Saki Mikajima - 17. listopadu 2011 18:49
	Ide o klasickú anime hru vo svete Durarara. Postavy žijú v Ikebukure a znova sa objavuje rozsekávač. Najprv je napadnutí menej, no potom sa počet rozrastá a študentský život našich postáv je narušený. Je len na hráčoch, ako sa zachovajú v krízovej situácii.

Saki Mikajima - 18. listopadu 2011 19:50

Nadišlo ráno. Slnko sa prebíjalo ľuďom z mestečka Ikebukuro do izieb a snažilo sa ich prebudiť do nového dňa. U podaktorých sa to aj možno podarilo, no viacerým sa nechcelo vyliezť z teplej postele do chladného jesenného dňa. Napríklad mne. Len som sa lenivo prevaľovala v posteli a neochotne som rukou zašmátrala po budíku, aby som ho umlčala. Nevedela som ho nájsť a preto som sa pretočila na bok. Avšak, na moju smolu, predtým som už ležala úplne na kraji postele a tým, že som sa pretočila som sa pričinila na mojom páde z postele. "Svetové!" zvolala som a konečne som uchopila budík pevne do rúk a vypla ho. Bola som síce na zemi vedomá toho, že už nezaspím, no na druhej strane som bola šťastná, že mi uši nederie ten hnusný zvuk budíka. Neznášam budíky! Postavila som sa pomaly na nohy a hlasno vydýchla. Veľmi veľký rozdiel po dlhej dobe znova vstávať do školy. Po nejakej dobe som sa dokonca prepracovala ku svojej skrinke a otvorila ju. Vytiahla som z nej nejaké veci a obliekla ich na seba. Potom som sa akýmsi zázrakom do kúpeľne, kde som sa namaľovala, umyla si zuby, navštívila záchod a umyla si znova ruky. Vrátila som sa do izby, aby som si zobrala tašku a mohla som vyraziť do školy. Videla som, ako sa podaktorí ľudia vlečú ospalo po ulici a hlasno pritom zívajú. Zdá sa, že takéto niečo je celkom nákazlivé, pretože chvíľu na to, ako som vyšla von z domu a uvidela zopár takých ľudí, začalo sa zívať aj mne. Pomaly som sa ťahala do školy a nechcelo sa mi. Avšak vedela som, že ak tam neprídem dnes, už sa nikdy nedonútim. Šla som len pre jednu vec.

Satao Souri - 18. listopadu 2011 20:06

Zase škola Nenávidím školu, navíc, když jsem byla večer před tím na brigádě. Přišla jsem domů někdy v 11 unavená jak kůň a stejně jsem nemohla usnout. Nemůžu za to, že patřím k lidem, kteří by ve dne spali a v noci jsou aktivní jako nadopované veverky. Ach jo.. Pomyslím si, když se zadívám na mobil, který mi ukazuje, že mám 10 minut na to, abych doběhal do školy, což teda absolutně nestíhám.. Ale nemůžu se vykašlat na školu, už tak mám hodně zameškaných hodin.. A nechci, aby mě vyhodili, i když to tak nevypadá. Vyhrabala jsem se z postele a zalezla do koupelny, kde jsem si opláchla obličej, vyčistila zuby, učesala se a udělala si dva copy, jak obvykle nosím. Pak jsem se rychle oblékla, vzala tašku přes rameno a vyrazila do školy. Šla jsem normálním krokem a cestou se ještě zastavila v pekařství, kde jsem si koupila snídani. Kafe a čokoládový kroasant. Ráno bez kafe bych umřela. Vydala jsem se do školy, zatím co jsem jedla svojí snídani, abych v tý škole neumřela úplně. Mohlo by se stát něco zajímavého. Poslední dobou je nuda.. Ani ve škole se nic neděje.. Nikdo si už na mě nevyskakuje.. To bude asi tím, jak jsem zlomila tomu třeťákovi ty žebra a vyhodila hubu z pantů.. Pomyslím si. No co? Neměl se do mě navážet. Řekla jsem mu jednou, aby dal pokoj.. Nedal. Teď je v nemocnici. Jeho boj..

Shinra Kishitani - 18. listopadu 2011 20:17

Už dlho predtým než sa rozvidnelo som sedel za počítačom vo svojom bielom plášti a ťukal do klávesnice tak usilovne, ako to len šlo. Snažil som sa pracovať v čo najväčšej tichosti tak, aby som nezobudil svoju spolubývajúcu, ktorá ešte stále spala. Zmohlo ma hlasné zívnutie, ktoré som sa snažil stlmiť tým, že som si ústa prikryl rukami. Uvedomil som si, že by som si mal ísť ľahnúť do postele a čosi dospať, kým sa Celty neprebudí. Zatvárim sa dosť zničene a uložím si rozpísaný dokument v počítači, aby som v ňom neskôr mohol pokračovať. Zdvihnem sa zo stoličky a zamierim si to do svojej izby, v ktorej sa zavriem a zaľahnem do postele. Nepremýšľam nad tým, že by som sa mal prezliecť. Totiž, nestihnem sa nad tým zamyslieť, zaspím skôr, ako by som chcel. Únava bola zjavne silnejšia než ja.

Masaomi Kida - 18. listopadu 2011 20:51

Další ráno Další ráno. Další den do školy, trochu otravné, musím uznat. Zvláště s hrčou hlavě a svědící ranou ve vlasech. Přiznávám další noc jsem pořádně nespal, ráno je tedy trochu bez nálady. Z postele se vypotácím rovnou do koupelny. Toaleta, umýt ruce, zuby přečesat to, co mi zůstalo na hlavě a co není zrovna ovázané obvazem. „ Kašlu na to.“ Zavrčím trochu podrážděně a obvaz stáhnu. Nic hezkýho to není, šlic na čele mizící ve vlasech. Zakroutím hlavou čímž vlasiska rozhodím. „ Aspoň něco je normální.“ Ušklíbnu se. Vyletím z koupelny rovnou pro věcí. Budík řinčí, že už je čas, jenže ne k tomu abych vstával ale k tomu abych šel do školy. Jo dost blbý, když nemám ani nachystaný věci ani učení. Fajne. Všechno rychle nahážu do tašky. Několikrát zívnu, když na sebe navlékám školní uniformu a okamžitě vybíhám do školy. Jo kdybych si natáčel budík na dřív tak bych možná stíhal Saki někde jinde než pár metrů od školy. Přesto se neozvu hned. Jen se k ní přiblížím ze zadu a položím jí rychle ruce na oči. „ BAF!"

Saki Mikajima - 18. listopadu 2011 21:01

Zamyslene som hľadela do zeme a premýšľala nad svojim prvým dňom v škole. Akurát som stála pár metrov pred školou, keď mi ktosi zakryl oči a vykríkol: "BAF!" Mierne som zajačala a srdce sa mi bláznivo rozbúchalo. "Vzdávam sa, vzdávam sa!"vykríknem splašene. Netuším, čo ma to napadlo a ani prečo som to povedala. Snažím sa upokojiť svoje vnútro. Stále netuším, čo sa deje a mozog mi odmietol spoluprácu. *Tak to tu krásne ďakujem, hlava moja,* pomyslím si ironicky v duchu. Nenapadlo mi otočiť sa na toho neznámeho, čo ma tak vyplašil a nakričať na neho. Nie, kdeže. Ja sa nechávam prekvapiť. Podarí sa mi upokojiť sa uvoľním sa. Vnímam čisto len tmu, ktorú mám pred očami. *Hm, pomaly mi to dochádza,* poviem si v duchu a na tvári sa mi zjaví úsmev.

Celty Sturluson - 18. listopadu 2011 21:43

Nové ráno Do postele jsem šla brzo, docela unavená a sama. Bez hlavy. Jsem značně nesvá bez své hlavy. Mám ho ráda, Shinra je sice trochu podivín, ale já ho mám ráda, jenže spát s ním nechci. Ne když nemám svou hlavu. Vždyť… Bože už jen ta představa. Budím se brzy, sotva do pokoje vniknou první sluneční paprsky. Mé tělo koná, má hlava přemýšlí, i když je kdo ví kde a přesto vím, že je. Svým způsobem vidím, na druhou stranu je to možná jen pocit, Bez mé hlavy je to dost divné, přesto pozoruju své okolí, vidím cítím a vnímám. Vážně by si z toho jeden nejraději ustřelil hlavu. Jaká ironie. Vylezu z postele a namířím si to do vedlejšího pokoje. Shinra bude určitě vzhůru, proč by nebyl, vždyť jsem jeho blázniví pokus. Pokud neošetřuje nějakého zraněného gangstera, tak by mohl sedět u počítače a klapat do klávesnice. Jaké to překvapení, když tam nesedí, počítač vypnutý a on nikde. Všude ticho. Mít hlavu, možná bych věděla co asi dělá. Nakonec se potichu vplížím do jeho pokoje. Když ho „ uvidím“ jak spí, založím si ruce v bok. Mít hlavu má na rtech ďábelský úsměv. Potichu vyjdu a vyrazím do svého pokoje. Seberu polštář a rozejdu se do jeho oblíbeně šíleného pokoje. Chvíli mi to trvá, pak ale vyberu dívčí hlavu, s dlouhými hnědými vlasy. Potichu se rozejdu do jeho pokoje zpátky. Musím potichu, odkreju opatrně deku, pak se ale zamyslím a zastavím se. Všechno položím na zem a podám si jednu jeho košili. Svůj polštář navléknu do jeho košile, zvednu dobře límeček a položím polštář do postele aby nahradil tělo. Hlavu nainstaluju tak aby to sedělo s polštářem na spící dívku a všechno to zakreju, jen aby koukala hlava. Vážně to vypadá jako by tam měl babu. Kdybych se mohla smát snad se teď ani neudržím. S tím do něj párkrát opatrně drcnu, jako by se dívka otáčela a odplížím se z pokoje. Zůstanu stát vedle dveří a dívám se opatrně do pokoje. S tím čekám co bude.

Masaomi Kida - 18. listopadu 2011 22:00

Vyděšená Saki Musím se opravdu hodně držet, abych se nezačal řechtat hned jak poplašeně vykřikne. Krátkou chvíli počkám, uklidní se a třeba jí to i dojde. Přesto jí ještě trochu poplaším. Nenechám si to jen tak ujít. Jednu dlaň jí přesunu na rty a druhou sjedu na pas. Lehce zatáhnu stáhnu jí trochu z hlavního chodníku. „ Takže ty se jen tak vzdáváš jo? Hmm To bych si klidně nechal líbit.“ Uchechtnu se jí u ucha a pustím jí. „ Myslím, že se sluší říct… Dobré ráno Saki.“ Otočím jí k sobě a zadívám se jí do očí. „ Nemohl sem si to nechat ujít, ty si jen tak v klídečku vykračuješ a nehledíš okolo.“ Zašklebím se. „ Tady bys to neměla moc dělat Saki.“ Dodám, tentokrát už trochu vážněji. Už kvůli tomu co jsem ráno zakrýval vlasama na čele. Proč jí zbytečně děsit.

Orihara Izaya - 18. listopadu 2011 22:01

Ráno ''Nnnn...'' zamručím a protáhnu se na počítačové židli. Celou noc jsem zase nespal, neboť jsem se v noci zase bavil s Shizuem-chan a pak jsem strávil druhou půlku noci na chatu Dollars. Vypnu počítáč a přesunu se k oknu. Na chvilku mě zaslepí vycházející slunce. Po protření očí shlídnu dolů na město. Dneska to vypadá na zajímavý den. O točím se přejdu ke gauči. Z gauče seberu ovladač a zapnu televizi. V ranních zprávách mluví o nepokojích a ničení majetku v Ikebukuru . ''Heh, nic u čem bych nevěděl.'' nechám puštěnou televizi a dojdu se vysprchovat. Vyspat se můžu jindy, dneska mám další schůzku. zašklebím se když se svléknu. Vlezu do sprchy a pustím na sebe vlažnou vodu. Po vysprchování a přestrojení dojdu zpátky do své pracovny. Dojdu si pro mobil, který si ihned strčím do kalhot a přejdu znovu k oknu. Co si asi na mě město dneska přichystalo za tajemství. odejdu od okna vypnu po cestě televizi, kde už běží nějaký ranní pořad a odejdu ven. Pomalým krokem s rukama v kapsách se vydám k baru, kde mám další schůzku.

Shinra Kishitani - 18. listopadu 2011 22:01

Spal som ako batoľa. Dokonca sa mi o tom už aj začalo snívať. Vrátil som sa do minulosti, keď som býval ešte malý chlapec a bol asi aj šťastnejší. Súdil som tak podľa výrazu na mojej detskej tvári. Vtedy som to však ja tak nebrával. Väčšinou som si život nevážil. Zo sladkého spánku ma vytrhlo štuchnutie, ktoré som zacítil. Precitol som. Oči som nechával zámerne čo najdlhšie zavreté. Hlava ma strašne bolela a v podstate som mal problém zistiť, kde som. "Ach," vydýchol som nahlas a otočil sa na druhý bok a chystal sa zvrieť oči a pokračovať v spánku. Zdá sa, že sa mi to všetko len zdalo. Vtom tom si však všimol, že ktosi vedľa mňa leží. V rýchlosti som postrehol, že je to akási žena a pozerá sa na mňa vyjavene som vyletel z postele a zakričal. "Pre boha!" vtom hlava spadla na zem a ja som si uvedomil, že to bol len vtip. Potichu som zavrčal a vyletel z izby. "Celty!"

Saki Mikajima - 18. listopadu 2011 22:22

Po chrbte mi prebehli zimomriavky, keď mi zakryl ústa a rukou zišiel trocha nižšie na pás. Ešte viac som sa preľakla, keď ma stiahol z hlavného chodníka, po ktorom som si vykračovala svojim pohodlným tempom. Neprišlo mi to nijaké zvláštne, predsa som v tej uličke nebola sama. Keď mi čosi zašepká posmešne do ucha okamžite podľa hlasu spoznám o koho ide. Oveľa lepšie si uvedomím situáciu a svoje zle volené slová. "Chcela by som vidieť, ako zareaguješ ty, keď si v kritickej situácii," poviem. Zisťujem však, že v mojom hlase sa skrýva absolútny pokoj a hnev, ktorý som pôvodne chcela vložiť do týchto slov sa kdesi vytratil. Keď si ma otočí k sebe a naše pohľady sa stretnú uvedomím asi, akou zmenou asi musel prejsť. "Dobré ráno, Masaomi," opätujem jeho pohľad, v ktorom je stále vidieť pobavenie nad mojou reakciou. Nenechávam sa však vykoľajiť. Je mi síce nepríjemné priznať, že ma vyľakal, ale čo už stalo sa. Zhlboka sa nadýchnem a potom znova nahlas vydýchnem a sklopím pohľad k zemi, aby som sa mu nemusela dívať do očí. "Zdá sa, že som v nemocnici strávila priveľa času a zabudla na to, že keď vyjdem von, budem si musieť dávať väčší pozor," prehovorím a zaryto hľadím do zeme. Pozorujem všetkých mravcov, ktorí neujdu môjmu oku, ako lozia v tráve. Naraz si uvedomím skrytý význam v jeho slovách. Zdvihnem hlavu a znova sa mu pozriem do tváre. "Skrývaš niečo, čo mi ušlo a je to natoľko podstatné, že si o mňa robíš starosti?" spýtam sa ho s trocha zložitou formuláciou otázky. Trocha zneistiem.

Celty Sturluson - 18. listopadu 2011 22:22

Překvápko! Pozoruju jeho andělské spaní, jako malé dítě. Vlastně… Pamatuji si ho jak spal, když byl malý, vzpomínám si. Koukám na něj jak je v polospánku, jak se otáčí. Když však vykřikne, okamžitě se pořádně opřu o dveře. Ruku mám přitisknutou na břiše a druhou pevně svírám telefon, ramena se mi třesou, chtěla bych se smát na celé kolo. Jenže nemám hlavu, nemůžu. Zničehonic vyletí z pokoje a s křikem mě volá. Jen na display mobilu naťukám: „ Dobré ráno Shinra-kun. Měls tam krásnou slečinku, nechtěla jsem tě budit. Mimochodem, jak že se jmenuje???“ Ukážu mu to. Teď opravdu toužím po tom, mít svou hlavu, výmluvně se usmát a pozorovat ho vlastníma očima.

Shinra Kishitani - 18. listopadu 2011 22:35

Spočiatku sa snažím o nahnevaný pohľad, no keď si prečítam správu, ktorú mi napísala Celty pohľad mi akýmsi divným spôsobom zmäkne a ja sa rozosmejem. "Skvelý vtip, Celty, toto sa ti podarilo,"začnem si pretierať oči, ktoré ma bolia z nedostatku spánku. Premôže ho zívanie "Ako si sa vyspala?"spýtam sa jej a neubránim sa miernemu úsmevu na tvári. Cítim, ako si mi kútiky úst dvíhajú dohora a na tvári sa mi iste zjavuje úsmev. "Predpokladám, že veľmi dobre, keď si stihla na mňa prichystať hneď takýto šok," uvažujem nahlas.

Masaomi Kida - 18. listopadu 2011 22:54

Saki Pozoruju její chování. Změnilo se toho dost, víme to oba. Na jednu stranu jsem rád, že je zase z nemocnice venku, na druhou stranu, mám trochu pocit, že mě značně uzemnila. Ne že bych byl podpantoflák, to rozhodně ne, ale holky kolem, to už se celkem změnilo. „ Byla si tam hodně dlouho. Změnilo se dost věcí a podstatně k horšímu, Saki. Vážně ti budu vděčný, když si dáš teď pozor na svoje okolí.“ Sleduju jak se dívá do země. Jakmile zvedne hlavu podívám se jí do očí. Její otázka mě lehce zaskočí. Krátce se zamračím, nechce se mi jí říkat o té ráně na hlavě, na druhou stranu nechci jí ani lhát, i když… tohle jí prostě jen zatajím. „ Nic podstatného se za tím neschovává Saki, já jen chci aby sis dávala pozor kdo se kolem tebe pohybuje, jasné?“ Rozhlédnu se kolem a pak se podívám ke škole. „ Možná bychom měli jít co myslíš? Aby sme nepřišli pozdě.“ Pokusím se to zamluvit.

Saki Mikajima - 18. listopadu 2011 23:03

Pozorne načúvam jeho odpovediam na moje otázky a snažím sa nájsť v nich niečo, čo by ma usvedčilo v tom, že predo mnou niečo skrýva. Nepodarí sa mi to. Jeho odpovede sú natoľko uzavreté a dôkladne premyslené, akoby sa na tento rozhovor pripravoval už od narodenia. Snažím sa skryť svoje sklamanie nad týmto zistením a preto znova sklopím pohľad k zemi. "Rozkaz," poviem len na jeho varovanie a mierne sa usmejem. V tom ma trocha zaskočí svojou ďalšou otázkou. Tá ma donúti pozrieť sa na hodinky na mobile a presvedčiť sa, že ma oči ešte poslúchajú. "Nuž, za pár minút začína vyučovanie, asi by sme predsa len mali," prikývnem a otočím sa mi chrbtom. Neviem, či to možno považovať za gesto neslušné, každopádne som mala chuť rozbehnúť sa do školy a zaliezť do lavice, aby som sa vyhla rozhovoru s ním. Nie že by mi to bolo nepríjemné. To rozhodne nie, ale skôr mi šlo o to, že sa veľa vecí zmenilo a rovnako tak aj on. A momentálne mi jeho správanie prišlo záhadné. Chcela som mu dať priestor na rozmyslenie si nejakých vecí. Možno mi predsa časom tú pravdu povie. Vykročila som smerom ku škole.

Celty Sturluson - 18. listopadu 2011 23:08

Shinra Jeho snaha o nahněvaný pohled, je velice chabá a taky hodně usměvavá. Vážně mi chybí moje hlava. „ Díky.“ Ukážu zase display, pak ho znovu otočím k sobě a začnu znovu ťukat do klávesničky. „ Vyspala jsem se velmi dobře.“ Zastavím se v psaní, když zase promluví. „ Vyspala jsem se velmi dobře, v tom máš pravdu Shinra-kun.“ Ukážu mu odpověď. Pak se rozejdu do kuchyně a dám vařit vodu na kávu, on ji bude potřebovat stoprocentně. Je vidět, že je ještě unavený. „ Běž ještě spát, vypadáš dost zdrchaně.“ Napíšu mu a nachystám mu kávu, trochu silnější než obvykle. K tomu mu tam přidám cosi na snídani. Vlastně rohlík s nějakým salámem a zeleninou. I šílení vědci potřebují sem tam trochu zdravější jídla. To postavím na stůl k jeho počítači spolu s kávou a k tomu položím mobil. „ Dobrou chuť.“ Nechám mu to tam a sama se rozejdu do svého pokoje, první se tedy stavím pro svůj polštář a zase si lehnu. Dneska to bude trochu nudný den, pokud nepřijde nějaká prácička.

Shinra Kishitani - 18. listopadu 2011 23:25

"Aspoň niekto sa tu dobre vyspal," podotknem, keď si prečítam slová napísané na displeji mobilu. Odšuchcem sa za ňou do kuchyne a klesnem na stoličku. Tvár si skryjem do dlaní a vydýchnem. Potom sa pozriem na to, čo mi napísala. "Hm, nie vďaka, po tvojom žartíku, by sa mi už nesnívalo iste nič dobré, ale vďaka za návrh," poviem a usmejem sa. Pozriem sa na jedlo s kávou, ktoré mi prichystala a na tvári sa mi zjaví znova úsmev. "Vďaka," poviem a zoberiem si kávu a odpijem si z nej. Ona presne vie, čo človek potrebuje. Silnú kávu a jedlo. Pustím sa do jedla a popíjam pritom kávu. Pomaly začínam cítiť, ako sa mi telo šíri teplo a energia z kávy, no aj tak sa nevyhnem asi bolesti hlavy, ktorá by onedlho mala prísť z nedostatku spánku.

Masaomi Kida - 18. listopadu 2011 23:27

Saki a škola Měl sem za ní jít, když byla v nemocnici. Měl sem tam chodit co nejčastěji to šlo. Ale z toho jsem měl asi strach. To byla chyba a já to vím. Jakmile promluví zadívám se na ní, zdá se mi, že se mi odcizila. Možná to tak i je. Dost možná už má i někoho jiného a já jí tady jen zdržuji. Možná bych neměl. Tak trochu mám pocit, že tomu tak je. Otáčí se celkem prudce k odchodu. Je tichá. Jakmile se rozejde, nejdu za ní. Nechám ji jít, bude to tak lepší. Opřu se o stěnu domu a chvíli čekám, dokud není Saki dost daleko, pak se teprve sám vydám do školy. Ve třídě nevnímám vůbec nikoho. A už vůbec ne učitele. Tady to chci jenom přežít, není tedy vůbec podivné, že mě profesor několikrát musí oslovit. Začíná mě tady z toho třeštit slušně palice a co víc ta rána ve vlasech vážně svědí, takže mi to občas nedá a poškrábu se. Když mi ale zůstane na prstech krev, raději s tím přestanu, nevím ale, že mi na vlasech zůstalo taky pár kapek, a rána maličko zase krvácí.

Saki Mikajima - 18. listopadu 2011 23:36

Myslela som si, že šiel hneď za mnou, no až v triede som si uvedomila, že ma nechal odísť. Je mi to ľúto a robí mi problém ovládnuť sa. Zhromaždí sa okolo mňa skupinka dievčat, ktoré ma chcú vyspovedať, no ja ich odbijem jednou vetou: "Bolo to hrozné, nechcem o tom hovoriť." Zamierim si to do úplne poslednej lavice a presne vo chvíli, keď sa posadím, zazvoní. Potichu vydýchnem. Cez hodinu som absolútne nesústredená a nevnímam výklad profesora, ktorý sa namáha pred tabuľou. Pohľad mi neustále zabieha smerom k nemu a sledujem, čo robí. Neujde mi, že sa dosť často škriabe na hlave a divné je, že vždy na približne rovnakom mieste. Vtom si všimnem krv a mám sto chutí vyskočiť zo stoličky. "Mikajima, je všetko v poriadku, ste nejaká bledá," začujem ustráchaný profesorov hlas. "So.. som v poriadku, môžem ísť na vzduch?" spýtam sa. Aspoň mám dobrú zámienku. "Isteže, ak vám nie je dobre," pritaká profesor a mávne rukou smerom k dverám. Postavím sa a čo najtichšie prejdem ku dverám a vykĺznem von z triedy. Keď sa za mnou zavrú dvere zamyslím sa nad tým všetkým. Čo tá rana na hlave? Čo to jeho správanie? Uvedomujem si, že napriek tomu, že sme se celkom zjavne odcudzili, mi na ňom stále záleží. Predsa musím vedieť, čo sa stalo.

Celty Sturluson - 18. listopadu 2011 23:46

Shinra Pokrčím jen rameny nad tím, že by už nespal a vydám se do svého pokoje. Bude to asi hodně dlouhý den. Chvíli se tak převaluju po posteli. Začíná mi to být až nepohodlné. Nemůžu jen tak dlouho ležet. Nebaví mě to. Nakonec se po nějaké době zvedám, dojdu si pro svůj mobil. „ Půjdu se projet.“ Oznámím rychlím napsáním na display, s tím, že mu to rychle ukážu a vyrazím pro svou žlutou helmu. On si zase Shinra určitě najde svojí zábavu, někoho třeba pitvat nebo tak něco. A mě třeba přijde nějaká prácička. Mířím si to rovnou do garáže, po cestě si nasazuji helmu na prázdný krk a dobře ji upevňuji. Motora se ozývá už z dálky, slyším jí. Její příznačný zvuk. Jako by řehtala, zdá se. Nasednu na ní už v garáži, když nastartuji, dveře se pomalu nestačí ani pořádně otevřít, když vyjíždím z garáže. S tím si to rozjedu po městě.

Shinra Kishitani - 18. listopadu 2011 23:50

Hľadím za ňou, kým nezmizne za dverami. Potom už len počujem hukot jej motorky. Povzdychnem si a pustím sa opäť do jedla. Keď sa naraňajkujem, vstanem zo stoličky a zamierim si to šuchtavým krokom do svojej izby, kde zapnem počítač a znova sa pustím do svojej zvyčajnej práce. Dnes nemám na pláne nikoho pitvať. budem robiť rozbor vzorkou z poslednej pitvy a myslím, že to mi chvíľu zaberie čas. Myšlienkami sem - tam zablúdim k Celty. Uvažujem kde asi tak je a čo robí.

Masaomi Kida - 18. listopadu 2011 23:58

Škola Jakmile zaslechnu, že profesor oslovil Saki, podívám se po ní. Vážně je zbledlá a nervosní. Nechtěl jsem jí rozhodit. Je mi to dost líto. Pozoruju jí se starostlivým pohledem dokud nezmizí za dveřmi. Pak potřesu hlavou a povzdechnu si. Chvíli mi to trvá, nakonec ale zvedám ruku a omlouvám se profesorovi, že mi není dobře a rád bych se odebral na ošetřovnu. Jakmile to odkývne, zvednu se, sbalím své věci. Možná si všiml krve, která se mi trochu vylila na čelo, jelikož to začalo trochu šimrat, okamžitě sem jí setřel, vznikla tak trochu červená šmouha. V duchu doufám, že jí nepotkám na chodbě.

Celty Sturluson - 19. listopadu 2011 00:08

Shinra Přemýšlím nad Shinrou. Možná to byl trochu krutý výstřelek, asi bych se mu měla omluvit. Nějak nevím, jsem trochu bez nálady. Moje hlava mi dělá starosti a teď ještě moje city k šílenému doktorovi, který si mě pitval už když mu byli 4 roky. Ruka mi krátce strne na straně kde normálně bývá srdce, tam je ale prázdné místo. Stejně jako pod helmou není žádná hlava, ani nic jiného. Jen prázdno. Nakonec vytahuju mobil a začínám cvakat sms. „ Omlouvám se.“ Víc z toho nedokážu dostat. Nenapadá mě jak mu to víc nějak zlepšit. Na takové věci prostě nejsem. Jsem přeci Dullehen, ne omluvnička. Dullehen, který stejně nemá hlavu. Někdo mi jí ukradl a já jí teď musím najít. Chci jí najít.

Saki Mikajima - 19. listopadu 2011 10:11

Nedošla som ďaleko od triedy. Hneď vedľa dverí, aby som ich náhodou neblokovala, som sa oprela o stenu a skĺzla po nej chrbtom na zem. Kolená som si pritiahla k sebe a hlavu som si čelom oprela o ne. Dala som tomu skrátka voľný priebeh. Nebránila som sa svojim pocitom. Vlastne som sa im nechcela brániť, keby som to predsa chcela, nerozplakala by som sa tak ľahko. Ale toto som skutočne nechcela. Nevšimla som si, že niekto vyšiel z triedy, pretože som bola hlboko ponorená do svojich myšlienok. Túžila som utiecť. utiecť od všetkého tohoto trápenia. *Už ma to vážne nebaví, veď to ani nemá zmysel,* preháňalo sa mi neustále hlavou a ja som sa v podstate pristihla pri tom, ako sa hádam sama so sebou o tom, či to všetko má alebo nemý zmysel a ak áno, tak aký. Zmohlo ma to tak, že som vôbec nevedela o tom, kde som a prečo tam momentálne som. Bolo mi to jedno. Nevládala som ani vstať, ani pohnúť hlavou, vôbec nič. Moje telo a moja hlava vypovedali službu. *Myslela som si, že sa to vráti do starých koľají,* pomyslím si a zatváram oči. Túžim po tom, aby bol svet lepší, aby všetko vždy šlo hladko.

Shinra Kishitani - 19. listopadu 2011 10:21

Bez prestávky píšem do počítača, no uvedomujem si, že som natoľko mimo, že preklepy, ktoré som narobil nestíham ani opravovať. *Mal by som si ísť ľahnúť, koniec koncov, mala pravdu,* poviem si v duchu a už sa chystám skončiť svoju prácu, keď v tom sa ozve tón prichádzajúcej sms-ky. Načiahnem sa za mobilom a prečítam správu. Od Celty. Dve slová mi absolútne stačia na to, aby sa môj mozog prinúti znova pracovať na plné obrátky. *Ona ľutuje, čo spravila? Nikdy mi také čosi nenapísala.. myslí si skutočne, že sa hnevám?* takéto otázky a množstvo iných zasype moju hlavu a ja na ne skutočne nepoznám odpoveď. Snažím sa v hlave na všetko prísť, no nakoniec sa zmôžem iba na správu: "Príď domov." Viem, že to asi nebude to, čo odo mňa chcela počuť, ale nič lepšie ma nenapadlo a skôr než som si to stihol uvedomiť, správa bola nenávratne odoslaná. Mobil položím opäť na jeho miesto a nečinne naň hľadím.

Shizuo Heiwajima - 19. listopadu 2011 10:37

Ráno Zobudím sa okolo deviatej ráno. Preťahujem sa na posteli hlasno zívajúc. Prudko sa posadím na posteli a pozriem sa na digitálny budík pri posteli. *Do pekla! To je už toľko hodín?* čas, ktorý som zbadal na budíku, ma donútil prudko sa postaviť a zamieriť si to do kúpeľne. Trocha som sa osviežil studenou sprchou. Umyl si zuby a obliekol sa do svojho zvyčajného oblečenia. Nasadil som si svoje okuliare a vyšiel von z domu. Kráčal som si po ulici cítiac ešte náznaky únavy. Nevnímal som bohvieako cestu. Prebral som sa však na jednej cestičke, kde som zbadal povedomú osobu. Jeho prefíkaný, zákerný pohľad ma okamžite upútal. On jediný ma vždy vedel vytočiť do nepríčetnosti. A to som človek, ktorý nemá rád násile. "IZAYAAA!" zrúkol som a chmátal po prvej veci, ktorá mi prišla pod ruku.

Masaomi Kida - 19. listopadu 2011 10:38

Ubrečená Saki Říkám si, že jí zrovna teď vážně moc nechci potkat, když jí ale vidím kousek od dveří sedět schoulenou na zemi, trochu mě zamrazí. Okamžitě mě napadají nejrůznější věci co se jí mohlo stát, vždy jsem jí to ale asi musel provést já. Chvíli nevím co dělat, jenže pak zaslechnu vzlyk. * Ona pláče? To sem nechtěl.* Okamžitě k ní potichu vyrazím. Potichu si k ní kleknu a obejmu jí. Vždyť ona beztak pláče kvůli mně. „ Saki neplač, nechtěl sem ti nějak ublížit. Nic mi není neboj se, jen sem se přimotal někam kam sem nechtěl. Proto chci aby sis dávala pozor.“ Vysvětlím potichu a pohladím jí po vlasech. Nechtěl sem jí vůbec dohnat do takového stavu, vždyť by si mohla teď klidně něco udělat. Nechci aby se jí něco stalo. „ Půjdeme dneska pryč, stejně nic nepíšem a látku si můžeme dopsat i zítra, ty si potřebuješ odpočinout.“ Zvednu jí hlavu, tak že jí dám dva prsty pod bradu a trochu jí pozvednu. Otřu jí slzy z očí, při tom jí lehce pohladím po tváři. „ Neplač, Saki.“

Saki Mikajima - 19. listopadu 2011 10:52

Skutočne som nevnímala. Prebrala som sa až vtedy, keď som zacítila objatie a slová plné obáv. "Isteže, priplietol tam, kam si sa nechcel. A chcel si mi to niekedy povedať?" zlosť, ktorá sa mi objavila v hlase ma samú zaskočila. Vtedy, keď si myslela, že som nahnevaná, som bola kľudná a teraz... teraz som zase nahnevaná? Občas sa nevyznám sama v sebe. Uvedomujem si, že aj on mal o mňa obavy. Nepremýšľala som však nad tým, že si niečo spravím, vo svojom stave by som toho nebola schopná. Znova sa mi z úst derú vzlyky a všetky moje zmysly mi vypovedali poslušnosť. Som zmätená. Zmätená z toho, že som sa zrazu ocitla v úplne inom svete, ako som bola doteraz. Keď mi zdvihne hlavu, cítim, ako mi stiera slzy z tváre. Do očí sa mi však tlačia ďalšie a ďalšie. Snažím sa vnímať ho a jeho slová. Slová : "Neplač Saki." ma však akosi obchádzajú. Ľúbim ho. Predsa ho ľúbim, toto nemôžem. Objímem ho a snažím sa upokojiť sa.

Celty Sturluson - 19. listopadu 2011 10:58

Zpátky domů Telefon znovu zmizel z mé ruky. Nečekám, že vůbec odpoví, ale to je nejspíš jedno. Proto mě překvapí, když se ozve zvuk sms. Jedu chvíli dál, než se rozhodnu mobil vytáhnout a smsku si přečíst. Jen dvě slova. Lehce znejistím, přesto motorku prudce otočím do protisměru a rozjedu se plnou rychlostí rovnou domů. Znovu se ozve zařehtání, nevím proč mám pocit, že to bylo značně veselé a rozjařené. Nevím proč. Zabrzdím prudce u dveří garáže a rozhlédnu se kolem. Chvíli tam tak stojím. Nevím co udělat, nakonec ale motorku zavezu dovnitř a vydám se pomalu domů. Nějakou dobu mi trvá než odemknu, pak se ale potichu vydám až do jeho pracovny. Zůstanu stát ve dveřích s helmou v ruce a koukám na něj.

Masaomi Kida - 19. listopadu 2011 11:10

Saki „ Ne.“ Přiznám se potichu a odvrátím pohled. Nemá cenu jí říkat něco jiného, byla by to jenom pitomá výmluva a hlavně by jí to ublížilo ještě víc a to nechci už vůbec. „ Saki nechtěl sem tě tím děsit, neměj mi to za zlé, prosím tě.“ Pohlédnu jí do očí a skousnu si ret. Vím, že se zlobí, nebude mi vadit, když dostanu ještě pár facek od ní. Bylo by to právem, svým způsobem bych to i uvítal. Jakmile mě ale obejme a snaží se uklidnit, přitisknu si jí k sobě trochu víc. „ Dobře, tak se vybreč. Možná se ti uleví i tak, ale pak se prosím uklidni. Mám tě moc rád a nechci aby se ti něco stalo.“

Orihara Izaya - 19. listopadu 2011 13:25

Shizuo-chan Procházím ulicí, kde není moc lidí, neboť je ještě brzo ráno, na to aby tady bylo hodně lidí. S rukama v kapsách si to mířím rovnou k baru. V tuhle chvíli asi nikoho zajímavýho nepotkám. povzdechnu si. Když uvidím projíždět Celty na motorce vzpomenu si na hlavu, kterou mám doma vystavenou. ''Hehe, možná bych ji měl dát někam do vitriny, aby byla líp vidět od počítačového stolu...'' začnu přemýšlet nahlas. Ve chvíli kdy uslyším můj oblíbený hlas, otočím se tím směrem s klasickým úsměve, který vždy Shizua-chan naštve. ''Shizuo-chan.'' dám velký důraz na příponu -chan, vytáhnu jednu ruku z kapsy a mávnu na pozdrav. Bez nějakého problému se vyhnu letící značce a jen se zašklebím. ''Ty si cheš hrát hnedka takhle po ránu?'' pokrčím ramena ''Jenže já nemám moc času, Shizuo-chan.'' druhou rukou sáhnu do kapsy a vyndám mobil. Na tváři se mi objeví lehce znuděný výraz jen proto, abych ho ještě víc naštval. Zastrčím mobil do kapsy a potají vytáhnu šest vrhacích nožů. ''Tak to...'' na tváři se mi objeví zlotřilý úsměv ''...abyhc už šel!'' hodím na něj dva vrhací nože, které směřují na obličej. Další dva hodím směrem na jinou silniční značku, aby mu spadla na hlavu.

Satao Souri - 19. listopadu 2011 13:37

A mám po snídani.. ,,Hmm?" Zvědavě se zadívám na zuřícího Shizua a pak na kluka přede mnou, na kterého viditelně řve. Tohle vypadá zajímavě.. Myslím, že dneska asi vynechám školu.. Pomyslím si, když tu ale letí na toho kluka přede mnou dopravní značka. On sice uhne, ale značka by asi dala ránu mě, kdybych neuhla za cenu toho, že mi kafe spadlo na zem. ,,Chceš mě zabít?!" Křiknu naštvaně na Shizua. Mohl by dávat trochu bacha na lidi kolem, když už po někom hází těžký věci. Shizou-chan? Pomyslím si, když ho tak nazve ten černovlasý kluk a poněkud nervózně se zazubím. Chovají se jako staří manželé. Ti dva se viditelně fakt nesnáší. Jak sladké.. Každopádně mě zaujme to, jak po Shizuovi hodil ty vrhací nože. Obdivuhodně písknu ,,Pěkný.." a sama sáhnu do kapsy odkud vytáhnu dva házecí nože, které nosím pro všechny případy a hodím je proti těm jeho, které mířili na silniční značku. Jeden odrazím, ale druhý letí mimo. ,,Sakra, už nemám tak dobrou trefu.." Řeknu si spíše pro sebe a ujídám croasant, který naštěstí na zemi nezůstal.

Saki Mikajima - 19. listopadu 2011 13:37

Pomaly, ale iste sa upokojujem a dostávam sa do stavu pokoja. Zanedlho sa mi prestanú do očí tlačiť nové a nové slzy a potom prestanem aj vzlykať. "Chápem, že si ma nechcel vyplašiť," poviem napokon. Hlas sa mi síce ešte trocha trasie, no znova cítim zvláštny pokoj. Nehnevám sa. Moja myseľ sa konečne prestala brániť realite a búriť sa proti nej za každú cenu. Dych aj tep sa mi upokojí, no ja sa stále akosi nemám k tomu, aby som sa postavila. V jeho objatí mi je dobre. "Pôjdeme teda alebo zostaneme v škole?" spýtam sa ho po nejakej chvíli. Síce ma to nejako nezaujíma, ale netúžim po tom, aby nastalo trápne ticho.

Shinra Kishitani - 19. listopadu 2011 13:44

Poriadne si neuvedomujem, že Celty stojí vo dverách. Stále nehybne hľadím na telefón a až o dobre dlhých pár minút si uvedomím, že stojí vo dverách. Pohľad obrátim na ňu a trocha neisto sa pousmejem. "Ja sa nehnevám," poviem pričom hľadím na ňu, ako stojí vo dverách a v rukách drží svoju helmu. Pohľadom zastanem na mieste, kde by mala byť hlava. Keby ju mala, asi by som jej hľadel priamo do očí. Netuším, čo by som mal ďalej povedať, no nechcem, aby konverzácia viazla. To je asi posledné, po čom túžim

Shizuo Heiwajima - 19. listopadu 2011 13:50

Keď sa vyhne dopravnej značke, ktorú som po ňom šmaril, potichu zanadávam a očami pobehujem po ulici a hľadám ďalšiu vec, ktorú by som po ňom šmaril. Ani nezaregistrujem, že po mne hodil vrhacie nože. Iba si uvedomím, že ich bolo asi viac. Jeden bol odrazený. Spýtavo sa pozriem smerom na dievča, ktoré jeden odrazilo a postavím sa trocha bokom, aby ma nezasiahol ten druhý, ktorý sa jej nepodarilo odraziť. " Nikam nejdeš, Izaya!" zvolám a už dlžím v rukách ďalšiu dopravnú značku. Neviem, prečo tam bola ani čo na nej bolo zaznačené. Nemám čas si to prezerať. Ten magor ma nehorázne vytáča. Už len svojou prítomnosťou. Šmarím po ňom dopravnú značku.

Masaomi Kida - 19. listopadu 2011 14:14

Saki Držím si jí stále u sebe. Jakmile promluví, pokývnu hlavou a podívám se kolem. „ No jestli nechcem zůstávat ve škole, tak bychom měli hejbnout kostrou, protože bude zvonit.“ Zadívám se na ní, jak mi leží v náručí a uklidňuje se. Naposledy jí pohladím po vlasech, pak se ale zvednu a podám jí ruku, abych jí pomohl. Pokud se postaví, vezmu její i svoje věci. Přece nenechám dámu tahat těžkou školní tašku. „ Zajdeme se někam najíst a pak tě odvedu domů ano? Nebo bys měla něco jiného v plánu?“ Pousměju se na ní. Pokud mě pustí, nechám ji tak, pokud ne, jemně jí stisknu ruku a vyrazím s ní ze školy pryč.

Celty Sturluson - 19. listopadu 2011 14:27

Shinra Pozoruji ho, při čemž se tiše opírám o futra dveří. Jak si spokojeně zamyšleně hledí na telefon a čeká, že mu přijde zpráva. A ono vůbec nic. Jakmile promluví vytáhnu mobil. Lehce se zarazím nějak nevím co napsat nakonec tam končí jen jediné slovo. „ Vážně?“ to mu ukážu a „zadívám“ se na něj. Vím, že se dívá do míst, kde všichni ostatní mají hlavu, je to trochu nepříjemné, zvlášť, když vím, že já jí tam nemám. Přijdu si z toho už docela špatně, ale bohužel už to tak je. A já s tím neudělám nic, pokud jí nenajdu.

Saki Mikajima - 19. listopadu 2011 14:31

Vstávam zo zeme s jeho pomocou. Cítim, že sa mi podlamujú kolená a bola by som spadla, keby som sa nezachytila steny. *Kvôli mne nás ešte nachytajú,* poviem si nahnevane v duchu a pokúsim sa prejsť zopár krokov. Je to o niečo lepšie, no stále mám pocit, že sa zrútim k zemi. Nemám však chuť vzdať to. Nie som typ človeka, ktorý by mal v pláne niečo vzdávať. "Nemám nič iné v pláne, ale v takomto stave by som mala ísť skôr rovno domov, ako sa ísť pretŕčať do mesta, nie?" mám na mysli skôr moje oči opuchnuté od plaču. Začujem zvonenie zvončeka v škole, akurát keď sme vyšli von. Už nám však nikto nemôže zabrániť v tom, aby sme odišli domov. Rozhodne nie mne. Trocha zarazene si uvedomím, že ma drží za ruku, no nepustím ho. Naopak. Stisnem jeho ruku jemne s myšlienkou, že ho už nikdy nepustím. Spoločne zamierime kamsi na námestie.

Shinra Kishitani - 19. listopadu 2011 14:37

"Ach, prepáč," uvedomím si, že je to odo mňa dosť nezdvorilé, aby som jej hľadel na miesto, kde by mala byť hlava. Pre ňu to musí byť dosť nepríjemné, keď sa na ňu tak dívam. Radšej sa teda zameriam na to jedno slovo, ktoré mi napísala na svojom mobile. "Vážne sa nehnevám, nemám sa prečo hnevať," odpoviem jej na otázku, "alebo ty si myslíš niečo iné?" Na chvíľu sa znova pozriem zo zvyku na miesto, kde by mala byť hlava, no tentokrát si to uvedomím o niečo skôr a sledujem ju, ako píše odpoveď. Vždy je to lepšie, ako niekoho neprijamo privádzať do rozpakov. Ona za to predsa nemôže.

Masaomi Kida - 19. listopadu 2011 14:59

Saki Pozoruju jí jak semnou vychází ven ze školy. Jakmile začne zvonit, trochu si oddechnu a pousměju se. „ No jestli chceš jít domů, rád tě tam doprovodím Saki. Tedy pokud chceš.“ Dodám rychle. Zadívám se jí do trochu opuchlých očí. Je hezká i tak, vždyť nesejde na tom, že má trochu červené oči. „ Saki jestli ti vadí, že máš trochu červené oči, vůbec nemá proč… to za chvíli zmizí a navíc… co je komu po tom.“ Pokusím se jí trochu zvednout náladu. „ Ale záleží jenom na tobě.“

Saki Mikajima - 19. listopadu 2011 15:11

"Asi máš pravdu," priznám a chytím sa rukou za brucho. Akoby vedelo, čo sa od neho očakáva, hlasno dá najavo svoje pocity. Trocha očerveniem, keď si uvedomím, že som skutočne hladná. "Dobre, takže, môžeme si ísť sadnúť," poddám sa jeho návrhu a vystriem sa. Aspoň strávime nejaký spoločný čas, kým ma neodprevadí domov. Vykročím si to spolu s ním po nejakej uličke smerujúcej k námestiu. Po nejakej dobe začujem akýsi krik. Onedlho zaregistrujem približne tri postavy v diaľke a ešte o nejaký malý moment ich začnem aj rozoznávať. Rozpoznám však len jednu postavu. Izaya. Zatvárim sa trocha prekvapene a všimnem si, že sa zjavne dostal do potýčky s tým nabrúseným blondiakom, ktorý tak ziape. Čo tam robí to dievča, to vážne netuším, nepoznám ju.

Celty Sturluson - 19. listopadu 2011 15:30
	Shinra Jakmile se omluví, rychle začnu cvakat. „ Neomlouvej se, je to tvůj zvyk.“ Ukážu mu to a udělám pár kroků k němu. S tím zase otočím mobil k sobě a začnu cvakat další odpověď. Vážně bych chtěla mít svou hlavu, přeci jen by to bylo daleko lepší. Zastavila jsem se v psaní a na chvíli spustila ruku vedle sebe. „ No nevím, měl si v posteli mrtvou hlavu.“ Zvednu nakonec mobil a ukážu mu to.

Shinra Kishitani - 19. listopadu 2011 15:35
	"Ale je to dosť zlý zvyk a viem, že ti je to nepríjemné," poviem a keď znova začne písať, len ju sledujem. "Áno, to je pravda a bol to šok, ale skutočne sa na teba nehnevám," poviem. Vidím, že má dosť veľké obavy o to, že sa na ňu hnevám. Pravda je však taká, že ja ten hnev necítim. Aspoň nie teraz. Ak by som ho cítil, určite by sa to už nejako prejavilo.

Masaomi Kida - 19. listopadu 2011 16:11

Saki Zadívám se na ní a pak na její ruku na břiše. „ Jen asi? Já mám takovej pocit, že semnou souhlasí i tvoje břicho.“ Zašklebím se na ní a stisknu jí ruku. Vedu ho pomalu dál do města a rozhlížím se kolem. Jsem vlastně velice rád, že Saki je tu semnou. Nakonec jí opatrně vezmu rukou kolem pasu a lehce si jí k sobě přitisknu, tedy v případě že se nebude bránit. Jakmile zaslechnu křik rozhlédnu se kolem. Zadívám se stejným směrem stejně jako Saki, když však uvidím Izayu, tvář mi značně zbledne. Saki trochu schovám za sebou. „ Možná bych ti mohl uvařit něco doma, vypadá to, že Shizuo má docela dost vzteklou náladu, Saki.“ Zastavím se a stoupnu si před ní. Nechci aby se zrovna s Izayou potkala. Zvláště ne, pokud by se na něj chtěla vrhnout. Ne jen, že zrovna to bych jí nedovolil, ale hlavně by jí to mohlo ublížit…. Zase a těch slz bylo dneska už dost.

Celty Sturluson - 19. listopadu 2011 16:12

Shinra Ramena se mi svěsí v povzdechu a znovu začnu psát. „ Musím přiznat, že byla docela legrace sledovat jak ječíš a letíš z té postele. Na druhou stranu, mít tam bezhlavé tělo by bylo asi o dost horší.“ Otočím k němu znovu telefon. Opřu se zpátky o futra, tentokrát otočená k němu bokem a „ zahleděná“ z okna. Z postavení ramen je docela dost dobře poznat, že jsem znovu trochu sešlá. „ Nic o mojí hlavě se nezjistilo co?“ Otočím k němu mobil aniž bych se pohnula víc než tou rukou.

Saki Mikajima - 19. listopadu 2011 16:18

Trocha viac sa pritisnem k nemu a hľadím pritom na blondiaka, ktorého meno je, ak som správne pochopila, Shizuo. Izayovi to asi neprejde. " To nebude treba," syknem a hľadím uprene na Izaya. Keby to bolo možné, asi ho zabijem pohľadom. Avšak, nie je to možné a tak sa spolieham na Shizua, ktorý po ňom hádže dopravné značky. "Tie značky tu budú neskôr dosť chýbať, obávam sa," poviem a pritom sa trocha mierne uškrniem.

Shinra Kishitani - 19. listopadu 2011 16:22

"Mať tam bezhlavé telo? Narážaš nebodaj na seba?" spýtam sa trocha prekvapeným tónom hlasu. Jej otázka ma vážne zaskočila. Ako to vlastne myslela? A ešte viac ma prekvapuje jej nasledujúca otázka ohľadne jej hlavy. "Mrzí ma to, ale nič sa mi nepodarilo zistiť, ani som sa o ničom nedopočul. Ak by som sa čosi dozvedel, určite ti dám vedieť." odpoviem jej a sledujem ju. Vyzerá sklesnuto. Zdá sa mi, že je akási smutná. Prikročím k nej o niečo bližšie. "Viem, že ti na nej záleží, a mňa dosť mrzí, že som zatiaľ ne nič neprišiel, ale celú poslednú noc som hľadal nejakú zmienku o tom... ale bohužiaľ, stále nič..." hovorím. Už stojím tesne pri nej.

Masaomi Kida - 19. listopadu 2011 16:54

Zadívám se na Izayu. Teď už si Saki přitisknu k sobě už jen kvůli tomu, že je prostě moje. Mám jí rád a nenechám si jí jen tak někým vzít, zvlášť ne Izayou. Jakmile Saki promluví, podívám se na ní a pokývnu hlavou. Pomalu se tedy rozejdu jejich směrem, i když je pravda, že se mi tam moc nechce. Stále Izayu pozoruju, značně nenávistně. „ Chybět možná budou, ale doufám, že se Shizuo strefí, bylo by o starost míň.“ Podotknu a zamračím se. „ Hej Shizuo! Doufám, že se strefíš!“ Křiknu na něj s úšklebkem, když vidím jak míří značkou rovnou na Izayu. Alespoň bych ho nemusel honit já. Bylo by mi to jedno ale nechat tady Saki jen tak samotnou stát, to by se mi celkem příčilo. Zatím se ale snažím zůstat v klidu. Nerozčílím se, ale držím si Saki těsně u sebe, kdyby milostiví Izaya chtěl snad něco provést.

Celty Sturluson - 19. listopadu 2011 17:02

„ Nenarážím vůbec na nic.“ Otočím k němu mobil. Kdybych měla hlavu, věděl by, že jsem popuzená. Tohle bych jen tak neukryla. Jakmile začne zase mluvit, znovu stáhnu ruku a dívám se k oknu. Pak začnu zase psát. „ Měl si se vyspat, začíná mi připadat, že jí stejně nenajdu.“ Otočím k němu mobil, jen co si to přepne, zase otočím mobil k sobě a píšu dál. „ Jsem tu už dost dlouho. Ten který tu hlavu má, ví že ji hledám a ví kde se pohybuju.“ Otočím mobil znovu a pak se otočím zády k němu. Jsem z toho přešlá a hlavně mě to štve. Někdo si ze mě dělá legrácky, přesto mě zaráží, proč s tím ještě nešel na veřejnost. Vždyť má hlavu Dullehena. To je přece něco.

Saki Mikajima - 19. listopadu 2011 17:18

"Shizuo! Traf sa! To je rozkaz!" skríknem. Je mi fuk, čo si o mne kto pomyslí. Ide mi čisto len o pomstu za to, čo som si vytrpela. Vlastne, odkedy som sa dostala do nemocnice a bola som tam som ho nevidela. Ale teraz sa mi vrátili všetky tie zlé spomienky. Na zlomené nohy, na bolesť, na to, čo som zažívala. Pri tomto všetkom sa vo mne nahromadí zlosť, cítim, že keby mi Masaomi nebránil, tak sa ho pokúsim zabiť asi vlastnoručne.

Shinra Kishitani - 19. listopadu 2011 17:24

Jej nasledujúce slová vo mne vyvolajú stav hlbokého zamyslenia. "Je tu v Ikebukuro niekto, kto rád ťahá za nitky a vyžíva sa v trápení druhých?" pýtam sa nahlas skôr sám seba. Hlavu trocha zakloním a zahľadím sa do stropu. Tvárim sa zamyslene. "Je tu v meste niekto, kto má tvoju hlavu a vie presne, kde sa nachádzaš a vie tiež, že ju hľadáš, no nechce ti ju vrátiť? Prečo by to niekto robil? Nemá ťa rád? Stalo sa medzi vami niečo? Mala si niekedy nejakého veľkého nepriateľa?" uvažujem nahlas a otázky, ktoré sa mi vynárajú v hlave sa automaticky pýtam nahlas bez toho, aby som si to uvedomoval.

Celty Sturluson - 19. listopadu 2011 17:49

Poslouchám ho dokud nepřestane mluvit. Kdybych měla hlavu, potřásla bych jí a odvrátila bych pohled. Jakmile zmlkne, začnu psát. „ Je možné, že v minulosti někdo takový byl, ale já nevím. Navíc je dost možné, že mě chce vydírat až přijde nějaká vhodná chvíle. Ale Dullehen nemá nepřátele. Proč by někdo nesnášel bezhlavou vílu?“ Ukážu mu přes rameno mobil a pak se trochu otřesu. Nic mě nenapadá, nevím proč bych měla mít tak velkého nepřítele. Spíše si ani nevzpomínám na někoho takového.

Orihara Izaya - 19. listopadu 2011 18:07

Přátelské setkání Když na mě hodí další dopravní značku, tak se prohnu v zádech a až nade mnou značka proletí, udělám přemet a zůstanu přikrčený. Ohlídnu se na dívku, které házela podobné nože jako mám já a současně si dávám pozor na Shizua-chan. ''Koukám, že už potřebuješ někoho kdo tě bude chránit, Shizuo-chan.'' zašklebím se na něj a mezitím si vytáhnu mobil a dívku si tajně vyfotím. Kouknu na dívku a změřím ji pohledem '' Netušil jsem, že zrovna od základoškolačky potřebuješ ochranu.'' snažím se říct, co nejvíc pobaveně. Všimnu si dalších dvou zajímavých příchozích. ''Koukám, že se nám to tady shromažďuje.'' sáhnu si za záda a vytáhnu několik vrhacích nožů. Koukám, že ti je mnohem líp, že už chodíš i do školy, Saki-chan. kouknu jejím směrem a na tváři se mi objeví úsměv. Když se kouknu na Kidu-kun, tak se na něj podle zamračím. Otočím se na Shizua-chan a jen pokrčím rameny. ''Bohužel ale mám schůzku, takže to přesuňme na jindy.'' zašklebím se a vrhnu na něj tři nože. Otočím se o 180° a po neznámé dívce hodím dva. Letící nože vypadají, že ji směřují na tělo, ale ve skutečnosti jsou hozeny tak, aby ji těsně minuli a nic ji neudělali. Znovu se otočím na Shizua-chan a hodím po něm další dva vrhací nože. Než stačí zareagovat, tak se rozeběhnu do postranní uličky a dál do jiné ulice. Pokud mě někdo sleduje, tak hodím nože na nějakou značku, nebo něco jiného a nechám to spadnout pronásledovateli do cesty. Pokud po mě někdo něco hodí, tak se vykryju.

Shizuo Heiwajima - 19. listopadu 2011 18:12
	"Ja to dievča nepoznám!" zavrčím a uhnem sa ďalším vrhnutým nožom. Preventívne po ňom hodím ďalšiu dopravnú značku. No tá ho minie, pretože zase uteká preč. "Do riti!" zahreším. "Je mi ľúto, minul som..." poviem avšak to mi nebráni, aby som sa za ním nerozbehol. Žiadna prekážka nie je dosť veľká na to, aby ma zadržala. "Izaayaa!" kričím a ženiem sa za ním.

Shinra Kishitani - 19. listopadu 2011 18:16
	"Vážne netuším, prečo by mal niekto neznášať bezhlavú vílu," zakrútim bezmocne hlavou a znova upriem pohľad na ňu. Začnem sa preťahovať a zmôže ma únava. "Dúfam, že sa nám na to niekedy podarí prísť," uvažujem nahlas a sadám si znov ak počítaču.

Satao Souri - 19. listopadu 2011 18:30

Základoškolačka?! Jenom je zvědavě pozoruji, i když se baví o mě, tak jako by mě to snad ani nezajímalo, než mě černovlásek nazve základoškolačkou. Probodnu ho vražedným pohledem. ,,Prosím?! Ti dám takovou základoškolačku, že ti uletí hlava!" Křiknu po něm ,vytáhnu další házecí nůž a hodím ho po něm. Vyhne se. Sere mě! Za tu základoškolačku ho zabiju. Minimálně! Nevšimnu si, že mě vyfotil, protože všimnout si toho, tak mu ta hlava letí určitě někam do pryč. Chvilku se baví s nějakýma dalšíma dvěma středoškolákama, než po mě hodí další dva vrhací nože. Minou mě, ale úplně těsně. ,,Okamžitě se vrať!" křiknu po něm, když zmizí v uličce a rychle se rozběhnu za ním. Mezitím se mimoděk vyhýbám věcem, co po něm hází Shizou, takže tím pádem to míří i na mě a k tomu všemu mi do cesty padají věci, které na mě shazuje ten černovlásek. Vytáhnu další dva nože a hodím je po něm. Za tu základoškolačku mu fakt dám pěstí. A pak mě možná bude zajímat i jinak. Tohle nemá cenu. Zastavím se a zadívám nahoru. Jo, po střechách to půjde. Zašklebím se pro sebe. Pěstí mu dám někdy jindy. Zatím bude stačit ho sledovat. A neustále uhýbat těm značkám, co Shizou hází, není už tak zábavné, jako první chvilky. Vyšplhám na jednu ze střech a sleduji zdrhajícího černovláska po střechách paneláků. Je to sice vysoko a.. Prostě je to vysoko a skákat z jednoho na druhého není nic moc, ale pořád mám dobrou kondičku.

Masaomi Kida - 19. listopadu 2011 18:37

Saki mě trochu překvapí, přesto zůstanu potichu a zadívám se na Izaya. Když si nás všimne zamračím se ještě víc. Cítím jak sebou Saki cuká, chtěla by se na něj vrhnout. Raději ji chytím pevněji a schovám jí trochu za sebou. Tady to zrovna bezpečné není. Zvláště ne, když já začínám být naštvaný taky. Nakonec ji chytím za ruku a rozejdu se s ní raději pryč. Nechci tady zůstávat moc dlouho. „ Saki promiň, že tak spěchám, ale vážně nechci aby se ti něco stalo.“ Omluvím se jí a podívám se jí do očí, když jsme dost daleko od Izayi. Na mě je vidět, že bych mu nejraději párkrát vrazil, ale ne před Saki, tu toho ušetřím. „ Víš ty co? Půjdeme ke mně, já ti něco uvařím. Pokud s tím tedy souhlasíš.“ Zastavím se a pousměju se na ní. Opatrně jí položím ruku na rameno a zadívám se jí do očí.

Saki Mikajima - 19. listopadu 2011 18:41

Trhnem sebou, keď na mňa Izaya prehovorí. "Je mi tak dobre, že by som ti odrazila hlavu," zavrčím potichu a zacítim pevnejšie zovretie mojej ruky. V podstate sa mi veľmi uľaví, keď ma Masaomi zoberie preč od všetkého toho dejstva, pretože atmosféra začínala byť dosť hustá a ja som mala pocit, že sa za chvíľu prestanem ovládať. "Vďaka," vydýchnem oddane, keď zastavíme a pozriem sa mu do očí. "Neušila som, že vieš variť," podotknem. Nechcela som do toho vložiť toľko irónie. Netúžim po hádke s niekým, ale všetko toto na mňa pôsobí zjavne nepriaznivo.

Celty Sturluson - 19. listopadu 2011 18:52

„ To víš, třeba někdo otevřel dveře ve špatnou chvíli a já na něj vyhrkla krev.“ Otočím k němu další zprávu. Pak si potichu povzdechnu. „ Jdi spát.“ Otočím znovu telefon a pak se otočím i já celá. Jakmile zasedne k počítači, dojdu k němu a chytím ho za rameno a stisknu. Pak ale chytím židli i s ním a rozejdu se do jeho ložnice i s ním zatímco píšu další zprávu. „ Jestli chceš, do té postele tě vyklopím.“ Ukážu mu to a telefon zmizí. To už jsme v jeho ložnici a já se ho chystám překlopit do postele.

Shinra Kishitani - 19. listopadu 2011 18:56
	"Nie, nie, Celty! Skutočne nechcem spať!" kričím, keď schmatne stoličku a nesie ma do mojej izby. "No tak, ver mi, čosi ma práve napadlo.... keď zaspím, zabudnem na to, potom už pôjdem spať,sľubujem." hovorím rýchlo. Vlastne je to pravda, skutočne sa mi chvíľu zdalo, že som na čosi prišiel a teraz ma ona zaskočila.

Masaomi Kida - 19. listopadu 2011 19:03

„ Nemáš zač, Saki.“ Podívám se na ní a zakroutím hlavou. Zmínka o vaření, mě docela překvapí. Poškrábu se vzadu na hlavě a ušklíbnu se. „ S tím to není zase tak horký, Saki. Vařím jen pro sebe a to jen málo. Ale myslím, že to docela ujde.“ Zašklebím se a rozhlédnu se kolem. „ Co by sis dala? Moc toho doma nemám, takže první musíme nakoupit, ale aspoň to bude podle tvých představ.“ Usměju se. Chci aby byla v klidu, aby se necítila špatně. Teď se musí uklidnit. Vezmu jí za ruku a pomalu se zase rozejdu dál.

Orihara Izaya - 19. listopadu 2011 19:08

Útěk ''Ahahaha!'' směji se při vyhýbání dopadajících značek. Začnu kličkovat mezi lidmi a zamířím to do postranní uličky. Všimnu si, že základoškolačka vyběhla na střechu a sleduje mě z ní. ''Koukám, že dnešní základoškolačky jsou velmi atletické! křiknu jejím směrem a současně se vyhnu dalšímu předmětu, co po mě hodil Shizuo-chan. Vytáhnu další vrhací nože a hodím je na prádelní šňůru,Pokud dívka hodí své vrhací nože na moje, tak pohotově hodím další. kde má někdo pověšené prádlo. Padající prádlo by mu mělo spadnout na hlavu a trošku ho pozdržet. zazvoní mi mobil a při běhu ho zvednu. ''Ano?'' ''Kde jste Izayo?!'' ozve se z telefonu naštvanný hlas. ''Nebojte, hnedka tam jsem. Jen všude jsou padající ledničky...'' řeknu, když se zrovna jedné vyhnu. ''...do dvaceti minut tam budu a znovu projednáme tu nabídku ohledně té hlavy.'' než mi stačí dotyčná osoba odpovědět, vypnu hovor a strčím si mobil zpátky do bundy. Vyběhnu z uličky, která nenavazuje na chodník, ale hnedka na rušnou silnici. Všimnu si projíždějícího auta, které by mě mohlo přejet, ale jsem rychlejší a hodím několik vrhacích nožů pod přední kolo a auto narazí do vstupu do uličky. Auto by mělo udělat jakýsi zátaras. Sice ho to na dlouho nezdrží, ale aspoň něco.'' zašklebím se. Ještě tu základoškolačku. přeběhnu přes silnici a zamířím do vstupu do metra. Přeskočím zábrany, neboť na zaplacení nemám as a zamířím si to do metra. Díky velkému štěstí vlezu do metra a zavřou se zamnou dveře. ''Uf.'' oddychnu si a protáhnu se. Ranní rozcvičku mám za sebou a teď obchodní záležitosti. zašklebím se, když si vzpomenu, že do mé sbírky přibude další hlava. Vytáhnu z kapsy mobil a najdu si tam tu dívku, co jsem si vyfotil. O tobě si taky něco zjistím a pobavím se s tebou. pomyslím si a na druhé zastávce vystoupím.

Celty Sturluson - 19. listopadu 2011 19:15
	Když začne vřískat, nijak nereaguji. Prostě ho vyklopím do postele a rozejdu se pryč. Do jeho pracovny pro svůj notes, který mu donesu a položím ho před něj. Vytáhnu mobil a začnu psát. „ Pokud bys to zapomněl, tak si to napiš sem a pak jdi spát.“ Ukážu mu mobil a posadím se na postel. Mít hlavu měla bych v očích upřený pohled přímo na něj. Vypadá to, že tu budu sedět dokud nepůjde spát.

Satao Souri - 19. listopadu 2011 19:23

Ztracená v metru Zašklebím se, když na mě zavolá. ,,Vezmu to jako lichotku, když odvoláš tu základoškolačku!" zavolám na oplátku jeho směrem. Každopádně je to lepší, než aby po mě létaly značky a ledničky. Na to, že se snaží Shizuu zastavit prádlem, které na něj padá, na to kašlu, teď mě zajímá on. Chvilku s někým telefonuje a pak vyběhne na rušnou silnici. Zdrží se zastavením auta, které by z něj jinak udělalo placku a já to využiji pro to, abych se dostala ze střechy a přeskočila auto, které má teď noži propíchnuté pneumatiky. Nezájem. Tohle mě baví. Je to jako zábavnější hra na honěnou. Hihi! Zamíří do metra, já za ním, ale pomalu se mi ztrácí v zástupu lidí, ale snažím se ho udržet na očích. Vrážím a strkám do lidí, je mi to putna. Přeskočím terminál, nebudu se zdržovat placením, ale to už mi zmizel. Asi zrovna v ujíždějícím metru. Konečně se zastavím a začnu rozdýchávat tenhle menší maraton. Uf, taková rozcvička by se šikla každé ráno. Teď už nemá cenu jít do školy. Takže to vidím tak jít do nejbližší kavárny a přečíst si nějakou povinnou četbu, co mám v tašce. Teď dopoledne bude klid.

Saki Mikajima - 20. listopadu 2011 17:09

"Hm, mno, ale variť vieš," cítim, ako sa mi na tvári rysuje úsmev a nebránim sa tomu. Príde mi síce trocha divné, ako sa mi zmenila nálada, ale nechce sa mi trápiť sa nad tým, som rada, že ma premohla dobrá nálada. "Nuž, toho, čo by som si ja dala je strašne veľa. Ale skrátime to, mrazená pizza." uškrniem sa pri svojich posledných dvoch slovách a upriem na neho pohľad. "Vieš, strašne dlhú dobu som preležala v nemocnici, takže varenie je pre mňa momentálne tabu, ešte sa to celkom nevrátilo do normálnych koľají a ja zatiaľ nevarím. Toto slovo je pre mňa tabu." vysvetlím, "a možno by preto bolo lepšie nechať to na tebe, myslím to varenie." Uprene sa na neho zahľadím a som neuveriteľne zvedavá, čo vymyslí. Mrazená pizza sa mi však zdá ako jediné možné riešenie. Prišla som naň len takto v rýchlosti, no zdá sa, že na žiadnu lepšiu odpoveď neprídem. A tak sa spolieham naňho.

Shinra Kishitani - 20. listopadu 2011 17:21

Vďačne sa na ňu pozriem, keď prinesie notes. Zoberiem do rúk pero a čosi začnem urýchlene zapisovať do notesu. Je toho síce trocha viac a pomaly sa to začína podobať na slohovú prácu, než na niečo, čo ma práve napadlo, ale musím si to zapísať, inak by som to skutočne zabudol. Keď nakoniec položím pero z rúk a notes odložím na nočný stolík, upriem pohľad na Celty sediacu na kraji postele. "Vďaka, toto by ma skutočne nenapadlo," poviem, "teraz už asi môžem ísť spať." Dodám ešte a hlavu si uložím na vankúš a zavriem oči. Nechcem, aby si Celty myslela, že nebudem spať. Preto sa o to aspoň pokúsim. No moje pokúsim sa mi celkom vyšlo. Zanedlho som zaspal ani neviem ako.

Masaomi Kida - 20. listopadu 2011 17:24

Jakmile se Saki začne usmívat, trochu se uvolním a usměju se na ní ještě víc. Trochu mě zaskočí, když řekne mražená pizza, přeci jen bych možná ještě zvládl udělat celou pizzu sám. „ Já vím, že si tam byla dlouho a proto by jsi si měla vybrat nějaké pořádné jídlo… nemocniční strava… ble…“ Zaškaredím se a rozhlédnu se kolem. Zamířím k nějakému obchodu. „ Pokud ale chceš pizzu, tak jí uděláme, ale ne mraženou… pěkně celou i s těstem doma.“ Dodám nakonec a vezmu košík, do kterého začnu házet nejrůznější potřebné věci na přípravu pizzy a několika dalších jídel. Nakonec je toho docela dost. Nachystám jí pořádnou hostinu jen ať si jí užije a zapomene na všechny starosti… zvláště s mojí rozbitou hlavou. „ Uvidíš Saki bude legrace.“ Usměju se na ní a rozhlížím se po obchodě. Na chvíli se pak zastavím a zakoukám se na ní. „ Hmmm… co kdyby si šla trochu napřed a počkala mě venku, já tě hned doběhnu jen co to zaplatím a dokoupím pár věcí…. Prosíííím Saki.“ V úsměvu na ní trochu vycení zuby. Hlavně je to trochu výmluvné, nemusí vědět, že jí chci koupit kytku.

Shizuo Heiwajima - 20. listopadu 2011 17:32

Ženiem sa za Izayom, čo najrýchlejším tempom a hádžem po ňom všetky ťažké veci, čo mi prídu pod ruku. Nezaujímajú ma ostatní ľudia, ide mi len o neho. Chvíľu ma zdrží padnuté prádlo. Zdržím sa dosť aj nadávaním na neho, no nakoniec sa z toho vyslobodím a naháňačka pokračuje. Zatarasil mi voľný priebeh z uličky na silnicu, autom. Nahlas zanadávam a preskočím auto. Náhlim sa za ním do metra. Je tam celkom dosť ľudí, no odstrkujem ich na bok. On je však obratnejší a tak ho stihnem akurát tak zazrieť miznúť v metre. "Do riti!" dostanem zo seba nahnevane. "Však ja ťa na budúce dostanem!" Poviem si ešte a otáčam sa znova na odchod.

Celty Sturluson - 20. listopadu 2011 17:38

Pozoruju Shinru jak zapisuje slohovou práci. Pravda je, že mi pomalu začíná docházet trpělivost s tím jak mu to trvá a mám sto chutí mu do notesu zacvaknout prsty. On by toho snad ani nenechal. Jakmile notes odloží stranou, čekám dokud neusne. Přijde mi to pomalu jako věčnost. Přemýšlím co dneska budu dělat. Mám volno. A on spí. Spí. Vždycky žadonil abych si udělala volno a když ho mám… On spí. Nakonec se zvedám a razím si to do kuchyně. Můžu zase zkusit uvařit mu. Sice si určitě myslí, že je to … hnus… ale co na tom, stejně to sní jen aby mě neurazil. Nechápu proč to dělá a člověk mu to pak musí brát. Mě to ale baví, myslím to vaření. Prohledám internet a vyberu ty nejlepší pochoutky které tam jsou načež vyjedu nakoupit. Zjevně to bude trvat, ale Shinra to stejně prospí, tak na tom nějak nezáleží. Vážně se domů vracím téměř po hodině, ale se vším co potřebuju. Okamžitě se pustím do vaření, beztak ale nepoužívám kuchyňské nože, jen ty svoje vytvořené ze stínu. Nechápu co se na tom Shinrovi nelíbí. Je to praktické a rychlé přeci. Jen možná vypadám trochu nebezpečněji. Co na tom to je jedno. A jestli se Shinra vzbudí dřív než budu mít hotovo, budu naštvaná a zase ho uspím. *** Pomalu dochystávám na stůl, kompletně celou hostinu o 4 chodech a pořád něco upravuju. Uběhlo několik hodin, snad už bude Shinra prospaný, protože tohle všechno musí sníst… Tedy pochybuju že to sní, stejně to bude divný…

Saki Mikajima - 20. listopadu 2011 17:50

"Ja si v podstate ani veľmi nepamätám ako to chutilo. Bolo to prvé, čo som si zaumienila zabudnúť. Pamätám si však prvé dni, bolo mi z toho strašne zle," zasmejem sa a nechám sa ním viesť po obchode. "Tak fajn, urobíme si pizzu, to ma skutočne nenapadlo," súhlasím s ním. Netuším, prečo to nemohlo napadnúť aj mňa, veď predsa na svete nie je len mrazená pizza. Keď povie, že bude zábava, tak sa celkom poteším. Už dosť dlhú dobu som nezažila zábavu alebo niečo tomu podobné. "Nepozveme niekoho, nech sa k nám pridá? Alebo chceš, aby sme mali viac súkromia?" zahľadím sa na neho na chvíľu a sledujem ako kladie do košíka stále nové a nové veci. "Hm, kde sa tu na to berú peniaze," zamyslím sa nahlas a zahľadím sa trocha dohora. Spočiatku nezaregistrujem, že zastavil a zahľadel sa na mňa. Zastanem o pár krokov ďalej než on, keď začujem jeho otázku. Otočím sa a pozriem sa naňho. "Hm, keď si želáš, aby som zostala vonku, prečo nie?" usmejem sa zmierlivo, keď vidím jeho prosebný pohľad. Vyberiem sa pomalým tempom von z obchodu. *Hm, možno nejaké prekvapenie, *zamyslím sa, keď vychádzam von.

Shinra Kishitani - 20. listopadu 2011 18:05

Netuším, ako dlho som spal, no keď som sa prebudil zacítil som zvláštnu vôňu šíriacu sa z kuchyne. Aspoň som predpokladal, že sa to šírilo z kuchyne. *Ach, Celty zase varila,* pomyslím si v duchu a pousmejem sa. Postavím sa na nohy a našuchnem si na nohy svoje papuče. Pomalým krokom sa zberám ku dverám a premýšľam nad tým, čo asi tak navarila. Vonia to vážne veľmi dobre. Vždy som mal rád, keď varila. Otváram dvere na izbe a vychádzam z nej von. Zamierim si to do kuchyne, aby som zistil, čo dobrého mi Celty navarila. Alebo nám? Zamyslene zastanem stáť vo vchode do kuchyne a očami si začnem prezerať 4 chody nachádzajúce sa na stole. "Uau, Celty, vyzerá to naozaj chutne, kedy si to všetko stihla?" spýtam sa, keď si uvedomím, že by som mal nejako zareagovať. Hromada jedla na stole ma natoľko ohúrila, že som stratil na pár chvíľ reč. "Ty ma vždy vieš prekvapiť," poviem znova a upriem pohľad na ňu.

Celty Sturluson - 20. listopadu 2011 19:18

Zaslechla jsem vrznutí, když jsem akorád naposledy urovnala talíř na stole. Zůstanu stát na druhé straně stolu, předkem ke dveřím a čekám až přijde. V ruce mám přichystaný mobil a čekám na něj. „ Spal si dlouho.“ První odpověď. Když vidím jak tam tak stojí, nelíbí se mi to. Vážně se mi to moc nelíbí. „ Jestli to nechceš vyhodím to.“ Další otočení. „ Víš co raději si něco zavolej.“ Znovu to otočím. „ Vůbec to nejez bude to hnus, já to vím!“ Otočím to znovu a pak se podívám na stůl chystám se to okamžitě srovnat ze stolu.

Masaomi Kida - 20. listopadu 2011 19:19

„ Ani se ti nedivím, Saki.“ Zašklebím se a zakroutím hlavou. Jakmile řekne, že jí nenapadla ta Pizza, usměju se na ní a vezmu jí krátce kolem pasu. To už se ale zmiňuje o tom jestli někoho pozveme. Trochu se zamyslím. „ No.. to záleží na tobě jestli tam někoho chceš pozvat, Saki.“ Usměju se. Snažím se vypadat, že mi to nevadí, přesto mě to maličko mrzí. Je to ale na ní jestli někoho chce nebo ne. Třeba bude ještě větší zábava, když nás bude víc, v tom má možná její myšlení pravdu. „ Peníze neřeš…“ Řeknu ze zamyšlení a rozhlédnu se kolem. Jakmile řekne, že jde počkat ven usměju se na ní a pokývnu hlavou. Jakmile je dál vyrazím rychle do květinářství, kde koupím velikou kytici růží. S celým nákupem a kytkou, vyjdu honem za Saki, kterou chvíli musím začít hledat. Jakmile jí uvidím potichu ze zadu k ní a kytku jí strčím opatrně před ní. „ To je pro tebe.“

Shinra Kishitani - 20. listopadu 2011 19:31

"Hm, mno zdalo sa mi, že toto by si nestihla pripraviť keby som spal pár minút, je to hotový zázrak, " usmievam sa. No keď si prečítam jej nasledujúcu správu úsmev mi zamrzne. "Prečo by som to nemal chcieť? Vyzerá to predsa úžasne!" zvolám trocha pobúreným tónom hlasu, no ona už zase čosi píše a ja znova musím čítať. "Nebudem si nič volať, veď mám v dome skvelú kuchárku," odpoviem a znova ju sledujem, ako rýchlo stláča tlačidlá na mobile a píše mi ďalšiu správu. Priskočím k nej skôr, než podíde ku stolu a začne ničiť tú krásu. Schytím ju za ruku a zahľadím sa na ňu. "Celty, ty by si mohla pracovať ako kuchárka. Mohla by si sa tým živiť, varíš vážne úžasne, no zakaždým sa príliš podceňuješ," poviem a usádzam sa za stôl. Pustím sa do jedla skôr, než stihne čosi ďalšie napísať.

Saki Mikajima - 20. listopadu 2011 19:41

"Veď sa skutočne nie je čomu diviť," poviem len krátko. Cítim, ako mi naskakuje husia koža, keď ma krátko chytí okolo pásu. Všimnem si jeho zamyslený výraz. "Hm, tak nad tým ešte skutočne budem veľa premýšľať," poviem. "Ako by som nemohla riešiť peniaze? Ak ich budeš mať nedostatok, bude to moja vina," rozohním sa nad jeho ďalšou poznámkou. **** Po tom, čo som vyšla pred obchod som si to zamierila k lavičke s úmyslom, že si sadnem a počkám, kým Masaomi nakúpi zvyšok nákupu. Keď som k nej však dokráčala, nesadla som si. Len som sa zahľadela krížom cez námestie a hlboko sa zamyslela. *Ako to bude asi teraz pokračovať? On určite netúži po tom, aby nám niekto robil spoločnosť. Myslím, že tento môj návrh by som rovno mohla zavrhnúť, skrkvať a zahodiť do pomysleného koša. Vyzeral ním sklamaný, teda.. možno som len domýšľavá.* hlavou sa mi ženie množstvo myšlienok. Trocha sebou trhnem, keď sa predo mnou neraz objaví kytica ruží. Šok však vystrieda prekvapenie. "Za... za čo?" dostanem zo seba prekvapene.

Masaomi Kida - 20. listopadu 2011 20:01

Když slyším její překvapení, potěšeně se usměju a kytici jí předám. „ No třeba za to, že si.“ Usměju se na ní a zakroutím hlavou. Pořádně si chytím nákup a jí zase kolem pasu. Zadívám se jí do očí a pousměju se. „ Měli bychom jít, jinak mi umřeš hlady. A to by bylo přeci škoda ne? Navíc ten tvůj žaludek určitě nebude protestovat proti normálnímu jídlu. Nemyslíš?“ Rozejdu se s ní k ní domů a usmívám se.

Saki Mikajima - 20. listopadu 2011 20:06
	"Tak to tá kytica patrí mojim rodičom," prenesiem nadnesene. Uprene sa mu zahľadím do očí a na tvári sa mi zjaví úsmev. "Ďakujem." "Mhm, no to je pravda. Ja už totiž skutočne umieram hladom. Už mám aj halucinácie. Možno si jednou z nich." poviem a vykročím spolu s ním k nemu domov.

Celty Sturluson - 20. listopadu 2011 20:22
	Pozoruju ho co dělá. Když mě chytí za ruce značně znejistím a černý stín vycházející z mého krku začne docela slušně cukat. Přesto na něj koukám a čekám co bude dělat. Najednou už ale on sedí u stolu a jí. „ Dobrou chuť.“ Napíšu mu a pozoruju ho. Sleduji co dělá a hlavně jak se u toho tváří. „ Jestli ti to nechutná tak mi to řekni.“ Napíšu mu

Masaomi Kida - 20. listopadu 2011 20:59

„ Aaaaa ne.. ta patří tobě a nikomu jinému ne.“ Zaškaredím se na ní a přitisknu si jí k sobě. Vím, že to nemyslela vážně, jsem rád, že se usmívá. „ Nemáš vůbec zač. To byla maličkost.“ Pousměju se na ní a obezřetně se rozhlédnu kolem. Když zahlédnu žlutý šátek, zamračím se a raději přejdu i se Saki na druhou stranu silnice. Nechci se s nikým potkat. „ Halucinace? No v tom případě jsem asi cosik nepředstavitelného. Vážně zvláštní… No jestli se ti zdám, tak si mě nech zdát a já ti zatím uvařím.“

Shinra Kishitani - 21. listopadu 2011 18:43
	Všimnem si ako zareaguje na môj dotyk a preto sa radšej stiahnem. Pustím sa do jedla. "Mm, je to vážne dobre, Celty, čo je to?" spýtam sa a vkladám si pritom do úst ďalšie a ďalšie sústo. "Nejde, aby mi to nechutilo, pretože je to skutočne výborné," poviem a pokračujem v jedení.

Saki Mikajima - 21. listopadu 2011 18:52

Držím si kyticu ruží tesne pri tvári a zabáram si do nej nos až kým sa mi nekýchne. "Mám dilemu z toho, kedy sa z teba stal romantik," poviem potichu a skôr je to úvaha a nevyžadujem na to odpoveď. Všimnem si chlápka so žltou šatkou na krku a otváram ústa na pozdrav, keď vtom ma Masaomi pretiahne na druhú stranu. "Eh, stalo sa niečo?" spýtam sa dosť prekvapeným tónom hlasu. "Hm, mno tak s týmto môžem len súhlasiť, každopádne sa aspoň najem," uškrniem sa, no tvárim sa celkom zamyslene.

Naomi Kikkawa - 21. listopadu 2011 18:58

Takové normální ráno Odpolední sluneční paprsky dopadaly kamkoliv jinam v tuhle dobu, jenom né do jednoho pokoje, který měl stažené žaluzie. Uvnitř byla dostatečná tma, aby při ní kdokoliv usnul, jenom na stole a na notebooku byla naprosto ignorujíc tabulka "Verification complete". Poklidné ticho v pokoji bylo narušeno zvoněním mobilu. Stále ponořená do snu ospale něco zamumlám na protes a převalím se na druhý bok a ignoruji zvonění. Mobil, ale stále urputně zvoní dál. Nakonec to vzdám a zašmátrám poslepu vedle sebe na nočním stolku po mobilu. Přijmu hovor dám si ho k uchu. " Ať je to kdokoliv, jdětě k čertu a nechte mě spát" Odceknu a vymáčknu hovor než dotyčný na druhým konci stačí něco říci. Už hodlám odložit mobil zpět na jeho místo, ale v tom začne znovu zvoniť. Znovu ho tedy zvednu. "Říkala j-.." Než jsem však stačila doříct co jsem chtěla ten na druhým konci mě přerušil a podle jeho hlasu, nemá zrovna dobrou náladu. "K čertu rozhodně nepujdu, dopředu jsem vám zaplatil polovinu na které sme se domluvili. A dnes odpoledne ste mi měla zavolat, jak je na tom ta karta!" Prudce se posadím a otevřu oči, podivám se na display a na jméno toho kdo volá. Uh sakryš to už je tolik hodin? Já jsem uplně zapoměla! Celý večer jsem na tom pracovala a kolem šesté ráno jsem teprv šla spát. " No tak se tedy omlouvám, uplně jsem ztratila pojem o čase. Buďte bez obav ta čipová karta je už hotová a ještě dnes vám ji dodám. A mimochodem příště na mě nekřičte." Poslední větu řeknu až strašidelně chladne což na toho chlapa na druhé straně zapůsobylo a než opět promluvil, ale tentokrát už si pěčlivě vážil slova. "O-omlouvám se, pošlu svého člověka, bude čekat na místě dohody a ještě teď pošlu druhou polovinu." "Fajn, naschle" "Po-počkejte ještě, chtěl jsem ještě říci, že byla radost sváma obchodovat Soel" Na to už zavěsím, položím mobil na noční stolek, protáhnu se a jdu si vyřidit ranní hygienu. Poté se obleču - mini kratasy na ně sukně , tričko a rozeplou mikynu, boty s podpakem, sluchátka na uši a ještě mobil do kapsy, zaklapnu nootebook a vezmu malý balíček, který leží už dávno připravený vedle a vyjdu z domu. Zapnu si hudbu do sluchátek a s rukama za hlavou si to štráduji po ulici. Možná jsem si měla vybrat jinou přezdívku pro moj práci než Soel, ale na to už je pozdě. Vzdychnu si a uvidím před sebou na rohu chlápka, který skenuje okolí jak robot. Zasměju se a přejdu k němu, dám si sluchátka z uší. " Není dneska počasí idealní na nějakou zábavu?" Prohodím k němu, pokud to je on odpoví mi heslem na kterém sme byly domluveni. Dotyčný je chvilku zmatený a pohledem mě skenuje, jako papír v tiskárně. Pak, ale promluví. "Zajisté, idealní jít si tak akorád někam pro drink, vedle je jeden dobrý obchod. " Ha je to on. Vezmu malý balíčk a dám mu ho. Přijme ho řekne něco ve smyslu, že jeho šéf je velmi potešen a zmizí. Dám si zpět sluchátka na uši. No tak co teď, asi si někam pujdu dát kafe. A kráčím si po ulici k nejblišímu místo, kde sehnat kafe.

Celty Sturluson - 21. listopadu 2011 19:20

„ Jídlo.“ Jednoduchá odpověď. Prostá výstižná. Nakonec svěsím v povzdechnu ramena a vypíšu mu celý seznam, který má v podobě jídla před sebou. Bude rád, i když je to trochu delší. „ Neříkáš to jen tak?“ Otočím k němu trochu nedůvěřivě mobil a chystám se mu to shrnout do kouličky ze stolu. „ Jestli to říkáš jen tak, tak to nejez.“ Přijdu si jako bych ho do toho nutila. Tedy do toho aby to jedl. „ Naháním ti hrůzu? Bojíš se, že když řekneš, že ti to nechutná, že ti něco provedu?“ Stisknu mobil v ruce a sleduju ho. " Nejez to."

Masaomi Kida - 21. listopadu 2011 19:22

„ Vážně? To sem hned romantik, když sem ti koupil kytku?“ zadívám se na ní trochu nechápavě. „ Ber to spíše jako… nějaký způsob omluvy, moc dobře víš, že jsem se k tobě nechoval nijak zvlášť hezky.“ Povzdechnu si a podívám se kolem. Jakmile jsme na druhé straně silnice ostražitě se rozhlédnu a trochu se zamračím. „ Ne. Mělo by se něco stát?“ Zeptám se trochu výmluvně a zadívám se na ní. Nebudu jí děsit tím, že mě ztřískali zrovna oni. Dávám si moc dobrý pozor na to abych se vyhýbal všem žlutým, vážně nemám zapotřebí se s nima porvat ještě teď, navíc, když je tady semnou Saki. „ Je to fajn že souhlasíš.“ Řeknu lehce bezmyšlenkovitě. Teď dávám víc pozor na to kdo se kolem nás pohybuje než na rozhovor.

Saki Mikajima - 21. listopadu 2011 19:30
	"Hm, ale vieš, ja nepotrebujem, aby si sa mi akokoľvek ospravedlňoval, ja si myslím, že ťa chápem," poviem. Keď sme už na druhej strane silnice trocha vydýchnem. "Mala som pocit, že si sa chcel vyhnúť, mno... žltým šatkám," poviem dosť neisto. "Nebude to tak stále," na tvári sa mi zjaví úškrn.

Shinra Kishitani - 21. listopadu 2011 19:35

"Jedlo, jedlo," trocha sa uškrniem nad jej odpoveďou a potom si prečítam vypísané názvy jedál. "Hm, o tom som ešte nepočul, no je to vážne chutné." "Nezvyknem si robiť z takýchto veci srandu, alebo zo mňa máš iný pocit?" pozriem sa na ňu. "Prosím ťa, ty mi hrôzu nenaháňaš. Za ten čas, čo spolu žijeme som si zvykol..." poviem prosto. "Nemôžeš mi to len tak zakázať," poviem tvrdohlavo a do úst si vkladám Hromadu jedla.

Orihara Izaya - 21. listopadu 2011 19:35

Hra začíná Vyjdu z metra a přes park si to zamířím rovnou do baru, kde mám vyjednanou schůzku. ''Oriharo-san! Už tady na vás čekáme dobrou hodinu!!'' vykřikne na mě při vstupu menší zavalitý mužík. ''Jestli to nebudete brát vážně, tak se obchod ruší!'' Přisednu si k němu a na tváři mám svůj typický úsměv. ''Jistě, pak by vlastně skončili i vaše obchody, že?'' při posledních slovech se mi objeví na obličeji škleb a muž zbledne. ''O-omlouvám se...'' omluví se muž. Z náprsní kapsy, bílé košile vyndá obálku a podá mi ji. ''Takhle vypadá ta hlava.'' Otevřu obálku a vytáhnu několik fotek. Hehe, jsou si docela podobné. Uložím fotky do obálky a tu si strčím do kapsy v bundě. ''Co s ní chcete dělat?'' Zašklebím se ''To vám neřeknu. Ale důvod je takový, že miluju lidi! Muž se a mě překvapeně podívá. ''Slyšel jste o tom, co se dělo poslední dobou v Ikebukuru?'' ''Něco jsem zaslechl ohledně Dollars, Saiki a žlutých šátků, ale podrobnosti nevím. ''Tohle byl jen takový přípravek na můj větší plán, jak se dostat do Vallhaly.'' ''Va-Vallhaly?'' řekne překvapeně muž. Zvednu se ze židle a zamířím k východu. Muž se na mě ještě pokusí znovu něco vykřiknout, ale než to udělá hodím mu na stůl obálku. ''Rád jsem s vámi spolupracoval.'' zazubím se a odejdu z baru. Radosntou chůzí se vydám po ulici pryč. po chvíli vytáhnu mobil a v kontaktech najdu Celty. Najedu na její kontakt a začnu psát sms: ,,V sedm večír přijede do doků malá rybářská loď. Měli by mít na palubě středně velkou černou krabičku. Chci, abys ji vyzvedla a přivezla mi v noci do parku.'' odešlu sms a schovám mobil do kapsy. Mohl bych si dát pořádný kafe... pomyslím si, když zrovna mihnu kavárnu. Mám čas, než to všechno začne a než přijede ta druhá osoba... zazubím se a vejdu do kavárny.

Satao Souri - 21. listopadu 2011 20:04

Kavárna Čtu, piju kafe, čtu, piju kafe, umírám.. Já toho černovlasýho zabiju, až ho uvidím! Kvůli němu už ani nemělo cenu chodit do školy. Nasrat.. Omlouvám se za svou vulgaritu. Zazvonil mi telefon. ,,Prosím?" Ani jsem se nepodívala na jméno na dysplei. ,,Souri, kde se flákáš? Třídní pěkně zuřil, když jsi tu nebyla." Ozve se mi do telefonu se smíchem, klučičí hlas. ,,Oh, ahoj Katsuro. Jsem v kavárně, stala se mi taková.. Menší nepříjemnost, tak se tu seru s povinnou četbou. Hele, ty by jsi to mohl vědět. Ten kluk s noži, co se nesnáší se Shizuem.. Kdo to je?" ,,Oh, ty myslíš Izayu. Proč se ptáš? Potkala si ho snad? Od něj se drž dál, je o dost nebezpečnější než Shizou a tím nemyslím silou.. Dokáže ti ze života udělat pěkný peklo.. Ale jenom jsem to slyšel.. Ty, Souri.. Nelítáš v nějakým problému, že ne?"Ozval se ustaraně do telefonu. Chvilku jsem mlčela a jen hleděla do knížky. ,,Hmm, ne neboj.." Zavrtěla jsem nakonec hlavou, ale neznělo to moc věruhodně. ,,Souri, pamatuješ, co se ti stalo u žlutých šátků.. Neblbni pořád, doplatíš na to." ,,Jsem v pohodě, žádný problémy nemám.." Řeknu jenom a zadívám se na nově příchozího do kavárny. Ale někdo bude mít.. Pomyslím si. ,,Promiň, už musím končit, uvidíme se v obchodě, čau." Řeknu a zavěsím. Telefon strčím do kapsy a potichu s knížkou v ruce dojdu k Izayovi, který je ke mě zády. Tak, aby si mě nevšiml. Nebezpečně se k němu nakloním jak sedí a když jsem dost blízko, skoro tak, že se mu rty otírám o ucho. ,,Za tu základoškolačku tě zabiju, Izaya-chan." Řeknu mu tiše a nebezpečně do ucha a lehce mu do ucha fouknu. Cholerik, který provokuje. Jak já mohu ještě žít. Katsuro má pravdu.. Neměla bych si neustále dělat problémy, ale.. Když ono nejde odolat.

Masaomi Kida - 21. listopadu 2011 20:47

„ Jo, ale mě to prostě nedá Saki.“ Povzdechnu si potichu a zakroutím hlavou. Prostě mi to vadí, že jsem za ní nezašel. Ale nemohl sem. Nešlo to. A teď je mi to líto. Jakmile promluví skrz šátky, pohlédnu na ní. Nevím jestli jí to mám dál tajit, ale tady jí to říkat nebudu. Ne, když by to mohl někdo zaslechnout. „ Saki vysvětlím ti to ano? Ale ne tady, počkej s tím prosím domů. Nechci aby to tu slyšel někdo, kdo by neměl.“ Rozhlédnu se značně znervozněle. Její úšklebek mě trochu uklidní, usměju se na ní. „ To je ještě lepší, ona by to pak nebyla zábava, ne?“

Orihara Izaya - 21. listopadu 2011 20:47

Kavárna Sednu si v kavárně k volnému stolu u okna a začnu si něco projíždět v mobilu. Když mi Souri foukne do ucha, tak se zašklebím. ''No není to náhoda, Souri-chan? při vyslovení jejího jména se ještě víc zašklebím. Stále otočen zády jednou rukou stále něco hledám v mobilu. ''Takováhle neko-zaákladoškolačka a ublížit mi?'' uhechtnu se a nastavím displej tak, aby na něj viděla. Na mobilu je její fotka, na kterém je v svém jevíc trapném oblečku, který kdy mohla vůbec mít. ''Máš tady fakt pěkná ouška...'' zaostřím na ně. Pak ale mobil ihned schovám. Pokud se mě mezitím pokusí napadnout, tak nenápadně hodím dva nože, první by ji měl škrábnout po tváři a udělat krvavý šrám a druhý hodím po sukni, aby se víc natrhla. Popřípadě se vyhnu jejímu útoku přehoupnu se přes stůl a ukážu na místo před sebe. ''Posaď se.'' Když přijde servírka objednám oboum svůj oblíbený drink. Potom, co nám ho přinese usrknu a pobídnu ji, aby se taktéž napila. ''Co tě sem přivádí?'' pohledem přeskakuju pohledem mezi ní a mobilem.

Celty Sturluson - 21. listopadu 2011 20:49

Pozoruju ho. Když mi řekne, že mu to jen tak nemůžu zakázat dojdu k němu a vrazím mu prstem do žeber. „ Říkal si něco?“ Otočím k němu mobil a znovu ho žduchnu prstem pod žebra. Z krku mi vyletí černý oblak a udělá hrůzostrašné stíny na stěnách, teď ho chci postrašit. V tom mi začne zvonit mobil. Zarazím se a všechny stíny zmizí. ,,V sedm večír přijede do doků malá rybářská loď. Měli by mít na palubě středně velkou černou krabičku. Chci, abys ji vyzvedla a přivezla mi v noci do parku.'' Zamračím se a posadím se na židli. S tím se podívám na to kolik mi času zbývá a pak se podívám na Shinra. „ Mám práci.“ Oznámím mu a zvednu se. Do večera je sice času hodně, přesto z toho nemám moc dobrý pocit. „ Orihara – san“ Dodám k tomu a sklopím ramena.

Satao Souri - 21. listopadu 2011 20:59

Kavárna ,,Náhoda? Tomu sám nevěříš." Zašklebím se a opřu si bradu o jeho rameno tak, abych viděla na displej jeho mobilu. Trošku mě zaskočí s tím slovem neko, protože mám takovou přezdívku na Dollars a říkají mi tak jenom lidi z obchodu co mě znají. Proto trochu více zpozorním, ale nic neřeknu. Pak zrudnu, když uvidím svojí fotku, a nervózně se zašklebím. ,,Pracuju v Cosplay Shopu, ale musím přiznat, že zrovna tenhle cosplay..." Poněkud se zamyslím, co použít za výraz. Bylo to z jednoho poněkud hentai fantasy anime, protože jsme měli výprodej těhlech cosplayů, takže jsem na sobě měla jenom něco jako koženou podprsenku s minisukní a k tomu ty kočičí uši. Přiznávám, že jsem se v tom necítila nejlépe. ,,..Byl poněkud přehnaný.." Dokončím nakonec. Zajímalo by mě, kdo mě vyfotil. Posadím se naproti němu. Nezaútočila jsem, nemám důvod. Ani nevím proč, ale tohle mě nechává spíše zvědavou, než naštvanou. I když se na drink, který mi objednal dívám chvilku nedůvěřivě, nakonec se napiju. Na jeho otázku neodpovím. ,,Na to, že mě neznáš ani několik hodin jsi toho zjistil docela hodně." Ušklíbnu se na něj. ,,Tak povídej, copak o mě všechno víš? Docela se divím, že ti vůbec byl někdo schopný nějaké informace dát, nežiju tu zase tak dlouho." Uculím se na něj sladce. Jen to vyklop Izaya-chan..

Saki Mikajima - 22. listopadu 2011 18:08

Kráčam ďalej vedľa neho a zabáram si tvár do kytice ruží. Hľadím skrze ne na cestu, po ktorej kráčame. Nemám najmenšiu chuť hovoriť čosi viac. Aktuálne na mňa prišiel znova pocit, že bolo snáď povedané absolútne všetko. Upúta ma však jeho reakcia na tému žlté šatky. "Vážne mi to chceš vysvetliť?" spýtam sa trocha prekvapene. Nezamýšľam sa veľmi nad tým, že to možno vyznieva z mojej strany ako nedôvera, ale predsa mi zatajil svoje zranenie na hlave. Mám na tú nedôveru celkom právo. Teda, to je môj názor. "Hm, sranda by bola hlavne to, keby som sa donútila zostať v škole celý deň. Hlavne zajtra by som sa už nemala takto vypariť spolu s tebou, učitelia by si to mohli zle vysvetliť," poviem a zahľadím sa na chvíľu naňho, no potom znova upriem pohľad na chodník skrze kvety. Nechávam si telom prenikať čerstvý vzduch spolu s vôňou ruží.

Shinra Kishitani - 22. listopadu 2011 18:31

Vyrazí mi dych dvojím prstom. Prekvapene na ňu hľadím. "Nie, nič..." dostanem zo seba. Ešte viac prekvapene ju sledujem, keď jej zapípa mobil a oznámi mi že má prácu. Iba prikývnem a radšej sa vrátim k jedlu, ktorého je ešte stále kopa. Všimnem si jej ďalšej správy. "Hm, čo od teba chce?" spýtam sa trocha podozrievavým tónom hlasu. Nechcem znieť ako nedôverčivý, ale jemu skrátka neverím a bodka, no.

Celty Sturluson - 22. listopadu 2011 18:56

Koukám na něj jak jí. Nakonec si potichu povzdechnu a rozvalím se na židli. Jakmile se zeptá co od mě chce, otočím k němu ramena a začnu cvakat do klávesnice odpověď. ,,V sedm večír přijede do doků malá rybářská loď. Měli by mít na palubě středně velkou černou krabičku. Chci, abys ji vyzvedla a přivezla mi v noci do parku.'' Otočím k němu mobil a pak pokrčím rameny. „ Musím to udělat, takže nějak nesejde na tom, že se ti to nelíbí.“ Pozoruju ho. Nakonec mi z krku vyletí černý obláček povzdechu a zvednu se. Opatrně ho obejmu. „ Tvému otci nikdy nebudu říkat Otče.“ Napíšu mu a strčím mu mobil před nos.

Masaomi Kida - 22. listopadu 2011 19:02

Lehce mě zarazí její podivná otázka. Zadívám se na ní, do teď byla docela tichá a spokojená, ale teď? Nedůvěra z ní přímo čiší… To sem to tedy dopracoval. I když je pravda, že jí chápu. Možná sem jí neměl říkat vůbec ale vůbec nic. Možná sem dneska ani neměl chodit do školy. Co už… Stalo se. „ Pokud nechceš abych ti něco vysvětloval stačí říct, Saki.“ Odpovím neutrálně a zadívám se raději před nás. Od té chvíle mlčím, dokud tedy nepřijde s tím, že by zítra měla vydržet celý den ve škole. „ Jo to bys měla… To by si učitelé vysvětlili jako záškoláctví a ještě by řekli, že sem tě k tomu navedl já.“ Pokusím se o zasmání, přesto to nijak moc veselé není. Nedívám se na ní. Nějak prostě nemůžu. Dokonce jí i trochu povolím ze sevření. Přijde mi, že by od mě mohla každou chvíli utíkat s panickým křikem. Vážně mám po té ráně do hlavy docela podivné přemýšlení nad tím co by se klidně mohlo stát.

Shinra Kishitani - 22. listopadu 2011 19:02

Prečítam si správu, ktorú mi napísala a na chvíľu sa zamyslím. "Ktovie, čo ten zase zamýšľa," vydýchnem potichu a znova čítam. "Nepáči sa mi to a mám na to celkom dobré dôvody, mno keď to musíš spraviť, tak musíš, no." zatvárim sa trocha zničene. Zahľadím sa kamsi mimo. "Eh?" dostanem zo seba prekvapene, keď ma zrazu objíme a strčí mi pred nos mobil so správou.Zasmejem sa. *To nemyslí vážne,* prebehne mi hlavou. "Neboj sa, do toho ťa nútiť nebudem," poviem a uškrniem sa.

Celty Sturluson - 22. listopadu 2011 19:08
	„ Proč se ti to nelíbí?“ Nakloním se trochu na stranu, přesto ho stále objímám. „ Nedělej si o mě starosti, mě se nic nestane.“ Nacvakám rychle do klávesnice a trochu víc ho stisknu v náručí, přesto dost opatrně. „ Jo díky.“ Odpovím. Nakonec ho zase s povzdechnutím pustím a rozejdu se do svého pokoje.

Saki Mikajima - 22. listopadu 2011 19:14

Podľa tónu jeho hlasu viem, že som sa blbo pýtala a svoju nedôveru som dala príliš najavo. A to som nechcela. *Bože, ja som blbá,* poviem, keď zacítim, že jeho ruka povolila zovretie tej mojej. *Nie, skutočne som to nechcela takto, nechcela som sa takto blbo pýtať,* nadávam sama sebe v duchu. *Som najväčší blb na svete.* "Nechcela som, aby to vyznelo tak, že ti neverím. Ja len..." odmlčím sa na chvíľu. *čo mu vlastne chcem povedať?* spýtam sa sama seba v duchu a skutočne sa nad tým všetkým zamyslím. "... len som chcela vedieť, či skutočne chceš. Vieš, predtým si mi nechcel robiť starosti a ... tak som myslela, či si to nemal v pláne aj teraz." *Tak takúto formáciu vety som zrovna nechcela, to koktanie je hrozné... a vyznieva to tak, že to nemyslím vážne,* pokúsim sa mu stisnúť ruku o niečo viac. Chcem mu dať najavo, že by som to pochopila, ak by sa rozhodol nevysvetliť mi to. *Pomaly začínam rozumieť jeho správaniu, no v skladačke mi chýba stále veľa dielov, na to, aby som ju pochopila skutočne dobre,* prebehne mi hlavou. Na malý moment sa naňho zahľadím a zamyslím sa. "Hm, rozhodne by som im to vyvrátila. Nenaviedol si ma na to predsa ty. Okrem iného určite by som odišla. Skôr, či neskôr určite. Dnes som tam asi strácala čas." poviem. Znova zaborím tvár do kytice a zamyslím sa. *Hm, ale v skutočnosti neviem, či by som nahrabala odvahu.*

Shinra Kishitani - 22. listopadu 2011 19:17
	Zahľadím sa na ňu trocha pozorne a držím si ju v objatí. "Nepáči sa mi to, pretože Izaya je človek, ktorý vplýva dosť nedôveryhodne, teda aspoň u mňa je to tak," snažím sa jej to nejako objasniť. "Dávaj si pozor," poviem napokon potichu. "A....nie je za čo," len prikývnem a nechám ju odísť do jej izby. Hľadím za ňou, kým nezmizne vo dverách a ešte dlho potom, čo zmizla hľadím na to miesto.

Masaomi Kida - 22. listopadu 2011 19:30

Její první věta mi tak trochu zní v uších. Já jen… Musím se na ní podívat, nevím co chce říct, přesto doufám, že to nebude nic zlého. „ Nechci ti dělat starosti ani teď, ale v tuhle chvíli už je na to trochu pozdě nemyslíš?“ Zadívám se jí do očí a lehce se zamračím. Pak se zase zadívám jinam. Cítím v sobě tak trochu výčitky, dělá si starosti a to sem vážně nechtěl, teď už jen čekat, kdy s panickým křikem začne utíkat pryč. Nebo mi snad omlátí tu kytku o hlavu? Měl bych si někam zapsat: Nedávat holce kytku, pokud hrozí, že by ji použila jako zbraň. Její stisk mě trochu uklidní, znovu se na ní krátce podívám a vezmu jí kolem pasu. Je to moje přítelkyně, měl bych si jí hýčkat a ne jí dělat starosti. Teď mě to rozhodně mrzí. To už ale mluví zase o škole. Pousměju se na ní. „ Nenavedl? Vážně ne? To je ale velice zajímavé.“ Ušklíbnu se a zakroutím hlavou. „ Ty bys nikam nešla, Saki.“ Pousměju se na ní a podívám se na Kytku. Nechci jí nějak urazit, ale nemyslím si že by jen tak odešla ze školy. A popravdě, já to taky nijak nedělám. Opatrně si jí k sobě přitisknu a mířím si to s ní k ní domů. Chci tam být co nejdřív a potkat co nejméně žlutých šátků, nemuselo by to dopadnout vůbec dobře.

Celty Sturluson - 22. listopadu 2011 19:45

„ Možná takový je, ale pořád pro něj ještě pracuju.“ Opáčím a znovu si povzdechnu. Když zmizím ve svém pokoji, zalehnu do postele a civím na zeď před sebou. Nevím proč nemám z toho až zase tak dobrý pocit. Kdo ví co to je, to co mám vyzvednout. Možná nějaká nebezpečná věcička. Pomalu mě začíná napadat, kde by tak moje hlava mohla být. Může být kdekoliv na světě, přesto si myslím, že by mohla být někde tady blízko. Shinrův otec říkal, že jí dal nějaké farmaceutické společnosti a tady jedna je. A není to zase tak daleko. Jenže, dostat se tam asi bude trochu potíž, zvlášť, když nemám zrovna nejlepší pověst. Jenže já zase svou hlavu chci. Ačkoliv už to pro mě není zase tak důležité jako Shinra. Přesto po své hlavě toužím. Chci jí mít zase u sebe a nemyslet na to, že mi ji někdo zase zkusí ukrást. I když možná taky ne. Nakonec nehnutě ležím v posteli, ono se asi nic dít nebude, přesto i kdyby se něco dělo zůstávám vzhůru a civím před sebe.

Orihara Izaya - 22. listopadu 2011 20:48

Kavárna Zatvářím se trošku zmateně. ''Já a znát toho o tobě hodně?'' zakroutím hlavou a znovu usrknu trošku pití. ''Například neznám tvoje míry.'' usměju se a současně mi zazvoní mobil. Chvilku do něj koukám, neboť mi přišla zpráva. Když znovu vrátím mobil do kapsy. ''Ale ty buduš asi taky dobře informovaná, když víš, kdo jsem. položím lokty na stůl, propletu prsty a položím na ně bradu. ''Dám ti otázku....'' ještě vícc se zašklebím ...bojíš se smrti?'' znovu mi zazvoní mobil, ale pak utichne. Nevěnuju mu pozornost a jen se Souri-chan dívám do očí. ''A druhá otázka.'' opřu se, vytáhnu znovu mobil a druhou rukou naznačím ukazováčkem a prostředníkem číslo dva. ''Proč se najednou cítíš ospale a můj hlas je slyšet v ozvěně?'' Mezitím, co omdlívá vstanu a dám na stůl peníze za drink a jen se k Souri-chan nakloním a pošeptám ji do ucha. ''Dávej si pozor na Černou motorku... Až když usne, tak ji nenápadně do kapsy strčím ústřižek papírku. Vyjdu z baru a odejdu na střechu budovy, kde je můj oblíbený výhled na město. Současně je to také velmi oblíbené místo pro sebevrahy. ''Ahahahaha...'' začnu se hlasitě smát ''lidi jsou tak zajímavé bytosti!'' vytáhnu mobil a začnu hledat v kontaktech. Když najdu osobu, kterou hledám, tak začnu psát zprávu sms. ''Teď druhá část přípravy pro můj plán!'' znovu se začnu smát, zatímco píšu zprávu.

PPJ - 22. listopadu 2011 20:48

soukromá zpráva od PPJ pro Když znovu Izayovi zazvoní mobil a zadá ti druhou otázku, tak se cítíš velmi ospale a nakonec omdlíš. Po nějaké době se probereš, ale Izaya je u pryč a podle času to vypadá, že jsi tam spala dobré dvě hodiny. Potom, co přijdeš na to, že máš v kapse papírek, na kterém stojí: Pokud chceš vědět, zažít vzrušení, tak přiveď v noci do parku Kinnosukeho Kuzuharu. Osoba o kterém se píše v dopice je policista, co nemá rád Celty. Současně si do večera zbývá mnoho času. NA tuto zprávu se odpovídá veřejně.

Satao Souri - 22. listopadu 2011 21:13

Kavárna Zašklebím se na něj a upiju ze skleničky. ,,Mám svoje zdroje." Řeknu jenom. Ale kdo v tomhle městě je nemá? Tedy, Katsuro není přímo můj zdroj, ale ví toho hodně. ,,A moje míry vědět nemusíš." Uculím se na něj. Jenže on je ten typ člověka, který je ochotný si je zjistit, proto aby se předvedl. Hlavně se od něj nesmím nechat moc vytočit. On se v tomhle totiž vyžívá a já mu to.. Sežrat nedám. Chvilku mu zvoní mobil, podívá se na něj a po chvilce zase na mě. Lokty opře o stůl proplete prsty a na ně si položí bradu. Položí mi zajímavou otázku. Zamračím se. Chvilku mlčím. ,,A ty?" Nejlepší je na otázku odpovědět otázkou, když nechcete odpovídat. Zároveň mi ale dal červa do hlavy. Bojím se smrti? Nevím. Nikdy jsem jí nebyla tak blízko, abych nad tím musela přemýšlet. Kouká se mu do očí a já jemu. Čekám, co udělá. Je to nevypočitatelnej hajzlík. A nebezpečnej. Katsuro měl opět pravdu a já ho opět neposlechla. Že mi to za to stojí.. Jo, stojí, jinak bych se unudila k smrti. chci mu říct, co to mele, na jeho druhou otázku, ale v tom okamžiku se mu vážně začnou klížit oči. Já.. Nejsem.. Ospalá.. Pomyslím si, ale nemůžu nechat otevřené oči. Černou motorku? Tím myslí Celty? Pomyslím si, když mi pošeptá do ucha a pak už vážně chtě, nechtě usnu. Probudím se asi o dvě hodiny později. Hlava mi třeští a připadám si, jako bych vůbec nespala, spíš si připadám ještě více unaveně. Sakra.. Ten parchant.. Posadím se unaveně. Zabiju ho.. Pomyslím si nakvašeně, vezmu tašku a pomalu se vydám domů. Chci nahmatat mobil v kapse, ale nahmatám nějaký papírek. Vytáhnu ho a přečtu. Usměji se pro sebe. Vytáhnu mobil a najedu na net kde ono jméno najdu. Dopravní policista? Takže hejzlík chce ať naseru Celty? Zašklebím se znechuceně. Všimla jsem si, že poslední dobou tady naší černou motorkářku docela dost honí, aji tady na netu se to píše. No, proč ne. Celty nemusí vědět, kdo ho tam přivedl.. Ale i tak z toho cítím průser. Při nejhorším to svedu na Izayu, že mě vydíral a podobný nesmysli. No, to začnu řešit, jeslti na to dojde. Vydám se k budově dopravní policie. Naštěstí je tady ve městě jen jedna a hodně velká. Jakmile tam dorazím, tak řeknu, že chci telefonní číslo na Kinnosukeho Kuzuharu. Nebylo by nejmoudřejší s ním mluvit osobně, protože ať už Izaya plánuje cokoliv, nemusím do toho být zapletená aji já. Teda spíše nepotřebuji aby po mě šla dopravní policie, asi tak. Pokud to číslo dostanu, tak mu zavolám a řeknu, že mám spolehlivý typ, že dneska večer v parku tam bude Celty. I kdyby to nebyla pravda, tak tam dorazí tak jak tak a mě to už potom trápit nemusí. Samozřejmě mu volám z telefonní budky, pro všechny případy. Pokud mi jeho číslo nedají, tak tam nechám dopis s tím samým vzkazem. A pokud tam bude osobně, tak mi nezbude nic jiného, než mu říct z očí do očí. Jak já si ráda dělám problémy.

Saki Mikajima - 23. listopadu 2011 18:24

Všimnem si, ako na mňa Masaomi hľadí a som si istá, že počas môjho váhania kdesi na začiatku mojej vety premýšľal nad tým, čo chcem vlastne povedať. *Určite si myslel, že mu chcem všetko vyčítať. Ale to ja v pláne nemám. Nedokážem to,* hovorím si v duchu a počúvam, čo mi hovorí. "Hm, to či je už na niečo neskoro nie som schopná určiť," poviem napokon. *Aj keď kedysi som neustále narážala na to, že na všetko je už neskoro.* uvedomím si potom, čo som to už vyslovila nahlas. Pohľady sa nám znova stretnú a ja sa pokúsim o čosi, čo mal byť úsmev. Vyjde z toho len čosi dosť neisté a nemám dobrý pocit z toho, ako to asi vyzeralo a čo si o tom asi tak pomyslí. Jeho pohľad vyzerá dosť panicky. *Snáď si nemyslí, že ho tou kyticou ubijem na smrť,* pomyslím si. Zakrútim niekoľkokrát prudko hlavou a na tvári sa mi zjaví megaúškrn. *Veď to je šialené a nemožné,* vyvraciam svoje šialené myšlienky a mám chuť sa na nich smiať. "Skutočne si nemyslím, že ty si ma na niečo naviedol. V skutočnosti si myslím, že si to spravil s chvíľkovej nudy a potreboval si niekoho do party," trocha sa zasmejem, "alebo si to skrátka spravil preto, že si skutočne potreboval zmiznúť zo školy a ja by som ťa videla. Preto si ma vzal so sebou. Ale ja som sa tomu predsa nikdy nebránila. Keby si ma naviedol, musel by si ma oveľa viac prehovárať. Šla som dobrovoľne." Všimnem si úškrn na jeho tvári a keď povie, že by som nikam nešla hlavou mi prebehne čosi v zmysle: *Tak takto ma berie? Ako skutočne poctivú študentku?* "Ako to môžeš tvrdiť s takou istotou?" spýtam sa a zatvárim sa napohľad urazene. Začnem sa rozhliadať po uličke, ktorou práve kráčame a prezerať si domy. Nerobím to preto, že by to bolo nejako zvlášť zaujímavé, ale skôr preto, aby som sa vyhla jeho pohľadu.

Shinra Kishitani - 23. listopadu 2011 18:40

"Proti tomu, že pre neho pracuješ, nič nemám. Len tvrdím, že mu veľmi nedôverujem, no to som ja, " odpoviem zase ja jej. Keď začujem buchnutie dverí na jej izbe začnem uvažovať nad tým, čo budem robiť. Pozriem sa na zvyšky jedla, čo po mne zostali a rozhodnem sa, že to trocha poupratujem, nech má radosť. Síce som to nikdy nezvykol robiť, ale zmena je život. Neviem, kto túto hlášku povedal, ale myslím, že to bol celkom inteligentný človek. Tak teda poukladám špinavé nádoby, taniere a príbor do drezu a pustím si teplú vodu. Nalejem na to trocha saponátu, pretože si myslím, že to tak patrí. Zoberiem si hubku a začnem to všetko drhnúť a potom zase umývať. Nerobím to prvýkrát, ale väčšinou to nerobievam. Umyté nádoby odkladám na kuchynskú linku, kde ich nechávam preschnúť na hromade. Konečne sa dostanem ku koncu umývania. Poutieram a poukladám veci na svoje miesto a posadím sa znova ku stolu na stoličku. Netuším koľko času som tam len tak bezcieľne presedel. Nakoniec som sa rozhodol ísť pracovať na rozbore pitvy, ktorú som robil prednedávnom. Zájdem si do izby po notes, do ktorého som si zapisoval ešte pred spaním. Tak si to ešte pamätám. Zoberiem ho a začnem v ňom študovať. Potom sa pomaly poberiem za počítač a sadám si zaň. Pred tým rozborom by som rád čosi ešte pohľadal na internete.

Masaomi Kida - 23. listopadu 2011 18:52

„ Jo tak to je pravda… utek bych sám, kdyby si tam nebyla.“ Ušklíbnu se na ní. Pozoruju jí celou dobu co mluví, i když pak na chvíli ztichne. Když se zeptá jak to můžu tvrdit s takovou jistotou, trochu se zamračím, ale nakonec potřesu hlavou. „ Kdybys chtěla odejít, byla si už dávno pryč, Saki.“ Upozorním jí a pousměju se. Když se začne rozhlížet kolem, potichu si povzdechnu a zadívám se stranou. Nedívám se na ní, když nechce. Nebudu jí do toho nutit.

Celty Sturluson - 23. listopadu 2011 19:10

Nakonec usínám. Vaření bývá vyčerpávající, hlavně, když se vaří po dlouhé době a pak se u toho člověk občas vztekne. Nic se mi nezdá, jako bych měla prázdno v hlavě. Tedy, co já vím co mám v hlavě, když ani nevím kde hlavu mám. Prej Farmaceutická společnost. Dal jí tam Shinrův otec a … kdo ví kam se vůbec poděla. Probírám se až k večeru. Čas před návštěvou přístavu mám, v klidu se nachystat a rozloučit se s Shinrou. Nebudu se trápit nad nesplnitelnými starostmi, o hlavě a tak dále. Pod paži beru helmu, mobil a pak vyrážím za Shinrou. Najdu ho až po chvíli v jeho pracovně. Zůstanu chvíli stát ve dveřích a pozoruju ho. Pak se k němu ale potichu připlížím polechtám ho na žebrech. Pak ale ustoupím a začnu rychle cvakat do klávesnice mobilu. „ Budu už muset jít. Takže asi … Ahoj.“ Povzdechnu si potichu a vyrazím pomalu ke dveřím.

PPJ - 23. listopadu 2011 19:22

soukromá zpráva od PPJ pro Nacházíš se v kavárně a na tvůj mobil přijde sms zpráva od neznámého odesílatele. ,,Při tvé poslední zakázce tě podvedli. Máš pouze minutu na to, abys zmizela, než sem dorazí policie.'' Pokud se rozhodneš odejít, tak při tvém odchodu projdeš kolem spící dívky a odejdeš z kavárny. Chvilku potom, co odejdeš, tak do kavárny vejdou dva policisté. Po chvíli ti přijde další sms zpráva. ,,Pokud mi chceš oplatit mou laskavost, tak se nabourej do zpravodajství a všude roznes zprávu ''Mám tvou hlavu sestřičko, tak si pro ni pojď. Jsem temná jak stín proháním se na černém oři.'' současně se zprávou ti přišlo i video na kterém je velmi matně vidět postava otočená zády, která drží jakousi masivní kosu, která je napůl hmotná a napůl tvořená z černého kouře. Osoba je oblečená v černém hábitu a přes hlavu má kapuci z kreré vychází malý černý kouř. Na videu je vidět jak zabíjí nějaké dopravní policisty velmi nehumánním způsobem. Useká svým obětem nohy, ruce a nakonec hlavu. Přistoupí k mrtvole klekne si a sebere hlavu. Dá si ji k obličeji, jakoby si ji chtěl prohlídnout a pak hlavu znovu odhodí. Zazní křupnutí větvičky a postava se podívá směrem do kamery. Nyní je vidět i to, co se ukrývá pod kapucí. V kapuci chybí hlava a jediné, co tam je, je černý kouř. zazní hlasité zaskřípání a zde video končí.

PPJ - 23. listopadu 2011 19:51

soukromá zpráva od PPJ pro Ve mešte je víc dopravních policistů, kteří se tě snaží dopadnout a mnohem, mnohem více agresivní. Párkrát se stane, že ti střelí do motorky, aby tě zastavili, ale jen díky tvému štěstí ji to nijak nepoškodí, jen při každém zásahu zazní zasténá. Když se jich zbavíš a dojedeš do doků, tak rybářská loď právě přijíždí do doků. Na její palubě je několik ozbrojených mužů, kteří by na rybářské lodi neměli být. Z lodi vystoupí muž s předmětem, který máš donést Izayovi. Muž a jeho ochranka dojde k autu, co stojí poblíž. Otvře předmět a v mysli ti na chvilku zazní ženský hlas plný zoufalství říkající ''Jsem tady!!'' a na vteřinu to probleskne myslí silueta ženy v černém hábitu. Přes hlavu má kapuci, ale chvilkou to vypadá, že pod kapucí nic není a taky že v ruce drží jakýsi kulatý předmět. Obraz okamžitě zmizí a vrátí tě do reality. Třesou se ti konečky prstů a cítíš se, jako když jsi zjistila, že jsi ztratila hlavu. Všimneš si, že ti ''rybáři'' se chystají odjet a tak za nimi vyrazíš.

Celty Sturluson - 23. listopadu 2011 20:19

Honičky s policií jsou opravdu dost otravné, zvláště, když mi střílí do mého koně. To se mi vlastně nelíbí vůbec. Pokaždé, když motorka zasténá, musím se jí prostě omluvit, je mi to dost hloupé, když ona trpí. Chvíli to trvá, než se jich zbavím a než vlastně dojedu bezpečně do doku aniž by mě někdo sledoval. V docích jsem přesně načas, loďka právě dorazila, přesto to nejspíše opravdu nejsou jen tak ledajací rybáři. Se zamračením sleduji předmět, který jeden z nich má. Přesto mě značně překvapí, když zaslechnu ženský výkřik. Představa ženy, představa toho že nějaký další Dullahan přišel o hlavu. Je to značně ohlušující a dost mě to rozhodilo. Nakonec mě napadá, že by to mohla být klidně i moje hlava, ale. Možná taky ne. Nevím, Nevím, ale chci to zjistit co to vůbec má být. Jakmile se vzpamatuju, doslova motorku nakopnu. Vzpomínám si na časy, kdy to byl kůň, kdy… kdy jsem měla ještě hlavu a všechno bylo jak má být. Teď je tu něco co mi to připomělo a já to dostanu. I když nevím jestli to předám budu moct předat Izayovi. Ne, on to ví co to má být, proč by se o to jinak zajímal. A já to zjistím taky. Tady končí veškeré legrácky… Okamžitě se rozjíždím za těmi domnělými rybáři a sleduji je. Snažím se je nahnat někam, kde je budu moct zastavit a zneškodnit. Musím!

Naomi Kikkawa - 23. listopadu 2011 21:03

Kavárna a tajemná sms Konečně jsem našla nejbližší místo, kde se dá sehnat kafe. Dneska jsem neměla ještě ani jedno a docela mě to deprimuje. Vejdu tedy do kavárny a usednu ke stolu. Chystám se zavolat servírku ať mi nějaké to kafe donese, když se mi ozve smska. To snad není možný.. kdo mi zas odepírá moje kafe? Zalovím v kapse pro mobil, otevřu smsku. Policie... Po jejím přečtení zůstávám v klidu i když normální člověk by asi začal hysterčit. Zvednu se a jdu pryč z kavárny. Cestou ke dveřím postřehnu spící holku. Tady má někdo fakt kliku, určitě vypila tolik kafe , že po něm teď tady chrní. Podotknu si v mysli a když vyjdu z kavárny. Rozhlédnu se a zrychlím krok. Nikdo nikde. Doufám, že anonymní odesílatel nekecal. Bez sladkého, nebo kafe to nezvládnu celý den. Vteřinu před tím, než zmizím za rohen postřehnu koutkem oka opravdu poldy, jak jdou do kavárny. Sakra fakt měl pravdu! Štígro pfff, ale jak to ten anonym mohl vedět? V hlavě si přemýtám různé zcénáře a nápady zatímco jdu uličkama co nejdál od kavárny. Od toho incidentu neuběhne ani delší chvilka a můj mobil opět hlásí zprávu. Co to bude teď jde po mě FBI ci SIA? No je fakt, že mu něco vděčím. Oplétačky s policií jsou nudné a zdlouhavé a a rozšířit všude nějakou zprávu pro mě není težké. Rychlejší by to pro mě bylo, kdybych měla noťas , nebo cokoliv většího než můj mobil, ale přes něj to zvládnu taky. Zabere to delší čas ale. Vzdychnu si. U sms bylo zároveň i video na které zaujatě koukám. Ohoho, tak tohle je velmi zajímavé. No tak se do toho tedy pustíme ne? Nepozorovaně se zasměju a ujmu se své "práce". Na mobilu mačkám tlačítka rychlím tempem, že kdyby kolem mě těd někdo šel koukal by na mě se spadnutou čelistí překvapením na zemi. Po pár minutách a nekonečném množství vět, který by nezasvěceným vůbec nic neříkaly jsem se konečně nabourala do zpravodajství. Mám to! Teď už jenom tohle a takhle a tohle sem, tohle se vymaže a tohle přepíše a je to! Vítězně se usměji. Tohle byla brnkačka. Jak bylo uděláno tak se taky stalo na každém kybernetickém přístroji ať už to je mobil, televize nebo počítač všude se během pár minut rozšířila zpráva: "Mám tvou hlavu sestřičko, tak si pro ni pojď. Jsem temná jak stín proháním se na černém oři". Mezitím jsem z ulice, kde nebyl ani živáček zamířila do cestra a v nejbliším obchode jsem si koupila kafe v plechovce a kochala se pohledem, jak lidem zvoní smsky se zprávou. Chtěl všudem tak všude. Usměji se a napiju se kafe - konečně.

Satao Souri - 23. listopadu 2011 21:16

Večer Omluvila jsem se, že dneska do práce nepříjdu. Chodím tam každý den, takže jim nevadilo, že si vezmu den volna, i když jsem si dneska měl vzít ten cosplay Yuki Cross z VK.. No, nevadí, příště. Hodila jsem si domů tašku s věcmi a převlékla se. Vzala jsem si kraťasy, černé tílko a přes to hodila černou mikinu, která mi byla poněkud volnější a černé tenisky. Vydala se do parku. Jsem zvědavá, jestli těch pár minut, co jsem dneska obětovala na shánění policisty k něčemu byli. Doufám, že ano. Do pusy jsem si dala lízátko a sledovala obrazovku mobilu kde mi blikalo několik zmeškaných hovorů od Katsura. Nechtěla jsem mu volat takhle večer. Ale poslal mi i pár SMS, takže jsme si je začala číst. ,,Souri, davej pozor, jak jsi pred nedavnem rozbila Mitashimu hubu a zlomila mu tu ruku, jdou po tobe vsichni tretaci." Heh, čekala jsem kdy to příjde. Bylo to dřív, než jsem čekala. Nevadí. Odklikla jsme si další sms. ,,Je jich asi 20 jen pro tvou predstavivost." Jako bych to nevěděla. Ještě další dvě sms. ,,Proc si vzdycky delas takove problemy?" Řečnická otázka jasné. V podstatě ani jedna z tech sms nevyžaduje odpověď. To je dobře, šetříme kredit. ,,Hele Souri.. Kdybys mela nejaky pruser.. Rekni mi to prosim.." Jo, jasně, chápu má o mě strach, ale nejsme malá. Dokážu se o sebe postarat sama. Dorazila jsem do parku, kde bylo zatím hrobové ticho, zaklapla jsem mobil a dala ho zpátky do kapsy. Pak jsem si vylezla na jeden ze stromů a posadila se na jednu jeho větev. Zajímá mě, jestli se něco bude dít.

Saki Mikajima - 24. listopadu 2011 17:37

"Hm," zamyslím sa na chvíľu nad tým, čo by som rada povedala na jeho reakciu, "takže som sa v podstate ani veľmi neplietla, že mňa si so sebou zobral v skutočnosti len omylom, však?" upriem naňho pohľad. "Nemysli si, že som urazená, len sa pýtam, či som mala pravdu. Takéto niečo by ma nedostalo." Mierne sa pousmejem a sklopím pohľad do zeme. Akosi sa mi zachce hľadieť do zeme a kopať do kamienkov, ktoré na nej sú. A preto neváham ani chvíľu a kopem do kamienkov ako malé päť ročné decko, ktoré nevie, čo so sebou robiť. "Skutočne máš pravdu. Problém je v tom, že buď nechcem alebo nemám odvahu na to, aby som odišla. Bojím sa zmeny, ktorá by potom mohla prísť. A ďalšie zmeny už asi neznesiem." Priznám sa a sústredím sa na kopanie do kamienkov. Zakaždým do iného. Zrazu mám akýsi divný pocit, že ulička príliš stíchla. Mám pocit, že nás niekto sleduje. A možno nie sleduje, lež zámerne za nami kráča. Preto mi nedá neotočiť sa hlavou dozadu a pozrieť sa na koniec uličky. "Myslím, že... nie sme sami," poviem dosť neisto a rýchlo sa otočím. Žlté šatky. Teda mám pocit, akoby to ani neboli oni. Žeby sa chystali na nás zaútočiť? *To nie je možné . . . kedy sa takéto čosi udialo? Kedy sa proti nemu postavila jeho parta? Jeho druhý domov? Ani som si to neuvedomila,* myšlienky mi pracujú na tom, aby som prišla na odpoveď, no miesto toho sa mi v hlave rodia nové a nové podozrenia, ktoré, samozrejme, nemusia byť pravdivé. Potichu vydýchnem a pozriem sa na Masaomiho. Som zvedavá na jeho reakciu. Utečie? Neutečie?

Masaomi Kida - 24. listopadu 2011 18:23

„ Ale ne Saki. To není pravda. Kdybys mě odmítla, stejně bych šel a nechal tě ve škole. V tu chvíli mi bylo docela jedno jestli mě někdo uvidí odcházet. Tedy dokud si nechtěla jít semnou, abys s tím neměla problém ty víš.“ Podívám se na ní. Když kopne do kamínku, pousměju se a zakroutím pobaveně hlavou. „ Změny někdy nejsou zlé… Někdy přinesou i mnoho dobrého. Což ale neznamená, že překopeš totálně všechno a změníš celý svůj repertoár v životě.“ Nijak si nevšímám, že by se něco dělo, dokud nepromluví o tom, že nejsme sami. Trochu se zamračím. Přesto se neotočím. Ona to stejně něco udělá za mě. Ne že bych nechtěl vědět, kdo nás nejspíš sleduje, ale to ho akorát upozorníme na to, že už o něm víme a všechno urychlíme. No teď už je to ale stejně jedno. „ No Tak myslím, že na ně nebudeme reagovat ano? Chvíli počkáme co udělají ano? Neměj strach, nic se nestane … Hlavně ne tobě.“ Přitisknu si jí k sobě trochu víc podívám se do zrovna otevřených dveří, které mi poskytnou pohled za nás. Jakmile zahlédnu žlutý šátek, pohled mi ztuhne. „ No myslím, že si trochu pohneme.“ Rozmyslím si to nakonec a Uhnu do nejbližšího obchodu. Saki samozřejmě stáhnu sebou.

Saki Mikajima - 24. listopadu 2011 18:35

"Popravde som uvažovala nad tým, že do školy dnes vôbec nepôjdem, ale šla tom tam, pretože som vedela, že ak to spravím raz, spravím to viackrát a do školy skrátka asi prestanem chodiť," priznám svoje raňajšie váhanie. A kopem do kamienkov akoby sa nič nedialo. "Lenže aby človek zabudol, musí zmeniť viac, než by si predpokladal," poviem. "Fajn, spolieham sa na to, že toto skutočne nie je vážna situácia, ktorá by bola akokoľvek nebezpečná," prikývnem a objímem ho rukou okolo pásu a hlavu si položím na jeho rameno. Trocha ma strasie. Mám strašne nepríjemný pocit. Trocha jaknem, keď ma zrazu stiahne do jedného obchodu. Mám však pocit, že ani tu sa nevyhneme problémom. Nepletiem sa. Zanedlho po nás vojdu do obchodu asi štyria vysoký svalnatý chlapci....(?) "Ach," vydýchnem potichu. "Čo máte za problém, že nám nedáte pokoj?" Preletí mi hlavou a ani si neuvedomím, že som to vyslovila nahlas. Síce nie tak, že by to bilo do uší, no vyslovila som tú otázku.

Celty Sturluson - 24. listopadu 2011 19:38

Trvá to, honička po městě s těmihle mi akorád může přinést problémy ohledně policie. Mám ale štěstí, nepotkám nikoho, kdo by mě chtěl začít honit po městě za nějakými šílenými rybáři. Nejspíše díky bohu. Zastavit je šlo, vlastně docela jednoduše. Nakonec stejně museli uhnout, když sem jim vjela do cesty. Slepá ulička byl prostě jejich mínus. Znám tohle město. Jezdím tady už dvacet let. Měli prostě smůlu. Dostat zásilku to nebylo ještě zase tak těžké. Hlavně pro to, že já jí prostě chtěla dostat za každou cenu. A to jsem nemusela sundat ani helmu. Přesto jsem nevyrazila za Izayou do parku. Ne dokud nezjistím co se skrývá v té zásilce. Ne když mi připoměla toliko mou hlavu. S balíčkem skrytým před zraky ostatních vyrážím velkým obloukem domů. Nechci potkat ani policii ani Izayu. Teď chci vědět co to má vůbec všechno znamenat. Jakmile dorazím do domu, vydám se za Shinrou do pokoje. Ani nepozdravím a položím balíček na stůl, ihned jej rozdělám. S napětím čekám co to je. Ten pocit tam byl vážně divný, jako by na mě volala hlava.

Masaomi Kida - 24. listopadu 2011 20:48

„ No ještě že si šla… to by jsme si neudělali hezký oběd nemyslíš?“ Zeptám se s úsměvem. Pořád sleduju jak nakopává kamínky a usmívám se. Je vážně roztomilá. *** V krámku. Vážně se mi nelíbí, že nás sledují. „ Saki.. Ať se stane cokoli-“ Zarazí mě její celá věta s výdechem. Zamrazí mě, když promluví a hlavně to co řekne. Okamžitě jí schovám za sebou. Kdyby po ní někdo vyjel, nemusí to schytat. „ Zrovna tohle si nemusela podotknout.“ Vyčtu jí s úšklebkem. Nechci aby si dělala starosti s tím že se na ní zlobím. Nezlobím se, jen kdyby se to tolik nekomplikovalo tím co řekla. Ale to nevadí. My to nějak zvládneme. „ Myslím, že ste si nás s někým spletli… My raději půjdeme.“ Chytím Saki za ruku a vyrazím rychle za ke dveřím co největším obloukem kolem nich, s tím že si schovávám Saki za sebou. Vážně jí nemusí nějaká facka sejmout.

Saki Mikajima - 24. listopadu 2011 21:05

Úspešne sa vyhnem úderu, ktorý ma mal zasiahnuť a to ma už Masaomi skrýva za sebou. "Hej!" zvolám, "ja to skutočne nechápem. Splietli ste si nás." Bojovnosť v mojom hlase ma samu trocha prekvapila, no nebránim sa tomu. Predsa nebudem stáť len bokom a nenechám ich, aby ho zbili len tak. Predsa im nič nespravil. *Veď ja tomu v podstate stále celkom nerozumiem!* uvedomím si náhle v duchu a hľadím na štyroch chlapov. *Ak by chceli zmlátia ma znova tak ako naposledy,* v hlave sa mi vybaví scénka z minulosti. Tá bolesť, môj krik a potom.... potom len tma. Odpadla som. Ako inak. Hrozné. Bolestne privriem oči a znova upriem pohľad na chlapov. V duchu sa začnem modliť, aby to nedopadlo nejak zle.

PPJ - 24. listopadu 2011 21:13

Globální zpráva   Ať jsi doma v bytě, nebo venku ve městě, tak ti nečekaně zazvoní mobil, v televizí se přeruší program a objeví se zpráva: "Mám tvou hlavu sestřičko, tak si pro ni pojď. Jsem temná jak stín proháním se na černém oři." zprávu zpráva zmizí a začne se přehrávat video. Na videu je velmi matně vidět postava otočená zády, která drží jakousi masivní kosu, která je napůl hmotná a napůl tvořená z černého kouře. Osoba je oblečená v černém hábitu a přes hlavu má kapuci z kreré vychází malý černý kouř. Na videu je vidět jak zabíjí nějaké dopravní policisty velmi nehumánním způsobem. Useká svým obětem nohy, ruce a nakonec hlavu. Přistoupí k mrtvole klekne si a sebere hlavu. Dá si ji k obličeji, jakoby si ji chtěl prohlídnout a pak hlavu znovu odhodí. Zazní křupnutí větvičky a postava se podívá směrem do kamery. Nyní je vidět i to, co se ukrývá pod kapucí. V kapuci chybí hlava a jediné, co tam je, je černý kouř. zazní hlasité zaskřípání a zde video končí. Zpráva zmizí a v mobilech se nedá odpovědět na příchozí zprávu a v televizi zase pokračuje program. Na tuto zprávu odpovídat veřejně a stačí to doplnit až do dalšího příspěvku.

Shizuo Heiwajima - 24. listopadu 2011 21:17

Stratil som chuť pátrať po Izayovi. *Však on sa ešte ukáže,* uisťujem sa v duchu a bezcieľne sa prechádzam po uliciach Ikebukura. Absolútne netuším, kam by som mal ísť. Predsa len to bola chvíľková zábava zamestnať sa naháňaním Izaya, ale teraz sa začínam normálne že nudiť. Už začínam strácať nádej, že budem mať nejakú prácu, keď vtom si všimnem skupinku týnedžerov, ktorí sa správajú vážne podivne. Sú len štyria a vyzerajú dosť nebezpečne. Teda pre mňa nie sú, ale pre iných by byť mohli. Zameriam sa na nich a sledujem ich do uličky, do ktorej vošli. Všímam si každý ich krok a pozorne ich sledujem. Neujdú mi žlté šatky na ich krkoch a to ešte zväčší moje obavy, keď začujem trocha ďalej iné hlasy. Povedomý hlas. Dosť vystrašený dievčenský. *Už viem po kom vy idete,* pomyslím si v duchu a vtom zazriem Saki s Masaomim. Pousmejem sa. Zmvyznú v obchode. Rozhodnem sa ešte chvíľu počkať na výsledok situácie vo vnútri.

Shinra Kishitani - 24. listopadu 2011 21:20

Dlho som písal vety rôznymi spôsobmi do internetového prehladača - bezvýsledne. Nenašiel som nič, čo by ma dokázalo posunúť o krok vpred a možno Celty trocha pomôcť. Bol som na seba nahnevaný, pretože som mal pocit, že som sa tomu dostatočne nevenoval a keď som klikal na ixko v pravom hornom roku na monitore, preklínal som sa v duchu a nadával na to, že to tak ľahko vzdávam. Na druhej strane som si uvedomoval, že ak som na niečo neprišiel doteraz, neprídem už ani potom. Pustil som sa teda do rozboru pitvy, aby som sa trocha odreagoval a nerobil stále niečo, z čoho mám len zlú náladu. Pitva ma zobrala natoľko, že zanedlho som mal spracovanú väčšinu mojej práce v počítači. No stále som mal pred sebou ešte veľa. Spracovával som akési údaje zo zošita o pitve, keď som začul buchnutie dverí na dome. Rýchlo som si uložil prácu a započúval sa do ticha, ktoré vládlo v byte. *Žeby sa mi to len zdalo? * uvažujem v duchu a váham, či vyjsť von z izby a overiť si to alebo nie. Nepočujem už žiadny iný zvuk z bytu a preto si spočiatku myslím, že sa mi to len zdalo. *Asi by som sa mal ísť pre istotu pozrieť,* rozhodnem sa v duchu a vypnem počítač. Vyberiem sa von z izby a rozhliadnem sa po byte. Napadne ma zájsť si rovno do Celtyinej izby, či to náhodou nebola ona. Zastanem uprostred dverí a pohľadom ju sledujem. " Celty? Všetko je v poriadku?" spýtam sa jej. Snažím sa nevyľakať ju. Aj keď to sa mi ešte nikdy nestalo, že by som ju vyľakal.

Masaomi Kida - 24. listopadu 2011 21:39

Vážně bylo štěstí, že jsem si jí schoval za sebou. Okamžitě jí strčím hodně za sebe, ať na ní nedosáhnou. Úder přeletí přede mnou takže první co udělám je to, že dotyčného udeřím tvrdě do ramene, spíše tak abych mu ruku nejlíp vykloubil. „ Saki vypadni.“ Pustím tašku s nákupem na zem a Postavím se do bojovné pozice. „ Jak vidím ještě vás to nepřešlo.“ Vydechnu potichu a připravím se na to abych vykryl další ránu. A hlavně dal možnost Saki, aby mohla utéct. To by teď bylo vážně nejlepší. Nechci aby se jí něco stalo. „ Nechte jí jít! Jí se to netýká, máte tady mě.“ Zasyčím a pokusím se udeřit toho co se ohnal po Saki.

PPJ - 24. listopadu 2011 21:45

soukromá zpráva od PPJ pro Dorazíš domů a postavíš černou krabici na stůl. Není na ní žádný zámek, jen tlačítko které po zmáčknutí může otevřít krabici. Čím déle koukáš na tu krabici, tak ti současně víc a víc zní v hlavě zoufalý ženský hlas ''Jsem tady!!'' hlas se každou vteřinou stává více a více zoufalejším. Když se nakonec rozhodneš zmáčknout tlačítko, ale celé tvé tělo se začne nesmírně třást. Při zmáčknutí se z krabice vynoří oblak páry a ještě chvilku není vidět co je uvnitř. Současně ucítíš přítomnost někoho jiného. Někoho kdo ti je velmi povědomý, jenže ten pocit nevyvolává jen nostalgii, ale také tě naplní neuvěřitelným strachem ze smrti. Pára zmizí a je vidět obsah krabice. V krabici je oválná skleněná nádoba naplněná vodou a v ní je hlava ženy. Její věk by se dal odhadnout kolem dvaceti let. Vlasy jsou blonďaté a mohli být dlouhé, tak akorát po ramena. Oči má zavřené, do té doby dokud se ji tam nepodíváš. V mžiku se jí otevřou oči a probodne tě pár rudých očí. Kdybys mohla mít hlavu v okamžiku bys začala křičet, ale jediné co uděláš je, že se svalíš na zem. Tvou mysl zaplní různé obrazy. Byt v kterém žiješ se Shinrou je rozmlácený a Shinra leí na zemi mrtev. jiný obraz zase ukazuje budovy Ikebukura v plamenech a lidé prchající do bezpečí. Jiné ti zase ukazují rozmasakrované lidi, mezi kterými leží i Shizuo. Nakonec se ti objeví žena v černém hábitu s kapucou přes hlavu, držící masivní kosu za zády, ze které odkapává krev. Její hlava je stejná jako v nádobě. Na jejím obličeji je nečitelný výraz. Žena k tobě natáhne volnou ruku, jakoby tě pobízela aby ses ji chytla a říká ''Vraťme se...'' Vše v okamžiku zmizí a když se znovu podíváš na nádobu, tak oči jsou zavřené. Ještě několik hodin po té události tě bude zaplňovat strach a budeš se velmi třást.

Celty Sturluson - 24. listopadu 2011 22:52

Nevnímám, že Shinra přišel do pokoje. Nevnímám jeho hlas. Jsem pomalu jako zblázněná. Zblázněná strachem. Dívám se roztřeseně na tlačítko. V tom mi zazvoní mobil. Poplašeně sebou cuknu, když ho vytáhnu a přelétnu zprávu očima. V tu chvíli mi to nedochází to, že to ukazuje na mě. Odvracím pohled od sms, video už znovu nevnímám. Natahuji ruku rovnou k tlačítku. Strach se stupňuje čím dál víc. Mačkám tlačítko otevírání, čekám až zmizí pára. To co je v krabici mě doslova paralyzuje. Hlava, hlava s blonďatými vlasy. Zavřené oči. Opravdu zavřené? Pohled do rudých spárů. Jediný pohled stačil, aby mě totálně složil. A nejen tak, že jsem upadla s děsem na zem. Nejen tak že mi z krku vyletěl černý oblak, který vyjadřoval výkřik strachu, který měli vydat mé rty. Všechno kolem je… Jediným slovem – Mrtvé. Všichni známí, všichni, které mám ráda. Shinra. Tělo, spíše torzo těla ležící vedle mě, hlava kousek stranou, brýle nakřivo, tvář ztuhlou v překvapené grimase. To už mám před očima další obraz. Další šílený obraz mrtvých lidí. Shizuo. Utíkající lidé, strach, pach krve a smrti. Poslední obraz je… je… Žena. Žena s hlavou z lahve. Dullahan. Dullahan, který vraždí všechno co potká. Mstila se. Hledala hlavu a teď ji má. A mě chce doprovodit domů. Najednou všechno mizí. Můj pohled s děsem padá znovu na nádobu, oči jsou klidné a uzavřené jako by se nikdy neotevřeli. Ukázala mi co se stane. Co má v plánu udělat. Zatím mi nedochází co se přesně děje, ale jistě už to začalo. Já se se strachem tisknu ke zdi. Neschopná vstát, neschopná dosáhnout na telefon ležící kousek od mě. Vypadl mi, když jsem upadla na zem. Kdybych mohla, nejspíš mi stékají po tváři slzy strachu a zděšení. Ona bude zabíjet kohokoliv, všechny dokud se nepomstí tomuhle městu. Dokud nebude mrtvé… Tohle Izaya vážně po***l. Pomalu mě začíná napadat další věc. Věc, která je dost odporná též. Když Izaya ví o téhle hlavě, ví o té mojí. Má ale problém. Neměl pro tuhle hlavu posílat mě. Dullahana, který hledá svou vlastní. A já tuším, kde je. Teď už ji jen dostat. A já nebudu nijak příjemná v jejím vymáhání. Ne po tomhle šoku. Ne po tom co hrozí, Shinra a ostatní jsou pro mě důležitější než on.

Saki Mikajima - 25. listopadu 2011 17:55

Zatvárim sa nanajvýš pobúrene, keď mi povie, aby som vypadla. *Nie! To nedokážem spraviť! Neújdem!* búria sa mi ešte aj myšlienky v hlave. *Nenechám ho v tom predsa!* rozhodnem sa a pozriem sa na chlapov, ktorý si nič nedajú. Tým pádom, že sa ma Masaomi snažil brániť pred nimi, vyvolal u nich akési pobúrenie a pustili sa do neho s krikom. "Ty si dovoľuješ ešte hovoriť čo máme a čo nemáme robiť?!" skríkol zrovna ten, čo nevyzeral práve najmúdrejšie. Aspoň v jednom smere som sa rozhodla poslúchnuť Masaomiho. Pohľadom rýchlo hľadám únikovú cestu. Mierne sa predkloním dopredu, aby som sa vyhla akémusi hodenému predmetu a jaknem. "Pre boha! Nebláznite!" vykríknem pobúrene a zoberie tašku s nákupom, aby sa tomu náhodou niečo nestalo. Aj keď vidím to dosť biedne. Pozriem sa na predavača, ktorý celý priebeh bitky sleduje z bezpečnej vzdialenosti. *Ak to prepukne ešte o niečo viac, zničíme mu obchod,* uvedomím si a zacúvam trocha dozadu a znova sa vyhnem čomusi železnému, čo hodil, ktorýsi z tých podivných chlápkov. "Vážne ste šibnutý!" zvolám znova a vtom ma čosi zasiahne dozadu do hlavy. Nebolo to tvrdé, ale zaskočilo ma to. Otočím sa dozadu a všimnem si pokladníčku, ako na mňa máva, aby som šla za ňou. *Prečo nie? Možno pozná nejakú bezpečnú cestu!* zvolám naradostene v duchu a opatrne sa vyberiem za ňou. Asi som mala , sakra, šťastie, pretože si ma nevšimli. Pokladníčka mi otvorila zadný východ s inštrukciami: "Tuto pôjdeš," ukázala prstom na pravú stranu, "a na konci doľava, ocitneš sa pred hlavným vchodom obchodu, ale buď opatrná, dávaj si pozor a zastav to, prosím." "Posnažím sa vymyslieť niečo, čo by ich donútilo prestať a neublížiť si," ubezpečím ju a položím tašku pri dvere. Veď ja sa ešte vrátim, pokiaľ sa bude dať. Rozbehnem sa po trase, ktorú mi povedala pokladníčka a zahnem na konci uličky doľava. Všimnem si nezúčastneného pozorovateľa. *Hej, ja ho predsa poznám.. to je.. Shizuo, predsa...* uvedomím si a na tvári sa mi zjaví úsmev. Rozbehnem sa k nemu. Nestihnem odhadnúť poriadne vzdialenosť medzi mnou a ním a preto to doňho napálim. "Prepáč, prepáč!" ospravedlňujem sa rýchlo. Pohľadom pohliadnem dovnútra obchodu a pohľad to nie je zrovna príjemný. *A on tu len pozoruje... ktovie ako dlho tu už stojí.* uvažujem chvíľu v duchu. Snažím sa myslieť optimisticky. "Shizuo, že?" spýtam sa ho. Nepočkám na odpoveď. Sype sa to zo mňa ďalej: "Neviem, ako dlho tu už stojíš a sleduješ to, no, ak by si mi pomohol, bola by som skutočne vďačná, netúžim po tom, aby sme ten obchod zničili a ... a no skrátka, nechcem frajera v nemocnici!" Dúfam, že ma pochopil a teraz čakám na to, že vtrhne do obchodu a zmláti ich. A poriadne!

Shizuo Heiwajima - 25. listopadu 2011 18:06

Sledujem situáciu opretý o stenu budovy, čo tam je. *Nevyzerá to s nimi veľmi dobre,* pomyslím si v duchu. Všimnem si, že Masaomiho malá priateľka sa snaží o útek, pretože sa rozhliada po obchode. *To znamená, že je väčší zbabelec, než by som od nej čakal, keď tam naposledy na mňa kričala vyzerala, že má bojovnejšieho ducha* uvažujem nad tým v duchu. Keď zmizne v zadnom východe obchodu zazívam. *Zdá sa, že to bude nudnejšie, než som si myslel,* poviem si v duchu. Zaskočí ma, keď do mňa ktosi narazí. V tvári jej vidieť obavy a už len to, ako panicky mi podvedome zovrela ruku. Zahľadím sa na ňu. *Takže o toto ti šlo, ale... nemohla predsa...* zatvárim sa zarazene. *...ako?...* "Upokoj sa, dieťa, nevyzerá to s tvojím milým zle," poviem len. Nerozumel som síce presne o čom mi to vlastne hovorila, pretože to zo seba sypala tak rýchlo, že podaktoré slová sa mi pospájali do jedného a naopak. Nezaujíma ma však, čo sa tam deje. Teda zaujíma, ale nerád by som rušil zábavu skôr, než to príde k tomu najlepšiemu.

Masaomi Kida - 25. listopadu 2011 18:20

„ Jo dovoluju! Nenechám na ní šáhnout, Fakt se nemusí vrátit do špitálu!“ Rozkřiknu se po nich rozčíleně. Ve tvářích sem značně zrudl vztekem. Moje vlastní parta se postavila proti mně. Jo odešel sem od nich, jen pro to, že… se připojili ti zmetci. Ti co zkazili celé žluté šátky. Moje šátky. Bývalé. Teď už takové jako byli nejsou. Vím, že Saki zatím nezmizela. Kdyby mě bývala poslechla aspoň jednou nemusela by se vyhýbat předmětům, které po nás hází. Ani nevím, kdy se vlastně vypaří, vím, ale že je pryč dřív než letí něco dalšího od těch pitomců. Uhýbám tomu, načež věnuju nejbližšímu nekrytému ránu do břicha. Nevím jak zvládnu čtyři mlátiče, ale budu muset, musím dát Saki čas aby utekla. Nijak mi nedochází, že tu nejspíš zdemolujeme celý obchod. Trochu mi nedošlo, že když za námi půjdou, budou z toho potíže i tady. Neomalenci. Kdyby se aspoň chovali slušně k dámě… Vyhýbám se úspěšně další ráně. Pěst toho týpka ale končí v regálu s čímsi co se začne sypat kolem. Další ránu, už ale bohužel schytám. Krátce mě to vyvede z rovnováhy, narazím do rohu police a to mi částečně vyrazí dech. To už mi letí další na břicho. Zvládnu to pouze zbrzdit, dost špatně ale aspoň to nejde plnou ranou do břicha, ale do nohy. Lepší než celá rána. Snažím se rychle vzpamatovat. Rychle reaguju na další ruku, odrazím jí a udeřím mlátičku z boku do volných žeber. Nemyslím, že se vydržím bránit dlouho. Ne s takovou a ne sám. Navíc pochybuji, že se rozhodne někdo mi s něčím pomoc. Hlavně, že je Saki pryč.

Shinra Kishitani - 25. listopadu 2011 18:21

To čo vidím ma zaskočí. Keď Celty otvorila krabicu, ktorú mala v ruke zaregistroval som hustú paru, ktorá sa z nej vyrojila. *Čo to má znamenať?* prehnalo sa mi rýchlo hlavou. Po rozplynutí pary sa mi naskytne pohľad na nádobu naplnenú vodou, v ktorej je hlava s blond vlasmi. Ak by bola na nejakom tele, vlasy by mala asi po plecia možno o niečo dlhšie. To ma však netrápi. *Čo...čo je to za hlavu? Toto asi nebude jej hlava, asi by inak prejavovala svoje pocity, toto skôr vyzerá ako zdesenie,* uvedomím si, keď pozornejšie hľadím na Celty. Napriek tomu, že nemá tvár som sa naučil rozoznávať jej nálady. Naraz si všimnem, že hlava v nádobe otvorila oči. Uprela ich na Celty. Uvedomím si, že Celty je na zemi a deje sa niečo nepríjemné. Viem to. Nie je to len pocit, ale aj to všetko. Reakcia Celty. Celty sa sunie k stene a tlačí na na ňu. Zrazu viem, že je po všetkom. Viem, že hlava v nádobe skončila, pretože znova zavrela oči a vyzerá akoby ich ani nikdy otvorené nemala. "Ce..Celty?" oslovím ju znova jemne. Viem, že teraz je vyľakaná, no ja by som sa rád presne dozvedel, čo sa stalo a čo ju tak vyľakalo.

Saki Mikajima - 25. listopadu 2011 18:30

Všimnem si čo sa deje a do očí sa mi nahrnú slzy. Nemôžem sa dívať. Ale tiež viem, že by som Masaomimu veľmi nepomohla, keby som sa opäť vrátila. Začnem Shizua búchať do ramena. "No tak, no tak! Zbabelec!" jačím a po tvári mi začnú stekať slzy. Slzy zúfalstva. "No tak! Prosím!" chcela by som toho vykričať oveľa viac, ale na nič iné sa skrátka nezmôžem. *NIE!* skríknem v duchu, keď vidím, že Masaomi to znateľne sám nezvláda. "Zbabelec, hlupák, idiot!" sype sa zo mňa. Je mi fuk, čo si o mne pomyslí. *Na jednej strane mláti Izaya a na druhej strane nechce pomôcť! Skvelé! A čo teraz?!* rukou si začnem utierať oči. "Skvelé!" zvolám. A pozerám naňho uprene.

Shizuo Heiwajima - 25. listopadu 2011 18:40

Keď do mňa začne búšiť nenechám si to. Zamračím sa na ňu a rukou jej zovriem obe ruky tak pevne, aby sa z toho nedostala. "Tak počúvaj!" začnem, "nie som zbabelec. A aby si vedela pôjdem tam, no nemysli si, že si ma teraz dostala! Však ty mi to ešte vrátiš. Rozumieš?" Pozriem sa jej do očí a opäť ju pustím. Pomalým tempom sa vyberiem dovnútra obchodu. "A to všetko ešte odvoláš, osobne si na to posvietim, ale až neskôr," poviem, keď už stojím pri vchode a vchádzam dnu. "Čo sa to tu deje?!" zvolám cez celý obchod. "Nepáči sa vám tu snáď, že sa musíte mlátiť?!"

Celty Sturluson - 25. listopadu 2011 18:54

Jsem se zděšením přitisklá ke stěně, jako bych se chtěla probourat do vedlejší místnosti. Jen kdyby to bylo možné, udělala bych to ihned. Když zaslechnu jak na mě někdo promluví, poplašeně sebou škubnu a se po zdi svezu na bok. Podívám se kdo to byl. Ve dveřích stojí Shinra. Vzpomenu si na to co jsem viděla. Byl mrtví. Byl mrtví a je to jen Izayova vina. Okamžitě se k němu vrhám. Obejmu ho kolem krku. Kdybych mohla, pláču. Brečím jak malá holka. Nebo spíš někdo kdo ví, že tu všichni pomřou, jen kvůli jednomu sebestřednýmu pitomci, který si chce hrát. Jenže teď to zašlo až příliš daleko. Já teď ale nemůžu. Nejsem schopná se jen tak uklidnit. Je mi z toho špatně. Viděla jsem Shinra … mrtvého. Pomalu nevěřím tomu, že je to pravda. Že je na živu a nic mu není. Ale tohle nejspíše nebude mít dlouhého trvání. Okamžitě ho pustím a vrhnu se k mobilu. Rozklepanými prsty začnu psát do klávesnice. „ Musíš pryč. Okamžitě.“ Otočím k němu mobil. Ruce se mi třesou, ale snažím se myslet na to co se děje. Na to… co se bude dít. Co se stane tomuhle městu. Ona nepřestane zabíjet. Bude se mstít za tuhle drzost a odnese to celé město. Pohled mi padne na hlavu. Okamžitě zavřu bedničku jako bych měla strach, že znovu otevře oči a ukáže mi další své plány.

Shinra Kishitani - 25. listopadu 2011 19:04

Trocha ma prekvapí jej reakcia. Nečakal som, že sa na mňa vrhne. Nebránim sa jej objatiu. Nemám dôvod. "Celty, upokoj sa," objímem ju a začnem ju hladiť po chrbte ako malé dieťa. Cítim, ako sa chveje po celom tele. "Nerozumiem síce tomu, čo sa stalo, ale možno to raz pochopím." šepkám a snažím sa ju upokojiť. Keď ma zrazu pustí trocha od nej odstúpim. Sledujem ju, ako roztrasenými prstami ťuká správu do mobilu. Ukáže mi ju a ja ju prečítam. "Ale, Celty, ja nechcem odísť, chcem tu zostať s tebou," namietnem. Nechcem si ju pohnevať, ale rád by som si vypočul, čo sa stalo. "Mala by si sa upokojiť, rád by som vedel, čo sa práve stalo, že ťa to tak vykoľajilo," hľadím na ňu a v duchu premýšľam, čo sa asi tak mohlo stať.

Masaomi Kida - 25. listopadu 2011 19:16

Vědět, že přijde pomoc nevrhám se do boje a raději prchám. Spíše uhýbám a dávám větší pozor. Jenže já to nevěděl a pustil se do přímého boje. Ani už nevím kam mě zasáhli, vím, že první bylo břicho a pak spánek. Další rána byla rovnou o roh poličky s plechovkami. Kdyby nebyla zrovna do hlavy, třeba bych to ještě ustál. V ráně od železné tyče z minula se ozve podivné křachnutí, v duchu vlastně doufám, že to byl jenom strup, že to znělo tak špatně. S tím se kácím k zemi. Poslední pohled mi padá na otvírající se dveře, někdo vešel to nevím. Dech mi vyráží kopanec do břicha následovaný dalším pak už nevím vůbec nic.

Shizuo Heiwajima - 25. listopadu 2011 19:22

*Ach,* vydýchnem, *maličká mala asi pravdu, mal som ísť skôr* hovorím si v duchu, keď Masaomi padne na zem a je zjavne vyradený. "Hej! Upokojte sa!" zvolám na štyroch výtržníkov, ktorí chcú ešte pokračovať v bitke. Rozdám zopár rán. Zjavne si uvedomia , že prišiel silnejší protivník, pretože sa rozpŕchnu. Nemám chuť sa s nimi doťahovať. Viem, že je tu ktosi iný, kto bude potrebovať pomoc. "Hej! Maličká!" zvolám na dievča stojace vonku, "zavolaj záchranku!" Najradšej by som sa síce rozbehol za výtržníkmi a zmlátil ich, ale to by mu už asi veľmi nepomohlo, pretože bude mať asi rozbitú hlavu a možno otras mozgu a niečo zlomené. *Dúfam, že sa pletiem, * hovorím si v duchu a dvíham ho zo zeme.

Saki Mikajima - 25. listopadu 2011 19:33

Vidím krv a počujem Shizuov krik a vidím, že rozháňa tlupu chalanov. Odstúpim od dverí, pretože vidím riziko v tom, aby som pri nich stála. Nakoniec som dobre spravila, pretože dvere sa onedlho rozleteli a vyleteli z nich všetci štyria "hrdinovia". Keď viem, že vo vnútri je to celkom bezpečné, vojdem a rozhliadnem sa po tom chaose, čo tam zostal. "Ja vám to tu upracem," poviem predavačovi a ten sa len usmeje. Pozriem sa na Shizua a uvedomím si, že drží bezvedomého Masaomiho celého od krvi. *Ach nie! Nie! Nie! Nie!* Nečakám dlho, keď mi Shizuo povie, aby som volala. Vytiahnem mobil a vytočím číslo na nemocnicu. Vyrozprávam im, čo sa stalo a poviem adresu, na ktorú sa musím spýtať predavača a nakoniec zložím. "Ach," vydýchnem zničene a podídem k nemu, "to je moja vina." Dostanem zo seba. Nemám veľmi ďaleko od toho, aby som sa zložila aj ja. Cítim, ako sa mi podlamujú kolená pri pohľade na bezvládne Masaomiho telo. *Mala som si pohnúť, nebolo by sa to stalo!* vyčítam si v duchu.

Celty Sturluson - 25. listopadu 2011 19:39

Jakmile mi řekne že nechce odejít, okamžitě začnu zase psát. Musím to psát na několikrát nejsem schopná to napsat najednou. Ne něco takového. „ Odjeď nebo zemřeš. Stejně jako ostatní. Všichni budou mrtví i Shizuo. Ona si jde pro svou hlavu a mstít se!“ Podívám se na krabici, když mu to ukazuju. Ruce se mi třesou. Vlastně se třesu celá. „ Izaya má mojí hlavu.. určitě… jinak by nechtěl tuhle.“ Napíšu roztřeseně svou doměnku. „ Odjeď.. Vypadni odsud.“ Napíšu se strachem roztřesená a dojdu k němu. „ Mě neublíží… chce abych se vrátila s ní do Irska.“ Polknu a nadechnu se. Tedy aspoň to tak vypadá. Z krku mi lítají obláčky plné nepokoje a strachu. „ Prosím.“

Shinra Kishitani - 25. listopadu 2011 19:50

Ďalej ju sledujem, ako ťuká do mobilu a píše mi správu. "Nie! Neumriem, neverím tomu, " poviem, keď si prečítam, čo mi píše, "nikto nezomrie ani ja, ani Shizuo, ani nikto..." Hovorím to s celkom veľkou istotou. Všimnem si, že sa znova roztriasla, no bojím sa prikročiť k nej a objať ju. Netuším, ako by na to zareagovala. "Izaya? Hm, teraz keď to hovoríš...." zamyslím sa. "Nie, toto mi nemôžeš spraviť, nemôžeš ma len tak vyhnať, ja ti chcem predsa pomôcť, tak sa upokoj!" zvolám pobúrene, keď mi napíše, aby som vypadol. "Okrem toho, ak mám umrieť.. a ona to chce..." nedokončím. Pozriem sa opäť na hlavu so zatvorenými očami. "Celty, počuj.. ja.. skrátka nemôžem odísť..." poviem napokon. Znova sa na ňu pozriem.

Shizuo Heiwajima - 25. listopadu 2011 20:11

Netrvá to dlho a začujem prichádzať sanitku. Otočím sa na Masaomiho priateľku a uprene sa na ňu zadívam. Nevyzerá byť vo veľmi dobrom stave a preto usúdim, že najlepšie bude, ak s ním do nemocnice pôjdem ja a ona zostane v obchode a trocha im pomôže s upratovaním. Neskôr mi to už môže byť ukradnuté, teraz ju však nepustím. "Počuj, teraz tu pekne zostaň a poupratuj, ja s ním pôjdem do nemocnice a žiadne námietky," poviem jej ticho, no o to ráznejšie zdôrazním posledné dve slová. Hľadím na ňu a mám celkom obavy, či ma dokáže v takom stave pochopiť. Čakám, kým prikývne a potom sa otočím a vyjdem bez akéhokoľvek pozdravu na ulicu a mierim si to k sanitke, ktorá tam medzičasom už dorazila. Položím Masaomiho presne tam, kde mi povedia a potom sledujem, ako ho nakladajú do sanitky. Nastúpim tam spolu s ošetrovateľmi a nechávam sa odviezť do nemocnice. Vezú ho rovno do sály. Usadím sa na stoličke, čo tam je a čakám, čo sa bude diať ďalej. Plánujem si počkať na výsledok toho všetkého. Som zvedavý, čo mu to vlastne spôsobili. *** Keď konečne vyjde von doktor, ktorý ho mal na starosti vstanem zo stoličky. "Vy ste jeho príbuzný?" spýta sa ma, keď ma zaregistruje. "Nie, som jeho priateľ, "odvetím mu, "je v poriadku?" "Bude v poriadku, za chvíľu by sa mal prebrať, ale mal by odpočívať. Mal rozbitú hlavu, stredne ťažký otras mozgu a polámané niektoré kosti, myslím, že potrebuje najmenej dva týždne." "Ale bude v poriadku?" spýtam sa. "Isteže bude," odpovie doktor, " a teraz ma, prosím, ospravedlňte." Odíde kamsi preč.

PPJ - 25. listopadu 2011 20:16

soukromá zpráva od PPJ pro Fouká mírný studený vítr a lidí moc nechodí. Není to kvůli tomu, že je už večer, tohle město přece žije i v noci, ale je to nejspíš kvůli té zvláštní atmosféře, co se nese ve vzduchu. Není to dlouho, co jsi tam vylezla a na místo dorazí kapitán silniční policie, kterého jsi informovala. Kinnosuke Kuzuhara je oblečený v civilu, aby ho někdo nejspíš nepoznal ''Dávejte si pozor. Může už být tady. začne mluvit do vysílačky, kterou má ukrytou v obleku. Chvilku se rozhlíží, ale po pár minutách se ozve jeho vysílačka. ''N-ne! Nech mě být! Nééé-'' ''Hej! Co se děje?!'' začne křičet do vysílačky. ''Odpověz!' Zazní hlasité křupnutí a k nohou mu dopadne hlava muže. ''Co-'' vytasí zbraň a namíří ji směrem k místu odkud hlava přiletěla. ''Vylez!!'' Do světla lampy ze stínu přijde žena zahalená v černém hábitu s kapucí přes hlavu, takže ji nevidíš do tváře. ''Nemusíte se tak bát.'' v hlavě ti zazní ženský hlas, který v tobě vyvolá neuvěřitelný strach, díky čemuž málem spadneš ze stromu. Samotný hlas je konějšivý jako, když milující matka chce uklidnit své milující dítě. Jenže z toho hlasu také vychází jakási strašlivá aura, které vyvolá v člověku neuvěřitelný strach. ''Ty nejsi ta Černá motorkáka?!'' promluví Kinnosuke a stále míří zbraní na novou příchozí. ''Sestřička? zazní v hlavě znovu hlas, který vyvolá další vlnu strachu. ''Ne. Nejsem ona.'' žena dojde k muži a zastaví se asi pět metrů předním. ''Chtěla jsem vás požádat, aby jste op-'' *prásk* Ozve se výstřel a žena začne přepadávat dozadu. Podle všeho to vypadá, že dostala ránu do hlavy. ''...opustil město.'' zazní naštvaný hlas. Žena se v půli pádu zastaví, takže chvíli vypadá jako limbo hráč. Chytne si kapuci a zase se narovná. Vítr zesílí a žena začne vydávat děsivou auru. ''Sice jsem vás nechtěla zabíjet, neboť zabíjím jen ty, co chtějí zabít mě a taky jsem vás chtěla požádat aby jste pro mě něco udělal, ale budiž!'' v jejím hlase je cítit tolik zloby, že se ti udělá špatně, díky čemu se neudržíš a spadneš na zem. Uslyšíš křupnutí a jen nechybně ležíš na zemi. ''ÁÁÁÁÁÁÁÁÁ... zazní křik, který ale hnedka utichne. ''Teď ještě ty...'' zazní ti has v hlavě a uslyšíš kroky směřující k tobě. Pokusíš se vstát, ale zjistíš, že levý loket je ohnutý do úhlu, do kterého by se nikdy neměl dostat. Z rány ti trčí kost, co dává jasně najevo otevřenou zlomeninu. S každým krokem, která se přibližuje tě zaplavuje větší a větší strach. Strach ze samotné smrti. Pokud se pokoušíš vykřiknout, tak to nejde. Jediné co uděláš je, že jen otevřeš pusu, ale nevydáš ani hlásku. ''To zranení nevypadá dobře.'' zazní hlas a zjistíš, že stojí kousek od tebe. Pohlédneš směrem do tváře, ale zjistíš, že žádnou nemá. Nemá ani celou hlavu, takže jediné co je v kapuci je černý kouř, který nejspíš vychází z krku. Samotnou tě to vyděsí natolik, že omdlíváš s tušením, že umřeš. Po probuzení zjistíš, že jseš v nemocnici. Pokoji běží televize v ní zprávy. ''...dvanáct mrtvých lidí a jeden z nich byl i Kinnosuke Kuzuhara. Za touhle vraždou stojí nejspíš stojí Černá motorka. Použijeme všechny prostředky, aby jsme ji chytili. Otevřou se dveře a do místnosti vejde tvůj spolužák.

Celty Sturluson - 25. listopadu 2011 20:17
	„ Prosím odjeď!“ Snažím se aby to vyznělo, že na něj křičím. Vypadá to tak. Je to zoufalé a bezmocné. „ Pojedu za tebou. Jen co to skončí! Prosím jeď!“ Snažím se ho všemožně přesvědčit. „ Nedovolím ti umřít! Odjeď pryč! Než udělám něco co nám oběma ublíží.“ Ustoupím od něj k bedýnce s hlavou. Bednu zvednu a složím si ji pod paži. Pod druhou ruku si dám helmu.

Saki Mikajima - 25. listopadu 2011 20:28

Len chabo prikývnem, keď mi prikáže zostať a pomôcť. Oči mám plné sĺz a myšlienky nesústredené. Najradšej by som šla s nimi, no viem, že to asi nebude možné. *Však.. však ja za ním zájdem, keď tu skončím,* poviem si v duchu a otočím sa na predavača. "Čo mám spraviť? Kde začať? Kam čo dať?" zavalím ho otázkami. Viem, že práca bude jediná možnosť, ako sa na chvíľu odreagovať od myšlienok na to, čo sa udialo. Počúvam predavačove príkazy a požiadavky. Keď skončí zával pokynov od predavača pustím sa do upratovania a opravovania škôd, ktoré spôsobila bitka. Kladiem dôraz na to, aby boli aj cenovky rovno a poličky opäť na svojom mieste. Ešte šťastie, že sa nepolámali, iba popadali na zem. Plechovkám tiež nič nie je takže ich len obyčajne kladiem na ich miesto. Musím ich triediť, pretože ich je tam celkom dosť, no aspoň som niečím zamestnaná. Keď skončím s plechovkami pustím sa zas do iného a nakoniec skončím s vedrom saponátovej vody a handrou v rukách. Začnem umývať zem, pretože je tam ešte stále krv. Pri pohľade na ňu sa mi znova všetko vybaví a ani si neuvedomím ako a na vlhkú zem dopadajú slzy. "Za čo ma trestáš, pane Bože?" spýtam sa potichu. Všetko to, čo som sa doteraz snažila zakrývať na mňa dopadlo v plnej dávke. Je to taký podraz. Podraz od života. Konečne som mala pocit, že sa to začína vracať do normálnych koľají a ono sa stane toto. Tak to skutočne ďakujem! *** Po skončení práce sa dvíham zo zeme a nezamýšľam sa nad tým, že mám špinavé ruky a mokré nohavice. Je mi to fuk. Shizuo povedal, že neskôr môžem prísť do nemocnice. Teraz je ten vhodný čas na to, aby som za ním šla. Nepočítam síce s tým, že bude pri vedomí, ale túžim vidieť ho. Túžim vedieť čosi o jeho stave. Zamierim si to k východu, ktorý som predtým použila oko únikový. Nechala som tam tašku. Zoberiem si ju. "Dovidenia," rozlúčim sa letmým mávnutím ruky a vychádzam von z obchodu. Mierim si to pomalým tempom do nemocnice. Viacerý ľudia sa za mnou otáčajú a počujem podivné šuškanie. Možno si myslia, že som sa zbláznila alebo, že som nejaký psychopat. Každopádne mi je to ukradnuté. Kladiem dôraz na to, aby som kládla nohu pred nohu. Konečne dorazím do nemocnice. Vojdem dnu a rozhliadam sa okolo seba. Podídem k recepčnej a spýtam sa jej na cestu. Povie mi ju a ja vyrazím. Zveziem sa radšej výťahom, pretože schody by boli priveľké riziko. Vystúpim na prvom poschodí a rozhliadnem sa po dlhej chodbe. Najprv nikoho nevidím, no nakoniec zazriem Shizua. Zamierim si to teda k nemu. "Ako je na tom?" spýtam sa, keď už stojím pri ňom.

Shinra Kishitani - 25. listopadu 2011 20:35

Prečítam si všetky správy, ktoré mi v rýchlosti napísala a potichu vydýchnem. "Ja viem, že ma nenecháš umrieť, ale tiež nemám šajnu, kde by som sa podel, kým by to všetko pominulo a okrem iného, tušíš vôbec, čo bude s ostatnými ľuďmi z mesta?" hľadím pritom na ňu s dosť nahnevaným pohľadom. Viem, že na to nemám v takejto situácii právo, ale som nahnevaný, pretože je zbrklá. "Ak mi povieš aspoň jedno miesto kam by som mal ísť, možno potom ma presvedčíš... a ešte... stále je tu celé mesto, Shizuo a iní.." hovorím ďalej. Hľadím pritom na ňu. Vnímam, že ešte stále je rozrušená a možno si ani poriadne neuvedomuje svoje činy.

Orihara Izaya - 25. listopadu 2011 20:51

První hlava: Celty... Druhá hlava: Kairi... Třetí hlava:... ''Přesně jak jsem si myslel.'' dívám se do mobilu a na tváří mám šílený úsměv. ''Jde to tak hladce, že si přeju, aby se objevila nějaký chyba!'' zastrčím mobil do kapsy a stoupnu si na římsu domu. ''Ano.'' zazní ženský hlas v mé hlavě ''I mě to děsí, že to jde tak hladce, jak jsi řekl, Izayo. Ze stínu vyjde žena v černém hábitu a kapucí přes hlavu. Vím, že pod tou kapucí nic není, ale kdo to neví, si nejspíš na první pohled myslíš, že tu hlavu má. ''V tuto chvíli nejspíš přesvěuje svého přítele, aby odjel.'' uchechtnu se. ''Ona má přítele?! zazní překvapeně ženský hlas v mé hlavě. ''Je pěkný? Kolik mu je? Co dělá? Jak se jmenuje? Jak se po-'' ''Kairi.'' řeknu klidně a žena se uklidní. ''Promiň, ale překvapilo mě to.'' ''Jsem zvědavý...'' rozpřáhnu ruce a zadívám se na nebe. ''...jak se s tím všichni vypořádají. Tři Dullahanové. Saika a jiní'' ''Stejnak ten tvůj plán Probuzení nechápu...'' Otočím se směrem na ni a z tváře se dá vyčíst, že se velmi bavím. ''To brzy pochopíš.'' řeknu a vydám se směrem ke schodům. ''Jdu se vrátit do kanceláře, takže víš, co máš dělat.'' ''Ano, vím.'' řekne a vydá se zamnou.

Masaomi Kida - 25. listopadu 2011 20:55

Nevím co se dělo. Nevím co se děje, přijde mi jako bych dostal ránu do hlavy. Vlastně asi dostal. Jen nevím kde vlastně sem. Pípání nějakého přístroje slyším. Nepříjemný bílý světlo a hlavně smrad dezinfekce. Špitál. Nesnáším špitály. Maj tu blbý otázky a hrozně to tu smrdí. A navíc tu Saki strávila hrozně moc času. Ani jsem jí nenavštívil. A teď? Nebudu se divit, když nenavštíví ona mě. Pomalu se probírám. Malátně a dost rozbolavěle. Sedativa nejspíš nezabírají až zase tolik jak by bylo záhodno. Pokusím se nadechnout. Zasyčím bolestí a zase vydechnu. Bolí mě břicho a žebra. Není to dobré. Nakonec zase zavírám oči a odpočívám. Nikdo v pokoji stejně není.

Shizuo Heiwajima - 25. listopadu 2011 21:00
	"už by mal byť hore, choď ho pozrieť, čakal som len kým prídeš," odpoviem na jej otázku a na tvári sa mi mihne mierny úsmev. "Tak teda bež, ja pôjdem, maj sa krásne," rozlúčim sa sa zamierim si to k východu nemocnice. Nečakám na jej reakciu. Zamierim si to kamsi na námestie, kde sa znova začnem len tak prechádzať a premýšľať.

Saki Mikajima - 25. listopadu 2011 21:08

"Vďaka," poviem len, no to už on odchádza. Pozriem sa na dvere, za ktorými sa nachádza. Preglgnem. Mám sucho v ústach a pália ma oči. Znova to na mňa ide. Podídem opatrne ku dverám a roztvorím ich. Naskytne sa mi pohľad na Masaomiho so zavretými očami ležiaceho na posteli. Pomalými krokmi podídem čo najtichšie k jeho posteli a sadnem si na jej kraj. Zahľadím sa naňho. Zranenia vyzerajú skutočne hrozne. Zavriem oči a vydýchnem. "Do čoho sme sa to zase dostali?" spýtam sa potichu. Nepočítam s tým, že je ho. Vyzerá, že spí.

Celty Sturluson - 25. listopadu 2011 21:12
	Poslouchám ho. Nakonec začnu zase psát. Padne jen jedno jediné slovo. „ Irsko.“ Podívám se na bedničku a povzdechnu si. „ Ta hlava musí pryč. A co nejdříve. Izaya jí nesmí dostat do rukou.“ Zamyslím se a začnu cvakat. Daleko rozvážněji. „ Jak od něj mám dostat svou hlavu?“ Otočím k němu mobil a trochu se otřesu.

Shinra Kishitani - 25. listopadu 2011 21:16

"Írsko?" spýtam sa jej trocha prekvapeným tónom hlasu. "S tou hlavou teda rozhodne súhlasím, lenže kde ju skryješ tak, že ju on nenájde, keď on vie v podstate o všetkom, čo sa deje v meste?" hľadím na ňu a sledujem ako znova ťuká do mobilu. "Uch," vydýchnem po prečítaní otázky, ktorá svieti na monitore mobilu, "to si mi položila skutočne ťažkú otázku. Ako od neho dostať hlavu? Hm, určite vie, že teraz už to vieš a má nejaký plán, ale netuším aký." *Ako rád by som jej pomohol, lenže teraz ma nenapadá žiadne možné riešenie tejto situácie,* vydýchnem potichu a zahľadím sa do zeme.

Celty Sturluson - 25. listopadu 2011 21:51

„ Tam budeš víc v bezpečí než tady.“ Napíšu a podívám se na něj. Pak otřesu rameny a trochu je stáhnu. „ Můžeš jí odvést ty. Ale nesmíš jet přímo do Irska. Věděl by kde tě hledat a dostal by jí.“ Pak se zamyslím. „ Ne Irsko ne. Tam tě bude hledat.“ Zadívám se na něj, když otáčím mobil. Irsko je hloupí nápad. Ví, že bych jí tam poslala. Jenže svět je dost velký a dá se poslat kamkoliv. „ Má plán. Má a jistě chce i tuhle hlavu. Jenže já mu ji nedám. A ještě mi tu mojí vrátí.“ Sice to krátce otočím, ale pak napnu ramena a nacvakám dvě slova. „ Zabiju ho.“ A je jasné, že to myslím smrtelně vážně. Odložím bedýnku na stůl a vytáhnu z ní hlavu. Pak bedýnku zase zavřu.

Masaomi Kida - 25. listopadu 2011 21:53

Jakmile vrznou dveře oči ani neotevřu. Hlavně v domnění, že je to sestřička. Když se osoba ale posadí na postel, okamžitě se po ní podívám. „ Nechtěl jsem tě do toho zatahovat.“ Šeptnu potichu a pokusím se jí opatrně chytit za ruku. „ Tolik mě to mrzí… si v pořádku, Saki??“ Zeptám se starostlivě a podívám se jí do očí. Pokusím se usmát, hlava mě ale bolí a není mi moc dobře. Nic ale neříkám, jsem rád, že je tady. S ní je mi hned líp. „ Měla by jsi jít domů odpočinout si. Já se za chvíli zvednu a půjdu taky, neměj strach ano?“ Pousměju se a stisknu jí ruku. „ Tu pizzu budem muset trochu odložit… ale třeba mě pustí a zítra ti jí udělám co ty na to?“ Nechci se bavit o tom co se stalo. Sama je z toho dost špatná. „ Nedělej si z toho těžkou hlavu, ty za to nemůžeš, tohle sem si způsobil sám. Teď na sebe ale opravdu musíš dávat pozor.“ Zadívám se jí vážně do očí a trochu se zamračím. Chci aby mi slíbila, že si dá pozor.

PPJ - 25. listopadu 2011 22:02

soukromá zpráva od PPJ pro Při sáhnutí na hlavu tě znovu zaplaví strach, který je ještě strašlivější než předtím. Znovu se ti v hlavě objevují obrazy chaosu. Pustíš se hlavy, takže zůstane v nádobě a ty se svalíš na zem. Znovu vidíš váš byt, ale tentokrát živého Shinru. Vidíš, že je velmi zděšený snaží se před něčím uniknout. Nakonec se mihne černá kosa a rozsekne Sinhru vejpůl. Podíváš se směrem do zrcadla a uvidíš, že vrahem jsi ty. Nemáš oblek motorkářky, ale šaty Dullahana. Nejvíc, co tě pekvapí je to, že máš vlastní hlavu. Ve tváři není smutný výraz, ale velmi, velmi radostný výraz. Po návratu do reality se třeseš ještě víc.

Satao Souri - 25. listopadu 2011 22:39

Park Zazvoní mi mobil. Vezmu ho do ruky a odkliknu si příchozí sms. Hned mi dojde, že v tom má prsty Izaya. Zašklebím se, ale tak nějak znechuceně. Nemám z toho dobrý pocit. Úšklebek mi na tváři zůstane i po shlédnutí videa, jenom jsem o pár odstínu bledší a úšklebek mi na tváři zůstal spíše jen ze šoku. Ku*va a to je jako co? Pomyslím si ne zrovna slušně. Hehe.. To není vtipný! Fajn, klid, je to jenom fake.. Hovno fake! Po tom, co se v tomhle městě děje není fake už nic, ale.. Nevím, nezacvaká mi to do sebe.. Mohla by.. Tou sestrou.. Myslet Celty? Asi se jí neříká bezhlavá motorkářská jen tak.. Ani nevím proč mě to napadlo.. Ale.. Koho jiného by mohla myslet. Mobil raději schovám a rozhlédnu se po parku. Mám tak nějak chuť jít domů. Je tu nějak málo lidí na můj vkus a na to, kolik lidí tu většinou bývá. Je tu.. Nějaká divná atmosféra. Najednou uvidím našeho policistu kousek ode mě v civilu. Jsem zvědavá, co se stane. Chvilku s někým mluví do vysílačky, než se z ní ozve takový řev, že jsem to slyšela až k sobě. Pak mu před nohy dopadne jeho hlava. Zblednu ještě víc a vyjeveně na hlavu koukám. V hlavě se mi ozve hlas, který nepatří mě, ale policistovi. Žaludek se mi zcvrkne do podoby hrášku a celá se rozechvěju strachy. Kdybych nebyla tak ztuhlá, asi z toho stromu spadnu. Hlas je sám o sobě příjemný, ale jde z něj neuvěřitelný strach. Takový, že mám strach se pohnout, nadechnout, aby na mě ona osoba nepřišla a nezabila mě. Koukám na ženu v kápi, která vylezla ze stínu. Její hlas slyším v hlavě. Děsí mě to. Ale potvrdí mi mojí domněnku, že Celty je opravdu její sestra. Ale to mi je teď celkem jedno. Chci se nadechnout, ale bojím se, že zabije i mě. Policista do ní vystřelí, cuknu sebou. Žena se zastaví v půlce přepadávání dozadu. Je naštvaná.. Je naštvaná tolik, že sebou trhnu tak, až spadnu ze stromu. Uslyším křupnutí, ale nic mě nebolí, snad jen hlava, kterou jsem narazila na kámen a tak se mi docela slušně točí hlava. Uslyším křik policisty a pak už ticho. Osoba v kápi začne mířit ke mě. Všimnu si, že pod kápi má jen černý kouře. Takže je opravdu bez hlavy.. Poslední smysluplná myšlenka, kterou mám, než mě strach na čas připraví o rozum. Chci se zvednout a utíkat, jenže jakmile se o to pokusím zjistím, že nemůžu hýbat s rukou. Podívám se na ní a zhrozím se nad otevřenou zlomeninou. Krev, která mi teče z hlavy ignoruju. Znova se vyděšeně zadívám na ženu v kápi bez hlavy.. ,,N-nech mě.. Já nechcui umřít.. Prosím.. " Chci to říct, ale slova jsou jen v mé hlavě, chci křičet, utíkat cokoliv, ale jsme tak ochromená strachem, že se nemůžu ani pohnout, ani promluvit, nic. Nakonec se mi jen zatmí před očima. Prudce se posadím a vykřiknu. Zmateně se rozhlížím kolem sebe, vyděšená. Ne, ne, nestalo se to.. Byl to jen sen.. Pomyslím si vyděšeně a zadívám se na televizi před sebou. Udělá se mi zle, jakmile to slyším. Už jen protože to co říkají jsou z části lži a z části protože jsem si uvědomila, že to nebyl jen sen, při pohledu na ruku v sádře. Rychle sáhnu po ovladači a televizi vypnu. Je mi zle, chce se mi brečet. Polekaně sebou trhnu, když někdo otevře dveře. Oddechnu si, když uvidím Katsura a rozbrečím se. Poprvé ve svém životě co si pamatuji že brečím. Nikdy jsem nebrečela. Před nikým. Jsem vyděšená, bolí mě hlava, mám zlomenou ruku, viděla jsme umřít dva lidí a.. Tak tohle myslel Izaya tím vzrušením.. Mám v tu chvíli mu chuť rozbít hubu, ale na druhou stranu můžu nadávat jen sobě, že jsme ten jeho blbý vzkaz neignorovala. Katsuro má pravdu. Má vždycky pravdu.. Dělám si jen problémy a to zbytečně.

Shinra Kishitani - 26. listopadu 2011 17:19

Pozorne sledujem jej myšlienkové pochody a jej dohady o tom, kam by som mal s hlavou ísť. "A nemyslíš si, že bude predpokladať, že zveríš hlavu do rúk mne a pôjde rovno po mne?" spýtam sa jej neistým tónom. "A keď už sme pri tom, mám pocit, že nikde nebudem s tou hlavou bezpečný, Izaya ju bude chcieť získať za každú cenu," dodám nakoniec. Jej posledné vyhlásenie ma trocha prekvapilo. "A myslíš, že sa to podarí zrovna tebe? Boli už toľkí, čo ho chcela zabiť a myslíš, že sa im to podarilo? Nie... napríklad Shizuo... hm, aj keď ktovie.. možno tebe sa to podarí." poviem. "No, ak si skutočne želáš, aby som vypadol," privriem oči. Došli mi námietky proti jej , podľa mojej mienky, trocha zbrklému rozhodnutiu. *Oni si ma aj tak nájdu,* pomyslím si v duchu a zrazu mám z toho všetkého nepríjemný pocit. "...môžem zobrať aj tú hlavu." dodám nakoniec dosť váhavo.

Saki Mikajima - 26. listopadu 2011 17:51

Pozriem sa mu do očí. Na moje prekvapenie som sa nezľakla, keď prehovoril. Možno to bolo preto, lebo som dúfala, že bude hore. "Netráp sa, nič mi nespravili, ale..." prehliadnem si opäť jeho rany, ".... mala som si pohnúť. ... ne.. nebolo by sa stalo... to.. toto.." Rukou si prehrabnem vlasy a zavriem oči. Potláčam slzy. Nechcem dať najavo, že ma to celkovo láme. Jeho dotyk ma prinúti otvoriť oči a pohľad opäť uprieť naňho. "Samozrejme, že som v poriadku, pár škrabancov ma predsa nemôže zabiť," pokúsim sa o úsmev, no vyjde z toho len akýsi bolestný úškrn. *Určite bude v poriadku!* uisťujem sa v duchu a hlavu nakloním trocha na bok pri tejto myšlienke. *Skutočne?* pýtam sa sama seba. "Myslím, že dnes ani zajtra ťa domov ešte nepustia," poviem, "poznám to, budú ťa tu držať najmenej dva týždne...." odmlčím sa spomeniem si na moje simulovanie. "...simulantov samozrejme aj dlhšie..." narazím na to nepriamo a zahľadím sa naňho. Na jeho ďalšie poznámky nestihnem zareagovať, pretože dvere na izbe sa otvoria a dnu vletí mladý doktor. Pozrie sa na najprv na mňa a potom na Masaomiho. "Hmm.." pretiahne a nadvihne trocha obočie, "vy ste jeho....?" "Priateľka," poviem, "asi budem musieť ísť, však?" spýtam sa a vstanem z postele. "Nie, nie, preto tu nie som, len som chcel vidieť pacienta," uprie pohľad na Masaomiho, "asi vás moc nepoteším, budete tu musieť zostať dva týždne na pozorovacie vyšetrenia." "A budem môcť za ním chodiť?" spýtam sa a uprene na doktora hľadím. "Samozrejme, na dve hodiny denne," usmeje sa. "Čože? LEN?!" zatvárim sa zničene. "A čo vaše štúdium?" spýta sa. "To ma netrápi, nejak to zvládnem," vydýchnem a znova klesnem na posteľ. "Fajn, aj tak to zostanú len tie dve hodiny, predpisy nepustia.. A ... hm.. za takú pol hodinu vám končia návštevy. Tak sa tu zatiaľ majte," povie a usmeje sa znova. Potom vypochoduje z miestnosti a my sa znova ocitneme sami. Pozriem sa na neho. "Pokúsim sa podplatiť ho," poviem potichu.

Masaomi Kida - 26. listopadu 2011 18:18

Poslouchám jí a sleduju jí. Nelíbí se mi, že je jí do pláče, a už vůbec ne že to zadržuje. Potichu si povzdechnu a krátce zakroutím hlavou. Jemně si jí k sobě chci přitáhnout, no bohužel k nám vtrhne doktor. První si ho změřím pohledem, jakmile ale řekne, že tam musím zůstat dva týdny, okamžitě začnu kroutit hlavou. „ To už raději podepíšu reverz a půjdu domů.“ Sednu si a podívám se na Saki. Stisknu jí ruku a pousměju se. „ Nic mi není, jen mě bolí hlava a žebra… to přejde. Přežil sem i horší.“ Zakroutím hlavou znovu a povzdechnu si. „ Saki? Zbalila bys mi prosím moje věci??? Nevím jestli se zvládnu ohnout, ty sedativa jsou značně vyčerpávající.“ Vydechnu potichu a trochu se protáhnu.

Celty Sturluson - 26. listopadu 2011 18:30

Skousnu si ret. Má pravdu, že by po něm zřejmě šla. Na chvíli se mlčky zarazím. Pak se ale dotknu hlavy. Tedy dotknu. Nedotknu jen se přiblížím. Najednou se mi před očima zjeví další šílenost. Děsuplná scénka, která mě znovu donutí upadnout. Jenže daleko horší a psychicky tíživější. A to to, že pokud dostanu hlavu, zabiju Shinru já. S děsem se sleduji v zrcadle, v Dullahanských šatech, se svou hlavou s delšími vlasy. Zase já. Já s kosou se kterou jsem právě přesekla Shinru. Najednou to všechno zmizí. Jsem zase v pokoji, v uklizeném pokoji, čistém a bez krve. Shinra na živu. Nejsem schopná slova jen s děsem zírám na hlavu.

Saki Mikajima - 26. listopadu 2011 18:42

Trocha sa uškrniem nad jeho reakciou, no keď vidím, že to myslí vážne pozriem sa naňho a zamračím sa. "Nemôžeš tu zostať aspoň do zajtra?" spýtam sa ho s miernou výčitkou v hlase. "A okrem iného, v takomto stave sotva prejdeš päť krokov!" Hnevám sa naňho. Je príliš tvrdohlavý. "Nezbalím ti veci, chcem, aby si tu ešte zostal," pozriem sa naňho, "a nemám chuť sa dohadovať." Vstanem z postele. *On si snáď myslí, že sa ho niekto bude pýtať v takom stave, či chce alebo nie? Mňa sa snáď niekto pýtal?* pýtam sa sama seba v duchu a beriem tašku s nákupom zo zeme. "Na tvojom mieste by som zostala radšej v nemocnici, aspoň tu sa ti nemôže nič stať," poviem a zamierim si to von z izby. "Zajtra prídem zas," poviem a otváram dvere.

Shinra Kishitani - 26. listopadu 2011 18:46

Neuvedomím si, kedy nastala zmena v Celtynom správaní. Len zrazu zaregistrujem, že sa opäť trasie a zdá sa, že hlava jej znova zobrazila akúsi nepríjemnú budúcnosť. Zachytím ju ešte predtým, než sa zvezie na zem a posadím ju na posteľ. Netuším, čo sa stalo, no naraz viem, že je koniec. Menej sa trasie, no cítim, že je stále v šoku. "Celty?" oslovím ju potichu, "čo sa stalo? Videla si niečo?" Sledujem ju pohľadom a rozhodnem sa zobrať jej krabicu s hlavou preč. Chytím ju teda a položím ju na zem. Nohou ju prisuniem viac k zemi a usadím sa na posteľ vedľa Celty.

Masaomi Kida - 26. listopadu 2011 19:03

Zadívám se na ní. Vidím že se hněvá. No doslova se zlobí. Nakonec skloním hlavu a skousnu si ret. Zase si lehnu a podívám se k oknu. „ Nechci aby se ti něco stalo Saki. „ Šeptnu potichu a krátce zavřu oči. Nakonec se ale podívám po ní, zvláště po tom co otevře dveře. „ Aha.“ Odvrátím pohled a pak zavřu oči. „ Fajn… měj se. A dávej na sebe pozor.“ Opatrně se otočím na bok, který mě bolí míň. Hlavně, že je to zády k ní. Nemusí vidět, že je mi to líto. Vážně nebudu brečet kvůli holce… a ještě před ní.

Celty Sturluson - 26. listopadu 2011 19:14

Když zjistím, že je Shinra vedle mě, vyděšeně se na něj zadívám. Okamžitě ho od sebe odstrčím a zvednu se. Ustoupím několik kroků od něj a zvednu mobil. „ Pokud dostanu svou hlavu… Zabiju tě já.“ Narazím do zdi s tím jak couvám a držím v roztřesené ruce mobil, se zprávou, kterou mu ukazuju. Podívám se na hlavu na zemi. Ruce se mi třesou a sama jsem z toho dost mimo. Nevím co udělat. Pro mě je jasný výběr mezi vzpomínkami a Shinrou. Jasně volím Shinra. Jenže… CO udělat teď? To už je daleko složitější. Navíc. Kdyby se mi dostala ta hlava do rukou, zřejmě bych udělala to co jsem viděla. Jenže to nemůžu. Nechci to udělat, ale možná má Shinra pravdu. Možná, že když dostanu hlavu změním se. Vůbec možná nemusí odejít on, ale já.

Saki Mikajima - 26. listopadu 2011 19:25

"Skutočne ma to mrzí," poviem ešte potichu a dúfam, že to počul. Zavriem za sebou dvere a potom vydýchnem. Poberiem sa domov. Keď vyjdem z nemocnice rozhliadnem sa okolo seba a zamierim si to domov. Celú cestu hľadím do zeme a nevnímam svoje okolie. Napriek tomu, že ešte ráno mi to vytkol. Ráno? Kedy to bolo? Príde mi to ako nekonečná doba. Veď odvtedy akoby ubehol týždeň. Vážne sa toto všetko udialo dnes? Nechce sa mi veriť. To nemôže byť pravda. Potichu vydýchnem a obzriem sa za seba, aby som sa uistila, že za mnou nikto nie je. Keď mám konečne istotu, že nie je, pokračujem v ceste a opäť sa vnáram do svojich myšlienok. *Skutočne som spravila dobre, že som sa nahnevala? Na druhej strane, on by preč z nemocnice šiel. Nechcela som kričať. Nechcela som sa zachovať tak chladne, mohla som to povedať aj normálne..* vyčítam si v duchu. *** Konečne dorazím domov. Nechce sa mi však dovnútra. Mám chuť vypadnúť niekam a odreagovať sa, ale s kým? A kam? *Kam pôjdem? Domov sa vrátiť nechcem, je tam príliš prázdno na to, aby som sa dokázala odreagovať. Kam zájdem?* potichu vydýchnem a usadím sa na schodoch. V hlave sa mi postupne začnú vynárať všetky nedávne scénky.

Shinra Kishitani - 26. listopadu 2011 19:31

Prekvapene sa ňu hľadím, keď ma odstrčí a odsunie sa odo mňa čo najďalej. Akoby som mal nejakú chorobu alebo niečo. "Takže teraz už skutočne netušíš, čo by si mala robiť? Či za svoju hlavu bojovať a získať ju a prísť, hm .... mno o mňa... alebo sa jej zriecť a zostať?" hľadím na ňu. *Je to trocha komplikované na pochopenie,* uvedomím si zrazu.*Ani ja celkom túto situáciu nechápem napriek tomu, že sa snažím.* Sklopím pohľad k zemi a zamyslím sa nad tým všetkým.

Celty Sturluson - 26. listopadu 2011 19:49

„ nevím co dělat… to máš pravdu, ale rozhodnout se mezi tebou a vzpomínkami… to je pro mě jednoduché.“ Otočím k němu mobil s nacvakaným vzkazem. „ Bez vzpomínek není člověk člověkem, ale já ani tak nejsem lidská bytost.“ Otočím k němu mobil znovu. Ramena se mi sice třesou, ale mám je docela hrdě napnuté. „ Kašlu na vzpomínky Shrino. Ale nevím co udělat s Izayou. S touhle hlavou. Když ho zabiju budu mít svou hlavu na dosah. Nevím jestli se udržím a nevezmu si jí. Ale nechci tě zabít. Takže Izaya to přežít musí.“ Otočím k němu mobil. Už teď je mi jasné, že se nikdy nedočkám své hlavy. Že nikdy nebudu moct Shinru normálně políbit nebo snad mít hlavu položenou na jeho hrudi. Byť jediná slza mi po tváři prostě nesteče. A jen kvůli Izayovi. „ Zásilka zajištěna.“ Napíšu nakonec Izayovi. Stejně to určitě ví. Potichu si povzdechnu a svezu se na zem. Jednu nohu pokrčenou a opřenou o ní ruku s mobilem. Druhou nataženou a ramena zakloněná tak jako bych se hlavou opírala o stěnu.

Shinra Kishitani - 26. listopadu 2011 20:20

"Nezáleží na tom, že nie si človek, stále prechovávaš isté city a dávaš ich najavo. A je to... tvoje rozhodnutie, predsa je to tvoja hlava. Ak by si sa rozhodla... získať ju späť, pochopím to," poviem a potichu vydýchnem.*Samozrejme by som to pochopil, veď to vždy chcela a neverím, že by tak to naraz dokázala zmeniť názor, z minúty na minútu. To je predsa nemožné.* Zamyslím sa nad tým, čo mi ukázala potom. "Hm, mohla by si ho zabiť, ale hlavu si nezobrať, ale to by bolo pre teba priveľké pokušenie," uvažujem," takže správne uvažuješ, že Izaya to bude musieť prežiť. On to má predsa len dobre naplánované." Sledujem , ako píše SMS-ku o tom, že zásielku vybavila. Netuším, či to Izaya tušil, ale mám pocit, že počítal s tým, že Celty nakoniec dospeje k takémuto záveru. Potichu vydýchnem a zahľadím sa kamsi pred seba.

PPJ - 26. listopadu 2011 20:22

Globální zpráva   Ve zprávách na internetu, v televizi, či na mobilu je nová hlavní zpráva. ''Dnes ve večerních hodinách v místním parku se stala brutální vražda. Zemřelo 13 policistů včetně Kinnosukeho Kuzuhari. Byli nalezeni s odřezanýma končetinami, nebo hlavami. Podle svědků je zavraždila Černá motorka, která v našem městě je již legendou. Policie nařídila její zatčení i za použití násilí. Policisté prý dostali typ, že se na onom místě bude Černá motorka nacházet. Od koho ho dostali, to nechtějí říct, ale chystají se tu osobu také zatknout za napomáhání k vraždě.

Celty Sturluson - 27. listopadu 2011 10:29

„ Ne. Ty jsi pro mě přednější než minulost.“ Zadívám se na něj a pak na svůj mobil. Nevím proč ale mám špatný pocit. Dost špatný pocit. „ Pokušení by to bylo a proto bych opravdu tohle raději nedělala. Má naplánované všechno do detailu. Jenže ono mu to jednou nevyjde.“ Pootočím k němu mobil, když v tom začne zvonit. Okamžitě zapnu zprávu. Mít hlavu první se mrčím, v další chvíli mi poklesne brada a hned na to se zjeví vztek. Začínám toho mít tak akorát po krk. „ Budu muset nejspíš odjet pryč.“ Podívám se na něj a pak zase na mobil. „ Jdou po mě policisti a to sem nic neudělala.“ Otřesu se a podívám se na hlavu. Schovám jí do bedny a tu zavřu. Nedá se nic dělat nejspíš mu jí budu muset dát. Ale tohle si Izaya ještě vypije. „ Jak vidím zařídil si velmi zajímavou věc. Jestli tu zásilku chceš, zařídíš abych byla z obliga.“ Zamračím se nad tím co chci poslat Izayovi, nakonec to ale ukážu první Shinrovi a počkám co mi k tomu řekne.

Orihara Izaya - 27. listopadu 2011 21:55

Miluju lidi. Dorazím do své kanceláře a přejdu k hlavě, který je ve skleněné nádobě naplněná vodou a stojí na polici. ''Hmm, možná bych těl měl přesunout jinam.'' vezmu nádobu s hlavou a zahledím se ji do tváře. ''Hehe...'' Položím ji na stůl a přejdu k počítači, který zapnu. Všimnu si, že mám na záznamníku zmeškaný hovor. ''Doufám, že počítáš s tím, že přijedeme a nebudeš zase někde venku! zazní ze záznamníku naštvaný dívčí hlas. ''Heh.'' uchechtnu se. Mezitím, co se mi zapne počítat a najedu na Dollars chat, tak mi přijde zpráva od Celty. ''Zásilka zajištěna.'' řeknu pobaveně a začnu se smát. ''Ach a proto miluji lidi!'' na chvilku se zadívám na strop a pak zase do mobilu. Stisknu odpovědět a začnu ji psát. 'Doufám, že to nebylo nebezpečné. Promiň, ale něco mi do toho vlezlo, takže to nestihnu na místo setkání. Odvez to na střechu nákupního centra. Požádal jsem jednu osobu, aby pro to zajela. odešlu zprávu a položím mobil na stůl. Opřu se do židle a jen sleduji nápis -Anraku-san vstoupil do místnoti- Začnu psát zprávu. Anraku: Viděli jste dnešní zprávy? Pošlu zprávu a také začnu hledat na internetu nějaká jídla kvůli zítřejší schůzce s 'nimi'.

Satao Souri - 28. listopadu 2011 18:22

Nemocnice Katsuro ke mě opatrně příjde, zatím co se na něj koukám a z očí mi tečou slzy. ,,Souri? Co se stalo.." Zeptá se mě opatrně a sedne si ke mě na postel. Sáhla jsem po ovladači a zapnula televizi. To tam ale běží ještě více deprimující zprávy než před tím. Ztuhnu a jen nevěřícně hledím na obrazovku před sebou. Katsuro se zamračí. ,,To hledají tebe?" Zeptá se. Cuknu sebou a vyděšeně se na něj zadívám. ,,Já.. Já to nebyla! Jak jsem se tě ptala na Izauy, tak.. On řekl, ať jednoho z těch policistů přivedu do praku.. Já.. Nenapadlo mě, že se stane tohle.. Nechtěla jsem ať se to stane.. Já..!" Mluvila jsem zmateně a rychle a do toho tiše vzlykala, přes knedlík v krku. Opravdu jsem nechtěla, ať se to stane, ale cítím se za to zodpovědná. V podstatě mají pravdu. Nebýt mě, ti policisté by neumřeli.. Katsuro mě obejme. ,,V pořádku Souri, věřím ti, dobře? Takže se uklidni. Nic se ti nestane dobře? Není to tvoje chyba.." Držel mě v obětí a utěšoval. Chvilku jsem tak zůstala, než jsem si uvědomila, že teď po mě už policisté nejspíše pátrají. Vyškubla jsem se Katsurovi z obětí a rychle vstala z postele. Sice se mi zatočila hlava, ale to jsem se snažila ignorovat. Dostala jsem se ke skříni, odkud jsem vzala svoje oblečení a zamkla se v koupelně. Katsuro mě ani nestihl zastavit. ,,Souri, no tak, neblbni a vrať se do tý postele!" Uslyšela jsem jeho celkem naštvaný hlas. Oblečení bylo kupodivu čisté, na to, že jsem se válela v trávě, ale sušička s pračkou dělají divy. Oblékla jsem se, i když s rukou v sádře to trvalo poněkud déle, ale mise úspěšná. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla. Na tváři jsem měla taky pár náplastí a kolem hlavy obvaz. Ten jsem sundala, protože rána byla jen zezadu ve vlasech a vlasy jsem si rozpustila. Nepoznají mě. Nikdo mě nepozná s rozpuštěnými vlasy, protože mě tak nikdo kromě mě samotné nezná a vypadá prostě jinak. Vyšla jsme z koupelny. ,,Co hodláš dělat Souri?" Zadíval se na mě Katsuro starostlivě, ale zároveň naštvaně. neodpověděla jsem a jenom si vzala mobil a klíče od baráku, které byli v nočním stolku a připojila se přes mobil na internet, na chat Dollars, mezitím co jsem vycházela z nemocnice. Policie zatím nikde, šla jsem rychle. ,,Mám pro tebe prosbu Katsuro. Pár dní nebudu chodit do školy a moc se venku ukazovat, potřebuji ať ve škole řekneš, že jsem jela navštívit děcák a pak, že jsem jela.. Prostě někam, něco si vymysli, i když budu tady ve městě. To by je mělo na chvilku zdržet." Řekla jsem. Katsurovi nezbývalo, než se mnou souhlasit a jakmile jsme vyšli na ulici, dělal, že mě nezná. Chat: -Neko-chan vstoupila do místnosti- Ne, vůbec jsem neviděla zprávy.. Pomyslím si ironicky a povzdechnu si. Neko: Jo, viděla, je to hrůza, vůbec nevím, co si o tom myslet. Do háje zelenýho, fakt že jo. Pomyslím si a ostražitě se rozhlédnu okolo.

Saki Mikajima - 29. listopadu 2011 18:32

soukromá zpráva od Saki Mikajima pro Načúvajúc tónom správ na mobiloch okoloidúcich ľudí si sa s plechovkou kávy v rukách vybrala po ulici, na ktorú si vyšla. Zvuky ti prišli vzdialené a v duchu si sa cítila zvláštne uvoľnená. Napriek tomu, že ťa neprekvapila správa, ktorá ti prišla v kaviarni si sa cítila nezvyčajne napätá a samu ťa to udivovalo. Zamýšľala si sa nad videom a správou, ktorá ti prišla. V hlave sa ti znova zjavovalo video, ktoré ti prišlo spolu s druhou správou. Kto asi tak mohla byť tá osoba s kosou? A čo mala znamenať tá hmla, z ktorej bola tvorená? Zamýšľaš sa v duchu znova a znova. Napadne ti povestný Čierny jazdec, ktorý je v meste známy, no zároveň s týmto nápadom sa v tebe znova objavia aj pochybnosti. Existuje Čierny jazdec vôbec? V hlave sa ti znova objaví scénka z videa. Tentoraz je to kúsok, ktorý si videla ako posledný. Vo videu bolo možné vidieť, čo sa skrýva pod kapucňou osoby s kosou. Prosto nič. A vraví sa predsa, že Čierny jazdec nemá hlavu. Tak predsa je možné, že by to bolo to, čo ti napadlo. Zahĺbená vo svojich myšlienkach si prešla až na koniec uličky a dostala si sa na križovatku. Máš na výber z troch smerov. Prvá cesta ide kamsi smerom doprava. Druhá cesta sa nachádza rovno pred tebou a je to v podstate pokračovanie ku chodníku, po ktorom si kráčala. A, na koniec, tretia cesta vedie doľava. Veľmi nepoznáš štvrť, v ktorej si sa ocitla a preto sa nakoniec rozhodneš vybrať sa doprava. Ocitneš sa na doničenej a rozbúranej ceste posypanej skôr kameňmi. Je to taká nespevnená cesta, ktorá mohla byť kedysi skutočnou cestou, no dnes už z nej veľa nezostalo. Vykračuješ si po „ceste“ nehľadiac na ňu. Hľadíš kamsi pred seba a prezeráš si prostredie, v ktorom si sa ocitla. Teraz si už skutočne ďaleko odtiaľ odkiaľ si pôvodne šla. Už nepočuješ pípať žiadne sms-ky na mobiloch. Toto je absolútne vyľudnené miesto. Nachádza sa tu síce zopár domov, no nevyzerajú byť obývané. Podaktoré sú dokonca v takom stave, že vyzerajú akoby sa mali každú chvíľu rozpadnúť. Prezeráš si prostredie a pomalým tempom sa uberáš po „ceste“, ktorú si si zvolila.

Shinra Kishitani - 29. listopadu 2011 19:00

„Som rád, že to takto berieš, ale nie je ti trocha ľúto, že kvôli mne možno nebudeš mať hlavu?“ spýtam sa a pozorne sa na ňu zahľadím. „Nemôžeš vedieť, že mu to nevyjde. On je veľký detailista a k svojim plánom pristupuje... s dosť veľkým odhodlaním a zvyčajne sú naplánované tak, že ho skutočne nič neprekvapí, teda aspoň vyzerá tak, že ho nedokáže nič prekvapiť. Preto by si si mala dávať pozor na svoje činy.“ Varujem ju a pri svojich slovách sa začnem nervózne prechádzať sem a tam po izbe. Začujem zvonenie jej mobilu a chvíľu na to zapípa aj môj mobil. Vybehnem na malý moment z izby a vraciam sa do nej držiac v rukách mobil. Čítam správu, ktorá mi prišla. Musím sa mračiť, pretože sa mi to skutočne nepozdáva a mám z toho zlý pocit. „Takže za toto môže Izaya,“ zavrčím potichu a prečítam si správu, ktorú mi medzitým napísala. „Ak ideš ty, rozhodne idem s tebou, nenechám ťa predsa v tomto samu,“ rozhodnem sa okamžite a myslím to skutočne vážne. Všimnem si ako sa striasla a sledujem, ako schováva hlavu späť do krabice. Mierne prikývnem na správu, ktorú mi ukázala. „Máš dôvod mu také čosi poslať, od neho si si už vytrpela dosť nečestností,“ poviem.

Saki Mikajima - 29. listopadu 2011 19:52

Sedím na schodoch pred domom a už sa zotmieva. Sledujem ľudí, ako okolo mňa prechádzajú, no nevnímam pípajúce mobily, ktoré vyťahujú z vreciek takmer v rovnakej dobe. Preberiem sa až na zapípanie mobilu a jeho jemné vibrovanie v mojom vrecku. Trocha sebou prekvapene trhnem a dám sa do vyťahovania mobilu z tašky. Pre mňa by to mohla byť celkom nepodstatná správa, keby mi Masaomi nepovedal, aby som si na seba dávala pozor. Avšak, nemám nejaký pocit, že by toto mohlo nejako súvisieť s jeho varovaním. Mám pocit, že on mal na mysli žlté šatky. Napriek tomu, že sa tomu celkom dosť vzpieram si po dlhej dobe uvedomím, že Ikebukuro sa za tú dobu, čo som bola v nemocnici stalo skutočne nebezpečným. Vyvoláva to vo mne všeobecný zmätok a otázku: Prečo? Prečo je to všetko teraz takto? Dejú sa tu vraždy.. a ja mám pocit, že som v ohrození. Tentoraz aj ja.. teda nie tentoraz... znova aj ja.. znova som v ohrození. Veď aj vtedy... vtedy dávno som bola. Strasie ma. Uvedomím si, že sa ochladilo a asi by som mala ísť dovnútra. Mne sa ale akosi nechce zaliezť pod strechu domu. Miesto toho som dostala taký nápad, že by som sa šla len prezliecť do niečoho teplejšieho a skúsila znova šťastie v nemocnici. A pre istotu kúpim v obchode nejakú dobrú čokoládu pre sestričku a doktora, rozhodnem sa a postavím sa zo schodov. Otočím sa a vyšliapem si schody ku dverám, tie odomknem a vojdem dovnútra. Tašku s nákupom, ktorú ešte stále mám pri sebe položím na skrinku v predsieni a obutá v teniskách sa rozbehnem do svojej izby, v ktorej je tma a možno by v nej bolo treba aj vyvetrať po celkom dni. Vetranie je však posledná vec, ktorá by ma zaujímala. Vyzlečiem na svoje tenké tričko si oblečiem tmavomodrú mikinu s veľkým vreckom uprostred, do ktorého môžem dať čokoľvek. Teraz si tam hodím peňaženku. Pozriem sa na sukňu, ktorú mám na sebe a vydýchnem. Tak toto sa asi veľmi nehodí, poviem si v duchu a zo skrine vytiahnem čierne nohavice zužujúce sa pri členkoch. Natiahnem si ich na seba a do vrecka si vložím mobil. ---- Zadýchaná dobehnem pred dvere nemocnice a horko-ťažko ich otváram. Vchádzam dovnútra a rozhliadam sa. V pravej ruke pevne zvieram dve obrovské čokolády, ktoré som kúpila narýchlo po ceste do nemocnice. Podídem k recepčnej a pozdravím ju. Poviem jej, čo je vo veci a dám jej čokoládu. Milo sa na mňa usmeje a pustí ma ďalej. Preto u nej nechávam aj čokoládu pre doktora, ako vďaku a zamierim si to na prvé poschodie. Vo výťahu si nervózne urovnávam mikinu. Uvedomím si to a preto si obe ruky strčím do veľkého vrecka, kde sa stretnú a tak ich zopnem ako pri modlitbe. Konečne stojím pred dverami. Zhlboka sa nadýchnem a otvorím ich. „Ma...Masaomi?“ spýtam sa dosť neistým tónom hlasu.

Celty Sturluson - 30. listopadu 2011 10:13

Jakmile mi přijde zpráva od Izayi, přečtu si jí. V ruce stisknu mobil, ještě trochu síly a rozmáčknu ho. On si ze mě dělá legrácky. Nenávidím ho. Celá se třesu, ale ne strachem, tentokrát jsem navztekaná. „ Jak vidím zařídil si velmi zajímavou věc. Jestli tu zásilku chceš, zařídíš abych byla z obliga. Chápeš? Budu mimo nějaké podezření! Jinak tu hlavu nedostaneš.“ Jediné kliknutí. Odeslala jsem zprávu doručiteli a odložila telefon na stůl. Podívám se po Shinrovi a potřesu hlavou. „ Nevím kam bych ani šla.“ Usadím se ke stolu a zapnu počítač. Ani nevím proč to dělám. Nakonec si jen povzdechnu a znovu se podívám na Shinru. „ Tahle situace nevypadá dobře. Hlavně ne pro mě.“ Svěsím ramena a podívám se na truhlu. Nakonec se zvednu a dojdu k Shinrovi. Opatrně ho obejmu a vydechnu. Mít hlavu, mám teď zavřené a spokojené oči. Mít jí, teď už ale s jistotou vím, že jí nedostanu. Nebo spíš nechci jí. Ne za cenu toho, že bych zabila Shinru.

Masaomi Kida - 30. listopadu 2011 11:25

Čas v tomhle neosobitém smradu neutíká, pokud nespíte. Nesnáším nemocnice. Bílé stěny, pach sava a dezinfekce a neustálé kontrolování. Vážně už mě to otevírání a zavírání dveří začíná štvát. Vždycky, když to zavrzá, blíží se nějaký doktor nebo sestřička, která mě začne prohlížet nebo kontrolovat. Nic co by se mi líbilo, protože mě pořád nutí pohybovat se. Začínám už být značně… naštvaný. Venku se stmívá. Já stále ještě koukám do zdi na boku. Pokaždé když sestřička nebo doktor zase odjede z prohlídky, raději se zase otočím na bok. Přemýšlím nad Saki, co asi může dělat. V duchu doufám, že je vlastně vůbec v pořádku. Nevím ani jsem jí nemohl doprovodit domů. Ozve se další vrznutí. Tentokrát už zrudnu vztekem. Otravují mě. Jako by to nemohli udělat všechno najednou nebo mě snad upozornit, že sem budou chodit každých pět minut. Otáčím se. Sice vypadám jako velryba na suchu, vážně to celkem slušně bolí. „ Můžete mi sakra dát už pokoj?! Rád bych se vysp-“ Najednou si uvědomím, kdo vlastně stojí ve dveřích a zarazím se. „ Saki? Co to tu provádíš? Oni tě sem pustili?“ Zeptám se překvapeně. Opatrně si sednu a zadívám se na ní. „ Promiň, že jsem vyletěl… Je to tady … příšerné.“ Povzdechnu si potichu a pousměju se. Pak poklepu vedle sebe na postel. " Posaď se."

PPJ - 01. prosince 2011 14:40

soukromá zpráva od PPJ pro Jsou to zhruba dva týdny od události, co se stala v Ikebukuru. Kida zase začal chodit se Souri, která se vrátila z nemocnice. Za ty dva týdny ''klidu'' jsi jen chodil do školy a domů. Anri nechodí do školy, neboť dostala chřipku, takže je doma. Taky tě požádala, aby jsi ji psal poznámky a potom ji je všechny donesl. V současné chvíli se nacházíš doma, protože jsi před chvílí přišel ze školy. Dnešní den byl opravdu náročný. Odpadlo vám několik hodin, a tak jste měli 5 hodin tělocvik a běhali jste několika kilometrový maraton. Při během dne ti také přijde tajemná zpráva od neznámého příjemce, kterému nejde odpovědět. ''Mám tvou hlavu sestřičko, tak si pro ni pojď. Jsem temná jak stín proháním se na černém oři.'' Se zprávou přišlo i video. na kterém je velmi matně vidět postava otočená zády, která drží jakousi masivní kosu, která je napůl hmotná a napůl tvořená z černého kouře. Osoba je oblečená v černém hábitu a přes hlavu má kapuci z kreré vychází malý černý kouř. Na videu je vidět jak zabíjí nějaké dopravní policisty velmi nehumánním způsobem. Useká svým obětem nohy, ruce a nakonec hlavu. Přistoupí k mrtvole klekne si a sebere hlavu. Dá si ji k obličeji, jakoby si ji chtěl prohlídnout a pak hlavu znovu odhodí. Zazní křupnutí větvičky a postava se podívá směrem do kamery. Nyní je vidět i to, co se ukrývá pod kapucí. V kapuci chybí hlava a jediné, co tam je, je černý kouř. Zazní hlasité zaskřípání a zde video končí. Když jsi doma, tak na internetovém zpravodajství nalezneš žhavou novinku. ''Včera ve večerních hodinách v místním parku se stala brutální vražda. Zemřelo 13 policistů včetně Kinnosukeho Kuzuhari. Byli nalezeni s odřezanýma končetinami, nebo hlavami. Podle svědků je zavraždila Černá motorka, která v našem městě je již legendou. Policie nařídila její zatčení i za použití násilí. Policisté prý dostali typ, že se na onom místě bude Černá motorka nacházet. Od koho ho dostali, to nechtějí říct, ale chystají se tu osobu také zatknout za napomáhání k vraždě.'' Po brouzdání na internetu nakonec skončíš na chatu Dollars. Poslední zprávy jsou: -Anraku-san vstoupil do místnoti- Anraku: Viděli jste dnešní zprávy? -Neko-chan vstoupila do místnosti- Neko: Jo, viděla, je to hrůza, vůbec nevím, co si o tom myslet. Na tento příspěvek se odpovídá veřejně.

Shinra Kishitani - 02. prosince 2011 18:24

Začujem hlásenie o prichádzajúcej správy, ktoré sa ozve, keď Celty príde nová správa. Prestanem pochodovať po izbe a upriem pohľad na ňu. Je to však len chvíľa, pretože od nervozity nedokážem stáť na jednom mieste ani pár sekúnd, takže o pár chvíľ už znova pochodujem po izbe a hlboko premýšľam. Počúvam, ako ťuká odpoveď do mobilu. Snáď sa jej plány nezmenili, dúfam, že mu napísala to, čo chcela, uvažujem v duchu a rýchlosť, ktorou prechádzam skrze izbu sa podmienečne zrýchľuje bez toho, aby som si to stíhal uvedomovať. Zrazu zastanem a otočím sa na ňu. Vidím, že správu už odoslala a mne ukazuje správu určenú mne. „Hm, no spoločne by sme to už nejako vyriešili, ak by šlo o to, kam by si sa podela,“ skonštatujem a to ona už znova ťuká do mobilu ďalšiu správu. Vždy som sa divil, ako dokáže na tom mobile tak rýchlo písať bez toho, že by ju to prestalo baviť. Ale síce viem, že nemá v komunikácii veľmi na výber, uvažujem v duchu a očami prechádzam po nasledujúcej správe, ktorú mi ukazuje. „Neboj sa, Celty, všetko bude dobré, uvidíš, že áno,“ snažím sa ju akokoľvek upokojiť. Sledujem, ako sa dvíha zo stoličky, na ktorej sedí a mieri si to ku mne. Keď ma napokon objíme, cítim ako sa mi na tvári rysuje úsmev. Opätujem jej objatie. „Uvidíš, že to nakoniec nebude tak zlé, ako sa zdá byť,“ zašepkám. V podstate si tým sám nie som istý, ale toto jej predsa nemôžem povedať. Mojou úlohou by malo byť upokojiť ju a nie ju ešte viac vyviesť z miery. A kam by sme vlastne šli, ak by sme sa chceli skryť? Je vôbec miesto, na ktorom by sme boli pred Izayom naveky v bezpečí? uvažujem v duchu.

Saki Mikajima - 02. prosince 2011 18:43

Zostanem stáť vo dverách a tvárim sa trocha prekvapene kvôli jeho reakcii na môj príchod. „Sama celkom nedokážem uveriť tomu, že som sa sem dostala len vďaka dvom veľkým čokoládam,“ zaškerím sa naňho od dverí a vojdem do izby, aby ma náhodou niekto nezačul. Zavriem za sebou dvere a ruky si vytiahnem z vrecka ma mikine, kde som ich mala dovtedy. „Nemyslíš si snáď, že som duch, že nie?“ spýtam sa naoko zhrozene. Dúfam, že si nemyslí, že má vidiny, preletí mi hlavou. Počúvam, čo mi hovorí o nemocničnom prostredí a len pomaly prikyvujem na všetko hlavou. „Takže z toho vyplýva, že som mala jedno veľké šťastie, že som mala zlomené obe nohy, inak by som trpela asi aj ja. No mňa museli prevážať prevažne na vozíkoch,“ uchechtnem sa, „ale tých vyšetrení u mňa zase tak veľmi veľa nebolo.“ Podídem k jeho posteli a usadím sa presne podľa jeho pokynov. Zahľadím sa naňho. „Dosť ma mrzí, ten odchod predtým,“ sklopím pohlaď. Ospravedlnenie bol posledný z dôvodov, prečo som do nemocnice vôbec šla, no koniec koncov, mala som nutkanie ospravedlniť sa mu za to, ako som naňho vtedy vyletela, asi by som inak mala výčitky svedomia, alebo ja neviem.

PPJ - 03. prosince 2011 21:34

soukromá zpráva od PPJ pro Jsou to zhruba dva týdny od události, co se stala v Ikebukuru. Přátelství s Mikadem a Kidem zůstalo zachováno. Jen Kida poslední dobou tráví víc času se svojí přítelkyní, která se vrátila z pobytu nemocnice. V současné chvíli ležíš už třetí den doma s chřipkou. Mikadovi jsi řekla ať ti dělá zápisky, ale ještě ti žádné nepřinesl. Jediné, co zatím děláš je, že jsi v posteli a jen ležíš, nebo zabíjíš čas na chatu Dollars. Zhruba dopoledne ti přijde tajemná zpráva od neznámého příjemce, kterému nejde odpovědět. ''Mám tvou hlavu sestřičko, tak si pro ni pojď. Jsem temná jak stín proháním se na černém oři.'' Se zprávou přišlo i video. na kterém je velmi matně vidět postava otočená zády, která drží jakousi masivní kosu, která je napůl hmotná a napůl tvořená z černého kouře. Osoba je oblečená v černém hábitu a přes hlavu má kapuci z kreré vychází malý černý kouř. Na videu je vidět jak zabíjí nějaké dopravní policisty velmi nehumánním způsobem. Useká svým obětem nohy, ruce a nakonec hlavu. Přistoupí k mrtvole klekne si a sebere hlavu. Dá si ji k obličeji, jakoby si ji chtěl prohlídnout a pak hlavu znovu odhodí. Zazní křupnutí větvičky a postava se podívá směrem do kamery. Nyní je vidět i to, co se ukrývá pod kapucí. V kapuci chybí hlava a jediné, co tam je, je černý kouř. Zazní hlasité zaskřípání a zde video končí. Je ti jasné, že se nejedná o Celty, neboť ta by nikdy nikomu neublížila. O několik hodin později na internetovém zpravodajství narazíš na žhavou novinku. ''Včera ve večerních hodinách v místním parku se stala brutální vražda. Zemřelo 13 policistů včetně Kinnosukeho Kuzuhari. Byli nalezeni s odřezanýma končetinami, nebo hlavami. Podle svědků je zavraždila Černá motorka, která v našem městě je již legendou. Policie nařídila její zatčení i za použití násilí. Policisté prý dostali typ, že se na onom místě bude Černá motorka nacházet. Od koho ho dostali, to nechtějí říct, ale chystají se tu osobu také zatknout za napomáhání k vraždě.'' Nakonec skončíš na chatu Dollars. Poslední zprávy jsou: -Anraku-san vstoupil do místnoti- Anraku: Viděli jste dnešní zprávy? -Neko-chan vstoupila do místnosti- Neko: Jo, viděla, je to hrůza, vůbec nevím, co si o tom myslet. Na tento příspěvek se odpovídá veřejně.

Mikado Ryugamine - 03. prosince 2011 23:36

Sice už uběhlo čtrnáct dní, ale stále mám pocit, jako by se vše odehrálo včera. Události, ze kterých mne už jenom mrazí v zádech a nemusím se jich obávat. Život se tak stal každodenní rutinou. Ráno vstávat, jít do školy a pak zase zpátky domů. Popravdě jsem rád, že se nic neděje. Alespoň mám čas přemýšlet. A pokaždé přemýšlím nad tím samým. Kida-kun, co asi teď dělá? Nikdy bych si to byl nepomyslel, ale za těch čtrnáct dní jsem pochopil, že mu závidím. Tráví čas s někým, koho miluje. Je s ní teď pořád. Každou hodinu, každou minuty, dokonce i vteřinu. Jaké to asi je? Bohužel vše bylo jen pouhopouhé ticho před bouří. Což jsem se dozvěděl dříve než brzy. Začínal den, jako kterýkoliv jiný. Ráno jsem vstal, zaopatřil se a vydal na cestu do školy. Chodil jsem v poslední době sám. Kida-kun byl se Souri-san a Sonohara-san je stále doma. Kéž by se už brzy vyléčila. Poznámky z hodin jsem pro ni pečlivě připravoval a psal tak čitelně, jak jsem jen mohl. Ovšem z dnešního dne jsem moc poznámek dělat nemusel. Běhat pět hodin, které se nějakým záhadným způsobem rozmnožily z jedné, je opravdu velmi unavující a podle mě i zbytečné. Rozhodně by nám všem daleko víc prospěla počítačová technika, nebo alespoň matematika. Avšak to nebylo to, co mne na dnešku tolik zarazilo. Byla to spíše ta zpráva. Oprvadu mne to šokovalo. Naštěstí už byl konec vyučování a mohl jsem se vydat přímo domů. Selty-san... Selty-san... Popravdě, měl jsem strach. Tohle rozhodně nebyla zpráva od Selty-san. Pravděpodobně byla určená jí. Ale to video. -Tanaka Taro vstoupil do místnosti- Zprávy. Ano, četl jsem to, ale tohle nebyla Selty-san. Vím to. Tohle by nikdy neudělala. Ona nezabíjí. Ne! Nebyla to ona. Možná že... Ne... to není možné! Ale žádná jiná možnost tady není... jak jinak... musí to být... další dullahan. Tanaka Taro: Já... taky si nejsem jistý co si mám myslet. Ale proč by to Černá motorka dělala? Tak najednou, z ničeho nic.

Sonohara Anri - 04. prosince 2011 21:30

Už druhým dnem nosím roušku na obličeji, když si jdu nakoupit. Žiji sama, rodiče mi zemřeli při té tragedii, kdy jsem potkala Saiku. Nevadí mi to. Nedávám to nikomu za vinu. Myslela jsem si, že moje rodina je ideální. Ale před nedávnem jsem prohlédla. Měla bych být smutná? Tyhle otázky si kladu docela dlouho, nevím. Mám teploty a tělo v jednom ohni. Saika mi šeptá slova lásky do uší a já mám dojem, že je hlasitější než normálně. Asi je to jen dojem. Kdo ví. Teď už jen ležím doma, všechno jídlo a prášky jsem si opatřila. Nemístně se nudím, všechno je při starém. Tak to má být, nic se nemění. Jen Kida chodí za Saki víc jak předtím. Nevyčítám mu to. Je to jen malá změna a vypadá jako by jí měl opravdu rád. Jaké to asi je? Probleskne mi hlavou. Můj den obvzláštní až tajuplná zpráva. Zamračím se na display. Tohle by Celty-san neudělala. Není jako já, jako Saika, Řezač. Je hodná. Zachránila mě před Žlutýma šálama. Kdo jiný by to dělal než hodný člověk? Zamračím se. Rychle zapnu počítač a hledám co se děje. Našla jsem ty otřesné články. Nemůžu pochopit, co se to děje. Copak je ve městě další bezhlavý jezdec? Jestli bude dál pošpiňoavt pověst Celty-san, nedopadne to dobře. Určitě za to může Orihara-san. Jsem si tím jistá, může za všechno to co se stalo předtím. Vystavil Kidu a Mikada velkému nebezpečí. Doufám, že brzy budu mít možnost dostat ho pod vliv Saiky. Nejsem ráda, že to musím udělat, ale je to možnost jako ochránit svůj svět. Když už nenajdu další zprávy, najedu na náš soukromý chat. Naše místnost, kde se s ostatními píšeme pod cizímy jmény. Jsem ráda, že už umím používat i soukromé zprávy, bylo to tak trapné, když jsem odpovídala Celty-san na sklo. - Saika vstoupil/a do místnosti- Jen by mě zajímalo, jestli je Celty-san online. Všimnu si jen Mikada. Tedy Tanaka Taro. Ví o tom něco? Odkašlu si, vezmu sirup a začnu psát. Saika: Dobrý večer, donesly se k vám ty zprávy? Byla to opravdu Černá morotka nebo Řezač? Nevrátil se? Sice je mi to nepříjemné. Vím, že nikdo z mých dětí to není, ale musím se zeptat a vypadat, jako bych o ničem nevěděla.

Satao Souri - 04. prosince 2011 21:40

Chat Mini dodatek Můžu vraždit? Můžu? No tak, prosím! To jsem snad jediná, která.. No, dobře, jediná ne, já a Izaya.. Ta jedna černovlasá svině. Kdybych mohla, podříznu ho jak podsvinči. Tak jo, nádech, výdech, musím se uklidnit. Neko-chan: Nebyla to černá motorka, ale byl to.. Také někdo bez hlavy.. Teda.. Kamarádka byla v tom parku.. Mám docela strach.. Ale Řezač to taky určitě nebyl. Pomoc! Z toho nevyváznu živá, ani v pořádku.. Zvládnu to.. Musím.. Prostě musím.

Orihara Izaya - 05. prosince 2011 15:24

Pravda, nebo lež? Přijde mi zpráva od Celty. Jen ji prolítnu, neboť už předem vím, co by v mělo mělo stát. Ale je pravda, že jsem čekal, že se hnedka naběhne a bude mě chtít na místě zabít. ''No, takové zábavy se asi nedočkám.'' pokrčím rameny. ''O jaké hlavě to mluvíš? Co, ty jsi našla svou hlavu?! Tak to gratuluji! Ale teď k zásilce. Proč by po tobě měl někdo jít? Pokud jsi se držela plánu, tak by po tobě nikdo neměl jít. Odnes ji tam, jak jsem psal a veškeré stížnosti řekni mé sekretářce. Dopíšu zprávu a odešlu zprávu. ''No, zajímalo by mě kolik máme ještě času.'' Položím mobil a přečtu si nové příspěvky na chatu. Anraku: Jenže nikdo jiný, kdo nemá hlavu v Ikebukuru není. Podle mě to je ona. Pamatujete na to, co se stalo nedávno v Ikebukuru? Taky útočila na lidi, tak proč by to tentokrát nemohla brát vážně? Současně mi znovu zazvoní mobil. ''Ano?'' řeknu se zívnutím. Možná bych si měl na chvilku natáhnout. ''Takže kolem třetí končíte?''  ''Dobře.'' odpovím do telefonu a vypnu ho. Protáhnu se a promnu si oči. Není se čemu divit. Jsem už den a něco vzhůru a pořád jen koukám do počítače, nebo do mobilu. Jenže aby vše klaplo, tak spánek bude muset počkat.

Mikado Ryugamine - 05. prosince 2011 20:16

Jsem opravdu rád, když spatřím, že je Saiko online. Mohlo by to znamenat, že už jí nebude tak zle. Možná, už se brzy ukáže i ve škole. Ale má radost okamžitě vyprchala. Ne, nebyla to Černá motorka. To nebyla Celty-san, nemohla být. Navíc, Celty-san nenosí plášť a kapuci. Znovu si přehraji video a zadívám se na klávesnici. "Sakra." Zakleju si sám pro sebe a zadívám se na obrazovku, kde je další zpráva. Je možné, aby něco věděla? Začíná mi být nevolno. A do toho další. Jak si tohle jen může myslet... Vždyť by nikdy nikomu neublížila. Tanaka Taro: Hm, slyšel jsem, že to mělo plášť a kapuci. Černá motorka nosí kombinézu a přilbu, ne? Ano, to je důkaz! Zapnu soukromý chat k Saice. Tanaka Taro: Jsi už v pořádku? Měl bych se za ní zastavit. Možná, bych měl napsat Kidovi-kun, aby přišel tak. Hm, měl by. Bylo by to tak lepší. Tanaka Taro: Mohl bych se zítra zastavit? Donesl bych ti poznámky ze školy. A... no chtěl ybch s tebou mluvit o tom co se teď stalo.

Masaomi Kida - 06. prosince 2011 09:59

„ Nemyslím… I když….“ Protřu si oči, když se zeptá jestli si nemyslím, že je duch. Tvářím se zaraženě a jako by duch opravdu byla, přesto to nemyslím vážně. „ To víš, že si to nemyslím.“ Obejmu jí a přitisknu si jí k sobě, načež trochu bolestivě syknu a sýpavě se nadechnu. Sevření trochu povolím ale nepustím jí úplně. Tedy pokud by chtěla jít, má cestu volnou nedržím jí zase tak moc pevně, že by se sama nemohla uvolnit. „ Mě nikam nevezli… tedy od tý doby co jsem tady… ale pořád někdo otravuje jestli nemám teplotu nebo mi není špatně a tak dále. Co jim mám odpovědět na to, když se mě zeptají jestli mě něco nebolí? Bolí a to dost.“ Povzdechnu si potichu a zakoukám se na ní. Nakonec jí opatrně pohladím po vlasech a kouknu jí do očí. Jakmile skloní pohled pousměju se a zakroutím hlavou. „ Taky sem nebyl úplně nejpříjemnější.. omlouvám se.“ Šeptnu potichu a políbím jí na čelo. „ Nedělej si s tím starosti, Saki.“

Celty Sturluson - 06. prosince 2011 10:28

„ Nedělej si legrácky víš o tom dost dobře. A taky víš o druhém Dullahanovi, který přepadl ty policisty. Vyřídíš to, nedostaneš nic dokud nebudu mimo podezření.“ Odepíšu rozzuřeně na zprávu, která se mi dostaví, během chvíle. Třesu se vztekem. Vlastně jsem vztekem bez sebe. Jenže teď, kdybych ho zabila a někdo mě u toho chytil, potvrdila bych zprávu o policii. A to si nemůžu dovolit. Zasedám okamžitě k počítači a zapínám chat Dollars. Okamžitě si začnu předčítat to co už je tam napsáno. Dlaně mám zatnuté v pěsti a snažím se udržet v klidu. Setton se přihlásil do diskuse. * To snad není pravda! Dělají si legraci?!* pobouřeně bouchnu do stolu. Setton: Černá motorka to nebyla. V tu dobu byla na druhé straně města. Je tu další Dullahan. Odešlu zprávu a podívám se na Shrina. Jsem vzteklá. Vážně moc vzteklá. " Tohle už nebude v pořádku. Izaya je hajzl a to prostě nedopadne dobře!" otočím k němu mobil.

Sonohara Anri - 06. prosince 2011 11:33

Zamračím se na display. Tohle není dobře, copak Neko-chan ví víc než by měla? Tohle opravdu není dobré. Zase mi někdo chce zničit můj poklidný život. Určitě je za tím Orihara-san. Saika: Anraku-san, proč jsi jsi tak jistá? Opravdu neměla hlavu? Nebyl to jen klam? Fotomontáž videa? Přeci nikdo nemůže přežít bez hlavy. To je jasné. A u Černé motorky se taky nikdy nepotvrdilo, že nemá hlavu. Jen ty divné stíny kolem ní tančí. Anraku-san. Mám dojem, že to individuum, se nás všechny snaží zmást. Musím se chovat normálně jako bych o tom nic nevěděla. Ale možná bych mohla použít svou malou Armádu Dětí Saiky a vystopovat... Ne, používání Saiki moc je nebezpečné. Hlavně v tomhle mém oslabeném stavu. Vyskočí na mě soukromá zpráva od Mikada. Maličko se usměji a uklidním. Není dobré, když se moc vzrušuji. Tedy na mé poměry parazita. Vzdychnu si a zbystřím až když se objeví Celty-san. Prozatím ignoruji Mikada a musím si promluvit s osobou, co je mi tak blízká. Přeci jen Celty a já jsme obě... jiné. Soukroumá zpráva pro Setton: Saika: Celty-san, nechcete nějak pomoci? Můžu poprosit Děti Saiky aby nám pomohli. Můžeme toho kdo to udělal najít. Kdybych jen nezklamala a nedostala Oriharu pod svou kontrolu, nic by se nestalo. Dostávám se tak blízko zoufalství jak jen to jde. Tohle je opravdu moje chyba. Kdybych tehdy neselhala. Nic by se nestalo. Můj svět by zůstal nezměněný. Až potom napíšu Mikadovi. Soukromá zpráva pro Tanaka Taro: Saika: Omlouvám se, stále mi není dobře. Ještě se nějaký ten čas neukáži. Bylo by hezké, kdyby jsi mi poznámky přinesl. Potřebuji si s tebou promluvit. A kdyby přišel Kida bylo by to dobré. Unikne mi lehký vzdych. Proč to nemůže být jako dřív? Bylo to o tolik jednodušší. Kdyby jen nebyl Orihara-san. Na všechno se dívám s nadhledem. Nesmíme mu hlavně hrát do karet. To by mohlo pak dopadnout velmi špatně. Vždyť už i ta poslední katastrofa byla odvrácená jen tak tak. Začnu kašlat. Jsem unavená. Ale musím tohle pro dnešek vyřešit. Jinak mi to nedá spát a odpočinek je pro ozdravu důležitý.

PPJ - 06. prosince 2011 16:57

Satao Souri Nakonec se ti podařilo dobelhat k ubytovně kde máš byt. Naštěstí jsi nikoho nepotkala, takže byl výtah prázdný. Když ses dostala na své patro, tak jsi se vydala rovnou k bytu. Jenže když jsi došla ke dveřím, tak tě čekalo překvapení. Dveře vykopnuté a všechno v bytě rozházené. Všechno, co jsi mělo ''srovnané'' je nyní rozházené po celém bytě. Všimneš si, že cennosti nezmizeli. Po chvíli se ve dveřích objeví velmi stará žena, které bydlí naproti tobě. ''Souri-chan.'' řekne posmutněle ''Bylo to dneska ráno. Nějací muži sem napochodovali a převrátili to tu naruby. Podívá se na tebe velmi smutnýma očima a je poznat že ji ta událost vyděsila. ''Doufám, že jsi se zase nezapletla se žlutýma šátkama.'' ''Měla by být v tom bytě! ozve se mužský hlas ''Běžte to zkontrolovat a chyťte ji. Měla by být zraněná, takže oknem nevyleze!'' Žena se otočí a zamíří ke svému bytu, který je naproti tomu tvému. ''Rychle, pojď se ke mě schovat!'' mávne rukou.

Satao Souri - 06. prosince 2011 17:15

Doma Chat Neko-chan: Říkám vám, že to černá motorka nebyla. Věřte mi! Máme ve městě dalšího šílence.. Ne.. Není to šílenec. Nezabila mě. A nezabila by ani ty policisty, kdyby po ní nevystřelily první.. Něco hledá.. Nebo někoho. Nevím, ale chci to zjistit. I když jsem si kvůli tomu zlomila ruku a asi mám otřes mozku. Nehledě na to, že po mě jde policie za napomáhání k mnohonásobné vraždě a k tomu všemu jsme zdrhla z nemocnice bez toho, abych věděla, co mám s hlavou, jelikož jsem na ní spadla ze tří metrů na šutr. Mám strach, ale zároveň jsme naštvaná a zvědavá. Mám dvě možnosti, které by mě z toho mohli dostat. Najít Izayu a poprosit ho o pomoc.. I když je mi jasné, že zadarmo to nebude. A nebo najít tu ženu, která byla v parku a která za tohle z části může. I když.. Jo, sevře se mi žaludek strachem, pokaždé, když na ní pomyslím, ale teď jsem v až moc nebezpečné situaci. A Katsuro mi z toho nepomůže.. Došla jsem před svůj byt, který.. Už nebyl mým bytem. Teda byl, ale ne tak, jak jsem si ho pamatovala. Vyjukaně jsme koukala na rozkopnuté dveře a rozházané věci.. Ironie, včera jsme tam uklízela. Podívám se za sebe na mojí starou paní sousedku, která je moc hodná. Byt mi je teď celkem jedno. Jenom zavrtím hlavou. ,,Ne, se žlutýma ne.." Řeknu a zamračeně se na byt. Pak, už mírně a s lehkým úsměvem se zadívám na paní. ,,Hlavně, že vy jste v pořádku." Řeknu, když tu uslyším mužské hlasy. Chvilku váhám, jestli nabídku paní příjmout a nebylo by jednodušší se nechat chytit, ale nakonec.. Se přece jen u ní schovám. ,,Mockrát vám děkuji, ale nechci, aby jste měla kvůli mě potíže." Řeknu opatrně, vytáhnu mobil a začnu ťukat sms. Vážení, mám problém. Kdo může, tak co nejrychleji do Ikebukuru. Kdo tu je, ať se hlásí. PS: Neznáte mě A tuhle sms odešlu celému svému bývalému gangu. Jsme pořád ve spojení, ale jenom jako kamarádi. Ale slíbili jsme si, že když někdo bude mít průser, dáme se zase dohromady. naštěstí všichni bydlí někde poblíž, nebo tady, jenom se už nestýkáme. Je na čase obnovit Černé kočky. Pomyslím si a mobil schovám. S nimi zvládnu všechno. Pokud teda budou ochotni mi pomoct. Pokud ne.. Tak asi začnu shánět kontakt na Izayu.

Saki Mikajima - 06. prosince 2011 19:28

Zasmejem sa na jeho reakcii. Prekvapí ma, keď si ma k sebe pritiahne a stisne v objatí. Je mi to príjemné, no uvedomím si, že jeho stisk je príliš silný. Začujem ako sykne a povolí objatie. „Mal by si si dávať väčší pozor,“ upozorním ho, no naďalej zostávam v jeho náručí, pretože mi je to príjemné. Telom sa mi rozlieva absolútne príjemný pocit a cítim sa bezpečná pred všetkými. „Chápem, že je to nepríjemné, ale skrátka potrebujú vedieť tvoj stav a podľa toho kalkulujú aj dátum tvojho prepustenia,“ zasmejem sa, „keď som tu bývala ja, občas som mala pocit, že som vo väzení a nie v nemocnici.“ Je to zvláštny pocit, keď ma pohladí po vlasoch. Jemne ma strasie a cítim, že sa mi na rukách objavujú zimomriavky napriek tomu, že mám na sebe hrubý sveter. Nie je to však preto, že by mi nejako bola zima. Je to skutočne zvláštny pocit, pomyslím si, už dlho ma nikto tak nepohladil. Ani rodičia.... „Ty za to nemôžeš,“ poviem napokon. Opäť sa naňho pozriem a poviem: „Posnažím sa, ale za výsledok neručím.“ Snažím sa uistiť ho, že si nebudem robiť starosti, ale to skutočne nejde len tak sľúbiť.

Shinra Kishitani - 06. prosince 2011 19:39

Sledujem ju, ako nahnevane naťukáva ďalšiu sms-ku adresovanú Izayovi. To, že je nahnevaná som usúdil z jej ťukania do mobilu a tiež z toho, že sa trasie, ale nie tak, že by som si mohol myslieť, že jej je zima. Skôr by som to opísal tak, že mi to skutočne príde, že je nahnevaná. Usadím sa na posteľ a sledujem, ako dopíše sms-ku, ktorú pošle a po odoslaní správy zapne v počítači chat a začne doň čosi písať. Sledujem každý jej pohyb , kým sa na mňa neobráti s už napísanou správou na mobile, ktorú mi ukazuje. Pohľadom prejdem správu a potichu vydýchnem. „Snaží sa zakamuflovať fakt, že má tvoju hlavu a hrá sa na nevinného, ale ty máš čosi viac. Nesmieš mu dať najavo, že ťa dostal tam, kam chcel,“ poviem a postavím sa z postele, „mala by si zachovať pokoj a nerobiť paniku. Máš pri sebe predsa svojich priateľov. Určite všetci neveria tomu, čo Izaya práve rozšíril po Ikubukure.“ Hľadím pritom na ňu a snažím sa o pokojný tón hlasu. Snažím sa ovládať sa, ale vôbec si nie som istý, koľko mi to vydrží.

Naomi Kikkawa - 06. prosince 2011 20:28

Někde jaksi hodně daleko na neznámé cestě Jdu po ulici, kterou jsem si vybrala. Usrknu si kávy co m am v ruce a přemýšlím nad tím videem. Ta osoba s kosou to byl asi ten pověstní černý jezdec. Ale existuje vůbec? Usrknu si zase kávy v plechovce. Ale ten konec, neměla hlavu. Takže to byl asi určitě černý jezdec. Jak tak přemýšlím, ocitla jsem se na křižovatce. Jsou tu tři cesty. První je doprava. Druhá rovně a třetí kamsi doleva. Ale tuhle čtvrť moc nepoznávam. Vyberu si tědy tu první, doprava. "No sakra to je cesta." Kliju nad cestou po které jdu. Ona to spíš už ani cesta není, je poničená a rozbouraná. Dřív to mohla být krásná cesta, ale těd je z ní nerovné kamení. Jdu stále směrem před sebe okolo mě jsou domy, které ani nemůžou být snad obydlené, neboť vypadají, že každou chvilku spadnou. Tady je ták strašné ticho. Žádného živáčka tu není. Hernajs to jsem se to dostala, ale daleko od původního místa. Stále pozoruji okolí a jdu dál po cestě. To jsem teda zvědavá kam to dojdu.

Mikado Ryugamine - 07. prosince 2011 07:44

Soukromá zpráva pro Saiko: Tanaka Taro: Dobrá. Zastavím se za tebou zítra po škole. Dám vědět Kidovi, snad nebude nic mít. Popravdě jsem Kidu už nějakou tu chvíli neviděl. Přece bych ho jen tak nepřehlédl ve škole. Nebo možná byli dneska na nějaké exkurzi. Tanaka Taro: Už se přepnu na veřejný chat. Těším se, až tě uvidím. Hlavně odpočívej a s ničím si nelam hlavu. Vezmu do ruky telefon a zadívám se na obrazovku. Žádná nová zpráva. Naštěstí se nic neděje. Kéž by to tak bylo pořád. Kida-kun. Zítra půjdu za Sonoharou-san. Určitě jsi slyšel o tom, co se stalo, popravdě jsme si o tom chtěli promluvit, zítra po škole. Připojíš se? Odešlu sms a podívám se, co nového nám přibylo na veřejném chatu. Veřejný chat: Tanaka Taro: Vzhledem k tomu, že tam byli i nějací svědci bych neřekl, že je to fotomontáž. Ale je to tam neuvěřitelné. Je možnost, že to byl nějaký laciný optický klam. Ale Celty-san to rozhodně nebyla. Na tom se shodneme.

Celty Sturluson - 07. prosince 2011 21:48

Sleduji počítač, jsem naštvaná. Moc naštvaná. Jakmile se zjeví Saika, lehce se zamračím. Přemýšlím nad ní, jakmile mi ale napíše soukromou zprávu, rozkliknu jí a dám se do čtení. Soukromá zpráva pro Saika: Setton: Orihara může za všechno, co se tu děje. Za pomoc bych byla velice ráda, protože sama nevím co dělat. Orihara přivedl dalšího Dullahana a já mám jeho hlavu. Je jasné, že on má tu mojí. Krátce se zarazím, když zprávu odešlu. Pak začnu psát znovu. Setton: Já se ke své hlavně nesmím dostat. Nesmím jí mít, nebo bych se změnila. Nechci nikomu ublížit a proto tu svou hlavu nesmím dostat. Vím, že je to divný, ale takhle se to špatně vykládá. Odešlu znovu soukromě zprávu a nadechnu se. Podívám se na Shinru. „ To máš pravdu. Já se ale bojím jak tohle všechno dopadne. Kdyby se mi něco stalo, slib mi, že neuděláš nějakou hloupost.“ Otočím k němu mobil a skousnu si ret. Začínám se uklidňovat. Mám nějak moc velké výkyvy nálad, ale to bude asi vlivem událostí, které se v nejbližší době staly.

Masaomi Kida - 07. prosince 2011 21:53

„ Ale houby pozor, Saki…“ Usměju se na ní a zakroutím hlavou. Začnu jí něžně hladit po vlasech a usmívám se. „ Já vím, že potřebují vědět co semnou je, ale je to hrozně otravné víš… a hlavně to dost často bolí… nesnáším nemocnice.“ Povzdechnu si. V tom mi zazvoní mobil. Potichu si povzdechnu. „ Omluv mě prosím, třeba je to něco důležitého.“ Usměju se na ní a vezmu mobil. Otevřu zprávu. Trochu mě to překvapí. Mikado. „ Já nepřijdu. Nemůžu. Vlastně mě nepustí ani z nemocničního pokoje. Omlouvám se, měl sem menší neshodu.“ Odepíšu mu na sms a odložím mobil. „ Psal mi Mikado, něco se prý děje. Nevíš o tom něco Saki?“ Kouknu na ní a pousměju se. Pohladím jí znovu po vlasech. Jakmile se zmíní o tom, že se bude snažit, ale nemůže za to ručit, zakroutím pobaveně hlavou. „ No tak za to mi ručíš hlavou.“ Zasměju se a cvrnknu jí do čela. Nakonec jí dám pusu na stejné místo a potichu si povzdechnu.

Saki Mikajima - 08. prosince 2011 18:03

Na tvári sa mi zjaví úsmev a potichu vydýchnem: „Nepoučiteľný.“ „Myslíš si, že ja nemocnice milujem? Je to najhoršie možné miesto na svete,“ poviem. Vtom mu zapípa správa na mobile a ja sa vystriem, aby si mohol správu prečítať. Sledujem ho, ako číta správu, ktorá mu prišla a čakám, že niečo povie. „Náhodou viem, čo sa deje,“ poviem. Strčím ruku do vrecka na mikine a vytiahnem z neho mobil. Nájdem správu spolu s videom, čo mi prišla ešte v ten deň. Podám mu mobil. „Myslím, že toto sa deje, možno mal Mikado na mysli práve to...“ „Hlavou? Ako to myslíš?“ spýtam sa naoko prekvapene a potichu sa zasmejem.

Shinra Kishitani - 08. prosince 2011 18:16

Sledujem Celty, ako sleduje plochu chatu na internetovej stránke Dollars. Očami dovidím približne, o čom sa tam píše a preto to čítam. Zdá sa, že o tamtej veci vie celé mesto, uvažujem v duchu. Ale neverím tomu, že by všetci dokázali takejto historke uveriť. Veď nemôžu byť tak hlúpy, aby si nepoložili základnú otázku. Prečo by práve teraz začala robiť okolo seba rozruch? Prečo by sa takto začala chovať práve teraz? Čo by ju k tomu viedlo? A je ešte množstvo otázok, ktoré by sa dali považovať za celkom dôležité. Takéto otázky sa mi hmýria v mysli a akosi sa ich nedokážem zbaviť. Stále musím nad tým všetkým uvažovať. Neprítomne hľadím na plochu, na ktorej si Celty píše momentálne so Saikou, teda s Anri, a uvažujem nad situáciou, do ktorej sme sa dostali. Nepriamo si uvedomujem, že aj Celty je rozrušená, pretože počujem, ako ťuká do klávesnice. Snaží sa to zo seba čo najrýchlejšie dostať, akoby sa bála, že to, čo práve robí je pre ňu vrcholne nebezpečné. Nemala by dávať tak veľmi najavo svoj strach, mala by predstierať, že to s ňou nič nerobí. Veď predsa Izaya ju chce dostať presne to takého rozpoloženia – rozpoloženia strachu. Mala by sa aspoň usilovať spraviť si v hlave poriadok. Premýšľam. Uvedomím si, že sa otočila smerom ku mne a čosi píše na mobile. Zjavne akúsi správu pre mňa. Preto zatrasiem hlavou, aby som zahnal v hlave myšlienky a moje úvahy a upriem svoju pozornosť na ňu. Keď mobil otočí smerom ku mne, správu si prečítam a zamyslím sa na chvíľu. Neodpoviem hneď. „Nemôžem ti sľúbť niečo, čím si sám nie som istý. Rád by som, ale skutočne.. ak by sa ti niečo stalo, čo dúfam, že sa nestane, nemôžem ti zaručiť, že by som sa Izayu nepokúsil vlastnoručne zabiť. Dúfam však, že všetko bude v poriadku. Veď si to predsa logicky uváž. Je to len úbohá historka a jedno blbé video, ktoré by v pohode mohlo byť fotomontáž. Tak by to teda mohli brať ľudia z mesta. Pre nás je to dôkaz o tom, že v meste je okrem teba ešte aj ďalší Dullanhan. Mali by sme sa preto usilovať o to, aby sme to ľuďom dokázali.“ Uvažujem nahlas.

Masaomi Kida - 08. prosince 2011 18:32

„ Jo to je možný.. mě poučit je docela těžký… i když… těch ponaučení bylo za posledních pár dní až moc.“ Podotknu s povzdechem a zahledím se jí do očí. Jakmile začne mluvit o nemocnici, rozesměju se a pokývám hlavou. „ Ano ano to máš pravdu.. nejhorší místo na světě…“ Odešlu sms a zadívám se na mobil, který mi ukáže. Zamračím se nad tím, co tam vidím v tom videu. „ Tohle vážně není dobré. Celty-san by nic takového neudělala.“ Řeknu trochu zamyšleně a skousnu si ret v zamračení. Když znovu promluví, usměju se na ní a zakroutím hlavou. „ To se jen tak říká, Saki.“ Zasměju se a vezmu jí kolem ramen. Pak si potichu povzdechnu. „ Děje se něco, co se mi nelíbí. Vůbec to nemusí dopadnout dobře… Saki teď si musíš dávat ještě větší pozor, než předtím.“

Celty Sturluson - 08. prosince 2011 19:02

„ I blbé video mi může dost ublížit. Je to dost zlé a já vážně nechci abys udělal nějakou volovinu, Shinra-kun.“ Otočím k němu znovu mobil. Pozoruju jeho jednání a dávám i pozor na to co se píše na Chatu Dollars, i když teď se moc zase neděje. „ Ne… ty ho prostě nezabiješ. Necháš ho na pokoji a zapomeneš na něj. Nechci aby se ti něco stalo, protože jestli ti někdo ublíží budu tě chodit strašit ve snech.“ Napíšu výhružně. A taky to tak myslím. Budu jako ufo. Jako ten mimozemšťan. Budu ho děsit, že z toho zešediví, jestli mu někdo něco provede kvůli tomu, že se stalo něco mě a on se nedržel zpátky. Nakonec si vzpomenu, že to byla ale jen Anri. Potichu si povzdechnu a potřesu hlavou. Děsila mě tehdy pořádně. Potřesu znovu hlavou a podívám se na mobil. „ Jak asi přesvědčím lidi, že to nejsem já?“

Sonohara Anri - 08. prosince 2011 23:06

Dostala jsem záchvat kašle. Měla bych jít spát, ale musím ještě chvilku vydržet. Celty-san a Mikado-kun mě potřebují. Tedy já potřebuji je, jako správný parazit. Vzdychnu si a polknu medicínu. Vrátím se k chatu a promnu si oči za brýlema. Mám několik zpráv. Soukromá zpráva pro Setton: Saika: Pokusím se ti pomoci, jak jen můžu. Doufám, že se tohle brzo vyřeší. Ale co budeme dělat s tvou hlavou, pokud jí dostaneme zpátky? Někam jí schováme? Možná Heiwajia-san by byl dobrá volba. Moc se o dění v Ikkebukuru nezajímá a Oriharu nemusí. Jsem zmatená. Tak dlouho svou hlavu chtěla zpátky a najednou se bojí. Je to ale asi normální. I lidé jako my se můžou bát. Bála jsem se, když mi chtěli zničit můj sen a musela jsem přijmout zodpovědnost. Mírně se mi motá hlava z léků. Opravdu bych si měla lehnout. Soukromá zpráva proTanaka Taro: Saika: Děkuji Mikado-kun. Doufám, že tě moc neotravuji. Uvidíme se zítra. Opět si promnu oči a čtu si ostatní zprávy. Nelíbí se mi to. Opravdu se mi to nelíbí. Co se v tomhle městě děje? Popostrčím brýle na nose a jemně si promnu ramena. Stále se mi motá hlava, ale musím vydržet na dopověď od Celty-san. Je vidět, že je velmi rozrušená. Hlavně myslet nezaujatě. Podívám se na postel. Najednou vypadá až neuvěřitelně lákavě. Zakašlu. Ne, ještě co napíše Celty-san. Musím jí pomoci, dlužím jí to.

Saki Mikajima - 09. prosince 2011 17:46

„Ale už by bolo na čase, aby si trocha viac dospel a poučil sa. Predstav si, že by tam dnes nebol Shizuo.. ja... skutočne neviem, čo by som robila keby som tam naňho nenarazila,“ hovorím a hľadím mu pritom uprene do očí. Skutočne som ešte neskúšala premýšľať nad tým, aké by to asi bolo, keby.. keby som tam nenarazila na Shizua. Zamyslím sa v duchu, asi by som šla na políciu. „Ja to predsa musím vedieť najlepšie,“ usmejem sa. Sledujem, ako odosiela sms-ku. Nechám ho, aby si pozrel video a správu v mobile. Sledujem výraz jeho tváre. „Ja netuším, čo sa v meste dialo, kým som bola v nemocnici, ale tá správa ma trocha zaskočila. Práve preto som prišla aj sem. Dovtípila som sa, že sa v meste deje čosi zlé... čosi iné ako len aféra žlté šatky.“ Vidím, že je nervózny, no napriek tomu, ho moja reakcia prinúti usmiať sa. „Veď ja viem, neboj sa.“ poviem a usmievam sa pritom. Keď ma objíme okolo ramien hlavu si položím na jeho rameno a rukami ho chytím okolo pásu. Potichu vydýchnem. „V meste sa deje niečo skutočne zvláštne a možno ani netušíme , ako sa dostávame do problémov.“

Shinra Kishitani - 09. prosince 2011 17:51

„Vidím, že takéto veci ti celkom dosť ubližujú, no zatiaľ sa usilujem o vymyslenie niečoho, čo by ťa z toho mohlo dostať,“ vravím. Vidím, ako znova ťuká do mobilu a tak čakám, kým ku mne znova neobráti mobil so správou a potom čítam. „Ale ja ti vravím, že by som to asi spravil. Dosť mi na tebe záleží a nikomu nedovolím, aby na teba zdvihol ruku,“ trvám stále na svojom. Hm, ako by sme sa z toho len mohli dostať... uvažujem v duchu. Jedna možnosť by bola. Shizuo... on nemá rád Izayu a o dej v meste sa celkovo veľmi nestará. To by nebol zlý nápad. „Práve ma čosi napadlo,“ poviem dosť zamysleným hlasom a zahľadím sa kamsi pred seba. Z jej pohľadu to môže vyzerať trocha tajomne. Nechám ju však nech sa trocha zamyslí nad vecou.

Orihara Izaya - 09. prosince 2011 21:38

Chat Průběžně koukám do počítače, notebooku a mobilu. Na počítači sleduju chat Dollars, kde většina lidí už ví o děním v Ikebukuru. Na notebooku hledám informace kvůli zítřku a na mobilu si čtu smsky, které mi každou chvíli přicházejí. Vyřídím všechno jedno po druhém. Pomyslím si. ''No, tak se o tu věc zatím dobře starej.'' Napíšu a pošlu sms. Jsem rád, že mi tu hlavu nechce jen tak vidat, neboť pro její dobro by ji měla ještě chvilku radši mít. Teď je na řadě chat.  Položím mobil na stůl a pročtu si na chatu poslední zprávy. Anraku: Podle mě to optický klam nebyl. A taky pokud to není Černá motorka, tak bude bude asi sestra Černé motorky, ne? Podle té jedné zprávy, co přišla každému ji oslovovala 'sestřičko'. Nebo to bylo třeba kvůli tomu, aby nás všechny zmátli?    Letmo kouknu do notebooku a zamračím se. To je moc složitý na přípravu. Párkrát do něj ještě něco napíšu. Radši nechám něco dovízt na objednávku. Povzdechnu si. Vstanu od stolu a dojdu si udělat kafe.

PPJ - 09. prosince 2011 22:23

soukromá zpráva od PPJ pro Ucítíš zamrazení. Hlava zase začala znovu reagovat. Všechno kolem tebe začíná mizet a nahrazovat obrysy něčeho jiného. Cítíš jen mravenčení po celém těle a tentokrát žádný strach. Obrysy se začínají zostřovat a pomalu rozpoznáváš, kde jsi. Park v Ikebukuru! Chvilku to vypadá, že tě sem něco přemístilo, ale kousek před tebou se ze stínu objeví muž. Okamžitě poznáš, že se jedná o kapitána silniční policie, Kinnosukeho Kuzuharu. Je oblečený v civilu a podezřele prohlíží okolí. Potom se vydá tvým směrem. Jde pomalou chůzí. Dojde až k tobě a těsně vedle tebe projde. Zastaví se na rozcestí a začne něco mluvit do skryté vysílačky. ''Dávejte si pozor. Může už být tady. Chvilku je ticho a potom se z vysílačky ozve křik. 'N-ne! Nech mě být! Nééé-'' ''Hej! Co se děje?!'' začne křičet do vysílačky. ''Odpověz!'' Zazní hlasité křupnutí a k nohou mu dopadne hlava muže. Současně se za ním na stromě ozve zašustění listí a zahýbání větvě, i když je bezvětří. Když se tam podíváš, tak uvidíš mladou dívku (Satao Souri) ''Co-'' vytasí zbraň a namíří ji směrem k místu odkud hlava přiletěla. ''Vylez!!'' Do světla lampy ze stínu přijde žena zahalená v černém hábitu s kapucí přes hlavu, takže ji nevidíš do tváře. ''Nemusíte se tak bát.'' v hlavě ti zazní ženský hlas. Víc popojde a nyní ji vidíš pod kapuci. Nemá hlavu! Je tam jen černý kouř. ''Ty nejsi ta Černá motorka?!'' promluví Kinnosuke a stále míří zbraní na novou příchozí. ''Sestřička?'' ''Ne. Nejsem ona.'' žena dojde k muži a zastaví se asi pět metrů předním. ''Chtěla jsem vás požádat, aby jste op-'' *prásk* Ozve se výstřel a žena začne přepadávat dozadu. Podle všeho to vypadá, že dostala ránu do hlavy. ''...opustil město.'' zazní naštvaný hlas. Žena se v půli pádu zastaví, takže chvíli vypadá jako limbo hráč. Chytne si kapuci a zase se narovná. Vítr zesílí a žena začne vydávat děsivou auru. ''Sice jsem vás nechtěla zabíjet, neboť zabíjím jen ty, co chtějí zabít mě a taky jsem vás chtěla požádat aby jste pro mě něco udělal, ale budiž!'' Letmo zahlídneš, že dívka, co je na stromě spadla. Ženě s kapucí se prodlouží prsty na masivní drápy. Kinnosuke zařve a drápy do probodnou. ''Teď ještě ty...'' řekne a vydá se ke křoví za mrtvolou. Tělo se ji obklopí kouř a začne se mihotat. Tělo se ji zvětší a naprosto změní. Oblečení nahradí sáčko a místo kapuce je klobouk, který je na hlavě! Nyní u křoví stojí muž v černém saku a kloboukem. Vlasy má černé a po ramena. Bohužel stojí zády k tobě, takže mu nevidíš do tváře. Z kouře se mu vytvoří masivní kosa, který je velmi podobná té tvé. Muž se rozkročí a vypadá to, že chce seknout do keře. ''Být tebou, tak to nedělám.'' ozve se ženský hlas, který předtím patřil tomu muži. ''Takže.... už i ty jsi tady?'' Jeho tělo se promění na stín. ''Tentokrát ji získám.'' řekne. Jeho stín se roztrhá a kousky zmizí ve stínech. Najednou kolem tebe projde tatáž žena, která před chvílí zabila Kinnosukeho. Dojde ke křoví a obejde ho. ''To zranení nevypadá dobře.'' ozve se z poza křoví. Žena vyjde a jakési stínové chapadlo je omotané kolem té dívky, co byla na stromě. Dívka je v bezvědomí a má otevřenou zlomeninu na ruce. ''Ve lži je vždy skrytá pravda.'' řekne. Všechno okamžitě zmizí a nahradí to pokoj, kde je Shinra. Cítíš mravenčení, ale to je tak vše.

PPJ - 09. prosince 2011 23:17

soukromá zpráva od PPJ pro Rychle vstoupíš do bytu a žena za tebou zavře dveře a zamkne. Uslyšíš dupot. ''Nejspíš to vzala po požárním schodišti!'' uslyšíš další dupot. ''Uf...'' oddychne si žena. ''Pojď prosím dovnitř. Udělám ti čaj.'' pobídne ta starší žena. Přejdeš do menší místnosti, která je kuchyň a obývací pokoj zároveň. V rohu místnosti je na stolku černobílá televize. Je tu jedna skříň v které jsou staré knížky. Uprostřed místnosti je stůl s několika polštáři na sezení. Jsou tu také posuvné dveře do místnosti, kde bude nejspíš ložnice. ''Posaď se.'' ukáže ti ke stolku a jde dělat čaj. Po chvíli před tebe položí zelený čaj. ''Sice není moc dobrý, ale měl by ti udělat trošku líp.'' usměje se. Čaj je nahořklý s divným ocasem na konci. Po chvíli by se tmi mělo udělat líp a stres by měl trošku ustoupit. Žena si sedne před tebe a má starostlivý výraz. ''Pověz mi, co se všechno stalo.'' Z gangu se ti zatím nikdo neozval.

Mikado Ryugamine - 10. prosince 2011 15:32

Podezření Sleduji chat a proklikávám se skrz zprávy na internetu, abych znal co nejvíce podrobností. Jenže stále nic. Nacházím zprávy, které mne vůbec nezajímá, ale k tomu incidentu nenacházím nic... alespoň zatím. Z ponoření do světa písmen lží a pravd mne vytrhne zapípání telefonu. Tedy odpověď od Kidy-kun. N-nehoda? vytřeštím oči na displej. Proboha, co se mohlo stát? Snad se nezačali zase objevovat žluté šátky. 'Nehodu?! Jsi v pořádku? Není to nic vážného? Co se stalo?' Popravdě, co se mohlo stát? Napadají mě jen žluté šátky a nikdo víc. Jen doufám, že se nevzkřísí to, co tu bylo... Soukromá zpráva pro Saika: Tanaka Taro: Ne, samozřejmě že neotravuješ. Rád ti pomůžu, od toho přece přátelé jsou, ne?.. Ale Kida-kun nebude moct přijít. Prý měl nějakou nehodu a leží v nemocnici. Jakmile zjistím něco bližšího tak se ozvu. Sand to opravdu nebude nic vážného. Jak ho znám, tak za dva dny bude zase vesele běhat. Alespoň doufám... věřím tomu. Veřejný chat: Tanaka Taro: Jak víš, že každému přišla zpráva? Ne, vážně. Opravdu mě to zajímá. Jak to může vědět? Leda, že by to byl on...

Celty Sturluson - 10. prosince 2011 17:55

Poslouchám ho. Jsem skleslá a necítím se nejlépe. Jakmile řekne, že mu na mě záleží,kouknu na něj. „ Mě na tobě taky moc záleží, Shinra-kun. Hrozně moc.“ Otočím k němu mobil a podívám se na monitor. Jeho hláška, že ho něco právě napadlo, mě patřičně zarazí. „ A co tě….“ Nedopíšu a pohlédnu na hlavu. Znovu ztuhnu a dívám se na tvář hlavy. Vnímám ten podivný pocit, jak všechno mizí a zjevuje se něco jiného. Jako duchem nepřítomná sedím na svém místě a „zírám“ na hlavu. Scéna, která se mi odehrává před tváří, mě značně překvapuje. Dívka, Kinnosuke a všechno ostatní. A hlavně sestřička. Vážně je tady a vážně to udělala ona. Je to až děsivé. Opustit město. Nechápu proč zrovna on, ale nejspíše na tom něco bude. Kdo ví co, ale znělo to jako dobře míněná rada, kterou sám Kinnosuke pohřbil svým výstřelem. To co se děje pak je značně matoucí. Pozoruji postavu muže, muže s hlavou. Dost dobře nevím co se děje, ale je to děsivé. Nelíbí se mi to. Zajímalo by mě ale co se vlastně děje. Co to má znamenat. A to by mi mohla říct ta dívka. Jistě bude někde v nějaké nemocnici. Jistě jí někde najdu, a to že jí musím najít. Jakmile vše zase zmizí a vrátí se do původní podoby, okamžitě se zvednu a podívám se na mobil. Okamžitě smažu zprávu, kterou jsem psala a začnu psát novou. „ Musíš ihned zmizet z města. Není tu bezpečno, a řekni to všem koho znáš, protože sestřička bude nejspíše dost naštvaná.“ Podívám se na něj a trochu se otřepu. „ Měla jsem další vidění. Nevím co to mělo znamenat, ale ukázala mi co se dělo v parku. Co přesně se tam dělo.“ Otočím k němu mobil. Pak mu přesně do detailu řeknu co se dělo. Nejsem si sama moc jistá co si o tom mám myslet, ale on z toho třeba vyčte něco víc. Kdo ví.

Masaomi Kida - 10. prosince 2011 18:06

„ Nemysli na to, byl tam a to je důležité. Kdyby tam nebyl dopadl bych asi o hodně hůř, ale on tam byl a brzo budu v pohodě, takže se ničeho neboj a buď klidná, jasné?“ Pousměju se na ní. Vždycky budu nezodpovědnej, měla by si zvyknout. Mě to nejspíš ani nikdy nepřejde. Jakmile se dodívám na video, kouknu se jí do očí a potichu si povzdechnu. „ Saki, děje se toho tady hodně a teď… teď to prostě není nijak dobré. A do toho všeho se ještě motají žluté šátky.“ Dodám nakonec potichu a přivinu si jí k sobě. Potěší mě, že si o mě opřela jen tak hlavu. Jsem za to dost rád, aspoň vím, že mi věří. „ Možná máš pravdu… možná to bude už jen horší a horší a budou prostě větší a větší problémy.“ Potichu si povzdechnu a zavřu oči. To už mi ale zase zvoní mobil. Další esemeska od Mikada. Musím se zasmát, i když to značně bolí. „ Jo hold sem se potkal s pár týpkama se kterýma sem se potkat neměl, ještě, že se nic nestalo Saki. Nejsem v pořádku jinak bych nebyl ve špitále, ale neumírám, tedy aspoň myslím. Nic mi pořádně neřekli, ale mám zlámaný žebra a velkou díru v hlavě. Nedělej si starosti, Mikado. A pozdravuj Anri, jestli jí uvidíš.“ Pošlu mu to a podívám se na Saki. „ Jak dlouho tu semnou ještě budeš?“ Zeptám se s úsměvem a přejedu jí rukou opatrně po zádech.

Shinra Kishitani - 10. prosince 2011 18:32

Všimnem si, že sa na mňa pozrela, keď som vyslovil slová, že mi na nej záleží. „Samozrejme, že ti na mne záleží. Staráš sa o to, aby sa mi nič nestalo, ale ja si myslím, že to nie je dôvod na to, aby som odchádzal,“ poviem. Všimnem si, že začala písať novú právu, keď sa zarazila a pozrela sa na hlavu. Teda neviem, či sa pozrela, ale bola natočená priamo na ňu a tým pádom som usúdil, že sa na ňu pozerá. Neušlo mi, že od šoku zostáva stále v tej istej polohe, kým sa vízia neskončí. Potichu vydýchnem Toto už začína byť skutočne divné, to čo sa tu deje, pomyslím si a sledujem ju, ako píše rozrušene novú správu, ktorú mi následne ukazuje. „Sestrička bude nahnevaná? Prečo by mala byť? A prečo by som mal odchádzať z mesta?“ pýtam sa trocha nechápavo. Uvedomujem si, že sa chovám ako magor, keď sa to pýtam tak, ale skutočne celkom nechápem, čo asi tak mohla vidieť. Predtým som pochopil aspoň to, čo videla. „A čo si vlastne videla, môžeš mi to povedať?“ spýtam sa napokon na to, čo ma zožiera v mysli.

Saki Mikajima - 10. prosince 2011 18:45

„Ale veď ja som absolútne pokojná, len sa nad tým tak niekedy zamýšľam. Pravdepodobne by som musela bežať až na políciu, no rozhodne by si bol v horšom stave, než si... netuším, čo sa vlastne stalo medzi tebou a žltými šatkami, ale myslím si, že to pre istotu nechcem radšej vedieť,“ poviem a na tvári sa mi zjaví mierny úsmev. Nechcem mu nič vyčítať. Snažím sa byť mu oporou, pretože to potrebuje. „Uvedomujem si, že sa tu toho deje teraz nejako príliš veľa a mám zvláštny pocit, že celé mesto je zrazu v ohrození. Je to trocha zvláštny pocit a v kútiku duše dúfam, že sa pletiem, pretože ak je to pravda, mali by sme čo najrýchlejšie vypadnúť,“ poviem. Hlavu mám stále opretú na jeho pleci. Teraz ešte k tomu privriem oči. „Ale ja nechcem, aby som mala pravdu,“ vydýchnem potichu a opäť otvorím oči. Začujem zapípanie jeho mobilu a odtiahnem sa od neho, aby mohol odpísať na ďalšiu správu. Iste si o neho robia starosti, pomyslím si, prečo inak by mu toľko písali? Spýtam sa sama seba. Odpoveď nepoznám. Teda možno ju aj poznám. Veď iste si o neho robia starosti. Keďže je v nemocnici. „Ako dlho budeš chcieť,“ odpoviem na jeho otázku, ktorú mi položil, keď odoslal sms-ku, „zajtra sa do školy skrátka nechystám.“ Trocha sa strasiem, keď mi prejde rukou po chrbte. Je to príjemný pocit, ale dosť zvláštny. Usmejem sa.

Sonohara Anri - 10. prosince 2011 20:09

Promnu si oči. Opravdu už jsem unavená. Kdybych si jen mohla položit hlavu. Usnout zní najednou velmi dobře. Vzdychnu si. Začíná z toho být nějaký zvyk. Doufám, že mi to nezůstane jako tik. Bylo by to nemilé. Přes brýle zamžourám na monitor a kývnu hlavou. Kida-kun tedy nepřijde. Mohla bych požádat někoho z Dětí Saiky aby mi pomohli ho hlídat? Přemýšlím. Je to docela dobrý nápad. Ale nikdo neví, proti čemu stojíme. Možná kromě Celty-san a Oriharovi. Už nemám ani sílu odepsat Mikadovi. Jsem tak unavená. A šeptání Saiky v tom vůbec nepomáhá. Ale nakonec se překonám a zapnu soukromý chat. Soukromá zpráva pro Tanaka Taro: Saika: Dobře, budu tě zítra čekat. Jsem unavená a půjdu spát, dobrou noc, Mikado-kun. S tímhle vyskočím z okna soukromých zpráv a napíšu na sklo. Saika: Dobrou noc všem. Doufám, že se nikomu z vás nic nestane. Možná se z toho vyklube jen vtip od médií. Protože se bojím, že by to mohlo vzkřísit Řezače. Dobrou noc. Ta poznámka o Řezačovi byla jasně mířená na Oriharu, protože pokud se něco stane mému světu, mým přátelům, tak z toho budu vinit jeho. I kdyby byl třeba náhodou neviný. Je mi to jedno. Už jednou mě i mým přátelům ublížil a to já mu neodpustím. Zívnu. Tolik stresu na jeden den mi stačilo. Jdu si lehnout, potřebuji se vyspat abych byla brzo zase fit. Jen matně si uvědomím, že mi Celty-san neodpověděla na mou zprávu. Má mé číslo. Může mi zavolat. S tímto usnu. Poklidným hojivým spánkem.

Satao Souri - 12. prosince 2011 15:42

V bezpečí Žena mě pozvala dovnitř na čaj. Její byt je.. Takový, jako je jsem předpokládala pro ženu jejího věku. Když mi ukázala ke stolku, posadila jsem se. Snažila jsem se uklidnit, ale moc to nešlo. Normálně jsem celkem optimista, ale tohle mě dostává do deprese. Žena přede mě postavila zelený čaj. Ruce se mi netřepaly, což bylo celkem zvláštní, protože jsem měla nervy v háji. Čaj chutnal zvláštně, ale udělalo se mi po něm líp. ,,Děkuji.." Neusmála jsem se, ale byla jsme jí hrozně vděčná. Chvilku jsem ale váhala, jestli jí to mám říct. Né, že bych jí nevěřila.. Pomohla mi kdysi, když jsem měla problémy se žlutými šátky, ale tohle je.. Trochu větší průser. A tak trochu.. Záhadné. Povzdechla jsem si a zadívala se do hrníčku s čajem. ,,Dneska ráno jsem potkala Oriharu a Heiwajima v té jejich pravidelné rvačce. Tak jsem se tam tak trochu úmyslně připletla. Orihara mi potom řekl, že jestli chci zažít dobrodružství ať seženu toho dopravního policistu co jde po černé motorkářce, a řeknu mu, ať příjde večer do parku. Jasně, čekala jsem něco,.. Něco, že z toho prostě bude průser, ale nenapadlo mě, že se v tom parku objeví další bezhlavá žena, která toho policistu s dalšíma zabije.. A já si díky tomu ještě zlomím ruku, ale to je vedlejší. A Teď po mě jdou za napomáhání k vraždě.." Povzdechnu si a znova se napiju čaje.

Celty Sturluson - 14. prosince 2011 12:16

Zadívám se mu do očí a trochu se oklepu. Nelíbí se mi , že nechce odjet, že se tomu tolik brání. A trochu mě to štve. Vlastně ne trochu, štve mě to hodně. „ Odjedeš!“ Otočím k němu naštvaně mobil a otřepu se znovu. Jakmile se zeptá na sestru a na to co sem viděla, svěsím trochu ramena a začnu psát velmi dlouhé vysvětlení celé té vize. Napíšu všechno co sem viděla i to s tou dívkou. Pak k němu otočím mobil a Dám mu ho do ruky. S tím se zadívám na obrazovku. Povšimnu si, že mi napsala Saika, trochu se zamračím a nadechnu se. Soukromá zpráva pro Saika: Setton: Já nevím. Opravdu nevím co dělat, ale jistě ji má on. A teď je tu další Dullahan a teď asi hodně naštvaný.. kdybys ho potkala neútoč na něj, nechce nikomu ublížit. Jen chce aby jste opustili město. Skousnu si ret. Tyhle vidiny nejsou nijak hezké. Promnu si ramena a podívám se na Shinru jestli už dočetl do konce mojí řeč. Vypnu chat se Saiko, když vidím, že akorát odchází. Vezmu si od Shinra mobil a začnu psát Saice. Vlastně Anri. Omlouvám se, že jsem nenapsala hned, to ta hlava… měla jsem další vidění a není to nijak příjemné. Nevím jak to vysvětlit, ale jestli dostanu svojí hlavu, budu zabíjet. Nechci aby se někomu něco stalo, nevím co by to udělalo semnou, ale nejspíš bych nebyla taková jako teď. Opravdu nevím co dělat, ale jistě ji má on. A teď je tu další Dullahan a teď asi hodně naštvaný.. kdybys ho potkala neútoč na něj, nechce nikomu ublížit. Jen chce aby jste opustili město. Odešlu jí sms, nevím jestli si to ještě přečte, každopádně vím, že mi časem určitě odepíše. Podívám se na Shinra a skousnu si ret. „ Co si říkal, že máš za plán?“ Zeptám se ho a usadím se na židli.

Masaomi Kida - 14. prosince 2011 13:52

„ Umm.. to asi vážně nechceš vědět…“ Ušklíbnu se a na ní a přivinu si jí k sobě.V klidu odepíšu esemesku a zadívám se na ní. Potichu si povzdechnu a začnu jí zase hladit. „ Saki já sám pořádně nevím co se děje. Možná to bude něco daleko většího, než jen hloupé žluté šátky. Možná taky ne a časem se to třeba uklidní. No a jestli ne, no tak si nechám udělat plastiku, obarvím si vlasy a budu chodit kanálama aby na mě nenarazili.“ Rozesměju se. Chci jí to trochu ulehčit. Dneska toho bylo moc a je pravda, že se toho děje moc divného. Už jen to video bylo dost podezřelé. „ Já bych byl rád, kdybys tu byla pořád, ale musíš se vyspat… A navíc bys vůbec neměla zameškávat školu. Teď si tam dlouho nebyla a to není dobré.“ Zadívám se na ní. Nepřestávám jí jemně hladit po zádech. Kdyby jí to bylo nepříjemné, určitě by uhnula nebo mi něco řekla. Tedy doufám.

Orihara Izaya - 14. prosince 2011 16:01

Chat Anraku: To jsi nečetl zprávy?. Link  Posílám stránku, kde je internetové zpravodajství. Hnedka na té stránce je napsáno o záhadných sms zprávách, které přišly každému obyvateli Ikebukura. Je tam také obsah zprávy a video, které bylo se zprávou zasláno. Také tam je zpráva o vraždě v parku. Anraku: Je to všude. Koukám, že je už skoro 11 večír. Radši to zalomím, jinak zítra při testech usnu. Pokud nikdo nikdo nenapíše, co by mě mohlo zaujmout, tak odcházím z chatu. Dojdu se osprchovat. Potom přejdu v kanceláři ke gauči a jen se na něj překlopím. Tak jak na něj spadnu, tak ihned usínám.

PPJ - 15. prosince 2011 16:53

soukromá zpráva od PPJ pro Žena tě celou dobu poslouchá a občas upije čaje. Když domluvíš, tak nasadí ustaraný výraz. Orihara... řekne si pro sebe. Potom se na tebe podívá. ''Četla jsem v novinách, že ten policista byl zabit.'' odmlčí se. ''Nikdy by mě nenapadlo, že za tím budeš ty.'' Řekne trošku posmutněle. ''Ale podle všeho to vypadá, že jsi byla ve špatnou chvíli na špatném místě.'' upije čaje. ''Raději tady pár dní zůstaň než se to uklidní. Ani nechci pomyslet na to, co by jsi tam venku dělala. Dokonce máš i zlomenou ruku. Veškeré tvé protesty jsou zamítnuty a nakonec zůstáváš. Žena ve vedlejší místnosti připraví futon s pyžamo. Místnost není o nic větší, než ''obývák''. Je zde jedno okno. Velká, velmi stará hnědá skříň, kde má žena nejspíš šaty. Ze stropu visí lapač snů. Vem si pyžamo mé vnučky.'' Ukáže na něj. Pyžamo je černé s modrými a růžovými lístečky sakury. Pyžamo je složeno z kalhot a košile na patentky. Ale nejdřív se pojď vykoupat.'' řekne a zavede tě do koupelny. Pomůže ti vykoupat se ve vaně a taky ti pomůže dostat se do pyžama.

Satao Souri - 16. prosince 2011 16:26

Žena Polekaně se na ženu zadívám a zvednu ruce v obranném gestu ,,Já za tím nebyla!" Řeknu poplašeně, ale pak dám ruce dolů a uhnu pohledem. ,,Teda, z části ano.. Ale nedovedla bych je tam, kdybych věděla, že tam.. Umřou. Vypadalo to nevinně.." přiznám a povzdechnu si. Vypadalo. Vypadalo to jako další hloupá hra Orihary. Byla.. Ale jen pro něj. Štvalo mě, že lidi kolem něj trpí, on o tom ví, ale je mu to jedno. Dobře, to by mě ani neštvalo, né každý je ten typ, co chce každého zachránit, spíš mě štvalo to, že to je všechno jeho práce. Určitě. I když jsem nechápala, jak to dokázal udělat. Chvilku jsem protestovala, že jí nechci dělat problémy, otravovat a podobně, ale ona mě neposlouchala. Takže jsem si nakonec jen povzdechla a svolila. Byla jsem jí hrozně vděčná, ale kdyby se jí něco kvůli mě stalo, nevím, co bych dělala. Mít problém je jedna věc, ale zatahovat do nich ostatní druhá. Nejsem Orihara, nemám komplexy ani ,,nemiluju lidi". Žena mi pomůže se vykoupat a potom se aji obléct do pyžama a.. Já během chvilky usla jako zabitá.

Mikado Ryugamine - 16. prosince 2011 18:34

Čekám na odpověď od Kida-kun a mezitím bloudím po různých stránkách. Většinou se jedná o blogy a jiné. Konečně je mé čekání vyslyšeno a zapípá mi telefon. Proletím zprávu očima a div mě netrefí mrtvice. Zlámaná žeba? Díra v hlavě?! A to se nemám bát?! Cože?! Jak díra v hlavě? Jak to myslíš? Nemám se za tebou zastavit? Je ti dobře? Jak se nemám strachovat, když jsi v takovém stavu? Odešlu zprávu a blikne na mě Dollars chat. Tanaka Taro: Dobře se vyspi Saika-san. Rozloučím se s ní na skle. Popravdě, hodin už je opravdu dost. Kliknu na odkaz od Anraku-san. Popravdě, tahle stránka mi nějak unikla. Tanaka Taro: Ah, tak tohle mi nějak uniklo. Má chyba. Vše si pročtu. A ke konci už i celkem slušně zívám. Tanaka Taro: Taky už půjdu na kutě. Mějte se. S tím se odhlásím a vypnu počítač. Následuje sprcha, rychlá večeře a spánek.

Shinra Kishitani - 17. prosince 2011 20:52

Keď si prečítam správu, ktorú naťukala, zjavne dosť nahnevane (súdiac podľa hlasitosti ťukania prstami do mobilu), trocha od nej odstúpim, keby ma náhodou chcela udrieť alebo niečo podobné. A aj napriek tomu, že sa nič také neudialo, sa radšej držím od nej v bezpečnej vzdialenosti, pretože cítim napätie, ktoré koluje v izbe, v ktorej sa nachádzame. Pozorne ju sledujem, ako zopár minút usilovne stláča príslušné písmenká na mobile, aby mi mohla opísať, čo presne videla v tej vízii. Po prečítaní správy, ktorú tak dlho písala sa len zmôžem na tiché vydýchnutie a ponorím sa do svojich myšlienok, pričom ju sledujem pohľadom bez toho, aby som si to nejako uvedomoval. Čo sa to v našom meste vlastne deje? Je to dobré alebo zlé? A tie vidiny... všetky tie vraždy, čo sa tú dejú.. môže to byť realita? Nie je toto všetko len jeden zlý sen, z ktorého sa prebudím celý spotený so zdeseným výrazom v tvári? Vážne sa toto všetko v Ikebukure deje? Takéto otázky a ešte množstvo ďalších mám v hlave a tuším, že odpovede na ne by ma celkom znepokojili. Za prvé, viem, že to, čo sa v Ikebukure deje nie je sen. Nemôže to byť sen, veď dokonca ani v snoch sa nedejú také hrôzostrašné veci. Opäť potichu zakrútim hlavou, aby som z nej vytriasol otázky, ktoré na mňa znova a znova útočia bez prestávky. Mám toho akurát tak dosť. Najredšej by som zdupkal ako zajačik a kdesi sa schoval, ale viem, že nemôžem. Nie... kvôli Celty nie. „Neodídem,“ zakrútim záporne hlavou a viem, že týmto si to u nej nijako nevylepším. Neuľahčujem jej celú tú situáciu, ale niečo mi na tých jej víziách skrátka nesedí. „Celty, mám na teba jednu otázočku...“ začnem, no na chvíľu sa odmlčím. Dosť váham, či je vhodné pýtať sa jej to. „Vieš isto, že si to bola ty v tej predošlej vízii, čo si zabíjala tých ľudí? Môžeš to povedať s absolútnou istotou? Nemala si nejakú dvojníčku alebo nevieš o niekom na svete, kto by sa na teba tak mohol podobať?“ napokon sa jej to predsa len spýtam, veď ma to zaujíma a v duchu hľadám rôzne východiská z tejto nepríjemnej situácie. Predsa musí byť cesta von. Predsa sa to musí dať nejako vyriešiť. Všimnem si, že píše správu na mobile a potom ju odosiela. Komu asi tak píše? Žeby zase Izayovi? Spýtam sa sám seba v duchu. Vtom si uvedomím, že mi napísala ďalšiu správu. Prečítam si otázku na displeji mobilu a na chvíľu sa zamyslím. „No, napadlo ma, že by ti možno mohol pomôcť Shizuo. Však vieš, že on sa nejako nezaujíma o to, čo sa deje v meste a Izayu nemá veľmi rád, takže myslím, že v tejto situácii by sa naklonil na tvoju stranu.“ Predostriem jej svoj návrh, netuším síce, či s ním bude súhlasiť, ale nápad to predsa len bol. Pozriem sa von oknom a uvedomím si, že noc sa skončila a nastal ďalší deň. Teda nastáva. Netuším koľko je hodín, ale mám tušenie, že už bude dosť na to, aby sa mesto pomaly začalo prebúdzať do nového dňa. Alebo aspoň podaktorí jedinci. Pomalým krokom podídem ku oknu a zahľadím sa ním von na mesto, ktoré teraz zaliali prvé slnečné lúče zatiaľ sfarbené do jemne tmavej oranžovej farby.

Saki Mikajima - 17. prosince 2011 21:10

Hľadím naňho uprene a počúvam každé jedno slovo, ktoré vychádza z jeho úst. Na jeho otázku odpoviem celkom jednoducho: „Nechcem, zbytočne by ma to ničilo a viem, že by som ti v tom probléme asi aj tak nepomohla.“ Keď si ma opäť pritiahne k sebe, hlavu si položím na jeho rameno a privriem oči. Potichu vydýchnem a načúvam ťukaniu do klávesnice na mobile. Trocha sa uškrniem. Keď znova prehovorí, otvorím oči a zahľadím sa von oknom, do ktorého pomaly začína prenikať čoraz viac svetla a ja si uvedomím, že som s ním v nemocnici zostala celú noc. Celú krásnu noc. Nemocnica síce nie je práve najlepšie prostredie a ani to nie je nijak zvlášť romantické, no ja po takých veciach akosi netúžim. Stačí mi jeho prítomnosť, jeho hlas... jeho dotyky. Úškrn sa zmení na jemný úsmev a započúvam sa do toho, čo mi vlastne hovorí. Snažím sa o to, aby mi nič neuniklo. „Nebudeš chodiť kanálmi len preto, že sa bojíš toho, aby sa ti niečo nestalo,“ zasmejem sa, „nesmieš dávať najavo svoj strach pred niečím takým. Musíš sa tomu skrátka postaviť.. napríklad ako ja....“ zarazím sa, „... síce to nie je dobrý príklad. Ale ja by som si rozhodne neprefarbovala vlasy a ani nerobila plastiku. Možno by som sa presťahovala do iného mesta... alebo neviem... to sa mi vidí ako omnoho lepšie riešenie.“ usmievam sa pritom, ako mu to všetko hovorím. Cítim, že naša situácia potrebuje trocha odľahčiť a preto sa jednoducho pridávam k jeho žartovaniu na túto tému, nepotrebujem vnášať do situácie ešte väčšie napätie než už je. Veď aj ja sama som na tom dosť hlúpo. V hlave mám ešte stále to video, čo mi prišlo spolu s sms. A nie je to akurát veľmi príjemné. „Mno, teda ak ti nevadí, že už je skoro ráno a že noc už asi nedospím, tak fajn. Nečakala som, že ma budeš chcieť vyhodiť. Mám priateľa v nemocnici a ja musím trčať v škole. Pôjdem.. ale aj tak ma to už nezachráni.“ zatvárim sa trocha urazene, ale iba to hrám a dúfam, že to v ňom čosi zlomí. Teda nemusí, ale môže. Jeho jemné hladenie na chrbte ma prinúti opäť sa upokojiť a stiahnuť sa. Privriem oči napriek tomu, že už viem, že nezaspím. Možno predsa len nakoniec do tej školy pôjdem, ale iba s jedným perom a papierom v ruke na krátke poznámky. Poviem si v duchu.

PPJ - 17. prosince 2011 21:47

soukromá zpráva od PPJ pro Zdá se ti o té události, co se ti stala v parku. V hlavě ti zní ten ženský hlas. Je tady! Výkřik tě probudí. Naštěstí jsi pořád v bytě té staré ženy. Podle budíku, který leží kousek od tebe a svítí na něj měsíční světlo, je zhruba 3:24. Žena leží kousek od tebe a spí. Její dýchání a tikání budíku jsou jediné věci, co jsou v pokoji slyšet. Nemůžeš usnout a tak se dojdeš napít. Lže!! Výkřik je tak impulzivní, že opustíš sklenici. Z ložnice se ozve zamručení, ale pak je slyšet pouze tikání a oddechoví ženy. Pokud se pokusíš uklidit střepy, tak ti to chvilku zabere, neboť se zlomenou rukou se blbě zametá. Znovu si jdeš lehnout a usínáš. Tentokrát se ti zdá o bývalým gangu a jeho členech. ... Hej. Hej! ''Vzbuď se!'' Známý strašidelná hlas tě probudí. Tentokrát ti nezní v hlavě a taky nemá takový nádech děsivosti jako minule. Když se chceš pohnout, tak zjistíš, že na tobě někdo sedí. Kvůli rozespalosti vidíš jen siluetu. ''Ach jo. Jak dlouho mě budeš ještě ignorovat?'' Teď už tu osobu rozpoznáváš. Je to ta žena, co zabila toho policistu. Tentokrát na sobě má šortky a černou mikinu na zip s kapucí, kterou má na hlavě. I když je pravda, že když ji vidíš teďka zblízka, tak žádnou hlavu opravdu nemá a vnitřek kapuce vyplňuje jen černý kouř. ''Tak co? Co ru-'' Dá ti ruku před pusu, aby umlčela křik, pokud bys chtěla křičet. ''Bejt tebou, tak nekřičím.'' Koutkem oka si můžeš všimnout, že tam žena není. ''On tady už není...'' povzdechne a ruku má stále na tvých ústech. ''Jakmile zjistil, že tě jdu zkontrolovat, tak raději zmizel. Já dám ruku pryč a ty nebudeš křičet, dobře?'' po tvém souhlasení odendá ruku. ''Neboj, já jsem ta hodná.'' její hlas je klidný a příjemný. ''Ten, kdo zabil toho chlápka byl nedej zlý člověk...'' Zakručí ji břicho. ''Uh...'' Vstane a dojde k vypínači. Rozsvítí a najednou uvidíš tu ženu líp. Je o něco větší než ty. Šortky jsou černé a mikina tmavě hnědá. Podle všeho se dá říct, že se svýma mírama je velmi spokojená. Přejde k tobě a sedne si vedle tebe. ''Jsem Kairi Sturluson. Ale říkej mi Kairi. Kapuce se trošku nahne, takže by to mohlo znamena jako by naklonila hlavou na stranu. ''Co ruka?'' Optá se.

PPJ - 18. prosince 2011 11:05

soukromá zpráva od PPJ pro Ráno není tak příjemné jako vždy, neboť zaspíš. Taky ti ujede spoj, a tak dorazíš do školy až na konec první hodiny. Učitel ti jako trest zadá dodělat třídní věci za Sonoharu, která má většinou tohle na starost. Kvůli dalšímu zdržení pospícháš, aby ses brzo dostal k Sonohaře. Když probíháš chodbou a chceš zahnout do postranní chodby, která vede ke skříňkám s věcmi a k hlavnímu východu. ''Ah.'' Do někoho vrazíš a spadneš na zem. Když otevřeš oči, tak zjistíš, že jsi vrazil do dívky. ''Um...'' zazní hlas, který zní tiše, ale taky poklidně. Dívka se podívá do strany. ''Ruka...'' V pravé ruce si všimneš něčeho měkkého. ''Mohl by jsi...'' Svou pravou rukou ji mačkáš levý prs. Krom toho si taky všimneš, že na ni prakticky ležíš.

Satao Souri - 18. prosince 2011 12:41

Žena Zdálo se mi o události v parku. A mám špatný pocit, že ještě dlouho zdát bude. Probudí mě výkřik té ženy. Polekaně se posadím a rozhlédnu po místnosti. Oddechnu si, když zjistím, že jsem pořád v bytě staré ženy a budík vedle mě ukazuje něco kolem půlčtvrté ráno. Žena spí kousek ode mě. Klidně. Potichu se postavím a dojdu do kuchyně se napít. vezmu si skleničku a natočím do ní studenou vodu z kohoutku. Napiju se. Najednou se mi ozve v hlavě další výkřik. Polekaně sebou trhnu a sklenice s vodou spadne na zem. Chvilku se celá chvěji a jen před sebe tupě zírám. Až když žena zamručí ze spaní, tak se tak nějak oklepu a snažím se uklidit střepy na podlaze. Povím vám, že se zlomenou rukou to jde saka blbě.. Pořád se ale trochu chvěju.. Přiznávám, že ta situace v parku mě děsí do teď. I když jsem si jistá, že mi ta žena bez hlavy ublížit nechtěla.. Tak proč mi nahání takovou hrůzu? Když to po dlouhé době uklidím, jdu si raději znova lehnout. Po chvilce se mi začnou klížit oči a já usínám. Tentokrát s příjemnějším snem. O Černých kočkách.. Ale.. Proč se mi nikdo z nich pořád neozval? To na mě zapomněli? Ne to ne.. S některýma jsem v kontaktu pořád.. zažili jsme toho spolu moc na to, abychom na sebe zapomněli.. Vzbuď se! Probudí mě známý strašidelný hlas. Polekaně otevřu oči. Není tak děsivý jako v parku.. Ani mi nezní v hlavě. Chci se posadit, ale nejde to. Až po chvilce zjistím důvod. Silueta ženy, která na mě sedí. Chvilku jí jen trochu vyděšeně pozoruji. Kapuce od mikiny kterou má na.. Hlavě, která tam není vyplňuje kouř. Je to ta, co jsem potkala v parku. Nadechnu se a otevřu pusu. Hned mě zarazí. Udiveně na ní zírám. Nechtěla jsem křičet. Jenom se jí zeptat co tu dělá. Nejsem hysterka, abych začala křičet, protože mě viditelně zabít nechce a nic víc, než byla situace v parku mě už nevyděsí. Zjistím, že žena je pryč. Hned mi vysvětlí proč. Přikývnu, že nebudu křičet. Její hlas je najednou klidný a příjemný. Neděsí mě. Chvilku mi trvá, než se vzpamatuju, když mi dá ruku pryč. Na chvilku přivřu oči, když mě oslepí světlo, které rozsvítí. ,,Ehm.. V pohodě.. Já jsem Satao Souri.. Jak.. Jak jsi mě našla?" Zeptám se a zvědavě zamrkám, mezitím, co se na futonu posadím. ,,Proč jsi mě vůbec hledala?" Jo, tohle je hned lepší otázka. ,,Máš hlad?" Zeptám se, když si vzpomenu, že jí zakručelo v břiše.

Celty Sturluson - 19. prosince 2011 11:58

Jsem naštvaná za jeho odpověď, za to, že nechce jít pryč. Vážně bych ho teď nejraději nakopla. Bože jak já bych ho ráda kopla pod koleno… To už se ale ptá na to, jestli sem to byla opravdu já. Vydechnu a nadechnu se. „ Ano byla jsem to já. Proboha ještě se poznám ne?“ Otočím k němu naštvaně mobil. Jakmile mi odpoví, „ zadívám“ se na něj a skousnu si ret. Jsem značně nervosní. „ Nevím jestli je to dobrý nápad.“ Otřesu se a stisknu mobil v dlani. Otočím se k němu zády. „ Nemůžu z domu, měla bych problémy. A ty nikam nepůjdeš.“ Usadím se ke stolu. Složím ruce v kříž a otřesu se. Není mi nijak dobře. Pohled mi nakonec padne k oknu. Svítá tam. Pomalu se znovu zvednu a dojdu k Shinrovi. Opatrně ho ze zadu obejmu. „ Musíme ho nějak kontaktovat.“ Schovám mobil a opřu se o jeho záda. Tohle brzké ráno, přišlo moc brzy a mě začíná docházet čas. Přesto je mi jasné, že hlavu, kterou mám tady v pokoji, nikdy Izayovi nedodám. V žádném případě, ne dobrovolně.

Masaomi Kida - 19. prosince 2011 12:13

„ Odstěhovat se taky není špatný nápad. To máš pravdu, určitě o tom popřemýšlím.“ Rozesměju se a přitisknu si jí k sobě trochu víc. Jsem rád, že tady je, vlastně nevím co bych si bez ní počal. „ Saki, víš dobře, že je to teď špatné, že se dějí věci, které nejsou nijak dobré, pro nikoho z nás.“ Zadívám se jí vážně do očí. Tahle situace není niaj dobrá, i když vidím, že se to snaží aspoˇpro teď trochu usnadnit. Já vím, že to myslí dobře, ale nevím, opravdu nevím jestli to zrovna teď dokážu zase tak správně pobrat. Spíše ne, než ano. Jakmile začne mluvit o tom, že už je skoro ráno, zadívám se k oknu. Má pravdu. Je už ráno. Potichu si povzdechnu a zadívám se na ní. „ Ale notak, nechci tě vyhazovat Saki“ Pohladím jí po vlasech. Nechce se mi jí podporovat v záškoláctví, ale vážně není dobré, aby dneska chodila do školy, vždyť nespala, kdo ví co by se jí mohlo stát, kdyby nedávala pozor a někdo jí napadl. „ Víš ty co? Zůstaň tu semnou.“ Podívám se jí do očí. Nakonec se natáhnu a přitáhnu si jí k sobě. „ Prospi se u mě… aspoň budu mít jistotu, že ti nic není. Ve škole bys stejně usnula.“ Zašklebím se na ní a pohladím jí po vlasech. Nakonec jí vezmu tak aby mi ležela na rameni a opatrně jí obejmu rukou. Dlaň jí položím na bříško a zavřu oči. „ Nechci aby se ti něco stalo.“

PPJ - 20. prosince 2011 19:59

soukromá zpráva od PPJ pro Ráno kolem půl deváté tě vzbudí hlas Saiky. Stále jen mluví o lásce, ale nyní jsou její slova z nějakého důvodu intenzivnější než kdy jindy. Ráno je jako každé jiné jen s tím rozdílem, že nejdeš do školy a jsi doma. Horečka sice trošku ustoupila, ale kašel máš pořád. Krom toho ti také pomalu začínají docházet prášky na kašel. Na chatu Dollars je jen pár lidí, ale víceméně nikdo známý. Na internetu ve zprávách krom několika krádeží v Ikebukuru také píšou, že zjistili, kdo je nápomocný za vraždou Kinnosukeho Kuzuhari. Jméno nechtějí uveřejňovat, ale podle informací se jedná o patnáctiletou středoškolačku. Podle informací prý je nyní na útěku.

PPJ - 21. prosince 2011 17:18

soukromá zpráva od PPJ pro ''Trošku...'' začne prstem kroužit po zemi. Trhne sebou. ''Ale to teď není důležitý...'' natáhne ruce před sebe na znamení nesouhlasu. ''Zachránila jsem tě v parku a teď jsem tě chtěla jít zkontrolovat. Našla jsem tě díky jedné osobě...'' odmlčí se. ''Ten kdo ve skutečnosti zabil Kinnosukeho Kuzuharu byl... Victor Lockhart.'' Jméno Victor Lockhart řekne s maximálním opovržením. ''Dokáže napodobit jakoukoli podobu. Proč zabil toho policistu, to ti neřeknu, neboť to sama nevím. Po tobě šel, protože jsi ho přitom viděla. Chce veškerou vinu přenýst na mě, aby mi pak sestřička nevěřila.'' Vstane a protáhne se. ''No... a jak ho znám, tak po tobě půjde dokud tě nezabije.'' Přejde k oknu a otevře ho. Do místnosti vnikne chladný ranní vítr a zvuky probouzejícího se města. Kairi se na tebe otočí a posadí se na okno. ''Jestli chceš pojď se mnou a zažiješ neuvěřitelné dobrodružství.''  ''Ale varuji tě. Ať se už rozhodneš jakkoliv, tak se tvůj život navždy změní a nikdy nebude jako předtím.'' řekne. Překlopí se dozadu a vypadne z okna.  Okamžitě zamíříš k oknu neboť víš, že jsi v 26. patře a pád z tohohle patra udělá na zemi jen krvavý flek. Když se k němu dostaneš tak si všimneš, že se ji nic nestalo a jde uličkou k černému autu. Otočí se a natáhne ruku tvým směrem. ''Jestli nechceš, tak zavři okno. Jestli chceš jít se mnou, tak skoč.''

Satao Souri - 21. prosince 2011 17:29

Vstanu, že jí donesu něco k jídlu, ale ona mě hned zadrží. ,,Klidně povídej, jenom se obleču.." Řeknu rychle a začnu se oblékat. Teď už stejně neusnu. ,,Lockhart?" Řeknu si spíše pro sebe a celou dobu jí sleduji, když se oblékám. Věřím jí. Nevím proč, ale věřím. Co jiného mi taky zbývá? Ale přece jen.. Kdyby mě chtěla doopravdy zabít ona, tak už by to dávno udělala. Určitě by tu teď se mnou jen tak nemluvila a nesnažila se mi to vysvětlit. Když řekne to, že nepřestane dokud mě nezabije, tak ztuhnu a chvilku na to si povzdechnu. ,,Skvělý.." Pronesu ironicky a zvědavě se na ní zadívám, když otevře okno. Snad z něj nechce skočit.. Napadne mě hned, ale nic neřeknu. Pak trochu překvapeně vykulím oči. Jít s ní? Jistě.. Jistě že chci. Šla bych aji kdyby mi nic nehrozilo. Nejsem ten typ, co dokáže žít klidný a normální život. Tak proč váhám? Když nepůjdu s ní, zabásně mě policie a.. Cokoliv je lepší, než tohle. Rychle přiběhnu k oknu, když z něj ''vypadne''. Ale vidím, že je v pořádku a stojí u černého auta. Zaváhám.. Na vteřinu. Nakonec se nadechnu, zavřu oči a skočím z okna. Právě jsem skočila z 26 patra!! Už mi totálně hráblo.. Teď se určitě rozsekám. Napadne mě. Nedokážu udržet oči zavřené a tak je otevřu... Aspoň vím, jak se cítí ptáci, jestli se teď vážně zabiju.

PPJ - 21. prosince 2011 23:14

soukromá zpráva od PPJ pro Kairi stojí u auta a dívá se jak lezeš z okna. Ve stejnou chvíli ti zazvoní mobil, který sis nechala v místnosti. Nejspíš se jedná o bývalý gang, ale kdo ví, protože už je pozdě. Obklopí tě studený vítr a vše se jakoby zpomalí. Vidíš jak tě Kairi pozoruje a neobtěžuje se jakkoliv ti pomoct. Zem se začíná přibližovat a tělo ti začíná tuhnout. Objeví se ti vzpomínka na gang. Veškeré dobré chvíle jakoby se stalo včera. Kairi stále stojí u auta. ''Co když jsem Vincent?'' řekne a založí ruce na prsou a sede si na kapotu auta. Kvůli studenému větru se ti nahrnou slzy do očí. Vidíš sice rozmazaně, ale i tak dokážeš zhruba odhadnout vzdálenost mezi tebou a zemi. Devět pater. Těchto devět pater tě dělí od nového života, nebo smrti. Podle všeho to vypadá, že ti už Kairi nepomůže. Čtyři patra. Teď ti už je nejspíš jasné, že jsi byla podvedena a že tady na zemi uděláš krvavý flek. Vzpomeneš si na Katsura, který bude jeden z mála, který pro tebe nejspíš uroní slzu. Kdybys jen nesledovala Izayu, kdybys jen uposlechla Katsura. Všechno by mohlo být jinak a ty by jsi nejspíš nezemřela tak zbytečnou smrtí. A co víc, dokonce to je sebevražda, takže díky tobě se nemusí zbytečně namáhat. Dvě patra. Zavřeš oči. Jedno patro. *KŘUP* [/b]Dál jak po *křup* nic nepopisuj, protože nevíš co se stane potom.

Satao Souri - 22. prosince 2011 06:39

Tak jo, mobil byla taková celkem podstatná věc, který jsem zapomněla v místnosti. Pokud tohle přežiju, tak se pro něj někdy zastavím, jestli ne.. Tak je to stejně jedno. Do háje, od včerejška jsem nějaký pesimista.. Nebo spíš, realista. No, pokud je to Victor.. Tak by mě zabil, tak jak tak.. Ne? Pomyslím si. Jasně, teď začínám zmatkovat, ale jen uvnitř své hlavy. Tak jo, u 4 patra mám už myslím právo začít zmatkovat. Ty kravko! Kdyby ses na to vykašlala, šla normálně do školy a nesrala se k Oriharovi a především poslouchala Katsura, nic z toho se stát nemuselo! No doprdele! Pochybuju že přežiju pád z 26 patra! začínám cítit v očích slzy. Přemýšlím, jestli brečím protože jsem právě úplně tupě spáchala sebevraždu, nebo jestli kvůli tomu větru. Asi tak nějak kvůli všemu. Souri, poplácej se po rameni, poprvé za 10 let co brečíš. Zavřu oči, když si uvědomím, že jsem u prvního patra...

PPJ - 22. prosince 2011 16:19

soukromá zpráva od PPJ pro 4:30 Hlava je v klidu a vůbec to nevypadá jakoby někdy něco udělala. Krom tikání hodin, které jsou na stěně, není nic jiného slyšet. Venku se sice probouzí město k životu, ale v zavřené místnosti není moc slyšet. Na chatu Dollars skoro nikdo není a tak nemá smysl se na něm zdržovat. Shinra se na tebe jen zamyšleně dívá. Poté se otočí a zamíří do chodby. Zastaví se a otočí se s výrazem, že dostal nápad. ''Co kdyb-'' Nedokončí větu neboť někdo vyrazí dveře. Do bytu vtrhne pět mužů. První dva muži chytnou Shinru a praští s ním o zem. Zbylí tři pokračují a zastaví se tři metry před sebou. Rozestoupí se, mezitím co na tebe míří zbraněmi. Jeden z můžu co drží Shindru vstane a pravou rukou se dotkne krčního chrániče. ''Potvrzuji její přítomnost.'' řekne. ''Dobrá, jdu tam.'' ozve se mužský hlas. Voják zaujme postavení a začne na tebe taky mířit. Podle laserových zaměřovačů je poznat, že ti míří na srdce. Pátý voják stále drží Shinru na zemi a svou zbraň má u jeho hlavy. Podle všeho je připraven při jakémkoli náznaku nebezpečí zastřelit Shinru. Do bytu vejde někdo další. Je to muž a je asi stejně velký a možná i mladší jak Shizuo. Vlasy má černé, krátce střižené a rozcuchané. Na očích má sluneční brýle. Přes ústa má černý šátek. Na sobě má černý kabát. Při chůzi mu rukávy vlajou, takže v nich nemá ruce. Celý kapát je rozepnutý, takže je vidět, že pod ním má černé sako. Také má černé kalhoty a černé boty. ''Přišel jsem tě zatknout za vraždu Kinnosukeho Kuzuhari. Při jakémkoliv odporu zabijeme tvého přítele.'' řekne a ukáže na Shinru. ''Zatkněte ji.'' Jeden z vojáků, co se tě obestoupili, se k tobě pomalu vydá. Napadne tě, že to jsou jen lidé a tak využiješ stínů, které je obklopí, aby jsi je vystrašila. Voják, co k tobě šel ztuhne. ''Chm.'' Voják, co je u Shinri se postaví a postaví i Shinru. Celou dobu mu drží ruce a podle všeho je mnohem silnější než Shinra, takže nemá šanci se jakkoli pohnout. ''Neříkal jsem snad, že při odporování ho zabijeme?'' řekne muž v kabátu. Sáhne za záda a vytáhne nůž. ''Hold... tě budu muset naučit poslouchat!'' Probodne Shinrovi krk. Během chvilky Shinra padá k zemi. Na zemi se začíná tvořit kaluž krve. Držící se za ránu na krku, natáhne k tobě druhou třesoucí se ruku. ''Ce... Celty...'' Ruka mu spadne a veškerý jeho pohyb ustane. Muž v kabátu jen kopne do jeho mrtvého těla a koukne tvým směrem. ''Použijte náboje RD-7, dřív než začne vyvádět!'' Ozve se několik výstřelů a ty ucítíš ránu jako od elektrického proudu. Neudržíš se na nohou a svalíš se na zem. ''Teď se podle Victora stačí postarat o Oriharu a toho druhého Dullahana.'' Obklopí tě tma a vše utichne. Otevřeš oči a sedíš u počítače. Shinra stoují kousek od tebe a mluví. ''...o to, čo sa deje v meste a Izayu nemá veľmi rád, takže myslím, že v tejto situácii by sa naklonil na tvoju stranu.'' Celá místnost je jak má být. Hodiny ukazují 4:23.

PPJ - 22. prosince 2011 20:25

soukromá zpráva od PPJ pro Všude je jen tma. Nic necítíš, dokonce ani své vlastní tělo. ''Minami podívej.'' řekne mužský hlas. Sice ten hlas slyšíš poprvé v životě, ale přesto ti je povědomý. ''Ach.'' zasténá ženský hlas, který tě z nějakého důvodu zahřeje u srdce. ''Ona umřela?'' tentokrát zazní hlas posmutněle. ... Z tmy se vynoří muž se ženou. Oba jsou ve společenském oblečení. Kvůli stínu jim nevidíš do obličeje. Kairi se vynoří vedle tebe a sáhne ti na rameno. Místo mikiny a šortek má brnění z kterého se line černý kouř. V tomto matném světle můžeš vidět na její pokožce spoustu jizev. ''Jste si tím jistí?'' řekne Kairi směrem k těm dvěma. ''Jsem ráda, že jsem ji mohla vidět.'' řekne žena. Neudrží se a začne plakat muži na rameni. ''Ano, ať dokončí náš výskum.'' řekne muž, mezitím co utěšuje plačící ženu. ''Dobře.'' Kairi se otočí táhne tě pryč. ''Když jsme mohli vidět naši dceru, tak můžeme odpočívat v pokoji.'' Možná se ti to jen zdálo, možná taky ne, ale na chvíli jsi viděla jejich plačící obličeje. *** Jako bys jen mrkla a vše okolo se změnilo. Sedíš v autě vedle řidiče. Podle všeho jedete Ikebukurem. Rychle. Velmi rychle. Auto sebou trhne před zabráněním srážkou s kamionem. ''Hehe... to bylo těsný.'' ''Kde se ty auta be-'' zadupne. Pokud bys nebyla připoutaná, tak si už na zemi sbíráš vyražené zuby o palubovku. Než stačíš zareagovat, tak jsi znovu přitlačena k sedadlu. ''Promiň. Nejsem zvyklá řídit takovou věc. Znovu trhne volantem a tvůj obličej se naplácne na sklo od dveří. Po pár dalších takovýhle vražedných situacích nastane klidná jízda. ''Jen tak skočit z 26. patra!! Co jsi za šílence?! Kde jsi to viděla?! Mohla jsi umřít!'' začne tě kárat. ''No, to je teď ale jedno. Podle všeho tví rodiče také pracovali na projektu Probuzení....'' ''Asi je toho na tebe hodně a v hlavě máš spoustu otázek. Klidně se ptej a pokud dokážu odpovědět, tak ti odpovím.'' Pozn.: Jestli chceš, tak můžeš klidně odpovídat rovnou soukromě.

Satao Souri - 22. prosince 2011 21:02

soukromá zpráva od Satao Souri pro Nic necítím. Ani nevidím. Všude je prostě jen tma. Jako bych byla duše, bez těla, která je uvězněná v tmavé místnosti. Kde to jsem..? To jsem umřela..? Tohle je.. Smrt? Pomyslím si zmateně. Uslyším mužský hlas. Je mi hrozně povědomý a přesto.. Jsem si jistá, že ho slyším poprvé v životě. Mate mě to. Pak uslyším další cizí hlas, tentokrát ženský, stejně neznámý, ale známý zároveň, ale.. Když promluví, tak mě to zahřeje u srdce. I když si nejsem jistá, jestli teď vůbec nějaké mám, ale je to příjemný pocit. Kdo to je? Pomyslím si, když se dívám na ženskou a mužskou postavu ve společenském oblečení.. Ovšem nevidím jim do tváře. Najednou mi někdo sáhne na rameno. Trhnutím se otočím na onu osobu a uvidím Kairi, která má na sobě brnění. Na její světlé kůži je spousta jizev. Více mě ale zajímají ty dvě postavy přede mnou. Vůbec nechápu o čem mluví a.. Ano, je to jen moje naděje, ale.. Co když to jsou.. Mamka a taťka..!? Pomyslím si. Jsem přece mrtvá, ne? A oni taky! ,,Mami..? Tati..?" vyklouzne ze mě pološeptem. Najednou mě ale Kairi začne táhnout pryč. Chci se jí vysmeknout. Jsou to oni! Ale pláčou.. Proč pláčou? Chci jít za nimi, chci je obejmout.. Ale nemůžu se Kairi vysmeknout..!! ... Jako bych prostě mrkla. Najednou sedím v autě na sedadle spolujezdce a vedle mě Kairi. Zmateně se rozhlédnu kolem. Sen..? Pomyslím si. Hned ale na sen zapomenu, protože si všimnu, že Kairi jede až moc rychle na to, že jsem ve městě a raději se hned připoutám. Už se jí chci zeptat, jestli nechce zpomalit, když tu hodí smyk, aby to nenapálila do kamionu. Ještě několik takových nebezpečných smyků, než se naučí auto trochu ovládat. Nestačím ani nic říct a už jsem seřvána za to, že jsem sebevrah. ,,Tak promiň, jsem poněkud mimo po tom včerejšku v parku! A jen tak mimochodem, to ty jsi mi řekla ať skočím!" Taky po ní vyjedu, nakonec si povzdechnu a zabručím něco ve smyslu, že je lepší cokoliv, než být sama na celý policejní sbor v Ikebukure. Jo, otázek mám poněkud víc. ,,To.. To jak jsem byla v té tmě.. To nebyl sen? Opravdu to byli moji rodiče?" Zeptám se s nadějí v hlase a zvědavě se na ní zadívám. Ať už odpoví cokoliv, přejdu k další otázce. ,,Co je ten projekt Probuzení a.. Jak to že nejsem mrtvá, když jsem skočila z.. 26 patra.. Sakra, sama tomu nevěřím.." Podivím se nad svým IQ tykve. Ale mě už od narození chyběl pud sebezáchovy. Kdybych nějaký měla, byla bych hodná holka, chodila do školy a neměla tyhle problémy!

PPJ - 22. prosince 2011 22:21

soukromá zpráva od PPJ pro ''No jo vlastně!'' Kdyby měla čelo, tak by se do něj asi plácla. ''Původně jsem se chtěla zasmát tvému výrazu a pak ti říct, abys jela výtahem...'' uchechtne se. Na tvou první otázku hnedka neodpovídá. Po minutě mlčení si povzdechne a začne mluvit. ''Sen to nebyl.'' nasadí vážný tón. ''Byla jsi mrtvá. Protože jsi se rozprskla o chodník. No, zachránila bych tě, ale kdybych měla v té chvíli pusu, tak bych na tebe jen s otevřenou pusou koukala, co děláš.'' ''Krom toho jsem s nimi potřebovala mluvit. Takže tím se dostáváme k tvé druhé otázce. Ano, byli to tví rodiče.'' nechá tě vstřebat informace. ''Místo to, aby ses rozprskla na zemi, jsem měla v plánu ti probodnout srdce, ale díky tvé zbrklosti jsem se nemusela umatlat od krve.'' Potom se začne nahlas smát. ''Co, proč se nesměješ?'' ''Oživila jsem tě. Neboť JÁ Kairi Sturluson vrchní generál Dullahanů takovou prkotinu dokáže levou zadní. Ahahaha!'' Přestane se smát ve chvíli, kdy se do cesty připlete další kamion, takže Kairi zase musí předvést své řidičské dovednosti. ''Projekt Probuzení... je prostě projekt, která má někoho probudit.'' Začne se chvět, takže to vypadá, že se kření. ''Ach, promiň, nemohla jsme si pomoct.'' řekne Kairi a pokouší se zadržet smích. ''Jedná se o to, že Victor Lockhart, chce otevřít druhou pekelnou bránu a tím začít čtvrtou svatou válku...'' ''Jenže k tomu potřebuje sestřičku a dva artefakty. Jeden artefakt se nachází v Ikebuku a naší výhodou je to, že Victor neví, kde je. Co se týká sestřičky, tak kvůli prokletí se k sobě nemůžeme přiblížit. Krom toho ani Orihara-kun po kontraktu se k ní nemůže přiblížit, tak jsme ji poslali mou hlavu, která předpovídá jednu z několika možností budoucnosti. Pokusila jsme se ti odpovědět na tvé otázky, ale klidně se ptej dál.''

Satao Souri - 22. prosince 2011 22:58

soukromá zpráva od Satao Souri pro Zamyšleně a snad i trochu smutně sklopím pohled do země. Viditelně mě měli rádi, tak proč.. Proč si od malička pamatuji jen děcák? Proč mě tam dali? Nechápu to. Pak se ale na mojí bezhlavou ''kamarádku'' podívám poněkud překvapeně a chvilku na to se zašklebím. ,,Takže bych umřela tak jak tak, jo? To je dobré vědět.." Pronesu lehce sarkasticky, ale pak mi to docvakne. Umřela jsem.. Tak proč jsem zase živá?! Nezeptám se na to a jen poněkud vykolejeně sleduji Kairi, jak se směje. Kéž by to mě přišlo takhle směšné. Udělá další výborný smyk, při kterém se málem zabijeme.. Opět.. A vysvětluje dál. Zatím to všechno tak nějak vstřebávám. S tím projektem jen s lehkým úsměvem protočím oči a dál jí pozorně poslouchám. ,,A ty.. Nebo my.. Chceme ty artefakty najít a.. Zničit?" Zeptám se zvědavě. ,,Už jen dvě. Co je to svatá válka a o jaký kontrakt s Oriharou jde.. Jo a ještě jedna otázka. Kam teď máme namířeno?"

PPJ - 22. prosince 2011 23:51

soukromá zpráva od PPJ pro ''Ne, ne, ne...'' kapuce se zakroutí. ''Podle výzkumu tvých rodičů by se mohli použít i na zapečetění Victora plus splnit jedno dvě jakékoliv přání.'' Sáhne si do kapsy a vytáhne dvě fotky. Na první fotce je katana a na druhé je něco, co by mohlo připomínat kopí. ''Ta katana se jmenuje Saika a to to kopí se jmenuje Longinus. Zatímco Saika se nachází v Ikebukuru, tak místo kde se nachází Longinus je neznámé.'' Na chvilku se odmlčí. ''Druhá brána neznamená kolik jich má otevřít. Jsou tři, teda čtyři brány. První brána vede do nebe. Druhá vede do pekla. No a třetí vede do tohoto světa. Do první brány se dá vstoupit jen dvěma způsoby. Buď tě tam vezme anděl, nebo ji otevřeš násilím. Druhá brána byla po třetí svaté válce zapečetěna, takže se dá už otevřít jen rituálem. Třetí brána je tento svět a dá se sem dostat téměř jakýmkoliv způsobem. No, ale je tady ještě čtvrtá brána. Co se za ní nachází, to neví ani Bůh, nebo Satan. Říká se, že se za ní nachází první zlo.'' ''Svatá válka je boj mezi nebem a peklem. Každá válka trvala tisíc let a pokaždé byl svět několikrát zničen. V tomto boji nejde o to jestli jsou andělé hodí, nebo démoni zlí, ale o to, kdo bude silnější. Obě strany jsou ochotny zpustošit i samotnou Zemi, jen aby vyhráli. O co se jednalo v minulých válkách ti řeknu jindy. Ale teď jde o to, že Victor chce oživit prokletou armádu s kterou chce dobít všechny světy a stát se novým 'bohem'. Taky chce otevřít i čtvrtou bránu.'' ''Jde o to, že člověk uzavře smlouvu s mystickou bytostí a ta může používat své schopnosti. Díky tomu jsem tě mohla oživit. Krom toho, pokud někdo zabije toho člověka, tak člověk bude znovu oživen a bytost místo něj zahyne.... '' Trhne sebou, když řekneš poslední otázku. ''Noo... původně jsme měly namířeno do jeho kanceláře, ale...'' Kairi zpomalí vůz a začne se rozhlížet. ''...ztratily jsme se.'' Auto zastaví Podle všeho teď jste na silnici, která vede z města a konec města je necelých dvě stě metrů před vámi. ''Hahaha... tak to zkusíme na druhou, ne?'' Auto se otočí a vydáte se opačným směrem. Tímhle začíná ještě děsivější jízda plná momentů při kterých si myslíš, že znovu uvidíš své rodiče a nyní s nimi odejdeš na druhou stranu.

Satao Souri - 23. prosince 2011 07:55

soukromá zpráva od Satao Souri pro Chvilku mi trvá, než to všechno vůbec pochopím. A je těžké tomu uvěřit.. Jasně, za poslední dva dny se toho stalo tolik, že mi nezbývá nic jiného, než věřit! Na chvilku se zašklebím. ,,Tipnu si, že Orihara ví, kde Longinus je.." Divila bych se, kdyby o ten zmetek nevěděl. Až ho uvidím, tak ho přizabiju, teda.. Až se mi uzdraví ruka. S jednou rukou by to šlo docela blbě. ,,Takže Viktor je jenom další nesmrtelná bytost znuděná svým životem, která chce zničit zemi.. Tohle je jak ze špatnýho hororu." Povzdechnu si. Na hlavě se mi objeví pomyslná kapka, když řekne, že jedeme do jeho kenceláře, ale jsem asi 200 metrů před výjezdem z města. ,,Nevíš na jaký to je ulici? Nebo alespoň orienteční bod?" Znám tohle město hodně dobře na to, abych jí dokázala někam po silnici navigovat. Takže pokud mi něco řekne, řeknu jí, kudy má jet. ,,Nic proti, ale vážně tě baví jezdit jak šílenec?" Zeptám se po dalším smyku.

PPJ - 23. prosince 2011 19:37

soukromá zpráva od PPJ pro Vezme si od tebe fotky. ''Bohužel to neví ani Orihara-kun. Ale podle něj bychom ho s tvojí pomocí mohli najít. Jak, to nevím.'' ''Noo... nesmrtelný až tak není, ale v jistém smyslu máš pravdu. Ale víc než započnutí další války mě štve, že si chce vzít sestřičku za ženu!'' zatne ruku v pěst a udeří do volantu. Ozve se hlasité zatroubení a Kairi se lekne. ''Já takhle nejezdím schválně.'' snaží se bránit. ''Já s tím ještě tolik neumím a je to strašně citlivý. Krom toho můj kůň vždycky běhal velmi rychle.'' Jednou rukou pustí volant a z mikiny vytáhne mobil. Přestane se dívat na cestu a začne v něm něco štelovat. Pustí volant i druhou rukou. ''Jak jen to...'' začne si něco mumlat, mezitím, co ťuká do displeje. Auto se řítí do křižovatky, přes kterou zrovna přejíždí kamion s dlouhým přívěsem. ''Pak tohle...'' stále si něco mumlá a přitom ťuká do displeje. Chvilku to vypadá, že narazíte do zadku přívěsu, ale díky velkému štěstí projedete kolem přívěsu a chybí jen centimetry. ''No to je jedno...'' vrátí mobil do kapsy a zase chytne volant. ''Chtěla jsem mu napsat, ale nevím jak se tam píšou zprávy.'' Potom se kapuce otočí a vypadá to, že se na tebe dívá. Zazní připitomnělé ''Co?'' pak prudce zadupne a ty můžeš znovu poděkovat pásům. ''Jsme tady!'' ukáže na velkou budovu. Kairi zaparkuje na blízkém parkovišti a poté se vydáte k budově. Při procházení vstupními dveřmi, by se mohlo zdát, že jste vstoupily do nějakého velice drahého hotelu. Kairi si upraví kapuci, takže na první pohled by nikdo neměl poznat, že nemá hlavu. Dojdete k recepci a Kairi vytáhne malou zelenou kartičku. ''Ta dívka je s vámi?'' zeptá se recepční. ''Ano.'' řekne jiným hlasem. ''Dobrá, upozorním ho.'' Dořekne a začne něco ťukat do klávesnice. ''Pojď.'' Chytne tě za zdravou ruku a začne tě táhnout pryč. Dojdete z výtahu, z kterého vyjdou dva muži. Jeden muž je asi stejně velký a možná i mladší jak Shizuo. Vlasy má černé, krátce střižené a rozcuchané. Na očích má sluneční brýle. Přes ústa má černý šátek. Na sobě má černý kabát. Při chůzi mu rukávy vlajou, takže v nich nemá ruce. Celý kapát je rozepnutý, takže je vidět, že pod ním má černé sako. Také má černé kalhoty a černé boty. Druhý muž podle svého oblečení vypadá jako jeho stráž. Když ti muži vyjdou z výtahu a vydají se proti vám, tak si Kairi stáhne kapuci a začne se lehce třást. Když vás oba muži minou, tak tě Kairi rychle zatáhne do výtahu. Při zavírání dveří si všimneš, že muž v kabátu si vás podezřívavě prohlíží. Během chvilky vyjedete do posledního patra. S cinknutím se otevřou dveře a vydáte se krátkou chodbou. ''Sice je půl šestý, tak doufám, že nebude spát.'' Zavede tě ke dveřím, který mají na dveřích elektronický zámek. Kairi tam naťuká několik čísel a dveře se otevřou. Po vstoupení se dveře zase zamknou. ''Raději nedělej nic zbrklého.'' Vejdete do velké místnosti. Všude okolo jsou ve skříních knížky, nebo nějaké suvenýry. Také tu je menší barový pult, který dělí obytnou místnost od malé kuchyňky. V místnosti je také obrovská televize, která je pověšená na zdi. Naproti vám je počítačový stůl a za ním obrovské okno s výborným výhledem na město. Zhruba mezi vámi a oknem je gauč od kterého se ozývá tiché chrápání. Když tam dojdete, tak uvidíte pod dekou spícího Izayu. ''No bože...'' Tiše k němu přejde a chytne deku. ''Vstávej!!'' současně trhne dekou a Izaya spadne. Izaya vstane a podívá se naštvaně na Kairi. ''Jdu se nejdřív osprchovat.'' Na tebe se ani nepodívá a odejde do vedlejší místnosti.

Satao Souri - 23. prosince 2011 19:57

soukromá zpráva od Satao Souri pro ,,S mojí pomocí?" Zvednu zvědavě obočí, ale bylo to spíš takové zeptání se sama sebe. Pak sebou polekaně cuknu a vykulím na Kairi oči. ,,Za ženu?!" Jo, tak tohle je extra šílenost! Mega extra šílenost! Raději se budu tupě dívat před sebe a přemýšlet o tom, jakou drogu jsem si to vzala. Pak se zadívám, jak pouští jednou rukou volant a začne dělat něco na mobil. ,,Varuju tě.." Řeknu a koukám se raději na ní, než před sebe, protože tohle vidět nechcu! ,,Chyť ten volant.." Řeknu, ale ona mě ignoruje a pouští ho i druhou rukou. Tohle nepřežiju! Možná přežiju, ale fakt jen zázrakem! Pomyslím, když vidím, jak se řítíme na křižovatku a Kairi více zajímá mobil, než volant. Když řekne její připitomělé co a prudce zabrzdí, raději se na ní ani nepodívám. ,,Kdybych mohla, zabiju tě.." Pronesu a odepnu si pás. Vejdeme do velké budovy, Kairi vytáhne nějakou kartičku, dá ji recepční a už mě táhne k výtahu. Z něj vystoupí ale dva muži, kteří vůbec nevypadají nějak příjemně, spíše naopak. Ucítím, jak se Kairi zažne třást, když mě drží za ruku. Hodím po ní zvědavý pohled a stejně zvědavý, ale už méně příjemný na dva muže v černém. Kairi mě zatáhne do výtahu a viditelně si oddechne, když se dveře zavřou a my zmizíme z dohledu obou mužů. Nebudu se ptát kdo to byl, na to bude čas potom. Vyjedeme do poslední patra. ,,Neboj, nebudu.. Tohle to jistí.." Ukážu otráveně na sádru. Nemít jo, nějakou blbost určitě udělám. Dostaneme se do Oriharovy pracovny.. Možná spíše bytu, těžko říct. On leží na gauči a spí. A Kairi ho né zrovna příjemným způsobem vzbudí. Jo, hřeje mě to u srdce, přiznávám, ale nijak to na obě nedám znát. Stojím opodál a neutrálně Oriharu pozoruju. Ani za pohled mu nestojím.. Pff.. Pomyslím si. Nemám ráda, když mě lidi ignorujou, ale teď se s tím budu muset smířit. Pitomá ruka! Nemít jí zlomenou, tak mu fakt něco udělám. Takhle mi nezbývá nic víc, než mlčet. Což mi moc dobře nejde, při mé cholerické povaze, ale nějak to přetrpím, protože vím, že kdybych měla nějakou narážku, Orihara se toho hned chytne a vytočí mě.

Orihara Izaya - 01. ledna 2012 23:06

soukromá zpráva od Orihara Izaya pro Nepříjemné vzbuzení a nějaká holka 1/2 Spí se mi velmi dobře, neboť to je zasloužený spánek po dvoudenní práci. Budík mám sice nařízený na osmou, ale dvě jisté děvčata mě 'něžně' vzbudí o několik hodin dřív. ,,Vstávej!!'' Když se svalím na zem, tak se hlavou praštím o studenou podlahu. Studená podlaha mě vzbudí mnohem víc, než udeření hlavou o zem. Vstanu. Podívám se na Kairi a zamračím se. No, protentokrát to nechám. ,,Jdu se nejdřív osprchovat,'' pronesu a vydám se ke dveřím, které vedou do koupelny. Po cestě se ještě protáhnu a pak zmizím v koupelně. Všechno ze sebe shodím a vlezu si pod sprchu. Pustím na sebe vlažnou sprchu a začnu se mýt. Mezitím Jakmile zmizím v koupelně, tak Kairi začne mumlat něco ve smyslu, co to tady je zas za bordel. ,,Chjo, zase tady je bordel.'' Vezme deku a odnese ji do skříně. Pak ještě na gauči upraví polštáře. Založí ruce v bok, ,,Tak, to by bylo.'' Otočí se na Souri, ,,Posaď se, dám ti něco k pití,'' se slovy odejde do menší kuchyňky a začne něco hledat v poličkách. ,,Jestli máš hlad, tak řekni,'' zahuláká na Souri, mezitím, co vaří vodu v konvici. Po pár minutách před Souri postaví zelený čaj a keksy. ,,Jestli máš velký hlad, tak něco objednám.'' Potom si sedne do křesla vedle gauče a dál nic neříká. Nepříjemné vzbuzení a nějaká holka 2/2 Vyjdu ze sprchy, usuším se a z koše na prádlo si vyndám černé tričko s káry. Oblíknu si ho. Pak si ještě vezmu spodky a černé rifle. Vstoupím do obytné místnosti. Děvčat si nevšímám a jen přejdu k velkému oknu. Podívám se na město, ale pak se otočím a podívám se na Souri. Na tváři se mi objeví šibalský úsměv. ,,My dva se asi ještě neznáme. Jsem Orihara Izaya.'' Přejdu ke gauči sednu si do křesla, vedle toho, ve kterém sedí Kairi. ,,Jak tak ale koukám, tak jsme se vlastně potkali při setkání se Shizu-chan.'' Podívám se na Kairi. ,,Takže jsi vše vysvětlila? ,,Ne,'' zakroutí hlavou, ,,byl tam Victor a chtěl ji zabít.'' ,,Hmm,'' zamračím se. Zamračím se a podívám se na Souri. ,,Potřebujeme tě k jednomu plánu, který by měl zabránit jisté válce. Tví rodiče byli skvělými vědci a jejich smrt mě velmi zarmoutila, ale shodou okolností, jsme narazili na tebe. Každopádně, díky tvé krvi, bychom mohli najít jeden ztracený artefakt....'' ,,Izayo-kun, skočí mi do řeči Kairi, ,,nemůžeš na ni všechno hnedka vybalit. Ber na ni trošku ohled. Koukej jak má bledý výraz kvůli té události v parku.'' ,,Máš pravdu.'' Vezmu si ze stolu jeden keks a opřu se zády o opěradlo. ,,Mám na tebe ale otázku. Proč jsi do parku přivedla Kinnosukeho Kuzuharu? Proč jsi chtěla aby zemřel?''

Satao Souri - 01. ledna 2012 23:56

soukromá zpráva od Satao Souri pro Tak, jo.. Sereš mě! xD Kairi se začne rozčilovat jaký tu má nepořádek. Viditelně tu s ním asi nějakou dobu bydlela, protože se tu vyzná. Nebo tu minimálně jezdila. Že by byli milenci? napadne mě spíše škodolibě a musím se té myšlence tiše zasmát. Je to zvláštní představa.. ,,Pití bude stačit, děkuji." Usměju se na Kairi a posadím se na gauč. Asi se ze mě stává anorektička nebo nevím, ale poslední dva dny jsem nic nejedla. A kdo by taky jedl v mojí situaci? Žaludek mám ve velikosti hrášku ještě teď od události v parku. ,,Děkuji." Řeknu Kairi, když přede mě postaví čaj a sušenky. Ve chvíli, kdy řekne, že se neznáme, mám chuť mu něco udělat! Třeba vykopnout z toho okna! ,,Neznáme?! Děláš si srandu?!" Vyvalím na něj nevěřícně oči. Pak si vzpomene. Jenom se na něj trucovitě zamračím. ,,Satao Souri.." Představím se ze slušnosti i když tuším, že toho o mě ví více než já. Jejich smrt tě zarmoutila? Kecy! Pomyslím se a kysele se zašklebím. Nevěřím, že tenhle blbeček cítil někdy něco k někomu. Jasně, možná jsem moc zaujatá, ale prostě tomu nevěřím. Jasně, třeba někdo existuje, takhle bezcitný není nikdo.. Ani Viktor viditelně ne, když si chce vzít Celty. Trochu zmateně zamrkám na Kairi? Fakt vypadám tak špatně? Jasně, necítím se nejlíp, ale cítím se líp, než třeba v tu chvíli, když v televizi oznámili, že jsem vrah. ,,Já jsem v pohodě, klidně ať pokračuje.." Zabručím jen tak mimoděk. Jenže během sekundy mám chuť mu opět rozbít hubu! Ta otázka vyzněla blběji, než kdyby se mě zeptal, proč je prase růžové. ,,Kdybych věděla, že se stane, to co se stalo, neudělala bych to. Jasně, uznávám svou blbost, že jsem tě poslechla a na ten papírek, co jsi mi dal do kapsy se nevykašlala.. Původně jsem si myslela, že chceš jen naštvat Celty. Moje chyba.. " Pak se ale zaseknu. Proč se tak ptá? Chtěl abych ho přivedla, nebo ne..? ,,Počkej, proč se mě na to vůbec ptáš? Doufám, že mi nechceš říct, že to v tý kavárně si nebyl ty, ale Viktor.." Páč jestli z něj něco podobnýho teď vyleze, tak mě fakt vomeje.. Ale dávalo by to smysl.. Viktor si chce vzít Celty, Celty ohrožuje Kinnosuke, chce zabít mě, protože mám něco společného s tím, jak zabránit té válce kterou chce vyvolat. Promění se na Izayu, dá mi papírek do kapsy s vědomím, abych věděla, že to je on, jinak bych to neudělala.. Izaya je parchant, ale nemyslím si, že je vrah.. Ani před tím jsem si to nemyslela.. Teď možná trochu, přiznávám. On není typ co by měl svědomí pravda, ale.. Take to dává trochu lepší smysl.. Tušil, že dovedu Kinnosukeho do parku a tušil, že si to nenechám ujít.. Bum, dvě mouchy jednou ranou!

Celty Sturluson - 02. ledna 2012 09:49

Děsivé to vidiny „ Pohled“ mi padne na hodiny na stěně. Mám špatný pocit, nejspíše je to hlavně tím co se děje. Je to nepříjemné, přesto všechno vnímám jak Shinra mluví a přemýšlím. Nakonec i chat Dollars vypínám a opírám se do židle. Pozoruju tu klidnou hlavu. Napadá mě, jaké by to bylo mít vlastní hlavu. Opravdu bych byla zlá? Chtěla bych se mstít? Nebo bych žila aspoň trochu normální život? Kdo ví, to se asi ani nedozvím. Jakmile někdo vyrazí dveře poplašeně se zvednu a pohlédnu ke dveřím na chodbu. To co se děje pak, je značně stresující a hlavně mě to hodně vyděsí. Přesto se ani nepohnu. Mají Shinru a já nechci aby mu něco udělali. Čekám dokud nepřijde muž. Jakmile mi začne vyhrožovat, že zabije Shinru, nelíbí se mi to už vůbec. Nemám ráda, když mi někdo vyhrožuje. Obklopím je stínem a sleduju je. Reakce muže mě patřičně překvapí a hlavně zdrtí, přesto však vzápětí pocítím takový vztek, že se na ně ještě pokusím zaútočit. Avšak mnou projde proud a padnu k zemi. Když se probouzím, je to značně nepříjemné, přesto zjištění, že jsem stále doma a sedím u počítače, je bezvadné. A hlavně to, že Shinra stále ještě žije. Pohlédnu na hodiny a okamžitě se zvednu. Zaklapnu svůj notes, jeho notes a oba je schovám jeho drapnu za ruku z chodby mu přivláčím kabát a jeho mobil a okamžitě dojdu pro motorku. Nakonec seberu tu hlavu a schovám jí taky. Nasednu na motorku a přitáhnu k sobě Shinru, tak aby se musel posadit za mě. „ Drž se. Pak ti to vysvětlím.“ Napíšu ještě rychle a nastartuju. Vyměřím si to přesně na otevřené okno a rozjedu se ven. Nevím kam jet, ale hlavně hodně daleko. Nezastavím se dříve než s jistotou, že mě nikdo nesleduje.

Shinra Kishitani - 02. ledna 2012 14:19

Stíchnem, keď si uvedomím, že Celty ma znova nevníma. Možno ma ešte pred pár minútami aj vnímala, no teraz sa zdá akoby bola v celku zdesená. Žeby mala ďalšiu víziu od hlavy?spýtam sa sám seba, keď odtrhne pohľad od hlavy a otočí sa smerom k dverám. Aspoň si myslím, že sa pozerala na hlavu. Vyzeralo to tak. Ja však nikdy nemôžem vedieť, kam presne sa pozerala. Vyzerá, že je celkom napätá, takže mi postupne dochádza, že hlava jej skutočne čosi ukazuje a usudzujem, že to nebude ani trocha príjemné. Ktovie, čo vidí. „Celty?“ oslovím ju opatrne, no zdá sa, že ma prestala vnímať. Vníma len situáciu, ktorá sa práve deje v jej hlave. Ale je to len ilúzia. Možno to však vyzerá tak skutočne, že si myslí, že sa to skutočne deje. Neuvedomím si, kedy sa spamätala, len si všimnem, že vyletela z miestnosti a za malý moment mi do rúk vtisla kabát a mobil, ktorý som si nechal vo svojej izbe. Chvíľu mi trvá, kým si uvedomím, čo sa deje. Ona chce odísť, chce utiecť a berie ma so sebou. Alebo som si to zle vysvetlil? Pýtam sa v duchu sám seba, keď si obliekam kabát a mobil strkám do jedného z vreciek na ňom. Nechám sa ňou zatiahnuť až k motorke, ktorú prichystala. Sledujem ju, ako ešte schováva hlavu, ktorá jej priniesla toľko problémov. Keď ma potom k sebe pritiahne, bez slova si sadnem na miesto za ňou a chytím sa čo najpevnejšie, aby som sa udržal. „To je šialené, nemohli sme ísť von hlavným vchodom?“ spýtam sa trocha napäto. Vidím, že má zjavne naponáhlo. Kam vlastne ideme? Spýtam sa sám seba v hlave.

Saki Mikajima - 02. ledna 2012 14:38

„Ale odsťahuješ sa jedine tak so mnou,“ podotknem a mierne sa naňho usmejem. Nechcela by som ho stratiť len kvôli tomu, že v meste sa dejú divné veci. Keď sa na tom tiež zasmeje nebránim sa tomu, aby si ma k sebe pritiahol bližšie. S tým odsťahovaním to ale nie je zlý nápad. „Ja si plne uvedomujem, že sa dejú veci, ktoré nie sú dobré pre nikoho, kto žije v tomto meste, ale je trocha ťažké len tak sa zrazu zobrať a odísť. Ľahko sa povie, že chcem odísť. Toto je miesto, kde žijem a nechce sa mi odísť, len pre to, že si niekto zmyslel vystrájať tu! Ja tu chcem zostať!“ Hľadím mu do očí a cítim, že ak by to bolo možné určite by mi z očí sršali blesky, pretože tentoraz to myslím skutočne vážne. Nesnažím sa zjednodušiť situáciu, ktorá je tak zjavná. Je zjavné, že moje reči nikomu život nezachránia, ale o to mi nikdy ani nešlo. Netúžim byť hrdinom, ktorý mesto zachráni. Viem, že nikdy nebudem. Keď sa Masaomi obráti k oknu a potom sa znova pozrie na mňa prinútim sa uvoľniť sa a upokojiť sa. „Svojim spôsobom...“ rada by som mu oponovala, ale akosi už na to nemám síl. Strašne rada by som spala, no v podstate čakám len na to kedy mi povie, aby som šla rovno do školy a nikde sa nezdržiavala. Ako v rozprávke o červenej čiapočke. A ja by som 100% zišla z cesty alebo by sa mi niečo stalo. Nad tou myšlienkou sa uškrniem. Vážne dobrá podobnosť. Prekvapene sa naňho pozriem. „Ja tu čakám, že ma vykopneš a ty mi povieš, aby som s tebou zostala?“ spýtam sa. Tak toto som vážne nečakala. Ale nebránim sa. „Tak fajn, máš pravdu, v škole by som aj tak nedbala na to, čo sa deje, takže nebránim sa,“ poviem a tiež sa uškrniem. Trocha sa šupnem nižšie, aby som si mohla pohodlne ľahnúť a nechať sa ním objať. Jeho ruka spočinie ma mojom brušku a hlavu si položím na jeho rameno. Privriem oči. „A ja zas nechcem, aby si príliš riskoval,“ poviem ešte.

Sonohara Anri - 02. ledna 2012 17:02

Ráno Probudím se a hlava mi třeští. Moc nepomáhá našeptávání Saiky, tedy vůbec ne. Spíš mě hlava rozbolí ještě víc. Copak si nemůže dát jeden den volno? Ne, asi ne. Vzdychnu si. Udělám si snídani a silný čaj. Vezmu si poslední medicínu na rozbolavělý krk a s trpkostí si uvědomím, že budu muset zajít pro další prášky. aAe dochází mi i máslo, takže bych stejně musela do samoobsluhy. Nasnídám se, moc se mi nelíbí ty zprávy na internetu a na chatu taky nikdo není. Nedivím se, určitě všichni pracují nebo jsou v práci. S malým úsmevem vypnu internet a začnu se oblékat. Čím dřív zajdu nakoupit, tím dřív budu doma a lehnu si do postele. Přes ústa si nasadím roušku, nechci nikoho nakazit a vyjdu z bytu. Zamknu, poučila jsem se z minulých chyb. Možná bych se mohla zeptat Dětí, jestli neví nic o tom pomahači vražedníka. Zavrhnu to. MOhlo by to být v mém stavu nebezepečné. Vydám se na dlouhou cestu pro léky a jídlo. Zastavím se na předchodu a čekám na singál, že můžu přejít. Nechci aby mě kdokoliv zajel.

PPJ - 06. ledna 2012 22:03

soukromá zpráva od PPJ pro Silně foukající vzduch je velmi chladný a nutí tě dojít co nejrychleji do lékárny a zpátky. V ulicích je počet lidí menší, než je pro Ikebukuro obvyklé, ale i tak je tu dost lidí. V ulicích sice nejsou žluté šátky tolik vidět, ale podle všeho je nahradil jiný gang. Mají na sobě černé kalhoty, bílou košili a někteří i černé sáčko. Vždy, když narazíš na nějakou skupinku, tak je o pěti až sedmi členech. Vždy jeden nosí katanu, další dva nosí baseballové pálky a u zbytku nejsou vidět žádné zbraně. Podle všeho to nevypadá, že by nějak vyhledávali problémy. Buď jen obklopují jednu lavičku, nebo se jen procházejí. Zhruba po půl hodině dojdeš do lékárny. Při otevření dveří zacinká zvoneček a k pultu naklusá starší muž. ,,Co si budete přát, slečno?'' optá se. Nakonec po zdělení co chceš, tak muž zaběhne do vedlejší místnosti pro prášky. Znovu zacinká zvonek, ale v tu chvíli se stane něco nečekaného. Saika z ničeho nic přestane mluvit o lásce. Je to sice poprvé, ale pocítíš, že Saika má strach. Strach, jakoby měla zrovna zemřít. Do lékárny vešel muž a je asi stejně velký a možná i mladší jak Shizuo. Vlasy má černé, krátce střižené a rozcuchané. Na očích. má sluneční brýle. Na krku má černý šátek. Na sobě má černý kabát. Při chůzi mu rukávy vlajou, takže v nich nemá ruce. Celý kapát je rozepnutý, takže je vidět, že pod ním má černé sako. Také má černé kalhoty a černé boty. Muž si sundá brýle a dá si je do kabátu. Upraví si šátek, aby ho měl jen na krku. Zvlášť moc si tě nevšímá a postaví se kousek od dveří. Saiky strach se zvětší. Lékárník vyjde z vedlejší místnosti, předloží ti prášky. ,,Tak, tohle je ono.'' s prášky ti předloží i účtenku. Po zaplacení zamíříš k východu. Muž v kabátu se na tebe jen přátelsky usměje a vypadá to, že chce jít k pultu. Při mihnutí muže, Saikin strach ti znovu vyvolá bolest hlavy. Pak ještě uslyšíš muže zašeptat, ,,Ani tvé děti tě neochrání.'' Při jeho slovech zůstaneš jak přimrazená na místě. Saika ovládne tvé tělo a donutí tě odejít z lékárny. Odtáhne tě kamsi do postranní uličky.

Mikado Ryugamine - 17. ledna 2012 16:24

soukromá zpráva od Mikado Ryugamine pro Krásný, klidný sen. Nic mě najednou netrápí. Žádný, přízrak... naprosto nic. Jsem si v klidu domova a mamka dole připravuje rýžové koláčky. Takové, které umí jenom ona... Budík, který pípá už asi pošesté, mne konečně probudí do reality. Do reality, která se v okamžiku změní na realitu nepříjemnou, neboť pohled na hodiny mi velice rychle osvětlí, kde mám být a rozhodně to není peřina. Vletím do koupelny jako namydlený blesk. Provedu co možná nejrychleji raní hygienu, kromě sprchy, kterou si musím odpustit, a navlékn se do uniformy. Snídani vynechám úplně a oběd si v tom spěchu zapomenu na stole.Ale i veškeré úsilí stihnout autobus jsou marné. Udýchaný a rudý se zahledím na park. Jednu z možnou cest do školy. Přece jen ten tělocvik nebyl na houby. Projede mi hlavou a po bezpečné cestě přes přechod se rozeběhnu co možná nejkratší cestou ke škole. Kdybych byl čekal na další spoj, přijel bych o patnáct minut pozdě. Takto jsem ve škole byl pouhých pět minut po zvonení, ale trest mě neminul (a hlad přišel taky). Inu, další zdržení je další zdržení a než jsem zařídil vše co mi bylo uloženo uběhla další hodina. A hodina je už i tak dost velké zmeškání... ovšem to kručení v břiše také není zrovna moc příjemné. Rychlý sprint směrem k šatnám se mi však vymstí. "Au." Vyjeknu, když do náhodného chodce vrazím a ani nezaznamenám, jak jsem se dostal na zem. Pomalu zvednu havu a zadívám se, kdo mě to vlastně zachránil před tvrdým dopadem na zem. "Ru-ruka?" Lehce zmáčknu pravou rukou a zadívám se, co je to tak podezřele měkkého. Zrudnu a kouknu na dívku... o několik vteřin později už omluvně dřepím na zemi. "Su-sumimasen!" Vyhrknu omluvu a studený pot mi stéká po tváři.

Masaomi Kida - 01. února 2012 15:25

Jakmile začne tak trochu vyšilovat, docela mě tím překvapí. Poslouchám jí až do konce, potřebuje se asi trochu vybručet. Nějak si nejsem až zase tak jistej, že by bylo dobré jí přerušovat. Když skončí s povzdechem se podívám k oknu. Je dobře, že se uklidnila stejně rychle jako když začala vyšilovat. Podívám se na ní a pohladím jí po tváři. „ Nemusíme nikam jezdit, ale budu tě chránit ať mě to bude stát co chce.“ Zašeptám potichu a přitisknu si jí k sobě. Nehledím na bolesti, teď bych raději umřel než jí pustil dobrovolně někam pryč. Její reakce na to, aby tu zůstala mě nepřekvapí, jsem rád, že se tomu nebrání, vždyť by se jí někde něco mohlo stát. Vážně jsem nějakej náchylnej na myšlenku, že se jí něco přihodí. A dost mě to štve, jí by nemělo hrozit nic, ona za nic nemůže. Jakmile se uvelebí zakreju jí svojí dekou. Jemně jí začnu hladit a zavřu oči. „ Já a riskovat? Nikdy.“ Zašklebím se a zakroutím hlavou. I když to není pravda a ona to ví, riskuju dost často, ale zatím to docela vycházelo, takže by snad i moje štěstí mohlo i nadále pokračovat. Doufejme.

Saki Mikajima - 09. února 2012 19:00

Vážny rozhovor Musím vyzerať vážne hrozne, keď tak na mňa hľadí, možno by bolo na čase prestať s tou výbušnosťou. Netuším, kde sa to vo mne berie. Nebývala som taká. Bola som známa tým, že som sa vedela chovať pokojne aj v situáciách, ktoré iných vyvádzali z miery. Moje myšlienky na chvíľu zablúdili za pôvodom môjho výbuchu, ktorý som vysypala na Masaomiho. Myslela som to vážne, ale pravda bola taká, že by som to vedela povedať aj oveľa pokojnejším tónom. Možno ma k takémuto správaniu núti situácia, ktorá sa dosť zjavne zhoršuje. Okrajovo začínam cítiť zvláštne napätie a nedá sa to len tak ľahko ignorovať. Teda nie z mojej strany. Za ten čas, ktorý som strávila v nemocnici, som sa naučila vnímať zmeny, ktoré sa vo mne diali a vždy to boli hlavne tie výčitky svedomia z toho, že robím niečo zlé milovanej osobe. To ma asi neprestane mrzieť do konca života. Zavrela som oči a chystala som sa na spánok, keď zareagoval na moju poznámku so sťahovaním sa. „Myslíš si, že ma treba chrániť? A nemal by si myslieť tiež aj na seba?“ otvorila som znova oči a zahľadela sa pred seba. Nechcelo sa mi vykrúcať hlavu tak, aby som sa mu mohla pozrieť do očí. Preto som hľadela pred seba. Aspoň niečo. „Skutočne si si istý tým, že neriskuješ? Ja myslím, že tvoja povaha hovorí dosť o tom či riskuješ, alebo nie. Ja by som povedala, že skôr áno ako nie. Nebolo to celkom dávno, čo ťa zmlátili žlté šatky, teda ak to vôbec oni boli. Netuším celkom, čo sa deje, ale teraz už celkom viem, že na ich čele nestojíš ty. Ak by to tak bolo, nikdy by sa to nestalo.“ Hovorím pokojným hlasom a dostatočne pomaly, aby som si v hlave zvážila svoje ďalšie slová. Nechcela by som, aby to znelo hlúpo, keď sa to snažím brať vážne. Nemohla som vidieť to, ako sa uškrnul, keď hovoril o tom, že neriskuje, ale cítila som, ako zakrútil hlavou. „A tiež by som mohla povedať, že je len otázkou času, kedy ťa to tvoje šťastie opustí.“ Dodám po chvíli ticha. Znova zavriem oči a potichu vydýchnem. „Nebola by som rada, ak by sa ti niečo stalo.“ Vyslovila som svoje obavy a vtom ma niečo napadlo. Mierne som sa pousmiala a pomyslela si: Myslím, že by nebolo zlé začať chodiť na kurzy sebaobrany alebo na nejaké bojové umenie skrátka. Možno sa mi to v budúcnosti zíde.

PPJ - 17. února 2012 22:42

soukromá zpráva od PPJ pro Ať jsi už po tom incidentu v kavárně šla kamkoliv, nakonec jsi došla domů. Jenže ani tentokrátti tvé štěstí nepřeje, neboť před domem, kde máš byt, stojí pět policejních aut. Ať už v domě dělali cokoliv, tak to vypadá, že se chystají odjet. Muž, který jednotce nejspíš velí, něco pořvává. Podle výrazu tváře lze poznat, že nemá moc dobrou náladu a není spokojen s výsledky práce jeho mužů. Zhruba po deseti minutách odjíždějí. Tvůj byt je v posledním patře, takže to chvíli potrvá, než se nahoru doplahočíš, neboť výtah zase nefunguje. Nakonec dojdeš nahoru a zjistíš, co tady ti policisté hledali. Byt jedné holky, které je zhruba 16 let byl převrácen vzhůru nohama. Stačilo se jen letmo kouknout do bytu. Díky vylomeným dveřím byl v bytě vidět rozházený nábytek a další jiné věci, které byli různě po bytě rozházené. V noci se ti moc dobře nespalo, neboť tě někdo dokola prozváněl. Také byl slyšet dívčí křik. Možná sebevrah? Ráno začalo jako každé jiné. Ranní sprcha, snídaně a další různé věci okolo. Při brouzdání po netu zjistíš, že byl vydán na několik lidí zatykač včetně tebe. Ikebukuro news: Kvůli nedávné smrti vrchního velitele silniční policie a opakovatelnému hackerskému útoku tito lidé trestně stíháni. Naomi Kikkawa, Satao Souri, Černá motorka, Jim Guntair, Shinra Kishitami...Policie uvádí, že tito lidé jsou pro své okolí nebezpeční a pokud je někdo zahlédne, tak by měl ihned kontaktovat policii.      Při čtení zprávy tě vyruší smska od neznámého odesílatele. Myslíš, že je chytrý schovávat se ve vlastním bytě?  Ozve se zvonek a hlasité zabouchání. nikdo se ale neozve. Znovu se to opakuje, ale zabouchání je hlasitější. Žeby tě našla policie? Pokud ano, co teď? Třeba by se ti podařilo nějak přelízt do vedlejšího bytu. Nebo raději otevřeš?

Naomi Kikkawa - 18. února 2012 15:18

Konečně doma, neklidná noc a hrozné ráno. Koukám po okolí , kde to sakra vlastně sem. Cesta se začně zase rozdělovat a já se vydám doprava. Jak tak koukám před sebe, zakopnu o kus rozpadlé cesty a hodím velkého placáka na zem. No do ....! Tohle se může stát vážně jenom mě! Začnu se pomalu zbýrat ze země. Opraším se, parkrát ještě v duchu zakleju a zase šlapu kamsi dále. Po neůnavné cestě jsem se, ale konečně dostala zpátky do známých končin, takže najít cestu domů už netrvalo dlouho. Vyjdu zpoza rohu kousek od bytu a moji pozornost zaujmou auta před domem. Policie?! Co tu pane bože dělají?! Jedno, dvě ... pět aut ke všemu. Trochu popojdu dozadu, aby si mě ještě nevšimli. Ať už tu jsou z jakéhokoliv důvodu, vždy z toho má člověk potom problémy. Ale, jak je tak sleduji vypadáto, že jsou na odchodu. Pozornost přesunu na muže, který tam něco pořvává. Nejspíše velitel, a podle toho, jak se tváří to tak nějak vypadá, že asi nenašli to co hledali, nebo spíše koho hledali? Rozhodnu se vylézt až když odjedou. Zajímaloby mě kvůli čemu tu byli... Vlezu do domu a chytnu tik do oka. To si ze mě dneska už opravdu někdo dělá srandu... Ráno policie, pak se trmácím bůhví kde, hodím placáka a když se dotrmácím domů zase policie a ke všemu výtah zase nefunguje?!!! Mám sto chutí do něčeho kopnout. Oddechnu si a začnu se tedy plahočit po schodech nahoru do svého bytu. Neujde snad ani jeden schod na kterém bych si nestěžovala na ten zpropadený zase nefungující výtah. Konečně zdolám poslední schod a vítězně se protáhnu. Konečně. Eh? Dveře od jednoho bytu jsou vylomené. Takže tady byli ti poldové. Ještě, že to není můj byt. Myslím, že tu bydlela nějaká holka. Letmo nakouknu dovnitř. Je to tam , jak po výbuchu atomovky. Nešla jsem dále, ale raději se pakovala do svého bytu. Zamkla jsem dveře a šla do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a zkoumala co by se dalo použít k večeři. Nakonec jsem vytáhla ledový salád, rajče, papriku atd... a udělala si větší sendvič. Dala jsem ho na talíř a nechala v obýváku a zatím si šla dát sprchu. Z koupelny pak vyjdu už rovnou v noční kašili, sednu si na pohovku a pustím se do připraveného sedviče. "Pro dnešní večer zuby vynechám." Prohlásím když dojím, protáhnu se a jdu se uložit ke spánku. V noci se pořád převaluju, zívám, nadávám potichu a všechny jiné věci, když člověk nemůže usnout. Vůbec se mi nedaří usnout a když už konečně usnu tak jenom na chvilku. Pořád mi někdo volá, ale vstávat se mi vůbec nechce, a tak mobil nechávám dále pořád dokola zvonit. Za nic na světě mě dnešní večer nepřinutí vstát. Konečně zase usínám když zaslechnu nějaký holčičí křik. Otevřu jedno oko. Co je to zas teď? Dneska se opravdu nevyspím. To je jedno nebudu to řešit i kdyby chtěl majitel toho křiku spáchat sebevraždu. Po chvilce usnu i když na moc dlouho ne. Otevřu oči, které si trochu zastíním rukou. "Konečně je ráno." Protáhnu se a jako první dojdu do koupelny si dát pořádnou studenou ranní sprchu na probrání. Když skončím s ranní higienou a oblékáním dojdu do kuchyně, kde si udělám snídani. Nic těžkého - dvě vajíčka se slaninou. Jako zákusek sladkou ovocnou sušenku a pořádně silné kafe. Vše si donesu na stůl k notebooku a po cestě si naberu ještě mobil, který hodím do kapsy mikiny. Otevřu noťas a začnu brouzdat po internetu a přitom pojídat, popíjet snídani. Právě si ukusuji z ovocné sladké sušenky , když tu najdu docela nepěknou věc na internetu. Byl vydán zatykač? Jak tak čtu dále najednou mi překvapením zaskočí kus sušenky a rozkašlu se. Okamžitě se napiju zbytku kafe. "Eh eh uh. Cože??! " Bože ten zatykač je i na mě! Já a pro okolí nebezpečná? Si ze mě dělá vážně už někdo srandu ne? Kdy, kde, jak? Totálně mě přešla chuť k jídlu a tak jsem zbytek odložila na stůl. Dočítám si ještě zbytek zprávy, když tu mě vyruší ohlašujísí zvuk smsky. Vyndám mobil z kapsy a začtu se do ní. Já se tu neschovávám. Doteď jsem nevěděla , že jsem stíhaná. Měla bych raději vypadnout. Zaprotestuji v duchu. Prudce vstanu ze židle, když se ozve zvonek a hlasité zabouchání. Hlas, ale žádný. Do háje, že by to byla už policie? To už mě našli? Co teď? I když v duchu panikařím navenek to vůbec nejde poznat. Když se zase ozve zabouchání a zvonek, docela už na mě panikaření začíná vidět. Sakra, sakra kam teď? Je to policie , nebo není? A co když je? Ale co když i ne? Mám zkusit jít otevřít? Zaklapnu notebook a vezmu si ho do rukou. Kdyby to byla policie musím ho zničit, mám tam docela dost věcí, které by je asi určitě zajímaly. Začnu pomalu couvat k oknu, když stojím už skoro u něj, opřu se o zeď, kdyby to byla policie a byl by někdo venku tak aby mě nedej bože ještě zastřeli z venčí... Možná by se mi mohlo podařit přelézt do vedlejšího bytu a notas bych vyhodila z okna. Takhle by na mě neměli ještě nějaké další důkazy. Rukou si otevřu okno a nechám ho pootevřené, abych mohla v případě, že to je opravdu policie, rychle vyhodit moji drahocenou věc a zkusit si zachránit svoji kůži. Nikdy jsem, ale nezkoušela přelézat do vedlešího bytu, i když jak se tak koukám zas tak daleko by to nebylo. Ale co kdyby to nezvládla a spadla dolů? To bych pak byla nadobro tuhá. Ne! nejprve něco zkusím, nebudu tu páchat skorosebevraždu, kdybych teď bez přemýšlení zkusila přelézat z okna do vedlejšího bytu a nepovedlo by se mi to a já spadla a ještě by to ani policie třeba nebyla. Otočím pohled na zamčené dveře, na které se chce někdo dobýt, přitisknu se více ke stěně a zvolám směrem k nim. " Kdo to je?"

PPJ - 19. února 2012 16:08

soukromá zpráva od PPJ pro Oba se sice dostanete z bytu v čas, ale co si Celty neuvědomila bylo to, že to bylo v okamžiku těsně před vniknutím do bytu.  Než se dostanete na konec chodby ve vašem patře, tak si Celty všimne vyčnívající hlavně pušky z poza rohu. Kvůli tomu se nedostanete ke garáži motorky. ,,Přesuňme se na bod D,'' zazní mužský cizí hlas. Naštěstí jste kousek od výtahu. Sice nefunguje, ale dveře jsou pootevřené, takže se jimi lehko protáhnete. Chvilku je ticho, ale najednou kolem výtahu projde asi sedm osob. Neuběhne ani minuta a uslyšíte vylomení dveří a další rámus, který přichází z vašeho pokoje. ,,Pane, cíle jsou pryč.'' ,,Sakra!'' Zazní jiný mužský hlas, který nejspíš vychází z vysílačky. ,,Hlava je taky pryč?'' ,,Ano.'' ,,Kurva! Musíme je co nejdřív najít. Tři muži jeďte za Izayou a donesou mi jeho hlavu! Zbytek vezme tu její motorku a stáhne se na velitelství!!  Chvilku je slyšet jak se ti muži přesouvají na jiné místo. Celty ucítí nářek své motorky, ale po necelých deseti minutách utichne. Uběhne zhruba půlhodina než znovu vylezete. Celý byt je zdevastovaný. Stolní počítač je na několika místech současně, notebook je na tom stejně. Dokonce i lékařský záznam o Celty, který Shinra vede už několik let je pryč.

Celty Sturluson - 20. února 2012 15:01

Schovávaná Jediná možnost – výtah – útěk, který se zdá ještě víc jako past. Vtáhnout tam Shirnu nebylo až zase tak těžké, zvláště s hlavní za rohem. Nic než ho zachránit mě teď nezajímá. Hluk z bytu, do kterého najednou vtrhlo sedm lidí se mi ani za nic nelíbí, tříštění věcí, rabování a hledání. Poslouchám co se tam děje, jakmile se zmíní o mé motorce, ztuhnu. Ruku si položím na srdce a nahrbím se jako bych s bolestí sklonila hlavu. Přesto nemůžu nic dělat. Nářek motorky mi vážně nedělá dobře, třes v rukou a bolest v srdci se začíná prát se vztekem. Začínám nenávidět tohle město. A začínám mít zlost. Přesto Shinru nepustím z výtahu, dokud si nejsem jistá, že jsme v bezpečí. Že jsou pryč. S chladností a vztekem se vrátím do bytu. Podívám se co tam zbylo, aspoň pevný disk z Shirnova počítače nebo snad z notesu. Vytáhnu mobil a zamračím se. Pak začnu psát SMS Izayo, jdou ti po krku, jestli chceš přežít nezdržuj se na jednom místě a hlavně si dej pozor jestli tě někdo nesleduje. Chtějí ti useknout hlavu a nejspíše dost dobře vědí, kde seš. Já a Shinra jsme vyvázli jen tak tak. Dík, že si mě do toho uvrtal taky. Naštvaně SMS odešlu a otočím se k Shinrovi. Vytvořím si na sobě dlouhý kabát s kapucí přes hlavu, staženou tak aby mi nebyla vidět ta díra bez hlavy. „ Co teď?“ Otočím k němu se vztekem mobil. Je vidět, že jestli mi nedá nějakou kloudnou odpověď, zjevně vybuchnu vzteky. Neměli mi sahat na mojí motorku.

Shinra Kishitani - 20. února 2012 15:18

Schovávačka Držím sa pri Celty. Cítim napätie, ktoré v nej prevláda. Svojim spôsobom som celkom rád, že sa nám podarilo utiecť skôr, ako sa muži dostali do bytu a vyplienili ho. Z toho, čom som začul, že sa rozprávali som usúdil, že idú aj po Izayovi. Má čo chcel, pomyslím si v duchu a mierne sa uškrniem. Keď sa nám po dlhšom čase prečkanom v úkryte podarí dostať sa do bytu, sme dosť prekvapení. Teda aspoň ja som. Pohľad na zdevastovaný byt ma uvádza do depresie. Moje záznamy, môj notebook, môj byt.... všetko je zničené. Pre boha, to snáď nemyslia vážne! Lekárske záznamy o Celty sú nadobro preč a notebook je absolútne nepoužiteľný, takže celá práca, na ktorej som ešte pred nedávnom pracoval je stratená. Potichu vydýchnem a ani si poriadne neuvedomím, že s výdychom sa mi z hrdla dostal aj bolestný ston. „Bože, čo má toto znamenať?“ spýtam sa potichu. „Stále celkom nedokážem pochopiť o čo tu vlastne ide.“ Pohľad obrátim na Celty a počkám si, kým dopíše správu Izayovi. Potom napíše správu mne. „Nemyslím si, že by bolo veľmi múdre zostávať v tomto byte. Nedokážem sa pozerať na to, čo z neho zostalo. Každopádne si myslím, že by sme mali odísť z mesta. Avšak, vážne netuším kam by sme šli, aby sme sa efektívne ukryli. Všade je riziko, že nás nájdu.“ Uvažujem nahlas. Popravde vážne netuším, čo by sme mali robiť. Mohli by sme zostať v tom byte naďalej, keďže už ho prehľadali a nenašli nás v ňom. Netuším však aké majú zmýšľanie, takže neviem, či sa ešte vrátia alebo nie. V tomto meste už nie je nič vylúčené.

PPJ - 20. února 2012 19:53

soukromá zpráva od PPJ pro Dívka na mačkání své hrudi nijak nereaguje. Ani nezrudla ani nevyjekla. Jen se dívá jinam. Když z ní slezeš, tak se posadí. Koukne na tebe. V její tváři není žádný náznak vzteku, nebo tak. Má jen znuděný výraz, kterým na tebe kouká. ,,Hmm...'' potichu zamručí. Pozvedne pravou ruku a dlaní párkrát stiskne. Kdo ví, jestli to myslí jako provokaci. ,,Um...'' ,,Hej, ty!! Co si myslíš, že děláš mojí sestřičce?!'' ozve se dívčí hlas. Než stačíš zareagovat, tak nad tebou stojí jiná dívka. ,,Co si o sobě myslíš? Sahat na tak krásné poprsí mé sestřičky!!'' Klekne si, aby pomohla své sestře vstát. ,,Není tě nic? Nebolí tě něco?'' začne se vyptávat a nasadí starostlivý obličej. ,,Ne...'' vstane. ,,To se mi ulevilo,'' usměje se na svou sestru a v jednu chvíli to vypadá, že ji chce políbit. Pak se na tebe ale zas podívá svým naštvaným výrazem. ,,Měl by sis dávat radši pozor kam jdeš! Naštvaný výraz pomalu zmizí a začne si tě prohlížet. ,,Hmm...'' nakloní hlavu na stranu a ušklíbne se. ,,Jako omluvu by jsi nám mohl s něčím pomoct.'' Chytne tě za paži a než stačíš něco namítnout, tak tě táhne se svou sestrou pryč.

Mikado Ryugamine - 20. února 2012 20:17

soukromá zpráva od Mikado Ryugamine pro To vážně potěší... (ironie) "Ve-velice se omlouvám! Je to moje chyba! Měl jsem dávat pozor na cestu!" Vyhrknu ze sebe a cítím, jak se mi do tváří žene krev. Opravdu jsem nechtěl. Byla to nehoda. Navíc, musím jít za Sonoharou-san a donést jí poznámky z hodin, aby se na ně mohla podívat. Zvednu hlavu a lehce vytřeštím oči. Po obličeji mi začne stékat další kapka potu. Když znenadání se zpoza mne ozve další hlas. "Ááh... omlouvám se! Velice se omlouvám." A znovu spočinu s čelem na podlaze. Po chvilce zvednu hlavu. Rudý jako rajče se nejistě podívám nad sebe. Na dívku, u které bych měl jistě skvělý výhled na její spodní prádlo, kdybych ovšem chtěl. "O-opravdu se velice omlouvám. Je to moje chyba, nedával jsem pozor. Udělám cokoliv, aby jste mi odpustily." Pronesu již trochu zklidněně a hledím na ty dvě. Omluvně se dívám na dívku, na kterou jsem tak nešikovně dopadl. Avšak, během chvilku se mé plánované odpoledne změní naprosto v nečekanou událost a já jsem odtáhnut vírem událostí. "Po-počkejte... o co tady jde?!" Vyjeknu překvapeně neschopen se v šoku vzpamatovat a tak jdu jako poslušný beránek s nimi.

Orihara Izaya - 21. února 2012 16:03

soukromá zpráva od Orihara Izaya pro S Kairi se na sebe podíváme a na chvíli se tvářím překvapeně. Pak se chvilku podívám jinam, ale pak se zase podívám na Souri. ,,Hmm, to je velmi zajímavá informace.'' ,,Takže přece v tom měl Victor prsty.'' Pronese Kairi. ,,To s tou policií nějak vyřeším. Myslím, že nemají tvou podobiznu.'' Vstanu a přejdu k počítači a začnu na něm pracovat. ,,Pokusím se ti stručně říct, proč tě potřebujeme.'' Uvelebí se do křesla a založí ruce na prsou. ,,Jak jistě víš, tak na zastavení Victora potřebujeme určité artefakty. Tví rodiče ho našli, jenže nechtěli aby ho někdo nalezl, tak ho zapečetili. Samozřejmě nevíme kde a taky podle toho, co pozůstalo z jejich odkazu víme, že jen jejich krev ho může najít a aktivovat ten artefakt. Proč? To nemáme šajna.'' ,,Mám teorii, že buď byli nějak spříznění s prastarou kulturou, která ten artefakt sestrojila, nebo přišli na nějaký způsob, jak ji můžou používat jen oni.'' Vklouznu Kairi do řeči, mezitím, když něco ťukám do počítače. ,,Samozřejmě jsou oba mrtví, takže jsme to mohli rovnou vzdát. Jenže, pak se zjistilo, že mají dítě. Takže ti je asi jasný, proč jsi pro nás tak důležitá.'' Přijde mi smska. Zprávu jen prolítnu. ,,Hehe...'' ušklíbnu se. ,,Každopádně by ses měla vyspat.'' Kairi vstane, chytne tě za paži a odtáhne tě do koupelny. ,,Mám tě svlíknout, nebo to zvládneš sama?'' Ukáže na poraněnou ruku.

Satao Souri - 21. února 2012 17:28

soukromá zpráva od Satao Souri pro Plácnu se do čela a dlaní si přejedu po obličeji. ,,To si děláte srandu.." Zasténám téměř už zoufale. Je toho na mě moc. Já jsem taková kravka! Jasně, můžu se obhajovat tím, že jsem neměla o žádném Viktorovi ani ponětí, ale to není omluva! Mám tak nějak pocit, že celý svět se zcvoknul. Zvědavě se zadívám na Kairi a poslouchám ji. Takže mí rodiče byli v podstatě sebevrazi? To je dobré vědět.. Jasně, mám špatnou náladu, kdyby jste se ptali.. Fajn.. Vím, kdo byli mí rodiče zač a nejspíše je zabil Viktor. Fajn, to je fakt skvělý! Bože.. V kolikátém jsem patře? Asi z něj skočím.. Unaveně, ale pořád zvědavě se zadívám na Oriharu u počítače. ,,Jasně.." Řeknu jen s pohledem na Kairi, že to chápu a přikývnu. Každopádně.. Jaké, že je to patro? Ne, nehodlám se zabít, to už tu jednou bylo.. Myslím, že jsem si prožila hodně věcí, tohle je jen.. Trochu více hardcore. Trochu hodně.. Pane bože, vždycky jsem byla cvok co šel po hlavě do těch nejšílenějších věcí a teď z toho mám depresi?! Přestávám chápat sama sebe.. ,,He?" Dostanu ze sebe jen překvapeně, když mě Kairi chytne a odtáhne do koupelny. Zčervenám a trochu nervózně se zazubím. ,,Svlékání je horší.." Přiznám lehce nervózně. Oblíkání ještě jakž takž jde, ale svlíkání.. Ee.

PPJ - 21. února 2012 23:59

soukromá zpráva od PPJ pro ,,Uvěřila by jste tomu, že to je donáška pizzy?'' Ozve se z poza dveří chlapecký hlas. Ozve se znova další hlasité zabouchání. ,,Nemám moc času, slečno. Převezměte si prosím ten dopis.'' ,,Blbečku, říkals, že ji neseš pizzu! ozve se jiný hlas, tentokrát dívčí. ,,Au! Prosmiň, nee-san, hlas trošku sníží, ale přesto ho můžeš slyšet. ,,Pizzá~...'' řekne protále, jako by napodoboval poslíčka pizzy. ,,Blbečku, teď ti asi už neuvěří!'' ,,Au!'' zakňourá. ,,Nemusíš mě pořád mlátit- Au!'' Znovu zazní hlasité bouchání.  Koutkem oka by sis mohla všimnout, že kousek od tvého okna má někdo takový menší balkónek, takže pokud bys byla dostatečně obratná, tak by ses tam možná dostala. Ale taky tady je velké riziko pádu z 36. patra.

PPJ - 22. února 2012 16:28

soukromá zpráva od PPJ pro ,,Prostě mlč a přidej do kroku,'' okřikne tě víc energetické děvče, mezitím, co tě táhne městem. Její sestra jde kousek za vámi a tváří se, jako by měla každou chvíli usnout. ,,Mairu-nee, tady to je.'' Ukáže na velkých obchoďák. ,,Ah, dobrá práce, Kururi-nee!'' Dořekne a začne tě táhnout ke dveřím do obchoďáku. Když tě dotáhne dovnitř tak se na tebe otočí. Její výraz ve tváři by ti mohl napovědět, že tě čeká něco nemilého. ,,Pomůžeš nám při nákupech! Pokud odmítneš, tak tě bude čekat peklo. Poslední slova řekne sice s úsměvem, ale obklopí ji pomyslná temná aura. ,,Já jsem Mairu a tohle je Kururi-nee,'' ukáže na svou sestru, která se mírně ukloní. ,,Takže začneme támhle.'' Ukáže směrem k nákupnímu koutku se spodním prádlem a hnedka tě tam odtáhne. Samozřejmě, že nechtějí, aby ses na ně koukal, jak si to zkoušejí, jen chtějí, abys jim bral věci. Při každém nechtěném kouknutí na jejich převlíkání, dostaneš od Mairu ránu do žeber. Díky tomu bys mohl poznat, že je mnohem silnější jak ty. Po nějakých dvaceti minutách vyjdete s třemi taškami, plných dámského spodního prádla. ,,Mairu-nee, támhle...'' řekně tižším hlasem Kururi a ukáže k místu, kde se prodává manga. Než si stačíš uvědomit, co se děje, tak už neseš dalších pět tašek s mangou a časopisama. Takhle to pokračuje dvě hodiny. Nakonec neseš přes třicet tašek. Jejich obsah je různý. Od spodního prádla. přes časopisy, cdčka nějakého populárního zpěváka, až po nějaké sladkosti. Nakonec skončíte v kavárně. ,,Abys neřekl, že jsme na tebe zlé.'' Postaví před tebe zmrzlinový pohár. Sedne si naproti tobě vedle Kururi a pustí se do svého zmrzlinového poháru, který mají dohromady. ,,Takže? Ty jsi vlastně z jaký třídy?''

Naomi Kikkawa - 25. února 2012 15:48

V bytě. Pizza a teď dopis? Co to na mě sakra hrají za blbost. Ale na policii to tím pádem ani tak moc nevypadá. Takový blbci snad ani nejsou. Navíc obvykle vykopnou dveře, vletěl dovnitř a vždy řvou policie!! I když.... možná, že to jenom hrajou. Podezíravě koukám na svoje dveře a poslouchám, jak se tam za dveřma hádají. Heh má recht. Těd už jim teda vůbec neuvěřím. Dam si ruku na obličej. Bože co je tohle za šílence. Musím se lehce pousmát. Tohle je vážně něco. I když je to totálně divné, je to zajímavé. "Tak co je to donáška dopisu, nebo pizzy? Nebo je ta pizza schovaná v dopise?" Hlasitě se zasměju. Když se přestanu smát zahlídnu něco okem. Otočím hlavu a vidím menší balkónek. No nevypadá to moc důvěryhodně. A taky ... Kouknu se dolů. Opravdu bych nerada, aby ze mě byla kapka krve při dopadu tam dolů. Možná bych to dala, ale třeba ve vedlejším bytě na mě čekají jejich posily. Obratná bych na to byla možná dost. Ale ten pád.. 36 pater je docela dost....brr fuj. Oklepu se při představě co by ze mě zůstalo. Vážně tohle by byla poslední možnost. Otočím se opět na dveře. "Tak teď vážně vy za těmi dveřmi. Kdo je tam? A žádnou pizzu, poštu ani sladkosti zdarma vám neuvěřím!"

PPJ - 25. února 2012 21:48

soukromá zpráva od PPJ pro ,,No ták. Trošku života do toho umírání,'' pokusí se tě povzbudit, když se tě pokouší svléknout. ,,Tak,'' spokojeně si odfrkne, když se jí podaří tě svléknout. ,,Sedni si sem,'' ukáže na menší stoličku, ,,umeju ti záda a vlasy.'' Kairi se také svlékne a nelze přehlídnout její chlouby. Oproti ní jsi jak vyježděné letiště vedle hory. Při mytí toho nic neříká, nejspíš chce, aby sis všechno v hlavě srovnala. ,,Zavři oči, opláchnu ti vlasy.'' Když ti je pomůže opláchnout a trošku usušit, tak tě znenadání obejme a ucítíš na zádech tlak Kairiních prsou. ,,Co se pořád mračíš, Souri-chan?'' Kouř, který ji vychází z krku se ti dostane do nosu. Většina lidí by si myslela, že to prostě smrtí jako kouř hořící gumy, když je tak černý, ale to je omyl. Prvně by jsi necítila vůbec nic, ale když se budeš víc soustředit, tak bys mohla cítit vůní jakéhosi parfému. ,,Tak ty jsi už Izayu-kun někdy potkala? Ah, neříkej, že jsi se do něj zamilovala?'' Zachichotá se a odskočí od tebe. ,,Hehehe, jeho sestrám by se to asi nelíbilo. Ale taky ti chybí jaksi i tohle.'' Párkrát nadzvedne a zmáčkne svoje prsa, aby je ještě víc naštvala. ,,Jen žertuju, jen žertuju.'' Pokusí se tě uklidnit, a mezitím vytáhne ze šuplíku pyžamo. Pyžamo se dělí na kraťásky a tričko. Je celé zelené s černými káry. ,,Sice to patří Mairu, ale vadit by ji to nemělo.'' Pomuže ti do něj se nasoukat a poté tě odvede tě koupelny ven. Izaya pořád sedí u počítače. ,,Budeš spát u mě.'' Zatáhne tě za ruku a odvede tě do další místnosti. V místnosti to vypadá velmi podobně jako v tvém bytě po tom přepadení. I když. Možná to tady vypadá desetkrát hůř. Všude možně se válí spodní prádlo a kde není spodní prádlo jsou yaoi mangy. ,,Lehni si na postel, já budu ležet na zemi.'' Leda s GPS a pomocí boží, bys mohla tu postel v tomhle pokoji najít. Všude to vypadá stejně chaoticky. Nakonec se ti ji podaří najít. Kairi si mezitím přinese futton a rozloží ho na zem. ,,Asi bych si tu měla uklidit.'' Zamručí si pro sebe, když jednou nohou odhrne kupu spodního prádla a jiných věcí.

Satao Souri - 25. února 2012 22:17

soukromá zpráva od Satao Souri pro ,,Promiň, promiň, je toho na mě nějak moc." Pousměju se vděčně na Kairi, dyž mi pomůže z oblečení a snaží se mě povzbudit. Nevím prostě.. Mám ta trochu pocit, jako by se můj život sesypal jako hromádka z karet. Na druhou stranu vím, kdo byli rodiče.. A dokonce jsem se s nimi viděla.. Jasně, měla bych být šťastná. Jsem.. Na jednu stranu vím, že mě nedali do děcáku, protože jsem byla nechtěné dítě, ale to co dělali mě taky nijak netěší. Kairi mi mezitím co přemýšlím umyje vlasy a záda. Je to příjemné. Nikdy jsem nezažila, že by se o mě někdo takhle staral, takže.. Si to prostě užívám. Když mě trochu osuší, najednou mě zezadu obejme. Ucítím její prsa na svých zádech a trochu zčervenám. Kairi je proti mě vyvinutá. Teda, né, že bych já nebyla, jen nejsem tak moc jako ona. Nikdy jsem se svými prsy problém neměla. Nejsou ani moc malá, ani moc velká. Kluci se mi tím pádem nikdy nesmály, že jsem plochá a zároveň se ke mě nebály přiblížit. Spíš mě udiví vůně kouře. Čekala jsem něco jako.. Spálenou gumu, nebo tak, ale nesmrdělo to nijak. Byl to prostě jen kouře. Až po chvilce zavoněl trochu jakoby parfémem. Bylo to zvláštní.. Tak nějak přitažlivé na jednu stranu. Lehce jsem sebou trhla, když řekla, že jsem Izayu už potkala. A zrudla, když dodala to o zamilování. Zadívala jsem se na ní lehce podrážděně, ale nakonec jsem si jen povzdechla. ,,Nezamilovala.. Líbí se mi, i když musím přiznat, že většinou jsem na blonďáky." Musím se ušklíbnout. Zamilovat a líbit se jsou dvě absolutně odlišné věci. Teda.. Doufám, že jsem se do něj nezamilovala! Zabiju jí, jako bych neměla už tak dost brouků v hlavě! A stejně podrážděně se na ní zadívám, když se zmíní o prsu. ,,Chápu, že to je ženská přednost, ale osobně jsem se svýma spokojená." Ušklíbnu se na ní trochu kysele a zadívám se na svá prsa. Nejsou malá! ,,Děkuji." Usměji se na ní, když mi půjčí pyžamo, nejspíše od jedné z Izayových sester a pomůže mi do něj. Z koupelny mě táhne rovnou do její ložnice, takže jen letmo zahlédnu Izayu, jak sedí u počítače. ,,Třetí světová?" Poznamenám s tichým smíchem, když se rozhlédnu po jejím pokoji. Přidřepnu si k zemi a vezmu do ruky jednu z mang. ,,Loveless? Gravitation? Sensitiv Pornography? Tady někdo rád Yaoi." Ušklíbnu se na Kairi a s vytížením sil najdu postel. ,,Já vlastně nemám mobil.. To je deprimující.." řeknu si spíše pro sebe a nervózně se ušklíbnu. Sednu si na postel do tureckého sedu a zvědavě se zadívám na Kairi. Viditelně se znají s Izayou dlouho.. ,,Hele Kairi.. Odkud se vlastně ty a Izaya znáte?" Zvědavě na ní zamrkám a lehce nekloním hlavu na stranu.

Mikado Ryugamine - 26. února 2012 09:08

soukromá zpráva od Mikado Ryugamine pro Opravdu nesnáším tělocvik! "A-ano." Jejich pojetím přidání do kroku, se zdá být přespolní běh. A popravdě, nohy mě bolely už včera po běhu, dneska ráno po sprintu na autobus a teď začínají zase. Popravdě, nechce se mi běhat, ale na druhou stranu, co jiného mi zbývá? Nechci skončit s pomačkaným obličejem v nemocnici, čehož by ta šílená holka schopná byla. 'Proč musím mít zrovna já takovou smůlu?' "Uh?!" Nevěřícně vytřeštím oči na nákupní středisko a nasucho polknu. 'Proč zrovna já? Proč ne někdo jiný?' (Ne)dobrovolně, jsem vtáhnut do víru nakupování. Okamžitě mi je jasné, co se zde bude odehrávat. Ty dvě si budou nakupovat oblečení a všechno možné. Já budu jenom věšák. Jen přikývnuna povel, nevnímajíc kam se míří... což zjistím až při vstupu do místnosti. 'E-e-em...' Do tváří se mi začne probojovávat červeň. Tedy, zrudnu až za ušima. Přiznám se... Jsem jenom člověk, tak proč mě tak mučíte?! Ano, očko mi sem tam zabloudilo k těm dvoum. Což nebylo moc dobré a ta žebra mne pravděpodobně budou bolet ještě zítra. A tak, po době, která se mi zdá jako věčnost, táhnu zmučeně tři tašky, na jejichž obsah se nechci ani očkem podívat, jelikož by to mé zdraví asi ustát ani nemuselo. A tak se jako mučedník táhnu k obchodu s mangou a časopisy. Popravdě, pár z nich, bych si chtěl koupit, ale k tomu nemám příležitost, jelikož jsem odtáhnut k pokladně a v rukou táhnu další tašky. A pak další obchod, a další... a další. Už jsem se zmiňoval, že nesnáším nakupování? "Děkuji." Pronesu znaveně, když se dočkám, alespoň menšího oddechu, než po mě budou chtít abych jim to dotáhl domů. No, popravdě, Mairu-san je pěkná a rázná holka, nebyla by... Sakra! Ani na to nemysli! Pomalu ujídám svůj pohár a jsem za něj víc než vděčný. "Hm, jsem Mikado Ryugamine z 1.C." Odpovím s mírnou a přiměřenou úklonou, vzhledem k tomu že sedím. pozn.: Třída byla odhadována, jelikož si nemůžu vybavit a strýček google nenašel.

Celty Sturluson - 29. února 2012 08:18

Odchod z domova Zadívám se rozhořčeně na Shinru a otřesu se. To co říká je pravda, ačkoliv bych byla daleko raději, kdyby nebyla, kdyby tohle byl jenom hloupí sen. Mají mojí milovanou motorku, jako by mi vzali část mojí duše, když jí odvedli. Znovu se otřesu při myšlence na motorku a odvrátím se. Z krku mi vyletí stín, který mě celou zahalí a když odpadne, mám na sobě černou mikinu s kapucí, přetaženou v místě, kde je hlava a kalhoty, spolu s teniskami. „ Půjdeme pryč. Nic jiného nám nezbývá. Hlavu vezmeme sebou a zmizíme z města.“ Otočím k němu mobil a pak ho otočím zase k sobě. Nejsem si sama jistá co bychom měli dělat, osobně z toho cítím strach, bohužel ale i vztek a začínám se bát toho, kdy mi přeskočí a začnu zabíjet. Což v mém rozpoložení bude nejspíše velice brzy. Vydám se ke dveřím bytu, nevím jestli je bezpečné jít po schodech, odkud přišli ti vojáci, ale určitě snad nebudou na požárním schodišti ne? Proto se vydám tam a opatrně vykouknu z okna, kde schodiště je. Dobře se rozhlédnu a pak na schodiště přelezu. K Shinrovi otočím pouze mobil s: „ Tak jdeš nebo ne?“

Masaomi Kida - 29. února 2012 08:33

Vážný rozhovor Jakmile mi řekne, že bych měl myslet i na sebe pohlédnu na ní. Trochu mě mrzí, že na mě nekouká, možná je ale v takové pozici, kdy by jí to bolelo a to potom chápu. Mě se taky nechce hýbat, leží mi na žebrech. Prý myslet na sebe. Vždyť to ani nejde, když je semnou. A když není… to z ní myšlenky snad ani nespustím. „ Saki, myslet na sebe? Když mám tebe? Nikdy…“ Zakroutím hlavou a tiše si povzdechnu. Nakonec jí s úšklebkem rozházím vlasy a vypláznu na ní jazyk. Chci jí to aspoň trochu ulehčit, dělá si příliš velké starosti, i když zatím není proč. „ Možná riskuju ale ty si s tím děláš moc velké starosti, Saki. Zapomeň na žluté šátky, ty už nejsou to co bývali, už dávno ne. Prostě se jim vyhýbej a bude to fajn, rozumíš?“ Zamračím se na ní. Chytím jí jemně za rameno a otočím jí k sobě, aby se dívala na mě. „ Moje štěstí mě opustí, až mě opustíš ty, rozumíš mi? Na ničem jiném mi nezáleží, Saki! A teď už spi, jsi unavená a plácáš tady hlouposti.“ Pohladím jí jemně po tváři a položím si jí opatrně zase zpátky. Byl bych pomalu radši, kdyby už opravdu usnula. Přidělává si jen starosti, když nad tím tolik přemýšlí. Ona by si starosti dělat neměla.

PPJ - 01. března 2012 20:04

soukromá zpráva od PPJ pro Mezitím, co tě Celty pobízí, abys šel s ní, tak ti zazvoní mobil. Volá ti jeden člen mafie, které občas léčíš členy. Díky nim sis mohl žít v takovém luxusu, neboť všechny peníze, které vyděláváš jsou od nich. Jakmile přijmeš hovor, tak se ozve naléhavý mužský hlas. ,,Kishitami, potřebujem tvou pomoc!! Šéfův vnuk a další tři členové byli vážně zraněni! Poslali jsme pro tebe už auto, takže tam bude během pár minut. Připravujeme ti tady všechny potřebný věci, o kterých jsi nám minule říkal, aby jsme je tady měli. Počítáme s tebou...! V telefonu se ozve pár výstřelu a pak se hovor ukončí. Moc dobře víš, že pokud jim teď pomůžeš, tak by tě měli velmi štědře odměnit. Navíc, pokud chcete zmizet z města, tak potřebujete dost peněz, neboť jste teď úplně švorc.

Shinra Kishitani - 02. března 2012 18:00

Všimnem si rozhorčený pohľad, ktorým na mňa Celty hľadí. Zamyslím sa nad tým, čo som vlastne povedal, netuším, či je to pravda a či sú moje odhady správne, ale dúfam, že sa nemýlim a ona mi dá za pravdu. Trocha sa preľaknem, keď jej z krku vyletí tieň a celú ju zahalí. Keď však opadne všimnem si, že má na sebe také oblečenie, aby zapadla do spoločnosti a nebila príliš do očí. Usmejem sa. Takže predsa len pôjde, pomyslím si. Prezriem si veci, ktoré má na sebe. Je to dokonalé, pretože kapucňa na mikine jej presne zakrýva miesto, kde nemá hlavu. Usmejem sa. Má to dokonalé. Ale ona vždy na všetko myslí. Preto ju mám rád. „Teraz je už problém len ten, kam sa vlastne podejeme,“ vyslovil som svoje ďalšie obavy. Síce súhlasila s tým, že zmizneme z mesta, ale stále sme nevyriešili problém, kam vlastne pôjdeme, keď budeme preč z mesta. Problém je v tom, že oni si nás nájdu asi všade. Zamyslene stojím uprostred rozhádzanej miestnosti a ani veľmi nevnímam, čo robí Celty. Uvedomím si to až keď na mňa ukazuje mobil, či idem. Otvorím ústa na odpoveď, ale zvonenie mobilu mi nedovolí odpovedať na položenú otázku. „Prepáč,“ ospravedlním sa jej a zdvihnem mobil a ohlásim sa doň. Započúvam sa do hlasu v telefóne a popri tom premýšľam. Nejakí ich členovia sú zranení a potrebujú moju pomoc okrem toho veci mi už nachystali. Odpovedať mu už nestihnem, pretože akurát, keď dokončil to, čo chcel povedať, v telefóne sa ozve pár hlasných výstrelov a hlas v telefóne zmĺkne. Zruším hovor. Teraz presne potrebujeme peniaze. Volali celkom vhod, len či Celty bude mať trpezlivosť ešte sa zdržovať. „Práve mi volali z jednej mafie... potrebujú moju pomoc. Myslím, že peniaze, ktoré od nich dostaneme by sa nám mohli hodiť, čo myslíš?“ s otázkou som sa obrátil na Celty. Mobil som si medzitým schoval do vrecka. Čakal som, čo mi na to povie.

Saki Mikajima - 02. března 2012 19:17

Ak by som mohla, určite sa na tej posteli posadím. Nechcem sa však príliš hýbať, pretože sa bojím, aby som Masaomimu nespôsobila nejakú bolesť. Ležím totiž tak, že ak by som sa pohla, mohlo by ho to bolieť. A to som nechcela. Preto som sa snažila radšej sa nehýbať. „Ja som povedala, že by si mal viac myslieť na seba. Nemusíš sa vždy ohliadať za mnou, aby sa mi náhodou niečo nestalo. Som zvyknutá na to, že sa o mňa nikto príliš nezaujímal, neublížilo by mi to,“ poviem mu a mierne sa usmejem, „mal by si si dávať pozor, pretože raz to môže vážne zle skončiť.“ Zacítim mierny pohyb, keď zakrúti hlavou, ale neviem si akosi domyslieť, čo vlastne spravil. Začujem len jeho tichý povzdych a uvedomím si, že ho dostávam do dosť divnej situácie a to ja nerada. Nechcem mu nič vyčítať teraz, keď je všetko ako tak v poriadku. Znova cítim, že sa hýbe a ani si neuvedomím a na hlava mám jeho ruku. Rozcuchal mi vlasy. Uškrniem sa. To je celý on, snaží sa to zľahčiť. Ale má pravdu. Nemala by som príliš stresovať. Zatiaľ na to nemám žiaden dôvod. „Už som prišla na to, že by som sa im mala vyhýbať, takže odteraz to nebudem robiť inak, to ti sľubujem. Nemusíš na mňa dávať príliš pozor. Aj tak si myslím, že ich priťahuješ skôr ty ako ja, takže mne by ublížiť nemali. Skôr ty by si sa im viac mal vyhýbať,“ v posledných slovách vyslovím svoje obavy. Keď si vynúti to, aby som sa naňho pozrela, nebránim sa. Nemám dôvod. Aj by som sa otočila, keby som sa nebála, že by mu to mohlo spôsobiť bolesť. „Problém je v tom, že ja sa ťa nechystám opustiť. Znamená to snáď, že ťa šťastie nikdy neopustí?“ spýtam sa ho a mierne sa pritom usmejem. Páči sa mi, čo povedal, ale je trocha idealistické myslieť si také veci. Netreba si veci idealizovať podľa toho, ako sa nám to páči. Treba to brať tak, ako to je. Ale nechcem mu kaziť ilúzie. Možno má pravdu. Aspoň v tomto. Úsmev sa mi roztiahne o niečo viac, keď ma pohladí po tvári. Potom sa znova otočím a uložím sa približne na rovnaké miesto, na ktorom som ležala aj predtým. Uvedomujem si, že by bol oveľa radšej, ak by som zaspala. A práve preto sa rozhodnem skúsiť to. Privriem oči a chystám sa na spánok. Mala by som dospať to, čo som nestihla.

PPJ - 03. března 2012 22:55
	soukromá zpráva od PPJ pro ,,Úklidová služba- AU!'' ,,Radši už mlč.'' Dívčí hlas se sice ztiší, ale přesto ho slyšíš. ,,Ale, nee-san, vždyť na to určitě skočila. Teď díky mému geniálnímu plánu určitě otevře.'' ,,Ještě jednou něco řekneš, tak k večeři budeš mít instantní nudle!'' ,,Ale ty máme fu- Au!'' Minutku nikdo nic neříká. Pak se ale ozve další zaťukání. ,,To já ti poslala tamtu smsku.''

PPJ - 03. března 2012 23:42

soukromá zpráva od PPJ pro ,,Tvoje jméno zní jako značka nějaké klimatizace,'' Řekne potom, co sní velkou lžíci zmrzlinového poháru. Kururi si sice všímá víc zmrzlinového poháru než tebe, ale Mairu si tě podezřívavě prohlíží. ,,Nejseš náhodou kamarád toho klauna Masaomiho? Pokud se nepletu, tak to je i vůdce žlutých šátků...'' strčí si do úst lžíci. Když dojíte, tak ještě objedná džus a nakonec Mairu vše zaplatí. Kururi začne ťukat něco do mobilu. Mairu si protáhne ruce a spokojeně se usměje. ,,Zase koukáš na chat DOLLARS?'' Koukne Kururi do mobilu. ,,Jo...'' Přikývne. Mairu se na tebe podívá. ,,Ještě, že jsi nám s tím vším pomohl. Díky.'' Nakloní hlavu na stranu a na tváři se ji objeví roztomilý úsměv. ,,Píše mi Izaya-nii. Máme už přijít.'' ,,Dobře.'' Vstane ze židle. ,,Tak zas jdeme nosiči. A opovaž se něco ztratit!'' Okřikne tě, ale to už s Kururi vycházejí z kavárny. Jdete něco přes půl hodiny Ikebukurem, než dorazíte k místu vaší cesty. Stojíte před velkým hotelem. ,,Jsem naprosto zničená. Už se těším, až si dáme sprchu, Kururi-nee.'' Radostně svou sestru obejme. Pak se ale na tebe zamračeně podívá. ,,Že jsi myslel na nějakou úchylárnu?'' Poodejde o Kururi a stoupne si před tebe. Nakloní se k tobě, takže vaše obličeje jsou kousek od sebe. ,,Nebo by ses snad chtěl připojit?'' Mírně se začervená a podívá se do strany. Pak od tebe odstoupí a začne se smát. ,,Ahahaha, kdyby ses tak viděl!'' Z hotelu vyjde nosič a vezme si od tebe věci. Pak zase odejde. ,,Teď nám už pomůže hotelová služba. Tak zítra ve škole!'' ,,Děkuju za tvou pomoc.'' Ukloní se. Pak obě vejdou do hotelu a ty zůstáváš venku sám. Podle všeho to vypadá, že jsi zabil celé odpoledne a už je večer. Takže doručení poznámek Sonohaře se přesouvá na jindy. Čas vyrazit domů.

Naomi Kikkawa - 06. března 2012 18:40

Stále v bytě Když se z poza dveří ozve , že to je tentokrát uklidová služba, začne mi cukat oko. Pizza, pošta, teď uklidová služba? Co to bude příště? Reklamní agent, či udržbář? Myslím, že ten někdo je schopen snad i říci, že tam je prezident, nebo i někdo jiný. Doslova hypnotizuji dveře, když tam najednou ztichnou svou hádku. Zamračím se. Když to ona mi ji poslala co dělá tady? Jak vůbec o mě ví kde jsem. Ale je to opravdu ona? Co když to jenom hraje. A kdo to vůbec je? Hlavně nic neuspěchat. "A jak ti můžu věřit, že jsi to byla opravdu ty? Co když to jenom hraješ, čekáš až otevřu a bác, budu mít pouta na rukou a obličej u země. Dokaž to! Řekni slovo od slova co tam stálo. " Člověk nikdy neví. Ale stejně by mě zajímalo co se mi to za legrační a podivnou sebranku dobývá na dveře.

PPJ - 11. března 2012 09:56

soukromá zpráva od PPJ pro ,,Gh..... tohle mě začíná už opravdu vytáčet.'' Kopne do dveří. ,,Ksakru, kde mám mobil?'' ,,Zůstal doma na stole.'' ,,Tyyyy. To jsi mi to nemohl říct, když jsme odcházeli?!'' Už jí je jedno, jestli ji slyšíš a prostě začne křičet na druhou osobu. ,,Já myslel-'' ,,Že ty jsi myslel?! Radši už nic neříkej a podej mi svůj mobil!'' ,,Taky jsem si ho tam nechal. Myslel jsem, že máš něco v plánu.'' ,,Jak někdo může být tak blbej?! Jak je možný, že takový osel je můj bratr?!'' Chvíli je ticho. ,,Sice si to nepamatuju slovo od slova,'' začne mluvitna tebe, ,,ale bylo to vyrování, aby jsi zmizela z kavárny, jinak tě chytne policie. Pak ti měla přijít druhá smska, kterou jsi mi měla oplatit mou laskavost. Přišlo ti s ní i video a zpráva, kterou jsi měla dát do médií.

Naomi Kikkawa - 11. března 2012 15:43

V bytě Když mi kopnout do dveří trošku mě to rozlobí. Jestli mi ty dveře nějak poškodí, pěkně mi za to zaplatí. Budu chtít celé nové i se zámkem a klíčema. Překvapeně zamrkám i husí kůže mi přeběhne po zádech, když tam ta ženská začne ječet. Oklepu se a vážně se musím v duchu smíchy popadat za břicho. Ta sebranka je vážně srandovní! Tohle policie vážně být nemůže. Nastane zase chvilka ticha. No vážně to není slovo od slova, ale ano přesně tohle stálo v té smsce. Ale kdo to může být? "Jo tohle tam tak nějak stálo. Dobrá věřím ti, že jsi mi ji poslala ty." Stále s noťasem v rukách přejdu blíže ke dveřím. Když stojím kus od nich, neodemknu je, ale můj hlas je více slyšet. "Poslední věc, abych se ujistila, že vážně nejste policie předtím než odemknu a otevřu.... Kdo jste a proč ste tady?" Jo možná to ˇproč ste tady zní naprosto de...ehm blběˇ, ale jak jsem řekla jistota je jistota.

PPJ - 11. března 2012 20:23

soukromá zpráva od PPJ pro ,,Já se jmenuju Kitami Ry- MMF MMM MMMff! Chlapecký hlas je rázem umlčen. ,,Neříkala jsem ti, že máš být zticha?!'' ,,Policie skutečně nejsme. Nejsme ani jiné speciální jednotky na lov démonů a jiných obludností. Chceme, aby jsi nám pomohla, neboť jsi byla do tohohle dění už zatáhnuta. Navíc po tobě jde víc lidí, kteří by rádi viděli tvou hlavu mimo tvůj krk. Takže jestli chceš slyšet víc, tak nás dovnitř pusť.

Naomi Kikkawa - 11. března 2012 20:50

V bytě Docela si oddechnu, že to vážně není policie. Hlavu mimo krk? Nervozně polku při té představě. To by asi hodně bolelo co... "Sice nevím, jak bych vám zrovna já mohla pomoc, ale svojí hlavu bych si docela ráda ještě nechala na svém místě tak jak je. Takže bych určitě ráda slyšela více. Ale jestli se byť jenom o něco pokusíte, tak to schytáte....." Noťas si dám do jedné ruky, zašmatrám v kapse a vyndám klíče. Odemknu pomalu dveře a rychle raději daleko poodstoupím od dveří. To jsem zvědavá, jak ty dva vypadají. Ale jestli se jen pokusí byť o jeden pohyb, který se mi nebude líbit...zpacifikuji je, nebo v lepší scénáři se pokusím o rychlý útěk.

PPJ - 12. března 2012 17:37

soukromá zpráva od PPJ pro Jakmile odskočíš od dveří, tak se ještě nic neděje. Pak cvakne klika, s hlasitý a dlouhým vrzáním se začnou otevírat dveře. Vrzání je tak hlasité a nepřijemné, že to nutí člověka dojít ke dveřím a prostě je otevřít sám a rychleji. ,,Tohle je fakt nepříjemný!!'' Zařve dívka a vykopne dveře. Jakmile se rozletí dveře, spatříš ty dva. (Mají na sobě přesně to, co mají na obrázku) Dívka má ještě zvednutou nohu a je poznat, že naprosto zuří. ,,Umm, ses-'' ,,Co zas?!'' Okřikne chlapce, který sebou trhne. Podívá se na tebe svým rozzuřeným výrazem. Položí nohu. Rozzuřený výraz nahradí sladký úsměv, jakoby se nic nestalo. ,,Ahoj.'' Vejde dovnitř. Její sourozenec taky vejde a zavře za sebou dveře. Na to, jak vypadají dospěle jsou o dost menší než ty. Jejich výška by se dala odhadovat kolem 154-161cm. ,,Ooo...'' Začne si prohlížet místnost. Než stačíš postřehnout, co se děje, tak už vystřídá několik míst, kde ti prakticky prohrabal věci. Jeho sestra stále stojí na stejném místě. Ale to jen do doby, než začne vytahovat tvé spodní prádlo. ,,Rin, oná má úplně stejný kalhotky jako máš na so-'' *PLESK!* Zasáhne ho bota a svalí se na zem. ,,Co si myslíš, že děláš?! Víš jak tohle je nepříjemná situace pro nás obě?!'' Celá ruda začne vyšilovat. Dojde ke svému sourozenci a ještě párkrát do pleskne. Nasadí si botu. Pomláceného sourozence odáhne ke gauči a nechá ho tam ležet. Sedne si na gauč. ,,Ty tam ještě stojíš?'' Zase použije ten sladký úsměv a pobídne tě, aby sis přisedla. ,,Aha,'' ozve se z pod guače, ,,tak ty máš dneska modropru-'' Kopnutím ho umlčí. ,,Takže...'' začne, jakmile si sedneš. ,,Ze slušnosti, bych se měla představit. Jsem Ryuugo Rin a to perverzní individuum je můj bratr.'' ,,Kitami!'' Řekne, když se začne sápat na pohovku. Jakmile se usadí, tak začne očima prozkoumávat místnost. ,,Jelikož jsi v minulosti pomohla různým lidem, kteří nás dostali do téhle situace a taky tvé schopnosti pracovat v kyberprostoru jsou vskutku zajímavé, tak nám budeš muset pomoct.'' ,,Hmm....'' zase se zaměří na tvé spodní prádlo. ,,Podlě mě-'' Loktem ho Rin bodne do žeber. Nyní se její výraz zasekl mezi sladkým úsměvem a výrazem, který by dokázal zabíjet. ,,Potřebujeme se dostat do jednoho zařízení. Bezpečnost je opravdu skvělá, ale s tvojí pomocí bychom to měli zvládnout. Výměnou za to, že ty nám pomůžeš se vším co potřebujeme, tak my ti poskytneme ochranu.''

Naomi Kikkawa - 12. března 2012 20:20

V bytě Sleduji dveře po tom co jsem od nich odešla a nic se neděje. Jsou tam vůbec ještě? Ne jsou. Cvakne klika a dveře se začnou otevírat. Božeee to vrzání je děsné!! Zarývá se mi to skrz uši až do hlavy. Ještě mi z toho přestane fungovat mozek. Můžou ty dveře otevřít normálně? Mám sto chutí k nim dojít sama a otevřít je. Moje prosba je nakonec vyslyšena a křikem dívky, že je to vážně nepříjemné, což jí naprosto rozumím je otevře sama. Díky. Měla jsem už vážně pocit, že přicházím o uši. Konečně se mi, ale dostane pohled na ty dva. No... ehm nevypadájí vůbec nijak nebezpečně? Vypadají spíše, jako normální vysokoškolské dvojčata. Až na to, že ta holka je pěkně nervný a ten kluk.. podle toho co se odehrálo do teď je naprostý pako. Tu nohu by už mohla dát taky dolů. A kopat do dveří mi zrovna taky nemusela. Vážně mi zaplatí opravu. Její rozzuřený výraz mě nechává uplně v klidu a ten sladký co ho vystřídá též. "Čau." Odpovím ji normálně, zatímco se mi ládujou do bytu. Alspoň, že někdo umí zavírat normálně dveře. Podotknu si, když vidím jak je zavírá. Poté si je začnu zrakem zkoumat. No na to, jak vypadají dospěle jsou o proti mě, malý. Vážně, nejsou to školáci? "Eh?" Otočím se směrem, na prohlížecího maniaka, který lítá z místa na místo, že ho ani nestačím pořádně zahlídnout a přehrabuje mi všechny věci. Co to sakra?! Tohle není žádné muzeum! Na tož obchodák, aby se tu přehraboval! Bleskurychle se otočím na stále stojící holku na jednom místě a poté zase na toho kluka, který se mi zrovna začal hrabat ve SPODNÍM PRÁDLE?!!! Už jsem chtěla vyletět co si to dovoluje, když ho zasáhne bota a on se svalí na zem. Překvapeně zamrkám s kapkou u hlavy. Eh... myslím, že jsem ty dveře měla asi vážně něchat zamčené. Mít tu úchyla to mi ještě tak scházelo. Zůstávám stát zaraženě na místě ještě po celou dobu co ho ta holka propleskává a následně odtahuje ke gauči. Na její otázku se stačím akorát tak nějak pokusit o úsměv, když se ozve z pod gauče zase ten úchyl. Jdu si tedy hodně nerada sednout. Že já raději nezdrhla. Tohle nějak nezvládám. "Fajn těší mě. Jen to svoje perverzní individuum drž prosím daleko od mého prádla. Nevadí mi, když ho někdo okukuje na mě, ale aby se mi v něm hrabal v šuplících to vážne ne." Podívám se na něj naštvaně zatímco se sápe nahoru na pohovku. I když musím uznat, že ten úchyl vypadá pěkně na to, že nemá mozek. Už jsem se chystala něco říct, když jsem se raději zastavila při pohledu, jak ho zase zpacifikovala bodnutím loktem do žeber. Au to muselo bolet. "Takže tomu mám rozumět tak, že ste sem přišli jenom proto abych vám pomohla. Přesněji uzavřeli obchod." Zamyslím se a dám si nohu přez nohu. "Co je to vůbec za zařízení? A jak by ste mi vy dva, mohli poskytnout ochranu. " Pohledem jasně naznačuju, že tohle pervezní invidium by mě asi težko ochránilo.

Mikado Ryugamine - 13. března 2012 07:38

soukromá zpráva od Mikado Ryugamine pro Co se tady sakra děje? Zakuckám se zmrzlinou, když se dozvím pohled na svoje jméno. "C-co?" zeptám se, doufaje, že se mi to jenom zdálo. 'Klimatizace?!' Projede mi zděšeně hlavou, ale to už svou pozornost obracím na Mairu-san. "Je to můj dobrý kamarád." odpovím zdráhavě a pomalu dojídám zmrzlinový pohár. Popravdě mě zarazilo, že o něm slyším jako o klaunovi. Pravda, že se někdy chová trochu výstředněji, ale zase ne moc. 'Žluté šátky?' Mírně se zamračím. 'On se k nim snad zase vrátil? Po tom všem?' V mysli se ptám sám sebe, ale jelikož neznám okolnosti, nejsem schopný na ty otázky nalézt odpověď. Ne že by mi to vyloženě vadilo, ale už teď mám pocit, že se něco začíná dávat do pohybu. Jemně, děkovně pokývnu, když se přede mnou objeví ještě sklenice džusu a pomalu jí vypiji. Hlavou mi však víří spousta otázek ohledně toho videa a Masaomiho. Něco se skutečně dává do pohybu, ale já nevím co. Možná, že se zeptám Celty-san. Ona určitě bude vědět něco víc. A pokud ne, mohla by vědět, kdo o tom něco ví. Z myšlenek mě vytrhne hlas Mairu-san a jen pohlédnu na její sestru, ke které mluví. "A-ah, velice rád jsem vám pomohl." odpovím jí s rychle nasazeným úsměvem. 'Izaya-san?' Rychle zamrkám, jakoby mi něco spadlo do očí. 'Co může chtít Izaya-san dvěma dívkám? Leda, že by věděli něco, co chce vědět on.' A zase se zamyslím, ovšem tentokrát mne vytrhne odchod a tak velice rychle všechny věci posbírám a vydám se za těma dvěma. Pomalu, ale jistě, mám pocit, že přestávám cítit ruce. Hlavou mi stále víří hromada myšlenek, na které nemám odpověď. "U-uh, co?" překvapeně se podívám na Mairu-san, která, zdá se, na mě mluvila. Popravdě, ano nevím na co se mě ptala. "C-co?" jakmile zčervená, já doslova zrudnu. 'O čem to mluvíme?' Projede mi hlavou rychlá myšlenka, ale v momentě, kdy hotelová služba přebírá tašky se vzpamatuji. Pak už jen tiše stojím před hotelem a zmateně se rozkoukávám. Jakoby to snad byl nějaký zlý sen. Po vzpamatování se, se vydám směrem domů. Jsem úplně vyčerpaný a nestihl jsem přijít za Sonoharou-san. A tak rychle vytáhnu mobil a vyťukám omluvnou zprávu, kterou Sonohaře-san vzápětí odešlu. Teď už jen pomalu kráčím domů, kde si dám rychlou sprchu, večeři a zapnu si počítač, abych se podíval, jestli se dnes nedozvím něco nového na internetu. Také automaticky zapnu o Dollars chat. Možná, že tam bude někdo něco vědět.

PPJ - 13. března 2012 19:47

soukromá zpráva od PPJ pro ,,I tak se to dá říct, ale jsi v situaci, která by ti mohla ohrozit život, Naomi-san. Takže přijmout naši nabídku by mohl být nejlepší způsob jak přežít blížící se události. Neřekla jsem snad, že jsou lidé, kteří chtějí vidět tvoje tělo a hlavu na dvou různých místech?'' Jakmile se zmíníš o zařízení, tak se na vteřinu ušklíbne. Než si stačíš něco uvědomit, tak zase nahodí usměvavý výraz. ,,Za to předtím se omlouvám.'' Udělá mírnou úklonu. ,,Taky se omluv Kitami!!'' Znovu ho šťouchne do žeber. ,,Au! Omlouvám se, že jsem prozkoumával tvoje kalhotky a chtěl si k ním při-'' než stačí dokončit větu, tak ho Rin několikrát praští a nakonec ho začne dusit polštářem. Jakmile Kitami vytuhne, tak se zase na tebe otočí. ,,Zpátky k tvé otázce...'' nahodí vážný výraz. ,,Mezitím, co jsme s tebou v jedné místnosti,'' dívá se ti přímo do očí a začne vydávat zvláštní auru, ,,tak jsi mohla být už 7x mrtvá.'' Ve stejný okamžik si můžeš všimnout, že Kitami už nesedí vedle Rin. Jakmile trošku pohneš hlavou, ucítíš studenou čepel na svém krku. To Kitami se dostal nějakým záhadným způsobem za tebe a má kapesní nůž na tvém krku, připravený tak, aby tě mohl kdykoliv podříznout. Zatímco jednou rukou drží nůž, který má u tvého krku, v druhé ruce drží o něco delší jehlici. V odrazu zrcadla uvidíš jeho výraz ve tváři. Do teď se se sice tvářil, jako nějaký člověk, kterému ulítly včely i s úlem, ale teď je v jeho očích vidět, že tě je odhodlán zabít. Dokonce je tak klidný, že mu to je naprosto jedno jestli tě zabije. ,,Stačila ti tato malá demonstrace?'' Rin si nejspíš užívá v jaké jsi zrovna situaci. ,,To stačilo.'' Kitami si schová zbraně. Odstoupí od tebe a znovu má připitomnělý výraz. ,,Jestli chceš vědět víc a našem plánu, tak se k nám přidej. Nezasvěceným nesmím nic říct. Pokud se k nám nechceš přidat, tak odejdeme a přežij si jak chceš.'' znovu se škodolibě ušklíbne.

Naomi Kikkawa - 14. března 2012 13:33

soukromá zpráva od Naomi Kikkawa pro V bytě Zmínka zase o tom , že by moje hlava a tělo byly uplně na jiných místech, mě opět vyladí z klidného rytmu. Je fakt, že nejsem zrovna v moc dobré situaci teď. A je taky fakt, že svoji hlavu si chci ještě pár let na svém krku udržet. Přijít o svou hlavu vážně nechci a poškodiť si svůj krásný krk taky ne. Takže musím uznat, že má pravdu, jestli chci přežít dál nezbude mi nic jiného než na tu jejich nabýdku opravdu přistoupit. Při ?? Překvapeně zamrkám, když nestačí doříc slovo a je opět dušen za živa. Chudák polštář ještě na něj ta jeho perveznost přeskočí... "Ok, omluvu přijimám." Odvětím klidně a sleduji, jak ho stále dusí dokuď nevypustí na nějakou dobu zase duši. Jestli tohle zažívá často, začnu ho asi litovat, že má takovou sestru. Být takhle pořád mlácen, dušen a bůh ví co ještě je horší než být naložený ve sklenici , jako okurka. I když na druhou stranu... si o to říká uchylák jeden. Na její vážný výraz nijak emociálně nereaguji, ale to se změní, když zmíní, že za tu dobu co tu jsou už jsem mohla být několikrát mrtvá. Cože? 7x mrtvá?! Si dělá srandu, i když ten její vážný výraz mi nepřijde, že si dělá srandu. Ne určitě si dělá srandu. Tyhle mrňata by mě asi těžko zabila a ke všemu 7x. Očima ji propaluji co si ze mě dělá tak blbou srandu.Jenže když se kouknu vedle ní všimnu si, že ta tuhá okurka co byla před chvíli umlčena není na svém místě. Kam se sakra poděl?! Odpověd se mi dostane hned, jak lehce pootočím hlavou a na krku ucítím nepříjemný chlad čepele. Zorničky se mi rozšíří zatím co upnu svůj zrak na věc, která mi přávě brání v jakémkoliv pohybu hlavou. Naskočí mi husí kůže a chlad přeběhne po zádech. Po té co ji přestanu propalovat se podívám na jejího majitele. Jak se tam ten pervezní uchylák tak rychle dostal? Vždyť byl na nějakou dobu tuhej! Vůbec jsem si ničeho nevšimla! Tahle situace se mi vážně, ale opravdu vážně nelíbí. Ještě mě tu podříznou, jako nějaké sele na pořážku! Můj krásný krčku a moje geniální hlavo, odpuste mi, že budete od sebe rozděleni. Za chvilku mě tu zamorduje ten pervezní uchylák. Koutkem oka zahlédnu v zrcadle, že v ruce drží ještě jehlici. A při pohledu na odraz jeho tváře nemůžu uvěřit, že je to ten samý člověk, který neměl snad ani všech pět po hromadě. Ta naprostá chladnost a odhodlání mě tu ve vteřině zabít je zneklidnující až děsivá. Vůbec na něm není vidět špetka neklidu. Je odhodlán mě tu popravit během minutky. S loučením se životem o který mě připravý pervezní chladné individuum mě probudí až hlas Rin, na kterou když se otočím je vidět, že si nejspíše velmi užívá v jaké jsem těd situaci. "Jo, stačilo až až." Odpovím a nervázně polknu zatímco mám pořád ten nůž u krku. Když ho odvolá a on si schová zbraně chytnu se rukou na krk, kde jsem měla nůž a raději se přesvětčím, že je opravdu v pořádku. Ufff je v pořádku. Ještě si tu na světě pobudu. V duchu si oddechnu zatímco se stále držím jaksi za krk. Po té se nepřátelským pohledem podívám na Kitamiho, který stojí těd kus odemě zase stím svím blbým výrazem. Nemůžu uvěřit, že je to ta samá osoba, která mě tu před vteřinou chtěla oddělat. Ale po téhle zkušenosti... raději dávám přednost společnosti úchylákovi než té jeho stránce, kterou jsem teď zažila. Pochybuji, že by po tom, jak se sem snažili dobýt jen tak v klidu a míru oděšli.... asi mi vážně nic jiného nezbývá. Podívám se pozorně na každého z nich. "Pochybuji, že byste po tom všem v klidu odešli. " Na chvilku se odmlčím kouknu na Kitamiho a představím si, že by se asi opakovala podobná situace místo klidného rozloučení. "Takže asi nevám na výběr co. Dobrá, přidám se k vám, jen abych si něco ujasnila to k vám patří jenom na vás dva, nebo ste větší skupina?" Chvilku zatímco čekám na odpověď na ni koukám s vážným výrazem já. A pak ještě dodám. "Ale mám jednu menší podmínku. " Sundám si konečně ruku z krku a ukážu sní na Kitamiho a pak zase na svůj krk. "Tohle už víckrát nedělej." Jednou mi to stačilo a zažít to po druhé vážně nechci. To ať se mi raději hrabe v prádle, místo čepele u krku.

PPJ - 14. března 2012 19:51

soukromá zpráva od PPJ pro Jakmile se ji zeptáš na to, jak se potkali, tak ztuhne. ,,To...jak bych to jen...'' připravuje si na podlaze matraci a něco si mumlá. ,,Prostě tak jak jsme se potkali.'' Začne se nervózně smát. Nakonec si sedne do tureckého sedu a ruce položí na kolena. ,,Řeknu ti to. Byl to krásný jarní den. Sakury zrovna rozkvetly. Potkali jsme se v parku, ale jakmile jsme se uviděli, bylo nám jasné, že to je láska na první pohled. Naštěstí jsme spolu chodili na stejnou školu, takže jsme se mohli líp poznat. Po odmaturování jsme šli na stejnou univerzitu a nakonec jsme se i vzali. Měli jsme dvě děti. Vychovali je s láskou a nakonec jsme zemřeli v úctyhodném věku. Ach, není to krásný příběh?'' Asi minutu nic neříká, ale pak se začne třást. Nakonec vybuchne smíchy. ,,Hehehe, jde o to, že já přijela do Ikebukura a on si mě našel. Ale podle všeho to měl už náplánovaný.'' Z hromady bordelu vytáhne deku a polštář. ,,Tak, a teď spát! hodí ti do obličeje polštář. ,,Za posledních pár dní jsi toho moc nenaspala. Zítra budeš mít navíc hodně věcí na práci a taky ti musíme udělat něco s rukou...'' koukne do strany ,,Možná amptutace?'' zamumlá si.

PPJ - 14. března 2012 20:22

soukromá zpráva od PPJ pro Při cestě Ikebukurem si všimneš, že žlutých šátků značně ubylo, ale podle všeho je vystřídal jiný gang. Tihle jsou od žlutých šátků mnohem víc podezřelí a někteří mají u sebe i katanu, popřípadě tyč. Většinou se pohybují ve skupinkách. Dají se poznat tak, že mají černé kalhoty rozepnutou bundu, popřípadě plášť a na zádech vyobrazenou lebku s dlouhými rohy. Z levého ji plápolá menší plamen. Celou lebku, částečně i rohy, obklopuje jedovatě zelený plamen. Sice to nevypadá, že by nějak dělali nějaké problémy, ale že by nevypadali podezřele se také nedá říct. Nakonec dojdeš k domu, kde máš byt. Jenže před dveřmi do tvého bytu někdo je. Sedí zády opřená o dveře, s přikrčenýma nohama. Hlavu má položenou na kolenou a ruce spojené pod koleny. Jakmile si tě všimne, vyskočí na nohy a rychle se k tobě dobelhá. Z blízka si můžeš všimnout, že je pomlácená. ,,Prosím! Pomož mi! Musíš mi zachránit život!!'' do očí se jí nahrnou slzy. ,,Jsi přece Mikado Ryugamine vůdce DOLLARS, ne?! Prosím, zachraň mě.'' Po tváři ji začnou stékat slzy.

Satao Souri - 15. března 2012 15:30

soukromá zpráva od Satao Souri pro Zvědavě jí sleduji. sedne si do tureckého sedu a já čekám, co z ní vypadne. Upřímně, čekala jsem kravinu a věděla jsme už po prvních dvou větách typu ''Krásný jarní den'' a ''Kvetly sakury'' je mi jasné, že celý ten příběh bude kravina na entou. A taky že ano. Tik v oku a nervózní úsměv. Joke.. Pomyslím si a s úšklebkem po ní hodím polštář, jakmile se začne smát. ,,Moc vtipné." Pronesu jen na půl ironicky, protože to vážně vtipné bylo. Takže to měl všechno naplánované. Nepřekvapuje mě to. Po dnešku mě asi nepřekvapí už nic. Tak maximálně to, že... Trochu se kolem sebe začnu zmateně rozhlížet. Kapka. ,,Sakra, já vlastně nemám mobil.." Plácnu se do čela. Nechala jsem ho u staré sousedky, která mi hodně pomohla. Jestli bude čas, skočím si pro něj. Při nejhorším si koupím nový, peněženku naštěstí nosím pořád sebou. Happy child. Chytnu polštář, co po mě hodí a vesele se zazubím. Třeba to nebude tak hrozné. ,,Jasně, jasně.." Řeknu. Pozastavím se až nad slovem amputace. ,,To raději ne." Nervózně se zazubím. ,,Nešlo by to prostě nějak.. Uzdravit? Dala jsi mě dohromady, když jsem spadla z nějakýho 20 patra.." Zeptám se zvědavě a hodím po ní polštář zpátky a pobaveně se zašklebím.

PPJ - 19. března 2012 20:54

soukromá zpráva od PPJ pro ,,Hehe, Rin se ve tváři objeví výraz, který značí potěšení z cizího utrpení, ,,proč bychom si měli špinit ruce? Stačilo by tě tady nechat.'' Nakloní hlavu na stranu takže se ji ve tváři objeví stín.,,A jen si počkat, dokud tě nezabijou oni.'' Jakmile souhlasíš, zase nahodí sladký úsměv. ,,S tebou jsme teď čtyři. S větší skupinou by bylo větší riziko odhalení.'' Vytáhne mobil a začne do něj něco psát. Rin na tvou podmínku nijak nereaguje a jen se věnuje momilu, ale Kitami se jen na tebe přiblble koukne. Dokonce mu je jedno, že má po první článek zaražený prst v nose. ,,He?'' Zmateně se rozhlídne po pokoji, ale nakonec skončí pohledem u tvého spodního prádla. ,,Hmm, měla by sis něco vzít. Přece jen by bylo neslušný být jen v jedněch hadrech.'' Až teď vyndá prst z nosu. ,,Až si zbalíš, tak vyjděte ven.'' Řekne a zmizí na chodbě. *** Venku Rin stojí vedle auta. Jakmile vyjdete, tak si sedne vedle řidiče. Kitami si sedne za řidiče, takže tobě nezbývá, než si sednout na Rin. Při nasednutí ti řidič nevěnuje nijak zvlášť velkou pozornost. Má na sobě kostkované kraťasy, mikinu na zip. Kapuci mikiny má hozenou přes hlavu. Přes pravé oko má dlouhou jizvu. Mohl by být maximálně o rok dva starší, než ty. *** Zhruba po pěti minutách jízdy se ozve Rin. ,,Teď jedeme k do naší tajné skrýše, takže tam ti vysvětlíme plán. Ale abych tě aspoň předem trošku informovala. Znáš černou motorku? Jde o to, že to je Dullahan, který je jakási, víla, která si bere životy bojovníků. Vím, že o zní divně, ale je to prostě pravda. Ale naší vílu si chce vzít jiná mýtická bytost, která-'' ,,Jsou tady.'' Do vašeho vozu narazí jiné auto. Chvíli se držíte ve smyku, ale jakmile vjedete do křižovatky, tak do vás zleva do přední části auta narazí v plné rychlosti kamion.

PPJ - 20. března 2012 16:59
	soukromá zpráva od PPJ pro Sednou sit ne na Rin, ale za Rin. Omlouvám se za chybu, ale nechce se mi to přepisovat.

Naomi Kikkawa - 22. března 2012 21:07

soukromá zpráva od Naomi Kikkawa pro V autě Ta Rin mi docela často nahání husí kůži. Zabíjení, zabíjení o ničem jiném tu snad není reč. Jak mi tohle slovo začíná lézt na nervy. Vážně chci ještě žít. Měli by to slovo vyřadit ze slovníku. Když se na mě zase sladce usměje, sáhne na mě opět chlad. Ten její milý usměv má na mě opačný učinek.. Brrr. Oklepu se a podívám se na Kitamiho, který na mě koukne pohledem naprostého idiota. A prst v nose mu vůbec nepřidává nějakou inteligenci. Nechutný! Vážně stále nemůžu uvěřit, že je to ta samá osoba. Odvrátím pohled jinam. Otočím se zpátky až když promluví. "No jo." Sleduji Rin, která se přestala věnovat telefonu a šla ven na chodbu. No jo, ale do čeho to dam? Žádný baťoh, nebo kufr tu nemám asi. Usilovně přemýšlím kam dám to oblečení až mě napadne, že pod postelý by nějaký ten ba'toh mohl být. Zvednu se tedy z pohovky a přejdu do ložnice. Hm, a já si myslela, že tu něco bude. Ale jediné co tu vydím je hromada prachu a támhle něco je. Že bych tu měla myš? To ne tohle je měnší. Vypadá to, jako jako. Klečím u postele s hlavou kousek pod ní a snažím se přijít na to co za havět tam je. Natáhnu k tomu ruku a na chvilku totálně ztuhnu. "Pavouk!!!" Vykřiknu a bleskurychle stáhnu ruku zpět, instinktivně se chci zvednout, ale praštím se hlavou o spodek postele. "Do háje." Chytnu se za ní, poté se vysoukám z pod postele a začnu si ruku, kterou jsem šáhla na toho obřího pavouka otírat o sukni. "Pavouk, mega pavouk, pavouk! Brrr, neee fuj!! " Malý pavouci mi nevadí, ale tahle velcí ano! Když se po pár vteřinách jančení z toho, že jsem šáhla na mega pavouka se uklidním dojde mi, že celou dobu je stále Kitami vedle v pokoji. Trapas~, i když doufám že mě neslyšel, jak tu jančím kvůli jednomu pavoukovi realita je jiná. Mě museli slyšet až dole na ulici. Ani se raději nepodívám směrem do vedlejší místnosti a jako by se nic nestalo se jdu podívat do skříně. Tam už žadný pavouci díky bohu nebudou... Vzdychnu si. Se chovám, jak nějaká histerka bože. Začnu prohlížet skřín a uspěšně najdu střední tašku přez rameno. Bingo! Popadnu jí a začnu do ní rovnat nahradní oblečení. Od každého druhu něco. Dvě trička, jedna sukně, jedny mini kra'tasy, čtyry páry ponožek, a samozřejmě několik kusu spodního prádla. Ještě jednu náhradní mikynu. Mobil mám u sebe v kapse a ostatní blbůstky taky, a ještě tam mám trochu místa. Podivám se na svůj noční stolek. Ty cdčka tu taky nemůžu nechat, je to moje práce a ještě tam nacpu no'tas. To by bylo tak vše důležité nezůstane tu nic důležitého krom pár kusů oblečení a dobrého jídla v ledničce. Když tam nacpu no'tas a tři cdčka zavřu tašku a hodím si ji přes rameno. No myslela jsem, že bude trožku těžší. V zápalu rovnání věcí do tašky, jsem tak nějak ignorovala přítomnost Kitamiho. Něž vyjdu ven z bytu ještě se ohlédnu. Doufám, že se tu neusadí moc prachu a hlavně velkých nohatých pavouků. Když vyjdem ven málem mi upadne čelist překvapením. Ne při pohleduna Rin, ale při pohledu u čeho stojí. Tý jo, tomu říkám auto! Takovým bych nepohrdala ani já. Nasednu tedy do auta, pohodlně se usadím, zapnu si pásy a přetočím si tašku tak, abych si měla pěkně u sebe na klíně. Začnu hodnonit situaci v autě. Nevadí mi, že sedím na zadním sedadle. Spíš mi vadí, že to individuum sedí vedle mě. Ach jo. A ten řidič taky nevypadá zrovna nadšeně. Myslím, že by mě nejraději asi vykopl oknem z auta ven. A ta jizva.. vypadá to, že zažil něco hodně nebezpečného. Dám si pramen vlasů nastranu a dívám se ven z okna. "Fajn, už se nemůžu dočkat co za plán to bude." Trocha ironie neuškodí...i když vážně mě už teď zajímá co za plán z nich vyleze. " Jasně, že znám. " I když spíše jenom to co se povídá. Moc toho o ni přesně nevím~ Moje přemýšlení a řeč Rin přeruší Kitami. Jsou tady, kdo je tady? Do auta něco narazí, když se podívám z okna je to jiné auto. Zatímco se auto motá ve smyku, chytnu pekně svojí tašku na klíně a zavřu oči. Dnešní den byl můj nejhorší v životě. Děsné ráno, bloudící odpoledne poté dvojtá nečekaná návštěva a teď, teď tu určitě zemřu! Měla jsem zůstat v bytě. Uříznutí hlavy netrvá tak dlouho a nebolí, jako autonehoda. Ještě nechci umřít na to jsem moc mladá! Ani nevím, kam sme s autem dosmykovali jelikož mám stále zavřené oči a nehodlám je otevřít. Jediné co jsem ještě pocítila bylo, jak do nás něco z levé strany hodně rychle narazilo.

Mikado Ryugamine - 24. března 2012 11:21

soukromá zpráva od Mikado Ryugamine pro Opravdu se to něco děje... Cesta mi připadá jako věčnost. Žádný autobus mi nejede a tak to mám výhodnější vzít pěšky. Navíc se začíná smrákat a město ožívá, což se mi líbí ještě méně. Ale místo žlutých šátků, u kterých bych předpokládal, že se touto dobou vyrojí, pozoruji kolem sebe spoustu jiných osob až podezřele nosících podobné oblečení. Od těch, co mají katany, se držím raději ještě o něco dál, než od jiných. Mohl by to být jakýsi gang. Jakoby toho už nebylo dost a věci už nemohly zůstat v klidu. Možná jsem si neměl stěžovat na nudu. Nahání mi hrůzu už jen to, že je Kida-kun v nemocnici a začínám mít silné podezření, že za to mohou tito chlapíci. Vůbec se mi nezdají a na rukou mi vyvstává husí kůže a není to tím, že by mi byla zima. Problém je ale v tom, že momentálně nic nedělají. Pokud je to gang, tak by určitě stálo za to, zjistit, kdo je vede. Konečně se blížím ke svému malinkému bytečku a už se těším na večeři a hlavně na to, až si přečtu nejnovější novinky. Ale dnešek je jako naplánovaný skandálník a tak mé plány nevyjdou ani teď. Poněkud překvapeně sleduji dívku, která sedí před mými dveřmi a jsem tiše. Jen stojím a koukám překvapeně na ni. 'Co se tady sakra děje?' Projede mi hlavou ve chvíli, kdy si mě ona křehká dívenka všimne. "A-ano jsem." Vykoktám a nějak nevím co mám dělat. Ta dívka je pomlácená a nemůže pořádně chodit, měla by se dostat do nemocnice, aby jí ošetřili. Může mít i nějaké vnitřní krvácení a to většinou nedopadá dobře, tedy alespoň to tvrdí zdroje, ze kterých čerpám. "P-pojď dál." Jemně jí chytnu, aby měl při chůzi oporu a přejdu s ní ke dveřím. Z tašky vyštrachám klíče a odemknu. Rychle s ní vejdu dovnitř a zavřu za sebou. "Jak se jmenuješ?" Optám se jí a odvedu jí ke stolku, aby si mohla sednout. Sám si pak z nohou shodím boty a přejdu ke kuchyňské lince, abych postavil vodu na čaj. Nemám v úmyslu začínat s vyptáváním a tak jen v zásuvce vyhrabu lékárničku a přejdu k ní. "N-nevadí, když se podívám na tvá zranění?"

PPJ - 30. března 2012 15:43

soukromá zpráva od PPJ pro ,,Jo, bez mobilu budeš asi nahraná. Zítra ti nějaký koupím.'' Vytáhne svůj mobil a začne do něj psát upomínku. ,,To je sice pravda, ale to jsi nebyla při vědomí.'' Chytne polštář a dá si ho matraci. Poté vypne mobil a položí ho vedle sebe. ,,Ale kdybych se o to pokusila, tak bys z tý bolesti zešílela. V horším případě zemřela. Zítra se spolu stavíme za jedním doktorem, který ti s tou rukou třeba něco udělá.'' Otočí se na bok, ale k tobě zády. Přehodí přes sebe přikrývku. ,,Teď jdi už spát.'' *** Vypadá to, že jsi spala velmi dlouho. Čas ukazuje 15:11. Po dlouhém a zaslouženém spánku se ti konečně vrátila nějaká ta energie. Okno do pokoje je otevřené, takže dovnitř proniká svěží odpolední vánek. Jakoby vše byl jen zlý sen. Jakmile se pokusíš otočit, tak ti v tom něco, nebo spíš někdo brání. Ať už se pokoušíš jakkoli otočit, tak to prostě nejde. Při bližším prohlédnutí neznámé osoby, zjistíš, že se jedná o dívku. Její dlouhé hnědé vlasy ji sahají až po lopatky, je zhruba stejně vysoká a stará jako ty. Dívka tě objímá a má položenou hlavu na tvých prsou. Neboť tričko v kterém jsi šla spát je pryč. Z druhé strany však leží ještě jedna dívka podobná té první. Její vlasy jsou však po ramena. Také tě objímá, ale hlavu má položenou na podbřišníku. Krom toho slintá. Obě dívky mají na sobě jen kalhotky a nevypadá to, že by se chtěly hnedka vzbudit. ,,Ještě chvilku...'' zamumlá dívka s delšími vlasy a ještě víc se k tobě přitiskne.

PPJ - 30. března 2012 21:25

soukromá zpráva od PPJ pro Přijme tvou nabídku a vejde s tebou do bytu. ,,M-Misaki,'' odpoví ti roztřeseným hlasem. Jakmile od ní odstoupíš podívá se na tebe vystrašeným výrazem, jako by jsi ji chtěl opustit. Jakmile ale zjistí, že připravuješ čaj, tak se trošku uklidní. ,, ...děkuju.'' Poděkuje ti za čaj, ale nenapije se z něho. Ještě chvíli kouká na čaj, ale pak ti dovolí podívat se na její zranění. Po celém jejím těle jsou různé modřiny, nebo škrábance až do masa. Levé oko má opuchlé, takže na něj nespíš vidí rozmazaně. Nos má fialový, ale ne zlomený. Nejspíš si ho zase narovnala. Taktéž má roztrhnutý horní ret a občas odkašle trošku krve. Na krku má známku po škrcení. Podle tvaru modřiny to vypadá, že byla škrcena provazem, nebo něčím podobným. Zlomená jsou naštěstí jen dvě žebra, přesto by to mohl být vážný problém. Na její levé ruce se od ramene až po loket táhne dlouhé a hluboké zranění nejspíš od něčeho velmi ostrého. Z rány sice stále teče trošku krve, ale ne tolik, kolik by mělo. Její rána je zašitá, ale nejspíš vlascem. Navíc na konci nitě je stále ještě jehla, takže to vypadá, že si ránu zašívala sama. Na levé ruce je zlomený ukazováček a palec je vykloubený. Břicho je krom modřin a pár škrábanců na tom dobře. V levém stehnu má do půlky zabodnutou jehlici. ,,M-moje... zra--nění...'' začne se ji dýchat velmi těžko ,,není vůbec.... důležité. Z-zjistila jsem.... že v tomhle městě všichni zemřou. Teď se mě pokoušejí.... všichni uml--čet. Mají... své lidi úplně... všude...'' Začnou se ji klížit oči a její hlas je nyní tiší. ,,Musím... zůstat s tebou.... nesmíš.... mě zradit... prosím!'' Znovu ji z očí začnou stékat slzy. ,,Všichni zemřou.... když nezastavíme sestru černé motorky a--'' větu však nedokončí a zhroutí se. Není mrtvá, ale kvůli zraněním a únavě dosáhla svého limitu.

PPJ - 04. dubna 2012 14:35

soukromá zpráva od PPJ pro Jakmile se auto po nárazu zastaví, tak bys měla začít děkovat bezpečnostním pásům, které ti zachránily život. ,,Ksakru.'' zakleje Rin. ,,Skrč se!'' Okřikne tě Kitami. Odecvakne ti pás a přitáhne tě k sobě, ale tak, abys měla hlavu na úrovni jeho klína. Také se skrčí. Jakmile to udělá, tak někdo prostřílí okýnka, kde jsi předtím měla hlavu. ,,Jsou tady dřív, než jsem si myslela.'' Řekne s naprostým klidem. Z přihrádky vytáhne revolver. Zkontroluje si počet nábojů a poté ho připraví ke střelbě. ,,Kitami, odveď ji. Zdržím je tady.'' Otevře dveře a vyklouzne ven. I když máš hlavu na Kitamiho klíně, tak nevypadá zrovna spokojeně, že jeho sestra bude dělat návnadu. Jakmile Rin potvrdí že je čistý vzduch, tak tě pobídne, abys také vylezla ven. Při vylézání si můžeš všimnout, že řidič je rozmačkaný. ,,Buď přikrčená.'' Jakmile vylezeš, tak vyleze za tebou. ,,Tak ve tři v bytě. Počkáme tam na tebe.'' Celou dobu se dívá na sestru, jakoby doufal, že si to ještě rozmyslí. ,,Jasný, jasný. Tak už jděte.'' Jakmile dořekne větu, tak vystřelí první kulku po blížícím se nepříteli. Zasáhne ho jen do nohy. Nepřítel však také opětuje palbu. ,,Doufám, že se ti-'' ,,Neboj, jsem silnější než ty. A jen tak přece neumřu.'' Kitami jen přikývne. Chytne tě za paži a začne tě táhnout k nedaleké uličce. ,,Měj hlavu furt dole!'' Do uličky se dostanete, ale tebe škrábne kulka do ucha. Kitami se ještě podívá, jak si vede Rin. Ta sice donutila nepřítele zaměřit se jen na ni, ale pár se jich dostalo Rin za záda, takže nyní mají Rin velmi dobře na mušce. Kitami chvíli váha, ale pak tě začne táhnout uličkou pryč.

Satao Souri - 08. dubna 2012 20:55

soukromá zpráva od Satao Souri pro Jenom kývnu hlavou. Doktor.. Pochybuji, že nějaký legální.. No, to je jedno.. Má pravdu, měla bych jít spát. Lehnu si, přikryju se a za chvilku už nevím o světě. *** Ráno.. Teda.. Spíš odpoledne, jak ukazují hodiny, na které se rozespale podívám. Cítím se líp. Ruka je pořád v sádře, ale už nejsme tak v depresi a cítím se trochu živější.. Rozhodně nemám náladu umřít, jako včera. Skoro jako by se to všechno zdál být zlý sen, ale zlomená ruka ukazuje, že jsem pořád v realitě a že to včera se.. Vážně stalo. Povzdechnu si a chci se otočit, jenže.. To nejde. Fajn, nemám ráda ranní překvapení, ale tohle vypadá spíše jako hodně špatné porno! Vytřeštím nevěřícně oči na jednu dívku podobnou mě, jak hlavou leží na mých prsou.. Mimochodem.. Kde mám tričko?!! Na břiše cítím další tíhu.. Další holka, stejná jako ta druhá, jen s kratšími vlasy.. Co to do háje má jako být?! Pornofilm?! Zrudnu, zblednu a znova zrudnu. Tohle se mi vůbec nelíbí.. neříkám že za jiných okolností.. Možná.. A jen s jednou dívkou.. Možná.. Ale tohle je po ránu fakt moc!! Navíc, když ony mají taky jen kalhotky. Ať mě drží sebepevněji, tak vyskočím na nohy s přikrývkou si zakrývám prsa a několika kroky, tak, abych ani jednu z nich nepřimáčkla vylítnu z pokoje.. Samozřejmě hned zakopnu o práh, takže házím ve vedlejší místnosti držku. Nevěřícně koukám na dvě skoro-nahé dívky. ,,Co to k sakru..?!" řeknu si spíše pro sebe. Tisknu si na prsa přikrývku.

Celty Sturluson - 08. dubna 2012 23:08

soukromá zpráva od Celty Sturluson pro Pravdou je, že mě zvonění jeho telefonu vyruší z přemýšlení. Najednou prostě ztratím nit a zadívám se na něj. tedy jen se k němu otočím s trochu tupím postavením svěšených ramen... Sleduju ho celou dobu co telefonuje. Mít hlavu a tvář, mračila bych se. Ruší nás v tu nejméně vhodnou chvíli. Opravdu. Jakmile se na mě otočí a vypne hovor, trochu se otřesu. Na postavení mého těla je jasně vidět, že se mi to nelíbí, přesto začnu psát do mobilu. Trochu se mi třesou prsty. " Fajn, peníze se hodí. Teď jen abychom se tam dostali nepozorovaně a rychle a pak jen bič a pryč." Otočím k němu mobil a podívám se po pokoji. Trochu se otřesu a vydám se ke dveřím, zatímco znovu píšu. " Teď už se sem nesmíme vrátit." Otočím mobil naposledy a vyrazím rovnou ke schodiště, přesto dávám dobrý pozor na to co se děje kolem mě.

Naomi Kikkawa - 13. dubna 2012 17:50

soukromá zpráva od Naomi Kikkawa pro Auto se zastavilo a já ještě stále žiju, nebo né a jsem mrtvá? Otevřu oči a to mě ujistí, že opravdu ještě žiju. O bože děkuji ti za to, že ještě žiju... co to plácám? Děkuji bezpečnostním pásům. Díky nim ještě žiju! Už jsem si chtěla oddychnout, že je to v pohodě, ale v tom mě okřikne Kitami, že se mám se mám skrčit. Než jsem stačila otevřím ústa a otázkou typu 'proč?' odepnul mi pás a moje hlava byla právě na úrovni jeho klína. Zdá se mi to, nebo tu všichni reagujou moc rychle, že to ani nestíhám postřehnout? Nebo~ Myšlenku mi přeruší výstřely, které zničily okýnka auta. Bože, v tom místě jsem měla hlavu! Mohla jsem být mrtvá! Dnes už asi po 9, když počítám i ten náraz. Tohle je, jak z špatného filmu. Vážně by mě zajímalo, 'kdo' jsou ti oni. Sleduji, jak Rin vytahuje vytáhne revolver a poté se podívám na Kitamiho. Nevypadá zrovna moc dvakrát nadšeně, že jde dělat Rin volavku. Ani se mu nedivím, taky by se mi nelíbílo, kdybych měla nějakou sestru a ta šla dělat návnadu. Když je nejspíše vzduch čistý začnu s velkou radostí vylézat ven z auta. A co řidič? Napadne mě když lezu ven otočím se směrem kde seděl. Bože, chudák. Tomu už není pomoci. Tohle je hrozná smrt. I když jsem tě viděla sotva pár minut, budiš ti země lehká. Když vylezu ven řídím se instrukcí a přikrčím se. Jenom si narovnám přezku tašky, kterou jsem táhla samozřejmě sebou ven. Přeci ji tam nenechám. Další děj, rozhovor Rin a Kitamiho o tom v kolik se sejdou a to, že se začně přibližovat pro mě neznámí nepřítel, který schytá kulku do nohy od Rin, probíhá rychle. Poté se nechám táhnout k nedaleké uličce. Kitami má o svou sestru opravdový strach, nedivím se mu. Doufám, že si nedělala srandu o tom, že je silnější než její bratr.. Udržuji svoji hlavu stále podle pokynů dole. Když se dostaneme do uličky, posviští něco kolem mého ucha a já v něm poté ucítím bolest. Au, sakryš! Opartně se ucha dotknu. Takhle to nepoznám, ale ucho tam stále mám. Spíš mě ta kulka jenom škrábla, ale stejně to bolí. Tohle je opravdu, jak z hodně špatného filmu! Ale Rin na tom může být teď ohodně hůře než já třeba. Rin, vrať se v pořádku. Vůbec nevím kam máme namířeno a tak se nechávám táhnout uličkou. Hlavu mám stále dole.

Mikado Ryugamine - 15. dubna 2012 09:10

soukromá zpráva od Mikado Ryugamine pro O-ona něco ví! "Hm... Misaki-san..." Zadívám se na ní, když si přisednu ke stolu i s lékárničkou. "Promiň, že se ptám, ale... hm... kdo ti to udělal?" Poslední část věty spíše zašeptám, jakoby se jí bál zeptat. Pravda, najít polomrtvou holku před bytem, která zná moje jméno a ví kdo jsem je trochu divný.... trochu víc divný. Jakmile mi povolí, abych se podíval na její zranění, vytáhnu vatu, dezinfekci a vezmu její levačku a trochu nevěřícně se na ní zadívám.. Nechápu jak tohle může někdo udělat. Navíc děvčeti... Ten někdo musel být opravdu hrozný. Vypadá to, jako pokus o vraždu, mělo by se to nahlásit na policii. Kdo ví, čím vším si musela projít. Lehounce se zachvěju a opatrně popotáhnu za jehlu, naštěstí jde ven. Zvednu se a zaběhnu do kuchyně pro teplou vodu. Ránu nejříve očistím teplou vodou a následně, velice opatrně, jí vydezinfikuju. Samozřejmě vydezinfikuju i jehlu. 'Asi bych to měl došít.' Bleskne mi hlavou a opatrně došiju kousek, který zbývá. Šiju opravdu velice opatrně, pomalinku a pečlivě. Snažím se, aby to nebylo moc cítit, jelikož lokální anestetika opravdu v lékárničce nemám. (To bylo jen v No.6 a standartní výbavou lékárniček opravdu nejsou.) Následně vytáhnu z lékárničky pevnou dezinfekci (ty oranžové proužky ^^) a jemně je pokládám na zašitou ránu. Dezinfekcí překryji sterilními čterečky a ruku jí ovážu. Z dalšího rozhodnutí věnovat se jinému zranění mne vytrhnou až její slova. Chytne jí kolem ramen, jakmile začne přivírat oči. A pak na mne napadne ceou vahou. S lehkými obtížemi jí zvednu a přenesu na svou postel, kterou jsem si nedávno za velice slušnou cenu pořídil, ale používám jí jako dkladiště knih a papírů. takže vše co na ní leží shrnu na zem a na matraci položím Misaki-san. Doběhnu si zpátky pro lékárničku a doošetřím co se dá. Na to oko a nos se budu muset podívat zítra, stejně tak, jako na ta žebra. S povzdechem všechno uklidím a vezmu do rukou mobil. 'Měl bych napsat Celty-san.' Bez dalšího většího přemýšlení tak učiním. 'Celty-san, navštívila mne nějaká dívka, která, jak se zdá, ví co se to vlastně děje. Myslím, že budu potřebovat tvoji pomoc. Zdá se, že ví něco o tvé sestře.'

Shinra Kishitani - 21. dubna 2012 10:45

soukromá zpráva od Shinra Kishitani pro Ruku som nechal schovanú vo vrecku, položenú na mobile a pohľadom som sledoval, ako sa Celty postupne dostáva spomedzi myšlienok, z ktorých som ju zjavne vytrhol, späť do reality. Uvedomujem si (hlavne z postavenia jej tela), že sa jej príliš nepáči môj návrh, no vie, že peniaze sa nám budú hodiť. Sledujem ju ako čosi píše do mobilu a čakám, kým mobil otočí smerom na mňa, aby som si mohol prečítať jej názor. Dúfam, že nebude mať nič proti, preženie sa mi hlavou, neviem, ako by som potom zareagoval na prichádzajúce auto. Okrem toho, potrebujú moju pomoc. Kým som sa mierne zahĺbil do svojich myšlienok, Celty dopísala svoju správu a otočila ju smerom ku mne, čím som bol prinútený prestať sa zaoberať svojimi úvahami a prečítať si správu. Hneď na to sa však otočila a vybrala sa smerom von. „Povedali, že po mňa pošlú auto, takže by to nemal byť problém.... ak sa tu...samozrejme niekto nečakane nezjaví.“ Poviem jej a ruku, ktorú som mal reflexne ešte stále schovanú vo vrecku s mobilom som vytiahol von a zamieril som si to za Celty. Prečítam si správu, ktorú ešte rýchlo napísala. „Ja sa sem už popravde po tom všetkom asi ani nebudem chcieť vrátiť.“ Zahľadím sa kamsi pred seba a zamyslím sa. Boh vie, kam sa nakoniec dostaneme? Vždy ma dokázalo prekvapiť, ako sa človeku môže z minúty na minútu zmeniť život. Jeden nikdy nevie, čo všetko sa môže stať... Uvažujem v duchu. Uvedomím si, že Celty pípla sms-ka, ale ani to ma akosi nedokáže vytrhnúť z myšlienok, ktoré sa mi roja v hlave. Možno to tak predsa bude lepšie... odídeme a budeme dúfať, že nás nenájdu.

Celty Sturluson - 26. dubna 2012 07:48

soukromá zpráva od Celty Sturluson pro Jakmile řekne, že pro něj pošlou auto, zarazí mě to. Ani za nic se mi to nelíbí. Navíc... Pošlou auto pro něj, ne pro mě. Semnou nikdo nepočítá tak jak to tak vypadá. Na krátko zatnu dlaň v pěst a zastavím se v chůzy kousek od dveří z bytu, abych se mohla zaposlouchat co se děje venku, zatímco znovu začnu cvakat do mobilu zprávu pro Shinru. " Pošlou auto pro tebe? A co já? To mám zůstat tady?" Založím si ruku v bok, momentálně jsem dost rozhořčená. Snažím se ale nevztekat. Pak se podívám po bytě, je pravda, že už se sem vrátit taky nechci. Já vlastně jediné co chci je odsud odjet a už se sem nevracet. Chci zase zpátky domů do Irska, ale nevím nevím jestli to zvládnu bez svojí hlavy. Jestli je pravda, že bych Shinru zabila, kdybych jí měla, mám jasno v tom, že jí zpátky nechci. Jenže, přijdu si jenom polovičatá. Navíc... Navíc moje kůň-motorka. Nemůžu se vrátit bez ní. Na chvíli spustím ruku z boku a znovu začnu psát. " Ty si jdi vyřešit svojí práci. Já si půjdu pro Motorku." Otočím se na podpatku a vyrazím potichu ven. V duchu se modlím, abych jí ještě vůbec někdy našla. Musím jí vycítit, když je pryč, zvlášť, když se k ní přiblížím ne? Musím protože se jinak asi zblázním. Nemít hlavu, to snad ještě přežiju, ale motoraka? Ani za nic. Tu chci zpátky. Protože bez té už vůbec nejsem Dullehan.

Masaomi Kida - 26. dubna 2012 07:59

Vyslechnu si jí, Znovu potřesu hlavou. Pořád to samé. Já vím, že o mě má strach, vždyť já o ní taky. To co se stalo je prostě ... Odstrašující důkaz toho, že prostě nejsme v bezpečí a to ani jeden. " Neboj se, budu si dávat větší pozor kam chodím a kdo se kolem mě pohybuje ano? Navíc, teď jsem stejně tady ve špitále, a pochybuju, že by zrovna sem někdo přišel a zkusil mi ublížit." Pokusím se jí tím trochu uklidnit. Vážně mi přijde, že jsem momentálně v bezpečí. Nemyslím si, že žluté šátky vědí, kam mě vlastně odvezli a pokusí se sem nějak dostat. Opravdu nechci být Paranoidní. Jakmile mi slíbí, že se jim bude vyhýbat, pokývnu hlavou a vlídně se na ní usměju. Jsem rád, že je rozumná. A vím, že to taky dodrží. Zmínka o tom, že je přitahuju spíš já než ona, mě donutí se zasmát, v tom má pravdu. " No momentálně se jim vyhýbat ani nemůžu, když ležím tady, ale nemyslím, že sem někdo jen tak přijde. A než mě pustí odsud? No tak to asi ještě trochu potrvá." Poškrábu se ve vlasech volnou rukou. Hlavně dál od zranění co tam mám. Vyslechnu si její slova o tom, že se mě nechystá opustit a pokývnu hlavou. Jsem rád, že mě opustit nechce, kdyby chtěla, asi bych se žlutým moc ani nevyhýbal, proč taky. " To jsem rád. A ano, dokud budeš semnou, budu na tom pořád líp, než kdybych byl na všechno sám ne? V tom je ta podstata." Řeknu potichu a pozoruju jí jak se ukládá ke spánku. Začnu jí jemně hladit ve vlasech, sám zavřu oči, přesto neusínám dokud necítím, že pravidelně oddechuje, což naznačuje, že opravdu usnula.

Drag Oncave - 03. června 2012 20:00

Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.

Drag Oncave - 10. června 2012 18:55
	Dobrodružství vytaženo z odpadu. Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave

Drag Oncave - 29. července 2012 17:51

Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.