Andor.cz - online Dračí doupě

Pán Tvorstva - 03. ledna 2006 21:40

Svět jak jsme jej stvořili zanikl. Umíráme s lidskými pokroky. Lidem nestačí ta zem co jsme jim dali. Chtějí víc a víc. My ale nemáme více co jim dát. Stvořili jsme zem pro lidi, hory pro trpaslíky, lesy pro elfy. A nyní nám děkují svými zbraněmi. Ukrývám se, ale lidé udělají vše, aby nás zničili. My draci kdysi posvátní, jsme štvanou zvěří a lidé, kteří nás kdysi uctívali jsou lovci. Nechápou však, že s naší smrtí zanikne i život na této zemi. Potřebují nás k životu a přesto nás zabíjejí. Je jediná možnost, jak odvrátit blížící se hrozbu. Láska dala vzniknout tvoru nebezpečnějšímu než je kterýkoliv z nás. Ta ubohá dračice, která mu vdechla život, ta jediná jej může zastavit. Jenže ona zmizela a mi se nemůžeme bojovat s tou lidskou rasou a ještě hledat naší sestru Garilii. Proto sleduji skupinu drakobijců, která nám musí pomoci.

Pán Tvorstva - 08. ledna 2006 15:43

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Na tvém útěku, jež byl bolestný a krutý, si procházel mnohými lesy a horami, hledajíc úkryt před sám sebou i před všemi ostatními. Avšak tvé kroky se zkřížili s kroky krásné půlelfky (Alejandra de la Vega) Její bujná rudá hříva byla ozářena světlem letního slunce. Vaše osudy se navždy spojily a ty jsi se s ní vydal na dlouhou pou», která tě měla zbavit žalu a navrátit ti čest. Zamířili jste do blízkého města, i přes tvůj názor, že není dobré, aby se kentaur objevil mezi lidskou rasou. A přesto si nechtěl zůstat sám a věděl jsi, že to je jediná cesta. Váš příchod se rozkřikl po celém městě a mnoho zvědavců si vás prohlíželi. Vy jste však hrdě prošli městem, nevšímajíce si výsměšků a nadávek a došli jste ke cvičišti, kde právě probíhali přípravy na válku. Netušili jste, jakého nepřítele mají tito lidští vojáci, ale hlavně tobě to přišlo jako dobrý začátek na odčinění tvé minulosti. Přihlásili jste se do vojska a zjistili, že stojíte proti mocnému nepříteli, drakům. Odešli jste do pouště, stále pospolu, kde začal váš první boj proti drakovi.

Pán Tvorstva - 08. ledna 2006 15:43

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Spokojený život ve velkém městě tě otravoval. Vliv přírody v něm byl tak nepatrný, že tě to uráželo. Ta neúcta k ní, tě dováděla k šílenství a tak si jej opustila. Chtěla jsi projít celý svět a najít všechny krásy přírody. Tvá cesta vedla přes lesy a hory a nic tě nemohlo zastavit, to sis myslela. Ale našel se někdo, kdo tvůj život změnil. Při své spokojené cestě si potkala muže. Ne muž to nebyl a ty sama jsi nevěděla kdo to vlastně byl. Půl těla lidského a půl koňského. Byl to kentaur (Druadan). Fascinovaná jeho divokou krásou, zásahem matky přírody jež vytvořila tak nespoutanou sílu. Tvá cesta již pokračovala pouze s ním. Byla si odhodlaná jej nikdy neopustit, ale i tebe omrzelo stálé cestování mimo lidský svět. Proto si jej přesvědčila a spolu jste zamířili do blízkého města. Zklamalo tě chování lidí. Jejich pošklebky a posměchy. Nezastavili jste a hrdě jste pokračovali svou cestou. Na druhém konci města jste narazili na cvičiště kde právě probíhali přípravy na válku. Netušili jste, jakého nepřítele mají tito lidští vojáci, ale ty jsi chtěla poznat svět a kde se dá tak cestovat, když ne ve vojsku. Přihlásili jste se do vojska a zjistili, že stojíte proti mocnému nepříteli, drakům. Odešli jste do pouště, stále pospolu, kde začal váš první boj proti drakovi.

Pán Tvorstva - 08. ledna 2006 22:55

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Zaskočila tě nečekaná návštěva u samotného krále, ale samozřejmě potěšila. Hrdě si vstoupila do obrovské místnosti s trůnem. Na něm seděl král ve své zlaté zbroji a prohlížel si tě s viditelným zájmem. Á tak zde je naše jedinečná dračice! Promluví podivným syčivým jazykem, jemuž by normální člověk neporozuměl. Můj drahý rádce mi říkal, že ty jseš ta pravá. A aniž by čekal na to, jak budeš reagovat pokračoval. Proto tě pověřuji tímto úkolem. Budeš doprovázet ty lidi, které jsme vybrali, aby zabili toho slizkého parchanta Imhase. Když si zaslechla tvůj úkol, zvedl se ti žaludek. Dělat doprovod! Jako nějaký pes! Hlídat ty malé červy, aby nedošli k úhoně! Jak potupné to jen může být! Chceš něco namítnout, ale ve chvíli kdy otevřeš ústa výhružně vstane a postaví se před tebe ve své lesklé zbroji, takže i tebe umlčí jeho síla. Ano, můj pane…. Hlesneš téměř neslyšně, ale on dobře věděl, že nyní si se zaslíbila životem, že splníš jeho příkaz. To jsem rád. Ale poslouchej dobře! Ti se kterýma půjdeš, ti nesmí porušit přísahu, jenž mi dají před odchodem. A jakmile ji jeden z nich poruší, jsi povinna ho zabít! Závisí na tom osudy nás všech. Tak nyní se jdi připravit k odletu. Brzy budou zde. Již se otáčíš, když na tebe naposled král promluví. Je mezi nimi jeden kentaur a ty jej budeš přenášet, přes nedostupná místa. A už běž. Nasupeně opustíš obrovskou jeskyni.

Pán Tvorstva - 08. ledna 2006 23:00

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvůj žal tě dovedl do velikého města a ty jsi byl ochoten i zemřít a proto jsi se naverboval do armády. Věděl jsi, že vaším hrozivým nepřítelem je tentokrát pouštní drak. Tušení, že se všichni nevrátí tě provázelo celou cestu. Přesto ses držel poblíž malé skupinky, která byla již od pohledu nezkušená v boji proti drakům, ale neopovážil ses s nimi mluvit. A tak jste došli k velikému drakovi…..

Pán Tvorstva - 08. ledna 2006 23:03
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Jelikož život bez boje pro tebe není život a jediné místo, kde najdeš pořádný boj je válka, přidal si se do vojska ve velikém městě a vyšel jsi s nimi vstříc poušti. Představa boje proti obrovitému drakovi byla tak lákavá, že jsi nevnímal podivný chlad a to i když jste byli v poušti.

Pán Tvorstva - 08. ledna 2006 23:04

Slunce opouští tuto zem. Početná skupina oslavuje vítězství nad pouštními draky. Oheň oslavně plápolá a krajem se rozléhají bardovy písně. Radost, klid a mír přátelé! Draci již brzy nebudou hrozbou! Oslavujme a» náš zpěv přehluší zoufalý řev posledního pouštního draka! Jezdec na koni pozvedl obrovský meč. Všichni začali zpívat, hulákat i řinčet zbrojemi. Drak leží na zemi spoutaný magickými železy. Dlouhý krk zdobený ostny sebou trhá při marných pokusech se osvobodit. Šupiny písčité barvy jsou lesklá a krev, která se řine z mnoha ran mizí v písku, jakoby i ta krev jím byla. Ocas se zmítá a pokouší se porazit ty, kteří se jen přiblíží. Záda byla potřísněna zasychající krví, která zbyla po blanitých křídlech, jež nyní leží mezi drakobijci. Svalnatý trup je rozdrásaný ranami mečů a mnoha šípy. Honosná hlava draka bez pohybu leží a žluté oči těkají po drakobijcích ve snaze je zastrašit. Z tlamy se ozývají tlumené vzdechy a dlouhý jazyk nažloutlý jako všechen písek okolo je jedním z mečů přišpendlen ke kmeni písečného stromu. Poslední drakův pokus o přetržení jeho pout nevyšel a ani bolestný řev nepřehlušil armádu drakobijců. Mužův meč padl a Dračí hlava se posunula. Zpěv vystřídal radostný výskot a jásot. Všichni pozvedli své meče a zabodly je do bezhlavého dračího těla. Pak začali oslavy, které trvaly až do východu slunce, kdy všichni šli spát. Slunce bylo nezvykle chladné a teplo pouště jakoby se vypařilo spolu s draky. Přesto všichni usnuli až nezvykle lehce. Skupinka mladých a nezkušených drakobijců ležela dál od ostatních, nebo» je jejich první lov zaskočil a možná i šokoval. Jejich spánek nevyrušovalo nic a jejich sny se proháněli na větrných křídlech daleko odtud. Každý si užíval svého snu jak si jeho mysl vybrala, avšak i když jejich sny ruší řinčení zbrojí a klapot kopyt, ani jeden nemůže otevřít oči. Řev draků, kteří jakoby se blížili od nikud sílil. Brzy se začali ozývat vyděšené výkřiky utíkajících mužů, ale ani jeden z mladých drakobijců se nemohl probudit. Ticho…. Jak vzácný je to jev? A jak vítaný? Ale ne dnes a ani teď. Postupně otevíráte oči, které však nejsou schopny spatřit nic jiného než všudypřítomnou tmu. Slyšíte vlastní dech a tlukot vašich srdcí. Chlad proniká přes vaše roucha, a» jsou jakkoliv teplá. Každý pokus o vstání skončí ránou a opětovným ležením na zemi. Po několika marných pokusech to vzdáte a jen mlčky ležíte na zemi. Ticho prolomí podivný skřípavý zvuk a můžete si domyslet, že někdo otevřel veliké a velmi staré dveře. Opatrně se pokoušíte spatřit toho, kdo vyrušil to blahodárné ticho. Další rána jak se dveře se skřípotem zavřeli. Chvíle ticha, která opět nastala je horší než věčná muka. Víte, že s každou chvílí může přijít konec vašich dnů a vy ani nespatříte ty, jež to zavinili. Vaše oči oslepí bílá záře, která pronikne hluboko do vašich srdcí a vy nic nezmůžete, nebo» ostré světlo vás nesmírně pálí do očí. Stejně náhle jako se objevila zmizí. Zanechá po sobě mírné světlo osvětlující krásnou a obrovskou místnost. Byla zcela prázdná až na obrovský trůn z kamene do kterého byl vytesán drak. Jeho krása vás uchvátí i přes nenávist ke všem drakům. Dlouhý kamenný krk srůstající se zdí se táhne vzhůru odkud na vás zírá svýma krutýma očima ten největší drak, kterého jste kdy spatřili. Jeho křídla se k vám naklánějí, jakoby vás chtěli pozřít. Kamenné tělo je pokryto šupinami a i svaly jsou zřetelné. V jeho klíně, který je vytvarován tak aby se v něm dalo sedět, odpočíval muž ve zlaté zbroji. Přilbice jež měl na hlavě se leskla na světle neznámého osvětlení. Ze stran přilbice vyčnívaly dvě malá křídla. Zpod ní vás pozorovaly oči zlatější, než je jeho zbroj. Tváře má pohublé a pokrývají ji zlaté šupiny, stejně jako celé jeho tělo. Ústa má mírně otevřené a prohlíží si vaše vyjevené tváře. Z nádherné zbroje na některých místech trčí ostny. Jeho důstojná poloha vám prozrazuje, že máte možnost zachránit své ubohé životy. Vítejte. Promluví tichým hlasem podobajícím se spíše syčením. Vašše návšštěva je na mé požádání. Potřřebuji od vááss pomoct. Jeho sykot se rozléhá kolem. A vy nejste schopni slova, vždy» naproti vám sedí pán všech draků! Jen váss chci varovat. Jakýkoliv pokusss mě zabít je nemožný. Pokusí se o úsměv a jen odhalí své dlouhé bílé zuby. Vsstaňte! Nebudu mluvit sss tak ubohými lidmi, když ješště k tomu leží! Stále ležíte a vyjeveně pozorujete dračího krále. Vstaňte hlupáci! Vyštěkne na vás král a vy rychle vyskočíte na nohy, avšak mlčky. Výborně… Sykne a souhlasně přikývne. Nyní si poslechněte má přřáníí. Král vstane ze svého trůnu a přiblíží se k vám o několik kroků. Kdessi v údolí sssmrti u mého mladššího bratra najdete sstarou knihu. Donesste mi jí prosssím. Poslední slovo je skoro neslyšitelné. V té knizze je příběh jedné z náss. Je to důležité, jak pro náss draky tak i pro vásss lidskéé. Drak si vás jednoho po druhém prohlíží a přitom stále mluví. Tééé se podařilo ssstvořit podivné ssstvoření, kteréé je podivně sssilné a mocnéé. A kdyžž jej neporazíte, tak jižž nebudou žádné oslavy za porážku draků ani láskyplné objetí milenců. Když začal mluvit o dračích hodech, všechny vás přejel mráz po zádech. SSSnad jsste sssi nemysslely, že to byl possslední? Výsměšně se ušklíbl, otočil se a vrátil se k trůnu, aby se mohl vzápětí posadit. Vašší odměnou bude ssamořejmě zlato, ale i věčná ssláva. A asssi nejvýtanějšší odměnou bude váššš život. Tu větu řekne s náramným uspokojením. Tedy, jak zzzní vaše odpověď?

- 09. ledna 2006 00:28

Když dozněl zvuk jeho hlasu popojdu za klapání kopyt směrem k němu a v mých očích plane divoký vzdor. Udělal jsem chybu, když jsem se připojil k té skupině, ten drak byl ušlechtilý tvor! Ale možná je ohrožoval a oni se jen bránili. To nevím, za to vím, že nejsem ničí sluha a tedy ani tvůj. Možná že je čas splatit své dluhy právě teď a já jsem připraven, ale tobě pane nic nedlužím! Hrdě hledím jeho směrem a snažím se pohledem najít své kopí abych ho mohl sevřít v pěsti. Pak pro otupení ostří svých možná příliš ostře řečených slov dodám. Pokud mne však žádáš abych ti přinesl cosi od tvého bratra pokusím se o to. Má služba však bude službou čestnou. Trochu se po těchto slovech uklidním a rozhlédnu se vyzývavě po ostatních.

Rawen Ithilin - 09. ledna 2006 12:45
	Co si ten kentaur myslí, že dělá? pomyslím si a zlostně se na něj podívám. Jaký máme důvod důvěřovat tomuto stvoření? Ještě k tomu když je to pán všech draků...Je to snad úplný zelenáč??? Chvíli takhle uvažuju ale pak mě napadlo, že kdyby nás ten had chtěl zabít, udělal by to už dávno. Spíš nás bude potřebovat jako nějakou návnadu. Sotva by o takovou věc žádal humanoidy...

Isaqvera Strážkyně - 09. ledna 2006 13:54

Nasupeně vtrhnu do ohromné místnosti. Zrovna zastihnu kentaura při jeho proslovu. Zděšením zblednu. Nervózně se podívám na dračího pána. Pak s hněvem na hloupého tvora. Jediným mávnutím ruky se kentaur sesype k zemi, hluboce uspán. Pak se strachm opět pohlédnu na zlatě oděnou postavu. Taková havě», s ní mě posíláš! Sám vidíš jak jsou hloupí a arogantní. Jestli ho teď nezabiješ ty, udělám to později já. Jsou tak slabí... Mladá dobře stavěná dívka s rudými vlasy, které jen nepatrně odkrývá černá kápě. Pod okem drobné tetování neznámého symbolu. Plné rty jsou našpuleny v odporu při pohledu na družinu. Oči každého probodávají naprostou nechutí.

Rudý mor - 09. ledna 2006 15:44

Obrovitý a strašlivý ork,který dosud stál opodál teď popošel mezi dobrodruhy a jednoho podruhém si je znechuceně prohlížíU Ork-antaka!Pár mrzkých lidí co nepoznají čest ikdyby je kopla do zadku,obyčejná čarodějnice kterých jsem už zabil desítky,ale ten koňák,z toho by byla dobrá trofej,ještě jsem nebojoval s koňákem. Pohlédnu na drakaTo už je lepší!!To by bylo něco zabít draka.......možná později až vyplatí ty peníze. Popojdu k dračímu pánu a moje pravá ruka je připravená na bleskurychlý úchop mého kladiva. Tak jestli i na mě někdo zautočí,jsem připraven.

Alejandra de la Vega - 09. ledna 2006 17:12

Vyděšeně se rozhlížím kolem sebe,Lillian se mi krčí pod pláštěm a chvěje se strachem.Když se Druadan zhroutí na zem,rychle k němu pokleknu,jestli ho ta dívka ve dveřích nezabila.Pak se opět narovnám a zkoumavě se dívám do tváře dračímu králi. Mám tomu rozumět tak,že když na vaši nabídku nepřistoupíme,zabijete nás? Z mého obličeje ani hlasu nelze vyčíst,co si myslím. Alejandra má ohnivé vlasy asi do půli zad,oči jsou hnědé s lehkým nádechem do červena.Je poměrně vysoká,štíhlá a opálená.Obvykle nosí oblečení v barvě jantaru,jen pláš» je černý,občas s odstíny zelené nebo hnědé (záleží na dopadu světla).V plášti se mi schovává malá kočička Lillian.

Pán Tvorstva - 09. ledna 2006 20:03

Issaqvero! Zahřmí král a probodne ji pohledem. Isaqvera se proti své vůli pokloní a pak jde pomoci ležícímu kentaurovi. Moc sse omlouvám. Issaqvera to teď trrochu přřehnala. Sykne a stále ji pozoruje. Ano, jesstli sssi to tak přejete sslyššet tak váss žádám…. Jeho hlas se ztratí v prostoru místnosti a on si vás opět začne prohlížet. Máme totižž problém, ale ten sss námi již brzzy budou sdílet i lidé a jim podobní. Dodá s pohledem na kentaura. Pohlédne na půlelfku chránící kentaura a s mírným úsměvem, který vypadal spíše jako hrozivé vycenění ostrých zubů, odpověděl. Ano, vypadá to tak, i když nejsem ssi tím sstoprocentně jistý. Nebudete-li ssouhlasit označíme vás vypálením zznaku draka na tvář. Pokud vím pro lidi je to zznamení dračích spřízněnců, ale pro násss je to znak zrádců. A oba dva jsou většinou zzabiti. Ale máte čass na rozmyšlenou. Dness budete sspát v našem království a zítra mi řeknete, jek jsste sse rozhodli. Ale teď ssi váss přeje vidět můj moudrý přítel a rádce. Řekne s úplným klidem a podívá se ke stropu. Cítíte zvedající se vítr a z výšky, kam vaše oči nedohlédnou se pomalu blíží stín. Vítr je stále silnější a vašemu zraku se ze stínu vyrve malé stříbrné dráče. Avšak čím blíže je tím je větší a napadne vás, že ta bestie jejichž smrt jste oslavovali byla ve skutečnosti malé dráče. Mohutný kolos k vám mířil ladnými avšak trochu pomalými pohyby. Stříbrné šupiny se lesknou ve světlech neznámého původu. Jeho věk vám trochu přiblíží jeho pomalé pohyby a mnoho jizev na obrovitém těle. Dopadne lehce. Skolní svůj dlouhý krk k zemi jako poklonu králi a pak se na vás upřeně zadívá vševidoucíma očima. Pohled do jeho stříbrných očí, stříbro v nich se točí dokola a na druhou stranu jako vodní vír, ve vás budí velmi nepříjemný pocit. Můj pane, jssem rád, že jsste mě povolal. Jeho hlas zní velmi unaveně, avšak stále jasně jako lví řev se line místností, ale tišeji a mírněji. Runy nelhaly. Jssou zde, ale je jich více. Čass ukáže, který z nich zemře. Mluví klidně a každého na němž spočine jeho zrak zamrazí, nebo» jakoby prohledával každé zákoutí vašich duší. Zastaví se na Rudém moru a vycení stále bílé zuby, ačkoli četný počet je polámaný či jej zdobí kus masa. Opravdu ssi myslíš, že mášš šanci?! Sykne a všechno stáří rázem zmizí. Šupiny kolem krku se zvednou a připomínají jakýsi obojek z jehlic. Ne! Ani veliký válečník Rudý mor proti nám nic nezzmůže… Šupiny opět poklesnou a napjaté svaly se uvolní. Musím vám povědět pár věcí, jež by mohly váš názor změnit. Opět je svým pohledem prohlédne a je vám jasné, že cokoliv ve vás mu nezůstane ukryto. Prasstaré runy praví o sjednocení našich rass. Prý že sspojením nasstane bouře, která sspojí dvě duše a tím zničí nenávisst jejichž začátek ssi nepamatují ani nejsstarší z náss. Nevěřili jssme tomu a tak jssme sse rozhodli runu zničit. Bratr našeho pána Algamilis Černý však zůsstal věrný každému prastarému sslovu a ponechal si ji. Díky tomu sse ss králem pohádal a vytvořil ssvé vlastní královsství do kterého sse nedosstane žádný drak ve službách Zlatého Mirkila. Ukloní se králi a opět promluví tím jasným hlasem oči upírající na Isaqveru. Kromě jediného. Sstále nevíme, co jsi zač Isso, ale tuším, že tebe nechá projít. Mírně kývne hlavou jakoby přesvědčoval sám sebe. Proto sse ssvolením našeho krále tě jmenuji Isaqverou Sstrážkyní. Mluví o tom jakoby se jednalo o zcela běžnou věc, ale Isaqveře je jasné, že je to pocta….Tedy částečná. Pak se otočí zpět. Nyní váss musím varovat. Runy nelhaly. Ale míssto ke sspojení našich zemí byl vytvořen mocný tvor, který je nám neznám. Jediné, co o něm víme je, že začal útočit na lidi. Mírně zvýšil hlas, aby jste si uvědomili vážnost jeho slov. Proto jssme váss přivolali. A proto váss žádáme o přinessení run z měst Algamilise. Dokončil vyprávění král, který ještě před chvíli zaujatě poslouchal vyprávění svého moudrého přítele.

Rawen Ithilin - 09. ledna 2006 21:53

Celou tu scénu napjatě sleduju a cítím se, jako bych se právě stal svědkem nějaké historické události....pořád se mi tomu nějak nechce věřit. Už odmalička mě všichni učili draky nenávidět a teď se s nimi mám spolčit? Zároveň mi ale začíná docházet, že jestli všechno to, co tady říkali, je pravda, tak jsou draci neobyčejně uvážliví a moudří tvorové a zaslouží si rozhodně více úcty, než jsme jim dosud prokazovali. Najednou se ve mně však vzedme mé druhé já, poučené z předchozích chyb a zmocňují se mě pochybnosti. Proč by draci potřebovali zrovna tuhle výpravu? Jak ji můžou pověřit tak důležitým úkolem? Nebo snad nejsme jediní? Co je zač ta Isaqvera a co znamená ten titul, který jí udělili? A co znamenají ty runy? Na druhou stranu mě ale zase napadá, že je rozhodně lepší zkusit jim důvěřovat, než zemřít jako štvaná zvěř s hanebným tetováním na tváři. Musím asi ještě jednou své názory přehodnotit a pak se rozhodnu, i když stále více se mě zmocňuje pocit, ža tady je jakýkoli vzdor zbytečný...

- 09. ledna 2006 23:28

Vstávám snažeje si pročistit hlavu. Co to bylo? Srazili mne kouzlem? Tak hrozně snadno? Ani jsem nestihl zareagovat... Pomalu zasunu své kopí zpět do pouzdra u boku a upřu kamený pohled na pána draků. Je zprvu naprosto bezvýrazný, však brzy se naplní neuvěřitelným pohrdáním. Nědo takový není hoden mé služby! Však nadejde vhodnější chvíle abych mu oplatil stejnou... Stejně rychle se však můj pohled stane bezvýrazným a naplněným lhostejností spolu s tichou nenávistí. Pak se otočím na Alejandru s lehkým úsměvem a pokývnutím jí dám na vědomí, že jsem v pořádku a děkuji jí za její pomoc. Po té už nic neříkám a jenom nehnutě stojím jako socha abych demostroval svůj tichý vzdor.

Isaqvera Strážkyně - 10. ledna 2006 14:02

Opravdu velmi neochotně probudím kentaura ze spánku. Opět pomocí jediného gesta. A i když jsem byla poslána pomoct mu, odmítám se je dotknout. Když se zvedne bez zájmu se k němu otočím zády. To už přilétá mohutný drak. S jiskrou v oku sleduji jeho let. Při slovech, o smrti jednoho ze těch tady, se mi na tváři objeví zlý úsměv. Stejně jako stříbrný drak si vás prohlížím. Mor a kentaura podaruji škleby, které nevypovídají nic dobrého. Ale úsměv mi zmizí na rtech, když se dozvím o svém novém jméně. Myslí to vážně! To snad ne…taková potupa! Otevřu ústa v němém odporu. Ale pak je zase zavřu a jen němě zírám do země a zvažuji všechny své možnosti. Třeba se spletli a nejsou to ti praví. Zatím se chovají jak sebranka hlupáků. Nejsou ani schopni jednoduše říct, že jdou. Opravdu si myslí, že mají na výběr? A pokud dorazíme nějakým zázrakem až k Algamilisovi, zabije je jako prašivé psi. Jsou tak slabí, hloupí. Kdo je jen mohl stvořit?

- 10. ledna 2006 14:24
	Dívám se co se děje pár metrů ode mě a nemůžu věřit svým očím.Promnu si je a nevím co mám dělat.Že by ti draci fakt byli hodný.Tomu nejspíš nemohu věřit.Pane,omlouvám se,ale slibujete,že když vám pomůžeme,tak nám nic neuděláte?A popojdu trochu dál,kdyby se na mě naštval.Sakra měl jsem držet jazyk za zuby.Doufám,že neumí číst myšlenky.

Pán Tvorstva - 10. ledna 2006 15:32

Nejsssemne zde, abychom něco ssslibovali. Odpoví král zasičením na Dinginga. Nemohu ssslíbit něco co sssám nevím… Král zmlkne a podívá se na draka, který se nyní pobaveně usmívá. Ano, já opravdu znám každou vašši myššlenku. Řekne starší drak. Kolem něj se zvedne vlna bílého a stříbřitého prachu až pod ním zmizí. Necítíte vítr a přesto prach kolem něj víří jako při bouři. Poté prach pomalu padne k zemi a zanechá pod sebou starého muži podobného tvora. Zvrásněná ple» se mu stříbřitě leskne, ale na rozdí od krále na sobě má dlouhou stříbrnou kutnu popsanou různými znaky, které ještě žádný člověk nerozluštil. Dlouhé stříbrné vlasy jsou na jeho věk velmi husté a zrak velmi ostrý. Když promluví v ústech spatříte rozeklaný jazyk a malé zuby ostré jak břitvy. Pomalu a kulhavě dojde ke kentaurovi a z blízka si jej prohlíží. Podivně na něj zírá, jako by byl nějaký mocný a obdivuhodný, ale přesto nejde poznat s jeho výrazů, co ho v tuto chvíli zaujalo. Pak se otočí a dojde ke králi. Chvíli si něco šeptají a pak se oba otočí ke skupině. Vásss, jssme vybrali pro vašši nezkuššenosst ss draky. My jssme bezbraní proti nepříteli, kterému musíte čelit a vy jste bezbranní, když nikdo nezasáhne. A proto potřebujeme zjistit, co nejvíce o té zrůdě. A kdybychom sem povolali zkušené a veliké drakobijce co myslíte, že by udělali? Stařec se ušklíbne jako by byl velmi pobaven a potěšen. Nyní váss všechny prossím odejděte ssi odpočinout a popřemýšlejte nad tím co jsste zde sslyšeli. Řekne a pokývne hlavou směrem k bráně, která je nyní otevřena dokořán. Vašše komnaty najdete jednodušše. Prosstě jděte a jakmile uvidíte zlaté dveře, naššli jsste i vašši komnatu. Tímto s vámi domluvil a zmizel. Iso, ty tu zůstaň. Sykne král nespokojeně.

Rudý mor - 10. ledna 2006 15:38

Chladnokrevně jsem sledoval celé dění.Když ke mě drak mluvil v očích se mi zrcadlila zloba a krvelačnost,avšak nepohnul jsem ani brvou. Počkej.Příjde čas kdy se mi dva utkáme v čestném boji. V okamžiku kdy se mě Isaqvera "podarovala" zlostným šklebem,jsem jí odpověděl pohrdavým úšklebkem,v očích se mi zlověstně zazářilo.Jednoho dne tě zabiju a tvojí lebku rozdrtím v ruce.Dnes ne,ale jednou ti ten úsměv zvadne.při těchto myšlenkách se krátce a zlověstně zachechtám. Obrátím se na dračího pána Bude ta cesta nebezpečná?zeptám se lačně a zlověstně.

Alejandra de la Vega - 10. ledna 2006 19:38
	Jdeme? zeptám se tiše Druadana a lehce pokývnu hlavou ke dveřím.Cítím se klidná i Lillian už se cítí trošku bezpečněji a vyleze mi na rameno.Věnuji všem poslední pohled a zamířím ke dveřím.

Rudý mor - 10. ledna 2006 20:13
	Otočím se a pomalu zamířím ke dveřím.Najednou spatřím Alejandru jak se jí něco vrtí v plášti.ZavětřímKočka!Ona má kočku!a nenápadně se k Alejandře přiblížím,abych se přesvědčil,že má opravdu kočku.Přitom na ní zkoumavě zírám.Tak špinavá lidská žena má kočku!!

Argotes - 10. ledna 2006 21:25

Až nyní se ozve mladý muž, stojící blízko vás. Rozvážně si všechny prohlíží a pak jemným a jasným hlasem promluví. Nejsem si jistý, jestli jsem rozuměl. Máme spát v dračím městě, Když ještě před chvílí jsme slavili smrt jednoho z nich? A to máme věřit monstrům, které nás na uvítanou srazí k zemi? S výčitkami pohlédne na Isaqveru a pak se otočí zpět k samotnému králi. Jestli neokážete vy všemocní zabít jednu bestii, kterou jste sami stvořili, jak to máme udělat mi? Ale nechci vás samozřejmě urazit, vaše veličenstvo. Poslední větu řekne s absolutním pohrdáním a ignorací. Ale přece, domluva by byla na místě. Jeho oči pozorují zlatou zbroj krále a pak ne nádherném trůnu. Ano, uposlechnu tě a donesu ti ty věci, ale zítra ti povím, co od tebe žádám. S těmito slovy se otočí a zmizí v obrovité bráně.

Pán Tvorstva - 10. ledna 2006 21:34

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Cestoval jsi světem, když jsi narazil na nádherného draka a jeho umění tě okouzlilo. I přes částečný nesouhlas tě přenesl do jejich království v horách a tam tě učili umění boje. Znalosti o dračí historii i o magické moci i vše o lidské rase i rasách jiných. Jsi uctíván jako Lidský poutník a není draka, který by tě v království neznal. Samotným krále jsi byl požádán, a» se skupinou dalších pomůžeš světu svému i našemu. Souhlasil jsi a nyní na ně čekáš v místnosti s několika lužkami, až vejdou. Tvým úkolem je pomoci králi je přesvědčit.

Rawen Ithilin - 10. ledna 2006 21:41

Když zamířím k východu, v hlavě mi stále víří myšlenky...To opravdu nevím co by udělali zkušení drakobijci! Pomyslel jsem si vztekle, pak mi ale svitlo, až jsem se tomu celému musel hlasitě zasmát a ten nevrlý ork se na mě zaškaredil. Dříve mě to nenapadlo, protože jsem přemýšlel o tom, jak by si asi vedli lídří klanů drakobijců při plnění našeho úkolu. Vůbec mi nedošlo, že by se takoví lidé pokusili hned při první příležitosti krále draků zabít. Mají strach! No jistě, to je ono! Proto povolali nebo spíš zajali nás. Pak jsem si ale uvědomil, co to všechno vlastně znamená a že jsem předtím vlastně nebyl daleko od pravdy, když jsem si myslel, že nás chtějí použít jako návnadu... Myšlenky mi dál proudily hlavou, i když jsem prošel zlatými dveřmi a vešel do velice krásně vyzdobeného pokoje, kde byly pro všechny z nás připraveny postele s nebesy. Okamžitě jsem si odložil a pohodlně se natáhl. Věcem kolem sebe jsem nejspíš příliš pozornosti nevěnoval, byl jsem hluboce zamyšlený a navíc dost vyčerpaný. Po chvilce jsem se rozhodl, že se k té výpravě přidám, i když to s sebou nese mnoho pochyb a těžkostí...netrvalo dlouho a začal jsem vzpomínat...jak mě Harold učil šermovat...jak jsem se s ním učil číst i psát...Tyhle myšlenky mě poslední dobou přepadávají nějak často. pomyslím si a rychle je zapudím, protože mi přinášejí jen zármutek...a pak jsem usnul...

Nybbas - 10. ledna 2006 21:59
	soukromá zpráva od Nybbas pro Souhlasím, jen jsem Temným Elfem, rytířem své bohyně.. Draky uctívám a neopovovážil bych si je znepřátelit, jen trošku pohrdám jejich králem.. Který dle mého úsudku je králem neprávem, protože se mi zdá že je mnohem slabší než kterýkolivz nich..

Isaqvera Strážkyně - 10. ledna 2006 23:18

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Hledím jak dobrodruzi odcházejí. Zjevně se mi uleví. Předstoupím pře trůn a pokleknu. Hlavu prvně skloním jako projev absolutní úcty a pak pohlédnu na svého pána. Pane, prossím. Podívej sse na ně. Tak ssnadno jim lze vidět myšlenky. Jssou sslabí a naivní. Pohrdají námi! Mysslí si, že máma sstrach. Ale to není pravda! Jsme mocní a takové lidsské pokolení ss námi nemůže být porovnáváno. Nikdy nepochopí vazbu mezi námi a nimi. Měli by být zabiti. Nikdy nemohou ssplnit oč je žádáte. Navíc jsou nejednotní a nemají z vás resspekt. Dovolte mi asspoň jednoho pro výsstrahu zabít! Hlas se tiše line sálem. Jemný nelidský přízvuk podkresluje můj hlas. Je skoro lidský,ale ne zcela. Toto je jediný znak který mne může prozradit, ale postřehnou je jen ti nejvzdělanější. Ve své původní podobě bych hovořila naším dračím jazykem, ale toto lidské tělo nezvládne mnoho jeho slov.

- 10. ledna 2006 23:38

Jistě! Prohodím tiše k Alejandře a následuji ji tam kam nás pozval náš hostitel. Hmm tahle společnost se mi moc nelíbí a zvláš» ten pohled Isaquery. Že bych jí nějak urazil? Nebo to byla ona kdo mne zaklel? Zrádná žena co neumí bojovat čestně. Někteří z přítomných buď nemají žádnou čest, nebo jsou velmi chytří. Je nebezpečné jimi pohrdat, ale přesto se mi hnusí. Ti co toho řekli nejméně jsou asi ti nejmoudřejší, ti se kterými stojí za to jednat. A s hlavou naplněnou takovýmito myšlenkami pokračuji směrem k našemu pokoji. Pak se však zahledím na Alejandru a veškeré mé starosti zmizí. Je tak krásná!

Alejandra de la Vega - 11. ledna 2006 17:19

Povšimnu si jak se Rudý mor dívá na mou kočičku a ochranitelsky ji vezmu do náruče.Ani jí se očividně Mor příliš nezamlouvá.Lehce naježí srst a zaprská na něj. Tiše maličká,tiše,neboj to bude dobré,já tě nedám. Tichým broukáním ji uklidňuji. Pak se ze strany podívám na Druadana,při jeho pohledu mě zalije příjemné teplo a mimoděk se na něj usměju. Nesnáším Isaqueru za to,co mu udělala! pomyslím si vztekle. Na další myšlenky už mi nezbyde čas,protože před sebou spatřím zlaté dveře do pokoje.

Rudý mor - 11. ledna 2006 17:51
	Jakmile spatřím ono ko»átko,tak suveréně přijdu k Alejandře a nezvykle klidným hlasem řeknuTa kočka je tvoje?a na vystrašenou a prskající kočku se usměji(nestává se to často),tedy v podání hrůzostrašného orka vypadá úsměv spíše jako hrozivý škleb.

Alejandra de la Vega - 11. ledna 2006 18:46
	A čí by asi tak byla,co myslíš?! ucedím na půl úst k Rudému morovi.Je vidět,že se mi jeho přítomnost vůbec nezamlouvá ajeho dotazy už vůbec ne.Proč tě to tak zajímá?Je to malé kotě,to ti neublíží neboj. dodám uštěpačně a pokračuji v cestě ke dveřím.

Nybbas - 11. ledna 2006 18:58

Místnost kde má být ubytována výprava.. V koutu místnosti sedí na židli temný elf.. Má černé, rovné vlasy, rukou si podpírá hlavu a je přikrčený, jako kdyby se snažil aby ho nikdo neviděl. A očividně se mu to dařilo.. Hehe, ten člověk o mě nemá ani potuchy.. Hmm, mohl bych se k němu připlížit.. a... Rychle začne myslet na něco jiného.. Má na sobě zbroj z černé kůže, nad zápěstím má pěstní štítek, levou rukou ždímá jílec svého meče.. Zajímá mě co se bude dít.. Ale už tu čekám moc dlouho, proč se třošku nepobavit na cizí účet? Pomalu vstane a neslyšným krokem jde k Altheovi.. Když k němu dojde, prohlíží si jeho zbraně a výbavu.. Pche.. Ty zbraně vypadají jako dřevěné.. Zřejmě si je vyráběl sám.. Usměje se a vytáhne svůj meč.. Přiloží ho k jeho krku.. Vstávej.. hrdino.. Měl by sis víc chránit krk.. Hehe.. Meč nechává na jeho krku a strká do něj, aby se probudil.. Člověk.. fuj, špína tohoto světa.. Ale nemohu ho zabít, i když bych to rád udělal.. Všímá si, že někdo jde do pokoje, někdo další.. Lepší bude, když o mě zatím nikdo nebude vědět.. Než se otevřou dveře, sejme svou čepel z krku Althea a téměř okamžitě si lehne na zem a skulí se pod postel.. Až mě nebudou čekat, předvedu se jim v pravém světle.. hehe, ze mě budou mít respekt.. Chvíli sám přemýšlí, k čemu je se schovávat před vlastními druhy, ale přeci jen je radši nespatřen..

Rudý mor - 11. ledna 2006 19:52

Jakmile Alejandra otevře dveře,rychle je přirazím.Když se mnou mluvíš,dívej se mi do očí!zahřmímTvoje zbabělé chování mě uráží!opět zahřmím a pohrdavě na ní pohlédnu. Vypadá jako čarodějnice.Jenže já se žádných kouzel nezaleknu.při těchto myšlenkách se jí vpiji do očí.Dej na to kotě pozor,nebo ho drž dál ode mě!Smrt kočky znamená pro nás orky přivolání velkého neštěstí.řeknu chladně.Pak pustím dveře a půjdu do svého pokoje,kde si sednu na postel a po chvíli přemyšlení a zvažování(ale opravdu jen krátké chvíli)si lehnu a předstírám hluboký spánek.

- 11. ledna 2006 22:59

Když vidím jakým způsobem mluví ten ork s mojí Alejandrou krev ve mně kypí. Kdybych nebyl svázán posvátnými zvyklostmi hosta k hostiteli asi bych mu věnoval více než jen jednu urážku. Během jeho rozhovoru s Alejandrou stojím opodál a ruka mi mimovolně sjede k luku u boku. Je vidět jak se třesu zlostí a má tvář upřená na orka je plná zloby. Po tom co za orkem zapadnou dveře jeho pokoje se otočím a vydám se k jeho dveřím. Prudce vykopnu zadníma nohama abych je rozrazil, nebo upoutal pozornost obyvatele. V rukou nemám žádné zbraně, ale mé oči planou spravedlivým hněvem. A pěsti obou mých rukou jsou za»até v pěst.

Rudý mor - 12. ledna 2006 15:31

Nenuceně vstanu z postele a pohlédnu na kentaura stojícího přede mnou.Copak se děje koňáku?Vypadáš rozrušeně.řeknu posměšně a moje pravá ruka nenápadně směřuje k rukojeti mého kladiva.Co si to ten polokůň o sobě myslí?Už ho jednou sejmula ta čarodějnice,chce snad další nakládačku ode mě?pomyslím si a pohrdavě se na něj zašklebím. Moje ruka zatím už uchopila kladivo a jsem kdykoliv připraven potencionálního protivníka udeřit.

Nybbas - 12. ledna 2006 18:44
	Dál leží pod postelí a poslouchá co se děje.. Špinavá chátra.. Tihle že mají bojovat boj po boku?

Alejandra de la Vega - 12. ledna 2006 18:50

Druadane,uklidni se. zašeptám naléhavě. Pak se otočím k Rudému morovi. Neměj strach,já se o svou kočičku postarám. Přejdu k jedné z postelí a Lillian na ni položím. A odlož tu zbraň,teď není vhodná chvíle na předvádění,potřebuju přemýšlet Pohledem přejedu pokoj. Hm,nic moc,čekala bych víc,když tolik touží po naší pomoci. Přejdu zpátky ke dveřím a postavím se před Druadana. Tak už toho nech.Já jsem si to s ním vyřídila,ale jestli se někdy Lillian jen dotkne,můžes mu udělat co chceš,pak ti bránit nebudu. Řeknu rozhodně,hlavu na stranu a dívám se mu do očí.

Rudý mor - 12. ledna 2006 19:53

Po Alejandřině výstupu se zle rozchechtám.Avšak po chvíli zmlknu a začnu větřit.Přestanu si všímat Druadana s Alejandrou a přisoupím k jedné z postelí.Co to je za pach?Páchne to jako Elf....ne!Elfové páchnou jinak!Tohle je trochu jiný pach!,sehnu se nad postel pod kterou se schovává Nybbas.Někdo je pod postelí!Cítím ho!Špeh!!!.Něco zabreptám orksky,otočím se a přijdu k postely ve které jsem doposud spal sám. Ještě jednou pohrdavě pohlédnu na Alejandru a na Druadana a s "úsměvem" špitnu Srabe. Opět si lehnu,ale tak abych viděl na postel pod kterou se skrývá Nybbas.To jsem zvědavý,kdo je náš nový přítel.Snad je všechny nezabije dřív než já.opět se pousměji a dál předstírám spánek,s jedním okem mírně pootevřeným.

Pán Tvorstva - 12. ledna 2006 20:43

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvá cesta tě zavedla daleko do jižních zemí, kde podle legend žije černý drak. Jeho temná magie je známá i chováním vlkodlaků pro své účely. Hledal jsi ho pod svou lidskou i vlkodlačí podobou, ale najít se ti jej nedařilo. Až on si našel tebe. Probral ses v temné kobce a jediné co jsi viděl byl neúprosně se blížící úplněk. Hledal jsi svůj lektvar, ale veškeré potřeby ti vzali. S příchodem úplňku jsi začal poci»ovat změny. Tvůj čich se zostřil a temnota kobky ti nepřipadala tak neprostupná. Z dálky k tobě přicházeli zvuky, které bys jinak neslyšel. Mezi nimi i hlas dívky. Začal jsi prohledávat každý kousek hrobky a narazil jsi na podivně vystouplý kámen. Po dlouhém a namáhavém zkoumání se ti podařilo kámen odsunout a otevřít tak úzkou a neosvícenou chodbu. Uvnitř byl příjemný chlad a vítr ti prozrazoval, že ti pomůže dostat se ven. Prošel jsi mnoho uliček a mnoho otvorů, ale nemohl jsi najít cestu ven. Byl jsi rozzuřený na černého draka a rozhodl jsi se za každou cenu ho zničit. Druhý den, jak jsi odhadoval byl poslední před tvou přeměnou a ty celý nervózní a trochu hladový jsi hledal skrýš s tvými věcmi. Podařilo se ti to. Tušil jsi, že za pár okamžiků vyjde měsíc a ty strávíš noc běháním po hradu a zřejmě se při pokusu o získání masa zabiješ. Ale záchrana v podobě malé lahvičky s tekutinou tě zachránila. Byla v ohromné místnosti plné lidí v klecích. Všichni bolestně řvali, jak se postupně začali proměňovat. Měl nastat brutální boj, který přežijí ti nejsilnější. I když ti to rvalo srdce, vzal jsi lahvičku a vrátil jsi se do tajné chodby. Bolest se stupňovala. Rychle si vyprázdnil obsah lahvičky a utíkal jsi pryč od ostatních vlkodlaků. Přišla noc a s ním tvá proměna. Lektvar pomohl. Vnímal jsi a cítil chu» krve, ale i křik ženy, který tě doprovázel celý pobyt v tomto bludišti. Využil jsi zvýšeného sluch, čichu i zraku a hledal jsi cestu ven. Tvůj hlad tě však provázel. Dva dny jsi již nejedl a tato podoba měla hlad stále. Pocítil jsi prudký záchvěv větru, který přicházel z místa od kud jsi přišel. Otočil jsi se a zavětřil. Pach masa naplnil celé tvé tělo a najednou ti nepřipadalo nic důležitějšího než jídlo. Tvé oči sice viděli tu hrůzu a chtěli to zastavit, ale tvé tělo nebylo ovladatelné. Křičící žena stála připoutaná v řetězech. Byla sama a neviděla tebe, ani malý otvor, kterým jsi se přiřítil. Slyšela jen tvůj dech, jak ses k ní stále blížil. Prosila, že již řekla vše a že ti dá svou mysl ty ses však nezastavil. Byla to prázdná slova obyčejného kusu masa. Pak si ucítil ránu, jak do tebe uhodil nádherně zlatý blesk. Rozzuřeně jsi skočil a začal jsi drásat její nahé tělo. Trhal jsi z ní kusy masa a utišoval si svůj hlad. Poslední, co jsi viděl, byl zbytek jejího krásného těla s podivně lesknoucí se pletí. Ležel si na vlhké zemi pokryté mechem. Matně sis vzpomínal na události předešlé noci. Ale velmi dobře sis vzpomínal na slib, že černého draka zabiješ, a» to stojí cokoliv. Avšak uvědomil sis, že si pamatuješ i věci, které se v tvém životě nikdy nestaly. Získal si i nějaké nové schopnosti. Dokážeš číst myšlenky lidem a elfům, ale ze všeho nejdůležitější je, že nyní víš, kdo dokáže zabít černého draka. Vydal jsi se proto do dalekých hor, kde jak nyní už víš, sídlí zlatý drak a obávaný nepřítel černého. Našel jsi horu na pohled obyčejnou, ale vidíš vchod do jeskyně. Je obrovský a krásně opracovaný, ale jakmile jsi se k němu přiblížil vyletěli tři draci. Pokoušel jsi se jim přečíst myšlenky, ale nešlo to a tak jsi začal řvát, že chceš mluvit s jejich pánem. Přes dlouhé dohady se zvrásčeným starcem tě dovnitř dovedli. Vešel jsi do obrovské místnosti s trůnem. Zlatý drak, je to neuvěřitelné, ale už jsi ho viděl, takže tě nezaskočí jeho podoba. Před ním klečí jaká si žena zahalená v kápi.

Pán Tvorstva - 12. ledna 2006 21:20

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Král hledí na ženu s přivřenýma očima. Pak se podívá na tebe a zaskočeně pozoruje jak k němu přicházíš. Víš, že mu můžeš důvěřovat a tak mu vypovíš veškeré události, i před ženou. Hmm… Tak to vypadá, že sse dosstaneme do jeho hradu nepozorovaně. Řekne král syčivě, když mu dovyprávíš svůj příběh. Nyní ssi běž odpočinout. Zítra sse sspolu ss osstatními vydášš na cesstu.

Pán Tvorstva - 12. ledna 2006 21:23
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Do místnosti vtrhne jakýsi muž. Jeho veliká hruď se zvedá, jak nervózně oddechuje. Vypráví nějaký příběh, kterému nerozumíš. Dojde ti, že tě král začaroval a tak jen mlčíš. Poté ho pán pošle pryč a ty opět zůstaneš sama s králem.

Pán Tvorstva - 12. ledna 2006 21:46

Dveře vašeho pokoje se otevřou. Dovnitř vejde muž (Vlkolin) a za ním dva draci s malými dětmi. Děti si vás prohlíží s nadějí v očích, vidíte jak jim po tvářích od krve stékají slzy, ale ani vzlyk. Tichounce čekají na povel jejich pánů, draků. Draci chvíli čekají, jestli budou vaše hádky pokračovat. Pak ale usoudí, že jste beznadějní, jako všichni lidé a dlouhým bičem mrsknou děti po zádech. Jedno vykřikne bolestí. Drak sykne bič opět šlehne po jeho zádech. Dítě si utře slzu a zmizí vám z očí.

Vlkolin, stříbrný vlk - 12. ledna 2006 22:16

Do místnosti příde muž vysoký asi 2 metry, hruď má velkou a silné paže.Bílé vlsy mu dodávají zvláštní vzhled.Vypadá jako člověk, ale je na něm něco jiného.Na zádech mu visí meč, který mu kouká nad pravým ramenem a vyčuhuje u levé nohy.Tělo mu chrání kožená zbroj. Po příchodu do místnosti si každého člena pomalu prohlídnu.Zastavím se u orka (Rudý Mor) tebe si budu hlídat až projdu úplně všechny řeknu nahlas: Vy jste ale skupinka 3 půlelfové,člověk, kentaur a ORK poslední slovo řeknu pohrdavě. Co ty tady asi pohledáváš? Potom se porozhlédnu po volné posteli a zamířím k ní. Na tu si sednu a nedůvěřivě si je všechny hlídám.

- 12. ledna 2006 22:17

Zrudnu a velice otřeseně se podívám na Alejandru. Jak mne může takhle ponižovat? To přeci nemyslí vážně? Copak vůbec nic nechápe? Chvíli stojím jak solný sloup, ale pak se skutečně rozzuřím a vykročím k orkovi, abych mu jeho pokrývku nacpal do chřtánu. Udělám sotva pár kroků, když si všimnu jak se tu zachází s dětmi. Okamžitě vyrazím ke dveřím a k tomu z draků, který švihal dítě po zádech. Přiskočím k němu a pokusím se mu vytrhnout bič, který drží v ruce. Při tom stále ještě v ráži, z toho jak mne ork vytočil zařvu: Když jsou to vaši nepřátelé, tak je zabijte! Ale nebijte je a nezotročujte, to je horší než cokoliv jiného.

Rudý mor - 13. ledna 2006 13:12

Ležím stále na posteli a jedním okem pozoruji celé dění.Tyhle draci se mi začínají líbit. Jakmile přijde Vlkolin a stoupne si u mé postele,aby si mě prohlédl,otočím hlavu směrem k jeho tváři a co nejchladněji se mu zadívám do očíAle,ale další na seznamu mrtvol.Je skoro tak vysokej jako já,to bude zajímavý.Toho šediváka a toho kentaura si budu hlídat!pomyslím si a dál přdstírám spánek. Hehehe.To co ta špinavá elfka udělala tomu polokoni je lepší, než kdybych ho na místě zabil.

Argotes - 13. ledna 2006 14:48

Jakmile přijdu do pokoje usadím se na jedné z postelí. Mlčky hledím do země a myšlenky se střídají jak na běžícím pásu. Proč jsme vlastně tady? A jak můžeme vědět, že to není obyčejná lest? Možná, že není, ale jak to poznáme, když to nezkusíme? Co z toho ale budeme mít? Vždy» Budeme riskovat životy! Ale třeba nám dají hromadu zlata a slávu! Ano…… Bezmyšlenkovitě vyskočím a spokojeně řeknu. Ano jsem odhodlán jim donést tu runu nebo co to bylo! Veliké oči si všechny prohlížejí a až teď si uvědomuji, co se kolem děje. Dívám se na plačící děti a na drak s bičem v ruce, jako by to bylo docela běžné, ale když dítě udeří spadnu oněměný na postel. Proboha?! Proč to dělají?

Alejandra de la Vega - 13. ledna 2006 17:14

Jako bych Druadanovi četla myšlenky,vím přesně,co co teď myslí. Proč,proč,proč!!??Proč se musí pořád jen do něčeho plést!!!Teď se přece potřebujeme rozhodnout a ne se hádat!!! Cítím,jak mi do očí vstupují slzy,ale rychle je zaženu. Nesmím se tu rozplakat jak malé dítě,zvláš» ne před tím orkem.Už tak jsem mu dost nahrála,víc už ani není třeba. Odvrátím od něj pohled,přejdu k posteli,lehnu si na ni a dívám se do stropu.Lillian se mi stočila na hrudi,vrní a já ji bezmyšlenkovitě hladím. Já bych šla pro ty runy nebo co to po nás chtějí,ale Druadan se k nim nikdy nepřidá...A já bez něj nepůjdu! Podívám se na to mé malé vrnící klubko. Ty se máš,maličká,tebe nic netrápí.Někdy bych chtěla být jako ty,nemít starosti,jen se nechat hladit a rozmazlovat. S povzdechem zavřu oči a upadnu do polospánku.

Pán Tvorstva - 13. ledna 2006 18:18

Druadan zachytil bič, který drak třímal ve své šupinaté pravačce. Zastavil jsi tak další ránu, ale nepodařilo se ti ho vytrhnout. Hadí ocas sebou švihne a pleskne tě po koňském těle. Lidská postava je pokryta tmavě zelenými šupinami a z obličeje protáhlého, takže se podobá spíše ještěrce na tebe nenávistně zírají dvě rudé oči. Drak vycení své zažloutlé zuby a zasyčí. Levá ruka, stejně šupinatá jako druhá, až na pár míst, kde se podobala lidské kůži, tě chytla pod krkem. Cítil jsi nátlak na svém hrdle, jak potřebuje vzduch, který se mu nedostává a teplou krev jak stéká z ran, které způsobili dračí drápy. Ve chvíli, kdy máš pocit, že tě opustí vědomí nátlak pomine. Drak se zhroutí k zemi a v křečích sebou škubal. Jeho dračí přítel popadl děti a rozběhl se ze strachem pryč. Běží docela rychle, ale jak se ohlédne zpět, jestli jeho druh ještě žije narazí do Dinginga, který padne k zemi v bezvědomí. Drak s dětmi také zavrávorá, ale brzy se zase pevně postaví a se zuřivým zařváním běží i s dětmi pryč. Ty se podivuhodně a krutě usmívají a máš pocit, že se natahují k mrtvole draka, který se pokusil ublížit Druadanovi a leží mrtev na zemi. Rudý mor, jež předstíral spánek a poslouchal dění kolem na široké posteli, která okamžitě jak na ni usedl zrudla a barva krve v ní tančila jak tanečnice u obětního obřadu. Tento uklidňující pohyb zajistil, že Rudý mor opravdu usnul ničím nerušeným spánkem. V Altheově posteli se prolíná mnoho barev. Nejsou křiklavé, ale ani temné. Je to nádherný souboj barev, které se navzájem doplňují. A sny jsou ničím nerušeny do doby, než uslyšíš dračí výkřik. To tě probudí. Ukrytý Nybbas leží pod postelí Rudého moru, která se prohnula a uvěznila ho tak. Podlaha se leskne jak černé zrcadlo a on vidí siluety všech přítomných. Také vidíš mrtvolu, která jako by se dívala na něj dívala. Alejandřin polospánek se promění ve spánek plný nočních můr, kde nejsou draci a ani Lithian. Tvá postel je černá bez jakékoliv barvy, kromě malého místa, kde leží tvá kočka. To je místo, plné pestrých barev rotujících pořád dokola. Vlkolin si sedne na jednu z postelí a ta okamžitě ztmavne. Nemá určitou barvu, ale připomíná stříbro. Jemně se přelévá sem a tam v určitém tempu. Je to velmi uklidňující pohyb, který nutí Vlkolina lehnout si a zapomenout na tento svět. Hned vedle se Argotes, jehož nadšení rychle pohaslo usadil na svou postel a hypnotizován podivnou změtí barev ji pozoruje. Černá podlaha se leskne a pohlcuje světlo bez původu, podobně jako v místnosti s králem. Strop jako by ani neexistoval. Přítmí, které zde panuje je příjemné a když se pokusíte ten strop přece jen najít, spatříte temný vrchol skály, ale je tak vzdálený, že hned odvrátíte oči, protože vás z toho začnou bolet.

Pán Tvorstva - 13. ledna 2006 18:18

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Jenom krutá smrt. Malé děti, kterým pukají těla, když se pokoušejí utéct před ohromnou stvůrou, kterou nejsi schopna spatřit jinak, než jako temně černý stín a vystupující rudé oči. Jeho pohled se zastaví na tobě. Hlas, který by spíše dokázal utěšit rozplakané dítě a svůdný, že by mnoho žen okouzlil k tobě promluví a přece se temnota nerozvíří v pohybu mluvy. Není cesty zpět má drahá….Není cesty zpět.

Pán Tvorstva - 13. ledna 2006 18:19

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Cítíš rozruchy v téhle místnosti. Dobře víš, co si všichni myslí. A taky víš, že pod postelí orka leží přilepený elf a poslouchá vaší debatu. Když se ohlédneš na plakající děti, je to jasné, co jsou zač. Obě mají malou ranku na ruce a tetování vypálené do ruky druhé. Tetování ve tvaru draka je nádherně černé a vzpomínáš si, že takové měli i ti ubožáci z hradu černého. Uvědomuješ si, že jsou to vlkodlaci a zde budou zabiti, protože milují jen svého pána černého. Nejsi překvapený z jejich přítomnosti, ani z tvé postele. Víš, že zde jsi již byl a pamatuješ se na to, ale nikdy se to v tvém životě nestalo.

Alejandra de la Vega - 13. ledna 2006 18:41

Ve spánku sebou vyděšeně zavrtím až Lillian spadne z postele.Slyším kolem sebe výkřiky,ale nevím,jestli jsou ze skutečnosti nebo z mých snů.Něco mi říká,abych se probrala,ale jde to jen ztěží.Nakonec se ale přece jen proberu,ale stále ještě nevnímám nic kolem sebe.Jen ležím,dívám se do stropu a snažím se uklidnit.Panika mě pomalu opouští a já jsem schopná zase vnímat.Kolem sebe vidím půlelfa v bezvědomí,mrtvolu draka a zraněného Druadana.Stále jsem trošku dezorientovaná a tak hned nespěchám ke kentaurovi,ale nejdřív zvednu kočičku a položím ji na postel.Když se mi konečně hlava pořádně pročistí,přejdu k Druadanovi. Jsi v pořádku? Zmateně se kolem sebe rozhlédnu. Co se tu vlastně stalo?

Pán Tvorstva - 13. ledna 2006 18:45

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Po odchodu svalnatého muže obrátí král svou pozornost zpět k tobě. Nevím, co ssleduješš tím, že je zzzabiješš ješště dřív, nežž zabijeme toho netvora! Jeho hlas se rozléhá sálem a oči, jež mu stále zlatě září tě probodávají. Nejssi zde proto, abyss je zzabíjela bezdůvodně. Zemřou, až zzradí a to jen po sslibu! Takžže mi pověz, co ti tak vadí na těch lidech? Dívá se na tebe se zhora, aby zdůraznil tvé postavení.

Rudý mor - 13. ledna 2006 19:17

Jakmile uslyším zvuky otevřu očiSakra!Asi sem usnul!Tohle už se nesmí opakovat..Vstanu z postele a pohlédnu na půlelfa,který leží na zemiHmmm.Co se tady sakra stalo?Na chvíli usnu a už se tady válí mrtvoly.přistoupím k Dingingovi a kleknu si nad jeho tělo,zkoumavě na něj pohlédnu a hrubě pronesuBude v pohodě!vstanu a pohlédnu na mrtvé tělo drakaFííha!Ta ještěrka to dostala!Takže přece jenom nejsou tak silní! Otočím se na zraněného kentaura a na Alejandru,která stojí u něho.Co se stalo? zeptám chladně kentaura.

Vlkolin, stříbrný vlk - 13. ledna 2006 20:13

Vstanu z postele a jdu se podivat na mrtvolu draka, prozkoumám jeho ránu.O chvíli později vztanu od mrtvoli, přejdu k posteli orka a vytáhnu meč z pochvy, tak aby byla slyšet jen ocel otírající se o kůži.Zvednu meč a namířím ho čepelí směrem dolů na postel a řeknu: Vylez zpod postele elfe. zabručím naštvaným hlasem. Jestli nevylezeš probodnu tě skrz na skrz. snažím se to říci výhružným tónem a počkám jestli elf vyleze.

Rudý mor - 13. ledna 2006 20:42
	Když uslyším onen zvuk ostří meče,otočím se zády ke Druadovi a zaostřím na Vlkolina Hmmm.Já toho elfa poznal po čichu,ale jak ho odhalil on? Hééj!Člověče!Zastrč ten mečík!zahulákám na VlkolinaJe to moje postel tak bacha!! Příjdu až ke své postely a oběma rukama jí převrátím.Pak se rychle chopím svého válečného kladiva.

Vlkolin, stříbrný vlk - 13. ledna 2006 21:09
	Když přiběhne ork tak trochu sklopim meč, ale ne úplně. Pořád si dávam pozor a podívám se na elfa zastršujícím pohledem a hrubým hlasem řeknu: Co tady děláš a kdo jsi?!

Rudý mor - 13. ledna 2006 21:37
	Natáhnu obrovitou svalnatou ruku(tlapu) a hrubě zvednu elfa ze země.Přitom si ho prohlížím.Hmmm.Tak přece je to elf!Ale nějakej divnej! Chytím ho levou rukou pod krkem,ne moc silně,ale i s takové sevření se nemá šanci vymanit a pravou rukou mu přiblížím své kladivo k jeho tváři.Tak hezky povídej,dokud máš čelist celou.

Vlkolin, stříbrný vlk - 13. ledna 2006 22:14

Být tebou tak promluvím, protože tady orkovi je úplně jedno jestli si na seznam zabitých připíše jednoho elfa. Podívej se na to kladivo to ti ty tvoje kostičky rozdrtí jako nic a nebude to tak rychlá smrt, ale naopak pomalá nejdřív začnem u nohou a pak přejdeme na ruce, protože ty jsou pro tebe asi důležité a nakonec přejdeme k hrudníku a žebrům. A až ti nějaký to žebro zlomí a to ti propíchne plíce tak nevim nevim. Já osobně bych to zažít nechtěl. Takže ti radim abys to vyřešil po dobrém. A teď odpověz HNED!!! všechno to řeknu úplně v klidu a poslení slovo na něho zařvu. Už mi začíná docházet trpělivost.

Nybbas - 13. ledna 2006 22:47

Nybbas nehnutě visí v orkově sevření.. Ještě jednou mě nazvi elfem, tak tě nadosmrti budu nazývat skřetem.. Nybbas je hrdým drowem, nemá problémy zůstat klidný i v takovýchto situacích.. Bolest mu nevadí, od mládí ji umí dobře potlačovat. Ignoruje orkovo kladivo i vlkolinovy výhrůžky.. Slabá a mrzká stvoření.. Jelikož má celý zbytek těla volný, tak se zhoupne nohama a kopne oběma vší silou do morových slabin..

Rawen Ithilin - 14. ledna 2006 09:16

Letím...letím nádhernou krajinou...pod sebou vidím hluboké lesy, před sebou vysoké hory, jejichž vrcholky jsou pokryté ledem a z nichž vytékají řeky jako temné stužky lemující krajinu...všechno je krásné a já se cítím bezstarostný...všechno je tak krásné...ale najednou se něco pokazí...něco je špatně....všechno se promění v černou tmu a já padám...padám temnotou a čekám náraz...přepadá mě panika a děs...chci křičet, ale nejde to...místo toho uslyším pronikavý řev v propasti pod sebou...řev, ze kterého mi běhá mráz po zádech... Divoce sebou trhnu a posadím se na své posteli celý uřicený a zmatený. Doufám, že jsem nespal příliš dlouho. pomyslím si a začínám se trochu orientovat. Mé oči spočinou na mrtvole draka a pak na Dingingovi, který taky nejeví známky života. Může mi někdo vysvětlit, co se to tu děje?! zakřičím, ale zřejmě tomu nikdo nevěnuje pozornost, všichni se dívají na jedno místo a vypadají napjatě. Zahledím se tam také a spatřím nějakého temného elfa v sevření Rudého mora. Žeby to udělal ten elf? Nebo jenom další horkokrevná rozmíška? Oni se tu snad povraždí mezi sebou! pomyslím si, ale dál jen sedím a pozoruji, jak sesituace bude vyvíjet dál...

Vlkolin, stříbrný vlk - 14. ledna 2006 11:14
	soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Když na nás Nybbas kouká a nějak se mu k odpovědi nechce. Upřu na něj podhled a zavrtím hlavou.Nechtěl jsem to udělat, ale nic jiného mi nezbívá. pořádně se mu zakoukám do očí a začnu mu číst mišlenky. Chtěl by si kopnout jo, tak dobře. a ve chvíli kdy je připraven Mora kopnout snažím se tomu zabránit tím, že se mu ty nohy snažím chytit.

Vlkolin, stříbrný vlk - 14. ledna 2006 11:49
	Když na nás Nybbas kouká a nějak se mu k odpovědi nechce. Upřu na něj podhled a zavrtím hlavou. Nechtěl jsem to udělat, ale nic jiného mi nezbívá,když to po dobré nechceš. pořádně se mu zakoukám do očí. Chtěl by si kopnout jo, tak dobře. a ve chvíli kdy je připraven Mora kopnout snažím se tomu zabránit tím, že se mu ty nohy snažím chytit. A udělat mu na na ně páku, aby se to nemohlo opakovat.

Nybbas - 14. ledna 2006 13:37

Vlkolin sevře Nybbasovy nohy dříve, než kopne Mora.. Vidím, že zřejmě budete velmi dobrý tým.. V jednom byste asi neměli šanci.. Ušklíbne se.. Stále má však volné ruce.. A já si myslel, že ten vlkolin bude chytřejší.. Svojí ostrou a kostnatou pěstí udeří vlkolina do hlavy, kterou má přímo pod sebou.. Vlkolin povolí sevření a Nybbas uvolní jednu svojí nohu, kterou kopne vlkolina tak, že se mu otočí hlava na druhou stranu.. Hodláte to řešit civilizovaným způsobem? Nebo se tu budeme bít? Podívá se na všechny okolo..

Rudý mor - 14. ledna 2006 14:32
	Začnu Nybbase pomalu škrtit.Už mě nebavíš!řeknu nenávistně.Tak hele!Řekni kdo jsi a co tady děláš!Nebudu se tě už ptát dvakrát!zahulákám a moje kladivo už je takřka přimáčklé k Nybbasově tváři.Hahaha.A» mi dá ten skrček záminku!Prosím!!

Nybbas - 14. ledna 2006 14:45

Pohlédne orkovi do očí a na jeho tváři se objeví podivný škleb.. Orku, mě nebudeš vydírat nikdy.. A nikdy se vůči mě nezmůžeš na víc než na to, dát kladivo k mojí tváři.. Plivne mu do obličeje.. Potom rukou zajede orkovi do šlach svalnaté paže... Nybbas zná mnoho slabin orků.. Mají mnoho svalů, ale také mezi nimi mají místečka, která jsou citlivější než ostatní.. Potom prsty sevře celou jednu jeho šlachu, za kterou zatáhne.. Vypadne mu z ruky kladivo.. Potom rychle udělá to samé na jeho druhé ruce.. Ork ho sice drží pod krkem, ale Nybbas jeho za slabiny.. Jeden pohyb a ork bude trpět strašlivou bolestí.. Ubohé zvíře.. hehe potom se na něj usměje.. Teď se mi bude vyjednávat mnohem lépe.. Teď mluv ty, představ se a pěkne mi řekni, co hodláš dělat.. A jestli ne, tak poznáš, jak bolí, když se trhají šlachy..

Rudý mor - 14. ledna 2006 16:46

Prudce se vytrhnu Nybbasovu sevření.Přitom ho odhodím pár metrů před sebe.Nejsi jedniný kdo umí snášet bolest.a zle se usměji. Nechtěl jsem tě zabít,ale urazil jsi mě!!!Teď se musím pomstít!!zařvu krvelačně a zvednu kladivo ze země.Tas svůj meč!!!štěknu na něj.šlachy mě pořád bolí,ale ta bolest mě nabíjí zlobou.Tak teď teprve pozná co je to bolest! Počkám až Nybbas tasí meč a pak proti němu vyrazím s krvelačmým bojovým rykem.Jakmile jsem blízko Nybbase rozmáchnu se kladivem(mířím na jeho pravý bok).

Nybbas - 14. ledna 2006 16:52
	Rychle vyskočím ze země.. Když vidím, že na mě letí orkovo kladivo, dělám hbitou otočku (doprava) a přitom ho nechávám sklouznout po svém štítu.. (levá ruka) Když už je orkovo kladivo mimo mne, tasím svůj meč.. Neprovokuj.. Nejsem tu, abych s tebou bojoval.. skřete Tupá, zelená obluda..

Rudý mor - 14. ledna 2006 17:08
	No jo.Zapomněl jsem jak dovedou být elfové zbabělí!křiknu posměšně a tasí sekeru,kterou mám vždy u pasu.Niní držím v pravé ruce kladivo a v levé sekeru.Změřím si nenávistně Nybbase od hlavy k patě U Ork-antaka.Jeho smrt mi moc nepřinese,ale neměl mě vyprovokovat. Tak póóóóď!!zařvu bojechtivě.

Nybbas - 14. ledna 2006 17:40
	Nevěřícně kroutím hlavou.. Ano, hromada svalů bez mozku.. a ještě k tomu zelená.. Nebudu s tebou bojovat, nemám jediný důvod.. Ale varuji tě.. Zamáchá mečem kolem sebe.. Pokud začneš, nebudu tě šetřit. Podívám se na něj a čekám, co mi odpoví, nebo jestli se na mě vrhne..

Rudý mor - 14. ledna 2006 18:01
	Nevěřícně na Nybbase zírám.Hmmm.Bojí se mě!Jinak by už dávno zautočil. Hahahaha!No neboj já tebe taky ne!řeknu posměšně,ale s opovržení v hlase. Vyrazím proti Nybbasovi.Sekerou vykryji jeho výpad mečem(jestli nějaký podnikne) a kladivem se po něm co nejsilněji oženu(mířím na tělo).

Nybbas - 14. ledna 2006 18:16

Nebudu s ním bojovat a už vůbec v sobě nechci rozdmýchat svou nenávist a krvelačnost.. Jen klidně stojím.. Dostávám úder kladivem do boku, který mi kdysi dávno poranila medvědice.. Rána mě odhazuje až ke zdi.. Dopadám na zem a z nosu a úst mi začne vytékat krev.. Ne, Nybbasi.. Ne, klid.. Nerozřuz se.. zůstaň klidný... Bolest téměř necítím, snažím se udělat vše proto, abych se dokázal ovládat.. Orku, říkal jsem ti, že s tebou nebudu bojovat..¨ Pomalu vstávám ze země a vyplivuji krev..

Rawen Ithilin - 14. ledna 2006 18:45

To jsou ale tupci. pomyslím si Chovají se, jako malé děti, které se hádají o lízátko... Klidně se opřu o svou postel a bez výrazu sleduji jejich hádku. Je to k vzteku, ale ze zkušeností vím, že je lepší se do takových věcí nemíchat. Ten elf by nám měl říct co je zač, protože bychom ve výpravě měli důvěřovat jeden druhému. Ale ten Mor je neskutečný! Chová se, jako by o světě věděl všechno! Nejradši bych mu nakopal ten jeho zelený zadek!...

Pán Tvorstva - 14. ledna 2006 18:56

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Král se na tebe stále dívá, ale jeho mysl je zcela nepřítomná. Ticho se stále prodlužuje a ty slyšíš tep vlastního srdce. Pak se z ničeho nic ozve hroziví řev a král stojí vzpřímený a pohled upírá na dveře. Opovážili sse zzneuctít mého pohosstinství! Ne jen, že kvůli nim padl můj sslužebník, teď sse rvou mezzi ssebou! Řve a jeho hlas se násobí ozvěnou. TY! Zahřímá a ukáže na tebe šupinatým prstem. Jdi a varuj je! Vykřikne a rázovitě odejde a nechá tě samotnou v ohromné místnosti, která jako by se třásla v bázni před vztekem jejich krále.

Rudý mor - 14. ledna 2006 18:56
	Naštvaně dojdu k Nybbasovi a kopem ho povalím na zem.Zvednu kladivo nad hlavu a zlostně zabručímKdyž nechceš bojovat,tak zemřeš. Dál čekám s připraveným kladivem na Nybbasovu reakci.

Nybbas - 14. ledna 2006 19:04
	Chvíli orka sleduji.. Pokud je to mým osudem... Ne, tohle nebude mým osudem.. Jedna má noha najednou míří k jeho hlavě.. Při tomto zvláštním akrobatickém kousku jsem stále na zádech, s jednou nohou skrčenou, ale odrážím se rukama do vzduchu abych doletěl až k orkově hlavě.. Když téměř má noha dopádá na jeho tvář, chytám ho oběma rukama za levou nohu a škubnu s ní..

Rudý mor - 14. ledna 2006 19:24

Nečekal jsem to a tak spadnu na zem.Rychle ovšem vstanu a oklepu se.Na místo toho,abych se znovu do Nybbase pustil se však na něj usměji tak že odhalím svoje hrozivé tesáky, na kterých je v určitých místech vidět zaschlá krev.Tak přece pud sebezáchovy zapracoval co?řeknu teď už "normálně".Normálně bych tě býval zabil už mnohem dříve,ale toto místo rozhodně normální není.Navrhuji tedy,aby jsem toho nechali. zdělím velmi nuceně a pomalu Nybbasovi(je vidět,jak velmi nerad tato slova říkám) Pokud ale trváš na pokračování boje..........vychrlím ze sebe s nadějí v hlase a v očích se mi opět zle blýskne.

Nybbas - 14. ledna 2006 19:35
	Vstávám a otírám si obličej, na kterém mám ještě neco krve.. Myslíš si, že bych se nechal takhle zřídit, kdybych chtěl? Tupoun.. Seberu svůj meč, co mi mezitím vypadl.. Potom ho zasouvám do pochvy.. Urovnám si oblek a pak se narovnám.. Je na čase se představit.. Jmenuji se Nybbas, syn Bheliův.. Jsem tu na povel krále, byl jsem vybrán, abych vás doprovázel na výpravě.. mírně se ukloním..

Isaqvera Strážkyně - 14. ledna 2006 19:44

Ne rtech se mi objeví úsměv. Jsem vyloženě veselá. Tělem se mi šíří teplo a radost. Se skloněnou hlavou čekám až můj pán odejde. Pak se ladně postavím a zamířím do místnosti pro naše hosty. Moje chůze je čím dál tím elegantnější. Ladné boky se však začínají pohupovat nepřirozeně. Dojdu ke dveřím a pohybem ruky je před sebou otevřu. Vcházím doprostřed místnosti. V očích mi jiskří světlo. Ale nedívám se na nikoho z vás. Jste mi lhostejní, ale přeci se zdá že vám chci něco sdělit. Můj pohled padne na peroucí se dvojici. Rudé rty se na ně vesele usmívají. A pak klidným hlasem promluvím Zneuctili jste pohostinnost mého pána. Chováte se hůře než potulní psi. Budete potrestáni. Zmlknu a zcela upoutám vaší pozornost. Ale nic se neděje. Jen zavřu oči. Už už chcete pokračovat, když se kolem mne zvedne vítr. Spolu s ním se objeví prach. Začne kolem mne divoce vířit. Někteří z vás jsou dost blízko a musí si proti bodavým jehličkám zastínit oči. Jemné snítka se zabarvují do nefritové barvy. V jednou výbuchu se clona prachu zvedne hluboko do vzduchu. Jak pomalu klesá, začíná odkrývat blánovitá křídla výhružně roztažena a zdůrazňující mou výšku. Pak se objeví tlama plna hrozivých zubů ostrých jak břity. Mám ji rozevřenou a chlubím se svou „výbavou“. Oči jsou nekonečně temné a pohled do nich způsobuje závra». Jemné nefritové šupiny na hlavě přecházejí na krku a hrudi v ohromné pancéřování, které ne každá zbraň prolomí. Od hlavy až po konec ocasu se táhne řada ostnů, stejně nebezpečných jako zuby. Stojím na statných osvalených nohách zakončených sáh dlouhými drápy. Celé mé tělo na výšku bez rozpjatých křídel měří „pouhých“ 19 sáhů, vedle vladaře nepatrná velikost. Ale vás mnohokrát převyšuji. S hlubokým vrčením skočím na peroucí dvojici. Orka bez milosti sevřu v zubech a pokusím se ho odhodím stranou. Na elfovi podobného tvora se vrhnu pařáty. Snažím se jej uvěznit pod tlapou,ale neváhám se opřít velkou váhou svého těla o jeho drobné tělíčko. Dokud nezaslechnu jemné praskání kostí, nepolevuji. Pak bez zájmu slezu a jdu si hrát s orkem. Jde vidět, že na tuto příležitost jsem se těšila. S mohutným řevem předvedu dokonalost svého těla. Křídla roztáhnu a hlavu výstavně vztyčím. Je zarážející, že s vůbec neobávám útoku. Pak chňapnu zuby po noze orka. Chytnu ho za lýtko a začnu zvedat do výšky. Jemně s ním zatřesu. Přeci jen mu nechci urvat celou nohu, ale jen potrhat pár vazů. Temnota očí se zbarvila rudou kaňkou. S největší neochotou pouštím orka k zemi, z výšky. Když sebou pleskne o zem rozhlédnu se po ostatních, hledám další vzdor a hloupost.

Pán Tvorstva - 14. ledna 2006 19:46

Drobná dívka vešla do místnosti. Je to ta, které se má říkat Isaqvera Strážkyně. Bojující dvojce si samozřejmě ničeho nevšimla. Vy ostatní na ní hledíte s trochou obav, její výraz nevěstí nic dobrého. Následná přeměna vám co jste se dívali vzala dech. Sice není tak okouzlující jako ta mudrcova, přesto je to zajímavá podívaná. Konečný výsledek vás aspoň trochu překvapí. Z jemné dívky se stalo mohutné stvoření toliko nenáviděné i obdivované. Co následuje je rychle, kruté a zmatené. I když má Isaqvera mohutné tělo, pohybuje se s lehkostí a přesností. Rudý mor po té co jej v zubech odhodí dopadne na chladnou zem a ne a ne se vzpamatovat. Nybbas se nestačí ani pohnout a už je zavalen ohromnou tíhou. Ani se nemusí snažit potlačovat výkřik, nemá totiž žádný dech, kterým by jej mohl vypustit. Když ucítí křupnutí ani se nedivý, tuto váhu nelze unést na jeho elfích kostech. Nybass, nabere konečně dech a bolestí vykřikne. To jako by byl příkaz temnotě, která jej obklopila a on upadá do bezvědomí. Pak se opět Isaqvera věnuje Rudému moru. Jak tak ork visí hlavou dolů cítí povolování jeho statných svalů a vazů. Marně se snaží zachytit rukama o tlamu dračice, akorát se pořeže o její ostré šupiny. S bolestí zařve, když vaz povolí. Po pádu si ještě vyrazí dech,ale to je maličkost, oproti neutuchající bolesti v noze. Bezmocně se svíjí na zemi.

Rudý mor - 14. ledna 2006 20:08
	Brrrrr!Vspamatuj se!!!!!!!!!! Vstanu a přes četná zranění a znechceně si odplivnu na zem.Sakra!Sakra!To je něco!Vona je drak!!S ní se nemůžu měřit,už sem si to rozdal s chimerou a baziliškem,ale jak ona mě zřídila,to je něco! Šupinatá mrcho!zakleju pro sebe. Seberu svoje kladivoTohle sám nezvládnu. pohlédnu na Nybbase a mírně hodím hlavou ve směru draka.Jak to mám zabít?zeptám se naštvaně

Pán Tvorstva - 14. ledna 2006 20:10

Tímto zastavuji hru. Vznikli rozepře mezi mnou a hráči. Jednak Nybbasi bylo napsáno, že jsi v bezvědomí. Já tobě ani ostatním nechci působit naschvály. Jde o to, že nerespektujete má pravidla a mě se dobře nehraje. To povede k tomu, že ani vám se nebude dobře hrát. Navíc se nemůžete divit,že na vás zaútočili, když jim děláte bordel doma. Takže nyní se musíme domluvit aby se dalo pokračovat. Stačí mi když mi každý z vás tady ve hře napíše, že bude respektovat MÁ pravidla. Nějak jsem si myslela,že to nebude zapotřebí a bude to jasné, když už se naverbujete. Ale stane se…

- 14. ledna 2006 21:18

Dříve, než odpovím orkovi prohodím k Alejandře s poněkud nic nechápajícím, ale povzbuzujícím úsměvem. No já opravdu sám nevím. Zkusil jsem zastavit toho daka, aby nebil ty děti, ale byl silnější. Pak najednou padl k zemi... Nechápu to! Někdo mi asi pomohl. Ale kdo? No tohle je vážně nanejvýše podivné místo i společnost. Zkouším zjistiti zda drak náhodou ještě nežije. Skláním se k němu a podrobně si ho prohlížím. Já ho nechtěl zabít. Jen aby nebil ty děti.... Víc jsem nechtěl. Jsem snad skutečně prokletý? Mé myšlenky však přehluší spor mých spolubojovníků a já jen nevěřícně přihlížím jejich hádce a boji. Jakmile vejde Isaqvera, tak se klidím z cesty a vrhám na ní nevraživé pohledy. Pak však projde proměnou a já mám co dělat aby mne ta 19 sáhová obluda v téhle síni neumačkala. Pokusím se chránit Alejandru vlastním tělem a trochu ji jemně odstrčit stranou střetu.

Vlkolin, stříbrný vlk - 14. ledna 2006 22:37

Koukám na to jak Mor a Nybbas bojují až pak když přijde Isaqvera Strážkyně na nni pohlédnu a když se promění tak z ní nespustím oči. Pak se podívám za sebe jak Druadan kouká na mrtvého draka, přistoupím k němu, ale pořád si dávám pozor na Isaqveru. Jakmile bitva nebo spíše jatka skončí pohlédnu na Druadana a řeknu: Nelam si s tím hlavu, podle mě ho zabili ty takzvané děti. Podle tebe to jsou děti, ale já jsem je poznal, že to byly to vlkodlaci, vypadali jako děti, ale to by ses občas divil co dokážou.

Rudý mor - 15. ledna 2006 09:54

Jak tak stojím čelem k Isaqveře s kladivem v pravé ruce,tak skloním hlavu,abych se podíval na krvácející nohu Hmm.To se zahojí,ale teď s tím bojovat,to by byla sebevražda.Ještě naposledy věnuju Isaqveře nenávistný pohled a pak se otočím přejdu k nejbližší posteli a posedím se. Kašlu na všechny.Hlava toho draka mě před Ork-Antakem vykoupí.A jestli bude putovat s námi,bude příležítostí až až. pohlédnu na svojí nohu a začnu si jí ošetřovat,deku která leží na posteli roztrhám a udělám si z ní obvaz.Haha.Když si vspomínám jak mě jednou ten kroll propích sudlicí skrz na skrz,tak je ta noha k smíchu.Až si nohu dostatečně "vyléčím"a obvážu, tak pozorně sleduji Isaqveru.Hmm.Tady bude potřeba strategie.Ale platí vůbec něco na draka?......Samozřejmě!Všechno co žije se dá zabít!!Jen to v tomhle případě bude trochu těžší!S drakem jsem se ještě nesetkal. Otočím hlavu a pohlédnu na ostatní Kdybychom se všichni spojili,tak draka zabijeme!Jenže někteří jsou moc slabí,moc "hodní".

Isaqvera Strážkyně - 15. ledna 2006 11:09

Shlížím na vás svrchu. Urážení Mora, přecházím s mírným úšklebkem. Poodhrnu horní ret a trošku vycením zuby. Ale zdá se, že to není nepřátelské gesto, ale smích! Když se vše zklidní, posadím se na své zadní nohy a pohodlně složím křídla. Rudý povlak v oku zmizí. Chvíli zadumaně hledím do prázdna stropu a pak se zhluboka nadechnu a vydechnu, až vypustím s nozder obláček kouře. Zdá se, že nad něčím přemýšlím. Nakonec přece jen promluvím. Zdá se, že v dračí podobě mi děla vaše řeč mírné problémy a je s přízvukem. Výborně. Teď mne poslouchejte. Jednak si rozmysli Rudý more svůj útok na mne. I kdyby se ti podařilo mne trochu zranit, o čemž pochybuji, nezapomeň, že jsi v srdci mého společenstva. Ani vaše armáda by zde neměla šanci. Vaše sebevědomí zvednuté lovem nás tam venku je milné. Zabíjeli jste jen naše staré, kteří odešli zemřít „ven“. Teď jsi v jádru a srdci, zdravém jádru a srdci. Jestli si ovšem myslíte, že nabídka, kterou vám můj pán učinil, děla radost i mě, jste na omylu. Jste mi odporní a nechutní, předpokládám, že stejně jako já vám. Jsem spolu s několika draky přesvědčena, že vás nepotřebujeme. Ale bohužel rádce i vladař jsou přesvědčeni o oné věštbě. Musím uznat, že i já vidím znamení na vašich tvářích. Jsou zatím neodkryté, až vaše činy ukáží co jste zač. Ti co zde byli před vámi, zemřeli. Klamná označení je vedla k jejich osudu zkázy. Na rozdíl od krále vás nebudu žádat ani prosit. Samotné značky, které můj druh na vás vidí, povedou vaše kroky k jejich osudu. A» už budete chtít nebo ne. Ale věštba nás nutí vyslechnout si váš souhlas. Mne to uváže ke službě vám. Ale nemyslete si, pro vás to bude znamenat, že ani vy nebudete moct sejít ze stezky. Pouze mrtví. Tak tedy co odpovíte? S očekáváním hledím na každého z vás.

Rudý mor - 15. ledna 2006 12:53
	Opět se má pozornost soustředí na Isaqveru.A když budu souhlasit a tu práci pro vás udělám.Co pak?Co za to? zeptám se s chladně.Má pravdu.Ale tady nebude zalezlá na věky.Tady je v bezbečí,ale venku ork ukáže zuby!Muhehehe.

Isaqvera Strážkyně - 15. ledna 2006 14:13

Pohlédnu na orka. Co pak? Věci se mají takto. Pokud nebude naše mise úspěšná, nebude žádné pak. A když bude? Věštba mluví o dobách kdy se humanoidní tvorové jako vy a my vznešení spojíme. Nelíbí se mi ta představa ani za mák. Ale pokud se tak stane, vy jako zachránci budete mezi svými považováni za hrdiny a mocné bytosti. Věřím, že při novém uspořádání světa, ano změn bude hodně, se z většiny z vás stanou vládci nějaké té vaši říše. Spojením s námi získáváte obrovskou moc. Je neuvěřitelné, že můj pán na toto vůbec přistoupil. Opravdu víte málo o dračí síle. Setkali jste se jen s těmi, kteří šli zemřít.

Alejandra de la Vega - 15. ledna 2006 14:30

Jaké děti? Zeptám se zmateně Druadana. Možná přišli,až když jsem spala. Zavrtím hlavou.Isaquera je sice jako podívaná perfektní,ale mě spíš trápí mě sny a tak ji moc nevnímám,stejně jako jsem předtím nevnímala hádku svých společníků. Druadane. Začnu tiše a váhavě. Myslím,že jsem ve snu viděla tu potvoru,kterou draci chtějí zabít.Jestli to byla ona,je naší povinností jít s nimi. Pokračuji hlasem už pevnějším,naléhavějším,ale stále tiše,takže ostatní nic neslyší.S obavami čekám na Druadanovu reakci.

Rudý mor - 15. ledna 2006 18:08
	Při Isaqveřiných slovech jsem si předtsavil jaké by to bylo vládnout vlastní říši a jaké peklo na zemi bych s nově nabytou mocí mohl rozpoutat.Blaženě se pousměji.Příjdu až úplně k Isaqveře a řeknu Jdu do toho!

- 15. ledna 2006 19:59

Pohlédnu na Vlkolina s povděkem v očích. Díky! Už jsem myslel, že jsem opět něco provedl. Pak se sám zarazím nad upřímností svých slov a otočím se k Isaqveře. Na její dlouhý monolog odpovím jen mlčením a pohledem, který není o nic méně pohrdavější než ten její. Během toho mi prolétne hlavou Možná nejsem tak silný jako tví draci, ale nebojím se tě... A to co říkáš je jistě lež! A i kdyby ne, nechápu tvé pohnutky, jsou zakroucené jak hadí smyčky. Při tom je můj obličej zcela bez výrazu, stojím jak socha s rukama založenýma na hrudi a stále mlčky si ji prohlížím. Na tichý hovor Alejandry, jen mlčky přikývnu a věnuji jí unavený pohled. Pak dodám tichým nicméně cituplným hlasem. Půjdu s tebou kamkoliv, vždy» to víš... Jen výraz mých očí mluví o tom, že pro mne není lehké v téhle situaci to vyslovit. Mé pohrdání Isaqverou není o nic menší, než její mnou. A ten ork se zdá být buď mnohem chytřejším, než je u nich obvyklé, nebo tvorem beze cti. Prolétne mi ještě myslí...

Vlkolin, stříbrný vlk - 16. ledna 2006 12:08

Podívám se na všechny kolem a pak se otočím na Isaqveru a podívám se jí přímo do očí a řeknu: Pokud půjdu s touhle družinou pomoct vám drakům nebude to zadarmo, chci ale jen jednu věc, není to moc nebo říše jako si tady přeje ork nebo nějaké magické zbraně, jediné co já chci je abyste mi pomohly proti vašemu pravěkému nepříteli a tím není nikdo jiný než černý drak, protože se chci zbavit... pohlédnu na ostatní pak hluboce vydechnu vlkodlačí kletby a pokud mi slíbíte, že podmínky dodržíte, tak jdu do toho!!! posledních pár slov řeknu velice hlasitě a odhodlaně.

Alejandra de la Vega - 17. ledna 2006 19:27

Chvíli se na Druadan dívám trochu neš»astným pohledem. Jsem ráda,že půjdeš. Řeknu po chvíli. Jestli mám říct pravdu,bojím se té stvůry,bojím se jí jako dosud ničeho. Zvláš» toho jeho: Není cesty zpět. Dodám v duchu. Pak předstoupím před Isaqueru. Já a Druadan jdeme taky. Dívám se jí do očí. Můžeš si říkat co chceš,mě strach nenaženeš. Pomyslím si opovržlivě. Prohlédnu si Vlkolina zkoumavým pohledem. Myslela jsem si,že bude vlkodlak nebo něco takového.

Pán Tvorstva - 17. ledna 2006 21:11

Za dveřmi uslyšíte chraptivý hlas rádce. Pane, přece sse nebudete otravovat ss těmi červy! Řekněte a já je zzabiji, či je donutím jít! Zdál se být rozrušený a rozčílený. Pane! Vyjekl, když s dveře rozlétly na strany. V nich stál král draků oděný ve své zlaté zbroji z pod níž na vás pohlížel svýma zlatýma očima. Jssem pohoršen, vašším chováním! Doufal jssem, že alesspoň zze sstrachu přijmete, ale jesstli vám nesstačilo ani předsstavení Isaqvery, tak vám předvedu moc pánů. Třeštil oči a se vztekem si vás prohlížel. Co ss toho budete mít? Život. Odsekne i když ví, co jim pověděla Isaqvera. A doufám, že tě toto přesvědčí kentaure! Štěkne a otočí se k dračici Isaqveře. Změň se do lidské podoby! Přikáže. Chvíli čeká, až se promění a přes celý proces mlčí. Nečekaně se před králem objeví rádce a s úklonou promluví. Můj pane, nedělejte to. Ona to nemussí přežít a ani on ne. A nikdy váss nessspatřili. Přece to neuděláte kvůli nim?! Rádce mluví docela nesrozumitelně a vztekem se mu třese hlas. Mlč! Zavrčí na něj král a svou zlatou rukou jej odsune bokem. Rádce z plesknutím padl na zem. Král se na něj ani nepodíval a pohlédl na Isaqveru v lidské podobě. Vššichni ustupte ke zdím! Přikáže, nespouštějíc oči s Isqvery. Poté, co jste ustoupili ke zdi se zvedla vlna větru. Král zvedl hlavu, která okamžitě začala stoupat na rostoucím krku a zvětšovat se. Místo, kde bývaly lidská ústa se vysouvala a přilba i ostatní části brnění srůstaly se zlatou kůží. Oči se protáhly, čelisti rozšířily a tvořili se šupiny. Krk se stále protahoval a se hřbetu mu vyrůstal velmi rychle hrubý plát vedoucí ob špičky ocasu až po konec krku, kde je zakončený dlouhým ostnem. Z jeho celého těla sálalo světlo a téměř vás oslepovalo. Jeho přesný tvar se ztrácí v sálavém světle, avšak přeci i když s obtížemi spatříte obrovité svalnaté tělo, pokryté zlatem. Dračí král se vzpřímil až téměř dosáhl na strop místnosti a osvěcoval ji jako denní světlo. Sálalo z něj teplo a pocit, že kdokoliv se k němu přiblíží umře pomalou a bolestnou smrtí…. uškvařením. Král rozepjal křídla a jejich konci se dotýkal obou stran místnosti. Zlaté blány, zdobeny rudými žilami uvnitř se mírně pohybovaly a vířily jinak nehybný vzduch. Svalnaté tlapy držící celé tělo pevně bez náznaku námahy pokračovaly ve své práci a jenom drápy dlouhé jako lidská noha sebou občas škubly. Tento nádherný a nebezpečný tvor vysoký téměř padesát stop na vás z výšky pohlížel, jako nepatrné tvory, jejichž existence závisí na jeho náladě a úmyslech. Ladným pohybem složil křídla a postavil se na své čtyři ohromné tlapy. Zohnul dlouhý krk a podíval se na kentaura. Vycenil dlouhé zuby, které se na rozdíl od jeho zbytku těla leskly bíle. Ty nevěřří! Já přřessvědčím tě! Drak mluvil velmi nesrozumitelně a syčivě. Neodejít, dokud nevěřří! Dokončil hlasem, jež se rozléhá v místnosti. Podíval se na Isaqveru a promluvil jazykem, jehož jediné slovo byste neuměli vyslovit. Isaqvera v bolesti padla na kolena. Poté se král otočil na kentaura a opět promluvil tím jazykem. I Druadan pocítil bolest, jež proudila jeho tělem jako jed. Po chvíli se oba zhroutili do bezvědomí a jejich bezvládná těla padla ne zem. Král však stále pokračoval ve svém kouzlení. Isaqvera či Druadan občas bolestně vykřikly, ale nic je nemohlo probrat. Král zakončil svůj magickou řeč, podobnou zpěvu ohromujícím řevem. Opět zvedl hlavu ke stropu a z jeho chřtánu se vychrlil oheň. Jeho hruď se zvedala s jeho dechem a zářil jak slunce, jež vyšlo v temné noci. Pohlédl na vás pohledem, který se jasně ptal… Kdo si ještě dovolí nevěřit mi či mým poddaným? Nyní odpočččívat, brzzzy proberou. Otočil se na omráčeného Nybbase a Dinginga. Mávne obrovitou tlapou s drápy. Bolest jejich zranění povolí a tma, jež je obklopovala postupně zmizí v nicotě, od kud přišla. Noha rudého mora se však nezacelí, jen bolet se zmírní, ale stále na ni nemůžeš došlápnout. Jemně otočí dlouhý krk a podívá se na rádce, který stále poníženě leží na zemi. Žijí… Nerysskuj žživot tvůj! A vycení zuby. Pak se podívá na vás a na ležící dvojici. Posadí se na svalnaté nohy, bez dalšího slova čeká na případné dotazy, či marné pokusy o útok.

Pán Tvorstva - 17. ledna 2006 21:11

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Oslepila tě záře, jejíž původ je ti ukryt. Matné vzpomínky, jež ti se míhají myslí, jsou nepřesné a těžko se v nich orientuje. Přesto vidíš moudrost draků a cítíš opovržení, jež k lidem chovají. Musíš s nimi souhlasit, ačkoliv víš, že v normálním světě to tak není. Cítíš se jako duše draka. Poletuješ světem, hledajíc život a nepřítele. Matně si uvědomuješ pravdivost slov lidských, ale převládá v tobě víra v draky a jejich moc. Nedokážeš si vysvětlit nic z toho co se děje, nevidíš nic smyslného a přesto tušíš, že to je rozumné a hlavně pravdivé. Pocítil si pohrdání k sobě samému a nenávist ke své družině dokonce i k Alejandře. A poznal si bolest, jež způsobil nesouhlas se samotným králem. Nyní již víš, že nemohla lhát, jinak by ji stihl krutý trest. Pak se pomalu probudíš. Tvé tělo je zcela bez zranění a necítíš žádnou bolest.

Pán Tvorstva - 17. ledna 2006 21:18

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Bolest se rozlévá celým tvým tělem. Nemůžeš vykřiknout a pohyb je pro tebe něco nemožného. Nenávist, kterou jsi cítila k těm červům nyní znásobila bolest, jež kvůli nim musíš vytrpět. Tvůj pád k zemi je jak pád pírka oproti bolesti, jejichž tvůrcem je tvůj milovaný pán. Žádné myšlenky, jenom bolest a nesrozumitelné mumlání ze světa. Cítíš, jak bolest ustupuje a ty můžeš otevřít oči. Jakmile to uděláš, necítíš žádnou bolest nic..

Vlkolin, stříbrný vlk - 17. ledna 2006 21:38

Sklopim hlavu jako by otec káral dítě a oslovim krále draků a až potom se mu podívám do očí. Zeptám se vás jinak Prosím vás o pomoc proti vašemu dávnému nepříteli a tím je jak víte černý drak, utiskuje vlkodlaky a proti tomu já budu bojovat, ale sám to nezvládnu, a tak vás prosím o pomoc. potom se podívám na rádce Jaký máš na to asi názor? podívám se zpět na krále Prosím, opravdu vás o to prosím, často to nedělám, ale teď nemám na výběr a vaši pomoc opravdu potřebuju.

Alejandra de la Vega - 18. ledna 2006 13:48

Co král dělá Druadanovi mě rozpaluje do běla.Proto před něj předstoupím. Co si o sobě myslíš,ty ubohá přerostlá ještěrko?!Myslíš,jak vy draci jste úžasní,jak jste dokonalí,ale jen se na sebe podívej,nejsi nic,neumíš nic,jen vyhrožovat a ubližovat!K ničemu jinému se ty ani ti ostatní nehodíte!!!Ani té potvory se neumíte zbavit!Potřebujete na to nás,ale i tak nám jen vyhrožujete a zastrašujete nás!Jste ubozí,ubozí,tak ubozí,až je mi z vás zle! Křičím,obličej zkřivený vzteky.Pak se uklidním stejně náhle,jako jsem se naštvala. Chtěla jsem s vámi jít a Druadan taky.Třeba ne kvůli vám,ale kvůli mě ano.Neměl jste sebemenší důvod ho mučit.Ale ne,vy si prostě neustále musíte dokazovat,jak jste silní,aby vám náhodou to vaše přerostlé sebevědomí nesplasklo. Dodám chladně,hlavu hrdě vztyčenou a v očích opovržení. No,to jsem asi přehnala.Ale co,jednak už s tím stejně nic nenadělám a pak,za toco udělal Druadanovi si to zasloužil.

Rudý mor - 18. ledna 2006 16:14

Dál nenuceně sedím na posteli,ikdyž se dračí král proměnil do své ohromné podoby,na mé tváři není vidět sebemenší ohromení,údiv nebo dokonce strach. Hloupá ještěrka!Myslí, že mě může zastrašit?Je velkej a sinej,to jo,ale jednou stejně chcípne. Když si tak silnej a mocnej jak říkáš,proč si na tu prácičku najal nás "ubohé tvory"co?Aby jsi nás tady zastrašoval?řeknu se stále kamennou tváří. Já bych řekl,že nás potřebuješ.A proto se dohodneme.Něco za něco draku!zdělím králi nevraživě a tvrdě.Pohlédnu na svojí nohu a pak na Isaqveru jak leží vyčerpaná na zemi,zlostně se usměji Patří ti to!Jen škoda,že jsem to neudělal já! chvíli se zdá jako kdybych chtěl vstát z postele a Isaqveru dorazit,ale nakonec to neudělám a zůstanu sedět. Zase mi instinktivně pravá ruka těká po kladivu.

- 18. ledna 2006 22:18

Trochu malátně se zvedám ze země, ale zdá se, že nejsem nijak zraněn ani netrpím žádnou velkou bolestí. Můj výraz je plný překvapení a zdá se i nových protichůdných pocitů. Musím se na chvilku opřít o zeď, pak se však opanuji a přistoupím k Alejandře. Lehce jí pohladím po dlouhých vlasech a zádech a tiše hrdelním hlasem řeknu:Děkuji ti za tvá slova. Bohužel se však mýlíš, nebylo to sice příjemné ale cílem nebylo mi ublížit. Myslím že jim jen vůbec nerozumíme, stejně jako oni nerozumějí nám. Pak se mlčky podívám na pána draků a lehce se mu ukloním. Děkuji za tu čest! To že jste mi něco takového umožnil byla velká pocta. Nemohu jinak než učinit co po mně žádáte. V mých očích je nové odhodlání a zpříma hledím na pána draků pln očekávání . Vím, že slyší mé myšlenky a tak není důvod cokoliv říkat nahlas.

Rawen Ithilin - 18. ledna 2006 23:52

Jen hledím na to všechno s posvátnou bázní a cítím se tak mrňavý ve společnosti tohoto stvoření. Nabídku se samozřejmě chystám přijmout, i když si nejsem jistý, jestli by nebylo lepší s tím počkat, až drak zareaguje na projevy ostatních. Hlavou mi probíhá, že jsou všichni hrozně lehkomyslní a hloupí...jestli se budu muset spoléhat na jejich spolupráci, obávám se, že mě čeká ještě mnoho těžkostí. Po tom, co jsem tady viděl si nemyslím, že by se tahle rasa měla obávat najmout zkušené bojovníky, protože tahle sebranka je neschopná...

Isaqvera Strážkyně - 19. ledna 2006 19:54

Těžce se zvednu ze země. Tvář stažena vztekem, ale i ponížením. Neodvážím se pohlédnout Dračímu pánovi do očí, sem tam šlehnu po kentaurovi pohled. Ale není ani zlý ani varovný. Pouze zmatený. Již nereaguji na potrhlé chování orka, svůj trest si jistě vyslouží. Ani na hysterickou scénu té lidské samice. Na Vlokolina žádost jen kývnu hlavou. Aspoň nějaký pokrok. Ale ten kentaur. To přece nebylo nutné! Ne takto. Je to…odporné. Hluboce si oddechnu. Chybí už jen pár souhlasů, které si musím vyslechnout. Ale zdá se, že už chci odejít co nejrychleji. Netrpělivě začnu přešlapovat z nohy na nohu.

Argotes - 20. ledna 2006 22:01

Celou dobu mlčky sedím na posteli a mlčky pozoruji, co se děje. Když přijde samotný král a předvede se v plné kráse leknutím vyjeknu. Zhrozeně pozoruji mučeného Druadana i Isaqveru. Bez čekání vstanu a pokleknu před hrozivým drakem. Rád splním vaše přání, pane. Prohlédnu si jeho hrozivou krásu a pak vrhnu vzteklý pohled po Alejandře. Co to děláš?! Vždy» nás zabije Vykřiknu naštvaně. Pak se opět podívám na krále. Odpus» její drzost, pane… Hlas se mi mírně třepe nervozitou a strachem. Pak se stále skloněný přesunu zpět na mou postel.

Nybbas - 21. ledna 2006 09:00
	Pomalu vstávám a když se narovnám tak zasyknu.. Tělo mě bolí a já chvíli ignoruji co se kolem děje.. Bohyně, to bolí.. Protáhnu se a potom pohlédnu na krále.. Kulhavě dojdu blíže k němu a pokloním se.. Jak jsem už před časem slíbil, půjdu.. A družině pomohu jak budu moci Potom stočím pohled na Mora.. Hloupý skřet.. Jste si pane jistý, že ho máme brát s sebou?

Pán Tvorstva - 21. ledna 2006 23:16

Král souhlasně přikývne Vlkolinovi. Pomůžžem. Sykne s obtížemi a se zavrčením se podívá na starého rádce, jež až nyní pomalu vstal. Chvíli se na něj upřeně díval. Oči mu žhnuly a šupinatá hruď se mu pohybovala klidně a pravidelně. Po chvíli se otočil na ječící Alejandru a zařval. Horký vzduch se řinul do její tváře a zuby se nebezpečně leskly. Křídla vzplála a máváním vířila žhavé plameny. Teplo zalévalo celou místnost a pronikalo i do vašich křehkých těl. V tu chvíli se ozval Rudý mor. Drak se na něj podíval, vycenil zuby a mírně otevřel tlamu. Vypadalo to spíše spokojeně, než rozzuřeně, ale přesto nebezpečně. Hluboký nádech, a prudký plamen. Z jeho pootevřené tlamy šlehal úzký plamen. Podivně tenký a rovný mířil přímo na mora. Prošel jeho tělem a jej pohltila prudká bolest. V plamenech se objevovalo kopí. Proniklo jeho tělem jako bezvýznamnou skořápkou a plameny jej ovíjely jak ranní rosa květy. Za morovým tělem se plameny měnily v mírumilovný kouř, jež rychle mizel. Mor stiskl svou sekeru v pokusech o přeseknutí plamenného kopí, ale bolestí již nebyl schopen jediného pohybu. Král s řevem pozvedl hlavu z jejíž tlamy stále sálaly plameny a s ní se zvedlo i kopí a Rudý mor. Nohy bezvládně vysely dolů a ruce stále křečovitě svíraly sekeru. Královy oči jej upřeně pozorovaly a pohlcovaly ho nebezpečnějším žárem, než oheň jeho tělo. I když bolest sílila, spolu s nesnesitelností Rudý mor nemohl omdlít a bolest jej ani nezabíjela, což bylo snad ještě horší. Rádce pomalu přešel před krále a se spokojeným hlasem, jež nevyzařoval nic jako vyděšení či překvapení promluvil. Král sssi vám přeje sssdělit, že nikoho z vásss nepotřebujeme. Je jen ve vššašem dobru, když půjdete. My přežijeme i horší věci než monssstrum, které vzzzniklo, ale chtěli jsssme uchovat váš druh naživu. Jinak by jssme již dávno vyšli zz těchto děr… Významně se odmlčel. A dovoluji ssse váss varovat. Neurážejte krále a ani nikoho zz náss, nebo» mi to víme. Sykl a podíval se na Alejandru. Hlavně, když nevíte, co sse děje. Nyní čekáme omluvu od Rudého mora, nebo jinak zzemře tou nejhorší sssmrtí, jakou kdy kdo zzzažil! Na tuto větu kladl velký důraz, aby všichni a hlavně Rudý mor pochopili, co se vlastně děje. Nevšímaje si bolestivých skřeků a hučení plamenů odpověděl Druadanovi. Jssme rádi, že jssi pochopil a taky doufáme, zže chápeš i toto. Ukázal šlachovitým prstem pokrytým šupinami na tělo nad sebou. S přehledem se podívá na Altheuse a souhlasně přikývne. Mussím ssouhlasit. Ale od lidí sse nic jiného čekat nedá. Pohrdavě se rozhlédl, ale pak zas pokračoval. Nic méně. Nic jiného nemáme a tak, pokud nepřežijete, náss to alesspoň nezasskočí. S těmito slovy se obrátí k dalšímu ze skupiny, jakoby chtěl každému sdělit svůj názor na jeho myšlenky. Nyní se podíval na Isaqveru Strážkyni. Bylo to nutné. Brzzy ssnad pochopíš proč. Tímto skončí a nesmlouvavě pohledne na Argotese. Mi neodpouštíme tak lehce jako vy. Na to jssou naše životy příliš dlouhé. Ale ona dosstala šanci, a tak i Rudý mor. Jinak by byli oba mrtvi. Pak se zasmál, jako by jej napadlo něco velmi vtipného, nebo by si vzpomněl na starou příhodu, jíž se bavil celá staletí. Nepřeji ssi ho vzít ssebou a obávám sse pokusu zabít Isaqveru. Ale ne kvůli ní. Sspíše kvůli následkům, jimž by mussel čelit. Opět se usmál a pohlédl na Rudého mora visícího z plamenů, jako hadrový panák. Tak zachráníš ssvůj život? Řekl to absolutně klidně, jakoby to bylo to nejběžnější, co kdy řešil.

Alejandra de la Vega - 22. ledna 2006 16:22

Na Drudananovu lehkou výtku zareaguji jen omluvným a snad i trošku provinilým úsměvem. Jinak se zdá, jako by výtky nebo urážlivé pohledy ostatních šli naprosto mimo mě. Ale je to jen zdání. A co si sobě myslí ten nedomrlej človíček?! Až budu mít potřebu se za něco omluvit, udělám to sama, mluvčího nepotřebuju a tím spíš ne jeho! A pak, za co bych se omlouvala, to co jsem řekla tomu drakovi myslím naprosto vážně. Ještě jsem měla přidat, že mu smrdí z tlamy. Pomyslím si vzdorně a uštěpačně. Nijak si dál nikoho nevšímám, přejdu k posteli a vezmu do náruče svou malo a k smrti vystrašenou kočičku. Neměj strach, maličká, to bude dobré. Postarám se, aby ti ta hnusná ještěrka neublížila, neboj. Jsi se mnou, maličká, jsi se mnou, všechno bude zase dobré. Broukám do ouška tomu třesoucímu se uzlíčku.

Vlkolin, stříbrný vlk - 22. ledna 2006 19:35

Jakmile mi král přikývne tak se na něj usměju. Jo! První krok k osvobození vlkodlaků se splněn, brzy je osvobodím a najdu na to lék. Všichni vlkodlaci potom budou bojovat za dobrou věc. Budou chránit lesy, protože to jsou lesní bytosti a ne sloužit někajému drakovi! Potom nahradim úsměv zase výrazem bez citu a otočim se na ostatní promnu si ruce zkontroluji meč jestli je na svém místě a řeknu: Tak už abychom vyrazily! A» to máme co nejdřív za sebou. Otočím se ke králi a rádci Kdy máme vyrazit??? řeknu hrubým hlasem a nasadim lehký úsměv

Rawen Ithilin - 22. ledna 2006 23:43

Když ke mně drak promluvil, nemohl jsem tomu uvěřit. Pak mi všechno došlo: Čtou naše myšlenky! A spěšně jsem vzpomínal, jestli jsem si někdy předtím nepomyslel o králi něco, co by mohl považovat za projev slabosti nebo hlouposti. Na nic jsem nepřišel a tak jsem se jen snažil zachovat si chladnou hlavu a nemyslet na nic, co Jsem nechtěl, aby o mně věděli. Byl jsem z toho všeho tak udivený, že jsem ani nevnímal své okolí, i když kolem šlehaly plameny...Snad už nepotřebuje moje prohlášení. Zadoufal jsem Nerad mluvím zbytečně...

Isaqvera Strážkyně - 23. ledna 2006 14:03

I když není poprvé, co vidím Krále přeměňovat se do své původní podoby, vždy obdivně přihlížím jeho velikosti síle a dokonalosti. Jako malé mládě se zasním a samu sebe si představuji v takové pozici. Až plamen jenž pohltí orka mne probere zpět do reality. Škodolibě se usměji a užívám si jeho utrpení. V očích se mi jiskří radost a potěšení. Labužnicky se opřu o zeď a sleduji kam je ochoten ork až zajít. Tentokráte mne vyruší ta slabá samička s čímsy v rukou. Nejsem hluchá a proto po ní šlehnu pohledem, je to varování a zdá se, že jedno z posledních. Po zkušeností s kentaurem jste mi ještě méně sympatičtí a každé urážlivé gesto či poznámka mě rozpaluje. Jako varování se hladově zadívám na to chlupaté cosi v jejich rukách. Ani neotáčím hlavu a odpovím Vlkolinovi Jen co sse tady ork vzpamatuje a já si zajdu pro zbroj. Pokud si nebudete chtít odpočinout do dalšího dne. Vy ostatní jste mi již svůj slib dali. Krom Dinginga, ten už si s pánovou trpělivostí, také dost zahrává. Co povíš ty, Dingingu?

- 23. ledna 2006 22:35

Když vidím ošklivý pohled Isaqvery, který upírá na Alejandřina mazlíčka stoupnu si jí do výhledu. Tvářím se nanejvýš chladně a lehce si rukou poklepám na ratiště kopí, které se mi houpe u boku zasuté v pouzdře. Hned na mém druhém boku visí luk. Dám hlavu na stranu a očividně si Isaqveru prohlížím se zaujetím jako zajímavý přírodní úkaz. Jsou tak cizí nám i všemu co znám. Chápu co si myslí o lidech, ale proč hází všechny tvory do jednoho pytle? Nechápou ve své přezíravosti, že i jiní tvorové mají hrdost? Tak necitelní a krutí, tak podivní a chladní... Možná jsou příliš cizí pro nás.

Alejandra de la Vega - 24. ledna 2006 16:06
	Šlehnu po Isaqueře pohledem stejně tak varovným jako byl ten její. Ten pohled jasně říká: Můžeš mě urážet a ubližovat mi jak chceš,ale Lillian se neopovažuj dotknout. Stoupnu si těsně vedle Druadana a věnuju mu lehce nervózní pohled. Jsem ráda, že jsi tu se mnou. Řeknu tiše. Lillian se stále vrtí a je z vás všech vystrašená a nechce se uklidnit.Vypadá to,že ji draci děsí a Isaquera zvláš».

Argotes - 24. ledna 2006 17:30
	Vyděšeně se dívám na Rudého mora se zatajeným dechem. Jsem zalezlý v posteli a klepu se strachem. Mlčky se poslouchám ostatní a nevěřícně pozoruji klidnou Alejandru. Čekám až všichni domluví a pak šeptem řeknu. Není moudré nesouhlasit to je pravda, ale opravdu by se nám hodilo vyzbrojení…. Jestli nemáte tak nevadí já se bez něj obejdu. Rychle dodám, aby se neurazili.

Isaqvera Strážkyně - 24. ledna 2006 17:50

Gesto kentaura i té dívky mne pobaví. Tiše se rozesměji. Copak si opravdu myslí, že proti mně něco zmůžou? Jsou tak směšní. Odkud se bere jejich klamná hrdost? Žijí tak krátké životy. Jsou tak slabí. Hloupí a naivní. Vůbec nechápou smysl bytí. Jen se plachtí svými krátkými životy aniž by po většině štěkl pes. Jejich krátkozrakost přivedla do záhuby několik druhů a samotní humanoidi tam rychle spějí. A ten kříženec s koněm? Zdá se, že zdědil jejich bezvýznamnou hrdost. Copak jste zlatíčka ve svých životech velkého vykonali, že si toliko troufáte? Při pohledu na kentaura se mi tváří, ale mihne ještě jiný pocit. Hluboko v nitru bodne jehlička úzkosti. Smích mne přejde a jen bezvýrazně hledím na onu dvojici. Ale když svou žádost vysloví Argotes věnuji se jemu. Ano, možná něco dostanete. Až se můj pán pobaví s orkem, řekne vám…

Pán Tvorstva - 24. ledna 2006 18:12

Král znuděně odhodí mora i s kopím o tvrdou zeď. Slyšíte jak se zaduněním dopadlo jeho tělo. Kopí, jakoby se do něj zarostlo, zmizí uvnitř jeho těla a rána zmizí. Avšak bolest stále zůstává. Není schopen se pohnout a sekera mu vypadla ze slabé ruky. Cítí však, že jeho ústa jsou osvobozena od bolesti, takže je schopen řvát, klít i normálně mluvit. Z potrhané nohy se mu řine krev. Rádce se ušklíbne nad touto krásnou podívanou a obrátí se ke králi. Chvíli na sebe hledí, pak se otočí k ostatním a promluví klidným a smířeným hlasem. Doufám, že toto je pro váss dosstatečné varování. A zrada může sskončit i ssmrtí, protože je to urážka. Nyní čekáme jen omluvu, ale Isaqvera čekat nemussí. Domluví a zhluboka se nadechne zakouřeného vzduchu. Usměje se a opět promluví. Nyní váss já i král doprovodíme k vašší výbavě. Tady pan Rudý mor zzde zzůstane, ale jakmile sse vrátíme máte posslední ššanci to kopí je ve váss a zzabíjí pomalu a bolesstivě. Král pozvedne nádhernou dračí hlavu z nichž šlehají plameny. Celé jeho tělo hoří silným plamenem, který zahřívá celou místnost. Plameny se rozšiřují, jakoby chtěly pohltit celou místnost. Král již není vidět pod plamenným pláštěm, jehož plameny zabírají většinu místnosti. Šlehají do dálky a snaží se pohltit i vás. Všichni jste však dost daleko, až na Dinginga, který při marném pokusu uskočit jednomu z plamenů upadne. Plameny se po něm natahují seč mohou a některé i úspěšně. Ostrá bolest projede jeho zády, když ucítí spalující žár, jež ho obklopuje. Rychle se po břiše odplazí dál od plamenů, ale ty jej již poznamenaly. Ošklivé popáleniny má po celých zádech a již je má plné puchýřů. Král a ani rádce si jej ani nevšimli. Plameny pomalu zmizely v králově zlaté zbroji, která se stále naleštěná leskne na světle. Pojďte za mnou. Řekne, ale ještě před tím se podívá na Isaqveru varovným pohledem. Ještě nejsi oprávněná! Tato myšlenka přelétne hlavou všem. Dobře víte, co to znamená a taky, komu to je určeno. Pak král s rádcem za zády zmizí ve dveřích. Nečeká na vás a pokračuje uličkama, které víte, že jak jste tudy šli poprvé nebyly zde. Nádherné a prostorné chodby jsou osvícené malými tvory, kteří všude poletují, ale jsou natolik malí, že kromě nádherného světla nic nevidíte. Všimnete si, že jeden tvor sedí na králově rameni a další na Druadanově koňské hřbetě. Pokračujete dál za doprovodu svítících tvorečků, až dorazíte ke dveřím, které již otevřené čekají na váš příchod. Uvnitř vidíte nádherné zbraně všho druhu. Mnoho lektvarů, přísad do nich a magických knih. Jsou zde veškeré zbraně, které jste kdy viděli i mnoho těch, které vidíte poprvé. Všechny jsou popsány pradávným písmem a magickými znaky. Zbroje jsou postaveny úhledně vedle sebe. Mnoho šatů poskládaných a urovnaných září čistotou. Jsou zde i ohromné plátové zbroje, které jsou mnohem větší než ostatní a jiného tvaru. Jsou to dračí zbroje. Král se zastaví a pohlédne na vás. Vezzměte ssi co chcete. Ale pamatujte, žže jakmile tak učiníte, zavážžete sse nám neporuššitelným sslibem. A pak bude kažždá zrada tresstána ssmrtí! Poslední větu řekne opravdu pomalu a důrazně.

Vlkolin, stříbrný vlk - 24. ledna 2006 18:42

Když jsme tam přišly, tak si prohlédnu tu nádheru. Pak začne mluvit král a jám u věnuji plnou pozornost. Jakmile domluví znovu prolétnu očima všechny ty zbraně a zbroje. Pohlédnu na krále a dívám se mu do očí a řeknu:Nechci být drzý ale co Mor? Ten nedostane výbavu? Byl sice drzý, ale u orků je to úplně normální a je to schopný bojovník a budeme ho potřebovat. Nemám ho sice moc v lásce, ale v tomhle se ho musim zastat. pořád se mu dívám do očí. Na co asi myslí? Co zamíšlí? Zaútočí na mě jako na Mora? Bude to považovat za drzost? pořád se dívám na krále a čekám na jeho odpověď

Alejandra de la Vega - 24. ledna 2006 19:30

Než jsme odešli, oblékla jsem si pláš» a Lillian zalezla někam dovnitř, není však vidět kam. Jako bych vytušila některé Isaqueřiny myšlenky projdu kolemní a koutkem ůst prohodím. Žiju tak, abych nikdy ničeho nelitovala. A nezáleží na tom, jestli to co dělám je něco velikého nebo každodenní maličkost. To by mě zajímalo, co mi na to řekne. Nejspíš se zašklebí a bude dělat chytrou a dokonalou jako doteď pořád. Přestává mě to bavit. Napadne mě, když vcházím do místnosti se zbrojí. Hezké. Ocením vystavené věci, když si je letmo prohlédnu. Ale...Trváte na tom, aby si každý něco vzal nebo stačí, když to ocením očima a nic si nevezmu? Zeptám se a otočím se na krále. V mé tváři se zračí jen zvědavost, výjimečně to vůči němu není myšleno uštěpačně nebo drze.

- 24. ledna 2006 20:53

Na Isaqveřin pohled a tichý smích zareaguji jen smutným pokřiveným úsměvem. Jakmile však její smích umlkne sklopím svůj pohled. Pak však zareaguji na Alejandřinu poznámku a lehce se na ni mnohoznačně usměji. Mé oči jsou však studené a plné smutku v očekávání věcí příštích. Když král zakončí své velkolepé divadlo a my odcházíme od ležícího orka sáhnu do jedné z brašen na mém boku a vyjmu smotek obvazů a léčivých mastí spolu s šitím na rány. Položím to všechno vedle něj a tak aby to slyšel jen on prohodím: Není nečestné zemřít v boji, ale je hloupé zemřít zbytečně. Pak se na něj krátce podívám a pokračuji s ostatními pryč z místnosti. S jistým zaujetím sleduji osvětlovací tvorečky a nijak je od sebe neodháním. Dokonce se slabě usměji když vidím, jak se na mně jeden veze. Jakmile vejdu do místnosti a dračí vládce nás vyzve abychom si vybrali zbraně dobře se zde porozhlédnu a začnu vybírat. Pomalu procházím mezi nimi a vybírám si spíše citem než pohledem. Snažím se najít nějaké vhodné kopí pro boj s draky, nebo nějaký luk. Nerad bych se zbavoval toho svého. Už jsem si na něj zvykl a mám ho rád.... Těžké zbroje také nejsou nic pro mne, možná nějaká lehká, ale uvidím... Ani na okamžik už neuvažuji, že bych couvnul a na varování dračího krále nijak nereaguji, jen se trochu napnu. JIstě není určeno mně a kdyby ano, stejně bych na takovou urážku nemohl zareagovat aniž bych ohrozil i ostatní.

Nybbas - 25. ledna 2006 10:01

Celou dobu jdu za ostatními jakobych se chtěl skrývat.. Promiň mi králi, já už jsem takový.. Nerad se moc ukazuji.. Usměje se.. Když jsme dorazili do zbrojnice, rozhlédnu se a začnu vybírat.. Konečně výzbroj, hodná temného rytíře.. Nejdříve přistoupím ke štítům.. Sice je to nádhera, ale proč jsou všechny v tak světlých barevných provedeních? hehe.. Proberu si jeden štít po druhém a nakonec vítezoslavně jeden vytáhnu. Má vybledlou zlatou barvu.. To je ono, doufám že ochrání jak mne, tak i vás.. Svůj starý pěstní štítek odhodím koutem a jdu ke zbrojím.. Zase ten samý problém.. Vždy» budu vypadat, jako bych byl bohem slunce.. Mezi všemi těmi zářivými zbrojemi si najdu tu nejohebnější a nejlehčí.. Pomalu ji na sebe soukám, ale má mnoho částí a sám se do ni nemohu dostat a nemůžu dostatečně utáhnout některé řemeny.. Pomůžete mi někdo? A usměji se..

Vlkolin, stříbrný vlk - 25. ledna 2006 15:03

Chvíli čekám a pak se otočím ke králi zády a jdu k Nibbasovi a pomohu mu utáhnout všechny řememny a ještě pořád naslouchám jestli něco král řekne. Bude ti to stacit? zeptám se Nibbase poté co mu utáhnu úplně všechny řemeny. Podívám se na věci kolem a upřu oči na obouruční kladivo, které tam stojí opřené o stěnu. Přídu k němu zvednu ho pořádně si ho prohlédnu, roztočím ho a vyzkouším s ním úder do volného prostoru. Je dobré vyvážené a velice těžké, aspoň rozdrtí hlavu na padr». A nasadim škodolibý úsměv. Potom sundám můj starý obouručný meč. Sloužil jsi dobře. a pomalu ho položím na místo kladiva. Kladivo si dám na záda. Potom se podívám jestli tady není nějaká pořádná plná plátová zbroj. Á támhle je . Přijdu k ní a pořádně si ji prohlédnu Vypadá zvláštně ta by se mi mohla hodit a ty symboly tam asi taky nebudou jen tak pro srandu. a vezmu si jí začnu si jí oblékat. Zvláštní pláty třou o sebe, ale ani nedělá hluk jako obyčejná plátová zbroj a je taková zářivě bílá a naleštěná, tak to si nechám líbit. Takováhle výbava a ještě k tomu pomoc proti černému drakovi. Potom když nemůžu utáhnout všechny řemeny zavolám na Nybbase a zeptám se: Nechtěl bys mi s tím taky pomoc?

Nybbas - 25. ledna 2006 15:58

Usměju se a přikývnu Vlkolinovi Jistě, rád ti pomůžu když už jsi pomohl ty mne.. Přijdu k němu a utáhnu mu vše co je třeba.. To by mělo být ono.. Ani nebyla třeba moc utahovat Ta tvoje muskulatura zbroj vyplnila celkem dobře.. Potom si prohlédnu zbroj co mám na sobě.. Nádhera.. Jako bych ji na sobě ani neměl. Nemohl bych mít nějakou příliš těžkou, přeci jen sázím spíš na obratnost než na sílu.. Potom přistoupím k mečům.. Se škodolibým úsměvem se mezi nimi přehrabuji.. Doufám, že draci umí dělat lepší zbraně než trpaslíci.. Ale budu vám věřit.. Starý meč, který jsem dostal od jednoho trpaslíka před mnoha lety odhazuji do kouta ke štítu.. Potom vytáhnu ze stojanu meč s podlouhlou, ke konci zahnutou čepelí, zlatem zdobenou.. Má kulatou záštítu.. Párkrát s ním zkušeně máchnu před sebou a pak ho zastrčím do pochvy.. Seberu jestě štít a nasunu si ho na levou ruku.. Nádhera.. Teď jsem připraven vyrazit..

Alejandra de la Vega - 25. ledna 2006 17:05

Jelikož to nevypadá, že by mi král chtěl odpovědět, pokrčím rameny a vydám se na obhlídku zbroje. Hm, tak co tu mají tak úžasného, že se na to všichni tak vrhají? Brnění nechci, ale snad by se hodilo pár dýk, nějaký kratší luk a toulec šípů, a možná kdyby se našel nějaký dobrý meč, ten můj už je přece jen poněkud starší a opotřebovanější. Pomalu přecházím místností a rozhlížím se,co by mě zaujalo. Když nad tím tak přemýšlím, moje zásoby bylinek by asi taky potřebovaly doplnit. Mám sice určité schopnosti, ale na nic velkého bych to neriskovala. Snad jen kdyby nebylo zbytí.

Vlkolin, stříbrný vlk - 25. ledna 2006 20:59

Usměji se na Nybbase a pozoruji ho při jeho výběru zbraně. Vybírá si dobře, není asi nějaký začátečník i když to moc nevypadá, že by byl až moc zkušený. podívám se z dálky na jeho meč. Je fakt pěkný, ale moje kladvo je hezčí. Vytáhnu kladivo a pořádně si ho prohlédnu. Tohohle sem si ani nevšiml, ale tady na rukojeti je nějaký tenký nápis, který se táhne až na hlavici, kde se obtáčí kolem. potom jako by do mě udeřil blesk si vzpomenu na další velice potřebnou věc. Málem jsem zapomněl na bylinky do mých lektvarů. potom přijdu k bylinkám a prohlédnu si je a vyberu si potřebné bylinky asi na tři lektvary, zabalím je do váčku a ten si uvážu u pasu. Ještě se podívám po nějakých léčivých mastičkách. Až nějakou najdu tak si ji dám do torny. Hmm co ještě můžu potřebovat? Určitě jsem na něco ještě zapomněl. podívám se kolem Už asi nic. Podívám se po ostatních Už máte všechno vybráno? Jestli jo tak můžem něco vzít Morovi a vyrazit. Podívám se na nějakou sekeru, která by se hodila pro Mora a samozřejmě taky zbroj nějakou plátovou a další léčivou mast. A pak vyrazím do místnosti, kde je Mor.

Argotes - 26. ledna 2006 17:19

Okouzleně pozoruji královu přeměnu a pokorně jej následuji do místnosti se zbrojemi a jinými věcmi. Vzrušeně se procházím a důkladně si prohlížím každou zbraň. Rychle popadnu nádherný obouruční meč a zamávám s ním. Svůj starý meč vytáhnu z pochvy a položím s úsměvem na zem. Nadšeně si prohlédnu obouručák prohlédnu a pak s ním v ruce přeběhnu ke zbrojím. Položím jej na zem a prohlížím si zbroje se značným zaujetím. Po chvíli hledání naleznu přesně to, co jsem chtěl. Nádherná kroužková zbroj se zlatě leskne. Rychle do ní vklouznu. No, hm asi bych taky potřeboval pomoct. Řeknu a podívám se po ostatních. Pak se i s rozepnutou zbrojí vydám k přilbám. Oslnivě zlatou přilbu popadnu a rychle si ji nasadím. Vrátím se k meči a s ním v ruce se podívám po ostatních, jestli by mi nemohli pomoct.

Pán Tvorstva - 26. ledna 2006 17:30

Král spokojeně pozoruje jak si lidé vybírají zbraně a Alejandřinu otázku přejde mírným zavrčením. Ve své důstojnosti přejde k Isaqveře a položí svou zlatou ruku na její rameno. I ty budšeš potřebovat zbroj, Ssstrážkyně. Tato bude tvá a ty ji noss sse všší vážností. Řekne syčivě, ale přesto vznešeně. Za ním se objeví dva ještěrové, kteří se nepodobají ani draku, ale ani člověku. V rukou nesou zlatou truhlici posetou drahými kameny. Před Isaqverou ji otevřou. Uvnitř jsou nefritové šaty a dlouhý pláš». Kolem pasu mají šaty nádherný stříbrný pásek zdobený vzácnými kameny a měch. Nezapomeň vššak, že i tebe sse bude týkat příssaha. Nessmíš nadarmo zzabít jednoho z těch tvorů. Řekne výhružně, než pokyne ještěrům, aby položili truhlu a zmizeli. Poté se otočí k Argotesovi a mávne rukou. Všechny pásky se pospojují a postahují. Nyní vyberte vhodnou zzbroj pro orka a pojďte zza mnou. Sykne a vyjde ze dveří. Stejnou cestou jako předtím se vrátí do místnosti s Rudým morem. Uvnitř si jej škodolibě prohlédne a zeptá se nevzrušeně. Tak jak sse rozhodl nášš udatný válečník?

Isaqvera Strážkyně - 26. ledna 2006 19:09

Průvod následuji tiše a o chodby nejevím jediný zájem. Proč by, když jsem v nich vyrůstala. Otravné tvorečky od sebe odháním, nepotřebuji je, vidím dobře. Ani vzhled a vybavení místnosti mě nerozhodí. Až truhla donesená sluhy. Při doteku krále naprosto stuhu, neodvážím se dýchat. Rozšířené oči upřeně pozorují truhlu. Kdyže otevře, uteče mi povzdechnutí úžasu. Nejistě pohlédnu na krále a vykročím vpřed. Lehce se dotknu materiálu ze kterých je látka šatů. Ale rychle ucuknu rukou, jako bych dostala ránu bleskem. Chvíli přemýšlím a zvažuji. Nakonec se mé ruce promění z části v pařáty. Ostrými drápy rozervu své stávající šaty v ramenech. Ty se lehce svezou po mém ženském těle. Zcela nahá zasněně vytáhnu svůj nový oděv z truhly. S ladností vklouznu do krásného oděvu a obdivně hladím jeho látku na svém těle. Přiberu pláš», který sklouzne po ramenech jako voda po kamenech. Spokojeně předstoupím před krále a hluboce se mu kloním. Pak se postavím bokem a se zájmem pozoruji ostatní jaké zbraně si vybírají. Nakonec se s ostatními vracím, nečekaně zamlklá.

Alejandra de la Vega - 26. ledna 2006 20:22

Při prohlížení místnosti jsem si na pás doplnila pár dýk, vyměnila jsem svůj starý meč, dále jsem si vzala krátký a překvapivě lehký luk, ke kteréme jsem přibrala toulec šípů a nakonec jsem si doplnila zásoby bylinek. Konečně se zase jednou cítím opravdu ozbrojená. Slastně si povzdechnu. Je to krásný pocit, nepřipadat si už konečně tak bezbranná. Cestou zpátky do naší obytně místnosti jsem jaksi mimo, snad zamyšlená nebo zasněná a cestu nijak nevnímám.

Vlkolin, stříbrný vlk - 26. ledna 2006 20:51

Jakmile přijdeme do obytné místnosti, tak se podívám kde je Mor. Zamířím k němu a kluknu si u něj. Vedle sebe položím sekeru a plátovou zbroj. Připravenou mastičku otevřu a začnu mu pomazávat rány. Ptom se otočím směrem kde stojí král a zas na Mora a čekám, jestli se mu Mor omluví. Trochu se nahnu k Morovi a začnu šeptat Omluv se mu, k čemu nám budeš mrtvej, pokud se mu omluvíš, tak budeš mít možnost se zlepšit a pak ho třeba i zabít, jestli budeš chtít. A čekám na jeho odpověď.

Rawen Ithilin - 28. ledna 2006 00:07

Ve zbrojnici jsem si vybral dvě delší nablýskané šavle s rukojetí obtočenou kůží. Chvíli jsem je zkoušel, ale pak jsem usoudil, že mi budou akorát. Avšak když jsem si je prohlédl pořádně, objevil jsem na čepelích podivné znaky..Možná jsou kouzelné. Na zbroji jsem si nechal záležet, protože mám docela vysoké nároky...nakonec mi do oka padla lehká železná zbroj zpevněná jakousi zvláštní kůží. Plechy mi chránily sice pouze ramena a hruď, ale jsem zvyklý na opravdu lehkou výstroj a tato mě chránila přesně tam, kde potřebuji a přitom mě neomezovala v pohybu... Když jsem si vybíral helmu, napadlo mě, že tu je výbava určená přímo pro nás...opět jsem totiž nalezl helmu, která naprosto odpovídala mým představám. Byla jednoduchá a lehká a přesto pevná a dokonce pohodlná. Dále jsem svou výbyvu obohatil o rukavice z černé kůže, dvě menší dýky a další věci, které mi ve výbavě nepřekážely a mohly by být užitečné... Když jsme následovali krále zpět do místnosti, kde ležel Mor, začal jsem mimoděk uvažovat o jeho situaci. Nemá moc na výběr. Pomyslel jsem si. Buď ustoupí a omluví se, nebo zemře. Asi se dost přecenil....Ty jeho pohledy se mi stejně vůbec nezamlouvaly. Myslím, že představoval největší hrozbu pro budoucnost naší výpravy. Ta jeho horká krev by působila jenom problémy... Když jsme došli na místo a Vlkolin ho začal ošetřovat, začal jsem přemýšlet, jaký má k tomu asi důvod a trochu jsem se na něj zaškaredil...

- 28. ledna 2006 20:59

Z velkého množství zbraní si vyberu jakési podivné kopí vyrobené z jednoho kusu tmavého lehkého kovu. Je celé zdobené podivnými obrazci a rostlinými motivy které obtáčí ratiště až k hrotu. Hrot je masivní a připomíná spíše čtyřbřitý kovový trn se zpětnými háčky. Pak odložím své obyčejné kopí ke stěně a dále se rozhlížím. Do oka mi padne nový luk, ale jen smutně pohladím ten svůj a vyberu si objemný toulec plný černých šípů se stříbrnými hroty. Pak ještě doplním svou výbavu o kovovou přilbici s hledím připomínajícím dravého ptáka, zdobenou bronzem. Kožených zbrojí jsem zde zjevně mnoho nenalezl a tak se spokojím pouze s kovovými náholeněmi na své přední nohy. Jakmile se dozbrojím pokračuji za ostatními k místnosti kde jsme nechali Mora. Vypadá to, že už se trochu rozmyslel, snad vychladl. Jeho odpor je sice obdivuhodný, ale zjevně zbytečný. Bude to však nebezpečný protivník pokud přežije... Alajandra je jaksi zamyšlená. Je dobře že si vzala nějaké věci, nemá smysl se oslabovat hned na začátku. Doufám jen, že ty věci nebudou nebezpečné i nám, koneckonců jistě jsou magické... A nedůveřivě si prohlížím kopí sve své ruce a přilbici , kterou mám zatím pověšenou u pasu.

Rudý mor - 30. ledna 2006 16:55

Sakra!Sakra!Co to bylo za čáry?To snad ani není možný! běží mi hlavou jak tak ležím na zemi.Snažím se navnímat bolest,ikdyž mi to popravdě řečeno moc nejde.V očích se mi zrcadlí zloba a touha po krvi.Co si ten kentaur o sobě myslí,že mi dává rady?Moci se hnout,dal bych mu co proto! Jakmile mě začne Vlkolin ošetřovat,moje rudé oči ho začnou zvědavě probodávat.Proč mi pomáhá? Když příjde ještěr,odvrátím svůj zrak od Vlkolina a nevraživě pohlédnu na onoho draka. Chce mě ponížit!Jenže já ještě nemůžu zemřít!Můj dluh je příliš velký!Za to mi jednou zaplatí! Omlouvám se!A udělám to,co po mě žádáte!U Ork-Antaka! odpovím chladně.

Argotes - 30. ledna 2006 20:38
	Spokojen se svou výbavou následuji krále zpět do místnosti, kde leží Rudý mor. Jen přikývnu, když se omluví a podívám se na krále. Můžeme vyrazit, ne? Zeptám se a tázavě se rozhlédnu. Posadím se na kraj postele a čekám, na odpověď, nebo nějaký nový děj.

Pán Tvorstva - 30. ledna 2006 21:06

Král spokojeně vycení ostré zuby a sykne. Nezzahrávej ssi. Nemášš proti mně ššanci. Když promluví Argotes pokývne hlavou. Ano, jakmile ssi rudý mor nassadí ssvou novou zzbroj a provedete jisstou příssahu, můžete vyrzazit. Mávne rukou ve zbroji až se zaleskne zlato a bolest v hrudi Rudého mora ustane. Žár zanikne a povolí všechny napjaté svaly. Rána na noze se vyléčí a teď již leží na zemi zdráv bez zranění a plný síly. Poté král vyčkává, až si nasadí zbroj a popadne zbraň. Všechny vaše zbroje se nadpřirozeně lesknou čistotou a nedokážete si představit sílu, která by dokázala jenom poškrábat lesklý kov, jestli to tedy kov je. Všechny jsou podivně lehké, takže je obtížné uvědomit si jejich přítomnost. Dokonce i Vlkolinova plátová zbroj nevydává sebemenší zvuk. Dokonale sehrané z vaším tělem se pohybují s vaší mrštností a nezpomalují vás při pohybech. Každá vaše zbraň se přizpůsobila vašemu tělu. Jakoby věděly, jak se při boji pohybujete již sama naznačuje údery, i když jen jdete. Vlna energie a chuti vyzkoušet tyto okouzlující zbraně vámi projede jak mráz při chladné noci. Isaqveřiny šaty k ní snad i přirostly. Úzký pas má stažený drobným koženým páskem zdobeným kameny. Na každém z nich je jeden znak a mírně se rozzáří, když jej Isaqvera přitáhne. Dlouhý pláš» zakývá její tělo a konce se za ní loudají jak poslušní psi následující svého pána.

Rudý mor - 30. ledna 2006 21:21

Uff!No konečně. pomyslím si a vstanu ze země.Znechuceně pohlédnu na svojí zbroj a pak pohlédnu na dračího krále.Pane,promiňte ale tahle zbroj je hrozná.Plátová zbroj je pro mě slaboštví. řeknu chladně.Někteří možná jsou zvyklí schovávat se za takovouhle plechovou maškarádou,ale já ne. při těchto slovech opovrženě pohlédnu na Atheuse,Argotese a Vlkolina. Dovol abych si mohl svojí zbroj vybrat sám.Pak budu připraven na cokoliv a kohokoliv. Předtím jsem ovšem připraven,jako projev mé dobré vůle,splnit přísahu,které si žádáš. tato věta zněla na orka velmi civilizovaně a s naprosto klidným tónem.

Alejandra de la Vega - 31. ledna 2006 15:59

Přísahu, jakou přísahu? Zeptám se poněkud ostře dračího krále. Jestli tedy máme něco přísahat, měli bychom to udělat co nejrychleji a konečně vyrazit.Už tak jsem se tu zdrželi víc než dost. Vůbec se mi tu nelíbí, jen samý jeskyně, samý šutry všude kolem, nikde ani kousek zeleně, nezní tu hlasy ptáků ani nešumí stromy.Jak tu mám vydržet?! Jsem tvor stvořený pro přírodu, ne pro kamenné síně! Zvolám v duchu. Chci už ven, ven, ven!I kdyby to znamenalo jít do boje. Klidně i zemřít,ale hlavně venku v přírodě!

Vlkolin, stříbrný vlk - 01. února 2006 21:05

Podívám se na krále a řeknu: Jakou přísahu? Nevím o tom, že by tady byla řeč o přísaze. Už bych nejradši vyrazil, je to tady dobré, ale sem radsi v prirode, uplne stejně jako tady Alejandra, jo a když sme už u toho... podívám se po ostatních mám takové neobvyklé schopnosti... znovu se podívám po ostatních a trochu se poškrábu na hlavě.Mám jim to říct nebo nemám?Můžou to proti mě využít, ale zase jsme družina a měli by to vědět. jeden hlas mi v hlavě říká, že bych to měl říct a druhý zase, že ne. Jak se mám sakra rozhodnout? Pak mi najednou tělem projede pronikavá bolest a skácím se k zemi. Chvíli se válím po zemi a jsem v křečích a pak vzhlédnu a uvědomím si, že brzy bude úplněk a rychle se snažím kleknout si na kolena a přehrabuji se ve věcech. Á tady to je!!! A vyndám sáček s bylinami a prázdný flakónek a začnu si míchat lektvar. Upřeně se dívám na přísady a občas se trochu zarazím a přemíšlím jak dál. Jakmile to dodělám zazátkuji lektvar a pevně ho držím v ruce a pohlédnu zase na ostatní a doončim nedodělanou větu: Umím číst myšlenky, tak aby jste se třeba nesnažily mě nějak oklamat a nebo něco takového. Myslím, že by jste to měli vědět. potom čekám na reakci.

- 01. února 2006 21:38

Napřed hledím se zájmem na Rudého Mora, dokud se baví s králem draků. Zjevně mne zaujala jeho představa o slabošství, ale nijak ji nekomentuji. Pak strnule čekám až vysloví svou přísahu a my už budeme moci vyrazit. Je na mne však vidět nervozita, občas lehce klapnu kopytem, mrskám neklidně ocasem a ve tváři mi občas přeběhne drobný tik. I já se zdám být připraven vyrazit na cestu nejpozději okamžitě. Po Vlkolinových slovech se zarazím a upřu na něj nedůvěřivý pohled. Nezdá se že by mne jeho přiznání nějak uklidnilo, spíše naopak. Pak se na něj chladně podívám a prohodím: Zdá se že jsem v podivnější společnosti než sem myslel, ale o jednoho více nebo méně... Podotknu zdánlivě neutrálně. I můj mistr něco podobného dokázal, i když jen se znančným úsilím. Nemohou slyšet mé myšlenky na velkou dálku a uprostřed mnoha lidí. Tak mi to alespoň říkal. Nesmím na nic myslet, nesmím myslet, nebo myslet na něco malého, ne nebezpečného... Třeba svého raroha, kde asi Sigil létá právě teď? Jistě mne hledá, vidím jeho divoké oko... V ruce držím luk a přede mnou jsou Isaqveřina a Vlkolinova záda - STVŮRY!...NE! Mysli na raroha! Sigil je někde daleko... Chápu draky, ale mé myšlenky jsou to jediné co je jen mé! Ne! Sigil krouží vysoko na obloze a já vidím krajinu pod ním...

Argotes - 03. února 2006 22:21
	Jaká přísaha?!Vyjeknu. Chvíli pozoruji krále, ale pak promluví Vlkolin a já se k němu otočím. Zaskočeně poslouchám, co říká a pak od něj ustoupím dál. To snad ne! Za doprovodu dračice, před kterou si musím dávat bacha, abych si o ní nic špatného nemyslel, ale teĎ to bude vědět i on! To bude zábava. Pobaveně se ušklíbnu.

Pán Tvorstva - 03. února 2006 22:43

Drak souhlasně přikývne Rudému moru. Nássleduj morhoky. Sykne a ukáže na malého třepetajícího tvorečka ve dveřích. Poté se otočí k ostatním a zeptá se. Neříkal jssem snad, žže jakmile ssi vezmete zbroje, či zzbraně, nessmíte zzradit? Posměšně se ušklíbne. To sse neobejde bez kouzzla. Řekne a přejde k Vlkolinovi. Chvíli jen stojí naproti němu a dívá se skrz jeho tělo do hloubi mysli. Pak pozvedne ruku a podivnými syčivým jazykem pronese. Ir eta sssík ess len u te! Přejde k Isaqveře a mírně je usměje. Stejně jako u Vlkolina, jen stojí a dívá se skrze její oči do mysli. Zvedne ruku a zasyčí. Ir eta ssík ess len u te! Bez čekání se otočí k ostatním a tyto slova zopakuje. Cítíte žhavý kov na svém těle. Vaše zbroje i zbraně září a sálá z nich teplo, které vás nezraňuje. Na okamžik spatříte, že vaše tváře jsou popsány podivnými znaky, které hned zmizí v oslňujícím světle. Musíte zavřít oči, nebo» světlo je oslepující, ale netrvá příliš dlouho. Po chvíli můžete otevřít. Ocitli jste se na ostrém denním slunci. Žhavý pouštní den je nejspíš v polovině. Všude kolem vás je pouze pouš», která nemá začátek a ani konec. Příjemný chlad z jeskyň se vytratil a nyní vás doprovází pouze teplo a nedostatek vzduch, který se zdá teplejší, než slunce samo. Oblohu brázdí jediný pták, který se pomalu snáší k vám. Druadanův Sigil plachtí až ke svému pánovi. Pamatujete chlad, který zde zavládal, když jste poprvé vyrazili mezi drakobijci, abyste zabili tu zrůdu. Nyní budete bojovat v teple, pro ty zrůdy. Slib, který jste drakům dali vás může stát mnoho, ale když ho porušíte bude vás stát život, čehož jste si dobře vědomi.

Pán Tvorstva - 03. února 2006 22:43

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Když se k tobě král otočil, ucítil si jeho hlas uvnitř tebe. Nebyl ani v tvé mysli, ale všude. Procházel tebou jako píseň bárda, který uspává malé děti i statečné bojovníky. Ano, brzy přijde úplněk. Varuj je, ale až cestou. Máš tři dny. A dávej pozor na novou moc. Zatím se neprokázala, ale přijde. Stane se z tebe člověk s mocí a vzpomínkami draka a když si nebudeš dávat pozor, zemřeš. Chvíle tich ti připomínala věčnost. Nevím proč ti darovala své schopnosti, ale je to velmi důležité. Možná to má něco společného s tou runou, ale to se dozvíme až se znovu vrátíte. S nikým o tom nemluv! Ani s Isaqverou. Již teď si řekl mnoho. Když si jim vypověděl o svém čtení myšlenek. Taky bys měl vědět, že tu moc ti předala nejváženější z nás. Má dcera. Duhová krása jménem Arialesteranistora. Její moc byla od počátku rozsáhlá, ale opustila domov dříve, než ji zcela zvládla. Takže se připrav na magickou moc a to velmi silnou. Tímto skončil. Pozvedl ruku a zasyčel.

Pán Tvorstva - 03. února 2006 22:44

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Králova síla tebou prostoupila, když k tobě promluvil. Pamatuj, pokaždé zprávě, která je důležitá mi musíš vše sdělit. Nesmíme si dovolit prohru, ani ztrátu. To ale neznamená, že když někdo z nich zradí, že ho nezabiješ. Hlídej Vlkolina. Je to vlkodlak a nevím, jestli má dost lektvaru. Ale ho nesmíš zabít! Poslední věta se ti ozývá v hlavě jako zvony. Za tři dny se promění. Už jsem ho varoval, ale ostatním by to měl říct sám. Doufám, že uspějete. Chvíli mlčí a pak pronese přísahu.

Pán Tvorstva - 03. února 2006 22:47
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Morhoky tě dovedli do veliké místnosti plné zbrojí a zbraní. Za chvíli za tebou dorazil i král a syčivě se zeptal. Tak, užž jssiss vybral zzbraň? Mussíšš za osstatními. Ti již jssou v pouššti. Pak umlkne a čeká, až se projdeš a vybereš si zbraň.

Vlkolin, stříbrný vlk - 04. února 2006 00:02

Jakmile se přeneseme, tak se začnu rozhlížet a snažím se přijít na to kde to jsem. Pak se zeptám Nevíte někdo kde momentálně jsme? A zamyšleně dumám nad tím co se právě stalo. To snad není možné. To nemůže být pravda. Je to neskutečné. Prostě tomu se nedá uvěřit. Začnu nervózně chodit sem a tam. Pořád chodím a něco si mumlám. Neni to možné, jenom se mi to zdá. Je to jen hloupý sen a už bych se měl probudit.Potom se otočím na ostatní Brzo nastane úplněk, takže se asi budu muset držet od vás i od vší civilizace dál. Vyrobil jsem si sice lektvar, abych se mohl ovládat, ale ne vždy to jde. A ještě k tomu, kdybych se proměnil ve městě. Byl bych na místě mrtvej. Přišli by hlídky, kouzelníci a bylo by po mě, takže se asi tak za dva dny od vás odloučit. Pořád se mi v hlavě honí myšlenky, nad kterými jsem dumal před chvílí. Uvidíme králi, ještě se ukáže co jsem vlastně zač, ale zatim to vypadá, že toho o mě víš víc nežli já.

Alejandra de la Vega - 04. února 2006 09:14

Konečně venku z těch z těch zatuchlejch jeskyní. Pomyslím si bez ohledu na to,že mě může slyšet jak Isaquera tak Vlkolin, a požitkářsky se nadechnu čerstvého vzduchu. Když mi z pláště vykoukne má malá kočička,vezmu ji do náruče a šeptám jí. tak co myslíš,maličká,není tohle mnohem lepší než neustále trčet v uzavřenym prostoru? Lillian mi olízne nos na znamení souhlasu a já se usměju a pustím ji na zem,aby se trochu proběhla.

Argotes - 05. února 2006 15:47
	Kde to jsme? Uprostřed odporný pouště. Úžasné. Z tmavých jeskyní plných ještěrek, jsme se dostali do pouště, kde těch ještěrek nebude o nic míň. Naštvaně kopnu do písku a podívám se na bezmračnou oblohu. Jestli někdo něco víte, tak to řekněte, protože se mi opravdu nechce trávit den zde.

- 05. února 2006 18:30

S lehkým úsměvem se rozhlédnu kolem a je přímo cítit má spokojenost, že už jsem konečně opustil dračí jeskyně. Jakmile přemohu chvilkovou dezorientaci po naší teleportaci, popoběhnu radostně k sálajícímu slunci. Jakmile si všimnu přilétajícího Sigila běžím mu v ústrety a když přistane na mojí rukavici lehce ho pohladím po křídlech. Pak se otočím k Alejandře a když vidím její ko»átko pachtit se v písku radostně se zasměji. Pak však můj pohled padne na nové kopí a toulec se šípy na mém boku a trošku se zachmuřím, jako bych si uvědomi, že to všechno nebyl jen sen. Pohodím však vzdorně hlavou a rozběhnu se k vrcholku nejbližší duny abych se mohl rozhlédnout. Tak copak mi povíš Sigile? Hledal jsi mne dlouho, viď? Potřeboval bych tvou pomoc, řekni mi kde teď jsme a kde je nejbližší oáza se zdrojem vody?

Isaqvera Strážkyně - 05. února 2006 19:24

S úsměvem se protáhnu a nastavím tak co nejvíce těla žhavým paprskům slunce. Chvíli nechám ostatní „trápit se“ s tím kde jsem. Pak suše oznámím Jsme v Mrtvé poušti. Naše cesta vede na sever. Bude trvat dost dlouho, s vaší pomalou chůzí tak snad 20 dní. Jak vidím, nemáte sebou vaky. No co, váš problém, i když jste nevěděli kudy půjdeme. První oáza je za čtyři dny chůze. Až budete padat žízní, řekněte. Vodu vám obstarám. Ale zkuste opravdu jen ve chvílích největší nouze. Tak pojďte. A bez váhání zamířím jedním směrem. Když nás Vlkolin varuje, co se sním bude dít v příštích dnech, trochu ztuhnu. Ale pokračuji v chůzi dále. Ty si chy» tu svou kočku než ti je uloví nějaká ta zmije. Až dojde jídlo, budou to jediné co k zakousnutí. Samozřejmě krom té kočky. Dodám pichlavě Alejandře. Po Argotesovi jen šlehnu pohledem za jeho nepatřičné přirovnání. Těžce rozdýchávám vůbec vaši přítomnost. O to hůře snáším vaše poznámky.

Alejandra de la Vega - 06. února 2006 09:18
	Vrhnu po Isaqueře ledově nenávistný pohled,ale Lillian radši zvednu. Co kdyby.Ale a» se opováží na mou kočičku jen sáhnout,zpřelámu jí končetiny,přísaha nepřísaha.Ostatně,když dokáže sehnat vodu,dokáže sehnat i jídlo. Pomyslím si vzdorně. Po chvíli mi sice dojde,že mě mohla slyšet,ale je mi to upřímně jedno. Tak a»,jestli ví,co si o ní myslím,jen líp pro ni.

Pán Tvorstva - 06. února 2006 13:26

Vyšli jste za Isaqverou, která rychle a neúnavně pokračuje na sever. Rozpálené slunce ubírá vaši drahocennou energii, takže jdete velmi pomalu. Jemný písek se vám propadá pod nohama a horký vítr víří prach, který nepříjemně šlehá do tváří. Ztěžka pokračujete s častými přestávkami. Alejandřina kočka čas od času žíznivě zamňouká a Sigil opustí svého pána, aby se nasytil nějakou ještěrkou či hmyzem. Slunce pomalu zapadlo. Stále rozžhavený písek vás pálil do nohou, ale vzduch je již dýchatelnější. Pokrčujete, sice unavení a vyčerpaní, ale čím delší cestu ujdete, tím méně času zde strávíte. K ránu již padáte žízní, hladem i únavou. V dáli jste zahlédli malý tábor. Radostně jste k němu došli v naději, že budete spaseni, ale našli jste jen stopy po boji a několik mrtvol. Také tam byli tři mrtví koně a stále rozdělané stany. Bezmyšlenkovitě jste se nasytili koňským masem a odpočinuli ve stínu stanů. Po poledni druhého dne jste vyrazili na cestu. Stále sebou vlečete kusy masa, které jíte i syrové. Isaqvera vám poprvé zmizela z očí, když ve své dračí podobě odlétla pro vodu. Pokračovali jste celou noc, stále na sever. Ráno jste se usadili, abyste nabrali síly, když k vám přilétla Isaqvera s vodou. Veškerou jste ji vypili a pokračovali v dlouhé a vyčerpávající pouti. Maso jste již spořádali. Nastal úplněk. Vlkolin, který sice vypil svůj nápoj byl stále divočejší. Jenže není možnost, abyste ho zavedli pryč a ukryli se. Velká a rozlehlá pouš» nadává šance k ukrytí. Slunce již zapadá a Alejandřina kočka je velmi vyčerpaná, jako všichni.

Vlkolin, stříbrný vlk - 06. února 2006 14:07

Cestou, celé tři dny se dívám po nějakém úkrytu, ale zatím nic nenacházím. Sakra, do večera musím najít nějaký úkryt. Nechci abych téhle družině při spánku roztrhal hrdla nebo udělal to co s tou dívkou u černého draka. a začnu vzpomínat na tu příšernou noc, jak jsem neodolal hladu a neovládl jsem se. A teď to bude ještě horší! Jsem hrozně hladovej. Podívám se na svoje břicho. I když koňské maso není špatné, naopak je velice dobré. Néé to ze mě mluví zuřivost vlkodlaka, musím to ovládnout. zatnu ruce v pěsti a říkám si Nemám hlad, nemám hlad, nemám hlad! A najednou slyším v hlavě něčí hlas Dělej mám hroznej hlad, vrhni se na toho koně, dělej, přece kvůli němu nebudeš hladovět. Tak sakra dělěj, mám hlad. Slyšíš mě! Zab ho a najez se! klesnu na kolena, chytnu se za hlavu a začnu říkat Nemůžu ho zabít! Prostě nemůžu. Hlas na mě, ale naléhá Dělej sakra zabij ho jako tu ženu v pevnosti draka. Víš, že to bylo jako nějaká extáze a líbilo se ti to, tak tomu dej průchod a konečně někoho z nich zabij! Už nahlas křičím Nemůžu Druadana zabít ani nikoho z ostatních! Jsou to mý přátelé a to nejde. Z ničeho nic se mi zbarví oči do černa a trochu se mi prodlouží zuby a otevřu pusu a hladově koukám na Druadana, ale ve chvilce to přestane a hlas z hlavy zmizí. Ještě chvíli ležím na zemi, úplně vyděšený sám sebou. Sakra, málem jsem to udělal! zamyslím se nad tím co se právě dělo. Isaqvero. oslovím jí Potřebuji pomoc, proměň se prosím tě v draka a odnes mě na úplněk někam pryč od družiny. Sama vidíš co to se mnou dělá a nechci aby se mě nebo někomu jinému něco stalo. Prosím! Hledím Isaqveře přímo do očí. v mých je vidět strach a trápení. A čekám na odpověď.

Nybbas - 06. února 2006 19:18

Celou dobu jdu tise, nebudu přeci plýtvat energii mluvením.. Jako temný elf, nemám tak daleko k nemrtvým stvořením a takovou potřebu vody a masa nemám.. Pomalu začínám pochybovat o týhle výpravě.. Pár slabých lidí, míšenců, kentaura vlkodlak.. Jediný, v jehož sílu věřím je Isaqvera.. Když se začalo stmívat, začalo se mi dělat mnohem lépe.. Konečně, klid, chládek.. Ticho, tma.. Copak? Máte snad ze tmy strach? Mám velkou radost, že ja konečně zase tma.. Tma a ticho.. Jedna z věcí kterou mi nikdy nikdo nevezme.. Tiše šlapu v jemném písku, nohy se mi tolik neboří.. Ani vítr tolik nebrzdí mou vyzáblou postavu.. Ale vadí mi to tu.. Je tu moc horko... Moc světla, páli mě oči... Tak co družino? Chcete si odpočinout? Co ty Isaqvero ? Trošku ďábelsky se usměju a jakobych ji svlékal pohledem.. Sice bych ji nevyměnil za krásnou temnou elfku, ale .. Muhehe.. Už zase mě přepadají tyhle choutky.. Ale přecejenom.. Dračice.. Co Isaqvero? Slyšíš mé myšlenky? Líbí se ti? Usměji se a rukou si promnu oči a dále ji sleduji... Nedívám se jí do očí, sleduji mnohem hezčí místa na jejím těle..

Rawen Ithilin - 06. února 2006 21:42

Od chvíle, kdy jsme se objevili zpět na poušti jsem věděl, že budu muset hodně šetřit síly. Snažil jsem se o co největší úsporu enrgie a nezapojoval jsem se do rozhovorů...Spíše jsem tajně pozoroval své druhy...Jejich chování a potenciál...A jejich charakter. Díky téhle strategii jsem snášel pouš» trochu lépe, než ostatní... Jako první jsem se zaměřil na Isaqveru - Zdá se mi, že to všechno bere spíše jako trest, než jako poctu. Ale zmožná se její vnitřní potenciál ještě projeví... Alejandra je poněkud naivní a hloupá. Celkem dlouho jsem uvažoval, jak se vlastně dostala k drakobijcům... Argotes se moc neprojevuje, ale zatím se zdá, že je to úplně normální naivní človíček... Drúadan je něčím zvláštní. Je tak vznětlivý a při tom se zdá být inteligentní. Možná je tohle vlastní všem kentaurům...moc jsem jich v životě nepotkal. Každopádně by se možná někdy měl krotit, protože vztek přináší jenom zlo... Mor je ten nejhorší ork, jakého jsem potkal. Sice jich moc nebylo, ale takového křupana jsem teda ještě neviděl. Je hrubý a zlý a nechápu, co tady vlastně pohledává... Nybbas je tajemný tvor, ale myslím, že je trochu zvrácený. Nevím proč, ale něco mi na něm nesedí. Víc o něm nevím, protože se chová velice nenápadně, což v jeho případě může působit jako účinná zbraň. Věřím, že nás ještě překvapí... S největším zájmem jsem však sledoval Vlkolina, protože mě dost udivilo jeho upozornění na začátku výpravy, i když to svědčí o síle jeho charakteru. Myslím si, že by to mohl být správný člověk. Nepřekvapilo mě, když se s pomalým přibližováním úplňku jeho chování zhoršovalo...špatně se ovládal a v jednu chvíli se mi zdálo, že se jeho obličej začíná podivně měnit, ale hned to přešlo. Po zádech mi přeběhl mráz při představě, že by půlku výpravy roztrhal vlkodlak. Od té chvíle jsem si přísahal, že z jeho strany budu připravený na cokoli, i když jsem doufal, že sám usoudí, jestli se má uklidit do bezpečí...

Isaqvera Strážkyně - 06. února 2006 23:02

Cestou nejevím žádné známky únavy. Kupodivu jsem častěji v lidské podobě než v té dračí. Až když je potřeba jít poprvé pro vodu…opět se kolem mne zvíří nefritový prach, spolu s prachem pouště. Šaty, dar krále, se mění spolu s mým tělem. Přizpůsobují se novému tvaru těla. Spokojeně zamručím když protáhnu své skutečné tělo. Rozepnu křídla a nastavím je větru pouště. Pár mohutnými máchnutími a vznesu se k obloze a sotva za minutu vám zmizím z dohledu i v těchto šírých pláních. Když se vrátím, vidíte že část oděvu, který vytváří na mém těle krunýř se přizpůsobila potřebě a vytvořila velký vak. V něm je vody tak akorát pro každého a zbude i na pár dalších dnů, když šetříme. Což samozřejmě hlídám a každého, který by si podle mě nezasloužil, tím že žízní padá k zemi, razantně odeženu zuby. Kočce nedávám ani kapku, veškerou vodu pro ní si musí Alejandra brát ze svých přídělů. Zatím se to na ní nepodepisuje, ale teprve se blížíme k tomu náročnějšímu úseku. Čím je blíže noc úplňku, více si hlídám Vlkolina. Vždy jej nechám jít před sebou. Ostatních si tolik nevšímám. Necítím z nich takovou hrozbu. Výlevy Nybbase o kráse noci přejdu pichlavou poznámkou Ano je opravdu krásná noc. Možná někteří z vás budou litovat, že nemají křídla. Nebo» v noci vylézají hadi na lov. Můžete ráno poděkovat bohům, když spatříte slunce. A opravdu se zdá, že za soumraku začnu sledovat více povrch písku než hrozbu Vlkolina. Od okamžiku, kdy po mě začne Nybbas pokukovat,se mi v očích začne objevovat opět ona rudá záře, stejná jako když jsem mu drtila žebra. Avšak na vše zapomenu jen co se slunce nebezpečně nakloní nad obzor, zastavím družinu. Rychle, všichni kromě Vlkolina uhaste žízeň. Ty Druadane seber zbraně a zbroj Vlkolinovi a bez zastavení cválej dále na sever. Tak dlouho dokud nepadneš únavou. Vy ostatní běžte každý jiným směrem. Čím rychleji, tím se spíše dožijete rána. Alejandro, ty se vracej v našich stopách. Ty orku, běž na východ. Attheusi, zamiř na západ. Argotesi tvůj směr je severo-východní a tvůj Nybbasi severo-západní. Všichni běžte až do rána, až potom se krom koňáka vra»te sem. Tobě budiž odměnou za dnešní nebezpečnou noc Druadane, zítřejší den odpočinku. Došli bychom k tobě ráno druhého dne. Já pak zaletím pro vodu a den si odpočinem. Bude to namáhavý večer a den, ale pokud nás má přežít co nejvíce, a» raději padne jeden než všichni. Vlkolina ty se odsud ani nehneš. Počítej Druadane, že za tebou se spíše požene, budeš mít jeho zbraně a zbroj, ucítí jejich pach. Pokusím se jej zadržet. Tak už běžte! Nečekám a otočím se směrem k Vlkolinovi. Skrčím se na předních nohách. Svaly na zadních jsou napnuté až k prasknutí, v přípravě kdykoliv vystartovat. Křídla lehce napnuta ve větru, kdy si hlídám sebemenší změnu jeho směru, abych později nebyla zaskočena. Zcela jasně jsem se postavila do útočné pozice. A ty Vlku, medituj nebo dělej něco abys vydržel klidným co nejdéle. Noc bude dlouhá. Promluvím pevným klidným hlasem. Ale myšlenky už tak klidné nejsou. Ty pse, kéž bych tě dnešní noc mohla zabít. Dej mi příležitost a já ji mile ráda využiji. Pověz, jsi čmuchalem Černého? Jak jsi se dostal z jeho sídla? Rázné myšlenky vyšlu směrem k Vlkolinovi.

Alejandra de la Vega - 07. února 2006 12:52

Na Isaqueřina slova o rozdělení zareaguji tázavě zvednutým obočím,pak jen pokrčím rameny,s obavou pohlédnu Druadanovým směrem,otočím se a rychle se vracím zpátky.Trochu panikařím,ale jen chvíli,veškerou mou energii spotřebovává cesta. Tak tohle mě ale vážně netěší...Alespoň že jsme se mohli napít,kolik jsme chtěli...když musím dávat Lillian vodu ze svých přídělů.Chudák maličká,zasloužila by si lepší živobytí.Se mnou jen živoří,ale aspoň jít to nevadí. Jak se čím dál víc stmívá,vytáhnu pro jistotu z opasku dýku a ostražitě se rozhlížím kolem a naslouchám zvukům kolem. Maličká,spinkej,spinkej,bude líp,uvidíš,ráno bude líp. Vyšlu k Lillian,když cítím jak se vrtí a mňouká.Sice mým myšlenkám nerozumí,ale cítí jejích uklidňující tón.

- 07. února 2006 17:14

Při putování pouští si počínám zkušeně a opatrně. Nejsem zcela nezkušený v takovéto krajině, šetřím síly, využívám Sigila jako průzkumníka a snažím se najít alternativní zdroje vody. A» už kaktusy, vodní jámy, lapače rosy aj., nepohrdnu ani krví ještěrky, nebo jedlého hada, kterého zastřelím lukem. V případě že nějakou vodu navíc získám okamžitě jí ukládám do měchů a stejně tak veškerou vodu, kterou mi dá Isaqvera. Pak ji teprve dle vlastního uvážení a potřeby piju, snažeje se co nejvíce šetřit. Vždycky si vložím ráno do úst hrudku soli, která drží v těle vodu a stejnou se pokusím dát i Alejandře spolu s trochou vody kterou jsem ušetřil. Po Vlkolinově "výstupu" jsem ostražitý, nepouštím si ho k tělu. Běhěm jeho záchvatů zcela bez zábran vytasím luk i šíp a trochu poodběhnu. Nemířím na něj, ale jsem připraven vystřelit, kdyby se mne pokusil napadnout. Můj šíp je černý jako smrt a jeho hrot se stříbřitě leskne. Tvářím se lehce nesouhlasně, když nám Isaqvera přídělí úkoly. Zejména při vyslovení slůvka "koňák" se v duchu třesu zlostí. Co si ta zatracená dračice myslí? Nejdřív s námi zachází jak s ovcemi a pak nám ještě rozkazuje... Tak tohle jí také nezapomenu... Trochu pro sebe vrčím, ale nedovolím si jakýkoliv otevřený protest. Vezmu Vlkolinovy zbraně a zbroj, přivážu si je na záda a vydám se klusem na sever. Předtím se ještě rozloučím s Alejandrou a cosi jí špitnu do ucha. Často se ohlížím a sleduji co budou dělat ostatní.

- 07. února 2006 17:24

soukromá zpráva od pro Když k tobě přistoupím špitnu ti tiše do ucha. Nespěchej! Přijdu pro tebe... V mém hlase je slyšet naléhavost a obava. V duchu si neustále opakuji starou dětskou říkanku o žabkách. Jedna žabka skočila, do vody se vnořila, druhá žabka přihopká a hlasitě zakuňká, třetí žabka už tu není, čápík jí teď protrh snění... Snažím se prostě co nejvíce znesnadnit čtení myšlenek komukoliv nezvanému.

- 07. února 2006 17:35

soukromá zpráva od pro Vyrazím sice svižně na sever, ale jakmile zmizím z dohledu zpomalím a spolehnu se na Sigilův zrak. Najdu nejbližší orientační bod, a» už nějakou skálu, skupinu kaktusů, nebo jen mršinu nějakého velkého zvířete. Tam pak shodím ze zad znechuceně Vlkolinovu zbroj a zahrabu ji do písku. Ne moc hluboko, ale tak aby nebyla na první pohled vidět. Pak okolí ometu pláštěm abych zakryl stopy a vyhledám v okolí nějaký stín. Rozhodně se nikam neženu, spíše se snažím se Sigilovou pomocí najít další zdroj vody. Pokud se mi to nepodaří, pokračuji v cestě, přes hlavu si přehodím bílý hadr jako ochranu před sluncem a pomalu jdu na sever. Pak však zametu své stopy, uhnu velkým obloukem k východu i k jihu abych nalezl Alejandru a vyhnul se ostatním. Běžím klusem abych se příliš neunavil a snažím se s Sigilovou pomocí vyhnout všem které nechci potkat.

Argotes - 07. února 2006 17:55

Až znovu uvidím tu přerostlou ještěrku tak mu utrhnu ten jeho slizkej ocas! Mám toho plný zuby, sakra! Plahočím se bez přestání, ale stále pomaleji. Shrbený a vyzábly pokračuji z skupinou. Každou přestávku si vychutnávám a tak i koňské maso, či vodu. Děkuji každému chladnějšímu vánku, protože jsou vyjmečné a občas hladově pohlédnu na Alejandřinu kočku.Vypadá opravdu chutně. Ale jen málokdy promluvím, už ze strachu, že by mi horký vzduch popálil jazyk a plíce. Občas kontroluji Vlkolina a dávám pozor při jeho šílených choutkách. Hodný pejsek… Pomyslím si, kdykoliv se podívá na mě a rychle od něj odstoupím. Poslechnu Isaqveru a hned po napití vyrazím.

Pán Tvorstva - 07. února 2006 18:02

Slunce již zapadlo. Hvězdy se pomalu objevují nad písčitým světem, jež se zdá být zapomenutý okolím. Všichni jste již vyšli na svá stanoviště a Isaqvera zůstala s rozzuřeným Vlkolinem. Měsíc v úplňku se objeví za jednou z dun a rozzáří se kolem jako slunce. Vítr si tuto noc hraje svou divokou hru a víří písek, jež vás velmi zpomaluje. Ticho doprovázené občasným šumem písku je hrozivý, ale všichni víte, že kdo se zastaví, již nedojde dále. Isaqveru ani Vlkolina neruší nic. Jakoby se všichni ukryli před tak hrozivými netvory. I poslední zmije se ponořila do písečného moře a brouk odcupital, co nejdál. Nyní jste naprosto sami i svět na vás zapoměl.

Pán Tvorstva - 07. února 2006 19:32

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Cítíš, jak se svaly ve tvém těle napínají a formují. Ukrutná bolest se šíří jako jed, ale neustává. Snad i kosti v tvém těle praskají. Avšak ještě, než Druadan odešel zaslechl si jasně a zřetelně, jak říká Alejandře. Nespěchej. Přijdu pro tebe…. Vztek, který roste s tvou přeměnou jen posiluje touhu sežrat to koňsý zvíře a utišit hlad. Poslední, co jsi ještě ve své lidské podobě spatřil byl Sigil, jak letí nad svým pánem.

Nybbas - 07. února 2006 19:36

soukromá zpráva od Nybbas pro Jdu přesně tam, kam mi Isaqvera řekla.. K čemu tohle? Nechápu.. Doufám ale, že Isaqvera ví co dělá, snad si nic neudělají.. Konečně sám, potřeboval sem už chvilku klidu.. Mám velmi pohnutou minulost, přátelé mi říkali.. " drow mnoha tváří " Byl jsem nájemným vrahem, byl jsem vůdcem několika výprav, byl jsem rytířem, byl jsem svůdníkem.. Mám proto trošku rozdvojenou osobnost.. Jedna z mých tváří je vůdcovská, moudrá, přátelská.. Avšak poněkud.. Slabší. Má druhá tvář není přímo zlá.. Je jen neobyčejně lhostejná a neutrální... Když mi všichni ostatní zmizí z pohledu, na moment si kleknu do písku a pomodlím se k bohyni.. Bohyně smrti, drž se mnou.. Bohyně smrti, děkuji ti za každý den.. Bohyně smrti, jsem tvým služebníkem.. Poté jen naprázdno hýbu rty.. Zavřu oči a ponořím se do hlubší meditace.. Z transu promlouvám ve svém rodném jazyce.. N´thai zhatas Shilien, Zaha´kh me´ a thu´i, Nhy´wha henthi´s, Bohyně, požehnej svému služebníku, svému rytíři, svému sluhovi.. Poté se zavřenýma očima tiše vytáhnu svůj meč a surově se s ním říznu do dlaně.. Má dlaň se pomalu začne plnit mojí tmavě rudou krví.. Zasunu meč zpět do pochvy a znovu pronesu modlitbu ve svém jazyce.. Poté švihnu rukou vysoko do vzduchu, krev z mé dlaně se rozletí do vzduchu a její kapky se lesknou v měsíčním svitu.. Shilien, N´hamen ! Kapky dopadnou do písku a zanechají v něm řídkou čáru, která si vpíjí do jemných zrnek písku.. Přijmi tuto obě», požehnej mi a dej mi sílu.. Po těchto slovech se má rozříznutá dlaň slabě rozzáří a rána se v rychlém záblesku zacelí.. Děkuji.. Potom otevřu oči, pomalu, klidně a mírně vstanu.. Nadechnu se pouštního vzduchu.. Hehe, chci vidět jak sem na tom s kondicí.. Zasměji se a prudce vyrazím vpřed. Nohy se mi rychle mihají jedna vedle druhé, ne příliš dlouhé, ale velmi rychlé skoky mě ženou vpřed.. V tomto běhu se ještě mírně předkloním vpřed, upadl bych kdybych neběžel tak rychle..Vyběhnu na vrcholek jedné z dun a na jejím vrcholu vyskočim do vzduchu.. Jen pro pocit si za letu švihnu rychle taseným mečem do vzduchu, udělám rychlou otočku a zase běžím dál.. Když uznám, že jsem již běžel dost dlouho, zakloním se a zbrzdím svůj sprint.. Jo, pořád ještě umim běhat po temnoelfsku.. Ha.. Potom se rozhlédnu, zkontroluji si, jestli jsem skutečně sám, sám sobě a své bohyni se ukloním, pohlédnu na měsíc, usměji se a jdu až do rána..

Pán Tvorstva - 07. února 2006 19:45
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvá cesta je klidná, avšak ani Sigil nedokáže najít vodu. V dáli již slyšíš vití Vlkolina. Pokračuješ ve své cestě, až narazíš na velkou a zatuchlou mrtvolu koně. Zahrabeš Vlkolinovy věci a pokračuješ v cestě. Vše je v pořádku a proto si změnil směr a šel pro Alejandru.

Vlkolin, stříbrný vlk - 07. února 2006 20:30

Klečím a medituji a najednou se začnu klepat. Lehnu na zem a citím, jak se svaly v těle napínají a formují. Ukrutná bolest se šíří jako led, ale neustává. Snad i kosti mi v těle praskají. Hrudní koš jakoby se o něco posunul dopředu a zmuhutněl stejně jako celé tělo. Bolest už nemůžu vydržet a začnu křičet. Jakmile se mi začínají zvětšovat i končetiny tak mi začne hroznou rychlostí růst srst. To je bolest, to nejde vydržet. Isaqvero zabij mě, zabij mě, ukonči tu bolest! křičím bolestivě na Isaqveru. Zase se mi v hlavě ozve ten hlas.Nebraň se tomu a poddej se a nebude to tolik bolet, bolí to jenom z toho důvodu, že tomu nedáš volný průchod a nepřijímáš to, že jsi co jsi.. Dobře, porazil jsi mě, udělám co chceš! řeknu jako odpověď na hlas. Bolest pomalu začne povolovat, ale pořád úplně nezmizela, jako poslední se mi protáhne tvář a vznikne čumák, začnou se mi protahovat zuby až jsou dlouhé asi 10 cm a drápy ještě delší. A jako úplně poslední jsou oči, které mi zčernají, úplně stejně jako odpoledne. A to je konec mé proměny. Pořád ještě ležím na zemi, ale zvednu hlavu a podívám se na Isaqveru. Nech mě jít! zamumlám nesrozumitelně, zní to spíš jako nějaké vití. Pak se postavím na zadní, prohnu hlavu do zadu a hlasitě zaviji. Pak se dám na všechny čtyři a připravím se ke skoku směrem kam mířil Druadan, ale na poslední chvíli skočím směrek kam běžela Alejandra a snažím se co nejvíce vzdálit Isaqvere.

Isaqvera Strážkyně - 08. února 2006 23:08

Čekala jsem útok na mě. Dokonce mi pravděpodobné přišlo i pronásledování Druadana. Ale plýtvat energií kvůli té rozmazlené parchantce? Skoro z neochotou a se odrazím do vzduchu a začnu pronásledovat svou kořist. Když doplachtím přímo nad Vlkolina, prudce zamířím dolů. Začnu cenit zuby a tentokráte mi oči opravdu zrudnou. Drápy zamířené rovnou do zad vlkodlaka. Mohu jej jen znehybnit, kdybych jej zabila…raději se nedomýšlet.Vítr kolem mne sviští jak nabírám letem rychlost. Přitáhnu křídla blíže k tělu. Nabranou rychlostí se prvně snažím Vlkolina skolit na zem. Pokud k tomu ještě bude příležitost, pořádně jej seknout drápem po noze ve snaze přeseknout nějakou tu šlachu. Každopádně nechci riskovat a proto ihned po mých útocích se pokusím mohutným skokem opět dostat do vzduchu kam na mě nemůže.

Rawen Ithilin - 09. února 2006 00:10
	soukromá zpráva od Rawen Ithilin pro Isaqveřin proslov mě trochu vyděsil...Až teď jsem si uvědomil, jak je to vážné. Okamžitě jsem se vydal a západ se zvláštním pocitem v zátylku. Stále jsem se otáčel, jestli za sebou nezahlédnu Vlkolinovu siluetu. Strach mě dohnal až ke zběsilému běhu napříč pouští a jenom doufám, že ho Isaqvera uhlídá...

Vlkolin, stříbrný vlk - 09. února 2006 14:23

Jakmile se jí vzdaluji, tak se jí moc nevšímám, ale i přesto se občas ohlédnu, jestli mě nenásleduje. Ale už jí bohužel nevidím. Kde je? Někde tu musí být. Měl bych se mít na pozoru. a pořád se ohlížím a díky tomu ještě trochu zpomalím, ale nenapadlo mě, že může být přímo nade mnou. V tom se mi v hlavě zase ozval hlas: Nech ji být, není důležitá! Ten pakůň má naše kladivo a zbroj a ještě k tomu dobře chutná, takže se starej radši o něj, než o draka. pak utichne a já běžím dál. Zničeho nic na mě hlas zakřičí. Uskoč stranou! nejdříve nevím co mám dělat, ale pak uskočím. ( jestli to stihnu je jen na PJ)

Rudý mor - 10. února 2006 15:00

Slunce zapadá,poslední paprsky světla dopadnou na mé mohutné tělo a vytvoří předemnou mohutný stín. Ikdyž se už měsíc vyhoupl na temné nebe,putuji dál.Orkové vidí ve tmě skoro stejně tak dobře jako v noci,takže mi všudy přítomná tma nečiní žádné potíže.A ty orku jdi na východ.Hmm SKVĚLÍ!Jak dlouho se ještě asi budu plahočit touhle spropadenou pouští!?! pomyslím si,ale jdu pořád dál. Když uslyším zvláštní,jakoby vlčí zavytí,rychle se otočím.Instiktivně tasím svojí novou sekeru.Vypadá mohutně,ale je lehká(aspoň pro orka),skutá z nějakého tmavého až černého kovu.Jsou na ní vyryty nějaké symboly.Zjevně orčí.Moje nová zbroj(když už jsem u toho popisování)je šupinová.Rovněž tmavá a jakoby celá od krve.Šupiny nevypadají,ale jsou velmi tvrdé a ostré. Asi se ten vlček už přeměnil.Hmm měl jsem tam zůstat.Zabil bych ho s větší chutí. řeknu si pro sebe. Po chvíli se otočím a dál si zvuků nevšímám .Fajn,tak až do rána na východ a pak se zase vrátit?Blbost,sednu si tady a počkám na východ slunce. Posadím se a hledím tím směrem odkud přicházejí zvuky boje.Na nějakou únavu ani nepomýšlím.Orkové jsou odolní a tvrdí.

Pán Tvorstva - 10. února 2006 16:26

Isaqvera se neuvěřitelnou rychlostí blíží k nic netušícímu Vlkolinovi. V poslední chvíli, když už Vlkolin cítí zvedající se vítr nad sebou a prach, který se víří kolem odskočí. Ztratí se ve víru prachu, takže ani Isaqvera jej nevidí. Ale jeho touha po kentaurovi se ztratí v porovnáním s nynější chutí zabít dračici. Kolem sebe již nevidí nic. Jenom hustý prach a někde nad ním Isaqveru. Oči mu potemní touhou po jejím mase a šílenství ovládne i jeho mysl. Isaqveřin cíl se ztrácí v prachu, jež rozvály její křídla. Rychle vzlétá z dosahu Vlkolinových drápů a zubů. Avšak pokaždé, když se k němu přiblíží o kousek blíže, opět zmizí.

Vlkolin, stříbrný vlk - 10. února 2006 20:49

Stojím uvnitř oblaku vířícího prachu a koukám, co se děje. Sakra, já zapomněl, že ta obluda umí lítat! V hlavě se mi rozezní hlas. Jdi po ní, k večeři se bude servírovat dračí maso! Jdi a zabi jí! Ona se pokoušela o to samé! Tak jí to vra» i s úrokama. Podívám se kolem sebe i nahoru, ale pořád nic nevidím. Sakra, kde je ta zpropadená dračice! Na co je mi dar od Arialesteranistory, který mi dala, když budu mrtvej! Kdyby se to dalo nějak ovládat. Možná se na to musím nějak soustředit. A snažím se soustředit. Ale nic se nestalo. Cítím jak se mi tělem rozlévá vztek. Kde jsi? Kde asi jsi? Ta poštolka bude někde ve vzduchu, ale to je jedno. A rozeběhnu se jedním směrem, dokud se z oblaku nedostanu ven, ale pořád se dívám nad sebe a jsem připraven bránit se a hned na ní zaútočit.

Isaqvera Strážkyně - 11. února 2006 10:34

Zuřivě zařvu při mém nepodařeném útoku. Zpropadený písek! Ale pokaždé když se snesu níže, rozvířím neprůhlednou clonu prachu. Chvíli se proto snesu výše a čekám dokud se písek neusadí. Ve tmě mé tělo splývá s noční oblohou. Jsem jak vznášející se stín, přinášející smrt. Bystrým zrakem i z této výšky Vlkolina zahlédnu. Mám novou taktiku. Opět se snáším k němu dolů střemhlav. Ale tentokráte nezaútočím jen se těsně před ním zastavím tak prudce, že písek se rozletí do velké dálky. Oba dva se v něm opět ztratíme. V hlavě se mi začnou formovat slova v dračím jazyce Kerssá sssochááái. Pokusím se zamaskovat a učinit své tělo neviditelné. Pokud se mi kouzlo podaří lehounce dosednu na zem. Tuším, že by mě prozradili šlápoty v písku a proto stále křídly, mávám, abych tak vířila písek a ten zakrýval stopy. Takhle to vypadá, že se přes písečné duny prohání noční vánek.Pokusím se takhle dostat až za Vlkolina. A potom jedním mohutným skokem je srazit k zemi. Při tom ostrými zuby budu chtít překousnout jakoukoliv šlachu v jeho svalnatých nohách.

Pán Tvorstva - 12. února 2006 10:12

Isaqveřino kouzlo Funguje. Její tělo zmizí. Dosedne na zem a stále mává křídly. Proti ní teď běží Vlkolin, ale v půli cesty se skácí na zem a škube sebou. Občas ho zahalí prach, proto je těžké říci, co se s ním děje. Vlkolin se rozběhl obrovskou rychlostí s pocitem nezastavitelnosti, ale nemůžeš najít konec. Čím více hledáš, tím je to horší. Najednou tě pohltí bolest horší, než jakákoliv před tím. Zhroutíš se k zemi v křečích sebou škubeš, ale nezmůžeš nic než zoufale výt.

Pán Tvorstva - 14. února 2006 22:31

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Ležíš v křečích a necítíš nic než bolest. Je uvnitř tebe a trhá tě na kusy. Škubeš sebou a pokoušíš se ji zastavit, ale je to marné. Pak bolest utichne a ty se ponoříš do živého snu. Před tebou stojí krásná žena, jejíž rysy jsou trochu odlišné od člověka. Tvář se ji leskne a mění barvu s odlesky světla. Je oděna do bílého roucha a v ruce drží dlouhou šavli. Zemři, nebo mě nech jít…… Její hlas se ztrácel v ozvěně ohromné místnosti, jejíž zdi mizely v temnotě. Ohromný hlas se nesl kolem jako bouře. Hlupaššškoooo!!! Ozvalo se v dáli a žena se sklátila k zemi v ukrutných křečích. Vyjekla a ty jsi ji chtěl pomoci, ale pak si strnul strachem. To byla ona! Arialesteranistora! Svíjela se v bolestech snad celou věčnost. Pak ale utichl její srdcervoucí řev a ona jen bezvládně ležela. Opět můžeš vnímat svět. Horoucí bolest přešla. Nyní ji nahradil pocit síly. Pomalu se zvedneš. Tvé oči začnou měnit barvu. Po chvíli jsou duhové. Mocně zařveš a z tvé tlamy vyšlehne bezbarvý oheň. Cítíš opět křupání kostí a rozpínání svalů, ale již to nebolí. Jsi o sáh vyšší a ze zad ti trčí ostré ostny. Podivná slova se ti motají myslí. V duchu vyslovíš Imu rat hák! Tvůj zrak již neoklame nic. Vidíš jakýkoliv pohyb i přes písek a vidíš i Isaqveru.

- 15. února 2006 00:30

Klušu setmělou pouští a má kopyta dusají v pravidelných interavlech do písku. Vířím jemný prach, který se usazuje na mém oblečení i kůži a barví mé šaty do žlutošeda. Mé vlasy povlávají v jižním větru, který zvedá jemný prach bodající mne do tváře. Sleduji svýma horečnýma očima obzor, jazyk se mi lepí žízní na patro, po mém těle stékají čůrky potu, ale přesto je z každého mého kroku cítit nezkrotná divokost i štěstí svobodného tvora. Ve své levé ruce pevně svírám luk, na mém boku se natřásá toulec se šípy a nad mou hlavou nízko letí sivý raroh. Po tom co zaslechnu vzdálené vytí se jen nahlas rozesměju trochu šíleným, ale radostným smíchem a lehce přidám do kroku. Vítr ve vlasech, láska v mém srdci a velký úkol přede mnou. Copak může muž od života chtít více? Tak jen dál, jen dál můj šedý příteli, však my jsme ještě neřekli své poslední slovo a naše srdce dosud prudce bijí v našich hrudích...

Vlkolin, stříbrný vlk - 15. února 2006 12:56

Ležím na zemi a dostávám křeče, tak silné, že vyji bolestí, že to musí v oklí slyšet každý. Cítím, jak se mi trhá maso a škubu sebou, ale zastavit to se mi nevede. Poamlu mě bolest opouští a já přestanu vít. A chvíli jsem jako v transu a koukám někam před sebe nevnímaje okolí, a» se děje co se děje. Nééé Arialesteranistoro! Zakřičím se strachem v hlase. Arialesteranistoro. Mumlám potichu do prázdna. Nesmíš umřít. Vztaň. Začnou se mi do očí valit slzy. Najednou se vzpamatuji a zase začnu vnímat okolí. Bolest už necítím, ale cítím pocit síly a nepřemožitelnosti. Pomalu se začínám zvedat ze země. Oči začaly měnit barvu, až byly duhové. Zvednu hlavu a podívám se na měsíc a mocně zařvu a z tlamy mi vyšlehne bezbarví oheň. V těle cítím znovu křupání kostí a rozpínání svalů, jako při proměně ve vlkodlaka, ale teď to už nebolí. Pomalu, ale jistě se začínám zvětšovat, až dokud nejsem ještě o sáh větší než-li předtím a ze zad mi vyrostly ostny. Hlavou mi prosviští myšlenka spolu s nějakými slovy. Imu rat hák! Řeknu si v duchu. Nyní vidím i přes písek a tudíš vidím i Isaqveru.

Rudý mor - 15. února 2006 19:08

Sedím na velkém kameni uprostřed pouště.Moje sekera je opřená o kámen po mé pravé ruce.S mírně zakloněnou hlavou zírám na měsíc a na hvězdy,které jasně svítí na černo-černém nebi.Moje myšlenky se upínají na všechny,které jsem měl rád a které jsem viděl umírat.Z tohoto až transu mě vytrhne ono velmi hlasité zavytí.Pomalu odvrátím svůj zrak od hvězd a zadívám se tam,odkud přichází vytí.Vlkodlak!Nemám je rád!Pár jsem jich viděl,jednoho jsem zabil,ale nemám je rád!Ovšem i na vlkodlaka jsem se připravil,z toho co jsem zjistil a ověřil nemají rádi stříbro. Pomyslím si a pohlédnu na svojí pravou botu,ve které mám ukrytou stříbrnou dýku. Nejednou z ničeho nic vyjeknu bolestí.Vylekaně pohlédnu na své pravé rameno.Uprostřed mohutného, svalnatého a zeleného ramene se objevil podivný ornament zdánlivě připomínající kříž s kolečkem na začátku.Ornament je jasně červený(jakoby čerstvě vypálený) a stéká z něho temně rudá krev. U Ork-Antaka!Proč zrovna teď?Turaga,znak mocného Ork-Antaky.Můj dar i prokletí se znovu probouzí.Ale proč? Pomyslím si při pohledu na krvácející znak.V mé tváři je vidět velké znepokojení.

Alejandra de la Vega - 16. února 2006 16:44

Vyčerpaná během usednu na zem. Panebože,a» už je ráno,a» už jsme pryč z týhle pouště! Ucítím lehké zavrtění pod pláštem,jak se Lillian dožaduje pozornosti.Vyndám ji a sevřu v náruči. Ty moje maličká,taky ti tak vadí to vytí,co?Znepokojuje mě,že se ozývá tak blízko nás,jako by Vlkolin zamířil za námi.Ale to se snad nestalo,vždy» Isaquera říkala,že určitě poběží za Druadanem.Ne že to by byla nějaká útěcha. S těmito slovy přemýšlím,kde je Druadan,jestli přece jen Vlkolin neběžel za ním.Jestli se mu něco stalo nebo stane... Dál už nad tím radši ani nepřemýšlím. Protože mám pořád pocit,že se vytí ozývá nějak blízko za mnou,nechám Lillian,aby mi zase zalezla do pláště,vytáhnu meč a meč si položím přes kolena.Tak,teď a» přijde!Možná mu připadám slabá a hloupá,ale jestli zaútočí,dozví se,že zdání skutečně někdy klame. Pomyslím si a bojovně hledím do noci.

Isaqvera Strážkyně - 16. února 2006 18:34

Křeče ve kterých se svíjí Vlkolin mě neodradí od plánovaného útoku. Ba naopak, využívám je k tmu abych je zranila co nevíce na nohách a tím je ochromila. Když ještě více vyroste v očích mi zajiskří nadšení z výzvy k boji. Na jeho vytí zařvu v odpověď. Kapky slin odlétají v mohutném poryvu větru, který spolu s řevem vychází z mých útrob. Ukážu tak i přehlídku vražedných zubů. V průběhu našeho předvádění sil,jsem však přitiskla křídla pevně k tělu. Na to je překryl pevný povrch přizpůsobivých šatů. Tak si ochráním jemné blány, které křídla tvoří. Je čas na útok. Začnu tedy Vlkolina obcházet. Zatím netuším nakolik je silný ani mrštný. Je tedy třeba odhadnout jeho schopnosti. Pozorně sleduji každý jeho pohyb, odhadující kolik síly a mrštnosti může jeho tělo skrývat. Podle toho přizpůsobím svůj útok.

Pán Tvorstva - 16. února 2006 21:28

Isaqvera skočila po ležícím Vlkolinovi. Její tesáky se ponořily do jeho nohy, ale musela rychle odskočit, nebo» ji zasáhla podivná síla, jež ji nedovolila více jej zranit. To jméno. Je ti velmi povědomé, ale přesto jsou tvé vzpomínky zastřeny. Vlkolin se zvedl. Pochroumanou nohou prochází ostrá bolest a zvyšuje touhu po zabíjení. Přesto jsi nyní pomalejší. Tvá proměna je dokončena. Sleduješ Isaqveru, která teď obchází v kruhu kolem tebe.

Vlkolin, stříbrný vlk - 17. února 2006 14:29
	Pomalu vztávám se země a pořád sleduji Isaqveru. Tak teď sis to zavařila. Řeknu Isaqveře při pohledu na zraněnou nohu. A pak, když zvednu hlavu, tak na mi ukazuje ty svoje zuby. Pořádně si je prohlédnu a vycením svoje, ale i přesto dávám pozor, aby mě nepřekvapila. Pozoruji ji, jak se připravuje k útoku a tak se připravím také a snažím se mocně zařvat a tím vyvolat oheň jako předtím.

Isaqvera Strážkyně - 17. února 2006 14:49

Vidím svoji příležitost. Když se Vlkolin soustředí na oheň, neváhám a přenáším váhu na zadní nohy. Rovnováhu udržuji mohutným ocasem. Tím se mi uvolnili přední tlapy a tak dlouhými drápy sekám po své kořisti. Pohltil mě boj, nyní mi nezáleží na ničem než skolit svého nepřítele. Už neberu žádné ohledy. Pokud se i vše podařilo pokusím se uskočit do strany. Tím bych opět měla získat iniciativu na svou stranu.

Pán Tvorstva - 20. února 2006 20:16

Vlkolin zařve a z jeho tlamy vyšlehne plamen. Pohltí prostor okolo Isaqvery, ale nepronikne její zbrojí. Pak ho ochromí palčivá bolest a padne k zemi s kňučením a bolestným vytím. Jeho hruď zdobí ohromný krvavý šrám ze kterého se řine krev. Oheň pohasl a Vlkolin již nemá sílu bojovat. Isaqvera pocítila teplo onoho ohně, ale nezastavila se. Mohutným máchnutím prosekla Vlkolinovu hruď. Pak sama zakňučela, když si uvědomila bolest na své šupinaté tlamě. Při rychlé kontrole křídel si všimne pouze malých ranek, jež vytvořil oheň.

Pán Tvorstva - 20. února 2006 20:22
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Dlouhá cesta je u konce. Nalezl jsi Alejandru, ale jsi velmi vyčerpaný. Při pokusu o trysk se ti polomily nohy v jemném písku, avšak podařilo se ti udržet rovnováhu. Nalezl jsi ji sedět na zemi s mečem na kolenou. Blízko od vás slyšíš ohromný řev, jež trhá uši, ale nejsi schopen určit, zda to byla Isaqvera nebo Vlkolin.

Pán Tvorstva - 20. února 2006 20:22
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Dlouhé ticho prolomí hrůzostrašný řev. Nevíš, zda to byla Isaqvera nebo Vlkolin. Rychle se rozhlédneš a uvidíš Druadana jak k tobě kluše.

Isaqvera Strážkyně - 20. února 2006 21:36

Opatrně se zahledím na Vlkolina a kontroluji jeho stav. Nechci si vytvořit unáhlené názory. Pozorně studuji jeho zranění a taky bojeschopnost, která by jej mohla znovu postavit na nohy. Když se zdá, že je opravdu mimo boj, vítězně zařvu do okolí. Se spokojeností se usadím o 10 sáhů dále a pozorně hlídám zhroucené tělo. Takhle budu vyčkávat do prvního denního paprsku, kdykoliv připravena znovu zaútočit.

Vlkolin, stříbrný vlk - 21. února 2006 15:35

Chrlím na Isaqveru oheň.Usmažím jí. Usmažím jí na popel!Říkám si v duchu a v očích mám vidět radost z toho co dělám. Pak si v tom všimnu, že to s ní nic nedělá a rozeběhne se proti mě a já se to snažím zastavit, ale schopnosti ještě ani trochu neovládám a tak se mi to nepodaří. Isaqvera se rozpřáhne svojí mohutnou dlaní zakončenou drápy ostrými jako břitva a setkají se s mojí kůží a ta neodolá a drápy projedou dál až hluboko do masa. Tělem mi projede obrovská bolest a padám k zemi. Z hrudě se mi valí krev a znovu mi začala krvácet i zraněná noha. Ležím na zemi a při každém úderu srdce mě o něco více zabolí rána a špatně se mi dýchá. Koukám na hvězdy a pomalu se ze mě vytrácí zuřivost. V hlavě se mi zase ozve hlas. Vztávej, vím, že to bolí, ale de to vydržet a musíme jí zabít! A ty ostatní taky. V tom si vzpomenu na to jak jsem chtěl zabít Druadana. Co jsem to chtěl udělat? Říkám si v duchu až trochu káravě. Pak se podívám kolem a vidím, že Isaqvera sedí o kousek dál a dává si na mě pozor. Tak sakra už vztaneš?! Naléhá na mě hlas. Ne nikam nejdu, to tys mě donutil proti ní bojovat. Nemám jí sice moc v lásce, ale zastavila nás a za jsem jí vděčnej. Nechci ani pomyslet na to, co bych udělal až bych ostatní dohnal. Říkám potichu. A pořád ležím na zemi a nevypadám, že bych se hodlal zvednout. Asi po nějaké chvíli se mi zase zbarví oči do černa a ze zad mi zmizí ostny a pomalu se začnu zmenšovat do podoby vlkodlaka. Asi po další hodině začne svítat a já omdlím. Při prvních paprscích světla se začnu měnit do podoby člověka.

- 21. února 2006 17:17

soukromá zpráva od pro Pomalu dojdu k sedíci Alejandře a i kdyžje vidět jak jsem unavený po dlouhé cestě pouští, přesto se na ní usmívám. Snažil jsem se k tobě dostat co nejrychleji. Měl jsem špatný pocit, ale zdá se že všechno je v pořádku. Pak má slova přehluší podivný řev a já se trochu zašklebím. Tedy skoro všechno. Dodám s pokřiveným úsměvem a hledím k místu odkud se zvuky ozývaly. V ruce mám stále připravený luk se založeným šípem, který jsem připraven ihned použít pokud by se v našem okolí vyskytlo nějaké nebezpečí. Jestli souhlasíš zůstaneme tu do rána a pak se pokusíme najít ostatní. Zeptám se opatrně Alejandry. Je na mne vidět, že mne cesta pouští dost vyčerpala a raději bych si odpočinul. Můj raroh také raději už jen sedí na mých zádech místo aby létal po okolí a vypadá poněkud splihle.

Alejandra de la Vega - 22. února 2006 10:05

soukromá zpráva od Alejandra de la Vega pro Hned jak tě uvidím,š»astně se usměju a jdu ti vstříc. Asi máš s tím čekáním pravdu.Ne že by se mi nějak zamlouvalo,ale co se dá dělat.Jsem ráda,že tu jsi se mnou,tak nějak mám pocit,že Vlkolin neběžel za tebou,ale za mnou a představa,že by sem přiběhl a já mu měla sama čelit...Nejsem si jistá,jestli bych to zvládla. To je totiž dost těžký posoudit,nechci ze sebe dělat chudinku,co se neumí bránit,ale nikdy jsem s vlkodlakem nebojovala a podle toho řevu měla i Isaquera co dělat,aby ho zvládla. Opět si sednu,meč leží vedle mě,a čekám na východ slunce.

Pán Tvorstva - 22. února 2006 19:10

Měsíc se dal na ústup. S nekonečným čekáním přišlo dlouho čekané slunce. Obzor se zbarvil rudě. Postupný příchod dne proměnil Vlkolina do původní podoby. Rána na hrudi však zůstala a stále jej ochromuje a neumožňuje se jakkoliv pohnout. Denní teplota rychle stoupá a brzy pocítíte žízeň a hlad. Vloklin má hlad mnohem větší a žízeň začíná být horší než palčivá bolest hrudi. Jestli se dlouho nenapije, žízeň ho ochromí natolik, že nebude schopen řeči a brzy ztratí vědomí a to i velkou ztrátou krve.

Rudý mor - 22. února 2006 19:35

soukromá zpráva od Rudý mor pro Jakmile první sluneční paprsky osvítí moji tvář v duchu radostně zajásám No hurá!Konečně vyšlo slunce! Na tváři se mi objeví nepatrný úsměv,který ovšem zmizí při pohledu na pravou ruku.Pořád je na ní vyditelný onen znak.Jediná změna k lepšímu je,že z něj přestala vytékat krev,ovšem i tak je celá moje pravá ruka zašpiněná zaschlou krví.U Ork-antaka!Jsem pěkně zdělanej!Měl bych si to nějak umýt,ale jak? chvíli těkám očima do všech stran,ale když nenacházím nic než písek jenom něco vstekle zamrmlám a dál si ruky nevšímám. Otočím se a vyrazím naspátek k Vlkolinovi a Isaqveře.Za nedlouho k nim konečně dorazil.

Alejandra de la Vega - 23. února 2006 08:25
	soukromá zpráva od Alejandra de la Vega pro Myslím,že už bychom pomalu měli jít zpátky.Slunce už vyšlo a začíná být pěkný vedro. Poznamenám zamyšleně,myšlenky se mi toulají někde jinde. Co asi udělá Isaquera až zjistí,že Druadan přišel za mnou?Čekala to?Nebo bude zuřit?Asi se naštve,nemá moc ráda,když někdo zpochybňuje její autoritu.

- 24. února 2006 15:31

Mlčky přikývnu, ztěžka se zvednu a do svých vyprahlých úst se pokusím vyklepat poslední kapky vody z měchu. Pak nepřítomně pohladím Sigila po hlavě a vydám se s Alejandrou určeným směrem. Stále mám však v ruce připraený luk a snažím se svýma uvnavenýma očima heldat eventuelní nebezpečí. Na mé chůzi je vidět, že mi cesta pouští i když se sotva rozednilo poněkud vyčerpává. Snažím se však kráčet stále vpřed a nedat to na sobě příliš znát. Kráčím směrem odlkud v noci zněly podivné zvuky boje zpět k místu odkud jsme všichni vyrazili.

Isaqvera Strážkyně - 25. února 2006 20:19

Když se konečně na obzoru objeví slunce, spokojeně zabručím a položím se na písek, který brzy bude sálat teplem. Křídla se mi opět odkryjí a já je labužnicky rozložím kolem sebe. Každým kousíčkem těla se snažím vstřebat blahodárné paprsky slunce. Hlava spočívá na jemném prachu písku, oči zavřené. I když se může zdát, že jsem polevila v opatrnosti, je to naopak. Využívám přirozené vlastnosti těchto plání, které tak dobře nesou zvuk. Jakýkoliv šelest slyším na míle daleko, nebo» písek je přenese jako zadunění v podzemí. Takže hlava při zemi má více účelů, než jen odpočinek. Nechci se nechat lehce nachytat a stát se snadným terčem. Sem tam po očku zkontroluji Vlkolina zda žije. Musí vydržet do příchodu ostatních. Kdybych odešla, vracet bych se nemusela, nebo» pouš» by si jej vzala.

Vlkolin, stříbrný vlk - 25. února 2006 20:54

Jakmile skončí proměna v člověka, tak na moje tělo dolehnou první paprsky slunce. A já se začnu pomalu probouzet. Písek kolem začne být teplý a to teplo prostupuje celým mým tělem, spolu s obrovskou bolestí. Podívám se na ráno na noze, která ještě pořád krvácí a pak pohledem přejdu na hruď, která je díky kouskům oblečení, které mi zbylo, vidět silná rána, ze které se valí krev proudem. Pode mnou je písek zbarvený do červena a jde vidět, že jsem ztratil už hodně krve. Koukám se kolem sebe a tam uvidím Isaqveru, která tam relaxuje a je bez těžkých zranění. Alespoň, že jsem nikoho nezranil.Pomyslím si. Po chvíli se tam objeví i Druadan, který má v ruce luk a je v pohotovosti. Kde je zbytek? Řeknu velice těžce, protože se mi špatně kvůli ráně na hrudi špaatně dýchá. Otázka směřovala na Isaqveru. A co se stalo s Arialesteranistorou? Přežila to?Přemýšlím dokud nezačnu žízní a veliké ztrátě krve omdlévat.

Alejandra de la Vega - 26. února 2006 13:58

Přicházím s Druadanem,ale na rozdíl od něho kráčím lehkce,jakoby mě nic netížilo.Noc mě zbavila únavy,přestože jsem vůbec neodpočívala.Když spatřím Vlkolina,zrychlím a těsně u něj si kleknu a prohlížím jeho rány. Tak tohle je hodně zlý.Ztratil dost krve,je slabý jak stébélko trávy. Nemám moc věcí na obvázání,tak jen vyndám nějaké bylinky a přiložím je na rány. Tak,lepší už to nebude.Až dorazí ostatní,zeptám se jich na nějaký obvaz.ty bylinky by sice měli krvácení zpomalit,ale s touhle rozšklebenou ránou ho nemůžeme nechat jít.Zvláš» ne v těhle podmínkách. Sednu si,rukama obejmu kolena a čekám na příchod zbytku družiny.

Nybbas - 26. února 2006 20:49

Na obzoru se objevuje má postava.. Lehce našlapuji v písku, pravou rukou opřený o svojí šavli za pasem. když ještě z dálky vidím jak tam Isaqvera leží a Vlkolin kousek od ní, pomyslím si.. Co tu ty dva prováděli? Divoká noc že Isaqvero? Dojdu až k nim a podívám se na Vlkolinovu ránu. Si to člověče, ehm.. vlkodlaku docela odskákal jak tak koukám, ale.. Každý máme své démony a prokletí, ale i slabiny že? Usměji se o pohlédnu na všechny ostatní. No, ale fakt je Vlkolíne, že takhle dál jít nemůžeš. Sice nejsem žádnej mudrc a prachžádnej léčitel, ale snad ti trošku pomůžu.. Hehe, něco zaklinačství by mu nemělo ublížit ne? Kleknu na kolena a položím na ně svou šavli.. Potom zavřu oči a zvednu hlavu k nebesům. Tiše si mumlám nějaká syčivá slůvka a potom oči zase otevřu a znovu se zadívám na vlkodlakovu ránu. Vyhrnu si rukáv na pravé paži co nejvýše to jde. Potom ruku pokrčím a na její spodní části můžete vidět jakési malé tetování, na kterém je zobrazen měsíc v novu, proklátý nožem a obrostlý trním.. Toto malé znamínko se tyrkysově rozzáří a druhou rukou se dotknu Vlkolinova čela. Záře z předloktí zmizí a na chvilku mi problikne na ruce kterou se dotákám Vlkolína. Potom zvednu svůj meč z kolen a zarazím ho hluboko do jemného písku.. N´thai zhatas Shilien, Zaha´kh me´ a thu´i, Nhy´wha henthi´s.. Potom vstanu a meč zasunu zpátky kam patří, sleduju Vlkolína jestli má moje zaříkávání na něj alespoň nějaký efekt.. Tak co hafane, lepší?

Pán Tvorstva - 28. února 2006 17:26

Slunce již rozpálilo písek i vzduch, když se v dáli objevil obrys Druadana následovaného Alejandrou. Nesnesitelné teplo je doprovází po celou dobu, spolu se stoupajícím sluncem. Můžete odhadnout, že je poledne. Slunce jako žhavý kotouč se tyčí nad vámi a hrozivě vás pozoruje jako démon vyžívající ve vašem utrpení. Druadan s Alejandrou dorazili k místu, které zdobí několik skvrn zaschlé či ještě čerstvé krve, přes kterou občas horký větřík přenese vrstvu písku. Druadan pomalu jde. Nekluše, nebo» by se velmi rychle vyčerpal. Cítí písek, jak obklopuje jeho kopyta a jakoby se propaloval skrz kůži, i maso. Jeho hrdlo je vyprahlé, ale nic z toho není nesnesitelné. Alejandra je sice odpočinutější. Ale i ona cítí vyčerpání a žízeň. Jakoby sílu jež načerpala v noci stihlo dopoledne ukrást a změnit v sálavé slunce. Kožené boty má rozedřené a rozpálené pískem. Ale přesto se cítí celkem silná. Usedá na horký písek a čeká. Její čekání brzy přerušil Nybbas, který se objevil na obzoru. Jako všichni jej vyčerpalo dopolední slunce, ale vypadá odpočatě. Žízeň má nepatrnou a slunce si nevyžádalo takovou obě» jako u Druadana. Po příchodu usedl k Vlkolinovi a spustil magická zaříkadla. Pak ale zavrávoral. Cítí unikající sílu a náhlé vyčerpání, ale rána zůstává stále otevřená a krev nezastavitelně prýští jako řeka, jež se přelévá přes nízkou hráz.

Alejandra de la Vega - 28. února 2006 18:18

Co s ním budem dělat? Bezradně hledím na Vlkolina. Snad kdybych dala dohromady dost obvazů,mohla bych mu nějak víc pomoct,ale takhle? Do hlasu se mi trochu vkradlo zoufalství z bezmoci,chtěla bych pomoct,ale nedokážu to. Něco přece udělat musíme!Kdyby aspoň nebylo takový vedro,tolik by ho to nevyčerpávalo.A nás taky ne.A kde jsou vůbec ostatní?Už by tu měli být.Nemůžeme zůstat na jednom místě tak dlouho,potřebujeme se co nejrychleji dostat z téhle pouště!

Rudý mor - 28. února 2006 18:32

Po pár chvílích loudavé chůze se konečně objevím na obzoru.Příjdu až k ostatním.Levou rukou si otřu pot z čela.Můj znak na pravém rameni začal opět trochu krvácet.Zarudlýma očima těkám po ostatních. Slabé bytosti.Pouš» už je začíná zmáhat.Zhluboka se nadechnu.Hmm.Pach krve.Jak já ten pach zbožňuju.Po chvíli můj zrak spočine na Vlkolinovi.Hehe.Vlkodlak to schytal!Ta dračice bude silnější protivník než jsem čekal.S kamennou tváří hledím na Vlkolinova zranění,jen mi občas ucukne pravé oko.To je ovšem způsobené bolestí,kterou vyvolává krvácející znak.

Nybbas - 28. února 2006 18:56

Po svém zaříkávání, které mě nečekaně vyčerpalo, se otočím od Vlkolína a nohou odkopnu něco písku a sleduji jak zase dopadá zpět..Ten Vlkodlak je mi docela sympa»ák, nechci o něj přijít.. Potom se otočím zase zpět na něj a trošku lítostivě na něho pohlédnu.. Potom si odplivnu.. No, milý Vlkoline, kdyby si radši šel sežrat Druadana a nepoš»uchoval se tu s dračicí pohledem hodím po Druadanovi a usměju se.. Ale, možná mam nápad.. Potom se otočím směrem k odpočívající Isaqveře.. Tak co Issi? Pomůžeš ? Když už si ho takhle nepěkně potrhala.. Dojdu až k ní a docela bez bázně si sáhnu na její šaty.. Nechtěl bych být nezdvořilý dámo, ale co takhle jich ze sebe něco strhnout a omotat Vlkolina? Mělo by ho to aspoň udržet pohromadě ne? pousměju se a tázavě hledím na dračici..

- 01. března 2006 15:27

Cítím se trochu vyčerpaný, a tak kleknu vedle Vlkolina do písku. Prohlížím si jeho zranění, zručně jej ohledám a vynfám si vše potřebné z brašny u pasu. Pracuji rychle i soustředěně, nejprve zastavím krvácení, pak ránu vyčistím, zašiju a nakonec přiložím něco bylin a čistý smotek obvazu, jichž mi v brašně ještě pár zbývá. Celou dobu nepromluvím ani slovo a má tvář je zcela bezvýrazná. Potom vstanu otřepu si z oblečení prach, otočím se na Isaqveru a řeknu: Musíme najít úkryt se stínem a doplnit zásoby vody, pokud možno hned. Já už dnes za dne pokračovat nebudu, vyrazíme raději v noci. Pak se nehnutě postavím a zahledím se na nebe. Příteli můj, nevidíš někde v okolí skupinu skal, nebo dokonce oázu, či jiný zdroj vody nebo stínu? Pokusím se soustředit na Sigilovu mysl a prohlédnout si okolí jeho očima.

Isaqvera Strážkyně - 01. března 2006 16:30

Po očku sleduji jak se Vlkolin probouzí, ale nadále se nehnutě vyhřívám na slunci. Jeho otázku přejdu bez odpovědi, jen lehce zamručím a z nozder vyfouknu vzduch. Ten lehce nadzvedne písek přede mnou, ale okamžitě se snese zpět. Takhle spočívám do příchodu ostatních. Jedinou známkou toho, že žiji jsou oči, které po každém z vás ostražitě těkají. Ty jako by litovali každého zjištění, že jste celý. Až příchod Rudého moru vyvolal větší reakci, zvědavě zvednu hlavu a zadívám se na něj. Poté se opět spokojeně uložím. Když přijde Nybas se svou otázkou, šlehnu po něm zlým pohledem, ale opět nepromluvím. Křeči mě přinutí až Druadan, mluvím suše a bez emocí. Nebudeš pokračovat? To je od tebe milé. Měl si zůstat tam kde jsi byl! Žádný stín zde není a oáza je den a půl cesty. Pokud bych teď vyrazila, měli by jste vodu dnes večer. Ale ty ne koňáku, tobě jsem řekla a» zůstaneš, kde zůstaneš. Kdybys jsi opravdu udělal to co jsem ti řekla a cválal celou noc až do vyčerpání, dorazil by jsi k oáze. Vodu donesu, ale ani kapku pro tebe. Jestli někdo rád obětuje tu svou a vystaví tak i svůj život v ohrožení, jak je libo. Každopádně já svou energií a silou nebudu takto mrhat. Takže co, „přátelé“, chcete tu sedět na tom slunci? Nebo pokračujeme?

Isaqvera Strážkyně - 01. března 2006 16:30
	soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Neujde mi změna na orkově těle. A vůbec se mi nelíbí. Je na čase opět trochu zakouzlit. Copak to skrýváš ty pse? Jednoduchým kouzlem se snažím vnořit se do orkovi hlavy a zjistit o znamení na jeho ruce co nejvíce. Kdo jiný by o něm měl vědět více, než on sám. Vše se snažím udělat tak, aby o to nikdo nevěděl.

Rudý mor - 01. března 2006 17:22

Pořád civím na Vlkolinovy rány.Když už to začíná vypadat,že jsem snad v transu,úplně nečekaně odvrátím zrak a zadívám se na obzor,jakobych někoho očekával.Pokusy ostatních uzdravit Vlkolina mě nezajímají a tak jim nevěnuji pozornost.Vypadá to,jakobych nad něčím usilovně přemýšlel,pusu(tlamu) mám přitom otevřenou a zhluboka dýchám. Isaqveřin proslov mě zjevně upoutal natolik,že jsem odvrátil zrak od obzoru.Nyní se moje zarudlé oči upinají na Isaqveru.Má pravdu.Měli bysme vyrazit.Takhle tu jenom mrháme silami.Kdo ví,jaké příšery se tady potulujou!..........Na druhou stranu bych jí za to,jak mě porazila v tom dračim útočišti viděl umírat.po těchto myšlenkách si odplyvnu na zem.Ovšem místo sliny dopadne na zem velká kapka temně rudé krve. Vyrazíme.vyhrknu nezvykle hlubokým a temným hlasem.

Alejandra de la Vega - 01. března 2006 18:47

Jakmile Isaquera prohlásí,že Druadanovi žádnou vodu nedonese,jen se lehce ušklíbnu,ale neřeknu nic. Tak a»,je to její věc,dám mu ze svého dílu a ona to dobře ví.Stejně tak jako ví,že musím dát napít taky své kočičce,která je už teď málem polomrtvá.Ale co,já té vody zase až tolik nepotřebuju a necítím se nijak zvláš» slabá,noc mě posílila,ostatně tak jako vždy,když strávím noc pod volným nebem. S lehkým uspokojenímasi vzpomenu na svou zvláštní vlastnost,totiž tu,že mi noc dodává sílu.Dobrá,tak jdem.Isaquero,kterým směrem se máme vydat?

- 03. března 2006 10:37

Má tvář se po Isaqveřiných slovech zkřiví zlostí, ale pak se opanuji, bezvýrazně na ní pohlédnu a pak se odvrátím. Prohlédnu si své vybavení otočím se na Alejandru a řeknu: Pokud chceš pokračuj v cestě, já tu zůstanu s Vlkolinem, ten pokračovat nemůže. Pokusím se pro něj postavit nějaký úkryt a v noci vás dohoním. Při svých slovech se vyhýbám pohledu do Alejandřiných očí. Můj postoj je strnulý a plný potlačovaného hněvu a jen má vůle drží ten hněv na uzdě. Pak pokud mne nikdo nezastaví se dle pokynů Sigila zorientuji a vyrazím k mršině, kterou jsem v noci objevil. Můj krok je sice poznamenán únavou, ale stále mám v sobě dost síly i hrdosti abych nedal najevo slabost.

Alejandra de la Vega - 03. března 2006 15:32
	Druadanova slova mě zabolí.No to snad nemyslí vážně!A ani se mi nedokáže podívat do očí!A přitom vím,že bude lepší,když půjdu,jestli tu budu takhle ještě chvíli stát,zbyde ze mě jen mastnej flek. Hledím za ním,když kluše pryč,pak jen bezmocně zavrtím hlavou a rozhlédnu se po ostatních. Tak půjdem už konečně nebo jak dlouho tady ještě chcete tvrdnout!? Zeptám se podrážděně.

Isaqvera Strážkyně - 07. března 2006 19:01

Lenivě vstanu a protáhnu se jako obyčejná malá kočka. Dlouhé drápy zajedou lehce do písku. Ocas se svižně pohupuje ze strany na stranu. Hele koňáku a co tady chceš najít? A jednak, pokud mi půjdeme svou cestou a ty jej tu necháš ležet samotného, tak jej do pěti minut zaživa ohlodá veškerá havě» co tu žije. A opravdu tu nenajdeš nic k užitku, toto je pouš»! Pokud tě příliš uráží, že se zde na rozdíl od mne nevyznáš, klidně si kluš k samotné propasti. Ale aspoň nám tu nech obvazy, kterými by ostatní mohli Vlkolina přivázat k mému hřbetu. Vy ostatní se připravte na cestu. A pro ty zapomnětlivé, půjdeme pořád na sever.

Pán Tvorstva - 13. března 2006 19:57

Již minulo poledne, ale ani to nezastavilo žhavé slunce. S každou vteřinou, kterou zůstáváte stát na místě, cítíte jak vás slunce více vyčerpává a Vloklin již zcela přišel o vědomí. Ještěrky, jež se ukrývají před teplem se přesouvají na nová místa, aby nalezli více chladu a stínu. Avšak cítíte i osvěžující větřík, jež sice zvedá písek, avšak také ochlazuje vzduch. Je příjemný, ale znepokojující, nebo» se zvedl náhle a nečekaně. Náhle vás zaskočí Vlkolinův bolestný výkřik, jež se nese kolem. Pak se zhroutí hrudník nehybný na tváři milosrdný úsměv. Vlkolin, stříbrný vlk, je mrtev.

Pán Tvorstva - 13. března 2006 20:22

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Bolest pominula a přišel kýžený klid. Tvá pamě» se propadá do hlubin, již si jen matně vzpomínáš na dračího krále či Isaqveru. Pouze ta její rána ti utkvěla v paměti. Pod tvým tělem stále zůstává zaschlá krev a kolem rozmazané postavy. Nemůžeš je rozeznat, snad jenom matné stíny minulosti, jak je jde nazvat. Přesto jsou natolik bezvýznamné, že je obcházíš a pokračuješ dál na sever. Zem pod tvými kroky ubíhá neuvěřitelně rychle. Místo žhavého slunce a rozpáleného písku je zde chladno a kolem pouze křiš»álové kameny a krápníky. Nezmáhá tě únava, nic. Snad jen podivné nutkání dostat se k cíli. Po chvíli cesty se tak stalo. Před tebou se objevila ohromná křiš»álově se blyštící plošina, jejíž konec mizí v nedohlednu. Pár mil za břehem vidíš stojící ženu. Je nahá, ale přesto je její tělo pokryto křiš»álem, takže se zdá, že je z něj stvořena. Pojď ke mně… Její hlas ti zvoní v hlavě jako větrná zvonkohra, ale jemné tóny jsou velmi okouzlující. Nedokážeš ovládnout tuto tužbu a rychlým krokem vyrazíš kupředu. Stanul jsi před nejkrásnějším tvorem, jehož jsi kdy spatřil. Její spanilost je ochromující jako magické kouzlo, ale tajemné. Tvou poklonu oplatila úsměvem. Jsi zde, nebo» jsem tě přivedla. Nejsi v říši mrtvých, tam patří lidé a jim podobní. Ty jsi však mocnější, než-li kdy člověk byl. Jsi drak, ale pouze nečistý. Jakmile se to dozví někdo z draků zabijí tě, avšak jestli nepoužiješ svou sílu nikdy nepřežiješ by» malou šarvátku s drakem. Těch bude ve vašem putování více než dost. Tu runu, jež ukrývá černý drak jsem spatřila. Dej si pozor. Málem jsem zešílela. Nemohu ti říci obsah, ale chci tě varovat. Draci tě budou považovat za stejného. Ale nyní již dost zloby! Pověz, máš nějaké přání před návratem do světa živých? Tato zvonkohra jemných tónů se nerozléhá kolem, ale přeci ji slyšíš všude. Tiše čekající za křiš»álem, až promluví, aby se mohl rozezvonit.

Vlkolin, stříbrný vlk - 14. března 2006 13:03

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Stojím naproti a rozplívám se její krásou.Jak mohlo něco tak krásného existovat? A jak mohl někdo něco ta krásného zabít?Pomyslím a začnu vzpomínat na boj, kde jsem jí zahlédl prvně.Jak to král mohl dovolit? Byla to ještě k tomu jeho dcera. Kdo si může přát zabít tak krásnou bytost?Pořád se mi motá hlavou, ale i přesto poslouchám co mi říká. A když to není říše mrtvých, tak co to je? Nějaká sféra?Zeptám se a chvíli čekám na odpověď, ale potom zase spustím. Kdo tě zabil? A proč zrovna já? Na světě existuje několik miliard lidí a ty si vybereš zrovna mě, proč? Proč jsi svoje schopnosti nepředala někomu, kdo byl jako ty? Proč třeba ne otci? Byl by pak silnější.Ptám se zvědavě a v hlavě se mi pořád hromadí nové a nové otázky. Ale všechny se mi z hlavy vypaří ve chvíli, kdy se mě zeptá co si přeju. Moje největší přání je, abys byla zase mezi živými a já se o to budu snažit a jednou se mi to povede. Slíbím jí.

Pán Tvorstva - 14. března 2006 17:43

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Její krásnou tvář rozjasní nádherný úsměv. Toliko otázek a toliko tužeb. Avšak odpovědi musíš nalézti sám. Duše poutníku se ztrácejí tam, kde slunce nevyjde, a nikdy nezajde. Místo jež je spřízněno s životem a zavrhnuto smrtí. Avšak mrtvého tu nenajdeš. Ani já nejsem mrtvá. Odmítla jsem místo mezi živými, ale smrt mě odmítla. Toto bylo nic. Ale přítomnost magie pozmění mnoho věcí. Snad i vy, lidé na to přijdete. A proč jsem si vybrala zrovna tebe? Pamatuješ si na tu noc? Vlkodlaci byli vypuštěni a má pach mé krve se linul chodbami, všude kde procházeli i ti ubožáci. I ty jsi byl veden mou krví. jenže já spatřila i sílu, jež koluje v žilách tvých a oslabuje vlkodlačí pud. Vybrala jsem si tě, neb bych zahynula ve spárech těch monster, kteří bývali lidé a ty jsi poskytoval naději všem rasám. A nyní tvé přání. Nemůžeš mě oživit, protože nejsem mrtvá. Ale mohu oživit mou duši uvnitř tebe. A tak bych tě následovala s každým tvým krokem, ale nepromlouvala bych ani k tobě či komukoliv jinému. Pouze bych ti ukázala moc, kterou nyní vládneš. Souhlasíš-li stačí pouze říct a já ti ukážu vše. Takto domluvila a přistoupila před tebe, jako magický stín.

Isaqvera Strážkyně - 14. března 2006 18:16

Nerozhodnost ostatních mě začíná rozzuřovat. Sama si nedokáži tělo ke hřbetu přivázat a prosti se je nemíním. Jednoduše si lehnu opět na vyhřátý písek a užívám si tepla, které mi připomíná vyhřáté prostory líhně. Když se opět začne slunce sklánět hlavou mi proběhne myšlenka, že s takovou většina k té vodě nestihne dojít. Ale tak rychle jak přišla taky odplula. Při výkřiku jsem hbitě na nohách, připravena bojovat. Ale místo souboje Vlkolin jednoduše pojde. Se zájmem se přiblížím k tělu blíže čumákem a pozorně jej sleduji, trochu dokonce nasaji nozdry vzduch. On umřel..pošel jako prašivý pes. No to mě podrž. Myslela jsem si, že je silnější. Ale co už…tak snad je teď už nebude nic zdržovat a půjdou. Aspoň jsem si odpočinula od večerního souboje. Nemám potřebu cokoliv říkat. Jen se na každého z vás podívám, v tom pohledu je něco škodolibosti, ale i výčitky. A s tichým šustěním šupin zamířím na sever.

Vlkolin, stříbrný vlk - 14. března 2006 20:15

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Takže nejsi mrtvá? Tak to je dobrá zpráva, ale proč se ti na světě nelíbilo? A jak jsi se dostala do zajetí Černého draka, kde jsem tě potkal? Ptám se a pořád mám dalších tisíc otázek. Vím, že tě těma otázkama dost obtěžuju, ale pořád mi to nepřipadá, jak to mám nazvat... Na chvíli se zamyslím a přemýšlím, jak to říci. Reálné. Že v sobě prostě mám sílu princezny draků. Šlo by tě nějak vrátit zpět do našeho světa? Zeptám se a čekám na odpověď. Jo a s tvojí nabídkou souhlasím. Odpovím na její otázku. Ale nešlo by zařídit, abych s tebou mohl nějak mluvit častěji? Zeptám se.

Rudý mor - 15. března 2006 15:07

Nehnutě a s pobaveným ůšklebkem sleduji jak Vlkolin umírá.Hmm.Chcípnul.Další z potencionálních nepřátel chcípnul.A ke všemu nepadl v boji,jak se na válečníka sluší,ale pošel jako prašivej pes! Teď už jen ta dračice představuje dobrého protívníka.Ostatní jsou jenom banda elfích a lidskejch dětí.Myslím,že jejich smrt přijde záhy! Chcípnul....tak můžeme jít! řeknu hrubě a poněkud znechuceně. Mrtvola a krev přiláká všeljaký pouštní potvory.dodám ještě a čekám na reakce ostatních.

Alejandra de la Vega - 15. března 2006 16:21

Umřel. Ta myšlenka mi duní hlavou a doléhá na mě s témeř parazylizujícím účenkem. Tak už zemřel 1. z nás.A to jsme se skoro nikam nedostali. Nakonec mě z tohohle stavu probere Isaquera a Rudý mor.A taky blížící se noc,čím víc se slunce kloní k západu,tím víc se mi vrací síla.A tak nakonec vyrazím za Isaquerou plná energie,nevšímám si ničeho,jen ruku mám položenou na zbrani,to kdyby mě někdo přece jen napadl.

Rudý mor - 15. března 2006 18:43

Hmmmm.Nebudu tady stát a čekat až se ty mláďata rozhodnou vyrazit!Pudu za tou dračicí a tou elfkou!pomyslím si a znovu odplivnu na zem pár kapek krve.Otočím se a vyrazím za Alejandrou,ovšem po pár krocích mě přepadne velmi zvláštní pocit hraničící s bolestí.Klesnu na kolena a skloním hlavu k zemi,při tom mocně zařvu.Do pravé ruky na které je pořád vyditelný onen krvácející znak mě chytne taková křeč,že mi začne vyditelně cukat.Sakra!!A» už to sakra konečně přestane!Ork-Antaku,co se mi u všech bohů znažíš říct?Je to nějaké znamení nebo zkouška? Po pár chvílích bolest a křeč konečně ustane.Zvednu hlavu a postavím se opět na nohy,jakoby se nic nestalo.Vyrazím za ostatními na sever.Moje oči chvíli těkají mezi Isaqverou a Alejandrou.Po chvíli můj zrak spočine na Alejandře. Hmm.Strach,cítím z ní strach,ale i odhodlání.Mohl bych jí teď v mžiku zabít.A ani ten její mečík by mě nezastavil.Ale je tu ta přísaha!Ta hloupá přísaha té velké ještěrce!A navíc ta dračice a ostatní potěr.Zatím je nechám žít!Možná na tom,že můžou být ještě prospěšní něco bude!

Alejandra de la Vega - 16. března 2006 18:24

Je mi jasné na co Mor myslí,takže jeho pohled plně opětuji. Jestli si myslí,že by mě porazil,tak je hodně naivní,takhle silná jsem se necítila snad věky.Tahle noc je něčím zvláštní,ale to mi nevadí,cítím se skvěle.Ovšem jak se zdá,našemu orkovi moc dobře není. Veškeré mé opovrhování Rudým morem i mé seběvědomí se zřetelně zračí v mém obličeji,postoji i chůzí. A já kráčím stále dál směrem,kterým zmizela Isaquera,mé myšlenky se toulají všude kolem a já nasávám sílu z noci.

Isaqvera Strážkyně - 12. dubna 2006 11:45
	Když mě ostatní bez řečí následují, v chůzi se zarazím. Výborně, oni jej nechtějí pohřbít! To ho možná budu moci sežrat, když jsem si jej ulovila. Jen vás tiše oslovím, a» pokračujete v cestě a zamířím zpět k mrtvole v písku. První jej očichám, zda nesmrdí jedem. Potom začnu pracně drápy odstraňovat kusy oblečení. V tlamě se mi již zbíhají sliny v nedočkavosti, že si pochutnám na čerstvém masu.

Nybbas - 14. dubna 2006 17:45

Když vidím Isaqveru jak k míří k Vlkolinovu tělu, je mi hned jasné co s ním má za lubem.. Zastavím svou chůzi a udělám pár kroků Isaqveřiným směrem a sleduji její počínání.. Jak víš že je mrtev? zakřičím na ni.. Že by vlkodlaci byli tak slabá a křehká stvoření? To se mi nechce věřit milá dračice.. Dojdu zpět až k Vlkolinovi.. Nech mě ujistit se, že je po něm.. Neb vím jaká muka přináší sežrání zaživa.. tázavě se na dračici podívám a slabě do Vlka »uknu patou..

Pán Tvorstva - 14. dubna 2006 20:08

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Její úsměv zcela ochromuje tvé tělo. Ne. Já jsem zde a toto je poprvé a naposled, kdy jsi přišel mezi nás. Odpovědi na všechny tvé otázky najdeš ve knihovně černého draka. Nyní se nelekni. Brzy tě sežere Isaqvera. Tvé staré tělo, jež padlo pod tíhou lidského života. Nyní již nebude člověk. Ty i se svým novým tělem budete vycvičeni. Ve městě Iritel najdi Boltise. Je to můj starý přítel. Nejmocnější mág, jakého jsem znala. Ukáže ti vše, co budeš potřebovat. Stačí, když mu ukážeš svá záda. Již musíš jít. Nelekni se. Sbohem. Naposledy se usměje a pohladí tě po tváři. Její ruka je ledová a přesto z ní vyzařuje teplo života. Pak její tvář zmizí a zmizí i vše co jsi doposud viděl. Necítíš své tělo pouze vítr, který snad profoukl i kosti a nyní osvěžuje tvé vnitřnosti. Následná tma a ticho je vítané. Odpočíváš a přemítáš o všem, co jsi právě prožil.

Pán Tvorstva - 17. dubna 2006 08:50
	Nybbasův pokus je zcela marný. Vlkolinovo tělo je již tuhé a chladné. Z ran, které způsobila Isaqvera teče krev jen mírně. Z Vlkolinovy tváře jde vyčíst pouze nalezený klid a spokojenost. V poušti se zvedá vítr. Prach poletující kolem se zabodává do vašich tváří a pálí v očích. Přesto i nadále slunce nezmírňuje hrůzy pouště a pálí jako rozžhavená ocel.

Pán Tvorstva - 17. dubna 2006 09:38

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvá pou» nalezla cíl v pouštní pevnosti. Hradby chránící oázu a velké prostranství, kde v tuto chvíli nastupují vojáci odění ve zbrojích, jež se skládají z krvavě rudé látky, která chrání ramena a přesto nechává ruce pohyblivé, z plátů zbroje, které chrání hrudník a stehna. Lýtka chrání stejná látka jako ramena. Každému vojákovi se u pasu houpe dlouhá štíhlá šavle a v ruce třímají vysoký štít, který zdobí useknutá dračí hlava. Nyní stojíš u chatrče lovce, který tě vzal pod svou střechu a pozoruješ několika tisícové vojsko při nástupu. Po chvíli již všichni stojí seřazení bok po boku a v tichosti čekají, až před ně předstoupí muž v černé plátové zbroji s přilbicí zdobené dračími zuby. Dočkali se. Muž seskočil ze svého hřmotného vraníka a vylezl na vyvýšenou dřevěnou plochu. Vzpřímil se do plné výše a promluvil pevným a hrdým hlasem. Obyvatelé Gunarské pevnosti! Pouště se vyprazdňují a dračí ostatky zdobí naše síně! Přesto však mnoho ještěrů se ukrývá ve svých slujích a jeskyních! Odmlčel se, protože vojsko začalo vyřvávat bojové písně. Rytíř nadzvedl ruku a bylo opět ticho. A my již víme, jak se o nich dozvíme! Použijeme jejich vlastní síly proti nim! Ukončíme ty odporné boje jednou pro vždy! Zničíme ty oheň plivající bestie jednou pro vždy! Vykřikl mohutně a jeho hlas šel slyšet daleko za hradbami pevnosti. Vojáci se k němu přidali a jako jeden muž řvali. Glord! Glord! Glord! Rytíř se k nim otočil zády a chvíli hovořil s mužem, který byl zahalený v dlouhém tmavě rudém plášti. Poté se opět otočil ke skandujícímu vojsku. Usmíval se. Prohlížel si své dílo a pohledem oslavoval svůj úspěch. Vojáky přehlušil ohromný řev přicházející z druhé strany oázy. Vojáci zmlkli a přeskupili se, připraveni k boji s blížícím se drakem. Ale ani po značné době drak nepřiletěl. Pouze jeho řev se stále rozléhal kolem. Ozbrojený rytíř nasedl na svého vraníka a cvalem se vydal na druhou stranu. Vojsko ho poslušně doprovázelo. Několik žen, které zde byly pouze pro potěšení vojáků, ze strachu z útoku utekly do blízké jeskyně a ukryly se do jejího stínu. Skupina lovců a ostatní muži, kteří se nestarali o boj zalezli do stanů. Lovec, který tě zabydlel ve své chýši si stoupl vedle tebe. To jsem zvědav, co to zas přichystali. Tuším, že budeme mít opět práci se zpracováváním masa a krve. A ty tichá neznámá nechceš nám pomoci? Nebo se radši přidáš k ostatním ženským? Dodá pobaveně a pleskne tě po zadku. V tu chvíli se však vrací rytíř na koni se svým vojskem a drakem. Ve středu vojska se zmítá ohromný rudý drak. Křídla má přitisknuté k tělu a ústa zavřené. Když už jsou blíže vidíš, že drakovy křídla svírají řetězy a jeho tlamu také. Vojáci bouřlivě řvou, nadšeně oslavují a hrdě si prohlížejí draka. Všichni muži i ženy se vydali prohlédnout si živou bestii z blízka a zanechali tě samotnou u opuštěných stanů.

Isaqvera Strážkyně - 18. dubna 2006 17:32

V hrdle mi to zachrčí smíchem, když Nybbas kontroluje život v těle Vlkolina kopnutím paty. Skloním svou hlavu blízko k té jeho. Tak co spokojen? Aspoň jsi jeho tělo zneuctil přede mnou a hněv jeho smečky bude pronásledovat tebe. Ironicky se zašklebím a z nozder mi uniknou dva malé obláčky. Pak obejdu mrtvolu tak, abych vás všechny měla pěkně na očích. Vím, že i když pokračujete na sever, bude pro mne velmi snadné vás dohnat. Jak vám hledím do zad, projede mi myslí myšlenka K oáze nedojdou všichni… A pak se pustím do Vlkolina. Kdyby náhodou neležel na zádech, tak si jej tak překulím a pak se s chutí zabořím tlamou do měkkého břicha. Ostrými zuby snadno roztrhám kůži. Pak již trhám šlachy, svaly a lámu kosti z lehkostí, která vás možná může děsit. Za 15 minut z těla nezůstane nic, jen hromádka hader, které jsem předtím odstranila. Spokojeně si říhnu a pak se ze zadních odrazím do vzduchu, kde roztáhnu blánovitá křídla. Doletím vás a s žuchnutím pár metru za vámi. Pak s vámi v pomalém tempu pokračuji.

Ardemis - 20. dubna 2006 17:22

soukromá zpráva od Ardemis pro Se založenými rukami sleduju dění okolo. Ten chlap, asi umí zaujmout své vojáky... No aspoň si umí zjednat jejich respekt a poslušnost. Bude dobrý velitel...Ale nechápu co všichni mají proti drakům, kdybych tady nebyla sama tak mu něco asi řeknu, ale otec mě varoval před osamělými hrdinskými výpady, ty většinou zkončí špatně...zvláš» pro holku jako jsem já. A teda s kudlou v zádech se mi ještě zkončit nechce, zvlás» když jsem se už konečně vydala na cesty... Pouštní vítr mi rozčechral černé vlasy. Splétaly se mi do roztodivných tvarů. Když vítr ustal znovu mi spadly na záda. Shrnula jsem si pár neposlušných pramenů za uši, až nápadně špičaté. Když přivlekli draka bedlivě jsem jej pozorovala. Jeho lesknoucí šupiny mě nprosto uchvátily. Tk nádherné stvoření, je ho tk škoda...Snad bych se mohla dotknout jeho myšlenek, už dlouho jsem to nedělala, říkali mi že je to neslušné, ale teď bych mohla, chtějí ho zabít, musím s ním promluvit, nesmím ho necht zemřít jen tak...Snad mu poskytnu útěchu, snad se i spřátelíme, snad ho i osvobodím... rozhlédla jsem se kolem ...ne, osvobodit se mi ho asi nepovede, je tady příliš lidí...ale pokusit se o to musím, i kdyby mě to mělo stát život. Ale jedno mi tedy vrtá hlavou, proč se nechal tak snadno zajmout? Z mých myšlenek mě vtrhl lovcův hlas. Právě jsem se chystala něco říct, když mě pleskl po zadku. Tiše jsem zavrčela. No počkej, to si s tebou jednou vyřidim... Ani jedno, ani druhé, budu si dělat co budu chtít, ne to co mi někdo řekne že bych měla dělat... odpověděla jsem mu stroze a dál jsem si ho nevšímala. Pokusila jsem se přiblížit k drakovi. Momentálně se kolem něj motalo příliš vojáků, bylo mi jasné že dostatečně blízko se k němu nedostanu, abych si jej lépe prohlídla. Po pár marných pokusech jsem se pokusila najít jeho mysl. Zdravím tě mocný draku. Čekala jsem zda-li se mi povedlo proniknout do jeho mysli natolik, aby mě slyšel. Měla jsem dojem že mi napětím prasknou nervy, napětím jestli dostanu odpověď. Po chvíli jsem zklamaně svěsila hlavu a otočila jsem se k odchodu. Ve skrytu duše mi přesto zůstávala jiskřička naděje že mi odpoví.

Pán Tvorstva - 20. dubna 2006 22:44

Opět jste se vydali na cestu. Za doprovodu silného větru a písku, jež vám probodává tváře pokračujete nekonečným krajem. Slunce se pomalu kolébá, ale stále vás neopouští. Mnoho dun skrývá rozpadlé či rozežrané zbytky mrtvol a mnohem častěji vidíte hady, ještěry, ale i podivné psům podobné stvůry, jež se neslyšně plíží kolem vás. Pozorují a hlídají vše, co se kolem vás mihne, přesto se drží natolik daleko, že ani šíp k nim nedoletí. Při západu slunce kolem vás proudí několik desítek těchto tvorů, čekajících na každého, kdo se opozdí, či upadne. Cítíte, jak vaše útroby svírá hlad a žízeň vám nedovoluje mluvit. Vaši kůži zdobí popáleniny a místy krvavé šrámy. Avšak nadále vám v mysli tkví jediná věc. Jen jeden den a smočíte svá těla v chladivé vodě oázy. Pomalu vychází měsíc a psovité monstra se přibližují. V podivném přítmí vidíte pouze rudé body, jejich očí.

Pán Tvorstva - 20. dubna 2006 23:01

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Lovec při tvé poznámce pouze výhružně zavrčel. Pak měl však příliš mnoho starostí s oslavami. Roznášel jídlo a připravoval stoly. Všude kolem se hemží lidé, ale i elfové a muži v kápích. Přesto jsi se dostala blíže k drakovi. Jeho skvostné rudé šupiny se lesknou na zapadajícím slunci a ostré ostny po obou řadách páteře jsou od krve. Přesto však nevidíš horší zranění. Pokusila jsi se s ním spojit myšlenkou. Avšak první, co jsi pocítila byla bolest, jež svírá vnitřnosti a zabraňuje dechu. Hlavu jsi měla v jednom plameni, jak jsi narazila na jeho zábrany. Jeho moc je mnohem větší, než si dovedeš představit. Avšak náhle bolest ustoupila. Cítíš, jak tvé bezvládné tělo padá k zemi, ale pak před tebou stojí onen drak. Stojíte na vrcholu sopky, přesto však necítíš žár pocházející z jejího srdce. Co ode mě chceš?! I když nepromluvil jeho hlas hřmí všude kolem a i sopku zastrašil natolik, že ustala ve svém chrlení. Máš sice mé svolení a proto jsme zde, neb stačí jediné mé slovo a ty teď padneš mrtvá k zemi. Má síla je mnohem větší, než jakou si ty i ti ttrolí lidé dovedete představit! Tak proč tebou mám marnit čas? Zeptal se natolik tvrdě, že si pochopila, že není jiná možnost, než odpovědět.

Pán Tvorstva - 21. dubna 2006 08:30
	Je mi líto, dobrodruzi. I po dohodě, že budeme ve hře pokračovat, je jeskyně neaktivní. Proto všichni, co nenapíšou do neděle budou automaticky vyřazeni.

Ardemis - 21. dubna 2006 20:41

soukromá zpráva od Ardemis pro Padla jsem napůl v bezvědomí na kolena. Svět se se mnou slušně zatočil. Bolest byla nesnesitelná, nic takového jsem ještě necítila. Po pár dalších vteřinách, které mi přišly jako věčnost bolest ustoupila. Pomalu jsem otevřela oči. Podemnou se rozprostírala snad nekonečná strž, vedoucí do srdce vulkánu. Chvíli jsem nebyla schopna ničeho jiného než jen koukání do rudého oka sopky. Kdybych snyd udělala krok vpřed, nebo bych se nahla spadla bych do těch hlubin a nebylo by mi pomoci. Jedno mě ale udivuje, nic necítím. Čekala bych že z nitra bude sálat horko, a teplý vzduch, ve kterém by se všechno živé po pár vteřinách udusilo a nakonec seškvařilo... Opatrně jsem vzhlédla. Na opačné straně se do neskutečné výšky tyčil drak. Pohlédla jsem na něj s bázní, ale zároveň sebejistotou. Jistotou že i kdybych teď zemřela tak tohle bude ta chvíle která mě zavede do pokojných končin říše mrtvých... Pokusila jsem se zvednout, ale nohy mi vypověděly službu a já znovu klesla do prachu. Poslouchala jsem co mi drak zděluje. Pak jsem si dodala odvahy a odpověděla mu: Nechci od tebe víc, než aby jsi mě vyslechl. začala jsem opatrně. Jestliže se ti nelíbím, zabij mne, ale věř mi že nemám důvod ti ubližovat. Já ne. Ani bych se neopovážila na tebe vztáhnout ruku. Zakazuje mi to mé svědomí a má víra... Vím že tvá moc přesahuje mé chápání i chápání těch ... tupců, odpus» mi to slovo. mírně jsem se v podřepu uklonila, jakobych čekala že teď přijde rozsudek. Jakobych teď měla padnout mrtvá k zemi. Chtěla jsem se zeptat proč jsi se nechal zajmout bez boje? Tady na tebe neečeká nic jiného než smrt. A má druhá otázka zní jestli ti mohu nějak pomoci? Jestliže ne, pak mi tedy dovol, abych mohla pochopit důvody tvých, pro mě zoufalých, činů... doufám že jsem si nedovolila příliš, že jsem se udržela v mezích slušnosti a ničím jsem tak vznešeného tvora neurazila. Pokorně čekám co bude dál.

Pán Tvorstva - 21. dubna 2006 21:19

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Chvílí, ticha, jež nastala po tvé řeči přehluší drakův všemocný řev. Po chvíli ti dojde, že se jen pobaveně směje. Můj věk se dá počítat na tisíce letí. Ale i tento boj bych snad zvládl. Jenže já vím, co chtějí. Jejich mágové se pokouší proniknout do mé mysli. Ha! Sama jsi pocítila, co se stane nechtěným hostům. Čtyři jsou mrtví a jeden přišel o rozum. Šibalsky si tě prohlédl. Pak si chvíli ale důkladně prohlížel tvoji tvář. Z přemýšlení se mu zkřivily pysky a odhalily tak dlouhé nádherně bělostné zuby. Ne. Ty mi nemůžeš pomoci. Zůstanu zde a dožiji tu mé poslední dny. Ale pán dračích hor, jež se nachází daleko na jihu tě bude potřebovat. Všichni draci byli informováni o lidské skupině doprovázené strážkyní. Netuším, kdo jsou zač, ale podle havranů se blíží ke Stogardské oáze. Můj drahý přítel Inugil má blízko oázy jeskyni, avšak on sám proti této výpravě protestuje. Hlupák jeden! Ale ty zde na ně počkej! Musí vědět pár věcí, jež jim řekneš právě ty! Draci mají zákaz mluvit se Strážkyní skrze sny a myšlenky, ale mluvit s lidmi je pod naši úroveň. Pouze tvůj šperk tě zachránil. Mrkl a pak přitáhl svou hlavu těsně před tebe. Můj věk nezkalil můj zrak. Pouze reflexy mi dělají problémy. Ale teď již nemůžeme mluvit dál. Mají nové nádobíčko. Myslí si, že rozžhavené železo rozváže mou mysl a ukáže jim můj domov. Otočí se k tobě zády. Pak ale naposledy promluví. To už ho ale nevidíš a jeho hlas slyšíš pouze z dálky. Cesta mořem je zatarasená. Draci se vzbouřili. Musí najít jinou cestu. Ptej se po strážkyni, kočce a vlkovi. Jeho obraz se rozplynul a ty jsi se probudila ve stanu a nad tebou se sklání mladá a celkem pohledná dívka. Už je vzhůru. Podejte mi vodu a dračí polévku. Má milí jemný hlásek, jež se podobá ptačímu štěbetání.

Ardemis - 21. dubna 2006 21:41

soukromá zpráva od Ardemis pro Počkej! Řekni mi své jméno! vykřiknu ještě v myšlenkách. Nevím proč, ale jeho odchod mě najednou vyděsil. Bezradně jsem za ním natáhla ruku. Celý svět se se mnou zatočil a kolem se na chvíli rozprostřela tma. Začala jsem znovu vnímat své tělo. Pohla jsem špičkami prstů. Opatrně jsem se dotkla své hlavy. Měla jsem pocit že v ní mám tisíce střepů. Odkudsi se ozval hlas...i vodu a dračí polévku. Co? Co to bylo to poslední? začala jsem uvažovat. Ještě mi nedocházely plné významy slov. Dračí co?...Proboha! teď už jsem se dokonale probrala. Nehleděla jsem na bolest hlavy a prudce jsem otevřela oči. Oslepil mě příval světla. Pokusila jsem se posadit.

Pán Tvorstva - 21. dubna 2006 21:54

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Lež prosím tě. Okřikla tě půvabná dívka. Na sobě má pouze průhledný smaragdový háv. Pevná ňadra má k sobě pevně přitiskla, ale již z prvního pohledu je jejich účel jasný. Dlouhé ohnivě rudé vlasy ji splývají po celých zádech. Za chviličku dobíhá druhá dívka podobně oděná. Ona však a je celá v modrém. Na čele se ji lesknou modré kameny a vlasy má sepnuté do pevného drdolu. Tady to je. Špitla a podala rudovlásce měch a misku s lžičkou. Na pij. Udělá se ti dobře. Řekne s úsměvem a přiloží ti měch k ústům. Jakmile se dosti napiješ pozvedne lžíci a podá ti ji před ústa. Je to vynikající a posílí to tvé tělo. Já a mé družky se koupeme v jejich krvi, protože má magické účinky. Proto jsou naše těla tak krásné. Usměje se a naznačí ti, a» otevřeš pusu.

Ardemis - 21. dubna 2006 22:09

soukromá zpráva od Ardemis pro Znovu jsem sebou praštila na polštář a tupě jsem zírala do stopu. Vděčně jsem se napila vody, ale polávky jsem se ani nedotkla, odvrátila jsem hlavu. Nebu jíst něco, co bylo vytvořeno z něčeho co mohlo být mým přítelem. Po tváři mi stekla slza. Nechápu to...Proč nechtěl pomoct? Mohla jsem to alespoň zkusit...možná mě chtěl ochránit před mnou samou. Možná jsem pro něj příliš důlležitá, důležitá pro ten úkol.... Vzpomněla jsem si na krásu draka. Na jeho moc, která z něj vyzařovala. Bez ohledu na jakékoli následky, nebo na jakoukoli bolest jsem se posadila a svěsila jsem nohy z postele.

Pán Tvorstva - 21. dubna 2006 22:28

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvůj pohyb natolik zmátl dívku s miskou, že se její obsah vylil na postel. No tak! Vyjekla na tebe a zamračila se. Teď už nikam nepůjdeš. Lovec Untar mi oznámil, že nemáš práci ani střechu nad hlavou. Proto budeš pomocnicí jako my. Ted·, jestli opravdu nechceš odpočívat, ti připravíme oděv a učešeme. Lovec mluvil o tom psovi nebo co tě to doprovází. Poté, co jsi omdlela zmizel. Obávám se, že je za hradbami a to je jeho smrt. Je mi líto. Přesto v jejím hlase lítost není. Možná se ztratila s dobou strávenou zde jako pomocnice ve všech ohledech, či ji je ukradený zpropadený čokl, když zde ji hrozí smrt. Pojď se mnou pomohu ti do tvého hávu. Sykla sice příjemně, ale i otráveně dívka a kývla na tu druhou, která okamžitě začala osušovat postel.

Ardemis - 21. dubna 2006 22:33
	soukromá zpráva od Ardemis pro Myslím že o mého přítele se bát nemusíte, ten se o sebe dokáže postarat sám... zavrčela jsem v odpověď. Tak tady už nebudu ani minutu... Postavila jsem se na nohy. Na první pokus se mi podlomily, ale pak jsem se úspěšně vzepřela a zamířila jsem k východu.

Rudý mor - 22. dubna 2006 17:42

Putuji pouští.Slunce mi praží do zad,avšak zmučující vedro si na mě navybírá takouvou daň jako u ostatních.Bolest už vůbec nevnímám,nyní dává mi sílu a pohání mě v před. Ze znaku na paži vytéká nepřetržitě krev a stéká na zem do písku.V tvorech,kteří nás sledují necítím nepřátele,ale kořist.Možná proto je očividně hladově pozoruji.Ostatních si vůbec nevšímám,jen po dračici občas střelím pohledem,který ovšem nevěstí nic dobrého. S blížící se nocí se začalo konečně ochlazovat.Až teď se konečně zastavím a rozhlížím se.Před tím,jakoby mi bylo úplně jedno kde jsem a kam jdu,putoval jsem jako v tranzu,teď jsou ovšem moje smysly zbystřeny. Samozřejmě první co upoutá můj zrak jsou blížící se monstra.Radostně sundám ze zad sekeru a v očích se mi zle blýskne.Konečně boj.....sice to za moc stát nebude,ale boj je boj....bude večeře! pomyslím si,ale nikam se neženu.Stojím na místě pln očekávání a radosti hraničící s napětím.

Ardemis - 22. dubna 2006 19:53
	soukromá zpráva od Ardemis pro odepsat pls!

Isaqvera Strážkyně - 23. dubna 2006 11:15

Cesta pouští mi nedělá problémy. Přece jen jsem ještěr a tak naopak mi teplo dodává energii, ze které budu čerpat v noci. Celý obzor pozoruji černými oči a sem tam vyletím vzhůru a sleduji krajinu. Vaše tempo se mi zdá nekonečně pomalé a tak mě často musíte dojít. To mě najdete jak se labužnicky rozvaluji na slunci a vychutnávám si okamžiky klidu. Při jedné ze zastávek se však přihodí něco nečekaného. Rychlostí chřestýše vystartuji vpřed a povalím nic netušícího Rudého Mora k zemi. Přišpendlím jej drápy, jak už jsem to udělala jednou. Je pro mě hlavní, znemožnit mu pohyb končetinami. Pokud se mi to zdaří, začnu s výslechem. Ale pokud ne okamžitě vzlétnu, hledajíc jinou příležitost. Tak ty špinavý orku a teď budeš zpívat jak námořník v hospodě po třech měsících plavby! Když jsi byl u mého vladaře, žádné jiné znamení tě nešpinilo. Buď mi okamžitě řekneš co to je a nebo si tě dám k brzké večeři. A ani se mi nepokoušej lhát. Mohu ti vniknout do hlavy tak snadno jako lidskému mláděti. Nelíbí se mi ani trochu, že se tady promenáduješ s tímto krvavým symbolem a čekáš, že se sami budeme ptát co se děje. To měla být tvoje povinnost. Toužíš po pozornosti, tak teď ji máš! Oči už mi opět pohltila rudá záplava. Svaly pulzují napětím. Nebezpečné zuby cením a sem tam mi mezi nimi uteče rozeklaný jazyk. Mocná křídla trochu rozepnutá, abych tak lépe držela rovnováhu, kdyby se Ork pokoušel vyprostit.

Alejandra de la Vega - 23. dubna 2006 13:54

Jak celý den jen putujeme pouští pod spalujícím sluncem,jsem tak vysílená,že už ani nevnímám nic kolem.Psích monster jsem si sice všimla,ale víceméně jim nevěnuji zvláštní pozornost.Jakmile se začne stmívat a vzduch se ochlazuje,únava ze mě pomalu,ale jistě padá.Tím se také stalo,že jsem mnohem víc začala řešit ty potvory,co se kolem nás motají.Tasila jsem meč,druhou rukou jsem připravena sáhnout po dýce. Jak Isaquera náhle zareagovala mi připadá trochu přehnané.Celej den tomu nevěnuje pozornost a najednou by ho skoro zabila.Jen jestli nemá hlad a nechce večeři,tak hledá záminku.Kdyby Mora sežrala,jednak by se zbavila někoho,kdo ji očividně nenávidí a taky by se nažrala.A taky by spíš měla řešit,co s těma psovitejma potvorama a ne si tu najednou hrát na velkou drsnou dračici. Přes všechny tyhle naštvané myšlenky nic z toho nevyslovím nahlas,protože vím,že by to stejně nemělo cenu.

Rudý mor - 23. dubna 2006 18:52

Mohl jsem uskočit,ale lhostejně jsem na sebe nechal zaútočit.Ležím na zemi,s dračímy drápy zarytými hluboko do masa.Možná to dělá můj aktuální stav,ale nepokouším se vůbec vyprostit.Bolest naprosto ignoruji,je to až s podivem,protože se mi to daří jen občas. Po Isaqveřiných slovech se jen zasměji.Taková velká ještěrka a bojí se tetování?......tak poslouchej do toho ti vůbec nic není,klidně si mě sežer,ale budeš mít pěknej břichabol to si piš! řeknu lhostejně,avšak poslední slova už znějí výhružněji. Pustě mě ty špíno nebo s tebou zatočím..přísaha,nepřísaha!........pokoušíš se mě dostat do hlavy?hehehe můžeš to zkusit! pomyslím si a moc si neuvědomuji,že mi Isaqvera zcela určitě čte myšlenky.

Isaqvera Strážkyně - 23. dubna 2006 19:19

I když se stále dívám na orka, promluvím k Alejandře. Ty jenž máš špinavou krev, pochop, že na výpravu kterou si se dala, nemusíš přežít. Tím ti nevyhrožuji, ale zdůrazňuji to, že jdeme k nejnebezpečnějšímu tvoru této planety. Černý bude rozčílen, když mu vnikneme na území. Jeho přisluhovači po nás půjdou dnem i nocí. Proto bych měla ráda přehled o tom s kým se tímto území budu potulovat. Říkáš, že moje reakce je přehnaná? Copak není jeho povinnost nás vyrozumět o jeho stavu? Vlkolin tolik rozumu měl a mnohým z vás to zachránilo život. A proč bych se měla starat o noční lovce? Ohrožují mě snad? Zapalte si louče a budou se od vás snad držet dále. I když s krví, která proudí s orka možná ne. Každopádně já se o ně budu starat až ohrozí mne nebo výpravu. A teď k tobě ty blázne, nepůjdu na území černého s někým, kdo může být proklet či ovlivněn manipulačním kouzlem. Každý, kdo má dost rozumu a jde na území té stvůry by se měl bát. Dala jsem ti celý den, na vysvětlenou a ty jsi se neobtěžoval. Tak teď si to klidně vezmu násilím.

Isaqvera Strážkyně - 23. dubna 2006 19:20
	soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Násilím a bez ohledu se snažím probourat jeho myšlením. Chci učinit rázný v pád, který mi odkryje tajemství jeho tetování.

Pán Tvorstva - 23. dubna 2006 21:58

Nyní, kdy již celá vaše těla otupěla bolestí a mysl se pročistila s přicházejícím stínem si uvědomujete, co vše se již stalo. Ještě před týdnem cestovali Alejandra, Druadan, Rudý mor a Argotes spolu s vojskem drakobijců pouští a vraždili. Pak však pod hrozbou smrti přijali nabídku Dračího krále a s novými dobrodruhy, mezi nichž patřili dračice Isaqvera řečená Strážkyně, Vlkolin, Stříbrný vlk a Nybbas podivný muž s rodu temných elfů. Při jejich krátké cestě již zažili mnoho útrap. Vlkolin nepřežil souboj se svou myslí a při boji s Isaqverou zahynul. Jenže ten den se stala ještě jedna věc. Vaše utrápená těla teplem a dehydratací ani nepostřehla, že jeden z vás již nenašel cestu zpět. Argotes, který noc boje mezi Isaqverou a Vlkolinem zamířil severovýchod s vámi nyní necestuje. A teď, vás všechny otravují psovité stvůry a žízeň vysušuje hrdla. Tma se k vám pomalu, ale jistě blíží. A s ní, a mírný chlad, jež je po náročném dnu jistě osvěžující. Isaqvrřin nečekaný útok skolí Rudého mora k zemi. Její tlapy se opírají o jeho ruce a nedodávají prostor k pohybu. Při tvém útoky se pohnuly i smečky číhajících bestií. Rudé pole jejich očí se pohnulo vpřed. Lákáni čerstvým masem a krví, jež nepřetržitě ztéká t ramene Rudého mora, jen hledají vhodnou příležitost, kdy ani dračice nebude sledovat jejich útok. Při vašem snažení zjistit kolik tvorů zde je, jste skončili u čísla 46 a přesto se zdá, že je jich mnohem více. Avšak neudělali mnoho korků a pořád se drží v uctivé vzdálenosti.

Rudý mor - 23. dubna 2006 22:21

Pomalu se dostávám do varu.Oči se začnou nálevat krví(doslova).Mocně zařvu a vytrhnu pravou ruku z dračího sevření.Až se překvapené dračici málem zlomí dráp.Pak uvolněnou rukou popadnu Isaqveru za jeden z jejích drápů,jenž mě drží "přišpendleného k zemi".Snažím se vyprostit i druhou ruku,ale napjaté svaly začnou povolovat a z očí začne mizet krev. Nejsem prokletej,ani ovládanej,to se neboj......Jsem povýšen,zdokonalen,přiblížen.......ale tomu vy nemůžete rozumět! štěknu vztekle,to jak ve mě pomalu dohořívá bojový zápal. Něco zamrmlám orksky a odplivnu trochu krve na zem.Tak už mě konečně pust. řeknu teď už normálně a trochu otráveně.Nebo se pustím sám,nemysli jsi,že se jako ten vlkodlak nechám jen tak zabít! dodám výhružně a čekám jak se Isaqvera rozhodne. Když uslyším zvuky tvorů,které jsem dřív nevnímal,otočím hlavu jejich směrem.Dali by jste si co?Vy potvory!Jenže Ork-Antak stojí při mě!

Pán Tvorstva - 24. dubna 2006 18:00

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Jako kniha se ti otevřel život orka a silného bojovníka Rudého mora. Mnohé útoky proti klanům a mnoho zranění. Doba, jež se ti zdá natolik krátká, že se ani nestihneš protáhnout pořádně se rozkoukat po hlubokém spánku, pouhých 15 let žil ve svém kmenu, který při mezikmenovém střetu opustil. V této době tě však zaujme jediná věc. Pokusy o vyvolávání démonů a občas i nějaký úspěch, krvavé oběti a dary orským bohům, jež jsou známi svou krvelačností. Při jednom z obřadů stál rudý mor s jedním z vyšších mágů nad mrtvou lidskou ženou. Krev pomalu stékala do kalich zdobeného obrazy mrtvých a mučených. Mág i Rudý mor z kalichu upili. Po mágových slovech přepadla Rudého mora agonie, jež rve kosti a mučí tělo. Jeho ruku ozdobilo ono znamení, jež po chvíli zmizelo. Po několika dnech léčení stál Rudý mor silnější a se znamením na paži. Opět si nechala jeho život míhat tvou myslí. Boje, co by žoldák, jeho odpor ke své rase i k rasám ostatním, až po kouzlo, jež ho má ochránit před kouzly. Jeho mysl končí bouřlivou oslavou nad vraždou pouštního draka a zpěvu s ostatními válečníky, ještě před jeho přenosem do Dračích hor. Dobře víš, že si Rudý mor tvého vniknutí ani nevšimnul.

Pán Tvorstva - 25. dubna 2006 16:12
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Žena tě sleduje, dokud nedojdeš ke vchodu. Chceš jít?! Tak si běž, ale nechoď pak škemrat. Stejně pojdeš hlady! Vykřikne na tebe. Večerní počasí je velmi osvěžující. Cítíš větřík, jak ovívá tvou tvář. Přesto je venku ticho. Pár pochodní stále hoří a kolem ležícího draka stojí padesát mužů ve zbrojích. Ovšem zbytek leží pod plachtami, či ve dřevěných domech.

Pán Tvorstva - 25. dubna 2006 16:34

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Jak se propadáš nicotou a bez konce hledáš odpovědi na vše, jež jsi spatřil, probere tě ukrutná bolest. Spatřil si krev stékající z tvého, nyní již rozedraného těla, tvé kosti lupají jako párátka, až nakonec jen cítíš přítomnost tvé mysli, nikoliv však těla. Bolest utichla a ty jako pouhá myšlenka poletuješ nicotou. Tmu přerušil až věčný pramen světla. Netušíš, co by to mohlo být, ale vnímáš sílu a krásu. Oslepuje a spaluje, ale je čím dál mírnější, až se změní v pouhou tečku v temnotě. Prudký náraz tě zcela probral. Ležíš na zemi na louce plné kvetoucích květin. Cítíš tolik vůní, slyšíš šumot listů a jemný větřík ovívající tvou tvář. Spokojeně otevřeš oči jako po zlém snu. Je hluboká noc a nad tebou jemně blikají hvězdy. Pomalu se překulíš na břicho, aby ses mohl zvednout. Ale tento pohyb probudil mnohý sled událostí. Na místo, kde jsi ležel dopadl kámen, jež by ti jinak roztříštil hlavu. Místo tebe však rozmáčkl malého brouka, jež se pod tebou schovával. To ti připomnělo bolest, jež si nedávno pocítil. Chvíli, kdy si přišel o tělo. Rychle si vyskočil na nohy a začal si se prohlížet. Tvou původní kůži nahradila šedá blána. Místo svalů jsi celý šlachovitý a jsi mnohem vyšší. Připomínáš z části elfa. Jemné rysy a přesto pevné tělo. Zmateně se rozejdeš. Tvá chůze je tichá a ladná. Ale svou tvář nevidíš. V dáli zahoukala sova. Vzpomněl sis i na ty dny strávené v poušti i na setkání s dračí princeznou.

Vlkolin, stříbrný vlk - 25. dubna 2006 17:05

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Když se probudím, tak mám ještě zavřené oči a užívám si krásného pocitu z toho, že žiji a krásná vůně mě skoro omámí, ale pak vztanu a přesně v tu chvíli na mé místo spadne kámen, který by mi asi rozbil hlavu. Ou, chudák brouk, už jsem takovou bolest také zažil, ale já jsem se vrátil. Říkám si v duchu a pak si teprve uvědomím, co se vlastně stalo. Jakto, že žiji, když mě dračice sežrala? Už vím! Začínám si vzpomínat na princeznu, která byla nesmírně krásná a mě je líto, že ji nijak nemůžu vrátit na tento svět. Pak začnu přemýšlet. Kde to asi jsem? Budu muset ve městě nají toho muže, o kterém se zmiňovala princezna. ale zajímalo, by mě, co mu mám na těch zádech ukázat. Lámu si hlavu a pak si začnu prohlížet tělo. Vypadá to, že jsem elf, to je změna, ještě před chvílí jsem byl člověk, ale chce to nějaké zrcadlo. Přemýšlím a pak se snažím podívat se na záda. Po chvilce začnu prohledávat okolí a zjiš»ovat, kde vlastně jsem, protože naposled si pamatuji jenom pouš».

Pán Tvorstva - 25. dubna 2006 17:15
	Tvůj pokus vytrhnout se z pod Isaqveřininého sevření skončil neúspěšně. Několikrát jsi rukou škubl, avšak bylo to marné. Ani tvá orčí síla nepřemohla draka. Proto stále ležíš pod ní. Isaqvera sice zaznamenala tvé pokusy, ale nějak moc ji z rovnováhy nevyhodily. Stvůry, jež vás sledují jsou stále blíže. Jsou mírně přikrčení, ale stále je vidíte pouze jako rudooké temné šmouhy.

Isaqvera Strážkyně - 25. dubna 2006 17:34

Zdá se, že Morovy pokusy vyprostit se sotva vnímám. Jsem zahloubána jak se toulám jeho myslí. Nakonec se jen ušklíbnu a uštěpačně podotknu Štvanec vlastního kmene.Css.. Jenže pak si uvědomím svou zásadní chybu, dovolila jsem někomu zmizet aniž by byl mrtví. Ork pod sebou může cítit jak se mi napínají svaly ohromnou silou, vyvolanou vztekem. Mohutně zařvu a nakonec vychrlím oheň. Plamenný žár míří do tmy, kde se krčí noční tvorové. Ti pomalejší a neopatrní jsou pozřeni za živa a s hrozivým křikem utíkají do tmy. Začínám rozpínat křídla k letu, Jestli jste unaveni přenocujte zde, jinak pokračujte dále. Miřte dále na sever, i když k oáze ještě nedojdete…to až zítra večer. Snad se těm prašivým psům ubráníte, zapalte si louče. S posledními slovy se vzepnu na zadní a mohutným skokem se odrazím od země. To už se vám ztrácím ve tmě.

Nybbas - 25. dubna 2006 21:03

Celou tu dlouhou cestu tiše našlapuji píškem.. Písek a horko, nesnášim horko, slunce a písek.. Občas mlčky sleduji Morovo krvavé tetování.. Mmh.. Krev.. Že by aspoň někdo, kdo má nějaké jiné poslání než bezcílné bloudění tímhle temným světem..? Pche Když Isaqvera povalí Mora, se zaujetím sleduji orkovy pokusy vymanit se z jejího sevření.. Když se mu to nepodaří, trošku škodolibě se usměji.. Potom poodstoupím dál od nich a sleduji rudé pohledy, které nás sledují už pěknou chvilku.. Prašiví psi.. Kolik jich tak může být? Hehehe, jak velký problém je pro věřícího bojovníka smečka pouštních psů? S úsměvem se vyzývavě podívám na Mora.. Po Isaqveřiných slovech se na ni ušklíbnu.. Na sever? Beze všeho dračice.. Ale, ani náhodou se nenechám celou cestu sledovat nějakou zvěří, jako potencionální obě».. Ty snad ano orku? usměji se a vytasím meč.. políbím jeho čepech při tichých slovech.. N´thai zhatas Shilien, Zaha´kh me´ a thu´i, Nhy´wha henthi´s, Bohyně, požehnej svému služebníku, svému rytíři, svému synovi.. Poté, jako by se v mých očích zablýsklo a mým tělem projela nová síla.. Potom se párkrát pomalu otočím na ostatní a s úsměvem a očekáváním nějaké podpory jako střela vyrazím tmou proti mnoha párům žhnoucích očí.. Bez bázně a strachu s rychlostí nabíhám do davu zvířat a až děsivým klidem a tichem se k nim blížím.. Není důvodu pro dlouhou a zbytečnou taktiku.. Jeden švih ledové čepele a tvá duše nalezne věčný klid.. Obratně se pustím do všech, co se mi dostanou na dosah. Snažím se poltit jednu lebku za druhou, záda si kryjíc připevněným štítem, umně máchám zahnutou čepelí tmou, bojuji co se dá..

Rudý mor - 26. dubna 2006 14:52

Konečně volný vstanu ze země.Měl bych být rád,že mě nakonec drak pustil,ale nejsem.Cloumá se mnou zlost. Štvanec vlastního kmene?Jak se opovažuješ?!!.....dej si pozor na jazyk!!Mě možná zabít můžeš,ale Ork-Antaka ne!Pro NĚHO jste jenom páreček nedomrlejch ještěrek!! zakřičím naštvaně do tmy,tím směrek,kterým zmizela Isaqvera. Jedna půlka mého JÁ mi říká,abych jí dohnal a zabil.Ta druhá ovšem našeptává Nezapomeň na přísahu!A navíc Ork-Antak si nepřeje její smrt..........zatím! Stojím na místě a zlostně hledím do tmy. Štvanec?Co si to dovoluje?To ti spropadený Čakové mě vyhnali! křičím,ale už spíž pro sebe.Chvíli nechám obě půlky mého JÁ,aby se mezi sebou poprali,a když zvítězí ta druhá,jen bezmocně,ale o to nenávistněji zařvu.Nakopnu nejbližší kámen,který vyletí slušnou rychlostí přímo do houfu oněch bytostí. Pak si všimnu Alejandry,která rozhovoru přihlížela.Dívám se na ní zarudlýma očima a má tvář se nyní podobá kamenné masce,ze které nelze nic vyčíst. Najednou mě vyruší hlas Nybbase,kterého jsem si vůbec nevšímal.Teď jsem,ale jeho slova vyslechl. Malá bitka by mohla být dobrým odreagováním.Přece jenom jsem už dlouho něco nezabil. pomyslím si a dokonce radostně přikývnu. Uchopím sekeru a s válečným rykem vběhnu do houfu nestvůrek.Bezhlavě se oháním sekerou,to že se konečně dostalo na zabíjení nebo boj mě vnitřně velmi uspokojuje a onen pocit,že beru životy jiným je nenahraditelný.

Alejandra de la Vega - 26. dubna 2006 19:16

Štvanec vlastního lidu?Tak to bych nechtěla.Zajímalo by mě,proč ho vlastně vyhnali.Pozoruji Rudého Mora a na chvíli mi ho je i trochu líto,ale lítost zmizí ve chvíli,kdy se on a Nybbas vrhne do souboje s psými nestvůrami. Zbláznili se snad?Máme pokračovat v cestě a ne se zabývat bojem,který se ani nemusel konat. S tím bojem naprosto nesouhlasím a tak se ho ani neúčastním.Zbraň mám sice připravenou,kdyby na mě něco přece jen zaútočilo,ale jinak jen vyčkávám,jak se to vyvine.

Pán Tvorstva - 27. dubna 2006 22:38

Čekající bestie Nybbasův útok vůbec nevyvedl z míry. Hbitě uskakují ze strany na stranu a zuřivě vrčí. Nyní, když je vidíte z blízka tušíte, že to bude náročný souboj. Tvorové, jež vzrostlému muži dosahují až k pasu, jsou velmi osvaleni, ale přesto šlachovití, takže i mrštní. Hřbet mají prohnutý, aby je zrychlil a dlouhé tlapy mají zakončené ostrými drápy. Z podlouhlých tlam cení bílé zuby. Jejich zježená srst je pískové barvy. Pod Nybbasovými ranami padli teprve dva. Jakmile se přidal i Rudý mor začali vztekle poskakovat a vrčet. Ale Rudý mor nezasáhl ani jednou. Než se rozmáchl a než jeho rána nalezla cíl, tvorové již utekli. Bestie vyčkávali. Jakmile si všimli, že zbývající dva jen stojí, začali podivně kroužit. Po chvíli se Rudý mor a Nybbas odloučili od okolního světa a zůstali uzavřeni mezi zářícími oči tvorů. Nybbasovi se povedlo ještě pár dalších ran, přesto se zdá, že jejich počet neubývá. Rudý mor skolil jediného psa. Odděleni od sebe i od ostatních jen vztekle klejí a pozorují tvory,, jež jenom číhají a uskakují před ranami. V tu chvíli se již neudržel kentaur Druaddan. Zběsile se rozběhl proti hordám psovitých tvorů a skočil přímo na ně. Pod jeho nečekaným skokem padlo hned pět psů. Další poplašeně uhýbali a vrhali se pod rány vašich zbraní. Psi začali útočit. Skáčou po Nybbasovi i Rudém moru, po Druaddanovi a nyní již běží i k Alejandře. Zbývá jich přibližně třicet. A jsou velmi rozezlení.

Alejandra de la Vega - 28. dubna 2006 17:21

Se stále rostoucím nepokojem pozoruji boj a jeho vývoj se mi vůbec nelíbí. No,máte co jste chtěli.Jenže teď tu všichni lítáme v průšvihu a máme jen malou šanci se z něj vyhrabat.Pevně doufám,že ke mě se nepoženou. A sakra! Zakleju vzápětí polohlasem, protože jak se zdá ani já se boji nevyhnu. No co naplat,když boj,tak boj. A ve stylu nejlepší obranou je útok se jim vrhnu vstříc a snažím se co nejvíc využívat všech výhod,které se mi naskytnou.

Nybbas - 28. dubna 2006 22:57

Při boji jsem stále chladný a klidný.. Každé máchnutí mé čepele mne naplňuje uspokojujícím pocitem.. Aa, boj.. to je to co jsem potřeboval.. Jak spatřím, že se Mor, Alejandra a nakonec i Druadan přidali, začínám dostávat pocit, že to možná nebude banda úplně k zahození.. Když tvorů zbývá kolem třiceti, dostávám i pocit, že to možná nebude tak jednoduchý souboj. Když je chvilička klidu, povolím řemen na své hrudi a sejmu ze zad štít. Uchopím ho a vši silou pošlu v rotaci vzduchem do nejbližších monster... Chvíli sleduji měsíc na temném nebi.. Při otci Bheliovi, matce Theille a bratru Rhavaenovi... Na moment ustrnu při prázdném pohledu na bílou lunu.. Můj pohled začíná rudnout.. Mé oči se zalévají krví, poté z nich začnu silně krvácet, nakonec i z nosu a uší.. Mé dlaně začnou hořet tmavým plamenem.. Pozvedám meč nad hlavu a najednou, jako by on ovládal mne.. Oběma rukama ho držím nad hlavou a na moment se s ním povznesu čtvrt sáhu nad zem.. Poté roztáhnu ruce, meč spadne a zaryje se do písku vedle mne.. Plamen se z dlaní začne šířit, až v něm hořím celý.. Na mé tváři se začne objevovat utrpení.. Po chvíli je z mých úst slyšet tlumený křik, který, jako by byl pouhou ozvěnou.. Najednou, všechny plameny se ztratí a já padám do kolen zpět na zem.. Zatřepu hlavou a do stran odstříknou cákance krve, která se mi vyronila do obličeje.. Poté se vrávořivě postavím na nohy a stěží vytáhnu meč z písku.. Přehodím si ho do levé ruky a pravou nasměruji do houfu psů.. Pokud má příprava byla dostatečná a mě zbylo dost sil, v dlani se opět objeví onen temný plamen a po chvíli z dlaně vyšlehne v ohromné rychlosti a záblesku do monster.. Pokud jsem již byl příliš slabý po invokaci své síly, místo šlehání plamen prostě ustane a já překvapen znovu pevně uchopím meč, připraven pokračovat v boji.. A» tak nebo tak, tento pokus mne stál mnoho sil a já budu velmi oslaben..

Nybbas - 28. dubna 2006 23:01

soukromá zpráva od Nybbas pro Toto je krvavý obětní rituál, který má shromáždit mou životní sílu a obrátit ji v bolest a prokletí v podobě temných plamenů.. Je to mírně suicidální, ale úspěšný útok by měl obrátit pouštní zvířata do silné agónie a utrpení.. Po tomto úkonu budu oslaben a unaven, je možné, že mě také zranil a připravil o zdraví.. /Je na PJ jak si to upravíš, výsledek je plně na tvém rozhodnutí/

Ardemis - 30. dubna 2006 10:17

soukromá zpráva od Ardemis pro Rozhlédla jsem se. Němě jsem zírala na drakovo tělo. Dívčin rozčilený hlas jsem nevnímala. Nezajímal mě. Připadl mi bezvýznamný. Pomalými kroky jsem se přiblížila k vojákům. Prohlížela jsem si jejich zbroj, nebo jsem alespoň tak tvářila. Ve skutečnosti mě stále mnohem více zajímal drak. Tiše jsem hvízdla a chvíli čekala, až se oběví Mort. Podrbala jsem ho za ušima. Ahoj kamaráde... špitla jsem k němu polohlasně. Nějak mi selhával hlas. Možná z úskkosti, možná z toho že jsem se ještě nevzpamatovala z tak silného zážitku, který jsem měla před chvíli. Stála jsem stále nehnutě na jednom místě. Tančící plameny nedaleké pochodně mi ozařovaly tvář.

Pán Tvorstva - 30. dubna 2006 10:18

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Procházíš kolem a vzpomínky z pouště se podobají nočním můrám. Po půl hodině cesty jsi došel na kraj lesíku. V dáli slyšíš šum řeky. Vydal jsi se po jejím zvuku. Cestou tě doprovází pouze pár veverek, jež si tě s chroupáním prohlíží. Je to příjemná procházka, plná krásy lesa a bez pouštního veda. Přesto tvé tělo přivyklo jejímu žáru. Nyní je ti chladno. Jsi zcela nahý, bez meče i bez oděvu. Nemáš nic, čím by jsi se zakryl. Nezbývá ti nic jiného než pokračovat v cestě. Šum říčky je již blízko. Ale někdo si zřejmě nepřeje, abys k ní došel. Ze stromu seskočili tři vrazi. V rukou třímají pouze dýky a jejich oděv je roztrhaný a ošuntělí. I když vypadají uboze, ty vypadáš mnohem vyčerpaněji a šlachovitěji než oni. Jsi pro ně snadný cíl. Vrhají se proti tobě okamžitě. Je jim zcela jasné, že jediné co z tebe získají je maso. První vrah skočil vpřed a seknul do vzduchu. Druhý pouze stojí a čeká, až padneš. A poslední, jediný ozbrojen dlouhým mečem se usadil na zem a dívá se s zaujetím na svého bojujícího druha.

Pán Tvorstva - 30. dubna 2006 10:59

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Vojáci si tvé přítomnosti nevšímají.. Mort, jež přiběhl je sice trochu vylekal, ale jakmile si všimli,. Že patří k tobě i hned si vás přestali všímat a hlídají okolí. Tvého zahvízdání si však všiml někdo jiný. Rudý drak, jež vypadal, že jej nic neprobudí, zvedl ospale hlavu a mrkl na tebe. V jeho tváři se objevil úsměv. Rychlým škubnutím protrhl řetězy, jež svíraly jeho krk i křídla. S mohutným řevem se zvedl. Svaly na jeho těle hrají svou píseň síly, jak máchnutím tlapy skolil pět vojáků. Řetězy svírající jeho tlamu rudě září, jak je rozpaluje vnitřní žár ohnivého draka. Roztavený kov padal po kusech dolů mezi vojáky, jež vyhlásili poplach. Lidé se řinuli z obydlí i ze stanů, kouzelníci ve svých černých rouších se řítí z věže. Ale drak si jich nevšímá. Radostně řve a ze chřtánu se line zničující a spalující oheň. Jeho hlava je v jednom ohni. Plameny pomalu obklopují celé jeho tělo a všichni vojáci, kteří se k němu přibližují jsou upáleni zaživa. Sprška vody, jež vyčarovali mágové jen marně zkouší uhasit jeho mocné tělo. Drak se na tebe podíval. Pak pozvedl hlavu. Z nebe se nyní snášejí ohnivé koule a ničí vše, co se jim postaví do cesty. Vše kromě tebe a Morta. Ohromný ohňem pohlcený drak vzlétnul k nebi, kde nyní je den, přičemž v dáli, všude kolem vládne hluboká noc, a zmizel. Zanechal po sobě pouze onen déš», jež zabíjí a ničí.

Pán Tvorstva - 30. dubna 2006 11:00

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Po útěku z domova ti nezbylo nic, než hledat práci, protože válka s draky připravila mnoho rolníků o půdu a nejčastějším jídlem se stalo dračí maso. Cestoval jsi dlouho na západ, až tě cesta dovedla do přístavního města Iritel. Jedno z největších měst v celém okolí, obehnané silnými hradbami a silnou armádou je nejlepší místo, kde zmizet před minulostí. Do svého skrovného příbytku tě vzal místní rybář Ingur. Sám jsi se nabídl, že mu budeš vypomáhat a tak jsi se naučil rybaření. Také jsi se dozvěděl o mořských dracích, jež se schovávají hluboko pod hladinou moře. Za dobu, jež jsi zde strávil přijeli již tři armády s dračím tělem. Ty a tvůj nynější mistr dostáváte za úkol, odejmout hlavu a křídla, jež se následně vyvěsí v králově panství. Teď přijela velmi malá armáda s pouštním drakem. Ty stojíš u břehu a nezbývá ti nic jiného než pozorovat tu mrtvou krásu. V tom tě vyruší tvůj mistr. Sladká voda došla. Vem vůz a zajdi do lesa. Drž se vyšlapané stesky. Jinak neprojdeš.. Jeho varování jsi pochopil. Všichni ví, že jediná možná cesta je k řece a zpět. Zbytek je hlídán lesními draky. Malými tvory, jež nespatří ani oko elfa. Ale ty musíš jít, nebo» jinak zůstanete žízniví a nezpracujete dračí maso. Nasedl jsi na vůz a ozbrojen starým rezavým mečem jsi se vydal z města.

Pán Tvorstva - 30. dubna 2006 11:14

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Kraj se pod tebou sice nemění, přesto ale svou rychlostí víříš písek a děsíš psovité tvory, jež radostně běží k místům, jež jsi opustila. I z dáli slyšíš, že tvorové zaútočili. Tvou mysl však ovládá vztek a jediná myšlenka. Dostihnout Argotese. Křídla máš stažené k sobě a jako šíp se ženeš oblohou. Přesto ani tvá mysl a ani tvůj zrak nenalézají toho zpropadeného červa. Zaujme tě však podivná záře přicházející ze severu. Je to daleko, ale záře vycházejícího slunce nemůže zůstat nepovšimnuta. Víš, že tam jsou oázy, ke kterým míříte, ale je ti taky jasné, že to je mnohem dál, než se nachází oáza první. Sluneční záře, jež obvykle ozáří celou oblohu se stále drží nad jediným místem. A k tobě se blíží další záře. Drak obklopený plameny se žene velmi rychle a po chvíli je již u tebe. Prudce zastaví a oheň na jeho těle pohasne. Dračice jižních plání uprostřed pouště? Sykne a prohlédne si tě. Taková je jediná v celém kraji, viď Strážkyně. Štěkne po tobě. Kde máš smečku? Snad jsi je nesežrala, i když jsem již viděl další se znamením na tváři. Podívá se k ozářenému místu. Uvolnil jsem vám průchod skrze druhou oázu. Lidé na ni vytvořili město, ale brzy již nebude. Pouze dva přežijí o to jsem se postaral. Ardemis a Mort, její vlk. Nyní je to na tobě,matko lidí. Posměšně vycení zuby. Rudé šupiny ještě matně svítí a dlouhá blanitá křídla, jen mírně se třepající, jsou pokryta vrstvou popela. I když má na hrudi pár hlubokých ran, nezdá se, že by je nějak vnímal.

Ardemis - 30. dubna 2006 11:21

soukromá zpráva od Ardemis pro S úsměvem jsem pozorovala jak se drak vznesl a ničil vše kolem mě. Chvíli jsem měla pocit že bych měla odejít, uprchnout z toho zmatku pryč. Kousek ode mně dopadla jedna z rozžhavených koulí. Na tváři jsem ucítila žár, který z ní sálal. V tu chvíli mě ten pocit přešel. KKonečně mi došlo, že se od těchhle tvorů opravdu nemám čeho bát. Strach který v koutku mé duše neustála dřímal se teď úplně vytratil. Rozesmála jsem se. Chtělo se mi tamčit a zpívat. Ovládla jsem se. Pozorovala jsem jak se okolí snaží bojovat s plameny, ale sama jsem neprojevila žádnou známku toho že bych jim chtěla pomoct. Zase budeme mít práci kamaráde... zašeptala jsem k Mortovi. Ten na mě pohlédl očima, které jasně vyjadřovaly pochopení.

Pán Tvorstva - 30. dubna 2006 11:40

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Opravdu se nezdá, že by oheň měl utichnout. Lidé umírají v jeho plamenech, ale nalezli i obranu. Oáza je přeplněná lidmi a vojáky a jediný, kdo je na břehu jsi ty, Mort a černý rytíř. Sedí na svém oři, přilbici na hlavě a dívá se na zkázu kolem. Poté si ale všimne tebe. Ohně padající na tebe mizí a kolem je spouš». Hladina vody se rozhořela a ty, jež nejsou ponořeni pod vodou, spalující oheň usmrtí. Po dlouhé chvíli, i když déš» neustává jste zůstali na živu jen vy tři. Rytíř stále sedí na mohutném vraníkovi s kryty, jež mu zakrývají oči. Rytíř se rozjel k tobě. Několik sáhů od tebe se zastavil a prohlédl si tě. Ohně, jež zabíjí vše živé, mrtvoly kolem tebe a psa. Ohně nad vámi mizí, jaké kouzlo tě ochraňuje? Otáže se tě tvrdě.

Ardemis - 30. dubna 2006 12:30

soukromá zpráva od Ardemis pro Zahlédla jsem černého jezdce. Chvíli jsem ho pozorovala. Do uší mi stále doléhal křik umírajících lidí. Kolem se vznášel pach spáleného masa. Se zájmem jsem jej sledovala když se přiblížil. Trochu mě zaujalo jeho brnění, kterému jsem chvíli věnovala pozornost. V momentě kdy dotyčný promluvil jsem k němu zvedla oči. Možná, mě ochraňjují všechna kouzla a možná žádná...Proč vás to tajímá?...a ten tón snad nebude potřeba. pronesla jsem to tichým ledovým hlasem. Jakoby se mě utrpení kolem netýkalo. Mort chvíli očichával kopyta koně. Pak si se oklepal a sedl si mi k nohám. Pokud jsem si dobře všimla, tak vás také nic nezasáhlo, mohla bych se ptát stejně...

Alass - 30. dubna 2006 19:40

soukromá zpráva od Alass pro Ano pane mistr. Řeknu a udělám přesně to co mi řekne mistr. Vezmu vůz a jdu směrem k lesu. Jdu po cestě jak mi doporučil mistr. Poslochám krásný zpěv ptáků s nadějí že mi trochu ukonejší mysl, protože pohled na mrtvého draka mě docela vyvedl z míry. V mém těle bojuje lítost nad mrtvím drakem a vztekem na ty co ho skolili. Své pocity však navenek nedávám znát. Po nějaké chvíli okolí moc nevnímám, spíš vymýšlím co udělám abych nemusel být u toho porcování, protože se mi hnusí provádět něco takového na tak až posvátně krásných tvorech. Celý zabloumaný jdu známou cestou k lesnímu potoku.

Pán Tvorstva - 30. dubna 2006 22:41

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Jakmile se Mort jenom přiblížil k jezdcovu koni, jeho srst se naježila a on rychle odcupital za tebe. I odvážný Mort se vyděsil a se staženým ocasem se schoval. Na tvou drzou větu jezdec pouze kývnul. Drzé otázky z bezmocných úst. To není moudré Anarai. Dobře, jestli toužíš po odpovědi. A i kdybys netoužila. Jezdec sejmul helmu ze své hlavy. Lidské tvary mizí kdesi v hlubinách fantazie. Černé šupiny pokrývají celou jeho ještěří tvář. S podlouhlé čelisti cení bílé zuby a s nozder se jemně line kouř. Zemřeš i s ostatními. Nikdo neprojde mou zemí! Nikdo nezastaví Imhase ani mě! Lidé i draci se stanou otroky! To si pamatuj Anarai! Ty a všichni značkovaní chcípnete! Jeho hlas se hrozivě rozléhá kolem. Tebe zaplňuje pocit beznaděje, a krása draků se náhle vytratila. Jenom strach, ze smrti, z bolesti a z osamocení pohlcuje tebe i Morta. Jezdec se postavil v sedle a mohutně se rozeřval. Z tlamy vyšlehl temný plamen, jež náhle pohasl. Rytíř se rozplynul,jenom černá mlha stále připomíná jeho přítomnost. Po chvíli se jeho vraník vzepjal na zadních a skočil do vzduchu. V tu chvíli mu ze zad vyrostly černá blanitá křídla, a kůň se proměnil v draka. Drak i z mlhou připomínající toho rytíře zmizeli v temné obloze. Zanechali za sebou pouze skázu.

Pán Tvorstva - 30. dubna 2006 22:49

Nybbasovo vyvolávání neskončilo zcela bezúspěšně. Pět tvorů kleslo k zemi v křečích a několik jich poděšeně odběhlo. Přesto se brzy vzpamatovali a teď kolem Nybbase stojí dalších sedm bestií. Alejandra se snaží udělat co největší škody, když ucítí, jak ji krev stéká po noze. Jeden z osmi vlků, jež ji obklopují se zahryznul do jejího stehna. Psí úspěch byl potrestán jeho vlastní hlavou. Alejandřina přesná rána odklopila hlavu od zbytku těla. Dvě šelmy jsi přestala zajímat, nebo» se vrhly na zbytky svého druha. Přesto jich pět zbývá. Druaddan zmizel v houfu psů. Někde ve s hromady těch tvorů slyšíte občasné zavití, či kentaurovo zaječení.

Vlkolin, stříbrný vlk - 30. dubna 2006 23:11

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Jdu asi odhadem půl hodiny a přijdu na okraj lesa, kde slyším šum řeky. Jupí, alespoň se napiji a podívám se, jak vypadám. Ale mohl bych někde sehnat nějaké oblečení, i když pochybuji, že někde tady se jedno bude válet. Řeknu si v duchu a pokračuji dále. Když procházím, tak jsem udiven, jak se mé tělo přizpůsobuje teplotám ovzduší. Hmmm, je to zajímavé, nejraději bych se začal zkoumat, to by mě zajímalo, co ze mě princezna udělala. Už abych byl u té řeky. Pomyslím si a pokračuji. Pak mě překvapí tři bandité, kteří mají zřejmě hlad a jeden zaútočí a zbylý dva zatím čekají. Jakmile zaútočí, tak se snažím útoku vyhnout (sehnout se) a poklud se mi to povede, tak se pořádně nohami odrazím od země a snažím se banditovi věnovat spodní hák mířený na spodní čelist.

Isaqvera Strážkyně - 02. května 2006 18:49

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Když potkám rudého draka, zbrkle zastavím a snažíme letět níže než je on. Očima koulím a tiše předu když kroutím hlavu, abych na něj z nižší výšky viděla. Při oslovení jen zavrčím v souhlas. Ale při zmínce o sežrání družiny, kdybych měla lidské tělo, jistě bych se začervenala. Sežrala, ale jen jednoho, který nepřežil. Teď hledám jednoho zběha a ostatní by měli v klidu putovat na sever. Sice se vyrojilo hodně psů, ale pokud poslechli a zapálili louče, neměl by být problém. Díky ti za službu, k oáze dorazíme zítra na večer, ihned vyhledám dalšího se symbolem a zavedu jej k ostatním. Snad nebude tak hloupý a slabý jako ti, kteří se mnou putují nyní. Zdá se, že oslovení „matko lidí“, je pro mě jako šlehnutí bičem po čumáku. Má nevraživost k lidem je na královském dvoře všeobecně známá. Snad je to tím, že jsem byla učena mudrcem, jenž zastával staré zvyky o nadvládě draků a podrobení si všeho živého. Nikdo neočekával, že symboly se budou objevovat na nedracích. Když je vyřčeno vše co má být, nechám velkého draka odletět a pak sama zamířím za Argotesem.

Pán Tvorstva - 02. května 2006 19:16

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Když drak uslyšel zprávu o jednom mrtvém a druhém zběhnutém, pouze zavrčel. Dnes podáš císaři zprávu. Spoj se s ním. Nebo on povolá pomocníky, jež tě vyhledají a propojí tě napořád s jeho myslí! A dávej si dobrý pozor, protože tě váže přísaha. Vztekle zavrčí a pokračuje v cestě, stejně jako ty. Po delší cestě, kdy už vyhasli ohně z oázy, jsi narazila na lidské stopy a stopy dračí. Slétla jsi dolů, ale nesesedla jsi. Plachtíš nad zemí, abys nezničila stopy. Lidské stopy jistě patří tvému zběhlému poutníkovy. Dračí stopy jsou poměrně mohutné, takže se jedná o dospělého draka. Dobře víš, že to nemohl být ani smaragdový drak lesů, nebo» oni jsou malincí, ani drak vodních ploch. Oni stopy nezanechávají. A draci větrů? Ti by zde vytvořili novou dunu. Křiš»áloví draci tudy neletí a po ohnivých zůstává popel. Těch pár písečných draků, co se toulají po poušti jsou natolik velcí, že by i tato stopa mohla být trpasličí a zlatí, stříbrní i kamení zůstávají v palácích. Proto tě napadá jediná možnost. Argotes se setkal s černými draky. Jestli ještě žije, tak jste v nebezpečí ty i skupina.

Pán Tvorstva - 02. května 2006 19:28

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvé pohyby jsou velmi rychlé. Jednoduše jsi uhnul, přesto jsi byl zasáhnut. Avšak to ti pomohlo. Vztek, že jsi zraněn tě žene vpřed. Bezmyšlenkovitě se vrháš v před. Skokem jsi povalil banditu na záda a zahryznu ses mu do hrdla. Chu» krve tě posiluje a osvobozuje od všeho. Okamžitě se vrháš na dalšího. Nyní již je to těžší boj. Jeho dýka je ostřejší a tvrdší. Celkově je rychlejší. Protože sám ještě nejsi zvyklý na své nové tělo dostal jsi pořádnou ránu přes hrudník, z níž ti nyní teče krev.

Ardemis - 02. května 2006 19:45
	soukromá zpráva od Ardemis pro Stále vyděšeně jsem hleděla za odlétajícím drakem. Teprve po pár minutách jsem byla schopna pohybu. Sehla jsem se k Mortovi a pohladila ho po hřbetě. Tak příteli, asi by jsme měli raději jít... Vydala jsem se směrem k poušti. Opačným směrem než z kterého předtím přitáhli draka. Hloub do písečných dun. Vstříc novým dobrodružstvím.

Vlkolin, stříbrný vlk - 02. května 2006 19:46

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Vrhnu se na dalšího, který má dýku a je o něco rychlejší než-li já. Pak mě bodne dýkou do hrudníku a já asi o dva metry ustoupím a chytnu se za ránu, pak se na ruku podívám a spatřím krev. Tělem mi začne proudit zuřivost a ruce zatnu v pěst. Podívám se na něho a i přes boles se na něj snažím usmát zlomyslným úsměvem. Tak a teď si to podělal! Za to zemřeš. Řeknu a olíznu si ruku, která je od krve a rozeběhnu se proti banditovi. Snažím se mu chytit ruku s dýkou a pak se mu zakousnout do krku.Tělem mi proudí adrenalin a zlost.

Isaqvera Strážkyně - 02. května 2006 19:47

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Když mi dojde, čí stopy sleduji. Ihned prudce zvažuji co dále dělat. Mám jej sledovat? Co když jsou ještě spolu? Ale nutně potřebuji zjistit co mu ta krysa vyzradila! Pokud na mě ale narazí černý, je se mnou konec a s výpravou taky. Spojit se s císařem? Mohlo by mi to odčerpat moc síly…rudého už asi nedoženu. Do propasti s tím. Musím jej najít… Nejsem si stále příliš jista svým rozhodnutím, ale nakonec se přeceněn rozhodnu pokračovat ve sledování. S využitím své magie se pokusím opět zneviditelnit. Nad zemí se držím tak, abych nevířila prach. Dále sleduji stopy. Strach, očekávání a adrenalin mi zbystřují smysly a rychle mě ženou vpřed.

Pán Tvorstva - 02. května 2006 19:53
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Cítíš, že tak daleko od císařství i od rodné země tvá magie pokulhává, ale přesto si držíš neviditelnost. Řítíš se nad stopami, jež stáčí k severu, ale pak zmizí. Drak vzlétl. Stopy zamířily k severu a ty nyní vidíš podivnou mlhavou hmotu vlnící se před tebou. V ní je obraz zničené oázy a nějaké ženy se psem.

Pán Tvorstva - 02. května 2006 19:59
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Po olíznutí své ruky, jež je ozdobená dlouhými pařáty se bandita otřásl. Pokusil se otočit, ale ty jsi se ohnul a psími skoky jsi ho dohnal a skočil mu na záda. To stačilo, abys mu přelomil páteř a přetrhl míchu. Vůdce skupiny panicky utekl. Zaslechl jsi vrzání vozu. Po chvíli se opravdu objevil vůz tažený koněm. Na něm sedí člověk a pevně svírá otěže(Alass).

Isaqvera Strážkyně - 02. května 2006 19:59
	soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Ani na okamžik neváhám a vcházím do teleportu. Ale po vstupu jsem ostražitá. Nevím co to totiž udělá s mou magii a tak ihned let strhnu vzhůru abych měla rozhled. Dívce zatím nevěnuji pozornost, hledám zrádce a černého draka.

Alejandra de la Vega - 02. května 2006 20:07

Kousnutí do nohy mě rozzuří,takže mé rány jsou mnohem prudší a tvrdší než zpočátku,jinak se ani moc nezdá,že by mě boj nějak vyčerpával.V duchu sice nádávám,jak nás Mor a Nybbas mohli dostat do takovýho přůšvihu,mým ranám to ale na ničem neubírá.Příchod Druadana mi taky hodně zvedne náladu,protože jen v něm tu mám oporu.Proto se taky snažím probojovat k němu,přece jen mi připadá lepší bojovat vedle něj,než jen tak sama mezi těmi psy,kteří na mě nepřestávají útočit.

Pán Tvorstva - 02. května 2006 20:09

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Prolétla jsi teleportem a tvé obavy se částečně vyplnily. Magie selhala. Jsi opět viditelná, ale podařilo se ti udržet ve vzduchu. V dáli nevidíš nic. Všude kolem je zkáza a smrt. Opravdu to vypadá, že tudy proletěl drak smrti. Obytné domy vystavěné z hlíny jsou rozpadlé a oáza z poloviny vyprahlá a plná mrtvých a krve. Všude kolem se povalují mrtvoly lidí a koní. Vedle oázy se povalují roztavené okovy. Žena o nichž mluvil rudý drak právě odchází doprovázená nadměrně velkým vlkem.

Pán Tvorstva - 02. května 2006 20:09
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Zrovna jsi na odchodu, když tvé elfí uši zaslechli mávání křídel. Další drak? Je to tak. Když se otáčíš, tvůj zrak ohromí nádherný nefritový drak (Isaqvera).

Ardemis - 02. května 2006 20:18
	soukromá zpráva od Ardemis pro Když k mým uším dolehne zvuk, máchajících křídel, ohlédnu se. Pozoruju draka, který se pomalu snáší k zemi. Nevypadá to že bych se chtěla dát na útěk, nebo něco podobného. V klidu stojím a pozoruji jej.

Pán Tvorstva - 02. května 2006 20:20

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Putuješ klidně lesem ničím nevyrušován. Tvůj vůz se jemně kodrcá a poskakuje, kůň ve spřežení občas zafrká. Po hodné chvíli jsi zaslechl, podivné zvuky boje. A také část věty.….podělal! Za to zemřeš! Rychle, přesto ostražitě jsi se vydal ke zvukům. Když jsi dorazil vidíš jen podivného tvora s šedou šlachovitou kůží. Hlavu má protáhlou, podobá se mírně hlavě psí a je od krve. Z hrudí mírně stéká další pramen krve a ruce jsou od krve také. V dáli ještě vidíš utíkajícího trhana s mečem v ruce. Na zemi se válí dva mrtví. Jeden s prokousnutým hrdlem a druhý s přeraženou páteří. Na nimi se tyčí onen tvor s pařáty na rukou, šlachovitým mírně elfovi podobným tělem a vlkodlačí hlavou (Vlkolin).

Isaqvera Strážkyně - 02. května 2006 20:28

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Tiše zavrčím při selhání mé magie. Ale taky si oddechnu, že tu není černý drak. Sletím níže k dívce a bez rozpaků ji oslovím Hej ty , stůj. Hledám tě. A taky neviděla jsi tady lidského tvora? Před tebou do písku těžce dopadne nefritový drak. Sleduje tě po očku hlavně se zajímá o okolí. Vysoký 19 sáhů s blanitými křídly poskládanými na zádech. V černých očích se zračí nekonečno prázdnoty. Jemné nefritové šupiny na hlavě přecházejí na krku a hrudi v ohromné pancéřování, které ne každá zbraň prolomí. Od hlavy až po konec ocasu se táhne řada ostnů, stejně nebezpečných jako zuby. Stojím na statných osvalených nohách zakončených sáh dlouhými drápy.

Alass - 02. května 2006 20:45

soukromá zpráva od Alass pro Lesním podrostem se plížím blíže k té strašné postavě, nechávaje daleko za sebou koně s povozem. Snažím se být co nejtíšejší a myslím že mi to docela jde. Po mích toulkách lesy jsem se něco o lesích dozvěděl proto si dávám pozor na prohlubně v terénu a větvičky v mé cestě a na další překážky. Plížím se velmi pomalu všimnul jsem si že ten tvor je podoben vlku tak si dávám pozor i na slabý vánek, který pro mé štěstí vane od toho tvora ke mě a né obráceně. Meč kterým jsem ozbrojen je připraven i když si sám nedývám velké naděje na úspěch v případném souboji s tím tvorem.

Ardemis - 02. května 2006 20:49
	soukromá zpráva od Ardemis pro Jistě viděla...ale pak se z něho vyklubala protivná ještěrka a ta pak zmizela. Se zájmem si prohlížím dračici jež se přede mě snesla. Proč mě hledáš? Prsty jsem projela Mortovu srst. Ještě že mi je v té tmě špatně vidět do obličeje. bleskne mi hlavou, ale přesto obličej skloním tak abych znesnadnila rozpoznat jeho rysy.

Isaqvera Strážkyně - 03. května 2006 11:07

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Cože? V co, že se proměnil? Kde je? Zabil jej rudý? Kam zmizel? Cloumá se mnou vztek a napětí. Jsem roztržitá a nevím co dříve udělat. Nech» Bathazar sežehne vše svým plamenem! Co dřív? Měla bych jít hledat toho zrádce? V co se mohl proměnit? Kdo vlastně je? Nebo se vrátit pro ostatní? Jsou proklatě pomalí, celý den než dorazí. Ale jak ohlídat tuto? Kdo vyvolala ten teleport? Poslední myšlenku vyslovím i nahlas. Ten teleport je tvoje práce? Očividně nemám v úmyslu odpovědět na její otázku. V tento moment mi přijde naprosto nepodstatná. Jak letět na dvě místa naráz? V tu chvíli mi padne černý pohled na psa. Myšlenky se dále rozvíjí a já mám skvělí plán. Soustředěně začnu oddechovat a uklidňovat svou mysl. Do klidné noci zazní mohutný řev, který vydává mé hrdlo. Dávám do něj veškerou sílu, takže nakonec stojím na zadních a hlava míří daleko ke hvězdám. Pak dopadnu opět na zadní a netrpělivě se rozhlížím. Tiše dívku oslovím Drž se blízko mě a» se děje cokoliv a neútoč pokud ti neřeknu.

Isaqvera Strážkyně - 03. května 2006 11:08

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Nebyl to obyčejný řev. Byl propleten magií. Jednoduchou ve své podstatně, ale snad účinnou. Bylo to volání. Volání nižším drakům. Takže pokud se v mém okolí nějaký vyskytoval a mé kouzlo bylo účinné, měl by nyní bez meškání přiletět každý který to slyšel. Mírně omámení a respektující mé vyšší postavení, by měli být stejně poslušní jako pes dívky. A kdyby ne, a nebude jich příliš, vypořádám se s nimi snadno.

Ardemis - 04. května 2006 20:12

soukromá zpráva od Ardemis pro Ne, nikdo jej nezabil, ani on nikoho nezabil...když se to tak vezme... na chvíli se zamyslím. Zvedla jsem oči k obloze, ani nevím proč, ale vždycky to udělám naprosto spontálně a automaticky, jakobych tam mohla najít všechny odpovědi... Cože? Co prosím? Jaký teleport??? zmateně koukám na dračici a snažím se abych pochopila co tím vlastně měla na mysli... V životě jsem žádný teleport neviděla...jak bych ho asi mohla vytvořit?!?! proletí mi hlavou. Když se z jejího hrdla ozval mohutný řev, vyděšeně jsem vypískla a uskočila bokem. Můj výkřik ale zanikl. Sklonila jsem se k Mortovi a zakryla mu uši, přece jen vlčí sluch je citlivější než elfí, nebo lidský. Když mi zdělila abych se držela blízko ní, trochu váhavě jsem přišla blíž. Mort stál vedle mě a působil tedy klidněji než já.

Pán Tvorstva - 04. května 2006 21:08
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvor se však k tobě otočil. Možná je jeho sluch mnohem lepší, než-li ten lidský, či snad tě prozradil lesk ostří, avšak nyní stojíte naproti sobě. Jeho šedá kůže je potřísněná krví, a z úst, ještě krev odkapává.( Nyní mu piš soukromě)

Pán Tvorstva - 04. května 2006 21:08
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Otočil jsi se. Stoj naproti tobě vzrostlý muž s taseným mečem. Na rozdíl od banditů je řádně oblečen. Vypadá, že je na přírodu zvyklý a přesto vidí tvora jako jsi ty poprvé. (Nyní mu piš soukromě)

Vlkolin, stříbrný vlk - 04. května 2006 21:32

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Stojím a koukám, jak bandita utíká. Pak zaslechnu nějaký vůz a čekám, jestli vyjede, ale zatím žádný nevyjel. Vtom za sebou slyším někho a na rtech se mi objeví malý úsměv. Jsem celý od krve a nějaká mi teče také z úst od toho, jak jsem nějakého zakousl do hrdla, ale z hrudě se mi také valí krev. Co je zač? Je docela dobře oblečený, ale nelíbí se mi, že má vytasený meč a ten ošklivý pohled podle, kterého soudím, že asi moc dobře nevypadám. Sakra, to by chtělo nějaké zrcátko. Pomyslím si a podívám se pořádně na muže, který předmnou stojí. Nejseš bandita, že ne? Jestli mě nechceš zabít, tak mě nech na pokoji. Nic jsem ti neudělal, ale docela by se mi šikli tvé šaty. Ale nebudu zloděj ani vrah. Řeknu a pořád dávám pozor, jestli by náhodou nechtěl zaútočit. Kdo vůbec jsi? Zeptám se.

Pán Tvorstva - 04. května 2006 21:41

Nybbasovo kouzlo se neobešlo bez úspěchu. Plameny šlehají kolem, přesto jsou jen tlumené. Kolem šesti psů padlo. Pohlceni černým plamenem se v křečích svíjejí na zemi a žalostně skučí. Ale přesto se zdá, že za každého psa, kterého zabijete přijdou další dva. A opravdu. Z dáli k vám jdou stále další čerství a neunavení psi. Je vám jasné, že šance jsou velmi špatné. Samotnou Alejandru spaluje žár a tepající noha. Její kočka zalezlá pod pláštěm jen hlasitě mňouká a škrábe, aby se dostala pryč, do bezpečí od těch divokých psisk. Rudý mor, je sice pomalý, přesto, když se trefí, padne pes okamžitě k zemi. Z místa, kde ještě před chvílí stál obklíčený Druaddan slyšíte pouze bolestivé skřeky. Po chvíli se všichni psi rozprchli. Zanechali za sebou pouze mrtvoly svých druhů a mrtvého Druaddana. Jeho rozkousané tělo se bezvládně válí na zemi oči otevřené, zírající do prázdnoty.

Alass - 04. května 2006 22:37

soukromá zpráva od Alass pro Jmenuji se Alass a nepřišel jsem tě zabýt, jenmě zajímalo co jsi zač a proč jsi zabyl ty lidi. Zbraň hodlám použít jen v sebeobraně. S těmito slovy zasunu mečík do pochvy na levém boku. A kdo jsi ty pravláštní tvore. Jsi podoben vlku, však lidskou řečí mluvíš, z tlamy ti teče krev cizích ale z hruti stéká krev tvá. Proč zabil jsi ty lidi a semnou rozmlouváš. Zeptám se tvora hlasem kterým spolu rozmlouvají dobří přátelé. Snažím se abych to stvoření nerozčílil a nadávám najevo svůj strach.

Pán Tvorstva - 05. května 2006 19:30

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Ještě chvíli plna očekávání sleduješ nebesa, čekajíce na všechny podřazené draky v okolí. Pomalu tě zaplavuje vztek, když se stále nic neděje. Ale trpělivost je jedna z mnoha zvláštností dlouhověkých tvorů. A většinou se i vyplatí. Uběhla snad půl hodina, co stojíš s Ardemis po boku, ty stále upřena k nebesům. Tvůj zrak upoutal malý tvor, jež se vznáší v nebesích. Po chvíli již zřetelně poznáváš nejmenšího z draků. Smaragdový drak lesních krajů, jež zrovna letěl do císařství, zaslechl tvé volání sluhů, jak se kouzlo nazývá a poslušně přiletěl. Za jeho zády se jako vlna písku řítí nádherný téměř zlatý, drak z těchto krajů, písčitý. Zvedá za sebou vlnu natolik ohromnou, že není možné, aby letěl sám. A taky, že ne. Vedle něj se řítí bouřlivá smrš». Modrý, či větrný drak, označovaný bouřlivák, se nese hrdě a přesto unaveně, či snad rozčíleně. Je zjevné, že je téměř tvého postavení a tvá moc nad ním nemá plnou kontrolu. Už se spokojeně odvracíš, když jsi zahlédla posledního. Pouhý temný stín, přesto však jednoznačný. Tyto kouzla používají pouze oni a to je ti jasné. Drobný černý drak bleskurychle předlétl všechny ostatní a pomalu se snáší k zemi. Je zcela vyděšený a nervózní, to je ti jasné, přesto se nepokouší o prolomení. Křídla má pochroumané a potrhané, jako po boji.

Pán Tvorstva - 05. května 2006 19:31

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Isaqvera zcela znehybněla. Stojíte tak již pět minut a nezdá se, že by to mělo být vše. Promluvit se bojíš, protože nevíš, co by se stalo. Tvé dvě známosti s draky ti postačily. Proto vedle ní jen stojíš a mlčky ji pozoruješ. Nakonec po půl hodiny mlčení a bezhybného stání se na obzoru objeví čtyři draci. První letí milý a drobný dráček, jehož přesné tvary nevidíš, stejně jako ty ostatní, nebo» jsou ještě daleko. Další dva letí vedle sebe a víří tolik písku, takže se zdá, že bude písečná bouře. Dále za nimi v dáli vidíš pouze černý opar, který jsi již dnes jednou viděla. Opravdu se velmi podobá onomu oparu, jež se vytvořil, když zmizel ten podivný tvor.

Vlkolin, stříbrný vlk - 06. května 2006 00:29

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Stojím a poměřím si celého Alasse. Hmmm, nevypadá, že byl špatný, jako tamti bandité. Tohle je alespoň něco normálního. Pomyslím si. Rád Tě poznávám Alassi, já jsem Vlkolin a co se týče tamtěch mrtvých, tak to byli banditi a zřejmě, když neviděli, co by mi mohli ukrást, tak si mě chtěli uvařit a to se přeci nedám. Není to hezký pohled, ale byla to sebeobrana. Řeknu a usměji se na něj. Nemáš u sebe nějaké zrcádko? Nutně bych ho potřeboval. Zeptám se a doufám v kladnou odpověď. Prosím, prosím, prosím. Musím se konečně vidět. Bůh a princezna ví, co jsem teď zač, ale já jsem neskutečně zvědav, co ze mne udělala. Stejně pořád lituji, že si princezna vzala život. Polituji v duchu a čekám na Alassovu odpověď.

Alass - 07. května 2006 14:35

soukromá zpráva od Alass pro ...uf to se mi ulevilo... myslel jsem že si shání večeři a teď půjdu já.... To jsem rád že to nejsou nevní lidé. Řeknu a nachvíli s odmlčím, je vidět že přemýšlím. No já usebe zrcátko nemám, ale ve městě u mého mistra zrcátko je. K čemu ho potřebuješ Vlkoline. Mluvím klidným hlasem, je vidět že mimto není jedno. Naoko důvěřuji tomu tvoru, ale nechávám si od něj odstup.

Vlkolin, stříbrný vlk - 07. května 2006 19:24

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Stojím a pořád si ho prohlížím. Kdo asi může být jeho mistr? Hmm, tak teď nevím, jestli mu mám věřit. Říkám si v duchu. Je to přeci jen nějaký člověk, který se tady zrovna objevil, když tu byli banditi, co když patří k nim. Přemýšlím a pak se podívám na hruď, kde mám ránu. Víš, já jsem ještě asi před pár hodin, co jsem se tady nedaleko objevil. A předtím jsem byl člověk, skoro. Ale to by bylo na dlouho. Prostě jsem se "převtělil" ani nevím jak a potřebuji do města, ale nahý tam jít nemůžu. Potřebuji tam najít jednu určitou osobu. Řeknu a snažím se stlačit si ránu, aby to tolik nekrvácelo.

Ardemis - 07. května 2006 20:24

soukromá zpráva od Ardemis pro Sleduji tu přibližující skupinku. Mám z ní poněkud smíšené pocity, na jednu stranu si říkám že by jsme tady asi jen tak nestály a nedívaly se jak přilétají, kdyby to byli nepřátelé, ale na druhou mi zas vrtá hlavou proč mě tedy Isaqvera varovala a» neútočím? Přikrčila jsem se za její přední tlapu a čekala jsem dokud se písek nepřežene, netoužila jsem po tom mít ho v očích... S pevně sevřenými víčky jsem nehybně stála v úkrytu. Mort si mi lehl k nohám, čenich zabořil mezi mé boty a taktéž pevně zavřel oči a sklopil uši.

Isaqvera Strážkyně - 08. května 2006 20:04

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro První okamžik se zatvářím mírně překvapeně, že se mi je vůbec podařilo přivolat. Ale pak leknutí skryji pod maskou pýchy a spokojenosti.S jiskrou v očích sleduji, jak jednotlivci přede mnou přistávají každého probodnu zkoumavým pohledem. Když se dotřepotá černý drak, z hrdla se mi vydere zlé zabručení. Počkám až upnu pozornost všech. A pak s každým z nich promluvím. Dívka vedle mě vrčivým a bručícím příkazům nemůže rozumět, zato draci předem mnou velmi dobře. Všichni krom černého a bouřného draka le»te na jih. Za pár hodin najdete smečku tvorů, humanoidů. Nezabíjejte je, ba naopak. Pomožte jim od případného nebezpečí a poté si je vysaďte na své hřbety a doneste k této oáze.A mějte na vědomí, že vás neváže jen kouzlo! To co činíte, činíte pro samotného císaře! Letíte pro pár vyvolených, tak kro»te své hladové tlamy a doneste je živé. Hlavně spěchejte, jsou nezvyklí suchu a bylo by trapné, kdyby vyvolení chcípli žízní. Ty bouřný počkej, možná tě propustím bez práce. Hluboké černé oči upřu na černého. Ze kterého boje letíš, zrádče císařství? A co zde pohledáváš? Nebo jsi to ty Argotesy? S očekáváním čekám na odpověď.Ostatní draky sleduji jen po očku, zda již letěli tam kam jsem je poslala.

Pán Tvorstva - 08. května 2006 20:09

Již se s úlevou otáčíte, když nad vámi přeletěl malý smaragdově zelený drak. Pomalu by jste si ho nevšimli, ale je doprovázen dalším. Dva nádherní obři zvedají ohromnou vlnu písku, jež vás oslepila i ohlušila. Šlehající vítr po vás seká krutěji než psi. Bolest prostupuje celým tělem a jeho krutpst nezná mezí. Když odlétli ticho bylo k nevydržení. Rudý mor leží zchovaný pod tělem jednoho ze psů a to mu taky zachránilo život. Psí tělo je rozlámané větrnou silou a hlava se válí daleko od těla. Nybbase, jež nestačil lehnout srazila první vlna k zemi. Silný vítr mu rozlámal kosti a jeho tělo jako hračku odfoukl daleko od místa souboje. Alejandra sice lehla, ale ani to nepomohlo. Její tělo skončilo, stejně jako Nybbassovo, rozlámané. Její kočka nestihla ani zamňoukat. Nyní stojí Rudý mor zcela sám uprostřed mrtvol.

Rudý mor - 08. května 2006 21:04

Odhodím mrtvolu psa,který si mě zřejmě spletl s hrobem a o kousek dál nahmátám svojí sekeru.Vstanu opět na nohy a rozhlédnu se kolem.Všude je hromada mrtvých psů,mezi nimi jsou ale i těla dobrodruhů.Očistím si levou rukou tvář od krve těch potvor a pozorně si každou mrtvolu prohlédnu. U Ork-Antaka.Jsou všichni mrtví,úplně všichni!Nedával jsem jim moc šancí,ale tak rychle jsem to nečekal. pomyslím si. Pak si všimnu dvojice draků.Pozvednu sekeru a zaujmu bojový postoj.Tak teď přijdu na řadu já!Ork-Antaku stůj při mě. probleskne mi hlavou aniž bych si uvědomoval,že mi draci nejspíš zachránili život. Hledím na draky a najednou ze mě vypadne No,co teď?Zbyl jsem sám.Všechny ostatní bu» sežrali ty potvory nebo jste je zabili vy. tón,kterým jsem se zeptal nezní bojechtivě ani naštvaně,jak je u mě zvykem.Zní zaraženě a velmi nejistě,ne však bojácně.

Alass - 08. května 2006 22:51

soukromá zpráva od Alass pro Sám nevím proč, ale necítím z toho hrůzunahánějícího stvoření žádné zlo nebo lež a asi mu věřím. Jestli se potřebuješ nutně na sebe podívat pojď za mnou, nedaleko v lese je čistá studánka. Tam byses mohl podívat na odraz ve vodě. Přestanu mluvit a s vrtěním hlavy se zadumaným výrazem říkám. Ale s tím oblečením ti moc nepomůžu, jsem tu jen nalehko. Možná kdybys si vzal šaty těch banditů. Vím jsou od krve, ale ta se dá trochu omýt, v nejhorším případě budou mít narůžovělou barvu. Když domluvím zaujme mě krvácející rána Vlkolina, před okamžikem jsem jí chápal jako mou výhodu v boji o můj život, ale teď na ní pohlížím jako na zranění někoho v nouzi. Co způsobylo tu ránu? Zeptám se prostě.

Vlkolin, stříbrný vlk - 09. května 2006 13:00

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Podívám se kolem sebe na dvě těla mrtvých banditů. Pomalu si to oblečení prohlížím a pak se zamyslím. Hmmm, sice to není nic dobrého, ale je to lepší než chodit po městě nahý. Tady mi to ani tak nevadí, ale ve městě, tak to fakt ne. řeknu si a pak se zase zadívám na Alasse. Ta studánka bude úplně stačit, vlastně jsem šel za šumem vody, dokud mě nanapadli ti bandité. Řeknu a zase se na ně podívám trošku s lítostí. Škoda, že mě napadli, vypadalo to, že se chtějí jen přežít, ale radši oni než-li já. Nenechám se zabít, aby se někdo najedl, to mi stačilo u té dračice. Doufám, že jí zakočila nějaká kůstka a udusila se. Říkám si při pohledu na mrtvé bandity. Pomalu přijdu k jednomu a začnu z něho sundavat oblečení a z druhého taky. Tu ránu? Tu mi způsobil tenhle mrtvý, když se mě snažil zabít. Ta dýka by se možná mohla hodit. Řeknu a sáhnu po dýce, se kterou mě bodl a hodím jí Alassovi. Vem si jí já ji nechci, bojuji rukama a zuby, jak sis asi všiml. Řeknu a začnu si jedním kusem oblečení zastavit krvácení a nějak to oštřit. Pokud se mi to povede, tak se začnu do druhého oblečení oblékat.

Pán Tvorstva - 12. května 2006 21:26

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Smaragdový drak doplachtil před tebe. Jeho dlouhý krk je ozdoben krátkými výběžky budoucích rohů, jež mu ještě nenarostly, ale jinak je již dospělý. Nádherná blanitá křídla prosvitají a jejich barva připomíná lesní kraje. Když dosedl se zavrčením si prohlédl elfku stojící vedle tebe se svým psem. I když jsi mluvila řečí, jež používají i lidé, kterou draci považují za méně sennou a nepoužívají, ba jí dokonce neumí, dobře ví, co po nich chceš. Se zařváním, jež ti připomíná pláč dračího mláděte se opět otočí a zmizí v dáli jako jestřáb. Avšak těsně za ním dolétli i písčitý a bouřný. Zopakovala jsi písčitému pokyny. Tělo písčitého se přelévá jako tekuté zlato, přesto se drolí jako písek. Nádherné oči zdobí přesýpací hodiny, ty upřeně sledují elfku. Dobře víš co to znamená. Věčnost jeho očí dovádí lidské tvory k šílenství. Ukazují vše, co je může potkat a vše čeho se bojí. Toto je jejich varování, proti útoku, přesto jej často využívají. Tebe ale nezaskočil. Chňapla jsi mu po ocasu a on se zasyčením odlétl. Při tom vás zasypala sprška zlatavého písku z jeho hrubých křídel. K písčitému dešti pomohl i bouřlivák. Jeho tělo jako by celé bylo složeno z větru a blesků. Když zrovna nezářil byl pouze černý stín, když zrovna nefučel byl pouhým vánkem. Oči měnil podle počasí, takže nyní bylo jako žhavé koule. Hned po příletu se poklonil. Je mi ctííí. Zznám tvůj úkol a doufám, žže budešš ússpěšná. Dlouhý krk prohne, jako by chtěl hlavu položit na písek. Temný stín přicházející s černým drakem je doprovázen chladem a mrazem. Odporující drak se zmítá v nebesích, toužíce po útěku ba i po smrti. Černá blanitá křídla má na několika rozervané a čelist mu visí na boku. Na zadní tlapě mu chybí pařát a konec ocasu má uhryznutý. Po chvíli bezvládně slétne k zemi. První si tě prohlédne, ale když uvidí elfku vrhne se zuřivě na ní. Rychle zasáhneš. Celým tělem ho povalíš k zemi, tlapy na křídlech. S vrčením a zvuku připomínající kňučení promluví. Ssstrážkyně, milosssrdná. Zzzzabiješ mě? Argotess? Ne, já ne… Král byl tady. Pro tebe a pro… Jeho krvavě rudé oči se upřou na Ardemis. ..ne. Má ho. Každé slovo ze sebe táhne bolestně, jako by snad trpěl. Víš, že mluví pravdu, poněvadž tvá moc ho pohltila. Ale taky cítíš odpor a blízkost někoho mocnějšího. A černý zdá se taky. Usměje se a vycení bílé zuby. On…. Pohlédne k obloze, jež je stále chladnější a temnější, přesto bouřlivý jen mírně pobleskuje. Otče smrti, otče náš. Syn chce domů, Necháš nás? Okolí naplní hrůzostrašný řev umírajícího draka. Hlava černého bezvládně padne na bok, přesto ale tma přetrvává. Bouřný se rozhlíží dosti vylekaně a rozzuřeně.

Pán Tvorstva - 12. května 2006 21:27

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Smaragdový drak doplachtil před Isaqveru. Jeho dlouhý krk je ozdoben krátkými výběžky budoucích rohů, jež mu ještě nenarostly, ale jinak je již dospělý. Nádherná blanitá křídla prosvitají a jejich barva připomíná lesní kraje. Když dosedl se zavrčením tebe i Morta prohlédl. I když Isaqvera mluvila lidskou řečí nerozuměla jsi ji ani slovo. Zcela fascinovaná takovým počtem draků i jejich krásou jen stojíš a prohlížíš si je. Avšak těsně za ním dolétli i písčitý a bouřný. Tělo písčitého se přelévá jako tekuté zlato, přesto se drolí jako písek. Nádherné oči zdobí přesýpací hodiny, teď upřené na tebe a ty na ně. Celé tvé tělo pohlcuje strach. Vidíš svou smrt i smrt všeho kolem. Mučené vlky a jejich těla pojídáš ty sama. Draci stojící nad tebou a hrající si s tebou, než se sama probodneš mečem. Ještě, než padáš v agonii jsi poslala smrtící plameny do středu dračího stkání. Plameny všechny pohltily. Bolest je tak opravdivá, že máš cítíš krev stékající po tvém těla, tu teplou rudou tekutinu, každou kapku. Již chceš padnout a opravdu skonat, když zasáhla Isaqvera. Pouze chňapla po ocasu písčitého draka, avšak stačilo to. Zcela vyděšená ani nevnímáš draka bouřného a proto se vzpamatuješ, až se na tebe vrhl další drak. Tentokrát jsi nerozuměla. Pouze. Ssstrážkyně, milosssrdná. Zzzabiješ mě? Pak následovalo pouze.Argotes? Ich ba tar edi….Omnu ae kind istrepo rto…. Jeho krvavě rudé oči se upřely na tebe.… ika. Vidíš nebesa, jak se zatahují a chlad naplňuje tvé tělo i mysl. Černý drak se s úsměvem podíval k obloze. Aather… Ather sea gun kurake, ipo rhuen de tuarekate. Oantu eto stardome, Edo indgame? Okolí naplní hrůzostrašný řev umírajícího draka. Hlava černého bezvládně padne na bok, přesto ale tma přetrvává. Bouřný se rozhlíží dosti vylekaně a rozzuřeně. I když bouřného již vidíš neprohlížíš si ho. Pouze mrtvolu černého.

Pán Tvorstva - 12. května 2006 22:58

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Ticho, jež následuje ti připadá jako věčnost. Začal jsi s pohřbem svých bývalých druhů. Práci jsi téměř dokončil, když se v dáli opět objeví draci. Jeden malý smaragdový dráček, jež je doprovázen nádherným téměř zlatým drakem. Brzy se snáší k zemi a ty si je můžeš pořádně prohlédnout. Menší drak je vysoký jako člověk a záda mu zdobí malé výrůstky, jež naznačují, že ještě není zcela dospělý. Slunce prosvítající jeho blanitými křídly připomíná lesní kaje. Těsně v jeho blízkosti se žene nádherný zlatavý drak. Jeho tělo, jako by se přelévalo, písek se uvnitř protáčí a mění se, občas i vypadává. Z hrubých křídel odpadávají části písku, takže to vypadá jako déš». Ale písčitý drak je mnohem větší. Je snad čtyřikrát větší než ty sám. Oba dopadli na zem před tebe a prohlédli si hroby, jež jsi vykopal svým mečem. Ty jsssi jediný? Otáže se tě smaragdový dráček.

Rudý mor - 13. května 2006 18:38

soukromá zpráva od Rudý mor pro Když skončí s vykopání poslední jámy,které by se možná dalo říkat hrob,upevním svou sekeru zpátky na záda.Do každé z jam hodím jedno tělo.Už ale nestihnu zasypat mrtvoly pískem,přiletí totiž draci. Hmm.U Ork-Antaka mám společnost.Pomalu jsem si začínal myslet,že se odsud budu muset dostat sám. pomyslím si a oba draky si řádně přeměřím. Jo,z celé té vaší slavné výpravy jsem zbyl sám.Ostatní zřejmě nebyli tak schopní a "vyvolení" jak jste si mysleli. odpovím se špetkou sarkasmu. Ještě přežila ta dračice.Isaquera nebo tak nějak.....ale ta někam odlétla,jak je jí zvykem. dodám ještě a čekám,co se bude dít dál.

Alass - 14. května 2006 21:06

soukromá zpráva od Alass pro Jakmile vzal Vlkolin dýku do ruky připravil jsem se na odskočení, kdyby jí po mě náhodou vrhl. Ale to se nestalo, dýka dopadla bezpečně na zem těsně předemnou. Vezmu jí a její zkrvavenou čepel očistím o trávu.Děkuji ti. Žeknu upřímě a zastrčím dýku do pravé vysoké kožené boty. Tedy půjdeme k té studánce, mám tam sám práci. Tady zamnouOtočím se a ukážu tím směrem je cesta která nás tam dovede. Pomalým krokem jdu na cestu, přitom se snažím co nejnenápadněji sledovat koutkem oka Vlkolina. Takhle dojdu až k povozu s koněm a tam čekám na Vlkolina.

Isaqvera Strážkyně - 16. května 2006 22:37

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Když začne tmavnout obloha, svaly se mi pod šupinatou kůží začnou lehce chvět. Křídla pevně přitisknu k tělu a nedůvěřivě sleduji oblohu. Z hrdla se mi dere tiché vrčení, značící výhrůžku ale i strach. S hrůzou sleduji jak mi drak umírá pod tlapou a bezmocnost mě uvádí v ještě větší strach. Břichem se přimáčknu k písku a na chvíli dokonce pevně sevřu víčka, jako bych se chtěla skrýt před touto temnotou do temnoty přirozené. Nakonec přece jen víčka uvolním, ale svět pozoruji jen tenkou skulinkou. Znovu nevěřícně hledím na mrtvolu černého draka pod sebou. Trochu chvějícím se hlasem oslovím dívku. Popiš pečlivě co jsi viděla. Už mě jsi naznačila cosi o muži jenž se proměnil v ještěrku. Teď musíš popsat vše jak bylo bez vynechání detailu. A honem! A ty draku, jen co si vyslechneš popis toho muže-draka, velkého zrádce, dej se do pátrání a pokud to bude možné dones mi jej živého. Jinak jej zabij. Já musím nyní mluvit s císařem. Hned na to zmizí temnota mých očí. Místo ní se objeví mléčná barva, která se pomalu točí ve hypnotizujících vírech.

Isaqvera Strážkyně - 16. května 2006 22:38

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Pane! Můj pane, vyslyš mě. Na tvém území je černý! Ne jen že ohrožuje tvé klany, ale také celou výpravu. Zrádce Argotes vyzradil náš plán. Bude vědět o našem vstupu na jeho území. Vlkolin, podlehl při svých zranění. Ostatní postupují pouští k první oáze. Já při pátrání po zrádci objevila dalšího se symbolem. Jen co dojdou ostatní, přinutím ji přísahat. Jednoho z draku posílám na pátrání po zmizelém Argotesovi. Sama počkám na příchod družiny, kterou by už měli doprovázet jiní nižší draci, které jsem zavolala ku pomoci. I když na dračích křídlech dorazí před setměním, budou velmi znaveni a tak vyrazíme až další den za svítání.

Vlkolin, stříbrný vlk - 18. května 2006 17:29

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Pozoruji Alasse, když mluví. Není zač. Mě by byla na nic, i když nevím, co všechno dokáži, ale abych se přiznal, tak bych měl mít něco na zádech. Nevidíš tam něco? Řeknu a otočím se mu zády, abych mu je ukázal. To by mne zajímalo, co tam mám. Že by tam byl nějaký znak? Ta princezna je asi velice mocná, když dokáže, abych se převtělil. Uff, ještě před několika lety jsem byl člověk. Pak vlkodlak a teď nějaký mutant nebo bůh ví co. Říkám si v duxhu a kroutím hlavou. Když se Alass vydá cestou, tak to následuji a při tom si prohlížím krajjinu. Alassi prosímtě, jak daleko jsme od nejbližšího města? A pokud se můžu zeptat, tak jak se jmenuje tvůj mistr. Zeptám se zvědavě a čekám na odpověď. Když dorazíme k vozu s koňmi, tak popojdu blíže ke koním a začnu je hladit po hlavě. Krásná zvířata. Jako vlkodlak jsem měl velikou spřízněnost s přírodou a ještě jsem vlastně uměl jednu schopnost! Na tu bych úplně zapomněl. Vzpomenu si.

Vlkolin, stříbrný vlk - 18. května 2006 17:30
	soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Na Alasse zkusím tu schopnost čtení myšlenek, jen abych zjistil, jestli jí pořád mám, pokud zjistím, že to funguje, tak hned přestanu.

Pán Tvorstva - 18. května 2006 20:53

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Na tvou drzou narážku malý smaragdový drak odpověděl syčením. Jeho o mnoho větší společník, však předstoupil těsně před tebe. Já nejssem Ssstrážce! Mohu tě dohnat k ššílensssství pouhým pohledem. Varuji tě orku! Jeho hles zní záludně, jako by ho vítr roznášel po okolí. A Isssaqvera ti právě zachránila život, takže ji budešš musset poděkovat. Zavrčí a nastaví své zlatavé hrubé křídlo k tobě. Nasssedni. Sykne a čeká. Mezitím již maličký smaragdový tvor vzlétl a ohromnou rychlostí se vydal vpřed.

Ardemis - 18. května 2006 21:10

soukromá zpráva od Ardemis pro Já....nemusím mu to vyprávět...můžu mu to ukázat... špitnu opatrně. Hledím na mrtvé tělo černého draka. Jeho slova mi zní v uších i přesto že jsem jim nerozumněla. Mé tělo se lehce chvěje. Mort mi leží u noho stále se zavřenýma očima. Projela jsem mu srst prsty a on se posadil. Opřel se mi o nohu. Dokážu mu to ukázat v myšlenkách, celé mé vzpomínky...všechno co se stalo...

Pán Tvorstva - 18. května 2006 21:10

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Cože?! Jeho hlas zahřmí v tvé hlavě, jako výbuch sopky, jako bouře ba či jako tornádo. Vlkolin zemřel?! Jak jsi to mohla dopustit? Hlupačko! Zoufalství se kolem tebe sevře jako kleště se silným stiskem. Chvíli jen slyšíš hluboké oddychování. Ne, je naživu. Již se blíží do Iritielu. Iritiel je lidské přístavní město a vaše jediná možnost, jak se dostat blíže k vašemu cíli. Vlkolin je vaší propustku do hradu černého. Je vlkodlak a jako ostatní byl i on v jeho hradu. Teď však dobře poslouchej. Neříkal jsem ti nic, dokud jsem to nepovažoval za podstatné. Vlkolin v černé hradu potkal jednu dračici. Jmenovala se Arialesteranistora. Dobře víš, že ona je jedinou císařovou dcerou a již dávno zmizela. Ale on sám byl tehdy proměněn ve Vlkodlaka a proto ji zabil. Ale on to stihla. Přenesla se do něj a tudíž i do Markarské sféry! Proto přežil. A proto musí přežít i teď. Najdi ho, ale první uteč, neb jestli máš pravdu není jediný. Mé stráže zabili čtyři a jestli přichází tma, je to král. Odnes označené do bezpečí a co nejrychleji odle» do Iritielu. Za mořem to bude klidnější, tedy alespoň v to doufám. Takto zakončí svou řeč a tvé spojení zmizí.

Pán Tvorstva - 18. května 2006 21:18

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Vlkolinova záda jsou pokryta podivnými znaky, když jsi se mu následně podíval na tváře, zjistil jsi, že je má všude, ale tento pohled hned zmizel. Ty sám nejsi schopen rozpoznat, co znamenají jemné kličky a háčky, přesto vypadají nádherně. Nadšený touto krásou sis pomyslel, že je to opravdu zvláštní tvor. Neb není možné sám si to vyrobit a netušíš, kdo nebo co takové dílo zvládne. Výrazně černé znaky, jako by tě pohlcovaly a proto se odvrátíš. Jen matně jsi se vzpomněl na jméno svého mistra. Mistr rybář a jatkář Ukulbek.

Pán Tvorstva - 18. května 2006 21:18
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Kdo či co vytvořil toto dílo. Práce lidí to není, přesto sám si jej vyrobit nemohl. Jo mistr on… Ukulbek tak se jmenuje. Vyčteš Alassovi z mysli.

Rudý mor - 19. května 2006 17:34

soukromá zpráva od Rudý mor pro No,jo....omlouvám se draku. řeknu velmi nuceně a je vidět,jak se mi to příčí.Přez to se přemůžu. Sekeru upevním na záda a vyšplhám po křídle na drakova záda.Tam se usadím a něčeho se chytím(velké šupiny,rohu,trnu,výběžku,...).Je mi jesné,že to nebude pomalý let. Můžeme vyrazit. řeknu drakovi na znamení,že jsem připraven. Pffff....letět na drakovi?To se mi dvakrát nezamlouvá,ale nemám na vybranou........kam mě to asi veze?

Alass - 20. května 2006 00:15
	No do města je to asi dvacet minut pěšího pochodu, asi tři míle. A muj mistr se jmenuje Ukulbek, je mistr jatkář a rybář. Jakmile promluvím o mistrovi vzpomenu si na mrtvého draka a na strašný úkol který mě čeká až se vrátím.Proč tě zajímá méno mého mistra, je to dobrý člověk. Není z té strany lovců draků, ale neodporuje aby neměl problémy.

Vlkolin, stříbrný vlk - 20. května 2006 00:27

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Podívám se s úsměvem na tváři na Alasse. Máš pravdu, já jsem si to sám neudělal a obyčejný člověk to taky nemohl dokázat, i když nevím, co tam mám. Jediné co vím, tak je, že mám někoho najít ve městě Iritel. Je to to město, co je nedaleko? Zeptám se. Hmmm, tak to je dobré, schopnosti mi zůstali a ani bych se nedivil, kdyby ještě narostli. To je dobré. Ale takhle do města nemohu, ale už na sobě mám trochu toho oblečení, takže bychom mohli jet, abych už našel toho mága a mohl zpátky za dračicí a pomstít se jí za mé tělo, na kterém si tak pochutnala. Kéž by jí zaskočila kůstka a ona se udusila. Říkám si zamyšleně v duchu a představím si to a při tom se usměji. Při úsměvu je mi vidět na zuby, kde je ještě stopa krve. Tak pokud budeme moct, tak bychom ohli rovnou do města. Potřebuji najít Bolthise. Je to nějaký mocný mág v Iritel. Řeknu a pořád hladím koně.

Isaqvera Strážkyně - 25. května 2006 10:19
	soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Když mi oči opět zčernají, přikrčím se jako bych dostala pohlavek. Tiše zasyčím a otřepu se až po koneček ocasu. Vztekle se podívám na dívku a mocným hlasem zahřmím. Tak dělej! Copak chceš aby nás tu zabili?! Ale neukážeš to jemu,ale mě. Pospěš! Napětím se třepu a ocas si tisknu se strachem k břichu.

Alass - 25. května 2006 21:54

soukromá zpráva od Alass pro soukromá zpráva od Alass pro Vlkolin, stříbrný vlk Bolthis, ano to jméno jsem už slyšel. Prý je to mág toho města. Já ho neviděl nejsem tam moc dlouho. Na chvilku se odmlčím a pak pokračuji. . Dříve než půjdu do města usím nabrat vodu a přivést ji, proto jsem tady. Půjdeš semnou nebo jdeš rovnou do města. Je to po téhle cestě. A ukážu na cestu za mnou. Právě ve mě soupeří přání aby šel hned sám do města beze mě, ale zas kdyby šel semnou měl bych ho na očích. No nechám to na něm. Každopádně si dávám pozor na každý jeho pohyb, avšak bez toho že bych to dával najevo.

Vlkolin, stříbrný vlk - 28. května 2006 20:11

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Podívám se na Alasse a trošku se usměji. Já půjdu se tebou, jen přeci bych nerad do města šel sám, když vypadám takhle a aspoň se můžu jít podívat na můj odraz v potůčku, protože mě to už opravdu zajímá. Řeknu a pomalu dohladím koně a jdu vedle vozu směrem k potoku. Potom si všimnu, že mě pořád Alass pozoruje a tak se otočím na něho a usměji se. Ty mi nevěříš, že ne? Řeknu po tom, co si odvodím, že mě nepozoruje z údivu, ale nedůvěře. Vím, že vypadám asi docela divně a je to neobvyklé, ale nejsem špatné povahy. Nevím, jestli jsem ti to říkal, ale kdysi to je asi tak před pár dny, jsem býval vlkodlakem. Bohužel jsem zemřel a nějak jsem se tu objevil. Sám nevím, co jsem teď zač. Řeknu, pak se otočím směrem, kterým jdeme a pokračuji v cestě.

Pán Tvorstva - 28. května 2006 20:48

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Po Malvinově smrti se vše změnilo. Již nebyl nikdo, kdo by chránil město a přesto jej chránili všichni. Pýcha, jež cloumá z duší každého elfa, přemohla mír a proto se město rozpadlo. Poslední nadějí zůstala víra, ale tu zahnali lidé. Jejich boje se přenesly na celý svět. Každý, kdo unesl meč byl povolán, proti drakům. Sama jsi nikdy nevyšla z rodného lesa, protože toto ústraní je také bezpečí. Ale dobře víš, že boje s draky jsou hrozivé. Tito tvorové ti jsou blízcí, neb jsou součástí lesů. V blízkém městě, tvořeného z kamene. Jejich chladné zdi se potřebovaly zahřát a tak použili dřevo z lesa. To rozzuřilo tvé pyšné druhy a nedbaje na varování vašich ochránců, draků, se vydali do boje. Ty a skupina mladých nezkušených elfů jste zůstali ve městě. Po několika dnech, které jste strávili netrpělivým čekáním a hledáním v dálce, alespoň jednoho z přeživších, jste jim vyšli na pomoc. Nemusel jste jít daleko. Několik mrtvých těl, jejichž útroby se válely roztroušené po paloučku a truchlící přátelé či členové rodiny. Rychle jsi se otočila a zem potřísnila svými zvratky. Krvavou hrůzu však nezpůsobili lidé, nýbrž draci. Tři nádherní tvorové stáli na velkých kamenech. Jejich zelené šupiny podobající se listí stromů byly stále od krve. O pouhých pár stop vyšší než lidé, přesto honosní jako království. Nemohla jsi je nenávidět, neb zachránily většinu elfů, ale přesto tě zhrozila jejich smrtelná síla. Vrátili jste se do města, přesto již většinu ovládla pýcha silnější než strach z draků. Každý chránil pouze své bohatství a kraj uvadal. Brzy již nebylo nic, co by chránili a proto se rozprchli. Sama jsi truchlila nad hrobem svého mistra. Sama ne. Pouze věrná hříva Atrixova zůstala po tvém boku. Nesrovnaná se světem mimo les jsi vrazila k potoku, kde chceš osvěžit svou ztrápenou tvář.

Pán Tvorstva - 28. května 2006 21:11
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Vznesli jste se do vzduchu. Písek se rozvířil, jako semínka uzralé pampelišky, když do nich foukneš. Vítr ti hučí kolem uší, jak nabíráte rychlost. Kraj pod tebou je rozmazaný a z křídel pouštního draka se odlupují kousky písku. Přesto se nezmenšují. Let je zdlouhavý a poněkud nudný. Přesto nemá konce.

Ellanie - 28. května 2006 21:59

soukromá zpráva od Ellanie pro Od chvíle, kdy můj učitel zemřel, mám pocit, že se mi svět hroutí jako domeček z karet... Kolikrát jsem obracela oči k nebi a doufala, že mi na tvář dopadne stín vržený dračími křídly...avšak už dlouho, velice dlouho se tak nestalo... A pak...taková zrada! Proč? Proč jen to draci udělali? Cožpak se elfové tolik provinili, když chtěli chránit svůj les? Sama si musím připustit, že nebylo moudré útočit pro pár stromů... Ale přesto...byl to příliš krutý trest. Přidal mé už tak rozbolavělé duši další ránu. Pomalu kráčím lesem. Ano...tady bývala Glernia. S celou svou magickou podstatou, se všemi, kteří zde měli svůj domov po tisíce let... Vidím místa, kde bývaly domky ve stromech. Uvadly, když jim už nikdo nezpíval. Vidím vodopády zeleně, kdysi obsypané magickými květy, dnes pusté a seschlé. Kráčím ztichlým městem, čí spíše tím, co z něj zbylo... Artix se drží v mé těsné blízkosti, ramenem se zlehka dotýkám jeho hedvábné mléčně bílé srsti. Dojdeme až k potoku. Kdysi to bývala divoká říčka...dnes už se z tepny stala jen zúžená žilka. Pokleknu na břeh a naberu do dlaní trochu ledové vody. Nechám ji však protéct mezi prsty a naberu si novou. Znovu ji nechám uniknout, znovu naberu a tentokrát už si ji vychrstnu na tvář. Povzbudivý chlad mi trochu pročistil hlavu... Artix vedle mě se trochu napil a pak se jen tázavě podíval, zda jsem už v pořádku. Usmála jsem se na něj a pohladila ho mokrou dlaní po sametovém nose. Zlehka zafrkal a otřel mi na oplátku svůj nos o tvář. S rádoby bezstarostným smíchem se mu vyhoupnu na hřbet a lehkým stiskem slabin ho přivedu do klusu. Les je tak jiný od chvíle, kdy tu elfové nejsou... Tak jiný a přesto tak krásný...

Alass - 28. května 2006 22:01

soukromá zpráva od Alass pro Já myslel že vlkodlaci vypadají jako ty teď. Řeknu s upřímným úsměvem v hlase i na tváři. Jak se rychle úsměv vzal takl se taky vytratil. Ano, nemám v tobě důvěru, ale ty za to nemůžeš. Řeknu ti to na rovynu život jsem neměl lehký a naučil mě abych si dobře vybíral přátelé a společníky. Svému mistru jsem nedůvěřoval měsíc, pak jsem teprv dokázal v té jecho chatrči pořádně usnout. Potom zmlknu a jdu dál k studánce.

Ardemis - 29. května 2006 20:12

soukromá zpráva od Ardemis pro Přišla jsem blíž k Isaqveře. Chvíli jsem ji hleděla do očí a pak jsem je pomalu zavřela. Zlehka jsem se dotkla její mysli a začala jí promítat jednotlivé obrazy co se dělo. Je tma, a všude okolo hoří. Lidé kolem se snaží zachránit, ale nakonec vždy bezmocně padají k zemi mrtvi. Kam jen lze dohlédnout leží bezvládná ohořelá těla. Všudypřítomný pach spáleniny se vznáší ve vzduchu. Nedaleko ode mně je jezdec. Chvíli se navzájem pozorujeme a on pak přijede blíž. něco si povídáme, přišlo mi to nepodstatné, tak jsem své myšlenky posunula do doby, kdy si jezdec sejmul helmu. Černé šupiny pokrývají celou jeho ještěří tvář. S podlouhlé čelisti cení bílé zuby a s nozder se jemně line kouř. Jeho hlas se rozlehl kolem: Zemřeš i s ostatními. Nikdo neprojde mou zemí! Nikdo nezastaví Imhase ani mě! Lidé i draci se stanou otroky! To si pamatuj Anarai! Ty a všichni značkovaní chcípnete! Jezdec se postavil v sedle a mohutně se rozeřval. Z tlamy vyšlehl temný plamen, jež náhle pohasl. Rytíř se rozplynul,jenom černá mlha stále připomíná jeho přítomnost. Po chvíli se jeho vraník vzepjal na zadních a skočil do vzduchu. V tu chvíli mu ze zad vyrostly černá blanitá křídla, a kůň se proměnil v draka. Drak i z mlhou připomínající toho rytíře zmizeli v temné obloze. Spojení myslí se přerušilo a já otevřela oči. Rozhlédla jsem se po okolí, jakobych v první chvíli nevěděla kkde jsem.

Pán Tvorstva - 04. června 2006 14:03

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Mlčky a nervózně procházíte lesem. Vaše ostražité kroky lámou popadalé větvičky bujných stromů. Zelené listí vás chrání před vycházejícím sluncem. Ptáci jako by do rytmu vašich kroků hrají svou líbeznou píseň a veverky si pochutnávají na svých tvrdých úlovcích. Dokonalá rovnováha, jež panuje v tomto lese vás okouzlila, ne tam kde je život tak i tam musí býti smrt. A zde je jejím stoupencem nádherný šedavý vlk, jehož tlama je zabořena do srnčí hrudě. Kousek od této dvojice se povalují tři hrající si vlčata. V tak malém prostoru vidíte počátek i konec života. Jenže ty Vlkoline vidíš mnohem více. Z koruny mohutného stromu na vás upírá svůj zrak malý smaragdově zelený drak. Je asi vysoký jako ty, tudíž o půl sáhu vyšší než člověk. Jeho blanitá křídla objímají větve tohoto stromu a rohy zdobící dva pruhy podél páteře září v kontrastu se zeleným krajem. Rychle se rozhlížíš, jestli snad nespatříš další, ale to už ti není přáno.Prohlédneš si Alasse, jestli viděl totéž co ta, ale zdá se, že on nic nespatřil. Mlčíte, protože lidský hlas by přerušil veškerou krásu. Našlapujete tiše a za vámi se plouží Alassův vůz tažený silnou klisnou. Slunce se stačilo přehoupnout přes obzor, když jste poprvé spatřili průzračnou jezerní vodu. Vlkolinovy oči zbystřily a on sám se bez váhání rozběhl vstříc mokrému zrcadlu. Dlouhými skoky překonával vzdálenost dělící ho od prvního pohledu na svou tvář. Rychle zabrzdil na jejím břehu a vrhl se na kolena. Ve vodním zrcadle spatřil Tvář podobající se vlkovi. Podlouhlou tlamu zdobí ostré bílé tesáky, ale chybí ti srst. Holá šedavá kůže je napnuta přes celé tělo a v místech kde jsi měl svaly jsou pouze šlachy. Rozzuřen svým vzhledem bouchneš pěstí do vody a zaviješ na slunce. Srdce ti tepá v hlavě a způsobuje tak velkou bolest. Ruce, spíše pařáty svíráš v pěst a napínáš veškeré svaly. Sehnuty nad vodou cítíš vztek, jež koluje v tvých žilách a vzpomínáš si dobu, kdy jsi hledal lék proti tomuto vzhledu. Teď je tvým věčným údělem vypadat jako vlčí člověk. Ani člověk ani vlk. Netvor vzbuzující hrůzu. Jenže to není konec. Cítíš jak se tvé tělo napíná. Tvé lidské nohy se protahují a zarůstají šedavou srstí. Hrudník mohutní a sílí. Na zádech se rýsují svaly a ruce, nyní již tlapy pevně semknuté v pěst, by snad rozdrtily kámen. Vyšší než-li smaragdový drak a silnější než Rudý mor se krčíš na kraji vody, když tvé záda pohltí bolest horší, než sežrání Isaqverou. Z plna hrdla se rozeřveš v bolestné agonii drápy zabodávaje do ramen. Prasknutí kůže a povolení bolesti. Těžce oddechuješ, jako po namáhavém boji. V plné síle povstaneš jako vlkodlak, jako silný tvor, jehož záda zdobí výrůstky, jež se časem přemění v křídla.

Pán Tvorstva - 04. června 2006 14:15

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Mlčky a nervózně procházíte lesem. Vaše ostražité kroky lámou popadalé větvičky bujných stromů. Zelené listí vás chrání před vycházejícím sluncem. Ptáci jako by do rytmu vašich kroků hrají svou líbeznou píseň a veverky si pochutnávají na svých tvrdých úlovcích. Dokonalá rovnováha, jež panuje v tomto lese vás okouzlila, ne tam kde je život tak i tam musí býti smrt. A zde je jejím stoupencem nádherný šedavý vlk, jehož tlama je zabořena do srnčí hrudě. Kousek od této dvojice se povalují tři hrající si vlčata. V tak malém prostoru vidíte počátek i konec života. Mlčíte, protože lidský hlas by přerušil veškerou krásu. Našlapujete tiše a za vámi se plouží Alassův vůz tažený silnou klisnou. Slunce se stačilo přehoupnout přes obzor, když jste poprvé spatřili průzračnou jezerní vodu. Vlkolinovy oči zbystřily a on sám se bez váhání rozběhl vstříc mokrému zrcadlu. Dlouhými skoky překonával vzdálenost dělící ho od prvního pohledu na svou tvář. Rychle zabrzdil na jejím břehu a vrhl se na kolena. Sám v neuvěření chvíli pozoruje svůj obraz a jeho mysl se naplňuje vztekem. Rychlým šlehnutím pěsti rozvíří odraz ve vodě. Tepny na čele pumpují krev a na šlachovitých zádech, jež stále zdobí podivné ornamenty cukají svaly jako při šíleném tanci. Jeho záda neuvěřitelnou rychlostí rostou a zarůstají šedavou srstí. Svaly se na nich vytvářejí z ničeho a ruce i nohy se prodlužují. Ty Alassi pouze nečině a zděšeně stojíš ve strachu, že by se snad jeho vztek obrátil na tebe.Jakmile je již zcela přeměněn je snad o tři stopy vyšší než-li ty. Když už doufáš, že je konec a on se přemění zpět, Vlkolin zařve bolestí a drápy zdobící jeho tlapy ponoří do svalnatých ramen. Vidíš, jak se mu kůže na zádech napíná, až ji protrhnou dvě kosti. Každá u jedné lopatky. Bílé a čisté, jako leštěné bílé zlato, přesto je okamžitě pokryje blanitá kůže, jež zdobila původního Vlkolina. Nakonec Vlkolin povstal v plné hrozivé síle.

Vlkolin, stříbrný vlk - 04. června 2006 18:25

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Když procházíme lesem, tak se dívám na vlka a srnku.Sakra, já mám hlad. Docela bych jedl, ale to vydržím do města.Řeknu si v duchu a napjatě sleduji okolí. Pak pokračujeme dál a já v dáli vidím vodu. Voda! Bleskne mi hlavou a ani se nenadám a už jsem u ní. Rychle si kleknu a podívám se do ní. Když spatřím odraz, tak začnu litovat toho, že jsem to od princezny přijal. To snad není možné! Roky, roky proti tomu bojuji a ona ze mě udělá tohle! Arialesteranistoro! Tohle ti nedaruji! Vztekle zakřičím a plácnu tlapou do místa, kde byl můj odraz tlapou v pěst. Zvednu hlavu, podívám se na slunce a zavyji, což jsem ani neměl v úmyslu, ale udělal to instinktivně. Pak ucítím, že se moje tělo napíná a poznávám, že se měním. Když je proměna skoro u konce, tak přijde ta nejhorší bolest a začnu se na zemi zmítat v agónii bolesti. V hlavě mi probíhá spousta vzpomínek a hlavně bolest, kterou jsem cítil, když mě Isaqveru sežrala, ale tohle se mi zdálo mnohem a horší. Po chvíli se mi kůže protrhla a bolest se dala na ústup. Pohlédnu na záda a tam si všimnu výrustnků, které připomínají zakrnělá křídla. Co ta Arialesteranistora se mnou udělala? Ještě to zhoršila. Probíhá mi hlavou, pak se podívám na Alasse a usměji se na něho. Hned na to se podívám na nebe a všimnu si, že je ráno.Ráno? Copak se proměna dá ovládat emocemi? Probíhá mi hlavou a hladově se začnu dívat kolem sebe.

Isaqvera Strážkyně - 05. června 2006 11:41

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Když vstoupí elfka do mé mysli bez toho, aby se předtím zeptala, nastane v její hlavě peklo. Bez varování zaútočím na její mysl, ve snaze odehnat jí od té své. Ne jen že z ní doslova vycucnu to co mi sama poskytne, dokonce se snažím toho dostat z její hlavy mnohem více. Sama si ve své mysli vybuduji zeď, tak abych své myšlenky uchránila. Když se spojení ukončí, s mohutný řevem a otevřenou tlamou plnou tesáků se snížím co nejblíže k elfce. Zdá se, že tím jsem se trochu uklidnila, ještě vztekle zasyčím Toto již nikdy bez otázání nedělej, jinak tě roztrhám. První v tvé mysli a potom tvé tělo! Pak se nervózně rozhlížím po okolí hledaje ty co jsem vyslala. Skoro zapomenu na malého draka přede mnou. Když se zase pořádně soustředím, vytvořím si plán co dále dělat. Nižšímu drakovi dám přesné příkazy Jdi a hledej toho jenž si říká Argotes. Chci vědět kde je i kdyby z něj zůstali jen kosti. Neútoč na něj, může být mocný. Jen se semnou spoj a podej informace. Budeš jej sledovat, pokud žije. A ty otočím se k dívce vylez na má záda, a věz, že jsi první a dělám to jen z nouze a nikdy více se to netane,musíme spěchat najít ostatní.

Ardemis - 19. června 2006 08:12

soukromá zpráva od Ardemis pro Trochu vyčerpaně dopadnu na zem na kolena. Chytím se za hlavu, která mne rozbolela po tom co na mně Isaqvera zaútočila. Co blázníš?!? Řekla jsem ti že ti to ukážu, tvůj souhloas mi byl i povolením abych ti vstoupila do mysli!!! Vztekla se na ni podívám a znovu se vyškrábu na nohy. Můžeš mi říct co jsi tímhle sledovala?!?! Zatřepu hlavou, abych se zbavila i posldní bolesti a dál naštvaně hledm na dračici. Příště si obrním mysl já, a kašlu na všechnu dobrotu, co mne jí učili... Když mi zdělí, abych jí vylezla na hřbet, trochu se ošívám, ale pak se jí poslušně vyhoupnu za krk. Nohy dám tak, aby ji nevadily při letu a přitisknu se blíž k jejmu tělu.

Isaqvera Strážkyně - 19. června 2006 17:25

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Nějak nereaguji na dotěrné otázky. Zřejmě si o tom myslím své. Ale čas mě natolik tlačí, že se nehodlám obtěžovat s vysvětlováním. Když se mi dívka vyškrábe na krk, s vyceněnými zuby zavrčím na psa. Snažím se jej tím odehnat, abych měla dost prostoru ke vzletu. Když se mi to podaří, roztáhnu blánovitá křídla. Zjistím, že někoho mít na zádech je zásadní změna v těžišti mého těla. Postavím se na zadní a chvíli nemotorně balancuji. Když se mi podaří zvyknout a přizpůsobit se novince, odrazím se do vzduchu. I když hbitě mávám křídli, zdá se, že se nepohneme. Nakonec přece jen nabereme výšku a já zamířím za písečnými draky a ostatními.

Isaqvera Strážkyně - 19. června 2006 17:27
	soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro MH: Prosím o informaci zda se mi podařilo získat i něco více než jen o útoku na město. Nepíšu to tam pro efekt, ale protože to činím. Už několikrát se mi stalo, že když jsem napsala nějakou postraní činnost nebylo mi na ní odpovězeno. Já nevím zda jsem uspěla či ne. Díky

Ardemis - 19. června 2006 17:37

soukromá zpráva od Ardemis pro Mort na tvé vrčení taktéž odpověděl zavrčením a kousek poodběhl. při tvém prvním pokusu vzlétnout ale využil situace a zlehka vyskočil ke mě. Jeho váhu téměř necítíš. Pevně jsem se chytla, abych z tvých zad nesklouzla. Při vzletu si raději zakryji oči, abych je uchránila před ostrým větrem ale pak opatrně vykouknu. Pocítila jsem mírné ochlazení a zalitovala jsem že u sebe nemám žádný pláš». Mort se taktéž přitiskl k tvému tělu. Je na něm poznat že má trochu strach. Po chvíli se ale bát přestane a zvědavě se opatrně rozhlédne. Pak ale raději zůstane tak jak je.

Pán Tvorstva - 20. června 2006 22:34

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Alass jen tiše sledoval tvou přeměnu. Jeho oči těkaly z tvé tváře na ostré dlouhé pařáty, na osvalené tlapy a rychlé nohy. S tvým bolestným jekotem, kdy tvá záda trhala ostrá bolest vykřikl i on. Prostě stál a křičel. Tvář orosenou potem, ruce semknuté v pěst. Po tváři se mu linuli slzy. Možná strachu, možná soucitu, avšak není tvým údělem zjistit pravdu. Cosi připomínající poklonu bylo poslední, co si budeš pamatovat. Rychle se rozběhl zpět do lesa, avšak bůh k němu nebyl milostiv. Oni vyhládlí vlci, jež jste je potkali na cestě sem, uslyšeli tvé vytí. A nyní se vrhli na vyděšeného Alasse. Jeho tělo se ti rozpadá před očima, avšak vůně čerstvého masa v tobě probudí šílenství. Ani mocná dračice nedokázala zahnat tvou bestiální část. Chu» prolévané krve tě táhne blíže, přesto jsi si vědom, co se děje. Hnán svou odpornou částí se rozbíháš. Jako leopard protahuješ skoky, přesto silný jako lev. Tvé skoky jsou však tiché, přesto rychlé. Před skupinou vlků se zastavíš. Hrdě vypneš hruď a s tvého chřtánu vyklouzne ostré zavrčení. Sám ani nečekáš, že ustoupí, přesto je ti jasné, že nemáš na výběr. Jeden z vlků se sice postavil před svou kořist, Ale ostatní moudře ustoupili. Ten jediný, zřejmě vůdčí samec, se naježil a postoupil vpřed. S vyceněnýma zubama jsi mu vykročil vstříc jeho obraně. Vlk vyskočil. Rychlou dobře mířenou ranou jsi mu promáčkl hrudník a tím ukončil jeho život. Zdechlina tlumeně dopadla jeden a půl sáhu od tebe. Vlkova šedavá srst je potřísněná krví a zbytek smečky pouze tiše přihlíží. Na znamení moci jsi zavyl a vítězoslavně přistupuješ k mrtvole Alasse. Tento pohled ti však sevře útroby. Sehneš se a sevřeš jeho krk ve své mocné tlapě. Po tváři jako by stále stékaly slzy a jednu ruku, tu kterou mu vlčí rodinka nechala, má stále sevřenou v pěst. Pocit úlevy naplňuje celé tvé tělo. Tlak, jež způsobily výrůstky křídel povoluje, kosti se vracejí do původní podoby. Až nakonec stojíš ve své normální podobě, stále svíraje těžknoucího Alasse, až ti nakonec vyjede z pod sevření. Toho okamžitě využijí zbývající vlci a vrhnou se na jeho tělo.

Pán Tvorstva - 27. června 2006 18:45

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Bouřný drak se zavrčením vzlétl. Brzy ti zmizel z dohledu. Zachumlán do temných peřin stínu i jeho tělo přestalo se svou přehlídkou blesků. Tiše jako bouřkový mrak a rychle jako tajfun letěl vstříc svému úkolu, či smrti. Po chvíli asi pět set sáhů od vás s křikem dopadne mrtvé jeho mrtvé tělo. Isaqvera stále rychleji chce, aby si nasedla, a když se ti to povede zavrávorá. Po chvíli se o to pokusí i Mort, ale vyskočí tak do půle jejího břicha a stáhne vás k zemi. Sedíš dost daleko, tudíž jsi chráněna před zalehnutím nohou. I Mort stihnul uskočit, než Isaqveřinino mohutné tělo dopadlo.Dračice se rychle postavila, i když s tebou, když křečovitě, ale pevně sedíš na jejich zádech, to šlo obtížněji. Mezitím již slunce zcela zmizelo z oblohy, jenž se změnila v moře tmy. I tvé elfí oči, by» jsou bystřejší, než-li lidské, mají problémy.

Pán Tvorstva - 27. června 2006 18:46

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Na tvůj příkaz drak pouze zavrčel, přesto však pln nevole vzlétl. Brzy ti zmizel z dohledu. Zachumlán do temných peřin stínu i jeho tělo přestalo se svou přehlídkou blesků. Tiše jako bouřkový mrak a rychle jako tajfun letěl vstříc svému úkolu, či smrti. Nemusíš dlouho čekat, když pět set sáhů od vás s křikem dopadne mrtvé tělo bouřného draka. Snese se k zemi s posledními záblesky, když jeho tělo pohltí zvířený písek. Se zvýšeným napětím stále akutněji vyžaduješ po své nové svěřenkyni, aby plnila tvé úkoly, nebo» další ztráty by mohly způsobit újmu na tvém postavení a zřejmě i na zdraví. Když konečně ucítíš, by» ne těžkou, ale nepřirozenou zátěž na zádech, pokusíš se vzlétnout. Po chvíli ucítíš silný tah na stranu, kde se po tobě škrábe Ardemisin vlk Mort. Jak se snaží vydrápat na tvá záda za svou paní, stahuje vás další zátěž k zemi. Svým silným tělem se nahýbáš na druhou stranu a křídly máváš a nabíráš vzduch, jež by vás nadlehčil, ale přesto se to nepodařilo. Pomalu, přesto nezastavitelně jste se zřítili k zemi. Mort stihl v posledních okamžicích odskočit a Ardemis sedí dostatečně vysoko, tudíž její nohy neskončily pod tvým bokem. Rychle se zvedáš, a i když je to s Ardemis, jež se křečovitě drží tvých zad, těžké, přesto se ti to podaří. Mezitím již slunce zcela zmizelo z oblohy, jenž se změnila v moře tmy. Tvůj ostrý zrak nic nemění, přesto ale člověk i elf by má v této tmě problémy.

Pán Tvorstva - 02. července 2006 23:22

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvým novým domovem se mělo stát přístavní město Iritel. Město proslulé svou obchodní i vojenskou silou, kde je vždy zapotřebí pomocná ruka. Vkročil si do něj pln hrdosti a poprvé v životě ses cítil jako vážený muž, jehož rodokmen je hoden chvály. Přesto si zde cítil i část starého města. Kdesi hluboko pod čistým dlážděním, tam kde slunce prokoukne pouze skrz kanalizaci, tam hnijí i pevné hradby tohoto města. Cítíš vůni lapků a podvodníků, i když vůně masa z ryb a jiných tvorů je mnohem silnější. Tolik si navykl svému minulému životu, že zde sis všimnul každé kapsy, měšce či šperků bohatých obchodníků. Tvých upřených pohledů si všimnul podsaditý chlapík s divokým rudým vousem. Upnutou černou vestu má zdobenou pozlacenými knoflíky a u opasku, který zabraňuje jeho obrovitému pupku prorazit vestu i bílou košili pod ní, má zavěšený objemný měšec. Směle vykročil k tobě. Hustý rudý ohon má sepnutý ve zlaté sponě a nyní se mu jemně kroutí s pohyby jeho tučného a vypaseného těla. Je ti jasné, že dnes si město ani nestačíš prohlédnout a i když jsou ulice čisté, stále zde žijí chudí lidé a ne tvá vrstva. Obchodníci obtěžkáni zlatem tudy pouze projíždějí, vstříc bohatým branám, kde spodina je krutě trestána za pouhé promluvení. Jenže těžkopádný zrzek stále míří k tobě. Se svou drobnou malou postavou se cítíš mírně obklíčen a nejsi daleko od pravdy. Chlapík může měřit snad dva sáhy a široký ti připadá taky tak. Když před tebou zastaví, díváš se rovnou na jeho opasek, tudíž se nemusíš ani moc zaklánět. Když chlapík promluvíš, sám nadskočí, nebo» jeho zvučný hlas rozechvěje i okolní kachle, teda tak ti to aspoň připadá. Vítej cizinče! Vidím,že jsi z urozeného rodu a zřejmě budeš hledat i vhodné ubytování. Vše mohu sehnat a i mnohem více! Nakonec ztiší svůj hřmotný hlas, přesto se ti zdá, že i ten nejstarší a nejomšelejší dědek ho musí slyšet ze vzdálených útesů. Předkloní se k tobě, takže máš tu čest prohlédnout si jeho tučný obličej. Dlouhý vous zakrývá větší část tváře. Velký kulatý a mírně narudlý nos se podobá knoflíku, ale od obra. Malé očka má téměř zapadlé, ztrácejí se v tučné pokrývce. Když se na tebe usměje, spatříš dva zlaté zuby a jinak pouze ostrý zápach lihoviny. A tuším, že se ti můj měšec zamlouvá více, než je zdrávo. Pak i tady mám pomoc. Stačí říci a budeš mým váženým hostem.

Riviera - 04. července 2006 16:59

soukromá zpráva od Riviera pro ,,Oh pane není snad štědřejšího muže než jste vy ale mílíte se nejsem žádného urozeného rodu jen zde hledám ůtočiště....Co pro mne kromě ubytování můžeš ještě udlat? Hodně se zakládím abyh viděl joho oblyčej má postavička není přiliž vhodná na rozmlouvání s obry.Když příjde řeč na jeho měšec trošičku stuhnu. ,,No Pane váš měšec může bý vskutku zajímav ale protože bych si vás nerad poštval proti sobě nechám ho ležet tam kde je.,,

Vlkolin, stříbrný vlk - 04. července 2006 19:45

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Alass mi vyklouzne z rukou a já vyděšeně vystoupím a dívám se na to, jak ho žerou vlci. Jsem jak v transu. Co jsem to udělal? Co to semnou udělala? Je ze mne zrůda. Předtím jsem si to mohl alespoň naplánovat, ale teď? Stačí, aby mne někdo naštval a já se proměním a je s ním ámen. Co mám dělat? Teď se do toho města vydat nemůžu. I bez proměny nevypadám jako člověk, nýbrž jako vlkodlak. To je prokletí. Princezna mě proklela, nepomohla mi. Musím později vyhledat krále draků, třeba s tím bude něco moci udělat. Říkám si v duchu a pozoruji, jak vlci okusují bezvládné tělo Alasse. Pak se vzpamatuji a trochu ustoupím. Ne, nesmím ho nechat, aby ho sežrali vlci, to ne, alespoň ho musím pohřbít! Řeknu si a zatnu ruce v pěst. Podívám se kolem sebe, jestli tam je nějaký klacek nebo něco a pokusím se vlky zahnat. Alasse dám na vůz i se vším, co měl a jedu směrem, kde stojí město.

Isaqvera Strážkyně - 05. července 2006 19:43
	soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Když se mi konečně podaří nabrat vzduch, zamířím ke zbytku skupiny. Psa pod sebou si nevšímám, stejně jsem nepočítala, s jeho přítomností na svém hřbetě.

Pán Tvorstva - 05. července 2006 21:19

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Zdá se, že tvůj zdravý rozum se navrátil. První hledáš klacek, ale stále jsi zmatený a i přesto, že se nacházíš v bujném lese, nejsi schopen najít pouhý klacek. Zmateně, ale odhodlaně se vydáš vstříc vlkům a očekávaje jejich kousnutí, či drásavé zvuky zbytku Alassova těla, se pro něj skláníš. Jenže vlci pouze odstoupili. Se staženými ocasy tě nechali, abys uzmul jejich úlovek pro sebe a i přestože cení své od krve rudé zuby a srst mají zježenou, nedovolí se k tobě přiblížit. Jemně se snažíš posbírat všechny části Alassova těla, ale nezabráníš, aby upadly jeho levá noha. Krev, jež potřísnila tebe i okolí a smrad odporný a zatuchlý v tobě vyvolávají nevolnost. Přesto se přemůžeš a sehneš se pro jeho nohu. Sám si viděl smrt, vraždil si, jenže to jsi nebyl schopen myslet. Nebyl jsi to ty, ale vlk. Nyní jsi vrahem, i když ho rozdrásali vlci. Zemřel člověk, jenž tě měl provést městem, jenž se měl stát tvým průvodcem. A zemřel proto, že tě spatřil. Všechny tyto výčitky jsou silnější, než-li pach krve a masa. Bolestivější, než-li probodnutí mečem a vydrží více, než-li dračí zbroj. A taky ti dodává sílu. Sílu splnit úkol a zabít Černého draka, díky němuž jsi potkal princeznu. Proto rychle a bezmyšlenkovitě sbíráš vše okolo míříš k vozu. Až teď sis všimnul, že je plný měchů, ale ty jsou přikryty pláštěm. Je to ubohý kus hadru se sponou, ale i to stačí, abys zakryl svou nahotu, či krví potřísněný šat od lapek, jež jsi zabil. Do vozu jemně pokládáš Alassovo tělo a přikrýváš ho prázdnými měchy jako přikrývkou. Je ti jasné, kam patří. Jeho mistrovi. Ukubek, ano tak se jmenuje jeho mistr a ten jediný má právo ho pohřbít. Proto vyrážíš do města. Vůz sebou celou cestu škube a háže, občas se otáčíš, aby si zkontroloval Alasse, ale většinu času prostě sedíš a nevnímáš nic, co se kolem tebe děje. Probere tě až klapavý zvuk, když najedeš na dlažděnou cestu. Dobře víš, že se rychle blížíš k městu a proto se stále častěji rozhlížíš. Po chvíli míjíš prvního pouníka. Zcela tě ignoruje, nebo» sám na zádech nese jakési maso. Puch, který tě pronásleduje se ti nyní zdá jako vůně jarní louky. Brzy jsi se zapojil za vůz se senem. Jeho majitel, prostý statkář táhnoucí za sebou zapřaženého osla, na tebe mávne. Vítej, nevypadáš, že jsi odtud! A ještě k tomu jsi znaven! Nu což, město je již blízko! Tý mojí herky si nevšímej, jen nás objeď! Pěknó cestu poutníku! A sjede na okraj cesty. Neváháš a pobízíš Alassovu klisnu k rychlosti. Slunce se mírně přehouplo přes poledne, když jsi vyjel z lesa. Ale ostrost slunce tě překvapila. Rychle sis stáhnul kápi, dí-li se to tak nazvat, do tváře a rozhlédnul ses. Ocitnul jsi se v údolí a dlážděná cesta vede až na vyvýšeninu obehnanou hradbami. Ani ne půl míle od tebe je dřevěná hradba. Pouhé kůly proti vlkům a jiným lesním tvorům. Dřevěnou bránu hlídají dva muži s tasenými meči oděni v černých plátových zbrojích se štítem, na němž je podivný emblém. Je to useknutá hlava draka. Křiš»álového draka, jehož ty jsi spatřil. Je to princeznina hlava a v erbu ji mají lidští rytíři, přesto že byla vězněna černým králem. Prostor za dřevěnou palisádou zabírají louky a pastviny, kde se ve výbězích pasou krávy a ovce, či na lánech hrají děti a pobíhají v pšeničných polích. Velké prostory jsou odděleny nízkými dřevěnými plůtky a lidé jsou nyní v natolik zabraní do svých prací, že ani projíždějící vozy, a» už bohaté kočáry, či žebráci ploužící se téměř po čtyřech, nevyvolají jejich zájem. Těsně za těmito lány jsou budovy, které se napojují, jako by snad vyrůstaly z dalších hradeb. Domy i hradby jsou již kamenné a na plochých střechách se nyní prochází kolem dvaceti lidí, zahalených v pláštích. Dlouhé černé pláště splývají až k zemi a mírně se za nimi šourají. Hradby jsou o trochu vyšší než domy. Na nich stojí lučištníci a nehybně pozorují kraj. Brána je otevřená a také ji hlídají dva ozbrojenci s Arialesteranistořinou hlavou v erbu. A dál vidíš pouze cestu po niž kráčejí lidé ve vozech i pěšky, protože výhledu ti zabraňují hradby. Pouze věže hradu v dáli jsou ti odkryty a útesy nalevo, ale ty tě již tolik nezajímají. Dobře víš, že nyní se rozhodne o tvém osudu. 4ím více se blížíš k městu tím hůře se ti jede. Cítíš nutkání zastavit, otočit se a zmizet v temnotě lesu, ale víš, že to není možné. Hrbíš se a krčíš ve snaze udělat se neviditelným, ale jakmile jsi dojel k bráně, je ti jasné, že tvůj pokus se nezdařil. Stůj, poutníče! Rytířův hlas ti přijde podivně vlezlý a sliský, jako nějaký slizký úhoř. Vyjde směrem k tobě a začne obcházet vůz. Co to vezeš? Prázdné měchy, he? Jedeš si snad pro mořskou vodu? A ten puch, to může být pouze mrtvola, a nebo ty, ha?! Sám se svému vtipu zasměje spolu se svým druhem. Pak vyskočí na vůz a začne oddělávat měchy. Netrvá dlouho, když narazí na zbytky Alasse. Hm… To není lidská práce. Rytíř ochotně prozkoumává dílo vraha a prohrabává svou rukou bez rukavic jeho vnitřnosti. Byli to vlci a nebo…. Podívá se na tebe a pak na svého druha. Ten tasí meč a rychle k tobě přistoupí. Strhne ti kápi s tváře a zarazí se. Rytíř, jež do teď mlčel a jež ti strhnul kápi, nyní promluvil. Jeho hlas je mnohem syčivější a podlejší, než druhův. Ty?! Nový výtvor pána. Měl si nám to oznámit dříve, rychle, máš pro nás zprávy, co se děje, nebo snad pro někoho jedeš? Otáže se tě, téměř šeptem a znovu ti kápi nasadí.

Vlkolin, stříbrný vlk - 05. července 2006 21:44

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Jedu, dokud mě nezastaví stráže a můj pohled zůstane na emblému s princezninou hlavou. To snad ne, doufám, že nejsou proti drakům, protože by to na mě možná mohli i poznat, že jsem něco zmutovanýho s drakem. Takovýhle lidé by to třeba dokázali. Pak začne chodit okolo vozu a já jen nenápadně pozoruji a modlím se, aby se nepodíval pod měchy. Samozřejmě se tam podívá a když se přibližuje, aby mi sundal kápi, tak zatnu ruku v pěst a připravím se. Na to mě překvapí jeho reakce a chvíli na něho nehybně koukám. Kde najdu Ukubeka? Musím s ním nutně mluvit. Pokud mi odpoví, tak se tam, co nejrychleji vydám.

Ardemis - 05. července 2006 22:48

soukromá zpráva od Ardemis pro Vyděšeně hlledím na mrtvé tělo draka, jež se před chvílí vznesl. Rozum mi nedokáže poskytnout nějaké racionální vysvětlení, co ho tak rychle zabilo. Vidím jaké má Isaqvera problémy unést mě na hřbetě a když se o nasednutí pokusí i Mort zřítí se. Dojde mi že tak to asi nepujde...Buď tady budu muset Morta nechat a letět s Isaqverou sama, nebo jít prostě pěšky... Rozhodnutí je jasné a to zní že zůstanu s Mortem, nikdy bych jej nedokázala opustit...vyjma toho kdy jde lovit... Dřív než se Isaqvera postavila jsem jí sklouzla z hřbetu. Nehodlám tady Morta nechat... Pomalu se vydám směrem kterým odlétá dračice. Nespěchám, ale přesto jdu svižným tepem.

Pán Tvorstva - 06. července 2006 16:25

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Muž zcela zvážněl. Netušíš proč, ale jeho tvář již není tak velkorysá ani přívětivá. Vystřídány chladným pohledem, teď upadly v zapomnění. Muž se k tobě sklonil a svou mohutnou rukou tě chytil za rameno. Jestli nejsi z urozeného rodu, nejsi hoden takto mluvit, příteli. Tvá obezřetnost kolem mého měšce ti je marná. Ten by jsi ani nezískal, ale pomohu ti získat mnoho jiných. Tvé útočiště bude pod mou střechou. A to bude i jediné místo, kde nebudeš urozený. Nyní půjdeš se mnou, příteli. Opět se nerovná a postrčí tě dopředu. Míjíte lány a louky, kde se pasou krávy a další zvířata. Na kamennou hradbu navazují domy s plochými střechami, po kterých se prochází muži oděni v dlouhých černých pláštích. U brány stojí dva rytíři v plátové zbroji a na štítu mají hlavu mrtvého draka. Pouze se podívají na tebe a na tvůj doprovod a nechávají vás projít. Vešli jste do prosté části, kde kanalizace jsou jen zřídka a domky slouží jako ubytování pro dělníky. Zde se tvůj „přítel“ zastavil. Nuže, máš dvě možnosti. Buď se mnou půjdeš tam, kde oba patříme, a nemysli si, že jsem nepoznal zloděje. Já jsem mistr svého oboru a díky mně budeš čestným členem lepšího domu než jsou tyto. A ukázal na dřevěné ohořelé domy, které nevydrží větší poryv větru. A nebo prostě zemřeš. Nemohu dovolit, aby někdo, kdo ví o mém tajemství pobíhal po ulicích. To musíš pochopit, jsi-li jenom trochu té naši dobré krve. A usměje se.

Pán Tvorstva - 06. července 2006 16:30

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Ukubek? Ten rybář? Jediným jeho nynějším posláním je kuchat draky. Nevím co s ním má naše věc společného. Ale jak myslíš. Je v obchodní čtvrti u přístavu. Dostali novou zásilku, he! a oba rytíři se začali smát. Jo… he, he, he… No, ehm… A» již nemusíš řešit tyto detaily, vezmi si tuto listinu. A podal ti pergamen s princezninou hlavou. S tímto projdeš kamkoliv. Kromě stok, protože i mezi námi jsou ještě věrní. A otočí se k tobě zády.

Vlkolin, stříbrný vlk - 06. července 2006 18:16

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro I mezi námi jsou ještě věrní? Co tím asi myslel? No radši to nechám být a budu doufat, že to pro mne neznamená nic špatného. Řeknu si a vezmu pergamen. Jakmile ho tisknu v ruce, tak dám koni povel k tomu, aby se dal do kroku a mířím k přístavu a tam se snažím vyhledat obchodní čtvr». Pokud se mi to nedaří, tak se snažím pár lidí optat, ale snažím se neukazovat, jak vypadám, protože by to mohlo vyvolat pro mě problémy.

Riviera - 07. července 2006 08:26

soukromá zpráva od Riviera pro Když muž zvážní a vyřkne svá slova připravím se k obraně ,když po mě chce abych ho následoval..mlčky provedu jeho rozkaz celou dobu se nervózně ohlížím. ,,Dohajzlu a doprdele tohle se může stát vážně jen mě...teď si mě odvede z města zabije...a njspíš okrade.,, Trošku si povzdechnu a když zahlédnu muže s tou prazvlaštní výzobou své zbroje trošku vykulím oči. ,,Sakra on ze mě udělá nějakého prach obyčejného brance...ze mě z Riviery...,, když zastaví a vyřkne svá slova začnu hledat cestu k ůtěku ale vypadáto že jsem se dostala do patové situace. ,,Příteli..vypadáto že vám nerozumím kam si myslíte že patřím společně svámi?A nemusíte se bát tuhle situaci dobře znám jen jsem se vní ocitl poprvé na straně toho kdo nemá na výběr, ale i když si svého života vážím rád bych si napřed vyslech co váš návrh obnáší.,,

Isaqvera Strážkyně - 07. července 2006 17:32

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Vztek se mnou otřese a já mám co dělat, abych se na vzdorovitou dívku nevrhla a raději ji nesežrala. V tom se mi v hlavě vyklube škodolibá myšlenka. Znenadání naberu vzduch a zamířím prudce vzhůru. Když jsem dostatečně vysoko, zakloním se a chvíli letím vzhůru nohama. Jenže je to jen způsob jak se dostat za dívčiny záda. Vše jsem provedla v pár sekundách a už se snažím chytnout dívku do předních tlap. Samou snahou ji neublížit dokonce vyplazuji červený jazyk. A» už se mi to povede nebo ne, s potlačovaným vztekem dodám. Do propasti s tebou, kašli na to zablešený psisko. Nechápeš jak je tvůj život pro draky důležitý! Není čas a já vás mám hlídat, ale jak když jste každý jinde? Pokud se umíš spojit myslí se mnou, navedeš pak i psa k sobě. Ale nechci tě strašit. Do říše Černého ti jej nedovolím vzít. Ohrozil by naše životy. Je to zvíře a chová se nevypočitatelně. Mohl by nás prozradit, zvláště v zemi plnou psovitých šelem, vlkodlaků. Může s námi až do přístavu. A teď se necháš dobrovolně odnést nebo, pokud se mi pokusíš vzdorovat, to zvíře zabiji a tebe odnesu násilím. Je to prvně, kdy s tebou jednám na úrovni. V hlase už není ani ždibet pohrdání a nechuti. Zdá se, že jsem opravdu bezradná, jak se mi situace neustále vymyká z drápů.

Pán Tvorstva - 31. července 2006 21:13

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Rychle jsi pergamen přitisknul k tělu a dal jsi Alassově klisně povel ke kroku. Vůz se s zakodrcáním rozjel. Jedete pomalu, protože přes cestu stále prochází obyvatelé, nedbající na jakýkoliv provoz. Jeden nebo dva lidé vzhlédli k tvému vozu, ale s nezájmem se zase odvrátili. Takto postupuješ celou hospodářskou částí, až narazíš na prvního muže v černém rouchu. Jsi zaskočen, ale ani tvůj nadlidský a nadelfí zrak nemůže najít jediný stín tváře po temnou kápí. Tvůj pohled však muže přilákal. Pohlédl na tebe neviděnýma očima a tobě po mohutných zádech přejel mráz. Jeho vtíravý pohled tě naskrz probodává a ty si uvědomuješ, že se snaží proniknout do tvé mysli. Ario… Šeptneš a okamžitě cítíš uvolnění od onoho stlačujícího pohledu. Sám pro sebe se mírně usměješ a pokračuješ k bráně. V blížícím se vjezdu spatřuješ dlážděné cesty a vznešené dámy, jak se hrdě nesou ulicemi. Kolem nich většinou cupitají drobné nevýrazné slečny ve slušných šatech obtěžkány šperky a jinými cennostmi patřícími jejich paní. Muži zde chodí ve vznešených róbách či kožených zbrojích. Stráže ve plátových zbrojích zde po dvou pročesávají temné uličky a jedni vedou otrhance zpět do nižší části města. Dorazil jsi k bráně. Stráže tě okamžitě zastavili. Udej cíl tvé cesty, nebo předlož povolení k průjezdu. Promluví jeden z nich a zastoupí ti cestu. Druhý zastavuje průchozí a zřejmě se ptá na to samé. Až teď vidíš dva další rytíře, sedící ve výklencích ve středu průjezdu mohutnou hradbo

Pán Tvorstva - 31. července 2006 21:19

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Muž si tě prohlédne, jako na pomatence. No, co asi může obnášet můj návrh. Daruji ti tvůj život, a» už je urozený nebo ne. Daruji ti střech nad hlavou, ba daruji ti ještě moc! Teda pokud jsi dostatečně vyučen našemu řemeslu. Jestli ne tak tě mu doučíme. A věř mi, že jakákoliv zrada ti bude marná. Toto město prohnívá skrz na skrz a je dobré vědět, na čí stranu se postavit, ano? Opět se usměje a nastaví dlaň pro stisknutí. Je ohromná, připadá ti jako trolí pahýl, ale s prasečí kůž

Riviera - 31. července 2006 21:31

soukromá zpráva od Riviera pro Z těžka oddechnu a i když mi jeho návrh připadá stále velice podivný stiknu jeho ruku a nakonec se i pousměji. ,,Třeba se mi nakonec povede utéct nebo mi to tu přiroste k srdci.Nevím proč lae mám pocit že si tady s tim mamutem budu rozumět,, ,,Dobrá pane jak jistě vydíte nemám na výběr a i když raději pracuji solo nedá se nic dělat dlouho shánim střechu nad hlavou a konečně mám možnost ji dostat.Nebojte pokud pro mne uděláte to co jste říkal tak se zrady bát nemusíte.To bch přece byl blázen kdybych takto odmýtl vaši nabýdku.

Vlkolin, stříbrný vlk - 31. července 2006 22:14

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Mlčky pozoruji okolí, dokud nedojedu k bráně, kde mě zastaví stráž a chce po mě propustku. Trochu se zaleknu. Propustku? Sakra, co teď? Počkat...di» mi u hlavní brány propustku dávali. Vzpomenu si a vezmu do ruky pergamen, který mi dali u hlavní brány. Tady.Podám mu pergamen a snažím se vyhnout se jeho pohledu. Co řeknu tomu mistrovi až tam přijedu? Že jsem ho zabil? To nesmím, hned by bylo po mě. Buďto by mě zabil on nebo stráže ve městě. Budu muset zalhat a říct, že ho zabili vlci. Pak se musím vydat hledat toho chlápka, co mi o něm říkala princezna, bůh ví, co mě naučí. Přemýšlím čekajíce na odpověď od strážníka. Až mi odpoví, tak se zeptám. Prosím Vás můžete mi upřesnit, kde bydlí Ukubek? Vím, že někde tady v obchodní u přístavu, ale nevím přesnější polohu.

Pán Tvorstva - 03. září 2006 14:06

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Při tomto stisku máš pocit, že ti snad ruka upadne. Sevření tohoto tlustého muže se zdá být snad nadpřirozeně pevné, ale přesto se nutíš k úsměvu. Tvář tvého nového přítele se škrobí v odporném povýšeném úsměvu, když si po stisku vašich rukou tu svou otírá do černé vesty. Ano, v tom s vámi musím souhlasit. Střecha nad hlavou je důležitá a v tomto městě je nezbytná. Je zde méně pracovních možností, co náš král otevřel tu obchodní cestu se severníma krysami. He! To si zajisté rád poslechneš, ale teď pojď! Představíš se vlivným členům naši gildy, ale nezapomeň, že jsi daleko pod nima, tudíž se tak i chovej. Poté přijmeš můj velkorysý úkol, jako test pro přijetí. A jestli ho splníš, staneš se jedním z nás doopravdy. A jestli… Ha!…. Guro bu» ti milostiv. No a nyní je snad čas, abych se ti představil. Abalitus Urdo IV. Již po generace vedeme místní nevěstinec k úspěchům a upíří hlídky jsou nám vděční za ochotu našich pracovnic. Ale vše se časem dozvíš. Spokojen se svým proslovem se otočí a vyrazí po proudu obchodníků, jež míří k srdci města.

Pán Tvorstva - 11. září 2006 19:19
	soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Rychlým trhnutím ti strážný vytrhne pergamen z ruky a prohlédne si ho. Poté ti ho bez dalších otázek vrátí a ustoupí ti z cesty. Ukubek? Jo jistě, na náměstí zamiř k přístavu. Je to ta zadní chýše. Poznáš jí podle dračí hlavy nad dveřmi.

Ardemis - 12. září 2006 19:06

soukromá zpráva od Ardemis pro Ucítím jak zezadu fouká jakýsi vítr. Instinktivně se sehnu. Chladně sleduji Isaqveru. Tak aby jsme si to ujasnily...není to pes, ale vlk, a jmenuje se Mort...A není jen tak ledajaký. Takže si vyprošuju označení 'zvíře' a nikde ho nechávat nebudu...nevipočitatelný není a je to můj společník, půjde tam kam půjdu já...A jestliže ho zabiješ, budeš muset zabít i mně...nebo to zařídím sama... Trochu vztekle ji pozoruji. Řekni mi přesně kam mne chceš odnést a ustoupím ti... odseknu stroze. Na jazyku mám pár ostrých poznámek, ale jen se koušu do jazyka. Přeci jen si raději ušetřím na jindy. Vztekle na ni hledím a vyčkávám, je vidět že mám svaly napnuté, kdyby se mně náhodou pokusila chytit, abych se jejím tlapám mohla vyhnout.

Isaqvera Strážkyně - 12. září 2006 20:07

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Došla mi trpělivost. Tak dost!! Zařvu s plna plic až chuděru celou poprskám slinami. Ty namyšlená ubohá…nemám slov, co jsi. Každopádně tvé ego je vetší než jsem já sama ve své dračí podobě. Copak si myslíš, že mi záleží na tom chlupatém psisku? Že jsi tak důležitá? Ještě chvíli se tu vztekej jako malá rozmazlená princeznička a na vše se můžeme vykašlat. Všichni chcípneme, protože ty neumíš překousnout své ego. Já to psisko prostě neunesu a tebe bohyžel potřebuji. Ale věř mi jedno, ještě chvíli se chovej jako parchant, sudba nesudba, dotáhnu tě až na místo v bezvědomí. Nemáme čas! Copak to nemůžeš pochopit. Věci jdou tak rychle a já se tu s tebou musím dohadovat. To ti mám nakreslit mapu do písku, abys byla spokojena? Na to není čas, prostě jdeme za ostatními. Stojím před Ardemis v písku, křidla roztažena, připravena na vzlétnutí. Očividně mám velmi velmi na spěch. MH:Ardemis, moc bych byla ráda, kdyby si vyhodnocování událostí nechala a PJ. Jak sama vidíš, já napsala že se tě snažím chytit. Ale ty bez pokynu PJ, jsi se samozřejmostí napsala, že jsem se netrefila...Tím ze mě děláš, chtě nechtě, neohrabané zvíře. Opravdu si nemyslím, že pouhým sehnutím, by jsi uhnula. Každopádně i tak je to rozhodnutí PJ. Nestěžovala bych si, kdyby se podobných věcí nestalo už povíceru. Proto tě slušně žádám, hraj stejně jako já a nech rozhodnutí na PJ. Díky moc.

Ardemis - 12. září 2006 22:05

soukromá zpráva od Ardemis pro Rozesměju se. Tak...teď když ses vyvztekala mi prosimtě řekni kam mě odneseš...A podotýkám že sem ti neřekla že ho musíš nést, kdyby jsi mi místo toho vztekání raději řekla kam mě odneseš tak už jsme dávno mohly letět...Stačí jméno toho místa, Mort si ho už najde sám, ale musím mu alespoň říct kam se má dostat...nebo to snad nechápeš? Není to zvíře v pravém slova smyslu, nemůžu se mu jen tak podle libosti dostávat do myšlenek, navíc na dálku mě to oslabuje...Sama se zdržuješ...Snažím se najít kompromis a vyhovět ti...A když nejsem až tak důležitá jak říkáš tak proč se se mnou zahazuješ? A o tom egu jdi vyprávět někomu jinému... Mírně pobaveně ji sleduji Nejdřív poznej záměry a myšlenky dotyčných než jim začneš nadávat... MH: Nikde jsem nenapsala že jsi minula? Pokud vím tak jsem jasně akorát napsala že jsem se sehla...nic o tom že jsem se ti vyhnula nebo něco podobného...Navíc mi PJka řekla abych něco napsala, takže když už bych aji něco vyhodnotila tak to bylo jen proto že mi to bylo umožněno... A chladně tě můžu sledovat i z tvých tlap. A k tomu že sem tam napsala že čekám že bys mě chtěla chytnout do tlap...klidně jsi mě mohla zhodit do písku a můžu ti stát teď mezi předníma tlapama...Nebo jsi mě mohla chytit do zubů...jako to už je na PJ...a nevztekej se...není to zdravé, ubírá to na kráse a životě...

Isaqvera Strážkyně - 13. září 2006 11:37

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Vztekle se dívám na Ardemis. V mysli si pohrávám s myšlenkou jak se dívka smaží v mém ohni. Pak se, ale škodolibě zasměji. Dobrá tedy, řekni tomu psisku, že jdeme hledat v této nekonečné poušti vzteklého orka s ostatními bázny. Pak míříme do země Černého draka. Naneštěstí nikdo z tvorů, kdo by věděl jak se jmenují města v Černé říši, nechodí po této části pevniny a i kdyby chodili jména by nahlas neřekli. Tak tam jdeme potom. Nemůžu se dočkat na tu několika denní plavbu přes oceán, po té co zdoláme tuto pouš», což je taky na několik dní. A jelikož nevím kde zrovna jsme, nemám představu, kdy narazíme na další oázu. Zapomněla jsem na něco? Myslím, že ne. Když skončím s výčtem špatných zpráv, trochu se sehnu aby si Ardemis vylezla na má záda. Marně si lámu hlavu, jak mohl někdo komu záleží jen na sobě samém a zvířeti dostat znamení, které má zachránit svět. Nakonec zadoufám, že je to právě jeden z falešných symbolů a já se s protivnou holkou budu moci vypořádat stejně jako jsem to udělala s Vlkolinem. Ale je třeba sehnat stádo ovcí dohromady a proto vyšlu myšlenku k jednomu z písečných draků. Tak kde jste s tou humáckou havětí? MH: Je-li to myšleno takto, potom tě tedy žádám, abys se více rozepisovala, nebo» se to dá pochopit mnoha způsoby. O moji krásu ani délku života se bát nemusíš, nevztekám se. To že postava Isaqvery ano, neznamená že já.

Pán Tvorstva - 13. září 2006 13:19

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Jakmile jsi se sehnul projela tvými zády ostrá bolest, jak tě Isaqvera při udržování směru sekla ocasem. Vyjekla si, ale nezabránilo ti to v řeči, tudíž jsi ji vše cos chtěla oznámila. Cítíš pramínky krve stékající po tvých zádech. Není to hluboká rána, přesto tě napadá, že léčba bez užití bylin či magie bude zdlouhavá. Z temné oblohy se vynoří něco obrovitého. Nevidíš, protože tma je hustší, než-li je pro ni běžné a ani tvá elfí krev ti nepomáhá. Tvé poslední slova zanikají v řevu Ohlušující řev proníká do hlavy, až se zdá, že praskne.. Jakmile utichne, již mluví rozčílená a nervózní Isaqvera. MH: Je mi líto, ale pokračovali jste, aniž bych vyhodnotila Isaqveřin pokus chytit Ardemis, či Ardemisino sehnutí. Proto v tomto příspěvku dopíšu, co se stalo. A prosím, a» se to neopakuje, jinak vás budu zraňovat.

Pán Tvorstva - 13. září 2006 13:20

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Již jsi byla připravena uchopit Ardemis do drápů, když se sehnula. Instinktivně jsi se pro ni natáhla, jenže rychlou změnu letu jsi musela dorovnat ocasem. Cítíš jak se konec ocasu zabořuje do masa na jejích zádech a nechává za sebou tenkou, krvácející ránu. Ardemis vyjekla bolestí, ale přesto se postavila a řekla ti to co chtěla. Když právě dokončovala poslední větu, z temnoty nad vámi se něco vynořilo. Sametově černá křídla rozvířila prach kolem a černé tělo se hbitě otočilo směrem k vám. Dračí řev tě ohlušil, hlavou ti prochází bolest, cítíš, že se tvé mysli dotýká magie. Magie bez dobrých úmyslů. Přesto jakmile řev utichne, rychle povídáš Ardemis, to co si chtěla. MH: Je mi líto, ale pokračovali jste, aniž bych vyhodnotila Isaqveřin pokus chytit Ardemis, či Ardemisino sehnutí. Proto v tomto příspěvku dopíšu, co se stalo. A prosím, a» se to neopakuje, jinak vás budu zraňovat.

Riviera - 13. září 2006 20:44

soukromá zpráva od Riviera pro Následuji muže který se my přectavil jako Abalitus.V hlavě přemýtám o tom do čeho jsem to zase spadl. , ,Další šlápnutí do hovna" pořád si opakuji svou oblíbenou hlášku a nakonec na sobě vyloudím i ůsměv docela nenucený.Svůj pohled pořád směřuji dopředu a uvažuji o tom co se po mě bude chtít. ,,Hmm tohle je velmy zapeklité" Jdu za ním kamkoliv mě zaved protože nyní nemám na výběr.

Vlkolin, stříbrný vlk - 14. září 2006 21:11

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Podívám se na strížce, který si odemne vzal pergamen a chvíli čekám. Jakmile mi ho podává, tak se usměji, ale snažím se, aby si toho nevšiml přes kapuci, kterou mám neustále nandanou. Díky. Řeknu a snažím se to říci takovým trochu temným hlasem, abych byl trochu záhada. Pak vyrazím na místo, které mi popisovali. Super, nebylo tak těžké najít Ukubeka. Řeknu si při cestě.

Ardemis - 17. září 2006 21:30
	soukromá zpráva od Ardemis pro Rychle něco pošeptám Mortovi v elfštině do ucha a pak se s bolestným zasyčením zvednu ze země. Pomalu jsem přešla k Isaqveře a opatrně se ji vyšplhala na záda. Přitisknu se k jejímu krku, aby mi vítr moc nešllehal do tváří. Mort mezitím už kamsi zmizel. Tak můžeme letět... doufám že Isaqvera nebude ve vzduchu dělat moc akrobatických přemetů abych se na ni udržela.

Pán Tvorstva - 20. září 2006 18:54

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Do tvé mysli vnikne myšlenka písečného draka. Má paní. Letíme k vám s nějakým orkem. Zbytek je mrtvý. Jsme již blízko, ale před námi je temná aura Černého. Obávám se, že neproletíme a kdybych to zvládnul já, tak určitě ne ta zelená zrůda na mých zádech. Ticho, jež se ve tvé mysli ocitne se podobá prázdné studně, jež nemá dno, ale je brzy opět přerušena. Má paní! Je tu! Cítím ho a je u Vás! Utečte paní utečte, je tu samotný císař Mrtvých! Bez přisluhovačů. Musíte pryč! Rozkřičí se ti v mysli. Mezitím Ardemisin vlk Mort běžel někam pryč. Matně sis všimla, že mu cosi šeptala, ale přišlo ti to nevýznamné. Nyní již Ardemis sedí na tvých zádech. V temnotě jen matně vidíš něco obrovského, jak létá kolem a velmi rychle se k vám přibližuje.

Pán Tvorstva - 03. října 2006 17:30

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Abalitus, jakoby zcela ignoroval tvou přítomnost. Vlastně celé město tě ignoruje, nikdo na tebe ani nepohlédne a nikdo o tebe ani nezakopne. Domy zde jsou velmi staré a i když jsou z kamene nezdá se, že by vydrželi příliš mnoho. Lidé jsou podobni oněm domům. Bývají slušně oblečení, ale k přepychu to má velmi daleko. Jsou umounění a vychrtlí. Jejich krky nezdobí náramky ani náhrdelníky. Jenže to jsou pouze ti, kteří zde bydlí. Ty jdeš po obchodní cestě a tam je krása nade vše. Bohatě zdobené šaty a šperkami ozdobené dámy a muži ve zbrojích, či tunikách taktéž zdobenými zlatem. Pokračujete až k bráně, kterou hlídají čtyři plně ozbrojeni rytíři s mečem po boku a štítem v ruce. Na štítech je usekla dračí hlava jako erb a samotní muži vypadají celkem nebezpečně. Přesto pokračuješ za svým novým pánem, mužem, jež ti dal práci. Abalitus pouze mrkne na stráže a následně ukáže na tebe. V odpověď se mu dostaví pouze pokynutí hlavy a vy již procházíte branou dál do obchodní části města. Každá ulice zde je pokryta pevnou dlažbou a jen v těch nejmenších a nejtemnějších se usadily krysy, odpady, ale žádní bezdomovci. Nikdo zde není oblečen do otrhaných šatů, či nedbale upraven. Sám jsi oblečen do cestovního šatu, žádný přepych, ni takového, tudíž na tebe dost lidí pohlíží s opovržením i odporem. Pokračujete dál kolem mnoha krámků ne jejichž vývěsných štítech se střídají překřížené meče, korbele piva, či medoviny, luky, šperky a jiné prodejné věci. Avšak tvého průvodce jako první zaujal nevěstinec. Ženy stojící před ním nejsou obyčejné coury, které svádějí každého na potkání, nýbrž řádně oblečené načesané a nalíčené ženy, jež hrdě stojí a prohlížejí si každého, jež projde kolem jejich nevěstince. Jedna z nich vede debatu o náboženství tohoto města. …… není možné, aby se opět dostal k moci. Sám kronikář mi to tvrdil! Rychle špitala pohledná dívka se světlými vlasy i kůží, v dlouhých splývavých šatech z modrého hedvábí. Muž však rychle odpověděl. Takže kronikář byl tady? Nebo jsi ho snad navštívila ty sama, he? Laškovně se zeptá muž, na češ se mu dostane pouze znechuceného pohledu a žena se k němu otočí zády a odmítá pokračovat v tomto rozhovoru. To už tě však vyruší Abalitus, který nyní stojí otočen čelem k tobě a za sebou má nádherné zdobené dveře luxusního nevěstince. Tak jsme tady! Toto je ráj pro každého muže, Cha cha! Hrubě se zasměje, až jeho tvář zrudne. Přesto se v okamžiku uklidní a pokračuje. No, tady budeš vždy vítán, budeš-li věrně sloužit a dělat čest svému řemeslu, jako tyto krásné květinky. Vítej Tracyině nevěstinci zvaném Náruč plná lásky! Představí ti nevěstinec a vyvalí dveře za ním. Pohltí tě nasládlá vůně parfémů a aromatických vůní. Všude vládne romantické šero. Jako první jste vstoupili do velké místnosti, jež je pokryta zdobenými koberci a zdi jsou jimi pokryty také. Na několika dlouhých lavicích sedí pár krásných žen a vášnivě si tě prohlíží. Abalitus si jich vůbec nevšímá a pokračuje místností až k vysokému pustu, za nimž stojí upravená žena. Je vidět, že již má svá nejlepší léta za sebou, přesto ji to na kráse příliš neubralo. Stále štíhlou postavu má zpevněnou korzetem a na sobě krvavě rudé šaty. Havraní vlasy zdobí několik pramenů šedi a do úzkého, svůdného obličeje se vrylo několik vrásek. Abalitusi. Věrný přítel do zlých časů. Jsi u nás vítán a s tebou i tvůj malý přítel. Mile se na tebe usměje. Zelenýma očima si tě prohlíží, pak však opět pohlédne na Abalina. Nuže, co pro tebe mohu udělat? Tuším, že jsi přišel za Tracy. Má pro tebe naléhavou zprávu až z nejtajnějších spisů. Něco je v nepořádku, avšak ona ti poví více. Podívá se na tebe. A jestli mezitím bude tvůj přítel chtít trochu uvolnit, má věrná Aliara tě ráda přijme do svých rukou. Usměje se na tebe neuvěřitelným úsměvem, jež se dá srovnat s úsměvem nadřazené bytosti a přesto je naprosto lidský. A to mi připomíná, pak ti musím představit Geo. Je to úžasná „žena“. Všiml sis, že dává podivný důraz na slovo žena. Již ses chystal jakkoliv odpovědět, když tě Abalitus zarazil. V žádném případě! Tento mladý mužíček má více práce, než si jen myslí a to znamená, že mu nezbude ani chvilinka na laškování s tím tvým andílkem. A na tu Geo se podíváme hned jak se vrátíme od Tracy. Mezitím můžeš sdělit Korkymu, že je třeba nového klíče. Hrdě se na tebe podívá. Políbí ženě ruku a odejde. Žena nechá ruku políbit i tebou, než se k vám otočí zády a zmizí ve v místnosti oddělené světlou látkou. Abalitus v tu ránu vyrazí a kvapným krokem se rozejde místností až k velkým dvoukřídlým dveřím z dubového dřeva. Do dveří jsou vyryty znaky a obrazy zobrazující nahé ženy sedící mezi srnami kolem vysokého stromu. Ten strom nevypadá jako žádný, který znáš. Hustě rozvětvený a každá větvička pokryta množstvím listí. Je to dokonalá práce, to by poznal i nevzdělaný žebrák, přesto se zdá že jsou staré již věky. Nevidíš žádné ohmatané místa, ani naštípnuté dřevo, pouze lesk se již vytratil, ale jsi si jistý, že zde stojí mnohá léta. V úrovni ramen vzrostlého muže jsou dvě klepadla v podobě dračích hlav. Abalitus na dveře zaklepe jedním z kruhů visícím z dračí tlamy a zaklepe. Po chvíli se dveře otevřou, ale nestojí v nich nikdo. Vstoupili jste do místnosti zdobené sochami, masivními knihovnami a několika lavicemi vystlanými barevnými látkami. Možná deset metrů naproti dveřím sedí za masivním dřevěným stolem šedovlasá žena. Její hruď zdobí několik zlatých náhrdelníků, vlasy má spletené do vznešeného drdolu a sepnuté sponou zdobenou drahými kameny. Sedí na trůnu podobném křesle v krvavě rudých šatech, se zlatým opaskem a velkým výstřihem. Bledou ple» zdobí četné vrásky, oči má šedé jako by stárli spolu s ní. Ale nic ji nechybí do pravé ženské vznešenosti a vrásky pouze prohlubují její pravé postavení. Žena vás pozoruje upřeným pohledem, první Abalituse a následně tebe. Takže, jsi zde a tvé poselství je splněno Abalitusi. Je-li to muž hodný svého poslání, tvá práce končí a můžeš se porozhlédnout ve svém novém hostinci. Avšak zklame-li mě tvůj úsudek, budeš zbičován, obrán o majetek a následně zabit i s tímto tvorečkem. Její hlas je taktéž hrdý a vznešený, ale zamrazilo tě, když vyřkla svůj ortel nad tebou i Abalitusem, který viditelně zbledl. Má drahá paní, jsem si jist, že vás nezklamu. Hledal jsem dost dlouho, ale nemohu tvrdit, že můj úsudek bude správný. Mluví jako šlechtic, přesto zapírá svůj původ. Jeho pohyby jsou rafinované a mrštné, ale taky ladné a vznešené. Ale nejsem oprávněn ho hodnotit za vás. Řekne s hlubokou poklonou vystrašený Abalitus. To máš pravdu! Nejsi oprávněn a ani na to nemáš. Je až neuvěřitelné, že jsi to vůbec vyřkl! A teď již mlč. O postupu veškerého děje si s tebou promluvím, později. Pokud samozřejmě uspějete. Nyní svou pozornost zcela obrátí k tobě. Takže malý kudúku. Ráda bych si pohovořila s tebou. Nejprve mi pověs o své minulosti. Věř mi, že lež by znamenala sebevraždu a vyhýbat se odpovědi taktéž. Je-li pravda, že tvá řeč je alespoň z části podobná řeči šlechtické, je větší možnost, že budeš přijat příteli. A nyní je také čas se představit. Mé jméno je Tracy De ElMaero. Ale zatím mě jmenuj má paní. Tvé postavení neodpovídá ani zdaleka mému, takže se mnou nemůžeš mluvit jako se sobě rovným, nemýlím-li se. Mluví pomalu, přesto to nezní negramotně. Zdá se, že jsi pro ni teď jediná věc v místnosti a je otázkou jestli je to odstrašující či lichotivé.

Pán Tvorstva - 03. října 2006 17:46

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Vydal jsi se rychlým tempem na popsané místo. Netrvá dlouho, když se náměstí natolik zaplní davem, že nejsi schopen projet. Lidé v bohatě zdobených robách se na tebe dívají jako na největší vyvrhel celého světa. Ne kvůli tvému dobře schovanému obličeji, ale kvůli hadrům, které na sobě máš. Snažíš se lidi žádat o ústup, pobízíš koně, ale lidi jakoby ani nezajímalo, jestli je přejede kůň, nebo jim protneš hrdlo mečem. Pouze měšce visící jim u pas jsou jim vším. Tvé rozhořčení jenom stoupá, když se za tebou objeví tři jezdci. Každý je oděn v lesklé zbroji s princezninou hlavou na hrudi. Problémy příteli? S tvojí vizáží se ani nedivím, he. Jeho tvář je bělejší, než sníh ve vichřici, až se zdá být nemocná. Jeho úsměv nahání husí kůži, není v něm ani trocha tepla, pouze chladné opovržení.

Pán Tvorstva - 03. října 2006 21:27

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Děs, jež tě ovládl jsi ještě nezažila. Delegáti dračího krále byli děsiví, ale jimi jsi mohla beze strachu odporovat. Nyní, když tvůj život závisí na jediné elfce, pro níž je důležitější čokl než vlastní život, připadáš si jako umučenec, jako hračka ve spárech chaosu. Věci jež se kolem tebe děly, vše co jsi zažila za těch pár dní, bylo příliš. Máš sto chutí nechat té černé stvůře svoji svěřenkyni, ale po Vlkolinově smrti by to byl tvůj konec. Rychle se odrážíš od země s Ardemis přišpendlenou na zádech a letíš vpřed proti temnému stínu. Víš, že Černý je někde po tvé pravici, proto se stáčíš co nejrychleji do leva. Taky víš, že písečný s ostatními jsou za ním. Stále se stáčíš do leva, až se Černý dostane za tebe. Snažíš se zrychlit. Dostat se co nejdál, pokud to jde vyletět ze tmy. V dáli za sebou slyšíš rozzuřený dračí řev. Zpomaluješ, máváš pomaleji a pomaleji, až se zdá že letíte na místě. Blížící se šum mávání křídel je pro tebe dobré znamení. Ještě čekáš, ještě chvíli, než bude ta správná chvíle. Již cítíš závan větru, jež je tvým znamením. Rychle mávneš, jako před tím s Ardemis. Rychle vzlétáváš, nabíráš vzduch do plně napnutých křídel. Máš jen jediný pokus. Teď nebo nikdy. Vzhůru nohama se vzdaluješ od země. I když jsi svého soupeře zmátla, stále se drží za tebou. Již jsi dost vysoko. Jen matně si uvědomuješ, že se Ardemis stále drží na tvých zádech, ale v tuto chvíli ti to přijde nepodstatné. Křídla jsi co nejtěsněji přitiskla k tělu. Celé tvé tělo je v dokonalé rovině. Jsi šíp a záchrana je tvým terčem. Etha astham Jen ve své mysli vyřkneš toto zaklínadlo, avšak účinky se dostaví ihned. Stále nabíráš rychlost, jež by normálně nebyla možná. Řítíš se rychleji, než jsi sama schopna pochopit. Víš, že toto kouzlo zrychlí, každý tvůj pohyb, ale netušila jsi, že je poháněné strachem a pudem sebezáchovy. Letíš dlouho, než konečně vidíš zemi. V poslední chvíli roztáhneš křídla, a pokračuješ ve své rychlé cestě. Za sebou neslyšíš nic. Ani mávání křídel, ani zuřivý řev. Temnota se rozpadla. Stále letíš, ale rychle se ohlížíš, jestli snad nespatříš stvůru, jež tě dohnala do této situace. Jenže a tebou je pouze pouš». Ani náznak tmy. Slunce jasně září a praží písčitou zemi, jež je poseta ještěrkami a mrtvolami. Mrtvolami, které zemřely ve válce, ale e této. Jsou to lidé, obyčejní měš»ané, obchodníci a žebráci. A mezi nimi je i Vlkolin. Je jiný než si ho pamatuješ, ale je o on. Je více podobný elfovi, ale má šedou kůži. Dlouhé ruce jsou šlachovité a štíhlounké. A jeho hlava. Podobá se ještěrovi zkříženého ze psem. Již se chystáš vrátit, když se všichni rozplynuli. Zůstal tam stát jen jeden člověk. Vysoký muž v černé lesklé zbroji. Je ohromné, že mu není vedro, přesto se zdá být čilejší, než je vůbec možné. Usmál se a odhalil řadu ostrých jehlovitých zubů. Pak zmizel i on. Víš jistě, že to nebyl sám Černý král. Jsi natolik unavena dneškem a zbytečnou hádkou s elfkou na zádech, takže radši pokračuješ. Již vidíš toho písečného draka, jež čeká s jediným přeživším na zádech. K tvému rozhořčení je to ork. Rychle dolétáváš. Přistáváš až u nich celkem unavená a zmožená s těžkého letu, a ještě k tomu s takovým nákladem na hřbetu.

Pán Tvorstva - 03. října 2006 21:28

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Ke tvému nadšení je zřejmě tvůj let na té písečné ještěrce u konce. Drak sletěl i s tebou na zem. Před vámi je obrovitá stěna temna. Černý mrak, jež nemá konce. Drak sebou nervózně cuká, jako by dobře věděl co to je. Rychle sesedáš a protahuješ cestou ztuhlé končetiny. Zdá se t, že uběhla věčnost, než se temnota rozplynula. V dálce již nic nevidíš, ale drak vypadá ještě vyděšeněji, než před tím. Pak si všimneš dalšího draka. Letí k vám s někým na zádech. Nechce se ti tomu věřit, ale je to Isaqvera. Isaqvera s někým na zádech! Přilétává u vás a na zádech má nějakou elfku.

Pán Tvorstva - 03. října 2006 21:28

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Pošeptala si svému vlkovi, a» běží pryč z temnoty. Sama nevíš kam, takže jsi mu nic více neřekla. Poté, když zmizí obratně lezeš Isaqveře na záda a pořádně si sedáš. Nevíš proč, ale z ničeho nic se Isaqvera rychle rozlétá. Sama jsi ráda, protože na stejnou stranu, na kterou jsi poslala Morta. Pevně se držíš, když ze sebou slyšíš řev. Nic nevidíš, o což je to nepříjemnější, ale můžeš pouze zavřít oři, protože teď nemáš na výběr. K tvému zděšení Isaqvera zpomaluje. Jako by ji docházely síly. Po chvíli letíte jen na místě. Již cítíš dech tvora za vámi, když několika máchnutími se Isaqvera zvedla. Pevně se snažíš udržet. Letíte téměř vzhůru nohama, ale i když ti to dělá velké problémy, stále se držíš. Jste daleko nad zemí a zdá se, že se vám nepřítele setřást nepodařilo. Je tam. Za vámi. I když ho nevidíš, cítíš jeho přítomnost. Vlezlou a nepříjemnou. Isaqvera přestává mávat křídly. Protáčí se, takže jsi opět hlavou vzhůru a vděčně si leháš na její záda. Ruce ti brní námahou a vyčerpáním. Cítíš, jak zrychlujete. Vítr kolem šustí až nic jiného neslyšíš. Nikdy v životě jsi takovou rychlost nepoznala. Letíte dost dlouho, než Isaqvera opět mávla křídly. Nyní stále rychle, přesto ale pomaleji, mává křídly a žene vás v před. Nedokážeš odhadnout v jaké jste výšce, až po chvíli, když se temnota rozpadne a ty zjistíš, že jste kousek nad zemí. Neotáčíš s vzad, protože již nemáš sílu. Pouze se necháváš unášet větrem. Blížíte se k písečnému drakovi, kterého před tím Isaqvera někam poslala. Vedle něj stojí ork. Isaqvera vyčerpaně dopadá na zem a nechává tě slézt.

Riviera - 04. října 2006 15:10

soukromá zpráva od Riviera pro Po celou dobu mám hlavu skloněnou a čekám až si mě někdo povšimne. ,,Do háje tak odtud už asi neuteču" povzdechnu si a když mě Abalitus dovede za ženou jménem Tracy pokloním se jako kdybych se klaněl svému králi který je už dávno mrtvý.Jak tak mluví s Abalitusem hážu po očku ke dveřím ale je vidět že nemám na výběr budu muset spolupracovat. ,,Paní je mi nesmírně líto ale oslovení které jste si vybrala vám není a nebude určeno má jediná paní je mrtvá zabita nájezdníky kteří zničily mé město." uprostřed věty polknu protože očkoliv ji nechci urazit Má paní ji prostě říkat nebudu na to jsem až přespříliž hrdý. ,,Chtěl jste o mě něco znát tak tedy říkají mi Riviera i když toto jméno není to co mi daly rodiče ,ale to už je dávno zapomenuto.je to již 20 let od doby kdy jsem se narodil ale své právoplatné rodiče neznám.Jsem nalezenec Lorda Viléma který mne vychoval po šlechtickém způsobu protože jemu samotnému se žádný potomek nenaroil a jeho poslední žena zemřela při těžkých horečkách a bolestech.Neměl jsme to štěstí ji znát ale co jsme se doslechl byla to poctivá žena a prý i velice krásná.Lord Vilém mě tedy vychoval dal mi střechu nad hlavou ve městě ,které mu přiřkl král, a bral mne jako vlastního.Zde jsem byl také připojen do armády kdysi jsem měl i svoji plnou zbroj ale všichni rychle pochopily že já se na vojáka nehodím a tak mne začali trénovat jako špióna a...."na chvilku se odmlčím protože nevím jak to přesně říct ,,no řekněme že jeden z mých ůkolů byl odstrňovat některé nepříjemné osoby ,ale tím se nijak nechci chlubit to je minulost, život ve městě mého nevlastního oce jsem si užíval do 18 let svého bytí než na něj začali ůtočit nájezdníci napřed jich bylo málo ,ale stejně jsme požádali o posily jenže než ty dorazily přišla jenda velká a ničivá vlna která nás smetla..." zase se na chvilku odmlčím ,,když dovolíte rád bych si zbytek ponechal pro sebe bylo to příliž bolestivé a přišel jsem o spoustu přátel a o ženu kterou jsem miloval a prostě o tom nechci mluvit..." zase se odmlčímmám tak trošu posmutnělý výra a čekám jak zareaguje žena.Můj tón by jí alespoň jak očekávám měl jasně naznačit že ji nechci urazit nicméně tohle je část mého života kterou si chci raději necha pro sebe...

Vlkolin, stříbrný vlk - 04. října 2006 19:52

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Jedu k místu, kde ne a ne projít, vůli davu. Pak přijedou jezdci. S opovržením se na ně podívám. A trochu si je poměřím. Co je to za slizáka? Pomyslím si, když na mě začne mluvit. Co ty seš zač? Nějakej rytíř? Nejspíš jsi támhle z té vyšší šlechty a tatínek Ti zaplatil bezpečné místo u stráží co? He. Řeknu při čemž na něj upřu pohled a říkám to bez jakékoli úcty. Spíše to vyzní jako oplátka za tu jeho narážku. Pořád se snažím protlačit, stráceje už trpělivost.

Isaqvera Strážkyně - 11. října 2006 18:42

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Když vidím písečného draka s jediným přeživším, je to pro mě poslední kapka. Nemám už sílu na jakékoliv elegantní přistání a tak to prostě zabořím po čumáku do písku. Chvíli po něm sklouzávám a pak se setrvačností začnu převracet. Jen tiše doufám, že dívka z mých zad stihne seskočit nebo ji po tom všem rozdrtím svým tělem. Když udělám poslední kotrmelec, unaveně zůstanu ležet. Nozdry mám široce roztažené a rychle dýchám. Tělo mám chladné jako led, proto přijímám každý paprsek slunce jako hojivou mast. Chvíli mlčky a se zavřenýma očima odpočívám. Když se mi uklidní divoce bijící srdce pomalu se zvednu a na to se pohodlně posadím do teplého písku. No Orku moc vás nezbylo. Aspoň víme, že ostatní měli falešná znamení. Jinak vedu jednu novou. Opovaž se zase dělat problémy! No vím, že je ještě den, ale já už nikam nedojdu, takže se vesele utábořte zítra ráno pokračujeme. A vskutku se zase sesunu do písku a přivřu víčka.

Isaqvera Strážkyně - 11. října 2006 18:42

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Když vidím písečného draka s jediným přeživším, je to pro mě poslední kapka. Nemám už sílu na jakékoliv elegantní přistání a tak to prostě zabořím po čumáku do písku. Chvíli po něm sklouzávám a pak se setrvačností začnu převracet. Jen tiše doufám, že dívka z mých zad stihne seskočit nebo ji po tom všem rozdrtím svým tělem. Když udělám poslední kotrmelec, unaveně zůstanu ležet. Nozdry mám široce roztažené a rychle dýchám. Tělo mám chladné jako led, proto přijímám každý paprsek slunce jako hojivou mast. Chvíli mlčky a se zavřenýma očima odpočívám. Když se mi uklidní divoce bijící srdce pomalu se zvednu a na to se pohodlně posadím do teplého písku. No Orku moc vás nezbylo. Aspoň víme, že ostatní měli falešná znamení. Jinak vedu jednu novou. Opovaž se zase dělat problémy! No vím, že je ještě den, ale já už nikam nedojdu, takže se vesele utábořte zítra ráno pokračujeme. A vskutku se zase sesunu do písku a přivřu víčka.

Isaqvera Strážkyně - 11. října 2006 18:43
	soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Nemám oči zavřené a proto oba pečlivě hlídám a naslouchám všem zvukům. Nyní nepotřebuji spánek, jen se pořádně zahřát na slunci.

Rudý mor - 11. října 2006 21:57

soukromá zpráva od Rudý mor pro Jakmile začnu rozpoznávat siluetu draka,na mém obličeji se objeví ďábelský úsměv.No tedy,úsměv v rámci možností orka. Ostatní pochcípali jako psy,tak jsem je aspoň naházel do jámy,aby neposloužili jako žrádlo těm malejm zrůdám.To by byla potupa i pro jejich duše. řeknu jak vždy hlasitě a hrubým hlasem. Při pohledu na mladičkou elfku se jen zmateně ušlíbnu.Tohle že mi mám pomoct?Bude to jen zátěž.Elfský mláďátko. pomyslím si a pravou rukou si setřu krev z levé paže.Znak už naštěstí přestal krvácet,stále je ale na zelené kůži jasně viditelný. Problémy?Vždy» jsem ještě nikoho nezabil. procedím sakrasticky a hned je drak v limbu,sednu si na velký kámen.Malá očka ještě trochu podlitá krví si nyní zvědavě prohlížejí na nově příchozí elfku.

Pán Tvorstva - 14. října 2006 13:07

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvá slova muže rozzuřila. Jeho mrtvolně bledou tváří projel vztek, jež sám o sobě ničil hradby. Popohnal koně k tobě. Nenávistně na sebe hledíte. Jeho černé oči pohlcují čas, život a vše, jež jen napodobuje štěstí. Máš pocit, že tě chce nechat utopit v jejich hloubce, proto bojuješ se vší silou. Tvá vůle je na pokraji zhroucení a nezdá se ti, že mu by sil ubylo. Ve chvíli, kdy jsi chtěl uhnout pohledem muž vymrštil ruku a chytil tě za hrdlo. Uvědomil sis, že musel vidět tvou tvář a přesto se nezdá být zaskočen. Jeho síla je nadmíru velká. Automaticky ses začal bránit, zaryl mu drápy do rukou, vrčíš a ceníš zuby, ale on tě stále drží. Dám ti radu do života. Jestli chceš přežít, NIKDY neurážej stráž! Můj otec má opravdu dost moci, že by vypálil tuto… vesnici…. Jedním útokem. A ty bys to měl vědět. Nemysli si, že pokusné králíky nezabíjím. Jeho řeč je syčivá na člověka až nemožná. A jeho zuby. Malé ostré jehly se lesknou a je poznat, že lidskou kůži protnou velmi lehce. Jako by byl tebou znechucen tě pustí a ty se vyčerpaně zhroutíš. Lidé jako by neviděli nic, z toho co se stalo pouze pokračují ve svých činnostech s naprostou lhostejností k okolí.

Vlkolin, stříbrný vlk - 14. října 2006 13:26

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Pomalu se začnu vzpamatovávat a uvědomovat si, co se vlastně stalo. Ou, ten má ale sílu. Prej pokusný králíky, to víš že jo. Asi něco vyzkouším na tobě, počkej na tebe jen tak nezapomenu. Říkám si v duchu při čemž se mu dívám do očí a snažím se mu číst myšlenky. Co ty seš sakra zač? Ty nejseš rozhodně člověk. Říkám si. Pokusné králíky? To spíš ty vypadáš jako nějaký nepovedený výtvor. Řeknu a usměji se na něj, ale snažím se nedávat najevo obavy, které z něho mám. Já vůl, že já si tuy hlášky nikdy neodpustím. Jednou mě to bude určitě stát život a je možné, že i teď, ale přeci se nedám jen tak lehko zabít. Říkám si v duchu a sem připraven se bránit proti jakémukoli dalšímu útoku.

Pán Tvorstva - 14. října 2006 21:36

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Čím hlouběji ses ponořoval do jeho mysli, tím těžší bylo nezbláznit se. Všude kolem něco řvalo, krev stékala po tvé tváři. Občasné bouchnutí, někdy kolem tebe proletěl kus těla. Chtěl si se odrostit od jeho mysli, ale uvědomil sis, že o tobě ví. Ne jen, že ví, ale drží tě v ní. Útěk se zdál nemožný, přesto se ti povedl. Zhluboka dýcháš, vzduch se ti zdá být příliš těžký. Přesto na muže křikneš svou nadávku. Výraz v jeho obličeji se nedá popsat. Oči mu rudě za zářily a z úst vystřelil rozeklaný jazyk. V podvědomí si pocítil princeznino spojení. Varovala tě a tebe nenapadá před čím. Po chvilce pátrání si pochopil. Vlna děsu tebou projela jako kulový blesk. Ve tvé mysli se muž začal měnit. Z jeho zad čněla křídla a ústa měl prodloužené v čumák. Jeho kůže byla černější než noc a jeho kůň se podobal hnijícímu dobytku. Maso na něm vyselo, jako kusy hadru. Kosti se leskly na světle. Krev nikde netekla. Ostatní se podobali svému pánu. Koně však měli živé a sami nevypadali tak děsivě. Hlupáku! Rissskuješ přílišššš mnoho! Náš otec tě potressstá sssám a ty zhyneššš Jako pouhý člověk! Jeho řeč je syčivá, jako by se mu zamotával jazyk, ale zdá se, že mu to příliš nevadí. Muži se k tobě sjeli. Obrysy jejich pravých podob se pomalu vytratily a zůstali opět lidi. Ale můžou se lidmi vůbec nazvat?

Vlkolin, stříbrný vlk - 15. října 2006 02:51

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Nejdříve s hrůzou hledím na sled změň, které se kolem mě dějí. Ne, já hlupák, co jsme to provedl? Říkám si, ale pak si uvědomím, kdo to je a pomalu mnou začne prostupovat vztek namísto hrůzy. (pokud je možno) To oni! To oni můžou za to, co je teď ze mě za stvůru. Vztekle vrčím potichu a dlaně mám za»até v pěst. Ne mě jen tak lehce nedostanete, to si nemyslete. Za to, co jste mi provedli budete pikat! Jak ty, tak i tvůj pán. Zakřičím na něj. Při čemž se snažím popohnat vůz a prorazit si cestu.

Pán Tvorstva - 15. října 2006 20:37

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Rudý mor Jakmile začnu rozpoznávat siluetu draka,na mém obličeji se objeví ďábelský úsměv.No tedy,úsměv v rámci možností orka. Ostatní pochcípali jako psy,tak jsem je aspoň naházel do jámy,aby neposloužili jako žrádlo těm malejm zrůdám.To by byla potupa i pro jejich duše. řeknu jak vždy hlasitě a hrubým hlasem. Při pohledu na mladičkou elfku se jen zmateně ušlíbnu.Tohle že mi mám pomoct?Bude to jen zátěž.Elfský mláďátko. pomyslím si a pravou rukou si setřu krev z levé paže.Znak už naštěstí přestal krvácet,stále je ale na zelené kůži jasně viditelný. Problémy?Vždy» jsem ještě nikoho nezabil. procedím sakrasticky a hned je drak v limbu,sednu si na velký kámen.Malá očka ještě trochu podlitá krví si nyní zvědavě prohlížejí na nově příchozí elfku.Rudý morRudý mor

Ardemis - 15. října 2006 21:29

soukromá zpráva od Ardemis pro Konečně vydím zem...uleví se mi a radostně pozoruji jak se přibližuje. Po chvíli si ale uvědomím že to nebude hladké přistání. V momentě, kdy se začne Isaqvera převrácet na záda rychle seskočím, ale díky poraněným zádům nejspíše sice doskočím mimo její dosah, tak aby mně nerozmáčkla, ale taky určitě nedoskočím na nohy, ale provedu pár kotrmelců. Bolestně zasyčím a zůstanu ležet na zemi... Poslouchám hlas Isaqvery a pak pohled stočím na mohutného orka. No nazdar... procedím polohlasně mezi zuby. To o těch problémech možná patřilo mně...Jinak jsem Ardemis.... Se zájmem si prohlížím neznámého. Rudý mor: Temná elfka vysoké, štíhlé postavy. Černé vlasy. Oči krystalově modré po okrajích černé, svislé zorničky. Přes pravé oko tři šrámy. Výrazné špičáky. Na krku mám stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru kříže omotaného drakem.

Ardemis - 15. října 2006 21:29

soukromá zpráva od Ardemis pro Konečně vydím zem...uleví se mi a radostně pozoruji jak se přibližuje. Po chvíli si ale uvědomím že to nebude hladké přistání. V momentě, kdy se začne Isaqvera převrácet na záda rychle seskočím, ale díky poraněným zádům nejspíše sice doskočím mimo její dosah, tak aby mně nerozmáčkla, ale taky určitě nedoskočím na nohy, ale provedu pár kotrmelců. Bolestně zasyčím a zůstanu ležet na zemi... Poslouchám hlas Isaqvery a pak pohled stočím na mohutného orka. No nazdar... procedím polohlasně mezi zuby. To o těch problémech možná patřilo mně...Jinak jsem Ardemis.... Se zájmem si prohlížím neznámého. Rudý mor: Temná elfka vysoké, štíhlé postavy. Černé vlasy. Oči krystalově modré po okrajích černé, svislé zorničky. Přes pravé oko tři šrámy. Výrazné špičáky. Na krku mám stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru kříže omotaného drakem.

Pán Tvorstva - 15. října 2006 22:52

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Svou touhu si zaměřil na vzdálené země o niž obyvatelé zemí, kde jsi dosud žil ani nevěděli. Země, kde žijí tvorové mocnější, než kteříkoliv mágové světa. Draci. Smyšlené či pravé báje, jež si slyšel od bárdů tě pohltily. Představa, že jsou tvorové ovládající elementární kouzla se stejnou lehkostí jako ty zvládáš podpálení kupky suchého sena, uchvátila tvé představy. S poslední lodí v přístavu jsi odplul. Cesta byla dlouhá a nudná. Bouře si pozoroval s úsměvem a zvracení ostatních tě bavilo. Jejich slabosti sis užíval a vlastně to bylo to jediné co jsi mohl dělat. Po třech týdnech úmorné plavby jsi dosáhl do zemí svých snů. Říká se ji Dračí země, ale trefnější by bylo Dračí svět. Ostrov, spíše kontinent je větší, než si vůbec dokážeš představit. Je možné, že plavbou mořem jste se přenesli do jiné sféry, protože velikostí neodpovídá možnostem země. Tvá loď připlula k velkému přístavnímu městu Iritel. Od námořníků jsi se dozvěděl, že se Iritel dá nazvat hlavním lidským městem Dračích ostrovů. Poslední staletí zde probíhá nekonečná válka mezi lidmi a draky. Zdá se, že lidé vítězí, ale stále častěji jsou vídány dračí skupiny po více než dvaceti dracích. Samotných lidí ubývá, a to je taky důvod, že sem plula nějaká loď. Verbíři, jež tě nechali plout se svou lodí sebou vezou přes tři sta mužů ochotných padnout, jen pro slávu a peníze. Iritel je ohromující. Po obou stranách se až na konec obzoru táhnou přístavní mola, lodě jež čekají na povolení k odplutí, lidé nakládající zásoby, vedoucí otroky a stráže. Již z dálky sis jich povšimnul. Tvé zostřené instinkty a pozorný zrak ti prozradil jejich odlišnost. Obrovité postavy vyčnívají nad prostým i vznešeným lidem, jejich chůze je negramotná, přesto rychlá a pružná, jako chůze ještěrek. V lesklých černých zbrojích chodí příliš rychle a obratně . Na hrudích se jim leskne symbol vlády. Useknutá dračí hlava. Loď se ukotvila. Všichni se hrnuli ven jako divoká zvěř. Jejich posedlost po boji tě možná udivuje, možná tě znechutila, ale jejich touhu dostat se na pevnou zem již pomalu chápeš. Ze stálého kolíbání se zvedal žaludek, tělo ti zkřehlo neustálým náporem větru, voda promočila i tvůj hrubý pláš». A teď si konečně na pevnině. V zemi, kde by si mohl objevit moc, po které tolik toužíš. Ve městě, kterému vládnou lidé, jež musí být mocnější než kdekoliv jinde, protože porážejí mýty. A je jen na tobě, kam se nyní vydáš. Jestli přežiješ setkání s draky, nebo tě srazí na kolena prastará magie. Přistoupil k tobě jeden z podivných strážců. Na hlavě má přilbu, jež jeho tvář dokonale kryje, puze temné oči si tě zvědavě prohlížejí. Podal si mu svůj „Vstupní list“ a on jenom přikývl. Vítej v Iritel. Nejmocnějšímu obchodnímu i vojenskému městu v celých Dračích říších. Není tvora jež by nás porazilo, není draka, jež by spálil naše hradby. Platí zde nějaká pravidla: 1. Nikdy se nevzepři stráži. Znamenalo by to tvůj konec. 2. Nehledej odpovědi na věci po kterých ti nic není, a za 3. Zabíjej, jen když nemáš na výběr. A teď kam si přeje ctěný host našeho města zajít? Rytířův hlas je nepříjemně slizký. Občas se ti zdá, že zasyčel, ale vždy se hned opravil. Stojí pevně, jako b ho stálé opakování těchto slov ani neunavilo, ba ještě posílilo.

Jim Fingerstall - 16. října 2006 10:09

soukromá zpráva od Jim Fingerstall pro Přístav Iritel ...Tak milá zemičko, přivítej toho, kdo brzy odhalí i ty největší tajemství, jež skrýváš.....přivítej brzy nejmocnější bytost, co se kdy po tvých pláních chodila....brzy....brzy.... Poprvé v kročím na pevninu země, jež se má stát mým novým domovem, jež je pro mne symbolem velké moci, jež hodlám brzy nabýt, jež mi nabízí téměř neomezené možnosti. Zhluboka se nadechnu vzduchu, který je prosicen pachem mořské vody, ale je v něm cítit i prach zdejších cest. Pro někoho by to mohlo být nepříjemné, ale pro elfa, jež strávil několik dlouhých týdnů na moři, je to rajský vánek. Už už se chci vydat do ulic a poškádlit pro rozptýlení několik zdejších obyvatel a zároveň vyzkoušet jejich odolnost vůči svým kouzlům, když mi do cesty vleze nějaký hromotluk. A hned na mne spustí. Co si o sobě ta gorila ksakru myslí....mě bude poučovat....mě.... Své emoce dokáži bravůrně skrývat, proto se na něj pouze usměji a promluví klidný a vyrovnaným hlasem: Jsem si vědom Vašich pravidel, pane. Nyní se chystám do..... přece mu neřeknu co chci dělat....zvláš» po těch jeho nepřijatelných pravidlech.... ...do hostince samozřejmě. Ubytovat se, a pojíst něco z pevninské kuchyně. Mohl byste mi doporučit nějaké slušnější putyku??? Sice je mi úplně jedno jak bude hospoda slušná, ale přece jen bych si raději užil trochu toho pohodlí....lodě jsou děs.

Rudý mor - 16. října 2006 14:04

soukromá zpráva od Rudý mor pro Moje pravé jméno můžu říct,jen někomu mě rovnému.Stejně bys ho asi ani nedokázala vyslovit. Jinak všichni ostatní mi říkají Rudý mor. zahřmím hrubým nelidským hlasem,což je u mě naprosto normální. Jak by jsi Ty mohla dělat problémy?Navíc mě? pomyslím si a zapodnu rudé oči do těch jejích. Co tý si zač?Elf? zeptám se Ardemis.Vypadá spíš jako ten tmavě modrej blázen,co se vrhnul do tý tlupy pouštních psů.

Pán Tvorstva - 17. října 2006 16:10

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Na tvé odmítnutí Tracy povstane. Abalitus jen vyvalí oči a otevřené ústa v němém úžasu. Zdá se, že se brzy rozpláče. Přesto tě nechala dovyprávět tvůj příběh. Pak se jemně usmála, avšak nebylo to nic pěkného. Její chladná tvář tě obklopila, její pohled byl nemilosrdný. Chceš-li přežít, budeš mě oslovovat jek ti bylo řečeno, rozumíš?! Nemohu si dovolit neloajální poddané! Mé poslání se pohybuje na ostří nože a stačí jedno neuvážené slovo, věta, jenom křivý pohled a všichni, které jsi viděl v tomto městě jsou chcíplejší, než krysy v přístavu! Tvá minulost je postačující a tuším, že máš zkušenosti s jednáním mezi urozenými lidmi, ale jestli budeš chtít tuto „práci“ budeš mě první oslovit má paní. Neučiníš-li tak, budu nucena tebe i Abalituse zabít. Abalitus jenom bezradně zafňuká a zaboří tváře do ohromných dlaní.

Riviera - 18. října 2006 15:23

soukromá zpráva od Riviera pro Chvilku mlčím hlavu mám bezmocně skloněnou a je ve mě vztek který se mi povedlo potlačit jendíky tomu že se ve své profesi potuluji už dlouho. ,,Achjo z toho se nevyvlíknu když řeknu že žádnou práci nechci zemřu, když jí neoslovím jak chce zemřu já i ten trouba co mě sem dovedl.." pak promluvím v mém hlase jejisota a odhodlanost kterou jsme tak dlouho hledal ve svém nitru. ,,Nedáváte mi moc na výběr protože jestli odmítnu prostě mě zabijete a asi moc dobře víte že to já nechci.Moc rád bych viděl tady Abalituse jak trpí za to do čeho mě namočil ale já nejsem pomstychtivý a tak ho necám žít.." s důstojností šlechtice si kleknu na jedno koleno a se skloněnou hlavou pronesu hrdě: ,,Má paní jakou "práci po mě tedy budete potřebovat??"

Pán Tvorstva - 18. října 2006 18:36

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Rytíři chvíli vyčkávají, nechávají tě dokončit svou proměnu. Ruce, záda, nohy i tvář se ti mění. Zakrnělá křídla si prorážejí cestu ven, na zádech se ti rýsují svaly. Drápy se prodírají kůží, zuby drásají dásně. Jsi ve vší kráse, v plné síle a moci. Rytíř si tě s úsměvem prohlíží. Jak je možné, že se toto otci nepovedlo. Kdo si vlastně zač? Usměje se a vycení ostré zuby. Je čas dát městu najevo, kdo je pánem. A z tebe dostanu, co ty jsi za mutanta. Můj otec tě nevytvořil, to ne, ale mocná bytost to byla, ano velmi mocná. Přesto já jsem mocnější!!! Poslední větu zařve ohromujícím hlasem. Lidé se již rozbíhají na všechny strany, stráže obklopili vylidněné náměstí. Dračí rytíř se začal příšerně smát, až se jeho smích změnil v řev. Ne řev lidský, ale dračí. Zbroj se taví při každém jeho pohybu. Přizpůsobuje se jeho měnícímu se tělu. Hlava roste v protáhlou tlamu, ze zad se prodírají křídla. Po chvíli před tebou stojí obrovský drak. Jsi sotva poloviční jak on, přesto jsi rozhodnutý bojovat. Drak nohou odkopnul vůz s Alassovým tělem o několik metrů dál. První vypadaly veškeré věci a ne ně se sesul samotný Alass. Drak si ho zaraženě prohlédl a pak opět na tebe. Nemá cenu bojovat! Oni na všše zapomenou, ty ne!!!

Vlkolin, stříbrný vlk - 18. října 2006 19:26

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Stojím ve svém proměněném těle a očekávám jejich reakci. Je na něm vidět, že sem pro něj něco "nového". Nesmí mě dostat, protože kdyby se mu povedlo zjistit, jak sem k tomuhle prokletí přišel, tak by toho mohli zneužít a bůh ví, co by nadělali za škody, nemluvně jejich nadvládě. Říkám si když pozoruj jeho proměnu. Otec? Nepovedlo? Najednou mi bleskne v hlavě. A kruci, tohle je naše černé princátko, že já mám zase štěstí a natrefil jsem na toho pravého. Tak na toho zřejmě asi mít nebudu. Musím nad ním vyzrát a uprchnout za osobou, kterou mám vyhledat. Přemýšlím. Velice působivé. Řeknu mu, když už skončila jeho proměna a přidám k tomu škodolibý úsměv. Na nic nemysli, určitě čte myšlenky. Zabiju Tě. Zabiju Tě.Zabiju Tě. Zabiju Tě. Opakuji si pořád v hlavě, aby nic jiného nevyčetl. K tomu ještě přiložím modlidbu. Královno prosím pomáhej mi. Řeknu potichu a zhluboka se nadechnu. Je velikej, tak snad nebude tak rychlej, ale aby mě nepřekvapil. Pak se rozhodnu pro útok. Přiskočím k němu a snažím se nazančit útok, ale je to jen léčka při čemž útok je jen habaďůra, aby se bránil a já se mu snažím otočnou dostat do zad nebo pokud to nepůjde tak do boku, kde na něj chci zaútočit.

Pán Tvorstva - 19. října 2006 22:27

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Je vidět, že se strážce chvíli zamyslel. Možná zvažoval jak formulovat odpověď hodnou tvé řeči, možná jen prozkoumával, jsi-li nebezpečný. Tvou hlavu zaplnilo varování. Někdo se pokouší dostat do tvé mysli, prozkoumat myšlenky, důvody tvého příjezdu. Tvá cvičená mysl se velkému náporu ubránila, sám si však cítil mocnou auru, jež tě v tu chvíli obklopila. Zdá se ti, že strážce zavrčel. Dlouhé táhlé povzdechnutí, táhnoucí se z hloubky hrdla, podobající se vrčení vyčkávající šelmy. Rychle však umlkl a přikývl. Jistě. Hostince, bordely, luxusní výbava, ale i skromné ubytování. Já osobně doporučuji Hostinec U Zlaté mince, ale cenově je to trochu dražší. Když se vydáte po téhle cestě, furt rovně, dorazíte na tržnici. Od tama doleva a po několika minutách jste tam. Pokud si chcete dopřát příjemnou společnost krásných žen, pak jedině Náruč Plná Lásky. Je to kvalitní nevěstinec, kde zaručeně poznáte nějakou, co by se vám zalíbila. Ehm… No, jestli budete chtít nějaké nové informace, budete potřebovat dokoupit zásoby, nebo sehnat práci, vše se dozvíte na tržnici. Dokončí rytíř a znuděně si přešlápne. Zdá se, že je řečí s tebou absolutně otráven.

Jim Fingerstall - 20. října 2006 10:03

soukromá zpráva od Jim Fingerstall pro Přístav Iritel ....co má být zase tohle??? Někdo se mi snaží dostat do hlavy!!! Mně!!!... Nedávám na sobě vůbec nic znát, jen se na rytíře upřeně dívám. Co je tenhle týpek zač? Vy mne budete také zajímat, přátelé....ale až později.....až později... Na tváři nahodím vynucený úsměv a tichým hlasem, ještě než odejdu, prohodím k mému současnému průvodci: Děkuji Vám za informace, ale již se tu nemohu nadále s Vámi zdržovat, takže sbohem. Vydám se tedy přímu popsanou cestou k hostinci U Zlaté mince. Po cestě se dobře rozhlížím. Pozoruji obyvatele, stejně jako budovy a místa, abych si udělal co nejucelenější přehled o zdejších poměrech. Nic nenechávám bez povšimnutí. Místní lidé mi však přijdou takoví....takoví zaražení. Zvláště, když kolem prochází některý z podivných rytířů. Malý chlapec si přestane bezstarostně hrát a začne upřeně sledovat danou postavu. Něco tu není v pořádku....zajímavé město.... Ani mi to nepřijde a již jsem před hledanou budovou. Poznávám to podle štítu se zlatou mincí nad dveřmi. Tiše vstoupím do vnitř a rovnou zamířím do pravého rohu. Je opuštěný a stropní trámy sem vrhají značný stín. Následně se posadím tak, abych mohl sledovat celé dění v hospodě.

Pán Tvorstva - 25. října 2006 18:20

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Nepostřehneš, že by se pokoušel dostat do tvé mysli, proto zaútočíš. Klamný útok se zdá zafungoval. Drak nastavil tlapu na vykrytí rány. Dostal jsi se k jeho boku, připraven zasáhnout. Všechny tvé svaly se napjaly k jediné ráně. Srdce ti buší, čas se snad zastavil. Snad? Nemůžeš se pohnout. Něco nehraje. Vnímáš, slyšíš své srdce, ale nehýbeš se. V dáli vidíš nehybné lidi, stráže, ptáky, jež se zastavili v letu. Princ se otočil k tobě. Hlupáku. Tvá mysl je silná, cvičená to jsem viděl, ale já mám více než pět století. Mou mysl zatím překonali jenom tři draci. Můj otec, císař a ta jeho dceruška. Jenže tu zabili vlkodlaci. Tvá změna nesmazala znaky na tváři. Zatím je nevidíte, viď? Promiň, mluvím dosti zmateně, mám pouze dost otázek. A ty mi na ně brzy odpovíš, že ano. Mluví plynule, oproti drakům v císařství. Je slušný, jde poznat, že se pohybuje ve vyšších kruzích. Chci ti ještě dát radu. Nezkoušej mou trpělivost. Zkusili to jen málokteří a den na to byli zahubeni. Teď buď slušný a pojď. Nebo budu nucen ti ublížit. Kouzlo držící tě nehybného pominulo. Již jsi nemohl zastavit tělo v půlce útoku, avšak princ jednoduše odskočil. Spadl si na zem. Stráže se kolem tebe semkli, lidé si tě přestali všímat. Princ před tebou opět stojí ve zbroji, drží uzdu svému i Alassovému koni. Vůz s Alassem, nádobami, vše je jako by se nic nestalo. Kolem cítíš magickou auru, symbol, že zde byla použita magie. Půjdeme? Zeptá se tě s úsměvem na tváři.

Vlkolin, stříbrný vlk - 25. října 2006 18:32
	soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Sedím chvíli na zemi a podívám se na Alassovo tělo. Dobře, ale prosím o to, aby Alssovo tělo kývnu na tělo ležící opodál.muži jménem Ukubek. Řeknu a pomalu vztávám, že se nechám odvézd. Tak doufám, že po mě nebude chtít informace a pak mě zabije. Doufám, že sjem pro něj dost cený. Pomodlím se v duchu a jdu s nimi, pokud souhlasil s mým požadavkem.

Pán Tvorstva - 25. října 2006 19:20

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Rytíř se ani nepokouší schovat svůj spokojený výraz. Sbohem. Řekne více než radostně. Přesto cítíš jeho pohled celou dobu , než zajdeš za roh. Většina města je z kamene. Domy, dlažba, i některé stánky se spíše podobají malým jeskyním. Lidé v této části města chodí slušně upravení. Mužům se u pasu houpou meče, ženy kolem sebe mají služebnou nesoucí šaty, šperky a vše, co žena z vyšší společnosti potřebuje. Stráže chodí po jednom, namísto po dvojicích, jako ve většině měst. Zbroje mají nablýskané dračí hlava se leskne ve slunečním světle. Zatímco lidé se procpávají davem, strážím všichni uhýbají. Přesto se nezdá, že by lidé byli vyděšeni nebo zaskočeni. Za celou cestu jsi neviděl jediný strom, kytku, nebo kus trávy. Již si zahlédl štít nad hostincem, když tě pohltila vlna moci. Silná energie pocházející z magického umění. Lidé dál pokračují ve své činnosti, nikdo si nevšímá síly, jež prochází mezi nimi. Její síla tě ohromila. Nic takového si ještě nepocítil. Pocit, že se v té moci utopíš, že tě pohltí do svých spárů se zdála lákavá, přesto nepříjemná. Stání a přemýšlení nad touto událostí ti přišlo v tu chvíli zbytečné nebo aspoň nepohodlné. Vešel jsi do hostince. Kamenné zdi jsou pokryty nástěnnými koberci vyobrazující draky z jejichž těla trčí kopí, vítězoslavné výrazy rytířů, ženy s jejich jemnými křivkami pozorující hostinec svýma vševidoucíma očima. Hlavní místnost je mnohem větší, než se na první pohled zdálo. Po téměř dvaceti sázích je místnost rozdělená nedovřenou stěnou, kdy opět pokračuje. Vnější část hostince je plná. Je zde několik volných stolů,přesto se zdá, že se sem všichni nemohou vlést. Lidé na sebe řvou, ženy piští, když jim nějaký ten ožrala stiskne zadek, ale hned na to musí čelit rozhořčenému hostinskému. Je vidět, že nehodlá ze svého hostince dělat bordel. Rychle usedáš, abys zmizel z pohledu všech těch odporných, užralých, nebo pouze přežraných lidí. Jedna z pomocnic si tě všimla. Sotva si se uvelebil přispěchala k tobě. Mladičká rudovláska se na tebe mile usmála a jemným dívčím hláskem se zeptala. Dobrý den, nějaké přání?

Pán Tvorstva - 25. října 2006 19:42

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tracy se usměje. Vypadá nádherně. Její věk neupírá smyslnost jejímu vzhledu. Máš pravdu. Nedávám ti na výběr, protože já sama nemám z čeho vybírat. Co je to za spravedlnost, když já sama trápím ostatní, i když sama vím, jak je to nepříjemné? Léta, jež zde žiji, mě naučila jediné. Spravedlnost není. Bojuj a přežiješ, když na to nemáš sílu, prostě se zneviditelni a zapadni do davu. Jestliže nechceš nic dokázat, bude ti stačit jako vysvětlení, zúžili jsme výběr. Zdá se, že již nevnímá vaší přítomnost. Pouze vypráví své pocit lhostejná ke světu, k času, k vám. Ale co to znamená? He, nic. Proč rovnou neřekli, nejste hodni tohoto světa, proto tu jsme mi a zničíme vás. Ale já zjistím jak. Musíme se k nim dostat, ano… Oni promluví, to vím, jenže musíme najít ten správný zdroj. Pak bude vše v pořádku, nehledě na to, že si možná přilepším. Ale kdo, kdo to může vědět? Generál? To by byla sebevražda. Jistě, už vím! Vykřikla radostně. Rychle si vás prohlédne, jako by vás viděla poprvé v životě. Oh, ta prácička. Všiml jsi si stráží ve městě? Jejich ohromných postav? Jestli ne, nic se neděje, protože o to jim jde. Běžný nesoustředěný občan si ničeho nevšimne. Kdo by si taky prohlížel přes příliš ozbrojené chlápky, co by tě pře»ali vejpul jedním máchnutím. Jde o to, že nejsou lidé. Myslí si, že jsou draci, ale nemohu to dokázat. A taky si myslím, že jde o něco více, než jenom o naše pře s těmi ještěrkami. Tvůj úkol bude, coby obchodník se smíšeným zbožím, proniknout mezi šlechtu. Do předních řad tohoto města, kde se teprve odehrávají ty rozhodující boje. Budeš nejznámější se známých. Seznámíš se s lidmi, jež osídlují nejbráněnější část města. Budeš velký šéf. A mě budeš říkat o všem, co se tam špitne. Ale dej si pozor! I když budeš nejmocnější, já sama nahoře znám lidi. Pokusíš-li se mě podrazit, zabiju tě.

Jim Fingerstall - 26. října 2006 07:15

soukromá zpráva od Jim Fingerstall pro Hostinec U Zlaté mince I když si jen dívku mlčky prohlížím, jsem si její otázky naprosto vědom. Možná zkouším její výdrž, možná jen přemýšlím o tom, co bych si vlastně přál a možná zvažuji, zda jí to mám říci. Ve skutočnosti se mé pocity rovnají všem třem možnostem. Pěkná dívenka...co bych si od ní vlastně mohl přát? Po chvilce ticha, pokud tedy nepočítám řev ožralů a jekot žen, kterým se chování jejich mužských protějšků příliš nezamlouvá, konečně promluvím tichým, možná trochu tajemným, i když to není záměr, hlasem: Přání mám, ctěná dámo. Mohla byste mi donést nějaké čerstvé pečivo, nejlépe koláče či něco obdobného a číši dobrého vína? Byl bych Vám za vděčen. Pokud by tu byla ta možnost, rád bych se zde také na nějaký čas ubytoval a samozřejmě, získal nějaké informace....ale to chvíli počká. Byl bych vděčný??? Co je tohle za blbost....nikdy jsem nikomu za nic vděčný být nemusel a také nebudu.....je to Tvá práce, tak dělej.... Načež se na dívku také mile usměji. Zas tak velký problém mi to nedělá, jelikož je přetvářka můj každodenní chléb. Počkám tedy až mi požadované jídlo donese a za stálého sledování místního dění se do něho pustím, vklidu a s chutí. Skutečně vychutnávám každé sousto, je to mé po dlouhé době první pevninské jídlo.

Pán Tvorstva - 27. října 2006 19:02

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Rudý mor: Toto psal Ardemis, tobě to napsat zapomněl. Moje pravé jméno můžu říct,jen někomu mě rovnému.Stejně bys ho asi ani nedokázala vyslovit. Jinak všichni ostatní mi říkají Rudý mor. zahřmím hrubým nelidským hlasem,což je u mě naprosto normální. Jak by jsi Ty mohla dělat problémy?Navíc mě? pomyslím si a zapodnu rudé oči do těch jejích. Co tý si zač?Elf? zeptám se Ardemis.Vypadá spíš jako ten tmavě modrej blázen,co se vrhnul do tý tlupy pouštních psů.

Riviera - 27. října 2006 19:17

soukromá zpráva od Riviera pro ,,vždy jsem chtěl nějaký takový post ale doufám že stejně jako já uvědomujete že každý kdo se dostal nahoru může být snadno smeten..ze svého zaměstnání to znám více jak dobře a proto doufám že mi udělíte nějakou ostrahu někoho na koho je spoleh i když vám věřím nerad bych skončil s dýkou v zádech.Mám už jen jednu otázku jak toho chcete dosáhnout?Osoba kterou mne chcete učinit se na tento post dostává roky vím že lidé dovedou bát silně podezdřívavý mohly by se domáhat vysvětlení jak jsem se k tomu tka rychle dostal...." odmlčím se a porozhlédnu se po místnosti ,,ale vypadá to že vy á paní to už máte dávno vše připravené takže mi zbýv poslední věc kdy začnu??" znovu se dlouze ukloním ,,Nevěřím nikomu ani jí stačí slovo a její lidi mě rostrhají na kusy budu si muset najít nějakého spojence na kterého se budu moci spolehnout a ty hodně rychle Abalitus by byl dokonalý spojenec jenže ji tu vyznává málem jako boha...to bude chtít někoho naprosto jiného.."

Pán Tvorstva - 28. října 2006 18:55

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Princ se ušklíbne. Neodolal si tomu pokušení zabíjet? Ha, myslím, že z tebe ještě něco bude. Samozřejmě Alasse dopravíme k Ukubekovi, mistru pitvaři. Ale nevím, jestli bude mít čas, protože jsme mu nedávno dovezli novou mrtvolu. Byl to úspěch. Písečný drak v plné síle. Z jeho šupin budou zbroje pro kápě. Určitě se rád podíváš na postup. Řekne více než jedovatě. Vůz se rozjel, princ nasedl na svého koně, tebe nechává jít uprostřed ostrahy. Jsi ohromen velikostí tvé stráže, poněvadž sám přes ně nevidíš. Je ti jasné, že pro lidi kolem, jež neovládají magii se nic nestalo a pro ty, jež ji rozumí, by bylo příliš nebezpečné odporovat této mase kruté síly a moci. Odevzdaně se necháváš provádět ulicemi, koukaje na zem, abys snad nenarazil na pokřivenou dlažbu a nestrapnil se před hrdým princem. Jdete mlčky, rytíři kolem tebe jsou načasovaní, každý jejich krok je naprosto stejný, a tobě nedávají prostor, tudíž musíš jít stejně jako oni. Po dlouhé a otravné chůzi tě ohromí pach hniloby. Rozkládající se maso jde cítit všude kolem, až se ti z toho zvedl žaludek. Muži kolem tebe se rozestoupili a tobě se uvolnil výhled na obrovskou mrtvolu písečného draka. Pod ním se rozlévá zlaté tekutiny. Vypadá opravdu jako roztavené zlato, jež pomalu houstne ve zlatý kámen. Dračí křídla jsou useknuté, položené o několik sáhů vedle, přes halu má přehozený šátek. Zpod jeho těla se zvedne zavalitý muž. Ruce má potřísněné zlatou tekutinou, na tvářích má také několik čmouh. Na hlavě má koženou čapku, zakrývající vlasy. Buclaté tváře má hrubě oholené. Jakmile spatřil prince okamžitě se zvedl a přiběhl a poklonil se mu. Princ pouze přikývl hlavou, že si jeho poklony všiml a přešel k vozu. Tuším, že je to tvůj vůz, mistře…. Pitvaři. Je vidět, že při tomto označení sebou muž, jehož jméno bude nejspíše Ukubek, škubl. Poté se podíval na vůz, pak na prince a nakonec na tebe. Ano, ten vůz je můj, ale předal jsem ho mému příteli. Kde je?! Jeho hlas je tvrdý, přesto ne hrubý, teda dokud se tě nezeptá, kde je Alass. Než stačíš cokoliv říct, princ tě předběhne. Strhne ti kápi z hlavy a nastaví tvou tvář proti slunci, aby byla lépe vidět. Jak vidíte, je to vlkodlak. Je zmutovaný, takže nejspíše zvěd toho černého monstra. Ale nebojte se, brzy bude náležitě potrestán, předtím však musíme zjistit, kde má jeho výsost… ehm.. chci říct Černé monstrum sídlo. Oznámení o jeho popravě k vám dorazí jak k prvnímu. Nashledanou. Otočí koně a vyrazí na druhou stranu. Rytíři se kolem tebe opět semkli a vyšli za svým vůdcem. Jdete dlouho, spletitými uličkami, stále zatáčíte, obcházíte, zdá se ti, že jednu dobu jdete stále dokola jen, aby tě zmátli nebo tě pouze chtějí unavit. Nakonec, po půl hodině chůze, se tvá eskorta rozestoupí. Stojíš na hradním náměstí. Nad tebou se tyčí ohromná pevnost, s katapulty, samostříly a početnou lučištnickou stráží. Ani zde, ani jinde ve městě jsi ještě neviděl jedinou rostlinu. Ani vlajky, nic co by mohlo hořet. I lavice jsou zde kamenné, stáje, prostě vše. Nyní tě za doprovodu pouze dvou rytířů a pince, jež mezitím seskočil z koně a odevzdal ho pážeti, odvádí do jedné z bočních budov. U otvoru stojí podivná socha jež, zdá se, nahrazuje dveře. Jakmile kolem ni projdete princ cosi špitne, socha se zvedne a zabrání vstupu dovnitř. Schody jsou osvětlené loučí. Scházíte po nich a svižným tempem pokračujete dál dlouhou chodbou. Po několika sázích se vždy objeví nyní již dřevěné dveře. Dřevo je zpevňováno železem. U čtvrtých dveří se princ zastaví. Až teď si můžeš všimnou, že dveře nemají zámky. Princ máchne rukou a dveře se rozlétly. Eskorta tě hodila dovnitř, do cely pokryté vlhkým senem, s jednou dřevěnou postelí a jedním zamřížovaným oknem. Vítej ve svém poslední domově. Máš-li nějaké otázky, rád ti je zodpovím. S platbou si nedělej starosti. Všichni co zde bydleli před tebou mi tvrdili, že cena je příliš vysoká za tak ubohou výbavu, ale dlouho jim to nevydrželo. Princovu tvář ozdobil krutý úsměv.

Pán Tvorstva - 28. října 2006 23:22

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Zdá se, že je dívka zaskočena tvým slušným chováním. První se zmateně rozhlíží, jestli neuvidí příčinu, takové zdvořilosti, usoudí však, že si cizinec, takže se s mírnou poklonou otočí a odejde. Po chvíli je zpět v jedné ruce mísa pečiva, v druhé stříbrná číše. Zdá se, že s přepychem se nějak napárají a dopřávají všem to nejlepší. Bochník chleba, koláče, víno. Jestli budete chtít ubytovat zavolám vám hostinského, rád si to řeší sám. Máte ještě nějaké přání? Zeptá se s dalším úsměvem. Zdá se, že lidé nedbají na čas. Je brzo po poledni, přesto jich je mnoho zcela opilých, nevnímajících a sotva žijících. Je ale vidět, že jsou ukáznění. Přes různé nadávky nepadla jediná rána.

Jim Fingerstall - 29. října 2006 15:02

soukromá zpráva od Jim Fingerstall pro Hostinec U Zlaté mince Znovu se mile usměji na dívku. ....co chci....od Tebe....abys mi dala pokoj....nebudu se zahazovat z takovou.....no....třeba bys mi k něčemu byla..... Děkuji Vám mnohokrát, ale kromě hostinského, který, jak jste poznamenala, mi pomůže s ubytování ,již ničeho nepotřebuji. Děkuji Vám za Vaši snahu... Vezmu si podávané jídlo a znovu ji počastuji letmým úsměvem. jakmile se začne otáčet k odchodu, ještě jednou tichým a příjemným hlasem promluvím: ....vlastně byste mi ještě mohla pomoci..... Počkám až ke mně přijde opět blíž, načež pokračuji.....jsem tu ve městě nový, takže bych byl velice vděčný za jakékoliv informace o místních poměrech, či obyvatelích. Neobvyklé věci mne rovněž velice zajímají. Nechci totiž provést nějakou nepřístojnost, takže jestli mi můžete cokoliv poradit. Mé oči vyzařují klid a rovnováhu, ale také dobrotu, jež je mému srdci naprosto cizí.

Pán Tvorstva - 02. prosince 2006 22:40

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Otáčející dívku zastaví tvá otázka. Chvíli stojí zády k tobě, jako by váhala. Nakonec se její naplé svaly povolí a ona se s přívětivým úsměvem otočí. Ale době vidíš, že její úsměv je naprosto vyumělkovaný. Co přesně chcete vědět. O Dračích ostrovech se dá vyprávět mnoho let. Ale poslední staletí se vše stále opakuje. Lidé bojují s draky, draci hubí lidi. Jestli budete mít čas, projděte se městem a zjistíte o čem mluvím. Nejžádanější, ale také nejdražší surovinou se stali draci samotní. Z dračích šupin se vyrábějí zbroje, krev písečného draka je známa jako tekuté zlato. Jejich maso najdete v každém drahém hostinci. I u nás. Hlavní části města jsou jenom z kamene. Dveře nemá většina budov. My jsme výjimka, ale asi se to změní. Hlídky hlásí pohyb na jihu. A dám vám dobrou radu. Nesliďte! Před týdnem dorazily nové posily z vašich zemí. Černooděnci i tihle přerostlí šílenci nás chrání, ale léčitelé a mágové byli vyhnáni. Zůstal jediný a to jen proto, že se nikdo nepovolaný nedostal do jeho věže. Jmenuje se Boltis. Jeho věž je na pobřeží, blízko hradeb. On ví mnohem více, teda jestli chcete vědět. Může to být nebezpečné. Vše je špatně, ale žijeme. Dívka se neuhlídala, v očích se ji zaleskly slzy strachu a bolesti, úsměv vymizel. V rozpacích se otočila a zmizela v kuchyni.

Pán Tvorstva - 02. prosince 2006 22:43
	Andor je již v provozu a i já mám více času. Takže opět můžeme začít hrát. Od pondělí začneme hrát podle daných pravidel a ve čtvrtek bude vyhodnocení. Jestliže z jakéhokoliv důvodu nebudete moci, omluvte se mi na icq nebo v diskuzi.

Pán Tvorstva - 02. prosince 2006 22:57

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tracy pozorně poslouchá tvé dotazy, ale po chvíli se rozesměje. No tak, Riviero! Nevím v jakých zemích si žil, ale tady vládnou peníze! A taky ženy. Každá dostane co chce, umí-li využít svých vloh. Dostaneš sluhu z mých řad. Je spolehlivý, to se nemusíš bát. Ale poslouchá hlavně mé příkazy, takže jediná kudle, která se může objevit v tvých zádech, bude ta má. Jestli tě to neutěšuje, to je mi jedno. Já tě nemám potřebu zabít, ne kdy spolupracuješ. A teď k postupu. Už mám několik nasazených lidí, ale nedostanou se daleko. Jsou příliš závislí na mě. Neporadí si ani s odkrouhnutím nepohodlného obchodníka s drogami. Pak jsou tu ti zvědaví vojáci z jiných zemí. Na t si dávej pozor. Boltis mi řekl, že ovládají magii. Silnou magii, ale nemůžeme na zjistit zdroj jejich síly. Takže, zajdeš a Boltisem. Jeho věž je na pobřeží. A pospěš si. Je čas změn a ty si jejich součástí. Tracy usedla za stůl a nadechla se výparů uvolňujích se ze podivné tyčinky. Zdá se, že ani tebe ani Abalituse. Ten jen tak postává a zdá se, že tohle bude jeho práce na další hodinu.

Pán Tvorstva - 02. prosince 2006 23:14

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Orkova otázka upadla v zapomnění. Isaqvera tiše odpočívá a nahřívá si záda na ostrém slunci. Tvrdý pád Ardemis na pár okamžiků vyrazil dech, takže se zakuckala, ale po chvíli byla v pořádku. Cítí jak na její tělo dopadá celodenní námaha. Tolik se toho stalo a nebyl čas k odpočinku. I Rudý mor je znaven dlouhým letem na zádech draka, tudíž pár hodin odpočinku je vítaných. Drak na kterém přilétl Rudý mor stojí kousek od vás na stráži. Ani nepromluvil, plně se soustředí na svou práci. Klid, ticho narušené pouze občasným hučením větru či puknutím kamene. Necháváte se unést do světa snů, kde nebojujete o každé nadechnutí. Vaše namožené svaly, unavené kosti i otrávené mysli čerpají novou sílu. Přesto, když vás ráno s prvními paprsky slunce probudí písečný drak, máte pocit, že jste ulehli sotva na hodinu. Pociťujete veškeré zranění, jež se vám stala během minulých dnů, ale hlava již dokázala vstřebat většinu šílených událostí. Drak se obrátí k Isaqveře. Má paní, měli by jsme vyrazit. Mohu vás doprovést k hranicím lesa, ale dál musíte sami. Volá mě císař.

Pán Tvorstva - 02. prosince 2006 23:15

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Orkova otázka upadla v zapomnění. Isaqvera tiše odpočívá a nahřívá si záda na ostrém slunci. Tvrdý pád Ardemis na pár okamžiků vyrazil dech, takže se zakuckala, ale po chvíli byla v pořádku. Cítí jak na její tělo dopadá celodenní námaha. Tolik se toho stalo a nebyl čas k odpočinku. I Rudý mor je znaven dlouhým letem na zádech draka, tudíž pár hodin odpočinku je vítaných. Drak na kterém přilétl Rudý mor stojí kousek od vás na stráži. Ani nepromluvil, plně se soustředí na svou práci. Klid, ticho narušené pouze občasným hučením větru či puknutím kamene. Necháváte se unést do světa snů, kde nebojujete o každé nadechnutí. Vaše namožené svaly, unavené kosti i otrávené mysli čerpají novou sílu. Přesto, když vás ráno s prvními paprsky slunce probudí písečný drak, máte pocit, že jste ulehli sotva na hodinu. Pociťujete veškeré zranění, jež se vám stala během minulých dnů, ale hlava již dokázala vstřebat většinu šílených událostí. Drak se obrátí k Isaqveře. Má paní, měli by jsme vyrazit. Mohu vás doprovést k hranicím lesa, ale dál musíte sami. Volá mě císař.

Pán Tvorstva - 02. prosince 2006 23:15

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Orkova otázka upadla v zapomnění. Isaqvera tiše odpočívá a nahřívá si záda na ostrém slunci. Tvrdý pád Ardemis na pár okamžiků vyrazil dech, takže se zakuckala, ale po chvíli byla v pořádku. Cítí jak na její tělo dopadá celodenní námaha. Tolik se toho stalo a nebyl čas k odpočinku. I Rudý mor je znaven dlouhým letem na zádech draka, tudíž pár hodin odpočinku je vítaných. Drak na kterém přilétl Rudý mor stojí kousek od vás na stráži. Ani nepromluvil, plně se soustředí na svou práci. Klid, ticho narušené pouze občasným hučením větru či puknutím kamene. Necháváte se unést do světa snů, kde nebojujete o každé nadechnutí. Vaše namožené svaly, unavené kosti i otrávené mysli čerpají novou sílu. Přesto, když vás ráno s prvními paprsky slunce probudí písečný drak, máte pocit, že jste ulehli sotva na hodinu. Pociťujete veškeré zranění, jež se vám stala během minulých dnů, ale hlava již dokázala vstřebat většinu šílených událostí. Drak se obrátí k Isaqveře. Má paní, měli by jsme vyrazit. Mohu vás doprovést k hranicím lesa, ale dál musíte sami. Volá mě císař.

Riviera - 03. prosince 2006 11:25

soukromá zpráva od Riviera pro ,,Dobrá uznávám peníze vládnou všude ,ale vím jak funguj lidská závist a nenávist.No nicméě jestli ovládají magii tak se jim budu raději vyhýbat." Uhnu pohledem. ,,Takhle prácička se mi začíná zamlouvat." ,,Dobrá tedy jestli mn tu teď nepotřebujete vyrazím okamžitě. Ukloním se a otočím se k odchodu.Jak se zamnou zavřou dveře trošku si oddechnu. ,,Sakra tam sem mohl přijít o život který zavisel na každém mém slově...a teď musím najít Boltise měla by to být hračka" Rychlím krokem opustím nevěstinec. ,,Ach kéžbych se zde mohl zdržet jen o chvylku déle abych mohl využít služeb této budovy..nu což možná příště" Jdu o něco rychleji než obvykle ale snažím se být nenápadný a snažím se minimalizovat svůj napjatý výraz. KAžždému vojáku se snažím vyhnout velkým obloukem směřuji na pobřeží a když se předemnou začne rýsovat věž zase trošku zrychlím a když jsem u něj zaklepu pořádně na vstupní dveře.. Tech:omlouvám se jstli sem to moc urychlil..

Jim Fingerstall - 04. prosince 2006 08:57

soukromá zpráva od Jim Fingerstall pro Hostinec U Zlaté mince Hlavou se mi honí spousta myšlenek, které povětšinou rozdmýchala dívčina slova. Co se s ní stalo? Ti lidé jsou tak změkčilí! Mít s nimi soucit....proč....zbytečný přepych, který si nemohu na své cestě dovolit....aby se nezbláznila....ale co to říkala? Mág! Jak že jse to jmenoval? Boltis, ano to je to jméno. A bydlí ve věži nedaleko odsud. S tím si budu muset popovídat, jistě ví víc než nějaká služka. Teď se již znovu s chutí, značně potěšen ze získaných informací, pouštím do jídla, které, i když není zrovna nejlepší, chutná mnohem lépe než lodní strava. Za chvilku již není nic co bych mohl vložit do úst, nebo čím je svlažit. Obvykle se nestává, že bych snědl všechno, právě naopak. Pomalu, abych jakýmkoliv neunáhleným pohybe nezpůsobil rozruch, který nepotřebuji, se zvednu a velmi jistým krokem dojdu k muži, jež je jistojistě zdejším hostinským. Přejedu si ho od spoda až nahoru pohledem a přistoupím blíž. A co je zase tohle za trdlo. To jsem si ale vybral hospodu. No nic.....zítra se podívám po něčem lepším. Z váčku u pasu vyndám tři zlaté mince a položím je před hostinského. Jestli bych mohl být tak smělý, rád bych se u Vás ubytoval. Zatím jen na dnešní noc. Pokud bude pokoj z těch lepších, nebudu proti. Dál již jen, navene velice spokojeně a klidně, čekám na odpověď.

Isaqvera Strážkyně - 05. prosince 2006 10:28

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Ráno se cítím mizerněji než večer. Mám opravdu velmi špatnou náladu a všechny probodávám zlostnými pohledy, jako by za vše mohli oni. Ale copak nemohou? Lenivě se protáhnu a zasyčím, když cítím tolik namožených svalů. Abych je aspoň trochu rozhýbala, začnu chodit kolem. Ze zamyšlení mě probere až písečný drak. Hm..a uneseš oba? Očividně se snažím vyhnout nošení kohokoliv na zádech. Těžko říct jestli kvůli bolesti nebo kvůli egu.

Isaqvera Strážkyně - 05. prosince 2006 10:28

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Ráno se cítím mizerněji než večer. Mám opravdu velmi špatnou náladu a všechny probodávám zlostnými pohledy, jako by za vše mohli oni. Ale copak nemohou? Lenivě se protáhnu a zasyčím, když cítím tolik namožených svalů. Abych je aspoň trochu rozhýbala, začnu chodit kolem. Ze zamyšlení mě probere až písečný drak. Hm..a uneseš oba? Očividně se snažím vyhnout nošení kohokoliv na zádech. Těžko říct jestli kvůli bolesti nebo kvůli egu.

Ardemis - 06. prosince 2006 09:25

soukromá zpráva od Ardemis pro Se zamručením se zvednu ze země. Mam pocit jako kdybych spala na hromadě kamenů a ne na relativně rovné zemi. Opatrně se protáhnu. Pak se zaposlouchám do rozhovoru draků a po chvilce se ušklíbnu. "Aby tě neubylo..." zamručím pro sebe, tak aby to nikdo neslyšel. Poznámka samozřejmě patřila Isaqveře, ale vůbec nemám zájem na tom aby ji slyšela. "Dobré ráno." pronesu už hlasitěji, snad mně alespoň někdo uslyší, neboť mám pocit že hlasitěji už bych to nezvládla zopakovat. Vždyť je to vlastně jedno, i kdyby to nikdo neslyšel tak nevadí.

Vlkolin, stříbrný vlk - 06. prosince 2006 15:27

soukromá zpráva od Vlkolin, stříbrný vlk pro Velmi neochotně vejdu do cely veden strážemi a porozhlédnu se. "No, tak to je nádhera. Co víc bych si mohl přát. Řeknu ironicky a usměji se na mého hostitele. Kdy, bude večeře? Už mi docela vyhládlo a kdy se budu moci vrátit do města na prohlídku. Slyšel jsem, že se tu nějaké ty věci, co stojí za pozoronost, najdou. Rád bych je viděl. Sakra, já tu hubu opravdu nezavřu. Jsem v docela špatné situaci nato, abych si tady na něco hrál. Ale jestli mám umřít, tak si to tu trochu užiju. Přemýšlím a kouknu na hostitele. Vykouknu ze zamřížovaného okna. Jééé, to je krásný výhled. Lepší apartmá jsem snad ani dostat nemohl. Vy mi určitě čtete myšlenky. Povídám s úsměvem od ucha k uchu. Lehnu na postel a trochu se protáhnu. Akorát, přesně takováhle má být pravá postel. Jéje, sem v ráji. No, to snad ne, kdo na tom má spát? No nic, zatím bych asi rád trochu soukromí. Loučím se s vámi. Rozloučím se a pořádně se ukloním.

Pán Tvorstva - 07. prosince 2006 20:29

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Hostinský, oděn v obyčejných kožených kalhotách a tmavé vestě, si tě ani nějak neprohlíží. Je možné, že je to pouze zaneprázdněním ( očima těká po celé místnosti, hledá kohokoliv, kdo chováním překračuje meze), ale taky ho možná jen nezajímáš. Poslouchá tě, to ti prozrazuje pokyvování hlavou, ale za celou dobu rozhovoru se na tebe ani nepodíval. Jistě, jak si přejete. Máme tu velký výběr. Chcete slunečnou stranu, výhled na náměstí, nebo na pevnost? Samozřejmě cenově jsou si velmi podobné. Máte koně? Ustájení taky něco stojí a jak jistě víte, piliny jsou velmi drahé. Jedna noc? Jistě není problém, přejete-li si ráno donést snídani musíte si říct předem. Varování, bordel je na druhém konci ulice, žádné pletky s černooděnci, ani rytíři. Takže? Až teď se ti podíval do tváře. Nevypadá jako hlupák, přesto se nezdá, že b toužil po moci. Zřejmě je spokojený tam, kde je.

Pán Tvorstva - 07. prosince 2006 22:01

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Tvá cesta byla delší, než jsi čekal. Město je neobvykle velké. Po téměř hodině cesty jsi došel k cíli. Kamenná dlažba se proměnila v písek, cesty vymizely. Asi pět set sáhů od posledního doku se tyčí kamenná věž. Nedokážeš odhadnout její výšku, ale tyčí se nad hradbami, jako strážce dohlížející na město. Obešel jsi věž několikrát dokola, přesto si nikde nenašel dveře. Zdi jsou hladké, téměř se nepodobají kamenům. Po celé výšce věže nevidíš jediné okno. Pouze břečťan jež ji celou obrůstá.

Jim Fingerstall - 08. prosince 2006 19:37

soukromá zpráva od Jim Fingerstall pro Hostinec U Zlaté mince Na chvilku se zamyslím, kam bych to vlastně chtěl koukat...Možná by bylo dobré mít výhled na náměstí, ale když budu do večera spát, bez houpání, budou mi ti hrozní lidé řvát pod oknem....to ne....slunečnou stranu....rozhodně ne, to tak....takže jediná a nejlepší volba bude pevnost... Z přemýšlení mne nakonec vytrhne těkavé chování hostinského, které mi není nijak příjemné a jako takové ho chci mít rychle z krku. I chování i hostinského. Má volba bude tedy výhled na pevnost. Jak jste nabízel snídani, budu velice rád, když ji pro mne připravíte, stejně tak i dnešní večeři, kterou mi připravte na sedmou hodinu zde, u toho stolu. A ukáži na stůl u kterého jsem chvilku před tím seděl. Byl bych velice vděčen, kdyby mne mohl někdo do pokoje doprovodit......a ještě něco...do večeře si nepřeji být rušen! No snad mě nebude doprovázet ta ubrečená......služebná. Na poslední větu dám zvláštní důraz. Samozřejmě však pouze do té míry, aby to nazačalo znít nezdvořile nebo opovážlivě.

Pán Tvorstva - 13. prosince 2006 14:17

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Princ se na tebe nevěřícně dívá, každé tvé slovo zvažuje, nemá-li nějaký podtext. Jakmile dojde k závěru, že jsi pouze tak hloupý, že nevíš kdy držet jazyk za zuby, usměje se. Nějak jsme se zapomněli představit, příteli. Jsem lord Eukhalgared Černý! Jsem syn nejmocnějšího draka světa! A přesto jsem mocnější než on! Celé město je pod mým držením, aniž by o tom vědělo! Bojují s draky, ale pravou hrozbu živí! A ty Jsi malý nevýznamný tvoreček jež si myslí, že ho tetování zařadí někam výše. Nemůžeš se mnou bojovat, nemůžeš se mě ani dotknout, pohled na mě tě jenom děsí. Přesto sebou škubeš jako člověk, než padne mrtev na můj stůl. Nikdy jsem nepochopil proč a co tak výmečnému vlkodlaku dává boj proti nám, když s námi by si měl vše! Proč si někdo vybere cestu utrpení, když na druhé straně je vše! Jméno není důležité, já jsem pouhý lord a přesto vládnu! Můj otec právě prohledává pouště a vy jste zatím tu. Je vás více? Ano, musí. Ale teď sbohem, pamatuj si co jsem ti říkal. Brzy se přijdu zeptat a špatná odpověď by nemusela být příjemná. Eughalgared Se na chvíli odmlčel, než vyšel ze dveří a zabouchl je. Za nima slyšíš syčivou dračí řeč, nejspíše mezi strážným a lordem. Poté již jen neproniknutelné ticho. Cela, do které tě zavřeli je vlhká a smrdí močůvkou. Malé okno nevpouští ani teplo, ani světlo, takže ti po chvíli je zima. Výhled máš opravdu minimální, a ani lidé kolem nechodí. V pevnosti se nezdá být zrovna rušno.

Pán Tvorstva - 13. prosince 2006 14:21

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Ardemis: Se zamručením se zvednu ze země. Mam pocit jako kdybych spala na hromadě kamenů a ne na relativně rovné zemi. Opatrně se protáhnu. Pak se zaposlouchám do rozhovoru draků a po chvilce se ušklíbnu. "Aby tě neubylo..." zamručím pro sebe, tak aby to nikdo neslyšel. Poznámka samozřejmě patřila Isaqveře, ale vůbec nemám zájem na tom aby ji slyšela. "Dobré ráno." pronesu už hlasitěji, snad mně alespoň někdo uslyší, neboť mám pocit že hlasitěji už bych to nezvládla zopakovat. Vždyť je to vlastně jedno, i kdyby to nikdo neslyšel tak nevadí.

Pán Tvorstva - 23. prosince 2006 13:40

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Drak se zdá být nervózní. Ano, ale musíme vyrazit okamžitě. Hodně spěcháme, zdá se, že linie Černého draka se daly do pohybu. Nevíme co se bude dít v dalších dnech. Radím vám, pospěšte si. Rychle si lehne a čeká, až na něj vyleze Rudý mor a po něm i Ardemis. Přikrčí se, zavrtí ocasem, jako hrající si pes a skočí. Rychle letíte vzhůru, protrháváte oblaka prachu, jež se tvoří z jeho křídel. Jakmile dostatečně nabere výšku, rozevře křídla a vyrazí vpřed, aniž by čekal na Isaqveru. Ta však příliš dlouho nečekala. Naposled protáhla ztuhlá křídla a vzlétla. Let bez nákladu je mnohem pohodlnější a rychlejší, takže se brzy dostává před svého dočasného společníka. Míříte na sever, bez odpočinku, bez zbytečného zdržování. Po několika hodinách však pauzu udělat musíte. Rudý mor i Ardemis jsou zcela vyčerpaní. Úlomky písku, jež stále odpadávají z drakova těla je poškrábala, hodiny křečovitého se držení jim ubrala sil. Ale i drak má co dělat, aby popadl dech. Jenom Isaqvera se cítí lépe.konečně si klidně provětrala křídla, vzduch ji dodal energii. Ale odpočinek vám připomněl něco jiného. Hlad a žízeň vás začala zužovat tak náhle, jako noční bouře, jež se zjeví od nikud. Kručící břicha, vyprahlá ústa, nepříjemné teplo. Slunce září jako nikdy dříve. Zdá se, že vás chce usmažit. Přežili jste setkání s nejhrozivějším ze všech draků, ale já jsem mnohem mocnější. Jeho paprsky vás obklopují. I Isaqvera pociťuje jeho teplo. Pouze písečný drak je uchráněn před jeho zbraní. Rychle se vydáváte na cestu. I přesto, že je Isaqvera mnohem silnější, Aremis s Rudým morem dál nese písečný drak. Dlouhý let je otravný jako komáří štípnutí. Zdá se, že nemá konce, Rudý mor s Ardemis již usínají vyčerpáním i žízní, Isaqvera přestala radostně létat sem a tam, ale spíše jen plachtí, aby se příliš nevyčerpala. Hodina míjí hodinu. Slunce se posouvá, ale přesto ne dost rychle, aby vás ušetřilo toho horkého vzduchu. Ale něco se změnilo. Písek pod vámi přechází v kameny, kameny pokrývá první zeleň, zeleň naprosto pokrývá kameny, poušť je pryč. V dáli již vidíte les, řeku i louky. Prošli jste, krutá poušť mrtvých je za vámi, je minulost. Písečný drak naposledy zrychluje. I Isaqvera se snaží doletět co nejrychleji k lesu. Klesáte, zpomalujete, Přistáváte na travnaté zemi, jste na kraji lesa. Potě co Ardemis s Rudým morem seskočili, písečný drak se otřepal. Má paní, jsssem sice vyčerpán, ale nemohu déle sssetrvat sss vámi. Dovolte mi sse vrátit, propusssťte mě z vašších sslužeb.

Pán Tvorstva - 23. prosince 2006 13:40

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Drak se zdá být nervózní. Ano, ale musíme vyrazit okamžitě. Hodně spěcháme, zdá se, že linie Černého draka se daly do pohybu. Nevíme co se bude dít v dalších dnech. Radím vám, pospěšte si. Rychle si lehne a čeká, až na něj vyleze Rudý mor a po něm i Ardemis. Přikrčí se, zavrtí ocasem, jako hrající si pes a skočí. Rychle letíte vzhůru, protrháváte oblaka prachu, jež se tvoří z jeho křídel. Jakmile dostatečně nabere výšku, rozevře křídla a vyrazí vpřed, aniž by čekal na Isaqveru. Ta však příliš dlouho nečekala. Naposled protáhla ztuhlá křídla a vzlétla. Let bez nákladu je mnohem pohodlnější a rychlejší, takže se brzy dostává před svého dočasného společníka. Míříte na sever, bez odpočinku, bez zbytečného zdržování. Po několika hodinách však pauzu udělat musíte. Rudý mor i Ardemis jsou zcela vyčerpaní. Úlomky písku, jež stále odpadávají z drakova těla je poškrábala, hodiny křečovitého se držení jim ubrala sil. Ale i drak má co dělat, aby popadl dech. Jenom Isaqvera se cítí lépe.konečně si klidně provětrala křídla, vzduch ji dodal energii. Ale odpočinek vám připomněl něco jiného. Hlad a žízeň vás začala zužovat tak náhle, jako noční bouře, jež se zjeví od nikud. Kručící břicha, vyprahlá ústa, nepříjemné teplo. Slunce září jako nikdy dříve. Zdá se, že vás chce usmažit. Přežili jste setkání s nejhrozivějším ze všech draků, ale já jsem mnohem mocnější. Jeho paprsky vás obklopují. I Isaqvera pociťuje jeho teplo. Pouze písečný drak je uchráněn před jeho zbraní. Rychle se vydáváte na cestu. I přesto, že je Isaqvera mnohem silnější, Aremis s Rudým morem dál nese písečný drak. Dlouhý let je otravný jako komáří štípnutí. Zdá se, že nemá konce, Rudý mor s Ardemis již usínají vyčerpáním i žízní, Isaqvera přestala radostně létat sem a tam, ale spíše jen plachtí, aby se příliš nevyčerpala. Hodina míjí hodinu. Slunce se posouvá, ale přesto ne dost rychle, aby vás ušetřilo toho horkého vzduchu. Ale něco se změnilo. Písek pod vámi přechází v kameny, kameny pokrývá první zeleň, zeleň naprosto pokrývá kameny, poušť je pryč. V dáli již vidíte les, řeku i louky. Prošli jste, krutá poušť mrtvých je za vámi, je minulost. Písečný drak naposledy zrychluje. I Isaqvera se snaží doletět co nejrychleji k lesu. Klesáte, zpomalujete, Přistáváte na travnaté zemi, jste na kraji lesa. Potě co Ardemis s Rudým morem seskočili, písečný drak se otřepal. Má paní, jsssem sice vyčerpán, ale nemohu déle sssetrvat sss vámi. Dovolte mi sse vrátit, propusssťte mě z vašších sslužeb.

Pán Tvorstva - 23. prosince 2006 13:40

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Drak se zdá být nervózní. Ano, ale musíme vyrazit okamžitě. Hodně spěcháme, zdá se, že linie Černého draka se daly do pohybu. Nevíme co se bude dít v dalších dnech. Radím vám, pospěšte si. Rychle si lehne a čeká, až na něj vyleze Rudý mor a po něm i Ardemis. Přikrčí se, zavrtí ocasem, jako hrající si pes a skočí. Rychle letíte vzhůru, protrháváte oblaka prachu, jež se tvoří z jeho křídel. Jakmile dostatečně nabere výšku, rozevře křídla a vyrazí vpřed, aniž by čekal na Isaqveru. Ta však příliš dlouho nečekala. Naposled protáhla ztuhlá křídla a vzlétla. Let bez nákladu je mnohem pohodlnější a rychlejší, takže se brzy dostává před svého dočasného společníka. Míříte na sever, bez odpočinku, bez zbytečného zdržování. Po několika hodinách však pauzu udělat musíte. Rudý mor i Ardemis jsou zcela vyčerpaní. Úlomky písku, jež stále odpadávají z drakova těla je poškrábala, hodiny křečovitého se držení jim ubrala sil. Ale i drak má co dělat, aby popadl dech. Jenom Isaqvera se cítí lépe.konečně si klidně provětrala křídla, vzduch ji dodal energii. Ale odpočinek vám připomněl něco jiného. Hlad a žízeň vás začala zužovat tak náhle, jako noční bouře, jež se zjeví od nikud. Kručící břicha, vyprahlá ústa, nepříjemné teplo. Slunce září jako nikdy dříve. Zdá se, že vás chce usmažit. Přežili jste setkání s nejhrozivějším ze všech draků, ale já jsem mnohem mocnější. Jeho paprsky vás obklopují. I Isaqvera pociťuje jeho teplo. Pouze písečný drak je uchráněn před jeho zbraní. Rychle se vydáváte na cestu. I přesto, že je Isaqvera mnohem silnější, Aremis s Rudým morem dál nese písečný drak. Dlouhý let je otravný jako komáří štípnutí. Zdá se, že nemá konce, Rudý mor s Ardemis již usínají vyčerpáním i žízní, Isaqvera přestala radostně létat sem a tam, ale spíše jen plachtí, aby se příliš nevyčerpala. Hodina míjí hodinu. Slunce se posouvá, ale přesto ne dost rychle, aby vás ušetřilo toho horkého vzduchu. Ale něco se změnilo. Písek pod vámi přechází v kameny, kameny pokrývá první zeleň, zeleň naprosto pokrývá kameny, poušť je pryč. V dáli již vidíte les, řeku i louky. Prošli jste, krutá poušť mrtvých je za vámi, je minulost. Písečný drak naposledy zrychluje. I Isaqvera se snaží doletět co nejrychleji k lesu. Klesáte, zpomalujete, Přistáváte na travnaté zemi, jste na kraji lesa. Potě co Ardemis s Rudým morem seskočili, písečný drak se otřepal. Má paní, jsssem sice vyčerpán, ale nemohu déle sssetrvat sss vámi. Dovolte mi sse vrátit, propusssťte mě z vašších sslužeb.

Pán Tvorstva - 23. prosince 2006 14:11

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Hostinský přikyvuje, že vás poslouchá, přesto mu to nebrání v pozorování jeho hostince. Jistě, dostanete výhled na pevnost, večeře tady v sedm,ráno snídaně, teď s vámi pošlu pomocníka a do večeře nebudete rušen. Část zaplatíte po ubytování, zbytek před odchodem. A odejde. Chvíli stojíš a přemýšlíš, zda se ještě někdy dočkáš toho pomocníka, ale po chvíli si všimneš, že už tu stojí. Jedná se o malého chlapce, může mu být tak devět let, oděn v otrhaných šatech, s tváří dostatečně čistou na to, aby nevyděsil zákazníky. Odvede tě po schodech do prvního patra, schody však pokračují dál. Chodba je tmavá, osvětlená několika loučemi, prostorná se skromnou výzdobou. Jdete úplně dozadu, kde ti chlapec otevřel dveře. Tvůj pokoj není příliš velký, ale přesto dost útulný. Z okna se na tebe dívá vysoká pevnost v celé své hrůzné vznešenosti, postel je potažená zdobenými potahy, v krbu hoří oheň. Křeslo natočené ke krbu vypadá pohodlně. Prázdná dřevěná truhla mezi tvou postelí a oknem je také zdobená. Jsou na ni vyryti draci. Na dřevěném stolku je položen džbán s čistou vodou a prázdná mísa, nad nimi visí zrcadlo. V zrcadle vidíš svůj nedokonalý obraz, pokřivený a rozmazaný, ale přeci jen jsi to ty. Chlapec se na tebe podívá a nastaví ruku. Prosím, jeden zlatý pane. Špitne.

Ardemis - 30. prosince 2006 11:42

soukromá zpráva od Ardemis pro Téměř už od poloviny cesty si začnu toužebně přát aby už jsme byli konečně na zemi. Ruce už mi začínají pomalu umdlévat, neboť se držím možná až příliš křečovitě. Po další chvíli letu stisk trochu povolím. Konečně se pod námi začalo oběvovat něco jiného než nekonečný písek. Sem vděčná i za ten pohled na nehostinné balvany, protože to může být předzvěst krásných luk a hlubokých lesů. A taky že ano, před námi se nakonec začnou oběvovat stromy. Trošku pookřeju a více zvesela hledím na blížící se krajinu. Konečně dosedneme na zem. Sklouznu drakovi ze hřbedu. "Díky za svezení.." Dojdu ke kmeni jakéhosi vysokého stromu a opřu se. Konečně země... bleskne mi hlavou. Po chvíli se vydám kousek do lesa poohlédnout se po nějaké vodě.

Ardemis - 30. prosince 2006 11:42

soukromá zpráva od Ardemis pro Téměř už od poloviny cesty si začnu toužebně přát aby už jsme byli konečně na zemi. Ruce už mi začínají pomalu umdlévat, neboť se držím možná až příliš křečovitě. Po další chvíli letu stisk trochu povolím. Konečně se pod námi začalo oběvovat něco jiného než nekonečný písek. Sem vděčná i za ten pohled na nehostinné balvany, protože to může být předzvěst krásných luk a hlubokých lesů. A taky že ano, před námi se nakonec začnou oběvovat stromy. Trošku pookřeju a více zvesela hledím na blížící se krajinu. Konečně dosedneme na zem. Sklouznu drakovi ze hřbedu. "Díky za svezení.." Dojdu ke kmeni jakéhosi vysokého stromu a opřu se. Konečně země... bleskne mi hlavou. Po chvíli se vydám kousek do lesa poohlédnout se po nějaké vodě.

Jim Fingerstall - 30. prosince 2006 12:10

soukromá zpráva od Jim Fingerstall pro Hostinec U Zlaté mince - pokoj Co si o sobě to děcko myslí? Ukáže mi pokoj a hned bude chtít peníze, pche. Počkat....možná se mi bude ještě hodit. Sáhnu do váčku a vytáhnu zlatku, kterou následně položím chlapci do dlaně a krátce mu pohlédnu do očí. Můžeš běžet. Dodám ještě, ale to je již hoch na odchodu. Pečlivě za ním zavřu dveře, načež si konečně pozorně prohlédnu pokoj. I když není nic moc extra, přece jen překonal mé očekávání od Téhle usmolené špeluňky. Pohled z okna je však mnohem příjemnější, tedy alespoň pro mne. Nikde žádní lidičkové, kteří jsou těmi svými zbytečnými starostmi až směšní. Nesměji se jim však, je to opovržení hodné. Tady je ale jen vznešené zdivo obrovské a majestátné pevnosti. Svou hůl opřu o zeď vedle postele a těch pár drobností, co mám s sebou položím na stolek. Voda ve džbánu přijde velmi vhod. Naliji ji trochu do mísy a lehce se opláchnu. Většinu však nechám na večer. Použitou vodu vychrstu bez okolků z okna. Opatrně si svlékám šaty, tolik užívané, ale skvěle udržované, a s chutí si lehnu do nehoupající se postele. Během chvilky již téměř spím. Téměř proto, že nikdy nespím úplně, tak nějak stále o něčem přemýšlím nebo spíše medituji. Ať tak či tak uběhne čas do večera jako malá chvilka.

Isaqvera Strážkyně - 31. prosince 2006 17:24

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Konečně přistaneme. Mám pocit, že více energie v sobě už mít nemůžu. Svaly mám oteklé a neustále chytám nějakou křeč. Jsem doslova na pokraji fyzického zhroucení. A co hůř, mám hlad o to opravdový. Z hladu se ve vnitř mě ozývá opravdová šelma, které je jedno co sežere, hlavně že i to zasytí. Moc dobře si to uvědomuji a také to jak by bylo nepříjemné sežrat si po tom všem ty označkované tvory. Až po chvilce mi dojde, že se mnou mluví písečný drak. Pokusím e promluvit, alej ne zasyčím. A tak raději jen kývnu hlavou a vyšlu k drakovi myšlenku obsahující souhlas. Pak se otočím k těm dvěma. S velkým úsilím promluvím. Musssssím žrát. Počkejte na mě, pak zassse vyrazíme. A s funěním vyrazím do lesa.

Isaqvera Strážkyně - 31. prosince 2006 17:24

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Konečně přistaneme. Mám pocit, že více energie v sobě už mít nemůžu. Svaly mám oteklé a neustále chytám nějakou křeč. Jsem doslova na pokraji fyzického zhroucení. A co hůř, mám hlad o to opravdový. Z hladu se ve vnitř mě ozývá opravdová šelma, které je jedno co sežere, hlavně že i to zasytí. Moc dobře si to uvědomuji a také to jak by bylo nepříjemné sežrat si po tom všem ty označkované tvory. Až po chvilce mi dojde, že se mnou mluví písečný drak. Pokusím e promluvit, alej ne zasyčím. A tak raději jen kývnu hlavou a vyšlu k drakovi myšlenku obsahující souhlas. Pak se otočím k těm dvěma. S velkým úsilím promluvím. Musssssím žrát. Počkejte na mě, pak zassse vyrazíme. A s funěním vyrazím do lesa.

Isaqvera Strážkyně - 31. prosince 2006 17:25
	soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Nemám už žádnou sílu a přitom bych si tak ráda pomohla magii. Ale v tomto stavu by mě asi zabila. A tak raději spoléhám na své smysly. Snažím si to tiše šinout lesem a zvětřit jakoukoliv potravu. Nejlépe kance nebo vysokou. Pokud ji vyčenichám dám se po její stopě a bez váhání se ji pokusím ulovit. Snad mi budou bohové přát..

Riviera - 13. ledna 2007 16:41

soukromá zpráva od Riviera pro Stojím nevěřícně u věže ,No super a teď se tam mám dostat jako jak??" řeknu si pro sebe a zároveň se nazívám těmi nejhoršími nádávkami jaké znám že jsem přijal tento úkol. Po chvilce přistoupím blíž. ,,Když nejsou dveře zaklepu jen tak" napřáhnu se rukou a zabuším do zdi zároveň si kountoroluji jak zní (dutě ,ocelově atp). Jestli se neozve začnu mírně zuřit ale nenechám to na sobě znát. ,, Dobre poslední řešení který mě napadá kromě toho zkusit vylést nahoru" ,,Pane Boltisi jste tam? Něco pro vás mám potřebuji mám vám to předat!!" zakřičím směrem na věž

Pán Tvorstva - 28. ledna 2007 19:16

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro S klením obcházíš zeď stále dokola, dokonce si i prohlížíš břečťan, unese-li tě. Brzy si však zjistil, že břečťan je velmi slabý a neunese tě. S nadávkami obcházíš věž, ze zoufalstvím klepeš, jestli tě někdo neuslyší. S bolestivým syknutím ruku opět stahuješ. Po prohlédnutí si všimneš drobných popálenin, které ti vyskakují na místech, kterými ses dotknul zdi. S rostoucím vztekem zakřičíš. Odpovědí ti je pouhá ozvěna.

Pán Tvorstva - 28. ledna 2007 19:29

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Chvíli se prodíráš lesem, ten se však stává stále neschůdnějším. Vyčerpaná a hladová chodíš kolem hradby stromů, s povzdálí tě pozorují veverky, ale i srna si tě výsměšně prohlíží. Jedinou možností by byla přeměna do lidské podoby, avšak v tuto chvíli by tě mohla příliš vyčerpat. Vydáváš se dál, podél stromů, neukáží-li ti nějakou cestu. Hustý les je nasáklý magií. Dobře víš, že je to sídlo jednoho z dračích druhů, ale zdá se, že se stáhli hlouběji do jeho srdce. Nemusela si jít dlouho, když si narazila na lidskou cestu. Vyjeté rýhy od vozů, vyšlapané koňské stopy, pach mnoha lidí. Ale cítíš i něco jiného. Krev. Lidskou krev, dost čerstvou. Rychle se vydáváš po stopě. Slunce se téměř nepohnulo, když jsi tě stopa zavedla po vyjeté cestě do lesa. Nyní tě ovládá hlavně hlad, nezajimá tě, jestli ten ubožák bude ještě živý, či již mrtvý, ale hlavně, že na něm bude maso. Již je to blízko. Zahýbáš za roh, na konci rovné cesty si pomalu razí cestu dále potůček. Hledáš tělo, avšak jediné co nacházíš je jen velká spousta krve. Kousek dál leží mrtvola vlka s přeraženým vazem, ale člověk nikde.

Isaqvera Strážkyně - 30. ledna 2007 15:57

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Zaváhám jen na okamžik. To když zdechlinu vlka pečlivě očuchám, zda není cítit jedem. Pokud nic neucítím bez váháni se do ní pustím. Přidržím si tělo jednou prackou a zakousnu se do měkkého břicha. Lehce protrhnu kůži a vyvrhnu tak vlkovi vnitřnosti. Jedním drápem s výrazem pečlivého písaře, vytřídím srdce, plíce a játra. Ostatní si odhrnu bokem. Pak se pustím do vytřízených vnitřností a nakonec i do samotného masa z vlka. Sem tam úlevně zamručím, když cítím jak se mi žaludek pomalu zaplňuje. Jen co se nažeru zamířím zpět za ostatními. Avšak ucítím-li z vlka jed, bedlivě se rozhlédnu po okolí a pokračuji dále v pátrání.

Ardemis - 09. února 2007 09:35
	soukromá zpráva od Ardemis pro Snažím se najít jakýkoli náznak vody, nějakou studánku, potůček, nebo cokoliv jiného. Asi bych byla vděčná i za nějakou rosu, kterou bych si mohla sezbírat...I když tu asi už teď nenajdu. užívám si toho chládku co je pd stromy, po tom slunci které tak prahlo nad pouští je to příjemná a vítaná změna. Poslouchám hlasy lesa a přijímám jeho poklidnou atmosféru.

Pán Tvorstva - 03. března 2007 17:18

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Rudého mora jsi zanechala samotného a pomalu, vyčerpaně hledáš vodu. Les je vlhký a příjemné stinný a bez Isaqvery nemusíš spěchat. Les je příjemnou změnou, veverky poskakují mezi stromy, v jejich korunách štěbetají ptáci. Hluboko v jeho nitru cítíš magii, která celý les ovládá. Připomíná ti rodný les a přesto je jiný. Tolik temných zákoutí a podivné magie, ale i čisté, neposkvrněné krásy. Tolik toužený odpočinek ti dodává energii a i přes hlad a žízeň se cítíš silněji. Po nějaké době, kdy už ani tak nehledáš vodu, ale spíš zdroj té vší krásy, se objevuje Isaqvera s tlamou ještě od krve.

Pán Tvorstva - 03. března 2007 17:22

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro S úsměvem na šupinaté tváři zjišťuješ, že kromě přelomených kostí a vazu je vlk neposkvrněn. Rychle, snad aby ti mrtvola neutekla se pouštíš do vlčího těla. Zdechlina není více než půl dne stará a mrchožrouti mají zřejmě jinou práci. Tvé tělo se naplňuje novou silou, mysl se uklidňuje. Netrvalo ti příliš dlouho, než si spořádala celého vlka, a kdybys mohla, ráda si dáš dalšího, avšak nehodláš nechávat o samotě lidský doprovod. Mlsně se olízneš a vydáváš se zpět ve svých stopách. Nedaleko od míst, kde jsi skupinu zanechala jde Ardemis.

Ardemis - 04. března 2007 17:24
	soukromá zpráva od Ardemis pro "aa - vidím že sis dobře pochutnala..." Pronesu k Isaqveře, která se opět oběvila, aniž bych se na ni déle zadívala. "Budeme zase pokračovat dál?" zeptám se obezřetně, kdyby náhodou neměla dobrou náladu. Dál hledím do hlubin lesa s podivným klidem a harmoníí. Táhne mně to tam, je to jako nějaká prastará magie, možná že to je magie... a je nádherně uklidňující.

Isaqvera Strážkyně - 05. března 2007 15:16

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Jídlo mi očividně zpravilo náladu a dokonce tě obdaruji křivým úsměvem. Ano, ale asi pomalu poletím nad stromy, někdy bych se nemusela vlézt mezi stromy. Kdyby se něco dělo hned mě zavolejte myšlenkou, i kdyby jste měli sebemenší tušení, že je něco špatně! Jen co to dořeknu se začnu zmateně rozhlížet. Kde je Rudý mor?! Zorničky se mi prudce rozšíří a já celá ztuhnu. Čekám cokoliv, přepadení ze zálohy, zběsilý útok…

Pán Tvorstva - 17. března 2007 11:44

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Nehybně stojíte čekaje na jakýkoliv pošetilý pokus od Rudého mora, avšak vaše čekání přeruší pohyb z hlubin lesa. Mezi stromy se objeví malý drak. Deset stop vysoký drak se k vám blíží s chladným klidem. Oproti ostatním drakům, které jste doposud potkali, je drobný, stěží by unesl jakéhokoliv člověka. Drobný hrudník se ladně protahuje mezi stromy, s pod svalnatých tlap není slyšet žádné lámání větviček, ani šustění listí. Smaragdové šupiny se ve slunci lesknou jako drahé kameny na hrudi šlechtičny. Blánovitá křídla má složené a přitisknutá k pružnému tělu. Dlouhou tlamu má zdobenou krátkými jako břitvy ostrými zuby. Z kostí nad očima vyrůstají dva ostré ostny bílé stejně jako zuby v pootevřené tlamě. Ohnivě zbarvené oči si vás obezřetně prohlížejí. Na tři sáhy od vás se zastavil. Jeho pohled se zaměřil na Ardemis a teprve po hodné chvíli se podíval na Isaqveru. Vaše návštěva je dosti neočekávaná, Strážkyně. A tvá skupina ne tak početná, jak se od počátku tvrdilo. Mé jméno je Akru el inela, přesto stačí Akru. Promluví drak jemným ženským hlasem. Její přízvuk je naprosto dokonalý ve srovnáním s jinými draky. Hladce zvládá lidská slova bez jakýchkoliv obtíží či se soustředěním.

Pán Tvorstva - 17. března 2007 11:44

soukromá zpráva od Pán Tvorstva pro Nehybně stojíte čekaje na jakýkoliv pošetilý pokus od Rudého mora, avšak vaše čekání přeruší pohyb z hlubin lesa. Mezi stromy se objeví malý drak. Deset stop vysoký drak se k vám blíží s chladným klidem. Oproti ostatním drakům, které jste doposud potkali, je drobný, stěží by unesl jakéhokoliv člověka. Drobný hrudník se ladně protahuje mezi stromy, s pod svalnatých tlap není slyšet žádné lámání větviček, ani šustění listí. Smaragdové šupiny se ve slunci lesknou jako drahé kameny na hrudi šlechtičny. Blánovitá křídla má složené a přitisknutá k pružnému tělu. Dlouhou tlamu má zdobenou krátkými jako břitvy ostrými zuby. Z kostí nad očima vyrůstají dva ostré ostny bílé stejně jako zuby v pootevřené tlamě. Ohnivě zbarvené oči si vás obezřetně prohlížejí. Na tři sáhy od vás se zastavil. Jeho pohled se zaměřil na Ardemis a teprve po hodné chvíli se podíval na Isaqveru. Vaše návštěva je dosti neočekávaná, Strážkyně. A tvá skupina ne tak početná, jak se od počátku tvrdilo. Mé jméno je Akru el inela, přesto stačí Akru. Promluví drak jemným ženským hlasem. Její přízvuk je naprosto dokonalý ve srovnáním s jinými draky. Hladce zvládá lidská slova bez jakýchkoliv obtíží či se soustředěním.

Riviera - 20. března 2007 18:43

soukromá zpráva od Riviera pro ,,Doháje se všema do háje s touhle situcí...no nic Boltis tu není..je tu jen věž...hmm vrátit se znamená udělat ze se blbce...hmm.. ale mám jinou možnost?" Znovu obejdu věž dokola a se stejným výsledkem... ,,tohle mě vážně štve ne nic vrátím se" Otočím se a naštvaně ofrknu..a hledám nejbližšího člověka ke kterému příjdu a mluvím scela klidně. ,,Ehm vážený pane nevíte náhodou jak bych se mohl dostat za Boltisem?" snažím se zůstat v pozoru tak abych si všiml blížícího se nebezpečí.

Isaqvera Strážkyně - 21. března 2007 11:15

soukromá zpráva od Isaqvera Strážkyně pro Když vidím přicházet lesního draka, ztuhnu. Dojde mi totiž, že procházím cizím územím bez předchozí žádosti. V těžkých dobách hrdlení zločin. Považuje se dnešní doba za těžkou? Už celkem mírný hlas dračice mi napovídá o taktnosti a shovívavosti, kterou ke mně projevuje. K nám. Bez váhání pokleknu dračím způsobem. Tedy skloním hlavu tak, že odhalím slabé místo, kde se spojuje krk s hlavou a lehnu si na přední nohy. Ocas držím u země. Tobě pošlu jedinou myšlenku Klaň se a doufej, že nás nezabijí! A raději nemluv! Pak s pohledem stále upřeným do země promluvím, značně nervózní a taky proto nelidsky syčící. Poníženě sssse omlouváme sssstrážce lesních hranic Akru el inela za vniknutí na území zelených. Ale naššše cesta je ssstrastiplná a proto jsme i nyní jen dvě. Ssssspěcháme na ssever a naše zdržení začíná být neúnosssné. Navíc jsme v těchto lesssssích ztratili orka, který by pravděpodobně měl být jeden z vyvolených. Žádám tě, pro sssslužbu císsaři i všem našeho druhu, najdi našeho druha a proveď násss tímto lesem nejrychlejší cesssstou, abychom ssspatřili ssseverní pobřeží sss mořem bičujícím jeho břehy. I když domluvím stále nevzhlédnu. Čekám na odpověď dračice.

Ardemis - 25. března 2007 14:54

soukromá zpráva od Ardemis pro Pomalu se ukloním a pak se zase narovnám. Upřeně koukám na nového draka. Vypadá to jako bych ztuhla, přesto se cítím narosto uvoněně a bez jakéhokoli stresu. "Rudý mor zůstal někde před lesem, pak už jsem ho neviděla..." podotknu polohlasně k Isaqveře aniž bych se na ni podívala. Myslím že už ho nenajdem... pomyslím si v duchu a chvíli mám nutkání to říct nahlas, ale přemůžu se, nechci moc brzo sýčkovat. Klidně vyčkávám na reakci Akru na Isaqveřin proslov.

DTL (správce jeskyní) - 03. května 2007 10:27

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick DTL - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili - nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni - ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, DTL