Den konce
hrálo se Denně
od: 14. září 2007 21:48 do: 25. dubna 2011 12:15
Dobrodružství vedl(a) PetrTheConqueror
| |
 | Byl to nejstrašnější den pro celé lidstvo. Dodnes se o tomto dni vypráví příběhy. Příběhy plné hrůzy a smrti. Příběhy o Dni konce. Slyšel jsi několik takových příběhů. Podle toho co jsi slyšel došlo nejspíš k útoku teroristů vyzbrojených biologickou zbraní. Použili jí kdesi na americkém kontinentě. Doufali, že způsobí smrt stovek a snad tisíců Američanů, než bude nalezen lék na zastavení této epidemie. Skutečnost, ale jejich očekávání předčila. Americký mor, jak byla epidemie nazvána, byl uměle vyvinut v subtropických oblastech, jenže v mírném klimatu, kde byl použit, začal nesmírně rychle mutovat. Po pár dnech existovali desítky virových kmenů po celém světě. Nakažen byl každý. Ženy, muži, staří, mladí, bohatí i chudí. Neexistoval způsob, jak se zachránit. Ale někteří nemocní se vyléčili. Těžko dnes říct proč tomu tak bylo, ale lidé s krevní skupinou AB se uzdravili všichni. Nikdo jiný rok po Dni konce na zemi nežil. Na zemi před epidemií žilo asi 11 miliard lidí. Krevní skupinu AB měla zhruba 4 procenta populace. Po roce řádění epidemie tedy přežilo zhruba 450 000 000 obyvatel. Epidemie se již nikdy znovu neobjevila. Od těchto smutných událostí započala nová epocha lidstva, začal nový letopočet, počítaný ode Dne konce. Vlády po celém světě se zhroutily. Byl to svět anarchie a rabování. Svět kde přežili jen nejsilnější. Nyní se píše rok 83. Žiješ ve velké opevněné osadě Nový domov, která má asi 12200 obyvatel. Vaše osada byla založena před čtyřiceti lety muži a ženami z širokého okolí, kteří prchali před neustálými válkami gangů v městech a nájezdy lupičů a motorkářů mimo města. Pěstujete zde obilí, zeleninu a další plodiny. Chováte krávy, slepice a ovce. Ze získaných surovin vyrábíte další výrobky. O tom co se děje za hradbami se tvá vesnice dovídá jen od zřídka přijíždějících kupeckých karavan. Víte z doslechu o několika dalších osadách, ale nevíte moc přesně ani kde jsou, ani jak jsou veliké a vůbec netušíte, nakolik k vám budou přátelské. Na vaší osadu již několik let nikdo nezaútočil, ale několik vašich průzkumníků, kteří byli vysláni aby prozkoumali okolí, bylo zabito. Vojenské hlídky hlídají i přilehlá pole a pastviny, ale pouze přes den, v noci se každý váš obyvatel uchyluje do bezpečí hradeb. Osadě vládne Rada složená z nejváženějších obyvatel. Momentálně má 6 členů. |
| |
| Čteš si nápis napsaný na úřední tabuli. Stojí na něm: Rada žádá, aby se ve středu dostavili na radnici obyvatelé, kteří jsou ochotni splnit nebezpečný úkol a stát se tak hrdiny celé osady. Vybrané čeká odměna. |
| |
 | Ccc,tak odměna. No kdo jiný by jí měl získat,když né já. Otočim se na kolemjdouciho. Hej,kde je tu radnice? Chvíli na mě divně vejrá a pak mi přece jenom ukáže směr. Che,copak nikdy neviděl nezávislého člověka, co se nefixuje na žádný podělaný město? Svrchní část mého obleku tvoří špinavá pytlovina, která poskytuje jen tu nejnutnější ochranu před chladem a jen částečně skrývá mou loveckou kuši na zádech. Po chvíli dojdu k velké budově, před kterou stojí několik vojáků a před nima stojí dav lidí. |
| |
 | po ulici po městě směrem k radnici kráčí postava, kdo je místní, pozná, že ona postava místní není. Vysoká metr 80, široká ramena, pod bojovou vestou se rýsuje malé kulaté bříško. Obličej vypadá tak na 25 až třicet let, tvrdé, ostře řezané rysy, kraťounké blond strniště na bradě i vršku hlavy, poměnkově modré oči, které permanentně propátrávají okolí. Chůze i držení těla prozrazuje vojáka, přesto se nezdá, že by byl nějak výrazně ozbrojen a kromě jednoho nože a čutory na taktickém nylonovém opasku, očividně už vysloužilém, ale přesto stále fuknčním u má přes záda přehozený starý batoh, který by někdo popsal asi jako "usárnu", z ní vykukuje šedokhaki deka a kus celtoviny. |
| |
 | Dveře hospody se rozletí a z nich vrávorá ven šlachovitý muž. Za ním se ještě ozývá hluk zábavy a zvolání: "Hej doktore, pojď si dát ještě jednu!" Dneska už mám dost a kapsy mam taky prázdný! Muž dál vrávorá ulicí dokud si nevšimne nového nápisu na tabuli. Pokouší se ho přečíst, ale moc se mu to nedaří. Sakra, kdyby se ty písmenka aspoň přestaly hejbat. Jak má takhle člověk něco přečíst.Už nikdy si tu bramborovou kořalku dávat nebudu! A nebo aspoň do zejtra ne. Nakonec rozluští aspoň slova radnice a odměna. Otočí se a nejistým krokem zamíří k radnici. |
| |
 | “Ano Mami.“ otočím oči v sloup, když poslouchám jak máma vyděšeně štěbetá. “Jistě. Neboj. Budu v pořádku. Už nejsem dítě.“ utnu konečně její štěbetání, rozloučím se s ní i otcem a vyjdu ven z domu. Dělali jako kdybych se už neměla vrátit, vždyť jsem jen šla na Radnici. Pokud mě vezmou tak se ještě přece vrátím pro své věci. Ani se neohlížím je mi jasné, že na mě civí z okna. Proto trochu přidám abych konečně necítila jejich pohled v zátylku. Jistě, chápala jsem je. Přišli už o dva syny a teď už měli jenom mě a sestru. Dobrá, to beru ale tohle přehánějí. Ještě že jsem tady žila celý život, tak hned vyrazím na Radnici, kde počkám. Času dost. |
| |
| Náměstí U radnice Náměstí leží uprostřed města. Je poměrně velké. Při důležitostých událostech se sem a do postraních uliček dokáže namačkat skoro celé město. Na severním okraji náměstí je radnice. Jde o velkou bílou budovu, která má tři patra a je tak nejvyšší budovou ve městě. Na rozdíl od většiny ostatních budov ve městě je postavena z kamene a má krásnou bílou omítku. Reprezentativní prostory uvnitř budovy jsou obloženy bílým mramorem. Vyvýšný sklep určuje přízemí, že leží ve výšce asi půl druhého metru. K hlavním vstupním dveřím v přízemí vedou široké bílé schody, které při některých zvláštních příležitostech slouží i jako pódium. Teď je náměstí téměř prázdné. Jen před schody stojí asi dvacet vojáků s oštěpy, kteří nikoho nepovolaného do radnice nepustí. Před nimi stojí asi dvousethlavý dav. |
| |
| soukromá zpráva od pro Zrovna stojíš na stráži, když za tebou přijde tvůj seržant. Vojín Ray, okamžitě máš padat na radnici. A jestli půjde o to, jak si zmlátila toho výtržníka, tak jim řekni, že jsou banda byrokratů a že seržant Holeš jim vzkazuje, žes udělala dobře! Tvůj seržant bere celý váš oddíl, jako svoji rodinu a naopak nesnáší civilisty co je musí poslouchat. Radnice Až doběhneš na náměstí k radnici, protlačíš se hloučkem lidí a nakonec se dostaneš k vojákům co nikoho do radnice nepouští. Řekneš jejich desátníkovi, že pro tebe poslali a on tě pustí dál.U vchodu se tě ujme nějaký pohůnek a odvede tě do čekárny před zasedací místnost, kde máš počkat. |
| |
| soukromá zpráva od pro AJOATE,KE MĚĚĚ!!! Zrovna sedíš v hlavní místnosti služebny, když na tebe zečne řvát tvůj poručík Müller. Vyrazíš po schodech do jeho kanceláře v prvním patře, zaklepeš a vstoupíš. K čertu vojíne co to máte za příšerný jméno? Vidíš, jak se na tebe mračí přes svej stůl. Poručík Müller všeobecně všechny svý podřízený nesnáší. Ale tebe obzvlášť. K čertu Aigolade, máš okamžitě padat na radnici. Jestli si zase něco posral, tak už tě vážně nakopu do prdele. A teď VYPADNI! Radnice Až doběhneš na náměstí k radnici, protlačíš se hloučkem lidí a nakonec se dostaneš k vojákům co nikoho do radnice nepouští. Řekneš jejich desátníkovi, že pro tebe poslali a on tě pustí dál.U vchodu se tě ujme nějaký pohůnek a odvede tě do čekárny před zasedací místnost, kde máš počkat. |
| |
 | Vyjdu ze svého domu na ulici. Jsem zvědavý o co jde s tim úkolem a tak vyrazim na radnici. Ženě ani synům jsem zatim nic neřekl. Třeba to bude nějaká pitomost a já bych jim jenom zbytečně dělal starosti. |
| |
| Konečně sem se dopotácel na náměstí. Sakra! Takovýho lidu a ještě k tomu vojáci. Opřu se o zeď na jižním konci náměstí a svět kolem mě se alespoň na chvíly přestane houpat. Najdu v kapse ještě trochu toho sena, kterýmu si někdo dovolí řikat tabák a začnu si balit cigaretu. No chvíly tu počkám, dřív nebo pozdějc tu někdo začne dělat bordel a ten dav rozeženou a nebo třeba i vystřízlivim a pak mě napadne něco chytřejšího. |
| |
| soukromá zpráva od pro Právě se s pěti vojákama vracíš z patroly v okolí města. Když procházíš bránou města, vyjde z vojenské budovi hned u brány, která je tvým pracovištěm, když zrovna nejsi na patrole, desátník Schwarz. Hej seržo. Jak to šlo? Hele byl tu posel z radnice, hehe takovej navoněnej vojáček, no to je jedno. Máš hned jak se vrátíš padat na radnici. Ale co ti chtěj fakt netušim. Třeba ná m z tebe udělaj důstojníka,cheche. Řekne desátník a zašklebí se na tebe. Radnice Až doběhneš na náměstí k radnici, protlačíš se hloučkem lidí a nakonec se dostaneš k vojákům co nikoho do radnice nepouští. Řekneš jejich desátníkovi, že pro tebe poslali a on tě pustí dál.U vchodu se tě ujme nějaký pohůnek a odvede tě do čekárny před zasedací místnost, kde máš počkat. |
| |
 | Vyběhl jsem ven z domu nasazujíc si při tom svoje gatě. Za mnou řve Mařka ať se vrátím do postele. Smůla zlato, jdou se vydělávat prachy ! Otočil jsem se směrem na náměstí Jde se hledat radnice.. |
| |
| Náměstí u radnice Ani mě tolik nepřekvapilo, že tam bylo tolik zájemců. Zastavím se za davem, vytáhnu z kapsy kus telecí kůže,kterou sis táhnu své dlouhé, blond vlasy do culíku a otřu si zpocené dlaně do kalhot. Byla jsem celkem pohledná, takovým tím nevtíravým, obyčejným způsobem. Dlouhé blond vlasy, modré oči a neuvěřitelně růžové rty. Štíhlá, vysoká asi 170cm s umírněně ženskou postavou. Na sobě jsem měla hnědé kalhoty, vysoké boty a bílou košili. Našpulím rty, potřebovala bych vědět jak to teď bude. Jestli je berou po jednom nebo na co se čeká. S omluvami se začnu prodírat skrz dav až se dostanu před vojáky. Přelétnu je pohledem a najdu známou tvář. Díky bratrům jsem některé z vojáků znala. “Ahoj, Thomasi.“ stoupnu si před jednoho “Hele na co se čeká? Kdy se začnou vybírat zájemci?“ |
| |
 | Čekárna, radnice Rozhlížím se po místnosti, automaticky zaregistruju všechny možné východy a vchody, kudy bych při případném nebezpečí mohla zmizet. No jo nemoc z povolání.bleskne mi halvou a sama pro sebe se usměju. Ač je tady pár míst k sezení, nevyužiju toho. Nejsem zvyklá nic nedělat a tímhle čekáním ztrácím drahocený čas, který bych za normálních okolností využila ke zlepšování svých schopností. Tak jen tak chodím sem a tam jako zvíře v kleci a čekám co se bude dít. Mé těžké boty vydávají nepřeslechnutelný zvuk. Zapřu si ruce o betelný pásek, na kterém se vyskytuje hromada praktických věciček. Prsty, vykukující z bezprstých rukaviček sešitých ze zbytků kůží, nervózně poklepávají po opasku. Krucinál, tak co se bude dít. Trpělivost není zrovna mou silnou stránkou. |
| |
| Tak jsem došel na radnici, furt stojí tam kde si pamatuju že stojí. Prodral jsem se skrz vojáky do čekárny. Je tu pár míst k sezení a na jedno místo si sedám, při tom si prohlížím slečnu co tu čeká taky. Tak jsem zvědavej co mě tu čeká... |
| |
| Dokouřil sem třetí cigaretu a dav je stále na místě a nevypdá to, že by měl zmizet. Najednou vidím, že se za davem zastavila přitažlivá blondínka. Jo, tuhle slečnu, už sem ve městě určitě zahlídnul. Vidím jak se prodírá davem dopředu. No když ona tak já taky. Už se tolik nemotám a tlačím se davem dopředu. Pár lidí kolem poznávám a někteří z nich mě zdraví. Asi pacienti a nebo spíš známí z hospody, kdybych tak jen měl lepší pamět na jména. Vidím, že blondínka už je u vojáků a jednoho se na něco ptá. Zvětšuju úsilí, abych se tam dostal co nejdřív, bylo by fajn se taky dozvědět nějaký informace a ona vypadá na to, že by je mohla i dostat. |
| |
| soukromá zpráva od pro Čau...Cecilie,že? Už jsem tě dlouho neviděl. No hele máme vás tu držet, teď tam Rada ještě něco řeší a pak vystoupí s nějakým prohlášením. |
| |
| díky pár přesně mířeným švihům loktem se po chvíli probojuji těsně před vojáky. Tam se zadívám na nejbližšího z nich, pokud da mě někdo tlačí, pouze rychle švihnu loktem dozadu. Hele, sem tu na ten kšeft, pustíte mě dál, nebo se tu mam potit s těmahle civilama? |
| |
| soukromá zpráva od Psyche Bankol pro “Teď už se budu zase trochu víc objevovat mezi lidmi. No pokud nedostanu tu práci.“ rozhlédnu se. “Všichni tihle lidé tu jsou také kvůli té práci?“ kývnu za sebe. |
| |
| soukromá zpráva od pro A ty si co? Uniformu nevidim. Hele, jestli máš zájem, tak tu budeš muset počkat s ostatníma, než vyjde zástupce Rady a řekne nám co dál. |
| |
 | Před 15ti minutami Když mi desátník celej nadšenej předá vzkaz, jen unaveně zavrtím hlavou. "To pochybuju Schwarzi." Pak odvedu své lidi do strážní budovy u východní brány, tam sundám batoh, vestu a trochu si oklepu kalhoty a bundu stejnokroje městské armády. Pak si opláchnu obličej a vyrazím směrem k radnici. Radnice - čekárna Když se dostanu na náměstí uvidím dav lidí před radnicí. protlačím se skrz ně až k vojákům. Těm řeknu vzkaz co mi předal Schwarz, když mě pustí vstoupím do radnice. Když vejdu dovnitř uvidím na chodbě/čekárně před zasedací místností přecházet mladou ženu v uniformě městské armády a na lavici sedí ještě jeden voják. Oba si změřím pohledem a beze slova se postavím vedle dveří do zasedačky. -------------------------------------------------------------- Jsem muž asi kolem třicítky, vysoký něco málo přes metr osumdesát a váhou kolem pětaosumdesáti kilogramů. Momentálně vypadám trochu unaveně, ale pohled a držení těla napovídá permanentní obezřetnost. Mám hodně nakrátko vystříhané černé vlasy a na tváři několika denní strniště černých vousů. Oblečený jsem do uniformy městské armády, která je lehce zaprášená - kalhoty a bunda jsou z pevné hnědo-zelené látky, šité podle vzoru starých předkatastrofických bojových uniforem. (stehenní kapsy u kalhot a čtyři kapsy u bundy, dvě nahoře a dvě dole). Rukávy u bundy mám vyhrnuté takže není vidět hodnostní označení. (což není zrovna běžné) Na opasku s popruhama přes ramena mám pouzdro s pistolí, dvě pouzdra na zásobníky k pistoli, dvě čutory a na ledvinách něco jako větší ledvinku. -------------------------------------------------------------- |
| |
| soukromá zpráva od pro Tvůj pohled sjede k nově příchozímu. Co je zač? Nejenže má špinavou uniformu, ale má dokonce ohrnuté rukávy, tak že ani neni vidět jeho hodnost! Vzpomeneš si, jak jsi běhal v plný polní kolem města, za to, že jsi měl nepatrně ušpiněné kalhoty a vrtá ti to hlavou ještě víc. |
| |
| soukromá zpráva od pro Tvůj pohled sjede k nově příchozímu. Co je zač? Nejenže má špinavou uniformu, ale má dokonce ohrnuté rukávy, tak že ani neni vidět jeho hodnost! Vzpomeneš si, jak jsi běhala v plný polní kolem města, za to, že jsi měl nepatrně ušpiněné kalhoty a vrtá ti to hlavou ještě víc. |
| |
| čekárna Sjedu pohledme nově příchozího. Mírně přikrčím obočí a na něco si vzpomenu. Lehce zakroutím hlavou, zastavím se a opřu se o zeď s rukama za zádya pokrčenou nohou. Jelikož nevidím vyšší hodnost zůstávám v klidu a vlastně se ani nechci pídit po tom, s kým mám tu čest. Začínám být lehce vytočená z toho čekání. Jestli je to taková estráda jen kvůli tomu nepatrnému incidetnu, tak to je vážně mazec, ksakru! |
| |
| Před radnicí Hej do koho strkáš? Otočím se a uvidim nějakýho opilce, jak se cpe dopředu a přitom mi dupnul na nohu. Vo co ti de?Tam ve předu nedávaj chlast,tak se tak necpi,mizero! Poslední slovo zdůraznim. Pak ale začenichám. Hmm,panáček kouří cigarety. No ale co, já jsem Stanley. Řeknu a napřáhnu pravici k tomu ochlastovi. Poslyš, cítim, že jsi kouřil, neměl bys jedno cigáro i pro starého poutníka? |
| |
| Před radnicí Rovnováha a gravitace se zas jednou u mě nepohodly a narážím do chlapíka v pytlovině. Nejdřív na mou adresu pronese pár silných slov, ale najednou se jeho výraz změní a podává mi ruku a představuje se. Nabídnutou ruku přijímám a představuju se také. Hugo jméno mé. Za tu přišlápnutou nohu se omlouvám, ale pokud by se to ukázalo vážnějším, než to vypadá, tak máš štěstí, že ti na ní dupnul doktor a ne ten agresivní blonďák tamhle vepředu. Zašátram v jedné s kapes u svého obnošeného saka a vytáhnu ubalenou cigaretu a podávám jí Stenlymu. Ty asi nevíš o co tady jde? Zeptám se, ale stále nespouštím oči z vojáka a blondýnky. |
| |
| soukromá zpráva od pro Řekne voják a nachvíli se vzdálí,aby zastavil nepříjemně vypadajícího muže s německým přízvukem, který vypadá, že hodlá projít skrz vojáky. Pak se k tobě vrátí. No my vlastně nevíme o moc víc než vy. Jen nám řekli, ať vás nepouštíme dovnitř. Mezi lidma se rozneslo, že ta odměna co Rada slíbila bude stát za to a tak sem přišlo tolik lidí a pořád přichází další. No většina jsou asi jenom čumilové, co chtěj vědět co se děje. Otočí se od tebe a na někoho zařve. Kam si myslíš, že deš?..... No to bych ti radil! Pak se zas otočí k tobě, ale je zřejmé, že na tebe nemá moc čas. Hele nevim, jestli bys tu měla být, některý lidi se chovaj jak hulváti,tak si dej bacha. |
| |
| soukromá zpráva od Psyche Bankol pro Tak přece moc ženských se na takové akce nehrne, a já byla výjimka. “No ale nebudu tě už otravovat. Vidím, že máš dost práce a já tě jenom zdržuji. Díky, že jsi mě informoval. Určitě se ještě někdy potkáme.“ přátelsky na něj mrknu. |
| |
| soukromá zpráva od pro Řekne a běží roztrhnout od sebe dva chlápky co se v davu začli prát. |
| |
| Před radnicí Zavolám na Thomase poděkování a rozloučení. Teď jsem už věděla co jsem potřebovala, otočím se a krátce pohlédla na muže který mě po celou dobu co jsem se s Thomasem bavila pozoroval. Nechala jsem to být a zase se prodru davem na jeho konec kde počkám až to všechno začne. Nechtělo se mi tam mačkat, ale převážně až začnou pouštět tak začne pěkná mela a mě se nechtělo aby mě umačkali nebo ušlapali. Najdu si stín, kde si v klidu počkám. |
| |
| Před radnicí Blondýnka se na mě krátce podívala a pak zas zmizela davem pryč. Safra proč ta holka odchází a co jí sakra ten voják řek? Možná bych měl jít za ní a zeptat se, ale zatím tu radši počkám, přeci jen dostat se dopředu nebyla žádná sranda a prodírat se zase tim davem by mojemu žaludku nemuselo dělat dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Tak hele, já sem nešel, abych tu čekal s mamina od dětí a s šestnástiletejma puberťákama. Chceš důkaz, že jsem ten pravej? vyzývavě se usměju Tak poď? Na první krev? Fakt už mě to tu nebaví, třeba mě to posune do užšího výběru. ač se usmívám, už pozoruji reakce soupeře. Ve chvíli, kdy začne jevit známky útoku, jako přenesení váhy, nebo něco podobného. Vzhledem k tomu, že má kopí a kolem jsou lidi, pokud zaútočí, tak buď přímým bodem, nebo sekem zezhora. Jenom pro sichr si pár o něco ostřejšími ranami zajistím, aby kolem mě bylo trochu místa, alespoň na jeden krátkej úkrok do strany. |
| |
| soukromá zpráva od pro Voják se na tebe zamračí. Hele uklidni se. Já tu pracuju. Prostě vydrž. Pokud budeš dělat problémy, skončíš v base a ne v užšim výběru. Na tohle jsem tu tak zvědavej, nejradši bych ti nakopal hned, ale já tu mam držet koridor a né mlátit lidi, co se mi nelíbí. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro doprdele, já se snad dneska neporvu. Sráč jeden, pro tohle kuře já mám riskovat život.... negr zasranej. Jaký problémy? Určitě potřebujete chlapy, co něco vydržej, ne? To si mě ani nevyzkoušíte? zase ten vyzývavý úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro V tom případě se k němu natočím pravým bokem, pokud bodne, údělám rychlý úkrok dozadu a rukou svedu kopí tak, aby šlo předemnou (jenom dávám bacha na list čepele, nechci se pořezat). Jakmile ho svedu, dá se celkem bez problémů chytnout levou rukou a ideálně pokračovat v tahu, pokud nebude zkušenej, při výpadu dá těžiště moc dopředu a pude za kopím. V případě potřeby rychlým cvakuntím rozevřu své "blahobytné bříško) a posílím držení spodní levou rukou, mezitím se přišunu směrem k němu, pokud kopí nepustí, nespíš ke mě bude stále natočený bokem, v tu chvíli se dá celkem snadno dosáhnout pravou spodní na ledviny. Pokud kopí pustí, je to jiná kapitola... škoda že tu neni dost místa na souboj na kopí, spolu s holí je kopí zbraň pro bohy, takovejch konců, kterejma je možný mlátit soupeře...:) |
| |
| soukromá zpráva od pro hele oni vás jenom držej venku,dokud se nesejdou všichni hráči a dokud se nevyřeší podobný věci.Sorry,zatim čekej. |
| |
| soukromá zpráva od pro Tak hele. Já tu jenom držim tuhle lajnu. Stůj před ní a všechno bude v pohodě. Překroč jí a všech nás dvacet tě sfackuje. Navíc vypadáš cize, takže bysme tě vyhodili z města a tudíž bys měl s tou prací smůlu. Jak řikám, prostě chvíli vydrž. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Ale ok, ty si PJ:) |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Negře... zavrčim na strážce a vydám se hledat někoho, s kym bych se moh servat, tentokrát asi ne do první krve, ale spíš do poslední až me starosta vezme, musim si s nim promluvit, jaký zasraný zbabělý negry to zaměstnává. Řiťopich postranej, mě zase vytočil. jdu davem a koukám se, jestli neuvidim nějakýho negra, asiata nebo tak podobně. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro |
| |
| soukromá zpráva od pro a proveď to dál od stráží a nesežeň od něj žádnou pořádnou zbraň,tak třeba obušek,nůž |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro |
| |
 | Město náměstí: vracím se do města po prohlídce svích pastí. jsem upocená a špinavá a chci jít do hospody na nějakej dlabanec. Když dorazím na náměstí a všimnu si že se lidi nějak srocujou před radnicí moje zvědavost mi nedá a vyrážím se kouknout a zahustit dav.Skouším se davem prostrkat někam kde dobře uvidím a uslyším.jednoho typa kterej tu už nějakou dobu evidentně stojím zatahám za rukáv a zeptám se Čau šefíku co se to tu děje? |
| |
| Náměstí - Barbara "Hadí oko" Otočí se na tebe a důkladně si tě prohlíží. Po chvíli, když se ti konečně koukne do očí řekne za silného zápachu kazících se zubů. Cheché, ale scháněj lidi na nějakou práci, kde asi pude vo hubu, nic pro vás slečinko, ale kdybyste chtěla cheche bezpečnou práci, kde stačí abyste ležela, můžu vám jí che nabídnout. Eště se při tom pobavíš kočičko, dám ti najíst a nějaký che penízky.Tak co řikáš. Jeho pohled opět sklouzne od tvých očí směrem dolu. |
| |
| Náměstí: Sjedu chlapa pohledem kterej může snadno zabít. odplivnu si....těsně vedle jeho boty. Ty nejseš princ na bílím koni fole...takže máš smůlu. s tím vyrážím ke dveřím radnice. kamkoliv jinam jen už nezůstat v týdlenctý špíně. Jestli že se dostanu dovnitř skusím se doptat na podrobnosti té práce..kohokoliv, skrátka zastavím prvního pípla a zasypu ho.....otázkama. Kde se máme hlásit na tu práci ,u koho , za kolik to je a na jak dlouho a vůbec co si o té práci myslíte vy?? |
| |
| Náměstí - Barbara "Hadí Oko Zastaví tě voják kus před schody k hlavnímu vstupu do radnice. Kam si to šineš ženská? Koukej čekat jako ostatní až přijde někdo z Rady a řekne vám co a jak. |
| |
 | Dílna Nádhrný letní den a já zas a opět... ...jak jinak... ...trčím v dílně...Právě se skláním nad jednou z motorek, které sem před chvílí dorazily a hledám kde je chyba...Muž stojící nademnou lamentuje, že při jízdě mu motorka škube... No kdybyste tak zbrkle neřadil a tolik neopotřebovával tu spojku bylo by to lepší...kolik ta motorka má let?...hádám, že bude brzo slavit stovku? Muž se na mně užasle podívá a tluče se do hlavy, že ho to nenapadlo dřív... *Takže ve spojce to je...Prosím vyměňte ji Anno...pokud máte za co...a kolik je téhle krasavici? Podle výrobního čísla na karoserii jí letos bylo 99...* Jo...spojku vyměním...ještě by tu jedna, či dvě měly být... odpovím mu a začnu šmátrat v jednom velkém regále...dílna je prostorrná a s vysokým storpem, jak jinak...špinavá a plná strojů a harampádí...Já jako bych se tu strácela... Děvče menší postavy v krátkém téměř bílém nátělníku a tmavých monterkách cosi hledá ve velikém regále a s úsměvem to nachází...její štíhlá postava se provlní mezi stroji a opět se sklání k motorce...hnědé vlasy vcelku vysoko sepnuté a kolem štíhlého pasu zapnut opasek s různým nářadím...nějakou dobu do motorky šťourá a pak se ohlédne do lesklé plochy chladiče...zjeví se v něm její hezká tvář a mírný úšklebek... V odrazu na chladiči vidím, jak si mně mohutný motorkář prohlíží a něco provádí se svými kalhotami...zatvářím se ne přiliš vřele a zavrčím na něj... To ať tě ani nenapadne... jen se rozesměje a posadí se na židli...po notné chvíli je má práce hotova a já nasedám na motorku a sama ji městem projíždím...pohledy kolemjdoucích směřují na mne a na motorku Harley na které sedím a obdivně jim klesají ústa...po chvíli jsem opět v mé dílně... *Tak co...už jede dobře?* zeptá se mne motorkář... Ano skvěle... odpovím mu...řeknu si o určitou sumu...on zapaltí a odjíždí...posadím se za stůl, kde si vypiji pořádný hrnek čaje...na něm vidím dopis...od rady...s nechutí si jej přečtu snad již po páté... Proč mi nedaj pokoj!!! zavrčím si sama pro sebe a opět mizím kdesi u strojů ve své dílně... |
| |
| Náměstí. kdo je poblíž, asi zahlédne již známou postavu, jak se s nasraným pohledem a ohněm v očích probíjí davem, když najednou zahlédne podsaditého muže poněkud skřínoidních proporcí, stará černá bunda, dlouhé vlasy i vousy, široká ramena a bicepsy rozměry stehen normálního muže. Ke své smůle se zdá, že je opálený - nebo má někde v předcích romy? těžko říct. Hele, kurva, negr. Však já sem si řikal, že se dočkám. na obličeji se mi objeví spokojený škleb a namířím si to přímo k němu. Když jsem od něj asi dva metry, přes hlavy dvou ani ne dvacetiletých sušinek na něj až nepřiměřeně nahlas zavolám: " Hej, ty negře, posílá mě starosta." většina okolních lidí se okamžitě dívá naším směrem, jméno starosty očividně zabralo. Dál už pokračuju s potměšilým úšklebkem... prej šel včera kolem vašeho domu a slyšel tvýho čokla výt bolestí, tak se tě mam zeptat, jestli si mrdal do prdele ty jeho nebo von tebe. Když vidím, že se vazoun chytil a začíná jít do rudohněda, pokračuju. tak co, odpovíš nám, nebo chráníš svýho milence? Haf, haf... vcelku věrohodně zaštěkám. Z okolí se místy ozývá nesmělý smích, když vazoun beze slova vytáhne zpoza zad otlučenou bejsbolku, najednou se nějakým záhadným způsobem udělná kolem nás menší kruh prázdného místa. Ještě se ohlídnu, jestli ty kreténi s kopíma stojej furt na kístech, aby mi nevlítli do zad, připravim se, pravym bokem lehce vytočenym k soupeři a s pohledem na bejsbolku dál pokračuji... Jo aha, tak tohle si mu tam strkal, já si řikal, že to, že negři maj velký péra sou sračky, ani by si tě ten čokl nevšim, co? Negře... poslední slovo už spíš procedím, s hlasitým křupáním s protáhnu prsty a udělám krok k němu. očividně silnej, spolíhá na sílu. podle toho, jak se tváří sebevědomě neni zvyklej prohrávat, negr zasranej. Dobrý, pude útočně a bude do toho dávat hodně síly. ještě mi prolétne hlavou, když se ke mě vazoun vydá a začne před sebou v osmičkách mávat bejsbolkou. No tak, šukno, Haf... trochu ustoupím a znova zaštěkám. hele, negr se začíná rozpalovat. už je víc rudej než hnědej... další krok zpět. Moc dlouhej krok dopředu. Teď!. namísto kroku zpět počkám, až mi kus od obličeje proletí bejsbolka a udělám rýchlý krok směrem k soupeři a trochu nalevo, abych byl po jeho pravý straně. Dal si moc velkou ránu, negře. levačkou chytnu za zápěstí ruku s bejsbolkou, která se teprve pomalu stahuje k další ráně. ač má vazoun očividně víc síly, pod mojí bundou se napne pečlivě cvičený parní stroj. Ruku s bejsbolkou tlačím nahoru. Tak jo, jak sem myslel, si těžší, co? Chceš jít na blízko? Mám pro tebe překvapení. Negr surprise, čuráku. jak se dál tlačim na negrovu pravou stranu, očividně mu přetékají nervy a rozhodne se pro pitomost - levý hák přes vlastní loket. Síla parního válce, zhruba podobná rychlost. Rychle ustoupím a ruku svojí pravačkou svedu k jeho pravému rameni. Zaklínění do sebe, je vidět, že negr získává převahu a pomalu mě zatlačuje. Negr surprise, čůráku. pronesu zvesela, náhle se k negrovi přitáhnu a poté se stane několik věcí téměř najednou. Ozve se cvaknutí, jak se rozletí patentky na bojové vestě. Namísto blahobitného bříška se pod ní objevý další pár rukou, o něco méně svalnatý, nicméně v tuto chvíli jaksi vybavený dvěma ostnatými mosaznými boxery. Zatímco negr na ruce zírá a zažívá asi největší překvapení svého života, ruce trochu pomaleji, než by bylo záhodno, ale přesto dost na to, aby měly nějaký účinnek vystřelí okamžik po sobě směr negrův solar, ukrytý pod koženou bundou a vrstvou špeku. S uspokojením zaznamenám, že po ranách, po kterých by normální člověk asi lehl vazoun hekl a povolil stisk. Pravou rukou pustím mužovu levačku, levou mezitím využili jeho chvíle nesoustředěnosti a ohnu mužovu pravačku v lokti, takže na chvíli zablokuje i druhou ruku. Pravou mezitím pošlu směr mužův obličej, přesněji směr nosní přepážka. Kurva, na to, jaký máš špeky docela umíš uhejbat, negře. No, to roztržený obočí stačí. V tu chvíli se očividně negr opět probere a začne mě pravačkou zatlačovat. Využiju tlaku a podklouznu pod jeho pravačkou, cestou jí přechytnu do levačky a jak jde jeho ruka dolů, plynulým pohybem mu jí začnu pomocí obou horních rukou kroutit za záda. Jakmile se mi podaří se dostat mužovi za záda, přesto, že mě rukou začíná přetlačovat, levou ho pustím a chytnu pod krkem. Na takovéhohle vazouna by to asi moc nezbralo nebýt toho, že už mu v tu chvíli začínám rychlými švihy masírovat ledviny, které na rozdíl od solaru nemá kryté špekem. Levá, pravá, levá, pravá, levá, pravá, levá... Když vidím, že už začíná mít negr dost a přesto se snaží se otočit, rychlým dupnutím pod kolena mu trochu povolím nohy a v tu chvíli definitivně pustím jeho ruku, přestanu s ma sáží a trochu ustoupím. Táák, hodnej negr... když vidím, jak se lehce v podřepu začíná odhodláním v krví zalitém i tom druhém oku otáčet, ještě trochu ustoupím a ve chvíli, kdy už je natočený skoro ke mě mu pošlu pozdrav. Naklonění, rotace pasu a špička pravé okované kanady mířící směrem k negrově nosu. Hlasité křupnutí a bolestné zachroptění dá všem okolo vědět, že jsem uspěl. Najednou je kolem opět klid a já začínám vnímat okolí. Kolem nás kroužek lidí, na zemi krev, z kloubů mé pravé ruky odtřžený kus kůže, bolest ve svalech, po dlouhé době vystavných opravdu silné zátěži a negr, držící se za zbytky nosu a oblažující celé okolí bublinami, jdoucími mu přes zakrvácená ústa. S vítězným úsměvem ho začnu obcházet. Hele, negře, nepřošel si. dál obcházím a bavím se nervózním pohledem negra. Neprošel. A víš proč? PROTOŽE JSI NEGR! dál ho obcházím a v obličeji mám poprvé dneska něco jako spokojený úsměv. Víš ty co? Dneska je tvůj šťastnej den, přežil si, negře. pohlédnu na bejbolku, válející se na zemi kousek od něj, ani už nevím, kdy jí pustil. Víš ty co? sáhnu pro pálku a několikrát jí protočím muži před očima, jeho náhlým děsem se docela bavím. Noták, snad se z toho nepochčiješ, co? Nebo jo? Chlap by se nepochcal, ale ty si jenom negr. Tuhle pálku si nechám jako trofei, jako památku na to, že další zasranej negr dostal za vyučenou. s tím si protáhnu dolní 2 ruce, horníma jim trošku promasíruji svaly a opět si je dám na břicho a zapnu vestu. v levé ruce s mužovou bejsbolkou se vydám zpět ke strážným, očividně spokojený, krev, co mi stéká po prstech pravé ruky zatím ignoruji. |
| |
| Náměstí před radnicí Narovnám se, když uslyším že se v davu něco děje. Přijdu blíže a slyším nějaké výkřiky a často se opakovalo jedno slovo „negr“ takové slovo se mi ani trochu nelíbilo. To používali rasisti.Zase se tam dal někdo do křížku. Zase se někdo povyšoval na chudáka černocha. Nebo černošku. Což by bylo horší. Párkrát vyskočím abych viděla co se děje ale moje výška mi v tom moc nepomáhá, tak se zase začnu prodírat davem abych se podívala. Přijdu pozdě. Ten někdo si už kráčel pryč, spokojený sám ze sebou. Parchant. Černoch byl pěkně zřízenej. Nikdo se nemá k tomu mu pomoci, tak se do toho pustím já. “Pomohu vám. Můžete chodit?“ zeptám se ho a začnu mu pomáhat na nohy. Seknu pohledem za odcházejícím mužem co mu tak ublížil “Debile!“ vykřiknu za ním. |
| |
| V radnici - chodba/čekárna Postávám vedle dveří do zasedací místnosti s rukama za zády a dumám si o svých věcech a o tom co se zase nezamlouvalo radě na mým přístupu. Pak ale zaregistruju, že hukot davu před radnicí změnil ´tón´ a něco se tam nejspíš děje. Udělám tedy pár kroků ode dveří směrem k oknu na protější straně chodby a podívám se ven. Uvidím jak se dav pomalu roztahuje a dělá kroužek okolo dvou mužů. Nic moc neslyším, ale podle toho jak ten o něco menší gestikuluje bych řekl že provokuje toho hromotluka. Chvilku na to se strhne mezi oběma muži bitka. Vše sleduju z okna s nevzrušeným výrazem ve tváři. Viděl jsem už tolik rvaček, že mě to nijak zvlášť nezajímá, ale v tomto případě to zkrátí čekání. Když však uvidím jak se zpod bundy menšího muže prodere druhý pár rukou, který s evidentním cvikem využil k eliminaci protivníka, povytáhnu trochu překvapeně obočí. "Mutace . . . " Zamumlám si potichu spíš pro sebe. K sakru co to je za bastarda? nic podobnýho jsem ještě nevyděl. Pomyslím si a sleduju provokatéra pohledem. |
| |
| Náměstí. Sleduju, jak ten věčně naštvanej blonďák změnil toho velkýho chlapa v krvavou hromadu blábolícího masa. No tohle sem vážně nečekal. A to sem u něj fakt vyděl další pár rukou a nebo se mi to zdálo? Ne ne, určitě sem je viděl. Co je sakra zač? Najendou se z davu začne ozývat: "Je tady někde doktor?" Okamžitě se začnu takticky stahovat trochu dál od místa toho nešťastnýho incidentu. Přeci jen od toho šílence se držej dál i vojáci a ti určitě věděj co dělaj. A já sem žádnou Hyppokratovu přísahu nikdy neskládal, nebo sem aspoň nebyl dost střízlivej abych si to pamatoval, tak proč bych měl riskovat že budu další na kom se vyřádí. Najednou si mě všimne jeden chlápek. "Hej ty seš přece doktor, tak mu pomož". Začínaj se na mě otáčet i jiný lidi v okolí. Sakra, tak se tomu asi přeci jen nevyhnu. Blonďák už stejně míří pryč a teď je u toho chudáka ta pěkná blondýnka a něco za nim pokřikuje, tak snad už to bude bezpečný. Dojdu k tomu chudákovi a blondýnce. Zdravíčko, nechte mě ať se na něj podívám. Sem doktor a občas i dobrej. Začnu ho kontrolovat. No zlomenej nos, pár naraženejch a zlomenejch žeber. No a podle toho bolestivýho břicha bych to typnul i na natrženou slezinu. No měl by jít do nemocnice, starej doktor Lorenc se o něj postará určitě líp, než mi tady. Mávnu na dva vazouny co stojej opodál. Vemte ho do nemocnice, ať se na něj starej Lorenc podívá. Chlápci ho zvednou a napůl ho táhnou pryč. No to by bylo. Otočím se k blondýnce a podávam jí ruku. Doktor Hugo Motyka, k vašim službám. A vy ste slečno? |
| |
| Před radnicí Tak přece jenom se začal někdo starat a aspoň zavolali doktora. Nechala jsem přivolaného doktora aby chudáka ztlučeného do kuličky zkontroloval a za chvíli už ho nesli do nemocnice. Tomu chudákovi chvíli potrvá než se toho vyleží. Přestanu se zaobírat vlastníma myšlenkami a podívám se na doktora, který se mi představil a nabízí mi ruku. První se podívám na jeho ruku, pro jistotu jestli není od krve, když ho kontroloval a pak teprve mu ji sevřu a lehce potřesu “Těší mě, doktore Motyko. Jmenuji se Cecilie Walkerová.“ a zase jeho ruku pustím. “Měla jsem štěstí, že jste tu byl a postaral se o toho muže. Nejsem si jistá jestli bych ho zvládla odtáhnout. Díky.“ usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od pro Sleduješ, jak do velké místnosti, která slouží jako vaše společná kancelář vstoupil nějaký člověk. Má brýle, je vychrtlý, první co si řekneš, když ho uvidíš je: úředník. Sleduješ, jak se na něco ptá kolemjdoucího člena hlídky. Ten ukáže na tebe a něco mu řekne. Ten člověk pak zamíří přímo k tvému stolu. Svobodník Kevin Furrow? Dobrý den. Byl jsem za vámi poslán Radou,abych vám vyřídil, že se máte neprodleně dostavit na radnici. Trochu se na tebe zamračí. Ehm...okamžitě pane. |
| |
 | Poté, co mne navštívil poslíček jsem zvedl své rozbolavělé pozadí a vyrazil na radnici. Tahnu se zaprášenými uličkami města, slunce mi rozpaluje starou vojenskou přilbu, ale do očí mi zpalť "ten na hoře" nesvítí. Počkrábané brýle z prastaré výstroje to jistí. Prach se mi lepí mezi zuby a nic moc pěkného nečekám. Pochybuji, že to bude něco zajímavého. Setsakra dlouho už pátrám po svém otci, ale zatím nikde nic. Že by se našel nějaký cestovatel s informacemi? Pochybuji, to by byla moc velká náhoda. Čert to vem...slzužba je služba. A tak dorazím ze strážnice až na radnici. Její omítka z vápna již pomalu opadá a dvěře jsou na vypadnutí. Před tím vším se těsná dav somráků, dělníků, ale i pár potencionálně zajímavých jedinců. Od vstupu do radnice je však drží pevně postavená jednotka ozbrojenců. Proderu se davem pomáhaje si při tom kovovou tyčkou, obalenou v kůži, jež může znalci připomenout lacinou náhradu obušku. Kývnu na vojáky v zátarase a ti mne s úctou pustí dovnitř. Dá jim však docela solidní práci kordon zase uzavřít. Otevřu zozvrzané dveře a vstopoupím do čekárny. Rozhlédnu se po místnosti a vidím tři další vojáky. Může mi někdo k sakru říct, co se to tady děje? Přivezli banány nebo co? Před vámi stojí postava známá postava Kevina Furrowa, člena městské hlídky. Jeho otec John Furrow byl významným velitelem hlídky, avšak před nedávnem vyšel za známé hranice na průzkum a od té doby je pohřešován. Jeho syn je nyní pověřen pátráním po něm a až bláznivě vyráží na krátké expedice do okolí. Podporu ve městě má však slabou a tak se za poslední týdny stal velmi zatrpklý a nervní. |
| |
 | soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Skoro začínám přemýšlet, jestli jsem udělal dobře, když jsem se přihlásil. No tyhle myšlenky jsem měl mít dřív, ale stejně, kdo jinej z Rady by to tak mohl udělat? Nikdo! To jsem zvědavej, koho mi pošlou, chtěl jsem mladý lidi s dobrými záznamy, co už jsou u Hlídky nějaký ten čas. Otevřu dveře a vstoupím do malé čekárny před nimi. Je mi 32 let, mám světle hnědé vlasy, měřím 183 cm a vážím 80 kilo. Jsem jednoznačně nejmladším členem Rady. Jejím členem jsem se stal na přání lidu a se souhlasem Rady především za to, že jsem, ač jako civilista, dokázal zničit obrněný stroj, který prorazil hradby a vnikl do města, při posledním velkém nájezdu na naše město před šesti lety,. Dobrý den Řeknu čtyřem lidem v uniformách přede mnou. Tohle je výkvět naší armády??? Pobuda, ženská a nějaký...no vlastně vypadaj docela normálně, ale určitě to jsou nějací magoři, když mi je sem poslali. Já jsem radní Kryštof Novotný. Představím se, i když předpokládám, že mě znaj. Takže, abych vás uvedl do obrazu. Znovu se po nich rozhlédnu. Rada se rozhodla, že vyšle poselství k okolním osadám. Nejde o bojovou misi, ale jak vy víte nejlíp, je to tam venku někdy nebezpečný. Proto jste byli na doporučení vašich velitelů vybráni Nejspíš se vás chtěli zbavit. vy. Jste zajisté velmi schopní, když se vám dostalo takové cti. Že vás nejspíš zabijou někde v pustině. Dále se chystáme vybrat ještě několik dobrovolníků z řad civilistů, kteří nám s naším úkolem pomohou. Nejspíš nám spíš přitížej, ale někteří pitomci v Radě chtěj, aby se obyčejní lidé více zapojovali do věcí veřejných. Vedením celé mise Mise! Mluvim skoro jak voják, ti čubrněj.. jsem pověřen já. V případě mé indispozice velení převezme seržant Kulhánek.To jste vy? Promiňte nějak nevidím vaší hodnost. Za splnění tohoto úkolu budete štědře odměněni a to jedním tisícem zlatých mincí a novým domem od města. Tyto domy vám budou přiděleny nejpozději do tří měsíců od návratu, peníze dostanete ihned. Odměna vám náleží i v tom případě, že by náš úkol skončil fiaskem, ale upřímně řečeno, pokud skončí fiaskem, odměnu by spíš dostali vaši příbuzní. Na chvíli se zamyslím. Och ano, sejdeme se zítra v sedm ráno, pokud nemáte hodinky, řekněte mi to a já za vámi v šest někoho pošlu. Tak tedy v sedm se sejdeme u zadní strany radnice, tam jak jsou dílny. Tam také dostanete vybavení, potřebné na cestu. Takže pokud nemáte dalších otázek,můžete jít domu a zbalit si. Berte si prosím jen to nejnutnější, jsme prostorově limitováni. Samozřejmě máte nyní volno a jste zproštěni všech vašich služebních povinností. Jen bych chtěl požádat seržanta, aby byl tak laskav a ještě zde se mnou chvíli zůstal. Ještě jednou se po nich rozhlédnu. Hm? Nějaké otázky? |
| |
| soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Skoro začínám přemýšlet, jestli jsem udělal dobře, když jsem se přihlásil. No tyhle myšlenky jsem měl mít dřív, ale stejně, kdo jinej z Rady by to tak mohl udělat? Nikdo! To jsem zvědavej, koho mi pošlou, chtěl jsem mladý lidi s dobrými záznamy, co už jsou u Hlídky nějaký ten čas. Otevřu dveře a vstoupím do malé čekárny před nimi. Je mi 32 let, mám světle hnědé vlasy, měřím 183 cm a vážím 80 kilo. Jsem jednoznačně nejmladším členem Rady. Jejím členem jsem se stal na přání lidu a se souhlasem Rady především za to, že jsem, ač jako civilista, dokázal zničit obrněný stroj, který prorazil hradby a vnikl do města, při posledním velkém nájezdu na naše město před šesti lety,. Dobrý den Řeknu čtyřem lidem v uniformách přede mnou. Tohle je výkvět naší armády??? Pobuda, ženská a nějaký...no vlastně vypadaj docela normálně, ale určitě to jsou nějací magoři, když mi je sem poslali. Já jsem radní Kryštof Novotný. Představím se, i když předpokládám, že mě znaj. Takže, abych vás uvedl do obrazu. Znovu se po nich rozhlédnu. Rada se rozhodla, že vyšle poselství k okolním osadám. Nejde o bojovou misi, ale jak vy víte nejlíp, je to tam venku někdy nebezpečný. Proto jste byli na doporučení vašich velitelů vybráni Nejspíš se vás chtěli zbavit. vy. Jste zajisté velmi schopní, když se vám dostalo takové cti. Že vás nejspíš zabijou někde v pustině. Dále se chystáme vybrat ještě několik dobrovolníků z řad civilistů, kteří nám s naším úkolem pomohou. Nejspíš nám spíš přitížej, ale někteří pitomci v Radě chtěj, aby se obyčejní lidé více zapojovali do věcí veřejných. Vedením celé mise Mise! Mluvim skoro jak voják, ti čubrněj.. jsem pověřen já. V případě mé indispozice velení převezme seržant Kulhánek.To jste vy? Promiňte nějak nevidím vaší hodnost. Za splnění tohoto úkolu budete štědře odměněni a to jedním tisícem zlatých mincí a novým domem od města. Tyto domy vám budou přiděleny nejpozději do tří měsíců od návratu, peníze dostanete ihned. Odměna vám náleží i v tom případě, že by náš úkol skončil fiaskem, ale upřímně řečeno, pokud skončí fiaskem, odměnu by spíš dostali vaši příbuzní. Na chvíli se zamyslím. Och ano, sejdeme se zítra v sedm ráno, pokud nemáte hodinky, řekněte mi to a já za vámi v šest někoho pošlu. Tak tedy v sedm se sejdeme u zadní strany radnice, tam jak jsou dílny. Tam také dostanete vybavení, potřebné na cestu. Takže pokud nemáte dalších otázek,můžete jít domu a zbalit si. Berte si prosím jen to nejnutnější, jsme prostorově limitováni. Samozřejmě máte nyní volno a jste zproštěni všech vašich služebních povinností. Jen bych chtěl požádat seržanta, aby byl tak laskav a ještě zde se mnou chvíli zůstal. Ještě jednou se po nich rozhlédnu. Hm? Nějaké otázky? |
| |
| soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Skoro začínám přemýšlet, jestli jsem udělal dobře, když jsem se přihlásil. No tyhle myšlenky jsem měl mít dřív, ale stejně, kdo jinej z Rady by to tak mohl udělat? Nikdo! To jsem zvědavej, koho mi pošlou, chtěl jsem mladý lidi s dobrými záznamy, co už jsou u Hlídky nějaký ten čas. Otevřu dveře a vstoupím do malé čekárny před nimi. Je mi 32 let, mám světle hnědé vlasy, měřím 183 cm a vážím 80 kilo. Jsem jednoznačně nejmladším členem Rady. Jejím členem jsem se stal na přání lidu a se souhlasem Rady především za to, že jsem, ač jako civilista, dokázal zničit obrněný stroj, který prorazil hradby a vnikl do města, při posledním velkém nájezdu na naše město před šesti lety,. Dobrý den Řeknu čtyřem lidem v uniformách přede mnou. Tohle je výkvět naší armády??? Pobuda, ženská a nějaký...no vlastně vypadaj docela normálně, ale určitě to jsou nějací magoři, když mi je sem poslali. Já jsem radní Kryštof Novotný. Představím se, i když předpokládám, že mě znaj. Takže, abych vás uvedl do obrazu. Znovu se po nich rozhlédnu. Rada se rozhodla, že vyšle poselství k okolním osadám. Nejde o bojovou misi, ale jak vy víte nejlíp, je to tam venku někdy nebezpečný. Proto jste byli na doporučení vašich velitelů vybráni Nejspíš se vás chtěli zbavit. vy. Jste zajisté velmi schopní, když se vám dostalo takové cti. Že vás nejspíš zabijou někde v pustině. Dále se chystáme vybrat ještě několik dobrovolníků z řad civilistů, kteří nám s naším úkolem pomohou. Nejspíš nám spíš přitížej, ale někteří pitomci v Radě chtěj, aby se obyčejní lidé více zapojovali do věcí veřejných. Vedením celé mise Mise! Mluvim skoro jak voják, ti čubrněj.. jsem pověřen já. V případě mé indispozice velení převezme seržant Kulhánek.To jste vy? Promiňte nějak nevidím vaší hodnost. Za splnění tohoto úkolu budete štědře odměněni a to jedním tisícem zlatých mincí a novým domem od města. Tyto domy vám budou přiděleny nejpozději do tří měsíců od návratu, peníze dostanete ihned. Odměna vám náleží i v tom případě, že by náš úkol skončil fiaskem, ale upřímně řečeno, pokud skončí fiaskem, odměnu by spíš dostali vaši příbuzní. Na chvíli se zamyslím. Och ano, sejdeme se zítra v sedm ráno, pokud nemáte hodinky, řekněte mi to a já za vámi v šest někoho pošlu. Tak tedy v sedm se sejdeme u zadní strany radnice, tam jak jsou dílny. Tam také dostanete vybavení, potřebné na cestu. Takže pokud nemáte dalších otázek,můžete jít domu a zbalit si. Berte si prosím jen to nejnutnější, jsme prostorově limitováni. Samozřejmě máte nyní volno a jste zproštěni všech vašich služebních povinností. Jen bych chtěl požádat seržanta, aby byl tak laskav a ještě zde se mnou chvíli zůstal. Ještě jednou se po nich rozhlédnu. Hm? Nějaké otázky? |
| |
| soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Skoro začínám přemýšlet, jestli jsem udělal dobře, když jsem se přihlásil. No tyhle myšlenky jsem měl mít dřív, ale stejně, kdo jinej z Rady by to tak mohl udělat? Nikdo! To jsem zvědavej, koho mi pošlou, chtěl jsem mladý lidi s dobrými záznamy, co už jsou u Hlídky nějaký ten čas. Otevřu dveře a vstoupím do malé čekárny před nimi. Je mi 32 let, mám světle hnědé vlasy, měřím 183 cm a vážím 80 kilo. Jsem jednoznačně nejmladším členem Rady. Jejím členem jsem se stal na přání lidu a se souhlasem Rady především za to, že jsem, ač jako civilista, dokázal zničit obrněný stroj, který prorazil hradby a vnikl do města, při posledním velkém nájezdu na naše město před šesti lety,. Dobrý den Řeknu čtyřem lidem v uniformách přede mnou. Tohle je výkvět naší armády??? Pobuda, ženská a nějaký...no vlastně vypadaj docela normálně, ale určitě to jsou nějací magoři, když mi je sem poslali. Já jsem radní Kryštof Novotný. Představím se, i když předpokládám, že mě znaj. Takže, abych vás uvedl do obrazu. Znovu se po nich rozhlédnu. Rada se rozhodla, že vyšle poselství k okolním osadám. Nejde o bojovou misi, ale jak vy víte nejlíp, je to tam venku někdy nebezpečný. Proto jste byli na doporučení vašich velitelů vybráni Nejspíš se vás chtěli zbavit. vy. Jste zajisté velmi schopní, když se vám dostalo takové cti. Že vás nejspíš zabijou někde v pustině. Dále se chystáme vybrat ještě několik dobrovolníků z řad civilistů, kteří nám s naším úkolem pomohou. Nejspíš nám spíš přitížej, ale někteří pitomci v Radě chtěj, aby se obyčejní lidé více zapojovali do věcí veřejných. Vedením celé mise Mise! Mluvim skoro jak voják, ti čubrněj.. jsem pověřen já. V případě mé indispozice velení převezme seržant Kulhánek.To jste vy? Promiňte nějak nevidím vaší hodnost. Za splnění tohoto úkolu budete štědře odměněni a to jedním tisícem zlatých mincí a novým domem od města. Tyto domy vám budou přiděleny nejpozději do tří měsíců od návratu, peníze dostanete ihned. Odměna vám náleží i v tom případě, že by náš úkol skončil fiaskem, ale upřímně řečeno, pokud skončí fiaskem, odměnu by spíš dostali vaši příbuzní. Na chvíli se zamyslím. Och ano, sejdeme se zítra v sedm ráno, pokud nemáte hodinky, řekněte mi to a já za vámi v šest někoho pošlu. Tak tedy v sedm se sejdeme u zadní strany radnice, tam jak jsou dílny. Tam také dostanete vybavení, potřebné na cestu. Takže pokud nemáte dalších otázek,můžete jít domu a zbalit si. Berte si prosím jen to nejnutnější, jsme prostorově limitováni. Samozřejmě máte nyní volno a jste zproštěni všech vašich služebních povinností. Jen bych chtěl požádat seržanta, aby byl tak laskav a ještě zde se mnou chvíli zůstal. Ještě jednou se po nich rozhlédnu. Hm? Nějaké otázky? |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Zvednu tmavé brýle a podívá se na radního. Bože můj! Proč zrovna on? Rada je plná normálních lidí a oni s náma pošlou toho největšího podivína v širém okolí...No ono je vlastně dost malé.... Poté promluvím k radnímu, sledavaje reakce seržanta Kulhánka: Pane nechci se vnucovat, ale popravdě řečeno není zrovna nikdo s kým bych se měl loučit, či snad si chystat hromady šatstava a tak tedy bych se vás chtěl zeptat zda-li nepotřebujete pomoci s výběrem materiálu nebo těch civilistů. Bože to je nápad dělat výběr na něco takového pře inzerát. Ten dav je nechutný. Stejně si myslím, že valná většina těch bláznů, co stojí venku je nepoužitelná pro náš účel. ne že ty by jsi na tom byl líp. Pustina takové, jako ty zblajzne jak třešničku na dortu. |
| |
| Radnice - chodba/čekárna Z pozorování mutanta vmísícího se opět do davu před radnicí mě vytrhne příchod dalšího vojáka. Otočím se od okna a podvědomě ustoupím tak, abych byl zády ke zdi. S odměřeným výrazem si přeměřím nově příchozího svobodníka. "Uklidni se vojáku, víme stejný kulový jako ty." Chvilku na to se otevřou dveře ze zasedací místnosti a vyjde mladý muž. Po tom co se nám představí a vysvětlí to, co po nás chtěj a o co se vlastně bude jednat, jen přikývnu, že rozumím. Když se zeptá, zda máme otázky promluvím. "Je nutné do této akce tahat civilisty pane?" |
| |
| soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Podívám se trochu zamračeně na seržanta Kulhánka. Rada tak rozhodla. Řeknu větu, která nepřipouští další diskusi na toto téma. V tom nemáme na výběr. Ale chtěl jsem, abyste se mnou šel vybrat ty civilisty. Když už je do čerta musíme brát, tak ať za něco aspoň stojí. Otočím se na svobodníka Furrowa. Ne, prozatím vaše služby zde nepotřebujem. Myslím, že to se seržantem zvládnem. Doporučuju vám pořádně se najíst, vyspat a zajít za děvkama. To platí i pro vás vojáci... Můj pohled se zastaví na Rayoví. ...ehm...no prostě máte volno. |
| |
| soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Podívám se trochu zamračeně na seržanta Kulhánka. Rada tak rozhodla. Řeknu větu, která nepřipouští další diskusi na toto téma. V tom nemáme na výběr. Ale chtěl jsem, abyste se mnou šel vybrat ty civilisty. Když už je do čerta musíme brát, tak ať za něco aspoň stojí. Otočím se na svobodníka Furrowa. Ne, prozatím vaše služby zde nepotřebujem. Myslím, že to se seržantem zvládnem. Doporučuju vám pořádně se najíst, vyspat a zajít za děvkama. To platí i pro vás vojáci... Můj pohled se zastaví na Rayoví. ...ehm...no prostě máte volno. |
| |
| soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Podívám se trochu zamračeně na seržanta Kulhánka. Rada tak rozhodla. Řeknu větu, která nepřipouští další diskusi na toto téma. V tom nemáme na výběr. Ale chtěl jsem, abyste se mnou šel vybrat ty civilisty. Když už je do čerta musíme brát, tak ať za něco aspoň stojí. Otočím se na svobodníka Furrowa. Ne, prozatím vaše služby zde nepotřebujem. Myslím, že to se seržantem zvládnem. Doporučuju vám pořádně se najíst, vyspat a zajít za děvkama. To platí i pro vás vojáci... Můj pohled se zastaví na Rayoví. ...ehm...no prostě máte volno. |
| |
| soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Podívám se trochu zamračeně na seržanta Kulhánka. Rada tak rozhodla. Řeknu větu, která nepřipouští další diskusi na toto téma. V tom nemáme na výběr. Ale chtěl jsem, abyste se mnou šel vybrat ty civilisty. Když už je do čerta musíme brát, tak ať za něco aspoň stojí. Otočím se na svobodníka Furrowa. Ne, prozatím vaše služby zde nepotřebujem. Myslím, že to se seržantem zvládnem. Doporučuju vám pořádně se najíst, vyspat a zajít za děvkama. To platí i pro vás vojáci... Můj pohled se zastaví na Rayoví. ...ehm...no prostě máte volno. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Čekárna Jamile vejde člen rady, jen trochu nechápavě přikrčím obočí. Přestanu se opírat a postavím se rovně. Když začne chrlit informace, tvářím se asi trochu nechápavě. Byli jsme vybráni? Na misi? Až teď mi začne docházet pár týdenní podivné chování nadřízeného. Dával mi pěkně zabrat. Znovu se zaposlouchám a při odkrytí hodnosti zaprášeného vojáka si ji zapíšu do paměti. Abych napříště věděla, co se sluší a patří. Další dotazy nemám. Všechno, co mám teď dělat už vím. To mi stačí. NA poznámku o děvkách nijak nereaguju, jsem zvyklá. Jen kývnu hlavou, možná trochu nejsitě zahlásím: Rozkaz pane! přece jen je to civilista. Pak sjedu pohledem ostatní a čekám jestli se ještě něco bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Čekárna Jamile vejde člen rady, jen trochu nechápavě přikrčím obočí. Přestanu se opírat a postavím se rovně. Když začne chrlit informace, tvářím se asi trochu nechápavě. Byli jsme vybráni? Na misi? Až teď mi začne docházet pár týdenní podivné chování nadřízeného. Dával mi pěkně zabrat. Znovu se zaposlouchám a při odkrytí hodnosti zaprášeného vojáka si ji zapíšu do paměti. Abych napříště věděla, co se sluší a patří. Další dotazy nemám. Všechno, co mám teď dělat už vím. To mi stačí. NA poznámku o děvkách nijak nereaguju, jsem zvyklá. Jen kývnu hlavou, možná trochu nejsitě zahlásím: Rozkaz pane! přece jen je to civilista. Pak sjedu pohledem ostatní a čekám jestli se ještě něco bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Čekárna Jamile vejde člen rady, jen trochu nechápavě přikrčím obočí. Přestanu se opírat a postavím se rovně. Když začne chrlit informace, tvářím se asi trochu nechápavě. Byli jsme vybráni? Na misi? Až teď mi začne docházet pár týdenní podivné chování nadřízeného. Dával mi pěkně zabrat. Znovu se zaposlouchám a při odkrytí hodnosti zaprášeného vojáka si ji zapíšu do paměti. Abych napříště věděla, co se sluší a patří. Další dotazy nemám. Všechno, co mám teď dělat už vím. To mi stačí. NA poznámku o děvkách nijak nereaguju, jsem zvyklá. Jen kývnu hlavou, možná trochu nejsitě zahlásím: Rozkaz pane! přece jen je to civilista. Pak sjedu pohledem ostatní a čekám jestli se ještě něco bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro "Jistě, pane." Odpovím radnímu ve věci diskuze o nutnosti přibírat civilisty. Pak se otočím k ostatním vojákům a když ještě nejistě postávají na chodbě, řeknu. "Odchod." Když se začnou trousit ven, otočím se k radnímu a chystám se ho následovat k výběru ´vhodných´ civilistů. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro "Jistě, pane." Odpovím radnímu ve věci diskuze o nutnosti přibírat civilisty. Pak se otočím k ostatním vojákům a když ještě nejistě postávají na chodbě, řeknu. "Odchod." Když se začnou trousit ven, otočím se k radnímu a chystám se ho následovat k výběru ´vhodných´ civilistů. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro "Jistě, pane." Odpovím radnímu ve věci diskuze o nutnosti přibírat civilisty. Pak se otočím k ostatním vojákům a když ještě nejistě postávají na chodbě, řeknu. "Odchod." Když se začnou trousit ven, otočím se k radnímu a chystám se ho následovat k výběru ´vhodných´ civilistů. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro "Jistě, pane." Odpovím radnímu ve věci diskuze o nutnosti přibírat civilisty. Pak se otočím k ostatním vojákům a když ještě nejistě postávají na chodbě, řeknu. "Odchod." Když se začnou trousit ven, otočím se k radnímu a chystám se ho následovat k výběru ´vhodných´ civilistů. |
| |
| Náměstí Ze dveří radnice vyjde osmačtyřicetiletý radní Antonín Pavlík. PŘÁTELÉ! Počká až dav stichne a pak dále pokračuje do megafonu. Přátelé, sešli jsme se zde, abychom naplnili úkol, který Rada vytyčila. Není to úkol jednoduchý, ale je to krok do budoucna, který musí být vykonán, abychom obnovili slávu lidské civilizace z dob našich praotců. Je tomu dnes přesně 40 let co byla založena naše osada. Za tuto dobu jsme byli do značné míry izolovaní od okolního světa. Starali jsme se o své záležitosti a sledovali, jak se naše osada rozrůstá a prosperuje. Všichni víte, že to vždy nebylo snadné. Byli časy, kdy jsme trpěli hladem i časy, kdy jsme byli pod neustálými útoky nájezdníků. To vše nás posílilo. Dnes má Nový domov více než 12200 obyvatel. Je to již 6 let co na nás byl proveden poslední větší útok. Jsme již dost silní, abychom se nemuseli bát banditů zde, uvnitř hradeb. Ale nyní nastává doba, kdy se musíme stát dost silnými na to, abychom se nemuseli nepřátel bát ani vně hradeb. Z tohoto důvodu se rada rozhodla a odhlasovala čtyřmi hlasy proti dvěma, aby byla poslána skupina našich obyvatel šířit přátelství a spojenectví k okolním městům. Každý z těchto hrdinů po svém návratu dostane od města dům a 1000 zlatých mincí. Diplomacii bude mít na starost nejmladší člen rady Kryštof Novotný. Vy ostatní, kdo se přihlásíte a budete vybráni představujete pouze doprovod. Kdo se chcete zúčastnit, pojďte prosím za před zasedací místnosti rady. Po proslovu radní vejde zpět do radnice a vojáci co dosud drželi dav venku se rozestoupí. Část z nich zamíří také do radnice, aby zde udrželi pořádek. Dav začne váhat a trvá notnou chvíli, než někteří vyrazí do radnice. Není jich moc, většina zde byla jenom očumovat co se bude dít. |
| |
| Před radnicí Tak ochranka...to by mohla bejt prdel. zvesela protočím novou bejzbolku, poté si jí strčím za opasek a vyrazím směrem do radnice, cestou se vesele zašklebim na strážce, který se semnou předtím odmítal porvat. Pokud se nějaký dav cpe proti mě, prostě si prorážím cestu. |
| |
| Po doznění slova odchod na nic nečekám a vydávám se zpět k jednotce. nevybrala sjem si zrovna tu nejvhodnější chvíli, neboť masa lidí stojící venku teď napjatě přihlíží a snaží se zaslechnout každý detail šířící se z ústí megafonu. Probíjím se davem. SLovíčka jako sdovolením a pardon za chvíli střídají průbojné lokty a šlapání na nohy. Ksakru, jako stádo! KOnečně se dostanu ven. Zhluboka se nadechnu a srovnávám si myšlenky. Převládá ve mě pocit štěstí, ael i smutku zároveň. Už sem si na tu moji bandu zatraceně zvykla. Najdu seržanta Holeše a jen mu pro jistotu sdělím, co se děje, ať se mnou nepočítá. Jsem z toho nějak divně na měkko, tak rychle padám na ubikaci zabalit si svoje věci. |
| |
| Náměstí-před zasedací místností Konečně se začne něco dít. Pan Antonín pronesl velice pěkný proslov že jsem div hrdě nevypnula hruď, jak jsem byla na své rodné město pyšná. Hned jak je po všem otočím se na doktora Motyku “No ráda jsem vás poznala. Já teď jdu dovnitř. Třeba se ještě potkáme. Nashledanou.“ krátce na něj zamávám na rozloučenou a vyrazím na radnici. Protlačím se skrz čumily a projdu kolem vojáků, ještě stihnu vesele se usmát na Thomase a pak vejdu dovnitř. Chvíli mi trvá než se zorientuji a vyrazím k zasedací místnosti rady. |
| |
| Proslov radního skončil a Cecilie, vůbec neváhá , rozloučí se se mnou a mizí dovnitř. Já naopak chvíly váhám. Život v bezpečí hradeb je vcelku bezpečnej, ale za nima prej zas tak bezpečno neni. No tvrdili to hlavně lovci a těch pár dobrodruhů, co se velmi zřídka opíjeli v hospodě. Ti ale vždycky všechno zveličujou a těch slíbenejch peněz je dost na to abych moh dožít život nad sklenkou a v pohodlí. A mimoto když do toho jde i radní, tak to nemůže bejt nic děsivýho. Nakonec stěžke vydechnu a pomalu se vydám dovnitř radnice. Dojdu před zasedačku a prohlížim si tu pestrou směsici co se tu sešla. Do čeho se to proboha řítim. |
| |
| Náměstí po proslovu : vysmrkám se do rukávu, asi svýho. Krásnej proslov krásnej takže někomu se už nechce brát úplatky jen od místních a myslí si že má na to brát je od přespolních pche tak to chci vidět. hrnu se dovnitř a směřuju k místu té cool sleziny. tak schválně kdo se nechal nalejt? když vidím že už tam někdo je spůsobně pozdravím. Čauky jak de život tech: černý vlasy (krátký),černý oči ,cca 170cm,oblečená do hadrů krom batohu má sadu zbraní jako nůž,kopí a sadu vrhacích oštěpů. |
| |
| před zasedací místností Vykulím oči na černovlásku “Ahoj.“ opětuji její pozdrav. A chvíli si nevěřícně prohlížím její „hadry“ které používá jako oblečení. Kdybych měla více času asi bych ji vzala k sobě domů a dala ji nějaké pořádné oblečení, už jenom proto že takhle by žena prostě neměla chodit oblečená. Pak si všimnu doktora Motyky, usměji se a vydám se k němu “Doktore. Tak vy se také zajímáte o tu práci?“ zeptám se ráda, že tam nebudu jako kůl v plotě a někoho tu znám. Aspoň trochu. |
| |
| Před zasedačkou No nebyl sem si tim uplně jistej, ale když se teď rozhlížim kolem po těch všech vojácích, tak mam pocit že se tahle "diplomatická" mise, asi bez doktora neobejde. A pokud jdete i vy slečno tak bude lepší, když na vás někdo v přítomnosti těhle neandrtálců dá pozor. Lehce se pousměju. Tím samozřejmě nechci říct, že bych nevěřil tomu že se o sebe dokážete postarat i sama. Zašmátram v kapse a jako obvykle, když sem trochu nervózní začnu balit cigaretu. Safra, kde sou moje způsoby. Dáte si také cigaretu? |
| |
| Před zasedačkou Zavrtím hlavou “Ne děkuji. Nekouřím. A hodlám u toho zůstat.“ odmítnu. “Je milé, že se staráte o mé bezpečí, doktore Motyko. A určitě se bude hodit, když mi někdo bude krýt záda.“ přikývnu. Nechtěla jsem být sprostá a tak jsem svým způsobem jeho nabídku přijala, přece byl přátelský a já nechtěla aby si myslel že jsem kdovíjaká. “Já se zajímám o místo kuchařky, starala bych se o zásoby potravin a pitné vody. Ale neobávejte se. Bránit se umím.“ mrknu na něj. Tak kuchařka.. to zní hrozně divně. Kdybych se ale neuměla bránit tak bych sem teda ani náhodou nelezla. |
| |
| Před zasedačkou Máte pravdu je to ošklivej zlozvyk. Ale když si na to zvyknete, už se toho blbě zbavuje. No co každej máme něco. A jinak kuchařka se bude určitě hodit. Přeci jen s plnym žaludkem se všechno zvládá líp. A představa, že bych se celou dobu živil těma vojenskejma přídělama mě děsí. Přeci jen nechci si z žaludku udělat sklad toxickýho materiálu. |
| |
| Před zasedačkou Zasměji se “Pokud mě vezmou. Jen se nebojte já se už postarám o to aby jste pořádně jedli.“ slíbím mu. Protáhnu se “Navíc.. je to celkem vzrušující. Navštívíme další osady. Poznáme nové lidi. Jenom aby nebyli vůči nám nepřátelští.“ rozhlédnu se, ale bohužel se tu nikde nedá posadit. |
| |
| Před zasedačkou Povzdechnu si. No nechci působit moc pesimisticky, ale nevim jestli by sme měli bejt s těch dalších osad tak nadšený.Tady máme aspoň trochu civilizaci, ale částečně za to vděčíme tomu že sme posledních pár let byli tak izolovaní. Kdo ví, co se děje mimo. Možná se zas objevilo otroctví, anarchie a když se kouknu na toho rváče co zmlátil toho chudáka venku, tak se možná objevily i horší věci. |
| |
| Před zasedačkou Pozvednu obočí “Jste pesimistický.“ uculím se “Ale přesto máte pravdu. To se musí nechat, doktore. A proto asi sestavují tu výpravnou družinu abychom to zjistili.“ pokrčím rameny. Pak ho chlácholivě poklepu po rameni “Jen nemějte obavy. Já vás když tak ochráním.“ řeknu vesele. |
| |
| před zasedačkou: sednu si někam na bok skupinky aby mne nebylo moc vidět ani slyšet.Koukám se kdo co má, a kdo tu co chce.Poslouchám a přemejšlim nad tím jak daleko se asi dostanem. |
| |
| Před zasedačkou Usměju se " No hned se cítím líp." |
| |
| Před zasedačkou Zahihňám se “Já věděla že vám to pomůže, doktore.“ podívám se na tu ušmudlanou ženu. Něž někam vyrazíme byla bych ráda, kdyby se nechala aspoň prohlédnout jestli nemá nějakou nemoc nebo tak. “No…. A na co jste odborník, doktore?“ otočím se zase na pana Motyka. |
| |
| Před zasedačkou V týhle odbě už si člověk nemůže dovolit bejt na něco odborník. Takže já se starám o vše počínaje nachlazením, přes zlomený žebra a nohy až po bodný a střelný zranění. Ale na druhou stranu mi příde, že v dnes už nemá doktor tolik práce jako dřív. Lidi tenhle život docela zocelil. Podle toho co mi říkal můj děda, který byl poslední doktor s diplomem v rodině, tak dříve lidi chodili k doktorovy s každym větším říznutím. Dneska už se to tolik neřeší, znám i pár chlapů, co si klidně zašili roztrženou ruku sami a v nemocnici se ani neukázali. Pousměju se. No ne že by od nás mohli čekat něco jinýho než to co si udělali sami. Maximálně injekci antibiotik navíc. |
| |
| Před zasedačkou Našpulím lehce rty “No to museli být ti chlapy dost šikovní, když si to zvládli ošetřit sami.“ řeknu obdivně. “Ale rozhodně bude dobré mít vás sebou. Člověk se může zranit při všem.“ rozhlédnu se “No ale řeknu vám, že radě to tedy trvá.“ řeknu trochu otráveně. “Raději bych to měla za sebou s tím že mě odmítli než tu furt postávat.“ |
| |
| Ty vole, tohle je banda. Fejčar, ze kterýho chlast táhne až sem a naivka. postava, která dorazila už před chvilkou, ale doteď se jen opírala o zeď se najednoum ozve, když mluvím, je z mého hlasu slyšet lehký zvláštní cizí přízvuk. Hele kočko... moje oslovení je naprosto jasně adresované Cecilii ty si asi nikdy nebyla někde venku, že si tak nadržená na další osady, co? nemluvím útočně, jenom spíš se směsí pobavení a lehkého pohrdání ne že bych nedůvěroval tvojí vochraně, věřim, že minimálně jednoho chlapa by si zvládla zabavit, když už ne zabít, ale znám místo, docela kus cesty vodsud, kde zabiješ člověka z jinýho než tvýho klanu pro víc jak 1 náboj. Pokud ho vodkrouhneš bez výstřelu, pak ho zabiješ i pro jeden náboj, pořád je to zisk a pokud to neuděláš, vodkrouhne von tebe, protože máš zrovna pěknej vohoz. jak mluvím, konečně si uvědomím, že mám z pár kloubů na pravé ruce sedřenou kůži, utřu si krev do kahot, plivnutím na ránu ránu vydezinfikuju a prstama druhý ruky rány zamáčknu, aby měly čas zaschnout a já tu furt nesvinil krví. Veknu to vobvykle nechodí jako ve veslejch příbězích, co ti vykládala maminka, tam se nevyzývá k souboji, ale střílí do zad, kapišto? V naší poslední karavně sme měli kluka, stejně jako ty mladej a blbej, napadli nás nějaký negři, von si stoupnul před karavanu a vyzval vůdce těch negrů na souboj. A negr ho vod pasu vodprásknul. moje ležérní opírání o zeď vypadá, jako by mě už vzali, nebo jsem o tom alespoň byl nepochybně přesvědčený. |
| |
| Pokud jde o můj popis, je popsaný níž, teď si jenom můžete všimnout, že na mojí pravé, ošoupané šerné kanadě je nějaká tmavá tekutina, která se pomalu vsakuje do kůže boty, podle lehkého nasládlého pachu to bude krev. |
| |
| Otočím hlavu k muži, co mě oslovil. Hned jsem v něm poznala toho hulváta co zmlátil toho chudáka. A kam si schoval tu pálku? Ale jak dál hovořil nakrčila jsem pohrdavě nosík “Klidni hormon vazoune. Nevytahuj se. Já vím, jak to venku chodí. Ale snažím se na to dívat z té lepší stránky, tak laskavě hned ostatní neodsuzuj. Navíc já nejsem na ty tvoje přednášky zvědavá.“ jsem byla naprosto otrávena z jeho řečí. Dělal, jako kdybych byla nějaká holčička. Nemůžu za to, že raději myslím na to na co se mohu těšit a ne hned na smrt, jak mi někdo udělá díru do břicha a já chcípnu při pohledu na vlastní střeva. |
| |
| Když po mě kočka vyjede, s uspokojením se ušklíbnu Hele, kočka má i drápky, třeba venku vopravdu přežiješ. No jak chceš, je to tvůj boj. pokrčim rameny, ještě chvilku kočku s pobaveným výrazem pozoruji a pak začnu věnovat pozornost zase střídavě ostatním a zdi přímo předemnou... |
| |
| Odfrknu si “Já se s agresory nebavím.“odseknu a otočím se k němu zády. Důvěrně se nakloním k doktorovi “Tak jestli jeho vyberou do té výpravy, tak nebudu celé dny spát. Člověk aby se bál že vám ve spaní podřízne hrdlo.“ zašeptám a zase se narovnám. |
| |
| přeci jen mám uši relativně cvičené a ve stichlé čekárně je slyšet každé šustnutí, takže pár slov pochytím. najednou se narovnám a změřím si kočku tvrdým pohledem a automaticky dám ruce dál od těla. Tak hele, čičinko, že mě neznáš, protentokrát ti to vodpustim, ale ubezpečuju tě, že POKUD mě nasereš ty nebo kdokoli jinej, nemám důvod počkat, až usneš nebo útočit zezadu. A pokud jde o tu agresi... je vidět, že už jsem se uklidnil a dál pokračuju už opět s mym typickym úšklebkem ... já toho negra jenom provokoval. Moh mě poslat do prdele, moh mě ignorovat, ale von na mě vyběh s bejzbolkou. ukážu na páklu, zasunutou za pasem. Čili mě podle tvý logiky napad von, já se jenom bránil. na konci proslovu už se otevřeně upobaveně smívám |
| |
| Poslechnu si jejich výměnu názorů. A Opetrně Cecílii povídám No možná ho vyberou a nebude to uplná chyba, přeci jen mít mezi sebou a těma věcma venku tohodle chlápka určitě zvýší naše šance na přežití. Pak jí ale opatrně pošeptám Pak ale jen doufám, že si ho pár těch vojáků tady uváže na hodně krátkej řetěz a pouštět ho budou jen když bude třeba nějaká ta řezničina. |
| |
| Vzdychnu, když se ten vazoun zase ozve a já se k němu otočím čelem a založím si ruce na prsou zatímco čekám až se vypovídá. Jeho výhružka na mě nijak zvlášť nezapůsobila, jen škoda že jsem si nevzala svou kuši, to by pak poznal že jeho surový vzhled by mu byl platný asi jako kanci cecky. To že vypadám že se neubráním ani nachlazení vůbec nic neznamená. Pravda. Neznala jsem ho a nevěděla co dokáže a tak bych se možná měla trochu krotit. “Tak za prvé. Přestaň mi říkat kočko nebo obdržíš krátkou, ale velice bolestivou návštěvu od políčkové víly.“ řeknu klidně. Fakt…. Začínat hned spory nebyl asi moc dobrý nápad. “A za druhé. Tohle co říkáš je jen hloupá výmluva. Ty jsi ho zaprvé neměl vůbec provokovat, když ti nic neudělal.“ no tak jsem byla zvědavá jestli to vůbec pochopí. Takovýhle muži si často neustéle melou to svoje a ostatní neposlouchají, hlavně proto že mají pravdu. Otočím se na doktora a usměji se na něj “No to máte naprostou pravdu. Tak by to asi bylo nejlepší, doktore.“ souhlasím s ním. |
| |
| Čekárna radnice: čekáme tam už několik minut když si pro nás pořád nikdo nejde dojdu ke dveřím, zaklepu a otevřu. Dobrý den tak mne tady máte. usmívám se jako sluníčko. vy mě srát nebudete, jestli mě chcete najmout chovejte se slušně č***i |
| |
| na Cecilčinu výhružku se jenom zašklebim, připomíná mi to Karla, kterej si kdysi někde sehnal pudla, kterej furt dorážel na herrmanova pitbula... než ho ten pitbull zakous. Kdepak máš to svoje políčko s vílou, kočko? krátce se zasměju a poznámku o provokaci přejdu |
| |
| Zasedací místnost Po té co Rada odešla, přesunul jsem se se seržantem do zasedací Rady. Takže výběr bych si představoval takto. Já bych nejprve... Do dveří vejde černovláska v nějakých otrhaných hadrech. Ehm dobrý den, jsem si jistý, že jsme pro vás ještě neposlali,ale co. Mám pro vás pár otázeček. Vezmu list papíru, který je pečlivě za pomoci pravítka rozdělen na sloupky a řádky. Položím ho na dlouhý stůl a sednu si na jedno místo poblíž dveří, kterými uchazeči budou vcházet. Z kapsy vyndám dokonale ořezanou tužku. Jméno? Zaměstnání? Věk? Proč jste se přihlásil/a na tuto výpravu? Jaké dovedosti nám můžete nabídnout? Jméno nejbližšího příbuzného? Kolik je 3 plus 8 mínus 4? Pečlivě zapisuju odpovědi té tmavovlásky. Po té co odpoví řeknu seržantovi. Máte nějaké další otázky? |
| |
| Zasedačka rady: šmarjááá inteligenti poslechnu si otázky a odpovím Barbara Lovec 18 éééé protože se mi líbí být užitečná společnosti Jsem lovec, vyznám se ve stopách lovení,nenápadném pohybu a v pastech. Karel To samozřejmě vím ale protože vy budete můj zaměstnavatel tak kolik byste si přál aby to bylo? dál se usmívám, přitom si prohlížím místnost |
| |
| Zasedací místnost Trochu udiveně se na ní kouknu. A s naprosto vážnou tváří odovím. Já bych si přál aby to bylo sedm, slečno. Otočím se k seržantovi. Stopař se může hodit, co myslíte? |
| |
| Všimnu si, že jedna ženská se už dostala do zasedací místnosti a nenápadně se přesunu ke dveřím, připravený jakmile bude vycházet vpadnout dovnitř. |
| |
| Zasedací místnost : i já s vážnou tváří řeknu Je to sedm pane. Koukám se na vojáka tak co k tomu řekneš ty cukrouši??? |
| |
| Radnice - zasedací místnost Když ostatní vojáci odejdou, vstoupím s radním do zasdací místnosti. Chvilku si tam připravuje nějaké dokumenty, když do dveří vstoupí černovlasá žena v zašlém oblečení. Když ji radní pozve dál a sedne si, postavím se po jeho pravé straně. S rukama založenýma za zády sleduji pohledem ženu, bez jakékoli známky emocí ve tváři. Ženu sedící naproti radnímu, trochu znám, několikrát jsem s ní mluvil když jsem potřeboval získat informace o lokalitách za hranicemi města. Pak mě vyruší radního dotaz. "Jistě, stopař se vždy hodí, pane." Pak s hodnotícím podledem upřeným na černovlásku chvilku zvažuju další odpověď. "Kdyby měla pevnější morálku, řeknu ano pane. Takhel to nechám na vás." |
| |
| Radnice - Zasedací místnost Lovec je dobrej, kdo ví, kdo nám sem ještě příde. Snaží se sice dělat chytřejší než je. No nemá to moc těžké... Takže slečno, zítra v osm ráno vás budem očekávat v městských dílnách. Ty jsou z druhé strany radnice, než je hlavní vchod. Doporučuju vám dobře se vyspat a zbalit si to nejdůležitější, co budete potřebovat. |
| |
| Nakvašeně se zamračím. Ale já neměla ve zvyku plácat plané výhružky. Zatnu pěsti a vydám se k němu, zastavím se před ním. Bojovně vystrčím bradu a vrazím mu bolestivý políček za ucho “Spokojený? A už mě neobtěžuj.“ otočím se a vyrazím zase zpět k doktorovi. |
| |
| Reflex jsou reflexy, proto těsně před tím, než by ceceiliina ruka mohla zasáhnout moje ucho už je její zápěstí pevně v mé ruce. Bez nějaké výraznější námahy ruku odtáhnu a zhruba na úroveň pasu. Teda kočko, ty se nezdáš, začínam bejt zvědavej na náš první společnej boj. Jako obvykle ten typický úšklebek. Kuráž je dobrá věc, ale pozor, na koho jí používáš, šetři si jí na někoho, kdo tě bude chtít zabít. S tím jí ruku pustím. |
| |
| Vztekle si ho změřím zatím co mě drží za ruku “A ty si dej zase pozor na koho se navážíš.“ odseknu a ustoupím od něj jak mě pustí. Zamračím se na něj a vydám se zpět k doktorovi a začnu ho ignorovat. |
| |
| Jasně kočko... S pobavením sleduju vzteklej výraz a následný odchod kočky Takovej ublafanej pudlík, ale něco v ní bude....hmmm, a pěkně vlní bokama, třeba na tý cestě ještě bude standa. Na chvilku se mi úsměv ještě o něco rozšíří, nicméně když mě kočka dál ignoruje a ostatní nevypadjí, že by s nima byla nějaká sranda, opět mě přemůže nuda. Po chvilce nakonec pravou rukou vytáhnu od levého pasu dlouhý bojový nůž s černou tolučenou plastovou střenkou a zbytky dávného černění na čepeli. čepel vypadá, že už je ustavičným používáním trochu obroušená. Zároveň s tím vytáhnu z jedné z kapšiček vesty malý brousek, plivnu na něj, abych ho namočil a dlouhými, pomalými, táhlými pohyby začnu nůž přebrušovat. Doprdele, taky s tim musej dělat takový ciráty, proč prostě nevylezou, ty ty a ty padejte do ringu, kdo zůstane poslední stát jede s náma, jako se to dělalo u nás. |
| |
| zasedačka: kývnu radnímu i vojákovy. jistě a děkuji. s tím vstávám a odcházím. ve dveřích se ještě naposled otočím. Naschle zejtra |
| |
| Před zasedačkou: vyjdu ven a zavřu dveře. tak schválně jestli se přestanou prát. tak mne vzali ale jen tak tak už maj poslední místa takže kdo dřív příde ten dřív mele. s tím uhejbám případnejm zájemcům. |
| |
| Radnice Vidím vycházet černovlásku a než se za ní dveře stihnou zavřít, už jima procházím. V zasedací místnosti vidím dva chlápky. Jeden vymydlenej od hlavy až k patě a ten druhej pravej protiklad. Špinavej, zarostlej a od pohledu bojovník. Nejspíš pěknej hajzl. Dobrej, já sem tu na ten džob. |
| |
| Koukám, jak se Cecilie pokusila napadnout toho rváče. Safra ta má kuráž. Nepovedlo se a teď se vrací ke mě. Teda slečno, vážně vás obdivuju, ale radši dávejte pozor. On je dost velkej a šílenej, aby vás přetrhnul vejpůl, když si to usmyslí Podívám se ke dveřím do zasedačky. A mimoto teď by sme měli svojí pozornost obrátit tam, už dovnitř začínaj chodit první lidi. A tu vaší známou očividně, už vzali. |
| |
| Radnice - Zasedací místnost Koukám na nově příchozího. Velmi skromně oblečený muž střední postavy vypadá jako vandrák. Dobrý den. Nejprve vám položím několik otázek. Takže Dám si před sebe další list papíru. Jméno? Zaměstnání? Věk? Proč jste se přihlásil na tuto výpravu? Jaké dovedosti nám můžete nabídnout? Jméno nejbližšího příbuzného? Kolik je 6 plus 7 mínus 5? |
| |
| Radnice Si nějakej zvědavej pitomče, ne? Jistě, takže všichni mi říkají Stanley. Chvíli zaváhám. Jsem obchodník a cestovatel. Je mi 36 let. No přece kvůli odměně Zašklebim se. Proč asi, pro tvý voči určitě ne. Dost se vyznám v divočině a taky znám pár osad. Zamyslim se nad další otázkou. No myslim, že nějaký příbuzný asi mam, ale nikdy jsem je nepotkal. No a jak jsem řikal, jsem obchodník, takže počty mi nedělaj problémy. Osum. |
| |
| Radnice - Zasedací místnost Zná další osady!!! Toho nám přináší samo nebe! Jsem pro to, abyste se k nám přidal. Tedy zítra v 8 ráno vás budeme očekávat v městských dílnách. Ty jsou z druhé strany radnice, než je hlavní vchod. Doporučuju vám dobře si odpočinout. Nenamítáte nic pane? Otočím se na seržanta. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Snad ještě než černovlasá stopařka zmizí ze dveří, už stojí v místnosti nějakej chlap. Měřím si ho pohledem a po celou dobu z něj nespouštím oči. "Vpořádku." Kývnu na znamení, že nemám žádné námitky. |
| |
| Radnice Dobře, dobře. Mějte se tu a neberte s náma nějaký magory. Zašklebim se na ně když odcházim. Když se za mnou zavřou dveře řeknu ostatním. Tak asi může jít další. Pak odejdu z radnice směrem k nejbližší hospodě se trochu vylejt. Kdo ví, jak to v následujících dnech s chlastem bude. |
| |
| Paráda, tak teď je řada na mě. Otočím se na Cecílii No teď se ukáže jestli mě vemou taky. Tak za chvíly sem venku. Řeknu a jdu do dveří. Uvnitř se usměju a povídám: Zdravíčko, tak copak po mě chcete pánové? |
| |
| Radnice - zasedací místnost Je to for, už je tu další maník. Když vidim jeho úsměv a vtipnej dotaz, neudržím se. "Respekt a disciplínu." Automaticky mu odpovím, úsečným vojenským tónem, kterým jsem zvyklý vydávat rozkazy. Pak se vnitřně trochu zarazím, když si uvědomím, že je to cicilista, ale na výrazu mé tváře to neni ani trochu znát. Dívám se na muže s lehce přimhouřenýma očima a hodnotícím výrazem. |
| |
| Radnice Rozloučím se s doktorem a naznačím mu, že mu držím palce. Pak už jenom čekám až se zase objeví. Opřu se o zeď a založím si ruce na prsou. Krátce se podívám na vazouna ale hned na to se začnu zabývat svými nehty. |
| |
| Radnice - Zasedačka No tahle strohá odpověd mě trochu překvapí, ale přeci jen je to voják a se svejma hospodskejma způsobama se o prolomení ledů asi pokoušet nemůžu. Omlouvám se pane, samozřejmě o oboje se pokusím,jak nejlépe budu moct. |
| |
| Před radnicí Tak do zítra mám volno, jupíí. Asi někam skočím na pívo a pak honem zpátky za Mařkou už na mě určitě čeká. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Sleduji nově příchozího a trochu se zarazím, když ho seržant hned po příchodu zpraží. No asi takovýho přísnýho člověka potřebuju,to je fakt. Počkejte, nejste vy ten doktor z jihu města? O ano určitě. No vašich služeb rádi využijem. Jen mi povězte, proč jste se přihlásil? Jo a ještě pro formu potřebuju znát vašeho nejbližšího příbuzného. Pokud tedy máte zájem, rád vás zítra uvidím v osm hodin v dílnách vzadu za radnicí. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Když na mě konečně promluví i radní Novotný, tak se trochu uklidním. Ano to jsem já,ale nějak sem nečekal, že o mě už nějaký radní slyšel. Ale ujišťuju vás, že většina s toho sou jen pomluvy. A jinak samozřejmě že mám zájem. Přihlásil sem se hlavně kvůli finanční odměně, ale nedělám si iluze o tom, že na tý vaší akci doktora určitě upotřebíte. Co se toho příbuzného týče, tak to bude můj otec, ale pokud myslíte žijícího, tak to už bohužel nikdo není. |
| |
| Radnice - zasedací místnost To by mělo být vše. Díky za důvěru a uvidíme se zítra v dílnách. Otočím se a vyjdu ven. Tak asi by měl jít další. Podívám se na Cecílii. Přeju hodně štěstí a snad se zítra uvidíme. Následně zamířím domů a do nemocnice, abych si zbalil věci na cestu. |
| |
| Zasedací místnost “Jistě doktore. Když mě vezmou. Mějte se.“ zavolám a rozhlédnu se. Narovnám se a tentokrát vejdu dovnitř já, pomalu za sebou zavřu dveře a podívám se na ty co rozhodovali o tom jestli budu ve výpravě nebo ne. “Dobrý den přeji, pánové.“ pozdravím je “Jmenuji se Cecilie Walkerová představím se. |
| |
| před zasedačkou: žádná bitka o koryta...saláti |
| |
| Radnice - zasedací místnost Když odejde doktor ze zasedačky, zvednu ruce za hlavu a protáhnu si záda. Několik okamžiků na to vstoupí do místnosti dle mého křehce vypadající blondýnka. V lehkém údivu pozvednu obočí. A každou chvíli čekám, že se mladá žena omluví, že si spletla dveře. Ta se taky hlásí a nebezpečnou práci za hranicí města? Pomyslím si a zkoumavým zrakem přejíždím po postavě, oblečení a celkovém držení těla mladé ženy. Tentokrát se již ovládám a čekám co na ni řekne radní Novotný. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Přejedu trochu udiveným pohledem mladou ženu. Dobrý den. Opět si vezmu další list papíru a položim ho na stůl před sebe. Rovnou vyplním první kolonku Takže budu na vás mít pár otázeček, madam Walkerová. Ze zvyku kouknu do papíru, ale otázky znám už nazpaměť. Zaměstnání? Věk? Proč jste se přihlásila na tuto výpravu? Jaké dovedosti nám můžete nabídnout? Jméno nejbližšího příbuzného? Kolik je 5 plus 12 mínus 8? |
| |
| Zasedací místnost Na všechny přítomné se přátelsky usměji. “Tak zaměstnání. Tak ohledně oficiálního zaměstnání jsem farmářka. Ale příležitostně si přivydělávám jako kuchařka.“ řeknu po pravdě a vím že to nezní moc dobře. “Je mi 25 let.“ odpovím na další otázku. “Ohledně toho proč se chci přihlásit. To je složitější. Moji dva starší bratři se před pár lety připojili k jedné skupině nadšených mladíků a nezávisle se vydali na průzkum mimo osadu. Tím že navštívíme i jiné osady chci zjistit jestli třeba nedošli do jiné osady kde se usadili. Nikdy se totiž nenašli jejich mrtvoly.“ snad jsem jim to dostatečně vysvětlila. A teď ještě co bych jim mohla nabídnout “K další otázce. Jsem celkem dobrá kuchařka. Mohla bych připravovat jídlo pro ostatní a starat se o zásoby. Pokud jde o boj nebo obranu. Umím dobře střílet. Z kuše ale mohu i z jiných zbraní. Mám vlastní kuš.“ Zhluboka se nadechnu “Nejbližší příbuzný? No to bude asi sestra Miriam.“přešlápnu z jedné nohy na druhou. “No a 5 plus 12 mínus 8 je 9.“ konečně jsem poslední otázku zodpověděla a už jenom čekám jestli mě vezmou nebo ne. |
| |
| Radnice - zasedací místnost S upřeným pohledem do dívčina obličeje, podlouchám jak odpovídá na otázky, které jí radní Novotný položil. "Mít na starost zásoby je jedna z největších odpovědnosí vůbec, na takovéto výpravě. Myslíte, že byste to zvládla?" Položím jí otázku a s neoblomným výrazem ve tváři jí hledím do očí. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Hmm, to je teda slabota. Na druhou stranu slyšim, že v čekárně před místností už je jenom pár lidí. Ještě chvíli dál svadím vnitřní boj. Ale kuchařka!? No má ale dobrou motivaci, aby náš úkol byl co nejúspěšnější i někdo takový se může hodit. Navíc neni hloupá a vojáků na ochranu snad máme dost...ale kuchařka! Hmm. Když konečně promluvím netroufám se kouknout do seržantovo očí. No, já myslim, že někdo, kdo se postará o to, aby mužstvu nekručelo v břiše a kdo tak trochu pozvedne jeho morálku se nám může hodit. |
| |
| Radnice- zasedací místnost Pohled muži co se mě ptal jako první oplácím i když nevydržím nemrkat “Jsem si jistá, že zvládla.“ odpovím mu. Otočím se pana Novotného, z jeho hlasu jsem vycítila že nejsem zrovna to co očekával a pravděpodobně jsem ho asi trochu zklamala. “Takže… to znamená, že mě berete?“ zeptám se zvědavě. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Rozuměla jste dobře. Zítra buďte v osm ráno v dílnách, co jsou ze zadní strany radnice. S kuší i se vším nejnutnějším, co s sebou potřebujete. A pro dobro nás všech doufám, že jsi s tou střelbou nelhala. Naschle. Kdo asi příde teď. Holič? |
| |
| Zasedací místnost – radnice Radostně se usměji “Děkuji. Určitě nebudete litovat. Nashledanou, pánové.“ rozloučím se a vyjdu ven “Tak… může jít další.“ řeknu a projdu místností. Když jdu kolem vazouna zatvářím se nasupeně a vyjdu ven z místnosti. Musím jít domů a pečlivěji se připravit a vyslechnout si další vyvádění rodičů. |
| |
| když kolem mě projde nasupený pudlík, vesele se ušklíbnu. Poté bez ohledu na to, kdo další vyráží ke dveřím vyrazím ke dveřím, vejdu dovnitř a dveře za sebou zavřu. Poté se vcelku uvolněně postavím před stůl a s výrazem někde mezi tichým hodnocením a otevřenou nudou si prohlížím si ten naškrobený límeček za stolem a vojáka kus za ním. á, helemese, hlavní šéfík, co má v rukou prachy a o životě venku ví úplný hovno a vojenskej velitel. Vypadá vostříleně, narodíl od škorábak by moh mít v palici trochu rozumu... |
| |
| po chvilce mlčení mi dojde, že v jistekch kruzích bejvá zvyk se pozdravit, čili s úsměvem pronesu směrem ke Kryštůfkovi Tak mě tu máte. k vojákovi pouze mlčky pokývnu kývnu hlavou, přes stručnost to zní nějak upřímněji než úvodní "pozdrav". |
| |
| Zasedací místnost – radnice Přejedu pohledem podivného cizince. Dobrý den. Rád bych vám položil pár otázek, takže Přede mne putuje další list papíru. Jméno? Zaměstnání? Věk? Proč jste se přihlásil na tuto výpravu? Jaké dovedosti nám můžete nabídnout? Jméno nejbližšího příbuzného? Kolik je 9 plus 6 mínus 13? Znovu se na cizince podívám. Jsem si skoro jistý, že z města není. Má takové ostré rysy... zdá se mi na něm něco znepokojivého. |
| |
| cože? ty krávo negrská, tohle bude ftipnej chlápek. Gert Grässlichvieh odpovím okamžitě, u položky zaměstnání se krátce zamyslím a poté s lehkým úšklebkem pokračuji Zamestnání řekněme bojovník a lamač kostí a chrupavek. Věk 32 Přihlásil jsem se kvůli prachům, jsem zvyklej se nechat najímat. jak mluvím, je vidět, že se "vyplňováním dotazníku" docela dobře bavím. Co můžu nabídnout? Zkušenosti s bojem, zhruba sedm let ochraňování karavan a podobnejch špinavejch prací, celkem slušný ovládání většiny jednoručních zbraní a boje beze zbraně... krátce se zamyslím nadšení pro věc... To je tak všechno, co mě napadá, pokud chcete, může si mě tady voják... kývnu hlavou směrem k Radkovi ... vyzkoušet. a jejich jména byli Hans a Knut a voba už sou 7 let po smrti. když dojde na počet, trochu posměšně se ušklíbnu. Já myslel, že budu ochranka a ne pokladník. Je to 2. |
| |
| Zasedací místnost – radnice Ten člověk působí dost nepříjemně. Na jeho připomínku mu odpovím. Naše mise není bojová, nýbrž diplomatická, a i když vy se ucházíte o místo ochranky, chceme vědět, jestli se můžem spolehnout i na určitou inteligenci vás uchazečů. Žádná zkouška zde nebude. Řeknu napůl ke Gertovi, napůl k seržantovi. Seržante, jaký je váš názor na uchazeče? Asi nebude špatnej, ale aby s ním nebylo víc problémů než užitku, vypadá na pěknýho parchanta. |
| |
| Zasedací místnost – radnice naškrobenej a naivní..někoho mi připomíná. když Kryštof domluví, ani se nesnažím skrývat pochyby v hlase Naše mise není bojová? Jak sem pochopil, tak vy nevíte, co je kolem. Kde berete jistotu, že během prvních dvou dní nenarazíme na skupinu negrů, co je odradily vaše hradby, ale co sou nadržený si trochu přilepšit? Ne že bych vám do toho chtěl kecal, ale viděl sem, jak jeden člověk odprásk druhýho jenom proto, že měl teplou bundu a blížila se zima. čili, jestli vám do toho můžu kecat, bych o týhle misi pro začátek uvažoval jako o misi v nepřátelskym území, dokud se nepřesvědčíte vo opaku. |
| |
| jak mluvím, postupem času mluvím čím dál tím méně na Kryštofa a více na Radka. Tenhle si snad nemyslí, že všude vokolo sou samý hodný lidi, co člověku podaj ruku a daj mu zadara nažrat namísto toho, aby ho vodpráskli a pak mu naplivali do ksichtu. |
| |
| Zasedací místnost – radnice Copak si myslí, že nic o okolí nevíme? Proč si asi myslí, že jsem zrovna já velitelem výpravy? Už si jsem jistý, že je to cizinec a neví, za co jsem byl jmenovám členem Rady. Nejsem voják, ale kruci jestli jsem si taky boje neužil dost. Po posledních cizincovo větách znovu uvažuju, jestli nabízí víc pozitiv nebo negativ. Nakonec mu odpovím tím nejklidnějším hlasem jakého jsem schopen. S tím vším my samozřejmě počítáme, pane. Nevím odkud pocházíte, ale my tu o různejch nájezdnících víme svoje. Nic nepodceňujeme, jen jsem vám chtěl vysvětlit, že boj není naším cílem. Naopak, bude-li to možné, pokusíme se mu vyhnout. Takové bylo rozhodnutí Rady a tak se tudíž budeme chovat. |
| |
| Zasedací místnost – radnice A hele, on možná nebude úplně blbej... Okej, dobře, nejdete se rvát, ale lidi na to mít musíte, protože když tam budu zbytečně, vyhodíte za mě možná zbytečně prachy, protože tam bude vo bijce navíc, když tam nebudu, možná chcípnete, protože tam bijec bude chybět. co, co jsem řekl neříkám nijak vychloubačně, spíš jako konstatování. dobrý, do taktiky si očividně kecat nenechá, snad se poučí, aniž by nás moc zařvalo. Heledťe se, když sem já párkrát jezdil s jako ochranka mírovejch posleství, obvykle to bejvalo tak, že se ranaři postavili proti sobě a hlídali, aby na ty, co mluví nezaútočili ty, co mlátí, protože pusou pěst nezastavíte, obráceně to funguje trochu jinak. Ale pokud si to chcete víst po svym, okej, vy si stanovte podmínky, kdy vás mám chránit, vy platíte. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Po celou dobu mlčím a jen si cizince mlčky přeměřuju pohledem s lehce přimhouřenýma očima, sleduju výraz v jeho tváři a gesta, která dělá při tom, když mluví. Stojím uvolněně, ale zkušenému oku je patrno, že jsem neustále ve střehu a schopen během okamžiku reagovat na případnou agresi či nepředložený pohyb. Nerad se pletu někomu do diskuze a tak když si myslím, že oba řekli to podstatné co chtěli, vložím se do rozhovoru i já. "Máme své zkušenosti s tím co je za hradbou a hranicí města a hodláme se podle toho zařídit. Jak řekl pan radní, prioritou mise je diplomatické poslání, o bezpečnost celé skupiny se postarají v případě potřeby vojáci a vybraní ´civilisté´." Slovo civilisté řeknu s trochu jiným tónem než jakým dosavad mluvím. "Hlavní otázkou je, zda nám přinesete víc užitku než problémů. Jak moc dokážete ovládat svou agresi a zda dokážete být dostatečně disciplinovaný a loajální vůči autoritě, která vás platí." Své konstatování a následnou otázku přednesu s klidným, možná až lehce odměřeným hlasem a stále se upřeně dívám do Hnusákových očí. |
| |
| Radnice - zasedací místnost konečně někdo, kdo mluví k veci. Pokud de vo moji loajalitu, o tu se nebojte, prachy na rozdíl od idálů a podobnejch sraček zůstávaj celou dobu neměnný. A pokud de o agresi... mimoděk si prokřupu ruce a s pokrčenim ramen vcelku lhostejně odpovím. pokud uvidim, že mě chce nějakej negr zmlátit, předběhnu ho. Pokud na mě von nebude útočit, ale vypadá vo držku, sem ve střehu připravenej zaskočit, protože když se vrhne třeba tady na diplomata... poslední slovo řeknu kapánek oporžlivě a ukážu palcem na škrobáka a já nebudu připravenej, diplomat by to taky nemusel rozchodit a slova mu nepomůžou. Pokud řeknete, že neni žádný nebezpečí, starám se o svojí vlastní bezpečnost. Takže tim sme si t vyjasnili a teď bych přešel ještě k jedný věci. |
| |
| Radnice - zasedací místnost No my vás bereme, ale nezapomeňte, že velitelem výpravy jsem já a zástupcem tady seržant. Pokud byste nás odmítal posouchat, můžem vás z výpravy vyloučit a tím byste ztratil pochopitelně nárok na odměnu. Sice jsme na jednání o takové věci nemluvili, ale já myslím, že je to mým logickým právem. Myslim, že Rada bude souhlasit. Takže zítra v osm ráno u dílen ze zadní strany radnice. Pokud dovolíte, vyřídíme teď ostatní a na vaše otázky vám odpovíme potom. Sleduji jak trochu zamračeně vyjde z místnosti. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Po té co odejde ten nepříjemný muž, do místnosti vstoupí nějaký další člověk. Je to muž, dost prostě oblečený asi kolem pětadvaceti let. Dobej den. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Muž působí poněkud "zvláštním" dojmem. Má velký předkus a poněkud tupý výraz. Dobrý den. Rád bych vám položil pár otázek Vezmu další papír. Jméno? Zaměstnání? Věk? Proč jste se přihlásil na tuto výpravu? Jaké dovedosti nám můžete nabídnout? Jméno nejbližšího příbuzného? Kolik je 8 plus 6 mínus 3? |
| |
| Radnice - zasedací místnost Mužovo čelo se nakrabatí, jak začíná přemýšlet nad otázkama. Já sem Gustaf. S kažou další otázkou muž přemýšlí víc a odpovědi mu trvají déle. Já pomáhám mamce. Vytírám a občas meju nádobí. Už jsem i kydal hnůj. Řekne a je patrné, že je na svou kariéru skutečně hrdý. No tak kolik mi je vim naprosto přesně. Rozradostní se. Je mi dvacetpět a půl. No já chci pro sebe a mamku nový dům. Nám tam totiž hodně teče. Musíme pak po podlaze rozestavět hrnce a vylejvat je na ulici. Ale jenom když venku prší. Jinak ne! Ujistí nás o tom, že pochází z dobrých poměrů. No já myslim, že bych vám mohl se vším pomáhat. Třeba vytírat nebo mejt nádobí. Nebo bych mohl dokonce kydat! No přece moje mamka. Zatváří se trochu udiveně, jako by ten Radní byl úplný pitomec, že to neví. Před poslední otázkou se zatváří hodně zamračeně. Rty se bezevuku pohybují, zatímco si počítá na prstech. Asi po minutě hrdě řekne. Osumnáct. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Beze slova se kouknu na seržanta. No, pane, omlouvám se, ale vaše služby bychom zřejmě tak docela nevyužili. Bohužel. Když vidím, že stále nechápe jestli ho bereme nebo ne, dodám ještě. Nepřijali jsme vás. Naschledanou a pozdravujte doma. |
| |
| Radnice - zasedací místnost No to nevadí, já stejně nevim, jestli by mě mamka pustila. Tak naschledanou. Otevře dveře a odejde. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Hej, čau lidi. Do místnosti tentokrát vstoupí asi sedmnáctiletý mladík. Jsem tu na ten džob. Tak co berete mě? Jsem fákt dobrej. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Podívám se trochu s opovržením na dobře oblečeného frajírka. Opět rituál s papírem. Dobrý den. Rád bych vám položil pár otázek. Jméno? Zaměstnání? Věk? Proč jste se přihlásil na tuto výpravu? Jaké dovedosti nám můžete nabídnout? Jméno nejbližšího příbuzného? Kolik je 12 plus 5 mínus 8? |
| |
| Radnice - zasedací místnost Hele šéfe to je jákej kvíz nebo co? Ale v pohodě, vole. Mě všichni řikaj Čmoud. Je mi sedumnáct, vole, ale válim jako král. No chci ty prachy, co asi ty pitomče, né sorry vole. No sem ve všem co dělám fakt dobrej. Dokážu se porvat, vypiju bečku piva a ženský na mě letěj. Jde tu vo diplomacii ne? No tak diplomacii s holkama zvládnu levou zadní. Zvládám šmelení všeho druhu, obchody, švindli, co si zamaneš. Příbuzný, hej kámo, ulice je mou matkou a hospoda mou děvkou, tam chodim lidi vojebávat. Hej kámo, ty mě zkoušíš? Si děláš prdel ne? 12 plus 5 mínus 8 je 9 ty vole. Hej brachu tak co, kdy vyrážíme? Támleten zamračenej bubák co stojí za tebou de s náma? Potřeboval by se pořádně vyhulit, aby se trochu usmál. Co kámo nechceš něco koupit? Mam jen to nejlepší. Otočí se na seržanta. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Prvního, duchem trochu slabšího kandidáta přejdu beze slova. Při vstupu druhého pozvednu obočí a pak s přimhouřenýma očima sleduju jeho výstup. Když skončí a položí mi obchodně přátelskou otázku, obejdu pomalu stůl za kterým stojím a dojdu k němu. Pomalu se před něho postavím, když se na mě zazubí tím svým přiblble světáckým ksichtem, popadnu ho levačkou za krk a silně stisknu tak abych mu zabránil v dýchání. Držíc ho pevným stiskem za krk, tlačím ho ke stěně na kterou ho pak narazím. Podád ho pevně držím za krk a když se snaží né zcela efektivně bránit neprofesionálně koordinovanými údery, vrazím mu silný úder pěstí do žaludku. "Nechtěj abysme se ještě někdy nekde potkali, nebo jsem o tobě jen někdy zaslechnul!" procedím téměř šeptem k mladým světákovi, a dívám se mu při tom do očí které se začínalí kalit bezvědomím z nedostatku kyslíku. "A ted vypadni!" Pustím mlaďase, otevřu dveře a počkám až se s dávícím kašlem vymotáze dveří, zavřuje za ním a opět se vrátím za stůl k radnímu aniž bych se na něho podíval a nebo něco vysvětloval. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Co na to říct? Ten týpek dostal co proto. Zbytečně moc. Ale co? Je mi to jedno. Kouknu se na okamžik do seržantovo temných očí. Další. |
| |
| Zasedací místnost Vstoupím do místnosti, kde sedí dva muži. Radní Novotný a nějaký voják, kterého neznám. Dobrej den pánové. Jsem starší téměř dvoumetrový 120kg těžký muž. V Novém domovu pracuju jako kamenník. Byl jsem jedním z prvních obyvatel tohoto krásného města. Přišel jsem sem se svými rodiči z města na severu, které bylo zmítáno válkami gangů. To mi bylo dvanáct. Chtěl jsem se zeptat na tu práci. Měl bych zájem. Můžu se zeptat, jak dlouho to celé asi bude trvat? Můj syn se bude ženit, tak bych rád byl na svatbu zpátky. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Poznám známou tvář. Faktem je, že postava Šutraře je dost nezapomenutelná. Je to pěknej obr. Dobrý den, my se známe, dělal jste nám náhrobek našemu strýci. No a co že se chcete vydat na takovou nebezpečnou cestu? Rozmyslel jste si to dobře? |
| |
| Zasedací místnost Ano pane radní. Vzpomínám si na vás. Zahledím se z okna a dám se do odpovědi. No to víte, pane radní. Mám dva syny, jeden se teď bude ženit. No chci aby byli dobře zajištěni. Samozřejmě, že mám nějaké úspory, ale to víte. Pořídit ve městě dům nebo pozemek je dneska tuze drahé. No ale mám ještě důležitější důvod. Asi si pomyslí, že jsem starej blázen. Víte, už nějakých pětatřicet let opracovávám kámen. Není to špatná práce, to ne, ale přeci jen jsem na stará kolena chtěl ještě zažít něco jiného. Ponořím se do vzpomínek. Víte pořád vzpomínám na tu krásnou krajinu, když jsem s rodiči utíkal za novým životem. Tam venku je to nádhera. Lesy, které nedokážete projít za několik dnů. Rozlehlé pláně, na jejihž konec nedohlédnete. Široké řeky plné ryb. Vrátím se zpátky na zem. No prostě bych to všechno chtěl ještě jednou vidět. A pokud tím ještě prospěju městu, tim líp. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Když muž přede mnou mluví, jenom mlčky přikyvuju. No možná to bude nebezpečné. Víte jistě že chcete riskovat? Pokud jste si to tedy rozmyslel, budu rád, když nás doprovodíte. Takový silák jako jste vy se nám jistě hodí. Tak tedy zítra v osm ráno buďtě v radničních dílnách. Zatím naschle. |
| |
| Radnice - zasedací místnost Když kameník odejde, zavolám nahlas DALŠÍ Když se nic neděje vstanu a dojdu ke dveřím. Otevřu je a nahlédnu do čekárny. Až na pár členů Hlídky co dohlíželi na pořádek a toho velkého nesympatického cizince je prázdná. Hmm...co jste si tedy ještě přál vědět, pane? |
| |
| Osada Nový domov Na město se pomalu snáší soumrak a ty víš, že to je na dlouhou dobu poslední soumrak co ve městě zažiješ. Na dlouho ... nebo snad navždy? NE! Ty to zvládneš. Je to zvláštní představa, že zítřejší soumrak uvidíš mimo město. Co tě tam venku asi čeká? Už jen nějakých 12 hodin a ty se rozloučíš se svým životem ve městě. Snad se vrátíš jako hrdina. Snad se vrátíš. Snad. Máš posledních pár hodin na to se rozloučit s tvým domovem, s lidmi co zde zanecháváš, s oblíbeným podnikem. Pak spánek a probuzení do nového dne, kde tě čeká mnoho neznámého. |
| |
| Radnice Když, pochopím z radního slov i výrazu, že na chodbě již nikdo není, zeptám se. "Pokud je to vše pane a nemáte pro mě žádné další úkoly, odešel bych se připravit a vyspat." Udělám několik kroků a přijdu blíž k radnímu a ke dveřím, čekajíc na jeho odpověď. |
| |
| Radnice Otočím se na seržanta. Ano, to bude pro dnešek vše. My si dáme zítra sraz v dílnách už v půl sedmé. Seznámíte se s výstrojí a výzbrojí co jsme dostali na cestu. A taky s naším mechanikem. Vojáci dorazí v sedm a v osm ostaní. Přeji vám hezký večer a dobrý spánek. Nabídnu seržantovi svou pravici, k potřesení rukou. |
| |
| Radnice Aniž bych to dal znát, poslouchám radního jen jedním uchem a vidím se již na ubikaci v pelechu. Když však zmíní mechanika, trochu zbystřím a podvědomě přimhouřím levé oko. "Mechanika pane?" Položím radnímu otázku, protože mě zmíňka o mechanikovi trochu zarazila. |
| |
| Radnice Ano, ještě s námi jde jeden člen výpravy s kterým jste se ještě nesetkal. Je to jistá Anna Altamira. Neznáte jí? No o tom celkem pochybuju. Dál seržantovi nabízím svou pravici. |
| |
| Radnice Konečně přijmu nabízenou pravici, pevně ji stisknu. "Dobrá. Tak tedy zítra." Kývnu hlavou na souhlas a opustím místnost a následně i radnici. . . |
| |
| Nový Domov Když odejdu z radnice, jdu nejdřív do hospody U vyprahlého jazyka. Je to pajzl, kterej najdete v každém městě. Většinou sem chodí jenom štamgasti, z nihž každej ví, že se tu pivo ředí a sklenice nemejou. Ale kompenzuje to cena piva. Dobrej. Pivo a něco vostřejšího. Obojí vypiju a pak ještě pár dalších sklenek. Asi hodinu po půlnoci se začnu nelíbit třem zdejším štamgastům a když se do mě začnou ztrefovat, rozhodnu se zaplatit a radši vypadnu. Zajdu do místního bordelu a zaplatim si na celou noc. Madam řeknu aby mě ráno v sedm vzbudila a že dostane pár stříbrňáků. Jsem už celkem dost nalitej a tak asi po hodině s kurvou v postely usínám. |
| |
| Nový domov Dobalím bágl a s trochou nostalgie se rozhlídnu kolem dokola. Mám zvláštní pocit. KOuknu z okna a s blížícím se večerem vyrážím ven. Mávnu na kluky, kteří mají službu a opouštím vojenský areál. Míjím pár budov a po několika minutách vstupuju do městké části, kde žije spíše spodina tohodle města. Normální ženská by se tady v tuto hodinu asi obávala, ale já tady vesměs vyrůstala. Tak si to šinu rázným krokem ponurými uličkami. Za chvíli vstupuju do polorozbořeného domku, pozdravím pár individuí a slízám do sklepa, nebo spíše toho, co po něm zbylo. Odhrnu závěs a ocitám se v malé temné místnůstce, kde všude visí podivné věcičky. Obaly od plechovek, víčka z petlahví a podobné krámy. Všude samé haraburdí. Teda užitečné věcičky, jak říká Henry. Henry... jsi tu? zeptám se do ticha. Lízínka!!! ozve se odněkud nadšeý chraplavý hlásek. Ahoj Henry, přišla jsem se rozloučit. řeknu narovinu, jak je mým zvykem. V tom se předemnou objeví malá postava staršího muže s rozbitými brejličkami a potrhaným oblečením. Rozloučit Lízinko? ALe, ale... tak Osud si tě zavolal! Tak počkej něco pro tebe mám. řekne a začne zmateně pobíhat a rozhrabovat kupy nepořádku. Nebudu mu vysvětlovat, že jdu na polovojenskou misi... nemá to cenu. Zase by začal mlet ty nesmysly o konci světa a všemohoucím Osudu! Nic nehledej Henry, jen jsem tě ještě chtěla vidět. řeknu mile. Mám toho prevíta ráda. I když si většina lidí myslí, že je blázen. Tady, tady to je Lízínko! Dá to na tebe pozor! Je to vzácná věc, stará věc... řekne velice významně a s ohromujícím gestem mi podává malou kovovou věcičku na ošahaném kousku kůže. Coto do pytle je? Ehm.. díky ti Henry. Vezmu si od něj podivný amulet, vyskládám z brašny nějaké jídlo, které jsem mu donesla. Obejmu ho a usměju se na něj. Už musim Henry. Jestli.... teda... až se vratim, tak ti splašim nějaké nové hračičky. POdívám se na něj a sklopím hlavu. Dobře Lízi ... a neboj se Osud nad tebou bdíí! dořekne a udělá podivné znamení levou rukou. Naposled se usměju a padám ven. Teda spíše rovnou na ubikaci. Chci se na zítra pořádně vyspat. |
| |
| Dílna Skoro celý večer jsem kontrolovala jestli mám vše na cestu a pouštěla jsem jedním uchem dovnitř a druhým ven to co mi říkala máma a nabádala mě ať nejdu na smrt. Přehnaně se starali. Ale já si to vymluvit nenechala. Věděla jsem, že také chtěli zjistit co se stalo s bratry. Šla jsem brzy spát abych stihla ráno v osm setkání v dílnách. Ráno jsem si vyslechla další prosení a slzy, ale rozloučila jsem se a odešla. Na zádech tlumok s několika osobními věcmi a u boku se mi houpala, zavěšená na pásku, malá, složená kuš. Dorazila jsem do dílny asi deset minut před osmou ráno. |
| |
| Nový domov Už jsem jim to slíbil k sakru, je rozhodnuto. Řeknu své ženě rozhodně. Neboj se o mě. Já tohle prostě musim udělat. Naši synové se tu o tebe postarají. Políbim jí. Radši mi místo hádky něco připrav na cestu k snědku. Vyndám ze skříně svůj batoh. Dám do něho několik kusů oblečení, přibalim ještě starou deku a pár drobných předmětů. V rukou se mi na chvíli zastaví obrázek od mladšího syna. Namaloval mě,jak pracuju. Bože to je tak patnáct let staré. Batoh položím do rohu pokoje. Převléknu si šaty a lehnu si do postele. Chvíli se koukám do stropu, dokud nepřijde má žena. Sfoukne svíčku a lehne si ke mě. Pevně mě obejme. |
| |
| Nový Domov Dorazim do starý nemocnice a zamířím rovnou do kanclu doktora Lorence. Ten starej protiva mi bude chybět. Ale teď mě čeká dobrodružství, bohatství a dost pravděpodobně bolestivá smrt a na to abych couvnul už je trochu pozdě. Zdravíčko doktore, přišel sem se s váma rozloučit. Vyrážim s těma dobrodruhama za hradby. No řek byste to do mě někdy? Lorenc na mě jen koukne a zakroutí hlavou a pak na mě mávne ať zmizim. Tak teda sbohem. Otočim se a vyrazim do skladu. Popadnu nějaký obvazy a taky do brašny nacpu sadu skalpelů a vemu i nějaký ty primitivní léky z bylinek co ještě máme. Tak a teď domů. V baráku je nepořádek a prázdný lahve od pálenky se válej po zemi. Tak tahle díra mi chybět nebude. Zabalim si věci a pak jdu na půdu. Seberu pár balíčků tabáku, co tam mam schovaný a taky jeden ten balík marihuany co tam ještě zbyl. Proti bolesti a nebo blbý náladě se vždycky něco hodí. Balíčky pečlivě zabalim a schovám do báglu, aby nenavlhly. Ráno se naposledy rozhlídnů a vyrazim do dílen. |
| |
| Ubikace mého oddílu u východní brány Normálním krokem dorazím ke své ubikaci. celou cestu od radnice až sem k východní bráně jsem dumal nad poznámkou radního o mechanikovi. Vrtá mi hlavou proč bysme sebou brali mechanika. Zaslechl jsem nějaké povídačky o vozidlech které má rada pro město k dispozici a ted to nemohu dostat z hlavy, ale zítra se uvidí. Na schodišti se téměř srazím s desátníkem Schwarzem, kzerý se hned nadechuje k otázce, ale já jeho dlouhé vyptávání ohledně mé návštěvy radnice utnu zdviženým ukazovákem a zavrtěním hlavy. Pochopil, známe se už nějký pátek a oba jsme pokračovali po svém. Ubikace byla prázdná, seržant Halinář byl ve službě a tak jsem se v klidu dal do příravy a hlavně kontroli a údržby svých věcí. Vyspravení poničené výstroje, vyčištění pistole, kontrola nábojů a nakonec přebroušení bojového nože. Když je vše překontrolováno, opraveno, vyčištěno, namazáno a nabroušeno, uložím vše na své místo do pouzder, popruhů a batohu. Pak si sundám těžké, vysoké šněrovací boty a seknu sebou na postel. PO chvilce se zavrtém do deky a usínám. Ráno vstanu jako vždy s úsvitem. Ještě jednou překontroluji své věci, obleču si svou starou neprůstřelnou vestu s vyztuženými rameny, navěsím na sebe řemení a ke stehni si připnu stehenní pouzdro s pistolí. S batohem v ruce pak sejdu dolů do jídelny kde se s několika kamarády kývnutím hlavy pozdravíme, beze slova se nasnídáme a já poté vyrážím k radnici kam dorážím několik minut po šesté hodině. |
| |
| Město Spokojeně vyrazím z radnice, na obličeji mi hraje úsměv, občas z dobré nálady protočím bejsbolku. Před radnicí si ochytnu nejbližšího člověka Hej, ty negře, kde je tady nejbližší hospoda? ač slovo negr, tentokrát se nezdá, že bych chtěl člověka zmlátit, dokonce ani nevypadá jako negr... |
| |
| Město Poté, co mě člověk asi trochu poplašeně odnaviguje do nejbližší krčmy, zvesela tam zamířím. Dnešek se začíná vyvýlet slibně, prachy, práce, byť u naivky... ještě pár piv... Spokojeně zjistím, že tahle día je opravdu městečko, takovéhle zapadné uličky mezi dřevěnými baráky, bahno, pach moči a odpadky, malé bytelné dveře a zevnitř kouř a hluk. Otevřu dveře, ze zvyku připravený na to, odrazit letící židli a do očí mě udeří hustý kouř, smíchaný z domácího alkoholu a varianty místního tabáku, v každém větším městě pěstují nějakou pažitku. očividnš mají tabáku málo, proto se nikdo neobtěžuje otevírat okna, aby ani litr kouře nevyšel nazmar. Pár šťouchanci loktů si probiju cestu k barpultu. Dej mi pivo. řeknu tlusťochovi za barem místo pozdravu a horníma rukama se opřu o bar. Poté, co mi naservíruje dřevěný korbel plný žluté tekutiny, barvou i vůní připomínající moč se trochu ušklíbnu. takovejmhle chcánkám tu řikáš pivo, negře? No, na druhou stranu, už sem chlastal i horší...z louže. s pokrčením rameny do sebe obrátim půllitr a se zájmem sleduji horko,šířící se mi z krku dál do těla. Voni do toho snad lijou nějakou pálenku, fakt to neni tak špatný. mávnutím si objednám ještě jedno pivo. O dvě hodiny později najednou zjišťuji, že s pivem u ruky vesele vyprávim: Tak sem seděl tom negrskym baru. smrad, nějakej ten jejich krákavej kravál, no na blití. jak sem se nduil, votočil sem se na jebližšího zasranýho negra a řikám: Hej negře, ty s tou křivou držkou, zaspívej Luisiana. ta vopice na to: "ale pane, já nemám křivou hubu"... vesele napodobím ukřivděnej hlas. Tak sem mu jí natankoval do držky a už zpíval, ¨"Luisianááá".... nadšeně se zasměju. většina negrů buďto už asi vzala roha, nebo úprstě v tom bílym kouři udělali dočasnou proměnu na člověka. Hele, potřebuju se vyspat, máte tu pokoje? Jo a ráno mě vzbuď v sedm, jinak... otočím se na hostinského a z kapsy volvím pár mincí a hodím mu je na bar, poté ukážu na nůž,zastrčený za pasem. Převezmu starý tlustý kovový klíč a zamířím ke schodům, schovaným v zádu vedle baru. Ty vole, tohle je síla, takhle plesnivý postele už sem dlouho neviděl. No co, aspoň je to příprava na cestu. S tím si hodím deku na torzo postele, světlo tu očividně nemají, ale aspoň sem tím vymláceným oknem svítí pár hvězd. zamknu pokoj, natáhnu se na deku, roztáhnu všechny 4 ruce a poblíž si nechám ze zvyku nože a bejsbolku, přeci jen, občas mají tendence lidi okrádat. O chvilku později už hluk z baru, pronikající zdmi až sem přeghluší hlatié chrápání.... |
| |
| Nový domov Tak už bylo načase opustit tenhle zapadákov... Vejdu do svého domu, Mařka na mě už čeká. Ahoj zlato jak bylo ? Žádná odpověď No nic bejby já si musím zabalit a zejtra jdu mimo město. Opět žádná odpověď Zabalím si pár nezbytně důležitých věcí jako pár čistých fuseklý, lovecký nůž a čutoru s vodou. Taky pár kousků uzenýho masa. Mařka ho udila. Pak se odeberu do postele a jen slyším jak nadává v kuchyni, ale ne moc dlouho protože za chvilku jsem v limbu. |
| |
| Kancelář Dojdu pomalým krokem zpět do své kanceláře. Tam je prázdno, všechny hlídky jsou někde na obchůzce a nebo mají volno. Sednu za stůl a podám si velký štos zažloutlých papírů. Jedná se o stížnosti, udání a další nesmyslné kecy, na něž je skoro škoda plítvat něčím tak nedostatkovým, jako je čistý papír. Jeden si stěžuje, že mu byl v noci odcizen vozík na hnůj a druhý, že mu ženu ošahával nějaký Grässlichvieh a hodil mu kámen do okna. ...to je snad nějaký jazykolam... Pak, že je narušena hradba z plechu na severozápádě osady a na jihu prý hlídky v noci mastí karty místo aby hlídali. Chytnu zbytek stížností a hodímNo tohle už sem snad i patří. A tak to šlo dál. Něco podepíšu a něco rovnou hodím do koše. Stejně z toho nic neohrožuje bezpečnost města, tak proč to nosí sem, to všechno patří na radnici. Bože můj, kdyby tohle viděl můj otec. Vypadám, jak nějaká sekretářka...tohle vážně nemá smysl. Ať si to užije ten, kdo mne tu bude zastupovat. Tušim, že to bude ten starej veterán, ten si to u kafe večer bude číst na dobrou noc. Chytnu zbylí svazek papírů a hodím je do police za sebou, tak aby byli pěkně do očí. Pak se zvednu a zbalím jeden plátěný batoh a hodím do něj pár drobností, jež jsem měl v šuplíku stolu a které by se mohli hodit. Odemknu klec v rohu místnosti a na polici dám služební revolver. Klec zase zamknu a klíče dám papírů v polici, tak aby na ně starej ráno narazil. To že zmizí jedna uniforma a batoh, čutora a tak se asi zratí, ale ten revolver tu musím nechat. Hmm, bohužel, ten by se hodil...snad nás radní slušně vybaví. Vylezu ze kanceláře a jdu domů...no teda do služebního bytu na druhé straně budovi. Vlezu zrezivělíma dveřma dovnitř a udělám si čaj. No on to vlastně čaj není, ale jakási směs bylin, co tu babky zbíraj za městem a kápnu do ní trochu pálenky z brambor. Chytnu hliněnej hrnek přes rukáv a sednu si do molama prožranýho křesla. Popíjím čas s kořalkou a poslouchám ruch z ulice. Co čert nechtěl usnu v křesle. Ráno mě probudí začínající život ve městě a šrumec za zdí v kanceláři. Potichu, aby mne starej neslišel zbalím batoh...nějaký hadry, kus lana, dvě rezavé karabiny, kus ocelového lanka a dva obvazi zaručeně nesterilní, plácačku pálenky, zaručeně sterilní, půlku dalekohledu, neb druhá je neznáme kde, křesadlo a troud v plechové krabičce, kus sušenýho masa z krys, tvrdý chleba, jež se snad nemůže nikdy zkazit. Dále pak starou vojenskou čutoru, jež je v dolním rohu promáčklá a celá poškrábaná. Taky malej plastověj barel na vodu, od nějakýho oleje, ale už vypláchlou, nůž a tlustou plstěnou deku, co už taky pár molů potkala, kus plachty na suché spaní, starou červenou petrolejku a trocha petrolu do ní v plechvé lahvy, sekeru a to je tak vše....ono toho o moc víc už doma nezůstalo. Pak se konečně vydám na sraz za radnici. |
| |
| Vesnice Potom, co dodělám práci v dílně, jdu do sprchy, kde se pokusím smýt ze sebe šmír...po delší době se mi to podaří a již se západem slunce se oblečená v přiléhavém triku a kalhotách tmavé barvy a v mikině vydávám do oblíbeného pajzlu u Larryho...zde na mně čeká perfektně natočené pivo a mí přátelé...ti pro mně udělali večeři na rozloučenou...večer to byl skvělý...tak, jako pokaždé, sem i já dostala řetízek a na něj spoustu přívěsků jako talismany, abych na ně nezapomněla...jistě, že nezapomenu...kolem půlnoci se již značně společensky unavéná vydávám do dílny...ve svém pokoji usínám a vůbec se mi nelíbí, kam musím zítra jít... Ráno vstanu, dám si sprchu a obléknu se opět do přiléhavých tmavých kalhot, trika, mikiny a kabátu...vezmu dvě velké tašky, ve kterých mám nářadí...pak i podobný batoh, kde mám své věci...k boku připnu vrhací nože a hvězdice a do batohu dám brokovnici...tak, aby šla lehce vytáhnout...vlasy sepnu nahoru a na oči si dám tmavé brýle...vydávám se pryčodtud...je něco kolem šesté když otvírám vrata dílny...to co uvidím mi téměř vezme dech...je před nimi zabodnutá cedule a na ní je napsáno... Máme tě rádi Ann...vrať se nám brzy... rozesměje mně to... Tak ti ožralové ještě umí psát... usměji se...zajdu do dílny a na spodek tabule štětcem připíšu: Já vás taky...budu tu brzy...¨ je mi líto že musím opustit pár skvělých přátel, ale budiž...zamykám dílnu a jen doufám, že se o ni postrajají...musím dojít k radnici, což mne vůbec netěší...raději bych dojela na motorce...ale kam pak s ní?...raději ať zůstane schovaná kde je... Že já s tím namyšlencem rovnou nevymetla podlahu... říkám si pro sebe když zvažuji všechna rizika... ale naleznu i pozitiva... uvidím novou krajinu...poznám nové lidi...budu se starat o haldu aut... pořád mám jisté pochybnosti, ale po šesté již stojím v dílně...předemne se postaví jakýsi voják...svoje dvě velké kabely pustím na zem...kouknu za něj a nikde téměř nikdo...spustím mírně své brýle dolů a dosti drze k němu promluvím... Vyřiď pity tomu náfukovi, co mně sem chtěl, že sem tady... podívám se na něj znaleckým očkem a mrknu na něj...pak dám ruce v bok a přenesu váhu na jednu nohu...takže jsem mírně skřivená...takto čekám, co se mnou provedou... ...že já sem sem zas lezla...co mi dají co nemám??? |
| |
| U dílen za radnicí Když obejdu radnici, uvidím že tam již postává nějaká žena. Dojdu až ke vratům a stoupnu si vedle nich, ruce si zaklesnu do popruhů, postoje a pohledem sleduju prostor ze kterého by měli dorazit ostatní. Když na mě promluví, tónem na který nejsem zvyklý ani od vyšších důstojníků, povytáhnu obočí a hlavu nakloním trochu na stranu v nechápavém gestu a pohlédnu na ní s kameným výrazem. "Pokud chceš abych s tebou jednal jako s ženskou, tak semnou nemluv tímhle tónem!" Řeknu klidným hlasem, ale velice důrazným tónem. |
| |
| Nový Domov Obloha začíná blednout, hvězdy mizí. První lidé začínají otvírat své krámky. Pastevci ulicemi ženou z chlívků na pastviny kolem města svá zvířata. V Novém domově začíná další podzimní den. Den pro mnohé stejný jako dny jiné. Né však pro tebe. |
| |
| U Radnice Příjde tam někdo s vyšší šarží a hned mne začne osočovat...mírně se pousměji...možná by to mohl brát jako výsměch,a le stejně... Ať si to bere jak chce... projde mi hlavou myšlenka, při níž se orvněž pousměji...můj prstík se mírně zabodne do jeho výstroje... Zlato...zaprvé...kdo říká, že mluvím s tebou...za druhé...osočuj si někoho jiného...a konečně za třetí...vy mně tu chcete...vy mně tu potřebujete...ne já vás...uvědom si, za kým půjdeš, až se něco vymamlasí... mírně do něj prstíkem tak dvakrát ťuknu a pak ruce založím opět v bok... No...ten mně nebude mít rád... jazykem si oblíznu rty a mrknu kdo je tu dál... Že já musím být všude tak kurevsky brzo... šeptnu si sama pro sebe když vidím, že tu vcelku nikdo není...obrátím se pak zase na vojína, se kterým sem mluvila, než přišel tenhle... Pity...vem to slabé dívčině...díky... ukážu na dvě velké těžké tašky a mrknu na něj na výraz díků...doufejme tedy, že mi je vezme...ale mohl by...pak přecházím k jednomu z aut...otevřu kapotu a podívám se, jak je auto na tom... Fajn...takže nic nového... kapotu zavřu a posadím se na ni...dál čekám, co po mně budou chtít... |
| |
| U dílen K dílnám dorazim na mě až nezvykle brzo a před nima vydim rozepři mezi seržantem ze zasedačky a brunetkou, kterou sem už taky někde ve městě viděl. Safra, ale kde to bylo. Asi bys měl přestat pít doktore. Projdu kolem nich a pozdravim. Dobrý ráno seržante a vám taky slečno. Dojdu ke zdi dílen a hodim na zem bágl na kterej si následně sednu. Z kapsy u svýho obnošenýho saka vytáhnu ubalenou cigaretu a zapálim si. No moc lidí tu zatim neni, tak budu ještě chvíly relaxovat. |
| |
| U dílen za radnicí Pak mi dojde, že žena mluvina zřejmě na vojína zašitýho v tmavým koutě na druhý straně vrat. Když pak žena začne mluvit a dokonce z vostra opravdu na mě a zapíchne mi prstík do vesty, kouknu se jí do očí, pak na prstík a zpět do očí. "Omlouvám se, měl jsem za to že si mluvila na mě." Když sundá prstík z mé vesty, pokračuju. "To že jsi tady neni, moje přání. Dokonce ani nevim kdo jsi a pochybuju, že by na tobě závyselo moje přeží." Pak se podívám možná až příliš přísným pohledem na vojáka a s očekáváním jeho další reakce ho upřeným pohledem sleduju. Periferně uvidím přicházet doktora. Když dorazí a pozdraví mě, napů se k němu otočím a kývnu mu na pozdrav. |
| |
| Dílny Otevřu vrata a vyjdu před dílnu a přejedu pohledem ty co už jsou tu. Je chvíli před sedmou a tak mě překvapí, když už tu uvidim i tu kuchařku. Naopak už bych zde pomalu očekával vojáky. No vlastně mi jich je dost líto jestli přijdou pozdě, vzhledem k tomu, jak už jsem poznal seržanta. Dobrý den dámy a pánové. Rád vás tu vidím. Pojďte prosím za mnou... Řeknu a vejdu do dílny. Rozsvítím velké stropní světlo a mnohým se to musí zdát skoro jako zázrak, když na stropě několikrát zabliká a nakonec se i rozsvítí několik podlouhlých trubek, které tak osvítí celou místnost. Radnice má svůj generátor elektrické energie. To má i škola a pár dalších budov ve městě. Vojáci měli pár mobilních výkonných reflektorů s vlastními generátory. Ale vsadil bych se že ještě nikdo kromě slečny Altamiry, která zde již posledních pár dnů byla, aby zkontrolovala naše stroje, neviděl podobný druh osvětlení. To co ale světlo ukáže je pro ně určitě větším překvapením. Před nimi stojí tři automobily. Určitě už v životě nějaké viděli, občas je používají nejbohatší z obchodníků, ale že se s ním někdy svezou určitě nečekali. Dámy a pánové toto jsou naše dopravní prostředky, s jejihž pomocí podnikneme naší výpravu. Seržante, vy teď prosím pojďte se mnou. Předvedu vám výzbroj kterou jsme dostali k dispozici. |
| |
| Dílny Seberu bágl, típnu cigáro a vejdu za radním Novotným do dílen. Když ukáže automobily, tak na ně chvíly jen zírám. Tak tohle sou ty plechový rakve který se prej před epidemií proháněli po cestách běžně. Děda mi o nich vyprávěl a prej je bezpečnější jezdit na koni než cestovat tímhle. Hlasitě polknu a uvažuju jestli bych ještě neměl před odjezdem zajít do kostela a obrátit se na víru. Podle všeho to totiž bude potřeba. |
| |
| Dílny Ráno mi nedělá nejmenší problém vstát. Jsem zvyklá. Obleču si uniformu. Udělám ze sebe člověka, teda alespoň vrámci možností, popadnu bágl, který si hodím na záda a po pár pozdravech a rozloučeních s klukama, které potkám se vydávám směr radnice, dílny. Už zdálky mě zaujme světlo vycházející z dílen. Hmm, vlastní generátor. napadne mě uznale. Jsem lehce nervózní. Hlavně z velkého počtu cizích lidí a co více z civilistů. Absolutně netušim jak s nima mám jednat. Podle mého odhadu je něco málo před sedmou. Zhluboka se nadechnu a vejdu do světlem prosycené místnosti. Krom pár lidí mě zaujmou auta. Koho by nezaujaly v týhle době. Zvuk kroků v těžkých botách se rozléhá místností. Dojdu až k lidem a celkem neurčitě pronesu: Zdravim. Sundám bágl a kochám se pohledem na stroje. |
| |
| Dílny Vezmu si svých pár švestek a vyrazím do dílen. Koukám že už tu je pár existencí Dojdu k nim, prohlédnu si je. Nazdar, taky tu jste na tu výpravu ? |
| |
| U dílen za radnicí Když dorazí radní, kývnutím mu odpovím na pozdrav a po výzvě abych ho následoval, za ním vykročím. Za chůze si sundám popruh batohu a položím ho na korbu jednoho z vozů a aniž bych se zastavil pokračuji za radním překontrolovat výstroj kterou dostaneme. |
| |
| Dílny Koukam na nově příchozí. Oba dva očividně vojáci, i když ten chlápek vypadá jako že se ho vojenská disciplína moc nedotkla. No, že by konečně taky někdo trochu rozumnej a ne jen ten klasickej zelenej mozek. Zdravíčko. Pozdravím oba. No myslim, že každej tady okolo už je tu jen kvůli týhle výpravě. Kouknu na auta a zeptám se. Myslíte, že si tu můžu zapálit a nebo ty pekelný stroje bouchnou když poblíž škrtnu sirkou. |
| |
| Kolem sedmý ráno mě probudí nesmělé klepání na dveře, nebo přesněji ozve se, probudí mě až o něco výraznější bušení o chvilku pozdějc. Kurva, co to do toho piva lejou... táhne mi hlavou za doporovodu kovadlinek mimořádně aktivních trpaslíků. Lehká rozcvička po ránu, kliky a pár sklapovaček a začnu se oblíkat do pracovního. Volnou tmavou halenu vynechám, obléknu se pouze do kdysi černého trika a vesty, ověsím se zbraněmi a spodní pár schovám klasika do vesty. Kolik tak může bejt? s tim slezu do baru, rozespalému hostinskýmu hodim klíč a vesele se zašklebim, jak na mě poněkud nervózně mžourá Sem novej městkej hridna, nebyla by snídaně? vyslechnu si jeho argumenty Já vim jež ej brzo, ale já mam hlad a když se nenajim, bejvám podrážděnej. pronesu už pouze napůl žertem a vytáhnun od pasu jednu minci, kterou plavnym pohybem hodim na obličej hostinkýho. á, tak zas tak ospalej nejsi. pomyslím si pobaveně, když jí sautomaticky chytne ve vzduchu a odejde do kuchyně něco připravovat. očividně jsem se usmíval opravdu nepříjemně, protože už mám az chvíli na stole velkou hromadu kouřících vajíček s něčím, co asi bude maso, na rasu nebo jméno se radši neptám. Podle potměšilýho výrazu mi do něj hostinskej asi plivnul, ale už sem žral horší, s chutí se pustím do snídaně. Když o chvilku později pohlédnu na prázdný mastný talíř, spokojeně se protáhnu a s dobrou náladou na rozloučenou hostinskému zamávám všema 4ma rukama. Dveře zamnou bouchnou přesně ve chvíli, kdy se u baru ozve tiché žuchnutí, jak chlapík příliš překvapení po ránu očividně neustál. Rychlou chůzí vyrazím směrem k radnici, v raním chladu se mi mimovolně zatínají odhalené svaly, na pravém výrazně vystupuje černé tetování, písmena D N A, v pozadí meč a zkřížené blesky. Když chvilku před 8mou dorazím k radnici, žjistím, že už nebo ještě tam většina lidí není, pouze Kočka tam očividně čeká. Opřu se o zeď a vesele na kočku mrknu, pokud se nikdo do 8mi neukáže, jdu do těch dveří, jinak tam nemám co dělat, řečena byla osmá... |
| |
| Dílny Kouknu na chlápka kterej mě pozdravil. Jo je nás tu celkem dost. Richard Ayoade jméno mé. Radši bych tu nic nezapaloval, kdo ví jestli tu neni někde vyteklej benzín, ty auta už několik let nikdo nekontroloval. |
| |
| Dílny Povzdechnu si a ještě nezapálenou cigaretu zas schovám do kapsy. Já sem Hugo Motyka a na týhle akci sem doktor i když podle toho vašeho vojenskýho slangu je to vlastně medik že?. A jinak tady slečna (podívám se na Annu) je podle všeho mechanik a snad ty vozy kontrolovala, tak doufám že z nich nic neteče. |
| |
| Stojím poblíž povídajících si mužů a jakmile přijdou opět noví, tak je pozdravím...cokoli co ten voják komentoval již neposlouchám...přejdu k nim blíž...baví se totiž i o mně... Auta jsou naprosto v pořádku doktore...klidně si zapalte...benzín by tu nikde být neměl...pouze dobře uschován...Mé jméno je Anna Altamira...a ano...jsem mechanička... usměju se na ně a pak ještě z dálky jen tak pro jistotu mrknu, jestli mají auta správně nahuštěná kola... |
| |
|    |
| |
| Dílny Jakto že tu nikdo nestojí? No vono ještě asi neni osm Přemýšlím, když se blížím k dílnám. Aha světlo. Dojdu k pootevřeným vratům. Nahlídnu dovnitř a uvidim jak tam postává partička podivínů. No ále co je tohle? Automobily? No tak to je paráda. Kdysi už jsem už v jednom jel. Dokonce mi ho nechali chvíli řídit. Vejdu do dílny. Dobrý jitro. Vy jste mí kolegové předpokládám? |
| |
| Dílny Heleme, kolega kuřák. Zdravíčko Stanley. Radní a seržant někde kontrolujou výbavu a tady se nic neděje, tak si hodim bágl na zem a sednu si na něj. Už aby sme vyrazili, začínam bejt nervozní a když sem nervózní, tak mam chuť na cigáro a i přes mechaniččino ujistění tu radši nechci nic zapalovat. |
| |
| Dílny Trochu překvapeně se otočim na chlápka, co mě oslovil. Nazdar... zaváhám při jeho jménu ...příteli. Dokončím s úlevou nad svým nápadem. Jak to jde? Už víte něco novýho? Co se tu teď děje? |
| |
| Dílna Odvedu seržanta k pultu s věcmi. Takže tohle by měla být naše výbava: Pohledem jedu po věcích ležících na pultu i pod pultem. Za prvé výzbroj: lovecká puška na 5 nábojů s dvaceti náboji, dvouhlavňová puška s upilovanou hlavní 30 nábojů, Colt na 6 nábojů máme dokonce 2x a k nim 45 nábojů, Molotův koktejl 8x, lovecký nůž 6x, oštěp 2x. To bysme měli výzbroj. A další vybavení: kompas 2x potraviny 36 denních porcí pochodeň 5x deka 12x velká celta křesadlo 3x lano 30m velká lékárnička 100 litrů vody v tadytěch dvaceti pětilitrových kanistrech, a dva dvacetilitrové kanistry - jeden s naftou a jeden s benzínem, nějaký kotlík a ešusy a hlavně 500 zlatých Řeknu monotoním hlasem seržantovi a přemýšlím, jestli jsem na něco nezapomněl. Vidím, že vy svou pistoli máte, já si vezmu revolver, ten druhý a pušky rozdělte mezi vojáky. |
| |
| Dílna Kompasy si vezmeme my dva. Vy budete velitelem toho teréního vozu. Pojede s vámi Stanley, vojín Ayoade a ta Barbara. Nemáte námitek? |
| |
| Dílny za radnicí Projíždím pohledem vybavení vyskládané na pultu vzadu v garáži. Vezmu do ruky pušku, otevřu závěr, kouknu do něj pak ho zase zavřu a položím ji na pult, pak zkontroluju i brokovnici a revolver. "V pořádku." Odpovím radnímu stručně na jeho sdělení ohledně posádky mého vozu. Seberu kompas, přejedu ho pohledem a pak ho uložím do pouzdra na popruzích vesty. Ještě během zapínání pouzdra se pomalu otočím zpět čelem do garáže a pohledem vyhledávám své nové podřízené. Lehce hvízdnu a naznačím jim gestem, aby přišli ke mě. Pak počkám až se všichni postaví přede mě. |
| |
| Dílny S nikým se nebavím a jen hodnotím ty podivné lidi kolem. Nervozita ze mě lehce opadla a úplně se rozplynula, jakmile spatřím nadřízeného. Toho, který tady byl i včera. Lehce se usměju sama pro sebe, popadnu bágl, a vydám se za nadřízeným. Za chvíli už před ním stojim vpozoru, bágl u pravé nohy a slušně salutuju. |
| |
| Dílna Otočim se k lidem co postávaj v dílně a okukujou automibily. Takže panstvo naložte tyhle věci do dodávky. Jinak rozdělení posádek do automobilů je následující: Jeep: velitelem je seržant Kulhánek a s ním jedou vojín Ayoade, Barbara *Hadí Oko* a pan Stanley jakožto řidič, jelikož jsem zaslechl, že toto umění ovládá. Dodávka: Anna Altamira jako velitelka a řidička zároveň, svobodník Kevin Furrow, doktor Motyka a madam Cecilie Walkerová No a v osobním voze jedu já jako velitel a zároveň řidič a předem se omlouvám všem, jelikož mi to auto stále tak nějak cuká, když jedu, ale měl jsem pouze pár dní na přípravu. Dále vojín Ray, pan Grässlichvieh a pan Švehla. Tak prosím až dorazí ti co tu ještě nejsou, zdělte jim kam jsou přidělení. No tak, do práce, nakládat. |
| |
| Dílna Vyslechnu si moje přidělení. Paráda, takže jedu v tý dodávce, ta vypadá stabilně a bezpečně narozdíl od těch ostatních veteránů. Tak pánové a dámy, je čas začít makat. Povzdechnu si a začnu nakládat. |
| |
| Dílna Když jsem vešla do dílny pěkně zírám na ty kovové příšery. Už jsem o nich slyšela ale ještě jsem je na vlastní oči neviděla. Víc než cokoliv jiného mi to připomínalo opravdu příšeru. Ty skleněné oči nebo co o bylo. A v tom jsem měla jet? Jen jsem doufala, že uvnitř není nic co by se podobalo střevům. Přestanu na auta zírat a poslouchám co nám Novotný říká s rozdělením jsem potíže neměla. Byla jsem spíš ráda, že mě povede ta žena než ten Kulhánek. Předtím se mi nezdálo že by byl ze mě příliš nadšen. Však j všem ještě vytřu zrak, však uvidí. Navíc pojedu s doktorem Motykou a s ním jsem se trochu znala, ale toho druhého jsem neznala. Ale ty zásoby jídla se mi moc nepoznávali. Porce jenom na 36 dní se mi dálo celkem málo ale jestli Novotný, že to bude stačit nemohu nic namítat. Sundám si ze zad svůj tlumok, postavím ho na zem a jdu pomoci s nakládáním. “Ahoj. To je fajn, že pojedeme spolu.“ pozdravím Motyku přátelsky jen co se k němu dostanu blíže. |
| |
| Dílny Projdu zaprášeným městem až k dílnám. Tam už se to hemží spoustou civilistů. Prohlížím zdejší sebranku a nestačím se divit. Všichni vypadají nějak moc uhlazeně, teda skoro všichni. Moc to neřeším a na celou dílnu polohlasem zvolám. Dobré ráno vietname..teda přeju, aby bylo. Pak už si to štráduju rovnou za Kulhánkem. Vidím, že zrovna vede diskusi s radním a tak si stoupnu lehce bokem do pozoru a čekám, až spolu domluví, resp. až radní domluví svůj proslov ke všem. Poté se zahlásím seržovi. Svobodník Kevin Furrow se hlásí do služby. Mám jít nakládat nebo máte nějaké jiné rozkazy. Tenhle člověk je tu jedinej, kterýmu se dá věřit. Radnímu se zodpovídat nebudu. Dělal jsem to celou svou službu v osadě a tak si teď konečně užiji někoho rozumného nad sebou. A ten zbytek.... těžko o nich něco soudit, ale asi to nebude nikdo normální. Zkrátka jen sebevrazi, dobrodruzi a lidi v nejvyžší nouzi. Jak tak přemýšlím, tak by mne docela zajímalo, kam že to vlastně patřím já.Ušklíbnu se nad touhle poznámkou a pochybuji, že by někdo znal její význam. Ono totiž od nokoho jiného než od mého otce jsem ji ještě neslyšel. A když mi vyprávěl z čeho to pochází, tak to znělo jako nějaká velkolepá pohádka. |
| |
| Vzadu v dílnách Přejedu všechny tři členy své nové jednotky pohledem a zběžně omrknu jejich výstroj. "To salutování si nechte zase do městský služby, já se kvůli vám nehodlám nechat tam venku zabít jen proto, že dáte všem okolo najevo že jsem velitel." Pak se otočím, z police seberu revolver a krabičku nábojů. Podívám se na Richarda a beze slova mu je podám. Poté podám brokovnici s náboji Elle a na konec pušku Kevinovi. Chvilku počkám až si zbraně prohlédnou, překontrolujou a uloží a pokračuju v rozdávání instrukcí. "Sedněte si v těch krámech někam, odkud budete moci v případně potřeby ihned reagovat a vyskočit." Pohledem při tom přejíždím z jednoho na druhého. "Když se něco posere, okamžitě opouštíte vozidla a zaujímáte obrané postavení. Pokud nebudeme evidentně napadeni, nikdo nebude střílet dřív než vydám povel. Nechci se díky něčí zbrklosti dostat do průseru, těch tam venku..." Ukážu ven z dílny. "...čeká víc než dost. Máme za úkol poskytnout týhle bandě civilů ochranu a to taky uděláme." Na chvilku se odmlčím a sleduju jejich výrazy ve tvářích. Poté dodám. "Nějaký dotazy?" |
| |
| Když hodiny ukážou 7mou, taky vlezu do dveří a zaslechnu poslední dlopva rozdělení do aut. Super, ochrana hlavního šéfa, to si asi moc nepraštim, ale zase asi nebudu v první lajně... fajn prachy. v tu chvíli mi to dojde. Jednak ty lidi kolem, kterým pouze napůl lhostejně kývnu na pozdrav a sleduju auta, funkční fára už sem nějakej pátek neviděl, tyhle navíc vypadaj, že oproti našem starejm vojenskejm APC a rychlejm buginám maj žalostně málo pancíře. Bezva, takže pokud už potkáme nějakýho frajírka s kvérem, nebude na nás šetřit náboje, fára, navíc s palivem maj dneska cenu rozhodně větší než pár životů... a tři víc než průměrná blbě vycvičená úderná jednotka. Takže si možná přeci jenom praštim. V tu chvíli mi dojde, že bych se moh možná nahlásit u šéfa, kterej v tu chvíli udílí překvapivě smysluplný dotazy. Jak domluví, už stojím pár metrů od něj a neodpustím si poznámku, t pronesenou zatím ještě vcelku lhostejně. Tak sem tady. Jestli do toho můžu kecat, pokud se něco posere a nebudou proti nám větší kvéry, navrhoval bych, aby minimálně jeden střelec dycky zůstal na nejvyšší z těhne mašin, z vejšky nám bude moct střílet přes hlavy a navíc bude mít rozhled... |
| |
| Omlouvám se, tohle byl zvyk. Dobře víte, že ani u městské hlídky se na tohle nehraje. Tam je to spíš styl šerifové na divokém západě. Teď jsem nějakou dobu musel dělat vrchního šerifa já a zrovna moc mne to netěšilo. Ještě, že už jsem pryč. Však se už taky trochu od vidění známe. Tohla osada je dost malá. Kouknu na pušku a potěškám ji v ruce. A za tohle dík, už jsem se bál že budu usínat s prázdnou náručí. Pak si vezmu pušku bokem a rozeberu ji. Ne že by to bylo nějak složité, vždyť se jedná jen o loveckou pušku a ne poloautomat. Zdá se čistá a v dobrém stavu, zase ji složím, nabiji a zajistím. Poté projdu garáží až k mě přídělenému autíčku. Červené monstrum zabírá bezkonkurenčně nejvíc místa v dílnách. Hůř jsem to vychytat nemohl. Největší auto znamená nejvíc nákladu, to znamená nejpomalejší pohyb a zároveň nejpravděpodobnější terč pro bandity. Bože tohle nebude zadarmo. K tomu dvě ženské, které jako by vylezli z módního salónu krásy 80.let, 20-tého století. Popravdě řečeno nechápu, co tu dělají. Jó Barbara to je jiný kafe. Ta ví jak se chovat v džungli tohohle světa. Takovejch by se nám tu hodilo víc. Vezmu svůj batoh a hodím ho na přední sedadlo vozidla. Sedačka je místy prolžraná bůh ví čím, ale jinak vypadá stále pohodlně. Rozhlédnu se okolo a pak usoudím, že zde mi nikdo pušku snad nevezme, tak ji položím pod sedadlo, ale z komory vyndám první náboj a schovám ho do kapsy. Jakmile se mi puška dostane do rukou příště, tak ho tam zase hned vrátím. S volnýma rukama vyrazím nakládat do aut. Hlavně se dobře dívám, kde v dodávce jsou uloženy molotovy. Ona je to totiž strašně šikovná věcička, zvláště proti cizím vozidlům. Co si budeme nalhávat. Ono když ti na kapotě hoří, tak toho moc nevidíš a řídí se dost špatně. A tak nakládám a nakládám.... |
| |
| Vzadu v dílnách Zaregistuju přicházejícího Hnusáka a okamžitě mu věnuju valnou většinu svý pozornosti a smyslů, i když se snažím aby to nebylo na první pohled patrno. Lehkým kývnutím hlavy ho pozdravím a vyslechnu jeho návrh. Když domluví, trochu přimhouřím oči a téměř neznatelně, souhlasně kývnu hlavou. "To by šlo, samozřejmě záleží na terénu a danný situace, ale svobodník . . ." Kývnu směrem na Kevina. ". . . by spuškou mohl zaujmout pozici na střeše pro větši přehled." Na chvilku se odmlčím a přemýšlím. "Škoda že není čas na nějaké úpravy, snad se nám něco povede cestou." Po kevinově poznámce o službě u městský, mi trochu zacuká koutek a skoro to vypadalo jako úsměv. |
| |
| Dílny S láskyplným výrazem kontroluju brokovnici, která mi byla svěřena. Na tváři mi hraje lehký úsměv. Přece jen mít vlastní zbraň je pro mě celkem čest. Na další instrukce jen kývnu hlavou. Pak se soustředím na svobodníka Kevina a s lehce pozdviženým obočím pozoruju jeho výstup. Jako obyvykle, když nemusim, tak nic neříkám. Odejdu k autu, které mi bylo přiděleno a hodím si k němu bágl. Pak začnu nosit a nakládat věci, které nám mají zajistit komfort a bezepčí a po očku sleduju ostatní účastníky mise. Jo, de nám to vcelku od ruky. napadne mě, když už většina pobíhá po dílnách s náručemi plných zavazadel. |
| |
| Dílny S pozvednutým obočím sleduji, jak si Ella hraje s brokovnicí. Hele, kočka asi ví, co dělá. I když s tou brokárnou asi bude větší prdel než s ní... studený budou vobě stejně. s ím jí přestanu věnovat pozornost a vydám se směrem ke kufru našeho žigulu a začnu zkoušet, jak ten krám otevřít. V podobnejch kraxnách občas jezdili v naščich krajích negři a my jim vočas ty auta kradli, ale zjišťuju, že tohle se otvírá nějak divně. Po chvilce zkoušení se naštvu a pošlu zhruba doprostřed čelní strany kurfu prudký kopanec. á, to už je lepší. Hodím si do zadu deky a jednu z čutor, zbraně a druhou čutoru si nechám u sebe, poté s hlasitým bouchnutím zarazím kufrt zpět a začnu si obhlížet okolní fára a tak nějak neutrálně očumovat... |
| |
| Dílny: Za pět minut osm přijdu rozespalá k vratům..a vlastně i k ostatním brýýýtro *zííív* tak sem tady.......co vy jak ste na tom?*zííív* s tím si prohlížím věci vyložené na podlahu a stůl.Hlavou sjedu auta.Koukám se na ně dost nespokojeně. tak to sem zvědavá jak daleko se dostanem s těmahle fešákama...ehmmmm...už na dálku nás bude vidět a slyšet trapáááásek. |
| |
| Dílna Dorazim do dílny a dost mě překvapí, že už je tu tolik lidí. Zamířim rovnou k radnímu. Dobrý den. Jak to vypadá? Pak se kouknu na velká auta. Panejo, to je naše? Mám s něčím pomoct? |
| |
| Dílna Sleduju šrumec v dílně, když uvidim, že přišel i poslední člen výpravy. Dobrý den pane Švehlo. No už ani neni třeba, už je to hotový. Koukám, jak zrovna mizí poslední kanistry s vodou v dodávce. Takže panstvo, všichni nasedat tam kam kdo máte a vyrážíme. POHYB! Zakřičim tak aby mě všichni v dílně slyšeli. Vy jedete se mnou řeknu kameníkovi. Pak se zas otočím do dílny. První jede Jeep, pak dodávka a poslední jede osobní automobil. Dojdu k našemu autu, kde už stojí mí lidé. Takže slečno Ray. Vy pojedete vedle mě vepředu. Vzadu jede pan Švehla a pan Grässlichvieh. Pak ještě dojdu k seržantovi, kterej zrovna lifruje do auta svý lidi. Pojedem vždycky tak 3 až 4 hodiny a na vhodném místě si pak dáme pauzu. Tak patnáct dvacet minut. Pokud uvidíte něco zajímavého zastavte i dřív. Podle informací našich zvědů pojedem jen asi deset minut na severozápad a tam dorazíme k široké silnici směřující od jihozápadu k severovýchodu. My se dáme severovýchodním směrem. Je to tam samá díra a tak budem muset ject dost opatrně. Jinak vozy jsou vybaveny akustickým signalizérem. Jeden zvuk znamená pozor, dva zastavit, tři rychle pryč. Nějaké otázky? |
| |
| V dílnách u džípu Dohlížím na nakládku a následně na posádku svého džípu, aby si uložili své vybavení a připravili se na cestu. Pak ke mě přistoupí radní a sdělí mi plán cesty s instrukcemi. "Můžeme vyrazit." Odpovím radnímu a otočím se ke členům své posídky. "Tak do vozu a jedeme!" Pobídnu je a usadím se na sedadlo spolujezdce. "Ty . . . " Ukážu na Barbaru. ". . . jedeš se mnou. Sedni si dozádu." Počkám až se všichni usadí a pak pobídnu Stanleyho abysme vyrazili. |
| |
| Dílny Dojdu k dodávce, kde postává Altamira a její lidé - svobodník Furrow, doktor Motyka i Cecilie Walkerová. Slečno Altamiro, naložte svý lidi a jeďte za seržantem. Zopakuju jí instrukce. Teď je to kousek po prašný cestě k široké silnici. Ta neni v moc dobrym stavu, tak dejte bacha ať neurvete kolo v nějaký díře. Pauzu budem mít tak do čtyř hodin. Jeden zvuk tim akustickým signalizérem ve středu volantu znamená pozor, dva zastavit, tři rychle pryč. Hodně štěstí. Buďte opatrní. |
| |
| dílny Po složitém nakládání téměř všeho co mi příjde pod ruku a posledního kontrolování aut ke mně příjde ten náfuka, když kontroluji ještě dodávku...na to, co mi řekl jen nevzrušeně přikývnu...pak mně ale napdane, že bych měla celé výpravě říct, aby byli všímaví i k autům...postavím se proto víceméně do jejich středu a začnu dosti zřetelně... Dámy a pánové....mé jméno je Anna a sem mechanička tudíž bych vás ráda poprosila, abyste k auům byli šetrní a to zvláště řidiči... Zaškaredím se mírně na Novotného... Těm kraksnám je už opravdu hodně let, takže nejsou bytelné jako dřžív...ale to ssnad poznáte...a pokud by se vám zdálo, že s tím autem se cokoli stalo, či děje...že nějak divně zvučí, než obvykle, cuká...a prostě je něco v nepořádku...tak je to pravděpodobně jen váš dojem, ale rozhodně přijďte za mnou...a pro vaši bezpečnost...většina aut by mohla mít bezpečnostní pásy...tadfy v těchhle autech bývají pouze ve předu a kdo je má i vzadu, může být šťastný...přetáhněte si je přes sebe, aby se vám něco při nějaké kolizi nestalo...a za jízdy neotevírejte dveře...okna smíte...dveře ne...to je zhruba všechno... uznale na všechny kývnu a vrátím se k dodávce...zavřu kapotu a nechám své lidi nastoupit...sednu si za volant a čekám, až nastartuje jeep, pak nastartuji také... Takže jak sem už řekla...mé jméno je anna altamira, pro vás anna a jsem mechanička....budu vás provázet na této jízdě snad ne do pekel... rozesměji se na posádku svého auta...a čekám, zda-li se mi představí i oni...doufám, že tu nebude žádná vražedná nálada...ale sama sebe proklínám, že sem s tím nakonec souhlasila... |
| |
| Dílny Hodim si bágl dozadu do dodávky a vlezu si za nim. Safra, tady nejsou sedačky. Sednu si co nejpohodlněji na bágl a opřu se o tu horu věcí co je tam naložená. Když se na nás začne Anna usmívat, tak mě to trochu uklidní, aspoň, že máme v autě někoho, kdo těmhle plechovkám rozumí. Když už sme u toho představování, tak se vám taky představim. Mé jméno je Hugo Motyka a na týhle akci budu váš doktor. Jinak tady vzadu nejsou sedačky a tudíž ani pásy, tak jeďtě co nejopatrněji slečno Anno, nerad bych byl svuj první pacient. Usměju se. |
| |
| Dílny Dojdu k osobnímu automobilu, kde stojí vojín Ray, pan Grässlichvieh a pan Švehla. Tak nasedáme. Ukážu bradou na auto a sám si sednu na místo řidiče. Sedačku mam nastavenou z posledních dnů, kdy mě slečna Altamira učila, jak se stroj ovládá. Takže jak to bylo. Otočit klíčkem. Ha málem jsem zapoměl. Připoutat se tím pásem. Sešlápnout spojku, zařadit rychlost, pouštět spojku, sešlápnout plyn. Ano! Auto sebou trochu zacuká ale pak se v klidu pomalu rozjede za dodávkou. Konečně vyrážíme. Pohodlně se usaďte panstvo, jdeme na to. |
| |
| Dílny - dodávka Sundám si kabát a hodím ho dozadu na své věci...nasednu pak zpět na místo řidiče a otevřu si okno...Nastartui a zaředím a motor se poklidně rozběhne...odjistím ruční brzdu a čekám...až vyjede jeep za kterým mám jet...i když nechápu, proč jede osobák poslední, když ho vlastně máme bránit, ale budiž...viděla bych to uspořádání na dodávgu...osobák...a jeep naložený armádníma...doktor pak prohodí něco o mém řízení... Vzadu by měly být alespoň trochu pohodlnější něco jako sedátka...zkoušela sem na tom něco přilepšit...ale nebyl čas abych vám sehnala sedadla...bohužel...a vůbec se nemusíte bát doktore...dokud budu za volantem sedět já...tak jste v naprostém bezpečí...ale u meistra Novotného bych se obávala...učil se pouze pár dní... mrknu na něj spiklenecky a čekám až vyjedeme...mám nutkání zatroubit na pozdrav alespoň jednou klaksonem...ale mohlo by to být chápáno špatně...ale přecijen...přemůže mně to a já jednou táhle zatroubím... Tak jedéééém... To je radosti...aspoň že mně to řízení baví... |
| |
| Dílna Sedim v autě a čekám až se všichni usaděj. Jednak v mém autě a v zrcátku taky sleduju ostatní. Když vypadaj všichni připravení, vyrazim. Jedu po městě sotva krokem. Je to už roky, co jsem byl najat jako ochránce nějakých kupců s velkým nákladním vozem. A když nás pak přepadla nějaká partička a řidič to koupil, tak jsem absolvoval řidičský rychlokurz. Všude na ulicích je dost vykulenejch lidí a zvuk trubky pocházející z dodávky jim moc klidu nedodal. Zmateně uhejbají z cesty, ale moc rychle se jet nedá. Konečně dojedem k severní bráně. Zastavím auto a čekám co se bude dít. |
| |
| Nový domov Projíždíte městem. Z okýnek vidíte jak vás zvědavě okukují lidé na ulicích. Někteří vám i zamávají. Nový domov je pěkné, celkem bezpečné město. Teď ho opouštíte, většina z vás poprvé v životě a hlavou se vám prohání podivné myšlenky plné obav z neznáma co vás čeká. Vaše vozy zastaví u severní brány. Už zde postává několik mužů z hlídky, kteří vás pozdraví a ihned vám bránu otevřou. Slyšíte jak na vás jeden z nich ještě zakřičí přání šťastné cesty. Projedete bránou, která se za vámi zase zavře. Kolem vás se rozprostírají pole. Ještě několik dalších minut podél cest vidíte pastevce, jak vám mávají. Cesta je zde dobrá. Udupaná od stád dobytka. Po několika minutách se ale začne horšit a i krajina se změní. Na okolních pláních přibývá stromů. Jsou krásně zbarvené podzimem a vy co jste se z města během svého života nedostali jste naprosto užaslí nad tou nádherou. Ve městě je malý park i několik volně stojících stromů, ale tady na rozlehlých pláních vyvolávají dočista jiné pocity. Po dalších minutách dojedete k neuvěřitelně široké asfaltové silnici. Je neuvěřitelné, že člověk kdysi něco takového dokázal postavit. Táhne se v šířce snad dvaceti metrů na obě strany až kam oko dohlédne. Vy jedete směrem doprava. Vaše oči se upírají na starodávný asfalt, který je nyní plný děr a z kterého místy vyráží trsy plevele. Vyhýbání se dírám, vám znemožňuje jet rychleji než nějakých čtyřicet kilometrů za hodinu a chvílemi musíte jet doslova krokem. Ale i tato rychlost je pro většinu z vás téměř závratná a někteří z vás neodolají touze otevřít okénko a chvíli na tváři cítit prudký vzduch. |
| |
| cesta,jeep: natáhnu se vzádu kam mne poslali, ani mě nezajímá okolí.....tady to znám. takže hlásit cokoliv zajímavího ehmm to jako co ...cokoliv..jéééé hele pták..mám...nemám....... nakonec se posadím přeci jen to ležení není tak pohodlný. a se zíváním koukám do krajiny. |
| |
| Cesta. Jak projíždíme městem, lhostejně si rprohlížím lidi až do chvíle, kdy zahlednu jednoho negra, který stojí v první řadě. Ve chvíli, kdy negr zahlédne z otevřeného okýnka dvě pravé ruce v nezměnitelném a nermtelném výrazu vztyčeného prostředníčku, trochu mu poklesne brada a já se pousměju. Dál už si spíš tak užívám masáž prdele, kterou předvádí odkurvené tlumiče ve spojení se škobákovým řidičským "uměnín"... teprve, když vjedeme do lesů, trochu zpozorním. Jé, to sou krásný stromečky, ty barvičky v duchu si yaimituju cecilku... a za každym může bejt minimálně jeden zkurvenej negr... s tím trochu zpozorním a mimoděk si levou ruku dám na jílec nože, až se to posere, každá sekunda dobrá... |
| |
| Cesta-dodávka Beze slov nasednu do vozidla a na Annino povídání jen kývnu. Ženská mechanik..sakra ať je hodně dobrá jinak máme problém. Svou pušku si postavím mezi kolena na zem. Vrátím tam vyndaný náboj a zajistím ji. Když projíždíme městem, tak se bez zájmu koukám ven na lidi a zároveň se představuji tichým..no zase tak tichým ne, vzhledem k tomu, žr auta dělají služný hluk...hlasem osádce vozidla. Jo a jen tak pro informaci. Já jsem svobodník Kevin Furrow, člen městské hlídky. No spíše ex-člen hlídky neboť rada moc nesouhlasila, abych s vámi jel a tak jsem byl nucen podat výpoveď. Pravděpodobně jste mohli někteří znát mého otce od vidění, byl velitelem hlídky. Posraní papalášové, jak kdybychom se měli vrátit. No a jsem tu pro vaši ochranu, ale doufejme, že to nebude třeba. No některé ji budete potřebovat...bohužel Pak se pohodlně, jak jen to jde usadím, zapnu si pásy a bedlivým okem sleduji krajinu s rukou na zbrani. |
| |
| Džíp - cestou k ´dálnici´ Po klaksonové serenádě z nedočkavé dodávky vyrážíme. Když projíždíme městem, lidí si mo nevšímám, jen po nich občas vrhám zkoumavý pohled. U brány pokynu několik známým na pozdrav a po chvilce opět pokračujeme v cestě. Cestou mlčím a nyní již bedlivě sleduji okolí. Džíp - na ´dálnici´ Stará silnice je ve špatném stavu a jedeme celkem pomalu, snažím se sledovat okolí a případné stopy po činnosti a případné přítomnosti člověka. "Přestaňte se tam vzadu válet a mějte oči na stopkách." Po několika dalších minutách cesty se napů v sedačce otočí směrem k Barbaře. "Až zastavíme k odpočinku, obejdeš okolí a mrkneš se po stopách, jestli se nám tu někdo nemotá." Pak se otočím zpět a opět se věnuju pozorování okolí. |
| |
| Dálnice – dodávka Do té plechovky jsem nastoupila s velkou nedůvěrou ale když už jsme byli chvíli na cestě uvolnila jsem se. Chvíli jsem sledovala krajinu a prohlížela si stromy, podívám se na ostatní ve voze, voják co je s námi se představí. A já bych také měla “Já jsem Cecilie Walkerová. Budu se starat o vaše stravování a o zásoby.“ představím se. Pak se podívám na naší řidičku “Omlouvám se, jestli je moje otázka nevhodná. Ale jak se žena stane mechaničkou? Tedy... člověk se k něčemu takovému jen tak nedostane.“ |
| |
| Džíp - cesta Ve městě se mi furt někdo motá před auto, tak se mi pořádně uleví, když se dostanem k městské bráně. Když nám vojáci mávají, ukážu jednomu z nich vztyčený prostředník. Něco takového si člověk nemůže přece jenom dovolit každý den, tak příležitosti využiju. Nedlouho poté co opustíme město, dojedem k široké silnici. Tlumiče sice stojej za hovno, ale přece jenom si s Jeepem můžu dovolit ject více méně rovně, bez otravnýho vyhejbání se dírám. Držte se děcka, ať mi nevypadnete. Řeknu a krátce se kouknu na zadní sedačku. Jak tak jedem dál, začínám se trochu nudit. Lidi nemáte někdo cigárko pro chudáka řidiče? |
| |
| Osobák - Dálnice Chvíli jedem v našem voze naprosto tiše. Co vás vlastně přivedlo do našeho města pane Grässlichvieh? Odkud pocházíte? Zkusím to ticho přerušit. |
| |
| I když to dálnice příliš nedovoluje...snažím se jet klidným a asouvislým tempem...pak se představí i zbytek z auta...Cecile nakonec položí otázku, které se opravdu musím pousmát... mám takový dojem, že vašeho otce jsem opravdu znala...když už, tak aspoň od vidění...pane Furrowe... Už od věků u nás byla dílna...i od tý katastrofy...a tak nějak nám to zůstalo...kdykoli byl problém s nějakým strojem...šlo se za námi...to osvětlení v dílnách...dělal můj táta...ale po těch nájezdech...všichni mi zemřeli..t.ak sem na to zůstala sam se strýcem a ten mně všemu naučil...pak zemřel i on...a zbyla mi po něm dílna...známí...styky a brokovnice...stačí vám to jako odpověď slečno Walkerová? usměji se na ni...pak mně ale napadne...že je to vše příliš formální... Navrhuju tykání...pokud proti tomu někdo něco nemá... usměji se na všechny a vyhnu se jedné z početných děr...která nás začala velmi ohrožovat potom, co jsem se řízení příliš nevěnovala...pochybuji ale...že by si toho ostatní všimli.... |
| |
| Osobák - Dálnice Hele, škrobák si chce povídat. No proč ne... pokrčím horními rameny a s pohledem stále pátravě upřeným z okna a lehkou lhostejností v hlase odpovím Prachy, každe se nějak živí, já rozbíim držky jedněm a beru za to prachy od druhejch. A vodkud sem? trochu se zasměju, i když ne moc vesele a levá spodní ruka mi automaticky sklouzne k noži. Vám by se tam asi nelíbilo. Vodsud je to na západ, dost na západ a vy byste tam přežil tak dva dny. poslední věta nezní ani jako urážka, spíš jako konstatování. Tady to máte celkem lidný, už jedeme vic jak hodinu a pořád nás nikdo nenapadnul. U nás bylo hodně lidí, mraky zasranejch negrů, hodně kvérů a málo žrádla. Negři kosili nás, my kosili negry...Dobrá škola... přes všechnu lhostenost se zdá, že někde v hloubi je i něco jinýho možná záchvěv lítosti kdo ví.. |
| |
| džíp "cesta" : kouknu se na velitele..a sednu si pořádně. chjooooo Ouki skouknu to...eh....Pane..ehmm ..*????* |
| |
| Dodávka-dálnice No jak chcete, ikdyž abych se přiznal mě to moc nesedí. Nebyl jsem na to ve službě u hlídky zrovna zvyklí a otec by mi nejraději taky říkal jen svobodníku. On byl trochu zvláštní člověk. Nu co už, jak chcete? Co na to ostatní? Kouknu do zadu na zbytek posádky a po jejich odpovědi pokračuji Anně. Mohu být jen zvjedav, jak daleko tahle mašina dojede s tím množstvím paliva kolik máme v nádržích i kanistrech vzadu? Nerad bych šel zpátky pěšky. A lehce se pousměji na naši řidičku. Usměv mne však brzy přejde, jak drncáme na zdevastované vozovce. |
| |
| Cesta Ještě, že maj ty sedátka polstrování! bleskne mi hlavou při jednom z dalších houpavých pohybů způsobených nerovným terénem. Proklínám pekelný stroj čím dál víc. Sama sem překvapená, jak rychle nadšení z auta vystřídalo zjištění, že stokrát pohodlnější je šlapat po svých i s krosnou na zádech. Rozhodnu se otevřít okýnko. „ Čerstvý“ vzduch by byl celkem prima. Zatímco poslouchám lehkou konverzaci radního a pana.. ehm… pana s dlouhým jménem, které ani za nic nedokážu vyslovit, studuju páčku na dveřích. Doslšo mi, že jedna slouží k otvírání dveří a druhá bude na okno. Chvíli s ní lomcuju a pak mi docvakne, že se s tím udělátkem asi musí točit. Potěší mě, že mě můj technický talent nezklamat a hrdě otvírám cestu proudícímu vzduchu. Fakt to trochu pomohlo. Je tu o něco snesitelněji. Napdne mě, že bych vrámci dobré skupinové spolupráce mohla projevit trochu starost: Kdyby vám to vadilo, stačí říct. houknu a kouknu na pasažéry vzadu spolu s náznakem lehkého konverzačního úsměvu. |
| |
| Dodávka - dálnice No co se mě týká, tak mi klidně můžete tykat. Stejně na mě každej pořvává "Hej doktore", tak to nebude žádná změna. Už dlouho sem si nezapálil a začínam mít chuť. Proč já sakra musim jet v dodávce spolu s hromadou kanistrů s benzínem. Ehm, myslíte že budou nějaký zastávky kvůli toaletám a pro některé z nás kvůli cigaretám? Já jen, že bych jí klidně udělal. |
| |
| Osobák - dálnice Do čerta, to je cesta! Těsně jsem se vyhnul velké díře, která by mohla být našemu autu osudná. Doufám, že to ty plechovky vydrží. No to víte pane Grässlichvieh. Každému z nás vyhovuje něco jiného. Já radši žiju mezi hradbami, kde je bezpečněji. Ale nemyslete si nebývalo to tak vždy. Dřív jsme měli hodně problémů s nájezdníky a většina lidí ve městě ví co je to boj. A naše hlídky v okolí města naráží občas na problémy dodnes. Třeba se do vašich krajů někdy podívají i zástupci našeho města, při podobné cestě, kterou dnes podnikáme my. |
| |
| Dálnice Kilometry ubíhají na špatné silnici dost pomalu. Asi po třech hodinách jízdy uvidíte po pravé straně silnice nějakou budovu. Kousek před ní je vysoká střecha stojící na několika sloupech a pod ní jsou jakési kvádry. Pod střechu vede široká silnice. Všechny objekty v tomto prostoru jsou natřeny už dost vybledlou zelenou barvou. Mezi vysokou střechou a dálnicí je vysoký sloup, na jehož vrcholu je vybledlou zelení napsáno BP. |
| |
| Džíp - na ´dálnici´ Při kodrcání se džípem po nerovném povrchu silnice si najednou všimnu stavby těsně u silnice. Pokynu řidiči aby zastavil, postavím se a otočím. Zamávám na dodávku za námi aby zastavila. Pak vyskočím z džípu na silnici a kývnu na vojína a Barbaru aby mě následovali. Pomalým a obezřetným krokem postupuju po kraji silnice a bedlivě sleduju okolí. během prvních kroku od džípu, sáhnu k pouzdru s pistolí a vytáhnu jí. Dál pokračuju s pistolí v ruce, připraven okamžitě reagovat. Když jsme už poměrně blízko stavby, ale stále ještě trochu chráněni porostem podél cesty, zastavím a zaposlouchám se s tím že chvilku sleduju okolí stavby zda nezaregistruju pohyb nebo něco nezaslechnu. |
| |
| Dálnice ve chvíli, kdy naše auto zastaví okamžitě vyskočím ze dveří, v dolních porkčených rukou nože, v pravé horní bejsbolku, levou volnou a prohlížím si pečlivě stanici. Když zjistím, že Radek a ostaní už vyrazili, obejdu auto a sleduji okolí, může to být past a napadnou přímo naše auta. Přesto sleduji skupinu, kdyby měla problémy. |
| |
| Dálnice Zastavim Jeep, jak mi přikáže seržant a vypnu motor. Vystoupim a vezmu do rukou svou těžkou kuši, kterou jsem měl zaseklou mezi sedačkou a bokem vozu. Špičkou jí položim na silnici, přišlápnu jí a napnu tětivu. Vložim do kuše šipku, kterou vytáhnu z málé brašny, co mám pod pláštěm a vyrazim za ostatními ze svého auta. |
| |
| silnice u budovy: Vím že tuhle budovu nestavili jako past na lidi...přeci jen je to dost daleko ale zase na druhou stranu lidi sou svině...začnu se pohybovat obezřetnějc.Skusím jí obejít z prava a koukám se po stopách a pastech. BP...BP...že by...Blbá P**o...ne to by tam napsali určitě celý.......Běžte Pryč....ale kdyby to bylo tohle tak proč by sem stavěli barák...chjoooo |
| |
| U benzínky Jak auto zastaví, nahmatám svůj colt. Jenom šest nábojů v něm, snad nebudu potřebovat víc. Vystoupím ven, rozlédnu se kolem. Všichni z mé skupiny už stojí přede mnou. To je dobře kdyžtak to koupí oni jako první Vidím jak Kulhánek na mě kyne abych šel s ním, moc se mi ted nechce, ale co jednou už jsem voják tak musím plnit rozkazy. Pane, ano pane Pokračujeme podél cesty, pak se zastavíme a nasloucháme jestli něco neuslyšíme. To hrobové ticho jen stupňuje naše napětí.. |
| |
| Dálnice Zastavim auto, které při tomto manévru chcípne. Aha pomaleji pracovat se spojkou. Přehraju si v duchu větu, kterou mi Anna několikrát opakovala. Pokrčím rameny. Takže vystupovat panstvo. Takže vojín Ray a pan Grässlichvieh tu zůstanou a budou krýt auta. Vystoupim a s panem Švehlou zamíříme k dodávce. Svobodníku, myslíte, že byste mohl vylézt na střechu dodávky a zkusit nás krýt? Vy ostatní tu zůstaňte. Kdyby se to nějak moc posralo tak pro nás přijedete a naložíte nás. Takže slečna Altamira a pan doktor budou připravení. No a pokud se nic nebude dít, tak bude připravena kuchařka, protože mi to příde jako pěkné místo na zastávku. Usměju se do otevřených bočních dveří dodávky. Jo a podejte zevnitř někdo panu Švehlovi oštěp. Když se tak stane, vyrazíme za seržantem a jeho skupinkou. Jak to vypadá? Svobodníka jsem nechal nás krýt ze střechy dodávky a vojín Ray a ostatní jistí vozy. Šest nás na průzkum bude stačit, ne? Zeptám se seržanta. |
| |
| Dálnice - zastávka u pumpy... Jakmile se zastavuje rovněž pomalu zastavím a sleduji co dělají kontrolky... Vše v pořádku...fajn...chce to zkontrolovat kapaliny... pomyslím si a vystupuji z auta...sundám si mikinu, protože je mi opravdu teplo a jdu otevřít kapotu dodávky...většina kapalin syčí a hlavně ta brzdová nevypadá dobře...pomalá jízda a dlouhé bržění...nene...bude muset být doplněna...rovněž chladíci kapalina...fajn...vezmu kanistr s příslušnými tekutinami , či obyčejnou užitkovou vodou a za velkého syčení kapaliny dodávám...rovněž motorový olej... Řidiči...jk ste na tom s benzínem?...je ho dost, nebo uniká?...a chce mi někdo něco nahlásit? zeptám se tak víceméně do větru, ale jsem si jistá, že mně všichni slyšeli...pak přecházím od jednoho auta k druhému a doplňuji tekutiny... vůbec to envypadá dobře... Prohlédnu si benzínovou pumpu... Když už tam ste...mrkněte se na zásoby benzínu uvnitř... prohodím směrem k průzkumníkům...ne příliš nahlas...ale aby mně slyšeli...ale stejně..pokud by tu někdo byl...vyplašily by ho už ta auta...pak se knám přifaří Novotný se svýma chytrýma radama... Nemá se tam čeho držet...zvrchu by spadl pokud tam něco nebude...jak ste si mohl všimnout...ta cesta nejni nic dobrýho a hází to s náma se všema...a na střeše dodávky to bude o to horší..bude tam lítat jak po másle... odpovím mu když se vracím k dodávce pro motorový olej do osobáku... |
| |
| Dálnice - Zastávka Konečně pauza, všichni kolem něco dělaj ale zatim nemáme žádný zraněný, takže já mam pohov. Bágl necham v dodávce a vemu si jen lékařskou brašnu, přeci jen náhoda je blbec. Vylezu ven z auta a začnu si protahovat nohy. Když poslouchám Annu jak o tomhle místě mluví jako o benzínové pumpě, tak mi dojde, že tady si asi taky nezapálim. Tak přejdu aspoň na druhou stranu silnice a u krajnice si ulevim. Přeci jen, po takový době v autě bez přestávky sem potřeboval na malou. Aaa, to je úleva. |
| |
| Dálnice Pohledem zkontroluju vozy za námi. Do háje! Co to ta kráva... Proboha co to Altamira dělá? Má bejt připravená nás vyzvednout kdyby něco a ona tam něco dělá s autama! Řeknu aniž bych se otočil na někoho konkrétního. Rychle doklušu zpátky k dodávce. Proboha jděte zpátky za volant! Můžem vás tam ve předu potřebovat! A hlavně tu nekřičte. Přece jenom nevíme jestli tam někdo neni. |
| |
| Dálnice Pak si všimnu doktora. Vy taky padejte zpátky. Zajistíme místo a pak bude pauza. Teď buďte připravení na všechno! |
| |
| Dálnice - Zastávka Tak zas zpátky dovnitř. Otočim se a přeběhnu zpátky do dodávky. |
| |
| Dálnice - zastávka Vylezu s auta a jdu s radním. Z dodávky si vezmu oštěp a pokračuju dál až dojdu k seržantovi. Pak radní odběhne a já zůstanu se seržantem. Jsem skoro o hlavu vyšší než ostatní a tak se trochu přikrčim, abych o ní nepřišel. |
| |
| Pumpa Přijdete pomalu až k okraji lesa. Před vámi je už jen široká silnice a pak vysoká střecha a budova. Uprostřed jde seržant, nalevo od něj (směrem k dálnici) Barbara na kraji a Stanley a napravo (směrem k lesu) Ayoade a Švehla na kraji. Sledujete jestli neuvidíte známky života ale nic neslyšíte. Ovšem je možné, že vaše auta mohla být slyšet. Pumpa má téměř celou skleněnou čelní stěnu. Okna jsou již dost popraskaná, ale zřejmě jsou nějak zpevněná, protože ač značně zničená, zůstávají na svých místech. V bočních stěnách pokud vidíte, žádná okna nejsou. Asi 50 metrů napravo, teměř v lese je další, podstatně menší budova s dvojema zavřenýma dveřma. Na stěně k vám, nejsou žádná okna. |
| |
| ´Dálnice´ - poblíž staré čerpací stanice Zaslechnu za sebou kroky, vrhnu za sebe pohled a když uvidím radního a kameníka, rezignovaně zakroutím hlavou. Když prohodí poznámku o dostatečném počtu na průzkum, neznatelně si povzdechnu. Pak začne ta mechanička dělat čurbes okolo aut a navíc volat na ostatní jako na trhu. Poté co odběhne radní zpucovat mechaničku, pokynu těm ostatním co tu semnou zůstali, aby se trochu roztáhli a vyrazím lehce přikrčen poklusem k pumpě. Cestou se snažím krýt za keříky či stromy. Pak zahlédnu druhou stavbu, gestem zastavím Barbaru a naznačím ji aby se držela stranou od benzínky a sledovala dům dál vzadu. My ostatní dorazíme až k pumpě a dáme se do opatrného prohledávání. Snažím se koukat i po stopách, zda tu někdo nedávno nebyl. |
| |
| Krucinál ti civilisti neví jak se chovat. Doktor si klidně močí do příkopu a radní tu běhá a řve na něj jak na lesy. Mechanička stihla rozebrat snad celé auto nebo co. Řekl bych, že jestli je někdo uvnitř tak o nás teď už ví. Po této scéně jsme dorazili k pumpě, jako správní profesionálové víme jak na to. Dáme se do prohledávání. |
| |
| Pumpa Jste už pod vysokou střechou a skrz rozbité sklo koukáte do budovy. Nezdá se, že by tam někdo byl, ale vidíte dveře v zadní stěně místnosti. Zřejmě je za nimi místnost další. Dveře jsou trochu pootevřené, ale né dost na to abyste viděli co za nimi je. Zatímco se přibližujete k budově všimnete si nějakých krytů v asfaltu na zemi. Jsou čtyři. Kvádry kolem mají jakési hadice a vy uhodnete, že se musí jednat o nějakou starodávnou pumpu pro vozy. Kryty v zemi zřejmě ukrývají nádrže na palivo. Jak jste se přiblížili vidíte na malé budově u lesa nápis WC. Rozhlížíte se po stopách, ale teď, kdy již několik týdnů nepršelo na asfaltu nic není vidět. |
| |
| Pumpa Dojdu až ke dveřím do velké budovy a snažím se uvnitř cokoli zajímavého zahlédnout. Mířim při tom do místnosti svou kuší. Kouknu se na seržanta s otázkou v očích. Mam jít dovnitř? |
| |
| Pumpa Jsem již u pumpy. Napadne mě, že bysme možná mohli tu budovu obejít a zjistit, jak vypadá z druhé strany. Jdu kousek podél pravé stěny budovy a koukám se jak to vypadá za ní. Zatím se nepouštím příliš daleko, dokud mi seržant neřekne co dál. |
| |
| Pumpa Když dorazíme přímo k budou, rozhlížím se po okolí i po budově a hledám známky něčí přítomnosti, ať už nynější či minulé. Když uvidím Stanleyho a jeho otázku v očích upřených na mě, kývnu a pomalu v rozestupu dvou, tří metrů jdu za ním a snažím se ho krýt. |
| |
| Pumpa Za budovou jsou přivázané u stromů tři krávy, které se poklidně pasou na vysoké trávě u okraje lesa. |
| |
| Hmmm WC. To by mě zajímalo jak to tam vypadá. Vyrazím se tam podívat. |
| |
| Pumpa Po tom co všechny z dodávky naženu do auta, poklusem vyrazím zase k pumpě. Nebudu tím ostatní znervózňovat, ale najít nějaký palivo dost nutně potřebujem, jinak budem v háji. Vytáhnu svůj revolver a sleduju seržanta a Stanleyho do budovy. |
| |
| Hele ty úřednická kreaturo...pokud by tu někdo byl...tak už by ho vzbudil randál z těch aut...to za prvé...a jestli chcete si ty auta opravovat sami, až se s nima něco stane tak prosím...já klidně můžu jít!!! odseknu tomu vyfešákovanýmu Novotnýmu, když se mně snaží zpražit svýma řečma a pohledem... A za druhý...myslím, že s těmi auty jsem obeznámena víc než skvěle a dokážu do nich nastoupit...nastartvoat a odjet poněkud rychleji než vy a rozhodně plynuleji...tak až budete mít zkušenosti...tak pak si na mně vylívejte zlost... opět nemluvím nijak hlasitě...ale jelikož Novotný stojí předemnou slyší to z plna hrdla... Až mu ten jeho milovanej osobáček vyplivne v polovině cesty tak se uvidí co bude dělat...panák jeden nafintěnej!!! Dál opravuji auta a zavírám kapoty, protože sem oplnila oleje a kapaliny...znepokojuje mne však stav pneumatik...jdu tedy od jedné ke druhé a kontroluji na ohmat... |
| |
| Pumpa - velká budova Když jste asi dva metry ode dveří, prudce se otevřou a s křikem se z nich vyřítí muž s nožem. Hned za ním se stejným křikem vyběhne další, ozbrojený sekáčkem na maso. Pumpa - venku Z poza velké budovy vyskočí starší muž s opakovací brokovnicí a okamžitě vystřelí na Švehlu, který šel podél zdi a na Ayoada, který šel přes volné prostranství k malé budově. Chachá, nažerte se vy bastardi. Po pěti výstřelech se muž schová za roh budovy. Švehla padne k zemi. Jeden zásah dostal do obličeje a druhý do hrudníku. Ayoade dostal zásah do stehna. Byl poměrně daleko a velký rozptyl brokovnice způsobil, že ho zasáhlo jen pár broků. Zavrávorá, ale zůstane na nohou. |
| |
| Pumpa - Velká budova Když se na nás vyřítí ti dva chlapi, nezaváhám ani na vteřinu a jen zmáčknu spoušť kuše. Trefim prvního z nich přímo do srdce. Svojí těžkou kuší dokážu jak nic na 100 metrů zabít divočáka, takže chlap to má z nějakého metru naprosto jasný. Jen co vystřelim, skočim doleva na zem a doufám že s druhým chlapem si poradí seržant. |
| |
| Pumpa - Velká budova Na náhlou změnu situace zareguju zamířením zbraně na prvního muže. Když ho Stanley trefí šipkou ze své kuše a následně se zhroutí, přepnu pozornost na muže se sekáčkem. Poté co se mu Stanley úskokem vyhne, udělám rychlý krok proti němu, využiju jeho lehkého zaváhání z náhlé ztráty cíle, popadnu ho za ruku se sekáčkem protočím se kolem něho a rukojetí pistole ho udeřím zezadu do hlavy. Mezitím zaregistruju několik výstřelů zpoza budovy, ale pohledem kontroluju stav obou protivníků, připraven je dorazit. |
| |
| Pumpa - venku Útok muže byl naprosto nečekaný a já, ozbrojen pouze kopím jsem stihl jen napřáhnout kopí k hodu. Než jsem ho hodil, ucítil jsem prudkou bolest v obličeji, hlavně v oku. Bolest mi ztemnila svět kolem mě a já cítil, jak se mi podlamují kolena. Víc nevim. |
| |
| Dodávka - kus od pumpy Sleduju akci přes okénko dodávky, když najednou uslyšim výstřely a vidim jak se Šutrař sesunul k zemi a s vojínem Ayoade to taky trochu trhlo. Hej, slečno Anno. Myslim, že tam bude potřeba doktor a nějak se mi nezdá bezpečný přebíhat tam pěšky, přeci jen ta rovná dálnice neposkytuje moc krytů, tak je možná na čase předvézt svoje řidičské umění a dostat mě k nim. Možná byste mohla zaparkovat někde mezi tim střelcem a zraněnými ať máme aspoň nějakej kryt. Pak najendou začne fungovat muj pud sebezáchovy a dodám. Ale je to jen muj nápad a já občas mívám pěkně blbý nápady, tak to radši nechám na vás. |
| |
| U aut Jsem zvyklá plnit rozkazy, i když... jakmile jej řekne civilista, tak sem trochu v rozpacích. Ale po vyhodnocení mi přece jen logičtější přijde, abych zůstala hlídat vozy. Stojím s brokovnicí připravenou k palbě. Adrenalin mi prudce stoupne, když se ozve střelba. Zamáčknu hlaveň do tváře a sleduju okolí. Mám sto chutí se rozběhnout směrem k pumpě, ale jsem dost chytrá a vycvičená na to, abych zůstala. Do prdele, do prdele!Zní mi v hlavě. Snad jsou všichni vpohodě! Okem mrknu na pana s nevyslovitelným jménem. Pak se ale opět zaměřím směrem k pumpě a čekám, zda se něco bude dít. |
| |
| Pumpa - Velká budova Když sržant praští muže se sekáčkem, svalí se onen muž k zemi. Vypadá jako někdo, kdo je mimo, ale tak maximálně do minuty přijde k sobě. Muž s nožem je mrtvý. Dveře jsou otevřené. Trochu vidíte do místnosti. Vidíte stůl a kolem židle a nějakou truhlici. |
| |
| pumpa...silnice..a okolí: když to kolem začne lítat přikrčím se a připravím si oštěpy jeden do ruky na vrh druhej jako příprava abych ho nemusela vytahovat.Jakmile jsem dozbrojená rozhlížím se kde co lítá nebo leží....Jakmile uvidím cizí xicht hážu oštěp...sice po nás chtějí abychom byli ti hodní ale já nechci bejt ta mrtvá..... |
| |
| Pumpa - Velká budova Když se muž po mém úderu do týla sveze k zemi, přejedu pohledem prvního útočníka s šipkou v hrudi. "Pohlídej ty dveře a toho šmejda!" Syknu na Stanleyho a aniž bych čekal na reakci s připravenou pistolí, mířící před sebe ukročím stranou, abych nahlédl na pravou stranu domu, odkud zazněla střelba. Pokud při tom nahlédnutí zahlédnu někoho cizího s palnou zbraní, podle zvuku brokovnicí, ihned vypálím dvě těsně po sobě jdoucí rány protivníkovi do hrudi. Z levé strany se snažím mít jeden ze sloupu, aby mě kryl pře případným útočníkem po levé straně. |
| |
| Pumpa. Když vidím, že po zastevní se anna vrhne na rozebírání motoru, okamžitě tiše, ale přesto naprosto zřetelně zasycím Ty krávo! a levou spodní rukou naznačím naprosto jasný pohyb nožem přes krk. Výhružka v ém obličeji a odhodlání svědčícím o tom, že to není jenom výhružka nepůsobí úplně příjemně na pohled. V zápětí se ozve límeček a vzápětí poté střelba. v tu chvíli ješt jednou překontroluju okolí aut, ale je pravda, že anička nám zatím posloužila, tim, že rozebrala auto sem zatím nikdo nemůže přiběhnout a odjet nám s nima, proto vyběhnu a vzhledem k tomu, že už jsme prozrazení do doputu svých kanad na betonu přidám ještě více síly a nahlas řvu Přicházej posily! Tohle by je mohlo nasrat. Když sme párkrát dostávali na prdel von negrů, po tomhle se obvykle posrali a zdrhli. Záhy poté, když se začnu přibližovat dupat přestanu, tohle by stačilo a nemusím, prozradit svojí pozici. V běhu ještě kontroluju okolí, ale zdá se, že nepřátelé vystartovali najednou. Stejně se pro jistotu přikrčím a vyhýbám se muži s borkovnicí. Když doběhnu k budově a zjistím, že není příliš vysoká a že je okolo lidí jako psů, rychle tiše ukážu na Barbaru a naznačím palcem pohyb nahoru, že by mohla vylíst na střechu, sezhora jí nebudou čakat a zdá se, že ona má lehkej krok. Poté, už s očima propátrávájícíma okolí se přiblížím ke Stanleymu. Já ho pohlídám, ty běž s šéfem, sou tu střelný zbraně, tvoje bude potřeba. Zasyčím na něj s nekompromisním hlasem a dál se věnuju omráčenému. Pokud se Stanley vzdálí, odtáhnu člověka na jedny ze záchodků, při vstupu ho držím levýma rukama před sebou jako štít, pravou spodní otvírám dveře a pravou horní mám nůž v pohotovosti. Pokud na záchodě nikdo není, zase za sebou zavřu, ještě držíce zajatce mu seberu všechny zbraně a položím ho na zem do stabilizované polohy, tedy, stabilizované pro mě, čili v ležen na přiše s rukama zkroucenýma za zády a zkusím ho probrat proplácáním. Pro jistotu mu klečím na zádech, jednou rukou držím obě zrkoucené ruce, druhou muži držím nůž poblíž krku, třetí mu držím na puse, aby najednou nekřičel. |
| |
| Pumpa - venku Zasáhly mě broky. Ááááááááááááááu Ježiši to je hrozná bolest. Otočím se směrem z kterého si myslím že výstřel vyšel a vypalím dvě rány. Nažer se ty hajzle ! Snažím se dobelhant na WC abych se schoval před dalším útokem. Z nohy mi odkapávají kapičky krve. Proč se tohle vždycky stane jenom mě ? No naštěstí to neni nic vážnýho, až se schovám tak mi to doktor snad zabandážuje |
| |
| Benzinka-Střecha červené dodávky Když vidím ze svého stanoviště, střelbu snažím se marně zacílít na nepřítele. Bohužel se skrývají uvnitř a navíc mi stíní jiní z našich. Rozpálená střecha dodávky mě palí do loktů a těla. Prst mám na spoušti oko na mířidlech a sleduji zorné pole. Nyní se zaměřuji na záchodky a zda-li někdo nevyjde z krytu budovy. Vnitřek budovy bude muset zůstat na zbytku, to je mimo můj dohled. Sakra, ale toho chlapa jsem mohl dostat dřív než vystřelí. Do háje proč nemohl vykouknout trochu víc parchant. |
| |
| Pumpa - Velká budova Když ke mě příde Gert, odpovim mu. Nevíme, jestli je ještě někdo v zadní místnosti, radši to tam prohlídnu. Natáhnu a nabiju svou kuši a jdu opatrně do zadní místnosti. Při tom mířim přímo před sebe. Hned co tam vkročim kouknu se vedle dveří jestli tam někdo nečíhá. |
| |
| Pumpa Když slyšim střelbu, vyběhnu ven a na zemi uvidim ležet Švehlu. Když vyběhne i serža, který kreje místo odkud se asi střílelo, pokleknu u Švehly, sundám si svůj kabát a snažím se sním zastavit jeho krvácení. PROBOHA DOKTORE!!! Zařvu z plných plic. |
| |
| Pumpa - Venku (Gert) Na záchodech si našel jenom Ayoada, který se tam schovává. Muž na kterym klečíš se začíná hýbat a skuhrat bolestí. Během chvilky se začne snažit vykroutit. Slez ze mě ty hajzle, ZABIJU TĚ! |
| |
| U aut Nepřehlednost situace, se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Po očku sleduju vojáka na střeše dodávky. Bleskne mi hlavou, že je tam jak živý terč. POodejdu kousek od aut, abych získala větší přeheld. Pořád při rtom pokukuju na vojáka na střeše, jestli nezahlídne něco dříve než já. Pažbu brokovnice zatlačím do ramene. Uvědomím si, že tohle není hračka, se kterou jsme trénovali. Opět máms to chutí, rozběhnout se k pumpě. Uklidním se a tiše houknu na vojáka. Hej, ksakru, vidíš něco? |
| |
| Dodávka - kus od pumpy Když slyšim zvolání. Popadnu lékařskou brašnu a vyskočim z dodávky a běžim směrem k pumpě. Srdce mi buší až v krku a sem připravenej sebou hodit k zemi při jakomkoliv náznaku nebezpečí. Kurňa, kurňa!!!! Proč já nezustal doma v bezpečí a teple. Nebo proč sem aspoň něco nedělal pro svojí fyzičku, bolej mě nohy a píchá v boku. Doběhnu k Šutrařovy. Nad ním se sklání radní a na hrudník mu tlačí svuj kabát. Prosím vás odstupte pane radní. Musim se na něj kouknout. Odendám zakrvácenej kabát a začnu kontrolovat zranění na hrudníku. No je to ošklivá rána. Broky mu tam nadělaly pěknou paseku. Ještě že je to chlap jak hora a většinu broků zastavilo svalstvo na hrudníku. Posypu mu to antibiotickym práškem a zadělám tlakovym obvazem. No teď neni čas vyndat mu ty broky, to až bude větší klid. No a teď ta horší část. Obličej je poničenej a celej zakrvácenej. Vyndam flašku s vodou a omeju aspoň trochu obličej. A sakra levý oko je prakticky na kaši a pár broků se zarylo i do lebky. no aspoň, že žádnej neprošel skrz. Tak zas antibiotika a levou část obličeje zafačuju. Pro teď to musí stačit pane radní. Až se to tu trošku zklidní, tak mu vyndam broky. Spíš mě trochu zneklidňuje to zranění hlavy snad se z toho bezvědomí probere. Protože to byla pěkná rána a mohlo dojít k poškození mozku. Pokud to bude jen otok tak to opadne samo. Teď je ale lepší, že je mimo. Jinak by asi řval bolestí. Kouknu směrem k záchodkům. Noha vojína Ayoade krvácí, ale vojín stále stojí a bolestí taky neřve, tak to snad nebude nic tak hroznýho. No dokud se to tady neuklidní, tak nic víc asi udělat nemůžu. |
| |
| Pumpa - Venku (Kulhánek) Nakoukneš za roh a nic nevidíš. Po chvíli se koukneš znova, zrovna ve chvíli, kdy vyleze chlap s brokovnicí a zamíří přímo na Gerta. |
| |
| Pumpa Vycouvám pomalu z budovy a vyjdu ven. Snažim se pohybovat potichu a ukročím k rohu za kterým se střílelo. Rychlým pohybem s namířenou zbraní nakouknu za roh a uvidim radního jak klečí u kameníka. Schovám se za rohem a pak kolem mě proběhne uřícenej doktor a klekne si vedle radního. To si ze mě dělaj prdel. Opět vykouknu se zbraní namířenou kupředu a zahlédnu chlapa jak zvedá brokovnici a snaží se zamířit na Hnusáka. Zamířím mu rychle zbraň na hrudník a vypálám na něho dvě rány. Kdybych minul vystřelím další dvě rány. |
| |
| Na záchodě Sednu si na zem a prozkoumávám nohu. V tu chvíli tam vrazí Gert a táhne sebou jednoho zajetce. Ten se probere a nádává mu. Kopnu do něj zdravou nohou To jsi do mě střelil ty, ty hajzle ? Jak se říká oko za oko a zub za zub Vytáhnu pistoli a střelím mu taky do nohy. Hehehehe |
| |
| Pumpa-střecha dodávky Stále ležím na střeše dodávky a sleduji oblast před sebou. Když na mne Ell promluví, tak jen tiše pronesu: Švehla to dostal a je mimo a jsou u něj doktor a radní. Richard má postřelenou nohu, ale zdá se v pohodě a zajišťuje jednoho nepřítele. Jestli můžeš, tak kryj druhou stranu dodávky, nerad bych dostal překvapení ze zadu od někoho kdo vyleze z příkopu na druhé straně cesty. Další cíl! Pak uvidím další cíl vystupující ze zastínění budovi. Přesně na něj jsem čekal a tak vypálím jednu přesnou střelu z pušky. Prudký záškub mne zasáhne do ramene a střela opustí hlaveň směr hlava muže s brokovnicí. Nevím, zda-li zasáhla, ale to není nyní podstatné. Nejsem totiž jedinný, kdo si ho všiml. Kulhánek to do něj našil taky. Dostali jsem ho v pohodě.pronesu k Ell, aby věděla, co se děje. Pokračuji stále bedlivě ve sledování pumpy. Vzhledem k tomu, žë vím, kde je kdo rozmístěn, tak budu střílet do čehokoliv cizího, co se objeví v dostřelu, jen dávám pozor, abych nezasáhl někoho z našich, kdo by prošli budovou skrz a zase vyšli ven vzadu. Musím si na tu pušku někde sehnat mířidla, takhle je to dost riskantní. Jednou se netrefím a odnese to někdo z našich. Tady to asi nehrozí. |
| |
| budova u silnice: jak si tak klečím s oštěpem v ruce a sem tam se někde kolem prožene kulka z pušky,začíná mě to rozehřívat . Co to K**a je za bordel tady má každej debil flintu a u nás ne! Okamžitě chci taky jednu ! zařvu asi trochu dost frustrovaně. fšichni sou to šmejdi. s tím se snažím přiblížit k té první budově a nakouknout dovnitř. |
| |
| Pumpa - Kulhánek, Furrow Muž z brokovnice se chytí za prsa a pak ještě dostane dva zásahy. Do ruky a přímo do hlavy. Nejspíš byl mrtvý už po prvním zásahu, ale teď to je jistý. |
| |
| Pumpa - Velká budova (Stanley) Když vejdeš do zadní místnosti, z poza dveří na tebe zaútočí starší žena. Jsi ve střehu a naprosto reflexivně vystřelíš. Padne k zemi, kde chvíli chrčí a po několika desítkách vteřin zemře. |
| |
| Pumpa Procházíte celý objekt pumpy, ale zdá se, že zde již nikdo další neni. Zřejmě se jednalo o rodinu, která zde žila. Starší žena a muž a dva mladíci by tomu nasvědčovali. Tři z nich jsou teď mrtví, třetí je na záchodkách, kde silně krvácí z nohy. Švehla je těžce zraněný v bezvědomí, Ayoade má lehké zranění nohy. |
| |
| Pumpa Poté co zajistíme okolí a zdá se, že tu již není žádný protivník, vyrazím směrem k záchodkům kde je Hnusák se zajatcem. Vstoupím na záchodky, přejedu všechny tři muže pohledem. Jakmile uvidím, že má zajatec prostřelenou nohu, střelím pohledem po Richardovi. "To si vyřídíme později!" Syknu jeho směrem. Pak se vrátím pohledem k zajatci. Ústí hlavně mu zabořím do hrudníku a začnu ho prohledávat. Cokoli u něj najdu, hodím na podlahu a odkopnu to stranou aby na to nedosáhl. Když skončím s tím, že u sebe nemá žádnou zbraň, prohodím k Richardovi. "Jdi za doktorem, ať se ti na to podívá. A ať přijedou s autama sem." A aniž bych spustil oči ze zajatce pokračuju ke Hnusákovi. "A ty pomož ostatním zajistit okolí." Pak počkám, až oba vypadnou. Kdyby se k tomu nějak neměli nebo protestovali, dám jim to rozkazem, oboum. |
| |
| Pumpa Když se situace uklidní a seržant odejde na záchodky, tak se otočím k radnímu Novotnému. Měly by sme Šutraře odtáhnout dovnitř a pokud možno ho položit na nějakej stůl nebo aspoň na postel. Rád bych mu ty broky vyndal co nejdřív a to zničený oko by se taky mělo vyčistit. Přeci jen infekce je svině. Popadnu Šutraře pod paží a počkám jestli mi sním radní pomůže. Pak se budu muset ještě kouknout na Richarda. |
| |
| Pumpa Sleduju přicházet Kulhánka, když na mě zaječí, pokrčím rameny. Oukej Pak začne prohledávat zajatce a nařídí mi jít, tedy dobelhat se za doktorem. Už běžim šéfe Vyjdu ven před záchodky, rozhlídnu se a zavolám: Dokrot Motyka ať se hlásí u záchodů, opakuji doktor Motyka ať se hlásí u záchodů |
| |
| Pumpa Hej! Žádný vtipný průpovídky vojáku, radši nám pomožte tady s timhle hromotlukem (Ukážu na Švehlu) někam dovnitř. I odsud vydim, že ta vaše noha je jen škrábnutá. Až skončim s nim tak se vám postarám o nohu. I když těch pár broků co v sobě máte je pravděpodobně jen pod kůží, ty vám zvládne vytahnout i kdokoliv jinej když ho požádáte. |
| |
| Pumpa Tak to teda ne, já si do tý nohy sám sahat nebudu. Jednou jste doktor tak to koukejte vyndat. Vždy't se mi tam může dostat nějaká infekce nebo nějakej jinej sajrajt. |
| |
| Pumpa - Velká místnost Kurva co to bylo za bábu? Prohledám pečlivě celou zadní místnost. Prohledám i starou ženu co na mě zaútočila. Hledám cokoli cenného nebo užitečného. Ze zabitých nepřátel zkusim vytáhnout šipky, které jsem do nich vystřelil. |
| |
| Pumpa Sotva se člověk sehne k zajatci, už je hned vyhazovanej, aspoň že už to neni potřeba. Trošku naštvaně pokrčím všemi rameny a vylezu před barák. někoho bych poslal na střechu, ale očividně tu neni poblíž nikdo s kvérem, čili alespoň obejdu dům, snažím se průběžně se krýt a koukám, jestli není poblíž nějaká mrtvola k obrání... |
| |
| Pumpa (Gert) Zrak ti brzo po té, co začneš obhlížet okolí, padne na brokovnici toho chlápka co sřelil Švehlu a Richarda. Jde o solidní poloautomatickou brokovnici. Když jí vezmeš do rukou a podrobně prohlédneš, zjistíš, že má zásobník na 5 nábojů, plus se ještě jeden náboj vejde přímo do komory. Když prohledáš chlápka, najdeš u něj další náboje. I s náboji ve zbrani jich najdeš celkem 13. |
| |
| Půmpa (Stanley) V budově nic moc nenajdeš. Je zde nábytek, nádobí, nějaké jídlo, oblečení, deky a malá truhlička, která obsahuje 460 stříbrných. |
| |
| Pumpa Stoupnu si na střeše dodávky a rozhlížím se po okolí. Pušku si přehodím přes rameno, ale než to udělám, tak dobiji jeden vystřelený náboj. Je od tadyma mizerný výhled, ale lepší než nic. Zatím tu zůstanu a budu hlídkovat, kdyby se někdo nebo něco blížilo, tak se ozvu. Vytáhnu starou plku dalekohledu z pod vesty a koukám do dálí, jestli neuvidím něco zajímavého. Zaprášené čočky však nedávájí zrovna kvalitní pohled a slunce je až přes příliš ostré. Myslím, že tu dlouho nevydržím, usmažil bych se tu zaživa. No snad alespoň chvíli, než se zcela dojista zajistí oblast. |
| |
| Pumpa Dojdu k doktorovi. Doktore. Jak to vypadá se zraněnými? Zvládnou to? Můžem Švehlu naložit do dodávky? Až mi odpoví, otočím se ke Stanleymu, který zrovna vyšel z budovy. Dojdem pro auta a přijedem sem. Myslim, že už to tu je bezpečné, ale pro jistotu ještě necháme hlídky. Pak mě napadne ještě něco. Seržante, pohlídejte toho vězně. Jsme civilizovaní lidé, tak ať se tak chováme. Jo a poražte jednu z těch krav za domem ať se pořádně najíme. Takový biftek myslím dokáže pozvednout morálku. Ty další dvě pusťte. Dodju k tomu cizinci co se mnou jede automobilem. Pane Grässlichvieh, prohledejte to tu prosím. Hledejte hlavně nějaké palivo. Po té co vydám rozkazy, vyrazím se Stanleym k vozům. Dálnice - Automobily Tak panstvo, vyrazíme k pumpě. Jsou tam ranění, ale nikdo mrtvý. Tedy nikdo od nás. Uděláme si tam pauzu, před další cestou. Nasednu do svého auta a vyrazím k pumpě. Vidím, že Anna a Stanley vyrazili za mnou. Všechny tři auta zastavíme na velkém asfaltovém prostranství za domem. |
| |
| Pumpa Když prohledám velkou budovu, kde si vezmu peníze, co jsem našel, vyjdu ven. Tady mě radní zasype rozkazy, a tak vyrazím spolu s ním k autům. Hele Cecílie, v domě jsou nějaký deky a jídlo, myslim že by se nám to mohlo hodit. Nechám jí ať se s nově získanou informací nějak popere a nasednu do Jeepu. Za autem s radním vyrazim směr pumpa. |
| |
| Pumpa Kurva, pěknej kvér. Uzi by bylo lepší, ale i tohle je poklad. Tady. S tím se sehnu pro brokovnici, zkusmo zkusím závěr a když zjistím, že jde vcelku hladce, sezbírám náboje a brokovnici si pověsím popruhem do pravého podpaží tak, abych po ní v případě potřeby mohl hmátnout. Poté se raději rozhlédnu a když zjistím, že kolem klid, opatrně sezbírám náboje a mrknu se, jestli ten negr nemá další krámy. Kyž už sem si nepraštil, aspoň obírání, nebyl sem tu zybtečně. s tim se ušklíbnu a kdyžb za sebou uslyším kroky, v podřepu se rychle otočím, nože připraveny k bodnutí. Hele, škrobák.... hmmm.. ale jo, je to škorák, ale co. s tím se zvednu a spokojeně pohladfím brokovnici. Okej, můžu to tu omrknout. Jo a hele, jestli spolu budeme jezdit, můžeš mi řikat Pane Hnusáku. Protože než v boji zavoláš moje méno, budeš tuhej... pomyslím si trochu cinicky, nečekajíce na škrobákovu odpověď vyrazím prohlédnout pumpu. Nejdřív se vždy věnuju prohlídnutí místnosti a případnejch vchodů, zabezpečení a pak se koukám po užitečnejch věcech. Třeba palivu, nebo čemkoli, s čim se dá zabíjet nebo platit. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Udělám krok ke dveřím a aniž byc h spustil ze zraněného muže oči, zavřu je. Pak si stoupnu k protější stěně naproti zajatcie a gestem ruky mu naznačím aby zůstal sedět na zemi. "Jak se jmenuješ?" Zeptám se ho klidným hlasem bez emocí a velkého zájmu. "Neni moc chytrý útočit na někoho o kom nic nevíš, může tě to stát krk." Prohodím stroze spíš jako konstatování. |
| |
| Pumpa Konečně se něco děje. Z té mé nečinnosti jsem začínala být lehce nervózní. Vystoupím z auta. Pořád jsem ve střehu, i když někteří už zajistili okolí. V týhle době není obezřetnosti nikdy dost. Zkoušim hodnotit situaci. Kulhánka nikde nevidim tak, uvažuju, kde bych byla nejvíc potřebná. Asi ranění. Ostatní počká. Mrtví už sou stejně rozebraní, tak co jiného mi zbývá. POzorně koukám kolem a orientuju se v novém prostředí. Dojdu k doktorovi. Při pohledu na Švehlu mi ujede: Do prdele. Koupil to pěkně. Pardon. Můžu nějak pomoct? zeptám se se zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od pro Já jsem Pavel. Co jste to za bastardy střílet do lidí co se vzdali? No tohle prostě je naše živnost, jsme obyčejní lidé, musíme nějak žít. Smutně se odmlčí. Je ještě někdo z mé rodiny naživu? |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Při jeho slovech lehce pozvednu obočí. "Střílet po lidech co se vzdávaj? Ani jeden z vás nevypadal, že by se chtěl vzdát. Vystartuješ po mě s velkým nožem a myslíš že se s tebou budu bavit? My nepřišli nikoho zabít jen jsme se bránili. Bohužel pro vás ste píchli do sršního hnízda." Pak se odmlčím a chvilku ho sleduju. "Kolik vás tu vlastně bylo?" |
| |
| soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Sleduju ho s přimhouřenýma očima. "Ne, jen ty." Řeknu stroze a nespouštím z něj oči, je evidentně pěkně nasranej a asi nemá co zratit, takže jsem připravenej reagovat v případě, že by se na mě vrhnul . . . |
| |
| soukromá zpráva od pro Máma taky? Nejspíš z něho moc kloudných informací nevytáhneš, vypadá úpně na dně. Navíc stále hodně krvácí a už leží v docela slušné kaluži krve. Ve tváři je už dost bledý a těžko říct, jak dlouho ještě bez ošetření vydrží. |
| |
| Pumpa Vystoupim z auta. Panstvo máme tu dvouhodinovou pauzu,tak si udělejte pohodlí. Pan Stanley a pan Ayoade mají hlídku, aby nás někdo nepřekvapil. Křičim na své podřízené, tak aby mě všichni slyšeli. Pak jdu ke slečně Walkerové. Slečno, až seržant skončí s výslechem zajatce, porazí jednu krávu, která je za domem. Doufám, že z ní uděláte nějakou dobrotu. |
| |
| soukromá zpráva od pro |
| |
| Pumpa Švehla už leží v budově na stole a já si chystám nástroje abych mu mohl vyčistit hrudník a zničené oko. Když na mě promluví Ella, tak odpovím : Bohužel slečno Ello, s tímhle mi asi příliš nepomůžete a čím méně lidí bude okolo až na něm budu dělat, tím líp. Ale díky za starost. Čištění hrudníku probíhá vcelku rychle a ani to příliš nekrvácí. když z hrudníkem skončim tak ho opět posypu antibiotiky a obvážu. Tak a teď to oko. Snad se nevzbudí s toho bezvědomí během operace. Protože tohle asi bude bolet. Vyndám zbytky oka a následně rozžhaveným drátkem vypálím obnažené nervy a žilky, které v důlku stále lehce krvácí. Z okolní obličejový tkáně vyndám ještě nějaký broky. Některý sou zaseklý v lebce a ven jdou pěkně blbě. Opět antibiotika a všechno pečlivě obvázat. Pod hlavu mu dám polštář a přikrijuho dekou. Dojdu si umejt ruce, popadnu lékařskou brašnu a vyrazim k panu radnímu. Bylo by fajn, kdyby u pana Švehly stále někdo byl, kdyby se náhodou probudil. Teď se musim ještě jít podívat na nohu vojína Ayoade. Když dorazim k Richardovy, tak si kleknu k jeho noze a zkoumám jí. No měl ste štěstí, broky vás zasáhly vcelku z dálky a neměly už takovou sílu. Většinou je to povrchový a jen pár se jich dostalo pod kůži. Normálně bych vám nabíd něco proti bolesti, ale jste na hlídce, tak to holt budete muset vydržet. Já se budu snažit urychlit to jak jen to pude. Vyndám pár broků co jsou v noze a následně celou ránu vyčistím, zasypu antibiotiky a ovážu obvazem. TAk to by mělo stačit, kdyby s tim něco bylo tak mi dejte vědět a jednou za pár dní si vyměnte obvaz. A teď mě omluvte sem hladovej, že bych sněd koně. S tim se otočim a vyrazim zpět do pumpy. |
| |
| Pumpa - záchodky (se zajatcem) Ukročím zpět ke dveřím a otevřu je, při tom stojím stále čelem k zajatci a nespouštím z něho pohled. "DOKTÓÓR!!" Zakřičím ze dveří a sledujíc muže sedícího naproti mě na podlaze v louži vlastní krve, čekám až dorazí doktor. |
| |
| Pumpa Seržant mě volá a tak vyrazim na záchodky. Zajatec leží na zemi v louži krve, vzlyká a svírá si nohu. Teda doufám, že tohle neni jednou z vašich metod výslechu seržante. Kleknu si k zajatci. Nebojte jsem doktor, jen vám prohlídnu tu nohu. Zranění vypadá na čistej průstřel, a asi to pekelně bolí. Pokusim se to co nejlíp vyčistit, vydesinfikovat a jako obvykle to důkladně zavážu. Tak to by mělo stačit. Snad se do toho nedostane infekce. Otočím se k seržantovy. Mám mu dát něco proti bolesti? Skutečnejch prášků bohužel moc nemáme a tak bych je radši šetřil pro nás a na vážnější případy, ale vzal sem pro takovýhle případy nějakou marihuanu, ta by mu mohla ulevit, ale rozhodnutí je na vás. Přeci jen zhulenej pude blbě vyslechnout. I když na druhou stranu možná i líp. |
| |
| Pumpa - záchodky (se zajatcem a doktorem) Uhnu od dveř když zaslechnu přibíhajícího člověka, když vpadne dovnitř doktor s otázkou, pořád sleduju zajatce připraven reagovat. "Neplýtvám důležitý věci na nedůležitý věci doktore." Prohodím naprosto neemotivním tónem a sleduju doktorovu práci. Poté co skončí s ošetřením a opět mi položí otázku mu s lehkým zavrtění hlavy odpovím. "Nic mu nedávejte doktore, jen napít a zavolejte mi sem toho mut . . . agresiního chlapa z posledního auta. Nevzpomenusi na to jeho jméno, ať veme lano na svázání zajatce a přijde sem." Pak mu pokynutím hlavy dám na jevo že může odejít. |
| |
| Pumpa - záchodky No vy ste tu šéf. Řeknu a vyrazim k hlavní budově. Pumpa - Hlavní budova Vejdu dovnitř a rozhlídnu se po okolí. Když zahhlédnu Gerta tak zamířím k němu. Zdravíčko pane Grässlichvieh. Seržant si vás žádá s provazem na záchodcích. Nejspíš chce asistenci u výslechu zajatce. Tak bych vás jen chtěl požádat, aby ste ho neporanili ještě víc než už je. Pak se otočím a jdu se pokusit sehnat nějakej gáblík. |
| |
| Pumpa Hmm, tak pauza, no dobře. Popravdě řečeno nepovažuji tohle místo za ideální, ale budiž. Dojdu k domu a tam vlezu dovnitř. Nemám, co napráci a tak jen tak v klidu prohledávám. Hledám místo, kam by někdo mohl dát něco cenného nebo užitečného (od kredence, dózy na kafe po skrýš pod podlahou). Do háje tady je, ale zmatek. Čert, aby to spral. |
| |
| Pumpa - Hlavní budova Ve chvíli, kdy na mě doktor promluví se na nj okamžitě upře pohled dvou moderých očí a jednohom černého zhruba z úrvně mého pasu. Když zjistím, že je to jenom doktor, stáhnu prst z mrkače spodního očíčka a povdzechnu si. Okej, skoč dojdi k autům pro lano. řeknu bez náznaku prosby a vyrazím za kapitánem. ve chvíli, kdy se oveřou dveře a ján jednu na hajzly, pohlédnu na zajatce. Tak co vyklopil? Řek něco o tom kdo tu ještě žije, kolik jich je a jak sou vyzbrojený? Jo a mimochodem... poslední větu dodám napůl lhostejně Vzádu je nádrž s benzínem a pár kanistrů, ale bude to potřeba přečerpat. Kde je ta zmalováná rozebíračka aut? |
| |
| Pumpa - záchodky (se zajatcem a Hnusákem) Pohledem přejedu hnusáka a když v jeho ruce uvidím brokovnici, lehce přimhouřím oči. "Nic moc neřek, je mimo a nerad bych aby vykrvácel. Takže ho svaž a vezmi ho ven. Tam ho přivaž k jednomu z těch sloupů aby sme na něj viděli a mohl k němu doktor." Pak se podívám Hnusákovi do očí. "Nechám tě tu s ním samotnýho, doufám že ti můžu věřit, že ho najdu ve stejným stavu jako je teď. Vypadáš dost chytře na to, abys chápal, že vzájemná důvěra a respekt je to co stojí mezi náma dvouma a smrtí." Řeknu klidným hlasem, lehce přimhouřenýma očima mu koukám upřeně do jeho očí a čekám na reakci abych mohl odejít. |
| |
| Na první větu pokrčím rameny Doktor šel pro provaz, já u sebe běžně lano netahám. Lhosejně pohlídnu na zajatce Ale pomoc by potřeboval, ať ho můžeme zmáčnout. V tuhle chvíli má každá informace větší cenu než život. podle mého pohledu je jasný, čí život myslim. Když mi radek začne zastrašovat, trochu mimoděk odtáhnu ruce od těla, obličej mi ztvrdne a kdybych měl co, asi bych se trochu naježil. Pohled studených poměnkových očí se upře do radkových a můj hlas snad poprvé za pár dní zní chladně jak suchý led. Pokud je mimo, nemá cenu ho vyslíchat. A vypadáš dost chytře, abys vědel, že každá to co stojí mezi náma všema a smrtí sou informace a tenhle by je moh mít. Mimoděk ukážu čepelí nože směrem k zajatci. Když trochu opadne napětí situace, najednou se nahlas a upřímně zasměju. Hele, z tebe by byl dobrej bijec negrů, skoro si mě i vyděsil. Tak poď ty sráči zkurvenej. S tím se sehnu pro zajatce, levý nůž zastčím do pochvy a oběma levýma rukama zajatce chytnu horní za bundu za krkem, spodní ka nohu, přizvednu ho a napůl ho odnesu, napůl odtáhnu ven někam ke sloupu, kde čekám na doktora. Když mi doktor přinese lano, začnu se svazováním. Svázat ruce, lano přehodit přes jednu z traverz nad námi, vzhledem k tomu, že ho potřebujem vzkřísit mu nechám na ruce torchu prostoru, by je mohl dát zhruba nad úroveň úst, ne níž, ať si uzel nerozváže hubou a přivázu jí k nějakýmu kovovýmu rohu, asi součást bejvalýho čerpáku. Poté, když zjistím, že ještě část zbývá, lano protáhnu k pasu muže a krátkou smyčkou ho přivážu k čerpáku ještě okem kolem pasu. Tohle by mohlo stačit, až se probere, prostě přitáhnem lano a až se bude houpat, začnem se ptát. |
| |
| Ve chvíli, kdy zničenou prosklenou výlohou uvidím Kevina, zatvářím se přeci jenom trochu popuzeně a vyběhnu za ním. Tam na něj tiše zasyčím. Hele, neřeklo se zabezpečit vokolí? To že sme vymlátili jedny neznamené, že tu kolem nemůžou bejt další zasraný negři. Když máš pušku, vylez si na tu plochou střechu a dávej bacha, co se kolem šustne. A tiše, pokud by někdo byl kolem, nemusí vo tobě vědět do doby, než dostanou kulku do palice. |
| |
| Pumpa - záchodky (se zajatcem a Hnusákem) Po celou dobu opětuju Hnusákův upřený pohled a na jeho zmínku o mě coby bijci negrů lehce protáhnu koutek úst v náznaku úsměvu. Pak se otočím a odejdu směrem k radnímu. ůpane, jen letmo jsem zaslechl vaše pokyny. Na poražení krávy, jídla a trochy odpočinku bude třeba víc času." Otočím se ke Hnusákovi zrovna přivazujícího zajatce u stojanů. "Byla to celá rodina, je v mizerným psychickým stavu. Jeho zranění si vyžádalo doktorovu asistenci takže jsem z něj nic moc užitečnýho nedostal. Nepředpokládám že by jich bylo víc, ale hlídky určitě necháme postavený." Rozhlédnu se po kolí a pohledem zastavím u třech kusů hovězího. "Pokud pro mě nemáte jiný úkol, půjdu jednu z nich složit." Kývnu hlavou ke skotu a čekám na reakci radního. |
| |
| Pumpa Na Kulhánkovy informace o rodine jenom pokrčím rameny Maj tu krávy, čili tu buď v okolí neni nikdo, nebo s nim tyhle měli dohody. těch nábojů maj docela dost, čili spíš to druhý. pronesu zamyšleně přes rameno, zatímco zajatci utahuju uzel kolem pasu... |
| |
| Pumpa Ano seržante, běžte jí porazit. Moc se v tom nevyznám, ale třeba by se vám hodilo tohle. Řeknu seržantovi a podám mu oštěp, který předtím měl v rukou Švehla. K čertu co provedem s tim zajatcem? To by mě zajímalo. K sakru! |
| |
| Pumpa S trochu tázavým pohledem se podívám na radního. když mi podává oštěp, ale vezmu si ho a odejdu. Zamířím k Richardovi. "Budu potřebovat tvůj revolver vojáku." Pronesu konverzačním tónem k Richardovi když k němu dorazím. Pak počkám až mi zbraň předá. |
| |
| Pumpa Předám revolver Radkovi. Jistě, jen doufám že ho ještě někdy uvidím, nerad bych tu běhal je s holýma rukama |
| |
| Pumpa Beze slova si vezmu od Richarda revolver a zamířím směrem ke třem kusům hovězího. Pohledem přejedu okolí skotu a během chůze překontroluji stav nábojového válce. Dorazím ke zvířatům a tři metry odnich zabodnu kopí do země abych ho měl pak po ruce. Přistoupím ke jednomu ze zvířat, v pravé ruce revelver a levou poplácám zvíře po krku. Pak pomalu uchopí provaz za který je jeden z kusů uvázán a pomalu mu přiložím ústí hlavně revolveru mezi oči. Zvíře zatřese hlavou a já revolver přikládám podruhé. Přenesu váhu a těžiště na vzdálenější nohu a vystřelím. Zvíře sebou trhne a vyškubne se mi z ruky. Uskočím a udělám dva rychlé kroky stranou, zastrčím revolver za opasek a uchopích kopí do obou rukou. Udělám rychlý krok kupředu a téměř rutinním pohybem seknu zvíře do krku ve snaze zasáhnout krční tepnu. Zvířeti se podlomí přední nohy, zavrávorá a po několika okamžicích upadá na bok do trávy . . . . |
| |
| Pumpa Sleduju, jak si seržant poradil s krávou. SLEČNO WALKEROVÁ. Zakřičim, abych přilákal tu co má na starost proviant. Když přijde, pokračuju. Máte tu práci slečno. Ukážu na krávu, která leží nehybně na zemi. Těžko říct, ale zdá se už mrtvá. |
| |
| Pumpa - krávy Jak se tak ochomítám kolem, napadne mě, že bych mohla volné chvilky využít ku vlastní potěše. S lehkým úsměvem na tváři vpluju do budovy pumpy a z harampádí si za chvíli přináším potlučenou nádobu. Nezastavuju se a směřuju rovnou na právě probíhající jatka. Chvíli sleduju kvalitní práci mého nadřízeného. Obdivně pokývu hlavou. Napadne mě, že bych moohla přiložit ruku k dílu, ale pak myšlenku zapudím s pohledem na naplněná vemena zbývajících kusů. Tak jdem na to. Zbylé krávy netrpělivě přešlapují a vystrašeně bučí. ANi se vám nedivim, holky! otočím se na Kulhánka, který stojí u cukající se krávy v kaluži krve. Jednu ze stračen chytnu za provaz. Poklepu ji na krku a snažím se ji sklidnit halsem. Pak si ji kousek odvedu, uvážu ji a rukou sjedu po břiše až dolů k vemenu. Klid holka. Zapřu se ramenem o její zadní nohu, hlavu zabořím do břicha. Jestli je kráva naučená, měla by zůstat stát. Za chvilku pravidelně stříkají do nádoby proudy teplého mléka. Co se v mládí naučíš... řeknu pro sebe a vzpomenu si, jak jsme jako děti s bandou okrádali stáda farmářů o tuto výživnou tekutinu. Když je vemeno prázdné, postavím se pohladím kravku po krku a zplnahrdla se napiju teplého nápoje. Otřu si bílé koutky a vydám se k poraženému zvířeti. Dá si někdo? zeptám se neurčitě. |
| |
| Pumpa- krávy “Už jdu!“ oznámím a vezmu si své nástroje. Přemýšlela jsem jen co jim uvařím. Z kravského masa šlo udělat hodně jídel, ale vzhledem k tomu že mám asi omezený čas jsem si vybrala Svíčkovou na smetaně. Ale ještě se budu muset poptat jestli nemám udělat něco jiného, protože ne všichni to mají rádi. Přijdu ke krávě, která tam leží a mě je jí celkem líto, ale jak s říká. Darovanému koni na zuby nehleď. Uváži si zástěru, abych se tolik neušpinila od krve a vrhnu se do práce. Nebyla jsem sice kdo ví jaký řezník, ale improvizovat umím. Odříznu ji kusy masa ze zad na svíčkovou. Ale nevyužít zbytek masa by bylo samozřejmě zbytečné plýtvání. Maso zabalím do mušelínu, aby na něj nemohl hmyz a nekazilo se na slunci. Když mám dost masa, abych nakrmila všechny ty hladové krky podívám se na Kulhánka “Myslíte, že by jste zvládl ji naporcovat? Ona je to zdlouhavá práce a já bych už potřebovala jít vařit.“ zeptám se ho. Ella něco zavolá a podívám se jejím směrem, podojila krávu, usměji se “Ne děkuji.“ |
| |
| Pumpa Sednu si zády opřený o velkou budovu, umotám cigaretu a zapálim si. Odněkud z pod pláště vyndám placatku a pořádně si přihnu. Hmm, neni to moc dobrý, ale co se dá dělat. Hej doktore, nechcete si dát se mnou? Řeknu, když kolem prochází doktor Motyka. |
| |
| Pumpa To vite, že si rád dám Stanley. Řeknu a přihnu si z placatky, kterou mi Stanley nabízí. No, neni to špatný. Určitě lepší než ten bramborovej patok co pálej v Novém Domově. |
| |
| Pumpa No je to vlastně jenom líh s vodou, ale lepší než nic,co? Řeknu a čekám, jestli mi také něco nenabídne. |
| |
| Kousek od Pumpy u krav Když se kráva svalí, ustoupím a chvilku čekám až vykrvácí. Podívám se na Ellu, která odvádí stranou jednu z krav. Pak se do věcí vloží náš blonďtý provianťák a začne z krávy odpižlávat kus masa ze hřbetu. Když skončí a položí mi otázku ohledně naporcování, jen kývnu na souhlas. Přikročím k ní a z jejího nářadíčka si vezmu jedne z nožů. Pak příjde Ella a nabídne nám čerstvě nadojené mléko. "Možná později." Odpovím Elle a vyrazím zpět k Richardovi. Dojdu k němu a vrátím mu revolver. Pak zajdu dovnitř Pumpy do místnosti, ktourou úůvodní majitelé obývali a hledám nějakou sekeru a hrnce nebo něco kam bych mohl kusy masa dávat. |
| |
| Pumpa- krávy “Fajn. Díky.“ pak vezmu kusy masa, které jsem si odřízla a vrátím se k autům. Vytáhnu si potřebné suroviny a náčiní abych se mohla pustit do vaření zatím co ostatní… no odpočívají a kdo ví co dalšího. |
| |
| Pumpa Jak se Radek vydá za krávou, spustím z očí zajatce a znovu pohoupu v rukou novou brokovnici. S ní se vydám někam do benzínky, jestli tam nemají nějakou vodu stačí špinavá a ideálně i kýbl. Ve chvíli kdy se vracím zpět se starým otlučeným kýblem s vodou, kterou asi jednou za rok používali na praní v zimě na záchod si všimnu, jak Stanley s doktorem nasávají. Položím kýbl se sračkoidní vodou před zajatce, zatím stále bezvládně visícího na pumpě a rázným krokem vykročím k nim, obliče ztvrdlý v docela nepříjemném a docela naštvaném úšklebku. Ve chvíli kdy se postavím nad ně, lehce naštvaně zavolám, ne moc nahlas, spíš tak pro ně dva Pozor, támhle za stromem je poslední z nich. ukážu na nebližší houští. Poté už dál mluvím o dost více naštvaně a čím dál víc hlasitě. Bejt támhle jeden z těch negrů ste tuhý. Jak kurva víte, že tam nikdo neni a nečeká, aby vám ustřelil prdel? Je tahle voblast zajištěná? Kurva, kdo má práci, dělá co má, kdo ne, tak se nechová jako na posranym vejletě, před chvílí málem krouhli člověka, chcete bejt další? je vidět že se začínám rozpalovat, na bílé kůži na krku povystoupí modré žíly. Vožírat se bude, až budem v bezpečí, ještě jednou takhle ohrozíte skupinu... mimoděk znova potěžkám v ruce brokovnici pořád trochu naštvaně se otočím a dál se vydám sledovat okolí. |
| |
| Pumpa Po chvilce hledání jsem nalezl středně velkou sekeru a jeden větší kastrol. Popadnu to a vyracím se zpět a letmo zaslechnu Hnusákův proslov ke dvěma mužům s placaticí. Letmo se k nim ohlédnu a pokračuju dál. Pak se hodnou chvilku pachtím se stahováním kůže, odřezáváním a odsekáváním nejlepších kusů masa. Nezdržuju se žádným velkým řeznickým uměním, i kdybch ho uměl, prostě vyřežu několik nejlepších kusů masa. |
| |
| Pumpa Vyslechnu si Gertův lehce rozlobený proslov a pak na něj reaguji. Tak zaprvé, toho člověka co ho málem odkrouhli sem já osobně dával dohromady. A za druhé to jestli je tahle oblast zajištěná je starost vojáků a vaše. A vzhledem k tomu že slečna Ella před chvílý jednu krávu dojila a seržant támhle jednu krávu porcuje, tak mám za to že už tu bezpečno je. Otočím se na Stanlyho. Ale pan Grässlichvieh má pravdu v tom, že bych tu opravdu asi neměl ještě nasávat. Měl bych jít zkontrolovat pacienty. Tak zatím Stanley. S tím vyrazím do hlavní budovy zkontrolovat Šutraře. Kurva, kdy už těm zelenejm mozkům dojde, že sme jen civilové a bezpečnost maj na starosti oni. A pár lekcí slušnýho chování by jim taky neuškodilo. Nebo apsoň lekce toho jak se chovat jako člověk. |
| |
| Pumpa Okolnímu dění se příliš nevěnuji...jakmile jsou kapaliny dolity, zavírám kapoty...pak se ozývá střelba a s doktorem vyrážíme k raněným...je očividné, že mne nepotřebují, proto jdu zkontrolovat stav aut ještě jednou...osobák se mi vůbec nelíbí...silenbloky jsou v háji a řadící páka taky není v nejlepším pořádku...pak zahlédnu, jak Stanley a doktor popíjejí... NO to bude jízda, když jim tam Stanley bude pít... šeptnu si sama pro sebe...zkusím postupně nastartovat jedno auto...pak druhé...a pak ještě dodávku...u jeepu to moc nejde...ale všechny nakonec naskočí... Co bych tak yměla chtít od těchhle křápů... chvíli ještě pobíhám okolo a zkouším pneumatiky, pak mne ale napadne zkontrolovat, jestli je na pumpě ještě benzín...vezmu si proto páčidlo a přejdu k jednomu z poklopů...zarazím se a mrknu ještě na stojany, kde byly asi kdysi hadice...no...už se to říct nedá, že by tam byly...zub času s tím dost provedl...pak jdu tedy k poklopu...otevřu ho a koukám dovnitř, jestli něco vykoukám...okolí příliš neregistruji...nic po mně nechtějí..."zajatce" mají zajištěné a já bych jim tam vcelku byla zbytečná...pokud by někdo něco chtěl, tak za mnou může dojít... |
| |
| Minimálně nekolik lidí musí DYCKY zabezpečovat okolí. A navíc, doktore,na nás je zabwezpečit okolí, ale tvoje huba, když zařveš "Za stromem!" nás může zachránit taky. I když bojeschopný maj samozřejmě větší povinnosti. Pohledem chladných modrých očí probodávám Švehlu. U nás by si za podobnou hovadinu měl 20 ran bičem a tejden poloviční příděly žrádla. pouze dodám a s tím, že už by to snad stačilo se vydám někam, abych měl přehled o dění kolem, resp. o místech, ze kterých je vidět na naše pracující. Jenom občas hodím očkem po vězni, jestli už se neprobral. |
| |
| Pumpa Podívám se nahoru na Hnusáka. Taky vás tam mohli naučit pít, když řikáš dvou lokům kořalky problém. Já tu sedim opřenej o stěnu tak, že kreju celou východní stranu. Trochu pozvednu svou nabitou a nataženou kuši, asi tak abych mířil na Hnusákovo koleno. A jak vidíš, mam svojí kuši připravenou. Stále upírám pohled do jeho chladných očí. A pokud vim, nikdo mi neřek, že máš velení. Já tu poslouchám jenom radního a seržanta. Nikoho jinýho. Levou rukou típnu cigaretu aniž bych spustil pohled z hnusákovo hnusnejch voči. |
| |
| Pumpa Ať hledáte, jak hledáte, nikde žádné palivo nenajdete. |
| |
| Pumpa Chlast do bojový zóny nepatří. Blbej palec vedle a můžeš chcípnout. dál hledím na Stanleyho. na jeho argument o velení se jenom usměju Pokud vim, tak nikho pohov nevyhlásil, čili přetrvává rozkaz, zabezpečit okolí, ne? |
| |
| Pumpa Tak to byste asi měl jít z jiné strany domu a krýt to tam. Tady být nemusíte, kreju to tu totiž já. Řeknu a sklopím kuši i když je stále připravená. |
| |
| Pumpa Šutrař je stále v bezvědomí, ale v ráně na hrudi ani v díře po oku neni ani stopa po infekci. Tak, aspoň že tohle je v pořádku. Ještě chvíly by se probouzet nemusel, takhle aspoň bude líp snášet tu bolest. Odejdu a najdu radního. Takže pane radní, jen vám chci říct jak na tom sou naši zranění. Vojín Ayoade je v pořádku to bylo jen škrábnutí. A pan Švehla je, už snad taky mimo nebezpečí. Ale je stále v bezvědomí. Čímž chci říct, že vzadu v dodávce by se mělo udělat místo, aby sme ho měli kde převézt, pokud se neprobere dokud odsud nevypadnem. Otočím se k odchodu a pak se ještě zastavím. Jo a ten zajatý, má prostřelenou nohu. Pokud ho nedostane infekce, tak by měl bejt v pořádku, ale momentálně má asi pěkný bolesti. Tak a teď konečně sehnat něco k jídlu. Někde tu cejtim hovězí. |
| |
| Pumpa Vcelkuv ztekle praštím s poklopem a ozve se mé zakletí... Krucinál!!! ne však příliš hlasitě...nepotřebuju zas žádnou kritiku...dojdu za radním... Je něco s autem co bych měla vědět a co jsem do teď neodhalila??? zeptám se ho nevrle...předpokládám, že řekne, že nic...tak tedy odcházím k druhému řidiči Stanleymu a ptám se jej na totéž... Pane Stanley...je s autem něco, co bych doteď ještě neodhalila? Na toho už mluvím trochu mileji...ten mi zatím nic neprovedl... |
| |
| Pumpa Sleduju jak si seržant a kuchařka poradili s tou krávou, když ke mě příde mechanička se svojí otázkou. No myslim, že je vše celkem v pořídku. Jen jednu závadu to auto má. Když se rozjíždim, tak tak nějak sebou jakoby cuká. Řeknu jí a počkám, jak si s tim poradí. |
| |
| Ještě se mně na něco zeptá radní... No...tak tahle chyba je někde mezi volantem a sedadlem...prostě špatná práce se spojkou a plynem..vysvětlovala sem vám to snad tisíckrát...tohle je starý auto...jemněji na tu spojku...zabírá špatně a silenbloky jsou už odvalený a náhradních moc nemám, takže je budu měnit až v nejkrajnějším případě...a abyste se plynuleji rozjel...tak zksute trochu...upozorňuju TROŠIČKU přidat toho plynu...to je ten pedál nejblíž šaltrpáky...tedy tý páky s níž řadíte...a radím vám dobře...neparkujte do kopce...vy...se nerozjedete... odseknu mírně nevrle...a pak čekám...co mi odpoví Stan... |
| |
| Pumpa Jak v rukou držim kuši a sleduju Hnusáka, promluví na mě někdo další. Aha mechnik. Vše je v nejlepším pořádku slečno. Trochu mi dělá starost nafta, ten krám žere fakt moc. Ale jinak je v pohodě. Bude jezdit dalších sto let, když bude mít na co. |
| |
| Pumpa Na Aniny připomínky se trochu zamračim a radši zamířim ke slečně Walkerové. Tak jak to jde? Za jak dlouho myslíte, že to bude hotové? |
| |
| 14.00 Ač když jste vyráželi byla jasná obloha, nyní se od západu ženou těžké černé mraky. Přicházející déšť je cítit ve vzduchu. Nepochybně vás již brzy dostihne. Možná to bude za půl hodiny, snad za hodinu. |
| |
| Kouknu na oblohu a pronesu Ty mraky se mi nelíbí, buďto pojedeme dál nebo ten déšť přečkáme v pumpě. Raději bych jel dál, nevíme jestli ta naše střelba nepřiláká ještě víc domorodců Je jasný že tahle zastávka se moc nepodařila, Šutrař v bezvědomí, já můžu být rád že to odnesla jen noha. A přitom to byli jen obyčejní amatéři. Příště si musíme dát holt větší pozor. |
| |
| Vyjdu opět ven z domu, kde jsem pravděpodobně nenašel nic zajímavého...jen staré krámy, nějaké harmpádí, trochu prachu a tak. Sice se tam bydlelo, ale asi ne zrovna spořádanně. Rozhlednu se po okolí a okem zhodnotím činnost svých kolegů. Hmm, tak ony možná budou i steaky, to nezní špatně. Ty jsem něměl už pár měsíců, možná i let. Maso je drahé..bohužel. a olíznu si rty. Pak kouknu nahoru na oblohu a moje veselá nálada je ta tam. Tak dámy a pánové, resp. hlavně velení, jak to vidíte pojedemem dál i za deště nebo přečkáme nečas tady v té díře? |
| |
| Áááá...eh. Probudí mě strašná bolest v obličeji. Další co si po probuzení uvědomim je chuť krve v mých ústech. Co se stalo, kde to sem? Vůbec nemam tušení, ale po chvíli si začínám vzpomínat. Jel jsem vozem na nějakou výpravu. Aá... Doktore. Snažím se zakřičet,ale můj hlas je slabý, strašně slabý. Cítím, že mám v hrdle sraženou krev. Začnu kašlat. Kašel mi zvedá žaludek. Proboha vodu..... Ááá! Bolest mě opět připraví o vědomí. |
| |
| Pumpa Když mám podle svého mínění dost masa, očistím sekeru a odnesu maso k naší kuchařce. "Tohle opečeme na ohni a vezmeme to potom sebou." Pak zaregistruji Kevina a varazím pomalu k němu. "Svobodníku, vemte si na sebe něco do deště a vylezte si na střechu." Aniž bych čekal na reakci otočím se a přistoupím k nedaleko posedávajícímu Stanleymu. "Potřebuju vaši pomoc. Rodělenjte oheň v tom grilu." Sdělím mu prosbu jako hotovou věc a ukážu na gril ve kterém původní nájemníci vařili. Pak se otočím a vykročím k našemu džípu. Uložím do něho sekeru, opřu se o něho zády a vytáhnu čutoru ze které se pořádně napiju. |
| |
| Pumpa Vy ste šéf. Copak sem tu jedinej, proč mě někdo furt obtěžuje? No místo v první řadě u grilu neni tak špatný. Vyndám šiplu z kuše a naprázdno vystřelim. Kuši si pak dám přes záda za pomoci popruhu, který je k ní přidělaný.Vejdu do domu a vezmu tam nějaký starý oblečení na podpal. Zapálim oblečení a dám ho pod gril. Z hromádky dřeva vedle grilu vezmu nejprve nějaké malé větvičky, aby se to pořádně rozhořelo. Sednu si na velký špalek u grilu a dluhym klackem prohrábnu oheň. |
| |
| Pumpa Uslyším,v místnosti kde je Šutrař slabý hluk. Že by se, už probral? Když, ale dorazím do místnosti, Šutrař je opět v limbu. Chudák, asi ho zas srazila bolest. Radši tu zůstanu, kdyby se probral. Vyndám krabičku léků proti bolesti a potěžkám ji v ruce. Moc, jich bohužel nemáme, ale on je bude potřebovat. |
| |
| Na střechu, na střechu a náhodou levitovat 50 kroků nad zemí nemám. Bože můj to mě jebne. Tenhle šéf asi nebude zrovna kámoš. čert to vem, služba je služba. No jo, ale co na sebe? V tom marastu, co se sem žene nebude dobře v ničem kromě skafandru. Tady pršiplášť těžko najdu. Jdu k dodávce, vezmu hustou plstěnou deku a svou polovinu dalekohledu. Přes rameno si vezmu pušku a lano. Do kapsy kus sušenýho masa. Pak jdu dovnitř do budovy a dojdu k nějaké dřevěné skříňce s překližky. Prudkým trhnutím jí urvu dvířka, tohle pak opakuji i u sousední skříňky a pak si to štráduju ven. Přehodím přes střechu benzinky lano, tak aby spadlo až na druhou stranu. Dotáhnu sem i druhý konec lana. Na konci udělám osmičkové očko a protáhnu ním volný konec lana. Pak už jen jak kůň táhnu. Lano sestáhne kolem střechy do oka. Na volný konec přívážu slavná dvířka a deku. Pak již nezbývá, než se modlit, že to střecha vydrží a začnu po laně šplhat na střechu. Ku podivu se to zadaří a já stojím na střeše. Vytáhnu za sebou dvířka od regálů a kus volného konce lana do prostřed střechy, tak aby stále trčel dolů, kdyby někdo z našich chtěl nahoru, ale abych mo mohl i bezpečně a nenápadně vytáhnout nahoru v případě nebezpěčí. Pak si uprostřed střechy rozložím deku. Na jednu polovinu si lehnu a druhou se překryji. A na vrch si na sebe položím dvířka, tak aby většina vody stékala po nich dolů. Zalehnu s puškou vedle sebe a dalekohledem u oka koukám do vzdálené krajiny, zda-li se někde něco nešustne. Tohle bude mokrý a studený místo, čert aby to spral, stejně bude mizerná viditelnost. |
| |
| Pumpa Když vidím, že situace je jakž takž zajištěná, střelec na střeše, Ella u krávy a Radek u hovězího, vydám se k zajatci. Kýbl se splašky, který jsem si tam předtím položil popadnu horníma rukama a vychrstnu jo zajatci do obličeje. Tohle by tě mohlo probrat, negře. |
| |
| Pumpa Dojdu k seržantovi. Seržante, potřebovali bysme, co nejdřív vypadnout. Podle plánu bysme ještě dneska měli dorazit do velkého města jménem Praha. Ten déšť by nás tu mohl zaseknout taky pěkně na dlouho. Povzdechnu si. Seržante, jak to vidíte? Zásoby sebou máme, i když se určitě s hovězím nedaj vůbec srovnávat. Zkusil bych vevnitř najít něco do čeho bysme nějaký maso dali a vzali ho sebou. Co myslíte? |
| |
| Pumpa na chvilku přeruším probírání zajatce a kopnu kýbl od splašků směr kryštůfek. Pokud se to propláchne, dá se do toho část tý krávy dát. nějak mimoděk mi od roykuchaného hovězího zklouzne zrak k Anně. A já ho tim pádem připravim na cestovní výslech. Odmotál lano od našeho grázla, během práce držím lano vždy alespoň jednou rukou, kdyby měl yaječí úmysly. Poté ho odvleču směrem k autům a po chvilce váhání zajatci svážu nohy i ruce, trošku dotáhnu a jako balík ho hodím do dodávky. |
| |
| Pumpa Když vidím, jak mi někdo něco cpe do dodávky...pomalu k ní přejdu... To ho budeme vláčet sebou?...aspoň nechte chvíli na dešti ať nám v tom autě nesmrdí...a mimochodem...ještě tam nechte někde místo pro toho trefenýho hromotluka...navrhuju přivázat tady toho na dveře tý dodávky... usměju se šibalsky a už se dívám, jestli by to šlo...nemám ráda lidi, co po mně střílej... Mimochodem vy ste kdo? podívám se na chlapa velde mně, který mi toho zajatce cpe do dodávky...moje pravý obočí se mírně vysune vzhůru když si ho prohlídnu hodnotícím pohledem... |
| |
| Pumpa Když chlap zaduní o podlahu a někdo na mě promluví, s uspokojením zjistím, že si na tu brokovnici začínám zvykat docela rychle, než se otočím, mám jí v rukou, spodních. Když zjistím, že je to jenom anička, trochu neochotně spustímprst ze spouště, i když při vzpomínkách na rozebíraný motor v něm mám docela cuky. Pro mě za mě, můžeme, ale na tyhle dveře se bude přidělávat blbě. a navíc, nesmí nám zdechnout předtim, než ho stačíme vyslechnout. opdovím lakonicky. Když se mě poté trochu úplně mimo souvislost zeptá, kdo že jsem, trochu překvapeně se na ní podívám. Řikej mi pane Grässlichvieh. ruce podél těla, beze známky po nějakém podání ruky. Očividně ses nikdy nedostala do akce, čili to tvoje poslední posrání prominu, ale pro příště ještě jenom jednu věc. Ještě jednou bezdůvodně ohrozíš naší mobilitu v bojový akci a oddělám tě. Zatím ho pohlídej, kdyby se probral, zavolej mě, hlavně ho ničim nemlať do palice, musí se probrat. Pronesu bez nějaké větší zloby, prosté konstatování faktu. Všechno. Poté se beze slova otočím a vyrazím zpět k pumpě, přesněji ke kulhánkovi Negr je naloženej. oznámím a du se dál věnovat obhlížení okolí. |
| |
| Pumpa Jakmile se chlap představí jako PAN Grä něco...mírně mi začnou cukat koutky...ruce si furiantsky založím do kapes a opřu se o dodávku...celý jeho proslov poslouchám s jasným autoritu podrývajícím výsměchem v očích...a opravdu se držím, abych se mu jen tak nevysmála do očí... Pane Grä...cosi...prostě Grässi...chtělo by to vnést dor zhovoru trochu slušného chování,a le u tebe se to dá pominout...protože toho tě asi příliš neučili...ale jo...nauč se se mnou jednat trochu líp...protože tu nejsi dost velkej šéf aby sis mohl vyskakovat a ohromovat svým obrovským egem...a s tím mým odděláváním.... ve vzduchu naznačím uvozovky a pak vrátím ruce zpátky do kapes... Měl by sis dávat pozor, aby náhodou dřív někdo neoddělal tebe... Pak ho odstrčím od dodávky a s dveřma znatelně třísknu...konstrukce je natolik bytelná, že si to ještě můžu dovolit a jestli jsem toho chlapa, co mi tam hodil do něčeho práskla je mi upřímně jedno... A s tou tvou mobilitou...chci vidět, až vám ty autíčka dojedou, jaks e zrovna ty budeš mobilizovat...a tady toho si pohlídej sám...nejsem žádný tvůj poskok...tak se podle toho chovej...Není zač... odseknu a s rukama v kapsách ladným svůdným krokem odcházím od dodávky směrem, kde se rozdává nějaké to jídlo, tedy ke Stanleymu a jeho grilu... Co musí hladový děvče udělat, aby dostalo něco k snědku? zeptám se ho vcelku mile a sednu si do turka na nějaký ten kus suché země někde vedle... |
| |
| Pumpa Stojím opřený zády o džíp, sleduji okolí a snažím se trochu si odpočinout. Když ke mě dorazí radní, vyslechnu si jeho pokyny. "Dobrá." Odpovím a kývnu na srozuměnou. Pak si ještě jednou loknu z čutory a zastrčím ji zpět do pouzdra. Rozhlédnu se a zamířím k dodávce ze které koukají nohy našeho zajatce a odkud zaslechnu konec debaty mezi Hnusákem a Annou. Pak se Hnusák otočí a přijde ke mě kde mě informuje o své činnosti. Kývnu, že rozumím a napůl se otočím k Cecilce a Elle. "Jdi jim pomoct s balením masa, za chvilku pokračujeme v cestě." Pak pokračuju směrem k Anně. Dojdu až k ní a pohledem přejedu zajatce. "Připravte vozy, za chvilku pokračujeme v cestě." Pronesu jejím směrem a při tom sleduju zajatce. Když domluvím, otočím se k ní a podívám se na ní. "Moc si s ním nehrajte, neni to člověk z civilizace. Má trochu jiný způsob myšlení." Prohodím bez sebemenšího náznaku emocí a lehce kývnu za odcházejícím Hnusákem. |
| |
| Pumpa Jakmile si dosednu, dostihne mně jakýsi chlapík v uniformě...jestli už znám jeho jméno...tím si nejsem jistá, ale ano...vzpomínám si na něj...seznamovali jsme se na začátku projektu...když jsem poprvé došla do dílen...jen letmo jsme se pozdravili...netušila jsem, že jede taky ale když už je tu... Auta jsou připravená na cokoli si budete přát... odpovím ne příliš nadšeně a ani s dávkou milosti.... U něj už jsem si všimla a opravdu mi vrásky nedělá...nemusíte se o mně bát...já nejsem městská holka, co by se o sebe neuměla postarat...s podobnými jsem se ve své dílně setkávala vcelku často...neotesanci s příliš velkým egem, ze kterých se nakonec vyklubou šovinistický prasata...ale možná je jiný...možná to bude jen to velké ego...ale dík, že se aspoň někdo stará u týhle družiny, kde jde každýmu jen o prachy...no...snad krom Radního... nemluvím nijak s nadšením a jen mžourám po nějakém tom kusu masa...pokud se ještě najde...kdyžtak si počkám...hlad mi problémy nedělá...a o své bezpečí se také nebojím...jednat to jistí brokovnice u mého sedadla docela dosti dobře schovaná před zraky ostatních a jednak to jistí nůž, který se nehne od mého pasu... |
| |
| Pumpa Sedím u grilu a opejkám maso. Občas přiložím dříví nebo nožem některé maso otočím. Pak ke mě přijde ta mechanička. Jen se posaďte, myslim že už to pomalu bude. Napíchnu na nůž jeden kus masa. Rukou ho stáhnu z nože a zakousnu se do něj. Hmm, masíčko člověk nemá každý den. A když už jo, tak rozhodně ne takovéhle. Pak napíchnu na nůž další kousek masa a podám ho Anně. Prosím. Pak se otočim k autům. HEJ MÁTE TU JÍDLO!!! |
| |
| Pumpa Na aniny žerty s mým jménem nedřív silou zatnu čelist a všechny 4 pěsti, poté se trochu uklidním, ale očividně mi to dá práci. Co jinýho můžu čekat vod civila, co se při střílení hrabe v motoru. Víš co, abys toho v tý hlavě nemusela mít tolik řikej mi prostě Pane. pronesu snaživě, už opět se 3mi otevřenými pěstmi a jednou s nožem. Když mi ale anička začně vyhrožovat, hlasitě se rozesměju. Hele, ty to fakt nehraješ, ty si opravdu tak blbá, viď? pronesu se smíchem. Tobě asi nedochází, že nejde o to, že mě seřeš. Postavu máš celkem pěknou. Ale udělala si píčovinu. Píčovinu, co ohrozila nás všechy. Je lepší azbít jednoho, co dělá hovadiny, než nechat zařvat celej zbytek skupiny. Poslední už opět říkám vážně, i když přesto trochu se smíchemm. Já se snad budu týkle krávě ještě obhajovat. Sakra, kde je naše DNA... kde je? Poslední poznámce už nevěnuji pozornost, očividně jí předhcozí řečněnní vyčerpalop natolik, že už začala mluvit z cesty. KDyž ale zabouchne dveře, trochu si povzdechnu, zase je otevřu, vytáhnu zajatce a hodím do před auto, kde zbytek provazu přivážu k okům v jednom kole, aby se neomhl hajzl doplazit k nějakýmu noži. Doprdele, že já tu krávu nemůžu zastřelit. Furt se vščšichni vodvolávaj na vedení, který na vedení sere. znechuceně zkontroluju znova zajatce pohledem a znova se vydám k pumpě. |
| |
| Když se ozve něco o žrádle, spokojeně změním směr ke grilu. Cestou si ještě odchytnu Radka Hej, "veliteli". poslední slovo dodám trochu s ironií. Hele, zkoušim to po dobrym, ale očividně to moc nezabírá. Když tu velíte, nechcete těmhle civilům... při slově civil si odplivnu Vysvětlit základy chování v bojový zóně? Ty lidi v životě v boji nebyli, pěkný, ale dělaj píčoviny, kvůli kterejm můžeme zařvat všichni. Viděl sem už, jak zařvala celá vojenská skupina kvůli daleko menším píčovinám. snad poprvý mi na obličeji na desetinu sekundy zahraje nějaká jiná emoce, než naštvání, nebo arogantní pobavení - bolest. Ale rychle jí zase překryju. Mě posílaj do prdele a pokud je nechci zmlátit všechny, potřebujou minimálně felčar a támhlenta... ukážu palcem na anino vzdalující se pozadí dostat do těla. Poté se bez dalších slov otočím a vyrazím pro žrádlo, pokud máme bejt jednotka, nejhorší je, že musim respektovat velení - pokud jednotka fungovat má, čili minimálně než zjistím, že velitel nevelí. |
| |
| Pumpa Ehm, seržante. Co navrhujete udělat se zajatcem? Myslím, že je zbytečné abysme sebou vozili zbytečnou přítěž, máme svých starostí dost. Na chvíli se odmlčim. Ale jakožto zástupci civilizace mu rozhodně nesmíme nic špatného provédst. Necháme ho tady? Vím že to není dobré řešení, ale všechny možnosti se mi zdají nedobré. |
| |
| U pumpy Na rozkaz jen kývnu hlavou a otřu si koutky špinavé od mlíka. Bylo naprosto výtečné. Na tváři mi hraje úsměv a dokonce se pokuším o lehké tichounké pobrukování jakési melodie. Odložím prázdnou nádobu špinavou od mlíka a vydám se do budovy pumpy pro nějaké vhodné hadry na zabalení masa. Po chvíli vycházím s kusem otrhané látky, který ledabyle visel na okně. Zřejmě sloužil jako závěs. Dojdu ke slečně kuchařce a bez jediného slova roztrhnu látku na pár částí a začnu do nich balit kusy masa. Jaká škoda tolik toho tady nechat. napadne mě, když si vzpomenu, že jsme byli schopni z jedné miniaturní ohlodané zvířecí kostičky vařit vývary i několikrát po sobě. Nahodím první balíček, tak abych se neumazala a jdu s ním k dodávce. |
| |
| Pumpa Když na mě Hnusák zavolá, otočím se a počkám až ke mě přijde. Vyslechnu si jeho připomínku a při tom souhlasně pokyvuju hlavou. Pak hned odejde, tak ho pomalu následuju. "Vidim to stejně a sere mě to přinejmenším taky stejně. Není to vojenská akce ale politická a myslím, že víš že to je pravej opak vojenský akce. Až se všichni slezou u jídla, dám jim pár instrukcí." Řeknu mu polohlasem když stojíme před grilem. Pak k nám přijde randní a nadhodí pár otázek ohledně zajatce. "Chtěl jsem vám navrhnout ať ho tu necháme. Je nám k ničemu. Bude na nás pěkně nasranej, že jsme mu pozabíjeli rodinu a tak z něj bude potenciální protivník, ale nemůžeme zabíjet každýho kdo po nás může v budoucnu vystřelit." Pronesu, monotonním hlasem k radnímu. "Pokud bude v bezvědomí až se spakujeme a odjedeme nechal bych ho ležet vevnitř. Pokud ne nechal bych ho svázanýho, tak aby se z toho pak sám dostal." Dopovím svouo vidinu řešení. Vytáhnu svůj nůž a nabodnu si na grilu jeden obzvlášť vypečenejkousek masa. Pak se podívám na Stanleyho. "Ať to všechno nesežerou, nech něco svobodníkovi." Kývnu hlavou ke střeše. Pak se otočím a sleduju jestli se už všichni slezli k jídlo. |
| |
| Pumpa Že je tohle nebojová akce může tvrdit jenom škrobenej límeček, jako je támhle "šéf". Odvětím naštvaně, poslední slovo řeknu tónem, jako bych říkal urážku. Dokud sou kolem lidi, co maj kvéry, JE to bojová akce. Zatim sme stáli proti třeb ubohejm sráčům s jednou zasranou brokárnou, měli sme přesilu tři ku jedný a máme jednoho těžce raněnýho. Doprdele, co bude tahle banda dělat, až narazí na skupinu cvičenejch nájezdníků? Pak to nebude zasraná politická akce, ale zkurvenej pohřeb. Náš pohřeb, pokud s tim někdo něco neudělá! Svůj poměrně hlasitý proslov občas doprovodím bouchnutím hoprní levou horní pěstí do dlaně levé spodní. A pokud jde o to svázání, hele, sem bojovník, ne zmrd. Z mýho svázání se nedostane, akorát tu bude chcípat žízní, pokud ho máme zabít, zlomim mu vaz, rychle a čistě. A i když ho chcete nechat jít, což je taky volovina, protože sám v takovýhle pustině asi chcípne, kór bez pušky, nejdřív bych ho vyslechnul. kývnu směrem k autu. Poté si taky nabodnu na nůž velký kus hještě trochu krvavého masa a přímo z nože ho začnu okusovat. Kurva, ty, nechceš dělat kuchaře namísto bloncky? Takhle dobrou krávu už sem dlouho neviděl. Nenápadně loupnu očima po Anně |
| |
| Pumpa Rozhlédnu se kolem. Tohle nebyla moc šťastná zastávka, příště budem muset být opatrnější. Tak lidi. Za chvíli vyrazíme. Vemte si každej kus masa, naložte věci co se nám můžou hodit a nasedejte do aut. Pan Furrow zatím zůstane na místě. Seržante, vy to zařiďte s tím zajatcem. Doktore vy a Stanley naložíte pana Švehlu do dodávky. Ostatní pohyb. Rozdám všm rozkazy. |
| |
| Pumpa Stanley mi podá kus masa a já ho napíchnu na svůj nůž...pak jen vesele papám... Děkuju mockrát Stanley...chtělo by to sice nějaké koření, ale nejsme tu na grilování...je to opravdu výborné... zazubím se na něj a pak už jen sedím a vesele papám...Příliš hlasitý proslov toho Grässe, nebo jak se jmenuje vnímám pouze s obrovským pobavením...chápu, že má starost, ale jak to tak vidím, tak mi připadá, že spíše jen o zadek svůj...mám téměř snězeno a přijde novotný s těmi jeho připomínkami...Auta jsou v pořádku a víceméně není co nakládat...takže si to pěkně dojím, pak otřu nůž a opláchnu svoje ruce někde, kde najdu vodu a jdu k dodávce...jen letmo zaznamenám jak po mně Gräss kouká, ale nereaguji na něj...opravdu nemám důvod...podívám se zhnuseně na toho zajatce...a pak se jdu napít do dodávky, kde mám lahev s vodou...pokud se v mé blízkosti naskytně něco, co bych měla naložit, či s čím ych měla pomoct, pomůžu... |
| |
| Pumpa S neznatelným a hlavně hořkým úsměvem vyslechnu Hnusákovo zhodnocení situace. Souhlasím, ale víc než domluvu udělat nemůžu. Nikdy jsem neuměl jednat s civilama, co nechápou že je třeba poslechnout rozkaz aby si zachránili prdel a neohrozili ostatní. Po radního pokynech zvednu napůl ruku, abych upoutal vizuálně pozornost. "POČKAT!" Pronesu velice důrazným hlasem s tónem neoddiskutovatelného rozkazu, abych upoutal pozornost i těch co na mě zrovna nekoukali. Když mi pak věnují vyžádanou pozornost pokračuju. "Tahle zastávka byla fiasko! Příště to musí být o moc lepší jinak do tejdne všichni pochcípáme!" Mluvím důrazným, ale nikterak afektovaným hlasem a pohledem koukám z jednoho člena výpravy na druhého. "Pro příště budou pravidla při zastavení asi takovýhle. Když zastavíme a nikdo na nás nebude útočit, z vozů vystoupí pouze vojáci a tady náš východoněmeckej kolega. Ella a svobodník zůstávají u svých vozů a zajišťují jejich obranu. Ostatní vojáci zajistí okolí a až poté ostatní opustí vozidla! Do té doby jsou připraveni opustit oblast. Porušení dohodnutých pravidel a hlavně ohrožení životů ostatních se bude řešit podle závažnosti. Od snížených dávek jídla až po vyloučení ze skupiny a ponechání vlastnímu osudu!!" Stejně důrazným, ale nijak hysterickým, naopak klidným a vyrovnaným tónem informuju ostatní o dalším fungování. "Neustále, pokud se neřekne jinak se budou držet hlídky a to dvoučlenné. Těchto hlídek se bude účastnit každý, civilní personál nevyjímaje. Snad až na pana radního." Kývnu jeho směrem. "Pokud nejsou dotazy, námitky mě nezajímaj, tak můžete pokračovat v tom, co vám uložil radní." Domluvím a sleduji výrazy ostatních a očekávám nějaké reakce či jejich odchod. |
| |
| Pumpa Nech si chutnat. Řeknu Anně. Pak si poslechnu proslovy šéfů. Čili nejsem v první linii, výborně. Usměju se v duchu. Zvednu se od grilu. Hej doktore, tak jdem naložit toho hromotluka? |
| |
| Pumpa Poslechnu si seržantův proslov. Fajn mě to vyhovuje, během boje zustávám v autě. Právě dojídám kus hovězího, když na mě Stanley promluví. Jasně Stanley, jdem na to. Neradostně mu odpovím. Ach jo ten chlap je jak hora. Proč se s nim netahá někdo silnější. Se Stanleym napůl odnesem (v případě Stanleyho) a napůl odtáhnem (v mém případě) Šutraře do dodávky. Zkontroluju, jestli je ve stabilizované poloze a udělám si vedle něj místo na sezení, kdyby se náhodou za jízdy probral. Pak pomůžu s nakládáním i zbylejch věcí. |
| |
| soukromá zpráva od Barbara "Hadí Oko" pro zatím co všichni ošetřujou nebo vaří já udělám kolečko kolem budovy cca do 150 metrů.Hledám stopy a cokoliv zajímavího |
| |
| soukromá zpráva od pro Když jdeš na okraji lesa, všimneš si divné hromady listí před sebou, nejspíš něco skrývá. Když lístí trochu odhrnuješ dlouhým klackem ozve se cvaknutí. Klacek je uštíplej v půlce a před tebou leží velké železné zařízení, které je řetězem přivázáno k nedalekému stromu. Je ti jasné, že je to past buďto na zvířata anebo možná i na jinou kořist. Pokud budeš chtít, zařízení dokážeš celkem snadno odvázat od stromu. |
| |
| soukromá zpráva od Barbara "Hadí Oko" pro Pasti budu rozhodně zbírat...ale před cestou dál do lesa se vrátím a nahlásím to. |
| |
| soukromá zpráva od Barbara "Hadí Oko" pro vycházím z lesa a kráčím ke skupince kolem jídla. Zvíšeným hlasem houknu na všechny Halo lidi poslouchejte na okraji lesa jsou pasti takže než polezete do lesa počkejte než to prohlídnu pořádně. otočím se na Kulhánka Pane jak jste chtěl prohlížím okolí tábořiště , tady bylo okolí s pastma.Chcete abych je zlikvidovala všechny nebo skrátka nepolezem do lesa? čekám s tou velkou zubatou pastí v ruce. |
| |
| Pumpa Potom co s doktorem naložíme toho hromotluka do dodávky vedle toho zloducha, vydám se k Jeepu. Do háje, pěkně v něm zmoknem. Ta plátěná střecha nás sice bude trochu krejt, ale bude na nás pršet z boku. Dojdu znova k dodávce a vytáhnu z ní jednu deku. Neni v nejlepšim stavu ale je to drsná látka, která by mohla snad trochu držet vodu na druhé straně než budu já. Kuši si dám jako prve vedle sedačky. Zamotám se do deky a sednu si za volant. |
| |
| soukromá zpráva od pro Vidíš, že ostatní už pomalu nasedaj do aut a chystaj se dál. Měla bys rychle vzít kus masa z grilu a nasednout taky. |
| |
| Pumpa Poslechnu si proslov a zamumlám: Vždyť jsem to říkal Vlezu do auta a sednu si dozadu. Tak a dám si šlofíčka, vzbuďte mě až se zase bude něco dít. |
| |
| Pumpa - 15:30 Temně černé mraky dospěli až k vám a na zem začínají dopadat první obří kapky. Ve vzduchu cítíte, že prudký liják propukne každou chvílí. Nikomu z vás se nechce tu zmoknout a tak koukáte co nejrychlejc nasednout do aut. |
| |
| Pumpa Vypadá to, že k tomu nikdo nic nemá, tak vykročím k zajtci. Když k němu dojdu vidím, že se začíná pomalu probouzet. Chvilku nad ním stojím a čekám až se pořádně probere a bude vnímat. Ostatní mezitím nakládají vybavení a chystají se k odjezdu. "Pokud netrváš na tom abysme tě zabili, nechám tě naživu. Tvý rodiny je mi líto, ale bohužel to tak dopadlo." Promluvím k němu, jakmile se mi zdá, že už dostatečně vnímá. "Teď ti pomůžu vstát a odvedu tě dovnitř. Tak nedělej voloviny, nerad bych tě musel zabít." Uvolním mu úvazy na nohou aby mohl chodit a pomůžu mu vstát. Pak ho odvedu do místnosti kterou obývali. Celou dobu jsem ve střehu a připraven reagovat na každý jeho případný neuvážený pohyb. Když tam vejdeme, chytím ho za rameno a zatlačím mu na něj abych ho donutil si sednout. Pokud by se snažil vzpírat pevně mu zmášknu trapezový sval a silněji zatlačím, to už by si měl dřepnout. Seberu tam jeden větší nůž co měli na jídlo a vší silou ho zabodnu do stolu. "Až uslyšíš, že jsme odjeli můžeš si to přeřezat o tenhle nůž. . . " Ukážu na ten co jsem zabodnul do stolu. "Dřív ven nelez jinak tě budeme muset zabít." Celou dobu k němu mluvím, klidným až lhostejným hlasem. Pak nakouknu ven zda jsou všichni připravený. Pokud ano, odejdu od zajatce a zamířím ke svému džípu. |
| |
| Pumpa Nakládání skončilo a nebe už se uplně zatáhlo. Fíha, to bude pěknej slejvák. Vlezu do dodávky a sednu si vedle Švehly. Léky proti bolesti, stejně tak jako celou lékařskou brašnu mam po ruce, kdyby se náhodou probral z bezvědomí. Žaludek mam příjemně plnej pečenýho hovězího a poprvý za tenhle den se cejtim relativně spokojeně. Čekám až se zas vydáme na cestu. No snad máme alespoň na čas splněnou kvótu bojů a smůly. |
| |
| pumpa: Dojdu ke zbytku pečeně, vezmu si dlabanec do druhé ruky a vyrazím k autu, v podpaží si nesu past na medvěda. Ukážu ji panu Kulhánkovy se slovy možná tu ještě pár takovejch ozdob v okolí bude třeba by se nám hodily na zajištění okolí našeho příštího tábora? |
| |
| Tak zase nic slezu ze střechy a stáhnu lano, smotám ho do úhledné osmičky a pak di jdu sednout do dodávky na svůj flek. U toho si cosi mrmlám, ale rozumět mi asi není. Doprdelky a to mne museli kvůli takové chvíli hnát nahoru, to jsem se na to mohl... Vedení očividně není jednotné. Mě je to putna, ale podle mýho je naprostý nesmysl jet v tomhle marastu, co se blíží dál. Vždyť řidiči jsou rádi, že udrží auto na vozovce a stíhají kličkovat mezi dírami. Když bude chcat, tak neuvidí už lautr nic a buď skončí v příkopě nebo s urvaným kolem. A aby toho nebylo málo, tak jesli na nás bude někdo čekat s překvapením, tak to zjistíme až bude pozdě. Bože..nevím proč, ale tohle zavání sebevražednou misí. |
| |
| Pumpa Ještě pro sichr jednou obejdu pumpu, když se vracím, pouze zahlédnu Radka, jak se vrací. Bezeslova se vydám k našemu autu, u kterého čekám a preventivně pozoruju okolí, kdyby na nás někdo vlítnul ve chvíli, kdy se ta banda táhne k autům jako švábi na pivo, taky jedno větší dupnutí a jsou na kaši. Poté, ve chvíli, kdy se vydáí povel d odjezdu dojdu zpět k autu, naskládám se dovnitř, brokovnici na klín, nože na opasek... |
| |
| Pumpa Maso bylo výtečné. Zatím si připadám, jak na nepovedeném výletě, ale svoje obavy z tohodle podinku, nedávám nijak znát. Rozmělním trochu suché půdy ve dlaních, čímž smyju mastnotu, otřu je do kalhot a jdu k autu. Jsem zvědavá, jak na mě jízda bud působit s plným žaludkem. Sedám dovnitř, zabouchnu dveře. A trochu přivřu okýnko. Přece jen ty mraky se tváří zlověstně! Jedním krátkým pohledem častuju své spolucetující a pak už se zase věnuju jen klidnému pozorování okolí. |
| |
| Pumpa Při odchodu od zajatce se potkám s Barbarou. Pohledem přejedu přes velkou čelisťovou past. "Možná by se jich pár hodilo, ale není čas. Radní pospíchá s odjezdem." Odpovím ji na dotaz. Společně pak dojdeme k džípu, počkám až nasedne a pak ještě jednou přejedu pohledem okolí. Když vidím že jsou všichni v autech, nastoupím do džípu a dám pokyn Stanleymu, aby vyrazil. |
| |
| Pumpa Jako poslední nastoupím do svého auta. Nastaruju motor a zatroubim na klakson na znamení, že můžeme vyrazit. Tak vyrážíme panstvo. Pronesu ke dvoučlené posádce mého auta. |
| |
| Pumpa Na signál ze zadního auta nastartuju a vyrazim po dálnici dál. Tady v tom Jeepu pěkně zmoknem. Pomyslím si, zatímco objíždím díry na dálnici. |
| |
| Dálnice - 15.50 Jedete dál po špatné silnici, když se kolem naplno strhne prudký déšť. Krajina kolem nyní vypadá strašidelnější než kdykoli dříve. Řidiči mají problém se vyhnout všem dírám v silnici a často nějakou projedou. |
| |
| V džípu opět na cestě Už za jízdy si vyndám svou celtu a přehodím ji přes sebe. Pak již jen sleduji okolí podél ´silnice´. Snad dorazíme do tý osady před soumrakem. Pomyslím si když mi pohled sjede na pomalu se plnící díry v silnici vodou. |
| |
| Dálnice - 19:25 Už je to půl hodiny co přestalo pršet. Slunce zapadá a na krajinu kolem pomalu padá noc. Bude trvat ještě tak hodinu, než se rozprostře úplná temnota, ale vy už byste raději teď zastavili a utábořili se. Auta sice mají reflektory, ale o jejich výkonosti by se dalo polemizovat. A ject po té hrozné cestě za tmy by bylo o život. Radní ale stále chce jet dál. Dálnice - 19:40 Krajina kolem se změnila. Už dávno není kolem jen křoví, les a louky. Kolem dálnice je teď spousta starých, více či méně rozpadlých domů. Na pravé straně je za několika řadami domů široká řeka. Muselo to kdysi být opravdu veliké město. Nyní toho z něj, ale příliš nezbylo. A přeci! Tu a tam začínáte kolem silnice vídat lidi. Se zájmem sledují vaše automobily, ale vcelku to vypadá, že pro ně nejsou takovým překvapením. Projíždíte právě kolem velkého, dobře zachovaléhoo domu s velkým nápisem "Hospoda U Mostu", když uslyšíte dva zvuky klaksonu z posledního vozu znamenající, že máte zastavit. |
| |
| Dálnice - Hospoda U Mostu Dvakrát zatroubim na akustický signalizér, jak bylo domluveno v případě, že budem stavět. Předjedu ostatní vozy a zastavím na malém parkovišti před hospodou. Vystoupim z auta. Všichni zůstaňte v autech. Já, seržant a pan Grässlichvieh se jen půjdem zeptat na nějaké informace. Prozatím tu má velení svobodník Furrow. |
| |
| Dálnice - Hospoda U Mostu Začínám být trochu nervozní. Raději bych přečkal noc nekde v divočině než v neznámém městě nebo spíš obydleném ruiništi. Když se ozve signál k zastavení, rozhlédnu se v pokročilém šeru a a sundám ze sebe již téměř suchou celtu, kterou hodím na své sedadlo. "Mějte oči otevřený!" Řeknu k posádce džípu a o chvilku později dorazí radní s Hnusákem. připojím se k nim a následuji radního. Během prvních kroků překontroluji, že jde pistole snadno vytasit a pohledem sleduji okolí abych odhalil nebezpečí pokud možno včas. |
| |
| Dodávka - Hospoda U Mostu Svaly na nohou mam ztuhlý ze sezení a představa, že strávím noc v hospodě nad sklenkou něčeho ostřejšího je neuvěřitelně lákavá. Ale po zkušenosti z minulé zastávky rád zůstávám v autě. |
| |
| Kývnu na souhlas radnímu a rozhlížím se dál po okolí. Nedůvěřivým pohledem zkoumám nové prostředí. Je mi jasné, že nebezpečí zde číhá všude. Naše vybavení je lákadlem pro každého, kdo se sem jen okem podívá. V ruce svírám svou pušku, jež potichu odjistím připraven ji použit. Zatím ji však nechávám mezi nohama opřenou pažbou o zem, aby zbatečně neprovokovala okolí. Zabořím se do sedadla, abych příliš nevykukoval a pře černé brýle sleduji směr kam vyráží naši průzkumníci. Svůj sluch soustředím, zda-li neuslyším cizí kroky někde kolem auta...a čekám...beze slov...bez pohybu. |
| |
| Hospoda U Mostu Chceme v tomto městě získat spojence, tak se podle toho chovejme. Řeknu k dvěma mužům, kteří mě doprovází, když vcházíme do hospody. Je to obyčejná hospoda, stejná jako jsou i v Novém domově. Proti vchodu je bar za kterým stojí asi padesátiletý mohutný hospodský. Na pravé straně hoří krb, který dopřává místnosti příjemné teplo. V levé části je asi deset stolů, kolem nihž sedí různí muži. Dojdeme rovnou k baru. Dobrý den. Pozdravím hospodského. Přicházíme z města na jihu od Prahy. Máme zájem se setkat s veliteli Prahy. Mohl byste nám poradit, kde bysme je mohli najít? |
| |
| Hospoda U Mostu Hospodský leští velkou sklenici. Aniž by se na nové hosty podíval klidně odpoví. Ano, mohl bych vám poradit. |
| |
| Hospoda U Mostu Pochopím o co tu jde a položím na stůl jednu zlatou minci. Poslouchám. |
| |
| Hospoda U Mostu Hospodský se koukne na minci na baru a zasvítí mu oči. Přestane leštit sklenici a rychle vezme zlatou minci. Mno, ono je to tu trochu složité. Praha je nyní rozdělena na tři oblasti. My jsme zde trochu mimo, ale oficiálně patříme k oblasti ovládané Gangem. Tato oblast je nejmenší. Žije tu asi čtyři nebo pět tisíc obyvatel. Většinou sou to žebráci, zloději, alkoholici a feťáci. Oblast ovládá pár set bojovníků, kterým velí Alexej Ivanov. To on tuto oblast před lety sjednotil pod jednu "vládu". Poslední slovo řekne s velkým úšklebkem. Tady na jihu žijí vcelku slušní lidé, ale jak pojedete dál na sever uvidíte na ulicích všude ten lidskej odpad. Hospodský si odplivne na zem. No, pokud pojedete dál touhle cestou na sever, pojedete i kolem jeho paláce. Možná ho vaše návrhy budou zajímat, protože tahle oblast města pomalu, ale jistě chcípá. Chvíli přemýšlí, jak pokračovat a zatím naplní pár skleniček vínem. No pak je tu Severní město. Ovládaj největší oblast. Jsou dost za vodou. Rozumějte, maj prachy, žrádlo a vůbec. Je ti to jasný? Sou to zazobaný prasata. Sme s nima defacto ve válce. Oni se našemu území vyhejbaj, sralbotky, ale my si nenecháme ujít příležitost trošku si z těch jejich zlatejch domů odloupnout. Zašklebí se na vás spiklenecky. Šéfuje jim jákej starosta, ale kdo to zrovna je, to ti nepovim, oni ho furt střídaj. Odnese skleničky s vínem k nedalekému stolu a když se vrátí, tak pokračuje. No a o tý třetí oblasti je skoro škoda mluvit. Sou to samý mešuge. Řikaj si Církev svatého počátku. Pěkný hajzlové, co těžej z naší války. Když je potřeba obchodovat se severním městem, tak to nejde udělat přímo, ale musíme to dělat přes církev, která si dává pěknou přirážku. Moc vám o ní nepovim. Ovládaj území na východě a šéfuje jim nějakej kněz, ale víc fakt nevim. |
| |
| Hospoda U Mostu Díky. Řeknu hospodkému a otočím se k odchodu. Dojdu zpět k vozům. Tak panstvo, dost lenošení a jedeme dál. Nasednu do auta a počkám až vyrazí Jeep a dodávka. Po té vyrazím za nimi. |
| |
| Hospoda U Mostu Jak si mě radní povlá k sobě, spokojeně se pousměju začíná mít rozum, škrobák. S tím si naposled protáhnu spodní ruce a složím si je na prsou, přes ně přetáhnu a zapnu černou taktickou vestu a opět utvořím dojem "blahobytného bříška", nože na opasek, bejsbolku nechám v autě, namísto toho si vezmu oba nože a brokovnici. Poté jdu za ardním a během jeho keců se jenom mračím a vůbec nasadím imige "velkej zlej chlap", během toho si přeměřuju místnost a lidi, pokud by se něco schrulo, ať jsem připravenej. Akorát ve chvíli, kdy radni vyleze ven se rozhlednu po stmívajícím se okolí a odchytnu si radního, horní ruce složené na prsou, v obličeji výraz, jako bych vysvětloval něco dítěti. Hele, jet vtomhle někam dál je hovadina. Tady ty lidi sou očividně socky a čórkaři, nemusíme je na sebe upozorňovat tim, že jim uděláme průvod přes město a pak pudem nakrásně spát. Radši bych se na noc píchnul někde tady, najdeme nějakou ruinu s dvorem, kam dou nakufrovat auta a kde se daj hlídat. |
| |
| Hospoda U Mostu Nad radou toho cizince se zamyslím. Mno, přemýšlel jsem o tom. Ale kousek odsud, jak pan vrchní řikal je ten pan Ivanov. Chtěl bych dojet k němu a pak se teprve rozhodnout co dál. Snad bude rád za naší nabídku spojenectví a postará se o nás Na čele se mi objeví pár slabých vrásek a pokud něco proti nám bude mít, tak budem muset vypadnout. Tak jako tak budem vědět na čem sme. |
| |
| Silnice Jak pokračujete cestou dál, dálnice přestává být dálnicí. Místy už asfalt není vidět pod slabou vrstvou nanesené zeminy z které roste tu a tam trs trávy. Po nějakých deseti minutách cesty dorazíte k velkému domu, na první pohled z období před katastrofou. Nad hlavním vchodem je velký nápis FUTURUM. Těžko říct, co ten nápis znamená. Před domem stojí čtyři velcí vojáci v černých uniformách. Jeden z nich, zřejmě velitel, jelikož má trochu jinak zdobenou uniformu, má za opaskem revolver, další tři mají oštěpy. Zastavíte před hlavním vchodem. |
| |
| Před palácem Vystoupím z vozu a dojdu k tomu co vypadá jako velitel. Když mi potvrdí, že se jedná o palác pana Ivanova, vrátím se k vozům. Takže pánové a dámy. Posádka Jeepu a dodávky tu zůstane pod velením seržanta. Se mnou půjde jen vojín Ray a pan Grässlichvieh. Pak se přiblížím k panu Grässlichviehovi a tichým hlasem mu řeknu. Ať jsou vaše schované ruce připraveny i se zbraněmi, hádám že nás dovnitř s nima nepustí. Pak ještě dojdu k seržantovi. Zajistěte to tu, ať se nikomu nic nestane. Nemyslim, že by na vás někdo přímo před palácem vládce zaútočil, ale ukrást auto zkusit můžou. A taky buďte připravení, kdyby jednání nešla podle plánu... Větu nechám ve vzduchu viset nedokončenou, ale vím, že seržant rozumí. |
| |
| Hospoda U Mostu jen mlčky následuju radního a snažim se sledovat okolí abych mohl předejít případným problémům. Vyslechnu od hostinského zevrubné info o městě a mé znepokojení se ještě zvětší. Souhlasím s Hnusákem, měli by jsme počkat do rána a vyřídit to za světla. Takhle když se něco podělá tak zůstaneme za tmy v cizím městě s bandou ozbrojenců za zadkem. Než však stačím cokoli zaargumentovat radní sedne do auta a chystá se razit dál. Do prdele s tím . . . Pomyslím si, otočím se a jdu ke svému džípu, nastouoím a jedeme dál. Jakmile zastavíme, vystoupím a rozhlédnu se zda jsou v okolí poze strážci. Pak zůstanu u džípu jak přikázal radní, připraven a sledujíc okolí. |
| |
| Před palácem Okej. Jenom se připravte, že na nás nemusí útočit pod nosem vládce města, ale s jeho souhlasem. 3 fára sou slušná motivace. pokrčím horními rameny a ruce, za jízdy opět složené v klíně na brokovnici přeměním v bříško. Tohle už bude jednání, co? Takže máme vypadat drsně. Na krátký okamžik se zazubím, poté vystoupím z auta, už s vážným výrazem, zábava zkončila. Brokovnici přes rameno, zkontrolovat náboje, oba nože, bejsbolku zastrčit za opasek tak, aby byla vidět... Poté si začnu prohlížet dům - hlavně strategické informace. Okna, jak vysoko, jak zajištěná, jestli by šlo v případě potřeby skákat z prvního patra bez následků i pro škrobáka atd. Poté se zaměřím na strážce, velikost, výzbroj, postoj..., to už jdu za škrobákem, pokud se blíží ke vchodu, jdu zhruba krok za ním a krok vedle. Hele, pokud se něco schruje a vy nepadnete první, pokud se střílí a sme v chodbě, děte k zemi, pokud se střílí a je poblíž rok, skákejte za něj. ještě mu tiše pošeptám do ucha. |
| |
| Před palácem Zase na pevné půdě, po tom kodrcání už bylo na čase. Protáhnu se a kývnu na radního, jakože registruju jeho rozkazy. Pak zkontroluju brokovnici, náboje si hodím tak, abych je měla po ruce. Lituju, že nemám pás na náboje, který sem párkrát viděla. Pak si stoupnu poblíž pana Gras..něco. Musím se usmát sama pro sebe, jakmile začne sjíždět budovu pohledem. Dělám totiž to samé. Zkouším analyzovat případné únikové východy. I když v budově, kterou člověk nezná se toho často moc vymyslet nedá. Pohledem vyhledám Pana G. a jsem připravena vyrazit. |
| |
| Před palácem Díky pane Grässlichvieh. Budu si to pomatovat. Doufejme, že to nebude za potřebí. Pohlédnu na velkou budovu před sebou s určitými obavami. Vedl jsem většinu jednání s vnějším světem, co Nový domov vedl za posledních 5 let. Ale tohle je jiné. Tady jsme v cizím městě a nevíme, jak nás zde uvítají. Pokud by se něco nepovedlo, tak by se nás z města nejspíš moc nedostalo. Tak jdeme na to. |
| |
| Palác Vstoupíte do budovy. Jste ohromeni obří halou obloženou černým mramorem. U stropu vysí obří lustr, zřejmě křišťálový. Až na druhý pohled si všimnete, že spousta mramorových desek je již nějak poničena. Není jich mnoho, které by neměly prasklinu nebo uštípnutý roh. Z dalšího rozhlížení vás vytrhne jakýsi postarší muž v uniformě stejné, jakou měli i stráže venku. Dobrý den. Copak si přejete od vládce největšího gangu, jaký existuje? |
| |
| Palác Podívám se na staršího muže před námi. Ač v uniformě, vzbuzuje spíše dojem sluhy než vojáka. Dobrý den. Jsme zástupci města Nový domov. Máme pro vašeho vůdce nabídku spolupráce. Můžeme s ním mluvit? |
| |
| Palác Muž si vás změří trochu překvapeným pohledem. Dobrá. Pojďte za mnou. Sledujete ho po širokých schodech vedoucích z haly do prvního patra. Dojdete ke dveřím, před kterými stojí dva vojáci s puškami. Sluha se k vám otočí. Chvilku vydržte. Otevře dveře, vstoupí do nich a opět je za sebou zavře. Čekáte asi dvě minuty, když se vrátí. Budete přijati. Až vstoupíme, posadíte se na svá místa. Dokud vám to nedovolím, nesmíte vstát. Pokud byste se pokusili o něco hloupého, budete zastřeleni. Palác - Přijímací místnost Muž vás zavede do místnosti o rozměrech asi 5x10 metrů. U dveří jsou čtyři židle na které vám starý muž pokyne, že si máte sednout. Na druhé straně místnosti je asi metr vysoká a metr široká kovová deska. Je vidět, že v ní je několik prohlubní po kulkách, které skrze ní nedokázaly projít. Podlaha před ní je zčernalá od ohně. Od desky je až ke stropu jakési sklo. Za sklem sedí muž kolem čtyřicítky v tmavém obleku. Po obou stranách stojí voják s puškou. Další dva stojí vedle dveří, hned za vámi. Dobrý den přátelé. Já jsem Alexej Ivanov, vládce tohoto města. Představí se muž za sklem. Čemu vděčím, za tak vzácnou návštěvu z daleka? |
| |
| Palác - Přijímací místnost Jdu za tím sluhou a když nás odvede do místnosti, posadím se na druhou židli z prava. Dobrý den. Pozdravím a hned si uvědomím, že musím mluvit dost nahlas, abych byl na tu vzdálenost dobře slyšet. Jmenuji se Kryštof Novotný a jsem zástupcem města Nový domov. Máme zde pro vás nabídku uzavření Smlouvy o Společenství. Sáhnu do náprsní kapsy a sleduji, jak jeden z vojáků na mě namíří svou pušku. Vytáhnu složený papír. Kouknu se na sluhu a podám mu ho. Naším cílem je, aby tuto Smlouvu podepsalo co nejvíce osad v této oblasti, abychom mohli obnovit kulturu a prosperitu našich předků. Jste sice prvními, kterým tuto smlouvu předkládáme, ale věřím, že se k ní brzo připojí mnoho dalších. Čekám se zatajeným dechem, až si pan Ivanov smlouvu přečte a rozhodne o našem dalším osudu. |
| |
| Před palácem Vidíte, jak k vám míří malý muž v špinavám hnědém plášti. Dojde skoro až k seržantovi. Pane, musím vám říct něco, co musíte vědět. Sykne na něj. Vaši lidé, co jednají s Ivanovem jsou v nebezpečí a vy také. Nervózně se koukne na velitele stráže před palácem, který už si ho také všiml a pomalou chůzí jde k vám. Pane prosím pojďte rychle se mnou, tady vám to říct nemůžu. Řekne tichým, prosebným tónem. |
| |
| Palác Už od vstupu do budovy se mi tady vůbec nelíbí. Spousta ozbrojených lidí, přepych a neznámé prostředí mě hecuje ke zvýšené opatrnosti. Sem tam jen kouknu na pana G. A jinak se ostražitě rozhlížím kolem. To že nám nechali zbraně mě uklidňuje, ale zároveň znervózňuje. Asi is můžou vovolit nechat nám je. Sedím vedle pana radního s nepřístupným soustředěným pohledem. |
| |
| Palác Kurva, rozlehlý prostory, maj kvéry, je to v prdeli. cestou mapuji případné únokové cesty a oběkty, za kterýma se dá krýt. Tak to jde až do ístnosti s "vedením", kde přejdu nabídku na esdnutí a dál stojím vedle dveří, brokovnici ležérně pověšenou na břiše poblíý mých spodních rukou, horní přípravené. Tohle se mi nelíbí. Kurva, tady to zkončí průserem. |
| |
| v autě před palácem: Když zaregistruju snahy bezdomovce o nějakou nenápadnou akci zhrozím se. šmarjááá nenápadný pometlo. v okamžiku kdy zaregistrujem že ho uviděli i stráže a vyrazili k němu řeknu tiše. a je to v prdeli šéfíku, co budem dělat s tím se začínám rozhlížet kolem a hledat únikovou cestu...zatím jen očima. |
| |
| Před palácem Sleduju chlapíka co ke mě přistou a měřím si ho podezřívavým pohledem. Když začne mluvit, mé podezření a nepříjemný pocit se jen prohlobí. Když periferně zahlédnu, že k nám vykročil velitel stráže, zavětřím problémy. Trochu skloním hlavu a šeptnu do džípu k Barbaře. "Zkus ho zabavit a zdržet." Pak se pohledem vrátim k muži ve špinavém plášti. "Nemůžu odsud odejít. I kdyby byla pravda co říkáš. Řekni mi co víš." pronesu polohlasem k cizinci a během řeči si odjistím poutko zajišťující nůž v pochvě a následně se ujistím, že půjde snadno vytáhnout pistole. |
| |
| vylezu z auta a s okázalím rozhlížením se vydám k strážníkovy. zdravíčko šéfe, prosím vás kde máte tady tu místnost...však víte a lehce skřížím nohy abych vyjádřila svůj problém.Snažím se přitom změnit zorný pole stráží svojí osobou . A jak to tu u vás vypadá s lovením ? Já sem u nás fakt dobrá lovkyně....vážně...hele a ukážu strážnýmu sadu zubů na provázku. |
| |
| Sleduji rouhovor u seržanta, moje tvář se lehce zkrabatí, když uvidí příchozího strážného. |Á, to nevypadá dobře. Tady se asi něco bruo semele. Lehkým šeptavým hlasem pronesu k posádce dodávky. Možná budeme muset startovat rychleji než se nám bude líbit. Nevím proč, ale zdá se mi, že tenhle chlapík se zrovna do Barbary nezblázní...ikdyž člověk nikdy neví. |
| |
| Před palácem Muž se zoufale koukne na strážného. To nejde. Pojďte prosím rychle, pošlete třeba svého zástupce. Prosím. Prosí muž úpěnlivě seržanta. |
| |
| Před palácem Strážný se zastaví u Barbary, která mu zablokovala cestu. No chčijem většinou na ulici, ale pokud se potřebujete vydělat, tak jděte někam dál od paláce. Máme zakázaný to tu tolerovat. No vo lovu vim kulový. Obejde Barbaru a dál se zamračeným výrazem jde k seržantovi a tomu pobudovi. |
| |
| Před ´palácem´ Když uvidím, že Barbara neuspěla a strážný opět vykročil naším směrem, přimhouřím nespokojeně oči. "Vojáku, jdi s tím chlapem a zjisti co se dá." Syknu na Richarda sedícího v džípu. "Fofrem!" Dodám o něco důrazněji, aby pochopil, že času není nazbyt. Poté pomalým krokem vykročím strážnému vstříc. |
| |
| Kouknu na Radka: Oukej, hned to bude. Jdu za rozklepaným chlápkem. Tak, co se děje, co nám chceš říct ? |
| |
| před palácem: dojdu se kouknout k rohu budovy jestli má smysl utíkat za něj , když jo připravím se na problémi odsud.Rozhlédnu se jak to tu vypadá, i nahoru se kouknu,přednostně jestli tu někde neuvidím ozbrojence. |
| |
| soukromá zpráva od pro Muž jde před tebou a vede tě nějakou úzkou temnou uličkou. Na tvou otázku jen řekne. Ještě kousek, tady není bezpečno. Pojď. Moc se ti to nelíbí, ale máš rozkazy a tak ti nezbývá než jít za ním. Jdete dál úzkou uličkou a před vámi stojí dva další muži. U nich tvůj průvodce zastaví. Ulička Dveře kousek za tebou se otevřou a z nich vyjdou dva další muži. Tvůj průvodce jen řekne. Okamžitě nám dej všechno co máš a my tě možná necháme jít. Tři muži jsou asi metr před tebou a dva jsou asi 4 metry za tebou. Nemáš kudy uniknout, leda se zkrze ně probít anebo jim vyhovět. Nevidíš žádné střelné zbraně. Tvůj průvodce vytáhl dlouhý nůž, ti dva u něj mají kovovou trubku a obušek, jaký často nosí policisté. Ti za tebou mají oba nože. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Ayoade pro Dám jim všehny své věci |
| |
| soukromá zpráva od pro Tvůj průvodce si od tebe veme nejprve tvůj revolver. Pak se na tebe zašklebí. Che. Vy venkovani jste hloupější, než by si člověk myslel. Takovou krásnou zbraň jsem už neviděl leta, už ani nevim pořádně, jak to funguje. Odjistí jí, zamíří ti na hlavu a zmáčkne spoušť. |
| |
| Před palácem Jen co Richard zmizí s cizím chlapem, dojde k seržantovi strážce paláce. Pane neměl jste s ním nikoho posílat. Tady je to dost nebezpečný, určitě ho budou chtít obrat. Než se seržant zmůže cokoli udělat nebo říct, ozve se nedaleko výstřel. Po tom jediném výstřelu je zas všude ticho. |
| |
| Palác - Přijímací místnost Ivanov čte několik minut onu smlouvu a přemýšlí o ní. Víte pánové, před pár lety bych se takové smlouvě vysmál, ale nyní, když mé město pomalu chcípá hlady o ní musím přemýšlet. Jednotlivé body jsou moudré, to ano, ale uvědomte si prosím, že mi v současnosti žijeme jen z přepadání severního města. Řekne bez okolků. Pokud by i severní město vstoupilo do vašeho společenství, chcípli bysme hlady. |
| |
| Před palácem Při zaslechnutí výstřelu sebou neznatelně trhnu. Přišlo mi to skoro jako výstřel z Richardova Revolveru, ale jistý si nejsem, tak jako tak se snažím vypadat klidně. "Nabízel námnějaké zásoby, a můj člověk se na to šel podívat. Snad se jim to smlouvání o ceně nezvrtlo. On je Richard trochu horká hlava a když s ním někdo nesouhlasí tak mu prostřelí nohu. Snad si to u vás nerozházíme zastřelením jednoho vandráka." Pronesu k veliteli stráže. |
| |
| Palác - Přijímací místnost Ivanov narazí na to s čím Rada počítala, že se může stát. Nový domov má potravy nadbytek. Spíš bude mít problémy s plněním požadavku na ozbrojené síly. Vy zas máte zajisté dostatek trénovaných mužů. Věřím, že vzájemný obchod je schopen vše vyřešit. A pokud by se tak nedělo, může kdokoli z vašeho města odejít do dalších měst společenství. |
| |
| Palác - Přijímací místnost Ivanov se opět na chvíli zamyslí. Je jasné, že se mu příliš možnost, že z jeho města budou odcházet lidé nezamlouvala, ale na druhou stranu neměl příliš na výběr. Pokud by Severní město a Nový domov smlouvu uzavřelo, jistě by s jeho nájezdníky brzo zatočili. Pánové, já souhlasím. Do patnácti dnů ukončím veškeré útoky na severní město a pokud někdo bude útočit, bude stíhán jako zločinec. Ve stejné lhůtě dorazí do vašeho města naše delegace, která bude připravena zaujmout místo v Parlamentu společenství, přesně jak píšete ve smlouvě. Naše společenství může dokázat velké věci. |
| |
| Palác - Přijímací místnost Rozloučím se s Ivanovem a pokynu sluhovi, že jsme připraveni odejít. Přikývne. Vstanu a jdu z paláce. Tak naše první jednání šlo výborně. Doufejme, že to bude vždy takové. Vyjdu se svými společníky před palác, kde vidím, že se seržant baví s jejich stráží. Copak se děje? Jsou muži připraveni vyrazit? Jednání šlo výborně, ode dnes jsou z nás spojenci. Jen bych našel nějaké vhodné místo na přenocování a tam vám vše povím. |
| |
| Před palácem Jakmile uvidím vycházet naší diplomatickou delegaci, jen si pro sebe nespokojeně zavrčím. Když se pak radní zeptá na situaci, přistoupím k němu a řeknu, nevzrušeným hlasem. "Měli jsme tu rozmluvu s civilistou, poslal jsem to Richarda vyřešit. Podle všeho se tam něco zvrtlo a zazněl výstřel. Stalo se to těsně před vaším návratem. Teď když jste zpět jdu to prověřit." Vysvětlím ve zkratce radnímu situaci a bez vyčkání na jeho rekci se otočím a vydám se za Richardem. Po čtyřech, pěti krocích vytáhnu ze stehenního pouzdra pistili a sevřu jí v ruce. Pozorným pohledem sleduju okolí a naslouchám zvukům okolí abych pokud možno předešel nepříjemnému překvapení. |
| |
| Ulička (Radek) Jdeš úzkou uličkou, kterou před tím odešel Richard. Ujdeš asi 400 metrů, když před sebou uvidíš dva zbídačelé lidi, kteří někomu ležícímu na zemi právě berou košili. Když tě uvidí, rychle utečou uličkou dál. Dojdeš k nebožákovi na zemi a uvidíš, že je to Richard s prostřelenou hlavou. Má na sobě jen spodní prádlo a napůl staženou košili. Můžeš zkusit běžet za těmi co jsi u něho viděl, když jsi přicházel, ale zřejmě by to nemělo velký smysl. Nejspíš to byli jen zdejší supi, co se chtěli přiživit na snadné kořisti. |
| |
| Jak zazněl výstřel, tak jsem sebou cukl. Můj pohled se zaostřil na uličku kam zmizel jeden z nás spolu s tím otrhancem. Rozrazil jsem vrzavé dveře dodávky, div se nevylomili z již tak prastarých pantů a vyskočil na zem vedle auta. Těžké boty dopadly na prašnou zem a já zaklekl vedle červeného oprískaného nárazníku naší drahé dodávečky. Je ještě rozpálený a hřeje mne do boku. Puška se hbitě vyhoupla vzhůru a mířidla zamířila směrem k uličce. V tu ránu kolem mne proběhl seržant, jeho těžky krok zamířil směrem do uličky. Ten se o sebe snad umí postarat. Navíc asi by nebyl nadšen, kdybychom ještě další oslabovali obranu civilistů, vždyť jejich ochrana je naším prvořadým cílem. Navíc pokud by chtěl pomoc, tak si ji snad zavolá. Ruka se mi lehce potí a pažba pušky tlačí do ramene. Všude přítomný život a tudíž hrozící nebezpečí mne krajně znervózňuje. Čekám, zda-li nevyběhne někdo z našich, kdo by potřeboval krýt. Zátím však nikdo nevychází. ...hlavně abych nepostřelil seržu...to by byla má smrt...ten by mi to neodpustil. |
| |
| Temná ulička asi půl kilometru od ostatních Když uvidim mrtvolu a poté v ní poznám Richarda, hrkne ve mě. Ruka s pistolí mi vyletí vzhůru a v mžiku sleduju utíkající drbany skrz mířidla. Vteřinu dvě odolávám pokušení oba zastřelit, abych si trochu ulevil, ale nakonec pistoli sklopím a sledujíc okolí přistoupím k Richardovi. Přejedu ho pohledem se zlostně přimhouřenýma očima. Pak se rozhlédnu po okolí a když se ujistím že žádné nebezpečí zřejmě nehrozí strčím pistoli do pouzdra. Pak si kledknu a prohlédnu Richarda. Zlostně si odplivnu a pak si ho hodím přes ramena. Urovným si ho na ramenou a za neustálého rozhlížení a sledování okolí vyrazím zpět k našim autům a ostatním. |
| |
| Když vidím seržanata jak se vrací k autům a nese si na zádech balíček alias Richarda můj koutek cukne lehce dolů. Vidím, že seržant jde klidnou chůzí a tudíž nepřepokládám bezprostřední nebezpečí. Pak jen chladným, ale hlasitým hlasem zařvu (nšvěda, že už je pozdě). Medik!!! následuji již tišeji Hugo máš tady práci! Pak vyrazím svižným krokem na pomoc seržantovi. Rozhlížeje se okolo, zda-li tu někde nečeká víc kulek i pro nás ostatní. |
| |
| Před palácem - u našich aut Zamířím rovnou k dodávce. Ledový výraz ve tváři v očích blesky a na ramenou Richardovo mrtvé tělo. Evidentně jsem pěkně nabroušenej, ale navenek nedávám nic znát. Dojdu až k dodávce a tam ho položím. Když k němu přistoupí doktor jen podvědomě zatnu zuby a otočím se k radnímu. "Richard je mrtev pane. Zřejmě jsem špatně odhadl situaci i Richarda. Nečekal jsem že se nechá zatáhnout tak daleko. Ale přebírám za jeho smrt plnou odpověnost." Ohlásím radnímu stav situace. |
| |
| Před palácem Smutně sleduju, jak seržant přichází s Richardem na zádech. Z toho, jak ho nese hned usoudím, že je s ním konec. Vydali jsme se na nebezpečnou cestu seržate. Vážím si vašeho přijetí zodpovědnosti, ale celá výprava je jen a jen mou zodpovědností. Na chvíli se odmlčím a pak pokračuju. Teď se musíme postarat o ty co žijí a o to, aby naše mise byla úspěšná a na naše padlé se vzpomínalo jako na hrdiny, co položili život za něco důležitého. Musíme být úspěšní, aby jejich jména nebyla zapomenuta. Musíme najít místo k přenocování. Myslím, že bude rozumnější odjet kus za město, souhlasíte? |
| |
| Před palácem Sluha, který nás před tím vyvedl z paláce a stále stojí nedaleko nás promluví. Pánové mrzí mě, co zde jednoho z vás potkalo. Bohužel naše město není bezpečné. Nevím co vaše smlouva obsahuje, ale doufám, že přinese zlepšení. A vzhledem k vaším potížím nám bude potěšením, pokud přijmete pozvání, do našich vojenských ubytoven. Budou tam v bezpečí i vaše automobily. |
| |
| Před palácem Když sluha mluví, jen lehce přikyvuji. To se mi zdá, jako dobrá nabídka. Pokud seržant bude také souhlasit, vašich služeb využijeme. |
| |
| Před palácem Zkoumavým zrakem přejedu sluhu. "Myslím, že to bude v dané situaci to nejlepší, pane." Odpovím bezbarvým hlasem. "Pane, ještě bysme měli pohřbít richardovo tělo." Připomenu radnímu a vyčkám na jeho reakci. |
| |
| Před palácem Kouknu se na seržanta. Já vím. Pohřbil bych ho zítra za městem. Tady se mi to nezdá dobré místo. Otočím se ke sluhovi. Pojedete s námi a ukážete nám cestu,ano? Vyčkám na jeho reakci a dojdu ještě k dodávce. Pane doktore, přikrejte dekou Richardovo tělo,prosím. |
| |
| Před palácem Sluha odpoví radnímu. To není nutné pane. Je to támleta budova na rohu. Ukáže na budovu asi 300 metrů od paláce. Půjdu napřed a vše domluvím. Dejte mi 5 minut a přijeďte. |
| |
| Před palácem - u našich aut Když Seržant donese Richardovo tělo, tak už ho jen zběžně prohlédnu. To že sou zranění smrtelná pozná i amatér. Následně na radního žádost přikriju Richardovo tělo dekou. A pak se otočím na seržanta. Ach jo, Praha byla vždycky díra. A bohužel se nic nezměnilo. Proč musíme uzavírat smlouvu zrovna tady? S tohodle nic dobrýho nevzejde. |
| |
| Před palácem - u našich aut Po chvíli sledování okolí konečně zaregistruji, co se kolem děje. Nicneříkajícím pohledem přejedu mrtvé tělo a pouze polohlasem pronesu Pak ať mi někdo tvrdí, že tohle neni bojová operace. z hlasu je cítit znatelný chlad, toho člověka jsem neznal, ale pořád je to smrt jednoho z týmu. na návrh ubytování pouze kývnu. Pokud by nás chtěli postřílet, měli šanci, očividně je větší nebezpečí venku. S tím zatřesu hlavou, jako bych se snažil setřást náhlou atmkosféru smrti. Moc to nejde. abych zahlan myšlenky, obrátím se od truchlení k pragmatičtějším věcem. Hej ty, negře... oslovím otroka určitě tu máte nějaký obchodníky s kvérama. Kde je tu nejbližší? |
| |
| Před palácem Sluha se otočí k Hnusákovi. Nejsem otrok jsem svobodný člověk. No víte, já se v ulicích moc nevyznám, ale pokud vím, je tu jenden kovář, co vyrábí zbraně, ale střelné ne, leda kuše. V ulicích moc střelných zbraní neni. Naše vojsko nějaké má, ale museli jsme je nakoupit od kupců co přijeli odjinud. Hlavně kupci ze severu je obvykle mají. Teď mě prosím omluvte. Otočí se a dojde ke kasárnám a chvíli mluví s mužem u brány. Pak na vás mávne. |
| |
| Kasárny Kasárny jsou vlastně dve velmi staré domy přes ulici. Mezi domy je na každém konci natažený plot s ostnatým drátem a vytváří tak jakýsi dvůr. Je už tma, tak toho moc nevidíte. Zajedete na dvůr, kde zaparkujete. Klidně to tu nechte. Je to tu v bezpečí. Řekne sluha. Pak vás zavede do jedné velké místnosi, kde je asi 10 paland. Tahle jednotka je v bojové akci, vrátí se až zítra večer, takže se tu můžete vyspat. Přeji vám dobrou noc. Uvidíme se ráno. |
| |
| Kasárny Tak panstvo, jdeme do hajan. Řeknu, když vystoupíme na dvoře. Pane doktore, Švehlu bysme asi neměli přenášet, co myslíte? Zůstanete tu s ním přes noc? Budete tu mít dost dek, abyste si tu udělal pohodlí. Když odpoví, vyrazím za sluhou se ubytovat. Tohle nebude obyčejný sluha, když vemu, jak ho hned vojáci u brány poslechli. Honí se mi hlavou, když nás vede do prvního patra. Ukáže nám místnost, kde máme přespat. Z oken je výhled na dvůr a na naše vozy. Dobrou noc přeji. Vstáváme v sedm. Vyberu si spodní postel palandy v jednom rohu. Zuju si boty a lehnu si. Chvíli mi trvá než usnu. Chudák Ayoade. A chudák Švehla. Ale byli jsme vlastně úspěšní. Co nás asi ještzě všechno čeká... |
| |
| Před kasárnami u aut. Jasně, budu s Šutrařem v autě a dek by tu mělo být dost. Jenom doufám, že se tu příliš nevykrádaj auta, já nejsem zrovna nejlepší hlídací pes. Otočím se k odchdu do auta. Potom se ale ještě zastavím a zavolám za ostatníma: Jo a kdyby ste dostali něco teplýho k jídlu, tak mi můžete taky donést. Usměju se a popřeju dobrou noc. Odejdu do dodávky zavřu za sebou a uložím se ke spánku. |
| |
| Vystoupím s auta a dojdu se podívat na ubytovnu. Rozhlédnu se zkoumavým pohledem, ale nakonec sbalím z krajní postele deku a dojdu za radním. Pane, nechci se příčit rozkazům, či zpochybňovat důvěru našich nově získaných přátel. ...slovo přátel řeknu s lehce ironickým tónem... ale nepovažuji za rozumné nechat naše auta bez ostrahy a už vůbec ne i s nákladem. Tady je to samí hladový krk po čemkoliv, natož po funkční technice.. ...rozhlédnu se po okolí, zda-li není v okolí nikdo jiný než naši a když shlédám, že jsme sami, tak dodám polohlasem... S vašim svolením bych se ubytoval v dodávce. Vím, že to bude lehce nepohodlné, ale jinak bych se stejně nevyspal v klidu. |
| |
| Vojenské ubikace - dvůr Vstoupím z džípu a prohlížím si okolí. Chvilku počkám až se všichni začnou vytrácet na ubikace a pak překontroluju vybavení na autech a pak zajdu za Švehlou a doktorem. Chvilku mlčky sleduju těžce raněného muže a to jak ho doktor připravuje na noc. "Jak je na tom doktore?" Zeptám se polohlasně. |
| |
| Dodávka Zrovna kontroluju Švehlu a přehazuju přes něj druhou deku, když přijde seržant. No Šutrař je stabilní, ale dokud se neprobudí, tak to příliš neznamená. Ta rána do hlavy byla pěkná šlupka a zhoršit se to může kdykoliv, stejně tak se to může i kdykoliv zlepšit. To ukáže jen čas. |
| |
| soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Kouknu se na svobodníka. Dobrý nápad pane. Máte svolení tu s doktorem zůstat. |
| |
| Dodávka poté, co sleduji náhlý běh okolností už nemluvím, jenom obezřetně sleduji. Na Kevinovu obezřetnost jenom uznale kývnu hlavou Fajn nápad, ale nebál bych se, že nám chtěj sebrat auta. Pokud by je chtěli, už bysme hnili někde v postraní ulici. Pokud nás zatim neodělali... nevesele pokrčím rameny, seberu deku a další výbavu a vydám se prohlédnout si ubytovnu. Poté, co jí zběžne obhlédnu se vrátím zpět k autům. Hele, co se zítra vyrazit podívat k těm obchodníkům? pronesu tak do větru mezi Radka a škrobáka. Tady náš šéf... poslední slovo zní zlehka jako odplivnutí by tam mohl navázat kontakty a my bysme se mohli trochu dozbrojit. Pokud máme hrát v místní lize, potřebujeme trochu dozbrojit. poté už spíš pro sebe dodám i když ani svědcená voda nás nezachrání, pokud se budeme chovat jako kreténi. |
| |
| Kasárny Chvíli se už převaluju v posteli a čekám až moje pozlacené kapesní hodinky s vyrytým nápisem Nový domov, které jsem dostal od města za zvláštní zásluhy ukážou sedmou hodinu. Konečně. Posadím se na posteli. Tuším, že někteří už jsou také vzhůru. Tak panstvo vstáváme, je čas dát se na další cestu. No tak VSTÁVAT, jdem se k autům nasnídat. Obuju si boty a vyrazím k autům. Hej doktore, svobodníku. řeknu a zabuším na stěnu dodávky. Když k vozům dorazí i ostatní, řeknu Cecílii, aby nám připravila něco k jídlu. Vleze do dodávky a po nějakém čase vyjde s kukuřičnými plackami a kusy sýra. Všichni se najíme a nasedneme do aut. Dřív než se tak stane, dojdu ještě k doktorovi a zeptám se ho. Jak je na tom pan Švehla? Až mi odpoví nasednu do auta a vyrazíme dál, směrem k severnímu městu. |
| |
| Dodávka - před kasárnami Sedím u baru, v ruce držím skleničku a v ní se převaluje zlatavá tekutina. Přede mnou jí stojí ještě celá lahev. Z jedne strany se na mě tiskne milá brunetka a z druhé blondýna s prsama jak melouny. Obě mi něco nemravného šeptají do ucha. Najednou slyším rány, ale když se rozhlížím, tak nikde nic. Rány se ozývají znova a já otvírám oči, pod dekou je příjemně teplo. Safra, takovej pěknej sen to byl. No jo, vždyť už vstávam. Prohlédnu Švehlu a nasnídam se spolu s ostatními. Na radního otázku odpovím: Šutrařův stav se nezměnil, zranění na hrudi se pomalu hojí, ale hlava je na tom pořád špatně. |
| |
| Cesta Prahou - 7.45 Když vyrazíte, nějaký voják vám otevře bránu. Vyrazíte dál na sever skrze město. Takle za bílého dne vypadá bezpečněji, než za večerního šera. Přesto jste ve střehu a raději nikde nezastavujete. Lidé na ulicích vypadají dost zpustle a chudě, ale k autům se příliš nepřibližují, zřejmě od bohatých lidí nějaké milodary příliš neočekávají. Občas vás ohromí obří rozpadající se domy podél silnice. Dojedete k řece, podél které vede úzká silnice. Napravo máte řeku a nalevo skály. Někteří z vás si všimnou, že na skále tu a tam stojí nějaký člověk. Podle pravidelného rozestavení to vypadá na hlídky. Severní město - 8.25 Před sebou uvidíte přes silnici nějaké záterasy a u nich asi tucet celkem dobře ozbrojených chlapů. Zastaví vás. Když jim radní Novotný vysvětlí účel vaší cesty, pustí vás dál. Asi po deseti minutách dorazíte k množství velkých domů. Jsou v opoznání lepším stavu než domy ve městě. I lidé na ulicích vypadají jinak. Na sobě zachovalé oblečení, většina z nich umyta. Cestu vám zastoupí další voják. Na sobě má naleštěný pancíř, v ruce pistoli. Dobrý den cizinci. Prý chcete mluvit se starostou? Ohromí vás tím, že ví, to co radní řekl vojákům u brány. Když zde počkáte, brzy budete mít možnost. Trvá jen pár minut, když z nedalekého domu vyjde muš v bílém obleku. Doprovází ho dva vojáci s pistolemi. Zastaví asi 5 metrů od vás. Voják v pancíři vám naznačí rukou, že můžete jít k nim. |
| |
| Severní město Vystoupím z vozu a dojdu k Jeepu. Seržante, krejte mě. Dojdu až k muži v obleku. Nabídne mi přátelsky ruku a já ji stisknu. Dáme se do rozhovoru a při tom se procházíme po trávníku v blízkém okolí. Zastavíme asi 50 metrů od aut a dál diskutujeme. Vojáci co starostu doprovázeli zůstali u aut. |
| |
| Severní město Když se vracím k vozům, mám na tváři úsměv. Tak tady jsme našli opravdové přátele a né jenom spojence. Severní město je tak podobný Novému domovu... Přemýšlím o Severním městě. Dojdu až k Jeepu. Seržante, předáme Richarda tady těm vojákům. Bude pohřben na místním vojenském hřbitově se všemi poctami. Až to uděláte vyrazíme do poslední oblasti Prahy. Do té co má pod svou mocí nějaká Církev svatého počátku. Úsměv na tváři mi zmizí, místo něj se na čele objeví vráska. Podle toho co pan starosta Navrátil říkal, jsou to dost podivní lidé. Seržante, ať jsou všichni ve střehu. |
| |
| Severní město Když zastavíme, vystoupím z vozu, rozhlédnu se a na radního rozkaz jen kyvnu hlavou. "Všichni zůstaňte u aut a dávejte pozor!" Křiknu na ostatní. Pak se opřu o přední blatník džípu a sleduju jak radní rozmlouvá s tím mužem. Poté co se radní vrátí a vyzve k předání Richardova těla, otočím se ke Hnusákovi a mávnu na něj aby mi šel pomoct s Richardovým tělem. Poté vykročím k dodávce a počkám až mi Hnusák pomůže předat tělo zdejším vojákům. |
| |
| Severní město Sleduju pozorně, jak radní jde kus od nás a mluví s tím mužem. Moc se mi to že jsou tak daleko od nás nelíbí, ale když vidím, že se vrací, tak se uklidním. Pozorně poslouchám, co radní řiká seržantovi. Když domluví, pomůžu seržantovi s předáním těla Richarda. Vyložíme ho z dodávky a položíme ho k vojákům. Ti jse ho chopí a odnáší ho pryč. Chudák mizera jeden. Řeknu jenom tiše, když sleduju, jak mizí z dohledu. Nasednu do Jeepu a čekám na další pokyny. |
| |
| Praha 9.55 Opět se rozjedete za dalším cílem vaší náročné cesty. Chvíli ještě projíždíte mezi hezkými domy, až zase dorazíte k záterasům kudy jste přijeli. Jen zpomalíte, ale stráž u brány mávne rukou na znamení, že máte ject dál. Jedete na jih podél řeky, brzo dojedete ke starému železnému, již značně zrezlému mostu. Po chvíli váhání se rozhodnete most přejet. Nejprve přejede Jeep a teprve pak vyrazí dodávka. Nakonec přejede i osobní auto. Most pod koli dost skřípe, ale na konec vše proběhne v pořádku a vy bezpečně pokračujete dál. Podél cest jsou zemědělské usedlosti. Vidíte jednoduchá stavení a kolem nich obdělávaná políčka. Občas někoho na cestě potkáte. Lidé se nezdají být nijak nepřátelští a ochotně odpovídají na vaše otázky. Podle všeho je absolutním vládcem města kněz jménem Tabes. Lidé o něm mluví s jasným respektem. Podle toho jak vás lidé směřují, jedete dále, až dojedete k velikému kostelu, který by měl být sídlem kněze Tabese. V okolí ani před velkými vraty nejsou vidět žádné hlídky. |
| |
| Praha - před Kostelem Všude kolem kostela jsou obydlené domy. Nejvyšší z nich mají tři patra. Jediná věž kostela je zhruba dvakrát tak vysoká. Kolem chodí dost lidí. Většinou po vás zvědavě pokukují, ale nějak víc si vás nevšímají. |
| |
| Praha - před Kostelem Vystoupím z auta a dojdu k Jeepu. Vezmu pana Furrowa a pana Grässlichvieha a půjdeme dovnitř, vy tu buďte opatrní. Když mi seržant odpoví vyzvednu svobodníka Furrowa a pana Grässlichvieha a vyrazíme k velkým vratům kostela. Chvíli přemýšlím, jestli zabušit velkým klepadlem, ale pak mi to příde dost hloupé. Opřu se do vrat a otevřu je. Vstoupíme do skutečně velkého kostela. Nelze říct, že by na něm bylo něco zvlášť neobyčejného, ale na druhou stranu v kostele jsem od dětství nebyl, tak si nejsem jistý. V kostele jsou jen dva muži. Mají černá roucha, pod kterými můžou a nemusí mít ukryté zbraně. Míří k nám a jsou již jen pár metrů od nás, když se ozve hlas ze shora. |
| |
| V kostele Hlas od stropu se rozléhá kostelem, který mu dodává majestátního tónu. Co si přejete cizinci? Proč vstupujete do chrámu Počátku? Vaše pohledy sledující odkud jde hlas, objeví pod stropem, na protější straně kostela, nad oltářem malou plošinu. Kolem plošiny je zábradlí a na stěně za ní jsou otevřené dveře. |
| |
| Před kostelem Protože nemám jiné rozkazy, sedím dál v Jeepu. Jen sáhnu pro kuši, natáhnu jí a vložim do ní šipku. Nataženou kuši si položim na klín. Rozhlížim se kolem a sleduju, jestli neuvidím nějaký náznak nebezpečí. |
| |
| U kostela, auta Stojím vedle našich aut s brokovnicí v rukou. Vše se jeví klidné a ani lidé kolem, nevypadají, že by nám krom zvědavých pohledů, chtěli dopřát nějaké velké vzrušení. S rukou kryjící si oblčej před slunečními paprsky mžourám na impozantní kostelní věž. Tyhle historické budovy měly vždycky něco do sebe. Jakmile se nabažím pohledem, věnuju se dál pozorování okolí. Mohu zkonstatovat, že na kodrcání v autě už jsem trochu přivykla, ale i tak jsem ráda, že můžu stát na pevné zemi. Sleduju spěchající lidi a snažím se soustředit na cokoli podezřelého. |
| |
| U kostela Když zastavíme před kostelem, tak otevřu dveře od dodávky, vystoupím a protáhnu si nohy. Pak si sednu na zem a zády se opřu o dodávku. Ubalím si cigaretu a konečně si zase zapálím. Pfff, zatracený pánbíčkáří! Před epidemií, už tihle cvoci přestávali mít moc. Jenže epidemie, všechno změnila a lidi se zas obracej k bohu. Tady sme zastavovat neměli. S tohodle nevzejde nic dobrýho. |
| |
| Na rozkaz vezmu pušku, přehodím ji přes rameno a vysoukám se z vozu. Červené dveře z vrzáním zabouchnu a vyrazím s ostatními do kostela. Oči přes černé brýle sledují mohutnou budovu a nestačí se divit. Takové mrhání materiálem, to je nechutné. Nevím proč, ale tahle čtvrť se mi líbí ze všech nejmíň. Nějak to tu ve mne nevzbuzuje důvěr. Vždyť i ty mše, co bývali vždy u nás v osadě jsem prospal a nebo si četl pod lavicemi jako malej komiksy, co jsem koupil za vršky od starších. To byli jiný časy, samá buzerace a posměch. Mít otce velícího hlídek mělo svá plus i mínus. Nejedn z nich poznal, že umím rozdávat rány a to i bez pomoci boží. Vejdu dovnitř a shodím pušku s ramene, hlavní však mířím k zemi, abych někoho nepojoršil. Rozhovor nechámám na radním...tohle jde mimo mne. |
| |
| Mlčky přikývnu, když mě šéf vezme s sebou, pouze si opět začnu opakovat, že někde musím vyměnit tu pos**nou brokovnici za uzi, nebo nějakou velkorážovou pistoli, idálně magnum. Nebo za raketomet. S tím vylezu ven a pouze pohlídnu na ostatní. Pokud uslyšíte hlasitý výstřely, je to okej, pokud uslyšíte tichý, tak už to neřešte. Pokud uslyšíte oboje, někdo nám poďte píchnout, ale pořád někdo hlídejte fára. řeknu spíš konverzačně, přeci jen sem se zařek, že chvíli zkusim nevelet. Ještě se znechucením prohlédnu kostel, do kterého jdeme. V takovejhle barácích se u nás kryli ty arabský negři. Ty baráky vydržej i raketometnou salvu, blbý vokna... voni to ty kreténi dřív věděli, jak postavit bojovej bunkr, pak ať mi tvrdí, že láska k bližnímu. trochu zvesela se ušklíbnu při vzpomínce, jak jsme u nás místy spolupracovali s komandy Nových Jezuitů, neboli taky rudejch řezníků, podle těch jejich původně bílejch rób, který byly rudohnědý od vrstev zaschlý krve. Dobrý chlapi. Dál už jen překontroluju nabití brokovnice, stáhnu spodní ruce a vyrazím za šéfem. |
| |
| V kostele Pořádně na tu dálku nedokážu rozeznat, jak muž vypadá. Rozeznávám jen prosté hnědé mnišské roucho. Přinášíme poselství míru a spojenectví. Když dovolíte mám tu smlouvu, která by vám nejlépe vše vysvětlila. Vyndám z kapsy složenou smlouvu. Jeden z mužů dole v kostele jí vezme a odejde s ní do dveří na druhé straně kostela. Po chvíli vydím, že jí předá knězi na plošině, který jí začne důkladně studovat. |
| |
| V kostele Tabes studuje smlouvu asi 15 minut. Na dálku není vidět, jak se u toho tváří. Pak se otočí a něco řekne muži co mu smlouvu přinesl. Když muž zase zmizí ve dveřích, Tabes se k vám otočí a promluví. Jak se opovažujete? Chcete obnovit civilizaci, která téměř vyhubila lidstvo? Mluví klidně a poměrně tiše. Copak jste se nepoučili, že v té vaší civilizaci není budoucnost lidstva? Že ta je ve víře lídí? Chcete aby si lidé volili jak bude vypadat jejich svět? Cožpak prostí lidé jsou schopni o takových věcech rozhodovat? Vaše snahy jsou pro lidstvo příliš nebezpečné. Nemohu dopustit, abyste váš jed šířili kolem. Dříve než se vzpomatujete, vejde do dveří z plošiny a zmizí vám z očí. Přesně v ten okamžik se rozezní zvon. Muž před vámi vytáhne z rukávu dýku a zaútočí s ní na Kevina. Máchne dýkou v pravé ruce z leva do prava ve snaze rozříznout mu břicho. |
| |
| Před kostelem Když se rozezní zvon kostela netušíte co se děje. To vám objasní až hlas vycházející z nějakého zařízení někde na střeše kostela, který hlásá poměrně jasné poselství: ZABTE CIZINCE!!! ZABTE CIZINCE!!! ZABTE CIZINCE!!! Lidé kolem také chvíli zaváhají co se děje, ale pak se k vám začnou otáčet. Většina jich je neozbrojených. Někteří mají kosy, vidle a podobné zemědělské náčiní, co se dá ale použít i k ubližování lidem. Hrnou se k vám bez ohledu na to, že máte v rukou zbraně. Stojíte proti fanatickému davu. |
| |
| Před kostelem Do hajzlu! Hodím nedopalek na zem a zamáčknu ho nohou. Rychle vlezu do dodávky, zašmátram v brašně a v ruce sevřu skalpel. Sedím v dodávce u otevřených dveří a zatím je nezavírám. Tak seržante, tohle je situace spíš pro vás. Takže co teď? Rozhlížim se kolem a v ruce nenápadně svírám skalpel. Jestli se nějakej s těch cvoků přiblíží, tak mu pořádně pustím žilou. |
| |
| Před kostelem Když vidim co se kolem děje, nastartuju Jeep. Nejradši bych hned sešlápnul plyn a vypadnul do hajzlu, ale musim čekat na rozkazy. Jedem do hajzlu! Kuši mam na klíně a čekám, jestli se někdo moc nepřiblíží. Pokud ano, střelim ho do hrudníku. |
| |
| A kurva, budou se vraždit negři. Když vidím, jak se situace zvrtla, v jediném okamžiku si s lehkým zatrnutím vzpomenu na Novojezuitský komanda, prokledu Škrobáka všema nadávkama, na který si vzpomenu a vytáhnu brokovnici, spodní ruce zatím nechám ukrytý, tahle dizajnová zvláštnost mívá tendence přitahovat pohledy očí, hlavně těch plivajících olovo. Tůů béd, negře. prohlásím už v bojové náladě a magorovi s dýkou pošlu jeden vzdušný polibek značky Beneli. Hlavou mi rychle letí možnosti 1) zabarikádovat se tu, blbost, nemáme dost munice a přídeme o fára a navíc, pozabíjet je všechny nemůžeme, smrdělo by to. 2) ústup k autům. Ústup! zavolám tak, aby mě slišeli všichni a pokud v bezprostředním okolí nikdo není, stáhnu škrobáka levou rukou mezi mě a Kevina. Krej záda, hlavně ochozy. jenom řeknu kevinovi a začnu pomalu postupovat ke dveřím, uši, oči i prst na spoušti napnuté na maximum, pokud vidím někoho se střelnou zbraní, střílím, pokud ne a neni ho moc, nebo nemá něco podobnýho Riperu, radši to nechám na hand to hand. |
| |
| Před kostelem Idylka obyčejných lidí spěchajícíh za svými starostmi je údery zvonu rázem ta tam. Dav pomatených věřícíh. To je prima den! Rychle se snažím hodnotit situaci. Tři lidi vevnitř. Jeep nastartován. Doktor v dodávce. Zapřu brokovnici pod ramenem, zády stojím krytá u našeho auta. Udělám pár kroků vpřed ať mám větší prostor a více času na případné nabíjení, kdybych musela couvat. Snažím se pohledm najít velitele, ale pokud uznám za bezpodmíněčně nutné střílet, tak vystřelím i bez přímého rozkazu. Napadne mě, že by je snad střelba mohla vyděsit. Přece jen jsou to obyčejní lidi... |
| |
| Kostel Hnusák mě stáhne rukou za sebe. Vytáhnu svůj revolver a rozhlížim se jestli nás někdo bezprostředně neohrožuje. Vyjdeme z kostela a já vidím co se tu děje. Do prkený vohrady! Rychle do aut než ten dav ještě zhoustne! Pane Grässlichvieh, jděte do Jeepu místo Richarda, budete nám dělat cestu, my se za vámi jenom povezem. Rozeběhnu se ke svému autu. Nasedejte Ello, padáme odsud. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku Dav kolem rychle houstne a vy víte, že musíte rychle pryč. Zatím jste odráželi jen pár nešikovných útoků převážně neozbrojených lidí, ale nyní se ozval výstřel. Několik broků neškodně narazí do dodávky. Střelce v davu nevidíte. Všichni musíte ihned nasednout do aut a vypadnout. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku (Ella Ray) Odrazilas pár amatérských výpadů proti sobě, ale teď se k tobě blíží skupina tří chlapů. Jsou to civilové, ale pěkně velcí, nejseš si jistá, jestli je zvládneš bez použití brokovnice. Jeden má v ruce sekeru, další dva jsou neozbrojení |
| |
| Praha - Církev svatého počátku (Hugo Motyka) Před dodávkou jsou sice ještě vaši lidi, ale jeden z útočníků se nějak dostal až ke dveřím dodávky. Podle velké postavy a krvavého sekáčku v ruce hned poznáš, že je to zdejší řezník. Ušklíbne se na tebe a už leze do dodávky. |
| |
| Před kostelem Stojím vedle džípu a sleduji okolí. Když zazní zvon a následně hlas vyzívající zdejší obyvatele aby nás zabili, přimhouřím oči a pravá ruka mi pomalu sjede k opasku kde navyklým pohybem zkontroluji nůž a následně uvolním pojistku na pistolovém pouzdře. Jakmile zazní z kostela výstřel z brokovnice, vytáhnu pistoli z pouzdra a přejedu naše lidi pohledem. "Držte se u aut, pokud se přiblíží moc blízko, zabte je." Pronesu k našim lidem a pak se vrátím pohledem k pomalu se přibližujícím lidem. "ZUSTAŇTE STÁT! NEPŘIBLIŽUJTE SE, NECHCEME VÁM UBLÍŽIT, ALE POKUD NÁM NEDÁTE JINOU MOŽNOST BUDEME VÁS MUSET ZABÍT ABYCHOM OCHRÁNILI SVÉ ŽIVOTY!!" Zakřičím silným a důrazným hlasem varování ke stále se přibližujícím civilistům. "Ello! Toho se sekerou!" Křiknu na ní, když vidím jak se k ní blíží trojice mužů. Pak se hned otočím s pistolí v ruce a vystřelím po muži lezoucím do dodávky. Snažím se střílet jednotlivými ranami, abych šetřil munici. Levačkou vytáhnu nůž. Střílet hodlám po ozbrojených lidech, ať už sekerou, vidlemi nebo střelnou zbraní. Přednost mají samozřejmě nepřátelští střelci a příliš blízko se přiblíživší protivníci s improvizovanými zbraněmi. Nožem se pak hodlám vypořádat s dotírajícími neozbrojenými útočníky. "NASTARTUJ DODÁVKU!" Křiknu na Annu. |
| |
| Před kostelem Vydím jak se ke mě blíží hromotluk se sekáčkem v ruce. Že by místní chirurg? Proti sekáčku se mi se skalpelem jít nechce a tak se pro jistotu chytnu oběma rukama o horní rám bočních dveří dodávky a pokud se dostane dostatečně blízko tak se zhoupnu a oběma nohama do něj kopnu, abych ho alespoň na chvíly dostal z dosahu. |
| |
| Před kostelem Kurva, jak to že škrobák má kvér? To je fakt hovno spravedlnost... Trochu znechuceně se zatvářím na pistoli ve škrobákových rukou a když vidím, že z ochozů na nás nikdo nestřílí a že asi na rychlo pojedeme, rychle zhodnopím pohledem blízké nepřátele a cestou k autu si udělám pár metrů zacházku k hubeňourovi s kosou. Vesele se na něj usměju a udělám pár kroků k němu .Prudký švih seshora na hlavu Trapák. rychlý příkrok dopředu, čepel kosy neškodně za zády, toporo zastavené o příčně nastavenou brokovnici, cvaknutí pantů a spodní ruce v plné potovosti. Jedna horní ruka chytá kosu a svádí jí na levo, kde jí přebírá spodní. Prudké přitáhnutí překvapeného kosy a překvapeného kosiče na dosah. Krátká rána pažbou brokovnice do obličeje a pak pro vyrovnání kop kanadou do rozkroku. Čas se opět trochu zpomaluje, zkouknutí okolí a návrat zpět k autům, ve spodních rukou místní variace na kosu. Jak procházím kolem škrobáka, nenápadně si otřku kousky zubů z pažby o jeho oblek. Dál se věnuju doktorovým problémům s větším bratříčkem jeho skalpelu i jeho osobně, naštěsté zatím zaujatých doktorovým ústupem. Na zkoušku prudkým bočním švihem spodních rukou zarazím kreténovi kosu zezadu do krku a trhnu. pokrčením rameny se omluvím za dávku, kterou doktor asi schytal a rychle se sehnu pro sekáček, když se zvedám, ještě žertovně kopnu skoro uřízlou hlavu mezi další nepřátele. Očividně začala působit nejlepší droga - krev nepřátel. S tím už se vydám k jeapu a ještě cestou rychle přerazím ratiště kosy na dýlku cca metr dvacet, toto pude ovládat jedno i obouruč. Ve chvíli, kdy si sednu do auta, brokovnici si pověsím na záda a roztáhnu všechny 4 ruce, ve kterých mám jedenapůlruční kosu, sekáček, bejsbolku a nůž, asi vypadám trochu jak árijská varianta bohyně Kálí.. To však přejde ve chvíli, kdy pár čísel ode mě zabzučí o kapotu kulka a já se přikrčím do méně impozantní polohy a krátkými seky a údery zkouším odrážet lidi (nebo spíš jejich části, nemusím zabíjet, stačí sekat a lámat ruce) od auta. Kurva negři, odjezd! Houknu na zbytek skupiny a potichu doufám, že ty negry nenapadne začít házet šutry. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku Do hajzlu to je bordel. Jedem. Nastartuju Jeep, počkám až všichni mí pasažáři nasednou a pomalu se rozjedu skrz dav. Ze začátku si musím cestu dost prorážet a nejednou Jeep přejede nějaký podezřelý "hrbol". S kuší na klíně dávám bacha, jestli mě někdo příliš neohrožuje, ale když jsem viděl nastupovat ozbrojeného Hnusáka, myslím, že mam celkem dobré krytí. Jak dav řídne, přidávám plyn a jedu pryč od těch magorů. |
| |
| Před kostelem Jakmile vyběhne chybějíci část osazenstva z kostela, hned se stane situace o něco růžovější. Zahlídnu pana G. jak se s podivným úsměvem prosekává k autům, uslyším výstřel a varování. Právě v čas. Ještě mi v tom shonu bleskne hlavou, zda je opravdu nutné vystřelit. Tři chlapi sou i na mě moc, a kor takové vazby, to zaprvé, za druhé jeden z nich má sekyrku a za třetí báječná příležitost, jak si s čistým svědomím vyzkoušet brokárnu. Neváhám a muži se sekyrou uštědřím pěknou díru do břicha. VAUU! vskutku ještě lepší pocit, než jsem doufala. Sice mě zpětný ráz poněkud vyvede z míry, ale zorientuju se dřív než dvojice společníků sekeráče. Pak už by to neměl být problém. Pažba je taky zbraň. Snažím se co nejrychleji uklidit do auta. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Jeep Probíjíte se statečně skrz dav. Občas se až příliš vzdálíte dodávce za vámi a tak musíte zpomalit. Hnusák to kosí na levé straně co to jde, až je celý bok auta solidně potřísněný krví. Na pravé straně se činí Barbara a Kulhánek. Stálo ho to sice 4 náboje, ale po pár minutách je kolem vás už jenom pár lidí a vy si oddechnete. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Dodávka Když se Anna s dodávkou rozjede, už jsou všichni uvnitř. Anna se snaží držet krok s Jeepem, ale občas s tím má trochu problém. Doktor a Cecílie se vzadu snaží starat o Šutraře a tak je Furrow jediný kdo má na starost obranu dodávky. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Osobák Radní i Ella jsou konečně v autě a vyrazí za ostatními. Okénko u řidiče a za spolujezdcem po chvíli nápor z venku nevydrží. U Řidiče problém vyřeší radní svým revolverem. Vystřílí trochu nerozvážně do davu všech šest nábojů. Ruce, sápající se do okénka za spolujezdcem Ella dokáže odrážet údery pažbou. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Jeep Doprdele, zasraný negři jsou tvrdší, než sem myslel... zanadávám nahlas, když se mi už asi potřetí nalomí ratiště kosy. Naštvaně jí nejbližšímu útočníkovi zarazím z boku do hlavy takovou silou, že mu vyjede druhým spánkem. he hel, to je jak ten komix s Horned Reaperem... trochu se uškíbnu, vytáhnu namísto ní nůž a dál už odrážím o něco hůž. Už spíš s úlevou zaregistruju, že negři kolem zřídli a nakonec se z pozice pod náma přesunuli za nás. Tak to by bylo... začnu si utírat čepele nástojů o vestu, kde se červená pomalu vpíjí do vyšisované černi a trochu ji ztmavuje. Poté dlouhým máchnutím ocáknu zbytky negrů z pálky. Tak jo, zastavíme, až to bude fakt bezpečný a pak bych se sakra rychle vydal k nějakýmu dýlerovi se zbraněma a municí. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Osobák Přesunu se dozadu, kde chvíli lítám jak kulička v píšťalce, ale nakonec se přece jen zapřu nohama a neposedné ručičky a hlavičky rázně odbíjím ven pažbou brokovnice. Sem tam setřu trochu teplé tekutiny z obličeje. Radní střílí jako pominutý. Šetřete... Šest. s municí... Tak nic. Po chvíli zanou nenechavci sami odpadat. Situace se uklidní. Nalepím se na zadní sklo a kontroluju, jestli už jsem v dostatečné vzdálenosti. Pak neobratně přelezu dopředu na sedadlo spolujezdce. Několikrát se pěkně praštím do hlavy. Cesty opravdu nestojí za moc. Krucinál! zakleju a držím se jednou rukou za místo, kde mi strop vozítka uštědřil pěknou ránu. Dobrá práce, pane radní. pronesu upřímně do hučení motoru. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - kostel a následně dodávka V kostele jsem se nestačil divit, pažbou své pušky jsem jen těsně odrazil útočníkův nůž a ten zanechal na pažbě lehký šrám. Byl jsem velmi vděčen okamžité reakci hnusáka, jež mne okamžitě zbavil mého problému a mnich se skácel k zemi. Dík, Hnusáku máš to u mne. Následoval ústup k vozům, poměrně úspěšně jsem si razil cestu svou puškou až její pažba začala nebezpečně rudnout krví zdejších fanatiků. Doprdele, proč nemám bajonet.. Ve snaze šetřit naboje se probiji až k dodávce bez nutnosti střelby. Sáhnu do svého zavazadla a vytáhnu sekeru. Nasledně v pravé ruce držím pušku a pužívám ji jako krátkou hůl a v levé malou dřevorubeckou sekeru. Bohužel nakonec jsem nucen i dvakrát vystřeli, když se na mne vrhnou dva maniaci s vidlemi. Jejich dlouhé násady jsou pro mé krátké zbraně příliš nebezpečné. Sakra, proč tenhle krám nemá střešní okno, při první příležitosti ho musím vyříznout. Pak si přehodím zbraně v rukou a sekerou v levé ruce odražím útoky na své straně sekerou a pušku namířím na okénko u řidič nataženou rukou, tak že hlaveň je před hrudí naší řidičky a kdykoliv se v okénku objeví někdo přiliš dotěrný, tak jen zmáčknu spoušť. Řidička musí mít klid na jízdu parchanti. Jo a ty se prosím nepředkláněj, jínak to dopadne špatně a šlápni na plnej plyn, ať to jede. V jedné volnější chvíli zařvu na doktora dozadu. Připrav tam jeden molotov, to je flaška do níž naleješ benzín a strčíš do toho kus hadru, jako doutnák a pak mi to podej...a rychle, musíme si za sebou trochu vyčistit cestu, jinak se jich nezbavíme. Pak dál pokračuje ve své krvavé lázni sekerou...ještě že mám brýle a tak mi krev nestříká do očí. Jedna rána železným pohrabáčem mi málem roztříšlila lebku, avšak naštěstí sklouzla po přilbě a jen trochu pocuchala opěradlo sedačky auta, pak již tato končetina jen bezvládně dopadla někam pod sedalo...a tak to šlo dál (trenink s potlačování nájezdů na naše město se osvědčuje). |
| |
| Dodávka Po dlouhé době, kdy se spíše straním ostatních a nestarám se o okolí propukne tohle vše... ...fajn...jasně...že já nezůstala v dílně...husa blbá sem... při těch nepokojích hned nasednu do dodávky a pokouším se ji nastartovat, ale něco je v nepořádku...dodávka ale asi reagovala na Radkovy výkřiky a naskočila... Mrcho jedna pitomá...rozberu tě při první příležitosti!!! A na šroubky!!!! nadávám si vcelku nahlas...držím se těsně za předemnou jedoucím a vůbec mi nevadí porážet lidi přede mnou...poté, co předemně Kevin dá zbraň, mírně mně to vyděsí, ale ví co dělá a můžu jen doufat, že výstřely mně nevyruší už z tak složitého řízení a nenabourám do auta předemnou... No, já bych docela ráda, ale tomuhle a tomu před náma to příliš rychle nejede... usměju se ropzpačitě a jen tak si představím, že muž, kterého právě dodávka odhodila by mohl být i ten hulvát Gräss...to mi samozřejmně vykouzlí úsměv na tváři... |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Dodávka Dav řídne a vy si začínáte myslet, že jste se už dostali do bezpečí. Náhle, ale odněkud, nejspíše z domu na pravé straně, přílítne molotovův koktejl. Zasáhne předek dodávky. Řidič přes hořící čelní sklo nemá šanci cokoli vidět a když ještě následkem požáru praskne pravá přední pneumatika, dodávka narazí do stěny domu. Cecílie Walkerová se při nárazu do domu udeřila do hlavy a leží bezvládně vzadu v dodávce. I ostatní jsou různě potlučení, ale při vědomí. Dodávka hoří stále víc, kolem vás je několik lidí a další se rychle blíží. Aź požár zasáhne nádrž, nebo kanistry v úložném prostoru, bude konec. Musíte se rychle dostat pryč a doufat, že vás včas naloží nějaké jiné auto. Dva neozbrojení muži již otevřeli boční dveře dodávky a teď se začínají sápat na doktora. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Osobák JEŽIŠMARJA!!! Zakřičim, když vidim, co se stalo dodávce. Postavím auto napříč silnicí asi 4 metry za dodávkou. ZDRŽ TEN DAV ELLO! KREJ SE ZA AUTEM. Sám vyběhnu směrem k dodávce. Po cestě stihnu revolver nabít jen třemi náboji, na víc není čas. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Jeep A kurva Když vidím co se děje, zastavim Jeep a dám tam zpátečku. Projedu kolem dodávky a zastavím až u osobáku. Při cestě zajedu jednoho bastarda s vidlema. Gerte trhej. Trochu se zašklebim. Vezmu kuši a zastřelim prvního co se k nám moc přiblíží. Tohle neni dobý, tohle je v prdeli Stanly. |
| |
| cca 4 metry od dodávky Do psí ... ujede mi. Ruce zapřené na palubovce. Už když radní prudce zabrzdí, div ramenem nevyhodím dveře. Podělanej krám! Rameno, nerameno, vystřelím ven a jedním z nábojů sejmu dotírajícího otrapu u dodávky. Nepouštím se nikam daleko od auta. snažím se, aby ostatní mohli s co nejmenšími problémy přesednout jinam. Věta vždy připraven ti nic neříká? huhlám si pro sebe, když láduju brokovnici palivem z kapsy. Překvapivě se mi náboj nezadrhne, neupadne na zem ani nic podobného. Zacvaknu hlaveň a tentokrát jsem rozhodnuta trochu z nábojů provětrat. Dávám si bacha na týpky, kteří se kolem rojí. Snažím se uchovat si prostor a bránit auto. Leč všechno najednou zvládnout nejde... |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Jeep Zaregistruji útok na dodávku, ale než stihnu zařvat na Stanleyho, tak ten už brzdí a začíná couvat zpět k dodávce. "Pomoz Elle držet ty bastardy co nejdýl od aut!" Křiknu ještě za jízdy na Hnusáka a když džíp zastaví, vyskočím a běžím k dodávce. Pokud nikdo z fanatiků v dosahu nemá delší nebo palnou zbraň tasím pouze svůj nůž, pistoli nechávám v pouzdře a jestli nejsou ty dva co se cpou do dodávky už mrtví, jdu po nich. Využiju postavení ze zadu a útočím na ledviny nebo krk. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - Dodávka Po našem nemilém nárazu, jsem hlavu narazil do předního skla, neb jsem nebyl připoután a má přilba opět dostala za své a po předním skle se od ní rozběhl bílý pavouk, na jehož pozadí se na druhé straně prohání plameny od rozříštěného molotovu našich věrných, či spíše věřících přátel. Do hajzlu, někdo nás předběh, kterej šmejd...nesnáším, když mi někdo krade nápady před nosem. nadávám otřeseně a z obličije si rukou stírám krev, jež se mi řine z natrženého obočí.. Poté, co se konečně trochu seberu z nározu, tak stáhnu pušku k sobě. Řidička se zdá živá a při vědomí a tak ji pouštím z hlavy...teď se o sebe holka musíš postarat sama.Zkusím otevřít dveře, ale nejde to. Možná jsou zaseklé po nárazu...stáhnu nohy k břichu, zapřu se o sedadlo a vší silou vykopnu do předního skla. Po skle se rozběhnou tisíce prasklinek, ale k mému udivů se nerozletí, jako okno u nás doma, když do něj narazil kámen od sousedů, ale vylomí se ven drženo nějakou záhadnou silou u sebe. Sice překvapen, tímto nenadálým objevem, však stále pln zdravého rozumu, neboť citím oheň na přední kapotě i kouř jež se mi řine do plic. Vezmu svůj zelený vak a vyskočím ven na přední kapotu, ale v ohni se nezdržuji ani chvíli a okamžitě vylezu na střechu a zalehnu, tam se nadechnu čerstvého vzduchu. Je to úleva a naprostá má spása, neboť mé buňky se začínali dusit po celém těle a dávali to značně najevo. Najednou slyším otvírající se dveře na boku dodávky. Nahlednu, zda-li to jsou naši pasažéři, avšak opak je pravdou. Skupina otrhaných fantiků se škrábe dovnitř na doktora. Nezaváhám ani chvíli a abych mu dodal, alespoň trochu času vypálím z pušky prvnímu z nich do hlavy dírů. Ze vzdálenosti dvou metrů jsem nemohl minout a jeho tělo se skácí k zemi a jen dál zavazí dalším. Tohle nemůžeme jen tak udržet, na to nemáme dostatek munice ani sil. Tak to zkusím s těmi molotovy sám...je to naše jediná spása. Navíc musím setsakra rychle z téhle střechy. Kdyby tu nebyl ten kouř, tak jsem tu jak živý terč na střelnici. Přeběhnu na konec dodávky po střeše a seskočím k zadním dveřím do nákladového prostoru. Každého, kdo by mi v tom chtěl zabránit pošlu do pekel sekerou nebo puškou a prudce otevřu dveře do nákladového prostoru a vlezu dovnitř. Tady někde to bylo. Bedna s osmi molotovy...moc dobře si to pamutuji, vždyť jsme je doma nakládali. Áaa, tady jsou !!! Seberu bednu pod paži a vyrazím rychle ze dveří ven, aby mne tu nezablokovali. Padnou další dva výstřeli, tedy poslední nabité náboje ale snad se mi to povede. Má pu |
| |
| Dodávka Chvíly mi trvá než se po nárazu zorientuji, kde je nahoře a kde dole. Když se mi to konečně podaří, tak ucítím kouř. Bolí mě halva a v ústech cítím krev. Najednou se otevřou dveře a do vnitř se začnou sápat nějací chlápci. Popadnu skalpel a seknu po tom, který se po mě sápe nejblíž. Padej odsud ty hajzle! Snažim se udržet co nejdéle na živu. Pokud se Kevinovy podaří zbavit těch chlápků. Tak se rozhlédnu a hledam nějaké klidnější místo dál od hořící dodávky. Pomozte mi někdo s Šutrařem a Cecílií! Musíme je dostat ven, než to bouchne. Zavolám na ostatní co jsou poblíž a doufám, že alespoň někdo bude mít čas. Jestli někde vydím vhodné místo, tak zatím vytáhnu aspoň Cecílii a pokusím se jí tam dostat. |
| |
| Dodávka Po nečekané srážce dodávky s něčím se docela ošklivě praštím do hlavy a provedu si něco s rukou...chvíli se nemůžu zorientovat co se vlastně děje, ale probouzí mně lomoz a křik...když si uvědomím, že brzy auto vybuchne, snažím se otevřít dveře...jsou promáčklé, takže to nejde...vytáhnu tedy svou brokovnici, kde je jen pár nábojů na to nejnutnější, ale zjišťuji, že vytáhnout nelze...je zaklíněná u dveří dodávky a sedadla... kašlu na to... vytasím svůj klíč ze dveří dodávky a kdokoli by se na mně sápal, dostane ránu...vnitřkem se snažím přelézt k doktorovi a pomoct mu se šutrařem, ale práce je to těžká, zvlášť, když mám něco s rujou a s hlavy se mi řine krev...hlava se mi docela dosti motá a proto doufám, že nebudu další doktorovou přítěží... |
| |
| jeep: za použití svích oštěpů zmenším dav kolem.S posledním oštěpem v ruce skouším oddálit náš konec. kolem je slyšet moje výkřiky. Kdo když ne mi ,kdy když ne ted......až K***a zjistím kdo to řek strčím mu tu jeho ozdobu do svojí medvědí pasti |
| |
| Jeep Dobrej nápad. zazubim se na radkův pokyn, abych bránil jeep a tim pádem byl v případě průseru dál od výbuchu a prolítnu pohledem davy okolo. zběžně občas ještě kouknzu na dav zamnou, pokud by auto vypadalo, že začíná hořet fakt hodně, zkusím skočit za nějaký větší kus zříceniny nebo tak, odmítám chránit osdtatní vlastnim tělem před kremací. V případě, že situace vypadá kolem nás klidnějc, šáhnu po mé oblíbené metodě, mrtvolách (nebo ideláně raněných) - předtim než upadnou, vytáhnout na korbu, rychle zandat nože, uvolnit si horní ruce a šup obloučkem do davu, občas to někoho povalí, ale zase to klouže a pokud živola ještě nezmrtvila úplně, navíc to sebou i hází, překáží, bublá, rozptyluje v okolí smrad a útočníky. Kurva, královsství za obrněnej transportér s těžkym kulometem. Nebo za plamenomet... doprdele, to neni moc dobrá myšlenka. brblám si pro sebe, zatímco dělám některým útočníkům poslední letecký den a průběžně nervózně koukám na tu zápalnou pumu za našima zadkama... |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - u dodávky Vyhrabu se z nákladového prostoru dodávky v podpaží bednu s molotovy v ruce sekeru, přes rameno hozenou pušku. Neváhám ani chvíli a běžím j jeepu, jenž vypadá přeci jenom trochu líp. Ještě, že někdo měl ve městě smysl pro výzbroj a nabalil do auta pár těchhle miláčků. V bedně, na níž je napsáno Pome..cosi chrastí osm lahví z hnědého a zeleného skla, z nichž šouhají kusy látky. Celé mi to nechutně smrdí benzínem pod nos. Andělíčku můj strážníčku, opatruj mou dušičku nebo ti nakopu p.... zní mi v hlavě když běžím s touhle zásilkou od hořící dodávky a doufám, že ještě chvíli vydrží, neboť kdyby bouchla právě teď , tak blafnu celej a budu vypadat, jak čarodějnice ve středověku, jež se nechala chytit.. Doběhnu k jeepu a položím bednu s molotovy dovnitř, tak aby byla chráněna před náhodnými hořícími úlomky a náhodnými střelci. Jak mne to v mladí učili kámoši? Vem flašku, zapal ji hoď na cíl, tak aby se rozříštila a nejlépe ohodila, to jenž mý pak hořet...kluci střílely na stormy...ale tady se ty stromy hejbou..safra porte. A tak teda vezmu první molotov, zapálím ho a hodím ho směrem do davu. Dostatečně daleko od našich, jež se ještě stále soukají z dodávky a tak aby pokud možno odděloval nás od části zbylého davu. Následuje druhý a třetí molotov, jež rozšiřují hořící stěnu mezi námi a davem. Snad nám tohle dá drahocené vteřiny a chvíli potrvá než se tihle mameluci vzpatují a pokusí se to oběhnout. Gerte, zbytek je tu, ale šetři nenasazoval jsem pro ně krk, jen tak pro nic za nic.a ukážu bednu směrem k Hnusákovy, jež má momentálně jiné starosti a zápolí s těmi, jež mé hořlavé lásky nestihli zastihnout a šinou si to knám. Pak vyrazím zpět k časované bombě...naší červené dodávce, kde se stále nachází čtyři naši a bohužel dva to po svejch určitě nezvládnou. Chopím se opět pušky a kráčím zpět k dodávce, po cestě láduji do pušky nových pět nábojů. Vídím, že doktor se už snaží vytáhnout Šutraře, ale vzhledm k jeho váze nemá příliš velké nadějě. Doběhnu až k němu a snažíme se odtáhnout Šutraře k autu, pomáhám si sekerou a puškou, ale snažím se již nestřílet, neboť oheň udělal své ...zmatek a strach. Je až s podivem, jak dokážou tihle blázni kvůli iluzy ničeho obětovat i svůj život. Pak bočním pohledem zahlédnu naši nepříliš úspěšnou řidičku a jen chraplavým hlasem bez dechu zavolám: Zkuste vytáhnout tu kuchařku a vypadněte okamžitě od tama nebo z vás budou grilovaný kuřata... ...a i naporcovaný. jen zděšeně okem kouknu, jak oheň hoří i pod autem...tedy u nádrže. |
| |
| Osobák, Jeep (Hnusák, Ella, Stanley, Kevin, Barbara) Hrdinně držíte ohromnou přesilu. Kevinovo molotovy udělali v řadách nepřátel pořádný zmatek. Hnusákovo oběti morálce nepřátel také nepřidávají. Ella už zastřelila 6 obzvlášť nebezpečně vyhlížejích nepřátel a Stanley už dokonce vystřílel všechny svě šipky. Barbara nepřátele probodá svým oštěpem. Dav nepřátel stále dotírá, ale vy to zatím zvládáte na výbornou. Dodávka (Novotný, Anna, Motyka, Kulhánek, Kevin, Šutrař, Cecílie) Doktor s radním se zrovna snaží vyložit Šutraře, když plameny dosáhnou k jednomu kanistru s benzínem v nákladovém prostoru. Bude trvat snad pár vteřin, než se kanystr nahřeje natolik, že exploduje. Je jasné, že všichni musíte okamžitě od dodávky co nejdál. Snad dokážete sami utéct pryč včas, ale s raněnými na zádech to určitě nestihnete. |
| |
| Jeep, osobák Dělám co můžu, abysme ty zmetky udrželi dost dlouho aby se všichni dostali z dodávky. Když mi dojdou šipky do kuše, zvednu ze země těžké kladivo, které tam nechal jeden z útočníků po té, co jsem ho střelil do hrudi. Po pár prvních úderech jsem z téhle zbraně naprosto unešenej. Hádám, že váží přes dvacet kilo a neni to žádná sranda ho zvednout a dobře se s ním rozmáchnout, ale když se to člověku podaří, dokáže s ním srazit i dva nebo dokonce tři chlapy jedním máchnutím. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku - u dodávky Do háje! Víc již nestihnu a ani nechci říct a začnu se bleskově pakovat pryč, když vidím, že tahle situace je bezvýchodná. Raději budu živej srab, než grilovanej a mrtvej hrdina. Rozběhnu se k jeepu, ale za nedlouho po mám chvatném ústupu ve snaze zachránit si svůj zbědovaný život, neb nic jiného mi nezbývá se ozval za zadý výbuch a můj hřbet olízla vlna tepla a následovala druhá větší serie explozí, když vybuchla nádrž dodávky a další kanystry. Rázová vlna mne zprudka pohodila dopředu. Slyším za sebou další kroky a tak mi hlavou jen probleskne. Doufám, že z tohohle vyvázneme se zdravou kůži a bude nás víc. Pak ucítím bolest na temeni hlavy, jak mne zasáhl nějaký projektil letící od dodávky. Dvakrát mi už dnes přilba zachránila život, ale do třetice, to už holt nevyšlo. Před očima se mi rozprostře rudá barva a nohy mne přestávají poslouchat. Udělám, ještě dva nebo možná tři kroky ze setrvačnosti a skácím se asi tři metry od jeepu na prašnou zem, jež mne libě uvitá do své náruče bezvědomí.... |
| |
| Dodávka Vidím, jak se plameny šíří až ke kanistrům s benzínem vzadu v dodávce. Na vteřinu úplně ztuhnu a nemohu se pohnout. Pak se ale vzpomatuju. Kouknu se na doktora. Rychle!!! Neseme Šutraře jak rychle to jenom jde. Vím, že pro Cecílii už se tam vrátit nedokážeme. Je mi z toho smutno. Jakmile uslyším explozi, vrhnu se k zemi. |
| |
| Dodávka Dodávka explodovala, Šutrař leží přede mnou a radní se kryje na zemi. Já stojím a svět se kolem mě rozmazal, píská mi v uších a já se pomalu probírám ze šoku. Vydím, že přes rameno mám svojí lékařskou brašnu. Zbytek věcí právě plápolá v dodávce a možná i všude kolem. Safra, co se to děje?! Stále trochu v šoku se rozhlížím kolem a snažím se zorientovat. Nějací zranění? |
| |
| Poblíž dodávky Když vyskočím z džípu, přejedu dodávku hodnotícím pohledem. Sakra Blesklo mi hlavou když jsem viděl jak moc dodávka hoří. Kevin už byl venku a zastřelil ty dva šupáky snažící se dostat do dodávky. Pak se pomalu začali probírat i ostatní tak jsem se stoupnul tak, abych jim mohl poskytnout ochranu před jednotlivci blížících se k nim od jinud než ze směru od kostela odkud se přibližovalo největší množství fanatiků. Pomocí nože a několika výstřelů jsem odstranil několik nepřátel a když dodávka explodovala, tlaková vlna, která se mi opřela do těla chráněného vestou ně dostala na kolena s pískáním v uších se rozhlížím po ostatních jestli jsou v pořádku. Mezi sbírajícími se postavami zaregistruju ležícího Kevina. Zvednu se a několika rychlými kroky se k němu dostanu. Chytnu ho za ruce a odtahujíc ho k džípu zařvu na doktora. "TADY!" Pak se podívám jaká je situace, kolik a jak daleko od nás jsou. "Musíme odsud vypadnout!" Položím Kevina do džípu. "Do aut a padáme odsud!" Křiknu na ostatní a mezi tím co čekám až nasednou, vyměním zásobník. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku Výbuch dodávky udělal pořádnej bordel. Teď se nepřátelé probírají a znovu na vás začínají dotírat. Stále víc jich vybíhá z různých bočních uliček. Začíná to být boj muže proti muži. Snažíte se stáhnout ke zbývajícím autům. Když chcete odnést Šutraře, všimnete si, že mu z hrudi trčí kus nějakého železa. Je vám jasné, že už nežije. Kevin Furrow je jen v bezvědomí a tak ho doktor s radním vezmou a odnesou k autům. Anna statečně bojuje, ale v zápalu boje se stále vzdaluje od ostatních. Mezi ní a ostatními je nyní už spousta fanatických nepřátel. Je obklíčena. Na chvíli se kolem ní utvoří kruh. v první řadě stojí muž se srpem, dva muži s nějakými tyčemi, jeden s vidlemi a jeden s dýkou. Po několika vteřinách kdy vyčkávají se na ní vrhnou téměř zároveň. |
| |
| Praha - Církev svatého počátku Otevřu oči. Je to zvláštní, mám pocit naprostého klidu a pokoje kolem sebe. Já neslyším! Jen si to uvědomím, začne se mi postupně sluch vracet. Vstanu a otočím se k Šutraři. To ne! Stojím na místě a koukám na Šutraře. Nevím, jak dlouho tak stojím, ani jak dlouho bych tam ještě stál, kdyby mě neprobral úder vedený zezadu od mé levé ruky. Svalím se na zem a hledím na toho útočníka. Je to obyčejný muž. Asi tak 35 let. V rukou drží prkno a chystá se mi s ním rozbít hlavu. TY HAJZLE!!! Vytáhnu rychle revolver a střelím mu všechny tři náboje do hrudi. VY SVINĚ!!! Mam chuť je všechny zabít. Cítím tu nenávist, co jsem naposledy cítil před šesti lety, když jsem bojoval u prolomené hradby Nového domova. Vezmu prkno a vyrazím proti dvěma nejbližším nepřátelům. Po dvou rychlých úderech se oba svezou k zemi. Chystám se vykročit dál, ale uslyším jak seržant volá ať padáme do aut a po chvíli váhání se rozhodnu poslechnout. Po pár ranách prknem už stojím u osobáku. Hnusák, Stanley, Radek, Barbara Jeep. Doktore vy budete s panem Furrowem u nás. Ještě se kouknu do míst, kde asi bojuje Anna. Ne, už je pozdě. Už jí nezachráníme. Máme to sice po cestě, ale nepočítám, že jí ještě budeme moct pomoci. |
| |
| V autě Sedím a kontroluji Kevinovu hlavu. Přilba většinu nárazu zachytila, ale i tak je na místě nárazu velká podlitina. Kevin pravidelně dýchá, když ho ale lehce bodnu špičkou skalpelu do prstu, tak nereaguje a je dál mimo. Obvážu mu alespoň hlavu. Pak se otočím na radního. Pan Furrow bude v pořádku. Dostal pořádnou ránu do hlavy, takže je v bezvědomí, ale měl by se za čas sám probrat. Stačí, když ho budu sledovat. Ostatní prohlídnu až budem někde v bezpečí. Já sem v pořádku, i když mám pocit, že sem si ukousnul špičku jazyka, když explodovala dodávka. Potom vydechnu a změním téma. Do háje, tohle se fakt nepovedlo. Koukám, že civilizace dostala mimo Nový domov docela na frak. |
| |
| Osobák Nechápu odkud se ti fanatici pořád berou. Jak se dívám kolem, napadne mě, jak mocnou je víra zbraní. Ty prosté lidi neodradí od jisté smrti ani tohle strašné divadlo. Lidé pobíhající kolem jako pochodně, krev stříkající na všechny strany, naše střelné zbraně, které z těchle obyčejných věřících dělají cedníky... a oni se za obranu něčeho neuchopitelného takhle bezhlavě objetují a nasazují své prosťoučké životy. Tohle vážně nepochopím. Výbuch dodávky mě stejně jako většinu na chvíli úplně paralyzoval. Než jsem se stačila posbírat, útočníci byli opět na nohou. Stále se snažím držet pozice. Zahlídnu Annu ztrácející se v davu. Jsem zmatená, bylo by nelogické vrhnout se jí na pomoc. Musíme udržet auto, jinak zařvem všichni. Zaregistruju rozkazy pana radního. Vlastně sem na to, až někdo dá povel k odjezdu čekala jako na spasení. Tohle je už vážně o držku. |
| |
| Osobák a poblíž. Nažer se, negře zasra... uprostřed práce mě zastihne výbuch a připomene mi, že jsem mohl víc sledovat okolí. V následující chvíli asi připomínám vážku po zásahu - 6 končetin, vlajících ve vzduchu a tělo letící vzduchem, stržené tlakovou vlnou. V letu aspoň rychle pustím bejsbolku a nůž a zkusím dopad trochu stočit. O chvilku později už se hrabu ze země pár metrů od auta, hlava čerstvě depilovaná do ruda, odřený obličej, dlaně a divná červená barva, kapající mi z pravé spodní ruky. Doprdele, co je zase tohle...au. syknu ve chvíli, kdy si vytáhnu z ruky několikacentimetrový kus SPZky. Ránu zatím nechám krvácet, jen se natáhnu pro brokovnici, která zkončila asi metr ode mě a rychle se odeberu k autu, nebo spíš odpajdám. Dementní pohmožděniny. v tu chvíli mi dojde, že sem nechal cestou ležet bejsbolku, ale doběhnout pro ní už očividně nestíhám, ne teď. Namísto toho si jen rychle zrekapituluju zranění a zbraně. aha, sakra. rychle si shrnu vestu na stranu. Dokrore, budu potřebovat nějaký šitíčko. zavolám na dokrota, zkusím zahýbat prsty pravé spodní ruky, za což jsem odměněn náhlým výraznějším zrudnutím rukávu. Takže ve třech... Pustím se do bránění auta. Mezitím se snažím nevnímat divný pocit v oblasti břicha. Příště až budu lítat, musim odložit nože. Kurva, bodnout se sám vlastnim nožem. Snad to nebude hluboký, tuhle smrt bych di nevodpustil. |
| |
| Jeep Když slyšim, že už z tohodle pekla konečně vypadnem, naposled roztočím obří kladivo nad hlavou. Když ho pustím a zasáhne nějakýho pitomce s mačetou, letí ještě pár metrů se svou obětí dál. Nasednu do Jeepu a nastartuju. DĚLEJTE LIDI! Začnu se pomalu rozjíždět. Jekmile budou všichni na palubě a uvidim, že se i osobák za mnou rozjíždí, vyrazim co nejrychlejc pryč od těch magorů. |
| |
| Osobák Pomůžu naložit Furrowa. Rudá mlha před mýma očima řídne a já zas začínám přemýšlet. Doktore, do auta. Vojíne Ray, vy taky. FOFREM! Jakmile všichni nasednou, rozjedu auto a sleduju Jeep. Do háje, na jakou misi jsme se to vydali? Přežijeme vůbec někdo? Objeví se mi na okamžik v hlavě pesimistické myšlenky. Vyruší mě z nich až náraz těla do kapoty. Přidám plyn a trochu strhnu volant. Osoba z kapoty spadne a já dál jedu za Jeepem. |
| |
| Cesta - 11.10 Když ujedete fanatickému davu, pořádně si oddechnete. Zastavíte až asi 30 kilometrů za městem. Vozy zastavíte na široké silnici po které jedete. Kolem silnice jsou jen louky a každé nebezpečí byste měli včas zpozorovat. Snad. Je čas na ošetření raněných a inventarizaci výstroje a výzbroje. |
| |
| Cesta Zastavim auto a vystoupim. Tohle je ztracený. Přišli jsme skoro o veškerou výbavu a o spoustu lidí. Má smysl vůbec pokračovat? Přejedu pohledem své lidi a uvědomím si svou zodpovědnost za náš úkol. Náš úkol je důležitější než naše životy. Pomyslím si s lítostí. Musíme pokračovat i kdyby to nikdo z nás neměl přežít. Vždyť to co jsme dokázali do teď je již značný úspěch. Položili jsme základy spojenectví tří osad. Ano, získali jsme i nepřátele, ale i to se dalo čekat. Musím se soustředit na naší další cestu. K čertu, teď nás čeká návštěva dolů, ty jsou pro nás extrémně důležitý! Vojín Ray a seržant Kulhánek! Vy buďte ve střehu a sledujte, jestli nevyrazili za námi. Pohled mi přejede přes Hnusáka. Doktore vy se postarejte o pana Grässlichvieha a pana Furrowa. Barbaro, vy projděte okolí, jestli zde není nikdo, kdo by nás mohl ohrozit. A vemte pár polních lahví a poohlédněte se, jestli zde nenajdete nějaký zdroj vody. Pane Stanley, vy dolijte kanystr nafty přidělaný vzadu na Jeepu do nádrže. Pokud správně počítám, už by vám brzo nafta došla. O všechen benzín do našeho vozu jsme bohužel přišli. Naštěstí nemá takovou spotřebu jako Jeep a tak by snad ještě měl vydržet nějaký ten kilometr. Vytáhnu rukou nakreslenou mapku a položím jí na kapotu. Do dolů je to nějakých 60 - 70 kilometrů, na to nám ještě palivo vystačí, ale jestli tam nějaké neseženeme, budeme muset dřív nebo později pokračovat pěšky...a ta vojenská základna...hmm...moc daleko... |
| |
| soukromá zpráva od pro To jak jsi toho kupce okradla, byla dobrá práce. Sice si tě pak všiml, ale to už jsi sáček s 200 zlatými měla v kapse. DVĚSTĚ ZLATÝCH!!! Vždyť s takovými penězmi bys mohla pohodlně žít dalších pět let. Vyžít ano, ale určitě né přežít. Né v Praze. Né, když ten kupec byl dobrý přítel vůdce Gangu a neomezeného vládce třetiny města Alexeje Ivanova. Ale jak jsi to měla asi vědět... Teď už po tobě určitě ve městě pátraj jeho muži. Sleduješ jak na silnici zastaví dva automobily. Už jsi podobné párkrát viděla, ale to už je dávno. Ležíš na zemi skoro kilometr od nich. Určitě tě zatím nespatřili. Mohli by být tvou jízdenkou daleko od Prahy. Tady nejsi v bezpečí. Ivanovo muži tě uštvou. Musíš pryč a tihle mají prostředky jak se odsud dostat!Na druhou stranu, kdo ví co jsou zač. Musíš být opatrná. |
| |
| Cesta Zastavím Jeep a vystoupim z vozu. Jasný, šéfe. Vemu kanystr a přeleju jeho obsah do nádrže. Když mam hotovo, vytáhnu ze svého oděvu láhev pálenky a trochu si cvaknu. Radši to udělám tak, aby mě nikdo moc neviděl, abych zas neposlouchal nějaký keci. Pak dojdu k doktorovi. Jak jsou na tom? Potřebuješ helfnout? |
| |
| Zastávka Když se konečně dostaneme z dosahu fanatiků a zastavíme, vystoupím z džípu a rozhlížím se po okolí. Po radního pokynu abych s Ellou hlídkoval, ji vyhledám pohledem a pokynu jí aby si vzala na starost druhou stranu. Poté přejedu pohledem po zbývajících členech naší výpravy. V duchu spočítám ty co to nezvládli . . . Zatřepu hlavou abych setřásl nepříjemné myšlenky a vrátím se se vší pozorností zpět k pozorování okolí. |
| |
| Hlídka Vážně si oddychnu, jakmile zastavíme. Čerstvý vzduch, relativní ticho a klid mi dělá moc dobře. Na pokyny Radního i velitele reaguju jen kývnutím hlavy. Poslušně si stoupnu kus od aut, tak abych měla relativní přehled a bedlivě pozoruju okolí. Jsem ráda, že nemusím být se skupinou, tedy spíše se zbytky původní skupiny. Smutné pohledy a ponurá nálada by mi teď neprospěla. S nabitou brokovnicí se snažím vnímat, to proč jsem tady, abych nemusela myslet na nic jiného. Vcelku běžný pracovní postup... |
| |
| Cesta Když konečně zastavíme, tak prohlídnu znova pana Furrowa. Ten už se probral a má jen bolesti hlavy. No ještě, že jste měl tu přilbu jinak by ste teď už neměl hlavu. Pousměju se a podám mu promáčklou přilbu. Pokud by se objevili nějaké komplikace, jako například zhoršení zraku, nebo by nepřestávali ty bolesti, tak mi okamžitě dejte vědět. A teď mě omluvte, musím se věnovat panu Grässlichviehovi. Jdu za Gertem a cestou potkám Stanleyho. No pan Furrow bude snad v pořádku. Ale teď se jdu kouknout na pana Grässlichvieha, tak snad to proběhne bez komplikací. Dojdu za Gertem a prohlédnu mu ránu na ruce. Je to ošklivá a hluboká rána a bude se muset zašít. Zbytek modřin se mu, už prakticky zahojil. Teda musím říci, že se hojíte obdivuhodně rychle. Ale ta rána se bude muset zašít. Na bolest, už bohužel nemůžu dát nic lepšího, než trochu marihuany co sem zachránil v kabele, tak pokud máte zájem. Počkám na jeho reakci a pak mu ránu zašiju ať se rozhodne jakkoliv. |
| |
| Cesta) Na doktorovo hodnocení se jenom trochu bolestivě zazubim Mám si vyndat svoje šitíčko, nebo mi to zalátáte vašim? a jo, hojim se rychle, taky sem to nejlpeší z lidskýho druhu, čistý geny, ne nějakej zasranej negr, co hulí trávu a šoustá čokly. Poslední větu pronesu sice s úsměvem, ale je jasné, že jí myslím vážně. Navíc teď nemůžeme bejt mimo. Hele, pokud de vo náš plán, auu, kurva, na tohle sem už starej.. bolestí zasyčim přes zatnutý zuby ve chvíli, kdy mi na to dokrot šplíchne trochu lihu. Dál už pokračuju tak na půl huby a snažím se nevnímat bolest, sice jsem na ní stavěnej, ale ne zas tak moc na to jí přijímat. Hele, pokud de vo náš plán, co si zkusit sehnat nějaký lepší kvéry, nebo aspoň lepší zbraně a náboje? pohled věnuji spíš Radkovi, řeči spíš Škrobákovi. V tu chvíli doktor došije a než stačí vyndat nůžky, jednou rukou podržím jehlu, druhou vytáhnu od pasu nůž a s tichým oslovením sráči zkurvená odříznu nit nad ranou. Tak tak odlolám pokušení si dát pořádnýho loka tý dezinfekce, přeci jen rány na duši zhojíme až po těle. |
| |
 | Škarpa zatracenej déšť pomyslím si když se konečně proberu po troše toho odpočinku.Včerejší útěk mě docela zmohl.Navíc začíná být celkem zima a já ještě nejsem dostatečně daleko od Ivanova.Co je to asi za lidi..?Pozoruju ze svého úkrytu skupinu lidí,která si na cestě udělala zastávku.Je to už on? Je to Ivanov? Co mám dělat? Po několika nekonečných minutách čekání nevydržím a zkusím to risknout,musím odsud zmizet za každou cenu. Pomalu se tedy zvednu a jdu k autům. Pár z nich si mě už všimlo a netvářej se zrovna vlídně.Dokonce na mě míří i zbraně. Ivanov?!? Prosím nestřílejte... |
| |
| Cesta Najednou vidím, jak se k nám z dálky někdo blíží. Jeden člověk? To snad neni útok. Pomyslím si a hned upozorním ostatní. Někdo k nám jde. Kdo máte zbraně, dávejte pozor. Sám vytáhnu svůj revolver, konečně ho nabiju a namířím směrem k nezvané osobě. Blíží se k nám pomalou chůzí a já zjišťuji, že je to mladá dívka. Když promluví, stále mám v ruce svůj revolver namířený zhruba směrem k cizí dívce, ale ruka už mi trochu poklesla a tak mířim spíš pod její nohy než přímo na ní. Co si přejete slečno? |
| |
| Hlava mi třeští, ale jinak se začínám probírat. Rukou si začnu ošahávat pohmožděninu na hlavě a raději z ní sundám kus látky, co tam dal doktor...ještě bych od toho chytl zánět... a začnu se pomalu zvedat. Podepřu své tělo lokty, zamrkmák a pak už se zdá všechno zase trochu jasnější. Sakra, co se to zase stalo...au to bolí...já jsem to věděl, že jsem se tam už něměl vracet...bože já jsem takovej vůl...furt budu pokoušet štěstí...kdyby mě viděl otec, tan by mě ještě seřval... a kde mám pušku...co teď?honí se mi v hlavě změť myšlenek. Pak šáhnu vedle sebe a podám si svou přilbu, je pěkně zdeformovaná a tak je jasné, že právě ona mi zachránila život. Sakra holka, co já bych si bez tebe počal! Pak si ji znovu nasadím a utáhnu, přetřu zase o něco víc poškrábané sluneční brýle a odplivnu si na zem vedle auta a zeptám se jen tak suše do davu. Může mi někdo říct o co jsem přišel v tomhle pekle zatím, co jsem si vychrapoval v bezvědomí. Kde to jsme a co se bude dít? ...poté si všimnu přicházející dívky ... A co tady dělá ta holka? A nebo mám halucinace? Opřu se tvrdě hlavou o auto o něž se zády opírám a ucitím bolest....následuje kletba v duchu: Sakra, dávej si bacha! |
| |
| Cesta Nic jiného než se odsud co nejrychleji dostat.Chci pryč z tohohle zpropadeného města! Vemte mě prosím sebou. Odpovím na otázku chlápkovi co na mě míří.Přitom se pomalu rozhlížím kolem sebe a prohlížím si celou výpravu.Vypadají tedy dost zničeně a koukám že mají i raněné. Zkusím jim nabídnout mé peníze,tady by mi stejně nebyli k ničemu.pomyslím si. Mám dost peněz,cestu si zaplatím. Rozhlížím se kolem sebe a koukám jak na moji nabídku zareagují.Z jejich výrazu se nedá nic vyčíst.Nevypadají že by se s něčím mazlili,spíš je to banda lidí co umí dost dobře bojovat. Snad tady budu v bezpečí. |
| |
| Cesta Sleduju to kočku, co se k nám blíží. Celý ztuhnu, když začne mluvit o penězích. Hele krásko a kolik že to těch peněz jako že máš? |
| |
| Cesta Prohlížím si chlapíka co mi položil otázku a přitom přemýšlím jak moc těch peněz vlastně mám přiznat. Život mě naučil že nemám věřit nikomu.I když tyhle lidi nevypadají jako zloději. Dost nerada bych zkejsla na tomhle odporném místě bez peněz,co mám tedy přiznat??? honí se mi hlavou myšlenky. Musím rychle něco říct,ať mě z ničeho nepodezírají. Mám jich dost na to,abyste si mohly koupit zásoby jídlo,zbraně a léky. Vezmete mě nebo ne? |
| |
| Cesta Stále sleduji cizí dívku, ale ruka s pistolí, je teď už zcela spuštěná k zemi. Teď už se jí rozhodnu uklidit úplně. Co je asi zač? Zlodějka? Neposlala jí církev aby nás špiclovala? Ne, nemohla se k ní dostat informace co se ve městě stalo tak rychle. Ještě jsme se vlastně nepředstavili. Já jsem Kryštof Novotný, radní města Nový domov a toto jsou mí přátelé, s kterými jsme se vydali splnit náš úkol. Nabídnu dívce pravici. Sice to není přestně podle bontonu, ale co. Před chvílí jsem na ní ještě mířil bouchačkou a o tom Jarkovsky taky nic neřikal. Pokud vás máme vzít sebou, musíme nejprve probrat pár věcí. Za prvé vás chci upozornit, že cesta s námi nemusí být nejbezpečnější. Dále potřebuji vědět pár věcí o vás. Tak třeba pro začátek kde se tu berete? Odkud jste a proč se chcete tak dostat z Prahy? V jaké části Prahy jste byla? Jaký je váš vztah k Církvi svatého počátku? Pokud chcete jet s námi, musíte nám být něčím užitečná. Kolik nabízíte peněz a jaké máte schopnosti, které by se nám mohli hodit? Vyptávám se na hodně věcí, ale není to jen tak vzít si do auta někoho cizího. I když už teď jsem skoro rozhodnutý jí tu nenechat. Chudinka, vypadá že má nějaké závažné problémy a na někoho takového se přece nemůžeme vykašlat, to by nešlo. |
| |
| Cesta Takových otázek najednou jsem v životě nedostala. pomyslím si když vyslechnu tu spouť otázek co na mě chrlí ten radní. Nejspíš je to dost uznávanej člen,nepsanej vůdce. Asi ani nebudu zkoušet ani lhát. pracují moje myšlenkové pochody dál. OK,řeknu vám všechno co chcete vědět. Jmenuju se Eva Nováková a tady jsem se ocitla protože utíkám z města před šéfem gangu Ivanovem,pokud jste o něm ještě neslyšely,tak buďte rádi.Není radno si s ním zahrávat.Bohužel jsem okradla jednoho jeho kumpána o celkem slušnou sumičku a on po mě teď jde. začala jsem pomalu odpovídat. Snad se neleknou a nenechají mě tu.Určitě už mají svých starostí dost. honí se mi hlavou a zase se pokouším vyčíst něco z jejich tváří,opět bez úspěchu. Odpovídám tedy dál. Jsem z Brna,ale už několik let žiju v Praze. Tedy teď je aktuální spíš minulý čas.Budu opravdu ráda až z toho zpropadenýho města zmizím.Jsem z části,která je ovládána gangy.Z části kam nezabloudí slušná živá duše,z části kde je jen chaos a smutek. pokračuju ve vyprávění o mé minulosti. No a co se týče té církve,moc jsem toho o ni neslyšela.Zprávy z ostatních částí se k nám moc nedostávají,to si Ivanov pečlivě hlídá. Rozhodně ale nejsem její fanoušek. Jako zlodějka si ovšem moc nepotrpím na žádnou církev. Čas utíká rychleji než bych si přála. Nemůžu už dál zdržovat zdlouhavými řečmi. přemýšlím.Navíc už mě to povídání i unavuje. Nebezpečí se nebojím.Na to abych se bála jsem ho potkala už mockrát.Navíc kdybych tady zůstala tak pro mě bude to nebezpečí mnohem větší.Ivanov sice nemá ponětí kam jsem utekla,zametla jsem za sebou všechny stopy.Brzy se ale může vydat hledat směrem z Prahy.Nechci zvětšovat vaše nebezpečí,ale zas tak důležitá nejsem aby mě hledal dlouho.Brzy ho to přestane bavit.Jak už jsem řekla mám peníze které vám pomůžou. Nabízím vám 70 zlatých když mě vezmete. Navíc mě život na ulici naučil i celkem dobře bránit se a bojovat dokončím svoji výpověď.Teď už mi nezbývá než doufat. Opravdu moc vás prosím,vemte mě sebou. žádám a čekám na reakci. |
| |
| Cesta Zahlédnu přicházející dívku chvilku před tím, než nás na ní upozorní radní. Automaticky na ní namířím zbraň a měřím si jí hodnotícím pohledem odhadujíc potenciální nebezpečí. Během toho co s ní radní rozmlouvá, sleduji okolí, aby to nebyla past a ona neměla jen odlákat naši pozornost. Když se dívka zmíní o tom, že je zlodějka, podívám se na ní né zrovna přátelským pohledem. "A jaké záruky nám poskytnete, že neokradete i nás a nezmizíte?" Pronesu k ní nepříjemným tónem, který ani nezní jako otázka, ale jako konstatování mého názoru. "Cestovat s někým divočinou, být na někoho odkázán ve dne v noci vyžaduje vzájemnou důvěru, nebo alespoň jistý druh vzájemného respektu . . . " Na vteřinku očima střelím po Hnusákovi, ale hlavou nepohnu ani trochu, takže to většině lidí nejspíš uniklo. "Bez toho by jsme se za pár dní pozabíjeli, protože téměř každý kdo si troufne opustit město má u sebe užitečné a cenné věci aby mohl přežít." Rozpovídám se víc než jsem chtěl a upřeným probodávajícím pohledem se dívám na cizí dívku. |
| |
| Cesta Má pravdu. Ale přece jí tu nenecháme a navíc nabízí celkem dost peněz... Jak si jí získat její věrnost...? Mám pro vás jiný návrh slečno Nováková. Pohledem sjedu na okamžik na Kulhánka. Zajímalo by mě jestli už tuší, co chci navrhnout. Jestli chcete přidejte se k nám v plnění našeho úkolu. Za to získáte v našem městě dům a stanete se jeho obyvatelem. Bude záležet na dalším jednání s Radou jakou dostanete finanční odměnu, ale myslím že nebudete zklamaná. Zamračím se trochu na dívku. Pokud byste ale porušila některý ze zákonů města, byla byste souzena podle našich zákonů. A pokud byste se nás pokusila zradit během cesty, nebudeme váhat vás dle závažnosti prohřešku, potrestat na místě. Souhlasíte? Na seržanta už se raději nedívám. |
| |
| Cesta Poslouchám nabídku radního a přemýšlím o ní. Zní dost zajímavě. Doufám jen, že mi časem budou takhle věřit i ostatní. Seržant mi tedy rozhodně nevěří. O jakém úkolu to vlastně mluvíte? Před čím ujíždíte? |
| |
| Z povzdálí sleduji rozhovor našeho velení s cizí dívkou, stále ještě unaven odpočívám a využívám chvilky k oddechu. Co může být zač, od kdy se takováhle stvoření pohybují volně v putině. Tady něco nesedí, ale myslím, že nyní potřebujeme pomoc stejně tak mi, jako ona. No nic nechám to na vedení. A kde to sakra teda jsme? Rozhlédnu s po někom z našich, co nemá nic napráci a nepovídá si s cizinkou: Tak může mi už někdo říct, ve zkratce, co se stalo? Mám v hlavě včelí úl a vůbec netuším, kde jsme, co se safra stalo?...Krom toho, že bouchl ten náklaďák? |
| |
| Cesta Před ničím neujíždíme. Nový domov nás vyslal, abysme šířili poselství přátelství a spojenectví. Nabízíme ostatním osadám Smlouvu, která by zajistila spolupráci a stabilitu nám všem. Odpovídám dívce, zjevně zaujatý naším úkolem. Praha byla naším prvním cílem. U pana Ivanova a u Severního města jsme byli úspěšní, ale bohužel u Církve jsme vůbec nepochodili. Napadli nás a my tam ztratili tři dobré lidi. Dále pak velký automobil i s většinou zásob. Dodám smutně. Proto se nám hodí další člověk. A pokud se nepletu, vy nemáte příliš na výběr. Ale věřte mi, je to dobrá nabídka. Je to nebezpečný úkol, ale když se povede, budete mít možnost začít nový, spořádaný život. |
| |
| Cesta Vracím se ke Kevinovy, když se objeví ta slečna. Tak o tuhle se postarají ostatní, já sem na to už moc unavenej. Dojdu k autu, sednu si a opřu se vedle Kevina. Když vznese svůj dotaz, tak se mu pokusím odpovědět a přitom si zapaluju cigaretu. V kapse mi jich zbylo už jen pár. Zbytek shořel v dodávce. Takže ve zkratce. Potom co explodovala dodávka a Vy jste omdlel, se všechno pokazilo. Cecílie zůstala v dodávce, šutraře sme dostali ven, ale bohužel měl větší smůlu než vy a jeden ze šrapnelů co vylítnul z výbuchu ho dostal. Zbytek skupiny se bránil, ale těch vidláků bylo jak much a museli jsme se stáhnout. Anna zůstala odříznutá od zbytku skupiny a pravděpodobně je taky mrtvá. I když co se jí vlastně stalo sem neviděl. Stáhli sme se až sem a teď kontrolujeme ztráty. Zatim to vypadá, že sme přišli o všechno z dodávky. To znamená benzín, lékařské zásoby a podle toho co sem zaslechnul u ostatních, tak by sme potřebovali dozbrojit. Vtáhnu cigaretovej kouř do plic a vydechnu. Tohle sem potřeboval. |
| |
| Cesta Přemýšlím o nabídce. Zní to dost lákavě, ale kdo mi zaručí, že je to všechno pravda, že mě nechcete jen využít? Na druhou stranu, jediná další možnost je utíkat před Ivanovem, tedy před jeho lidmi pěšky. Určitě by mě uštvaly, musim pryč. To ostatní budu řešit jindy. Přijímám vaší nabídku. Odpovím a rozhlédnu se po ostatních co na mě říkají. |
| |
| Koukám, banda se konečně naučila disciplíně. s povděkem sleduju paranoiindí reakce a pomalu se vydám za doktorem, občas zkouším helce zahýbat prsty, ale když kamžitě po té následuke trocha krve ze šití, nakonec toho nechám a nehám jí volně svěšenou podél těla. Vzhledem k tomu, že byla většina rozhovoru slyšet až k nám, dojdu až přímo před slečnu a s výrazem lehkého nezájmu jí přejedu studenýma modrýma očima, brokovnici v horních rukou. Okej, kočka, přejdeme od formalit k praktičtějším věcem - máš zbraně? Jaký? A kde tu dou nejblíž koupit? Stačí i nějakej kovář. Jo a ještě něco... lehce se otočím do prava a pohlédnu na škrobáka, mezitím si protáhnu prsty pravé spodní ruky. Pak, náhle, se otočím zpět a vystřelím pravou spodní rukou směrem ke krku nově příchozí, prsty rozevření, s cílem jí za krk chytnut, ne jí pěstí rozdrtit ohryzek. Tak ukaž kočka, jak se umíš rvát. MH: co vidíš tě asi lehce rozhodí - postava vysoká něco přes metr osmdesát, se širokými rameny a ukázkovým árijským obličejem - ostrře řezané rysy, úzký nos, tenké rty a modré oči barvy poměnek a vřelosti ledu. co te ale asi upoutá víc jsou dva páry rukou, pod klasickým horním vystupuje z horní části hrudníku ještě jeden pár šlachovitých, svalnaých rukou, i když levá z nich je očividně čerstvě spravená, přes obvýzaný hadr ještě prosakuje krev. |
| |
| Zastávka Zůstávám na své pozici a dál sleduji okolí. I přes nečekanou návštěvu, které, jak jsem si všimla, se ochotně věnují naši pánové. Protáhnu si záda. Zrovinka se slova ujímá pan G, pobaveně pozoruji, jak to na návštěvu zkouší. Sama jsem napjatá, jak zareaguje. Být civilïstka, na kterou něco zkouší Gert, asi se sesypu k zemi a dám se nějakou pošahanou víru! Směju se té představě a periferně sleduji, jak to všechno dopadne. Je to vcelku uvolňující, nemyslet na to, v jakým srabu sme se během chvíle ocitli. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro |
| |
| soukromá zpráva od pro |
| |
| Cesta Sleduju jak ke mě přichází podivný muž se čtyřma rukama. Položí mi několik otázek, ale dříve než stačím zareagovat, chytí mě jednou rukou pod krkem. Trochu mě to zaskočí, ale pohotově vytáhnu z pouzdra na opasku svůj nůž a přitlačím ho do míst jeho žaludku. Pusť. |
| |
| Cesta Sleduju, jak pan Grässlichvieh trochu testuje slečnu Novákovou. Příliš se mi to nelíbí, ale rozhodnu se chvíli nezasáhnout. Aspoň budem o trochu víc vědět co je zač. Když ale vidím, jak se situace vyostřuje, rozhodnu se přeci jen do toho vstoupit. To by stačilo. Oba. A pokud jde o ty zbraně pane Grässlichviehu, nevím jak vám, ale mě se teď do Prahy příliš nechce. Budeme pokračovat dál. Slečna Nováková jede s námi. Otočím se k ní. Jedete se mnou, slečnou Ray, panem Furrowem a doktorem Motykou. Snad se tam nějek vejdem. V Jeepu jede tady pan Grässlichvieh s kterým už se tak trochu znáte, sečna Barbara, pan Stanley a seržant Kulhánek. Zvýším hlas, tak aby mě všichni slyšeli. Pokud nikdo nic dalšího nemá, tak vyrazíme. Nemáme v podstatě žádné zásoby vody a jídla, tak bych rád co nejdříve byl v další osadě. Počkám, jestli nikdo už nic nemá a pokud ne, nasednu do auta a jakmile všichni budou uvnitř, vyrazím. |
| |
| Cesta Hodím nedopalek cigarety na zem a zašlápnu ho. Pak se vydám směrem k džípu. Cestou se zastavím u Evy a podám jí ruku. Zdravíčko, Hugo Motyka jméno mé a na téhle akci zastávám pozici doktora. Takže pokud budete něco potřebovat ošetřít, tak se obraťte na mě. I tak se, ale snažte pokud možno nekrvácet a na pana Grässlichvieha si dávejte pozor slečno. (Hugo je přibližně 180cm vysoký, hubené a šlachovité postavy. Na tváři má několikadenní strniště a vlasy má nakrátko střižené a místy už prošedivělé. Jeho věk se dá odhadnout někde mezi 30 a 40 lety.) |
| |
| Cesta Postávám u džípu, sleduji okolí a poslouchám o čem radní s mladou ženou debatuje. Když se nakonec doslechnu, že se s ní radní dohodl na dalším společné cestě, jen se na ni ještě jednou podívám a poté se také chystám nastoupit do džípu. "Tak nasedat, ať odsud vypadneme." Prohodím k ostatním a mezitím než nasednou dojdu k radnímu. "Kterým směrem razíme teď?" Zeptám se skoro polohlasem radního. |
| |
| Cesta Překvapí mne vcelku dobrá reakce, pravděpodobně nového člena výpravy. Vidím, že se schiluje k odjezdu. Tak ještě jednou skouknu okolí a vydám se k autu. Kulhánek mluví s radním, tak si sednu dopředu. Pro případný útok mám pak více prostoru na to, abych něco vymýšlela. Pozdravím novou společnici a nenápadně ji zkouším odhadnout. Kývnu na ni a představím se. Ella Ray, těší mne. řeknu a nastoupím. |
| |
| Dálnice - 11.50 Znovu se vydáte na cestu. Jedete po dálnici vedoucí k severu. Dálnice je opět ve značně zdevastovaném stavu a vy jedete kolem čtyřiceti kilometrů za hodinu. V obzvláště špatných úsecích musíte ject doslova krokem. Nad vašemi hlavami vysí těžké černé mraky, které slibují brzké opakování včerejšího deště. Vzduch je poměrně studený a vám je jasné, že léto je již definitivně pryč a na cestě je zima. Mnohým z vás se také začínají ozývat prázdné žaludky. Během cesty dopijete i dvě poloprázdné láhve vody co vám zbyly. Silnice - 13.35 Krajina kolem vás se pozvolna mění a kolem vás se začínají objevovat nejprve nízké pahorky, které postupně přerostou v docela solidní hory. Už také nejedete po široké dálnici, ale po užší silnici. Za jednou zatáčkou před sebou uvidíte záterasy. Stojí u nich muž, který vám pokyne rukou, abyste zastavili. Záterasy jsou důkladně postavené a vám je jasné, že neprojedete, pokud je někdo neodsune stranou. Musíte zastavit. |
| |
| Silnice Když zastavíte auta a někteří z vás vystoupí, muž u záterasů na vás promluví. Dobrý den přátelé. Bohužel vám musím oznámit, že průjezd tímto údolím je zpoplatněn. Zaplatíte mi 5 zlatých za osobu. Doufám, že vše vyřídíme v klidu. Muž stojí klidně a usmívá se na vás, jako by neměl nejmenší pochybnosti o tom, že zaplatíte. Sice vidíte, že se mu u pasu leskne velká stříbrná pistole, ale nemá ji ani v ruce... Och ano, málem jsem zapoměl vás upozornit na dvě věci, které by vám měly usnadnit rozhodnutí o tom zda zaplatíte. Tak za prvé dokážu tasit rychleji než kdokoli jiný. Věřte mi. No a za druhé, můj přítel na támletom kopci má vynikající pušku, kterou vás i na tuto vzdálenost dokáže neomylně trefit. Otočí se ke kopci nalevo od silnice. Je to pár set metrů vysoký kopec pokrytý jehličnatými stromy. Jeho vrcholek je dobrý kilometr od vás a vy na něm nikoho nevidíte. Těžko říct, jestli muž řiká pravdu. |
| |
| Silnice Vystoupím z vozu a dojdu k muži. Když si vyslechnu jeho požadavky, vrátím se zpět ke svým lidem. Slyšeli jste? Co si o tom myslíte? Blafuje? Je vůbec možný, aby někdo měl takovou pušku? |
| |
| Když vidím Novotného, jak nedbá řečí strážného, tak se skusím někde v autě přikrčit, ať nejsme tak snadný cíl. No nevím nevím, tohle je myslím zbytečný risk...co už je to jeho život a velící je tu on. Rozhlížím se po kopci a hledám nějáký záblesk a tuze mne mrzí, že nemám pušku. Sakra, proč ji nikdo nesebral, taková škoda. Stejně si myslím, že jsme se měli vrátit do Prahy, měli jsme tam už dvoje spojence a jen jednoho nepřítele a rozhodně by se tam sháněla výbava líp než v téhle pustině. Navíc zbytečně se vzdalujeme od našeho domova. S takovouhle nám dojde benzín někde tady mimo civilizaci a domů pošlapeme pěšky. Stejně, co můžeme teď nabídnout komukoliv koho potkáme, hezkej úsměv. Tohle už není nebezpečná výprava, tohle zavání sebevraždou. Pak jen pronesu tiše pro osazenstvo vozu. Doufám, že ví, co dělá. |
| |
| Silnice Po několikakilometrové cestě zastavíme před zátarasy. Tato zastávka mě probudí,protože po nástupu do auta jsem hned usnula.Sice to nebylo asi příliš moudré,ale předchozí dny mě opravdu hodně vyčerpaly. Rozhlížím se co je předmětem naší zastávky a vidím,že na silnici před námi jsou zátarasy a že radní se o něčem baví s dosti podivným chlápkem. Co se děje? Proč jsou tu ty zátarasy? zeptám se,ale to už se vrací radní a říká nám o mýtném a o chlápkovi s puškou. Ty peníze sice mám,ale radši bych je utratila za užitečnější věci.Mám hlad a žízeň.pomyslím si.No ale rozhodně taky nechci přijít o život. Já nevím.Možný je všechno. Třeba jen blafuje a můžem klidně projet. Zjistit se to asi nedá,že? |
| |
| Silnice Když dojedeme k zátarasům, tak vystoupím s auta a poslouchám rozhovor. Když uslyším zmínku o odstřelovači, tak se zas urychleně vrátím do auta. Přeci jen, na cíl kterej neni vidět se střílí hůř. |
| |
| U zátarasu Na cestě před námi uvidím zatarasy a jednoho ozbrojeného muže. Přejedu ho zkoumavým pohledem a když se zdá, že emá v úmyslu zaútočit, ale vyčkává, taks e začnu rozhlížet po okolí, protože to smrdí jako past. Když zastavíme zůstanu sedět, ale pravou nohu vyndám z vozu, abych mohl v případně nouze rychle vyskočit z auta. Po vyposlechnutí debaty mezi radním, a ozbrojencem u zátarasu mi cukne obočí. Odstřelovač? Letmým pohledem přejedu horizont i když je mi jasné, že na takovou vzdálenost nic neuvidím. Vystoupím z džípu a přistoupím k radnímu. "Pane, pokud jsme nepřišli o peníze co jsme měli při opouštění ´Domova´, tak bych raději zaplatil. Není to tak velká částka aby nás to bolelo a za problémy to nestojí." Pronesu polohlasem k radnímu aby to neslyšel ozbrojenec u zátarasu. |
| |
| Silnice Poslechnu si názor. Vyndám si z váčku požadovaných 45 zlatých. Seržante je to hodně peněz, které nám budou chybět. Ale asi se nedá nic dělat. Nebo že by přece... Dojdu k tomu muži u záterasů a dám mu peníze, zatímco ve mě vře krev. Muž s úsměvem odsune část záterasů a my máme volnou cestu. Všichni se vrátíme do vozů a projedem záterasy. Silnice se dál klikatí mezi kopci a já asi za tři kilometry, když si jsem jistý, že na nás z kopce s ostřelovačem nemůže být vidět, protože nás kryje jiný kopec a stromy, zastavím a vystoupím. Nevim jak vy, ale já podobný lapky nenávidim. Když tam půjde nějakej chudák bez peněz, tak ho zastřelej. Navíc, ty peníze můžem potřebovat. O jejich zbraních ani nemluvě. Já jdu teď zpátky, vzít si co je naše. Chci sebou jednoho dobrovolníka. Vyndám z náprsní kapsy malé desky s pečlivě přehlími papíry. Kdybych se náhodou nevrátil, tady máte všechno co potřebujete k dokončení úkolu. Smlouvy, seznam osad, kam musíme jet i jakousi mapku. Zatím to neotvírejte. Doktore, dám to vám. Podám doktorovi desky a čekám na dobrovolníka. |
| |
| Silnice Vezmu desky a jsem šťastný, že se se mnou na post dobrovolníka nepočítá. Tak hodně štěstí pane radní. |
| |
| O kus dál na cestě za zátarasem Když z radního vypadne to co vypadně, nevěřím vlastním uším. "Pane nemyslím, že by to byl dobrý nápad. Může tu jich být víc. Ne jen ten u vjezdu a ten údajnej na kopci." Tvářím se tak, že je zřejmé, že se mi to ani trochu nezamlouvá a snažím se po očku sledovat naše okolí. |
| |
| U aut Jakmile zastavíme automaticky vylezu ven s očima na š´topkách. Nápad pana radního se mi absolutně nezamlouvá, problémů už jsme měli dost, tak proč vyhledávat další. Doufám, že mu to Kulhánek rozmluví. Jestli ne, pak půjdu s ním, co jiného mi taky zbývá. |
| |
| Silnice Když vidím, že se nikdo nechytá a seržant je vyloženě proti, rozhodnu se poslechnout většinu. Škoda, ta puška má pro nás cenu zlata. Tak dobře tedy. Pojedeme dál. Brzo bysme měli dorazit k dolům, snad tam seženem nějaké zásoby. Mávnu na Stanleyho, že jedem dál a sám nasednu a za chvíli zas sleduju zadek starého Jeepu, jak poskakuje po podobně staré silnici. |
| |
| Silnice Jedete dál po silnici vedoucí mezi horami. Potkáte skupinku kupců s koňským potahem. Když zastavíte, abyste s nimi promluvili, dozvíte se, že pochází z Prahy - Severního města a že se vracejí z Dolů, kde směnily potraviny za železo a měď. Poradí vám, že do dolů se dostanete, když odbočíte na první křižovatce doleva. Rozloučíte se a po chvíli skutečně dorazíte k odbočce. Dáte na radu kupců a odbočíte. Po asi třech kilometrech dorazíte k dvěma ozbrojeným mužům. řeknou vám kudy máte jet, abyste dojeli ke kanceláři velitele. Jedete dál přes malý vršek. Za ním se vám naskytne ohromující pohled na osadu. První co váš pohled upoutá jsou obří stavby - vysoké pece na zpracování kovu. Dále zahlédnete množství plotů, kolem různých budov. Celá osada se rozprostírá v údolí. V protějším svahu od místa kde právě jste, vidíte doly. Jedete dál a po cestě potkáte hloušek uboze vypadajích horníků, zjevně otroků, které doprovází dva strážci s puškami. Konečně dojedete na místo. |
| |
| O kus dál na cestě za zátarasem Když uslyším radního, že od svého plánu upustil, uleví se mi. Kývnu na znamení souhlasu, rozhlédnu se po okolí a opět nasednu do džípu na sedadlo spolujezdce. "Jedeme." Pronesu téměř polohlasem k našemu řidiči a zapřu se pravou nohou aby mě otřesy nevyhodili z auta. Obchodníky z Prahy jen mlčky sleduji a prohlížím si jejich vybavení a zbraně pokud nějaké mají. Jakmile dorazíme na okraj osady snažím se aby mi nic důležitého a potenciálně nebezpečného neuniklo. Mezi lidmi vyhledávám ozbrojence a hodnotím jejich vybavení, zbraně i chování. |
| |
| Doly - 14.15 Když dojedete ke kanceláři, zvuk vašich motorů zřejmě upoutal pozornost velitele osady. Vyjde z budovy v doprovodu dvou mužů a mávne na vás. Je to mohutný, svalnatý chlap. Za opaskem má zastrčený stříbrný revolver. Snad nikdo z vás ještě neviděl tak krásnou, na první pohled luxusní zbraň. Na sobě má muž kožich, zřejmě z vlka. Vítám vás v mém městě. Já jsem Thomas Müller. Čím vám mohu posloužit? |
| |
| Doly Ještě v autě jsem si nechal od doktora podat jednu Smlouvu o Společenství. Přistoupím k panu Müllerovi. Já jsem Kryštof Novotný, vyslanec osady Nový domov. Přijíždíme jako poslové spojenectví a spolupráce. Dovolte, abych vám předal tuto smlouvu, která má za cíl obnovit slávu lidské civilizace v celé oblasti. Pokud se jí rozhodnete podepsat, bude to výhodné pro vás stejně tak jako pro nás. Podám mu papír. |
| |
| Doly Thomas Müller zběžně pohlédne na papír. To je vážné rozhodnutí. Navrhuji, abyste si zatím odpočali a večer vás zvu na večeři, kde projednáme některé podrobnosti a já vám řeknu, jak jsem se rozhodl. Pokud souhlasíte, můj zástupce, Dorian Pollack, se vás pro zatím ujme. Muž po jeho pravice k vám předstoupí. Jmenuji se Dorian Polack. Bude mi potěšením postarat se o vaše pohodlí, pokud naše skromné podmínky dovolí. Tento muž má na sobě starý, ale zachovalý společenský oblek. Nevidíte žádnou zbraň. Celkově muž působí dost "obyčejně" narozdíl od svého velitele, který každým coulem působí jako hrubý, autoritativní velitel. Muž vás zavede do nedalekého dřevěného domku. Uvnitř domku je jedna místnost. Je zde krb u něj pár křesel, velký stůl a kolem něj 10 židlí. Kromě dveří, má budova v každé stěně okno. Na stěnách jsou kožešiny různých zvířat. Dorian Polack vás sem uvede a na chvíli odejde. Vrátí se s nějakým mužem, který vám na stůl postaví dva džbánky červeného vína, chléb a nějaké sušené maso. Dorian Polack vám než opět odejde oznámí. Večeře bude v 18.00. Můžete se po městě pohybovat dle libosti, jen prosím na večeři přijďte včas. |
| |
| Doly Když zaprkujeme vozy vedle budovy, tak aby na ně bylo dobře vidět z okna, jdeme dovnitř. Ello Ray. Zůstaňte prosím venku a dejte pozor co se kolem děje. Když se rozloučíme s Dorianem Polackem, jdu se kouknu z okna na město. Pane Grässlichviehu, myslím že bysme se mohli jít kouknout po zásobách a po zbraních. Ostatní zde zůstanou. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro |
| |
| Celou cestu jedu mlčky, zdá se, že ač lehké zranění, přeci jen mě vyčerpalo. Tak to je až do dolů, kde na mě zapůsobí škorákův okravatovanej asertivní bráška. Jasně, můžeš se postarat, kde tu máte muničák, lékárnu a husopodu? A co nějakej bordel? s ustěpačnym úsměvem odpovim, nějak ani nečekám, že by tu měli cokoli z toho. Na radního pokyn jen pokrčim rameny, vezmu brokovnici a vyrazím za ním. Po pár krocích se ale zastavím, očividně zamyšlený, potése otočím a rychlým krokem se vydám zpět k tý toulavý kočce, co sme sebrali u příkopu před pár dnima a tvrdě jí sjedu očima. Heleďse, holka, ještě než se tu rozejdeme, dohodneme se na jedný věci. Chtěla si od nás píchnout zachránit krk. To už sme udělali. Můžeš tu zůstat, nebo jít s náma, tak jako tak, teď tvoje část smlouvy. ty prachy co máš, hned! když uvidím, jak se zatváří, jako zvořilost dodám Klidně to dej támhle šéfovi, ale ať nám tady neutečeš s našima penízkama, jako si to udělala předtim, rozumíme si? |
| |
| Laksně sleduji jednání velení a postup dál směrem d dolům. Byl jsem potěšen, že radní sklidnil svou hlavu a ustoupil od zbytečného riskování života. Prostředí dolů na mne působí nepříjemně. tuším, že se zde může vyloupnout problém za každým rohem a pochybuji, že by se nám již muselo podařit uniknout ve zdraví. Dav fanatiků a otorkáři s puškami jsou zkrátka trochu jiná sorta. Po našem ubytování mlčky vysoupím z auta a rozhlížím se po městě a obzvláště po našem novém ubytování. Obhlížím možnosti uniku z budovi i jak by se někdo mohl dostat dovnitř. Vezmu z auta i bednu se zbylými molotovy. Rozhlížím se po nějaké příhodné zbrani od železné tyče až po příborový nůž. Taktéž hledám sirky, křesadlo, či zapalovač a svíčku, či lucernu. Pokud bych potkal někoho vhodného, tak ji zkusím od něj vyprosit se záminkou, že kouřím. Když vyslechnu rozkazy o zdržování se na ubikaci, tak jsem zklamán, ale zároveň chápu, že radní nechce, abychom se mu toulali po osadě, jako hejno krys. Doufám, že Gert něco sežene...připadnu si beze zbraně nějak prázdný. Pronesu směrem k odcházejícímu Gertovi: Snaž se něco sehnat, připadnu si jak bez spodek. Pro mne nejlépe pušku nebo tak něco. A dávej na sebe bacha. Tenhle kraj mi nějak nesedí. |
| |
| Sleduju celou cestu jen jako divák. Jsem tu nová a netroufám si příliš zasahovat do toho co se kolem děje. Když projíždíme horama na chvíli se zasním. ...odlehlý kout země...dřevěný domek...hodný muž...venku si hrajou děti... Ze snění s otevřenýma očima mě vytrhnou až kupci. Když pak pokračujeme dál a já uvidím po chvíli doly, má touha po tom být co nejdál od lidské civilizace je ještě o to silnější. To místo je mi odporné. Když jsme o něco později ubytováni, uvelebím se v křesle a rozhodnu dát si ještě malého šlofíka. Poslední dny byly fakt náročné. Sice mám hlad, ale pro všechny případy nehodlám jíst jako první. Na Hnusákovu pozornost odpovím s tím nejnevinějším obličejem. Ale jistě. Odpočítám 70 zlaťáčků a dám je tomu radnímu. |
| |
| soukromá zpráva od pro Procházíte městem. Scéna kterou jste viděli při příjezdu se stále opakuje. Skupina ztrhaných otroků s pár strážnými, kteří nejdou pro nějaký ten kopanec do nebohého chudáka daleko. Nějaký strážný vám poradil, že ve městě je jen jeden zbrojíř a popíše vám k němu cestu. U zbrojíře vidíte smoustu mečů, štítů i nějaký lesklý hrudní pancíř. Potěší vás, když vám zbrojíř nabídne i revolvery a dvouhlavňové pušky. Dýky stojí 1 zlatý, meče od 3 do 10, hrudní pancíř 10, revolvery od 20 do 30, krátké dvouhlavňovky 30 a dlouhé 50. Všechny zbraně jsou jednoduše vyrobené a vy jste trochu zklamaní, že zde nenajdete žádnou automatickou zbraň. |
| |
| soukromá zpráva od pro Procházíte městem. Scéna kterou jste viděli při příjezdu se stále opakuje. Skupina ztrhaných otroků s pár strážnými, kteří nejdou pro nějaký ten kopanec do nebohého chudáka daleko. Nějaký strážný vám poradil, že ve městě je jen jeden zbrojíř a popíše vám k němu cestu. U zbrojíře vidíte smoustu mečů, štítů i nějaký lesklý hrudní pancíř. Potěší vás, když vám zbrojíř nabídne i revolvery a dvouhlavňové pušky. Dýky stojí 1 zlatý, meče od 3 do 10, hrudní pancíř 10, revolvery od 20 do 30, krátké dvouhlavňovky 30 a dlouhé 50. Všechny zbraně jsou jednoduše vyrobené a vy jste trochu zklamaní, že zde nenajdete žádnou automatickou zbraň. |
| |
| soukromá zpráva od Kryštof Novotný pro Sleduju všeobecnou krutost v dolech s nelibostí, ale nemůžeme zasahovat. Pokud by Thomas Müller souhlasil se smlouvou, muselo by se dost věcí změnit. Asi až příliš. Nejspíš nebude souhlasit. Musíme být opatrní. Dojdeme ke zbrojíři. Co navrhujete koupit pane Grässlichviehu? Zbraně jsou pro nás důležité, ale zrovnatak potraviny, pohoné hmoty a tak dále. Navrhuji rozpočet na nákup zbraní tak 150, maximálně 200 zlatých, ale to i s náboji. |
| |
| soukromá zpráva od pro Radní s Hnusákem jsou už asi dvě hodiny venku, když se na dveře vašeho domku ozve zaklepání. Do dveří trochu nejistě vstoupí Dorian Polack. Je na něm vidět, že je rozrušený. Přátelé! Musím s vámi mluvit. Kde je pan radní? Pryč? Nedá se nic dělat. Nemám čas, kdybych se tu zdržel, budou mě podezřívat. Posadí se na židli u stolu. Všichni jsme ve velkém nebezpečí. Nejprve začnu vaším problémem. Müller nikdy nepřijme vaší smlouvu. Nejenže jí považuje za naprosto nesmyslnou, ale také si brousí zuby na vaše vozy. Rozhodl se, že vás večer otráví. Myslím, že jed bude ve víně, ale nejsem si úplně jistý. Rozhodně vám jed během večeře podá. Když zmizíte z povrchu světa, spadne mu do klína vaše vybavení a on tu bude dál vládnout. Naleje si při vypravování trochu vína na stole do poháru, ale pak se na něj nedůvěřivě koukne a raději ho odsune. A teď k tomu proč vám to řikám. Můj vliv v dolech je veliký. Respektuje mě vojsko, obyčejní lidé a do značné míry i otroci. Müller všechny vykořisťuje. Všichni ho nenávidí, snad až na vojáky z jeho osobní stráže. Svou vládu udržuje jen na základě strachu. Před nedávnem se ho několik vojáků pokusilo zabít. Nedokázali projít přes jeho osobní stráž a byli zabiti. Všichni až na jednoho. Müller ho nechal mučit až ten chudák vyklopil všechno co věděl. Naštěstí toho nebylo až zas tak moc. Ale řekl mimo jiné, že až by ho zabili, chtěli učinit velitelem dolů mne. Smutně vás přejede pohledem. Od té doby vím, že nejsem v bezpečí. Dokud budu naživu, mají jeho odpůrci vhodného náhradníka na jeho místo. Vždy jsem mu sloužil a on ví, že jsem s pokusem o jeho vraždu neměl nic společného, takže ještě žiji, ale vím, že se jednou rozhodne se mě zbavit. Na chvíli se odmlčí. Nejsem bojovník a nedokážu ho zabít. Ale vy můžete! Nedovolí vám jít na večeři se zbraněmi, ale mě nikdo prohledávat nebude. Když mi nějaké dáte, mohu vám je tam propašovat. Bude mít poblž tři osobní strážce. Když zabijete je i jeho, já dokážu zastavit ostatní vojsko. Stanu se jejich velitelem a navrch podepíši tu vaší smlouvu. Vím že to znamená zrušit otroctví, ale já věřím že za mzdu zde mnoho horníků zůstane. Věřím, že doly budou schopny fungovat dál a zásobit vaší osadu i ostatní co podepíší Smlouvu větším množstvím kovů než dříve. |
| |
| soukromá zpráva od pro Radní s Hnusákem jsou už asi dvě hodiny venku, když se na dveře vašeho domku ozve zaklepání. Do dveří trochu nejistě vstoupí Dorian Polack. Je na něm vidět, že je rozrušený. Přátelé! Musím s vámi mluvit. Kde je pan radní? Pryč? Nedá se nic dělat. Nemám čas, kdybych se tu zdržel, budou mě podezřívat. Posadí se na židli u stolu. Všichni jsme ve velkém nebezpečí. Nejprve začnu vaším problémem. Müller nikdy nepřijme vaší smlouvu. Nejenže jí považuje za naprosto nesmyslnou, ale také si brousí zuby na vaše vozy. Rozhodl se, že vás večer otráví. Myslím, že jed bude ve víně, ale nejsem si úplně jistý. Rozhodně vám jed během večeře podá. Když zmizíte z povrchu světa, spadne mu do klína vaše vybavení a on tu bude dál vládnout. Naleje si při vypravování trochu vína na stole do poháru, ale pak se na něj nedůvěřivě koukne a raději ho odsune. A teď k tomu proč vám to řikám. Můj vliv v dolech je veliký. Respektuje mě vojsko, obyčejní lidé a do značné míry i otroci. Müller všechny vykořisťuje. Všichni ho nenávidí, snad až na vojáky z jeho osobní stráže. Svou vládu udržuje jen na základě strachu. Před nedávnem se ho několik vojáků pokusilo zabít. Nedokázali projít přes jeho osobní stráž a byli zabiti. Všichni až na jednoho. Müller ho nechal mučit až ten chudák vyklopil všechno co věděl. Naštěstí toho nebylo až zas tak moc. Ale řekl mimo jiné, že až by ho zabili, chtěli učinit velitelem dolů mne. Smutně vás přejede pohledem. Od té doby vím, že nejsem v bezpečí. Dokud budu naživu, mají jeho odpůrci vhodného náhradníka na jeho místo. Vždy jsem mu sloužil a on ví, že jsem s pokusem o jeho vraždu neměl nic společného, takže ještě žiji, ale vím, že se jednou rozhodne se mě zbavit. Na chvíli se odmlčí. Nejsem bojovník a nedokážu ho zabít. Ale vy můžete! Nedovolí vám jít na večeři se zbraněmi, ale mě nikdo prohledávat nebude. Když mi nějaké dáte, mohu vám je tam propašovat. Bude mít poblž tři osobní strážce. Když zabijete je i jeho, já dokážu zastavit ostatní vojsko. Stanu se jejich velitelem a navrch podepíši tu vaší smlouvu. Vím že to znamená zrušit otroctví, ale já věřím že za mzdu zde mnoho horníků zůstane. Věřím, že doly budou schopny fungovat dál a zásobit vaší osadu i ostatní co podepíší Smlouvu větším množstvím kovů než dříve. |
| |
| soukromá zpráva od pro Radní s Hnusákem jsou už asi dvě hodiny venku, když se na dveře vašeho domku ozve zaklepání. Do dveří trochu nejistě vstoupí Dorian Polack. Je na něm vidět, že je rozrušený. Přátelé! Musím s vámi mluvit. Kde je pan radní? Pryč? Nedá se nic dělat. Nemám čas, kdybych se tu zdržel, budou mě podezřívat. Posadí se na židli u stolu. Všichni jsme ve velkém nebezpečí. Nejprve začnu vaším problémem. Müller nikdy nepřijme vaší smlouvu. Nejenže jí považuje za naprosto nesmyslnou, ale také si brousí zuby na vaše vozy. Rozhodl se, že vás večer otráví. Myslím, že jed bude ve víně, ale nejsem si úplně jistý. Rozhodně vám jed během večeře podá. Když zmizíte z povrchu světa, spadne mu do klína vaše vybavení a on tu bude dál vládnout. Naleje si při vypravování trochu vína na stole do poháru, ale pak se na něj nedůvěřivě koukne a raději ho odsune. A teď k tomu proč vám to řikám. Můj vliv v dolech je veliký. Respektuje mě vojsko, obyčejní lidé a do značné míry i otroci. Müller všechny vykořisťuje. Všichni ho nenávidí, snad až na vojáky z jeho osobní stráže. Svou vládu udržuje jen na základě strachu. Před nedávnem se ho několik vojáků pokusilo zabít. Nedokázali projít přes jeho osobní stráž a byli zabiti. Všichni až na jednoho. Müller ho nechal mučit až ten chudák vyklopil všechno co věděl. Naštěstí toho nebylo až zas tak moc. Ale řekl mimo jiné, že až by ho zabili, chtěli učinit velitelem dolů mne. Smutně vás přejede pohledem. Od té doby vím, že nejsem v bezpečí. Dokud budu naživu, mají jeho odpůrci vhodného náhradníka na jeho místo. Vždy jsem mu sloužil a on ví, že jsem s pokusem o jeho vraždu neměl nic společného, takže ještě žiji, ale vím, že se jednou rozhodne se mě zbavit. Na chvíli se odmlčí. Nejsem bojovník a nedokážu ho zabít. Ale vy můžete! Nedovolí vám jít na večeři se zbraněmi, ale mě nikdo prohledávat nebude. Když mi nějaké dáte, mohu vám je tam propašovat. Bude mít poblž tři osobní strážce. Když zabijete je i jeho, já dokážu zastavit ostatní vojsko. Stanu se jejich velitelem a navrch podepíši tu vaší smlouvu. Vím že to znamená zrušit otroctví, ale já věřím že za mzdu zde mnoho horníků zůstane. Věřím, že doly budou schopny fungovat dál a zásobit vaší osadu i ostatní co podepíší Smlouvu větším množstvím kovů než dříve. |
| |
| soukromá zpráva od pro Radní s Hnusákem jsou už asi dvě hodiny venku, když se na dveře vašeho domku ozve zaklepání. Do dveří trochu nejistě vstoupí Dorian Polack. Je na něm vidět, že je rozrušený. Přátelé! Musím s vámi mluvit. Kde je pan radní? Pryč? Nedá se nic dělat. Nemám čas, kdybych se tu zdržel, budou mě podezřívat. Posadí se na židli u stolu. Všichni jsme ve velkém nebezpečí. Nejprve začnu vaším problémem. Müller nikdy nepřijme vaší smlouvu. Nejenže jí považuje za naprosto nesmyslnou, ale také si brousí zuby na vaše vozy. Rozhodl se, že vás večer otráví. Myslím, že jed bude ve víně, ale nejsem si úplně jistý. Rozhodně vám jed během večeře podá. Když zmizíte z povrchu světa, spadne mu do klína vaše vybavení a on tu bude dál vládnout. Naleje si při vypravování trochu vína na stole do poháru, ale pak se na něj nedůvěřivě koukne a raději ho odsune. A teď k tomu proč vám to řikám. Můj vliv v dolech je veliký. Respektuje mě vojsko, obyčejní lidé a do značné míry i otroci. Müller všechny vykořisťuje. Všichni ho nenávidí, snad až na vojáky z jeho osobní stráže. Svou vládu udržuje jen na základě strachu. Před nedávnem se ho několik vojáků pokusilo zabít. Nedokázali projít přes jeho osobní stráž a byli zabiti. Všichni až na jednoho. Müller ho nechal mučit až ten chudák vyklopil všechno co věděl. Naštěstí toho nebylo až zas tak moc. Ale řekl mimo jiné, že až by ho zabili, chtěli učinit velitelem dolů mne. Smutně vás přejede pohledem. Od té doby vím, že nejsem v bezpečí. Dokud budu naživu, mají jeho odpůrci vhodného náhradníka na jeho místo. Vždy jsem mu sloužil a on ví, že jsem s pokusem o jeho vraždu neměl nic společného, takže ještě žiji, ale vím, že se jednou rozhodne se mě zbavit. Na chvíli se odmlčí. Nejsem bojovník a nedokážu ho zabít. Ale vy můžete! Nedovolí vám jít na večeři se zbraněmi, ale mě nikdo prohledávat nebude. Když mi nějaké dáte, mohu vám je tam propašovat. Bude mít poblž tři osobní strážce. Když zabijete je i jeho, já dokážu zastavit ostatní vojsko. Stanu se jejich velitelem a navrch podepíši tu vaší smlouvu. Vím že to znamená zrušit otroctví, ale já věřím že za mzdu zde mnoho horníků zůstane. Věřím, že doly budou schopny fungovat dál a zásobit vaší osadu i ostatní co podepíší Smlouvu větším množstvím kovů než dříve. |
| |
| soukromá zpráva od pro Radní s Hnusákem jsou už asi dvě hodiny venku, když se na dveře vašeho domku ozve zaklepání. Do dveří trochu nejistě vstoupí Dorian Polack. Je na něm vidět, že je rozrušený. Přátelé! Musím s vámi mluvit. Kde je pan radní? Pryč? Nedá se nic dělat. Nemám čas, kdybych se tu zdržel, budou mě podezřívat. Posadí se na židli u stolu. Všichni jsme ve velkém nebezpečí. Nejprve začnu vaším problémem. Müller nikdy nepřijme vaší smlouvu. Nejenže jí považuje za naprosto nesmyslnou, ale také si brousí zuby na vaše vozy. Rozhodl se, že vás večer otráví. Myslím, že jed bude ve víně, ale nejsem si úplně jistý. Rozhodně vám jed během večeře podá. Když zmizíte z povrchu světa, spadne mu do klína vaše vybavení a on tu bude dál vládnout. Naleje si při vypravování trochu vína na stole do poháru, ale pak se na něj nedůvěřivě koukne a raději ho odsune. A teď k tomu proč vám to řikám. Můj vliv v dolech je veliký. Respektuje mě vojsko, obyčejní lidé a do značné míry i otroci. Müller všechny vykořisťuje. Všichni ho nenávidí, snad až na vojáky z jeho osobní stráže. Svou vládu udržuje jen na základě strachu. Před nedávnem se ho několik vojáků pokusilo zabít. Nedokázali projít přes jeho osobní stráž a byli zabiti. Všichni až na jednoho. Müller ho nechal mučit až ten chudák vyklopil všechno co věděl. Naštěstí toho nebylo až zas tak moc. Ale řekl mimo jiné, že až by ho zabili, chtěli učinit velitelem dolů mne. Smutně vás přejede pohledem. Od té doby vím, že nejsem v bezpečí. Dokud budu naživu, mají jeho odpůrci vhodného náhradníka na jeho místo. Vždy jsem mu sloužil a on ví, že jsem s pokusem o jeho vraždu neměl nic společného, takže ještě žiji, ale vím, že se jednou rozhodne se mě zbavit. Na chvíli se odmlčí. Nejsem bojovník a nedokážu ho zabít. Ale vy můžete! Nedovolí vám jít na večeři se zbraněmi, ale mě nikdo prohledávat nebude. Když mi nějaké dáte, mohu vám je tam propašovat. Bude mít poblž tři osobní strážce. Když zabijete je i jeho, já dokážu zastavit ostatní vojsko. Stanu se jejich velitelem a navrch podepíši tu vaší smlouvu. Vím že to znamená zrušit otroctví, ale já věřím že za mzdu zde mnoho horníků zůstane. Věřím, že doly budou schopny fungovat dál a zásobit vaší osadu i ostatní co podepíší Smlouvu větším množstvím kovů než dříve. |
| |
| soukromá zpráva od pro Radní s Hnusákem jsou už asi dvě hodiny venku, když se na dveře vašeho domku ozve zaklepání. Do dveří trochu nejistě vstoupí Dorian Polack. Je na něm vidět, že je rozrušený. Přátelé! Musím s vámi mluvit. Kde je pan radní? Pryč? Nedá se nic dělat. Nemám čas, kdybych se tu zdržel, budou mě podezřívat. Posadí se na židli u stolu. Všichni jsme ve velkém nebezpečí. Nejprve začnu vaším problémem. Müller nikdy nepřijme vaší smlouvu. Nejenže jí považuje za naprosto nesmyslnou, ale také si brousí zuby na vaše vozy. Rozhodl se, že vás večer otráví. Myslím, že jed bude ve víně, ale nejsem si úplně jistý. Rozhodně vám jed během večeře podá. Když zmizíte z povrchu světa, spadne mu do klína vaše vybavení a on tu bude dál vládnout. Naleje si při vypravování trochu vína na stole do poháru, ale pak se na něj nedůvěřivě koukne a raději ho odsune. A teď k tomu proč vám to řikám. Můj vliv v dolech je veliký. Respektuje mě vojsko, obyčejní lidé a do značné míry i otroci. Müller všechny vykořisťuje. Všichni ho nenávidí, snad až na vojáky z jeho osobní stráže. Svou vládu udržuje jen na základě strachu. Před nedávnem se ho několik vojáků pokusilo zabít. Nedokázali projít přes jeho osobní stráž a byli zabiti. Všichni až na jednoho. Müller ho nechal mučit až ten chudák vyklopil všechno co věděl. Naštěstí toho nebylo až zas tak moc. Ale řekl mimo jiné, že až by ho zabili, chtěli učinit velitelem dolů mne. Smutně vás přejede pohledem. Od té doby vím, že nejsem v bezpečí. Dokud budu naživu, mají jeho odpůrci vhodného náhradníka na jeho místo. Vždy jsem mu sloužil a on ví, že jsem s pokusem o jeho vraždu neměl nic společného, takže ještě žiji, ale vím, že se jednou rozhodne se mě zbavit. Na chvíli se odmlčí. Nejsem bojovník a nedokážu ho zabít. Ale vy můžete! Nedovolí vám jít na večeři se zbraněmi, ale mě nikdo prohledávat nebude. Když mi nějaké dáte, mohu vám je tam propašovat. Bude mít poblž tři osobní strážce. Když zabijete je i jeho, já dokážu zastavit ostatní vojsko. Stanu se jejich velitelem a navrch podepíši tu vaší smlouvu. Vím že to znamená zrušit otroctví, ale já věřím že za mzdu zde mnoho horníků zůstane. Věřím, že doly budou schopny fungovat dál a zásobit vaší osadu i ostatní co podepíší Smlouvu větším množstvím kovů než dříve. |
| |
| soukromá zpráva od pro Radní s Hnusákem jsou už asi dvě hodiny venku, když se na dveře vašeho domku ozve zaklepání. Do dveří trochu nejistě vstoupí Dorian Polack. Je na něm vidět, že je rozrušený. Přátelé! Musím s vámi mluvit. Kde je pan radní? Pryč? Nedá se nic dělat. Nemám čas, kdybych se tu zdržel, budou mě podezřívat. Posadí se na židli u stolu. Všichni jsme ve velkém nebezpečí. Nejprve začnu vaším problémem. Müller nikdy nepřijme vaší smlouvu. Nejenže jí považuje za naprosto nesmyslnou, ale také si brousí zuby na vaše vozy. Rozhodl se, že vás večer otráví. Myslím, že jed bude ve víně, ale nejsem si úplně jistý. Rozhodně vám jed během večeře podá. Když zmizíte z povrchu světa, spadne mu do klína vaše vybavení a on tu bude dál vládnout. Naleje si při vypravování trochu vína na stole do poháru, ale pak se na něj nedůvěřivě koukne a raději ho odsune. A teď k tomu proč vám to řikám. Můj vliv v dolech je veliký. Respektuje mě vojsko, obyčejní lidé a do značné míry i otroci. Müller všechny vykořisťuje. Všichni ho nenávidí, snad až na vojáky z jeho osobní stráže. Svou vládu udržuje jen na základě strachu. Před nedávnem se ho několik vojáků pokusilo zabít. Nedokázali projít přes jeho osobní stráž a byli zabiti. Všichni až na jednoho. Müller ho nechal mučit až ten chudák vyklopil všechno co věděl. Naštěstí toho nebylo až zas tak moc. Ale řekl mimo jiné, že až by ho zabili, chtěli učinit velitelem dolů mne. Smutně vás přejede pohledem. Od té doby vím, že nejsem v bezpečí. Dokud budu naživu, mají jeho odpůrci vhodného náhradníka na jeho místo. Vždy jsem mu sloužil a on ví, že jsem s pokusem o jeho vraždu neměl nic společného, takže ještě žiji, ale vím, že se jednou rozhodne se mě zbavit. Na chvíli se odmlčí. Nejsem bojovník a nedokážu ho zabít. Ale vy můžete! Nedovolí vám jít na večeři se zbraněmi, ale mě nikdo prohledávat nebude. Když mi nějaké dáte, mohu vám je tam propašovat. Bude mít poblž tři osobní strážce. Když zabijete je i jeho, já dokážu zastavit ostatní vojsko. Stanu se jejich velitelem a navrch podepíši tu vaší smlouvu. Vím že to znamená zrušit otroctví, ale já věřím že za mzdu zde mnoho horníků zůstane. Věřím, že doly budou schopny fungovat dál a zásobit vaší osadu i ostatní co podepíší Smlouvu větším množstvím kovů než dříve. |
| |
| Doly znechuceně si prohlédnu ty šunty, které tu vydávají za zbraně, některé držím opatrně mezi 2ma prsty. Jak mi postupně projdou rukama všechny kousky, trošku nasraně kováře sjedu pohledem. Todle dělal nějakej negr, co? nemáte tu i zbraně? Doprdele... Nezabíjej ho, nádech, výdech, von za to nemůže, že je debil, nádech, výdech... sevřu pěsti, až mi zapraští a zbělají klouby, poté už trochu klidnější pohlédnu na kováře a pak opět na zbraně a odevzdaně si povzdechnu. Okej, nic lepšího asi nebude, za kolik máš náboje? Do revolverů, do brokovnice. A jak rychle bys zvládnul zakázkovou výrobu? Chtěl bych tak tři vrhačky, dejtaly bych ti řek. A chtěl bych je do zejtra. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Po vstoupení do domu si prohlédnu jeho vybavení a možnosti úniku jinudy než dveřmi. Sednu si ke stolu tak abych viděl na dveře a trochu i na jedno z oken. Svůj batoh položím na stůl a překontroluju své věci v něm. Po chvilce štrachání vyndám čištění na zbraň a batoh položím pod stůl. Vyndám pistoli a začnu ji rozebírat a čistit. Překontroluju a doplním oba zásobníky. Zrovna když docvakávám poslední dva náboje do rezervního zásobníku ozve se zaklepání a posléze vstoupí Polack. Pozdravím ho kývnutím hlavy a pokynu aby se posadil. Poslouchám jeho povídání a pomalu uklízím náčiní na čištění i zbraň. Poté co Polack domluví, chvilku přemýšlím. "Pane Polacku, to co nám tu říkáte je vážné. Pro mě osobně hlavně v tom, že se musím i když nechci rozhodnou na kterou stranu se přidám. To co říkáte může i nemusí být pravda. Může to být pouze vaše záminka jak se díky cizincům pohodlně a bez většího rizika dostat k moci. Může někdo potvrdit to co jste nám řekl?" Pronesu s přimhouřenýma očima a trochu nepřístupným výrazem. V sedě na židli se předkloním se a lokty se opřu desku stolu a z blízka koukám Polackovi do očí a čekám na jeho odpověď a vůcec sleduju jak se tváří a snažím se odhadnout jestli se mě snaží obelhat nebo mluví pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Po vstoupení do domu si prohlédnu jeho vybavení a možnosti úniku jinudy než dveřmi. Sednu si ke stolu tak abych viděl na dveře a trochu i na jedno z oken. Svůj batoh položím na stůl a překontroluju své věci v něm. Po chvilce štrachání vyndám čištění na zbraň a batoh položím pod stůl. Vyndám pistoli a začnu ji rozebírat a čistit. Překontroluju a doplním oba zásobníky. Zrovna když docvakávám poslední dva náboje do rezervního zásobníku ozve se zaklepání a posléze vstoupí Polack. Pozdravím ho kývnutím hlavy a pokynu aby se posadil. Poslouchám jeho povídání a pomalu uklízím náčiní na čištění i zbraň. Poté co Polack domluví, chvilku přemýšlím. "Pane Polacku, to co nám tu říkáte je vážné. Pro mě osobně hlavně v tom, že se musím i když nechci rozhodnou na kterou stranu se přidám. To co říkáte může i nemusí být pravda. Může to být pouze vaše záminka jak se díky cizincům pohodlně a bez většího rizika dostat k moci. Může někdo potvrdit to co jste nám řekl?" Pronesu s přimhouřenýma očima a trochu nepřístupným výrazem. V sedě na židli se předkloním se a lokty se opřu desku stolu a z blízka koukám Polackovi do očí a čekám na jeho odpověď a vůcec sleduju jak se tváří a snažím se odhadnout jestli se mě snaží obelhat nebo mluví pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Po vstoupení do domu si prohlédnu jeho vybavení a možnosti úniku jinudy než dveřmi. Sednu si ke stolu tak abych viděl na dveře a trochu i na jedno z oken. Svůj batoh položím na stůl a překontroluju své věci v něm. Po chvilce štrachání vyndám čištění na zbraň a batoh položím pod stůl. Vyndám pistoli a začnu ji rozebírat a čistit. Překontroluju a doplním oba zásobníky. Zrovna když docvakávám poslední dva náboje do rezervního zásobníku ozve se zaklepání a posléze vstoupí Polack. Pozdravím ho kývnutím hlavy a pokynu aby se posadil. Poslouchám jeho povídání a pomalu uklízím náčiní na čištění i zbraň. Poté co Polack domluví, chvilku přemýšlím. "Pane Polacku, to co nám tu říkáte je vážné. Pro mě osobně hlavně v tom, že se musím i když nechci rozhodnou na kterou stranu se přidám. To co říkáte může i nemusí být pravda. Může to být pouze vaše záminka jak se díky cizincům pohodlně a bez většího rizika dostat k moci. Může někdo potvrdit to co jste nám řekl?" Pronesu s přimhouřenýma očima a trochu nepřístupným výrazem. V sedě na židli se předkloním se a lokty se opřu desku stolu a z blízka koukám Polackovi do očí a čekám na jeho odpověď a vůcec sleduju jak se tváří a snažím se odhadnout jestli se mě snaží obelhat nebo mluví pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Po vstoupení do domu si prohlédnu jeho vybavení a možnosti úniku jinudy než dveřmi. Sednu si ke stolu tak abych viděl na dveře a trochu i na jedno z oken. Svůj batoh položím na stůl a překontroluju své věci v něm. Po chvilce štrachání vyndám čištění na zbraň a batoh položím pod stůl. Vyndám pistoli a začnu ji rozebírat a čistit. Překontroluju a doplním oba zásobníky. Zrovna když docvakávám poslední dva náboje do rezervního zásobníku ozve se zaklepání a posléze vstoupí Polack. Pozdravím ho kývnutím hlavy a pokynu aby se posadil. Poslouchám jeho povídání a pomalu uklízím náčiní na čištění i zbraň. Poté co Polack domluví, chvilku přemýšlím. "Pane Polacku, to co nám tu říkáte je vážné. Pro mě osobně hlavně v tom, že se musím i když nechci rozhodnou na kterou stranu se přidám. To co říkáte může i nemusí být pravda. Může to být pouze vaše záminka jak se díky cizincům pohodlně a bez většího rizika dostat k moci. Může někdo potvrdit to co jste nám řekl?" Pronesu s přimhouřenýma očima a trochu nepřístupným výrazem. V sedě na židli se předkloním se a lokty se opřu desku stolu a z blízka koukám Polackovi do očí a čekám na jeho odpověď a vůcec sleduju jak se tváří a snažím se odhadnout jestli se mě snaží obelhat nebo mluví pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Po vstoupení do domu si prohlédnu jeho vybavení a možnosti úniku jinudy než dveřmi. Sednu si ke stolu tak abych viděl na dveře a trochu i na jedno z oken. Svůj batoh položím na stůl a překontroluju své věci v něm. Po chvilce štrachání vyndám čištění na zbraň a batoh položím pod stůl. Vyndám pistoli a začnu ji rozebírat a čistit. Překontroluju a doplním oba zásobníky. Zrovna když docvakávám poslední dva náboje do rezervního zásobníku ozve se zaklepání a posléze vstoupí Polack. Pozdravím ho kývnutím hlavy a pokynu aby se posadil. Poslouchám jeho povídání a pomalu uklízím náčiní na čištění i zbraň. Poté co Polack domluví, chvilku přemýšlím. "Pane Polacku, to co nám tu říkáte je vážné. Pro mě osobně hlavně v tom, že se musím i když nechci rozhodnou na kterou stranu se přidám. To co říkáte může i nemusí být pravda. Může to být pouze vaše záminka jak se díky cizincům pohodlně a bez většího rizika dostat k moci. Může někdo potvrdit to co jste nám řekl?" Pronesu s přimhouřenýma očima a trochu nepřístupným výrazem. V sedě na židli se předkloním se a lokty se opřu desku stolu a z blízka koukám Polackovi do očí a čekám na jeho odpověď a vůcec sleduju jak se tváří a snažím se odhadnout jestli se mě snaží obelhat nebo mluví pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Bez dotazování, poznámek nebo čehokoli podobného plním rozkaz, který mi dal radní, hlídám s nabitou brokárnou přede dveřmi a pozorně sleduju okolí. Až na jedno zívnutí, které mě z ničeho nic přepadne se vesměs nic neděje. Trochu znejistím, když si to k nám přifičí trochu pobledlý maník, se kterým jsme dnes již měli tu čest. Nechám ho vejít dovnitř, ale dveře úplně nezavřu, kdyby se náhodou něco semlelo. I když je jich tam na něj dost. Strážení venku si krátím neslušným špehováním za dveřmi. Do prdele, ať de někam. napdne mě, když domluví. To co nám řekl znamená další problémy. Je v tom až moc kdyby. Kdyby to byla pravda, tak strhnem revoluci. Kdyby lhal pak nás chce zamotat do nějaké podobné sračky. Vůbec se mi to nezamlouvá. V těchto chvílích jsem ráda, za to že jsem řadový voják, který nemusí rozhodovat o životech svých podřízených. Mám oči na šťopkách, kdyby si to k nám zamířil nějaký další domorodec. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Bez dotazování, poznámek nebo čehokoli podobného plním rozkaz, který mi dal radní, hlídám s nabitou brokárnou přede dveřmi a pozorně sleduju okolí. Až na jedno zívnutí, které mě z ničeho nic přepadne se vesměs nic neděje. Trochu znejistím, když si to k nám přifičí trochu pobledlý maník, se kterým jsme dnes již měli tu čest. Nechám ho vejít dovnitř, ale dveře úplně nezavřu, kdyby se náhodou něco semlelo. I když je jich tam na něj dost. Strážení venku si krátím neslušným špehováním za dveřmi. Do prdele, ať de někam. napdne mě, když domluví. To co nám řekl znamená další problémy. Je v tom až moc kdyby. Kdyby to byla pravda, tak strhnem revoluci. Kdyby lhal pak nás chce zamotat do nějaké podobné sračky. Vůbec se mi to nezamlouvá. V těchto chvílích jsem ráda, za to že jsem řadový voják, který nemusí rozhodovat o životech svých podřízených. Mám oči na šťopkách, kdyby si to k nám zamířil nějaký další domorodec. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Bez dotazování, poznámek nebo čehokoli podobného plním rozkaz, který mi dal radní, hlídám s nabitou brokárnou přede dveřmi a pozorně sleduju okolí. Až na jedno zívnutí, které mě z ničeho nic přepadne se vesměs nic neděje. Trochu znejistím, když si to k nám přifičí trochu pobledlý maník, se kterým jsme dnes již měli tu čest. Nechám ho vejít dovnitř, ale dveře úplně nezavřu, kdyby se náhodou něco semlelo. I když je jich tam na něj dost. Strážení venku si krátím neslušným špehováním za dveřmi. Do prdele, ať de někam. napdne mě, když domluví. To co nám řekl znamená další problémy. Je v tom až moc kdyby. Kdyby to byla pravda, tak strhnem revoluci. Kdyby lhal pak nás chce zamotat do nějaké podobné sračky. Vůbec se mi to nezamlouvá. V těchto chvílích jsem ráda, za to že jsem řadový voják, který nemusí rozhodovat o životech svých podřízených. Mám oči na šťopkách, kdyby si to k nám zamířil nějaký další domorodec. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Bez dotazování, poznámek nebo čehokoli podobného plním rozkaz, který mi dal radní, hlídám s nabitou brokárnou přede dveřmi a pozorně sleduju okolí. Až na jedno zívnutí, které mě z ničeho nic přepadne se vesměs nic neděje. Trochu znejistím, když si to k nám přifičí trochu pobledlý maník, se kterým jsme dnes již měli tu čest. Nechám ho vejít dovnitř, ale dveře úplně nezavřu, kdyby se náhodou něco semlelo. I když je jich tam na něj dost. Strážení venku si krátím neslušným špehováním za dveřmi. Do prdele, ať de někam. napdne mě, když domluví. To co nám řekl znamená další problémy. Je v tom až moc kdyby. Kdyby to byla pravda, tak strhnem revoluci. Kdyby lhal pak nás chce zamotat do nějaké podobné sračky. Vůbec se mi to nezamlouvá. V těchto chvílích jsem ráda, za to že jsem řadový voják, který nemusí rozhodovat o životech svých podřízených. Mám oči na šťopkách, kdyby si to k nám zamířil nějaký další domorodec. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Bez dotazování, poznámek nebo čehokoli podobného plním rozkaz, který mi dal radní, hlídám s nabitou brokárnou přede dveřmi a pozorně sleduju okolí. Až na jedno zívnutí, které mě z ničeho nic přepadne se vesměs nic neděje. Trochu znejistím, když si to k nám přifičí trochu pobledlý maník, se kterým jsme dnes již měli tu čest. Nechám ho vejít dovnitř, ale dveře úplně nezavřu, kdyby se náhodou něco semlelo. I když je jich tam na něj dost. Strážení venku si krátím neslušným špehováním za dveřmi. Do prdele, ať de někam. napdne mě, když domluví. To co nám řekl znamená další problémy. Je v tom až moc kdyby. Kdyby to byla pravda, tak strhnem revoluci. Kdyby lhal pak nás chce zamotat do nějaké podobné sračky. Vůbec se mi to nezamlouvá. V těchto chvílích jsem ráda, za to že jsem řadový voják, který nemusí rozhodovat o životech svých podřízených. Mám oči na šťopkách, kdyby si to k nám zamířil nějaký další domorodec. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Bez dotazování, poznámek nebo čehokoli podobného plním rozkaz, který mi dal radní, hlídám s nabitou brokárnou přede dveřmi a pozorně sleduju okolí. Až na jedno zívnutí, které mě z ničeho nic přepadne se vesměs nic neděje. Trochu znejistím, když si to k nám přifičí trochu pobledlý maník, se kterým jsme dnes již měli tu čest. Nechám ho vejít dovnitř, ale dveře úplně nezavřu, kdyby se náhodou něco semlelo. I když je jich tam na něj dost. Strážení venku si krátím neslušným špehováním za dveřmi. Do prdele, ať de někam. napdne mě, když domluví. To co nám řekl znamená další problémy. Je v tom až moc kdyby. Kdyby to byla pravda, tak strhnem revoluci. Kdyby lhal pak nás chce zamotat do nějaké podobné sračky. Vůbec se mi to nezamlouvá. V těchto chvílích jsem ráda, za to že jsem řadový voják, který nemusí rozhodovat o životech svých podřízených. Mám oči na šťopkách, kdyby si to k nám zamířil nějaký další domorodec. |
| |
| soukromá zpráva od Hugo Motyka pro Když vejdu do domku tak se protáhnu a tašku s věcmi co mi ještě zbyli hodím do rohu. Konečně zas civilizace. Snad to tady dopadne lépe než v Praze. Usměju se a rozhládnu se po domku, když uvidím na stole lahev s vínem, tak se můj úsměv ještě rozšíří. Sednu si a hned si naleji a začnu popíjet. V té chvíly příjde pan Polack a vychrlí na nás svůj projev. Když zaslechnu zmínku o jedu, tak hned víno vyplivnu a mimovolně si začnu kontolovat tep. Do háje, tak tolik k tomu, že by to tady dopadlo lépe než v Praze. Sedím a sleduji rozhovor seržanta a Polacka. |
| |
| soukromá zpráva od Hugo Motyka pro Když vejdu do domku tak se protáhnu a tašku s věcmi co mi ještě zbyli hodím do rohu. Konečně zas civilizace. Snad to tady dopadne lépe než v Praze. Usměju se a rozhládnu se po domku, když uvidím na stole lahev s vínem, tak se můj úsměv ještě rozšíří. Sednu si a hned si naleji a začnu popíjet. V té chvíly příjde pan Polack a vychrlí na nás svůj projev. Když zaslechnu zmínku o jedu, tak hned víno vyplivnu a mimovolně si začnu kontolovat tep. Do háje, tak tolik k tomu, že by to tady dopadlo lépe než v Praze. Sedím a sleduji rozhovor seržanta a Polacka. |
| |
| soukromá zpráva od Hugo Motyka pro Když vejdu do domku tak se protáhnu a tašku s věcmi co mi ještě zbyli hodím do rohu. Konečně zas civilizace. Snad to tady dopadne lépe než v Praze. Usměju se a rozhládnu se po domku, když uvidím na stole lahev s vínem, tak se můj úsměv ještě rozšíří. Sednu si a hned si naleji a začnu popíjet. V té chvíly příjde pan Polack a vychrlí na nás svůj projev. Když zaslechnu zmínku o jedu, tak hned víno vyplivnu a mimovolně si začnu kontolovat tep. Do háje, tak tolik k tomu, že by to tady dopadlo lépe než v Praze. Sedím a sleduji rozhovor seržanta a Polacka. |
| |
| soukromá zpráva od Hugo Motyka pro Když vejdu do domku tak se protáhnu a tašku s věcmi co mi ještě zbyli hodím do rohu. Konečně zas civilizace. Snad to tady dopadne lépe než v Praze. Usměju se a rozhládnu se po domku, když uvidím na stole lahev s vínem, tak se můj úsměv ještě rozšíří. Sednu si a hned si naleji a začnu popíjet. V té chvíly příjde pan Polack a vychrlí na nás svůj projev. Když zaslechnu zmínku o jedu, tak hned víno vyplivnu a mimovolně si začnu kontolovat tep. Do háje, tak tolik k tomu, že by to tady dopadlo lépe než v Praze. Sedím a sleduji rozhovor seržanta a Polacka. |
| |
| soukromá zpráva od Hugo Motyka pro Když vejdu do domku tak se protáhnu a tašku s věcmi co mi ještě zbyli hodím do rohu. Konečně zas civilizace. Snad to tady dopadne lépe než v Praze. Usměju se a rozhládnu se po domku, když uvidím na stole lahev s vínem, tak se můj úsměv ještě rozšíří. Sednu si a hned si naleji a začnu popíjet. V té chvíly příjde pan Polack a vychrlí na nás svůj projev. Když zaslechnu zmínku o jedu, tak hned víno vyplivnu a mimovolně si začnu kontolovat tep. Do háje, tak tolik k tomu, že by to tady dopadlo lépe než v Praze. Sedím a sleduji rozhovor seržanta a Polacka. |
| |
| soukromá zpráva od Hugo Motyka pro Když vejdu do domku tak se protáhnu a tašku s věcmi co mi ještě zbyli hodím do rohu. Konečně zas civilizace. Snad to tady dopadne lépe než v Praze. Usměju se a rozhládnu se po domku, když uvidím na stole lahev s vínem, tak se můj úsměv ještě rozšíří. Sednu si a hned si naleji a začnu popíjet. V té chvíly příjde pan Polack a vychrlí na nás svůj projev. Když zaslechnu zmínku o jedu, tak hned víno vyplivnu a mimovolně si začnu kontolovat tep. Do háje, tak tolik k tomu, že by to tady dopadlo lépe než v Praze. Sedím a sleduji rozhovor seržanta a Polacka. |
| |
| soukromá zpráva od pro Polack se trochu zamračí. Říkám vám pravdu. Můžete zkusit se zeptat někoho na ulici, jestli se tu věci dějí tak jak jsem vám vypověděl. Ale dost možná se vám lidé budou bát říct celou pravdu. Jediný způsob, jak si můžete být jisti, že je tohle všechno pravda je ten, že se večer napijete vína, ale myslím, že by se vám tenhle způsob nelíbil. Do dolů vede jenom jedna cesta po které mohou jet vaše vozy a ta je teď dobře střežena. Silnice po které jste přijeli je opravdu zřejmě jedinou cestou, i když pěšky by se dalo uniknout jistě i přes kopce kolem.Nevidíte na něm nějaké známky lži, i když je to těžké posoudit, jelikož je celý nervózní už z toho, že tu je. Prosím, rozhodněte se správně. Já už budu muset jít, aby mě nikdo nepodezříval. Vrátím se k vám před šestou, kdy vás mám doprovodit na večeři. Vstane ze židle a jde ke dveřím. zastaví se u nich jako by ho ještě něco napadlo a otočí se A pokud byste mě chtěli zradit a prozradit můj plán Müllerovi, věřte mi, že se mu tím nezavděčíte. Po té definitivně zmizí ze dveří a vás nechá vaším myšlenkám a diskusi o tom, co dál. |
| |
| soukromá zpráva od pro Polack se trochu zamračí. Říkám vám pravdu. Můžete zkusit se zeptat někoho na ulici, jestli se tu věci dějí tak jak jsem vám vypověděl. Ale dost možná se vám lidé budou bát říct celou pravdu. Jediný způsob, jak si můžete být jisti, že je tohle všechno pravda je ten, že se večer napijete vína, ale myslím, že by se vám tenhle způsob nelíbil. Do dolů vede jenom jedna cesta po které mohou jet vaše vozy a ta je teď dobře střežena. Silnice po které jste přijeli je opravdu zřejmě jedinou cestou, i když pěšky by se dalo uniknout jistě i přes kopce kolem.Nevidíte na něm nějaké známky lži, i když je to těžké posoudit, jelikož je celý nervózní už z toho, že tu je. Prosím, rozhodněte se správně. Já už budu muset jít, aby mě nikdo nepodezříval. Vrátím se k vám před šestou, kdy vás mám doprovodit na večeři. Vstane ze židle a jde ke dveřím. zastaví se u nich jako by ho ještě něco napadlo a otočí se A pokud byste mě chtěli zradit a prozradit můj plán Müllerovi, věřte mi, že se mu tím nezavděčíte. Po té definitivně zmizí ze dveří a vás nechá vaším myšlenkám a diskusi o tom, co dál. |
| |
| soukromá zpráva od pro Polack se trochu zamračí. Říkám vám pravdu. Můžete zkusit se zeptat někoho na ulici, jestli se tu věci dějí tak jak jsem vám vypověděl. Ale dost možná se vám lidé budou bát říct celou pravdu. Jediný způsob, jak si můžete být jisti, že je tohle všechno pravda je ten, že se večer napijete vína, ale myslím, že by se vám tenhle způsob nelíbil. Do dolů vede jenom jedna cesta po které mohou jet vaše vozy a ta je teď dobře střežena. Silnice po které jste přijeli je opravdu zřejmě jedinou cestou, i když pěšky by se dalo uniknout jistě i přes kopce kolem.Nevidíte na něm nějaké známky lži, i když je to těžké posoudit, jelikož je celý nervózní už z toho, že tu je. Prosím, rozhodněte se správně. Já už budu muset jít, aby mě nikdo nepodezříval. Vrátím se k vám před šestou, kdy vás mám doprovodit na večeři. Vstane ze židle a jde ke dveřím. zastaví se u nich jako by ho ještě něco napadlo a otočí se A pokud byste mě chtěli zradit a prozradit můj plán Müllerovi, věřte mi, že se mu tím nezavděčíte. Po té definitivně zmizí ze dveří a vás nechá vaším myšlenkám a diskusi o tom, co dál. |
| |
| soukromá zpráva od pro Polack se trochu zamračí. Říkám vám pravdu. Můžete zkusit se zeptat někoho na ulici, jestli se tu věci dějí tak jak jsem vám vypověděl. Ale dost možná se vám lidé budou bát říct celou pravdu. Jediný způsob, jak si můžete být jisti, že je tohle všechno pravda je ten, že se večer napijete vína, ale myslím, že by se vám tenhle způsob nelíbil. Do dolů vede jenom jedna cesta po které mohou jet vaše vozy a ta je teď dobře střežena. Silnice po které jste přijeli je opravdu zřejmě jedinou cestou, i když pěšky by se dalo uniknout jistě i přes kopce kolem.Nevidíte na něm nějaké známky lži, i když je to těžké posoudit, jelikož je celý nervózní už z toho, že tu je. Prosím, rozhodněte se správně. Já už budu muset jít, aby mě nikdo nepodezříval. Vrátím se k vám před šestou, kdy vás mám doprovodit na večeři. Vstane ze židle a jde ke dveřím. zastaví se u nich jako by ho ještě něco napadlo a otočí se A pokud byste mě chtěli zradit a prozradit můj plán Müllerovi, věřte mi, že se mu tím nezavděčíte. Po té definitivně zmizí ze dveří a vás nechá vaším myšlenkám a diskusi o tom, co dál. |
| |
| soukromá zpráva od pro Polack se trochu zamračí. Říkám vám pravdu. Můžete zkusit se zeptat někoho na ulici, jestli se tu věci dějí tak jak jsem vám vypověděl. Ale dost možná se vám lidé budou bát říct celou pravdu. Jediný způsob, jak si můžete být jisti, že je tohle všechno pravda je ten, že se večer napijete vína, ale myslím, že by se vám tenhle způsob nelíbil. Do dolů vede jenom jedna cesta po které mohou jet vaše vozy a ta je teď dobře střežena. Silnice po které jste přijeli je opravdu zřejmě jedinou cestou, i když pěšky by se dalo uniknout jistě i přes kopce kolem.Nevidíte na něm nějaké známky lži, i když je to těžké posoudit, jelikož je celý nervózní už z toho, že tu je. Prosím, rozhodněte se správně. Já už budu muset jít, aby mě nikdo nepodezříval. Vrátím se k vám před šestou, kdy vás mám doprovodit na večeři. Vstane ze židle a jde ke dveřím. zastaví se u nich jako by ho ještě něco napadlo a otočí se A pokud byste mě chtěli zradit a prozradit můj plán Müllerovi, věřte mi, že se mu tím nezavděčíte. Po té definitivně zmizí ze dveří a vás nechá vaším myšlenkám a diskusi o tom, co dál. |
| |
| soukromá zpráva od pro Polack se trochu zamračí. Říkám vám pravdu. Můžete zkusit se zeptat někoho na ulici, jestli se tu věci dějí tak jak jsem vám vypověděl. Ale dost možná se vám lidé budou bát říct celou pravdu. Jediný způsob, jak si můžete být jisti, že je tohle všechno pravda je ten, že se večer napijete vína, ale myslím, že by se vám tenhle způsob nelíbil. Do dolů vede jenom jedna cesta po které mohou jet vaše vozy a ta je teď dobře střežena. Silnice po které jste přijeli je opravdu zřejmě jedinou cestou, i když pěšky by se dalo uniknout jistě i přes kopce kolem.Nevidíte na něm nějaké známky lži, i když je to těžké posoudit, jelikož je celý nervózní už z toho, že tu je. Prosím, rozhodněte se správně. Já už budu muset jít, aby mě nikdo nepodezříval. Vrátím se k vám před šestou, kdy vás mám doprovodit na večeři. Vstane ze židle a jde ke dveřím. zastaví se u nich jako by ho ještě něco napadlo a otočí se A pokud byste mě chtěli zradit a prozradit můj plán Müllerovi, věřte mi, že se mu tím nezavděčíte. Po té definitivně zmizí ze dveří a vás nechá vaším myšlenkám a diskusi o tom, co dál. |
| |
| soukromá zpráva od pro Polack se trochu zamračí. Říkám vám pravdu. Můžete zkusit se zeptat někoho na ulici, jestli se tu věci dějí tak jak jsem vám vypověděl. Ale dost možná se vám lidé budou bát říct celou pravdu. Jediný způsob, jak si můžete být jisti, že je tohle všechno pravda je ten, že se večer napijete vína, ale myslím, že by se vám tenhle způsob nelíbil. Do dolů vede jenom jedna cesta po které mohou jet vaše vozy a ta je teď dobře střežena. Silnice po které jste přijeli je opravdu zřejmě jedinou cestou, i když pěšky by se dalo uniknout jistě i přes kopce kolem.Nevidíte na něm nějaké známky lži, i když je to těžké posoudit, jelikož je celý nervózní už z toho, že tu je. Prosím, rozhodněte se správně. Já už budu muset jít, aby mě nikdo nepodezříval. Vrátím se k vám před šestou, kdy vás mám doprovodit na večeři. Vstane ze židle a jde ke dveřím. zastaví se u nich jako by ho ještě něco napadlo a otočí se A pokud byste mě chtěli zradit a prozradit můj plán Müllerovi, věřte mi, že se mu tím nezavděčíte. Po té definitivně zmizí ze dveří a vás nechá vaším myšlenkám a diskusi o tom, co dál. |
| |
| soukromá zpráva od pro Prodavač se zamračí při Hnusákovo chytráckejch řečích. Pak se ale začne zase usmívat, protože pokud jde o dobrej kšeft bude klidně negr, číňan nebo třeba housenka. Vrhací nože tu mam. Tři vám dám za 2 zlatý. Za 1 zlaťák dostanete 10 nábojů do revolverů, 6 normálních nábojů do pušky a 5 brokový nábojů. Mám tu taky speciální průbojné náboje do pušek, který projdou skoro čimkoliv, ale ty za zlatej dostanete jenom 2. |
| |
| soukromá zpráva od pro Prodavač se zamračí při Hnusákovo chytráckejch řečích. Pak se ale začne zase usmívat, protože pokud jde o dobrej kšeft bude klidně negr, číňan nebo třeba housenka. Vrhací nože tu mam. Tři vám dám za 2 zlatý. Za 1 zlaťák dostanete 10 nábojů do revolverů, 6 normálních nábojů do pušky a 5 brokový nábojů. Mám tu taky speciální průbojné náboje do pušek, který projdou skoro čimkoliv, ale ty za zlatej dostanete jenom 2. |
| |
| Hmmm, hmmm. zamyšlením se mi skrabatí tělo a začnu si vypočítávat na prstech, během toho uvažuji Takže nejdřív kvéry. Svojí brokárnu dám Kevinovi, mě tyhle obouručky serou. Dobrý, tim pádem co nejlepší koltík pro mě, 30. Pak něco tomu dlouhovlasýmu negrovi. Nebo vrazit Kevinovi dlouhej kvér, radkovi brokárnu, a dlouhovlasýmu negrovi jeho glocka, tim pádem sme na 80ti, s mym koltem na 120 a s nožema na 124. 4 dýky, 128. zatím si dělám počítadlo z rukou, zvednutý prst je celá, půlzvednutý polovina a seshora vlevo volů v pravo stovky, desítky a jednotky. Dál pro každýho optimálně tak 50 nábojů. čili to máme, doprdele Hele negře, nemáš tu papír? pokud má, dělám si na něj poznámky, pokud ne, vyberu si nejbližší trám a začnu si do něj psát poznámky nožem po chvíli se dostanu ke konečnejm počtům Okej, takže by to byl základ: Puška s dlouhou hlavní 1 kolt, nejlepší co tu máš 6 vrhaček 4 nože, ty si vyberu sám. Pak náboje 150 revolverovejch - snad pudou i do Radkovýho kvéru, pokud ne, pořešíme to. 54 do pušky 26 do brokárny a 20 specálek do pušky tim pádem sme, jestli to dobře počítám na nějakejch 170 zlatejch. To by moh bejt dobrej základ. Pak bych chtěl ještě pro sebe určitě náhradní bubínek do koltu, aby se zrychlilo nabíjení. Co vy na to? podlední větu už adresuju škrobákovi, i když od něj nečekám žádnou přínosnou připomínku. |
| |
| Jo a ještě jedna věc. pordívám se na negra za pultem Nemáte tady ve městě nějakou arénu? Volný souboje o prachy? Nějaký chechtáky navíc se dycky hoděj a navíc, rád bych si zase někoho zmlátil ve férovce. přesto, že to prohlašuji s úsměvem, je jasné, že to myslím vážně - skoro smrtelně vážně. |
| |
| Najednou mi padne pohled na meče a ještě nad něčím zauvažuji. Kurva, douhá chladná zbraň? Hmmmm, hmmm, možná by to šlo. Zdovolenim. odsunu stranou škrobáka, kterej mi stojí v cestě a popadnu nejbližší párátko do ruky. Zatímco si průběžně zkouším jednotlivé kousky, zvažuju, jestli si nerozšířit arzenál. |
| |
| Doly - "náš" dům Mlčky vyslechnu Polackovu reakci na mé pochyby a když odejde, opřu se v židli o opěradlo a ruce založím na hrudi. "Máme problém." Řeknu spíše pro sebe než k ostatním a s pohledem upřeným na poškrábanou desku stolu, přemýšlím co dál. |
| |
| soukromá zpráva od pro Kovář se spokojeně usmívá. Pokud máte zájem přihodím vám k tomu tenhle meč grátis. Udělá několik kroků ke stěně a vytáhne z pouzdra meč s asi padesáticentimetrovou čemelí. Je dost jednoduše, ale poctivě udělanej. A, že jsem takovej lidumil, tak přihodim i ten bubínek navíc. Napřáhne k hnusákovi pravici, aby stvrdil obchod. |
| |
| soukromá zpráva od pro Kovář se spokojeně usmívá. Pokud máte zájem přihodím vám k tomu tenhle meč grátis. Udělá několik kroků ke stěně a vytáhne z pouzdra meč s asi padesáticentimetrovou čemelí. Je dost jednoduše, ale poctivě udělanej. A, že jsem takovej lidumil, tak přihodim i ten bubínek navíc. Napřáhne k hnusákovi pravici, aby stvrdil obchod. |
| |
| Když odejde Polak, tak dojdu ke dveřím. Pootevřu je, vykouknu a rychle zalezu. Jestliže zjistím, že nás nikdo neposlouchá, tak se otočím k naší milé společnosti. Všichni koukají poněkud zamyšleně až smutně. Můj pohled sjede ke Kulhánkovi, podrbu se nepříliš čistou rukou za jejímiž nehty je nemálo špíny na bradě. Strniště, jež se tam vytvořilo za pár posledních dní začíná být solidní a pomalu dorůstá do délky, kdy přestává kousat a je snesitelné, byť nevzhledné. Pane jestli chcete vědět můj názor, tak popravdě řečeno nevím. Tohle je holt risk. Sáska v loterii. Může to být podraz, test, jak si otestovat i férová nabídka. Vezmeme-li v potaz tu třetí možnost, tak jsme opět na rozcestí, může to vyjít a nebo taky a my skončíme pod drnem. Můj osobní názor je to risknout, rozhodně tím můžeme získat víc než patolízalováním u Müllera. Navíc otrokářství není zrovna to k čemu jsem byl vychováván a co by mi šlo po chuti. Risk je zisk, stejně jsme už všichni jednou nohou v hrobě od té doby, co jsme se přidali k téhle výpravě. Navrhoval bych počkat na Gerta, jestli donese nějaké zboží a třeba taky informace. Pak bych hlasoval, dle většinového názoru naší výpravy se rozhodl. Tuším, že do toho půjdeme většina, takže bych pak, ale nejprve než to odkejváme zjistil nějaké další informace z jíného zdroje, jestli to není sebevražda. Nerad bych se nechal zrušit jen kvůli nějakému fanatikovi nebo že někde někdo někomu nějakou přeříz a on má teďkom vztek. Po svém zdlouhavém monologu do ticha, pozorován ostatními sklopím opět hlavu a jdu si vedle dveří, aby když někdo otevře dveře, tak mne dveře kryli, ale zároveň mne při prudkém rozražení nepraštili. Natáhnu si nohy a začnu si utahovat tkanice. čekám, co na to ostatní. |
| |
| Doly - "náš" dům Podívám se na Kevina, založím ruce na prsou a s přimhouřenýma očima ho poslouchám. Když skončí, chvilku mlčím a sleduju ho jak se postavil vedle dveří. "To nejhorší na situaci je to, že se musíme nějak rozhodnout, to že to nemůžeme nechat s tím, že to nějak dopadne. Na to je to moc velké riziko." Odmlčím se a podívám se na dveře. "Počkáme na radního a Hnusáka, co oni na to. Tak jako tak se bude umírat. Připravte si zbraně a vybavení, aspoň se trochu zabavíte." Dodám nakonec. Vyndám svůj bojový nůž a několika pohyby vyndám z batohu brousek. Poté ticho naruší zvuk ocele protahované přes brousek. |
| |
| Dům Sleduju dění kolem a teprve až se všichni vykecaj, řeknu i svoje. No já nevim. Pokud se nepletu nikdo z nás na tu večeři zrovna velkou chuť nemá. Zbejvá nám buď zkusit zdrhnout a to buď bez aut, což bych neriskoval, protože ty jsou náš jedinej trumf v tomhle bordelu, anebo po silnici. Je to risk co může nebo nemusí vyjít, ale co neni že? Kouknu se kolem, jak se tváří na tuhle možnost ostatní. Jediná další možnost je poslechnout toho floutka a co si budem namlouvat i to je dost vo hubu. Pokud se k tomu rozhodnem, měli bysme se nějak pojistit. Máme čtyři bouchačky, tak bysme nějaký měli nechat strategicky v záloze a pár schopnejch lidí u nich. Trochu se zašklebim. No a napadlo mě ještě, že bysme mohli zkusit vyvolat vzpouru otroků a sami převzít kontrolu nad městem. Vyfakovali bysme tak všechny, protože s tim nikdo nepočítá a ještě by nám moh ulpět nějakej ten zlaťák za nehtem. |
| |
| Doly - Obchod Ok, dohodnuto. trochu znechuceně se podívám na jeho pravici, ale nakonec mu jí chytnu pravou prostřední. Nemáš tu na to nějakej pytel? zeptám se ještě při pohledu na náboje. Mezitím už si prvními náboji nabíjím kolt a dávám ho za opasek, poté než donese nějaký pytel, nabiju rezervní bubínek a strčím do jedné pohotovostní kapsy na patentky, aby šla rychle otevřít. Ve chvíli, dky po mě kovář hodí pytel, naskládám do něj zbytek nábojů, pověsím pušku přes záda, brokovnici pod rameno, náboje v pytli si hodím přes rameno... poté si ještě vzpomenu na vrchačky a rychle je shrábnu a zatím je držím v ruce. Kurva, musim si sehnat nějakej bandalír. Hele negře, je tu někdo, kdo dělá věci z kůže? po odpovědi opět začnu registrovat škrobáka, který zatim snad vysolil prachy. Pudeme? |
| |
| Doly - "náš" dům Když začne Stanley mluvit, otočím se na něho, ale hned se zase vrátím k monotonnímu broušení nože. Jakmile domluví, pootočím se na židli abych na něho viděl. "Rozdělit se asi nebudeme mít šanci, protože nác Müllera bude chtít mít po kupě aby nás odrovnal najednou. Pokud se rozdělíme asi mu to bude podezřelý. Utíkat asi taky nemá smysl, protože okolí může být samá past a hlídka." Při zmíňce o převzetí kontroly nad městem se pousměju. |
| |
| Doly Výběr zbraní nechám na panu Grässlichviehovi. Zřejmě je to odborník a tak si jen mlčky prohlížím Různé zbraně kolem. Když je vše domluveno, zaplatím. Ještě se stavíme pro nějaký jídlo a vyrazíme zpátky. Zamíříme do ulic a po té co sezeptáme párkrát na cestu, najdeme malý obchůdek s potravinami. Nakoupíme nějaký chléb a deset kilo šunky. Zaplatím tři zlaté a vyrazíme zpět k ostatním. Když vstoupíme, první čeho si všimnu je zamyšlená nálada která zde panuje. Co se děje? Zeptám se trochu překvapeně, zatímco položím pytel s potravinami na stůl. |
| |
| Doly - "náš" dům Při vrznutí otevýraných dveří sebou lehce trhnu a pravačka mi samovolně klesne na stehno k pouzdru s pistolí. Když vstoupí radní s Hnusákem, loknu si vody z čutory ze které jsem namáček brousek a uklidím své věci zpět do batohu a nůž do pouzda na popruzích vesty. "Máme problém šéfe." Odpovím radnímu na otázku během poklízení věcí ze stolu. "Dostali jsme se mezi dva mlýnský kameny." Dodám ještě a otočím se na Stanleyho. "Vem si jídlo a vystřídej Ellu před barákem." Vydám mu pokyn a čekám až se radní s Hnusákem usadí a dorazí i Ella z venku. |
| |
| Doly - "náš" dům Bez pozdravu položím zbraně na nejbližší stůl a vedle dopadne pytel s náboji. Tady jsou hračky. Tu brokárnu už nechci a dlouhá puška pro Kevina. Každej si doplňte náboje na 50ku, do pistolí je o něco víc. Do pušky má Ella a Kevin 10 průbojnejch. Poté se bezeslova posadím, vytáhnu nůž a začnu si na svých nábojích ošoupanou pilkou na zadní čísti nože vyřezávat na některých nábojích křížek. Jaký kameny? pronesu po chvíli, aniž bych zvedl oči od práce. Já doufal, že si pohraju s pár nábojema a vyrazíme do nějakýho bordelu. |
| |
| Doly... Po chvilce broušení se najednou plácnu přes kapsu. Sakra, potřeboval bych se vyspat, kdo nemá, tady máte nože, opatřně, je to ostrý...trochu. vytáhnu z jedné větší kapsy několik nožů zabalených v hadru a přiložím je na stůl. |
| |
| Doly - Dům Rozhodnu se už dál nedebatovat o tom, že na nějaký Mülerovo podezření z vysoka kašlu a když přijdou ti dva z nákupu a já mam jít na hlídku, dojdu k Hnusákovi a natáhnu ruce po brokárně. Pokud už jí nechceš, já si jí vemu. Hlídka bez bouchačky je hlídka na hovno. |
| |
| Když dorazí Gert s radním, tak si oddechnu, že vše proběhlo ai v pořádku a jsou zpět. Když dokonce ukážou, co pěkného donesli, tak se mi na tváři vyloudí úsměv a můj pohled na svět je hned veselejší. Dojdu k pušce a s radostí si ji osahvám do kapes narvu náboje a jeden průrazný si narvu do boty (do horní části kanady). Sláva, tak tohle se mi libí mnohem víc...horší je, že když jsme my sehnali zbraně tak lehce, tak tu ten přístup k nim bude mít i kde kdo jiný. Pak se otočím na Gerta a poplácám ho po rameni: Chlape udělal jsi mi velkou radost...my bohužel už tak dobré zprávy nemáme. kouknu na radního Vám samozřejmě taky pane radní, bez vašich financí by to určitě nešlo. Nabíjím pušku a při tom tichým hlasem pronaším k nově příchozím. Nejprve si odkašlu a pak spustím: No byla tu ta naše zdejší chůva, pan Polack nebo tak nějak. No, sakra jak bych to řekl...zkrátka nám podal informaci, že Müller s námi asi nemá nejlepší úmysly. Jó a taky, že tu již byli pokusy, bohužel neúspěšné o to svrhnout jeho krutovládu. No a hádejte, kdo by ho pak nahradil?...Náš starej dobrej pan Polack. Shrnuto podtrženo, by se mu hodilo, kdyby jsme si zahráli na mafii a zrušili pana Müllera na večeři a on to tu ovládl. Prej by nám z toho něco káplo...tedy přežití a podepsání té vaší smlouvy. Zbraně by nám dovnitř protáhl dokonce on sám, ale těžko říct jestli se mu dá věřit a když tak, že to má šanci vyjít. Müller nikdy nechodí bez opiček...samozřejmě. Hluboce vydechnu a dokončím: Konec pohádky , tohle je tak ve zkratce všechno. A jdu si zase sednout na své místo, láskyplně si prohlížejíc novou kamarádku. |
| |
| Takže jeden negr chce, abysme odpráskli druhýho negra i s jeho gorilama a chce to po nás, protože sám je z něj posranej a netroufá si. shrnu si zamyšleně spíš pro sebe, aniž bych zvednul pohled od nábojů. A máme ho odkráglovat na večeři, kde jeho gorily budou mít kvéry a my ne. Mohla by to bejt prdel. další křesťanský náboj s křížkem. Poté se nad jednim zarazim. Akorát pak nemáme jistotu, že nás milej Polack neobviní z vraždy šéfa a neodkrágluje nás sám, aby nám nemusel platit. spokojeně pohlédnu na 10 dum-dumek, dál vytáhnu vrhačky, kus brousku a začnu je přebrušovat. dál pokračuju v |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Kurva, tohle by šlo. zabijem prvního negra a až nám druhej bude děkovat, nebude nic snažšího než odstřelit jeho. Tyhle gorili vypadaj jako správný chlapi, pudou za silnějšim. Prostě se prohlásit vůdcem, zabít pár odpůrců... jako jsme získávali vesnice dřív. V tomhle městě by šla narekrutovat armáda, kdyby ěmla výcvik a silnou ruku, nebo dokonce 4. Hlavně aby se to nedozvěděla tahle pacifistická banda, až začnu jednat, bude pozdě, příliš pozdě. Navíc škrobáka si koupim slibem spolupráce a ta nová čubka by se vyměnila s Ivanovem, určitě by si radostí postříkal gatě a sám by mi nabízel na prodej ty jejich automaty. Snad jenom bůh si všimne, že se v nestřeženou chvíli snad poprvé úpřímě usměju. MH: vim že je to šílenej plán a znamenalo by to pro tebe dělení pozornosti, ale teoreticky by to šlo a minimálně na chvíli by to mohlo ozvláštnit děj, kór když bych si ideálně někoho z bandy (Stanleyho nebo tak) najmul jako svojí osobní stráž :). |
| |
| soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od pro |
| |
| Doly - "náš" dům Sedím na židlu u stolu, ruce založené na prsou a stál ještě přemýšlím sledujíc jak se ostatní urovnávají. Kevin se chopí vysvětlování jako první a nastíní situaci. Než ho stihnu doplnit zareaguje Hnusák. "Polack to, ale celé podal tak, že se nás Müller chce vyloženě zbavit, protože si dělá zálusk na naše káry. Smlouvu by prej nikdy nepodepsal, protože by se nám mimo jiné asi nezamlouvalo jeho otrokářské vedení zdejší společnosti. Největší problém ale je, že se nás hodlá zbavit. Polack nadhodil, že se nás nejspíš pokusí otrávit právě u té večeře kam nás pozval." Upřesním Kevinovo shrnutí a sleduji jak se radní zatváří a co na to řekne. "Máme tedy něco málo přes hodinu než se pro nás Polack vrátí aby nás doprovodil k Müllerovi na tu večeři." Dodám ještě a když vidím že si dává informa o nově nastalé situaci dohromady, pokračuji dál. "Polackovi věřit můžeme a nemusíme. Pokud ale má pravdu a půjdeme na tu večeři Müller nás může zlikvidovat bez větších problémů, protože nás prý dovnitř nevpustí se zbraněmi. Nemáme moc na vybranou protože tak jako tak jsem v prdeli a musíme si vybrat. Podle mě musíme jednat rychle jinak nás tu postřílej jako bažanty! Navrhuju sebrat zbraně, nic okatýhopokud možno v pouzdrech a schovaný. Dorazíme dřív než budou čekat a je šance že je načapeme nepřipravený. Vtrhneme dovnitř a pokusíme se zajmout Müllera. . . " Zahlédnu jak se Hnusák lehce napruží při slově zajmout, ale pokračuji dál. ". . . Zajmout protože nevíme jestli to neni celý bouda ze strany Polacka. Pokud by to nešlo, budeme střílet a radši ho zlikvidujeme i jeho gorily. Ale musíme se pokusit ho zajmout pokud to půjde! Pak se vevnitř zavřeme a počkáme co vypadne z Polacka. Klidně bych i sehrál Müllerovo zastřelení někde stranou abysme zjistili co nám pak Polack řekne." Dovyprávím svůj plán a čekám co řekne Radní a ostatní. |
| |
| Dům S mírným úsměvem na tváři pozoruju, náklad, který táhne radní s panem G. Napdne mě, že by se konečně mohlo začít blýskat na lepší časy. Není mi zima, nemám hlad, ale i tak mě potěší, když přijde Stanley s tím, že mi hlídka právě skončila. Tajně doufám, že na nákupech sehnali náboje. Do baráku vstupuju zrovna, když probíhá debata o chystaném večeru. Beze slova jdu ke stolu, kde je vyložen nákup. Posbírám, co je mé a houknu na Hnusáka, jako že dík. Po očku sjedu i lákavě vystavené nože, ale nechám je těm, co nemají nic. Jestli nějaký zbyde, ráda mu nabídnu azyl. Sednu si na jednu z volných židlí, opřu svou zbraň vedle a urovnám náboje do kapes. Kulhánkův plán zní rozumně, ale i tak je to pořád dost o držku. Ehm, nevíme kolik jich tam bude. O tom, co maj za nádobíčko, taky víme prdlajs. A jestli nebyl problém sehnat zbraně a náboje ve městě, tak se zřejmě můžem těšit na pěknou přehlídku kvérů. jen dodám optimistický poznatek. Otočím se na Radního, jestli kývne na Kulhánkův plán. |
| |
| Na Radkovy argumenty jenom pokrčím rameny...hornímy. Pro mě za mě si ho zajímej, omračuj a svazuj, pro mě je důležitější přežití moje než nějakýho negra. Spokojený s nabroušením nože cvičně švihnu rukou a nůž se s hlasitým zařinčením odrazí ode dveří. Kurva hovno vyvážení. Budu si na ně muset zvykat. zvednu se ze židle a jdu si zpět pro nůž, během toho odpovím Elle Pokud de vo zbraně, čekejte tak brokárny a nějaký pušky. Automaty sem tu neviděl, těch asi budou mít málo, pokud nějaký. K tomu dost nábojů, ty tu maj za pakatel. A nejspíš nějaký průbojný zboží, jako má tady kočka a Kevin. Čili žádný krytí za stolem a do ruky vám jí asi urve. Granáty asi mít nebudou, nebo jenom pár. Kevlar...ten pochybuju. odpovím spíš tak zamyšleně, konstatování, přitom zkusím druhý hod a tentokrát trochu uberu rotace. Tohle už je lepší. vytáhnu druhý nůž a zkusím hod jím. Spíš je otázka, kam chceš dorazit a kde budou ty jeho gorily. Kevin by se měl píchnout na střechu a zkusit z toho šuntu, co jsme koupily vyždímat co se dá, ideálně krejt vchod do budovy, do který pudeme. Někoho, aby ho kryl a nějakej negr ho neoběh... dál si v hlavě sumíruju plán a během toho spíš tak mimoděk hodím třetím nožem, který opět zazvoní o podlahu. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro |
| |
| soukromá zpráva od pro a mimochodem jak jsi psal o tom brůžu,tak se na to asi vykašlu. Další bych asi pořádně nestíhal |
| |
| Doly - Dům Poslouchám zamračeně novinky a přitom odpočítávám 50 nábojů do revolveru. No seržante, tohle je ve vaší kompetenci. Uděláme to, jak řeknete. deset Je tu ale problém, že nevíme, kde se teď Müller nachází. dvacet Nevíme kde má bejt ta večeře a já dost pochybuju, že u něj v kanclu. třicet Může teď bejt v kanclu anebo kdekoli jinde ve městě. čtyřicet A mam pocit, že nemáme zapotřebí vzbuzovat pozornost tím že ho budeme hledat. Padesát. Dvanáct nábojů dám do kapsy a zbytek dám do malého kufříku který je mi cestovním zavazadlem. Sáhnu na stůl a vezmu si i jednu dýku a opatrně jí i s pouzdrem zasunu do vysoké boty tak, aby vyčnívala jen rukojeť. |
| |
| Doly - Dům Poté, so vyslechnu Radního námitky, nasraně hodím nožem do dveří tak, až se zarazí na dva palce do dřeva. Lepší už to bejt nemůže. Takže jak to chápu, pak prostě půjdeme na večeři, ale u vchodu namísto odevzdání zbraní kuchneme toho, co je bude přebírat a začneme střílet na další. A budeme doufat, že je zaskočíme. Ten plán nemá chybu. Ještě že škrobák půjde asi ze slušnosti první a většinu toho asi koupí on. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro A mj, asi v poho, snad jsem zverboval Kevina :) |
| |
| Dům Jak den začal, tak taky skončí! POzoruju nezaujatě Gerta, jak si hezky hraje. Při posledním hodu, uznale zvednu obočí. Očividně vyvážení našel a zvykla si zatraceně rychle. Prokřupu si krk. Kdybych tady byla se svou jednotkou, tak sem pravděpodobně maximálně lehce nervózní, ovšem jít do akce tohoto typu s někým, o kom nic nevím, se mi třikrát nechce. Co se dá dělat. Možná by nebylo naškodu, alespoň zhruba si upřesnit, co kdo bude dělat, ať se tam pak nepostřílíme navzájem. Tuto poznámku směřuju veliteli. |
| |
| Dům Než stačí odpovědět šéf, tak ironicky odpovím Střílet směrem těch, kdo budou střílet na tebe a to co nejrychlejc a nejpřesnějc. Poté se zvednu a vytrhnu 4 dýky naráz všema rukama, hodím je zpět na stůl a jdu si sednout, aby moh šéf říct to samý, co já, ale souvětím. |
| |
| Dům Na jeho ironický tón reaguju ironickým úsměvem, nebo spíše úšklebkem. Nepovídej, taková nová informace. Abych si to někam poznačila. Možná bych se, čistě nááhodou, mohla trefit někam tvým směrem. Blbec. Má poznámka směřovala spíše k civilistům. Pochybuju, že většina z nich někdy byla v akci podobného ražení. Několika poznámkami bysme si možná mohli ušetřit pár problémů navíc. |
| |
| Doly - "náš" dům Zvednu se ze židle, postavím se a rukou zaštrachám v nábojích na stole. Hledám 9mm aby mi pásli do bouchačky. Pak se otočím na Hnusíka a Ellu. "V první fázi sem myslel spíš, že vy dva mě budete krýt. Ella záda a ty. . ." Koukám se na Hnusáka. ". . . Budeš jistit to co já přehlídnu když se budu věnovat tomu co bude nejblíž." Opět zašátrám v nábojích a začnu vybírát ty svoje a strkat si je do kapes. "Stanley půjde s Kevinem a bude mu krejt zadek. Otázka je jestli Barbara, doktor a vy pane radní, půjdete s náma nebo zůstanete tady." Pronesu nakonec k radnímu otázku. "Nám by jste vepředu spíš překáželi, ale možná můžete pomalu postupovat za náma a držet se stranou." Dodám, návrh na konec. |
| |
| Doly - "náš" dům Věnovat se tomu... ušklíbnu se. Taky způsob jak říct, že bude lítat krev z nergů. S Kevinem bude problém - pokud nevíme, kde se bude žrát, nevíme, kam si má vylíst. Leda by to zmáknul cestou. A radní s doktorem by měli zůstat kurva daleko, pokud maj automaty, bude všude lítat mraky odraženejch střel. dodám svůj příspěvek k plánování. A navíc si tim pádem můžu pučit radního kvér, v týhle akci asi nebudu muset šetřit municí. usměju se a vrchnu další dýku. |
| |
| Doly - "náš" dům Na Hnusokovo konstatování kývnu hlavou. "To že by měli být mimo s tím souhlasím, problém je, ale v tom že nevíme jak moc se to tu posere až se to spustí. Takže bych měl radši pokud možno všechny pohromadě. Kevin problém bude to určitě, ale je to jediná pojistka pro případ že by by se to hodně posralo a oni nás chtěli obklíčit a nepustit z baráku. Proto by asi měl střílet až když bysme se chtěli dostat ven nebo se hrnulo do toho baráku moc bastardů najednou. Jinak se proflákne hned z kraje a sundaj ho a Stanleyho taky. Z kraje jsme možná mohli použít nože abysme získali chvilku času než se propálí že je něco špatně. Ella jak jsem říkal bude krejt zadek kdyby se chtěl připojit někdo z venku. Nebo ještě jinak, Ella s radním a ostatníma zůstane u vchodových dveří a bude je držet proti případným nově příchozím. My dva to snad zvládneme uvnitř sami na nože a bouchačky." S poslední větou se mi vyloudí na tvýři ledový úsměv nevěstící nic dobrého. "Kevina bych tak jako tak nechal spíš jako ppojistku a zapojil by se až na nějakej signál, nebo při vlastním uvážení když by viděl že se venku děje něco co by nás mohlo stát prdel." Dodám ještě nakonec. |
| |
| Doly - "náš" dům Takže my 2 na několik goril? To bude veselá večeře. dál už se usmívám trochu pochmurně. A je pěkný, že Kevin nám kevin bude krejt prdel, ale zatim vůbec nevíme, kde se bude žrát, čili kam si má vylíst. A jak jsem pochopil tady radního, tak to nebudeme vědět až do večeře. Čili jediná šance bude, že stačí zaujmout pozici až ve chvíli, kdy se dostaneme k baráku. Což neni moc pěkná vyhlídka, ale my se vevnitř asi taky trochu zdržíme. Nezbyly nám ještě nějaký molotovy? Asi ne, co? No, bude to pěknej taneček. Dál pokračuju v tréningu vrhaček, i když si během toho vezmu do třetí ruky kolt a začnu si radši zvykat na jeho váhu. Tak jo holka, budeš mi hlídat zadek. ještě se ušklíbnu na Ellu A večer si to pak prohodíme. |
| |
| Doly - "náš" dům "Předpokládám, že to bude chtít udělat ve svým hnízdě. Protože to bude nejluxusnější a nejlíp bráněný. Mělo by to být poznat na první pohled." Otočím se od Hnusáka ke Kevinovi. "Kevine nech tu pušku a zkus se od tohodle baráku nenápadně porozhlídnout jestli uvidíš něco co vypadá jako sídlo zdejšího šéfa a něco kam byste mohli se Stanleym vylézt měli to sídlo a většinu okolí v zorným poli. Snaž se aby si tě nikdo moc nevšimnul, že divně vočumuješ." Vydám pokyn Kevinovi. Pár Molotovů by tu bejt ještě mělo, ty bych asi taky nechal kevinovi a Stanleymu pro vyvolání zmatků, kdyby se to podělalo." Nadhodim dálší návrh a rozhlédnu se po místnosti jestli tu bednu s molotovy někde uvidím. |
| |
| Dům Se založenýma rukama na prsou, pohledem upřeným na hrajícího si Hnusáka poslouchám velitele. Občas k němu zvednu oči a kývnu, jakože registruju. Při Hnuákově poznámce o hlídání zadku, se stane něco nepředloženého. Na tváři se mi objeví pobavený úsměv. Počítám, že první od začátku našeho výletu. Očividně se dobře bavím. I když to tomu hadovi nepřeju, probudil ve mě vzpomínky na bandu chlapů, se kterou sem trávila několik posledních let. Úplně se mi vybavily ty chvíle, kdy sme dostali rozkaz na vyčištění, nějakýho podezřelýho doupěte. V tu chvíli byl humor a kousavé poznámky, to jediné, co nás drželo při životě. A to často doslova. Zatřepu hlavou a opět nahodím neutrální obličej. |
| |
| Doly - Dům Vyndám z pytle co jsme přinesli bochník chleba. Měl bych jít s vámi seržante Kulhánku. Vytáhnu dýku a ukrojím si tlustý krajíc. Kdyby Müller zahlíd, jak k němu míří banda ozbrojenců bude mu to jasný. Když s váma uvidí mě, může si ještě říct, že máme jinej důvod proč s nim mluvit. Umim střílet. Dokážu se o sebe postarat. Zakousnu se do suchého krajíce. Nemám chuť jíst, ale prázdný žaludek už se hlásil o mou pozornost. |
| |
| Se zájemem sleduji žhavou diskusi, chvílemi se chystám už něco říct, ale pak si to zase rozmyslíma a jen tiše poslochám, občas pokývnu hlavou na to že rozumím a pak když seržant řekne, tak se tiše zvednu. Vezmu pušku a vyrazím ke dveřím. Jde někdo se mnou, jdu si teda obhlídnout, kde tady mají hospodu s terasou? Ušklíbnu se nad svou vlastní poznámkou a pak se vydám ven. Vyrazím z domu ven a tvářím se, jako bych se jen tak procházel a okukoval nový místo z nudy. Nejprve však někde vyštrachám nějaký starý prkna, co se určitě někde válej po ulici, ši někde v koutě a taky nějakej větší kus hadru, plachty nebo tak něco. Hlavně, aby to bylo dost velký a dala se v tom pak zamaskovat puška. Vyrazím směrem, kde jsou nejlepší domy a kde by se dalo očekávat sídlo šéfa téhle díry. Zkusím si tam vyčíhnout nějaké dítě a pak se ho zeptat: Kterej že dům patří tomu M'ullerovi, zdejšímu šéfovi? |
| |
| Doly - Ulice (Kevin) Jdeš směrem, kde má Müller kancelář. Když se zeptáš nějakýho asi sedmiletýho kluka, nejprve si tě začne důkladně prohlížet. Čau, ty seš voják nebo co? To mě musíš poslouchat, protože můj táta velí hodně vojákům. On je seržant, víš? Zrovna jdu k němu. On pracuje v támletý budově. Ukáže na budovu asi dvěstě metrů před váma. Ty seš divnej, když nevíš, kde bydlí Müller. Přece zrovna tady. Tentokrát kejvne směrem k budově asi padesát metrů za váma. Před budovou stojí voják, který si zrovna připaluje cigáro a je zády k vám. Je to poměrně velký dům, ale už jsi viděl i větší. Těžko říct, jestli tam může být velký reprezentativní sál pro hosty anebo je jinde. Už musim jít, jinak táta bude zuřit. Takže rozchod vojáku. Řekne a poklusem vyrazí dál ulicí. |
| |
| Doly - Ulice Když chlapec utíká pryč, tak na něj houknu jen: Dík! A pak pokračuji směrem k domu Müllera. jdu však po protějším chodníku a nikde se nezastavuji. Tvářím se, že jen procházím a při tom se nenápasně rozhlížím. Převážně jen očima přes své sluneční brýle a jsem za ně nyní tuze rád, že mi nikdo nemůže koukat do očí a tedy ani vidět jak mi míhají sem a tam ve snaze najít nějaké vhodné místo pro náš plán. Pušku nesu zabalenou mezi prkny a hadrem na rameni(zapoměl jsem napsat, již dříve, že jsem si to někde v boční uličce přebalil), tak aby puška nebyla vidět a vyhlížel jsem, že jdu někam něco opravovat. No nemám zrovna moc štěstí, zrovna musím natrefit na děcko nějakýho zdejšího pohlavára vojáků. Ještě tak, aby se o tom doma zmínil, že mě potkal...to by mi tak scházelo. No doufejme, že to neudělá a když, tak na to onen chlapím nestihne zareagovat včas než provedem naši akcičku. I tak to bude ruská ruleta...sakra, proč jsem musel přijít o svou bývalou pušku, dva náboje jsou hodně málo na nějaké plošné krytí. Pokračuji dál prašnou ulicí a roozhlížím se. Snažím si zapomatovat místo, co nejlépe a vyhlížím, nějaký protilehlí dům, jež vypadá v o něco horším stavu a do něhož by se němělo být problém dostat. Jamile najdu nejvhodnější dům, tak si ho obejdu dokola, zda-li má zadní vchod a sklepní okénka. Pokud ano, tak je-li něco z toho otevřené. Do vniř nejdu a hned se od tama vzdálím a jdu zpět k naším. Pokud tam vzadu někdo bude, tak jen prohodím: No, myslím že to měli být zelený dveře(nebo jinou barvu než ty dveře od toho domu ve skutečnosti mají). Tady se to opravovat nemělo. Kde to sakra je?! A jdu pryč. |
| |
| Doly - Dům Koukám že jsem si s těmahle moc nepomohla. Běží mi hlavou, když sleduju dění kolem. Jestli vám můžu ve vašem plánu nějak pomoct, stačí jen říct. Nabídnu se, aby nezískal někdo pocit, že jim jsem k ničemu. |
| |
| Doly - "náš" dům Rozepínám si svou starou neprůstřelnou vestu a když si jí sundavám ozve se Eva, kterou jsem do této chvíle téměř nevnímal. Sundám vestu, pověsím ji na opěradlo židle a začnu si rozepínat bundu. "Ty se budeš držet u randního a budeš se snažit přežít. Budete se držet kus za náma abyste nedostali nějakou zbloudilou kulku do kožichu." Odpovím jí a přitom si sundám bundu. Rozepnu si i košili a sundám ji také. Vyhrabu z batohu hadr připomínající ručník. Jen v hnědém sepraném tílku s čutorou v jedné a ručníkem v druhé ruce zamířím ke dveřím. "Jdu se před barák opláchnout. Nerad bych umíral spocenej a zaprášenej." Hořce se uchechtnu a vyjdu před dům. |
| |
| Doly - 17.15 Čas večeře se pomalu, ale neúprosně blíží. Venku se již stmívá. Je nejvyšší čas něco podniknout anebo počkat na Pollacka. |
| |
| Dojdu ještě rychle k domu Müllera a vše probíhá velmi obdobně, jako při obhlédnutí kanceláře. Příliš mnoho se nezdržuji a dojdu zpět do našeho domu. Dole vidím oplachujícího se seržanta a jak ho míjím, tak jen prohodím. Tak pane, byl jsem se podívat po městě zjistil jsem, že by se zde pro mne, tesaře opravujícího střechy, práce asi našla. No, měli by jsme se, ale rozhoupat slunce už pokročilo a v noci se by mi špatně pracovalo. Pak jdu nahoru do našeho provizorního sídla za ostatními. Přednesu ve zkratce, co jsem viděl a čekám na rozhodnutí. |
| |
| Doly - "náš" dům Když se trochu opláchu a začnu se utírat, zahlédnu vracejícího se Kevina. Na jeho hlášení jen kývnu hlavou. "Až bude tma, bude už asi po všem." Odpovím spíš sám pro sebe. Poté vykročím pomalu za Kevinem do domu. Tam vyslechnu jeho popis situace a toho co zjistil. Postavím se ke svým věcem a začal jsem se pomalu oblékat. "Takže si zopakujeme postup a co kdo bude mít za úkol." Během toho jak mluvím se navlíkám do bundy a poté pomalu i do vesty a popruhů. "Kevin a Stanley se zašijou do nějakýho baráku co si Kevin vyhlídnul a poskytnenám krytí kdyby se to začalo sypat. Dřív nezasahujte." Zapnu přesky na vestě a překontroluju pouzdro s nožem, vrhací nože a pouzdro s pistolí. "My ostatní vyrazíme na tu večeři. Když po nás budou chtít ať odevzdáme zbraně, budu mluvit já a případnou akci začnu taky já. Zajistíme ty co nás budou chtít u vchodu odzbrojit, pokud možno zpacifikovat, ale nezabíjet! Radní Eva a doktor pak budou hlídat ty zajmutý chlapy a případně bránit hlavní vstup do toho baráku. My dva . . ." Kývnu na Hnusáka. ". . . zajistíme to co v baráku zůstane, plus zdejšího bose. Otázka jestli nechat Ellu s puškou u vchodu nebo si jí vzít sebou." Zakončím rekapitulaci úkolů otázkou a koukám na Kevina a Hnusáka, jestli nemají nějaký návr nebo připomínku. |
| |
| Doly - dům Poslouchám, jak to teda provedem. Radkův návrh se zdá být rozumný. Fajn, Ella může jít s váma a pak se co nejdřív stáhnout ke zbytku u dveří, ne? Potěžkám v rukách svou brokovnici. Tak co, jdem na to? Zeptám se už trochu nedočkavě. Tenhle klid před bitvou nemam rád. Už to chci mít za sebou. Buď to zvládnem nebo chcípnem, je to jednoduchý, tak proč z toho dělat vědu? |
| |
| Doly - 17.45 Oknem vidíte, že už k vám jde pan Pollack. Když vstoupí dovnitř a chce vědět, jak jste se rozhodli, v rychlosti mu řeknete že všichni kromě dvou jdete na tu večeři, ale že zbraně mu nedáte. Příliš se mu to nezdá, ale nakonec souhlasí. Nic jiného mu nezbývá. Vyrazíte s Pollackem na ulici. Kevin se Stanleym mají jen pár minut vybrat si budovu odkud je budou krýt. Jako nejvíce vhodná se jeví budova přímo proti sídlu Müllera anebo budova ve tvaru "L" asi 30 metrů od této budovy směrem k vám. |
| |
| Doly - "náš" dům Dopnu si řemění vesty a popruhy na ní, překontroluji všechny své zbraně, jejich funkčnost, správné uložení a snadné vytažení. Přejedu pohledem ostatní zda jsou také připravení a když ano vykročím za Pollackem na ulici. Cestou k Müllerovu sídlu se snažím rozhlížet po okolí, zapamatovat si co nejvíce detailů, skrýší a ústupových cest, pro případné komplikace a nutnost utíkat. Tvářím se klidně a vyrovnaně, jsem smířený s tím že bych tuhle akci nemusel přežít. |
| |
| Doly - "náš" dům Vydám se se zbytkem skupiny. K Müllerovu sídlu a v hlavě si stále opakuju co se po mě chce. Mno ohlídat pár zneškodněnejch stráží snad zvládnu. Ale musej spolupracovat, protože mam pocit že ten muj skalpel si nesjednává takovej respekt jako zbraně ostatních. Tvářím se trochu nervózně a každopádně bych se něčeho napil. |
| |
| Jakmile odejdou ostatní počkám půl minuty, jež využiji k tomu, abych zabalil bednu s molotovy do hadrů a pušku do hadrů a prken, jež jsem si našel na ulici. Pak vyrazíme chvatným krokem se Stanlym na místo určení. pak se přikloním ke svému parťákovi a pošeptám. Hmm, co myslíš Stanley? Mě se líbí víc ta Lková, ale z té protější bude zase lepší výhled na kasárna, ale i se z ní bude hůř utíkat. No já jsem pro Lkovou co ty na to? |
| |
| Doly - "náš" dům Kurva negři, deme na to. S tím se postavím ze židle, zastrčím náboje do koltu a náhradní bubínek do kapes vesty, dlouhý nůž za opasek, koltíka vezmu do spopdní pravačky a horníma tlapkama si vestu dopnu na patentek, aby šla otevřít během okamžiku. Spodní levačku nechám odpočívat, chytnu do ní tři vrhačky, abych si je moh rychle podat, zbylý zastrčim do větší kapsy. Ještě si uhladim věci, dotáhnu pásky na bocích vesty a vyrazím za Radkem. Držím se kus od něj,a le věnuju se podobnejm úvahám. Kurva, dneska mě nedostanou, nějaký zkurvený negři. Jestli jo, ještě předtim narvu škrobávoi do prdele nůž a zakroutim. trošku se uklidňuju. |
| |
| Doly - "náš" dům Brokárnu si schovám pod svůj oblek z hrubé pytloviny. Když tu zůstanem s Kevinem sami, ubalim si zručně cigáro. Po pár tazích, zatímco poslouchám co mi Kevin navrhuje, natáhnu ruku, aby si taky potáhnul. Máš recht. Když budou zdrhat, budem mít delší čas je krejt. Jsem pro to elko. |
| |
| Doly - "náš" dům Taky jsem ráda, že se konečně hneme. Tohle čekání je fakt na palici. Prokřupnu krk, ohmatám kapsy s náboji, popadnu brokárnu a jsem vcelku rychle připravena na akci "nebude to žádná sranda". Nahodím soustředěný výraz a vydám se za ostaními. V hlavě mám prázdno, většinou nad ničím neuvažuju, jen zbystřuju své smysly a soustředím se na podněty z okolí. V těchto chvílích toho většinou moc nenamluvím. |
| |
| Kevin, Stanley Bez problémů a jakékoli zvláštní pozornosti dojdete k domu ve tvaru "L". Okny nahlížíte dovnitř a zjistíte, že zřejmě nikdo není doma, aspoň v přízemí ne. Přízemí tvoří velký pokoj, kuchyně a chodba se schodištěm do vrchního patra. Když zatlačíte silou na dveře, uslyšíte křupnutí a dveře se otevřou. Dveře zavřete a stoupáte potichu do horního patra. Jsou zde tři malé pokoje a chodba se schodišťěm. V jednom pokoji uvidíte mladého muže, který spí na posteli. Nikdo jiný v domě neni. Jen z jednoho pokoje a chodby je vidět na hlavní ulici. V každém pokoji je okno s dřevěnými okenicemi, které jsou všechny momentálně zavřené. |
| |
| Dojdeme do pokoje z něhož je výhled na ulici, pootevřu okenici a nahlédnu škvírou ven. Poté, co provedeme akci, jež popíši níže, tak pootevřu okenice na škvíru i ve všech ostatních pokojích a chodbě. Také se rozhlížím zda-li někde nezahlédnu vchod na střechu, či požární schodiště. A nyní zmiňovaná akce: šeptem:Nemůžeme riskovat mít kohokoliv v zádech, musíme ho omráčit a svázat. Rozhlédnu se po okolí a hledám cokoliv, čím se dá člověk svázat: špagáty, šńůry, prostěradla, záclony.... Pak vezmu jednu vhodnou věc tohoto typu a spolu se Stanleym dojdeme k velmi potichu k mladíkovi a pokusíme se ho zneškodnit. Čtyři silné ruce a dvě pažby od pušek by neměli mít se spícím hochem problém. Umlčet hocha rukou, či uderem pažby do zátylku by mělo jít snadno. Následně ho svážeme velmi důkladně nalezeným materiálem, neopomenem ani roubík, tak že chudák bude vypadat jako nepovedený balík špinavého prádla. K jeho smůle při tom vůbec nedbáme na jeho pohodlí. Tak to bychom měli. A pak se již usadím k pootevřenému oknu a koukám na ulici. Taky se ještě jednou rozhlédnu po vybavení pokoje (prosím popis). |
| |
| Dům ve tvaru "L" (Kevin, Stanley) Muže se vám podařilo zneškodnit bez problémů a teď již leží dobře svázaný na posteli. Prohledáte dům, ale nepodaří se vám najít žádou cestu na střechu. Pokoj s okny do ulice je jednoduše zařízenou ložnicí. Je tam velká postel, která má po obou stranách malé stolky. Ve dvou stěnách (zhruba severní a východní) má dům po jednom oknu. Před severním oknem je stolek a u něho židle. Na stole leží nějaké ženské šminky. Pokoj je zhruba o rozměrech 3x5 metrů (stěny na východě a západě jsou delší). V západní stěně jsou slabé, ale zamykací dřevěné dveře vedoucí na chodbu. |
| |
| Ulice Pollack vás vede dál ulicí, ale k vašemu překvapení vás nezavede do Müllerova sídla, ale do patrové budovy nějakých 20-30 metrů blíž k "vašemu" domu. Před vchodem na vás čekají tři vojáci. Musíme vás odzbrojit, myslel jsem, že vám to pan Pollack vyřídí už v domě pro hosty. Přejede pohledem nejprve Elu s dvouhlavňovkou a pak pana Pollacka. Muž který mluví má revolver, který vytáhne, i když s ním zatím na vás nemíří. Dva muži za ním mají oštěpy. Jeden z nich teď oštěp opře o dům a vyrazí vás prohledat. |
| |
| Dům ve tvaru "L" (Kevin, Stanley) Všechny okenice a dveře v přízemí zavřu a zajistím. Nechám jen jedno okno s nejlepším výhledem do ulice. Tady bude první linie. Pak vyjdu do horního patra a na vrcholku schodiště zkusím udělat nějakou barikádu. Zkusím najít nějaký stůl a dát ho tam převrhnutý anebo něco podobného. Pak ještě zajdu za Kevinem. Všechno dobrý? Budu dole, trochu krejt ulici a hlavně ti krejt prdel, jo? Pokud souhlasí, jdu dolu k pootevřenému oknu a připravím se. |
| |
| Doly - ulice Trochu zbystřím, když zaregistruji, že zřejmě nejdeme směrem, který udal Kevin. Když pak uvidím tříčlennou ostrahu domu do kterého podle všeho míříme a její velitel nám vykročí naproti, začnu rychle spřádat plán jak dál. "Zkusíme to vyřídit potichu." Syknu k ostatním aniž bych spustil oči z přibližujícího se velitele. Bez reakce a mrknu tí oka vyslechnu výtku k naším zbraním a když uvidím, že jeden z dvojice strážných odložil oštěp a míří k nám začnu jednat. Podívám se za strážného s revolverem tak aby viděl že koukám za něho na jeho dva společníky. "Co to sakra dělá!" Řeknu najednou důrazným a rozzlobeným tónem a upřeně hledím za něho, tak abych vzbudil zvědavost muže s revolverem a přiměl ho se otočit a zjistit co se děje. Pokud na to zareaguje a zvědavost ho přiměje se otočit, aby zjistil o co jde - rychlým přískokem během kterého nacvičeným pohybem vytasím svůj nůž se k němu přiblížím. Levou rukou připravenou reagovat na jeho případnou nepředloženost s revolverem a pravou rukou mu zabodnu nůž ze strany do krku. Pokud by na mou lest nezareagoval a neotočil se tak pomalu sáhnu k pouzdru s mou pistolí a zatvářím se trochu sklesle a zklamaně a že se mu chystám se zbraň odevzdat. Když se pro ni natáhne opět k němu rychlým pohybem přiskočím a nůž mu vrazím do krku stejným způsobem, připraven srazit jeho zvedající se ruku s revolverem. |
| |
| Dům ve tvaru "L" (Kevin, Stanley) Proběhne mi hlavou, když ani hned po našem příchodu ani nyní nevidím z okna naše a na ulici je klid a nic zvláštního se neděje. Sakra, kde jsou měli tu být už před námi a nebo jsou už vevnitř? Ne tak rychlí být nemohli to není možné. Vždyť jsme vyrazili hned po nich. Kde se mohli zdržet a nebo šli někam úplně jinam. A kam asi vždy´t je to tu sakra malé. no alespoň že mám výhled na kasárna a můžu zdržet posili, ale i tak to nesedí. Jedině, že by šli do toho druhýho baráku...obhlížel jsem přeci dva. Do hajzlu taková chyba, měl jsme jim jít víc těsně v patách. polohlasem zakleji: Do háje! Asi jsme na špatným místě. Oběhni všechny okna v domě Stanley a zjistiti, jestli někde neuvidíš naše a hlavně koukej směrem na jihozápad a taky okoukni, jestli tam není výhled na takovej celkem pěknej barák. Mluvil jsem o něm ve zkratce dřív, ale pak se na něj nějak zapomělo. |
| |
| Doly - ulice Jak se kápo zmíní o tichym řešení, jenom vycením zuby v něčem mezi úsměvem a šklebem žraloka. Mezitim vytáhnu pravačkou od pasu nůž, chytnu ho za čepel a vyrazim směrem sráč s oštěpem a s kvérem. Chlapa bež ostěpu jenom obejdu Sory negře, ale dám to raši šéfovi, jasný? levačku držim zvedunou a mezitim si pomalu chystám spodní ruce k překvápku. Sice v ní mám kvéra, ale hlavní do solaru taky zamrzí. |
| |
| Doly - ulice Sakra a je to tady! Když uslyším, co se chystá, zasunu si skalpel opatrně do rukávu a zároveň se začnu přesunovat do zadní části skupiny, abych zbytečně nepřekážel. |
| |
| Doly - ulice Tak nějak se řadím za Radního a Hnusáka. Při kontrole čekám, jak se zachová Kulhánek. Jsem připravena na pacifikaci jednoho ze strážných, tak aby nedělal rozruch. Ještě přesně nevim, jestli půjdu s nima nebo to budu jistit někde u vlezu. Brokárnu mám nabitou a asi se jí nehodlám vzdávat. |
| |
| Dům ve tvaru "L" (Kevin, Stanley) Poslouchám, jak Kevin začíná zmatkovat. Vždyť jsem je ještě před chvílí... Kouknu z druhého okna pokoje kde s Kevinem jsme. Támhle jsou. U vedlejšího baráku. Vidím jak se naši zrovna přibližujíke strážným, kteří tam ještě před chvílí nebyli. Zrovna to asi rozjedou. Jdu dolu. Seběhnu po schodech a zaujmu pozici. |
| |
| Doly - ulice Velitel stráže se nechá odlákat radkovo trikem a ten mu tak může zasadit smrtící ránu. Ela skoro v ten samý okamžik rozbije hlavu neozbrojenému strážnému pažbou pušky a Hnusák zlikviduje chlapa s oštěpem. Všechno proběhne rychle a tiše. Pollack je trochu zděšený, ale brzy se vzpomatuje. Dobře. Teď rychle. Za dveřmi je hned jídelna, mohli něco vidět okny. Za jídelnou je kuchyně a v horním patře je byt kuchaře. Načrtne vám, co vás čeká za dveřmi. |
| |
| Doly - ulice To by bylo, teď ještě vymlátit to vevnitř a hlavně zajistit, aby šéf nezdrhnul zadem. zasyčim na Radka. Mezitím se rychle rozhlédnu po oknech nahoře, kočka by tam mohla vběhnout zezadu a udělat docela paseku. |
| |
| Doly - ulice Rychlým pohledem přejedu ulici a dům, jestli neuvidím někoho, kdo by dělal rozruch po našem střetu s hlídkou. Seberu revolver od mrtvoly a hodím ho doktorovi. "Odtáhněte je z ulice stranou!" Vydám rozkaz a střelím pohledem po radním a doktorovi. Pak se otočím, kouknu na Hnusáka a Ellu jestli jsou připraveni a když se tímto rychlým pohledem ujistím, že ano poklusem vyrazím rovnou ke vstupním dveřím. Zastavím se u dveří, druhým rychlým pohledem kouknu na Hnusáka a Ellu, vztyčenou rukou naznačím aby se drželi za mnou. Opřu se bokem o pravou stranu futer a pomalu a potichu pootevřu dveře. Dvě vteřiny čekám jestli někdo nečekal s namířenou bouchačkou na dveře a nepošle tam pár olověných pozdravů. Pokud ne jen rychlým nakouknutím a opětovným stažením za roh zkontroluji prostor za dveřmi - rozložení prostoru a případné postavy. Když po otevření někdo rovnou vystřelí, udělám to samé. |
| |
| Doly - ulice Nasraně se podívám na relover, kterej dostává nějakej posranej felčar, ale co. Zatímco Radek zkouší vstup, sám se připravím, kašlu na překvápko. S dvojím cvaknutím se rozevře vesta, koltíka si podám do pravé vrchní, do pravé spodní vezmu z levičky pro sichr jednu vrhačku a sleduju, co se stane Radkovi. Kolik má ten barák východů? Syknu ještě na Polocka. |
| |
| Doly - ulice Zatím čistá práce. S očima na šťopkách, soustředěně postupuju dál za Hnusákem a Radkem. Držím se u stěj. Boj v budovách nepatří k mým oblíbeným. Obzvláště v budovách, kde to neznám. Ale i tak tušim, co asi dělat, abych nevlezla do nějakého nemilého překvapení. Kývnu na Radka, jakože registruju a jsem připravena na postup do místnosti. Kdyžtak se snažím pokrýt část, kterou zrovna nečistí Kulhánek. |
| |
| Když zjistím, že z druhého okna je vidět na Müllerovu kancelář, tak si značně oddychnu a ukidním se. Tak to je do pohody, takhle můžeme krýt naše a ještě v nouzi zablokovat i kasárna. Štěstí v neštěstí, jak se říká. Jen aby nám to vydrželo a hlavně Polack nás nepodrazil. Pak se přesunu k druhému oknu a začnu přes mušku sledovat situaci u kanceláře. Bednu s molotovy položím někam ke zdi a jeden podám Stanleymu (předpokládám, že sirky, či tak něco máme). Pak dávám pozor, zda-li se tam neobjeví nějaké nebezpečí pro naše, jež bych mohl zlikvidovat a jinak zatím držím klid...nechci zburcovat svou střelbou hned celé město a zvláště ne kasárna. Pak už klidným hlasem řeknu Stanleymu: Je to do pohody, je tu naštěstí výhled i na kasárna. Nevím proč, ale z řeči Pollacka jsem myslel, že se to bude konat v jeho sídle. A ono ne, ale to je teď jedno. běž teda dolů a kryj vchod sem a pokud možno s výhledem na sídlo Müllera a kasárna. Kdyby se tam něco dělo a nebo od tama někdo lezl s kvérama s očividným úmyslem se vydat se k našim, tak na mě houkni třeba, že...Ta střecha je děravá i na druhé straně!...a já se přesunu k druhému oknu a zkusím, tam něco pořešit. No, ale snad to nebude třeba a naši to stihnou potichu a rychle. Ok? Teda doufám, že budeme jen pojistka a nic se nezvrtne. Jsme tady pěkně v kleštích a nemyslím, že by chlapům z kasáren dělalo velký problém nás tady vyřídit pokud by nám nepřišli rychle posili. Pak se plně soustředím na situaci u kanceláře a snažím se odhadnout, co se tam děje. Zatím se zdá, že vše proběhlo v klidu. Otázkou však je, kdy si někdo z kolemjdoucích všimne, že tu něco nehraje a začne zmatkařit. |
| |
| Dům, kde měla být večeře. Když Radek nahlédne do domu, uvidí urostřed místnosti obrovský stůl a kolem něj židle. Zahlédl jenom jednoho muže a ten stál mezi dveřmi do kuchyně, tedy zády ke vstupním dveřím a bavil se o nějakých rybách s někým v kuchyni. Radek neviděl celou pravou část místnosti, takže neví, jestli tam není někdo skrytý. |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře. Po rychlém nakouknutí a udělání si alespoň hrubého obrázku o situaci a rozložení uvnitř se vrátím hlavou zpět za roh a napůl se otočím ke Hnusákovi a Elle. Gestem levé ruky jim naznačím že jsem zahlédl jednoho muže. Poté se otočím zpět ke veřím. Do levé ruky si přendám nůž a do pravé si vezmu svojí bouchačku. Zhluboka se naechnu a pomalu vydechnu, nic teatrálního, jen se tím uklidním a jdu na to! Přikrčen v lehkém předklonu vstoupím do dveří, které levačkou opatrně doototevřu S připravenou pistolí i nožem se snažím potichu, ale ne přehnaně pomalu proniknout do jídelny za dveřmi. Pohledem se snažím sledovat a kontrolovat každý kout místnosti a být připraven zareagovat na jakoukoli komplikaci. Periferním viděním se stále snažím registrovat muže ve dveřích do kuchyně. Pokud bych uviděl, že mě nekdo uviděl, okamžitě střílím dvojvýstřelem do hrudníku. A hned se otáčím dalším dvojvýstřelem na muže debatujícícho o rybách. Snažím se (pokud to jde a prostor to umoňuje) postupovat tak abych dal Hnusákovi za mnou prostor aby mě mohl krýt a aby mohl také reagovat v případu nouze. Nejdu tedy uprostřed abych mu clonil, ale spíš někde u stěny. |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře Radek postupuje dál. Místnost je veliká a tak nemáte problém se tam všichni vejít. Je široká aspoň 12 metrů a nějakých 7 metrů dlouhá. Abyste se ale dostali k muži, musíte jít podél stěn, protože skoro přes celou místnost je velký stůl. Asi by se pod ním dalo i proplížit anebo přes něj přeběhnout. To by ale určitě muž slyšel. Teď už Radek dobře vidí celou místnost a nikdo další v ní není. ...ba ne, já řikám, že s tim tvym těstem chytíš kuloví. Mnohem lepší na ně je třpytka. Říká právě muž. Je to velký, silný muž v lesklém kovovém brnění. Kreje mu celá záda, ramena a nejspíš i celý hrudník a břicho. Těžko říct kolik brnění váží, ale rozhodně to nebude lehká záležitost. |
| |
| Doly - ulice Pollack vypadá dost nervózně. Je tam východ vzadu pro zásobování. Odpoví Hnusákovi trochu přiškrceným hlasem. |
| |
| Doly - Ulice Do háje a kam je máme asi odkidit, když to vevnitř ještě neni zajištěný? Zaujmu pozici před domem, otočený směrem k sídlu Müllera a kasárnám. Revolver mam v ruce, kterou mám v kapse u saka. Doktore, vy sledujte ulici směrem odkud jsme přišli. Strčím do doktora a zašeptám. |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře. Ještě než Radek vypadne, rychle rukou naznačím otáčení, neboli - jdu zadem. Přikrčím se, rychle proběhnu pod oknem a vyrazím směrem, kde mi Polock nejslíš ukázal vchod. V pohjotovosti vrhačku a kolt. |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře. Gestem ruky naznačím Elle aby zůstala skrčená za stolem a jistila schodiště do patra. Sám se pak přikrčený pokusím proplížit blíž k hromotlukovi v kovové zbroji, tím že velký stůl obejdu (z druhé strany než je schodiště do patra). Pokud se mi povede bez komplikací přiblížit na dva metry za něho, namířím na něho pistolí. Stojím v dostatečné vzdálenosti, aby na mě nedosáhl a já stihl případně vystřelit. Nůž jsem zastrčil do pouzdra. Přejedu ho pohledem abych zjistil jak a čím je ozbrojen. "Neotáčej se, nedělej rychlý pohyby a dej si ruce na palici, jinak ti jí ustřelím!" Zasyčím nepříjemným polohlasem, připraven okamžitě splnit své varování při sebemenším náznaku neuposlechnutí z jeho strany. Pokud poslechne, pokračuji. "Teď udělej krok zpět do jídelny, postav se dva kroky od stěny a opři se čelem o stěnu. Pazoury nech pořád na hlavě. A nečum okolo, stejně mě neznáš!" Jsem připravený reagovat na případné ohrožení a neuposlechnutí z jeho strany dvojvýstřelem do hrudníku. "Nemám důvod tě zabíjet, takže pokud mi ho nedáš, můžeš to bez problémů přežít." Dodán a čekám. |
| |
| Doly - Ulice Po radního rozkazu, se otočím směrem do ulice odkud jsme přišli. Sakra a co mam dělat když někoho uvidim? V kapse žmoulam pažbu revolveru a cítím, jak se mi potí ruce. |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře Muž v brnění dá poslušně ruce za hlavu. Zároveň se z kuchyně ozvou zvuky z nihž je jasné, že někdo urychleně opouští místnost zadním vchodem. Muž v brnění zůstává stát mezi dveřmi. Nevim kdo jsi, ale ujišťuju tě, že neděláš dobře. Řekne na svou situaci až neuvěřitelně klidným hlasem. |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře - Zadní vchod (Hnusák) Jsi už jen asi tři metry od zadního vchodu, když ze dveří vyběhne neozbrojený muž. Všimne si tě a s krátkou kledbou zkusí utéct na druhou stranu ode dveří než stojíš ty. |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře - Hlavní vchod Sledujete ulici a snažíte se tvářit pokud možno nenápadně, i když na zemi stále leží těla zneškodněných strážců. Slyšíte, že se vevnitř něco děje. Slyšíte nezaměnitelné zvuky, jak někdo něco v kuchyni schodil. Že by hrnec spadlý na zem? Téměř v tu samou chvíli vidíte, jak z Müllerova sídla, nějakých 30-40 metrů od vás vyjde Müller se dvěma strážci. Ti na sobě mají železné brnění, které jim chrání hrudník, břicho a zřejmě i záda. Udělají pár kroků, když si vás všimnou. Na okamžik zaváhají, ale pak zareagují. Jeden zaklekne na jedno koleno a vytáhne pistoli, z které okamžitě dvakrát vystřelí. Jedna z kulek zasáhne radního do levé paže. Druhý strážný kryje svým tělem Müllera, který ustupuje zpět do svého sídla. |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře - Hlavní vchod Je na čase se přesunout! Křiknu na radního a vystřelím jeden výstřel v Müllerovu směru a doufám, že někoho trefím. Zároveň pomáhám radnímu do domu. |
| |
| Když vidím, jak někdo vystřelí směrem k domu na naše, tak potichu zakleju a přeběhnu k druhému oknu z něhož je vidět na sídlo Müllera a kasárna. Pokud to stihnu a Müller je v dohledu, tak na něj vypálím ze dvě rány a mířím na hlavu. Pokud ho stíní gorilla, tak skusím posoudit situaci a pokud není pravděpodobné, že by Müller stihl zalézt, tak vystřelím nejprve na gorilu a až ta klesne, tak na Müllera. Pokud bych nic z toho nestihal, tak střílet nebudu a raději si udržím skrytou pozici. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Hovno negře. Zabručím si pro sebe a zkusím svoje umění s vrhačkou, mířím někam na záda, ideálně na ledviny. Když zaslechnu výstřely, zhruba odhadnu směr. Kurva, posily. S tím si připravím kolt a nahlídnu dveřma do baráku, holt před očima. |
| |
| Doly-dům kde měla být večeře-hlavní vchod Události poslední hodiny mě děsí čím dál tím víc.Doufám že se probudím a všechno tohle bude jen ošklivý sen.Myslím na probuzení tak usilovně,že skoro nevnímám dění kolem.Ze "snění" mě probudí až výstřely.Výstřely na nás! Tahle situace se mi přestává líbit čím dál tím víc.Musíme se někam schovat.Tady to vypadá čím dál tím hůř. honí se mi hlavou a přitom těkám pohledem kolem sebe.Rozhodně se necítím nejlíp.Uchopím rukojeť svého nože. Cítím se pak trošku chráněnější,ale stejně bych co nejraději zmizela. To že postřelily radního mi vůbec na klidu nepřidá.Koukám na jeho postřelenou paži. V pořádku? zeptám se ho,ačkoliv má otázka zní abbsurdně.Vždyť sama vidím že v pořádku není. |
| |
| V domě Postupuju za Kulhánkem, ale když se ozve střelba, vydám se zpátky, ze své pozice u dveří, ne u dveří jsem mírně zamtená, takže běžím zpět, abych mohla osazenstvo stáhnout dovnitř a vypálit pár ran na útočníky. Skouknu zraněného radního, zakleju něco hodně sprostého a kryjíc se vystřelím zpoza stěny. |
| |
| Doly-dům kde měla být večeře-hlavní vchod U všech svatých, to je šlamastyka! Když uvidím Müllera, cítím jak mi ztuhnou kolena. Tohle jsme nedomysleli. KREJTE S...! Můj výkřik přeruší ostrá bolest v levé paži. Vytáhnu pistoli a zoufale se vrhnu na zem, abych neposkytoval tak snadný cíl. Jen co dopadnu na zem, vystřelím tři kulky na muže co mě zasáhl. |
| |
| Dům ve tvaru "L" (Kevin) Müller je jen pár kroků od dveří do domu a jeho gorila ho kreje dobře. Musel bys nejdřív zlikvidovat strážce, ktrý ve svém brnění neni vůbec jednoduchý cíl. Zůstaneš tedy raději skrytý, abys neodhalil svou pozici. |
| |
| Doly - Ulice Müllerovi se podařilo dostat do jeho rezidence. Strážce co ho doprovázel se teď kryje ve dveřích do rezidence a střílí po vás. Druhý strážce stále klečí uprostřed ulice. Radní ho jednou z kulek zasáhne do nohy a v následujícím okamžiku ho Ela zasáhne průbojnou kulkou do hrudníku. Z pancíře začne vytékat pramínek tmavé krve, Muž přepadne obličejem do prachu ulice. Z kasáren začínají vycházet vojáci. Když zjišťují co se děje, vyrazí poklusem směrem k vám. Jsou ještě dost daleko, ale odhadem je tam ke třiceti mužům. Musíte zabít Müllera a jeho osobní strážce a já pak zadržím vojáky. Zabte ho nebo tu chcípnem! Vykřikne zoufale Pollack. Müllerova rezidence je necelých čtyřicet metrů od vás a postupující vojáci jsou aspoň 100 metrů za ní. Neběží, jsou v mírném poklusu a vypadají trochu dezorientovaně. Zatím na vás nezačali střílet. |
| |
| soukromá zpráva od pro Trefíš kuchaře vrhačkou do zad. Ten se s bolestivým zaúpěním svalí na zem. Leží na zemi a snaží se, vytáhnout si nůž ze zad. |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře Kurva! Bleskne mi hlavou když zaslechnu výstřely venku a dojde mi co se asi stalo. Kdyš hromotluk ve dveřích do kuchyně neuposlechne mou výzvu aby se opřel o stěnu a jen dá ruce na hlavu s průpovídkou po které si ho nehodlám nechat živého za zády - trochu pozvednu hlaveň pistole a střelím ho do hlavy. Nechtěl jsem, ale musel . . . Zkonstatuji svůj skutek a pohledem se ujistím zda je po něm. Pokud ano, překročím ho a opět v mírném předklonu ostražitě vejdu do kuchyně a pokud tam nikdo není, jdu dál směrem kudy mohl uniknout ten člověk se kterým si hromotluk povídal. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro |
| |
| Dům kde měla být večeře a je jenom maso. Jak se pomalu usadí krvavý oblak, je vidět všemi oblíbeného Hnusáka, jak klečí za dveřmi a míří směr přes místnost. Když zjistím, že ten kdo si plácá náboje je Radek, na chvíli zmizím ze dveří a po pár vteřinách přitáhnu další tělo. Nakonec rychle dojdu k Radkovi Jak to vypadá? optám se v klidu nahlas, po tý šlupce už o nás stejnak ví. |
| |
| Dům, kde sme my Do psí prdele... zkosntatuju a nasáčkuju se před naši skupinku tak, že stojím u dveří a opatrně vykukuju, co se děje. Vřískot Pollacka mě příliš neuklidňuje. Pokud se za Müllerem nedostanem teď, tak asi nikdy. Nakouknu dovnitř baráku jestli se Kulhánek nevrací zpět s rozkazy. Rozhodně nemam v plánu dělat Müllerovi živý terč. Chce se to rychle rozhodnout. Müller ve svém sídle. Vojáci z kasáren v pohybu. Jedna z goril mimo! zahulákám do útrob budovy směr velitel a znovu opatrně vykouknu ven. Těžko říct, kolik osobních strážců má. Vyhledám Pollacka pohledem a houknu. Kolik strážců má? |
| |
| Dům, kde sme my A kurva. Deme. Předtim negr řikal že 3, jeden dole, takže dva zbejvaj. Dva krejou, jeden poběží dopředu. Na nějaké obcházení vedení kašlu a beru to přímo přes něj. MH: je tam nějaký okno, ze kterýho je vidět na Mulerův barák? |
| |
| Dům kde měla být večeře Měl jenom tři osobní strážce, ty bych neukecal, ale obyčejný vojáci mě poslechnou, jakmile bude Müller mrtev, jsem jejich velitelem já. Ale v domě pár vojáků bude, ale moc ne. Maximálně do pěti. Odpoví Ele Pollack |
| |
| Dům kde měla být večeře Stále ležím na cestě vedle domu. Je tam ještě jeden, zkusim vás krýt. Zakřičím na pana Grässlichvieha a doufám, že mi s krytím pomůže Ela a snad i někdo další. |
| |
| Dům, kde sme my Jsem ráda, že se dočkám rychlé odpovědi ze všech stran. Hned mám o něco jasněji. Kývnu na Hnusáka a vyčkávám, kdo se připojí ke skupině "dva krejou" a kdo se dobrovolně ozve doi skupiny "jeden běží". To, že Radní leží před domem není nic moc. Doplazte se sem! řeknu směrem k němu. Che-li nás krýt, měl by být předně krytý sám. Dobiju jednu hlaveň a jsem opět připravena k akci, vzhledem k typu své zbraně předpokládám, že jsem členem krycí skupiny. Dobíjet tuhle krásku za běhu není nic moc... |
| |
| Doly - Dům kde měla být večeře Pohledem střelím po přibližujícím se Hnusákovi. "Blbě to vypadá. Dostals toho chlapa co zdrhnul kuchyní?" Když uvidím jak je od krve, jen se hořce ušklíbnu. Zaslechnu Ellu, jak okomentovala situaci a na Hnusákovo návrh jen odmítavě zavrtím hlavou. "Nemá smysl je brát ztečí. Ella s ostatníma je zaměstná a my dva je oběhneme zezadu." Pak se otočím a poklusem vyrazím k hlavnímu vchodu. "Střílejte sporadicky na Müllera a jeho dům a držte je u země, my to oběhneme." Vydám rozkaz Elle a řeknu ho dost nahlas, aby mě slyšel radní i doktor. Otočím se na Hnusáka. "Jdeme:" Řeknu a v poklusu vyrazím kuchyní ven za barák a ze severu doběhnu k Müllerovu sídlu a doufám, že ho zaskočíme. Běžím opět v předklonu, ale ne zas tak moc opatrně abych se nezdržoval. Snažím se do poslední chvíle využít krytí ostatních budov mezi domem, kde měla být večeře a Müllerovým sídlem. Když se přibližujeme koukám, jestli uvidím zadní vchod a koukám po uspořádání oken. Snažím se zorientovat a ujistit ze kterých oken by mohli střílet Müler a jeho poskok. A hlavně najít nejlepší cestu jak se dostat dovnitř a vpadnout jim do zad. |
| |
| Dům Kývnu na Kulhánka a opět vykouknu ven. Chvíli počkám až ti dva vypadnou z budovy a pak s těžkým srdcem vystřřelím na barák. Abych tak úplně neplýtvala náboji, protože pochybuju, že někoho zasáhnu, snažím se mířit na dveře, kde se kryje jeden ze stážců. Automaticky se hned schovám a kouknu na Radního, jestli se už doplazil do bezpečí. Pak palbu ještě několikrát zopakuju, aby naši dva poslíčci měli dostatek prostoru pro přesun. Měli by je krýt i chlapi na střechách, tak to snad nějak pujde. |
| |
| Dům Po přesunu do domu se cítím přeci jenom klidnější. Přeci jen jsme teď pod ochranou střelců ze skupiny a nejsme tak snadným terčem. Moc dobře si ale uvědomuju,jak jsem skupince víceméně na obtíž,střílet neumím,nemám ani z čeho. Snažím se tedy aspoň odklidit natolik z cesty,abych moc nepřekážela. |
| |
| Dům - Hlavní vchod Když zaslechnu Kulhánka, že se chystá útok provédst ze zadního vchodu, doplížím se až do domu. Nejde to moc dobře, jelikož o levou ruku se nemůžu skoro vůbec opřít. Při cestě vystřílím zbývající náboje v revolveru, abych poslednímu strážci neposkytl příliš prostoru k jeho střelbě. V domě se opřu o zeď a revolver rychle nabiju. Doktore, zavažte mi rychle nějak tu ruku, ať můžu pomoct Ele. Podívám se trochu zvědavě na krvácející ruku. Na chvíli zaváhám, ale pak po zemi pošlu svůj revolver Evě. Pomož Ele. Je to jednoduchý. Vem to oběma rukama, skrz mířidla nahoře najdi co chceš sestřelit a zmáčkni spoušť. Vychrlim v rychlosti na Evu. Jo a šetři náboje. Vzpomenu si ještě. |
| |
| soukromá zpráva od pro Radní má prostřelenou ruku. Vypadá to, že kulka zůstala uvnitř. Poměrně hodně krvácí. |
| |
| Dům - Hlavní vchod Sjedu pohledem na Evu. Přihouřím oči a pak mrknu na zraněného Radního. Hele holka, hlavně nevystrkuj hlavu. dám jí radu, zatímco dobíjím hlavně. Pak se zase vykloním. Počítám, že by už mohli být u budovy. Znovu vypálím do zdeformovaným dveří. Takové plýtvání náboji, mi rve srdce. Ale když to jinak nejde. |
| |
| Dům - Hlavní vchod Kouknu na radního ruku. Vstupní otvor po kulce hodně krvácí, ale výstupní nevidim, takže kulka zustala vevnitř, tohle nebude stačit jen ovázat. Hlavně tou rukou nehejbejte. A já tu potvoru zkusim vytáhnout. Kouknu na Ellu a Evu. Slečny, vy se postarejte o to, aby mě u toho nikdo nevyrušil pokud to bude možné. Radního opřu o stěnu. Bohužel proti bolesti, už nic nemám. Tak se to pokusím udělat co nejrychleji a doufejme, že ten šok v kterém momentálně jste ještě chvilku vydrží. Ale pro jistotu se zakousněte do tohodle, kdyby to už bylo moc. Podám radnímu špalíček omotaný kusem látky. Popadnu skalpel a pokusím se vytáhnout kulku. Pokud se mi ji podaří najít, tak zasypu ránu desinfekcí a na rychlo stáhnu obvazem. Na šití bude čas doufejme potom. |
| |
| Dům - hlavní vchod Nevěřícně koukám na zbraň, která mi byla znenadání svěřena. Přitom poslouchám pokyny radního,Elly a doktora. Ono se jim to snadno řekne,ale já takto nebezpečnou zbraň v ruce v životě nedržela. čistě teoreticky vím,jak ji držet a střílet. Ale co nabíjení? Co mám udělat,abych nenadělala víc škody než užitku.. zmatkuje moje hlava. Snažím se ovšem nedat své rozrušení najevo i ostatním. Tím si rozhodně nepomůžu,když zjistí že jsem vystrašená jak ještě nikdy předtím. Vezmu si tedy revolver,pevně ho uchopím a snažím si na nově vzniklou situaci zvyknout. Ok,pokusím se být co nejvíce prospěšná. řeknu si spíš pro sebe než jim. |
| |
| Doly - Za domy (Hnusák, Kulhánek) Bez problémů dorazíte k zadní straně Müllerova domu. Nejprve uvidíte boční stěnu domu. Je zde pět poměrně úzkých, ale vysokých oken. Před každým oknem je železná mříž, která znemožňuje vniknutí do budovy. Zadní strana domu má šest oken stejně zabezpečených. Mezi nimi jsou uprostřed otevřené dveře. Přede dveřmi stojí voják s oštěpem. Když vás uvidí, dá se na útěk, pryč od domu. |
| |
| Doly - Hlavní ulice K domu s radním a ostatními se stále více přibližuje dav vojáků. Už jsou skoro u Müllerova domu, nějakých 60 metrů od vás. Začínají po vás střílet. Odhadujete, že je tam asi kolem čtyřiceti chlapů. Asi půlka z nich má oštěpy. Zahlédnete i pár pušek nebo brokovnicí. Zbytek má pistole. |
| |
| Dům kde měla být večeře Zakousnu se do toho co mi doktor dal. Svým skalpelem mi začne v ráně hledat kulku. Najednou ucítím v ruce nesnesitelnou bolest a před očima se mi udělá tma. Ztratil jsem vědomí. |
| |
| Doly - za Müllerovým domem Během přibližování se k Müllerovu domu zahlédnu u zadního vchodu strážného. Když se ale poté co nás zahlédne dá na útěk nestřílím a Hnusákovi pokynu aby ho nechal. Naznačím Hnusákovi aby ho nechal jít a zamířím rovnou ke dveřím zadního vchodu. Na jednu dvě vteřiny se zaposlouchám zda uvnitř něco nezaslechnu, pak rychlým pohybem nakloním a nahlédnu dovnitř a zase se hned vrátím. Snažím se udělat si obrázek o tom jak vypadá prostor uvnitř. Pokud bude prostot volný a nikoho neuvidím vystoupím dovnitř. Snařím se pohybovat rychle, ale zároveň potichu, takže nějakej rozum,nej kompromis mezi rychlostí a tichostí. Narazímli na někoho, budu se snažit bleskově zhodnotit jeho nebezpečnost a úlohu v domě. |
| |
| Když vidím, jak se vojáci přibližují k domu, kde se skryl Müller, tak usoudím, že je čas se projevit a zastavit tuhle tlupu nepřátel. Nemůžu je přeci nechat vběhnout dovnitř, pak bychom tu budovu již nikdy nedobili a Müller by nám unikl. K Našim je pustit taky nemůžu. Do haje zelenýho! A rychle se sehnu pro molotovy a začnu je házet zapálené s okna ven. Ohnivá šou začíná. Zapálím první tři pak je hodím. První letí do davu vojáků někam doprostřed, tak aby zasáhl, co nejvíce lidí druhý na přední část vojáků a třetí na vchod Müllerova domu, aby se každý kdo by chtěl dovnitř, či ven musel prodrat přes ohnivou a kouřovou stěnu hořící zápalné směsy. Pak se opět stáhnu a jen doufám, že si za tšch pět vteřiny, co jsem házel láhve u okna, mě nikdo nestihl řádně zaměřit a že zmatek udělal své. Kokám jen jedním okem ven a snažím se být, co nejméně vidět, ale udržel si přehled o situaci před domem. |
| |
| Doly. Debilní plán, ale moh by fungovat. pronesu uštěpačně na Radkův plán, ono nasadit mě do první lajny je pro mě o hubu, ale objetivně skvělé rozhodnutí. Dál vyrazím s Radkem, akorát ve chvíli, kdy voják utíká se napřáhnu a zkusím další hod vrhačkou. I pokud se netrefím, potřebuju ještě tréning, až pude do tuhýho. |
| |
| Doly - Ulice Na hlavní ulici Kevin rozpoutal peklo. Dva vojáci hoří hodně a další se jim snaží pomoct. Několik dalších je zasaženo hořící tekutinou lehce a zvládnou se během chvíle uhasit sami. Každopádně to jejich postup zastavilo. Krejí se u stěn domů a mezi domy. Někteří se nejspíš pokusí dostat k vám jinudy než po hlavní ulici. Poslední Müllerův osobní strážce to před vchodem schytal naplno. |
| |
| Doly - Müllerův dům (Hnusák, Radek) Hnusák na tu dálku minul a jeho dýka odlítla bůhví kam. Při prvním zkoumání domu nikoho nezpozorujete a tak opatrně vstoupíte dovnitř. Projdete opatrně přízemí, ale nikoho nenajdete. Jsou zde dvě malé kanceláře, knihovna, která je až neuvěřitelně vybavená - je tu dobrých 30 knih. U hlavního vchodu je velká místnost s pohodlnými křesly, Celý dům působí velice luxusním dojmem. Vidíte, jak dva vojáci hasí hořící tělo, ležící bez hnutí na zemi, jen kousek přede dveřmi. Skryjete se dřív, než vás zpozorují. Zdá se, že jedinou cestou dál je schodiště do prvního patra. Jediná další možnost je, že Müller vyběhl zpět na ulici, ale to se zdá nepravděpodobné. Jdete tedy do prvního patra. Vyjdete do asi 2 metry široké a nějakých 10 metrů dlouhé chodby. Vede z ní jen 5 zavřených dveří. Jedny jsou přímo u schodiště a dvoje nalevo a dvoje napravo, vždy proti sobě. Všechny vypadají naprosto totožně. |
| |
| Doly - Müllerův dům Po prohledání přízemí kde jsme na nic nenarazili, zamířím tedy do prvního patra. Zastavím se hned na kraji u prvních dveří a snažím se poslouchat zda něco nezaslechnu. Pokud ano zamířím ke dveřím odkud vychází zvuk upozorňující na přítomnost někoho uvnitř. Nebudeli nic slyšet, stoupnu si stranou abych nestál přímo proti dveřím, dám pokyn Hnusákovi aby mě kryl. Asi by byl na vyčištění baráku lepší, ale nerad posílám před sebe lidi aby nastavovali krk a případně ohrozili chod akce svojí chybou. Když je Hnusák připraven, pomalu a snad i potichu pootevřu dveře abych zjistil co případně kdo je uvnitř. Stelným způsobem postupujeme postupně se všemi dveřmi. |
| |
| Doly dům Se zaujetím sleduju, jaký ohňostroj chlapci na střeše dělají. Alespoň dělají zmatek. Co tam dělají... šeptnu pro sebe. pak se otočím na Pollacka. Nešlo by je nějak zadržet? Snad můžem blafovat, Müller stejně dlouho nevydrží! houknu na něj. A znovu dobiju svou zbraň. Náboje zatím mám. Jestli barák obejdou ze zadu, tak sme v pytli. |
| |
| Doly - Dům Pollack je ztuhlý strachem. Tohle se vymklo z rukou. Tak na ně přestaňte střílet! Vyštěkne na Elu. Pak se ale vzchopí a zkusí vyjít na ulici. NESTŘÍLET!!! NESTŘÍLET!!!!! PŘESTAŃTE STŘÍLET!!!! Stojí uprostřed ulice a otáčí se na všechny strany. Je vidět, že se strachy třese. Snad neomdlí. Spojenectvím s vámi se vydal na cestu tobogánem a teď už je jedno, jestli se bude krčit anebo pojede středem proudu. Tak jako tak už neovlivní co ho na konci tobogánu čeká. Střelba slábne a nakonec utichá. Všichni se teď kryjí a čekají co se bude dít. Müller už je minulostí. Za pomoci těchto žoldáků se nám podařilo sesadit toho hrůzovládce našich milovaných dolů. Zdá se, že Pollack zaostří pohled na někoho v davu. Kapitáne Majere? Kapitáne Majere. Vemte tucet mužů a ihned pojďte ke mě Jeho hlas nezní vůbec jako hlas vůdce a snad i proto se z davu ozve návrh, aby se setkali uprostřed cesty. Po rozhovoru s Polacka s Majerem se kapitán otočí k ostatním vojákům a přikáže jim stažení se zpět, až ke kasárnám. Pollack, kapitán a tucet vojáků teď jde přímo k domu, kde měla původně být večeře. Jdou prostředkem ulice, s braněmi ve střehu, ale nekryti. Ostatní vojáci se pomalu a neochotně stahují zpět. |
| |
| Doly - Müllerův dům Prohledáte první tři pokoje a nikoho nenajdete. Vydáte se k poslednímu páru dveří nalevo. Otevřete čtvrté dveře. Uprostřed místnosti stojí muž s tlustými brýlemi na nose a s rukama nad hlavou. Nestřílejte, prosím, já nejsem bojovník. Nezdá se, že by měl zbraň, ale jistota nikdy neni. Každopádně vypadá dost vystrašeně. Müller už vlastně může být jen v tomto pokoji anebo v pokoji naproti. |
| |
| Doly - Müllerův dům Po zajištění prvních tří pokojů, narazíme ve čtvrtém na nějakého muže. Zkoumavým pohledem přejedu chlapa s rukama nad hlavou a brýlemi na nose a když nevypadá, že by těkal pohledem na nějaké místo v místnosti čímž by odhalil přítomnost dalšího člověka v místnosti, stáhnu se kousek stranou k futrům dveří. "Hnusáku prověř ho a omrač ho. Žádný zabíjení!" Syknu polohlasem na Hnusáka. "Budu hlídat chodbu." Dodám ještě a když Hnusák vleze dovnitř stoupnu si tak abych viděl na chodbu a alespoň periferně do místnosti kam sem poslal Hnusáka. |
| |
| Doly - Müllerův dům Celou cestu plním radkovi pokyny, sice je to buzerace, ale očividně je ochotný ze sebe dělat první cíl a to se bere. Když uvidím negra s brejlema, jenom se ušklíbnu a rozhlídnu se po místnosti, jestli se tam někdo nemůže krýt. Pokud vše vypadá čistě, dojdu na metr a půl od negra a zatímco mu mířím na břicho, pronesu tiše s lehkým pobavením Tak, sundej si brejle, ať tě nepořežou. Pokud je začne sundavat, ve chvíli, kdy je má na půl z obličeje k němu rychle přiskočím a dám mu pravou spodní prudkou ránu na solar, zatímco se z toho sbírá, chytnu ho levačkou za hlavu a praštím mu s ní o nejbližší zeď. Takhle snad nebude mít čas tahat nůž, ani kdyby chtěl. |
| |
| Doly - Müllerův dům Jakmile Hnusák muži co se vzdal řekne aby si sundal brýle, začne muž prosit o slitování. Pane, to není nutné, já se vzdávám. PROSÍM!! Zakřičí dost zoufale. V tu chvíli se ve dveřích protějšího pokoje objeví díra asi 30 centimetrů v průměru. Někdo schovaný v protějším pokoji vystřelil, z brokovnice. Broky proletí přes chodbu a zasáhnou Hnusáka do zad. Dveře broky trochu zpomalily, ale i tak se mu broky zavrtají pod kůži.Je slyšet cvaknutí, jak někdo natáhl brokovnici a znovu se chystá vystřelit. |
| |
| Doly - Müllerův dům Zrovna když se chystám syknout na Hnusáka, aby se krotil zazní výstřel. Kotoulem změním pozici a přesunu se chodbou o kus dál mimo úhel střelby. Poté v předklonu přiskočím ke stěně na druhé straně chodby ve které jsou dveře zpoza kterých se střílelo. Zakleknu vedle futer, natáhnu ruku zpoza rohu a vystřelím čtyři rány poslepu do pokoje skrze dveře. Snažím se "mířit" do středu místnosti odkud musel vyjít rána aby prošla skrze dvoje dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro |
| |
| soukromá zpráva od pro |
| |
| Doly - Müllerův dům Z místnosti, kde je střelec se ozve zaúpění, a vteřinu na to zvuk, který napovídá tomu, že se střelec svalil na zem. Těžko říct, jestli je mrtev anebo teď leží na zemi připraven zastřelit toho, kdo otevře dveře. |
| |
| Doly - Müllerův dům Ihned jak uslyším žuchnutí těla na zem a křapnutí zbraně o podlahu, což pokládám za nekontrolovaný pád - vykloním se zpoza rohu dveří s připravenou zbraní a konroluji situaci. Po třech vteřinách se opet stahnu za roh. Tento krátký pohled by mi měl umožnit zhodnotit situaci. Snažím se pohledem přeject jak muže který by měl ležet na zemi tak i celou místnost zda tam není ještě někdo. Pokud člověk v místnosti leží a nemíří na dveře zbraní opět se vykloním a v podřepu připraven e střelbě a rychlé reakci. Hledám zbraň pokud jí má stále v ruce mířím na něho a při sebemenším pohybu ho střelím do hrudníku. Přistoupím k němu a zbraň mu vykopnu z ruky. Pokud ten čloběl neleží a je připraven ke střelbě do prostoru dveří ihned se stahnu a zpoza dveří vystřelím opět další 3-4 rány. |
| |
| Doly - Müllerův dům (Kulhánek) Uvidíš Müllera ležet na zemi a hodně krvácet, ale pořád v něm zbylo dost sil aby, když tě zahlédne, znovu zkusil zamířit brokovnicí. Zareaguješ rychle a střelíš ho do zad. Je mrtev. Muž z protější místnosti bere nohy na ramena a chce zmizet po schodišti. Taky si uvědomíš, že již před malou chvílí ustala střelba na ulici. Na konci chodby je okno z kterého je vidět na ulici. |
| |
| Doly Pollack se konečně setká s kapitánem Majerem a tuctem jeho mužů. Mluví spolu asi pět minut a kapitán při tom dost mává rukama. Zdá se, že je dost rozčilený. Pak se zřejmě na něčem domluví, protože se skupinka rozdělí. Kapitán Majer se s většinou mužů vydá zpět ulicí, směrem ke kasárnám a Pollack se čtyřmi vojáky jde směrem k vám. Když k vám dojde, vypadá dost ustaraně, ale na druhou stranu o poznání klidněji než když odcházel. Muži co ho doprovází na vás metají nenávystné pohledy. Přátelé. Naše doly vám všem mnohokrát děkují za vaší důležitou pomoc při vytvoření spravedlivé společnosti, kde nemá otroctví své místo. Přejíždí pohledem z jednoho na druhého a po malé odmlce pokračuje. Vaší Smlouvu, jakožto velitel města, podepíši. Splním všechny podmínky, které obnáší. Bohužel ve světle posledních událostí není možné, abyste zde zůstávali. věřím, že naše města mohou být přáteli, ale obávám se, že vy budete muset naše Doly neprodleně opustit. Je zde mnoho zlé krve a vaše přítomnost zde by způsobila mnohé problémy. Připravíme vám zásoby a do vašeho odjezdu vám garantuji bezpečí. Nyní prosím někdo dojděte pro ty dva, co šli za tím tyranem a pak se vraťte do svého domku. Tito dva muži dohlédnou na vaše bezpečí. Ošetřete raněné a připravte se na cestu, prosím. Za hodinu nebo za dvě se za vámi stavím a rozloučím se s vámi. Pokyne dvěma vojákům, aby na vás dávali pozor a s dalšíma dvěma zamíří ke kasárnám. |
| |
| Doly Viditelně se mi vcelku uleví. Chápu pohledy vojáčků, kteří nás za zdejší povyražení asi nebudou mít příliš v oblibě. I Pollack mluví překvapivě rozumně a jeslti nekecá, tak by mělo být vše OK. Takže by z toho nakonec mohl přece jen být happy end. Mrknu na doktora. Zvládnete ho odnést do domu? Já skočím pro chlapy... Pak se otočím na novou rusovlasou členku: Běž s nim a pomož mu s panem Radním. Pak se otočím na Pollacka. Budeme Vás očekávat. pronesu s lehce nedůvěřivým pohledem a přimhouřenýma očima. Nabiju brokárnu a opatrně vylezu ven. Spoléhám na chlapi,c o jsou na ochozech, i když koupit kulku v téhle situaci asi není vůbec nic těžkého. Opatrně se přesunu k domu s očima na šťopkách. Když jsem u dveří, nebo spíše u toho , co z nich zbylo, chvíli jen tiše naslouchám zvukům z útrob budovy, když je chvíli klid, tak zahulákám dovnitř: Jak ste na tom? Tady je to čistý! brokárnu mám připravenou a sleduju okolí, nerada bych zažila nějaké překvapení. |
| |
| Stále sleduji ulici a nastalou situaci. Nechce se mi to až věřit. Tohle vypadá, jako příliš rychlí a jednoduchý happy end. Oko nespouštím z mušky a čekám až vylezou všichni naši a zda-li je opravdu vše tak v pohodě, jak se zdá. To je divný, že se najednou Müllerův dům nedobývá. Sice se tam střílelo, takže se tam asi někdo z našich dostal ze zadu...Müller není člověk, co páchal sebevraždu...ale i tak nevíme, jak to tam dopadlo. Vždyť od tama nikdo nevyšel a ani si nikdo nešel ověřit dovnitř, co se tam stalo...to je divný. Hezky zůstanu na svém místě a bedlivě, sic s větším klidem, sleduji okolí. Na ulici stále dohořívají moje molotovy rozlité po zemi a komplexně to tu vypadá, jak za války gangů. Své místo se chystám opuštět až jako poslední, teprve až budou všichni naši zaručeně v bezpečí...ten svázanej chudák vedle ještě chvíli vydrží...muhehehe. |
| |
| Doly Pootevřu dveře domu a vykouknu na ulici. Vypadá to, že se to všechno uklidnilo. Jdu omrknout, co se děje. Houknu na Kevina. Přeběhnu přikrčený ulici do domu, kde mají být ostatní. Když přebíhám, všimnu si, že Ela míří směrem k Müllerovu domu. V domě, kde měla být večeře uvidím nejdříve tu novou holku, jak dost nedůvěřivě drží revolver. Co se děje? Pak můj pohled sjede k radnímu a k doktorovi u něj. Do háje, jak je na tom? Přejedu pohledem zbytek místnosti. A kde sou k čertu vostatní? |
| |
| Doly Zmateně koukám kolem a přemýšlím o tom co se událo v posledních několika chvílích a přitom děkuju bohu že jsme přežili. Přežili jsme a já bych co nejraději hned zmizela z tohoto hrůzného místa. Rozhlídnu se konečně pořádně kolem sebe. Na zemi leží zraněný radní,kterého ošetřuje doktor. Snad bude v pořádku. Co? Já nevím.. zmateně odpovím příchozímu Stanleymu na jeho otázku, kterou mě vzbudil z přemýšlení |
| |
| Doly Dům, kde měla být večeře (Doktor, radní, Eva, Stanley, Barbara) Radní se neprobírá z bezvědomí a možná je to tak lepší, protože doktor stále svým skalpelem vyndavá kulku. Stanley a Eva nedůvěřivě sledují dva vojáky, kteří zde zůstali pro jejich ochranu a kteří jim nedůvěřivé pohledy oplácejí. Müllerův dům (Hnusák, Radek, Ela) Hnusák je zraněný, ale broky mu způsobili spíše jen povrchová zranění, třebaže bolestivá. Radek zlikvidoval Müllera a teď ověřuje, že je mrtev. Ela Stojí ve dveřích do domu a snaží se zjistit co se stalo. Dům ve tvaru "L" (Kevin) Zůstáváš na své pozici, kdyby se náhodou ještě něco semlelo. |
| |
| Kurva, zasranej negr. syknu ve chvíli, kdy se začnu sbírat ze země. Pomalu se postavim a zkoušim ingorovat záda podobný cedníku, ze kterého crčí krev. Moc to nejde, tyhle povrchový plošný zranění bolej jak svině, i mě. S xichtem, ve kterym je směs bolesti a nasranosti na mojí nepozornost zkontroluju situaci. Aha, dobrý. Aspoň to. Kurva, aspoň že to ten negr koupil, svině střílet do zad. Pomalym krokem, kdy se snažim nehejbat zády dojdu k Radkovi. Takže hotovo? |
| |
| Doly - Müllerův dům Po dorážení Müllera ještě několik okamžiků mířím na jeho tělo na podlaze, rychlým pohledem přejedu místnost a zároveň odkopnu brokovnici dál od těla. Dvakrát do něho kopnu a když se ujistím, že je opravdu mrtvý, ustoupím od těla a zvednu brokovnici ze země a okamžitě překontroluji zda jsou v ní ještě náboje a ověřím její funkčnost. Během těchto činností vnímám na pozadí Hnusákovo klení. Když uslyším i kroky, otočím se a na jeho otázku mu odpovím jen hořkým pousmáním a pokýváním hlavou. Svojí pistoli zastrčím do pouzdra a přikleknu k mrtvému Müllerovi, kterého prošacuji. Seberu mu vše co pokládám za užitečné a když jsem hotov, podívám se na Hnusáka. "Vypadneme." Prohodím téměř polohlasně a zamířím pomalým krokem z místnosti na chodbu a poté ke schodišti dolů. Když vstoupím na schodiště dolů do přízemí, zaslechnu Ellu. "Dobrý, jdeme dolů." Houknu dolů ze schodiště Elle odpověď a opět sestupuji dolů. Když sejdu po schodišti přejedu jí pohledem, kývnu na ní že je vše v pořádku a projdu kolem ní dveřmi na ulici kde se rozhlédnu a pak pomalu zamířím k ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od pro Prohledáš tělo a k pumpovací brokovnici najdeš 14 nábojů. Dále najdeš 45 zlatých a nějaké zajímavé informace na popsaných papírech. Za prvé: 300 km severo-východné od dolů leží nějaká Vojenská základna. Mají na prodej kvalitní, ale drahé zbraně. Někde jiho-východně leží Tvrz a Nový Hradec. O těchto městech jsi již zaslechl, ale dosud jsi netušil, kde mohou být. Zdá se, že Müller se dost obával rostoucího vlivu Církve svatého počátku. Na jednom papírku najdeš výpočet "8000 1500 2000 20000 = 31 500 uctívačů Těžko říct na kolik jsou tyto informace důvěryhodné, ale je to dost ohromující číslo. Vždyť Nový domov má jen nějakých 12 200 obyvatel. Vezmeš brokovnici, náboje i peníze a vyrazíš pryč. |
| |
| Doly - Müllerův dům S mírnou úlevou pozoruju ty dva, kteří zmákli nejtěžší část úkolu. Kulhánek OK, ale Hnusák vypadá mírně nezdravě. Přimhouřím oči a koukám, jeslti může chodit. Otočím se na Kulhánka. Musíme odtud vypadnout. Jdem do domku. Nachystaj nám zásoby a mizíme. pronesu stručně. Nic víc neříkám a ostražitě se vydávám do místa našeho azylu. Snad ten týpek dodrrží dohodu. |
| |
| Doly Všichni se stahujete zpět do vašeho domku. Kevin jde jako poslední. Radního, který se neprobírá z bezvědomí musíte nést. Doprovází vás dva vojáci, ktzeří zůstanou stát venku před vaším domem. Je sedm hodin večer a den pomalu přechází v noc. Sice se vám nějak zvlášť nechce na noc vyrážet do divočiny, ale pořád lepší než zde zůstávat. Jste po náročném dni vyčerpaní, ale je jasné, že pořádný odpočinek vás ještě v nejbližších hodinách nečeká, rozhodně né řidiče. Navíc zde ve vzduchu vysí otázka, kdo bude řídit. Stanley je jasný, ale s radním nemůžete v žádném případě počítat. A tak vyvstává i další otázka, totiž kam vlastně pojedete. Teď je velitelem Radek Kulhánek, snad ví co dělat a kam dál. A nebylo by vůbec nejlepší se vrátit? Vždyť tahle výprava je jeden velký masakr. |
| |
| Doly - zpět v "nášem" důmě Jakmile dorazíme do ´našeho´domu dám se do rychlé komtroly svých věcí, doplním si vodu a když jsem hotov otočím se k ostatním. "Máme několik problémů. Ten co musíme vyřešet jako první je to, kdo bude řídit druhé vozidlo? Troufá si na to někdo dobrovolně?" Zeptám se a koukám po ostatních a jejich reakcích. "Druhá otázka je kam vyrazíme." Druhou otázku pronesu polohlasem spíš sám k sobě. |
| |
| Doly - "Náš" dům Přejedu pohledem svý parťáky, kterým se asi do řízení moc nechce. Neni se čeho bát lidi. Řidič se aspoň nemusí cpát nikam první. Usměju se na ně. Naučim vás to raz dva. Doktore, vy jste vzdělanej člověk, to zvládnete jak nic, co vy na to? Vy stejně nechodíte v první linii a tak tam nebudete chybět. Pokusim se přesvědčit našeho doktora. |
| |
| Doly - Dům, kde měla být večeře. Hledám kulku a koukám co napáchala za škody. Rána přišla ze zvláštního úhlu a tak se zarazila o kost a kousek se po ní ještě svezla, ale jako zázrakem potrhala jen svalstvo a nepřesekla žádnou z důležitých tepen. Ha! Tady je potvora. Dostanu kulku ven. Rána dost krvácí, ale to bude spíš mojím zásahem než samotným zraněním. Kouknu na radního, ale ten je stále v bezvědomí. Venku se to nějak zklidnilo a neslyším výstřely. Vytáhnu šití a pokusím se co nejlépe sešít poškozené svalstvo. Ještě že je mimo, u tohodle by řval jak blázen. Když se objeví Ella a řekne nám ať ho vemem do našeho domu, tak jen pokývám hlavou na souhlas, ale pokračuju v šití. Po chvíly přijde i Stanley. Neni na tom nejlíp, ale nezemře. A když bude mít štěstí, tak mu i ta ruka zůstane. Dokončím šití a lehce obvážu ránu. otočím se na Evu. Tohle musí prozatím stačit. Pojďte mi s ním pomoct slečno. Odneseme radního do domu. Doly - "Náš" dům Hned jak přijdu dovnitř, tak zaneseme radního na postel a já se pokusím jeho ruku co nejvíce znehybnit pomocí improvizované "dlahy". Čím méně se s tou rukou bude hýbat, tím lépe. Poté se konečně věnuji tomu co řeší ostatní. Když se mě Stanley zeptá, tak jen odpovím: To je vcelku rozumný nápad, jen si umyju ruce od krve a můžem se do toho pustit. Odejdu k lavoru s vodou a začnu si drhnout ruce. Pozn. Revolver jsem si od Evy, už zpět nevzal, takže zůstává u ní :). |
| |
| Doly - "Náš" dům Usměju se na doktora. Moudrý rozhodnutí. Tak až skončíte, přijďte za mnou k vozům. Vyjdu z domu ven a zamířím k autům. Doly - U našich vozů Počkám u vozů, dokud nepřijde doktor. Zatím se rozhlížím kolem. Najdu přinejmenším půl tuctu mužů, kteří nás sledují s více či méně skrytými zbraněmi. Když přijde doktor, posadím ho do sedadla řidiče. Posaďte se. Tady těma páčkama si sedadlo nastavte tak abyste měl pohodlí. Ukážu k sedadlu. Zavřete dveře a otevřete okýnko a rukou si nastavte tohle zrcátko, abyste viděl co se děje za váma. Obejdu auto a posadím se na místo spolujezdce. Takže, u nohou máte pedály. Pravou nohou ovládáte plyn, to je ten úplně v pravo a brzdu, to je ten uprostřed. Levou nohou ovládáte spojku. Kouknu se na doktora, jestli stačí tempu mého výkladu. Tady to je ruční brzda, tu používejte když zaparkujete. Nikdy na ní nezapomeňte nebo nám to auto ujede když budem pryč. Pozvednu výstražně prst. No a tohle je řadící páka. Máte tu pět rychlostí, neutrál a zpátečku. Čím jedete pomaleji, tím mějte nižší stupeň. Rozjíždějte se vždycky na jedničku. Kdy je potřeba přeřadit poznáte podle tohodle budíku. To je otáčkoměr. Ručička by měla být tak asi mezi 3000 a 4000. Pokud je výš, přeřadíte nahoru. Pokud je níž, zařadíte nižší rychlostní stupeň. Pokud ne, zničíte motor a dál půjdete pěšky. Dám doktorovi chvíli aby vstřebal informace. Tady uprostřed je neutrál. Ten použijte, když pojedeme třeba z kopce a podobně anebo když chcete trochu zpomalit. Šetří to palivo. To si zkusíte a brzo pochopíte jak to funguje. Takže teď vám vysvětlím, jak se používá spojka. Musíte jí se šlápnout vždy, když chcete zařadit jinou rychlost. Jinak to nepůjde. Taky jí použijete při rozjezdu. Rozjíždíte se tak, že sešlápnete spojku, zařadíte rychlost a TROCHU sešlápnete plyn. Zároveň s tím i pomaloučku pouštíte spojku. Usměju se na doktora. Takže teď už umíte řídit. Ještě vám ukážu k čemu jsou všechny tyhle páčky a ukazatele. Vysvětlím doktorovi jak pustit světla, stěrače, jak sledovat stav paliva a vše ostatní. Takže teď nastartujte a zkusíme párkrát objet náš dům. Dál se raději nebudeme pouštět, myslím, že ani tohle se našim strážcům nebude líbit, ale kroužení po městě by asi nerozdejchali. Nechám doktora nastartovat a pětkrát objet náš dům, aby se naučil aspoň základy řízení. Na zbytek bude muset přijít cestou. Až zastavíme. zeptám se ho ještě jestli má nějaké otázky. |
| |
| Doly - "Náš" dům Když to řízení nakonec padne na doktora, spokojeně se usměju a začnu s důkladnější kontrolou bokovnice, kterou jsem sebral v Mülerově domě. Vypadá v pořádku, docvaknu chybějící náboje. Po odchodu Stanleyho a doktora k autům, sleduju ostatní jak si balí své věci a připravují se k odjezdu. "Hněte se a nevyrážíme za tmy." Popoženu ostatní, protože se začínám cítit nesvůj, když pomyslím na to, že budeme vyrážet chvilku před soumrakem. Vypadá to, že už budou zabaleni i ty nejpomalejší, tak si vezmu své věci, batoh hodím na záda a vyjdu před dům, kde se doktor učí to nejnutnější praktickou zkouškou. Postavím se zády ke stěně ´našeho´ domu a čekám až vylezou i ostatní a budeme moci vyrazit. Začíná se mi v hlavě rozkládat nepříjemný pocit nad tím, že jsem byl za tuhle bandu nucen převzít zodpovědnost. |
| |
| Doly - "Náš" dům N rozkaz Kulhánka, si zbalím svých pár švestek. Ono to není nic podstatného, snad jen puška a střelivo stojí za řeč.. K tomu zbalím jednu deku, co se tu někde válí a vyrazím k vozidlům. |
| |
| Doly - 20.00 Slunce právě zapadá za obzor a nad celým krajem se začíná rozprostírat temnota. S tou nepřicházejí jen obavy z cestování neznámou krajinou v noci, kdy nikoho neuvidíte, ale sami budete vidět výborně, ale také pan Pollack. Jdou s ním dva muži, kteří ve svých rukou nesou malý kanystr a dvě brašny. Tak přátelé, nadchází okamžik, kdy se musíme rozloučit. Je mi líto, že to musí být tak narychlo, ale obávám se, že je to tak nezbytné. Věřím, že za nějaký čas se budete moci vrátit bez obav a že se snad znovu setkáme. Doufám, že vaši ranění se brzy uzdraví a že váš hrdinský úkol bude úspěšný a sjednotí náš národ. Jednotlivě vám podá pravici a když je u seržanta řekne. Kam pojedete nyní? Doporučoval bych vám, aby to byla vojenská základna na severovýchodě. Plukovník Szcensky je férovej chlap a pokud se vám ho podaří přesvědčit, mohl by našemu společenství nabídnout mnohé. Muži vám předají Pětilitrový kanystr s vodou a dvě brašny s nasoleným hovězím masem. Je čas odjet. |
| |
| Doly Mlčky, odkývu každou radu kterou mi Stanley dá a pekelně se soustředim an řízení. Teda tohle mi byl čert dlužnej. Celou dobu na tyhle plechovky nadávam a teď mam jednu na starosti. Když se mě Stanley zeptá jestli nemám ještě nějaké otázky, tak jen odpovím: No zatím ne. Doufám, že tuhle tu jízdu smrti všichni v autě přežijou. Když se začnem pakovat na cestu, tak se zabalím také a pomůžu radnímu do auta. Potom, už jen sleduji okolí a v duchu si opakuju všechno co mě Stanley naučil. |
| |
| Doly Snažím se pomoct doktorovi odnést toho jejich radního do našeho domu. Hm..náš dům, fakt vtipný. Co mě to vlastně napadlo tomu tak říkat? Když jsme na místě a Stanley začne verbovat dobrovolníka na řízení toho pekelnýho stroje, snažím se být co nejméně nápadná. Jestli mě něco život na ulici naučil, tak to, že dobrovolníci umírají mladí. Trochu se usměju, když to padne na chudáka doktora. Nemám co balit, a tak si tu dělám veget a čekám, dokud někdo nedá pokyn k odchodu. Když se tak stane vyrazim s ostatními k automobilům. |
| |
| Doly Poté, co mi doktor vyšťourá poslední zbytky olovoa ze zad zkusmo pohnu horními rameny. Kurva, tak tohle asi ne. Zadanádávám si pro sebe, když jako odpověď na můj pohyb záda zrudnou krví a nahlas se ozve bolest. Svaly na a kůže na hadry, tohle bude chtít aspoň tak dva - tři dny, než budu trochu v cajku. Zkusím pro změnu spodní a když zjistím, že je to přeci jen o fous lepší, radši si vezmu kvér do spodních pazour. Dál jdu se skupinou až do chvíle, kdy narazíme na Pollacka. Na tohohle chlapa jsem přeci jenom trochu napruzenej. Ve chvíli, kdy si s nim potřásám pravicí a snažim se neblít nad kecama o lepší budoucnosti už to nevydržím a poté, co dokopnčí větu se ho s despektem míchaným s nasraností zeptám: Hele, když už jsme ty hrdinové, co sjednotí národ a bla bla bla, co takhle nám vysolit nějakej malej bonus? Málem jsme tam přišli o pár lidí... I když jeden z toho byl Škrobák a za jeho sejmutí bysme spíš měli platit my tobě, no. krátce se odmlčím a poté mu pohlédnu zpříma do očí, v boličeji úsměv, ze kterého trochu mrazí - hlavně ty, kdo ho už znají Jednoduše řečeno, co nám přidat k těm bednám nějaký chcechtáky, aby nás ty rány tolik nebolely? |
| |
| Doly Pollack se na Hnusákův návrh zatváří trochu udiveně. Myslel jsem, že vám jde o to, abysme se k vám přidali a né o peníze. Tváří se skoro ublíženě a pohled mu sjede na radního, jakoby čekal, že se probere a pomůže mu. Když se tak neděje, přejede pohledem ostatní, hlavně seržanta, ale ani tady se nedočká žádné pomoci. Tedy dobrá, ale musíte chápat, že jsme se ještě nedostali do Müllerova sejfu a že teď velkou hotovost nemáme. Strčí ruku do náprsní kapsy a vytáhne váček s penězi. Je tu třicet zlatých, víc vám v tuto chvíli bohuřel dát nemůžu |
| |
| Doly Nejprve Hnusáka nechám a neohradím se proti jeho nemístně žoldácké poznámce k Pollackovi. Když ale uvidím jak Pollack zareagoval, také se do debaty vložím. "Omlouvám se, ale před příchodem k vám jsme na tom nebyli nejlépe a nyní na tom jsme ještě o něco hůře. Každý peníz nám pomůže v dokoupení potřebného vybavení na další cestu." Pronesu k Pollackovi, když vidím, že opravdu nějaké peníze vyndává. když uvidím, že Hnusák po penězích sahá, udělám krok blíž a váček si od nového vůdce dolů vezmu já. Kývnutím a omluvným pohledem poděkuju za peníze a mávnu na ostatní aby nalezli do aut. Na Hnusáka se radši ani nedívám, ale jeho nepříjemný pohled cítím na zádech i skrze neprůstřelnou vestu. "Měli bychom vědět o nějakým problémech v této oblasti? Nějaké heslo pro vaše hlídky? Nebo nějaké bandy nájezdníků? " Zeptám se ještě na odchodu. když mi Pollack odpoví, pokynu mu rukou na pozdrav a vydám se k autům. Stoupnu si vedle džípu, hodím do něj svůj batoh, rozhlédnu se po ostatních, když uvidím, že jsou všichni v autech, vydám Staleymu pokyn aby vyrazil po cestě ven z osady. |
| |
| Doly Poté, co váček zmizí v jedné z kapes automaticky trochu pokrčím rameny, vzápětí potichu syknu, namísto toho jen trochu lhostejně odpovím: Víš co? Myslim že se ti to pořád vyplatilo, ne? A pokud jde o naše ušlechtilý úmysly, hlavní ušlechtilej úmysl támhle kolabuje. Kde že je ta základna, o který jsi mluvil? Děkování si odpustim, od toho tu máme Radka, felčara, nebo prostě ty hodný kluky. |
| |
| Doly Na Radkovu otázku jenom Pollack zavrtí hlavou a řekne. No mohli by vám dělat problémy otrokáři a taky ta Církev svatého počátku. Naše hlídky potkáte jenom na příjezdové cestě a ty již byli informovány. Otočí se na Hnusáka. Na vojenskou základnu se dostanete tak, že pojedete po hlavní silnici směrem na severozápad. Po asi padesáti kilometrech se silnice rozdvojí. Vy se dáte tou na východ. Dojedete do téměř opuštěného, kdysi velkého města. Žije tam jen málo lidí, nemají žádnou organizaci. Myslím, že to město pro vás není nijak zajímavé, jen si dejte pozor, aby vás nikdo neokradl. Až projedete městem, zamiřte na sever, směrem k horám. Ty projeďte a pokračujte stále na sever. Jeďte po široké silnici. Pojedete daleko než narazíte na malou osadu jménem Legnica. Má jen pár desítek obyvatel, kteří slouží jako hlavní zásobárná pro základnu. Místní lidé jsou přátelští a jistě vás nasměrují správně k základně. Přeji vám šťastnou cestu a hodně zdaru. S nově nabytými informacemi vyrazíte z dolů pryč. Projedete kolem hlídek a opět najedete na hlavní silnici. Přijeli jste z jihovýchodu a tak zamíříte směrem na severozápad. Míjíte odbočky na úzké silnicemi, ale vy se stále držíte a hlavní. Asi po hodině se silnice rozdvojuje na severozápad a na východ. |
| |
| Cesta - Jeep Když doktor zastaví a nemá další otázky, vystoupím z osobáku a nasednu do Jeepu. Počkám až všichni nasednou a pak vyrazim. Sleduju ve zpětnym zrcátku, jak to doktor zvládá a když se mi zdá že celkem dobře, trochu přidám a vyjedu z osady směrem na hlavní silnici a po ní dál na severozápad. V noci se mi nejede vůbec dobře a nejradši bych byl, kdyby se ozval Radek a řekl, že se tu utáboříme. Ale nic takového se neděje a tak jedu dál. Oči mi skoro lezou z důlků, jak se snažím sledovat díry na silnici a pokud možno se jim vyhýbat. Aspoň že jedeme v Jeepu, takle se nic moc nestane, když nějakou trefim, jenom mi ostatní vynadaj, ale v tom osobáku můžou taky klidně to auto zničit. Možná bych se měl s doktorem radši vyměnit. Z myšlenek mě vytrhne až křižovatka ve tvaru Ypsilon, kde zastavím a počkám na to až mi někdo řekne kam dál. |
| |
| Vozidlo č. 2 Po přesunu do našeho domu se snažím připravit vše na rychlý odjezd. Nanosím věci do aut. Není jich moc. Příliš jsme se tady nezabydlovali. Pak se doktůrek jede zaučovat, tak jen čekám až nastane doba odjezdu. Nasáčkuju se vedle pana doktůrka na místo spolujezdce a snažím se tvářit přívětivě, i když jeho začátečnická jízda mi příliš dobře nedělá. No ono ani ta zpropadená silnice nestojí za nic. Snad to co nejdřív někde zakotvíme, bylo toho na nás docela dost. A i já na sobě pozoruju, že občas ztrácím koncentraci. Což je pro mě špatné znamení. Obvykle to zpraví pár protahovacích cviků, to ale tady v té plechové konzervě moc nejde. |
| |
| Cesta - křižovatka Po zhruba hodině a půl únavné cesty dorazíme na křižovatku o které nám říkal Pollack. Když Stanley na křižovatce zastaví, otočím se na své sedačce a podívám se na druhé auto. "Vem to na východ Stenley." Naznačím rukou směr na křižovatce doprava. Až se dostaneme dost daleko od křižovatky, tak najdeme nějaké místo pro nocleh. "Jeď." Kývnu na něho a odkašlu si. Začínám být dost unavený a ostatní na tom budou stejně. Musíme se ale dostat dál od křižovatky. Pokud je v okolí banda nějakých šmejdů tak tohle je ideální místo. Běží mi hlavou myšlenky a úvahy. |
| |
| Cesta Během řízení sleduji jen silnici a jeep před námi. V odpověd na jakýkoliv pokus o rozhovor jen syčím a nebo jednoslovně odsekávám. Když zatáčíme na křižovatce, tak jen k Elle pronesu: Tohle mi vážně nedělá dobře. Hned jak zastavíme, tak si musím zakouřit, snad mi to pomůže se trochu uvolnit. Jen doufám, že mám furt aspoň nějakou tu marihuanu, co jsem bral jako anestetikum. Protože na tohle mi asi obyčejnej tabák stačit nebude. |
| |
| Cesta Hodím po doktůrkovi něco jako chápavý pohled. "Mno jo, taky se těšim, až z týhle plechovky vypadnu." pronesu naštvaně. "Teda nic proti řízení, vcelku vám to de!" dodám, aby si to nevyložil blbě. Do pytle. Už jsme snad dost daleko... začínám toho štrachání mít dost. Jestli budu unavená, jako, že jsem, tak budu asi pěkně protivná. |
| |
| Cesta Odbočím na východ a jedu dál. Kolem silnice jsou stále stejné temné lesy. Asi 20 minut od křižovatky se zeptám Kulhánka. Šéfe, neměli bysme si odpočinout? Aspoň na pár hodin. Já to zvládnu, ale mam trochu strach o doktora. Tohle neni dobrá cesta pro začátečníka a v tý tmě už vůbec ne. Zatvářím se ustaraně a oči při tom nepouštím ze silnice před sebou. |
| |
| Cesta Kývu několikrát hlavou na souhlas. "Jo, zrovna jsem ti to chtěl říct. Jeď pomalu a až uvidíš nějakej plácek u cesty tak zastav." Odpovím Stanleymu a snažím se sledovat kraj cesty jak jen mi to mizerné osvětlení umožňuje. "Chtěl jsem se dostat kus od tý křižovatky, nepřišlo mi to tam moc bezpečný." Dodám po chvilce a dál se věnuji sledování okraje cesty. |
| |
| Cesta Jedete dál lesem, když uvidíte u silnice sjezd. Podobné sjezdy míjíte často, ale teď vás napadne, že sjedete a najdete vhodné místo k přenocování. Sjezd vede na silnici ve skutečně špatném stavu. Jedete po ní asi deset minut, když se les změní v travnatou pláň. Zdá se, že tady byste mohli přečkat noc. |
| |
| Cesta Řídim náš Jeep a občas sleduju ve zpětném zrcátku, jestli jsme neztratili druhý auto. Když uvidim sjezd, navrhnu Kulhánkovi, abysme se po místě na spaní podívali tam. Pokud nic nenamítá, tak sjedu a dojedu až do místa, kde les přechází ve velkou pláň. Zastavim auto. Tady by to šlo ne? |
| |
| Cesta - místo pro přenocování Na Stanleyho návrh odbočit na sjezdu jen kývnu s prostým. "Jo:" Po sjezdu z hlavní cesty se snažím sledovat okolí ještě pozorněji než předtím a hledat sebemenší náznak přítomnosti člověka. Jakmile džíp zastaví, beze slova vystoupím. "Vypni motor, zhasni světla, ale ještě buď připravenej k rychlýmu odjezdu, než to tu omrkneme." Vydám řidiči pokyny a otočím se k přijíždějícímu druhému autu. Mávnu na ně a naznačím jim, aby zastavili hned vedle nás, vypnuli motor a zhasli světla. Otočím se na Barbaru, která zrovna vyskakuje z džípu. "Obejdi to tu a podívej se po stopách jestli se nám tu někdo nefláká. Vem si západní stranu a jí si vezmu východní." Řeknu stroze a aniž bych čekal na odpověď vykročím k již stojícímu druhému autu a počkám až začnou vylézat ven. “Barbara a já zajistíme okolí, vy pomalu přichystejte tohle místo k přenocování. Oheň rozdělávat nebudeme. Dokud se nevrátíme, buďte připravený k rychlému odjezdu. Ello rozdej nějaký jídlo a najezte se." Vydám instrukce posádce druhého vozu co se bude dít a poklusem vyrazím zabezpečit svou polovinu oblasti. Snažím se pohybovat tiše, naslouchat a hledat jakékoli známky pobytu lidí v okolí do zhruba jednoho kilometru od aut. Často se zastavuji a naslouchám, snažím se využívat terénních nerovností, křovisek atd. abych byl co nejméně na otevřeném prostoru i když je hluboká noc. |
| |
| soukromá zpráva od pro Procházíš holou plání, ale noc ti nedává šanci příliš dobře vidět. Tráva je svěží a zelená a pokud tu někdo projde, zanedlouho se narovná. Půda je bahnitá a stopy by zde dlouho zůstali, ale přes trávu a v noční temnotě neni zem vidět. V jeden okamžik slyšíš hluk a saháš po zbrani, ale jsi dost zkušený na to aby sis po chvíli uvědomil, že je to jen nějaké malé zvíře. Obejdeš svou oblast a na hranici s lesem narazíš na Barbaru. Nestřílejte šéfe, to jsem já. Prošla jsem les a žádný stopy po lidech jsem nenašla, ale v tý tmě neni nic vidět. Ale zdá se mi, že tu žije dost zvířat na to, aby tu někdo trvale žil. |
| |
| soukromá zpráva od pro Vracíš se ze své mise. Právě procházíš vstupním stanovištěm. Vojáci tě dobře znaj, takže s tebou jen prohodí pár frází a pustí tě dovnitř. Projdeš po cestě malým lesem uvnitř vojenské základny a zamíříš k budově, kde sídlí velitel průzkumníků. Je už pozdě a tvůj poručík tu neni, tak jen nahlásíš vojínovi, co tu vykonává noční službu průběh své mise. Nic zvláštního se ti během mise nestalo, tak to rychle sepíše s tím, že to ráno předá veliteli. Pak ti podá obálku s tvým jménem obsahující lísteček se stručným vzkazem. Seržante Stránský, máte půl dne volno. Hlašte se u mě zítra ve 14.00. Poručík Mazurians. Přemýšlíš, kam teď půjdeš. Máš za sebou nenáročnou misi. No, základna příliš možností nenabízí. Můžeš jít do jídelny sehnat něco k jídlu, do večerního klubu anebo jít domu a odpočinout si na zítřek. |
| |
| soukromá zpráva od pro Právě ti skončila hlídka u brány a ty přemýšlíš co budeš dělat. Čeká tě 12 hodin volna, než zase nastoupíš na hlídku. Před tím se ale budeš muset stavit u svého velitele, kapitána Glovackyho pro rozkazy, to ale uděláš až ráno. Každopádně teď si můžeš vybrat mezi jídelnou, večerním klubem a svým domovem. Život na základně mnoho možností neskýtá. Kdybys měl zítra volno, mohl bys vyrazit do blízké vesnice Legnica, kde se dá pobavit víc, ale je to pár kilometrů a to se ti dneska nechce, zvlášť když máš jen krátké volno. MH: napiš něco ať vim jestli máš rodinu a jak žiješ a tak |
| |
| Cesta - Nocležiště Zastavím tam kde mi seržant ukáže a vylezu z auta. Vytáhnu lékařskou brašnu a začnu se v ní hrabat. Sakra doktore, chovej se aspoň zodpovědně! Zakleju sám k sobě a vytáhnu z kapsy u saka obyčejný tabák a začnu si balit cigaretu. Stojím opřený o auto, připravený kdykoliv naskočit, nebo aspoň sebou plácnout k zemi. Potom kouknu směrem ke Stanleymu a nabídnu mu také cigaretu. Myslím, že jsem tomu šoférování přišel na kloub. Ale i tak budu rád až to vezme někdo za mě. Člověk musí furt dává pozor a v tom jsem nebyl nikdy nejlepší. Děsně mě to unavuje. |
| |
| Cesta - Nocležiště Vystoupim z auta a protáhnu se. Udělám pár kroků sem a pár kroků tam, jenom abych trochu rozproudil krev a probral se, kdyby jsme museli jet dál. Díky doktore. Vezmu si nabízenou cigaretu. No jo doktore, je to vopruz. Obávám se, že se nikdo nebude mít k tomu vás vystřídat. Labužnicky si potáhnu a usměju se. Ale berte to tak, že vaše důležitost tim pro nás jenom vzroste a nestane se vám, že bysme vás někde zapoměli. Posadim se na kapotu Jeepu a v klidu dokouřim. Při tom se snažim očima prohlídnout skz tmu, jestli neuvidim něco zajímavého. |
| |
| Cesta - Nocležiště Kurva, konečně stojíme. Zanadávám tiše při vystupování z auta. Že mi radek nepřidělil úkol by mě asi normálně urazilo, ale takhle... v tom si všimnu doktora, pokuřujícího u auta. Okamžitě k nim zamířím rázným krokem a oběma levýma rukama naráz rozmáčknu špičku obou cigár. Poté potichu zasyčím: Kurva negři, cigáro je v noci vidět na pár set metrů. Taky souhlasim, že minimálě doktor musí přežít, čili dokud to tu neni zajištěný a nejsou postavený hlídky, žádnej další oheň. Při řeči mimoděk přiblížím bílý xicht k obličejům oběma zmíněných a zatnu svaly na rukou. Poté se trochu uklidním. Kurva, už mě dlouho nestřelili, nějak to prožívám. Začínám se chovat jak negr. Poté, co si sám pro sebe ujasním své chování, nechám řečí a jenom doktorovi a Stanleymu výmluvně ukážu svůj nůž. Poté s jednou rukou na pistoli a dalších dvou na vrhacích nožích prohlížím křoví hlavně kolmo ke směrům, kam zapadla barbara a radek. |
| |
| Cesta - Nocležiště Ten Hnusák začíná bejt trochu otravnej. Hele Hnusáku, máš pravdu, jenže když jsme přijeli těma našema herkama, navíc s rozsvícenejma světlama, tak jsme na sebe stejně všechny upozornili. To cigáro by případnejm střelcům ukázalo kde mam hlavu, ale za prvý to je hlavně můj problém a za druhý, Barbara a Radek určitě nejdřív prošli nejbližší okolí a zjistili, že tu nikdo neni. Většinu cigára sem už vykouřil, tak se nijak nerozčiluju, nezapaluju si další, což bych možná udělal, kdyby se to stalo o minutu dřív. Ale co, kašlem na to. Hele Hnusáku, nedáš si? Vyndám z kapsy žvýkací tabák a vložim si kousek do úst. Pak nabídnu Hnusákovi i doktorovi. |
| |
| Kdesi na palouku - nocleh Nepopsatelně skvělý pocit, když se vyštrachám ven. Hned se pořádně protáhnu. Kulhánkovi kývnu. A hned se vydám splnit rozkaz. Zatímco vybaluju z tašek přiměřené porce sušeného masa poslouchám debatu, kterou vedou naši odvážní muži. Vcelku se bavim. Jo mám dobrou náladu, asi to bude tim, že už jsme konečně zastavili. Snad to tu bude bezpečné. Už toho mám za dnešek fakt dost. Popadnu balík s masem, lahev vody a zanesu to nedaleko od aut, abychom byli krytí alespoň z jedné strany. „Chlapi…jídlo! řeknu důrazně směrem ke skupince. Nekřičím, ale věřím, že mě slyšeli. Přičupnu a sledujíc okolí, podávám každému, kdo přijde jeho nášup. |
| |
 | soukromá zpráva od Vladimir Nowotny pro Konečně mě přišli vystřídat, jinak bych buď usnul nebo se pokusil střelit nějaký toulavý psisko co by přišlo dost blízko... Mým "zachráncům" jen kývnu na pozdrav, oni se trochu uleknou, jelikož tohle provádím vždy když jsem naštvanej-ale tentokrát se namejí čeho bát, nemám důvod jim ubližovat. Zatím, dokud držej hubu. Kdybych měl trochu času, zašel bych do Legničky, ale na to nemám čas. Navíc jsem už trochu ospalý...a hladový, pomyslím si když mi cestou zakručí v břiše. No co, do tý polorozpadlý chatrče, kde navíc bydlím sám, se mi moc nechce, tak se jdu napřed trochu najíst... |
| |
 | soukromá zpráva od Petr Stránský pro Mírně unavený jen tak aby na mě padala lenost a touha se povalovat vyjdu z budovy velitelství. Párkrát mávnu na pozdrav několika známým tvářím jež někam jdou, i takhle pozdě večer. Že by se něco pořádalo v baru? že mi nikdo nic neřekl. Po letmém zaposlouchání do noci ale žádný zvýšený rámus nezaslechnu a tak s pokrčením ramen zastavím u sloupu před jídelnou hospodou zábavním podnikem v jednom. Nazdar Franki děje se dneska něco v noci? Sem se právě vrátil z venku.. Zavolám na jednoho ze známých co se chystá vstoupit a po zamítavé odpovědi sem nucen se zamyslet. Hm na pařbu se necítím.. chtělo by to trochu odpočinku koupání relaxaci... co s tím? Jo a příjemnou společnost, hm... ne do bordelu se mi nechce sice je tam vše nač mám chuť ale... V mysli se mi objeví něžná tvář jedné dívky a na obličeji se objeví úsměv. Anní doufám že na mě čekáš a nestihla sis za těch pár dní co jsem byl venku najít jiné ohřívátko do postele. S představou příjemně strávené noci a odpočinku zamířím k domku své blízké kamarádky. Doufám že její rodiče už budou spát ať se vyhnu společenským formalitám a Anní bude připravená ohrát vodu do kádě a pořádně mně namasírovat. Na tváři se mi objeví už otevřený úsměv při představě jak jí to oplácím a zrychlím krok. Poté co zabuším na okenice které se brzy otevřou a já uvidím rozespalý obličej své milé chystající se pronest evidentně nějaké poznámky o buzení ji umlčím rychlím polibkem a bez otálení zajedu rukou pod košilku na malá horká ňadra. Hele Anníí teď jsem se vrátil a hned spěchám za tebou protože se mi děsně stýskalo tak žádný výčitky, doufám že mě přivítáš a necháš odpočinout u tebe, teda "odpočinout" Významně na ni mrknu a jakmile se přehoupnu přes parapet okna popadnu ji pevně do náruče a odnáším k lůžku. Pokračování je cenzurováno a nepřístupno, opovaž se mi likvidovat vztahy ;-) :-D Ráno se příjemně odpočatý proberu s Anní ve své náručí a chvíli si užívám dotyky jejího sametově horkého těla na své kůži a jemný tlak ňader opírajících se mi o hruď stejně jako záplavu vlasů na svém obličeji. Prvotní impulz pokračovat v mazlení z noci se hned objeví ale při pohledu na klidnou spící tvář jej potlačím a při pohledu z okna mi dojde že už dávno není ráno. Asi bych se měl ukázat ještě u matky ať nenadává že na ni kašlu a potom počítám bude čas se stavit za Mazurianem. Doufám že mně hned nepožene zase někam ven a nechá mi pár dní na užívání si vymožeností civilizace. |
| |
| Cesta - Nocležiště Po víc jak půlhodině jsem se vrátil společně s Barbarou. "Vypadá to tu čistě." Pronesu k ostatním když přijdeme až k autům. Přistoupím k Elle, přendám si brokovnici do levé ruky a podívám se na ní. "Máš nějakej dlabanec i pro mě?" Zeptám se a ještě než mi odpoví posadím se hned vedle ní. "Nějaký dobrovolníci na noční hlídku?" Pronesu dostatečně nahlas, aby mě všichni slyšeli. Sedím a odpočívám. |
| |
| soukromá zpráva od pro Jdeš do jídelny, ale nečeká tě nic než zklamání. Za prvý jídlo stojí za starou bačkoru. Je to neuvěřitelný, ale je snad ještě horší než jindy. Hromada vařených brambor a k tomu Univerzální Hnědá Omáčka s nepatrným množstvím kuřecího masa. No a pak tě taky trochu zklame, že tu neni nikdo s kym by ses nějak víc bavil. Sedí tu jenom dva řadoví vojáci, kteří jsou zabraní do rozhovoru a pak ten divnej nováček s kterym nemáš vůbec žádnou chuť konverzovat. Když tě uvidí, pozdraví tě a zasalutuje, ale ty radši kolem projdeš a sedneš si sám se svym jídlem a svými myšlenkami. Když dojíš, zamíříš rovnou do postele. Vstoupíš do domu, na kterém je na první pohled patrné, že patří někomu, kdo se příliš o nějaké pohodlí nestará. Uleháš s myšlenkama, že tě zítra asi opět nic zajímavého nečeká. Poslední dobou je to tu vážně nuda. Ještě ke všemu tě zítra čeká služba u brány, kde bude i poručík Szczygiel, který si potrpí na buzeraci. |
| |
| Cesta - Nocležiště Po vystoupení z auta se protáhnu, je to až zvláštní, ale snad jsem si dokonce i o cestě trochu zdřímnul. Sám to nechápu, protože cesta byla hrozná a má důvěra v řidiče stále nevalná, ale stalo se tak. Zatím, co Kulhánek a Barbara obhlíží okolí, tak se nevrhnu na jídlo, ale koukám po okolí s puškou v ruce. Poté, co se vrátí a prohlásí, že je vše v pořádku si ji hodím přes rameno a vyrazím si k naší dámě pru kus žvance. Jeden libový šťavnatý stejk by nebyl?...že ne, tak alepon tuhle podrážku. Hlavně, že to zasití a dodá energii. Díky. Pokoučím se zdolat kus masa svými zuby a zároveň poslouchám Kulhánka. Na jeho výzvu zareaguji. No, já bych to vzít i mohl, v autě jsem si paradoxně odpočinul, jen jsem trochu rozlámanej, tak proč ne. Otázkou je, kdo mne pak vystřídá, protože celou noc asi vzhuru nevydržím. Zase tak moc čilej nejsem. |
| |
| Kdesi na palouku - nocleh Už se taky láduju kusem svého přídělu, když se objeví Kulhánek. "Mno snad se tu něco najde." řeknu relativně mile a podám mu kus masa. Otázku, kterou položil jsem očekávala. A vzhledem k počtu těch, kteří prošli výcvikem je mi jasné, že hlídka mě nemine. Podám další "šťavnatý steak" Kevinovi. "Zas tak čilej nejsi jo? OK. V tom případě se taky hlásim." povím k oboum společníkům a napiju se z lahve s vodou. |
| |
| Kdesi na palouku - nocleh Na reakci Barbary se mile usměji a řeknu žertovným hlasem. A je libo dámě první půlka noci nebo druhá? Mě je to fuk, tma bude pořád stejná. |
| |
| Cesta - Nocležiště Vezmu si od Elly jídlo a ukousnu si. Únava na mě začíná pomalu doléhat a já při žvýkání mlčky zírám do země před sebou. "Dobře." Odpovím Elle i Kevinovi aniž bych přestal zírat do země. "Kevin první, Ella druhá a já nad ránem. Každej tak dvě hodiny. Víc než pět, šest hodin stejně nezbývá." Rozdělím úkoly a podívám se po všech okolo. “Jak je na tom Novotný, doktore?“ Zeptám se a dívám se na něho. "Ostatní zalézt a chrápat." Dodám a až mi doktor odpoví, už jen mlčky sedím na zemi a věnuji se svému jídlu. Pokud už ostatní nic nemají, tak až dožvýkám svojí porci vytáhnu si deku ze svého batohu a zalezu taky |
| |
| Cesta - Nocležiště - Noc Když uleháte, blíží se téměř půlnoc. Někteří z vás si ustelou ve vozech, jiní na svých dekách na zemi. Noc je již poměrně studená a bez ohně se vám nikomu moc dobře nespí. Podzim příliš tomuto nocování nepřeje. Hlídky probíhají bez problémů. Párkrát sice upoutají pozornost hlídek zvuky v okolí, ale nakonec se vždy ukáže, že jde jen o divokou zvěř. Cesta - Nocležiště - 6.00 Nebe začíná blednout a hvězdy začínají mizet. Na sluneční paprsky si ale ještě budte muset aspoň hodinu počkat. Radkovi končí poslední hlídka a někteří z vás se již začínají probírat. Jak to vypadá, čeká vás slunečný den. Snad bude probíhat lépe než včerejšek. |
| |
|  |
| |
| soukromá zpráva od pro Noc proběhne přesně jak si přeješ. Když se vzbudíš, uvědomíš si, že už je dost hodin a že rodiče tvý milenky už nebudou doma. Po chvíli přemlouvání se ti podaří ukecat jí, aby ti udělala něco dobrého k snídani. Nakonec se dočkáš míchaných vajíček s chlebem. Po snídani se rozloučíš, vyslechneš si nějaké řeči o tom, že se zase ukážeš jenom kvůli tomu jednomu a vyrazíš k matce. U matky to zvládneš rychle. Řekne ti ty věci co vždycky, že bys měl založit rodinu a usadit se a požádat o přeložení jako stráž základny. Při tom slupneš vynikající rybízové vdolky, které tvoje máma umí ještě z dob, kdy žila na severu a který nikdo jiný na základně nesvede. K tomu vypiješ asi půllitr mléka. Ale řeči o tom, že by chtěla vnoučata už tě nebaví a tak jsi skoro rád, že už musíš padat za velitelem. Do malé budovy, která náleží průzkumným oddílům základny dorazíš asi ve 14.02. Jdeš rovnou do kanceláře poručíka Mazurianse. Mazurians je postarší muž, který má na starost celou průzkumnou činnost základny. Velí asi třiceti mužům a řiká se, že jde o nejlépe informovaného muže na základně. Je to mimochodem starý rodiný přítel. Zdravim vás seržante. Jsem rád, že jste nám přinesl ze severu zprávy o klidu. To jsou dobré zprávy. Doufám, že jste byl za svou matkou. Čeká vás totiž nový úkol. Poručík vstane od stolu a začne chodit po kanceláři sem a tam, tak jako to dělává pokaždé, když zadává misi. Asi se to trochu protáhne. Ve vesnici Legnica je teď skupina obchodníků. Podle zpráv mají u sebe pár věcí, které jsou technologicky neuvěřitelně vyspělé. Nějaké věci jsme koupili a naši technici je teď zkoumají. Ale tyto věci jsou nesmírně drahé, zjevně také pro to, že tito kupci mají ve vztahu k nám monopolní postavení. O tom odkud pocházejí nám samozřejmě nechtějí nic říct. Víme jenom, že to bude nějaké německé město. No a vaším úkolem bude je pokud možno nepozorovaně sledovat a zjistit to a pokud možno ověřit i možné obchodní konexe s dalšími jejich obchodníky. Poručík přijde k tobě a podá ti ruku, což rovněž dělá v těchto situacích vždycky. Přeju vám hodně úspěchů a šťastný návrat domů. Doprovodí vás starší seržant Lasko, se kterým se sejdete v Legnici v baru. Měl by jste do hodiny vyrazit. Zatím to vypadá, že se kupci ještě zdrží, ale člověk nikdy neví. |
| |
| Cesta - Nocležiště Vezmu si od Ely všechno jídlo co mi dá a jdu si sednout na své místo za volantem Jeepu. Zamyšleně to snim, přičemž slyším, že nemusim mít žádnou hlídku a tak si z batohu vyndám svojí starou deku, přikreju se a brzo na to usnu. V noci se mi zdá zvláštní sen o tom, že se prohánim po silnici na nádherném motocyklu. Dojedu s ním do nějakého města, kde všichni chodí zahaleni v kápích, ale v tom snu to nějak neřešim. Jdu do baru, kde si sednu a objednám si velkýho panáka. Servírka se na mne koukne a já uvidím, že to je ve skutečnosti Anna Altamira. Ptám se co tu dělá a ona místo odpovědi vytáhne nůž a chce mě zabít. Začnu utíkat a najednou si všichni sundají své kápě a já vidím, že to jsou všechno lidi co jsem kdy znal a chtějí mě zabít. Ze všeho nejdivnější je, že většina z nich má čtyři ruce. Trhnutím se probudím ze snu. Zatracenej Hnusák... Zamumlám polohlasně a pokusím se udělat si na sedačce větší pohodlí, ale moc se mi to nedaří a tak se druhou půlku noci neustále převaluju a budím. Když je asi tak půl šestý, tak už to vzdám a vstanu. Vystoupim z Jeepu a pořádně se protáhnu. V šeru, které oznamuje příchod nového dne vidím, jak mě Radek sleduje. Jdu si k němu sednout. Jak to šlo? Už je docela světlo, nemoh bych udělat malý ohýnek a uvařit meltu? Teda jestli se mi povede rozdělat oheň. |
| |
| Cesta - Nocležiště Když mi Hnusák típne cigáro, tak jen pokrčím rameny. Možná má pravdu a možná ne. Ale hádat se s ním nebudu. Na to si příliš cením toho, že nemám nic zlámaného. Otočím se a jdu se podívat co Ella připravila dobrého. Při jídle sleduju co ostatní řeší. Na seržantovu otázku ohledně hlídek jen zarytě mlčím. Už teď jsem moc utahanej. No popravdě jsem plánoval, že se na radního kouknu až po jídle, ale když jsem ho kontroloval naposledy, tak byl v pořádku, jen je stále v bezvědomí a já si nejsem jist proč. Asi ztratil víc krve než jsem myslel. Odpovím seržantovy a dojím večeři. Poté vstanu a vydám se na kontrolu radního. Radní dýchá pravidelně a tep má taky v pořádku. Rána vypadá bez infekce. Ale jinak se jeho stav nezměnil stále je mimo. Tělo si asi musí odpočinout. |
| |
| Nocležiště - ráno Během své hlídky většinou posedávám zabalený do své deky s brokovnicí na klíně. Dvakrát se však zvednu a obejdu tábor a poté se zase vrátím. S postupujícím úsvitem se začnu rozhlížet po okolí. Většinou ale sedím na bobku a přes ramena a záda mám ještě stále přehozenou deku. Ve slabém ranním světle koukám po ostatních jak se choulí do přikrývek a začínají se převalovat. Zrovna koukám na Ellu, když se Stanley začne vrtět, podívám se na něho a uvidím, že se již probudil. Kývnutím ho pozdravím a v podřepu čekám až přijde. "Všude klid." Odpovím na jeho dotaz. Rozhlédnu se kolem sebe a postavím se. "Jo, dojdu pro dřevo." Dodám k otázce na oheň a přitom si sundávám ze zad přehozenou deku. Smotám ji a opět si ji přehodím zpět přes rameno. "Ostatní zatím nebuď, nech je vyspat." Vypadám, nějak sklesle, ale to asi není po ranní hlídce nic neobvyklého. Popadnu brokovnici a zamířím k lesu. Cestou se rozhlížím po okolí a snažím se si udržovat přehled o svém okolí aby mě nikdo nenačapal. Okraj lesa nejdříve projdu a zkontroluji zda tam nenajdu nějaké stopy, poté si sednu do dřepu a nějakou chvilku naslouchám. Pokud nezaznamenám žádné ohrožení, pustím se do sbírání dřeva na oheň. Dřevo pokládám do přeložené deky a když je ho dost, protilehlé kraje přitáhnu k sobě, udělám uzel a hodím si to na záda. Náklad si přidržuji levou rukou a ve druhé držím zbraň a takto vyrazím zpět do tábora. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Ale Anní víš že tě miluju a už kolikrát jsem ti říkal aby ses vypravila do divočiny semnou. Vpohodě bych tě tam zvládl ochránit a ty sama taky nejsi bezbranná. Rozloučím se se svojí Milou kamarádkou ocenujícím pohledem najejí drobné ale trénované tělo a ještě ji na rozloučenou jemně políbím. Jestli uvidím něco pěkného tak ti to přivezu Pak už následuje jen rychlá návštěva matky a poté pohovor u Poručíka Mazurianse. Po pár nezávazně prohozených slovech o rodině a na uvítání již slyším o dalším úkolu který je třeba splnit. Zase Němci, vítě pane jak se na nás dívají. Už vidím jak nad námi ohrnují nos, ktem se asi jen tak lehce nedostanu ale ukol bude splněn. Sebevědomě se zašklebím a pak dodám. Pane jestli souhlasite vezmu si ze stáje koně, jestli je třeba spěchat bude to lepší, pokud jej nebudu potřebovat tak jej zanechám uschovaného u barmana v Legnici. Jak řeknu tak udělám a již brzy vyrazím z pevnosti směr Legnica. Jsem ještě v blízkosti pevnosti a tak zachovávám jen zběžnou opatrnost a dám přednost rychlosti. (Jestli seržanta Laska neznám tak si jej ještě nechám popsat) |
| |
| Nocležiště - ráno Ráno mě vzbudí zima docela brzy,ale i tak se do vstávání nijak nehrnu. Jsem po předchozím dnu ještě dost mimo. Událo se toho víc než dost. Ještě že už jsme vypadly z toho prokletého dolu. Celou cestu jsem se vzpamatovávala z nedávných událostí, že jsem ani nezaznamenala kudy jsme vlastně jeli a kde vlastně jsme. Každopádně jsem teď víceméně odpočatá a připravená na další cestu. |
| |
| Nocleziště Na Ellinu poznámku o šlichtě pouze zamručím a čekám na Radka. Když se o chvíli později objeví, o trochu klidnější se posadím k autu, popadu slanou podrážku, bůhví proč nazývanou maso a začnu bezeslova, rychle žvýkat. V tu chvíli asiněkomu výrazem očí i tempem jídla připomínám hyenu. Během doby, co ostatní ožižlávají svuj kousek zdlábnu dvojnásobnou porci. Když se pak rozdělují hlídky a na mě si nidko nevzpomene, lhostejně pokrčím rameny. Kdyby bylo potřeba, tak mě vzbuďte. S tím si před spaním překontroluju kvér a nože, hodím si deku pod jedno z aut a opatrně se tam nasoukám. Leh na břiše pod autem sice neni nic moc, ale aspoň tam nechčije. O pár hodin později mě první ranní slunce a Stanley vytrhnou ze spánku. Opatrně se po všech šesti vysoukám zpod auta (pokud někdo zašeptá něco o árijské tarantuli, prostřelím mu nohu), vytáhnu deku, kývnu ostatním vzbuzeným na pozdrav a začnu se tiše rozcvičovat. Protáhnout svaly na rukou, nohou, zapřít ohy o auto a udělat několik desítek sedlehů... kliky si pro dnešek opustím, ještě tak dva dny bude trvat, než se mi rozcupovaný záda srovnaj.¨ Ještě že nejsem negr... Zamručím si pro sebe spokojeně a mimoděk napnu levý biceps. Na okolí se v plné šiři roztáhne tetování dvou zkřížených mečů a přes ně před krizí notoricky známá dvoušroubovice, přepsané nápisem DNA - Deutche Nacionale Arme. |
| |
| Nocležiště - ráno S hromadou dřeva v dece na zádech a brokovnicí v ruce vykročím z lesíka a jdu zpět směrem k táboru. Už se rozednilo a sluníčko i přes stále ještě mizerný úhel dopadu a ještě mizernější roční dobu, začíná trochu hřát. Párkrát se při svém návratu do tábora otočím a pohledem přejedu prostor za sebou a kolem sebe, jen tak pro jistotu. Když dojdu do tábora, koukám, že většina lidí ještě spí nebo se alespoň válí a choulí se do deky. Shodím svůj náklad na zem vedle již asi vyhaslého ohniště a oheň znovu rozdělám, případně rozfoukám. Během mého snažení se vyhrabe Hnusák ze svého brlohu a začne se procvičovat. Kývnutím mu oplatím pozdrav a přihodím trošku silnější klacek na opět se rozhořívající oheň. Oheň opět hoří a já se vydám do auta pro něco málo k snědku, co nám ještě zůstalo. Hodím to do kastrolu a udělám na ohni nějakou provizorní ´ňamku´. Sedím na bobku u ohně a tu a tam klackem zamíchám ´ňamku´ v hrnci. "VSTÁVAT! Už je čas, nebo vám to Hnusák všechno sežere a vy se budete kodrcat v těch pixlách s prázdným žaludkem."" Houknu na ostatní, když je to skoro hotové, a trochu se usmívám. Stereotyp tábornických prací a vidina teplého jídla mi nějak pozvedla náladu. |
| |
| Nocležiště - ráno Když slyším zmínku o "kodrcání v pixlách", tak se mi vůbec s pod deky nechce. Vyhrabu se ven a jdu se zkontrolovat radního. Radního stav se nezměnil což je asi dobře. Je stabilní a tělo odpočívá. Rychle přesunu svojí maličkost ke gáblíku a začnu se ládovat. Pak si rychle zabalím, sednu si k autu a kouřím jednu cigaretu za druhou a připravuju se psychicky na následující cestu. |
| |
| Tábořiště Lehce s sebou trhnu, když Kulhánek zavelí k snídani. Na jeho hlas přece jen nejsem zvyklá, jó když mi u ucha zaječel bývalý velitel, probudila jsem se, jako by mě někdo polechtal na ramínku. Jo byla to supr banda. Ty dvě hodiny vážně tvrdého spánku byly úžasné. Posadím se, prokřupu krk a se zívnutím se protáhnu. Přistihnu se, že se asi lehce přiblble usmívám, to bude tím vyspáním do růžova, tak se snažím rychle opět nahodit neutrální výraz. Vstanu, vytřepu a smotám deku, čímž jsem vesměs připravena k odjezdu a přesunu se k lákavě vypadající snídani a ještě lákavěji vyhlížejícímu teplému plameni. „Dobré ráno!“ pronesu jak jinak než s náznakem milého úsměvu. Ty dvě hodiny spánku byly víc než dostačující. Kouknu kolem sebe. Cítím se trochu provinile, že si vesele vychrapuju a někdo jiný se stará. Tak se kouknu na Kulhánka. „ Nějaké rozkazy?“ |
| |
| Nocležiště - ráno Poté, co dofuním sklapovačky, něco zašustí v lese. V tu chvíli zalehnu na záda (trochu masáže na rány) a mířím tím směrem kvérem. Když zjistím, že se to poze Radek vrací s polenama, zatímco ostatní polena ještě stále chrápou, pokývnu na podzrav a dám várku dřepů. Dál pak usednu a čučím do ohně, chvíle spánku normálně stačí, ale teď si metabolismus žádá větší dávky, jak maká na zaštupování rozsekanejch zad. Možná proto na Ellinu raní otázku jenom zabručim: Vstávat. Vstávat a cvičit. "A próč? Protože je ráno... Ale já mám ještě noc." dozní mi v hlavě jedno z mých milých probuzeních, kdy mě po oslavě dokončení jednoho trasportu v 5 ráno vzbudili nějaký negři, co na sebe tohle řvali pod oknem. Jejich blbost, jestli ty svoje zuby fakt dál potřebovali, neměli mě srát. |
| |
| soukromá zpráva od pro Ráno tě vzbudí slunce. Hádáš že už bude kolem sedmé a tak rychle vstaneš a vyrazíš na stráž k bráně. Asi hodinu po tobě dorazí i poručík Szczygiel. Nowotny! Vy si snad ze mě děláte prdel ne? Jaktože jsou dveře do trážnice odemčené? Co kdyby teď zaútočil nepřítel a zabil by nás? Klidně by si mohl bez problémů otevřít strážnici a ukrást tajné dokumenty. Doprdele, měl jste tu teď velení a ztrpíte takovejhle průser? Člověk vám chce dát šanci se ukázat, dorazí úmyslně až v devět hodin a vy se mu odvděčíte takto? V hlášení napíši, že jste naprosto neschopný a že vás zde již nikdy nechci vidět. To byste chtěl? Ne? Najednou by jste chtěl střežit bránu do základny? Tak ať už se to neopakuje. A teď se postarejte o to, ať někdo z mužů umeje tu závoru. Přece nechcete, aby přijela důležitá delegace a zhnusila se natolik, že by zase rychle odjela, ne? To by zavánělo velezradou a soudem, seržante. Za deset minut si to zkontroluju a ať na ní neni ani kousek bahna nebo uvidítě. Tak to vypadá na další obyčejný den ve službě s poručíkem Szczygielem. Je to obyčejnej tupec, co v boji nikdy nic nedokázal. Jeho táta, kapitán se postaral, aby před lety dostal pod své velení oddíl vojáků a dopadlo to tragicky. Teď když už v podstatě nehrozil žádný útok, dostal na starost hlavní bránu, kde toho zas tolik nemůže zkazit. Těžko říct, jaktože chlap jako je váš velitel, plukovník Szcensky, ještě s timhle moulou nezatočil a dovolil, aby se stal poručíkem. Asi s nim nemusí být na stráži. |
| |
| soukromá zpráva od pro Poručík Mazurians nesouhlasí. Oni povezou naložené vozy a nepůjdou moc rychle. Navíc na koni byste byl nápadnější a mohl byste také zbytečně přitahovat problémy. Půjdete pěšky. Cesta Cesta ti uteče příjemně a bez sebemenších problémů. Je krásné počasí a ty si příjemnou procházku přímo užíváš. Legnice Asi po hodině dorazíš do Legnice. Vyhledáš bar a v něm seržanta Lasku. Je to muž kolem padesátky. Na pohled vypadá dost zpustle - špinavé vlasy, týdenní vousy, špinavé, děravé oblečení, vlastně vypadá trochu jako žebrák, ale ty víš, že je to jeden z nejlepších průzkumníků, kterého kdy vaše základna měla. Má mysl ostrou jako břitvu, která si dokáže poradit se všemi problémy, co mohou nastat a jeho talent pro přežití v přírodě je vyhlášený. Zdravim tě, příteli. Srdečně tě pozdraví tvůj kolega. Jsem rád, že my tě poslali, aspoň se nebudu muset trmácet až někam do německa sám. Klidně se posaď, mám z věrohodného zdroje, že se chystají vyrazit až zítra ráno. Vidíš támlety vozy? Seržant ukáže na protější stranu prašné ulice. Vidíš tři velké vozy, naložené zbožím, které je zakryto plachtamy. U vozů stojí dva ozbrojení muži. Tak ty jsou jejich. Navíc dali voly, který vozy táhnou do péče jednomu člověku, který mě hned vyhledá, pokud by chtěli odjet. Seržant Laska se na tebe usměje. Myslím, že nás čeká příjemný den tady v pozorovatelně. Checheche. Hospodo, přines nám ještě dvě. |
| |
| soukromá zpráva od pro Všichni už jsou najezení a netrpělivě očekávají další rozkazy. Tedy né že by měli něco proti lenošení na palouku, ale tuší, že to nebude mít dlouhé trvání a tak chtějí radši vědět co je čeká. Radní se pořád neprobral, takže je asi na tobě rozhodnout kam pojedete dál. Podle toho co ses včera dozvěděl, je asi nejlákavější možností vojenská základna na severu. |
| |
| Na povel Radka se trochu protáhnu, vezmu pušku safra tohle začíná být paranoia, první na co šáhnu po ránu je kvér ísto kafe nebo ženský a dolezu k místu, kde by se snad mohla nalézat nějaká ta krmně. Na pozdrav jen nevrle zabručím: Dobré ráno Vietname...tak kde mám ten šálek čaje a slaninu? Nikde, to jsme mohl čekat. Tak co bude dál? To chceme prokočírovat celou Evropu? Kdy to bude mít vlastně konec? |
| |
| Nocležiště - ráno Nandám si taky ´ňamku´ a dám se pomalu do jídla. Podívám se na probouzející a dál pomalu ujídám ze své porce. "Dobré." Odpovím Elle s kývnutím hlavou a strčím si do pusy další sousto. Když se pak Ella u jídla zeptá na rozkazy, chvilku mlčím, přemýšlím a dojídám ´ňamku´. Mezi tím se zeptá i Kevin. Strčím si do pusy poslední sousto a položím plechovej kastrůlek před sebe a přejedu všechny pohledem. “Pojedeme na tu vojenskou základnu o které jsme se dozvěděli od Pollacka. Pokud nic jinýho, tak tam dokoupíme vybavení a zásoby na cestu zpět domů.“ Odpovím tónem jako by to byla hotová věc a nebylo se dál o čem bavit. Pak se zvednu, seberu plecháč, vytřu ho trávou a opláchnu ho trochou vody. “Jak jste na tom s municí? Máte všichni čím střílet?“ Zeptám nahlas, aby mě slyšeli všichni a rozhlédnu se kolem sebe. “Jinak kdykoli zastavíme, zůstávají řidiči u vozidel plus někdo jako ostraha. To platí jako standard pokud neurčím jinak. U džípu zůstává Hnusák a u druhýho auta Kevin. Nikoho cizího k autům moc blízko nepouštějte. Střílet jen při napadení nebo pokud nedám povel, jinak NESTŘÍLET! To je asi vše, takže si zabalte a vyrážíme.“ Vydám instrukce a aniž bych nějak čekal na dotazy, jsem zvyklý jednat s vojáky co poslouchají a plní rozkazy bez zbytečných keců a tak nějak to automaticky očekávám i od této skupiny. Když si zabalím, hodím batoh do džípu. Mávnu na Barbaru, ať prohlédla okolí aby tu po nás nic nezůstalo a aby se postarala se o ohniště. Pak vyrazím za doktorem. “Jak je na tom radní doktore?“ Zeptám se ho a dívajíc se mu do očí, čekám na odpověď. “Řízení je v pohodě, žádný větší problémy?“ Doplním ještě druhou otázku. |
| |
| Nocležiště - ráno - Barbara "Hadí Oko" Barbara si stejně jako ostatní dá svou porci jídla. Od masakru v Praze je nezvykle tichá. Těžko říct, co se jí honí hlavou, ale zdá se, že jí tolik mrtvých poznamenalo. Otázkou je jak. Když jí ze zamyšleného přežvykování jídla vytrhne Kulhánkův rozkaz, zvedne k němu své oči. Zdají se být trochu zvlhlé, ale jak odpovídá, mění se její pohled v opoznání rozhodnější. Postarám se o to šéfe. Bude to hned, nebudete na mě muset čekat. Zatímco Radek vyrazí za doktorem, vytáhne z Jeepu svůj vak a chvíli se v něm přehrabuje. Nakonec ho celý hodí kousek od ohniště. Pak si vezme svůj oštěp a opatrně s ním zničí ohniště. Málé uhlíky syčí a kouří, jak se dotýkají vlhké trávy. Chvíli takto pracuje, zatímco ostatní jí a chystají se na cestu. Trvá jen pár okamžiků, než si všimnete, že uhlíky již nesyčí a kouř se rozptyluje a toho, že Barbara už u ohniště není. Napadne vás, že si asi odskočila na toaletu anebo možná ještě jednou šla obhlédnout okolí, ale brzy si všimnete, že zmizel i její vak, co že dost zvláštní. |
| |
| Nocležiště - ráno Paráda, konečně nějaká výhoda na tom řízení. Od teď jsem krytej v autě. Když za mnou zajde seržant, tak mu odpovím : Víte radní na tom je vcelku dobře. Vlastně je problém jen v tom, že se neprobouzí a s tím já moc neudělám. Možná kdyby se na něj mohl podívat někdo zkušenější, tak by mohl říct více. Lehce si povzdechnu a přešlápnu. Mno a ještě jednu věc bych chtěl podotknout. Opravdu si myslíte, že je dobrý nápad jet na tu vojenskou základnu? Já jen, proč pořád jezdíme někam kde je mnohem více ozbrojených lidí než nás? Jednou by to mohlo bejt fajn vyměnit a ject někam, kde my budeme v převaze. Domluvím a s nadějí v obličeji koukám na seržanta. |
| |
| Nocležiště - ráno Stojím vedle doktora a koukám se na radního, zatím co doktor mluví. "Do problémů se můžeme dostat kdekoliv doktore. S autama budeme vyčnívat skoro všude." Odpovím mu klidným hlasem bez výčitek. Potřebujeme sehnat zásoby a vybavení. A v takovýhle díře by mohli mít i palivo do aut. Tak jako tak nemáme moc na vybranou." Pokusím se mu stručně vysvětlit, proč tam musíme. Pak se rozhlédnu po ostatních abych je popohnal s balením a aby si nastoupili do vozů. Prakticky všichni jsou připraveni, ale nikde nevidím Barbaru. Zamířím k ohništi a znovu se rozhlédnu po okolí. "Kde je Barbara?" Zeptám se dostatečně nahlas, aby mě všichni slyšeli. |
| |
| Nocležiště - ráno Po cvičení se pustím do erární šlichty, postupem času jsem si zvykl, že nedostatek chuti je občas spíš předností a tohle to docela dobře splňuje. Po snídani mlčky sbalím deku zpod auta, vytřepu jí od bordelu, který se na ní nalepil a hodím jí do kufru. Během toho sleduju debatu mezi doktorem a Radkem. A navíc vojáci dost možná budou natolik zabezpečený, že by nás ani nemuseli oddělat. Pokud někam zašijem káry, možná budou chtít jenom ženský a to se nějak snese. Po poslední větě loupnu okem po Elle. Podle tónu to v jejím případě myslím vážně jenom napůl. A pokud jde o hlídání aut, souhlas s jednou výjimkou. Až v základně pudeme shánět výbavu, jdu taky. Nenechám starost o svý zbraně na nikom jinym. Podle tónu se nehádám, spíš konstatuju. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Nazdárek Lasko. Líně protáhnu pozdrav a mávnu na zvěda rukou zatímco se natáhnu na židli ke stolu. Tak abych měl záda kryté stěnou a zároveň mohl snadno vidět co se děje venku i v místnosti. Koukám se ti daří dobře, jako vždy. Takže žádné problémy nebyli? Víš už něco o tech němčourech bližšího? Zeptám se zatím co si prohlížím místnost v baru a její osazenstvo popíjející své nápoje . Zdá se že je vše v pořádku, obyčejná zakouřená knajpa provoněná kouřem z pochodní, lamp a blízkého krbu jehož kouř se mísí s výpary z otevřených sudů zvětrávajícího piva. Popadnu krigl piva který přede mě vrazí barman a ještě se Laska zeptám. Máme tu zařízený ubytování nebo zase budeme spát někde ve stáji pod vozem? A přihnu si z korbelu. |
| |
| Nocležiště - ráno Jak se zdá Barbara na dobro zmizela. Snažit se vypátrat stopařku, která nechce být nalezena nemá velkého smyslu a tak, když usoudíte, že dezertovala, rozhodnete se vyrazit dál bez ní. ... nebudete na mě muset čekat. Nasednete do aut a vyrazíte vstříc dalšímu osudu. Vrátíte se na hlavní silnici a pokračujete dál. Kolem jedenácté hodiny narazíte na prastaré město, které je nyní ale téměř opuštěné. Pár postav zahlédnete, ale všechny se před vámi schovají. Zřejmě nemá žádný význam zde zastavovat a tak pokračujete svou cestou. Ve dvě hodiny minete kupeckou karavanu. Zastavíte, abyste zjistili, jestli nemají něco co by se vám hodilo, ale vezou jenom kožešiny a tak po krátké společné zastávce jedete dál. Je půl šesté večer, když vám definitivně dojde nafta. Jeep už dál neujede ani metr. V osobáku je benzínu také už málo, i když kolik přesně nevíte, protože ukazatel nefunguje. Domníváte se, že k vojenské základně to bude už jen tak 30-50 kilometrů a že by snad mohl benzín vystačit. Těžko říct. |
| |
| soukromá zpráva od pro Laska se mocně napije z plechového půlitru, který před něho postaví barman až po okraj naplněný pivem. Mám pokoj tady v prvním patře, s krásným výhledem do ulice. Usměje se laska. Určitě se tam nějak oba vejdem. Já už jsem z tý měkký poslele celý nesvůj a klidně si lehnu na zem. Nabídne velkoryse starší seržant. Den vám příjemně ubíhá. Probíráte všechno možné. Bavíte se o svých posledních cestách, o lidech na základně o kterých si myslíte svoje i o rodinách, kterým se nelíbí, že jste věčně mimo základnu. Příjemně popíjíte, ale všimneš si, že Laska, jakmile začíná být příliš poznamenaný alkoholem, zvolní nebo si dá kafe. Co naplat, přeci jen čekáte na akci a opilost není možná. V poledne si objednáte oběd. Starší seržant Laska si objedná pečené koleno s chlebem. Místní chleba je vůbec vyhlášený. Říkají mu zde Šumava a údajně ho pečou podle receptury z prastarých časů, snad dokonce z dob před Dnem konce. Zajímalo by tě co to slovo "Šumava" vlastě znamená, jestli to není jen trik, jak přilákat hosty tajemným názvem. |
| |
| Cesta S tou Barbarou se mi to vůbec nelíbí. Co když se jí přeci jenom něco stalo. Honí se mi hlavou. Ale je fakt, že to vypadá, že se jí už nelíbila naše krvavá cesta a zdrhla. Ani se jí moc nedivim. V jednu chvíli mě to už taky napadlo. Ale co, třeba nás teď čekají dobré časy a já bych propásnul skvělou šanci si vydělat. Už jsem přežil příliš mnoho nebezpečí na to abych to teď vzdal. Jedu dál roky poničenou cestou. Setkání s kupci beru jako příjemnou zastávku. Jsou přátelští a nepředstavují žádné nebezpečí. Celý den ubíhá relativně příjemně. Je to skvělá změna proti včerejšku. Chvílema se přistihnu, že mi dnešní cesta dokonce přijde jako zábava. Na jednom obzvlášť dobrém úseku rozjedu náš vůz na 70 kilometrů, než mě Radek napomene. Obhajuji se, že jsem chtěl jenom zjistit, jak rychle můžeme jet, kdybysme to někdy potřebovali, ale faktem je, že jsem si chtěl jenom užít vysokou rychlost. Sluneční den se pomalu mění ve večerní šero. Rudý kotouč slunce vypadá krásně, jak zapadá za obzor. Z myšlenek mě vytrhne zakuckání motoru. Vím co to znamená. Došla nafta. Oznámím Radkovi, zatímco jedu na neutrál, kam až to půjde. Za chvíli Jeep zastaví. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Koukám Lasky že ses asi poslední dobou držel v civilizaci Pobaveně mrknu na svého společníka. Já se na základně zdržel ani ne 24 hodin a už jsem zase musel vyrážet sem. To si piš že já měkké postele se skutečnou dekou a prostěradlem dost nemám a užiju si jí. Slastně se protáhnu a přes okraj korbele koukám po Laskim. Takže ohledně tech němčourů nic nového jo? já vím že spoléháš na svého člověka a karavana v noci určitě nevyrazí ale i tak bychom ji měli držet na očích a pohlídat si je osobně co říkáš? z tvého pokoje je bude dobře vidět a když se vystřídáme při hlídce tak se dobře vyspíme oba. Beztak to bude na dlouho poslední spaní v posteli. zakousnu se do přineseného jídla, vonící čerstvě upečeného krajíce chleba se solí a pokračuju. Ti povím.. se mi do němec vubec nechce. samé hlídky žádná svoboda pohybu a víš sám jak koukají na našince. znechuceně odfrknu a zakousnu se do chleba pořádněji. |
| |
| Cesta Cestou poskakuju na sedale s každym výmolem. Jedinou změnou jsou nějaký negři, co táhnou kožešiny, "překvapivě" všichni zamítnou můj návrh je zrubat a obrat o kožešiny, který maj taky cenu a až padne zima, budou se hodit. Navíc bysme z nich při výslechu vytáhli místa dalších osad. Dál trochu popuzeně sleduju okolí, hledaje něco, na čem bych si vylil zlost. Až do chvíle, kdy dojde benzín. Kurva. Chvíli metám blesky do okolí, než mi dojde, že tohle asi fakt ničí vina neni, sme na to jen my čuráci zapoměli. Pomalu vylezu z auta a otevřu kufr tý plechový zdechliny. Tak jo, sráči, zamaskovat auto jak nejlíp to pude a jdeme pěšky. Tak napůl oslovím, napůl rozkážu ostatním. |
| |
| Cesta Tak to nám to pěkně začíná, možná ta ženská věděla, co dělá líp než my. Po cestě jsem se snažil dávat pozor, ale nudná krajina mne chvílemi uspávala. Zatavení jeepu mne zarazí. Rozhlédnu se okolí, ale když vidím, že to asi nebude způsobeno ničím z okolí, tak houknu na našeho šíleného řidiče a řeknu. Zastav asi mají poruchu...zůstaňte u auta a buďte připraveni vyjet. Pak vyskočím z auta a s puškou v ruce doběhnu k jeepu. Co se děje? Snad se to neporouchalo tady uprostřed pustiny? Tyhle stroje byli vždycky na obtíž...zlatý koně. |
| |
| Cesta Vylezu ven z vozítka a koukám, co se zase děje. Celý den v plechovce mi docela stačil, takže vlastně mě možná vcelku těší, že se budem muset přemisťovat "postaru". I když s civilisty to asi bude o něčem trochu jiném a navíc se zraněnýma. No, co se dá dělat. V poklidu vytáhnu své věci, navěsím je na sebe. "Měli bychom rozdělit zásoby, mezi ty, co snesou pár kil navíc." podotknu tak nějak obecně. Nebo vše naházet do toho ještě funkčního... a čekat než kiksne i to. To rozhodnutí není na mě. Hnusáka si vyslechnu, ale pak přece jen stočím pohled ke Kulhánkovi. On je tady šéf, i když má Hnusák o pár končetin víc. |
| |
| Cesta Vystoupím z Jeepu a rozhlédnu se kolem, jestli by se dal Jeep nějak zamaskovat někde kus od silnice. Zpozoruji pak to, že se ostatní zřejmě chystají vyrazit pěšky. Co děláte?? Vy tu chcete naše káry nechat? Vždyť nám jenom došla nafta. To se mi snad zdá. Od Novýho Domova jsme ujeli už nějakejch čtyřista kiláků, to chcete jít zpátky pěšky? Někdo nám je tu ukradne, zvlášť když je osobák normálně pojízdnej. Ty auta jsou naše jediná výhoda, bez nich chcípnem! Doufám, že aspoň Radek bude mít dost rozumu. Otočím se na něj. Šéfe, přece tu nenecháme něco tak cennýho! Mluvím dost hlasitě a rozčíleně. Tenhle pitomej nápad mě vytočil. Ať si někdo po tomhle zkusí mít kecy až si zapálim. |
| |
| Cesta Došla nafta? To je snad špatný vtip?...co už. Vyslechnu si Stanleyho a ak se otočím ke Kulhánkovi: Pane musím souhlasit. Nechat tady něco tak cenného jen tak stát by byl naprostý nesmysl. Někdo by tu měl buď zůstat, ale pak ho čekají pěkně neklidné noci a nebo alespoň z aut vzít nějaké podstatné součástky, aby nám s nima nikdo neodjel, ale i to bych považoval za riskantní, neboť by nám tu z nich mohli zůstat jen karoserie. Navíc radní v tomhle stavu nikam sám nedojde a táhnout ho na zádech nebo nosítkách několik desítek kilometrů mi připadne jako heroický výkon. Co kdyby jsme tu někdo zůstali? Když budeme mít štěstí a dost munice, tak by jste nás tady za pár dní mohli najít ve stejném stavu jako teď...teda předpokládaje, že tam seženete tu naftu. |
| |
| Nocležiště - před odjezdem Pomalu mi začíná dávat smysl, to jak se Barbara poslední dobou chovala a vidím to tak, že od nás odešla. Obejdu tábor, ale žádné její stopy nenaleznu. Podle všeho se snažila, aby nebylo poznat kterým směrem odešla a v tom zmatku si jí nikdo nevšiml. Tak hodně zdaru. Pomyslím si, nastoupím do džípu a dám pokyn k odjezdu. Cesta Motor párkrát škytne a nakonec vysadí úplně. Na Stanleyho informaci, že došla nafta se zatvářím vážně, ale nic neřeknu. Když džíp definitivně zastaví, vystoupím, rozhlédnu se po okolí a přemýšlím co dál. "Došlo palivo." Osvětlím všem naši situaci. Pohledem vyhledám doktora coby řidiče druhého vozidla. "Doktore jak jste na tom vy s palivem?" Zeptám se ho a začnu si zamyšleně prohlížet druhé vozidlo. Jak se tam zatraceně naskládat, abysme nepřišli o obě dvě auta? Vrtá mi hlavou myšlenka. Z přemýšlení ´jak protáhnout velblouda uchem jehly´ mě vyruší Stanley. "I poklad se může stát přítěží Stanley. Pokud nevymyslíme jak se všichni naskládat do jednoho auta. . . " kývnu hlavou ke druhému vozu ". . . asi nám nezbude nic jinýho než to zvládnout pěšky." Řeknu mu ne zrovna veselým hlasem. Pak nějakou chvilku zadumaně mlčím. Nakonec promluví Kevin. “To mě také napadlo, ale přijde mi to dost riskantní.“ Rozhlédnu se po ostatních. “Dál bych jel já, Stanley, doktor a radní. Ostatní by tu museli zůstat a počkat. Je to riskantní pro obě dvě skupiny. A protože to bohužel není vojenská akce musím se vás zeptat na názory.“ Navrhnu nakonec ´plán B´ a vyslovím otázku ke všem zúčastněným. |
| |
| soukromá zpráva od pro To víš čoveče. Mám už svý léta. Většinou teď zůstávám v Legnici a sleduju co se tu děje, kdo projíždí, kdo se chystá na základnu, jestli je tu všechno v cajku. Vypráví spokojeně Laska. Jo, máš pravdu, vystřídáme se. Vem si první hlídku. Já jsem vodpočatej, tak si půjdu lehnout tak v osm a o půlnoci mě vzbuď a já to vemu do rána. Přikyvuje Laska. No jo němci jsou šašci. Ale zas se jim musí nechat, že to tam je vo dost bezpečnější. No uvidíme co nás tam čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Spokojeně dojím a dopiji abych upřel pohled na starobylé rozklížené kyvadlovky stající u stěny jež nějakým zázrakem přežili do dnešních dnů a ukazují čas. Ok Lasky, půjdu se zatím mrknout po okolí, co se tu změnilo. Znáš to, je lepší si vše osahat na vlastní kůži koneckonců o ni ti jde především, a nespoléhat na to že je vše při starém. Než se začne šeřit budu spět. Ty tu zůstaneš počítám, že jo? Mávnu na barmana že zaplatím a přistrčím Laskymu svůj bágl. Pohlídáš mi jej než se vrátím že jo? A pokud _Lasky nic nenamítá tak vyrazím po Lednici nasát atmosféru poslechnout si řeči lidí a podívat se co je tu nového od mé poslední návštěvy. |
| |
| Cesta Sleduju, že Radek je uvážlivější než Hnusák a Ela a jsem tím potěšen. Utrhnu ze silnice vyrůstající proutek a jdu k osobáku, kterému odšroubuji víko nádrže. Myslím, že bysme mohli zvládnout dojet tam ještě dneska a pak buď co nejdřív zpátky anebo hned za svítání. Tak jak tak, pokud seženem palivo a pokud nám vystačí benzín v autě, tak bysme tu měli být zítra dopoledne. Strčím proutek do nádrže a když ho vytáhnu, kouknu se do jaké výše je od benzínu. Nevím, jestli by tu radní spíš neměl zůstat, pokud nám přece jenom benzín dojde, budeme muset jít. Snad vydrží, ale jistej si nejsem. Když mluvím sleduju nevraživým pohledem proutek. No a s radním by měl možná zůstat i doktor. My dva jet musíme, to je jasný. Vy jste velitel a já teď hlavní řidič. Nenápadně mrknu pohledem na doktora, jestli neprokoukl, co si myslím o jeho řízení. Ještě bych vzal jednoho, třeba Elu a ostatní tu můžou zůstat. Někdo bude muset být velitel týhle skupiny, asi to bude Kevin, žejo? Koukám na Radka a pak i na ostatní. Nevím jestli jsem toho neřekl až moc na to že nejsem velitel. Ale Radek je celkem OK, tak snad nebude dělat ramena. |
| |
| Cesta Na seržantovu otázku ohledně paliva, jen zakroutím hlavou. To kdybych věděl. Ukazatel paliva očivodně nefunguje. I když mě udivuje, že vůbec něco na tom krámu funguje. Naštěstí se seržant dočká odpovědi od Stanleyho. Pak poslouchám a sleduju diskuzi. Myslím, že Stanley má pravdu. Radní by měl zůstat v klidu a třeba mu malá pauza od toho kodrcání v autě prospěje. Paráda, už žádný řízení v tom pekelnym krámu bez tlumičů. Ihned se začnu rozhlížet po okolí kde složím své rozlámané tělo. |
| |
| Diskuze. Na debatu civilů pokrčim rameny. Horními. Jejich snahy zachránit toho kreténa, který nás už několikrát málem zabil svými dementními nápady si vysvětluju tak, že se bojí že když chcípne,nedostanou prachy za práci. Možná z toho důvodu jim to ani nerozmlouvám. Okej, zůstaňte tady. Akorát bych vám navhrnul káru odtlačit někam stranou a aspoň zaházet roštim. Já jdu se skupinou za vojákama. Osobně nedoporučuju tam jet Elle, kvůli těm krámům, co máme s sebou nás asi nezabijou, kvůli ženský by mohli. Poslední větu doprovodím výmluvným podrbáním se v rozkroku. |
| |
| Místo kde došla nafta  |
| |
| Diskuze Poslouchám konstruktivní debatu. To, co říká Stanley má hlavu a patu. Takže se přistihnu, že občas souhlasně přikývnu. Například při zmínce o panu pacientovi. To štrachání mu asi fakt neprospívá. Já sem vpohodě a sem z toho vozítka, úplně polámaná. Mě osobně je úplně šum a fuk, jeslti půjdu nebo zůstanu, ovšem poznámku pana Grassněco zachytím s výrazem typu, to myslíš vážně? "Jasný, ... moje jednotka slavila takový úspěchy proto, že sem sloužila jako návnada! To si piš!" řeknu a doufám, že mu neujde kýbl ironie, ktrou jsem do své věty vložila. Zakroutim hlavou a čekám na rozkaz velitele. |
| |
| Místo kde došla nafta - debata Poslouchám další návrhy a připomínky. "Vpořádku doktore asi to tak bude lepší, necháme radního tady." Odpovím doktorovi a podívám se na Hnusáka. "To si nemyslím, že je nejlepší řešení." Řeknu vážně směrem k Hnusákovi na jeho ´nabídku´. "Tak jak jsem pochopil radního, měla by to být fungující komunita, ne izolovaná tlupa armádních odpadlíků. Takže si myslím, že tady budeš potřeba daleko víc při ochraně ostatních a nepojízdnýho džípu." Řeknu Hnusákovi na rovinu. Rozhlédnu se po ostatních a tak ,aby mě všichni slyšeli řeknu. "Takže pojedu já, Stanley bude řídit a Ella bude doprovod. Ostatní tu zůstanou pod vedením desátníka Furrowa. Většinu zásob vám tu necháme. Kdyby jsme se nejpozdějš do týdne nevrátili, tak na tu základnu raději nejezděte a vydejte se domů. Nějaké připomínky?" S poslední větou se otočím směrem na Hnusáka. |
| |
| Cesta (Ela, Radek, Stanley) Zdá se, že všem je již všechno jasné, takže bude nejlepší vyrazit, aby jste na základnu dorazili co nejdříve a neriskovali na noční silnici víc než je nutný. Cesta je v podstatě pořád stejná a ubíhá bez dalších problémů. Děláte si sice starosti s benzínem, ale chvíli po sedmé hodině, kdy už kolem vás začíná být pořádná tma, uvidíte na obzoru světla nějaké osady. Trochu zaváháte, jaký zvolit postup, ale nakonec se rozhodnete vjet do osady přímo po hlavní ulici. Sjedete tedy z dálnice a po menší silnici dorazíte až k prvním domům osady. Na jednom vidíte v záři pochodní velký bílý nápis "LEGNICA". Místní obyvatelé vás zvědavě okukují, ale nevypadají že by viděli auto prvně. Brzy narazíte na hostinec, který se zdá jako dobrá možnost zjistit něco víc o osadě i o základně. |
| |
| Místo, kde došla nafta (Hugo, Eva, Gert, Kryštof, Kevin) Zdá se, že tento kus dálnice se stal načas vaším domovem. Jste tu dost na ráně, i když na druhou stranu máte i dobrý výhled. Musíte se připravit na noc a na možnou návštěvu nezvaných hostů. Kousek před vámi je most, který může a nemusí být vaší taktickou výhodou. |
| |
| soukromá zpráva od pro Než vyjdeš z místnosti, zaujme tvou pozornost zvuk motoru před hospodou. Počkej chvíli. Řekne ti Lasky, který se podívá z okna. Pane jo, auto. Vypadá to, že přijeli nějací pracháči. Počkej tu, uvidíme vo co tu de. Sedni si k baru, nemusí hned vědět, že jsme tu spolu. Pozoruješ, že Laska vytahuje svůj revolver z pouzdra na opasku a pokládá si ho do klína, kde nechá i svou pravou ruku. Levou rukou si podepře hlavu a začne předstírat, že podřimuje. |
| |
| Místo, kde došla nafta (Hugo, Eva, Gert, Kryštof, Kevin) No to jsem nadšenej velet týhle bandě...šílený doktor, dítě, maniak a polomrtvej papaláš...tohle nedopadne dobře. Dámo a pánové, čeká nás tu neveselý piknik a nocleh. Máme dvě možnosti jet pod most a nebo zůstat tady? Jaký je váš názor? ...při tom kouknu hlavně na Hnusáka. Doufám, že se vrátí brzo...nejraději bych se tu někde zakopal a dělal dva dny mrtvolu. Cheche. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Kývnu souhlasně na Laskyho a v půli kroku změním směr k baru kde se opřu zády o stěnu a začnu napodobovat poklimbávajícího opilce. rychle se pravičkou přesvědčím že vrhací dýky dobře vyklouznou z pouzdra a pak jen znuděně mávnu na barmana o sklenku pálenky. a začnu si ji přidržovat u úst ležérně dávajíc najevo že mne nic jiného momentálně nezajímá. |
| |
| Legnica (Ela, Radek, Stanley) Nevím jestli je horší řídit po tý podělaný silnici v tý podělaný tmě nebo strach z toho, že tou podělanou tmou budu muset jít po svejch. Cesta ubíhá s ubývajícím světlem stále pomaleji a já začínám mít obavy, jestli vůbec nějaká základna existuje a jestli nás poslali správně. Když se na obzoru objeví světla osady, zaraduju se. Že bysme to našli? Tak je to jasný, to nám do teď nosil smůlu Hnusák. Zasměju se. Pomalu vjedu do městečka a jelikož nevidím nic zajímavého, jedu kousek skrze něj. Když uvidím hospodu, zastavím přímo před ní a tázavě se podívám na Radka. Třeba nám tu poraděj. Hospodskej si vždycky rád přivydělá. Dám ruku na zapalování a čekám, jestli mi Radek dá pokyn vypnout motor anebo, jestli pojedem dál. |
| |
| Místo kde došla nafta - debata Bohužel, Radkovi námitky maj logiku. Sežeňte tam palivo a nějakou uzi. Místo, kde došla nafta (Hugo, Eva, Gert, Kryštof, Kevin) Dál se jdu věnovat prohlíce okolí. Po chvíli, kdy už skupina odejde se vrátim ke Kevinovi - ostatní jsou civilové, nemá cenu jim věnovat pozornost. Zůstal bych na planině. Proti čelnímu útoku nemáme šanci. Siluetu auta zamaskujeme timhle roštim, hlídka může dřepět na střeše, bude mít rozhled. Pro sichr bych kolem připravil nějaký menší kusy suchýho chrastí a tady pár loučí, kdyby už se něso schrulo, ohně je osvětlí a oslní. A tady škrobáka... Ukážu pravym spodnim palcem na bohužel pouze polomrvého radního. ...bych v noci plácnul pod auto. Bude mu zima, ale nebude tam pršet ani lítat kulky. |
| |
| Legnica (Já, Radek, Stanley) Pozoruju ubíhající cestu a za nějaký čas už se toho vlivem smívání moc pozorovat nedá. Napadne mě, že bych tohle vozítko nechtěla kočírovat ani za nic. Celoucestu nemluvím, asi jako obvykle. Jen se uchechtnu Stanlyho narážce na Hnusáka. Když zastavíme, ještě než velitel cokoli pronese, tak se ozvu: "Zůstanu u auta." Přijde mi to asi jako nejvhodnější řešení. Pánové zatí zjistí co a jak. Snažně doufám, že už se dál štrachat nebudem. |
| |
| Legnica (Ela, Radek, Stanley) Ela zůstane u auta a Radek se Stanleym se jdou podívat do toho podniku. Když vstoupíte, vidíte obyčejný podnik. Dlouhý bar, kde sedí nějaký opilec a věnuje se svýmu chlastu. Naproti baru je šest velkých stolů. U prvního u dveří sedí sám nějaký opilec a s hlavou podepřenou vypadá, že spí. Další stůl je volný. U třetího stolu sedí dva farmáři a hlasitě debatují o nějaké dámě lehkých mravů. Další dva stoly jsou prázdné a u posledního sedí pět mužů, kteří hrají karty. Vzadu jsou dvoje dveře, jedny s nápisem toalety a druhé s nápisem kuchyně. Za barem stojí asi čtyřicetiletý hospodský a zrovna myje sklenice. Když vás uvidí, hned na vás zavolá. Á hosté z daleka. Prosím posaďte se, hned jsem u vás. |
| |
| Místo, kde došla nafta (Hugo, Eva, Gert, Kryštof, Kevin) Večer už nenápadně přechází v noc a je proto načase se rozhodnout, jak a kde tedy přenocujete. Hnusák se vyjádřil, ale konečné slovo má Kevin. Musíte si také rozdělit hlídky a je otázkou, jestli můžete hlídku svěřit i Evě nebo doktorovi. Taky dostáváte už hlad, takže by někdo měl připravit jídlo. |
| |
| Ela hlídá auto Jakmile pánové zmízí v útrobách budovy, postavím se vedle auta tak, abych měla co možná nejlepší přehled o okolí. Je docela tma, ale oči rychle přivykly a navíc se spoléhám na ostatní smysly, převážně sluch. Zbraň mám nabitou, ale jelikož je pro mě pořád novinkou, jsem připravena bránit sebe i auto způsobem, jakým jsem to dělávala doposavad. Tedy ručně stručně. Napadne mě, jeslti budem nocovat tady. No kdo ví. |
| |
| Legnica - hospoda Většinu cesty jsem ponořen do vlastních úvah a myšlenek. Osvětlená osada mě vrátí do reality. Když Stanley zastaví a čeká s nevyřčenou otázkou, kývnu mu, aby vypnul motor. Při Ellině konstatování, že tu zůstane právě ona hlídat auto trochu zaváhám a několik málo vteřin na ní koukám, pak také přikývnu a zmizím se Stanleym v hospodě. Vstoupím dovnitř a pozorným pohledem přejedu vnitřek lokálu. Brokovnici se snažím držet tak abych budil dojem, že ji jen nesu a nemám v úmyslu ji použít. Celkem klid, fajn. Pomyslím si a zamířím k barovému pultu přímo k barmanovi. Kývnu barmanovi na pozdrav a opřu se o pult. "Potřeboval bych poradit a vy byste mi mohl pomoc. Potřebuju benzín a naftu, dá se tu v okolí sehnat?" Oslovím barmana klidným a věcným tónem. |
| |
| Místo, kde došla nafta (Hugo, Eva, Gert, Kryštof, Kevin) Už je to pěknou chvíli, co nás opustili naši přátelé. Krajina je tíchá a půstá jen občas se někde něco mihne v trávě...ještěrky, hraboši a podobná drobota nebo proletí okolo pták. Avšak nic pořádného, co by stálo za výstřel, ve vidině teplé pečínky. Všichni, kdo chtěli si už vyjádřili k položené otázce. Okolní terén byl letmo obhlédnut a tak tedy. No, tak jak to vypadá, tak zůstaneme asi tady. Alespoň se nijak nepředřeme. No, snad je to rozumné. Můžeme se modlit, aby jsme neměli žádnou návštěvu. Jak nemám nic na práci tak se ozve i můj žaludek. Strava pravidelná tu je, ale pravidelně chudá a jen jednou za velmi dlouhý čas, ale to je v dnešních dobách nejen na cestách. Nevím, jak vy, ale já bych už zase něco snědl. Evo seš schopná něco uklohnit z toho, co tu máme? Nejlépe za studena nebo jen na velmi malém ohýnku...ono by nebylo dobré se tu moc prozrazovat a sehnat tu dříví bude stejně dost těžký úkol. Počkám si na odpoveď a pak jdu k autu. Co tu vlastně máme všechno za výbavu? Nějak ztracím přehled?Kouknu dovnitř a pak: Doktore, jak se leze do toho...no..toho..Kufru? Chci se kouknout co tu máme. |
| |
| soukromá zpráva od pro Barman se na Radka koukne a pak cosi zamumlá. Vyrozumíte jenom poslední slovo, které zní kšefty. Pak se rozhlédne po výčepu jakoby čekal od někoho pomoc, ale nakonec ti odpoví. No já nevim. Na základně určitě takový věci maj, ale nevim jestli se jim bude chtít vám něco dávat. Vidíte, že se hospodský zahledí za vás. Když se kouknete kam, vidíte že opilec který seděl u stolu sám náhle vypadá naprosto střízlivě. Jde o muže kolem padesátky poměrně ošuntělého vzhledu. Mávne na vás levou rukou, zatímco pravou nechává v klíně. Pojďte pánové, přisedněte si. Já jsem starší seržant Laska, zástupce vojenské základny. Počká až se posadíte nebo alespoň přijdete blíž. Povězte mi, odkud přicházíte? Co vás přívádí do našich končin, tedy kromě nedostatku paliva samozřejmě. Usměje se na vás. Co nám za to palivo nabízíte? |
| |
| soukromá zpráva od pro Barman se na Radka koukne a pak cosi zamumlá. Vyrozumíte jenom poslední slovo, které zní kšefty. Pak se rozhlédne po výčepu jakoby čekal od někoho pomoc, ale nakonec ti odpoví. No já nevim. Na základně určitě takový věci maj, ale nevim jestli se jim bude chtít vám něco dávat. Vidíte, že se hospodský zahledí za vás. Když se kouknete kam, vidíte že opilec který seděl u stolu sám náhle vypadá naprosto střízlivě. Jde o muže kolem padesátky poměrně ošuntělého vzhledu. Mávne na vás levou rukou, zatímco pravou nechává v klíně. Pojďte pánové, přisedněte si. Já jsem starší seržant Laska, zástupce vojenské základny. Počká až se posadíte nebo alespoň přijdete blíž. Povězte mi, odkud přicházíte? Co vás přívádí do našich končin, tedy kromě nedostatku paliva samozřejmě. Usměje se na vás. Co nám za to palivo nabízíte? |
| |
| soukromá zpráva od pro Barman se na Radka koukne a pak cosi zamumlá. Vyrozumíte jenom poslední slovo, které zní kšefty. Pak se rozhlédne po výčepu jakoby čekal od někoho pomoc, ale nakonec ti odpoví. No já nevim. Na základně určitě takový věci maj, ale nevim jestli se jim bude chtít vám něco dávat. Vidíte, že se hospodský zahledí za vás. Když se kouknete kam, vidíte že opilec který seděl u stolu sám náhle vypadá naprosto střízlivě. Jde o muže kolem padesátky poměrně ošuntělého vzhledu. Mávne na vás levou rukou, zatímco pravou nechává v klíně. Pojďte pánové, přisedněte si. Já jsem starší seržant Laska, zástupce vojenské základny. Počká až se posadíte nebo alespoň přijdete blíž. Povězte mi, odkud přicházíte? Co vás přívádí do našich končin, tedy kromě nedostatku paliva samozřejmě. Usměje se na vás. Co nám za to palivo nabízíte? |
| |
| soukromá zpráva od pro Barman se na Radka koukne a pak cosi zamumlá. Vyrozumíte jenom poslední slovo, které zní kšefty. Pak se rozhlédne po výčepu jakoby čekal od někoho pomoc, ale nakonec ti odpoví. No já nevim. Na základně určitě takový věci maj, ale nevim jestli se jim bude chtít vám něco dávat. Vidíte, že se hospodský zahledí za vás. Když se kouknete kam, vidíte že opilec který seděl u stolu sám náhle vypadá naprosto střízlivě. Jde o muže kolem padesátky poměrně ošuntělého vzhledu. Mávne na vás levou rukou, zatímco pravou nechává v klíně. Pojďte pánové, přisedněte si. Já jsem starší seržant Laska, zástupce vojenské základny. Počká až se posadíte nebo alespoň přijdete blíž. Povězte mi, odkud přicházíte? Co vás přívádí do našich končin, tedy kromě nedostatku paliva samozřejmě. Usměje se na vás. Co nám za to palivo nabízíte? |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když Jeep zastaví a my ho následujeme, nijak se nepletu do diskuse o tom co budem dělat. Necítím se mezi nimi úplně ve své kůži. Jsem holt taková, že mi trvá dýl, než se s někým aspoň trochu sblížím. Nějak se bojím, že ať řeknu cokoli, budu za pitomce. Stojím tam a rozhlížím se po okolí a radši se do ničeho nepletu. Ti tři odjedou a já se cítím trochu sklíčeně. Ať je ta jízda jakkoli o nervy, přeci jen se v tom pojízdném autu člověk cítí trochu bezpečněji. Ví, že je rychlejší než kdokoli jiný a že může vždycky rychle vypadnout od potíží. Když mě náš nový šéf řekne, abych udělala večeři, přikývnu. Ráda, kouknu se co tu máme. A s těmi slovy se jdu podívat na zásoby, z kterých se pokusím něco udělat, i když bez ohně ode mě nemůžou čekat zázraky. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když Jeep zastaví a my ho následujeme, nijak se nepletu do diskuse o tom co budem dělat. Necítím se mezi nimi úplně ve své kůži. Jsem holt taková, že mi trvá dýl, než se s někým aspoň trochu sblížím. Nějak se bojím, že ať řeknu cokoli, budu za pitomce. Stojím tam a rozhlížím se po okolí a radši se do ničeho nepletu. Ti tři odjedou a já se cítím trochu sklíčeně. Ať je ta jízda jakkoli o nervy, přeci jen se v tom pojízdném autu člověk cítí trochu bezpečněji. Ví, že je rychlejší než kdokoli jiný a že může vždycky rychle vypadnout od potíží. Když mě náš nový šéf řekne, abych udělala večeři, přikývnu. Ráda, kouknu se co tu máme. A s těmi slovy se jdu podívat na zásoby, z kterých se pokusím něco udělat, i když bez ohně ode mě nemůžou čekat zázraky. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když Jeep zastaví a my ho následujeme, nijak se nepletu do diskuse o tom co budem dělat. Necítím se mezi nimi úplně ve své kůži. Jsem holt taková, že mi trvá dýl, než se s někým aspoň trochu sblížím. Nějak se bojím, že ať řeknu cokoli, budu za pitomce. Stojím tam a rozhlížím se po okolí a radši se do ničeho nepletu. Ti tři odjedou a já se cítím trochu sklíčeně. Ať je ta jízda jakkoli o nervy, přeci jen se v tom pojízdném autu člověk cítí trochu bezpečněji. Ví, že je rychlejší než kdokoli jiný a že může vždycky rychle vypadnout od potíží. Když mě náš nový šéf řekne, abych udělala večeři, přikývnu. Ráda, kouknu se co tu máme. A s těmi slovy se jdu podívat na zásoby, z kterých se pokusím něco udělat, i když bez ohně ode mě nemůžou čekat zázraky. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když Jeep zastaví a my ho následujeme, nijak se nepletu do diskuse o tom co budem dělat. Necítím se mezi nimi úplně ve své kůži. Jsem holt taková, že mi trvá dýl, než se s někým aspoň trochu sblížím. Nějak se bojím, že ať řeknu cokoli, budu za pitomce. Stojím tam a rozhlížím se po okolí a radši se do ničeho nepletu. Ti tři odjedou a já se cítím trochu sklíčeně. Ať je ta jízda jakkoli o nervy, přeci jen se v tom pojízdném autu člověk cítí trochu bezpečněji. Ví, že je rychlejší než kdokoli jiný a že může vždycky rychle vypadnout od potíží. Když mě náš nový šéf řekne, abych udělala večeři, přikývnu. Ráda, kouknu se co tu máme. A s těmi slovy se jdu podívat na zásoby, z kterých se pokusím něco udělat, i když bez ohně ode mě nemůžou čekat zázraky. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Jak Kevin rozjímá nad otvíránim kufru, příjdu k němu a otočením v pasu do něj kopnu (myšleno do kufru). S ušklíbnutím zaznamenám, že v kufru cosi křuplo. Poté se otočim k Evě. Můžeš zkusit malej ohýnek, ale vykopej nejdřív díru do země a dělej to v ní. A to rychle, než přestane foukat, pak nás prozradí kouř. Dál se našemu nejnovějšímu členovi nevěnuju, to jediný, k čemu jí teď můžu použít už má zadaný, ten zbytek užitečnosti si teď nemůžu dovolit, musíme být zticha. Hele, pokud jde o hlídky, těmhle zkurvenejm civilům je svěřit nemůžeme. Promluvím směrem ke Kevinovi, ale nesnažím se o nějaký důvěrný tón, kdo mě slyší mě slyší. Já si vezmu první hlídku, ty vem druhou. Ráno počítej s tim, že můžou ty neři jít od východu se sluncem v zádech, kdy budeme oslněný. Má tu někdo nějakej pohotovej zdroj ohně? |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Jak Kevin rozjímá nad otvíránim kufru, příjdu k němu a otočením v pasu do něj kopnu (myšleno do kufru). S ušklíbnutím zaznamenám, že v kufru cosi křuplo. Poté se otočim k Evě. Můžeš zkusit malej ohýnek, ale vykopej nejdřív díru do země a dělej to v ní. A to rychle, než přestane foukat, pak nás prozradí kouř. Dál se našemu nejnovějšímu členovi nevěnuju, to jediný, k čemu jí teď můžu použít už má zadaný, ten zbytek užitečnosti si teď nemůžu dovolit, musíme být zticha. Hele, pokud jde o hlídky, těmhle zkurvenejm civilům je svěřit nemůžeme. Promluvím směrem ke Kevinovi, ale nesnažím se o nějaký důvěrný tón, kdo mě slyší mě slyší. Já si vezmu první hlídku, ty vem druhou. Ráno počítej s tim, že můžou ty neři jít od východu se sluncem v zádech, kdy budeme oslněný. Má tu někdo nějakej pohotovej zdroj ohně? |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Jak Kevin rozjímá nad otvíránim kufru, příjdu k němu a otočením v pasu do něj kopnu (myšleno do kufru). S ušklíbnutím zaznamenám, že v kufru cosi křuplo. Poté se otočim k Evě. Můžeš zkusit malej ohýnek, ale vykopej nejdřív díru do země a dělej to v ní. A to rychle, než přestane foukat, pak nás prozradí kouř. Dál se našemu nejnovějšímu členovi nevěnuju, to jediný, k čemu jí teď můžu použít už má zadaný, ten zbytek užitečnosti si teď nemůžu dovolit, musíme být zticha. Hele, pokud jde o hlídky, těmhle zkurvenejm civilům je svěřit nemůžeme. Promluvím směrem ke Kevinovi, ale nesnažím se o nějaký důvěrný tón, kdo mě slyší mě slyší. Já si vezmu první hlídku, ty vem druhou. Ráno počítej s tim, že můžou ty neři jít od východu se sluncem v zádech, kdy budeme oslněný. Má tu někdo nějakej pohotovej zdroj ohně? |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Gertův způsob otvírání mne nijak nepřekvapí, už si začínám na jednání tohohle chlapíka zvykat. Očividně je to zastánce teorie: Když něco chceš zkus to silou a když to nejde, tak ještě větší silou. Hlavní je že kufr se otevřel a já můžu shlédnout co se v něm nalézá. No a u toho mluvím s Gertem: Dobrá beru si tedy na starost ráno, sice nejsem žádný raní ptáče, ale budiž. Jo a nebuď mě kopancem dobřicha, jak by tě asi mohlo napadnout. Jestli to uděláš, tak ti to vrátím pažbou do holeně. Co se týče výbavy tak po té právě pátrám. Nevím jestli tu někde nejsou zbylé molotovi, zapalovač mám u sebe od toho, jak jsem se zapaloval posledně. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Gertův způsob otvírání mne nijak nepřekvapí, už si začínám na jednání tohohle chlapíka zvykat. Očividně je to zastánce teorie: Když něco chceš zkus to silou a když to nejde, tak ještě větší silou. Hlavní je že kufr se otevřel a já můžu shlédnout co se v něm nalézá. No a u toho mluvím s Gertem: Dobrá beru si tedy na starost ráno, sice nejsem žádný raní ptáče, ale budiž. Jo a nebuď mě kopancem dobřicha, jak by tě asi mohlo napadnout. Jestli to uděláš, tak ti to vrátím pažbou do holeně. Co se týče výbavy tak po té právě pátrám. Nevím jestli tu někde nejsou zbylé molotovi, zapalovač mám u sebe od toho, jak jsem se zapaloval posledně. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Gertův způsob otvírání mne nijak nepřekvapí, už si začínám na jednání tohohle chlapíka zvykat. Očividně je to zastánce teorie: Když něco chceš zkus to silou a když to nejde, tak ještě větší silou. Hlavní je že kufr se otevřel a já můžu shlédnout co se v něm nalézá. No a u toho mluvím s Gertem: Dobrá beru si tedy na starost ráno, sice nejsem žádný raní ptáče, ale budiž. Jo a nebuď mě kopancem dobřicha, jak by tě asi mohlo napadnout. Jestli to uděláš, tak ti to vrátím pažbou do holeně. Co se týče výbavy tak po té právě pátrám. Nevím jestli tu někde nejsou zbylé molotovi, zapalovač mám u sebe od toho, jak jsem se zapaloval posledně. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Gertův způsob otvírání mne nijak nepřekvapí, už si začínám na jednání tohohle chlapíka zvykat. Očividně je to zastánce teorie: Když něco chceš zkus to silou a když to nejde, tak ještě větší silou. Hlavní je že kufr se otevřel a já můžu shlédnout co se v něm nalézá. No a u toho mluvím s Gertem: Dobrá beru si tedy na starost ráno, sice nejsem žádný raní ptáče, ale budiž. Jo a nebuď mě kopancem dobřicha, jak by tě asi mohlo napadnout. Jestli to uděláš, tak ti to vrátím pažbou do holeně. Co se týče výbavy tak po té právě pátrám. Nevím jestli tu někde nejsou zbylé molotovi, zapalovač mám u sebe od toho, jak jsem se zapaloval posledně. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Gertův způsob otvírání mne nijak nepřekvapí, už si začínám na jednání tohohle chlapíka zvykat. Očividně je to zastánce teorie: Když něco chceš zkus to silou a když to nejde, tak ještě větší silou. Hlavní je že kufr se otevřel a já můžu shlédnout co se v něm nalézá. No a u toho mluvím s Gertem: Dobrá beru si tedy na starost ráno, sice nejsem žádný raní ptáče, ale budiž. Jo a nebuď mě kopancem dobřicha, jak by tě asi mohlo napadnout. Jestli to uděláš, tak ti to vrátím pažbou do holeně. Co se týče výbavy tak po té právě pátrám. Nevím jestli tu někde nejsou zbylé molotovi, zapalovač mám u sebe od toho, jak jsem se zapaloval posledně. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Zpod přivřených víček přes sklo sklenice kořalky pozorně sleduji ruce návštěvníků, zvlášť pak muže jemuž se v ruce houpe brokovnice. Stále se opírám o bar napodobujíc ležérní rozvláčnost opilce který se každou chvíli chystá sklouznout na podlahu a usnout. Pravačku nechám zaháknutou za šněrování na hrudi blízko vrhacích dýk skrytých pod kabátem připravený je vrhnout do zad těch lidí kdyby se pokusili na Laskiho zaútočit. Jen občas vrhnu pohled k oknu a dveřím abych neztratil přehled a dál naslouchám hovoru. a přitom si nechávám stéct pár kapek alkoholu po bradě na hruď abych byl i cítit po chlastu. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Hmmm, tak na to asi serem, stejně by to bylo o držku. Kolem třetí ráno tě vzdudim. Teď se dem nažrat... Odpovím už skoro i mile Kevinovi, poté se o poznání méně mile otočim na Evu Bude už ta šlichta? |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Hmmm, tak na to asi serem, stejně by to bylo o držku. Kolem třetí ráno tě vzdudim. Teď se dem nažrat... Odpovím už skoro i mile Kevinovi, poté se o poznání méně mile otočim na Evu Bude už ta šlichta? |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Hmmm, tak na to asi serem, stejně by to bylo o držku. Kolem třetí ráno tě vzdudim. Teď se dem nažrat... Odpovím už skoro i mile Kevinovi, poté se o poznání méně mile otočim na Evu Bude už ta šlichta? |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když Hnusák otevře "kufr", prohledám zásoby. Hmm...nic moc. Nakonec se smířím s tím, že nic velkolepého tu asi neudělám, ale stejně si dám záležet, abych si šplhla. Dobré jídlo může být dobrý důvod proč mě ochránit, protože kdo by chtěl jíst pořád studenou večeři. Najdu si přírodní prohlubeň, kam nanosím chrastí. Kevine, mohl bys to zapálit? Jsem ráda, že nemám oheň já, protože to bude stát nějaké úsilí tohle podpálit. Radši se přestanu usmívat a vrhnu se do příprav na vaření, než to Kevin na mě hodí. Maso naskládám na velkou, špinavou pánev, poleju trochu olejem, okořením, osolím, podleju, přiklopím a podusím... Asi po dvaceti minutách, od chvíle kdy se rozhořel oheň, se postavím s pánví plnou voňavého masíčka a celkem pálivé, kořeněné šťávy v ruce. Hotovo panstvo. V autě si vemte ty placky a pojďte si pro dobrůtku. Každému podám veliký biftek a pánev se sosem položím na zem, aby si všichni mohli smočit své pšeničné placky. Vsadim se, že nikdo z nich už dlouho nic tak dobrého nejedl. Škoda, že už moc dalších takových věcí uvařit neumím, ale to budu řešit až jindy. Dneska si dávám za jedna. Usměju se, když si vzpomenu, jak jsem se smála těm pitomečkum, co chodili do školy. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když Hnusák otevře "kufr", prohledám zásoby. Hmm...nic moc. Nakonec se smířím s tím, že nic velkolepého tu asi neudělám, ale stejně si dám záležet, abych si šplhla. Dobré jídlo může být dobrý důvod proč mě ochránit, protože kdo by chtěl jíst pořád studenou večeři. Najdu si přírodní prohlubeň, kam nanosím chrastí. Kevine, mohl bys to zapálit? Jsem ráda, že nemám oheň já, protože to bude stát nějaké úsilí tohle podpálit. Radši se přestanu usmívat a vrhnu se do příprav na vaření, než to Kevin na mě hodí. Maso naskládám na velkou, špinavou pánev, poleju trochu olejem, okořením, osolím, podleju, přiklopím a podusím... Asi po dvaceti minutách, od chvíle kdy se rozhořel oheň, se postavím s pánví plnou voňavého masíčka a celkem pálivé, kořeněné šťávy v ruce. Hotovo panstvo. V autě si vemte ty placky a pojďte si pro dobrůtku. Každému podám veliký biftek a pánev se sosem položím na zem, aby si všichni mohli smočit své pšeničné placky. Vsadim se, že nikdo z nich už dlouho nic tak dobrého nejedl. Škoda, že už moc dalších takových věcí uvařit neumím, ale to budu řešit až jindy. Dneska si dávám za jedna. Usměju se, když si vzpomenu, jak jsem se smála těm pitomečkum, co chodili do školy. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když Hnusák otevře "kufr", prohledám zásoby. Hmm...nic moc. Nakonec se smířím s tím, že nic velkolepého tu asi neudělám, ale stejně si dám záležet, abych si šplhla. Dobré jídlo může být dobrý důvod proč mě ochránit, protože kdo by chtěl jíst pořád studenou večeři. Najdu si přírodní prohlubeň, kam nanosím chrastí. Kevine, mohl bys to zapálit? Jsem ráda, že nemám oheň já, protože to bude stát nějaké úsilí tohle podpálit. Radši se přestanu usmívat a vrhnu se do příprav na vaření, než to Kevin na mě hodí. Maso naskládám na velkou, špinavou pánev, poleju trochu olejem, okořením, osolím, podleju, přiklopím a podusím... Asi po dvaceti minutách, od chvíle kdy se rozhořel oheň, se postavím s pánví plnou voňavého masíčka a celkem pálivé, kořeněné šťávy v ruce. Hotovo panstvo. V autě si vemte ty placky a pojďte si pro dobrůtku. Každému podám veliký biftek a pánev se sosem položím na zem, aby si všichni mohli smočit své pšeničné placky. Vsadim se, že nikdo z nich už dlouho nic tak dobrého nejedl. Škoda, že už moc dalších takových věcí uvařit neumím, ale to budu řešit až jindy. Dneska si dávám za jedna. Usměju se, když si vzpomenu, jak jsem se smála těm pitomečkum, co chodili do školy. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když Hnusák otevře "kufr", prohledám zásoby. Hmm...nic moc. Nakonec se smířím s tím, že nic velkolepého tu asi neudělám, ale stejně si dám záležet, abych si šplhla. Dobré jídlo může být dobrý důvod proč mě ochránit, protože kdo by chtěl jíst pořád studenou večeři. Najdu si přírodní prohlubeň, kam nanosím chrastí. Kevine, mohl bys to zapálit? Jsem ráda, že nemám oheň já, protože to bude stát nějaké úsilí tohle podpálit. Radši se přestanu usmívat a vrhnu se do příprav na vaření, než to Kevin na mě hodí. Maso naskládám na velkou, špinavou pánev, poleju trochu olejem, okořením, osolím, podleju, přiklopím a podusím... Asi po dvaceti minutách, od chvíle kdy se rozhořel oheň, se postavím s pánví plnou voňavého masíčka a celkem pálivé, kořeněné šťávy v ruce. Hotovo panstvo. V autě si vemte ty placky a pojďte si pro dobrůtku. Každému podám veliký biftek a pánev se sosem položím na zem, aby si všichni mohli smočit své pšeničné placky. Vsadim se, že nikdo z nich už dlouho nic tak dobrého nejedl. Škoda, že už moc dalších takových věcí uvařit neumím, ale to budu řešit až jindy. Dneska si dávám za jedna. Usměju se, když si vzpomenu, jak jsem se smála těm pitomečkum, co chodili do školy. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Barmanovi už neodpovím a pomalu se otočím ve směru jeho pohledu k ošuntělému padesátníkovi. Když nás pozve ke stolu a představí se, kývnu mu na pozdrav a zamířím k němu. Cestou se ještě jednou rozhlédnu po lokále, pak si přisednu k seržantu Laskovi. "Seržant Kulhánek." Představím se a podám ruku k pozdravu. Pokud ji Laska přijme, pevně stisknu a krátce potřesu. "Jsme z města Nový domov a do těhdle končin nás přivádí kromě problémů také diplomacie. Za pomoc vám můžeme nabídnout dohodu o spolupráci mezi naším městem a vámi a nebo zaplatit." Vysvětlím ve zkratce co tu pohledáváme a co můžeme nabídnout. Pak čekám jak se na to seržant Laska bude tvářit. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Barmanovi už neodpovím a pomalu se otočím ve směru jeho pohledu k ošuntělému padesátníkovi. Když nás pozve ke stolu a představí se, kývnu mu na pozdrav a zamířím k němu. Cestou se ještě jednou rozhlédnu po lokále, pak si přisednu k seržantu Laskovi. "Seržant Kulhánek." Představím se a podám ruku k pozdravu. Pokud ji Laska přijme, pevně stisknu a krátce potřesu. "Jsme z města Nový domov a do těhdle končin nás přivádí kromě problémů také diplomacie. Za pomoc vám můžeme nabídnout dohodu o spolupráci mezi naším městem a vámi a nebo zaplatit." Vysvětlím ve zkratce co tu pohledáváme a co můžeme nabídnout. Pak čekám jak se na to seržant Laska bude tvářit. |
| |
| soukromá zpráva od pro Laska s přátelským úsměvem stiskne Kulhánkovi pravačku. Rád vás poznávám seržante. Před pár lety jsem v Novém Domově byl. To víte, sloužím u průzkumníků. Je to pěkná osada, přátelští lidé, kteří si zvykají na život v bezpečí. Doufám, že naše spojenectví vyjde. S takovou nabídkou musíte vyhledat plukovníka Szcenskyho, našeho velitele. Laska mávne směrem k baru. Seržant Stránský vás doprovodí. Ale teď si spolu připijeme. Starší seržant hlasitě zavolá na barmana. Hospodo, nalej nám na mě čtyři deckový hruškovice. Skoro šeptem promluví opět ke Kulhánkovi. Znám toho co jí pálí a garantuju ti, že něco takovýho jsi ještě nepil. Hospodský na stůl před vás postaví čtyři sklenice s podivnou tekutinou, která je cítit tak, že by se jen z toho málem jeden pozvracel. Na Nový Domov! Pozvedne Laska svou sklenici. |
| |
| soukromá zpráva od pro Laska s přátelským úsměvem stiskne Kulhánkovi pravačku. Rád vás poznávám seržante. Před pár lety jsem v Novém Domově byl. To víte, sloužím u průzkumníků. Je to pěkná osada, přátelští lidé, kteří si zvykají na život v bezpečí. Doufám, že naše spojenectví vyjde. S takovou nabídkou musíte vyhledat plukovníka Szcenskyho, našeho velitele. Laska mávne směrem k baru. Seržant Stránský vás doprovodí. Ale teď si spolu připijeme. Starší seržant hlasitě zavolá na barmana. Hospodo, nalej nám na mě čtyři deckový hruškovice. Skoro šeptem promluví opět ke Kulhánkovi. Znám toho co jí pálí a garantuju ti, že něco takovýho jsi ještě nepil. Hospodský na stůl před vás postaví čtyři sklenice s podivnou tekutinou, která je cítit tak, že by se jen z toho málem jeden pozvracel. Na Nový Domov! Pozvedne Laska svou sklenici. |
| |
| soukromá zpráva od pro Laska s přátelským úsměvem stiskne Kulhánkovi pravačku. Rád vás poznávám seržante. Před pár lety jsem v Novém Domově byl. To víte, sloužím u průzkumníků. Je to pěkná osada, přátelští lidé, kteří si zvykají na život v bezpečí. Doufám, že naše spojenectví vyjde. S takovou nabídkou musíte vyhledat plukovníka Szcenskyho, našeho velitele. Laska mávne směrem k baru. Seržant Stránský vás doprovodí. Ale teď si spolu připijeme. Starší seržant hlasitě zavolá na barmana. Hospodo, nalej nám na mě čtyři deckový hruškovice. Skoro šeptem promluví opět ke Kulhánkovi. Znám toho co jí pálí a garantuju ti, že něco takovýho jsi ještě nepil. Hospodský na stůl před vás postaví čtyři sklenice s podivnou tekutinou, která je cítit tak, že by se jen z toho málem jeden pozvracel. Na Nový Domov! Pozvedne Laska svou sklenici. |
| |
| soukromá zpráva od pro Laska s přátelským úsměvem stiskne Kulhánkovi pravačku. Rád vás poznávám seržante. Před pár lety jsem v Novém Domově byl. To víte, sloužím u průzkumníků. Je to pěkná osada, přátelští lidé, kteří si zvykají na život v bezpečí. Doufám, že naše spojenectví vyjde. S takovou nabídkou musíte vyhledat plukovníka Szcenskyho, našeho velitele. Laska mávne směrem k baru. Seržant Stránský vás doprovodí. Ale teď si spolu připijeme. Starší seržant hlasitě zavolá na barmana. Hospodo, nalej nám na mě čtyři deckový hruškovice. Skoro šeptem promluví opět ke Kulhánkovi. Znám toho co jí pálí a garantuju ti, že něco takovýho jsi ještě nepil. Hospodský na stůl před vás postaví čtyři sklenice s podivnou tekutinou, která je cítit tak, že by se jen z toho málem jeden pozvracel. Na Nový Domov! Pozvedne Laska svou sklenici. |
| |
| soukromá zpráva od pro V kufru auta najdete pytel s obilnýma plackama, uzené maso, lano, 2 molotovy, nůž, kanystr vody, rezervní kolo auta, 4 deky a dvě celty. Přehrabujete se tím, když v začínající noci spatříte v dáli, na silnici kterou jste přijeli, světlo. Po nějaké chvíli uslyšíte i hluk. Zřejmě nejste jediní, kdo vlastní automobil. Vaše auto zřejmě nestihnete nikam schovat, i kdyby bylo kam, ale když pospíšíte, mohli byste se zkusit schovat vy. |
| |
| soukromá zpráva od pro V kufru auta najdete pytel s obilnýma plackama, uzené maso, lano, 2 molotovy, nůž, kanystr vody, rezervní kolo auta, 4 deky a dvě celty. Přehrabujete se tím, když v začínající noci spatříte v dáli, na silnici kterou jste přijeli, světlo. Po nějaké chvíli uslyšíte i hluk. Zřejmě nejste jediní, kdo vlastní automobil. Vaše auto zřejmě nestihnete nikam schovat, i kdyby bylo kam, ale když pospíšíte, mohli byste se zkusit schovat vy. |
| |
| soukromá zpráva od pro V kufru auta najdete pytel s obilnýma plackama, uzené maso, lano, 2 molotovy, nůž, kanystr vody, rezervní kolo auta, 4 deky a dvě celty. Přehrabujete se tím, když v začínající noci spatříte v dáli, na silnici kterou jste přijeli, světlo. Po nějaké chvíli uslyšíte i hluk. Zřejmě nejste jediní, kdo vlastní automobil. Vaše auto zřejmě nestihnete nikam schovat, i kdyby bylo kam, ale když pospíšíte, mohli byste se zkusit schovat vy. |
| |
| soukromá zpráva od pro V kufru auta najdete pytel s obilnýma plackama, uzené maso, lano, 2 molotovy, nůž, kanystr vody, rezervní kolo auta, 4 deky a dvě celty. Přehrabujete se tím, když v začínající noci spatříte v dáli, na silnici kterou jste přijeli, světlo. Po nějaké chvíli uslyšíte i hluk. Zřejmě nejste jediní, kdo vlastní automobil. Vaše auto zřejmě nestihnete nikam schovat, i kdyby bylo kam, ale když pospíšíte, mohli byste se zkusit schovat vy. |
| |
| soukromá zpráva od pro V kufru auta najdete pytel s obilnýma plackama, uzené maso, lano, 2 molotovy, nůž, kanystr vody, rezervní kolo auta, 4 deky a dvě celty. Přehrabujete se tím, když v začínající noci spatříte v dáli, na silnici kterou jste přijeli, světlo. Po nějaké chvíli uslyšíte i hluk. Zřejmě nejste jediní, kdo vlastní automobil. Vaše auto zřejmě nestihnete nikam schovat, i kdyby bylo kam, ale když pospíšíte, mohli byste se zkusit schovat vy. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Trochu se mi uleví, když zaslechnu, že místní o našem městě vědí. Člověk, kterej ví o co jde se snáz přesvědčuje, když ví co nabízíme. Pomyslím si a sleduju jak barman přináší čtyři panáky pálenky. Jeden si vezmu naznačím přiťuknutí a otočím ho do sebe. "Úúúhhh. . . možná by stačilo tohle, kdyby to nevyšlo s tím benzínem. Na to by nám to asi jelo taky." Řeknu s pobaveným úsměvem Laskovi i barmanovi. Položím panáka na stůl a pomalu se zvednu. "Těšilo mě seržante, možná se ještě uvidíme." Pokynu mu na rozloučenou a vyrazím k baru rovnou k seržantu Stránskýmu. "Seržant Stránský?" Zeptám se a postavím se vedle něho. "Posílá mě Laska, prý nás můžete dovést na základnu. Já jsem seržant Kulhánek." Dodám hned a podám mu ruku n pozdrav. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Trochu se mi uleví, když zaslechnu, že místní o našem městě vědí. Člověk, kterej ví o co jde se snáz přesvědčuje, když ví co nabízíme. Pomyslím si a sleduju jak barman přináší čtyři panáky pálenky. Jeden si vezmu naznačím přiťuknutí a otočím ho do sebe. "Úúúhhh. . . možná by stačilo tohle, kdyby to nevyšlo s tím benzínem. Na to by nám to asi jelo taky." Řeknu s pobaveným úsměvem Laskovi i barmanovi. Položím panáka na stůl a pomalu se zvednu. "Těšilo mě seržante, možná se ještě uvidíme." Pokynu mu na rozloučenou a vyrazím k baru rovnou k seržantu Stránskýmu. "Seržant Stránský?" Zeptám se a postavím se vedle něho. "Posílá mě Laska, prý nás můžete dovést na základnu. Já jsem seržant Kulhánek." Dodám hned a podám mu ruku n pozdrav. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Trochu se mi uleví, když zaslechnu, že místní o našem městě vědí. Člověk, kterej ví o co jde se snáz přesvědčuje, když ví co nabízíme. Pomyslím si a sleduju jak barman přináší čtyři panáky pálenky. Jeden si vezmu naznačím přiťuknutí a otočím ho do sebe. "Úúúhhh. . . možná by stačilo tohle, kdyby to nevyšlo s tím benzínem. Na to by nám to asi jelo taky." Řeknu s pobaveným úsměvem Laskovi i barmanovi. Položím panáka na stůl a pomalu se zvednu. "Těšilo mě seržante, možná se ještě uvidíme." Pokynu mu na rozloučenou a vyrazím k baru rovnou k seržantu Stránskýmu. "Seržant Stránský?" Zeptám se a postavím se vedle něho. "Posílá mě Laska, prý nás můžete dovést na základnu. Já jsem seržant Kulhánek." Dodám hned a podám mu ruku n pozdrav. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Slyšel jsem váš rozhovor Seržante. Pobaveně se zašklebím. Nebo myslíte že vám stojím kousek za zády jen tak? Odpovím a náhle se narovnám a otřu si tvář po brindanou kořalkou zatím co pravačka mi vyklouzne s pod okraje zpola rozhaleného koženého pláště pod kterým se na okamžik objeví střenky vrhacích nožů. A pevně stisknu podanou ruku zatím co si mluvčího prohlížím. Myslím že bychom se neměli moc zdržovat ať můžeme vyrazit , naše záležitosti by třeba nemuseli počkat. Významně pohlédnu zpod hustého obočí na Laska a potom se obrátím spět ke Kulhánkovi. Má ta vaše kára doufám ještě dost paliva na cestu do záklany... sice to není daleko ale nač se zdržovat. Tak jdeme... Narazím si na hlavu klobouk který zastíní mou protáhlou opálenou tvář s mírným strništěm lemovanou dvěma copánky hustých černých vlasů a rychle se rozloučím se seržantem Laskou když do sebe ještě kopnu pohár Hruškovice. S Pod stolu vytáhnu svůj bágl se zavěšenou kuší a zamířím ke kde před sebe pustím oba zájemce o návštěvu základny. ________________________________________ Jsem Asi tak plus mínus 23 let starej Vysokej pohublej s černou hřívou spletenou vepředu do dvou copánků které mi lemují protáhlou opálenou tvář se strništěm stíněnou širokým okrajem kovbojského klobouku. Na sobe koženej kabát plátěnou halenu a staré džíny a lehké škorně s tenčí kůže. u boku se mi houpe těžký tesák kombinace zbraně a pracovního nástroje. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Slyšel jsem váš rozhovor Seržante. Pobaveně se zašklebím. Nebo myslíte že vám stojím kousek za zády jen tak? Odpovím a náhle se narovnám a otřu si tvář po brindanou kořalkou zatím co pravačka mi vyklouzne s pod okraje zpola rozhaleného koženého pláště pod kterým se na okamžik objeví střenky vrhacích nožů. A pevně stisknu podanou ruku zatím co si mluvčího prohlížím. Myslím že bychom se neměli moc zdržovat ať můžeme vyrazit , naše záležitosti by třeba nemuseli počkat. Významně pohlédnu zpod hustého obočí na Laska a potom se obrátím spět ke Kulhánkovi. Má ta vaše kára doufám ještě dost paliva na cestu do záklany... sice to není daleko ale nač se zdržovat. Tak jdeme... Narazím si na hlavu klobouk který zastíní mou protáhlou opálenou tvář s mírným strništěm lemovanou dvěma copánky hustých černých vlasů a rychle se rozloučím se seržantem Laskou když do sebe ještě kopnu pohár Hruškovice. S Pod stolu vytáhnu svůj bágl se zavěšenou kuší a zamířím ke kde před sebe pustím oba zájemce o návštěvu základny. ________________________________________ Jsem Asi tak plus mínus 23 let starej Vysokej pohublej s černou hřívou spletenou vepředu do dvou copánků které mi lemují protáhlou opálenou tvář se strništěm stíněnou širokým okrajem kovbojského klobouku. Na sobe koženej kabát plátěnou halenu a staré džíny a lehké škorně s tenčí kůže. u boku se mi houpe těžký tesák kombinace zbraně a pracovního nástroje. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Slyšel jsem váš rozhovor Seržante. Pobaveně se zašklebím. Nebo myslíte že vám stojím kousek za zády jen tak? Odpovím a náhle se narovnám a otřu si tvář po brindanou kořalkou zatím co pravačka mi vyklouzne s pod okraje zpola rozhaleného koženého pláště pod kterým se na okamžik objeví střenky vrhacích nožů. A pevně stisknu podanou ruku zatím co si mluvčího prohlížím. Myslím že bychom se neměli moc zdržovat ať můžeme vyrazit , naše záležitosti by třeba nemuseli počkat. Významně pohlédnu zpod hustého obočí na Laska a potom se obrátím spět ke Kulhánkovi. Má ta vaše kára doufám ještě dost paliva na cestu do záklany... sice to není daleko ale nač se zdržovat. Tak jdeme... Narazím si na hlavu klobouk který zastíní mou protáhlou opálenou tvář s mírným strništěm lemovanou dvěma copánky hustých černých vlasů a rychle se rozloučím se seržantem Laskou když do sebe ještě kopnu pohár Hruškovice. S Pod stolu vytáhnu svůj bágl se zavěšenou kuší a zamířím ke kde před sebe pustím oba zájemce o návštěvu základny. ________________________________________ Jsem Asi tak plus mínus 23 let starej Vysokej pohublej s černou hřívou spletenou vepředu do dvou copánků které mi lemují protáhlou opálenou tvář se strništěm stíněnou širokým okrajem kovbojského klobouku. Na sobe koženej kabát plátěnou halenu a staré džíny a lehké škorně s tenčí kůže. u boku se mi houpe těžký tesák kombinace zbraně a pracovního nástroje. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Slyšel jsem váš rozhovor Seržante. Pobaveně se zašklebím. Nebo myslíte že vám stojím kousek za zády jen tak? Odpovím a náhle se narovnám a otřu si tvář po brindanou kořalkou zatím co pravačka mi vyklouzne s pod okraje zpola rozhaleného koženého pláště pod kterým se na okamžik objeví střenky vrhacích nožů. A pevně stisknu podanou ruku zatím co si mluvčího prohlížím. Myslím že bychom se neměli moc zdržovat ať můžeme vyrazit , naše záležitosti by třeba nemuseli počkat. Významně pohlédnu zpod hustého obočí na Laska a potom se obrátím spět ke Kulhánkovi. Má ta vaše kára doufám ještě dost paliva na cestu do záklany... sice to není daleko ale nač se zdržovat. Tak jdeme... Narazím si na hlavu klobouk který zastíní mou protáhlou opálenou tvář s mírným strništěm lemovanou dvěma copánky hustých černých vlasů a rychle se rozloučím se seržantem Laskou když do sebe ještě kopnu pohár Hruškovice. S Pod stolu vytáhnu svůj bágl se zavěšenou kuší a zamířím ke kde před sebe pustím oba zájemce o návštěvu základny. ________________________________________ Jsem Asi tak plus mínus 23 let starej Vysokej pohublej s černou hřívou spletenou vepředu do dvou copánků které mi lemují protáhlou opálenou tvář se strništěm stíněnou širokým okrajem kovbojského klobouku. Na sobe koženej kabát plátěnou halenu a staré džíny a lehké škorně s tenčí kůže. u boku se mi houpe těžký tesák kombinace zbraně a pracovního nástroje. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když si všimnu návštěvy, tak na nic moc nečekám. Vezmu pytel s plackama, maso a kanystr s vodou a hodím je do příkopy, tak aby moc nerazili a pokud to stihnu tak na ně hodím i nějaké klestí. Mezí tím houknu na ostatní: Evo, Hugo vemte radního a někam zmizte! Gerte ty jim pomoz pokud to bude nutný a pak....to je na tobě, stejně by jsi na moje rady nedal. Pokud to bude vypadat bezpečně a zastaví, tak s nima promluv, já tě budu krýt z vrchu. Sám pak vezmu nůž, lano a dva molotovy a vyrazím skrýt se nad úroveň silnice. A usměju se s pohledem na molotov každé ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když si všimnu návštěvy, tak na nic moc nečekám. Vezmu pytel s plackama, maso a kanystr s vodou a hodím je do příkopy, tak aby moc nerazili a pokud to stihnu tak na ně hodím i nějaké klestí. Mezí tím houknu na ostatní: Evo, Hugo vemte radního a někam zmizte! Gerte ty jim pomoz pokud to bude nutný a pak....to je na tobě, stejně by jsi na moje rady nedal. Pokud to bude vypadat bezpečně a zastaví, tak s nima promluv, já tě budu krýt z vrchu. Sám pak vezmu nůž, lano a dva molotovy a vyrazím skrýt se nad úroveň silnice. A usměju se s pohledem na molotov každé ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když si všimnu návštěvy, tak na nic moc nečekám. Vezmu pytel s plackama, maso a kanystr s vodou a hodím je do příkopy, tak aby moc nerazili a pokud to stihnu tak na ně hodím i nějaké klestí. Mezí tím houknu na ostatní: Evo, Hugo vemte radního a někam zmizte! Gerte ty jim pomoz pokud to bude nutný a pak....to je na tobě, stejně by jsi na moje rady nedal. Pokud to bude vypadat bezpečně a zastaví, tak s nima promluv, já tě budu krýt z vrchu. Sám pak vezmu nůž, lano a dva molotovy a vyrazím skrýt se nad úroveň silnice. A usměju se s pohledem na molotov každé ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když si všimnu návštěvy, tak na nic moc nečekám. Vezmu pytel s plackama, maso a kanystr s vodou a hodím je do příkopy, tak aby moc nerazili a pokud to stihnu tak na ně hodím i nějaké klestí. Mezí tím houknu na ostatní: Evo, Hugo vemte radního a někam zmizte! Gerte ty jim pomoz pokud to bude nutný a pak....to je na tobě, stejně by jsi na moje rady nedal. Pokud to bude vypadat bezpečně a zastaví, tak s nima promluv, já tě budu krýt z vrchu. Sám pak vezmu nůž, lano a dva molotovy a vyrazím skrýt se nad úroveň silnice. A usměju se s pohledem na molotov každé ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když si všimnu návštěvy, tak na nic moc nečekám. Vezmu pytel s plackama, maso a kanystr s vodou a hodím je do příkopy, tak aby moc nerazili a pokud to stihnu tak na ně hodím i nějaké klestí. Mezí tím houknu na ostatní: Evo, Hugo vemte radního a někam zmizte! Gerte ty jim pomoz pokud to bude nutný a pak....to je na tobě, stejně by jsi na moje rady nedal. Pokud to bude vypadat bezpečně a zastaví, tak s nima promluv, já tě budu krýt z vrchu. Sám pak vezmu nůž, lano a dva molotovy a vyrazím skrýt se nad úroveň silnice. A usměju se s pohledem na molotov každé ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Když Kulhánek mluví s Laskou, pozorně poslouchám. Brokovnici držím v pravé ruce s hlavní namířenou na podlahu. Když se mi ozve hlas za zády, snažím se stále vypadat klidně, ale v duchu si vynadám. Do háje, nechal jsem se uklidnit tím že ten Laska vypadá klidně a zapoměl jsem si krejt záda, sem to ale pitomec. Na otázku toho co vypadá jako nějakej divoch odpovím. Jo ještě nějaký palivo máme, snad vydrží. Počkám co udělá Kulhánek a pokud bude souhlasit s přípitkem, tak se taky napiju toho jejich patoku. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Když Kulhánek mluví s Laskou, pozorně poslouchám. Brokovnici držím v pravé ruce s hlavní namířenou na podlahu. Když se mi ozve hlas za zády, snažím se stále vypadat klidně, ale v duchu si vynadám. Do háje, nechal jsem se uklidnit tím že ten Laska vypadá klidně a zapoměl jsem si krejt záda, sem to ale pitomec. Na otázku toho co vypadá jako nějakej divoch odpovím. Jo ještě nějaký palivo máme, snad vydrží. Počkám co udělá Kulhánek a pokud bude souhlasit s přípitkem, tak se taky napiju toho jejich patoku. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Když Kulhánek mluví s Laskou, pozorně poslouchám. Brokovnici držím v pravé ruce s hlavní namířenou na podlahu. Když se mi ozve hlas za zády, snažím se stále vypadat klidně, ale v duchu si vynadám. Do háje, nechal jsem se uklidnit tím že ten Laska vypadá klidně a zapoměl jsem si krejt záda, sem to ale pitomec. Na otázku toho co vypadá jako nějakej divoch odpovím. Jo ještě nějaký palivo máme, snad vydrží. Počkám co udělá Kulhánek a pokud bude souhlasit s přípitkem, tak se taky napiju toho jejich patoku. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Evo, ty tu počkej s radním. Doktore, ty mazej mimo silnici na druhou stranu, než Kevin. Pokud to vyjde, máme benzín. Evo, ty nestůj mezi autem a nima. Sám mezitím hrábnu ke škarpě do hlíny, několikrát mohutně plivnu do dlaně a vyrobím v ní husté bahno. Zatímco si jím natírám obličej a ruce, začnu se pasovat pod auto. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Evo, ty tu počkej s radním. Doktore, ty mazej mimo silnici na druhou stranu, než Kevin. Pokud to vyjde, máme benzín. Evo, ty nestůj mezi autem a nima. Sám mezitím hrábnu ke škarpě do hlíny, několikrát mohutně plivnu do dlaně a vyrobím v ní husté bahno. Zatímco si jím natírám obličej a ruce, začnu se pasovat pod auto. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Evo, ty tu počkej s radním. Doktore, ty mazej mimo silnici na druhou stranu, než Kevin. Pokud to vyjde, máme benzín. Evo, ty nestůj mezi autem a nima. Sám mezitím hrábnu ke škarpě do hlíny, několikrát mohutně plivnu do dlaně a vyrobím v ní husté bahno. Zatímco si jím natírám obličej a ruce, začnu se pasovat pod auto. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když zaujmete své pozice, nezbývá než čekat. Uplyne ještě možná deset minut, než se cizí automobil přblíží až k vám. Jde o velký náklaďák který vypadá ještě o dost starší než vaše auto. Vepředu má kabinu, kde zřejmě sedí řídič. Vzadu je zakrytý pouze plachtou  Zastaví asi dvacet metrů před vaším autem. Zezadu postupně vyskáčou muži. Je jich dvanáct. Sedm z nich má kuše, tři pušky a dva pistole, pokud v té tmě vidíte dobře. Všichni jsou ve střehu. Těžko říct, jestli ještě někdo zůstal uvnitř, rozhodně v přední kabině ano. Pouze z místa spolujezdce vystoupil muž, který s pistolí v ruce začne udílet rozkazy. Vy tři prohledejte auto. Dva muži na každou stranu silnice a najít stopy. Ostatní je kryjou. Muži začnou plnit rozkazy. Dobrá zpráva je, že si vás zatím nevšimli, špatná že to tak nezůstane na dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když zaujmete své pozice, nezbývá než čekat. Uplyne ještě možná deset minut, než se cizí automobil přblíží až k vám. Jde o velký náklaďák který vypadá ještě o dost starší než vaše auto. Vepředu má kabinu, kde zřejmě sedí řídič. Vzadu je zakrytý pouze plachtou Zastaví asi dvacet metrů před vaším autem. Zezadu postupně vyskáčou muži. Je jich dvanáct. Sedm z nich má kuše, tři pušky a dva pistole, pokud v té tmě vidíte dobře. Všichni jsou ve střehu. Těžko říct, jestli ještě někdo zůstal uvnitř, rozhodně v přední kabině ano. Pouze z místa spolujezdce vystoupil muž, který s pistolí v ruce začne udílet rozkazy. Vy tři prohledejte auto. Dva muži na každou stranu silnice a najít stopy. Ostatní je kryjou. Muži začnou plnit rozkazy. Dobrá zpráva je, že si vás zatím nevšimli, špatná že to tak nezůstane na dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když zaujmete své pozice, nezbývá než čekat. Uplyne ještě možná deset minut, než se cizí automobil přblíží až k vám. Jde o velký náklaďák který vypadá ještě o dost starší než vaše auto. Vepředu má kabinu, kde zřejmě sedí řídič. Vzadu je zakrytý pouze plachtou Zastaví asi dvacet metrů před vaším autem. Zezadu postupně vyskáčou muži. Je jich dvanáct. Sedm z nich má kuše, tři pušky a dva pistole, pokud v té tmě vidíte dobře. Všichni jsou ve střehu. Těžko říct, jestli ještě někdo zůstal uvnitř, rozhodně v přední kabině ano. Pouze z místa spolujezdce vystoupil muž, který s pistolí v ruce začne udílet rozkazy. Vy tři prohledejte auto. Dva muži na každou stranu silnice a najít stopy. Ostatní je kryjou. Muži začnou plnit rozkazy. Dobrá zpráva je, že si vás zatím nevšimli, špatná že to tak nezůstane na dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když zaujmete své pozice, nezbývá než čekat. Uplyne ještě možná deset minut, než se cizí automobil přblíží až k vám. Jde o velký náklaďák který vypadá ještě o dost starší než vaše auto. Vepředu má kabinu, kde zřejmě sedí řídič. Vzadu je zakrytý pouze plachtou Zastaví asi dvacet metrů před vaším autem. Zezadu postupně vyskáčou muži. Je jich dvanáct. Sedm z nich má kuše, tři pušky a dva pistole, pokud v té tmě vidíte dobře. Všichni jsou ve střehu. Těžko říct, jestli ještě někdo zůstal uvnitř, rozhodně v přední kabině ano. Pouze z místa spolujezdce vystoupil muž, který s pistolí v ruce začne udílet rozkazy. Vy tři prohledejte auto. Dva muži na každou stranu silnice a najít stopy. Ostatní je kryjou. Muži začnou plnit rozkazy. Dobrá zpráva je, že si vás zatím nevšimli, špatná že to tak nezůstane na dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když zaujmete své pozice, nezbývá než čekat. Uplyne ještě možná deset minut, než se cizí automobil přblíží až k vám. Jde o velký náklaďák který vypadá ještě o dost starší než vaše auto. Vepředu má kabinu, kde zřejmě sedí řídič. Vzadu je zakrytý pouze plachtou Zastaví asi dvacet metrů před vaším autem. Zezadu postupně vyskáčou muži. Je jich dvanáct. Sedm z nich má kuše, tři pušky a dva pistole, pokud v té tmě vidíte dobře. Všichni jsou ve střehu. Těžko říct, jestli ještě někdo zůstal uvnitř, rozhodně v přední kabině ano. Pouze z místa spolujezdce vystoupil muž, který s pistolí v ruce začne udílet rozkazy. Vy tři prohledejte auto. Dva muži na každou stranu silnice a najít stopy. Ostatní je kryjou. Muži začnou plnit rozkazy. Dobrá zpráva je, že si vás zatím nevšimli, špatná že to tak nezůstane na dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Dívám se upřeně na Stránského a pak kývnu hlavou. "Dobrá, když víte o co jde můžeme rovnou vyrazit. Proč myslíte, že by naše záležitosti nemuseli počkat?" Odpovím a zároveň vyslovím otázku, protože mě zajímá proč má tak na spěch. Pomalu vykročím ke dveřím z hospody. Venku se rozhlédnu po okolí jestli je Ella kde má a zda je vše v pořádku. Pokud ano, přistoupím k vozu a pokynu Stránskému aby si nastoupil dopředu, sám si pak s Ellou sednu dozadu. "Seržante Stranský, ukažte Stanleymu kudy má ject." Vyzvu Stránského, když všichni nastoupí a poklepáním na sedadlo řidiče dám Stanleymu znamení aby nastartoval. Jsem muž asi kolem třicítky, vysoký něco málo přes metr osmdesát a váhou kolem pětaosumdesáti kilogramů. Momentálně vypadám trochu unaveně, ale pohled a držení těla napovídá permanentní obezřetnost. Mám hodně nakrátko vystříhané černé vlasy a na tváři několika denní strniště černých vousů. Oblečený jsem do uniformy městské armády, která je lehce zaprášená - kalhoty a bunda jsou z pevné hnědo-zelené látky, šité podle vzoru starých předkatastrofických bojových uniforem. (stehenní kapsy u kalhot a čtyři kapsy u bundy, dvě nahoře a dvě dole). Přes bundu mám starou neprůstřelnou vestu. Na opasku mám pouzdro s pistolí, dvě pouzdra na zásobníky k pistoli, dvě čutory a na ledvinách něco jako větší ledvinku. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Dívám se upřeně na Stránského a pak kývnu hlavou. "Dobrá, když víte o co jde můžeme rovnou vyrazit. Proč myslíte, že by naše záležitosti nemuseli počkat?" Odpovím a zároveň vyslovím otázku, protože mě zajímá proč má tak na spěch. Pomalu vykročím ke dveřím z hospody. Venku se rozhlédnu po okolí jestli je Ella kde má a zda je vše v pořádku. Pokud ano, přistoupím k vozu a pokynu Stránskému aby si nastoupil dopředu, sám si pak s Ellou sednu dozadu. "Seržante Stranský, ukažte Stanleymu kudy má ject." Vyzvu Stránského, když všichni nastoupí a poklepáním na sedadlo řidiče dám Stanleymu znamení aby nastartoval. Jsem muž asi kolem třicítky, vysoký něco málo přes metr osmdesát a váhou kolem pětaosumdesáti kilogramů. Momentálně vypadám trochu unaveně, ale pohled a držení těla napovídá permanentní obezřetnost. Mám hodně nakrátko vystříhané černé vlasy a na tváři několika denní strniště černých vousů. Oblečený jsem do uniformy městské armády, která je lehce zaprášená - kalhoty a bunda jsou z pevné hnědo-zelené látky, šité podle vzoru starých předkatastrofických bojových uniforem. (stehenní kapsy u kalhot a čtyři kapsy u bundy, dvě nahoře a dvě dole). Přes bundu mám starou neprůstřelnou vestu. Na opasku mám pouzdro s pistolí, dvě pouzdra na zásobníky k pistoli, dvě čutory a na ledvinách něco jako větší ledvinku. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Dívám se upřeně na Stránského a pak kývnu hlavou. "Dobrá, když víte o co jde můžeme rovnou vyrazit. Proč myslíte, že by naše záležitosti nemuseli počkat?" Odpovím a zároveň vyslovím otázku, protože mě zajímá proč má tak na spěch. Pomalu vykročím ke dveřím z hospody. Venku se rozhlédnu po okolí jestli je Ella kde má a zda je vše v pořádku. Pokud ano, přistoupím k vozu a pokynu Stránskému aby si nastoupil dopředu, sám si pak s Ellou sednu dozadu. "Seržante Stranský, ukažte Stanleymu kudy má ject." Vyzvu Stránského, když všichni nastoupí a poklepáním na sedadlo řidiče dám Stanleymu znamení aby nastartoval. Jsem muž asi kolem třicítky, vysoký něco málo přes metr osmdesát a váhou kolem pětaosumdesáti kilogramů. Momentálně vypadám trochu unaveně, ale pohled a držení těla napovídá permanentní obezřetnost. Mám hodně nakrátko vystříhané černé vlasy a na tváři několika denní strniště černých vousů. Oblečený jsem do uniformy městské armády, která je lehce zaprášená - kalhoty a bunda jsou z pevné hnědo-zelené látky, šité podle vzoru starých předkatastrofických bojových uniforem. (stehenní kapsy u kalhot a čtyři kapsy u bundy, dvě nahoře a dvě dole). Přes bundu mám starou neprůstřelnou vestu. Na opasku mám pouzdro s pistolí, dvě pouzdra na zásobníky k pistoli, dvě čutory a na ledvinách něco jako větší ledvinku. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Počká leda smrt ale ne obchody a já se domů těším... Odpovím klidně za chůze Kulhánkovi a prohlížím si obezřetně ten vehikl kterým dojeli. Snad se to nerozsype cestou Proběhne mi hlavou podezřívavě, konec konců cesta je krátká a tohle snad už je odzkoušené. Obezřetně z báglem mezi koleny se posadím na skřípající přední sedadlo a mávnu rukou před sebe. Rovnou po hlavní cestě a za Legnicí se dejte po té vyježděné panelové cestě mezi obilnými poli, asi tak 3 kiláky k lesu, nikam neodbočujte a u lesa zpomalte na rychlost chůze. Zatímco se vozidlo rozjíždí a já se pohodlně uvelebím na sedadle bokem tak abych viděl jak řidiče a mohl pozorovat jak vůz ovládá tak cestu před sebou. pokračuji průběžně v navigaci. Jakmile projedeme lesem a uvidíme před sebou vyčištěnej průsek v lese a na jeho druhé straně ostnatej plot s bránou a betonovou pevnůstkou tak zastav a nech mě vystoupit.... co kdyby byli strážní zrovna moc horlivý. dodám zatím co se auto pomalu natřásá na výmolech a děrách rozpadajících se betonových panelů na cestě lemované několika políčky kde obyvatelé Legnice pěstují svou potravu. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Počká leda smrt ale ne obchody a já se domů těším... Odpovím klidně za chůze Kulhánkovi a prohlížím si obezřetně ten vehikl kterým dojeli. Snad se to nerozsype cestou Proběhne mi hlavou podezřívavě, konec konců cesta je krátká a tohle snad už je odzkoušené. Obezřetně z báglem mezi koleny se posadím na skřípající přední sedadlo a mávnu rukou před sebe. Rovnou po hlavní cestě a za Legnicí se dejte po té vyježděné panelové cestě mezi obilnými poli, asi tak 3 kiláky k lesu, nikam neodbočujte a u lesa zpomalte na rychlost chůze. Zatímco se vozidlo rozjíždí a já se pohodlně uvelebím na sedadle bokem tak abych viděl jak řidiče a mohl pozorovat jak vůz ovládá tak cestu před sebou. pokračuji průběžně v navigaci. Jakmile projedeme lesem a uvidíme před sebou vyčištěnej průsek v lese a na jeho druhé straně ostnatej plot s bránou a betonovou pevnůstkou tak zastav a nech mě vystoupit.... co kdyby byli strážní zrovna moc horlivý. dodám zatím co se auto pomalu natřásá na výmolech a děrách rozpadajících se betonových panelů na cestě lemované několika políčky kde obyvatelé Legnice pěstují svou potravu. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Počká leda smrt ale ne obchody a já se domů těším... Odpovím klidně za chůze Kulhánkovi a prohlížím si obezřetně ten vehikl kterým dojeli. Snad se to nerozsype cestou Proběhne mi hlavou podezřívavě, konec konců cesta je krátká a tohle snad už je odzkoušené. Obezřetně z báglem mezi koleny se posadím na skřípající přední sedadlo a mávnu rukou před sebe. Rovnou po hlavní cestě a za Legnicí se dejte po té vyježděné panelové cestě mezi obilnými poli, asi tak 3 kiláky k lesu, nikam neodbočujte a u lesa zpomalte na rychlost chůze. Zatímco se vozidlo rozjíždí a já se pohodlně uvelebím na sedadle bokem tak abych viděl jak řidiče a mohl pozorovat jak vůz ovládá tak cestu před sebou. pokračuji průběžně v navigaci. Jakmile projedeme lesem a uvidíme před sebou vyčištěnej průsek v lese a na jeho druhé straně ostnatej plot s bránou a betonovou pevnůstkou tak zastav a nech mě vystoupit.... co kdyby byli strážní zrovna moc horlivý. dodám zatím co se auto pomalu natřásá na výmolech a děrách rozpadajících se betonových panelů na cestě lemované několika políčky kde obyvatelé Legnice pěstují svou potravu. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Sleduji jak přijede náklaďák, to su pořád klidný, ale poté, co uvidím tu spoustu očividně cvičených lidí, tak znejistím. Safra, tak tyhle nepřeperem. No snad jsou z té základny a budou přátelští, tohle silou nepůjde...budeme to muset ukecat. Chvíli počkám jestli se ozve Hnusák a začne vyjednávat, tak jak jsme se domluvili, abych zbytečně neprozrazoval svou pozici. Pokud by se tak nestalo, tak bych asi musel promluvit já, dřív než někoho z nás najdou. Našli by totiž asi Evu nebo radního a pak by byla naše vyjednávací pozice notně horší. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Sleduji jak přijede náklaďák, to su pořád klidný, ale poté, co uvidím tu spoustu očividně cvičených lidí, tak znejistím. Safra, tak tyhle nepřeperem. No snad jsou z té základny a budou přátelští, tohle silou nepůjde...budeme to muset ukecat. Chvíli počkám jestli se ozve Hnusák a začne vyjednávat, tak jak jsme se domluvili, abych zbytečně neprozrazoval svou pozici. Pokud by se tak nestalo, tak bych asi musel promluvit já, dřív než někoho z nás najdou. Našli by totiž asi Evu nebo radního a pak by byla naše vyjednávací pozice notně horší. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Sleduji jak přijede náklaďák, to su pořád klidný, ale poté, co uvidím tu spoustu očividně cvičených lidí, tak znejistím. Safra, tak tyhle nepřeperem. No snad jsou z té základny a budou přátelští, tohle silou nepůjde...budeme to muset ukecat. Chvíli počkám jestli se ozve Hnusák a začne vyjednávat, tak jak jsme se domluvili, abych zbytečně neprozrazoval svou pozici. Pokud by se tak nestalo, tak bych asi musel promluvit já, dřív než někoho z nás najdou. Našli by totiž asi Evu nebo radního a pak by byla naše vyjednávací pozice notně horší. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Sleduji jak přijede náklaďák, to su pořád klidný, ale poté, co uvidím tu spoustu očividně cvičených lidí, tak znejistím. Safra, tak tyhle nepřeperem. No snad jsou z té základny a budou přátelští, tohle silou nepůjde...budeme to muset ukecat. Chvíli počkám jestli se ozve Hnusák a začne vyjednávat, tak jak jsme se domluvili, abych zbytečně neprozrazoval svou pozici. Pokud by se tak nestalo, tak bych asi musel promluvit já, dřív než někoho z nás najdou. Našli by totiž asi Evu nebo radního a pak by byla naše vyjednávací pozice notně horší. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Sleduji jak přijede náklaďák, to su pořád klidný, ale poté, co uvidím tu spoustu očividně cvičených lidí, tak znejistím. Safra, tak tyhle nepřeperem. No snad jsou z té základny a budou přátelští, tohle silou nepůjde...budeme to muset ukecat. Chvíli počkám jestli se ozve Hnusák a začne vyjednávat, tak jak jsme se domluvili, abych zbytečně neprozrazoval svou pozici. Pokud by se tak nestalo, tak bych asi musel promluvit já, dřív než někoho z nás najdou. Našli by totiž asi Evu nebo radního a pak by byla naše vyjednávací pozice notně horší. |
| |
| soukromá zpráva od pro Seržant Stránský vás naviguje až k bráně základny. Tam vystoupí a odejde promluvit se strážnými. Co se děje seržante? Zase nějací obchodníci? Když jim Stránský vysvětlí situaci, strážní zvednou závoru a dovolí vám projet. Když projíždíte bránou, musíte obdivovat obranu základny - betónová pevnůstka a těžký kulomet vzbuzují respekt. Ujedete asi dvěstě metrů po cestě vedoucí skrz les, když dojedete ke křižovatce ve tvaru "Y". I tady je vybudovaná obranná pozice s těžkým kulometem. Za dalších asi sto metrů les skončí a vám se skýtá pohled na různé budovy vojenské základny. Přímo před sebou vidíte budovu s velkou cedulí "KANTÝNA". Odbočíte podle instrukcí Stránského doleva a projedete kolem budovy a velkým červeným křížem na stěně. Konečně dojedete ke komplexu čtyř budov znovu obehnaných plotem. Zastavíte před jednou z nich, která je zřejmě budovou velitelství. |
| |
| soukromá zpráva od pro Seržant Stránský vás naviguje až k bráně základny. Tam vystoupí a odejde promluvit se strážnými. Co se děje seržante? Zase nějací obchodníci? Když jim Stránský vysvětlí situaci, strážní zvednou závoru a dovolí vám projet. Když projíždíte bránou, musíte obdivovat obranu základny - betónová pevnůstka a těžký kulomet vzbuzují respekt. Ujedete asi dvěstě metrů po cestě vedoucí skrz les, když dojedete ke křižovatce ve tvaru "Y". I tady je vybudovaná obranná pozice s těžkým kulometem. Za dalších asi sto metrů les skončí a vám se skýtá pohled na různé budovy vojenské základny. Přímo před sebou vidíte budovu s velkou cedulí "KANTÝNA". Odbočíte podle instrukcí Stránského doleva a projedete kolem budovy a velkým červeným křížem na stěně. Konečně dojedete ke komplexu čtyř budov znovu obehnaných plotem. Zastavíte před jednou z nich, která je zřejmě budovou velitelství. |
| |
| soukromá zpráva od pro Seržant Stránský vás naviguje až k bráně základny. Tam vystoupí a odejde promluvit se strážnými. Co se děje seržante? Zase nějací obchodníci? Když jim Stránský vysvětlí situaci, strážní zvednou závoru a dovolí vám projet. Když projíždíte bránou, musíte obdivovat obranu základny - betónová pevnůstka a těžký kulomet vzbuzují respekt. Ujedete asi dvěstě metrů po cestě vedoucí skrz les, když dojedete ke křižovatce ve tvaru "Y". I tady je vybudovaná obranná pozice s těžkým kulometem. Za dalších asi sto metrů les skončí a vám se skýtá pohled na různé budovy vojenské základny. Přímo před sebou vidíte budovu s velkou cedulí "KANTÝNA". Odbočíte podle instrukcí Stránského doleva a projedete kolem budovy a velkým červeným křížem na stěně. Konečně dojedete ke komplexu čtyř budov znovu obehnaných plotem. Zastavíte před jednou z nich, která je zřejmě budovou velitelství. |
| |
| soukromá zpráva od pro Seržant Stránský vás naviguje až k bráně základny. Tam vystoupí a odejde promluvit se strážnými. Co se děje seržante? Zase nějací obchodníci? Když jim Stránský vysvětlí situaci, strážní zvednou závoru a dovolí vám projet. Když projíždíte bránou, musíte obdivovat obranu základny - betónová pevnůstka a těžký kulomet vzbuzují respekt. Ujedete asi dvěstě metrů po cestě vedoucí skrz les, když dojedete ke křižovatce ve tvaru "Y". I tady je vybudovaná obranná pozice s těžkým kulometem. Za dalších asi sto metrů les skončí a vám se skýtá pohled na různé budovy vojenské základny. Přímo před sebou vidíte budovu s velkou cedulí "KANTÝNA". Odbočíte podle instrukcí Stránského doleva a projedete kolem budovy a velkým červeným křížem na stěně. Konečně dojedete ke komplexu čtyř budov znovu obehnaných plotem. Zastavíte před jednou z nich, která je zřejmě budovou velitelství. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Tak jsme na místě, vystupovat. Prohodím a vysoukám se z vozu na který nejsem zvyklej a protáhnu se na čerstvém vzduchu. Hodím si svou výstroj zpět na záda. Pojďte za mnou dovnitř.. počkáte chvíli v hale než vás ohlásím veliteli a vysvětlím oč jde.. Za chvíli vás zavolá. Jen kývnu na stráž u vchodu. V pořádku jen poklidní návštěvníci, když budou chtít na toaletu klidně je pusť ale ať nám tu moc neběhají.. Ukážu našim návštěvníkům k několika pohodlně vyhlížejícím sedadlům potažených vydělanou kůži a sám zamířím ke schodišti vedoucímu dál do budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Tak jsme na místě, vystupovat. Prohodím a vysoukám se z vozu na který nejsem zvyklej a protáhnu se na čerstvém vzduchu. Hodím si svou výstroj zpět na záda. Pojďte za mnou dovnitř.. počkáte chvíli v hale než vás ohlásím veliteli a vysvětlím oč jde.. Za chvíli vás zavolá. Jen kývnu na stráž u vchodu. V pořádku jen poklidní návštěvníci, když budou chtít na toaletu klidně je pusť ale ať nám tu moc neběhají.. Ukážu našim návštěvníkům k několika pohodlně vyhlížejícím sedadlům potažených vydělanou kůži a sám zamířím ke schodišti vedoucímu dál do budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Tak jsme na místě, vystupovat. Prohodím a vysoukám se z vozu na který nejsem zvyklej a protáhnu se na čerstvém vzduchu. Hodím si svou výstroj zpět na záda. Pojďte za mnou dovnitř.. počkáte chvíli v hale než vás ohlásím veliteli a vysvětlím oč jde.. Za chvíli vás zavolá. Jen kývnu na stráž u vchodu. V pořádku jen poklidní návštěvníci, když budou chtít na toaletu klidně je pusť ale ať nám tu moc neběhají.. Ukážu našim návštěvníkům k několika pohodlně vyhlížejícím sedadlům potažených vydělanou kůži a sám zamířím ke schodišti vedoucímu dál do budovy. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Když se auto rozjede, pohodlně se opřu a koukám z okýnka ven. Stránský navede Stanleyho až do základny kde společně s ostatními vystoupím a opět se rozhlédnu po okolí, abych získal alespoň trochu přehled a povědomí o terénu. Na vyzvání našeho průvodce vstoupím do budovy a podle pokynů počkám společně s ostatními v hale. Sedadla v hale jen přejedu pohledem a zůstanu stát. Nerad sedím, když nevím co se bude dít. V duchu si odůvodním proč se pohodlně neusadit. Pohledem přejedu po svém dvoučlenném doprovodu a vyčkávám návratu seržanta Stránského. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Když se auto rozjede, pohodlně se opřu a koukám z okýnka ven. Stránský navede Stanleyho až do základny kde společně s ostatními vystoupím a opět se rozhlédnu po okolí, abych získal alespoň trochu přehled a povědomí o terénu. Na vyzvání našeho průvodce vstoupím do budovy a podle pokynů počkám společně s ostatními v hale. Sedadla v hale jen přejedu pohledem a zůstanu stát. Nerad sedím, když nevím co se bude dít. V duchu si odůvodním proč se pohodlně neusadit. Pohledem přejedu po svém dvoučlenném doprovodu a vyčkávám návratu seržanta Stránského. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Když se auto rozjede, pohodlně se opřu a koukám z okýnka ven. Stránský navede Stanleyho až do základny kde společně s ostatními vystoupím a opět se rozhlédnu po okolí, abych získal alespoň trochu přehled a povědomí o terénu. Na vyzvání našeho průvodce vstoupím do budovy a podle pokynů počkám společně s ostatními v hale. Sedadla v hale jen přejedu pohledem a zůstanu stát. Nerad sedím, když nevím co se bude dít. V duchu si odůvodním proč se pohodlně neusadit. Pohledem přejedu po svém dvoučlenném doprovodu a vyčkávám návratu seržanta Stránského. |
| |
| soukromá zpráva od pro Bezproblémů se dostaneš přes vojáka střežícího dveře plukovníkovo kanceláře v prvním patře. Sice se na základně moc nevyskytuješ, ale i přes to jsi celkem známý a často se ti stává, že tě znají lidé, kteří tobě jsou jen sotva povědomí. Vysvětlíš stručně plukovníku Sczenskymu o co jde, alespoň to málo co víš. Plukovník souhlasí, že se setká s velitelem delegace z Nového Domova, ale nesmí být ozbrojen a ty budeš přítomen jednání. Ostatní zatím počkají v čekárně. S tímto vzkazem tě pošle pro velitele vašich hostů. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Chvíli jsme čekal, ale gert nic....tohle nikam nevede. Nejsou přece hloupí a je jim jasné, že tu někde jsme. Je otázka času, kdy nás najdou. Máme jen dvě možnosti utéct nebo vyjednávat...zkusíme možnost B. A tak aniž bych se zvedl, s okem na mušce směřující na velitele, se ozve můj hlas do tmy. Dobrej večír! Mohu být tak smělý a zeptat se vás, kdopak nás to navštívil a co tu pohledáváte? ...Jo a pušky nechte prosím mířit do země nerad bych, aby došlo k nějakým krvavím nedorozuměním. Pak zmlknu a čekám na odpoveď a reakce. ve volné chvíli i kouknu za sebe a kolem sebe, jestli se ke mě neblíží nějaká návštěva ze zadu. Tohle se mi nelíbí, doufám že jsou z té základny, že jsou přátelští a raději odjedou než riskovat ztráty. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Chvíli jsme čekal, ale gert nic....tohle nikam nevede. Nejsou přece hloupí a je jim jasné, že tu někde jsme. Je otázka času, kdy nás najdou. Máme jen dvě možnosti utéct nebo vyjednávat...zkusíme možnost B. A tak aniž bych se zvedl, s okem na mušce směřující na velitele, se ozve můj hlas do tmy. Dobrej večír! Mohu být tak smělý a zeptat se vás, kdopak nás to navštívil a co tu pohledáváte? ...Jo a pušky nechte prosím mířit do země nerad bych, aby došlo k nějakým krvavím nedorozuměním. Pak zmlknu a čekám na odpoveď a reakce. ve volné chvíli i kouknu za sebe a kolem sebe, jestli se ke mě neblíží nějaká návštěva ze zadu. Tohle se mi nelíbí, doufám že jsou z té základny, že jsou přátelští a raději odjedou než riskovat ztráty. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Chvíli jsme čekal, ale gert nic....tohle nikam nevede. Nejsou přece hloupí a je jim jasné, že tu někde jsme. Je otázka času, kdy nás najdou. Máme jen dvě možnosti utéct nebo vyjednávat...zkusíme možnost B. A tak aniž bych se zvedl, s okem na mušce směřující na velitele, se ozve můj hlas do tmy. Dobrej večír! Mohu být tak smělý a zeptat se vás, kdopak nás to navštívil a co tu pohledáváte? ...Jo a pušky nechte prosím mířit do země nerad bych, aby došlo k nějakým krvavím nedorozuměním. Pak zmlknu a čekám na odpoveď a reakce. ve volné chvíli i kouknu za sebe a kolem sebe, jestli se ke mě neblíží nějaká návštěva ze zadu. Tohle se mi nelíbí, doufám že jsou z té základny, že jsou přátelští a raději odjedou než riskovat ztráty. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Chvíli jsme čekal, ale gert nic....tohle nikam nevede. Nejsou přece hloupí a je jim jasné, že tu někde jsme. Je otázka času, kdy nás najdou. Máme jen dvě možnosti utéct nebo vyjednávat...zkusíme možnost B. A tak aniž bych se zvedl, s okem na mušce směřující na velitele, se ozve můj hlas do tmy. Dobrej večír! Mohu být tak smělý a zeptat se vás, kdopak nás to navštívil a co tu pohledáváte? ...Jo a pušky nechte prosím mířit do země nerad bych, aby došlo k nějakým krvavím nedorozuměním. Pak zmlknu a čekám na odpoveď a reakce. ve volné chvíli i kouknu za sebe a kolem sebe, jestli se ke mě neblíží nějaká návštěva ze zadu. Tohle se mi nelíbí, doufám že jsou z té základny, že jsou přátelští a raději odjedou než riskovat ztráty. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Chvíli jsme čekal, ale gert nic....tohle nikam nevede. Nejsou přece hloupí a je jim jasné, že tu někde jsme. Je otázka času, kdy nás najdou. Máme jen dvě možnosti utéct nebo vyjednávat...zkusíme možnost B. A tak aniž bych se zvedl, s okem na mušce směřující na velitele, se ozve můj hlas do tmy. Dobrej večír! Mohu být tak smělý a zeptat se vás, kdopak nás to navštívil a co tu pohledáváte? ...Jo a pušky nechte prosím mířit do země nerad bych, aby došlo k nějakým krvavím nedorozuměním. Pak zmlknu a čekám na odpoveď a reakce. ve volné chvíli i kouknu za sebe a kolem sebe, jestli se ke mě neblíží nějaká návštěva ze zadu. Tohle se mi nelíbí, doufám že jsou z té základny, že jsou přátelští a raději odjedou než riskovat ztráty. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin promluví, všichni muži se k němu otočí. Nedbají jeho varování a namíří na něho své zbraně. Pak promluví jejich velitel, který si je dobře vědom, že Kevinova puška míří přímo na něj. Chceme si s vámi promluvit, tak pojďte k nám, ať vám to všechno můžu povědět a nemusim tu křičet. Jsme z Prahy, ze Severního Města. Poslal nás starosta Navrátil, s důležitou zprávou. Nejezděte do vojenské základny na severu. Máme zprávy, že na vás čekají a budou vás chtít zabít. Krom toho, máme za úkol vám s vaším úkolem pomoci a doprovázet vás na vašich cestách. No tak skloňte tu pušku a pojďte sem. Atmosféra je pořádně napjatá. Všichni muži mají prst na spoušti a míří na Kevina. Nezdá se, že by se uklidnili, když vás jejich velitel poznal, ale těžko říct. Třeba jsou to jen amatéři, kteří dostali do ruky zbraň a nejsou zvyklí na nebezpečné situace. Jejich soustředěná pozornost na jedno místo, když můžou vědět, že vás je víc by tomu nasvědčovala. Na druhou stranu velitel by jim asi měl vydat rozkaz, aby sklopili zbraně pokud vás mají chránit a né zabít. Těžko říct. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin promluví, všichni muži se k němu otočí. Nedbají jeho varování a namíří na něho své zbraně. Pak promluví jejich velitel, který si je dobře vědom, že Kevinova puška míří přímo na něj. Chceme si s vámi promluvit, tak pojďte k nám, ať vám to všechno můžu povědět a nemusim tu křičet. Jsme z Prahy, ze Severního Města. Poslal nás starosta Navrátil, s důležitou zprávou. Nejezděte do vojenské základny na severu. Máme zprávy, že na vás čekají a budou vás chtít zabít. Krom toho, máme za úkol vám s vaším úkolem pomoci a doprovázet vás na vašich cestách. No tak skloňte tu pušku a pojďte sem. Atmosféra je pořádně napjatá. Všichni muži mají prst na spoušti a míří na Kevina. Nezdá se, že by se uklidnili, když vás jejich velitel poznal, ale těžko říct. Třeba jsou to jen amatéři, kteří dostali do ruky zbraň a nejsou zvyklí na nebezpečné situace. Jejich soustředěná pozornost na jedno místo, když můžou vědět, že vás je víc by tomu nasvědčovala. Na druhou stranu velitel by jim asi měl vydat rozkaz, aby sklopili zbraně pokud vás mají chránit a né zabít. Těžko říct. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin promluví, všichni muži se k němu otočí. Nedbají jeho varování a namíří na něho své zbraně. Pak promluví jejich velitel, který si je dobře vědom, že Kevinova puška míří přímo na něj. Chceme si s vámi promluvit, tak pojďte k nám, ať vám to všechno můžu povědět a nemusim tu křičet. Jsme z Prahy, ze Severního Města. Poslal nás starosta Navrátil, s důležitou zprávou. Nejezděte do vojenské základny na severu. Máme zprávy, že na vás čekají a budou vás chtít zabít. Krom toho, máme za úkol vám s vaším úkolem pomoci a doprovázet vás na vašich cestách. No tak skloňte tu pušku a pojďte sem. Atmosféra je pořádně napjatá. Všichni muži mají prst na spoušti a míří na Kevina. Nezdá se, že by se uklidnili, když vás jejich velitel poznal, ale těžko říct. Třeba jsou to jen amatéři, kteří dostali do ruky zbraň a nejsou zvyklí na nebezpečné situace. Jejich soustředěná pozornost na jedno místo, když můžou vědět, že vás je víc by tomu nasvědčovala. Na druhou stranu velitel by jim asi měl vydat rozkaz, aby sklopili zbraně pokud vás mají chránit a né zabít. Těžko říct. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin promluví, všichni muži se k němu otočí. Nedbají jeho varování a namíří na něho své zbraně. Pak promluví jejich velitel, který si je dobře vědom, že Kevinova puška míří přímo na něj. Chceme si s vámi promluvit, tak pojďte k nám, ať vám to všechno můžu povědět a nemusim tu křičet. Jsme z Prahy, ze Severního Města. Poslal nás starosta Navrátil, s důležitou zprávou. Nejezděte do vojenské základny na severu. Máme zprávy, že na vás čekají a budou vás chtít zabít. Krom toho, máme za úkol vám s vaším úkolem pomoci a doprovázet vás na vašich cestách. No tak skloňte tu pušku a pojďte sem. Atmosféra je pořádně napjatá. Všichni muži mají prst na spoušti a míří na Kevina. Nezdá se, že by se uklidnili, když vás jejich velitel poznal, ale těžko říct. Třeba jsou to jen amatéři, kteří dostali do ruky zbraň a nejsou zvyklí na nebezpečné situace. Jejich soustředěná pozornost na jedno místo, když můžou vědět, že vás je víc by tomu nasvědčovala. Na druhou stranu velitel by jim asi měl vydat rozkaz, aby sklopili zbraně pokud vás mají chránit a né zabít. Těžko říct. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin promluví, všichni muži se k němu otočí. Nedbají jeho varování a namíří na něho své zbraně. Pak promluví jejich velitel, který si je dobře vědom, že Kevinova puška míří přímo na něj. Chceme si s vámi promluvit, tak pojďte k nám, ať vám to všechno můžu povědět a nemusim tu křičet. Jsme z Prahy, ze Severního Města. Poslal nás starosta Navrátil, s důležitou zprávou. Nejezděte do vojenské základny na severu. Máme zprávy, že na vás čekají a budou vás chtít zabít. Krom toho, máme za úkol vám s vaším úkolem pomoci a doprovázet vás na vašich cestách. No tak skloňte tu pušku a pojďte sem. Atmosféra je pořádně napjatá. Všichni muži mají prst na spoušti a míří na Kevina. Nezdá se, že by se uklidnili, když vás jejich velitel poznal, ale těžko říct. Třeba jsou to jen amatéři, kteří dostali do ruky zbraň a nejsou zvyklí na nebezpečné situace. Jejich soustředěná pozornost na jedno místo, když můžou vědět, že vás je víc by tomu nasvědčovala. Na druhou stranu velitel by jim asi měl vydat rozkaz, aby sklopili zbraně pokud vás mají chránit a né zabít. Těžko říct. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Vyjdu z horniho patra a již na schodišti se rozhlédnu jestli je s našimi návštěvníky vše v pořádku a netropí ná v zakladně neco podezřeleho. Sestoupím ze schodiště a zamířím ke Kulhánkovi. Seržante. Plukovník Sczenský, to je náš velitel je ochoten vás přijmout a projednat vaši záležitost. Můžete mně následovat, ovšem pouze vy a bezezbraně. Podívám se přísně na Ellu a Stanleyho. když vidím jak se také zvedají. A rychle dodám při pohledu na jejich zamračené obličeje. Samozřejmě pokud vám to připadá jako nepřijatelná podmínka, můžete svobodně se vším majetkem opustit základnu. Projistotu mírně ustoupím stranou abych nepřekážel strážím u vchodu a obrátím se zpět na Kulhánka. Nu budete mě následovat za Plukovníkem? |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Vyjdu z horniho patra a již na schodišti se rozhlédnu jestli je s našimi návštěvníky vše v pořádku a netropí ná v zakladně neco podezřeleho. Sestoupím ze schodiště a zamířím ke Kulhánkovi. Seržante. Plukovník Sczenský, to je náš velitel je ochoten vás přijmout a projednat vaši záležitost. Můžete mně následovat, ovšem pouze vy a bezezbraně. Podívám se přísně na Ellu a Stanleyho. když vidím jak se také zvedají. A rychle dodám při pohledu na jejich zamračené obličeje. Samozřejmě pokud vám to připadá jako nepřijatelná podmínka, můžete svobodně se vším majetkem opustit základnu. Projistotu mírně ustoupím stranou abych nepřekážel strážím u vchodu a obrátím se zpět na Kulhánka. Nu budete mě následovat za Plukovníkem? |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Vyjdu z horniho patra a již na schodišti se rozhlédnu jestli je s našimi návštěvníky vše v pořádku a netropí ná v zakladně neco podezřeleho. Sestoupím ze schodiště a zamířím ke Kulhánkovi. Seržante. Plukovník Sczenský, to je náš velitel je ochoten vás přijmout a projednat vaši záležitost. Můžete mně následovat, ovšem pouze vy a bezezbraně. Podívám se přísně na Ellu a Stanleyho. když vidím jak se také zvedají. A rychle dodám při pohledu na jejich zamračené obličeje. Samozřejmě pokud vám to připadá jako nepřijatelná podmínka, můžete svobodně se vším majetkem opustit základnu. Projistotu mírně ustoupím stranou abych nepřekážel strážím u vchodu a obrátím se zpět na Kulhánka. Nu budete mě následovat za Plukovníkem? |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Kdo to do háje je? V duchu se modlím, aby to nebyli Ivanovovi poskoci a nechtěli mě, ostatní by určitě neriskovali nepřátelsví s tak mocným mužem, to je jasňačka. Pomůžu jim odklidit radního do pangejtu a sama tam zůstanu odklizená s ním. Zalehnu a pozorně sleduju dění na silnici. V roztřesených rukách svírám revolver, co mi předtím vrazili, abych jim pomohla. Škoda, že mi nedali žádný náboje navíc, mám jen pět zbývajících kulek a pak jen špatné vyhlídky. Dost se mi uleví, když to vypadá, že nejdou po mě. Jestli je to malér, tak lepší když v něm nejsem sama. Ta historka o tom, že nám chtěj pomoct se mi vůbec nezdá. Vždycky, když mi někdo nabízel pomoc, tak to znamenalo, že mě chtěl znásilnit, okrást, zabít anebo všechno najednou. A tak když ten jejich šéfik řekne Kevinovi, aby sklonil pušku, tak jen potichu natáhnu kohoutek a zamířím nejbližšímu cizímu chlápkovi na hlavu a čekám na okamžik, kdy na nás začnou střílet. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Kdo to do háje je? V duchu se modlím, aby to nebyli Ivanovovi poskoci a nechtěli mě, ostatní by určitě neriskovali nepřátelsví s tak mocným mužem, to je jasňačka. Pomůžu jim odklidit radního do pangejtu a sama tam zůstanu odklizená s ním. Zalehnu a pozorně sleduju dění na silnici. V roztřesených rukách svírám revolver, co mi předtím vrazili, abych jim pomohla. Škoda, že mi nedali žádný náboje navíc, mám jen pět zbývajících kulek a pak jen špatné vyhlídky. Dost se mi uleví, když to vypadá, že nejdou po mě. Jestli je to malér, tak lepší když v něm nejsem sama. Ta historka o tom, že nám chtěj pomoct se mi vůbec nezdá. Vždycky, když mi někdo nabízel pomoc, tak to znamenalo, že mě chtěl znásilnit, okrást, zabít anebo všechno najednou. A tak když ten jejich šéfik řekne Kevinovi, aby sklonil pušku, tak jen potichu natáhnu kohoutek a zamířím nejbližšímu cizímu chlápkovi na hlavu a čekám na okamžik, kdy na nás začnou střílet. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Kdo to do háje je? V duchu se modlím, aby to nebyli Ivanovovi poskoci a nechtěli mě, ostatní by určitě neriskovali nepřátelsví s tak mocným mužem, to je jasňačka. Pomůžu jim odklidit radního do pangejtu a sama tam zůstanu odklizená s ním. Zalehnu a pozorně sleduju dění na silnici. V roztřesených rukách svírám revolver, co mi předtím vrazili, abych jim pomohla. Škoda, že mi nedali žádný náboje navíc, mám jen pět zbývajících kulek a pak jen špatné vyhlídky. Dost se mi uleví, když to vypadá, že nejdou po mě. Jestli je to malér, tak lepší když v něm nejsem sama. Ta historka o tom, že nám chtěj pomoct se mi vůbec nezdá. Vždycky, když mi někdo nabízel pomoc, tak to znamenalo, že mě chtěl znásilnit, okrást, zabít anebo všechno najednou. A tak když ten jejich šéfik řekne Kevinovi, aby sklonil pušku, tak jen potichu natáhnu kohoutek a zamířím nejbližšímu cizímu chlápkovi na hlavu a čekám na okamžik, kdy na nás začnou střílet. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Kdo to do háje je? V duchu se modlím, aby to nebyli Ivanovovi poskoci a nechtěli mě, ostatní by určitě neriskovali nepřátelsví s tak mocným mužem, to je jasňačka. Pomůžu jim odklidit radního do pangejtu a sama tam zůstanu odklizená s ním. Zalehnu a pozorně sleduju dění na silnici. V roztřesených rukách svírám revolver, co mi předtím vrazili, abych jim pomohla. Škoda, že mi nedali žádný náboje navíc, mám jen pět zbývajících kulek a pak jen špatné vyhlídky. Dost se mi uleví, když to vypadá, že nejdou po mě. Jestli je to malér, tak lepší když v něm nejsem sama. Ta historka o tom, že nám chtěj pomoct se mi vůbec nezdá. Vždycky, když mi někdo nabízel pomoc, tak to znamenalo, že mě chtěl znásilnit, okrást, zabít anebo všechno najednou. A tak když ten jejich šéfik řekne Kevinovi, aby sklonil pušku, tak jen potichu natáhnu kohoutek a zamířím nejbližšímu cizímu chlápkovi na hlavu a čekám na okamžik, kdy na nás začnou střílet. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tohle jsem vážně nečekal, proběhne mi hlavou, když si poslechnu reakci jejich velitele. To, že pušky nesklonili mne ani nepřekvapuje, neboť bych to na jejich místě asi taky neuděla, ale zkusit jsme to musel. Historka zní zajímavě, ale ne zrovna důvěryhodně. Stejně jako od navrátila mohou být i od těch církevních fanatiků a nebo si jen prostě rozmysleli, že chtějí tu smlouvu stornovat a získat ji zpět než dorazí do bezpečí naší osady. Kdo ví? No, to zní teoreticky možně, ale proč bychom vám měli věřit. Nemáme záruku ani, že vás posílá Navrátil. Proč by nás tam měl někdo chtít zabít? A jak jste se to vůbec dozvěděli? ...a miřte těmi zbraněni někam jinam. Pokud jste, co říkáte, tak víte, že vám neublížíme. My důvod vám věřit zatím nemáme. Tohle nesnáším, já nejsem vyjednávač.... |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tohle jsem vážně nečekal, proběhne mi hlavou, když si poslechnu reakci jejich velitele. To, že pušky nesklonili mne ani nepřekvapuje, neboť bych to na jejich místě asi taky neuděla, ale zkusit jsme to musel. Historka zní zajímavě, ale ne zrovna důvěryhodně. Stejně jako od navrátila mohou být i od těch církevních fanatiků a nebo si jen prostě rozmysleli, že chtějí tu smlouvu stornovat a získat ji zpět než dorazí do bezpečí naší osady. Kdo ví? No, to zní teoreticky možně, ale proč bychom vám měli věřit. Nemáme záruku ani, že vás posílá Navrátil. Proč by nás tam měl někdo chtít zabít? A jak jste se to vůbec dozvěděli? ...a miřte těmi zbraněni někam jinam. Pokud jste, co říkáte, tak víte, že vám neublížíme. My důvod vám věřit zatím nemáme. Tohle nesnáším, já nejsem vyjednávač.... |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tohle jsem vážně nečekal, proběhne mi hlavou, když si poslechnu reakci jejich velitele. To, že pušky nesklonili mne ani nepřekvapuje, neboť bych to na jejich místě asi taky neuděla, ale zkusit jsme to musel. Historka zní zajímavě, ale ne zrovna důvěryhodně. Stejně jako od navrátila mohou být i od těch církevních fanatiků a nebo si jen prostě rozmysleli, že chtějí tu smlouvu stornovat a získat ji zpět než dorazí do bezpečí naší osady. Kdo ví? No, to zní teoreticky možně, ale proč bychom vám měli věřit. Nemáme záruku ani, že vás posílá Navrátil. Proč by nás tam měl někdo chtít zabít? A jak jste se to vůbec dozvěděli? ...a miřte těmi zbraněni někam jinam. Pokud jste, co říkáte, tak víte, že vám neublížíme. My důvod vám věřit zatím nemáme. Tohle nesnáším, já nejsem vyjednávač.... |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tohle jsem vážně nečekal, proběhne mi hlavou, když si poslechnu reakci jejich velitele. To, že pušky nesklonili mne ani nepřekvapuje, neboť bych to na jejich místě asi taky neuděla, ale zkusit jsme to musel. Historka zní zajímavě, ale ne zrovna důvěryhodně. Stejně jako od navrátila mohou být i od těch církevních fanatiků a nebo si jen prostě rozmysleli, že chtějí tu smlouvu stornovat a získat ji zpět než dorazí do bezpečí naší osady. Kdo ví? No, to zní teoreticky možně, ale proč bychom vám měli věřit. Nemáme záruku ani, že vás posílá Navrátil. Proč by nás tam měl někdo chtít zabít? A jak jste se to vůbec dozvěděli? ...a miřte těmi zbraněni někam jinam. Pokud jste, co říkáte, tak víte, že vám neublížíme. My důvod vám věřit zatím nemáme. Tohle nesnáším, já nejsem vyjednávač.... |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tohle jsem vážně nečekal, proběhne mi hlavou, když si poslechnu reakci jejich velitele. To, že pušky nesklonili mne ani nepřekvapuje, neboť bych to na jejich místě asi taky neuděla, ale zkusit jsme to musel. Historka zní zajímavě, ale ne zrovna důvěryhodně. Stejně jako od navrátila mohou být i od těch církevních fanatiků a nebo si jen prostě rozmysleli, že chtějí tu smlouvu stornovat a získat ji zpět než dorazí do bezpečí naší osady. Kdo ví? No, to zní teoreticky možně, ale proč bychom vám měli věřit. Nemáme záruku ani, že vás posílá Navrátil. Proč by nás tam měl někdo chtít zabít? A jak jste se to vůbec dozvěděli? ...a miřte těmi zbraněni někam jinam. Pokud jste, co říkáte, tak víte, že vám neublížíme. My důvod vám věřit zatím nemáme. Tohle nesnáším, já nejsem vyjednávač.... |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin odmítne sklonit zbraň, tón hlasu toho cizího velitele se změní. Nejste v situaci, abyste vyjednával! Skloňte zbraň a pojďte sem. Hned! Jinak dám rozkaz k palbě. Nechci vás zabít, ale udělám to, když nebudu mít na výběr. Kevin teď není ve vůbec dobré situaci. Sice by mohl zabít toho velitele, ale pořád zbyde tucet zbraní, které na něj míří. Kdyby ihned zalehl, mohl by být poměrně dobře krytý. Ostatní jsou nepřátelské skupině v zádech a mohli by je překvapit. Otázkou ale stále zůstává, zda by nebylo přeci jen lepší se vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin odmítne sklonit zbraň, tón hlasu toho cizího velitele se změní. Nejste v situaci, abyste vyjednával! Skloňte zbraň a pojďte sem. Hned! Jinak dám rozkaz k palbě. Nechci vás zabít, ale udělám to, když nebudu mít na výběr. Kevin teď není ve vůbec dobré situaci. Sice by mohl zabít toho velitele, ale pořád zbyde tucet zbraní, které na něj míří. Kdyby ihned zalehl, mohl by být poměrně dobře krytý. Ostatní jsou nepřátelské skupině v zádech a mohli by je překvapit. Otázkou ale stále zůstává, zda by nebylo přeci jen lepší se vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin odmítne sklonit zbraň, tón hlasu toho cizího velitele se změní. Nejste v situaci, abyste vyjednával! Skloňte zbraň a pojďte sem. Hned! Jinak dám rozkaz k palbě. Nechci vás zabít, ale udělám to, když nebudu mít na výběr. Kevin teď není ve vůbec dobré situaci. Sice by mohl zabít toho velitele, ale pořád zbyde tucet zbraní, které na něj míří. Kdyby ihned zalehl, mohl by být poměrně dobře krytý. Ostatní jsou nepřátelské skupině v zádech a mohli by je překvapit. Otázkou ale stále zůstává, zda by nebylo přeci jen lepší se vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin odmítne sklonit zbraň, tón hlasu toho cizího velitele se změní. Nejste v situaci, abyste vyjednával! Skloňte zbraň a pojďte sem. Hned! Jinak dám rozkaz k palbě. Nechci vás zabít, ale udělám to, když nebudu mít na výběr. Kevin teď není ve vůbec dobré situaci. Sice by mohl zabít toho velitele, ale pořád zbyde tucet zbraní, které na něj míří. Kdyby ihned zalehl, mohl by být poměrně dobře krytý. Ostatní jsou nepřátelské skupině v zádech a mohli by je překvapit. Otázkou ale stále zůstává, zda by nebylo přeci jen lepší se vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin odmítne sklonit zbraň, tón hlasu toho cizího velitele se změní. Nejste v situaci, abyste vyjednával! Skloňte zbraň a pojďte sem. Hned! Jinak dám rozkaz k palbě. Nechci vás zabít, ale udělám to, když nebudu mít na výběr. Kevin teď není ve vůbec dobré situaci. Sice by mohl zabít toho velitele, ale pořád zbyde tucet zbraní, které na něj míří. Kdyby ihned zalehl, mohl by být poměrně dobře krytý. Ostatní jsou nepřátelské skupině v zádech a mohli by je překvapit. Otázkou ale stále zůstává, zda by nebylo přeci jen lepší se vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Stojím téměř nehybně, jen očima sleduju své okolí. Když zahlédnu Stránského jak se vrací, vyjdu mu dvěma pomalými kroky vstříc. Vyslechnu si přetlumočení plukovníkových podmínek a s přimhouřenýma očima se zadívám na Stranského. Několik okamžiků na něho upřeně hledím a nakonec pokývu hlavou na znamení souhlasu. Otočím se na své dva společníky a přitom si vytáhnu pistoli z pouzdra na stehně. Brokovnici podám Stanleymu a pistoli Elle. "Počkejte tu na mě." Řeknu k oboum dvoum a podám Elle i svůj bojový nůž. Poté se otočím ke Stránskému. "Můžeme." Rukou mu pokynu, aby mě dovedl za plukovníkem. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Stojím téměř nehybně, jen očima sleduju své okolí. Když zahlédnu Stránského jak se vrací, vyjdu mu dvěma pomalými kroky vstříc. Vyslechnu si přetlumočení plukovníkových podmínek a s přimhouřenýma očima se zadívám na Stranského. Několik okamžiků na něho upřeně hledím a nakonec pokývu hlavou na znamení souhlasu. Otočím se na své dva společníky a přitom si vytáhnu pistoli z pouzdra na stehně. Brokovnici podám Stanleymu a pistoli Elle. "Počkejte tu na mě." Řeknu k oboum dvoum a podám Elle i svůj bojový nůž. Poté se otočím ke Stránskému. "Můžeme." Rukou mu pokynu, aby mě dovedl za plukovníkem. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Stojím téměř nehybně, jen očima sleduju své okolí. Když zahlédnu Stránského jak se vrací, vyjdu mu dvěma pomalými kroky vstříc. Vyslechnu si přetlumočení plukovníkových podmínek a s přimhouřenýma očima se zadívám na Stranského. Několik okamžiků na něho upřeně hledím a nakonec pokývu hlavou na znamení souhlasu. Otočím se na své dva společníky a přitom si vytáhnu pistoli z pouzdra na stehně. Brokovnici podám Stanleymu a pistoli Elle. "Počkejte tu na mě." Řeknu k oboum dvoum a podám Elle i svůj bojový nůž. Poté se otočím ke Stránskému. "Můžeme." Rukou mu pokynu, aby mě dovedl za plukovníkem. |
| |
| soukromá zpráva od pro Stránský odvede Kulhánka do prvního patra až ke dveřím, před nimiž stojí urostlý voják, sledjící Kulhánka podezřívavím pohledem. Když k němu přijdete, napřáhne levou ruku a tři prsty lehce zapíchne do Kulhánkovo hrudníku, aby ho tak zastavil. Koukne se na seržanta Stránskýho. Nemá kvér? Když seržant potvrdí, že ne, voják lehce přikývne, spustí svou levačku a pohodí hlavou na znamení, že můžete jít. Vojenská základna - Plukovníkovo kancelář Kanceláři dominuje veliký dubový stůl. Vedle něj nyní stojí muž, ve věku mezi 40ti a 50ti lety, středně velký, v důstojnické uniformě s množstvím medailí na hrudi. Přistoupí k Radkovi a podá mu ruku. Dobrý den. Jsem plukovník Szcensky. Co pro vás mohu udělat a proč bych to udělat měl? Zeptá se přímo. |
| |
| soukromá zpráva od pro Stránský odvede Kulhánka do prvního patra až ke dveřím, před nimiž stojí urostlý voják, sledjící Kulhánka podezřívavím pohledem. Když k němu přijdete, napřáhne levou ruku a tři prsty lehce zapíchne do Kulhánkovo hrudníku, aby ho tak zastavil. Koukne se na seržanta Stránskýho. Nemá kvér? Když seržant potvrdí, že ne, voják lehce přikývne, spustí svou levačku a pohodí hlavou na znamení, že můžete jít. Vojenská základna - Plukovníkovo kancelář Kanceláři dominuje veliký dubový stůl. Vedle něj nyní stojí muž, ve věku mezi 40ti a 50ti lety, středně velký, v důstojnické uniformě s množstvím medailí na hrudi. Přistoupí k Radkovi a podá mu ruku. Dobrý den. Jsem plukovník Szcensky. Co pro vás mohu udělat a proč bych to udělat měl? Zeptá se přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro No tohle, co si o sobě myslí. A co si myslí o nás. Snad čeká, že když se tady objeví banda neznámých chlapů s puškama, že je budeme vítát s úsměvem a s holíma rukama. Zvláště v dobách, které teď panují. Máte nás za blázny? Chápu, že nám nevěříte a stejně tak ale mi nevěříme vám. Zamyslete se a uznejte, že to co žádáme navzájem je pro druhou stranu vždy nepřípustné. Navrhuji debatovat ze stávajících pozic a nebo se setkat pouze vy a já nahoře na mostě. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro No tohle, co si o sobě myslí. A co si myslí o nás. Snad čeká, že když se tady objeví banda neznámých chlapů s puškama, že je budeme vítát s úsměvem a s holíma rukama. Zvláště v dobách, které teď panují. Máte nás za blázny? Chápu, že nám nevěříte a stejně tak ale mi nevěříme vám. Zamyslete se a uznejte, že to co žádáme navzájem je pro druhou stranu vždy nepřípustné. Navrhuji debatovat ze stávajících pozic a nebo se setkat pouze vy a já nahoře na mostě. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro No tohle, co si o sobě myslí. A co si myslí o nás. Snad čeká, že když se tady objeví banda neznámých chlapů s puškama, že je budeme vítát s úsměvem a s holíma rukama. Zvláště v dobách, které teď panují. Máte nás za blázny? Chápu, že nám nevěříte a stejně tak ale mi nevěříme vám. Zamyslete se a uznejte, že to co žádáme navzájem je pro druhou stranu vždy nepřípustné. Navrhuji debatovat ze stávajících pozic a nebo se setkat pouze vy a já nahoře na mostě. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro No tohle, co si o sobě myslí. A co si myslí o nás. Snad čeká, že když se tady objeví banda neznámých chlapů s puškama, že je budeme vítát s úsměvem a s holíma rukama. Zvláště v dobách, které teď panují. Máte nás za blázny? Chápu, že nám nevěříte a stejně tak ale mi nevěříme vám. Zamyslete se a uznejte, že to co žádáme navzájem je pro druhou stranu vždy nepřípustné. Navrhuji debatovat ze stávajících pozic a nebo se setkat pouze vy a já nahoře na mostě. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro No tohle, co si o sobě myslí. A co si myslí o nás. Snad čeká, že když se tady objeví banda neznámých chlapů s puškama, že je budeme vítát s úsměvem a s holíma rukama. Zvláště v dobách, které teď panují. Máte nás za blázny? Chápu, že nám nevěříte a stejně tak ale mi nevěříme vám. Zamyslete se a uznejte, že to co žádáme navzájem je pro druhou stranu vždy nepřípustné. Navrhuji debatovat ze stávajících pozic a nebo se setkat pouze vy a já nahoře na mostě. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Zatím co se plukovník zdraví s Kulhánkem já se přesunu ke stěně na boku místnosti kousek od vstupních dveří a s "ledabylím" postojem který ovšem Radek Kulhánek může zahlédnout tak maximálně koutkem oka pokud by se rozhlížel po místnosti se opřu o stěnu s rukama přes hrud a palcem zaháknutým přes pootevřený plášť a naslouchám rozhovoru a sleduji co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Následuju Stránskýho do patra, pohledem přejedu stráž u plukovníkových dveří, ale když mi ´zapíchne´ tři prsty do vesty a snaží se mě udržet od dveří, podívám se mu očí a oční kontakt udržuju dokud mu Stránský nepotvrdí, že zbraň nemám. Poté vstoupím i se Stránským do plukovnické kanceláře. Vojenská základna - Plukovníkovo kancelář Když projdu dveřmi, zběžným pohledem si prohlédnu kancelář a několika volnějšími kroky dojdu až k plukovníkovi. Jeho nabídnutou pravačku přijmu a s pevným stiskem lehce potřesu. Přitom mu koukám do očí. "Seržant Kulhánek, pane." Představím se. "Jsem členem diplomatické skupiny města Nový domov. Byli jsme vysláni navázat kontakt s ostatníma osadama v okolí a nabídnout jim spojenectví a vzájemnou výpomoc. Jak materiální tak personální a technologickou. Jako voják určitě dáte za pravdu, že kooperující společenství několika dosud samostatných enkláv bude čelit problémům daleko snáz než každý zvlášť. Nabízíme vám teda spojenectví a nebo alespoň neutrální přátelství." Vysvětlím v jednoduchosti cíl naší cesty. "To byla ta vznešenější část, druhá je daleko prostší a to ta že potřebujeme doplnit zásoby a palivo do našich vozidel." Doplním s lehkým úsměvem a pozorně sleduju plukovníkovu reakci. |
| |
| soukromá zpráva od pro Muž se na Kevina mračí. Mam toho dost! Víte co? Napočítám do pěti a pokud do té doby nezahodíte zbraň a nevylezete, začneme střílet. Platí? Muž si neodpustí malý úšklebek. Jedna... Muž natáhne kohoutek a přimhouří levé oko, aby mohl dobře mířit. ...dva... Nezbývá moc času na to, abyste něco udělali. Kevin je na svém krytém místě a vedle sebe má připravený zbytek molotovů, Hnusák je schovaný pod autem v zádech nepřátel a Eva je s doktorem a radním schovaná v pangejtu na druhé straně silnice než Kevin, tedy rovněž v zádech nepřátelské skupiny. |
| |
| soukromá zpráva od pro Muž se na Kevina mračí. Mam toho dost! Víte co? Napočítám do pěti a pokud do té doby nezahodíte zbraň a nevylezete, začneme střílet. Platí? Muž si neodpustí malý úšklebek. Jedna... Muž natáhne kohoutek a přimhouří levé oko, aby mohl dobře mířit. ...dva... Nezbývá moc času na to, abyste něco udělali. Kevin je na svém krytém místě a vedle sebe má připravený zbytek molotovů, Hnusák je schovaný pod autem v zádech nepřátel a Eva je s doktorem a radním schovaná v pangejtu na druhé straně silnice než Kevin, tedy rovněž v zádech nepřátelské skupiny. |
| |
| soukromá zpráva od pro Muž se na Kevina mračí. Mam toho dost! Víte co? Napočítám do pěti a pokud do té doby nezahodíte zbraň a nevylezete, začneme střílet. Platí? Muž si neodpustí malý úšklebek. Jedna... Muž natáhne kohoutek a přimhouří levé oko, aby mohl dobře mířit. ...dva... Nezbývá moc času na to, abyste něco udělali. Kevin je na svém krytém místě a vedle sebe má připravený zbytek molotovů, Hnusák je schovaný pod autem v zádech nepřátel a Eva je s doktorem a radním schovaná v pangejtu na druhé straně silnice než Kevin, tedy rovněž v zádech nepřátelské skupiny. |
| |
| soukromá zpráva od pro Muž se na Kevina mračí. Mam toho dost! Víte co? Napočítám do pěti a pokud do té doby nezahodíte zbraň a nevylezete, začneme střílet. Platí? Muž si neodpustí malý úšklebek. Jedna... Muž natáhne kohoutek a přimhouří levé oko, aby mohl dobře mířit. ...dva... Nezbývá moc času na to, abyste něco udělali. Kevin je na svém krytém místě a vedle sebe má připravený zbytek molotovů, Hnusák je schovaný pod autem v zádech nepřátel a Eva je s doktorem a radním schovaná v pangejtu na druhé straně silnice než Kevin, tedy rovněž v zádech nepřátelské skupiny. |
| |
| soukromá zpráva od pro Muž se na Kevina mračí. Mam toho dost! Víte co? Napočítám do pěti a pokud do té doby nezahodíte zbraň a nevylezete, začneme střílet. Platí? Muž si neodpustí malý úšklebek. Jedna... Muž natáhne kohoutek a přimhouří levé oko, aby mohl dobře mířit. ...dva... Nezbývá moc času na to, abyste něco udělali. Kevin je na svém krytém místě a vedle sebe má připravený zbytek molotovů, Hnusák je schovaný pod autem v zádech nepřátel a Eva je s doktorem a radním schovaná v pangejtu na druhé straně silnice než Kevin, tedy rovněž v zádech nepřátelské skupiny. |
| |
| soukromá zpráva od pro Plukovník si vezme od seržanta Kulhánka list papíru představující smlouvu a pečlivě ho začne studovat. Povětšinu času souhlasně pokyvuje hlavou. Po chvíli zvedne oči a promluví. No musím říct, že už jsem dlouho neviděl nic tak zajímavého. Na druhou stranu tím hodně ztratíme. Tím narážím na bod jedna, podle kterého budeme mít v tom vašem parlamentu pouze jednoho zástupce, hmm. Plukovník znovu zaboří oči do smlouvy a zřejmě ji čte znovu. Seržante, dejte mi hodinu času na poradu se svými důstojníky. Zatím počkáte v čekárně. Seržante Stránský, postarejte se, aby naši hosté měli pohodlí. Skočte do kuchyně, ať jim připraví občerstvení. Plukovník vstane a podá Kulhánkovi ruku. To co děláte je chvályhodné. Nějaké zásoby vám poskytneme, ať se rozhodneme vaší smlouvu podepsat či nikoliv. Plukovník s vámi vyjde před dveře své kanceláře, kde si povolá svého strážce k sobě. Když odcházíte ještě zaslechnete, jak mu vydává příkazy, týkající se svolání důstojníků. |
| |
| soukromá zpráva od pro Plukovník si vezme od seržanta Kulhánka list papíru představující smlouvu a pečlivě ho začne studovat. Povětšinu času souhlasně pokyvuje hlavou. Po chvíli zvedne oči a promluví. No musím říct, že už jsem dlouho neviděl nic tak zajímavého. Na druhou stranu tím hodně ztratíme. Tím narážím na bod jedna, podle kterého budeme mít v tom vašem parlamentu pouze jednoho zástupce, hmm. Plukovník znovu zaboří oči do smlouvy a zřejmě ji čte znovu. Seržante, dejte mi hodinu času na poradu se svými důstojníky. Zatím počkáte v čekárně. Seržante Stránský, postarejte se, aby naši hosté měli pohodlí. Skočte do kuchyně, ať jim připraví občerstvení. Plukovník vstane a podá Kulhánkovi ruku. To co děláte je chvályhodné. Nějaké zásoby vám poskytneme, ať se rozhodneme vaší smlouvu podepsat či nikoliv. Plukovník s vámi vyjde před dveře své kanceláře, kde si povolá svého strážce k sobě. Když odcházíte ještě zaslechnete, jak mu vydává příkazy, týkající se svolání důstojníků. |
| |
| soukromá zpráva od pro Plukovník si vezme od seržanta Kulhánka list papíru představující smlouvu a pečlivě ho začne studovat. Povětšinu času souhlasně pokyvuje hlavou. Po chvíli zvedne oči a promluví. No musím říct, že už jsem dlouho neviděl nic tak zajímavého. Na druhou stranu tím hodně ztratíme. Tím narážím na bod jedna, podle kterého budeme mít v tom vašem parlamentu pouze jednoho zástupce, hmm. Plukovník znovu zaboří oči do smlouvy a zřejmě ji čte znovu. Seržante, dejte mi hodinu času na poradu se svými důstojníky. Zatím počkáte v čekárně. Seržante Stránský, postarejte se, aby naši hosté měli pohodlí. Skočte do kuchyně, ať jim připraví občerstvení. Plukovník vstane a podá Kulhánkovi ruku. To co děláte je chvályhodné. Nějaké zásoby vám poskytneme, ať se rozhodneme vaší smlouvu podepsat či nikoliv. Plukovník s vámi vyjde před dveře své kanceláře, kde si povolá svého strážce k sobě. Když odcházíte ještě zaslechnete, jak mu vydává příkazy, týkající se svolání důstojníků. |
| |
| soukromá zpráva od pro Plukovník si vezme od seržanta Kulhánka list papíru představující smlouvu a pečlivě ho začne studovat. Povětšinu času souhlasně pokyvuje hlavou. Po chvíli zvedne oči a promluví. No musím říct, že už jsem dlouho neviděl nic tak zajímavého. Na druhou stranu tím hodně ztratíme. Tím narážím na bod jedna, podle kterého budeme mít v tom vašem parlamentu pouze jednoho zástupce, hmm. Plukovník znovu zaboří oči do smlouvy a zřejmě ji čte znovu. Seržante, dejte mi hodinu času na poradu se svými důstojníky. Zatím počkáte v čekárně. Seržante Stránský, postarejte se, aby naši hosté měli pohodlí. Skočte do kuchyně, ať jim připraví občerstvení. Plukovník vstane a podá Kulhánkovi ruku. To co děláte je chvályhodné. Nějaké zásoby vám poskytneme, ať se rozhodneme vaší smlouvu podepsat či nikoliv. Plukovník s vámi vyjde před dveře své kanceláře, kde si povolá svého strážce k sobě. Když odcházíte ještě zaslechnete, jak mu vydává příkazy, týkající se svolání důstojníků. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tomuhle říkám ego, ten chlap si asi vážně myslí že jsme tak hloupí nebo tak naivní? Budu se opakovat, ale já nikam nejdu a jestli jste takový blázen, aby jste ohrozil své muže palbou jen kvůli této situaci, tak si s vámi stejně nemáme, co říct. Vážně si to nechcete rozmyslet? Pak se rozhlédnu jestli se ke mě někdo neblíží, nejde mi do zad a táák. Pokud ne, tak sbalím bednu a přesunu potichu a pár mětrů blíž k mostu, abych změnil pozici. Hned na to už míří moje muška na toho frajera. Tak uvidíme, jestli jsi magor a nebo si hraješ na tvrďáka, ale máš něco v hlavě. A nebo rupnou nervy někomu z našich...Evě? Doktorovi? ...radši zařvu a vezmu ho sebou než se jím nechat zajmout a pak zemřít. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tomuhle říkám ego, ten chlap si asi vážně myslí že jsme tak hloupí nebo tak naivní? Budu se opakovat, ale já nikam nejdu a jestli jste takový blázen, aby jste ohrozil své muže palbou jen kvůli této situaci, tak si s vámi stejně nemáme, co říct. Vážně si to nechcete rozmyslet? Pak se rozhlédnu jestli se ke mě někdo neblíží, nejde mi do zad a táák. Pokud ne, tak sbalím bednu a přesunu potichu a pár mětrů blíž k mostu, abych změnil pozici. Hned na to už míří moje muška na toho frajera. Tak uvidíme, jestli jsi magor a nebo si hraješ na tvrďáka, ale máš něco v hlavě. A nebo rupnou nervy někomu z našich...Evě? Doktorovi? ...radši zařvu a vezmu ho sebou než se jím nechat zajmout a pak zemřít. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tomuhle říkám ego, ten chlap si asi vážně myslí že jsme tak hloupí nebo tak naivní? Budu se opakovat, ale já nikam nejdu a jestli jste takový blázen, aby jste ohrozil své muže palbou jen kvůli této situaci, tak si s vámi stejně nemáme, co říct. Vážně si to nechcete rozmyslet? Pak se rozhlédnu jestli se ke mě někdo neblíží, nejde mi do zad a táák. Pokud ne, tak sbalím bednu a přesunu potichu a pár mětrů blíž k mostu, abych změnil pozici. Hned na to už míří moje muška na toho frajera. Tak uvidíme, jestli jsi magor a nebo si hraješ na tvrďáka, ale máš něco v hlavě. A nebo rupnou nervy někomu z našich...Evě? Doktorovi? ...radši zařvu a vezmu ho sebou než se jím nechat zajmout a pak zemřít. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tomuhle říkám ego, ten chlap si asi vážně myslí že jsme tak hloupí nebo tak naivní? Budu se opakovat, ale já nikam nejdu a jestli jste takový blázen, aby jste ohrozil své muže palbou jen kvůli této situaci, tak si s vámi stejně nemáme, co říct. Vážně si to nechcete rozmyslet? Pak se rozhlédnu jestli se ke mě někdo neblíží, nejde mi do zad a táák. Pokud ne, tak sbalím bednu a přesunu potichu a pár mětrů blíž k mostu, abych změnil pozici. Hned na to už míří moje muška na toho frajera. Tak uvidíme, jestli jsi magor a nebo si hraješ na tvrďáka, ale máš něco v hlavě. A nebo rupnou nervy někomu z našich...Evě? Doktorovi? ...radši zařvu a vezmu ho sebou než se jím nechat zajmout a pak zemřít. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak tomuhle říkám ego, ten chlap si asi vážně myslí že jsme tak hloupí nebo tak naivní? Budu se opakovat, ale já nikam nejdu a jestli jste takový blázen, aby jste ohrozil své muže palbou jen kvůli této situaci, tak si s vámi stejně nemáme, co říct. Vážně si to nechcete rozmyslet? Pak se rozhlédnu jestli se ke mě někdo neblíží, nejde mi do zad a táák. Pokud ne, tak sbalím bednu a přesunu potichu a pár mětrů blíž k mostu, abych změnil pozici. Hned na to už míří moje muška na toho frajera. Tak uvidíme, jestli jsi magor a nebo si hraješ na tvrďáka, ale máš něco v hlavě. A nebo rupnou nervy někomu z našich...Evě? Doktorovi? ...radši zařvu a vezmu ho sebou než se jím nechat zajmout a pak zemřít. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Zdá se že jste plukovníkovy se svými návrhy kápli do noty, nečekal jsem že zaujme tak vstřícný postoj. Asi jste na něj udělali dobrej dojem. Prohodím ke Kulhánkovi kdyš scházíme spět do haly za zbytkem skupinky. Zatím tu počkejte, skočím pro službu ať vám donesou nějaké pivo a něco k zakousnutí. Vážně dobrý dojem, když k nám zavítají kupci tak pohoštění hned tak nedostávají.. Potřesu překvapeně hlavou a rychlým krokem vyjdu ze dveří budovy kamsi do prostoru základny. -------------------------- za nějakých 20 minut Poměrně brzy se vrátím doprovázený dvěma muži nesoucími podnos s nakrájeným uzeným a bochníkem chleba a a konev piva i s korbely. Tak si dejte, jídlo tu máme dobré a hlavně je ho dost. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Zdá se že jste plukovníkovy se svými návrhy kápli do noty, nečekal jsem že zaujme tak vstřícný postoj. Asi jste na něj udělali dobrej dojem. Prohodím ke Kulhánkovi kdyš scházíme spět do haly za zbytkem skupinky. Zatím tu počkejte, skočím pro službu ať vám donesou nějaké pivo a něco k zakousnutí. Vážně dobrý dojem, když k nám zavítají kupci tak pohoštění hned tak nedostávají.. Potřesu překvapeně hlavou a rychlým krokem vyjdu ze dveří budovy kamsi do prostoru základny. -------------------------- za nějakých 20 minut Poměrně brzy se vrátím doprovázený dvěma muži nesoucími podnos s nakrájeným uzeným a bochníkem chleba a a konev piva i s korbely. Tak si dejte, jídlo tu máme dobré a hlavně je ho dost. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Zdá se že jste plukovníkovy se svými návrhy kápli do noty, nečekal jsem že zaujme tak vstřícný postoj. Asi jste na něj udělali dobrej dojem. Prohodím ke Kulhánkovi kdyš scházíme spět do haly za zbytkem skupinky. Zatím tu počkejte, skočím pro službu ať vám donesou nějaké pivo a něco k zakousnutí. Vážně dobrý dojem, když k nám zavítají kupci tak pohoštění hned tak nedostávají.. Potřesu překvapeně hlavou a rychlým krokem vyjdu ze dveří budovy kamsi do prostoru základny. -------------------------- za nějakých 20 minut Poměrně brzy se vrátím doprovázený dvěma muži nesoucími podnos s nakrájeným uzeným a bochníkem chleba a a konev piva i s korbely. Tak si dejte, jídlo tu máme dobré a hlavně je ho dost. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Plukovníkovo předběžné zhodnocení ponechám bez komentáře, jen lehce přikývnu hlavou že jsem to slyšel a beru to v potaz. Poté následuju Stránského, který mě doprovodí zpět do haly kde stále čeká Ella a Stanley. "Snad jo." Odpovím seržantu Stránskému při cestě do haly na komentář o dobrém dojmu. Začíná to na mě nějak doléhat a proto si tentokrát sednu a pohodlně se opřu abych si odpočinul a trochu se uvolnil. Diplomacie je větší makačka než velet útoku na nájezdnickej tábor. Při boji člověk aspoň ví na čem je . . . V myšlenkách si postěžuju sám sobě a čekám až se Stránský vrátí. Když pak po několika minutách zahlédnu Stránského jak se vrací i s jídlem skoro se usměju. "Díky" Poděkuju za jídlo a pomalu se do něj pustím. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Plukovníkovo předběžné zhodnocení ponechám bez komentáře, jen lehce přikývnu hlavou že jsem to slyšel a beru to v potaz. Poté následuju Stránského, který mě doprovodí zpět do haly kde stále čeká Ella a Stanley. "Snad jo." Odpovím seržantu Stránskému při cestě do haly na komentář o dobrém dojmu. Začíná to na mě nějak doléhat a proto si tentokrát sednu a pohodlně se opřu abych si odpočinul a trochu se uvolnil. Diplomacie je větší makačka než velet útoku na nájezdnickej tábor. Při boji člověk aspoň ví na čem je . . . V myšlenkách si postěžuju sám sobě a čekám až se Stránský vrátí. Když pak po několika minutách zahlédnu Stránského jak se vrací i s jídlem skoro se usměju. "Díky" Poděkuju za jídlo a pomalu se do něj pustím. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Plukovníkovo předběžné zhodnocení ponechám bez komentáře, jen lehce přikývnu hlavou že jsem to slyšel a beru to v potaz. Poté následuju Stránského, který mě doprovodí zpět do haly kde stále čeká Ella a Stanley. "Snad jo." Odpovím seržantu Stránskému při cestě do haly na komentář o dobrém dojmu. Začíná to na mě nějak doléhat a proto si tentokrát sednu a pohodlně se opřu abych si odpočinul a trochu se uvolnil. Diplomacie je větší makačka než velet útoku na nájezdnickej tábor. Při boji člověk aspoň ví na čem je . . . V myšlenkách si postěžuju sám sobě a čekám až se Stránský vrátí. Když pak po několika minutách zahlédnu Stránského jak se vrací i s jídlem skoro se usměju. "Díky" Poděkuju za jídlo a pomalu se do něj pustím. |
| |
| Vojenská základna Stojím opřena o jednu ze zdí a lehce poklepávám nohou. Občas mám pocit, že bych měla s panem Stanlym prohodit pár slov, ale myšlenku nakonec do praxe nepřevedu. Prokřupu si krk a poslušně čekám, s čím velitel vyleze. Doufám, že nebudou problémy, jsem docela utahaná a nějaká akcička by teď byla asi mírně komplikovaná. Lehce naznačím úsměv, když vidím blížící se známé tváře. „Už dou.“ pronesu nakonec k mému společníkovi. Postavím se rovně a udělám pár kroků vstříc Kulhánkovi. Nevypadá to na nějaké problémy. Sláva! „Tady, dávala sem na ně pozor.“ pronesu s úsměvem a vracím Kulhánkovi nůž a pistoli. Jakmile nám hostitel přinese jídlo, uvědomím si, že mám hald jako vlk. Uzené voní naprosto úžasně a to pivečko…. jedná báseň. „Děkuju.“ pronesu a mám co dělat, abych si neposlintala oblečení. Spokojeně a jak to jen jde civilizovaně se pustím do jídla. „Dobrou chuť.“ popřeju po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Koukám že cesta byla hladová. Pobaveně podotknu když vidím jak se Ela cpe a jen se sebeovládáním se na jídlo nevrhne oběma rukama. A sám se natáhnu pohodlně do křesla na druhé straně stolku evidentně si užívajíc nicnedělání. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Koukám že cesta byla hladová. Pobaveně podotknu když vidím jak se Ela cpe a jen se sebeovládáním se na jídlo nevrhne oběma rukama. A sám se natáhnu pohodlně do křesla na druhé straně stolku evidentně si užívajíc nicnedělání. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Koukám že cesta byla hladová. Pobaveně podotknu když vidím jak se Ela cpe a jen se sebeovládáním se na jídlo nevrhne oběma rukama. A sám se natáhnu pohodlně do křesla na druhé straně stolku evidentně si užívajíc nicnedělání. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Jedu přesně podle pokynu toho Stránskýho a musím obdivovat, jak si základna uchovala svůj řád i v tak chaotickém světě. Celou dobu mlčím a když zastavíme před velitelství, jdu i nadále mlčky s ostatními. Pohlídám Radkovi brokovnici a než se vrátí sleduju zatím z okna základnu. Kolik tu tak může být vojáků? Pět set? Tisíc? Každopádně dost na to, aby znamenali zásadní sílu pro celou oblast. Honí se mi zatím hlavou. Když jsem byl v Německu, viděl jsem dost městských států s horší armádou. Tahle základna by smetla posádku Regensburku jak nic. Vzpomenu si na své zkušenosti strážce obchodních karavan. Když se Radek vrátí s úlevou si oddechnu. Vypadá to dobře. Když nám daj jídlo, tak nás nechtěj zabít. S chutí se zakousnu do chleba a uzeného masa. Piva si dám raději jen půl korbele, aby mne alkohol příliš neunavil. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Jedu přesně podle pokynu toho Stránskýho a musím obdivovat, jak si základna uchovala svůj řád i v tak chaotickém světě. Celou dobu mlčím a když zastavíme před velitelství, jdu i nadále mlčky s ostatními. Pohlídám Radkovi brokovnici a než se vrátí sleduju zatím z okna základnu. Kolik tu tak může být vojáků? Pět set? Tisíc? Každopádně dost na to, aby znamenali zásadní sílu pro celou oblast. Honí se mi zatím hlavou. Když jsem byl v Německu, viděl jsem dost městských států s horší armádou. Tahle základna by smetla posádku Regensburku jak nic. Vzpomenu si na své zkušenosti strážce obchodních karavan. Když se Radek vrátí s úlevou si oddechnu. Vypadá to dobře. Když nám daj jídlo, tak nás nechtěj zabít. S chutí se zakousnu do chleba a uzeného masa. Piva si dám raději jen půl korbele, aby mne alkohol příliš neunavil. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Jedu přesně podle pokynu toho Stránskýho a musím obdivovat, jak si základna uchovala svůj řád i v tak chaotickém světě. Celou dobu mlčím a když zastavíme před velitelství, jdu i nadále mlčky s ostatními. Pohlídám Radkovi brokovnici a než se vrátí sleduju zatím z okna základnu. Kolik tu tak může být vojáků? Pět set? Tisíc? Každopádně dost na to, aby znamenali zásadní sílu pro celou oblast. Honí se mi zatím hlavou. Když jsem byl v Německu, viděl jsem dost městských států s horší armádou. Tahle základna by smetla posádku Regensburku jak nic. Vzpomenu si na své zkušenosti strážce obchodních karavan. Když se Radek vrátí s úlevou si oddechnu. Vypadá to dobře. Když nám daj jídlo, tak nás nechtěj zabít. S chutí se zakousnu do chleba a uzeného masa. Piva si dám raději jen půl korbele, aby mne alkohol příliš neunavil. |
| |
| soukromá zpráva od pro Vaše čekání už trvá celkem dost dlouho. Ač jste v teple a je o vás dobře postaráno, začíná to být lehce znervózňující. Nakonec se však dočkáte a do vaší čekárny přijde plukovník Szcensky s ještě jedním mužem. Dobrý den. Kývne nejprve na Elu a na Stanleyho. Já jsem plukovník Szcensky a toto je poručík Mazurians. Představí postaršího muže, který je Stránského velitelem. Je velitelem našich průzkumných oddílů. Plukovník podá Radkovi s úsměvem podepsanou smlouvu. Ty body co se týkají svobod občanů splňujeme už nyní a co se týče poskytnutí armády a těch cel, to není žádný problém. Máme jen podmínku, aby jako součást naší základny byla chápána i Legnica. Plukovník se znovu usměje. Získáme s ní totiž další hlas v Parlamentu Společenství. Co se týče momentální výpomoci vám, pokusíme se vám ve všem vyhovět. I zde však máme podmínku a to, že vás tady seržant Stránský bude doprovázet aby nás mohl informovat o celé záležitosti. Dostanete jídla a nafty co budete chtít. Jen to řekněte tady poručíkovi a on to zařídí. Benzín bohužel na základně nemáme. Plukovníkův úsměv se ještě jednou rozšíří. A seržante...mám pro vás malý dárek. Nechal jsem ho přistavit před velitelství. Snad vám udělá radost. Tak přátelé, to je ode mne snad vše. Pokud chcete odjet hned můžete a pokud chcete zůstat přes noc, poručík se o vše postará. Přeji vám mnoho úspěchů ve všem co vás čeká. Plukovník na malou chvíli počká, jestli mu ještě něco nechcete a pokud ne, zasalutuje a odejte zpět do své kanceláře. |
| |
| soukromá zpráva od pro Vaše čekání už trvá celkem dost dlouho. Ač jste v teple a je o vás dobře postaráno, začíná to být lehce znervózňující. Nakonec se však dočkáte a do vaší čekárny přijde plukovník Szcensky s ještě jedním mužem. Dobrý den. Kývne nejprve na Elu a na Stanleyho. Já jsem plukovník Szcensky a toto je poručík Mazurians. Představí postaršího muže, který je Stránského velitelem. Je velitelem našich průzkumných oddílů. Plukovník podá Radkovi s úsměvem podepsanou smlouvu. Ty body co se týkají svobod občanů splňujeme už nyní a co se týče poskytnutí armády a těch cel, to není žádný problém. Máme jen podmínku, aby jako součást naší základny byla chápána i Legnica. Plukovník se znovu usměje. Získáme s ní totiž další hlas v Parlamentu Společenství. Co se týče momentální výpomoci vám, pokusíme se vám ve všem vyhovět. I zde však máme podmínku a to, že vás tady seržant Stránský bude doprovázet aby nás mohl informovat o celé záležitosti. Dostanete jídla a nafty co budete chtít. Jen to řekněte tady poručíkovi a on to zařídí. Benzín bohužel na základně nemáme. Plukovníkův úsměv se ještě jednou rozšíří. A seržante...mám pro vás malý dárek. Nechal jsem ho přistavit před velitelství. Snad vám udělá radost. Tak přátelé, to je ode mne snad vše. Pokud chcete odjet hned můžete a pokud chcete zůstat přes noc, poručík se o vše postará. Přeji vám mnoho úspěchů ve všem co vás čeká. Plukovník na malou chvíli počká, jestli mu ještě něco nechcete a pokud ne, zasalutuje a odejte zpět do své kanceláře. |
| |
| soukromá zpráva od pro Vaše čekání už trvá celkem dost dlouho. Ač jste v teple a je o vás dobře postaráno, začíná to být lehce znervózňující. Nakonec se však dočkáte a do vaší čekárny přijde plukovník Szcensky s ještě jedním mužem. Dobrý den. Kývne nejprve na Elu a na Stanleyho. Já jsem plukovník Szcensky a toto je poručík Mazurians. Představí postaršího muže, který je Stránského velitelem. Je velitelem našich průzkumných oddílů. Plukovník podá Radkovi s úsměvem podepsanou smlouvu. Ty body co se týkají svobod občanů splňujeme už nyní a co se týče poskytnutí armády a těch cel, to není žádný problém. Máme jen podmínku, aby jako součást naší základny byla chápána i Legnica. Plukovník se znovu usměje. Získáme s ní totiž další hlas v Parlamentu Společenství. Co se týče momentální výpomoci vám, pokusíme se vám ve všem vyhovět. I zde však máme podmínku a to, že vás tady seržant Stránský bude doprovázet aby nás mohl informovat o celé záležitosti. Dostanete jídla a nafty co budete chtít. Jen to řekněte tady poručíkovi a on to zařídí. Benzín bohužel na základně nemáme. Plukovníkův úsměv se ještě jednou rozšíří. A seržante...mám pro vás malý dárek. Nechal jsem ho přistavit před velitelství. Snad vám udělá radost. Tak přátelé, to je ode mne snad vše. Pokud chcete odjet hned můžete a pokud chcete zůstat přes noc, poručík se o vše postará. Přeji vám mnoho úspěchů ve všem co vás čeká. Plukovník na malou chvíli počká, jestli mu ještě něco nechcete a pokud ne, zasalutuje a odejte zpět do své kanceláře. |
| |
| soukromá zpráva od pro Vaše čekání už trvá celkem dost dlouho. Ač jste v teple a je o vás dobře postaráno, začíná to být lehce znervózňující. Nakonec se však dočkáte a do vaší čekárny přijde plukovník Szcensky s ještě jedním mužem. Dobrý den. Kývne nejprve na Elu a na Stanleyho. Já jsem plukovník Szcensky a toto je poručík Mazurians. Představí postaršího muže, který je Stránského velitelem. Je velitelem našich průzkumných oddílů. Plukovník podá Radkovi s úsměvem podepsanou smlouvu. Ty body co se týkají svobod občanů splňujeme už nyní a co se týče poskytnutí armády a těch cel, to není žádný problém. Máme jen podmínku, aby jako součást naší základny byla chápána i Legnica. Plukovník se znovu usměje. Získáme s ní totiž další hlas v Parlamentu Společenství. Co se týče momentální výpomoci vám, pokusíme se vám ve všem vyhovět. I zde však máme podmínku a to, že vás tady seržant Stránský bude doprovázet aby nás mohl informovat o celé záležitosti. Dostanete jídla a nafty co budete chtít. Jen to řekněte tady poručíkovi a on to zařídí. Benzín bohužel na základně nemáme. Plukovníkův úsměv se ještě jednou rozšíří. A seržante...mám pro vás malý dárek. Nechal jsem ho přistavit před velitelství. Snad vám udělá radost. Tak přátelé, to je ode mne snad vše. Pokud chcete odjet hned můžete a pokud chcete zůstat přes noc, poručík se o vše postará. Přeji vám mnoho úspěchů ve všem co vás čeká. Plukovník na malou chvíli počká, jestli mu ještě něco nechcete a pokud ne, zasalutuje a odejte zpět do své kanceláře. |
| |
| soukromá zpráva od pro Jen co vyjdete ven z budovy, spatříte ohromné monstrum, které vám plukovník daroval.  |
| |
| soukromá zpráva od pro Jen co vyjdete ven z budovy, spatříte ohromné monstrum, které vám plukovník daroval. |
| |
| soukromá zpráva od pro Jen co vyjdete ven z budovy, spatříte ohromné monstrum, které vám plukovník daroval. |
| |
| soukromá zpráva od pro Jen co vyjdete ven z budovy, spatříte ohromné monstrum, které vám plukovník daroval. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro A jeje koukám mě čeká další dlouhá cesta a zdá se že tentokrát se nebudu moct přemísťovat ani sám a skrytě. Proběhne mi znechuceně hlavou a na tváři se mi oběví potlačený úšklebek. Zdá se že nás čeká delší společná cesta. Prohodím se stínem zklamání v hlase ke Kulhánkovi a potom se obrátím k poručíku Mazuriakovi Veliteli pokud mám cestovat s takovou nápadnou společností misto svého normálního spusobu potřeboval bych si ve zbrojnici vyzvednout nějaký automat předpokládám že na tohle se kde jaká silnější banda lupičů bude slítat jako vosy na med. No potěš to bude zase cesta, nesnáším když jsem vázaný na skupinku dost velkou aby byla nápadná a zároveň příliš malou aby byla dostatečně obstrašující. A buchví kdy se zase vrátím... Máti se bude tvářit jako by to byla moje vina, a mazlík se bude tvářit uraženě že jsem dlouho pryč. Bohové no raději bez dlouhého rozmýšlení vyrazit co nejdřív na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro A jeje koukám mě čeká další dlouhá cesta a zdá se že tentokrát se nebudu moct přemísťovat ani sám a skrytě. Proběhne mi znechuceně hlavou a na tváři se mi oběví potlačený úšklebek. Zdá se že nás čeká delší společná cesta. Prohodím se stínem zklamání v hlase ke Kulhánkovi a potom se obrátím k poručíku Mazuriakovi Veliteli pokud mám cestovat s takovou nápadnou společností misto svého normálního spusobu potřeboval bych si ve zbrojnici vyzvednout nějaký automat předpokládám že na tohle se kde jaká silnější banda lupičů bude slítat jako vosy na med. No potěš to bude zase cesta, nesnáším když jsem vázaný na skupinku dost velkou aby byla nápadná a zároveň příliš malou aby byla dostatečně obstrašující. A buchví kdy se zase vrátím... Máti se bude tvářit jako by to byla moje vina, a mazlík se bude tvářit uraženě že jsem dlouho pryč. Bohové no raději bez dlouhého rozmýšlení vyrazit co nejdřív na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro A jeje koukám mě čeká další dlouhá cesta a zdá se že tentokrát se nebudu moct přemísťovat ani sám a skrytě. Proběhne mi znechuceně hlavou a na tváři se mi oběví potlačený úšklebek. Zdá se že nás čeká delší společná cesta. Prohodím se stínem zklamání v hlase ke Kulhánkovi a potom se obrátím k poručíku Mazuriakovi Veliteli pokud mám cestovat s takovou nápadnou společností misto svého normálního spusobu potřeboval bych si ve zbrojnici vyzvednout nějaký automat předpokládám že na tohle se kde jaká silnější banda lupičů bude slítat jako vosy na med. No potěš to bude zase cesta, nesnáším když jsem vázaný na skupinku dost velkou aby byla nápadná a zároveň příliš malou aby byla dostatečně obstrašující. A buchví kdy se zase vrátím... Máti se bude tvářit jako by to byla moje vina, a mazlík se bude tvářit uraženě že jsem dlouho pryč. Bohové no raději bez dlouhého rozmýšlení vyrazit co nejdřív na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od pro Poručík Mazurians pokýve hlavou. Stavte se ve zbrojnici seržante a vemte si co chcete a munice kolik chcete. Poručík se usměje. Jakoukoli JEDNU zbraň. Zatímco stojíte před budovou, poručík pokračuje. Omlouvám se, že zase posílám vás seržante, ale zrovna teď nemam na základně nikoho zkušeného. Mam tu jen pár nováčků a ty na tohle dát nemůžu. Všichni veteráni jsou venku. Ale slibuju vám, že až se vrátíte, dostanete čtrnáct dnů dovolený ať se děje cokoli. Zasměje se. Laskovi jsem poslal kluka co se naverboval minulej tejden, ať se trochu otrká. Laska bude mít radost. Pak si zjevně ještě na něco vzpomene. S matkou si nedělejte starosti, ráno se u ní stavim a vysvětlim jí to. A přítelkyni to vynahradíte po návratu, postarám se, aby dostala dovolenou stejně jako vy, pokud nic nenamítáte. Tak tedy hodně štěstí seržante. Dávejte pozor, tohle je důležitá mise! Poručík tě poplácá po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od pro Poručík Mazurians pokýve hlavou. Stavte se ve zbrojnici seržante a vemte si co chcete a munice kolik chcete. Poručík se usměje. Jakoukoli JEDNU zbraň. Zatímco stojíte před budovou, poručík pokračuje. Omlouvám se, že zase posílám vás seržante, ale zrovna teď nemam na základně nikoho zkušeného. Mam tu jen pár nováčků a ty na tohle dát nemůžu. Všichni veteráni jsou venku. Ale slibuju vám, že až se vrátíte, dostanete čtrnáct dnů dovolený ať se děje cokoli. Zasměje se. Laskovi jsem poslal kluka co se naverboval minulej tejden, ať se trochu otrká. Laska bude mít radost. Pak si zjevně ještě na něco vzpomene. S matkou si nedělejte starosti, ráno se u ní stavim a vysvětlim jí to. A přítelkyni to vynahradíte po návratu, postarám se, aby dostala dovolenou stejně jako vy, pokud nic nenamítáte. Tak tedy hodně štěstí seržante. Dávejte pozor, tohle je důležitá mise! Poručík tě poplácá po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od pro Poručík Mazurians pokýve hlavou. Stavte se ve zbrojnici seržante a vemte si co chcete a munice kolik chcete. Poručík se usměje. Jakoukoli JEDNU zbraň. Zatímco stojíte před budovou, poručík pokračuje. Omlouvám se, že zase posílám vás seržante, ale zrovna teď nemam na základně nikoho zkušeného. Mam tu jen pár nováčků a ty na tohle dát nemůžu. Všichni veteráni jsou venku. Ale slibuju vám, že až se vrátíte, dostanete čtrnáct dnů dovolený ať se děje cokoli. Zasměje se. Laskovi jsem poslal kluka co se naverboval minulej tejden, ať se trochu otrká. Laska bude mít radost. Pak si zjevně ještě na něco vzpomene. S matkou si nedělejte starosti, ráno se u ní stavim a vysvětlim jí to. A přítelkyni to vynahradíte po návratu, postarám se, aby dostala dovolenou stejně jako vy, pokud nic nenamítáte. Tak tedy hodně štěstí seržante. Dávejte pozor, tohle je důležitá mise! Poručík tě poplácá po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od pro Poručík Mazurians pokýve hlavou. Stavte se ve zbrojnici seržante a vemte si co chcete a munice kolik chcete. Poručík se usměje. Jakoukoli JEDNU zbraň. Zatímco stojíte před budovou, poručík pokračuje. Omlouvám se, že zase posílám vás seržante, ale zrovna teď nemam na základně nikoho zkušeného. Mam tu jen pár nováčků a ty na tohle dát nemůžu. Všichni veteráni jsou venku. Ale slibuju vám, že až se vrátíte, dostanete čtrnáct dnů dovolený ať se děje cokoli. Zasměje se. Laskovi jsem poslal kluka co se naverboval minulej tejden, ať se trochu otrká. Laska bude mít radost. Pak si zjevně ještě na něco vzpomene. S matkou si nedělejte starosti, ráno se u ní stavim a vysvětlim jí to. A přítelkyni to vynahradíte po návratu, postarám se, aby dostala dovolenou stejně jako vy, pokud nic nenamítáte. Tak tedy hodně štěstí seržante. Dávejte pozor, tohle je důležitá mise! Poručík tě poplácá po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Tak to vypadá, že jsme zas jednou po dlouhý době měli kliku. Přemítám o naší návštěvě o základně, když jdu ven z budovy. A doprdele! Jakmile spatřím tu věc před budovou, koutky se mi rozjedou do širokého úsměvu. Tak tohle je hezká hračka. Asi ste fakt udělal dobrej dojem, šéfe. Pronesu na Radkovu adresu a už otvírám dveře toho vozu a začínám ho zvědavě prolejzat. Doprdele, snad mě to nechá řídit. Za volantem tohodle je člověk nesmrtelnej. Snažím se zkušeným pohledem odhadnout tloušťku pancíře. Z tohodle se Hnusák asi posere! Už se těšim jak budou ostatní čumět až s timhle dorazíme. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Tak to vypadá, že jsme zas jednou po dlouhý době měli kliku. Přemítám o naší návštěvě o základně, když jdu ven z budovy. A doprdele! Jakmile spatřím tu věc před budovou, koutky se mi rozjedou do širokého úsměvu. Tak tohle je hezká hračka. Asi ste fakt udělal dobrej dojem, šéfe. Pronesu na Radkovu adresu a už otvírám dveře toho vozu a začínám ho zvědavě prolejzat. Doprdele, snad mě to nechá řídit. Za volantem tohodle je člověk nesmrtelnej. Snažím se zkušeným pohledem odhadnout tloušťku pancíře. Z tohodle se Hnusák asi posere! Už se těšim jak budou ostatní čumět až s timhle dorazíme. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Tak to vypadá, že jsme zas jednou po dlouhý době měli kliku. Přemítám o naší návštěvě o základně, když jdu ven z budovy. A doprdele! Jakmile spatřím tu věc před budovou, koutky se mi rozjedou do širokého úsměvu. Tak tohle je hezká hračka. Asi ste fakt udělal dobrej dojem, šéfe. Pronesu na Radkovu adresu a už otvírám dveře toho vozu a začínám ho zvědavě prolejzat. Doprdele, snad mě to nechá řídit. Za volantem tohodle je člověk nesmrtelnej. Snažím se zkušeným pohledem odhadnout tloušťku pancíře. Z tohodle se Hnusák asi posere! Už se těšim jak budou ostatní čumět až s timhle dorazíme. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Tak to vypadá, že jsme zas jednou po dlouhý době měli kliku. Přemítám o naší návštěvě o základně, když jdu ven z budovy. A doprdele! Jakmile spatřím tu věc před budovou, koutky se mi rozjedou do širokého úsměvu. Tak tohle je hezká hračka. Asi ste fakt udělal dobrej dojem, šéfe. Pronesu na Radkovu adresu a už otvírám dveře toho vozu a začínám ho zvědavě prolejzat. Doprdele, snad mě to nechá řídit. Za volantem tohodle je člověk nesmrtelnej. Snažím se zkušeným pohledem odhadnout tloušťku pancíře. Z tohodle se Hnusák asi posere! Už se těšim jak budou ostatní čumět až s timhle dorazíme. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Je mi výtečně, jsem nasycena, odpočata, a to pivko ke všemu tomu. No prostě prima výlet do téhle osady. Když vylezem ven a před námi se objeví to monstrum, neodpustím si lehké písknutí. "No potěš koště..." Asi jsem nic podobného neviděla, těch pár křápů, kterými se jezní u nás nemá s tímhle nic společného. "Hehe a kdo bude řídit to původní?" neodpustím si kousavou poznámku. Snad náš nový člen ví, jak s tímhle zacházet. Ovšem neujde mi slina tvořící se ve Stanlyho strništi. Beztak by chtěl ten krám prohodit za tohle. Usmívám se jak trubka a čekám na nějaký povel. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Je mi výtečně, jsem nasycena, odpočata, a to pivko ke všemu tomu. No prostě prima výlet do téhle osady. Když vylezem ven a před námi se objeví to monstrum, neodpustím si lehké písknutí. "No potěš koště..." Asi jsem nic podobného neviděla, těch pár křápů, kterými se jezní u nás nemá s tímhle nic společného. "Hehe a kdo bude řídit to původní?" neodpustím si kousavou poznámku. Snad náš nový člen ví, jak s tímhle zacházet. Ovšem neujde mi slina tvořící se ve Stanlyho strništi. Beztak by chtěl ten krám prohodit za tohle. Usmívám se jak trubka a čekám na nějaký povel. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Je mi výtečně, jsem nasycena, odpočata, a to pivko ke všemu tomu. No prostě prima výlet do téhle osady. Když vylezem ven a před námi se objeví to monstrum, neodpustím si lehké písknutí. "No potěš koště..." Asi jsem nic podobného neviděla, těch pár křápů, kterými se jezní u nás nemá s tímhle nic společného. "Hehe a kdo bude řídit to původní?" neodpustím si kousavou poznámku. Snad náš nový člen ví, jak s tímhle zacházet. Ovšem neujde mi slina tvořící se ve Stanlyho strništi. Beztak by chtěl ten krám prohodit za tohle. Usmívám se jak trubka a čekám na nějaký povel. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Kývnu na pozdrav vojákovi, kterého mi plukovník představil jako poručíka Mazurianse a poslechnu si poznámku ke smlouvě. "Věřím že to nebude problém." Odpovím plukovníkovy na poznámku o připojení Legnice. Pak společně s ostatními vyjdu ven a pozvednutým obočím a následným úsměvem ´okomentuju´ plukovníkův dárek. "Pěkná věcička." Zamumlám polohlasem spíš sám pro sebe. Při tom co můj pohled přejíždí po bojovém vozidle, vyslechnu jedním uchem rozhovor mezi poručíkem Mazuriansem a seržantem Stránskym. "Poručíku, potřebovali bysme naftu do našeho druhého vozu a zásoby jídla a pití pro devět lidí. Bude se s tím dát něco udělat?" Otočím se k poručíkovi s dotazem, když usoudím, že je jejich osobní rozhovor se Stránskym u konce. "Druhá polovina naší skupiny zůstala s nepojízdným vozem několik kilometrů před Legnicí." Upřesním mu situaci a čekám na jeho odpověď. "A budeme vám tu muset nechat náše auto, když neni benzín. Snad se vám z něho budou nějaká součásti hodit." Doplním směrem k poručíkovi a zároveň tak odpovím Elle na její otázku ohledně řízení vozu se kterým jsme sem dorazili. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Kývnu na pozdrav vojákovi, kterého mi plukovník představil jako poručíka Mazurianse a poslechnu si poznámku ke smlouvě. "Věřím že to nebude problém." Odpovím plukovníkovy na poznámku o připojení Legnice. Pak společně s ostatními vyjdu ven a pozvednutým obočím a následným úsměvem ´okomentuju´ plukovníkův dárek. "Pěkná věcička." Zamumlám polohlasem spíš sám pro sebe. Při tom co můj pohled přejíždí po bojovém vozidle, vyslechnu jedním uchem rozhovor mezi poručíkem Mazuriansem a seržantem Stránskym. "Poručíku, potřebovali bysme naftu do našeho druhého vozu a zásoby jídla a pití pro devět lidí. Bude se s tím dát něco udělat?" Otočím se k poručíkovi s dotazem, když usoudím, že je jejich osobní rozhovor se Stránskym u konce. "Druhá polovina naší skupiny zůstala s nepojízdným vozem několik kilometrů před Legnicí." Upřesním mu situaci a čekám na jeho odpověď. "A budeme vám tu muset nechat náše auto, když neni benzín. Snad se vám z něho budou nějaká součásti hodit." Doplním směrem k poručíkovi a zároveň tak odpovím Elle na její otázku ohledně řízení vozu se kterým jsme sem dorazili. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Kývnu na pozdrav vojákovi, kterého mi plukovník představil jako poručíka Mazurianse a poslechnu si poznámku ke smlouvě. "Věřím že to nebude problém." Odpovím plukovníkovy na poznámku o připojení Legnice. Pak společně s ostatními vyjdu ven a pozvednutým obočím a následným úsměvem ´okomentuju´ plukovníkův dárek. "Pěkná věcička." Zamumlám polohlasem spíš sám pro sebe. Při tom co můj pohled přejíždí po bojovém vozidle, vyslechnu jedním uchem rozhovor mezi poručíkem Mazuriansem a seržantem Stránskym. "Poručíku, potřebovali bysme naftu do našeho druhého vozu a zásoby jídla a pití pro devět lidí. Bude se s tím dát něco udělat?" Otočím se k poručíkovi s dotazem, když usoudím, že je jejich osobní rozhovor se Stránskym u konce. "Druhá polovina naší skupiny zůstala s nepojízdným vozem několik kilometrů před Legnicí." Upřesním mu situaci a čekám na jeho odpověď. "A budeme vám tu muset nechat náše auto, když neni benzín. Snad se vám z něho budou nějaká součásti hodit." Doplním směrem k poručíkovi a zároveň tak odpovím Elle na její otázku ohledně řízení vozu se kterým jsme sem dorazili. |
| |
| soukromá zpráva od pro Poručík Mazurians pokýve hlavou. Zařídím to. Zůstanete tu přes noc nebo vyrazíte ještě teď večer? A kolik litrů nafty budete tedy potřebovat? |
| |
| soukromá zpráva od pro Poručík Mazurians pokýve hlavou. Zařídím to. Zůstanete tu přes noc nebo vyrazíte ještě teď večer? A kolik litrů nafty budete tedy potřebovat? |
| |
| soukromá zpráva od pro Poručík Mazurians pokýve hlavou. Zařídím to. Zůstanete tu přes noc nebo vyrazíte ještě teď večer? A kolik litrů nafty budete tedy potřebovat? |
| |
| soukromá zpráva od pro Poručík Mazurians pokýve hlavou. Zařídím to. Zůstanete tu přes noc nebo vyrazíte ještě teď večer? A kolik litrů nafty budete tedy potřebovat? |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Tu dovolenou vám po návratu připomenu pane. Pobaveně se na poručíka zašklebim. Už teď se těším na všechno co podniknu se svojí mazlík. Doufám že cestou narazíme na nějaký pěkný suvenýr at mám dárek z cesty. Popadnu svou výstroj a vyrazím do nitra základny vyzvednout si střelnou zbraň jen na odchodu ještě kývnu na ženu která si dělá starosti s řízením. Bez obav, umím řídit i když dávám přednost přesunu po vlastních nohou. Takže kdyby něco mužu kdykoli zaskočit za řidiče. A pak už jen zasalutuji poručíkovy výce méně předvádějíc divadlo našim hostum. Pane dovolte mi odejít pro výzbroj. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Tu dovolenou vám po návratu připomenu pane. Pobaveně se na poručíka zašklebim. Už teď se těším na všechno co podniknu se svojí mazlík. Doufám že cestou narazíme na nějaký pěkný suvenýr at mám dárek z cesty. Popadnu svou výstroj a vyrazím do nitra základny vyzvednout si střelnou zbraň jen na odchodu ještě kývnu na ženu která si dělá starosti s řízením. Bez obav, umím řídit i když dávám přednost přesunu po vlastních nohou. Takže kdyby něco mužu kdykoli zaskočit za řidiče. A pak už jen zasalutuji poručíkovy výce méně předvádějíc divadlo našim hostum. Pane dovolte mi odejít pro výzbroj. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Tu dovolenou vám po návratu připomenu pane. Pobaveně se na poručíka zašklebim. Už teď se těším na všechno co podniknu se svojí mazlík. Doufám že cestou narazíme na nějaký pěkný suvenýr at mám dárek z cesty. Popadnu svou výstroj a vyrazím do nitra základny vyzvednout si střelnou zbraň jen na odchodu ještě kývnu na ženu která si dělá starosti s řízením. Bez obav, umím řídit i když dávám přednost přesunu po vlastních nohou. Takže kdyby něco mužu kdykoli zaskočit za řidiče. A pak už jen zasalutuji poručíkovy výce méně předvádějíc divadlo našim hostum. Pane dovolte mi odejít pro výzbroj. |
| |
| Masový hrob? Sráči. Vzdát s enegrům a nechat si vod nich rozmrdat prdel. Ve chvíli, kdy muž řekne 1, chytnu kvér oběma horníma rukama a pečlivě zamířím. Ještě uvidíme, kdo koho odzbrojí. Levá spodní zatím vyloví náhradní bubínek, naládovaný náboji s pečlivě rozbroušenou špičkou, domácími dum-dum. 2... Zamířím na hlavu. Nádech, výdech, zadržet dech... PAL! Pokud nezasáhnu, opakuji palbu na vůdce, pokud zasáhnu, vybírám si dalšího, pořadí od těžších zbraní. |
| |
| soukromá zpráva od pro Velitel toho cizího vozu, zjevně nehodlá nijak reagovat na Kevinovo pokusy zabránit masakru. ...dva... V okamžik, kdy by měl říct jedna, se vrhne prudce na zem. Hnusák i Kevin vystřelí, ale oba minou. Hnusák vystřelí podruhé a tentokrát toho muže zasáhne do boku a ten se začne svíjet bolestí. Na místo, odkud celou dobu Kevin vyjednával dopadne mnoho kulek a několik šipek z kuší. Muži kolem náklaďáku začnou ustupovat, ale při tom nepřestávají střílet. Pozicí Hnusáka jsou zaskočeni a zprvu ani neví odkud střelba jde. Část mužů se kryje kolem náklaďáku a část ustupuje na druhou stranu silnice, kde je Eva, doktor a radní. Z nákladního vozu vystoupí řidič a začne svou pistolí střílet po Hnusákovi, kterého donutí stáhnout se dál pod auto. Hnusák teď nemůžu ani vystrčit hlavu, protože by o ní jistě přišel. Může leda zůstat skrytý pod Jeepem anebo se odplazit až k předku Jeepu, kde bude krytý a tam vylézt. Asi po minutě střelby leží u náklaďáku již 7 těl. Většina střelců se teď zaměřila na Kevina. Čtyři muži, včetně řidiče, jsou krytí za náklaďákem. Řidič, který napjatě sleduje skrz mušku pistole, kde vykoukne Hnusák, dva muži s kušemi a jeden s puškou, kteři se snaží zasáhnout Kevina. Zbývající tři muži jsou na druhé straně silnice. Kevin ani Hnusák tam ze svých pozic pořádně nemohou vidět, natož aby do toho mohli nějak zasáhnout. Jeden z těch tří má pistoli, další dva mají kuše. Stáhli se sem, aby se mohli v terénu krýt před střelbou Kevina a Hnusáka. To že asi patnáct metrů od sebe zahlédli další tři protivníky je nejprve zaskočilo, teď se však vzpomatovali a chystají se zaútočit. |
| |
| soukromá zpráva od pro Velitel toho cizího vozu, zjevně nehodlá nijak reagovat na Kevinovo pokusy zabránit masakru. ...dva... V okamžik, kdy by měl říct jedna, se vrhne prudce na zem. Hnusák i Kevin vystřelí, ale oba minou. Hnusák vystřelí podruhé a tentokrát toho muže zasáhne do boku a ten se začne svíjet bolestí. Na místo, odkud celou dobu Kevin vyjednával dopadne mnoho kulek a několik šipek z kuší. Muži kolem náklaďáku začnou ustupovat, ale při tom nepřestávají střílet. Pozicí Hnusáka jsou zaskočeni a zprvu ani neví odkud střelba jde. Část mužů se kryje kolem náklaďáku a část ustupuje na druhou stranu silnice, kde je Eva, doktor a radní. Z nákladního vozu vystoupí řidič a začne svou pistolí střílet po Hnusákovi, kterého donutí stáhnout se dál pod auto. Hnusák teď nemůžu ani vystrčit hlavu, protože by o ní jistě přišel. Může leda zůstat skrytý pod Jeepem anebo se odplazit až k předku Jeepu, kde bude krytý a tam vylézt. Asi po minutě střelby leží u náklaďáku již 7 těl. Většina střelců se teď zaměřila na Kevina. Čtyři muži, včetně řidiče, jsou krytí za náklaďákem. Řidič, který napjatě sleduje skrz mušku pistole, kde vykoukne Hnusák, dva muži s kušemi a jeden s puškou, kteři se snaží zasáhnout Kevina. Zbývající tři muži jsou na druhé straně silnice. Kevin ani Hnusák tam ze svých pozic pořádně nemohou vidět, natož aby do toho mohli nějak zasáhnout. Jeden z těch tří má pistoli, další dva mají kuše. Stáhli se sem, aby se mohli v terénu krýt před střelbou Kevina a Hnusáka. To že asi patnáct metrů od sebe zahlédli další tři protivníky je nejprve zaskočilo, teď se však vzpomatovali a chystají se zaútočit. |
| |
| soukromá zpráva od pro Velitel toho cizího vozu, zjevně nehodlá nijak reagovat na Kevinovo pokusy zabránit masakru. ...dva... V okamžik, kdy by měl říct jedna, se vrhne prudce na zem. Hnusák i Kevin vystřelí, ale oba minou. Hnusák vystřelí podruhé a tentokrát toho muže zasáhne do boku a ten se začne svíjet bolestí. Na místo, odkud celou dobu Kevin vyjednával dopadne mnoho kulek a několik šipek z kuší. Muži kolem náklaďáku začnou ustupovat, ale při tom nepřestávají střílet. Pozicí Hnusáka jsou zaskočeni a zprvu ani neví odkud střelba jde. Část mužů se kryje kolem náklaďáku a část ustupuje na druhou stranu silnice, kde je Eva, doktor a radní. Z nákladního vozu vystoupí řidič a začne svou pistolí střílet po Hnusákovi, kterého donutí stáhnout se dál pod auto. Hnusák teď nemůžu ani vystrčit hlavu, protože by o ní jistě přišel. Může leda zůstat skrytý pod Jeepem anebo se odplazit až k předku Jeepu, kde bude krytý a tam vylézt. Asi po minutě střelby leží u náklaďáku již 7 těl. Většina střelců se teď zaměřila na Kevina. Čtyři muži, včetně řidiče, jsou krytí za náklaďákem. Řidič, který napjatě sleduje skrz mušku pistole, kde vykoukne Hnusák, dva muži s kušemi a jeden s puškou, kteři se snaží zasáhnout Kevina. Zbývající tři muži jsou na druhé straně silnice. Kevin ani Hnusák tam ze svých pozic pořádně nemohou vidět, natož aby do toho mohli nějak zasáhnout. Jeden z těch tří má pistoli, další dva mají kuše. Stáhli se sem, aby se mohli v terénu krýt před střelbou Kevina a Hnusáka. To že asi patnáct metrů od sebe zahlédli další tři protivníky je nejprve zaskočilo, teď se však vzpomatovali a chystají se zaútočit. |
| |
| soukromá zpráva od pro Velitel toho cizího vozu, zjevně nehodlá nijak reagovat na Kevinovo pokusy zabránit masakru. ...dva... V okamžik, kdy by měl říct jedna, se vrhne prudce na zem. Hnusák i Kevin vystřelí, ale oba minou. Hnusák vystřelí podruhé a tentokrát toho muže zasáhne do boku a ten se začne svíjet bolestí. Na místo, odkud celou dobu Kevin vyjednával dopadne mnoho kulek a několik šipek z kuší. Muži kolem náklaďáku začnou ustupovat, ale při tom nepřestávají střílet. Pozicí Hnusáka jsou zaskočeni a zprvu ani neví odkud střelba jde. Část mužů se kryje kolem náklaďáku a část ustupuje na druhou stranu silnice, kde je Eva, doktor a radní. Z nákladního vozu vystoupí řidič a začne svou pistolí střílet po Hnusákovi, kterého donutí stáhnout se dál pod auto. Hnusák teď nemůžu ani vystrčit hlavu, protože by o ní jistě přišel. Může leda zůstat skrytý pod Jeepem anebo se odplazit až k předku Jeepu, kde bude krytý a tam vylézt. Asi po minutě střelby leží u náklaďáku již 7 těl. Většina střelců se teď zaměřila na Kevina. Čtyři muži, včetně řidiče, jsou krytí za náklaďákem. Řidič, který napjatě sleduje skrz mušku pistole, kde vykoukne Hnusák, dva muži s kušemi a jeden s puškou, kteři se snaží zasáhnout Kevina. Zbývající tři muži jsou na druhé straně silnice. Kevin ani Hnusák tam ze svých pozic pořádně nemohou vidět, natož aby do toho mohli nějak zasáhnout. Jeden z těch tří má pistoli, další dva mají kuše. Stáhli se sem, aby se mohli v terénu krýt před střelbou Kevina a Hnusáka. To že asi patnáct metrů od sebe zahlédli další tři protivníky je nejprve zaskočilo, teď se však vzpomatovali a chystají se zaútočit. |
| |
| soukromá zpráva od pro Velitel toho cizího vozu, zjevně nehodlá nijak reagovat na Kevinovo pokusy zabránit masakru. ...dva... V okamžik, kdy by měl říct jedna, se vrhne prudce na zem. Hnusák i Kevin vystřelí, ale oba minou. Hnusák vystřelí podruhé a tentokrát toho muže zasáhne do boku a ten se začne svíjet bolestí. Na místo, odkud celou dobu Kevin vyjednával dopadne mnoho kulek a několik šipek z kuší. Muži kolem náklaďáku začnou ustupovat, ale při tom nepřestávají střílet. Pozicí Hnusáka jsou zaskočeni a zprvu ani neví odkud střelba jde. Část mužů se kryje kolem náklaďáku a část ustupuje na druhou stranu silnice, kde je Eva, doktor a radní. Z nákladního vozu vystoupí řidič a začne svou pistolí střílet po Hnusákovi, kterého donutí stáhnout se dál pod auto. Hnusák teď nemůžu ani vystrčit hlavu, protože by o ní jistě přišel. Může leda zůstat skrytý pod Jeepem anebo se odplazit až k předku Jeepu, kde bude krytý a tam vylézt. Asi po minutě střelby leží u náklaďáku již 7 těl. Většina střelců se teď zaměřila na Kevina. Čtyři muži, včetně řidiče, jsou krytí za náklaďákem. Řidič, který napjatě sleduje skrz mušku pistole, kde vykoukne Hnusák, dva muži s kušemi a jeden s puškou, kteři se snaží zasáhnout Kevina. Zbývající tři muži jsou na druhé straně silnice. Kevin ani Hnusák tam ze svých pozic pořádně nemohou vidět, natož aby do toho mohli nějak zasáhnout. Jeden z těch tří má pistoli, další dva mají kuše. Stáhli se sem, aby se mohli v terénu krýt před střelbou Kevina a Hnusáka. To že asi patnáct metrů od sebe zahlédli další tři protivníky je nejprve zaskočilo, teď se však vzpomatovali a chystají se zaútočit. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Jakmile moje první kulka mine, tak už neváhám ani vtařinu a stáhnu se zpět, protože je mi jasné, že pořádná salva mým směrem je víc než jistá. Lokty se odstrčím, abych se dostal z bezprostředního nebezpěčí a pak se ještě asi metr odplazím dál. Do ticha zaskučím tlumeně a zvolám Sakra! doufaje, že alespoň jednoho z nich na chvíli má lest zmate a budou si myslet, že jsem raněn a tedy přesunu nechopen. Pak šáhnu po molotovu vedle sebe a zapálím ho a obloukem hodím směrem k autu. Snažím se po paměti trefit za korbu směrem ode mne (raději více na konec vozidla a dál od auta, aby kdybych minul tak raději zapálil konec auta a nebo přehodil moc daleko za něj). Pak chytnu pušku a zbytek molotovů a plazím se pryč. Až jsme mimo dosah přímé střelby z úvozu cesty si trofnu vstát a v přikrčení přeběhnout k mostu. Poté za něj a pak se připlížit pod něj do jeho rohu, kryt konstrukcí mostu a jeho stínem. Nezapomínám však koukat i kolem sebe...přeci jen nejen já si budu chtít asi naběhnout. Dobře jsi udělal Hnusáku, už toho bylo moc. Nic jiného si nezasloužil. Tak teď doufám, že i doktor v sobě najde trochu kuráže a sejme alespoň jednoho z nich. Tohle bude krvavá lázeň, ale snad bude stát štěstí při nás. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Jakmile moje první kulka mine, tak už neváhám ani vtařinu a stáhnu se zpět, protože je mi jasné, že pořádná salva mým směrem je víc než jistá. Lokty se odstrčím, abych se dostal z bezprostředního nebezpěčí a pak se ještě asi metr odplazím dál. Do ticha zaskučím tlumeně a zvolám Sakra! doufaje, že alespoň jednoho z nich na chvíli má lest zmate a budou si myslet, že jsem raněn a tedy přesunu nechopen. Pak šáhnu po molotovu vedle sebe a zapálím ho a obloukem hodím směrem k autu. Snažím se po paměti trefit za korbu směrem ode mne (raději více na konec vozidla a dál od auta, aby kdybych minul tak raději zapálil konec auta a nebo přehodil moc daleko za něj). Pak chytnu pušku a zbytek molotovů a plazím se pryč. Až jsme mimo dosah přímé střelby z úvozu cesty si trofnu vstát a v přikrčení přeběhnout k mostu. Poté za něj a pak se připlížit pod něj do jeho rohu, kryt konstrukcí mostu a jeho stínem. Nezapomínám však koukat i kolem sebe...přeci jen nejen já si budu chtít asi naběhnout. Dobře jsi udělal Hnusáku, už toho bylo moc. Nic jiného si nezasloužil. Tak teď doufám, že i doktor v sobě najde trochu kuráže a sejme alespoň jednoho z nich. Tohle bude krvavá lázeň, ale snad bude stát štěstí při nás. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Jakmile moje první kulka mine, tak už neváhám ani vtařinu a stáhnu se zpět, protože je mi jasné, že pořádná salva mým směrem je víc než jistá. Lokty se odstrčím, abych se dostal z bezprostředního nebezpěčí a pak se ještě asi metr odplazím dál. Do ticha zaskučím tlumeně a zvolám Sakra! doufaje, že alespoň jednoho z nich na chvíli má lest zmate a budou si myslet, že jsem raněn a tedy přesunu nechopen. Pak šáhnu po molotovu vedle sebe a zapálím ho a obloukem hodím směrem k autu. Snažím se po paměti trefit za korbu směrem ode mne (raději více na konec vozidla a dál od auta, aby kdybych minul tak raději zapálil konec auta a nebo přehodil moc daleko za něj). Pak chytnu pušku a zbytek molotovů a plazím se pryč. Až jsme mimo dosah přímé střelby z úvozu cesty si trofnu vstát a v přikrčení přeběhnout k mostu. Poté za něj a pak se připlížit pod něj do jeho rohu, kryt konstrukcí mostu a jeho stínem. Nezapomínám však koukat i kolem sebe...přeci jen nejen já si budu chtít asi naběhnout. Dobře jsi udělal Hnusáku, už toho bylo moc. Nic jiného si nezasloužil. Tak teď doufám, že i doktor v sobě najde trochu kuráže a sejme alespoň jednoho z nich. Tohle bude krvavá lázeň, ale snad bude stát štěstí při nás. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Jakmile moje první kulka mine, tak už neváhám ani vtařinu a stáhnu se zpět, protože je mi jasné, že pořádná salva mým směrem je víc než jistá. Lokty se odstrčím, abych se dostal z bezprostředního nebezpěčí a pak se ještě asi metr odplazím dál. Do ticha zaskučím tlumeně a zvolám Sakra! doufaje, že alespoň jednoho z nich na chvíli má lest zmate a budou si myslet, že jsem raněn a tedy přesunu nechopen. Pak šáhnu po molotovu vedle sebe a zapálím ho a obloukem hodím směrem k autu. Snažím se po paměti trefit za korbu směrem ode mne (raději více na konec vozidla a dál od auta, aby kdybych minul tak raději zapálil konec auta a nebo přehodil moc daleko za něj). Pak chytnu pušku a zbytek molotovů a plazím se pryč. Až jsme mimo dosah přímé střelby z úvozu cesty si trofnu vstát a v přikrčení přeběhnout k mostu. Poté za něj a pak se připlížit pod něj do jeho rohu, kryt konstrukcí mostu a jeho stínem. Nezapomínám však koukat i kolem sebe...přeci jen nejen já si budu chtít asi naběhnout. Dobře jsi udělal Hnusáku, už toho bylo moc. Nic jiného si nezasloužil. Tak teď doufám, že i doktor v sobě najde trochu kuráže a sejme alespoň jednoho z nich. Tohle bude krvavá lázeň, ale snad bude stát štěstí při nás. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Jakmile moje první kulka mine, tak už neváhám ani vtařinu a stáhnu se zpět, protože je mi jasné, že pořádná salva mým směrem je víc než jistá. Lokty se odstrčím, abych se dostal z bezprostředního nebezpěčí a pak se ještě asi metr odplazím dál. Do ticha zaskučím tlumeně a zvolám Sakra! doufaje, že alespoň jednoho z nich na chvíli má lest zmate a budou si myslet, že jsem raněn a tedy přesunu nechopen. Pak šáhnu po molotovu vedle sebe a zapálím ho a obloukem hodím směrem k autu. Snažím se po paměti trefit za korbu směrem ode mne (raději více na konec vozidla a dál od auta, aby kdybych minul tak raději zapálil konec auta a nebo přehodil moc daleko za něj). Pak chytnu pušku a zbytek molotovů a plazím se pryč. Až jsme mimo dosah přímé střelby z úvozu cesty si trofnu vstát a v přikrčení přeběhnout k mostu. Poté za něj a pak se připlížit pod něj do jeho rohu, kryt konstrukcí mostu a jeho stínem. Nezapomínám však koukat i kolem sebe...přeci jen nejen já si budu chtít asi naběhnout. Dobře jsi udělal Hnusáku, už toho bylo moc. Nic jiného si nezasloužil. Tak teď doufám, že i doktor v sobě najde trochu kuráže a sejme alespoň jednoho z nich. Tohle bude krvavá lázeň, ale snad bude stát štěstí při nás. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Krčím se v pangejtu a doufám, že si s tim chlapy poradí. Vůbec to nevypadá s námi dobře. Ten jejich vůdce je pěknej magor, jen co je pravda. Sleduji dál dění až do chvíle, kdy to vypukne. Vypadá to, že naši maj zatim navrch a tak s revolverem připraveným raději zatím vyčkávám. Přeci jen mi řekli ať se schovám a já mam jenom pět nábojů. Pak ale vidím, že si nás všimla skupinka tří těch gaunerů a teď si nás chtěj vzít do parády. Do prdele, proč zrovna mě dali bouchačku, jsem snad nějakej vostrostřelec? Kleju v duchu, zatímco se v zaměřovači snažím najít hrudník toho grázla s pistolí. Stisknu spoušť a koukám, jestli jsem zasáhla. Pokud ne, zkusím to znovu. Až ho zasáhnu, tak abych ho zastavila, vezmu si na mušku ty další dva. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Krčím se v pangejtu a doufám, že si s tim chlapy poradí. Vůbec to nevypadá s námi dobře. Ten jejich vůdce je pěknej magor, jen co je pravda. Sleduji dál dění až do chvíle, kdy to vypukne. Vypadá to, že naši maj zatim navrch a tak s revolverem připraveným raději zatím vyčkávám. Přeci jen mi řekli ať se schovám a já mam jenom pět nábojů. Pak ale vidím, že si nás všimla skupinka tří těch gaunerů a teď si nás chtěj vzít do parády. Do prdele, proč zrovna mě dali bouchačku, jsem snad nějakej vostrostřelec? Kleju v duchu, zatímco se v zaměřovači snažím najít hrudník toho grázla s pistolí. Stisknu spoušť a koukám, jestli jsem zasáhla. Pokud ne, zkusím to znovu. Až ho zasáhnu, tak abych ho zastavila, vezmu si na mušku ty další dva. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Krčím se v pangejtu a doufám, že si s tim chlapy poradí. Vůbec to nevypadá s námi dobře. Ten jejich vůdce je pěknej magor, jen co je pravda. Sleduji dál dění až do chvíle, kdy to vypukne. Vypadá to, že naši maj zatim navrch a tak s revolverem připraveným raději zatím vyčkávám. Přeci jen mi řekli ať se schovám a já mam jenom pět nábojů. Pak ale vidím, že si nás všimla skupinka tří těch gaunerů a teď si nás chtěj vzít do parády. Do prdele, proč zrovna mě dali bouchačku, jsem snad nějakej vostrostřelec? Kleju v duchu, zatímco se v zaměřovači snažím najít hrudník toho grázla s pistolí. Stisknu spoušť a koukám, jestli jsem zasáhla. Pokud ne, zkusím to znovu. Až ho zasáhnu, tak abych ho zastavila, vezmu si na mušku ty další dva. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Krčím se v pangejtu a doufám, že si s tim chlapy poradí. Vůbec to nevypadá s námi dobře. Ten jejich vůdce je pěknej magor, jen co je pravda. Sleduji dál dění až do chvíle, kdy to vypukne. Vypadá to, že naši maj zatim navrch a tak s revolverem připraveným raději zatím vyčkávám. Přeci jen mi řekli ať se schovám a já mam jenom pět nábojů. Pak ale vidím, že si nás všimla skupinka tří těch gaunerů a teď si nás chtěj vzít do parády. Do prdele, proč zrovna mě dali bouchačku, jsem snad nějakej vostrostřelec? Kleju v duchu, zatímco se v zaměřovači snažím najít hrudník toho grázla s pistolí. Stisknu spoušť a koukám, jestli jsem zasáhla. Pokud ne, zkusím to znovu. Až ho zasáhnu, tak abych ho zastavila, vezmu si na mušku ty další dva. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro "Vyrazíme hned jak to půjde pane." Odpovím hned poručíkovi. "S tou naftou to asi nechám na někom kdo se vyzná v tom stroji co jsme dostali. Nemám ponětí kolik se do toho vejde vybavení ani kolik to sežere paliva. Čeká nás dlouhá cesta zpět, takže čím více paliva budeme mít tím líp." Dodám směrem k poručíkovi a ještě jednou se podívám na bojový stroj. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro "Vyrazíme hned jak to půjde pane." Odpovím hned poručíkovi. "S tou naftou to asi nechám na někom kdo se vyzná v tom stroji co jsme dostali. Nemám ponětí kolik se do toho vejde vybavení ani kolik to sežere paliva. Čeká nás dlouhá cesta zpět, takže čím více paliva budeme mít tím líp." Dodám směrem k poručíkovi a ještě jednou se podívám na bojový stroj. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro "Vyrazíme hned jak to půjde pane." Odpovím hned poručíkovi. "S tou naftou to asi nechám na někom kdo se vyzná v tom stroji co jsme dostali. Nemám ponětí kolik se do toho vejde vybavení ani kolik to sežere paliva. Čeká nás dlouhá cesta zpět, takže čím více paliva budeme mít tím líp." Dodám směrem k poručíkovi a ještě jednou se podívám na bojový stroj. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Do piči černý. zakleju, když moje kulka mine velícího negra. Následuje směs nadávek, odlétajících a přilétajících kulek a kvílení nábojů, odražených od asfaltu. Nakonec v pohybu, připomínajícím spláclého škorpiona ( jedna ozbrojená ruka před obličejem a zbylých pět pod sebou) zacouvám dál pod auto, čímž trochu očistím podvozek a zamaskuji si bundu černošedým sajrajtem ze směsi oleje, prachu a kousků štěrku. Když už se situace jakž takž ustálí v náš prospěch, konečně najdu čas chvíli uvažovat. Jak jsme to tehdy udělali těm negrům z Berlínský Arabský Lidový Milice? Tak jo, čuráci, surprise. S tím se pokusím o trošku neobvyklý krok. Nabiju do zásobníku dávku naříznutých střel a směrem k autu, za nímž se nepřátelé kryjí vystřelím těsně u země ránu tak, aby zasáhla asfalt zhruba uprostřed jejich krámu. Jak nám to Kurt řikával? Kulka se nárazem o asfalt roztříští a střepiny letí dál podél země. A když sejmou negra do chodidla, nepotěší ho to. Poté, co zkusmo vyzkouším dvě kulky a trošku se vzpamatuju z hluku ran, dunících pod autem, začnu pomalu po zadu postupovat, abych mohl vykouknout na povrch kryt naším fárem. Ještě že na rozdíl vod negrů mám vystužený bubínky. V tu chvíli víc pohnu hlavou a svět se zakývá. Zároveň pod levým uchem ucícítm teplý pramínek. Tak ne úplně. Prasklej bubínek, to těm negrům vrátim. Dál postupuji výrazně opatrněji, rozhozená rovnováha je svině. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Do piči černý. zakleju, když moje kulka mine velícího negra. Následuje směs nadávek, odlétajících a přilétajících kulek a kvílení nábojů, odražených od asfaltu. Nakonec v pohybu, připomínajícím spláclého škorpiona ( jedna ozbrojená ruka před obličejem a zbylých pět pod sebou) zacouvám dál pod auto, čímž trochu očistím podvozek a zamaskuji si bundu černošedým sajrajtem ze směsi oleje, prachu a kousků štěrku. Když už se situace jakž takž ustálí v náš prospěch, konečně najdu čas chvíli uvažovat. Jak jsme to tehdy udělali těm negrům z Berlínský Arabský Lidový Milice? Tak jo, čuráci, surprise. S tím se pokusím o trošku neobvyklý krok. Nabiju do zásobníku dávku naříznutých střel a směrem k autu, za nímž se nepřátelé kryjí vystřelím těsně u země ránu tak, aby zasáhla asfalt zhruba uprostřed jejich krámu. Jak nám to Kurt řikával? Kulka se nárazem o asfalt roztříští a střepiny letí dál podél země. A když sejmou negra do chodidla, nepotěší ho to. Poté, co zkusmo vyzkouším dvě kulky a trošku se vzpamatuju z hluku ran, dunících pod autem, začnu pomalu po zadu postupovat, abych mohl vykouknout na povrch kryt naším fárem. Ještě že na rozdíl vod negrů mám vystužený bubínky. V tu chvíli víc pohnu hlavou a svět se zakývá. Zároveň pod levým uchem ucícítm teplý pramínek. Tak ne úplně. Prasklej bubínek, to těm negrům vrátim. Dál postupuji výrazně opatrněji, rozhozená rovnováha je svině. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Do piči černý. zakleju, když moje kulka mine velícího negra. Následuje směs nadávek, odlétajících a přilétajících kulek a kvílení nábojů, odražených od asfaltu. Nakonec v pohybu, připomínajícím spláclého škorpiona ( jedna ozbrojená ruka před obličejem a zbylých pět pod sebou) zacouvám dál pod auto, čímž trochu očistím podvozek a zamaskuji si bundu černošedým sajrajtem ze směsi oleje, prachu a kousků štěrku. Když už se situace jakž takž ustálí v náš prospěch, konečně najdu čas chvíli uvažovat. Jak jsme to tehdy udělali těm negrům z Berlínský Arabský Lidový Milice? Tak jo, čuráci, surprise. S tím se pokusím o trošku neobvyklý krok. Nabiju do zásobníku dávku naříznutých střel a směrem k autu, za nímž se nepřátelé kryjí vystřelím těsně u země ránu tak, aby zasáhla asfalt zhruba uprostřed jejich krámu. Jak nám to Kurt řikával? Kulka se nárazem o asfalt roztříští a střepiny letí dál podél země. A když sejmou negra do chodidla, nepotěší ho to. Poté, co zkusmo vyzkouším dvě kulky a trošku se vzpamatuju z hluku ran, dunících pod autem, začnu pomalu po zadu postupovat, abych mohl vykouknout na povrch kryt naším fárem. Ještě že na rozdíl vod negrů mám vystužený bubínky. V tu chvíli víc pohnu hlavou a svět se zakývá. Zároveň pod levým uchem ucícítm teplý pramínek. Tak ne úplně. Prasklej bubínek, to těm negrům vrátim. Dál postupuji výrazně opatrněji, rozhozená rovnováha je svině. |
| |
| soukromá zpráva od pro Kevin hodí zapálený molotov na náklaďák. Lahev narazí do trubky nesousí plachtu, která zakrývá korbu a rozříští se o ní. Hořící kapalina se roztříkne kolem. Během okamžiku plachta vzplane vysokým plamenem. Část tekutiny po nárazu lahve vystříkne za náklaďák a dá tak nepřátelům ohnivou spršku. Jeden muš dostane přímý zásah a začne se válet po zemi ve snaze se zachránit a uhasit plameny, které mu pečou maso. Další dva muži se skácí k zemi, když na ně Hnusák zkusí svůj fígl s naříznutýma kulkama. Když Hnusák vykoukne z pod auta, kousek od jeho hlavy se od asfaltu odrazí šipka z kuše. Muž, který jí vystřelil a který je teď jediny kdo u náklaďáku stojí na nohách, začne rychle kuši znovu natahovat. Situace vedle silnice je neméně dramatická. Evě se podaří druhou ranou zasáhnout muže s pitolí. Ten však jen zavrávorá a pokusí se zamířit. Eva ho proto střelí ještě jednou. Po tomto zásahu muž padne na zem a zůstane nehnutě ležet. Další výstřel neomylně zasáhne jednoho z mužů s kuší přímo do hlavy. Pátý výstřel však proletí kolem hlavy posledního muže. Eva ještě stiskne dvakrát spoušť revolveru, ale marně. Došly jí náboje. Muž se zasměje a zamíří na Evu. Pak však usoudí, že Eva již nepředstavuje takovou hrozbu a raději zamíří na doktora a vystřelí. Šipka se doktorovy zaboří do krku, z kterého vytryskne proud světlé krve. Muž odhodí kuši a vytáhne z pouzdra na opasku lovecký nůž. S hrozivým úsměvem a napřaženým nožem se rozeběhne k Evě. |
| |
| soukromá zpráva od pro Kevin hodí zapálený molotov na náklaďák. Lahev narazí do trubky nesousí plachtu, která zakrývá korbu a rozříští se o ní. Hořící kapalina se roztříkne kolem. Během okamžiku plachta vzplane vysokým plamenem. Část tekutiny po nárazu lahve vystříkne za náklaďák a dá tak nepřátelům ohnivou spršku. Jeden muš dostane přímý zásah a začne se válet po zemi ve snaze se zachránit a uhasit plameny, které mu pečou maso. Další dva muži se skácí k zemi, když na ně Hnusák zkusí svůj fígl s naříznutýma kulkama. Když Hnusák vykoukne z pod auta, kousek od jeho hlavy se od asfaltu odrazí šipka z kuše. Muž, který jí vystřelil a který je teď jediny kdo u náklaďáku stojí na nohách, začne rychle kuši znovu natahovat. Situace vedle silnice je neméně dramatická. Evě se podaří druhou ranou zasáhnout muže s pitolí. Ten však jen zavrávorá a pokusí se zamířit. Eva ho proto střelí ještě jednou. Po tomto zásahu muž padne na zem a zůstane nehnutě ležet. Další výstřel neomylně zasáhne jednoho z mužů s kuší přímo do hlavy. Pátý výstřel však proletí kolem hlavy posledního muže. Eva ještě stiskne dvakrát spoušť revolveru, ale marně. Došly jí náboje. Muž se zasměje a zamíří na Evu. Pak však usoudí, že Eva již nepředstavuje takovou hrozbu a raději zamíří na doktora a vystřelí. Šipka se doktorovy zaboří do krku, z kterého vytryskne proud světlé krve. Muž odhodí kuši a vytáhne z pouzdra na opasku lovecký nůž. S hrozivým úsměvem a napřaženým nožem se rozeběhne k Evě. |
| |
| soukromá zpráva od pro Kevin hodí zapálený molotov na náklaďák. Lahev narazí do trubky nesousí plachtu, která zakrývá korbu a rozříští se o ní. Hořící kapalina se roztříkne kolem. Během okamžiku plachta vzplane vysokým plamenem. Část tekutiny po nárazu lahve vystříkne za náklaďák a dá tak nepřátelům ohnivou spršku. Jeden muš dostane přímý zásah a začne se válet po zemi ve snaze se zachránit a uhasit plameny, které mu pečou maso. Další dva muži se skácí k zemi, když na ně Hnusák zkusí svůj fígl s naříznutýma kulkama. Když Hnusák vykoukne z pod auta, kousek od jeho hlavy se od asfaltu odrazí šipka z kuše. Muž, který jí vystřelil a který je teď jediny kdo u náklaďáku stojí na nohách, začne rychle kuši znovu natahovat. Situace vedle silnice je neméně dramatická. Evě se podaří druhou ranou zasáhnout muže s pitolí. Ten však jen zavrávorá a pokusí se zamířit. Eva ho proto střelí ještě jednou. Po tomto zásahu muž padne na zem a zůstane nehnutě ležet. Další výstřel neomylně zasáhne jednoho z mužů s kuší přímo do hlavy. Pátý výstřel však proletí kolem hlavy posledního muže. Eva ještě stiskne dvakrát spoušť revolveru, ale marně. Došly jí náboje. Muž se zasměje a zamíří na Evu. Pak však usoudí, že Eva již nepředstavuje takovou hrozbu a raději zamíří na doktora a vystřelí. Šipka se doktorovy zaboří do krku, z kterého vytryskne proud světlé krve. Muž odhodí kuši a vytáhne z pouzdra na opasku lovecký nůž. S hrozivým úsměvem a napřaženým nožem se rozeběhne k Evě. |
| |
| soukromá zpráva od pro Kevin hodí zapálený molotov na náklaďák. Lahev narazí do trubky nesousí plachtu, která zakrývá korbu a rozříští se o ní. Hořící kapalina se roztříkne kolem. Během okamžiku plachta vzplane vysokým plamenem. Část tekutiny po nárazu lahve vystříkne za náklaďák a dá tak nepřátelům ohnivou spršku. Jeden muš dostane přímý zásah a začne se válet po zemi ve snaze se zachránit a uhasit plameny, které mu pečou maso. Další dva muži se skácí k zemi, když na ně Hnusák zkusí svůj fígl s naříznutýma kulkama. Když Hnusák vykoukne z pod auta, kousek od jeho hlavy se od asfaltu odrazí šipka z kuše. Muž, který jí vystřelil a který je teď jediny kdo u náklaďáku stojí na nohách, začne rychle kuši znovu natahovat. Situace vedle silnice je neméně dramatická. Evě se podaří druhou ranou zasáhnout muže s pitolí. Ten však jen zavrávorá a pokusí se zamířit. Eva ho proto střelí ještě jednou. Po tomto zásahu muž padne na zem a zůstane nehnutě ležet. Další výstřel neomylně zasáhne jednoho z mužů s kuší přímo do hlavy. Pátý výstřel však proletí kolem hlavy posledního muže. Eva ještě stiskne dvakrát spoušť revolveru, ale marně. Došly jí náboje. Muž se zasměje a zamíří na Evu. Pak však usoudí, že Eva již nepředstavuje takovou hrozbu a raději zamíří na doktora a vystřelí. Šipka se doktorovy zaboří do krku, z kterého vytryskne proud světlé krve. Muž odhodí kuši a vytáhne z pouzdra na opasku lovecký nůž. S hrozivým úsměvem a napřaženým nožem se rozeběhne k Evě. |
| |
| soukromá zpráva od pro Kevin hodí zapálený molotov na náklaďák. Lahev narazí do trubky nesousí plachtu, která zakrývá korbu a rozříští se o ní. Hořící kapalina se roztříkne kolem. Během okamžiku plachta vzplane vysokým plamenem. Část tekutiny po nárazu lahve vystříkne za náklaďák a dá tak nepřátelům ohnivou spršku. Jeden muš dostane přímý zásah a začne se válet po zemi ve snaze se zachránit a uhasit plameny, které mu pečou maso. Další dva muži se skácí k zemi, když na ně Hnusák zkusí svůj fígl s naříznutýma kulkama. Když Hnusák vykoukne z pod auta, kousek od jeho hlavy se od asfaltu odrazí šipka z kuše. Muž, který jí vystřelil a který je teď jediny kdo u náklaďáku stojí na nohách, začne rychle kuši znovu natahovat. Situace vedle silnice je neméně dramatická. Evě se podaří druhou ranou zasáhnout muže s pitolí. Ten však jen zavrávorá a pokusí se zamířit. Eva ho proto střelí ještě jednou. Po tomto zásahu muž padne na zem a zůstane nehnutě ležet. Další výstřel neomylně zasáhne jednoho z mužů s kuší přímo do hlavy. Pátý výstřel však proletí kolem hlavy posledního muže. Eva ještě stiskne dvakrát spoušť revolveru, ale marně. Došly jí náboje. Muž se zasměje a zamíří na Evu. Pak však usoudí, že Eva již nepředstavuje takovou hrozbu a raději zamíří na doktora a vystřelí. Šipka se doktorovy zaboří do krku, z kterého vytryskne proud světlé krve. Muž odhodí kuši a vytáhne z pouzdra na opasku lovecký nůž. S hrozivým úsměvem a napřaženým nožem se rozeběhne k Evě. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když ti poručík dovolí odejít pro výzbroj, vyrazíš k muničáku. Desátník, který to tu zrovna má na povel tě už očekává. Vybereš si svou osobní zbraň i s municí a vrátíš se zpět k těm cizincům, které máš doprovázet. Vojenská základna Dění kolem jde v následujících okamžicích tak trochu mimo vás. Přinesou vám dva pytle jídla, čítající celkem 30 poctivých porcí, deset pěti litrových kanistrů s vodou, tři dvaceti litrové kanystry s naftou a dva rezervní zásobníky do kulometu. Když je všechno na místě a vrátí se i ten seržant Stránský, je na čase se rozloučit a vyrazit za Kevinovo skupinou. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když ti poručík dovolí odejít pro výzbroj, vyrazíš k muničáku. Desátník, který to tu zrovna má na povel tě už očekává. Vybereš si svou osobní zbraň i s municí a vrátíš se zpět k těm cizincům, které máš doprovázet. Vojenská základna Dění kolem jde v následujících okamžicích tak trochu mimo vás. Přinesou vám dva pytle jídla, čítající celkem 30 poctivých porcí, deset pěti litrových kanistrů s vodou, tři dvaceti litrové kanystry s naftou a dva rezervní zásobníky do kulometu. Když je všechno na místě a vrátí se i ten seržant Stránský, je na čase se rozloučit a vyrazit za Kevinovo skupinou. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když ti poručík dovolí odejít pro výzbroj, vyrazíš k muničáku. Desátník, který to tu zrovna má na povel tě už očekává. Vybereš si svou osobní zbraň i s municí a vrátíš se zpět k těm cizincům, které máš doprovázet. Vojenská základna Dění kolem jde v následujících okamžicích tak trochu mimo vás. Přinesou vám dva pytle jídla, čítající celkem 30 poctivých porcí, deset pěti litrových kanistrů s vodou, tři dvaceti litrové kanystry s naftou a dva rezervní zásobníky do kulometu. Když je všechno na místě a vrátí se i ten seržant Stránský, je na čase se rozloučit a vyrazit za Kevinovo skupinou. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když ti poručík dovolí odejít pro výzbroj, vyrazíš k muničáku. Desátník, který to tu zrovna má na povel tě už očekává. Vybereš si svou osobní zbraň i s municí a vrátíš se zpět k těm cizincům, které máš doprovázet. Vojenská základna Dění kolem jde v následujících okamžicích tak trochu mimo vás. Přinesou vám dva pytle jídla, čítající celkem 30 poctivých porcí, deset pěti litrových kanistrů s vodou, tři dvaceti litrové kanystry s naftou a dva rezervní zásobníky do kulometu. Když je všechno na místě a vrátí se i ten seržant Stránský, je na čase se rozloučit a vyrazit za Kevinovo skupinou. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Jakmile uvidím, že vojáci přináší naše zásoby, pomůžu jim s nakládkou do vozidla. "Stanley, budeš sedět se seržantem vepředu ať víš co a jak v tom novým vozidle funguje." Prohodím k našemu původnímu řidiči během ukládání zásob do nákladového prostoru. Dva rezervní zásobníky do kulometu dám tak aby byli v případě nouze po hned po ruce. Když bude vše naloženo a uvidím, že se už vrátil i seržant Stránsky, mávnu na ostatní. "Nasedat, jedeme." Zavelím a otočím se na poručíka. "Děkujeme za všechno pane, věřím, že naše spolupráce bude oboustranným přínosem." Poděkuju a rozloučím se zasalutováním. Pokud vidím, že jsou všichni v autě, sednu si dozadu vedle Elly. "Můžeme." Poklepu na sedadlo řidiče. "Stanley vám ukáže kudy k našim." Dodám, opřu se do sedadla a pohledem si prohlížím kulometný post uprostřed vozidla. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Jakmile uvidím, že vojáci přináší naše zásoby, pomůžu jim s nakládkou do vozidla. "Stanley, budeš sedět se seržantem vepředu ať víš co a jak v tom novým vozidle funguje." Prohodím k našemu původnímu řidiči během ukládání zásob do nákladového prostoru. Dva rezervní zásobníky do kulometu dám tak aby byli v případě nouze po hned po ruce. Když bude vše naloženo a uvidím, že se už vrátil i seržant Stránsky, mávnu na ostatní. "Nasedat, jedeme." Zavelím a otočím se na poručíka. "Děkujeme za všechno pane, věřím, že naše spolupráce bude oboustranným přínosem." Poděkuju a rozloučím se zasalutováním. Pokud vidím, že jsou všichni v autě, sednu si dozadu vedle Elly. "Můžeme." Poklepu na sedadlo řidiče. "Stanley vám ukáže kudy k našim." Dodám, opřu se do sedadla a pohledem si prohlížím kulometný post uprostřed vozidla. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Jakmile uvidím, že vojáci přináší naše zásoby, pomůžu jim s nakládkou do vozidla. "Stanley, budeš sedět se seržantem vepředu ať víš co a jak v tom novým vozidle funguje." Prohodím k našemu původnímu řidiči během ukládání zásob do nákladového prostoru. Dva rezervní zásobníky do kulometu dám tak aby byli v případě nouze po hned po ruce. Když bude vše naloženo a uvidím, že se už vrátil i seržant Stránsky, mávnu na ostatní. "Nasedat, jedeme." Zavelím a otočím se na poručíka. "Děkujeme za všechno pane, věřím, že naše spolupráce bude oboustranným přínosem." Poděkuju a rozloučím se zasalutováním. Pokud vidím, že jsou všichni v autě, sednu si dozadu vedle Elly. "Můžeme." Poklepu na sedadlo řidiče. "Stanley vám ukáže kudy k našim." Dodám, opřu se do sedadla a pohledem si prohlížím kulometný post uprostřed vozidla. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Negři nějak nevydržej... Druhý negr se skácí s prostřelenou nohou a lehce nepříčetný škleb se posune další kousek od linky "člověk". V tu chvíli nad autem vybuchne plamen. Haste, hybaj, hovada. Jinak nám shoří naše budoucí fákurva. S poslední myšlenkou kolem hlavy zazvoní šipka z kuše a poslední náboj v bubínku. Čas na taktický ústup. Rychle se přimáčknu k zemi a pronto se začnu sunout za auto směrem od střelce s kuší, využívaje toho, že zatím bude asi rozhozený a oslněný výbuchem světla. Jakmile se dostanu za naše fáro, přesněji jakmile dostanu naše fáro mezi mě a kušišníka, pokleknu do nízkého kleku a rychlou trojručkou provedu výměnu nábojů. Tak a co teď...negře. Snad ti tečou nervy. Zatímco se přikrčený u země chystám vykouknout zpoza auta, levým párem vytáhnu jednu z vrhaček a napíchnu na ní hadr na čištění kvérů. Poté vznikný bazmek vyhodím na druhou stranu tak, aby vylétl nad opačnou částí auta. Počkám okamžik a vykouknu z druhé části, hledí před obličejem. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Negři nějak nevydržej... Druhý negr se skácí s prostřelenou nohou a lehce nepříčetný škleb se posune další kousek od linky "člověk". V tu chvíli nad autem vybuchne plamen. Haste, hybaj, hovada. Jinak nám shoří naše budoucí fákurva. S poslední myšlenkou kolem hlavy zazvoní šipka z kuše a poslední náboj v bubínku. Čas na taktický ústup. Rychle se přimáčknu k zemi a pronto se začnu sunout za auto směrem od střelce s kuší, využívaje toho, že zatím bude asi rozhozený a oslněný výbuchem světla. Jakmile se dostanu za naše fáro, přesněji jakmile dostanu naše fáro mezi mě a kušišníka, pokleknu do nízkého kleku a rychlou trojručkou provedu výměnu nábojů. Tak a co teď...negře. Snad ti tečou nervy. Zatímco se přikrčený u země chystám vykouknout zpoza auta, levým párem vytáhnu jednu z vrhaček a napíchnu na ní hadr na čištění kvérů. Poté vznikný bazmek vyhodím na druhou stranu tak, aby vylétl nad opačnou částí auta. Počkám okamžik a vykouknu z druhé části, hledí před obličejem. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Pomáham skádat zásoby do vozu. Více osad jako je tato!!! bleksne mi hlavou. Nikdo po nás nestřílí, nacpou nám žaludek a ještě nám nabalí do zásoby. Totální idylka. Podle rozkazu sedám na určené místo, abychom se mohli vydat za zbytkem osádky. Snad budou mít z dárečků radost. Docela se těším na jejich výrazy. Přistihnu se, že se lehce usmívám, tak raději otočím hlavu směrem od velitele a koukám z okna. Snad cesta rychle uteče. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Pomáham skádat zásoby do vozu. Více osad jako je tato!!! bleksne mi hlavou. Nikdo po nás nestřílí, nacpou nám žaludek a ještě nám nabalí do zásoby. Totální idylka. Podle rozkazu sedám na určené místo, abychom se mohli vydat za zbytkem osádky. Snad budou mít z dárečků radost. Docela se těším na jejich výrazy. Přistihnu se, že se lehce usmívám, tak raději otočím hlavu směrem od velitele a koukám z okna. Snad cesta rychle uteče. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Pomáham skádat zásoby do vozu. Více osad jako je tato!!! bleksne mi hlavou. Nikdo po nás nestřílí, nacpou nám žaludek a ještě nám nabalí do zásoby. Totální idylka. Podle rozkazu sedám na určené místo, abychom se mohli vydat za zbytkem osádky. Snad budou mít z dárečků radost. Docela se těším na jejich výrazy. Přistihnu se, že se lehce usmívám, tak raději otočím hlavu směrem od velitele a koukám z okna. Snad cesta rychle uteče. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když mi dojdou náboje a ten chlap na mě namíří kuši, úplně ztuhnu na místě. Nemám už v rukávu nic, co by mě mohlo zachránit. A tak když vidím, že muž stočí kuši kousek doprava ode mě, tak pocit ohromného štěstí. Trvá mi jen pár vteřin než mi dojde proč na mne přestal mířit. Otočím se a vidím, jak se doktor drží za krk a mezi prsty mu proudí ohromné množství krve. Otočím se zpět na toho vraha, který teď ke mě jde s velkým nožem v ruce. Padnu na kolena a sklopím pohled do země, jako bych čekala až mě podřízne. Při tom však nenápadně vytáhnu svůj nůž. Čepel schovám za rukou, tak aby jí nepřítel neviděl. Počkám až přijde ke mě a pak se pokusím nečekaně zaútočit. Pokusím se tomu muži zabodnout nůž do nohy, tak abych ho přišpendlila k zemi. Pokud se mi to povede, vytáhnu nůž a začnu ho bodat do břicha. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když mi dojdou náboje a ten chlap na mě namíří kuši, úplně ztuhnu na místě. Nemám už v rukávu nic, co by mě mohlo zachránit. A tak když vidím, že muž stočí kuši kousek doprava ode mě, tak pocit ohromného štěstí. Trvá mi jen pár vteřin než mi dojde proč na mne přestal mířit. Otočím se a vidím, jak se doktor drží za krk a mezi prsty mu proudí ohromné množství krve. Otočím se zpět na toho vraha, který teď ke mě jde s velkým nožem v ruce. Padnu na kolena a sklopím pohled do země, jako bych čekala až mě podřízne. Při tom však nenápadně vytáhnu svůj nůž. Čepel schovám za rukou, tak aby jí nepřítel neviděl. Počkám až přijde ke mě a pak se pokusím nečekaně zaútočit. Pokusím se tomu muži zabodnout nůž do nohy, tak abych ho přišpendlila k zemi. Pokud se mi to povede, vytáhnu nůž a začnu ho bodat do břicha. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když mi dojdou náboje a ten chlap na mě namíří kuši, úplně ztuhnu na místě. Nemám už v rukávu nic, co by mě mohlo zachránit. A tak když vidím, že muž stočí kuši kousek doprava ode mě, tak pocit ohromného štěstí. Trvá mi jen pár vteřin než mi dojde proč na mne přestal mířit. Otočím se a vidím, jak se doktor drží za krk a mezi prsty mu proudí ohromné množství krve. Otočím se zpět na toho vraha, který teď ke mě jde s velkým nožem v ruce. Padnu na kolena a sklopím pohled do země, jako bych čekala až mě podřízne. Při tom však nenápadně vytáhnu svůj nůž. Čepel schovám za rukou, tak aby jí nepřítel neviděl. Počkám až přijde ke mě a pak se pokusím nečekaně zaútočit. Pokusím se tomu muži zabodnout nůž do nohy, tak abych ho přišpendlila k zemi. Pokud se mi to povede, vytáhnu nůž a začnu ho bodat do břicha. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Když mi dojdou náboje a ten chlap na mě namíří kuši, úplně ztuhnu na místě. Nemám už v rukávu nic, co by mě mohlo zachránit. A tak když vidím, že muž stočí kuši kousek doprava ode mě, tak pocit ohromného štěstí. Trvá mi jen pár vteřin než mi dojde proč na mne přestal mířit. Otočím se a vidím, jak se doktor drží za krk a mezi prsty mu proudí ohromné množství krve. Otočím se zpět na toho vraha, který teď ke mě jde s velkým nožem v ruce. Padnu na kolena a sklopím pohled do země, jako bych čekala až mě podřízne. Při tom však nenápadně vytáhnu svůj nůž. Čepel schovám za rukou, tak aby jí nepřítel neviděl. Počkám až přijde ke mě a pak se pokusím nečekaně zaútočit. Pokusím se tomu muži zabodnout nůž do nohy, tak abych ho přišpendlila k zemi. Pokud se mi to povede, vytáhnu nůž a začnu ho bodat do břicha. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Hnusák znovu vykoukne zpoza auta, vidí, jak muž s kuší míří směrem, kam předtím Hnusák hodil "bazmek". Rychle využije příležitosti a zastřelí ho. Vidí, jak se muž, kterého Kevin zapálil molotovem, přestal snažit uhasit oheň a už bez hnutí leží na zemi a hoří. Z poza náklaďáku se ozve volání. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! Masakr - Pangejt Muž se přiblíží k Evě a napřáhne se, že jí zasadí smrtící úder. Ona však bleskově zareaguje a zabodne mu svůj nůž do nohy. Muž zařve bolestí, ale zasadí při tom prázdnou levačkou ránu pěstí Evě do hlavy. Ta padne na zem a nůž jí vyletí z ruky. Eva je otřesena. Muž se nad ní skloní a znovu se napřáhne. V tu chvíli se tmou ozve výstřel. Muž nad Evou padne na zem mrtev. Eva se ohlédne co se stalo. Spatří Kevina, kterému se podařilo oběhnout bojiště a dostat se až sem právě v čas. Slyšíte jak se ze silnice ozývají nepřátelé. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Hnusák znovu vykoukne zpoza auta, vidí, jak muž s kuší míří směrem, kam předtím Hnusák hodil "bazmek". Rychle využije příležitosti a zastřelí ho. Vidí, jak se muž, kterého Kevin zapálil molotovem, přestal snažit uhasit oheň a už bez hnutí leží na zemi a hoří. Z poza náklaďáku se ozve volání. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! Masakr - Pangejt Muž se přiblíží k Evě a napřáhne se, že jí zasadí smrtící úder. Ona však bleskově zareaguje a zabodne mu svůj nůž do nohy. Muž zařve bolestí, ale zasadí při tom prázdnou levačkou ránu pěstí Evě do hlavy. Ta padne na zem a nůž jí vyletí z ruky. Eva je otřesena. Muž se nad ní skloní a znovu se napřáhne. V tu chvíli se tmou ozve výstřel. Muž nad Evou padne na zem mrtev. Eva se ohlédne co se stalo. Spatří Kevina, kterému se podařilo oběhnout bojiště a dostat se až sem právě v čas. Slyšíte jak se ze silnice ozývají nepřátelé. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Hnusák znovu vykoukne zpoza auta, vidí, jak muž s kuší míří směrem, kam předtím Hnusák hodil "bazmek". Rychle využije příležitosti a zastřelí ho. Vidí, jak se muž, kterého Kevin zapálil molotovem, přestal snažit uhasit oheň a už bez hnutí leží na zemi a hoří. Z poza náklaďáku se ozve volání. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! Masakr - Pangejt Muž se přiblíží k Evě a napřáhne se, že jí zasadí smrtící úder. Ona však bleskově zareaguje a zabodne mu svůj nůž do nohy. Muž zařve bolestí, ale zasadí při tom prázdnou levačkou ránu pěstí Evě do hlavy. Ta padne na zem a nůž jí vyletí z ruky. Eva je otřesena. Muž se nad ní skloní a znovu se napřáhne. V tu chvíli se tmou ozve výstřel. Muž nad Evou padne na zem mrtev. Eva se ohlédne co se stalo. Spatří Kevina, kterému se podařilo oběhnout bojiště a dostat se až sem právě v čas. Slyšíte jak se ze silnice ozývají nepřátelé. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Hnusák znovu vykoukne zpoza auta, vidí, jak muž s kuší míří směrem, kam předtím Hnusák hodil "bazmek". Rychle využije příležitosti a zastřelí ho. Vidí, jak se muž, kterého Kevin zapálil molotovem, přestal snažit uhasit oheň a už bez hnutí leží na zemi a hoří. Z poza náklaďáku se ozve volání. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! Masakr - Pangejt Muž se přiblíží k Evě a napřáhne se, že jí zasadí smrtící úder. Ona však bleskově zareaguje a zabodne mu svůj nůž do nohy. Muž zařve bolestí, ale zasadí při tom prázdnou levačkou ránu pěstí Evě do hlavy. Ta padne na zem a nůž jí vyletí z ruky. Eva je otřesena. Muž se nad ní skloní a znovu se napřáhne. V tu chvíli se tmou ozve výstřel. Muž nad Evou padne na zem mrtev. Eva se ohlédne co se stalo. Spatří Kevina, kterému se podařilo oběhnout bojiště a dostat se až sem právě v čas. Slyšíte jak se ze silnice ozývají nepřátelé. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Hnusák znovu vykoukne zpoza auta, vidí, jak muž s kuší míří směrem, kam předtím Hnusák hodil "bazmek". Rychle využije příležitosti a zastřelí ho. Vidí, jak se muž, kterého Kevin zapálil molotovem, přestal snažit uhasit oheň a už bez hnutí leží na zemi a hoří. Z poza náklaďáku se ozve volání. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! Masakr - Pangejt Muž se přiblíží k Evě a napřáhne se, že jí zasadí smrtící úder. Ona však bleskově zareaguje a zabodne mu svůj nůž do nohy. Muž zařve bolestí, ale zasadí při tom prázdnou levačkou ránu pěstí Evě do hlavy. Ta padne na zem a nůž jí vyletí z ruky. Eva je otřesena. Muž se nad ní skloní a znovu se napřáhne. V tu chvíli se tmou ozve výstřel. Muž nad Evou padne na zem mrtev. Eva se ohlédne co se stalo. Spatří Kevina, kterému se podařilo oběhnout bojiště a dostat se až sem právě v čas. Slyšíte jak se ze silnice ozývají nepřátelé. Nestřílejte! Vzdáváme se! NESTŘÍLEJTE!!! |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Konečně...třeba ušetříme kulky. Poté, co můj poslední parťák v tomhle mejdanu padne, opatrně se z kleku trošku potácivě postavím na nohy. Potlačím lehké zatočení hlavy, způsobené ruplým bubínkem. Kotvit. Hlavně se kotvit. Zahoďte všechny zbraně. HNED. U koho uvidíme zbraň, střílíme. Zařvu směrem k náklaďáku a poté se vydám k nepřátelskému autu a zdroji výstřelu. Hezky obloukem, držím se mimo dosah Kevinem rozdělaného ohně. Krok po kroku. Kotvi. Krok po kroku obcházím auto a koukám po čemkoli, co se pohne a nevypadá jako jeden z našich. A co nemá zbraň. Tak jo negři, hezky se vzdejte. Svážeme, odzbrojíme, vyslechneme... podřežeme. Vzdávat se. Na tomhle zkurvenym světě se nikdo nevzdává. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Konečně...třeba ušetříme kulky. Poté, co můj poslední parťák v tomhle mejdanu padne, opatrně se z kleku trošku potácivě postavím na nohy. Potlačím lehké zatočení hlavy, způsobené ruplým bubínkem. Kotvit. Hlavně se kotvit. Zahoďte všechny zbraně. HNED. U koho uvidíme zbraň, střílíme. Zařvu směrem k náklaďáku a poté se vydám k nepřátelskému autu a zdroji výstřelu. Hezky obloukem, držím se mimo dosah Kevinem rozdělaného ohně. Krok po kroku. Kotvi. Krok po kroku obcházím auto a koukám po čemkoli, co se pohne a nevypadá jako jeden z našich. A co nemá zbraň. Tak jo negři, hezky se vzdejte. Svážeme, odzbrojíme, vyslechneme... podřežeme. Vzdávat se. Na tomhle zkurvenym světě se nikdo nevzdává. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Konečně...třeba ušetříme kulky. Poté, co můj poslední parťák v tomhle mejdanu padne, opatrně se z kleku trošku potácivě postavím na nohy. Potlačím lehké zatočení hlavy, způsobené ruplým bubínkem. Kotvit. Hlavně se kotvit. Zahoďte všechny zbraně. HNED. U koho uvidíme zbraň, střílíme. Zařvu směrem k náklaďáku a poté se vydám k nepřátelskému autu a zdroji výstřelu. Hezky obloukem, držím se mimo dosah Kevinem rozdělaného ohně. Krok po kroku. Kotvi. Krok po kroku obcházím auto a koukám po čemkoli, co se pohne a nevypadá jako jeden z našich. A co nemá zbraň. Tak jo negři, hezky se vzdejte. Svážeme, odzbrojíme, vyslechneme... podřežeme. Vzdávat se. Na tomhle zkurvenym světě se nikdo nevzdává. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Co to? Co se...? Trvá mi chvíli než se vzpomatuju z té hrozné rány do hlavy. Vidím, jak se na mě ten muž kouká a během krátkého okamžiku již podruhé počítám s jistou smrtí. Zrovna se chystám zkusit kopnout toho hajzla mezi nohy a překulit se ke svému noži, když mě zachrání výstřel. Nejsem si hned jistá co se stalo a tak se radši skutečně překulím a zkusím najít svůj nůž. Pokud ho najdu, vrhnu se hned na toho muže a začnu ho zběsile bodat. Do útoku dám všechnu svou zlost a svou nenávist, které mám za ty roky skutečně na rozdávání. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Co to? Co se...? Trvá mi chvíli než se vzpomatuju z té hrozné rány do hlavy. Vidím, jak se na mě ten muž kouká a během krátkého okamžiku již podruhé počítám s jistou smrtí. Zrovna se chystám zkusit kopnout toho hajzla mezi nohy a překulit se ke svému noži, když mě zachrání výstřel. Nejsem si hned jistá co se stalo a tak se radši skutečně překulím a zkusím najít svůj nůž. Pokud ho najdu, vrhnu se hned na toho muže a začnu ho zběsile bodat. Do útoku dám všechnu svou zlost a svou nenávist, které mám za ty roky skutečně na rozdávání. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Co to? Co se...? Trvá mi chvíli než se vzpomatuju z té hrozné rány do hlavy. Vidím, jak se na mě ten muž kouká a během krátkého okamžiku již podruhé počítám s jistou smrtí. Zrovna se chystám zkusit kopnout toho hajzla mezi nohy a překulit se ke svému noži, když mě zachrání výstřel. Nejsem si hned jistá co se stalo a tak se radši skutečně překulím a zkusím najít svůj nůž. Pokud ho najdu, vrhnu se hned na toho muže a začnu ho zběsile bodat. Do útoku dám všechnu svou zlost a svou nenávist, které mám za ty roky skutečně na rozdávání. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Co to? Co se...? Trvá mi chvíli než se vzpomatuju z té hrozné rány do hlavy. Vidím, jak se na mě ten muž kouká a během krátkého okamžiku již podruhé počítám s jistou smrtí. Zrovna se chystám zkusit kopnout toho hajzla mezi nohy a překulit se ke svému noži, když mě zachrání výstřel. Nejsem si hned jistá co se stalo a tak se radši skutečně překulím a zkusím najít svůj nůž. Pokud ho najdu, vrhnu se hned na toho muže a začnu ho zběsile bodat. Do útoku dám všechnu svou zlost a svou nenávist, které mám za ty roky skutečně na rozdávání. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Když mi Radek vydá své rozkazy, přikývnu. Ještě se vrátím k našemu starému vozu a vezmu všechny zásoby co nám zbyly. Do háje tohle bylo fakt dobrý. Ty mizerové nás zásobili víc než celý Nový Domov. Pokud by něco kikslo a s našim úkolem a tedy i s odměnou v Novém Domově by to nevyšlo, určitě zkusím štěstí tady. Určitě by mě do armády vzaly. Běží mi hlavou, zatímco lezu do toho "tanku". Konečně si taky chvíli odpočinu od řízení. Usměju se na toho seržanta. Mimochodem já jsem Stanley. Nabídnu mu svou pravici. Když jsme na cestě, zkusím se s tim novym bavit, hlavně mě zajímá, co je dál na severovýchod. V německu jsem už byl, ale na východě ne a ta vojenská základna musí mít slušnej přehled. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Když mi Radek vydá své rozkazy, přikývnu. Ještě se vrátím k našemu starému vozu a vezmu všechny zásoby co nám zbyly. Do háje tohle bylo fakt dobrý. Ty mizerové nás zásobili víc než celý Nový Domov. Pokud by něco kikslo a s našim úkolem a tedy i s odměnou v Novém Domově by to nevyšlo, určitě zkusím štěstí tady. Určitě by mě do armády vzaly. Běží mi hlavou, zatímco lezu do toho "tanku". Konečně si taky chvíli odpočinu od řízení. Usměju se na toho seržanta. Mimochodem já jsem Stanley. Nabídnu mu svou pravici. Když jsme na cestě, zkusím se s tim novym bavit, hlavně mě zajímá, co je dál na severovýchod. V německu jsem už byl, ale na východě ne a ta vojenská základna musí mít slušnej přehled. |
| |
| soukromá zpráva od Stanley pro Když mi Radek vydá své rozkazy, přikývnu. Ještě se vrátím k našemu starému vozu a vezmu všechny zásoby co nám zbyly. Do háje tohle bylo fakt dobrý. Ty mizerové nás zásobili víc než celý Nový Domov. Pokud by něco kikslo a s našim úkolem a tedy i s odměnou v Novém Domově by to nevyšlo, určitě zkusím štěstí tady. Určitě by mě do armády vzaly. Běží mi hlavou, zatímco lezu do toho "tanku". Konečně si taky chvíli odpočinu od řízení. Usměju se na toho seržanta. Mimochodem já jsem Stanley. Nabídnu mu svou pravici. Když jsme na cestě, zkusím se s tim novym bavit, hlavně mě zajímá, co je dál na severovýchod. V německu jsem už byl, ale na východě ne a ta vojenská základna musí mít slušnej přehled. |
| |
| soukromá zpráva od pro Z poza hořícího náklaďáku vyletí pistole, ale je jasné, že tam musí být víc zbraní. Jak se Hnusák opatrně přibližuje, slyší že si ten co se prve vzdal tiše cosi drmolí. Nejspíš se modlí. Po chvíli přestane a opět promluví nahlas. Náš Pán vás vidí. Vidí co děláte jeho pokorným služebníkům. Vidí, že si nezasloužíte nic než pekelná muka až na věky. Nás, kdož při něm věrně stojíme odmění, ale vy kdož stojíte proti jeho vůli poznáte jeho hněv! Po svém proslovu se vykutálí zpoza náklaďáku a v rukou drží pušku. Stačí ještě vystřelit, ale netrefí. Zato Hnusák trefí přesně. Muž leží na zemi a kolem něho se začíná šířit krvavá kaluž. Hnusák dojde až za náklaďák, kde byli nepřátelé krytí. Najde zde několik mrtvol a jednoho muže, ač na první pohled vypadá rovněž mrtvý, je stále naživu. Má krvavé oba kotníky a popálený obličej. Zřejmě bolestí ztratil vědomí. Oheň, který zachvátil nákladní vůz zatím značně zesílil. To že by se vám ho povedlo uhasit se nezdá příliš pravděpodobné. Pokud náklaďák vybouchne, je nebezpečí, že by to odnesl i váš Jeep. Můžete zkusit plameny nějak uhasit nebo se pokusit váš vůz včas odtlačit dál po silnici anebo se rychle stáhnout pryč. |
| |
| soukromá zpráva od pro Z poza hořícího náklaďáku vyletí pistole, ale je jasné, že tam musí být víc zbraní. Jak se Hnusák opatrně přibližuje, slyší že si ten co se prve vzdal tiše cosi drmolí. Nejspíš se modlí. Po chvíli přestane a opět promluví nahlas. Náš Pán vás vidí. Vidí co děláte jeho pokorným služebníkům. Vidí, že si nezasloužíte nic než pekelná muka až na věky. Nás, kdož při něm věrně stojíme odmění, ale vy kdož stojíte proti jeho vůli poznáte jeho hněv! Po svém proslovu se vykutálí zpoza náklaďáku a v rukou drží pušku. Stačí ještě vystřelit, ale netrefí. Zato Hnusák trefí přesně. Muž leží na zemi a kolem něho se začíná šířit krvavá kaluž. Hnusák dojde až za náklaďák, kde byli nepřátelé krytí. Najde zde několik mrtvol a jednoho muže, ač na první pohled vypadá rovněž mrtvý, je stále naživu. Má krvavé oba kotníky a popálený obličej. Zřejmě bolestí ztratil vědomí. Oheň, který zachvátil nákladní vůz zatím značně zesílil. To že by se vám ho povedlo uhasit se nezdá příliš pravděpodobné. Pokud náklaďák vybouchne, je nebezpečí, že by to odnesl i váš Jeep. Můžete zkusit plameny nějak uhasit nebo se pokusit váš vůz včas odtlačit dál po silnici anebo se rychle stáhnout pryč. |
| |
| soukromá zpráva od pro Z poza hořícího náklaďáku vyletí pistole, ale je jasné, že tam musí být víc zbraní. Jak se Hnusák opatrně přibližuje, slyší že si ten co se prve vzdal tiše cosi drmolí. Nejspíš se modlí. Po chvíli přestane a opět promluví nahlas. Náš Pán vás vidí. Vidí co děláte jeho pokorným služebníkům. Vidí, že si nezasloužíte nic než pekelná muka až na věky. Nás, kdož při něm věrně stojíme odmění, ale vy kdož stojíte proti jeho vůli poznáte jeho hněv! Po svém proslovu se vykutálí zpoza náklaďáku a v rukou drží pušku. Stačí ještě vystřelit, ale netrefí. Zato Hnusák trefí přesně. Muž leží na zemi a kolem něho se začíná šířit krvavá kaluž. Hnusák dojde až za náklaďák, kde byli nepřátelé krytí. Najde zde několik mrtvol a jednoho muže, ač na první pohled vypadá rovněž mrtvý, je stále naživu. Má krvavé oba kotníky a popálený obličej. Zřejmě bolestí ztratil vědomí. Oheň, který zachvátil nákladní vůz zatím značně zesílil. To že by se vám ho povedlo uhasit se nezdá příliš pravděpodobné. Pokud náklaďák vybouchne, je nebezpečí, že by to odnesl i váš Jeep. Můžete zkusit plameny nějak uhasit nebo se pokusit váš vůz včas odtlačit dál po silnici anebo se rychle stáhnout pryč. |
| |
| soukromá zpráva od pro Z poza hořícího náklaďáku vyletí pistole, ale je jasné, že tam musí být víc zbraní. Jak se Hnusák opatrně přibližuje, slyší že si ten co se prve vzdal tiše cosi drmolí. Nejspíš se modlí. Po chvíli přestane a opět promluví nahlas. Náš Pán vás vidí. Vidí co děláte jeho pokorným služebníkům. Vidí, že si nezasloužíte nic než pekelná muka až na věky. Nás, kdož při něm věrně stojíme odmění, ale vy kdož stojíte proti jeho vůli poznáte jeho hněv! Po svém proslovu se vykutálí zpoza náklaďáku a v rukou drží pušku. Stačí ještě vystřelit, ale netrefí. Zato Hnusák trefí přesně. Muž leží na zemi a kolem něho se začíná šířit krvavá kaluž. Hnusák dojde až za náklaďák, kde byli nepřátelé krytí. Najde zde několik mrtvol a jednoho muže, ač na první pohled vypadá rovněž mrtvý, je stále naživu. Má krvavé oba kotníky a popálený obličej. Zřejmě bolestí ztratil vědomí. Oheň, který zachvátil nákladní vůz zatím značně zesílil. To že by se vám ho povedlo uhasit se nezdá příliš pravděpodobné. Pokud náklaďák vybouchne, je nebezpečí, že by to odnesl i váš Jeep. Můžete zkusit plameny nějak uhasit nebo se pokusit váš vůz včas odtlačit dál po silnici anebo se rychle stáhnout pryč. |
| |
| soukromá zpráva od pro Z poza hořícího náklaďáku vyletí pistole, ale je jasné, že tam musí být víc zbraní. Jak se Hnusák opatrně přibližuje, slyší že si ten co se prve vzdal tiše cosi drmolí. Nejspíš se modlí. Po chvíli přestane a opět promluví nahlas. Náš Pán vás vidí. Vidí co děláte jeho pokorným služebníkům. Vidí, že si nezasloužíte nic než pekelná muka až na věky. Nás, kdož při něm věrně stojíme odmění, ale vy kdož stojíte proti jeho vůli poznáte jeho hněv! Po svém proslovu se vykutálí zpoza náklaďáku a v rukou drží pušku. Stačí ještě vystřelit, ale netrefí. Zato Hnusák trefí přesně. Muž leží na zemi a kolem něho se začíná šířit krvavá kaluž. Hnusák dojde až za náklaďák, kde byli nepřátelé krytí. Najde zde několik mrtvol a jednoho muže, ač na první pohled vypadá rovněž mrtvý, je stále naživu. Má krvavé oba kotníky a popálený obličej. Zřejmě bolestí ztratil vědomí. Oheň, který zachvátil nákladní vůz zatím značně zesílil. To že by se vám ho povedlo uhasit se nezdá příliš pravděpodobné. Pokud náklaďák vybouchne, je nebezpečí, že by to odnesl i váš Jeep. Můžete zkusit plameny nějak uhasit nebo se pokusit váš vůz včas odtlačit dál po silnici anebo se rychle stáhnout pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když vidím, že už je po akci, tak seběhnu na silnici pušku stále připravenou a ve střehu. Nezdá se však, že by zde byl někdo další živý až na toho jednoho v bezvědomí. Pokud ano, tak nic neřeším a střílím...s fanatiky nevyjednávám, teda hlavně teď na to není čas, proto raději oběhnu zběžně vůz. Kouknu na hoří plachtu a vidím, že tohle nemá smysl hasit. Je to jednoduché, benzín z toho náklaďáku rozhodně potřebujeme za každou cenu. Zkusit to musíme. Zatím hoří jen plachta...kabina je ocelová, že bude korba na sračku nevadí. Hnusáku odtáhni naše auto o kus, ať o něj nepříjdeme. Gerte svaž toho přeživšího. Evo dones něco na hašení, deky z auta nejlíp. Sám se vrhnu k hořícímu vozu. Vyskočím na korbu a nožem rozřežu plachtu zevnitř. Jde to jen špatně, protože už místy prohořel, je tu spousta kouře a žár. takže ji v podtatě jen u stropu rozpůlím. Pak vyskočím a s kašem se vrhnu kplachtě a začnu ji strhávat z ocelové konstrukce a házet pryč, aby dohořela někde mimo. Při tom dávám pozor hlavně na jednu věc, aby se oheň nedostal k nádrži pod vozem v přední části, jež je vidět na první pohled. Plachta drží ještě na bočnicích a tak si taky pomohu nožem. Plachta by se pak měla jedním trhnutím sjet na zem vedle náklaďáku a já jen rychle budu odkopávat hořící plachtu od nádrže, protože tohle jsem nečekal...nikdy jsem to totiž nědělal. Ocelová konstrukce nehoří a korbu snad uhasíme dekami, o donese Eva. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když vidím, že už je po akci, tak seběhnu na silnici pušku stále připravenou a ve střehu. Nezdá se však, že by zde byl někdo další živý až na toho jednoho v bezvědomí. Pokud ano, tak nic neřeším a střílím...s fanatiky nevyjednávám, teda hlavně teď na to není čas, proto raději oběhnu zběžně vůz. Kouknu na hoří plachtu a vidím, že tohle nemá smysl hasit. Je to jednoduché, benzín z toho náklaďáku rozhodně potřebujeme za každou cenu. Zkusit to musíme. Zatím hoří jen plachta...kabina je ocelová, že bude korba na sračku nevadí. Hnusáku odtáhni naše auto o kus, ať o něj nepříjdeme. Gerte svaž toho přeživšího. Evo dones něco na hašení, deky z auta nejlíp. Sám se vrhnu k hořícímu vozu. Vyskočím na korbu a nožem rozřežu plachtu zevnitř. Jde to jen špatně, protože už místy prohořel, je tu spousta kouře a žár. takže ji v podtatě jen u stropu rozpůlím. Pak vyskočím a s kašem se vrhnu kplachtě a začnu ji strhávat z ocelové konstrukce a házet pryč, aby dohořela někde mimo. Při tom dávám pozor hlavně na jednu věc, aby se oheň nedostal k nádrži pod vozem v přední části, jež je vidět na první pohled. Plachta drží ještě na bočnicích a tak si taky pomohu nožem. Plachta by se pak měla jedním trhnutím sjet na zem vedle náklaďáku a já jen rychle budu odkopávat hořící plachtu od nádrže, protože tohle jsem nečekal...nikdy jsem to totiž nědělal. Ocelová konstrukce nehoří a korbu snad uhasíme dekami, o donese Eva. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když vidím, že už je po akci, tak seběhnu na silnici pušku stále připravenou a ve střehu. Nezdá se však, že by zde byl někdo další živý až na toho jednoho v bezvědomí. Pokud ano, tak nic neřeším a střílím...s fanatiky nevyjednávám, teda hlavně teď na to není čas, proto raději oběhnu zběžně vůz. Kouknu na hoří plachtu a vidím, že tohle nemá smysl hasit. Je to jednoduché, benzín z toho náklaďáku rozhodně potřebujeme za každou cenu. Zkusit to musíme. Zatím hoří jen plachta...kabina je ocelová, že bude korba na sračku nevadí. Hnusáku odtáhni naše auto o kus, ať o něj nepříjdeme. Gerte svaž toho přeživšího. Evo dones něco na hašení, deky z auta nejlíp. Sám se vrhnu k hořícímu vozu. Vyskočím na korbu a nožem rozřežu plachtu zevnitř. Jde to jen špatně, protože už místy prohořel, je tu spousta kouře a žár. takže ji v podtatě jen u stropu rozpůlím. Pak vyskočím a s kašem se vrhnu kplachtě a začnu ji strhávat z ocelové konstrukce a házet pryč, aby dohořela někde mimo. Při tom dávám pozor hlavně na jednu věc, aby se oheň nedostal k nádrži pod vozem v přední části, jež je vidět na první pohled. Plachta drží ještě na bočnicích a tak si taky pomohu nožem. Plachta by se pak měla jedním trhnutím sjet na zem vedle náklaďáku a já jen rychle budu odkopávat hořící plachtu od nádrže, protože tohle jsem nečekal...nikdy jsem to totiž nědělal. Ocelová konstrukce nehoří a korbu snad uhasíme dekami, o donese Eva. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když vidím, že už je po akci, tak seběhnu na silnici pušku stále připravenou a ve střehu. Nezdá se však, že by zde byl někdo další živý až na toho jednoho v bezvědomí. Pokud ano, tak nic neřeším a střílím...s fanatiky nevyjednávám, teda hlavně teď na to není čas, proto raději oběhnu zběžně vůz. Kouknu na hoří plachtu a vidím, že tohle nemá smysl hasit. Je to jednoduché, benzín z toho náklaďáku rozhodně potřebujeme za každou cenu. Zkusit to musíme. Zatím hoří jen plachta...kabina je ocelová, že bude korba na sračku nevadí. Hnusáku odtáhni naše auto o kus, ať o něj nepříjdeme. Gerte svaž toho přeživšího. Evo dones něco na hašení, deky z auta nejlíp. Sám se vrhnu k hořícímu vozu. Vyskočím na korbu a nožem rozřežu plachtu zevnitř. Jde to jen špatně, protože už místy prohořel, je tu spousta kouře a žár. takže ji v podtatě jen u stropu rozpůlím. Pak vyskočím a s kašem se vrhnu kplachtě a začnu ji strhávat z ocelové konstrukce a házet pryč, aby dohořela někde mimo. Při tom dávám pozor hlavně na jednu věc, aby se oheň nedostal k nádrži pod vozem v přední části, jež je vidět na první pohled. Plachta drží ještě na bočnicích a tak si taky pomohu nožem. Plachta by se pak měla jedním trhnutím sjet na zem vedle náklaďáku a já jen rychle budu odkopávat hořící plachtu od nádrže, protože tohle jsem nečekal...nikdy jsem to totiž nědělal. Ocelová konstrukce nehoří a korbu snad uhasíme dekami, o donese Eva. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když vidím, že už je po akci, tak seběhnu na silnici pušku stále připravenou a ve střehu. Nezdá se však, že by zde byl někdo další živý až na toho jednoho v bezvědomí. Pokud ano, tak nic neřeším a střílím...s fanatiky nevyjednávám, teda hlavně teď na to není čas, proto raději oběhnu zběžně vůz. Kouknu na hoří plachtu a vidím, že tohle nemá smysl hasit. Je to jednoduché, benzín z toho náklaďáku rozhodně potřebujeme za každou cenu. Zkusit to musíme. Zatím hoří jen plachta...kabina je ocelová, že bude korba na sračku nevadí. Hnusáku odtáhni naše auto o kus, ať o něj nepříjdeme. Gerte svaž toho přeživšího. Evo dones něco na hašení, deky z auta nejlíp. Sám se vrhnu k hořícímu vozu. Vyskočím na korbu a nožem rozřežu plachtu zevnitř. Jde to jen špatně, protože už místy prohořel, je tu spousta kouře a žár. takže ji v podtatě jen u stropu rozpůlím. Pak vyskočím a s kašem se vrhnu kplachtě a začnu ji strhávat z ocelové konstrukce a házet pryč, aby dohořela někde mimo. Při tom dávám pozor hlavně na jednu věc, aby se oheň nedostal k nádrži pod vozem v přední části, jež je vidět na první pohled. Plachta drží ještě na bočnicích a tak si taky pomohu nožem. Plachta by se pak měla jedním trhnutím sjet na zem vedle náklaďáku a já jen rychle budu odkopávat hořící plachtu od nádrže, protože tohle jsem nečekal...nikdy jsem to totiž nědělal. Ocelová konstrukce nehoří a korbu snad uhasíme dekami, o donese Eva. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro To bylo těsný... tohle je jak Aláhisti, se kterejma jsme se mlátili. Kurvy negrský. S tím se, stále se helce potácejíc, s krví lehce tekoucí z jednoho ucha připotácim k polomrtvému. Doprdece, co teď. Když nám zdrhne, sme v prdeli. Když přežije, ostatní ho nebudou chtít zabít. S tím opatrně vezmu muže pravačkou za temeno, levačkou za bradu a škubnuním mu zlomým vaz. Dál se vykašlu na tlačení, akorát by jeap zkončil někde ve škarpě a vydám se pomoct Kevinovi s hašením. Zkusím hodit oko do kabiny nebo na doutnající korbu, jestli tam negři neměli nějaký kanistr s vodou na pití. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro To bylo těsný... tohle je jak Aláhisti, se kterejma jsme se mlátili. Kurvy negrský. S tím se, stále se helce potácejíc, s krví lehce tekoucí z jednoho ucha připotácim k polomrtvému. Doprdece, co teď. Když nám zdrhne, sme v prdeli. Když přežije, ostatní ho nebudou chtít zabít. S tím opatrně vezmu muže pravačkou za temeno, levačkou za bradu a škubnuním mu zlomým vaz. Dál se vykašlu na tlačení, akorát by jeap zkončil někde ve škarpě a vydám se pomoct Kevinovi s hašením. Zkusím hodit oko do kabiny nebo na doutnající korbu, jestli tam negři neměli nějaký kanistr s vodou na pití. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro To bylo těsný... tohle je jak Aláhisti, se kterejma jsme se mlátili. Kurvy negrský. S tím se, stále se helce potácejíc, s krví lehce tekoucí z jednoho ucha připotácim k polomrtvému. Doprdece, co teď. Když nám zdrhne, sme v prdeli. Když přežije, ostatní ho nebudou chtít zabít. S tím opatrně vezmu muže pravačkou za temeno, levačkou za bradu a škubnuním mu zlomým vaz. Dál se vykašlu na tlačení, akorát by jeap zkončil někde ve škarpě a vydám se pomoct Kevinovi s hašením. Zkusím hodit oko do kabiny nebo na doutnající korbu, jestli tam negři neměli nějaký kanistr s vodou na pití. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Zuřivost se dá konečně na pomalý ústup a já přestanu bodat svůj nůž do toho muže, který střelil doktora a mě málem popravil. Evo dones něco na hašení, deky z auta nejlíp. Slyším z dáli Kevina, ale nejsem schopna hned zareagovat. Podívám se na své ruce od krve. Mé oblečení ani obličej na tom nejsou lépe. Setřu trochu krve z obličeje hřbetem ruky. Pak se postavím s rozeběhnu se k doktorovi. Snažím se mu pomoci. Ruce přitisknu na jeho ránu a snažím se zastavit krvácení. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Zuřivost se dá konečně na pomalý ústup a já přestanu bodat svůj nůž do toho muže, který střelil doktora a mě málem popravil. Evo dones něco na hašení, deky z auta nejlíp. Slyším z dáli Kevina, ale nejsem schopna hned zareagovat. Podívám se na své ruce od krve. Mé oblečení ani obličej na tom nejsou lépe. Setřu trochu krve z obličeje hřbetem ruky. Pak se postavím s rozeběhnu se k doktorovi. Snažím se mu pomoci. Ruce přitisknu na jeho ránu a snažím se zastavit krvácení. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Zuřivost se dá konečně na pomalý ústup a já přestanu bodat svůj nůž do toho muže, který střelil doktora a mě málem popravil. Evo dones něco na hašení, deky z auta nejlíp. Slyším z dáli Kevina, ale nejsem schopna hned zareagovat. Podívám se na své ruce od krve. Mé oblečení ani obličej na tom nejsou lépe. Setřu trochu krve z obličeje hřbetem ruky. Pak se postavím s rozeběhnu se k doktorovi. Snažím se mu pomoci. Ruce přitisknu na jeho ránu a snažím se zastavit krvácení. |
| |
| soukromá zpráva od Eva Nováková pro Zuřivost se dá konečně na pomalý ústup a já přestanu bodat svůj nůž do toho muže, který střelil doktora a mě málem popravil. Evo dones něco na hašení, deky z auta nejlíp. Slyším z dáli Kevina, ale nejsem schopna hned zareagovat. Podívám se na své ruce od krve. Mé oblečení ani obličej na tom nejsou lépe. Setřu trochu krve z obličeje hřbetem ruky. Pak se postavím s rozeběhnu se k doktorovi. Snažím se mu pomoci. Ruce přitisknu na jeho ránu a snažím se zastavit krvácení. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin strhne hořící plachtu z korby, je náklaďák téměř zachráněn. Malé zbytky požáru zvládnete udusit svým oblečením a vodou ze dvou prastarých plastových lahví, které Hnusák našel v kabině. Eva v tutéž chvíli zjišťuje, že doktorovi již nelze pomoci. Sice ještě pár minut žije, ale s protrženou krční tepnou se toho moc dělat nedá. Přesněji řečeno se dá jenom ležet a vydávat nepříjemné bublavé zvuky, což také doktor dělal. Když jste pak prohledali náklaďák i okolí, nalezli jste tři dvouhlavňové pušky. Nejsou nějaké mimořádné kvality, vyrobil je nějaký šikovný kovář, ale né zas tak moc šikovný. Jen dvě dlouhé hlavně, pažba, spoušt, zaměřovač. Dva výstřeli, zlomit, nabýt - to je vše co obyčejný člověk v dnešních časech potřebuje. A co vás potěšilo, k puškám jste našli i 80 nábojů. Naopak vás nepotěšilo, že se ztratila jedna jejich pistole. ač jste hledali důkladně. Snad ji naleznete až za světla. Zbývající dvě pistole jsou ale zajímavé. První je ráže 9 mm se zásobníkem na 8 nábojů. Bohužel k ní nenaleznete rezervní zásobníky, jen 22 nábojů uložených v koženém váčku. Druhá pistole je skutečně nádherná. Z boku na ní stojí nápis Desert Eagle .44 Magnum - Israel Military Industries. K této zbrani najdete i rezervní zásobník na 7 nábojů a celkově 28 nábojů této ráže. Dále naleznete 7 kuší s asi stovkou šipek, 6 nožů, malé zásoby jídla, hadici, tlusté lano, celty, 20 zlatých a 80 stříbrných a dva prázdné kovové kanysty smrdící naftou. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin strhne hořící plachtu z korby, je náklaďák téměř zachráněn. Malé zbytky požáru zvládnete udusit svým oblečením a vodou ze dvou prastarých plastových lahví, které Hnusák našel v kabině. Eva v tutéž chvíli zjišťuje, že doktorovi již nelze pomoci. Sice ještě pár minut žije, ale s protrženou krční tepnou se toho moc dělat nedá. Přesněji řečeno se dá jenom ležet a vydávat nepříjemné bublavé zvuky, což také doktor dělal. Když jste pak prohledali náklaďák i okolí, nalezli jste tři dvouhlavňové pušky. Nejsou nějaké mimořádné kvality, vyrobil je nějaký šikovný kovář, ale né zas tak moc šikovný. Jen dvě dlouhé hlavně, pažba, spoušt, zaměřovač. Dva výstřeli, zlomit, nabýt - to je vše co obyčejný člověk v dnešních časech potřebuje. A co vás potěšilo, k puškám jste našli i 80 nábojů. Naopak vás nepotěšilo, že se ztratila jedna jejich pistole. ač jste hledali důkladně. Snad ji naleznete až za světla. Zbývající dvě pistole jsou ale zajímavé. První je ráže 9 mm se zásobníkem na 8 nábojů. Bohužel k ní nenaleznete rezervní zásobníky, jen 22 nábojů uložených v koženém váčku. Druhá pistole je skutečně nádherná. Z boku na ní stojí nápis Desert Eagle .44 Magnum - Israel Military Industries. K této zbrani najdete i rezervní zásobník na 7 nábojů a celkově 28 nábojů této ráže. Dále naleznete 7 kuší s asi stovkou šipek, 6 nožů, malé zásoby jídla, hadici, tlusté lano, celty, 20 zlatých a 80 stříbrných a dva prázdné kovové kanysty smrdící naftou. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin strhne hořící plachtu z korby, je náklaďák téměř zachráněn. Malé zbytky požáru zvládnete udusit svým oblečením a vodou ze dvou prastarých plastových lahví, které Hnusák našel v kabině. Eva v tutéž chvíli zjišťuje, že doktorovi již nelze pomoci. Sice ještě pár minut žije, ale s protrženou krční tepnou se toho moc dělat nedá. Přesněji řečeno se dá jenom ležet a vydávat nepříjemné bublavé zvuky, což také doktor dělal. Když jste pak prohledali náklaďák i okolí, nalezli jste tři dvouhlavňové pušky. Nejsou nějaké mimořádné kvality, vyrobil je nějaký šikovný kovář, ale né zas tak moc šikovný. Jen dvě dlouhé hlavně, pažba, spoušt, zaměřovač. Dva výstřeli, zlomit, nabýt - to je vše co obyčejný člověk v dnešních časech potřebuje. A co vás potěšilo, k puškám jste našli i 80 nábojů. Naopak vás nepotěšilo, že se ztratila jedna jejich pistole. ač jste hledali důkladně. Snad ji naleznete až za světla. Zbývající dvě pistole jsou ale zajímavé. První je ráže 9 mm se zásobníkem na 8 nábojů. Bohužel k ní nenaleznete rezervní zásobníky, jen 22 nábojů uložených v koženém váčku. Druhá pistole je skutečně nádherná. Z boku na ní stojí nápis Desert Eagle .44 Magnum - Israel Military Industries. K této zbrani najdete i rezervní zásobník na 7 nábojů a celkově 28 nábojů této ráže. Dále naleznete 7 kuší s asi stovkou šipek, 6 nožů, malé zásoby jídla, hadici, tlusté lano, celty, 20 zlatých a 80 stříbrných a dva prázdné kovové kanysty smrdící naftou. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin strhne hořící plachtu z korby, je náklaďák téměř zachráněn. Malé zbytky požáru zvládnete udusit svým oblečením a vodou ze dvou prastarých plastových lahví, které Hnusák našel v kabině. Eva v tutéž chvíli zjišťuje, že doktorovi již nelze pomoci. Sice ještě pár minut žije, ale s protrženou krční tepnou se toho moc dělat nedá. Přesněji řečeno se dá jenom ležet a vydávat nepříjemné bublavé zvuky, což také doktor dělal. Když jste pak prohledali náklaďák i okolí, nalezli jste tři dvouhlavňové pušky. Nejsou nějaké mimořádné kvality, vyrobil je nějaký šikovný kovář, ale né zas tak moc šikovný. Jen dvě dlouhé hlavně, pažba, spoušt, zaměřovač. Dva výstřeli, zlomit, nabýt - to je vše co obyčejný člověk v dnešních časech potřebuje. A co vás potěšilo, k puškám jste našli i 80 nábojů. Naopak vás nepotěšilo, že se ztratila jedna jejich pistole. ač jste hledali důkladně. Snad ji naleznete až za světla. Zbývající dvě pistole jsou ale zajímavé. První je ráže 9 mm se zásobníkem na 8 nábojů. Bohužel k ní nenaleznete rezervní zásobníky, jen 22 nábojů uložených v koženém váčku. Druhá pistole je skutečně nádherná. Z boku na ní stojí nápis Desert Eagle .44 Magnum - Israel Military Industries. K této zbrani najdete i rezervní zásobník na 7 nábojů a celkově 28 nábojů této ráže. Dále naleznete 7 kuší s asi stovkou šipek, 6 nožů, malé zásoby jídla, hadici, tlusté lano, celty, 20 zlatých a 80 stříbrných a dva prázdné kovové kanysty smrdící naftou. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin strhne hořící plachtu z korby, je náklaďák téměř zachráněn. Malé zbytky požáru zvládnete udusit svým oblečením a vodou ze dvou prastarých plastových lahví, které Hnusák našel v kabině. Eva v tutéž chvíli zjišťuje, že doktorovi již nelze pomoci. Sice ještě pár minut žije, ale s protrženou krční tepnou se toho moc dělat nedá. Přesněji řečeno se dá jenom ležet a vydávat nepříjemné bublavé zvuky, což také doktor dělal. Když jste pak prohledali náklaďák i okolí, nalezli jste tři dvouhlavňové pušky. Nejsou nějaké mimořádné kvality, vyrobil je nějaký šikovný kovář, ale né zas tak moc šikovný. Jen dvě dlouhé hlavně, pažba, spoušt, zaměřovač. Dva výstřeli, zlomit, nabýt - to je vše co obyčejný člověk v dnešních časech potřebuje. A co vás potěšilo, k puškám jste našli i 80 nábojů. Naopak vás nepotěšilo, že se ztratila jedna jejich pistole. ač jste hledali důkladně. Snad ji naleznete až za světla. Zbývající dvě pistole jsou ale zajímavé. První je ráže 9 mm se zásobníkem na 8 nábojů. Bohužel k ní nenaleznete rezervní zásobníky, jen 22 nábojů uložených v koženém váčku. Druhá pistole je skutečně nádherná. Z boku na ní stojí nápis Desert Eagle .44 Magnum - Israel Military Industries. K této zbrani najdete i rezervní zásobník na 7 nábojů a celkově 28 nábojů této ráže. Dále naleznete 7 kuší s asi stovkou šipek, 6 nožů, malé zásoby jídla, hadici, tlusté lano, celty, 20 zlatých a 80 stříbrných a dva prázdné kovové kanysty smrdící naftou. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak a je po všem, no to jsme dopadli, ale jsme živí..skoro všichni, tak buďme radi i za to.No, ale co teď...asi počkáme do svítání a pak vyrazíme o něco blíž k základně. Doufám, že naši uspěli a vrátí se během dopoledne k nám...jinak fakt nevím, kam by jsme jeli. Hmm asi domů, ale hezky dál od té...no té...Prahy. Eště by jsme potkali ztase nějakého další fanatika, jako byli tihle. Ať si to v pekle užijou...smradi. Auto bylo ohašeno a doktor zemřel dřív než jsme k němu stihl dojít. No, jó ještě budeme muset pohřbít tady Jekylla. Ani nevím kdy to vlastně schytal...stejně je zázrak, že tu zařval jen on. Je mi líto nejsu felčar, ale co vím, tak kdo to schytal takhle do krku tak to měl vždycky spočítaný. Uděláme mu alespoň pěknej funus. A co radí ještě žije? Dojdu k radnímu a zkontroluji jeho stav, pak se jdu ujisit, že všichni mrtví jsou opravdu mrtví. Následně je pak přpravím o vše cenné a hážu to na korbu, která je nyní bez plachty. Takto ošetřené neboštíky pak nathám do škarpy na jednu hromadu. Kopat hrob vám hoši vážně nebudu, stejně jsme tu jen na jednu noc a vás je setsakra hodně...jo a chtěli jste mě zabít svině esi to náhodou nevíte. Mezi tím asi gert probere zbraně a začně zařít nad tou krávou...Jen si ji vem je tvoje, na mě je to moc velká ráže. Já si vezmu tu devítku s nožem a stejně jsem spíš na pušky. Evo ty jsi na tom jak s municí máš ještě náboje? Esi jo tak neváhej a nabíjej, že? Zbytek by jsme pak mohli zkusit někde prodat nebo použít jako úplatky. No uvídíme jestli zejtra dojedou naši nebo ne. Nevím, čím by jsme jeli dál, já moc autům nerozumím. Netuším esi se palivo z té dodávky dá použít i do našeho auta...to je menší, takže by asi dojelo dál. Gerte ty umíš řídit? Já teda ne. Pak vyrazím hledat něco, čím by se dal vyhloubit hrob pro doktora... |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak a je po všem, no to jsme dopadli, ale jsme živí..skoro všichni, tak buďme radi i za to.No, ale co teď...asi počkáme do svítání a pak vyrazíme o něco blíž k základně. Doufám, že naši uspěli a vrátí se během dopoledne k nám...jinak fakt nevím, kam by jsme jeli. Hmm asi domů, ale hezky dál od té...no té...Prahy. Eště by jsme potkali ztase nějakého další fanatika, jako byli tihle. Ať si to v pekle užijou...smradi. Auto bylo ohašeno a doktor zemřel dřív než jsme k němu stihl dojít. No, jó ještě budeme muset pohřbít tady Jekylla. Ani nevím kdy to vlastně schytal...stejně je zázrak, že tu zařval jen on. Je mi líto nejsu felčar, ale co vím, tak kdo to schytal takhle do krku tak to měl vždycky spočítaný. Uděláme mu alespoň pěknej funus. A co radí ještě žije? Dojdu k radnímu a zkontroluji jeho stav, pak se jdu ujisit, že všichni mrtví jsou opravdu mrtví. Následně je pak přpravím o vše cenné a hážu to na korbu, která je nyní bez plachty. Takto ošetřené neboštíky pak nathám do škarpy na jednu hromadu. Kopat hrob vám hoši vážně nebudu, stejně jsme tu jen na jednu noc a vás je setsakra hodně...jo a chtěli jste mě zabít svině esi to náhodou nevíte. Mezi tím asi gert probere zbraně a začně zařít nad tou krávou...Jen si ji vem je tvoje, na mě je to moc velká ráže. Já si vezmu tu devítku s nožem a stejně jsem spíš na pušky. Evo ty jsi na tom jak s municí máš ještě náboje? Esi jo tak neváhej a nabíjej, že? Zbytek by jsme pak mohli zkusit někde prodat nebo použít jako úplatky. No uvídíme jestli zejtra dojedou naši nebo ne. Nevím, čím by jsme jeli dál, já moc autům nerozumím. Netuším esi se palivo z té dodávky dá použít i do našeho auta...to je menší, takže by asi dojelo dál. Gerte ty umíš řídit? Já teda ne. Pak vyrazím hledat něco, čím by se dal vyhloubit hrob pro doktora... |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak a je po všem, no to jsme dopadli, ale jsme živí..skoro všichni, tak buďme radi i za to.No, ale co teď...asi počkáme do svítání a pak vyrazíme o něco blíž k základně. Doufám, že naši uspěli a vrátí se během dopoledne k nám...jinak fakt nevím, kam by jsme jeli. Hmm asi domů, ale hezky dál od té...no té...Prahy. Eště by jsme potkali ztase nějakého další fanatika, jako byli tihle. Ať si to v pekle užijou...smradi. Auto bylo ohašeno a doktor zemřel dřív než jsme k němu stihl dojít. No, jó ještě budeme muset pohřbít tady Jekylla. Ani nevím kdy to vlastně schytal...stejně je zázrak, že tu zařval jen on. Je mi líto nejsu felčar, ale co vím, tak kdo to schytal takhle do krku tak to měl vždycky spočítaný. Uděláme mu alespoň pěknej funus. A co radí ještě žije? Dojdu k radnímu a zkontroluji jeho stav, pak se jdu ujisit, že všichni mrtví jsou opravdu mrtví. Následně je pak přpravím o vše cenné a hážu to na korbu, která je nyní bez plachty. Takto ošetřené neboštíky pak nathám do škarpy na jednu hromadu. Kopat hrob vám hoši vážně nebudu, stejně jsme tu jen na jednu noc a vás je setsakra hodně...jo a chtěli jste mě zabít svině esi to náhodou nevíte. Mezi tím asi gert probere zbraně a začně zařít nad tou krávou...Jen si ji vem je tvoje, na mě je to moc velká ráže. Já si vezmu tu devítku s nožem a stejně jsem spíš na pušky. Evo ty jsi na tom jak s municí máš ještě náboje? Esi jo tak neváhej a nabíjej, že? Zbytek by jsme pak mohli zkusit někde prodat nebo použít jako úplatky. No uvídíme jestli zejtra dojedou naši nebo ne. Nevím, čím by jsme jeli dál, já moc autům nerozumím. Netuším esi se palivo z té dodávky dá použít i do našeho auta...to je menší, takže by asi dojelo dál. Gerte ty umíš řídit? Já teda ne. Pak vyrazím hledat něco, čím by se dal vyhloubit hrob pro doktora... |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak a je po všem, no to jsme dopadli, ale jsme živí..skoro všichni, tak buďme radi i za to.No, ale co teď...asi počkáme do svítání a pak vyrazíme o něco blíž k základně. Doufám, že naši uspěli a vrátí se během dopoledne k nám...jinak fakt nevím, kam by jsme jeli. Hmm asi domů, ale hezky dál od té...no té...Prahy. Eště by jsme potkali ztase nějakého další fanatika, jako byli tihle. Ať si to v pekle užijou...smradi. Auto bylo ohašeno a doktor zemřel dřív než jsme k němu stihl dojít. No, jó ještě budeme muset pohřbít tady Jekylla. Ani nevím kdy to vlastně schytal...stejně je zázrak, že tu zařval jen on. Je mi líto nejsu felčar, ale co vím, tak kdo to schytal takhle do krku tak to měl vždycky spočítaný. Uděláme mu alespoň pěknej funus. A co radí ještě žije? Dojdu k radnímu a zkontroluji jeho stav, pak se jdu ujisit, že všichni mrtví jsou opravdu mrtví. Následně je pak přpravím o vše cenné a hážu to na korbu, která je nyní bez plachty. Takto ošetřené neboštíky pak nathám do škarpy na jednu hromadu. Kopat hrob vám hoši vážně nebudu, stejně jsme tu jen na jednu noc a vás je setsakra hodně...jo a chtěli jste mě zabít svině esi to náhodou nevíte. Mezi tím asi gert probere zbraně a začně zařít nad tou krávou...Jen si ji vem je tvoje, na mě je to moc velká ráže. Já si vezmu tu devítku s nožem a stejně jsem spíš na pušky. Evo ty jsi na tom jak s municí máš ještě náboje? Esi jo tak neváhej a nabíjej, že? Zbytek by jsme pak mohli zkusit někde prodat nebo použít jako úplatky. No uvídíme jestli zejtra dojedou naši nebo ne. Nevím, čím by jsme jeli dál, já moc autům nerozumím. Netuším esi se palivo z té dodávky dá použít i do našeho auta...to je menší, takže by asi dojelo dál. Gerte ty umíš řídit? Já teda ne. Pak vyrazím hledat něco, čím by se dal vyhloubit hrob pro doktora... |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Tak a je po všem, no to jsme dopadli, ale jsme živí..skoro všichni, tak buďme radi i za to.No, ale co teď...asi počkáme do svítání a pak vyrazíme o něco blíž k základně. Doufám, že naši uspěli a vrátí se během dopoledne k nám...jinak fakt nevím, kam by jsme jeli. Hmm asi domů, ale hezky dál od té...no té...Prahy. Eště by jsme potkali ztase nějakého další fanatika, jako byli tihle. Ať si to v pekle užijou...smradi. Auto bylo ohašeno a doktor zemřel dřív než jsme k němu stihl dojít. No, jó ještě budeme muset pohřbít tady Jekylla. Ani nevím kdy to vlastně schytal...stejně je zázrak, že tu zařval jen on. Je mi líto nejsu felčar, ale co vím, tak kdo to schytal takhle do krku tak to měl vždycky spočítaný. Uděláme mu alespoň pěknej funus. A co radí ještě žije? Dojdu k radnímu a zkontroluji jeho stav, pak se jdu ujisit, že všichni mrtví jsou opravdu mrtví. Následně je pak přpravím o vše cenné a hážu to na korbu, která je nyní bez plachty. Takto ošetřené neboštíky pak nathám do škarpy na jednu hromadu. Kopat hrob vám hoši vážně nebudu, stejně jsme tu jen na jednu noc a vás je setsakra hodně...jo a chtěli jste mě zabít svině esi to náhodou nevíte. Mezi tím asi gert probere zbraně a začně zařít nad tou krávou...Jen si ji vem je tvoje, na mě je to moc velká ráže. Já si vezmu tu devítku s nožem a stejně jsem spíš na pušky. Evo ty jsi na tom jak s municí máš ještě náboje? Esi jo tak neváhej a nabíjej, že? Zbytek by jsme pak mohli zkusit někde prodat nebo použít jako úplatky. No uvídíme jestli zejtra dojedou naši nebo ne. Nevím, čím by jsme jeli dál, já moc autům nerozumím. Netuším esi se palivo z té dodávky dá použít i do našeho auta...to je menší, takže by asi dojelo dál. Gerte ty umíš řídit? Já teda ne. Pak vyrazím hledat něco, čím by se dal vyhloubit hrob pro doktora... |
| |
| soukromá zpráva od pro Posbíráte cokoli co má nějakou hodnotu - hotovost si k sobě vezme Kevin, uklidíte radního do pohodlí, naházíte těla do pangejtu a pohřbíte doktora. Usoudíte, že by to chtělo něco nad jeho hrobem říct a tak každý po svém cosi pronesete. Jak zjistíte, náklaďák schytal pár zásahů a zdá se býti nepojízdným. S pomocí hadice a kanystrů tedy alespoň získáte nějakou naftu, která vám poslouží lépe, než kdyby tu měla zůstat. Jste dost utahaní a tak, i přes to, že se vám hlavou honí znepokojující myšlenky, se pokusíte vyspat. Rozdělíte si hlídky, ale noc probíhá v klidu. Až za rozbřesku uslyšíte ze severu přijíždět vozidlo. Těžko říct co jsou tihle zač, víte jen dvě věci - 1. nepřijíždí směrem od Prahy, ale od té vojenské základny na severu, kam se vydal Radek s ostatními a 2. neni to auto kterým Radek s ostatními jeli. Když se přiblíží, naskytne se vám pohled na tu obludu na čtyřech kolech. Vozidlo se rychle blíží a vy nemáte času nazbyt. |
| |
| soukromá zpráva od pro Posbíráte cokoli co má nějakou hodnotu - hotovost si k sobě vezme Kevin, uklidíte radního do pohodlí, naházíte těla do pangejtu a pohřbíte doktora. Usoudíte, že by to chtělo něco nad jeho hrobem říct a tak každý po svém cosi pronesete. Jak zjistíte, náklaďák schytal pár zásahů a zdá se býti nepojízdným. S pomocí hadice a kanystrů tedy alespoň získáte nějakou naftu, která vám poslouží lépe, než kdyby tu měla zůstat. Jste dost utahaní a tak, i přes to, že se vám hlavou honí znepokojující myšlenky, se pokusíte vyspat. Rozdělíte si hlídky, ale noc probíhá v klidu. Až za rozbřesku uslyšíte ze severu přijíždět vozidlo. Těžko říct co jsou tihle zač, víte jen dvě věci - 1. nepřijíždí směrem od Prahy, ale od té vojenské základny na severu, kam se vydal Radek s ostatními a 2. neni to auto kterým Radek s ostatními jeli. Když se přiblíží, naskytne se vám pohled na tu obludu na čtyřech kolech. Vozidlo se rychle blíží a vy nemáte času nazbyt. |
| |
| soukromá zpráva od pro Posbíráte cokoli co má nějakou hodnotu - hotovost si k sobě vezme Kevin, uklidíte radního do pohodlí, naházíte těla do pangejtu a pohřbíte doktora. Usoudíte, že by to chtělo něco nad jeho hrobem říct a tak každý po svém cosi pronesete. Jak zjistíte, náklaďák schytal pár zásahů a zdá se býti nepojízdným. S pomocí hadice a kanystrů tedy alespoň získáte nějakou naftu, která vám poslouží lépe, než kdyby tu měla zůstat. Jste dost utahaní a tak, i přes to, že se vám hlavou honí znepokojující myšlenky, se pokusíte vyspat. Rozdělíte si hlídky, ale noc probíhá v klidu. Až za rozbřesku uslyšíte ze severu přijíždět vozidlo. Těžko říct co jsou tihle zač, víte jen dvě věci - 1. nepřijíždí směrem od Prahy, ale od té vojenské základny na severu, kam se vydal Radek s ostatními a 2. neni to auto kterým Radek s ostatními jeli. Když se přiblíží, naskytne se vám pohled na tu obludu na čtyřech kolech. Vozidlo se rychle blíží a vy nemáte času nazbyt. |
| |
| soukromá zpráva od pro Posbíráte cokoli co má nějakou hodnotu - hotovost si k sobě vezme Kevin, uklidíte radního do pohodlí, naházíte těla do pangejtu a pohřbíte doktora. Usoudíte, že by to chtělo něco nad jeho hrobem říct a tak každý po svém cosi pronesete. Jak zjistíte, náklaďák schytal pár zásahů a zdá se býti nepojízdným. S pomocí hadice a kanystrů tedy alespoň získáte nějakou naftu, která vám poslouží lépe, než kdyby tu měla zůstat. Jste dost utahaní a tak, i přes to, že se vám hlavou honí znepokojující myšlenky, se pokusíte vyspat. Rozdělíte si hlídky, ale noc probíhá v klidu. Až za rozbřesku uslyšíte ze severu přijíždět vozidlo. Těžko říct co jsou tihle zač, víte jen dvě věci - 1. nepřijíždí směrem od Prahy, ale od té vojenské základny na severu, kam se vydal Radek s ostatními a 2. neni to auto kterým Radek s ostatními jeli. Když se přiblíží, naskytne se vám pohled na tu obludu na čtyřech kolech. Vozidlo se rychle blíží a vy nemáte času nazbyt. |
| |
| soukromá zpráva od pro Cesta ze základny probíhá poklidně. V tomto voze ani řidič nemusí dávat velký pozor na díry v silnici a tak hlavní co Petrovi brání v nasazení ještě vyšší rychlosti jsou ohledy na spotřebu nafty. Pokud jste někoho během cesty potkali, nevíte o tom, protože každý, kdo váš stroj vidí si kontakt s vámi rozmyslí. Noční obloha pomalu začíná blednout a když jsou na nebi vidět již jen ty nejjasnější hvězdy, v dálce před sebou uvidíte most, kde jste nechali své přátele. Když přijedete ještě blíž, zjistíte že u vašeho Jeepu stojí další votidlo. Jde o velmi starý nákladní vůz. Je jasné že vaši přátelé v noci měli návštěvu a vy zatím nedokážete rozeznat, jestli to byla přátelská něvštěva, či zda na vás již čekají ti, kteří Kevina a jeho skupinu pobili. |
| |
| soukromá zpráva od pro Cesta ze základny probíhá poklidně. V tomto voze ani řidič nemusí dávat velký pozor na díry v silnici a tak hlavní co Petrovi brání v nasazení ještě vyšší rychlosti jsou ohledy na spotřebu nafty. Pokud jste někoho během cesty potkali, nevíte o tom, protože každý, kdo váš stroj vidí si kontakt s vámi rozmyslí. Noční obloha pomalu začíná blednout a když jsou na nebi vidět již jen ty nejjasnější hvězdy, v dálce před sebou uvidíte most, kde jste nechali své přátele. Když přijedete ještě blíž, zjistíte že u vašeho Jeepu stojí další votidlo. Jde o velmi starý nákladní vůz. Je jasné že vaši přátelé v noci měli návštěvu a vy zatím nedokážete rozeznat, jestli to byla přátelská něvštěva, či zda na vás již čekají ti, kteří Kevina a jeho skupinu pobili. |
| |
| soukromá zpráva od pro Cesta ze základny probíhá poklidně. V tomto voze ani řidič nemusí dávat velký pozor na díry v silnici a tak hlavní co Petrovi brání v nasazení ještě vyšší rychlosti jsou ohledy na spotřebu nafty. Pokud jste někoho během cesty potkali, nevíte o tom, protože každý, kdo váš stroj vidí si kontakt s vámi rozmyslí. Noční obloha pomalu začíná blednout a když jsou na nebi vidět již jen ty nejjasnější hvězdy, v dálce před sebou uvidíte most, kde jste nechali své přátele. Když přijedete ještě blíž, zjistíte že u vašeho Jeepu stojí další votidlo. Jde o velmi starý nákladní vůz. Je jasné že vaši přátelé v noci měli návštěvu a vy zatím nedokážete rozeznat, jestli to byla přátelská něvštěva, či zda na vás již čekají ti, kteří Kevina a jeho skupinu pobili. |
| |
| soukromá zpráva od pro Cesta ze základny probíhá poklidně. V tomto voze ani řidič nemusí dávat velký pozor na díry v silnici a tak hlavní co Petrovi brání v nasazení ještě vyšší rychlosti jsou ohledy na spotřebu nafty. Pokud jste někoho během cesty potkali, nevíte o tom, protože každý, kdo váš stroj vidí si kontakt s vámi rozmyslí. Noční obloha pomalu začíná blednout a když jsou na nebi vidět již jen ty nejjasnější hvězdy, v dálce před sebou uvidíte most, kde jste nechali své přátele. Když přijedete ještě blíž, zjistíte že u vašeho Jeepu stojí další votidlo. Jde o velmi starý nákladní vůz. Je jasné že vaši přátelé v noci měli návštěvu a vy zatím nedokážete rozeznat, jestli to byla přátelská něvštěva, či zda na vás již čekají ti, kteří Kevina a jeho skupinu pobili. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Uklid po akci proběhl mlčky a v lehce pochmurné náladě. Všichni toho už mají docela dost a nejraději by si dali odech na nějakém klidném a pohodlném místě. Pohřbívání doktora nijak náladu nezlepšilo a navíc tu te´d není nikdo, kdo by se řádně staral o polomrtvého radního. Když se začne blížit neznámé vozidlo, tak se to už nechce ani nikomu věřit. Sakra, tady je ale rušno. Tomuhle říkám, být v plbou dobu na blbým místě. Snad to budou našii nebo alespoň někdo přátelskej a ne další fanatický komando. Kdo ví? tady může čekat člověka cokoliv. Nedívím se, že se otec nevrátil. Společnosti máme tu zase návštěvu. Postup bude asi podobný jako posledně. Pokud to půjde bez boje, bude to samozřejmě lepší. Pak zbalím pušku, poslední molotov a mizím přikrčen nahoru nad silnici, abych měl zase hezký výhled. Do pušky nabiju první dva náboje průrazné a čekám, co k nám jede za návštěvu. Sakra už jenom jedna lahvička s překvapením...to nesmím případně minout... to není dobré. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Uklid po akci proběhl mlčky a v lehce pochmurné náladě. Všichni toho už mají docela dost a nejraději by si dali odech na nějakém klidném a pohodlném místě. Pohřbívání doktora nijak náladu nezlepšilo a navíc tu te´d není nikdo, kdo by se řádně staral o polomrtvého radního. Když se začne blížit neznámé vozidlo, tak se to už nechce ani nikomu věřit. Sakra, tady je ale rušno. Tomuhle říkám, být v plbou dobu na blbým místě. Snad to budou našii nebo alespoň někdo přátelskej a ne další fanatický komando. Kdo ví? tady může čekat člověka cokoliv. Nedívím se, že se otec nevrátil. Společnosti máme tu zase návštěvu. Postup bude asi podobný jako posledně. Pokud to půjde bez boje, bude to samozřejmě lepší. Pak zbalím pušku, poslední molotov a mizím přikrčen nahoru nad silnici, abych měl zase hezký výhled. Do pušky nabiju první dva náboje průrazné a čekám, co k nám jede za návštěvu. Sakra už jenom jedna lahvička s překvapením...to nesmím případně minout... to není dobré. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Uklid po akci proběhl mlčky a v lehce pochmurné náladě. Všichni toho už mají docela dost a nejraději by si dali odech na nějakém klidném a pohodlném místě. Pohřbívání doktora nijak náladu nezlepšilo a navíc tu te´d není nikdo, kdo by se řádně staral o polomrtvého radního. Když se začne blížit neznámé vozidlo, tak se to už nechce ani nikomu věřit. Sakra, tady je ale rušno. Tomuhle říkám, být v plbou dobu na blbým místě. Snad to budou našii nebo alespoň někdo přátelskej a ne další fanatický komando. Kdo ví? tady může čekat člověka cokoliv. Nedívím se, že se otec nevrátil. Společnosti máme tu zase návštěvu. Postup bude asi podobný jako posledně. Pokud to půjde bez boje, bude to samozřejmě lepší. Pak zbalím pušku, poslední molotov a mizím přikrčen nahoru nad silnici, abych měl zase hezký výhled. Do pušky nabiju první dva náboje průrazné a čekám, co k nám jede za návštěvu. Sakra už jenom jedna lahvička s překvapením...to nesmím případně minout... to není dobré. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Uklid po akci proběhl mlčky a v lehce pochmurné náladě. Všichni toho už mají docela dost a nejraději by si dali odech na nějakém klidném a pohodlném místě. Pohřbívání doktora nijak náladu nezlepšilo a navíc tu te´d není nikdo, kdo by se řádně staral o polomrtvého radního. Když se začne blížit neznámé vozidlo, tak se to už nechce ani nikomu věřit. Sakra, tady je ale rušno. Tomuhle říkám, být v plbou dobu na blbým místě. Snad to budou našii nebo alespoň někdo přátelskej a ne další fanatický komando. Kdo ví? tady může čekat člověka cokoliv. Nedívím se, že se otec nevrátil. Společnosti máme tu zase návštěvu. Postup bude asi podobný jako posledně. Pokud to půjde bez boje, bude to samozřejmě lepší. Pak zbalím pušku, poslední molotov a mizím přikrčen nahoru nad silnici, abych měl zase hezký výhled. Do pušky nabiju první dva náboje průrazné a čekám, co k nám jede za návštěvu. Sakra už jenom jedna lahvička s překvapením...to nesmím případně minout... to není dobré. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Přesně jak kevin odhadl, zmocním se okamžitě desert eagla. Poté se, stále lehce potácejíc vydám pomoci Kevinovi s mrtvým doktorem a při té příležitosti ho rovnou prošačuji a zabavím veškeré lékařské vybavení. Teď už ho potřebovat nebude. O chvíli později už nad vykopanou jámou vezmu jeden náboj a tiše ho hodim do jeho hrobu. Překvapivě v tu chvíli vypadám celkem vážně. Jeden z mála negrů, co v týhle bandě stál za to. Poté si vezmu lahvičku doktorovi dezinfekce, smotám si kus nějakých hadrů, vrazím mezi zuby a kápnu dezinfekci na prasklý bubínek. Následující chvilku mi zrudne bílý obličej a ozve se krátké zachrčení. Dál se ještě chvíli probírám mrtvolami as cílem najít nějakou kůži, nebo alespoň popruhy na uchycení deserta. Hlídku si vezmu raději nad ránem, kdy už se bubínek začne lehce zacelovat a smysl pro rovnováhu začne oúpět fungovat o něco lépe. Rááno, zasRáánoo Ráno začne namísto klasickou šlichnou pomalu ž klasičtějším průserem. Lehce očouzené auto na silnici, mrtvoly v příkopu a do toho další auto. Začíná tu být rušno skoro jako na naší negrsko-nacionalistický magistrále. Kevine, zkus zjistit, jestli jsou to naši. Jestli ne a na tý základně je krouhli, ukážem jim peklo. řeknu rychle Kevinovi, Než zhebneme. dodám už pro sebe. Vzhledem k tomu, že už svítá, nemá cenu se skovávat ve stínech. Proto rychle zalezu na korbu auta a připravím si obě dvě pistole. V horních tlapkách pažbičky, spodní jako opory, nohy zapřené o podlahu. Desert jako přimární pravou. |
| |
| soukromá zpráva od Gert Hnusák Grässlichvieh pro Přesně jak kevin odhadl, zmocním se okamžitě desert eagla. Poté se, stále lehce potácejíc vydám pomoci Kevinovi s mrtvým doktorem a při té příležitosti ho rovnou prošačuji a zabavím veškeré lékařské vybavení. Teď už ho potřebovat nebude. O chvíli později už nad vykopanou jámou vezmu jeden náboj a tiše ho hodim do jeho hrobu. Překvapivě v tu chvíli vypadám celkem vážně. Jeden z mála negrů, co v týhle bandě stál za to. Poté si vezmu lahvičku doktorovi dezinfekce, smotám si kus nějakých hadrů, vrazím mezi zuby a kápnu dezinfekci na prasklý bubínek. Následující chvilku mi zrudne bílý obličej a ozve se krátké zachrčení. Dál se ještě chvíli probírám mrtvolami as cílem najít nějakou kůži, nebo alespoň popruhy na uchycení deserta. Hlídku si vezmu raději nad ránem, kdy už se bubínek začne lehce zacelovat a smysl pro rovnováhu začne oúpět fungovat o něco lépe. Rááno, zasRáánoo Ráno začne namísto klasickou šlichnou pomalu ž klasičtějším průserem. Lehce očouzené auto na silnici, mrtvoly v příkopu a do toho další auto. Začíná tu být rušno skoro jako na naší negrsko-nacionalistický magistrále. Kevine, zkus zjistit, jestli jsou to naši. Jestli ne a na tý základně je krouhli, ukážem jim peklo. řeknu rychle Kevinovi, Než zhebneme. dodám už pro sebe. Vzhledem k tomu, že už svítá, nemá cenu se skovávat ve stínech. Proto rychle zalezu na korbu auta a připravím si obě dvě pistole. V horních tlapkách pažbičky, spodní jako opory, nohy zapřené o podlahu. Desert jako přimární pravou. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Po delší době nesedím vepředu a jsem trochu nesvůj, že nemám takový přehled. Proto si po pár minutách vlezu do kulometné věže. Rozkročím se abych získal co nejlepší stabilitu a začnu se věnovat kulometu. pěknej kanón . . . Pomyslím si když natáhnu náboj do komory a překontroluji podavač z krabicového zásobníku. Zbraň je připravena a tak zkusím otočit věží. Otočím kulomet směrem dozadu a zpoza štítu zbraně sleduji cestu, která se za námi hned ztrácející ve tmě. V průběhu cesty se do věže ještě párkrát vrátím, hlavně proto abych se protáhnul a odreagoval. Vybídnu také Ellu, aby si to zkusila a já zjistil jestli není moc malá a vidí z věže dobře ven. Příjezd S úsvitem se pomalu přibližujeme k místu kde jsme se rozdělili se zbytkem skupiny. Vyměním se s Ellou ve věži, abych měl větší přehled a projedu okolí pátravým pohledem. Jakmile zahlédnu náklaďák vedle našeho džípu, opatrnost se ještě znásobí. "Připravte si zbraně, něco se tu stalo." Řeknu ostatním uvnitř vozu, když se skloním z věže, aby mě dobře slyšeli. Ještě jednou překontroluji závěr kulometu a sleduji okolí obou vozidel, aby nám někdo nevpadl do boku nebo do zad. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Po delší době nesedím vepředu a jsem trochu nesvůj, že nemám takový přehled. Proto si po pár minutách vlezu do kulometné věže. Rozkročím se abych získal co nejlepší stabilitu a začnu se věnovat kulometu. pěknej kanón . . . Pomyslím si když natáhnu náboj do komory a překontroluji podavač z krabicového zásobníku. Zbraň je připravena a tak zkusím otočit věží. Otočím kulomet směrem dozadu a zpoza štítu zbraně sleduji cestu, která se za námi hned ztrácející ve tmě. V průběhu cesty se do věže ještě párkrát vrátím, hlavně proto abych se protáhnul a odreagoval. Vybídnu také Ellu, aby si to zkusila a já zjistil jestli není moc malá a vidí z věže dobře ven. Příjezd S úsvitem se pomalu přibližujeme k místu kde jsme se rozdělili se zbytkem skupiny. Vyměním se s Ellou ve věži, abych měl větší přehled a projedu okolí pátravým pohledem. Jakmile zahlédnu náklaďák vedle našeho džípu, opatrnost se ještě znásobí. "Připravte si zbraně, něco se tu stalo." Řeknu ostatním uvnitř vozu, když se skloním z věže, aby mě dobře slyšeli. Ještě jednou překontroluji závěr kulometu a sleduji okolí obou vozidel, aby nám někdo nevpadl do boku nebo do zad. |
| |
| soukromá zpráva od Radek Kulhánek pro Po delší době nesedím vepředu a jsem trochu nesvůj, že nemám takový přehled. Proto si po pár minutách vlezu do kulometné věže. Rozkročím se abych získal co nejlepší stabilitu a začnu se věnovat kulometu. pěknej kanón . . . Pomyslím si když natáhnu náboj do komory a překontroluji podavač z krabicového zásobníku. Zbraň je připravena a tak zkusím otočit věží. Otočím kulomet směrem dozadu a zpoza štítu zbraně sleduji cestu, která se za námi hned ztrácející ve tmě. V průběhu cesty se do věže ještě párkrát vrátím, hlavně proto abych se protáhnul a odreagoval. Vybídnu také Ellu, aby si to zkusila a já zjistil jestli není moc malá a vidí z věže dobře ven. Příjezd S úsvitem se pomalu přibližujeme k místu kde jsme se rozdělili se zbytkem skupiny. Vyměním se s Ellou ve věži, abych měl větší přehled a projedu okolí pátravým pohledem. Jakmile zahlédnu náklaďák vedle našeho džípu, opatrnost se ještě znásobí. "Připravte si zbraně, něco se tu stalo." Řeknu ostatním uvnitř vozu, když se skloním z věže, aby mě dobře slyšeli. Ještě jednou překontroluji závěr kulometu a sleduji okolí obou vozidel, aby nám někdo nevpadl do boku nebo do zad. |
| |
| Zkrvavená silnice - Kulhánkova skupina Seržant Stránský pokračuje v cestě ke dvěma vozidlům stále pomaleji. Stanley i Ela se krčí v autě s připravenými zbraněmi a Kulhánek ve věži pevně tiskne kulomet, zatímco ostřížím zrakem prohledává okolí. Zkrvavená silnice - Kevinova skupina Když se poschováváte na své pozice, to odporné vozidlo se přiblíží k místu noční bitvy. Proti tomuto stroji by opravdu nebylo radno bojovat. Těžké pancéřování, ani kulometná věž nepředstavují úplně ideální vyhlídky. Na obzoru se začíná právě oběvovat slunce, díky jehož paprskům Kevin rozpozná v kulometné věži seržanta Kulhánka. |
| |
| Zkrvavená silnice - Kevinova skupina Koukám napnutě, co se vyklube z té podělané mašiny, tak tohle by už mohlo být horší, když tu zahlédnu Kulhánka. No to mě po..., my jsme tady rádi, že jsme rádi, a oni si snad vykradli starej armádní sklad. Co to sakra je, něco takového jsme nikdy neviděl. Nemají být tanky mohutnější a pomalejší. Čert to vem já jsem nikdy nebyl přes zapomenuté časy. Nejdřív se nezvedám a hlasitě zařvu, tak aby mě Kulhánek zaručeně slyšel a poznal můj hlas: Dobrý den pánové, tady je vše v pořádku dáte si kus sušeného masa?! Teprve, až mi něco odpoví a nebude to znít podezřele, ale jen jako pozdrav se zvednu a začnu sbíhat k našim autů, tedy osobáku a vraku dodávky. No tak tohle se nám vážně nepovedlo, my přišli o další "ohýnky" a sehnali jen trochu paliva a munice. Oni si vyměnili džíp za málý tank. Sakra nemohli ho vzít, aby jsme se nemuseli kodrcat v téhle plechovce. No to su zvědav, co vezou dál. |
| |
| Zpět v táboře na silnici Přes mířidla ´padesátky´ si prohlížím okolí. Když zaslechnu Kevinův hlas, otočím věž směrem k němu. "Snídaně by se určitě hodila." Odpovím mu a vylezu z věže. "Postavte to někam k nim seržante." Vydám instrukce Stránskému a počkám až zastaví. Pak vystoupím a pořád trochu připraven na nepříjemné překvapení, vykročím směrem ke Kevinovi a ostatním. "Co se to tu sakra dělo? Člověk vás nechá chvilku samotný a vy hned přepadnete nějakou obchodní karavanu." Zeptám se a zkonstatuji sice vážným tónem, ale trochu se u toho usmívám. |
| |
| Zpět v táboře na silnici Přátelský tón a vtip Kulhánka mne potěší, neboť značí že se neměli špatně o čemž značí i to kovové monstrum. No snídani vezete snad vy ne? Nevím kdo tady měl jet nakoupit do obchoďáku zatím, co mi doma poklidíme? Si nějak věří, copak si myslí, že jsme tu lovili králíky. Ale jestli máte rádi sušené maso, tak prosím. Pokud rádi flambované církevní maniaky prokládané olovem, tak si je stačí vykopat támhle. No, ale nyní k věci...v noci nás navšívila početná skupina těch církevních fanatiků z Prahy, vydávali se vydávali se za členy militární čtvrti a že nás jedou varovat. To jsme jim naštěstí neuvěřili a tak se do nás pustili. Očividně nebyli moc cvičení ani dobře vybavení, ale přes to jedno z nás dostali...doktora, země nechť je lehká. Chcete vědět víc nebo to smetiště tady mluví za vše? Vyčkám na dotazy a pokud nebudou, tak se obratem zeptá |
| |
| Zpět v táboře na silnici Kurva, tohle mi negři nedělejte... Pomyslím si ulehčeně, když seskakuju z korby. Aby se ukázalo, že jsem dobře naladěn (kolik sem jich sundal? 3? 4?), zahlaholím na ně přátelsky Tak co, nakoupili jste nějaký děla, sráči? Jinak jestli chcete žrádlo a nemáte nic proti kanibalismu, máme tu pár karbanátků. Akorát už vám trošku vystydly. |
| |
| Cesta k pikniku Cesta zpět probíhá až moc poklidně, zpetření v podobě kulometné věže je fajn. Mám z ní vcelku přehled, nemám sice výšku Kulhánka, ale i tak na tom nejsem nejhůř. Heh, přijde mi absurdní, jak sme chránili osadu oštěpy a byli jsme na větvi z jakékoli hračky navíc. A mě teď hřeje v ruce vlastní brokárna a zpestřuju si výlety pohledem přes hledí kulometu. Při návratu k základnu všichni hodnotíme, že tady proběhl nějaký bujarý věčírek. Příliš mi nevadí, že jsme nedostali pozvánku. Ovšem očividně už je po všem. Vylezu z auta a se zájemm si prohlížím zbylou osádku. |
| |
| Tábořiště Můj téměř spokojený úsměv se s informací o fanaticích pomalu vytratí a vystřídá ho opět odměřená obezřetnost. "Doktora je škoda, bude nám scházet." Okomentuji nepříjemnou zprávu o ztrátě člena skupiny. "Máte někoho živýho kdo by se dal vyslechnout, nebo jste stihli zjistit proč a jak moc po nás jdou?" Zeptám se a dívám se na Kevina. "Budeme muset zjistit jak moc jsou odhodlaný nás dostat, nerad bych je zavedl až k našemu městu." Pokračuji nahlas konstatovanou myšlenkou. Pak se otočím zpět k našemu novému vozidlu ke Stanleymu. "Udělej něco z nových zásob k jídlo, ať si i ostatní trochu spravěj chuť a náladu." Vybídnu ho k úkolu a zamyšleně se otočím zpět ke Kevinovi. |
| |
| Tábořiště No ti vypadaj. To je první co mě napadne, když vidim druhou partu. Ruce od krve, naštěstí asi hlavně od tahání těch mrtvol, co je otravovali. Těch hajzlů a chudáka doktora. Doktor byl dobrej chlap. Teď už se určitě vožralej válí někde na druhym břehu a směje se nám, do jakejch průserů se zase dostanem. Stručně shrnu doktorův charakter. Ale faktem je, že mi z toho neni úplně veselo. Viděl jsem už hodně dobrejch chlapů chcípat a vždycky to člověka trochu zpraží, když je to jeden z "nás". Kývnu na Kulhánkův rozkaz a vyrazim chystat nějakou šlichtu. Jak dlouho tu budem? Mam dělat oheň nebo něco studenýho? |
| |
| Tábořiště Když mi doktor umře pod rukama, odklidím se potichu stranou. Doktorova smrt a hlavně to jak jsem rozřezala toho grázla se mnou zamávalo. Sama se divým zuřivosti co mě popadla. Asi už nikdy nezapomenu, jak na mě stříkala jeho krev a jak rychle se z živého člověka stala jen krvavá hmota. Cítím jak mi krev pomalu zasychá na obličeji, na rukou i na mém oblečení. Musí na mě být dost strašný pohled, ale já nemam sil vstát a očistit se. Jenom tiše sedím a prohlížím si své ruce, jako v transu. Probere mě až příjezd druhé skupiny. Vstanu a pomalu jdu k nim. Zastavím kousek od nich a mlčky stojím a koukám se na ně. |
| |
| Tábořiště Na ozázku ohledně přeživších jen pokrčím hubu pohledem sjedu na Hnusáka a zpět ke Kulhánkovi. Pak pokračuji v hlášení klidným hlasem ve kterém je cítit trochu zklámání, že musím říkat, co říkám. Bohužel v tomto ohledu vás zklamu pane. Situace byla natolik zmatená a vypjatá, že jsme si nemohli dovolit brát zajatce, takže bohužel nikdo nepřežil. Z jejich řečí však bylo očividné, že jejich představensto považuje naši smlouvu za velmi nenezpečnou. S tím mne napadá, že by se tímto mohla naše domácí osada dostat do války s notně silnějším soupeřem.Jedním z našich cílů by měla být od teď i dohoda vojenské nebo alespoň výzbrojové pomoci. S kušemi jim nemůžeme konkurovat.. Vždyť i jen s tím, co máme nyní mi by se dalo naši osadu málem dobýt. Zvjedav, kde vzali tento vůz a co dalšího nakoupili nedočkavě naléhám na velícího. A jak jste dopadli vy tedy? Ale pak si opět uvědomím, co je důležitější. A nemají tam doktora? Někdo se teď musí postarat o radního. Tuším, že jeho stav se za naší péče nezlepší. |
| |
| Tábořiště Vypnu motor a pomalu vylezu z humvee. Pohledem přelítnu v ranním pološeru se rýsující postavy a tábořiště nebo spíš rumiště. a mírně udiveně konstatuji. Proti kanibalismu nemám vůbec nic, maso jako maso stačí dobře propéct ale nevidím důvod jíst podezřelé jídlo když máme zásoby dobrého. a když promluví jeden z dalších členů teto společnosti tak se pobaveně zašklebím a dodám. Samozřejmě že chirurga máme jen s léky je to TROCHU horší. A co že je tomu vašemu radnímu že to nespraví pár sklenek pálenky a nějaký šaman s bylinkami? Projevím trochu zvědavosti zatímco si prohlížím společnost s neskrývanou zvědavostí. |
| |
| Tábořiště Z mých úst znenadání vytrysknou zvratky. Pokusím se opřít o ruce a dostat se tak z polohy ležmo do polohy sedmo, ale prudká bolest v levé paži mi můj úmysl rozmluví. Svalím se zpět na záda a aspoň se překulím na pravý bok, abych se přestal dávit zvratky. Když se mi po krátké chvíli, která mi ale připadá jako věčnost, žaludek uklidní, trochu se kolem rozhlížím a vzpomínám co se vlastně stalo. Pohled mám trochu rozostřený od slz, které se mi do očí vlily během mého nepříjemného probuzení a tak jen vidím skupinku lidí u automobilů a nerozeznám tváře. Rozhodnu se to zkusit. Vodu. Zasípu tiše. Co se to vlastně stalo? O ano byli jsme v dolech. Trochu se to zase všechno vymklo kontrole a já dostal kulku do paže. Dám si paži před oči, abych se podíval, jak to s ní vypadá. Hm, pěkně zavázaná, vypadá to, že mi jí doktor zachránil. No ano, dal jsem svůj revolver tý nový a pak mě doktor šel ošetřovat. Rozhlédnu se kolem, jestli jsme ještě v dolech a jak to dopadlo. Ale i mé slzami zalité oči rozeznávají, že kolem je jen silnice a holé pláně. |
| |
| Tábořiště Pokývám chápavě hlavou na Kevinovu odpověď že nemají zajatce. "Nám se myslím zadařilo. Smlouva byla podepsána a dostali jsme i tuhle krásku . . ." Odpovím Kevinovi a ukážu na Hummíka za sebe. "Tohle je seržant Stransky." Představím nového člena skupiny, když se vmísí do řeči a odpoví Kevinovi na otázku ohledně doktora. "Výpomoc a pozorovatel ze základny, bude nám teď dělat společnost." Poslední dvě slova už dodávám otočený k zasténajícímu a hned na to zvracejícímu radnímu. Přistoupím k radnímu, sednu si vedle něj do podřepu a vyndám svojí láhev s vodou. "Je to v pořádku pane." Promluvím k radnímu a omláchnu mu vodou trochu pusu a obličej. Podepřu ho a pomůžu mu pomalu se posadit . Pak mu přidržím opatrně láhev u pusy aby se mohl trochu napít. "Jak vám je pane?" Zeptám se, když vidím jak se zmateně a dezorientovaně rozhlíží po okolí. "Z dolů jsme se dostali a stačili jsme uzavřít smlouvu na vojenské základně." Snažím se mu velice stručně nastínit co se stalo a ukážu na bojové terénní vozidlo stojící kus za mnou. "Vyměnil jsem to na tý základně za toho vašeho bělouše do kterýho nám došel benzín." Prohodím s náznakem úsměvu. Pak se zvednu, otočím se k ostatním a přejedu je pohledem. . . . sakra zbědovaná partička, potřebovali by si dáchnout, ale někdo makat musí jinak všichni chcípneme . . . Přemítám v duchu a vybírám kdo půjde na hlídku, aby nás nenačapali ty fanatici s kalhotama dole. "Hnusáku . . ." Oslovím svojí oběť a udělám pár kroků směrem k němu. ". . . potřebuju někoho na hlídku tam nahoru." Kývnu hlavou směrem k náspu u mostu. "Nemůžeme riskovat nečekaný napadení, tobě to určitě nemusím vysvětlovat. Všichni jsou nějaký utahaný z večera a nevim kdo jinej by to měl zmáknout než ty." Na okamžik se odmlčím a dívám se Hnusákovi do očí. "Nebo si chceš odpočinout?" Zeptám se bez sebemenší špetky posměchu nebo provokativního tónu v hlase. "Kdyžtak řeknu Elle, ale radši bych, aby se postarala o radního, když se probral. . . " Doplním náznakem své plány a čekám co na to Hnusák. |
| |
| Tábořiště Poslechnu rychlou zprávu od Kulhánka a uznale pokývnu hlavou. Tak to jste pochodili lépe než mi...doktora je škoda, idyž to byl spíš řezník. A směrem ke Kulhánkovi pronesu. Tohle je poprvé, co se probal, že by se jeho stav zlepšoval i bez felčara? Já nevím pane já tomu nerozumím. Pak se otočím zpět k radnímu. Pane jak je vám, jak se cítíte? Vím, že je to težké ale zkuste to popsat. O situaci se teď nemusíte strarat, vše je v pořádku. No já bych od tud nejraději vypadl, tohle místo je moc otevřený a rušný...už jsme tu jednoho člověka ztratili...ale já tu už zase šéf nejsem...možná jenom dobře. |
| |
| Tábořiště. S povděkem si nechám pomoci od seržanta posadit se. Poslouchám, jaké jsou novinky. Jen mlčky přikyvuju, dokud se mě desátník nezeptá na to jak mi je. No pěkně mě ta ruka bolí a myslim, že jsem musel ztratit hodně krve. Cítím se pěkně slabý a trochu se mi motá hlava. Aspoň že ten žaludek se už umoudřil. Podívám se na ostatní snad až trochu omluvně. Seržante, obávám se, že na vás ještě nějakou dobu zůstane tíha velení. Vytáhnu z náprsní kapsy ručně kreslenou mapu. Kde asi jsme? Když mi to ukážou, ukážu prstem na mapě bod na jihojihovýchodě od nás, vzdálený přibližně 250 kilometrů. Tohle je náš další cíl. Nový Hradec. Musíme tam přijet řádně odpočatí. Co jsem slyšel, není to moc bezpečné místo. Je tam sice Cech obchodníků, kteří oficiálně vládnou městu, ale ve skutečnosti se spíš každý z členů cechu stará o svoje a v ulicích vládne anarchie. Nečekal bych tam velký odpor, ze strany Cechu snad budeme s naším poselstvím výtaní, ale to že nám někdo zkusí vzít auta je docela dobře možné. Na chvíli se odmlčím a zhluboka dýchám. Cítím, jakoby se točil celý svět a před očima se mi zase začínají objevovat hvězdičky. Drž se, Kryštofe! Do háje, ty za ty lidi odpovídáš! Při mé slabosti mi dojde, že tu něco nesedí. Kde je doktor? |
| |
| Tábořiště Když se radní probere, jdu s ostatními k němu. Stále však mlčky. Před očima mám stále jen umírajícího doktora a to, jak jsem porcovala toho, co ho zabil a co chtěl zabít i mě. Až když se radní zeptá na doktora, tak promluvím nebo přesněji řečeno zařvu. DOKTOR JE MRTVEJ!!! S mím řevem mě opustí sklíčenost a začnu se hlasitě smát. Ale měl bys vidět toho co mu to udělal! Rozřezala jsem ho! Řezala jsem a sekala až zněj tryskala krev a lítaly docela maličké kousky masa! Jeho krev byla tak dobrá! Cákala mi do obličeje a dostávala se mi do úst, nosu i očí! Kdybys jen věděl, jak ta jeho krev byla dobrá! Pak se náhle přestanu smát. My všichni umřem jako doktor. Tahle cesta je bláznovství! Myslíte si, že v Praze je to těžký? A co myslíte, že nás čeká? Jen krev, bolest a smrt! Ale my to nevzdáme! Budeme bojovat! Už žádný znásilňování, žádný plížení se postranními uličkami a naděje, že si nás nikdo nevšimne! Hezky středem a pár těch hajzlů vzít s sebou. Po té co domluvím, zhroutím se na zem. Obličej schovám do dlaní a rozpláču se. |
| |
| Tábořiště Koukám na zdecimované unavené osazenstvo. Ztráty doktora je mi líto, ale i s nimi se musí počítat. Jinak to v téhle době nejde. "Postarám se o Radního, jestli je to potřeba" pronesu ke Kulhánkovi, i když bych raději dělala úslužnější práci. Napadne, mě že by zrzka mohla být pečovatelkou a já bych šla na hlídku, ale po jejím výstupu, kdy na ni zírám s nevěřícným výrazem to zavrhnu sama. Nejsem zvyklá na podobné výlevy. Jo pár psychcikých zhroucení jsem už viděla, ale u profesionálů je to spíše výjimkou. Tak trochu nevím co s tím. proplesknout ji, nebo ji utěšovat? raději se otočím k panu Radnímu. "Buďte v klidu, pane a nevysilujte se." pronesu odborným tónem. |
| |
| Tábořiště Když uslyším radního opět mluvit, otočím se od Hnusáka opět k radnímu. Jeho omluvu ohledně prodloužení mého velení přejdu jen pokýváním hlavy, jako že rozumím. Když ale vytáhne mapu, přistoupím až k němu. Nejprve mu ukážu naši současnou pozici a pak se dívám kam ukazuje, kde leží náš další cíl. "Dobře." Stručně potvrdím radnímu, že chápu co nás čeká a kam nyní směřujeme. Pak sebou skoro trhnu, když ta mladá holka začne vyvádět. Sleduju jí a pak přejedu pohledem po ostatnícu. Už už se chystám k ní přistoupit a trochu jí zklidnit, když se sesune k zemi a začne brečet. . . . doprdele . . . Pomyslím si a chvilku váhám co dál. Nakonec si tiše povzdechnu, přistoupím k Evě a sednu si k ni na bobek. "Bude to v pořádku. Udělala jsi co si musela, bránila jsi se a na tom neni nic špatnýho. Ten bastard dostal co si zasloužil. Každej z nás by udělal to stejný, aby si zachránil život, to mi věř." Položím jí opatrně ruku na rameno, abych jí trochu uklidnil i blízkým kontaktem, né jen slovy. Dál pokračuju o něco tišeji aniž bych si to nějak uvědomil. "Bohužel ti nemůžu slíbit, že se to už nestane a že nebudeš muset znovu zabíjet, ale můžu ti slíbit, že my ostatní budeme s tebou a pomůžeme ti přežít a dostat se na místo kde budeš moct začít žít znova slušný život na místě kterýmu budeš moct říkat domov." Domluvím a pokud se na mě podívá pokusím se vyloudit něco jako povzbudivý úsměv. "Za chvilku udělá Stanley dobrý jídlo, pak to bude zase ok." Dokončím svou ´uklidňovací´ řeč a postavím se. |
| |
| Tábořiště Na Kulhánkův rozkaz připravim nějaké jednoduché jídlo. Vzhledem ke shořelýmu vraku se rozhodnu, že bude taktnější studená snídaně. Když se probere radní a začne vyvádět ta holka, z povzdálí to trochu sleduju, ale od práce se vyrušim nenechám. Dokud nezačne bláznit velitel, tak to jde. A tahle nová plechovka nám dává slušnou šanci přežít. Po nějaké době práce zavolám na ostatní. Hotovo. Máme tu výtečný chléb s ještě výtečnějším kozím sýrem. A pro labužníky tu mám vynikající vodu. Sám si kousek jídla vemu a odklidím se do Velký plechovky k pohodlné konzumaci. |
| |
| Tábořiště Když se zdá že si mě tu nikdo moc nevšímá Rozhodnu se obhlédnout si stopy po nočním boji a zjistit jestli z nich něco nepoznám a tak se potloukám po okraji tábora dokud se neozve volání k jídlu. Vezmu si slušnou porci a za pomalého okusování se opět vydám pomalu se rozevírajícími kruhy kolem tábora prohledávaje zem v okolí. |
| |
| Tábořiště Vyslechnu si Staneyovo vyzvání a hned se mi na tváři vykreslí veselý úsměv...vše začíná být zase veselejší, když vidím představu plného žaludku. Nemluvě o tom, že se dnešní strava zní až nezvykle pestře a chutně. Sláva, tak snad zase chvíle klidu...než přijede další náklaďák náboženských fanatiků. Nechápu jak může někdo v tomhle světě věřit v boha, když člověk denně naráží na tisíc důvodů že neexistuje nebo je samolibí ignoranat, či sobecký hovado, jiank by tenhle marast nemohl nechat v tomhle stavu. Raděj do pekla, tam je alespoň teplo a ne věčnej průvan...chacha. Vezmus si slušnou porci jídla. No respektive, tolik kolik dostanu. Díky Stanley, tohle vypadá jako dar z nebe, chybí nám už jen bílé ubrusy a stříbrné příbory. Ještě jednou dík. S jídlem popojdu kousek dál, abych nezavazel ostatním když si budou chtít vzít svou porci žvance. Nohy mne zavedou k tomu novému, co přijel s ostatními obrněným autem. Co je vůbec zač? Nic o něm nevím, nikdo nic neřekl. Je to náhodný žoldák, tulák nebo posila získaná na základně po podpisu smlouvy? Tohle se musí trochu vyjasnit. Snad neude mlčet jak ryba...jeho ošacení nevypadá zrovna vyspěle. No uvidíme, neměl bych si dělat předsudky. Přistoupím vedle Stránského, pokývnu k jídlu s náznakem, že si velice libuji. Dožvýkám sousto a pak se zeptám. Můžu být zvědav, co vás k nám vůbec přivedlo, co je vaší prací, či bylo. Zkrátka něco o vás? Vypadáto, že spolu strávíme asi nějaký ten den v těchhle proklatých pustinách, tak ať víme na čem jsme. Já vám pak rád povím na oplátku něco o sobě? Nuže? |
| |
| Tábořiště Mírně překvapeně se podívám na příchozího který si kupodivu nehledí kusu svého jídla ale zdá se má zvědavou náladu. A tak kývnu k jídlu v jeho ruce které se zřejmě snažil ocenit svým kývnutím. No maso to není ale když se jeden nechce zdržovat lovem docela postačí. Na chvíli se zamyslím nad jeho otázkami které po chvilce začnu považovat za nevhodně zvědavé. Kdo ví kde by mohl ještě trousit co se o mě dozvěděl. To by nemuselo být dvakrát zdravé. A tak celkem stručně odpovím. Stránský, můžeš mi říkat Stránský nebo Petr mě je to fuk. A sem mě přivedl výdělek a taky rozkazy. Jsem teď váš nový řidič, a zároveň průvodce a zvěd, toť vše, nic víc nejsem. A až vám dojdou zásoby i pečení nepřátelé nejspíš pro vás budu i lovit jak to tak vidím. Rýpnu si nad zřejmým nedostatkem loveckého vybavení skupiny a významně si poplácám po kuši obalené starými hadry a kusy kůže která naprosto konzistentně zapadá k potrhanému koženému ohozu a špinavým kalhotám. Zkrátka typickému vzhledu vandráka jež je tak chudý že i vši od něj utíkají za lepším. A řekl bych mimochodem že tyhle pustiny jsou daleko lepší než Praha nebo jiné velké město. Tady je aspoň co jíst. Tadyhle váš šéf se už zmiňoval co vás sem přivádí. Divné ale ne víc než cokoliv jiného v pustině. Pobaveně se ušklíbnu. Ale když už jsme se dali do řeči docela bych byl zvědavej kdo jsou tady ti lidé co nebyli na naší základně. |
| |
| Tábořiště Kevin, Petr Petr nenajde v okolí tábora nic podezřelého, a tak může v klidu konverzovat a povečeřet s Kevinem. Eva, Radek Radek zkusí uklidnit Evu. Pak může rozdělit hlídky a rozdat rozkazy na noc. Rovněž bude nutné rozdělit lidi do aut na další cestu. Ela a Kryštof Radní posmutní, když se dozví co se stalo doktorovi. Ela se o něho dobře stará a po té co mu přinese trochu jídla, které radní s chutí sní, radní Kryštof Novotný opět usne. Hnusák, Stanley S nelibostí sledujete, jak Eva vyvádí, ale než něco uděláte, předběhne vás Radek a váš zásah se nadále nezdá nutný. Věnujete se tedy jídlu a čekáte, jestli vám Radek dá hlídku nebo vás čeká relativně příjemná noc. |
| |
| Tábořiště - 7.00 Noc proběhla v klidu a hlídky měli relativně snadnou práci. Rozednívá se a vy začínáte balit. Nasnídáte se a už jen čekáte, kdy dá seržant Kulhánek rozkaz vyrazit dál. |
| |
| Tábořiště Poslechl jsem si velmi strohé informace od Petra a trochu mne zklamala nedůvěra. sic se dá očkávat a na jeho místě bych se asi nechoval jinak. Pak mu na oplátku řeknu, to co zajímá jeho, ale taky to s upovídaností nepřeženu, aby se neřeklo, že jsem nějaká ukecaná držka. No abych vám tedy odpověděl. Tamhle ten raněný pán je jeden z našich radních a je zde jako naše diplomatická opara a asi nejinformovanější z nás v té věci oč se tu snažíme. Bohužel byl nedávno raněn a tak s ním teď asi nebude řeč. Otázku ke Jestli nám vůbec někdy k něčeu byl. Pak je tu támhle ta drobná uřvaná dívenka. Je to takové dítě této doby a nabrali jsme ji cestou, už ani nevím kde. Musím však uznat, že je celkem zocelená tímto světem a tento projev dětinskosti u ní není běžný, vždyť včera zabila chlapa při tom přepadení. T té ještě možná něco bude...a snad o nebude lehká děva nebo feťačka. No a pak jsme tu já a Gert. Žoldáci z naší osady. Já jsem svobodník a byl součásti obranné jednotky naší osady, avšak operovali jsme jen v těsném okolí, takže to byla spíš taková hradní stráž. Doufal jsem, že najdu tady někde venku svého otce nebo alespoň stopy po něm...ale to asi marné. Koho pustina pohltí, toho už nevrátí. No a Gert? Ten k nám snad přišel přímo z pekla. Je trochu vznětlivý a sprostý rasista, ale jinak je naněj spoleh a jeho chladné jednání nám už mnohkrát pomohlo vyváznout se zdravou kůží. No spíš je to sadistické hovado, ale i takový jsou potřeba v týhle partě. No nic jdu spát, konečně klidná noc mi přijde k duhu, zvláště když v hlídky v tomto počtu budou konečně krátké. Ráno vstanu a jdu se podívat na most jestli něco neuvím v raním světle v dáli. |
| |
| Tábořiště - navečer Nadlábnu se, rozdělím hlídky na noc a uvelebím se u ohniště. Koukám do plamenů a v myšlenkách si sumíruju co se stalo, čeho jsme dosáhli, o co jsme přišli, co nás asi čeká a kam nás naše cesta ještě zavede. Když se vymotám z vlastních myšlenek, zjistím že noc již pokročila. Proto si připravím pelech a zalehnu. Tábořiště - ráno Nechal jsem si poslední hlídku nad ránem pro sebe. Pozorovat východ slunce mi vždy vleje do žil trochu života. Když už se sluníčko vylouplo zpoza horizontu, zvednu se ze svého místa nahoře u mostu a dojdu vzbudit ostatní. "Po jídle se spakujeme a vyrazíme." Pronesu k ostatním, když uvidím že jsou všichni vzhůru. Zahlédnu že se Kevin vydal porozhlídnout, ta si udělám něco k jídlu, pak si zabalím svých pár švestek a připravím se k odjezdu. |
| |
| Tábořiště - 8.30 Dlouhý odpočinek vám rozhodně všem prospěl. Po tak dlouhé zahálce se skoro začínáte těšit až se opět pohnete z místa. Po vydatném spánku se neméně vydatně nasnídáte a pro tuto chvíli ani nemyslíte na všechny ty střety, které vás potkali po cestě. Ani na ty, kteří již s vámi nadále nepokračují na vaší nebezpečné pouti. Po snídani seržant Kulhánek rozdělí posádky do obou vozů a vy vyrazíte dále. Cesta zde je snad ještě o něco horší než cesty, po kterých jste jeli dosud. Asi kolem jedenácté hodiny propukne silný déšť a cesta se tak ještě více zkomplikuje. Obrovské kapky dopadají na střechy a okna aut. Déšť nakonec dosáhne takové intenzity, že řidiči doporučí, udělat si přestávku, dokud se počasí přeci jen trochu nezlepší. Zastavíte tedy a ve stísněném prostoru vozů čekáte asi půl hodiny, než se hustý slejvák promění v lehký déšť, který vám umožní pokračovat v cestě. Někdy po dvanácté hodině se podél cesty začnou objevovat prastaré budovy. Vypadají však opuštěně a vy nespatříte živou duši. Po několika minutách však narazíte na velkou budovu s neuvěřitelně vysokým komínem. Budova je z velké části prosklená a vy, v temném dni, vidíte, že uvnitř je světlo od ohně. Když přijedete na nějakých sto metrů od budovy, všimnete si, že na plošině asi v polovině výšky komínu stojí nějaký muž. Ze vchodových dveří budovy vyjde osm mužů. V rukou svírají kuše a oštěpy a vy vidíte, že poněkud nervózně přešlapují. |
| |
| U Komína Cesta z mého pohledu proběhne klidně a nudně, za což jsme celkem vděčen. Když dorazíme do oblasti z troskymi, tak se můj klid skryje zase někde v koutě mysli. Tam kde jsou trosky tam jsou většinou i lidé a je jen o náhodě, zda-li budou přátelští. Pravděpodobnost je asi 50%. Když uvidím komín, tak ukloním hlavu, abych mohl shlédnout celou stavbu. Něco takového jsme ještě neviděl, ale nepřekvapí mne to. V tomhle světě je možné všechno a dokonce jsme asi viděl nějaké takové kresby z dob minulých a většinou se u nich psalo něco jako "továrna". Proč je to sakra tak vysoké, vždť by to splnilo učel i poloviční. Dřív lidi asi obecně dělali hodně věcí zbytečně, ale jinak je to slušná práce postavit něco takového, aby to nespadlo. Když uvídím muže na plošině, tak okamžitě překontroluji a odjistím zbraň. Nikdo nemiřte zbraněmi ven, nerad bych vyprovokoval jejich střelbu, musíte si uvědomit, že s tou kovovou mašinou už nevypadáme tak nevinně. Ale buďte připraveni se bránit. Vyjednávání nechme na velení. Humvee pojede asi napřed a jeep by se tedy měl držet trochu víc vzadu. Tady by se asi dalo sehnat nějaké další vybavení, snad budou ochotni obchodovat. Dal bych cokoliv za přibližovadlo, dalokohled na pušku nebo jak se tomu říká. Měl to táta...sakra jo optika tomu říkal. A nebo pár dalších molotovů...hned by to bylo veselejší. A nebo tady bude alespoň normální doktor, co by moh postavit na nohy radního. |
| |
| Cesta Sotva se rozednilo a my už sedíme v autech a míříme dál. Já ve starém džípu společně s Hnusákem a Stanlym za volantem. Nové velké terénní vozidlo řídí seržant Stránský, v kulometné věži se během cesty střídá Ella a Kevin. Eva a pan radní pak na volných místech ve velkém terénním voze. Během přestávky, kdy jsme museli zatavit kvůli velmi intenzivnímu dešti jsem trochu nervózní a doufám, že i všichni ostatní budou někde zalezlí a nebudou mít chuť na nás útočit. I přesto se snažím po celou dobu mžourat ven a skrz husté provazce deště hlídat alespoň svojí stranu vozidla. Jakmile déšť ztratí na intenzitě jsme opět na cestě. K polednímu zahlédnu první ruiny domů. Sáhnu pro jistotu po brokovnici a ujistím se, že ji mám po ruce a k dispozici pro případ potřeby. Pozorně sleduji okolí, nerad bych vjel do pasti. Když uvidím vysoký komín a prosklenou budovu zevnitř osvětlenou ohněm, zbystřím. Při zahlédnutí hlídkujícího chlapa nahoře na ochozu komínu už držím brokovnici pevně v levé ruce a pravou ukazuji gestem ven z okýnka vozidlu za námi, že je nahoře hlídka. Krátce na to uvidíme ozbrojenou skupinku vycházející před velkou budovu. Pokynu Stanleymu, aby pomalu zastavil, zhruba 15-20m od nich. "Nech motor běžet a buď připravenej k rychlýmu odjezdu." Řeknu řidiči a pomalu vystoupím. "Zatím v klidu Hnusáku, pokud po nás nevystartujou, nejsou to naši nepřátele." Polohlasem upozorním Hnusáka, jen pro jistotu a pomalým krokem s brokovnicí v ruce, ale hlavní skloněnou k zemi, zamířím ke skupince. Cestou k nim si je pozorně prohlížím a snažím se odhadnout kdo z nich je vůdce a kdo s jakou zbraní pro nás představuje největší hrozbu - třídím si cíle pro případ, že by se to zvrtlo. Dojdu až tak na 5m od nich a zastavím se. Kývnu hlavou na pozdrav a pokud se mi povedlo určit jejich vůdce (lepší vybavení, stojí mezi prvními, ostatní po něm koukají a čekají pokyny, atd.), promluvím k němu. "Nehledáme problémy, jen projíždíme a pokud to je možné můžeme směnit nějaké věci a informace." Mluvím klidně a pomalu, hlaveň brokovnice stále míří k zemi, ale jsem připraven při hrozícím nebezpečí uskočit stranou a vypálit po vůdci, případně po tom kdo má potenciálně nejnebezpečnější zbraň. |
| |
| Stará továrna Muži před vchodem se chovají obezřetně, ale spíš vyděšeně, než nepřátelsky. Když Kulhánek promluví, někteří z nich dokonce trochu skloní zbraně. Jeden z mužů odpoví. Taky nechcem problémy, tak radši vypadněte než s váma... Druhý muž ho přeruší mávnutím ruky. Počkej. Co ste zač? A co nám můžete nabídnout? Hodily by se nám nějaký zbraně a ... To neznamená, že žádný nemáme! Přeruší ho zase ten první. Druhý muž si povzdechne a pokračuje. A za to vám můžeme nabídnout palivo, jídlo, holky nebo i nějaký informace, jestli je to to co chcete. Máme tu taky šikovnýho mechanika, kterej by se vám moh mrknou na ty vaše čtyřkoláky. Tak co? |
| |
| Stará továrna Na afektovanějšího chlápka se jen podívám, ale když ho druhý muž usměrní a začne mluvit za celou skupinu, věnuju svou pozornost převážně jemu. "Jsme z města Nový domov a hledáme nové spojence a obchodní příležitosti." Odpovím mu ve stručnosti. "Zbraně. . ." Řeknu si polohlasem sám pro sebe. "Tak to bysme se mohli dohodnout." Napůl se otočím k Hummíku a mávnu na Kevina, aby přišel ke mě. "Ellu nech ve věži a přineste ty zbraně co jste získali při poslední zastávce." Zaúkoluju Kevina a vrátím se k vyjednávání. "Nám by se hodili informace o regionu, palivo a možná i ta prohlídka od vašeho mechanika." Vyložím co na oplátku žádáme my. Pak čekám až dorazí Kevin se zbraněmi, které získali od fanatiků. |
| |
| Stará továrna Když slyším rozkaz od Kulhánka, tak neváhám vykouknu z auta a pořádně se rozhlédnu, puška je skloněná k zemi. Jelikož asi nevidím nic nového, tak otevřu dveře a vylezu ven. Svou pušku hodím přes rameno, aby byla po ruce a pak vytáhnu zbraně z auta. Vezmu 4kuše a dvě pušky. Nějak to poberu do ruk a co jde si hodím na druhé rameno, tedy asi pušky. Bohužel kuše žádné popruhy nemají, takže je nesu za pažby v podpaží levé ruky. Pravou ruku mám hezky volnou a připravenou vytáhnou 9ku co mě chladí na bederní páteři. Náboje i šipky zatím nechám v autě...času dost až jestli budou vůbec mít zájem. Vyrazím vstříc naším novým zákazníkům. No uvidíme, ukážeme trošku a pak případně přihodíme. Nejsou poslední s kým obchodujeme, tak jim nemůžeme dát všchno přeci že?! Dámy a pánové, naš nabídka není příliš pestrá zato kvalitní a dolsova z božích rukou. lehce se pousmějiNabízíme samostříli i se šipkami...nemůžete prohloupit i Willwm Tell by je chtěl. Pro milovníky střelného prachu tu pak mám dvě zbrusu nové pušky domácí výroby...zlaté české ručičky, žádná Čína. No dobře dost keců nebo mě Kulhánek nebude mít rád, když mu z jeho seriózního vyjednávání budu dělat frašku. Tak co domluvíme se? |
| |
| Továrna Zaujmu pozici ve věži. zbraň mám pevně v rukou. I když mi přijde, že svou brokárnu, která si hoví na sedadle, tka nějak podvádím. Tak ono se není co divit. Je to první pořádná bouchačka, kterou mi kdy kdo dal. Neboj, ned sem zpět. Dávám pozor, jestli nebudou naši vyslanci potřebovat pomoc. Občas hodím očkem po okolí a hlavně po nevyzpytatelných částech budovy. Možnost skrytých střelců se tady přímo nabízí. SNad nebudou dělat problémy. Každá z osad je ráda, když si může přilepšit. Tedy nyní snad mírovou cestou. |
| |
| Stará továrna Je vidět, že vaše nabídka, obzvláště dvě pušky, hlouček mužů přede dveřmi do budovy velice zaujala. Polohlasně si mezi sebou cosi mumlají, zdá se, že se dohadují o vaší nabídce a co mohou za to nabídnout oni vám. Po chvíli zřejmě k něčemu dojdou. Kousek před ostatní předstoupí ten, s kterým se předtím Radek domlouval. Váš návrh je dobrý, ale máme ještě pár úprav. Pokud jde o naftu, nabízíme vám 90 litrů. Informace o širokém okolí máme slušné, jelikož jsme společenství lidí z různých koutů světa. Přidejte nám ještě dvě pistole, a ke každé ze čtyř střelných zbraní nám dejte 40 nábojů. Za to vám udáme pozici Prahy, Dolů, Nového Hradce, Království, Tvrze, Utopie, Města svatého počátku, Drážďan, Ogniotrwaly Katowitz a Otrokářské základny. No a prohlídku aut vám nabídneme zdarma jako projev přátelství. Muž domluví za přikyvování svých přátel a čeká na vaší odpověď. |
| |
| Stará továrna Poslechnu si nabídku, ale když slyším jejich odvážný dodatek, tak cukne koutek do boku. Kouknu na Kulhánka a když vidím, že mu nevadí moje zapojení do obchodu, tak poračuji k našim novým zákazníkům pojízdného koloniálu. Jo pánové, tak to asi neklapne. Ne že by nás vaše informace a nafta nezajímali, ale pistole jaksi v nabídce nebyli a ani se tam obejvit nemůžou protože je navíc prostě nemáme. Navíc to je trochu jiná cenová liga v dnešním světě. Co se týče nábojů, tak těch ani 120 nemáme. Mohu vám nabídnout jen 60, 100 šipek a k tomu, co jsem už před chvíli říkal...řekněme ještě jednu další tři kuše. To je dohromady 7 kuší, 100šipek, 2 pušky a 60 nábojů. To je férová nabídka ne? Kéž bychom tu naftu tak nutně nepotřebovali furt, tak bych je poslal s touhle nabídkou do háje...ale co už ty kuše nám jsou stejně na prd, když máme pušky a spol. Jo a 9ky se nevzdám ani omylem, na to můžou rovnou zapomenout. Ještě Kulhánek nemá o ní ani Eaglu, co má Hnusák ani ponětí. Ať raději radní dohodí nějaké finance, když je to stejně jeho výmysl tohle cetování za smlouvama....který stejně nikdo nedodrží. No však máme na obchod ještě v rezervě jednu pušku, 20 nábojů a nějaké nože, kdyby šlo do tuhého, ale raději bych ji nechal jako rezervu pro nás, kdyby se někomu podělal zbraň, či nabrali někoho nového do party...tady to asi bohužel nehrozí. |
| |
| Stará továrna Vyjednávající muž zavrtí hlavou. S tím nemůžeme souhlasit. Máme zájem o střelné zbraně, kuše nás nezajímaj. Dobrá nemusíme mít pistole, ale na čtyřech střelnejch zbraních trváme! A k nim aspoň 120 nábojů. Poté si ještě přisadí afektovanější muž. Jesli se vám to nelíbí, tak táhněte vodkaď ste přišli a my si svojí naftu necháme! |
| |
| Stará továrna Když muž zvedne hlas, s povzdechem zvednu obočí, ale to asi přes mé sluneční brýle není vidět. No pane já bych vám je rád nabídl, ale tolik zbraní navíc nemáme a pochybujii, že by někdo chtěl z naší skupiny vyměnit v ruce kuší místo pušky. S tím kouknu na Kulhánka, aby mi to pohledem potvrdil nebo vyvrátil. Máme navíc, jen 3 pušky a 80 nábojů. Víc prostě nemáme. Ruka mi se mi vzepne dlaní nahoru s nataženými prsty v planném gestu beznaděje.Tak nám třeba nabídněte té nafty méně, když ty kuše nechcete, ale já vám tady na koleni další pušku nevyrobím, žel bohužel. Pak opět otočím hlavu na Kulhánka. No co si o tom myslíte vy pane? Následně čekám, kdo z nich dvou zareaguje dřív. |
| |
| Stará továrna Stojím krok, dva stranou od Kevina a nechávám mu volnou ruku při vyjednávání obchodu. Pozorně naslouchám rozhovoru a sleduju hlouček mužů naproti nám. Na Kevinův tázavý pohled souhlasně přikývnu. "Víc toho nemáme, takže ubereme na tý naftě z 90ti litrů na 60?" Promluvím k muži co vyjednává za zdejší skupinu. "Pokud na tom trváš, tak si seberem ty pušky i s nábojema a vypadnem. Věřím, že se najde někdo jinej kdo s náma bude chtít udělat obchod." Odpovím pořvávajícímu týpkovi. "Takže?" Otočím se zpět k vyjednávajícímu. |
| |
| Stará továrna Muži opět utvoří mumlající hlouček. Celkem brzo se zdá, že se domluvili, jak postupovat dál. Tentokrát se jejich mluvčím stane další muž. Může mu být tak čtyřicet. Dobrá tedy. Domluvili jsme se, že vám poskytneme vše co jsme vám nabízeli. Tedy informace o osadách, 90 litrů nafty, prohlídku našeho mechanika těch vašich pekelných strojů. Za to nám dáte 3 pušky, 80 nábojů, 7 kuší a 100 šipek do nich. Souhlasíte? Muž podá svou kuši jednomu ze svých přátel a jde blíže k vám a napřáhne svou pravici ke Kevinovi, kterého asi považuje za vůdce vaší skupiny, na znamení ztvrzení obchodu. |
| |
| Stará továrna Pozoruji skupinku jak se domlouvá a pak mne překvapí, že s námi začne jednat zase někdo jiný. Tady v tom bude asi dobrej zmatek. Anachii jsme ještě na cestách nepotkali. Muž nám udělá konečně smysluplnou nabídku a já to uvítám. No sláva! A to jsme vlasně chtěli. Nám je ten vercajk na nic. Ale nemuseli s tím dělat takové problémy. Muž natáhne ruku ke mě. Já však jen rukou zakývám a prstem ukážu na Kulhánka. Nene, o tomhle tady rozhoduje on. Já jsme jen jednatel, ale věřím že se tedy nakonec domluvíme. Otočím hlavu na Kulhánka. Je to tak pane ne? Myslím, že by jste si na to tady s tím mužem měl plácnout. Nafta i informace se vždy hodí. |
| |
| Stará továrna Sleduji jak se skupina místních opět radí a když za ně promluví zase někdo jiný, trochu mě to zarazí a zároveň zneklidní. Nejasnost v tom kdo tu velí se mi nelíbí. "Platí." Odpovím mu. Pevným stiskem ruky a pohledem do očí si muže snažím otypovat. "Kevine přines ty zbraně a ať ti Stanley pomůže." Pošlu Kevina pro naší část dohody a naznačím muži co si semnou plácnul, že jsem připraven vyslechnout si informace o okolí. Pokud nám nabídnou ať s nimi jdeme někam dovnitř sednout si, odmítnu to s tím, že máme ve voze raněného. Ať si to neberou osobně, ale že radši zůstaneme pohromadě. |
| |
| Stará továrna Když Kevin odmítne napřaženou ruku, muž se trochu zarazí. Zdá se, že u takové skupiny očekával jednoho jasného velitele, který mluví za ostatní. Pak ale mlčky přikývne a podá ruku Radkovi. Poté se otočí a vydá několik příkazů. Několik mužů vejde do domu. Po chvíli přijde jeden z nich s kouskem papíru. Jakmile Kevin a Stanley přinesou zbraně, předá papír Radkovi. Radek hned pozná neumě nakreslenou mapu. Ten kdo jí maloval a popsal, očividně nepsal příliš často a dělalo mu to poněkud problémy. Přesto je poměrně jasná, i když na ní jsou vyznačeny pouze osady, včetně současné pozice, ale bohužel chybí řeky, cesty či jakékoli jiné orientační body. Po chvíli vyjde z budovy několik mužů, kteří vykutálí velký sud. Podle vašich odhadů může mít dobrých 200 litrů. Když ovšem odšroubujete zátku, zjistíte, že je naplněn sotva zpoloviny, což pravděpodobně bude skutečně odpovídat zhruba 90ti litrům. Rovněž přijde nějaký muž s brašnou, který si začne se značným zájmem prohlížet oba vozy. Pak zapálí svíčku a lehne si nejprve pod větší z vozů, ale celkem rychle vyleze a zaleze i pod druhý vůz. Tady je poměrně dlouho a zjevně tam něco kutí. Když vyleze, je celý zamračený. To velký je v pohodě, chlapy, ale s tim malym je to na hovno. Je to celý prorezlý a chčije z toho volej až hamba. Utěsnil sem to jak to šlo, ale stejně to trochu prosakuje. Já vám to teď doleju, ale tim to vošetříme jen na chvíli. Udělá jak řekne a něco vám do motoru doleje. Když je obchod uzavřen, přinesou vaši obchodní partneři plastovou lahev plnou podivné tekutiny. Muž, který s vámi vyjednával prve se napije a nabídne taky nejprve Radkovi a pak i ostatním z vás. On i jeho lidé se zdají s obchodem nanejvýš spokojeně a zřejmě takto chtějí váš obchod ztvrdit. |
| |
| Stará továrna - uzavřený obchod Když si plácneme s mužem, který nakonec naší dohodu potvrdil, dohlédnu na předání zbraní a chvilku na to převezmu hrubý náčrt s umístěním několika dalších města a osad. Koukám do náčrtku neumělé mapy a v duchu si sumíruju informace, které mám s těmi na náčrtku. Zastrčím mapku do kapsy a přihlížím předávce nafty a následně i tomu jak si počíná zdejší mechanik s obhlídkou stavu našich vozidel. S chápavým úsměvem přikývnu jeho hodnotící závěr stavu vozidel. "Díky." Poděkuji mechanikovi za jeho službu. Vezmu si nabídnutou láhev, nejprve přičichnu a pokud to je cítit po alkoholu, přihnu si z lahve. Láhev sice otočím v náznaku solidního loku, ale obsahu lahve se nenapiji. Jazykem zabráním tekutině v tom, aby mi natekla do pusy a tak ji "ochutnám" jen tím co se mi dostalo na jazyk. Z toho bych měl být schopen odhadnout jak silný alkohol to je a podle toho se zatvářím jako bych se opravdu napil. Lok tedy "okomentuji" odpovídajícím úšklebkem přímo úměrným síle alkoholu a podám láhev zpět. "Můžete nám něco málo říct k těm místům poznamenaným na mapce? Jen pár informací co tam můžeme čekat nebo co se tam dá sehnat? Jo a jak moc se tu dostáváte do kontaktu s Církví svatého počátku?" Zeptám se v nastalé uvolněné a téměř spokojené atmosféře po oboustranně výhodném obchodu. |
| |
| Stará továrna Rozvážný muž, který s vámi prve vyjednával, se dá do rozhovoru s Radkem. Představí se jako Pavel a poví mu o tom, že někteří z těch kteří se podíleli na kreslení mapy již ze Skvotu, jak nazývají svůj domov, odešla nebo zemřela. Nicméně postupně k Radkovi přivede několik lidí, kteří mu poskytnou zajímavé informace. První muž, kterého Pavel přivede je muž, kterému je určitě přes šedesát. Otrhaný starý muž mluví nepochybně s přízvukem někoho, kdo se narodil v jiné zemi. Vypráví Radkovi o tom, že vyrůstal na severu ve skupině lidí, kteří si říkali Pomořanská horda. Tuto hordu tvořili čtyři kmeny. Jejich kmen měl v nejlepších časech mnoho set mužů, žen i dětí. Chovali krávy a kozy, občas přepadli nějaké kupecké karavany a kočovali v oblastech ohraničených na severu mořem, na západě územím obydleném němci, na východě přístavem Gdynia a na jihu Zlatou hordou a Říčními lidmi. Jednou narazili na ztroskotanou loď na svém pobřeží. Chtěli se podívat, jestli uvnitř není něco cenného, jenže narazili na přeživší trosečníky. Byla jich sotva čtvrtka proti mužům Pomořanskéhé hordy, jenže měly skvělé zbraně a tak útok kmene snadno odrazili. Pro jejich kmen to bylo zdrcující. Ztratili většinu mužů. Brzy to zjistil jiný kmen Pomořanské hordy a zaútočil na ně. Muže a děti pobil a ženy a majetek si vzal. Starci, který vám to povídá, se podařilo přežít, když předstíral svou smrt. Byl těžce zraněný, ale řízením osudu se mu podařilo přežít. Po několika letech ho chytili otrokáři a odvezli ho do Ogniotrwaly Katowitz, kde ho prodali na trhu. Stařec dlouze vypráví, jak otročil v panské rodině a jak ho vyhnali, když zestárl, ale zajímavé pro vás jsou hlavně informace o Katowitzích. Po Dni konce se vlády ve městě ujal vojenský oddíl. Jeho velitelé vytvořili feudální systém vlády a jejich potomci městu vládnou dosud. Město několikrát bylo vypáleno kočujícími barbary, ale nikdy nebylo zcela dobyto. Vládci města prosluli svou krutostí jak ke svým poddaným, tak k zajatým nepřátelům a proto již alespoň po desetiletí na město žádný útok veden nebyl. Podle starcovo vyprávění lze jen těžko očekávat, že by se město mohlo začlenit do společenství, které se svou misí snažíte vytvořit. Další důležitou informací je, že mnoho set kilometrů na východ žádné velké město není, jen primitivní kmeny, většinou poměrně agresivní. Na severu u moře se nachází jen přístav Gdynia. Tento přístav zřejmě patří velkému národu žijícímu za mořem na severu a slouží jim jako obchodní základna pro obchodování s divokými kmeny a částečně i s německými městy. O tomto přístavu, ani o národu za mořem vám toho ale stařec mnoho říct schopen není. Když byl mladý, také s nimi jeho kmen občas obchodoval a občas přepadali karavany cestující mezi Gdynií a Německem, ale většina zboží putovala podél jejich pobřeží na lodích. Poslední zajímavou informací je to, že slyšel o velikém městě ze zlata zvaném Petrograd daleko na severovýchodě. Jestli ale skutečně toto město existuje nebo jde jen o mýtus s jistotou neví. Další muž, kterého Pavel k Radkovi přivede je asi čtyřicetiletý mrzák, který je chromý na levou nohu. Vypráví vám o své cestě před mnoha lety, kdy byl najat jako ochránce karavany jedoucí do Drážďan. Vypráví, že nikoho jiného než kupce do města nepustí. A i ti podléhají přísnému dohledu vojska. Město je podle vyprávění úžasně bohaté a technologicky vyspělé. Jeden muž z jejich karavany, který uměl číst, si tam zaplatil za možnost přečíst si nějaké staré texty. Vyprávěl jim pak, že četl o prastarých časech, kdy lidé uměli létat a vyrábět cokoli je napadlo. Jídlo vyráběly v budovách zvaných supermarket a sami nemuseli nic dělat. Četl tam i text o Dni konce. Prý před lety došlo k jakési válce. Armáda žijící na území zvaném Sudán vytvořila nemoc a nějak jí zavřela, aby nemohla škodit. Pak jí donesly na území národu zvaného Usa a tam jí vypustili. Chtěli je touto nemocí zabít, protože to byla jejich jediná šance, jak zvrátit mnohaletou válku. Podle jednoho textu to vypadá, že národ Usa ovládal kouzla a snad byl na tento svět vyslán přímo vládcem podsvětí Satanem. Jenže národ Usa byl z těch, které uměly létat. Nemocní lidé Usa se z pomsty rozletěli do celého světa a rozšířili tak nemoc všude kam přiletěli. Všichni lidé zemřeli. Přežili jen potomci bohů, mocní šamané z krve zvané AB. Tito potomci bohů žili ve všech kmenech a národech a byli jediní, které nemoc nezahubila. Nějaké boje se zjevně odehrávali i v Praze, jelikož jiný text, který byl zachovaný jen z malé části, vyprávěl o mocné ženě z Prahy, která zřejmě vedla nějakou povstaleckou skupinu. Autor textu o ní psal, že je okouzlující a velká rebelka. Těžko říct, jestli uměla skutečně kouzlit, ale možné to je, pokud vedla nějaké rebely a byla natolik významná, že se o ní psaly texty. O Dolech se vlastně nic nového nedovíte. Nový Hradec je město nedaleko od vás směrem na jih. Jde o poměrně velké město. Je však rozdělené mezi vůdci gangů a zámožnými obchodníky. Tito vůdci do jisté míry spolu spolupracují, ale občas mezi nimi dojde k drobným válkám. Tvrz je podle vyprávění, jedna ohromná budova, ve které žije několik set lidí. Jsou dobře organizovaní a přes svou obezřetnost poměrně přátelští. Kolem budovy jsou pole, která jsou zdrojem obživy obyvatel. Otrokářská základna je místo nedaleko Prahy, směrem na jihovýchod. Otrokářů je asi mezi padesáti a jedním stem. Jde o dobře organizovaný a dobře vyzbrojený vojenský oddíl. O Utopii se dozvíte jen pramálo. Jistý muž, který před lety žil ve Skvotu, než onemocněl a zemřel, vyprávěl, že jde o neuvěřitelně vyspělé a nádherné město. O Království a Městě svatého počátku se bohužel nic nedozvíte. Lidé, kteří tato místa navštívili a zakreslili ho do map již ve Skvotu nejsou. Pak se k Radkovi opět vrátí Pavel. S Církví svatého počátku jsme se tu naštěstí zatím nesetkali, ale já je znám z Prahy. Asi bude nejlepší, když ti řeknu o Praze celý příběh. Věděls, že v Praze před Dnem sídlili vládci celé říše zvané Čechy? Ta říše se táhla stovky kilometrů na všechny strany od Prahy. Jenže pak přišel Den konce a všechno se to posralo. Většina lidí chcípla, včetně vládců, jenže někteří přežili. Neměli už ale dost síly vládnout tak obřímu území. Z těch pár vojáků, kteří přežili Den, většina běžela domu, za rodinou a vládci je nezajímali. Nakonec vládcům zbyl vlastně jenom Hrad na kopci nad Prahou a malé okolí. Byli rádi, že měli dost vojáků na to, aby jim ochránili jejich zadky. A mezitím v centru vznikali gangy. Menší gangy byli vybíjeny většími nebo se k větším přidaly a z těch se staly ještě větší. Po osmi letech ode Dne už byl v Praze minimálně jeden gang dost silný na to, aby Hrad vyplenil a ty vládce, kteří dosud přežili napíchnul na kůly a jejich těla nechal jako žrádlo pro zvířata a popravdě nejen pro ně. Jenže malé skupince s jedním z původních vládců, Vladimírem Navrátilem, v čele se podařilo nějak uprchnout z Hradu až do Suchdola. Zde se tito uprchlíci setkali s gangem, který je přijal za právoplatné vládce. Tento okamžik je pokládán za vznik Severního Města, ačkoli tento název vznikl až později. Třicet let po Dni, Severní město vládlo asi jedné desetině obyvatel Prahy. Bylo tak jednou z největších sil v Praze, ale ne dost velkou na to, aby dokázalo převzít kontrolu nad městem. Navíc se ukázalo, že dvanáct gangů, které tou dobou v Praze vládly v jednotlivých čtvrtích a které spolu neustále válčili o moc, se vždy dokázalo z dostatečně velké části spojit proti všem snahám Severního města. A někdy tou dobou do východní Prahy přijíždí skupinka jezdců na koních, v jejichž čele je kněz Malech. Ten začne kázat o Dni jako o spravedlivém božím hněvu, který zavinila zkažená civilizace odkloněná od Boží vůle. Vůbec vedl spoustu pitomejch řečí, ale zoufalí lidé trpící nepřestávajícími válkami gangů na to slyšeli. Asi o dalších třicet let později, tedy někdy před dvaceti lety, Malech zemřel. Bohužel ho nikdo nedostal, ale byl už velmi starý. Údajně pomatoval ještě časy před Dnem a často o těch zkažených časech vyprávěl. Z Města Svatého Počátku přijíždí nový kněz, který ho má nahradit, jménem Varnas. Tou dobou Církev vládne už asi 7 000 lidí, Severní Město 12 000 a v oblastech, kterým vládne sedm zbývajících gangů, žije asi 13 000 lidí. Zhruba tou dobou se v gangu Sergeje Vladimira Koroljova dostane k moci po zavražděném vůdci mladý Alexej Ivanov. Divíte se, jak to všechno vím? Byl jsem tou dobou průzkumníkem v gangu Ocelářů. Dva roky jsem mimo jiné strávil v přestrojení jako člen Církve Svatého Počátku. Řeknu vám, jsou to pěkní hajzlové. Obyčejní lidi maj úplně vymytý mozky. A tomu všemu vládnou vždycky tři knězi. Jakmile jeden zemře, zbývající dva se domluví na jeho nástupci. V Městě svatého počátku mají Akademii, kde vždy studuje devět Noviců, kteří jsou připravení zemřelého kněze zastoupit. Maj to vymyšlený. Člověk si zabitím jednoho kněze vůbec nepomůže. Ale abych pokračoval. Do pěti let Alexej Ivanov ovládnul zbývající gangy. Pomohlo mu k tomu šikovné diplomatické manévrování a poloha jeho území uvnitř Prahy, v době kdy na město opakovaně zaútočil barbarský kmen Vlčích lidí. Ze všech gangů, ten jeho měl nejmenší ztráty a tak, když byli Vlčí lidé poraženi, podařilo se mu zbylé gangy ovládnout. Prahu tyhle roky stály hodně životů, to vám povim. Náš gang Ocelářů se spolu s gangem Krys bránil jako poslední. To bylo před patnácti lety, kdy jsem musel uprchnout z Prahy. Tehdy měla Praha jenom asi půlku obyvatel proti tomu co o pět let dříve. Pavel pokýve hlavou při vzpomínce na ty krušné časy. To je vše co vím. Potřebujete ještě něco přátelé nebo již budete pokračovat ve své cestě? Z lehka naznačí, že bude přes všechno přátelství raději, až budete pryč. |
| |
| Stará továrna Pokud je to možné snažím se být co nejblíž Radkovi. Mé důvody jsou prosté. Každá informace navíc v tomhle světě se hodí a nikdo nemůže předpokládat, kde nakonec skončí. Navíc celý tenhle podnik je velice riskantní a není zde záruka, že nás někdo někde nepobije nebo se to celé nerozpadne. Popravdě řečeno, pokud se to povede přeci nějak dokončit, což vlastně nevím, kdy to bude, tak pak bude život pokračovat. A mohu říci, že zprvu mne neznámý svět děsil, ale nyní si zapadlí život jako stráž osady u nás doma nedovedu představit. Zároveń si nedělám iluze, že bych někdy našel nějaké stopy po svém otci, jež opustil osadu před lety. Tenhle svět ho musil pohltit a těžko teď někde hledat jeho tlející mrtvolu. Když tak poslouchám rozpravu a vyprávění, tak ani neceknu. Jednání nechávám už zcela na Radkovi. Celkově se chovám neutrálně, ale je zřejmé, že mne každá informace velice zajímá. ...Občas se rozhlédnu po okolí, občas poupravím sluneční brýle na obličeji, občas prohrábnu levou rukou vzrůstající strniště na bradě... Hmm... myslel jsem, že o světě něco vím, ale teď si nejsem tak jistý...ale takhle může být ta naše výprava skoro nekonečná. Tohle budeme muset nějak vyřešit, přeci jen nejsme tu ze své dobré vůle jako nějaký misionář, ale pracovně. Už aby se probral radní...a nebo neprobral už nikdy. Rozhovor pokračuje a my se dozvídáme něco o situaci v Praze. Celkem nic překvapivého to nepřináší a celkově to potvrzuje naše odhady. To se dalo čekat. Jen je zvláštní, že pokud bylo město dřív tak početné, že jsme se o něm nedozvídali víc a jeho vliv nedosáhl až na naši domovinu. Ti lidi museli být asi hodně sebestřední...no, jó Pražáci. Skončí i poslední rozhovor a zůstává prázdné ticho. Ve vzduchu zůstává viset poslední vyřčená otázka, ale napjetí je zřejmé. Tady jedou na jistotu a my jsme nebezpečí, resp. nic dalšího dobrého už nemůžeme nabídnout, tak proč tu riskovat cizince, jež očividně mají nepřátele. Asi by jsme měli sbalit vercajk a vyrazit dál. To by mě zajímalo kam? Na Hradec? Tohle bych nechal raději až do auta. Tihle to nemusí slyšet. Co kdyby se v našich stopách vydala další dodávka fanatiků Využijí volné proluky v řeči a zapojím se. Nejprve řeknu pás slov místnímu: Tak velmi děkujeme za vše. Informace i nafta jsou pro nás velmi cenné. Bohužel vám asi již také nemáme, co nabídnout. Tedy alespoň materiálně, avšak je zde ještě jedna věc. Cílem našich cest je rozvoj jisté obchodní sítě osad zde v okolí. Zakladající buňkou je naše osada, ale už se připojili i další tři...nebo čtyři teď nevím. A to včetně dvou částí Prahy. Nechce se vaše sídlo také přidat? Je to určitě dobrý krok do budoucna. Pak otočím hlavu na Radka: Pane vy jim tomu řekne určitě víc, teď když je radní mimo provoz. No a pak bychom už opravdu mohli vyrazit, nerad bych hledal tábořiště někdy za tmy. |
| |
 | Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
| |
| Stará továrna Muž se usměje Kevinovo nabídce. Vezme si od Radka Smlouvu a poměrně letmo jí pročte. Víte, tohle není nic pro nás. My jsme sem od měst a podobných společenstev lidí uprchli. Žijeme zde sami pro sebe a ten kdo zde je, je zde proto, že takto chce žít. Takže s díky vaší nabídku musíme odmítnout. Díky vaším zbraním se ještě lépe ubráníme a za to jsme vám moc vděční. V následujících chvílích naložíte na volné zadní sedadlo v Jeepu velký sud nafty, rozloučíte se a vyrazíte na další cestu. Cesta Neujedete ale daleko a rozhodnete se zastavit a za pomoci hadice přečerpat naftu ze sudu do nádrží vašich vozidel. Sud se sice tímto stane prázdným, avšak nádrže plné téměř až po okraj. Během cesty se také opět probudí radní. Tentokrát již zůstane vzhůru a vyptává se všech ve vašem novém vozidle, jak probíhá vaše poslání. Mimo jiné se všek zmíní, že se ještě na velení necítí. Nový Hradec Asi po dvou hodinách cesty se začnou v okolí objevovat staré, zchátralé a víceméně opuštěné budovy. Za několik dalších okamžiků dorazíte na velké náměstí, kde chodí poměrně velké množství lidí. První co vás na náměstí zaujme je kostel na východní straně. Po vašich zkušenostech z Prahy se není čemu divit, když se každý z vás začne ostražitě ohlížet po okolí. Lidé na náměstí si vás sice všímají, avšak nijak agresivně nevypadají. Druhou nejzajímavější částí náměstí je tržiště, které se táhne přes celou severní stranu. U tržiště je ještě jedna zajímavá budova. Nad otevřenými dveřmi je velký a všeříkající nápis "HOSPODA". Na západní straně náměstí stojí velká budova a před ní muž s oštěpem. Muž má výraz člověka, který je zvyklý stát na jednom místě půl dne, aniž by se začal nudit. Prostě jasná stráž. Budova má neuvěřitelných 7 pater! |
| |
| A tak jsme se tedy rozloučili, celkem neutrální přístup a dobrý obchod nám dodali naději, že snad nás může dál čekat i něco jiného než smrt. Cesta je nudná a tak když nejsem ve věži, tak koukám na řízení vozidla a občas se zeptám, proč se ně to a to dělá, co znamenají ciferníky za volantem atp. Zkrátka se snažím něco dozvědět o řízení vozidel. Tyhle kovové obludy budou asi dál ná denní chléb. Měl bych se asi naučit alepoň základy jak je ovládat, kdyby se náhodou něco stalo. Umím ovládat koně, tak tohle nemůže být přeci o moc těžší. No uvídíme, zkusím to zatím jen důkladně pozorovat a za Hradcem bych se snad mohl domluvit na nějaké praktické lekci. Nový Hradec Potěší mne klidné prostředí města, méně pak pohled na kostel. Od událostí v Praze se ze mne začíná stávat zásaditý ateista. POměrně zaujatě koukám na obří budovu. No teda, tohle musí přeci držet jen silou vůle, vždyť je to velký jak 4 naše strážní věže. Tak tam se musím dostat, to bude výhled jako žádný jiný. Naše kolona, dá-li se to tak nazvat, zastaví a já vykouknu, abych nahlédl jestli Kulhánek něco naznačí. Pokud ne, vylezu ven a jdu se za ním domluvit. |
| |
| Cesta Když usedám do džípu a pomalu odjíždíme, cítím uspokojivý pocit z dobrého obchodu a nově získaných informací. Mezi koleny držím brokovnici, pod nohama batoh, sleduji poničenou cestu před námi, tu a tam přejedu zkoumavým a podezíravým pohledem svou stranu řídkého lesa a křovisek a v duchu si projíždím informace o okolním osídlení. Když se po přečerpání nafty ze sudu do vozidel radní opět probere, má nálada se ještě o něco zlepší. Nový Hradec Z mé povznesené nálady a úvahách o světlých zítřcích mě vytrhnou první pobořené budovy Nového Hradce. To mě vrátí zpět do reality a opět začnu vnímat okolí jinak než mechanickým hlídáním pravé strany vozu. "Pomalu." Prohodím směrem ke Stanleymu, když uvidím první známky života mezi ruinami domů. Při zahlédnutí kostela podvědomě přehmátnu na brokovnici a uchopím ji pevněji. Když, ale nezaznamenám žádný náznak chování se kterým jsem se doposud setkávali u "věřících", trochu se uvolním. Pokud nebude před budovou "Hospoda" moc lidí, pokynu Stanleymu, aby zastavil před touto budovou. Když by tam mělo být rušněji, ukážu mu, aby zastavil kus stranou na nějakém klidnějším místě na dohled hospody. "Jako vždy Stanley, buď připravenej kdyby se to zvrtlo tak fofrem vypadneme." Promluvím k řidiči ještě než vystoupím z džípu. Nechci místní provokovat víc než je nutné a tak nechám brokovnici v džípu a položím ji na sedadlo tak abych ji mohl v případě potřeby rychle a snadno uchopit. Vystoupím a rozhlédnu se po okolí a hlavně po místních. Když zaregistruji, že Kevin vystoupil, naznačím mu rukou, aby přišel ke mě. Zatím stojím vedle džípu a rozhlížím se, od auta se zatím nevzdaluji. |
| |
| Cesta Průběžně si do paměti vrývám význačné orientační body krajiny a srovnávám je s tím co je mi už známo o zdejší zemi. Když vidím Kevinovu zvědavost ohledně vozidla občas se zmíním co že je třeba k ovládání a nač si dát pozor. Budu jen rád když mě někdo zastoupí u řízení, necítím se v téhle pancéřové krabici dobře, nedá se tu nikde schovat ani ztratit v temnotě. Vůbec odsuď nemám pořádný přehled jestli na nás nečeká nějaká past. Škoda že nejdeme po vlastních... copak ta úspora času stojí za riziko? Nový Hradec Přesto že bych pri spatření města nejraději vystoupil a přišel opatrně pěšky prvně zjistit v noci jak to zde vypadá, nezbývá mi než řídit, beztak místní museli vidět prach zvedající se za vozy a doufám že železo a velké zbraně kolem odradí každého od nepřátelství. Když vjedeme do města podezíravě si prohlížím okolí a hodnotím kudy by se dalo v případě potřeby rychle zmizet. Konečně zastavíme na náměstí. a já vystoupím z vozu, jednou rukou se držím otevřených dveří připraven naskočit a začít ujíždět v druhé mi visí vybitá kuše. Velké množství lidí kteří na nás již začínají vrhat zvědavé pohledy mě znervózňuje ale snažím se nedat najevo a zdánlivě lhostejným pohledem je sleduji. Vůbec se nebudu divit jestli se tu objeví nějací nenechavci. V té vysoké budově se stráží u vchodu bude nejspíš sídlit zdejší šéf či nějací radní. Ale já bych raději zašel do hospody nejdřív. Prohodím k ostatním neskrývaje že mám chuť na něco k jídlu a pití. |
| |
| Nový Hradec - 16.45 Podél řady domů, ve které je i Hospoda, jsou rozprostřeny stánky, kde se trhovci snaží prodat své zboží. Kolem stánků se pohybuje poměrně dost lidí, takže raději zastavíte své vozy asi 20 metrů od Hospody. Chvíli obhlížíte terén a když nezaznamenáte žádné zjevné nebezpečí a dokonce ani nějak zásadní pozornost domorodců, rozhodnete se vyrazit do zdejší nálevny. Když Kulhánek, Kevin a Petr vstoupí dovnitř, skupinka štamgastů si vás hned povšimne a halekají ať si k nim přisednete, a že vás zvou na sklenici místního vína. Než ho vypijete, získáte dostatek podstatných informací. Nejzajímavější je asi to, že ve městě skutečně působí Církev svatého počátku. Kostel na náměstí, který jste viděli jim však nepatří. Mají malý kostel o několik ulic dále. Podle informací však Církev ve městě nemá velký vliv. Nový Hradec má mnoho tisíc obyvatel a k Církvi se hlásí sotva pár stovek z nich. Městu vládne "Koncil". Koncil je tvořený pěti nemocnějšími muži města. Podle popisu jde o bohaté kupce a hlavy jednotlivých klanů. Koncil zasedá jednou za měsíc, kdy projednává zásadní otázky. Pokud budete chtít uzavřít smlouvu s městem, budete muset buď 17 dní počkat na další Koncil anebo sehnat všechny vůdce Koncilu a svolat je k mimořádnému zasedání. Když se zeptáte, kde by bylo možné tyto členy Koncilu sehnat, začnou se všichni hlasitě smát. Pak ukážou na druhou stranu hospody a v záchvatech smíchu vám řeknou, že jeden z nich, jistý Ludva Sekáč, sedí zrovna tam. Poděkujete a rozhodnete se promluvit přímo s jedním z vůdců města. S Ludvou Sekáčem sedí u stolu pět velkých chlapů. Vidíte různě na stole i pod stolem poházené zbraně - nože, dýky, velký řeznický sekáček na maso, revolvery, upilovanou dvouhlavňovku, granát. Sám Ludva je hromotluk zhruba kolem pětatřiceti. Na sobě má primitivní kožešinovou vestu a přes ní dvě podpaždní pouzdra a v každém pouzdru těžký revolver. Celá ta partička vypadá, že by snesla pořádnou koupel a péči holiče a to nejste žádné fajnovky. Rozhovor s Ludvou proběhne uspokojivě. On sám, když mu Kulhánek vysvětlí oč jde, souhlasí, že se zůčastní Koncilu. Ale musí proběhnout zítra za svítání, jelikož pak odjíždí na několik dní z města. Koncil se, jak vám sdělí, vždy schází ve velké budově na náměstí, kde rovněž najdete dalšího z jeho členů, který si říká Generál. S dalšími členy to budete mít složitější. Dva sídlí na severu a jeden na jihu. Na severu v docích sídlí Krysa a nedaleko odtamtud na vlakovém nádraží David Kreuziger. Na jihu sídlí Páni z Opatovic i se svým vůdcem a posledním zbývajícím členem Koncilu, Rudolfem z Opatovic. Ludva Sekáč vám vysvětlí cestu a popřeje hodně štěstí. Na rozloučenou vás ještě varuje, že né všude v Novém Hradci je tak bezpečno jako tady na Velkém náměstí a že nedoporučuje cestování v noci. Inu než se setmí, máte ještě asi tři hodiny a to by vám mělo stačit. S nově získanými poznatky se vrátíte k vozům. |
| |
| Nový Hradec - 16.45 Prostor hospody mne oslovil, celkem příjemné prostředí a vhodné doupě pro zašití v případě nouze. Na to dnes bohužel nebue čas a tak si jen zapamatuji tenhle lokál v bláhové naděi, že bych si sem mohl někdy zamířit, jinak než za sháněním informací. Podrobně si vyslechnu rozhovor s domorodci. Obecně se mi tak přátelské přijetí až nelibí. Zatím nás všude vítali s rukou na spoušti a tak je to trochu nezvyk. Občas prohodím nějakou větu, žádající nějaké upřesnění, ale většinou nic podstatného. To v rohovoru s Ludvou se už držím bokem a vyjednávání nechávám na velení jak se sluší. To však neznamená, že bedlivě neposlouchám a v hlavě se mi nechystají plány co dál. No nevím, dělit se mi moc nechce. Vypadá to tu klidně, ale zdání může klamat. Snad na dvě poloviny, ale víc ani omylem. Nikdo neví, jaké je tu vlastně podsvětí, či co se skrývá v bočních uličkách. Hmm, a církev tu sice nemá hlavní slovo, ale to neznamená, že se mezi nimi nenajde pár fanatiků schopných nás zabít i skrze riziko vlastní smrti. Můžeme jen doufat, že tu o nás ještě neslyšeli. Po ukončení rozhovoru vyrazíme k autům. Cestu využiji k rozhovoru Kulhánkem. Pane já bych si tu 17 dní dovedl představit, radní asi taky. Tuším, že vy se tu zdržovat chtít nebudete, že? No, je-li tomu tak tak bychom měli hodit kostrou, soumrak tu máme dřív než se nadějeme. Asi se budeme muset rozdělit na dvě skupiny. Máme zde dvě možnosti. Jet obě nejdříve na sever, abychom byli blízko, než to tu poznámeP Pak se rozdělit a jet Jeepem už raději na náměstí za Generálem a Hummer na jih za posledním. Nebo se rozdělit hned a Hummer vyrazí na sever a Jeep nejdřív na jih a pak možná už za šera na radnici za Generálem. Nebo to vidíte pane ještě úplně jinak? Té železné mrše teď asi velím já. Co už! Můžu hádat, že budeme muset jet do rizikovější oblasti. Nevím, proč ale zdá se mi, že z téhle výpravy přestá být práce, ale jistá osobní záležitost. Chybí jen, aby vypálili naši osodu a máme tu příběh jak z knih před katastrofou. Ještě, že mě nic domů netáhne...žádná ženská, žádne děti, žádná pohodlná postel...takže můžu být klidný. |
| |
| Nový Hradec - 16.45 Nelíbí se mi nápad na rozdělení skupiny, Slyšeli jste že ne všude je zde bezpečno. A nelíbí se mi být ve velkém městě obklopený horou neznámých lidí kteří se nejspíš nemůžou dočkat až nám podříznou krk. Zavrčím podezíravě když Kevin navrhuje rozdělení, jenže jestli máme vše stihnout asi se nedá nic jiného dělat, opravdu mě neláká představa pobývat skoro tři týdny v "civilizaci" a muset se ohlížet kde se mi kdo snaží něco ukrást. Takže pokračuji k autům a za chůze komentuji. Jenže jestli máme stihnout do zítřka do rána svolat ten koncil, a mě se tu opravdu nechce být déle než je nezbytně nutný tak se dělit budeme muset. Já jsem pro vyražení na Sever a tam zmáknout oba ty chlapíky naráz. Kdyby se něco prosralo aspoň uslyšíme střelbu a můžeme si vyrazit na pomoc. A jestli půjde vše hladce? nu tak proč s oběma vozy nevyrazit za těmi z pány z Opatovic? Náměstí snad bude celkem klidný. Toho maníka co přebývá v tom velikým baráku by mohl zmáknout tady šéf sám nebo ne? Kývnu uznale Kulhánkovi. A my zbývající zatím zmákneme ty Opatovické. S trochou štěstí můžeme být zítra zase na cestě. Mno zajímavé město, zdá se že docela bezpečné ale nevěřím tomu klidu. Stačí strom přes cestu, pár molotovových koktejlů a jsme nahraní i s naším vozem. Radši mít zbraně při ruce . |
| |
| Nový Hradec - krátce před pátou odpolední Když vycházíme z hospody po rozhovoru s Ludvou, mám nepříjemný pocit toho, že mě situace tlačí do něčeho co se mi nelíbí. Ani jedna ze dvou možných situací se mi nelíbí. Tohle nemám rád . . . Pomyslím si s malým povzdechnutím a pomalu zamířím k autům. Cestou vyslechnu návrhy od Kevina i Stránskeho ohledně našich možností. "Vidím to stejně." Odpovím jim a než uděláme další čtyři kroky. "Nemám z toho dobrý pocit. Ale jinak to nepůjde. Rozdělíme se, ale pojedeme všichni na sever, každý za jedním z cílů. My na nádraží a vy do těch doků." Pak se zase na pár kroků odmlčím. "Budeme muset přeložit radního k vám do auta. V uzavřeným autě bude víc v bezpečí, my bysme ho v džípu nemuseli ochránit až se setmí. Takže radní půjde k vám a Ella půjde k nám do džípu. To už přicházíme k autům, takže pokynu Hnusákovi a Stanleymu, aby pomohli přeložit radního do druhého auta a mávnu na Ellu ať vyleze zpoza padesátky a nastoupí do džípu. Jakmile jsou obě skupiny přeskupeny podle nových pokynů, vyrazíme na sever. Pokud to nebude nějak jasně rozpoznatelné, zeptám se na cestu někoho z domorodců. Snažím se vybírat přehledné místo aby nás nikdo neměl moc šanci napadnout během toho co se budu vyptávat na cestu. Když budu vědět přibližně kudy, vyrazíme k nádraží a Kevinovo auto k dokům. |
| |
| Nový Hradec Vyrazíte na sever. Skupina tvořená Kevinem, Petrem, Radním a Evou ve velkém opancéřovaném voze, Radek, Hnusák, Ella a Stanley v Jeepu. Cesta pokračuje dobře a občas i potkáte člověka, který je ochotný se s vámi bavit a ukázat vám, kudy jet. S žádnými náznaky nepřátelství se sice nesetkáte, ale stejně se cítíte trochu nejistě, když se poměrně brzo vaše cesty rozdělí. Dojedete k velké křižovatce ve tvaru "T". Podle popisu domorodců je nádraží směrem doleva asi 2-3 kilometry daleko. Doky jsou směrem doprava, vzdálené 3-4 kilometry. Nový Hradec - Doky Jedete po hlavní cestě v opačném směru než vaši přátelé. Váš směr se nejprve stáčí trochu na jihovýchod, ale poté se postupně stočí na severovýchod a pak na sever. Přes starý, avšak poměrně zachovalý most, přejedete řeku a za ní, podle popisů cesty, sjedete do boční ulice směrem na východ. Boční ulice je až překvapivě udržovaná a vy brzy pochopíte proč. Po cestě, během asi kilometru, potkáte šest vozů naložených různým zbožím. Je zjevné, že v docích se čile obchoduje. První co z doků poznáte je zeď. Celé doky totiž obepíná asi tři metry vysoká zeď z cihel. Najdete bránu, kde stojí dva muži na hlídce. Už se chystáte je začít přesvědčovat, aby vás pustili, ale když vás vidí, rovnou mávnou, ať jedete. Doky tvoří zejména velké vybetonované prostranství. Je zde rušný život. Většinu lidí tvoří dělníci nakládající a vykládající zboží, ale je zde i asi dvacet ozbrojených strážců. Na prostranství vidíte rovný tucet vozů, ze kterých je vykládáno různé zboží, včetně jednoho, ze kterého jsou vykládáni otroci. Kromě tohoto prostranství doky tvoří čtyři budovy a velké molo u kterého právě kotví loď. Fascinuje vás její velikost, protože na ní by se vešlo aspoň 20 vašich aut. Zastavíte a zeptáte se na Krysu jednoho muže, který dohlíží na vykládání jednoho vozu s pytlema. Ukáže vám na nejmenší z budov. |
| |
| Nový Hradec - Doky S nelibostí sleduji ze svého místa, jak se rozdělujeme, ale bohužel se asi nedá nic jiného dělat. Jedu mlčky, promluvím jen, když chci od Evy vrátit svou zbraň. Když mi můj revolver podá, prohlédnu ho, jako bych se chtěl přesvědčit, že se mu nic nestalo, sáhnu do kapsy pro náboje, dobiju ho a dále už zase jen sleduji okolí vozu. Když projedem bránou do prostorů doku, promluvím ke Kevinovi. Desátníku Furrowe. Když jsme se teď rozdělili, v otázkách naší bezpečnosti, máte velení vy. Máte mou plnou důvěru. Vím, že je to tak nějak všem jasné, ale raději to řeknu nahlas. |
| |
| Nový Hradec - Doky Sleduji cestua teší mne, že to tu budí dojem civilizace a klidu. Zajímalo by mne jestli to bude platit i v noci. Zcela s jistotou ne, ale třeba to tu nebude zase takové peklo. Očividně tu tečou peníze a kde jsou peníze je to vždy lepší než v ghetu, ale zase se tu musí očekávat jistá hierarchie vrstev...snad se nám podaří zařadit do těch vyšších. Toto tvrzení mi potvrdí bezproblémový průjezd branou. Hmm, tady se asi nebojí nebezpečí, já být na jejich místě tak si tuhle obrněnou obludu plnou neznámých osob jen tak na dvůr nepustil. Je to arogance nebo oprávněné seběvědomí, či přehnaná důvěra. Tohle město se mi záčíná líbit. Už vím kam se usadím důchodu...dožiju-li se ho...nepravděpodobné...neřešit. Když zaparkujeme, tak než vylezu ven, tak zkontroluji uložení pistole za pasem na bedrech a že není vidět její obrys natož, že by koukala ven. Pak vezmu pušku, zkontroluji plnost zásobníku, až vylezu ven, ta ji hodím přes rameno, tak aby nebudila rozruch. Nejsme na honu, ale diplomatickém vyjednávání, že? Na oznámení radního se sarkasticky pousměji. Ano pane, beru na vědomí a jsem z toho v sedmém nebi ...možná osmém. Tu vaši hračku si schovejte nekam ať není vidět, nepřijeli jsme sem vybírat výpalné. No a pojďte se mnou, jestli se na to už cítíte a jestli ne tak se natáhněte a odpočívejte. Potom kouknu na malou Evu. Ta holka mne udivuje, zažila si už leccos, bůh ví , co ji čeká a ona je mimo stresové situace pořád v klidu. Z té něco jednou bude...pokud se dožije plnoletosti. Evo, Petře zůstaňte u auta a otoč ho směrem na odjezd, ale myslím, že tu bude klid. Případně se můžete zkusit poptat jestli tu nemají něco zajímavého na nákup...třeba hořlavé láhve...cheche. Pak vyrazím s drobným pohvizdem k domku, kde má sídlit pan Krysa. Sympatické jméno, otázkou je jestli to má spojitost s podzemím a špínou nebo s tím, že se pirátům na mořích dříve říkalo mořské krysy...nebo je to takový podrzák. Kdo ví, nechme se překvapit. Můj cíl je jasný, požádat o přijetí a přimět ho, aby podpořil naši věc. |
| |
| Nový Hradec - Doky Když vjedeme do nádvoří chráněného vysokou zdí začnu se rozhlížet po okolí. Nevěřím že by tu byli jen tak beztarostní a neměli nějaké důkladné bezpečnostní opatření. Copak tu neschovávají alespoň kulometný bunkr či strážní věže s těžšími zbraněmi? to se mi nějak nezdá. Přeci nemohou spoléhat jen na svou pověst a potřebnost pro město? Mé oči kloužou po okolí a snažím se najít skryté zbraně či pasti stejně jako místa kudy by se dalo utéct či alespoň schovat. Jasný Kevine Stručně zareaguji na pokyn Furrowa a jakmile spolu s radním vystoupí, otočím vůz čelem k bráně a zůstanu sedět za volantem motor pomalu běžící a připravený kdykoli vystřelit vůz z místa. Opatrně uvolním spoušt zbraně stále ukryté pod hadry jež mám na sobě a zdánlivě uvolněně čekám co se bude dít. Evo nechceš se chopit zbraně a hlídat nás? Zeptám se naší společnice. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když se oddělíte od druhé skupiny, cítíte se najednou bez doprovodu těžkého pancéřovaného vozu dost zranitelní. Ale nedá se nic dělat a vy jedete směrem na nádraží za dalším z pěti členů Koncilu. Po široké a přehledné cestě jedete ještě asi dva kilometry a pak dojedete k velké ceduli s nápisem "Nádraží" a šipkou udávající směr. Odbočíte tedy do vedlejší uličky vedoucí mezi staré domy. Poměrně úzká ulice vedoucí mezi vysokými domy působí dost nepříjemně. Nic naplat, musíte ulicí projet. Asi po půl kilometru uprostřed ulice stojí muž, který mávne, že máte zastavit. Zjistíte, že jde o ztrážce této jediné cesty vedoucí na Nádraží. Vysvětlíte mu, že jedete za Davidem Kreuzigerem, protože je nutné zítra za úsvitu svolat mimořádný Koncil. Když se vám tohoto strážce nedaří přesvědčit, začnete se trochu nepřesně odvolávat na to, že vás sem poslal Ludva Sekáč. To, jak se zdá, strážce přesvědčí. Na Nádraží vás nepustí, ale slíbí, že vzkaz Davidu Kreuzigovi předá. Poté vám oznámí, že váš rozhovor je u konce. Všimnete si jeho pohledu na střechy přilehlých domů, kde zahlédnete nějaký pohyb. Nezbývá vám než odjet a doufat, že se David Kreuziger skutečně zítra Koncilu zůčastní. Vyrazíte zpět, směrem na rozcestí, kde jste se oddělili od druhé skupiny. Vyjedete opět na širokou cestu. Když jste již téměř na rozcestí, ozve se z ničeho nic jediný výstřel. V čelním skle starého Jeepu se objeví díra od které se rozebíhají praskliny. Radka do tváře zasáhne proud teplé krve. Otočí se a vídí, jak Stanleymu z pravé části čela tryská proud krve. Rychle se natáhne po volantu, ale nestačí ho chytit včas. Stanleyho klesající ruka volantem otočí a auto v asi padesátikilometrové rychlosti prudce zatočí doleva. Slyšíte zvuk kvílejících pneumatik, když se auto otočí v nekontrolovaném smyku, pak vyjede z cesty a převrhne se na pravý bok a zůstane tak stát. Radek se při převržení auta pořádně praštil do hlavy a teď se nehýbe, zřejmě ztratil vědomí. Ela a Hnusák jsou sice na zadních sedadlech také potlučení, ale nic vážného jim není. Zatím. Slyšíte jak se k vám blíží řvoucí lidé, kteří to zjevně celé způsobili. |
| |
| soukromá zpráva od pro Vystoupíte z vozu a vyrazíte směrem k budově, kde má být Krysa. Dva strážci u vchodu se na vás usmívají a než cokoli řeknete, otevřou dveře a gestem naznačí, ať jdete dovnitř. Když vstoupíte, dveře za vámi zavřou. Vejdete do místnosti velké asi 5x7 metrů se starými koženými křesly a konferenčním stolkem na jedné straně a starým psacím stolem na straně protější. Uvítá vás mladá, neskutečně pohledná žena s blond vlasy a přihlouplým úsměvem. Dobrý den, pánové. Prosím posaďte se. Pan Krysa se vám bude hned věnovat. Sama se usadí za svůj psací stůl a dál si vás příliš nevšímá a věnuje se nějakým papírům. Čekáte asi pět minut, když se otevřou jediné další dveře, krom těch, kterými jste vešli a do místnosti vpochoduje osm mužů se samopaly v rukou. Na sobě mají zvláštní vesty, které jim zakrývají trup a na hlavách helmy s průhledným hledím. Pohledná dívka, která vás prve uvítala se na vás usměje. Konečně. Prosím, pánové, nyní vám odeberu vaše zbraně. Pak se budete moci setkat s panem Krysou. Vyrazí klidným krokem směrem k vám. Když k vám dojde, usměje se ještě víc a zřejmě čeká váš souhlas, než začne s odzbrojováním. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když vaši dva společníci odejdou a Petr vyzve Evu, aby se chopila zbraně, Eva přikývne. Nikdy jsem s ničím takovým nestřílela, ale snad to, dyž bude potřeba, zvládnu. Postaví se do kulometné věže a zkusmo položí ruku na spoušt. Rozhlíží se kolem a dává pozor, jestli se něco neděje. Nic podezřelého nevidíte. Jen snad, když jeden ze strážců bezdůvodně švihne mladého otroka a ten se na něho vrhne. Snaží se strážce škrtit, ale se svou podvýživou nemá žádnou šanci. Strážce mu dá pravý hák na čelist a ten nebožák se svalí na zem. Strážce ho na zemi začne, za hlasitého povzbuzování ostatních hlídačů, surově kopat a zjevně nehodlá přestat, dokud ho neubije. Nakonec však zasáhne jiný strážce a vy zaslechnete, jak ho napomene, že tenhle už je zaevidovaný a jestli ho zabije, tak mu ho strhne z platu. Napadený strážce nechá kopání a už jenom na krvácející tělo plivne. Pak zavelí dvoum dalším otrokům, ať zbitého otroka vemou. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Po vstupu vš proběhne hladce, komunikace z ženou...slepice...proběhne v pohodě. Není nijak obšírná, ale splní účel. Když vstoupí skupina můžu už jsme poněkud nervóznější. Tahle banda vypadá, spíše jak zásahová jednotka ze starých filmů, ale co naděláme. Když žena přistoupí k odzbrojení, pomalu couvnu krok zpět, tak abych nepobudil. Omlouvám se, nevěděl jsem že sem není povolen vstup se zbraněmi. Jak víte doba je zlá a tak se bez pušky nehnu. Neberte si ted osobně, že mezi ní a mnou vznikl osobní vztah. Raději bych ji tedy nechal v autě u kolegy. Tady pan radní to asi učinní obdbně. Pak pokud s tím není problém dojdu zpět k auto a odzbrojím se na přední sedadlo. K Petrovi pronesu prostě: Zdá se to v pohodě, jen vercajk musíme odložit. Pak se vratím a postavím se s roztaženými rukami. Prosím můžete si ověřit, že nám od nás nehrozí nebezpečí. Jsme diplomaté nikoliv zabijáci. Oko mi sjeda na radního z jehož vzezření je jasné, že nelžu...alespoň o něm. Pak asi vstoupíme dál, za Krysou doufaje v úspěšné jednání. |
| |
| soukromá zpráva od Ella Ray pro Při zpáteční cestě k rozcestí jen bezmyšlenkovitě civím na ubíhající krajinu. Musím říct, že jsem si na to drkotání docela zvykla a bude se mi těžko navykat dlouhým túrám po svých. Tedy až se vrátím zpět k jednotce. Jestli se vrátím… Zrovna při této myšlence zazní výstřel. A pak už se vše děje tak nějak rychle… Spousta krve, nekontrolovaná jízda a pak na chvíli tma… A za chvíli světlo spojené s bolestí, pohmožděná levá paže, pravděpodobně naražený celý levý bok těla, o hlavě ani nemluvím. Ale jsme vzhůru. Což je prima, vzhledem k davu, který se k nám zřejmě blíží. Ještě více prima by bylo, kdybych vzhůru nebyla sama. Nemáme asi moc času, takže se hned začnu šoupat ven z nepohodlné pozice. „Jste OK?!?“ pronesu a nakloním se dopředu. Krve všude plno. Snad je jen Stanleyho. „Stanley? Do prdele!!! nemám čas na to, abych ho ošetřila. Jak naschvál. Rychle svlíknu vestu a zkusim ji narvat na krvácenící ránu. Snad to alespoň trochu pomůže. „Radku! Do pytle probuď se.“ Vezmu Stanleymu jeho zbraň, poloautomat bude lepší než moje dvouhlavňovka, v této situaci. „Vrátim ti ji, neboj!“ hlesnu jen tak mimoděk, kdyby byl náhodou při vědomí. „Co teď Hnusáku? Nevíš kolik jich je?“ kývnu směrem k blížícímu se zdejšímu ne příliš pokojnému obyvatelstvu. Zkontroluju jestli je zbraň nabitá. „Možná by se mohli vrátit naši.“ napadne mě. I když jsme to tam vyřídili celkem rychle, tak na to moc spoléhat nejde. Schovám se za auto a opatrně vykouknu, abych zjistila, jak to vypadá… Naražená část těla bolí, ale díky vyplavenému adrenalinu, mi to ani nepříjde…. |
| |
| soukromá zpráva od Petr Stránský pro Zdá se že si zde života váží dost na to aby na něm byli ochotní vydělávat a nemrhat jím. Okomentuji lhostejně scénku se skopaným otrokem a sleduji kam jej odnášejí. Zdá se že žádné extra bezpečnostní opatření tu nemají, kdyby neco asi bychom mohli hladce zdrhnout.. Mezitím se objeví Kevin se zprávou že je vše ok jen se mají odzbrojit. Jo to se dalo čekat že vás k šefovi nepustí ozbrojené, tady venku je zatím také klid a nic se neděje... kdyby něco můžeme hned vyjet.. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když Kevin a Kryštof zase zmizí v budově, tentokrát neozbrojení, všimnete si, že prostor kolem vás se dost vyprázdnil. Většina vozů už je přeložena na loď a ty nyní odjíždí prázdné pryč. Zůstali zde již jen 2 vozy, které se ještě vykládají. Uplyne asi deset minut, od chvíle, kdy jste naposledy viděli své dva parťáky, když vaší pozornost přitáhne skupinka mužu u brány. Stáhnou velkou plachtu a vy vidíte, že pod ní se nacházel starý dobrý zátaras. Jde o ocelovou konstrukci ve tvaru X s dalsí příčnou traverzou, ležící asi 5-10 metrů od brány. Další muž se blíží s párem koní. Je pravděpodobné, že muži chtějí zatarasit bránu. Než se jim to podaří, bude to určitě nějakou chvíli trvat a vy máte čas se rozmyslet, co budete dělat. Je pravděpodobné, že pokud stěna obklopující okolní prostor není nějak vyztužena, že by se vám mělo podařit skrze ní projet, pokud by bylo nejhůře. Pravděpodobně. A třeba ten zátaras s vámi nesouvisí. Zdá se, že muži u něj vám zvláštní pozornost nevěnují. Nikde kolem sebe nevidíte nic dalšího, co by naznačovalo nepřátelství. |
| |
| soukromá zpráva od pro Když své zbraně necháte ve voze a vrátíte se do budovy, mladá žena k vám opět přistoupí, ale tentokrát si při chůzi k vám laškovně točí pouty. Pánové, je to jen bezpečnostní opatření, pan Krysa má za sebou již několik pokusů o atentát. Prosím, dejte ruce za záda. Pronese se stále stejně veselým úsměvem na rtech a partou ozbrojenců za zády. |
| |
| soukromá zpráva od pro Váš Jeep je na boku, natočený podlahou směrem k blížícím se útočníkům, když Ella vystrčí hlavu z boku vozu, který teď vlastně tvoří vršek, aby obhlédla situaci, ozve se výstřel a skrz podlahu, těsně vedle Elly břicha prolétne kulka. Váš vůz vám rozhodně neposkytuje dobré obranné postavení. Snad by se vám mohlo s pomocí nože podařit z Jeepu uprchnout skze plátěnou střechu, která by teď měla být na straně směrem od útočníků. |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro S odložením zbraní nemám problém, ale tohle začíná na mne být už trochu moc, zvláště po tom co jsem letmo zahlédl jedním okem venku. Se někdo zbláznil, ještě ať nám preventivně dají koule na řetězu k noze. Tohle ne to je moc. Já tu mám dělat ochranku a střelce nikoliv otroka. Když je pan radní takovej diplomat, ať jim tohle rozmluví nebo si tam jde sám. Já se od cizích nenechám spoutat, aby mě pak prodali někdě do kamenolomu. No tak, to už je trochu moc. Nevím jak jste zvklí se tady chovat k návštěvám a potenciálním obchodníkům, či jaké tady máte zkušnosti. Tak či tak na tohle nepřístoupím. poté otočím hlavu k radnímu s zamračeným pohledem Pane radní, je mi líto, ale za tohle mne neplatíte a ani žádná taková cena není. Budete si tu muset vyjednat vyjímku a nebo tam běžte zkrátka sám. Co se týče naší nabídky by jste stejně jednal vy a ochrana s pouty na rukou je stejně k ničemu. Je na vás pane jestli se rozhodnete těmto lidem na tolik důvěřovat, aby jste to podstoupil. Já vás počkám každopádně tu nebo u auta. |
| |
| Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
| |
| Nový Hradec - Doky (Kevin, Radní) Zamračeným pohledem sleduji přibližující se ženu. Madam, toto jednání je skutečně absurdní! Přijeli jsme s panem Krysou jednat o spojenectví! Uvědomím si, že jsem dost zvýšil hlas a opět se trochu uklidním. No ono ani není nezbytné, abychom se s panem Krysou setkali osobně. Přišli jsme mu jen sdělit, že zítra za úsvitu se koná mimořádný Koncil a tímto bychom ho chtěli požádat o účast jeho vážené osoby. Jde o věc, která bude mít velevýznamný dopad na celý Nový Hradec. Pokud se na této věci chce podílet, neměl by tam chybět. Prosím, předejte mu tento vzkaz. Lehce kývnu a než odejdeme ještě počkám na nějakou odpověď. |
| |
| Nový Hradec - Doky (Kevin, Radní) Žena se usměje ještě více, pokud je to vůbec možné. V pořádku, panu Krysovi to vyřídím, avšak na vašem spoutání musím trvat. Ruce za záda prosím, ať vám vojáci nemusí ublížit. Jeden z ozbrojenců se při slově "ublížit" zjevně uchechtne. Muži na vás sice přímo nemíří, ale ani tak se nezdá reálné, že by se vám podařilo uprchnout dveřmi, kterými jste vešli. Navíc za nimi čekají další dva ozbrojení muži, kteří vás vpustili dovnitř. Částečně jste krytí mladou ženou mezi vámi a ozbrojenci, jenže se nabízí otázka její nepostradatelnosti pro tyto "vojáky". |
| |
| soukromá zpráva od Kevin Furrow pro Když radní vyřeší jednání tím, tím že k němu vlastně nedojde, tak si v duchu oddechnu. Avšak následná reakce mne zase přivede do reality. Nečekám na reakci radního a řeknu si své on bude mít prostor následně. lehce laksně ve snaze uvolnit atmosféru pronesu: To nemyslíte vážně, takto jednáte s budoucíme partnery? Ostatní členové koncilu mají tedy lepší vychování, jak jsem slyšel dle vyprávění dalších osádek naší delegace. Předpokládám, že toto mohu považovat za nemístný vtip a doprovodíte nás k našemu obrněnému vozidlu. Očekává nás ještě setkání se zbytkem naší delegace a návštěva posledního člena koncilu. Trocha blamáže je snad odradí od tohoto nepříjemného vydírání...tedy doufám, jinak nám nezbude než se prostřílet...raději to než se stát otrokem! a v hlavě mi bleskne představa jak, co nejrychleji vytasit 9mm, co mám za pasem...já věděl pro odložit v autě jen pušku a devítku si raději nechat risknout najít ostrahou...je tu naděje pokud použijeme tu ženu jako štít a hlavně střelba upozorní naše v autě že mají vzít roha. |
| |
| Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
| |
| Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. PS: Nezapomeňte na nové pravidlo v údržbě dobrodružství. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR