Andor.cz - online Dračí doupě

Drakobijci, už to jak se jim říká z nich dělá něco zvláštního. Tento příběh stejně starý jako dračí rod. Všechno začalo když první draci, predátoři bez přirozených nepřátel, se rozhodly napadnout vesnici. Slovo drakobijec vzniklo s prvním zabitím draka. Do té doby uběhlo mnoho let, kdy drakobijci vynalézaly další a další způsoby jak draka zabít. Nejosvědčenějším prostředkem byly zbraně vykované v dračím dechu. Takový zbraně byly schopný prorazit dračí kůži. V době kdy se odehrává tento příběh jsou oni drakobijci velice vzácní. Nikdo totiž neví kde zrovna poslední z nich jsou a jestli vůbec ještě nějaký sou. Vy, ať už jste elfové, lidé, trpaslíci ba dokonce i skřeti, jste se právě dozvěděli že vaši předkové byli drakobijci a ve vašich žilách koluje krev vašich předků. Rozhodly jste se stát stejně slavní jako vaši předci. Ale vše má, zdá se, veliký háček. Musíte někde sehnat zbroje a zbraně kterými budete zabíjet draky. Taky budete muset někde sehnat někoho kdo by vás tomu všemu naučil. Vašimi nepřáteli zakrátko budou snad jen draci, ale může se stát že skončíte jako mnozí údajní dobrodruzi, hned v další vesnici.

Nolofinvë Eärfalas:
Již dlouho si byl na cestě, dnes nad ránej jsi došel do věhlasné strážní věže, co tě ale překvapilo, bylo to že to nebyla věž, ale spáleniště. Ihned ses zděsil co se tam stalo, když ještě před týdnem co si vyšel z jednej vesnice, tam dorazil posel s dobrýma zprávama. Když dorazíš k rujnám a k spláleništi tak tam najdeš dokonale ohořelé kosti. Procházíš spáleniště a najdeš jednoho co snad ještě chvylku vydržel. Unaveně na tebe mával a když si k němu došel tak sýpavě říká: ,, Je dobře, že si tu,.... Já....Já..., nedokázaly sme to ubránit, bylo to strašné.... Draci...." zasýpe a pak se dlouho přemáhá k dalšim slovům: ,,Slib že nás pomstíš, slib mi to...." kopuká na tebe a je vydět že už dlouho nevydrží.


Gratchus:
Už zase se ti povedlo tvoje řemeslo, ale dlouho tě naháněly, naštěstí však nechytily. Niní si ve svém provyzornim ukrytu prohlížíš svou kořist. Nezdá se ti moc bohatá, ale v tejhle ponurej době je to výc než dost na týdení přežití. Náhle na vchod do tvýho ukrytu něco bouchne. Kyž se deš podívat co, tak zjistíš e je to šíp se vzkazem: Výme o tobě, máme pro tebe práci, určitě budeš chtít víc než uneseš, ale buď přídeš na planinu ke kameni, nebo už ti nedám další informace. Určitě bys nechtěl aby se někdo dozvěděl jak se snažíš přežít. pod tim je jen vlčí stopa ( znak tvýho ochránce, pro kterýho pracuješ.

Bernard:
,,Ach, ano, mladý pán, určitě je dobrý lovec." řekne posměšně tvůj společník v hospodě, a napije se piva. ,, Váš otec, buď mu země lehká, mě řekl ať vám v tento den dám tento list." řekne a podává ti pergamen s pečetí. Ty ji netrpělivě rozlomíš a začneš číst dlouhý dopis. Ve kterym tvůj otec píše o vašem rodu a dokonce se zmíní že máš v sobě trochu víc než panskou krev. ,,Ano, váš Děd byl, on byl velice vážený drakobijce. A vy, pane, máte v těle jeho krev. Dlouho sem čekal na tuto dobu, moje služba bude za nedlouho končit a mojí poslední poviností je aby se z vás stal následovník svého jména. Určitě ste slyšel o dracích. V poslední době se trochu rozmohly a vy ste nejmaldší a na vás je udržet rodinou čest. A váš otec chtěl aby ste se stal pánem domu, ale prvně musíte skolit a přinýst dračí hlavu. To je jedinou podmínkou. Pokud by ste se prohlašoval za pána bez této maličké relikvie, sou na dvoře někteří co sou vycviočení aby vás...." řekne a po posledních slovech udělá prstem čáru pod krkem.

Blady:

,, Tak už nás fakt vopustíš malej Wille? Určitě by s tebe byl dobrej pirát. Černá Sépie je nejlepší loď co kdy tahle suchozemská chátra kdy vyděla." řekne Kapitán Černovousej Bill když tě vysazujou na pevnině. ,, Jo malem bych zapoměl, tohle je tvoje a bejt tebou se vyhejbám putikám v přístavu,m cou tam stráže." řekne a k nohám ti hodí lodní vak a kus nějakýho vzkazu. Ten si přečtěš a na něm je jenom jmeno Algamir de Misty. ,, Prej ho máš najít až ti bude Dvacet vosm. A to ti teď je. Ten starej blázen bydlí někde ve vnitrozemí, víc nevym." zavolá na tebe ještě Bill a jeho černá loď odplouvá z přístavu a jen pár pirátů ti ještě zamává a pak se dál věnuje svý práci na lodi. Stojíš bosej na suchej zemi v přístavišti San Mortes, je to menší přístav navýchodní zátoce. Přístavní městečko není nijak velký, ale je tady dost hospod a taky překupníků.

Oxidar:

Dlouhé bloudění, tak by se dalo nazvat to co si právě absovoval. Než si došel sem do vesnice na východu, Zdá se že je tu docela rušno, v davu se tu plete mnoho ras a jak vydíš najdeš i pár elfů, ale hlavně sou tu lidi, dokonce i vlajka není elfí, na ní je na modrym pozadí skříženej trojzubec a šavle. Nevýš kde právě si, ale vane tu mořský vítr. Hned před tebou je na seb namačkanejch několik budov, obchodů, hospod a skladů je tu snad víc než v trpasluji. Stojíš u malej kamenej brány a po dlouhej době seš vyprahlej, ale ne že by si dlouho nepil, spíš je to nedostatkem piva, už si ho neměl nejmíň pět let, ne li dýl.

Na spáleništi

Co mu mám jen říct? Nevím přesně co se tady stalo a proč? Nemůžu mu něco slíbit a pak své slovo nedodržet.
držím ho v náručí a dívám se starostlivě a nepřekvapivě do jeho očí. Hlavou se mi honí myšlenky. Nakonec odpovím: ,, Sjednám spravedlost. To ti slibuji. Indolya ná ve ráva.Axor cotumolmavar ilcuvar anaressë.Namárië V překladu to znamená. Máš lví srdce. Kosti našich nepřátel se budou lesknout na slunci. sbohem.
Položím je zpět na zem a pomalu zamyšlen odcházím. Projdu toto místo, jestli někde nenajdu nějakou stopu, či věk která by mi mohla něčím pomoci.

Cesta

Ach, můj bože. To snad nikdy neskončí.
Zase se stmívá a já pořád bloudím krajem ve snaze najít jakýkoli náznak civilizace. Mé „bloudění“ trvá již několik dní. Ne, že bych za tu dobu žádnou vesnici či město nenašel, ba naopak, bylo jich opravdu hodně. Ovšem nesplňovali jisté kritérium: byly plné elfů. A to byl, s ohledem na mou minulost, velký problém.
Měl bych se utábořit dřív, než padne tma pomyslím si a sundám si z ramene tornu.
Náhle však v dálce spatřím světla. Je to sice daleko, ale tuším, že se tam rozkládá nějaká vesnice. Hodím si tornu zpět na záda a svižným krokem zamířím ke zdroji onoho světla.

Jsem mírně obtloustlý, asi 148 cm vysoký trpaslík s dlouhými černými vlasy, černým plnovousem sahajícím až k břichu a poměrně vypracovaným svalstvem. Na sobě zpravidla nosím hnědé plátěné kalhoty a bílou košili, přes kterou mám přehozenou hnědou koženou vestu. Za opaskem nosím svou milovanou sekeru a přes rameno mám zavěšenou menší tornu. Na těle mám nesčetné množství jizev, z toho nejvýraznější (z těch, co nejsou skryté) se nachází pod okem a patrně se jedná o pořádný škrábanec.

V půli cesty se zarazím.
Co když je to další elfská osada?
Pokračuji v cestě, ale tentokrát pomaleji a mnohem ostražitěji.
Když se dostanu až k malé kamenné vstupní bráně, zjistím, že jsem konečně u cíle: nikde v dohledu žádný elf.
Konečně! zaraduji se v duchu.
Slaný mořský vzduch mi napovídá, že se vesnička nachází na pobřeží.

Při vstupu do města se příliš nerozhlížím, ani nerozmýšlím, a zamířím rovnou k nejbližší hospodě.
Pivo, pivo ...

V hostinci

Sedím u stolu v rudé tunice – ve splývajícím plášti se znakem svého řádu na prsou (10 u špičky zkřížených mečů, rukovětmi nahoru symbolizující Rytířské desatero zásad řádu Matra) s kápí, v plátěných těsných černých kalhotách s hnědým koženým opaskem za nímž je zastrčený tesák a tmavě hnědých kožených botách. Vedle sebe mám na zemi položený svůj vak a kovanou hůl. Usrkávám bílého vína, co mi před chvílí přinesl hostinský a hledím do dopisu, který jsem před chvílí dostal od muže vedle mne a poslouchám jeho slova. Ponuré světlo v místnosti osvětluje můj oválný obličej, hladce oholenou tvář a krátké hnědé hrubé vlasy.

Jen co muž domluví a já dočtu to psaní, tak se podívám po svém společníkovy mýma hnědýma očima a pravím zřetelně a důrazně: “ Přání mého otce je pro mne svaté, vždy budu hájit dobrou pověst rodu! K tomu jsem byl vychováván od útlého věku rodinou v Ronii a později i mým učitelem panem Soreem z Avelore a Řádem rytířů Matra. Skolím tu dračí bestii a přinesu její hlavu! "

,,Zatracenej Ušák, kdyby si neválel zadek ve zlatě, který sem mu převážně vydělal já, tak by neřek ani popel." zanadávám a vylomik šíp ze dřeva. Pak si odplivnu a hodim přes sebe hnědej plášť. Vydám se na mítinu, kde je velkej balvan. Sdenu si pod kámen a rozhlížim se jestly nespatřim někde toho vydřiducha. ,,Tak kde se fláká, říká abych hned přišel a pak se na mě zvysoka....." znovu se rozhlídnu na vechny strany a znovu si odplyvnu. Stejna se budou hodit, nejspíš mu dám brzo vale a vypadnu z tohodle schudlýho kraje. Výdělek už není co dřív. Vokusim štěstí někde jinde, ptřeba přímo v panskejch sídlech. pomyslim si a začnu kopat do malejch kamínků.

Nolofinvë Eärfalas:

Na spáleništi nenajdeš nic užitečnýho, většina věcí je buď na uhel a nebo roztavená do kaluží. Našel si ale u jednej spáleniny malou truhličku a nějaký starý elfí runy. Podle všeho satrobylá forma písma, nedokážeš to přeložit. Ale truhlička není nijak zdobená, dubová a kovanym zámkem. Je ti dovný že všude okolo je všechno spálený, ale truhlička je bez poškození.

Oxidar:

Hostinec není nijak udržovanej, hrubý dřevěný stoly, zakouřená mísnost, akorát pul vypadá urdžovaně. Za pultem je dokonce vysoká postava se zelenou kůží a dvouma zlatejma kroužkama, jeden má v uchu a druhej v nose. Za pultem sou dva obrovský sudy a je na nich něco naškrábanýho. ,,Co si dáte vy tam." zahromuje na tebe a podle přízvuku vypadá na horala.

Blady:

( příspěvek předělat, hrubě porušuje pravydlo č. 5 odstavce co nechci )

Bernard:

,,To nebude ak lehký, mladej pane, Je mnoho takovejch co sy myslely jako vy a dneska je znich jen hromádka popele. Bude potřebovat další vícvyk a taky lepší zbraně. Kováři co sou e městě by nedokázaly vykovat zbraň co by pronikla dačí kůží, je sice silná pět palců, ale kov se vo ně láme jako by to byla voda." řekne stařík a ty si teprve všimneš že mu může bejt tak padesát.

Gratchus:

,,Na někoho, kdo si žije docela dobře na to kdo je si moc troufáš. Kolikrát sem tě vytáhl z maléru a jediný co sem za to dostal bylo to že si se dostal do dalšího." řekne kdosi nad tebou. Zvedneš hlavu a uvydíš nad sebou na kameni sedět tvýho ochránce. ,,Ani teď ti neřeknu jak sem se sem dostal. Nicméně sem slyšel že chceš víc práce a že už tě nebaví pro mě pracovat. Běž si teda, běž, žij si na svoji pěst, ale budeš zapomenutej dřív než naposled vydechneš. Jako bych tě neznal. Hele, poslední co pro tebe mám je rada. Dračí poklad, co ty na to? Zvládneš to a budeš slavnější než samotnej Bartolius de Misty." ( Batroloměj byl jeden s prvních drakobijců )

,,Co ty víš o tom co já chci, ale sláva je pro mě dobrá věc, už tak mám dost přídomků v tomhle kraji." řeknu a znovu si odplivnu, ale směrem ke kameni. ,,Cos říkal vo tom dračim pokladu? Chceš snad abych byl jako ti rádoby frajerský hrdinové co vyžerou vesnici a pak když maj táhnout na draka zmizej?!" doslova svůj hlas stupňuju s každym slovem až do křiku. ,,Bez pořádnýho vybavení by to bylo vo hubu. Peníze, všechno chce peníze, dokonce i nějakej vícvyk by se hodil. Dobrá, řekni mě víc vo tom dračim pokladu, uvydim jak se rozmyslim a pokud přijmu, bude to poslední věc co pro tebe dělám, je ti to jasný?" řeknu troufale, protože pro něj znamenám většinu jeho majetku, nebo tak si to aspoň myslim.

Město San - Mortes - Molo

Pohlédnu vzhůru na kapitána a usměji se. Je velmi příjemné slyšet taková slova jako, že bych byl dobrej pirát. Proto mu řeknu „Jo život je hořkej, a vám jistě bude ještě dlouho dobře. I beze mne. Každopádně se mějte krásně Bille. A ať ti malej Kar nedělá potíže jinak ho sám seřežu!Jo no to máte sakra recht, že Černá sépie je ta nejlepší. A ta suchozemská chátra nic vědět ani nemůže. Vděčím vám za hodně kapitáne. Sbohem příteli a kapitáne!“ Když chytím lístek, jenž mi hodil kapitán, nemohu si nevšimnout podivného rukopisu. Opravdu zajímavé. Ve dvaceti vosmi jít za tím chlapem. Má pro mne snad nevěstu nebo prachy? Když se ale chci zeptat kapitána Billa na tuto otázku, loď už je moc daleko. „No nic. Všecko se dozvím.“ Dále už jen pozoruji pomalu odplouvající loď. Dívám se k horizontu dlouhu. Loď se pomalu vzdaluje. Stále pozoruji ty bílé mnohokrát zaplátované plachty.Slunce se zatím neukazuje, možná je to kvůli té odporné šedivé klenbě na obloze. Nicméně nevypadá to, že by chtělo začít pršet. Možná to vítr rozežene.

Vítr mi čechrá moje dlouhé vlasy. Přemýšlím nad dopisem i nad svou budoucností. Jo kapitáne. Bylo to sakra krásný. I ty výprasky, i ty eskapády co jsme zažily. Nezapomenu na ty léta. Nezapomenu na řeči, co jsme měli u vína. Na lodi sem setsakra dlouho sloužil. Vlastně si nepamatuji dětství. Každopádně je posádka i díky mne spolehlivější a přesnější. Konečně se otočím. Pohlédnu k ulícím města. V tuto dobu nejsou ulice moc frekventované. Přecijen mne nemohla pirátská loď vysadit později než brzy ráno. Ještě před úsvitem. Tak a teď jsem i já suchozemská krysa. Loď pro mne sice není cizí, a něco jsem se už naučil. I kapitán mne sakra moh odměnit víc. 8 zlatek není moc. No vystačím si. To mám za ty chvilky s flaškou, nebo s nějákou ženskou. Víc bylo těch nájemných šlapek, než ukořistěných otrokyň. Za to ale s otrokyněmi byla alespoň špása.
Doplním poslední myšlenky a naposled se otočím k mému domovu. K moři. Podvědomím smeknutím trojhraného klobouku, který se u nás tak ujal dávám poslední sbohem a seberu svůj vak. Jako vždy, když jej neopatrně vezmu, dají o sobě vědět díry.

No jo příteli. Moc toho neneseš, ale přesto mi praskáš. Tebe mám vlastně už od dětství. Zažili jsme mnoho. Třeba ta historka, jak jsem opil Verinejského prince, tak, že se nechtěl vrátit k papínkovi, a radši zůstat u nás. No jo ale to výkupný jsme tehdá potřebovali. Tak pojďme.

Přehodím si pytel a vyšlápnu do města. Hned po pár krocích se ozve moje koleno. „Na chůzi už sakra nejsem zvklej.“ Řeknu si pro sebe. A pomalu koleno rozhýbu. Je mi jasné, že si budu muset na zemi chvíli zvykat. Je to smutné, když si vzpomenu, proč jsem odtamtud vlastně odešel. Jen a jen kvůli touze poznat více. Ale tahle touha mne pronásledovala vždy. Chtěl jsem se naučit mnoho věcí, o kterých kapitán neměl ani tušení. A proto jsem byl vybídnut zkusit štěstí na souši. Teď toho lituji. Vrátil bych se na loď a klidně drhnul podlahy. „Tak se dej do pořádku!“
Zahrnu koleno další várkou pohybu. Když jsem zase fit rozkoukávám se. Bill mi říkal, že jsou tu hospody a překupníci, ale já si tu nepamatuji téměř nic. Byl jsem malej, když jsme tu byli naposled. Když udělám dalších několik kroků potkám to, co zde zanechal nějáký kůň.
„U poseidóna. Tohle by se mi na moři nestalo. První chvíle na souši a já šlápnu do hovna od koňské chamradi aspoň že je sucho. V opačném případě by mne ten koňskej hnus štval víc!“

zase utrousím. Pak hledám první vývěsní ceduli, která oznamuje snadnej korbel piva a trochu teplý polívky.

V hostinci

Dále pokračuji v rozhovoru s mým spolusedícím: “Ano, samozřejmě jsem si vědom, že musím získat ještě hodně zkušeností a dobrou výbavu. Vím, že draka neumlátím kovanou holí a hlavu mu neupižlám tesákem. Takto to vskutku nepůjde. Ukážu tento dopis mému mistru Soreovi, příteli mého otce a požádám jej o zaměření výuky na draky a boj s nimi. Nejsem jist, zda na draka bude stačit náš rodový meč, který má v úschově můj mistr.“

Na spáleništi

Procházím se po spáleništi a svým pátravám ohledem zkoumám každou věc, která by mohla být nějak zachovaná. Je to strašný pohled na všechna ta spálená těla. vidím holčičku jak drží v kaluži svou spálenou panenku. A nějakou ženu která ji drží kolem pasu jako by ji chtěla ochránit.Zabolí mě u srdce. Vzpomenu si na svojí matku. Jak ta určitě umírala s bolestí v srdci co se mnou bude. Cítím stud za tento svět, jak přežívají jen ti nejsilnější a slabí musí zemřít. Kde jsme so to dostali. Skončí to někdy? V tom mi padne zrak na dřevěnou truhlu, která není vůbec spálená. Jako by ji zde někdo přinesl až po všem tom zabíjení a požáru. Vezmu ji do ruky.
Vážně zvláštní.... truhla která neshoří. Už jsem slyšel o něčem takovém. Že by to bylo nějak chráněno kouzlem? A nebo prostě nehořlavé dřevo se vzácného stromu? Ať tak či onak, někomu na tom muselo záležet. Když to ochránil před drakem. Zkusím se zeptat svého otce.
Jak si doprohlížím truhlu, ani se neodvažuji ji otevřít. Cítím k ní nějaký respekt. Mnohaletá zkušenost mi říká ,že otevřít tuto věc nemusí dopadnout dobře. Po svých úvahách se rozhodnu navštívit svého otce. (nevlastní, otec ). Naposledy se kouknu za sebe a jdu do svého rodiště. Už jsem tam nebyl dlouho let.

Hostinec

Tady je to podle mýho gusta
Rozhlédnu se po sice nepříliš vábném, avšak pro mě poměrně útulném, hostinci. Vždyť podobně vypadal každej druhej pajzl v mém rodném kraji. Při vzpomínce na domov mě zaplaví vlna smutku. Z přemýšlení mě vytrhne až drsný hlas hostinského.

„Já si dám pivo.“ odpovím mu a sednu si k nejbližšímu volnému stolu. Pokud tam žádný takový stůl není, zkusím požádat někoho, kdo sedí u poloprázdného stolu, zda bych si mohl přisednout. Pak už jen čekám, až mi hostinský donese, mnou velmi oblíbený, chmelový nektar. Mezitím se rozhlížím kolem sebe a sleduju, kdo všechno dnes do hostince zavítal.

Gratchus:

,,Vo tom dačim doupěti? Jak myslíš že dlačí doupě vypadá? Nikdo kdo tam vešel se ještě nevrátil. Ale budeš potřebovat nějaký vybavení a taky vícvik. Vezmi si tohle, a pokud to nebude stačit, tak výš jak si vydělat, nebo snad ne?" řekne a k nohám ti hodí váček s padesáti zlaťáky. ,,V tomhle městě by tě nikdo nevycvičil, ale zkus klášter Ner thas. Na severní straně Morgunských převisů." pak ti hodí ještě základní mapu jak se tam dostat a pak když se na ni podívš a vydíš základní náčrt udolí a kopců. Když se podíváš zase nahoru, tak tam nikdo není.

Blady:

Hned jak šlápneš do koblihu, kterej je vobalenej slámou, tak si všimneš docela hezkej holky vysojej vo trochu víc než ty s zrzavejma vlasama, v šatech který začínaj těsně nad prsy a končej těsně nad kolenama, šaty sou rudý s bělostnejma krajkama a s vyšitym vzorem. ženština má střevíce vo nekolik čísel větší a patrně nejsou ani její. Nic jinýho než usmát se na ni tě nenapadne, ale když se ona usměje, tak má dokonale prohnilý zuby, napůl vymlácený. Nad levym prsem má pihu a nad druhym vypálenou značku N. Radši jdeš dál. Na ulici se moc lidí nepovaluju, ze zděnýho domlu na lev vychází obtloustlý muž ve špinavej lněnej košily s volnejma rukávama a s dírou na prsou, kolem díry je vydět zaschlá krev. Muž má na sobě i hnědý kalhoty se záplatama. Muž Udělá pár kroků a vodplivne si. Pak dojde k hrubímu pultu a odněkud zpoza pultu začne vytahovat a vystavovat svoje zboží. Převážně sou to zatuchlí ryby snad z předešlího dne. Na ceduli nad hlavo je zřejmý že prodává čerstvý ryby, což se ti nezdá. Z dřevěnýho domu naproti vyjnese postarší žena ven hrubou dřevěnou ceduly s nějakym znakem, žena má na sobě dlouhý fialový šaty a na hlavě starobylej klobouk se sítkou přes obličej. Na ceduli před domem je vysekaná ruka třímající kouli. Jdeš dál. Mijíš několik obchůdků s všemožnejma věcima o většině z nich nemáš valný mínění, vypadá to že tu je nožíř, pak tam tam najdeš konečně hospodu. Na zelenym vývěsnim štítem je korbel piva s skřížený dýky. Před hospodou stojí hubený urostlý muž ve vlněnej košily a vázáním, přes tu má koženou vestu a taky kožený kalhoty. Jednou nohu má na nějakym vožralim pobudovy, kterej na sobě nemá skoro nic, jenom červený podvlíkačky. Muž nad nim mává díkou, podobné té na vívěsní tabuli.

Bernard:

,,Ani rodovej meč by neprošel jejich kůží. No měly bysme vyrazit, pokud tu nechcete ochutnat zdejší kuchyni. Vařej tu totiž z..."stařík se rozhlídne a prstem naznačí aby ses přiblížil. ,,Vařej tady z krysího masa, patrně napadenýho dýmějovym morem." stařík se usměje. Pak vstane. Pro dnešek si vybral lněnou košily a černý kalhoty, který sou mu poněkud volnější. Od svýho příchodu ses ještě nerozhlídl. A tak se rozhodneš učinit to teď. Krom vašeho je tu ještě deset stolů, Pak sou tam starý začouzený lavyce a stolky u kterejch sedávej chudinskýho původu. Není tu ani pult pro barmana, toho si všimneš že vychází z dveřích. Má na sobě podivnou zástěru s kapsou a žlutý kožený kalhoty. Nemá na sobě žádnou košily a je dosti svalnatej. V hospodě nikdo nesedí. Hospodskej se došourá až k vám. ,,Dáte si ještě něco ke snídani pánové?" zeptá si a prohrábne si mastný vlasy.

Nolofinvë Eärfalas:

Polední slunce ti svítí do zad, cestuješ pomalu, protože nemáš koně. Jedš přes palouk a za zády máš spáleniště. Mineš i několik polí než je slunce vysoko. Konečně se dostaneš k okraji lesa. Les je podivně tichej, neslyšíš žádnej zpěv ptáků. Je ti to až podivný. Vstoupíš do lesa a dáváš pozor na podrost. Asi hodinu jdeš lesní pěšinou až přijdeš k menšímu mostku přes řeknu. Ten přejdeš a všimneš si že ve vpdě není ani jedna ryba. Jdeš dál, ale stále nevydíš žádný známky života okolo. Dojdeš až k posledním stromům před mítinou. Ani ne sto metrů před tebou se rozprostírá osada, kde žije tvůj nevlastní otec. I vesnice je poměrně klidná, až nezvykle klidná na to kolik je tu domků. Všechny sou hojně zdobený řezbama a pestrejma barvama.


Oxidar:

V putice je dosti ponuro, špinavejma oknama sem neproudí žádný raní světlo. Najdeš volnej stůl v rohu, všude jinde je plno. Tenhle stůl, ale není jako ostatní hrubý stoly. Tenhle je jemně přebroušenej. Na desce je dokonce nějakej rudej znak. Z tvýho místa připomíná symbol orla, ale když se na něj podíváš z jinýho uhlu vydíš medvěda. Hostinskej ti přinese pivo a dívá se na tebe jinak než když si vešeel do hospody. ,,Eště něco si pán bude přát?" řekne a dbá aby se stolu pokudmožno nedotkl.

Rud:

Po dlouhej době si se rozhodl že začneš znova putovat. Přecházel si několik větrnejch plání a minul si několim vesniček, kde pro tebe neměli žádnou práci. Všichni se ti zdály jako by měly strach, ale ne z tebe. Po pár dní putování přes kopce a doliny plné chysokých trav ses dostal ka jakémusi domu uprostřed kopce, pomyslíš si že tam žije nějakej poustevník. Jeho domek je ze skládanejch kamenů, žádný pojivo, jen vlastní vahou spojený. Střechu tvoří Otepy suchej trávy zatížený většíma kamenama. Před domkem stojí kotlík a vře v něm voda. Z kotlíku stoupá zelenej kouř. Tebe zaujme znak na dveřích, je rudej a snad vypálenej přímo do dřeva. Znak připomíná nějaký zvíře s netopíříma křídlama a s tlamou ještěra. Takovej znak si ještě nevyděl. Uvnitř domu zaslechneš nějakej hluk, jako by tam, někdo chodil a něco hledal.

Adarena:

Tvoje učení v chrámu Ner thas pomalu končí. Zbívá ti jen několik měsíců služby v chrámě a bude z tebe právoplatná kněžka Rudýho kříže. Během svího působení si měla několik vydění a když si vyprávěla matce předsatvené o nějakym zelenym tvorovy, kterej příde prvně si myslela že máš jen horkost, ale pak ji napadlo že tvoje dřívější vydění se ukázala pravdivá. Dnes by tě měl čekat vícvik s holí a taky by si měla mít službu v knihovně, a jako vždicky si naplániješ že budeš studovat svytky. V klášteře spolu s tebou je jen dvacet nivicek, matka představená a asi pět mnichů. Kromě mnichů si nikdy si jiný muže nevyděla.

Chrám Ner Thas

Šla jsem k matce představené a měla jsem dotaz.

Nerada vás ruším matko představená ale zajimalo by mě kde bych našla ten výcvik holý a taky kdo ho učí.

Zeptala jsem se matky představené a čekala jsem co odpoví.

V hospodě

S hlavou přiblíženou k spolucedícímu staříkovi si letmo prohlížím lokál a šeptám mu se znechuceným výrazem na své tváři: „Fuj, to snad nemůže být ani pravda! Nubudu zde nic jíst. Nemám zájem, z krysího masa bych ještě chytit nějakou nemoc! Toto je ale hnusnej, špinavej pajzl! Snad se mě naskytne někde příležitost se lépe najíst.

Na chvíli se odmlčím. Zahledím se do své číše bílého vína. Po malé chvíli zvednu svou hlavu a důrazně pokračuji. Už to moje víno ani dopíjet nebudu, přešla mé na něj nějak chuť. Tak tedy vyrazíme! Jen si sbalím těch pár svých věcí a jsem připraven. Shýbnu se pro svůj vak, povstanu, dám si jej přes rameno, postavím svou okovanou hůl a uchopím ji za horní část. Odpovím zdvořile na otázku přicházejícímu hostinskému. „Ne, děkuji, už nic, budu odcházet.“

Na kopci - před chýší

orvna si cestu krátím přes kopec, když si na jehoúpatí všimnu prostého kamenného domu, zeskládaný jen z kamenů a bez oken(jak by je tam udělali když tam není pojivo :)
Zastavím se a pozorě si prohlédnu dům. Před domkem se povaluje staré harampádí a různý nepořádek. Vypadá to že tu dlouho nikdo nežil, ale před domem je Kotlík zavěšený ad ohněm a stoupáz něj zelená pára. Skrčím se do vysoké trávy ( Zřejmě bude neposekaná, když to je donedávna opuštěné ) a pozoruji domek. Všimnu si prostě zasazených dveří a všimnu si na nich nějakého znaku. Přimhouřímoči abych rozpoznal detaili, je to jakási ještěrka s netopíříma křídlama, navíc celá rudá.
Co to jako má být?!
Uslyším jak někdo v tom domě něco hledá a dělá při tom pěknej kravál. Napadne mě že to bude někdo kdosem asi moc nepatří, nějakej lapka nebo nějaký zlodejíček. Opatrně vytáhnu meč z pochvy a v přikrčení se přbližuji blíž k domu, opatrně abych nevydal žádný zvuk, který by mě mohl odhalit. Až jsem u domu čekámv bezpečné vzdálenosti a poslouchám.

Na cestě

Za spáleništěm se ani neohlédnu. Chci tím vzdát čest padlým duším. Jen přes rameno zjistím, že počasí je klidné jako by dodržovalo odstup odstup od místa kde se seběhla neslavná bitva.
Poupravím se ni zádech luk, a jdu si svou cestou. Jdu pomalu bedna mě tíží tím více čím více mám za sebou mil. Konečně se mi objevuje moje rodiště. ani nevím jak dlouho jsem zde nebyl. Tolik se za tu dobu událo. Tolik toho musím svému otci říct. A hlavně se musím zeptat jestli něco neví o drakovi a jejich zničující síle. Určitě mi poradí
U vesnice
Náhle mě z mých myšlenek, vytrhne udivující zkutečnost. Nikde není jediná živá duše. cítím napětí ve vzduchu. Instinktivně dám ruku na zem a nestražím své smysly. Něco tady nesedí. Ale nevím co. Tiše se přibližuji ke své rodné vesnici. Vytáhnu luk, a přiložím šíp. Nechci aby mě někdo překvapil. Hned jak spatřím vesnici, tak zpomalím tempo a vylezu do koruny stromu. Jen tak tiše sedím a vyčkávám jestli něco neuvidím. Po nějaké chvíli mi to připadne jako hloupý nápad. Tiše zase slezu a obcházím vesnici lesem s připraveným lukem. Pořád čekám co se bude dít.

,, Díky, ty jeden XXXXXX ." řeknu když už je pryč ( místo X má bejt nadávka, nevym jestly ji použít, ale radši touhle formou ). Pak se podívám ke svým nohám a zvednu váček a pečlivě si jej uschovám v tajnej kapse. Rozhlídnu se a zvednu ještě mapu. ,, Fakt výborný, podle tejhle čmáranice se tam mám dostat? Jak? Kde mám bejt já a bylo by lepší kdybys mě ukázal cestu." řeknu a pokusim se zorientovat na mapě a pokud se mě to povede vydám se na cestu.

Hostinec

„To je prozatím všechno.“
Všimnu si jeho náhlé změny chování. Podezřívavě se na něj podívám. Pak si znovu prohlédnu znak na stole a obhlédnu ještě celý stůl i zespoda. Přejedu rukou po jeho hladkém povrchu a zeptám se hostinského:
„Děje se něco? A co je to tu vůbec za znak? Tenhle stůl je nad něčím zvláštní?“

Před hostincem

Když procházím městem, začínám si uvědomovat, že než nějáké větší přístavní město je tohle zapadákov. Lidi tady zažívají své útrapy, stejně jako jinde. Konečně mé oči naleznou vývěsní štít hospody. Je už dost poškozen. Pak mne ovšem upoutá muž s dýkou. Měl bych se do tohohle vrhat? Netuším, zda ten muž není opilý a samozřejmě nevím, jak budou reagovat. No za zkoušku nic nedám.
Pohlédnu na muže a konečně promluvím. "Moc krásná dýka velebnej pane. Smím- li se ptát, co se děje, že tady s tasenou dýkou jednáte s člověkem, jenž je zřejmě neozbrojenej? Samozřejmě mi do toho nic není, jen mne napadlo, jestli nejste majitel hostince. Rád bych někde spočnul, ale neznám to tady. Hledám nějáký pokoj, a korbel dobrého piva! "

Postavím se bokem k muži, abych mu tak zbytečně nenabízel zásahovou plochu na což si musím dávat pozor. To už mi vtloukali do hlavy i na lodi. Neukazuj nikomu záda a hrudník, jinak dostaneš ránu, i když to nečekáš. Takto strategicky připraven k případnému útoku muže čekám na odpověď.

Adarena:

,,Není ti špatně mé dítě? Vždiť si zde víc jak pět let." řekne udiveně matka představená a jedna novicka se k tobě přiblíží ze zadu aby tě chytila kdyby se ti zamotala hlava. ,, Angeliko dnes jí budeš doprovázet, zdá se že se necítí nejlépe." řekne matka představená vřele k novicce. Ta jen něco špitne a pak se k tobě přidruží. ,,Tak kam půjdeme sestro? " řekne děvče a podle hlasu i obličeje vydíš že je jí sotva deset.

Bernard:

Hostinskej si něco zamumlá pro sebe a ty mu nerozumíš ani slovo. Tvuj společník na stůl položí dvě zlatky a vstane. Obejde stůl a postavýse mez tebe a hostinskýho. ,, Kůň bude za chvilku připraven pane." řekne a chytne tvoji židly aby ji trochu odstrčil od stolu. Tvuj společník pak začne mluvyt k hostinskýmu stejnou avšak tobě nesrozumitelnou řečí, plnou gest a rozmachů rukou. Hostinskej dokonce i dupne, ale tvůj společník pak rozhodí ruce a zamává s nima jako by to byly křídla a hostinskej pak odejde.

Rud:

Zvuky ustaly jakmile ses přiblížil za kotel, vevnbitř je naprostý ticho. Dokonce nevydíš ani pod dveřama žádnou sklulinku. Najednou se dveře rozletí dokořán a tebe udeří proud vody. ,,Já ti dám ty slepice jedna zvědavá, strkat nos do mýho domu." zahromuje kdosi uvnitř. Ty si však mezitim letěl dva metry dozadu a upustil si svůj meč, kterej se válí dosta daleko za tebou.

Nolofinvë Eärfalas:

Ve vesnici nikoho nevydíš. všude je naprostý ticho. Náhle kolem tebe prosviští šíp a zaboří se kousek za tebou do země. Po chvilce z vesnice přiletí ještě jeden, ale tentokrát se zaboří těsně před tvou špičkou bty. šíp nje vyroben z červenýho dřeva a má jasně zářiví letky ( jedna modrá, druhá žlutá a třeí sněhově bílá ). ty si uvědomíš že takovýhle šípy si dlouho nevyděl, ale že je používaly jna varovný vístřely aby nepřátelům ukázaly s kým nají tu čest. Podle tradice bys měl ten šíp vzít a s ním nad hlavou vyjít ven, pokud nechceš aby si pro tebe přišly oni.

Gratchus:

Cesta trvala asi dva týdny, ale konečně ses dostal pod úpatí hory. Většinu vesnic si musel projít v noci, protože takový jako ty mor rádi nevyděj. Vobčas si musel krást jdlo, ale dostal ses až sem. Před tebou se otevýrá víhled na skoro strmou horu s chrámem na vrcholku. Měly by tam bejt někde schody po kterejch by ses měl dostat nahoru. Ty sy našel a začal si stoupat. Vylezl si snad dva tisíce schodů a seš teprve v půlce, kde seis odpočinul a pak se vydal dál. Už ti zbívá jen několik desítek schodů a ty začínáš vydět chrám vytesanej přímo do skály.

Oxidar:

Na stole nic jinýho není, ze zdola taky ne. Hostinskej k tobě opět příde a opět zastaví kousek od desky stolu. ,,Tady u tohodle stolu sedávaly..... Sedávaly ti nejlepší a nejstatečnejší, napadá mě proč ste si sedl právě sem. Buď ste potomek lovců draků nebo neznalec a pak by vás....." řekne a ani nemusel dokončovat protože ti je jasný že by tě zabily za urážku.

Blady:

,,Do toho ti nic není ty čmuchale. Vevnitř ti daj pivo a nocleh, ale do toho co dělám já ti nic není, leda že bys chtěl bejt můj votrok." řekne muž tvrdě až ti naskočí husý kůže na zátylku.

Rodiuss:

Zase si musel odejít, další vesnice kde se ti nevedlo. A přece si říkals že tenktokrát ti ten pokus víde. Ještě jednou se ti před očima mihl zážitek kde si smíchával modrou tekutinu s červenou a pak si jen pamatuješ jak všude kolem byly plameny a tys letěl snad pět metrů do vzduchu, naštěstí si dopadl na seník, ale ten začal taky hořet. Teď se ti povedlo vyváznout jen se svojim prázdnym batohem a měšcem. Je ti jasný že musíš začít znova.

Vesnice

co se tu děje ?! Zapoměl snad kdo jsem? Vezmu šíp a zlomím jej nad hlavou. .,,Jsem Nolofinvë Eärfalas. Nehodlám odejít a chci vyjednávat. Nešel jsem zde takovou dálku abych hned odešel. Chci vidět svého otce jinak neodejdu. jsme přeci elfové, takže rozumné bytosti. dažaduji se tedy svého rodového práva vyjednávat s bratrskou dlohověkou krví´´. Poté si sednu na zem a čekám. ani se nepohnu a mám plně nastraženy smyly.

U hospody

Naskočí mi husí kůže. Ten muž asi nemá dobré úmysli s touto troskou. Jak ale na něj. Napadá mne jen jediný způsob. Ale vždy jsem byl dobrý manipulátor. Uvidíme, jak to půjde. Zkusíme, to co vyšlo vždycky.
"Dobrý muži, nemám zájem o to, stát se vašim otrokem. Právě naopak. Přemýšlel jsem, jestli právě tohoto muže nechcete prodat do otroctví. Jsem obchodník, a napadlo mne koupit tohoto muže. Samozřejmě se vám nemohu rovnat, a možná vypadám dost špatně. Ovšem, kdybyste cestoval na lodi, pochopil byste moji situaci.Peníze mám, o to se nebojte. Musím přece zase získat nějáký ty kšefty. A votroctví není špatnej nápad. I když napadlo mne, že bychom to mohli probrat u korbelu piva, pokud byste měl zájem. Tohohle si zatím přivažte!"
Chovám se nenuceně a se zájmem. Snažím se, aby mi na toto téma skočil. Využívám své přirozené inteligence, a snažím se ho odlehčit v jeho postoji. Snad to zabere. Kdyby ne, jeho pohyb s dýkou bude rychlí. Ovšem jeho slova jsou dost drmolivá. Nemohu soudit, nejsem člověk, jenž žije na souši. Může být naprosto střízlivý.
Stále stojím v dobře připravené strategické pozici. V pravé ruce třímám můj vak pln harampádí. Jsem připraven se s ním ohnat, pokud by zkusil zaútočit.

Kopec

Kryj se tak zakotlíkem, když v tom ten hluk přestane. Eh? Že by mě slyšel?
Ještě chvíli čekám a potom se rozhodnu opatrně se k domu přiblížit. V tom se dveře rozletí z rachotem dokořán a mě zasahuje jakýsi proud vody. Tohle sem vážně nečekal a tak sem pustil meč. Při dopadu na zem sem se udeřl do hlavy a zatemělo se mi. Slyším zdálky nějaká slova. Pochvíli se mi začne čistit zrak. "Uhh!" Chytnu si na hlavu a zjistím že mi teče krev. "Zatraceně..." Je mi nějak divně pokusím se vstát, zamotá se mi hlava a žuchnu se sebou znovu na zem. Cítím se jako bych vypil zpoustu piva. Rozhlížím se co mě praštilo, znova se mi zatmý a upadnu do bezvědomí.

Příspěvek Bernard:

Hospoda

Pozoruji prapodivný rozhovor hospodského a staříka. Jsem připraven a oznamuji: “Já počkám venku.” Nečekajíc na odpověď odcházím. Zamumlám u dveří: “Na shledanou.” Beru za kliku, otvírám, vyjdu ven a zase za sebou zavřu.

Sejmu si vak a položím si jej k nohám. Opřu se zády o hospodskou zeď. Pozoruji, co se děje na ulici, jaké je a bude asi počasí. Domy, pouliční ruch. Mohu tomu muži věřit, vždyť ho vůbec neznám. Jediný, čím se mi prokázal byt dopis, který prý dostal od otce, aby mi ho předal.Ten dopis byl určitě pravý. Musím si dát pozor, aby jsem nevlétl do nějaký léčky.

Klášter Ner Thas

Koukla jsem se udiveně vna matku představenou a pak na noviccku.

No sestro potřebovala bych jít na trénynk s holema.

Furt jsem myslela na to vidění toho démonského zeleného tvora.

A čekala jsem jak zareaguje sestra Angelka.

Moje postava: Jsem vysoké a štíhlé postavy,mám dlouhé černé vlasy.
Na sobě nosím oděv noviccky jinak u sebe nemám žádnou zbraň.

,,Tak tomuhle říkám pořádnej domov. Jak pošetilý, určitě budou říkat že to vytesaly do tej skály bohové. Belphégor by jim to tady zrujnoval za dobu jednoho nádechu." řeknu si sám pro sebe a znovu zastavim abych se vydejchal a nevypadal tak unaveně, ža vejdu. Odpočinu si tak deset minut ( pokud mě nikdo nevyruší ) a pak se vydám nahoru. Prohlídnu si vchod a zajímá mě výzdoiba a samozřejmě cokoliv co by se dalo sebrat. čekám jestly si mě někdo všimne ( podle mě by si zelenýho tvora mezi sebou měly všimnout, pokud tam někdo je )

Hostinec

Zajímavé
Zvednu oči na hostinského a hrdě pravím:
„To asi nebude potřeba. Ve skutečnosti totiž jsem potomkem jednoho z drakobijců. Sice jsem si k tomuto stolu sedl pouze náhodou, u všech stolů bylo plno, ale koukám, že za tím možná bude trochu víc. Osud, možná…“
Kopnu do sebe zbytek piva a podám hostinskému korbel.
„Dám si ještě jedno.“

Nolofinvë Eärfalas:

Když si zlomyl šíp a vyšel si na světlo, tak se z vesnice vynořilo pět postav a sledují co uděláš, jedna vypadá na mocnýho čaroděje a postava po jeho pravyci vypadá jako kapitán stráže ( soudíš podle zdobnosti jeho zbroje, čaroděj má na sobě bledě modré roucho se zlatavímy znaky ). ,, Už sme tě očekávaly Nolofinvë Eärfalasi, neseš noyvnky z cest svých a putování?" rozezní se ti v hlavě hlas, kterej přisoudíš kouzelníkovy, nebo jinak magickej posavě kterou si zatim nevyděl.

Bladdy:
Muž se na něj ještě chvylku díval a pak zmizel, když se objevyl zpět tak Blady už ležel v kaluži krve, která se mísila se zeminou. Muž si odplivl nad jeho tělem. Okamžitě ho začaly obírat nuzáci. Jeho tělo pak bylo naraženo na kůl před hradbama. Nad hlavou měl nápis, kterej stejnak nikdo nečetl: Smrt byla rychlá, doufáme že se bude dlouho smažit v pekle. jeho nahé tělo mělo jen dva šrámy, dvě linky, jedna byla na krku a druhá ho zbavyla jeho mužství. Jeho duše bude navždi uzavřena v malé dýce, kterou byl zabit, navždy bude cítit strašlivou bolest dotyku smrti.

Rud:

Jeho chladná mrtvola skončila jako potrava nějakýho dravce, kouzelník však obživyl jeho kostru, která niní chrání kouzelníkovu chíši, Vždy když se jeho vybledlý kosti podívaj do dály vydí jen bolest a polibek smrti, jeho duše bude navždy bloudit podsvětím bez očí a s vypálenou značkou na hrudi.

Bernard:

Tvůj společník po chvilce vyjde z hospody, jeho bílé vlasy sou od krve a má ještě více potrhaný šaty než měl před tím v hospodě. ,,Váš Kůň je připraven pane, Měly bysme vyrazit co nejdříve a tohle Bohem zapomenuté místo nechat za zády." řekne a zapíská tři tóny, ze stájí přiběhne hnědák a zastaví se před tebou. Pak zapíská ještě jednou a ze stáje vyběhne i jeden poník a zastaví se před ním. Stařec se předkloní a nastaví sepnuté ruce aby jeho pán mohl lépe vysednout na oře. ,, Měly bysme jet severní cestou, zastavyt se v chrámu Ner Thas, pane. Zajisté nám poradí kde hledat pomoc." řekne a čeká se spojenejma rukama na pánovu nohu.

Adarena:

Angelika tě vede pomalu jako bys byla nemocná a těžko se ti dýchalo, ale tobě je v podstatě výtečně. Procházíte kolem hlavní brány a všimneš si stínu, kterej se prodlužuje. Postava je maličká, zelená, oblečená do černej koženej kazajky a kalhot, přes sebe má ještě hnědavej plášť s koňskejch žíní. Postava čeká až si ji někdo všimne, zatim vás nevydí, ale brzo si vás všimne ( Gratchus ) ( podle ikony má tvoje postava hnědý vlasy ).

Gratchus:

Čekáš až si tě někdo všimne, po chvilce si všimneš dou postav v kněžskejch rouchách, ne tolik zdobenejch, patrně novicky. Jedna je blondýna a druhá má hnědé vlasy.

Oxidar:

Hostinskej se na tebe podívá a přeměří si tě pohledem. ,,Chikame shikumetoki arirumozu zurimkutomo." řekne řečí kterej nerozumíš. Dojde tiale, že si tě chce nějak vyzkoušet, jestly seš to co říkáš. Počká jak odpovíš a ač bude tvoje odpověď jakákoliv dojde pro další korbel.

Lesath:

Je zrovna ráno, slunce je už vysoko na obloze a ty se teprve probudíš, prohrábneš si vlasy, plný listí ze stromů. Spala si pod nejstaršim stromem v hájku. Či spíše pod poslednim stromem v hájku. Oči se ti zalejou slzama, když se rozhlídneš po spáleništi. V hlavě se ti vynoří vzpomínky ve kterých vydíš jak se na les snášel nějakej velkej tvor s blanitejma křídlama a všechno začal spalovat ohněm. Cítíš, jak z lesa utíkají zvířata a dokonce i magická stvoření, ty si zůstala schovaná pod Prastarcem ( ten strom se tak jmenuje ), kterej tě chránil, Z lesa utíkalo i několik postav, Dva lidi a nějaký přízrak. Selej háj je těď spálen na uhel, přežil jedinej strom a ten tě chránil. ,,Mé dítě, už ses probudila, myslel sem že ty tři dlouhé dny co si zde ležela nepřežiješ. Mí bratři padly, dovol mi odejít za nimy." řekne hlas stromu v tvé mysly. ( strom chce aby si ho pokácela, což je jedinej způsob jak strom zabít, to, ale není v souladu s tvým přesvěčením )

Na cestě do Ner Thas

“Ano, souhlasím, jedeme.” Co se v hospodě asi stalo po mém odchodu? Letmo se podívám na starcovo zranění! Kdyby mi to chtěl říct, tak mi to řekne! Vyzvídat to z něj nebudu. Ladným pohybem nasedám na koně. Sedím v sedle na hnědákovi a čekám až bude můj průvodce také sedět na poníkovi. Tak tedy vyrážím do neznámých krajin, za dobrodružstvím

Jedu údolím i horami, loukami, poli i lesy, vesnicemi i městečky s toužebným očekáváním směrem k chrámu Ner Thas. Co mě asi čeká?

Pod Prastarcem

Trochu omámeně se posadím a snažím se vzpamatovat. Během okamžiku mě zasáhly vzpomínky na přečkanou hrůzu. A strom, starý moudrý Prastarec na mě mluví. On mě... on mě prosí o smrt...
Ne! To přece nejde!" oslovím ho v duchu.
Určitě se najde jiné řešení. Stromy mohou být znovu vysazeny, zvířata se mohou vrátit, za pár let tu může být les. Ne jako dřív, ale pořád plný zelených stromů a života. A za pár desítek let, jenž jsou pro strom chvílí, tu nikdo nepozná, že tu bylo spáleniště. Nemyslíš, ctihodný Prastarče?"

Když si konečně všimnu těch dvou dívek, tak čekám že proti mě vytasej s nějakou zbraní a nebo že začnou utíkat.
Zůstanu teda stát, aby si mě pořádně mohly prohlídnout. ,,Nebojte se, nechci vám ublížit. Kdybych chtěl, tak bych se tady nevokazovat takhle aby mě každej vyděl. Potřeboval bych mluvyt s někym kdo to tady vede. Jde o Draky." řeknu tlumenym avšak pronikavym hlasem. Taky stačilo udělat Baf, třeba by se lekly. pomyslim si a neodpustim si usměv.

Vesnice

Nesu. Ale nevim proč bych je měl vykládat zrovna tobě. Zkus mě třeba přesvědčit proč bych ti měl věřit a pak si můžeme trochu popovídat dříve asi těžko.Můžeš začít třeba tím, proč je vesnice tak ticho. Nezdá se mi to přirozene.
Mám ruce na své šavli připraven k útoku. smyly v plné pohotovosti. Nemůžu si dovolit udělat nějakou chybu.

Setkání

Koukla jsem se na sestru Angeliku a pak na toho cizince.

A napadlo mě jestly ten zelenej netvor není ten drak.

Jo nikdy sem tě tu neviděla mohla bych se tě zeptat na jméno. Jinak moje jméno je Adarena jinak tady to vede Matka představená.

Hostinec

Ehm, promiňte, ale mohl byste ke mně mluvit zase po našem, nejspíš jste nevědomky přešel k…
Pak mi to dojde.
Nejspíš si mě chtěl jen vyzkoušet. V tom případě jsem asi neprošel.
Čekám, co se bude dít dál, ale jsem teď mnohem ostražitější než předtím. Je to celkem paradoxní, ve skutečnosti potomkem drakobijců jsem, ale že by mluvili jiným jazykem, měli nějakou tajnou šifru nebo něco podobného, to jsem opravdu nevěděl.

Bernard:

Asi po dvouch dnech pomalejší jízdy zastavýte v jednej vesničce, všude cestou ste slyšely o nějakym zelenym malym tvorovy, co okrádal koho potkal, všichni se schodujou v jednoum, a to že byl zelenej a uměl mluvyt výcero jazykama. Tebe to přivedlo na mnoho nápadů co by to mohlo bejt za tvora, zabýval ses s tím po zbytek tejdne cesty. Mynuly ste mnoho stavení a přespaly ste ve staveních a i v hospodách. Na sklonku sedmýho dne se před váma objevylo úpatí hory která byla podivně modrá. Utábořily ste se pod horou a v noci ste zaslechly rány jako by padala hora, ale ta se ani nepohnula. Nad ránem ste lehce posnídaly ze zbyku svých zásob a pak sis teprve všiml nenápadnýho schodiště. U schodiště byla malá strážní budka a v budce hlídal trpaslík v mnišskej sutně a ozbrojen jen holí.

Lesath:

,,Můj čas nastal, a je i doba na to říc ti pravdu. Ty nejsi jen obyčejná hraničářka, máš v sobě převelikou moc. Ale aby si pochopila poruš svoji přísahu, pokácej mě a uvnitř mě uvydíš co tě čeká." pak se strom odmlčí a pak už neodpovýdá na tvoje námytky.

Gratchus, Adarena:

Nějak ste se domluvyly a ty si jej zavedla k matce představené, která se zhrozila a prvně vyřkla několik slov, kterým novicka nerozuměla, zato goblin ano. Pak se k němu vrhlo několik mnichů a obklíčily ho. ,,Řekni, je to ten co si jej vyděla ve svém vydění?" zeptá se Matka představená, zatímco Kněží stojí v kruhu okolo vás a mají v rukách hole. ( vypadá jako on ale nejsi si uplně jistá)

Nolofinvë:

Kouzelník na tvoji řeč reaguje jen pozdvižením ruky, zato ty však cítíš kolem krku sylný stisk, který tě zvedne do vzduchu, sice můžeš dýchat a mluvyt, ale kromě hlavy se nedokážeš vůbec pohnout. ,,Tohle tě snad přesvědčí bláhový. Nolofinvë Eärfalas sám příjde po tolika letech a nepozná své vlastní?" řekne a ty se k němu přeneseš blíž. Všimneš si že muž má na sobě mask drujda. ,,Vlastní bratr a nepozná mě, Orphag ti snad zastřel mysl? Nebo si spolkl nějaké bobule jako tenkrát před tím než si odešel?" řekne drujd. Ty si najednou vzpomeneš že ti tvůj vlastní bratr zachránil život před otravou smrtelnejma bobulema Hakeldama.

Oxidar:

,,Lhář a podvodník, přišel si nepozván, usedl si k váženému stolu a navíc ještě lžeš." zahromuje hospodskej a najednou ucítíš nepříjemný ticho, který se rozprostřelo v hospodě. Všichni se na tebe koukaj, všichni stojej a nehejbou se, jen v davu uvydíš jak se k vám blíží vysokej muž s kápí na hlavě a s rukou na meči.

Cronos:

Už si skoro zapoměl jak chutná svoboda. Celejch deset let si musel bojovat v aréně pro pobavení smetánky a ani ne před tejdnem sisi vysloužil svobodu. Nicméně moc peňez ti nezbejvá a máš touhu se pomstít tomu trpaslíkovy co tě opil a prodal do arény. Stojíš uprostřed zasněženej pustiny a plášť co máš na sobě ti dlouho už nevydrží. Podle svých vlastních stop stále míříš na jih za teplem. Těď si dostal hlad a před sebou si uvyděl králíka. Povedlo se ti ho chytit, ale nemáš si zde rozdělat z čeho oheň. Máš mrtvýho králíka v ruce a nevýš kudy jít, stále hlad. Nakonec ses rozhodl králika sníst syrovýho, nechutnal dobře, ale byl lepší než to na co si byl zvyklej z arény. Vydal ses dál svým putováním až o několik dní později si uvyděl večer světýlko ani ne dva kilometry před sebou.

Podruhé u matky představené

Nebyla jsem si uplně jistá.

Myslým že ano matko představená ale nejsem si tak jistá ale slýbyl mi že nikomu tady neublíží a říkál že má poselstvý o pekelných nestvůrách a to jsou draci.

Možná je to ten tvor a možná nám chce pomoc

Proč nás přišel varovat.

Kácení Prastarce

Pravda?
Moc ve mě?
Čeká mě něco uvnitř Prastarce?
Ale to v mém rozhodování nehraje roli. Málokdo prosí o smrt. A ten, kdo prosí, si je jistý.
Kácím Prastarec. Slzy mi zamlžují zrak, ale nedbám toho.
Sbohem, Moudrý, zašeptám a zasadím poslední ránu.

,,Když ale nechcete slyšet co vám nesu tak já se odeberu nikam jinam a budu jen sledovat jak se to tady bortí a obrací v prach." řeknu mírně naštvaně. ,, Ty hole mě nijak nemůžou ublížit. Jestly si to myslíte tak vám ukážu co dovedu." řeknu mírně výhružně. A probodnu pohledem všechny co na mě mířej holema. Rukou přitom pod pláštěm nahmatám svoji zásobu dýk a připravym se na přechod do stínej podoby.

Pod modrou horou

Cesta se mi zdá nekonečná. Jedeme v klidu bez jakýchkoli potíží a tak mám dostatek času i na přemýšlení. Co může jen být zač ten malý zelený tvor, o němž slýchám od všech, co potkám, že každého okrádá, a mluví cizími řečmi? No, ten drak to si nebude! I tak, jestli tohoto tvora potkám, si budu na něj muset dát pozor!

Po týdenní cestě v sedle koně jsme dorazili k úpatí hory. Zvláštní modrá hora.

Po probuzení si promnu oči, drobátko se upravím a trochu se protáhnu. To byla noc! Co asi tak mohlo způsobit ty rány? Že by tu bylo zemětřesení?

Po skromné snídani se vydávám k malé strážní budce, před nenápadným schodištěm vedocím k vrcholu modré hory. Oslovuji zřetelně strážícího trpaslíka v mnišském oděvu. "Zdravím uctivě, prosím Vás, hledám chrám Ner Thas, prý by mi tam mohli pomoci při plnění mého úkolu."

Vesnice

Promiň mocný mágu. Nepoznal jsem tě. Byl jsem až příliž ostražitý a lov mi zatemnil oči. Vím že jsi mě učil, že se to nesmí stát a, že takto mohu přijít oživot i s krysou. Přesto tě prosímaby si mě pustil na zem. Nějak se cítim španě když tu tak visím a nemůžu nic dělat. Nicméně mám pro tebe zajimavou věc která tě bude určitě zajímat. Hned příjdu do tvého paláce jen co navštívím svého otce a bratra. dlouho jsem tu nebyl takže budou určitě rádi jen co mě uvidí.

Je to hrozný pocit takhle viset ve vzduchu a nemoci nic dělat. V hlavě i kolují myšlenky, jestli vůbec muj otec žije. Byl to dost starý elf v té době co jsem odcházel. Snad ještě žije. A Bratr? Ten mě určitě s radostí přivítá. Kolik jsme toho s polu prožili. Obohatíme se o své zkušenosti.

Hostinec

Ale já nelžu!
Bráním se, ale je to celkem k ničemu. Každý v hostinci mě probodává svým pohledem. Začíná na mě doléhat nervozita. Otřu si orosené čelo a pak spatřím postavu v kápi, mířící ke mně. Připravím si ruce, abych mohl, vyžádají-li si to okolnosti, bleskurychle vytasit svou sekeru k sebeobraně. Očima těkám od muže v kápi ke vchodu, abych zjistil, zda mi nic nestojí v cestě v případném útěku.
Teď bych radši bral ty elfy.

Adrena:

Madka představená tě moc nevnímá, spíš se zahleděla do skrětovej řeči. Kněží a mniši s holema se k vám ještě víc přiblížej. U kněží začneš rozeznávat duchovní sílu boje. Dokonce zahlídneš jak se jedna či dvě hole začnou vlnit a měnit v jiný zbraně ( výsledek duchovního cvičení ) ( pokračování v příspěvku pro Gratchuse )

Lesath:

Strom se skácí na zem od tebe i když podle štěpu měl padat na tebe. Ty prohledáváš pařez a uvydíš na něm jakýsi symbol. Dotkneš se simbolu a z kmene se vysune svytek a ještě prsten. Na svytku je tvoje jméno a je zapečetěn zelenym voskem. Prolomíš vosk a přečteš si dopys:

Buď zdráva moje pra pra pra vnučko. Nebudeš si nejspíš na mě pamatovat, ale věz že ses zachovala správně. Ten kdo ti správu předal tu byl kuli tomu zasazen a získal takovou moc z toho prstenu co třímeš. Moje jméno je An Fartas. Zapamatuj si to, ale raději si to nikam nepyš, nevíš kdo by jej nalezl. Byl jsem drakobijcem, prvním našeho rodu. Ty budeš mojí následovnicí, je to moje vůle. Vydej se do horskýho kláštera. Matka představená s otcem Nat satem tě vyučej a zasvětěj do tohodle pradávnýho řemesla. Na důkaz že mluvýš pravdu jem ukaž prsten a nikdy ho nesundávej, bude ti ještě hodně nápomocen. přečteš si dopis několikrát, ale nic jinýho z něj nevyčteš. Jedinej horskej klášter co znáš se nachází asi dva dny cesty na západ od místa kde seš.

Gratchus:

Mniši se po tvej řeči začli přibližovat. Pro všechny případy ses předem připravyl zmizet jim z očí. Matka představená pokyne rukou a mniši zastavej. Ona se na tebe ještě jednou podívá a pak řekne: ,,A co nám neseš? Jsi snad posel? Nebo si přišel zapsat se do učení? V tom případě si nezačal dobře." pronese, udělá gesto a mniši poodstoupěj, cítíš však nějaký energetický vlnění nebo něco podobnýho.

Bernadr:

Trpaslík se na tebe podívá a mlčí. Po chvylce čekání náhle pomluví:
,,Ano a ano. " řekne a pak mlčí. Odpověděl ti na obě tvoje otázky. ,,Vy přítely budete muset, ale zůstat tady dole." řekne trpaslík tvůmu průvodci. ,,A vy tam musíte nalézt odpovědi sám a ještě jedna věc, svoje zbraňě nechte zde, tam budou zbytečný. A navíc zakázaný.".

Nolofinvë:

,,Pak teda můžeš jít rovnou se mnnou." řekne ti mág a ty se lehce sneseš na zem. ,,Následuj mé kroky a uzříš co se stalo." řekne a pak vchází zpět do vesnice, oba vojáci čekaj až projdeš kolem nich a zapojej se za tebe jako nějaká stráž aby si nic neprovedl. Jakmile projdete kolem prvních domů ucítíš ledovej závan a místo na louce se objevíš společně s doprovodem u skály. Nechápeš co se stalo, ale patrně nějakej přenos. ,,To nic, jen ochraný opatření. Teď pujdeme do paláce a tam ti všechno vysvětlím." řekne a jde k plošině a zastaví se na ni, čeká na tebe a tvůj doprovod, kterej jak cítíš tě sleduje na každym kroku.

Oxidar:

,,Pak bys měl odpovědět na co se tě ptal. Tady se platí krví za zradu i za pošpinění památky drakobijců." řekne postava co přišla od dveří. Je jen o půl hlavy větší než ty. Postava je zahalená v plášti a nepoznáš kdo to je. Poznáš, ale že ona postava má dřevěnou nohu ( podle klapotu při chůzi )


Manyan:

,,Hele, další pouťovej čáryfuk. Tady se dlouho nevohřál." křičí za tebou děcka z vesnice, ze kterej si musel ve spěchu prchnout. Nechápeš, jak primitivní kouzlo mohlo selhat. Něco ti muselo přetnout předeno kouzel. Jiný řešení tě nanapadá. Kouzlo se zvrtlo tragicky. Místo aby si přičaroval pytel zlata co si měl si vyčaroval pytel, ale plněj kobylinců. A jelikož si neměl už čím zaplatit svoje dluhy, tak tě vyhlnaly. Nacházíš se asi dva kilometry za vesnicí která je umístěna uprostřed jezera a jedinou cestou je most. Zastavyl ses až teď na kraji vypálenýho lesa. Všude je ticho, slyšel si jen udery do kmene stromu a pak pád stromu. Rozhodl ses najít dřevorubce a najít další vesnici, kde by sis vydělal zlatky. Z poza houštiny si ale uvyděl dívku jak čte nějakej dopis a na ruce má draze vypadající prsten. ( seš schovanej v houštině, takže o tobě zatim neví )

"Město/ Les"

Zklamaný, že se mi kouzlo opět nepovedlo jdu městem, jestli by se nenašla nějaká ta prácička, pro potulného kouzelníka. Dluhy kam se podívám. Práci mi nikdo dát nechce a děti se mi smějí. Snažím se jejich výsměchy ignorovat. Nevšímám si jich a bez duše jdu městem. Pokaždé, když jsem se zeptal na nějakou práci, sprostě mě odbily. Kvůli dluhům jsem byl i z vesnic vyhnán. Někdy jsem byl i rád. Pomalu si jdu svou cestou neznámo kam. Ruce mám založené do svého černého pláště. Na hlavě mám velkou kapuci. Kolem pusy mám jemnější vousy. Mám dlouhé vlasy, které skrývám pod svou kapucí. Když se dostanu dostatečně daleko od té vesnice, uvidím nějakou ženu, jak čte dopis. Chvíli si jí jen tak prohlížím a tiše zalezu do křoví. V ruce drží nějaký dopis. Jakmile se posunula o něco dál ve čtení, všimnu si prstenu na ruce. "Hmmm, bohatá? Může mít dopis od svého milého. Počkám až si to přečte a pak k ní nenápadně zajdu." Potichu vylezu ze křoví a čekám až dočte dopis. Když má konečně přečteno dám se nenápadně na cestu. Pomalu jdu k ženě. Velmi pomalu k ní přistoupím a pravou ruku si založím na břicho. Levou si dám na záda a ukloním se lehce. "Dobrý den, milá slečno? Co vy tu? Tak sama v přírodě, daleko od domova." Zeptám se co nejpříjemnějším hlasem.

,,To kdo mě poslal vám říkat nebudu, stejnak by ste ho neznaly. Poslaly mě aby ste mě vycvičily k lepšímu boji s draky. Podle něj byl můj příbuznej drakobijec a v poslední době se ty mrchy trochu přerojily. Poslal mě sem, kuli tomu že tady sou ti nejlepší.Taky říkal že mě pomůžou když jim dám tuhleten dopys. Ale podle vašeho přístupu sem asi na špatnej adrese." řeknu a vytáhnu z kapsy doporučení od mýho chlebodárce a zamávám jí s ním před vočima. Pak se votočim k vodchodu. Nemám v plánu vodejít, jen ji přinutit k rychlejšímu rozhodnutí.

Pod modrou horou

Čekám na odpověď strážícího trpaslíka. Po chvíli se jí dočkám. Vyslechnu jej a zamyslím se. Tak oni si kladou podmínky pro vstup! No, dalo se to očekávat. Mám jít sám a ponechat zde zbraně. Co mi zbude, když se tam potřebuji dostat!

“Přijímám Vaše podmínky pro vstup.“ odpovídám strážnému a podávám mu svůj tesák a okovanou hůl. Pronesu k němu ještě žertovnou poznámku. “Dejte mi na mé zbraně pozor.“

“Ještě se rozloučím se svým společníkem a půjdu nahoru.“ Přiblížím se k mému společníkovi (průvodci) podám mu ruku na rozloučenou. “Takže, na brzkou shledanou. Bylo mi potěšením Vás poznat. Děkuji za vše, co jste pro mě udělal. Snad se brzy zase uvidíme. V chrámu se prokážu dopisem od otce bude to stačit?“ Vyčkávám na společníkovu odpověď.

Vesnice
Hned jak me mág snese na zem. Tiše si oddechnu. Konečně pevná zem pod nohama. Tomu se nic nevyrovná. I když se snesu jemě na zem, lehce se mi podlomí kolena. Nesnáším to. Být ovlivňován nějakou silou je mi vždy proti srsti.
Já v mezích nouze používám také velice jednoduchou magii, přesto je nepříjemny pocit setkat se magií tváří v tvář.
Jak mág pronese svá slova, tak mnou projede ostrý šíp. Něco mi tu nesedí. A hodlám to zjistit. Pak už jen poslouchám mága co po mě chce.

U kláštera

Když jsem vyděla když se dvě hole promněnovaly v různé zbraně.

Hned jsem si pro sebe začala říkat modlidbu aby mě bohové vyslyšely.

A když mníši začaly ustopovat. Slyšela jsem co matka přestavená říká.

Pak když goblin řekl o dracích a pak vytáhl dopis a mával snim se mě trochu začala motat hlava a bolela mě že bych tam měla střepy,držela jsem se za ní.

Auuu to je bolest!

Cítila jsem že mě noviccka mě drží za ruku a mluví ke mě.

Manyan:

Dívka si tě nevšimla, patrně je začtená do pergamenu. ( budeš muset asi počkat na odpověď od Lesath. Jinak to nevydim )

Gratchus:

Žena napne dlaň aby si ji pergamen předal, ale ty si chtěl udělat žert a Pergamen na poslední chvíly utrhnout aby jen promáchla, což se stalo, ale pak ti pergamen vylítl z ruky a stejně ji přistál v dlani. Ona si jej přečetla a usmála se. ,,Dobrá tedy, pane Fintusi Finegane. Ste to doufam vy. Pujdete s Adarenou, ona vám bude po ruce, ale dbejte na její čistotu. Jinak by sme musely přistoupit k trochu radikálnějšímu řešení." řekne a prstem parkát zahoupe ve vzduchu a pak ruku volně spustí na svoje nohy.

Bernard:

Trpasík si tě nadále nevšímá, tvůj sluha převezme zbraně a když se ho zeptáš neví co má odpovědět a tak jen pokrčí rameny a pak se usměje. ,,Hodně štěstí tam nahoře. Já tady počkám u koní." řekne a otočí se a jde ke konim. Tebe čeká dlouhej vístup na vrchol hory ( prosil bych pět hodů na procenta. )

Nolofinvë :

,,Tobě se to nelíbí? Je a bude hodně věcí co se ti ještě v životě nebudou líbyt." řekne kněz po tvejch myšlenkách. Náhle se ti naskytne výhled na jemně modře zářící chrám. ,,Jsme zde, výtej v poslední baště Nosferau, Strážnici Tropaslíků, Domu lidském, brlohu skřetim, jinak tomu říkáme Minas Egnoty. " řekne a jde po modře zářících schodech. Jeskyní se začne ozívat zpěv až se ti to zdá neskutečný.

Adarena:

Matka tě po chvýli mluvy s návštěvníkem pověří péčí o něj. Víš že sou připravený pokoje a že můžete jít skoro kamkoliv v klášteře, avšak jej nemůžeš zavést do knihovny a ani do skladů či podzemních kopek. Jinak můžete jít kamkoliv. ( ani ty si do těch míst nikdy nesměla )

Schody na vrchol hory

To je a ale výška, už abych byl nahoře! Co mě tam asi tak čeká. Jsem zvědavý. Měl bych tento výstup navrchol zvládnout, jsem přeci trénovaný.

Zprvu rychle a později již pozvolněji stoupám po úzkých dlouhých schodech směrem k vrcholu, kde se nachází chrám Ner Thas.Ty schody mi připadají nekonečné.

Les

Ze začtení do pergamenu mě vytrhne cizí hlas. Skrz vlasy, co mi padají po straně přes obličej, upřu na neznámého oči. Má hlava se ani nepohne, nechci, aby si uvědomil, že si ho prohlížím.
Po chvíli sroluju pergamen a strčím ho do torny, co mám u pasu. Teprve pak věnuji pozornost příchozímu.
Buďte pozdraven, pane, oplatím mu pozdrav.
Proč myslíte, že jsem daleko od domova?

Mé oblečení se skládá z upnuté kazajky a kalhot ze světlé kůže, tmavozelené suknice a tmavošedého pláště. Přes záda přehozený dlouhý luk a toulec se šípy, pod pláštěm tušíš batoh. Mám dlouhé světlé, skoro bílé vlasy a špičaté uši.

Klášter

Koukla jsem se po cizincoj a pak po matce představené.

Když jsem slyšela co říká pak jsem přikývla

Koukla jsem se po cizincoj.

Dobře jen ti musím něco ráda říct jinak nesmíš do knihovny,skladů a podzemních kopek jinak můžeš kamkoliv a jsou připraveny pro nás pokoje.

Koukla jsem se po novicce a pak na ní přikívnu.

,,Proč tam nesmim? myslíte si snad že něco ukradnu nebo zničim? Je to jasný nevěří mě ta stará čarodejnice. Kdybych chtěl něco vzít tak bych se nevokazoval a nečekal jestly mě to dovolej. To bych nebyl já." řeknu trochu bouřlivě když sem dál od tej ženštiny. ,, V tom případě bych potřeboval nějaký jídlo, dlouho sem nejedl a taky hojnou krmy. Potom trochu procvičit, přece sem tady kuli tomu." řeknu novice co mě byla přidělena jako nějakej strážce.

"Les"

Chvíli tak postávám, než si mě žena všimne. Párkrát na ní zkusím i zamávat, jestli si mě vůbec všimla. Už jsem chtěl obejit, ale konečně mě také pozdravila. S úsměvem se na ní podívám a pomalu k ní přistoupím. (Pokud mi podá ruku, velmi něžně ji chytnu a políbím) "No, tak já jsem byl před chvílí ve vesnici a je odsud poměrně daleko. Můžou zde být různí lapkové, hrdlořezové, goblini, nebo i jiná stvoření." A rozhlédnu se kolem. Chvíli jen tak přešlapuji na místě a přemýšlím. "Mám se představit? Nemám se představit? Budu jí zajímat? Nebudu jí zajímat? Odbude mně? Neodbude mně? Radši se jí představím, je to slušnost." Po chvilce ticha trochu poodstoupím a lehce se ukloním. "Dovolte mi slečno abych se představil. Jsem Vatutianus Sonus Farunius Manyan. Jsem kouzelníkem ze společnosti, která se nazývá "Černá Kápě". V té společnosti studují ti nejmocnější, já jsem ovšem studium musel ukončit." Řeknu trochu směšným hlasem.

Bernadr:

K cíly tě dělí kolem stovky schodů, když se před tebou na schodech oběvý dva sloupy a na každym z nich je jeden had. Jeden je černej a druhej zlatej. ,,SSSStůj." řekne černej had. ,,Co tě přivádí poutníššššše?" zasyčí zlatej had. Oba hadi se svyjej kolem sloupů na jejichž vrcholcíh sou dvě sochy, u černýho je zlatá socha a u zlatýho hada je rudá socha.

Lesath:

Když na tebe muž promluvyl něco v tvej hlavě začne našeptávat že to není přítel přírody, nevíš proč, ale necítíš se v jeho blízkosti moc dobře, navíc raněna skonem prastarce na tebe působí smutek. Naježily se ti chloupky na krku.

Adarena:

Matka představená je už kousek za váma, když se podíváš na skřeta, tak ti připadá povědomej, možná je to ten z tvých vydění. Možná jen ses spletla, ale to nevíš s jistotou. Prozatim se nechoval moc zdvořile a ani přívětivě, pomyslíš si že je jistě znalej světa a nebo temnoty. Obojí z něj vycítíš, stejně jako neurčitej potenciál. Navíc když se představí je ti jasný co to způsobylo, je to kouzelník a zřejmě nepoužívá čistý praktiky.

Gratchus:

Vyřkl si svoje požadavky, dívka se na tebe chvylku dívá a stojí, zřejmě přemejšlí.

Manyan:

Představyl ses, z toho místa kde stojíš nevydíš v okolí nic jinýho než spáleniště. Z toho místa však cítíš něco čemu snad nikdy neporozumíš. Vedle tebe leží čerstvě pokácenej strom i když je ti podivný že jeden srom kterej přežil požár je pokácenej.

Bývalý les

(Ruku ti nepodám.)
O vaší společnosti jsem bohužel ještě neslyšela. A co se týče goblinů, lapků a podobně... rozhlédnu se po spáleništi ...snad si nějak poradím. Nyní mne omluvte, pane Vatutiante. Musím jít. Budu ráda, když se odtud dostanu co nejdříve, řeknu smutným hlasem. Možná se naše cesty ještě někdy zkříží.
Pokleknu vedle padlého stromu a cosi zašeptám. Pak vstanu a vydám se pryč.

Na schodišti

Stoupám po schodech. Najednou se přede mnou objevují dva sloupy a na každém se nachází jeden had. Na jednom černý a na druhém zlatý.Ten černý mě oslovuje, říka mi ať stojím a ptá se, proč tu jsem.

Odpovídám tomu černýmu hadovi. "Chtěl bych se stát drakobíjcem, mí předci byli drakobíjci a můj otec si přál, ahych se jím táké stal a přinesl dračí hlavu.Bylo mi řečeno, že mi v tomto mém poslání můžou pomoci."

"Les"

Počkám až se dívka "pomodlí" a poté ji opět oslovím. "Nechci být dotěrný, ale neustále cestuji sám a já nejsem takový ten samotářský typ. Spíše jsem společenský, který se rád někam zapojí. Tudíž, pokud nic nenamítáte, dělal bych vám jistý čas takového společníka. Pouze bychom spolu cestovali. Nic víc. Nevyhovuje-li vám to, pochopím a půjdu si svou cestou." Poslední větu pronesu trochu smutnějším hlasem a posadím se do podřepu. Jelikož mě bolí nohy, z toho neustálého stání. Schválně počkám, zda-li mi žena odpoví kladně či záporně. Odpoví-li kladně jen se pousměji a zvednu se. Odpoví-li záporně zvednu se a lehce se ukloním a rozloučím. Dále si půjdu svou cestou.

,,Nebo bych potřeboval nějakýho kováře nebo něco co bych mohl dělat po dobu mýho zdejšího pobytu." řeknu a rozhlídnu se po okolí. ,,Co se tu dělá přes celý dny, Teda kromě toho nudnýho modlení se k nevym komu. Stejnak žádnej Bůh a ani bohyně není, je to jenom snůška nesmyslů aby se smrtelníci nebály smrti." řeknu při prohlídce.

Lesath:
Muž ještě promluvyl, ale ty si ho už nevnímala a rozloučila ses s nim.Vydala ses opačnym směrem, než odkud on vyšel. Všude je spáleniště, řeka která tudy protíká není už čirá, je zanesená bahnem a větvema. Začíná se stmívat zrovna když si došla na místo kde dřív končil les. Zdá se ti jako ba to bylo včera co ses proháněja na vlkovy po okolí, tohle místo sis oblíbyla a považovala si ho za svůj domov a přitom je to teď spáleniště, v ruce stále třímáš dopis od předka a na ruce máš nasazenej prsten, ten ti připadá jako by nevážil nic a přitom je to šperk z masivního zlata.

Bernard:

,,Možná ano a možná ne, zálešššší co ti řeknou ssssssss. Drakobijec sssse zvešššššš a přitom nics netuššššššší Nagami co o něm ssssoudíš?" řekne černej a zlatej had si tě se zájmem prohlíží. ,,,Musssí odpovědět na otázku a prokázat svoji odhodlanost." řekne červenej. Pak se oba chvylku nehejbaj a stále tě pozorujou. ,,Kdo bude zabit jako poslední?" řeknou oba hadi naráz.

Taryas:

Po delší době si se vrátil zpět do zdejší země, prošel si celý dva dny a až teď si narazil na opuštěnej domak ve stráni. Domek je kamenej a před ním je ohniště s kotlem a z něj stoupá zelenej kouř. Prošel si kolem mrtvýho těla který se válí deset metrů od domku v naprosto nepřirozenej poloze. Meč kterej je zlomenej a prorezlej mu spočívá v hrudi. Muž u sebe nic nemá, ale jeho výraz je plnej zmatku a strachu. Uvnitř chatky slišíš cinkání lahviček a ampulí.

Manyan:

Žena se z tebou rozloučila a odešla opačnym směrem než si přišel. Sedíš na kmenu stromu a odpočíváš. Netušíš proč nechtěla s tebou nic mýt a odešla, ale nevypadala nadčeně když odcházela a tys seděl na kmeni stromu. Napadlo tě jediný vysvětlení, že je hraničářka a že si nejspíš zneuctiůl posvátnej les ( nebo co z něj zbylo ). ( kouzelníci a hraničáři mezi sebou nikdy nebyly ve schodě, jen kuli áhledu na svět. pozn. PJ )

Gratchus:

Dívka neodpovýdá, tobě přinesou na stůl krmy a pití.

,,První pozitivum, tak hodně lepších zítřků." řeknu a pustim se do jídla, zapijim vínem a na ostatní neberu ohled. ,,No jak říkam, chtělo by to ještě nějak pomoci mě, když už máte pomoc, jídlo je sice fajn, ale dal bych přednost trochu treninku. A taky bych se rád večer vykoupal." řeknu a znovu se napiju vína, kosti házim po stole i po zemi.

Schody

Přešlapuji na místě před těma dvěma sloupama s hady a přemýšlím, na co se mě to vlastně ptají, co pomě chtějí?

"Mohli by jste mi upřesnit Vaší otázku?" ptám se mluvících hadů.

Pozoruji hady na sloupech a čekám na jejich reakci.

"Les"

Lehce se tedy ukloním na rozloučení a zhluboka se nadechnu. Posadím se na kmen spadlého stromu. Rozhlížím se kolem sebe a očkem sleduji odchod ženy.
"Co se tu stalo? Proč je to vykácené? Odehrála se tu snad nějaká bitva? Moc otázek a tak málo odpovědí..." Ale otázky si v mysli pokládám stále dál.
Počkám, až se mi žena ztratí z dohledu a zvednu se z kmenu. Široce se rozhlédnu a pomalím krokem vyrazím stejným směrem jako žena.
Jdu velmi pomalu a ruce mám založené do mých velmi širokých rukávů.

Pro hráče:
Od této chvíle dále je příběh dál v provozu, jako bonus čekám příspěvky do příštího týdne do neděle.

Hranice spáleniště mi připadá jako předěl v mém životě. Naposledy se smutně ohlédnu. Nepříliš daleko za sebou spatřím toho kouzelníka, ale jen pokrčím rameny a pokračuji ve své cestě na západ. Zastavím se, teprve až se setmí. Utábořím se, ale oheň nezapaluji. Můj plášť mě před chladem ochrání, jídlo mám nepotřebné zásahu ohně a nechci přilákat ničí pozornost. Sama se chci postavit smutku.

Gratchus:

Po vydatnym jídle k tobě příjde jeden s mnichů co tě byl "přivítat". ,,Omlouvám se, ale byla to nezbytnost. Mohu tě doprovodit k tréninkové hale?" řekne a mírně skloní hlavu. Muž je oblečen ve fialovej tunice se zlatym vyšíváním, kolem pasu má bělavej provaz místo opasku, v ruce svírá zdobnou hůl, vypadá jako by ji potřeboval k chůzi, ale sám výš že by s ní dovedl bojovat. ,,Prosím následuj mé kroky." řekne a čeká jak se zachováš.

Bernard:

,,Bratříčku on nepochopí ani našší lehkou otázku sssss." černej had. ,,Dáme mu ješšště ššššanci sssss." řekne zlatej. ,, Přemýšlej, kdo bude zabit jako posslední? Bez něj by ho nebylo a nebyl by zákon nejvyššších. Nikdo by bez něj nevzpoupil do síní prastarých kde pobývají všššššichni co již doššššli svého cíle.SS" řekne zlatej had a černej se ho celou dobu pokoušel zadržet než ti to celý dořekl. Oba čekaj jak se rozhodneš.

Lesath:

Do večera se tvoje cesta moc neměnila, všude spáleniště, někde si zahlídla i několik na uhel spálenejch koster nebo popálenejch mrtvol zvířat. Nad veřerem si došla na kraj tvého bývalého háje, bylo to hodně zajímavý, přesně s hranicí lesa zkončila i hranice spáleniště, jako by hořelo jen zde a nikde jinde, linie mezi spáleničtěm a okolní trávou je rovná a nerušená jako by byla narýsovaná. Utábořila ses hned za hranicí. Tráva sama je mněká a příjemná na dotek, jaoko by tě příroda sama chtěla ukolíbat ke spánku. ( nemáš rozdělanej oheň, k jídlu sebou máš kus chleba a sýra, jediný co je že tam máš lžko na trávě. )

Manyan:

šel si po stopách a dařilo se ti držet směr jen podle citu přírodní magie. Nad večerem se dívka utábořila za hranicí spáleniště. Nerozdělala ani oheň. Tobě začíná bejt i v letní době docela zima s přicházející tmou.

Po jídle si poslechnu řeč toho micha. Nakonec se ale zvednu. ,,Tak to konečně vypadá na něco treninku, třeba se tu naučíme něco novýho co ještě neznáme a co nikdo z nic tu nezná můžu naučit je. Ale na co to pohosdtinství? Přece jen napsat odpověd na pár řádků nemůže trvat dlouho..." přemýšlim nahlas aniž bych si to uvědomoval. ,,Takže ty seš mistr aréni nebo spíš treninkovýho progrmu? Co mětada chceš učit? zacházet s dýkou? nebo s mečem?" řeknu s jistou ironií v hlase.

Schodiště

Říkám hadům: "Odpověď nevím. Nu, nedá se nic dělat když mě bez odpovědi dál nepustíte, tak budu muset odejít a hledat cestu ke svému cíli někde jinde."
Čekám na další reakci hadů. Pozorně je pozoruji. Opravdu netušim, co tím ti hadi myslí.

Noc

Zamotám se do svého pláště, položím si hlavu na batoh a zadívám se na noční obluhu.
Naposledy jsem spala pod Prastarcem.
Naslouchám šustění trávy v mírném vánku.
Ten kouzelník je tady. Blízko. Šel za mnou. Co asi chce?
Stisknu v dlani jílec dýky.
Drakobijec. Vlastně drakobijka. Já. Já? Těžko. Nechci pronásledovat a zabíjet draky. Nic mi neudělali. Drakobijka...
Snažím se usnout, ale moc se mi to nedaří.

Klášter-Trénovací hala

Šla jsem za cizincem k tréningové hale.
Protože se potřebuju naučit z holí spoměla jsem si.
A běžela jsem přímo za nimi.
Počkejte na mě bratře musím jít sním protože mě kněmu přidělila matka představená.
Doběhla jsem je v půly cesty.
A pak jsem čekala na jejich reakci.

Za neaktivytu byly přidány záseky na kose, majitelům se stíží hra a po dosažení jistého počtu se s nima rozloučíme.


Gratchus:

Mnich tě odvede na jeden z vyvýšených kruhů. Dokola je vytvořená aréna ze zlatavých dláždic a okolo arény stojí několik beden. ,,Takže začneme něčim jednodušim, vícvykem s holí." řekne a jde k jednej bedně na kterej je vyobrazen štít s olí. Otevře část bedny a podá ti hůl. ,,Budeš nacvičovat s tvoji svěřenkiní." řekne a hodí hůl i elfce co tě doprovází.

Adarena:

Bratr ti hodí hůl a řekne že máš bojovat se skřetem.

Gratchus, Adarena:

Boj je kolovou záležitostí, budete teda házet. Nejprve hodíte oba desetistěnkou a pak napíšete do přízpěvku zda určité kolo se bráníte ( D ) , útočíte ( A ), uhejbáte ( U ) , nebo se držíte zpátky od nepřítele ( V )

př.:
1) U
2) O
3) V
4) A
5) D
6) D
7) A
8) A
9) U
10) A

Bernadr:

,,Zničme ho, nezaslouží si projít kolem násssssss." řekne černej a začíná se stáčet ze sloupu. ,,Podle mého bratra by sssssesssssss ssssssss ním měl co nevydět ssssetkat, Já ti nemohu říct sssssssprávnou odpověď, ale vždy sse ssssss ní ssssssetká ten kdo padne k zemi a vydeccccchne naposssssssled." řekne zlatej konec hada.

Lesath:

Usnula si někdy po půlnoci. Zdál se ti hroznej sen. Byla si v překrásnej zahradě, všude plno květin, stromů a keřů. Ty ses o tu zahradu starala. Došla si na konec záhonu a nebe se zatáhlo. Začaly lítat blesky a před tebe spadla ohromná černá věc, tvarem podobná vejci. Ty ses k němu přiblížila a jakmile ses vejce dotkla stál před tebou černočernej drak s azurovejma očima. Ty si ho pozdravyla a a on na místo odpovědi začal ničit celou zahradu, nakonec padl i strom ve kterym si podle všeho spala, ten se náramně podobal Prastarci. Noční můra tě probudila chvylku před svítáním. Posadila ses rychle a studenej pot ti stýkal po čele i po zádech. Okolo je hustá štiplavá mlha která se ti vůbec nelíbí.

1) A
2) D
3) U
4) A
5) U
6) A
7) A
8) D
9) D
10) A

Schody

Přemýšlej prěci trochu, jen přemýšlej. možná, že by si na to mohl přijít. kdo bude zabit jako posslední? Přemýšlet!

Pozoruji reakce draků a snažím se na něco přijít.Po chvíli jim pravím:
"Po poslední Vaší nápovědě mě napadá, že by odpověď na otázku mohla být smrt." Snad to bude dobře, správná odpověď.

Ráno raníčko

Po noční můře jsem ještě na chvilku usnula. Probudila jsem se, když už bylo světlo a mlha se začala zdvihat. Vydala jsem se na cestu a za chůze přemýšlela. Pochopitelně ten sen nebyl nic moc, lae odmítám se řídit podle splácaniny stvořené mým podvědomím. Nicméně bojové znalosti kláštera by se mi mohly hodit. A když už mám tu možnost, proč se nezdokonalit, když to jde? I kdybych nikdy v životě živého draka nezahlédla ani koutkem oka, bojovat určitě ještě někdy budu.
Pevným krokem, ani pomalým, ani rychlým, mířím do míst, kde tuším klášter.

Steeve:

řed dvouma dnama si chtěl zastavyt v jednom z již mála domů elfů. I přes svoje snahy zamaskovat svůj nečistý původ s tebou zachátely mizerně. Vlastně si měl štěstí že tě nezabily, ale jen vyhodily. K tvojí smůle tě vyhodily bez tvejch věcí co si měl při příchodu a tak máš jen měšec se zlaťáky a potrhaný oblečení. Krvavý šrámy se už sice zahojily, ale stále je cítíš při nárazech. Vydal si se cestou na západ, k nejblišímu městu. Když si přišel k bráně našel si tam kostru pověšenou v kleci a pod ní byl nějakej nápis, kterej již nelze přečíst. Před tebou se rozkládá nevelký přístavní městečko. Ulicí před tebou je vydět až k molům. Od nich se táhnou obchůdky a stánky. Taky sou tam nějaký hospody a asi dvě nebo tři uličky po obouch stranách hlavní uličky na kterou se díváš.

Adarena:

Hody kostkou mažu a budeš muset opakovat, říkal sem desetistěnou, ne procentuálkou nebo vlastnim rozsahem.

Toť první a poslední upozornění.

1) D
2) D
3) A
4) D
5) U
6) D
7) D
8) A
9) A
10) A

"Cesta/ Kraj lesa"

Stopu dívky sleduji celkem dobře a to ani nemusím být tulák. Usměji se. Jak se ale blíží večer, začíná se ochlazovat, pomalu se les začíná plnit tmou a slunce mizet v dáli. Různé potvory přes noc vylézají ven, ze svých úkrytů a jediné, co by je mohlo zahnat je starý dobrý přítel. Oheň.

Na dívku jsem již skoro zapomněl a rozhodl jsem se utábořit. Jdu kousek k lesu, odkud začnu tahat většinu klacků co najdu. Velké i malé, všechny se hodím.

Ty největší si začnu opírat kolem půlky stromu. Snažím se je trochu zarazit do země, ale moc to nejde, jelikož je vše prorostlé kořeny. Zkouším zda-li je to alespoň trochu stabilní.
Obloha se začíná pomalu černat a já začínám teprve sbírat větší kameny, podél cesty.
Z kamenů udělám zhruba sáh široký kruh na ohniště. Klacky, jak velké tak malé, naházím do kruhu a vyslovím magickou formu. "Igneum!" Kousek od rukou, přesně do ohniště vletí oheň. Dřevo v ohništi začalo nádherně praskat a hřát.

Rychle běžím ještě pro nějaké chvostí, abych mohl zakrýt, alespoň částečně klacky u stromu. Černá tma je už tady a pohltila celí les i s oblohou. Oheň praská a hřeje. Naštěstí jsem přitáhl dost klacků a přikládám do ohně. Poslouchám zvuky přírody a snažím se koukat kolem, ale moc to nejde, jelikož nemám přizpůsobené oči.

Pomalu se vydám po cestě k vodě a sleduji zboží na pultech obchodů. Při došlapování mi vráží bolest do žeber, a tak je moje chůze pomalá a bolestivá. Doufám, že nedopadnu jako ten v té kleci. pomyslím si. Až moc si uvědomuju, že při odhalení a napadení kvůli mému původu bych toho teď moc nesvedl, a tak se snažím mít hlavu skloněnou dolů a vyhýbat se pohledům ostatních. Vyhlížim obchod s textilem, protože to co mám na sobě se nedá považovat za oblečení.

Gratchus (G) , Adarena (A):

Boj se odehrával následovně:
1)(A) se povedlo vykrejt tvrdej uder (G)
2)Ani jeden nezautočil.
3) (G) se vyhnul ráně směřovanej na jeho nohy
4) (G) udeřil silně holí do ( A ) hrudníku a ta spadla na zem . ( A - 3 LP )
5) ( A ) A se pokusila o uder ze země, ale (G ) využil její pozice a udeřil ji ránu holí přímo do levej ruky ( A - 1 )
6) ( A ) se povedlo vstát a vyhnout se tak utoku
7) ( G ) udeřil holí protivníkovy zásah do levýho kolena ( A - 1 lp )
8) ( A se povedl uder a udeřila ( G ) do levýho ramene ( G - 1 )
9) ( A ) hůl se mihla uderem a proletěla ( G ) kolem hrudníku
10) Po Uderu ( A ) zabranil ( G ) uderu a uštědřil ( A ) uder do žeber ( A - 1 )

Výsledek boje: Vyhrál Gratchus v poměru 6 zásahů pro Gratchuse ku 1 pro Adarenu

Bernard:

,,Na possslední chvíly dvounožče sssssssmíšššššš jít dál ssssssss." řeknou oba hadi a pak se před tebou objeví velká záře že si musíš zakrát oči aby si neoslepl. Když ses podíval na místě kde byly sloupy není ani zmínky po hadech nebo sloupech. Cesta před tebou je od pohledu volná.

Lesahh:

Cestovala si už několik hodin a krajina kolem tebe se neměnila, samý louky a před tebou v dáli les. Kolem odpoledne si dorazila k polorozpadlýmu mlínu kterej začal zarůstat trávou. O kousek dál je ještě podobně vyhlížející chatka.

Manyan:

Sbírání dřeva bylo poměrně těžká práce, neboť všechno bylo na uhel páleno, našel si několik větví. Oheň tě stál 1MP a ty ses po manuáklní práci cítil dost unavenej a i přes tvoji snahu oheň poměrně rychle vyhasínal. Raději sis šel lehnout. Probudil ses až někdy kolem desátej hodiny a po elfce nebylo ani památky.

Steeve:

Našel si zde jedeno krejčovství. Krejčí si tě přeměřil pohledem. Ty sis všiml že je to hobit. ,,Co to bude pane ušák?" a zastříhá nůžkama. ,,Mám tady dost látek který by ste si mohl dovolit. Kolik by ste hodlate utratit za moji práci?" zeptá se. V krámku je ještě několik lidí, ale personál tvořej jen hobiti.

Schody

Poté, co mi hadi řekli, že jsem odpověděl správně, tak jím chci ještě něco říci, ale najednou se přede mnou objeví jakási zář, která mě oslepuije. Co se to děje? Když ta záře pomine, tak zjišťuji, že hadi i sloupy jsou pryč. Uf! To se mi ulevilo! Hurá! Tak tohle jsem zvládnul.

Jelikož mi teď nic nebrání v pokračování v cestě, tak jdu dál.

Nervůzně pokukuji po zákaznicích a snažím se rozpomenout na všechno co vím o hobbitech. V hlavě se mi tvoří krásný pozlacený plášť s monogramem, ale pak tuhle mysšlenku rychle zavrhnu. Zlata mam dost, ale potřebuji šetřit, než si najdu nějakou práci. A nakonec řeknu : "Chtěl bych černý, pevný plášť a nové boty.". Snažím se zjistit jestli v krámu má někdo zbraně. Hobbiti jsou neškodní, kord když jsem potencionální zákazník. A u většiny jiných lidí přez pláště a šaty nejde rozeznat, jestli jsou ozbrojení. Netrpělivě vyčkávám hobbitovu odpověď.

,,Tak takhle bojovat s holí? Stejnak sem zvyklej na trochu jinší zbraně, ale ty bych raději zde nepoužíval pokud svoje studenty nechcete zbírat po kouscích." řeknu a ještě se opřu o tu hůl. Doufam že tohle není jejich nejlepší bojovnice. To by pak stačilo několikrát švihnout bičem a bylo by po celim klášteře. pomyslim si a na chvylku se zadívám na ty truhly. ,,Máte tam ještě nějaký jiný zbraně než hole?" zeptám se mnicha.

Bernard:

Po dalších dvou hodinách stoupání vydíš před sebou na schodech zápasit hada a manikoru, zakrejvaj celý schody takže nemůžeš ani projít a ani je obejít. čekáš chvylku a sleduješ boj těch dvou. Ani jeden podle všeho nedokáže vyhrát. šrámy se jim zacelujou jakmile samy zasáhnou protivníka. Na levo od tebe je nějakej větší kámen připomínající oltář a na něm je zlatá dýka. Okolo oltáře je nějakej nápis kterýmu nerozumíš. ( můžeš se mu pokusit porozumět, sledovat dál boj a nebo použít dýku, nebo se vrátit dolu )

Steeve:

,,Jasně, ale dokud mi neřeknete kolik za to hodláte utratit nezačnem stříhat látky a kůže jen pro to aby ste pak řekl že na to nemáte. Pokud se o tento vtípek přesto budete chtít pokusit, tak se zle povede tvejm kostem." řekne hobit a znovu zastříhá nůžkama. Někde za látkama je slyšet hovor a smích.

Gratchus:

,,Jistě, máme tu ještě mnoho dalších zbraní, jen si vybrat, meče, kopí, dýky, dokonce i biče, ale s těma moc dobrodruhů zacházet neumí." řekne a usměje se. ,,Nuže, jakou zbraň zvolíte tentokrát? Dýky, nebo meč?" řekne a sleduje co uděláš.

Na cestě

Hm...
Prohlížím si polorozpadlý mlýn a chatku. Takhle blízko jsem ještě nebyla, jen jsem je při svém putuvání párkrát zahlédla z dálky. Málokdy pospíchám natolik, abych chodila po cestách. Ale teď...
Měla bych jít dál. Nezdržovat se. Ale ta chvilka mě nezabije...
Vydám se k mlýnu.

,,A co zkusit ten bič, jestly tady s nim někdo umí, víc než tahle děvče s holí." řeknu a hodim mnichovy hůl a založim si ruce. Moje nejoblíbenější zbraň, snad se taky trochu předvedou víc než to vypelichaný kuře s holí. Jestly to takhle pude dál budu jim dávat lekce já místo aby mě zlepšily oni. pomyslim si a potáhnu sopel v nose.

Schody a stále jen schody

To schodiště mi připadá nekonečné, stoupám a stoupám a jako by se vrchol hory ani nepřibližoval. Ze zdola se mi ta hora zdála být přece jen nižší.

Najednou mi celé schodiště zakrývají had s manikorou, kteří mezi sebou zápasí. Chvíli pozoruji jejich souboj. Boj vypadá nerozhodně. Jak se jen, co nejjednodušeji dostat dál? Po chvilce si všimnu na levo ode mne jakéhosi kamene připomínající oltář. Na oltáři leží zlatou dýka. A okolo oltáře nějaký nápis. Zatím nechám tu dýku ležet na svém místě a nebudu se mezi toho hada a manikoru plést, pokusím se rozluštit ten nápis, třeba mi něco napoví.

Stojím nad tím oltářem, snažím se pochopit co je na nápisu okolo něj napsáno, občes vzhlédnu, co dělají had s manikorou (jesli spolu stále zápasí, jestli se přiklání vítězství v boji na nějako stranu, jestli si mne nevšímají).

Lesath:

Dojdeš až k mlínu, tomu se trochu pohybujou lopatky, ale je vydět že v něm dlouho nikdo nebyl. Celej mlejn nepříjemně skřípe. Je to mlýn ve stylu holandska ne vodní. Je rozbořenej a zhruba z 2/3 zarostlej trávou. Zahlídneš pár potrhanejch pytlů a několik zřejmě zavřenejch beden. Zbytek výhledu dovnitř ti krije buď tráva nebo stěny mlýna.

Gratchus:

,,Troufáš si, s bičem jich to moc neumí, ale když myslíš tumáš." řekne a vyndá rovnou čtyři biče. ,,Souboj na jeden nebo na dva?" řekne a omotá svoje dva biče kolem svýho hrudníku. Tobě dojde že budeš zápasit na biče s ním.

Bernard:

Nápis je tvořen obrazci ( něco mezi kaligrafii , egipskym písmem, azbukou a hebrejštinou ) přečteš zhruba pár slov ale nedávají vůbec žádnej smysl. Dva..... Na krev..... zlat( zbytek slova nechápeš )...... smrtí.... končí.... však...had.... přítel.... lvem ...spojený.... ( tečky znamenají další slova nikoliv po jednom, ale vícero slov které nepřeložíš. ) vždy když se podíváš na ty dva stále bojujou a stále nerozhodně. Vypadaj jako by bojovaly celý věky a nikdo nevyhrával )

Mlýn

Změna je život.
Opatrně vstoupím a podezřívavým pohledem zkontroluju trámy nad sebou. Nestojím o to být pohřbena zaživa.
Ale ne, trámy pořád vypadají velice pevně. Obrátím svou pozornost k bednám a zkusím je otevřít.

,,Začnemě s jednim, bude větší zábava, ale ten druhej si vezmu taky." řeknu a převezmu si od něj oba biče. Jeden plně stočim a připevnim k pásku, druhej taky stočim ale ponechám v ruce. ,,Zápas nebo jenom trenink na cíle?" řeknu a odmotám tri hřbety ( tři otočky ) a nechám je dopadnout na zem vedle svých nohou. Nenechávám na sobě nic znát. je sice na mě vydět že bič nedržim poprvý, ale neprozrazuju svoji uroveň jeho ovládání.

Těm co ještě nejsou zapojeni:

Na upravu životopisu a oznámení toho že to je hotový máte čas do konce tohodle měsíce, pokud tak neučiníte, nebo nedátě vědět tak vaše postavy budou zničeny a rozprášeny v prach. Informace vám byly zaslány poštou.


Všem ostatním neaktivním:

Pokud neaktivní nenapíšou do konce prázdnin aspoň jeden přízpěvek a nedodají omluvu ( což není tak složitá věc a nikomu to neuškodí ) jejich postavy budou anulovány a uvrženy v prach zapomění. Naopak aktivní hráči budou odměněni jistým způsobem ( předem neuveřejněným a však velice prospěšnym pro váš další děj ve hře. )

Schody

No nápis se mi moc nedaří rozluštit. Vím jen pár slov. Tyto útržky mi toho moc neřeknou. Jestliže chci projít a pokračovat v cestě dál za svým cílem, tak budu muset ten souboj těch dvou před sebou nějak ukončit. Na čí stranu se mám přiklonit? Na manikořinu nebo na hadovu? Risknu to. Postavím se za hada a zaútocím na manikoru!

Beru z oltáře zlatou dýku a útočí s ní na manikoru.

Lesath:

Vypadaj chatrně, ale sou zamčený a vypadaj na to že by vydržely i tvrdší rány mečem. Celkem najdeš pět beden ( 1,2 X 1 X 0,7 m šířka X Hloubka X výška ) a jednu bedničku (0,25 X 0,25 X 0,25 ), ta je nejzajímavější ale nejde otevřít. Jedna z těch pěti otevřít de. najdeš tam nějaký cáry oblečení a roztrhaný pytle ( hod si procenta jestly objevýš i něco dalšího )

Gratchus:

Mnich je překvapen že zacházíš s bičem líp než ukazuje tvůj postoj. ,,Tak tedy začněme, bude to zábavný." řekne a odmotá celej bič. ( znovu deset hodů )

Bernadr:

Jakmile se postavýš za hada, tak se Mantikora stáhne, tvůj výpad se minul, ale náhle si usítil jako bi ti tisíce jehliček zapíchli do levej ruky. Otočil ses a zjistil že se do tebe had zakousl a patrně do tebe vpravyl jed. Chtěl ses po hadovy ohnat dýkou, ale oba najednou zmizely a místo dýky máš v ruce malý hádě zbarvenýho jako ti dva hadi předtim. ( máš stovku bodů jedu, zapiš si to do deníku, pokaždý když ti body odečtu musíš si je odepsat z deníku jinak sebude pokračovat přízpěvek pro tebe dokud tak neučiníš. Učinky jedu sou ti neznámý, stejně tak jako druh hada )

Tyrgan:

Po dlouhym pochodu přes neměnící se krajinu si konečně došel k nějakýmu stavení ( prostá vesnická chatka, jednopatrová, mizernej plot, studna. Nikoho nevydíš. ) Tebe celou cestu nic nepotkalo a máš velkej hlad a žízeň. Ani už si nepamatuješ odkud si přišel a proč si odtamtud odešel, zřejmě to bylo nepodstatný na to aby sis to zapamatoval, nebo to bude tím že nemáš tak dobrou paměť. Po blišším příchodu k domu vyjde ven postava Oblečená v zelenym menší než ty vypadá staře, má klacek o kterej se opírá. ,,Kdo si mladíku." houká to stvoření vysokym hlasem.

1) A
2) U
3) A
4) A
5) U
6) A
7) V
8) A
9) A
10) A

U Chatky
Hlady skoro šilhám a jazyk se mi lepí na patro
fuj sem se lek. kdo to sakra je? no nic snad mi to řekne a dá trochu jídla a pití
Dobrej sousede. Já se jmenuju Tyrgan a ty? Mám děsnej hlad a žízeň neměl bys něco?

"Les"

Po únavném hledání začnu klimbat u ohně až na konec úplně usnu. Najednou mě probudí světlo, které se mi vkrádá do očí. Otevřu je a již na mě svítí dopolední slunce.
Vstanu a začnu si protahovat obličej. Sám pro sebe si řeknu. "Ksakru, to už je ráno?" A s lehkým povzdechem se opřu o strom.
Ohniště, které je už vyhaslé občas začoudí, když zafouká vítr a rozfouká ty poslední kousky žhavého dřeva.

Najednou mi zakručí v břiše. U sebe skoro žádné jídlo nemám. Rozhodnu se tedy, že vyrazím co nejdříve do nějaké vesnice, která by mohla být někde poblíž.
Po cestě, jenž jsem šel předtím jdu dál. Všude kolem jsou stále spálené stromy.

Gratchus:

Po zápase sis mohl oddechnout, ti si nebyl ani jednou zraněn a tvůj protivník vypadal dost překvapeně. Protože poslední ranou si ho dostal na zem. Když vstával říkal: ,,Měl by ses líp učit s bičem než jen s nim takhle mávat ve vzduchu." řekl to těsně před tim než se mu jeho oblečení rozpadlo na cáry. Jeho kůže nebyla ani jednou škrábnutá, ale jeho oblečení už mohlo sloužit jen jako hadr na podlahu. ,,beru zpět, v tomhle si mistr." řekne a odběhne so pro jiný oblečení.

Tyrgan:

Sice si na něj promluvyl, ale patrně ti nerozuměl ani slovo, pro něj to bylo spíš nějaký bručení a hučení, než řeč. ,,Vypadáš dost pohuble, synku, poď dovnitř, Dorka ti udělá trochu polívky a kus chleba se tam ještě najde." řekne a svejma na kost vyhublejma ručkama tě strká ke vchodu do domku. Když příde dovnitř dívka pustí na zem talíře a ty se rozflákaj na střepy. ,,Tatínku, vyzasejc nevydíte. Vzdyť je to nějaký barbar. Ani mytej nebude, co já tady zase budu muset uklízet, zrovna mám vymeteno." dívka to je hezká a tobě se líbí o přesto že tak o tobě mluví

Manyan:

Cesta se něměnila až do místa kde předpokládáš že byla ta divoženka z lesa. Najednou jako by někdo udělal čáru a dál není už ani steblo spálený. Krajina se rapidně změnila, tráva, louky a za tebou spáleniště. Asi za dvě hodiny chůze si došel k jednej chatce, před kterou seděla stařenka a pletla něco z vlny. ( klasická chatka z prasečáku - hlína smíchaná s hovnama a slámou, byly s toho v čechách domy někdy v 9 století, vyhřály v zimě, a vlétě neálily. )

Tilien:

Byla škoda že tě ppřepadly v lese zlodějíčci, sebraly ti všechno i tvoji flétnu ti sebraly a o měšec připravyly, nechali ti jen oblečení co si měl na sobě, na štěstí si měl schovaných několik stranou. Teď už je kolem poledne a ty se blížíš k vesničce. Do vesnice si došel asi za deset minut. ( malá náves tvořená zhruba deseti domkama, převážně chalupy a jedno stavení ) uprostřed domů je rinek ( něco jako náměstí ) a uprostřed rinku vysí na šibenici nějaký tělo, vypadá to na kluka. Vydíš tu kovárnu s konírnou, dokonce i nějakej obchod, což soudíš podle tabule, ale hospodu nevydíš.

Vesnice

Celou cestu do vesnice jsem byl smutný a docela i naštvaný hlavně kvůli své flétně kterou sem měl dlouho, dost mi přirostla k srdci a teďka sem se sní musel rozloučit.
Co se dá dělat, život jde dál...
Když dojdu do vesničky a všimnu si těla celkem mě to zaskočí a znervózním. přiblížím se k rinku a podívám se pořádně na tělo.
Jeden by řekl, že to je náhoda, ale já na náhody nevěřím !
Pomyslím si s mrazivým pocitem v zádech. Měl bych si pořídit nové zasoby a rychle odcud vypadnout, ale nemám žádné peníze...Hold co se dá dělat, nemám na výběr.
Jdu do obchodu a předtím než vstoupím se podívám jestli do obchodu míří nějací lidé, potom vstoupím do obchodu a podívám se okolo, kolik tam je lidí a jaké zde sou věci k nakoupení.

schody

Když mě kousne had, tak křiknu>"Au!"Neměl jsem spíše pomoct manikoře! Co to bylo za hada a jak je jeho jed prudký? Jak rychle bude jed pronikat do mého těla?Musím vyhledat pomoc?Po zjištění, že had i manikora kamsi zmizeli a že místo dýky mám malé hádě, tak hádě pokládám na kámen a postupuji po schodech dál.Snad na vrchol brzy dorazím.

,,Mistr nad mistry, ještě sem nepotkal nikoho od doby mího treninku s bičem kdo by mě porazil nebo předčil v tomhle umění." řeknu a odplivnu si na podlahu. ,,Tak co bude dál díky? Nože? Pěstní souboj?" zeptám se s dost troufalym tonem hlasu. Nebo tady mám bejt věčně a čekat až se rozhoupou a řeknou mě co se vlastně děje a proč sem tady? pomyslim si a čekám co z něj vyleze.

"Spáleniště/ Chaloupka"

Spáleniště je pořád stejně odporné. Po každém kroku za sebou nechám stopu v popelu. Spálená země je to nehorší co kdy jde v přírodě vidět. Nic zde již nemůže existovat.
"Co mohlo udělat takto velké spáleniště, kdyby to byl blesk, narazil bych asi po cestě na nějaký rozštíply strom(y)"
Zadumám nad spáleništěm, ovšem do té doby jsem se stihl dostat k nespálené části lesa.
"Jako by to někdo přímo odřízl. Tamhle ještě obrovské spáleniště a najednou čára čistoty. Tohle neudělal nějaký blesk, nebo nešikovný sedlák..."
Opět zadumám a při tom si stále kladu otázku, co se tu zhruba mohlo odehrávat.

Po chvíli chůze krásným lesem jsem se dostal k nějaké chaloupce u které seděla stařenka. Něco plete. Nechci jí nějak moc vylekat, tak jdu zhruba 5 sáhů před ní a pomalu k ní jdu.
"Dobrý den, stařenko."
Pozdravím slušně a snažím se menším předklonem podívat stařence do obličeje.
"Prosím vás, nevíte kam vede tahle cesta? A také co se odehrálo zhruba 2 hodiny odtud? Je tam obrovské spáleniště."

Tilien:

Je to obyčejnej krámek se vším mžnym, nějaký meče, oblečení, potřeby na vaření, dokonce několik hudebních nástrojů. Jinak obchod vede trpaslík a je patrný že tu žádnej elf nenakupuje. Kolem krámku se moá asi pět děcek, ale jinak nikdo.
,,Co si budou přát maličkej?" řekne trpaslík a podrbe se na vousech.

Bernard:

Vrchol už je v dohlednu, zbejvá ti jen něco málo přes sto schodů. Najednou dostáváš ukrutnou žízeň. Kolem tebe žádná voda, ale slyšíš ji někde blízko týct.

Gratchus:

,,Ne, dnes už toho prozatim ponecháme." řekne a odejde. S tebou je tam jen ta novicka, ale celou dobu nic neřekla ani se nepohnula. Před tebou se objeví další mnich, tentokrát v zelenej tunice. ,,Takže ty si mystr přes biče, poď se mnou, něčemu tě chci přiučit." řekne, podle všeho to je elfí míšenec.

Manyan:

,,Tak tě tady vítám poutníku, poď dáš si u mě trochu čaje, já ti pak řeknu co o tobě vím kouzelníku." řekne a odkráčí do chatky. ,, Tak běž, přece ji neurazíš." řekne jakýsi hlas, ty se otáčíš dokola, ale nikoho nevydíš. Jen na plotě leží líně zrzavej kocour.

Ufdizan:

Dlouho si putoval z trpasluje. Až příliš dlouho. Míle utíkaly, a krajina se příliš neměnila. Po skoro celodenim putování si dorazil až k nějakýmu stromu ze kterýho se linula zajímavá vůně, mezi větvema se sem tam mihla nějaká záře a ze stromu vychází podivná melodie co si ještě neslyšel.

Schody

Stoupám vzhůru po schodišti. Pokouším počítat ušlé schody. Ha! Už vidím na vrchol. Konečně budu na konci tohoto zatraceného schodiště! Zbývá mi zdolat asi tak něco okolo sta schodů. Co to se mnou je? Mám ukrutnou, obrovskou žízeň! Beru si do ruky svůj měch na vodu. Je prázdný! Snažím se vyždímat z něj nějakou tu poslední kapku. Nic z něj ale neteče! Ani jedna jediná kapička. Veškerou vodu, kterou jsem v něm měl, jsem již vypotřeboval. Žádnou vodu kolem mne, v mém okolí nevidím, ale je tu někde v blízkosti slyšet ta voda téct. Kde jen ta voda může být! Rozhlížím se kolem sebe, vpravo i vlevo, nahoru i dolů, jestli tu vodu neobjevím, abych se mohl napít a uhasit svou velikou žízeň!

,, Doufám že to bude něco užitečnýho, jco sem se dovedl naučit sem se naučil už dávno, ale učit se číst a psát, nebo počítat je mě stejně platný jako tahání dříví do lesa." řeknu a pak ho následuju a na tu novicku se ani nepodívám. Fakt mě tu jen zdržujou na co ta mater čeká? že se stanu zbožným a že se tu budu klanět a ohýbat hřbet jak ona bude pískat?! Tak to se hodně plete.

"Chaloupka

Jakmile mi stařešina pozve dál lehce se na ní pousměji a kývnu hlavou. Ovšem jakmile zaslechnu, že mě zná, zpomalím chůzi a tak trochu znejistím, neboť nevím co mám čekat.
V záloze mám stále připravení kouzlo Artak barák. Stále mi prolétává hlavou, kdyby se náhodou něco mělo stát.
Najednou ta babka zmizí a já vidím pouze hnusnou kočku. Ještě s větší nejistotou vejdu do chaloupky a začnu se velmi nejistě rozhlížet. Na jazyku mi zřejmě uvízlo obranné kouzlo, neboť mám tendenci jej každou chvíli vyslovit.

Bernard:

žádnou vodu kolem nevydíš, aležízeň máš pořád velkou, dokonce začalo bejt ještě větší teplo. Vodu ale slyšíš halsitěji než předtim, podle sluchu by voda měla protíkat pod tvejma nohama.

Gratchus:

Minška tě ani už nenásleduje. Kněz tě zavede k jednej svatini a po chvylkovej zastávce vstoupí dovnitř. Uvnitř sou nějaký schody dolu. ,,prosím matka představená se s tebou chce setkat v dolní mísnosti." řekne a ustoupí ti aby si mohl vejít.

Manyan:

Mísnost je vesnická světnička, je tu uklizeno, kachlový kamna, u trámů pověšený sušený trsi kytek, na plotně se vaří voda na čaj. ,,Posaď se, jistě si vyprahlý, dáš si se mnou šálek čaje." řekne a z jejiho tonu ti vyplyne že nemá cenu o tom diskutovat. Ten kocour došel dovnitř a vyskočil na jedno z oken, kde se uvelebil. Za chvylku začne vrnět a to vrnění má v sobě jakousi neznámou melodii. Mezitoim stařenka již nalila dva šálky čaje.
,,Takže kouzelníku, tvoje jméno je moc dlouhý i na kouzelníky, budu ti říkat Many." řekne stařenka a posadí se na židly.

Lillyana: Ještě před pár dny si vyděla ze svýho stromovýho domku, jak se na obzoru rýsuje černota. Ta tmavá místa ti dělaly starosti, ale za posledních několik hodin se už nerozšiřovaly. Přiběhla k tobě malá veverka se vzkazem že by si měla vyhledat starého drujda. Ty si ho našla a i přes to že k němu chováš uctu si o něm musela smýšlet jako o unavenym drujdovy. ,,Mé dítě, vydím ti na očích že ti ty stíny dělají starosti. Již dlouho sme nedostaly zpráva ze sousedních hvozdů. Musím tě poslat k drujdské veleradě. Tady Sajmon tě tam doprovodí a pom dobu cesty ti bude dělat společnost." řekne a vedle něj se vynoří kocour s modrejma a chladnejma očima. ,,Jistě, pujdu s ní." řekne a postaví se na zadní. Tak už pojďme. řekne a ihned vyjde na cestu, ta vás zavedla až k jednomu polozarostlému mlýnu. Mezi troskama si všimneš něčeho povědomého, Sajmon ti vyskočí na ramena aby měl lepší výhled. ,,To vypadá jako jedna z vás." řekne a zase seskočí.

U mlýna

Obezřetně se rozhjlédnu a pokusím se co nejtišeji dostat ke mlýnu...
Cos myslel tím jedna z nás???
jakmile se ke mlýnu dostanu sehnu se a kleknu si na kolena... pudu pozorovat okolí dokud nezjistím víc...

Podívám se na něj podezřívavě, ale pak pokrčim rameny a vejdu po schodech dolu. ještě aby to tak byla nějaká past nebo zkouška, to bych se fakt naštval a když sem naštvanej, tak by to pak taky poznaly, nebo spíš ti co by sem přišly později. pomyslim si a kouknu před sebe jestly tam je tma nebo ne.

Schody

Poťukák se na čelo: Aha, už to mám! Tak ona ta voda protýká uvnitř hory, přímo pod mýma nohama. A je čím dál tím víc hlasitější! Zesmutním. Tak to se k ní nedostanu. Budu to muset vydržet. To je ale hrozný horko, vedro. Je mi teplo! a mám žízeň! Stoupám dál po zbývajících schodech. Jedině, že by někde proudila ta voda na povch hory. To by mi bodlo. Bylo by to super. Už bych se potřeboval napít! Mám vskutku žízeň!

Lillyana:

Kocour se na tebe podívá a líně řekne: ,,Jo, byla to jedna z nás, dítě přírody, nebo jak jim chceš říkat, starala se o jeden les, kterej nedávno vyhořel." Průzkum okolí mlýna ti moc neřekne, ale všimneš si zvláštního druhu rostlyny co roste uvnitř rozpadlýho mlýna. ,,Toho bych se raději nedotýkal, říká se jí žravá tráva, nebo taky tráva smrti, jen opravdu schopní drujdi ji dovedou přivýst k životu. Je to druch ochránce, něco jako probuzenej les. Vstoupit na ní by bylo to poslední co bys udělala, pokud nejseš tak zdatná lesní paní. Počkej." řekne a skočí přímo mezi rostlyny. Ty se začnou hejbat jako by to byly nějaký červícíi co maj hlad a začnou se stahovat ke kocourovy. Ten ale jen něco zamňouká a tráva se mu klidí z cesty. Chvylku se protahuje kolem těla. Pak se vrátí. ,,Tady, měla u sebe tenhle prsten a dopis s tvým jménem." řekne a obojí položí před tebe. Prsten je zdá se z materiálu co si ještě nevyděla. Dopis je psanej na drahym pergamenu.

Ach... Má jediná dcero, s lítostí ti musíme zanechat jen to co po nás v tomhle světě zůstalo, ten prsten, nos ho stále při sobě a pokudmožno nikomu ho nedávej. Místo toho navštiv mého drahého známého, který žije jen kousek od Korečny. Jmenuje se Theodor Wan Krim. On pozná tento dopis a prsten mu neukazuj, sama bych mu ho nikdy nedala. Ale on ti ukáže jednu zajímavou věc, kterou by sme oba chtěly aby si přijala za svoji vlastní a pokročila v našem pátrání.

Tvoje matka.

Dopis je dokonce podepsán nějakým notářem a soudcem ve vesnici na druhej straně hor. ,,Myslím že ti můžu říct že tě starý pán poslal na místo setkání, kde si měla převzít ten dopis. Tak kam vyrazíme? Pujdem do toho města nebo co to mábejt? Nebo budeš dál žít a učit se jak bejt dobrá hraničářka a časem se stát drujdkou? " řekne kocour, jako by si to připravoval.


Gratchus:

Tma tam není, schody tě zavedly až do dolní mísnosti, která je až přepychově zařízena. Uprostřed mísnosti stojí nějakej divnej trůn, ktrej má šest sedátek okolo sloupu, kterej se vine až ke stropu. Na sedátku proti tobě sedí matka představená. ,,Vítej, znovu se setkáváme, mladý goblkine. Prozkoumala sem znovu tu věc a myslím že je na čase ti poodhalit roušku záhad. Tvůj chlebodárce mi tě poslal jako dalšího možnýho drakobijce. Není sporu o tvém temném životě, ale každej nemusí bejt nutně dobrák, aby no to je jedno. Tvůj chlebodárce tě sem poslal na dlouhé učení a dlouhou cestu, je jen na tobě, jestly ji přijmeš za svoji." řekne a podá ti kousek červenej šupiny. ,,Tohle je šupina draka co zabil poslední drakobijec, jejich šupyny sou tak pevné, že je neprorazí žádná ocel, kterou kdy člověk vyrobyl. Ale existují jisté zbraně, o kterých se říká že sou kouzelný a že dokážou protnout dračí kůži. Ty bestie se daly opět do pohybu aby vyhladivly všechen život na zemy. Eledrin byl jen základ jejich moci, brzo příjdou další města co vyhoří do základů. proto hledáme drakobijce a ty co by se tomu mohly naučit. Proto se tě teď ptám a chci slišet jasnou odpověď. Budeš drakobijce, nebo tě tvůj pán posílá zbytečně?" řekne a čeká jak odpovíš.


Bernard:

Povedlo se ti vyšlapat schody, ale nahoře si padl vyčerpáním a dehydratací. Probudil ses v postely a první co zjistíš, že nejseš vůbec oblečenej, u poslete sedí jen nějaká dívka. ,,Už se probral, Nikolaji, už se probral." řekne dívla medovym hlasem a za nedlouho uvydíš ve dveřích muž kolem dvaceti let s blond vlasama a se svalama že by mohl skály lámat jen prstem. ,,Víborně. Buď pozdraven udatný rytíři." řekne Nikolaj oblečen v lněnej košily kterýá mu je ještě volná a v plátěnejch kalhotech ( jinak místo kde ležíš je podobný Roklince z pána prstenů, elfí stavba ),,Musíš být unavený, dojdu ti pro něco k jídlu." řekne dívka v bílejch šatech ( je to zrzka z pihama pod očima a moc pohledná, vypadá jako princezna ) Nikolaj se zatim posadí na židly. ,,Našli sme tě u schodů ke svatini. Odnesli sme tě sem a omyly. Tvé oblečení je v bezpečí, tvůj sluha je už zde taky i tvé věci, ale ty ti budeme muset předat až odtud budeš odcházet, my sme kněžský řád a se zbraněmy nechceme mýt nic v dočinění." řekne a Dívka ti už nese dřevěnou istku s polívkou.

mlýn
.........
řeknu že chci být hraničářka a dobrá bojovnice ale toho člověka musim najít.Nasadím si prsten a dopis schovám do kapsy... Pojď jdeme řeknu a vyrazím po cestě se koukám po okolí a nebezpečí..kéž bych tu měla nějakého posjence pomyslím si...

Breaker:

,,Hej hni se, chce s tebou mluvyt velkej šéf." zaskřehotá naposled jeden skřet, ještě před tim než vydechl naposled pod tvojí ránou dýky, když tě vyrušil ze spánku, nicméně za několk okamžiků si pro tebe přišlo deset skřetů a odvleky tě před jednoho Skuruta. ,,Og nabu." řekne skřeťák a postaví se, jeho zbroj je nejlepší a jeho meč nejkrvevavější, každej skřet mu už deset let de z cesty a proto se stal skřetim vůdcem kmene. ,, Ty ponravo, mám pro tebe důležitej ukol, jestly ho nesplníš, tak ti uřežu vlastnoručně koule." řekne a ty výš že to myslí vážně, protože poslední co se mu po tomhle vysmál teď mluví o poznání vyšim hlasem a jeho ozdoba vysí nad stanem náčelníka. ,,Pudeš na horu Grant - al - Nag, rada se rozhodla a učiníš co ti řeknou jako bych to řekl já a pokud ne, tak bude tvoje smradlavá hlava na stožáru, hned vedle toho parchanta co tam je teď." koukneš na nejdelší hůl nad táborem a tam se třepotá nabodnutej nějakej skřet a snaží se nějak vyndat ze svejch vnitřností ze stořáru. ,,Teď táhni než si to rozmyslim." řekne a několik skřetů se zasměje, jeden ale opět napolsed, protože jeho hlava se dala na vejlet od těla a Náčelník schovává svůj zakrvavenej meč.
Ty si radši vypadl dřív než si to náščelník rozmyslí. Hora je vzdálena jen několik dní cesty.

Skřetí tábor

Spím opřen o skálu,když náhle mne probudí nechutný hlas,ještě nechutnějšího poskoka našeho náčelníka.Nemeškám a vrazím mu dýku přímo do srdce,bez projevu milosti,či lítosti.Z lehu napřáhnu nohu a odkopnu ho ze své dýky na zem,vedle mě.Hnusná ponravo!Mě ze spánku budit nebudeš!Pomyslím si a položím se ke spánku,ovšem k mému údivu přijde více poskoků,než by moje dýka mohla zvládnout.Bez nějakého vyptávání mě vemou a odvleknou před velkého náčelníka.

Vstanu ze země,zaprášené a popelavé.První co vidím jsou chlupaté skurutí nohy ověnčené dlouhýmy vlnitými chlupy.,,Og nabu."Pronesu skřehotavě s překvapením,že sem se zvedl ze země a stojí předemnou hned velký šéf,krutý a nelítostný,jehož trofeje se kroutí ve větru,občas byčující tuto pláň skřetího tábora.Zazubím se a vydám zvuk podobný chrochtnutí a pak zacvakám zuby.Nedbám na smraďocha napíchnutého na stožáru a otočím se k odchodu.Na horu Grant - al - Nag?!Vycením zuby a vydam pištivý zvuk.Ten se rozlehne po táboře.Nadechnu se smradlavého puchu domovského tábora a odbelhám se na cestu k hoře.

,,Zbytečně?! Myslíte že bych sem chodil kdyby to bylo zbytečný, jasně že do toho pudu, buď si hodně vydělám nebo při tom chcípnu, každopádně jestly je to proti drakům, tak i když chcípnu, budu slavnej jako drakobijec." řeknu hned po vyslišení ženskej na stolci. ,,A tady se mám jako cvičit a připravovat nějakejch mizernejch deset let? Nebo rovnou století, nebo sem tady jen kuli tomuhle a běž si kam chcečš a starej se?" řeknu až ýsměšně. Drakobijec, Gratchus drakobijec, to zní dobře, stejnak to za několik desetiletí nebude příběh goblina, ale nějakýho ušáka nebo člověka. pomyslim si a tak tak udržim v sobě chuť si odplivnout.

Lillyana:

,,A já sem co vzduch?" řekne kocour po tvejch myšlenkách. Cesta ubíhala celkem v klidu, až na to že se na tebe kocour se zžejma schopnostma hraničáře nebo mága ( te ještě nevíš ) na tebe naštval. To jestly ses ho pokoušela udobřit nebo ne je na tobě ale napiš to tam do závorky ) Korečna už je na dohled, když t cestu zastoupí nějakej mužík ve středních letech, míří na tebe lukem. ,,Dobrý ráno slečinko, myslím že máte potřebu obdarovat chudáka co musí se musí starat o několik svých přátel a taky o nemocnou dceru." řekne sebejistě, ty si všimneš že v lesíku na levo od tebe na tee kouká hned několikatero očí a míří na tebe stejnej počet šípů.

Breaker:

Běžel si asi deset mil ( spíš si šel rychle, ale skřeti to považujou za běh ) když sis vzpoměl, že všechny tvoje věci si nechal v táboře, a patrně už je bde mýt u sebe někdo jinej, stejně jako tvůj stan. Nemáš u sebe lautr nic. Hora je před tebou už jen hodinu "běhu" a tak si vyrazil. vyškrábal ses na horu, kde je uprostřed kráteru vyvýšenina s obětním stolem, na kterym je ještě nedávno zaschlá krev. Stvoření co tu sou vypadaj hůř než skřeti, sou zjizvení, plni vředů, pach je všucde kolem. ,,Og nabu."řekne strážce a patrně jedinej vůlastník nějakej zbraně v okolí. Ukáže ti že máš jít dál. ,,Og nabu, válečníku." řekne šaman. ,,Měly sme o tobě sen, dračí plémě se probudilo. Musíme tě vyslat na cestu aby si jednoho z nich zabil a přinesl oběť kráteru." řekne a pak ti vylíčí celej sen o to jak draci pustošej celou zemy a jeden z každej rasy je předurčen aby je pobil, na tebe padlo oko nejvyšího a tak posílaj tebe. ( tobě spíš dojde že ses někomu moc nelíbyl a tak se tě chtěl zbavit ) ,,Budeš potřebovat výstroj a výzbroj, najdi toho komu říkaj Gratchus a zaveď ho na severní stranu pod horou. Tam je ukrita zbraň co ti pomůže. Pak ještě zbroj si musíš obstarat u vousáčů. Teď běž nebo se na tebe veliký Orphag bude hněvat." řekne šaman a ještě před odchodem ti řekne, že toho Gratchuse najdeš někde u Sartanských lesů ( což je přes celou pevninu jízdy na vrcích, cesta ti bude trvat přes měsíc )

Dessan:

Zrovna si zase bádal jako posledních několik století každej den nad objevením Veritas Amortiei ( látka která mění každýho chytráka na hlupáka ) Když za tebou přišel jeden elf a posílá ti správu že na tebe čeká rada na posvátnym palouku.

Na palouku si se dozvěděl o tom že se draci opět probudily k životu a o tom že bohové rozhodly že z každýho kmene ( rasy ) bude vyslán jeden bojovník aby je zahnal zpět do podsvětí. Bohové taky rozhodly že t budeš ty. ,,Výstroj a výbavu si musíš ale sehnat sám. Ale poradíme ti, že nejlepší a nejvznešenější zbraně tvoří jeden kovář na hoře Wu-Dan, která je jen několik dní cesty." řekne rada a pak ti řeknoiu že máš jít.

Když vyslechnu že mám jít na posátný paloukpodivím se ale protože znám naše druidy vým že by mě nevolali zbytečně.
co po mně asi chcou? přemýšlím cestou ale nemám čas myšlenku dokončit protože v tu chvíi stanu na posvátném palouku.ukloním se starším a popřeji ji klidnou věčnost. když mi oznámí že jsem byl vyvolen bohy podivím se Já?? ale vždiť se o mě až do teď nikdo nezajíma, jak bych mohl být vyvolený bohy? Když mě ale ujistí že to jsem opravdu já kdo má zahnat zlo ze světa, nám tak milého, a uspat naše praotce draky. Uklidním se trochu a vyslehnu zbytek úkolu.
Poté se ihned vydám na cestu když tu si vzpomenu ale do sketovy hlavy. aby ji někdo rozmlátil palicí, vždyť já si všechno zapoměl doma. No co už cítím že hora není daleko a vyraím znovu do klus lesem mě tak známím

(ano pokusím se ho udobřit...)
nooo a vy si myslíte že by jste mě mohl nechat projít?? jelikož pokud ne mohlo by se vámněci stát jsem temná čaodejnce Orghos!!!řeknu a pomyslím si na to by měly skočit...

Chrám

Chvíli po probuzení mi trvá než se zorientuji, kde jsem. Konečně jsem v chrámu."Děkuji, že jste mi pomohli." říkám muži a dívce, kterí jsou u mého lůžka. "Já jsem Bernard z Ronie a mým posláním je být drakobijcem. Bylo mi řečeno, že bych zde mohl najít v této mé záležitosti nějakou pomoct, radu."Pokračuji k nim.

Prohlížím si místnost, dívku a muže, čekám, co mi odpoví, beru si od dívky dřevenou misku s nějakou polévkou, poděkuji a pomalu jím tu polévku.

Hora Grant - al - Nag

Belhám se k hoře bezmála pár hodin,když si uvědomím,že mé věci zůstaly v táboře.Otočím se a pohlédnu do dáli.Poté se zakřením a odplivnu na cestu.Beztak už mé věci má nějaká prašivá ponrava!Zavrčím a zakničím a otočím se zpět a rozhodnu se pokračovat v cestě.

Konečně spatřím horu,dojmy nechám stranou a vyhrabu se ze všech sil na ni.Konečně dorazím na vrchol a uklouzne mi noha a já málem spadl do kráteru.Zabalancuju a narovnám se.Povrchně se zašklebím a přistoupím blíže k obřadnímu stolci a stvůrám horším,než my sami.,,Og nabu."Odpovím s lehkým znechucením.Stejnak pozdravím shamana,kterého taktéž vyslechnu když se dokolíbám k němu.To je nějaký nehorázný vtip?Asi sem neměl zabíjet tolik poslů velkého náčelníka,teď mě posílá na smrt a to usmažením z dračích spárů.Nechutně se zakřením a zavrčím.Nemá cenu odporovat.Otočím se a odejdu.Doufám,že ta ponrava bude mít nějaké zbraně mé hodnosti.Uslintnu si a vycením zuby.Nezbyde mi než zase slést horu a pustit se na výpravu do neznámých lesů hledat to stvoření.

Gratchus:

,,Dobrá dobrá, tedy příjmáš uděl drakobijce." konstatuje matka představená. ,,Pak tedy budeš muset zahájit intenzivní vícvik a dále si obsatarat zbraně a zbroj, hodnou drakobijce. Pokud budeš chtít nelépe ti bude zdrojem informací naše svatá knihovna, kam budeš jako jeden z mála bezvěrců vpuštěn." řekne a dál už jen nad něčim přemýšlí

Lillyana:

,,Jasně a já sem svatej Gram, syn velkého Blahůna." řekne či spíše se zasměje, z křoví vyleze snad deset zbojníků s ruznejma zbrojema a zbraněma. ,,Takže? Zlato nebo nás snad chce slečna potěšit?" řekne ten nejvyšší z nich s trojzubcem v ruce, navlečenej v drátěnej košily.

Bernard:

Nikolaj se na tebe podívá upřenym pohledem. ,,Drakobijec, proroctví se zdá se naplňuje. Zavolám tvého služebníka, ale obávám se že už nebude takovej jako býval když si h znal." řekne a odejde a vrátí se až dojíš polívku. Nikolaj vede v ruce zavěšeného staříka s bílejma vousama a s pár posledníma vlasama na hlavě. ,,Můj pane," začne stařec a v jeho hlasu poznáš svého sluhu, ale pak se dlouze rozkašle. ,,Omlouvám se, ale zdá se že doba mé služby se schílila do posledníhu lůní." řekne a Nikolaj jejk posadí do proutěnýho křesla vedle tvej postele.

Breaker:

Při tvejch temnejch myšlenkách se na čistém neby zahřmí. Vydal ses na cestukterá nijak extremě není ve tvym stylu. Rychlej pochod, vyhejbání se lidskejm sídlum, elfím hlídkám, prostě všem, v tom zelenym kraji se necejtíš dobře. Nakonec se dostaneš k přestrojení na mrzáka ( jeho původní majitel ti jej odkázal ve chvíli svej smrti, poté co kámen nedopatřenim dopadl na jeho hlavu ) Po několika týdnech cesty ses dostal až před menší klášter, nějakej mnich ti dal najíst a dovedl tě k lázni, kterou si nepoužil. Ptal sel i na toho Gratchuse, ale jeho jmeno nikdo neslyšel. Nakonec tě mnich nasměroval směrem k velké hoře, kde má sídlit hlavní sídlo jejich kněžství. Kam ses dostal už po několika týdnech cesty. Spatřil si před sebou schody klikaticí se po hoře až do oblak, před schody je budka a v ní spí nějakej mnich na stráži, vydíš že má v budce opřenou pevnou hůl. ( jestly se ji pokusíš ukradnout nebo ne je na tobě, stejně jako to jestly ho vzbudíš a nebo se vydáš nahoru bez jeho vědomí )

eh zaseknu se a nic víc neřeknu poté si vemu do ruky luk a řeknu Do hrobu půjde víc lidí než jenom jeden zakřičím a připrávím se...

Bůch ví kde

Jdu po neznačených stezkách,musím se vyhnout všem těm odporným stvořením,jako jsou lidé a elfové.Chodím skryt v mlze či lese,chodím rychleji ve tmě a za soumraku,nepozorován a nespatřen.Pak se zastavím u jedné lesní pěšiny.Rozhrnu opatrně křoví a uvidím nějakého otrhance,jak žebrá u cesty,kde nikdo nechodí.Chvíli popřemýšlím a pak mě napadne ďábelský plán.Odejdu kus dál a nepozorovaně přejdu pěšinu daleko od něj.Dostanu se mu do zad a pomalu se plížím.Poté na něj hodím velký kámen,který ležel u cesty,přímo na hlavu,poté na něj skočím a jedním chvatem mu zlomím vaz.Zahryznu se mu do krku a lehce se napiji jeho krve.Sundám z něj oblečení a odložím ho kousek dál,pak v klidu nebožáka od cesty odtáhnu,rozhlédnu se a posvačím ho.

S plným žaludkem najdu vodu,umyji se a navleču na sebe jeho špinavý oblek.Vydám se svojí kulhavou chůzí,která připomíná chůzi onoho žebráka,kterou ani nemusím předstírat,když tak chodím normálně.Vydám se po cestě a jdu co nejrychleji.Poté narazím na klášter,rozhlédnu se a zacvakám zuby.Skryji se v oblečení a vetřu se do přízně mnicha.Dá mi najíst a nabídne lázeň.Pche!Fuj!Voda,ještě bych mohl být čistý,rychle pryč odtud.Odejdu a mnicha opustím s plným žaludkem jeho masa,hned co mě nasměroval k hoře,poděkoval sem mu a poobědval ho v nedalekém křoví,poté sem se vrátil k lázni a znovu omyl,abych nebyl od kusů masa a krve.Pak se seberu a vydám se na horu.

Konečně se dohrabu na začátek hory.Už mi kručí v břiše....Pak uvidím schody až do oblak.Pro milého opuchlého vrrrka,to se musím táhnout takovou dálku?Toho chlapa mi byl sám démon dlužnej!Odplivnu si a vyrazím k budce na schodech.Spící stráž mě zaujme a s lehkým olíznutím se přiblížím.Natáhnu ruce a když ještě pořád spí,tak mu skusím zlomit vaz.Pokud se mi to povede,rozhlédnu se a vklidu ho posvačím,vezmu hůl a utřu si pusu od krve.Vezmu mrtvolu,nebo to co se nedá jíst a co z něj zbylo a hodím to kousek od tud nepozorovaně do lesa.Utřu se od krve a masa a s holí se vydám na cestu na horu.Pokud to nevyjde,pokusím se ho všemi možnými prostředky umlčet,aby nekřičel a pak udělat to popsané výše,každopádně by to neměl být problém,jelikož stráž spí.

Chrám

Pomalu jím polévku. Až jí dojím, ta odložim prázdnou misku od polévky. Nikolasj mi povídá, že je tu i můj společník, se kterým jsem přicestoval ke chrámu. Jsem překvapený tím že tu je i tím co mi o něm Nikolaj říká.

Po chvíli přívede Nikolaj mého společníka. Prohlížím si jej.Jak to že tak rachle zestárl a zeslábl? Vždyť byl tak vitální, energické, sylný, hbitý a pln života? Co se s ním stalo? Nomoc Kouzlo? Muj společník ke mě promlouvá. poté, co domluví, tak mu odpovím. "To je v pořádku, děkuji za vše, co jste pro mne udělal, za Vaší pomoc, za Vaše rady."

,,Tak fajn deme číst? nebo snad myslíte že to neumym?" řeknu a při spochybnění zatnu pěst. ani nevym co to do mě vjelo, ale cjtil sem se jako by mě přehazovaly vydlema. ,,Kudy tudy do knuihovny paní?" řeknu a vydám se podle instrukcí směrem ke knihovně,kde začnu číst svitky.

Lillyana:

( příště delší, jinak nebude uznán)
Sotva vytáhneš luk tak ti kolem ruky prosviščtí čepel dýky. V tobě by se v tej chvilce krve nedořezal. cejtíš že nejseš ani škrábnutá, ale pohled na luk ti stačí. jednym tahem ti kdosi přetal tětivu. ,,Takže? Jinak tohle bych moc nezkoušel." řekne hlavní lapka a začne se smát. Všichni ostatní na tebe namíří zbraněma a jdou pomalu k tobě. ( luk ti odebírám, páč jediný na co ho můžeš použít je to že s nim rozděláš oheň, pokud si ho chceš ponechat, tak do deníku napsat poznámku luk bez tětivy )

Breaker:

Mnich ti utekl, či spíš jen co ses ho pokusil zneškodnit, tak se rozplynul v kouř, naopak si ty mě lštěstí že tě nechytly a že nehniješ ve vězení ( poučení pro příště: pravydla, pokud budeš přehánět - tim myslim všechny zabiju a posvačim, tak se ti zle povede, toho žebráka si zabil, ale mnicha ne )

Přišel si blíž k spícímu mnichovy, ale sotva si se po něm chtěl natáhnout jeho hůl se pohla a praštila tě přímo do obličeje, což ti nijak extremě neublížilo, ale zato si se proletěl dva metry dozadu a přistál v trávě. než si se postavyl, mnich už třímal v ruce hůl, která tě udeřila aniž by se jí mnich dotk. ,, U samotného Pána, kdo se to pokouší narušit harmonii?" řekne mnich a ty vydíš jak se z jeho budky loudí nějakej druh fialovýho kouře, kterej se začíná formovat do menší postavy.

Bernard:

,, Můj pane...." řekne ještě služebník, ale pak se rozkašle tak že ho dívka musela odvýst. ,, Je tuze nemocný, jedco mu koluje v žilách způsobuje rychlé stárnutí a brzkou smrt. Brzo ti bude dost dobře na to aby si mohl vstát. Matka představená na tebejiž čeká." řekne a podívá se na tebe. Tobě je po polívce dost dobře. ( další bod do jedu )

Gratchus:

knihovna je plná knih a svitků, vypadá to tu jako v nějakym zlym snu knihovnía, svitky sou přeházené, knihy nejsou v policích, prostě zmatek. Mnich tě posad za stůl a podá ti snad nejtlusčí knihu co si kdy vyděl. podíváš se na název: Lexikon draků a drakobijců stojí zlatym písmem na nejemnější obalovej kůži. ( ani kniha za dva ticíce zlatejch co si ukradl kupci nebyla takhle jemná a drahá )

Grrrrrrr zasyčím a naštvu se....
Pak mě ale něco napadne
hmmm a co takhle si užít ty mi potom dáš novou tětivu a já si půjdu po svých (peníze ti dám klidně všechny co mám :))
pokud to nevyjde pokusím se ho obměkčit mími výraznými vnady.......
(a luk si chci nechat ;) aspoň na nten oheň xD)

Lexikon draků? Co to má bejt za blbost? pomyslim si a přitáhnu k sobě tu knížku. Prstama jemně přejíždim přes tu jemnou kůži. Dobrejch tisíc zlatejch, možná i víc jen za ten vobal. Dva až tři ticíce za celou tu knížku, ovšem u sběratelů může mýt i větší cenu. pomyslim si a knihu po chvylce prohlížení obalu otevřu a pustim se do hledání nějakýho obsahu nebo něčeho uvodního co by mě mohlo pomoct v hledání čehosi co se mám dozvědět. ,,Kolik takovejhle knížek vůbec tady máte? A estly je někdo dovedl už všechny přečíst, nebo aspoň srounat." poslední větu o srovnání řeknu potichu pro sebe.

Kopec

Odletím pár metrů a sem velice překvapen.Začnu se zvedat z trávy a rukou si sáhnu na hlavu.Kdo mě to u všech démonů uhodil!Pohlédnu k budce a strachy sebou škubnu.Fialový kouř se sune z budky.Vyvalím oči a zvednu se.Rozhlédnu se po okolí až spatřím lesík poblíž.Na nic nečekám a beru nohy na ramena a utíkám se schovat do lesa.

Vaše dobrodružství přešlo z důvodu dlouhodobé neaktivity do kategorie četnosti hraní "Už se dlouho nehrálo - v odpadu". Vyjádřete se prosím, zdali je v plánu další pokračování hraní, nebo už je dobrodružství skutečně zralé na ukončení. Pakliže je problémem, který brzdí hraní, dlouhodobá neaktivita Vypravěče, zvažte, nechcete-li využít možnost převodu dobrodružství na jiného Vypravěče.
Pokud se zde neobjeví žádné reakce ve prospěch zachování dobrodružství, bude toto za čtrnáct dnů zrušeno.

Příběh se pozastavuje, vysoká zaneprázdněnost PJ ( Zkouškové období ) Příběh bude opětovně uveden do provozu v březnu tohoto roku.

příspěvek bude napsán do konce týdne

Omlouvám se ael končím můj nový účet se jmenuje Granko byl bych rád kdyby mě PJ zařadil do příbh u(Tentoúčet bude smazán kvůly jménu :D)