli jsme tě z toho odstrojit, abychom se lépe dostali k ráně a aby se ti dobře odpočívalo." Podávám mu helmici a ukážu na hromadu brnění. Přitom sleduji barvu jeho oblečení. Ne, on to nebyl. Kdo tedy? Možná Lumina...pak jí poděkuji. Cítím se hrozně slabá, ale snažím se, aby nikdo nic nepoznal. Smutným pohledem se dívám Achilleusovi do očí a snažím se v nich vyznat....Najít něco, co by mi řeklo, proč... proč zrovna Break, proč jí volal ze sna? Jak mu mám vysvětlit, že ta už patří ke Gulvekovi... "Chvilku si lehni, převážu ti obvazy a zkontroluji ránu" Přisouvám si blíž vak a lovím v něm obvaz. |
| |
| Při prvním šelestu, který vydal někdo z družiny se probudím, opatrně se protáhnu abych nevzudila Gulveka a poté vstanu ze země.. Rozhlédnu se po táboře a můj pohled zabloudí k Ori, která je již vzhůru. Zkontroluji si zbraně za opaskem a poté k ní zlehka vykročím. Jakmile k í dojdu, položím jí ruku na rameno:"Jak se cítíš? Doufám, že tě to příliš neoslabilo? Mimochodem, Gulvek ti tu ránu včera v noci obvázal, když jsi spala...." V hlase je poznat starost a obavy..... ...........doufám, že bude v pořádku..........není možné, aby se všechno teďka pokazilo...........teď, když jsem konečně našla družiny, která mě přijala....... Při řeči se rozhlédnu i po zbytku družiny a také se zahledím na Cruala a hlavně na dálku zkontroluji, jestli má přes sebe přehozený pláš»... |
| |
| Slyším první ranní hlasy. Otevřu oči a hledám okamžitě Break. Leží pořád u Gulveka. Hned na to hledám Ori. Vidím ji jak zvedá helmici, ale je zesláblá. Přejdu k ní a promluvím na ni. Ori, už je ti líp? Ten včerejšek ti musel dát zabrat. Všimnu si taky, že si všichni prohlížejí své tělo, jako by se za noc nějak změnilo. Ori začala odvazovat obvazy u raněného: Chci se rychle otočit, ale pak si všimnu, že pod obvazem je již kůže zacelená. Co se to děje? |
| |
| Na chvilku si přestanu všímat Achila a otočím se překvapeně na Break: "To Gulvek? Cítím se hrozně, moc jsem toho včera vypila. Co jsme to vlastně pili? Už to do smrti nechci ani vidět. Však já vlastně ani nevím, co to mám za ránu, asi sem se pořezala, ale tak blbě? No však říkám, už nebudu pít... " Ke Crualovi:"Co pořád máte? Nikdy jste nebyli opilí? Zabrat, zabrat, včera to ještě šlo, ale dnešek nepřežiju, moje hlava!" Pak najdu konečně ve vaku ten správný fáč a š»ouhnu do Achila. "Tak už si lehni..." Co mě mělo oslabit? auu moje hlava, zhasněte někdo to slunce... Když odvážu Achilovi obvaz zamrkám a zakroutím halvou. "To není možné! podívej, Po zranění ani stopy!" Sednu si bezradně na zem a rukou aspoň zacloním oči. |
| |
| Když mi na obličej dopadnou sluneční paprsky, ztěží je otevřu a pořádně se protáhnu, až se ozve hlasité zakřupání. Instinktivně sáhnu okolo sebe po Break. Když jí nikde nenašmátrám, posadím se, protřu si oči a zvednu se. Opět se mírně protáhnu a porozhlídnu se po ostatních. Zdravím...jak na tom jste?- pronesu ke všem. Zkontroluju si věci a když zahlídnu Break u Ori, tak se k nim vydám. Doré ránko..Break...- zašeptám jí a letmo jí políbím na tvář a pohladím po zádech. Ahoj Ori..je ti líp?..co ruka...- jemně jí uchopí za ruku a začnu zkoumat ránu. Trochu se to stáhlo, snad to bude dobrý..nesmíš tu ruku teď moc namáhat...No ještě žes nám nevykrvácela..snad ty bylinky zaberou.- řeknu a pohladím jí po rameni. Dojdu k trpaslíkovy a poplácám ho po zádech. Co ta polívka..Hahaha.a kde je ten srnec- řeknu s mírným smíchem. Poté dojdu K Lumi- Lumi....je čas vstávat.. lehce do ní strčím...když mírně otevře oči dodám s úsměvem: Vstávej...ty ospalče jeden... Když se Lumi probere, projdu okolo Cruala a kývnutím hlavy mu dám náznak pozdravu. Když dojdu na kraj zříceniny a kouknu se dolů do ruin., zadívám se do dálky a začnu se zhluboka nadechovat, jako bych pochytával sílu, která jde ze slunečních paprsku a okolí. Krásný den.... jsou má poslední slova a poté jen dále koukám po okolí. |
| |
Usnul jsem jako poslední a vstal jako první. Začal jsem meditovat s východem slunce. Usadil jsem se na lavičku do tureckého sedu a přestal vnímat okolí...Poté do mě něco š»ouchlo..............co?....někdo....ruší....nevaí stejně už mám v hlavě tolik myšlenek, že už to nemá cenu... Otevřu oči a před sebou na druhé straně vyhaslého ohně vydím malého trpaslíka jak se motá ze strany na stranu, napadne mě jediná věc...alkohol...no jo.... Když se otočím vedle sebe spatřím zmuchlanou Ori jak drží moji helmici s rudým chocholem...I po ránu vypadáš stejně krásně, jenom kdyby si tolik nepila viď? Řeknu, usměji se na ni a pohladím ji po vlasech a posléze si vezmu helmici a poděkuji... Chvíli se mi dívá do očí...jako by něco chtěla vyčíst...něco hledá...vědět co? Poté mi řekne a» se otočím aby mi mohla zkontrolovat rány...Počkat...Vy jste mě i vykoupali? Sem byl odhalen, ty si mě spatřila jak mě bohové stvořili? řikám s menšími záseky, jelikož mě Ori nehorázně lechtá svými něžnými prstíky... To je divné po ráně ani stopy...chvíli koukám do slunce a pak jen v duchu řeknuJen díky tobě Apollóne, děkuji... Poté pohlédnu na Ori a řeknu: Říká se, koho bohové milují umírá mlád, ale proč mě bohové uzdravili, nebo to nebyli oni?Co myslíš, odbornice na zdraví... Nevím co si myslet, rány sou pryč, cítím se asi nejvíc čile z celé skupinky a nic mě nebolí... Ori dějě se něco?řeknu a sehnu se k ori a zajedu jí do vlasů. Koukám se jí do očí... Ne, žádný zázrak to asi nebyl...ne... Máš tak krásný oči...nemůžu... |
| |
| "Nevím, co se děje...Já si ze včera moc nepamatuji...Jen to, že po výbuchu jsem si dlouho nemohla vzpomenout, co se dělo, ale nakonec vzpoměla. Tys byl raněn ...Jak trpaslík hledal míchátko a pak na Crualův příběh, a pak...jak jsi ..." nedokážu to, nedokážu mu říct, že raněn v horečkách a myslel na Break...Je od něj milé, že mi říká, že mi to sluší, i když určitě vypadám hrozně a cítím se ještě hůř... "...ne...na nic...teď tu mám na ruce toto a vy všichni jste nezranění, jen mě to zůstalo, asi to co, se stalo mělo odstranit jen zranění získaná bojem...Já nesnáším, když něčemu nerozumím, víš a teď nerozumím spoustě věcí..." Po těchto slovech se smutným výrazem skloním hlavu. Nerozumím tomu, proč jsem tak slabá, tomu jestli mě Achil már rád nebo ne, vůbec nevím, co se dělo, po té co jsem pila to pivo...Tak Oriano, vzpamatuj se, najdi v sobě tu veselou dívku, která se vždy snažila rozdávat kolem sebe radost...Budu se muset někoho zeptat, co jsem včera vyváděla, ale koho? Kdo mi řekně pravdu a nezamlčí ani to, za co bych se měla stydět...Snad Gulvek...moje hlava...To sem pila sama nebo co? Všichni jsou čilí jako rybičky. Rozhlédnu se a vidím, že už spí jen Lumina. Jak já se stydím...Nejraději bych byla pryč, někde hodně daleko odsud....a tam se koupala v potoce...Jo to bych potřebovala. Kde tu ale splašit nějakou vodu.. |
| |
| Když vidím, jak se probouzí Gulvek, jen se na něj usměji a při polibku a pohlazení, se o něj trošku opřu. Ve chvíli, dky zjistím, že jsou rány z boje pryč a jen Ori má stále pořezanou ruku, nechápavě zavrtím hlavou.. ..............to není normální...........co se to tady děje?............. ...........Z ničeho nic se začnu měnit...........teď jsou všichni až na Ori vyléčení............co se tady ještě stane?................to by mě opravdu zajímelo........... ..............doufám, že na to brzo příjdu...........protože jestli to tak bude pokračovat tak se všichni zblázníme....... Rozhlížím se po ostatních a poté přistoupím stejně jako Gulvek k Lumi, vezmu její vak s vodou a opláchnu vodou její obličej:"Vstávej ty princezno. Je ráno a my se musíme vydat dál." Mluvím nahlas tak, abych jí probudila... |
| |
| Zvednu hlavu a podívám se směrem, kam odcházel Gulvek. Vidím na kraji zříceniny jeho siluetu a jsem přesvědčena, že když mi někdo má šetrně říci pravdu o tom, co jsem tu včera vyváděla, pak on. Navíc jsem mu jěště nepoděkovala, že mi ovázal tu ruku. Vyrazím za ním a cestou si odvazuji kus látky, kterým mi asi chtěl zastavit krvácení. |
| |
| KDyž uslyším jak ke mě přichází kroky, otočím se s úsměvem pohlédnu na Ori. Krásný den..jsem zvědav, jak dlouho tak vydrží... Po menší odmlce dodám CHceš se mi s něčím svěřit? nebo potřebuješ něco odemě?..Ptej se a nestyď se...- zeptám se a začnu zpět hledět do dáli. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro řeknu a ukážu na kus látky. "Vyperu to a pak ti to přišiju, stejně bych ti mohla pozašívat i těch pár děr, co jsem viděla, když sis sundal brnění...Co říkáš?" "Ty ..já moc ti děkuji, že ses o mě postaral, ale .....Gulveku, prosím tě...." Nejraději bych se mu vyplakal na rameni, ale nejde to, Break by asi neměla pochopení. Musím se držet dál...těžko bych komukoliv vysvětlovala, je mi jako bratr, kterého jsme nikdy neměla.... "....prosím tě, řekni mi, co jsem včera vyváděla...Já si skoro nic nepamatuji, proč jsemsi chtěla podřezat žíly, zbláznila jsem se, nebo co? Prosím, řekni mi vše..." a zahledím se něj svýma zelenýma očima co nejprosebněji. Někdo už musí vnést do mého života opět jakýsí ráz. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Na další otázku ti se smíchem odpovím- Jo ten kousek látky je můj...v tý rychlosti nebylo nic po ruce tak sem škubal co se dalo....zašívat mi to nemusíš..jsi velice hodná, ale je to zbytečný... Řeknu nadále s úsměvem ale po chvilce úsměv opadne a vystřídá ho jakýsi smutný obličej...Proč se ti tak blízkají oči...trápí tě něco? řekni...mě můžeš věřit...a zanic mi děkovat nemusíš...tohle je snad automatické...ty jsi pro mě udělala víc než dost...- lehce ti přitom hladím ruku. Z toho včerejšího večera si také moc nepamatuju...pěkně si se s Lumi a trpaslíke zpráskala a potom jste odněkaď přitáhli unavenou Break a ty jsi poté šla spát,ve spaní si něco mrmlala o té ohnivé postavě,vesměs si nic moc jinýho nepamatuju... ale vím, že jsi nějakým způsobem velice pomohla Break..a to ti nikdy nezapomenu...- Lehonce tě narychlo obejmu a poté se ti zadívám do oči...Nevěděl jsem...že máš tak krásné oči...Ori..- jsou má poslední slova a poté se opět otočím do dáli... Všechny slova byli říkany s tichým a šeptavým tónem.. |
| |
| Mohly jste si povšimnout jak ke mě na kraj zříceniny přišla Ori s kusem látky a dala se se mnou do řeči.. Jo ten kousek látky je můj...v tý rychlosti nebylo nic po ruce tak sem škubal co se dalo....zašívat mi to nemusíš..jsi velice hodná, ale je to zbytečný...- mohly jste zaslechnout, dál už byli slova jen nezřetelná nebo» vše jsem říkal potichu... Po chvíli jsem Ori krátce obejmul a pohladil po ruce, poté jsem dál začal koukat do dáli... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Hledím ti do očí a můžeš si všimnout, jak se mi také začínají blízkat oči. Proč...proč mě někdo jako malý dítě nechal před městskou branou na pospas komukoliv...proč..co sekomu na mě nelíbilo...Ori...já..já nejsem jako ostatní barbaři... nebýt Huna...tak tu teď nejsem...to on se o mě postaral a udělal mi to tetování...ten ze mě udělal válečníka....- když dořeknu toto už je vidět, jak mi na tvářích stékají slzy. Ještě jsem se na tebe chvíli smutně koukal a poté jsem se otočil. Při otáčení jsem utrousil Ne..ještě jsem jí to neřek... |
| |
| když se vzbudím potom co mi někdo chrstne vodu vo xichtu tak začnu nadávat: %>♣◘☺♠7☺♠◘6♀b (nadávky) kdo mě to kurňa polil...au...mě bolí hlava...co sem včera dělala? to sem byla tak zlitá? nemáte někdo nějakou říčku nebo potok nebo jezírko...potřebuju zchladit...jinak tohle nepřežiju... řeknu a vstanu...pak se chytím za hlavu... áááu...to je bolest...to ste mi dali do hlavy střepy?... pak si všimnu že achill je už vzhůru a ránu má úplně zacelenou... to sem nevěděla že sou ty moje bylinky tak účinný...ukaž mi to... křiknu na achilla a i přes bolest hlavy chvátám k achillovi...koukám na ránu a nevěřím svejm vočím... to je divný...ty bylinky tak rychle nezabíraj...ale nevadí...hlavně že seš zdravej... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Jak ráda bych ho objala, ale copak mohu? Jsme na dohled a ten, kdo by nás zahlédl, bys si to mohl vysvětlit po svém, jako nedávno Break. Utřu mu rukou slzy, láskyplně se na něj usměji. "No tak, měl jsi dneska tak báječnou náladu, proč v tom nepokračovat...a až se ti bude chtít, budu ráda, když mi o své minulosti povíš více. Více tě poznám a třeba najdeme něco, co nám pomůže přijít na to, proč míváš ty bolesti a co je to za znak a jak to všechno souvisí s Break. Nechci ti do toho mluvit, ale stejně jí to jednou budeš muset říct, tak to moc dlouho neodkládej...a teď mi ukaž to zranění na noze, jestli je pryč...a moc mi neodporuj, nebo použiju kouzlo!" Poslední větu dodávám se smíchem. |
| |
| Kdo z vás by se podíval směrem k Orianě a Gulvekovi, viděl by, že si stále povídají, ale neslyšíte o čem. Stojí tak metr od sebe. |
| |
| Porozhlédnu se po okolí. Všude klid. Otočím se na Luminu, která právě pronesla pár hezkých nadávek, které by od ní nikdo nečekal. Kam se vlastně jde? Včera na to nebyl čas, nebo jsem možná přeslechl. promluvím na ni a počkám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Ve svém životě jsem zažil mnoho zlých chvill a musel jsem se s tím vyrovnat sám, ale nesnesu když se kvůli mě trápíš i ty...Ori...jako přítelkyni tě nesmím ztratit. Ani nevíš jak rád bych tě obejmul, ale nedělalo by to dobrotu ač se musím hodně přemáhat, abych to neudělal....- se smutnýma očima se ti kouknu do tváře a poté začnu mluvit dál. Jsitě ti o své minulosti řeknu více, ale časem. Budu velice rád, když budu moc poznat více i tebe. Že jí to budu muset říct vím, ale potřebuju nejdříve zjistit oč jde. Zranění je pryč...nevím jakto..ale děsí mě, že tobě rána zůstala...- celkem rychle ti postupně odpovím na všechny tvé otázky a už s úsměvem na tebe mrknu. A netrap se...neboj se o mě...- potichu ti zašeptám svá poslední slova a vydám se ke svému vaku. |
| |
| "Vždy» je to jen škrábanec...důležité je, že je, že ostatní jsou v pořádku, I Achil teď už snad cestu zvládne..."mluvím k odcházejícímu Gulvekovi. Takkže nic, možná bude lepší nevědět...Kdoví co jsem vyváděla... Po rozhovoru s Gulvek se cítím lépe. Vyrazím ke skupině a cestou si odmotávám obvaz z ruky. Ale stejně je to divné...jejich rány ano...a mé ne...Musím zjistit, kdy vyrážíme, potřebuji se umýt...možná někde najdu trochu vody...no trochu, i vlasy by to chtělo...a jak se tak dívám...i poprat. K tomu ta hrozná únava... Cestou k ohništi si prohlížím družinu. Zdá se, že nejhůř je na tom Lumi a já...Taková ostuda. Vezmu z vaku nový kousek obvazu a ruku si ovážu...Sice mám ráda, když ránu léčí sluníčko, ale nechtěla bych tak potkat Cruala... "Dobré ránko, trpaslíčku! Nedáš dělat trochu něčeho, co mě postaví na nohy...Po včerejčku to potřebuji a Lumině asi dvojitou dávku...Prosíííííím."prohlásím k Ínielovi. V tom uvidím, že oheň už vyhasl. Donesu zase pár dřev a přiložím. Chvilku se snažím oheň rozfoukat, ale začnou mi jen slzet oči. Nakonec použiji kouzlo, které jsem dříve používala na skřety a oheň se krásně rozhoří. Dostanu hlad a rozhlížím se, co vydatného by se dalo slupnout... vše jen ne tu polévku...co my si s ním ještě užijeme... Spatřím krásně dozlatova upečeného srnce. Chytnu slinu, donesu si dýku a kousek ukrojím. "Fúúúj..tff...teda tfff....Kdo to byl? Co v tom je? jak písek, nebo co..." Otočím se naoko naštvane po přítomných: "Tak kdo mi k tomu chce něco říct?" |
| |
| Zatím co se ostatní rozkoukávají já už šmejdím okolo rendlíku a koukám zda něco zůstalo...a ono ano. Vyvařené maso a ještě trochu polévky, možná tak pro dva lidi. S úsměvem se otočím, když v tom Ori používá své kouzlo. Zůstanu na ní civět s otevřenou hubou, ale nic neřeknu protože vím že by mi vynadala jako posledně. "Tím by se dali dělat pokusy, týýý jo...žádný zbytečný půlhodinový křesání, aby to vůbec chytlo....nikdy jí nebude zima...když se jí někdo nelíbí tak mu podpálí vousy." v tom mi něco dojde.Rychle zavřu pusu a dělám jako že jsem nic neviděl. to vypadá asi tak že obíhám kotlík a oři střídavě lítají k polívce a pak k Ori zda ještě nějaký kouzlo neudělá. "Já....možná bych něco měl....musím se kouknout...takhle za studena je to těžký. Možná by moohl takový studený čaj..noo jeto spíše jako uvolněná vůně bylinek. Hodně se to používalo ve válkách...nějak, ale nevím přesně jak, to funguje. Počkej" zdvihnu prst a zabořím se do pytle. "Bude tě to maličko pálit v nose, ale až to přejde, budeš se cítit dobře..no a na tu ránu by taky něco chtělo...já ti to nechci říkat ale mohla by jsi dostat hněď a to by nebylo nic hezkýho....počkej." Po chvilce vylezu a v jedné ruce svírám kvítky heřmánku a v druhé nějakou směs bylinek kterou žmoulám v pěsti. "Tady máš kvítky, dej si je na ránu a pořádně obvaž....Neboj ruku budeš mít dobrou, jako strejda...ten se do ní seknul...nevím jak to udělal, ale prostě se seknul do ruky...běhal vyváděla..no hrůůůza. Ale pak dostal vývar a byl dobrej...ono se to dobře hojí, ale jsm zjistil že nevařený jsou lepší." Mrknu na tebe. Tu směs bylinek začnu drtit a mlít, vší silou k sobě tlačím dlaně a občas přičichnu. Pak když se mi to zdá dostatečné. Odzátkuju flakonek naplněný nejspíše vodou a vhodím tam bylinky. Pořádně zatřesu a znovu přičichnu. "Hmm chtělo by to oheň." Otočím se k ohníčku a začínám nahřívat baňku. "Ono stačí aby se to jen ohřálo...musí to uvolnit tu vůni....víš...pak budeš mít pocit jako kdyby jsi měla v nosní dirce mravence, ale dodá ti to energii." |
| |
| Vzhledem k tomu, že k srnci, pravděpodoně vyváleném po zemi, se nechce zatím nidko přiznat, věnuji se trpaslíkovi a jeho bylinkám. pít bych to moc nechtěla, ale když jde jen o čichání... Poděkuji za bylinky a s malou nedůvěrou je zastrčím pod obvaz. Ušklíbnu se bolestí, ale jen chvilku, abych nevypadala jako slaboch a jdu čichat. Před tím se podívám trpaslíkovi do očí: "Neděláš si ze mě ale srandu, že ne...to bych ti nikdy neodpustila, víš jak mi je blbě?...Nestojím o to, aby mi bylo ještě hůř..." Už už jdu čichat, když se opět zarazím a pošeptnu: "Ty Ínieli, nevíš náhodou, co se dělo včera poté, co jsem se opila? Mám trochu problém s pamětí, víš..." Nepočkám na odpověď a přičichnu k zahřáté směsi v baňce. Jakmile to udělám, vyskočím jak postřelená, až vrazím do Achila, který byl naštěstí ve střehu. Rukou si třu nos. "aaa...ježíši...trochu mravenci, jo? vždy» to jsou aspoň termiti!...krucinál...aa..já tě asi zabiju!" Hovořím sice o zabití, ale nemyslím to vážně a jen doufám, že mi to pomůže. |
| |
| přijdu ke svému velkému vaku a začnu se v něm hrabat pak vytáhnu nějaký kus papíru srolovaný do úské trubičky a začnu ho rozbalovat, když ho razbalím vidíte že je to mapa Dageztéz (viz Homepage). Otočím se k Gulvekovy a řeknu : Měli by jsme jít tady přes Undu, Fireas, pevnost Prestéz a přes orlí horu protože tady po cestě dál na sever je cesta zablokována skřety a my by jsme se měli dostat co nejrychleji a nejmíň nápadně co nejblíž k hoře Narg kde vězní mého přítele Oktopuse a ten nám ukáže cestu dál ! A podívám se zamyšleně do dálky kamsi na sever. |
| |
| Poslouchám o čem se baví Ori s Ínielem. Vw chvíli, kdy si Ori přičichne k bylinkám a začne vyvádět, naplno se rozesměju tak, že je to slyšet v okolí... Potom se zadívám na Fatalise:"A jak dlouho by ta naše cesta mohla trvat? Nerada bych se plahočila příliš dlouho...." |
| |
| No nevim odhaduju že cesta přes hory bude minimálně za měsíc a ostatní cesta tak za týden! otočím se k Break a přimhouřím oči. doufám že hory přejdem rychle protože budem potřebovat dostatek jídla na cestu ! |
| |
| "Děkuji za odpověď. Takže bychom se měli co nejdříve vydat na cestu." Řeknu nahlas a poté se zadívám na Lumi, Ori a Íniela...."Zbalte si svoje věci co nejdříve, a» se můžeme vydat na cestu co nejdříve.." Poté pomalu přistoupím ke Gulvekovi a jen zlehka mu položím ruku kolem pasu, přitisknu se k němu a zeptám se:"Děje se něco? Jestli ano, tak se mi prosím svěř... Ráda bych ti pomohla." |
| |
| Když dojdu k vaku, roztáhu šňůrku, která vak ztahuje a začnu ho horlivě prohrabávat. Hergot...zatraceně, kde mám ten měch s vodou?...jo tady je neřád...hahá...no ještě v něm něco je... s žízní v patách se napiju a jen si oddychnu... Vážení nevím, jak vy... ale mě došla voda...měli bysme si nejdříve opravdu nabrat zásoby vody a najít tu studnu... Řeknu k ostatním a zahledím se na Fatalise, jak štrachá ve vaku. Po chvilce vytáhne nějaký kus papíru a vydá se ke mě. Roztáhne předemnou pergamen s mapou a začne mi vysvětlovat nejvýhodnější cestu. Jo..jo...máš tam uvězněného přítele?...co udělal? že je v šatlavě?- kývu na vysvětlování Fatalise a když dojde na jeho přítele, nedůvěřive se na něj kouknu...přemýšlíc nad tím, proč je uvězněn. A kdo ho tam drží?...Skřeti?...a jak víš že na severu jsou také skřeti? že to tam obléhají...?- začnu za sebou chrlit jednu otázku za druhou. Poslouchám Fatalise a chci zareagovat na jeho další vysvětlování. Ale když ke mě dojde Break a chytne mě kolem pasu a přitiskne se na mě, dám jí ruce kolem krku, skloním mírně hlavu a položím si své čelo na její. Na její slova trochu smutně odpovím. Neboj... nic se neděje...jen vzpomínky na dětctví...řenu ti více, ale teď prosím o tom nechci mluvit...nezlobíš se?...a mám dost strach o Ori...proč se nám rány zahojily... a jí né? Políbím Break na čelo a opřu se o ní. Obejmu jí kolem pasu a se zavřenýma očima si položím na její rameno hlavu, přitom jí pevněji sevřu, abych udržel pocity, co mě trápí. Když už toto obětí trvá delší dobu, povolím kouknu se Break do očí a začnu se opět věnovat Fatalisovi. Kde že si to zkončil? |
| |
| Zdá se, že odpověď na mou otázku se jen tak nedozvím...Zaslechnu rozhovor o odchodu a vodě, s radostí a zasněním se podívám na Break a Gulvekem. Potěšující je také to,že a» to, co mi dal trpaslík bylo cokoliv, zdá se že to pomohlo. Hlava přestala bolet, dokonce mám pocit, že se cítím mnohem lépe. Uvědomím si, že jsem se chtěla ještě před cestou umýt, protože v horách už to nepůjde. Nachystám si věci do vaku, popadnu ho a pravím Fatalisovi: "Běžte napřed, dohoním vás....musím si něco zařídit..." možná jsem měla někoho vzít sebou, ale takto to bude lepší...nebo že by šly holky?..ani ne...Lumina snad ani neví ještě pořádně o světě a Break?...Přece bych je od sebe neodtrhávala...zadívám se ještě jednou blaženě směrem, kde stojí ti dva zamilovaní. Bez ohledu na to, co mi Fatalis odvětí, vyrazím do rozvalin města hledat vodu. |
| |
| Jo a nebo by jsme mohli jít tady od zříceniny Zangrie přímo do pevnosti Prestéz, co vy na to cestou je tu zakreslená nějaká řeka kde by jsme se mohli vykoupat a cesta by nám určitě trvala kratší cestu a v pevnosti bychom mohli koupit nějaké ty zásoby ! Podivám se na Gulveka a čekám na odpověď to by mě zajímalo kudy půjdem ? |
| |
| "Já osobně jsem pro Fatalisův druhý návrh. A i když by mi zásoby starosti nedělaly, tak mám přece jen radši pohodlí, kratší cestu a hlavně zrovna moc nemám ráda hory... Ale je to i na ostatních." Řeknu nahlas a po chvíli se zadívám na všechny ve své blízkosti a hlavně za odcházející Ori.... |
| |
| No hory by mi zase tak nevadily...jsem zvyklý na horší podmínky, ale přece jen, když se budeme moci vyvarovat zimě, volil bych taky druhou možnost...já celý kraj takhle neznám takže se budu muset spolehnout na někoho, kdo se vyzná...- řeknu s pokrčením ramen. A hlavně tudy teče řeka, takže o to lépe...- píchnu prstem do mapy abch ukázal Fatalisovi polohu. A Ori povídala něco o tom že by se vykoupala, abych se přiznal tak bych se taky rád už oplách a zásoby se budou hodit...takže já jsem pro druhou možnost, stejně jako Break...ještě a» se rozhodnou ostatní... Vemu dva prázdné měchy na vodu a rozeběhnu se za Ori...cestou pohladím Break po rameni Hned se vrátím...jdu pomoct Ori najít nějakou studnu... Když doběhnu pomalu Ori zavolám na ní Ori!...počkej chvilku...půjdu s tebou... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Když se podívte dolů do studny vidíte že studna je skoro plná. Vytočíte kbelík s vodou nahoru a vidíte krásnou ničím nezašpiněnou vodu (alespoň na počich a její průzračnost). |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Když se podívte dolů do studny vidíte že studna je skoro plná. Vytočíte kbelík s vodou nahoru a vidíte krásnou ničím nezašpiněnou vodu (alespoň na počich a její průzračnost). |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Nakonec se nám podařilo najít studnu, která vypadala, že má vodu ještě pitnou a dokonce s nerozbitým rumpálem. Napili jsme se, voda byla opravu vynikající. Po té jsme vytahovali kbelíky a naplnili všechny měchy. Když Gulvek naplnil další kbelík a měchy byli už plné, naberu do dlaní vodu a znovu se napiji. Nakonec se zohnu a se smíchem začnu na Gulveka prskat vodu. Cítím se jako malá holka, jako by kolem nás vládl jen klid a pohoda. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Jestli jsi měla něco v plánu, tak já zase půjdu zpět...- dodám, ale když vidim, že se opet začneš usmívat, jen se krátce pousměji. A ukážu směrem k jedné studně, které sis hned jistě také všimla. Když jsme k ní došli, radostně jsem se na tebe podíval. Bezva...vypadá nedotčeně...a je plná, a rumpál je taky v pohodě, jak tak koukám.- jakmile opatrně oba ochutnáme kříš»álově průzračnou vodu, začnu naplňovat měchy až je naplním. Poté se krátce otočím, abych zjistil jestli se tu nepohybuje někde někdo neznámý. Když je vše v pořádku otočím se zpět, ale jaksi mě vyleká proud vody a já si leknutím zakopnu o nohu a spadnu na zem přímo na zadek. Rychle si otřu obličej a podívám se na tebe. Nemůžu to udržet a začnu se zhluboka smát. Hahahaha....ty mrško jedna...no počkej...já ti to oplatím... S úsměvem od ucha k uchu vyskočím ze země a začnu na tebe cákat také. Radostně se u toho směju a vypadám, jako bych byl nějaké pětileté děcko. Připomíná mi to dobré časy, když jsem si hrál s příbuzenstvem Huna...byla to vždycky sranda. Po chvilce přestaneme a jen se tomu oba zasmějeme. Začnu si ždímat oblek a přitom ti pravím. Hele Ori...půjdem okolo řeky...tak se budeš moc vykoupat... zamyšleně se poškrábu v mokrých vlasech a dodám. Aha...teď mi došlo, proč si na mě hodila ten úšklebek, když jsem za tebou doběh...vyrušil jsem tě od vykoupání...tak se tady klidně opláchni, já se otočím, ale nechci tě tady nechávat samotnou...budu támhle opodál otočenej...co ty na to?...souhlasíš?- s úsměvem čekám na tvou negativní odpověď. ....tam mi určitě naloží...hahaha...to bude psina...si určitě myslí, že jí chci okukovat...né že bych nechtěl...no... ale počkám na její reakci...haha... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Po té, co se konečně trochu sklidníme, si pomyslím: Tak o tohle jsem přicházela, když jsem neměla žádné sourozence! "Já to k řece nevydržím, už mě všechno lechtá a škrábe...Podívej se, pořád jsem černá od těch sazí....a kdoví jaká tam bude voda...Já vím, že zdržuji, už bychom měli vyrazit, ale dej mi chvilku, prosím... " Nakonec, nikdo nemusí vědět, jak dlouho jsme tu vodu hledali, já to fakt nutně potřebuji, jen to a budu zase jako rybička "Gulvíku, prosím otoč se, budu rychle." Hned jak mi Gulvek naplní další vědro vody a vyhoví mi s otočením, shodím pláš» i horní vrstvu šatů a zůstanu jen ve spodničce a blůzce. Koutkem oka pozoruji, jestli se náhodou Gulvek nedívá a začnu alespoň tak dávat hygieně zadostiučinění. Nakonec si zbytkem vody opláchnu i hlavu. Své šaty aslespoň vypráším, když už není čas je vyprat a opět si je obleču. "Hotovooo, můžeš...Byla strašně studená, ale teď se cítím jako znovuzrozená! Nechceš se také ovlažit?" ptám se a přitom si ještě zavazuji šňůrky na šatech. Předkloním se a trochu si ždímám vlasy. Pak podám z vaku hřeben a pročesávám si je. Je mi jako bych ze sebe zmyla vše zlé. Když skončím, ptám se Gulveka: "Tak co, mám se otočit teď já? Nebo vyrazíme?" |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro No vidíš jak jsi krásná, když se vykoupeš a už nemáš na tvářích tu černotu...dost si prokoukla To ti věřím, že voda byla studená...je to na tobě vidět...- chtěl jsem ukázat na místo, jak jsem to poznal, ale pak jsem si to rozmyslel a jen se zasmál. Né nebudu se koupat... i když nad tím tak přemýšlím, tak bych mohl taky- začnu se pomalu svlékat a požádám tě o rozepnutí brnění na zádech...Mohla bys prosím...a» se s tím zase nemusím mordovat.... Když jsi mi povolila brnění, vše ostatní šlo už rychle ani jsem ti nějak neřekl, aby ses otočila. Jen si mi zahlédla holý záda s mým záhadným tetováním a nejspíše se poté otočila. Jak mě bůh stvořil, tak jsem hupnul do studny, trochu jsem se přitom majznul do hlavy, ale osvěžení to bylo úžasné. Ááááá....ta je hergot studená...ale je to dobré osvěžení...viď Ori- narychlo se opláchnu a ni jsem si nevšímal jestli se koukáš, nějak mi to bylo celkem jedno. Když vylezu, tak si jen řeknu A hergot...do čeho se utřu...no to je jedno...se oblíknu...stejnak mám oblečení zmáčené.- otočen k tobě zády si natáhnu kalhoty a když je mám na sobě, tak ti povolím otočení. Tak co? vyrazíme k nim...a» už to nezdržujeme...tak pojďmě- usmějí se a jemně tě strčím do zad. Vezmu měchy a při chůzi se ještě pomalu dooblékám. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Pomůžu mu ven z brnění, ale při pozorování záhadných znaků na zádech se jaksi zapomenu otočit. Zbytek jeho nahého těla moc nevnímám... Když se dokoupe, pravím""Tak co, to je, že? Jen doufejme, že jsi z té studny už nikdo nevezme vodu na pití." mrknu na Gulveka. Popadnu svůj měch, dám do vaku a z veselou náladou se vracíme zět k družině. |
| |
| Po delší chvilce můžete zaslechnout kroky a hovor odkudsi z ruin. Po chvilce zahlédnete Ori a mě, jak se spolu bavíme a neseme měchy s vodou. Jsme mírně zmočený a vysmátý. Tak jsme tady...studnu jsme úspěšně našly...voda je dobrá a krásně studená...tadyten měch někoho je a nevím koho...taky jsem ho vzal taky a naplnil...si ho vemte komu patří.... Položím měch k trpaslíkovi a svůj si dám do vaku. Shrnu všechny věci okolo do vaku a dám si kněmu i svůj meč. Věci mám nyní připraveny na odchod. No Achille...ten můj pláš» už potřebovat nebudeš...- řeknu k němu a zvednu si zašpiněný pláš» ze země. Vyklepu ho a zapnu kolem krku. Dojdu mezi Break a Fatalise. Break položím pomalu, aby se nelekla zezadu ruce kolem krku a přes její rameno koukám na Fatalisovu mapu. Tak jsem zpět...doufám, že jsi nečekala dlouho.- zašeptám Break a pohladím ji zazdu rukou po bříšku. Tak jak jste se tedy dohodly? Druhá varianta?...nebo jestli jste se dohodli nějak jinak, co jsme tu nebyli, tak povídejte....a» můžeme vyrazit...- vyptávám se a přitom mi z vlasů ještě kape voda. |
| |
| Položím vak na zem a zahlédnu tam mou kovanou hůl. Jéjky, tebe jsem tu skoro zapoměla...Ale už to bude dobré, cítím se po té koupeli jako vyměněná. To mi taaak prospělo Stojím a čekám na Fatalisův pokyn k odchodu a je mi momentálně úplně jedno kudy půjdeme. V duchu si začnu pobroukávat trpaslíkovu písničku a čekám až se ostatní nachystají. hmm hmm hm |
| |
| Znovu vysypu všechny věci z pytle. Přeběhnu ke kotlíku a zvrhnu ho. Maso které se uvařilo zavážu do kusu hadru který jsem měl v pytli. Prázdný kotlík začnu pracně rvát do pytle, ne moc zdařile, jelikož pytel lehce prasknul, ale já nevšímaje si toho dál pokračuju. Pak tam dám obě masa,bylinky,na to flakonky aby se mi neroztřískali. Zkontroluji míchátko a zašpinění mého oblečení. Když je vše hotovo, vrátím si nožík který jsem používal za opasek a sednu si zpět na soudek. "A kam jako vy dete? Do pevnosti? A je tam vězení? V takovejch místech bývá žejo? Ale nevím třeba někam jinam? Počkejte vy chcete jít přes řeku? To jste neslyšeli mostě..hmm? to je takový obrovský, no někdy i malí, zařízení které umožňuje přejít řeku suchou nohou, no fákt!." vážně zakývu... "A kam půjdu já? no za bráškou.....ale kam." |
| |
| Jakmile se o mě Gulvek opře, trošku se napřímím, aby se nemusel moc sklánět a potom podotknu:"Ještě jsme se nijak nedohodli. Nikdo kromě nás dvou neřekl jestli půjdeme přes hory nebo tou kratší cestou, ale osobně si myslím, že stejně půjdeme tou kratší...." A poté jej pohladím po ruce, kterou má položenou na mém břiše. Po chvíli se zahledím na Íniela:"Jdeme do vězení někoho dostat ven. A kupodivu víme i co je to most, takže nám ho tady nemusíš nijak detailně rozebírat..." |
| |
| vy jste to špatně pochopily uplně na sever jít nemůžem protože tam to obsadily skřeti a tudy se nedostanem musíme přes hory ale půjdem kolem nich až k Orlí hoře a potom přes hory jinudy cesta nevede ! Promluvím na Break ! |
| |
| Hergot...tak co jsi to řikal o té druhé cestě...si z náš děláš srandu nebo co?- řeknu trochu rozčíleným hlasem k Fatalisovi.... Tak jakou druhou cestu jsi myslel? Tak jak to teda myslel...koukám že se do toho nejspíš zamotal sám...a teď sme to měli blbě pochopit...no na někoho se to hodit musí... Opřen o Break čekám, co z Fatalise vyleze za rozumnou odpověď. |
| |
| No já myslel že tím si to skrátíme o jeden den ! a vy ste mě špatně pochopily ! zase jsem něco špatně vysvětlil ! |
| |
| Připravena k odchodu, zvednu své věci ze země a čekám na to, až se ostatní domluví na cestě. Když však vidím, že se nemohou domluvit, položím věci na zem a s povzdechem čekám dál. Po chvíli popojdu k Fatasivi a požádám ho o mapu. Když mi ji pootočí tak, abych ji viděla, smutně skonstatuji: "Škoda, že chybí ta horní část mapy...Ale něco mě napadá, jak je asi velká ta řeka? Musí se jít přes most? Možná by šla přebrodit a nemuseli bychom jít tudy..." a ukazuji přitom trasu po cestě přes Undu do pevnosti Pretéz "...ale mohli bychom jiít přímo tudy přesně na východ přímo do pevnosti. Snad by to nějaký čas ušetřilo, ale je riziko, že řeka v tomto místě bude nepřebroditelná..." |
| |
| no tak jsem to přežesně říkal tady tudy ale vy jste mě špatně pochopily ! řeknu ke všem a optáhnu tu cestu co ukyzovala Ori ! Potom vezmu do ruky vak hodím ho přes rameno a vyjdu tím směrem a zavelím Tak jdeme !!! |
| |
| Chvíli sleduji, jak se všichni dohadují u mapy. Pak Fatalis vezme batoh a rozejde se směrem z města. Přehodím si meč přes záda a vyrazím za ním. Všichni mají velké batohy, jen já na sobě nemám nic. |
| |
| Když se vydá Fatalis na cestu, tak se pousměji... .............vypadá to, že se nemůžeme až tak rychle rozhodnout......jen doufám, že na to nedoplatíme v boji nebo při nějakých potížích...... .........doufám, že se brzy sjednotíme a sžijeme natolik, abychom to zvládali bez potíží.......... .............Budou potíže jen trochu s Achilleem, Crualem a Fatalisem......... Poté se opatrně vymaním z objetí Gulveka:"Myslím, že bychom mohli jít. A» nám daleko neutečou... A přitom jej jemně pohladím po tváři. |
| |
| Zavrtím hlavou a na slova Break s úsměvem zareaguju. Jo...jistě...samozřejmě...jen jsem byl zamyšlený...jen si vezmu věci.. Rychle si skočím k vaku pro meč, který zasunu do pochvy u pasu a přitom si všimnu měchu, který si nikdo nevzal. Hmmm...sand se o něj cestou někdo přihlásí... Vložím měch do vaku, utáhnu jeho šňůrku a hodím si jej na záda. Za pás si do malé pochvy strčím dýku a ještě se rychle rozhlédnu kolem. Vyhlížím Ori a ostatní, jestli už šli za Fatalisem. Když uvidím, že jsem tu zůstal sám s Break, která se pomaloučku vydala napřed, už na nic nemyslím a mírným sprintem jí doběhnu. ...Snad mají všichni všechno, no to se zjistí cestou...jo...já všechno mám...tak honem za ostatními... Jakmile jí doběhnu, nemůžu odolat a jemně jí pohládním po krásně se vlnícím zadečku a řeknu. Tak jdeme...snad máme všechno... a začnem společně držet krok s ostatními... |
| |
Celou cestu jsem šel v povzdálí a kochal se přírodou, jestli se to dá tak nazvat. Štít mi cinká na zádech a hrot kopí se zabodává krok co krok do země. helmice mi pevně drží na hlavě...Poslouchám jemné zpívání ptáčků a v tom spatřím větší objekt, který mi prolétl nad hlavou... že by...orel? Říkal jsem si. Přiběhnu ke skupince, vlastně k Ori a zeptám se:Sice jsem vás doposud jen následoval,ale kudy teda jdeme? Znám zkratku je delší ale o to i nebezpečnější(naznačím na všechny a usměji se). Pardon jsem trapnej! Poté kráčím po boku Ori. Na co asi myslí, třeba se diví proč, jsem se nějak odloučil...nevím když mám chodit přírodou tak jedině sám a na pohodu, snad ji to moc nevrtá v hlavě, moc ji mám rád!!! |
| |
| Stále sedím na sudu. Break mě okřikne a tak jen ze zvyku si brumlám mou hodně ohranou písničku. Ale to již všichni se někam vydávají. Prostě to vypadá že mě nechtějí a tak odcházejí. "tak a kam půjdu já? Bráška mě hledá a tak bych měl zůstat na jednom místě. Pak mě lépe najde, ale co když nepůjde tudy? Může jít třeba okolo té řeky co říkali a tak by jsme se minuli."¨ Podrbu si vousy. "Měl bych chytit několik veverek a bylinky...nooo, ale kde jsem si nechal dr»ítko!" Vyletím na nohy a málem se přerazím o kladivo které jsem nechal ležet u ohně. "Co ty..tuu...no ty by jsi mohl bejt moje nový drtítko." zauvažuju. Mezitím se mi vzdalujete. Občas se ještě potívám tím směrem. |
| |
| Vyrazím s ostatními na cestu. Když ujdeme kus cesty, prohlížím si družinu, jestli jsme všichni a jestli je vše v pořádku. Většina mlčky kráčí vřed, vědoma si toho, jak namáhavá cesta nás čeká. Achiles se chvíli motal někde bokem, ale pak mě dohonil a kráčí vedle mě. Snažím se jít uprostřed družiny. Náhle si uvědomím, že nikde nevidím našeho trpaslíka. Kde je? Myslela jsem , že jde s náma...Něco mu přeletělo přes nos? No vlastně ani nevím s kým mluvil o tom, kam jde dál...asi má svůj vlastní směr...říkal něco o bráchovi...že ho hledá...ale aspoň jsme se mohli rozloučit.... Začnu se stále více otáčet směrem k ruinám , ale jeho drobnou postavičku nemohu zahlédnout. Podám svůj vak s věcmi Achilovi: "Prosím tě, nes mi to chvíli...já jsem tam něco zapoměla, hned se vrátím..." Nechám si jen kovanou hůl pro všechny příležitosti...a vyrazím na spáteční cestu do ruin města. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro "Ínieli, myslela jsem, že půjdeš s náma, ale ty máš asi v plánu něco jiného, viď? Nevěděla jsem, že tu zůstáváš...to bych se s tebou rozloučila..." a trochu do něj š»ouchnu. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro jako že už sis tam znovu sedl:-))) |
| |
| Při cestě neustále přemýšlím, kudy to vlastně tedy Fatalis myslel. Rozhlížím se kolem, kochám se krajinou a sleduji různe ptáky, poletující nám nad hlavami. Slunce svítí a je celkem teplo. Krásně na mě pomalu osichá šat. ......hmmm...jsem zvědav, jak teda s tou cestou...přes ty hory to bude dost drsné...ale asi není jiná možnost...no budu spoléhat na Fatalisova slova...a co ten jeho přítel?...co bude ten zač?...no poznám...doufám, že to nebude nějakej problémovec.... Přemýšlím při krocích nad cestou, a rozmlouvám s Break. Kouknu se na Ori s Achillem a s radostí v obličeji, že jsou ti dva u sebe se obrátím, když v tom Ori hodí vak Achillovi a běží zpět do ruin. .......Hergot kam běží?...určitě tam něco zapoměla...počkat?...kde je trpaslík?...no jo určitě jde pro něj zpět...to nerad vydím, že jde sama...jdu s ní. - lehce sebou škubnu, že se s ní vydám, ale pak si uvědomím. ......notak chlape...nemůžeš všude za ní slídit...i když jí chceš jen ochraňovat...určitě se o sebe postará sama...co by si pak mysleli ostatní?...ty nepochopí jak Ori beru... Ujastním si a s mírným výrazem strachu v obličeji na Ori zavolám. Ori!...opatruj se...buď opatrná...prosím... Trochu zpomalím krok, aby jsme Ori moc neutekli. Zpomalte prosím...a» Ori daleko neutečem...díky...- s prosbou zdělím ostatním. |
| |
Když mi dala Ori její vak, zalekl jsem se.Prosím buď opatrná!!! a vra» se!!! Víš co počkám tu na tebe!! Řekl jsem a zastavil se. Rozhledl jsem se kolem sebe a hleděl na oblohu...Skupinka se vzdalovala a Ori také, všichni jiným směrem, jen já stal uprostřed.. Jen jestli Ori neodešla kvůli mě...bojím se, že nejspíš jo!!! |
| |
| Zareaguju na Gulvekovu prosbu a zastavím. Ohlédnu se a vidím, jak Ori běží zpět do ruin. Co se tu děje? Proč běží zátky? Asi tam něco zapomněla. Rozhlédnu se po skupině a všimnu si že mi tam někdo chybí. Mužík tu není. |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro "No já myslel že mě nechcete. Nebo spíše..no..nějak tak...přeci jen jsem měl tu jen být na noc....." Podívám se na nechápavě na Ori. V ruce přidržuji drtítko (válečné kladivo) a študuju jeho vyváženost a plochu kterou určím na drcení. "A ty jsi tu něco zapoměla?" |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro říkám trpaslíkovi a začnu mu cpát do vaku věci, co se ještě válí po zemi. "Táák neseď a dělej! Cestou mi povíš o svém bráškovi..." |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro ¨ "Jééé já zapoměl." Přiběhnu lehce ufuňěn. Zvihaje pytel a poté drtítko. To držím obouma rukama ve víši pasu. A pupek, spíše nechtěně, si podpírám. (Pohled zajímavej.) "Můžeme jít!" Pronesu rázně "A kam že jdem?" |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Vyrazíme na cestu, snažím se jít co nejrychleji, ale zase tak, aby mi trpaslík stačil. Cestou mu odpovídám na jeho dotaz: "Jdeme někam sever, musím přes hory, ale máme jít trochu oklikou, abychom se vyhli skřetům. Na severu.... někde ....má své doupě skřetí šaman, který je původcem toho zla, co je v zemi pácháno....Naše družina tomu jde udělat přítrž...navíc Fatalis tam někde má asi uvězněného přítele....Teď chvíli půjdeme, pak dorazíme k řece, přebrodíme ji a na odpočinek se stavíme v pevnosti...nějak na D, se myslím jmenovala...nebo na P? Protéz, nebo tak nějak...Doufám, že tam dorazíme, než bude úplná tma....a ty mi řekneš už o svém bratrovi? " V dálce zahlédnu nějakou postavu, pevněji stiknu hůl, poslouchám Íniela a přitom se sanžím poznat, jestli nám hrozí nebezpečí, ale postava je ještě píliše daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro "Ale pokud tam mají vězení možná že tam odtáhli brášku...ale nevím kdo ho odtáhnul...třeba je ve válce a nebo...doma. Ale to ne on by mě tu nenechal." Snažim se mluvit i s tím prstem v nose. Ten zvuk který vychází místo hlasu je opravdu pozoruhodný. "Ale nevím co...on je stejnej jako já...jen víc machruje...jako no." Ve snaze ukázat jak velice máchnu ti před očima kladivem. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro "Tak aby bylo jasno, přetaň se rýpat ..." Nestihnu ani dopovědět, když se proti mě vyřítí kladivo. Možná by mě nakonec netrefilo, ale pro jistotu uhnu hlavou. asi ho zabiju... "Nemám ti to kladivo raději vzít?...to máš od Gulveka, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Je hezké, že na mě čeká...kdyby tak věděl, jak moc mi hlavou vrtá to s Break Přidám trochu do kroku. A» trpaslík víc kmitá nohama, aspoň nebude mít čas dělat hlouposti s kladivem a neožebračí mě. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Je hezké, že na mě čeká...kdyby tak věděl, jak moc mi hlavou vrtá to s Break Přidám trochu do kroku. A» trpaslík víc kmitá nohama, aspoň nebude mít čas dělat hlouposti s kladivem a neožebračí mě. |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro zastavím se "Jo jo mám, to je mí nový dr»ítko...tamto jsem někde v tý tmě ztratil a nebo mi ho nějaká veverka ukradla. Voni to normálně dělají už jsem je několikrát viděl jak mi kradou drtítko, ale dokonce i míchátko, ale naštěstí si mě nevšimla a já jí majznul. Jen škoda že měla pod sebou kámen protože jí hlava." V tu chvíli se kouknu na výraz Ori a okamžitě utnu pokračování mé věty. "Nic jsem neřek." "Kouká jako kdyby mi chtěla ukousnout hlavu...heh to by si moc nepošušnala...dostat se přes ty chlupy." Pod tíhou myšlenky se začne linout chropění, vzdáleně připomínající smích. |
| |
soukromá zpráva od pro V její tváři vidím nejistotu a nevím jak se mám zachovat Na co asi myslí...co jí trápí, asi bude lepší, když se zeptám...nebo snad ne, ale jo bude to lepší... Poté se k Ori přitáhnu a zeptám se jemně a nejsitě:Mohl bych se zeptat, jestli tě něco netrápí? Poté se zahledím do jejích krásných očí... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Ukážu mu směr cesty. Když se Íniel kousek vzdálí, rukou si přichytím Achilovu bradu a zadívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Ukážu mu směr cesty. Když se Íniel kousek vzdálí, rukou si přichytím Achilovu bradu a zadívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Pustím Achilovu bradu a chytnu do ruky amulet, visící na mém krku. "Pak jsem si řekla, že možná žiješ právě proto, že tě chránil....ale...pak..." Další slova se mi říkají hůř a hůř. Mírně skloním hlavu a sklopím oči. "...pak jsi volal ze spánku Break, ne mě...víš...a já si říkám, že možná se ti moc líbí....že přede mnou na sobě nedáš nic znát, ale ..táhne tě to pořád k ní...Chtěla jsem se tě na to zeptat už dávno, ale bojím se tvé odpovědi....kvůli sobě, Break, Gulvekovi i tobě...." |
| |
| Pokrčím rameny a pokračuju směrem který mi Ori ukázala. "Lidé jsou divný, co má proti veverkám, no možná to samí proti hafsům. Ale taková veverka by bodla, začínám mít hlad." Podívám se po oklolí a pak k zemi. což má za následek lehké vychýlení ze směru. Dr»ítko si pořádně chytím do obou rukou a se zaujetím pozoruju každý strom co se mi vplete do cesty. |
| |
soukromá zpráva od pro Poté Ori odkoktala zbývající část svého proslovu a mě se pomalu začínali zvedat koutky tváře... Víš zdalo se mi o mém otci a o Break, ale to nic neznamená...Nic k Break necítím a to je myslím dobře...Jen mě udivuje to, že Break jako upír je...je prostě jiná...Nic mě k ní netáhne a sny? Ve snech se zobrazuje nejmocnější fantazie a o tom, co chci, aby se mi zdalo, se mi nikdy nezdá...Když jsem tě poprvé spatřil, tak jsem první noc chtěl myslet pouze na tebe, ale nakonec to v Zangrii dopadlo, tak že jsem celou noc meditoval... Uchytím ji za obě ruce a přitáhnu se blíže k jejím tvářím... Myslím, teda vím...asi možná...ale určitě mě k tobě táhne mé srdce...Rozum mi říká a» to nedělám, nechci totiž o tebe přijít, vím jsi silná a umíš se o sebe dobře postarat, ale i tak mám strach...Každopádně se mi jistě uleví, když ti řeknu co k tobě cítím... ...jo Achille, teď to nepodělej... ...Miluji tě...Potřebuji tě jako kytka vodu, jako vesmír hvězdy... Poté ji políbím ruku.... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro cítím ho tak blízko... Začíná se mi štěstím motat hlava....Usmívám se na něj.... Nechávám své ruce v jeho dlaních a mé rty se jakoby samy začínají přibližovat k Achilovým. Proboha , co to dělám? Na poslední chvíli se zastavím, vyjmu jednu ruku z jeho dlaní a položím mu prst na rty... "Krásně se to poslouchá, ale už nemáme čas, musíme jít...Máš pravdu, sny jsou jen sny...Byla jsem pitomá, promiň...." Pohladím ho volnou rukou po tváři, vezmu ze země své věci a vyrazím před, nechajíc svou ruku v Achilovej. |
| |
soukromá zpráva od pro S úsměvem kráčím vpřed.... bylo to tak zvláštní...ale pěkné....já ji tak miluji.... Můj úsměv byl již jasně patrný... |
| |
| Kráčíme s Achilem rychle vřed, skoro utíkáme. Držíme se za ruce a každý, kdo by nás potkal, by si byl jistý, že jsme do sebe zamilovaní. Dohoníme trpaslíka, který se trochu odklonil ze směru, ale naštěstí neměl čas zabloudit. Spomalíme. "Haloo, sem ...za námi..."zavolám na něj. Jen co popoběhne k nám, znovu přidáme do kroku a za chvíli už vidíme v dálce zbytek skupiny... |
| |
| Po prosbě Gulveka zastavím. Co tam zapoměla di» měla snad všechno nebo ne ? ... ... Trpaslík tu není kde je to tam zůstal nebo co s ním je ? ... ...nu počkám jestli ho Ori přivede nazpět nebo ne... A v těchto myšlenkách se probírám dál ! |
| |
| Zdá se, že družina na nás čeká. Všichni tři přijdeme až k nim a celá skupina se dá opět do pohybu... Jakmile zahlédnu Cruala, vzpomenu si, že ještě jednu část svého života nemohu vymazat jen tak. Musím ji znovu najít. Nadále však kráčím po boku Achilea a nebyla bych to já, kdybych byla dlouho zticha. "Já mám občas dost divné sny....přichází za mnou jakási ohnivá postava, ale to snad ani nejsou sny,...já nevím...jako by na mě někdo dával pozor...mluví hlouposti o mé babičce a o mě...jako bych měla být potomek nějakých divných mágů, nebo co...Já, která mágy nesnáším?....No snad na Fatalise...ten je milý, i když toho moc nenamluví..." |
| |
| Jakmile nás doběhnou společníci, otočím se a dojdu k trpaslíkovi. Plácnu ho po rameni a jen tak tak zůstane stát na nohou. No kde si se nám zapoměl...nějak se motáš....nebo se mi to zdá?...tys s náma nechtěl jít?...jsme rádi, že jsi náš člen...A děkuji Ori, že tě dotáhla... Poté dojdu k Break a srovnám sní krok. Jdu vedle ní a přitom jí chytím za bok a začu jí cestou jemně po jejím boku hladit. Nemůžu si pomoct ale musím být s Break neustále v kontaktu. Přes rameno se kouknu po Ori a Achillovi a na mém obličeji naskočí úsměv od ucha k uchu. Chvíli se na ně s rozzářenýma očima zahledím. .....jsem rád že je Ori š»astná....přeju jí to...je to hodná žena a doufám, že je Achill taky v pohodě....i když ho moc neznám....doufám že ano...nechci aby jí někdo ublížil...a kdo jo bude mít velké problémy se mnou.... Jen na Ori mrknu a poté se začnu dále koukat na cestu před sebe. Chvíli bylo ticho, ale to nemohl prolomit nikdo jiný než Ori. Začnu bedlivě poslouchat její slova a zapojím se do konverzace. Třeba to jsou vidiny...ale také to může být skutečné...postava která k tobě promlouvá může být hodně daleko...slyšel jsem o tom od Huna....prý se takhle domlouvají bytosti na dálku a nebo k tobě promlouvá tvůj dávný předek a snaží se ti ukázat tvoje výjmečnosti...ale třeba to jsou taky žvásty...já ani pořádně nevím, co je to magie, takže to ber tak trochu s nadhledem... Prohodím rychlými slovy a začnu se dále věnovat Break. Zdávají se ti sny?...Break?...jak často vůbec spíš?- tiše jsem se zeptal a čekám jestli mi odpoví, jelikož mě její osobnost velice zajímá. Pohladím ji po vlasech a zadívám se jí do jejích zajímavých očí. |
| |
Držíme se s Ori za ruce a ladně kráčíme vpřed skupinky...Ori mi mezitím vypráví její "zvláštní" sny... Když mi to tak vyprávíš, nemyslíš, že tvoji předci nebyly mágové? Máš nadpřirozené schopnosti, takže by si mohla být ne? V mé mytologii postava v plamenech znázorňuje boha Helia, anebo Arese, ale myslím, že s tím to nic společného nebude, Arese a Helia moc nemusím a oni mě také ne...A kdo byla tvá babička? vyprávěj mi o ní.... Poté na Ori opět hledím svým zamilovaným obličejem... |
| |
| Slyším, jak Gulvek mluví o mých vidinách a o svém Hunovi. Otočím se za ním, abych se ho zeptala na Huna více, ale mezítím se on začal věnovat své Break a na mě promluvil Achileus. "Má babička..."odpovím Achilovi, "Je báječná žena...jen to vím určitě. Jednou tě s ní snad seznámím...ale předem tě varuji, vůbec se jí nebudeš líbit!!" nato se začnu smát úpřimným zvonivým smíchem. Když však vidím, že se Achiles trošku zarazil, dodám:"Ale z toho si nic nedělej....Ona to tak nikdy nemyslí...všude a u všech hledá nebezpečí, které by mi mohlo hrozit..." nevím, jak dlouho už jdeme, ale začínám být dosti unavená...to bude tím včerejškem... Ohlédnu se po trpaslíkovi, jestli by neměl ještě nějaký životabudič, ale pak si uvědomím, jak se rýpal v nose a neřeknu nic. raději to ještě chvíli vydržím, snad není zatím nic znát |
| |
| Mermomocí jsem byl dotažen ke skupince a to bez jediný veverky!! Cupitám jako poslední. Mé nožičky si nastavili vlastní tempo a tak někdy zpomalím někdy vás doběhnu a tak dokola. Cestou se snažím nasbírat nějaké bylinky a tak se stane že uteču ze směru, nebo se někde ohýbám či lezu. Rozhovor o magii a tak podobně jsem bohužel přeslechl, ale o zmínce babičky jsem slyšel až moc dobře a tak se z nějakého keře vedle vás ozve můj hluboký hlas. "Jo moje babička, Agáta, dělala výborný veverčí placky. To byla ohromná dobrůtka...jenže muselo něco zbýt.. Totiž co navařila to sežrala a na mě nic nezbylo....tak jsem vždy stál u kamen a čekal až nechá placku vychladnout. No a já nečekal. Taky proto mám úplně vopálenou bradu." podle toho jak rychle kráčíte se můj hlas ztrácí. Když seberu všechno co se dá, vyběhnu z křoví a doženu vás. Můj vzhled je silně opraven hlavně větvičkami trnky kterou mám zamotanou v celých vousech a na hlavě. |
| |
| Když nás zbytek družiny dohoní jen se s úsměvem otočím a pokračuji v chůzi... Poslouchám rozhovor, který se vede mezi Ori a Gulvekem a když se na mě Gulvek otočí s otázkou, na chvíli se zamyslím a poté jen tiše odvětím:"Sny se mi zdávají, ale to co se zdá mě, by pro tebe byl úplný horor.. A spávám nejčastěji přes den, ovšem když jsem nucena nespat a potom jsem unavená, tak se vyspím i přes noc..." |
| |
Po přeříkání Ori k mému já, se ještě pousměji a pak přiběhne trpaslík a nasomruje se vedle nás... přeříká zvláštní příběh o své babičce a veverkách... Ty jo, co s těma veveruškama pořád máš...Jsou tak rozkošný, a přitom vím, že to je jeden z mála druhů, kteří provádí milování z radosti a ne kvůli potomkům... Poté se zvýšenýma koutkama mrknu na Ori... K Ori: Já vlastně svoji babičku nikdy neviděl a děda? děda zemřel s mečem v ruce, když bránil svou rodinu před trolly... Pak se opět otočím na zamračeného trpaslíka a představím se mu:Jo a sorry, mé jméno je Achilleus... |
| |
| Když slyším, co Achileus povídá o milování se veverek, vyprsknu smíchy. "Opravdu? Já myslela, že ...já slyšela, že velké kočkovité šelmy, ale o veverkách jsem to nevěděla!" |
| |
K vybuchující Ori: Já si nedělám srandu váže(můj obličej zvážněl) Opravdu ne... poté jsem vyprskl smíchy též... |
| |
| Pořádně se s Achilem smějeme a vypadá to, že je nám momentálně úplně jedno, co se děje kolem. Chvílemi se některý snaží sklidnit, podívá se na toho druhého a nakonec zase vybuchne smíchy... "třeba nám to vysvětlí tady Íniel, to je odborník na veverky na slovo vzatý....."podaří se mě nakonec ze sebe vysoukat. Mou pozornost však zaujme najednou něco jiného. "Počkejte...pssst" a zastavím. Pustím Achilovu ruku a pokračuji:"Tam v tom křoví po pravé straně...něco se tam hýbalo...nebo se mi to jen zdálo?" Pro jistotu si zrakem zkontroluji Íniela, ale ten je tu s námi. |
| |
| Když se Ori přiblížila ke křový ... ... najednou z něj vyběhlo s velmi hlasitým pískáním malé medvídě a utíkalo pryč směrem od vás... |
| |
| Ori se blíží ke křoví. Sleduji, co se bude dít. Z křoví vyběhne malé medvídě a utíká do lesa. Sleduji jej a pak si najednou uvědomím, že jsem ještě nejedl. Kořist. Konečně se najím. bleskne mi hlavou. V očích se mi zajiskří a já rychle vyběhnu za medvídětem. Vyhýbám se stromům, pronásleduji medvídě, už jej skoro mám. Ale kde je jeho matka? uvědomím si a rozhlédnu se kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Fatalis pro Ticho před bouří pomyslel jsis |
| |
| Trochu jsem se lekla, jak medvídě vyskočilo, ale ono se chudáček leklo jistě více. Rozhlídnu se po rodičích, ale nikde je nevidím. Než stačím cokoliv říci, nebo udělat, vidím Cruala jak vybíhá za medvídětem. "Néééé, Cruali, néé to nesmíš! Prosím!" Nevnímá mě a beží dál mezi stromy. Nezbývá mě, než se rozběhnout za ním. Letím, co mi síly stačí ale má velký náskok a už už medvídě dohání. Křičím na něj, a» toho nechá a v očích mám slzy a zlost. Najednou Crual zastavil. Já však běžím dál, až jsem skoro u něj. "To nemyslíš vážně! Co sis chtěl dokázat! Že máš na to, abys sis dokázal jakýsi jsi silák tím, že zabiješ medvídě..." Křičím na něj skoro hystericky a lapám při tom po dechu. Předkloním se a snažím se trošku vydýchat... co tu blbnu...možná mu nechtěl ublížit, ale kdo se v těchto upírech a poloupírech má vyznat?no...asi chtěl...to by se za ním tak nehnal...asi je to silnější, než on sám....chudák..a já tu po něm řvu Trochu mi ho dojde líto, ale jen trochu...Položím mu ruku na rameno a pravím: "Promiň...ale nech ho jít.....prosím tě...Je ještě tak maličký..." |
| |
| Ori mě dohnala a začala na mě ječet. Pak se mi omluvila. Proč se mi omlouvá? Neomlouvej se Ori. Já mám hroznej hlad. Včera jsem celý den nejedl. Ale je tu jinej problém. rozhlédnu se po lese a pozorně poslouchám. Moje schopnosti mě včas upozorní. Kde má matku? řeknu a podívám se na Ori, v očích obavy. Rychle pryč. Nebo nedopadnem dobře. řeknu a chytím Ori za ruku a táhnu ji za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| najednou slišíte ohromné zařvání a vyjeknutí Oriny. Připravíte se do střehu ale cítíte v sobě trochu strachu který vám nahání hromové řvaní. Po chvilce se vyženou z lesa v ruku v ruce Ori a Crual v patách s medvědem. |
| |
| "Nechej mě, slyšíš! pus»...au ..to bolí!" Vytrhnu se Crualovi a zastavím. medvědice snad honí toho, kdo utíká, ne kdo stojí, ne?...nebo ne? Nečekám, až to zjistím a běžím, co mi nohy stačí. Doběhnu ke skupině a všimnu si, že jsou nachystaní se zbraněmi zasáhnout. Zastavím a udýchaně povídám: "Ne, to nemůžeme udělat...Nechme ji jít, jen chrání své mládě! Když jí zabijete, zahyne i ten maličký..." Sama však nevím, jak to celé dopadne. |
| |
| Přece mě nezlomí medvěd!!! Zabil jsem upíra, zabiju i medvěda. A bude jídlo. Vytasím meč, jakmile doběhneme ke skupince. Dokud je na všech čtyřech, skočím a přeletím za něj. Otočím se a seknu jej do nohy. Uskočím jeho ohnání tlapou a zautočím znovu, tentokrát na hlavu. |
| |
| Když jsi skočil medvět se rychlostí blesku až nadpřirozenou zvedl a tlapou tě srazil k zemi a tím si stratil vědomí ! |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro ...eště dýchá naštěstí jsem ho nezabyla ufff... uslišelas si myšlenku. |
| |
| Když jsi padl do bezvědomí cítil jsi jen stisk na hrudník a pak zřetelná slova : Promiň já jsem jen bránila své dítě a nevyplácí se útočit na slabšího nebo v nevýhodě nemisli pořád na lov nebo se ti to vymstí ! Sám všechno nemusíš zvládnou někdy ti bude muset družina pomoct ale doporučuji vám jít přes Orlí horu a tam uloupit Orlům Vejce které vychováte bude to vaše výhoda. a cítíš jak se hlas pousměje. Pak tlak ustoupí a ty se probíráš a obrovským hlavotočem ! |
| |
| Vše se semlelo strašně rychle. Po vyběhnutí medvíděte ze křoví, jsem si všiml akorát, jak se za ním Crual zběsile vydá, dále za Crualem Ori a jak všichni tři běží do lesa. Dopr...co se to děje?...Cruale...co děláš?...Ori kam letíš?...nechte to medvídě…. ......co to do něj vělo?...chudák medvídě maličký...jestli jde Crualovi o potravu, tak zato ani nestojí...musím mu v tom zabránit...doufám, že ve zběsu ještě neublíží Ori....to by si odskákal....musím za nimi rychle běžet….. Vyškubnu se z obětí Break, zahodím zezad vak na zem a chci se za nimi hned rozeběhnout. Z lesa slyším křik Ori a medvěda a do toho hluboký Crualův hlas. Po chvilce vidím Ori a Cruala, jak utíkají zpět k nám. Myslíc, že se zalekli medvíděte a s usměvem je pozoruji, ovšem můj úsměv opadne ve chvíli, kdy za nimi z lesa vyběhne velká a mohutná medvědice. A hergot….to už je vážnější…já si hned myslel že tu to medvídě nebude samo.... Jakmile k nám všichni přiběhnou, Crual hned zaútočí na medvědici a sekne jí do nohy a ona se svalí na zem. Přitom na něj stačím zařvat. Zadrž....ty hlupáku....nezabijej jí.... Zařvu na něj zhluboka, ale v tom se medvědice vymrštila ze země, plácla ho tlapou do těla a srazila na zem. Crual odlétl kousek předemne a zůstal bezvládně ležet. Medvědice si na něj položila packu a zahleděla se na mě. V té chvíli mi přeběhl mráz po zádech a já měl pocit, jakoby mi chtěla něco naznačit. Neměl jsem ani sílu proti ní vytáhnout meč, který jsem měl neustále zastrčen v pochvě, avšak připraven k rychlému útoku. Zadíval jsem se na ni a jen jí tichonce šeptal. Klid...neboj...uklidni se...já ti nechci ublížit... Chvilku na mě civěla. Poté se však postavila na zadní a zařvala na míli daleko. Její řev byl tak silný, že mi na okamžik zalehlo v uších. Jakmile zmizela v lese, doběhnu k uslzelé a vyklepané Ori a chytnu jí jemně za ramena. Podívám se jí do tváře a starostlivě se zeptám. Ori...není ti nic?...jsi v pořádku?...už se neboj...už je to dobrý... Když jen přikývne, pohladím ji po vlasech a skočím rychle ke Crualovi. Sahnu mu na krk, abych zjistil jestli dýchá. Když zjistím, že žije, vytáhnu zpod něj jeho meč na který spadl a odtáhnu ho k nejbližšímu stromu. Opřu ho o kmen a lehce ho profackuju. Přitom s ním klepu a doufám, že se probere. Tak dělej... prober se...podejte mi někdo trochu vody…. Zachvíli začne Crual přicházet k sobě a tak od něho dva kroky odtoupím a zůstanu na něj hledět. |
| |
| Když začne Crual na medvědici útočit, nevím co mám dělat. Stojím jako přikovaná k zemi a hlavou se mi honí jediná myšlenka: uteč, prosím tě, uteč...už tvému dítěti nikdo z nás neublíží...jen utíkej.... Na chvíli dokonce zavřu i oči. Jak vděčná jsem Gulvekovi, že za sebou slyším jeho hlas:"zadrž ty hlupáku, nezabíjej..." jak to dělá, že je vždy tu, když ho ptřebuji... Otevřu oči a sleduji medvědici. díky bohu, ta má více rozumu, než my všichni dohromady...ale je tu krev, medvědice ani crual snad nejsou vážně zraneni, ale ta krev....Crual ji nesmí vidět.... Najednou si začínám celkem jasně vybavovat, co se stalo v noci v tom lese, kde byla Break, Crual a já. Ze vzpomínek mě vyruší až Gulvekův hlas. Drží mě za ramena a ptá se, jestli jsem v pořádku. Zmatena více ze vzpomínek, než z toho, co se právě událo, přikývnu. Zatím co se Gulvek stará o Cruala, zahrabu nohou do půdy všechnu medvědí krev a vyčístím meč o trávu, kterou pro jistotu hodím dozadu za kameny. Donesu svůj měch s vodou a nabídnu právě se probírajícímu Crualovi. |
| |
| Slyším hlas jak mi něco říká o lovu, pak Orlí hoře a vejcích. Cítím hrozný tlak, který po chvíli přestane. Slyším další hlasy. Začínám přicházet k sobě. Gulvek se mnou třepe, fackuje mě a volá si pro vodu. Ori ke mně přiběhne k měchem a chce abych se napil. Otevřu oči. Vidím jejich vystrašené obličeje. Co to bylo? Taková rychlost, to není možný. Je to jen medvěd. Jak mohl být tak rychlý? pomyslím si, když se mi vybaví obrázky před omráčením. Díky. řeknu a vztáhnu ruku po měšci. Omlouvám se. Nechtěl jsem skupinu ohrozit. Stalo se někomu něco? řeknu a rozhlédnu se po skupině. Nikdo není nijak zraněn. Sakra. Co to má být? Medvěd, který umí telepatii, zaútočí jenom na mě, protože já zútočil na něj. To nebyl normální medvěd. |
| |
Akce se semlela neuvěřitelně rychle a v momentě, když se z křoví vyřítila Ori s Crualem, tak jsem ihned shodil štít a pevně uchytil kopí...čekal jsem, pak se na nás vyřítila velká maminka medvíďátka...aniž bych mohl udělat jediný pohyb, Crual byl na zemi v bezvědomí... Přistoupím rychle k Ori, abych jí pokryl a ochránil, však medvědice následně utekla pryč... Hodím štít na záda a kopí uvolním, následně ho pověsím šikmo přes záda. Přistoupím k probírajícímu se Crualovi a chytnu ho pod krkem... Uvědomuješ si vlastně vůbec, jak moc si nám mohl ublížit!!! Jsi normální, díky tobě jsme tady mohly taky pěkně zařvat!!! Poté ho pustím a párkrat přefackuji jeho špinavý oblek...Ovlásej se...Musíš potlačit svůj hlad... Ještě že se nikomu nic nestalo...uf a oddychl jsem si... |
| |
| Přistoupím k Achilovi, jemně se dotknu jeho pravé paže, pak už pevněji a snažím se ho odtáhnout o kousek, aby byl z přímého dosahu Cruala. "Nechej ho Achile, on za to nemůže...vidíš, že se omlouvá..." ke Crualovi:"Kbydy uměla mluvit...ta medvědice...to by ses asi divil....kam by tě nejspíš poslala..." Jen co se octneme pár kroků od stromu, pod kterým sedí Crual položím Achilovi na první pohled nesmyslnou otázku: "Tys jedl tu psí polévku, nebo ne?"přitom se mu tázavě a naprosto vážně dívám do očí. jestli ji jedl, mohlo by to být tím....neviděla jsem ho sice, ale možná když jsem spala...Možná by to chtělo na chvíli odpočinek...už mám fakt dost...ale jak jim to mám říct....budou mě mít za chudinku, co nic nevydrží....holky krásně jdou a nehudrají.....jen já pořád něco.... Konečně pustím Achilovu paži a rukou si pohladím hojící se ránu na druhé ruce. |
| |
Vyslyšel jsem Ori a odstoupil, rozdýchal se a uvolnil...Poté se i omluvil Crualovi a Ori... když mi Ori podá tuto otázku tak mi divem vyletí oči ven... Psí polévku??? ble ble ble, asi ne, teda nevím o tom...proč tě to napadlo zrovna teď??? Zeptal se a usmál...co tím myslela, je to divné, psí polévka??? |
| |
| Všechno se seběhlo příliš rychle, takže a ni moje smysly a rychlost mi nepomohly, abych vysledovala vše co se stalo... ...............to nebyla normální medvědice........ ...........no, tak či tak hlavně že jí nic není a že nic není a ni nikomu z družiny......... ..............za to bych asi Crualovi hodně ublížila i já.......... "Jste všicni v pořádku? Doufám, že ano. Pro příště se Cruale trochu klidni. Vím, že to nemáš lehké, ale kvůli tomu nemůže být celá družina v nebezpečí...." Když mluvím ke Crualovi, hlas je trochu vyčítavý, ale ne moc, protože vím, že to má opravdu těžké.... |
| |
| "Vrtá mi v hlavě, jak to, že jste všichni bez škrábance, jen já ne...Myslela jsem, že už jsem na to možná přišla, ale zdá se, že ne....Fakt jsi nejedl tu polévku, co připravil trpaslík?...Ne já vím, říklas to." Začnu se dívat, kam jsem zahodila svůj vak, než jsem vyrazila za Crualem. Najdu ho vrátím do něj svůj měch s vodou a zamyšleně, mlčky pokračuji v cestě, abych si udělala před ostatními náskok. Nemám už na mluvení sílu. Proč jsem Achila nepotkala někde jinde? Třeba na rozkvetlé louce plné motýlů... |
| |
Ori mi utekla a ani za ruku mě nechytla, jsem z toho celý smutný, strašně moc mi Ori chybí... doběhnu Ori a v tom jsem zaslechl jak si něco broukla pro sebe, asi nechtěla nahlas, ale stejně jsem nic neslyšel... Říkala si něco krásná vílo? Řeknu a kouknu na ní |
| |
| No konečně přicházi k sobě...dobře že je v pořádku...cos to prováděl ty hlupáku- řeknu jen mírným hlasem, ale nemyslím to nějak zle. Ohlásím ostatním a přestanu s Crualem lomcovat. Otočím se a zbírám si vak a když se otočím zpět zahlédnu, jak Achill drží Cruala pod krkem. Vypadá dost naštvaně a taky na něj zuřivě zvýšil hlas. Nechci, aby se v družině naskytli problémy tohoto druhu a tak přistoupím k Achillovi a se zamračeným obličejem mu řeknu. Co to děláš?...děláš jako bys nevěděl co je zač...to se může stát komukoliv...můžem být rádi, že ta mědvědice nebyla ledajaká medvědice...cosi jsem z ní cítil podivného...dost jsem o takovýchto zvířatech slyšel z vyprávění...kdyby to byla normální medvědice neváhá a pustí se do nás....můžem být rádi, že jsme vcelku Pomalu chytnu Achillovi ruku a chci od Cruala odtrhnout, ale na vše přistoupí Ori. Jemně a bez násilí a tak mu ruku pustím a zůstanu v klidu. A nemůžu si odpustit další větu. Ty mu říkáš a» se ovládá a jak koukám, máš sám problém s ovládáním Achille...a musíme držet spolu a né se hádat...příště to budeš třeba ty, kdo udělá chybu...a věř mi...asi bys nebyl rád, kdybych tě takhle chytil pod krkem já... Řeknu s podrážděným obličejem a narychlo pohlédnu do očí Ori, která se ho snaží od Cruala odtáhnout. Tak mohli by jsme pokračovat....jestli si nemáte nikdo další chu» rozdrápat obličej.... Trochu znechuceným hlasem řeknu, ušklíbnu se srovnám si na zádech vak, strčím meč do pochvy a pomalu se rozejdu směrem, kterým jsme se ubírali doteď. Mohli jste si povšimnout, že mi bylo něco dost proti srsti. Na nikoho nečekám a rozejdu se sám a nereaguji na ostatní, co říkají ani dělají. |
| |
| Jen chvíli váhám, ale poté se rozběhnu za Gulvekem.. "Mohu jít s tebou? Šla bych ráda, ale jestliže chceš být raději sám, tak mi to řekni a já tě nechám. Nerada bych ti překážela nebo tě nějak otravovala, ale myslím si, že bychom měli počkat na ostatní...." Hlas je tichý a zdá se, že se tě pokouším jemně uklidnit... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Můj obličej byl dost podrážděný než jsi na mě promluvila. Když si tě vyslechnu, rukou tě jemně chytím za tvář a jejím palcem tě hladím. Se zamilovaným výrazem se ti dívám do očí a k tomu ti pošeptám. Ty se mnou můžeš jít kamkoliv Break...vždy se cítím báječně, když jsi v mé blízkosti. A neříkej hlouposti...ty mi nepřekážíš ani překážet nebudeš... Poté tě obejmu a políbím na čelo. Dobře počkáme tedy na ostatní... |
| |
| Kráčím hrdě vpřed, přestože mám pocit, že padnu na zem únavou. to jsem mohla tušit, když jsem si dávala další pivo... Dodatečně mi dochází, co říkal Gulvek Achilovi a hlavně jak. proč tak ostře? nebo si to Achileus zasloužil a jen já jsem v zaslepení láskou nekritická? na všechny to na nás nějak doléhá...jsme podráždění, unavení....ach Gulvíku, Crual je podrážděn z medvěda, Achil z Cruala, ty z Achila...co se to děje? Z úvah mě vyruší Achilův dotaz. Zastavím, otočím se na něj, téměř z posledních sil vykouzlím úsměv a pohladím ho hřbetem ruky po tváři. "Ne to nic...S tím si hlavu nelámej, to není tvůj problém..." Prostrčím svou ruku pod Achilovým loktem a trochu se na něj zavěsím. tak to snad ještě kousek dojdu, trochu mě to nalehčuje a nemusím dávat pozor na cestu, Achil mě povede Pokračujeme v cestě, ale oči se mi zavírají, místy se chytnu, že vlastně už spím. |
| |
| Můžete zahlédnou, že jsem se vydal sám směrem kterým jsme se doteď ubíraly a že se za mnou rozeběhne Break. Když mě doběhne cosi jí povím, obejmu jí a políbím na čelo. Poté společně čekáme až nás dojdete. |
| |
| Achil ke mně přistoupí a začne se mnou lomcovat. Mám sto chutí ho mu tu ruku utrhnout, ale Ori přišla včas a odtáhla ho. Nereaguju na poznámky ostatních. Orlí hora? Vejce? Co to má znamenat? Jakou výhodu? Myslím, že bych se už měl dozvědět, kam se vlastně jde. Vstanu a vyhledám svůj meč. Zandám ho zpět do pochvy a vyrazím za ostatními. Neustále se dívám do lesa a přemýšlím nad slovy medvědice. Nebudu jim to říkat. Ještě by si mysleli, že jsem blázen. |
| |
Když mě Ori uklidní svým úsměvem a mluvou tak ne mě vše dolehne...Jsem blázen...byl jsem arogantní a nevážil si ostatních za to se vám omlouvám, promiňte má princezno... Pak si všimnu jak se Ori začínají motat nohy a dojde mi, že na mě za chůze usíná... Ori...Kolik vážíš? Vezmu si tě do klína...Na záda nemohu, tam je už štít a kopí...co? Chudinka...Je celá zmožená...musím jí nějak pomoci... |
| |
| Zastavím, pootřevřu oči a pustím vak s věcmi na zem, o hůl se ještě opírám. Postavím se před Achila a dám mu ruku na srdce. Dívám se mu do očí a pravím: "Ne Achile, v tom to není....a vůbec neuvažuj, že by jsi mě nesl, tak hrozné to ještě není...jestli můžeš, vem mi jen vak s věcmi, prosím.....až se vyspíme, připomeň mi, že ti mám říct něco o tom, co je Crual zač." Podlomí se mi kolena a upadnu mu přímo do náruče. Chvíli tak zůstanu, abych si vychutnala jeho blízkost.....Slyším tlukot jeho srdce, na moment zavřu oči. princezno....má princezno, tak mi říkávala otec, když jsem byla malá... |
| |
Ori dopovídá a upadne mi do náruče....Je v ezvědomí? ne jen bdí...chudák princeznička... Postavím ji na nohy přehodím její vak na záda, chytnu ori kolem pasu a pomalu se rozejdem |
| |
| Když jste vyšli na kopeček vidíte Krásný západ slunce a v dálce mezi kopci klikatící se jako had plazícíse mezi kameny řeku která vytéká odkud si od Skalnatých hor až někam v dál za kopac. Vidíte před sebou eště pořádný kus cesty než se vůbec dostanete k říčce až k pevnosti kterou ani nevidíte se dostanete možná až za čtyři dny. |
| |
| Zastavím se na kopci a rozhlédnu se po krajině a pozoruji kudy by bylo nejlepší přejít řeku, ale na tu dálku nejsem schopen vidět nějaké měltší místo. kudy to vezmem... ...tady podél kopce... ...nebo mezi kopci ... nebo se stočíme tamhle na tu horu tam se uvidí... promýšlím cestu a je namě vidět jak si projíždím očima jednotlivé trasy. řeknu: Tady by jsme se mohly utábořit, tady kosek vidím nějyký suchý strom ukážu na osamocený strom asi 100m od nás. |
| |
| Jakmile mě Achileus chytne kolem pasu, položím si hlavu na jeho rameno. Během chvilky jsem opět v polospánku a nechám se vést. Proberou mě až Fatalisova slova: tady bychom se mohly utábořit. utábořit? opravdu jsem slyšela dobře? Ztěžka narovnám hlavu a otevřu oči. Stojíme na kopci a v dálce právě zapadá slunce. Jindy bych se na něj mohla dívat celé hodiny, teď mu ale nevěnuji žádnou pozornost, jediné co mě zajímá, jestli se doplazím až k tomu stromu. Podařilo se. Achileus mě pomaly posadí na zem, Opře mě o strom, vedle položí můj vak, ze kterého mi podá vodu a dá mi napít. Víc nevnímám, protože okamžitě usínám. |
| |
| Poté co dojdeme na vrcholek kopečku se rozhlédnu po široké krajině a začnu se dívat s přimouřenýma očima na západ slunce. Chytnu Break stojící vedle mě za ruku, pozvednu jí ji a políbím. Krásný západ slunce....že? Řeknu s blahým hlasem, kouknu na Break a hned se zeptám Fatalise. Nad čím přemýšlíš?...kudy se vydat co?...no hlavně, aby to bylo kratší, ta cesta kterou vybereš...uff...musím si také sednout...pojďme také ke stromu Break...odpočineme si....koukám, že Ori už chrní... Nabídnu Break a vydáme se ke stromu. U stromu se kouknu na chrupající Ori a jen se pro sebe pousměji. ......spí jak dě»átko....chudák...je dost vyčerpaná potřebuje to....sedneme si kus od ní abychom jí nerušily.... Sedneme si sem, kousek dál od Ori, abychom jí nerušili...jo? Sundám si vak a opřu ho o strom. Když si chce Break sednout, zabrzím ji, aby chvíli počkala. Počkej chvilinku...drahá... Odepnu si pláš» , roztáhnu ho a položím na zem. Jakmile ho položím, s úsměvem dodám. Tak hotovo....můžeš si sednout... Break se posadí na pláš» a já si prohlédnu strom. Vyndám si dýku a zkusím dloubnout do kůry a poté skusím odříznout lístek. S úsměvem schovám dýku a posadím se vedle Break. Je to dobré...nic se neděje. Řeknu si pro sebe potichu a namáčknu se na sedící Break. Chytnu jí pravou rukou kolem pasu a levou dlaní ji začnu hladit po stehnu. Vše provádím s něhou a s rozzářenýma očma, kterýma se upřeným pohledem dívám do těch jejích. Je to takový pohled, který jste doteď na mě ještě nespozorovali. Jak se cítíš?...vidím, že se usmíváš...jsem velice rád...jsi krásná, když se směješ. Po těchto slovech Break pohladím po vlasech a nakloním se k ní. Zavřu oči a pomalu se svými rty začnu přibližovat k těm jejím, až se nakonec setkají. Polibek provádím s největším procítěním a jasně Break dávám najevo, že se nebude jednat jen o krátky a rychlý polibek. Za neustálého hlazení celého těla Break, si jí jemně položím na pláš» a dále pokračuju v líbání. Zaneprázdněn touto činností, nereaguji na nic jiného. Poté co dokončím polibek se nahnu k jejímu uchu a cosi jí zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Mohla si vycítit, že jsem do polibku dával vše a dal jsem si opravdu záležet. Už jsem se přizpůsobil i tvým špičákům, a dával jsem si pozor. Když dokončím polibek, ještě ti olíznu rty a nakloním se ti k uchu a zašeptám. Break...bude to znít divně, říkat ti to teď a tady...ale cítím, že je ten správný čas a už to v sobě nemohu déle držet.... Pošeptám ti a nakrátko se ti podívám do očí. Vidím, že se zvědavým výrazem čekáš, co ti chci říct a tak se opět nahnu a pokračuji. Break...chci, chci abys věděla, že jsi mi do...že jsi mi do duše...vnesla nový pocit, který jsem ještě nezažíl...ty jsi...jsi něco užásného...jsi to nejlepší,... to nejlepší...co jsem v životě potkal, chci být neustále s tebou a jsem velice š»astný, když se směješ a v tvých krásných očích vycítím radost. Jsem pro tebe schopný udělat cokoliv i........i umřít... Po pár posledních slovech ti už hledím do očí a všiml jsem si, že jsi sebou trochu cukla, když jsem řekl, že bych pro tebe i umřel...ale poté pokračuji dál.... Break...ano... umřel bych pro tebe a obětoval bych cokoliv, abych viděl, že jsi š»astná...protože... Protože tě miluji!...strašně moc tě miluji...a furt milovat budu.... Mohla jis spatřit, jak mi lehce zaslzí oči a vycítit, že jsem toto v životě ještě nikomu jinému neřekl. Za neustálého dívání se ti do očí si lehnu vedle tebe a hladím přitom tě hladím po tváři. Se zamilovaným pohledem se na tebe upřeně dívám a čekám na tvou reakci. |
| |
| Ve chvíli, kdy Fatalis zastaví, rozhlédnu se kolem. Kopce. Fatalis ukáže na nějaký strom, kam se všichni rozejdou.Dojdu k Fatalisovi. Fatalisi, mám otázku. Nevíš, kde je Orlí hora? zeptám se ho a počkám, až mi odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Cítíš v něm tolik vášně, lásky a touhy, že by jsi nikdy neřekl, že jsem upírka.... Když konečně řekneš to, co řekneš, usměji se a zlehka tě opět políbím. "I já tebe miluji více než vlastní život. Během krátké chvíle jsi mi ukázel co je štěstí a láska a jsem ti za to neskonale vděčná. A můžeš mi věřit, že jestli ti někdo jen trochu ublíží, nebudu váhat a pomstím se mu... Tobě se nesmí nic stát, protože s tebou chci zůstat až do konce tvého života."Při posledních slovech však zvážním a v očích se mi objeví smutek. ...............jsi štastná...............ale jak dlouho?......... ..............on je jen člověk..........zemře a ty opět budeš žít sama.............ale teď již nebudeš tak jako dosud..........budeš se toulat stárnoucím a měnícím se světem bez možnosti jej znovu spatřit, políbit, obejmout.......... ..............to nebude život, ale jen přežívání......... ...............vím, ale co mám s tím dělat?............co? .......Je tady možnost a ty víš jaká...........buď na něj zapomeň nebo jej stvoř k obrazu svému........udělej z něj upíra...........jestli tě opravdu miluje nebude se bránit........ ..............to nikdy neudělám...........nikdy!!!..........ani kdyby mě o to žádal...........nechci aby trpěl..........na to jej příliš miluji........ ..............stal se z tebe slaboch........jednou a již brzy budeš potřebovat krev.............a on bude vždy při tobě......... ...........to radji sama zemřu.......... Poté se najednou zvednu ze země a zahledím se na krvavě rudé zapadající slunce. Po tváři mi skane rudá slza, kterou však rychle setřu.. |
| |
| Když mi Gulvek něco pošeptá, jen jej políbím a něco u odvětím.. Po chvíli však prudce vyskočím ze země, otočím se ke Gulvekovi zády a vzhlížím ke krvavě rudému zapadajícímu slunci a přitom si jako by setřu slzu z tváře.. |
| |
| když utábořit tak utábořit...taky bych si potřebovala odpočinout...a řekla bych že oheň příde vhod... řeknu, nalámu ze stromu pár větví, na hromádku dám nějaký listí, na to naskládám dřevo a vytáhnu křesadlo... nějak se tomu ohni nechce hořet...a» si s tim křesadlem hraju jak chci tak ne a ne to chytnout...už vopravdu nevím...no nic...ještě to zkusím řeknu a pokračuju v marnejch pokusech o zapálení ohně...když se mi to ani na 248. pokus nepodaří tak sebou kecnu na zem a uklidím křesadlo zase zpátky do vaku... no já se na to vykašlu...a to mi ten prodavač říkal že s timhle vykřešu voheň i za deště...podvodník...až ho příště uvidím tak ho naporcuju na čtvrtky... řeknu zjevně naštvaně tak timhle se vám omlouvám ale voheň se mi rozdělat nepovedlo...jestli má někdo lepší křesadlo jak já tak to může zkusit protože na noc by se nám voheň hodil...kdoví co nás tady může potkat... řeknu a začnu se soustředit dotknu se dlaněmi země a snažím se vycítit každýho živýho tvora v okolí...úplně nejdřív moje smysly samozřejmě narazí na naší skupinku ale pak jedou dál...cítím ptáky ve větvích stromů, myši v jejich úkrytu, cítím taky pár srnčí zvěře co zrovna utíká...nejspíš jí vyplašilo moje láteření...už jsem se chystala s uspokojením vlastních smyslů tím že tu nic zlýho nejni odpoutat od země ale v tom mě něco zarazilo...asi kilometr od nás jsem vycítila vlčí smečku... VLCI! nejsou to zrovna nejlepší společníci pro dobrodruhy...ale kdyby se nám tak povedlo nějakýho ochočit tak by z něj byl hodně věrnej pomocník...ale co to melu...musíme je zahnat...jsem si jistá že jestli ten oheň uděláme tak se k nám neodváží ale bez něj si nemůžem bejt jistý rána...nebudu ostatní znepokojovat mým zjištěním...když se tak po nich podívám jak se parádně spárovali tak je nebudu rušit...ale teď mám další motivaci k tomu rozdělat oheň...musím ochránit ostatní... zase vyndám křesadlo a pustím se do dalších marných pokusů... SAKRA! tohle už mě štve...já toho prodavače přetrhnu jestli se k němu ještě někdy dostanu... ptám se teda ještě jednou - nemá někdo nějaký kvalitní křesadlo? docela by se hodilo...alespoň se zahřejem i my co se nehřejem vo někoho jinýho... řeknu s úsměvem ale přitom mám pořád myšlenky zachmuřený obavama... |
| |
Posadím Ori na zem dám jí napít a následně rychle usíná...já zůstávám stát a hledím na západ slunce, který hřeje moji zlatou zbroj... Přistoupím blíže ke Gulvekovi a k Break a vyčkávám, než si ti dvě hrdličky cosi zabroukají do oušek... Poté se Gulvekovi omluvím za mé chováníVíš chtěl bych se za celou tu aféru omluvit, vlastně nevím jak ti to mám říct, ale omlouvám se... |
| |
| Jakoby z dálky slyším Luminu, jak se pořád dokola ptá, jestli někdo nemá lepší křesadlo. Lumi, po mě teď nic nechtěj...já nemám sílu otevřít oči, natožpak použít kouzlo...buď se někdo najde, nebo to musí chvíli počkat... Přejdu jen ze sedu do lehu a schoulím se na zemi do klubíčka. Dám si ruce pod hlavu a opět tvrdě usnu. |
| |
| Jsem velice dojat ze slov Break a jen se na ní zamilovaně koukám. Chci jí něco říct, ale vyskočí a rychle se otočí na zapadající slunce. Jen si zezadu všimnu jak si otře obličej. V okamžiku sesmutním. Vstanu, že k ní promluvím, ale v tom ke mě příjde Achill. Začne se mi omlouvat za to, co udělal Crualovi. Se smutným obličejem mu odpovím a jen se narychlo trochu usměji, jako že jsem rád, ale že teď nemám na tohle moc náladu. To je dobrý Achille...nemusíš se omlouvat...to se může stát každému, já se ti taky musím omluvit,nebyl jsem na tebe taky moc příjemný,promiň...ale teď opravdu nemám chu» něco takového řešit.... Dořeknu se smutnýma očima Achillovi. Svěsím hlavu, otočím se k Break a přistoupím k ní. Zezadu jí obejmu kolem pasu. Namáčknu se jemně na ní a položím si stranu hlavy na její rameno, přitom jí políbím na krk. A Začnu k ní potichu mluvit. Je vidět, že nemám teď na nic jiného chu» ani náladu něco jiného řešit. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro ......Break miláčku...když je to tak...proč tě furt něco trápí....proč mi neřekneš oč jde....já tě miluju a snesu cokoliv mi řekneš...nemůžu koukat na to jak se trápíš....to prostě nemůžu....musím vědět o co jde.... Slyšíš jak se zvednu a začnu se bavit s Achillem, který ke mě přišel. POté co s ním domluvím ucítíš jak k tobě zezadu příjdu a obejmu tě kolem pasu. Namáčknu se na tebe a položím si stranu hlavy na tvé rameno, přitom tě políbím na krk. A Začnu ti tichým hlasem říkat.. Break....proč jsi v mém obětí plná radosti a touhy a pak najednou vyskočíš a pláčeš?....já tohle už nevydržím...nemůžu koukat na to, jak se trápíš...co ti je...oč jde...bojíš se že mě ztratíš?....Break...miláčku, budu tu s tebou do konce života....a hlavní je, aby někdo neublížil tobě....řekni mi prosím...oč jde.... Po mých slovech ucítíš, jak ti na rameno kápnou dvě malé kapky a já si poté jen narychlo utřu obličej. Pevněji tě sevřu v objetí a čekám, jestli budeš mit chu» a sílu mi říci co se ti děje a honí hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Když se mě začneš ptát, zarazím se a jen mlčky hledím přímo do slunce a i přes kápi, kterou mám nasazenou mě jeho slábnoucí paprsky pálí, proto skloním hlavu a zahledím se do země. "Uvdom si jedno. I přes naši lásku, ty jsi barbar a já upírka.... ty jsi bytost dne a já postrach noci..... Nikdy spolu nebudeme moct normálně žít, protože tam kde se usadíme se nás pokusí zabít, proto budeme neustále na útěku.... To chceš? Po tom touží tvé srdce? Myslím že ne. A navíc, chceš být se mnou do konce života... Už jsi myslel na to, jaké to bude, dkyž se na tobě budou projevovat roky stárnutí, ale já budu stále stejná? I když budu tvůj život chránit, stejně tě uvidím zemřít, zemřít stářím a potom mi nezbyde nic jiného než vzpomínat na ty chvíle s tebou a opět se toulat sama světem......" Odvětím smutně a potom nečekaně vytáhnu ruku z pod kápě a jen zlehka, jakobych se bála, že zmizíš, tě pohladím po vlasech, tváři i po krku a ty jasně cítíš jak se chvěju.. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Mé srdce touží po tobě...Break....já chci tebe...a je mi jedno, jestli mě bude někdo chtít zabít jen kvůli tomu, že jsem s tebou. Stačila mi minuta, abych si tě všim a hodina, aby ses mi zalíbila. A stačil jen den a zamiloval jsem se do tebe, jako do nikoho v životě, ale celý život budu na tebe myslet a chci být s tebou, chci žít po tvém boku. Break?....ty to pořád nechápeš?....miluju tě....udělám cokoliv...cokoliv, abych o tebe nepřišel. Stoupnu si před tebe, chytnu tě jednou rukou za bok a druhou rukou ti za bradu pozvednu hlavu a zadívám se ti do očí. Povšimneš si, jak se mi začíná při mluvení klepat brada a pomalu cukat koutky úst. A dále ze sebe jen koktavým hlasem vysoukám. Já...já nevím, co..co dělat Break...já...já tě nechci ztratit...prosím...nikdy ...nikdy tě nechci ztratit.... Po těchto slovech mi už tečou proudy slz po tvářích a rychle tě znova obejmu a silně sevřu. Přitom ti dám hlavu opět na rameno a brečím dále na tvém rameni. Při mém breku ještě koktavým hlasem řeknu. Ne...nechci tě..ztrat..ztrarit Break.... |
| |
| Důvod proč nikdo z vás o mě tak dlouho nevěděl byl prostý. Ve vousech se mi nějak zamotala větvička, která když jsem chtěl promluvit zatahala za vousy což hrozně bolelo a tak vždy vyšlo jen něco ve smyslu. "Hmbldhl dshsdgfk HRUZ!!eashkTZ"WTR" saHGH"F!SA!F!!FA!FA!!F!!!" Celou cestu cupitám za ostatními s hoodně velkým odstupem, zabrán do vymotání té zku* větve. Po zastavení na utáboření se po chvilce domotám i já. Důležitě se zastavím rozhlédnu a tiše si najdu strom, ke kterému si sednu. Znovu rozhlédnu a okamžitě začnu větvičku rvát z vousů. "Ty jsviňo já tě vodsud dostanu...di dobrovolně...a zkus mi vytrhnout jedinej vous. AAA!... to jsi přehnala...AAA! tenhle bolel...AAA! tebe to asi baví viď.....kurňa už pus» jsem skoro hodinu nic nejedl....tak pustíš!!! AAAA!! Ty jsi taková sviňa ten byl můj oblíbenej!!" |
| |
Poté když promluvím ke Gulvekovi a on mi smutně odpoví, nechám ho radši být...sundám si štít, kopí zapíchnu do země a na špičku pověsím helmici...ulehnu hned vedle rozkošně dřímající Ori. Její výdechy jsou krásné a uvolňující...chytnu ji za ruku, uzavřu oči a ležím...jsem jak v ráji... |
| |
| Trochu mě probere, jak si Achillesu ke mě ulehá a bere mě za ruku, lehce nadzvednu víčka a na mé tváři se objeví mírný, ale blažený úsměv. Přitulím se k němu a spokojeně spím dál. |
| |
| Ten, kdo ještě nespí si může povšimnout, jak neustále mluvím s Break. Po chvilce jí silně sevřu a položím si hlavu na její rameno. Celý se klepu a můžete zaslechnout tichý tlumený brek. Občas jen koktavě něco k break dodám. Ale není slovům moc rozumět. |
| |
| Otočím se na cruala a potom odpovím : No tak tudy jsem právě plánoval cestu - ty to tam znáš ? To by se hodilo kudy je nejkratší cesta právě tam ? Ukážu přibližně tím směrem a povídám dál : Tam prý žijou obrovští orlové kteří unesou i dva mohutné lidi a legendy vyprávý, že ti nejlepší bojovníci v dějinách bojovali právě na těchto orlech ! |
| |
| Po marných pokusech Luminy už zašlo slunce a začínají se stahovat mraky a mrholit. Po chvilce slišíte i vzdálené zahřmění a zavití vlků, které se však vzdaluje a vzdaluje až není vůbec slišet ! Zatím už se však rozpršelo víc a dokonce i tvrdě spící Ori vzbudila tvořící se louže pod ní ! Najednou vletěl blesk do vzdáleného stromu (asi 200 m vzdáleného) až Lumi vykřila leknutím ! |
| |
| Spím tak tvrdě (přitisknutá na Achilea), že ani začínající déš» mne neprobudí. Najednou se mi však začíná zdát, že ležím ve vodě. Probudím se a snažím se dostat do reality. Zjistím, že docela slušně prší. ale néé já už se koupala ráno... Sice jsem nespala moc dlouho, ale můj spánek byl vydatný a déš» mě už docela probral , takže se cítím odpočinutá. Vymaním se z Achilovej ruky a vstanu. Uvědomím si, že Lumina ještě pořád nezapálela oheň, teď navíc dost vykřikla, když udeřil blesk, až jsem se jí lekla. "Lumi, tohle mi příště nedělej, nebo z tebe budu mít smrt..."říkám to ale z vesela. Pak dodám. "Myslím, že už mám sílu to podpálet, ale asi to nemá cenu...Déš» by to uhasil....Omlouvám se ti, že jsem to neudělala hned, já tě jaksi podvědomě slyšela, ale neměla jsem sílu...stejně tě odbivuji, tys toho vypila asi víc jako já a jsi celkem v pohodě...to je zvykem?" Zakloním hlavu a nechám si déš» padat na tvář. Pak roztáhnu ruce a začnu se otáčet kolem vlastní osy. tak dobře už mě dlouho nebylo, mám přátele, jsem zamilovaná a můj nejlepší přítel je také š»astný. A vůbec mi nevadí, že prší.... |
| |
Ori se probudí a já očekávaně taky. kapky vody se tříštili o povrch mého lehkého brnění, vstal jsem a schoval se pod koruny stromů a koukal se s úsměvem na tančící Ori... jde poznat,že je š»astná a že má více energie...jsem tak š»astnej... Rána z blesku mě trochu znepokojila ale nebylo to tak strašné... v dešti jsem promluvil na Ori, musel jsem¨hodně nahlas protože překřičet déš» dá fušku... Jsi tak nádherná... |
| |
| Když si sednu a opřu o strom cítím že se blíží bouřka ale jelikož jsem unaven nevěnuji tomu moc pozornosti. Proto usnu a probudí mě až krápající déš který se spustí do pořádného lijáku když se všichni proberou. Měli by jsme sejít kousek dolů z kopce dál od stromu jináč vás usmaží blesk ! Pravím, s vážnou tváří ale pak se pousměji a něco pošeptám Ori. |
| |
| soukromá zpráva od Fatalis pro Ty si asi hodně vysílená co ? jestli chceš já ti předám trochu energie... ...je bouřka můžu si ji lechce nabít ! |
| |
| Ne, nebyl jsem,. Jen...slyšel jsem to někde, nevím už kde a také jsem o té legendě něco zaslechl, takže mě jen zajímalo jestli je to pravda. s těmito slovy si půjdu sednout to pod strom. Za chvíli začne pršet a hřmít. Por jistotu vylezu z pod stromu, protože by do něj mohl uhodit blesk. Ten uhodil do vzdáleného stromu. Ori se probudila a začala se točit na dešti, očividně š»astná. |
| |
| Po slovech Achillea se zastavím, ale než mu stihnu něco říct, nakloní se ke mě Fatalis a něco mi pošeptá. Zamyslím se a nahlas povím: "Pokud by ti nevadilo, budu ráda...Ale jak? ..." Mezitím pohledem sleduji, jestli všichni poodešli od toho stromu. Vezmu pár polen z ohniště, co připravavila Lumina a na radu Fatalise, jdu kousek dál, směrem k řece. Otočím se a volám: "Tak kde jste, pospěšte, zvláš» ti v tom kovovém brnění...v mém hlase jsou cítit jisté obavy. Položím dřeva na zem a čekám na Fatalise. opravdu nevím, jak to chce udělat, tady přede všemi? ještě jsem to nikdy nědělala, kdoví jakto dopadne... |
| |
| Při objímání s Break ucítím první kapky a poté začne už slušně pršet. Jen se jí naposled zadívám do tváře, seberu si ze země meč a poté se svěšenou hlavou odejdu od stromu slušný kousek dál a ani nevnímám řeč ostatních. Stoupnu si na místo s rukama podél těla, jen zvednu hlavu a začnu koukat do padajícího deště. Kapky mi jemně masírují obličej, ale stále se trošku chvěji. .........áááááách....osvěžení....co to bylo za ránu?.....někam do stromu bouch blesk... Rána blesku mě ani nějak nevylekala a stále jsem stál na místě. Otočím se na hořící strom a poté se jen pomalu otočím zpět a opět se zahledím do oblohy. Nemám chu» na nic reagovat. Jen stojím a hledím vzhůru. |
| |
| Přijdu k Ori a v tlukotu děště pravím : Je to docela jednoduché pro toho kdo tu energii přijímá, ale těžké pro toho kdo ji dodává musí pomalu a postupně a nesmí moc rychle protože by to mohlo doslova zabít výsílením nebo by mohl ten druhý zemřít přebytkem energie, ale ty jsi vysílená hrozně moc a tak ti nebude vadit dodání energie více najednou ! Potom pokračuji : Až ti řeknu podej mi ruce ! Zdvihnu pravou ruku nahoru a vystřelím vzhůru malou jiskřičku, která se jen mihle a na větší vzdálenost není vidět idned nato vykřiknu : TEĎ Chytnu Ori za obě ruce a dráhou malé jiskřičky sjede do mého těla blesk, který začne jiskřit mezi všemi mými částmi těla. Ale pak se jiskření ustane a oběví se kolem nás oslepující záře. Pak Obrovký hlasitý hrom který ohluší všechny přítomné a svalí na zem (mě a Ori ne !), dokonce i suchý strom kousek od nás vyvrátí z kořenů. Asi do okolí 2 m od nás je spálená tráva až na zem. Všichni jste povalení na zemi, ale vpořádku a Ori je plná síly. tak co jaký to bylo ?... ...to jsem nečekal... Tak co jaký to bylo ? zeptám se Ori ! |
| |
| Je to zvláštní pocit, trochu mám strach, ale nakonec si řeknu, že by mi Fatalis jistě neublížil a udělám, co mi řekne. Cítím, jak mi do těla proudí spousty megaenergie, která mi už začínala chybět. Když to skončí, cítím se jak znovuzrozená. "Skvělé, vážně, opravdu...jsi úžasný ...Děkuji ti moc...opravdu..." Při těchto slovech potahám Fatalise za jeho dlouhé vousy. "Jsi báječný, takový můj zlatý dědoušek, ze všech mágů nejmilovanější..." Najednou si všimnu té spouště, co po nás zůstala. "a jéje.."zastydím se. Ustaraně si prohlížím své přátele, jestli jsou všichni v pořádku. asi jsme je měli varovat, ale kdo měl tušit, že to bude taková šlupka |
| |
| Nic nevnímajíc, stále koukám vzhůru a dopřávám si alepoň dobré pocity, které mi dodává déš». V mžiku uslyším ohlušující zahřmění a poté ucítím jakousi silovou vlnu která mě vrazí do zad a ještě slušný kousek mě odhodí dál. Spadnu do velké kaluže, která se rozprskne na všechny strany. Chvíli nehybně ležím, ale po chvilce se oklepu a zvednu se. Všimnu si, že leží všichni až na Fatalise a Ori, kteří se drží za ruku. .....co to hergot bylo?.....to byla docela síla...i ten strom to vyvrátilo....no v tom má prsty určitě fatalis, jak tak koukám...no kašlu na to....snad se nikomu nic nestalo....ori stojí a vypadá v pohodě...ale co Break...ta vstává koukám taky, takže je vpořádku.... Chci se k Break rozejít, ale zastavím se, jen se na ní nachvíli zahledím a potom se otočím k ostatní zády. Zzačnu koukat vzhůru stejně jako předtím. |
| |
| Když ode mě Gulvek odejde, vyběhnu dále od stromů, sundám si kápi a během chvíle jsem já i mé obleční úplně promočené a však je poznat že mi to nevadí.. proti bouřkové obloze se rýsuje moje postava, na kterou se lepí mokrá halena a kalhoty. Ve chvíli, kdy do stromu udeří blesk nijak nereaguji až do chvíle než mě nějaká síla shodí na zem. okamžitě vyskočím na nohy a hledám stopy po útočníkovi, avšak nikoho nevidím až na ostatní, kteří se také skoro všichni válí na zemi... "Nevíte někdo, co to bylo? Já osobně nemám ráda nečekané překvapení a tohle se mi také zrovna nezamlouvalo. Doufám, že jste všichni v pořádku?" Zavolám na ostatní a čekám na odpověď.. |
| |
| Zdá se, že se nikomu nic nestalo. Trpaslík loví ve zbytku svých vousů nějakou větvičku. Se smíchem přijdi k němu: "Ukaž, Ínieli , pomůžu ti..." Snažím se větvičku vyplést, ale trpaslík se hrozně vzteká a kňučí. "Víš co, tak se bav sám..." k Break: "Nezlob se, to zase já...nebo teda Fatalis, ale kvůli mě...dobil mi energii...Netušila jsem, že to bude tak silné. Ale všichni jsou naštěstí v pořádku, až na ten strom..." Pak si všimnu, že Gulvek je jakýsi zaražený. Potichu přijdu k němu a postavím se vedle něj. "Také máš rád, když ti prší do tváře? Já to prostě zbožňuji..."pronesu veselým tónem a nastavím dešti svou tvář také. Kapky deště mi ztékají po vlasech, tváři, oblečení... "Viděls, co udělal Fatalis? Dodal mi hodně energie, prý si jí pak načerpá z blesků........aa víš, jak je to úplně nejlepší? Takto, dívej!" Zakloním hlavu, roztáhnu ruce a zatočím se dokola. Pak zastavím a pravím: " No táák zkus to!" Protože mi Gulvek neodpovídá, zarazím se. Obejdu ho zepředu, postavím se před něj chytnu ho za paži a ptám se: "Stalo se něco?" to přece nemůže být z té naší akce z Fatalisem, že by něco s Break? Úzkostí se mi začne svírat srdce a čekám na Gulvekova slova. |
| |
| Při sledování oblohy uslyším čvachtavé kroky, které jdou ke mně. Když postava dojde ke mně, zjistím, že je to Ori, ale nevěnuju jí moc pozornosti. Vnímám její slova ale nepozoruji co dělá. Nereaguji na to, když mi Ori předvádí, jak je nejlepší užívat si krásy deště. Jen zaraženě koukám a nechávám si do tváře pleskat jemné kapky. Po chvilce se na Ori kouknu a obejmu jí a zůstanu o ní opřený. Obětí však je jen přátelské nikoliv jiné. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro ......Ori jsi tak hodná....snažíš se mě rozveselit....jak rád bych ti dal najevo, že je mi déš» příjemný a ty taky, ale nejde to...nechci teď nic řešit...nemám ani sílu nic dělat...strašně meě to uvnitř bolí… Jakmile si stoupneš předemně a chytneš mě za ruku, skloním hlavu od oblohy a zadívám se ti do očí. Mužeš zahlédnout velmi smutný pohled, jasně cítíš, jak se chvěji. Na tvá slova, jestli se něco děje ti ani neodpovím. Jen se mi mírně zaklepe brada a skloním hlavu. nadechnu se abych ti odpověděl ale poté ti padnu do náruče a začnu ti jako malé dítě vzlykat do ramene. Jen cosi utrousím. .....Ori….nevím co dělat…stračně mě to uvnitř bolí….... |
| |
| Má dobrá nálada se rozplynula jako mlha nad lesem, protože Gulvek nevnímá, comu říkám. Chci se ho zeptat na mnoho otázek, ale neptám se. Stojím, dívám se na něj a snažím se mu vyčíst z tváře, co se děje. Vidím v ní jen hluboký žal a smutek. Po chvilce mě obejme. Nejdříve stojím, ani se nepohnu. Pak ho obejmu nejdříve jednou rukou, pak druhou. Tak tam stojíme jako nějaká soutězka....Mlčky bez pohnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Vyplač se, nic mi nemusíš říkat...až sám budeš chtít, i když tuším, že nic jiné, než láska by tě nedokázalo takhle rozplakat....Bude v tom Break Najedenou pozoruji, že to, co mi ztéká po tváři, není déš», ale slzy. ne, to ne...nemůže mě vidět plakat, rmoutil by se ještě více... Nakonec Gulvek přece jen promluví. Jeho slova mě bodají do srdce jako dýka, přesto se vzchopím, otřu si oči do jeho promočeného rukávu, vymaním se z jeho sevření, kousek poodstoupím a skrývaje v tváři své trápení, zeptám se: "Zkusíš mi říct, co tě trápí? Třeba najdeme nějaké řešení....Na všechny nemoci roste někde ta správná bylinka, víš?" |
| |
| Jen chvíli stojím a sleduji Gulveka, ale potom se odvrátím a opět pozvednu hlavu k nebi. ...............jsem vězeň...............otrokyně lásky, ale i touhy po krvi............. .............co když budu mít hlat nebo budu příliš vyprovokovaná z boje a kousnu někoho z nich?............ ..................to se nesmí stát..............musím od nich zmizet..............to je to nejleší, co mohu udělat.............jinak už nevím, jak jinak tomu zabránit........... tak tedy sbohem družino..............mějte se dobře, přežijte svou pou» a vra»te se v pořádku............a na mě rychle zapomeňte........... Po cvhíli přemýšlení se skrčím na zem, kde zůstanu několik vteřin jakoby klečet, ale ještě někdo z vás ke mě přistoupil, zjistili jste, že na místě kde jsem stála, je teď obrovskýnetopýr, který na vás vrhl ještě jeden pohled... Poté jsem zavrtěla netopýří hlavou, z tlamy vyšlo jakoby smutné zasténání a vzápětí jsem roztáhla obrovská křídla a během chvíle se vznesla do vzduchu. Ještě několikrát jsem vám nemotorně zakroužila nad hlavami a poté jsem zmizela v houstnoucím šeru přicházející noci.... |
| |
| Po chvíli nehybného stání se od Gulveka odsunu a prohodíme mezi sebou pár slov. Má tvář je ustaraná, ačkoliv se snažím nedát najevo mé obavy. ach bráško, bráško...to se vyřeší, neboj Náhle se otočím po Break, která se právě vznáší do vzduchu. ne to ne.... "Breeeeeak! Néééé Break, vraaaa» se, prosííím ...!!!" |
| |
| "Tooooo byla šlupka." ozve se od stromu kde sedím. Větvička nevětvička, okamžitě skáču na nohy a začínám horečně rvát popálenou trávu a kořínky z vyvráceného stromu. "Takovou ránu..heh to je pomalu asi tak velký jako uměl ten hodnej pán, takovej v černým oblečení...a nějakou lepku měl na ramennou. On takový všechny možný věci uměl. Furt dělal okolo mě záři, no nevím, asi mě chtěl něco naučit, ale vždy mi to vopálilo vousy a nohy. No nevím....a pak jednou se napil z mé flakonky...omylem...protože nevím proč by pil směs trolí moči a heřmánku. No pak nějak dlouho spal, skoro třináct dní. Tak mě to přestalo s bráškou bavit a odešli jsme. Heh to neznáte nikoho kdo by tak dlouho chrápal viďte! hehe" brebentím zatím co běhám a rvu prakticky všechno co vidím. Když náhle spatřím obrovského netopýra. "Ty jsi vooobrovskej, nechceš bejt můj mazlíček? To by bráška koukal, ty jo na to by už neměl prostě:" netopýr pískne a vznese se "No jo prosimtě, stačilo říct ne ne a ne tady tak řvát...chjo...asi si ho vystrašila ta větvička" drbu se na hlavě a znovu mířím ke kmenu mého stromku. |
| |
Hledím ze spoda země na Ori plnou energie, kterou nikdy nepochopím Gulvek jak vůbec nevníma a Break jak se vznáší... To by mě zajímalo, co se stalo...Tyhle energie nemusím..bojím se následků, ještě že mám svůj meč... Vstanu a opatrně přistoupím k fatalisovi.Co se stalo, co si udělal? řeknu s klidnou hlavou, nejde poznat vztek ani milost, prostě obyčejná otázka. jsem celý pomatený a proto v rukách držím kopí do toho zaslechnu slabé vytí vlků... |
| |
| Když Ori zařve na Break, a» se vrátí, zahlédnu její proměnu a jen ze sebe tichým hlasem vydám. Break....prosím...to mi nedělej....neodcházej...prosím né... Ač neúmyslně odstrčím Ori stranou,div neupadne. Jsem ve vypětí a šoku, že chce Break nejspíše odejít a začne mi to plně docházet a zatemňovat mi mysl. Jakmile se vznese k obloze, začnu ze sebe vše odhazovat. Odepnu si meč a odhodím ho někam do bahna, poté pláš» a rozeběhnu se směrem kam Break letěla. Rychlostí jakou běžím se nestihnu ani pořádně vyhnout Lumi a srazím ji na zem. Po cestě si odepnu brnění a zahodím ho také. Odhazuji vše, co by mi nějak bránilo v běhu. Se slzamy v očích za ní běžím do široké tmy a je mi jedno, co mě kde potká a co se mi stane. Zahlédnete, jak se má siluleta postavy ztrácí ve tmě a je slyšet jen mé hlasité volání. Break....prosíííím...neodcházej mi...potřebuju tě...já tě miluju...nesmíš odejít...prosím nedělej mi to...prosíííím...nedokážu bez tebe žít...néééééééééé.... Po chvilce jsou slova už nezřetelná, jelikož jsem se od vás dost vzdálil a asi se ve tmě ztratil. Pak volání utichne. Nic už neslyšíte a po mě není ani stopy. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Najednou zaslechneš pád těla na zem a zasténání, které se ozývá kousek od tebe. Podle hlasu mě poznáváš a když ke mě doběhneš, vidíš, že sedím na zemi a jen chabě se pokouším zvednout pomocí pravé ruky.... Po netopýří proměně nevidíš jedinou stopu a vypadám tak jako před tím... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro poznám, že jsi to ty, jako by mě něco z místa vystřelilo a vydám se největší rachlostí k tomu místu.. Breeeeeeak!!!!..... Zařvu strachem na celý les a běžím furt směrem, kterým se ozval pád a zasténání. Když k tobě doběhnu a vidím tě, jak se bezmocně pokoušíš vstát zařvu... Break!!!...Miláčku vydrž, už jsem u tebe.... Doběhnu k tobě a vysloveně se sklouznu po zemi a dojedu po ní k tobě. V rychlosti tě jednou rukou podepřu na zádech, druhou za hlavou a opřu tě o svůj klín. Zadívám se ti do obličeje a začnu opět brečet a přitom rychle říkat. Break...Break...miláčku...je ti něco...prosím řekni mi...co tě to napadlo...proč jsi letěla pryč...říkej...co je ti...musím ti pomoct...prosím...Break...řekni něco...nesmím tě ztratit...Break...nevím co dělat...jak ti mohu pomoct...prosím...jsi pro mě všechno co mám....nedovedu bez tebe už žít...řekni prosíííím něco... Při těchto rychlých a zamtených slovech tě hladím po celé tváři, horlivě se strachem v očích tě líbám po celém obličeji a také hladím po tvých vlasech. Celý se klepu a neustále se dokola ptám jak ti pomoci a co se ti stalo. Ze strachu, že tě ztratím jsem v šoku a vystrašen jako nikdy. Srdce mi pumpuje a mám pocit, jako by mi každou chvílí vyzkočilo z těla. Chlupy na těle mi stojí strachem a pomalu mé tělo zalévá velké horko. Neustále tě líbám, hladím a čekám, co se bude dít. |
| |
| Tak nějak jsem čekala, že se Gulvek za Break rozběhne, jen nevím kam až... hodně štěstí, Gulvíku pomyslím si a začnu sbírat alespoň věci, co ze sebe odhazoval. Přinesu je k polenům, která jsem donesla od stromu, co už tam díky mě a Fatalisovi není. S povzdechem je položím na zem a rozhlédnu se po Achillovi. Vidím ho, jak si něco povídá s Fatalisem. Vykročím směrem k němu, zezadu ho obejmu, položím mu hlavu na záda a beze slov se k němu přitisknu. Achille, slib mi, že ty mě v životě neopustíš...nikdy...lásko...nikdy....... |
| |
| koukám za scenerií běžícího gulveka. Nechápavě se držím za vousy, ale pak jako bych porozuměl..maličko se usměji. "Jo zácpa to já volal mojí praprapraprapraptraprapraprababičku aby mi pomohla." Pronesu. "Moch si říct, bycgh mu dal lektvar na lepší trávení a to by byla rychlost....hehheh" |
| |
| Když spatřím, jak Gulvek utíká pryč, vzhlédnu k obloze. Jsem jediný, kdo ji může dohonit. A také jsem jediný, kdo ji vidí. Rozeběhnu se za ní. Jedině Ori ví, že se něco děje, protože běžela za mnou v lese, jenže teď běžím tak čtyřikrát rychleji, teď bych se vyrovnal koňovi. Během pár vteřin doženu Gulveka, který měl přede mnou snad sedmdesát metrů náskok. Gulveku vra» se. Musíš je hlídat. Já ji přivedu. řeknu mu a běžím dál. Sleduju Break na obloze a běžím za ní. Není nijak rychlejší než já a já mám upíří vytrvalost. Dokážu ji pronásledovat celou noc. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Neple» se do toho tohle je moje věc..já ji miluju, nenechám jí uletět, a ty se do toho necpi... Poté se opět otočím a už na tebe nereaguju.... |
| |
| co se to děje sakra? nejdřív někam odletí break...pak nám uteče gulv...už se dneska podruhý válím po zemi...pak někam tryskem vyběhne crual...no to je v prdeli tohleto...předtim ještě taková šlupa...to snad nejni možný...už a» sme někde pryč...docela bych se i vrátila domů...kdybych věděla kde to je... s těmahle chmurnejma myšlenkama dojdu k vyvrácenýmu stromu a sednu si na něj...nechám déš» dopadat na mě a jen tak sedím a koukám do prázdna... je to už vážně divný...každej mizí...pak se zase za čas vobjeví...jen doufám že ji crual najde a přivede...skoro každej se tu spároval...gulv dokonce třikrát...jednou s break pak s trpajzlíkem a pak zase s break... při týhle myšlence se bezděky usměju ori s achillem...už tu nemám žádnou do který bych mohla jít...to je na houby...asi se budu muset nějak přeorientovat...ale pořád...s ženskou to je lepší... při týhle myšlence se blaženě usměju...a dál koukám do prázdna... sice přemejšlím ještě vo dalších věcech ale ty už nejsou důležitý takže mě vidíte jen jak sedím a koukám do prázdna... |
| |
| soukromá zpráva od Crual pro Nedohoníš ji. Jestli ji chceš ještě někdy vidět, nech mě běžet. Tohle není ta Break!! Je to zvíře a jestli se ti povede ji najít, zabije tě. Nerozlišuje přítele od nepřítele. Vidí jen kořist. Běž hlídat ostatní. Slibuju, že ti ji přivedu. Poté okolo něj proběhnu, jakoby jen stál, jsem mnohem rychlejší, teď už rychlejší než kůň, poháněn slibem, který jsem dal kdysi dávno a slibem, který jsem dal nyní. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Crualéééééééé......jdi do hajzlu.....já jí miluju a je mi jedno, jak vypadá....vra» se zpět....co ty víš, co je ve mě a jsi si jist, že já jí nepřivedu....možná mám lepší instinkty než nějakej poloupír....nech nás bejt...a když mě zabije, tak mě zabije....alespoň zemřu s láskou k ní....vra» se ty....tohle není tvoje starost... Začnu na tebe pod vlivem zatemněné mysli řvát... i když vím že mě to třebas potom bude mrzet. MH: jinak než ty si se vzpamatoval já už byl u ní.....jen tak pro urovnání :-))))....... |
| |
| Nereaguju na Gulvekovo strčení a jednoduše běžím dál. Za pár vetřin už mě nevidí. Běžím tmou a sleduju cestu před sebou. Občas se podívám na Break. Co to dělá? Proč odlétá? Budu s ní muset bojovat? Snad ne. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Když ke mě Gulvek doběhne, jen se na něj zaraeně podívám, ale potom se o něj unaveně opřu a po chvíli mlčení řeknu:"Jsem v pořádku. Ta ruka bude jen zlomená a to se mi během několika dní vyléčí. Jediný problém je v tom, že jí nedokážu teď používat... Potom se mi do hlasu vkrade smutek:"Musela jsem pryč. Nedovedeš si představit jaké to je vědět, že jednou o tebe příjdu kvůli věku. Toužila bych tě proměnit v upíra, abys byl navždy se mnou, ale takový osud si nikdo nezaslouží, ani můj nepřítel, natož člověk, kterého miluju."Najednou se zarazím a poté váhavě pokračuji:"Každou noc, každou minutu vedle tebe bych byla v pokušení kousnout tě. To nemohu dopustit a proto jsem chtěla zmizet a dát ti šanci normálně žít... Promiň jestli jsem ti nějak ublížila, nechtěla jsem, ale nechtěla jsem tě ani proměnit a tohle bylo jediné východisko." |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Smutně opět přivřu oči a začnu tě dlaní hladit po tváři. Vím jak ti je...jak to cítíš...pověz, jak tě mohu učinit š»astnou...běžel jsem za tebou bezhlavě a odhazoval vše, co mi překáželo v cestě....nesmíš odemně odejít...radši umřu než být bez tebe... Trochu mě zarazí slova o mé proměně na upíra, ale poté dále pokračuji. Break...co mám udělat proto abychom zůstali spolu....není východisko, že utečeš....však není nějaký lék, jak by si se mohla vyléčit?....nebo jak mě prodloužit život?...bez tebe už normálně žít nebudu nikdy...kdybych to viděl jinak, neběžel bych za tebou...nevím co dělat...jsi nyní půl mého srdce a pokud mě opustíš...polovina mého srdce bude pryč...a s půlkou srdce která mi zbyde žít nemohu...Break...ty mi asi nerozumíš...já tě neopustím, i kdybych měl zemřít....jsem schopen obětovat, vše co mám, jen abych byl s tebou... Poté jen zvednu hlavu a zamyslím se nad něčím. .........jak mě to bolí na srdci....nemůžu jí ztratit...nemůžu....jsem do ní zamilovanej....radši se sám zabiju než o ní přijít....bylo by mi líto Ori.....určitě by jí to ranilo....ale já miluju Break....nešlo by to jinak...umíral bych s žalem a smutkem v srdci....nechci...nechci se proměnit na upíra....nechci ztratit Ori jako přítelkyni....nechci...ale miluju BReak...pro ní udělám cokoliv....nechám se kousnout....chci s ní trávit život navěky... Po chvilce jí skloním zpět k tvé tváři. Chytnu tě za týl hlavy a zahledím se ti upřímně do učí. Zahlédneš, jak mi opět začnou po tvářích téct slzy, ale nebrečím. Break...jestli je tvá láska ke mě tak velká, jako ta má k tobě...proměň mě v to, co jsi ty......chci s tebou žít....chci s tebou žít navěky...nechci te ztratit....milujutě víc než svůj život.... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro ...........mohl by jim i ublížit, protože bude trvat, než by dostal svou novou existenci pod vlastní kontrolu........ ............to raději sama zemřu než ho proměnit........ Tvůj pohled opětuji a jen smutně zavrtím hlavou. "Na mou nemoc lék není a ani být nemůže, protože já nejsem proměněná, ale takto narozená. Něco by ti možná život prodloužilo, ale ne na dlouho a jednou by jsi stejně zemřel. Půlka mého srdce jsi zase ty a když odejdeš, ze mě zůstane jen stín, který se bude pohybovat po dříve společných cestách, ale musí to tak být, protože pro mé srdce už není cesty zpět. Ty v něm již zůstaneš navždy jako vypálený symbol do kůže..."Můj hlas je klidný, avšak když vyřkneš poslední slova, jen sebou vyděšeně trhnu a sevřu ruce v pěst.. "To nikdy neudělám! Nemohu a ani nechci ti takhle zkazit život. Nevíš jaké to je žít jako vyhnanec, a ty bys to měl horší než já, protože ty by sis musel odvyknout na společnost lidí. Já tě také miluji více než svů život a proto tě NIKDY neproměním, a» se bude dít cokoliv. Zůstanu s tebou než nadejde tvůj čas a poté se vydám na cestu zpět k mému domovu, kde již jen budu čekat na lovce, který mě jistě jednou najde........"A po těch slovech tě něžně políbím na rty a obejmu tě tak, jako bych tě nechtěla nikdy pustit.. |
| |
Break odlétla a já stojím u Fatalise a čekám na odpověď, však vtom na mě zezadu někdo skočí, lekl jsem se, takže jsem trošku poodskočil,ale v zápětí mi došlo že to je ORI, však její krásnou vůni cítím na míle daleko... Hou...Ori, vyděsila si mě...(poté jsem se začal smát), však ne, věděl jsem o tobě...Doufám, že když takhle odlétá Break, tak ty mi neodletíš, doufám...hm? Držím jí zády k ní otočený za boky a čekám až se její ústa vysloví.... Všichni se nějak rozutíkají...zvláštní...se mi to vůbec nelíbí... |
| |
| Pořád se tisknu k Achilovi. Vyděsila? já jeho? Ten, kdo je tu vyděšený jsem já...mám hrozný strach, jako bych cítila, že se stane něco hrozného...Gulvek nemá šanci Break dostihnout....už lidské vztahy bývají občas příliš složité, a což teprve, když se do toho ještě připlete někdo jako Break....aspoň se mohla rozloučit...Mě je do breku a Achilleus se směje, možná proto, že tomu nerozumí, možná proto, že se ani neohlédl, když jsem přišla...možná je jen š»astný a neřeší cizí problémy jako já....možná... och...obejmi mě pořádně prosím, potřebuji cítit, že jsi mi na blízku..... Jakmile mě Achilleus uchopí za boky, začnu přemýšlet o odpovědi na jeho otázku. Trvá mi to dost dlouho, protože mám v duši zmatek. Nakonec se sama pro sebe usměji a nahlas pravím: "Uletět? Já? Blázínku..." Začíná mi být docela zima. Podívám se na oblohu a chladně pronesu: "Možná by už mělo přestat pršet...." Pustím Achillea a jdu k hromádce, co jsem nanosila. Chci ze vybýt, potřebuje se nějak vybýt... Už chci začít vztekle pouštět svá plamenná kouzla na polínka, ale zastavím se. Ne...pak bych byla zase unavená, nemohu být tak sobecká ke své družině...oni potřebují, abych měla sílu.... Na chvíli se zahledím směrem, kam zmizeli Break Gulvek a nakonec i Crual. Zatím se nic neděje, nic nehýbe. oni si to vyřeší...jo vyřeší a zase bude dobře.. Při této myšlence se mi na tváři objeví úsměv a velmi nahlas, aby mě všeichni slyšeli, pravím: "Přítelé, potřebovala bych půjčit meč a jednoho dobrovolníka, co mě naučí se sním aspoň trochu ohánět....Najde se dobrovolník? Je mi totiž už docela zima, potřebovala bych se zahřát..." |
| |
| otázka ori mě probrala z přemejšlení a ozvala jsem se... já bych ti pomohla...já mám dva meče tak bysme si mohli zacivčit...nebo jestli bys cvičila radši s někym jiným tak ti ten meč taky ráda pučím...ale myslím že bych nějakej výcvik taky zvládla... řeknu s úsměvem... jestli ti nebude vadit že je to spíš šavle? já sem na ně zvyklá...ale ráda zaučím...a tebe obvzláš»... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Break...kdybys tak věděla, jak moc tě miluju... Po mých dalších slovech ucítím tvé mírné škubnutí a tvou odpověď na mou proměnu. Jen se na tebe smutně koukám, poslouchám a chvilkama si utírám slzy s tváře. Proč....to nikdy neuděláš...Break....říkal jsem, že pro tebe obětuji cokoliv...i kdybych měl žít, jako vyhnanec...chci... aby si se mnou byla do konce života, ale nechci, aby si se potom trápila...a bloudila sama a čekala na smrt... Lehce ti šeptám má slova a utírám ti z obličeje padající deš»ové kapky. Když řeknež o lovci, který si tě stejně jednou najde a zabije tě, s vyhrknutím tě jemně chytnu za hlavu a přimáčknu ti jí na svou hruď. Položím si svou hlavu na tvou a jen vykoktám. Miláčku...ne..ne to ...to neříkej...prosím...prosím Break...jenom to ne...to se nesmí stát.... Držím ti hlavu opřenou o svou hruď a druhou rukou tě klepavě hladím po celých zádech. Celý se klepu a cítíš, že jsem ze tvých posledních slov dost vystračený. Když domluvíš a dáš mi polibek, snažím se ho co nejdéle prodloužit. Jemně ti saji a olizuji rty a poté tě opět dále líbám. Držím tě lehce za krkem a ty cítíš, jakobych se bál, že je tento polibek poslední. Pak ucítím tvé silné sevření a se slzamy v očích ti ho oplácím s plnou vervou. Jemně tě hladím po boku a tvých krásných vlasech, ve kterých mám opřenou tvář a užívám si jejich krásy. Když toto trvá už několik minut, povolím objetí, mírně tě odkloním a zahledím se ti do tvých smutných očí. Break...věř mi, že jestliže příjdu na to, nebo něco, jak s tebou být navěky...nebudu váhat a udělám to... Prohrábnu ti mokré vlasy, které ti padají do obličeje a dám ti je stranou. Ještě tě rychle políbím a poté řeknu. Měli bychom se vrátit k ostatním...co myslíš? Po mých posledních slovech ti zůstanu koukat do očí a čekám na tvou odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Sama bych se potom musela nenávidět. Věř mi, že i já budu hledat způsob, jak zůstat s tebou s vyjímkou jediného a to tvé proměny." A jen ti pevně sevřu ruku, abys poznal, že od toho nikdy neustoupím. "Měli bychom se sice vrátit, ale jsem příliš unavená abych chodila. Ta proměna mě vyčerpala více než jsem čekala... Jestli tak, jdi k nim a přiveď je ke mně a nebo jdi raději do tábora a já se tak za hodinku vrátím." |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Na tvá slova, abych došel pro ostatní a nechal tě tu samotnou zareaguji. Ne Break!...nenechám tě tu samotnou...vím že jsi vysílená...proto tě do tábora odnesu...není to tak daleko, abych to nezvlád...a i kdyby bylo...stejnak tě tam odnesu...a nenechám tě tu ničemu na pospas...ani by ses sama pořádně neubránila... Pomalu tě pustím a zvednu se. Chytnu tě za bok, za zdravou ruku a pomalu ti pomůžu vstát. Dáš mi ruku kolem krku a opřeš se o mě v domění, že tě budu přidržovat a vléct vedle sebe. Já tě však chytím za záda ve výši lopatek, z druhé strany kolen a vezmu si tě do náruče. Lehce si tě nadhodím, abych si tě pevně chytil a dám se do chůze. Chytneš se rukou okolo mého krku a já se vydám zpět směrem k táboru. Budeš mě muset občas navigovat...sem tam toho v tý tmě není moc vidět, i když mi na cestu svítí měsíc. Při cestě ti dám ještě letmý polibek a poté se věnuji cestě. Jen chvilkami se ti kouknu do očí a zase zpět na cestu. Jsem už také dost unaven a proto zhluboka oddechuji, ale nejsi nijak těžká, takže tě zvládám nést. |
| |
| "Tak jo, jdeme na to!" Trochu si vyždímám vlasy a vezmu do ruky šavli, co mi Lumi podává. Chvíli si jí prohlížím. "Není to nějak moc křivé?..hm, asi ne..."pronesu spíš jen tak pro sebe. Náhle si uvědomím, že už je docela tma a mohly bychom si ublížit. Položím šavli na zem, chvíli si prohlížm dlaň, pak natáhnu ruku před sebe a soustředím se. Za chvíli se mi v dlani objeví světelná koule, kterou hodím jako míč nad sebe. Nevím, co s tím udělá déš», tak mám trochu obavy, ale koule krásně září a osvětluje místo kolem nás. Celá scenérie je o to krásnější, že kapky deště dopadající na kouli se tříští a světélkují. Sama chvíli zírám na tu nádheru, pak pokrčím ramenem a spokojeně pronesu: "hm..a je to..." Chytím šavli oběma rukama, trochu se rozkročím a pravím: "Tak co teď?" |
| |
| Zastavím a nechám Gulaveka, a» si běží. Možná má pravdu. Co když ji on přivede a já ne? Rozejdu se zpět k tábořišti a pozorně naslouchám zvukům okolí. Najednou uslyším, jak někdo tasí meče. Sakra!! To se člověk nemůže ani na chvíli vzdálit? Rozeběhnu se. Už vidím na tábořiště, když spatřím,jak Ori sotjí s šavlí v ruce a Lumina taky. Aha. |
| |
| koukám trochu s úžasem na tu zářící kouli kterou si ori zrovna vyhodila nad hlavu ale pak se vzpamatuju a řeknu jí... ori: tak nejdřív tu šavli chy»ni jednou rukou...to je tak trochu základ...vobouma by se ti s ní nebojovalo zrovna nejlíp protože bys s ní máchala hůř než obouma rukama s tim achillovým kopím...s tim bys prostě nic netrefila... řeknu a usměju se... potom co si ori dá zbraň jen do jedný ruky pokračuju... tak...postoj je docela dobrej, ještě by to chtělo trochu víc se narovnat aby se ti líp cvičilo ale jinak dobrý... nejdřív jí vysvětlím jak má správně stát, pak jí vysvětlím pořádně držení meče, jak se krejt až potom jak útočit a nakonec jí řeknu... no docela ti to už začíná jít...mohli bysme zkusit menší CVIČNEJ boj...to znamená že pojedem pěkně pomalu a s citem...kdoví...třeba se ti to jednou bude hodit...já spíš doufám že ne ale kdoví.........no takže řeknu jako bych se probrala z přemejšlení... stoupni si támhle já se postavím sem...tak...až budeš připravená tak začni...nechám tě zaútočit první...hlavně klidně, pomalu a s citem a» se nám nic nestane...ty šavle sou přecejen vostrý...to sem si votestovala na těch skřetech... tak...teď jen doufám že mi nic neudělá nebo co hůř že já něco neudělám jí...ty šavle sou vopravdu vostrý...ale ori to už docela zvládala...to bude dobrý...musí to bejt dobrý...a nejhůř mám bylinky...ale useklou ruku dohromady nedaj... takže...začni... řeknu a připravím se... |
| |
| No ze začátku to vypadá slibně Ori jdou udery i se stíhá uhybat ranám a vykrejvat je, ale jak zrychlujete boj Ori přestává stíhat, až nakonec uklouzla na bahně, do kterého šlápla a šavle jí prudce vyletěla z ruky a proletěla kousek od trpaslíka a zabodla se do země ! |
| |
| Snažím se pozorně sledovat a vykonávat všechny pokyny, co vydává Lumi. Přitom neustálém rozmachování a poskakování či uskakování jsem se docela zahřála. Jen občas, ve volných chvílích se dívám do tmy, jestli se moji přátelé už nevracejí. Vrátil se zatím jen Crual, který přiběhel ze tmy a pozoruje nás, co tu vyvádíme s Lumi. Před tím, než mě Lumi vyzve na cvičný souboj, nevydržím a zeptám se ho: "Našel jsi je? Cruali, nevíš, co se tam děje?" Než mi odpoví, postavím se na místo, které mi určila Lumina, v pravé ruce držím šavli: "Tak jo, můžeme, ale dávej si na mě bacha...Týý nevezmeme si raději jen klacky?" Po tom co Lumi zavrtí hlavou, že ne, docela se leknu. ještě by chybělo, abych jí vypíchla oko...no snad ví, co dělá A začnu útočit.... |
| |
| Odpovím Ori. Nevím. Nechal jsem ho běžet. Málem pukl vzteky, když jsem ho doběhl. Snad jse mu podaří ji najít. |
| |
| Usměju se nad Orininým výkonem. Hej Lumi. Nechceš si zabojovat? Potřeboval bych se procvičit. usměju se a vytáhnu dlouhý meč z pochvy. Zatočím s ním ve složitých kličkách a pohlédnu jí do očí. Půjdeš? |
| |
| crual: ale jo...proč ne...teď sem se rozcvičila...tak já si dojdu pro šavli a můžem...jen mám jednu podmínku...budem mít světlo...je mi jasný že ty bys ho nepotřeboval ale já ještě nemám tak dobrej zrak...třeba to taky bude tim že nejsem vampírka... řeknu s mírným úsměvem... ori: promiň...byla sem asi moc rychlá... řeknu a podám jí ruku a» se může zvednout z bláta a ještě bych se chtěla zeptat...mohla bys nám pls pučit tu tvojí bludičku cos měla nad hlavou? abysme na to taky viděli...teda spíš já...crual nepotřebuje... řeknu a kouknu na něj... po tom co zvednu ori ze země si dojdu pro šavli...cestou řeknu trpaslíkovi... Íniel: sorry za tu nepříjemnost...byla to tak trochu moje vina...jen doufám že z toho neoněmíš...to bych si dávala za vinu ještě zejtra :) řeknu a usměju se na něj... crual: doufám že ti nebude vadit dyž si nechám obě šavle...s jednou bych proti tobě s takovým mečem neměla šanci... řeknu s pohledem na jeho obrovkej meč a stoupnu si přibližně do těch míst kde sem stála předtim s ori... crual: jen mě trochu šetři...nechtěla bych přijít vo ruku a v souvislosti s tim bych nechtěla abys viděl mojí krev...podle toho cos říkal bych nebyla v háji jenom já ale i celej zbytek družiny... ori: teď mě napadá...nechtěla bys ho radši hlídat? kdyby se mi přecejen něco stalo tak jistota je jistota... crual: bez urážky ale doufám že mě chápeš... |
| |
| Podle toho, co jsem právě viděl, bych řek, že to bude v pohodě zápas. Zaujmu bojovou pozici a skočím proti Lumině. Přeletím asi deset metrů a zaútočím. Nedávám plnou sílu, protože vím, že by Lumi skončila dvacet metrů ode mě. |
| |
| no dobře...jak chceš... zkusím uskočit ale ujede mi noha po blátě tak sebou jen plácnu do bahna ale instinktivě nad sebou zkřížím šavle a tím odrazím crualův útok...zvednu se sklopkou ze země a hned zase zaujmu bojovej postoj... no dobře...tohle bude zajímavej zápas... zaútočím...seknu obouma šavlema proti sobě tak aby se setkaly někde u crualova meče a zkusím mu ho vyrazit z ruky... |
| |
| Pevně držím meč, takže mi jej Lumina nevyrazila. Odrazím její šavle a skočím do vzduchu. Přeskočím ji a dopadnu za ní. Vrhnu se proti ní, lae ujede minoha, takže můj útok nemá takovou razanci. Seknu mečem z boku. |
| |
| sleduju hlavou nade mnou letícího cruala a když dopadne za mě tak se otočím neúmyslně zrovna tak že se vyhnu jeho meči... musím udělat něco abych ho nezabila ale aby měl dost...co udělám? šavlema do něj nemůžu...to bych ho krouhla...hmm...nevím... už nevím jak na něj zaútočit abych mu nic neudělala tak něco zkusím...stoupnu si na ruce, roztočím se a kopnu ho vší silou do břicha... kopem se od něj odrazím, ve vzuchu udělám salto a dopadnu asi pět metrů před něj... |
| |
| Bleskovými reflexi zareaguju na Luminin kop. Zatnu svaly a čekám na náraz. Lumi se ode mě odrazí, jakoby bych byl zeď. Seknu mečem, ale dávám si pozor, abych ji nezranil. Je dobrá. Usměju se. |
| |
| Ač jsem neviděl skoro na krok, snažil jsem se jít stejným směrem, kterým se do lesa dostal. Na cestu mi svítil mírně měsíc, který se pomalu objevoval na obloze, ale světlo nebylo dostatečné. tak mě Break navigovala, jelikož vidí ve tmě velmi dobře. Proto netrvalo dlouho a zahlédl jsem zdále mírné světlo. Zastavil jsem se a položil opatrně Break na zem, abych si odpočinul. Už tam budeme Break...to zvládneme...už jen kousek...vydrž... Pohladím Break po vlasech a zhluboka si oddychnu. Opět jí jemně vezmu do náruče a mírně si jí nadhodím. Poté se rychlými kroky vydám k táboru. Pro všechny: Po delší době si někteří z vás mohou všimnout dvou siluet postav jdoucích z lesa. Jejich chůze je dopovázena hlasitým praskáním větví a čvachtavými kroky. Jedna postava jde a drží v náruči druhou. Občas si jí mírně nadhodí a poté pokračuje v chůzi. Postava nesená v náruči se drží jednou rukou druhé kolem krku a druhá ruka jí bezmocně vysí dolů a houpe se do chůze. Když se postavy přiblíží a mírně je osvětlí světlo, vytvořené díky Ori poznáte, že se jedná o vaše dva členy. Gulvek nese Break v náruči a z hluboka oddychuje. Přitom jí kouká do tváře a kontroluje, jak jí je. Break má nejspíše zraněnou ruku, ale jinak vypadá celkem v pořádku. Její hlava je přitisknuta na Gulvekově hrudi. Ten se nejeví nějak zraněn, ale vypadá dost unaveně a je už nejspíše z únavy celý bledý. Pomalu se k vám přibližují, až jsou skoro u vás. Na jasném světle jsou jejich postavy už dost zřetelné. Zdálo se vám, jako by jedna z postav chtěla někoho z vás zavolat, ale jen se ozvalo hlasité zabručení a zalapání po dechu. |
| |
| úsměv? přejde... bleskne mi hlavou souběžně s dalším nápadem... rozběhnu se ke crualovi, těsně před nim skočím do vzduchu, odrazím se mu rukama od hlavy, dopadnu za něj, kopnu do pod koleno až se mu podlomí a dám mu šavli pod krk... stačí? seš dobrej...myslím že kdyby mě tohle nenapadlo tak mě dostaneš... řeknu a obejdu ho se šavlí pořád na jeho krku... přijímáš kompromis? zeptám se a natáhnu ruku |
| |
| Najednou se octnu v blátě ani nevím jak, a to jsem si myslela, že už mi to skoro jde... "Dík za lekci...a vůbec se nemáš za co omlouvat..."poděkuji Lumině, když mi pomůže vstát. Začnu si trochu čistit šaty od bláta. "Někdy si to můžeme zopakovat, jestli chceš...ale teď ne, mám dost.."pousměji se na ní, aby věděla, že se mi to líbilo a nevadí mi dokonce ani ten můj závěrečný pád. no vida a už je mi teplo, jen ti dva už by se měli vrátit znovu se zadívám do tmy, směrem odkud bych očekávala návrat Gulveka s Break. "Tu, jak říkáš bludičku, zhasínat nebudu...když už jsem ji vytvořila, nechám ji...ona sice nebude svítit věčně...ale času máte dost." a doufám, že jí Gulvek uvidí z dálky, až budou hledat cestu zpět...ale budou? ....při této myšlence zesmutním. hlídat, hlídat...no jo a jak asi? To ho pak mám zabít? Podívám se po svém vaku, že si zajdu pro svěcenou vodu, ale zastavím se. Taková pošetilost a kdo to spískal, já samozřejmě...hraji si tu na vojáčky, pak se nemohu divit, že Crual chce také....Copak bych ho dokázala zabít?...Ale co když opravdu něco nevyjde... Chvíli pozoruji jejich souboj, nakonec raději vyrazím pro jednu ze svých lahviček. Po mém návratu je ještě chvíli pozoruji, pak se znovu zadívám do tmy. Náhle mám pocit, že jsem něco spatřila. "Nechte toho vy dva! Podívejte...tam!"a ukážu směrem odkud se ozývají už i zvuky. oni se vrací bleskne mi hlavou a rozběhnu se tím směrem. |
| |
| Čím jsem blíže, tím více poznávám, Gulveka nesoucího nějaké tělo, nejspíš Break. Mám velkou radost z toho, že je Gulvek v pořádku, ale zároveň obavy o Break. Všechny pocity se ve mě rychle mísí. "Ko...kone..čně...kone...čně jj...jste zpět" koktám celá udýchaná. Když doběhnu až k nim hned vyhrknu: "Co se stalo?" oba si je prohlížím, ale v tom šeru moc nevidím. Napřáhnu ruku, že udělám světlo, pak si to rozmyslím. stejně musíme k družině...bylo by to zbytečné...ježíši, co se stalo? co se stato? Ohlédnu se, jestli za mnou běžel i někdo jiný a křiknu: "Tak rychléé, pojďte nám pomoooct!" než někdo přiběhne, snažím se Break trochu nadzvedávat, abych Gulvekovi odlechčila. |
| |
| zaslechnu volání ori a rozhodnu se jít za ní... crual: máš štěstí...nemusíš uznávat ani ten kompromis... řeknu a rychlým pohybem sjedu šavlí z jeho krku... za běhu si uklidím šavle zpátky na záda a v tom si něco uvědomím... teď jen doufám že sem mu tim jak sem mu tu šavli sundala nepodřízla krk...sice bych vlastně v tomhle neměla mít zábrany protože ho mám zabít ale už si začínám uvědomovat že to nedokážu...už jsem ho moc poznala...a zjistila sem že nejni až tak špatnej...asi řeknu tomu co si mě najal na jeho vraždu že sem ho nenašla a a» si najde někoho jinýho...a nebo co líp vůbec za nim nepudu...a nebo co ještě líp...varuju cruala že za nim někdo posílá nájemný vrahy... takže gulv jí přecejen dostih...a přines jí v náručí...tak break se má...ale co...du jim pomoct... už běžím! zakřičím dopředu a kloužu se blátem... když doběhnu k druhý části naší družiny nevěřím svým očím...break celá vysílená a nejspíš zraněná, gulv bledej už pomalu jako break, ori se snaží jí přidržovat... jak tady mám pomoct? zeptám se a zatimco čekám na odpověď se snažim něco vymyslet... |
| |
| Na pomoc jste nám přibehly právě včas. Už se vysílením celý klepu a mám co dělat, abych se udržel na vlastních nohách. Když vás zahlédnu, jak k nám běžíte, má ústa se změnila na mírný úsměv, ale poté zpět do stavu, ve kterém byli než jste nás zahlédli. Mírně se přikrčím a postavím Break na zem. Lehce jí přidržuji, aby nespadla, i když to chvílemi může vypadat, že spíše Break drží mě. Z posledních sil ze sebe vydám. Ori....ani nevíš, jak rád tě vidím...a Lumi...prosím vemte...vemte... Break...pozor je raněná...nechci, aby se jí ještě více ublížilo....už nemám...nemám sílu.... Poté vám ji pomalu dám do náručí a přitom dávám pozor, abyste jí nechytly za zraněnou ruku. Když jí obě držíte, narovnám se, prolmnu si obličej a zhluboka si oddychnu. Když odtahujete Break směrem ke stromu, chci se za vámy rozejít. Avšak udělám krok, zamotá se mi hlava a já jen bezvládně spadnu do bahna. Z pozasebe uslyšíte jen silné plesknutí a začvachtání vody. Když se otočíte, vidíte jak ležím na zemi a ni se nehýbu. Jsem polovinou těla potopen v kaluži a nejevím žádné známky života. |
| |
| ori...tak asi pomoz gulvovi na nohy a já donesu break ke stromu...uděláme voheň...sice nevím jak v takovýmhle nečase ale nějak musíme...a dáme jim něco teplýho sníst a vohřejou se... po tom co domluvím vezmu break do náruče protože zjevně nemůže chodit a nesu jí směrem ke stromu... k break (tak nějak šeptem abych jí udžela pozornost): nejseš tak těžká jak sem si myslela...ale asi se stejně cestou proneseš...ale nosila sem si těžší věci...ale nikdy ne svoje kamarádky...a co tě to napadlo nám uletět? víš jakej sme měli vo tebe strach? ale už to bude dobrý...seš u přátel...tady bude dobře...vohřeješ se, zavážeme tu ruku, najíš se, napiješ...no jo vlastně...sem úplně zapoměla že seš upírka...ale jestli budeš potřebovat tak ti trochu krve pučím...dyž to ze mě neudělá upírku...no a crual ti pučí svůj pláš» abys mohla nerušeně spát a budeš odpočívat...neboj...my na tebe počkáme až se uzdravíš... mluvím k ní celou dobu co jí nesu... |
| |
| Pomůžu Lumině dát Break do náruče a vida, že jí unese, otočím se po Gulvekovi, abych mu pomohla dojít k tábořišti. Nemel by to být problém, protože Bludička, jak jí nazvala Lumina, stále svítí a bude nám ukazovat cestu. jak to, že je tam? má se přece pohybovat se mnou? ale tuto myšlenku rychle zažene starost o Gulveka, potože se právě zkácel k zemi. "Také tě ráda vidím" pravím a zohnu se k němu. Ovšem vypadá jako mrtvý. Nadzvednu ho za ruce a rychle ho tahám aspoň ven z kaluže. Jde mi to těžko, protože je těžký sám o sobě, teď má navíc oblečení nasáklé vodou a blato docela klouže. Podaří se. Otočím ho na záda, kleknu si k němu, vezmu mu hlavu do dlaní a šeptám: "To ne, to mi nemůžeš udělat...slyšíš?" Stírám mu blato z tváře a z očí se mi valí jedna slza za druhou. Přiložím mu ucho na hrudník, srdce naštěstí ještě bije. třeba jen omdlel, možná vysilením Začnu s ním třepat, párkrát ho dokonce profackuji a u toho neustále s pláčem opakuji: "Tak dělééj prober se, nikdy jsem tě o nic nežádala, teď ano! Nedělej se, že mě neslyšíš, vím, že ano...tak dělééj, prosím." Kde jsou všichni, proč už tu dávno nejsou? To mi nikdo nepomůže? Nakonec jen bezradně položím hlavu na jeho prsa a pláču. bráško, prober se přeci... |
| |
| Sleduji všechno dění kolem, už vím, že jsou to Gulvek a Break. Dokázal to. Asi budu muset přiznat, že není jen obyčejný barbar. Přejdu ke Gulevkovi. Ori klid. Neboj se. Bude v pořádku. Je jen vysílený. Co se stalo Break? Bojím se, že s ní musel bojovat. Nahmatám mu puls na krku, abych se ujistil o jeho životě. Chytnu Ori okolo ramen a snažím se jí uklidnit. Neplač Ori. Bude to dobré, uvidíš. |
| |
| Zvednu hlavu ke Crualovi:"Vůbec nevím, co se stalo..."utřu si loktem vodu i slzy z tváře. je tu tma...musím Gulveka prohlédnout a najít kde je zraněn...takže ještě jednu Bludičku... Natáhnu ruku, vytvořím novou světelnou kouli a vyhodím ji do vzduchu. Když se kolem nás rozjasní, prosím Cruala: "Já ho teď prohlédnu...ty raději moc ne....a pak mi s ním pomůžeš za ostatníma...on to zvládne, musí..." "Našel Break a přivedl , tak to přeci nevdzá!" dodám rozhodným hlasem. Začnu od hlavy, kde nevidím žádné zranění, pak prohlédávám krk, hrudník, a zbytek těla. Nic z toho, co vidím nekomentuji. Nakonec Gulveka obrátím na bok, vyhrnu mu košili a pozorně se dívám na záda. MH: potřebuji popsat, co všechno vidím:-)) |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Když mu pomalu saháš po těle, jasně cítíš, jak jsou všechny svaly na těle ztuhlé. Žádné zranění nikde nevidíš, až na pár jizev, které jsou už zašlé. Když ho otočíš na bok a vyhrneš mu košili, také nespozoruješ žádné zranění. Vidíš jen jeho tetování, které je vytetováno nějakou tmavě černou tekutinou. Člověk, který mu ho dělal, byl jistě velice zručný a vidíš tu pečlivost práce. Začíná mu od krku a končí mu těsně nad zadkem. Je to uzký pruh vytetovaný přímo v půlce zad. Na obratlích. Vidíš, jak je tetování jaksi zapálené. Kůže okolo je dost zrudlá. Když na tetování položíš ruku, ucítíš velké horko, které sálá z Gulvekovích zad. Měla si takový divný pocit a proto si přiložila ruku zpět na tetování a začla se soustředit. Po chvilce ucítíš, jak ti začne brnět ruka. Uvědomila jsi si, že to tetování je silně magické, jelikož z něho cítíš dost magenergie. Písmo jakým je psáno, ti připomíná dost elfí runy, ale jsou jaksi v něčem odlišné. Nerozumíš jim. MH:ORI: Pokud chceš něco ještě popsa, stačí říct a já dodám ;o)) Jinak tak nějak přibližně takhle to vypadá...až na to že to je na mohutných zádech :-)))  |
| |
| Po podrobném prozkoumámí Gulvekova těla zakroutím hlavou: "Nikde nic na první pohled vážného.....jen to....ten pocit........Cruali, chápeš to? Buď tak hodný, pomůžeš mi s ním...odneseme ho za ostatními..." Snad poradí Fatalis....já fakt nevím, co to je....ale udělám všechno proto, abych to zjistila, slibuji, Gulvíku....a také se budu snažit neprozradit naše tajemství, pokud si to pořád přeješ..... jen se už prober... |
| |
| Když mě Lumi přebírá od Gulveka, pokouším se spíše postavit na vlastní nohy, ale bohužel to ještě nezvládnu tak to vzdám a nechám se nést k ohni... Jakmile na mě Lumi začne mluvit zpozorním a poté jen tiše odvětím:"Já musela pryč a ještě pořád musím. Ale to je jedno, stejně bys to jen těžko pochopila. Zůstávám tady jen kvůli družině a Gulvekovi i když se stejně třeba budu muset jednou odpojit. Je mi líto, ale opravdu nevím jak to dopadne...." Poté se na chvíli odmlčím jako bych hledala vhodná slova a jen něco zašeptám, takže to zaslechne jen Lumina. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Chce být se mnou, ale já nemůžu vidět, jak vedle mě bude umírat stářím a než abych jej proměnila, raději sama umřu. A co se týče krve, tak tu teď nebudu potřebovat a když ano, tak jí můžu získat ze zvířete. nemusí to být lidská i když ta mě posilní více..."Poté se odmlčím a jen sleduji noční oblohu a zdá se, že jsem duchem mimo. |
| |
Celou tuto dlouhou dobu jsem sledoval zápasy, zajímavé... jen mě mrzí, že já mám zaměření na jiný styl boje...se mnou by to nedopadlo dobře... Ori dobře zápasí, však o ní mám velký strach...je to dobrá bojovnice jistě to zvládne na pohodu... Všechno je tak krásné, když to člověk může sledovat z povzdálí... Teď se všichni vydali na pomoc Gulvekovi, já vytáhl svůj krátky meč a začal ho hladit dlaní své ruky... Jak si krásný...Jsi krásný,,,stejně jako Ori a však ona je křehčí než ty....díky tobě stále žiji, si můj amulet.. Poté sem čepel meče políbil a udělal několik švihů vzduchem...meč tvořil krásné hvízdavé zvuky, což nikdo nemohl přeslechnout... asi bych měl pomoci gulvekovi... ale když jsem spatřil všechny kolem něj, spíše bych se mezi nimi motal...sedím proto dále, pod stromem v pozadí a promlovám ke svým bohům... Apollone pomoz celé skupině, hlavně Gulvekovi a» tady nikdo nezůstane, tady není náš konec...řekni Hádesovi a» si ještě na naše duše počká, ještě nenadešel čas... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Když mě Ori otočí na bok a vyhrne mi košili, zahlédneš tetování, které je vytetováno nějakou tmavě černou tekutinou. Začíná mu od krku a končí mu těsně nad zadkem. Vede mu přes obratle a tvoří ho jakési neznámé písmo. Ale jinak nevěnuješ tetování velkou pozornost. |
| |
| "Cruali, prosím, pomoz mi s ním..." zopakuji svou prosbu a snažím se Gulveka zvednout sama. Podařilo se mi ho posadit, chytnu ho pod ramenama a tahám ho po zemi k tábořišti... |
| |
Ori s Crualem se snaží gulveka postavit na nohy a to už to nevydržím, prosby k bohům ukončím, s tím, že Gulvekovi bohové pomohou... Ori počkej!řeknu a rozeběhnu se za ní.pomůžu ti...Počkej vezmu ho, není tak těžký...Uchytnu Gulveka za ruce a vezmu ho do klína, donesu ho k tábořišti a položím pomalu na zem...Ori? Lásko, co teď? řeknu s klidným hlasem... nesmíme panikařit... |
| |
| Jakmile Achilleus vyrazí s Gulvekem v náručí, jdu hned také, ale světlo zůstalo opět na svém místě. to ne...máš jít s náma, tak pojď...dívej, tvé dvojče už pohasíná... Má slova však nemají žádný vliv na světelnou kouli. Ujdu ještě pár metrů, zastavím se a rukou naznačím pohyb, jako bych posílala kouli za náma. Bludička se opravdu dá do pohybu a svítí nám na cestu až k tábořišti. Tam se bezradně podívám na Achila: "To já opravdu nevím..." Trochu urovnám polena pod Gulvekova záda a aby to netlačilo, přidám tam i jeho brnění. Takže teď je trochu v polosedě. Uvědomím si, že mám v kapse lahvičku se svěcenou vodou, co jsem měala nachystanou na Cruala, kdyby se něco semlelo a kterou jsem si během běhu za Gulvekem s Break strčila do kapsy. Mohla by se rozbít a ublížit Break...raději jí dám do vaku. Vytáhnu flakonek a nesu jej do vaku, přitom zjiš»uji, že Lumina právě pokládá Break na zem, s pomocí trapslíka. Podívám se na Break a v mých očích se mísí slabá nenávist s velkým pochopením. Uložím flakonek a jdu k Break. "Break? Můžeš mluvit a říct mi, co se stalo? co je s ním...Je v bezvědomí a nevíme, jak mu pomoci..." |
| |
| Najednou jste si všimli že tu vlastně vůbec nejsem a v zoufalství, že se někdo další stratil jste se rozhlédlí a hledali mě kde jsem ale kde nic tu nic. Až najednou vidíte že se něco pohlo v dálce asi 200 m od vás a blíží s to k vám. Prospěvuje si to a když přijde blíž, poznáváte mě. Co se tu dělo zatim co jsem tu nebyl ? Zeptám se a pak se otočim na trpaslíka nakloním se k němu a něco dám a povím. |
| |
| soukromá zpráva od Fatalis pro Dívej co jsem ti dones našel jsem to po cestě když jsem šel nazpátek ! A v ruce držím změ» bylinek a mezi nimi je i Mandragora. (Pár ostatních hodně vzácných bylinek si můžeš domyslet :D) |
| |
| Nevnímám na nic spojeného s okolním světem. Ležím bez hnutí na zemi a nejevím žádné známky života. Jediné co víte je, že mi bije srdce a mám puls. V mé mysli se střídá tma a černé prostředí s různými postavami a nesmyslnými úseky dění různých událostí. Začínám být na povrchu dost rozpálený a začínám e dost potit. Stále se nehýbu a jen nehybně ležím, tam kde jste mě uložily. |
| |
| Achill odtáhne Gulveka ke stromu, nejednou si všimnu postavy, kterou ještě nikdo nemůže vidět. Je to Fatalis. Kde ten se tu bere? Já myslel, že tu celou dobu je. Fatalis položí otázku a já mu s chutí odpovím. Break odletěla, Ori se tu bila s Lumi, lae jen trénovali. Já se přidal taky a najednou se tu objevili tihle dva, tak jak jsou. řeknu a pokynu na Break s Gulvekem. Ten Gulvek nevypadá vůbec dobře. Co když... To snad ne. Ale zeptat bych se měl. Nebo ne teď? Mám to nechat na jindy? Dokážu mu pomoci, jetli je to pravda, ale musím hned. pomyslím si a pejdu k Break. Nakloním se k ní a pošetpám jí něco. |
| |
| soukromá zpráva od Crual pro |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Taky proto jsem odtud chtěla odletět, ale to je vedlejší.." Odvětím znaveně Crualovi a poté zavřu oči.. |
| |
| Poté, co mi Break odpoví spokojeně usne a já, taky spokojen, se usadím vedle Luminy, která je vedle Break. Byl to dobrý zápas. Dáme si ještě někdy? Musím uznat, že jsi mě dost překvapila s tím skokem. Blahopřeju. řeknu a s úsměvem na rtech jí podám ruku. |
| |
| Break mi neodpovídá, asi nemá sílu. Nebudu jí dále zatěžovat a vracím se ke Gulvekovi, kterého mi zatím hlídá Achilleus. Dotknu se Achila za ruku: "Díky, žes mi ho pohlídal....Achile, tuším, že se ti zdá, že můj vztah k němu je přehnaný, já ....já ti to jednou o samotě vysvětlím....Oba vás mám ráda, každého jinak, ale přesto si život bez vás dvou už nedokážu představit....Nikdy ses mě na něj nezeptal, jen si mlčel....možná ses bál, že mě ztratíš, nevím....já...já jsem o tom s tebou chtěla mluvit, ale nebyla vhodná příležitost...Přesto si moc cením tvé trpělivosti." Dívám se Achilovi do očí, vidím, že chce něco říct. Položím mu na rty ukazováček své pravé ruky, poté ho přiložím na své rty, políbím jej a položím prst na chvilku zpět na rty Achilovi. Pak pokleknu ke Gulvekovi a zkontroluji, jestli dýchá. Není to ani takový problém, protože díky zvyšující se horečce se mu dech poněkud zrychlil. Nemá cenu dělat studené zábaly, o ty se postaral déš»...ale jak ti mohu pomoci? Vstanu, obejmu Achila a co nejvíce se k němu přitisknu. Pak se z hluboka nadechnu a s mým výdechem se ozve povzdechnutí. |
| |
| nejdřív se zamyslím že crualova nabídka by nebyla špatná aspoň sem si trochu zatrénovala ale pak si uvědomím starý pravidlo... crual: víš...boj s tebou nebyl vůbec špatnej...si dobrej soupeř...ale říká se: nebojuj často se stejným nepřítelem jinak mu ukážeš všechny svoje finty...a toho se držím...takže promiň... sleduju jak break spokojeně usnula a ještě dojdu ke gulvovi a poslechnu si jak dýchá, jak mu tluče srdce a vocheckuju jakou má teplotu... když zjistím že má zrychlenej dech, vo tepu ani nemluvě a vysokou horečku vyndám z vaku pytlík s bylinkama, pár jich vyndám a pak se zeptám... trpoš: potřebovala bych pučit kotlík...budu vařit...ale vlastní nemám tak se musím zeptat tebe...protože seš jedinej co tady vařil... ori: no...jestli mi náš drahý a milovaný trpoš (poslední čtyři slova říkám obzvláš» nahlas aby si toho všim) pučí ten kotlík tak bych potřebovala trochu vohně...jestli tě to moc nevysílí...je to kvůli gulvovi...uděláme mu obklad namočenej ve vývaru z pár bylinek...mělo by to pomoct... |
| |
| Zdá se, že jsem dlouho spát nemohla, nebo» jsem najednou vystartovala z místa, kde jsem ležela a bleskurychle jsem se začala rozhlížet kolem sebe, jako kdybych hledala nepřítele... Vzápětí jsem se pokusila pravou rukou sáhnout pod kápi pro dýku, ale jakmile jí pohnu, vykřiknu bolestí a zapotácím se... Ruka mi bezvládně vidí podél těla a je poznat, že je celkem škaredě zlomená.. ..............co to bylo za sen?..............je možné aby tady byl ten vrah mého bratra?........... .............Není, sama jsi viděla jak jej zabili........a taky ses o to sama postarala......... ...........ale on mi řekl, že se pomstí.........takže musí být živý..........nějak to určitě udělal.......... Áááááááá...............ta zatracená ruka.......bolí to víc než jsem si myslela.............s takovou budu družině k ničemu...........nemohou mě sebou tahat celý týden........musím se napít někde krve, potom budu do dvou dní v pořádku......... .............a kde se tady chceš pořádně napít?....... Můžeš z Gulveka......sám ti to nabídl.......a aspoň se rychle zotaví z toho vyčerpání......... ............NE!!.........To nikdy.........někoho budu muset najít............Nejlépe abych se vrátila do města..........zase tak daleko to není........ ...........Ještě se uvidí...... |
| |
| Berak najednou vstane a začne se rozhlížet kolem sebe. Rozhlédnu se také, nic nevidím. Break. Break co se děje? Je ti něco? zeptám se jí. Je vyčerpaná. Snad nikomu nic neudělá. Asi by potřebovala krev, ale jí dá? Ori by to hodně vysílilo. Ta už ne. Přemýšlím nad věcmi, které mi nejsou jasné a asi ani nikdy nebudou. |
| |
| Zatím co se tam všichni tak nějak navzájem nosí, já mám ponořenou hlavu v pytle něco tam stále šmátrám. Jen na okamžik jsem ji vystrčil a to když mi Fatalis dával několik zvláštních a vzácných bylinek. "Coooo?" ozve se z pytle při slovech Luminy. "Co?" opakuju otázku když znovu vystrčím hlavu. Ve vousech mám asi krev z toho kusu masa. "Drahý a milovaný? Hmm ty chceš něco půjčit žejo? že je to tak? hmmm jo jo to znám to vždy používal bráška když si vodemě chtěl něco půjčit a pak mi to vždy roztřískal. Nevím proč jsem mu na to vždycky skočil...hmmm...nooo..tak co chceš půjčit? Nějakej lektvar,bylinku,maso, vousy?" Při vyjmenovávání různých druhů všeho možného maličko valím oči. |
| |
| chvíli koukám na trpoše co to mele dyž sem říkala kotlík ale hned se uklidním a zopakuju mojí předchozí otázku... trpoš: nóóóó...vážne potřebuju něco pučit...ale ani jedno z toho cos říkal...potřebovala bych pučit kotlík...stačí menší...to znamená že nemusí bejt nějakej extra velkej...potřebuju něco uvařit... záměrně mu neřeknu co budu vařit aby do toho nechtěl něco přidat tak bych potřebovala něco v čem to můžu uvařit...voheň si nějak udělám... řeknu s pohledem na ori tak já si ho teda pučím...a neboj...já ti ho nerozbiju... řeknu uklidňujícím tónem |
| |
| "Ni.. nic mi není. To jen ta prok...proklatá ruka bolí, ale to se za chvíli zahojí.. Doufám, že nás to nebude zdržovat v cestě. Nesmíme dlouho otálet, jinak bychom mohli přijít pozdě..." Odvětím koktavě Crualovi a poté se zahledím na Gulveka. ...........doufám, že bude brzy v pořádku........to je vše jen kvůli mě.........ubližuju nejvíce těm na kterých mi nejvíce záleží........... ............a cos čekala?............je to tvoje prokletí, tvůj život..........tvůj OSUD.......a tak to bude pořád a nikdy se to nezmění......... ..............smiř se s tím......... |
| |
| Můj pohled utkví na Lumi jako bych opravdu začal přemýšlet. "No jako nevím jestli jsi si jako všimla..ale já mám jako jenom jeden kotlík. Mno , ale pokud ho chceš půjčit klidně...na co že ho potřebuješ? Hmmm pokud má někdo hlad umím perfěktní polívu na heřmánku." zazubím se a pokračuji. A vo voheň to se neboj ten udělám raz dva...stačí křesadlo pár soušek a rostlinka světelníku. Pak je vohýnek úplně suprovej a jak hřeje." Stále se zubím, ale kotlík nevyndavám nejspíš jsem to zase zapoměl co jsem tak dlouho mluvil, ale nepřestávám. "To jako vopravdu na to nemá ani tamhle ten..no F...F..no..tamten a ni tamta." ve snaze koukat se na Luminu mé ruce ukazovali zcela do prázdna a tak je těžké odhadnout na které lidi jsem myslel. "No jo já byh se tě chtěl zeptat, potřeboval bych kousek té magie s čím si tamta hraje" (neomylně ukazuju na Cruala) "Ten voheň je fakt zajímavej." Chvilku se směju a když si uvědomímn že ukazuju Úplně na někoho jiného rychle dám ruku dolů a tiše dodám. "Myslel jsem Ori." "Jen musím vybrat okvětní lístky ze světelníka a vyplachnout kotlík...namazanej směsí trollí moči a heřmánku by jim asi nechutnal...hmm, ale zase je to zdraví na záda. Uvidíme, třeba na to bude stačit letvar kříže kterej je udělanej za chvilinku." Zubím se pod vousy a čekám... |
| |
| Zůstávám v objetí s Achilem, déš» mi ztéká po vlasech i plášti a přemýšlím o slovech Luminy. Oheň? V tomto počasí? Vždy» to je nemožné...nesmysl Vyprostím se z Achilova objetí a popojdu k Lumině. "Lumi, já to dokážu!" Začnu soustřeďovat všechnu energii, která ve mě je, abych se připravila na něco, co se zdá v tomto počasí nemožné. Pak ale vidím jakousi neochotu ze strany Íniela. tak mu ho seberu a basta... Nakonec se přece jenom vzpamatuji a nevezmu si ho násilím. "Ínieli, Lumina potřebuje ten kotlík, copak si vůbec neuvědomaješ, co se kolem tebe děje? Teď tě prosím, moc tě prosím, půjč nám ten kotlík....když mi ten kotlík půjčíš, teda Lumině...tak ti předvedu zase trochu ohnivého kouzla....může být?..Co říkáš mému návrhu?" Snažím se na něj být milá, ale dá mi to hodně přemáhání. Musím to dokázat, musím...kde jsi, můj ohnivý strážče? Pomoz mi, sama to nedokážu.... |
| |
| "Já vím co se kolem mě děje. A navíc vždy» jsem řek že vám ho půjčím." Nechápavě koukám na Ori. "Vy mě asi neposloucháte...a nebo neslyšíte? hmm na to mám perfektní vodičku. Je to sice taková divně zelená barva a vůbec to nevoní, ALE.." Větu přeruším když vidím pohledy Luminy a Ori. Chvilku se zamýšlím proč tak koukají a už už jim chci nabídnout nějaké účinné projímadlo, když si uvědomím, že chtějí kotlík mávnu rukou. "Nojo" Odběhnu k pytli, opatrně vyskládám věci na zem aby se mi neroztřískali a pak vyndám kotlík který postavím vedle sebe. "Tady je...poslušte si, a nejdříve ho vypláchněte je to namazané mastí, aby mi nezrez." Pronesu suše a až moc stroze než obyčejně. |
| |
| díky inieli...moc si nám pomohl řeknu trpaslíkovi a vezmu od něj kotlík... dojdu s ním k ori a zeptám se jí tak potichu aby to neslyšel: čim myslíš že to má vymazaný? radši bych to něčim i vydrhla kdyby to šlo...o vodu nouze nebude...mám nějakou v měchu ale na vymytí bych použila deš»ovou...nebudeme moc plejtvat... zarazím se ale teďka...čim to vymejem? jestli je to maz tak to jenom vodou nepude...nemáš kartáč nebo něco takovýho? zeptám se ori s nadějí že odpoví souhlasně... zatím položím kotlík na zem aby do něj mohlo napršet a začnu ve vaku hledat něco co bych mohla použít na vymytí kotlíku... |
| |
| tech : aby jme si ujasnili situaci takže : prší ,je noc ,break má něco s rukou a Gulvek daleko ke smrti :) |
| |
| Nejdříve probodnu Íniela pohledem, jak začne mluvit o vodičce na zlepšení sluchu, takže okamžitě zmlkne. Pak mu zároveň s Luminou poděkuji. Společně pak ještě vyčistíme kotlík pomocí mokré trávy a písečné hlíny. Nakonec vypláchneme čistou vodou. Lumina pak do něj nalije trochu vody. Otřu si mokré čelo azadívám se na oblohu. copak už nemůže přestat? "Dobrá Lumi, zvládnu to. Uvedu vodu do varu. Nachystej ten kotlík na nějaký ...nevím...něco, prostě ho zavěs někam. Já zatím zkontroluji Gulveka. Až to bude hotvé, řekni, hned se do toho dám." Podívám se na Achila, abych si dodala sílu. Poté pokleknu na mokrou zem, vedle Gulveka a chytím ho za ruku. Tu mu chvíli mnu ve svých dlaních a čekám, až Lumina nachystá kotlík. neměl jsi za ní běžet, ale copak ti mohu poroučet? sama bych to na tvém místě také udělala. Oba jste byli velmi hloupí, doufám, že jste se poučili a ona nebude utíkat a ty jí nebudeš muset honit. ještě že mě Achiles nikam neutíká. |
| |
| tak dobře...něco najdu... odpovím ori potom co ěm zaúkoluje... začnu tak trochu zmateně pobíhat po okolí a přemýšlet na co to zavěsit...nakonec mě konečně něco napadne... ze zad sudnám šavli a zabodnu jí do země... snad se mi moc neztupí...ale co...musíme pomoct gulvovi... zabodla jsem jí trochnu našikmo rukojetí vzhůru takže se dá kotlík celkem pohodlně pověsit... otočím se na ori a řeknu jí: no...tak hotovo...nejni to nic moc ale jako provizorní by to mělo stačit...držet by to taky mělo takže už stačí jen ten oheň... vyndám z vaku sáček s bylinkami a vyberu z nich ty nejvhodnější které mě v tu chvíli napadnou... takže to máme athelas, trochu élanaru, pár bobulí z carnimírië, několik listů ferenu, pár mavoisi tapatenda, několik campin a trochu kůry z culmarinu...to by mělo pomoct... takže už mám všechno připravené a čekám jen na ori aby uvařila vodu... |
| |
| Jakmile Lumina připraví kotlík, pustím Gulvekovu ruku a pohladím ho po tváři: "Vydrž...už to bude." Vstanu od něj a postavím se ke kotlíku. Chytím na chvíli svůj amulet a sevřu jej v ruce. Nato se sehnu a dám ruku pod kotlík, na chvíli zavřu oči. musí se to podařit... Pak se soustředím a z mé dlaně začne proudit ohnivý tok, který se zastavuje o dno kotlíku. Cítím, že po mých bludičkách, už mi nezůstane mnoho síly, až vodu zehřeji. Ale to teď není důležité. Žár, proudící z mé ruky je mnohem teplejší, než běžný plamen a tak za chvíli již voda vře, přesto, že kolem dokola pořád prší. Sevřu svou dlaň vpěst a ukončím ohřívání. Unaveným hlasem pronesu k Lumině: "Máš to...Lumi" Má dlaň je trochu popálená, protože nejsem naučená používat své ohnivé kouzlo proti pevné překážce a navíc tak blízko. Nedávám na sobě však nic zdát, abych nikomu nepřidávala starosti. |
| |
| "Hmm co si myslí, dou vařit..a raději oni než ja?. Trochu uraženě hledím na dění předsebou,lítaní Lumi a pak velmi zajímavé ohřívání Ori. Stojím stále na stejném místě, ruce v bok a pravou nohou lehce poklepávajíc. "To je hezký možná bych ji mohl poprosít aby to udělala ještě jednou. To by byla paráda kdybych pak ukázal bráškovi esenci z magickýho vohně. hm hm hm " V tom zadumání vůbec nevidím co Lumi hází do hrnce a ani že vůbec neco vaří..pohled se stále zaměřuje na Ori, přesněji na její ruku. "Jak to dělá?" Nedá mi to a pomalinku se vidám k Ori. Vím jak to dopadlo minule a tak se snažím vymyslet nějakou věcnou otázku z které bych se hned dostal k tomu jak to dělá. Při troše přemejšlení za čas několika kroků se ozve můj hlas těsně za zády Ori. "A tebe to jako vůbec nebolí?" Otázka byla jasná, ale podle mého vyjeveného výrazu a naježených vousů jde poznat že mám na jazyku smrš» otázek a čekám jen na jediné písmenko. |
| |
| Po celou dobu mého zahřívání koltíku mě trpaslík pozoroval, ale to jsem nevnímala, musela jsem se soustředit na své kouzlo. Právě si foukám popálenou dlaň, když se mě zeptá, jestli to nepálí. Musím se pousmát nad jeho zvědavostí. "Ne, nebolí...Ínieli.", odpovím na jeho otázku. Vidím však, že má v očích více otazníků. jindy trpaslíčku, až jindy...teď není čas na vyptávání Rozhlédnu se po druhé skupině, co se stará o Break. Zdá se, že je při vědomí a mluví s nimi. Jak ráda bych se jí zeptala na jednu jedinou otázku. Otázku, které odpovědi se velmi bojím. Je teď Gulvek také upír? Sama nevím, jestli bych se na ní zlobila, nebo ne...nevím, co je pro ně lepší...nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby se dalo nějak zařídit, aby se ona stala normální ženou...ale možná už je pozdě....příliš pozdě. Povzdechnu a jdu pomoci Lumině s barbarem. |
| |
| Bouřka už dávno odešla apostupně přestává i pršet. Bouřka ,prudký vítr a déš» po sobě zanechali obrovskou spouš» nejen že jste vy zranění ale i příroda kolem vás utrpěla obrozkou ztrátu... ...Bouřka polámala stromy a zanechala zasebou spálené lesy a louky které déš» uhasyl... ...Déš» promáčel půdu a rozvodnil řeku mezi kopci jíž hladina se zvýšila alespoň o 1,5m... (řeku jste eště neviděli ale říkám vám to dopředu ... ) ...a postupně se začíná rozednívat a stoupá raní opar nad loukami okolo vás do výšky a viditelnost se snížila víc než byla za deště a proto budete postupovat pomalu a nejen kůly zranění a vysílení ,ale i kůli promáčené půdě ,snížené vidítelnosti a vyvráceným stromům a polomům... |
| |
| Pomalu se zvednu ze země a to tak, abych se ani trochu neopřela o zraněnou ruku. ............tak jsi spokojená?...........ty jsi zraněná, Gulvek je na tom špatně a to jen kvůli tomu, že jsi neodešla už dávno........... ............já je nemůžu opustit...........jsou sice silní ale já jim mohu hodně pomoci.......... ...........a navíc miluji toho barbara......... ............vím, vím..........získal si tvé srdce a teď o něho budeš pečovat.........a to tak aby nebyl v nebezpečí......... ...........jenže nemůžeš s ním být pořád.............a co když ho zraníš ty?.......... .....to neudělám......... ..........Už jsi to udělala...........ZMLKNI!!!!....... Po nějaké době váhání jsem opatrně přehodila přes sebe černou kápi a potom jsem vyrazila k Ori, Lumině a Ínielovi. Cestou jsem se zastavila u nehybně ležícího Gulveka a opatrně jsem se k němu sklonila. Sice jsem k vám bokem, ale nevidíte jestli Gulvekovi něco šeptám nebo» mou i jeho tvář zakrývá záplava mých vlasů.... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Zahledím se na tvou unavenou tvář a poté tě pohladím po tváři tak něžně jako bych měla strach, že ti ublížím.. "Promiň miláčku. Věř mi, že ty jsi ten poslední komu bych chtěla ublížit. Prostě jen mám strach že ti ublížím víc když zůstanu, ale už nebudu utíkat..... Nechci aby jsi zase trpěl. Na to mi na tobě příliš záleží." Pronesu tiše a poté se k tobě nakloním ještě trochu blíž a mé rty se zlehka dotknou těch tvých. Poté se narovnám, ale stále sleduji tvou tvář a čekám až se probereš, abych mohla být u tebe.. |
| |
| Hned jak přestane pršet se z mlhy začne vynořovat postava , když se přibližuje zvedá ruku jako by chtěla po vás něco hodit když tu si všimnete že je to Fatalis mává na vás. Přijde k vám a rozbalí mapu a řekne : Podívejte teď jsme tady ukáže místo asi 7 km od řeky a pak řekne řeka asi nepude přebrodit po tom dešti... nachvíli se odmlčel byl jsem se tam podívat a vypadá to tam zle voda stoupla asi o 2m... ukončil větu ale nijak tak to nevipadalo jako by chtěl pokračovat ale pak se rozmislel. |
| |
| Bezmocně ležím a na nic nereaguji. Mé smysly se mi trochu vrátí a začnu cítit jemné doteky Orianiny ruky, jenž mě drží za mou. S těží otevřu oči a můj pohled vyhledá její tvář. Ori.....co se...staráš se o mě?...jsi u mě. Můj zrak je mlhavý a dost mě bolí oči. Proto je zavřu, abych je více nenamáhal a položím si hlavu zpět. Když mi Ori pustí ruku a pohladí mě po tváři, zahýbu sebou, přičemž zvednu hlavu a zhluboka začnu dýchat a otvýrat klepající se ústa, jakobych se snažil něco říct. Ta jde zpět k Lumi a trpaslíkovi. Deš»ové kapky chladí mé horečkou rozpálené tělo, což mi začíná být dosti nepříjemné. Náhle chladivý pocit kapek začne ustupovat a déš» slábnout, až uplně přestane. Mé smysly jsou stále mimo a spíše blouzním, než abych vnímál, co se děje okolo mě. Vrtím hlavou a snažím se ze všech sil bojovat se svou horečkou. Chci se zvednout a posadit, ale mé tělo je příliž těžké a vůbec nereaguje. Náhle si uvědomím, že nademnou stojí Break, která se ke mně hned sehne. Její havranní vlasy pohladí mou tvář a zcela ji zakryjí. Přemáhám se k mluvě, ale z mých úst jde jen hluboké sýpání. To, že ze sebe nevydám ani hlásku mě hodně znepokojení. Začnu sebou lomcovat a usilovně se snažit ze svých úst něco dostat. Ucítím něžný dotek její ruky na své tváři, což mě uklidní. Začne ke mně tiše mluvit. Její slova vnímám s těží, ale snažím se poslouchat a pochytávat vše, co se mi říká a co se děje okolo. Hodně mě to vysiluje, ale nad tím teď nepřemýšlím. Break...si v pořádku...jsi tu se mnou... '' Breeeeeak! '' Dostanu ze sebe tichým a sýpavým hlasem, ale to už na svých rtech ucítím sladkou chu» polibku, který mě dodá dobrého pocitu a utíší tak má ústa. Zavřu oči a má malátná ruka začne vyhledávat a sahat po ruce Break. |
| |
| když ori uvaří vodu tak začnu házet bylinky (nejspíš v určítém pořadí) do vody a při tom si něco pro sebe tiše mumlám... ale také se zamyslím: ta ori je hodně dobrá čarodějka...oheň v takovým nečase...musí jí to nejspíš hodně vysilovat...snad jí to nevysílí moc...abysme sebou potom netahali místo jednoho dva lazary...ale myslím ež fatalis by jí mohl případně zase dobít...nebo co to tam spolu dělali...je to vlastně jedno ale ori potom zářila energií... naházela jsem do kotlíku všechno co jsem potřebovala a potom jsem už jenom míchala vodu...mezitím jsem se podívala na gulvu... snad mu to pomůže...snad se to povede...v tom kotlíku by mělo bejt všechno co by mělo pomoct...něco na tu horečku, pak případně na bolesti aby mu nemusel nic cpát Íniel...to by to zase dopadlo...taky sem tam dala něco co by ho mělo uklidnit...takže by snad měl i klidně ležet aby se mohl v klidu vyléčit... když domíchám tak řeknu: tak...ještě to nechat trochu vychladnout a je to...trochu mu toho dáme napít a pak vezmeme něco co do toho namočíme a uděláme mu obklad na hrudník a čelo...mělo by to celkem brzo pomoct ale ani bylinky nejsou zaručený...chtělo by to posílit nějakým léčivým kouzlem ale to tu asi nikdo neumíme co? zeptám se přecejen s nadějí v hlase... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Chvíli tak setrvám v této poloze se svými myšlenkami.. ..........tak je snad v pořádku..........jsem ráda že je konečně při smyslech......... ...........to bezvědomí je nebezpečné protože bychom nevěděli co mu je pořádně........... ..........Jen doufám že jej Ori s Lumi uzdraví.......... ............jsou tady jak nějaké felčarky.........raději se ale postarám o to, aby už neměly tolik práce....... Když tu se sehnu zpět k tobě a jediným plavným pohybem levé ruky si stáhnu kápi a zabalím do něj tvé tělo. "Lež klidně. Lumi s Ori ti pomůžou a já budu u tebe, abys nebyl sám.. A jestli ti to udělá radost, tak ti slíbím že se pokusím už neutíkat ano? Nechci abys byl kvůli mě potom zničený a také tě nechci nechat samotného... Také proto, že já tě Miluji a bez tvé blízkosti bych nemohla být." Poté se odmlčím a zahledím se do tváře muži, který je tak jiný než já, ale přesto si získal mé srdce... Přitom tě stále držím za ruku a občas tě zlehka políbím nejen na tvář, ale i na rty a horečkou rozpálené čelo, jako bych doufala že ti tím pomohu... Občas pozvednu hlavu k obloze a rukou si setřu drobnou krvavou slzu, která se mi skutálí po tváři. .............jsi malé dítě?...........NE, takže se uklidni a začni se chovat jako bytost kterou jsi......... .............už to že cestuješ s živýma bytostma se příčí tvé přirozenosti.......... .............to mi je jedno..........já jsem s nima š»astná...........poprvé mám pocit že někam patřím.......... .........a chci se postarat o to, aby tuhle cestu přežili všichni...........i ten Crual, ač mi není zrovna sympatický....... .....a s Gulvekem chci být až dokud si ho smrt neveme............a i tehdy budu u něj až do konce.......... |
| |
| Vidíte jak sedím vedle Gulvekova ležícího těla a přitom jej držím za ruku.. Najednou se však vysmeknu z jeho držení, stáhnu si kápi a zabalím jeho tělo do ní, abych jej ochránila před chladem. Poté sedím stále vedle něj, občas jej pohladím a občas se k němu skloním a zlehka se svými rty dotknu jeho tváře.. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro '' Jsem...jsem rád, že si tu se mnou.''- ve slovech zazněl malým pocit radosti. Hned na to mé oči posmutní. '' Prosím ne...neodcházej mi už...chci tě...chci být s tebou ''- v hlase byl poznat strach z toho, že tě někdy určitě ztratím. Už mi neodcházej!...prosíííím. '' Taky bych bez tebe nemohl být....''- natáhnu k tobě svojí klepající se paži. Pohladím tě po hustých, tmavě zbarvených vlasech a chladné tváři. '' Breeeak?...já tě miluju...nechci tě ztratit...nechci, abys mi odešla...copak to nevidíš? ''- všechna slova, co jsem doteď pronesl mi způsobovala značnou námahu a pocit bolesti, ale jsem rád, že jsem je pronesl. Tvůj pohled se upře na mou tvář a já ti stejný pohled opětuju. Vždy při tvém polibku, jenž si mi věnovala na různé části obličeje, zavřu oči, abych si užil toho příjemného pocitu, co mi dodáváš. Když si svýmy rty zamířila k mým rtům, nadzvedl jsem lehce hlavu a slastně tě políbil. Jakobych zapomínal na bolest, jenž mi běhá po těle.I když na tom nejsem se svým zdravím dobře, všimnu si, jak ti po tváři steče rudá slza. Natáhnu k tobě svou svalnatou, ale ochablou paži. Jemně tě chytím za předloktí ruky, s níž si mě hladila a lehce ti ji zmáčknu. Nemohl bych bez tebe žít. Ve svém životě už vidím jen tebe a nedokážu si ho bez tebe představit. Nesmíš mi odejít...moc tě miluju. '' Breeak?! '' Tiše špitnu z posledních sil a na mé tváři se objeví rychlý náznak úsměvu. Vidíš, že jsem moc rád, když jsi v mé blízkosti. Zadívám se ti do očí a poté si opět položím hlavu. Zavřu oči a dám se do odpočívání. Break je tu se mnou. Ani neví, jak jsem rád. I Orianka u mě byla a starala se o mě. Nevím, jak ji za to poděkuji. |
| |
| Break se začne věnovat Gulvekovi a jemu je hned viditelně lépe. láska dělá divy. Jakmile se k němu nahne a její vlasy zakryjí i jeho hlavu, leknu se. tak pokud ho doposud nekousla, udělá to možná teď...já už nevím, co je pro ně dobré...ale nemůžu se na to dívat Chci nejdříve něco říct Break, pak si to rozmyslím a řeknu Lumině: "Lumi, Break ti s tím pomůže...já si musím chvíli odpočinout...jen chvíli" Poodejdu kousek od družiny, sednu si, skrčím nohy pod bradu a obejmu je rukami. Podívám se na oblohu. ani nevím, kdy přestalo pršet. Jemně si promasíruji hojící se jizvu na ruce a prohlížím si popálenou dlaň. Náhle ucítím přítomnost svého "ohnivého muže". kdes byl, když jsem tě potřebovala Postava přijde až ke mě, dívá se mi do tváře, ale nic neříká. Vezme mou ruku a nechápavě se na ní podívá. Pak zakroutí hlavou, pohledem zavadí na můj talisman, jakoby něco naznačoval a zmizí v dálce. Uchopím talisman do ruky a prohlížím si jej. co mi tím chtěl říct? co mám dělat? to se mnou nemůže hovořit, jako tehdy?...já nevím, co chce |
| |
| Stále sedím vedle Gulveka, ale když se Ori zmíní o tom, abych pomohla Lumi s ošetřením, tak se zvednu ze země a pomalu zamířím k Lumi.. "Já ti pomůžu a Ori a» si zatím odpočine. Nemusí se kvůli nám vysilovat... Stejně je to z velké části jen a jen moje chyba, protože šel za mnou.." Poté se odmlčím a čekám na úkoly, které mi Lumi zadá, protože já sama se v léčéní moc nevyznám... .............možná bych si mohla někdy s Crualem také zatrénovat............navíc bychom nemuseli dávat až takový pozor......... |
| |
| tak dobře... odpovím break když mi řekne že pomůže no...takže...potřebujem toho tak pět lžic dostat do něj aby to mohlo zabrat zevnitř...a jak sem řekla tak taky potřebujem něco co bysme do toho mohli namočit jako obklad... tak se po něčem takovým podívej a já se zatim kouknu po něčem čim to do něj můžem nalejt... začnu hledat ve vaku až nakonec najdu flakónek ze kterého jsem pila to pivo...chvíli si ho prohlížím a potom řeknu: tak...jak na to tak koukám tak do něj musíme dostat dva tyhle flakónky...ještě to umeju... vypláchnu to vodou z měchu a potom naberu trochu tekutiny která se barvou celkem podobá silnému tmavému čaji a teď by to asi chtělo tebe break abys mu dala napít...přecejen ti nejspíš věří víc než mě a bude to tak lepší...tak tady máš... dojdu k break a podám jí flakónek... jestli ještě nenašla nic na obklady tak se sama po něčem podívám...jestli už našla tak to od ní převezmu a dojdu to namočit do kotlíku... |
| |
| Po chvíli váhání si z haleny utrhnu oda dva rukávy a podám je Lumi s úsměvem a tichými slovy:"Mě stejně není zima, takže je jedno jestli tady ty eukávy jsou nebo ne.." Přitom si stále dávám pozor abych o svou zlomenou ruku raději ani nezavadila, protože vím že je to dosti bolestivé. Pravou rukou od tebe převezmu flakónek a zamířím zpět ke Gulvekovi, opět se k němu skloním a poté na něj tiše promluvím:"Lásko? Musíš to vypít. Udělá ti to o hodně lépe. A potom ti ještě Lumi udělá obklady na tělo ano?" Čekám jestli otevřeš ústa a potom ti do nich pomalu vleju celý obsah lahvičky, zajdu pro další a opět to celé zopakuju.. |
| |
| Prohlížím si talisman, obracejíc ho neustále v prstech dokola. Ten se náhle rozzáří podivným teplým nenápadným světlem. S úžasem tu krásu pozoruji. Sundám si ho z krku. Jakmile ho přiblížím ke své popálené ruce, citím v ní zvláštní pocit. Přiložím si ho pak i k pořezané ruce. Opět ten podívný pocit. co je to? máš léčivé schopnosti? ale jak se používáš? Zatím nevidím žádný rozdíl, jen to už tak nebolí. Po chvilce dám přívěšek znovu na krk a vstanu. Jdu se podívat, jestli někdo nepotřebuje mou pomoc. Vidím, že holky se starají o Gulevka. Sleduji Break, jak si dává pozor na poraněnou ruku. Podívám se na svůj amulet. mám to zkusit? raději ne...nevím, jak to funguje, ještě bych jí mohla ublížit...ale mě neublížil a já ji nechci ublížit....tak proč by měl. Nakonec se rozhodnu. Přijdu k Break a aniž by něco tušila. Sundám si amulet a dám ho poblíž její zraněné ruky. Jeho zář schovám tak, aby jí vidělo co nejméně lidí. Jakmile pohasne, poodejdu od ní a talisman dám, kam patří. třeba tě to také přestane bolet, Break... Uvědomím si, že jsem unavená zase o trochu více. aha...on si bere mou sílu...co se divím, jak jinak by měl pracovat...až přijde zase ohnivý muž, musí mi prozradit, co všechno amulet umí a jak se používá. Váhám, jestli se mám do toho holkám plést, nebo jít za Fatalisem. Nakonec se rozhodnu pro mága. Vyhledám ho a neš»astným výrazem se ptám: "Fatalísku, už nemáš energii navíc, co bys mi mohl darovat? Jsem zase sokro vyčerpaná a to den teprve začíná. Kde jsi byl? Neviděla jsem tě tu." |
| |
| Když na mě Orina promluví tak příjdu k ní a něco si sní povídám pak jí něco dám do ruky a někam ukazuju. |
| |
| Zaslechnu trhavý zvuk látky a tak rychle otevřu oči a s cuknutím se posadím. S vykulenýma očima vyhrknu. '' Co se to!...'' Zahlédnu Break, jak trhá nepotřebné rukávy ze svého oblečení, aby bylo z čeho udělat obklady. Předloktím si s námahou utřu spocené čelo, oddechnu si a zpět se položím. Už oči nezavírám i přesto, že mě stále bolí a mlží se mi zrak. Koukám na oblohu, na ktré se pomalu vytrácí deš»ové mraky, ze kterých spadlo více než dost deště. V poli mého pohledu upřeného vzhůru, se objeví tvář, kterou nadevše miluji. Skloní se ke mě, přiloží mi lahvičku s tekutinou k ústům a promluví. Letmo se na ni usměji a slabým, zadrhávajícím se hlasem se zeptám. '' Breeeak?...co to...co to je drahá? '' Chvíli koukám a rozmýšlím se. Jelikož ji věřím, dám na její slova, že mi to pomůže. Pootevřu ústa, do kterých mi začne pomalu lít léčivou tekutinu. Ústy si určuji rychlost naklánění flakonku a pomalu jej polykám. Vyprázdním jeho obsah a pohlédnu Break do tváře. '' Děkuji...budeš moc hodná...za ty obklady...jestli myslíš, že mi to pomůže. '' Mluvení, co mě dost vysiluje mi dává znamení, že bych zase měl odpočívat a být v klidu. Přesto šeptavým a tichým hlasem dále promluvím. '' Breeeak?...co tvoje...co tvoje ručka?...jak...jak si na tom? '' Se starostí v očích se na ni dívám a čekám na její odpověď. Nepřemýšlím nad svým stavem. Pro mě je přednější to, jak je jí. '' A...a co...co Ori?...je v pořádku? '' Dodám s vydechnutím a začnu zpět hledět na oblohu. |
| |
| Usadil jsem se dál od skupiny, trochu unaven. Sleduji dění přede mnou, trochu nechápu, co se vlastně děje, ale nijak tomu nevěnuju pozornost. Lehnu si do mokré trávy. Zavřu oči a pomalu se nechám unést do říše snů. |
| |
| soukromá zpráva od Fatalis pro vytáhnu z pod pláště takový malý váček s prazvláštním práškem.. To je magie přetvořená v prášek. vysvětlím když vydím nechápavý výraz v tvém obličeji nasyp si trochu do toho lektvaru který Lumina udělala a napíse nebo to jenom rozmíchej v normální vodě a trochu si to ohřej je to jako ohřátý svařený víno s příchutí grinlika a usměji se na ni ....na co jse mě ještě ptala??... ....kde jsem byl... ...aha... ...no kde jsem mohl bejt???... Hhhhm(Pochechtnutí)Jo a byl jsem se podívat tady kousek na kopec a z něj do údolý když přestalo pršet a začalo vycházet slunce eště předtím než stoupla mlha bylo vidět údolí. A ukážu směrem kudy jsem se tam dostal... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Vezmu si od Fatalise nabízený váček. A vděčně se na něj usměji. "Pak ti to vrátím, neboj a jěště jednou děkuji..." Náhle si vzpomenu na otázky, co mě delší dobu tíží. "Ty Fatalisi, nevíš, co to má Break na čele za znaky, od toho výbuchu ve městě? A nevíš, je nějaká možnost aby ona a Crual byli normální? Žádní upíři? Mám strach, jak to dopadne s Gulvekem a Break, hrozně se bojím, aby neudělala upíra i z něj. Jak ho znám, on by to jistě podstoupil...a možná že už se i stalo..." |
| |
| soukromá zpráva od Fatalis pro Povzdechnu si No tak grinlika to je... odmlčím se ...no nech se překvapit o to to bude zajímavější... Zapřemíšlím nad další odpovědí No jak to tak vypadá tak řeka přebrodit nepude protože se zvýšila hladina a teď jde o to jít víc na sever a tam zkusit přejít přes užší korito nebo se vrátit na cestu a jít po cestě... ...já nevím kudy ale ty by jsi mohla říct na jakou cestu se cítíš... Potom se poslouchám tvojí otázku a přemíšlím nad ní... Když dopovíš odpovím ti : No to znamení na jejím čele co je znamení dobra, štěstí a mělo by značit i nezvratný osud... ...ale nevím co by se pro Break hodilo nejvíce ale podle jejího chování a jak si počíná......a co si myslí...by měla znamenat asi všechna tři... ...začnu třeba tímhle... ...našla svojí první lásku má přátele i přes svůj hrozný osud a to by znamenalo štěstí... ...ale také pomáhá plnit úkol, který pomáhá plnit dobro pro lidi, které v dřívější době lovila... ...to by znamenalo dobro... ...a nezvratný osud že už nemůže být ničím jiným než upírem to už nikdo nikdy nezvrátí... A co se týče Cruala a Break v nakažení jiných z družiny mylsím si že Crual ani nemůže a Break nechce a možná už ani nemůže... |
| |
| Potom co mi Ori odpoví a zeptá se nekonečný příval otázek je vidět že mě to potěšílo a sáhodlouze jí vyprávím o ruzných věceh z kterých pochitíte jen několik slov: ...grinlika... ...po cestě... ...štěstí... ...si počíná... Crual a Break... ...Crual... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro |
| |
| Stojím poblíž Fatalise, jsem velmi unavená. Ale to co, mi říká, je zajímavé, až místy zapomínám dýchat. Chrlím na něj jednu otázku za druhou a přemýšlím, proč jsem se ho na to nezeptala už dávno. |
| |
| když si break utrhne rukávy tak jí jen (s mírným úsměvem) řeknu: tak když ti nejni zima tak ty rukávy najdou využítí jinde... koukám...ta ruka jí bolí slušně...zkusím potom taky ten vývar z bylinek...třeba to pomůže i jí...když jí pomohli bylinky i předtim...no...uvidíme...ještě dám zábal gulvovi a pak jí to řeknu... ještě než namočím rukávy v kotlíku tak si vezmu od break zptáky flakonek a ještě jednou ho naplním...potom dojdu ke gulvovi... flakonek zase podám break a počkám až se gulv napije...mezitím složím rukávy tak aby byly správně velké a když dopije a lehne si tak mu jeden položím na čelo...potom mu rozepnu košili (jestli jí ještě má...jestli ne tak mu jí samozřejmě rozepínat nebudu...) a druhý rukáv (který jsem rozřízla aby byl širší) mu položím na hrudník...jestli má košili tak mu jí zase zapnu a potom ho přikryju... pak se zeptám break: break...nechtěla bys taky zkusit ten vývar? třeba by ti to pomohlo na tu ruku...sice vím že tvoje upíří já se to už nejspíš snaží léčit ale...přecejn bysme tomu mohli pomoct...uděláme to jak u gulvy...trochu se napiješ a tu ruku ti obalím do obkladu...co ty na to? a ten zbytek potom nějak přeleju do měchu a budu nosit sebou...kdoví kdy se nám to ještě bude hodit... |
| |
| Zahledím se ke Gulvekovi a potom konejšivým hlasem odvětím:Je to směs bylinek kterou uvařila Lumi a mělo by to zabrat.. Ty musíš hlavně ležet v klidu a pokud mono nenamáhat se..Sleduji jeho navenou tvář i nádherné oči které se na mě upírají.. Když se však zmíní o mé ruce trochu se zamračím:"Neboj se o mě. Není to nic co by se mi nedovedlo vyléčit samo. Sice to potrvá, ale za pár dní budu v pořádku.. A Ori je snad také v pořádku, jen se mi zdá nějaká vyčerpaná.. Ale vůbec se nedivím a doufám že se jí udělá zase dobře.."Sedím dál vedle Gulveka i když vypil již druhý flakonek a seduji jak mu Lumi pokládá na tělo obvazy.. ............takže jeden je ošetřený..........teď ještě bych potřebovala zpevnit tu ruku...........budu se muset domluvit s Lumi protože budu potřebovat dlahu.........a taky něco k jídlu............ .............jenže jak si to teď opatřit?.......teď jsem nepohyblivá a s tou zlomenou rukou nemohu ani létat.........snad se mi podaří chytit nějaké zvíře.......... ............jeho krev není tak dobrá........ale raději to než ohrozit skupinku......... Sedím a přemýšlím nad něčm, když tu mě z rozjímání vytrhne otázka od Lumi a je po chvíli odpovím:"Klidně ti tu vodičku vypiju, ale ta ruky bude spíše potřebovat dlahu.. Když jí znehybníme, tak se rychleji zregeneruje...... |
| |
| Ležím s pohledem stále upřeným na tvář Break. Dívám se na její krásnou tvář a její husté havraní vlasy. Poslouchám slova co ke mě pronáší a nic neříkám. Trochu smutně se zatvářím, když se zamračí nad mou starostlivou otázkou ohledně ruky. Bojím se o ní...proč se na mě tak zamračila?...neřekl jsem snad nic špatného... Break drahá...co se děje?...vždy» jsem se jen starostlivě zeptal. A co ta Ori? '' Já...jen jsem měl....chtěl jsem...achhhh ''- oddychnu si posmutněle a vzhlédnu k nebi. Break sedí vedle mě, což mě velice těší a dodává mi pocit bezpečí. Také mě uklidní slova, že je Oriana v pořádku. Lumi mi začla na tělo pokládat obklady proti horečce. Nehýbu se a vycházím vstříc jejím pohybům. Jak jim to všem vrátit?...tu jejich starostlivost a pomoc?...jak já jim to jen vynahradím?...můžu vůbec?...mám jak? Pohlédnu do očí Break a lehce se na ni usměji. Zavřu oči a poslouchám její rozhovor s Lumi. Je mi o poznání lépe, ale stále jsem slabý a mám horečku, která mě vysiluje a působí nepříjemný pocit bolesti hlavy. Nevím proč, ale najednou se mi v hlavě začnou honit myšlenky ohledně Achilla a Ori. Proč přemýšlím nad těma dvěma?...mám přeci jiné věci nad kterýma přemýšlet...snad za to může ta horečka, ale stejnak...mám o Ori strach...je do Achilla zamilovaná. Nevím proč, ale zdá se mi, že s náma Achill dlouho nesetrvá...že nechá Ori samotnou a nebo odejdou spolu...ale to už bych Ori neměl nablízku...nevím jak bych se s tím vyrovnal. Možná je to jen má hloupá domněnka. Nebudu nad tím přemýšlet...nevím proč by od nás vlastně měl odejít a proč mi to tak připadá...jsem zmatenej...než abych přemýšlel nad tím že spolu zůstanou, přemýšlím nad tímhle...to ta horečka!. Zhluboka zakašlu a zaškubu sebou. Shlédnu ostatní, zavřu oči a dále se dám do odpočívání. |
| |
| soukromá zpráva od Fatalis pro |
| |
| Stojím vedle Fatalise a poslouchám jeho odpovědi na mé otázky. "aha, hm...škoda že tohle už nevíš, ale moc děkuji..hned to vrátím.", říkám a odcházím směrem k Lumině, Break a Gulvekovi s malým váčkem v ruce. Jak to ohřát, v čem? Do vody...to se řekne. Přijdu až k Achilovi, který si mezitím sedl bokem, aby nezavazel. Zvedne hlavu a pohlédne na mě. Kleknu si na chvíli k němu a chytím ho ruce. "Jsi také tak unavený?" Odpoví, že ani ne a trhne rukou tak, že mu sletím do klína. "aa" Zůstanu tak a usmívám se na něj. Chvíli se jen dívá, pak mě pohladí a obejme, nakonec se sehne a políbí mě. Jak ležím, začínám usínat, svírajíc váček v pravé ruce. Achiles, ve snaze mě neprobudit, se úplně přestane hýbat. Nevím, jak dlouho jsem tak spala, ale moc dlouho jistě ne. Otevřu oči a pohlédnu na něj. Zdá se, že se celou dobu díval, jak spím. Pokusím se opět usmát, ale v mé únavě a rozespalosti to asi působilo spíše jako nějaká grimasa. Začnu se zvedat. "Já si musím jít něco uvařit, Fatalis říkal, že mi to pomůže. Počkáš tu? Za chvíli jsem zpět." Ještěže my dva nemáme takové problémy jako Gulva s Break. Přijdu ke skupince, k níž jsem měla namířeno před tím, než jsem se sdržela s Achilem. Zdá se, že už je Gulvekovi opět trochu lépe, i když moc dobře zatím nevypadá. Sehnu se k němu a se starostlivostí v hlase pravím: "Bráško, už je ti trochu lépe?", než mi stihne odpovědět, tázavě se zadívám na Break s Luminou. |
| |
| chvíli potom co mu dám obklady ještě sleduju gulveka a když vidím že si klidně lehnul tak promluvím na break: je mi jasný že tobě ten bylinnej vývar moc platnej nebude ale pořád lepší jak když to bude léčit jen tvý...na první pohled...zesláblý tělo...moc by tě to vyčerpalo...tak tomu trochu pomůžem... podám jí flakonek a pokračuju vypij tři...nic by ti to udělat nemělo... v rychlosti se podívám na trpaslíka jestli do toho nádodou něco nesype nebo neleje a když se ujistím že ne tak dořeknu a já zatim dojdu sehnat něco z čeho uděláme tu dlahu... zvednu se od gulveka u kterého jsem seděla v podřepu když jsem mu dávala obklady a ze zad vytasím tu šavli (druhá přidržuje kotlík), přeměřím pohledem ruku break a na chvíli odběhnu k lesu (je v tom bordel protože PJ psal že sme na holým kopci a pak gulv s break vycházeli z lesa tak dejme tomu že tam ten les je...:) ) a můžete slyšet jen praskání dřeva...za chvíli se vracím a nesu sebou dvě velké třísky které by měli být akorát...přiběhnu, svleču ze sebe svojí koženou zbroj a za chvíli můžete slyšet zvuk jako když se trhá látka...ti z vás kteří se otočí můžou vidět že jsem si z košile utrhla zespodu dva pruhy látky takže mám celé břicho holé ale to už si zase oblékám zbroj a jdu k break... podám jí kousek dřeva co jsem sebou také přinesla a podám jí ho se slovy: pořádně to zkousni...vím že vydržíš dost ale bude to chtít utáhnout...takhle to bude lepší... když ode mě převezme dřívko a dá si ho do zubů tak jí ještě řeknu tak...teď hlavně vydrž...musím ti tu ruku narovnat a pak ještě utáhnout dlahu takže to bude asi slušně bolet... řekla jsem jí to úplně na rovinu protože je zbytečné jí říkat že to bolet nebude... potom uchopím její ruku a začnu jí pomalu natahovat...když zjistím že v jednom úhlu už to dál nejde tak se na ní jen omluvně podívám a rychle rukou škubnu...ruka už je teď rovně ale break má v obličeji vidět bolest...ostatně mi to bylo jasné...ještě jednou se jí pohledem omluvím a potom začnu přivazovat dlahy...nejdřív je přivážu jen na lehký uzel ale potom začnu utahovat...utáhnu je tak aby jí v ruce mohla proudit krev (sice upíří ale pořád to potřebuje) a zároveň tak aby dlahu neměla volnou... když skončím tak už jen odstoupím o kousek dál a řeknu break: tak...hotovo...promiň za tu bolest ale jinak to nešlo...jestli chceš můžu ti dát ještě něco na zmírnění bolesti... (tímto prosím PJ aby započítal do mojí léčitelské výbavy i pár menších jointů...:) děkuju) |
| |
| Lumina s Break však nemají čas odpovědět, zpravují poraněnou ruku. Tak je nebudu rušit. Gulveka také ne...A» odpočívá...Teď musím nějak udělat tu tekutinu. A» jim nejsem na obtíž....Zraněných je tu už více jak dost.... a úplně zbytečně.... V čem to mám udělat, když ony ten flakonek pořád potřebují..... Ta miska...je sice dřevěná, ale.....ano to půjde! Usměji se na Gulveka, pohladím ho po vlasech a unaveným povzdechem pronesu: "Odpočiň si, já si něco musím zařídit a vrátím se na tebe zase podívat. Kdybys něco potřeboval, tak řekni holkám. Stojí kousek od tebe." Zajdu ke svému vaku, chvíli v něm lovím, pak vytáhnu dřevěnou misku. Z kotlíku naberu trochu teplé tekutiny a nasypu do ní prášek podle rady Fatalise. Prstem zamíchám a podívám se do misky. hm...vypadá to tak nějak nijak...tak já to vyzkouším. Nadýchnu se a vypiji celý obsah misky. |
| |
| Když mi Lumi podá kousek dřeva beze slov si jej vložím mezi zuby a poté zavřu i oči abych raději neviděla na to, jak mi bude s rukou manipulovat. Mlčky trpím když mi paži natahuje, ale vzápětí mi z očí vytrysknou rudé slzy a já vší silou stisknu zuby, které se zhluboka zaseknou do dřeva... ..........to bolí víc než kdybych to nechala jen tak......... ........sakra........myslím že příště se vykašlu na blbou proměnu v netopýra dokud se to nenaučím pořádně ovládat........... ...........ještě bych mohla být nakonec nebezpečná někomu ze skupinky........ Jakmile je ruka zavázaná, vytáhnu druhou rukou dřevo z pusy a Lumi která stojí u mě si mohla všimnout že je stiskem mých upířích zubů těměř rozštípnuté vejpůl.. "Dí....díky, nic proti bolesti nebudu potřebovat....... Jen......jen si na chvíli sednu a hned to bude dobré..." A poté se pomalu sesunu k zemi |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| Nápoj je tak hrozně kyselý, že mi úplně sevře hrdlo a nemohu dýchat. Svalím se na zem a lapám po dechu. Naštěstí to netrvá dlouho a ztratí svou odpornou chu». Polknu jeho poslední zbytky a utřu si ústa. Posadím se a chvíli nechápavě zírám směrem k Fatalisovi. Fuj, bléé...tak to byla síla Na čele se mi objeví krůpěje potu. Setřu je rukávem, zvednu se a jdu vrátit váček Fatalisovi. "Vracím, a děkuji. To jsi mne nemohl trochu varovat? Aspoň trochu? Plně to ani nešlo, protože jestli toto je příchu» grinliky, tak to nejde ani popsat....Ale mám pocit, že už to začíná fungovat....Měli bychom vyrazit, ale jak to uděláme s těma dvěma?", kývnu hlavou k Break a Gulvekovi. zdá se, že se budeme muset zdržet více, než jsme chtěli...a k tomu ještě ta hladina řeky "Co myslíš, jak dlouho se zdržíme? Oba naše skupinka neuvleče, kdyby jen Break, to by šlo, ale Gulvek je kus chlapa...Asi nám nezbude nic jiného, než čekat, až mu bude lépe." Čekám, co mi odpoví a zároveň se dívám střídavě na něj, Gulveka a Achila, Přemýšlejíc, jestli půjdu za Achilem, nebo Gulvekem. já Káča to slíbila oběma...hlavně, že už se cítím zase dobře...a nebudu na obtíž i já. Pohlédnu do své dlaně, uchopím svůj amulet sevřu jej v pěst. Jakto, že to nic neudělalo s Break? Netvářila se, že by její bolest ustoupila. Bude třeba se stím naučit pracovat. Kdoví, co všechno ještě umí. |
| |
| promiň break...ale takhle to sroste rychlejc a líp...nevím jak by se ti lítalo když bys měla křídlo na křivo... rychle se jí omluvím a potom dojdu ke kotlíku... myslíte že má ještě někdo nějaký zranění a potřebuje pomoc nebo už to můžu uklidit? zeptám se a čekám na odpověď...jestli se už nikdo neozve že potřebuje tak pomocí flakónku sleju vývar z bylinek do prázdného měchu a kotlík vrátím trpaslíkovi...jestli se někdo ještě ozve tak mu samozřejmě pomůžu... každopádně sundám kotlík z provizorního závěsu (tedy mojí šavle), vytáhnu šavli ze země a dám si jí zpět do původní polohy na zádech...druhou (kterou jsem předtím než jsem se věnovala break zapíchla do země) také vytáhnu a uklidím jí na její místo... |
| |
| Jakmile mám ruku zpevněnou, pomalu odstoupím stranou a poté se přesunu k místu, kde se baví Ori s Fatalisem a po chvíli položím Ori ruku na rameno:"Mě nosit nemusíte... Já dokážu chodit dobře to jen při boji budu trochu mimo, ale za chvíli budu v pořádku... A když půjdete napřed, tak my vás potom s Gulvekem dohoníme. Já už se o něj dokáži postarat.. Je to moje chyba že je vysílený a já se také postarám o to, aby mu bylo lépe a pak se k vám opět přidáme.." |
| |
| Otočím se po osobě, která se dotkla mého ramene. Break... "Už je ti lépe? To je dobře...Nebudu ti nic nalhávat, vůbec se mi nelíbilo, cos udělala. Ty totiž ve snaze nebýt sobecká a nikomu z nás neublížit, jsi sobečtější, než si dokážeš pomyslet a zraňuješ více, než kdybys tu zůstala. Proč si ty sama věříš pořád méně, než my tobě? Ale nezlobím se na tebe, snad tě i chápu." Uchopím Break za ruku na mém rameni. "Break, obě si přejeme to samé. A věř mi, že bez tebe š»astný nebude. Prosím, neutíkej už! Když bude třeba, klidně ti kdokoliv z nás dá trochu krve..." Pustím tvou ruku a dodám: "Nepočítej s tím, že bychom vás tu nechali. Když bude potřeba a bude vám lépe, vyrazíme až v noci...a Break..." Chci ještě pokračovat, ale neudělám to. Jen si pomyslím: měla bys vědět, co znamená ten znak na tvém čele, asi ti to budu muset říct...možná pochopíš více věcí... |
| |
| Zaraženě sleduji Ori, která se do mě celkem opřela.. ..........tak to jsem nečekala.........a zrovna od tebe........ ...........ale asi bylo třeba aby mi to někdo řekl.........jen mi potvrdila to co jsem veděla sama, ale nechtěla jsem si to přiznat..... .........nikomu z nich už nevezmu ani trochu krve.........raději si kořist naleznu jinde......... .......sama bych se musela stydět....... Jakmile vysloví opět moje jméno zahledím se jí do očí, ale při zmínce o tom, že by mi měli dát případně napít zlostně sevřu zdravou ruku a poté pohodím hlavou tak prudce, že se mi sveze kápě z hlavy a vlasy se rozvíří kolem mě jako černý vodopád... Poté se otočím a se sklopenou hlavou se odeberu dále od dvojice a mlčky sleduji krajinou pod sebou nevnímaje nikoho ze svého okolí.... |
| |
| Když Ori promluví a nazve mě bráškou, s překvapením v očích se na ni podívám a radostně se usměji. Bráškooo!?...ach Ori!...to je tak hezké!...kdybych jen věděl, co je to, co k tobě cítím já. ...jsi také, jak má milovaná sestra, kterou jsem nikdy neměl. Možná sestru mám, ale nevím o tom ...ale vím, že tu mi více než dosti nahrazuješ. Otevřu ústa a chci ji něco říct. Její pohled se však obrátí jiným směrem. Tak jen vydechnu a s úsměvem na tváři se zadívám na modré nebe. Poslouchám rozhovory ostatních, ale ani na jeden nereaguji. Po chvilce ke mě otočí Ori zpět a pohladí mě po vlasech. Mé rozzářené oči se upřeně zahledí do těch jejích. Tělem mi projede velice příjemný pocit a na mé tváři se objeví blažený úsměv. Má tak krásně jemnou ruku, kterou umí dodati dosti něhy. Je tak milá a obětavá, mam ji moc rád. Achill měl štěstí...velké štěstí, že potkal právě ji. Tichým a pomalým hlasem řeknu. '' Ach Ori...sestřičko moje...já...''- pronesu dojatým hlasem a hluboko ji hledím do očí. Chvíli se odmlčím a zdá se, že mám něco na srdci, co bych jí chtěl říct. To však neřeknu. Po chvilce pokračuji. '' Ne...zatím nic nepotřebuji...budu odpočívat...jdi si tedy něco zařídit a pak se prosím vra»...jo? ''- řeknu dost prosebným hlasem, když se Ori otočí a vydá se ke svému vaku. Ze zad Ori sjedu pohledem na Lumi, která se pokouší dát Break dohromady zlomenou ruku. Chci jít k nim, ale nerad se dívám na napravování zlomenin. Zavřu oči a snažím se nic neposouchat. Ozve se tiché zakřupnutí a zasténání Break. Mírně se prohnu v zádech a škubnu sebou, jelikož mě v nich dosti píchne a zabolí. Ahhhh opět ta bolest!...už jsem ji dlouho necítil a teď zase. Musím přijít na to, co se to se mnou děje. Nedej bože, aby mě to chytlo v boji. To bych nemusel přežít. Ihne otevřu oči a podívám se na Break. Začnu se pomalu zvedat a drápat na nohy. Zaneprázdněn svým zvedáním a soustředěním se na chůzi, nepochytávám moc věcí z rozhovorů, co se odehrávají kolem mě. Break se přemístí k Ori, co stojí u Fatalise a tak změním směr. Vydám se k nim. Než se tam ovšem dobelhám, proběhne jakýsi rozovor mezi Break a Ori, po kterém se Break, se svěšenou hlavou, odebere mimo skupinu. Zastavím se a smutně se podívám za jejímy zády. Break?!...kam jdeš?...copak se stalo?...nemůžu se koukat, jak jsi smutná...jsem pak taky smutný a dost mě to bolí. Dám se dále do chůze k Ori, ke které se po namáhavé chvilce dobelhám. S udýchaným hlasem řeknu. '' Ufff...ahojky...jak je ti?...jsi v pořádku? ''- zeptám se starostlivě a pohladím ji po paži, ale nečekám na odpoveď. '' Chtěl jsem ti říct, že mě nosit také nemusíte...jsem ještě dosti unaven, ale zvládnu to po svých ...A Ori?...''- následuje odmlčení. Zahledím se do její tváře a jakobych v ní něco hledal, nebo nad něčím přemýšlel, co se týká právě jí. '' Ori já...nevím, jak ti to říct, ale já jsem asi...''- nedokončím větu a uplně odběhnu na jiné téma. '' Co se stalo?...proč Break šla stranou?...pohádali jste se? ''- zeptám se smutným a dosti tázavým hlasem. Chvíli na ni hledím, ale pak se otočím a vydám se za Break. Když k ní dojdu, obejmu ji a natisknu se na ni. Tiše k ní mluvím, ale má slova neslyšíte. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Po chvilce ucítíš pomalé obejmutí okolo svých boků a následovné položení mých dlaní na tvém bříško, které lehce stisknu a krouživým pohybem pohladím. Namáčknu tělo na tvá záda a mírně se skloním. Přičichnu k tvému voňavému krku a položím si na něj hlavu tak, že se stranou opřu o tu tvou. Políbím tě na obnaženou kliční kost a jemně ti nasaji kůži na ní. Tichým hlasem ti zašeptám do ucha. '' Break?...miláčku...jsem tu u tebe...co se děje?...copak se ti stalo? '' Lehce s tebou v objetí zavrtím a dodám. '' Jsem tu s tebou a budu, dokavaď mi to okolnosti dovolí...Nebuď smutná prosím...Nechci bez tebe žít...už si nedovedu život bez tebe představit, protože tě miluju a si součástí mého srdce, bez kterého nemužu žít...Chci být stále s tebou...za jakékoliv situace. ''- opět tě silněji sevřu. Otevřenou dlaní tě pohladím po bříšku, od kterého jedu výše, přes tvé ňadro a zastavím se nad tvýmy prsy, kde ti vodorovně položm své předoktím a začnu se s tebou nepatrně natáčet do stran a pohupovat. '' Jsi můj poklad. ''- dodám špitnutím a políbím tě dlouze na tvář. |
| |
| Break se má slova dotknou, což jsem nečekala. Chtěla jsem jí tím říct, že jí máme rádi a že jí věříme, tak by i ona sama sobě měla více věřit. Zase jsi něco pokazila, hloupá Oriano. Pomyslím si, dívajíc se odcházející Break. Tiše, možná až příliš tiše za ní promluvím: "Break, promiň...já to nemyslela zle, jen...." Ona mě však s velkou pravděpodobností už neslyší. Oči se mi lehce zalesknou. Přemýšlím, co udělat, jestli jít za ní. Ani si nevšimnu Gulveka, který se belhá k nám. Uvidím ho až těsně před tím, než na mě promluví. "Gulvíku, neměl bys raději ještě chvíli ležet? Odpočiň si...Myslím, že už jsme se zdrželi dost, takže další malé zdržení neuškodí. Až se ty a Break budete na to cítit, vyrazíme a budete udávat tempo......Také by jste se měli najíst a napít.....Odpus» mi to, já se jí dotkla, řekla jsem jí něco, co jsem považovala za nutné a teď mě to mrzí." Mé ruce tak nějak bezradně vybírají místo, jak a kde Gulveka podepřít, abych mu co nejvíce pomohla, podpřela ho, protože vypadá dost zesláble. Nakonec, aniž bych se ho dotkla, pustím ruce zvolna podél těla. Abych mu dodala trochu síly, zadívám se mu do očí, usměji se a pokrčím ramenem. Právě se ho chci zeptat, co chtěl ještě říci, když se vydá za Break. Spokojeně se dívám, jak jí obejme a natiskne se na ní. Poté se vydám za Achilem, který stále sedí pod stromem a dívajíc se na nás, čeká až se vrátím. Posadím se k němu, opřu se o kmen a chytím se ho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Mírně pozvednu hlavu, takže se má bělostná kůže na krku ještě více napne a levou rukou tě jen zlehounka pohladím po tváři a tiše vzdychnu, když tvé ruce jedou po mém těle směrem ke krku.. "To nic.. Jen mi Ori připomněla něco co je pravda, ale co jsem si nechtěla přiznat já. Jenže ona nechápe proč jsem předtím utekla. Nemůže to chápat protože nikdy nebyla upírka a přitom milovala někoho z rasy, kterou doteď jen lovila.. Ale o tom teď nemluvme. Jsem ráda že jsi tady se mnou a snad je ti už lépe. Ani nevíš jaký jsem měla o tebe strach.." v tom se však zarazím a smutně zatřepu hlavou jako by mi do paměti vstoupily nechtěné a dávno zapomenuté vzpomínky.. ........tehdy, když jsem přišla domů a viděla jsem z jeskyně stoupat dým..........netušila jsem co mě čeká doma........... ...........a když jsem viděla ten popel, bylo mi vše jasné...........je to strach, který tě ihned ochromí............jako jed, kterým tě uštkne had a ty pak jen čekáš na to, než se staneš jeho kořistí........... ...........jen tentokrát je to trochu jiné...........mu nehrozí smrtelné nebezpečí........aspoň ne takové, kterému bych nemohla zabránit.......... ............musím už zapomenout.........musím pohřbít tu minulost............už svému bratrovi život nevrátím a jeho vrahové taky nežijí...........takže teď budu chránit Gulveka a snad najdu i toho, komu mám předat ten amulet.......... Můj pohled je jakoby upřený do dálky, ale jen chvíli.. Poté ti vyklouznu ze sevření, abych se k tobě vzápětí otočila čelem a skončila v tvém náručí ukrytá před nástrahami světa a hledající u tebe ochranu, kterou mi mohou poskytnout jen tvé silné paže a láska ve tvém srdci.. Hlavou se ti opřu o rameno, záplava havraních vlasů zakrývá můj obličej a má zdravá ruka tě jemně hladí po hrudi. Po chvíli tě obejmu kolem pasu a silně, ale přesto opatrně si tě přidržuji u sebe abys nemohl nikam odejít.. |
| |
| konečně sleju vývar z bylinek do měchu, uklidím flakonek a vytřu kotlík...potom chvíli koukám co se děje a když gulvek vstane tak sice nic neříkám nahlas ale hlavou se mi honí spousta myšlenek... tak nevím jestli už bys měl vstávat gulve...přecejen je to možná ještě brzo...bylinky zabíraj rychle ale možná bys moh ještě ležet...ale co...vypadá to že už seš schopnější... když dojde k ori tak se zaposlouchám do jeho dechu pravidelně dejchá, na nějakou velkou horečku taky nevypadá...ještě se pár dní nedřít a je zase ve formě...je vidět že break mu taky dodává sílu...a on jí...snad budou oba brzo v pořádku... stejně by mě zajímalo kam nás to chce fatalis dotáhnout...z tý jeho mapy moc chytrá nejsem...ale snad ví kam deme...a snad tam budem rychle... po chvíli dojdu ke stromu kde ležel gulva a opřu se zády o jeho kmen...jelikož jsem už celkem dlouho nespala (naposledy včera a od té doby se pořád něco děje takže není čas ani skoro na únavu) tak mě najednou přepadne nával únavy a já, opřená o strom, usnu... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro '' O co jde Break?...o čem jste si s Ori povídali?...dost si z toho posmutněla. Řekni mi...co tě pořád trápí?. '' Na tvá slova směřující na Ori odpovím. '' Break?!...já to taky nechápu, proč si utekla...když je tu člověk, co tě miluje a lidi, pro které jsi přítel...proč útěk?...když chci být s tebou i s následky, které to ponese?...Break?...vím že to máš těžké, ale pro mě si žena, žena do které jsem se zamiloval a strašně mě to bolí, když vím, že bych o tebe mohl přijít. Více už tvůj další útěk neunesu. ''- přejedu ti dlaní po zraněné ruce a pohladím tě po ní tak jemně, že jsem se jí sotva dotýkal. '' Bolí to moc?...'' - zeptám se velmi starostlivým hlasem. Dále se vrátím k tvým slovům. '' Není mi uplně dobře, ale taky jsem rád, že je to lepší. Je to nádherné, když tě mohu obejmout a s chutí políbit, hned je můj život krásnější. '' '' Jsi milá...taky jsem o tebe měl strach...hodně moc velký strach. ''- poté zatřepeš hlavou a začneš nad něčím přemýšlet. '' Co se děje Break? ''- zeptám se starostlivě. Ty však chvíli mlčky hledíš do dáli a nevnímáš má slova. Po chvíli mi tlakem vyklouzneš z objetí a otočíš se ke mě tváří. Natiskneš se na mé tělo. Ucítím tvá ňadra, jak se zmáčknou a opřou o mou hruď. Ihned tě obejmu a přitlačím tě ještě více na své tělo, abych ti dodal pocit bezpečí. Držíš mě pevně a mě je jasné, že mě nechceš nikam pustit. Ani na odchod nepomýšlím. Polije mě pocit radosti a blaha. Jednou rukou ti přiložím hlavu na své rameno a začnu ti jemně hladit tmavé vlásky, co mě šimrají na kůži. Tvá dlaň jezdí po mé svalnaté hrudi. Spokojeně a zamilovaně se usmívám a užívám si tvých dotyků. '' Break? ''- špitnu. Jemně tě chytím za hebkou bradu a pozvednu ti pohled do mých očí. Vidíš, jak trochu zesmutním, když zahlédnu pod tvýma očima zasychající krev, co se ti spustila při napravování ruky Luminou. Přiložím ti dlaň na tvář a chvíli ji na ni nechám. Ucítíš teplo, co z ní sálá a já naopak chlad, stoupající z tvé tváře. Palcem ti přejedu pod očima, abych zbavil nádhernou tvář rudé krve. Opřu se čelem o tvé čelo a tiše pronesu. '' Miláčku...jsem tu pro tebe a nikdy tě nezradím a nikdy tě neopustím...jsi to nejlepší na svět, co mě potkalo...jsi tak vyjmečná...nechci aby se na tvé tváři objevovali další rudé slzy...nechci! '' Hned mě obejmeš kolem pasu a pevně sevřeš, jakobys mě nechtěla pustit. Taky tě opatrně obejmu, abych ti nezmáčkl poraněnou ruku a přiložím ti dlaň na půlku tvého zadečku, který začnu jemně hladit a druhou ti jezdím po celých zádech. Hladím tě také po dlouhých a voňavých vlasech, které ti dodávají na kráse. '' Neboj miláčku...neopustím tě...nikdy tě neopustím...budu dělat vše proto, abys byla š»astná a já tu byl s tebou, jak jen budu moct. Chtěl bych s tebu žít navěky. Být s tebou je to nejkrásnější. Tvoje přítomnost mi dodává síly a ty nejkrásnější pocity...Break? ''- zamilovaně ti hledím do očí a mou tvář zdobí stejně zamilovaný úsměv. '' Neopustím tě, nezradím tě, jsem tu vždy pro tebe, protože tě bezhlavě miluju. '' Ty si moje všechno. '' Rukou, jenž jsem tě hladil po zádech, ti přejedu přes plné rudé rtíky a dlaní tě uchopím za krk. Vše s velmi velkou něžností, že nemohu být snad ani barbar. Pomalu si tě přitáhnu a když jsou naše tváře jen kousek od sebe, přilepím své rty na ty tvé a dám ti dlouhý a procítěný polibek, až mě začne běhat mráz po zádech. Když ho ukončím, olíznu ti horní ret a nasaji ho do svých úst. Hlubuko se ti zahledím do očí a zamilovane pronesu. '' Jsi moje nejvědší štěstííííí...lááááásko moje. ''- dám ti letmý polibek na čelo a přimáčknu tě na svou hruď tak pevně, že tě to až možná zabolí. Cítíš z mých slov vážnost a ze sevření to, že tě nechci nikdy ztratit a opustit. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Je poznat že si plně vychutnávám tvé hlazení jak po zádech tak po vlasech a mé tělo se jemně zachvívá pod tvýma horkýma rukama... Když si mě přitáhneš k polibku nijak se nebráním, slastně zavřu oči a naplno se tomu polibku oddám, ale přitom stále dávám ozor na to, abych tě neškrábla svými ostrými špičáky.. Po polibku se ti zahledím do očí a poté špitnu:"Já sem tady také jen pro tebe..... Teď už se nebudu zabývat tím co se může stát. Je to příliš daleko na to, aby mi to zatěžovalo mysl a až to přijde, tak s tím něco budu dělat... Ty jsi první kdo si dokázal získat moje srdce a Ori s Lumi jsou první kamarádky, které jsem kdy měla. Proto jsem zmatená, protože mám částečně pocit že tady nepatřím a že vás svou přítomností ohrožuji, ale bez vás bych už si cestování nedovedla představit. Hlavně bez tebe má lásko..jsi můj poklad.... to nejcennější co jsem mohla najít..." Když mě tak nečekaně prudce obejmeš trochu syknu, jak jsem neopatrně pohla se zlomenou rukou, ale poté zůstanu klidně stát a jen vnímám tlukot tvého srdce, což je pro mě tou nejsladší hudbou, jakou můžu vnímat... Jakmile mě uvolníš ze svého obětí, opět k tobě pozvednu svou tvář a tiše pronesu:"Od smrti svého bratra konečně zase cítím radost a pocit štěstí... na chvíli se odmlčím, abych tě mohla zlehka políbit a poté se otočím do krajiny a tiše pokračuji.. "Tehdy jsem vyšla do světa za pomstou, abych si vybila vztek, zbavila se nenávisti a zapomněla na toho, kdo způsobil jaho smrt... a teď se vydávám na cestu se svým miláčkem a skupinkou, kterou mohu považovat za svou rodinu. Mám pocit jako by ten vztek a smrt mého bratra nikdy neexistovala a jako by mě stále čekal tam, kde jsem se s ním rozloučila před svým odchodem, ale i když vím že to tak není, nebolí mě to.... Vždy» mám po svém boku někoho, kdo tady bude vždy pro mě jako byl on.." s posledními slovy se opět otočím k tobě a ve tváři mám tolik štěstí, kolik jsi u mě ještě nikdy neviděl... "A věř mi, že udělám cokoliv, abychom spolu byli navěky jestli si to budeš přát.. Protože to pro mě zase není až tak těžké, ale to jen když si to budeš opravdu přát, protože sama vím co to obnáší a nerada bych na tebe přenesla moje prokletí, které mě dělí od nermálné´ího světa.. dodám tiše a je poznat, že to myslím vážně a že to není řečeno v žertu. Vzápětí se však opět pousměji a skončím v tvém náručí, vychutnávaje si tvé teplo, blízkost a náruč... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Tvá slova o tom, že jsi tu pro mě také mě velice zahřejí na srdci a já tě s lehce klepavou rukou pohladím po hebké tváři. Přitom ti upřeně a zamilovaně hledím do tvých tajemných očí. Poslouchám tvá hřejivá slova, co mi dodávají krásné pocity. Tichým a šeptavým hlasem doplňuji tvou řeč. '' Break?...stát se může cokoliv a kdykoliv...žij tím, co se děje a né tím, co se může přihodit. Jsme tu spolu a to je pro mě nyní to nejdůležitější. '' '' Jsem moc rád, že jsem první, kdo ti může darovat své srdce a svou lásku v něm.'' '' Jsi jiná než my tady, ale to nemění nic na tom, že by si sem nepatřila...Break?...patříš sem víc, než si myslíš...všichni ti věří a já jsem ti naprosto oddán...svou přítomností mohu ohrožovat druhé i já...Break?...to jsou nesmysly...nikoho tady neohrouješ...každý tady by se za tebe postavil a já...já bych pro tebe i zemřel. ''- odmlčím se a skloním hlavu, kterou ihned pozvednu a zahledím se ti zpět do očí. Má slova byly naplněny velkou vážností. Přiložím ti hřejivou dlaň na tvář. Druhou ti přiložím na hubený bok a začnu tě po něm hladit. Palcem ruky ti přejížím pod očima a po bledých tvářích. Usměji se a pronesu. '' Také si cestování bez tebe nedokážu představit...bez tebe bych už nepřežil a nemohl žít...jsi to nejcennější, co mám. '' Poté, co jsem uvolníl sevření, ze kterého si až sýpla, začneš mluvit a já doplňovat tvá slova. '' Jsi pro mě strašně moc důležitá...chci ti dopřát co nejvíce radosti a štěstí. ''- natáhneš se ke mě a uštědříš mi sladký polibek, který ti ihned opětuji. Otočíš se ke mě zády a zahledíš se do krajiny. Pevně tě obejmu a přiložím ti své dlaně na tvé bříško, které začnu opět krouživými pohyby hladit. Cítíš tu velkou něžnost, kterou do každého doteku vkládám. Bedlivě naslouchám tvým slovům a líbám tě při nich na odhalený krček. '' Break...smrti tvého bratra je mi opravdu moc líto...je mi jasné, že pro tebe znamenal mnoho. '' '' Jsem tu s tebou. Budu stát při tobě a vždy pujdu po tvém boku. ''- otočíš se zpět a já zahlédnu tvé radostí zářící oči. Má tvář je zaplavena radostí, láskou a tak velkým štěstím, že se ze všeho uplně chvěji. Jsem do tebe bezhlavě zamilován a ty víš, že tomu není jinak. Začneš mluvit ohledmě proměny. Vidíš, že bych proměnu bezhlavě podstoupil, ale cítíš, že bych chtěl najít jiný způsob, jak udělat, abychom spolu mohly být navěky. '' Vím, že to je prokletí, ale pro tebe bych udělal cokoliv, jen abychom byli spolu. Break?...třeba najdeme způsob, jak vyléčit tebe...jak z tebe udělat normální ženu. '' Na moment se odmlčím. '' Uvidíme, co bude...stále tu jsem s tebou a jsem strašně moc spokojený...přes to všechno nebezpečí, které by mi hrozilo, bych to pro tebe udělal a přijal to prokletí, protože má láska k tobě je to jediné, pro co teď žiju. '' Cítíš, že má slova jsou velice vážná a nemám v úmyslu o něčem žertovat. Pevně tě přitisknu na své tělo a oddám se tomu nejkrásnějšímu objetí, co se mi nyní naskytuje. Hladím tě po záplavě havraních vlasů a druhou rukou ti přejížím po zádech a zadečku, který ti chvílemi pevněji sevřu. '' Break?..miluju tě...má lásko ''- dodám velmi tichým a šeptavým hlasem, jakobych si to spíše říkal jen pro sebe. Nadále držím tvé hebké tělo ve své náruči. Nepatrně se s tebou pohupuji a natáčím do stran. Po delší odmlce dodám. '' Break?...pojďme za ostatními, měli bychom vyrazit co nejdříve. '' |
| |
| soukromá zpráva od Break pro To je jako by jsi chtěl změnit podstatu kamene na drahokam... Můžeš použít cokoliv, ale kámen zůstane kamenem a já zůstanu upírkou... Je mi líto, ale tohle nejde změnit... I já mnohdy hledala něco jako pomoc, ale nikdy jsem nic nenalezla.." a poté se odmlčím. Po chvíli se ale pousměji, uchopím tě za ruku, ještě jednou tě zlehka políbím a poté vyrazím zpět k ostatním, stále se tě drže za ruku... |
| |
| Z povzdálí sleduji Luminu, jak čístí trpaslíkův kotlík. Občas mé oči zabloudí k Break a Gulvekovi. že by zase bylo vše v pořádku? doufám... Pustím Achilovu ruku, vstanu a jdu za ní. Až ho vyčistí, odeberu ho od ní. "Nezlob se, ráda bych mu ho vrátila sama. Smím?" Lumi přikývne a já s kotlíkem přitančím k Ínielovi. Položím ho hned vedle jeho vaku, usměji se a pravím: "Děkuji, moc děkuji, Ínieli. Ani nevíš, jak moc jsi nám tím pomohl...A vidíš, nekecala jsem, viděl jsi i ohnivé kouzlo. Teď už nemohu dělat žádné kouzlo, ale někdy ti ukážu ještě lepší." Skloním se k němu a políbím ho na čelo. "Jakže byla ta písnička, co sis zpíval? Drum drum drrrr...", snažím se zaspívat kousek písně, ale nějak si jí nemohu vybavit. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro '' Promiň...já nevěděl...nevěděl jsem, že to nejde změnit a nebo jakkoliv vyléčit...Break?...to že si žádnou pomoc ještě nenašla neznamená, že taková pomoc není a neexistuje. ''- řeknu trochu posmutněle, když jsem viděl reakce na má slova. '' Nezlob se na mě...jde mi o to, abychom byli spolu a mohli po svém boku žít, se vzájemnou láskou a štěstím. ''- smutně se na tebe dívám. Po chvíli se na mé tváři vyrýsuje radostný úsměv, když mě uchopíš za ruku a já ucítím chlad, co z ní sálá. Tvé rty se, ze zamračeného výrazu, promění na překrásný úsměv a já dostanu chu» tě na ně políbit. Jakobys to vycítila a ihned mi dáš letmý, ale přesto něžný polibek. Pevně ti sevřu dlaň a propletu prsty na našich rukou. Při společné chuzi k ostatním, ti našilhávám do tváře a mé oči svítí radostí a spokojeností. Vidíš, že jsem hrozně moc š»astný. |
| |
| Stále s Break stojíme mimo vás a ve společném objetí hledíme do vzdálené krajiny. S hlavou položenou na ramenu Break a tělem přitisknutým na její záda, ji něco povídám a ona mě. Otočí se ke mě tváří a dá mi dlouhý polibek. Ten ji ihned oplatím se stejnou vášní. Pevně ji sevřu, namáčknu na sebe a dál pokračujeme ve vzájemné mluvě. Vidíte, jak jsem do sebe zamilovaní a že je vše v pořádku. Mezitím se ještě hodněkrát políbíme, upřeně si pohlédneme do očí a obejmeme se. Po delší době se pustíme, naposledy se políbíme a vydáme se pomalým krokem zpět k vám. Vidíte, že se držíme za ruce, na kterých máme propletené prsty a v našich tvářích je velký výraz zamilovanosti a štěstí. Oba jsem velice š»astní. S úsměvem na tvářích se k vám pomalu přibližujeme. |
| |
| spím, když v tom mě probudí podivný zvuk (Drum drum drrrr), protože jsem usnula vsedě opřená zády o strom tak se jen napřímím a rychlým pohybem vytasím šavli... rozhlédnu se co se kde děje a konečně si všimnu že to je ori a o něco se snaží...zasunu šavli zpět na záda a zvednu se... dojdu k ní a ínielovi: co to je za písničku? připadá mi nějak známá... zeptám se jich a sednu si k nim... |
| |
| Malý mužík se posadí a zpívá svou písničku. Sednu se k němu na zem a snažím se připojovat. Vůbec nevnímám, že se mezitím k nám přiblížila Lumina. Písnička se jí zdá známá a usedne k nám. Mé oči zajiskří radostí, jako když malé dítě dostane hračku, po které toužilo. "Nevím, jestli ji znáš, ale Íniel ji už kdysi zpíval. Nevíš, jak to vypadá s ostatními? Jestli můžeme vyrazit? Ne, že by se mi to teď nelíbilo, ale přece jenom, čas nás tlačí...Jo, ale počkej, ....Ínieli, ukaž jí to...no táák ..! Dloubnu trpaslíka loktem do boku. Ten se však je mrzutě zašklebí a mávne rukou. "Dobrá, ukážu jí to sama, ale aspoň pomoct s tou písní, byste mi mohli....Lumi, dej takto ruce a opakuj to po mě!" Soustředím se, abych to nepokazila a začnu zpívat tu písničku, přitom tleskám rukama chvíli o Luminine, chvíli o trpaslíkove, chvíli o své. Trpaslík z toho již nadšený není a Lumina se tváří překvapeně. Začnu se smát a pokazím to. "Aáá, no a je to...sranda, ne? Tak.... že bychom již šli? Zeptám se Gulveka, jak na tom s Break jsou." Vstanu a přitočím se k těm dvěma. "Jak se cítíte? Myslíte, že můžeme vyrazit? Nebo si potřebujete ještě odpočinout? Pokud se na to cítíte.... šli bychom pomalu. Třeba se nám podaří se do večera přesunout k řece a tam se utábořit." |
| |
| Celou dobu se držím u Gulveka a je vidět že se od něj ani na krok nemíním hnout.. Jakmile na mě Ori promluví, trochu sebou trhnu ale potom se usměji a mírně podepřu Gulveka aby se příliš nenamáhal: "Já mohu jít.. Mě nic není až na tu ruku a tu k chůzi nepotřebuju. Jen nevím jak je na tom Gulvek, protože bych nerada aby se příliš namáhal... Určitě ho ale budu podpírat a snad to zvládneme..." a poté se zadívám na Gulveka s otázkou v očích.. |
| |
| Pomalu se přiblížíme k Ori, která přestane s hrou, co začla s ostatními a hned na nás promluví. Dá se s ní do řeči Break a tak jen poslouchám, přičemž se radostně usmívám. Cítím, jak se mi nepatrně podlamují kolena, což má za následek lehké vrávorání. Tělo není ještě plně zreagováno a tak neposlouchá, jak by mělo. Break mě ihned podepře a dopomůže mi ke klidnému stání. Vděčně se na ni usměji. Jakmile s Ori domluví, podívá se mi tázavě do tváře. '' Neboj Break...už je to lepší a chuzi zvládnu také...sice asi jen pomalu, ale zvládnu. '' Můj pohled spočine na Ori. '' Zvládnu to...nejsem zas tolik vyčerpán, abych nedokázal chodit...trošku vrávorám, ale dá se to...když si budeme s Break společně dopomáhat...zvládneme to. '' Jemně pohladím své přítelkyni bok a poté se za něj chytnu, abych měl lepší stabilitu. Oddychnu si a s úsměvem se zeptám Ori. '' Ori?...copak jste to hráli za hru?...vypadalo to hoooooooodně zajímavě...no, ten zpěv by chtěl vyladit, ale jinak hmmm...hahááá. ''- pronesu rýpavým způsobem na tělo Ori, ale myslím to ze srandy, čemuž může nasvědčovat mé rozzářené oči a velký úsměv. Poplácám ji jemně po rameni a s mrknutím dodám. '' Určitě si ji s tebou taky někdy zahraju...může to být sranda...to teprve uslyšíš zpěv...haháá. '' Přitisknu Break na své tělo a s úsměvem ji pohlédnu do očí. '' Tak tedy budeme pokračovat v cestě...nechci se tu déle zdržovat...už jsme tu byli dost dlouho. ''- pronesu, jakobych se spíše ptal. Pomalými kroky vykročím ke svým věcem, co mi leží v blízkosti stromu. '' Jsem velice vděčný, jak mi Break pomáhá v chůzi i přes to, že je sama zraněná. Doufám, že se brzy vzchopím, abych ji zbytečně netížil. Potřebuje taky klid, aby se ji ta ruka zahojila.'' Seberu vak a natáhnu si ho pomalým pohybem přes rameno. Otočím se a pohledem shlédnu celou družinu, přičemž pronesu. '' Pokračujeme tedy v cestě?...pujdeme pomaleji, ale přece. '' Dále ve společném objetí s Break čekám, co kdo řekne. |
| |
| Spokojeně se dívám, jak je Gulvek zase š»astný a jak jim to spolu sluší. Usmívám se a mé oči opět září. Nejsem sice přesvědčena, že takto budou schopni dojít daleko, ale každý kousek cesty bude dobrý. Na barbarovo vtipkování se zatvářím naoko uraženě a hooodně se mračím. Nevydržím tak však dlouho a vybuchnu do hlasitého smíchu. "Beru tě za slovo!" Gulvek s Break si odchází pro věci, jdu také. Popadnu svůj vak a hůl a vrátím se k nim. "Ukaž, něco vám vězmu. Půjde se vám lépe." Oznámím těm dvěma, doufaje, že Lumina také pomůže a oni neponesou nic. Ohlédnu se po Achilleovi, který se začíná také sbírat. A nejen on, celá družina se postupně zvedá a dává do pohybu směrem k řece. Možná teď je ten pravý čas, měla bych mu to říct, ale nevím, jestli mohu před ní....vlastně proč ne? Stejně jsem jí to chtěla říct ještě před tím, než se urazila a šla pryč, ale...já nevím....co když se jí to nebude líbit, nebo se jí to zase dotkne....neměla jsem jí raději nic říkat....Třeba budu chvíli s bráchou o samotě a zeptám se ho na to, teď by mě spíše zajímalo, co se tam dělo... Skočím pohledem z jednoho na druhého a opatrně se zeptám: "Může mi některý z vás vysvětlit, co se vlastně stalo? Proč je Gulvek tak zesláblý?" Hlavou se mi honí nemilá myšlenka, ale zaháním ji slovy, která mi prozradil Fatalis. |
| |
| Poté, co Ori sebere své věci, se k nám ihned vrátí. Zeptá se, zda nechceme s něčím pomoct, na což se na ni vděčně usměji a odpovím. '' Děkuji Ori, já své věci poberu...není to zas tak těžké...sama máš dost věcí...nenamáhej se zbytečně sama...děkuji za ochotu, ale zvládnu to...možná Break by si mohla pomoct s věcmi...s tou rukou se ji to asi blbě ponese. ''- poplácám ji po rameni, jelikož jsem ji opravdu vděčný za pomoc. Postupně se zvedá i zbytek družiny a dávají se na cestu. Pomalým krokem se vydáme k řece, o níž povídal Fatalis. '' Kudy to tedy přesně pujdeme?...nějak jsem to zapoměl. '' '' Kudy tedy přesně pujdeme Fatalisi?...nějak si nepamatuji...jestli bys mi to mohl prosím tě zopakovat? ''- řeknu směrem ke kouzelníkovi. Všimnu si, jak Ori jdoucí vedel nás nad něčím přemýšlí. Rychle nás oba sjede pohledem a nejistě se zeptá, co se dělo v lese. Podívám se na ni a na okamžik se zamyslím, přičemž se zadívám do dáli. '' Ori...ani pořáděn nevím, proč to na mě tak dolehlo. '' Rychle se obrátím k Break a zadívám se ji do očí, jakobych se ji ptal, zda o tom mám povídat. Nedá mi to a s tváří otočenou zpět k Orianě pokračuji. Má slova jsou pronášena tichým hlasem a je vidět, že o tom moc mluvit nechci. Kdyby se mě zeptal někdo jiný, asi bych mlčel, ale jelikož je Oriana téměř jako má sestra, začnu ji vše vysvětlovat. '' Ufff...už jsem byl trochu unavený, když jsme došli na tohle místo. Pak Break letěla do lesa a tak jsem se za ní vydal. Běžel jsem, jako nikdy. Byl jsem uplně zaslepen a na moc si toho nepamatuji, ale stačil jsem ji sledovat. '' - na chvíli se odmlčím a poškrábu se v rozježených vlasech. '' Mám pocit, že mě doběhl Crual. Už jsem ho pak v lese neviděl. Uslyšel jsem ránu a zasténání. V tu chvíli mě chtyly opět ty bolesti ''- mávnutím ruky na má záda naznačím, jaké bolesti mám na mysli. '' Když jsem je nějak překonal, doběhl jsem k Break, která tam lžela bezmocně na zemi. Vůbec jsem nevěděl, kam jsem doběhl. Byla hodně vysílená, tak jsem ji vzal do náruče a nesl tu dálku, až sem. Už mi nestačily síly, ale překonával jsem se. Když jsem sem konečně dorazili, asi jsem spadl do bezvědomí z únavy...já...já už nevím, jak to bylo dál...ani jestli se vše odehrálo takto, jak jsem řekl. Ale většinu si toho vybavuji. '' Jako když mě utne, skončím své vysvětlování a dál se věnuji společnému podepírání s Break. Sleduji cestu před sebou a sem tam pošilhnu po Ori. |
| |
| Stáhnu ruku, co jsem natahovala pro Gulvekove věci a pokrčím ramenem. "Jak myslíš, ale je nás tu na to dost...." Poté natáhnu ruku k Break. "Tak dej..." Zatím co, se s ní domlouvám, začíná Gulvek vysvětlovat, co se vlastně přihodilo, ale táhne se to z něj jako s chlupaté deky. aha ta záda, chlape, už jsi jí to konečně řekl? |
| |
| když začnu s ori hrát tu jejich hru tak jsem nejdřív docela překvapená ale poté se k nim přidám a připadám si jak malá...všechny starosti jakoby najednou nebyly... chvíli ještě sedím a když se ori zmíní o tom že vezme break a gulvovi věci tak se k ní přidám... já můžu taky něco vzít...můj vak nejni těžkej... otočím se ke gulvekovi tak mi něco dej...ber to jako doporučení od léčitelky...stejně by ses ještě neměl namáhat...a to vůbec...už jenom to že pudeš bude na to jak si byl oslabenej dost... řeknu mu rozhodně a natáhnu ruku směrem k němu aby mi dal jeho věci... |
| |
| Když už jste se všichni odhodlali zbalit svý saky paky a konečně jste vyšli. Když jdete je krásný ráno všade kolem se to probouzí a Ptaci kolem švitoří lítají, sem tam proběhne v trávě myš.... Když vylezete na poslední vrchol který vás dělí od rozhledu na řeku uvidíte velké udolí kterým protéká takový malý sotva viditelný, na tuhle dálku, potůček ! |
| |
| Usměji se na Ori a jen zavrtím hlavou:"Vím že mi chceš pomoct, ale já to zvládnu... Není to nic těžkýho a když to nesu přes druhé rameno, tak se to dá..." Pak se zahledím na Gulveka, ale jakmile začne vyprávět co se dělo, zpozorním a úsměv mi z tváře zmizí... ..........to je tvá vina.........měla jsi buď uletět úplně nebo zůstat v táboře........ .........takhle ho jednou zabiješ........ale co.....stejně jsi jenom krvelačná bestie a´t už o sobě tvrdíš cokoliv........ Mlčky kráčím dál a můj pohled je upřen do země, ale stále Gulveka podpírám aby se namáhal co nejméně.. |
| |
| "hmm" Zazní mi hlavou, když se snažím nacpat můj kotlík pod věci které jsem tam zase pracně nandal a tak si raději nikdo nepřejte vědět co vše si myslím, každopádně se mi to povedlo a já svůj obrovský bágl házím na svá malá záda a rychlými krůčky, které doprovází zvuk jako když se roztříská celá práce sklenáře za dva roky, doběhnu k Ori, která již se vydala s ostatními na cestu. Zatahám ji za rukáv a maličko si odfrknu. Vousy mám částečně propletené ve vlasech, slepené nebo zacuchané spolu s listy a hlínou. "Říkal jsem ti že jsme s bráškou měli za kamaráda taky plameňáka? No vopravdu! Vyvalím oči že skoro už pod hustým obočím jdou vidět. "On to byl takovej morous, ale někdy vopravdu udělal takové věci...dokonce mi povolil abych si kousek toho ohně sin..san..no prostě nabral...podívej." Začnu štrachat po kapsách, pak sebou tak porůznu šít a nakonec kouknu na nebe, přitom pravá ruka vyletí a s mlasknutím dopadne na mé čelo. "Von ho má bráška, ježišmarjáá jestli von to vypil tak to tam bude po tý cele běhat jak šílenec úúplně červenej." Valím oči ještě více než předtím. "No já ho snad zaškrtím až ho najdu, jestli to udělal!" Zdá se že dám nechci pokračovat protože dumám nad tím jestli to mám já či bráška a zda to vypil. Přitom si něco mumlám, kroutím hlavou a koukám do země. |
| |
| K nabízené pomoci se přidá i Lumi, která se mě také zeptá, zda nechci pomoct. Zavrtím hlavou a lehce se usměji. Velice mě těší, že jsem našel tak ochotné a dobré přátelé, ale nechci je zatěžovat tím, co zvládnu sám. ‘‘ Né…děkuji já to zvládnu. ‘‘- ta se ovšem tak lehce odbít nenechá. Dále na mě mluví a přesvědčuje mě, abych se s tím zbytečně neunavoval. Po menším naléhání souhlasně kývnu a natáhnu k ní paži, v níž držím svůj vak. ‘‘ Děkuji ti tedy…tak tady je, ale nemusíš se mi s tím nést, opravdu bych to zvládnul sám. ‘‘ Vděčně se na ní podívám a můj zrak sjede na Ori, která zatím nabízí pomoc Break. Ta pomoci odmítne, na což se trošku zamračím. Nechci, aby táhla vak s věcmi, když má zlomenou rukou. Dále už se tomu nevěnuji a vysvětlím Ori situaci, jenž se odehrála v lese. Když dokončím své vyprávění všimnu si, jak Break zmizel krásný úsměv, který doteď zdobil její tvář. Mlčky se dívá na zem a nereaguje na nic v okolí. Podepírá mě a dopomáhá mi tak k normální chůzi i přesto, že je sama zraněná. Je mi jasné, že se jí honí hlavou něco, co ji trápí a já nevím oč jde. Zastavím a podívám se na její hlavu, kterou má stále sklesle upřenou do země . Stoupnu si proti ní a uchopím její bradu. Pozvednu ji pomalu tvář a namířím do té své. Mé oči zkoumavě hledí do těch jejích, jakoby v nich hledali všemožné otázky. Smutně se na mě podívá. '' Break?...miláčku...co se děje?...copak se ti furt honí hlavou? ''- zeptám se tichým hlasem. Pohladím ji po chladné tváři a opět ji uchopím za špičku brady, za kterou si ji přitáhnu blíže. Dám ji něžný polibek, přičemž ji pohladím po hustých vlasech. Pomalu ji přitisknu hlavu na svou hruď a obejmu ji. Rukama ji jezdím po zádech a tiše šeptám. '' Break...neboj se prosím...já tě neopustím...nevzdám se tě jen tak. '' Chytím ji za ruku a pomalu doběhneme ostatní, co se mezitím vzdálili. Naší cestu doprovází ranní zpěv všemožného ptactva a příjemně dýchatelný, čistý vzduch. Netrvá dlouho a ocitneme se na vrcholku, ze kterého se proti nám rozprostře údolí, se zmiňovanou řekou. Z této dálky vypadá spíše na potůček, ale určitě je to ta řeka. Pohled je to nádherný a jen doufám, že naše cesta k ní, proběhne bez problémů. Nic neříkám, jen s přimhouřenýma očima hledím do dáli a zkoumám okolí, přičemž lehce svírám dlaň své přítelkyně. |
| |
| Break mou pomoc odmítne a začne se tvářit zase nějak posmutněle. Nevím , co se jí honí hlavou, možná jí je jen líto, co způsobila, i když jistě nerada. Doufám, že už těch pochybností o sobě nechá. Budu jí to muset říct hned, třeba jí to pomůže. Ale copak já vím, jak bude reagovat? Chvíli si jí prohlížím zkoumavým pohledem a je na mě vidět, že o něčem velmi přemýšlím. Trvá mi to však moc dlouho, protože mezitím se ji chopí Gulvek. Zastavím a pozoruji, jak to spolu zvládají. Snad proto, abych je svou přítomností nerušila i proto, že na mě čeká Achilleus, přidám do kroku směrem k němu. Po pár krocích mě někdo zatahá za rukáv. Ohlédnu se ve výši svých očí, ale nikoho nevidím. Skloním hlavu a usměji se na Íniela. "Copak?" tebe si jednou budu muset vzít do parády, udělám z tebe trapaslíčka k nakousnutí a ne takového šmudlu. Ty vousy, no to je děs a ještě k tomu ohořené, to se pěkně zarovná, vymydlí a učeše...to samé vlasy...ty se budeš divit, jaký z tebe bude fešák "Ne, o plameňákovi jsi mi ještě neříkal.", uchechtnu se a zamávám na Achillea, aby šel. "Počkej , počkeej," začnu mu skákat do řeči, když se rozpovídá, ale on dělá jakoby nic a pokračuje dál. "Já tomu moc nerozumím! Jaký plameňák? Já myslela toho ptáka....jaký oheň, jaký sinsan?", ozvu se rychle, když na chvíli zmlkne, aby něco našel v kapse. Když pak pokračuje a zmíní se o svém bráškovi, přehodím si vak na druhé rameno a skočím před něj. Aby do mě nevrazil, musí zastavit. Jdu chvilku pozpátku, před ním a vážným hlasem říkám: "No táák, nech toho, proč by to pil? A k čemu to vůbec je, to sinsan? řekneš mi už konečně o jakém plameňákovi mluvíš?" |
| |
| Chvilku vykuleně koukám na Ori, ale pak mi to dojde. Pravou rukou se začnu š»ourat v uchu. "Když ty ho neznáš, von všechno vochutnává a pije...to je strašný..úplně. Pro zdůraznění posledního slova jsem udělal za větou dlouhou pomlku. "A žádnej sisan...je to výtažek z ohně..jeho počátku, podstaty...chápeš..z umění plameňáka...jako no člověka, tebe. Tedy to co umíš..no plameňák prostě." Drbu se na hlavě. "Strašně těžko se to získává, ale kapka toho dokáže..no ani přesně nevím co to dokáže..on mi to vždy bráška vypil." Bezmocně hodím rukama. "On mi to říkal ten člověk co nás učil...dělá to něco hodně dobrýho a užitečnýho. Prý s tím ani nemůžu nic zkazit. To nevím tedy jak myslel." Kouknu na tvář Ori zda vše chápe. "Víš Řeknu nakonec významně. |
| |
| Pohlédnu na trpaslíka. hm...a uši si vyčistíš také, holomku.... Prostě jsi hrozné čuně a je to už cítit. Jaký plameňák pořád? Jako bájný Fénix? Nebo co to pořád máš na mysli? Kráčíme s Ínielem vedle sebe a díky jeho upovídanosti cesta rychle utíká. "Já jsem také plameňák?", rozesměji se. Achilleus, nejspíše slyšíc můj smích, se zastaví, počká než ho doženeme. Naše tempo je díky trpaslíkových krátkým nohám dosti pomalé, ale aspoň nám stačí Break s Gulvekem. Achilleus se přidá k nám a z jeho pohledu je jasné, že by ho zajímalo, na čem se můžeme tak bavit. |
| |
| Pohledem sjedu k Achillovi a pak zpět k Ori. Prst který byl předtím v uchu jsem nepozorovaně utřel o mé pozadí a spokojeně se zubím. "No ano jsi, Dokonce příjemnější a hezčí než ten plameňáckej morous, kterej se ztratil v lese, když jsme hledali cestu. My jsme se totiž ztratily a nevěděli jsme kudy kam." Důležitě kývnu hlavou a pokračuji " On se rozhlédl a říká, že bude dobré když se rozdělíme. Prý aby jsme šli tam a on na druhou stranu. Musím říct, že se moc netrefil, protože my jsme cestu našli, ale on? Hmm nevím, prostě zmizel, na volání neodpovídal a pak se mi ho hledat nechtělo, když začal hořet ten strom." Při posledním slově se podívám na Achilla kterému zmizel úsměv z rtů. "No moc se nekřeň za to jsme možná nemohli." Otočím se zpět na Ori. "Víš, a teď jsem našel tebe." směji se jak nejlépe dovedu. Zuby mám na rozdíl od vnějšku perfektně bílé, až zářící a dech vůni připomínající heřmánek. |
| |
| "Ou, ty lichotníku!", směji se a dloubnu Íniela do boku tak silně, že zavrávorá. "Jeje, promiň, něvěděla jsem, že mám takovou sílu.", omlouvám se, nepřestávaje se smát. Poté, co trpaslík pokračuje ve svém vyprávění, můj úsměv začne tuhnout. Bože, kdo mu to má věřit...on si pořád tak vymýšlí! Hm...nebo nevymýšlí? Teda ještě že tu nemáme i jeho brášku...To musí být dvojka. Utrhnu si kousek větvičky z keře, kolem kterého jsme právě procházeli a začnu z ní oškubávat lístky. Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád, nemá mě rád...... Když docházím k poslednímu lístečku, vychází mi nemá mě rád. Podívám se na Achillea, mírně se zašklebím a vetvičku zahodím. Ale co, vždy» je to jen dětská hra Chytím se ho pod paží. On se na mě usměje a viditelně spokojen přesune svou paži kolem mých ramen. Než srovnáme krok, ohlédnu se po ostatních, jestli někdo nezaostává a aby nebylo zase tak ticho, ozvu se: "Ty, Ínieli, kolik je ti vlastně let?" |
| |
| "Nóó" Tvář zakaboním a je vidět, že chvilku počítám. "Mě je o 15 a půl roku míň jak bráškovy takže mi je 131 a 3/4 roku." Ještě rychle překontroluji, že jsem se nesekl a pak dodávám. "Von s tím vždy začne...jakoy že je větší a že je starší a bůh ví co ještě, ale přitom ví ještě větší prdlačku něž já...ale machrovat musí. Stejnak se musím smát jak se snažil poradit správné zaříkávadlo na nějaké kouzlo které pak po vyčarování mu podpálilo vousy." Poslední slova doříkávám už s pusou otevřenou smíchy. "Kdyby jsi ho viděla jak on potom vypadal, bez vousů." smích neustává. |
| |
| Achilleus si začne hundrat pod nos něco o tom svém bohu a trpalíkova řeč ho asi začíná štvát. Zatímco Íniel i já se ze srdce smějeme, přestože to ani tak směšné není. "No, musel vypadat tak nějak jako ty teď!" Připomenu mu jeho včerejší nedopatření u ohniště. |
| |
| "Ehh" Po dlouhé době mi dojde co řekla Ori a okamžitě si šahám do vousů. Jak tam projíždím vousy, občas se ruce zadrhnou o žmolky. "Ehmm mno jo jo...už dlouho jsem je nečesal...nebyl čás..já hledal brášku." Snažím se vymluvit.. chvilku stichnu.. "Ty Ori proč je tak ticho?" Ukazujíc na Achilla |
| |
| Nečesal? Já myslela ty ohořelé vousy, co máš..., podivím se jeho odpovědi. "Neboj, jak dorazíme do pevnosti, pomůžu ti a dáme tě do parády. Ty budeš trpaslíček jako ze škatulky, jen ho postavit do zahrádky!", pokračuiji v provokování a dále se směji. "Nooo, proč je tak ticho?" Drcnu bokem do Achillea a vesele se zeptám: "Hm...to je pravda, proč nic neříkáš?" Ten povzdechne a zatváří se tak, že jeho pohled mluví za všechno. "Ale no tak, musíme se nějak zabavit, a» nám cesta rychleji uteče. Tak už se nekaboň, jestli ti to vadí, běž napřed." Načež mě políbí na čelo, vezme mi vak a přidá do kroku. Trochu mě to překvapí a zvážním. "Ínieli, počkáme na ty dva vzadu, co říkáš? Mám pocit jakoby začínali zaostávat......Myslíš, že zvládneš to kladivo nebo co to je, co ti dal Gulvek?" Zastavím a čekám, než nás dožene Break s Gulvekem. Mezitím se rozhlížím, kde je Lumina, abych jí případně vzala jeden vak, když mám teď volno. |
| |
| Jakmile na mě Gulvek začne mluvit, proberu se ze zamyšlení a trochu nuceně se usměji... Po polibku však už je úsměv od srdce a vesele se zadívám na Gulva.. Poté ho také něžně políbím a klidným krokem vyrazím dál k řece. "Vypadá to tady nádherně. Je to téměř poprvé co jsem venku přes den a slyším zpívat ptáky..." |
| |
| Netrvá dlouho a Gulvek s Break jsou u nás. Prohlédnu si je oba, abych viděla, jak moc jsou již unavení a pak, aby neměli pocit, že se bude odpočívat kvůli nim, pravím: "Teda lidi, nevím, jak vy, ale já bych si chvíli odpočinula, co říkáte? Ostatní klidně mohou jít dále, řeka už je nadohled, nemáme kam zabloudit. Íniel už má také dost, že?" Obrátím se na trpaslíka a snažím se mu pohledem naznačit, jak to myslím, aby neprotestoval. Zároveň si dávám pozor, aby si toho nevšimli ti dva zamilovaní. Snad teď? Teď je čas a mohla bych jim to říct... Abych více podpořila můj návrh na odpočinek, sednu si na zem se skříženýma nohama a dívám se do své dlaně, jestli popálenina už zmizela nebo ne, čekajíc tak na reakci ostaních. No dobré, Achilleus mi odešel i s vodou. |
| |
| Nevěřícně se podívám na Ori a potom jen tiše pronesu:"Tak si tady odpočiň, ale já jdu dál.. Jdeme pomaleji, takže nebude škodit když získáme trochu náskok.." je vidět že chci prostě pokračovat v cestě a v hlase mám skrytý podtón.. Snad špatný pocit z toho, že mojí vinou teď s Gulvekem zdržujeme celou skupinku... |
| |
| Už se nadechuji k odpovědi, když si Ori sedne. Ale pak okamžitě odpovím Break a já jen s otevřenou pusou zírám na její záda. "Ale já nechci odpočívat, nejsem ještě...." Otočím se zpět na Ori. "Proč?" s vyvalenejma očima se zeptám a je evidentní že jsem celou situaci vůbec nepochopil. |
| |
| Break neodpovím, jen si povzdechnu, vzápětí tomu dá korunu jěště trpaslík. To sem si mohla myslet, nepochopil mě, ale to je stejně jedno, protože Break opět nepřijala mou pomoc. Nějak si ke mě nenašla cestu, snad kdyby jí to navrhla Lumi....Buď mě prokoukla, nebo si chce dát skutečně náskok, jen jestli mluvila i za Gulveka....Tedy spíše za jeho tělo. "Nejspíše proto, že máš krátké nohy.", odpovím Ínielovi na jeho otázku "proč?" a to tak, že sama nevím, jestli to bylo naštvaně, nebo ne. Na něj se však vůbec nezlobím. Chvíli sedím, dívaje se jak ti dva, vzájemně se podopírajíc kráčí dál. Pak se zvednu, ale nedávám se zatím do pohybu směrem k řece. "Ínieli, nemáš, prosím tě, u sebe vodu? Mou má Achilleus." |
| |
| Podívám se na mé nohy, tedy snažím se podívat na nohy, které přes vypěstovanej pupek nevidím. "Proč krátký? A jak to jde poznat?" Začínám je protahovat, vždy si stoupnu na jednu nohu a druhou natáhnu stranou ve snaze alespoň maličko je prodloužit. Z pohledu pozorovatele to spíš vypadá jako kdybych do něčeho šlápnul a teď to chtěl sklepat. "Jo vodu...no..myslí...že něco..." Dokončím poslední cvik a shodím ze zad pytel, do kterého strčím hlavu. Chvilku se v něm štrachám a pak vytáhnu lahvičku, zářivě čisté vody. "No vodu nemám, ale mám něco lepšího, tohle jsem získal z ledovce, jako z takové vodní hory, víš. No a když se správně udělá tak nejen, že uhasí žízeň tak i dokáže krásně schladit. A je to výborný na dech." Zazubím se na konec. |
| |
| Když dojdeme k ostatním a Ori si nás hned prohlédne, začne navrhovat odpočinek. Chci odpovědět, ale s odpovědí mě předběhne Break. Obě si vyslechnu a unaveným hlasem odpovím. '' No já bych si možná chvíli odpočinul Break...jsem dost unavenej. ''- podívám se jí do tváře, ale ihned pokračuji. '' Ale zase máš pravdu, že když půjdeme napřed, nebudeme brzdit ostatní...odpočineme si teda až u řeky. ''- dodám smutně, jelikož bych nejradši zůstal a odpočíval, ale na druhou stranu nechci nechat Break jít samotnou. '' Počkej Break chviličku. ''- pomalu se ji pustím a rozejdu se k Lumi, kterou ihned požádám o své věci. '' Lumi...dej mi prosím můj vak, půjdeme napřed a věci, co v něm mám, se budou možná hodit...ukaž!? ''- nečekám na její odpověď a natáhnu se pro vak, který ji sundám z ramene. '' Děkuji ti za pomoc. ''- ztěží si ho natáhnu přes rameno, na kterém si ho pohodlně srovnám. Je vidět, že mi to činí dost velké potíže a námahu. Pomalu se přemístím k Ori, co se věnuje trpaslíkovi a o něčem s ním diskutuje. Také si s ním chci už dlouhou dobu popovídat, ale není nějak čas. Položím ji dlaň na rameno a promluvím. '' Ori...tak si tedy odpočiňte a my pomalu jdeme k té řece...až tam dojdeme, počkáme na vás a budeme odpočívat, pokud nás tedy do té doby nedoženete. ''- na mé tváři se objeví usměv, který ale rychle zmizí. Pohledem sjedu na její dlaně, které vypadají jaksi popáleně. '' Copak se ti stalo? ''- zeptám se starostlivě. Uchopím do svých dlaní Ori ruku, kterou si začnu pozorně prohlížet. Chvilkami to vypadá, jakobych ji chtěl ránu pofoukat, jako malé holčičce, když si udělá nějaké zranění, ale nedělám tak. Při pohledů do jejích očí, tichým hlasem řeknu. '' Hlavně tu buďte opatrní...zatím ahoj...uvidíme se u řeky...buď prosím opatrná. '' Pronesu, jakobychom se neměli vidět měsíce. Můj výraz v obličeji není zrovna radostného zabarvení. Nejradši bych si sednu a o něčem si povídal, nebo spal, ale ani jedno teď nepřipadá v úvahu. Vrátím se k Break, se kterou se začnu dále vzájemně podepírat. '' Tak tedy pojďme dál. '' Pohladím ji po zádech a pomalým krokem se rozejdeme k řece. |
| |
| pořád jdu kousek za ori a za ínielem...celkem se nudím tak poslouchám jejich rozhovor ale nezapojuju se do něj...nejdřív se podivím ínielově poznámce o "plameňácích" kterou nejspíš nepochopila ani ori ale potom mi to dojde... jo takhle...tak von nemyslí plameňáky jako ty ptáky...von to bere vod slova "plamen" takže vlastně myslí ohnivý mágy... už se chystám jí to říct když vtom zrovna spustí o tom že by se hodila přestávka...rychle mi docvakne (při ohlédnutí dozadu) že chce abychom počkali na break a gulvu tak se taky přidám... no...já bych řekla že je to celkem dobrej nápad...řeka už vážně nejni daleko tak proč si na chvíli jen tak nesednout že jo? v tu chvíli nám to pokazí íniel protože to nepochopil... no jo...já sem slyšela o tom že trpaslíci mají dlouhý vedení ale že by až tak... poté gulv chce k tomu nejspíš říct svoje ale break ho předběhne...odmítne odpočinek a chce pokračovat za každou cenu dál...ale z jejího hlasu vycítím že to říká s určitým starostlivým podtónem v hlase... no jestli si myslí že nás zdržujou tak a» se podívá na íniela...ale stejně...voba si potřebujou odpočinout...snad na mě break ještě pořád dá stejně jako ještě před nedávnem...no...aspoň to zkusím... potom co si gulva vezme jeho vak a stěží si ho přetáhne přes rameno mu ho bez větších obtíží zase vezmu (jelikož je ještě celkem zesláblý tak to není až takový problém), nic mu k tomu neřeknu ale otočím se na break a řeknu jí: ale no tak...break...je mi jasný že nechcete zdržovat...ale měli byste si odpočinout...na gulvovi je vidět že už je zase zesláblej a drží se na nohou jenom díky tobě... otočím se na gulvu s jedinou větou: a žádný odmlouvání... a potom pokračuju zase k break: a ty už by sis potřebovala taky sednout...sice věřím tvejm regeneračním schopnostem ale zlomená ruka je zlomená ruka...takže si támhle na chvíli sednem ukážu na stinné místo pod jedním stromem a na chvíli si odpočinem...VŠICHNI poslední slovo obvzláš» zdůrazním...sice už to nejspíš neslyší fatalis ani achilleus kteří jsou už daleko před námi ale pro naši skupinku to stačí... po chvíli nás dojde taky crual... otočím se k němu: co tak pozdě? nevěděla sem že upíři taky můžou zaspat... řeknu mu s úsměvem... odpovědí je mi jen pokrčení ramen...když dojde až úplně k nám tak se break zeptá "proč že tady vlastně stojíme" ještě než mu stihne odpovědět tak jí předběhnu já: break s gulvou by si měli odpočinout ale tvrdošíjně trvaj na tom že pudou dál tak je tu zrovna překecáváme a» si aspoň na chvilku sednou...protože u gulvy je to fakt potřeba...a break by se to taky hodilo... crual zase jenom pokrčí rameny a rezignovaně se vydá do stínu aby mu nesvítilo do obličeje a tam se posadí a opře se zády o strom... |
| |
| Chvíli váhám když vidím jak je Gulvek unavený a snad chci i změnit své rozhodnutí, ale poté mě předběhne Lumi.. Jen pokývnu hlavou na známení souhlasu a doprovodím Gulvu do stínu, kde mu bude lépe než na slunci a posadím se vedle něj, ale je na mě poznat že bych se nerada vydala na cestu hned.. "Já osobně nejsem unavená.. A dokud se nesnažím s tou rukou hýbat tak je to v pořádku, a právě proto jsem si jí také nechala zpevnit.." a poté se opět odmlčím, skloním hlavu a trochu se přitisknu ke Gulvovi, jako bych u něj hledala ochranu.. |
| |
| Vezmu do ruky lahvičku s vodou z ledovce a chvíli ji obracím sem a tam. Podívám se proti slunci,.... otevřu,...... přičichnu. Zdá se že jí nic není, až na to, že jí je dost málo na to, abych mu jí pila jen tak..raději vydržím a dohoním Achillea "Z ledovce? Tys u nějakého byl?", zeptám se zvědavě Íniela. Váhám, jestli flakonek vrátit, nebo ochutnat jeho obsah. "A mohu to ochutnat? Jen trošičku, jeden hlt...maličký.", žadoním na trpaslíkovi. Mezitím se podaří Lumině přesvědčit Break s Gulvekem, aby si odpočinuli. Dělám jakoby nic, ale jsem jí za to nesmírně vděčná. Když se můj a její pohled setkají, mrknu na ní. Dívám se, jak Break odvádí Gulveka do stínu velkého keře. Má ruka nahmatá talisman visící mi na krku. Asi to pomáhá jen mě...když to nepomohlo Break. Raději to už nebudu na nikom jiném zkoušet, než zjistím, co všechno to umí a hlavně se to naučím Opět si prohlédnu zčervenalou dlaň. Vážně to vůbec nebolí, proč jsem to Gulvekovi neřekla, když se ptal? Nechci mu říct, proč to je...a lhát mu také nebudu....snad bylo lepší jen mlčet...Nakonec, má chyba, jistě to šlo i jinak, nemám zatím moc zkušeností.... Podívám se na slunce, cloníc si oči rukou. To se blíží ke svému denímu vrcholu. Za chvíli je poledne, snad Achilleus s Fatalisem zatím vymyslí, kudy se dostaneme přes řeku., řeknu nahlas a dívám se také po nějakém stromě či keři. |
| |
| S vakem, přehozeným přes rameno, se za pomoci Break rozejdeme dále k řece. Po pár krocích ucítím, jak mi ho Lumi bere zase zpět k sobě. Nečinilo ji to velké potíže, jelikož jsem neměl sílu vak pevně držet. Otočím se a s Break se na ní podíváme. Vak jsem si bral hlavně kvůli jídlu, ale to už je nyní jedno. '' Co se děje? ''- stihnu se zeptat, než se Lumi rozpovídá. Pootevřu ústa, že na její slova něco namítnu, ale ihned mě umlčí, což se mi moc nelíbí. Nepatrně se zamračím a poslouchám dále slova, směřující na Break. Doběhne nás i Crual, který se hned začne vyptávat, co se děje. Lumi mu situaci rychle vysvětlí, na což zareaguje pokrčením ramen. Podívám se Break tázavě do oči a čekám, jak se rozhodne. Po chvíli kývne hlavou na souhlas a pomalu mi pomůže do stínu, pod stromkem opodál. Vděčně se na ni usměji a při vzájemném přidržováni, ji pohladím po celé délce zád. Ve stínu se pohodlně usadíme a zády se opřu o kmen stromku. Radostně si oddechnu a přisunu se bokem blíže ke své přítelkyni. Položím ji za zády ruku na rameno a začnu ji ho jemně haldit. '' Děkuji Break...já vím, že bys byla schopná dále pokračovat, ale já jsem stále dosti vysílen...nic tím nezkazíme, když si odpočinem. Alespoň máme zase chviličku pro sebe. '' Odpovím s úsměvem a uchopím ji volnou rukou, za hebkou bradu. S pohledem do jejich očí, ji lehce nakloním tvář a dám něžný polibek, při kterém ji pohladím po dlouhých a hustých vlasech. Lehce se na mě natiskne, z čehož se mi na tváři objeví radostný úsměv. Rukou, držíc ji za rameno, ji na sebe ještě více natisknu. Dávám ji tím jasně najevo, že její blízkost je pro mě hodně důležitá. Urovnám ji kapuci na hlavě, jakobych se bál, že by ji mohly paprsky slunce nějak ublížit. Bokem hlavy se opřu o ten její a začnu pozorovat ostatní, jak se také dávají k odpočinku. Můj pohled většinu času spočine na Ori, kterou s lehkým úsměvem pozoruji. |
| |
| "No jasné že můžeš! Jinak bych ti to nepodával...jen bacha je to takový hodně studený a mělo by to zahnat žížu na hodně dlouho." Valím očí zatím co si stále natahuju nohy. "Ori, jak jsi to myslela s těma nohama? to je jako mám malí? než normálně?" rozhodím rukama a koukám si na špičky bot. "si je teda nějak natáhnu nooo...já náhodou znám recept kterej ti prodlouží kosti." Významně kývnu hlavou na podporu tvrzení, rukou si podrbu bradu a podívám se na Ori. "No jo, jenže teď nevím kolik čeho tam má bejt...vím že s křenem se to prodlouží ruce a krk. to zkoušel bráška a vypadal jak kdyby se namotal na dědovo mlýnský kolo." Důležitě vyvalím oči "Vypadal jak přejetá vopoce" Oči zalezou a důležitou tvář vystřídá draplavý smích. |
| |
| Přiložím lahvičku ke rtům a opatrně se napiji. Hm, dobré...skutečně to nádherně chladí. Vrátím lahvičku majiteli, který se zatím nějak moc rozvykládal o svých krátkých nohách. Oči se mi při pohledu na něj rozzáří. "Děkuji, ta voda je výborná. A nechej toho už ty šiško, copak jsi nepochopil, že jsem jen chtěla donutit Break s Gulvekem aby si odpočinuli a neměli výčitky, že se na ně čeká?" Prohlédnu si blíže jeho nohy a řeknu: "Tedy, ne že bys je měl dlouhé, ale máš je tak akorát k sobě...Tak neblbni a přestaň s těmi nápady na prodloužení. Víš jak bys vypadal? Jako...", nemohu si vybavit žádné přirovnání, tak nakonec se mě vyjede jen: "....jako...jako, no jako trpaslík s dlouhýma nohama." Podívám se pod strom, kde odpočívá Gulvek s Break. On se tváří velmi spokojeně a zrovna se na mě dívá. Usměji se na něj, chytnu trpaslíka za rukáv a potáhnu ho směrem k nim. "Pojď, jdeme za nimi. Pod stromem nám bude lépe." Pustím rukáv a vyrazím k těm dvěma hrdličkám. |
| |
| Spokojeně objímám Break, sedící vedle mě a sleduji Ori, rozmlouvající s trpaslíkem. Naše pohledy se nachvíli setkají, přičemž se na mě mile usměje. Úsměv ji radostně oplatím a rukou, jenž jsem měl položenou okolo zad Break, si ji více přitisknu na své tělo. Hlavou se opřu o její a s úsměvem pozoruji, jak se Ori pomalu přibližuje s trpaslíkem, kterého zatáhnutím za rukáv donutila, aby k nám šel také. '' Je tu krásný odpočinek...hlavně když mám po boku Break. Jsem šťastný a ona snad také. Trpoš je takový velmi zajímavý. Svými poznámkami mi dodává pocit radosti a smíchu. Jsem rád, že jsem ho potkali. Crula?...ten kde je?...jak přišel jako velký hrdina, tak tak rychle zmizel?...nevím. Nějak mi nepadl do noty...nezajímá mě. Lumi, to je naše ošetřovatelka. Je fajn. Ale co ona? '' V zamyšlení se můj pohled zastaví na usmívající se Orianě. '' Co Ori?...proč mám pocit, že smích a úsměv, který je na ní tak krásný, je přesto něčím srážen?...co Achilleus?...chová se nějak divně...proč mám pocit, že to mezi nimi je nějaké divné?...jestli Ori nějak ublíží...bude mít co dělat se mnou!...co mám udělat pro to, aby byla moje sestřička taky šťastná?!...kdykoliv bude potřebovat poradit či pomoct, jsem tu pro ni. Snad si je toho vědoma. '' V přemýšlení hledím někam do neznáma (do blba) a ani si nevšímám postupně se přibližující dvojce. |
| |
| Dorazím ke stromu a usednu z opačné strany kmene, než sedí Gulvek s Break. Opřu hlavu temenem o kůru a zadívám se na blankytnou oblohu. " Už je vám dvěma trochu lépe?", zeptám se starostlivým hlasem. Kde je Lumi? Postavím se, abych zjistila, kde právě je Lumina, jestli někde vpředu s Fatalisem, Achilem a Crualem, nebo se nám někde zamotala. Přes svou debatu s trpaslíkem, jsem na ní dočista zapoměla. Jak se zvednu, upadne mi hůl. Ihned se pro ní sehnu a dostanu nápad. Jakto, že mě to nenapadlo dříve? Podávám svou kovanou hůl s hlavičkou podivné bytosti s dvěma zelenými kameny místo očí Gulvekovi se slovy: "Promiň, že mě to nenapadlo dříve. Na, půjč si ji, když se budeš opírat, půjde se ti lépe. Kdysi patřila mému deděčkovi. Není sice kouzelná, ale přesto skrývá svá malá tajemství, jednou ti je ukážu." |
| |
| S úsměvem sleduji stále se přibližující Ori. Když k nám s trpaslíkem dorazí, sedne si na opačnou stranu kmene, nejspíše aby nám nechala s Break dostatek soukromí. '' Ano Ori...je to lepší...odpočinek potřebuji teď jako nikdy předtím. Ještě chvilku bych setrval, ale pak bych už raději pokračoval. '' Odpovím, aniž bych se otočil na Orianu. '' A jak je tobě?...jsi v pořádku?...co únava? '' Dodám s mírným natočením hlavy směrem k ní. Ta mi začne podávat svou hůl s omluvným projevem. Nejdříve nechápavě hledím, natáhnu ruku s níž uchopím hůl, ale neberu si jí. Držím ji zároveň s Orianou a poslouchám, co říká. Po dokončení jejích slov se na mé tváři rozzáří úsměv, na znamení vděku. Spokojeně na ni kývnu. '' Děkuji Ori...jsi moc hodná...mysím, že nebudu proti, jistě mi teď pomuže v chůzi. Ulehčím tak i Break. Aespoň se se mnou celým nebude muset táhnout. Ale...nebudeš ji potřebovat? '' Detailně si prohlížím hůl a různě ji natáčím v rukou. '' Já...děkuji ti. '' Tiše špitnu a pohlédnu ji do očí. Je vidět, že jsem z rád. |
| |
| Usměji se na Gulveka a mrknu na něj. Slova jsou zbytečná. On určitě ví, že bych pro něj udělala mnohem více, kdyby bylo třeba. Jak moc bych si přála, aby už bylo vše v pořádku. "No, neprohlížej si jí tak...Ona tě nekousne...", pak se má tvář rozzáří a dodám: "Pokud jí to neporučím!" Náhle mě popadne touha být zase chvíli s Achilem a být šťastná jako Break. Zadívám se směrem k řece, ale vidím jen pár vzdalujících se teček. |
| |
 | Nuže, dobrou hru a hodně štěstí s novým PJ... (Usmíváte se skvěle, a máváte ještě líp ;) ) |
| |
| Crual, jenž seděl ve stínu, se mlčky zvedl a vydal také k řece, kam už se dávno mezitím, co jste odpočívali, vydal i Fatalis s Achilleusem. Ty jsou nyní vidět pouze jako malé tečky, připomínající mravence běhající v trávě. Vy dále odpočíváte pod mohutným stromem, poskytující vám příjemný stín. Schyluje se k poledni a slunce se šplhá čím dál výš a výš. Jasně svítí a jeho hřejivé paprsky pomalu vysouší mokrou zem od nezbedného deště. Nad hlavami vám poletuje různé ptactvo, které vám svým zpěvem dodává dobrého pocitu a radosti. Dlouhý pruh pláně, rozprostírající se údolím až k řece, je na pohodlné cestování velice přijatelný. Cesta nebude nikterak obtížná, nebo tak alespoň na první pohled nevypadá. Pláň je řídce poseta statnými stromy, rostucí na ni již několik desítek let. Ač se nezdá, ale k řece je to ještě slušná dálka. Po delší době odpočinku se všichni shodnete, že by bylo dobré, pokračovat dále. Chcete ujít co největší kus cesty, než bude tma a vyhnout se tak případnému bloudění, nebo jinému nebezpečí. Nikomu z vás se nechce vstávat a tak na sebe ještě chvíli hledíte, než se začnete pomalu zvedat, sbalovat své věci a vydávat dále k řece, u které už bude nejspíše čekat druhá část skupiny. Místo, na němž se nyní nacházíte:  |
| |
| Celkem bez potíží vstanu a jen opatrně pohnu s rukou, abych zjistila jak moc se hojí i když vím, že to bude chvíli trvat.. Poté napřáhnu ke Gulvekovi ruku a s úsměvem řeknu:"Tak jestli jste si dostatečně odpočinuli, tak bych byla proto, abychom pokračovali ve své pouti.. Přeci jen nás čeká ještě pořádnej kus cesty a já bych nerada zůstala až do noci na jednom místě..." |
| |
| Ani nepostřehnu, že se ostatní začínají zvedat. Má hlava je totiž zaražena v pytli ze kterého se ozývá brumlání a cinkání. Kdy po chvilce se s cuknutím vyvalím. V ruce mám bílou mazlavou látku na okraji míchátka. V druhé ruce držím váček. Vypadá dosti nacpaný vším možným a na jeho vršku je několik malinkatých suchých větviček a listí. Pomalinku se postavím. Ze slepených vousů se maličkou doutná a sem tam jde vidět tatáž bílá hmota i na povrchu obočí i vlasů. Oči se ale podívají k nebi kde občas se mihne pták. Chvilku jen tak stojím, ale pak se sehnu, položím váček na zem okolo poházím několik zrnek a poodběhnu kousek dál. Kde sebou hodím do křoví. Chviličku se nic neděje, ale pak se křoví pohne a já z něho vyletím jako šíp k váčku. "Já jsem ale troloelf, já bych to málem nepodpálil." Zaběduji pro sebe a hmotu opatrně máznu na větvičky z kterých se téměř okamžitě začne linout maličkatý kouř. Znovu se otočím a rychle uháním do křoví v naději že se to tenkrát povede a já nepodpálím vše v okolí.. Ještě stihnu křiknout na ostatní. "Bachááá! "JJ tentokrát něco ulovím...ptáku těž se.hehehehe" |
| |
| Ucítím pohyb zvedající se Break. Paži, co jsem měl přehozenou přes její záda stáhnu a nijak ji ve vstávání nebráním. Naopak ji ke zvednutí dopomohu opatrným tlakem na její boky a zadeček. '' Jo, přesně tak Break...taky jsem pro, abychom pokračovali dále, nechci bloudit nocí a myslím, že nechtějí ani ostatní...navíc, musíme dohonit ostatní, co šli napřed. Má únava tyk pomalu opadává a je to lepší. '' - souhlasně dodám ke slovům Break. Usměji se a vložím ji do nabízené ruky svou dlaň. Za její pomoci se holí, kterou mi pujčila Oriana, opřu o zem a zvednu také. Oplácám si zadek od nachytané trávy a spokojeně se usměji. Chci něco říci, ale má slova přeruší křičící trpaslík. ''Co to krucinál dělá?!!!!!!....on něco zapálil?...co to? '' '' Trpoši co to děl...!!!! '' Instinktivně chytím Break a odtáhnu ji opačným směrem, než je zapálené místo. '' Ori!!!...Lumi!!!...Bacha!!! '' Křičím a zmateně hledím na doutnající keř, u něhož poskakuje trpaslík. |
| |
| ............co to zase vyvádí?............tak jestli tenhle bude putovat s náma, tak nebudu mít chvíli klidu............jen nebesa vědí co vymyslí příště........... ............jen doufám že se na nás nerozhodne zkoušet nějaké svoje dryáky......... prožene se mi hlavou, když mě Gulvek strhne stranou a z bezpečí sleduji co se stane.... |
| |
| Znovu si sednu pod strom do stínu jeho mohutných větví a tiše odpočívám. Po čase se začnou ostatní chystat opět na cestu, tak se zvednu i já a jdu také. Sotva však udělám pár kroků, ozve se "bacháá" a v zápětí další "Ori, Lumi, bachá". Otočím se a přikrčím. Stačím spatřit ještě Íniela jak cosi provádí a rychle zalehnout na zem, s rukama kryjícíma si hlavu. |
| |
| Chviličku se nic neděje, když ale nějaký ptáček zpozoruje návnadu. Začne kroužit nad místem a balíček pořád nic. "To je včudu Ozve se z křoví můj hlas “ že by to bylo mokrý? To ne...hmm možná fouknout...ale to vyplaším ptáka. Jak to udělat....přece by to mělo boOO" Ani své bědování nezakončím, když se z váčku ozve zapískání s kterým příjde ohlušující rána společně se zářící ohnivou koulí, která se na maličký okamžik rozprostře do okolí, ale hned se zase scukne a s druhým bouchnutím vytvoří silnou tlakovou vlnu, která vše završí. Už na první pohled je jasné, že má volba úkrytu byla špatná a mimo keře mi hoří i část vlasů na hlavě. Pták který měl být tímto uloven je k nenalezení a po váčku zůstal jen lehce vyhloubený důlek zbaven veškerých nerovností a kamenů. "Wuááááááá" Křičím z plných plic běhajíc kolem hořícího keře s doutnajícími zbytky vlasů a hořícími zády. |
| |
| Jakmile se ozve výbuch, tak se skrčím, ale vzápětí mě probere řev trpaslíka, kterému hoří záda a doutnají vousy... Okamžitě vyskočím a dá se říci, že se jen téměř mihnu kolem ostatních a během několika zlomků vteřin jsem u trpaslíka, zdravou rukou jej uchopím za rameno, mírně s ním smýknu, takže spadne na zem, tak aby ležel na břiše.. Vzápětí si kleknu na zem a začnu jej mírně tlouct po zádech abych zadusila plameny, které mu spalují oblečení na zádech.. |
| |
| Poslouchám Iniela, jak cosi říká ukryt v keři a dále se raději držím stranou. V hlavě mi neustále běhají otázky, co to trpaslík vymýšlí. '' Co to tam vyvádí? '' Čekám, co se bude dít. Chci se opatrně rozejít ke keři, ale k uším mi dolehne pískavý zvuk a hned nato velká rána. Úlekem sebou cuknu a mírně se přikrčím, přičemž se tělem snažím clonit Break, abych ji tak ochránil. S vykulenýma očima hledím na probíhající situaci. '' Co to doprd...je. On tam dal snad nějakou výbušninu, ale proč? '' K nohám mi dolehne vlna, kterou výbuch vytvořil a nepatrně se mnou zavrávorá. Nedržet se Break, tak se nyní jistě válím na zemi. Trpaslík začne zmateně křičet, plácat si rukama po doutnajících vousech a běhat od místa k místu. '' Hergot!!!!...on hoří...krucinál to chybělo. '' '' Vydrž!!!...jdu ti pomoct!!! '' Než se jakkoliv pohnu, už je u něho Break a snadží se ho na zemi, na kterou mu dopomohla, zbavit plamenů, co si na něm pohrávají. Na nic nečekam a běžím k němu také. Začnu pomáhat Break s jeho hasením. Chvílemi trpaslík pod mými údery zachřepčí, jelikož moc necítím svou sílu, ale halvní je, že ho hasím a zabavuju tak plamenů. ' 'Vydrž a neházej sebou...tě uhasíme, teda alespoň doufám!!!! '' - rychle dodám. |
| |
| Ležím na zemi, kryji si hlavu a pořád nic. Chci se zvednout, že se podívám, co se tedy skutečně děje, ale ozve se výbuch a já rychle opět zalehnu s rukama přes hlavu. Za chvíli další rána a cítím tlak, který se přeze mě přežene. Ležím a čekám na další výbuch. Ozve se "Wuááá", tak opět zvednu hlavu, abych se podívala, co ten trouba tropí. Zahlédnu hořícího Íniela, běhajícího kolem keře, který rovněž hoří. Než se zvednu země, už mu pomáhá Break a vzápětí i Gulvek. Pomalu jdu k nim, oprašujíc si šaty od hlíny, která na mě napadala. Překvapeně zírám na spoušť, co nadělal. Trochu se leknu, jestli si nějak neublížil, ale když zjistím, že to odnesly v podstatě jen jeho vlasy a vousy začnu se smát. "Ínieli, ty jsi vážně blázen! Pročpak mi fušuješ do řemesla, co? Ale jedno ti řeknu, nyní už tvé vlasy a vousy nůžkám nemohou unikout." Ostatním asi tato situace nepřijde směšná, ale já se ohromně bavím. "Copak jsi to, prosím tě, prováděl?" Ptám se a trochu se zašklebím, protože se ke mě dostane pach spálených chlupů. Ježíši, to je puch. |
| |
| Snažím se uniknout z pod bušících rukou Break a hlavně Gulveka který do mě řeže jako do cvičného pytle. "Jau, jau...hle nechte, jau...kurnik..vždyť mi nic není...áááá." Snažím se vyprostit což se mi nedaří a já se alespoň snažím převalit na záda, aby mě přestali mlátit. "Jáá už nehořím....dobrý stačí." Rukou zkontroluji porost na hlavě a jen zkřivím hubu. "Do skleněnýho elfa! tohle mi bude dorůstat hodně dlouho ještě že mám...ááááu ..Gulveku tam néééé" Zase se chvíli zmítám. V tu chvíli se příjde na událost podívat i Ori. "Já nefušuju, tohle je moje práce...ty jsi sice ohnivák já Alchymis...au...ta." to že jsem rychle začal odpovídat zapříčinilo, že jsem přeslechl zmínku o nůžkách. A rovnou se snažím reagovat na další otázku. Zatím co se chytám odpovědět poslední plamínek na zádech byl uhašen. "Já jsem si lovil něco k snědku, ale vzal jsem bráškovo sáček namazanej křenem, kterej při smíchání s plameníkem přidává sílu ohnivé koule...a to já nevěděl" Zhodnotím situaci a tedy i můj neúspěšný lov.. "Předpokládám, že se mi svačina vypařila" Tvář zesmutní, je zvláštní že mě vůbec netrápí ohořele vlasy a záda. |
| |
| Uchopím Íniela a pomůžu mu na nohy... "až budeš mít příště hlad, tak mi řekni a já ti raději něco ulovím než aby jsi nás tady všechny pozabíjel těma tvýma omylama... Takhle bychom totiž asi daleko nedošli, kdybychom museli pořád dávat pozor na to, akam házíš ty svoje věcičky.." řeknu s pobavením v hlase, ale je poznat že to nemyslím zle... |
| |
| "Jestli máš hlad, tak dožeň Achilea, a vem si něco z mého vaku." Podívám se směrem k řece a smutně povzdechnu. "Teď už ale vážně musíme jít." Vykročím k řece, znovu se pousmějíc nad konáním trpaslíka. Nejdříve jen v duchu, nakonec polohlasně si začnu prozpěvovat jednu pomalou zamilovanou písničku. Jen pro tééén usměéév, co tebe děláááá sluuuncem.......ti budu lííbat ruuce. Ptéééj se hoory, ptééj se voooody, jen se pteeej, lááásko mááá.... |
| |
| Po keři, v němž byl výbuch počat, opravdu kromě důlku nic jiného nezbylo. Všude kolem leží opálené kousky větviček a lístků, které kdysi mohli onen keř tvořit. Díky výbuchu se ze stromu, pod kterým jste odpočívali, vytratilo za doprovodu hlasitého pištění veškeré ptactvo, sídlící v jeho koruně. Jako sníh se k zemi snáší kousky lístků, mezi kterými se místy nachomítnou i kousky drobného, očouzeného peří. Jistě je vám všem jasné, z čeho peří pochází. Po chvíli se vám povede uhasit hořícího trpaslíka. Kupodivu neutrpěl žádné poranění, pokud nebudeme počítat vousy, na kterých si tak zakládal a spleť jako dráty tvrdých vlasů. I přes vaše prvotní vylekání, co trpaslík svým pokusem způsobil, se všichni zasmějete. Ori se více nezdržuje a vykročí dále k řece. Všichni se vydáte společně s ní, pokud tedy Íniel nehodlá hledat původně loveného ptáčka. |
| |
| Podle toho, jak Break s Gulvekem vystartovali na pomoc Ínielovi soudím, že jim je o mnoho lépe a nechci jim dělat třetího. Stále si prozpěvujíc kráčím rychle vpřed, abych dohonila Achilea. Již dlouho se ho chci na něco zeptat a možná právě teď by to šlo. "...všeeechnoo ti dááám, jen srdce mááám..." |
| |
| Vyhrabu se z pod rukou do mě bušících a kousek poodběhnu a zamračeně na ně pohlédnu. Tentokrát má grimasa jde zřetelně vidět jelikož mi již dlouhé husté vousy neskrývají obličej. "to není k smíchu...teď bráška vede." Řeknu smutně a ze zvyku projedu rukou tam kde jsem dříve vousy. To trvá jen chvilenku, po které opět vztyčím hlavu a začnu pobíhat v nejbližším okolí černé díry. "Tady někde musí přece být! Musí tu být. Udělám si ho na heřmánku, a hadí moči se špetkou Roztodílku a Muřivousu" Čím více přísad jmenuji tím více horečně hledám po okolí kráteru. |
| |
| Utřu pot, jenž se mi při hašení trpaslíka spustil po čele a zhluboka si oddychnu. '' Ufff...Ínieli tohle už nedělej!!!...sakramenskej trpaslíku!!!! ''- pokárám zvýšeným hlasem rozeného pyromana. '' Mohl si někomu ublížit!…tobě jednou z těch tvých pokusů bouchnou spodky a to se budeš divit!!...pokud se teda tak už nestalo! '' Snažím se být tvrdý, ale při posledních slovech se mi to zjevně nedaří. Otočím se proto ke všem zády a s přiloženou dlaní na ústech, zavrtím hlavou. Oriana se přitom rozespívá a mě do očí vběhne opět jiskřička radosti. Usměji se za jejími zády a pohledem sjedu všechny přítomné. '' No tak snad abychom konečně pokračovali...ne?!!!. '' Prohlásím nahlas, aby to slyšeli všichni. Oriana se mezitím vydala dále k řece. '' Počkej Ori...'' - vyhrknu tiše, přičemž slova spíše polknu a pořádně nevyslovím, za což může mé mírné zaskočení slin. Lumi prohodí pár slov s trpaslíkem a za pomoci běhu dožene cupitající Orianu. Je mi o dost lépe, ale stále se budu radši šetřit a dále pokračovat za pomoci Break a hole, půjčené od Oriany. Po pár krocích se ohlédnu po trpaslíkovi, stále běhajícím kolem důlku. '' Ínieli pojď už...sbal si kotlík a jdeme!!...nezdržuj...toho ptáka už stejně asi nenajdeš. ''- pronesu trochu naštvaně, ale zároveň s nepatrným úsměvem na tváři. |
| |
| Pořád ve zpěvné náladě, se otočím, jestli už mě dohánějí a zjišťuji, že se motají ještě pořád u stromu. Co je?, pomyslím si a přestanu zpívat. "Héééééj! Kde jste? Pojďte už, nebo zapustíte kořeny!", zavolám na ně. Čekám, až se rozejdou a přemýšlím, že teď je možná ta pravá chvíle, říct Break o tom znamení. Až mě dohoní, řeknu jí to...a klidně i před Gulvekem. |
| |
| "Proč bych nenašel? Myslíš že stihnul uletět?" Zeptám se a okamžitě brzním. Pohled se zvedá a hledá práka na obloze. "Že by byl tak rychlej? hmm hmm" Prvou rukou si stíním, abych lépe videl. "Tydy jsou ale rychlí ptáci." |
| |
| "Myslím že neuletěl, ale že z něj prostě nic nezbylo.. Ten výbuch ho usmažil stejně spolehlivě, jako by jsi jej hodil do hořících plamenů.. Takže musíš hledat něco jiného a nebo se najíst od nás.." usměji se na Íniela a čekám co na to odvětí. |
| |
| “Něco jiného?“ Oči sjedou na Break zpět na Oblohu, na Break, na Ori, na Break “Ale..“ na Ori “Já nemám hlad, já jsem chtěl do zásoby..jako víš?“ Důležitě kývnu hlavou. “Protože, když jsem byl ještě s bráškou, doufám že ho ještě najdu, tak se stávalo že jsme skoro celej den nejedli“ Vyvalím oči, ruce spadnou podél těla a přiotevřu ústa. “A to potom bylo, no a tak jsem myslel, že si něco nalovím do zásoby. Jenže ty ptáci, né jako, že by nebyli dobrý, to nééé. Ale je toho málo a nožičky se nedají využít a to maso je takové lehounké, že vůbec nepoznáš, že jsi něco jedla a tak jich musí být větší množství.“ Zvykem si promnu již neexistující vousy a vlasy a na chvilečku poodběhnu ke svému pytli. Do kterého rychle naházím své věci. A okamžitě jakmile si ho hodím na záda ozve se z něho zakřupání a prasknuti. Mě však jako by nezajímalo a malými krůčky dobíhám ostatní. “Na to jsou nejlepší zajíci..hmm.. Já vám povím takovej zajíc na heřmánku s kapradím a vývarem s hadích ocásků,všudybílka,sekaného kopřivce a mulifousa.“ Nenápadně si utřu slinu která se začala zjevovat v pravém koutku úst. “To je taková dobrota, všichni by jste se olizovali…nehne“ Tvář se rozjasňuje a zastárlého tichého chichotání začínám prohledávat kapsy mého šactva. |
| |
| Stojím osamocena kdysi uprostřed přírody, mezi dvěma skupinkami. Ta vzdálenější už snad dorazila k řece, ta druhá se pořád nemá k tomu, aby se dala do pohybu. Vracet se mi nechce, přestože nic nenesu, protože mé věci má Achilleus a hůl jsem půjčila Gulvekovi. Docela znuděně postávám a přemýšlím, jestli jsou na tom Break s Gulvekem tak špatně, že nemají sílu pokračovat, nebo dělá potíže Íniel, či se jen nemohou rozhýbat. Zakloním hlavu, dívám se na modravou oblohu a začnu si rukama prohrabovat vlasy. |
| |
| Nechápavě poslouchám slova trpoše a vůbec mi přechází oči z toho, že by nějaký trpaslík jedl chytané ptáčky. " Ten Iniel je opravdu dost divný, takového trpajzlíka jsem dlouho nepotkal! " Pohledem sjížím všechny přítomné a přitom říkám. " No tak lidi... už pojďte k té řece, ať tam na nás nečekaj ostatní dlouho...cesta tam bude ještě nějakou chvíli trvat, tak ať jsme tam brzo! " Na nic nečekám a lehkým tlakem na tělo Break ji dám jasně najevo, že vyrážíme dál bez ohledu na ostatní. Nemužeme se moc zdržovat a odpočinek, co jsme měli, musí stačit. |
| |
| Nakonec se všichni vydáte dále k řece. Cesta k ní není nijak obtížná a nečiní vám žádné problémy. Jediné, co vás v tuto chvíli zpomaluje je Gulvek a Break, dopomáhající mu v chůzi. Řeka se vám čím dál více přibližuje a z dále začnete rozeznáte členy skupiny, co se vydali napřed. Slunce svítí, ptáci zpívají a nebe je krásně čisté a modré, sem tam bílý mráček. Cestou narazíte na pár zajíců, kteří se dají ihned na útěk poté, co vás zpozorují. Slunce silně pálí, což má za následek nepříjemné pocení vašich těl. Všichni byste už nejraději byli na místě, v nějakém chládku, než na dotěrném slunci. To se vám zanedlouho splní a vy se ocitnete u břehu řeky, k níž jste se těšili. Na Břehu, na němž stojíte, se nachází několik větších stromů, dodávajíc příjemný stín. Vaši společníci jednoho stínu využili, aby nemuseli čekat na přímém slunci. Achilleus sedí pod stromem, opřený o jeho kmen. Částečně má sundané brnění, aby si jeho tělo odpočinulo. Také na nohy nezapomněl a vysvlékl si své boty, které má pohozené bokem. Crual sedící na jedné z větví stromu se rozhlíží do dále, jakoby něco vyhlížel. Jediná Lumina sedí u kraje řeky a máchá si v ní nohy, koukajíc přitom s přimhouřením očí na oblohu. Jakmile uslyší vaše hlasy, ihned se zvedne a s úsměvem se vám vydá naproti. Prohlídnete-li si řeku zjistíte, že je dosti široká a její přebrodění nebude jen tak jednoduché. Ač se na první pohled nezdá, je dosti prudká a čistotou také moc nevyniká. Na opláchnutí a umytí je však dostačující. Některým z vás se začne honit hlavou, jak ji překonat a dostat se na druhý břeh. Břeh, na němž stojíte:  |
| |
| Mlčky se rozhlédnu po břehu a jsem ráda, že mě slunce nepálí, neboť má ledově chladná pleť pohlcuje teplo a přesto mi není příliš horko.. Avšak jsem pečlivě zabalená do pláště s kapucí a dávám si pozor na to, aby se ani kousek moji kůže nedostal na světlo, protože vím, kolik bolesti by mi to způsobilo.. Mlčky dojdu až ke stromu a posadím se do jeho stínu, sleduje ostatní mé společníky, kteří již odpočívají a nebo pomalu přicházejí zároveň se mnou a ukládají se k odpočinku.. |
| |
| Konečně se blížíme k řece. Čím jsem blíže Achileovi, tím rychleji kráčím. Jakmile přijdu až k němu, podává mi svůj měch s vodou a ptá se, jestli nemám žízeň. Když si od něj s přikývnutím měch beru, dotkne se svou rukou mé a chvilku přidrží. Usměji se a počkám, až jeho ruka povolí. Pak se napiji a vrátím mu měch. "Děkuji." Podívám se na řeku a ptám se, jestli nevědí o nejakém brodu, ale dostane se mi odpovědi, že nejspíše žádný není, protože hladina je příliš vysoká. Usadím se vedle Achilea a unaveně položím hlavu na jeho rameno. On tu svou nakloní ke mě, vezme mou ruku do dlaní a začne si hrát s mými prsty. Sleduji ho a na mé tváři je spokojený úsměv. |
| |
| Stále hovořím o všech možných receptech, když si všimnu že mě vlastně nikdo neposlouchá. Otřu si slinu z rukávu, která se tam dostala z koutku úst a pohledím zbytky ohořelých vousu. V té chvíli však oči zaregistrují vodu, mnoho vody, mnoho valící se vody v korytě které mi stojí v cestě. Vše mi začíná docházet a já zpomaluji zpomaluji až úplně zastavím. "Oni to budou chtít určitě přejít...no to teda ne...to já neudělám...vodišku ne..to já raději...raději...raději.." Hlava se málem může ukroutit jak se rozhlížím. "To budeme hledat most?" Zeptám se ztrácejícím se hláskem nevěřícnosti. |
| |
| Chvíli si tak hovím. Odněkud ke mě doléhají slova Íniela, který pořád cosi povídá, ale vypadá to, jakoby ho nikdo neposlouchal. Vymaním se z Achileovej ruky a začnu hrabat ve svém vaku. Nakonec vylovím pár bonbonů v pytlíku. Otevřu jej a nabídnu Achileovi. Ten se na mě překvapeně podívá, jeden si vezme a poznamená: "Doufám, že křížale a bonbony nejsou jediné jídlo, co máš?" "Co myslíš?", laškovně odpovím a vložím si jeden do úst. "Kdo má chuť na sladké, seééém!", volám a dívám se do váčku, kolik jich tam ještě je. Po přibližném zjištění počtu dodám: Ale rýýchlééé, neeni pro všechnýý!" Znovu vložím svou ruku do Achileove dlaně a čekám. kdo si přijde pro sladké. |
| |
| čekání na ostatní jsem si zkrátila tím, že jsem si odložila několik věcí (svůj vak a šavle) do stínu jednoho ze stromů na břehu, vyhrnula jsem si nohavice a začala si máchat nohy v tekoucí vodě... když konečně dorazí, zvednu se z břehu a vydám se jim naproti... ta voda je dost studená, ale aspoň zchladí... řeknu ostatním a s úsměvem se jich zeptám: kde ste se flákali? jdu s nimi opět zpátky, ale protože to vypadá, že má každý z nich nějaký svůj vlastní plán, tak se zase posadím na břeh a máčím si nohy dál... až po chvíli (když se ozve Ori a nabídkou bonbonů) se opět zvednu a dojdu ke svému vaku...něco z něj vyndám, dojdu zpátky k řece, zaklíním TO mezi kameny, aby přes TO mohla téct voda... potom dojdu k Ori, sednu si k ní na bobek a nabídnu si... díky řeknu s úsměvem... opřu se o kmen stromu, dám si bonbon do úst a vychutnávám si jeho sladkou chuť... |
| |
| Pomalým krokem se čím dál více přibližujeme k řece, až k ní nakonec dorazíme. Zhluboka si vydechnu a ihned ze sebe vyhrknu. " Ahhhhhhhhhhhhh...konečně jsme u řeky! " Na nic nečekám a okamžitě zamířím do stínu stromu. Předloktím setřu pot, stékající z mého čela a při pohledu na modré nebe pronesu. " To sluníčko mi dává pěkně zabrat, už se těším, až se v řece opláchnu a trochu schladím. Jsem celý zplavený. " Zaslechnu, klepajícím hlasem položenou otázku trpaslíka, na kterou ihned zareaguji. " Ínieli, kdybychom hledali most, pujdeme asi ještě slušný kus cesty a třeba ani na žádný nenarazíme. Musíme něco vymyslet, jak ji přebrodit. " Se zamračeným pohledem se podívám na řeku a chvíli na ni mlčky koukám. Poté dále pokračuji. " Ale koukám, že to nebude asi moc jednoduché. Je asi celkem prudká...No...teď si opět chvíli odpočineme a musíme něco vymyslet. " Můj pohled zamíří na oslňující slunce a jen tak pronesu. " Podle slunce usuzuji, že je odpoledne...Doufám tedy. " Slova Ori, týkající se bonbónů nějak přeslechnu, což mě možná bude později mrzet. Bonbóny mám rád a zvláště ty, co jsou spíše větrové, než sladké. |
| |
| Zmínka o bonbónech stačí, abych zapomněl na vše na co jsem myslel a doslova vystřelím k Ori. "Já já já já já já.. můžu si taky vzít jeden? Prosím můžu? já jsem měl strašně rád bonbóny co dělal strejda Glax. On si je sám vyráběl z přebytečných ingrediencí. On totiž měl takovou krčmu a sám vyráběl pivo a víno...no ale né vobyčejný víno ale takový trpasličí speciální z výhonků Šťabajzníka vinného. Ten měl takovou sílu, že položil i trpaslíka po propité noci." Zachichotám se pod vousy, které tam již nemám. "No a co mu zbylo tak dával do takové hmoty, která když se nechala zchladit ztvrdla. A jednou když se pořádně vopil při mých narozeninách šel do kuchyně a omylem si narval do pusy ...hmhmmm hmhmmh mhhmhmhmh hmmhm hmh mhmhmh mh mh mh hmmh hmhmh mhmh.." Stále mluvím, ale díky Ori bonbonu už vůbec nejde rozumět co povídám. "...hmm no a tak je začal vyrábět a prodávat." dokončím mojí povídku a zadívám se na všechny co jsou v okolí...cic asi nenajdu jediného kdo by na mě vydržel koukat ale aspoň jsem spokojený. Stále cucám bonbon zatím co si prst strkám do nosu ve snaze nejspíš něco z něj vyndat. |
| |
| Počkám, až si kdo chce vezme bonbony, pak nahlédnu do pytlíčku. Jsou tam ještě dva poslední. "Tak už nechce nikdo?", zeptám se a aby mi bylo dobře rozumět, posunu si bonbon, co mám v ústech jazykem kousek bokem. "Proč si nesedneš? A cos to dávala do té vody?", zeptám se Luminy stojící a opírající se kmen stromu. Snažím se přitom sopustředit na Ínielovu žvatlanici, abych něco podchytila. Když se začne rýpat v nose, zhnuseně se na něj pohlédnu, zamračím se, ale nic neříkám. Ale nevydržím mlčet dlouho. "Ínieli, sedni si také a prosím tě, přestaň! Jsi nechutný." Achiles jen povzdechne a zakroutí hlavou. Očividně mu trpaslík od začátku nepadl do oka. Sleduji Gulveka a jeho nápad se okoupat v řece se mi líbí. Ale je dost prudká. Stejně budeme muset vymyslet, jak na druhý břeh. Tu je strom, na druhém břehu snad také, možná by se našlo pár lan, co by se svázaly a Crual by s tím mohl zaletět na druhý břeh, nebo Break. Možná by nás i unesli, pokud je už Break lépe. Nebo...To ne, kouzlit umím asi jen já a Fatalis. Fatalis? Kde je vlastně Fatalis? |
| |
| ještě chvíli cumlám bonbon než si ho přesunu jazykem do kouta a odpovím Ori... co sem tam dávala? zeptám se jí s tajemným úsměvem uvidíš až na to bude vhodná doba a až se to trochu víc vychladí... odpovídám pořád stejně tajemně... ale přecejen se svezu po kmeni stromu dolů zády a přisednu si blíž k Ori... a nebuď tak zvědavá holka... pohladím jí s úsměvem po tváři budeš brzo stará, jak říkávala moje mamka... při vzpomínce na matku se mi na chvíli vytratí úsměv z tváře a zmizí i jiskřičky z očí... jo mamka...kdoví jestli jí ještě někdy uvidím...a nebo brášku...z toho už teď musí bejt statnej mužskej...i tátu bych chtěla vidět...sice ne tolik jako ostatní, ale zajímalo by mě jestli ještě žije...stejně sem zvědavá co by říkali na to, co z jejich dcery vyrostlo...já jsem měla štěstí, že jsem se z toho otroctví dostala...i když...štěstí? zrovna moc ne...ten černokněžník..... přemýšlela bych dál, ale pták, který zacvrlikal nad námi na stromě, mě probral z rozjímání... ale dost už...nesmím si kazit náladu...už sem se s tim snad naučila žít... jako na nějaký vnitřní povel se mi tvář zase rozzáří, i když oči se mi trochu lesknou...bonbon jsem už documlala, tak klidně zavřu oči a zakloním hlavu...když je zase otevřu, už není ani známky po tom, že by se mi leskly slzami a já koukám do uklidňující zeleně stromu nad námi... najednou udělám něco, co byste ode mě určitě nečekali - ZAČNU ZPÍVAT!...jako každá půlelfka mám zpívání už v povaze, i když ve mě byl zpěv skryt za tváří bojovnice... zpívám dlouho v Quenaye píseň o lásce, radosti a velkém štěstí, což můžou vycítit i ti, kteří nerozumí elfsky ani slovo, protože pravý význam písně nepramení z jejího obsahu, ale z vnitřního cítění každého z nás... když dozpívám, klidně zakloním hlavu a dívám se nahoru do větví, kde slunce probleskuje skrz listy a ptáci štěbetají... |
| |
| " Co to je? " Prolétne mi jako první hlavou, když uslyším směsici huhlajících hlasů, pocházejících z úst, členů družiny. Okamžitě se na ně otočím. Zpozoruji Orianu, jak nabízí bonbony. Také k uším mi dolehne její nabídka. V mžiku se má ústa začnou naplňovat slinami a oči svítit na míle daleko. Ihned se k ní přemístím a zpustím. " Ehhh...mno...já no...víš…to no…" " No skvělé...určitě vypadám jak blbec...co ze sebe nemuže vysoukat jednu souvislou větu! " Nemohu ze sebe vymáčknout, že mám o bonbon zájem také. Ale proč? Nechci snad Orianě brát tak lahodné věci? Nebo by to bylo tím, že je mi blbé, aby barbar cucal bonbony a vypadal tak jako malý kluk? Nikdo neví. " Ori...já...ehh…no to no…dala bys mi taky prosím jeden bonbon?...máš ještě? " Nakonec ze sebe vymáčknu a dokončím svou prosbu. Radostně si oddychnu a s očima upřenýma na Orianě čekám, jako pes na kost, jaká bude její reakce. |
| |
| Mlčky sleduji, jak Oriana rozdává bonbony a bez sebemenšího zájmu sedím stále pod stromem a svůj pohled upírám k řece a snad se snažím přijít na to, jak se dostat přes řeku... |
| |
| Trochu žertovně se na Luminu zašklebím a pronesu: "No, jak myslíš! Ale jestli je to to, co si myslím...tak na to zapoměň! Skončila jsem s tím nadobro." Posunu se více k Achilovi, abych jí udělala místo, což mi je příjemnější, než si kdo myslí. Když Lumi začne zpívat, zůstanu na ní chvíli překvapeně zírat. Písnička je tak smutná a od Luminy v tak zvláštním podání, že ačkoliv nerozumím slovům, zalesknou se mi oči. Proto mi i chvilku trvá, než si uvědomím, že na mě mluví Gulvek. Když mi to dojde, usměji se na něj a vysypu mu oba zbylé bonbony do ruky. "Na, a vem i Break. Tak co, bylo to s mou holí lepší?" Break...Break ... Proč mám pořád pocit, že mě nemá ráda? Asi je to jen pocit... Zatím se úplně přestanu zabývat přemýšlením, jak se dostaneme na druhý břeh. Náhle se ozve Achiles: "Máte někdo nápad, jak přes řeku?" |
| |
| "CO?" Zazní má reakce na Ori napomenutí. Prst však zůstává v nose. Však já nezůstávám na místě a odběhnu kousek stranou. Kde si sednu na největší žár sluníčka, z pytle vyndám dvě rostlinky a začnu je v rukou mnout a drtit. U této činnosti stále cumlám Ori bonbon a zdám se být mou prací zcela pohlcen. Občas si jemně přičichnu k rozdrceným bylinkám a hlasitě pšíknu při čemž nos rovnou utírám do rukávu. |
| |
| chvíli koukám do větví stromu nad námi...pozoruju ptáky a slunce probleskující skrz listí... na otázku Achillea odpovím jednoduše a přesto nejspíš překvapivě: nevím jak PŘES řeku, ale rozhodně bych to zkusila DO řeky... s těmito slovy vstanu od stromu a začnu si sundávat svoje kožené brnění...povolím pár pásků a už je dole... co takhle se zajít trochu zchladit? možná bysme mohli najít nějaký místo, kde řeka tvoří slepý rameno a voda neteče tak rychle...tam by se dalo i vykoupat...a třeba by se to místo dalo využít i pozdějc... řeknu s rozzářenýma očima a začnu si sundávat kalhoty (boty už jsem si sundala před mácháním nohou)... když jsou dole, sundám si také košili s krátkými rukávy, kterou jsem měla pod svojí koženou zbrojí a najednou stojím úplně nahá... za svoje cesty po světě jsem zvyklá koupat se nahá i v přítomnosti spolucestovatel, takže mi to nepřijde vůbec divné... ale když vidím překvapené pohledy směřující mým směřem (nejspíš hlavně z pánských řad), zeptám se s úsměvem: ale no tak pánové...to ste nikdy neviděli nahou ženskou? kdo bude poslední u vody je skřetí lejno... pomalu se vydám k vodě, protože vím že ostatní zatím nejsou svlečení, takže mám času dost...moje oči zatím bloudí po hladině řeky a hledají nějaké klidnější místo... |
| |
| Stále poslouchám členy družiny a když se Ori obrátí na Gulveka s poznámkou o bonbonech, na chvíli se zamyslím, ale poté se ozvu zvučným hlasem:"Pro mě je to zbytečné plýtvání.. Zapomněla jsi kdo jsem? Já nejím žádné jídlo, které jste vy schopni ztrávit.. Je mi líto, ale děkuji za nabídku.." Poté se opět zahledím na řeku a když promluví Lumina, jen souhlasně pokývu hlavou, ale i když nás vybídne ke koupeli ve vodě, jen mlčky zůstanu sedět ve stínu, opřena o kmen stromu.. |
| |
| "Hm..Nemáš zač děkovat, vím kdo jsi, ale...možná bys to mohla někdy zkusit, jíst...Fatalis říkal, že už nejsi normální upír a říkal mi toho mnohem víc, až někdy budeš chtít, řeknu ti to.", povím Break a překvapeně zírám na Luminu. Sice asi úplně jinak, než naši muži, ovšem nejspíše nejpřekvapeněji. Svlékat se nezačínám ani náhodou, na to jsem příliš stydlivá. Jen se zvednu, otočím se na Achila a ptám se ho: "Jdeš taky?" Nečekám na něj a jdu k řece za Luminou. "Lumi, neblbni...Je to příliš prudké, strhne tě proud." |
| |
| Položím k Orianě hůl, co mi půjčila pro lepší chůzi a souhlasně na ní kývnu. " Bylo to s holí lepší…dost mi to v chůzi pomohlo. " Můj úsměv se rozzáří tím největším možným způsobem, když mi do ruky vloží dva bonbony. " Jéééé...děkujíí Ori..." Ani pořádně svá slova nedořeknu, jelikož si hned soukám do pusy tu lahodu, vypadající jako dva malé kamínky. " Hmmmm...hmmmm...jojo...bonbony já rád...mňam...můj otec mi vždy z města vozil nějaké bonbony. Už dlouho jsem žádný neměl. " Náhle můj obličej trochu zklesne, jelikož mi hlavou proběhne vzpomínka na staré časy. Bez dalšího slova se otočím od Oriany a za chůze směřované k Break ještě, spíše pro sebe, pronesu. " Jooojooo můj otec. " " Break...na zkus to. " S lehkým úsměvem uchopím její ruku a otočím ji dlaň vzhůru. Poté ji do ní vložím sladké dražé. " Bonbon není od toho, aby si se najedla, ale proto, aby sis vychutnala jeho chuť. Sice se po tom trochu lepí huba, ale jinak je to dobré. Tak na...uvidíš. " Při slovech pohladím její tvář a mile se usměji. Trochu překvapeně se podívám na Luminu, jak ze sebe začne odhazovat veškeré své oblečení. Ne že bych byl z její nahoty nějak mimo, ale spíše jsem to od ní nečekal. " Taky se půjdu schladit...ale přímo do řeky to nebude asi dobrý nápad..." " Snad tu bude někde nějaké koryto, nebo tak něco, kde bude voda klidnější. " Při svých slovech se pomalu vysvlékám. |
| |
| Hlavně pro Luminu: Již při máchání nohou v řece si zjistila, že je opravdu prudká a koupat se přímo v ní, není moc dobrý nápad. Navíc je dosti ledová i přesto, že do ní praží celý den slunce. Je to nejspíše způsobeno tím, že se voda nestihne při svém neustálém putování dál a dál dostatečně ohřát. Tvůj pohled bloudí netrpělivě po hladině a vůbec po celé řece, ve snaze najít nějaké klidné místo na osvěžení. Chvilkami na její hladině vidíš plavat různé kousky větví, napadaného listí i čehosi neindetifikovatelného. Zklesle stojíš na kraji břehu v celé své kráse a už vypadá, že hledáš marně. Chceš hledání vzdát, ale pohledem narazíš o několik sáhů dál na jakési vybočené koryto, kde vypadá hladina o dost klidnější. |
| |
| můj pohled bloudí bo hladině řeky a hledají nějaké místo, kde bych se mohla případně vykoupat... mezitím ke mně dojde Ori s varováním...otočím hlavu jejím směrem a řeknu jí: ale no tak se neboj...proč myslíš, že sem ještě nevlezla do vody? hledám nějaký místo, který by bylo klidnější...ale zatim to nevypadá moc růžově... řeknu s mírným zklamáním... ale když se můj pohled stáčí zpátky na neklidnou hladinu řeky, všimnu si jednoho místa, které by mohlo docela vyhovovat...dojdu až k němu a chvíli přemýšlím, jak bych mohla zjistit rychlost toku...sice je na první pohled jasné že voda teče klidně, ale přesto po chvíli rozhlížení seberu ze země klacek a hodím ho na vodu...klacek je klidně unášen pomalým proudem vody... jo...tak tohle by docela šlo... oznámím dost nahlas, aby to všichni slyšeli a pomalu jdu ke břehu... popis Lumi (jen abyste věděli co si pod pojmem "nahá" u ní můžete představit): asi 168 cm vysoká, 54 kg, dvojky prsa, pěknej zadek, útlej pas, tmavý vlásky až pod ramena, krásný hluboký modrý oči a uši trochu víc do špičky než lidi... |
| |
| Když ke mě dojde Gulvek a podává mi bonbon, jen zavrtím hlavou a odtáhnu svou dlaň.. "Děkuji, ale opravdu nechci.. Je mi jedno, že tohle neslouží jako jídlo, ale já NIKDY nejedla nic lidského a ani by to mé tělo nepřijalo. Akorát by se mi udělalo špatně.." a přitom trochu podrážděně sleduji jak se dívá na Luminu a když se rozhodne jít také vykoupat a začne ze sebe svlékat oblečení, jen zavrtím hlavou a tiše pronesu:"Dávej si pozor na ta svoje zranění a na vyčerpání.. Přece jen to s tebou není zrovna růžové a já bych tě z té vody nemohla vytáhnout." a poté mírně skloním hlavu a začnu něco prstem kreslit do hlíny u svých nohou.. |
| |
| Přijdu s Luminou k vybočenému korytu a ohlédnu se dozadu, po ostatních. Gulvek se také svléká. Usměji se jen tak sama pro sebe, při vzpomínce na naše minulé společné koupání a zahledím se na hladinu. Zdá se, že tu to vážně není nebezpečné. Jedno mé já touží po tom vyslést se donaha jako Lumi a neohlížet se vpravo vlevo, ale to druhé mi to nedovolí. Stydím se dokonce vyslést i do spodního prádla a vykoupat se alespoň tak. Usednu tedy na břeh, vykašu si sukni a začnu si aspoň máčet nohy. Přitom sbírám do ruky malé kamínky a hraju si s nima. Chvilku je prohlížím, rachotím a hrkám, pak je začnu házet do vody a sleduji kroužky, které to vytváří na hladině. |
| |
| Radostně se usměji, když Lumi objeví vybočené koryto, ve kterém se dá bez problémů opláchnout. " Bezva...tak hurááááá do vody!! " Křiknu trochu zvýšeným hlasem, při běhu na kraj řeky. Jelikož jsem také zvyklý na okolní společnost a nejsem zrovna na tyto věci nějak stydlivý, běžím do vody také úplně vysvlečen. Popis: Ti, co se na mě alespoň na chvíli podívají, mohou vidět dvoumetrové, velmi vypracované tělo, na kterém je vidět pomalu každý sval. Je z různých bojů poseto mnoha malými jizvami. Po ramena dlouhé, rozježené vlasy budou za chvíli jistě jako peří zmoklé slepice. Až teď si někteří z vás mohou všimnout tlustého stříbrného řetěz, co mám kolem krku. Intimní partie zanechám popisu. Jediné, co dodám je, že se nemám za co stydět :oP. Na pravém rameně mám vytetované jakési písmo. Jediný, komu by mohlo něco říkat, je Lumina. To však neupoutá takovou pozornost, jako tetování, co mám vytetované přes celou páteř od výše krku, až po zadek. Je to takřka stejné písmo, jako mám na rameni. U kraje řeky se na okamžik zastavím, abych si místo pořádně prohlédl. Více na nic nečekám a hned skočím proti hladině. Jako kamínky, co hází Oriana do vody, mě hladina okamžitě pohltí. Po chvíli se vynořím o pár sáhů dál a s úsměvem na tváři začnu pokřikovat. " Aaaaaaaaaahhhh...jaké příjemné osvěžení. Akorát by mohla být teplejší. Ori!!...Break!!!...Ínieli!!!...pojďte také!...je to bezva. " Pobízím do koupele i ostatní. |
| |
| Věnuji se házení kamínků do vody. Dokonce se mi podaří najít pár placáků, které dělají nádherně "žabky". Občas mi oči nekontrolovaně ujedou na Gulevekovo nahé tělo. Ne z chtíče, ale se zájmem o tetování na zádech, o kterém jsem věděla zatím jen já a možná i Break. Pokaždé, když si to uvědomím, sklopím studem oči. Nerada bych, aby si můj zájem někdo vysvětloval jinak, což by bylo asi pravděpodobné, kdyby si mě někdo všiml. Šplouchám nohama ve vodě a závistlivě pozoruji ty, co se koupou. Jak ráda bych šla dovádět za nimi, ale brání mi v tom má výchova. Zbožňuji vodu, protože je to živel, jako oheň a vítr. Vzpomenu si na popálené ruce, od toho, jak jsem ohřívala vodu v kotlíku. Jsou ještě zarudlé, ale nebolí to. Ten talisman je zázrak, jen se ho musím naučit používat. Pohlédnu na koupající se Luminu a Gulveka. Mimoděk se začnu usmívat, když vidím, jak málo jim stačí k radosti...že Gulvek zapoměl i na svou únavu, kterou si doposud neumím vysvětlit. Takové vyčerpání z běhu? Tomu se mi nehce věřit, ale když se nechce zdůvěřit, nebudu ho nutit. Stoupnu si a přejdu k Break. Podívám se malůvku v hlíně a ptám se: "Copak to je? " "Ale hlavně se jdu zeptat, jestli ti je už dobře? A co ruka?", ptám se se zájmem. |
| |
| Když zaslechnu kroky, které se ke mě blíží i když ostatní se věnují osvěžujícímu odpočinku, pozvednu pomalu hlavu a když zahlédnu Ori, jediným pohybem smetu obázek, který byl nakreslen do hlíny u mých nohou a poté se trochu posuměji.. "Ruka je naštěstí v pořádku a tak do dvou dnů bude natolik srostlá, že již nebudu mít problémy s jakoukoliv prací.. A jinak mi nic není, to spíše Gulvek by se měl šetřit.. A jak ty zvládáš cestu? |
| |
| "To je dobře.", spokojeně pokývu hlavou, když Break řekne, že bude brzy v pořádku. Můj pohled sjede na místo, kde byl před tím obrázek, ale nyní je tam jen urovnaná hlína. "Gulvek vypadá, že má najednou sil na rozdávání...", řeknu a usměji se. Pak se k ní nakloním a pošeptám jí do ucha pár slov. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro |
| |
| když přijde k vodě i Gulv a skočí do vody, tak už mi nic nebrání, abych skočila šipku přímo ze břehu a začala se koupat v příjemně studené osvěžující vodě... chvíli jen ležím na hladině a užívám si vodu, ale po chvíli začnu cákat na Gulveka...no prostě se začínám chovat jako malá... po chvíli plavání a dovádění s Gulvem si také všimnu jeho tetování...na chvíli se zastavím a zeptám se ho: Gulve...co to je za znaky? to tvoje tetování...něco mi to říká...jen si teď nemůžu vybavit co... zastavím se ve vodě za Gulvem abych si mohla jeho tetování lépe prohlédnout... |
| |
| Ještě jednou preventivně přejedu rukou po hlíně, abych si byla jista že obraz je pryč a tudíž se Ori nedoví o co se jednalo a poté ke mě promluví.. Pomalu zvednu hlavu a na její slova jen mírně zavrtím hlavou a poté pronesu klidně, jako by mi bylo jedno, jestli mě ostatní uslyší.. "Nebudu se jej ptát.. Kdyby to bylo něco co mám vědět, tak mi to řekne sám aniž bych se ho musela vyptávat a jinak mu věřím. Jinak bych se nerozhodla s ním vrátit ale pokračovala bych ve svém útěku někam do neznáma a tmy..." |
| |
| Break, proč mi nevěříš...Mám Gulveka ráda a chtěla jsem být tvá přítelkyně, ale mám pocit, jakoby si o mě vůbec nestála. Chtěla jsem ti toho tolik říct...Svěřovat se ti a něco se dozvědět o upírech a pokusit se najít cestu ven z tvé tmy...Jsem hloupá, neměla jsem jí to říkat, teď se to ještě zhorší...Tbe vůbec nenapadá, že ti to neřekl, jen proto, aby tě netrápil? Miluje tě více, než si připouštíš. Ale dobrá, nejsem hloupá, vím, kdy sem mi dává najevo, abychse do ničeho nepletla... Pohlédnu na Break, pak na ty, co dovádějí ve vodě, povzdechnu, svěsím hlavu a beze slov odcházím za Achilem. Lehnu si nazem tak, že položím hlavu do jeho klína s rukama pod hlavou a zavřu oči. Cítím, jak si jeho ruce začnou hrát s mými vlasy. |
| |
| Omývám si obličej a promývám své již splihlé vlasy, co se za cestování stihly dost promastit. Nečekaně na mě začne Lumina cákat vodu, vypadajíc přitom jako malá dívka. Nachvíli se ocitnu pod hladinou vody, poněvadž mě tím velmi zaskočí. Dosti zamračeně se na ní podívám a pronesu. " Cože?!!!...ty na mě budeš cákat? " Déle svůj vážný pohled nevydržím a začnu se smát. " No poooočkej!!!...jáááá ti ukážu!!! " Začnu se taktéž chovat, jako malý klučina a s velkým úsměvem na ní taktéž cákám. Připomíná mi to dosti děctví, nebo alespoň ty hezké chvíle. Také mi hlavou probleskné dovádění s Ori, kdy jsem se cítil podobně jako nyní, ale bylo to více intenzivní. Přesto je pro mě každá takováto chvíle velmi příjemná. Lumina po chvíli dovádění zastaví a zeptá se mě na tetování, na němž spočinul její pohled. V mžiku se na mé tváři, kde byl radostný úsměv, objeví výraz dost podobný zklamání. Vypadá spíše zaraženě, než zklamaně. " Ale nic...nic neznamenají...neptej se?! " Dodám tichým hlasem a jakobych v sobě skrýval něco, nad čím nechci nějak přemýšlet. S prohrabáváním svých vlasů vyjdu na břeh, kde si mlčky natáhnu spodní díl oblečení a poté hned kalhoty. |
| |
| když se Gulv zarazí a vyleze z vody, tak mě to trochu udiví, ale ještě se naposledy opláchnu a vylezu taky a (stále ještě nahá) dojdu k němu... sorry Gulve...nechtěla sem tě nějak naštvat...to byl jen dotaz, protože mi ty znaky připadaly povědomý... řeknu mu omluvně jestli o tom nechceš mluvit, stačí říct... nečekám ani na odpověď odejdu kousek dál na osvětlené místo a lehnu si na trávu abych oschla... co se s nim stalo? proč se tak najednou změnil když sem si všimla toho tetování? kdyby nechtěl aby si ho někdo všiml tak by se ani nesvlíkal ne? proč mi o tom nechce nic říct? a kde už sem takový znaky viděla? měla bych si vzpomenout....ale co...jeho věc, jeho záda, jeho soukromí...já se mu do toho plíst nebudu...když bude chtít tak mi to někdy řekne... takhle zamyšlená ležím nahá na trávě a nechávám slunce aby mě osušilo... |
| |
| Mlčky a se smutkem v očích sleduji odcházející Ori, ale poté jen zavrtím hlavou a začnu si tiše broukat nějaké tóny, které však příliš nejdou rozeznat a ani nepřipomínají nějakou konkrétní píseň.. Po chvíli si začnu opětovně kreslit do hlíny a nějak nevnímám dění kolem sebe až do chvíle než se Lumina začne omlouvat Gulvovi, to jen na chvíli pozvednu hlavu a opět se věnuji svému kreslení.. ..........co se to děje?.........najednou jsem jiná.......putuji ve společnosti lidí......... ..........cítím se s nimi dobře.........a přitom je i částečně odmítám a odcháním od sebe..........jako bych měla strach že mi nějak ublíží......... |
| |
| Po chvíli blaženosti otevřu oči a upřu zrak na trpaslíka. Jestli tu někdo potřebuje vykouopat, tak je to právě on. Vstanu a popojdu k němu. Nějakou dobu jen tiše pozoruji, jak se hrabe ve vaku a přebírá své věci. Přemýšlím, jestli ho dostat lstí k vodě a pak jej tam shodit, protože mi je jasné, že jen tak to nepůjde. Ale tuto možnost ihned zavrhnu. Nechci úplně ztratit jeho důvěru. Poté se šibalským úsměvem pravím: "Ínieli, pojď se vykoupat." |
| |
| "Hmm hmmh mh hmhmh" bylo první co jsem řekl, pak zvedám hlavu a tím se i stávají slova srozumitelnější. .....áhodou běž se vykoupat sama já to nepotřebuju." Rukama si začnu otírat tvář, však spíše na ni více rozmažu to co jsem měl v ruse. Vypadá to jako nějaký oloj, který dokonce začíná vonět zvláštně nasládlou vůní. "Mytí je zdržování, raději by jme měli hledat most! Aby jsme nedopadli jako Gorn. On to byl známej mojí mamky a ten se chtěl přebrodit. Chudák nevěděl, že neumí plavat, protože to nikdy nezkoušel a tak jak tam šláp, strhnul ho proud a UŽ ho nííído nenašel. Takže já tam taky nejdu já chci aby mě bráška našel." Důležitě kouknu na Ori a s následovaným pšíknutím jí poprskám nohu. Rukou okamžitě utírám nos. "Ehh promiň já nechtěl nějak to náhle na mě přišlo." |
| |
| "Ale fůj!", zamračím se na trpaslíka. "Ínieli, slyšel si už o praseodemii? V lepším případě dopadneš tak, že nebudeš moci mít děti a v tom horším, zemřeš...Je to nemoc ze špíny. Podívej se na sebe. Copak pom tobě chci, abys šel do bublinkové koupele? Jen se pojď trochu vycákat, to je vše. Když půjdeš, ukážu ti něco, co by se ti mohlo líbit." Popadnu ho za límec a snažím se ho odtáhnout od vaku a nasměřovat k vodě. Vlastně ani nelžu, když bude takové čuně, žádná s ním nebude chtít nic mít a nebude mít děti.....a chytne kdejakou nemoc a nakonec zemře. |
| |
| "Neslyšel!Ale mám na to lék...určitě!" Křiknu vítězoslavně. "Tebe tahle nemoc trápí? Vopravdu? A ty chceš někdy děti?" Však pres všechny otázky se snažím bránit vodě a to tak, že se stále vrtím a snažím se utéct na stranu. "Já nejsem špinavej! To máš znát tátu mého kamaráda...ten je špinavej. Protože chudák nemá žádný chlupy a tak mu ten všechen prach jde rovnou na kůži a to je potom úplně špatný. My s bráškou to máme dobrý. Máme chlupy všude a tak nejsme skoro vůbec špinaví. Vlastně já teď budu.." zamyšleně se podívám "protože jsem si vopálil hlavu, ale to doroste." Uspokojím sám sebe a stále se bráním přiblížit se k vodě. |
| |
| "To víš, že na to máš lék! Podívej...Táámhle!", pravím ukazujíc jednou rukou na slepé rameno řeky a druhou tahám Íniela dál, rozhodlá splnit, co jsem si umanula. S úsměvem poslouchám jeho tlachání o bráškovi a chlupech, ignoruji i jeho otázku směřovanou na mě. "No táák, měj rozum! Neblázni!", přesvědčuji ho a nyní již oběma rukama táhnu k vodě. Jde to dost pomalu, pořád se vrtí a snaží se vysmyknout. Tu mě napadne malá lest. Zastavím, ale nepustím ho a pravím: "Kdybys se vykoupal ve slepém ramenu řeky, tak ti vousy a vlasy rychleji dorostou!" |
| |
| "Héh! Já jsem sice malej, ale nejsem blbej! To není pravda...na růst vousů a vlasů je nejlepší mastička z hnojivce se špětkou heřmánku a kořínky vousíka a né nějaký blbý rameno a ještě k tomu z vody!" Odpovídám s hbitostí a stále se má snaha upíná k tomu, abych už vůbec neblížil k mé noční můře. "Já nechci! vodu né...je mokrá, studená a ... mokrá!" Začíná mi docházet, že je to špatný a že voda se blíží čím dál více. Srdce mi tluče a celý se klepu, jako kdybych dostával panickou hrůzu. |
| |
| Všimnu si, jak se snaží Ori dostat Trpaslíka do vody, aby se umyl, zbavil se tak špíny a smradu, co z něho už delší dobu zavání. Dojdu k nim blíže tak, aby mě oba slyšeli. S úsměvem na tváři a řeknu: " Inieli...opravdu by si se měl opláchnout...uleví se ti a navíc..."- na okamžik se odmlčím přemýšlíc, zda mám říci to, co mám na jazyku. Nakonec mi to nedá a pokračuji: "..zbavíš se špíny a toho...toho smradu, co se za tebou nepatrně táhne. " - při mých slovech ukážu na trpaslíkovy záda a s vážným výrazem ve tváři dále mluvím: "...no však se podívej, ty nevidíš ten nazelenalý opar, co je okolo tebe?...a podívej na své vousy, jak jsou očazené, no nic moc...určitě by byli lepší, když by sis je opláchl. " Snažím se být trošku vtipný, ale to mi zrovna nikdy nešlo. Cítím se při svých slovech spíše trapně, což může být nakonec poznat z mého výrazu ve tváři. Proto už trpaslíka nechám být a ještě tiše špitnu: " No jak myslíš?...já tě varoval...ten opar, to je znamení..." Více už nemluvím a dále se věnuji oblékání posledních věcí, co jsem ze sebe svlékl. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Přesto ti k uším začnou doléhat, jakési vzdálené zvuky. Tvé uši se ihned nastraží a dají se do bystřejšího poslouchání. Zní to, jako různé skřeky a hlasy. Nedokážeš však přesně identifikovat kdo, nebo co by mohlo být jejich původcem. Tvé oči přejedou po skupině, užívající si taktéž nerušeného klidu a ihned je ti jasné, že sis zvuků všimla zatím jen ty. Jsou dost vzdálené, ale pomalu se přiblížují. |
| |
| ležím na trávě a suším se, když najednou slyším nějakou menší při mezi ínielem a ori...sednu si, a protože jsem už suchá, tak se obléknu...při oblékání si všimnu co se vlastně děje...ori se snaží trpoše vykoupat... nad touhle scénkou se musím usmát...když se k nim přidá ještě gulvek a něco, co neslyším, s vážnou tváří vykládá, tak se rozhodnu jít tam taky...gulva potkám cestou, protože právě odchází... dojdu k těm dvěma a řeknu: no tak...co se tady děje? trpoš se nám nechce koupat? zeptám se s širokým úsměvem ale pravda ínieli přičuchnu k trpaslíkovi že malá koupel by ti neuškodila... nakloním se k Ori a něco jí pošeptám do ucha tak tiše, že to ani íniel nemůže slyšet... |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro že bych ho vzala za nohy, ty bys ho držela v podpaždí....nebo obráceně, jestli horní část těla bude pro tebe moc....přecejen trpaslík nejni nic lehkýho... podívám se na něj hodnotícím pohledem.... každopádně takhle bych to viděla nejsnáz... dodám a usměju se na trpaslíka... |
| |
| Vidím, že Íniel má z vody skutečně panickou hrůzu. Nemám už to srdce se s ním dál tahat k vodě. Snad to vyjde jindy. Přišel mi na pomoc i Gulvek, ale obávám se, že to bude zbytečné...Společnými silami bychom ho do té vody jistě dostali, dokonce i barbar sám, ale copak chci aby trpaslík utrpěl trauma nebo mě celý život nenáviděl? To už je u nás i Lumina a také se přidává na naši stranu. Zakroutím záporně hlavou a pustím Íniela, ale vynasnažím se ještě posledním pokusem: "Trpaslíčku, prosím....nemohl bys alespoň trošku? Nemusíš do vody, jen ze břehu...Prosím..." Hned na to se mírně nakloním k Lumině. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro co ho přesvědčit aby se umyl alespoň v kotlíku vody...ten jeho kotlík má objem velký dost...tak když by se do něj nabrala voda a vzal se hadr, tak by se mohl alespoň trochu očistit... sice by to nebylo to pravý, ale aspoň by byl trochu čistej...a když by se do toho přidalo trochu toho jeho heřmánku tak by mohl i trochu vonět... a usměju se... |
| |
| Nečekaně vyskočím ze svého místa a zahledím se jedním směrem, jako by mé oči po něčem pátraly a poté jen zlostně pohodím hlavou.. "Zmizte odtud a to pěkně rychle.. Vypadá to, že tohle místo bude mít návštěvu a asi to nebude nic příjemného protože podle těch skřeků které vydávají to určitě nejsou lidé.. Já se na ně zaletím podívat a možná jim to tam trochu znepříjemním... Boje už jsem schopná a možná si užiju i trochu zábavy..." pronesu s klidem a poté nečekaje na reakce ostatních z družiny, rozběhnu se přímo za svým cílem, ale po chvíli běhu se zarazím a soustředím svou mysl na proměnu a vzápětí můžou mí přátelé sledovat jak se mé ruce protáhnou v křídla a celá se proměním v obrovského netopýra, který vzlétne ze země a zamíří někam do dálky... |
| |
| Už jsem chtěl znovu otevřít pusu, když si mé všetečné oči všimnou přeměny Break. Okamžitě jako mávnutím kouzelným proutkem se přestávám třást a oči společně s otevřenou pusou dokořán hledí směrem k Break. "Týýýýýýjo jak to udělala? To je úplně úžasný! Já umím udělat lektvar kterej z tebe udělá koně ale netopýra? To je něco!" Otáčím se na Ori s vysloveně dětskýma očima. "Myslíš, že mi pak dá svojí nohu, abych jí mohl vyvařit?" "To já jí vyvařím s hladíkem, heřmánky, muřivousem a šestihýlkem, abych vytáhnul ty důležité suroviny...hmm to bude supr..pak to zahřeju a přidám tam heřmánek..toho není nikdy dost. to bude perfektní." Tvář se rozjasní tím nápadem a s úžasem sleduji odlétajícího netopýra. Vůbec jsem nepostřehl co říkala než odlétla asi nejspíše proto že na mě v tu dobu mluvila Ori. |
| |
| V klidu odpočíváte a dopřáváte si klidu, který vám zdejší místečko dopřává. Voda, v níž se někteří z vás osvěžili a omyli, jakoby vám dodala trošek nových sil. Cítíte se svěží a čistí, tedy až na pár vyjímek ;-). Někteří přemýšlí, jak zdolat studenou a prudkou řeku, bránící vám v cestě, jiní se snaží jakýmkoliv způsobem dostat trpaslíka do řeky. Z vašeho přemýšlení a počínání vás vytrhnou vzdálené zvuky, doléhající k vaším uším, na které už dávno zareagovala Break. Zatím nedokážete rozeznat, co je to za zvuky a komu, nebo čemu by mohli patřit. Jediné, co rozeznáte je, že se zvuky stále přibližují a nejedná se o jednoho původce. |
| |
| "Zdá se, že se očista odkládá na neurčito.", povzdechnu po slovech Break, které se zase proměňuje v netopýra. To nemůže být konktrétnější a spoléhat více na celou družinu? Kam to zase letí? Jestli se za ní Gulvík zase rozběhne, to bude děs. Návštěva.....boj...hm...dobré a co když to sama nezvládne? To už ale odlétá a tak za ní jen zakřičím: "Pozor na stromy!" Sepnu ruce, přiložím si je k ústům a přemýslím, co dělat. Vtom zaslechnu zvuky, které pravděpodobně slyšela Break. Snažím se soustředěně poslouchat, abych rozeznala, co se děje. Poté se ptám družiny přesvědčená, že to také museli slyšet.: "Počkáme jestli to přijde až sem, nebo vyrazíme za zvukem, kdyby se Break připletla do do něčeho, co nezvládne?" |
| |
| Na slova Break ihned zpozorním a vyhrknu ze sebe. " Co se děje?!...o co jde?! " Všimnu si, jak se rozeběhně směrem, odkaď nejspíše zaslechla zvuky, před nimiž nás varovala. S mírně otevřenou pusou, hledím na proměnu Break v obrovského netopýra. Ze záseku mě vytrhne křik Oriany a směsice zvuků, které se k mým uším už taktéž dostali. " Co to je za zvuky kruci?!...nevypadá to jen na nějaké skřeky, nebo co povídala Break. " " Ty zvuky nevypadají dobře lidi!!...blíží se, ale neřekl bych, že to jsou jen nějaké stvůry, či co. Musíme se připravit na boj a to rychle!!...moc času asi není!!! " Ihned skočím ke svým věcem a co nejrychleji je prohrábnu, zda z nich nebudu něco potřebovat. Popadnu svůj meč, jenž byl odložen vedle vaku a doběhnu k Orianě. " Ori?...Jak jsi na tom?...já tam musím jít...letěla tam Break a může jí hrozit nějaké nebezpečí...ještě nemá určitě v pucu tu ruku...a rovněž tam může být někdo, kdo bude potřebovat pomoc...nevím, jak ostatní, ale já tam jdu...musím...co ty? " Nervozně přešlapuji a křečovitě svírám rukojeť ohromného meče čekajíc, na Oriany odpověď. Občas pohlédnu na zbytek družiny, zjišťujíc tak, zda někdo nějak reaguje. Náhle si uvědomím, že někdo chybí. Fatalis! " Kruci!!!!...kde je ten fousatej kouzelník?...kam zmizel?!!! " |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro BTW: Pozor!...skřeti nebudou jen tak na jedno použití. Boj bude trošku těžší...zatím si je moc dobře neotypovala, jak budou nakládat v boji :-)). Potom blíže popíši. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Opět zakroužím a poté z mé netopýří tlamy vyjde vysoký tón, který lidé nedokáží zachytit, ale skřetové určitě a je pro ně možná až bolestný neboť jejich uši jsou daleko citlivější než u jiných stvoření.. I když občas podniknu nečekaný výpad na jednoho ze skřetů nebo vydám pískavý tón, přesto stále sleduji jejich chování a dávám si pozor na to, zda u sebe nemají kuše nebo luky, které by se rozhodlyi proti mě použít... Snad se jen pokouším získat čas a snad naopak studuji jejich chování, abych se nevrhla do nečekaného boje... |
| |
| už se chystám vykašlat se na to, jestli mě bude nenávidět nebo ne a hodit trpaslíka do vody násilím, když v tom taky zaslechnu ty skřeky, co slyšela break...snažím se do nich zaposlouchat, ale nemůžu v nich nic poznat... takže jenom pustím trpaslíka a rozeběhnu se ke svým věcem...vak počká, piva ve vodě taky, takže jenom seberu svoje dvě šavle a upevním je do úchytů na zádech mojí kožené zbroje, aby se mi líp běželo... otočím se na ostatní se slovy: nevim jak vy, ale já bych šla break pomoct...sice je to upírka, ale nejni nesmrtelná...nemůže zase takhle blbnout... radši ještě rychle dodám sorry gulve...vím, že jí máš rád, ale něco bys s ní měl dělat...nemůže se jen tak někam rozletět... potom se rozběhnu směrem, kterým letěla break... za běhu se ještě otočím a zavolám: tak dete nebo ne? |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Jsou robustnější, dobře obrnění a v rukou třímají delší zubaté meče. Na zádech má každý z nich lehkou kuši. Jakmile je zakryje stín, jenž si vytvořila svým nyní mohutným tělem, dva ze skřetů iniciativně sáhnu po kuších a ihned nabijí šipky. Tvůj velice vysoký frekvenčí křik je na chvíli zmate, ale dosti rychle se z něho vzpamatují. Oklepou hlavama a dají se dále do toho, co začli. První se připravuje ke střelbě, ale k té nedojde, jelikož se ti ho povede svým křídlem srazit na zem. Ten udělání kotrmelec, při kterém mu kuše vylétne z rukou. Ještě byl nejspíše zmaten z tvého křiku. Druhý však na tebe už míří a po chvíli vystřelí. Rychle se šipce vyhneš. Přesto moc nechybělo a šipka by trefila tvou hruď. Mají celkem dobrou mušku. Ostatní stále drží v šachu skupinu 3 postav. Když chceš opět udělat nálet, všimneš si jednoho zvláštního skřeta. Má v ruce jakousi hůl, má úplně jiné zbarvení kůže a z úst mu koukají dva velké špičaté zuby. Vlasy má rudě zabarvené a podobně, jako Gulvek, rozježené. Z pod nich mu čouhají až nezvykle velké uši. Usuzuješ, že by mohl být tím, co vede skřetí družinu. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Skřeti, jenž před vámi stojí, jsou robustnější, dobře obrnění a v rukou třímají delší zubaté meče. Na zádech má každý z nich lehkou kuši. Jakmile vás z ničehonic všechny zakryje velký stín, dva ze skřetů iniciativně sáhnu po kuších a ihned nabijí šipky. První se připravuje ke střelbě, ale k té nedojde, jelikož ho srazý svým křídlem velký netopýr, co se nad vámi objevil. Druhý ze skřetů míří a po chvíli na netopýra vystřelí. Ten se rychle šipce vyhne. Mezi skřety si všimnete jednoho velice odlišného. Má v ruce jakousi hůl, má úplně jiné zbarvení kůže a z úst mu koukají dva velké špičaté zuby. Vlasy má rudě zabarvené a rozježené. Z pod nich mu čouhají až nezvykle velké uši. Usuzuješ, že by mohl být tím, co vede skřetí družinu. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Skřeti, jenž před vámi stojí, jsou robustnější, dobře obrnění a v rukou třímají delší zubaté meče. Na zádech má každý z nich lehkou kuši. Jakmile vás z ničehonic všechny zakryje velký stín, dva ze skřetů iniciativně sáhnu po kuších a ihned nabijí šipky. První se připravuje ke střelbě, ale k té nedojde, jelikož ho srazý svým křídlem velký netopýr, co se nad vámi objevil. Druhý ze skřetů míří a po chvíli na netopýra vystřelí. Ten se rychle šipce vyhne. Mezi skřety si všimnete jednoho velice odlišného. Má v ruce jakousi hůl, má úplně jiné zbarvení kůže a z úst mu koukají dva velké špičaté zuby. Vlasy má rudě zabarvené a rozježené. Z pod nich mu čouhají až nezvykle velké uši. Usuzuješ, že by mohl být tím, co vede skřetí družinu. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Skřeti, jenž před vámi stojí, jsou robustnější, dobře obrnění a v rukou třímají delší zubaté meče. Na zádech má každý z nich lehkou kuši. Jakmile vás z ničehonic všechny zakryje velký stín, dva ze skřetů iniciativně sáhnu po kuších a ihned nabijí šipky. První se připravuje ke střelbě, ale k té nedojde, jelikož ho srazý svým křídlem velký netopýr, co se nad vámi objevil. Druhý ze skřetů míří a po chvíli na netopýra vystřelí. Ten se rychle šipce vyhne. Mezi skřety si všimnete jednoho velice odlišného. Má v ruce jakousi hůl, má úplně jiné zbarvení kůže a z úst mu koukají dva velké špičaté zuby. Vlasy má rudě zabarvené a rozježené. Z pod nich mu čouhají až nezvykle velké uši. Usuzuješ, že by mohl být tím, co vede skřetí družinu. |
| |
| S povzdechem jdu ke stromu pro svou hůl. Tu mi však podává již Achileus a je připraven vyrazit s námi. Jako obvykle toho moc nenamluví a vyrazí směrem, odkud se ozývají zvuky. Chvilku přemýšlím, zda-li svůj vak vzít také. Nakonec ho vezmu, přehodím přes rameno a spěchám za Achilem. Gulvek s Luminou i Crual už jsou také na cestě. Kráčeje za svou láskou si ho prohlížím a spokojeně se usmívám, nad jeho stavbou těla. Ráda bych se ho zeptala na jeho ženu, kterou kdysi se smutkem v očích vzpomínal, ale teď na to není ta vhodná doba. Na nic není vhodná doba...pořád... Abych zahnala pochnurmé myšlenky, začnu si prozpěvovat jednu válečnou píseň a doufám, že se ostatní přidají. ".....Táák voláme, hrrr na ně! Rozjáááásaaaně!...Hurááá, huráááá, kdo je víc, asi niic....dáme dělovou ráááánuuuuu, bum bum bum...než rozboříí nám náš důůům!......." |
| |
| Podrbu si hlavu, když konečně procitnu ze zamyšlení a zjistím že se všichni vydali po směru zvuků. "Jo teď kdyby tu byl bráška, byli by jsme posraný voba. To mám jít jako za nima? vopravdu? Přes tu řeku? Ne ne ne to teda ne." Odběhnu k mému položenému pytli a důkladně ho začnu vázat. Sekerku, kterou mám připnutou k boku ani neodepínám, jen o ni pohledem zavadím. "Co s tebou, na dříví jo, ale na hlavy? Co já sám? všichni utíkají." "Ori?!?" Zazní můj hlas za odbíhající osobou. Pohled se stáčí do stran a je zřejmé, že nemám představu odkud vůbec ty zvuky jdou natož abych je chtěl jít hledat. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Poté se prudce snesu dolů a ač se zdá, že mířím na střelce, na poslední chvíli se vychýlím ze svého směru a zamířím na vůdce. Avšak ve větší blízkosti se nečekaně proměním zpět do své lidské podoby a v ruce se mi zaleskne dýka, když po náčelníkovi prudce seknu ve výšce jeho pasu a černý plášť zavíří vzduchem a tak mě zakryje a není přesně vidět na kterém místě se nacházím.. ............tak to je zábava............zajímalo by mě co to je za skřety........možná jsou z jiné krajiny......... .........to nevadí.......jsou jako obtížný hmyz.........a ten se běžně zabíjí..........takže do toho ať tady nepostávám zbytečně dlouho........ ..........snad tady ostatní budou za chvíli a doufám že mě viděli........když ne tak na to asi zbydu sama........což taky není nejhorší nápad...... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Velitel proti tobě se zkřiveným pohledem zamává hůlkou, ale necítíš žádné kouzlo, nebo něco podobného, co by na tebe nějak účinkovalo. V rychlosti vytáhne od pasu dýku a nervózně čeká, až k němu přilétne velký netopýr, aby mu mohl zasadit bodnou, možná smrtelnou ránu. Toho se však nedočká a ty se před ním rychle proměníš do lidské podoby, což ho dost překvapí. Těsně před tebou však zmizí a ty podnikneš útok do prázdna. Ještě než stihl zmizet, si ucítila nápor dýky a tiché zasténání, takže je jasné, že si neminula. Když se rychle ohlédneš zjistíš, že na místo dorazili i ostatní členové z tvé skupiny. |
| |
| Pro družinu, v níž je Break Místo se skřety Z dále vidíte kroužící Break, v podobě netopýra, jakoby vám dávala nějaké znamení, kde se nachází. Když dorazíte k místu, z něhož pocházejí zvuky, vidíte 3 postavy obklíčené skřety, kteří na ně neustále dorážejí a chtějí je nejspíše zabít. Postavy, uprostřed skřetího kruhu, vypadají značně unaveně a nejspíše je jejich boj z posledních sil. Skřeti, jenž je obklíčili, jsou robustnější, dobře obrnění a v rukou třímají delší zubaté meče. Na zádech má každý z nich lehkou kuši. Dva ze skřetů, ji již v rukou třímají a snaží se střelit létající Break. Je jasné, že boj s nimi nebude tak jednoduchý, jako s těmi ve městě. Ostatní z nich vždy lehce odrazí, jakýkoliv útok již zmiňovaných postav a strčí je zpět do středu kruhu. Je stoprocentně jasné, že pokud postavám někdo nepomůže, podlehnou. Mezi skřety si všimnete jednoho velice odlišného, stojícího opodál.  Má v ruce jakousi hůl, má úplně jiné zbarvení kůže a z úst mu koukají dva velké špičaté zuby. Vlasy má rudě zabarvené a rozježené. Z pod nich mu čouhají, až nezvykle velké uši. Usuzujete, že by mohl být tím, co vede skřetí družinu. Pro všechny Ve chvíli, kdy první družina dorazí k místu, Break podniká útok na vůdce skřetů, při kterém se z náletu promění z podoby netopýra zpět do normální podoby a ihned na něho zaútočí. Ten stačí zařvat. “ Zabít…lidsko hnusná červ!!!!!!!!!!!!!!...všechnejy!!!!“ Poté ihned zmizí. Nejspíše použil nějaké kouzlo, jelikož ho nikdo nikde nevidíte. Ostatní ze skřetů, na nic dále nečekají a zaútočí na postavy v kruhu. |
| |
| S chladným úsměvem se obrátím od místa, kde byl doteď vůdce skupiny a s lehkostí se rozběhnu proti jednomu ze skřetů, protože je jasné, že po výkřiku se skřeti nebudou zdržovat a pokusí se zabít své zajatce.. Svým společníkům zatím nevěnuji jediný pohled neboť je jasné, že na to teď není čas neboť tady je o životy i když neznámých lidí.. Najednou zahlédnu jednoho z blízkých skřetů, který útočí na skupinku a tak se nečekaně prudce odrazím, skokem přenesu k němu a vzápětí se oženu lesklou dýkou potřísněnou skřetí krví přímo v úrovni krku a zároveň se prudce otočím kolem své osy a moje noha narazí do těla skřeta ne kterého jsem útočila.. "Bestie zatracené.. Slibuju že vás odtud nenechám odejít a pěkně vás pozabíjíme jednoho po druhém. Nevím proč útočíte na ty tři, ale radím vám dobře, abyste se okamžitě otočili a vypadli, protože jenom tak si zachráníte život.." zařvu zuřivě na skřety a opět se začnu míhat mezi skřety jako černý stín a jediné co se občas zaleskne je ostrá čepel dýky pomalu se barvící skřetí krví... |
| |
| Prozpěvujíc si kráčím dál, směrem kam odeletěla Break a odkud se ozývají zvuky. Vtom mám pocit, jakoby mne někdo volal. Otočím se, ale nevím kdo to byl. Že by Íniel? Mávnu na něj rukou ať si pospíší a přidám do kroku, abych mohla být naší společnici ku pomoci. Vidím ji, jak na nás mává a zároveň skřety, jež se snaží zabít nějaké lidi uprostřed nich. A jéje, potíže! Na nic nečekám, položím své věci na zem, jen hůl si ponechám v ruce a ihned vyšlu proti jednomu z nich, který se mi jeví jako ten, co je nejvíce ohrožuje ohnivé kouzlo, mumlajíce si pro sebe slova, ostatním nejspíše nesrozumitelná. |
| |
| běžím za letící Break, jak nejrychleji to jde...když mám skřety na dohled, vytasím svoje dvě šavle z pouzder na zádech a na chvíli se zastavím...prohlédnu si scénu a už se chystám zaútočit na skřeta, který vypadá jako jejich vůdce... najednou ho ztratím! SAKRA! zakleju, ale dál se nerozmýšlím a pustím se do bitvy se zbylými skřety... moje tělo se vymrští jako pružinu, přímo vstříc jednomu z nich...najednou se zastavím...stojím a koukám mu do tváře...jeho oči se začínají zakalovat a z úst vytéká tenký pramínek krve...sklouzne mi ze šavle... jeden ze skřetů se zrovna napřahuje ke smrtícímu úderu...jeho cílem je jedna z postav vprostřed kruhu...dokutálím se po zemi k němu a seknu šavlí...rána se povedla...přesekla jsem skřetovi šlachu v pravé noze...díky převážení z nápřahu padá přímo na mojí, kolmo k zemi nastavenou, šavli...jeho smrt nebude trvat dlouho... |
| |
 | Místo se skřety Unavený a vyčerpaný z boje už ani nevnímám, co se děje, najednou se mezi skřety mihne stín a já potřesu hlavou. Všimnu si nějakého netopýra, který útočí na skřety a potom se promění v nějakou ženu. Upír? Doufám, že nejde pozdě. Ušklíbnu se a zvedám své dvě šavle, abych odrážel útoky skřetů, ale někteří z nich se náhle otočí a já vidím ohnivou kouli letící na toho náčelníka, ale ten vzápětí zmizí. Pak už jenom vidím, jak do hloučku vběhnou dvě ženy, jedna s holí a druhá s dvěma šavlemi v rukou. Lépe si to načasovat nemohli. S vypětím sil zakouzlím na nejbližšího skřeta Vílí oheň, takže ho zachvátí plameny, které ale za pár vteřin zmizí. Ti skřeti nás téměř úplně vyčerpali. |
| |
6599.gif) | Místo se skřety Při pohledu na masakr kolem mě se ve mě začne vřít krev a chut po boji. Zvednu svůj meč ale zjistím, že jsem stále sláb z několika denní dřiny. Vytasím tedy svou dýku a oháním se s ní kolem sebe. Ve chvíli, kdy jsem to nejméně čekal na mě vystartoval jeden ze skřetů. Naštěstí nebyl tak silný jako ti ostatní. Skopl mě nečekaně k zemi. Bránil jsem se jeho útokům co mi zbývající síli dovolili. Využil jsem situace, kdy se napřahoval na poslední zásek, a řízl jsem ho do kolena. Ihned šel do kolen. Jeho špinavý a odporný obličej na mě stále civěl. Boj ješte neskončil. Váleli jsme se po zemi, oba značně vysílení, až ke stromu za námi. V hlavě se mi přemýtaly myšlenky na otce, co vše mě naučil. Synu, nikdy nepřestávej bojovat, nikdy říkám ti. Když uvidíš, jak se blíží konec, není to vždy konec.Postav se mu!! Jsi mým synem, synem, na kterého jsem hrdý. To mi dodalo sílu k závěrečnému boji se skřetem. K boji, který se chýlil ke konci. |
| |
| Místo se skřety V rychlosti, společně s ostatními, doběhnu na místo, na němž probíhá hlasitý boj. Na okamžik zastavím, abych shlédl situaci. Pevně sevřu rukojeť meče a jedním velkým skokem, se přesunu ke skřetovi, jenž chtěl nejspíše podniknout útok na neznámého muže s mečem (Buffero), teď bojujícího na zemi s jedním ze skřetů. I přes nedostatek sil, se přemohu a povede se mi pozvednout meč, jímž hbitě seknu proti skřetovi. Po úskoku skřeta, můj meč prosviští vzduchem a zastaví se, díky kamenům, s cinkavým zvukem o zem. " Ksakru, první útok většinou rozhodne o celém boji…ksakru!!!...v těch skřetech je více, než jsem očekával. " Nepovedený útok mě může stát krk a proto rychle odskočím stranou. Skřet ke mně instinktivně poposkočí a provede výpad svým hrozivě zubatým ostřím. Jeho výraz ve tváři je plný zlosti a nevypadá, že bude mít jakékoliv slitování. Pravda, ani já ne. Jeho výpadu se úspěšně, nakloněním těla do strany, vyhnu. Nepovede se mi, ale vyhnout jeho kopu, provedeného na mou paži, s nímž mě srazí k zemi. S překvapením v očích, mi po nárazu zad o zem, vyklouzne meč z ruky a odlétne stranou. " Arghhhhhhhhhhh…ty svinská zrůdo!!!! "- křiknu při dopadu na zem. " To není vůbec dobré!!!...teď jsem v šachu. Musím rychle něco dělat! " Jsem nucen bojovat bez zbraně a čelit tak, tomu odpornému skřetímu stvoření. Skřet mě nenechá ani chvilku vydechnout a ihned, rozmachem meče, zaútočí na mou hruď. Nemám moc možností, jak čelit jeho útoku a tak v leže zachytím jeho hnusně nazelenalé ruce. Zubaté ostří, pomalu se blížící k mé hrudi, mě nutí vyvyjet čím dál více síly a tlaku. S žílami, naběhlými na pažích a potem, polejvající mé čelo, se snažím jeho ruce strhnout stranou. |
| |
| Místo se skřety Break: Skřet, k němuž si skočila, se nestihl zmoct na jediný obranný manévr a ty si ho bleskurychle řízla do nechráněného krku. Na tvůj šat vystříkl proud nazelenalé krve, který ti zvedl bojovou eufoii ještě o stupínek výše. Skřet s úpěním padl k zemi. Po chvilce zmítání jeho pohyb ustane. Proneseš varovný a zastrašující křik, po kterém ti k uším dolehne mumlavý hlas. " My nebát, hnusná červ!!!!...zabít tě i s tvým směšná hlas!!! " Jeho slova tě nechávají chladnou, přesto se začneš jako stín pohybovat z místa na místo a sekat do všeho, co se hýbe. Chvílemi ucítíš, jak tvá dýka zajede do tužší části skřetích těl. Další ze skřetů provede útok, kterým ti v úrovni pasu rozsekne šat. Překvapí tě, že se mu tě povedlo vůbec zasáhnout. Ihned nato ucítíš náraz do tvé, ještě mírně bolavé, ruky. Zachvátí tě bolest. " My vědět, jak na ty!!! " - zařve na tebe skřet s úsměvem na tváři. Oriana: Po odhození svých věcí, pevně sevřeš svou hůl a soustředíš všechnu mysl na kouzlo, které chceš vyvolat. Chceš, aby se kouzlo zdařilo a tak do něho dáváš veškeré své soustředění. Zničehonic z tvých dlaní vylétne ohnivá koule, letící přímo proti jejich vůdci. Kouzlo se povedlo a střela byla mířená naprosto přesně, avšak přesto prosvištěla vzduchem kousek od Luminy, která chtěla na vůdce také zaútočit předtím, než zmizel. S hlasitým nárazem se ohnivá koule zastaví o strom, stojící opodál, který se ihned vznítí. S křikem v ústech se na tebe otočí jeden ze skřetů, útočících na jednu z cizích postav a s pozvednutým ostřím, se proti tobě rozeběhne. Ke střetu s ním nezbývá mnoho času. Jeho běh je překvapivě rychlý. Lumina: Při tvém pohybu, připomínající vystřelení pružiny, se přemístíš k nejbližšímu skřetovi, kterému ihned projede tvá šavle svalnatým břichem. Za doprovodu proudu zelenočerné tekutiny, valící se z jeho pasu, sklouzne z tvé šavle a mlčky se sesune k zemi. Na nic nečekáš a v zápalu boje, se v rychlosti odkutálíš k dalšímu zelenému stvoření, s nímž zápasí Gulvek. Daeryll: Unaven, se snažíš, s čím dál menších sil, odrážet jakýkoliv útok, vedený na tvou osobu. Chvilku si překvapen proměnou netopýra v pohlednou ženu, ale na údiv není vhodná chvíle. Už ti hlavou probleskují myšlenky, že je boj ztracen, ale na boj ti přišli pomoct nějací cizinci, kterých sis ihned všiml. Tvé síly nejsou nijak velké, přesto se ti, soustředěním všech zbývajících sil, povede vyvolat kouzlo proti skřetovi, který se zaskočením ve tváři ihned vzplane. Kouzlo si provedl na skřeta, držel v ruce kuš, kterou střílel po létajícímu netopýrovi. " Ty bastard!!!!...já zabít ostřím tvá krk!!! " Zahodí kuš a zařve, přičemž vytáhne zpoza opasku ostří, s nímž se na tebe rozeběhne. Kouzlo nebylo moc silné. Chytly mu kousky látky, zakrývající jeho tělo, ale ty se mu při pohybu povedlo uhasit. Buffero: I ty unaven, se už nezmůžeš na boj s mečem a tak se do boje vrhneš alespoň s dýkou, s níž se umíš také dobře ohánět. Bude ti nyní více platná, než jakýkoliv těžký meč. Se skřetem, kterého si seknutím do nohy dostal do kolen a s nímž si se odkutálel k blízkému stromu, svádíš dále boj. Ostří, co držel v rukou ztratil při vašem kutálení. Nyní je nad tebou a pokouší se tě škrtit svýma odpornýma pařátama. Povede se mu ti dát pěstí do tváře. " Hehéééééé…libít se to!!!?...Hehehéééé…zabít tě do obličej!!!. " Na jeho tváři vidíš velkou radost. Gulvek: Sehrál si se skřetem boj, při němž tě dostal na lopatky a nyní se tě snaží přetlačit, aby ti mohl svým mečem rozseknout dmoucí se hruď. Odoláváš jeho tlaku a úspěšně se ti vede vychylovat jeho ruce. Cítíš, jak ti pomalu začínají docházet síly. Je jasné, že moc dlouho odolávat nevydržíš. Najednou skřet výrazně povolí a odskočí s křikem stranou. Tvé rychlé oči se rozhlédnou kolem. Všimneš si kutálející se Luminy, sekající do skřeta hlava nehlava. Ten nakonec skončí napíchnut na její šavli. Najednou ti cosi prosviští kolem ucha. Instinktivně se skrčíš a rozhlédneš kolem. Skřet, jenž byl Break sražen k zemi, se vzpamatoval a nyní podnikl útok proti tvé hlavě. Naštěstí se netrefil a šipka minula cíl. Ostatní postavy: Bez reakce. Shrnutí Boje: Iniel, Crual, Fatalis a Achill, se drží vzadu a do boje zatím nezasáhli. Zbývající postavy do boje již zasáhli. Výjimkou je Eleden, který zatím vyčerpaně leží na zemi a do boje se nezapojuje. 3 skřeti jsou mrtví, ostatní jsou ještě při silách a ještě žijí a jsou to tito: 1. skřet bojující s Break. 2. skřet běžící proti Orianě 3. skřet doutnající díky Daeryllovi, útočící na něj. 4. skřet sražen Break, nyní střílející po Gulvekovi a Lumině. 5. skřet bojující s Bufferem u stromu 6. Vůdce skřetů, který je někde schován. |
| |
| Při každém podařeném zásahu se hlasitě zasměji, abych pokračovala ve svém míhavém boji, který se nedá přirovnat k boji s jednotlivcem, ale spíše připomíná boj se všemi protivníky zároveň.. Avšak nečekaně prudce se zastavím, aby mi čepel nezajela do těla ve chvíli, kdy mi jeden ze skřetů rozsekne mou košili a o chvíli později bolestně zasyknu, když mi nejspíše skřet narazí do dříve zlomené ruky a i když je moje ovládání dosti silné, přesto na okamžik vypadnu z rytmu, což umožní skřetovi, aby mi opět zaútočil na bolestí ochromenou paži.. Avšak já nečekám na náraz a téměř v posledním momentu se otočím bokem, takže skřet narazí pouze do mého ramene, které je v pořádku a trochu proběhne kolem mě, ale vzápětí padne na zem, když se mu zezadu do krku zabodne čepel mojí dýky a rozpáře jeho krk od středu na pravou stranu.. "Se mnou to nebudete mít lehké vy bastardi.. Ani zraněná nejsem bezmocná a spíše se jen více dostávám do bojového varu. A teď jste si sami podepsali ortel.." šeptnu nenávistně umírajícímu a poté do něj zuřivě kopnu a otočím se, abych se opět vrhla do boje, když tu zahlédnu jak Gulvek leží na zemi a jeden ze skřetů se jej pokouší zabít.. ..........je vyčerpaný..........tohle nemůže dlouho vydržet........takže dalším cílem je tamten bastard skřetí...... .......ale doběhnout k němu nestihnu.......takže zbývá jedině hod dýkou.........sice mě to zbaví zbraně......ale on bude žít......... Po bleskurychlé úvaze se rozběhnu přímo ke Gulvovi, ale protože času opravdu není moc, mrštím dýkou mířeje na skřetův nechráněný zátylek a také tak, aby se neměl nikdo možnost dostat do rány... |
| |
| Místo se skřety Do prkýnka!, zakleju v duchu, když minu a chystám se udělat své ohnivé kouzlo znovu, na skřeta, co jsem ho jaksi upoutala. Kuš, ty si ale rychlý...to nestihnu...Tak se trochu proběhneme. Rozběhnu se se skřetem kus za patami. Cestou přemýšlím, co dál. Myslím, že bych ho sice za chvíli unavila, ale měla bych pomoci ostatním a ne tu hrát na honěnou. Proto se rozběhnu, co nejrychleji to jde směrem, kde nevidím překážky v cestě a pak se soustředím na vyvolání dalšího kouzla. Doufám, že to tentokrát vyjde, nezbývá mi už mnoho many. Za malý momnet se před skřetem řítí velká ohnivá koule, o průměru asi dva metry. Spokojena se svou prací zastavím a vyčkávám až se skřet přiblíží. Pro jistotu si přichystám do ruky hůl a pořádně sleduji, kam zaútočí. "Tak pojď!", pobídnu skřeta, který přibrzdil, zmaten tím, co se před ním objevilo. |
| |
| “Schován v koruně stromu na dohled od bojiště“ Všude zuří boj. Bitevní vřava a čepele o sebe cinkají však kde je trpaslík? Onen udatný a neporazitelný? No přece na stromě. Po dlouhém škrábání po kmenu stromu s velkým pytlem na zádech jsem se uhnízdil v koruně stromu z kterého, při přikusování kvítku heřmánku, pozoruji to zajímavé představení. "Heh kdyby tu byl bráška....místo tu ještě je, by jsem se scvrknul a mohli by jsme se vsadit kdo vyhraje...tamten zelenej vypadá nadějně ale já bych vsadil na Ori. Třeba třeba i dvě rozbitý prázdný flakonky! hehe" |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Při svém běhu, aby si se zbavila bestie, bežící za tvými zády, se přesuneš více do pozadí. Možná je to v tento okamžik dobře, možná né, jelikož uslyšíš nějaký křik. V tom samém okamžiku se ti povede kouzlo, o které si se při běhu pokoušela. Ohnivá koule se srazí se skřetem, který z ní byl zaskočen a nezmohl se tak na jediný další pohyb. Ihned vzplane a s křikem, nahánějící husí kůži, se začne válet na zemi a plácat sebou ze strany na stranu, aby oheň uhasil. Před očima se ti objeví strašlivá scéna. Vidíš vůdce skřetů, jak mává hůlkou proti běžícímu Achillesovi a cosi přitom nahlas pronáší. Ze skřetí hůlky vylétne 3x3 sáhy velká ohnivá stěna, která narazí do Achillea. Ten je okamžitě poset hladovými plameny, nyní tančící na jeho těle. S křikem, který po chvilce ustane, spadne Achill k zemi. Se smíchem na tváři se skřet rozhlédne kolem sebe, opět zamává hůlkou a zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Sedíš na stromě a netrpělivě pozoruješ probíhající boj. Je jasné, že Trpaslík- alchymista jako ty, by v boji nebyl moc platný a tak je celkem logické, že se držíš v pozadí. Možná je to v tento okamžik dobře, možná né, jelikož za svými zády uslyšíš nějaký křik. Otočíš hlavu směrem, z něhož si hlasy slyšel. Před očima se ti objeví strašlivá scéna. Vidíš vůdce skřetů, jak mává hůlkou proti běžícímu Achillesovi a cosi přitom nahlas pronáší. Ze skřetí hůlky vylétne 3x3 sáhy velká ohnivá stěna, která narazí do Achillea. Ten je okamžitě poset hladovými plameny, nyní tančící na jeho těle. S křikem, který po chvilce ustane, spadne Achill k zemi. Se smíchem na tváři, se skřet rozhlédne kolem sebe. Opět zamává hůlkou a zmizí. |
| |
| Místo se skřety Všimnu si, že na mě útočí jeden z těch skřetů s nějakým ostřím, jen zvednu ruku se scimitarem, abych mu tu ránu zablokoval, pod tím nárazem mi zabrní ruka a málem upustím zbraň. Najednou se mi udělá konečně jasno. Uhnu před dalším sekem a zablokuju mu zbraň jedním scimitarem a druhým ho bodnu do břicha. ,,Elghinn gol!" Zavrčím a pustím ho, ať se kochá pohledem na svá střeva. Všímnu si, jak jeden škrtí Buffera. Přiskočím k němu a prudce mu vrazím jeden scimitar z boku do krku. Poté jej odvalím z Buffera a snažím se ho chránit, zatímco se vzpamatovává. |
| |
| Místo se skřety Odběhla jsem kus dál od zápasících, takže kdo by se podíval směrem, kam jsem utíkala, zahlédl by jen nějakou velkou zář a zaslechl skřetí řev. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Odvrátím pohled od hořícího skřeta. Nedokážu se dívat na utrpení jiných, byť mě chtěl zabít. Ovšem scéna, odhehrávající se před mýma očima nyní, je mnohem horší. "Achille!", vykřiknu bezradně. Začnu se soustředit na nové kouzlo, přestože vím, že má manaenergie už není vysoká a nejspíše nebude stačit. V zápětí ale můj cíl se smíchem zmizí. Ne to ne! Ty parchante! Co mi síly stačí utíkám k ležícímu Achileovi. Rychle shodím plášť a začnu jím dusit jeho hořící tělo."Achille, lásko..Achille...Neumírej, prosím!", šeptem žádám nemožné. Jakmile je oheň zažehnán, sehnu se k němu a snažím se zjistit jeh stav. |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro "Au to muselo bolet" Užívám si pohledu na celou scenérii. Spokojeně si chroustám heřmánek, když mi jedna větvička upadne. Sjede se po mém břiše, přetočí se po větve a spadne na zem. "Hmm kurník, budu muset sehnat nějaký zásoby. Musím je přemluvit, aby jsme to vzali okolo pěkný louky.. JJ tam vždy něco roste heh" Zadumán do myšlenek se nakláním, abych spatřil pod sebou spadlých pár lístku heřmánku, když s všimnu, že tudy proběhl Achilles. Zrakem ho pozoruji a když si všimnu i toho hnusného skřeta doslova se přimáčknu na strom. "Viděl mě? vv v v viděl? Nene nemohl jsem na stromě, schovanej v koruně...nemohl...bachá!! ee drž hubu ještě tě uvidí...chudák člobrda...počkej já ti ukážu." Začnu se horlivě hrabat v pytli. Nějak nedávám pozor na to, abych byl potichu a tak se ozve nějaké to zacinkání flakónek vespod pytle. Pak však vytáhnu plnou hrst bylinek a různých kvítků. Nějaké vyberu nasliní a po žvejkám. "Takže heřmánek, všudybýlek, pecivál jj to bude ono..musím tu mít ještě nějakej lecník a vlčí chlup. Mno teď když to nasliním..a musím to dát do vody...voda...voda...hmm..kam jsem ji jen " V puse stále hroudu bylinek, hlavu zasrčenou v pytli hledajíc nějaký flakónek vody. Však žádný nenacházím, v puse se začíná lehce přežvykovat až nakonec si svou porci rádoby lektvaru sním. Zarazím se, vytáhnu hlavu a podívám se přímo před sebe. "Já to sněd? Já jsem skřetoprt to je strašný." Plácnu se pořádně po čela. “Mno to byli moje poslední….mám po zásobách..ale nabylo to špatný…možná maličko heřmánku ještě by to sneslo.“ Jako kdybych úplně zapomněl na shořelého člobrdu. Zase spokojeně sedím a pozoruji bitvu. |
| |
| Toto je bojiště, pro lepší orientaci. Více pro vás asi už udělat nemohu :-)) Až budu vědět, že všichni bojiště shlédli, nejspíše jej smažu.  |
| |
| Místo se skřety Zvednu se od Buffera a zadívám se na posledního skřeta. ,,Elghinn gol!" zavrčím drowím jazykem. Pomalu k němu vykročím a natáhnu k němu ruku, v ten okamžik ho obalí naprosto neproniknutelná tma. Já se rozeběhnu a bodnu do oné tmy, do míst, kde mi můj smysl říká, že je skřet. Když se tma rozptýlý, tak odhalí skřeta s mou šavlí v břiše. Vytrhnu z něj šavli a otřu ji o jeho šaty, stejně učiním i s tou druhou. |
| |
| (sice už asi není potřeba ale přesto:) Místo se skřety nevědomky zachráním Gulveka, když v tom mi kolem ucha prosviští šipka z kuše...podívám se směrem odkud letěla a vida, že se skřet chystá nabít, se zvedám ze země, na kterou jsem se dostala po dopadu těla skřeta na mojí šavli...ale najednou si všimnu, skřeta s kuší obalí temnota a už k němu běží ten temný elf, kterého jsme sem přišli zachránit... jen se usměju a podám ruku Gulvovi, abych mu pomohla se zvednout...musí být jistě ještě vyčerpaný a tenhle boj mu asi moc nepřidal... tak sem zrovna zachránila Gulva a ani sem o tom nevěděla... zamyslím se všechno se to seběhlo tak rychle...sice jsem zvyklá zabíjet, ale většinou sama...beze svědků...a teď ty skřeti vohrožovali moje přátele...na tohle vopravdu nejsem zvyklá... podívám se na temného elfa, který zrovna dorazil posledního skřeta a potom přesunu pohled na jeho na zemi ležícího kamaráda...tedy - nevím jestli jsou přátelé, ale nejspíš cestovali spolu...a i kdyby ne - ve válce je každý přítel... když se Gulv zvedne na nohy (za mojí asistence nebo bez ní, to už je jedno) zvednu ze země svojí šavli, kterou jsem tam odhodila, abych mohla druhou, kterou jsem nastavovala pod padajícího skřeta, uchopit oběma rukama...potom vytáhnu druhou ze zad skřeta a otřu je o jeho oblečení... špinavý skřeti...bych ráda věděla co je sem přivedlo...a proč potřebovali takovou přesilu na párek dobrodruhů... řeknu si spíš pro sebe, šavle uklidím tam, kam patří a začnu obhlížet bojiště... |
| |
| Místo se skřety Šavle zasunu do pochev a ztěžka oddychuji. V tom uslyším nějaký hlas. Prudce zvednu hlavu a podívám se na nějakou elfku, alespoň tak vypadá. ,,Co? Aha. Hmm, nevím, ale nejdřív bychom se mohli podívat, kam zmizel ten s přerostlými zuby." Pousměju se. ,,Jo, abych se představil. Jsem Daerryl Everhate. Tohle je Eleden a tamhleten je Buffero. Díky, že jste přišli, načasování bylo výborné. Vstanu a přejdu kousek dál, kam jsem odhodil svůj vak a luk s toulcem a přehodím si to všechno přes rameno, luk si nechám v ruce. |
| |
| oni mi pomohli, zachránili mi život!! co je to všechno za bitosti, kdo jsou, co chteji, proč mi pomohli takový příjemný pocit mě zalil snad poprvé v životě, nevím co si myslet. Koukam po okolí a tam vidím spoustu mrtvol. Mé oblečení je od krve a nejsem jediný. Pozvednu svůj meč a zasunu ho kam patří. Dýku strčím za pas se zbytkem skřetí krve. Přemýšlím co říct. Celá ta banda co mi pomohla se schází do hloučku. Děkuji vám. Nevím jak by to dopadlo kdyby jste nepřišli. Jak se vám mohu odvděčit. Zajímalo by mě, proč jste nasazovali a riskovali život za někoho, koho neznáte?? |
| |
| Mlčky sleduji končící boj na louce, ale poté se jakoby na chvíli zarazím a ještě jednou se opětovně rozhlédnu kolem sebe, jako bych snad někoho hledala.. Když se ozve nejdříve Daeryl a poté i Buffero, jen se zasměji a stále zahalená v plášti se na ně velmi pomalu otočím a kráčím k nim.. "Měli jste velké štěstí, protože moje smysly jsou ostřejší a jen díky tomu jsem zaslechla velmi tlumené cinkání zbraní a díky tomu, že nejsem jako většina smrtelníků jsem se dokázala dostat včas k vám a odvést jejich pozornost než přišli mí společníci.. A proč jsme vám pomohli? Nemáme s vámi žádný spor, tak naopak nevidím důvod proč bychom to neměli udělat a navíc takoví prevíti jako oni se musí zabíjet co nejvíce. A ani bych neřekla že jsme moc riskovali..." odvětím klidně a poté se zahledím na všechny tři muže a když si prohlížím jejich tváře, můžou si prohlédnout mou tvář ukrytou pod kapucí pláště.. Ostře řezané rysy, bledší pleť než u lidí, záplava vlnitých havraních vlasů, uhrančivě tmavé oči a až svůdně rudé rty, kolem nichž pohrává snad stále mírně škodolobý úsměv... A také jste si uvědomili že ač jsem se proměnila z netopýra na člověka a dopad byl dosti tvrdý, nevidíte jediný náznak otřesení nebo únavy po boji a to ani když se prudce otočím a na okamžik zůstanu stát... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro |
| |
| Všimnu si, jak k nám přichází nějaká postava s pláštěm a kapucí, když promluví, všimnu si, jejích rysů a poznám v ní onu ženu, která nám přiletěla na pomoc jako netopír a pak se promněnila do lidské podoby. Ano, je to upír, ale stejně je to zvláštní, člověk by si myslel, že zůstane zalezlá někde v kobce. Ušklíbnu se. ,,Jo, to je pravda, skřeti by se měli zabíjet po stovkách. Můj národ měl ale jiné názory." Opět se ušklíbnu, tentokrát spíše s opovržením. ,,Používali je jako otroky a válečníky. No, jak jste už jistě zjistili, jsem Drow. Jestli má někdo připomínky na můj původ, tak ať se vyjádří. Jsem radši, když vím, s kým budou problémy. Už jsem to zažil několikrát." Povzdechnu si a podívám se na tu upírku. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Ač je tvé soustředění sebevětší, nedokážeš určit, kde se nachází. Necítíš ani jeho přitomnost, což je ti divné. Buď je dost dobře ukryt, a nebo má silné kouzlo bránící jeho nalezení. |
| |
| Pomalu otevřá oči a zahledím se na své společníky.. "Musíme najít toho jejich vůdce, ale k tomu bude asi třeba Oriiných schopností, protože mě se jej nedaří najít.. Pravděpodobně je jeho kouzlo příliš silné, ale když ho nenajdeme, tak nám může nadělat hodně potíží..." pronesu tiše a přitom sleduji své okolí a pomlau obcházím bojiště, pokoušeje se, na zemi, mimo mrtvé skřety najít kapky krve, které by mě snad dovedly k cíli... |
| |
| podívám se na drowa, který nejspíš promluvil směrem ke mně... jmenuju se Lumina...myslím, že ostatní už se dokážou představit sami... řeknu s úsměvem mě vlastním a kývnutím hlavy pozdravím všechny, které mi Daeryll představil... tak se zase jednou potkávám s temným elfem...někoho z jejich rodu sem naposledy potkala.....no to už je hodně dlouho... zamyslím se a zrovna dobrý vzpomínky na to nemám...ale uvidíme jak se to bude dál vyvíjet... rozhlédnu se po bojišti, jestli jsme tu všichni...nevidím Íniela! neviděl někdo trpoše? co když ho vodnes ten co se nám ztratil? začnu se po něm shánět... MH: radši přidám ještě popis Lumi, kdyby to někdo nečet :) Jsem půlelfka, takže mám uši trochu víc do špičata a budu žít o něco dýl než lidi, ale jinak mezi mnou a lidma moc rozdílů nejni. Teda kromě nadlidský krásy. Jsem asi 168 cm vysoká, mám 54 kg, dvojky prsa, pěknej zadek, útlej pas, tmavý vlásky až pod ramena, krásný hluboký tmavě modrý oči. Síla nebude asi nic moc, ale jsem docela mrštná. Na levém rameni mám vytetován znak Jing-Jang. |
| |
| MH: Nevím, jestli víte, jak Daerryl vypadá, tak to sem teď napíšu: Daerryl je drow.To znamená, že má téměř zcela černou pleť a bíle vlasy po ramena. Na sobě má většinou tmavě zelený plášť, který má vždy ztažený až do čela, protože denní světlo jej oslepuje. Asi 189 cm vysoký, u sebe vždy má své dva scimitary a luk. |
| |
| Nuže, když je čas na oživění popisu našich postav...tak přidávám i popis Oriany, jež jsem kdysi psala ještě na Abarinu, když Dagestez začínal, jen ho překopíruji, tak se nedivte, že stojím úplně jinde:-) Oriana Mezi dobrodruhy ve skupince postávající před branami Zangrie, je také dívka - kouzelnice. Cítí se dobře, konečně jsou na místě. Svou štíhlou nevysokou postavu oděla do dlouhých cestovních šatů tyrkysové barvy, přes které má ledabyle přehozen šedý cestovní plášť. S jejími dlouhými, hnědými mírně zvlněnými vlasy si lehce pohrává vítr. Slunce jestě více zvýrazňuje jejich mahagonový lesk. Svýma krásnýma zelenýma očima si prohlíží okolní krajinu. Se sebou táhne vak, opírá se o kovanou hůl. Není to ledajaká hůl. Za povšimnutí stojí hlavně její vršek v podobě hlavy podivné bytosti. Místo očí jsou do ní vsazeny dva smaragdy. Dívce je asi 20let. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Odvrátím pohled od hořícího skřeta. Nedokážu se dívat na utrpení jiných, byť mě chtěl zabít. Ovšem scéna, odhehrávající se před mýma očima nyní, je mnohem horší. "Achille!", vykřiknu bezradně. Začnu se soustředit na nové kouzlo, přestože vím, že má manaenergie už není vysoká a nejspíše nebude stačit. V zápětí ale můj cíl se smíchem zmizí. Ne to ne! Ty parchante! Co mi síly stačí utíkám k ležícímu Achileovi. Rychle shodím plášť a začnu jím dusit jeho hořící tělo."Achille, lásko..Achille...Neumírej, prosím!", šeptem žádám nemožné. Jakmile je oheň zažehnán, sehnu se k němu a snažím se zjistit jeh stav. |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro Vytrhne mě ze zadumání hlas křičící Ori. "Kde je? Hmm a támhle" Pronesu rozradostněn, když se dostatečně otočím v koruně stromů. Má otočka však nebyla neslyšná spíše naopak. Vypadalo to jako by v koruně byla nějaká ohromná opise dávající si právě oběd. " Kurník už nemám nic..já se na to ..." Šeptám si pro sebe, když mi můj pytel vyklouzne z rukou a řítí se k zemi...v tu chvíli mi z úst ujede tichý výkřik "néé zároveň s několikátým úderem hlavy o kmen stromu. "No vůbec..já tam pro něj nejdu. Zjeví se ten vošklivej skřet a ještě mě" rozplyne se ticho "Uslyší….budu úplně ticho...hmm hmm hmm hmm" "Hmm hmm hmm" |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Zoufale a rychle pláštěm hasíš plameny, tančící po Achillově těle. Nevíš, zda brečet, při pohledu na Achillovi svíjející se pohyby, nebo jít někam zvracet, z jeho škvařící se kůže. S očíma plnýma slz, se ti povede uhasit všechny zrádné plameny. Ihned začneš zkoumat jeho stav a místy doutnající tělo. I když to už snad více nejde, tvé oči se ještě více zaplní slzamy, jelikož je ti jasné, že oheň připravil tvou lásku o život. Leží bez jediného pohybu a známky života. Dochází ti, že skřet, s nímž jste se střetli, nebyl jen tak ledajaký a může být dost nebezpečný pro celou tvou družinu. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Po tvářích mi ztéká jedna slza za druhou. Bolest a prázdnota v mém srdci je velká. Vůbec jsem netušila, jak moc jej miluji. Tu se začne má bolest měnit v obrovskou nenávist. Něco, co je mnohem silnější a nebezpečnější, než zraněné srdce. Něco, čím mohu škodit nejen tomu koho nenávidím, ale i sobě a těm, co mám ráda. Chci křičet, ale z mých úst nevyjde ani hláska. Zavřu Achlilovi oči, skřížím mu ruce na prsou. Ať si tě přijme mezi sebe ten, jež si mu byl oddaný...Tvůj bůh, který se na tebe vykašlal a nechal tě zemřít...Zbohem, Achile. Snad se setkáš se svou ženou, o které si mi nestihl skoro nic říct. Vezmu svůj plášť, který je z části začmuděný, zčásti prohořený, vstanu a přehodím ho přes sebe. Proud slz nejde zastavit. Z hluboka dýchám a snažím se dívat, kde je skřet s kouzelnou hůlkou. Přes slzavý závoj však toho moc nevidím. Náhle se výraz mého pohledu změní. Už to není milý hřejivý pohled Oriany. Je to pohled někoho, kdo má nyní jen jeden jediný cíl. Pomstu. A kdoví, jestli její vykonání mi bude uspokojením. Sevřu pevně svůj amulet, soustředěná na to, že musím v sobě najít dostatek vnitřní síly na dobytí své many. Slyšela jsem o tom, že to jde, že se jde dostat až někam za hranice možností, když je k tomu důvod. A ten je. Vnukne se mi myšlenka, že možná jsem jediná, kdo přežil. Kráčím jako náměsiční směrem k místu, kde to vše začalo, neustále ždímajíc veškerou svou životní sílu a přečerpávajíc jí na manaenergii. Motá se mi hlava a tak silně se mi násobí pohled, že místo jednoho stromu, spatřím před sebou les. Jdu špatně? Ten les tu nebyl..., pomyslím si. Vtom se mi zatočí hlava a já se chci zachytit o jeden ze stromů. Natáhnu proti němu ruce, ale ty projedou vzduchem a já padám. Na zem padá však nejen mé tělo, ale i mysl někam odchází. |
| |
| Místo se skřety Vypadá to, že je boj u konce. Nikdo snad nepřišel k sebevětší ujmě na zdraví a všichni jsou doufejme v pořádku. Za pomoci Luminy se dostane na nohy i Gulvek, co se do poslední chvíle válel na zemi. Někteří z vás se ihned, jakmile padl poslední skřet, dáli do rozmlouvání a seznamování, aniž by vám došlo, že ne všichni skřeti byli zabiti. To však hned objasnila Break, upozorňující na skřetího vůdce. Po skřetovi, jenž byl za vůdce, není však ani známky. Jakoby se vypařil. Plácek, na němž leží zkrvavěné a zohyzděné mrtvoly skřetů, se začíná zahalovat jejich zápachem, což pomalu přivolává různé mrchožrouty. K tělům si začínají sedat krkavci a různé ptactvo, které nepohrdne kouskem jakéhokoliv masa. Bylo by asi nejvhodnější, co nejrychleji zjistit, zda jsou všichni opravdu v pořádku, pouklidit bojiště, zjistit ztráty, či dokonce nějaké nálezy a co nejdříve se vydat dále. Ještě musíte nějakým způsobem přebrodit řeku, abyste se dostali na její druhý břeh. Čas se pomalu krátí. Je odpolední hodina a bylo by dobré, vše stihnout než bude opět šero, které přejde v hustou tmu. |
| |
| Místo se skřety Za pomoci Luminy se vyšvihnu na nohy a opucuji ze sebe kousky nachytané trávy s hlínou. Za zády Luminy v rychlosti pronesu: " Děkuji za pomoc..." - ale to už se ohýbám pro svůj meč, který ihned zasunu tam, kam patří a to do pouzdra. Prolmnu si oči a porozhlédnu se kolem. Pohledem nevynechám jediného člena družiny. Nováčků si však moc nevšímám. Poté, co se tak stane, se začnu rychle rozhlížet kolem, jakobych někoho hledal. Oči jsou ustrašené a ve tváři je nervózní výraz. " Nejsme všichni?!...kruci!!...kde je?!...kde je Oriana?...nidke ji nevidím!...doufám, že se ji nic nestalo...nesmí se ji nic stát!!...přesto nechybí jen ona...musím ji najít!!. " V dáli, mimo bojiště, zahlédnu postavu, podobající se Orianě. Když si všimnu její malátné chůze, jako šíp z luku, vystřelím z místa a rozeběhnu se k ní. |
| |
| Mlčky prohlížím skřety a pro jistotu ještě každému probodnu srdce, abych si byla skutečně jistá že jsou všichni na zemi mrtví... Když se Gulvek zvedne ze země, moc ráda bych k němu zamířila, ale on se okamžitě rozběhne k Orianě a tak jen sklopím hlavu a pomalým krokem procházím kolem mrtvol a občas se k nim shýbnu a prohlédnu věci, které mají u sebe a zda by mi něco nepomohlo k získání informací.. .........to je fakt pěkné.......já se tady můžu strhnout.........a on si běží nejdříve za Ori..... .......možná jsem se na to měla vykašlat........smrtelník za trápení nestojí........nikdy se nepřizpůsobí mému životu....... ...........raději jsem tu družinu měla opustit.......jenom kdybych nenarazila do té blbé větve......to už bych mohla být daleko odtud......... ..........říkala jsem ti že jsi jenom upírka.........bytost tmy a smrti.........a ty se naivně oddáš člověku a čekáš zázraky? Jeho věrnost?.......tak to ses hodně spletla..... Nečekaně prudce se pohnu a zpod pláště se vynoří černá špička boty na které jsou místy kovové plátky a zuřivě nakopnu jednu z mrtvol, která leží vedle mě.. Poté se jakoby uklidněně otočím a zamířím přímo k nováčkům, snad až příliš plavnými pohyby a když se dostanu až k nim, mírně se usměji a oni mohou záhlednout mé upíří zuby.. "Pro informaci vás tří, jsem upírka a mé jméno je Break. Musíme se ještě dneska dostat přes řeku a naše pouť potom bude pokračovat, ale teď není čas na mnoho řečí a tak vám nabízím připojení k nám.. Nevím jak je to se zásobama, asi budete muset lovit, ale aspoň budete v jakémsi bezpečí.." |
| |
| Ještě trochu oddychuju, když se ke mně přiblíží ta upírka a představí se jako Break. Při tom jejím usměvu mi vytanou vzpomínky na mě rodné město a přejede mi mráz po zádech. Když se zmíní o lovu, tak se nabídnu. ,,No, s tím lovem bych vám mohl pomoci, v Podtemni, jsem se učil lovit i v naprosté tmě, takže se dokážu celkem dobře plížit." Pousměju se a zase si přetáhnu přes hlavu kápi. |
| |
| Unaven po boji se opřu o svůj dlouhý silný meč a začnu si zabalovat tabák, abych se uklidnil.sleduji veškeré reakce své i té druhé celkem neznámé družiny. Sleduji toho divného týpka, myslím že Gulvek se jmenoval. Stejně jako pohled Braek mluvil za vše. Jsem celkem zmatený a přemýšlím, s kým je kdo v páru nebo jak je to rozdělené. To však není moje věc tak se do toho motat nebudu. Lovení není vůbec špatný nápad, mile rád se přidam ke skupině lovců. No sice nejsem se svou postavou tak tichý abych se dostal do blízkosti nějakého zvířete a mohl ho seknout Římanem či dýkou ale chtel bych vidět jak někdo z nich odnese prase řeknu si v duchu a dále sleduji co bude. Při pohledu na Braek je vidět zášť či nějaká závist trošičku, ale když se na nás usmála, ty zoubky ukázala, přišla mi velice zajímavá a přitažlivá. |
| |
| chvíli stojím a obhlížím bojiště, zatímco přemýšlím o tom, co kdo říkal...pak mě něco napadne a rovnou se zeptám: a Buffe...doufám, že nevadí... otočím se na něj tázavě, když mu (stejně jako spoustě dalších) zkrátím jméno... kam ste měli namířeno, než vás napadli ty skřeti? chvíli se usmívám a čekám na odpověď, když vtom můj obličej ztvrdne, když se připomenou slova Break, že s pomocí Ori bychom mohli najít vůdce skřetů... a kde je vlastně Ori? a kde je ten trpoš? začnu očima rychle obhlížet bojiště, ale nemůžu je najít... vždyť sem se na trpoše ptala už předtim...asi sme to nějak zakecali...kde jen můžou ty dva bejt? tázavě se podívám po ostatních, ale když vidím že se teď spíš každý zajímá o seznamování, tak se rozejdu po bojišti k místu, kde jsem Ori viděla naposledy...v tu chvíli vidím Gulva jak někam běží...podívám se tím směrem...a okamžitě se tam rozběhnu taky... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Jelikož se trochu pohybuješ v lékařství, připadá ti, že nebude trvat dlouho a upadne do bezvědomí. Nejspíše vyčerpáním. Všimneš si také většího stromu, na němž se něco hýbe a z něhož padá k zemi listí. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Ležím na zemi pod stromem a nevnímám nic z toho, co se děje kolem. Jsem duší někde úplně jinde, mimo tento svět. Tu zůstalo jen mé bezvládné tělo. Ležím na břiše, tak jak jsem upadla, tváří k zemi. Má kouzelnická hůl leží kousek od mého těla. Medajlonek, co mám na krku, ležící taktéž na zemi těsně vedle mě, (ale pořád je na šňůrce na mém krku, neutrhl se) vyřazuje slabé žluté pulzující světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Ležím na zemi pod stromem a nevnímám nic z toho, co se děje kolem. Jsem duší někde úplně jinde, mimo tento svět. Tu zůstalo jen mé bezvládné tělo. Ležím na břiše, tak jak jsem upadla, tváří k zemi. Má kouzelnická hůl leží kousek od mého těla. Medajlonek, co mám na krku, ležící taktéž na zemi těsně vedle mě, (ale pořád je na šňůrce na mém krku, neutrhl se) vyřazuje slabé žluté pulzující světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Ležím na zemi pod stromem a nevnímám nic z toho, co se děje kolem. Jsem duší někde úplně jinde, mimo tento svět. Tu zůstalo jen mé bezvládné tělo. Ležím na břiše, tak jak jsem upadla, tváří k zemi. Má kouzelnická hůl leží kousek od mého těla. Medajlonek, co mám na krku, ležící taktéž na zemi těsně vedle mě, (ale pořád je na šňůrce na mém krku, neutrhl se) vyřazuje slabé žluté pulzující světlo. |
| |
| Mírně pobaveně se zasměji a poté se zahledím opět na Buffera a Daerylla s význaným pohledem vrženým ke třetímu společníkovi.. "Jak jsem řekla, já v lovecké skupině nejsem, protože já se o jídlo zase až tak moc starat nemusím, ale mileráda kdykoliv pomůžu, protože najít kořist pro mě není těžké.. A mimochodem, také bych se ráda dověděla kam jste měli namířeno, když už se tady o tom moje společnice zmínila.. A také bych ráda věděla, jak dlouho jste cestovali a vlastně všechno co by nám mohlo pomoct nebo by se nám mohlo hodit.." Přitom se ani nepodívám kam odběhl Gulvek a Lumina a tak nějak se zatím ani nestarám o zmizelého trpaslíka.. |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro co se...tam asi stalo? zeptám se zadýchaná z běhu viděl si...ten strom? něco se...na něm hejbe...co když...tam ten skřet...číhá na nás? kvůli tomu, že do běhu mluvím srovnám krok s Gulvem... |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro co se...tam asi stalo? zeptám se zadýchaná z běhu viděl si...ten strom? něco se...na něm hejbe...co když...tam ten skřet...číhá na nás? kvůli tomu, že do běhu mluvím srovnám krok s Gulvem... |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro co se...tam asi stalo? zeptám se zadýchaná z běhu viděl si...ten strom? něco se...na něm hejbe...co když...tam ten skřet...číhá na nás? kvůli tomu, že do běhu mluvím srovnám krok s Gulvem... |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro "Dolů nejdu...nene...ale i když...můj pytel..bez něj sem jako..hmm" Mé rozjímání přeruší až připotácející se Ori. Padne na zem a já s vytřeštěnýma očima hledím na ní. "Ori? Ori? Podáš mi ten pytel? Proč tam tak ležíš?" Snažím se podivně se chovajícího společníka na sebe upozornit. Nakonec, ale přece jenom slezu, abych si mohl můj pytel zkontrolovat. Chvilku se v něm přehrabuji a když zjistím že je vesměs vše v pohodě pár krůčky se přesunu k Ori. Dvakrát do ni prstem dloubnu se slovy.."Ted není dobrá chvíle na spaní...mno i když možná jo, ale nejdřív musíme na ten strom ještě se tu zjeví ten, ten.sss..s.s.s. skřet nebo jak jste je to nazývali chápeš? Haloo Ori" Posadím se vedle ní a po chvilkovém koukání do útrob mého špinavého a napůl lepkavého pytle prohlásím. "Je to včudu, už nemám ani jednu bylinku, musíme se na nějakou zastavit jo? Jinak už nic neuvařím což bude škoda. Bráška vždycky říkal že když něco člověk nebude dlouho dělat tak to zapomene...no a to já bych vůbec nechtěl. Byla by to škoda, znám toho hodně víš? Jééé ty máš hezkej medailón, to je označení ohniváků? To jako když mi ho půjčím můžu bejt taky na chvilku ohnivák? Ori? Ori? Mno tak ne no...jen jsem se zeptal." Sedím vedle rozplácle Ori. Spokojeně koukám do okolí. |
| |
| Zamyslím se. ,,Hmm, jak vám to říct. Míříme do Prestézu osvobodit nějakého čaroděje, který má moc zachránit zemi před nájezdy skřetů." Pak si hodím na rameno luk, o který jsem se zatím opíral a podívám se přímo do očí té upírky. ,,A kam máte namířeno vy?" |
| |
| "Mě není náš cíl ještě přímo jasný, takže na to se zeptejte spíše Gulva, toho barbara, teda jestli se uráčí tady ještě přijít, protože si myslím že je teď dosti zaneprázdněn.. Ale podle mého názoru bychom se měli odtud rychle dostat, protože ten skřetí čaroděj co nám zmizel, jistě přivede i posily a já sice nejsem ani trochu unavená na další boj, ale jak tak sleduji vás, i své společníky tak mají už trošku dost.." pronesu lehce, poté ještě jednou pohlédnu na všechny tři, abych se vzápětí prudce otočila a vyrazila nejen směrem k Orianě a Gulvekovi, ale spíše směrem k řece odkud jsem přišla, respektive přiletěla napomoc novým dobrodruhům.. Kráčím svižně a není na mě znát jediný náznak únavy či vyčerpání z boje, spíše to vypadá jako kdybych si jen tak trošku protáhla svaly v těle, abych rozproudila mou chladnou krev.. |
| |
| Zvednu levý koutek. ,,Jo, jsme dost unaveni, měli bychom najít nějaký stín, to slunce mi moc nesvědčí." Pronesu za mizící upírkou a následně se otočím ke svým společníkům. ,,Hmm, tak sem teda zvědavej, jestli ten, co zmizel byl ten samej skřet, kterýho máme najít." |
| |
| Všichni, kromě Break, která je i po proběhnutém boji čilá (až na ruku, cose stále nezahojila!) jste dosti unaveni z proběhnutého boje a bude třeba, si alespoň nachviličku odpočinout a něco pojíst. Nyní je tu však důležitější věc. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| Mimo Bojiště Běžím vedle Luminy, která mě díky mým zraněním lehce doběhla a snažím se ji odpovědět na její otázky. Hlas mám přitom zadýchaný a dost nesrozumitelný. " Na thom stromhně...byl trpaslííík, toho...sis nev...nevšimhla?...podhívej....už je u Hri. " Snažím se Lumině objasnit situaci, kterou nejspíše přehlédla. Po malé pauze dále spustím. " Nehím, co se sthalo...ale Ori na hom není asi dobhře...bude...bude potřeubovat pomuc a to ryhle! " Dořeknu ve chvíli, kdy akorát dorazíme k trpaslíkovi a ležící Orianě. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Bezvládně ležíš na zemi a nejevíš žádné známky života. Nevíš, zda ti někdo z tvých přátel přiběhl už na pomoc, nebo tě tam nechávají jen tak ležet a jsi jim ukradená. Tvé tělo leží na zemi, duše se však nachází uplně někde jinde. " Po chvilce otevřeš oči a rozhlédneš se kolem sebe. Neslyšíš, ani nevidíš nikoho ze svých přátel. Jediné, co vidíš je hustý les, rozprostírající se kolem tebe. Všechny zvuky v něm, slyšíš dokonale, jakoby byli u tvých uší. Oči, proti tvým úším, máš však trochu rozmazané, přesto vidíš stále dobře. Slyšíš odkudsi z dále dunění a šum. Dáš se tedy po zvuku, co tě zaujal nejvíce. Netrvá dlouho a dorazíš ke krásnému vodopádu, jenž se vlévá do třpitivého, průzračného, krásného, překrásného potoka. Cítíš chlad, ale i život a brnivý pocit, který se s neustálým přibližováním k vodopádu zvětšuje " Místo, kde se nacházíš:  |
| |
| Mimo bojiště Jak tak oddychuju, tak si všimnu ležící bezvládně postavy, u které je nějaký trpaslík a běží k němu ten barbar s tou půl-elfkou. Sakra, snad ji nic není, ale stejně se na ni podívám a zkusím ji vyléčit. Snad mám nějaké bylinky. Seberu své síly a pomalým během přiběhnu k té ležící dívce a podívám se, jestli nemůžu nějak pomoci. ,,Co se jí stalo? Můžu nějak pomoct? V léčení se docela vyznám." |
| |
| Chvíli ještě stojím na místě a sleduji co se děje a poté jen třepnu hlavou a aniž bych čekala na jakékoliv pobídnutí, nejvyšší možnou rychlostí se rozběhnu přímo k Orině, a díky své rychlosti a díky tomu že nejsem unavená, dostanu se k Ori těsně po Gulvovi a aniž bych se na něj jakkoliv zahleděla, přikleknu k ležíci dívce a ledovou rukou se jí pokusím nahmatat puls.. "Jestli se nepletu bude to vyčerpanost z kouzla. Nebyla zrovna odpočinutá a když vyslala tu ohnivou kouli proti skřetovi, obávám se že jí to vyčerpalo víc než je zdravé a obávám se že nějakou dobu nebude schopna chodit nebo bojovat.." šeptnu spíše pro sebe a poté se zahledím na Daerylla s otázkou v očích.. "Potřebujeme se dostat odtud než ty mrtvoly přilákají mrchožrouty, takže bych tě poprosila o to, jestli bys mi jí pomohl odnést, protože Gulvek má za sebou celkem těžké vyčerpání a Lumi bude když tak hlídkovat kdyby se tady někde objevil ten skřetí vůdce, což se může lehce stát..." |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Co se děje? Kde to jsem? Přeci nejsem mrtvá. To vím určitě, vždyť nejsem ani raněná, jen příliš unavená a má duše krvácí...Ne nemohu být mrtvá! Nesmím, musím se pomstít za Achila. Hlavou se mi honí myšlenky na pomstu a obavy, jestli vážně nejsem mrtvá. Nebo to je zase nějaké překvapení od mého dědy? Postupně se však nechávám unést krásou místa, kde se nacházím. Kráčím hustým tmavým lesem někam dál, odkud slyším podivné zvuky. Náhle les jakoby mávnutím kouzelného proutku končí a přede mnou se objeví nádherná scenerie. Potok, do kterého padá vodopád. Sleduji tu krásu, co by lahodila snad každému oku a zapomínám na to, co se před chvílí stalo. Jsem tu sama bez přátel bez "ohniváka". Mimoděk se dotknu svého talismanu. Mám pocit, jakoby více zářil a absorboval do sebe tu zvláštní energii, která tu všude je. "Kde to jsem?", ptám se znovu sama sebe. Od vody se šíří chlad, který mnou začíná prostupovat. Trochu se přikrčím a otřepu zimou, ovšem pokračuji dál až k vodopádu jako fascinovaná. Zkřížím si ruce přes prsa tak, že se levou rukou dotýkám pravého ramene a naopak. Tak jdu až k vodopádu. U něj ruce rozpojím, vyhrnu si sukni a vejdu do vody. Krásné čisté a průzračné. Jakmile jsem vodopádu na dosah, pustím sukni do vody a natáhnu k němu ruce. Cítím z něj nějakou podivnou energii, která je nyní dost silná. |
| |
| Mimo Bojiště " Nevím, co se ji stalo...ee Daerylle. Je asi dost vyčerpaná. Ty kouzla, je to svinstvo. " V tom se k nám přižene i Break a dá se do okamžitého vysvětlování věci, hlavně Drowovi. Chci k ní promluvit, ale když vidím, že mi nevěnuje jediného pohledu, jen mírně sklopím hlavu a pohédnu zpět do tváře Oriany. Podložím ji rukou hlavu a po kleknutí jí ji opřu o své nohy. Hlavou mi proběhne několik myšlenek. " Vidíš?...je na mě naštvaná a to jen díky tomu, že se bojím také o tebe. Jsi jak má sestra a nechci tě ztratit, ale nechci ztratit ani Break. Ta asi nikdy nepochopí, jak a co cítím k tobě. " Ze zamyšlení mě však vytrhnou slova Break. " Jsem vyčerpaný, ale né zase natolik, abych ji s někým ve dvou neunesl. " -odpovím ji. " Daerylle, Lumi, co se musí udělat? Víte, jak ji z toho dostat?...Oba se zabýváte léčením. " Jezdím s tázavým pohledem po obou přihlížejících. "" Musíme ji z toho stavu dostat. Má vůbec puls? " - Vyhrknu na Break, která ji již puls zjišťuje. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro " Jakmile si vešla do vody, ucítila si brniví pocit, projíždějící ti celým tělem. Pocit, který za normálních okolností při vstupu do vody necítíš. Proud vody, jenž ti spadá z vodopádu k rukám, tě přijemně masíruje a ty cítíš, jakoby se tvé tělo naplňovalo vnitřní energií. Okouzlením, z tohoto místa a vodopádu si ani nevšimneš, že tvé šaty jsou suché a nejeví žádné známky namočení. Chladíš se průračnou vodu na tvářích, rukou a všude, kde ti to přináší příjemný pocit. Náhle si všimneš, že za vodopádem se nachází místnost. Dobře skryta za stěnou vodopádu. Místnost je málá, vytesaná do skály. Všimla sis jí jen díky tomu, že tě odtamtud oslnilo třpitivé světlo. Nevíš, co by to mohlo být. " |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Ke hře: Když se budou pokoušet vzbudit, nebo jakkoliv probrat Orianu, tak jim navrhni, aby to nedělali, jelikož si slyšel, že z takovéhoto stavu se nesmí násilím jakkoliv dostávat. Mohlo by jí to trvale poznamenat. Slyšel jsi to kdysi od jednoho z kouzelníků, jenž tě chodil učit. (Né kouzla, ale počítání, psaní a tak.) ;) |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Energie, která z vody proudí do mého těla, mě naplňuje sílou, novou vnitřní energií. Nevím jistě, jestli je to právě ta, kterou jsem ztratila, když jsem se pokoušela dělat další kouzlo, přestože má mana byla již nulová, ale je jí velmi podobná. Nemohu se té vody nabažit. Přistoupím ještě blíže k proudu, padajícímu sezhora, nabírám vodu do ruk a umývám si tvář. Pak krk...nakonec si rozepnu šněrování na svých šatech a poodhalím bělostné tělo. Dávám si průzračnou, studenou vodu na ňadra, až se mi z toho postaví bradavky. Zatoužím se vyslést úplně celá a nechat dopadat vodu na své nahé tělo. Rozhlédnu se po okolí, abych se ujistila, že jsem tu skutečně sama. Pak už dlouho neváhám. Pomalu, fascinována vodopádem, se svlékám a hážu své ošacení na břeh. Nakonec tam stojím jen v Evině rouše. Já, která se stydí vyslést i před svou kamarádkou...Nedokážu tomu úžasnému pocitu oddolat. Nahá si stoupnu na rozhraní vodopádu, zády k němu. Zakloním hlavu, aby mi proud stékal po vlasech na záda a probírám si rukama vlasy. Slastí zavřu oči a nechám se oddávat tomu pocitu, který mě naplňuje. Pak se otočím, opět zakoním hlavu, aby voda netekla do očí a dotýkám se svého těla. Mé ruce postupují seshora dolů. Nejdříve krk, pak hrudník, prsa, ramena, břicho. Znovu se vrátím na prsa a jemně je masíruji. Mé tělo se zachvěje mírnou vlnou vzrušení. Trochu se zaleknu tohoto dosud nepoznaného pocitu a otevřu oči. Někde jakoby za vodopádem spatřím třpytivé světlo. Co je to? V obavách, že snad někdo mohl zahlédnout, co jsem před chvílí dělala, se začnu červenat. Zastydím se a politá studem utíkám pro svůj oděv. Rychle se obléknu a ani si neuvědomím, že šaty jsou úplně suché. Poté si opět stoupnu až na kraj vodopádu a snažím se podívat se zkrz něj, na druhou stranu. Spatřím do skály vytesanou místnost, ze které se line světlo. Dlouho neváhám a vstoupím do ní. |
| |
| Mimo bojiště Otočím se na barbara, teď už mi známého jako Gulvek a podívám se na něj. Hmm, konečně někdo, kdo mě hned nechce zabít, když mě vidí, tahle skupinka vypadá fajn. ,,Dobře. Tak mi s ní pomoz, odnesem ji někam pod strom, tam se na ni podíváme a uvidím, co se dá dělat." |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro " Jakmile strčíš do místnosti za vodopádem hlavu a vstoupíš, jsi nucena zavřít oči, jelikož tě oslepí záře, zahalující celou místnsot. Po chvilce oči otevřeš a s jejich přimhouřením se snažíš rozkoukat a prozkoumat místnost. Místnost není nijak zajímavá. Normální vytesaná místnost, nebo spíše díra ve skále. Co v ní je však zajímavého, je koule vydávající tu oslepující záři. Stojí na holi, založené kameny a při přiblížení k ní, září ještě silněji.  Pocit, jenž ti projíždí celým tělem od chvíle, co si vkročila k vodopádu ještě sílí. " |
| |
| Mimo bojiště Plně souhlasím s Daeryllovými slovy a kývu na jeho slova. " Dobře tak ji odneseme. Já ji vezmu za ruce v podpaží a ty ji vem za nohy. " " Opatrně!? " - dodám, abych se ujistil, že ji Drow nechytne nějak tvrdě. Co mě však zaráží je to, jak je Oriana ledová. " Cítíš...jak je ledová?...je jako kus ledu! To není přeci normální! " " Odneseme ji k řece, kde jsem byli, než jsem vám přišli na pomoc. " Kývnu hlavou směrem, kde jsme sídlili předtím a pomalu se tam rozejdu. " Mám tam i své věci, nebo jsem je tam alespoň naposledy odhodil. Měl jsem tam jeden elixír. " " Break, vem prosímtě její věci a můj meč. " Požádám ji a doufám, že tak udělá. Mé požádnání bylo prosebné, nikoliv příkazové. |
| |
| Chvíli se věnuji Orianě s jistým odstupem sice, ale pžesto tak abych zjistila co je třeba. Poté se narovnám a zahledím se konečně na Gulveka a s jistým chladem v hlase pronesu:"Oriana má pravidelný puls a také dobře nahmatatelný a dokonce i dýchá, ale zdá se jako kdyby ji něco ochromilo a uvedlo do bezvědomí.. Nejspíše bychom jí měli zajistit teplo a alespoň nějaké pohodlí." pronesu tiše a poté bez jediného ohlédnutí vezmu Gulvekův meč a Orianiny věci si připevním na záda, protože pravá ruka je stále jště dost zraněná a bude trvat nějakou dobu než kosti srostou... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Byla - li mi doposud zima, tak po koupeli ve vodopádu, jsem úplně prokřehlá. Modrají mi zimou rty a drkotám zuby. Třu ruce o ramena a paže, ve snaze si třením zajisit alespoň trochu tepla. Stojím na kraji jeskyně, hned za vodopádem a snažím své oči přivyknout světlu. To je tak pronikavé, že si je nakonec musím rukou clonit a ještě je mít přihmouřené. "Co to je?" , podivím se, když se mi konečně podaří rozeznat, z čeho záře vychází. Je chladné modré barvy a čím více se blížím ke kouli, tím větší energie mnou prostupuje. Nakonec se octnu úplně před ní. Natahuji po té podivné kouli ruku. Pamalu, protože má strach...Není to strach v pravém slova smyslu. Je to spíše obava z neznámého. Pohyb nedokončím a stáhnu ruku zpět. Poté zcela fascinována natahuji ruku znovu. Opět váhavě, pomalu. Nakonec se k ní priblížím na tolik, že se jí dotknu prsty jedné ruky, zatím co druhou si cloním oči. |
| |
| "U rušného stromu" "Co dělají?, vždyť si jenom zdřímla! Vždyť si semnou povídala!" Oči sjedou na rozpláclou Ori. Ruka se náhle pořádně plácne do čela. "Nojo! Ona je přece ohnivák! S tímto výkřikem doslova vyletím na nohy. Pytel který jsem měl na klíně vzletěl a s lehkým křupnutím nějakého skla, po krátké levitaci dopadl . "Ohniváci přece používají to samé jako ledníci a bubáci. Je to taková modrá flaštička...ta je strašně jednoduchá udělat." Zazáří mi očka i přesto, že se na mě Gulvek neobrátil jako na léčitele což mě dost urazilo, ale možná jen na mě zapomněl, jsem přece tak maličkej. Oči směřuji na Gulvu zatím co se škrábu na bradě kde jsou ještě poslední zbytky ohořelých vousů. Nových lidí jsem si ani nevšiml. Možná je to tím, že jsem byl zamyšlen v době Daeryllovy otázky. Po chvilce čekání se na mě stejně nikdo nepodívá, jako ostatně vždy. Přiskočím k mému pytli a zavrtám tam hlavu. Po zjištění je mám poslední kousek heřmánku, který zapadl až na samém dno hrnce a navíc i ostatních přísad je po skromnu. Mi došlo, že pokud nenajdu všechny přísady , jsem tu k prdům. “Sakra! Já si je všechny sežral. Hmm kde já je seženu… co já to.. už vím.. Ocipásek – modrý květinka rostoucí u tůněk říček. Tykadelník – na sromech…“ pohled na strom “…ale na tomhle není, musí být na jiném. Havranopírek – Louky, snad by tu mohl být jen najít slimáka, ty ho milují. Všudybílek - toho tady nenajdu, ale mohl by se nahradit heřmánkem, kterej snad ještě po kapsách někde mám…a kousek křenu. Mno takže do práce“ Zhluboka se nadechnu a už si to pádím k říčce, u které jsme před chvilkou odpočívali. |
| |
| Jsem tak unaven, jak psychicky tak fyzicky po dlouhe ceste a boji, že mi nedochází co se vůbec děje. Jsem dezorientován a motá se mi hlava jak po alkoholu. Pořádně nevim o co jde a co se děje. Když se trochu vzpamatuju, popoběhnu k partě a zadívam se. Bolí mě hlava. "Mohu vám nějak pomoci?? "Jsem unavený ale vzpomínám si, jak mě učil jeden z kouzelníků právě o tomto kóma. Nemělo by se s ní vůbec hýbat a už vůbec ne ji nějakým násilím křísit. Mohlo by ji to poznamenat do konce žvota!!!!! " " Jsem zvědav co tihle talenti s ní udělají" pomyslím si v duchu a sleduji dále co se bude dít. Nejsem moc věřící. Nerad věřím. život mě naučil |
| |
| chvíli jen nezúčastněně pozoruju, co se děje, kdo co vymýšlí a dělá a snažím se sama něco vymyslet... když se Buff zmíní o tom, že by se s ní nemělo hýbat, tak se k němu přidám... já bych řekla, že máte pravdu všichni...Ori sice potřebuje teplo, ale nevíme co jí je, takže bych s ní radši nehejbala...co kdybysme nechodili k řece, ale radši tady rozdělali oheň a přikryli Ori dekou? takhle s Ori řeku stejně nepřebrodíme... řekla bych, že tohle bude lepší...nevíme co jí je, tak bych jí rozhodně nikam nenosila, ale musím uznat, že teplo potřebuje...možná bysme mohli...... obrátím se na drowa: Daerylle? máš nějaký bylinky, ze kterejch by se dal uvařit třeba čaj, abysme jí zahřáli i zevnitř? já už mám bylinek hodně málo, ale řekla bych, že některý by tady mohli růst...a myslím, že trpoš taky odběh někam k řece...sice nevím pro co, ale bylinky by tam bejt mohly a my tam máme věci... pudeš se tam se mnou podívat? za první proto, že trpoš je tak trochu... rozhlédnu se jestli je ještě na doslech, a když zjistím, že ne tak pokračují tak trochu slabomyslnej, takže bych se po něm radši podívala, za druhý proto, že bych si docela ráda došla pro věci, který sem zahodila cestou a za třetí proto, že bysme se mohli podívat po nějakejch bylinkách... deš teda se mnou? nějak ani nečekám na odpověď a rozejdu se směrem k místu našeho posledního tábořiště... ten drow by se mi mohl skvěle hodit, jako osobní ochrana...mohli bysme si rozumět líp než s ostatníma, když on je temnej elf a já sem půlelfka... za chůze se usměju v bylinkách se vyznáme oba a v boji taky nejni špatnej...třeba by se hodilo se s nim líp skamarádit... |
| |
| Jak tak slyším Buffera mluvit o tom, že by se s ní nemělo hýbat, tak se nad tím zamyslím. Proč? Že by to mělo něco společného s tou její magií? Já se v tom moc nevyznám, byl jsem v bojový akademii a nějaký malý kouzla mě naučil ten chodec. Chvíli si tak hraju s nožem a pak uslyším, jak Lumina povídá něco o bylinkách. Otočím se. ,,Bylinky na čaj? Mno, nějaký by se tu určitě našly, ale už dlouho jsem nedoplňoval zásoby. Třeba Pernův trn už nemám. Aspoň tak mu říkal ten chodec, co mě učil." Pousměju se a na její navrh kývnu a vydám se za ní. Při zmínce o trpaslíkově slabomyslnosti se ušklíbnu. |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro trochu zpomalím a vedu Daerylla směrem, kterým cítím, že by mohla být řeka... kam vy máte vlastně namířeno? sice si něco povídal, ale to sem ti zrovna moc nevěnovala pozornost, když sem běžela k Ori... mimochodem Oriana je ta kouzelnice a ten trpaslík se jmenuje Íniel...je to trochu cvok a hraje si na alchymistu - ale doporučuju ti nic si vod něj neber... usměju se na něj když naposledy něco zkoušel, myslím že lovil ptáka, tak se mu povedlo vyhodit do vzduchu celej strom... cestou se koukám, jestli už neuvidím svůj vak nebo nějaké bylinky a poslouchám řeku... PJ: chtělo by to, jestli bys nám třeba nedal vědět, jestli jsou někde nějaký bylinky a za jak dlouho přibližně budem u řeky ;) |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Při rychlém kroku jste se dostali ihned k řece, kde jste našli všechny své věci (platí pro luminu), co jste tam odhodili. Začnete pátrat po nějaké té bylině podél řeky a v její blízkosti, ale na žádnou, co by se mohla hodit, jste nenarazili. Třea by bylo dobré, se zeptat i trpaslíka, zda má nějaké byliny, i když brát si od něho něco, co už je jeho výtvorem, asi nebude dobrý nápad. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Při rychlém kroku jste se dostali ihned k řece, kde jste našli všechny své věci (platí pro luminu), co jste tam odhodili. Začnete pátrat po nějaké té bylině podél řeky a v její blízkosti, ale na žádnou, co by se mohla hodit, jste nenarazili. Třea by bylo dobré, se zeptat i trpaslíka, zda má nějaké byliny, i když brát si od něho něco, co už je jeho výtvorem, asi nebude dobrý nápad. |
| |
| Jelikož Daeryll pustil Orianu, kterou nesl s Gulvekem a položil ji na zem, vzal ji Gulvek sám a přenesl ji k nejbližšímu stromu, do jeho stínu, který byl jen pár kroků od místa, kde ji Daeryll položil. Shrnutí. Gulvek, Oriana a Buffero jsou ve stínu pod stromem. Break je někde mezi stromem a řekou. Lumina, Daeryll a Iniel jsou u řeky. Eleden se stále neprobral z boje a leží tam, kde jste ho prvně zpozorovali. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Tvé váhání a strach, sáhnout na zářící kouli, je na pravém místě. Nikdy jsi nic takového neviděla a cítíš, jakoby tě koule chtěla pohltit. Nemůžeš odolat a na kouli nepatrně sáhneš. Ucítila si silné škubnutí tvé ruky, jak si tě koule, jako magnet přitáhla. Chceš ruku sundat, ale nejde to. Koule tě silně drží a určitě tě nějakou dobu pustit nehodlá. Všimneš si, jak ti začínají modře zářit prsty a pomalu ti záře stoupá vzhůru po ruce. Máš pocit, jakoby tě koule chtěla pohltit. Náhle se ti v hlavě ozve hlas. " Orianooo!...Orianooo! " Nevíš, zda se ti to zdálo a nebo si hlas skutečně slyšela. Po chvíli si ozve znova. " Orianooo!...Orianooo!...nečekal jsem, že se objevíš právě zde. " Jsi zmatená z toho, co slyšíš a snažíš se uklidnit svou mysl. |
| |
| Mimo bojiště - pod stromem Jelikož Daeryll pustil Orianu a dal za pravdu Bufferovi, že by se nemělo s Orianou hýbat, já takového názoru nejsem. Vezmu Orianu a pomalu ji přenesu k nejbližšímu stromu, kde ji položím v jeho stínu. " Jak si to myslel s tím, že se s ní nesmí hýbat. " - otočím se s otázkou na Buffera. " Nemáš nějakou přikrývku?...musíme ji přikrýt, v tom měli pravdu. Je uplně studená. Nechci, abych přišel o dalšího člověka, na kterém mi záleží. Musíme něco vymyslet a navíc, tady se dlouho zdržovat nemužeme. " Čekám na reakce Buffera a přitom hladím Orianě ruce, tváře a čelo ve snaze, ji trochu zahřát. " Hlavně neumírej. Nevím, jak bych to nesl. Kdyby si jen věděla, co jsi mi za tu krátkou dobu, co se známe dala. Break a ty jsi pro mě to nejcenější, co teď právě mám. " |
| |
| soukromá zpráva od Mistr Zbraní Daerryl Everhate z dom pro Jdus Luminou k řece, abchom hledali bylinky, když se mě cestou zeptá kam máme namířeno, na chvíli se zamyslím. ,,No, já, Buffero, Eleden a nějakej mág, kterýho zabili ti zatracení skřeti, jsme se měli jít vydat zachránit jednoho čaroděje, aby pomohl jednomu městu, ale byli jsme napadeni těmi zatracenými skřety.Elghinn Gol!" Ta poslední dvě slova spíše potichu zavrčím. Hmm, škoda toho čaroděje, mohl by nám bejt užitečnej. ,,No, a kam vlastně máte namířeno vy?" |
| |
| Po chvíli si uvědomím že ostatní za mnou nejdou, proto se prudce otočím jako kdyby mě uštkl jedovatý had a rychlým krokem se vrátím zpět ke Gulvekovi a ležící Ori ve tváři naprostý chlad a v očích vztek.. Když k nim dojdu, pohodím věci které jsem nesla na zem, ale tak aby jim to neublížilo a poté se bez jediného slova či gesta otočím a prudkým tryskem vyběhnu přímo do lesa jež je velmi blízko.. ..........tak moc se oni stará.......je mi jedno co k ní cítí..........ale alespoň mě mohl zavolat............takhle mě nechal bezdůvodně jít k řece...........zatímco oni zůstali na místě............ .............vázat se na živé je blbost..........oni slouží pouze jako potrava......... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Mám pocit, jakobych se pomalu stávala součástí oné koule, její záře, její energie...Pocity, které se mě zmocnují, jsou nepopsatelné. Tu ke začne promlouvat nějaký hlas. Slyším ho uvnitř své hlavy. Co to je? Co se to děje? "Kdo jsi?", chce se mi říct nahlas, ale nevyjde ze mě ani hláska. |
| |
| Pod stromem Hladím tváře a ruce Orianě, ale má snaha je asi zbytečná. Takto ji nezahřeji. Náhle ve mě škubne a já se rychle otočím za zdrojem zvuku, jenž mě vylekal. Pohlédnu přímo do očí Break a do srdce jakoby mě začlo bodat tisíce jehel. Nemohl mi uniknout její vztekem zkřivený výraz ve tváři. Došlo mi, že jsem udělal chybu přesto, že jsem se snažil Orianě jen pomoci. Mou chybu potvrdí okamžité vystřelení Break zpět k lesům. " Break!!! O nic nejde...jen se ji snažím pomoct!!!! " Křiknu zoufale, přičemž vyskočím na nohy. " Break!!!!!! " Zařvu naposledy za jejímy zády, avšak né tak silně. Jsem zklamán z jejího dalšího útěku. " Běží pryč!!?...proč to dělá!!?...ví, že Orianu beru jen jako sestru a miluju jen jí. Já už nemám sílu znova běžet do lesů. Ví, že mě to prove stálo pomalu život, a když už jsem pomalu zotaven, udělá to znovu. " S lesknoucíma očima a výrazem smutku ve tváři, se posadím zpět k Orianě a přiložím si dlaně na obličej. " Break!!!?...já už na tohle nemám...já už na to nemám síly. Pokud mě miluješ, vrátíš se. Pokud se nevrátíš...vkládal jsem do tebe naději zbytečně. " - tiše mluvím, až šeptám. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro I když z tebe nevyjde ani hláska, jakoby hlas vycítil, na co se chceš zeptat. " Nevím, jak se ti podařilo dostat se až sem, ale jsi tu!! Jsi velice nadaná Oriano...ale nesmíš si zahrávat s věcmi, na které nejsi ještě dostatečně připravená. Může tě to také stát život. " Když hlas dozní, začne se před tebou formovat obrys nějaké postavy. Jakoby byla tvořena z vody a světla, vyzařující koule.  " Neboj se...nic ti neudělám. Mé jméno je Watereal....Jsem zástupcem magického a vodního živlu. Jistě ti nyní dojde, co jsem svými předešlými slovy myslel. " |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro S úžasem pozoruji postavu, která se přede mnou objevila. Místy zapomínám dýchat, jediné, co si uvědomuji je chlad, který mnou neustále prostupuje víc a víc. "Odpusťte, že jsem se vám sem tak vloudila.", vysílám myšlenky Waterealovi. "Musím někoho najít a zabít ho, než ublíží spoustě lidem. Zabil mi Achila a já se pomstím. Vy jste...Nejste náhodou můj děda?" |
| |
| .............takhle to bude nejlepší.............říkala jsem že k sobě nepatříte.........on je ČLOVĚK..........tvoje kořist.........on žije ve dne.......a je tak slabý.......... .........zmlkni...........je mi jedno co si říkáš...........ty jsi zaslepená svou nenávistí.......svou rasou.........svou existencí..........a nikdo a nic tě nezajímá......... .............tak proč utíkáš když nemám pravdu?.............víš že mám.........ale nechceš to přiznat..........vždyť se tě ani neobtěžoval zastavit když jsi nesla jejich věci k řece a nechal tě prostě jít......... Zaslechnu slova jenž Gulvek křikne mým směrem a dokonce zpomalím běh až přejdu do chůze a poté se obrátím ke skupince, která postává okolo bezmocné a bezvládné Oriany.. Avšak ani jediným krokem se nepřiblížím k nim a jen je na dálku pozoruji, přesto stále udržuji vzdálenost mezi námi, snad jako kdybych se jim snažila něco naznačit, ale nečekám že mě pochopí neboť ani jeden z nich není stvůrou a ať by udělali cokoliv, nikdy se to nevyrovná zlu jež napáchaly mé ruce.. Poté se skloním k zemi, v pravé ruce se mi objeví dýka a něco vyryji do země, poté se opět napřímím, rukou ukážu na místo kde stojím, snad dávaje najevo, že zde jsem nechala vzkaz a poté se opět otočím a již pouze krokem odcházím od skupinky.. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro "Nikdy jsem neměla podlehnout. Je to chyba, protože vidíme jinak svět. On bude vždy chtít pomáhat a já budu mít pocit že jej ztrácím jen proto, že se na něj příliš upnu.. Raději to musí skončit dříve než podlehnu úplně tomu zrádnému citu, protože já nesmím milovat. Nejsem k tomu stvořena a navíc musím splnit svůj úkol..." Když se skloním k zemi, vyryji do ní trošku neuměle netopýra a nad něj nakreslím srpek měsíce a od něj povedu šipku k měsíci v úplňku, čímž chci dát najevo, že až měsíc dosáhne svého vrcholu, mé kroky se navrátí zpět k družině.. Na zem skane několik rudých slz, avšak já se přesto rozhodně otočím a pomalým krokem odcházím do lesa.. |
| |
| "U řeky" "To je paráda, tady prostě nic není...prostě nic." Rozmáchnu bezmocně rukama a ohlednu se za přicházející dvojicí. "To nejni možný, že by špatněj čas? a nebo jen špatné místo? A nebo špatné postavení hvězd?" Hlava se zakloní "Hmm žádný hvězdy nevidím, místo se mi zdá taky perfektní...takže to bude časem...hmm hmm Poodběhnu ještě o kousek dál a utrhnu dlouhou trávu, která vždy roste u řek a rybníčků. Zbavím jí slupky a vložím její konec do úst. Otočím se a pomalím krokem směřuji do prostřed louky. V naději, že se mi podaří najít alespoň Jiskrníka, nebo bolehlávku na dobrej čaj. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro ..........pomoci Orianě nemůžou...........neví přesně co jí je............a tenhle stav by mohl trvat dlouho............ .............jenže času není moc..........můžou se k nim dostat skřeti.........a kdo jiný nám může pomoci než jiný mág?...........musím najít Fatalise............a to rychle.......... Chvíli se opět soustředím a posbírám poslední zbytky sil na proměnu, které ještě v sobě mám, neboť ta předtím netrvala dlouho. Mé ruce se prodlouží a potáhnou pergamenovou kůží, tělo se změní v netopýří a i nohy získají netopýří podobu, když se opětovně vznesu do vzduchu a několika plavnými pohyby křídel zamířím do míst, kde jsme předtím zanechali Fatalise a kroužím nad krajinou tak dlouho, dokud jej mé netopýří smysly nezachytí... V mé mysli zuří vnitřní boj neboť upíří krvelačnost soupeří s myšlením přítelkyně.. ..........měla bys zmizet........dlouho už v téhle podobě nevydržíš.........a potom jim budeš stále nablízku..........ona to přežije...........a i kdyby ne..........co na tom?.........je to jenom člověk......... .........možná je to jenom člověk.........ale já jí beru jako přítelkyni.........ona sama se překonala...........dala mi svou krev..........starala se o Gulvu.........a nemusela.........a já jsem se jí odvděčila nedůvěrou........podezíravostí..........a navíc nechci a nemůžu pryč..........dala jsem mu slib.......... ..........to ano..........ale chce ti ona skutečně pomoct?..........ztrácí Achilla.........a na koho myslíš že se upne potom?.......na toho tvého barbara........... V netopýřích očích je vidět bolest jenž svírá mé nitro a nyní se již začíná ozývat i bolest pravého křídla, protože zlomená ruka se sice hojí dobře, ale předchozí i tento let je příliš velký záběr na srůstající kosti.. Ale přesto i přes vzrůstající bolest stále pátrám po našem zmizelém kouzelníkovi a nepřestávám se vzdávat že jej naleznu neboť jedině on nyní dokáže pomoci bezmocné dívce, jež u stromu bezvládně leží bez jediné známky života a kolem ní jsou bytosti jenž by jí chtěli pomoci, ale neví jak... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro " Je ti odpuštěno…není mi nepříjemná tvá návštěva, ale spíše bych zde čekal zástupce svého umění, pod něhož ty nespadáš. " " O Achillovi vím...ale mohu ti jen říci, že ten, jenž ho zabil, je už několik mil daleko. Jistě směřuje pro posily, ale do toho už mé síly nesahají. Je to jen na vás... Achilla je mi líto Oriano. " Watereal skloní hlavu na náznak, že je mu tvého milovaného také líto. " Tvůj děda?? " Usměje se bytost, s níž vedeš telepatický rozhovor a dále se, s neopadajícím úsměvem na tváři rozpovídá. " Nééé...nejsem tvůj děda, i když ho velmi dobře znám...dalo by se říci, že je jako můj bratr. Odmala jsme vyrůstali společně, ještě po boku Eartherela a Windolera. Toto jsou naše skutečná jména, avšak jméno tvého děda si mohla zaslechnout v jiných verzích. Jeho pravé jméno je Fireleron. Zasvětil život studii ohně, stejně jako já studii vody. " Jeho pohled se zahledí do tvých očích tak hluboce, až ti tělem proběhne nepříjemný pocit, nacož se tvé oči instinktivně zavřou, aby přerušili ten nepříjemný střet. S výrazem připomínající údiv k tobě přistoupí blíže a s přiložením ruky na tvé rameno pokračuje. " Oriano...milá Oriano…v žilách ti koluje jeho krev ve větší síle, než by čekal on sám. Je plno čarodějů, kteří mohou těžit od nás všech. Využívat všech 4 živlů. U tebe je to ovšem trochu složitější. Tvá síla tkví v magii ohně a pokud ji dostaneš pod svou kontrolu, můžeš mít neobvyklou sílu. Je tu moc věcí, které ještě nevíš, a snad je poznáš časem. Toto by ti měl říkat tvůj děd a snad ještě řekne, ale..." Na chvíli se zamyslí a zahledí se do zářící koule. Chceš mluvit, ale ihned pokračuje v hovoru, nepouštíc tě tak ke slovu. " Tvý přátelé o tebe mají strach a snaží se tě přivést k životu…zvláště někteří z nich o tebe mají velký strach a dělají vše proto, aby ti pomohl, i přesto, že na tom budou sami ve špatné situaci. Jistě by za tebe položili život. Oriano, je tvůj čas. Možná se ještě naše cesty spojí. Máš v sobě obrovskou sílu...snaž se ji ovládat, nebo se už nemusíš setkat s nikým z nás. " Pronese s výrazem připomínající obavy. " Jistě víš, kam tím mířím. Vyřiď pozdrav Firelonovi a aby si nezapomněla na naše setkání, které mě nejen překvapilo, ale i potěšilo, dostaneš malý dar. Vyjdi zpět z jeskyně, ale než se k tomu odhodláš, sáhni na kouli. " Jeho ruka se obrátí ke kulaté zářící věci a jasně na ní ukáže. " Hodně zdaru Oriano...a opatruj se!! " |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Poslouchám slova podivného muže, nebo snad spíše stvoření. Strach z něj již nemám, jsem dokonce ráda z našeho setkání, ale pocit jakési nejistoty z neznámého zůstává. Vrývám si do paměti každičké jeho slovo i varování. Už několikrát jsem se chtěla něco zeptat, nebo říct, ale sled jeho vět, mi to neumožnil. Mluvil krátce, přitom tak dlouze. Neřekl nic, přitom tolik. Hlavou se mi hodí spousty otázek, ale pocit toho, že mi stejně více neřekne, mě odradí od toho, se na cokoliv ptát. Nakonec uznám, že je čas vrátit se do svého světa, mezi své přátele, prestože bych ráda zůstala a možná už navždy. "Ráda jsem vás potkala a ještě jednou se omlouvám, že jsem vám sem věšla jako vetřelec. Snad se ještě někdy potkáme. Z vaších slov nejsem příliš moudrá, ale budu o nich přemýšlet. Slibuji." Naposled se rozhlídnu po podivné jeskyni, pohlédnu na Watereala a udělám krok k zářící věci. "Nashledanou a děkuji." Řeknu předtím, než se na jeho radu dotknu modravého světla. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Naštván a s hlavou téměř zabořenou do země, aby ti neunikla jediná bylinka, která by tu mohla být, se vydáš do středu louky. Už si říkáš, že hledání je opravdu marné a tak se s doprovodem několika nadávek narovnáš. Nesetrváš v narovnání nijak dlouho, jelikož tvé oči zahlédnou trs bylinek, co se hodí opravdu alespoň na ten čaj. V hlavě ti hned proběhne malá myšlenka, co by mohla značně usnadnit tvou práci. " Nebylo by lepší ty bylinky natrhat zase bombičkou?...ale to by mi jich asi moc nezbylo, z ptáčka toho taky nezbylo moc. " Rychle tuto myšlenku zavrhneš. Pohybem připomínající skok srny, skočíš do trsíku a s úsměvem na rtech začneš rychle trhat. Trháš a přivoňuješ k vůním zeleně. Sem tam ucítíš smrad, který tě praští pod nos. Nějaká ta bylina občas smrdí, ale když už pak necítíš nic jiného, než ten smrad, připomínající spálené maso, přijde ti to divné. |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro Každou kytičku pečlivě držím v ruce. Sem tam jí nějaký kvítek upadne, ale to nevadí. Však můj nos se začíná čertit a cítit cosi co připomínalo toho králíka co jsme ulovili s bráškou. taky takhle smrděl...smrděl jako jako...ohořenej králík! Zvenu se na kolena a zvědavě se rozhlédnu. "Že by večeře? Snad králíky jeděj, když hafíky ne." škrábajíc se na hlavě se snažím zjistit směr. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Podél řeky nenacházíš žádné bylinky, které by se ti mohli hodit, stejně jako Lumina, jdoucí vedle tebe. Lumině nejspíše moc nesedí, že nenacházíte žádné byliny a tak naštvaně kopne do kamene, který tichým žblunknutím skončí v řece. Nedaleko vás pobíhá také trpaslík, hledající byliny. Podle nadávek usoudíš, že na žádné zatím také nenarazil. Náhle tvé oči zaujme prapodivně vypadající skok trpaslíka, připomínající spíše skok srny, doprovázený hluboký heknutím. Chcete jít k němu, ale Lumina zahlédne trsík bylinek hodících se na čaj, ale i k rychlejšímu hojení ran. Sehneš se a začneš je s ní pomaličku trhat. Trháš a přivoňuješ k vůním zeleně. Sem tam ucítíš smrad, který tě praští pod nos. Nějaká ta bylina občas smrdí, ale když už pak necítíš nic jiného, než ten smrad, připomínající spálené maso, přijde ti to divné. I ze směru trpaslíka uslyšíš občasné "Fuj" "Ble" |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Podél řeky nenacházíš žádné bylinky, které by se ti mohli hodit. Už si říkáš, že hledání je opravdu marné a tak s doprovodem několika nadávek kopneš do kamene, který si to zamíří rovnou do řeky, v níž s tichým žblunknutím skončí. Očkem pozoruješ Trpaslíka lovícího v trávě, stejně jako ty, nějaké byliny. Podle nadávek usoudíš, že na žádné také nenarazil. Daeryll, stojící vedle tebe, má oči upřené také do trsů trávy, ve snaze najít nějaké ty byliny. Náhle tvé oči zaujme prapodivně vypadající skok trpaslíka, připomínající spíše skok srny, doprovázený hluboký heknutím. Chceš jít k němu, ale zahlédneš trsík bylinek hodících se na čaj, ale i k rychlejšímu hojení ran. Sehneš se a začneš pomaličku trhat. Trháš a přivoňuješ k vůním zeleně. Sem tam ucítíš smrad, který tě praští pod nos. Nějaká ta bylina občas smrdí, ale když už pak necítíš nic jiného, než ten smrad, připomínající spálené maso, přijde ti to divné. I ze směru trpaslíka uslyšíš občasné "Fuj" "Ble" |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro " Ještě jednou se omluvíš, rozloučíš se a sáhneš na zářící kouli. Ta tě ihned přicucne, přičemž ti tělem začnou cloumat silné vibrace. Chlad, pohlcující tvé tělo je značně nepříjemný. Máš pocit, jakoby tvé tělo mělo explodovat a rozkočit na několik částí. Náhle dostaneš velkou ránu, která sice donutí uvolnit tvou ruku z koule, ale velkou silou tě mrští na stěnu jeskyně. Náraz byl velký a úder tvé hlavy o stěnu tomu také přidal. Sesuneš se k zemi a jediné, co vidíš je tma. Jsi v bezvědomí. Hlavou ti zazní, pomalu se utišující, hlas Watereala" " Neodejdeš s prázdnou Oriano...jistě poznáš, oč jde. Hodně štěstí!! " |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Sleduji v dáli Break a plně doufám v to, že se vrátí. Nevím, jak bych nesl to, kdyby mě opustila. I když je to upírka, přesto je to pořád žena a tak asi nepochopí, co cítím k Orianě. S přimhouřením očí sleduji její dýku, jak něco vyrývá do země. " Asi píše nějaké znamení, musím se tam jít kouknout! " Rozejdu se k Break, ale náhle se zastavím a ohlédnu na ležící Orianu. " Nemužu ji tu přeci nechat, i když je u ní Buffero. POtřebuje teĎ pomoc. " Můj pohled přejede zpět na místo, kde je Break. " Break. Já nemužu, musím pomoci Orianě. Někdo to udělat musí. Hlavně neutíkej. " Utrhnu ze svého oblečení kus látky a zajdu ke svému vaku, vedle něhož leží i můj meč, co odhodila Break. Vytáhnu z něho měch s vodou v němž namočím cár látky a vrátím se zpět ke své kamarádce. Přiložím ji na čelo studený obklad a doufám, že to alespoŇ troch pomůže. " Co si to Buffero říkal o tom násilném probuzení?...Buffero?...jak ji mám tedy dostat z bezvědomí? " |
| |
| Pod stromem u ležící Oriany Sleduji v dáli Break a plně doufám v to, že se vrátí. Nevím, jak bych nesl to, kdyby mě opustila. I když je to upírka, přesto je to pořád žena a tak asi nepochopí, co cítím k Orianě. S přimhouřením očí sleduji její dýku, jak něco vyrývá do země. " Asi píše nějaké znamení, musím se tam jít kouknout! " Rozejdu se k Break, ale náhle se zastavím a ohlédnu na ležící Orianu. " Nemužu ji tu přeci nechat, i když je u ní Buffero. POtřebuje teĎ pomoc. " Můj pohled přejede zpět na místo, kde je Break. " Break. Já nemužu, musím pomoci Orianě. Někdo to udělat musí. Hlavně neutíkej. " Utrhnu ze svého oblečení kus látky a zajdu ke svému vaku, vedle něhož leží i můj meč, co odhodila Break. Vytáhnu z něho měch s vodou v němž namočím cár látky a vrátím se zpět ke své kamarádce. Přiložím ji na čelo studený obklad a doufám, že to alespoŇ troch pomůže. " Co si to Buffero říkal o tom násilném probuzení?...Buffero?...jak ji mám tedy dostat z bezvědomí? " |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Přihlížíš situaci, jenž se toči kolem tebe. Zůstal si u ležící dívky společně s barbarem, co vypadá, jakoby nevěděl, co má dělat dříve. Zareaguješ, jak k tobě promlouvá ten barbar, co vypadá, jakoby byl její bratr a ptá se tě, jak ji má přivést zpět k vědomí. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Sleduješ trojci u stromu, ale nejvíce je tvůj pohled upřený na Gulveka. Tvých znamení, co si vyryla do země si jistě všiml a chvíli vypadá, že se k tobě chce rozejít. Náhle se zastaví, ohlédne na Orianu a zpět na tebe. Chvíli na tebe smutně hledí, jakoby se rozmýšlel, jak tuto situaci vyřešit. Když vidí, že se tvé kroky obrátí a směřují k lesu, otočí se a jde zpět k Orianě. Nemyslíš si, že by tě přestal milovat, ale je ti jasné, že už nemá nato, aby znova akceptoval stejnou akci, co probíhala předtím v lese. V proměně netopýra kroužíš nad krajinou a hledáš kouzelníka. Tvé bystré oči vidí dost věcí, avšak po kouzelníkovi ani stopy. Jakoby se po něm slehla zem. Tvé oči nezachytí nic zvláštního, avšak vyvinutější čich zachytí, jakýsi smrad, připomínající spálené maso. |
| |
| Shrnutí:Íniel: U řeky - psát tajně Lumině a Daeryllovi a PJ Gulvek: U Oriany pod stromem - psát veřejně Oriana: Pod stromem - psát zatím tajně PJ Break: U lesa - psát tajně PJ Daeryll: U řeky - psát tajně Lumině a Ínielovi a PJ Buffero: U Oriany pod stromem - psát veřejně Lumina: U řeky - psát tajně Ínielovi a Daeryllovi a PJ |
| |
| soukromá zpráva od Mistr Zbraní Daerryl Everhate z dom pro Dívám se po nějakých bylinkách na břehu řeky a občas se podívám koutkem oka na Luminu. ,,Hele, díky. Díky za to, že jsi nezareagovala jako ostatní elfové a půl-elfové se kterými jsem se doposud potkal." Povzdechnu si. ,,Nevíš o něčem, co by mohlo tu Orianu probrat??" |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Když jsem se vznesla, pátrala jsem ale přesto jsem nedokázala najít svůj cíl jež jsem tak toužebně vyhlížela spíše zachytím jakýsi pach spáleniny snad masa, a tak se prudce stočím v tom směru a v mém nitru číhá neblahé tušení.. ..........doufám že to není on..........to by nám moc nepomohlo..........musím pro ni najít pomoc........jinak může zemřít.........a jsou tam tak na ráně.........nevím co dělat......... .........jsi bezmocná.........protože ses příliš nechala ovlivnit lidmi..........jindy bys je tam nechala a byl by klid........ani by tě to neštvalo..........a teď..........jsi tak slabá..........jako oni.......... .............nejsem slabá...........jen vnímám cokoliv jiného než nenávist..........a touhu po krvi......... ...........a přesto jsi zapomněla na svého bratra...........na úkol jež ti dal......... V mém nitru se mísí bolest, vztek, zklamání s bezmocí a z netopýří tlamy vyjde pískot jímž se pokusím uklidnit své nitro alespoň natolik abych dokázala klidně jednat... |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro At již jsem čekala cokoliv, určitě ne takovou šlupku. Sesunu na zem a kolem mě jen tma. Jakoby zdálky vnímám ještě poslední slova Watereala a snažím se je opakovat po něm: "Poznáš, oč jde...neodejdeš s prázdnou...poznáš....neodejdeš...Oriano..." Pak už jen ticho, tma a ukrutná bolest hlavy. Vůbec nemám ponětí, co zatím prožívají mí přátelé a jaké dilema musí řešit Gulvek. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Tvý přátelé by tě jistě nenechali jen tak někde ležet bez toho, aniž by ti jakkoliv pomohli, nebo alespoň někteří, co by za tebe vložili ruku do ohně. K tvým uším začnou doléhat zvuky. Jsou jiné. Odlišné od těch, co si slyšela u Watereala. Před očima máš stále tmu, jelikož tvé oči jsou zavřené. Nemáš ani dostatek síly, aby si je hned otevřela. Na čele cítíš tlak a studený, příjemně chladivý předmět. Někdo lehce tlačí a přimačkává ti jej na čelo. Sem tam ti přejede po tváři a lehce ji poplácá. Chtěla by si dát vědět, že jsi zpět při vědomí. Tvé síly ti to však zakazují. Pomalu rozeznáváš hlasy. Bez jakéhokoliv pohnutí posloucháš. " No tak...probuď se prosím...to mi nedělej " - zazní šepotem. " Co si to Buffero říkal o tom násilném probuzení?...Buffero?...jak ji mám tedy dostat z bezvědomí? " |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Dvěma velkýmy pohyby, mohutných křídel, se přesuneš nad místo, z něhož se táhne zápachem. Tvé bystré oči spatří postavu, nehybně ležící na zemi. Postavu, která je upálená na kost. Tvé tušení se nejspíše vyplnilo. Kroužíš nad postavou a rozmýšlíš se, co podnikneš dál. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Začínám si uvědomovat, že hlas nebo dokonce hlasy, které slyším teď nepatří té podivné vodní a chladné postavě. Jediné, co mě s tím místem nyní spojuje jsou vzpomínky a něco mokrého a chladivého na mém čele. Chtěla bych se pohnout, otevřít oči, ale nedaří se.... Mám pocit, že ten hlas znám. Ten hlas?....Gulvík? Ano, je to on...musím se probrat, musím se....Buffero? Kdo je Buffero? Au, ta moje hlava....Co se vlastně stalo Proč neslyším Achilla? Dech i tep se mi mírně zrychlí a z úst se ozve tichoučký sotva slyšitelný povzdech. |
| |
| soukromá zpráva od Mistr Zbraní Daerryl Everhate z dom pro Zasténám, když uslyším ten hrozný pisklavý zvuk. ,,Sakra, co to je? Elghinn." zavrčím a už šahám pro luk a natahuji tětivu a zamířím. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro ...........to je dosti špatné...........nevím jak na tom bude...........a do města jí tak rychle nedopravíme...........musí se přece probrat.........nemůže teď zemřít........... |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro otočím se na Daerylla... nevím, proč bych měla...jo, seš drow... řeknu, když už se nadechuje k odpovědi... ale vím, jaký to je, když na tebe každej kouká skrz prsty...nás půlelfy taky zrovna moc nemusej...prej nečistá rasa...pche... při zmínce o Ori jen sklopím oči a přidám na tempu chůze, protože sama nevím, co s ní ani jak jí z toho dostat...ale to už mi nad hlavou proletí velký netopýr... do prd...kam ta Break zase letí? a mě už je to jedno...já za ní nepoběžím jak střelená a nebudu jí přemlouvat, ať se vrátí zpátky...jestli Gulv jo, tak už je to vážně blázen...nikdy sem neslyšela nic vo tom, že by vampírismus lezl někomu na mozek, takže to bude mít asi v povaze...vážně jí přestávám chápat... všichni se jí snažíme pomáhat a ona se nám odvděčí tim, že zase uletí...Gulv jí miluje...a ona to buď nechápe nebo to nechce chápat...jestli... ...se zase vrátí a bude mít zlomenýho něco dalšího, tak na ní kašlu! ani jsem si neuvědomila, že mi myšlenky přešly ve slova, ale už to ze mě chtělo ven... vona si furt někam ulítává a my abysme jí zachaňovali...kašlu na to! ať si letí...Gulvovi by bylo stejně líp s Ori... nakopnu nejbližší kámen a docela naštvaně pokračuju v hledání... víš co, mistře trpaslíku?! zakřičím na Íniela, kterého zahlédnu opodál... příště léčíš Break ty, já už na to nemám nervy... třeba jí z ruky nezbude jen bláto... řeknu si už docela pobaveně, když přemýšlím nad výsledky jeho pokusů... |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro otočím se na Daerylla... nevím, proč bych měla...jo, seš drow... řeknu, když už se nadechuje k odpovědi... ale vím, jaký to je, když na tebe každej kouká skrz prsty...nás půlelfy taky zrovna moc nemusej...prej nečistá rasa...pche... při zmínce o Ori jen sklopím oči a přidám na tempu chůze, protože sama nevím, co s ní ani jak jí z toho dostat...ale to už mi nad hlavou proletí velký netopýr... do prd...kam ta Break zase letí? a mě už je to jedno...já za ní nepoběžím jak střelená a nebudu jí přemlouvat, ať se vrátí zpátky...jestli Gulv jo, tak už je to vážně blázen...nikdy sem neslyšela nic vo tom, že by vampírismus lezl někomu na mozek, takže to bude mít asi v povaze...vážně jí přestávám chápat... všichni se jí snažíme pomáhat a ona se nám odvděčí tim, že zase uletí...Gulv jí miluje...a ona to buď nechápe nebo to nechce chápat...jestli... ...se zase vrátí a bude mít zlomenýho něco dalšího, tak na ní kašlu! ani jsem si neuvědomila, že mi myšlenky přešly ve slova, ale už to ze mě chtělo ven... vona si furt někam ulítává a my abysme jí zachaňovali...kašlu na to! ať si letí...Gulvovi by bylo stejně líp s Ori... nakopnu nejbližší kámen a docela naštvaně pokračuju v hledání... víš co, mistře trpaslíku?! zakřičím na Íniela, kterého zahlédnu opodál... příště léčíš Break ty, já už na to nemám nervy... třeba jí z ruky nezbude jen bláto... řeknu si už docela pobaveně, když přemýšlím nad výsledky jeho pokusů... |
| |
| soukromá zpráva od Mistr Zbraní Daerryl Everhate z dom pro Když uvidím přelétat toho netopýra, tak rychle sáhnu po luku, ale když si uvědomím, že to je ta upírka, tak si ho zase hodím na rameno. ,,To teda jo. Na půl-elfy se ostatní dívaj zkrz prsty. Vím jak to bylo tam u nás dole." ukážu na zem a pozvednu levý koutek. ,,Tam když se objevil nějakej kříženec, tak byl hnedka zařazen mezi otroky. Tam byl jeden buďto otrok nebo válečník. Povzdechnu si. ,,Ženský tam vládnou. Taky to tam podle toho vypadá. Žádná narážka na ženy, jen na ty drowí." dodám spěšně, když si uvědomím, že se jí to asi dotklo. Otočím se k trpaslíkovi. ,,Ty asi nevíš, co by mohlo tu Orianu probrat, co?" |
| |
| soukromá zpráva od Mistr Zbraní Daerryl Everhate z dom pro Když uvidím přelétat toho netopýra, tak rychle sáhnu po luku, ale když si uvědomím, že to je ta upírka, tak si ho zase hodím na rameno. ,,To teda jo. Na půl-elfy se ostatní dívaj zkrz prsty. Vím jak to bylo tam u nás dole." ukážu na zem a pozvednu levý koutek. ,,Tam když se objevil nějakej kříženec, tak byl hnedka zařazen mezi otroky. Tam byl jeden buďto otrok nebo válečník. Povzdechnu si. ,,Ženský tam vládnou. Taky to tam podle toho vypadá. Žádná narážka na ženy, jen na ty drowí." dodám spěšně, když si uvědomím, že se jí to asi dotklo. Otočím se k trpaslíkovi. ,,Ty asi nevíš, co by mohlo tu Orianu probrat, co?" |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Také ti začíná škubat v poraněné ruce a čím dál více se zesiluje bolest, působená pořádně nesrostlou kostí. |
| |
| Pod Stromem " Počkat...že by se Ori probírala?...slyšel jsem povzdech z jejich úst, určitě slyšel!!! " " Buffero!!?...už se probírá! " Vyhrknu hned potom, co uslyším nepatrný povzdech z Orianiných úst. Na mé tváři se vyrýsuje šťastný úsměv a oči se mi zablesknou radostí. Rukou ji pomalu podeberu hlavu a mírně ji nadzvednu doufajíc, že tak bude mít větší pohodlí. " Ori...Ori...slyšíš mě?...slyšíš?...jsi v pořádku?...notak...prober se!!...to jsem já...Gulvek. " Snažím se přivést Orianu k vědomí a dát ji vědět o tom, že jsem to já, kdo je u ní. |
| |
| Pod stromem Mírně a ztěžka pootevřu oči, abych je vzápětí opět zavřela před slunečním svitem. Slyším hlas Gulveka a vnímám, že mi zvedá hlavu. Nakonec si mé oči pamalu přivyknou na světlo a já se rozhlížím kolem sebe. Docela rychle se mi navrací síla, ale ukrutně mě bolí hlava. To je skoro jako po tom trpsaličím pivě Chytím si čelo rukou, podívám se na strom a pravím: "Já...au, moje hlava...já jsem vrazila do toho stromu, co? Teda ale to musela být šlupka..." Pak si všimnu, že je tu jen Gulvek s nějakým cizím mužem. Pohlédnu na muže a snažím se vzpomenout, kde jsem ho již viděla. Odkud ho znám? Někde z města? Kde to vlastně jsem? Co to bylo za podivný sen? S pomocí Gulveka se posadím a vzápětí položím otázku, co mi právě vrtá v hlavě: "Kde jsou všichni, jsou v pořádku? Kde je Achilles?" Třu si čelo a snažím se si uvědomit, co byl sen a co realita a vzpomenout si, co se stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro Hlava se mi pozvedne k nebi, abych pořádně si mohl prohlédnout toho ptáka. "Jůůůůůůůůůů" Ujede mi zatím co se moje ruce, které stále trhají bylinky úplně zastaví. Pomalinku se postavím a s pohledem stále upřeném na toho ptáka se snažím rychle urovnat pytel na zádech a hlavně najít Míchátko. Slova směřovaná na mou osobu moc nepochopím a tak jediná reakce z mé strany je nechápavý pohled věnovaný Lumině. "Léčit bez bylinek se nedá, našel jsem jen tadyten trs. dobrej leda tak na čaj, mno ale co...i tak se to může hodit." Nevím proč mluvím nahlas. Nejspíše mě ty dva ani neslyšeli, ale je to vlastně fuk. Hlava se zase sklání a nožičky se dávají na zpáteční cestu ke stromu. Cestou však stále hledám, třeba budu mít štěstí a najdu nějakej heřmánek! |
| |
| soukromá zpráva od Íniel Pentar z Ishmangomornu pro Hlava se mi pozvedne k nebi, abych pořádně si mohl prohlédnout toho ptáka. "Jůůůůůůůůůů" Ujede mi zatím co se moje ruce, které stále trhají bylinky úplně zastaví. Pomalinku se postavím a s pohledem stále upřeném na toho ptáka se snažím rychle urovnat pytel na zádech a hlavně najít Míchátko. Slova směřovaná na mou osobu moc nepochopím a tak jediná reakce z mé strany je nechápavý pohled věnovaný Lumině. "Léčit bez bylinek se nedá, našel jsem jen tadyten trs. dobrej leda tak na čaj, mno ale co...i tak se to může hodit." Nevím proč mluvím nahlas. Nejspíše mě ty dva ani neslyšeli, ale je to vlastně fuk. Hlava se zase sklání a nožičky se dávají na zpáteční cestu ke stromu. Cestou však stále hledám, třeba budu mít štěstí a najdu nějakej heřmánek! |
| |
| Pod stromem "Rád tě vidím mezi živými, už jsem myslel že bude naše známost tak krátká" vyhrknu radostí. Zahledím se Ori upřeně do očí a po chvilce se pootočím na Gulveka. "Dobrá práce, tvá síla a láska vrátila Ori život" vykřiknu pro potěšení Gulveka. Ačkoli sám pořádně nevím co zapříčinilo návrat Oriany mezi nás. Proč mu to říkám vlastně? No ať má radost alespoň on. Otočím se a jdu směrem od nich mrmlajicí starou pověst pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro ............snad se Ori probere sama...........nebo jí snad dokážou pomoct ostatní.........já už bohužel neuletím ani kousek...........teda pokud nechci spadnout na zem a roztřístit se jako nějaká nádoba........... ...........to ano...........hodně dlouho by ses regenerovala.........a navíc bez čerstvé krve by to šlo špatně..........musíš si taky opatřit nějakou potravu..........jinak nevím jak dlouho se budeme léčit......... .............máš pravdu...........musím se po něčem podívat..........ale teď hlavně přistát na zemi...........a pokusit se dojít k družince.......... Jakmile se mé tělo dotkne země, napnu svou mysl a soustředím se na proměnu zpět do lidské podoby doufaje že poblíž není nikdo kdo by mě mohl zahlédnout.. |
| |
| Pod stromem "Láska", pohlédnu nevěřícně na radujícího se muže. "To to...jako my dva? Já a vy?" Jsem otupělá a špatně a pomalu chápu. Asi jsem se do té hlavy praštila víc, jak je zdrávo. Jak můžu milovat někoho, kdo mi přijde cizí a kdo je Achilleus, když jsem se na něj ptala? Začnu se zvedat, jde to ztuha, protože se mi motá hlava, ale pocit slabosti už nemám. Ale já přece...Achil....já přeci mám ráda jeho...Kde je?...vzpomínám si, že jsem utíkala a použila ohnivou kouli a pak jsem uviděla Achiela... Začínám si vzpomínat, co se událo a v mých očích se objeví podivný výraz. Je to sděšení smícháno s nenávistí a bezradností. "Kde je Achilleus?", zopakuji téměř šeptem svou otázku a pohlédnu směrem, kde jsem ho viděla naposled. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| Pod stromem " Otevřela oči, chce mluvit, je v pořádku...díky bohu, že ji nic není!" Aniž by Oriana pořádně promluvila, radostně ji obejmu a možná trochu více zmáčknu, než by bylo třeba. " Díky bohu, že jsi v pořádku! Nevěděl jsem, co už mám dělat. " S úsměvem ve tváři poslouchám každé slovo, co vyjde z Orianiných úst. I když jsou slova zmatená, těší mě, že je v pořádku a při vědomí. Na její malátné zvedání ihned zareaguji podepřením v podpaží a dopomohu ji k následovnému postavení. Zahledím se na její oči, jelikož je to jedna z věcí, co na Orianě také obdivuji. Nemuže mi uniknout podivný výraz, co se ji vyrýsoval na tváři. " Ori...??? " Šeptnu tiše po její otázce týkající se Achilla a položím ji ruku na rameno. " Ori...je mi to líto...ale... " Svá slova nedořeknu. Jediné, na co se zmůžu, je silnější sevření Orianina ramena. Nemám na to dost sil. Možná se bojím toho, co nastane a možná se bojím také toho, že by to mohlo Orianu dost poznamenat. |
| |
| Pod stromem Přitisknu se ke Gulvekovi, položím svou hlavu na jeho hruď. Už si vzpomínám, vzpomínám si na všechno. Na boj, na Achillovu smrt i na to, co se se mnou dělo pak. Tomu poslednímu moc nerozumím... Oči se mi zalesknou od slz, ale nepláču. "Je mrtvý, já vím.", říkám dost odměřeným a chladným tonem. Je to má obrana proti tomu, abych se pustila do breku. Odsunu se od něj, pohlédnu mu do očí a opět jakoby bez citů pravím: "Pomůžeš mi ho pohřbít, prosím? Vtom si uvědomím, že kromě odcházejícího muže tu nevidím žádného ze svých přátel. "Kde jsou ostatní, také zemřeli?" |
| |
| soukromá zpráva od Break pro ..............myslíš že to je dobrý nápad?...........možná bys měla odejít............stejně jim budeš pořád ubližovat................prostě jsi taková..............neumíš nic jiného.............. ..............není to pravda a ty to víš.............chceš abych byla sama............abychom byli samy............aby ze mě byla krvelačná bestie..........ale to nemůžu dopustit...........nechci..........navíc jim pomáhám......... ............ano............zachraňuješ jejich tělo............a ubližuješ jejich duši..........a děláš to stále............pořád dokola...........a nezměníš to.............navíc máš úkol..............musíš najít toho upíra............toho o kterém mluvil tvůj bratr.............musíš najít toho muže..........vlastně upíra...........nikomu jinému by tvůj bratr nevěřil......... Potřesu hlavou až záplava vlasů mi zakryje výhled, tak si shrnu vlasy z čela a poté se sklopenou hlavou rychlým krokem, snad až mírným poklusem vyrazím zpět k mé družině i k nováčkům které jsme nyní vzali pod svá ochranná křídla... |
| |
| hledání bylinek pokračuje neúspěšně, tak si dojdu alespoň pro svoje věci, které jsem zahodila cestou a řeknu Daeryllovi: buď se mi to jen zdá nebo tady vážně nic, co by se hodilo neroste...pudem se podívat zpátky, třeba něco vymyslíme na místě... zklamaná, že jsem nenašla žádné bylinka, které by Ori pomohly, se vydám pomalým krokem zpátky po cestě, kterou jsem už dnes běžela směrem tam a šla zpátky... když dorazím na dohled ke stromu, uvidím dvě pohybující se postavy... že by to nebyla Break, co sme viděli letět? nebo...že by...to snad nejni... myšlenky v rozrušení přejdou ve slova... ...možný...ORI! vykřiknu a rozběhnu se skoro se slzami v očích směrem ke stromu... |
| |
| Pod stromem Nebráním se objetí s Orianou. Naopak, ještě více ji přitáhnu a přitisknu ji dlaní hlavu na svou hruď. Uleví se mi, když zjistím, že ji nebudu muset říkat tu hroznou věc, co se stala Achillovi. Povolím objetí a umožním tak Orianě odsunutí. Opětuju jí pohled s očí do očí a na její otázku, ohledně pomoci, souhlasně kývnu. " Pomůžu ti...neboj. " - dodám tiše. Má dlaň přejede po celé délce Orianiny paže až k dlani, do níž ji vložím měch s vodou. " Na...napij se...potřebuješ tekutiny a pokud možno, zůstaň radši tady. Ostatní jsou v pořádku. " Bez jediného dalšího slova seberu všechny své věci a vydám se k tomu nešťastnému místu, kde podlehl náš společník, milovaný Oriany, náš přítel. |
| |
| Při hledání nějakých bylin jsem neměl moc velkou úspěšnost, tak se zvednu a chystám se zeptat Luminy, jestli ona nějaké štěstí měla, ale odpoví mi dřív než se stačím zeptat. Chvíli se za ní dívám, jak odchází. Hmm, vypadá dobře, stějně jako celá její družina. Sdílí v podstatě stejný osud jako já. Osud vyvrhela. A to jen proto, že ona je kříženec. U mě to chápu, ale u ní... Z úvah mě vyruší Luminin výkřik a já rychle zvednu hlavu, abych viděl, jak rychlým během běží zpátky ke stromu, kde vidím nějaké postavy, ale mám to trochu rozmazané. Zatracený slunce. Na tohle si nikdy nezvyknu. Mám radši šero. Kam běží? Že by se ta kouzelnice už probrala? Rozejdu se ke stromu a po chvíli přejdu v klus. |
| |
| Pod stromem Ucítím v dlani nějaký předmět, co mi tam vsunul Gulvek. Jeho slova nevnímám, doléhají ke mě jakoby odněkud zdálky. Před mýma očima se neustále mihají obrázky předchozích tragických událostí, prokládané jakýmsi snem. Nebo to nebyl sen? Nesevřu dlaň a měch s vodou dopadne na zem. Zároveň dobíhá Lumina a něco kříčí. Nevím co, nerozumím jejím slovům. Jako náměsíční se k ní otočím. Kousek za ní směrem k nám utíká i nějaký temný elf. Mám pocit, že jsem ho zahlédla na místě, kde se nedávno odehrála bitva mezi námi a skřety. Až nyní si uvědomím, že mi něco upadlo. Sehnu se, zvednu měch ze země a kráčím za Gulvekem. Kde vůbec mám své věci? |
| |
| Všichni se začínají sbíhat ke stromu. Sic jsem vyběhl daleko dříve, ale ostatním nedělalo problém mě předehnat. "Vám se to běhá." Prohodím a můj běh zpomaluje do rychlejší chůze. "Ani heřmánek tu neroste, to je hrozná louka, sem teda na bylinky chodit nebudu." Naštěstí mou chmurnou náladu rozboří nález mého Míchátka v levé kapse kalhot. Oči se mi rozzáří a s pocitem spokojenosti si ho vložím do úst. Konečně jsem se přiblížil k ostatním. "Tak kdo si dá semnou čaj?" Míchátko málem padá z úst, když si všimnu, že Ori je zase čilá jako rybička. "Ori?....Ori? ORI!" Vyskočím do vzduchu radostí a přicupitám k Ori. Je mi jedno pokud budu muset někoho odstrčit. "Jsi v pořádku? Já jsem šel hledat bylinky, aby se ti udělalo dobře, fákt, ale tady nic neroste, je to jako hledat něco k jídlu u elfa na zahradě." Podrbu se na místě kde dříve jsem měl statný plnovous. "Ani heřmánek tu neroste , je to úplně strašný, ale našel jsem tohle!" Máchnu rukou před očima Ori. V ruce držím narvané lístečky a hlavně i pořádný kus hlíny, jak se mi to povedlo vytrhnout i s kořeny. "Z toho se dělá dobrej čas, já vím, že to bez heřmánku není vono, ale já už nemám žádný zásoby...všechno mi přes noc sežrali, víš!" Oči upřené na Ori, v kterých se blyští radost. A ještě aby ne, přec Ori je jediná, která mě něčím nemajzla po hlavě okamžitě jak jsem během několika chviliček na ní vychrknul miliardu slov. |
| |
| Mimo bojiště Neohlížím se. Má mysl je razhodnutá a kroky jsou jasné. Nechat kopat hrob člověka, který se před chvílí probudil z bezvědomí a na kterém mi opravdu dost záleží, není v mé povaze. " Měla by se šetřit. Musí se šetřit!...Jo musí a o to se také postarám! " Jdu jako omámený, přesto to omámení není. Myšlenky, neustále opakující se mi v hlavě, mě nedovolují myslet na nic jiného, než je vykopání hrobu a pohřbení člověka, který pro některé z nás moc znamenal. |
| |
| Mimo bojiště Zastavím a nechápavě sleduji mluvu trpaslíka. "aha...ano čaj...heřmánkový, dáme si, ještě jsme neměli." Na více nečekám a spěchám za Gulvekem. Jakmile ho dohoním, podávám mu měch s vodou. Přijdeme až na místo, kde leží Achilleus. "Můžete nám jít všichni pomoct, ať odsud už vypadneme? Nenávidím toto místo!", kříčím směřem ke stromu. Můj hlas je sice plný bolesti, ale zároveň dost panovačný. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Zanedlouho dorazíš společně s Gulvekem na místo, kde si naposledy viděla Achilla. Neustálý smrad, držící se okolo jeho těla, dráždí tvůj žaludek a nemáš daleko ke zvracení. Odhodlání ho pohřbít je však silnější a tak se přemáháš, jak to jen jde. Gulvek nemluví, nereagoval ani na tvé podávání měchu. Zahodí své věci kousek od těla a poklekne k němu. Vezme svůj plášť a tělo přikryje. Bez jediného slova vezme svůj meč a začne, sáh od těla Achilla, rýpat a kopat díru. |
| |
| Mimo Bojiště Jen tak nezúčastněně pozoruji výjev, který se mi naskýtá. Ta kouzelnice, která se už probrala, avšak mírně zmatená a ten barbar, který na ní mluví a podává jí měch s vodou, který v mžiku padá na zem. Teda, ta je dost mimo. Takhle mimo jsem byl snad jen poté, co mi na hlavu spad ten klepetnatec. Ušklíbnu se a otočím se směrem k té čarodějce, která zrovna vybízí k pomoci při kopání hrobu. Sundám si z ramene svůj vak a luk, které položím na zem. Přitáhnu si ještě více kápi, aby mi do obličeje tolik nesvítilo slunce a vykročím směrem k té čarodějce. ,,Dobrý nápad, ale musíme najít dobrou zem pro hrob a hlavně, má někdo z vás něco, čím by se dalo dobře kopat?" |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Stojíš u Ori a Daerylla. Kousek dál je Gulvek. Gulvek nemluví, nereagoval ani na tvůj příchod. Asi sáh od těla, které přikryl svým pláštěm, rýpe mečem do země a bez jediného slova rukama odhazuje rozkypřenou půdu. Jeho odhodlání pohřbít AChilla je velké. je to snad kvůli Ori, nebo snad chce pohřbít tělo co nejrychleji, aby už nemusel dále přebývat na tomto hrozném místě? Nikdo neví. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Stojíš u Ori a trpaslíka. Kousek dál je Gulvek. Gulvek nemluví, nereagoval ani na tvůj příchod. Asi sáh od těla, které přikryl svým pláštěm, rýpe mečem do země a bez jediného slova rukama odhazuje rozkypřenou půdu. Jeho odhodlání pohřbít AChilla je velké. je to snad kvůli Ori, nebo snad chce pohřbít tělo co nejrychleji, aby už nemusel dále přebývat na tomto hrozném místě? Nikdo neví. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| Zase mám pocit, že jsem na obtíž. A nebo, že zase mluvím v nevhodnou chvíli. Pohled přeskočí z Ori na Gulveka. Ten s ohromným vypětím a zdá se i nasazením rýpe do země s úmyslem vykopat nějakou jámu. Náhle mi vše dochází...asi bych měl pomoci. Několika krůčky se přemístím k mému soukromému přenosnému skladu. Ponořím do něj hlavu a chvilku se v něm hrabu. Po hodně dlouhé chvíli se s lehkým chrčením a pokašláváním vysoukám z pytle ven a v ruce držím tři flakonky rozdílných barev. "ehhh hnus nedá se tam dejchat..pche..ehh." Zaběduji však neotálím, utrhnu kus látky v které je omotané ještě pečené maso.Popadnu proužek této látky, která je dosti zašpiněná a nasáklá krví a směsí bylinek v ní obsažené, všechny tři flakonky a kořínky z plevelu co jsem na trhal na čaj. Svižně přeběhnu ke Gulvekovi. U něj vše položím na zem a zatahám ho za rukáv. "Počkej počkej, tohle je zbytečné mám něco lepšího. Já vím že zatím jsem se moc nepředvedl, teda až na tu výbornou polívku...mno a taky lék na horkost." Podrbu se na osmahlé hlavě. "Ale takhle by jsi to dělal ještě strááášně dlouho a to by jsi měl pak pracky jak bratránek Uruk, kterej byl vášnivej zahradník a normálně nepoužíval žádný nástroje. Jako né, že by to neuměl, ale prostě neměl na to peníze. Mno a tak..." Pusa se mi rozjede na plné obrátky. Mezitím jsem se sklonil k věcem, které jsem přinesl. Látku jsem natáhl aby se narovnala, vytvořila tak delší proužek, který jsem přeložil na půl. Ten jsem pak následně zalil naoranžovělou tekutinou z první flakonky. Notně říci, že jsem nešetřil a padla tam celá...půlka se ani do látky nevstřebala a rozlila se do okolí. "...se prostě hrabal v zemi sám. Nikdo mu pak neříkal jinak než pan Krtek. Jenže jak se tam tak hrabal, normálně se mu na rukách udělala taková vobrovská kůže a ruce se mu protáhli, ze skoro ani nemohl jíst. No ne kvůli protáhlým prstům, ty se určitě hodí. Třeba, třeba na míchání flakonek, by nepotřeboval Míchátko a prostě by tam strčil prst. Mno ale kvůli silným a dlouhým nehtům. Řeknu ti pak mu šlo hrabání jedna radost, ale nevypadalo to moc dobře a hlavně bych řekl že lopatou bych to zvládl rychleji...." Pokračuji v příběhu zatím co jsem proužek promočené látky ještě více smotal do takové ruličky s kterou jsem ucpal hrdlo druhé flakonky. "Tak a je to. Teď to stačí zahrabat pod zem a zapálit ten hadřík, jakmile se propojí obě látky mělo by to vyhloubit dostatečnou díru. S lehkým úsměvem podávám připravenou směs Gulvekovi. Můj obličej je plný očekávání a podle toho co jsem již s vámi zažil je zřejmé, že jsem právě spotřeboval i vše co jsem měl v zásobě. Však nikomu z vás neuniklo, že jsem na jednu flakonku zářivě červené barvy a kořínků plevele zapomněl. Ty bez povšimnutí leží na zemi. |
| |
| Mimo bojiště Dívám se jak, Gulvek hrabe v zemi a snaží se vyhrabat nějakou díru. Rozejdu se k němu, že mu pomůžu, když tu se kolem mne přežene trpaslík a začne do Gulveka hučet něco o zahradě a dalších věcech, když domluví, tak třímá v ruce nějakou lahvičku, ze které trčí látka nasáklá tou tekutinou. Když zaslechnu, k čemu to slouží, tak se trochu podivím. ,,Jseš si opravdu jistej, že to je bezpečný? No já nevím, máš pravdu, že nám to usnadní práci, ale to bychom se měli všichni a všechno nejlépe přemístit do krytu. Viděl, jsem co podobná lahvička udělala z hradbama jednoho města. Teda, s bývalýma hradbama jednoho bývalého města." Dodám a ušklíbnu se při vzpomínce na mé rodné město. |
| |
| U hrobu Ze spáleného Achilového těla se mi zvedá žaludek. Nejsem na takové věci zvyklá, ani kdyby šlo o cizího. Jak může být oheň můj živel? Vždyť je tak krutý? Ale já budu také krutá! Pomstím se. Jsem vděčná Gulvekovi, že přikryl tělo a začal kopat, byť si pomáhá jen svým mečem. Pokleknu vedle něj a holýma rukama mu pomáhám. Vnímám, že Íniel si pořád cosi mrmlá pod vousy, ale nevěnuji mu pozornost. Nebo alespoň do té doby, podává Gulvekovi súsměvem jakýsi podivný předmět. Přestanu hrabat a překvapeně na něj pohlédnu. |
| |
| U hrobu V okamžiku, kdy se před mýma očima objeví předmět, ležící v trpaslíkově dlani, zvednu se a podívám se na jeho opálený a značně pošpiněný obličej. Na mé tváři se vyrýsuje krátký úsměv. Chtěl jsem se usmát na jeho nápad, přesto jsem do úsměvu musel dát hodně síly. Vůbec mi teď není do smíchu. Poodstoupím a se značně zašpiněnou rukou od hlíny mávnu proti díře, dávajíc mu tak prostor. Když jsem viděl, co dokážou jeho věci za neplechu, budu radši, když se toho ujme on sám. Nerad bych přišel o ruku, nebo jinou končetinu. |
| |
| "U hrobu" Oči se mi rozzáří a já doslova spadnu na kolena. Rukama vyhloubím dírku do které vložím flakonku a lehce zahrabu. Seberu ze země zbývající flakonku červené barvy a kořínek plevele, z kterého kousek ukousnu. "No a teď to jen zapálit." Usmívám se na celé kolo. Oči však míří k Ori, která v této situaci asi dokáže nejrychleji zapálit pomyslný knot. Mé nožičky se však nikam nechystají a tak stojím od baňky necelých pět metrů. Dychtivě ji pozoruji a stále si pro sebe brumlám. "To bude věc uvidíte! Na tohle přišel bráška, já sice nemám křen, ale i tak by to mělo fungovat. My sme to totiž jednou použili při oslavě tety narozenin. Ona si strašně přála sklep. Neměla kam dávat soudky piva, protože její domek stál na takové planině. No zní to divně, ale převzala ho po divným hobitovi, mno a ten si vůbec nic nechladil. Mno a tak jme se rozhodli udělat tetě překvapení. Je pravda, že díky křenu byl efekt maličko větší než jsme čekali a mimo vytouženého sklepa jsme porušili i základy a podkopali celej dům, mno ale za to mohl bráška! On totiž to špatně namířil!" Mohutně kývnu hlavou na podporu svých slov a usrknu z flakonky kterou držím. |
| |
| U hrobu "Toto chceš zapálit?", ptám se trpaslíka a ukazuji prstem na kus trávy, co trčí z flakonku v jeho ruce. Íniel místo odpovědi, začne povídat zase ty jeho řeči, kterými dříve téměř všechny vytáčel, jen já jsem se bavila. Ale nyní na něj nemám náladu. Zamračím se a pravím hlasitěji: "Tady to mám zapálet?" Na odpověď nečekám, soustředím se a z mého prstu vytryskne tenký proužek ohně, který se dotýká "knotu". Chvilku to trvá, ale ne zase tak dlouho a tráva chytne. Na více nečekám a po zkusenostech s Ínielovým umění padnu na zem a rukami si zakryji hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro .........no.........konec s láskou...........je na čase přejít k chladné profesionalitě mého povolání............a krvavé dravosti mojí rasy............bude to tak lepší........... Poté ale pokrčím rameny a přidám do kroku, takže se zdá, že se pohybuju mírným poklusem, ovšem pouze se jedná o velmi rychlou chůzi.. |
| |
| U hrobu Poslouchám dále ty řeči toho trpaslíka a dívám se jak se ta čarodějka snaží zapálit knot. Cože? To si myslí, že už je dost silná na magii? Poté, co s ní udělalo to kouzlo? Vždyť ji to může zabít. Sakra. Vždyť nám to na Sorcere říkali, ať nepřeceňujeme své magické síly, jinak nás pohltí. Taky nám ukázali názorný příklad na jednom z přítomných otroků. Myslím, že to byla nějaká elfka. Na ta její střeva po stěnách jentak nezapomenu. Zašklebím se znechucením a trochu se mi zvedne žaludek při té vzpomínce. Začínám slábnout. Už nejsem to, co jsem býval v Podtemnu. Když ten knot chytne. Rychle se otočím a skočím co nejdál a plácnu s sebou na zem. ,,Sakra, doufám, že jsem si neroztrhal tuniku." Zakleju potichu a očekávám výbuch. |
| |
| U hrubu Oriana se rozhodne zapálit zahrabaný doutnák, což mě docela vyděsí. Chci něco říci a zastavit ji, ale kromě pohybu ruky nazančující, aby neplýtvala silami, nic jiného neudělám. " Ori, jsi na tom špatně. Před chvilkou si se probrala z bezvědomí a teď se opět vysiluješ. " Přihlížím situaci a pokusu zapálit výtvor trpaslíka. Docvakne mi, co to udělalo minule s keřem a tak radši poodstoupím pár sáhu od díry. Položím si překřížené ruce na hrudník a pozoruji, jak se všichni kryjí a uskakují. S nadzvednutým obočím čekám, co přijde. |
| |
| U hrobu Schovaní a ležící na zemi, očekáváte výbuch zahrabané bomby. Doutnák syčí a postupně se, za doprovodu prskání miniaturních jiskřiček, blíží k obsahu, zahrabanému pod hlínou. Ve všech z vás, je velké napětí. Kromě syčení doutnáku, můžete slyšet také hlasité uskrkávání Íniela z flakónku, držícího v ruce. Jistě je nervózní a z nedočkavosti si zapoměl lehnout a skrýt se tak před výbuchem. Někteří z vás si mohou všimnout přicházející Break. Její kroky vám nepřijdou jako chůze, ale spíše jako mírný poklus. Jakmile prskot a syčení zmizí pod hlínou, ozve se jen hlasité. " Psssssst " Jakoby se doutnák uhasil, nebo bomba nefungovala. Chvilku čekáte, ale nic zvláštního se neděje. Jediné, co mohl slyšet především Buffero, je tiché plesknutí na jeho rameni. Jeden ze ptáčků, vznášejícíh se vám nad hlavou, si právě odhlehčíl a bohužél jeho zásah nebyla země, nýbrž Buffero. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro MH: Opožděné vznícení a výbuch si popiš ty. Pokud nebudeš chtít, abych to pospsal já. ;o) |
| |
| U hrobu Trpělivě očekávám výbuch ještě pár vteřin poté, co jsem zaslechl zasyčení a pak pomalu zvednu hlavu. Chvíli ještě čekám a pak se zvednu ze země na jedno koleno, stále ve střehu a zkontroluju stav, nejdřív se podívám na svou tuniku, kde objevím malou trhlinku na rukávu. Sakra, to jsem ji kupoval teprve před rokem, stála mě tehdá třicet zlatejch. Povzdechnu si a ohlížím se po ostatních, jestli se jim nic nestalo a můj pohled ulpí na trpaslíkovi ,,alchymistovi". ,,Hele, tohle to má dělat nebo to je jenom menší závada mechanismu?" Pronesu s příměsí ironie. |
| |
| U hrobu Jak tak ležím a čekám na výbuch, který pořád není, začnou se mi tváři kutálet slzy. Zabořím hlavu více do trávy, aby nikdo nic neviděl a tiše pláču. Necítím se slabá, naopak, mám pocit, že mám více energie, než jsem kdykoliv měla. Že by to bylo tou divnou pulzující koulí? Po slovech temného elfa, zvednu hlavu a otřu si slzy hřebětem ruky. Postavím se a čekám, co bude dál. Tu si povšimnu Break a do očí mi opět vhrknou slzy. Ona může mít, po čem touží. Může mít lásku muže, jež jí chce být vším a sama neví, co by vlastně chtěla...Nesmí pořád utíkat, nesmí, už kvůli Gulvekovi a kvůli sobě. Možná má pocti, že s ním nebude šťastná, ale bez něj také ne. Musí žít okamžikem a vážit si každé chvíle, kdy jsou spolu...nikdy neví, co přijde. Pohlédnu na zakryté tělo Achilea, pak na upírku. "Break, v lásce se musíš řídit hlavně srdcem, rozum může všechno krásné pokazit a nikdy nevíš, kdy jste spolu naposledy.", povím jí skoro nepřítomnými slovy a začnu opět hrabat jámu holýma rukama. |
| |
| U hrobu Čekám a čekám na nějaký výbuch, ale stále se nic neděje. Může to mít taky nějakou prodlevu, což mi dochází a stále se k hrobu moc nepřibližuji. " Asi ti to navlhlo Ínieli. Nějak se tomu nechce bouchnout. " - pronesu s trochou opovržení. Se zavrcením hlavy, nad tím nepovedeným záměrem, se točím k Orianě. Ta nejspíše stále čeká na výbuch, jelikož má hlavu zabořenou pomalu pod povrchem země. " Co se jí děje?...vím, že ji musela zdrtit smrt Achilla, ale chová se i tak nějak divně. Kdybych jen věděl, jak ji pomoci. " Když k ní přistoupí ten drow, odtrhnu od nich oči a zahledím se zpět na zahrabanou bombu. " Tak co s tím bude Ínieli? Nemáme čas na plýtvání. Udělej s tím něco." - v mém hlase je poznat, že mi jakékoliv čekání už leze krkem. |
| |
| U hrobu Všichni se chcete vtátit zpět ke kopání hrobu, nýbrž se stále nic neděje. Zakopaná věc né a né bouchnout. Oriana se už dala zpět do práce. Určitě se tu nechce dlouho zdržovat a chce pokračovat dále v cestě. Pohled na ni vás nutí se přidat, ale cosi vás překvapí. Silné zasyčení, písklavý zvuk ve vašich uších a následný výbuch Ínielovi zakopané věci, vymrští k oblakům hromadu hlíny a drnů trávy, která začne pomalu dopadat všude kolem vás. I kopající Oriana skončí pár sáhů od hrobu. Naštěstí byla jen odmrštěna, jelikož stihla na syčení zareagovat úskokem. Gulvek si nártem ruky protře ústa plná hlíny a sehne sek ležící Orianě. Vykulený trpaslík, s drnem trávy za krkem, jen přihlíží proběhlé situaci. Jistě chtěl před oddáleným výbuchem varovat, ale nějak to nestihl. Všichni ze sebe, ještě s překvapením v očích, oklepáváte hlínu a hledíte do vzniklé díry. |
| |
| U hrobu Už se chystám dát se znovu do práce, ale ono zasyčení mě zastaví. A do ... V myšlenkách mě přerušil výbuch, který mě ohodil od hlavy k patě hlínou. Když se opět vyjasnilo od oblaku prachu a kouře, který doprovázel výbuch, všimnu si opodál ležící čarodějky, nad níž se sklání Gulvek. Vykledpu si hlínu z vlasů a z oblečení a otočím se k trpaslíkovi. ,,No, omlouvám se za svoji předchozí narážku. Opravdu to fungovalo, jen trochu s meněím zpožděním." povzdechu si. ,,Jsou všichni v pořádku? Jak je na tom?" otočím se na Gulveka, jež se sklání nad Orianou. |
| |
| U hrobu Já ho přeřazím!, pomyslím si na adresu trpaslíka a pomalu se začnu zvedat. "Dobrý.", zavrčím na Gulveka, který se mi snaží pomoci. Ve snaze oprášit ze sebe hlínu, jí akorát rozmažu. Naštvaně pohlédnu na Íniela. Vzpomenu si na vůdce skřetů a začnu mít obavy, že již příliš dlouho jsme na jednom místě. Má přání si vě mě začínají protiřečit. Chtěla bych, aby se vrátil, abych si to s ním měla možnost vyřídit, ale na druhé straně se bojím o ostatní. Předpokládám, že muži se již o uložení Achilla do hrobu postarají a tak se vyberu hledat výzdobu. Natrhám opodál kytku bílých drobných květů a vracím se zpět k místu, které by mělo být válečníkovým posledním odpočinkem. Ať jsou tví bohové s tebou, Achille. Nyní už na věky. |
| |
| U hrobu "No" Ruka míří ke zbytkům vlasů na mé hlavě, abych se podrbal. víčka stále v pohybu ve snaze očistit oči od hlíny a nos od samého posmrkávání úplně zčervenal. "Nic moc teda" Otočím se zklamaně na Daerylla, který jediný prohodí nějakou poznámku. "To bylo určitě tím, že už jsem neměl žádnou směs. Jo jo bylo to určitě tím. Protože, tohle bylo vopravdu málo!" Vyvalím oči, když dokončím větu. Můj pohled znovu sklouzne na vyhloubenou díru. Pohyb krkem udělal maličké místečko za krkem a tak se drn který přistál na mém krku dostal až na záda. "ÁAA to studííí" Zaskřehotám. Mé maličké nožky nastartují a začínají obíhat, jak je zvykem, maličké kolečko. Zatím co se snažím rukama dosáhnout na záda. Je pochopitelné že se mi to v běhu nemůže nikdy zdařit. "AA sviňa jedna! Kurník, jakej hajzl mi to hodil za krk...." Tím že se dávám do pohybu začínám sklepávat vše co po výbuchu uvízlo na mém oblečení. |
| |
| Mlčky se zastavím kousek od Achilleova hrobu, teda toho, který se mu snaží vykopat a nepřítomně zůstanu hledět na Orianu, jako kdybych si její slova vůbec neuvědomovala a občas stejně nepřítomně pohlédnu na Gulveka.. ...........co se to vůbec děje?............z čeho jsem tak zmatená?..............jako kdybych si svou láskou nebyla jista..........je to možné?............je možné aby to nebyla láska?............. Z myšlenek mě vytrhne ohlušující rána, když se kus země vyloženě roztrhne Ínielovou výbušninou... Já jsem vcelku mimo dosah, ale ostatní tolik štěstí neměli.. Ovšem nesdílím starost ostatních o ležící Orianu, mrtvého Achilla nebo Gulveka, prostě jen stojím jako nějaká socha a v mé tváři se nepohne ani sval, stejně jako tělo stojí jako vytesané z kamene... |
| |
| U hrobu ,,Jo, to asi bylo tou směsí." Usměju se na trpaslíka, ale ten si náhle uvědomil, co to má vlastně na hlavě. Náhlý pohyb té jeho malé hlavy jen způsobí, že se mu většina té hlíny dostane za krk. S pobavením sleduji, jak se marně snaží to ze sebe střepat běháním dokolečka. ,,Počkej, takhle to nesundáš, měl by ses zastavit a v klidu si sundat ten vršek." Navrhnu trpaslíkovi a ani nesleduji, jestli se mou radou zařídil a zamířím k tělu, ležícímu opodál. ,,Tak jdeme na to. Ehm... Gulveku? Mohl by jsi mi prosím tě pomoct?" |
| |
| U hrobu Rychle ucuknu rukou, když se snažím pomoct Orianě ze země a dá mi jasně najevo, že mou pomoc vůbec neptřebuje. Mírně se zarazím. " Jen jsem ti chtěl pomoct vstát, tak se hned nezlob. " - řeknu trochu naštvaně, přesto je v mém hlase cítit, že se mě odmítnutí Oriany trochu dotklo. Na její čištění oblečení od hlíny už radši nereaguji. Můj pohled přejede na téměř nehybně stojící Break. Chvíli se ji zadívám do tváře a neodtrhne mě z ní ani stěžující si trpaslík. Jeho trs trávy a hroamda hlíny za krkem mi jsou teď absolutně jedno. Spíše mi vrtá hlavou, co se děje s Break. Ani se ke mě už nemá i přesto, co jsem kvůli ní protrpěl. Mé kroky zamíří k ní. Pohladím ji po paži a smutně se jí podívám do téměř nehybných očí. " Break?...Co se děje?...Nevím proč, ale zdá se mi, že se chováš nějak divně a já tě už vůbec nezajímám. " - následuje hlubší pohled do jejích očí a tichá odmlka, po které začnu dál mluvit. " To už mě nemáš ráda?...To tak rychle jako se u nás láska objevila, tak zase opadla? " - zeptám se s velmi smutným tónem. Vůbec nechci, aby to mezi námi skončilo, jen toho je te trochu moc a je důležité také oboustranné pochopení. Slov Daerylla, žádajícího mou pomoc, si vůbec nevšímám. Jakobych byl očarován a jeho slova nevnímal. |
| |
| U hrobu Výbuch, jakési bomby, opravdu vytvořil díru, do níž se dá pochovat celé Achillovo tělo. Jednou po dlouhé době vám byla práce trpaslíka k něčemu platná. Ušetřilo vám to mnoho práce a tělo je nyní připraveno k pochování. Místo na němž jste, začíná přitahovat různé druhý ptáků, živících se ze zbytků těl a různou mršinou. Krouží vám nad hlavama a čekají, až se vzdálíte, aby mohli začít hodovat. Někteří se odváží si sednout na zem, nedaleko vás a zvdavě pokukují, co děláte. Obloha je stále čistá, bez jediného mráčku a slunce příjemně hřeje. Někmu z vás to ovšem příjemné nepřijde. Podle slunce usuzujete, že může být tak 2-3 odpoledne. Do večera času dost, ale kůs, o který jste se posunuli za tak dlouhou dobu, moc velký není. Nejspíše to způsobuje vaše únava a situace, které se přihodili. Musíte se snažit, aby vaše tempo cestování nabralo větších obrátek. Je potřeba udělat ještě mnoho věcí, nebo území Dageztéz brzy podlehne pod nájezdy skřetího šamana. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Tvůj hlavní cíl, je donést zprávu o Octopusovi a pomoci skupině v jeho záchraně. Nyní se nacházíš na obrovské louce, poseté listnatými stromy a mnoha keři. Místo se nachází nedaleko od řeky, nacházející se před hvozdem Preztézu. Celou svou cestu jsi velmi opatrná a pokud se objevila nějaká známka nebezpečí, ihned si se schovala. Nechceš se za žádnou cenu někomu prozradit. Srna, před níž si se v tuto chvíli schovávala, si pomalu odkráčí do křoví, aniž by tě jakkoliv zareagovala. Tvé schopnosti ukrývání jsou na velmi dobré úrovni. Chceš pomalu ze svého úkrytu vylézt a pokračovat k řece, ale zaregistruješ opět nějaký pohyb a hluboké hekání. Schovaná, za kmenem stromu, nastražíš své smysly a pečlivě pozoruješ, kdo, nebo co je zdrojem zvuků. Před tvýma očima se ti objeví, nejspíše poraněný a krvácející skřet, který si to míří přímo do lesa, naproti Preztézu. I přes svá zranění, zachvíli zmizí v hloubi lesa. Jednou rukou si držel krvácející bok a v druhé ruce jakousi dýku. Musel být vedoucím skřetí skupiny. Napovídala tomu i jeho vizáž. Viz: obrázek:  Rozmýšlíš se, co podnikneš dál. |
| |
 | soukromá zpráva od Leila de Norim pro Tak tohle byl tedy opravdový nepřítel...ale opatrnosti nikdy nezbývá... pomyslím si a už už se chystám pokračovat dále v cestě, když zaslechnu nějaké podezřelé zvuky, které rozhodně žádná srna vydávat nebude. Zůstanu tam, kde jsem a čekám, co se z toho vyklube. Skřet a nejspíš mu někdo pustil žilou, škoda, že ještě dýchá... Počkám než zmizí a pak opatrně vyjdu ze svého úkrytu. Na to, abych se za ním honila nemám čas, musím dál...vlastně je to možná známka toho, že už nejsem tak daleko... Nechám skřeta skřetem a vyrazím dál původním směrem. |
| |
| Stojím stále bez pohybu a můj pohled je upřen na Gulveka, ale prázdný výraz svědčí o tom, že jsem se zadívala nejspíše někam mimo prostor a tenhle čas, snad bloudíc v minulosti. Pravá ruka se pomalu zvedne a dotkne se štíhlého hrdla, aby vzápětí opět nehybně klesla podél těla.. Ale to mi již Gulvek položí svou dlaň na paži a ten nepatrný dotek mě vytrhne a já se vrátím zpět do přítomnosti a pohlédnu do očí barbara, ovšem snad jako kdybych ho viděla poprvé v životě a nebo po hodně dlouhé době a jen stěží dokáži zachytit jeho otázky určené mým směrem.. "Děje? Nic se neděje, proč by se mělo něco dít? Nevidím k tomu jediný důvod a nechápu jaký ty máš o tom důkaz.." pronesu naprosto neosobně a asi tak lhostejně jako kdybych mluvila s nějakým obchodníkem ve městě a na krátký okamžik se odmlčím.. ............potřebuju krev............už jsem se dlouho pořádně nenapila............možná je to tím.............a i kdyby ne..............budu se pak cítit líp.............jenom najít kořist............ "Všechno je v pořádku. Jenom Achill je mrtvý, ten bláznivý čaroděj je spálený na uhel a se mnou se děje něco divného, ale to je přece úplně jedno.. Musím najít nějakou kořist, potřebuji se napít krve, cítím se slabá, vyčerpaná a unavená. Nelíbí se mi to, vůbec se mi to nelíbí.." pronesu po chvíle ticha téměř šeptem, takže mě jen těžko někdo jiný než Gulvek může slyšet ještě přes vyšilování trpaslíka a poté se trochu jako stroj chystám vydat kolem Gulveka někam na planinu... |
| |
| Dívám se na situaci, která se předemnou vyskytla. Utřu bílý sajrajt z ramena a otřu se trávou, na které stojím. Dívám se na Ori a Gulveka, na Break a na malého trpaslika se zvláštním jménem. Proč je tak tvrdá ta Break, kam zase mizí?? Musím ji lépe poznat, tak jako všechny!! Všem se omlouvam za mou neaktivitu. Až ten výbuch mě probral. Řekněte mi, kdo to byl vlastně Achilles?? Co byl zač?? Promluvím směrem k směsici různých národů odtažitě a nevěřícně. Ty Break, mohu jít s tebou?? Vykřiknu doufajíc v pozitivní odpověď |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Okolí se zdá čisté, a tak se vynoříš z úkrytu a dáš se dále na cestu, směřovanou k řece. Neunikne ti tiché zadunění a sloup kouře, který se ihned ztratí ve světlé obloze. Jistě jsou to ti, které hledáš. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Že by? Nemohu už být daleko. O něco zrychlím, mířím směrem, kde jsem zahlédla kouř. Zůstávám stále ostražitá. Kdo ví, co se tu ještě může potulovat. Opatrnosti nikdy nezbývá...ani v nejmenším netoužím vběhnout do cesty třeba nějakému dalšímu odpornému skřetovi... |
| |
| U hrobu Neunikne mi suché zabarvení hlasu Break, přesto ho ignoruji a ihned ji odpovím na její otázku, týkající se důkazů. " Mám oči a mám city Break. City, které lpí k tobě a které mi dost pomotávají hlavu. "- na okamžik se zahledím do studené tváře dívky, kterou jsem doteď měl jako přítelkyni a doufám, že to tak nadále zůstane. " Nevím, zda to je tím, že si odlišná, že se u tebe může měnit to co cítíš tak rychle, ale u mě je to jiné. U mě když se něco uchytí, trvá hodně dlouho, než se to změní a kort když se jedná o city k někomu. "- na chvíli se odmlčím, ale to už Break odchází někam, směrem k planině. " Break, nic není jedno, když se to týká tebe...Mě ne! "- pronesu za jejímy zády a ihned se za ní vydám. Na slova Buffera zareaguji jen vražedným pohledem, čímž mu musí dojít, že jakákoliv odpoveď Break, je v této chvíli zamítnutelná. " Break počkej. "- řeknu tiše, ale to už kráčím po jejím boku. |
| |
| Slova Buffera a jeho otázka ke mě proniknout, ale ještě než stačím nějak rozumněji zareagovat, opět je to zapomenuto a černé oči hledí jen kamsi do dálky, jako kdybych tam viděla svůj cíl.. ............jsem odlišná?..............jsem.............upíři nemají milovat..............nikdy..........za ty roky...............nikdy jsem tohle necítila............je to divné..............nahání mi to strach..............ale proč?.................nechtěla jsem být sama tak proč?................zvláštní život...............zvláštní přání........... Jakmile se mi Gulvek dostane po bok, skutečně trošku zpomalím, dokonce se na něj dokážu usmát, ale podivně neradostně a jako kdybych byla stále myšlenkama jinde, než v přítomnosti.. "Ten čaroděj je mrtvý, našla jsem jeho spálenou mrtvolu. Chtěla jsem ho najít a doufala jsem, že pomůže Orianě, ale ten už nepomůže ani sám sobě.. Kolik mrtvých ještě budeme mít než se vůbec přiblížíme k našemu cíli? Zatím to jsou dva.." pronesu oznamovacím tónem a pokrčím rameny, ale poté vložím svou dlaň do Gulvekovy.. |
| |
| Kousek od skupiny Trošku se zarazím nad slovy Break a nepatrně zpomalím. S nechápavým výrazem na ni pohlédnu. " Jaký čaroděj?...myslíš Fatalise?...to není možné...to jsem nevěděl. Říkal jsem si, že je nějak dlouho pryč. Tak dostal i jeho. Co nás na naší cestě ještě potká? " Mé myšlenky se nachvíli přenesou mimo, uplně do jiného světa. " Ten skřet musel být hodně silný...hodně...dostal dva naše členy, doufám, že nepadne nikdo další. Nemužeme si připustit další ztrátu. " " To nevím Break, kolik ještě ztratíme, ale budu usilovat o to, aby se dílo dokončilo. Chci ještě několik let žít v tomto světě a chci abych měl klid. " Vložení dlaně Break do mé, mě překvapí, až mi zamrazí v zádech. Byl to takový ten pocit blaženosti a radosti. S mírným úsměvem ji pohlédnu do temných očí, které by mohl jiným nahánět strach, ale na mě mají spíše opačný účinek. " A chci žít po tvém boku...s tebou Break. "- pronesu tiše konec svých slov. " Pojďme támhle k těm stromům. " Ukážu na skupinu listnáčů, nedaleko planiny. " Tam možná ukojíme tvé chutě. " |
| |
| Řeč, porobíhající mezi Gulvekem a Break, byla pro vás ostatní nesrozumitelná. Je to zůsobeno tím, že se od vás pomalu, ale jistě vzdalují. Zaslchnout jste mohli max věci, týkající se čaroděje Fatalise. Break s Gulvekem míří kamsi ke stromům, nedaleko planiny. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Pomalu se dostáváš na místno, nad kterým se vznáší mnoho krkavců, vran a vůbec všech mrchožroutů, které musí nad něčím hodovat. Co tě také praští přes nos, je pomalu se zesilující smrad nějakého tlejícího masa. Jdeš opatrně a jak je to jen možné, vždy se schováš za nějaký objekt a rozhlédneš se kolem. Netrvá dlouho a před očima se ti objeví místo, na němž musel být uskutečněn tvrdý souboj o přežití. Na menší ploše planiny se válí různě rozložená a zohizděná těla skřetů v různých polohách. Sem tam se válí nějaká ta rezavá zbraň, potřísněná krví. Už musíš být opravdu blízko. Z těl se ti zvedá žaludek, ale statečně ho držíš na uzdě. Pohlédneš k nebi, aby si se zhluboka nadechla a poté zamíříš zrak k řece. V dáli tě cosi zaujme. Vidíš vše ještě rozmazaně a nezřetelně, ale co ti je už na první pohled jisté je, že se k tobě blíží dvě postavy. Muž a žena. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Ne že by mi těch ohavných potvor bylo nějak líto, vůbec ne, právě naopak. Ovšem příjemný pohled to také není a k tomu ten odporný puch. Je mi z toho na nic... Trochu nakrčím nos a odvrátím pohled od mrtvých. Notný kus cesty před sebou někoho zaregistruji. Chvíli stojím na místě a sleduji ony dvě postavy. Třeba to jsou konečně oni... Vyrazím svižným krokem směrem k nim. Doufaje v to, že to jsou ti, jež hledám. Přeci však jen pro jistotu a ze starého zvyku schovám dýku v rukávě, připravena ji v okamžiku hodit, kdyby to snad chtěl být někdo jiný. Někdo, kdo by měl potřebu mluvit řečí zbraní. |
| |
| U hrobu Zarazím se, když si všimnu, že má výzva zůstala nevyslyšená a chvíli tam jen stojím a přihlížím rozmluvě mezi Gulvekem a tou upírkou. Jak že se jmenuje? Break nebo tak nějak. Mezi ní a Gulvekem něco je, to se dá dobře poznat, jakou starost o ní má. Ale ona je upírka. Dokáží upíři milovat? To nevím. Proč nás zatraceně nenaučili v Melee-Maghtere něco jiného, než jak je zabít, třeba něco o nich, o jejich chování. ,,Ssussun pholor dos!" Zakleji ve své temné řeči. ,,Hej, Buffero, pomůžeš mi prosím tě?" |
| |
| Dívám se na Break a toho zvláštního člena skupiny s upřeným pohledem, trošku zamračeným. Vůbec se mi nelíbí, jakým způsobem se na mě ten tvor podíval, co si o sobě myslí?? Pootočím se na Daerylla Rád ti pomohu příteli, jen mi řekni jak. Se mnou můžeš počítat. odvětím a pomalu se přesouvam k němu. |
| |
| U hrobu Stojím tam s kytkou drobných bílých květů v ruce. Po tváři mi ztékají slzy. Podle chování Break to vypadá, že vůbec nevnímala, co jí říkám, nebo si má slova vůbec nevzala k srdci. Ale nemám chuť, náladu ani sílu jí už něco říkat. Doufala jsem že Achillovo tělo co nejrychleji pokryje zem a nebudu se muset na něj již dívat. Nestalo se. Gulvek místo aby pomohl Daeryollovi běží za Break. Já sama to však nedokážu. Jsem vděčná Bufferovi, že se rozhodl pomoci. Nicméně se musím otočit zády k hrobu. Čekám, až ti dva tělo pohřbí, zatím se dívám na Break s Gulvekem. To mě však dohání ještě více k pláči, proto se otočím jinam. Tak abych neviděla ani hrob ano ty dva zamilované. "Kdo byl Achilleus? Sama nevím, neměla jsem čas ho pořádně poznat. Byl to paladin, věřil ve své bohy. Dospělý muž s duší dítetě. Měl svá tajemství a smutky. Třeba to tak mělo být. Jeho bohové si přáli, aby poznal mě, ale umožnili mu se setkat znovu se svou ženou. Snad nyní najdou věčný klid a štěstí.", odpovídám sice Bufferovi, ale zároveň si uvědomuji, jak málo jsem skutečně Achilla znala. Utřu si rukávem oči a snažím se přijít na jiné myšlenky. Do hlavy se mi pořád začíná vracet vodopád a ten podivný chlap. Tak mocné příbuzné a známé mám, přitom jsem tak bezmocná a neschopná. Teď mi už ani Fatalis nebude moci pomáhat. O čem to ten muž mluvil? Jaký dar mi dal? Uchopím do ruky svůj amulet visící na mém krku a začnu si jej prohlížet. U toho koncetruji vnitřní sílu a snažím se uspořádat si v hlavě svá kouzla. |
| |
| U hrobu ,,Dobře, vezmi ho za nohy, já za ruce a položíme ho do té díry." Vezmu tělo za ruce, Buffero za nohy a položíme tělo do hrobu. Když se tak stane, otřu si rukou čelo. Zatracený slunce, ale už jsme si na něj celkem zvykl, ale stejně dávám přednost šeru a noci. Z úvah mě vyruší čarodějčin proslov. Poslouchám a když domluví tak skloním hlavu. ,,Sice jsem Achillea neznal, ale věřím, že byl ve své víře pevný. Já jsem takové štěstí neměl. Když jsem zjistil pravdu o svém rodu a bohyni, zavrhl jsem svou víru. Teď mám občas pocit, jako by ve mně něco chybělo." Najdu vůbec někdy svoji víru? ,,Xal dossta doer ulu creen'aur." Zamumlám ve své řeči a začnu vršit na tělo hlínu. |
| |
| Položíme tělo a já koukam kolem sebe. Posloucham podivnou řeč Daerylla a přemýšlím, co si asi říká. Vidím kolem sebe takový chaos, takové neosobní jednání. Jsou si nekam na planinu?To nevidí, že tu zemřel snad jejich přítel?? Neskutečné. Na Ori je vidět, že se jí to dotklo. Mrzí mě to Ori! Vykřiknu s pocitem bezmoci. Začnu pomáhat Daeryllovi s pokrýváním těla hlínou, je to pomalá a zdlouhavá práce ale důležitá. Koukam na aktivitu některých ostatních a není to hezký pohled. |
| |
| U hrobu Jakmile je hrob dokončen, Achileus do něj uložen i se svou zbrojí a na něj navršena hlína, povolím sevřetí svého amuletu a položím nahoru kytičku. Jsem vděčná těm dvěma za pomoc. Nedopustila bych, aby tělo bylo roztrháno divou zvěří. Snažím se překonat žal a soustředit se na jíné věci. "Ještě Fatalis, ale netuším, kde je jeho tělo. To ví snad Break, ale ta má jiné starosti. Neví co chce a nedá pokoj dokud to nedostane....Já nevím oč jí jde. Vůbec nedá na mé rady, minule jsem jí vysvětlovala co znamená to zname....", tu si uvědomím, že se jedná o celkem důvěrné věci a já se o tom rozpovídala před cizími lidmi a zastavím se. Aby však nenastalo trapné ticho, dodám: "Nemůže za to, je upírka a ze své lásky má uvnitř chaos. Pomůže mi někdo najít a pohřbít Fatalise? Akdyž o tom tak přemýšlím, kde jste tu vlastně vy vzali?" |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Jakmile dojdu, společně s Break, pokud se mnou tedy až do té doby šla, mezi stromy u planiny, otočím se a mlčky se na ní zadívám. Jakobych si užíval každé její křivky, dopřávající mým očím blažený pocit. V mém pohledu se však skrývá něco jiného. " Kolik potřebuješ té krve Break? " Vyhrknu netrpělivě. Nechci nechávat skupinu dlouho samotnou, jelikož tam pochovávají člověka, se kterým jsem nějakou chvilku také společně bojoval. Koukám na ústa mé společnicea čekám, co z nich vyjde za slova. |
| |
| Achilleus, pohřbený ve vámi vytvořeném a následovně zasypaném hrobě, si pohřeb jistě zasloužil. Nebylo by správné,, nechat ho na hodování jiné havěti, toulající se po tomto místě. Jistě na vás bude vzpomínat po boku svého boha, jemuž zasvětil víru a jeho duše bude mít klidu, který si zaslouží. Uvědomíte si, že je potřeba pohřbít ještě jednoho člena. Fatalise, o jehož osudu jste se doslechli ze slov Break. Nejspíše rovněž podlehl pod skřetí mocí. Hledat ho ale nemá cenu. Jeho tělo, jakoby zmizelo z toho to světa. Na místě byste po něm nenašli nic jiného, než ohořelé oblečení a opálenou trávu. Dílo, do něhož jste vložili mnoho sil, i když vám z velké části pomohl trpaslíkův vynález, je dokončeno. Je čas posunout se dále a zmizet z tohoto strašného místa. Dva z vaší skupinky si ovšem odešli někam ke planině. Musí být někde mezi stromy, jelikož je vaše oči nemohou nikde spatřit. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Muž a žena, jdoucí naproti tvým krokům, ti náhle zmizí z očí. Vešli mezi několik stromů u planiny, které jim poskytly dostatečné ukrytí před nežádanými zvědavci. Možná, že tě zahlédli a připravují se na tvůj příchod. Možná tě nezaregistrovali a zahli z čisté náhody. Nejseš si jistá a tak nachviličku zastavíš, aby sis ujasnila, co budeš dělat dál. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Jít dál a riskovat útok ze zálohy?...ale věčně tu stát taky nemůžeš...třeba si tě ani nevšimli...nebo jsou stejně optarní jako ty Uvažuji a rozhlédnu se kolem. Pak se rozhodnu, že bych si mohla zajít trochu stranou a dostat se tak, pokud možno nepozorovaně, k místu, kde zmizeli ti dva, abych zjistila o koho se jedná a zda mělo vůbec smysl mít nějaké obavy. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro ..........chce ti dát svojí krev?...............zbláznil se?..........to je to poslední co bych dovolila............ještě se pořádně nevzpamatoval.............a tohle by ho dorazilo............ani omylem........... Pomalu jako ve snu mu položím ruku na rameno poněkud bolestivěji jej sevřu, jako kdybych se ho snažila probrat z nějakého tranzu... "Zbláznil ses? Víš, co mi tady nabízíš Gulveku? Pochop, že tohle je to, čeho se celou dobu obávám.. A ty se mě tady jen tak zeptáš kolik krve potřebuju. Stačí, že už mi jednou dávala pít Ori, nehodlám si z týhle skupiny udělat chodící zásobárnu a zároveň vás oslabovat takhle..." zasyčím vztekle a poté se napřáhnu, jako kdybych mu chtěla dát facku aby se vzpamatoval ze svého bláznovství, ale to si už všimnu neznámé příchozí a tak bez jediného slova se otočím jejím směrem a naznačím jí rukou, aby nás obešla.. Gulvovi se vyhýbám pohledem a nehodlám jakkoliv již reagovat na jeho, i když z lásky a dobře myšlenou, nabídku... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Vím, co tady podstupuji Break. Nejsem žádnej zakrnělej člověk, co nechápe nic jiného než boj. I kdybych v sobě měl jen jedinou kapku krve, vzdám se ji pro tebe, ale to tobě nikdy nedojde. " " Jen směle do toho Break. Možná mi to patří za to, jaký jsem hlupák a co kvůli tobě vše podstupuji. " Na napřáhnutí ruky nezatreaguji žádným ucuknutím, či obranou. Bez jediného slova a mrknutí, s kameným výrazem v obličeji čekám, až dlaň Break dosedne na mou tvář. To se však nestane. Místo toho mě začne upírka ignorovat, což mě ještě více zamrzí. " Break, možná to nebyl dobrý nápad. " Bez jakéhokoliv jiného upřesnění, či vyjádření toho, co jsem měl touto větou na mysli, se vydám zpět k družině, pochovávající Achilla. " Nikdy to nepochopí " Má hlava jakoby byla tažena k zemi. Nemíním už nic řešit a slova Break, mě doslova ubila duši. Veškerá snaha, je tu vcelku zbytečná. Možná její život opravdu nikdy nepochopím. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Žena mě nejspíše neviděla a tak se pomalu otočím zpět ke Gulvekovi, ještě než se stihne vůbec otočit na odchod a v očích je strach, smutek, omluva. Jindy hrdě vzpřímená hlava je pokleslá stejně jako ramena a očí se začínají pomalu zalévat krvavýma slzama.. "Promiň mi to drahý, jenom prostě tohle je to, čemu se snažím celou dobu vyhnout, protože už jsem měla tolikrát chuť a touhu se napít tvé krve. Ale vím, že kdybych to udělala, musela bych se potom sama zabít... Víc a víc by mě to lákalo zažít znovu. Toužila bych po těch nejbližších okamžicích s tebou, ale nemusela bych se ovládnout a mohla bych z tebe udělat to samé, co jsem já a to prostě nemůžu dovolit. Nezlob se proto na mě prosím.." pronesu šeptem a poté jej něžně pohladím po tváři a skryji se v jeho náruči, jako kdybych doufala, že se zbavím toho čím jsem a že se stanu, i když neschopnou lidskou ženou a nebudu muset řešit tyhle protitouhy.. "Skutečně bys mi dal napít své krve Gulveku? Rozmysli si to dobře, protože potom už nebude cesty zpět a riskuješ, že jednoho rána se probudíš jako upír aniž bych se tě ptala.." pronesu tiše a snažím se rozpoznat v jeho hlase pravdu... |
| |
| U hrobu Takže, co bude teď kam půjdeme? Koho ještě ztratíme? Zajímavé, dříve mě to vůbec netrápilo. Prostě jsem zabíjel, jak mi bylo přikázáno. Cha'kohkev ilythiiri. ,,Vel'drav orn nindol jal elggin unl'r? Orn Usstan rin'ov ragar gre'as'anto? Orn Usstan rin'ov ragar delmah 'sohna?" Pronesu zamyšleně ve vlastním jazyce. Poté si uvědomím, že jsem začal mluvit svým jazykem nahlas a zmlknu. ,,Tak, co uděláme teď? Co se vlastně stalo tomu ... Fatalisovi, o kterém mluvíš Oriano? Teda, jestli to můžem vědět? Ale pojďme spíš dál, toto místo není místo radosti. Pronesu, zatímco si natahuji kápi a sbírám své vybavení. ,,Gre'as'anto ulu dosst quortek Achilles." Pronesu ještě potichu při pohled na hrob. |
| |
| Podívám se na hrob smutným pohledem a posléze se otočím na Daerylla. Měli bychom vyrazit, máš pravdu, memáme moc času příteli a toto místo skutečně neoplývá krásou a radostí. Měli bychom pomalu vyrazit za našim cílem Daeylle, nemame opravdu moc času řeknu tichym hlasem, aby me slyšel jen Daeryll. |
| |
| U hrobu Pokud to nebylo ve slovech, kterým nerozumím, pak má otázka zůstala nezodpovězená. Rozhodnu se tedy oplatit stejnou mincí a k tomu, co se stalo Fatalisovi se nevyjádřuji. Možná ale ani nevím. První je třeba najít Fatalise a pochovat ho, pak sehnat ty dva zaláskované a vyrazit dál do pevnosti., přemýšlím, co dál a vyrazím hledat dalšího mrvého, který si podle mě zaslouží být pohřben s úctou. Jediné, co po něm však najdeme je ohořelé oblečení, jakoby se celý někam vypařil. Během hledání Fatalise najdu aspon své věci, které jsem pohodila. Pevně uchopím do ruky svou hůl a vak s věcmi si dám přes rameno. "Měli jsme namířeno do vojesnké pevnosti...asi bychom měli pokračovat. Nebo už jsem tam byli? Já nevím, mé myšlenky jsou trochu zmatené. Na některé věci si nevzpomínám." Kde jsou sakra? Ještě se jim něco stane. Blázni., rozčiluji v duchu kvůli Gulvekovi a Break. Rozhlížím se kolem dokola. "Breeeeeeak! Gulvííkůůůů!!!!" My tam vlastně už byli...teď máme jít někde přes hory...chjo moje hlava...Co se to děje? |
| |
| U hrobu Mírně přikývnu na Bufferovu otázku. Hmm, Preztéz, Podle toho, co si pamatuji, by měl být v tomto lese. Dobrá, snad by se dali přesvědčit, aby se s námi vydali do té pevnosti. Musíme zachránit toho čaoděje. ,,Cha'kohkev goln, ka nind inbaln't thrityh udossa, udos gumash tlus gaer nin. Usstan kestal, nindel faern, zhah k'jakr dro." Zabručím polohlasně. Poté se otočím k Orianě, ale ta už odešla shánet tu upírku a barbara. ,,Co myslíš příteli? Mám jim říci kam jdeme nebo to zvládneme sami dva?" Otočím se k Bufferovi. |
| |
| Moc jim nevěřím, někteří z nich se mi moc nelíbí zamyslím se nad otázkou Daerylla. Možná bychom jim o tom měli říct, mohou nám pomoci. Měli bychom jim nějakým způsobem oplatit záchranu našeho života. Měli bychom být však opatrní, ne všichni jsou k nám upřímní. Vyjádři se i ty k našemu problému. Odvětím na dotaz. Dále se zamyslím Nebude jim nic do naší výpravy. Proč by riskovali život kvůli cizím Přiblížím se k Daeryllovi a čekam na odpoved |
| |
| Chvíli se zamyslím nad Bufferovou odpovědí. ,,Máš pravdu příteli, mohli by nám pomoci. Preztéz je nedaleko. A poté bychom jim mohli pomoci v jejich úkolu. Určitě uvítají další čepele navíc. Těch není nikdy dost." Ještě chvíli váhám, ale potom se rozejdu k volající čarodějce. ,,Ehm, Oriano? No, rád bych se tě zeptal, jestli by jste byli ochotni nám trochu pomoci. Poté co zabili naše přátele se naše šance na úspěch snížily a uvítaly bychom malou pomoc. Samozřejmě bychom vám pomohli ve vašem úkolu následně. Náž cíl již není daleko." Pomohou nám tihle rivvin? Dá se jim věřit? Zachránili nám život, takže předpokládám, že ano. Zamyslím se na chvíli a čekám na čarodějčinu odpověď. |
| |
| Přestanu volat ty dva a věnuji pozornost těm druhým dvěma. Chvíli jezdím očima z jednoho na druhého, poté pravím: "Jdete do pevnosti, že? " Aniž bych čekala odpovědi, pokračuji: "Myslím, že uvítáme vaši společnost, pokud mohu mluvit za sebe a snad i za ostatní. Jenže nyní mě pěkně vytáčí ti dva. nevíte kam šli? Jestli tu budu ještě chvíli vyřvávat jak na lesy, přivolám nejspíše někoho jiného..." Zamračím se, ne však na dva muže, stojící kousek ode mě, ale sama pro sebe nad lehkovážností Gulveka a Break. "Gulveekúúú!!! My jdeme!!! Si tu zůstaňte, když chcete!!!"rozevřu mapu od Fatalise, na moment se do ní zahledím, pak pohlédnu na oblohu a do dálky a skutečně skutečně vykročím směrem kde očekávám pevnost. |
| |
| Přistoupím po bok Ori, pohlednu na ni spokojeným a přátelským pohledem. Děkujem Odvětím a pomalu spolu s ní a Daeryllem sledujeme směr naší cesty. Akorát nevím, co uděláme s těma dvěma. Ori, necham to na tobě. A co ten malý trpaslík?? Ten se k nám přidá nebo nikoli?? Kolik nás vlastně vyrazí k cíli?? Vzal bych toho prcka, Ori a šel bych, nečekal bych na ostatní, ale na me to nezávisí. Stačí mi Daeryll, do ted jsme spolu byli a budem. |
| |
| Oddechnu si, když Ori odsouhlasí můj návrh. Dobrá. Více hlav víc ví, ale měli bychom s sebou vzít i ty dva, ale kjestli nechtějí... ,,Dobrá, půjdeme, ale myslím, že by se hodili výtvarné schopnosti mistra trpaslíka. Doufám, že má dost výbušnin, mám takový pocit, že je budem potřebovat." Poté se nakloním k Bufferovi. ,,Bude se nám hodit ke zničení těch kamenů a případnému vniknutí do pevnosti. Nevypadá, že by byl použitelnej v boji." Ušklíbnu se. ,,Verve dro ulu udossta abbilen lu'qee'lak streea ulu udossta ogglinnar. Jen taková modlitba, abychom měli štěstí v bitvě." Vysvětlím smysl mých slov. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Promiň mi to taky Break, nechápal jsem, co může následovat, když ti dám napít krve. " Přitisknu do své náruče ještě více tělo a osobu, do níž jsem velmi zamilován. Do objetí vložím sílu, ale i něhu. Rukou přejedu jí přejedu po zádech až k vlasům, do niž zajedu svými prsty a lehce Break odkloním, abych mohl pohlédnout do očí, zalitých rudýma slzama. V tu samou chvíli mi k úším dolehne volání Oriany. Zdrželi jsem se už příliž dlouho, což jsem nezamýšlel. " Break, dal bych ti přes toto vše napít krve, ale myslím, že teď bychm se měli vrátit. Zdrželi jsem se příliž dlouho. " Pomalým krokem se rozejdu zpět k družině, přičemž chytím upírku za ruku a mírným tahem jí dám najevo, aby šla se mnou. |
| |
| Seznámení je už za vámi, teď se jen rozmýšlíte, zda se spojit, či nikoliv. Na úkol, který je před vámi, bude třeba každé hlavy a tak je spojení na pravém místě. Někteří z vás si jistě budou rozumět, někteří se třeba nesnesou, ale to se ukáže až časem. Break s Gulvekem jsou někde u planiny a nevypadá, že by se vraceli. Možná se oddávají milostným radovánkám, ale nejspíše řeší něco důležitého. Určitě by vás nenechali samotný pohřbívat Achilla, když by se nejednalo o něco důležitého. O co jde, ví bohužél jen oni dva. Vy však chcete toto místo opustit co nejdříve a tak déle nečekáte. Podle mapy Oriana skutečně vykročí proti pevnosti a ostatní ji následují, ale stále je tu řeka, kterou je potřeba přebrodit. Na hledání mostu a její obcházení není času. Už takhle jste se zdrželi dost dlouho a jen bůh ví, kde se nachází skřet, kterému se povedlo utéct z boje. Každou chvíli tady může být nová skupina skřetů, co bude prahnout po boji. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Pomalu se blížíš k dvojci, rozmlouvající mezi stromy. Nejspíše řeší něco závažného a důležitého. Bohužél si zřetelně rozumněla jen posledním slovům statného muže. " Break, dal bych ti přes toto vše napít krve, ale myslím, že teď bychm se měli vrátit. Zdrželi jsem se příliž dlouho. " Poté muž chytí ženu za ruku a rozejde se směrem, kterým máž namířeno i ty. Chceš se jim prozradit a upozornit na sebe? Nebo je budeš radši tiše a v bezpečí pronásledovat. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Při rozmlouvání s Gulvekem, ucítíš divný pocit ohrožení. Pocit, jakoby se k vám někdo plížil ze zálohy. Nemyslíš však, že by vám ten, kdo vás sleduje, chtěl nějak ublížit. Spíše vás jen pronásleduje. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Napít krve? Vážně jsem slyšela dobře nebo jsem se přeslechla? Ale ne nepřeslechla, vážně to řekl... Mezitím co uvažuji o tom, co jsem zaslechla se ti dva vydají zpět. Zdá se, že máme namířeno stejným směrem... Na chvíli zaváhám, zda mám vyjít a ukázat se jim, ale pak zvítězí opatrnost. Raději se za nimi opatrně vydám dál se obezřetně skrývajíc. Raději počkáme, co se z toho vyvrbí. |
| |
| u řeky ještě předtím, než se trpaslík dal do kopání hrobu vědeckými způsoby, jsem odešla k řece...pro svoje věci, umít se alespoň trochu od zapáchající skřetí krve, pro teď už řádně vychlazené pivo, ale hlavně proto, že jsem si potřebovala srovnat myšlenky... chladný džbán jsem vzala do ruky, vak přes rameno a vyrazila jsem zpět ke skupince... u hrobu dorazím zpátky na místo, kde doufám, že ještě všichni jsou a vidím, že mají sbaleno a jsou připraveni vyrazit... za celou naši výpravu jsem neuronila jedinou slzu a pravda... ani lítost...možná je to mým povoláním, tím, že se se smrtí potkávám až moc často...ale já přece nejsem tak chladná, jako naše milá Break... přemýšlím a na tváři se mi objevuje zamračený výraz...možná kvůli Break a kvůli tomu, že jí tady zase nevidím, ale spíš proto, že jsem si až teď uvědomila, že jsem Ori neřekla žádná slova útěchy ani jsem vlastně nebyla u pohřbu Achilla, i když s námi byl od začátku naší výpravy a byl to opravdu velký válečník... svoje věci znovu odložím na zem a pronesu tichou modlitbu za mrtvé v elfím jazyce...poté potichu vstanu a podívám se na Ori... vypadá, že se s tim vyrovnala dobře, nebudu radši zase otevírat rány tim, že jí budu Achilla připomínat... a protože mě zajímá, kam vlastně skoro všichni zmizeli, zeptám se jí raději na tohle... Ori... přijdu k ní a pomalu na ní promluvím... kam všichni zmizeli? šla jsem se jen umejt k řece a teď přídu a nikde nikdo... jo a taky sem nakonec vytáhla to pivo, abysme ho tam nenechali... teďka to možná může znít, že jsem chladná mrcha, ale vůbec to tak není...pouze jsem si na smrt zvykla, sama jsem jejím služebníkem, a neberu jí tak jako ostatní... ale i když byl poslední dny trochu zamlklej, bude mi Achilles chybět...čim míň ho Ori budem připomínat, tim líp... |
| |
| Nedaleko hrobu ,,Tak co? Myslíš, že Gulvek a ... Break přijdou? Vypadali, že maj k sobě hodně blízko. No, al edo toho mi asi nic není. Nepůjdem jim říct, že už půjdem?" Oslovím Orianu a v tom zahlídnu, jak k ní přichází ta půlelfka. Jaké že bylo její jméno? Lamina...Lume..Lumina. Tak to bylo. Vypadá vyrovnaněji než ostatní, asi je na to už zvyklá jako já, jenže já pořád před sebou vidím ty umečené a zlomené zajatce. Otřesu se při vzpomínce. ,,Cha'kohkev ilythiiri. Usstan phlith mina jal. No, tak pojďme tedy přivézt ty dva ptáčky a vydejme se na cestu. Nerad jsem na jednom místě delší čas než je třeba." |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Potom už pro něj nebude cesty zpět do lidského světa tak jak jej znal.. Jakmile mě Gulvek začne táhnout k družince, trochu zaváhám, ale poté bez jediného protestu se také rozejdu, abych mohla kráčet po boku barbara, který mi ukradl moje srdce a dokázal to, v co jsem nikdy nedoufala.. Probudil ve mě lásku.. Poté se však najednou zarazím a pomalu se otočím za svá záda, abych se vzápětí Gulvekovi mírně vytrhla a tiše k němu promluvím.. "Za náma někdo jde, nejspíše ta ženská, kterou jsem předtím viděla se k nám přibližovat. Myslím, že bychom na ní měli počkat tady. Nerada bych jí dovedla k družině dokud nebudu vědět co je zač a co chce." pronesu klidně a čekám na reakci svého společníka.. |
| |
| Nad pochvalou umění Iniela protočím panenky, ale neříkám nic. Vůbec nemám náladu mluvit a to, že Break s Gulvekem se stále neozvali ani neukázali mě začíná vytáčit na maximum. Jen ztěží se ovládám. Asi je toho na mě už moc. "Já vím, že jsi šla k řece, to jsem ještě zaregistrovala, nakonec tam stejně musíme všichni. Přece bys tu nenechala pivo, to je pro tebe příliš důležité.", řeknu ne zrovna mile Lumině. "Íniel se táhne pomalu za námi, však víš, že je vždy někde vzadu a Break má zase svou náladu... Někam zmizeli a kvůli nim tu trčíme. Snad se nám zatím aspoň podaří vymyslet, jak na druhý břeh." Nezastavuji, dál kráčím směrem k řece a cestou přemýšlím. Co takhle dřevěná kláda, všichni bychom se jí chopili a sice dost šikmo, ale...no mohlo by to jít. Na moment zastavím, pohlédnu na Daerylla pak na Buffera, uškrnu se a pravím: "Na ty dva, si už pomaly začínám zvykat. Pokud je nic nesežere, vrátí se za chvíli. Jen doufám, že ve stavu, aby mohli pokračovat dál přes řeku. Udělám koncem své hole na zemi šipku ukazující směr, kudy kráčíme. "Nevíte o nějakém brodě někde poblíž? Nebo máte nápad jak přes řeku? Mě napadá kláda nebo dlouhé lano, čo to spojit?" |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Já nikoho nikde nevidím "- dodám šeptem, přičemž mé oči, bez jediného pohybu hlavy, zkoumají okolí a hlavně okolí, co se nacházelo za našimy zády. Ač se snažím jak se snažím, nemohu nikoho zahlédnout. Přecejen smysly Break jsou citlivější, hlouběji rozvinuté a já se na ně v tuto chvíli budu maximálně spoléhat. " Dobře, tak na ní počkáme. Třeba to bude někdo, kdo by nám mohl nějak pomoci. Tak na ní zavoláme a uvidíme ne? " Stojíc, neustále po boku Break, zavolám zvědavě někam mezi stromy. " Heeej!!...je tam někdo?...ukažte se, víme o vás. " |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro " Heeej!!...je tam někdo?...ukažte se, víme o vás. " Nejseš si jistá, zda zaslechli zvuk nějakého zvířete a teď zkouší, zda tu opravdu někdo je a nebo o tobě už stoprocentně vědí. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Nejsem si vědoma toho, že bych se nějak prozradila. Ale poduk o mne skutečně ví a já se budu dál ukrývat...vypadáto, že hra na schovávanou zkončila...Pokud patří k té skupince, kterou hledám pak je to jedině dobře a pokud ne pak bude alespoň zábava... Rozhodnu se, že se přestanu skrývat. Dýku ukryji do rukávu. Jen pro jistotu samozřejmě. Pomalu vyjdu ze svého úkrytu a zastavím se pár kroků od těch dvou. "Zdravím." pronesu jen a trochu se usměji. Pozorně si ty dva prohlédnu. "Nepotkali jste zde náhodou někoho, kdo by si říkal Buffero nebo Daeryl?" zeptám se jakoby nic a znovu se trochu usměji. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro " Zdravím. "- pronese a trochu se usměje. Poté si vás pozorně prohlédne. " Nepotkali jste zde náhodou někoho, kdo by si říkal Buffero nebo Daeryl?" zeptá se jakoby nic a znovu se trochu usměje. Buď umí dobře skrývat své pocity a nebo opravdu přišla v míru. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Pravá ruka se sevře kolem dýky, přičemž se vymaním z Gulovova sevření ruky a temné oči vyloženě probodávají místo, odkud musí neznámá vyjít.. Jakmile se ukáže, všechny smysly se napnou, snad připraveny k útoku a rty se zkřiví do jakéhosi úšklebku, rozhodně ne přátelského. ..........tak to se mi nezdá.............že by skutečně hledala ty dva?............a i kdyby............tři ženský ve skupině stačí...........jestli bude stejná jako Oriana..............pak je se na co fakt těšit.................rozhodně je nebudu tahat z malérů.................. "Tak za prvé, sledovala jsi nás a očividně od nás něco chceš, takže by nebylo od věci aby ses představila, jinak nečekej, že ti snad dám odpověď na tvou otázku... A za další, nevím proč bych ti měla říkat kde kdokoliv je, jak máme vědět že jim nehodláš něco udělat?" mluvím chladně a z hlasu čiší jasné rozhodnutí, že pokud se nedovím co chci, ani se s ní nehodlám dále vybavovat a možná to vyřeším jinak... Přitom střelím pohledem po Gulovovi, aby ho snad nenapadlo omlouvat mé jednání nebo jí dokonce odpovědět.. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Pravá ruka se sevře kolem dýky, přičemž se vymaním z Gulovova sevření ruky a temné oči vyloženě probodávají místo, odkud musí neznámá vyjít.. Jakmile se ukáže, všechny smysly se napnou, snad připraveny k útoku a rty se zkřiví do jakéhosi úšklebku, rozhodně ne přátelského. ..........tak to se mi nezdá.............že by skutečně hledala ty dva?............a i kdyby............tři ženský ve skupině stačí...........jestli bude stejná jako Oriana..............pak je se na co fakt těšit.................rozhodně je nebudu tahat z malérů.................. "Tak za prvé, sledovala jsi nás a očividně od nás něco chceš, takže by nebylo od věci aby ses představila, jinak nečekej, že ti snad dám odpověď na tvou otázku... A za další, nevím proč bych ti měla říkat kde kdokoliv je, jak máme vědět že jim nehodláš něco udělat?" mluvím chladně a z hlasu čiší jasné rozhodnutí, že pokud se nedovím co chci, ani se s ní nehodlám dále vybavovat a možná to vyřeším jinak... Přitom střelím pohledem po Gulovovi, aby ho snad nenapadlo omlouvat mé jednání nebo jí dokonce odpovědět.. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro "Jsem Leila de Norim." představím se té neznámé, které očividně má přítomnost nejde příliš pod nos. "A trochu tě s dovolením poopravím, nedá se říci, že bych vásl sledovala. Jen jsem se opatrně přiblížila, abych zjistila na čem jsem. Vcelku nerada bych totiž zkončila jako hostina pro mrchožrouty jako ti tam." pokračuji a mávnu přitom rukou směrem do míst, kde se celkem nedávno odehrál boj. Hlas je klidný, příjemný, jako bych rozmlouvala se straým přítelem o počasí. Co na tom změní jméno? Mohu si ho klidně na místě vymyslet...Vypadá to, že jsem se trefila, jinak by se snad nestarala o bezpečnost toho, koho vůbec nezná... v duchu se pro sebe usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro "Jsem Leila de Norim." představím se té neznámé, které očividně má přítomnost nejde příliš pod nos. "A trochu tě s dovolením poopravím, nedá se říci, že bych vásl sledovala. Jen jsem se opatrně přiblížila, abych zjistila na čem jsem. Vcelku nerada bych totiž zkončila jako hostina pro mrchožrouty jako ti tam." pokračuji a mávnu přitom rukou směrem do míst, kde se celkem nedávno odehrál boj. Hlas je klidný, příjemný, jako bych rozmlouvala se straým přítelem o počasí. Co na tom změní jméno? Mohu si ho klidně na místě vymyslet...Vypadá to, že jsem se trefila, jinak by se snad nestarala o bezpečnost toho, koho vůbec nezná... v duchu se pro sebe usměji. |
| |
| potom, co na mě Ori promluví, mám pocit, jakoby mě někdo polil ledovou vodou... Ori já... vysoukám ze sebe potichu, ztichnu a sklopím oči k zemi... i když...nevím co jinýho sem vlastně čekala...budem muset doufat, že se nám zase vrátí zpátky tak stará Ori, usměvavá a zpívající si...dáme tomu čas... otočím se na Daerylla a Buffa... takže kam teď přesně razíme? zeptám se jich... |
| |
| Mlčky poslouchám, jak se spolu Oriana a Lumina baví. Přykývnu na její zmínku o těch dvou, co odešli a radši zavřu oči, nejen kvůlu světlu, ale aby se mi lépe přemýšlelo. Zajímavá skupina. Kdo tady není zamilovaný? Možná tak ten trpaslík. U toho se ani moc nedivím. Pak Lumina vypadá, jako by ji všechno bylo jedno, ale přeci jen v sobě skrývá měkkost. U nás by to byla známka slabosti. Kněžky by ji daly zbičovat, aby ji naučili, jak se chovat k ostatním. Ještě, že jsem už odešel. si bych... Z úvah mě vyruší Luminina otázka. ,,Vel'bol? Jo, promiň, by jsem trochu zamyšlený. No, já s Bufferem máme teď namířeno do pevnosti Preztéz, jen musíme najít nějaký způsob, jak se dostat přez řeku. Nenapadá tě něco?" |
| |
| Přemýšlím přemýšlím přemýšlím ale nevim nevim. Jediné co mě napadlo je obejít řeku někudy nebo přebrodit, ale čert ví co v ní plave. Ale je to asi nejrychlejší možnost. Odvětím s nejistotou v očích. Znát levitaci tak si pískáme všichni. Jestli ji tu někdo nezná náhodou?? Přece jenom jsou tu různé bytosti. Co takhle levitace?? Nějaká kouzla co by nás přenesly?? Neumíte někdo?? |
| |
| "Já ne, bohužel, mým živlem je oheň...vodu měla na starosti moje babička. lítat tu umí jen Break.", odvětím Bufferovi trochu zcestně na dotaz o levitaci. Nejen babička i ten chlápek za vodopádem...Jakže to říkal? Že mi dává dar? Ne..to je hloupost...voda a oheň...idykž...nooo...možná že ano, jenže co přesně? Také mohl být trochu konkrétnější. Udělám na zemi holí další šipku a přidám do kroku. Cestou přemýšlím nad slovy jednoho podivného zjevení a snažím se přijít na to, jak se dostat přes řeku. Vypadá to, že jsem na něco přišla a abych si to ověřila, či vyzkoušela, chci se dostat co nejrychleji k řece. Jsem natolik posedlá svým zjištěním a touhou si ho ověřit, že se chovám, jakobych byla sama. Vůbec mě nezajímá, že se mnou kráčí pár lidí, ani nemyslím na to, že Gulvek a Break se ještě neukázali. Dorazím k řece, položím na zem svůj vak, přistoupím více k vodě a chvíli se jen tak dívám na hladinu. Zabrána do svých myšlenek, nevnímám nikoho kolem. Dokážu z toho udělat led? Nebo dokážu zařídit, abychom přešli po hladině? Či je možné řeku v jendom místě zastavit? Achjo...Waterfielde, ...dokážu snížit hladinu? Či z neklidné řeky udělat nevinný potůček? Vím, že to má být ten dar, o kterým jsi mluvil, ale jak to mám udělat? Uchopím svou hůl pevně do pravé ruky a namířím ní na hladinu. Ne to je hloupost, tak ne., zarazím se a ruku s holí dám dolu. Sepnu ruce, propletu su vzájemně prsty a dám pod bradu. Tak jak? Dám před sebe téměř do přepažení tentokráte obě ruce a snažím se soustředit svou vnitřní sílu na vodu. Přenáším do ní svou energii v očekávání malého zázraku. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Musíme být opatrní, všude se tu potulují ty zelené bestie a kdo ví, co ještě jiného, takže se nesmíš divit naší prudkosti. "- pronesu hlubším hlasem. Nemusím se ani moc snažit, přecejen hlubší hlas mám už od přírody. " Me jméno je Gulvek a tohle je Break. "- ukážu postupně na mě a ženu stojící vedle mě. " Možná víme, kdo a kde je Daeryll a Buffero. "- nepatrně pokouknu po Break ,které se asi moc líbit nebude, že jsem přebral iniciativu. " Jakou máme jistotu, že je hledáš v dobrém?...jak nám to můžeš dokázat? " Snažím se s ženou konverzovat o poznání lépe než to udělala před malou chvílí má přítelkyně. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Musíme být opatrní, všude se tu potulují ty zelené bestie a kdo ví, co ještě jiného, takže se nesmíš divit naší prudkosti. "- pronesu hlubším hlasem. Nemusím se ani moc snažit, přecejen hlubší hlas mám už od přírody. " Me jméno je Gulvek a tohle je Break. "- ukážu postupně na mě a ženu stojící vedle mě. " Možná víme, kdo a kde je Daeryll a Buffero. "- nepatrně pokouknu po Break ,které se asi moc líbit nebude, že jsem přebral iniciativu. " Jakou máme jistotu, že je hledáš v dobrém?...jak nám to můžeš dokázat? " Snažím se s ženou konverzovat o poznání lépe než to udělala před malou chvílí má přítelkyně. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Možná ví kdo a kde jsou, takže to ví určitě... Pozorně vyslechnu toho, jenž se mi představil jako Gulvek a nepřestávám se při tom usmívat. Zachytím jeho opatrný pohled směřující k té druhé. On se jí snad bojí?...Nebo si budou hrát na hodného a zlého? Při jeho posledních slovech přemítám, zda si mohu dovolit říci mu pravdu. Nakonec se ale rozhodnu, že ano. Něco o nich ví, možná k nim snad dokonce i patří, proč by se jinak strachoval o jeijich bezpečí? A já nemám čas příliš se zdržovat nějakým tlacháním... "Řekněme, že jim předat nějakou zprávu, zprávu o někom, kdo si říká Octopus." odpovím na položenou otázku, doufaje v to, že se nemýlím. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Možná ví kdo a kde jsou, takže to ví určitě... Pozorně vyslechnu toho, jenž se mi představil jako Gulvek a nepřestávám se při tom usmívat. Zachytím jeho opatrný pohled směřující k té druhé. On se jí snad bojí?...Nebo si budou hrát na hodného a zlého? Při jeho posledních slovech přemítám, zda si mohu dovolit říci mu pravdu. Nakonec se ale rozhodnu, že ano. Něco o nich ví, možná k nim snad dokonce i patří, proč by se jinak strachoval o jeijich bezpečí? A já nemám čas příliš se zdržovat nějakým tlacháním... "Řekněme, že jim předat nějakou zprávu, zprávu o někom, kdo si říká Octopus." odpovím na položenou otázku, doufaje v to, že se nemýlím. |
| |
| U řeky Podívám se na Buffera, když zmíní levitaci. ,,Levitaci? No, já ji ovládám, sice jen jednou denně, ale je to magická schopnost drowích šlechticů. Mohu přeletět na druhou stranu, nevim jestli však unesu někoho z vás. Leda, že by jste měli hodně dlouhej provaz a našli nějaký dva pěkný stromy. Pak bych mohl ten druhý konec přivázat na druhzm břehu." Podívám se po přítomných na jejich názor. |
| |
| u řeky pořád přemýšlím nad tím, jak bychom se mohli dostat na druhou stranu, když mě z myšlenek vyruší Daeryll s tím, že ovládá levitaci... tak šlechtic temnejch elfů, kterej, jak to tak zatim vypadá, utekl z domu... při téhle představě se usměju, ale hned jí odeženu, protože teď máme důležitější věci na práci... provaz? počkat... shodím z ramene svůj vak a chvíli se v něm přehrabuju...nakonec vytáhnu smotané lano... delší nemám, snad to bude stačit... řeknu a podám ho Daeryllovi... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Ti dva si očividně mají o čem povídat, ale každé slovo ženy, která se představila jako Leila, ve mě probudí jen další kousek nedůvěry. Což na venek není patrné, neboť se můj odmítavý výraz změní na naprosto lhnostejný, jako kdyby mi bylo naprosto ukradené co se tady děje a jak to dopadne.. Ve skutečnosti je každý kousek mého těla napjatý, i když ani to se nedá poznat, a jsem připravena kdykoliv vytáhnout své zbraně a zaútočit ať již s dýkami nebo svými zuby na tuhle podivnou ženu.. ..........jenom se s ní bratříčkuj............očividně nevíš, že když řekneš někomu své jméno dáš mu nad sebou určitou moc že drahý?...........nejsem čaroděj.........ale tohle vím............ ..........a bůhví kým je ta Leila...........jestli je to pravé jméno a jaké má úmysly s těma dvěma............očividně jí ale věříš.........a jestli jí k nim hodláš dovést je to tvoje věc............já jí ale budu sledovat.............a jediný podezdřelý pohyb a moje dýka jí rozpáře krk jako zvířeti.............. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Ti dva si očividně mají o čem povídat, ale každé slovo ženy, která se představila jako Leila, ve mě probudí jen další kousek nedůvěry. Což na venek není patrné, neboť se můj odmítavý výraz změní na naprosto lhnostejný, jako kdyby mi bylo naprosto ukradené co se tady děje a jak to dopadne.. Ve skutečnosti je každý kousek mého těla napjatý, i když ani to se nedá poznat, a jsem připravena kdykoliv vytáhnout své zbraně a zaútočit ať již s dýkami nebo svými zuby na tuhle podivnou ženu.. ..........jenom se s ní bratříčkuj............očividně nevíš, že když řekneš někomu své jméno dáš mu nad sebou určitou moc že drahý?...........nejsem čaroděj.........ale tohle vím............ ..........a bůhví kým je ta Leila...........jestli je to pravé jméno a jaké má úmysly s těma dvěma............očividně jí ale věříš.........a jestli jí k nim hodláš dovést je to tvoje věc............já jí ale budu sledovat.............a jediný podezdřelý pohyb a moje dýka jí rozpáře krk jako zvířeti.............. |
| |
| U řeky Přikývnu, když mi Lumina podává lano. ,,Díky, teď musíme najít pěkný dva stromy." Postupuji kousek podél břehu, až konečně asi po deseti metrech narazím na příhodný strom, který má naproti dosti blízkého souseda. Tiu. Vyvolám v mysli příkaz k levitaci a okolo mě se vytvoří lehce vybrující vzduch. Vezmu lano do ruky a najdu konec. Vylétnu kousek, asi tak metr nad zem a přivážu ten konec ke kmeni. S co největší silou to utáhnu. ,,Tak a teď mi přejte hodně štestí. Doufám, že bude dost dlouhej." A rychlostí pomalejší chůze se vydám k druhému stromu na protějším břehu, odmotávájíce lano. |
| |
| Sleduji s upřeným zrakem činnost, kterou delá daeryll. Těší me, ze se pokouší uskutečnit můj nápad. Držím ti palce. Ješte mi řekněte, co ti dva zamilovaní?? Kdyby se to povedlo, čemu věřím, a dokázali bychom se dostat na druhou stranu, nemůžem tu lano nechat. Mohli by nás rychleji dostihnout nepřátelé, pro které možná běžel ten malej skřet. Braek si to přeletí ale co Gulvek? Čekám na reakci která se mi jistě dostane. |
| |
| sleduju Daerylla a uvědomím si, že i Ori něco nejspíš zkoušela... co tam dělá? nevypadá to, že by se chtěla napít...uvidíme co z toho bude... na otázku Buffa odpovím jenom: no tak prostě budem muset doufat, že to stihnou dřív, než přejdem... stejně by mě zajímalo, co ty dva zase vyrábí...kdyby dělali to, co si myslím, tak tady hned tak nebudou... při téhle myšlence se usměju... ale máš pravdu... řeknu Buffovi ještě... kdyby sme tady ten provaz nechali a KDYBY ty skřeti přišli, tak jim rovnou na druhý straně můžem přichystat malou párty...sice je to furt samý kdyby, ale určitá pravděpodobnost tu je... bez Break bych se vobešla, ale Gulva potřebujem...je to dobrej bojovník a na barbara mu to i docela myslí... lehký úsměv... hlavně je to náš kámoš... a pro někoho by moh bejt i něco víc, kdyby se ty dva už konečně rozhoupali...ale zase chápu, že vykašlat se na labilní upírku nemusí bejt zrovna lehkej úkol... no...jestli to nestihnou, tak by mohl Daeryll odvázat provaz na týhle straně, trochu ho smotat a hodit na druhým břehu...snad nebude mít Break zase zpřelámaný nějaký kosti a bude schopná na druhou stranu doletět a provaz vzít sebou... je znát, že o Break mluvím dost pohrdlivě, ale co už... |
| |
| U řeky Už už začínám mít pocit, že se něco děje, ale nakonec jen planý poplach. Mé zklamání je na mě znát. Sleduji vodu, jak plyne rychle a nepokojně. Zahleděna do vln, které proud vytváří, pořád přemýšlím o svém podivném setkání a o údajném daru, který jsem měla dostat. Vstoupím na kraj řeky tak, že si namočím spodek sukně. Voda je chladivá, dokonce až moc, otřepu se zimou, ale zůstanu na místě. Otočím se a sleduji počínání těch tří. To sebou táhne tak dlouhé lano? Že se jí to chce, ale hodí se... Všimnu si, že nechybí jen Gulvek s Break, ale i Iniel. "Íiiiniééééélíííííííí! Ínieééélíííí!!", zařvu a naštvaně zakroutím hlavou. "Breaaak! Gulvoooo!", pokusím se opět zavolat podivný pár. "Nemusíme čekat na Break, tady drow říkal, že umí levitaci.", připomenu a zakysle dodám:" Takže doufejme, že ti tři přijdou včas aspoň k hotovému." Začnu se prohrabovat vakem, jakobych něco hledala a vzápětí i procházet kapsy. |
| |
| Dívám se na Orianu jak se máčí ve vodě a ačkoli nevim o co se snaží, držím jí palečky. Otočím se směrem k louce, kde jsou udajne Braek s Gulvou. Měl bych se pro ně vydat, je nas i takhle málo tak by bylo lepší je mít u sebe. Vyrazím pro ně, vyčkejte tu pár hodin, pokud se nevrátím, přeřízněte lano. Zatim se mějte a držte palce. Přivedu je!!! Otočím se a rychlejší chůzí se vydám zpět na planinu, díky šipkám, které delala kolegyně bych měl bez problémů trefit i zpět, nebyla to zas tak složitá cesta. |
| |
| když se Buffero vydá směrem zpátky k planině, doběhnu ho a řeknu mu... hele Buffe...sice dobrej úmysl, ale to nemá cenu...když nechcou bejt viděný, tak je nenajdeš a ještě by ses moh ztratit ty...je to vážně zbytečný ty dva zkoušet hledat...třeba když Break jednou hráblo, tak za ní Gulv běžel nehorázně dlouho přes celej les...nakonec se vrátili, ale nebyli zrovna v nejlepším stavu... já nevim, co má vo ně takovou starost...je vážně znát, že Break nezná... radši se půjdem podívat po trpaslíkovi...ten se občas zapomene a neví kdy se má zase odseknout a pokračovat...počkej tady... odběhnu zpátky k těm dvoum u řeky a sdělím jim, že se du s Buffem podívat po Ínielovi...vak nechám tam kde je, džbánek je u něj, jediné co mám u sebe jsou moje šavle... |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Octopus?...to jméno mi není cizí...nevím zda neudělám chybu, ale budu ti věřit...Leilo" - pronesu k mladé ženě, přičemž dám do jména velký důraz. " Break?..." - oslovím přítelkyni. " Jdeme zpátky. Určitě se po nás už sháněj a myslím, že bychom neměli dlouho otálet. Pokud se ti něco ohledně tady přítomné Leily nelíbí, tak to řekni, ale já jdu zpět. " - řeknu narovinu, co sjem měl na jazyku. Bez jediného dalšího slova se mlčky rozejdu zpět k družině. Doufám, že Break udělá to samé. Doufám, ale jist si tím nejsem a proto se po každých pár sázích chůze otočím a podívám se, zda už Break také vykročila. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Octopus?...to jméno mi není cizí...nevím zda neudělám chybu, ale budu ti věřit...Leilo" - pronesu k mladé ženě, přičemž dám do jména velký důraz. " Break?..." - oslovím přítelkyni. " Jdeme zpátky. Určitě se po nás už sháněj a myslím, že bychom neměli dlouho otálet. Pokud se ti něco ohledně tady přítomné Leily nelíbí, tak to řekni, ale já jdu zpět. " - řeknu narovinu, co sjem měl na jazyku. Bez jediného dalšího slova se mlčky rozejdu zpět k družině. Doufám, že Break udělá to samé. Doufám, ale jist si tím nejsem a proto se po každých pár sázích chůze otočím a podívám se, zda už Break také vykročila. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Usměji se, když řekne, že mi bude důvěřovat a jakmile vyrazí pryč, vykročím za ním a srovnám s ním krok. Stále se ohlíží po té ženě, které si já již příliš nevšímám. Jsou tak trochu ...zvláštní? hledám ten správný výraz, kterým bych ty dva označila. "Myslím, že neděláš chybu, když mi budeš důvěřovat. Doufám, že tě o tom později přesvědčím." promluvím na něj. Snažím se přitom naučeným, rychlým, nenápadným pohybem vrátit dýku, kterou stále ještě držím v ruce schovanou v rukávu, tam kam patří doufaje v to, že již nebude třeba, a že si toho nevšimne. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Usměji se, když řekne, že mi bude důvěřovat a jakmile vyrazí pryč, vykročím za ním a srovnám s ním krok. Stále se ohlíží po té ženě, které si já již příliš nevšímám. Jsou tak trochu ...zvláštní? hledám ten správný výraz, kterým bych ty dva označila. "Myslím, že neděláš chybu, když mi budeš důvěřovat. Doufám, že tě o tom později přesvědčím." promluvím na něj. Snažím se přitom naučeným, rychlým, nenápadným pohybem vrátit dýku, kterou stále ještě držím v ruce schovanou v rukávu, tam kam patří doufaje v to, že již nebude třeba, a že si toho nevšimne. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Hmmmm..." - zabručím a zastavím. Čelo se svraští a obočí mírně zamračí. S probodávajícím pohledem se otočím k ženě a pronesu zase slova svá. " Doufám, že mě nepodrazíš...jinak mi je jedno, kdo jsi a že jsi žena. " - jistě jí dojde, jak jsem svá slova myslel. Nečekám na její reakce a rozejdu se dále směrem, kterým jsem se ubíral do doby, než jsem se zastavil. Letmo, avšak jen nepatrně, kouknu zpět na ženu. Z bojů jsem se leccos naučil a bystrost je to nejhlavnější a proto mi ani neunikne dýka, schovávající se v Leilině rukávu. " Ta dýka jistě nebude potřeba."- pronesu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Hmmmm..." - zabručím a zastavím. Čelo se svraští a obočí mírně zamračí. S probodávajícím pohledem se otočím k ženě a pronesu zase slova svá. " Doufám, že mě nepodrazíš...jinak mi je jedno, kdo jsi a že jsi žena. " - jistě jí dojde, jak jsem svá slova myslel. Nečekám na její reakce a rozejdu se dále směrem, kterým jsem se ubíral do doby, než jsem se zastavil. Letmo, avšak jen nepatrně, kouknu zpět na ženu. Z bojů jsem se leccos naučil a bystrost je to nejhlavnější a proto mi ani neunikne dýka, schovávající se v Leilině rukávu. " Ta dýka jistě nebude potřeba."- pronesu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Zlého kukuč se já nezaleknu, příteli víš?... "Neboj, momentálně to nemám v úmyslu." odpovím a raději spolknu poznámku o tom, že i žena může být vcelku nebezpečným nepřítelem a aby šli všichni do háje s tím svým rytířským chováním k něžnému pohlaví. V duchu zakleju, když mi dá najevo, že si té dýky všimnul. Rozhodně jsem nechtěla, aby to vypadalo, že se snad na něco chystám. Příště musím být opatrnější... "Proto taky mizí zpět na své místo." odpovím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Zlého kukuč se já nezaleknu, příteli víš?... "Neboj, momentálně to nemám v úmyslu." odpovím a raději spolknu poznámku o tom, že i žena může být vcelku nebezpečným nepřítelem a aby šli všichni do háje s tím svým rytířským chováním k něžnému pohlaví. V duchu zakleju, když mi dá najevo, že si té dýky všimnul. Rozhodně jsem nechtěla, aby to vypadalo, že se snad na něco chystám. Příště musím být opatrnější... "Proto taky mizí zpět na své místo." odpovím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Její slova u mě vyvolají tichý smích, ale ani trošku přátelský spíše ten, který vypovídá o tom, že jí nedůvěřuju ani slovo a nejspíše to ani nemám v úmyslu. A poté i já zasáhnu do hovoru.. "Hele krásko, možná známe ty dva. Ale teď jdeš s náma a jestli jenom nepatrně naznačíš něco, co se mi nebude líbit, tak ti ani ty tvoje dýky nepomůžou. Protože umím být dosti překvapivá.. A umění zacházení s dýkama mi taky není ani trochu cizí, takže dávej pozor na ty svoje kamarádky.." syknu temě a poté přejdu Gulvovi na volnou stranu a uchopím jej bez váhání za dlaň.. ...............budu tě hlídat krasavice............a jestli něco zkusíš.............nebo se zkusíš přiblížit ke Gulvovi...............budeš prosit o to abych tě konečně zabila.............to ti slibuju........ ...........na můj vkus je v družině už moc jiných ženských...........Oriana které umřel Achill............Lumina...........o té raději nezmiňovat...........a teď tahle.............. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Její slova u mě vyvolají tichý smích, ale ani trošku přátelský spíše ten, který vypovídá o tom, že jí nedůvěřuju ani slovo a nejspíše to ani nemám v úmyslu. A poté i já zasáhnu do hovoru.. "Hele krásko, možná známe ty dva. Ale teď jdeš s náma a jestli jenom nepatrně naznačíš něco, co se mi nebude líbit, tak ti ani ty tvoje dýky nepomůžou. Protože umím být dosti překvapivá.. A umění zacházení s dýkama mi taky není ani trochu cizí, takže dávej pozor na ty svoje kamarádky.." syknu temě a poté přejdu Gulvovi na volnou stranu a uchopím jej bez váhání za dlaň.. ...............budu tě hlídat krasavice............a jestli něco zkusíš.............nebo se zkusíš přiblížit ke Gulvovi...............budeš prosit o to abych tě konečně zabila.............to ti slibuju........ ...........na můj vkus je v družině už moc jiných ženských...........Oriana které umřel Achill............Lumina...........o té raději nezmiňovat...........a teď tahle.............. |
| |
| U řeky Slunce svítí, ptáci zpívají a nebe je krásně čisté a modré, sem tam bílý mráček. Na Břehu, na němž stojíte, se nachází několik větších stromů, vrhající příjemný stín. Prohlídnete-li si řeku zjistíte, že je dosti široká (cca 300 sáhů) a její přebrodění nebude jen tak jednoduché. Ač se na první pohled nezdá, je dosti prudká a čistotou také moc nevyniká. Voda v řece je opravdu prudká a dosti ledová i přesto, že do ní praží celý den slunce. Je to nejspíše způsobeno tím, že se voda nestihne při svém neustálém putování dál a dál dostatečně ohřát. Chvilkami na její hladině plavou různé kousky větví, napadané listí i cosi neindetifikovatelného. Břeh, na němž stojíte:  |
| |
| Máte k nahlédnutí i zběžnou mapku (MAPA) vedle diskuze a pošty pro jeskyni. Zeleně je tráva, modře řeka a hnědě jsou stromy. :-)) |
| |
| U řeky Ve vaku ani po kapsách nenachazím nic nového, ale začne mi docházet, že se stalo něco divného před chvilkou. Něco neobvykého, jen si přesně neuvědomuji co. "hej!" otočím se na Buffera a chci ho zastavit, naštěstí to už udělala lumina, tak mlčím a hledám dál něco, co se mi nezdá. |
| |
| U řeky Pomalu letím vzduchem a opatrně odmotávám lano. Tak, doufám, že to bude stačit. Chvíli si tak letím a asi uprostřed řeky si všimnu, že v ruce držím už jen konec lana. ,,Buki uoi'nota." Zakleju polohlasně a otočím se, abych se vrátil a vydám se na cestu zpět ke břehu. Kyž jsem už skoro u břehu, všimnu, jak Buffero chce někam jít a Lumina ho zastavuje. Kam jde a proč ho Lumina zastavila? Že by... Náhle se mi zamotá hlava a já padám do řeky, v ruce stále svírajíce konec lana. |
| |
| Slyším žblunknutí a bez jakéhokoli zaváhání se rozeběhnu abych chytnul konec lana. Běžím co to jde abych tam byl co nejdříve..... Daerylle!!! Drž se!! Vykřiknu a běžím dál |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Však já ti ho neukousnu neboj... Při její poznámce o mých kamarádkách dýkách se ujen usměji a nadechnu se, jako bych chtěla něco říci, ale pak si to rozmyslím. Raději spolknu poznámku, jež se mi dere na jazyk. Nebudem zbytečně přilévat oleje do ohně. Však ono se snad časem vše vysvětlí. Alespoň doufám... Dál už jen tiše následuji ty dva. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Však já ti ho neukousnu neboj... Při její poznámce o mých kamarádkách dýkách se ujen usměji a nadechnu se, jako bych chtěla něco říci, ale pak si to rozmyslím. Raději spolknu poznámku, jež se mi dere na jazyk. Nebudem zbytečně přilévat oleje do ohně. Však ono se snad časem vše vysvětlí. Alespoň doufám... Dál už jen tiše následuji ty dva. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Nepřišla si na nic, co by mohlo způsobit tvůj úbytek magenergie, přesto se ti to stále nezdá a pokračuješ dále ve svém zkoumání. Když přistoupíš k řece a pomalu do ní vkročíš, cítíš jak ti na nohy působí jakýsi tlak. Né tlak směru proudu, ale tlak, tlačící tvou nohu vzhůru k hladině. Stojíš ve vodě, přičemž si máčíš spodek sukně a svou mysl zaměřuješ na tlak, působící na tvá chodidla. Začíná ti docházet, že to bude mít co dočinění s již zmiňovaným úbytkem magenergie. Svojí myslí můžeš regulovat sílu tlaku pod chodidly, čímž můžeš docílit i chůze po hladině. Hlavou se ti začne motat mnoho otázek. "Jsem obdařena novým kouzlem? Nebo se to povedlo jen náhodou, aniž by to mělo cokoliv společného s mýma schopnostma? Je to snad dar od Watereala? Nebo je snad tato řeka začarovaná? " |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Pomalu přicházíte k místu, u něhož je pohřben jeden z vašich bývalých společníků. Hrob je již zakopán a dokončen. Věci, co kdo nechal pohozené v okolí, máte dané kousek od hrobu na jedné hromadě. Možná vám je někdo z družiny připravil, aby se vám neztratili a vy na ně nezapomněli. Družina tam už není. Nejspíše šli k řece, od které slyšíte hlasy, patřící právě vašim společníkům. I kdyby jste neslyšeli hlasy, jistě byste je našli, jelikož si všimnete ukazujících šipek, vyrytých v hlíně. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Pomalu přicházíte k místu, u něhož je pohřben jeden z vašich bývalých společníků. Hrob je již zakopán a dokončen. Věci, co kdo nechal pohozené v okolí, máte dané kousek od hrobu na jedné hromadě. Možná vám je někdo z družiny připravil, aby se vám neztratili a vy na ně nezapomněli. Družina tam už není. Nejspíše šli k řece, od které slyšíte hlasy, patřící právě vašim společníkům. I kdyby jste neslyšeli hlasy, jistě byste je našli, jelikož si všimnete ukazujících šipek, vyrytých v hlíně. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Pomalu přicházíte k místu, u něhož je hrob s křížem. Nejseš si jistá, zda už tu hrob byl, nebo je nějakého bývalého společníka dvou lidí, s nimiž jdeš k řece. Kousek od hrobu vidíš na jedné hromadě naskládané různé věci. Družina, po níž se začne rozhlížet Gulvek s Break, nikde není. Nejspíše šli k řece, jelikož odtamtud slyšíš nějaké hlasy. Všimneš si ukazujících šipek, vyrytých v hlíně. Vedou k řece. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Celkem nerada bych totiž skončila jako něčí terč. Možná se mi to zdá, ale řekla bych, že ta slečinka, by mne jako terč mileráda použila... Pokud tu na ně měl někdo čekat, tak už je dávno pryč. Ale vypadá to, že nbeude daleko... pomyslím si, když si všimnu šipek na zemi a zaregistruji něčí hlasy. Jen stojím trochu stranou a čekám, co ty dva. |
| |
| soukromá zpráva od Leila de Norim pro Celkem nerada bych totiž skončila jako něčí terč. Možná se mi to zdá, ale řekla bych, že ta slečinka, by mne jako terč mileráda použila... Pokud tu na ně měl někdo čekat, tak už je dávno pryč. Ale vypadá to, že nbeude daleko... pomyslím si, když si všimnu šipek na zemi a zaregistruji něčí hlasy. Jen stojím trochu stranou a čekám, co ty dva. |
| |
| uslyším jen jak sebou něco plácne do nohy, jen si všimnu, jak se Buff rozbíhá směrem zpátky k řece a hned mi dochází, co se stalo... sakra! drž se Daerylle! křičím za běhu k lanu... né, že bych Buffovi nevěřila, že by to i zvládl sám, ale přecejen ve dvou se to lépe táhne a proud je poměrně silný, aby tahal sám drowa ještě s oblečením... a navíc je to teď člen družiny holka... |
| |
| U řeky Jakoby mávnutím kouzelného proutku se mi rozvítí. Pohlédnu na svou sukni, která měla být mnohem více mokrá, než je. Aha, tak je to? Zaslechnu Luminu a Buffera jak volají na elfa, aby vydržel. Pohlédnu směrem, kterým letěl a rozběhnu se zpět k řece. Pár kroků a jsem tam. Zprvu soustředěně a opatrně vkročím do vody a když zjistím, že skutečně zůstávám stát na hladině, pomalu a nejistě jdu směrem k Daeryllovi. Spodek šatů se mi máčí ve vodě, ale jakási podivná síla mě drží nad hladinou. Drow se drží lana, kterým se ho snaží ti dva přitáhnout na břeh. Pochopím, že jsem příliš slabá, abych pomohla navíc proud vody rychle hýbe tělem sem a tam. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Vím, kdo tam leží a vím, že například Fatalis svůj hrob nejspíše ani mít nebude a že dopadl mnohem hůře než Achilles.. Poté se podívám na Leilu, v očích je chlad, ale také nejen nedůvěra, ale jakási lhostejnost, jako kdyby mi byla naprosto ukradená a přesto jsem naprosto ve střehu. Nevěřím ji a možná to bude i trochu vzájemné. Prostě to nevypadá, že my dvě bychom spolu vycházeli. .............vlastně s tebou nebude možná vycházet už ani Oriana..........ale to je jedno...........kdo ji potřebuje.............no a Lumina..............s tou jsem si docela dobře rozuměla tak snad aspoň ta mě pochopí.......... |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Vím, kdo tam leží a vím, že například Fatalis svůj hrob nejspíše ani mít nebude a že dopadl mnohem hůře než Achilles.. Poté se podívám na Leilu, v očích je chlad, ale také nejen nedůvěra, ale jakási lhostejnost, jako kdyby mi byla naprosto ukradená a přesto jsem naprosto ve střehu. Nevěřím ji a možná to bude i trochu vzájemné. Prostě to nevypadá, že my dvě bychom spolu vycházeli. .............vlastně s tebou nebude možná vycházet už ani Oriana..........ale to je jedno...........kdo ji potřebuje.............no a Lumina..............s tou jsem si docela dobře rozuměla tak snad aspoň ta mě pochopí.......... |
| |
| Daeryll: I když jsi na chladnější okolnosti zvyklý z temných jeskyní, cítíš, jak ti z ledové vody začínají pomalu ale jistě tuhnout svaly. Nejspíše v řece dlouho nevydržíš, aniž by se ti vyhly křeče ve svalech. Buffero: Ihned, jak zpozoruješ svého přítele, plavoucího v řece, se rozeběhneš k druhému konci lana, válejícího se na břehu. Prakticky ihned jsi u břehu a bez jediného zaváhání popadneš provaz, jenž pevně sevřeš ve svých, z bojů mečem svalnatých rukou. Proud řeky je silný a cítíš, že jen tvé síly stačit nebudou. Lumina: Začneš následovat Buffera, jenž běžící pomoct Drowovi, cákajícího se v řece. Dost tě překvapí jeho rychlost. Několika mohutnýmy skoky je u břehu a tahá za lano, snažíc se přitáhnout Daerylla blíže k břehu. Oriana: Pod tvýma nohama cítíš lehký tlak tlačící tvé nohy na vrchol hladiny, ale také mírný tlak řeky, opírající se ti do stran chodidel. Ostatní by jistě v jiné situaci nechápavě koukali, jak si kráčíš po hladině, jakoby se nic nedělo, ale v tuto chvíli si to ani nikdo neuvědomí, jelikož jsou všichni zaneprázdněni taháním Drowa. |
| |
| U hrobu Zastavím u velkého kopečku hlíny s křížem a mírně skloním hlavu. Mrzí mě, že jsem ostatním nepomohl s dokončením hrobu, ale svou práci jsem na tom také nechal. Nevím, jak vyjádřit Achillesovi soustrast a proto jen mlčím a civím do hrobu. " Sakra, proč to muselo potkat Achilla. Teď z toho bude Oriana smutná, teda ona už je, ale jen tak ji něco asi nerozveselí. " " Budu se ji snažit pomáhat a ochraňovat, jak to jen pujde Achille. To ti slibuju!!!! " - pronesu v duchu k mrtvému a pokleknu před hrob. " I když jsme neměli moc času se poznat, vím že jsi byl dobrý válečník...Achille. Přeju ti mnoho štěstí na druhé straně. Snad alespoň tam své štěstí najdeš. " Posbírám všechny své věci, ležící na hromadě a rychlým krokem se vydám k řece. " Pojď Break, u řeky se něco děje. " Volání a křik ostatních, mě moc klidného nenechává a tak chůzi změním na sprint. Vak s věcmi a mohutný meč, kývající se mi po boku, mi k běhu moc nepřidá, ale přesto se snažím být co nejdříve u břehu, jelikož mi s přibližující se řekou začíná docházet, co se děje. |
| |
| U hrobu Mlčky stojím opodál a jen sleduji počínání těch dvou. Vypadá to,že ten hrob je někoho z jejich společníků... domyslím si, když zaslechnu tichý proslov Gulveka u hrobu. Jakmile se Gulvek rozeběhne k řece, vyrazím za ním. Nejdřív rychlejší chůzí a pak mírným klusem. Podle hlasů to vypadá, že se tam opravdu něco děje. |
| |
| U řeky Jako v pohádce si užívám chůze po hladině. Ne však příliš dlouho. Přeci jenom je to celkem vyčerpávající a také je zřejmé, že jeden z nás má nemalé potíže. Znovu mě jímá zlost z lehkovážnosti Break a Gluveka, kteří jsou bůhví kde. Co nejrychleji to jde, přiběhnu na pomoc Bufferovi, chytím lano a pomáhám mu ho držet. Neříkám nic. Pravděpodobně má pomoc moc platná nebude, nejsem žádný silák, ale každá trocha dobrá. Jak se natahuji po laně a zapírám, vyhrnou se mi mírně rukávy a je vidět čerstvé jizvy na mém zápěstí. Jak zabírám, strup praskne a já začnu mírně krvácet, aniž bych si toho všimla. Není ani čas, jen držím konec lana těsně před Bufferem a Luminou a dělám, co mohu. |
| |
| U řeky Ze všech sil taháte za provaz a snažíte se tak dostat Daerylla na břeh. Jde to ztěžka, cítíte každý svůj sval v pažích, ale nakonec se vám to přecejen podaří. Z námahy si všichni tahající sednete a chvilku si odpočinete. Daeryll, připomínající zmoklou kočku, párkrát zakašle a odplazí se dále od řeky. Studená voda dala jeho svalům po celém těle jistě zabrat a tak také chvíli odpočívá a nabírá síly. K ležícímu Daeryllovi přiběhl také spocený a udýchaný Gulvek, který se snaží zjistit, zda je drow v pořádku. Chvilku za ním přiběhne i Break s nějakou další, pro vás neznámou, ženou. |
| |
| U řeky Pevně se držím lana, vnímajíce pouze chlad ve vodě. Oči mám zavřené. Paráda, přežil jsem Podtemno a teď nepřežiju obyčejnou řeku? To by v tom musela bejt ta zatracená Lolth Plíce se mi bouří a žádají vzduch, přemáhám se, abych neotevřel pusu. Najendou ucítím tah a následně se mi hlava vynoří nad hladinu. Z plných plic zalapám po dechu. Voda ze mě crčí. Když jsem vytáhnut na břeh, padnu na všechny čtyři a oddechuji. Po chvíli zvednu hlavu. ,,Teda, doufal jsem, že ta voda bude trošku teplejší, ale alespoň jsem si vypral oblečení." Pronesu slabě a ušklíbnu se. Všimnu si, že k nám běží nějaké tři osoby. Gulveka a Break poznám, i když jsou mírně rozmazaní. Pomalu se otočím na záda a nechám své tělo spadnout na zem, takže cítím slunce, jak se opírá do mé tváře i přez zavřená víčka. Sakra, ani jsem si nemyslel, že to slunce ucítím tak rád. |
| |
| Bez jediného slova pozoruji hrob a slova Gulveka nějak příliš nezasahují do mých myšlenek, on si hovoří k již dávno mrtvému a další takovou má po svém boku. Smrt neberu tragicky, už se pro mě dávno stala denním chlebem a ať se na to podívám jakkoliv, mnohdy se vyrovnám vrahům a beru životy jen proto abych sama mohla žít... Ve chvíli kdy se Gulv vydá k řece, naprosto klidně mu vykročím po boku a stejně jako on přejdu ve sprint. Ne že bych s ním chtěla držet krok, to je mi kupodivu poněkud jedno. Spíše mě zajímá co pěkného či nebezpečného se zase děje naší skupince. Jako kdyby toho nebylo už dost.. Ve chvíli kdy spatřím jak ostatní tahají Daerylla z vody, spíše tedy už je vytažený tak jenom pokrčím rameny a podívám se po ostatních jestli jsou všichni v pořádku. Potom si upravím kapuci na hlavě a přímo ze stoje se posadím na zkřížené nohy, pozorujíc druhý břeh.. .............možná by se mi na chvíli povedla ještě proměna............ale spíše o tom pochybuju.............docela jsem se vyčerpala a celkově nejsem v pořádku...........holt budeme muset najít jinou cestu jak se tam dostat............... |
| |
| když se nám konečně povede vytáhnout Daerylla na břeh, sednu si a chvíli musím odpočívat... tak nevím, jesli to byl nejlepší nápad...ale vlastně nám nic jinýho nezbylo, takže...musím se podívat, jestli je v pořádku... zvednu se, co nejrychleji mi to moje tělo dovolí, dojdu ke svému vaku a odpoutám z něj přikrývku...dojdu k Daeryllovi a přehodím ji přes něj... musíš se zahřát, ta voda je vážně ledová...drowa se zápalem plic bych vážně léčit nechtěla... řeknu a usměju se... všimnu si také, jak přichází Gulvek s Break... ááá...konečně, že dete Gulve... oslovím barbara, přičemž Break vrhnu pouze krátký pohled... už sme mysleli, že to tady nezvládnem... všimnu si třetí osoby... a ty jsi kdo? zeptám se jí.... |
| |
| U řeky Doběhnu k řece, kde očividně právě proběhla záchranná akce. Zastavím se kousek stranou a jen pozoruji dění tady. Jak to tak vypadá, někdo se tady zřejmě nedobrovolně vykoupal... Když mne někdo osloví, popojdu pár kroků blíže. "Leila, Leila de Norim." odpovím na otázku, kdo jaksi ráčím být a ještě pak dodám: "Hledám někoho, do si říká Buffero a Daeryll." Poočku je pozoruji, doufaje v to, že jsem se trefila. |
| |
| U řeky S přikývnutím přijmu od Luminy přikrývku. Na její slova se jen usměji. Opět zavřu oči. Tak co teď jak se dostaneme přez tu řeku? Nějak se tam musíme dostat nebo bude malér. Zamyslím se a z úvah mě vytrhne mé jméno pronesené tou cizinkou, která přišla kátce po mé koupeli. Vstanu, ještě ze mě kape voda, příkrývku kolem ramen a podívám se svýma fialovýma očima na onu postavu. ,,Nu, tak jsi nás našla...Leilo. Co od nás potřebuješ?" Zeptám se a pak náhle zakašlu. Tak, další člověk, jak bude reagovat? |
| |
| U řeky Konečně se podařilo a drow je opět na břehu. Snaží se o své nedobrovolné koupeli žertovat, ovšem já na to nemám náladu. Jsem ráda, že je venku a na jakýkoliv projev humoru či radosti nemám náladu. Sjedu káravým pohledem Gulveka a Break, ale neříkám nic. Možná o to nepříjemnějším dojmem působím. Že jste se uráčili konečně přijít. Všimnu si i cizí ženy, stojící opodál. Těžko říct, jestli jí nevěnuji více pozornosti proto, že nemám pocit, že by nás ohrožovala, nebo že mi je nebezpečí lhostejné, nebo to má jiné příčiny. Oplachuji si v řece krev, než rána přestane krvácet. Netrvá to dlouho, přece jenom už byla celkem zahojená. Utřu vodu do sukně a jdu se posadit ke svým věcem. Vytáhnu měch s vodou, pomaličky odzátkuji a prohlížím si ho, jakobych se rozmýšlela, jestli mám vlastně žízeň nebo ne. Nakonec, aniž bych se napila, láhev uzavřu a pohodím na zem. Chvíli hledám ve vaku, než najdu zbytek sušených jablek, co se mi tam vysypaly. Jednu křížalu si dám do úst, zbytek nechám v dlani a lehnu si do trávy pozorujíc oblohu. Mám pocit, že za poslední dny jsem zestárla aspoň o 50 let. Cítím se unavená, zbytečná a opuštěná. Z mých úst se ozve tichý povzdech. Snažím se srovnat si myšlenky a přijít na to, jak dostat ostatní na druhý břeh. |
| |
| U řeky Chvíli jen čekám, co se bude dít dál, když vyslovím jména těch, které hlavně hledám. Zareaguje ten, co se ještě před chvílí koupal v řece. Jeho pohled opětuji a po tváři mi přelétne lehký úsměv. Jo našla, to už teď vímy taky. Popsali mi vás celkem dobře...jstlis čekal, že se tě třeba leknu, tak jsi na omylu, příteli... "Nepotřebuji od vás nic. Vlastně vám něco nesu. Zprávu. Zprávu od starosty Undunu. Oktopus je naštěstí ještě naživu. Čarodějové z Undunu jsou s ním ve spojení díky telepatii. Kdyby se vám ho snad nepodařilo včas zachránit a on zemřel, modrý holub bude poslem jeho smrti. To jsem vám měla vyřídit a pokud by bylo třeba pokračovat s vámi i dál a být vám nápomocna." předám svou zprávu a jen čekám, co oni na to. |
| |
| U řeky V duchu si oddechnu, když vidím, že nově příchozí zareagovala úplně v klidu. Tak přece to nebude tak špatné. Třeba mě ti lidé ještě něčím překvapí. Prikývnu na zprávu o zajatém čarodějovi. ,,Děkuji ti Leilo. Jsem rád, že je mág ještě naživu. Vydali bychom se dál, ale jaksi máme menší problém. Musíme se dostat přez řeku a nevím jak. To byl také důvod mé menší koupele." Ušklíbnu se a posadím se do trávy tak, aby se mi slunce opíralo do oblečení a tak mi co nejrychleji uschlo. Zatímco si sedám, můj pohled zavadí o Orianu. Leží na zemi a něco žvýká. Zvláštní, je taková zatrpklá. Že by kvůli tomu válečníkovi, co padl? |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Slunce svítí, hezky hřeje a nebe je krásně čisté a modré, sem tam bílý mráček. Tvůj sokol si užívá krásy dne a neustále krouží nad řekou, ale i nad druhým břehem. Je asi jediný pták, kterého z této strany slyšíš zpívat a krákorat. Les za tebou, jakoby byl bez jediného ptáčka. Tato strana řeky, na níž stojíš, je oproti protějšímu břehu hustě poseta stromy a křovisky, které sahají až k vodě. Cestování zkrze ně je dosti obtížné. Prohlédneš-li si řeku zjistíš, že je dosti široká (cca 300 sáhů) a její přebrodění by nebylo tak jednoduché. Ač se na první pohled nezdá, je dosti prudká a čistotou také moc nevyniká. Neustálé proudění má za následek to, že je řeka ledová i přesto, že do ní praží celý den slunce. Chvilkami na její hladině plavou různé kousky větví, napadané listí i cosi neindetifikovatelného. Na stranu, na níž stojíš, si se dostal taky z protějšího břehu. Posloužil ti k tomu vor, který si si vlastnoručně vyrobil. Ten si zatáhnul více mezi stromy, aby nebyl vidět. Protější břeh, jenž vidíš:  Co tě však přimnělo doběhnout k břehu, bylo volání a křik z protější strany. Je tam skupina několika postav, snažící se dostat nejpíše na stranu, na níž stojíš ty. Sedneš do dřepu a chvíli je pozoruješ. Jelikož si se svým sokolem spjat myšlenkama, lehce zjistíš, že postav na břehu je celkem 8. Něco málo k tomu, proč si vlastně u lesa a druhém břehu řeky. Ve městech Cheikéz a Digéz, v nichž si se nějaký ten čas zpátky ocitl, se povídalo, že les před pevností Prestéz je začarovaný. Je to hustý hvozd, v němž se zrodila temná síla, která pohltí každého, kdo do něj vstoupí. Vše je tam uspané a mrtvé a každý, kdo do něho vstoupil, se už nevrátil. Ty si naštěstí nebyl v jeho hloubi. Největší nebezpečí hrozí v noci, kdy se temná síla probouzí. Z několika měst byli vysláni i různé skupinky vojáků, aby zjistili nějaké informace o pevnosti Prestéz. Říká se o ní, že se tam usídlili skřeti, kteří podnikají malé útoky na město Fireas a často ho tak napadají. Vždy však byli odraženi silným vojskem, které má za úkol bránit hranice města. Co si se také dozvěděl při svém putování krajinou je, že město Zangrie bylo vypáleno a vybito skřety. Je už nejspíše obsazeno a útoky skřetů pokračují jistě dále. Ty si se rozhodl, že přijdeš na kloub záhadě temného hvozdu před pevností Prestéz. |
| |
| U řeky " Promiň, že jsem tu nebyl, když si potřeboval pomoc Daerylle. " Omluvím se promočenému Drowovi a lehce ho poplácám po rameni. je jasné, že pomoc už nepotřebuje. Zvednu se a rozhlédnu po okolí. Pohledem přejedu také Orianu, která na mě v tu chvíli hodí pohled, vrývající se mi do morku kostí. Trochu mě zamrazí v zádech, jelikož nevím, co se ji zase honí hlavou. " Co se děje?...proč na mě kouká, jak na vraha??...co jsem ji udělal? " Rozhodnu se její zatváření přehlédnout a dále to nijak neřešit. Je jistě sebraná ze smrti Achilla a navíc, plácání se na tomto břehu k radosti také nepřidá. Sáhnu do svého vaku, visící mi přes rameno a vytáhnu z jeho útrob měch s vodou, z něhož se hluboce napiji. Při pití zamířím pohled na druhý břeh. Zarazím pití a s přimhouřením očí sleduju, co se t otam hýbe. " Tam někdo je?...nebo se mi to zdá?...jo, někdo tam je. " " Hele...na druhé straně někdo nejspíše je. Je tam v dřepu...nebo to je pařez? " |
| |
| U řeky Žvýkám sušená jablka, přemýšlím o tom, jak na druhý břeh a zároveň poslouchám řeči kolem. Oktopus? Přece toho hledáme také! Fatalis říkal, že ho drží někde v zajetí skřeti. Vložím do úst další kousek jablka a náhle mě napadne, že pevnost, do které jdeme není nová a že na mapě, co měl Fatalis, jistě bude zaznačený nějaký most. Jenže z našeho mága ani jeho věcí nezbylo vůbec nic. Matně se snažím vzpomenout na náčrtek. Perstéz už není daleko, jen se dostat na druhý břeh. Nebo spíše je dostat na druhý břeh...nebo.... Prudce se posadím a pohlédnu na Break. Ona by mohla letět na průzkum a podívat se po něčem, co vede na druhou stranu, nebo do pevnosti, ať nám poradí. Přeci nějak oni chodit přes řeku musí. Ikdyž kdoví, kdo vlastně v pevnosti bydlí. A kdoví, jestli není příliš unavená, dělá voloviny a pak když je třeba, nemá sílu...A když se jí zeptám, jestli má, řekne, že má a špatně to dopadne. Tu se ozve Gulvek, že někoho vidí na druhém břehu. Zlehka vstanu zacloním si rukou oči a dívám se směrem, kde on, abych něco nebo někoho spatřila. |
| |
| Ti, kdo poslouchali Gulvekova slova a podívali se na druhý břeh, opravdu mohli vidět něco, či někoho pohybujícího. Nad hlavama vám krouží mnoho ptactva, ale je mezi nimi jediný sokol, vydávající skřehotání. Krouží nad vámi, jakoby zjišťoval informace o místě, na němž se nacházíte. Někteří z vás si začnou spojovat náhlé objevení sokola se stejně tak náhle zpozorovaným, na druhém břehu. |
| |
 | U řeky Zajímalo by mě,zda je možno vyléčit pomocí velké koncentrace ohně místo postižené jedem hadů,možná by to šlo pomocí zastavení toku krve tělem a následující Z mých úvah mě přeruší Agilis-můj nejlepší přítel,který strávil několik posledních hodin pozorováním okolí a lovem hrabošů. Když Agilis přilétl a usadil se mi na mém pravém rameni,znepokojil mě svými zprávami. 8 postav na druhém břehu? To by mě zajímalo,co tam dělají. Cosi pošeptám svému příteli do ucha a ten vzápětí opět vzlétne do vzduchu. Já osobně si lehnu na zem a pomalým plížením se vydám ke stromům u břehu,odkud pozoruji chování postav na protějším břehu. Po chvíli se postavy začnou otáčet mým směrem a pozorovat mé okolí. Zdá se mi,že jsem prozrazen,příště bych měl při maskování použít více zeleně,tohle bláto mi zde neposkytuje dostatečnou ochranu. Vzhledem k vzdálenosti oněch postav na protějším břehu se nemusím cítit jakkoli ohrožen a dál nehybně vyčkávám na svém místě v přesvědčení,že si mě nemuseli všimnout. |
| |
| jen stojím a pozoruji rozhovor mezi Daeryllem a nově příchozí Leilou...vypadá to, že zbytek z nás jí nějak moc nezajímá, takže se ani neobtěžuju představit, dojdu si pro věci (vak a džbánek) a posadím se bez jediného slova vedle Ori... když Gulv upozorní na neznámého na druhém břehu, podívám se tím směrem také... dobře maskovanej neznámej, co nás může pozorovat už kdovíjak dlouho...možná bude lepší dělat, že vo něm... Gulve, Ori...pokračujte dál, jakoby nic a nevšímejte si ho...uvidíme co udělá, když si bude myslet, že o něm nevíme... s těmito slovy se od neznámého na druhém břehu otočím, odzátkuji džbánek, ještě stále ledově studený, a napiji se piva...sotva mi známá chuť zlatavého moku projde hrdlem, osvěží celé mé tělo i mou mysl...podám džbánek směrem k Ori... na Ori...dej si taky... |
| |
| soukromá zpráva od Erdbendiger pro Jakmile začnu mít pocit,že se ostatní dívají jiným směrem,pomalým plížením vzad,pozoruje přitom skupinku, se vzálím za ony stromy u břehu,aby mě nemohli vidět. Poté se pokusím změnit své blácené zamaskování na příhodnější. Svůj obličej nechám zablácený,ale svůj plášť ozdobím trávou,která se zde nalézá a vším,co by splynulo s přírodou. Když je mé maskování hotové,připlížím se ke břehu zhruba ve vzdálenosti 30 sáhů od původního místa. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Urýt se na druhé straně není vůbe žádný problém, jelikož je les až nezvykle hustě poset stromy a různýma křoviskama, sahající téměř až k vodě. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Urýt se na druhé straně není vůbe žádný problém, jelikož je les až nezvykle hustě poset stromy a různýma křoviskama, sahající téměř až k vodě. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Urýt se na druhé straně není vůbe žádný problém, jelikož je les až nezvykle hustě poset stromy a různýma křoviskama, sahající téměř až k vodě. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Urýt se na druhé straně není vůbe žádný problém, jelikož je les až nezvykle hustě poset stromy a různýma křoviskama, sahající téměř až k vodě. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Urýt se na druhé straně není vůbe žádný problém, jelikož je les až nezvykle hustě poset stromy a různýma křoviskama, sahající téměř až k vodě. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Urýt se na druhé straně není vůbe žádný problém, jelikož je les až nezvykle hustě poset stromy a různýma křoviskama, sahající téměř až k vodě. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Urýt se na druhé straně není vůbe žádný problém, jelikož je les až nezvykle hustě poset stromy a různýma křoviskama, sahající téměř až k vodě. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Urýt se na druhé straně není vůbe žádný problém, jelikož je les až nezvykle hustě poset stromy a různýma křoviskama, sahající téměř až k vodě. |
| |
| soukromá zpráva od Erdbendiger pro Tentokráte mě už nemohou na tu vzdálenost spozorvat,je mi vidět jen moje zamaskovaná hlava a když se nebudu hýbat,nebudou mít důvod zaměřovat své zraky mým směrem,snad jen čarodějové by mě mohli nějakými kouzly spatřit.. Nehýbajíce se stále zůstávám schován,pozoruje onu skupinku na protějším břehu. To by mě zajímalo,co jsou ty lidi zač. |
| |
| U řeky Ze začátku mám pocit, že na druhém břehu skutečně něco vidím, jenže pak se kouknu po sokolovi, který krouží nad námi a když se podívám opět na protější břeh, už nic ani nikoho nevidím. Kam zmizel?, podivím se a příliš nedbám slov Luminy, která se mě s Gulvekem snaží nabádat k opatrnosti. Sleduji dál, byť zčásti nenápadne, ono místo, nyní již přesvědčená, že to nebyl pařez, když "to" zmizelo. Tu se mé ruky dotkne něco chladivého. Pohlédnu na džánek a na chvíli zaváhám. Přeci jsem si slíbila, že už nikdy pít nebudu. V zápětí vložím Lumině do ruky zbytek užmoulaných sušených jablek a vezmu od ní pivo. Aaaale to je fuk. "Dej si, křížale" Uchopím džbánek pevně do obou rukou a pořádně se napiji. Jazykem olíznu pěnu kolem úst a opět se zahledím do dáli na místo, kde se pravděpodobně někdo ukryl. "Dík.", celkem nepřítomně poděkuji Lumině za nápoj. Nemám se k tomu, abych jí džbánek vrátila a znovu se napiji. "Gulva nekecá, někdo tam skutečně byl.", mávnu pivem směrem na protější břeh, až z něj trocha vyprskne ven. |
| |
| U řeky Chvíli se vyhřívám na sluníčku a přemýšlím své minulosti. To jsem došel celkem daleko od Podtemna. Slunce, bez toho bych asi už nevydržel, i když mi vadí n oči Z úvah mě vyruší Glvekovo tvolání. ,,Na druhém břehu? Kdo to může být, že by skřet?" Zamumlám si a sundám ze sebe přikrývku, kterou mi dala Lumina a položím ji na zem, aby uschla. Šáhnu si pro luk a založím šíp. V pokleku čekám a trochu se chvěju po celém těle. ,,Doer, jous dosstan dos lotha fa'la zatoast." |
| |
| s překvapeným výrazem si vezmu od Ori sušená jablka v kapesníku a jednu křížali si dám do úst...sleduji, jak Ori pije mocnými doušky a už už se chystám, poté co dopije, pro pivo natáhnout, ale nevypadá, že by se ho chtěla vzdát... ale co...jen ať si dá...sama bych to stejně nevypila a začíná mi připadat, že tahle skupinka dobrodruhů je spíš spolek abstinentů... i přesto, že jsem říkala, že bude jistější počkat, co se bude na druhé straně dít, Daeryll vytáhne luk a začne mířit přes řeku...je jisté, že postava na druhé straně se dříve nebo později skryje do bezpečí... no tak tohle se ti povedlo...vokamžitě vytáhnout luk a chystat se střílet přes řeku, přes kterou by měl problém trefit se i trénovanej lesní elf s dlouhým lukem, natož ty, s tvým krátkým lukem a očima, kterým vadí slunce... pustím se hnedka do Daerylla, což asi nečekal... teď už je to stejně jedno, klidně si vystřel...uvidíme jestli dostřelíš aspoň do půlky řeky... naštvaná se otočím k Ori, vezmu jí džbánek z rukou a pořádně se napiju...když se mi trochu uleví, uvědomím si, že to mohlo vyznít až moc přehnaně...proto se podívám na Daerylla a klidnějším hlasem řeknu jeho směrem: promiň, nemyslela jsem to tak rasisticky, jak to nejspíš vyznělo...víš sám, jak já sem proti kecům ohledně rasy...ale prostě...je to pravda, to musíš uznat sám... |
| |
| U řeky Sklopím svůj luk, protože poznám, že Lumina má pravdu. Je to zbytečné. Šíp zastrčím do toulce a luk dám na rameno. Pes hlavu si dám kapuci a skloním se pro Lumininu přikrývku. Je stále ještě vlhká, stejně jako moje oblečení. Povzdychnu si. Zaschlenu, jak na mě Lumina mluví a omlouvá se. Podívám se na ní a usměju se. ,,To nic, já už jsem na rasistický kecy zvyklej, vono, když tě ženou přez celý město a řvou na tebe, tak si na to zvykneš. Máš pravdu, že je to na nic střílet přez tu řeku, měli bychom spíš najít nějaký způsob, jak ji přejít." Otočím se a dívám se na řeku. Kudy teď? Kdo byl ten na druhym břehu? |
| |
| U řeky Nevěnuji moc pozornosti rozpravě o střelbě z luku, stejně tomu nerozumím. Spíše mě zarazí, že mi Lumina vzala džbánek s pivem, ale neříkám na to nic. "Dyť tam už nikdo není", pravím a ještě jednou zkontroluji pohledem protější břeh. Vypadá to, že nikdo nevymyslí nic kloudného, jak na druhý břeh, nebo alespoň ne nyní. Proto se rozhodnu, doporučit družině udělat aspoň to, by se udělat mohlo. "Můžete mi chvíli věnovat pozornost?... Vypadá to, že nyní a v tomto stavu se na druhý břeh nedostaneme. Takže navrhuji... Pokud někdo má náhradní suché oblečení, aby ho půjčil Daeryllovi, než chytí zápal plic. Pokud nikdo nemá, navrhuji rozložit oheň a usušit to. Mezitím si odpočine on i Break. Oba umí létat, takže pak by mohli zaletět jeden třeba po proudu vody a druhý proti, jestli tu není nějaký most, brod, nebo klidnější tok. Přece lidé z pevnosti musí nějak chodit sem a tam. Předpokládám, že postavit vor je zbytečné, proud by nás strhl. Další možnost je, že má více z vás lana a navázala by se. No a ještě je alespoň jedna možnost, ale vše pořadě. A každopádně musíme být ve střehu, skřetové se mohou vrátit s posilami a to na druhém břehu, ať to bylo cokoliv, také to nemusí být mírumilovné zvíře." Zakončím svou dlouhou řeč a dívám se z jednoho na druhého, co na to říkají. |
| |
| U řeky Když vypovím, co jsem měla, dál už nic neříkám jen poočku sleduji ostatní a čekám na jejich případnou další reakci. Však žádná se nedostaví, nikdo si mě příliš nevšímá, a tak jen stojím trochu stranou a čekám, co se bude dít dál. Zvláštní skupinka, jen co je pravda...opravdu zvláštní...zhodnotím si pro sebe přítomné. Když pak Gulvek upozorní na to, že na druhém břehu snad někdo je, stočím pohled tím směrem...pařez by asi tak rychle nezmizel... Mlčky, s rukama založenýma na prsou, sleduji počínání a rozpravu ostatních. Nijak nezasahuji. Vždyť ani nevím, zda budou stát o to, abych s nimi pokračovala dál... |
| |
| Jakmile se Gulva zmíní o tom, že dryhý břeh řeky, ten na který se mi nemůžeme momentálně dostat, nejspíše osidluje další osoba nebo bytost jen nepatrně zvednu hlavu a temné oči se zaměří tím směrem. To je však jediný pohyb, který udělám a poté se opět vrátím zpět do své strnulosti, kdy vypadám spíše jako kus mramorové sochy než živá, vlastně nemrtvá bytost.. Nějaká síla ve mě ještě musela přece zbýt. Přece jsem všechno nevyplýtvala. To bych téhle skupince byla zbytečná a jenom přítěží... Stejně mě už tady neberou. Oriana na mě je pěkně nabroušená. S Luminou nevím co se stalo, když se mě předtím jako jedna z mála zastala a přijala mě skoro jako první. Nemůžou pochopit jak se cítím, to tak maximálně Daeryl, on ví jaké to je být štvancem. No a Gulva, ten má se mnou jenom starosti... A zbytek staré družiny je mrtvý. Holt jsem tady přebytečná. Takže bych se měla zaměřit víc na pomoc družině a míň na to co cítím i na Gulveka, to bude nejlepší.. V očích se mi rudě zaleskne a jedna rudá krůpěj steče z koutku oka, ale bleskurychlý pohyb a tenhle náznak slabosti se ztratí dřív než ho mohl nejspíše někdo zachytit. Poté se zahledím na svou levou ruku a soustředěním jí zkusím proměnit na netopýří křídlo abych zjistila, jestli jsem toho ještě schopná a nijak nekomentuji slova Oriany, která se mezitím rozhodla téměř rozdělit zatím úkoly členům družiny.. |
| |
| jelikož je Ori zrovna moc zaměstnaná svým velitelským postavením, rozhlížím se po okolí, komu bych nabídla pivo...Daeryll, Leila, Gulva, Break, Buffero...Break... co to bylo? Break teče krev z o...počkat, takhle přece upíři pláčou...teda co vím z vyprávění, nikdy kromě téhle výpravy jsem s upírem nespolupracovala...zajímalo by mě, co se jí honí hlavou... v tom si všimnu, že se jí něco děje s rukou...když se podívám pozorněji, všimnu si, že se Break z ruky tvoří pokroucené blanité netopýří křídlo... víš, Ori... prohlásím pomalu do vzniklého ticha na břehu... Daeryll se potřebuje pořádně usušit a nabrat spoustu sil, nejlíp se vyležet u ohně a vypotit se, aby něco nechytil...taky mu může pomoct těch pár bylinek, co jsem dávala Gulvovi, když potřeboval nabrat sílu, ty víš, který to byly...no a Break... otočím se na upírku, která se snaží proměnit ruku na křídlo... a Break bude určitě taky potřebovat čas... chvíli stojím a přemýšlím...nakonec podám Ori opět do rukou chladivý džbánek, ukážu na vak, ležící v trávě a řeknu: proti proudu můžu vyrazit já teď, s tím, že se do večera vrátím...kdyby někde bylo místo, kde by se nedalo projít, vezmu to přes stromy, přecejen něco ze své elfí podstaty v sobě mám...k večeru se vrátím a jestli nenajdu žádnej most nebo brod nebo něco podobnýho, tak vyrazím zejtra ráno po směru... v tom vaku je všechno, co byste mohli potřebovat...bylinky, stejně už nemám žádný jiný, než ty co sem dávala Gulvovi, nejspíš i křesadlo a trochu troudu, aby ses nemusela vysilovat... takže se tu zatím mějte a do večera jsem zpátky... řeknu a vyrazím po břehu proti proudu řeky...když zaslechnu jak se někdo nadechuje k odporu, jen vesele řeknu: a nechci nic slyšet...a Ori...nevypij mi všechno pivo... a odběhnu... aspoň si cestou srovnám myšlenky a budu nějak užitečná... |
| |
| U řeky Dále stojím na stejném místě a za neustálého upíjení vody z měchu poslouchám a sleduji, co se děje kolem mě. Druhému břehu už nevěnuji žádnou pozornost, i kdyby tam byl někdo, kdo by nás chtěl ohrozit, nic by v tuto chvíli z druhého břehu nezmohl. Zaslechnu něco o křížalích, na něž se mi začnou sbíhat sliny, mám je od mládí rád, ale neřeknu si o žádnou. Místo toho se znovu napiji z měchu, který ihned potom strčím zpět do vaku. Nechci teď moc komunikovat s Orianou, jelikož se mi zdá, že ji posledních pár hodin moje přítomnost nesvědčí. Budu se ji proto snažit vyhýbat, i když bych byl rád v její přítomnosti. Je jako má sestra, ale možná to teď bude takhle lepší. " Co to ten Drow furt mele?...ničemu z toho nerozumím. No...jeho věc. "- podivím se nad řečí Daerylla a utřu si pot z čela. Nemohu se ovládnout, když zamíří lukem na druhý břeh. Vyprsknu smíchy, ale smích ztlumím okamžitě dlaní. Což může znít, jako zakuckání. Snažím se, aby to nevypadalo, že se směju jemu. Nevím, jak je dobrý a co umí, ale tohle mi přišlo dost přehnané. Naplní mě pocit, že potřebuji být chvíli sám. Se všema svýma věcma se rozejdu ke stromu, nacházející se dále od družiny. Ve stínu jeho koruny si sednu a pokrčím nohy v kolenou. Mine mě tak část rohovoru Oriany a ostatních, ale opět zbystřím, když se mi k uším dostanou její návrhy, týkající se řeky. Přesto se do rozhovoru nezapojuji. Položím si ruce předloktím na skrčená kolena, propletu prsty rukou a položím si na ně čelem hlavu. Je zřejmé, že mě pořád něco vrtá hlavou. Možná už jsem také dost vysílen a chci jen chvilku soukromí. " Takových věcí, kterým nerozumím, nebo nevím, proč jsou tak, jak jsou. Asi je to mým osudem být teď tady. Těžko říci. Doufám jen, že nezklamu. " Kroky Luminy procházející kolem mě a mířící od skupiny, mi nepřijdou jako dobrý nápad. Přesto nemám chuť nikoho zastavovat a bránit mu v tom, co chce dělat. " Myslím, že to není dobrý nápad Lumino. " - pronesu aniž bych zvedl hlavu. Dále jen mlčky hledím do země a podupávám si nohou. |
| |
| BREAK: Snažíš se o promněnu, ale jediné, na co se zmůžeš, je změna tvé zdravé ruky. Jedna promněna tě dosti vysílila na promněnu další. Navíc, i když se tvá zlomená ruka, díky rychlé regenaraci, téměř uzdravila, potřebuje alespoň trochu klidu na kompletní zotavení. OSTATNÍ: Odpočinek by některým z vás jistě prospěl, ale odpočívat na místě, na němž se nacházíte, není dobrý nápad. Stále jste v blízkosti odehraného bojiště a kdo ví, mohl by vás někdo překvapit nepřipravené. Podle slunce usoudíte, že může být tak kolem 3 odpoledne. Stále svítí slunce a je příjemné, až dotěrné teplo. Sem tam se ve vaší blízkosti objeví nějaká srna, či zajíc, jdoucí k řece v úmyslu napít se a zvlažit si tak hrdlo. Díky své plachosti se okamžitě, jakmile vás zpozorují, dají na útěk. |
| |
| soukromá zpráva od Erdbendiger pro Celé mé tělo se uvolňuje a soustřeďuje se na kontakt se zemí. Moje mysl se stává myslí země a já tak získávám informace o malém okolí. Nikde nic,to je dobře. Zvednu své dlaně ze země a sundám si z ramen svoji koženou tornu. Po chvilce hrabání z ní vyndám deku a položím jí na zem ve vzdálenosti zhruba pěti sáhů od stromů poblíž řeky. Kkchrkch rrrchkchrr vydávám ze své pusy podivný zvuk připomínající krákající vrány. Prosím tak svého sokola,aby na mě dával pozor,zatímco budu odpočívat. |
| |
| U řeky Připadá mi to, že z mých rad si nikdo nic nedělá. Dokonce i Lumina si vše vyvětlí po svém. Jakoby to byla ona, kdo musel vyvětlit mě, že Daeryll potřebuje usušit. Její rozhodnutí jít hledat most, místo toho, aby se chvíli společně počkalo, až si ti dva odpočinou mě také nenadchlo, ale mlčím. Možná mlčím o to více, že vidím, že má slova jsou zbytečná. Vezmu od Luminy pivo a nekomentuji ani to. Povzdechnu upiji a odkráčím i se džbánem trochu do ústraní. Tam se posadím a dál popíjím dobrý nahořklý mok. Sedím na břehu řeky, smutná a zklamaná. Občas se podívám, co se děje kolem, ale nejvíce sleduji protější břeh. Zvláště pak místo, kde předtím Gulvek cosi zahlédl. Netrvá dlouho a pivo mi začíná stoupat do hlavy. |
| |
| U řeky Nic nevnímám, protože jsem pohroužen do svých myšlenek, zatímco civím na druhý břeh. Kdo tam je? Kdo tam sakra je? Jestli skřet, tak už o ná ví a zabijou čaroděje. Jestli někdo jiný, tak proč nás sleduje? Mají pravdu. Můj luk tam nedostřelí. Podívám se nahoru na slunce a zavřu oči. Sluneční paprky mi pronikají do očí i přez zvřená víčka. Začne se mi trochu motat hlava a roztřesu se zimou. Sklopím hlavu a přetřepu jí. Podívám se po svém okolí. Nikdo nic moc nedělá. Oriana sedí opodál a něco pije, asi pivo. Lumina se chystá jít hledat most a Gulvek jí chce zadržet. Break se chová pořád divně. Chtěla se proměnit, ale moc se jí to nepodařilo. ,,Opravdu si potřebujem odpočinout, ale chtělo by to jít někam jinam, co když se vrátí skřeti? Oriano? Nevíš prosím tě jakým přibližným směrem je pevnost?" |
| |
| soukromá zpráva od Erdbendiger pro Co jsou zač a copak tady asi chtějí? Měl bych se za nimi jít podívat a zjistit víc. Co když jsou to ale nějací lovci,kteří mě mají vystopovat? I když..co by dělali tady. Jsem na stovky mil daleko a nemyslím si,že jsem byl natolik významným,abych jim stál víc než za půl dne hledání. Po chvilce broumání se zvednu,zabalím svojí deku a vydám se k vchodu zamaskovaného podchodu,díky kterému jsem se dostal na druhý břeh této velké masy vody. Opět pokleknu na místo,odkud jsem vylezl a rukama přejíždím po hlíně,na níž roste vysoká tráva. Tady to je. Několik minut se soustředím na sílu země a promlouvám s duchy přírody,než se konečně otevře vchod do oné chodby. S tornou na zádech udělám několik kroků,než se zastavím a položím ruce na obě stěny. Zpětný proces už je rychlejší a během minuty je chodba za mnou uzavřená. Chvilku trvá,než si mé oči zvyknou na tmu,leč,léta strávená v dolech přizpůsobila můj zrak absolutmí tmě natolik,že jsem schopný se do omezené míry orientovat v těchto prostorách. Vydám se chodbou dál,klesajíce přitom hlouběji a hlouběji. Nad sebou cítím sílu oné velké masy vody,však chodba se zdá býti odolnou a vodou nepoznamenanou. Po několika minutách pomalejší chůze opět začíná chodba stoupat,až se konečně dostávám ke konci chodby. Balvan,jímž je chodba zavalena by mohl býti těžkým i pro dva statné krolly,avšak mé zvláštní schopnosti mi zde dávají značnou výhodu. Dalších několik chvilek,ztrávených odsouváním kamene a mé oči mohou opět spatřit světlo slunce. Po následující minutu zůstávám v chodbě a snažím si přivyknout na sluneční svit a poté pomali vystrčím svojí hlavu,abych se porozhlédl po okolí. Pokud mě paměť a orientace neklame,tak jestli se nepohnuli,měl bych být tak na padesát kroků od nich. |
| |
| U řeky Podívám se nahoru na Daerylla, když na mě začne mluvit. Chvíli mi zabere čas, než mi pořádně dojde, nač se ptá. Opilecky se uškrnu se, trochu zaklimbám hlavou a přivřu oči. "Nooooo, asi takto. Kdyby se byl býval nenechavý....nenchá....byl ten...ten....ehmmm. noooo... ten Fanta...Fatomlis...ehm...Falatis..joo Fatalis, kdyby se ten trouba nenechal upéct, měli bychom mapu...aaale že ji nemáme, tak ti nakreslím, joooo?" Velmi namáhavě se zvednu a mírně potácivě stojím. Podám drowovi džbánek s pivem. "Na, drž." Trochu složitě, přesto se mi podaří podat svou kovanou hůl. Nakreslím jejím hrotem na zemi čáru. "No, toto je jako řeka." Poté nakreslím na kus od druhého břehu kolečko. "Nooo a toto je pevnost." Pak křížkem označím místo, kde se nacházíme my. " A tu jsme my." Na to, že jsem celkem opilá, obrázek zhruba odpovídá skutečnosti. Zapotácím se a zavrávorám. Ve snaze neupadnout, zachytím se o Daerylla. "Drž a neupusť!", řeknu první vážně, nato se začnu smát. "hihi, ona by se Luminááá, žlobilááá." Zachycujíc se pořád o muže, nahlédnu do džbánku, zvážním a vyčítavě pravím: "Jéé tys to všecíícko vypíl a co budu pít já? A Lumina?" Na to se začnu zase smát. |
| |
| U řeky Poslouchám, když na mě Oriana začne mluvit. Její opilost beru celkem s rezervou, protože jsem byl už v mnoha hospodách a vím, co to dokáže s lidmi udělat. ,,Teda tebe bude bolet hlava." Zamumlaám si. Pak rychle chytnu džbán, aby se nevylil a s mírným úlekem se dívám na Orianu, jak maluje mapku. Pak se zvedne a spadne přímo na mě, čímž se mi podaří vylít si zbytek piva na už tak vlhké nohavice. Pozoruji její záchvaty smíchu a opatrně ji posazuji na zem. ,,Ehm, to je pořád taková?" |
| |
| U řeky "Nenene.", dětsky se bráním tomu, aby mě Daeryll usadil na zem. Sápu se mu po krku, až se mi podaří to nakonec ustát. Pak se ho konečně pustím se slovy: "Heej, tak už mě laskavě pusť..." Stojím a mám pocit, že země kolem mě je jakási nestabilní. Houpe se sem a tam. Protřu si oči, ovšem bez pozitivního výsledku. Urovnám si oblečení, s námahou se sehnu pro své věci a stoupnu si mírně se potácejíc na okraj řeky. Studená voda mi omývá chodidla a máčí spodní lem sukně. Vypadám, jakobych přemýšlela, jestli udělat další krok nebo ne. " Tak...a jéje.", mumlám si pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| Dále jenom sedím na zemi a vlastně se ani nepokouším Luminu zastavit když vyrazí na svou pouť proti proudu řeky a jenom sleduji její odcházející postavu. Poté se můj pohled na okamžik stočí k Orianě, aby se vzápětí obrátil na Gulveka, který naprosto nehybně sedí s hlavou ukrytou i před mým zrakem. Obočí se mi stáhne, když se zamračím jeho směrem a poté bleskurychlým pohybem pravé ruky rozmáčknu brouka, který se právě motal u mých nohou. Poté se prudce postavím, jindy tiché kroky zazní dosti hlasitě a razantně a v příštím okamžiku již lapnu Orianu za ramena a strhnu jí od řeky dozadu směrem k sobě. Udělám to s takovou silou, že se tomu jenom těžko ubrání, ale natolik ohleduplně, abychom obě dvě neskončily na zemi.. "Hodláš se snad utopit? Daeryll je vyčerpaný, Lumina je mimo, Gulvek je taky dost daleko a já, já neumím plavat. Kdybys spadla do tý zatracený řeky tak jsi během chvíle dost daleko od břehu. Nikdy nepodceňuj spodní víry, viděla jsem v nich zmizet nejednoho vynikajícího plavce a pochybuju, že by si se jim v momentální situaci mohla rovnat.. Pojď si tady sednout, očividně si potřebujeme všichni odpočinout, i ty. Tohle není dobré místo, ale musíme počkat na Luminu, těžko by nás hledala." pronesu chladně a odměřeně jako učitel, který kárá svého žáka a potom odtáhnu opilou dívku mimo dosah řeky aniž bych si nějak více všímala případných protestů... Dovedu ji ke Gulvovi a ať již zvedne hlavu nebo ne, prostě jí vedle něho posadím a jenom pronesu tiše.. "Postarej se o ní na chvíli než seženu dřevo a rozdělám oheň.." a poté se porozhlédnu kolem stromu a v blízkém okolí po dřevu. Jakmile nějaké najdu, donesu ho k Daeryllovi, uchopím křesadlo a rozdělám oheň.. "Jak snášíš světlo na kůži? Možná by totiž bylo nejlepší sundat to svý oblečení a rozložit ho po kamenech kolem ohně, aby ti to rychleji uschlo." otáži se klidně elfa a poté se zahledím na zlomek sekundy směrem ke Gulvovi a Ori i do míst, kde zmizela Lumina.. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Vchod do jeskyně, kterým si vylezl, je obrostlý různými křovisky a zakrslými stromy. Díky svému náhlému vynoření z útrob jeskyně, si vyplašil zajíce a dvě srny, které ti několika mohutnýmy skoky zmizeli z očí. Z větší vzdálenosti by bylo těžké poznat, že by v křoviskách mohl být ukryt vchod, díky němuž se dá dostat na druhou stranu řeky. Balvan, který bránil vchod a dopomáhal mu v utajení, není nijak velký, přesto je dostatečně těžký. Místy je porostlý mechem a drobnýma rostlinkama. Před tebou se nachází rozlehlá louka, na níž jsou nepravidelně rozrostlé stromy a jiné keříky, poskytující příjemný stín, před dotěrným sluncem. Tento břeh, jakoby byl oproti předešlému jako vyměněný. Ptáci poletují na obloze, zpívají do cvrdlikání cvrčků a vše je při životě. Do zpěvu ptáků a všech okolních tvorů, volně běhajících v přírodě, se míchají hlasy postav, které si viděl z druhého břehu. Prohrábneš si rukou vlasy a oblečení, díky čemuž se zbavíš pavučin, které si pochytal při cestě temnou jeskyní. Přikrčen, aby tě nikdo hend nezpozoroval, přemýšlíš co dál. |
| |
| soukromá zpráva od Erdbendiger pro Sotva se vynořím z jeskyně,vyleká mě zvěřina,která se dala na útěk. Příště bych se měl ujistit,zda nevycítím nějakou vybraci v zemi,než se takhle někde vynořím. Snad jsem tím na sebe moc neupozornil. Podvědomě si svojí pravou rukou přejedu vlasy,čímž se zbavím pavučin,které jsem pochytal při cestě chodbou. Tahle strana řeky se zdá býti krásnější,než ona druhá,tam jako by bylo všechno mrtvo. pomyslím si,když se rozhlížím kolem. Když spatřím skupinu lidí,které jsem vzdáleně viděl z druhého břehu,spokojeně se pousměju. Tak tady jsou,podíváme se na ně víc zblízka. Jelikož mám pocit,že jsem dobře kryt,nedávám si nijak načas,když za sebou pomalu zavírám vchod a poté ho lehce zamaskuji. Znovu se rozhlédnu a když v okolí nespatřím žádné nebezpečí,začnu se pomalu plížít směrem ke skupině lidí,schovávaje se při tom za stromy. |
| |
| Pod stromem, nedaleko družiny. Sedím s hlavou neustále opřenou o ruce a hledím dále do země. Nevšímám si okolí a jen poslouchám řeči ostatních. " A jééééje...Oriana si zase přičichla alkoholu ne? " - ihned mi blízkne hlavou, když mi k uším přiběhou, náladově vysoko naladěná, slova Oriany. Rád bych dohlídl nato, aby nevyváděla hlouposti, což ji z předchozí zkušenosti jde velice dobře, ale radši ani nezvedám hlavu a dělám, že to nevidím. Jak jsem si už řekl . Vyhybat se Orianě a zbytečně ji neprudit svou přítomností. Kroky, přibližující se ke stromu, u něhož sedím, mě donutí pozvednout hlavu a kouknout, komu kroky patří. Break táhne Orianu a bez jediného zeptání ji vedle mě posadí. Moc mě slova mé přítelkyně nenadchnou, jelikož se zrovna ženě, kterou vedle mě posadila, snažím vyhýbat. " Proč mi to dělá sakra?...snažím se stranit a ještě Ori ke mě posadí. " Místo odpovědi jen z hluboka zabručím. Zvednu se a s překříženýma rukama na prsou se opřu ramenem o kmen stromu. Zamračeně pohlédnu na vysmátou, dobře naladěnou Orianu. Čekám, co bude provádět za vylomeniny. Občas pohlédnu na nově příchozí ženu, která přinesla zprávu pro Daerylla Buffera a přemýšlím, jak ji říci, zda byse k nám nechtěla přidat. Každá síla nová síla je vítána. |
| |
| U řeky Oriana se mi snaží vyškubnout, až se jí to nakonec podaří a já jen rezignovaně pokrčím rameny. Dívám se, jak jde k řece, jako by chtěla do ní skočit. A sakra. To je až tak opilá? Pak se objeví s hlasitými kroky upírka a zatáhne ji zpět. Poté ji posadí vedle barbara a jde se poohlédnout po dřevě. Při otázce směřované na mne zvednu hlavu. ,,Kůže? Té slunce nevadí. Jen očím. To, jak jsem ta léta žil v podzemí. To každej drow má tak citlivý oči." Dodám na vysvětlenou a začínám si pomalu sundavat oblečení, až mi zbydou jen kalhoty. Oblečení zatím rozprostřu na trávě. Hruď mám ebonitově černou. Nejsou na ni ani moc svaly, je spíš hubené, jako bych několik dní nejed, což je skoro pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro vyrazím cestou proti proudu řeky...ještě zaslechnu Ori, jak něco blábolí a pak už se mi ztratí ta skupinka mých přátel i z doslechu... jdu stále proti proudu a snažím se vyhýbat podemletým místům...když je někde hůře prostupný terén, vezmu to raději korunami stromů a hledám nějaké klidnější místo, brod nebo zúžení řeky, abychom mohli přejít na druhou stranu... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Netrvá dlouho a před očima se ti objeví velice štíhlá a pohledná žena se zbraněma v ruce. Nejspíše něco hledá, jelikož se neustále rozhlíží. |
| |
| soukromá zpráva od Erdbendiger pro Oni mě zase spatřili? Jak je to možné? Vždyť jsem se sem sotva dostal. Měl bych se příště líp maskovat. Když kolem mě proběhne krásná žena,srdce se mi rozbuší ještě rychleji. Snad mě nespatřili. Třeba je pouze vylekala zvěř,kterou jsem vyplašil a šli se podívat co se děje. Žena sama o sobě se zdá býti velmi přitažlivou,avšak tasené meče,které drži v rukou mě varují před jakýmkoli pokusem o dání své přítomnosti v blízkosti družiny najevo. Stále stojím opřen o strom a pozoruji chování ženy. Když usoudím,že je vzduch čistý,rozhodnu se plížením přemístit zpět k tajnému vchodu. |
| |
| U řeky "Heeeeeeeeeeeeeeeeeeeej!", řvu celou dobu, co mě Break tahá od vody. "Co to děláš? Já to mělala ppl...pplně pod konmtr....trolou, víš?", bráním se slovy, když mě usazuje ke Gulvekovi. Pak chvíli mlčím a jen se mračím, jako dítko, kterému vzali hračku. Ale netrvá to dlouho a začnu se zase smát, přitom se snažím něco říct: "Tsiisisi, to já bych se měla mračnit, potožééé, ty si randíš s tou...tou...Break a kašleš na to, žežeže já mám strach, aby se vám něco nestlalo..nestlalo, nestla..nestalo. He. Jsem to řekla nakonec řekláá...nestalooooo! ", výbuch smíchu. "Aaale to jedno nakmonec. Jste vysp...dospělí a je to vaš věc...Aaale jáá jsem taky a tak tu sedět nebudu. Já totíííš něco umím, heč?" Po kolenou přilezu ke stromu, o který se Gulvek opírá a pomocí kmene se snažím zvednout. Jenže Gulva mi tam zavazí, tak se přdržuji o něj. "Ty barbááárku...barbarééčku, co kdybys pomohl dámě v nesnázích? Potřebuji tototíš...tam!", ukážu na protější břeh, hrabajíc se zároveň o strom i Gulevka do stoje. |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro sakra musí tu bejt ještě jinej způsob...jenže jakej? levitace byla nedostatečná, je to docela daleko, proud je sakra silnej, magii jak se dostat přes nemáme, páč teleport Ori neumí a stejně by ho teďka nebyla schopná... přemýšlím nahlas za chůze a usměji se při myšlence na opět opilou kouzelnici... to sem zvědavá, jak dlouho jí z toho bude blbě tentokrát...ale aspoň na chvíli zapomněla na Achilla...což je jen dobře... vtom se zarazím u jednoho místa, kde je spousta stromů a křoví... tady to bude asi solidně podmočený, když tu to vyrostlo tolik...vyzkoušíme... a už hledám nějaký delší klacek, abych vyzkoušela pevnost půdy...když nějaký najdu, párkrát do hlíny dloubnu a uvidím... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Začneš se nenápadně vracet k tajnému vchodu, ale stejným směrem jde i žena, kterou si zahlédl. " Sakra musí tu bejt ještě jinej způsob...jenže jakej? levitace byla nedostatečná, je to docela daleko, proud je sakra silnej, magii jak se dostat přes nemáme, páč teleport Ori neumí a stejně by ho teďka nebyla schopná..."- přemýšlí nahlas za chůze a nad něčím se pousměje. " to sem zvědavá, jak dlouho jí z toho bude blbě tentokrát...ale aspoň na chvíli zapomněla na Achilla...což je jen dobře... - říká si dál pro sebe. Dojde až k místu, kde se nachází tebou nalezený tajný vchod. " tady to bude asi solidně podmočený, když tu to vyrostlo tolik...vyzkoušíme...- pokračuje v samomluvě. Uchopí delší klacek a párkrát dloubne do hlíny. Ty si se přemístil dále od vchodu a nenápadně pozoruješ ženu z úkrytu. Při svém přesunu ti pod nohama prasklo pár větviček, ale doufáš v to, že nic nezaslechla. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Došla si až k místu, kde je místo hustěji poseto stromy a křovisky. Několik statných keřů obrůstá kolem velkého kamene, jenž je poset mechem a mnoha malými květinkami. Je možné, že bys našla i nějakou tu bylinku. Vedle velkého kamene je rozseto i několik menších kamenů. Půda do níž dloubež je pevná a tvrdá, nikoliv promočená. Při dloubání náhle stuhneš a zbystříš. někde z okolí se ozvalo zapraskání větviček. Možná se chce nějaká zvěř napít, něbo tě někdo sleduje. Ani jedním si nejseš jista. Pevně sevřeš své zbraně a klacek a v rychlosti přemýšlíš, co uděláš. |
| |
| U řeky Dál stojím stranou, sleduji z povzdálí dění kolem a hlavou mi při tom běží, zda se snad raději nemám nenápadně ztratit a tak trochu začínám pochybovat, že jsem opravdu narazila na tu správnou družinku... ...a jestli ano, tak to asi nebyla ta nejš´tastnější volba vyslat na záchranu zrovna je. běží mi hlavou, když je pozoruji. Trocu svraštělé obočí, jakobych snad o něčem přemýšlela, vytváří na čele hlubokou vrásku. Každý jakoby si tu hrál na svém písečku a tak trochu se stranil ostatních. Ten Gul..Gulvek, ach ta jména...se uklidil někam ke stromu, kde je ta co byla s ním? Stočím pohled jinam a všimnu si, že se snad snaží o nějakou proměnu či co. Ta ruka, nebi spíš křídlo...copak ty jsi vlastně zač? Mou pozornost pak upoutá žena, jež oznamuje, že se chystá jít najít nějaký most či místo, kde by se dala překročit řeka. Za chvíli zmizí, aniž by se jí v tom někdo sanžil zabránit. Když pak sleduji přímo divadelní výstup další členky této družinky, která se za tu krátkou chvíli stačila opít jak zákon káže, na tváři mám lehký úsměv nebo spíš úšklebek. ...možná bych měla vážně zmizet, a nikdo by si toho ani nevšiml... přesto dál stojím na místě, ruce založené na prsou a čekám, co se bude dít dál. |
| |
| soukromá zpráva od Erdbendiger pro Zůstávám nehybně na svém místě a se zájmem pozoruji ženu,která si stále sama pro sebe něco povídá. Proud,Páč,Ori,Achilla,podmočený kmihotají mi hlavou myšlenky a snažím se urovnat si v hlavě myšlenky a zjistit,o čem to ta žena povídá. Třeba zde schovali nějaký lup a nyní ho chtějí získat,ale neví,jak se k němu dostat. Ve svých úvahách zůstávám na svém místě nehybně zamyšlena přemýšlím co dále. |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro tohle místo je stejně nějaký divný...sakra, co to bylo? zarazím se, když zaslechnu nějaké zvuky... a já husa tady celou dobu mluvila nahlas...semka zatim mohla dojít celá armáda...kurňa! zakleju, ale to už se schovávám za kámen, zády ke zvuku... (mezi mnou a "zvukem" je kámen) opřu klacek o stěnu kamene (ještě by se mohl hodit na odlákání pozornosti...) a co nejvíc potichu vytasím své šavle... a čekám... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od Erdbendiger pro Pomalým plížením se vydám směrem k řece a snažím se nevydávat sebemenší hlásky a dávat si pozor na větvičky,staré listí a všechno ostatní,co by na mě mohlo upozornit. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Pevně přitisklá zády na kámen čekáš, co se bude dít. Nejseš si jista, zda to bylo nějaké zvíře, nebo někdo, kdo by tě chtěl napadnout, přesto ještě chvíli vyčkáváš. Rukama pevně tiskneš rukojetě svých scimitarů v odhodlání, zaútočit na kohokoliv, kdo by ti chtěl jen trošku zkřivit vlásek. Je však ticho. Po praskání větviček není ani slechu. Ptáci dále popěvují a cvrčci cvrdlikají. Nejspíše to bylo jen nějaké zvíře, co se tvou přítomností vylekalo a uteklo. Při svém krytí si všimneš, že i přesto že stojíš v blízkosti řeky, půda pod tvýma nohama není nijak promáčená a je celkem pevná. To se u blízkosti břehu řeky moc nestává. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Tentokrát se snažíš být co možná nejtišší, což se ti vcelku vede. Žádné praskání větviček, ani šumění listí, se od tebe nešíří. Několikrát se ohlédneš za svýmy zády, zda tě žena nepozoruje, nebo nepronásleduje. Nikoho však nevidíš a tak tomu více nevěnuješ pozornost. Netrvá dlouho a ocitneš se v blízkosti družiny. Schováš se za strom, zpoza kterého je nenápadně pozoruješ. Nejspíše družinka odpočívá až na ženu v modrých šatech. Nejspíše si dopřála trochu více alkoholu, jelikož jí je stále do smíchu a svojí stabilitu ovládá jen ztěžka a to ještě za pomoci nějakého statného barbara. Ostatní přihlíží a občas hodí znechucený úšklebek. |
| |
| Pod stromem Poslouchám koktavá slova Oriany, která mi přijdou chvilkama docela líto. Možná je to tím, že s Break nerandím, místo toho abych dohlížel na Orianu. Možná je to tím, že vidím mě až moc blízkého člověka, co v podnapilém stavu říká něco, co je úplně jinak. Kdyby věděla, jaký mám o ní strach já, nikdy by neřekla, to co řekla. " Oriano...já..." - chci říci něco ženě, které opilost sluší, jelikož vypadá se smíchem a úsměvem na rtech až moc hezky a šťastně, ale právě tahle žena má další slova přeruší svým nekončícím žvatláním. " Ori...proč to vůbec děláš?...nevydržím koukat na to, jak se tu potácíš a lezeš po kolenou. Nemůžu si to prostě připustit, že js i opilá a já tu na tebe musím koukat." Začne se po mě sápat a mě z toho až zamrazí v zádech. Ani nevím proč se tak stalo. Podepřu ji v podpaží a dopomohu ji ke zvednutí. Nemohu to už déle vydržet. Možná trochu surově sevřu Orianě ruku, odtáhnu ji ještě více stranou od ostatních a otočím ji obličejem proti sobě. " Oriano...poslouchej mě! " Pronesu s důrazným zabarvením v hlase a chytím jej za ramena, po čemž s ní zaklepu. Mé oči se pevně upřou do těch jejích, které se při každém pohybu zalesknou " Podívej se na sebe...potřebujeme se dostat na druhý břeh a bez tvé pomoci toho asi moc nesvedeme. Nemůžu koukat na to, jak se tady, jako jedna z mě nejbližších, plazíš po kolenou a jsi mimo. Rozumíš mi????.....Snažím se od tebe stranit, abych ti nijak nepřekážel a dal ti prostor pro samotu a přitom tě tady držim, aby si dovedla vůbec stát. " - na moment přeruším a zadívám se do zelenavých očí, možná nechápavě hledící do mého obličeje. " Nepoznávám v tobě vůbec člověka, ve kterém je má plná důvěra a možná i něco dalšího. Vím, že si asi nic nebudeš pamatovat, takže to je jedno."- řeknu zklamaně a více už nemluvím. Čekám na další smích směřovaný do mého obličeje a další koktavá slova, nedávající žádný význam. |
| |
| soukromá zpráva od Erdbendiger pro Tak oni se chtějí dostat přes řeku a nevědí jak? To bych jim mohl pomoci. Zatím ale nebudu nic riskovat. Nejdříve by to chtělo zjistit,co jsou zač. S touto myšlenkou zůstávám stále nehybný za stromem a poslouchám,co si ony postavy povídají. |
| |
| Pod stromem u řeky S pomocí Gulveka vstanu a stojím. Mírně rozkročím nohy, abych lépe držela rovnováhu. Ve své opilosti nevnímám, že jeho stisk je příliš silný. Ale snažím se soustředit na slova. Dělá mi potíže porozumět tak dlouhému textu, jaký byl vyřčen. Během jeho slov se nesměji a je vidět mé silné opilecké soustřední. "Hm...", řeknu veledůležitě. Pak se má tvář rozzáří do širokého úsměvu, ale nehihňám se nahlas. "Ty ty ty, Gulvíku.", hrozím mu prstem. "Tak tobbě se nnelíbí, že...když se ti holky lp...plazí u nohou?", vyprsknu smíchy. "Joo, rrrrrrrrrrrozumím.", přikyvuji. Chce se mi to vykřičet na celý svět, že Gulvek nemá rád dívky, plazící se mu u nohou, ale uvědomím si, kdo tvoří nyní tento svět. Dva cizí muži, jakási ženská, co špehuje, Break a Gulvek. Gulvekovi jsem to už řekla a Break na to není stejně zvědavá. Tak se rozhodnu mlčet. Dokonce se přestanu usmívat a po tváři mi začnou ztékat slzy. Trvá to jen malou chvíli a opět se usmívám. Vymaním se z jeho přidržování a kupodivu, ikdyž mírně potácivě stojím sama. " Aaha, vy chcete tetetda také tatam?" hmm. Nojo, vltsně ano. Ale mě k tomu nepotřebujte, protožeee vám je úplně jedno, co..nebo dvě? ...néé jedno...coo říkám...sem řříklala." Naberu kurz - řeka a aniž stihne něco Gulvek udělat rozběhnu se k ní. Je to jen pár kroků. Těžko říct, proč jsem tam utíkala, to snad vím jen já, ve svém nitru. Těsně před vodou se mi připlete mezi nohy mokrý dolní okraj sukně a já sebou praštím na zem. Dopadnu tváří přímo do vody. Studená sprcha působí téměř okamžitě. Vmžiku se posadím a stírám si vodu z tváře. Zřejmě jsem si lepší vystřízlivění ani nezasloužila. "Tscitíc hromových koulí.", zakleji pro sebe sotva slyšitelně. To bude zase den. Masíruji si spánky a mračím se. "Promiň.", řeknu chladně Gulvekovi a sednu se zády k němu. Pozoruji hladinu řeky. Plyne jako čas. Rychle a jedním směrem. Rychle a neúprosně. Stydím se, že jsem opilá a chci být raději sama. Náhle se mi z plynoucí vody udělá špatně. Chvíli to vypadá, že budu zvracet, nakonec to rozdýchám. |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro opatrně nahlédnu přes vršek kamene (pokud je vyšší jak já, tak se potichu vytáhnu nahoru a nahlédnu) a když zjistím, že ten "zvuk" je pryč, tak se konečně trochu uklidním...levou šavli uklidím zpátky na záda, pravou nechám v ruce, protože už jen ten pocit, držet v ruce ten známý kov, uklidňuje... dobrý holka, bylo to jen nějaký zvíře, který se leklo víc tebe, než ty jeho...zas to bude v klidu... řeknu si pro sebe a rozhlédnu se ještě po svém okolí... koukám, že tu i něco roste...třeba se něco bude hodit, trochu líp se porozhlídnu... |
| |
| V lese u řeky Po několika desítkách minut,kdy pozoruji onu skupinu,která má zasebou jak se zdá dlouhou a únavnou cestu ve mě nakonec zvítězí zvědavost nad ostýchavostí. Pomalými kroky se vynořím z lesa a přibližuji se na vzdálenost zhruba dvaceti sáhů. Mé téměř dvousáhové,mohutné tělo,které se schovává v tmavě hnědém plášti družina asi těžko přehlídne. Pod divoký výrazem v obličeji,který je stále zamaskovaný blátem,hlínou,větvičkami a vším,co bylo po ruce, si v kombinaci s postavou ostatní lehce domyslí,že se jedná o barbara. U pasu mám v pochě schovaný dlouhý meč a na druhé straně neudržovaně vzhlížející tesák. Na svých zádech mám připevněnou tornu,která je při bližším prozkoumání již značně potrhaná a několikrát zpravovaná. Počkám,až mě zahlédne první z družiny,abych je nevilekal a poté promluvím hlasitým hlasem. Zdravím vás přátelé. Slyšel jsem,že se potřebujete dostat přes řeku,ale nevíte jak. Možná bych vás mohl dostat na druhou stranu,pokud budete mít zájem. Poté vyčkávám na reakci oné skupiny,připraven dát se v případě nebezpečí na útěk,nebo se bránit. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Opatrně pokukuješ po každém sáhů okolí, nacházející se kolem tebe a snažíš se zachytit další praskání větviček, či šustění listů. Zvuky, které si slyšela se už neozývají a je nadále, až na zpěv ptáků a živoření jiných zvířat, příjemné ticho. Usoudíš, že ti nehrozí žádné nebezpečí a rozhodneš se dále věnovat tomu, proč si vlastně šla tam, kam si šla. |
| |
| U řeky Sedím polonahý na zemi a dívám se na řeku, jak svobodně uhání. Scimitary mám položené vedle sebe a oči mám přivřené. Voda, ta je sice volná, ale dá se zkrotit. Ne jako drowí kněžky, ty jsou volné, až moc volné. Zatracený matriarchát. Ty jejich biče cejtím ještě teď. Jak tak přemýšlím, zaslechnu zezadu nějaký zvuk, okamžitě mi pravá ruka sjede sjede k scimitaru a v levé vytvořím oheň, vypadá to, jako by mi začala hořet pěst nafialovělým plamenem. Prudce vstanu a otočím se. Vídím velkého může v hnědém plášti, Vypadá, jako by žil několik let v Podtemni a snažil se přežít. Coč by bylo asi dost nemožné i pro něj. I když... Když promluví, tak sklopím scimitar, ale pravá pěst mi stále hoří plamenem. Podívám se na příchozího. ,,Zdravím." Pronesu a čekám na jeho reakci. Zaútočí, či ne? Jakej má vztah k drowům?Vith, usstan orn'la y'sik inbal lle'warinil nindolen klezn. |
| |
| U řeky Právě znovu přemýšlím, jestli budu zvracet nebo ne, když zaslechnu za zády nový hlas. Ohlédnu se a spatřím někoho podivného, celého od bláta a větví. Dvakrát si protřu oči, ale pořád vidím to samé. ajéjeje, fakt bych neměla pít. Vidím Hejkala, nebo co. Místo odpovědi opět pohlédnu na řeku a s námahou vstanu. Cítím se o něco lépe, pokud se to tak dá nazvat. I přes svou opilost mi neunikne Daeryllův plamínek. Přes oheň jsem tu přece já, nebo ne? Asi ne...naprosto nepotřebná, opuštěná a k ničemu... Nenápadně otřu slzu a vydám se k barbarovi. Má chůze musí vypadat směšně, protože se snažím jít důstojně, ovšem občas se mi to nedaří. "Zhasni to, Daerylle. Pán se jde jenom opláchc...nout...", zamračeně pohlédnu na drowa. Copak je ten bahňák, blázen, aby přišel mezi přesilu a něco si začal? "Dobrý den! Vvy..vy patříte k sobě?", kývnu hlavou k Leile. |
| |
| U řeky Pozorně si prohlížím nově příchozího, pěst mi osvětluje bok fialovým světlem. Dívám se na jeho plášť a obličej. Téměř přeslechnu Orianino přiopilé napomenutí. Usměju se a zhasnu plamen. Sehnu se pro pochvu od scimitaru a zasunu jej do ní, poté jej položím vedle druhého na zem, kde leží také můj luk a brašna. Poté se opět otočím k příchozímu. ,,Omlouvám se za své chování. Většinou první reakce těch, kteří mě vidí je poněkud nepřátelská." Ušklíbnu se. ,,Hmm, jak se tak koukám, tak Ori má pravdu, asi jste se přišel umýt a já na vás vytáhnu meč a magii." Ustoupím, abych mu udělal cestu k řece. ,,Usstan brorn, vel'uss zhah uk? Ke'hl'ash silinrul? Usstan guu'lac ol." Řeknu polohlasem a sehnu se pro své oblečení, které by už mohlo být trochu suché. |
| |
| U řeky Co to ten podivnej chlápek povídá? Vždyť on se tvářil nepřátelsky ke mně. No,radši to nebudu moc řešit. Děkuji za nabídku,ale nepřišel jsem se umít k řece,jsem již odmalička zvyklý vypadat takto a s nějákou vodou si na mě nikdo moc nepřijde. Není nadto stále cítit svým nosem nepřekonatelnou vůni zeminy. Kouknu na muže,který na mě promluvil a poté svým pohledem přejíždím z jednoho po druhém. Abych nezapomněl. Říkají mi Erdbendiger,jsem potulný pocestný a živím se příležitostnými pracemi. Co vede vás do těchto krajů,smím-li se vás zeptat? |
| |
| U řeky Hm, další, co potřebuje vzít do parády. A nevypadá, že by chtěl cestovat sám...Až ostříhám Iniela, tak dám do pucu i toho Hejkala. "Oriana", představím se a trochu se zapotácím. Abych udržela rovnáhu, zachytím se o to, co je nejbližší, tedy Erdbendigera. Přesněji řečeno, chci se zachytit. Jenže zřejmě díky kluzké špíně se mi to nepovede a já padám... |
| |
| U řeky Z povzdálí sleduji dění před sebou s lehkým úsměvem na tváři, jež je možná pobaveným možná pohrdavým úšklebkem nad představením, které se zde odehrává, a s mírně pozdviženým obočím. Já nevěřím svý očím, to snad... Tok mých myšlenek je záhy přerušen příchodem dalšího aktéra na scénu, jen se otočím za novým hlasem a znovu jen nevěřícně zakroutím hlavou. A tohle je zas co?...Marně chvíli hledám výraz, jímž bych si toho...člověka? označila. Že by věděl , jak na druhou stranu? Poznámku té opilé ženy, zda spolu s tím zjevem náhodou nepatříme k sobě, nechám bez povšimnutí a dál jen mlčky sleduji, co se bude dít dál. Možná, že to nakonec bude ještě vcelku zajímavé. ušklíbnu se pro sebe. |
| |
| Po dlouhém zadumání sleduji, co se to vůbec děje. Koukám na Orianu a její potácející chůzi a hlavně na nového bahenáka, který se mi nejak od pohledu nelíbí. Snad když chce přijít někdo cizí, mezi naši partu, snad se muze alespon umýt ne?? A ty by jsi chtěl s náma Erdbendigere?? Nevím zda je potřeba někoho, kdo se nerad myje a vůbec, nevíme kdo jsi, co umíš a jestli pod tou špínou nechováš nenávist k někomu z nás. Předpokládám, že až sem si nepřišel jen kvůli tomu, aby jsi se zeptal, kam razíme. Co máš za problém?? Proč jsi přišel?? |
| |
| U řeky Stojím na místě,pozoruje celou skupinu,když se ke mě podivným krokem začne přibližovat jedna z žen. Svou chůzí mi připomínáš mé kamarády,když byli zbičováni některým z dozorců. Jenom na tobě nevidím žádné zranění. Možná to bude nějakým šamanským kouzlem,že chodíš takhle. Když se žena dostane až ke mě,neudrží rovnováhu a její tělo se začne podlamovat. Pokusí se mě přichytit rukou,ale nepodaří se jí to. Pustím tedy pohotově svojí pravou ruku z jílce svého meče,nedbaje tak toho,že jsem v tuto chvíli bezbranný a uchopím ženu jednou rukou za její ruku,kterou se mě pokusila chytit a druhou rukou pod lopatkami. Ačkoli se vše snažím provést,jak nejněžněji umím,má hrubost a síla mi to nedovolí a díky tomu musel ženu můj úchop její ruky lehce zabolet. Poté položím ženu pomali na zem. Měla by jste si raději sednout,pokud máte problémy s chůzí. Poté se otočím ke člověku,který na mě právě promluvil. Co ty jsi za "vznešenýho pána",že ti není můj špinavý obličej dobrý? Připomínáš mi kapitána strážných. Také se k nám takto pořád choval a nadával nám pro naši špínu a nižší postavení. Při pomyšlení na starého barbara se mi oči lehce podlijí krví a musím se přemáhat,aby se mi na tváři neobjevil dosti nerudný výraz. Nevím,zda bych chtěl jít s vámi a nevím,kam máte namířeno. Pouze jsem slyšel,že máte zájem se dostat přes řeku a nevíte kudy,a tak vám nabízím svou pomoc. Poté si plivnu do dlaně,rozetřu si sliny v obou rukou a setřu si z obličeje část bahna. Můj obličej tak dostal trochu více lidský výraz,avšak stále vypadá poněkud více divoce,než je u lidí obvyklé. Postávám stále na svém místě,položeje opět svou pravou ruku na jílec meče a prohlížeje si od hlavy až k patě člověka,který se mnou tak pohrdavě mluví. |
| |
| U řeky Ušklíbnu se, když promluví Buffero. Zní to sice trošku jako drowí kněžka, ale ta nemluví tak hlubokým hlasem. ,,No tak Buffe, snad není hnedka nutný bejt nepřátelskej. Teda, že já mám co říkat že?" Ušklíbnu se na Erden... cokoli. Sehnu se a zvednu ze země své oblečení a začnu se do něj oblékat, sice je ještě trošku vlhké, ale to na mně určitě uschne. Když si oblékám plášť, podívám se na barbara. ,,Takže, ty víš jak se dostat přes řeku?" |
| |
| Koukam na bahenáka jak saha po jílci. Mám chut okamžite tasit Římana ale vyslechnu si Daerylla a chut se bít je zase pryč. Máš pravdu Daerylle!!!! podívám se na Daerylla. Omlouvam se bahení muži. Přeslechl jsem tvé jméno. Mé jméno je Buffero a v žádném případě nejsem o nic vznešenější než ty. Však tvůj vzhled ve mě stále budí pocit k nedůvěře. Stejně mu stále nedůvěřuji, co když nás zatáhne někam, mezi své blízké blízké a tam se nam budou snazit ublízit?? Upřeným pohledem se dívám na behaního muže. |
| |
| U řeky Muž mě naštěstí zachytí, takže na zem nedopadnu. Jeho stisk je však stejně bolestivý jako stisk Gulveka. Jenže narozdíl od toho předtím, tentokráte jej vnímám. Jauvajs, řeknu si v duchu a na mé tváři se objeví bolestivý výraz. Ačkoliv nechci, stejně se nakonec octnu na zemi. Zřejmě bych měla poděkovat a také bych to udělala, kdyby mě neposadil, já chtěla stát. Kdo se teďka má zase zvedat? Navíc mě ušpinil. Chci říct něco nemístného, ale začne mluvit Buffero. Překvapeně na něj pohlédnu, ale mlčím. Mlčím dál, idkyž mluví Daeryll. Mé myšlenky se soustředí na tři jiné věci. První, jak vstát, aniž bych se ztrapňovala. Druhá, že pokud Hejkal zná cestu přes řeku, musíme počkat na Luminu a třetí věnuji té cizí ženě, čekající opodál. Už delší dobu nás pozoruje, to mi nemohlo uniknout. Chvílemi vypadá, že se baví, jindy, že námi opovrhuje. "Musíme počkat na Lumi. A asi bude pěkně zuřit, kvůli tomu pivu." Druhou větu říkám spíše sama pro sebe, ale přesto dostatečně nahlas, abyste to slyšeli. Kde je vlastně ten džbán? Kupodivu se mi podařilo vstát lépe, než jsem čekala.Nebýt toho potácení předtím, řekli byste, že se mi jen zatočila hlava. Možná ještě jedna studená koupel a budu v pořádku, probleskne mi hlavou. Překonám těch pár korků, co mě dělí od neznámé ženy, stoupnu si těsně před ní a aniž bych něco řekla, projíždím si jí očima. |
| |
| U řeky Chvilku stojím na místě a přemýšlím,co mám odpovědět tomu tmavému elfovi a člověkovi. Jak už jsem říkal,jmenuji se Erdbendiger a vím,jak bych vás mohl dostat na druhý břeh řeky. Rád bych ale předtím,než vás dostanu na druhý břeh věděl,jaké jsou vaše úmysly poté,co se dostanete na druhý břeh. Přejedu očima po obličejích skupiny a pozoruji jejich výrazy v tvářích. Můj pohled skončí opět u člověka,jenž ke mě mluvil zpočátku tak pohrdavě,nyní se již zdá se umírnil. Otázkou je,zda je to dobrovolně,nebo jen kvůli zájmu se dostat na druhou stranu. Bohužel,se svým vzhledem toho moc nenadělám. Vypadám tak,jak mě bohové stvořili a mít obličej pokrytý bahnem,hlínou,výtažky z rostlin,či něčím jiným považuji za přirozené. Jsem tak ve větším kontaktu s matkou přírodou a navím tolik nepřilákávám všelijakou havěť. |
| |
| U řeky Nezúčastněně poslouchám rozhovor skupinky s nově příchozím, jenž se zdá býti poněkud podivným patronem. Pak se ke mně dopotácí ta jejich poněkud veseljší společnice a zastaví se těsně přede mnou. Se eoustředěným výrazem ve tváři si mne prohlíží jakobych snad byla dach či co. Chvíli jen tak stojím s cukajícími koutky úst, mám co dělat abych se nerozesmála naplno, ale poněvadž by to nebylo v tuto chvíli asi příliš vhodné, nakonec se ovládnu a nasadím opět ážnou tvář. "Co je na mne tak zvláštního, že si mě tak soustředěně prohlížíš?" otáži se a čekám na odpověď, zda-li vůbec nějaká přijde. |
| |
| Jáké máme úmysly?? Proč je tak zvědavý?? Nechceme nic víc, než aby nás převedl!! Proč jsi tak zvědavý?? Chceš jít s námi či co?? Nevím zda je rozumné říkat někomu úplně cizímu o našem plánu. Může to být špeh či kdokoli jiný. Řekni, proč bychom ti měli říkat náš cíl cesty?? Promluvím jako bych byl vedoucí skupiny. Koukam kolem sebe, na potácející orianu, na zajímavou postavu před ní a tak na všechno kolem sebe. Stále přemýšlím : Kudy přes tu řeku?? No Buffe, neříkej mi, že neco nevymyslíš a budeš muset poprosit o pomoc!! |
| |
| U řeky Pokrčím rameny a rozhodnu se na tuto otázku neodpovídat. Zato položím jinou: "Byla jste už někdy na..na..jak se to jmenuje, takové...je tam moc lidí a...na..na promenádě? Nemáte ppocit, že tu to tak je?" Aniž bych nechala ženu odpovědět, představím se: "Já jsem Oriana, nemáte něco proti...proti..mému bolení hlavy? Z piva?", ztiším hlas, aby to ostatní neslyšeli. Že z piva jsem asi ani říkat nemusela, je ze mě cítit dostatečně. Proč se ptám zrovna této ženy a ne někoho z družiny? Ví jen Bůh. Snad čekám trochu pochopení od neznámé, když Lumina odešla a od Break ho nečekám. |
| |
| U řeky Jak já nesnáším opilce...Na promenádě? Ne spíš mám pocit, že se účastním nějaké ne příliš zdařilé komedie... "Leila de Norim." nezůstanu dlužná své jméno a představím se s mírnou úklonou hlavy. Něco na bolest jo? No jedno řešení bych měla... při té myšlence mi přelétne po tváři náznak úsměvu. "Od bolesti hlavy bych uměla pomoci, ale myslím si, že jednou provždy. taktéž ztiším hlas a ušklíbnu se, když výmluvně ukážu na dýku, jež skrývám v rukávu. "Ale takovýto lék, se ti asi zamlouvat nebude, což? Takže jinak bohužel nemohu sloužit." |
| |
| U řeky Udiveně pozoruji dráhu Orianiných kroků až k Leile. Vdidím, ajk se ji trochu cuká v koutku úst, jak se přemáhá. No, tak tohle je teda síla. Zaslechnu Bufferův povýšený hlas a hlavou mi okamžitě probleskne podobe mé matky a sestry. Jestli si nedá pozor, tak mu za chcíli narostou prsa a zčerná mu kůže. Ušklíbnu se. Otočím se k Bufferovi. ,,Tak dost Buffe. Tady Erden... Erdep... pardon, Erdenbend... No prostě tady nově příchozí se jen zeptal, a to docela slušně, až na to vyskočení z křoví, jestli nepotřebujeme pordait jak přez řeku. Což zrovna potřebujeme." Vmetu Buffovi do tváře a než stačí něco namítnout, tak se otočím k bahennímu muži. ,,Omlouvám se, jmenuji se Daerryl, jak už jste si všimnul, jsem drow. A vskutku bychom potřebovali přejít přez řeku. Co se našeho poslání týče... Máme někoho najít. A onen člověk je pravděpodobně na druhém břehu řeky. " Pronesu opatrně. Jak že se menuje? Erdeb... Erdan ... Erdeněco... Erdeben... Erdebendiger! Odkud asi je? Má pěkně složitý jméno. Hmmm, ten jazyk neznám, nic mi to nepřipomíná. No aby taky připomínalo, vždyť jsem v Sorcere strávil jenom půl roku! |
| |
| U řeky Ještě než stihnu zareagovat na člověka,který si říká Bufero,vloží se do konverzace právě se oblíknuvší tmavý elf. Jeho slova jsou mi zatím asi nejsympatičtější ze všech,možná to je i tím,že jsem byl zvyklý žít s lidmi,kteří mu byli dost podobní. Ah tak. A proč hledáte někoho v tomto zapomenutém kraji smím-li být tak zvědavý? Pohlédnu na drowa. Já myslel,že jste skupinka,která hledá dobrodružství a že bych se k vám mohl přidat. Alespoň tak podle mě vypadáte. Mohl bych vám posloužit jako průzkumník a s mečem také nezacházím nejhůř. Jestli však u vás není místo,nebo nejste dobrodruzi,tak vás převedu na druhou stranu řeky za nějáký ten drobný,nebo něco k snědku. Nejedl jsem už ani nepamatuju. Při myšlence jídla si olíznu své slunečním žárem oschlé rty a v puse se mi začnou množit sliny. Co bych teď dal za kousek mokrýho chleba,kterej jsme vždycky dostávali. |
| |
| Mlčky rozdělávám oheň a to co se děje za mými zády se mě vlastně nijak moc netýká, tedy týká, ale nejevím o to ani ten nejmenší zájem asi tak jako o zbytečné bzučení komára.. Ovšem to se změní ve chvíli, kdy se k nám dohrabe podivný muž a představí se nám jako Erdbendiger. Pomlu k němu otočím svou tvář a prohlédnu si jej od hlavy až k patě, jako kdybych se snažila přijít na to, co se skrývá pod vrstvou bláta a mezitím se dostane ke slovu střídavě Daeryll, Buferro poněkud agresivněji a se svým výstupem si přisadí i Oriana, když se neznámému skoro zřítí do náruče. Jen pomalu ukryji křesadlo a vše ostatní, lehce vstanu a pomalu, ale rozhodně vykročím přímo k neznámému, v očích podivný lesk při tom, když Buferro začne jednat skoro jako vůdce družiny.. "Buferro, to by stačilo. Nejsi tady tak dlouho, aby ses na něho obořoval jako by jsi byl náš vůdce, tak se prosím uklidni. Dokud tady Erdbendiger, pokud se nepletu, nevytáhne svůj meč k boji.." pronesu nahlas a rázně, tak jako jsem dosud ještě nemluvila, tedy někteří z vás to neměli možnost slyšet a přesto je v hlase něco tichého, sametového a předoucí jako kočka a poté pohledem kývnu k neznámého a jeho zbrani.. "Tak nevidím důvod proč být natolik nepřátelský. Vše se dá probrat v klidu a bez zbytečných výlevů emocí.." dokončím svou řeč a ti, kteří se mnou již cestují nějakou dobu jenom těžko budou pátrat v paměti po podobném klidu a rozhodností se kterou vystupuji v tuto chvíli i když ještě před nějakou ne moc dlouhou dobou jsem jednala úplně opačně.. "Hm, potřebujeme se dostat do jedné pevnosti a skutečně jsme dobrodruzi. Ovšem nevidím důvod, proč bychom tě měli brát sebou? Neber si to osbně, ale na dnešní den je to už moc náhodných setkání s lidma a elfama, kteří šli stejným směrem a přidali se k nám.." a přitom zabloudím pohledem k Daeryllovi s Bufferem a k nové ženě, ovšem můj tón je spíše tázavý než odmítavý.. |
| |
| U řeky Buď jsem si ještě nevšimla, že mi Leila tyká, nebo mi to nevadí, nebo to nechávám jít mimo mě. Co mě však nemile překvapí, je její gesto, jakým mi ukáže dýku. Jsem i tak dost nervozní ze všeho, co se událo a z dohadovaní se, které ke mě doléhá z místa, kde stojí Erdbendiger. Zprvu velmi chladně podívám na zbraň, poté se mi zvlhčí oči. Pohlédnu ženě do očí a pak ty své sklopím. "Možná by to tak bylo nejepší, ale teďka na to není ten správný čas.", celou větu řeknu bez chyby, zároveň se k ní otočím zády a jdu ke stromu, kde nedávno odpočíval Gulvek. Po pár krocích se otočím a lze spatřit, že mé oči slzí ještě víc. "Bežte za nimi.", kývnu hlavou směrem k dohadujícím se."Budete sis si ss nimi zřejmě dobře rozumět." Povzdechnu a odsunu si rukou pramen mokrých vlasů, který se mi přilepily na tvář. Opřu se zády o kmen, pak pomalu sjedu dolů, až do sedu. Nesmim brečet. Fatalis ani Achileus by to tak nechtěli. Povzdechnu, otřu slzy a začnu sledovat hladinu řeky. Z jedné strany, jako loďka, připlouvá kus drobné klády. Soustředím se na ní, ve snaze nevímat svět okolo. Co nejtiššeji si začnu zpívat jednu smutnou píseň. Zpívám tak tiše, že ikdyby mě někdo zaslechl, nerozumí slovům. |
| |
| U řeky Na okamžik si hledíme s Orianou, jak se mi představila ona žena, do očí. Copak je v těch jejích. Bolest? Žal?... A když pak promluví, ještě mne to utvrdí v mém přesvědčení. Tak je to tedy? Utápíš svou bolest v alkoholu? A myslíš, že ti to pomůže. Bláhová. Nemůže mi uniknout lesk v jejích očích. Ještě chvíli ji pozoruji, její stále poněkud nejistý krok, sesunutí na zem. Chvíli se zdá jako bych zvažovala mám-li něco říci. Hledáš planá slova útěchy? Jsou zbytečná však to víš. A falešný hraný soucit zraňuje snad ještě víc. Vždyť ani nevíš, proč vše řeší takto. Slova nic nezmůžou jen ještě více zjitří rány, které může zahojit jen milosrdný čas a některé nezhojí ani ten... chvíli přemýšlím a nakonec tedy jen reaguji na poznámku, že si s ostatními budu snad dobře rozumnět...To by mne tedy zajímalo, proč bych si s nimi měla rozumnět. "Myslím, že mi nepřísluší zasahovat do jejich rozhovoru." řeknu jen úsečně. Stejně by tě nikdo neposlouchal. řeknu si už v duchu pro sebe. Stále na tebe hledí jako na někoho, před kým je mít se třeba na pozoru...A ty se jim divíš. Sama nejsi podezřívavá? dohaduji se sama se sebou. Nic neříkám, ale přeci jen přistoupím o něco blíže k dohadující se skupince. |
| |
| U řeky " Pokud se konečně nepohneme někam dál, zanedlouho naše meče okusí další zelené kůže."- upozorním ostatní po svém příchodu ze strany, z níž jsme se dostali k řece. " Nemáme moc času. "- pronesu celkem klidným hlasem, čistíc si přitom svůj mohutný meč cárem látky, na němž spočívá po celou dobu chůze můj pohled. Dojdu až ke skupině,od níž jsem se nepovšimnutě oddálil a kde právě probíhá trochu prudší rozhovor. Svaly na mém těle, jenž vystupují z pod rozthaného oblečení a pevného brnění, mám naběhlé a spocené. " Myslím, že je vhodná chvíle se knám přidat a nebo od nás zmizet. "- promluvím ke všem nově příchozím, které přejedu svým zamračeným pohledem. Nemračím se proto, že bych měl něco proti někomu z nováčků, ale jsem si vědom boje, který mě možná bude stát život a tak není čas na zbytečné serepetičky a úpřehnané úsměvy. Zamířím ke svým věcem pod stromem, kde jsem odpočáíval a urovnával si myšlenky. Pojdu kolem mladší ženy, kterou jsem potkal u planiny a bez jediného pohledu, směřovaný an její tělo pronesu. " Máte pravou příležitost využít svého smíchu, který v sobě dusíte Leilo. " Tato žena se mi zdála celkem sympatická a nic proti ní nemám, ale to, jakou má z ostatních tady srandu, to se mi nelíbí, zvlášť proto, že si neprošla tím, co někteří z přítomných. Pokud ke mě něco pronese, projde vejde mi to jedním uchem a druhým ven. Dojdu ke stromu, směříjící k pláním a začnu ze sebe sundavat brnění a odhazovat vše, co chrání mé tělo. " Tohle nebudu potřebovat. Už mi o nic nejde. "- proletí mi hlavou. Z hlubokým zavrčením před sebe zapíchnu těžký meč, odrážející mi do očí malé prasátka. S překřížením nohou si sednu na zem a plácnu rukama, které si poté pomalu položím na stehna. " Tak pojďte vy svině..."- řeknu si pro sebe. " Čekám tu na vás, kůže zelený. Zabiju vás všechny...a když ne, alespoň chcípnu v čestným boji. " Vlasy mám naježené netrpělivostí a svaly naběhlé téměř k prasknutí nedočkavostí. Jen v děravém ohozu, který díky svým dírám neposkytuje už pomalu žádné krytí těla, čekám, až skřeti najdou svůj cíl. |
| |
| U řeky Z mého snění o jídle mě přeruší další z žen,která k ostatním promlouvá rázným,velitelským hlasem a díky tomu získávám pocit,že se jedná o vůdkyni celé té skupiny. Dobrá,pokud není o moje připojení do družiny zájem,tak se vnucovat jistě nebudu pousměju se na ženu. Pak vás teda můžu akorát převíst na ten druhej břeh záááá řekněme jídlo na jeden den a budeme si qvit jo? Snad to vezmou,vzal bych to i za malej kus chleba,mám hlad jak medvědice v říji. Ale proč nechtít víc že? usměju se sám pro sebe při pomyšlení,kolik na tom mohu vydělat. |
| |
| U řeky Vnímám, že si Gulvek přišel pro své věci ke stromu, kde jsem se usadila. Nevšímá si mě, za což jsem mu celkem vděčná. Jak odejde, přestanu zpívat, povzdechnu a vstanu. Opírám se přitom o strom. Pak přijdu až úplně k řece a lehnu si na bok na zem. Levá ruka podepírá hlavu, pravá nabírá vodu a oplachuje obličej. Zem je mokrá a chladná. Brzy mám vlhké šaty na boku, kde ležím. Tyrkysově modrá barva tmavne. Snažím se co nejrychleji probrat, aby mě začali brát aspoň trochu vážně. Má mysl už je téměř v pořádku, jen bojuji s rovnáhou. Ještě Íniel by mohl pomoct. Minule mi také cosi dával. Beztak to bude zase nějaké zkažené krysí sádlo nebo mleté kosti ze psa. Ale to je fuk. Ještě si vyčistím, v rámci možností špínu na šatech a vstanu. Zadívám se směrem, kam odešla Lumina. Nevrací se. Povzdechnu a otočím se ke svým společníkům. "Ínieli!", zavolám na trpaslíka, protože ho nikde nevidím. Rozhlížím se dál, až konečně uvidím alespoň své věci. Vezmu z nich svou hůl a prohledám vak. Jediné jídlo, jediné, co najdu, když pořádně hledám, jsou dvě poslední křížalky. Špinavé a ušmudlané. Uchopím je do dlaně a prohlížím. Nakonec tak jak jsou, vsunu do kapsy. "Ínieliii!", volám znovu a zamračím se, protože mi křik nedělá dobře. Zapíraje se o hůlku, cítím se v chůzi mnohem jistější. Vyleji z měchu starou vodu a v řece naberu čerstvou. Nakonec měch uložím do vaku a znovu se dívám po tropovi. Musíme se všichni vzpamatovat...co nejdříve, takto nikomu nepomůžeme, spíše zahubíme i sebe. Spatřím Gulveka, sedícího jako kdyby byl Bůh pomsty, pod dalším stromem. Váhám, nechci ho rušit, ale připadá mi nesvůj. Pomalým krokem se přesunu k němu. "Opaluješ se?", snažím se o veselý tón. Na tváři se mi dokocne objeví úsměv, jen v očích mám hluboký smutek. Sevřu v dlani svůj amulet, abych si dodala síly. Zapíchnu svou hůl vedle meče a usednu vedle ní, naproti muži. Sevřu dlaň, chvilku se soustředím a pak přiložím ruku k barbarovým prsoum. Nedotýkám se jeho těla. Rozevřu dlaň a objeví se mi v ní malý světležlutý plamínek. Zvedne se a levituje mi nad rukou. Pohlédnu Gulvekovi do tváře a usměji se. "Vem si jí." Zřejmě se snažím o dvě věci najednou. Omluvit se za zklamání, které ve mě měl a zlepšit mu náladu. Oddělám svou ruku a nechám svetýlko se vznášet dál, na svém místě. |
| |
| U řeky Soustředěn a pohledem upřen do plání, si zprvu nevšimnu přítomnosti Oriany, ani její poznámky ohledně opalování. Začnu jí pořádně vnímat, až když se mi před očima objeví její úsměv, což mě v nitru trochu rozveselí, ale zevnějšek je stále chladný. Stále vidím v jejích očích smutek a žal. Překvapí mě, jakým klidným počínáním si sedne proti mě. Jakoby se nic nedělo a jakoby nevnímala slova, kterýma jsem se snažil všechny přítomné upozornit na blížící se smečku stvoření prahnoucí po boji. " Oriano...ty jsi taková ťunťa...proč musíš pít?...jsi tu potřeba víc, než si dokážeš vůbec představit. " Svým tělem mi zacloní výhled, což mě nepatrně namíchne. Zamračený pohled a svraštělé čelo jí jasně řekne své. Zamračený pohled stejně rychle jako se objevil také zmizí. Nechápavě pozoruji počínání naší kouzly nadanou společnici a sleduji, o co se pokouší. " Copak to je Oriano?...teď není čas na hraní si s plamínkem. "- zarazím Orianu, snažící se vykouzlit na mé tváři alespoň nepatrný úsměv. " Jsi tak smutná a přesto se snažíš do každého vnést, i přes svou bolest, trošek radosti. Mě se nemusíš snažit rozveselit. Jsem rád vždy, když sis tebou můžu povídat, ale to ty netušíš. " Bez jediného pohybu hledím do tváře Oriany a nic neříkám. Jediné, co se hýbe jsou mé tmavé oči. Leckterá žena by si mohla myslet, že se kochám krásou očí, do kterých vniká můj pohled, ale v tomto příápadě je to jiné. Jakobych se v očích Oriany vždy strácel a nevěděl, co vlastně hledám a chci. " Oriano...teď to bude možná poslední chvíle, kdy mám tu čest, být po tvém boku. Jsem nervózní a ty jsi tak klidná ani netušíš, co možná zachvíli nastane. Pokud se otočíš za svá záda a pozorně pohlédneš do plání...uvidíš...proč jsem tak rozrušený. "- má ruka se zvedne a odřeným prstem zamíří na místo, nacházející se na pláních. Chvíli vyčkám, aby měli její oči dostatek čas prozkoumat mnou ukazované místo a pak dáíle šeptem dodám. " Oriano...byl jsem v mnoha bitvách, ale toto bude poslední bitva, které se zůčastním. Je jich mnoho a nemáme žádnou šanci. Uvědomuješ si, co ti říkám?? "- položím svou ušpiněnou ruku na mokré rameno společnice. Šeptem, který může slyšet jen Oriana pronesu. " Oriano...utečte na druhý břeh s tím podivným mužem, co se tu vynořil. Vemte si jídlo, co mám ve vaku a dejte mu ho." Chci, aby se zachránil alespoň někdo, kod je pro mě blízký. Nikomu jinému nemám v úmyslu nic více říkat. Ani Break u které doufám v to, že zůstane se mnou. |
| |
| U řeky Plamínek vesele se vznášející vedle Gulveka pohasne a já se podívám směrem, kterým mi ukazuje. Pečlivě pohledem projíždím pláně, uvnitř mi je všilijak, navenek zůstávám dál klidná. "A to chceš bojovat jen tak nahatý?", hodím okem po zbroji. Položím svou ruku na jeho a snažím se nás oba postavit. Moc se mi nedaří, nemám sílu bojovníka a také přecejenom střízlavá úplně nejsem... "Jestli chceš chceš mít skutečně tu čest být po mém boku, pak se rychle zvedni a utíkej tak rychle jako já! " Tak dělej, Gulvíku, není čas na hrdinství ani smrt. Jak se dá zabít úpír? Jen ...ale to tamti na pláni jistě nemají. Kdyby nás kousla, tak....oo ne, raději smrt, než takový život...ale na druhé straně...no, radeji už utíkejme. Nakonec, o nás možná ani nevědí a jdou jen tak lovit. |
| |
| "U Řeky" "Hernajs práce, ale já tě najdu. Uvidíš najdu tě. Nikam mi neutečeš, neutečeš...hehehe...tady tě mááám!!" Běhání v malém kolečku u řeky při hledání Míchátka mělo nakonec úspěch. Sic to trvalo daleko déle než jsem čekal, ale co účel to splnilo. Vesele se vrhnu k zemi, abych mohl co nejdříve držet můj nejoblíbenější nástroj v rukou. "Mám tě..hehhehhe.." Pronesu radostně, nevím proč, ale nějak jsem úplně zapomněl na skupinku. Znovu nabiji nejistoty, když uslyším Oriany křik. "Nojo už du." Zavrčím si pod spálené ostatky vousů. Popadnu pytel a co nejrychleji se vydávám vstříc hlasu Oriany. Při mém běhu se ozývají cinkavé zvuky, to jak flakonky v pytli do sebe narážejí. Zdá se, že mi to nějak vrásky nedělá a tak netrvá dlouho a já se vynořím z cestičky mezi dvěmi křovisky. Skoro okamžitě zastavuji. "Ori?" Zazní slaboučce jméno ženy, kterou nikde nevidím. Jen je tu nějak hodně neznámých, možná nebezpečných. Určitě nebezpečných, proč by si jinak tak vyměňovali názory? Takticky uhýbám tak ,abych nepozorován skupinku obešel. Využívám křovisko a mířím si to ke stromu, kde jsem zahlédl další pohyb. "Doufám, že je to Ori. Musí to být ona, protože protože to určitě je ona. Není to žádnej z těch zlejch vošklivech tech tamtěch." Mumlám si pro sebe. Pomalinku se přibližuji, když náhle zazní povědomý hlas. Nevím co říkal, ale je to rozhodně "ORI!!! Podívej co jsem našel! Já věděl že to tam je, jsem to ztratil, když jsem nám chtěl ulovit to jídlo víš! A bylo to tam, ležel v trávě, úplně schovanej, ale já ho našel. Našel." Začínám křičet a poskakovat u stromu, evidentně jsem si Gulveka vůbec nevšiml. Jsem celý ušmudlaný, a je s podivem, že jde ještě poznat, že jsem trpaslík. Několik lístků mám přilepených na čele. |
| |
| Když se baneňák ymíní o tom, že o jeho připojení není zájem jenom zavrtím hlavou a poté promluvím tiše, spíše trochu smutně.. "Neříkám, že o to není zájem, jen potřebujeme vědět jaký máš důvod? Posilz se nám budou hodit, ale není mnoho času na to se rozhodovat. Něco se děje, to dokážu posznat na svém společníkovi.." a přitom kývnu hlavou na Gulveka, který se právě u stromu zbavuje své zbroje a bez jediného pohybu hledí kamsi na planinu.. Poté se k němu připojí Oriana, ale jenom smutně pokývnu hlavou a opět promluvím k bahňákovi, ovšem s pohledem upřeným ke dvojici.. "Přidej se jestli chceš, ale nevím jestli je to dobrý nápad. Už dva z naší družiny zemřeli. Jenom takové upozornění, aby jsi to věděl" a poté lehkým krokem, se starostí v očích zamířím ke Gulvekovi s Orianou.. "Miláčku, děje se něco o čem bychom měli vědět? Nebo je důvod proč ses zbavil svého brnění a sedíš tady jako samotné zosobnění pomsty?" otáži se tiše, zastavená tak sáh od dvojice a snad poprvé mi přes rty splynula podivná slova plná obav o to, co se bude dít... |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro natrhám nějaké bylinky, co rostou v okolí a vyrazím dál podél břehu řeky, ve snaze najít nějaké to místo...po předchozí zkušenosti si radši vezmu do ruky svojí dýku (tasení scimitarů je časově o dost náročnější a přecijen jsem pořád jedna z elity svého povolání a s dýkou to umím stejně dobře) a postupuji tišeji, už ani nepřemýšlím nahlas... i kdyby to bylo jen zvíře, kdoví, co na mě může čekat vo pár metrů dál...i kdyyyž... protáhnu tohle slovo v myšlenkách... taková čerstvá pečínka s bylinkama by se hodila jako sůl...už docela dlouho sme nejedli nic čerstvýho... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Stále máš v hlavě ty zvuky, které si slyšela, ale po těch už není ani slechu. Kromě tlumených hlasů, pocházející od tvé družiny, neslyšíš nic jiného, co by tě zneklidňovalo. Myšlenky, týkající se čerstvě upečeného zajíce, či jiné dobrůtky, dobře zpracované na ohni, ti vrazí do úst chutí naladěné sliny. Kručení v tvém žaludku se také zničehonic ozve. Do poslední chvíle bylo přehlíženo, ale teď o sobě dává velmi hlasitě vědět. Lovit v tuto chvíli je asi ztráta času. I přes kručení v břiše, se ti do toho moc nechce. Chceš co nejdříve zjistit, zda se nedá nějakým způsobem dostat na druhou stranu a co nejdříve se vrátit ke skupině. |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro při sbírání bylinek se ozve mocné zahřmění a já jsem ráda, že poblíž není nikdo, kdo by to mohl slyšet... no jo, já vím, žaludku, že máš hlad, ale vak s jídlem sme nechali u ostatních a křížaly má Ori...taky u sebe...hold to budeš muset vydržet a pak si dáme třeba nějaký sušený maso... při téhle myšlence se burácení na chvíli zarazí a poté pokračuje o něco spokojenější hlasitostí a frekvencí... už to neřeším, bylinky svážu k sobě koženým řemínkem z mé zbroje a připnu si svazek k pasu...poté se vydám, stále s dýkou v ruce, dál podél břehu ve snaze už konečně najít nějaký ten brod, či něco podobného... |
| |
| U řeky Na týhle ženský se mi něco líbí,ale co to je? pomyslím si sám pro sebe,prohlížeje si bez jakýchkoli servítek ženu od hlavy až k patě. Ah,už to mám. To bude ten její vůdčí hlas,který má. Takových,kdyby bylo víc. Já osobně to mám namířeno k místu nedalekému od pevnosti Prestéz,pokud má váš cíl podobný směr,rád se k vám přidám a zpříjemním si tak svoje putování. Jinak smrti a nebezpečí,které nás může potkat se neděsím řeknu s ledově klidným hlasem Zažil jsem už za svůj krátký život hodně dobrodružství a přežil hodně nebezpečných střetů. A pokud zemřu,splynu alespoň na vždy se svojí milovanou Matičkou zemí. pousměju se na ostatní. Chcete tedy vyrazit přes řeku již nyní? zeptám se,prohlížeje si ještě jednou ostatní,zvláště pak trpaslíka,kterého jsem předtím nespatřil. To je zvláštní,kde ten trpaslík byl? A hlavně,kde je ta půvabná žena,kterou jsem spatřil k lese? Že by to byl nějáký špeh,který brzy podá informace o naší poloze a my tak budeme v nebezpečí? Možná bych ten odchod měl trochu urychlit,jestli nebudou chtít jít sami od sebe. |
| |
| U řeky Pevně rozhodnut ve svém úmyslu, neberu slova Oriany vážně. Dále sedím a čekám na střet s tou ohavnou sebrankou, nazývanou skřeti. Chci, aby se zachránil alespoň někdo a dokončil úkol, který dokončen být musí. " Jdi Oriano...ostatní tě potřebujou...já vás snad dohoním. " Řeknu se zvláštním pobavením v hlase, jelikož sám vím, že střet se skřetý bude smrtelný. Náhle mi k uším připluje hlas, který jsem myslel, že ještě dlouho slyšet nebudu. Slova Break mě poteší, ale potěšení ihned zmizí. Nechci se před bojem příliš rozptylvoat. Její hlas a způsob zeptáni se, mi přijde až moc lidský, což mi přijde divné. " Že by se o mě tentokrát opravdu dost bála?...ještě jsem ji neviděl mluvit takhle...nebo jsem si toho alespoň nevšiml " " Jak jsem řekl Break..."- nechám krátkou pomlk, abych mohl zdůraznit další slova, co chci říct. " Blíží se sem horda skřetů a ne ledajakých. Pokud neustoupíme, je s náma konec. Je jich moc. Jsem odhodlán tady zůstat a zdržet je, i když zdržení nebude moc dlouhé. " Zasměju se nad svými slovy a nevěřícně zakroutím hlavou. " Oriano...tak už běž...neboj...doženu vás. "- prohodím k nejspíše čekající Orianě. |
| |
| Ti z vás, kteří vzali vážně varovná slova Gulveka, upozornujícího na blížíci se nebezpečí a pohlédly směrem k pláním, mohli by spatřit opravdu nemalou jednotku blížících se postav. Postupují rychle a nezastavují před ničím. Podle odhadu jich může být tak čtyřicet. Jsou to opravdu skřeti, či něco jim podobného. Jejich kůže je nazelenalé barvy, což by na tu dálku mohla rozeznat hlavně Break, díky svému perfektnímu zraku a v rukou třímají všemožné zbraně. Jak tupé, tak ostré. Jsou obrněni od hlavy až k patě.  Jsou shromážděný do určité sestavy. Vzadu běží obrnění pěšáci a před nimi jedou 4 skřeti na mohutných vlkách. Ještě jste tak velké vlky neviděli. Velikostí připomínají běžícího medvěda. Skřeti na nich nejsou nijak obrnění. Jedou jen v kožených věcech zakrývající nejintimnější místa. V rukou mají malé zubaté dýky.  Na jednom z nich sedí skřet, s nímž jste už bojovali. Vypadá dosti neschopně a při jízdě na vlčím hřbetu lítá ze strany na stranu, jako nějaký gumový panák. Každou chvíli ukazuje k místu, na němž se odehrával předešlý boj. |
| |
| U řeky Pustím Gulvekovu ruku a poodstoupím od něj kousek. Je mi to líto, ale vím, že v boji, který hrozí, bych nebyla moc platná. Na kouzla nemám sílu a na mé technice boje s mečem máloco změnil i Luminin tréning. Není čas, není, tak už se rozhodni, ženská. Asi má pravdu, asi......Jen na sobě nedej znát smutek, ať si tě nechá v paměti usměvavou, jakou jsi kdysi bývala. Krátce pohlédnu barbarovi do očí. Chtěla bych mu toho ještě tolik říct, ale není čas. Musíme jít, proto neřeknu ani slovo. Uhnu pohledem na Break, pak znovu pohlédnu na Gulveka, usměji se co nejvíce mile dokážu v tuto chvíli. Pak už rychle odcházím a otočím se k němu zády. Až nyní mám očích slzy, ale to už on ani Break nevidí. Zbohem, břatříčku a hodně štěstí. Rukou si potočím Iniela tak, abych ho správně nasměrovala a trochu do něj š'touchnu, aby nabral rychlost. "Ínieli, utíkej se mnou, co nejrychleji to umíš." Nemám čas ani chuť s ním zase probírat jeho míchátko. Stejně jednou ztratí i svou hlavu. Nesu jen své věci, Gulvekův vak s jídlem jsem nechala úmyslně na svém místě. "Buď se můžete bránit, nebo zmizet, běží sem skřeti.", oznámím diskutující skupince a pak se obrátím na muže, jež říkal, že zná cestu na druhý břeh. "Prosím, převeďte nás na druhý břeh, co nejrychleji, běží sem skřeti. Gulvek a Break je trochu zdrží.", požádám Erdbendigera. Proč ho žádám o něco, co vlastně nechci? To máme všichni utéct? Jen proto, že je to přání Gulveka a nejspíše i Break? S tím jídlem něco vymyslíme, až budeme v bezpečí. I kdybych měla jít něco ulovit. Kde je Lumina? Musíme jít i bez ní. není čas..není... Chvatně se ještě jednou ohlédnu na pláň a ukážu na blížící se skřety. Dělám skutečně správně? |
| |
| U řeky Odpověď,kterou dostanu téměř záhy od ženy,která ještě před několika minutami sotva chodila a nyní běží směrem ke mě je více než jasná. Svoji hlavu otočím rychleji,než jsem zvyklý tam,kam v běhu ukazovala ona žena. Spatřím tam tolik skřetů,že bych je nespočítal ani na prstech svých rukou i nohou dohromady. Ti první z nich běžejí na jakýchsi obrovských zvířatech a zdají se pro nás být největším nebezpečím. Že by tohle byli medvědi,o kterých mi za malička vyprávěla matka? Asi ano,ale v tuhle chvíli je to jedno,měl bych se raději starat o to,abych včas všechny odvedl pryč na druhou stranu. Otočím se zpět k ostatním a zařvu tak,aby to všichni slyšeli. Kdo chce na druhou stranu,tak pojďte za mnou! Otočím se a běžím zpět do lesa,odkud jsem přišel,nezajímaje se o to,kdo mě následuje a kdo ne. Uběhnu několik desítek sáhů,přeskočím několik kořenů,vyhnu se několika stromům a doběhnu až k hustému křoví. Rozhrnu jej a vstoupím dovnitř. Poté pokleknu a oběma rukama hladím zem,šeptaje si potichu sám pro sebe. Mutter vor Erde,höre mich auf,ich bitte dich um. další podivná slova zanikají v jedno dlouhé,nesrozumitelné slovo. Zdá se,že jsem se naprosto pomátl a místo toho,abych vás ochránil a dovedl na druhý břech si tu povídám s hlínou,avšak já ve své činnosti nepřestávám a dále šeptám nesrozumitelná slova. |
| |
| Jakmile Gulvek promluví o skřetech, v očích se temně zalesknou rudé jiskry, které se pomalu rozhořívají přes celé panenky očí a celý svět pro mě dostane rudý nádech.. "Pak tedy dobrá. Oriano, jděte už a pokud možno nezastavujte se moc ani na noc. Čím déle půjdete, tím dál se dostanete a bude větší šance, že vás tihle parchanti nedoženou.. Dáme vám s Gulvem tolik času na víc, kolik sami dokážeme získat a věř mi, budou litovat, že se ke mě vůbec přiblíží, pošlu jich na druhý břeh co nejvíc.." pronesu tiše a potom, ještě než se stihne Oriana obrátit a odejít, jen jednou, krátce jí obejmu jako svou sestru, či přítelkyni, kterou jsem nikdy neměla a poté jí od sebe prudce otočím.. "Běžte všichni a hned teď" naprosto rozkazovačný hlas nenechá nikomu ani tu nejmenší šanci protestovat.. Teprve poté se pomalu otočím na Gulveka, sednu si bez jediného slova vedle něj a opřu si hlavu o jeho rameno, skoro by to mohlo vypadat jako romantická schůzka v přírodě.. Nebýt skupiny skřetů jež se k nám s pravidelnosti noci blíží.. "Hm, škoda že jsme na sebe neměli více času drahý. Možná bych se jednou odhodlala nedávat na své neustálé obavy, že někomu ublížím.." šeptnu tiše, spíše jenom do prázdna a po tváři mi skane jediná rudá krůpěj, která pomalu dopadne na Gulvovo tělo.. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Break..Break...kolikrát jsem se jí snažila chápat a být jí přítelkyní a ona umí jen žárlit, jakoby se bála, že kvůli mě přijde o Gulveka. Přitom, když ho má, vyvádí jako malá. Co to bylo za falšené objětí? Nevěřím jí, obejmula mě jen jen proto, že se díval on...A na co si to hraje v poslední době? Většinou nám působila svými útěky a blbou náladou jen problémy a najednou si hraje na šéfku? Jakobych neviděla ty její pohledy, co na mě vrhla, když jsem se snažila jako první tu něco dělat, něco zoragnizovat, abychom tu netrčeli jen tak. A pak jak seřvala každého, u koho měla pocit, že ze sebe dělá vedoucího. Co jí to přeletělo zase přes nos? Ale pokud by měl Gulvek zemřít a mělo ho zachránit její kousnutí, neměla bych jí to za zlé. Ovšem rozkazovat by mi nemusela, nestojím o její povýšenecké chování, ani když ho myslí dobře. Jestli se Gulvíkovi něco stane, přísáhám, že dokončím, to co jsem začali a pak ..pak zjistím, jestli je to skutečně můj dávno ztracený bratr. Já vím, pravděpodobnost je mizivá...Asi taková jako jejich šance na přežití. Proč tam zůstavali? Bylo dost času utéct. Teda bylo by, kdyby tady ten muž trochu pohl. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro 386210582 - Nemesis |
| |
| U kamene Všichni, kromě Gulveka a Break běžíte za nově příchozím. Je asi jediný, kdo vám v tuto chvíli může pomoci. Jakoby vám ho seslalo samo nebe a právě včas. Zprvu, když doběhnete k velkému balvanu a ke křoví, co ho obrůstá, nevíte, kudy se dostanete na druhý břeh. Erdbendiger v mžiku poklekne k velkému kameni a začne promlouvat k zemi, která mu je asi ze všeho nejbližší. Nevíte, jak pomoci a jste velmi netrpěliví. Chvíli máte pocit, že vás tahá za nos a chcete se do něj pustit slovní přestřelkou, ale z těchto úmyslů vás vyvede neaptrné zachvění země a pomalé odvalení velkého balvanu, kterým byl nejspíše ukryt vchod do podzemí. Ihned do něj Erdbendiger vběhne a začne vás zvát do temných útrob tunelu. Na nic nečekáte a jdete za ním. Stejně vám nic jiného nezbývá. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Opřu si svou hlavu o hlavu Break, kterou na mě přitiskla a vzdychnu nad jejími slovy. " Ještě není konec Break. Mám pro naše zelené přátelé překvápko. "- otočím pohled do tváře Break a nakráto se usměji. Poté následuje letmý polibek na její chladné rty. Hluboko pohlédnu do jejích očí, které se jen tak nevidí a upřeně pronesu. " Máš velkou sílu a potřebuju, aby si vzala všechny mé věci...i meč...a běžela za ostatními, ale né hned. "- po rychlém pohlazení vlasů upírky se zvednu a doběhnu ke svému vaku, ve kterém začnu zhluboka hrabat. Cosi hledám, až nakonec něco vytáhnu z vaku. Rozhlédnu se kolem a ukážu v ruce cosi kulatého. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| U řeky Prudce se otočím, když zaslechnu slovo skřeti. ,,Vith, naut 'sohna." Zakleju a podívám se na Gulveka, kterej tam jenom tupě sedí a čeká na smrt. ,,Vith, Gulve, nehraj si sakra na hrdinu, můžeme se zachránit všichni, když budeme utíkat dost rychle." Vith, vith vith vith. Co si myslí že dělá ten tupej blbej potetovanej barbar? Otočím se a utíkám za Erdem a skočím do tunelu a čekám u jeho ústí, dokud npřiběhnou ostatní. ,,Nepočkáme na ně?" Navrhnu, zatímco si mé oči přivykají temnotě. Kámen dostává namodralou barvu a tam, de není, vidím jenom tmu. Kámen má různé odstíny modré, místy až fialové. Své prátele vidím jako žluto-oranžovo-červené obrysy a jeden trošku modřejší obrys. To bude asi Erd. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro "Věřím ti drahý, ale nemůžu tě tady jen tak nechat ať už máš v plánu cokoliv. Jak mě potom najdeš? Protože já vím, že bych tě dokázala najít určitě. A taky tě neopustím, když vím, že by se ti mohlo něco stát..." šeptnu tiše a jenom zavrtím hlavou na potvrzení slov, že jsem se už rozhodla.. |
| |
| U řeky, Díra "Nééé já nikam nechci! Kam mě to táhneš, né Ori néé. Minule, když jsi mě takhle táhla chtěla jsi na mě chrstnout vodu! Já s tebou nikam nejdu! Ori, Ori prosím nechci se koupat! Já vím že mě chceš hodit do ty hnusný ledový a mokrý vody! Ty skřety jsi si určitě vymyslela, abych běžel s tebou. Nééé prosím." Snažím se všude možně vyvlíknout, ale Ori je už na mě připravená. Všechny mé pokusy končí nezdarem a já se čím dál blíže přibližuji k živlu, který vysloveně nesnáším. Po čase však úplně rezignuji, už jen běžím a jediné co ještě naznačuje, že se bráním jsou slova. A že jich není málo. "Ori a proč se musím koupat? Proč? Jsem čistej, vždy jednou za 18 úplňků jsem udělal vývar z mořské vobludy víš! Ono tě to vyčistí, ale funguje to vždy až po 18 úplňcích, když mě umeješ tak to nebude fungovat. Ori noták nech si říct. Já ti za to udělám rudý kámen...hmm jsme domluvení? Co říkáš? hm hmm hmm Když jsem zjistil, že takhle to nepůjde, přešel jsem plynule k nápadu vyplatit se. Přec je to co umím nejlépe, vyrábět různé potřebné věci a jí by určitě tento kámen pomohl. Pravda pokud by se povedl a pokud by na to přistoupila, ale jelikož mě táhne dále a mé malé nožičky se začínají lehce zahřívat tím, že nestíhají její a nyní už ostatních tempo, začíná mi docházet že asi ani to nezabralo. Vytřeštěné oči a celý zkoprnělý vyčkávám, kdy přijde ten smrtonosný okamžik. V tu chvíli Ori přenese sílu do ruky a strčí mě do díry za ostatníma. Skoro okamžitě jde slyšet, mimo válejícího se trpaslíka i jeho šťastná věta. "U všech heřmánků, SUCHÁ díra!" |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Na její slova shouhlasně kývnu a na mé tváři se vyrýsuje úsměv. " Nechci, aby si běžela za nimi a mě tady nechala. Potřebuji jen, abych měl volné ruce, byl co nejlehčí a mohl se věnovat tomuhle."- zakývu koulí proti upírce. " Štípnul jsem to Trpovi z vaku, když by bylo nejhuře a teď je asi pravý čas to použít...snad to bude funkční."- pohlédnu na knot, čouhající z koule a nachvíli se zamyslím. " Když to nebude fungovat, tak je s náma konec a to jsem opravdu trochu nedomyslel. Nechci přijít o někoho, koho opravdu miluji a také o Orianu, která je mi velmi blízká. No to holt ukáže osud. Třeba se to povede." " Break?..."- pohlédnu na čekající přítelkyni. " Ty víš, jak moc tě miluju, ale tohle pokud se nepovede, je to opravdu poslední chvíle, co jsme spolu."- hluboce se ji zadívám do očí. " Nikdy nebudu litovat toho, že jsem tě potkal. " Mou tvář opět zdobí spokojený úsměv. " A teď už prosím vem ty věci a počkej na mě kousek dál...snaž se najít stopy, kam běželi ostatní. Musíme za nima a dostat se na druhou stranu."- snažím se vysvětlit Brak svůj plán. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Pomalu vstanu ze svého místa a aniž bych se dívala Gulvovi do očí, jediným pohybem si jeho meř přehodím přes záda a teprve poté zazní můj hlas.. "Gulveku vím, že mě miluješ a snad víš, že i já tebe. Ač se tak možná nechovám, ale je to pro mě nezvyklé, několik stovek let samoty se nedá překlenout během několika dní i kdybych chtěla sebevíc.. Musíš tohle přežít, už jenom proto, že teď o tebe nechci přijít a jestli zemřeš, půjdu ihned za tebou na tu stranu, která mi byla odepřena přirozenou cestou.. A abys měl důvod žít, chci s tebou zažít to, co jsem neměla nikdy možnost s mužem poznat.." pronesu tiše a bledé tváře dostanou mírně narůžovělý nádech, dalo by se to přirovnat k začervenání, ale v očích je rozhodnost a poté ještě jednou políbím barbarovy rudé rty.. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Já ti rozumím Break...je mi to jasné, že se jen tak nepřizpůsobíš. nenechám se jen tak zabít. Taky tě nechci ztratit a chci s tebou strávit dalších několik let mého života. " Pomalým pohybem sjedu dlaní z její tváře a otočím se k blížící se hordě nepřátel. Pokleknu do dřepu a vyndám z vaku ještě troud, potřebný pro zapálení. Pomalu se začnu oddalovat od místa, na němž jsme přebývali. O své věci se nemusím starat, všechny je vzala Break. Pomalu couvám cestou, kterou se ubírala a pohledem stále zkoumám skřety. Prohazují rukama do všech stran a pomalu se rozejdou k nám. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| V tunelu Tunel, do něhož jste vstoupili, je poměrně úzký. Musíte jít po jednom a ještě přikrčeni. Stěny jsou hliněné, z nichž místy koukají kameny a malé kořínky různých rostlinek. Vše je navlhlé a promočené vodou. Sem tam na vás kápne malá kapička vody, sem tam se na vašem oblečení, či obličeji, uchytí lepkavá pavučina. V chodbě je absolutní tma. Tedy jen pro některé. Daeryll a Íniel se orientují celkem dobře. Pokud nerozděláte oheň, budete oddáni hlavně na jejich oči. Občas ucítíte pohyb na nohách a slabé, až nepříjemné zapískání. To asi krysy jsou vyplašeny a snaží se vám vyhnout. |
| |
| Na poznámku, že je teď práve ten pravý čas pro můj smích nijak nereaguji. Neche se mi smát a neche se mi odpovídat, když by má slova stejně vyzněla do ztracena, ať bych říkala cokoliv. Prostě dělám, jakobych tu barbarovu poznámku snad ani nezaregistrovala a jen postoupím ještě o něco blíže k dohadující se skupince. A pak už události dostanou poněkud rychlejší spád. Zadívám se do míst, kam ukazoval ten barbar a kam již hledí i ostatní a zjištění, co pěkného se sem řítí není ani trochu milé. Oni tu chtějí zůstat? Dva proti přesile? Viděla jsem už hodně odvážných a bláznivých kousků, ale tohle? Nevím, jak dobří jsou bojovníci...ale tohle se rovná sebevraždě...no hodně štěstí... zamyslím se na chvíli, ale pak se jen otočím a zamířím za zbytkem doufaje v to, že jim má přítomnost nebude příliš vadit. Co to provádí? Tudy vede cesta?... chvíli nevěřícně sleduji počínání toho...jestli se představoval, tak sem to nejspíš přeslechla nebo si to nepamatuju...vypadá to, že tudy cesta opravdu vede... uznale kývnu hlavou. Vstoupíme donvitř, po pár krocích, když zmizí poslední světlo dopadající sem shora, si vidím sotva na špičku nosu. Mám pocit, že na mě leží celá ta tíha zeminy nad námi...jak já nesnáším stísněný prostory... |
| |
| V tunelu Neotáčím se, jen běžím tam, kam nás vede Redbendiger. Více - méně táhnu sebou trpaslíka proti jeho vůli a ne jeho remcání neodpovídám. Nakraji křoví, chvíli čekáme, než muž "odemkne" díru a neskočí ihned dolů. Hned za ním skočí dolů Daeryll a pak tam mírně postrčím Íniela. Poté vejde mladá žena, jež se mi představila jako Leila. Já pořád váhám. Čekám, že se za námi ozve udýchaný dech Luminy, Gulveka a Break, ale neděje se tak. Až nyní se ohlédnu. Ne že bych se předtím bála, ale nebyla jsem si jista, že bych utekla a nechala je tam, přestože vím, že bych byla jen na obtíž. Proč nešli? Všechno by se stihlo a zavalili bychom zespod kámen a nenašli by nás. A co Lumina? Co bude s ní? Budu se muset vrátit, až to největší nebezpečí pomine. Po chvíli váhání seskočím dolů i já. Je tam tma, vidím jen díky tomu, že jsem ještě na kraji a světlo jde seshora. Dál do tunelu nevidím. Louč ani křesadlo nemám. Pokusím se o bludičku. Dám obě dlaně do obloučku a spojím tak, aby udělaly kouli. Chvíli se soustředím a pak dlaně otevřu. |
| |
| V tunelu Sláva,povedlo se to rychlej,než jsem čekal. Celkem v pravou chvíli,řekl bych. Vlezu dovnitř chodby jako první tak,že mi venku zůstane jen hlava. Nebojte se,je to pevná chodba,s pár krysama a pavoukama. A hlavně se tam ty medvědi,na kterejch byli skřeti nedostanou. Snažím se povzbudit ostatní a zároveň je trochu popohnat. Tak pojďte všichni. Když zaskočí poslední z nich,vrhnu ještě pohled k té ženě a barbarovi,kteří tam zůstali. Proč to dělají? Mohli jít s náma,tunel by se hájil určitě o dost líp,než volný prostranství vůči takový přesile. Podívám se dolů za ostatními,ale díky tmě můžu rozeznat pouze obrysy jejich postav. Udělám krok dolů a chystám se za sebou zavřít vchod,nakonec si to ale rozmyslím a opět krokem nahoru vystrčím svojí hlavu a zařvu směrem k řece. Poběžte ještě sem! Tunel se bude hájit líp! Nebudou sem moct ty medvědi a půjde tu bojovat maximálně jeden na jednoho! V napětí stojím na svém místě a doufám,že mě uslyší a poslechnou. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Rozmýšlíš se, zda zavalit vchod, nebo ho nechat, kdyby se dvojice dala náhodou na ústup. Nechce se ti déle čekat a tak se vydáš za zbytkem. |
| |
| Chodba Snažím se zvednout ze země , ale jelikož je chodba nějak příliš úzká není to nic lehkého. Pak však náhle cítím tlak na nohu a jakmile tlak ustoupí někdo šlápne na můj pytel a zazní klasický zvuk drcení skla. "Sakra! Nemůžeš dávat pozor!." Křičím do prázdna, jelikož ležím břichem k zemi a tak nevidím, kdo to udělal. Ještě chvilku se tam zmítám, než se mi podaří zapřít a vyzvednout se na nohy. ruce mám přilepený k sobě a jen tak tak se můžu pohybovat. Klid ovšem vydrží jen chviličku. Jen do té doby než zjistím že jsou tu pavouci. "Hůůůů to jste mi měli říct! Ty jsou strašně dobrý! top bude lahůdka a pak mají to tento. Ingredienci! Zase budu mít něco pro moje pokusy! Vůbec mi nedochází že ostatní nevidí. Moje mohutné tělo do nich strká a odtlačuje ve snaze chytit co nejvíce těchto jednohubek. |
| |
| V tunelu Stále nehybně stojím ve vchodu do chodby a s hlavou vystrčenou nad povrh pozoruji skrz husté křoví barbara s ženou. No tak,pojďte už k nám a vykašlete se na to hrdinství! Když se ani po necelé minutě neodhodlají vydat naším směrem,sestoupím na dno chodby. Mám to radši zavřít a tím nás zabezpečit,ale zároveň odepsat těm dvoum možnost úniku za námi,nebo to nechat otevřený a dát tak pěším skřetům možnost nás pronásledovat? Nehybně přemýšlím na svém místě u vchodu,nevnímaje přitom radujícího se trpaslíka z toho,že našel pavouky. Kašlu na to,nechám to otevřený. Ta žena viděla,kudy jdeme a pokud bude chtít,budou nás moci následovat. A pokud padnou,skřetům bude jistě trvat nějákou chvíli,než najdou místo,kudy jsme unikli. A až ho najdou,budou muset postupovat pomalu,protože neví,co je čeká. Rozhodnut nechat vchod otevřený se otočím k ostatním a dám se do kroku. Tak pojďte. Ta chodba jde mírně dolů asi na sto kroků a poté mírně nahoru. Vesměs celou cestu je bez zatáček a odboček,tak ať postupujeme rychle. Nechceme se přeci dostat do rukou těm skřetům že? popoháním ostatní. Až budeme na konci,tak mě pusťe do předu,otevřu ten východ na druhý straně. |
| |
| Tunel Pozoruji, jak za mnou všichni skáčou do díry a vytahuji pravou rukou scimitar. Sice se musím přikrčovat, ale na to už jsem zvyklej. Jako doma. Pozvednu před sebe levou ruku a má pěst začne hořet fialovým světlem. ,,No, není to sice pochodeň, ale snad to stačit bude." Prohlásím, zatímco chodbu zalije nafialovělé světlo. Pěst držím spíše za sebou, aby ostatní viděli kam jdou. Mé oči s infraviděním nechávám pod kápí, aby na ně nedopadalo moc světla. ,,Tak jdeme." |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro " Heeeeeeeeeeeeeej...tady jsem vy smradlavý svině!!!! "- zařvu a zamávám proti skřetů ihned potom, co se mi povedlo zapálit doutnák. Jakmile jejich pohledy spočinou na mé osobě a ihned se s jekotem, doprovázeným řinčením zbraní, rozjedou proti mě, dám se na ústup. Můj pohled rychle přejede okolí ve snaze najít Break. Poté, co ji zahlédnu, zamířím k ní. Kývnutím hlavy ji dám najevo, aby mi ukázala cestu a běžela dál. Za běhu si přehodím do podpaždí kouli s hořícím knotem a do druhé ruky uchopím svůj meč z náruče Break. Neohlížím se a běžím s ní společně dál, dokavaď nedoběhneme až k místu se vchodem. " Jedou za náma a není moc času. Doutnák taky už dlouho hořet nebude. "- pronesu udýchaným hlasem. " Seskočíme za nimi do tunelu a já sem odhodím tu bombu, aby zavalila vchod. Asi jediný způsob, jak zabránit tomu, aby nás pronásledovali. "- chvíli vyčkávám a čekám, až Break seskočí do tunelu, abych ji mohl následovat. |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro jdu pořád dál od kamene a najednou slyším kvapné kroky a hlasité hovory směrem od skupinky...když se kroky začnou přibližovat a poznávám v nich hlasy lidí z družiny, rozběhnu se tím směrem (tedy zpátky)... o co může jít, že maj tak na pilno? doufám, že to nebudou...to je blbost, přece sme jednu jejich skupinku zpacifikovali skoro před chvílí... ale co když jestli... při téhle neradostné myšlence radši přidám do kroku a přejdu do běhu... |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Zbytek družiny šel určitě tunelem, jelikož z něho slyšíš hlasy a hlavně hlas, patřící trpaslíkovi nejde jen tak přeslechnout. Neváháš a následuješ jejich stopy. Tunel vede určitě na druhý břeh a ty nevěřícně kroutíš hlavou, že si celou dobu chodila okolo vchodu a nenašla ho. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro Potom už doběhne Gulvek ke mě a vezme si zpátky svůj meč, což rozhodně nijak nekomentuji a bleskurychle zamířím k místu, kde zmizeli ostatní a po slovech Gulveka jenom kývnu hlavou a vtisknu mu jednu rychlou pusu na tvář... "Potom se mě chyť za ruku až budeme dole. Můj zrak je přeci jenom v temnotě lepší než ten tvůj a aspoň budeme postupovat kupředu rychleji.." pronesu pouze a v příštím okamžiku se moje štíhlé tělo vnoří do tunelu a jen čekám až mě bude Gulva následovat.. |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro běžím pořád zpátky ke skupince, než doběhnu na místo, kde jsem sbírala bylinky...v tom se zarazím a koukám, že kámen, za který jsem se schovávala, je odsunutý na stranu... když se podívám z druhé strany, zjistím, že pod ním byl celou dobu vchod do nějakého tunelu... kam ten tunel asi vede? v tom mě vyruší z úvah hlas, jdoucí z tunelu...známý hlas... sakra známej hlas! Ínieli! vykřiknu a seskočím do tunelu... chvíli nevidím vůbec nic, ale když si mé oči zvyknou trochu na tmu vidím v dáli dvě světýlka...přikrčená a tak aby mě nebylo slyšet se vydám směrem k nim... musím si dávat pozor...co kdyby to byli skřeti a Íniela unesli... dýku mám stále připravenou v ruce... |
| |
| Neohlížíte se za sebe a postupujete tunelem dál tak rychle, jak vám to tunel dovoluje. Když jste tak v půlce cesty, ozvou se za vašimy zády nějaké zvuky doprovázené výkřikem " Ínieli. ". Hlas moc dobře znáte. Patří Lumině. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Je to Break s Gulvekem, což se ti ihned potvrdí v okamžiku, kdy do tunelu seskočí upírka s barbarovýma věcma. Udělá pár kroků a s netrpělivostí čeká na společníka, který se zdržuje zatím nahoře. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| v tunelu jdu směrem ke dvou světýlkům, která se mi vzdalují, ale v tom uslyším za sebou Break s Gulvem...hned potom seskočí Break do tunelu a čeká na Gulva... otočím se na ni: Break, co se tam nahoře vlastně stalo? proč teď jdeme timhle tunelem? a jak ste na něj vlastně přišli? já tudyma šla předtim a viděla sem jen ten kamen... dýku už schovám za opasek, kam patří, a narovnám se... |
| |
| Jakmile zahlédnu Luminu, poněkud si oddechnu, alespoň, že nikdo z nás nezůstane na té straně se skřetama, či co to je.. "Promiň, ale teď není čas na nějaké vysvětlování, řeknu ti to potom.. Stačí jenom to, že se ukázal někdo, kdo nám ukázal přechod přes řeku, nebo spíše pod ní.. Teď jdi prosím za ostatníma. My tě s Gulvekem brzo dohoníme.." pronesu pouze a poté pokynu hlavou směrem, kterým se vydali ostatní a dál netrpělivě očekávám Gulvekův návrat.. |
| |
| V tunelu Na mé dlani se objeví malá světelná koule, jakmile je volná, stoupá výš a více se rozzáří. Ti, co mě znají déle, vědí, že jí říkám bludička. Vznáší se nade mnou a osvětlí celé podzemí kolem nás příjemným teplým světlem. Protože jsem dost vzadu, pobídnu bludičku kousek dopředu, až nad muže, co nás tunelem vede. Po nějakém čase, když bychom mohli být asi v půlce cesty, se ozve za námi hlas. Lumina!, oddechnu si v duchu. Nezastavuji a kráčím dál. Zabloudit nemá kam. Jen se otočím dozadu, aby můj hlas lépe slyšela zavolám: "Pohnii, Lumiii!" "Znáte pohádku o Budulínkovi?", zeptám se těch přede mnou. Nejspíše si musí myslet, že jsem ještě úplně namol, nebo jsem se zbláznila. "Doufám, že druhá strana má tak úzký východ, jako byl vchod. Pokud za námi skřeti půjdou, musí ven po jednom...Už chápete? Vystrčí hlavu a..." Naznačím rukou pohyb, jako když někomu stínáte hlavu. |
| |
| Tunel ,,Vel'klar 'udtila nindol i'dol nau'thale? Vel'uss zhah nindol Erdebendiger? Ele zhah uk suxxizz udossa? Ji mzilt mizil'ros, ji lotha an'yuil. Xsa ol." Pronesu polohlasem, takže mě slyší jen ten, kdo je přímo za mnou, což nevím, protože oči mám pořád na cestě před sebou. Sleduji namodralé obrysy stěn. Sice to není tak krásné jako domov, ale alespoň se mě tu nepokouší nikdo zabít. Teda kromě těch skřetů. ,,Hej, Erdebendigere. Jak je to ještě daleko?" Zvolám dozadu, aniž bych otočil hlavu, takže to zní spíš tlumeně. |
| |
| v tunelu tak aspoň někdo dokázal najít cestu přes řeku, když já to nedokázala... pomyslím si po slovech Break... dobře... řeknu a kývnu na ni...potom vyrazím tunelem kupředu... sakra tak co se děje? ale jestli nejni čas na vysvětlování...co když? ale no tak Lumi...kde by se tu tak rychle vzali skřeti? pomyslím si, ale stejně přidám do kroku a pomalu se přibližiju ke dvou světýlkům v dálce... když jsem blíž v jednom poznám Oriinu bludičku a druhé světlo je fialový plamen... a hele...Daeryll... v tom na mě zavolá Ori...i když to nikdo nemůže vidět, tak se usměju a zavolám na ni... už běžím! vykřiknu a opravdu se rozeběhnu, ruce na zdech, abych do něčeho nenarazila a držela směr... |
| |
| V tunelu Následuji ostatní,pro mě již známou chodbou,když tu se za mnou ozve jakýsi ženský zvuk. Že by ta žena od řeky? Pomyslím si v naději,že se umoudřila a rozhodla se jít za námi. Po chvilce si však uvědomím,že tento hlas je jiný,než měla ona žena a s mírně svěšenou hlavou pokračuji chodbou dál. Měli by jsme raději přidat,každá vteřina může být dobrá,zvlášť když budeme mít v družině pomalejší členy,na které se bude muset čekat. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Vyčkávám, až budou skřeti dostatečně blízko a s přimhouřenýma očima sleduji, jak proti mě jedou dva jezdci na obrovských vlkách. Se skřiveným výrazem v obličeji a krví podlitýma očima, jedou proti mě. Na nic více nečekám a odhodím věc do křovisek, obrůstající vchod do tunelu. Celá horda zelenejch kůží se hrne k díře, v níž chci zimzet a to také udělám. Seskočím do již nepatrně osvětlené chodby, až setrvačností narazím na Break. " Honem...každou chvíli to přijde a pak už může být pozdě! "- pronesu rychlým a tichým hlasem. Dlaní zatlačím na záda Break a pobídnu ji tak v pokračování dál chodbou. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Po odhození bomby do křoví, se dlouho nic neděje. Možná nebude funkční, nebo je opět navlhlá a má oddálený zápal výbuchu, což by u věcí trpoše nebylo nic nového. Snažíte se jít co nejdrychleji to jde, ale tvar chodby a hemžící se krysy s pavouy, vám to moc dobře neumožňují. Gulvek se netrpělivě ohlíží a čeká na tu chvíli, která možná rozhodne o událostech, co se budou dále odehrávat. Vaše kroky zastaví křik, několikrát se opakující. Dírou seskočil jeden dvážný skřet, který předtím jel na velkém vlkovi. Jeho malá velikost mu dává značnou výhodu. S vyceněnýma zubama a zvedlou dýkou, s níž při běhu škrtá o strop, se na vás rozeběhne. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Po odhození bomby do křoví, se dlouho nic neděje. Možná nebude funkční, nebo je opět navlhlá a má oddálený zápal výbuchu, což by u věcí trpoše nebylo nic nového. Snažíte se jít co nejdrychleji to jde, ale tvar chodby a hemžící se krysy s pavouy, vám to moc dobře neumožňují. Gulvek se netrpělivě ohlíží a čeká na tu chvíli, která možná rozhodne o událostech, co se budou dále odehrávat. Vaše kroky zastaví křik, několikrát se opakující. Dírou seskočil jeden dvážný skřet, který předtím jel na velkém vlkovi. Jeho malá velikost mu dává značnou výhodu. S vyceněnýma zubama a zvedlou dýkou, s níž při běhu škrtá o strop, se na vás rozeběhne. |
| |
| Chodbou zazní další křik. Tentokrát se nejedná o hlas nikoho z vašich společníků, ale o mráz nahánějící křik nějakého skřeta, který se nejspíše dostal dírou do tunelu a teď vás nejspíše bude pronásledovat. |
| |
| Je mi velmi proti srsti, jak všichni do mě strkají, abych šel dopředu. vždyť tady je tolik pavoučků, že by jsme se s nimi mohli s bráškou ládovat až domů. stále se jich snažím posbírat co nejvíce. Natahuji ruce co nejvýš můžu a někdy tak zastavím svým tělem všechny co jsou zamnou. evidentně mě nějaká tma vůbec nezajímá či nepřekáží. Pak se ozve mé jméno, já však neodpovím. Je to nezvyklé, ale také dobře vysvětlitelné, jelikož mám plnou pusu jednohubek. “hmm pořád nějak spěchají. Nejdřív mě chce Ori umet a pak tu na mě křičejí a strkají pořád do mě. Ti lidy jsou vážně stejní jak tamti co jsme byli u nich ještě s bráškou. Všichni spěchají pořád a neustále.“ |
| |
| V tunelu Tohle místo se mi nelíbí, ani trochu se mi nelíbí...kam já jem to zase vlezla... v duchu nadávám na vše možné i nemožné a nemohu se dočkat, až zase vylezem na dení světlo, protože pomalu začínám mít pocit, že mi dochází vzduch a nemohu se nadechnout, teď bych snad raději dala přednost i těm skřetům. Přičemž nechápu, jak někdo může mít dětinskou radost z toho, že je tu spousta té havěti a ještě to pokládat za pochoutku, no fuj. Pak za sebou zaregistruji nějaké zvolání jména, hlas je mi trochu povědomý, ale...přemítání o tom, komu patří ten hlas, přeruší dotaz, zda známe pohádku o Budulínkovi. Co sem proboha teď tahá pohádky?...ale nakonec musím uznat, že to zas tak špatný nápad není. Další křik, tentokráte však dokážu přesně určit komu patří a zjištění to tedy není ani v nejmenším uspokojivé... Máme společnost. No tak tohle tedy ještě bude stát za to... "Vypadá to, že si budeme moci tu tvou pohádku vyzkoušet v praxi." prohodím jen někam za sebe. |
| |
| tunel poměrně rychle se přibližuji k ostatním, když v tom se za námi ozve jakési zvolání...hlas, který zní jako by o sebe tloukly kameny se při tomto řevu jeví spíš jako hřmění vzdáleného příboje... skřet! sakra jak nás mohli tak rychle najít? doufám, že Break s Gulvem sou buď vevnitř nebo někde dobře schovaný... přemýšlím a neodvažuji se otáčet... ale zase...je tady docela málo místa a kdyby ten skřet byl vyzbrojenej sekerou...byla by i nějaká šance ho dostat, přecejen ohánět se sekerou v takhle úzkým prostoru...navíc bysme trochu zpomalili postup dalších... to už skoro dobíhám naše dvě světlušky vepředu a rozeznávám obrysy ostatních z družiny, tak je popoženu: asi bysme měli trochu máknout, ať se máme jak bránit...máte nějakej plán, jak je dostat? já to zatim vidím tak, že bysme měli co nejrychlejc utíkat ven... a ještě přidám do kroku, přičemž doufám, že nás někdo vepředu nebude brzdit... |
| |
| V tunelu Běžím skrčený stále v předu, levou ruku za zády a v pravé scimitar. Zaslechnu výkřik, který mi připadá povědomý. Skřet! Goln! Streea ulu goln. Zavrčím. ,,Vith Goln! Jak nás tak rychle našli. Hej, Erdebendigere, jak je to ještě daleko? Řekněte kdyžtak těm vzadu ať si pospíšej." Zařvu dozadu a běžím dál, co mi strop dovoluje. Stále vidím jen modrý odstín a když se podívám dozadu, zahlédnu magickou tečku před nějakou postavou. Žhne fialovou barvou, barvou magie v mých zracích. To bude ta čarodějka, výborně, doufám, že nás neuviděj. Musíme se rychle dostat na povrch, i když bych tu rád chvíli pobyl. |
| |
| V tunelu Hned co slezu zpět dolů do chodby pospíchám za ostatními a postupně jednoho po druhém předbíhám. Když se dostanu do čela družiny,postupuji dále,veden slabým světlem a svojí pamětí. Po několika desítkách metrů,kdy jsem v čele se zezadu ozve děsivý skřik,který nemůže patřit nikomu jinému,než skřetovi. Do výkalů,jak nás mohli najít takhle rychle? Myslel jsem,že je to dobře zamaskovaný. Měl jsem to radši zase zavřít,takhle nás ty skřeti budou pronásledovat,dokud se nedostanem do města,nebo jeněkdo z nás nezemře. Ještě nejsme ani v půlce chodby. Odpovím tmavému elfovi,ačkoli si nejsem ani zdaleka jist,v jaké části chodby jsme. Snad jen podle vzdálenosti skřeku,který vydal skřet by se dalo odhadnout,jak daleko už jsme. |
| |
| V tunelu Snažím se zahnat černé myšlenky na to, jak moc špatně na tom je Gulvek s Break a zároveň se snažím postupovat vpřed jak to nejrychleji jde. "Herňajs, Inieli! Přestaň už s těmi pavouky.", praštím trpaslíka přes ruce, když vidím, jak sahá po dalším, přitom se mi pořád motá pod nohama. Mezitím nás dohoní Lumina. Ozve se křik a všichni zrychlíme tempo. "Lumi, nezahlédla jsi venku Gulvu s Break?" |
| |
| v tunelu když se mě Ori zeptá, jestli jsem neviděla ty dva, tak odpovím: no Break vlezla do tunelu chvíli za mnou a Gulv byl nejspíš u vstupu...dál už nevim...a proč vůbec nešli s váma? a co se to tam nahoře vlastně sakra stalo? a jak ste se dozvěděli vo tomhle tunelu? vychrlím ze sebe najednou všechny otázky, co mi zrovna vrtají hlavou a pokračujíc v cestě, čekám na odpověď... |
| |
| V tunelu Odpovědi na první otázku se úplně vyhnu. "Objevili se skřeti a zřejmě je máme v patách, jak jsi před chvílí slyšela. Tunelem nás vede Erbgi..Erbgindrg...nooo ten Hejkal vpředu." Přiblížím se nejvíce k Lumině a ptám se úplně potichu: "Máš něco k jídlu?" |
| |
| "Ale ale! Au!" Snažím se bránit, ale co jsem se za tu chvilku naučil je to, že Ori se nemá cenu bránit. S velkým nechutenstvím tedy přidám do kroku. Však neodpustím si tu a tam nějaké sáhnutí po nějakém pěkném mackovi. Určitě se budou hodit. Snad štěstí, že jsem Oriany otázku neslyšel, jinak by měla pod nosem celou hrst běhajících jednohubek. |
| |
| v tunelu proč se na to ptá zrovna teď? přelítne mi hlavou, ale odpovím...stejně potichu jako Ori, i když nechápu proč... no jasně...ve vaku mám nějaký sušený maso a obilný...no dopr...diť já vám tam ten vak nechávala...takže jesli ho nikdo nebral, tak je zrovna mezi skřetama... nadechnu se tak zhluboka, jak jen to za běhu jde, abych se trochu uklidnila a když vidím smutný pohled Ori, tak ještě dodám: ale vlastně až tolik nevadí...měla sem tam jen lucernu, volej do ní, křesadlo...á...á...no ještě vlastně měch na vodu, to jídlo a flakonek s je.......no a ještě k němu přivázanou přikrývku...ta mi bude chybět asi nejvíc... řeknu rychle, když se málem prokecnu... sakra Lumi dávej si bacha, co říkáš...i když...třeba by mě vzala takovou jaká sem...dáme tomu volnej průběh... jo a našla sem nějaký bylinky... ukážu si k pasu, kde se mi houpe docela svazek všemožných květin, kořenů a spousty dalšího... některý jako koření, jiný na léčení, na čaj...a tak... řeknu a usměju se na Ori... |
| |
| V tunelu Zatvářím se provinile. Já na ten vak úplně zapoměla. "Až budem v pevnosti něco opatříme a zatím ti dám svou vodu a pod deku se vlezeme obě. Pro...", chci se omluvit, když tu přeletím přes Íniela, který se právě sehnul pro dalšího pavkouka. "Já tě! něčím pleštím, už!", ulevím si, když se co nejrychleji snažím vstát. Bludička pohasne a cesta je už osvětlena jen chabým fialkovým světlem od Daerylla. |
| |
| soukromá zpráva od Break pro V tu chvíli mě ale přeruší skřeky skřeta, na okamžik se zastavím a podívám se i v té tmě na Gulvu, který je hned za mnou a poté se co nejrychleji vydám tunelem dopředu a jen doufám, že nebude moc dlouhý... |
| |
| Tunel To běhání v podřepu už začíná lézt na nervy. ,,Natha sel'is'po d'guu'lac Ol ulorith Lu'ol knan Natha magdelath d'dro Dal fol'vel'klar charnag wund Inbau phor lu'kampi'un" Začínám si broukat, jak bežím, kupodivu se mi daří trefit se do rytmu mých nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Gulvek pro Chci se vydat za Break a doběhnout společně s ní ostatní, co už budou možná na konci tunelu, ale mé kroky zastaví pokřik skřeta a jeho následovný útok. Nemám moc šancí s mečem a proto se o máchání s ním ani nesnažím. Skřet má proti mě značnou výhodu a té jsem si moc dobře vědom. Pevně sevřu rukojeť svého bastarda, až mi zbělají prsty, ale útok s ním neprovedu. Místo toho se přikrčím a odrazím se do směru Break tak, že letím zády k zemi. Při tomto manévru kopnu skřeta vší silou do obličeje, což mělo za následek hlasité zakřupání jeho čelistí a následovný kotrmelec, díky němuž mu vyklouzla dýka. Já s hrkem padnu na záda, ale ihned se zvednu. Přesto se mu při mém kopu povedlo seknout mě do lýtka, ale jen z části. Z části mě zachránila bota. Omráčen a vyveden z míry, sedí skřet na zadku pod dírou, z níž dopadá světlo do tmy v tunelu a kroutí hlavou, aby se co nejrychleji probral. Nemíním s ním bojovat a proto se vydám ihned za Break. Každý krok mi křiví obličej, díky krvácejícímu lýtku, ale bolest je teď vedlejší věc. Spěchám, co mi jen síly stačí a více se neohlížím. Jdu po tmě a každou chvíli zavadím hlavou o kořen, vyrostlý z hlíny. Náhle se ozve ohlušující rána a zachvění země, což mě vyvede z míry a já zakopnu. Z bolesti sevřenými zuby padnu na zem a zůstanu tak ležet, jako poraněný brouk. Tunelem se rozlýhá takový kravál, až si musím přiložit dlaně na uši. Namáčku se na jednu stranu hliněné stěny a čekám, co se stane. |
| |
| Tunel Rychlým tempem postupujete dále tunelem a neohlížíte se za sebe. Tunel, který není nijak dlouhý, se vám zdá jako nekonečný, přesto Erdbendiger začne mít pocit, že už jste blízko východu. Z dále jste ještě slyšeli silné zaječení skřeta, které ihned utichne. Nevíte, co se s ním děje a ani nemáte čas a chuť to zjišťovat. Chcete se co nejdříve dostat z tunelu a zachránit se tak před obludnými skřety. Co se však stane, vás velice překvapí. Z ničeho nic chodbou prolétne silný zvuk výbuchu, který vás na chvíli až ohluší. Měli jste pocit, jako by vám chtěla explodovat hlava. Zachvění země, které dále následuje, vás překvapí ještě více a téměř všichni skončí na zemi. Do stále se ozývajícího zvuku výbuchu, se vmísí zmatené pištění krys, utíkající před nebezpečím a hlavně hlasité křupání skla. Jste vyděšeni a vůbec nevíte, co se děje. |
| |
| Tunel "To byla rána! to bylo skoro jako směs hořečníku a feretky s kouskem heřmánku. Týýý jo, hmmm odkud to šlo?" Vyletím na nohy a začnu se rozhlížet. "To by mohl být bráška! Určitě jo! Přišel mě zachránit. Já jsem to věděl! Yrrine! Yrrine...tady jsem, dole pod řekou vidíš mě?!" Začínám cupitat na místě, rukama mávám nad hlavou a vůbec si neuvědomuji, že mě tu v zemi asi těžko najde. "Tý jo, to musí být on, Ori Ori slyšela jsi to! slyšela? Co co co co co co co?" |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Zdá se ti, že tě hledá bráška. Podle rány odhaduješ, že by to mohla být nějaká bomba, kterou moc dobře znáš a už si se s ní setkal. Síla výbuchu se ti zdá taky povědomá. |
| |
| V tunelu> Právě jsem se zvedla, když se ozve rána a já se octnu zase na zemi. Znovu se zvednu, ale začne mě strašně bolet hlava. Íniel poskakuje jak smyslů zbavený v naději, že by to mohl jeho bráška. Nic není nemožné, ale pravděpodobnost je mizivá. Nechci mu však kazit radost, takže dokud nemá za potřebí utíkat tím směrem, nechám se ho radovat a zatím ze sebe oprašuji hlínu. "To nešlo neslyšet.", přikývnu. Ten zvuk byl divný, přesto mám pocit, že bychom neměli zdržovat. "Poběžme rychle dál, už bude určitě konec, ta řeka není zase tak široká. Byhc se nedivila, kdyby to ústilo až u pevnosti." |
| |
| Najednou se ozve ohlušující rána, pak je cítit silné shvění země a v příští vteřině už se válím po zemi. No to snad ne. Nakonec skončím zasypána v nějakém tunelu hluboko pod zemí... Snažím se, co nejrychleji vyhrabat zase na nohy a zůstat klidná. S odporem ze sebe setřesu několk krys, které si přeze mne klestili cestu dál a chvíli zůstanu stát opřená o stěnu za sebou. No tak, hlavně nepanikař. Za chvíli už budem venku, musíme už být venku, ten tunel nemůže být nekonečný...chci ven. snažím se přinutit ke klidu, ale příliš se mi to nedaří. Křepčícího trpaslíka snad vůbec nevnímám a zaregistruji až další hlas, který pobízí k rychlosti. Dvakrát pobízet se zrovna nenechám, jen co se zvednou ti přede mnou, vyrazím dál. |
| |
| tunel zrovna chci říct Ínielovi, aby tak nestál a pomohl Ori na nohy, když už přes něj zakopla, když v tom se ozve rána a já si při pádu na zem málem překousnu jazyk...poslední, co jsem zvládla udělat, bylo to, že jsem se přetočila tak, aby bylinky nedošli k úhoně... když přes nás začali běhat krysy, už jsem se začala zvedat, tak jsem tu nejbližší ještě nakopla, že letěla velkým obloukem zpátky... nic proti vám, ale heřmánkovej čaj s krysíma bobkama nechutná nejlíp... poté už jsem se postavila pořádně, počkala, až se zvednou ze země i ti, co běželi/padali/leželi přede mnou a běžíme dál... |
| |
| Tunel Běžím přikrčený a broukám si do kroku, když se za mnou ozve výbuch a srazí mě na zem. Namodralá zem mi vyjde vstříc a já jen tak stačím dát ruku se scimitarem před sebe, takže se překulím na záda. Zvednu se na nohy a podívám se po modré chodbě. Podle obrysů to vypadá, že nikdo není zraněný. Pozvednu ruku a zkusím zapálit, ale jenom to zaprská. Sakra, používal jsem to až moc poslední dobou. Doufám, že nevymyzej úplně. ,,Jsou všichni v pořádku? Co to u chlupatýho zadku Lloth bylo?" |
| |
| Tunel Začínám už mít pomalu pocit,že by jsme měli být u východu,když tu se ozve silný výbuch,který mě donutí lehnout na zem. Co to ke všem bohům bylo? A odkad to šlo? Řekl bych že odněkud zezadu,ale krk bych za to nedal. Možná to udělal ten skřet,ale nevím proč? Vždyť by si tím znemožnil ústup a zároveň by tím znemožnil ostatním skřetům dostat se za námi. A nebo to může být past. Třeba je někdo i u druhého konce chodby a zasypou nás i odtamtud. Co teď? Krysy! Moje slaďoučké milované krysy! Ty nám ukážou cestu,kterou se máme vydat! Zatímco se už ostatní chystají urychleně pokračovat v cestě chodbou,já stále stojím na místě a snažím se vnímat pohyb krys v chodbě. Počkejte,jdeme tam,kam půjdou krysy. Maličký maj lepší smysl než my. špitnu k ostatním a čekám,kterým směrem běží krysy. Pokud to bude směrem k východu,kam jsme směřovali,vydám se tím směrem taky. Pokud se krysy vydají druhým směrem,budu přemýšlet,co se mohlo stát na druhé straně tunelu. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| Po ohlušujícím výbuchu i já, stejně tak jako ostatní padám k zemi. Nic příjemného to není, naštěstí si jen odřu loket a dlan na levé ruce. Krys, běhajících kolem si nevšímám, jen můj zrak zůstaně upřený na skákajícího íniela. Na chvilku mi to udělá nepatrný úsměv, který se v mžiku mění na kamenou tvář. Erdbendigere, víme kudy dál?? Máme se řídit krysama?? Vím, že mají lepší čichové senzory ale raději bych se řídil tvýmy smysli kdyby to nevadilo, ne že bych tem myškam nevěřil ale přece jenom .... Odvětím s nevěřícím pohledem směrem k Erdbendigerovi. .Jste všichni v pořádku?? Podám pomocnou ruku Leile však pozdě, již je na nohou. Tak teď jsem zvědav, jak se odtud vyhrabeme. Skřeti nas možná chtěji pohřbít za živa a místo nějakého dobrého a hlavně rychlého nápadu slyším křičet jméno nějakého malého fousatého brášky. Promítne se my v myšlenkách. Erdbendigere, veď nás a zkus to co nejrychleji, jinak naše seznámení bude trvat necelý den!! Zase ne, že by mi to nějak trhalo žíly ale jsou tu i tací, které bych rád poznal. Hlavně se musím držet Daerylla, je to přece jenom elitní bojovník |
| |
| Tunel Otočím se zhruba směrem,odkud ke mě promlouval onen hlas. Podle hlasu bych řekl,že je to ten člověk,co se zpočátku tvářil tak urozeně. Z téhle chodby jsou jen 2východy,pokud je mi známo. Jeden je tam,odkud sme přišli a druhý na druhém straně řeky. A tam nyní utíkají krysy. Věř,že se na ně člověk může v takovýhle situacích spolehnout více než dobře. Nemálokrát sem byl svědkem toho,jak jejich smysly zachránily životy hodně horníků.Proto dám v takovejhle situacích na ně a proto pokračujeme dál směrem,kterym sme šli. Pojďte,každá vteřina je dobrá! Snažím se popohnat ostatní a vyrazím přitom chodbou dále směrem,kterým jsme šli doposud. |
| |
| Vůbec nechápu, proč všichni utíkají. Už nemusí, to byl bráška. stále se otáčím za zády skupinky a snažím se i uhnout těm, co chtějí okolo mě projít. Proč jim bránit , že, ale utíkat už nemusejí. "Hůů já se tak těším. Je už pěkně dávno co mě někde ztratil. Jo jo naposledy, jsme pomohli těm dobrým lidem vyhodit tu hospodu do vzduchu. Joo to bylo príma, pak nás někam táhly mno a pak jako by se zem slehla , byl jsem ztracenec. Hmmm jak mě asi našel? Třeba Třeba našel ten heřmánek co jsem nechal na každý křižovatce...jo jo a nebo šel po černých dírách....a nebo mu to řekl strejda Hubert. Jo jo určitě jo! Yrrine dělej, kde ji? Chci tě představit! Má nový kamarády, lepší než tam ty i když se chovaj stejně divně, mno alespoň nehrajou na trubku po ránu jako tamten umělec." Několik málo krůčků vpřed. "Sakra to byla ale rána....hehehe.... jo jo to rozhodně byl heřmánek...třeba mu křen došel..Hmm jenom dobře." Mumlám si pod ohořelé vousy. |
| |
| nečekaně - tunel ještě než stihneme pořádně vyrazit vpřed, po sluchu chytím Íniela (kterého jsem právě míjela) za límec a dost neústupně ho prostě táhnu za sebou... Ínieli teď zmlkni a poď...jestli to byl bráška, tak nás najde na druhým břehu... řeknu mu, abych ho uklidnila, i když sama dost klidná nejsem... dem tmou, že nevidíš na krok, vedený hlasem někoho, koho ani neznám...fakt výborný... nakloním se k Ori, která je někde kousek ode mě, neodhadnu vzdálenost a narazím jí čelem do ramene... promiň řeknu nahlas, ale už pokračuju šeptem... ... ... poté pokračujeme chodbou dál, trpoše stále táhnu za sebou za límec, ať se zmítá, jak chce... |
| |
| soukromá zpráva od Lumina pro ... Ori, kdo to tam de ve předu? ten hlas neznám...kde se tady vlastně vzal? mluvím k tobě šeptem... a mohla bys mi pomoct s naším milým trpošem, prosím? pořád si říkám, že nechat ho jít samotnýho je v týhle tmě nebezpečný...někde sem slyšela, že trpaslíci vidí po tmě a kdyby si myslel, že to je vopravdu jeho bráška, tak by nám mohl zdrhnout ani bysme nevěděli jak... tak ho radši potáhnu...mohla bych se na tebe dyžtak spolehnout, že mi pomůžeš, žejo? usměju se, i když to není vidět... ... |
| |
| V tunelu "Já ti to už říkala, Erittbergner nebo tak nějak.", odpovím Lumině nahlas. v zápětí si vzpomenu na další věc, o které jsem se s ní bavila, když nás dohonila a zamrazí mě z toho na zádech. Tak ani nereaguji na zbytek slov své kamarádky. "Stůjte!", křiknu na všechny. Není to rozkaz, spíše zjištění, že něco není v pořádku. Ačkoliv to není vidět, ale vytřším oči směrem k Lumině. "Tys říkala, že Gulvek a Break šli hned za tebou, ne? Kde jsou? Ten výbuch...musím se vrátit." Nečekám, co na to řeknete vy, nepřemýšlím nad tím, že to co dělám není rozumné, přesto e vydám tunelem proti krysám. Šmátrám tmou a pomalým tempem se vracím. |
| |
| V tunelu Snažím se vzpamatovat z výbuchu a zaostřit, prachem zanešené oči, ale vůbce se mi to nedaří. Okolo mě je tma, ve které se mi neveden rozkoukat. Jsem sám, bez jakékoliv pomoci. Lýtko mě štípe, jako kdyby mě uštkl nějaký jedovatý had. Stále krvácím, ale to mě neznepokojuje. Krev z lýtka si otřu o hruď. Následuje hluboké zakašlání, z něhož mě až zabolí plíce. Dost jsem se nadýchal prachu a trošek hlíny jsem také přežvýknul. Krysy, běhající mi přes záda, jakoby pro mě neexistovali. Sápu se po hliněné stěně a snažím se postavit. Chvíli stojím a rozhlížím se kolem. " Break? " -šeptnu tiše. Ticho. Nikoho neslyším. Po dlouhé době začínám mít pocit osamoceného vlka. " Sakra...zůstal jsem sám...kde jsou?...Break?...šla za ostatníma...to je jasné taky jsem ji tam poslal...Oriana?...ta je doufám už v bezpečí, chudák...doufám, že už ji ta opilost přešla....no snad jsou v bezpečí všichni. "- honí se mi hlavou. " Trochu jsem podcenil tu účinnost. Mohu být rád, že mě to nezasypalo. Hehe...doufám, že to ty svině schytali plnou silou. "- brmlám si pro sebe slova, která se pomalu ztrácí v husté tmě. Následuje opětovné zakašlání, z něhož si musím až odplivnout. Znechuceně si otřu pusu a po tmě nahmatám své věci, které mi tu zůstali. Když se tak stane, kulhavou a velmi pomalou chůzí, se vydám tunelem dál za ostatními. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Netrvá dlouho a před váma se objeví stěna. Slepá ulice. Už musíte být stoprocentně u východu. Dále cesta nevede. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro Netrvá dlouho a před váma se objeví stěna. Slepá ulice. Už musíte být stoprocentně u východu. Dále cesta nevede. |
| |
| Zapištění skřeta ve mě zvedne vlnu vzteku a chystám se pokračovat dále, ovšem moje smysly zachytí pouze zvuky přede mnou, kroky Gulveka, jako kdyby se ztratily.. Prudce se otočím a v příštím okamžiku se ozve hlasitý výbuch, země se zachvěje a já bolestivě dopadnu na zem, avšak předtím se o stěnu udeřím do zlomené ruky.. Ze rtů mi splyne výkřik bolesti, i když mám práh bolesti posunutý, zlomená ruka je velmi špatná a tvář zbarví rudé slzy od bolesti, které se smísí s prachem a špínou z výbuchu.. Zůstanu nějakou dobu jen ležet a pokouším se potlačit bolest ze zlomené, a znovu zraněné ruce. Teprve poté se začnu pomalu stavět na nohy, ale ne s úmyslem jít dál nýbrž jít najít svého přítele.. "Drahý, jsi v pořádku? Řekni, že ti nic není a že jsi tady dole a v pořádku.." prořízne ticho můj hlas ze kterého zní dosud bolest, ale také strach a zoufalství.. |
| |
| Tunel Zastavím se, když můuj zrak spatří jen kamennou stěnu. Nikde nevidím nic jineého, než namodralou barvu stěn a tepelné obrysy mých společníků. Otočím se k Erdebendigerovi. ,,Takže? Předpokládám, že znáš způsob, jak se dostat ven. Protož nevím, jak ychom se dostali zpátky, když cesta ven je asi asypaná. Možná ten druhý východ? Je to na tobě teď." Vith. Jestli nás schválně dovedl do slpý uličky a je tu nějaká past, tak mu udělám asi to, co udělali kněžky mýmu prvnímu otrokovi. Ušklíbnu se, ale pak se mi na tváři objeví smutný výraz, čehož si asi nikdo nevšiml díky tmě. |
| |
| V tunelu Blázníš ženo? Proč chceš běžet zpátky,když je tam pravděpodobně ten skřet a hlavně je tam narušená pevnost chodby. Kdykoli to může v okolí spadnout a zasypat tě to. Teda pokud tě nezabije dřív ten skřet. Někteří lidé v téhle družině jsou mi opravdu podivný existence. Ale je to jejich věc,ať si dělaj co chtěj,já jim v tom bránit nebudu,pro mě je teď důležitější dostat se ven na druhou stranu řeky. S touto myšlenkou nechám ženu ženou a pokračuji dále k druhému východu,jak nejrychleji mi to jen tma dovoluje. Už by jsme tam pomalu měli být. Cítím,že už naše kroky nějáký ten sáh stoupají a to je dobré znamení. Navíc jak se zdá už neslyším tolik krys. Ty maličký tam maj zřejmě otvor,kterym se dostanou na povrch. Jak já vám občas závidim váš svobodnej život maličký. Jsou časy,kdy bych si ho s váma vyměnil. Ještě než stihnu zareagovat na to,že už jsme na samém konci chodby a čeká nás už jen východ,předběhne mě s tímto zjištěním nahlas ten tmavý elf. Taky jsem si toho už všiml,že je tu východ,ale co ten tón v hlase? Jeden by si myslel,že už se chceš dostat ven. pousměju se sám pro sebe. Když o tom uvažuju,tak já taky. Chodby mám sice rád,ale ty,které mě můžou každou chvíli zasypat už zas tolik ne. Dejte mi chvíli a já to otevřu. Odpovím elfovi na jeho slova a dám se do práce. Přistoupím na půl sáhu ke stěně,která nás dělí od slunečního svitu. Oběma dlaněma se pomalu dotknu stěny a začnu po ní přejíždět. Tělem mi jako při zásahu bleskem projíždí energie smíšená s desítkami myšlenek,které získávám při dotyku s kamenem. Es scheint,dass du dich von der letzten Zeit,in der ich hier am letztenmal war,ein bisschen erkaltet hast.Stále přejíždím oběma rukama po kameni a snažím se do něj co nejvíce vcítit. Als ob ich einen Schmerz fühlte. Das ist die deine zweite Teil oder? Ich weiss,dass es für dich grosse schmerz sein muss,aber... Další slova již už z tak slabého šeptotu zanikají v jakési nesrozumitelné souvislé mumlání,které pokračuje ještě pár minut. Mé tělo jako by se snažilo stát se součástí kamene. Mé oči jsou zavřené a soustředěný výraz v obličeji dává najevo,že až na kámen nevnímám své okolí. Mé ruce stále přejíždějí lehce po kameni,jako by se malé dítě mazlilo se svou matkou. I mé bosé nohy zdá se,jako by lehce popojížděly po zemi sem a tam a snažily se tak dát kameni najevo svou lásku. Celý tento výjev musí být pro ty,kteří mě v této tmě vidí dosti zvláštní,ale mé tělo své okolí nevnímá a i kdyby vnímalo,bylo by mu celkem jedno,co si o něm ostatní myslí. |
| |
| V tunelu Tápu ve tmě, rukou hmatám po stěnách a vracím se zpět na začátek. ZaAslechnu nějaké tiché kroky, jdoucí proti mě. Že by Break? Gulvík by víc funěl. Zastavím a snažím se zaslechnout další zvuky. Slyším kašlání, které by mohlo patřit Gulvekovi a vzápětí starostlivý hlas Break. Aha, tak ta je zřejmě v pořádku. Stojím na místě, zírám do tmy ve snaze něco vidět a čekám, co ještě uslyším. Mám pocit, že další kroky, které se mi podaří sluchem zachytit jsou těžkopádnější a že se mohlo jednat o Gulveka, přesto stojím nehybně dál. Z druhé strany se ozývá nějaká podivná řeč, kterou chce asi Hejkal nějak "odemčít" zem, tak jako na začátku, než jsem vešli do tunelu. Rozvířený prach mě dráždí už delší dobu ke kašli. |
| |
| V tunelu Vesele se usměji, když zaslechnu unavený hlas Break. " Jsem tady..."- ozvu se, abych o sobě dal vědět. " Nedá se říct, že jsem naprosto v pořádku, ale žiju...to je hlavní."- mluvím do nerozkoukatelné tmy a snažím se jít dále chodbou ve snaze, nahmatat Break. " Kde jsi BReak?...já nic nevidím...kde jsi? " Mé belhání netrvá dlouho. Nahmatám něčí tělo. Hned mi je jasné, komu patří. " Break? "- šeptnu do ticha a pomalu přitisknu její tělo na mé. Podle dotyku ji jasně poznám. Není možné si ji splést s nikým jiným. Její chladná kůže mi řekne své. " Myslel jsem, že si šla za ostatníma. Neslyšel jsem tu nikoho. Možná sjem byl ohlušený z toho výbuchu. Jsem rád, že jsi v pořádku." Výbuchu vyřadil mé uši nejspíše na delší dobu, jelikož mi uniklo i bolestivé zasténání Break, když si pádem rozezněla bolest ještě v nezahojené paži. " Tak pojďme za ostatními...budeš muset jít pomaleji. Já toho moc s tím lýtkem zatím nesvedu, ale to bude zachvíli dobré. "- upozorním na své zranění a společně se svou přítelkyní se vydáme tunelem dále. "Ostatní jsou už nejspíše venku. Co Ori?" "A co Oriana?...nevíš co s ní je?...mám o ní strach...byla ovlivněná tím alkoholem...snad je v pořádku. "- začnu se Break netrpělivě vyptávat na členk udružiny a vůbec mi nedochází, že Break o ní ani nikom jiném nemuže nic vědět, jelikož stejně jako já ležela na zemi. |
| |
| Tunel Netrpělivě čekáte na Erda a nasloucháte jeho promlouvání ke stěně, po níž jezdí rukama a hladí ji, jako malé štěňátko. Opět koukáte a nechápete, o co se pokouší, ale z toho, co jste viděli na druhém břehu, vás už nic nemůže překvapit. Po několika minutách se ozve slabé zapraskání a nohama vám projede nepatrné zachvění. Před očima se vám objeví světlo a do plic vám vběhne čistý vzduch. I když nedopadají sluneční paprsky přímo do díry, z níž se sápete ven, přesto vás nachvíli vyvedou z míry svou silou, jakou se vám opřou do očí. Pomalu vylézáte z díry, přičemž vaše oči jezdí po okolí ve snaze zjistit, zda nejsou skřeti i na této straně. Druhá strana řeky Slunce svítí, hezky hřeje a nebe začíná pomalu tmavnout a připravovat se na příchod tmavého večera. Les, do něhož téměř ihned vede cesta z tunelu, jakoby byl bez jediného ptáčka, či jakéhokoliv jiného živého tvora. Tato strana řeky, na níž se nacházíte, je oproti protějšímu břehu hustě poseta stromy a křovisky, které sahají až k vodě. Cestování zkrze ně bude dosti obtížné a pomalé. Je vám jasné, že to nebude jen tak ledajaký les, ale spíše hustý hvozd. |
| |
| Tunel Ulehčeně si oddechnu ve chvíli, kdy zaslechnu tak známý hlas a kdyby mohlo, srdce by se opět klidně rozbušilo dál. Pokračuji za zvukem hlasu a když mě silné paže Gulveka obejmou, jsem šťastná a vděčná za to, že je živý, ale opět tiše zasténám, když se poněkud neopatrně jeho ruka dotkne mé zlomené a dosud nevyléčené paže.. Zlostně se kousnu do rtů a ostré špičáky protrhnou tenkou rudou kůži a několik kapek krve jim dodá ještě rudější barvu, nechtěla jsem, aby mi uniklo to zasténání, ale nic jsem s tím dělat nemohla.. Poté se pomalu otočím a vykročím ve směru, kterým jsme postupovali už předtím výbuchem. "Nevím co je s ostatními, ale myslím, že již budou poměrně v pořádku na druhé straně tunelu. Přeci jenom měli dost velký náskok.. A co se týče Oriany, pochybuji, že by na ní Lumina nedohlédla a nechala jí někde za sebou.." jenom tiše odpovím, aniž bych se jakkoliv zastavila ve svém dosti pomalém postupu.. |
| |
| Tunel Stojím a chvíli se zaposlouchám do slov, Gulveka a Break. Zdá se, že jim nic nechybí. Stačí mi chvilka, abych věděla, že jsou v pořádku, proto nevyposlechnu celý hovor, otočím se vydám na cestu ven z tunelu. Tu se proti mě objeví ostré světlo, jdoucí z venku. Je to jako rána do hlavy. Musím přivírat oči, ale alespoň mohu rychleji jít vpřed. Cloním si rukou oči a ukrutně mě začnou pálit a bolí mě hlava. Mám trochu problém vylézt nahoru ven, ale s pomocí družiny se mi to povedlo. |
| |
| Druhá strana řeky Čekám a pozoruji Erdebendigera, jak si něco mumlá a hladí při to skálu před námi. Po chvíli ucítím zachvění. Podívám se na své nohy. Naštěstí. Zrovna v té chvíli se začne otvírat skála a dovnitř začne vnikat sluneční světlo. Jak mě zasáhnou do polosklopené tváře, skoro mě oslepí a zamotá se mi hlava. Opřu se o stěnu a zavřu oči. Chvilku počkám a pak je opět otevřu. Zrak se mi už ustálil, i když mě stále ještě pálí oči od slunce. Barvy se už také ustálili. Vyjdu pomalu ven a přetáhnu si kápi přes tvář. ,,Sakra, tos nemoh nic říct? No, ale ty stejně asi moc nevíš od drowech, takže to je jedno. Ale díky za to, žes nás dostal na druhej břeh. Počkej." Pronesu a sklopím zrak ke scému vaku a začnu se v něm přehrabovat. Hmm, někde by to tady mělo bejt. Musel mi přece zbejt. Nestih jsem ho dojíst přece. Áá tady je. Z vaku vytáhnu něco málo chleba a podám jej Erdovi. ,,Tumáš, sice to nejni na celej den, ale snad ti to zatím bude stačit. Pak si můžeme něco ulovit. Bylo ti v tom tunelu trošku slyšet břicho." Dodám na vysvětlenou. |
| |
| tunel dívám se do tmy za odeznívajícími kroky Ori a přemýšlím, jestli jít za ní... možná bych měla jít s ní, kdoví, kolik toho piva vypila a i když sem si nevšimla žádný odbočky, stát se toho může dost...ale zase...cestou zpátky by měla bejt Break s Gulvem a Ori už je přecejen dospělá, rozhoduje za sebe sama... nechám ji jít, protože v tu chvíli mě zaujmou zvuky z druhé strany...pustím Ínielův límec, aby se přestal cukat a do zvuků se zaposlouchám...jakési šoupání končetin po zemi a po kameni...po chvíli zazní slova v mně neznámém jazyce... aha, to bude ten Ertvi...Ergbe...sakra jak to říkala? no prostě ten, co šel s náma...ale co to dělá? odpovědi se mi dostane až závanem čerstvého voňavého vzduchu a přívalem ostrého světla, které mě téměř oslepí...rychle si zakryju oči rukou a postupně ji oddaluji, abych si zvykla na světlo... to největší zlo...nic nejni tak nepříjemný, jako když se plížíš barákem a najednou tě něco oslepí, co holka? na druhém břehu sotva vylezu nahoru, zhluboka se nadechnu, utrhnu nejbližší květinu, vložím si její konec do úst a vystavím tvář zapadajícímu slunci... konečně zase ve volný přírodě...díry v zemi sou dobrý tak možná pro trpaslíky, ne pro elfy...i když jen poloviční... řeknu a uvědomím si opět přítomnost Íniela... sorry chlape... řeknu mu a ze široka se na něj usměju... nemyslela sem to špatně... ještě podám pomocnou ruku Ori, která se zrovna objevila u otvoru a pomůžu jí ven... tak co? našlas je? zeptám se jí... |
| |
| Druhá strana řeky Zastavím se, když za mnou zavelí něčí hlas, ale vzápětí se zase rozejdu pomalu dál. Vracet se?...Zbláznila se? Jen kupředu zpátky i krok...rozhodně nečekej, že se budu vracet... Vypadá to, že už bychom se mohli přiblížit k východu. Soudím tak dle téměř nesrozumitelného mumlání toho......toho, no to je jedno..., které předcházelo už otevření vchodu na druhé straně. Stojím opřená o zeď, oči zavřené, snažím se zhluboka dýchat, pokud to tady vůbec jde, protože mám pocit, že se za chvíli zblázním. Jakoby na mě ležela celá ta tíha země, co je nad námi. Tak dělej...trvá ti nějak moc dlouho...potřebuju prostor, slunce, nebe nad hlavou.... Konečně, konečně světlo a vzduch. Raduji se i ze slunečních paprsků, kterí trýzní mé oči. Mžourám přivřenýma očima na okolní svět, oči slzí a pálí, ale to mi v tu chvíli vůbec nevadí. Hrabu se ven a plnými douška vdechuji čerstvý vzduch. Snažím se pro mne vcelku nepříjemný zážitek rychle rozdýchat, jen aby si nikdo ničeho nevšiml. Možná jsem totiž trochu více zelená, než by bylo zdrávo. Každý má holt nějakou tu slabou stránku, jenže já ty své moc nerada přiznávám. |
| |
| Druhá strana řeky Výsledek mého snažení se po několika minutách dostaví v podobě odkrýavjícího se kamene. Danke dir meine Liebe. pošeptám kameni,zakrývaje si přitom oči před nepříjemným světlem. Jako by nestačilo silné světlo,hrne se mi do mých plic nepříjemně čerstvý vzduch. Kchh kchh neudržím se a kýchám všude okolo. To už se kolem mě hrnou na povrch první z členů družiny,kteří se k mému údivu tváří,jako by nasávali ten odporný vzduch. Když kolem mě prochází onen tmavý elf,něco ke mě mluví,ale já pořádně větě neporozumím a myslím si,že mluvil k někomu jinému. Až po několika vteřinách mi dojde,že ta slova byl určena pro mě. Tak drow! Konečně vím,jak si říkají. Těch bylo u nás více než dost. vzpomínám na své mládí a na své kamarády vycházeje z chodby na druhý břeh řeky. Zajímalo by mě,jak se teď Iriethovi,Maelin a Kurienovi vede. Snad už zdechnul starej kapitán a přišel tam někdo novej. Kápo drowy nesnášel snad ze všech nejvíce a také jim to dával svojí devítiocasou kočkou často najevo. Z mých myšlenek mě vytrhne drow,který mi podává chleba. S údivem pozoruji jeho obličej několik vteřin a poté si svojí špinavou rukou vezmu chléb a hmatem zkoumám jeho starost. Ten není ani 2tejdny starej,mňam. V puse se mi začínají schromažďovat desítky slin a já to nevydržím a ihned se do chleba zakousnu. Díky ti drowe! Poděkuju drowovi s plnou pusou usmívaje se přitom. To je opravdu lahoda,takhle dobrej chleba jsme měli tak jednou do roka. pousměju se na něj a vychutnávám si přitom chleba. Tihle drowové jsou mi strašně sympatický. Možná proto je neměl kapitán rád. Byli přesně jeho opakem. Zajímalo by mě,odkad je tenhle. Co jsem utekl,tak je to první drow,na kterýho jsem narazil. Měl bych se ho asi víc držet,třeba se časem dozvím víc,možná i bude znát někoho z mých kamarádů. pousměju se,stále si přitom vychutnávajíce chléb,který mi daroval onen šlechetný drow. |
| |
| Druhá strana řeky Podám Erdebendigerovi chleba, který si jej s povděkem vezme. Rozhlížím se po družině a hledám, jestli někdo nechybí. ,,Vith, kde je zase ten Buff? Že se zase tam dole zasnil." Poodejdu kousek od družinky a pokleknu do mlází. ,,Qualla dumo uns'aa Helm, whol ussta juss'a zhah natha sreenath uss." Pronesu celkem zřetelně. Narovnám se a otočím se ke družince. ,,Tak jsme zdatně zde. Oriano? Víš teď kudy do Preztézu?" |
| |
| Za řekou "Děkuji.", poděkuji Lumině, když mi pomůže nahoru. Na její otázku lehce přikývnu a snad abych i sama sebe přesvědčila, dodám: "Zdá se, že jsou v pořádku oba." Světlo mi nedělá zrovna dobře, mžourám, zacláním si oči a z plna plic dýchám čerstvý vzduch. Pomalu se rozhlížím kolem sebe po hustém hvozdu, zároveň něco lovím ve svém vaku. Zdá se mi málo suchý chléb za pomoc, kterou nám Hejkal poskytl. Nakonec nic nevytahuji, rozhodla jsem se počkat, co má u sebe Gulvek. Rozprostřu před sebe mapu a snažím se zjistit, kde jsme a kudy dál. Ale nemůžu se soustředit a strašně mě bolí hlava. Jakmile se mě drow zeptá na cestu, podám mu mapu. "Zkus to zjistit, já se nějka necítím dobře." Nakouknu dolů, jestli už jdou ti dva a usadím se pod strom. Své věci položím do klína, zapřu se zády i hlavou o kmen a zavřu oči. Snažím se odpočinout před další, zřejmě dost namáhavou cestou. |
| |
| V tunelu Pomalu se belhám vedle Break. Jsem rád, že mě tam nenenchala samotného i přesto, že jsem ji řekl, aby šla na před. Já bych jí taky nenechal někde samotnou, když bych věděl, že ji jde o život. Krysy, přebíhající mi po nohou i začínají dost vadit a tak každou chvíli nějakou nakopnu, co mi síly stačí. Jediné, co chci, je být venku na čerstvém vzduchu a odpočinout si. Vlhký a těžký vzduch v tunelu mi sil moc nepřidává a nutí mě každou chvíli kašlat. Oči mě pálí a v ústech mám hnusnou pachuť. Mám pocit, jakoby tunel byl nekonečný a tma, sídlící v něm, čím dál více hustá. " Bože...ten tunel je nekonečnej. " - ozve se z mých úst po delší době ticha. Když už mám v úmyslu posadit se a chvíli si oddáchnout, začne se tma pomalu vytrácet a já začínám vidět světlo. " Konečně východ. "- probleskne mi hlavou radostné zjištění. " Už..."- zmůžu se na jediné upozornění o východě. Východ ven je pro mě jako vchod do jiného světa. Cítím ten lahodný čistý vzduch, jak mi proudí do plic a mísí se zatím ještě se zatuchlinou a vhlhkostí z chodby. Div nemám úplně zavřené oči z ostrého světla, sápající se mi do tváře. Opřu se o stěnu a zády po ní sjedu do úplného sedu. Trochu zkřivím obličej, když mi ostré kameny a kořeny podrápu záda, ale to teď neřeším. Nemám na to ani sílu. Kývnutím hlavy dám Break najevo, aby šla první. Musím si před vyšplháním chvíli oddechnout, jinak bych se nezmohl vůbec na nic. Meč a věci, včetně brnění si položím vedle nohou a čekám, co se bude dít dál, nebo kdo bdue tak hodnej a vytáhne mě jako mrtvolu na povrch. |
| |
| Tiše kráčím, bez jediného slova. Ostatně raději dávám pozor na cestu a snažím se najít pro mě i Gulveka, co nejpohodlnější cestu a jsem vděčná za svoje upírství. To mi umožňuje vidět poněkud lépe než mému společníkovi.. S obavama poslouchám kašel Gulvy, mě osobně tohle rozhodně nijak netrápí neboť kolikrát jsem se ukrývala v podzemí před světem a očima lidí. Navíc nedýchám a tak nepotřebuji tohle řešit. Avšak poněkud radostně zahlédnu světlo, které vniká do tunelu, prudce skloním hlavu, aby si oči postupně začaly zvykat opět na denní světlo neboť netoužím pocítít bolest z oslepení.. Když se Gulve bez jediného slova sesune podél stěny, jen se k němu skloním, na rty mu dám lehký polibek a poté do zdravé ruky uchopím Gulvovo brnění, jeho meč si připevním na záda a s tichým.. "Za chvíli jsem zpátky se pokusím rychle, ale s ohledem na zraněnou ruku vylézt z tunelu.. Když bude třeba, sevřu rty a připravena na bolest se přidržím zraněnou rukou, jen abych byla co nejrycheji venku.. Jakmile vylezu, odložím Gulvovu zbroj a s mírně přimhouřenýma očima přistoupím k Erdbendigerovi.. "Díky, žes nás převedl. Ale ještě tě chci poprosit stejně jako Buferra, aby jste pomohli ven mému příteli... Není na tom zrovna moc dobře a já mu ven bohužel nepomůžu.." pronesu rychle a nejen z neklidného pohybu, ale pohledů, které vrhám k tunelu svědčí o tom, že mám o něj obavy.. |
| |
| Druhá strana řeky Vychutnávaje si chléb,který jsem dostal od toho šlechetného drowa pozoruji ty,kteří vylézají z tunelu,či ty,kteří už se jali někde odpočívat. Cožpak vás ta cesta chodbou tak unavila či co,že musíte odpočívat? Vždyť na druhé straně řeky jsou skřeti a nebude jim podle mě trvat více jak čtvrt dne,než nás doženou. Při svých myšlenkách zkoumám úplně vše,co mohu spatřit na členech družiny,kteří jsou okolo. Některé z nich jsem na druhém břehu mohl spatřit pouze z dálky,a tak si je se zájmem prohlížím nyní víc než ostatní a snažím se o nich udělat obrázek. Z mého zasněného přemýšlení mě jako první přeruší drow, Daeryll se jmenuje! Už to mám! kdy ž se zeptá té ženy,která se tak podivně pohybovala na cestu do pevnosti Prestéz. Tak vy směřujete do pevnosti Prestéz? To rád slyším,v tom případě povedou naše kroky společně déle než jsem myslel. pousměju se. Druhým,kdo mě přeruší z mého klidu je ona žena,která zůstala na druhém břehu s oním barbarem.Tak ona ještě žije! Musí to být skvělá žena,když měla vůli postavit se takové přesile a přežila to. Srdce se mi když jí spatřím rozbuší několikrát rychleji a já jsem celý plný podivné emoce,kterou jsem nikdy dříve necítil. Však její slova mě opět vytrhnou ze snění a já musím činit. Zřejmě mají problémy s tím skřetem,který se dostal do chodby. Už tam běžím. Křiknu pouze,uchopím jílec svého meče a tasím ho. Než stihnou ostatní pořádně zareagovat,vbíhám už opět zpět do tunelu s taseným mečem a odhodláním zabít toho skřeta,který se opovážil nás pronásledovat. Když seběhnu několik sáhů chodbou,spatřím barbara,kterak sedí na zemi a opírá se zády o zeď. Kde je ten skřet?! Vyhrknu na barbara,sotva se ke mě otočí. |
| |
| V tunelu Kývnu na slova Break a opětuju ji letmý polibek. To je ta pravá medicína, co mě dokáže v tuto chvíli asi nejlépe vyléčit, ovšem jen psychicky. Fyzicky na tom moc dobře nejsem a jsem rád, že sedím, i když mi přes nohy hopsají malí tvorové, pištící při každém kroku. Jediné plus je to, že už jich tu není tolik. Unavenýma očima sleduji svou společnici, jak se sápe otvorem ven a hluboce oddechuji. Netěší mě, že ji ještě zneužívám v tom, aby mi tahala věci, ale sám bych to nesvedl. " Už aby byla zpět...tady u mě. " - prolétne mi hlavou, ani pořádně nevyleze na vzduch. Zavřu oči a opřu si hlavu, rozježenými vlasy o promočenou zeď. Víčka mi cukají bolestí. Mám sucho v krku a chci se natáhnout pro vak, abych si vytáhl měch s vodou, ale v půlce natahování si to rozmyslím a s hrkem se opřu zpět o stěnu. Už dlouho jsem nepociťoval takovéto vyčerpání. Z venčí mi k uším doléhá směs hlasů a řeči, z níž stačím vnímat každé třetí slovo. S přimhouřenýma očima hledím k otvoru a čekám, na opětovný příchod Break. Ta však stále nejde. " Tak kde si Break...už chci odsud vypadnout pryč. " Čekám jen pár minut, přesto se mi zdá, jakobych čekla hodiny. Zaregistruji pohyb a seskok nějakého člena družiny. " Ha...žeby šla zpět? " Na první pohled jej nemohu rozeznat a tak zaostřuji a mhouřím očima, jak se dá. Nakonec se mi to povede a já v postavě objevím Erda. "Hehe...přišel mě dorazit?"- bleskne mi hlavou, ani nevím proč. Má stupidní myšlenka je ihned zahnána jeho slovy, v nichž se dožaduje informací o skřetovi. " Hehe..."- zasměju se tiše. Mou tvář zdobí lehký, né moc výrazný úsměv. " Přišel si se kouknout na nic nevydržícího barbara?...máš jedinečnou možnost." Nerad ukazuji své slabosti a to, že bych mohl být tak vyřízen, jako jsem teď. Mou mysl trápí to, že budu středem posměchu za to, jak jsem skončil. " Ten skřet nám už asi neublíží..."- vydám z úst asi poslední slova, na která mi zbyla síla. Více už nijak nereaguji, ani se o to nepokouším. Opět opřu hlavu o stěnu a zavřu oči, jakobych čekal na smrt. |
| |
| Druhá strana řeky Vezmu mapu od Oriany a začnu si ji prohlížet. Po chvilce se zamyšleně otočím zády k tunelu a podívám se lehce vlevo. ,,Tak, jestli je za mnou řeka, tak je Prestéz tudy." Pronesu polohlasem. Vrátím mapu zpět Orianě, když se vyhrabe z tunelu ta upírka a hlásí, že Gulv má potíže. Podívám se na ní. V ruce zbroj, na zádech meč. Hmm, upíři, měl bych si o nich najít něco víc. Někde musej existovat knihy. Seskočím dolů do tunelu a nečiní mi moc potíží najít Gulveka s Erdebendigerem. O stěnu vidím opřeného Gulv, zarícího na různých místech. Teda ten je zřízenej, ,,Cos dělal? Zkoušel jsi si popovídat se skřetama? Ukaž, podíváme se na to." Skoním se nad barbarem a snažím se svou magií vyléčit jeho rány, které jasně září na jeho kůži. |
| |
| Za řekou Nezajímá mě momentálně, kde je pevnost, chce se mi spát. Se zavřenýma očima poslouchám, co se povídá a děje kolem mě, ale nijak se k tomu nevyjádřuji. Kdo by mě sledoval, řekl by, že spím. Když zaslechnu hlasy Break a poté Gulveka, spokojeně se usměji, otevřu jedno oko a podívám se k jámě. Ovšem místo, abych je zahlédla, mizí tam i ti, co již byli nahoře. S vědomím, že bych byla jen na obtíž, opět oko zavřu a dál odpočívám. |
| |
| V tunelu Ten skřet,že už nám asi neublíží? Proč tedy chtěla ta žena,aby jsme tomu barbarovi pomohli? No asi chtěla,aby jsme ho jenom ošetřili dochází mi pomalu důvod,proč jsme byli s tím sympatickým drowem požádáni,aby jsme pomohli onomu barbarovi. Zatímco já byl ponořen ve svých myšlenkách,drow už se očividně snaží barbarovi poskytnout alespoň základní pomoc. Daerylle,neměli by sme ho nejdřív vynýst ven? Čistej vzduch,měkká zem a voda mu asi pomohou teď nejvíc. Zeptám se drowa a pokud bude souhlasit,jsem připraven barbara chytit a odnést ven z tunelu. Ačkoli je barbar více než veliký a nebude jeden z nejlehčích,díky tomu,že na sobě nemá zbroj nebude pro mě s drowem na onu krátkou vzdálenost příliš těžkým břemenem. |
| |
| Tunel Přestanu s magií, protože moc nefunguje. Rány ještě jasně září, i když nevidím tekoucí krev. Podívám se při slovech Erdebendigerových na něj a přikývnu. V tom pološeru to asi moc dobře neviděl. Vstanu a ještě jednou se podívám na barbara. ,,Tak dobře. Já za nohy, ty pod rukama? Měli bychom ho zvládnout odnést." Postavím se tak, abyhc jej mohl lehce zdvihnout a čekám an Erdebendigera. |
| |
| V tunelu Souhlasně přikývnu hlavou drowovi na jeho moudré rozhodnutí vzít barbara za nohy a pod rukami. Udělám pár kroků,směrem ke stěně,o kterou je barbar opřen a zasunu svůj meč zpět do pochvy. Poté se pokusím uchytit barbara v podpaží,což je vzhledem k jeho poloze velmi těžké. Když s drowem zvedneme barbara,lehce se zapotácím pod jeho vahou. Odhadoval jsem sice,že bude hodně těžký,ale jeho váha v kombinaci s mým nestabilním postojem,který jsem byl nucen učinit,abych mohl barbara uchytit způsobila,že jsem měl co dělat. Po úvodním nepříliš povedeném zvednutí barbara jde již vše hladce a s drowem vynášíme barbarovo světlo ven na povrch. Tam ho položíme s Daeryllem na měkkou zem a pod hlavu mu pro větší pohodlí vyndám z mé torny mojí deku. Poté,vyndavaje rukama z torny měch s vodou začnu prohlížet barbarovi rány. |
| |
| Pomalu dojdu na nějaké alespoň trochu stinné místo, kde odložím Gulvovy věci a poté se posadím na zem.. Pohled mám upřený na vchod do tunelu a jenom čekám, až Erdbendiger s Daeryllem vynesou Gulveka. Je zbytečné abych se tam motala, protože bych jim moc nepomohla s tou svojí zraněnou rukou... Jakmile je však můj přítel venku, okamžitě vstanu a rozběhnu se k němu, mám o něj dost obavy, protože v poslední době toho bylo na všechny členy bývalé družiny trochu moc. No, pro Gulveka možná o něco těžší hlavně mou vinnou.. Když jsem u něj, kleknu si vedle něj a uchopím jej něžně za ruku s radostí v očích, že jsem se z toho dostali poměrně v pořádku.. "Jsem ráda, že jsme to zvládli. Ti skřeti za náma nepůjdou, vlastně nemají kudy a než najdou nějaký brod, bude jim to nejspíše dlouho trvat.. Ty si teď hlavně odpočiň, Oriana to potřebuje taky. Přece jenom toho bylo trochu moc i na mě... pronesu uklidňujícím hlasem a poté Gulveka lehce políbím na rty a dále vedle něj klečím již bez jediného slova.. |
| |
| soukromá zpráva od Oriana pro Vesměs vnímám vše, co se děje poblíž mě, jen podle zvuků a slov. Občas, když mám pocit, že je třeba něco si ověřit, otevřu napůl oči, podívám se a opět je zavřu. Největším překvapením je pro mě Break. Co se s ní stalo? Co je příčinou toho, že věčně uražená, sebelítostivá a chladná upírka se tak změnila? Nebo se nezměnila, jen přestala před námi skrývat své skutečné pocity? Nevěřím, že by měla něco za lubem a stále věřím tomu, že Gulveka skutečně miluje, ale taková změna v chování? Najednou?...Ne, nechápu to. Ale nakonec nemusím to chápat, hlavně, že dostala rozum. Jen jestli jí to vydrží...Třeba se lekla, že jestli se bude dál chovat jak se chovala, Gulvek dostane rozum a vykašle se ní. Jenže k čemu by to bylo? Stejně by se trápil a podle toho vím, víc, než si kdokoliv myslí......Dokonce mě tehdy objala, proč? Když mi doposud dávala najevo své antipatie? Bylo to úpřimné? Nebo pouhé gesto? Já ji ze začátku měla ráda, byla to ona, kdo mi všemožně dával najevo, jak mě nemusí mít nablízku. Ti upíři jsou divní, ještě že jich je tak málo.... Daeryll je vážně podivný drow. Pár jsem jich už potkala, ale takový dobrák nebyl ani jeden..... Ještě nesmím zapomenout vyptat od Gulveka nějaké pořádné jídlo pro Erda....vděčíme mu za život a to jídlo je jen málo z toho, čím se mu můžeme odvěčit za jeho pomoc.... Lumina a Íniel se o Gulveka postarají jistě dobře...ikdyž Íniela by od něj možná měli držet dál...ty jeho lektvary z myší a netopýrů a žabích lejn...fuuj... a hlavně už nesmím pít...nikdy. Akorát mi z toho třeští hlava a chovám se jak pitomec. Musí si teďka o mě myslet hrozné věci... Pootevřu oči a začnu si mnout ránu na zápěstí. Toto svrbí...achjo...co mě to vůbec tehdy napadlo...kdyby jí neudržel, mohlo být po mě, nebo jsem mohla být už také jako ona...brr...raději na to nemyslet. |
| |
| Druhá strana řeky Vytáhnu měch s vodou a chystám se jí polít barbarovy rány. Ten mě však odstrčí a svým pohledem dá jasně najevo,že o mou pomoc nestojí. No dobře,nechceš se nechat ošetřit od cizince,ale spíš od Daerylla či té hezké ženy. Chápu to,jdu se tedy věnovat jiným věcem. Po odstrčení se s obličejem,ze kterého nelze vyčíst žádnou emoci otočím a vydám se k východu z tunelu. Pokleknu a pár minut u něj zůstávám,než se mi podaří vchod uzavřít. Když je má práce dokončena,sednu si na zem a mlčky pozoruji okolní děj,lehce přitom odpočívaje. |
| |
| Druhá strana Chvíli stojím nad Gulvem a pozoruji zamyšleně dění kolem. Poodstoupím kousek stranou, když k němu klekne ta upírka a políbí ho. Po chvíli přijde Erdebendiger a nabídně Gulvekovi vodu, je však trochu hrubě odmítnut. Chvíli se dívám za odcházejícím žoldákem, neboť za něj jej považuji, po tom, co nám o sobě řekl. Všímnu si mírného zachvění ve vzduchu, jak uzavře tunel. Co? Hmm, to se mi spíš jen zdálo. To je z toho zatracenýho slunce. ,,Gulve, jseš v pořádku? Možná bychom si měli trošku odpočinou a sehnat něco k jídlu. A taky to tady trošku prozkoumat, co kdyby tady bili skřeti, co? To by sis jich pár nemoh ani vychutnat." Pronesu s pokusem o vtip, jak můj pokus dopadl se radši už nedívám a sundám z ramene luk a smetu z lučiště prach z tunelu. Zkontroluju ještě stav šípů. Dva, čtyři šest... hmm, třináct šípů, to nejni moc. No, budu si muset někde sehant další, skřeti určitě nějaký budou mít. |
| |
| po tmě, smradu zatuchlinou a stísněném prostoru v tunelu si užívám západu slunce a vůně čerstvého vzduchu kolem...poté, co jsem pomohla ven Ori, jsem si lehla do trávy a zatímco jsem čekala, až vylezou z tunelu i Gulva s Break, koukala jsem na rudé mraky prohánějící se po obloze nade mnou... tak to nakonec zvládli... pomyslím si, když slyším mluvit Break... i kdybych chtěla, tak při vytahování barbara z díry bych se svojí silou asi moc platná nebyla a jenom bych se pletla, tak zůstanu ležet ještě chvilku v trávě, ale jak Gulva vynesou ven, už stojím na nohou připravená pomoct... a hele...Er.....no ten Hejkal, jak řekla Ori...se taky asi trochu vyzná v léčení...nás tady je...ještě vlastně Íniel se nabízel jako léčitel...ale při výsledcích jeho dosavadních pokusů...no nevim... mihne se mi hlavou, zatímco jdu ke Gulvovi... dojdu k ležícímu barbarovi a nejdřív ho jenom zběžně prohlédnu, abych se podívala, jak vážná jeho zranění jsou... |
| |
| Tunel Sedím a pozoruji dva společníky, jak se dohadují na tom, jak mě vynesou ven. Se zavřenýma očima čekám, co vymyslí zajímavého. Když ucítím an těle jejich doteky, otevřu oči a pohlednu na Daerylla, který mě bere za nohy. Svraštím čelo a na mé tváři se objeví zamračený výraz. " Neblázněte, takhle mě ven nevytáhnete! " - zarazím muže, co se mi snaží pomoci. Postavím se na nohy, přičemž mě musí jeden z ních podepřít, abych se nesvalil na zem a dám oběma jasně najevo, že bude nejlepší, když mě vezmou v podpaží a dopomohou mi tak ven. Dále se vše seběhne rychle a já se ocitnu pod jedním ze stromů, nacházejících se poblíž řeky. Možná jsem upadl do bezvědomí a propásl jsem to, jak mě dolují ven. Nepamatuji si to. Nevnímal jsem pořádně ani pusu, kterou mi dala Break. Začnu vnímat ve chvíli, kdy ucítím na své ruce chlanou ruku dívky, kterou miluji. Poslouchám její slova a snažím se vnímat každé slovo, co řekne. Nemám sílu mluvit, přesto bych chtěl dát Break najevo, že jsem také rád, že jsem všichni vyvázli ve zdraví a hlavně ona. Zavřu oči a snažím se zhluboka dýchat a co nejvíce si odpočinout. Nabrat čerstvého vzduchu do plic, je teď pro mě asi nejhlavnější věc. Nehybně ležím a dopřávám si přítomnosti své přítelkyně. O nic se nestarám. V tuto chvíli spoléhám na ostatní. Nechci, aby na mé tělo někdo sahal a ošetřoval mě, což dám jasně najevo Erdovi, přesto né tak hrubě a drsně, jak by se mohlo zdát, nebo jsem se o to alespoň pokoušel. Pokud jsem byl příliš hrubý, bude mě to později mrzet. " Budu v pořádku. "- odpovím drowovi, co mě zkoumá jako sedmý div světa. ""!:_"!"- chci mu ještě říci něco, ohledně jeho zamýšleného vtipu, ale místo toho se jen usměji. " Nejsem tak zalitý do boje, jak si myslíš. Abych hledal někoho, koho bych mohl zabít, mýlíš se a máš o barbarech dost špatné mínění. Do boje jsem zapálen, jen když je potřeba. " -začnu odpovídat Daeryllovi ve sých myšlenkách, což stejně neslyší. Když přijde i Lumina a začne mě prohlížet úplně stejně jako předešlí dva snažící, začnu mít pocit, jakobych byl nějak ávýstavní opice. Vím. Chtějí mi pomoci, přesto se tomu pocitu neubráním. Otočím svou tvář do tváře Break a od srdce se na ní usměji. Uchopím její ruku do své a jemně jej zmáčknu. Nevím, jak jinak ji dát najevo, že mě těší její přítomnost. |
| |
| Za řekou Masíruji se lehce zápěstí a mračím se. Oči už mám pootevřené. Hlavou mi vrtá spusta věcí, jedna z nich je změna v chování Break. Odsunu si z klínu vedle sebe věci a začnu se v nich přehrabovat, vytáhnu svůj měch s vodou a zaženu žízeň. Nechce se mi s nikým mluvit, nic dělat, proto uložím měch vedle sebe a opět zavřu oči. Tentokráte se snažím usnout a nevnímat okolí. Jsem si vědoma toho, že pokud mám být užitečná, musím být plná síly. Předpokládám, že kdyby se něco dělo, vzdbudili by mě. |
| |
| To že mě vytáhli na druhou stranu nic nemění na tom, že stále hledím do temné díry. Oči na ťopkách a ruce nervózně si klepající na nohy. Již nekřičím, protože jsem zjistil že to nepomáhá, ale přesto jsem si jist že to udělal bráška. Stále tam stojím poblíž díry, ušmudlaný s kousky ohořelých vlasů a vousů a s podivným šklebem pln očekávání návratu mého brášky. Však co to? "Ten velkej bahnivej se sklání k zemi a zavírá díru! Ale on je tam ještě bráška!" Pár krůčků mi stačí, abych se dostal k němu. "Můžete to ještě nechat otevřený? On je tam ještě můj bráška. Opravdu vím to. ten výbuch...to byl on víte! Přišel mě zachránit, ale když ste mu zavřel cestu ven tak se sem nedostane a nezachrání mě. Otevřete ji? Prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosímprosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosímprosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosímprosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím. Zdá se že nehodlám skončit. Pytel, který nesu na zádech je větší než já sám. Různě se naklání a z jeho útrob se ozývají cinkavé zvuky. |
| |
| soukromá zpráva od PJ - Dageztéz pro |
| |
| Za řekou Udiveně pozoruji trpaslíka,který mi až nyní zděluje,že se v tunelu ještě stále nachází jeho bratr. Proč mi to nikdo neřekl dřív? Všichni se tvářili,jako by už všichni byli venku a ono tam zůstal ještě jeden trpaslík. Jistě,pokusím se. Rychlejším krokem dojdu k vchodu do tunelu a opět začnu rozmlouvat se zemí a prosit ji,aby ještě jednou obětavě otevřela vchod do jeskyně,kde má být ještě jeden z členů družiny. Když se mi po pár minutách podaří kámen přemluvit,otočím se na trpaslíka. Je to otevřený,ale rychle,nemáme času nazbyt. |
| |
| Za řekou Hodím si toulec na rameno a přez druhé si hodím luk. Zaslechnu, jak trpaslík prosí úpěnlivě Erdebendigera, aby otevřel, že tam určitě je jeho brácha. Podívám se po přítomných, jestli někdo z nich zareaguje, ale všichni z trpaslíkovi skupiny jsou až moc unavení. Podívám se ještě jednou na špinavého trpaslíka. ,,Hmm, jseš si jistej, že tam je tvůj bráška? Pokud vím, i když ne určitě, s vaší skupinou nešel, ne? A myslim, že to by byla hodně velká náhoda, kdyby to byl on. Ale nebudu ti do toho mluvit." Pronesu zvolna a tišším hlasem, takže mě trpaslík asi sotva zaslech. Otočím se a sundám si ze zad luk. Proč jsem ho tam já blbec dával? Poodejdu asi deset kroků od východu a pokleknu a pozoruji porost, jestli tam něco neuvidím. Ani moc nedávám pozor, spíš se jen tak dívám a do toho si broukám. ,,Lu'l'statha unl'r Viggtuii telanthus inthuul K'jakr feithin whol l'mayar Ji doeb d'naubol ol orn ku'lam Gi, lu'jalbyr z'hind itami A l'lar d'l'drathir Zhahus ol llaar uns'aa Usstan kyor wun l'sirn sca'varn Usstan mechrola phlith lu'ulnen Areion natha szithrel kaztirth Foluss' s'xor doeb ussta flasmix." |
| |
| "Za řekou" Pozoruji rozmlouvajícího Erdbendigera až ho nakonec zem poslechne a znovu otevře vchod do podzemí. Nedočkavostí do něj vběhnu div Erdyho neporazím a se zadrženým dechem hledím do útrob tunelu. Na pavouky, které jsem cestou tunelem sbíral jsem zcela zapomněl, a tak není divu, že jsem většinu umačkal. Ti šťastnější si pak bez obav štrádují po zádech a hlavě. "Yrrine! Tak poď je otevřeno! Já vím, že tam jsi! Nech to ho a polez!" Zakončím prosby rázným rozkazem. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
| |
| Jeskyň prozatím pozastavuji po dobu cca 14 dnů, než se vyřeší můj přístup k netu. Díky za pochopení. |
| |
| S připojením PJe to vypadá bledě a v diskuzi to vypadá, že byste stále hráli. Takže je tu jediná možnost. Kdo z vás vezme vedení této jeskyně na sebe? Mohu mu převést práva. Na vyjádření máte týden. ;-) |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR