Andor.cz - online Dračí doupě

Erik Destler - 09. března 2019 12:12
	Král démonů má moc nad všemi.

Erik Destler - 24. března 2019 20:35

soukromá zpráva od Erik Destler pro Nechtěl jsem tam jít, opravdu jsem neměl náladu se před někým promenádovat jen s obojkem na krku a jinak být nahý. Ale musel jsem, měl jsem na vybranou, buď tohle nebo smrt, vybral jsme si raději tohle. Přesto jsem měl na tváři neutrální masku skrývající všechny mé pocity a jen oči mohli prozradit co cítím. Zadíval jsem se do hlediště. Mnohokrát jsem je viděl, otrokáře, obchodovali s otroky jako by to byli jen hračky, jen způsob jak získat ještě více peněz. Pohled mi padl na jednoho z nich, měl dlouhé černé vlasy a právě se nechával obšťastňovat nějakým otrokem. Znechuceně jsem od něj odvrátil krok a ponořil jsem se do svých myšlenek, načež jsem vypadl z tempa pochodu a klopýtl, než se mi podařilo vrátit se zpět do přesně daného rytmu chůze. Měl jsem na krku těžký kožený obojek s vodítkem, které držel jeden z otrokářů a právě teď za něj vší silou zatáhl. Sípavě jsem se nadechl a prsty jsem se pokusil sevření obojku okolo mého krku trochu uvolnit. O elfy tady byl velký zájem a já jsem byl elf. Měl jsme černé vlasy i oči a měl jsem velmi málo roků a to dokonce i na elfa. Dlouhé černé vlasy mi spadaly až po zadek a můj pohled byl intenzivní, třebaže jsem se většinou nemohl na démony dívat, jinak bych za to dostal trest. Sem tam nějaká jizva jen podtrhovala moji krásu.

Alexandr Vitamorte - 24. března 2019 21:06

Ocitl jsem se opět na dražbě těch odporných švábů všech možných ras. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě tam ani jediná duše nezajímala. Zajímalo mě jich hned několik, mou pozornost ovšem upoutal chlapec, který ze mě nemohl spustit svůj pohoršený pohled. V ten moment jsem věděl, že tuhle elfskou duši prostě musím mít, protože nic mi nebude dělat větší potěchu, než zlomit tohohle chlapce. Chlapec měl dlouhé černé vlasy a černé oči. Kdyby nebyl mnou tak znechucen, možná by se mi zamlouval i na delší dobu. Zatím jsem s ním ovšem měl jiné plány. U mých kolen se svíjela malá blonďatá lidská holka a snažila se mě už nějakou dobu obšťastnit, ovšem bez úspěchu. Ztratil jsem trpělivost. Odstrčila jsem ji a předhodil majiteli tržiště, jako neschopný objekt k prodeji. Nikdo se mi neodvažoval odporovat, proto nevznesl jediné námitky, když jsem mu oznámil, že si onoho elfského chlapce beru sebou. Samozřejmě s několika dalšími bezcennými lidskými jedinci, kterými možná nakrmím své psy, až se mi přestanou zamlouvat.

Erik Destler - 24. března 2019 21:11

soukromá zpráva od Erik Destler pro Zaskřípal jsem zuby, když ten démon řekl, že půjdu s ním, ale poslušně jsem se s několika dalšími vydal k němu. Neměl jsme ho rád už teď a věděl jsme, že svůj pobyt u něj si rozhodně neužiji a že ještě něco zažiji bylo více než jasné. Já se ale nenechám tak snadno zlomit, nebudu nikomu dělat hračku pro jeho představy a myšlenky. Chladně jsem se na něj dívala kráčel jsme jako poslední v řadě. Nijak jsem své znechucení nedával najevo a zatímco se mu ostatní začali klanět a slibovat hory, doly, já jsme jen klidně stál a znechuceně jsem se na něj díval. Nebudu se mu klanět, na to by si musel získat můj respekt a to se nestalo.

Alexandr Vitamorte - 24. března 2019 21:42

Bylo mi zle z toho jak mi okamžitě všichni začali podlézat. Už ani ti otroci nemají svou hrdost. '"Nechutné." neodpustil jsem si poznámku. Jediné co se mi zamlouvalo, byl postoj toho chlapce. Možná z něj ještě něco bude. Toužil jsem se už konečně nacházet doma. Nic nebylo krásnější než podsvětí. Černý hrad je to nejúchvatnější místo. "Jak se jmenuješ?" zeptal jsem se mladého elfa a dychtivě čekal na odpověď.

Erik Destler - 24. března 2019 21:46

soukromá zpráva od Erik Destler pro „První se představuje ten, kdo se ptá. Zásady slušného chování ti nejspíše chybí." Odsekl jsem mu a nic jsem si nedělal z toho, že jsem mu tykal. bylo to úmyslné. Já jsem nikdy démonům nevykal, sice jsem si prošel nějakým tím základním výcvikem, ale nikdy mě nedonutili k tomu, abych jim vykal, nebo abych se před nimi plazil po zemi jako nějaká troska. „Takže pokud chceš znát moje jméno, pak mi nejdříve pověz své démone. Možná ti to svoje pak řeknu, i když asi ne." Vysmíval jsem se mu do tváře. Ostatní otroci byli bledí strachem a klepali se jako rosol, tohle si jen málokdo dovolil a vyvázl z toho beztrestně. I já jsem věděl, že ten démon to nenechá jen tak, to by bylo až moc jednoduché.

Alexandr Vitamorte - 24. března 2019 21:55

soukromá zpráva od Alexandr Vitamorte pro Jeho drzost mě rozesmála. Začínal se mi vážně zamlouvat. "Myslel sem, že to nebude nutné. Doufal sem, že mě má pověst předchází. Zřejmě sem se spletl." Chytil jsem nejbližšího otroka krčícího se u mých nohou. "Kdo jsem?!" zařval jsem a čekal odpověď. Té se mi ovšem nedostávalo. Chytil jsem jeho hlavu a škubl s ní. Ozvalo se zapraskání a lidský chlapec se svezl na zem bez známek života. "Jsem Alexandr Vitamorte. Napovědělo ti to?" řekl jsem s křivým úsměvem a čekal na elfovu reakci.

Erik Destler - 24. března 2019 21:59

soukromá zpráva od Erik Destler pro Trochu mě překvapilo, co udělal a na chvíli mi bylo toho chlapce líto. bylo to vlastně ještě dítě, ani nebyl dospělý, ale smrt pro něj byla jen vysvobozením z tohoto pekla. třeba se setkal už se svými blízkými a nyní je šťastný, doufal jsem v to, protože si to zasloužil. Zadíval jsem se démonovi přímo do očí. „Řeklo mi to akorát to, že si nevážíš života. Jméno pověst nedělá, v tvém případě ne tu dobrou. Jsi jen další démon, který se chová jako bestie a stvůra v jednom. Své jméno ti nepovím, to si budeš muset zjistit sám.A tímto jsi na mě dojem neudělal."

Alexandr Vitamorte - 24. března 2019 22:10

"Milý chlapče nesnažím se na tebe ani v nejmenším dělat dojem." Otočil jsem se k němu zády. Stačilo lusknout prsty a před námi se zjevila ohnivá stěna, která byla vstupem do mé říše. "Jdeme." O zbytku si promluvíme, až odneseš toho mrtvého chlapce. "Vem ho sebou. Možná mi nedělá problém jej zabít. Není mi ovšem lhostejné co s ním teď bude. Ani já neschvaluji obcování na mrtých." Nechal jsem je projít stěnou a čekal co udělá mladý elf.

Erik Destler - 24. března 2019 22:18

soukromá zpráva od Erik Destler pro Vzal jsem opatrně mrtvého chlape do náruče a klidně jsem kráčel ke stěně. Zhluboka jsem se nadechl a prošel jsem plameny. Na chvíli jsem měl pocit, jako bych se ocitl na Slunci. Takové teplo to bylo. Trvalo to sotva několik minut a pak ten pocit pomohl a já jsem zase cítil normální teplotu. Před námi se rozkládal naprosto jiný svět, kde jsme nikdy nebyl. A všemu vévodil velký, černý palác, který už od pohledu vzbuzoval vztek, zlost a znechucení majitele. ,,Doufám, že ho aspoň pobřbíš. Zaslouží si to.'' Řekl jsem, zatímco jsem de rozhlížel kolem sebe a ukládal si do paměti všechny možné únikové cesty. Bylo jich tady docela dost a toho by se dalo využít.

Alexandr Vitamorte - 24. března 2019 22:33
	soukromá zpráva od Alexandr Vitamorte pro "Zajímavá myšlenka. Uděláme to takhle, jednou týdně můžeš mít přání. Bude jen na tobě jak jej využiješ." Jsem zvědav jak tohohle využije. Je to hlupák využije jej na pohřbení chlapce, nebo něco podobného. Všichni mimo podsvětí jsou tak sentimentální. "Dělej jak myslíš. Tvé přání splním. jsem zvědav kam tahle nová hra povede.

Erik Destler - 24. března 2019 22:39
	soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,To zní jako fér nabídka. Je tady někde nějaké místo, kde bych ho mohl pohřbít? Zahrady nebo kousek lesa by bylo ideální místo. '' Zadíval jsem se na něj, a pak kolem sebe. Kousek od nás byl les, třeba bych ho mohl pohřbít tam. Jistě by se mu to líbilo. Zadival jsem se na tělo chlapce ve své náruči. Částečně se usmíval. Asi našel klid.

Alexandr Vitamorte - 24. března 2019 22:53

soukromá zpráva od Alexandr Vitamorte pro "Jak je libo, jestli tvé přání je pohřbít toho chlapce do země, bránit ti v tom nebudu." Jak pošetilé použít své přání na pohřbení toho chlapce do země. "Kam ho chceš teda pohřbít?" nějak jsem nevnímal míso, které označil jako ideální pro pohřeb. Pohřeb člověka a navíc do země, jsem tu totiž neměli více než celá staletí. Možná i celé tisíciletí. Zamyslel jsem se a zahleděl se směrem, kde byl můj poslední pohřeb, který jsem vedl sám, jehož jediným účastníkem jsem byl. Nebudu tomu chlapci vykládat co to v podsvětí obnáší pohřbít někoho do země. Však on na to přijde sám. Nemohl jsem odtrhnout pohled od směru, kterým bylo ono místo. Na moment se ve mě dokonce objevily známky emocí, které jsem však okamžitě zahnal zpět do svého nitra odkud přišly.

Erik Destler - 24. března 2019 22:59

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Je to mé přání. Přeji si ho pohřbít tam u lesa, kde je klid a mír, pokoj a klid. Ideální místo na odpočinek, který si zaslouží. '' Vydal jsem se klidně k lesu a hledal jsem nejlepší místo pro pohřeb toho chlapce a nasel jsem ho. Bylo na začátku lesa na jeho okraji, kde byla půda měkká. Kývl jsem na ono místo. ,,Tady. '' Nevadilo mi použít své přání na toho chlape. Alespoň jednou bude šťastný, byť po smrti.

Alexandr Vitamorte - 24. března 2019 23:13

soukromá zpráva od Alexandr Vitamorte pro "Dobře, bude to tedy tady. Budeš kopat sám nebo to mám zařídit?" Byl jsem duchem nepřítomný. Nevnímal jsem, jaké míst si vybral, v podstatě ani to, co mi říkal. Nemohl jsem zahnat myšlenky na minulost, ačkoli vzdálenou skoro tisíc let. Věděl jsem, že emoce se mi nepodařilo zahnat. Jediné mé štěstí bylo, že mě nikdo tisíc let neviděl něco cítit, proto tedy nepoznají rozdíl. Necítil tak dlouho a neměl jsem v nejmenším úmyslu s tím teď začínat.

Erik Destler - 25. března 2019 05:52
	soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Asi budu kopat sám,jen budu potřebovat lopatu. '' Bez ní jsem opravdu nebyl schopný hrob vykopat a položit tam onoho mrtvého chlapce. Zadival jsem se na démona a opatrně jsem položil tělo chlapce na zem. Vypadal, že je zamyšlený. Trochu mě zajímalo nad čím vlastně přemýšlel. Jistě to nebylo noc příjemného, nebo zajímavého.

Alexandr Vitamorte - 25. března 2019 13:53

Byl jsem ponořený do svých myšlenek a vzpomínek. Mávl jsem rukou a objevila se lopata, o kterou chlapec žádal. Chlapec se lopaty chopil a zarazil ji do země. Než jsem se stihl zorientovat ozval se nelidský skřek. K nezměrné elfově smůle a mé nepozornosti, zarazil lopatu přímo do démona Trechaima. Trechaim je lesní démon, který se běžně moc neprojevuje. Budí se jednou maximálně dvakrát za století a vydává se lovit mezi světy všechny, kteří jakkoli ublížili jeho lesům. Nemůžu vyloženě říct, že by to byl jeden z těch strašných démonů, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jeho výpravy nemají obrovské následky. Poslední jeho výprava se odehrála ve světě Marmbau a zemřelo při ní více než 200 obyvatel tohoto světa. Shodou okolností to bylo asi 5 let dozadu, což znamenalo, že měl Trechaim spát dalších zhruba 50 let. S nelidskými skřeky se Trechaim vynořil ze země. Jeho pohled žhnul zelenými plameny, byl tak vysoký, jako ten nejvyšší strom v lese. Byl pokrytý trávou mechem a kůrou, což tvořilo jeho kůži. Ta ovšem nebyla tak měkká jak se na pohled zdála. Byl jsem zvědav, co se bude dít teď. Za celá staletí totiž nebyl nikdo, kdo by Trechaima záměrně probudil. Jen jednou, ale to je historie.

Erik Destler - 25. března 2019 14:35

soukromá zpráva od Erik Destler pro Lekl jsem se a upustil jsem podlahu na zem. Nikdy by mě nenapadlo, že bych tímto mohl někoho probudit, ale nyní se to stalo a bylo to velmi zlé. Zadival jsem se na toho démona a podvědomě jsem cítil, že toto mi jen tak neodpustí. Cítil jsem jeho pohled snad až v žaludku a uctivě jsem sklopil pohled k zemi. On měl mou účtu s respekt. ,,Omlouvám se, že jsem vás probudil. Nemel jsem to v úmyslu. Chtěl jsem pouze pohřbít mladíka, který byl dnes zabit a svěřit ho tak zemi. Nechtěl jsem vás naštvat a ani probudit vzácný pane. Však dobře vím, že pro moje konání není dostatečná omluva a Váš hněv je zasloužený a pochopitelný. Přesto vás prosím o shovívavost při udělení trestu. '' Raději jsem se na něj nedíval, už tak mi nejspíše něco udělá.

Alexandr Vitamorte - 25. března 2019 19:44

Trechaim nikdy nebyl z těch co by si povídali. Vždy spíš rovnou vraždil každého, kdo se dotkl jeho lesa. "Trechaime příteli to já jsem zodpovědný za tvoje probuzení." Trechaim se neobtěžoval na mladého elfa ani podívat. Rovnou se otočil na mě. "Tenhle elf patří tobě?" mluvil starým jazykem, pravděpodobně nechtěl, aby mladý elf věděl o čem se bavíme. "Ano ten patří ke mě. Chtěl jen pohřbít svého přítele. Já si nevšiml, že lopatu zarazil přímo do tebe." Trechaim nevypadal nijak klidnější. "Nech jej prosím pohřbít jeho přítele do země. Bylo to jeho přání. Slíbil sem, že si může každý týden přát jednu věc." Trechaim vypadal překvapeně. "Dobře tedy, ať je po tvém." otočil se na mladého elfa. "Dobře pohřbi svého přítele, ale do zahrad černého zámku. Tady ve svém lese ho nechci!" mladý elf jen koukal do země. Po té se Trechaim otočil zpět ke mě. "Příteli tohle není on. Je moc mladý." nechtěl jsem dále poslouchat co mi chtěl říct. "Děkuji ti starý brachu. Už běž spát, uvidíme se opět za 50 let." Trechaim se naposledy otočil na elfa, podíval se na mě, s úsměvem mi pokynul hlavou a začal se pomalu ukládat ke spánku. Zelené plameny v jeho očích začaly vyhasínat, on se položil na okraj svého lesa a spokojeně usnul na dalších 50 let. Otočil jsem se na mladého elfa, který byl zjevně z celé této situace vyveden z míry, čekal jsem jak zareaguje.

Erik Destler - 25. března 2019 19:58

soukromá zpráva od Erik Destler pro Mluvili nějakým zvláštním jazykem, který jsem nikdy předtím neslyšel, ani mu nerozuměl, ale vypadalo to jako docela přátelská konverzace. Když potom promluvil lesní démon na mě, jen jsem přikývl a slíbil jsem mu, že ho pohřbím jinde, ne tady na okraji lesa. Byl jsem tím vyveden z míry a proto jsem raději ani nic neřekl jen jsme si v duchu oddechl, jak lehce mi to u lesního démona prošlo. Opatrně jsem vzal mladíka do náruče a s posledním pohledem na les, jsem se vydal k zámku z černého kamene. Moc se mi tam nechtělo, nejraději bych zůstal venku, ale tady asi moc bezpečno nebylo, když se to tady hemžilo démon. Mlčel jsem, měl jsem hodně o čem přemýšlet a musel jsem si některé věci pořádně promyslet a rozhodnout se, jak k nim postavím. Démon, který si mě koupil jsem neměl rád, ale lesní démon byl něco naprosto jiného.

Alexandr Vitamorte - 25. března 2019 22:17

"Následuj mě. rozešel sem se směrem do černého zámku. "Máš nějaké speciální požadavky, na místo jeho posledního odpočinku?" Prošel vchodovou halou na zahradu. Moje zahrada nevypadala tak hrůzostrašně jako podsvětí obecně. Tráva byla tmavě zelená, stromy byli tak hnědé, že vypadaly až černé. Byla tu tmavě-modrá řeka která se třpytila jako noční nebe. Zahrady byly rozlehlé a krásné, ale ani v nejmenším nebyli tak krásné jako ty, které byly očím všech ukryty. Jen velmi málo jedinců vidělo mé soukromé útočiště. Počet těchto jedinců by se dal napočítat na prstech jedné ruky. "Vyber si místo jaké jen chceš, ale nekopej hluboko, pokud nechceš naštvat další démony. Mělký hrob sice není nic extra, já vím, ale je to lepší, než jej někde pohodit." Poodešel jsem dál a sledoval tiše počínání mladého elfa.

Erik Destler - 25. března 2019 22:25

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Nemám žádné zvláštní přání.'' Položil jsem tělo mladíka do trávy a začala jsem kopat mělký hrob. Nebylo to sice nic moc, ale i tak to bylo alespoň něco s mladík, alespoň bude pohřbený. Když byl hrob vykopaný, položil jsem tam tělo mladíka a tiše jsem se pomodlil. K zemi, aby ho přijala a k bohům, aby se setkal se svými milovanými. Zahrnul jsem hrob se dvou vesniček jdem vytvořil kříž a položil ho na hromadu hlíny. Bylo hotovo. Oprášil jsem si ruce a zadival jsem se na démona. ,,Má velkou šanci, že se setká se svými příbuznými na druhé straně.''

Alexandr Vitamorte - 25. března 2019 23:27

"Je to otázka, oznámení, nebo tvé přání?" pronesl sem klidně a s lehkým úsměvem. Nechtěl jsem se k němu chovat tak, jako ke všem otrokům. Už právě proto, že mi tolik připomínal onu osobu. "Pokud je to oznámení, tak bych ti rád řekl, že to není tak jisté. Pokud je to otázka, tak si rozmysli zda na ni chceš znát odpověď. Pokud je to přání, rozmysli si, zda jej chceš využít takto." tenhle elf byl pozoruhodný.

Erik Destler - 26. března 2019 06:09

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Není to ani jedno z toho. Je to tvrzení s je to jisté. '' Podíval jsem se na čerstvý hrob s věděl jsem, že mladík je šťastný a že setkal se svými příbuznými a těmi, které miloval. Tak to bylo správně. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. ,,To ale nic nemění na tom, že ti stále nepovím svoje jméno. Můžeš se klidně vztekat, ale to ti v ničem nepomůže. '' Byl jsem pevně rozhodnut, že mu nebudu v ničem ustupovat, či dokonce plnit jeho přání. Na to ať si najde někoho jiného, nebo by mě musel zkrotit a pochyboval jsem o tom, že to zvládne.

Alexandr Vitamorte - 27. března 2019 20:48

Luskl jsem prsty a před námi se objevilo zrcadlo duší. Mávl jsem před ním rukou a v něm se zjevila duše pohřbeného chlapce. "Podívej se na koho chceš, stačí jen na tu osobu myslet a dotknout se levou rukou zrcadla." Mladého elfa jsem nechal v zahradě se svým pomocníkem a šel jsem do pracovny věnovat se své práci. Má pracovna byla byla velká, stůl stál naproti dveří a stěny byly pokryty pěti patry knihovny. Knihovna obsahovala záznamy o každé duši, ve všech světech. Odemkl jsem šuplík svého stolu, ve kterém byla jediná kniha, kterou jsem nebyl ochotný nechat volně mezi ostatními knihami. Otevřel jsem ji na první stránce, v této knize byli jen dvě duše. První půlka knihy se již nerozrůstá, jelikož tato duše se již odebrala do záhrobí. Druhá půlka knihy ovšem pořád roste, ale já nemám odvahu ji číst. Jsou to jediné dvě duše, na kterých mi kdy záleželo.

Erik Destler - 27. března 2019 20:56

soukromá zpráva od Erik Destler pro Překvapeně jsem se na to zadíval. Nikdy jsem nic podobného neviděl, ale bylo to moc krásné. Pomyslel jsem na svou matku a dotkl jsem se levou rukou zrcadla. Objevila se tam přesně tak, jak jsem si ji pamatoval. Měla krásný úsměv a milou tvář, tolik mi chyběla. její ztrátu jsem velmi těžce nesl a ani teď, po desítkách let, jsem se s tím nesmířil. Nechal jsem slzy volně stékat po tváři a díval jsem se do šťastných očí své matky. Stále jsem si pamatoval její objetí, vůni, kterou kolem sebe šířila. Byla to směs borovičí a deště po lesu, často jsme na tu vůni myslel. v mysli jsem si procházel vzpomínky na mě a na svou matku. Věděl jsem, že už se nikdy nevrátí, ale toto pro mě hodně znamenalo. Moci ji vidět, dívat se na ni, to bylo moje největší přání. Dlouhou dobu jsem se jen díval na svou matku, než jsem pomyslel na dalšího člena mé rodiny. Tentokrát jsem myslel na svého otce. Byl a stále je to vysoce postavený elf. teď byl však jeho obličej smutný, plný bolesti, smutku, žalu a také pocitu ztráty a viny. A já jsem ho chtěl obejmout a uklidnit, ujistit ho, že jsem v pořádku a že se jednou vrátím za ním a budeme zase rodina. Celé ty roky v otroctví jsem tomu věřil a stále v to věřím. neuplynul den, kdy bych si nevzpomněl na otce a na matku, pokaždé jsem si vybavil jejich tváře, doteky, vůni, prostě cokoliv.

Alexandr Vitamorte - 27. března 2019 21:29

Listoval jsem první polovinou knihy. Pročítal detaily ze života této duše. Pročítal jsem okamžik, kdy se tato duše setkala semnou. Potom jsem pročítal nejšťastnější okamžiky v životě této duše. Až jsem zabrousil k okamžiku, kdy zjistila, že je nemocná. Tehdy se jeden démon snažil vyvraždit elfy, aby mohl žít věčně, to ovšem přísluší pouze těm nejvyšším démonům, mezi které on nepatřil. Elfy navíc zabíjel zákeřným jedem, kterým otrávil jejich okolí. Postupně na to elfové přišli a dávali si pozor na to, co jedí a pijí. Někteří elfové už ovšem byli otráveni jedem z Erynoxu. Jelikož už se Erynox nikde nevyskytoval, neexistoval ani protijed. Kdyby mi na této duši nezáleželo, byla by možná ještě mezi živými. Nikdy jsem si její smrt neodpustil. Proto jsem taky její tělo pohřbil zde, kde odpočívá na nejčistším a nejkrásnějším místě v podsvětí, kde už jí nikdo nemůže ublížit. Je to jediná duše, kterou jsem osobně pohřbil a byl u toho přítomen Trechaim a jeho požehnání. Poprvé za dlouhou dobu jsem nalistoval na první stranu druhé poloviny této knihy. V tom však bez zaklepání do místnosti vešel mladý elf. Trhl jsem sebou a knihu v rychlosti zavřel. Položil jsem ji na stůl a očekával, proč zamnou v tento moment mladý elf přišel.

Erik Destler - 27. března 2019 21:36

soukromá zpráva od Erik Destler pro Po nekonečně dlouhé chvíli jsem odstoupil o zrcadla a tvář mého otce zmizela. podíval jsem se ještě jednou na hrob a pak jsem se rozešel za démonem. Nevěděl jsem, kde má pracovnu a proto jsem se jednoho otroka zeptal. ten se sice vylekal, ale poslušně mi ukázal jeho pracovnu. přešel jsem tedy k těm dveřím a bez zaklepání jsem vešel dovnitř. „Mám otázku. Co máš se mnou vlastně v plánu, co chceš se mnou dělat?" V tuto chvíli bylo tak nějak jedno, že jsem stále nahý. On tak mohl vidět, jak vypadám a nepřehlédnutelné byli i stříbrné kroužky v mých bradavkách. Teď mě však zajímalo, co má se mnou v plánu. Chtěl jsem to vědět, abych mohl vymyslet obranu na jeho chování.

Alexandr Vitamorte - 27. března 2019 22:13

Neodpověděl jsem. Hvízdl jsem a okamžitě přiběhl sluha. "Umýt, zbavit těch příšerností v bradavkách co mu tam dali na tržišti, zastřihnout a upravit vlasy a dejte mu nějaké mé staré oblečené." sluha se rozešel směrem k elfovi a drapl ho za ruku. Prudce jsem vstal a dlaněmi bouchl do desky stolu. "Řekl jsem snad, že k němu máš být násilný?!" zařval sem a sluha odskočil od elfa. Obešel sem stůl a šel přímo ke sluhovi, ten ve strachu poklekl a koukal se do země. Chytil jsem ho pod krkem a zvedl tak, aby mi koukal do očí. "Budete s ním zacházet tak, jako by jste se starali o mě! Je to dostatečně jasné?!" zařval sem. Sluha jen zasípal souhlas a já jej pustil. Otočil jsem se k elfovi "Jestli ti jakkoli ublíží, nebo budou dělat cokoli co je ti nepříjemné, stačí říct a já si to s nimi vyřídím." přešel jsem ke stolu, schoval knihu do šuplíku a ten následně zamkl. Opřel jsem se ve své židli "Užij si koupel, po té se uvidíme a promluvíme si. Zatím si můžeš promyslet, na co vše se mě chceš zeptat." pověděl jsem mu klidným hlasem a s úsměvem. Posunul jsem před sebe horu papírů, začal některé podepisovat a ty se kterými jsem nesouhlasil jsem dal stranou.

Erik Destler - 27. března 2019 22:20

soukromá zpráva od Erik Destler pro Sledoval jsem výměnu jejich názorů a potom jsem se vydal za sluhou. Když mi ovšem chtěl vyndat kroužky, trval jsem na tom, že si je nechám. Byl jsem na ně zvyklý, nevadily mi a vlastně jsem je měl docela rád. O koupila jsem se a pak jsem si nechal od sluhy zkrátit vlasy po pas. Choval se ke mě hezky. Snažil jsem se s ním občas navázat nějakou konverzaci, ale odpovídal jednoslabičně, a tak jsem to raději vzdal. Dostal jsem kalhoty a košili plus spodní prádlo. Oblékl jsem se do toho. Sluha vypadal nerozhodně. Nejspíše netušil, kam mě má vzít. Chtěl být za dobře se svým pánem a proto se rozešel zpátky do jeho pracovny. Klidně jsem šel za ním a přomýšlel jsem si otázky, na které jsem se chtěl démona zeptat. Bylo jich docela dost, alespoň mě se to tak zdálo. Ale chtěl jsem taky vědět odpověď.

Alexandr Vitamorte - 27. března 2019 22:57

Přišel zamnou démon, který semnou chtěl probrat jeho touhu v zabíjení lidí. Chtěl povolení vraždit, stejné jako má Trechaim. U Trechaima jsem udělal výjimku i na její přání. "Několikrát jsem tobě i ostatním řekl, že žádné vraždění uznávat nebudu!" zařval jsem, až se tabulky v oknech otřásaly. "A co Trechaim?!" zakřičel na mě zpět démon. "Je nesmírně zajímavé, že Trechaim má výjimku a žádnému dalšímu démonovi to nechceš dovolit! Samozřejmě když ti to tenkrát přikázala ona, tak jsi výjimku udělil co?! Když zabíjel ty, kteří ubližovali lesům jejího otce! Tvoje elfská děvka! krev se ve mě vařila. "Nemluv o ní!" zařval sem a tabulky v oknech praskly. O té děvce ne? Takže o tom tvém elfském bastardovi?! O tvém nechutném hybridovi?! Všichni v pekle doufáme, že zdechl společně s tou děvkou, ikdyž si je svěřil jejímu otci!" "Chárone! Kerbere!" zařval jsem a pekelní psy se objevili každý u jedné mé nohy. To neuděláš! Na to si měkký." hrdelně se smál. "Zmiz!" křikl jsem. On se otočil a vyběhl ze dveří. "Hoši... Večeře!" řekl jsem vztekle a psi se rozběhli za démonem. Potom už jsem slyšel jen řev. Sedl jsem si zpět do křesla a složil hlavu do dlaní. Zvedl jsem hlavu se skelným pohledem a všiml si, že mladý elf stojí v bočních dveřích do mé pracovny a pravděpodobně celý rozhovor slyšel.

Erik Destler - 28. března 2019 06:11

soukromá zpráva od Erik Destler pro Už když jsme se blížili k pracovně, byl slyšet hluk. Později se řev proměnil na slova. Nepochyboval jsem o tom, že tím, kdo řve, byl démon, kterému jsem nyní patřil. Ten rozhovor nešlo neslyšel. Hádali se o zabíjení, taky o elfce a nejspíše i o jeho potomkovi. Alespoň tak jsem to pochopil. Pokračování rozhovoru nebylo možné, protože démon vyběhl na chodbu, za ním ae hnali dva psi a brzy byly slyšet prosby, pláč a potom nic. Tiše jsem vstoupil do jeho pracovny a zadíval jsem se na něj. ,,Smím ti položit ty otázky, které jsem si promyslel? '' Rozhodl jsem se, že o tom, co jsem před chvílí viděl, se s ním bavit nebudu. Byla to ciste jeho záležitost. Mě do toho naprosto nic nebylo. Já jsem to správně sni neměl vidět. Ale stalo se. Alespoň jsem tedy předstíral, že jsem toho nebyl svědkem.

Alexandr Vitamorte - 28. března 2019 14:02

"Prosím ptej se mne na co chceš." Mávl jsem rukou a uprostřed místnosti se objevila dvě křesla a mezi nimi stolek. Posadila jsem se do jednoho z nich a pokynul chlapci, aby se posadil do druhého. Zazvonil jsem na zvonek, který ležel na stolku. Přiběhla drobná dívenka "Ano můj pane?" zazněl pokojem její tenký hlas. "Mari buď tak laskavá a připrav mému elfskému příteli něco k snědku. Určitě bude nad míru hladový. Mohla by si zkusit některý ze svých vyhlášených receptů." usmál jsem se na ni a Mari zčervenala. "Samozřejmě můj pane, jak jen si budete přát. otočila se a odcupitala do kuchyně. Čekal jsem jestli se mladý elf posadí a na co se mne bude ptát.

Erik Destler - 28. března 2019 15:25

soukromá zpráva od Erik Destler pro Posadil jsem se do křesla a zadíval jsem se na něj. ,,V první řadě chci vědět, co máš se mnou v plánu? Co chceš, abych dělal? ''Řekl jsem tiše a vnímal jsem, že malá dívka odešla. Bylo zvláštní, že ho oslavovala můj pane, jí to však asi vyhovovalo. Nic moc jsem o tom nevěděl a tak jsem to raději ani moc neřešil. Místo toho jsem čekal, co odpoví na moje otázky. Byl jsem totiž zvědavý, co po mě chce a l čemu mě vlastně chce.

Alexandr Vitamorte - 28. března 2019 16:27

"Vlastně k ničemu speciálnímu, jen nesnáším, když se s elfů dělají otroci. Byl si poslední elf na tržišti, kterého jsem nevzal." Mari vstoupila do místnosti a donesla elfské víno. "Můj pane mohu nalít i vašemu společníkovi?" "Klidně mi říkej jako vždy Mari, náš host tu s námi nějakou dobu zůstane. Představil bych vás, ale bohužel neznám jeho jméno." pronesl jsem s klidem k Mari. "To znamená že mu mohu nalít Lechu?" s úsměvem jsem přikývl a ona nám nalila víno. Všiml jsem si jak Mari po mladém elfovi pokukuje. "Mari běž prosím dovařit jídlo pro našeho hosta. Obdivovat a okukovat ho můžeš později." řekl jsem jí se smíchem a ona cela červená odcupitala z místnosti. "Neboj se chlapče, sice tvoje vysvobození nebude zadarmo, ale budu se k tobě chovat slušně, pokud i ty ke mě. Žádnou těžkou práci pro tebe nemám, jen více jednoduchých úkolů, které mi ovšem pomohou." díval jsem se mu zpříma do očí.

Erik Destler - 28. března 2019 16:36

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Erik Destler. Jmenuji se Erik Destler." Řekl jsem tiše a zadíval jsem se na něj. Vzal jsem do ruky skleničku s vínem a trochu jsem upil. Víno bylo dobré, mělo v sobě nejspíše hodně ovoce, protože bylo sladké, ale chutnalo mi. Moc často jsem víno nepil, ale uměl jsem ocenit, když bylo dobré a toto takové bylo. „Přesto bych rád věděl, co přesně po mě budeš chtít a jaké úkoly mi budeš dávat." Silně jsem pohyboval o tom, že by to byly nějaké opravdu velmi jednoduché, lehké nebo snad primitivní úkoly. Podle mě to zase až tak moc lehké nebude a bude v tom nějaký háček. Jako úkol si totiž mohl vymyslet cokoliv, co ho jen napadlo.

Alexandr Vitamorte - 29. března 2019 00:44

Upustil jsem na zem sklenici vína, kterou jsem držel v ruce. Erik Destler. Erik Destler. Erik Destler. to jméno mi stále znělo hlavou dokola a dokola. Nevěřícně jsem na něj koukal. Najednou mě popadl vztek vstal sem prudce z křesla a křeslo shodil na zem. ”Nevím kdo ti tohle poradil, šle náš rozhovor právě skončil!” zakřičel jsem. ”Mari!” Zařval jsem vztekle, až se rozvibrovali stěny. Mari přiběhla a viděla, že je zle. ”Odveď ho do pokoje pro hosty a jídlo mu domes tam. Momentálně ho nechci milt na očích! rozkázal jsem vztekle. Potom jsem de otočil na elfa. ”Pokud vím chovám se k tobě slušně. Proto nechápu, proč mi to takhle oplácíš. Možná už to je spoustu let, ale stále mi to není jedno a ty by si neměl strkat nos do mých soukromých záležitostí! vyrazil jsem z místnosti přímo do věznice černého zámku. Měl jsem takový vztek, zme jsem se ho musel zbavit. Navíc ve věznici se nacházel někdo, kdo mi mohl dát odpovědi, nikdo ovšem netušil, že tam je.

Erik Destler - 29. března 2019 06:00

soukromá zpráva od Erik Destler pro Hodně mě to překvapilo, ale já jsem říkal pravdu. Bylo to mé jméno, tak jsem se jmenoval. Nelhal jsem mu, ani jsem nestrkal nos do jeho věcí. Jeho podezření bylo nesprávné a vztek taky. Z nějakého důvodu ke to mrzelo. Vždyť jsem neřekl noc špatně, chtěl jen vědět, jak se jmenují tak jsem mu to řekl. A vůbec jsem nechápal, co ho tak rozzuřilo. Vždyť moje jméno bylo obyčejné, bylo jako každé druhé. Mohl se tak jmenovat kdokoliv. Smutně jsem odešel s Mary do pokoje pro hosty a mlčky jsem se najedl. Jídlo jsem však skoro nevnímal a měnilo se mi v ústech v popel. Když odnesla talíře, posadil jsem se na parapet okna a kolena jsem si přitáhl k hrudi. Chtělo se mi plakat. Na poslední chvíli jsem se však ovládl. Vzal jsem do ruky jemný řetízek, který mi visel kolen krku a na něm byl medailonek a ten jsem otevřel. Byly tam fotky mojí rodiny. Na jedné jsem byl já, otec a matka. Smáli jsme se a byli jsme šťastní. V tu dobu jsem byl ještě hodně malý. Na druhé foto rysem byl už jen já a otec. Tam jsem byl starší. Bylo to krátce po odchodu matky, ani jeden z nás se neusmíval. Nemělo to cenu. Přesto to byla moc krásná fotka s byly to jediné vzpomínky na rodinu, kterou jsem měl.  Po tváři mi sklouzla jedna slza a dal ji hned následovala. Schoval jsem obličej do dlaní a tiše jsem plakal. Chtěl jsem domů,  za svým otcem. Chtěl jsem ho obejmout Hodně mi chyběl.

Alexandr Vitamorte - 29. března 2019 21:17

Šel jsem přímo proti zdi, která se nacházela v nejtmavším koutě věznice. Zdí jsem prošel, jelikož to bylo mé ochranné kouzlo, aby nikdo neobjevil netvora, který se za zdí skrýval. Hořela zde jedna louče a osvětlovala netvora, který za ruce vysel nad zemí. Vypadal jako mrtvý, ale já věděl, že by bylo potřeba daleko víc, abych toho bastarda zabil. "Ale, ale, ale... Kdopak mě to poctil svou přítomností? Samotný král démonů osobně?" zasýpal svým nechutným hlasem ve starém jazyce. "Mám otázky a ty máš odpovědi. Když mi odpovíš na všechny a já ti budu věřit odpověď, tak ti dopřeji smrt, po které tolik toužíš." Tohle ho začalo zajímat. "Dobře tedy, jaké jsou tvé otázky?" v duchu jsem se usmál. "Zabil si mou ženu záměrně? A snažil si se zabít i mého syna? Jen aby ses dostal na mé místo, co by král démonů?" Zeptal jsem se chladně. V ten moment zbledl a nevěděl zda odpovědět. Na své otázky jsem dostal odpovědi. Otočil jsem se k odchodu. "A co má smrt?!" zakřičel sýpavě. Otočil jsem se na něj přes rameno a křivě se usmál. " Možná někdy příště." s těmito slovy jsem z věznice odešel. Došel jsem k elfově pokoji a vzal za kliku. Nevěděl jsem co říct na svou omluvu. Zůstal jsem stát v tichosti ve dveřích. Elf seděl na okenním parapetu a pokojem se roznášely tiché vzlyky. Rozplakal jsem ho a bylo mi to upřímně líto. Přešel jsem k němu a položil mu dlaň na záda. "Omlouvám se, přehnal jsem to. Od jisté doby neumím dobře zvládat vztek, ale to mne neomlouvá. Nechtěl jsem tě rozplakat." Koukal jsem do země, vážně jsem se cítil strašně.

Erik Destler - 29. března 2019 21:26

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Já jsem ti nelhal. Řekl jsem ti svoje jméno. Nikam jsem nos nestrkal, to bych si nikdy nedovolil. Nejsem takový, proto se tak jmenuji, nemůžu za to. '' Nemohl jsem za to, jak jsem se jmenoval. Za to nemohl nikdy nikdo, já jsem své jméno měl rád, velmi rád. Dávalo mi pocit, že je všechno v pořádku, že se nestane nic zlého, když ho řeknu, ale teď jsem viděl, že jsem se spletl a to opravdu hodně. Setřel jsem si slzy a vstal jsem. Jeho ruku jsem setřásl ze svých zad a držel jsem si od něj odstup. ,,Chtěl jsi vědět, jak se jmenuji, já jsem ti své jméno řekl, jak jsi chtěl. '' Řekl jsem nyní už více méně klidně a zadival jsem se na něj. Nemusel hned tak vystartovat, vždyť přeci o nic nešlo.

Alexandr Vitamorte - 29. března 2019 21:41
	"Znovu se omlouvám. Posaď se prosím, řeknu ti, proč jsem vyletěl." Posadil jsem se na kraj pokoje a pokynul jsem rukou k místu vedle mě. Díval jsem se na něj s prosbou v očích, aby se posadil.

Erik Destler - 29. března 2019 22:08

soukromá zpráva od Erik Destler pro Nejistě jsem se posadil s ruce jdem složil do klína. Čekal jsem, o čem bude mluvit. Měl spouští důvodů k tomu, proc vyletěl. Neměl se ovládat, byl třeba nějak nemocný, něco hp trápilo, bylo toho hodně a mohlo to být cokoliv. Nedíval jsem se na něj, už tak mě viděl plakat, což bylo něco, co snad ještě nikdo z démonů neviděl. Tedy až na jednoho, ale na toho jsem nerad myslel.

Alexandr Vitamorte - 29. března 2019 22:42

"Je to hodně let zpátky, co jsem soupeřil o moc s jedním démonem. No nedalo se říct, že bychom soupeřili. On se o to snažil, ale nebyl tak mocný jako já. Když mocenský boj prohrál, chtěl se mi pomstít. Nějakým způsobem jistil, že mám jednu slabinu, kterou jsem před celým podsvětím držel v tajnosti. Byla to má žena, byla elfa, byla dcera krále elfů. Ten démon se rozhodl, že se mi pomstí na ístě, které mě zasáhne nejvíc. Na mé lásce. Zhluboka jsem se nadechl a následně vydechl. "Malaka!" zaklel jsem ve starém jazyce, když se mi v očích objevily slzy. Rychle jsem zamrkal, abych je rozehnal, to se mi ovšem nepovedlo. Slzy se spustily. "Ten démon začal pomalu trávit jednoho elfa po druhém. Podařilo se mu otrávit i mou ženu. Nevím jak jistil, kdo je, protože jsme se dohodli, že si nechá jméno svého otce. Jed ji pomalu zabíjel a já byl čím dál tím šílenější. Démona jsem potom chytil a mučil celé roky. Jednu mou lásku se mu ovšem otrávit nepodařilo a to mého syna. Tomu jsem ovšem mou existenci vymazal z paměti pro jeho ochranu a ve vzpomínkách měl jako otcé svého dědečka, který ho tak i vychoval." složil jsem hlavu do dlaní. "Svého syna jsem od té doby dle dohody neviděl, abych neohrozil jeho život. Má žena se po otci a můj syn taktéž." Následovala chvíle ticha, kdy jsem se odhodlával říct, tu pravdu. "Můj syn se jmeuje Erik Destler. Ty si můj syn."

Erik Destler - 29. března 2019 22:56

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Co prosím? To je naprosto šílené, nejsme si v ničem podobní. Vždyť ty jsi démon, já jsem elf, mám úplně jinou minulost, není možné, abych byl tvůj syn. Je to absurdní, nereálné a není to možné. '' Vstal jsem a začal jsem přecházet po místnosti sem a tam. Jistěže mě to vzalo, ale já jsem tomu nevěřil. Nešlo tomu věřit. Stejně tak si to mohl dost dobře vymyslet. Já jsem věděl, kdo je můj otec, kdo byla moje matka, jak se chovala, jak se choval můj otec. Nebyli si vůbec podobní, nebyli tedy ani příbuzní. Otec nikdy moc nemluvil o své rodině a já jsem to bral prostě tak, že o ní nechce mluvit a nechal jsem to téma být. ,,Lepší pohádku sis opravdu vymyslet nemohl. Ničemu z toho nevěřím, Nemáš na to žádný důkaz ani nic podobného. Je to jen něco vymyšleného, abys mě nějak obelstil a donutil mě říci co vím, ale to se ti nepovede. Vždyť já jsem otrok, ty jsi démon a démoni rodiny nezakládají, nikdy. Je to pro ně ztráta času. ''

Alexandr Vitamorte - 30. března 2019 13:55

"Chápu, že mi nevěříš. V jednom se ovšem pleteš, mohu to dokázat a důkazů mám hned několik." Zvedl jsem se a snažil se otřít z obličeje slzy, aby si jich elf nevšiml. Tuším, že se mi to stejně nepovedlo a on je viděl. "Pojď zamnou prosím." Pomalu a klidně jsem šel do své pracovny a přímo ke svému stolu. Sundal sem klíč, který jsem měl na krku a odemkl jím šuplík, vytáhl jsem knihu a položil ji na stůl. Po té jsem stůl obešel a opřel se o něj. "Rozhlédni se, tohle všechno jsou knihy duší. V těch knihách jsou zapsány miliardy jmen. Našel by si tu každou živou bytost jakékoli rasy. Je tu kniha, která obsahuje dvě duše, které pro mě znamenají celý svět. Jedna z nich, je na onom světě, kde ji mohu pozorovat, jen skrze tuto knihu. Druhá duše v této knize je stále naživu a do dnešního dne, jsem se na tuto část knihy neodvážil podívat." Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Sáhl jsem pro knihu a otevřel ji zezadu, tvrdá vazba knihy uvnitř skrývala informace o duši mého syna. "Zde je napsáno: Jeho duše se zmítá v nepokoji, je zmatená a v tento moment netuší, čemu věřit." Mávl jsem rukou a objevilo se zrcadlo duší. přešel jsem k němu "Ukaž mi mého syna." pronesl jsem a dotkl se levou rukou zrcadla. Obraz v něm se zamihotal a objevil se v něm mladý elf stojící opodál.

Erik Destler - 30. března 2019 14:08

soukromá zpráva od Erik Destler pro Šel jsem za ním fo jeho pracovny a díval jsem se, co dělal. Tu knihu jsem viděl, když jsem za ním poprvé přišel do pracovny. Sledoval jsem pozorně, co s ní dělá a překvapilo mě, co se tam psalo. Opravdu jsem se tak cítil, ale stále jsem tomu nechtěl věřit. To však nebylo ještě to nejhorší. Když se potom objevilo zrcadlo duší a já jsem byl v něm, měl jsem pocit, že mě to složí. Udělal jsem několik kroků dozadu a opřel jsem se zády o dveře. ,,Celý můj život byl jedna velká lež? Ty jsi věděl, že mě odvlekli do otroctví? Jistěže jsi to věděl a neudělal jsi nic, abys mi pomohl. Je mi jedno, co ta kniha nebo zrcadlo ukázalo, nikdy pro mě otec nebudeš. '' Otevřel jsem dveře a vydal jsem se rychle pryč. Chtěl jsem někam, kde budu jen já sám a nikdo jiný. Dal jsem se do běhu a běžel jsem chodbami. Bylo mi jedno, kam  hlavně když budu co nejdál od něj. Neměl jsem ho rád, nikdy nebude můj otec.

Alexandr Vitamorte - 30. března 2019 16:46
	Vyběhl jsem za ním. "Mám démona, který zabil tvou matku!" zakřičel jsem na Erika, který chtěl utéct co nejdál odemě. Byl jsem si jistý, že mě slyšel. Čekal jsem jestli se zastaví, nebo bude chtít být v této chvíli sám.

Erik Destler - 30. března 2019 16:52
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Slyšel jsem ho, ale nechtěl jsem a ním v tuto chvíli být. Nedokázal jsem na něj myslet jako na otce. Potřeboval jsem být sám. Doběhl jsem do chodby, kde byla tma a sedl jsem si do výklenku. Nikdo mě tady neviděl a tak to bylo dobře. Přál jsem si, abych zmizel a aby mě nikdo nenašel a hlavně ne on.

Alexandr Vitamorte - 30. března 2019 17:25

Věděl jsem co mám dělat. Luskl jsem prsty a objevila se ohnivá stěna. Prošel sem jí a objevil se v pracovně krále elfů. V pracovně svého tchána. "Alexandře? Co tu děláš?" zeptal se zmateně a vstal od stolu, obešel jej a mířil ke mě. "Musíš jít semnou." pravil jsem a čekal až dojde ke mě. "Zbláznil ses? Pátrám po Erikovi, unesli ho otrokáři a já jej nemohu nikde najít." pronesl frustrovaně. Přecházel tam a zpět, držel se při tom za spánky a já cítil, že je čím dál víc napjatý. Přešel jsem k němu a chytil jej za rameno. Otočil sem jej k sobě, aby s na mě podíval. "Starý příteli, měl si mi dát vědět, nenechal bych svého syna trpět v otroctví. Teď už je ovšem mimo nebezpečí, je u mě na černém zámku. Už ví i pravdu, že já jsem jeho otec a ty jeho dědeček. Nechce tuto pravdu ovšem přijmout. Proto musíš jít semnou." promluvil jsem k němu ve starém jazyce. "To ovšem mění situaci, to si měl říct hned. Jdeme není na co čekat." vychrlil spěšně a popadl svůj cestovní plášť. Luskl jsem prsty a znovu se objevila ohnivá stěna, prošli jsme jí a objevili se v mé pracovně. "Jsem rád, že si ho vysvobodil a že si pro mě přišel. Jak si zjistil kde je?" zeptal se už klidněji, když se objevil v podsvětí. "Už nějakou dobu, jak jistě od svých poddaných víš, chodím na tržiště otrokářů a beru si elfy, které unesli. Všichni elfové jsou prozatím zde na hradě, aby nebyli v ohrožení. Byl jsem na tržišti i tentokrát a jako vždy jsem ze všech vzal i elfa s tmavými dlouhými vlasy. Vzal jsem jej domů, ale příliš mi ji připomínal. Byl vzdorovitý, nebojácný, drzý a já v něm naprosto viděl ji. Potom se mi představil a já zjistil, že je to opravdu on." Položil mi ruku na rameno a srdečně se na mě usmál. "Jak se má ona?" zeptal se se zájmem. "Je nádherná, inteligentní, hodná a je naprosto jako ona." Přikývl a nadechl se k odpovědi. "On je celý ty. Výbušný, drzý, občas arogantní, vzdorovitý, silný, ale také citlivý, milující, obětavý. Když tě poprvé přivedla, nečekal jsem, že takové vlastnosti budeš jako král podsvětí mít, ty si mě ovšem překvapil. Netvrdím, že nemáš démonské vlastnosti a postupy, ty ovšem využíváš na obranu toho, co je ti drahé. Toho si na tobě cením." "Měli bychom jít za ním." pronesl jsem klidně a s úsměvem. "Pojď zamnou ukážu ti, kde je, ale mě vidět nechce, snad bude chtít vidět tebe." prošli jsme spoustu chodeb, až jsme došli k jedné, kde nebylo moc světla. V jednom s výklenků jsem ovšem rozpoznal svého syna, sedícího na zemi a s hlavou složenou na kolenou. Ukázal jsem směrem k němu a Eretron Destler se rozešel směrem k Erikovi. Přidřepl k němu a položil ruku na jeho rameno. "Nikdy nic není černobílé a nikdy není tak strašně, abychom museli utéct." pronesl potichu a já se ponořil do stínů, aby mě Erik neviděl.

Erik Destler - 30. března 2019 17:38

soukromá zpráva od Erik Destler pro Byl jsem sám přesně tak, jak jsem chtěl. Takto mi to vyhovovalo, samota, klid s ticho. Zavřel jsem oči a hlavu jsem si položil na kolena. Nemyslel jsem na to, co jsem se dozvěděl, nevěřil jsem mu. Toto mu nikdy nebudu věřit, nebylo to zkrátka a dobře možné. Jen si semnou hrál, chtěl mě využít, a pak by mě odkopl jako ostatní a nechal by mě napospas dalším démonům. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Z mého zamyšlení mě vytrhl známý hlas. Překvapeně jsem se zadival vedle sebe a v další chvíli jsem svého otce objímal a tvář jsem měl schovanou v jeho rameni. ,,Chyběl jsi mi ada, moc, moc jsi mi chyběl. Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidím. Snažil jsem se jít zpátky domů, ale nešlo to, hlídali mě. Pořád. '' Bylo to dlouho co jsem ho naposledy viděl a mohl je ho obejmout. Na jeho slova jsem noc neřekl, byl jsem šťastný, že je tady semnou.

Alexandr Vitamorte - 04. dubna 2019 13:33

"Pojď synu, je čas." pronesl Eretron klidně a rozešel se mým směrem. "Musíš na něj pomalu. Teď půjdeme a vše mu od začátku vysvětlíme. Také mu musíme říct o ní." promluvil ve starém jazyce na mě. "Nebude mě chtít poslouchat. Navíc si nejsem jist, zda je na to připraven. Minulost už nějakým způsobem zná, ale co udělá, až mu řekneme o ní?" pronesl jsem svou obavu. "Je připraven." pronesl a položil mi ruku na rameno. "Otázkou spíš zůstává, zda jsi připraven ty." pronesl klidně. Občas mě děsilo, jak Eretron uměl číst ve všech bytostech. To ovšem byla jeho schopnost jakož to krále elfů. Rozešel jsem se zpět směrem k mé pracovně a Eretron semnou. Ani jeden jsem ovšem nevěděli, jestli se Erik rozhodne jít s námi a čelit své minulosti a tomu kým je.

Erik Destler - 04. dubna 2019 17:32

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Čas na co ada? '' Zeptal jsem se a vydal jsem se za nimi. Nevěděl jsem, že je tady ten démon, dokud se neukázal. Neviděl jsem ho rád a nedokázal jsem přijmout fakt, že by někdo jako on byl můj otec vždyť byl tak chladný, zlý a krutý. Nebylo možné, abychom my dva byli příbuzní, to prostě nešlo. Když jsme vešli do pracovny, posadil jsem se do křesla a zadíval jsem se ven z okna. ,,Není můj otec. Jsi jim ty ada. Nevěřím, že by to bylo jinak. Nemám s ním nic společného. Naprosto nic. Mohl si to vymyslet. Takových démonů je hodně a on je jedním z nich.''

Alexandr Vitamorte - 04. dubna 2019 18:14

"Synu nemusíš s tím souhlasit a nemusíš tomu věřit, ale je to tak. Jsi synem pána démonů, jsi můj vnuk, kterého jsem vychoval jako vlastního. Jsi dědicem obou říší, jak elfské, tak celého podsvětí. Neutečeš tomu, pokud chceš ovšem utéct a chceš popírat to kým jsi, pak jsem tě asi nevychoval dobře." Eretron mluvil pomalu a klidně. Já jsem jen tiše seděl a přihlížel. "Eriku Destlere-Vitamorte ať už chceš nebo ne, jsi tím kým jsi a za to co se stalo nemůže Alexandr. Ty si možná myslíš, že jej znáš. Neučil jsem tě ovšem, že nemáš nikdy soudit bytosti tak rychle? Kolikrát tobě jako dítěti říkali, že nejsi klidný a rozvážný jako elf, ale že jsi výbušný, tvrdohlavý, drzý a že se absolutně nepodobáš ani mě ani své matce? Nemohu ani spočítat, kolikrát ti tohle řekli tví učitelé, kolikrát jsem hledal dalšího, protože i přes elfskou trpělivost, s tebou ji nikdo neměl dostatek. Vím že je to nové a jiné, to ovšem nutně neznamená, že je to špatné." Eretron si povzdechl a zadíval se Erikovi hluboko do očí. "Máš možná pocit, že tě opustil, to ovšem není pravda. Celé tohle byl můj nápad, abychom ochránili tvůj život. Dokonce nejen tvůj."

Erik Destler - 04. dubna 2019 18:29

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Není to můj otec a já nejsem jeho syn. Ty jsi můj otec, ne tento napudrovaný a nafoukaný panák. Nechci být dědicem podsvětí a nepřeji si, aby mi někdo říkal jeho příjmení. S radostí se vzdám dědictví z jeho strany. Učil jsi mě, že nemám soudit tvrdě, ale on si to zaslouží. Patří k démonům. Kdyby byl můj otec, jakože není a tvrď si co jen chceš, nenechal by mě trpět u démonů. Takto se otec nechová. Je jedním z nich a jistě si taky s ostatními démony užíval mučení mužů, žen, dětí a elfů. Líbilo se mu to. Jistěže mě opustil, nikdy mu nezáleželo na nikom jiném než jen na sobě samém. Vždyť se na něj podívej ada, jsem si jistý, že měl sex s tolika lidmi, že to přestal počítat a dokonce mě překvapuje, že u jeho křesla neklečí nějaký otrok a on si s ním neužívá." Zadíval jsem se na démona. „Nikdy nebudu tvým synem, nepřijmu tvoje dědictví a ani tě nechci poznat. Je mi jedno, co chceš, nebo zda ty mě chceš poznat. Nikdy se to nestane." Během svého projevu jsem vstal a na oba dva jsem se díval.

Alexandr Vitamorte - 04. dubna 2019 20:02

"Nikdy jsem nemučil žádného elfa, nikdy jsem neublížil žádné ženě a nikdy jsem nezabil, pokud jsem pro to neměl vážně dobrý důvod, nebo si to ten tvor sám nepřál." Vstal jsem a koukal mu přímo do očí. "Nemusíš uznat, že jsem tvůj otec, nemusíš ani chtít být jednou pánem démonů, ale netvrď tady, že jsem stejný jako ostatní démoni. Netvrď tady, jak mě znáš." křičel jsem, měl jsem takový vztek. "Pro tvou matku jsem nasadil život tolikrát, že by si to ani nedokázal spočítat. Od smrti tvé matky jsem se nedotkl jiné ženy ani jedinkrát. Každý den jsem pracoval na tom, abych udržel elfský svět v bezpečí. Nevíš o mě vůbec nic a odsuzuješ mě." V očích se mi objevily slzy. "Tvou matku jsem miloval tolik, že kdybych mohl vyměnit svoji duši za její udělal bych to bez váhání, ale nejde to a věř mi, že jsem to zkoušel mnohokrát." Po tvářích se mi kutálely slzy, ale mě u to bylo jedno. "Nikdy jsem nikoho nemiloval tak, jako vás tři. Tvou matku, tebe a tvou sestru." dokončil jsem už s klidnějším hlasem a ramena se mi otřásala potlačovanými vzlyky. Těžce jsem se posadil a skryl obličej do dlaní. Na zádech jsem ucítil něčí dlaň, ale momentálně jsem byl až příliš zlomený na to, abych zvedl hlavu a podíval se, komu ruka patří. Jen jsem tiše vzlykal do dlaní.

Erik Destler - 04. dubna 2019 20:12

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Všichni démoni jsou stejní, sladkými řečičkami člověka oblbnou a pak ho odkopnou jako nepotřebnou hračku. Ty nejsi jiný než oni, jsi démon, pán podsvětí a tím taky zůstaneš. Silně pochybuji o tom, že by tě někdo měl někdy rád, tak tady nehraj žádné divadýlko. Neskočím ti na něj, nejsem hlupák. Navíc ses spletl, nemám sestru a pokud ano, pak o ní nevím. Moje matka zemřela, když jsem byl malý. Choroba ji zabila. Nikdy se o tobě nezmínila, vždycky démony jen opovrhovala. Nemáš žádný důkaz o tom, že bych byl tvůj syn, všechno sis to vymyslel. zrcadlo jsi začaroval, aby ukazovalo mě, ta kniha je jistě jen podvrh. " Křičel jsem a bylo mi naprosto jedno, že by se mi v tuto chvíli mohlo něco stát. „Nemáš žádné právo po mě chtít, abych byl tvůj syn, nebo tě oslovoval otče. To si klidně můžeš strčit za klobouk a najdi si někoho jiného, kdo bude věřit té tvé pošahané pohádce o rodině."

Alexandr Vitamorte - 04. dubna 2019 21:19

"A dost Eriku!" zařval najednou Eretron, až jsem se i já narovnal. Eretron byl vždy klidný, ale znal jsem ho i v dobách, kdy elfů ještě nebylo mnoho a on byl divokým válečníkem sličného lidu. Křičet jsem ho ale neslyšel už zhruba tisíc let. Eretron pokračoval v křiku. "Řekl jsem ti, že se máš chovat tak, jak jsem tě vychoval a já jsem určitě nevychoval spratka, který řve na někoho, kdo je k němu upřímný. Možná nevěříš Alexandrovi, ale já ho znám už celá tisíciletí a to co říká je pravda. To on mi pomohl vybudovat elfskou říši, to on ochraňoval elfy a vysvobozoval je z otroctví. Chránil tebe i tvou matku, kdy jsem byli v elfské říši, ale ani on nemohl zabránit smrti tvé matky. Celý ten plán, že se bude držet stranou a nebude nás vyhledávat, jsem vymyslel já, to ale nic nemění na tom, že i nadále bránil elfy. Nebýt toho, že je pánem démonů zrovna on, svět už by byl dávno zaplaven démony." nikdy jsem neviděl Eretrona takhle rozčíleného. Ano viděl jsem ho mít vztek ze smrti jeho dcery, viděl jsem ho jako zuřivého válečníka sličného lidu, ale takhle vzteklého a křičícího na své drahé jsem ho nikdy neviděl. "Příteli nech to být." řekl jsem prázdným hlasem a s prázdným výrazem ve tváři. Vstal jsem prázdně jsem kývl na Eretrona, na Erika jsem se nepodíval. Neměl jsem na to sílu. Opustil jsem místnost a šel jsem přímo do pokoje své dcery. Ona byla jediná bytost, kterou jsem teď chtěl vidět.

Erik Destler - 04. dubna 2019 21:41

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Copak sakra nemůžu mít svůj vlastní názor, ada? Vychoval jsi mi, jak jsi nejlépe dokázal, to vím. Ale to jak jsi mě vychoval je jedna věc, zatímco to, jak se ke mě démoni chovali je druhá věc. Prostě mu nevěřím. Co je na tom tak divného, Po zkušenostech s démony už nebudu věřit hned nikdy nikomu. Co jako čekal, když mi to řekl? Že mu skočím kolem krku a bude všechno tip ťop? Tak to se opravdu přepočítal. Budu si za svým názorem stát. Ani jeden z vás dvou neví, co jsem si prožil, ty ses alespoň snažil a hledal mě, ale on ne. Bylo mu to jedno, bylo mu jedno, co mi démoni dělali, že na mě zkoušeli všechno možné. A udělal s tím něco? Ne. Seděl tady ve svém paláci a pil si víno, sem tam někoho zachránil, ale to jen proto, aby se neřeklo. Ty to nevidíš? Jen z nás dělá hlupáky ada? Jde mu jen o naše bohatství, o bohatství elfů a naší země, o nic jiného. A on má být potom můj otec? Ten namyšlený démon? Nikdy ho nepřijmu za otce, nikdy." už dlouho jsem nebyl takto naštvaný a křičel jsem na otce, což bych si nikdy jindy nedovolil, ale v tuto chvíli jsme byl vytočený a šlo všechno tak nějak kolem mě.

Alexandr Vitamorte - 08. dubna 2019 17:15

Z pohledu Eretrona: "Nevěděl o tobě nic Eriku. Taková byla dohoda. Já měl na starosti tebe a on nesměl zjišťovat, co se s tebou děje, kde jsi, nebo jak vypadáš. Viděl tě naposledy jako malé dítě, když ti mazal vzpomínky na něj. Ty si plakal a křičel "Tatínku proč musíš odejít?! Proč nemůžu jít s tebou?! Proč bereš sestřičku a mě ne?!" Tolik si plakal a nechtěl si ho pustit, tak ti na mou žádost musel vymazat vzpomínky na něj. V podsvětí by ti totiž hrozilo obrovské nebezpečí." Povzdechl jsem si. Podíval jsem se Erikovi zpříma do očí. "Nemusíš ho milovat, nemusíš mu ani říkat otče. Nic takového on po tobě nechce. Chce ti jen ukázat tvé schopnosti a naučit tě je používat, aby si byl v bezpečí. Nechce, aby si ho miloval, chce aby si žil." pronesl jsem již klidně a doufal, že bude mít Erik rozum, ale obával jsem se, že jeho tvrdohlavost a horká hlava ho ovládnou.

Erik Destler - 08. dubna 2019 17:25

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Já žiji, ale bez jeho pomoci. A jaké schopnosti myslíš? ovládání živlů? To umím i bez jeho pomoci. Sice částečně, ale umím a nechci, aby mě nic učil. Nechci, být tady na jeho zámku, kde všechny drží proti jejich vůli jako otroky. Pochybuji, že bych mu něco takového, jako malý říkal, když mě nechal u tebe ada, takže mu vyřiď, že jeho pomoc nepřijmu a že jsem s ním jako s otcem skončil. Stejně nebyl dobrý otec,když mě nechtěl u sebe. " Otočil jsem se na patě a vydal jsem se pryč. Za dveřmi jsem se rozeběhl s jasným úmyslem a rozhodnutím utéct odsud jednou provždy a nikdy se sem nevrátit. Ada mi bude chybět, ale nechtěl jsem se potkat s tím démonem.

Alexandr Vitamorte - 08. dubna 2019 17:53

Moje dcera tak ráda zpívala a já jsem miloval, když mi zpívala. Její hlas byl vždy slyšet až ven z černého zámku. Ochraň duši tvou, budeš už spát. Ochraň duši mou, z tvých temných spár. Ada mě ochrání, nikdo mu nebrání. Matka století, tiše už spí. Matka ulehla a o nás sní. Matka zemřela a bratr s ní. Ada jen zůstal, aby mě miloval. Pro něj navěky budu už žít. Její hlas se rozléhal celým černým zámkem.

Erik Destler - 08. dubna 2019 17:56

soukromá zpráva od Erik Destler pro Vyběhl jsem z černého zámku a zarazil jsem se. ta písnička mi přišla tak známá, tak povědomá, ale netušil jsem, kam bych ji měl zařadit. Přitom jsem její slova znal, měl jsem je uložené hluboko v mysli a v srdci, ale až nyní jsem si je dokázal vybavit. Když píseň skončila, rozeběhl jsem se dál. proběhl jsem bránou a běžel jsem. bylo mi jedno kam, prostě jsem utíkal a nedíval jsem se nalevo, napravo, ani za sebe. Chtěl jsem jen být co nejdál od toho zámku.

Alexandr Vitamorte - 08. dubna 2019 18:27

"Děkuji ti zlatíčko." řekl jsem a zhluboka se nadechl. "Musím ti něco říct. Mimo toho bratra, který umřel společně s tvou matkou, máš ještě jednoho staršího bratra." Na tváři se jí objevil úsměv. "Já vím ada. Dávno jsem si vzpomínky vrátila. Taky jsem ho poznala, když se tu objevil. A v neposlední řadě vždy vycítím, když se strýček Trechaim probudí, což byla nejspíš bratrova práce. Což znamená, když ti nahlédnu do mysli, že je to ten elf Erik, se kterým si se hádal. A ještě něco..." Chvilku se soustředila a pak vytřeštila oči. "Dědeček je tady!" Vykřikla a vyběhla z pokoje směrem do mé pracovny. "Celá její matka..." řekl jsem si pro sebe se smíchem a šel pomalu za ní.

Erik Destler - 08. dubna 2019 18:31

soukromá zpráva od Erik Destler pro Bylo mi jedno, že by mě mohli hledat. Doběhl jsem k nějakému městu a pokračoval jsem v běhu. vyhýbal jsem se lidem i démonům, jak to jen bylo možné a raději jsem běžel temnými postranními uličkami, aby mě nikdo neviděl. Snažil jsem se všem ztratit z dohledu. Utíkal jsem dál a zastavil jsem se až tehdy, když mě píchalo v boku a musel jsem se nadechnout a odpočinout si na chvíli. Byl jsem hodně daleko od zámku, ale vůbec mi to nevadilo, byl jsem za to rád. Čím dál budu od něj, tím to bude lepší, pro nás pro oba.

Alexandr Vitamorte - 09. dubna 2019 17:05

Z pohledu Eretrona: Slyšel jsem píseň, kterou jim zpívala moje dcera. Když píseň skončila bylo ticho. Najednou se však rozrazili dveře a do místnosti vběhla dívka. "Dědečku!" zakřičela a skočila mi do náruče. Pořádně jsem ji objal. Ve dveřích se objevil Alexandr, ale nic neříkal, jen se usmíval. "Kde je bráška?" zeptala se nadšeně a rozhlížela se po místnosti. "Erik utekl." pronesl jsem, ona se zatvářila smutně. Mě ale spíš momentálně tížila Alexova reakce. Jeho úsměv zmizel a rysy ztvrdly. Tohle nikdy nevěstilo nic dobrého. "Jdu ho hledat!" pronesl vztekle. "Ada počkej!" zakřičela má vnučka, doběhla ho a chytila za ruku. "Jdu já, kdyby si šel ty, bylo by to nápadné."

Erik Destler - 09. dubna 2019 17:46

soukromá zpráva od Erik Destler pro Opřel jsem se rukou o zeď a vydýchával jdem se. Dlouho jsem neběhal. Ty časy, kdy jsem chodil pravidelně pravidelně cvičit a běhat byli pryč. Od té doby, co jsme byl u démonů, jsem měl na paměti jejich pravidla a na cvičení mi nezbýval čas. Pomalu jsem se vydal hlouběji do temných uliček a doufal jsem, že mě zády nikdo hledat nebude. Možná by to tak bylo i lepší. Vždyť nikdo by si nevšímal osamělého elfa. Nikdo, snad kromě démonů. Ale ti byli na míle daleko ode mě.

Alexandr Vitamorte - 10. dubna 2019 17:18

Chtěl jsem ji zastavit, ale věděl jsem, že má pravdu. "Co když tě někdo chytí?" pronesl Eretron naše společné obavy. "To si může zkusit." pronesla se smíchem a v ruce se jí objevil meč. "Nelíbí se mi, že se všechno zvládneš naučit sama." pronesl jsem se smíchem. "Budu v pohodě ada." Ze zad jí vystřelila křídla. A mě se ve tváři objevil šokovaný výraz. "Od kdy máš sakra křídla?!" byl jsem značně znepokojen tím, co všechno má dcera dovedla a o čem jsem vlastně vůbec nevěděl. Mrkla na mě přeběhla k oknu a vyskočila z něj.

Erik Destler - 10. dubna 2019 17:41

soukromá zpráva od Erik Destler pro Pomalu jsem procházel uličkami a měl jsem neodbytný pocit, že mě někdo sleduje. Díval jsem se kolem sebe, ale nikoho jsem neviděl. Procházel jsme zrovna kolem jedné obzvláště tmavé uličky, když mě někdo zatáhl dovnitř a dal mi ruku na pusu. Nestihl jsem ani zakřičet, nebo se nějak bránit a démon mi spoutal ruce za záda. „Když budeš hodný, nic se ti nestane. Už dlouho hledáme nějakého nového otroka a ty jsi mi přišel přímo do rány." Měl jsem strach, tentokrát jsem se opravdu hodně bál a raději jsem jen přikývl. Ucítil jsem, jak mi démon sundal oblečení a díval se na mě. Slyšel jsem, jak mi říká, že jsem krásný a že se mi bude u něj líbit a najednou jsme byli u něj v sídle. Bylo jiné, než u Alexandra, hodně temné a ne krásné.

Alexandr Vitamorte - 10. dubna 2019 18:34

Z pohledu Marinette (Sestry Erika): Roztáhla jsem křídla a rozletěla se směrem k městu. Neuměla jsem to vysvětlit, ale tak nějak jsem tušila, že bude tam. Najednou jsem však pocítila i něco jiného. Byl v nebezpečí! Zrychlila jsem a vydala se střemhlav dolů. Přistála jsem uprostřed náměstí v takové rychlosti, že se v kostkové dlažbě udělala prohlubeň a některé dokonce odletěli stranou. Rozběhla jsem se instinktivně do temných uliček. Zahlédla jsem nahého Erika a démona s odpornýma šedýma očima, jak zmizeli v oblaku kouře. Praštila jsem pěstí do nejbližší zdi a udělala v ní prohlubeň. Najednou se zamnou ozvaly kroky a já se otočila. Stál tam démon s mečem v ruce. Sranda začíná...

Erik Destler - 10. dubna 2019 18:45

soukromá zpráva od Erik Destler pro Démon ke mě přišel a začal na mě mluvit. Zároveň mě srazil na kolena. Neměl jsem náladu na nějaký vzdor nebo odpor. „Ty budeš asi už zlomený, že? Jaká to škoda, mohl jsem si užít spoustu legrace'No nevadí, stejně se budu bavit." Jeho odporný smích se mi zařezával až do morku kostí, zatímco jsem klečel na podlaze a sledoval jsme zem před sebou a najedou jsem pocítil rány na zádech. Nemohl jsem tomu uvěřit, on mě bičoval a to docela dlouho a tvrdě. Brzy jsem cítil, jak mi po zádech teče krev a tiše jsem sykal bolestí, ale nekřičel jsem.

Alexandr Vitamorte - 10. dubna 2019 19:41

Marinette: "Můžete si vybrat, buď mě necháte projít, nebo zdechnete bolestivě. Na bezbolestně teď fakt nemám čas." pronesla jsem bez zájmu. "Ty malá couro." zachraptěl démon odporným hlasem. povzdechla jsem si "Takže bolestivě." Luskla jsem prsty a démon se začal zaživa škvařit. Řval tak hlasitě a nelidsky, že i kdyby se mě chystali napadnout další démoni, tak si to určitě rozmysleli a zmizeli. Přešla jsem k místu, kde jsem viděla bratra naposledy, než s démonem zmizel. Zachytila jsem ještě nějaké stopy a vydala se zpět domů zjistit, komu patří.

Erik Destler - 10. dubna 2019 20:10

soukromá zpráva od Erik Destler pro Když se démon vyřádil, nechal mě zavřít do jednoho pokoje, kde nebylo okno, jen dveře vedoucí do koupelny a ven na chodbu. Zhroutil jsem se na postel a okamžitě jsme usnul. Nevnímal jsem, že mě někdo přišel ošetřit a že mi rány namazal mastí, po které se rychleji hojily a nezůstávala po nich žádná bolest. Celé jsem to tak nějak prospal a možná to tak bylo dobře.

Alexandr Vitamorte - 10. dubna 2019 21:47

Marinette: Doběhla jsem domu a stopu předala otci. "Víš kdo to je?" křikla jsem na něj. "Malaka!" zařval. "Ada slovník!" napomenula jsem ho a on na mě vrhl vražedný pohled. "Yliar!" popadl mě vztek. už jsem přesně věděla kdo to je. "Malaka! Kako!" měla jsem takový vztek. "Mladá dámo a vy mi budete něco vykládat o slovníku?" napomenul mě vztekle otec. Dědeček nezůstal pozadu. "Má milá, mluvíš příšerně. To co si zjistila je velmi vážné. Yliar má oblibu v tom mučit a týrat elfy." Vařil se ve mě vztek. Znovu jsem vyskočila z okna a rozletěla se směrem k Yliarově zámku. Přistála jsem na nedalekém konci. Musela jsem ho sledovat, abych zjistila jeho zvyky. "Neboj se bráško, dlouho tě tam nenechám."

Erik Destler - 10. dubna 2019 21:56

soukromá zpráva od Erik Destler pro Takto to trvalo několik dní. Yliar mě mučit a týral, jak se mu zachtělo. Jinými slovy se to nedalo popsat. Procházel jsem si utrpením. Měl jsem permanentně spoutané ruce za zády a pouta se mi už dávno zaryla do masa na rukou. A záda byla snad to nejhorší. Velká krvavá skvrna. Staré i nové rány , jizvy a někde mj ještě tekla krev. Většinou jsem byl rád, když jsem se dostal do pokoje k sobě a mohl jsem usnout. Dostával jsem jídlo jen sem tam a podobně jsem ns tom byl i s vodou. Jednoho dne však odešel a nechal mě připoutat k sloupku moji postele. Od něj vedl řetěz, který končím těžkým koženým obojkem na mém krku. Klečel jsem tak, jak mi řekl. Na patách a koleny od sebe a hlavou svěšenou a pohledem upřeným k zemi. Můj pohled byl prázdný.

Alexandr Vitamorte - 14. dubna 2019 15:53

Marinette: Yliar jel na tržiště otroků. To byla moje šance. Slíbila jsem ovšem otci, že mu dám vědět. Poslala jsem mu ohnivou zprávu a on se za chvilku objevil vedle mě. ”Jdu tam já.” oznámil mi a na nic nečekal. Okamžitě vtrhl dovnitř a já hlídala venku. Alexandr: Vešel jsem dovnitř a jeho slouhové mi ustupovali. ”Kde je ten elf?!” zahřměl jsem tak, že v několika oknech prasklo sklo. Jeden ze sluhů se roztřepaně vydal chodbou vpřed a mávl na mě, ať jdu za ním.

Erik Destler - 14. dubna 2019 16:02

soukromá zpráva od Erik Destler pro Zaslechl jsem hluk a potom i kroky a myslel jsem, že se vrací. Tak nějak mi to bylo jedno. Vždyť, co jsem s tím mohl dělat, nic. Byl démon a já jen obyčejný otrok. Nebyl jsem nic a uvědomoval jsem si to. Bylo pošetilé si myslet, že jako elf bych mohl být v pozici otroka něco více. Nebylo tomu tak a ten démon mi svým chováním otevřel oči. Přenesl jsem váhu z jedné nohy na druhou ve snaze se trochu protáhnout a ulevit svalům, které mě z dlouhého klečení na studené podlaze bolely. Nepatrně jsem zakroužil rameny a tiše jsem sykl bolestí, když se mi několik ran otevřelo a po zádech mi znovu stékala krev. Hodně mě to bolelo. Rány jsem neměl ošetřené a při každém pohybu jsem cítil velkou bolest.

Alexandr Vitamorte - 14. dubna 2019 16:30

Prošel jsem chodbou za sluhou a zastavil se před dveřmi, které mi ukázal. Chtěl jsem je otevřít, šle bylo zamčeno, vykopl sem je a našel jsem za nimi Erika připoutaného k noze postele. Přešel jsem k němu a přidřepl. ”Už jsem tady Eriku. Nenechám tě tu.” pronesl jsem. Rozřízla jsem kůži na své dlani a z rány začala vytékat krev. Přejel jsme mu dlaní po zkrvavených zádech a kůže se začala zacelovat.

Erik Destler - 14. dubna 2019 16:39

soukromá zpráva od Erik Destler pro Tiše jsem sykl bolestí a díval jsem se na zem. Stále jsem nevěděl, co si o něm mam myslet, nebo jak se k němu chovat. Ale bylo tak krásné cítit, že bolest v zádech se zmenšuje, ze se mi rány zacelují a mizí a zůstávají po nich jen téměř neviditelné bílé jizvičky. ,,Brzy se vrátí, a když mě tady nenajde, bude peklo. Nemyslím si, že by mě nehledal. Bude mě hledat, protože zkroceného elfa v pozici otroka nenajdeš jen tak někde. '' Ale i tak jsem mu byl vděčný za to, že mi pomohl a že sem vůbec přišel.

Alexandr Vitamorte - 14. dubna 2019 17:08

”Snad si nemyslíš, že tě tu nechám?” uchechtl jsem se. ”Je mi úplně jedno, jestli se bude vztekat, a jestli chce, tak ať klidně přijde. Může bylt rád, že ho nezabiju.” utrhla jsem pouta od postele. ”Omlouvalm se.” pronesl jsem a chtě nechtě odtrhl pouta z jeho rukou. Znovu jsem se řízl do dlaně, aby se znovu otevřela rána, která mezi tím zmizela. Přejel jsem přes obje zápěstí a rány se zahojili. Luskl jsem a objevilo se oblečení. ”Obleč si to. Nepůjdeš přece nahý.”

Erik Destler - 14. dubna 2019 17:14

soukromá zpráva od Erik Destler pro Kousl jsem se do rtu, abych nevykřikl bolestí a pomalu jsem vstal. Zachytil jsem se sloupku postele, protože se mi zatočila hlava a taky jsem neměl moc sil. Když to bylo lepší, tak jsem se pomalu oblékl. ,,Měl bys plné právo na to, mě tady nechat. Zasloužil bych si to. '' Řekl jsem tiše a pomalu jsem se na něj podíval. ,,Většině démonů nevadí, když je otrok nahý. Mohou si ho tak lépe prohlédnout. A ubližovat mu. Kam chceš jít? Navíc semnou. Vždyť nepatřím nikam.''

Alexandr Vitamorte - 14. dubna 2019 18:16
	”Jsi můj syn. Nikdy bychom tě vědomě nenechal trpět.” díval jsem den mu do očí. ”Není pravda, zme nepatřily nikam a nikdy to pravda nebyla. Vždy budeš mít své místo a ne jedno. Teď už ale půjdeme, zbytek probereme později. Navíc je tu někdo, kdo den nemůže dočkat, až tě pozná.” pronesl jsem s lehkým úsměvem.

Erik Destler - 14. dubna 2019 18:38

soukromá zpráva od Erik Destler pro Tiše jsem si povzdechl a pomalu jsem přikývl. Nemělo smysl něco namítat, on si vždycky vedl svou. Pomalu jsem se tedy vydal za ním a přemýšlel jsem nad tím, jak mu říci ještě jednu hodně podstatnou věc. ,,Kdo mě chce vidět tentokrát?'' Nebyl jsem moc nadšený z toho, že bych se měl s někým setkat. Zvláště, když to nejspíše byl někdo z démonů. ,,Je možné vzít elfovi magii? '' Kráčel jsem za jim chodbami, kterými jsem nešel poprvé. Yliar mě jeden den provedl sídlem, abych věděl, co kde je.

Alexandr Vitamorte - 15. dubna 2019 00:40
	”Chce tě vidět někdo, kdo je na tom podobném jako ty a kdo tě miluje.” pověděl jsem spěšně za chůze. ”Co se týče těch schopností, to probereme až odsud vypadneme.” dostali jsem se ze sídla. Roztáhl jsem křídla a chytil Erika. Vznesl jsem se do vzduchu a mířil k černému zámku. Marinette měla pokyn zmizet jakmile vejdou dovnitř.

Erik Destler - 15. dubna 2019 08:27

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Mě nikdo nemiluje. Kdo by miloval obyčejného elfa? '' Byla to pouze řečnická otázka a odpověděl jsem si na ni sám. Nikdo mě nemiloval. Ada mě měl rád a vychoval mě, to ano, a byl tak nejspíše někdo, kdo mě měl rád. Zavřel jsem oči a pevně jsem ho objal. Takovéto cestování jsem neměl rád, nelíbilo se mi. Navíc mě trápila jedna věc, ale bál jsem se mu svým způsobem k tok říci. Přitiskl jsem se více k němu a schoval jsem tvář někam do látky na jeho hrudi, abych se omylem Nepodíval dolů. Měl jsem pocit, že ta cesta trvá celou věčnost.

Alexandr Vitamorte - 15. dubna 2019 22:28
	Doletěli jsme do černého žalmů a přistáli v zahradě. ”Omlouvám se, nikdy si neměl létání v oblibě.” řekl jsem jemně. Okamžitě k nám přiběhla Marinette a skočila Erikovi na náruče a při tom křičela ”Bráško!” pevně ho objímala kolem krku a vypadala, že ho nehodlá pustit.

Erik Destler - 15. dubna 2019 22:41

soukromá zpráva od Erik Destler pro Zmateně jsem se zadival na ni a potom na něj. ,,Kdo je to?'' Zeptal jsem se tiše a jemně jsem se vysvobodil z jejího objetí. Naprosto jsem nevěděl, kdo to je, co po mě bude chtít, nebo co mi udělá. Výchova otroka se na mě prostě podepsala. Pro jistotu jsem od ní odstoupil a hledal jsem pohledem ještě někoho. Musel tady být, přece nemohl jen tak odejít. Nemohl mě tady nechat.

Alexandr Vitamorte - 15. dubna 2019 23:06
	”Eretron se brzo vrátí. Musel jen uklidnit nepokoje ve svém království.” pronesl jsem k Erikovi, když jsem viděl jak je zmatený. Mari nech ho vydechnou. Nevrátil di paměť jako ty, takže neví kdo jsi.” okřikl jsem Marinette a ona sklopila hlavu. ”Omlouvám se Ada. Omlouvám se bráško.” řekla se sklopenou hlavou.

Erik Destler - 15. dubna 2019 23:46

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Zvládneš definovat slovo brzy? '' Zadival jsem se na něj a pak na dívku. Oslovovala mě bráško, ale já jsem ji neznal. Jen velice pomalu jsem se smiřoval s realitou a doufal jsem, že si budu moci brzy promluvit s Eretronem. Nejistě jsem se zadíval kolem sebe a přišlo mi, že je zahrada nějaká ponurá. Nebo jsem snad měl jen já takové myšlenky? I tak to mohlo být.

Alexandr Vitamorte - 16. dubna 2019 04:11

Marinette: ”Dědeček by se měl vrátit zítra ráno.” pronesla jsem potichu a do očí se mi draly slzy. Má ramena se začala jemně otřásat. Nechtěla jsem, aby mě můj starší bráška viděl plakat. Nechtěla jsem aby Ada viděl, že pláču. Bohužel to se mi zřejmě nepovedlo. Má ramena se viditělně otřásala a já se tak tak držela, abych neklesla k zemi. Takhle jsem si setkání s bráškou nepředstavovala. Věděla jsem, že si mě nepamatuje, ale i tak jsem doufala, že bude třeba rád. Doufala jsem, že mě taky obejme, že si třeba vzpomene. Jsem pro něj jen cizinec a v jeho očích další hrozba. Unikl mi jeden tichý vzlik. Alexandr: ”Musím něco vyřídit.” pronesl jsem. Věděl jsem, že Marinette pláče, ale tohle bylo mezi nimi. Já jsem teď nemohl udělat nic jiného, než jít pracovat. Doufal jsem, že to vyřeší nějak sami oni dva. Marinette: Otec odešel a já tam zůstala s bráškou stát sama. Nestačila jsem ani zareagovat a Ada byl fuč. Stála jsem tam koukala do země a z očí mi tekly slzy. Ramena se otřásala, dech se mi zadrhával a ozývaly se tiché vzliky.

Erik Destler - 16. dubna 2019 08:12

soukromá zpráva od Erik Destler pro Díval jsem se, jak odchází a pak jsem se zadival na dívku. Plakala a mě jí bylo líto. Přistoupil jsem tedy blíž k ní a nejiste jsem ji objal. ,,Nevím, kdo jsi a neznám tě, ale třeba bychom mohli spolu nějak vycházet. Být kamarádi, přátelé? '' Nic moc jsem si od toho nesliboval ale zkusit se prostě muselo všechno. A já jsem nechtěl, aby plakala. Prostě mě to nějak bolelo.

Alexandr Vitamorte - 16. dubna 2019 11:41
	Marinette: Objal mě. Položila jsem ruce na jeho hruď a jemně sevřela látku jeho košile. Poslouchala jsem zvuk jeho srdce. Bylo to něco tak známého a přitom tak nového. ”Buďme přátelé.” pronesla jsem potichu do jeho hrudi, doufala jsem, že to uslyší i jeho uši, ale hlavně jsem to říkala jeho srdci.

Erik Destler - 16. dubna 2019 11:52

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Rád budu tvůj přítel. '' Řekl jsem a pomalu jsem ji hladil po zádech. Zdálo se mi, že se uklidňuje a to bylo dobře, moc dobře. Třeba by mi o sobě mohla něco říci. Doufal jsem v to. Kohl jsem si tak udělat obrázek o tom kdo je. ,,Nechtěla by ses projít? '' Potřeboval jsem se nějak zaměstnat do zítřejšího rána, kdy si budu moci promluvit s otcem. Jen on mohl vědět, co se mi stalo, jen on by to pochopil.

Alexandr Vitamorte - 16. dubna 2019 16:23

Marinette: Pomalu jsem se od něj odtáhla. Přikývla jsem, ale pořád jsem se na něj nepodívala. Styděla jsem se za svou slabost. ”Ukážu ti místo, které je skrýté před celým podsvětím. Nejkrásnější a nejčistší místo ze všech světů. Je to takový tajný svět v podsvětí.” přinášela jsem potichu a stále koukala k zemi. Odpovědi se mi nedostávalo, mlčel. ”Chceš?” zeptala jsem se šeptem. Bála jsem se teď v jeho přítomnosti i pohnout, jako by byl sen, který by mohl zmizet.

Erik Destler - 16. dubna 2019 16:28
	soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Rád bych se na takové místo podíval. Třeba se mi bude líbit. Rozhodně více než cele podsvětí. '' Řekl jsem tiše a když se vydala pryč, sel jsem pomalu za ní. ,,Já vím, že se to asi nehodí ale nechtěla by jsi mi o sobě něco říct? Jestli nechceš, nemusíš, jen mě to tak napadlo. '' Nechtěl jsem, aby řeč stala a třeba bych se o ní mohl dozvědět více.

Alexandr Vitamorte - 17. dubna 2019 01:12

Mari: ”Marinette.” pronesla jsem tiše a pokračovala pomalu se sklopenou hlavou. Došli jsme ke zdi zámku a pokračovali k mezeře široké malinko přes metr. Vchod by tu nikdo nehledal. Vytáhla jsem nůž, který jsem měla připevněný na stehně. Řízla jsem se do dlaně a dlaň přiložila na černý kámen. Zeď se zavlnila a zprůhledněla. Pořád jsem se na něj nepodívala, ale chytla jsem ho za ruku a společně s ním prošla stěnou. Jeho ruku jsem nesměle pustila, jako bych udělala něco špatného. Stáli jsme ve tmě. ”Ignis.” pronesl jsem potichu. Rozsvítily se louče, které lemovaly točité schodiště dolů. Udělala jdem krok v před ke schodům. Zamotala se mi ovšem hlava a já věděla, že se nevyhnutelně blíží dost nepříjemný pád ze schodů.

Erik Destler - 17. dubna 2019 06:12

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Máš moc pěkné jméno. '' Řekl jsme tiše zatímco jsem kráčel za ní až k mezeře. Tak tady bych tedy opravdu vchod nehledal. To místo mi přišlo temné. O jakém miste tedy mluvila, když říkala, že tam bude krásně? A skutečně to místo tady existovalo? Takové myšlenky se mi honily hlavou. Všiml jsem si toho, že je nějak podivně malátná a proto jsem ji raději podepřel. Přece jen jsem nechtěl, aby spadla. A pád z tech schodů by byl velmi ošklivý a taky hodně bolestný, Jistě by nevyvázla bez zranění.

Alexandr Vitamorte - 18. dubna 2019 12:28
	Mari: Kolem mě se omotaly dvě silné paže. "Děkuji." špitla jsem vystrašeně. Pomalu a vyděšeně jsem se odtáhla. Musela jsem vypadat, jako vyděšené zvíře. Pomalu jsem se vydala vpřed. Ruku jsem položila na stěnu a jemně se přidržovala, protože se mi pořád motala hlava. Nechtěla jsem mu ovšem připadat jako slaboch a přítěž.

Erik Destler - 18. dubna 2019 14:58
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Vydal jsem se za ní a společně jsme scházeli schody. Mlčeli jsme. Nevěděl jsem, co mám říci a ona nejspíše taky ne. Proto mezi námi panovalo ticho. Sesli jsme ze schodů a mlčky jsme kráčeli dal. Neznal jsem to tady s proto jsem ji nechal, aby šla první a tak mě vedla. Vyznala se tady mnohem lépe než já.

Alexandr Vitamorte - 21. dubna 2019 13:59
	Mari: Před námi se rozprostřela tajná podzemní zahrada. Hvězdné nebe se rozptrostřelo nad našimi hlavami. Miliony hvězd, tráva čistá a krásná pokrytá rosou. Jezírko a řeka s průzračně čistou vodou. Bylo to tu tak krásné a čisté. Vyzula jsem si boty a bosky chodila po trávě.

Erik Destler - 21. dubna 2019 14:03
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Rozhlédl jsem se kolem sebe. Nevěřil jsem, že by tady v podsvětí mohlo být tak krásné místo, ale spletl jsem se. Bylo to tak. Zul jsem se, přešel jsem k jezírku a zadival jsem se na něj. Voda byla krásná a dalo se vidět až na dno. Vlastně to tady bylo moc krásné. ,,Je to tady nádherné. ''

Alexandr Vitamorte - 21. dubna 2019 14:28
	Mari: ”Tohle místo stvořil Ada s maminkou.” Špitla jsem a koukala jsem na hladinu. Na hladinu dopadla má slza a vytvořila kruh na hladině. ”Vím, že ho nesnášíš. On ale není takový jak si o něm myslíš. Nebudu tě přemlouvat, aby si ho měl rád. Jen by si mu mohl dát šanci, aby si poznal jaký je.” hlas se mi u toho otřásal vzlyky z pláče. Slzy dopadaly na vodní hladinu a vytvářeli tam kruhy.

Erik Destler - 21. dubna 2019 17:12

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Kdyby byl takový, jaky říkáš, že je, nenechal by mě trpět u démonů. Dobře vím, jací démoni jdou a tvůj otec není jiný, to víme oba dva. Já se prostě nechci znovu spálit. Nechci zase trpět. Nechci někomu důvěřovat a bát se, že mě zase někdo zradí, že budu sám, odkopnutý a nemilovaný. Démoni mě v tomto hodně změnili a tu otec démon je.'' Řekl jsem tiše a díval jsem se na hladinu vody. Takto jsem to viděl já.

Alexandr Vitamorte - 21. dubna 2019 23:14

Mari: ”Neměla jsem nic říkat.” zvedla jsem se a naplno se rozplakala. ”Ne-dě-lej že ho zna-znáš! Nevíš o něm nic!” plakala jsem tak moc, že jsem přes slzy nic neviděla. Cítila jsem se tak slabá. Cítila jsem, jak mé tělo slábne, najednou se mi podlomily nohy a já se svezla na zem. Cítila jsem, jak se mi otevřela rána na dlani, která měla být ale dávno zahojená. Z rány začala vytékat krev. Před očima se mi zatmělo a já omdlela do trávy. Všechno se to stalo tak rychle.

Erik Destler - 22. dubna 2019 10:06
	soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Nevím jaký je a možná to ani nechci vědět. Můj otec je Eretron Destler a za tím si stojím. '' Utrhl jsem rukáv ze své košile a obvázal jsem jí ránu. Protože však stále krvácela, vzal jsem ji do náruče a rychle jsem se vydal zpátky do zámku s úmyslem najít jejího otce a ten by jí snad mohl pomoci. Protože já jsem nemohl, i kdybych chtěl.

Alexandr Vitamorte - 23. dubna 2019 17:43

Alex: Seděl jsem ve své pracovně a probíral se horami papírů, které se mi v posledních dnech nahromadily. Mari byla s Erikem a já doufal, že se jim podaří spol navázat dobrý vztah. Vím, že mě nesnáší a chápu to. Byl v zajetí démonů a myslí si, že jsem o tom věděl a jsem stejní jako oni. Kéž bych o tom věděl a mohl ho od nich dostat dřív. Vzal jsem do ruky dopis s pečetí Yliara. Můj pane, mám takový pocit, že máš něco co je mé. Já to ovšem chci neprodleně zpátky. S tím elfem jsem ještě neskončil. Vzal jsem si jeho schopnost ovládat živly a věř mi, že jakmile ji plně ovládnu a nebudu ho mít zpět, budeš litovat, že si vkročil do mého sídla a vzal sis jej. S uctivým pozdravem tvůj věrný služebník Yliar P.S.: Měl by sis pospíšit, předal jsem mu jistou schopnost, která by mohla té tvé maličké dost ublížit. Když jsem dopis dočetl byl jsem vzteky bez sebe. Vztek v okamžiku vystřídalo zděšení, jelikož dveře mé pracovny se rozrazily a v nich stál Erik. V náruči měl Marinette, která byla v bezvědomí.

Erik Destler - 23. dubna 2019 18:04

soukromá zpráva od Erik Destler pro Rychle jsem pospíchal do jeho pracovny a kopnutím jsem rozrazil dveře. Zadíval jsem se na Alexe a šel jsem k němu. „Potřebuji pomoci, byli jsme v zahradě, najednou omdlela a z ruky jí začala téct krev. provizorně jsem to zaškrtil, ale stále to krvácí. Ta rána je velká a já mám strach, že by mohla vykrvácet. Jsi její otec, pomoz jí prosím." Prosebně jsem se na něj zadíval a pak jsem se zadíval na Mari, kterou jsem stále držel v náruči.

Alexandr Vitamorte - 27. dubna 2019 03:21

Alex: ”Polož ji na pohovku.” přiběhla jsem k ní a bez váhání vzal nůž a řízl se do dlaně. Odmotal jsem kus látky z její ruky a přitiskl svou dlaň na tu její. ”Ignis, orum, probat. Sempre mendi quero. Ignis, orum, probat. Quarde lakta globin.” pronesl jsem krvavou matiku, která byla zakázaná. Mě to ovšem bylo v tuhle chvíli úplně jedno. Doufal sem, že se tím nebude Erik nikde šířit. Rána na její ruce se zacelila a jí se vrátila barva do tváří. Cítil jsem, že je ještě slabá a také, že to oslabilo i mne. Krvavá magie nikdy není zadarmo, proto je taky zakázaná. Byly doby, kdy nebyla a zkoušel ji každý, většinu ovšem krvavá magie zabije ještě před dokončením kouzla. Mari otevřela oči ”Ada...” Vydechla, ale já jí jen položil dlaň na hlavu a uspal ji. ”Pojď sem. Yliar s tebou něco udělal. Něco co způsobilo, že se Mari nevyhojila sama. Musíme zjistit co to je, protože pokud by ses přiblížil znovu k Mari mohli by se otevřít všechny rány, které kdy měla. Z mé dcery a tvé sestry by pak zůstal možná tak cedník.”

Erik Destler - 27. dubna 2019 16:25

soukromá zpráva od Erik Destler pro Opatrně jsem položil svou sestru na pohovku a postavil jsem se stranou, abych se mu tam nějak nemotal. Když potom začal kouzlit, měl jsem divný pocit. Přece jen jsem byl elf a tato kouzla na nás nepůsobila velmi dobře. Zároveň jakoby něco uvnitř mě křičelo, abych něco, nebo někoho, zabil a viděl krev. Zavrtěl jsem hlavou, abych se toho zbavil a raději jsem se na ně nedíval. Nevyznal jsem se v sobě, nikdy předtím jsem nic podobného necítil, tak proč teď, když jsem tam viděl svou sestru ležet a on kouzlil, ano? Čím to bylo? Pomalu jsem se přiblížil k němu a zadíval jsem se na něj. „Nevím, co se mnou Yliar udělal." Řekl jsem tiše a díval jsem se na něj. Nechtěl jsem, aby to věděl, ale moc dobře jsem si vzpomínal na krvavý rituál, kdy mi vzal mou moc ovládat živly. Tehdy jsem v tu chvíli omdlel a jen velmi matně jsem zaznamenal, že se mě něčím dotkl. bylo to studené, přesto živé, a divně se to svíjelo. Navíc se mi to vsáklo do kůže a když jsem se probral, měl jsem pocit, že je uvnitř mě něco, co tam nemá co dělat. Ale nevěděl jsem co to je a brzy jsem na to zapomněl, až nyní jsem si na to vzpomněl. „Opravdu jsem jí nechtěl ublížit."

Alexandr Vitamorte - 28. dubna 2019 10:27

Alex: ”Já vím, že ne. To Yliar. Věděl moc dobře, odkud ses vzal v tom městečku. Věděl dobře, že tvá sestra strávila týden na zemi ve špíně, aby zjistila, kdy bude Yliar pryč a my tě můžeme dostat ven.” vřel ve mě vztek. Chytil jsem Erika lehce za rameno. ”Musíš mi říct vše co si pamatuješ a vaše co víš, jinak ti nebudu schopný správně pomoct.” díval jsem se mu z přímá do oči a doufám jsem, že chápe vážnost mých slov.

Erik Destler - 28. dubna 2019 10:46

soukromá zpráva od Erik Destler pro Na okamžik jsem se mu zadival do očí a potom jsem sklopil pohled a díval jsem se na zem. Tiše jsem si povzdechl, ale začal jsem mluvit o dnech, kdy jsem byl u Yliara. Sem tam jsem se lehce otřásl, když jsem na to vzpomínal. Nebylo to nic příjemného a já jsem na to nerad vzpomínal. Popsal jsem mu podá rituály ale to už jsem se vyloženě klepal a třásl jsem se po celém těle.

Alexandr Vitamorte - 30. dubna 2019 02:21
	Alex: Objal sem ho. Věděl jsem co je teď uvnitř něj, ale i tak to bylo mé dítě a já jej musel obejmout. Rána na ruce se otevřela. S ní se otevřelo i pár dalších malých. ”Zbavím tě toho. Potom tě ona naučí používat všechny tvé schopnosti, aby ti už nikdy nikdo nemohl ublížit.” cítil jsem tu temnotu uvnitř něj. Věděl jsem, že mě to může zabít. Pravděpodobně mě to taky zabije.

Erik Destler - 30. dubna 2019 16:46

soukromá zpráva od Erik Destler pro Byl jsem rád, že mě objímá. Podvědomě jsem se přitulil k němu a hledal jsem u něj útěchu a bezpečí. To jsem právě teď potřeboval, utěšit a ujistit, že všechno bude v pořádku. Měl jsem totiž velký strach, že by se mohlo stát něco, co bych nedokázal zastavit. „Zbav mě toho prosí, nechci to mít v sobě, nechci ubližovat, ale pomáhat, vždycky jsem chtěl léčit." Zadíval jsem se na něj prosebně. „Slib, že budeš v pořádku, že se ti nic nestane." Prosil jsem ho tiše.

Alexandr Vitamorte - 01. května 2019 12:16

Alex: "Slibuji. Budeš zase v pořádku." pronesl jsem mu tiše do ucha. O sobě jsem totéž říct nemohl. Sevřel jsem ho ještě víc v náruči. "Ať se děje cokoliv, nech mě dokončit kouzlo a nic nedělej." pronesl jsem a on jemně přikývl. Ignis, orum, probat. Sempre mendi quero. Ignis, orum, probat. Quarde lakta globin. Ignis orum probat. Derque Vita mortum." Cítil jsem, jak temná magie otravující jeho tělo mizí a přenáší se do mě. V ten moment se otevřelo spoustu mých ran a já začal krvácet. Zahlédl jsem, jak se objevilo bílé světlo a z něj vyšel Eretron. To bylo to poslední, co si pamatuji, než jsem se svez Erikovi v náručí bezvládně na zem. Už jsem jen matně slyšel, jak Erik křičí moje jméno.

Erik Destler - 01. května 2019 18:43
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Opřel jsem se o něj a cítil jsem, jak ze mě ta temnota mizí a jakoby se mi najednou dýchalo lépe, mnohem lépe než předtím. Zachytil jsem ho do náruče a snažil jsem se ho nějak jemně položit na pohovku, křičel jsem jeho jméno. „Musíme mu pomoci ada, vzal si ze mě temnotu, která otevírá rány. prosím pomozme mu."

Alexandr Vitamorte - 01. května 2019 19:51

Eretron: ”Prováděl krvavou magii chlapče. Mohu mu zavřít rány, ale nic víc.” podíval jsem se na něj soucitně. Přešel jsem k nim a svými léčitelskými schopnostmi jsem zavřel Alexandrovi rány. On se ovšem neprobudil. Tep měl jen slabý, barvu téměř bílou a dech téměř žádný. Otočil jsem hlavu ke svému vnukovi. ”Tvůj otec věděl moc dobře, že ho to nejspíš zabije.” povzdechl jsem si. ”Očividně neváhal ani ma vteřinu totu oběť podstoupit pro tvou záchranu.” Odmlčel jsem se a podíval se na svého přítele. ”Udělal by pro vás dva naprosto cokoli i za cenu vlastního života. Je to dobrý člověk... Nejlepší a nejčestnější, kterého jsem kdy znal.” sklopil jsem hlavu. ”Teď už ho můžete zachránit jen ty a tvá sestra. K tomu se ale musíš naučit používat všechny své schopnosti. Hlavně ale musíte s tvou sestrou řídit podsvětí, aby nikdo nezjistil, že je na tom takhle. Pak by byl v nebezpečí celý svět!”

Erik Destler - 01. května 2019 21:37

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Já ty schopnosti nemám ada, Yliar mi je vzal, provedl na mě nějaký rituál a zbavil mě jich, nedokážu nic, jsem slabý, jsem obyčejný elf. Může ho zachránit jen ona." Smutně jsem se na něj podíval a neměl jsem daleko k pláči, vždyť jsem teď byl nikdo, nic jsem neuměl. „Nemám je, nezmůžu nic, už nikdy nebudu ovládat živly, nejde to vrátit. Yliar to říkal, říkal, že je to napořád. " V temných rituálech jsem se nevyznal a taky jsme nevěděl, že ty schopnosti má, že mi je vlastně nevzal, ale vzal si pouze část a zbytek mi nějak potlačil. Nevěděl jsem to a myslel jsem si, že mi je vzal celé, věřil jsem v to. nikdo mi nyní nemohl pomoci, schopnosti vrátit nešly. Klečel jsem u pohovky, díval jsem se na Alexe a držel jsem ho za ruku. Musel žít. „Nevím, jak se řídí podsvětí, nikdy jsem se o to nezajímal, ani mě to nikdo neučil."

Alexandr Vitamorte - 02. května 2019 03:49

Eretron: ”Ona to ví. Se vším ti pomůže, ale nemůže na to být sama, pořád je slabá.” položil jsem dlaň na Erikovi záda. ”Nevzal ti nic Eriku. Tvé schopnosti jsou stále spoutány uvnitř tebe a ty si jediný, kdo je může uvolnit. Cítím je stejně, jako v den, kdy je tvůj otec spoutal.” přešel jsem k druhé pohovce a použil léčivý dotek na svou vnučku. Ta se probrala a posadila se. ”Dědečku! Vítej!” řekla nadšeně s úsměvem. Když si ovšem všimla mého výrazu zarazila se. ” Stalo se něco dědečku?” přesunul jsem oči směrem k Erikovi, který držel za ruku Alexe. Otočila tím směrem hlavu a zděsila se. Vyskočila z pohovky a přeběhla k otci. ”Ada! Co si to udělal?!” křičela se slzami v očích. Podívala se na Erika, který vypadal, že mu pohled na ni rval srdce. Ona se z hluboká nadechla, vydechla, otřela si oči a postavila se. ”Fajn, máme spoustu práce a tlačí nás čas, takže se dáme do toho.” otočila se a šla ke dveřím. Teď byla úplně jako její matka. Došla ke dveřím a otočila se, protože si všimla, že za ní Erik nejde a pořád dřepí vedle Alexe. ”Dělej! Takhle mu nepomůžeš! Takže zvedni zadek a pojď!” zakřičela na něj a potom už se vydala vem ze dveří. Přesně jako její matka.

Erik Destler - 02. května 2019 08:16

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Ale já je necítím ada. Jak mohu mít něco, co necítím? Navíc, když je spoutal, objevovaly se postupně, ale takto mám strach, že je už nikdy nebudu mít." Řekl jsem tiše a díval jsem se na něj. Nakonec jsem pomalu vstal a objal jsem ho. „Postarej se o něj ada, udrž ho naživu už kvůli ní." Zavřel jsem oči a vdechoval jsme jeho vůni, než nás vyrušila moje sestra. Jen neochotně jsem se od otce odtáhl, naposledy jsem se zadíval na Alexe a šel jsme pomalu k ní. Nebyl jsem si vůbec jistý, jestli to zvládnu nebo ne, ale doufal jsme, že ano.

Erik Destler - 14. května 2019 16:32

soukromá zpráva od Erik Destler pro Dny pomalu ubíhaly a i když jsem se moc snažil, stále se mi nepovedlo probudit svou moc. A to jsem svou sestru, už jsem si na ni docela zvykl, opravdu poslouchal. Taky jsme chtěl objevit znovu svou moc, ale bylo to tak moc těžké, že to snad ani nešlo. Nechtěl jsem se vzdávat, ale musel jsem si pokaždé připomínat, že se snažím pro Alexandra. Zrovna nyní jsem meditoval. Přinášelo mi to alespoň nějakou úlevu a taky možnost, jak se ponořit do sebe a vidět, že tu moc stále mám. Ale bariéra mrzí mnou a jí byla příliš velká a zmenšovala se jen velmi pomalu. Přesto jsem doufal, že bych jendoho dne mohl svou moc lze rozvinout. A ten den byl blíž, než jsem si myslel.

Alexandr Vitamorte - 16. května 2019 00:59

Mari: Snažila jsem se Erika naučit vše, ale pořád se mu nepovedlo překonat bariéru, kterou si kolem svých schopností vybudoval. Nemohla jsem mu říct, Ty hele bráško, za to že to nejde, můžeš z většiny ty, protože se svých schopností bojíš a nechceš přijmout svou démonickou část. kdybych mu tohle řekla, tak by se pravděpodobně obviňoval a bylo by to jen horší. Právě teď Erik medituje a já popravdě absolutně netuším, jak chce sakra dosáhnout meditací na démonskou sílu. Což mě přivádí na nápad. "Bráško!" vyjeknu najednou do ticha až sebou Erik trhne a svalí se na zem. Začnu se smát, ale hned se zase uklidním a pokračuji. "Mám nápad jak na to! Přestaneme se tak urputně snažit." To jsem ovšem netušila, jak se na to bude tvářit Erik.

Erik Destler - 16. května 2019 17:56

soukromá zpráva od Erik Destler pro Bylo toho tolik, co jsem se musel naučit a prostě jsem to nezvládal. Nešlo mi to a já jsem se snažil, jak jsem jen mohl. Když na mě promluvila, lehl jsem se a svalil jsem se na zem. Podle mě to bylo zbytečné. Nešlo mi to a já jsem pochyboval o tom, že mi to někdy půjde. Mohl jsem se snažit, jak jsem chtěl a nic. Proste nic. Nic se nedělo a nebyla ani jediná změna, jediný pokrok. Vzdal jsem snad meditovat a zadival jsem se na ni. ,,No bravo, rovnou to mohu vzdát, přece jen ta moje moc, kterou údajně mam mít, je jaksi zablokovaná. ''

Alexandr Vitamorte - 31. května 2019 00:59
	Mari: ”Nic není zablokované ty trotle! Musíš si ale uvědomit, že se snažíš meditovat, aby si de dostal ke svým delnondkxpm schopnostem. Navíc svou fepmonskou část odmítáš! Tak co sakra čekáš?!” byla jsem už vzteklá. ”yjedtli chceš dénonskou moc, tak musíš ale sám sobě přiznat, že si z části démon! Musíš chtít svou depnonskou část!”

Erik Destler - 31. května 2019 09:04

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Já se sakra snažím, medituji kvůli tomu každý den a stejně to nejde. Tak co mám sakra dělat?" Vstal jsem z pohovky a díval jsem se na ni. „Taky si to můžeš zkusit sama, tak mě nech napokoji. Já se své démonské části rád vzdám. Rád budu vládnou jen elfí zemi a podsvětí si nech ty. Stejně je plné zla." Vydal jsem se pryč a práskl jsem za sebou dveřmi. Nenáviděl jsem ty její řeči, stejně mi nikdy nepomohla.

Alexandr Vitamorte - 01. června 2019 00:19

Mari: Vyběhla jsem za ním. " Na to se ale až moc chováš jako démon. Prásknout se vším, protože je to moc pracné a vykašlat se na lidi, kteří tě potřebují. Vykašlat se na všechno jenom proto, že si sám sobě neumíš připustit, že si z části démon. Tak sakra přijmi co si! Myslíš, že pro mě to bylo jednoduché přijít na všechno sama? Myslíš že mě s tím někdo pomohl? Kdyby otec věděl, že jsem se naučila používat své schopnosti srovnal by se zemí půl podsvětí. " byla jsem vzteky bez sebe. Křičela jsem po něm přes půl zámku. Z očí mi tekly slzy. "Myslíš, že jen ty to máš těžké? já se to učila několik let! Tak se přestaň litovat a dělej něco. Démonské schopnosti nevyvoláš meditací! To není jako se schopnostmi elfa! Démonské schopnosti jsou divoké, nespoutané, tak už to sakra pochop, jinak nikdy otce nezachráníme!" rozbrečela jsem se naplno, proběhla kolem něj a běžela do podzemní zahrady.

Erik Destler - 01. června 2019 08:47

soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Já nejsem démon. Tak to konečně sakra pochop. Nikdy nebudu démonem. Nechci jím být, protože je to nečistá rasa. Nevíš, co jsem si prožil a chováš se, jako kdyby jsi to věděla. Navíc je to jen a pouze tvůj otec. Já ho neznám, nikdy mi nepomohl. Kde byl, když jsem trpěl u démonů? Tady a pil víno. Nezajímá ho nějaký elf. Takže si ho vzbuď sama. Silná jsi na to dost, když toho tolik umíš. A mě nech napokoji. Já sem nepatřím, Patřím do království elfů, ne do podsvětí. Mým otcem byl, je a bude Eretron Destler. Ty si dcerou démona, ale já nejsem jeho syn a nikdy nebudu.'' Šel jsem rovnou k sobě do pokoje a zamkl jsem za sebou dveře. Chtěl jsem být sám. Ona nic nechápala a nikdy to ani nepochopí.

Alexandr Vitamorte - 02. června 2019 23:10
	Alex: Cítil jsem jak se mým nitrem šířila temnota. Čím víc se mé děti hádali, tím víc mě temnota stravovala. Věděl jsem, že mě brzy temnota uvnitř mě zabije. Až se tak ovšem stane, zmizí i má magie, která drží všechny démony na uzdě. Mari: Svezla jsem se po dveřích a brečela. "Ty jeden sobeckej...!" zakřičela jsem. Vstala jsem vyšla jsem z pokoje a šla k tomu jeho. Zabouchala jsem na dveře.

Erik Destler - 03. června 2019 08:09
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Tiše jsem si povzdechl a otevřel jsem dveře. „Poslouchej Mari, ty máš svého otce a svůj život, mě jste postavili před hotovu věc. Já nechápu hodně věcí, které jsou pro tebe normální. Takže navrhuji toto. Vysvětlíš mi, co po mě chceš a já se to pokusím splnit. Ale nevím jestli mi to půjde nebo ne. Takže se budu snažit, ale ty taky."

Alexandr Vitamorte - 04. června 2019 21:30

Mari: "Chtěla jsem ti jen říct, že jestli to chceš vzdát tak si to vzdej. Klidně odejdi k elfům. Zachráním otce sama, i kdyby mě to mělo zabít." vychrlila jsem na něj a slzy mi při tom tekly po tvářích. Otočila jsem se na patě a šla k otcově pokoji. "Krvavá magie ho zachrání. Já zemřu, ale on bude žít." pronesla jsem spíš pro sebe a bylo mi už jedno, jestli to Erik uslyší. Už jsem se rozhodla, když nechce Erik přijmout to kým je a to že jsme jeho rodina, tak ať si jde k elfům. Dnes zemřu a otec bude žít.

Erik Destler - 04. června 2019 21:48
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Vyběhl jsem za ní a chytil jsem ji za ruce. ,,Jaký by to melo smysl? Sice by žil, ale zemřel by žalem, protože by jsi ty zemřela. Vysvětli mi prosím co a jak a já se pokusím to udělat. Neslibuji, že nebudu naštvaný ale budu se snažit. Přemýšlej Mari. '' Trochu jsem s ní zatřásl, aby se probrala a divala jsem se na ni.

Alexandr Vitamorte - 06. června 2019 22:50

Mari: "Já už nemůžu!" zakřičela jsem zoufale. Rozvzlykala jsem se. Dnes mě úplně poprvé viděl Erik zlomenou. Dnes mě poprvé viděl kdokoli se vzdát. Dnes byl den, kdy jsem byla zranitelnější, než kdy předtím. Dnes v den mých narozenin, kdy jsem vždy byla s otcem. Uvnitř mě vše umíralo, včetně naděje. "Já už nemůžu!" zašeptala jsem mezi vzlyky a svezla se na zem. Seděla jsem na zemi a hlasitě plakala. Byla jsem pokrytec, protože Erik nebyl jediný, které si nepřipouštěl co je zač. Odmítla jsem svou elfskou půlku, protože jsem v ní viděla slabost. Odmítla jsem city k ní vázané, protože jsem se bála, že budu slabá a že mě city přemůžou. Dnes jsem ale pochopila, že právě to, že jsem odmítla cítit vše, ze mě udělalo slabší.

Erik Destler - 07. června 2019 09:05

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Představ si, že pro mě je to ataky náročné. Ale jsem ochotný udělat dohodu. Ty mi pomůžeš s tou démonskou částí a já tobě s elfí částí." Navrhl jsem a díval jsem se na ni, nečekal jsem, že se tady takto složí, nejspíše toho na nás bylo opravdu hodně a potřebovali jsme si odpočinout a na chvíli vypnout. Vlastně jsem ani nevěděl, proč jí chci pomoci a proč jsem dal takovou nabídku by mě taky zajímalo. Asi už nám to všechno lezlo na mozek.

Alexandr Vitamorte - 16. června 2019 17:22

Mari: ”Dobře.” Špitla jsem a zlomeně koukala před sebe. Měla jsem skelný pohled a přestávala vnímat. Přestávala jsem ovládat své démonské síly, které se s negativními pocity zvětšovaly. Cítila jdem, jak se mi objevují na zádech křídla a jak se mi začínají tvořit rohy. Začínala jsem ztrácet kontrolu nad vším. ”Pomoz mi!” zachraptěla jsem zoufale, směrem k Erikovi. Podívala jsem se na něj a cítila jsem, jak mi pomalu černá bělmo.

Erik Destler - 16. června 2019 20:20
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Klekl jsem si k ní a pomalu jsem ji objal. „Zkus to ovládnout, vím, že to zvládneš, nejsi slabá, jak si myslíš. Ovládej se Mari, jinak to tu všechno zničíš a otce to bude moc mrzet." Jemně jsem ji hladil po zádech a snažil jsem se ji nějakým způsobem uklidnit. Bylo to poprvé, co jsem ji takto viděl, nechápal jsem, jak je možné, že je taková to.

Bimba - 01. srpna 2019 21:06

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Alexandr Vitamorte - 04. srpna 2019 12:20

Mari: Svět pomalu černal a já ztrácela vědomí. ztrácela jsem kontrolu nad vnitřním démonem, kterého jsem zatím držela na uzdě. Pokud nad ním opět rychle nezískám kontrolu, bude to mít katastrofické následky. Alexandr: Cítil jsem pohyb temnoty. Cítil jsem, že se probudil mocný démon, který byl se mnou pokrevně spojen. Doufal jsem jen, že to byl Erik. Jestli je to Marinette, musí démona zkrotit zpět, jinak je v ohrožení nejen celé podsvětí, ale také všechny ostatní světy.

Erik Destler - 04. srpna 2019 13:35

soukromá zpráva od Erik Destler pro Já jsem se opravdu hodně snažil a jednoho dne se mi to povedlo. Povedlo se mi vyvolat svou démonní magii. Částečně jsem byl za to rád, protože jsme tak mohli pomoci Alexandrovi. Vydal jsem se tedy za Mari. Poslední dny jsem trénoval sám a tak jsem jí o tom chtěl říct. Zaklepal jsem tiše na dveře jejího pokoje. „Mari, potřebuji s tebou na chvíli mluvit. Myslím, že budeš šťastná, až se dozvíš jednu novinku."

Bimba - 05. srpna 2019 22:43
	Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba

Alexandr Vitamorte - 10. září 2019 23:20
	Alexandr: Snažil jsem se nějak odčerpat tu temnotu i ve svém stavu. To se mi ovšem nedařilo. Cítil jsem, že je s Mari nemco hodně v nepořádku a cítil jsem jen velmi málo její životní energie. Momentálně jsem s tím ovšem nemohl nic udělat. Mari mezi tím ležela v bezvědomí, přemáhána temnotu, na podlaze svého pokoje. Dveře se otevřely a v nich stál její bratr.

Erik Destler - 11. září 2019 09:00
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Rychle jsem si k ní klekl a snažil jsem se ji probudit. Přeci to nějak muselo jít, nechtěl jsem aby zemřela. „Marry vstávej prosím." Zatřásl jsem s ní a opravdu jsme ji chtěl probudit.

Alexandr Vitamorte - 01. října 2019 09:32

Mari: Všude kolem byla temnota a nic než temnota. Málo duše se zmítala v plamenech. Cítila jsem, jak celá hořím. Z dálky jako bych zaslechla své jméno a povědomý hlas. Snažila jsem se otevřít oči, ale bylo to silnější než já. Bezvládně jsem ležela a nevěděla, co se bude dít. Neměla jsem strach o sebe, ale o bratra a otce. Nedovedu si představit co se stane, jestli jeden z nich padne. Kdyby jen bratr tušil otcovo tajemství. Možná by se na nemu pak díval úplně jinak.

Erik Destler - 01. října 2019 16:49

soukromá zpráva od Erik Destler pro Trochu jsem panikařil a nevěděl jsem, co mám dělat. Nevěděl jsem, jak zavolat dědečka, třeba by pomohl ten. Snažil jsem se Mari jakkoliv vzbudit, nešlo to. Rozběhl jsem se k otci a snažil jsem se vzbudit i jeho. Chtěl jsem zavolat dědečka, ale nevěděl jsem jak. Jeho rada by se mi teď moc hodila, potřeboval jsem ji, nechtěl jsem, aby zemřeli. Přenesl jsem Mari do pokoje k otci a pokračoval jsem v pokusech o jejich probuzení. Přece to nějak musí jít a já to zvládnu, musím.

Alexandr Vitamorte - 02. října 2019 13:44
	Alexandr: Cítil jsem, že temnota krvavé magie ze mě odchází a přesouvá se někam jinam. Pomalu se mi začalo lépe dýchat a pomalu jsem pohnul prsty. Nevím jestli se mi to zdálo, ale slyšel jsem Erikův hlas jak mě volá. To ovšem nemohla být pravda. Erik mě z duše nenáviděl.

Erik Destler - 02. října 2019 16:39

soukromá zpráva od Erik Destler pro Objal jsem otce a snažil jsem se ho nějak přivést zpátky. „Probuď se prosím, potřebujeme tě, já tě potřebuji. Mari je v nebezpečí a já nevím, jak jí pomoci. Chci zavolat dědečka, ale nevím jak." Šeptal jsem tiše a snažil jsem se neplakat. Nechtěl jsem být znovu sám. „Prosím tati." Zašeptal jsem tiše a modlil jsem se, aby se probudil, byl tak dlouho pryč, že by se musel stát zázrak, aby se probral. A já jsem si přál, aby se stal zázrak.

Alexandr Vitamorte - 03. října 2019 03:31
	Alexandr: ”Tati.” zachraptěl jsem. A objal svého syna. Myslel jsem, že to není skutečné a tak jsem si tu vidinu chtěl užít tak dlouho, jak to jen šlo. ”Tati.” zopakoval jsem a zesílil objetí. Chtěl jsem si pamatovat tenhle moment. Tuhle vidinu, která prostě nemohla být pravda.

Erik Destler - 05. října 2019 13:00
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Přitulil jsem se k němu a nechal jsem se objímat. Moc mi chybělo něčí objetí. ,,Tati, Mari je v nebezpečí, nevím, co jí je, ale neprobouzí se. Nevím co mám dělat, musíme jí pomoci tati. '' Ani jsem si neuvědomil, že jsem plakal, ale bylo to tak. Možná to bylo tím, že na mě všechno dolehlo.

Alexandr Vitamorte - 06. října 2019 13:58
	Alexandr: Otevřel jsem oči dokořán: ”Mari?!” posadil jsem se a okamžitě jsem věděl, že tohle už není hezký sen. Na jednu stranu jsem byl rád, že mě Erik nazval tátou, to ovšem zastínil fakt, že byla jeho sestra v ohrožení života. ”Co se stalo? Řekni mi hezky popořadě, co se dělo od toho co jsem použil krvavou magii.”

Erik Destler - 06. října 2019 14:19
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „No ty jsi usnul a Mari se mě snažila naučit používat moje schopnosti. Snažil jsem se, ale nešlo to. Pohádali jsme se a na chvíli jsem byl v zahradách, potom jsem to chtěl zkusit znovu, souhlasila a pak jednoho dne se neprobouzela." Řekl jsem mu jak to přesně bylo a zadíval jsem se na Mari na další pohovce. Snad se nám ji podaří zachránit. Doufal jsem v to.

Alexandr Vitamorte - 24. října 2019 02:20

Alexandr: Věděl jsem, že je zle. Musel jsem teď rychleji než kdy Předtím naučit Erika vše co bylo potřeba, aby mohl převzít vládu nad podsvětím společně s Merinette. Nezbývalo už moc času. Kouzlo kterým jsem zapečetil do každého jinou magii se začalo měnit. Erik měl veškerou Elfskou magii a Mari zase veškerou démonskou. U Erika nebyl problém, jelikož Elfská magie je uzdravující a čistá, totéž se ovšem nedá říct o démonské magii, která je černá a spalující, jestliže ji dotyčný není schopen všechnu vstřebat. To ale Marinette nedokázala, protože byla jen poloviční démon. ”Jsou dvě možnosti a bude jen na tobě, kterou tvolíš Eriku.” pronesl jsem směrem ke svému synovi a koukal mu zpříma do očí. ”Buď krvavou magií Marinette probudím a dávám víc času, abych jste zvládli rozdělit vaši magii a každý jí přenést část na toho druhého. Což by znamenalo, že už se pravděpodobně neproberu, nebo odeberu Marinette část temné magie a probudím ji. Bude to ale znamenat, že budete muset okamžitě oba opustit podsvětí a kouzlem a mou krví zapečetit podsvětí už na věky. Takže už se nikdy neuvidíme.”

Erik Destler - 24. října 2019 17:18

soukromá zpráva od Erik Destler pro „A nešlo by to jinak udělat? Dědeček by jistě pomohl, navíc Mari by nebyla šťastná, kdyby tě už nikdy nemohla vidět. A já taky ne." Povzdechl jsem si a díval jsem se na něj, přemýšlel jsem o jeho slovech ale ani jedna z těch dvou variant se mi nelíbila. „Proč by ses v té první možnosti už neprobral? Vždyť bys měl zůstat vzhůru ne?" Moc jsem se v tom nevyznal, ale nechtěl jsem o něj přijít, ne teď, když se konečně probudil a mohl nám pomoci.

Alexandr Vitamorte - 25. října 2019 04:06

Alexandr: ”Užívání krvavé magie si vždy vezme svou daň. A ačkoli je má moc obrovská, použil jsem již be svém životě krvavou magii tolikrát, že si bere víc, než jsem jí schopen dát.” povzdechl jsem si a sklopil hlavu. ”Ani neumím spočítat kolikrát jsem použil krvavou magii ve snaze zachránit vaši matku. Kolikrát jsem vyslovil zaklínadla, která by mě mohla na místě zabít. Všechno mi bylo jedno, protože jsem ji prostě chtěl zpět.” podíval jsem se Erikovi do očí. ”Chtěl jsem, aby tu byla hlavně pro vás. To ona tu měla zůstat a já zemřít. Byla by pro vás oba o tolik lepší.” složil jsem obličej do dlaní. ”Kdyby tu byla ona a ne já, nikdy by se vám nepřihodilo nic špatného. Jenže vám zůstal ten špatný rodič a taky na to doplácíte.” neměl jsem odvahu se znovu Erikovi podívat do očí. ”S touhle magii nic nezmůže ani Eretron. Je to nejmocnější elf jakého znám, tohle je ovšem mimo jeho pole působnosti. Tohle je záležitost podsvětí. Proto vymění svůj život za váš.”

Erik Destler - 25. října 2019 19:19

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Ne, to nemůžeš udělat, ty jsi král podsvětí. Vždyť já nevím o vládnutí vůbec nic, nepřipravoval jsem se na to, nevím, co dělat, jak se chovat. Chci to udělat já, chci pronést to kouzlo, zaklínadlo, ať je to cokoliv. Chci použít krvavou magii, abyste vy dva byly v pořádku. Sotva ses vzbudil, nemůžeš zase zemřít. Mari by to nepřežila, měla by deprese a zase by nevnímala. Mě nezná, mě může ztratit." Stál jsem si na svém a díval jsem se na něj. Raději já, než on, tak to bylo správně. Nechtěl jsme, aby Mari přišla o otce, to by nepřežila.

Alexandr Vitamorte - 25. října 2019 23:50
	Ona o tvé existenci věděla celý svůj život. Miluje tě víc než si dokážeš představit.” povzdechl jsem si. ”Je tu ještě jeden způsob, ale radši bych zemřel, než ho žádat o pomoc!” rozhodně jsme neměl v úmyslu jít za ním a o něco ho žádat!

Erik Destler - 26. října 2019 20:04
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „Kdo to je? Koho nechceš žádat o pomoc?" Zeptal jsem se tiše a díval jsem se na něj. „Třeba by nám pomohl, stačí se jen zeptat. Já jsem o ní nevěděl, ale nechci o ni přijít. Ani o tebe tati." Nedokázal bych to znovu. Bál jsem se, že bych je už nikdy neviděl.

Alexandr Vitamorte - 26. října 2019 20:55
	”Je to démon, který zabil vaši matku a z duše nenávidí elfy.” podíval jsem se na něj. ”Zabil by vás na místě tak jako vaši matku a nikdy mi neodpustil, že jsem se zamiloval do elfky. Nedokázal jsem ho ale zabít.” sklopil jsem pohled. ”Je to můj otec. To on zabil vaši matku.”

Erik Destler - 26. října 2019 21:01
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „Třeba kdybychom ho dostali do úzkých, tak by nám musel pomoci. Musí to přece nějak jít." Vstal jsem a začal jsem přecházet po místnosti. Byla to jediná možnost, pokud jsem je nechtěl ztratit a to jsem opravdu nechtěl. „Umí prohlédnout iluze? Pokud ne, tak bychom toho mohli využít."

Alexandr Vitamorte - 29. října 2019 13:19

”Je to bývalý pán podsvětí Eriku. Kdybych jej neporazil v boji, tak by stále vládl.” věděl jsem, že pokud by nám měl pomoct, pokud by se rozhodl nás vyslyšel... ”Nemám dost sil, abych jej porazil v boji. Rozhodně né teď, musel bych nabrat sílu. To co bych ovšem musel dělat, abych ji získal zpět dělat nechci. Vím ze bych se ti pak hnusil.” řekl jsem, vstal a došel k Erikovi. ”Můžeš ho zkusit přemluvit ty, přecejen je to tvůj dědeček. Nejsem si ovšem vůbec jist, jestli pro něj to něco znamená.”

Erik Destler - 29. října 2019 21:43
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „Půjdu za ním. Je to můj dědeček, přesvědčím ho, aby nám pomohl. A jestli pro to budu muset udělat cokoliv, co bude nutné, pak to udělám." Objal jsem ho a zavřel jsem oči. „Ty zatím opatruj Mari a nabírej síly. A kdyby se tady zastavil dědeček Eretron, že ho mám moc rád a pozdravuji ho. Pokusím se vrátit jak brzy to jen půjde. Jen, kde dědeček bydlí?"

Alexandr Vitamorte - 30. října 2019 15:43
	”Klid Eriku.” řekl jsem a on se zatvářil zmateně. ”Je tady v zámku.” řekl jsem frustrovae a rozhodil rukama. ”Po tom vo vyvraždil tolik elfů jsme ho prostě nemohl nechat jít.”

Erik Destler - 31. října 2019 16:29
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „Tím pádem nebudu muset chodit daleko." Pousmál jsem se ale trochu jsem měl strach. CO když mě opravdu zabije, vždyť mě ani nezná? Nehledě na to, že mě nejspíše nikdy neviděl. I když to bylo zvláštní, ale vzhledem k tomu, co jsem o něm slyšel, jsem se nedivil, že mě nechtěl vidět.

Alexandr Vitamorte - 31. října 2019 20:54
	"Od smrti vaší matky je zavřený ve vězení tady v paláci." Příliš jsem se za sebe styděl, než abych se na Erika podíval. Sice můj otec způsobil spoustu špatného, ale já jsem jej prostě nedokázal zabít.

Erik Destler - 31. října 2019 21:55
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „V které kobce je?" Ještě nikdy jsem tam dole nebyl, ale jestliže tady byla šance, že by opravdu mohl dědeček pomoci, pak tam půjdu. Snad bude mít alespoň trošku rozum, jinak to asi nedopadne dobře. Nechtěl jsem mu nijak ubližovat pokud nebudu muset.

Alexandr Vitamorte - 03. prosince 2019 23:14
	”Je v podzemí. Je tam vybudované speciální vězení.” ani v nejmenším mě tenhle nápad netěšil. O Erika jsem se velmi bál, stejně jako o Mary. Můj otec byl ledaco, ale rozhodně nebyl ochotný pomáhat a to nikomu!

Erik Destler - 04. prosince 2019 08:56
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „Zaveď mě tam, promluvím si s ním a uvidím, co se dá dělat." Zadíval jsem se na něj vážným pohledem. Musím toho démona přesvědčit, prostě musím. A já jsem doufal, že to zvládnu. Už kvůli Mari.

Alexandr Vitamorte - 04. prosince 2019 10:46

Vydal jsem se neochotně k mé ložnici. Vešli jsme dovnitř a Erik vypadal zmateně, co děláme zrovna v mé ložnici. "In aperto loco vetiti tenebris est." Knihovna se rozestoupila a odkryla temné schodiště vedoucí do nejhoršího místa všech světů. Nebo abych byl přesnější, k nejhoršímu tvoru všech světů. K mému otci. Když se Erik ke schodišti přiblížil, zažehla se pochodeň na vrcholu schodiště. "Měl bych jít první." pronesl jsem důrazně, vydal jsem se rázným krokem ke schodišti a nenechal tak Erikovi prostor pro námitky.

Erik Destler - 04. prosince 2019 19:01

soukromá zpráva od Erik Destler pro Vůbec jsem nechápal, proč šel do ložnice. Došlo mi to až ve chvíli, kdy pomocí několika slov otevřel průchod směrem dolů. Bylo mazané mít vchod do vězení v ložnici, bylo o dost snažší hlídat, aby zločinec neutekl. Nechal jsem ho jít prvního a pomalu jsem sestupoval schody za ním. V dvou metrových rozestupech byly od sebe pochodně. Když jsme kolem nich šli, vzplály a jakmile jsme přešli uhasly. Nikdy jsem tady nebyl, ale cítil jsem, že ten démon, ke kterému jdeme, je hodně silný. Prostě jsem to cítil, jakoby to byl nějaký radar uvnitř mě, který mě předtím varoval. „Proč tvůj otec nemá rád elfy?"

Alexandr Vitamorte - 29. prosince 2019 18:59
	"Protože jsem si vzal elfku i přes jeho zákaz, která mi dodala potřebnou sílu ho sesadit z trůnu." z hluboká jsem se nadechl. "Já a vaše matka jsme ho chtěli sesadit, abych udržel démony v podsvětí. Netušili jsme ovšem, že se pomstí na všech elfech. Počkal si, až jsme měli děti a poté zaútočil."

Erik Destler - 29. prosince 2019 21:41
	soukromá zpráva od Erik Destler pro Přikyvl jsem a šel jsem za ním do vězení. Byl jsem zvědavý na dědečka. Jistě se mi ho podaří přesvědčit a poznat ho. Přece nemůže být tak zlý, nevěřím tomu. Jistě se změnil za tu dobu, co byl ve vězení.

Alexandr Vitamorte - 23. ledna 2020 15:13
	Došli jsme k obrovským dveřím, za kterými se nacházel můj otec Nechtěl jsem tam Erika brát, ale byl tak paličatý. Byl přesně jako já. Otevřel jsem dveře a okamžitě se ozval řev. "Ty mi sem vedeš nějakého špinavého křížence?!" zatnul jsem pěsti tak až mi zbělaly klouby.

Erik Destler - 23. ledna 2020 15:26
	soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Dobrý den pane, taky nejsem nadšený z toho,že jsem kříženec.'' Odstrčil jsem otce a vešel jsem dovnitř.,,Ale když už jím jsem, musím toho využít ve svůj prospěch. A rád vidím svého děda. Opravdu moc rád vás poznávám. '' Kráčel jsem klidně blíž k němu.

Alexandr Vitamorte - 09. února 2020 01:56
	Erik vešel klidně dovnitř, to však byla chyba, v ten moment se probudila otcova moc v plném rozsahu. Proběhl jsem kolem Erika a proběhl jsem až k němu a skrz mříže. Musel jsem okamžitě nějakou jeho moc odčerpat, ab nebyl schopný Erikovi ublížit.

Erik Destler - 13. února 2020 21:01
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „Tati, nech o." Odtáhl jsem ho od dědy. „Zvládnu to, jen to nech na mě. už nejsem malé dítě, vím, že mě chceš chránit, ale já to zvládnu." Vydal jsem se znovu k dědovi. Musel jsem s ním promluvit. Závisel na tom můj život a život další osoby taky. Bylo to neskutečně moc důležité.

Alexandr Vitamorte - 15. února 2020 23:24
	Erik netušil do čeho jde, byl sice mocný, ale to můj otec taky a ze srdce nenáviděl elfi. Bylo to nervy drásající se na ně dva pohromadě dívat.

Erik Destler - 16. února 2020 15:10
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „Jak jsem říkal, opravdu moc rád tě vidím dědečku." Klekl jsem si k mřížím a zadíval se na něj. Vypadal jinak, ale vlastně jsem nevěděl, co čekat. Chtěl jsem jen, aby nám pomohl a dosáhnu toho všemi možnými prostředky. Nějak to půjde.

Alexandr Vitamorte - 28. března 2020 03:28

Axoryor (Alexův otec) Ten odporný kříženec se mě opovažuje nazvat dědečkem?! Vřele ve mě vztek už jen při té myšlence. "Jsem Alexandrův otec! Pro něj jsem otec, ale pro tebe jsem Axoryor Vitamorte! Bývalý pan démonů a pořád jeden z nejmocnějších démonů co kdy žil! Ještě jednou mě nazeš dědečkem a budeš toho šeredně litovat!" Alexandr Otec mluvil převážně jen ve starém jazyce. Démonů mu rozuměli a s nikým jiným se ani nebavil. Když však řekl Erikovi to co řekl vřelo to ve mě. "Je tvůj vnuk at už se ti to líbí nebo ne! Je to můj syn, moje krev a ty se k němu takhle chovat nebudeš otče! A jestli na něj ve zlém jen sáhneš, tak mi věř, že nebudu váhat tě v okamžiku zabít!"

Erik Destler - 31. března 2020 20:07

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Omlouvám se pane, neměl jsem v úmyslu vás naštvat nebo jinak rozčílit." Zadíval jsem se na něj a přemýšlel jsem, co nyní. „Opravdu bych potřeboval vaši pomoc pane, Je to naléhavé a protože jste nejmocnější démon, jaký kdy žil, bude to pro vás snadné. Vsadím se, že ani smrt nad vámi nemá moc a že byste ji srazil na kolena, jen co by se po vás natáhla." Musel jsem se mu nějak zalíbit a podle toho, co jsem slyšel a co mi řek jsem už asi znal cestu. Snad se to povede.

Alexandr Vitamorte - 13. května 2020 14:22

Axoryor "Vidím tomů tvému spratkovi až do žaludku. Podlézat by mi chtěl. To je až tak zoufalý, že se sníží k tomu, aby spolkl svou hrdost?" odplivl jsem si zhnuseně na zem. "Kdyby měl tenhle míšenec aspoň kapku ojí krve v žilách, tak by se k něčemu takovému nesnížil. Překvapuje mě Alexandře, že si byl vůbec ochotný sem dolů přijít. Je to už doba, co jsem tě naposledy viděl." tenhle kluk nemůže být má pokrevní linie. Nikdo s mou krvý by se nenechal takhle pokořit. "A teď aby si mi rozuměl, tak v tvém jazyce míšenče. Pochybuji, že ovládáš prastarý jazyk." pohrdavě jsem se na něj podíval. "Nejsem někdo, komu by ses zalíbil tak snadno a hlavně nesnáším, když se má údajná krev takhle ponižuje!" zařval jsem. Alexandr Hrdost mého otce se za ty léta ani trochu nezměnila. Roky plynuli ale on zůstaval stejně hrdým démonem, jakým vždy býval. "Myslíš si, že by se můj syn takhle ponižoval dobrovolně?" musel jsem se tomu zasmát. "Nevidíš, jak se v něm vše vaří jen při pohledu na tebe? Na démona, který mu zabil matku? Nechová k tobě ani náznak úcty, ani náznak pokory či simpatií. Chce jen a pouze zachránit něco, co je pro něj cennější než jeho hrdost. Chce zachránit svou sestru a tvou vnučku Marinette." vysoukal jsem ze sebe zhnuseně v prastarém jazyce. Vypadal, že ho zaskočilo to, co jsem řekl. "Marinette je v nebezpečí?!"

Erik Destler - 12. června 2020 19:23
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „Ano umírá a vy byste jí mohl pomoci." Odsekl jsem a zadíval jsem se mu do očí. Pomalu jsme vstal, oprášil si oblečení a zadíval si otci do očí. „Měl jsi pravdu, ten nám nepomůže a já jsem byl hlupák a myslel jsem si opak. Asi se budeme muset podívat do knih, abychom to nějak vyřešili a přivedli ji zpátky. " Věděl jsem však, že knihy nám asi nepomohou.

Alexandr Vitamorte - 21. června 2020 11:28
	Axoryor "Marinette byla jediná kdo za mnou chodil a ačkoli je míšenka, tak si získala můj respekt. Jak ta se umí čertit!" mluvil jsem spíš pro sebe a nevnímal ty dva, kteří už byli skoro na odchodu. "Říkal jsem si, že jestli bych měl mít vnučku míšenku, musela by být přesně jako ona." Najednou se ti dva otočili, jako bych řekl něco, co je zaujalo.

Erik Destler - 14. července 2020 12:24
	soukromá zpráva od Erik Destler pro „Ale ona je vaše vnučka." Řekl jsem tiše a díval jsem se na něj. Nechápal jsem, že o tom nevěděl. „Vy to nevíte? Vám to nikdo neřekl?" Přešel jsem zpátky k mřížím a podíval jsem se na něj. Možná to ještě úplně nebylo ztracené. Možná pořád měla naději, že jí pomůže a na bude žít. Doufal jsem v to, protože jsem ji chtěl lépe poznat a nechtěl jsem, aby zemřela.

Alexandr Vitamorte - 16. července 2020 13:09
	Axoryor "Okamžitě mě pusťte ven za Marinette!" zakřičel jsem. "Jestli se jí něco stane, tak zničím všechny světy, které existují a potom i ty, které teprve vzniknou!" Planul ve mně vztek, že je Mari v nebezpečí. "Jak neschopného syna mám, když ani netuší co dělá jeho dcera a neumí ji ani ochránit!"

Erik Destler - 16. července 2020 13:24
	soukromá zpráva od Erik Destler pro ,,Dostala se do toho stavu, když pomáhala našemu otci. '' Vysvětlil jsem mu, co se stalo a doufal jsem, že nám pomůže. Koneckonců to vypadalo, že ji má rád a chce, aby žila. Mohl jsem se modlit, aby to doopravdy udělal a že by mě třeba taky jendou bral jako svého vnuka a měl mě rád.

Alexandr Vitamorte - 30. července 2020 00:48

Axoryor "Co si sakra dělal, že tě musela zachránit?!" křičel jsem na svého neschopného syna. "Pusťte mě ven, ať již můžu pomoct!" Alexandr se na mě koukal dost nedůvěřivě. Alexandr "Pustím tě pod podmínkou, že nikomu neublížíš a hlavně Erikovi ne!" Chtěl protestovat, ale než stihl něco říct, pokračoval jsem. " Marinette by ti to nikdy neodpustila. Miluje svého bratra víc než svůj život!" Povzdech si, svěsil ramena a sklopil hlavu. "Dobře. Neudělám nic, co by Mari ublížilo a nejbližším ani nikomu dalšímu, pokud nepůjde o sebeobranu, nebo obranu mé krve." přikývl jsem, luskl prsty a můj otec, vrah mé životní lásky a matky mých dětí, byl volný.

Erik Destler - 04. srpna 2020 20:21

soukromá zpráva od Erik Destler pro „Zachránil mě a snažila se mu jen pomoci a mě se snažila naučit ovládat mou sílu." Vedl jsme jeho otce k Mari a modlil jsem se, aby to dobře dopadlo, aby jí pomohl. „Pomozte jí prosím." Zašeptal jsem tiše a nechal jsem ho s ní v pokoji. Čekal jsem na chodbě a nejistě jsem přecházel sem a tam. Opravdu jsem nechtěl o sestru přijít. Za ten krátký čas jsem si na ni zvykl a hodně by mi chyběla. Navíc jsme chtěl poznat zbytek rodiny. A taky mě zajímalo, co se mnou bude dál a jak mě bude chtít otec vychovávat a radit mi.

Bimba - 01. října 2020 18:26

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bimba - 27. října 2020 09:40

Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR