Dvanáct Let
hrálo se Denně
od: 01. února 2007 07:43 do: 12. února 2008 20:27
Dobrodružství vedl(a) Laos
| |
 | "Dlouhá doba tomu je a stejně tak dlouhá ještě zbývá. Den počátku si již nikdo nepamatuje. Ale proslýchá se příčina. Král moudrý vládl této zemi, lidem spravedlivý se zdál. Nikdo nesoudil jeho činny, souhlasily, proč ne? šťastní byli. Ale tento čas brzy skončit měl. Král již stár trůnu však držel se pevně. Co však se stalo, že již blahobyt nehoví této zemi? Co byla příčina toho všeho? To jsou otázky, ti jenže z úst vycházejí Dlouhých dvanáct let a přitom k činům je ještě daleko. Mezitím země upadá,chátrá,boří se a jinými druhy pomalu přichází na pokraj zániku. Ostatní králové čekají jen na šanci, podrobit si kdysi bohatou zemi, kde legendy o slávě a statečnosti nebyli jen výmyslem kde toto byla skutečnost, skutečnost kterou prožíval každý z vás. A to je důvod proč dále bojovat! Ale ne proti nepřátelům za hranicemi, ale uvnitř, v královském hradě. Paláci samotném. Tam je nepřítel. Tam se skrývá záhada kterou je nutno rozluštit. Je jen na vás zda budete stále žít v chudobě kde nemoc a lapka číhá za každým rohem a nebo začnete bojovat...za dobro vaše, prospěch a prosperitu země! Tedy povstaň TY!! jenž se nebojíš, zjistit co se stalo. Neboť země umírá." Slova která vám zní hlavou, byl to proslov měšťana který nechtěl nic nechat náhodě. Dlouho do noci každý den stál na náměstí provinčního města a pobízel lidi. Ale je tomu měsíc co se již neukázal. Je snad mrtví, či již nevěřil svým slovům. NE byl silný ve své víře. Proto ač vaše duše chtěla mířit jinam vy setkali jste se, v místním opuštěném domě. Společenství věřící jeho slovům, zde se odvíjí další příběh podle proroctví trvající dlouhých dvanáct let..... ***** Soumrak začíná halit celé město a do ulic se vydávají hlídky. Ten cinkot zbraně o lehké zbroje pořádkových sil již neodmyslitelně patří k nočnímu městu. Vy však ještě nehodláte jít spát. Sedíte v méně rozbité místnosti jinak téměř zbořeného domu. Místnost osvětluje jen jedna svíčka a světlo, které vydává jen tak tak stačí na to aby osvítila tváře okolo sedících. Právě zazněl zvon oznamující uzavření města a v tuto chvíli začíná promlouvat jeden z vás. Je to postarší pán, dělal písaře zástupci krále. Avšak před deseti lety byl vyhozen, všude se povídá že okrádal královskou pokladnici o velké částky, ale kde je dnes pravda. Nebyl odsouzen...a právě to bylo nejvíce podivné. Proto lidé začali věřit spíše jeho slovům než listině lapků, které nesmazatelně vévodí. Jeho hlas je již léty roztřesený. "Jsem rád, že jste přišli, já v to ani nedoufal. Chápejte nikdo nechce být proti králi. Vlastně ani proti němu nejsme. Spíše chceme zjistit co se děje. Ale to nepůjde bez toho, aby jsme zjistili o co vůbec jde. Mohu věci maličko osvětlit, ale to hlavní by chtělo udělat právě teď. Ale předbíhám. Ten den jsem sepisoval všechny daně, které se přivezly a měli se zapsat. Zjistil jsem, že částka je výrazně nižší. Zavolal jsem si tedy výběrčí, Nikdy se neměnily, ale ti co nastoupily nebyli ti kteří odjížděli. Přehlídnul jsem to..nic si nepamatovali. Asi to byli nováčci, ale ty starý jsem již nikdy nepotkal. Oznámil jsem to králi...no spíše dopisem přes strážné. Nechtěli mě k němu pustit. Do místnosti vpouštěli jen nějaké šlechtice či kdo to byl. Měli takové měšťanské oblečení, už tak ani přesně nevím. Šel jsem zpět, abych ještě jednou přepočítal peníze kdybych se náhodou spletl. To je poslední co si pamatuji. Pak jsem se probudil na zemi v jedné z bočních uliček." Starý muž se zakuckal, chvilku tak se místností šířil zvuk kašle a tak i možná přivolával pozornost hlídek bloudících uličkami města. "Hned poté se začali zvyšovat daně, mizeli lidé, byli zabíjeni ve svých domech. Byl to tak nečekaný obrat k horšímu, všichni si mysleli, že to jsou okolní země, ale kdepak. Vždy když již město spalo vyjelo několik jezdců z brány paláce a zmizeli v temnotě spícího města. Nikdy jsem ale již nepostřehl kam zmizeli či jestli se vrátili. To je co musíme zjistit. Myslím, že v tom je záhada toho co se tu děje. Ale nevím jak se dostat do paláce a ani co vlastně přesně udělat." Oči mu zesmutní a pak pohlédne na vás, snad ve skrytu doufá spásný nápad jak a kde začít... --------------------------------------------------------------------------------- ----------------------------------------------------------- Nedivte se možná nesrozumitelných vět. Stařec již má něco za sebou. jeho jméno znáte každý "Gisor Fern" a opravdu je napsán v černé listině lapků, ale nikdy nebyl chycen i když se neskrývá. Je legendou v řemesle, které mu je přisuzováno a naopak normální lid jeho jménem straší malé děti |
| |
 | Zajímavá diskuze |
| |
 | Chvili uvažuju, pak se rozhlídnu kolem. Měli bychom zjistit kdo jsou ti jezdci. Jenže netuším jak... Odkud vyjiždějí? prohrábnu si černé vlasy. Já bych se dsotala kamkoliv zámky nejsou až takovy problém. pomyslím si a pokračuju v řeči. Udělám cokoliv pro záchranu našeho království. Nechci aby tohle pokračovalo! Někdo nějaky nápad jak tomohle zabranit? Kouknu se na mého dobrého přítele Angera. |
| |
 | Slova dívky mne donutili pozvednout hlavu. "Vyjíždějí z hlavní brány paláce. Právě z té, která je na dohled od dveří tohoto domu. Někdy se mi je však nepovedlo zastavit...vždy zmizeli v uličkách. Jako by věděli, že se jim snažím zkřížit cestu." Využiji chvilkového ticha k doplnění informací. "Nechápu jak to že si toho nikdo nevšiml, jak to že s tím nic nikdo nedělá. Proto jsem doufal, že přítel někoho zaujme a ti se pak shromáždí zde." |
| |
| Dlouze jsem se zamyslel a řekl jsem: Tak jim odízneme jejich obvyklou cestu a nasměřujeme je tou naší, tak že jim na jejich obvyklou tasu dáme překážky které nepůjdou obejít. Tak jim vytvoříme jen jedu možnou cestu a na jejím vyústění téměř za hradbami města je budeme velmi opatrě sledovat...... |
| |
| Překážky... Jenže jaké? Bude těžké je zastavit uliček je spoustu. Mohl by je někdo sledovat a pomocí toho zjistíme o co jim jde. Lidé se bojí krále, myslím že proto se nidko neodvážil nci říct nahlas. Pohlídnu na lidi kolem. |
| |
| Máš pravdu, s překážkami by to bylo velmi složité. A co třeba jednoho přepadnout a vyslechnout ho, i když nevím jak toho jednoho dostanem z té skupiny |
| |
| soukromá zpráva od Anger pro Mám velmi světlou pleť a špinavě blonďaé vlasy. Postava poměrně vysoká, mám modre oči. Nosím splívavý černý plášť až na zem a černou kápi, která mi částečně kryje i obličej. Pod pláštěm nosím obyčejnöu tmavou košily a kalhoty. Vlastnosti Mé dobre vlastnosti jsou rychlost a mrštnost. Jsem chápavý a umím velmi dobře ovlvňovat lidi. Mezi mé špatné vlastnosti patří jenom uskočnost a lechký egoismus. Nesnážím nečekaná překvapení a některé části své minulosti ..... |
| |
| Jednoho přepadnout? No nevím, koukej se na to ralisticky. Moc se mi ty nápada nezdají. Ale co kdybychom stáli u brány tam se nám vynout nemůžou. Kouknu na Ferna. Nebo můžou? |
| |
| hmm, jsi dobře naivní A to si myslíš, že u hradu nebudou žádné stráže??? |
| |
| Zasměju se. A ty myslíš že nezvladnem pár stráží? Někteří jsou opravdu Ehm... Ne moc chytří. Pár stráži nebude až takovy problém, ale ti jezdci vypadají nebezpečně. |
| |
| Myslím, že ty mezi nejchytřejší taky nepatříš. Já osobně bych spíš navrhoval velmi tichou nenápadnou akci, čím méně pozornosti vzbudíme tím líp, myslím že nějáká bitka v otevřeném prostoru zrovna nepatří mezí nenápadné události ! A navíc nepotřebujeme všechny ty jezdce stačí jenom jeden. |
| |
| MH: 1)Prosím kontrolujte si Tagy pak to dopadá, tak že se to nedá skoro číst. Pokusil jsem se to opravit smazáním dvou příspěvků leč neúspěšně protože pod tím je hned další tak tedy prosím kontrolujte si to. 2)Jen upozorňuji na popis i vašeho chování mimiky. Nějak mi to v příspěvcích chybí i když v tomhle případě omluvitelné. Však dále doplňovat i pohyby těla cokoliv co dokreslí atmosféru. 3) Oba smazané příspěvky jsem měl uložené leč PC mi spadl a tím je již z paměti nevymlátím. Tím se omlouvám… |
| |
| Mé oči se chvilku dívají na Math pak přeskočí k Angerovi od kterého se znovu vrátí na Math. "Co to? Koho zabíjet…překážky? kdy a kde? Oni snad ani nechápou." Zatím co se levým loktem ruky opírám o stůl, prsty druhé ruky se proplétají skrz mé řídké vlasy a snaží se tak podpořit myšlení. "Já já se omlouvám však říct jsem to měl..nové nařízení města určuje hlídkám agresivní postoj k cizincům. Vycházení je zakázáno po zaznění městského zvonu a každý kdo bude venku přistihnut strážnými bude vsazen do žaláře. I teď pokud na nás přijdou nedopadneme zrovna nejlépe." Náhle si uvědomím, že také skoro křičím, když se snažím přerušit ty dva a okamžitě ztiším svůj hlas. "Mimo město, možná pokud se dostanete za bránu, která se současně se zvonem zavírá. Nevím...bude těžké se vyhnout hlídkám a ještě nějak zastavit jezdce. Možná vysledovat jejich trasu. Třeba zahýbají do nějakých uliček kde strážný nechodí. Ale to bohužel nevím..nedokázal jsem je sledovat tak dlouho." Sklopím hlavu a mírně s ní zavrtím. výraz který je právě na mé tváři naznačuje bezradnost mých myšlenek. |
| |
| Chvilku přemýšlím Podívám se na Math a Ferna a říkám: Tak si uděláme malý průzkum, město má zhruba 8 bran, kolem města jsou obylné pole, v těch se můžeme schovat a zjistit kterou bránou vyjíždějí ven z města. Budou nám na to stačit 3 noci a zjistíme to a myslím, že v pohodě přežijeme 3 noci spát v polích. Podepřu si hlavu |
| |
| Měli bychom si ujasnit co chceme a jak toho dosahnout. Kouknu na Ferna. Ja chci pouze kldi pro toto město a pro to udělám co bude v mých silách Vlasy si hodím dozadu, aby mi nepadali do oči. Pak se otočím k Angerovi. Dobrý napad jen nevím jestli ho bude zapotřebí |
| |
 | Už chvíli sleduji živý hovor u stolu, po chvíli se předkloním tak, aby mi nebylo zřetelně vydět do tváře a řeknu Možná bychom mohli začít tím, že zjístíme jestli se naši jezdci vůbec vrací zpátky do města s tímhle se zase pohodlně usadím, ale pouze tak aby na mě nebylo zřetelně vidět. |
| |
| Tma pronikající ulicemi se zdá být tak neprostupná. Dnes, ač je to zvláštní, nesvítí ani mocný měsíc ba ani hvězdy. Jediné světlo, které dokáže zahnat tmu jsou olejové lampy města. Je to skoro podezřelé, že ulicemi nikdo nebloudí, že je tu takový klid..to již všichni spí? Ne není možné jeden zvuk jsem zaslechl...a ano..je stále se opakující. Někdy tlumený a jindy tak čistý a hlasitý. Doplňují ho hlasy mužů střežící spící lid. Stále obcházejí všechny ulice a starají se o bezpečnost města. Všechny hlídky vycházejí, střídají se a shromažďují na jednom jediném místě. Náměstí, které spojuje všechny části města a kde mají i svou ubytovnu. Je spodivem, že právě u této ubytovny pod rouškou tmy se schováváte. Jste tak blízko, že slyšíte o čem se baví. Co je trápí a kam jdou a přitom vůbec netuší, že jste zde. Ve zbořeném domě, malé místnosti, které ještě není úplně neobyvatelná. Všechny zdi jsou ještě v celku a i dveře jsou zavřít, však potichu musíte být. Leč je již po zvonění, pokud by vás chytli špatně by to dopadnout mohlo. Ta místnost je malá přesto se do ní vtěsnalo několik dobrodruhů a maličký stůl na jehož povrchu lehce plápolá svíčka. Její světlo jen tak tak stačí na osvětlení celé místnůstky a zároveň není tak silná, aby přilákala pozornost. Co vás však v této chvilce zaujalo byl hluk otvírající se brány a několik slov, které prohodili nejspíše dva strážní těsně na zdí jedné spadlé strany domu. "Už jsi dostal žold? "Ne ani kousek, a navíc jsem slyšel že o práci přídem" "Cože? Neblázni nemůžou přece propustit královské vojsko...co je to za blbost?" "Na mě se nedívej, já nevím...jen že jsem velitele již neviděl a vše tohle děláme jen...jen..." Další slova se již ztrácejí ve tmě, když zmínění dva vojáci odkráčeli již moc daleko. Znovu je v místností ticho. |
| |
| Po chvíli prolomím ticho Tak to bylo velice zajímavé, nejspíš by chtělo zjistit, co je na jejich slovech pravdy. stíto se opět odmčím |
| |
 | Najednou se opřu o desku stolu. Skomírající plamen svíčky ozáří můj obličej.Mající hnědé vousy a vlasy a mé černé oči se zalesknou když prohodí To určitě,ale je tu toho víc než jen žold stráží,jako jak ty jezdce zastavit. povím a opět se opřu o opěradlo židle. |
| |
| Pohled se zaměřil na nově promluvivší dívku. "No pokud nebude mít kdo bránit hlavní město. Hmm nebude mít kdo zabránit nepokojům, bude se krást, zabíjet. Ne si nedokážu přestavit jaké by to mělo následky. Však jak správně uvažujete, jeden z těch jezdců by mohl objasnit více věcí." Odkašlu si, když vtom se opře o stůl Danaron. Jsem zaleknut a tak se instinktivně opřu o opěradlo židle na které sedím. "Ano ano..musíme...musí to nějak jít..mo možná si na ně počkat...okoukat kudy jezdí a nebo hlavní brána...vím cestu jak se dostat z města..vím sedíme na ní!" Zaleknut muže zrychlím odříkání vět. Slova mi přeskakují a téměř okamžitě zapomínám co jsem chtěl říci dále...prostě otvírám ústa na to co mi zrovna přijde na jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Učil tě když zjistil že tvá schopnost magie vycházela přímo z tvé podstaty a ty díky spřízněnosti boha jsi byl sám odolný proti veškerému odvracení, které kdy na tebe kdo použil. Jednoho dne však tvůj nyní již přítel na dlouho někam zmizel.. Doba to byla dlouhá, a po jejím dovršení se vrátil s úsměvem...jeho slova zněla "Jsem Králem země" Jeho plán byl Geniální, uhranul starého nemocného krále a nechal usednout na trůn mladého, který svým slabím mozkem nemohl odolávat jeho kouzlům. Proto, ač to sám netuše, vyhlásil několik rozkazů, které uvrhnuli hlavní město a celou zemi do chaosu. Teď již stačí rozvrátit hlavní radu a zbavit se nepotřebných generálů kteří vzali spravedlnost do vlastních rukou. Damien je ve své věži odkud kontroluje chování mladého krále... Jeho černí jezdci otravují jeho mysl a taktéž vybírají daně...ne však pro krále, ale pro vás. Jsou to různí poslově kteří každou noc vyjíždějí z hlavního města pro rozkazy, koho zneškodnit,či co kde udělat. Dnes večer však máš být jeden z nich...ten který má přijet do města a stát se královo první rukou ve věci ochrany města. ************************************************** Pomalinku vycházíš před kamennou věž, kterou jsi již tak dlouho neopustil. Na malém plácku již čekají 3 jezdci. Každý má přes všechny své věci přehozený otrhaný černý háv, nejspíše aby se jejich meče, které mají upnuté u pasu, nezableskli. Čtvrtý kůň stojí kousek opodál, je to nádherné zvíře. Svalnaté, již od pohledu je jasné, že bude velice rychlé. “Pane? Můžeme vyrazit. Noc je již připravena a brána by se měla otevřít pouze na několik minut. Musíme si pospíšit!“ Hlas muže, který na tebe mluvil byl zvláštní. Nikdy jsi nevěděl kdo všechno pro Damiena a tebe pracuje. Co však z hlasu bylo jasné, nejsou to lidé. Všichni tři se dívají směrem z kterého přicházíš. Nemáš problém vidět ve tmě a zřejmě ani oni ne. Všude je ticho, jako by se již tvůj přítel postaral o tvoji bezpečnou cestu. Je spodivem, že tak mocný kouzelník zůstal nepovšimnut. |
| |
 | soukromá zpráva od STALKER pro ani se pořádně neotočím zpět na onu věž kterou jsem pomalu neopouštěl..kterou jsem si skoro zamiloval.. když už na mě začne někdo z těch tří týpků kteří pracují pro mého mistra hulákat zase nějaké blbosti vždyť já vím zabručím i když jsem ho pořádně neslyšel asi jsem už prostě věděl co to tam ten týpan povídal přijdu k volnému koni který byl asi stoprocentně připraven pro mě přijdu k němu a koukám na něj na salám by ho byla škoda i když ta chuť onoho salámu by byla asi k nezaplacení. naštěstí tu ty blbíku si aby si mě někam vodvezl...takže máš štěstí protože bych tě nejraději vykuchal.. pomyslím si protože tenhle kúň si už od pohledu nic jiného nezaslouží....teda zaslouží si toho mnohem více ale já jakožto "člověk" coo nenávidí všechno živé jsem na něj holt takový ... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro U tří týpků "Pane! Ten kůň vám nic neřekne. Vyrazíme již..je čas." Muž nervózně pohlédl k věži a pak pomalinku stočil koně, aby projel těsně kolem tebe. Pak už jen šlo slyšet "Hejá" A mizí ve tmě společné s dvěma kumpány. Nejspíše si je jistý že ho budeš následovat. Nádherná noc je dnes. Měsíc nesvítí a ani hvězdy nezáří. Tak čistě černé nebe a obzor který se v černi doslova koupe. Vůně nočního vzduchu, a větřík který se opírá do tvého pláště. Vše je tak perfektní, tak dokonalé. Je však otázka zda se všechno naplánované splní a ty budeš jedním z mužů vládnoucím zemi plné zla. Které se bude rozpínat až k samotnému konci světa. |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro ale řekneřeknu jako by to byla pravda a vyskočím si na něj jako by se nechumelilo přičemž si narazím palec u ruky ale to nevadí jen křup sem a křup tam a je to v pohodě... přičemž tomu koňovy zarazím paty do ..... vy víte kam mu je zarazím a on vyrazí kupředu... a já jsem si stoprocentně jistý že jestli ho takhle kopnu ještě párkrát bude z něj kobyla protože takhle mu zarazit paty do rozkroku ...se nedělá...prostě je to všechno o ...o hubu mohl by se totiž vzepjat a shodit mě na zem jenže já se ho držím takže by mu to moc nepomohlo heya zavelím a on opravdu vyrazí dopředu ... mám s řízením koně nějakou tu zkušenost.... to sou zase blbci ...nemám je rád... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro U tří týpků - cesta do Dubonu Kůň vyrazil jako blesk. Nebyl problém dojet tvůj doprovod a zařadit se na druhé místo za muže, který na tebe mluvil. Uháníte, krajinou složenou z luk a sem tam rostoucích stromů. Žádné větší nerovnosti, žádný vrcholek v dohledu. Jen začátek lesa do kterého míříte. Však náhle prosviští vzduchem šíp. Je tak nečekán, vystřelen na jedoucí cíl. Však úžesně přesný. Muž, který jel po tvé levici se náhle nahnul a přepadl přes koně. Nestihl vydat ani hlásku, leč kůň ano. Zařehtal a postavil se na zadní. To vás upozornilo. Vedoucí muž zastavil a ohlédl se po svém druhovi. Tvé oči však vidí lépe a tak si všímáš tří postav asi 30sáhů od vás. Rychle se přemisťují k blízkému stromu. Normální člověk by je neměl šanci vidět. Zdá se že jsou ve svém řemesle zabělí avšak nejspíše netuší, že dnes cestuješ ty. |
| |
| Prudce a velice nečekaně se předkloním nad stůl Už mám toho suchého mluvení dost velice rozčileně pravím. Poprvé za ten večer si nechám vidět ostatní u stolu do obličeje. Na to se zvedám a prudce odcházím ven ze stavení a tiše se skrývám ve stínech až do samého rána tak, aby mě nikdo neuzřel. |
| |
| Zůstanu sedět pohodlně opřen o opěradlo židle,a skryt ve stínu. Když pronesu do ticha svojí otázku A co o nich vlastně víme??Odkud pocházejí a kam jezdí??A proč. A pozorně si ze stínu prohlížím všechnu co sedí u stolu a čekám co mi odpoví.Možná tu ta otázka už padla,ale stejně pomyslím si a chytnu se zadumaně za bradu. A pohled mi padne na mladou a rozezlenou Nekaru, která opouští naší malou společnost. |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro chvylku koukám na to jak se sesunul ten onen týpek k zemi myslím že máte špatnou skupinu zavrčím směrem k nim a vyrazím i s mečem taseným směrem k nim... připraven trhat na kusy přežiju tak tři šípy...s pomocí boží tak čtyřy....proč se bojím jestli to přežiju ..dyť jsem stejně mrtvej... řeknu si když vyrážím nejspíše ještě s oněmy dvěma týpky po boku ale pak mi to docvakne heej máme čas se ještě poprat?.. zakřičím na jednoho z těch mých týpků..protože jsme prej spěchali...ale ať jako tak nečekám na odpověď a utočím na nepříte pokud ovšem řekne že nemáme čas jsem připraven to kdykoliv otočit a uject pryč |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro pod útokem - cesta do Dubonu "Ne! Musíme...ach jo" Popohnal svého koně a zamířil k útočníkům. Útočníci zaregistrovali nebezpečí a tak bez zjevné přípravy vystřellili své šípy. Hned se však dali na útěk podél stromořadí, kde mají větší šanci zmizet. Šípy, které vystřelili se zdáli být nepřesné, leč jeden z nich si našel dráhu a zaryl se do tvého ramene. Síla byla taková že jsi měl dost problémů se udržet v sedle. A naokamžik jsi se zratil z dohledu. Když však öči znovu pohlédli tím směrem již neviděli nic jiného než tmu. PO útočnících jako by se zem slehla. Konečně tě dohodní tvá ochranka. "Pane nemáme čas. Musíme rychle dál. O ty se postará Damien...musíme ject" Zdá se že si muž nevšiml šípu který te zasáhl. Šíp je z bílého dřeva, železná špiška která pronikla tkání, však netrefila kost. Bolest žádnou necítíš, však díra zůstane i nadále..a je jen otázka zda ruku budeš moci používat i po další trefje do stejného místa.  |
| |
| Zbořený dům Již jsem myslel že jsem všechny zde sedící lidi přesvědčil. Však věta dívky, které se zřejmě chce vzdálit mě donutí k akci. "Paní, prosím vás...každý člověk je na tuto práci potřeba. Je to důů.." Více však neřeknu. Oči obrátím v sloup a sesunu se na stůl. Mé ruce volně visí ze stolu a hlava je položená na levé tváři. Oči stále hledící kamsi na roh desky stolu. V krku nevýrazná až nepostřehnutelná šipka. |
| |
| Rozbořený dům Odchod jednoho z váš byl jasný. Ne každý má žaludek na věc o kterou se snažíte. Luč stařec chtěl asi i tuto pochybující duši navrátit na jeho cestu. Však pak náhle padl. Za jeho zády, až nyní, uzřete výraznou zdířku ve zdi. Skrz, kterou postřehnete mizející postavu. Není pochyb, že bude mít co dočinění s tím co se stalo Gisornovi. Venkovní hluk ustal a zdá se, že je po střídání hlídek. Čerství strážníci vyrazili do ulic a ti unavení do svých postelí. "Venkovní prostor" Díky Nekary náhlému odchodu se dostala nejblíže k tomu, aby si všimla prchajícího stínu, kterého zahlédli všichni uvnitř. Naneštěstí však nemůže vědět co se venku stalo a tak osobu prchající směrem do západní části města nechává bez povšimnutí a snaží se okolo budov dostat pryč z náměstí. Však jde to pomalu neboť dva strážníci hlídající právě brány do jednotlivých částí a dnes zrovna velmi horlivě hlídají. |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro máte štěstí... řeknu jen a za jízdy změním směr původní trasa protože se nic jiného pořádně ani dělat nedá .... ani sem si po pravdě nevšiml šípu který ze mě doteď ční nebo jsem ho pouze uspěšně ignoroval...ale to je nepravděpodobné protože bych si ho jinak už vyndal ale také je možné že si ho chci nechat na památku na ty kteří tak zbaběle zautočili na mě při mém "eskortu" do předem určeného místo ale to už jsem při těchto myšlenkách na cestě pryč ale hlavně na Rychlé cestě pryč... |
| |
| "Venkovní prostor" Ač jsem zahlédla prchající stín, nepřišlo mi to nijak podezřelé a jelikož mám velice horkou hlavu snažím se dostat přes stráže, ale tak aby mě nebylo možno spatřit. |
| |
| Rozbořený dům Když se stařec sesunul na stůl,zvednu se od stolu a vrhnu se k němu. Ale jen proto abych zjistil že je po smrti,pak se mu zadívám na krk a povšimnu si šipky,se znechuceným výrazem v oblyčeji ji ukážu ostatním a povím. Někdo o nás ví,a já si vim kdo,co takhle ta co odešla?? Jestli někoho nenávidm tak zrádce. Možná by jsme se jí na to měli přeptat navrhnu a tvrdým pohledem přejedu každého v místnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro  Putuješ ze střední provincie Království. Tvá pouť začala u jednoho z velkých jezer, kde jsi pozorovala chování divoké zvěře. Však stádo najednou zmizelo. Myslela jsi si, že se jen přemístilo, však čím jsi šla jižněji tím to bylo horší a horší. Máš pocity úzkosti a osamocení. Tvůj věrný pes, který za normálních okolností pobíhá kolem se teď již dlouhou dobu drží u tvé nohy. Je ti jasné, že takový ohromný zásah nemohlo způsobit nic přírodního. Nasvědčuje to jen jedinému. Tvá mysl se začíná rozpomínat, když jsi jako malá holka slyšela příběh o velkém prokletí zdejší země. Mladý avšak mocný kouzelník kdysi proklel svého mistra a celou zemi jen proto, že ho odmítl dále učit…nepředpokládalo se, že by měl hoch takovou sílu a tak vše kolovalo jen v hrůzném příběhu. Ten však udává následky a vyplnění kletby. Ta by měla začít sesazením krále a následovat lety neúrody až do samého rozpadu království. Však je to vše možné? Mohlo by se vše teď vyplnit? Neotálíš a přidáš do kroku. Tvůj cíl je jasný. Vyhledat věštkyni, poblíž hlavního města a zjistit zda opravdu tato kletba je pravdivá a hlavně zda má něco společného s tím co se děje. Cesta trvala necelé 4 dny. Spánek v lese se zdál být nebezpečný a tak ti posloužily louky a osamocené stromy. Po čtyřech dnech poutě se pomalu dostáváš ke stavení, kde by měla přebývat osoba, která by mohla vědět více. Je již hluboká noc, bez měsíce a jediné hvězdičky. Lehký vánek ti cuchá vlasy a sem tam nějaká kapka signalizuje blížící se déšť.  |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Další les bez života. Vypadá jako by se nic nestalo však neslyšíš zpěv, dupot laní či jen obyčejné šustění listů. Je to další hvozd, který se chová tak chladně a nevlídně. Vše umřelo, jako by to bylo včera, jako by každé tvé šlápnutí ničilo všechen život. Pomalinku se dostáváš na okraj nějakého políčka, které je ohraničeno hustými keři a stromy. Nejspíše mezi keři a polem vede dosti používaná cesta.  Pomalu kráčíš dál zatím co si předešlé dny promítáš v hlavě. Putuješ z Jižní provincie Království. Tvá pouť začala v hvozdu, kde se před 10 dny se sešla velká rada Druidů. Probíralo se mnoho závažných věcí. Ať už se to týkalo malých zásob zvěře na zimu až po nevysvětlitelné uzavírání hvozdů. Poslední téma zbudilo tvou pozornost. Starší informovali, že některé hvozdy ztratili schopnost komunikace. Jejich zvěř zmizela a nyní velice slábnou. Vše prý začalo v Roletnickém hvozdě, který přímo obklopuje hlavní město. Podle jejich slov usuzuješ, že tuší co je za tím. Je ti jasné, že takový ohromný zásah nemohlo způsobit nic přírodního. Nasvědčuje to jen jedinému. Tvá mysl se začíná rozpomínat, když jsi jako malá holka slyšela příběh o velkém prokletí zdejší země. Mladý avšak mocný kouzelník kdysi proklel svého mistra a celou zemi jen proto, že ho odmítl dále učit…nepředpokládalo se, že by měl hoch takovou sílu a tak vše kolovalo jen v hrůzném příběhu. Ten však udává následky a vyplnění kletby. Ta by měla začít sesazením krále a následovat lety neúrody až do samého rozpadu království. Však je to vše možné? Mohlo by se vše teď vyplnit? Neotálíš a přidáš do kroku. Tvůj cíl je jasný. Vyhledat věštkyni, poblíž hlavního města a zjistit zda opravdu tato kletba je pravdivá a hlavně zda má něco společného s tím co se děje. Po 11. dnech poutě se pomalu dostáváš ke stavení, kde by měla přebývat osoba, která by mohla vědět více. Je již hluboká noc, bez měsíce a jediné hvězdičky. Lehký vánek ti cuchá vlasy a sem tam nějaká kapka signalizuje blížící se déšť. |
| |
 | soukromá zpráva od Miya pro Konečně jsem tu... pomyslím si ještě ve své vlčí podobě, načež se rozhlédnu... a pomalu se začnu přeměňovat do své přirozené podoby. I když těžko říci, nakolik se dá humanoidní tělo považovat za přirozenou podobu po desetidenním spěchu v těle jiném... Pousměji se pro sebe nad touto úvahou a vzhlédnu k nebi. Na chvilku zavřu oči, když nechám svá víčka zkropit několika kapkami blížícího se deště. "Počkej ještě chvilku..." vznesu prosbu k počasí. "Ještě si něco vyřídím a pak můžeš spustit..." zašeptám a rozejdu se k chatrči. Kráčím přímo a bez jakéhokoliv kličkování, nemám se čeho bát a koneckonců se na setkání s moudrou věštkyní docela i těším. Rozhlédnu se ještě jednou po ztemnělém nončím lese a pak již svými klouby zaťukám na veřeje dveří. Zatím nevstupuji. Nebylo by to slušné a proto raději počkám na výzvu. Kdoví, jestli třeba věštkyně neočekává nějaké problémy a bylo by tedy možná i nebezpečné prostě dovnitř vtrhnout... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Popohnal jsi svého koně a rychle se vzdaluješ od místa přepadení. Netrvá dlouho a vjíždíš do lesa, který rozděluje louky od úrodných polí okolo hlavního města. Ani si nevšimneš, že jste již vjeli mezi obilné pole. Temné hradby města jdou i přes rozlehlou a hustou tmu vidět. A světlo které osvětluje tamní cesty jim dodávají zajímavou žlutou auru. Muž který celou dobu vede skupinku trochu zpomalil tempo a počkal až se dostaneš na jeho úroveň. “Pana, až budeme ve městě držte se nás, nemůžeme jet přímo a riskovat tak další přepadení. P=roto budeme projíždět uličky zatím co na druhé straně vyjíždějí klamní jezdci. Až budeme u paláce vyhledejte stáje kde na Vás bude čekat zdejší kouzelník Gustus. Kdyby bylo na mě zabyl bych ho, ale zatím nám pomáhá i když víme, že podává informace skupině která nás chce zastavit. Proto před ním nic neříkejte. Stačí na něj zavrčet a dá si pokoj. „ Při svém monologu zastavil koně a když dořekl poslední slovo pohlédl na bránu, která je však stále zavřená. Stojíte tedy tak 50sáhů od brány, kde svítí dvě pochodně a vyčkáváte na její otevření. “No tak co vám tak trvá“ |
| |
 | soukromá zpráva od Tixara pro Zabili mi rodinu, sebrali mi domov, a teď mi ještě zničí přírodu, jediného přítele, kterého jsem kdy měla! Skloním se k Siannerovi a jemně ho pohladím po srsti... Pak se zhluboka nadechnu, abych se uklidnila, a rychle vyrazím ke stavení.. Když si všimnu další postavy, stojící před domkem, nevím, co si mám myslet. Může být přítelem, a stejně tak i nepřítelem... Trochu změním směr své chůze a vzpřímeně kráčím přímo k ní. Když k ní dojdu, pozorně se na ni zadívám. Zdravím, ctihodná paní. Smím vědět, za jakým účelem zde čekáte? slušně se otáži, s pohledem upřeným do jejích očí.. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Otočím se a trochu nedůvěřivě se na dívku zahledím s hlavou lehce nakloněnou na stranu. "Ctihodná paní?" zeptám se trochu nejistě s lehkým úsměvem na rtech. Jak se zdá, tak takového oslovení se mi možná dostalo poprvé a koneckonců není divu, neboť takhle mne nejspíše ještě nikdo nikdy neoslovil. Vzhledem k mému oděvu a vzezření se ani není čemu divit.  Jsem oděna do pouze sporých kožek, které zakrývají opravdu jen to nejnutnější. Husté a rozpuštěné nahnědlé vlasy mi spadají až k lopatkám. Nad kolena vysoké boty z kůže jsou lemovány jakousi bílou kožešinou a na zádech mi jako jakýsi pláštík splývá přes ramena leopardí či rysí kožešina. Stejně tak mám přes záda přehozen luk. Kolem pasu pak mám jakýsi pásek ze svázáných kůstek a na něm je rukojeť pěkné dýky a toulec s nemalým počtem šípů. Zvláštní rukavice bez prstů jsou doplněny jakýmisi drápy či tesáky a celkově je můj vzhled poměrně extravagantní. No, na les možná ne, ale ve městě bych asi přitahovala pozornost o to více... V ruce pak třímám dlouhé kopí. "Přišla jsem za věštkyní, abych se na něco přeptala..." pronesu po chvilce hrdě. Nezdá se, že bych lhala, ani vlastně nejspíše k tomu nemám důvod a proto mluvím pravdu. Alespoň podle toho, že můj hlas se nezachvěl a v očích také není žádný úskok či podlost. Spíše naopak přímost. "A ty...?" nevypadá to, že bych se chtěla zdržovat něčím takovým, jako je vykání, ale dost možná také něco takového ze zásady nepoužívám. A otázku oplatím, protože když už jsem já sama odpověděla, tak by mě zajímalo to samé o druhé osobě, jež se tu v tuto noční dobu objevila... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Počasí se zatím nehorší a tak stále přináší jen vodou zahlcený vánek a sem tam nějaká ta kapka..nejspíše jde krajinou jen okraj nějaké větší bouře řádící nad střední částí země. Zatím co se Miyi pozornost obrátila k druhé dívce, která ji oslovila dveře u kterých stojí lehce cvakli a pomalinku se, s hlasitým zaskřípáním, otevřeli. V nich stanula docela mladá žena. Je až těžké věřit že tato žena může vědět o něčem co se stalo již tak dávno. Vždyť přece ještě nemohla být ani na světě.  Nic neřekla, jen si vás prohlédla a znovu zmizela v domě. Snad čeká až vstoupíte..nebo než si vše vyříkáte? Pokud pohlédnete dveřmi dýchne na vás vůně všelijakých bylinek, které nejspíše jsou právě sušeny u krbu, který je zasazen do protější zdi docela velké místnosti. Na levé straně hned u dveří je místnost pro odložení hávů a na zemi připraveny dvoje páry zajímavých bot, nejspíše na přezutí. Dále již je na podlaze položen nádherný světle modrý koberec, který dává celé místnosti zajímavý nádech. Uprostřed místnosti je velký kulatý stůl s několika židlemi a u levé zdi mezi okny velká vyřezávaná almara. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Počasí se zatím nehorší a tak stále přináší jen vodou zahlcený vánek a sem tam nějaká ta kapka..nejspíše jde krajinou jen okraj nějaké větší bouře řádící nad střední částí země. Zatím co se Miyi pozornost obrátila k druhé dívce, která ji oslovila dveře u kterých stojí lehce cvakli a pomalinku se, s hlasitým zaskřípáním, otevřeli. V nich stanula docela mladá žena. Je až těžké věřit že tato žena může vědět o něčem co se stalo již tak dávno. Vždyť přece ještě nemohla být ani na světě. Nic neřekla, jen si vás prohlédla a znovu zmizela v domě. Snad čeká až vstoupíte..nebo než si vše vyříkáte? Pokud pohlédnete dveřmi dýchne na vás vůně všelijakých bylinek, které nejspíše jsou právě sušeny u krbu, který je zasazen do protější zdi docela velké místnosti. Na levé straně hned u dveří je místnost pro odložení hávů a na zemi připraveny dvoje páry zajímavých bot, nejspíše na přezutí. Dále již je na podlaze položen nádherný světle modrý koberec, který dává celé místnosti zajímavý nádech. Uprostřed místnosti je velký kulatý stůl s několika židlemi a u levé zdi mezi okny velká vyřezávaná almara. |
| |
| Proč by to dělala? I když nedivila bych se. Kouknu se na ležící tělo. Ale přeptat bychom se mohli. Ale pokud to není ona jak se někdo o nás mohl dozvědět? Sama se nad tím zamyslím. |
| |
| Rozbořený dům Samolibě se usměji a prohlédnu si všechny v místnosti Však já už zjistím jestli s tím má Nekara něco společného ať chce nebo nechce pak se zeptám M@th Tak co, jdem se jí zeptat třeba to bude zajímavé pak na M@th upřeně hledím a čekám, co mi odpoví, ale jsem už skoro vnitřně přesvědčen, že Nekaru budu pronásledovat. |
| |
| Chvili koukám muži do očí. Dobře můžeme jít. Zvednu se a podívám se po zbytku lidí zde. Žeby se chtěl někdo přidat? Hm... |
| |
| Rozbořený dům Pohled jí oplatím a zeptám se jí. Jak moc dobře znáš město??Já tu jsem totiž jen pár dnů.Pak se opět kouknu na ostatní tak co půjde někdo s námi?? Jinak mé jméno je Danaron představím se jí. |
| |
| Těší mě Říká se mi Math. vlídně se usměju. Dá se říct že město znám o něco líp než ty, ale ne perfektně. Před dvouma nebo třemi týdne jsme zde přišli za prací- Já a můj kamarád Anger. ukážu na něj. Myslím že se nestratíme. usměju se. |
| |
| Chvilku přemýšlím, nebylo by to špatné taková sledovačka nočním městem.hmm, já půjdu s vámi, sledování mi vždy šlo |
| |
| Rozbořený dům Usměji se na ní a prohodím Jo tak za prací jo?? takhle mluví jen pár lidí M@thy,a obchodníci to nejsou. A vspomenu si na svého otce,krerý mě ucíl. No tak vyrazíme ne?? Povím a naposledy se po nich kouknu |
| |
| Rozpadlý dům No jo když Mě Cech už nechce musím za praci jinde. Usměju se. Fajn tak jdem. A snažím se dostat ven. Jako bych věděla že pujde s námi. Škoda mohla se z toho stát romantické procházka ve dvou. Nevadí ve třech to nemusí byt špatny, víc hlav víc ví. Vyjdu před rozpadlý dům. Kde je? zašeptám. |
| |
| Vycházím před důmchvličku počkejte musím najít nějákou stopu |
| |
| Okolí rozpadlého domu Vyjdu ven za M@thy a kouknu se po ulici. |
| |
| Okolí domu No kde jsi ty jedna stopo Jo už to mm šla tady tou boční uličkou Svižným krokem se vydám uličkou |
| |
| Okolí rozbořeného domu. Rozhlížím se po ulici. Mimochodem co děláš za práci? podívám se na něj. Stopa... Zní to trochu blaznivě, ale věř mu. Usměju se a vupomenu si na dobu když jsem se smala jeho instinktům. |
| |
| Ulice Tak jsme našly tvojí stopu..A jestly seš vrach tak to skončíme rychle. Svižným tempem se vydám za Angerem. Otočím se na M@thy Já jsem Mnich,ale vždy jsem jím nebyl. pak se na ní kouknu a pokračuji otec mě naučil tomu čemu ty říkáš řemeslo |
| |
| "Okolí rozbořeného domu" Venku je krásně chladná noc. Ticho se po uličkách líně válí a všichni normální občané již spí. Do této klidné noci kdy jen strážní bdí se vyhrnete z rozbořeného domu před vchod a bez nějakých okolků se bavíte. Je zřejmé, že na vás tak upoutáváte nemilou pozornost. Jeden strážný tak zaslechl hlasy a není problém odhalit v polostínu vchodu nějaké osoby. "Stát! Kdo tam?" Zazní jeho mužný hlas, který tak upozorní druhého strážného, který se hbitě rozhlíží kolem sebe. Rozejde se pomalinkým krokem k vám, je připraven tasit a jeho pravá ruka na důkaz toho maličko povytáhla svůj jednoroční meč u opasku. Před tím než na vás strážný zareagoval postřehli jste postavu naproti u ubikací strážných však jak zazněl hlas upozorňující na vás postava zmizela ve stínu. |
| |
| Průchod My se omlouvat my bít cizinci, co zlého mi udělat??? |
| |
| Ulice šepnu tak aby mě srtázny neslišel zabit nebo utéct?? a ruka mi sjede k meči a dýce |
| |
| Utect zabití stráži by bylo moc napadné, a když nás nchytí zabít. Kouknu na něj a ještě se podívám po Angerovi jestli se mnou souhlasí. |
| |
| Průchod Rychle přemýšlím Tiše řeknu: Vydíš ty bedny položené nakaždé straně uličky, hodíme je po něm a zdrháme .... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Tvá zkušenost ti velice pomáhá se dostat nepozorována k bráně do východní části města...však právě když se pomalinku přibližuješ k rohu ubikací pro strážné. Vyhrne se z domu několik lidí který tam seděli s tebou a asi nechtěně udělají rozruch. Tím však zbystřili obě stráže v tomto místě a ty jsi tak byla nucena schovat se do stínu...jen matně slyšíš o čem se ti tri baví, ale ne moc dobře se chovají na ulici kde by neměli být. Strážný který je u tebe nejblíže, tedy ten co hlídá bránu do východní části vypadá rozrušen a velmi často se otáčí okolo sebe a velmi pečlivě hlídá. |
| |
| Rychle na tři vem bednu Tři, dva, jedna Hodím bednu a utíkám |
| |
| Průchod Kyvnu že rozumím,jedním skokem jsem u beden.Jednu vyberu a za pár okamžiku letí vduchem na srážného a já myzím ve tmě. |
| |
| Kouknu na ně a chopím se nějaké bedny. Než stačím říct že se sejdeme u domu všichni tři mizíme ve tmě. |
| |
| Zařvu: Musíme se rozdlit, sejdem se u rozbořeného domu Doufám, že mě oba slyšely!! |
| |
| Po tom co jsem proběhl několik uliček tak jsem před domem. Kde oba jsou?? Snad je nechytli |
| |
| Bězím tmou,proběhnu pár uliček a ocitnu se před domem kde si všimnu Angera. |
| |
| Někde poblíž rozpadlého domu Po chvili se uklidním a pomalu proklouzám ve stínech domů. V klidu, tiše už to není daleko. Rozhlížím se, jsem skoro před domem. Jdu ze zadu. Oddychnu si, když vidím Angera. Ale kde je Danaron? |
| |
| Hurá, všichni se vrátily Na sobě nedávám nic znát Myslím, že se jí zeptáme, na příští schuzce |
| |
| Jedna s postraních uliček Zaslechla jsem nějaký šramot a než jsem stačila zjistit, co to bylo, najednou jsem uslyšela jednoho z těch, co semnou byli v rozbořeném domu. Říkal něco o tom, že sraz je u něj,No co, přidam se k nim už se sama toulam dost dlouho a je to dost o držku |
| |
| Kouknu na Angera ,pak si vímnu M@thy a povím Tak vás by zajímalo co dady dělá Mnich jo?? No řekněme ze není řád jako řád a že jsem se před tí učil řemeslu,a že jsem v řádu už dlouho nebyl. |
| |
| A jo je tam i on. asi sjem ho přehlédla usměju se. Řemeslu to je jako co? Napřiklad..? A jdu zpátky do domu, abychom nepotakali stráže. Řemeslo je pro mě velky pojem a žadnou praci si pod ní nedokážu představit. |
| |
| hmm, tady něco nesedí, moc tajemná minulost. Usměju se na Danarona |
| |
| Před domem Následui M@t |
| |
| U rozbořeného domu Už jsem skoro u domu a slyším hlasy, ostatní už tu asi jsou, tak to se k nim přidám, řeknu si a hned tak učiním. |
| |
| V domě u stolu Na malý kousek papíru napíšu M@t otázku, která zní takto:Myslíš, že se dá tomu "mnichovy" věřit?? Tak jeho minulost je nějáká podivná!!! |
| |
| usměju se a na lístek odepíšu: Znáš mě, věřím každému, ale vypada simpaticky, mylsím že můžeš mu věřit, ale nechám to na tobě. A podám mu zpátky lístek. Kouknu na ostatní. |
| |
| u Dum Už jsem se chystal vejit do domu.Když v tom si všimnu Nekary,která se oběvila za mnou. Bleskurychle se otočím a chytnu jí za oblečení.a vdáhu do předsáli domu kde jí přitisknu na stěnu. A polo hlasmě zavolám na ostatní Hej máme tu návštěvu pojtě sem a na Nekary krk přitisku díku. |
| |
| Když uslyším hlas hned se vratím a kouknu se co se děje. tak to bych nečekala.. Přišla si zjistit další informace? Kouknu na ni. |
| |
| U stolu v domě Příjmu lístek a s úsměvem se podívám navšechny co sedí u stolu. A napíšu na lístek:Prosim tě kroť se aspoň tady, ty se zamiluješ pomalu do každého a to, že se ti líbí nemusí znamenat, že je ZRÁDCE!!!! Pošlu jí lístek zpět |
| |
| Hmm, naše paní podezřelá se vrátila |
| |
| Jo a asi nám dobrovolně nepoví kdo nám zabil našho přítele co?? zeptám se jí |
| |
| Hej co se to děje? Ptám se zpola překvapeně a zpola zvědavě a ještě si pomyslím Tak tady se dělo v mé nepřítomnosti něco velice zajímavého pak se podívám tomu, co mě tak přepad tvrdě do očí a čekám okamžitou odpověď |
| |
| přijmu lístek a zmuchluju ho. Při vzpomínání na poslední lásku mě přepadá takovy vztek, že bych byla zchopná teď tu dívku zabít. tak ty nevíš? To je zajimavé. Kde jsi byla a komu jsi o nás řekla? Zeptám se. |
| |
| Co to povídáš, jaký přítel a jaká vražda? pak se tak lehce rozhlédnu po místnosti a zdá se mi že někdo chybí, ale co já vym třeba se vydal jen někam ven. |
| |
| Co bych komu vyprávěla jsem snad nějaký Andersen? Zeptám se tak lehce ironicky, ale stejně mám takový pocit, že se tu všichni zbláznili, tak se otočím jak mi to dýka dovolí na jediného člověka v místnosti, který na mě ještě nepromluvil a to na Angera a řeknu Nezkusíš mi to nějak vysvětli, já se v tom asi kapku neorijentuji |
| |
| Dobře Fern byl pár minutpo tom co jsi odešla zavražděn, nikdo přece o nás nevěděl. Kouknu na ni. Takže jsi nas musela prozdradit. A nebo se jen mýlíme. |
| |
| Aha, tak teď mi to už dává smysl a kupodivu to nemyslím ironicky, po krátké pomlce pokračuji Tak tu vraždu by možná mohlo vysvětlit to, že chvíli po tom, co jsem od tud odešla tak jsem někoho viděla jak běží směrem pryč od tud. pak se zamračím a přemýšlím Tak takovouhle historku bych asi já sama jen tak někomu neuvěřila, ale co já s jeho smrtí nemám nic společného ať si tomu věří či ne. |
| |
| Ale ,ale véžně??No nepovídej. Povím a pozvednu obočí, lehce povolím tlak dýky na její krk |
| |
| "MH!!!" No já myslel že mě trefí :/ Avšak díky tomuhle mám několik rad, které snad zlepší příspěvky. 1) Lépe popisovat mimiku,chování. Tím daleko více prodloužíte a zkvalitníte příspěvek. Nehrajete zde formou chatu a tak máte čas počkat a nebo napsat opravdu příspěvek který stojí za to. 2) Přiznám se že jsem nedokázal přečíst všechny příspěvky protože mi to připadalo jako když jste se vrátili na začátek. Když už útek z toho místa, jak jste se dokázali vrátit zpět? Jak jste se dokázali zbavit strážného, který k vám šel z jediné únikové cesty? 3) A poslední připomínka NEJDŮLEŽITĚJŠÍ je dobré že se tu hraje, leč úplně zapomínáte na dění kolem, strážný, který byl pod vedením PJ jako by se ztratil a vy jste se v pohodě vrátili na výchozí pozici. Prosím tedy Akceptovat mojí přítomnost a neupravovat si dění podle svého Nepsat dva příspěvky o dvou řádcích za sebou, ale napsat komplexnější s větší vypovídací hodnotou. ---------------------------------------- Tímto dnem začíná ohodnocování. Vaše postavy jsou na 1 úrovni (ti co šeptají těch se to netýká). Každých 500bodů postoupíte, dostanete nové schopnosti. Zapracuji na denících. Sic je to práce navíc, ale jinak to asi nejde. ----------------------------------------- Z mého postu můžete čekat, velmi obsáhlé dějové posuny, které vám popíšou detaily tak, aby bylo jasné, kam se dá jíti. |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro prostě....no necháme to být to je zase den zabrblám si pro sebe mrzutě protože mi nic jiného nezbývá...chtěl jsem si totiž přešlápnout a kůň mi tu činnost uplně vzal...takže mi zbyla jediná možnost si prostě jen takhle zastěžovat |
| |
| Oči vykulené, pusa dokořán a v hlavě zmatek. Tak by se nejspíše dal popsat chudák strážný jehož směrem letěli dvě krabice. Avšak ještě byl dostatečně daleko, aby spadly jen na zem a ještě několikrát se po hraně protočili. Strážný zdá se vůbec nechápe co jste tím chtěli říct. Něco si zažbrbral hodil rukou pod druhém strážci a pustil meč, který klidně sklouznul do pochvy u opasku. Na místě se otočil a vrátil se k bráně, která vede do západní části města. Vy jste se však o něj ani tak nestarali. Zajímalo vás zda Nekara nemá prsty v útoku na Girsona, který stále bezvládně leží na stole. Ostatní lidé, kteří přišli na setkání jen nevěřícně kroutí hlavou a zírají střídavě na dveře kde právě všichni stojíte a na sebe navzájem. Čas pokročil a městem se rozezní zvonivá rána vycházející z paláce a oznamující tak polovinu noci. V tuto chvíli se s vrzáním začínají otvírat brány na hlavní cestě do paláce. Však podle hluku, nikdo neodjíždí a přijíždějící družina by měla ještě velký kus cesty k tomu aby dojela až sem. Od strážných jdou slyšet hlasy “Otevřete brány, přijíždí králův vrchní poradce. Otevřte brány!“ “Situace při pohledu směrem ven podél hlavní cesty“ Tma sice brání vidět daleko, leč dá se usuzovat že na ulici je dokonale prázdno. Ani potulný pes či kočka se nezjevuje na ulici. Jediné co působí špatně jsou oné dvě krabice povalující se uprostřed náměstí, které zde budou ležet nespíše až do rána. Oba strážný bez sebemenších náznaků akce stojí na svých stanovištích. Nejspíše jsou na to zvyklí a vás berou jako partu mladíků užívající si nočního vzduchu. Však pokud nasajete vzduch, který proudí městem. Jistě pocítíte zvláštní pachuť Sladké vůně táhnoucí se po větru ze směru hlavní brány. Je to zvláštní zápach, něčím povědomí, jako by jste ho již někdy cítily. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Náhle městem zazněla rána a brána se začíná konečně otevírat. Muž se jen směrem k tobě usmál a vyrazil kupředu. Vjíždíte do města. U brány stojí dva muži, kteří zvědavě vyhlížejí kdo, že to přijíždí, však v té rychlosti jen marně natahují krk, aby alespoň spatřili tvojí tvář. Projíždíš spícím městem. Vše je čisté a uklizené. Nikde nevidíš jedinou osobu kromě hlídkujících jednotek stráží. Však když míjíš místo kde přes den je čilý ruch tržiště neujde ti pár oči pozorující celou scenérii ze střechy domu stojícího po levé straně na konči náměstíčka tržnice. Však je jasné že není moudré zastavovat v této rychlosti, ale možná že to signalizuje nějakou neočekávanou událost. “Krásné město že? Táže se druhý jezdec, který jede po tvé levé ruce. |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro ty dva muži mě ale začinají štvát a tak se otočím tak aby mi pod kápi vidět nebylo ani takhle malinko jsem rád za to že tam není ten hnusnej ruch tržistě kde se každý snazí urvat svůj kus žvance pro svoje nenažrané děcka které když vyrostou tak se na to "oplácení péče rodičům"stejně vykašlou a nechaj je umírat v příšerných podmínkách ale ve svém projevu velkodušnosti odpovím druhému jezdci né jizlivou poznámkou ale normální odpovědí kterou jsem ani nechtěl říci ale prostě ze mě vypadlamyslím že by to sneslo pár uprav... prohlásím tajemným hlasem který by nebýt toho co jsem patřil asi nějakému starci ...ale není tomu tak...patří totiž mě jenom mě je to můj hlas a ničí jiný kdo by si ho chtěl půjčit musel by mi ho vyrvat z těla a to by se mu nepovedlo a kdyby náhodou jo tak by pro něj můj hlas stejně nedělal..jelikož je i můj hlas neuvěřitelnej paličák |
| |
| Rozpadlý dům Zaslechnu signál oznamující půlnoc. Už nemáme moc času,tak to urychlíme. Upřeně se zahledím Nakaře do očí jako bych se jí díval, až do samého nitra její duše.Má mysl se lehce dotkne té její a Nekara uslyší ve své hlavě můj hlas Pověz mi po pravdě co jsi teda bělala tam venku a kdo ho zabil,ale nezkoušej mi lhát jinak to bude to poslední co ve svém životě uděláš.A nic z toho co umíš tě přede mnou neochrání Pak spojení ukončím a zeptám se jí tak,se nenech pobízet a mluv. a lehce s ní zatřesu |
| |
| Rozpadlí dům Sednu si na židli a čekám co se bude ďít.Snad není tak hloupá, kdyby Ferna zabila, proč by se tu vracela? |
| |
| Rozpadlý dům Začnu být silně nervózní, cítím pro mě známý zápach copak to nikdo jiný necítí nikdo si to neuvědomuje? Ten zápach ach ten zápach. dýka na krku už mě vážně obtěžuje, tak jí jejímu majiteli trošíčku zahřeju, ale protože se na to co dělám kvůli pro mě tak známému zápachu moc nesoustředím přeženu to a Danaron dýku urychleně upustí. Pak konečně promluvím Takhle je to opravdu lepší děkuji ti Danarone sarkasticky pronesu a po maličké sotva pozorovatelné odmlce pokračuji Ač vám to možná přijde neskutečné já toho staříka nezabyla, nemám u sebe žádnou zbraň a ven jsem prostě musela, něco mě tam dost silně táhlo, ale to bys měl Danarone chápat se všech nejlépe řeknu a vyzívavě se mu podívám do očí s patrným náznakem toho, že o něm vím víc než všichni ostatní v místnosti. |
| |
| Rozpadí dům hmm, tak dejme tomu, že jsi ho netavraždila, ale dám si na tebe fakt pozor. No, ale mohly bychom se tedy vrátit k důvodu naší schuzky! Pronesu už trochu podrážděně, protože už toho taky mám dneska dost. |
| |
| Rozpadlý dům Naštvaně zavrčím jak jsem nohl bej tak blbej,měl jsem se jí do hlavy podívat dloupš a ty odpovědi si najít,ale nelže nám ona to nebyla,ale kdo tedy. v duchu prohodím formuli zbrani mocného bojovníka božstev vrať se ke svénu pánovi. A dýka ze země,se najednou oběví v mé ruce a na obličeji se mi oběví usměv.Tak dobrá Nakaro ty jsi to nebyla,a byl to dobraj trik,ale uš to neskoušej povím a díku s chovám na její misto. |
| |
| Rozpadlí dům Tak to by byla fak příjemaná změna, co ty na to ,Danarone? opět si neodpustím jistou dáku ironie no, ale pokud se nechcete v dohledné době dočkat velice nemilého překvapení tak by možná nebylo až tak špatné přesunout naší né už scela tajnou zchůzku do většího soukromí,ale jestli máte rádi překvapení tak prosím. Tvářím se znuděně, ale po očku sleduji Angra a myslím si ty nám ještě ukážeš, co vlastně umíš pak bez zjevná souvislosti vyhrknu na Angra Čím pak se bavíš, když zrovna nehoníš s milým Danaronem mě jako domělého vraha? |
| |
| Rozpadlý dům Tak dobrá zábavy už bylo dost,pojťmě se bavit k veci. Pak se zadíván na našeho mrtvého přítele a pronesu. Já najdu tvého vraha,přítely. a sednu si opět na židly. Po nějaké době se nakloním k M@thy a pošeptám Tak tebe by zajímalo jsem se učil za řemeslo jo?Bylo to řemeslo zlodějské. povím a mrknu na ní pak se odtáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "Já?" Zopakuje Tixara a její oči naznačují zaváhání. Snad proto že se právě otevřeli dveře do domu věštkyně. "Já mám stejný cíl. Věštkyně je známá a i mě přitahuje její vědění. Taktéž mám několik otázek, které by mohla být schopna zodpovědět." Pak již jen naznačí gestem ruky, aby jsi vešla. Nejspíše respektuje to, že přišla až druhá. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "Já?" Zopakuje Tixara a její oči naznačují zaváhání. Snad proto že se právě otevřeli dveře do domu věštkyně. "Já mám stejný cíl. Věštkyně je známá a i mě přitahuje její vědění. Taktéž mám několik otázek, které by mohla být schopna zodpovědět." Pak již jen naznačí gestem ruky, aby jsi vešla. Nejspíše respektuje to, že přišla až druhá. |
| |
| Usměju se na Darona. Takže co chcete dělat? Kouknu se na mrtvé tělo ležící na stole. Má někdo jiné podezření kdo ho zabil? zeprám se a prohlídnu si lidi kolem mě. Mohli bychom se nějak zbavit toho tělo. Nepříjde mi zrovna nejlepší sedět vedle mrtvoly, ale teď bychom se ho asi zbavovat neměli. Pohodím vlasy a čekám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Netrvá to dlouho a má pozornost se musí rozdělit mezi dvě ženy. Jednak mezi tu, které jsem musela odpovídat a potom ještě se otevřeou dveře a v nich stane vědma. Když se žena nemá dost dlouho k odpovědi, tak to již vypadá, že ji prozatím vypustím ze své pozornosti a otočím se k vědmě a lehkou úklonou jí dám najevo svou úctu, načež se ale žena za mnou vzpamatuje a nakonec na mě přece jen promluví. "No dobře..." odpovím jí trochu nedůvěřivě a možná až arogantně, ale zjevně nejsem zrovna v náladě se nějak více rozprávět a spíše se hodlám uchýlit dovnitř... Lehkým okopáním o futro vyklepu z hladkých podrážek svých bot případné bláto a vstoupím dovnitř. Nevypadá to, že bych měla v úmyslu rozšněrovávat mé dlouhé boty z kůže a doufám že očista podrážek provedená venku bude dostačující. Dveře za sebou zanechám otevřené s tím, že nejspíše i ta druhá žena bude chtít vstoupit a nemíním jí v tom bránit. Koneckonců, když ji tu vědma nebude chtít, tak jí to dá jistě sama najevo a nepotřebuje, abych se takovýmito věcmi zabývala já sama... navíc by ji to možná i mohlo urazit. Vzhledem k tomu, že venku panuje šero a podobné přítmí jako v obydlí, tak nejspíše nebude potřeba se nějak více rozkoukávat. Proto zamířím k jednomu z míst, přičemž si předtím odložím kopí, které nechám opřené u vchodu. Přece jen ovšem zevnitř, venku se mi jej nechávat nechce. "Buď pozdravena, vědmo..." schýlím lehce hlavu v úklonu před moudrou ženou, která mě však svým věkem mnoho nepřevyšuje a pronesu ještě. "Přišla jsem pro radu a vysvětlení..." dodám na vysvětlenou. Nevím, jestli je potřeba, abych nějak blíže specifikovala důvod své cesty. Přece jen je to vědma a věštkyně, která ví mnohé. proto možná již dávno ví, proč jsem sem přišla a má slova by jen zbytečně zdržovala jak ji tak i mne... |
| |
| Rozhlédnu se po místnosti,kterou ozařuje,jen jedna malinká svíčka a po obličejích kolemsedících. Tak otázka zůstává a řešení v nedohlednu a mi u jen tak sedíme..a ta otázka zní co s jezdci. A pak po nějaké době pronesu když už vidím že se nikdo k tomu nemá. No jak už bylo řečeno,nemůžeme tu jen tak sedět a tlachat, čas nám utíká a jezdci se připravují na další výjezd,já navrhuji jít za Městskou bránu a tam si na ně počkat,a jednoho, nejspíš posledního chytit a vyslechnout,a pokud to nevyjde tak jít do paláce. navrhnu ostatním a čekám co odpoví. |
| |
| V rozpadlém domě Dostat se do paláce, se snad zbláznil, na to je potřeb celé armády a né pár osob které přišly kdo ví odku Dostat se o paláce, by bylo příliš složité, spíš by bylo lepší jednoho z nich přepadnout a vyslechnot ho. Podívám se na Danarona a čekám co na to řknou ostatní. |
| |
| Rozpadlí dům myslím, že cokoliv byde lepší než tu jen sedět s rukama v klíně řeknu a už na mě ostatní vidí, že bych byla raději kdekoliv jinde než v téhle rozpadlině. Pro začátek by bylo asi nejjednoduší, kdyby chom se pokusili buď si nějakého toho jezdce chtit nebo se ho pokusit špehovat a tak něco vyzvědět dodám a doufám, že už se konečně hneme z místa či našeho soukromého bludného kruhu |
| |
| No tak snad už budeme něco dělat... Podívám se zase po lidech kolem mě. Ja bych navrhla, abychom je sledovali, protože i kdyby se nám povedlo je chytit moc z něj nedostaneme, ale můžeme se o to pokusi druhou noc. Ale pokud mate jiný názor? Hlavně už se na něčem schodněme. |
| |
| Rozpad,ý dům Souhlasím s Matt jdem si chytit nějakého jezdce, kdo se přidá pravím, postavím se a postupně si vyzívavým pohledem změřím každého v místnosti |
| |
| V rozpadlém domě Podívám se na všechny a říkám: Jo sohlasím s Nekarou a M@tt. Budem je sledovat, kam jedou a kde se zastavují aspoň budeme mít možnost najít nějáké dobré místo kde můžeme jednoho z těch řitířu odchytnout. Přejedu po všech pohledem a čekám na názory ostatních. |
| |
| Dobrá,tak je tedy budeme sledovat povím. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Ujeli jste ještě několik málo metrů a pomalu se blížíte k poslednímu náměstí. Brány jsou stále otevřeny a ty si všímáš, že ač všude je uklizeno zrovna zde před královským palácem jsou uprostřed náměstí hozeny dvě krabice. Možná je to jen neochota strážných odklidit ten bordel z cesty leč také to může naznačovat na něco zcela jiného však věříš smyslům. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "To co uvidíš dál je závislé na členech skupinky v rozbořeném domě. Nereaguj hlasitě piš tiše já tvé úkony budu tlumočit jim pokud by se náhodou se pokusili tě zastavit. |
| |
| “Rozbořený dům“ Sotva jste se rozhodly co bude dál následovat ozval se zvuk kopyt. Nejspíše to bude důvod proč se brány otevřeli právě s půlnočním zazvoněním. Zvuk narážejících kopyt o městskou dlažbu se zesiluje a dá se tedy usuzovat, že se jezdci na obzoru brzy ukáží. Strážní se ze zvědavostí sešli u levé strany západní brány aby měli možnost pozorovat delegaci a pak měli u korbele piva co vyprávět. Netrvá dlouho a noční roušku protrhne první z jezdců. Stále burcuje koně k lepšímu výkonu, nezajímá se moc o svůj doprovod v podobě dalších dvou, kteří vyjeli již v poněkud lehčím, avšak stále rychlém, tempu. Všichni tři jsou oděni do černých plášťů, sedících na černých hřebcích. Snad to jsou právě oni černí rytíři, který vyjíždějí za noci. A dnes je jen vracejí z nějaké neobvykle delší cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vědma se zatím mlčky usadila ke stolu a propletla své prsty do sebe. Její pohled nejdříve zkontroloval usazující se Miyu a následně pomalu vcházející Tixaru. Prvním slovem počkala až se i druhá dívka usadí a s jemným hlasem praví. “Ať i nad vámi Hesertes bdí.“ Odpoví na pozdrav, při kterém se pohodlně opře o opěrku židle, která zvolna zavrže. “Rady jsou drahé a vysvětlení přeceňované má drahá. Však proč jsi sem přišla pověz a jakou radu chceš znát. Má moc je v minulosti, kterou důkladně znám a kterou mohu vyvolat.Avšak časy budoucí jsou jen mlhavé a většinou varují mě příliš pozdě. Takže jako když výrobek se hodnotí až po zhotovení a vražda také najde svého vraha až po jejím spáchání. Žádám tě o otázku na kterou se pokusím najít odpověď. Zdá se, že slova, která právě pronesla má naučené. Je to jako kdyby odříkala knihu, kterou zná na paměť a schází jejímu přednesu oheň v hlase. Její tvář září energií a jasně dává najevo že její nositelka je v dobrém rozpoložení. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vědma se zatím mlčky usadila ke stolu a propletla své prsty do sebe. Její pohled nejdříve zkontroloval usazující se Miyu a následně pomalu vcházející Tixaru. Prvním slovem počkala až se i druhá dívka usadí a s jemným hlasem praví. “Ať i nad vámi Hesertes bdí.“ Odpoví na pozdrav, při kterém se pohodlně opře o opěrku židle, která zvolna zavrže. “Rady jsou drahé a vysvětlení přeceňované má drahá. Však proč jsi sem přišla pověz a jakou radu chceš znát. Má moc je v minulosti, kterou důkladně znám a kterou mohu vyvolat.Avšak časy budoucí jsou jen mlhavé a většinou varují mě příliš pozdě. Takže jako když výrobek se hodnotí až po zhotovení a vražda také najde svého vraha až po jejím spáchání. Žádám tě o otázku na kterou se pokusím najít odpověď. Zdá se, že slova, která právě pronesla má naučené. Je to jako kdyby odříkala knihu, kterou zná na paměť a schází jejímu přednesu oheň v hlase. Její tvář září energií a jasně dává najevo že její nositelka je v dobrém rozpoložení. |
| |
| Rozbořený dům Rychle se kouknu po ostatních Myslím, že právě nadešla naše chvíle pravím a postupně se přesunu ke dveřím Tak, co bude, chcete jen koukat nebo jdete se mnou dál už se oně nestarám a mizím ve dveřích však oni se ke mě přidají, ona jim zvědavost nedá lehce se usměji a a napínám uši na to, kdy konečně uslyším jejich kroky |
| |
| Rozbořený dům Že bi to byli oni??No tak se kouknem Zvednu se od stolu a pospíchám za Nekarou. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Trpělivě vyčkám pokynu k usazení se a potom i já pohledem kontroluji druhou ženu, která se usazuje na místo po mém boku. Těžko říci, nakolik jsem chtěla, aby byla u toho, na co se míním ptát, ale když to nevadí ani vědmě, tak bych asi působila jako velice malicherná, kdybych se proti tomu nějak ohradila. Poslouchám potom moudrá slova vědmy, když čekám na to až přijde má chvíle. Ve chvíli, kdy jsem potom vyzvána k položení dotazu, tak opět lehce pokradmu sklouznu pohledem k Tixaře a potom pokrčím rameny. Však ono nejde o něco bůhvíjak tajného a proto proč ne... dalo by se nejspíše mé váhání přeložit, nežli si odkašlu a promluvím. "Vážená vědmo... přišla jsem se zeptat na podrobnosti kletby, která padla na tuto zem a co za ní stojí. Jestli existuje cesta, jak lze navrátit lesům život a vůli komunikovat s druidy, jejich opatrovately. A jestli vůbec kletba má na to, co se děje, nějaký vliv..." odmlčím se. Jako bych se po poměrně dlouhé době i já poprvé zamyslela nad tím co jsem vyslovila... "Hmm..." zamručím ve smyslu, že zas tak moc mě možná nezajímá. "Vlastně... zajímalo by mě spíše to ohledně lesů a Roletnického hvozdu, kde celá situace začala, pokud vím... Kletba jako taková mne zajímá pouze pokud je příčinou proměny, která se v lesích odehrává..." pozdvihnu obočí, zatímco si hodím nohu před nohu a opřu se holení o stůl, zatímco se na židli lehce zakloním. Zjevně jsem se nějak uvolnila a nebo jsem si neuvědomila, že mé chování by před vědmou mohlo být až nepatřičným... |
| |
| Rozbořený dům Jdu ke dveřím za Nekarou a Danaronem. No pojďte, ti jezdci na nás nebudou čekat věčně! |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vědma pozorně naslouchá otázce, kterou máš na srdci a na kterou by jsi ráda znala odpověď. Však jak jistě tušíš nebude to tak přímé jak by mělo být a to i potvrzují první slova. "Tak to již začalo. Já bála jsem se toho. Pokud i Druidi již pochopili tíhu situace mé odříznutí nebyla zas tak správná volba." Vědma se na chvilku odmlčí a svůj pohled stočí k podlaze na které zvědavě čenichá Tixary pes. "Kletby jsou jen planá slova, která se vyplní jen v případě, že za nimi stojí opravdu silná osoba. Pravda Gorr byl silný, ale ne dostatečné, aby se to vše vyplnilo. To jsem si myslela a také tomu vše nasvědčovalo. Den kdy se vše mělo uskutečnit již pominul před 47lety a i když jsem hleděla do křivek času sebevíce vše bylo v pořádku. Tvář Vědmy zvážní. Její oči přecházejí mezi Miyou a Tixarou. "Musí tu být cosi co dokázalo vzkřísit starou kletbu a zároveň se to dokázalo skrýt před zrakem ostatních. Pokud opravdu chcete vědět co se tu děje je důležité, aby vaše první kroky směřovali do Roletnického hvozdu. Kdysi dávno, než zde stálo hlavní město byl Roletnický hvozd symbolem míru a sjednocení všech druidských frakcí a hraničářů. Všichni se scházeli na místě, kde ze země vycházela ojedinělá energie. Podle pověsti jsou takové místa na světě pouze tři a každá z nich byla založena jiným bohem.. Zatím co v daleké severské zemi Egratil je pramen vybudovaný bohyní zášti "Evv" a daleko na západě pramen stvořený "Hesertem" zde leží poslední, třetí. Byl vytvořen kvůli rovnováze mezi silami. Kvůli obnově života a koloběhu smrti. Její stvořitelkou byla příroda. Vědma se na chvilku odmlčela, aby jste dokázali vstřebat všechny fakta a po chvilce znovu pokračuje. “Pramen se nachází na severu hvozdu. Dva dny od hlavního města a čtyři dny odtud. Na místě je jeskyně ve které se konají posvátné zasvěcovací obřady nových dridů přijatých do frakce. Zde je soška, která by mi mohla pomoci nahlédnout do šedých míst času a zjistit tak co stálo v pozadí kletby. Však musíš postupovat opatrně, neb jak říkáš, les je teď nepřítel, kterého jen těžko porazíš.“ Vědma skončila svůj dlouhý monolog radou, která by mohla snad vnést jasno do celé záležitosti. Její oči sledují obě ženy, které jí vyhledali. Možná čeká na upřesňující otázku a nebo snad na otázku druhé z žen které na toto místo přišly? |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vědma pozorně naslouchá otázce, kterou máš na srdci a na kterou by jsi ráda znala odpověď. Však jak jistě tušíš nebude to tak přímé jak by mělo být a to i potvrzují první slova. "Tak to již začalo. Já bála jsem se toho. Pokud i Druidi již pochopili tíhu situace mé odříznutí nebyla zas tak správná volba." Vědma se na chvilku odmlčí a svůj pohled stočí k podlaze na které zvědavě čenichá Tixary pes. "Kletby jsou jen planá slova, která se vyplní jen v případě, že za nimi stojí opravdu silná osoba. Pravda Gorr byl silný, ale ne dostatečné, aby se to vše vyplnilo. To jsem si myslela a také tomu vše nasvědčovalo. Den kdy se vše mělo uskutečnit již pominul před 47lety a i když jsem hleděla do křivek času sebevíce vše bylo v pořádku. Tvář Vědmy zvážní. Její oči přecházejí mezi Miyou a Tixarou. "Musí tu být cosi co dokázalo vzkřísit starou kletbu a zároveň se to dokázalo skrýt před zrakem ostatních. Pokud opravdu chcete vědět co se tu děje je důležité, aby vaše první kroky směřovali do Roletnického hvozdu. Kdysi dávno, než zde stálo hlavní město byl Roletnický hvozd symbolem míru a sjednocení všech druidských frakcí a hraničářů. Všichni se scházeli na místě, kde ze země vycházela ojedinělá energie. Podle pověsti jsou takové místa na světě pouze tři a každá z nich byla založena jiným bohem.. Zatím co v daleké severské zemi Egratil je pramen vybudovaný bohyní zášti "Evv" a daleko na západě pramen stvořený "Hesertem" zde leží poslední, třetí. Byl vytvořen kvůli rovnováze mezi silami. Kvůli obnově života a koloběhu smrti. Její stvořitelkou byla příroda. Vědma se na chvilku odmlčela, aby jste dokázali vstřebat všechny fakta a po chvilce znovu pokračuje. “Pramen se nachází na severu hvozdu. Dva dny od hlavního města a čtyři dny odtud. Na místě je jeskyně ve které se konají posvátné zasvěcovací obřady nových dridů přijatých do frakce. Zde je soška, která by mi mohla pomoci nahlédnout do šedých míst času a zjistit tak co stálo v pozadí kletby. Však musíš postupovat opatrně, neb jak říkáš, les je teď nepřítel, kterého jen těžko porazíš.“ Vědma skončila svůj dlouhý monolog radou, která by mohla snad vnést jasno do celé záležitosti. Její oči sledují obě ženy, které jí vyhledali. Možná čeká na upřesňující otázku a nebo snad na otázku druhé z žen které na toto místo přišly? |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro jo jo jo...tady se mi nelíbí..... a ve vzduchu je cítit nebezpečí..anebo jsem paranoidní říkám si když jedu na koni...ale raději trošku zvolním..a koukám se do všech stran jestli někoho neuvidím.... protože takovejhle blbej pocit jsem neměl hodně dlouho...vlastně naposledy když jsem tudy jel minule....to byl taky hnusnej pocit... uplně bych tenhle hnusnej pocit střílel....ale nemám náladu to dělat... jen pokračuji v rozhlížení se .... |
| |
| rozbořený dům Tak co? Jdem do nich? Vyjdu za nima před dům. Pomalu a potichu jdu směrem kterým slyším zvuky kopyt. |
| |
| Před domem Tak jak to provedem??? Ptám se ostatních Jsem docela zvědav, co vymyslíte |
| |
| Venku Kývnu hlavou a s úsměvem se vydám za M@thy. Venku se podívám na všechny No každej něco umí ne,ale to necháme stranou,musíme jim skřížit cestu.Povím trdě a na tváři se my oběví usměv.A mrknu na M@thy. |
| |
| Venku Umí tady někdo kouzlit???? No snad někdo odpoví, že ano, hlavně rychle nemáme moc času. S vážnou tváří se podívám na všechny |
| |
| Venku Já umím trochu krást, ale mám i jiné dovednosti mezi, které také patří božská magie, jsem mnich. odpovím Angrovi a podívám se mu z příma do očí. Mám takový nápad jak donutit našeho jezdce k hovoru, pokuď vím tak oni jezdí na koních a ten by mohl být zranitelnější než jeho jezdec a pak nechceme jezdce zabít, tedy alespoň ne hned povím a rychlou chůzí se vydám do tmy. |
| |
| Venku Tak jo, Danarone, jdem na to hned jak jezdci budou u nás, na paškál si vezme toho, co pojede jako poslední lehce se na něj usměji a už přímýšlím jak to všechno provedeme teď nemá cenu něco složitě plánovat, nejlepší je improvizace, jo a Danerone zkus našeho vyvoleného nezabít, mě se dneska nějak nechce oživovat mrtvolky pravím usměju se a pak se dokonce rozesměji na plno no, možná by nebolo až tak od věco si procvičit svoje umnění zas jednou v proxi |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Znáš jedinou sílu, která tohle dokáže...viděla jsi ji v akci. Tvá mysl se obrací proti tobě a znovu ti přemítá události. **********Předměstí Seče, města daleko na severu. Schován pod úpatími Vraních hor. Mělo vyjít slunce, ale je stále tma. Vše halí dým se zapálených domů,hořících lidí. Znějí jen výkřiky poslední agónie právě umírajících lidí. V tu však spatříš muže, pohybuje se pomalu. Jako by se ho dění vůbec netýkalo. Jeho přítomnost jako kdyby patřila k tomu hořícímu městu...jako kdyby vše způsobil. Kouká tvým směrem leč na místo útoku se jen usměje. Poznáváš že není člověk, jeho šat je černý. Přesněji černý háv se znakem stříbrného půlměsíce na hrudi. Smrad smrti, který z něj vychází nejspíš cítíš jen ty..dusí tě a tím dává najevo že je velmi mocný. Mocnější než všechny bytosti útočící na město. Temná postava, která upadla do tvého povědomí však ten smrad nejde zapomenout. *********A opravdu, pokud se podíváš směrem k jezdcům všimneš si stejného znaku na jeho hrudi…však z něj pach nejde…musí to být jeden ze zadních jezdců..poznáváš, že za dobu hodně zesílil. |
| |
| soukromá zpráva od Nekara pro |
| |
| Ve stínu u jednoho z domů Nacházíme se dobře skryti ve stínu jednom z domů u hlavní městské silnice. Pohlédnu na Nekaru no pokud ti příjde nějak,promyšlené zabití koně a polapení jezdce.. zašeptám s úšklebkem a kouknu se po ostatních a vytasím díku. Pak se zadívám směrem odkud přichází stále sílící zvuk kopyt. |
| |
| Ve stínu jednoho z domů Kouknu na Danarona, a pak i na ostatní, potom už jen slyším postupně se bížící zvuky kopit. Když se jezdci přiblíží na dohled spatřím na na jejich hrudích zvláštní znaky, které mi připadají mírně povědomé. V tom mi bleskne, co jsou ty znaky zač. V mích žilách se začne vařit krev a já si uvědomím, že je to ryzí nefalšovaný vztek. Vztek na ty, co sedí na koních, na ty, co si jednou vlastnoručně zabiju. Méruce pulzují až nebezpečně velkou silou, kterou budu muset nějak ventylovat. V tom si uvědomím, že svírám ve své pravé ruce kotouč zelené magické síly, a tak ho bleskové uhasím, abych nás neprozradila nebo aby si toho ostatní nevšimli. Dnarone, okamžitě jak budou blíž, tak nám toho jezdce sundej. Pravím a velice zlověstně se pousměji až to v ostatních může vyvolat zvláštní pocity. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Jeho aura je daleko silnější než před tím.. asi tak |
| |
| Ve stínu jednoho z domů Ucítím jak se kolen Nekary shlukuje energie a koutkem oka zahlédnu, jak jí v ruce oběví koule energie. Zadívám se ne ní. Já ho na zem dostanu,neboj,ale ty se ovládej,nechceme ho hned zabít. Povím jí šeptem. Bohové ochraňujte svého bojovníka. Vytvořím kolem sebe štít z magie,aby mě chránil před zraněním a čekám na jezdce. |
| |
| Ve stínu jednoho z domů Podívám se na Danarona a předstírám, že nevím, na co naráží, a polohlasně zamumlám Ty mníšku jen mi vykládej něco o klidu až se tady ukáží nějací ti nemrtví, o kterých si myslí, že nejsou nějak daleko od nás zamumlám a vlastně doufám, že mě Danaron ani ostaní neslyšeli a nebo jestli mě slyšeli, tak mi alespoň nerozuměli, Taky tajně doufám, že můj předpoklad, že jsou nemrtví na blízku je jen mílka. Víš, co Danarone, teď se soustřeď na svůj cíl a mě si moc nevšímej pořebuji se koncentrovat, kdyby bylo potřeba mého umění |
| |
| Ve stínu jednoho z domů Jen se pousměji tomu oslovení a zbytek věty nějak přejdu. Ale prosím tě.Dyť na tom skoro nic není ne?Soustředění je hračka. Teda alespoň pro mě |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro u párku užvaněnejch......hrdinů no ježišmaria..to jsou mi teda přepadající jednotka...čoveče to by chtělo jim dát pásku přes pusu aby už drželi huby a dostali mě jednodušejc.. zpomalím a dojedu ke strážím no nejspíše jste ty srandisty co na nás chtěj zautočit slyšeli také... takže nevím co dále řešit... řeknu jim pomalu znuděně..ale při tom pokračuju v jízdě takže to nebude moc podezřelé navíc jsou to fakt uřvaní blbečci..takže jestli by se jim to povedlo tak by si určitě zajuchali tak že by vzbudili stráže v druhém království.. takže se připravte zautočíme na mé znamení.. řeknu jim a zase se vrátím na svojí pozici několilk krouků za nimy...narozdíl ale od uřvanců jsem jim to řekl diskrétně a neřval jsem na celé kolo |
| |
| “Náměstí – před branou paláce“ Jste připraveni na skolení posledního rytíře, který za okamžik projede právě místem kde jste připraveni. Napětí by se dalo krájet, když konečně zvuky kopyt dosáhnou vrcholu a z východní brány se vyřítí černý jezdec. Je následovaný dalším, který svého koně tolik nebije a je tak o něco pomalejší. Vše nasvědčuje tomu, že buď sestřelíte toho a nebo budete muset počkat na další noc. Však na náměstí nejste samy, stále zde jsou stráže, které stojí v bráně a vyhlíželi jezdce, nyní je nemůžete zahlédnout jelikož vám zmizeli z dohledu, ale slyšíte jejich hlasy. Nejspíše se vybavují, kdo jak proč a pro koho mohli jet tak pozdě v noci. Ze zbořeného domu vykoukl i Damrod, který všechno dění nejspíše zaspal a teď s vytřeštěnýma očima vybíhá ven. “T..tt…ttam je mrtvej člověk!“ Rozezní se jeho hlas, navzdory tomu, že by právě v tuhle chvíli měl být absolutní klid. Doběhne skoro doprostřed náměstí a postaví se vedle dvou pohozených krabic. “Stráže! Mrtvej!“ |
| |
| Hej umý to někdo s hvězdicí??, já se s ní teprv učím bylo by to dobré na toho jezce nebo koně. Nechci celou akci zkazit, jen kvůly tomu, že špatně hodím hvězdici. Vytáhnu jí z kapsi a dívám se na ostatní jestly se jí někdo neujme. |
| |
| Kouknu na něj a potichu povím no s hvězdicí mi to moc nejde,ale mam dýku,a tu jsem se házet naučil..měl jsem docela zvláštní výcvik A zahýbám svojí dykou kterou držím v ruce.A zešklebím se. |
| |
| hmm, dobře takže zautočíme na koně, na nohu?? Stačí má hvězdice neni na to nutná dýka. Bude se ti hodit na jezdce, myslím že se dobrovolně nevzdá. Podívám se na Danarona a čekám co on na to a dodám: V případě, že hvězdice selže použiješ dýku. |
| |
| Jo,akorád já bych šel rači po krku koně než po nohách. Povím šeptem. |
| |
| kouknu na Danarona a Angra, chvíli se zamyslím, a pak jim řeknu Angre, zkus své štěstí, když se netrefíš, tak se hold bude muset snažit Danaron Zašklebím se na Danarona a pokračuji jen mi nechte na živu jezdce ten je můj, vy si můžete zahrát s tím poníkem jak chcete |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "Ano pane, viděli jsme je...jen jsme si mysleli že to jsou děti snažící se o průchod do stok." Odpoví jeden ze strážných který sou pohledy upřeny na tvou postavu. Pomalinku sahají po zbraních a připraveni následovat tebe pro zneškodnění a zatčení výtržníků. |
| |
| Jen se na ní usměji tak dobrá tvůj je jezdec,a my si berem koně,ale jezdce chcem živého,aby jsme ho mohly vyslechnout,ať po dobrým nebo mu pomoc k osvěžení paměti..a ty víš jak to myslim. Upozorním jí. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Byla to dnes náročná služba. Přehršle lidí dychtící projít do bohaté čtvrti bez propustky. Pak se setmí a nutnost obchůzek, které již tak unavenou osobu zbaví poslední energie. Po tak špatném dnu spíš na své posteli. Nad hlavou máš okénku směřující na jih a máš tak krásný výhled na bránu bohaté čtvrti a hospodu. Snažíš se usnout však nejde to, kvůli podezřelým hlasům, které ti mluví doslova pod oknem. Nerozumíš co říkají však nejsou zrovna potichu. Jsi si vědoma, že hospoda je zavřena a tak by neměl na náměstí nikdo pochodovat. Až na dva strážné, Gora a Alexe, kteří mají službu. Tvoji druzi, vyspávajíc dlouhou službu neměli problém se spánkem a nyní se po místnosti, která je dosti veliká aby pojala 50 vojáků, ozývá jen chrápání. |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro jedu ve staré známé formaci a rozhlížím se ....nakonec mi ale dojde odkud ten zvuk vychází ten zvuk uřvaných hrdinů jsou támhle řeknu a ukážu při tom na damroda který právě jako naprostý pakůň vyběhl ven a rozeřval se ještě více než ostatní před ním takovýhle blbci si nezasloužej žít..ale jen pro jistotu že je to past a nejsou tak blbí... zamumlám už s obličejem dlouhým jak to jen de protože takovéhle blbečky jsem dlouho neviděl... dobrá nejdříve slyšíme celý jejich plán....za druhé se ještě prozraděj ale i to může být past takže ty a já pojedeme dál a vy dva se k nám přidáte až je doděláte...já mezitím tady s tímhle pojedeme oklikou... už není totiž kam spěchat řeknu dále ke strážným můj plán a okamžitě na to koně otočím od původního kurzu přímo doprava takže hoši jsou vaši... prohlásím a už vyrazím pryč protože se mi tu nechce ztrácet čas s uřvanýmy hrdínky |
| |
| Povýšeně se Danarona podívám Neboj se pokuď ten jezdec umře, tak si ho zase oživím |
| |
| Náměstí Jdu potichu za nimi a poslouchám Takže mě není ani třeba? pozvednu obočí. No co kdo nic neděla nic nezkazí. I tak pro jistotu svírám v ruce dýku. Jsem nervózní a mám takový špatný pocit ,že to nevíjde ostatně takové pocity mám vždicky ,když se něco děje. |
| |
| Náměstí Kouknu na M@thy a lehce se usměji no určitě se tu něco,pro tvojí dýku najde. A kdyby ne tak je tu jako pojistka |
| |
| Náměstí Otočím se na Math Bejt tebou, tak rozhodně nemám strach, že nebudu mít, co dělat pak jí mírně kývnu hlavou směrem, kde tuším, že stojí strážím a pokračuji vidíš tamty hromutluky? Já si myslím, že tam stojí jen kvůli tobě ti jsou jasně tvý |
| |
| soukromá zpráva od Tixara pro Když vědma postupně vysvětluje vše, co vědět potřebujeme, aniž bych se já nebo Miya musela zeptat, po chvilce zaváhání uznám, že už nám asi víc říci nemůže. "Víš ještě něco, co by nám mohlo na cestě pomoci?" Zeptám se s trochou posvátné úcty v hlase. "Kletba... Roletnický hvozd... Egratil..." snažím se zapamatovat si vše, o čem vědma mluvila... |
| |
| No připravte se, teď bude projíždt ten poslední!!!! Vezmu hvězdici a hodím jí velmi silně a přesně jí na krk koně ....... |
| |
| Pohledem sleduji krk koně a hvězdice,a pro případ si připravím dýku. |
| |
| náměstí Sleduji Angra jak vrhá hvědzdici a čekám jak se trefí Snad se to povede zadoufám a mezitím si ještě stačím všimnout, že první jezdec se od toho našeho čím dál tím víc vzdaluje |
| |
| Dívám se jak Angora jak hazí hvězdici. Hodně štěstí. Ohlédnu se za stráží a pak za druhým jezdcem. Nějak se mi potí ruka v které držím dýku, Otřu si ji o plášť a čekám jestli se Angerovi útok podaří. |
| |
| "Náměstí - past" Kůň druhého a zřejmě posledního jezdce nejede tak rychle, aby ho Anger neměl šanci trefit. Jeho rychlý a zkušený hod sic nebyla tak přesný jak si představoval, ale účel splnil. Hvězdice se zaryla do těla koně několik centimetrů nad pravou nohou. Což samotné zvíře natolik vylekalo, že špatně došláplo a spolu s jezdcem se převalilo na záda. Zatím co kůň zděšeně se snaží vstát na nohy a rychle utéct drtí jezdce pod ním. Takže pokud z něj jste chtěli informace, moc platné to nebude. Však tento rozruch, jak řehtání koně tak křičícího jezdce připoutalo pozornost dvou strážců, kteří až s neuvěřitelnou předností se zjevili jen kousek před vámi. Oba mají připravené meče a štíty. Jejich brnění je kroužkové s chrániči. "Stát! Ani hnout! Jste zatčeny za pokus o zabití královského rádce! Naštěstí jeho intuice byla rychlejší a je v bezpečí." Slova jednoho ze strážných by nedávala smysl pokud by se, až nyní, neozval lehký zvuk kopyt kdy vyjíždí třetí černá postava na náměstí. Její směr není přímý jako u předchozích jezdců, spíše celé náměstí objíždí tak aby jste neměli možnost na něj se pokusit zaútočit pokud by jste stráže přemohly. Jeho černé oblečení dokonale splývá se stíny hradby a budovy stok, kterou momentálně míjí. Na hrudi půlměsíc a stejné vyobrazení i na jeho plášti. Nezdá se, že by se bál, spíše si vás obhlíží, zatím co pomalinku se přesunuje za Damrodova záda. Samotný Damrod jen strnutě stojí a s neuvěřitelným výrazem pozoruje celé dění. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Již víš co to je. Aura, která obestírá nemrtvé. Aura, která signalizuje smrt, kterou šíří ti jenž nedojdou pokoje. Proto stále žije, proto je stále zde a snad i proto je silnější než dřív. Skončí tohle město stejně jako to v kterém jsi ho potkala poprvé? Jsi si jistá, že je to on, jejich vůdce. A pokud je to on, je lehké si domyslet co se děje v zámku. |
| |
| "náměstí - past" hehe a maj to ti joudové ale neprojde jim to tak lehce takže jeden z nich skončí celou dobu jak tam projíždím po náměstí aby mě nemohli trefit.. se chovám velice povzneseně jako by tohle byla jen partička šachů s králem nebo se šlechticem a nebo s obouma na ráz... nakonec mě to nedá a musím to prostě udělat. tak pomalinku opravdu pomalinku dojedu i na koni k damrodovy.je to jako kdyby se sama smrt k němu blížila... je to nepříjemný pocit možná až nesnesitelný...ale on tam tak stojí. už jsem u něj.. a tak mě to nedá... a jako správnou odplatu za pokus o útok udělám jednu jedinou věc.. vytáhnu meč...který se zaleskne jako samotný měsíc.. a jednou ranou ho setnu .. je to až zkoro magický pohyb ruky..jako bych tančil..je to ladný a přesto přesný pohyb... oddělil jsem dobré od zlého... nebo taky hlavu od těla... nastává to velice dlouhé ticho které je pak doprovázeno plácnutím něčeho měkého o dlažbu oko za oko. zub za zub řeknu si spíše pro sebe ale mohli mě slyšet i ostatní ostatní vsadit do žaláře pak mě ale napadne jedna opravdu dobrá hnusárna..že bych jim tam přibalil i jejich kamaráda... ale to by už bylo moc podezřelé takže se na to vykašlu a nechám to tak jak to je.. ne nenechám a jelikož mám dnes dobrou náladu.. poprava se konat nebude dodám k tomu a přitom pořádně otevřu pusu a zavolám prostě směrem na ubytovnu STRÁÁÁÁŽŽEEE!... MÁME TU VETŘELCE! ZABEZPEČTE JE A ODVEĎTE DO VĚZENÍ a jelikož mám velice ale velice pronikavý hlas mohlo to být slyšet možná i do sklepa oné budovy.. přičemž se otočím a hlídám je i s tím druhým jezdcem kteý mě v tom nenechá... |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Vyslechnu poměrně se střídavým zaujetím slova, když mi vědma odpovídá. Některé věci jsou pro mě novinkami, ale částečně vím, nakolik je Rozický hvozd ím čím je a proto se občas snad i trochu nudím a má tvář malinko poleví v pozornosti, kterou mám jinak na tváři vepsánu. V zamyšlení potom trávích chvilku ticha, když v tom promluví Tixara. Udiveně na ni pohlédnu s pozdvihnutím obočí. "Nám...?" trochu nevěřícně zakroutím hlavou, protože to, jak jsem byla Tixarou spojena do jedné party mě poněkdu překvapilo. Podívám se ještě jednou na její úbor stejně tak jako na vybavení a na psa. Jako bych si odhadovala, nakolik tato žena může mít podobné zájmy jako já a jestli za vědmou přišla skutečně ze stejného důvodu jako já. Koneckonců proč ne... pokrčím rameny, abych tak dala najevo, že vlastně proti tomu asi nic nemám a potom se pohledem opět vrátím k vědmě. "Já jsem neporozumněla tomu konci s tou soškou..." podotknu. "Tam teda je pramen a jeskyně a vtý jeskyni je soška... dobře, jasně..." dávám na srozuměnou čemu všemu ještě rozumím. "Ale co se pak s tou soškou má dělat...?" pozdvihnu významně obočí, jako že teď jsem se právě dostala k tomu, nakolik mi byla nejasná část barvitého vyprávění. Jak se zdá, tak působím lehce lhostejně a nezaujatě a to přesto, že bylo zmíněno, nakolik nebezpečným se les stal. Jak se zdá, tak nějak nemám strach, že by mi les chtěl ublížit... |
| |
| Náměstí Mlčky sleduji popravu. Jezdec jen lechce nedzvedl čepel meče a Damrod byl bez hlavy. Bylo to jako sledovat balet, překrásný okouzlující tanec. Ten jezdec mě fascinuje a zároveň odpuzuje. Tak tohle je náš jezdec,ten, kterého jsem chtěla dostat, ten, se kterým jsem se už minimálně jednou setkala Pak si všinu, na co dalšího se černý jezdec chystá, on nás prozradí strážným a oni nás pošlou export import do basy. Na tuto skutečnost nestačím ostatní ani upozornit a už se to stalo. Polohlasně zamumlám Doprčit a je to u kytiček |
| |
| Náměstí Ten zásah byl dobrej,ale štěstí nám nepřálo. Pomyslím si a oči my padnou na dva vojáky,a do ruky mi jakoby vklouzne meč, pak se za Damrodovími zády s klapotem kopyt,oběví další jezdec, a jednou čistou ranou mu setne hlavu.Neš stihneme cokoli udělat.Pozorně se zadívám na jezdce. My jsme čtyři a on tu má zatím dva vojáky,ale za chvílí jich tu bude mít plné náměstí,a my ty dva co tu jsou nezdoláme tak rychle. V jedné ruce dýku a v druhé meč začínám chápat, že jsme dnes v noci neuspěly. Tak tohle nevyšlo,kruci musíme zmizet než jich tu bude moc. Povím s vím společníkům a pevněji stisknu meč a zasunu dýku. |
| |
| Dívám se jak hlava dopadá na zem. Jsem trochu zaskočená věřila jsem v to, že dnes nebude ztrata na životech. Mýlila jsme se. Dobře, ale co teď? Utíkat nebo bojovat? Moc šancí nemáme, ale přece to nějak zvládnem. Kouknu na Danarona s pohledem: Co teď? Na Danarona protože si myslím že je z nás, podlě mě, nejmoudřejší. Pořád svírám dýku a čekám co bude dál. |
| |
 | Převaluji se na kavalci při několikahodinévá snaze zamhouřit oko a klesnout v klidný spanek , však i tato moje snaha je marná a já místo toho jen zírám do stropu a v mysli přemítám nad vzpomínkami. "Ach ano již dlouho sem nevyužila svůj potenciál a neprocvičila vzručnost v boji, proč je dnes tak málo potyček a šarvátek" Převalím se na druhý bok a nakonec stejně vstanu a protáhnu své štíhlé tělo. Přehodím plášť přes ramena a posadm se zpět na postel. Když tu zničeho nic do mýs myslů uhodí výkřik a nebo spíše zvolání opravdu hrdelným hlasem. Hibitě se postavím na nohy jen za mnou tunika a plášť zavlají. A v mžiku vyběhnu na ulici. Pöhledem sjedu všechny přítomné a než bych si dlouho prohlížela dění nastavím ruku proti čtzyřem vetřelcům kteřé drží všachu moji kolegové. V mysli kumuluji energii a rty sami o sobě už přeříkávají kouzelnou formuli. Všude kolem se zvedá neobviklý vítr který se podél mé ruky formuje do víru. Můj hlas proniká stále více k uším přítomných a já vysílám usměrněný proud energie přímo proti nim. |
| |
| Náměstí Všimnu si, že jsme se asi nedokázali dost rychle rozhodnou. Blížili se k nám stráže, když v tom jsem spatřila jak k nám velice rychle míří jedna strážkyně, která se nejspíše velice brzy chystá použít nějaké kouzlo, tak se mírně přikrčím, zamračím se a vykřiknu směrem k ostatní Pozor na tu co přichází už nemělo smysli se snažit zkrývat či utíkat musíme bojovat, ale nevím jakou má Math a Anger šanci proti té strážkyni a proto jsem zašeptala ŠTÍT a začala jsem doufat, že alespoň něco vydrží přece jenom nejsem kouzelník |
| |
| náměstí koukám na ně a poslouchhám je myslím že se nikam utíkat nebude... prohlásím jen tak do větru a meč zatasím konečně dovnitř a v tom vyběhne ona dívka ona krásná dívka která se tváří jako naše spojenkyně...ale co je hlavní je velice krásná a bez okolků si dovoluju říci že je sexy... navíc jak pohybuje rtíky s takovou elegancí a jiskrou že nevím co si mám myslet... ale nakonec vystřelí onu střelu z energie... koukal bych jak játro..jenže také něco umím takže to není zase tak strašné ale přesto koukám nakonec ze mě vypadne jen jedna jediná věc no pěkně pověz mi holka jak ti říkají ?...jen abych věděl koho mám dát povýšit... no a tak je to venku... protože mě opravdu zaujala ta její síla...takže to ze mě prostě vypadlo nooo...fakt... řeknu a přejdu s koněm k ní ... takováhle by se mi hodila do gardy....nebo dokonce do osobní stráže nebo možná ještě blíž... říkám si ... a sleduju jí dál jak se tu s nímy bije....nakonec ale se rozhodnu že jí mirně pomůžu ale pak mě trkne že vlastně nemůžu že bych se prozradil .takže na to jen koukám |
| |
| Náměstí Tak lidi, vzdáváme se, nebo co budem dělat? Hmm, ať nad tím přemýšlím, jak přemýšlím, pokud se vzdáme tak nás zavřou, pokud budem bojovat tak nás zabijou a pokud budem utíkat tak nás asi taky zabijou. To je fakt veseí. |
| |
| Náměstí Přiskočím k Angerovy. Máš ještě jednu hězdici?? Pokud jo tak se priprav a až napočítam do tří tak jí hoď po tom koni,a já se pokusim zaměstnat tu stráškyni,a pak utíkáme jesny?? povím šeptem a kouknu se po nich. |
| |
| Náměstí Otočím se k ostaním Štít, který jsem kolelem vás vytvořila není moc jistý, může vydržet hodně, ale taky skoro nic, ael to kouzlo co po nás nejspíš vrhne ta strážkyně by mělo vydržet No pokud bych se měla rozhodovat, tak bych probla to vyjednávání, ale myslím, že o tom by měla rozhodovat většina |
| |
| Držím nataženou dlaň před sebou a mysli pořád plnou magické energie připravena zhmotnit kouzlo které mi v poslední slabice zůstalo na jazyku. Pokud se hnou mají smůlu.Mírně se mi zacuká koutek ve skrývaném usměvu a pak už zase jen zaměřím pohled před sebe v mých jasně modrých očích se odráží slast z pocitu který prochází celým tělem. Vyčkávám jestli se pokusí utéct a nebo snad bránit? |
| |
| Náměstí Stojím až čekám, co bude. Strážkyně, jak je vydno také vyčkává, tak něco zkusím, použiji telepatii nasměrovanou na strážkyni Co jsi zač a co máš v plánu tak tyhle myšlenky jí nechám v kouznout do hlavy a čekám jak se situace bude vyvíjet dál, pak pohodím hlavou k ostatním počkejte, až co udělá ta strážkyně |
| |
| Ja mezi tím co Nekara na něco čeká, nenápadně vytáhnu hvězdici, na ten záložní plán co vymyslel Danaron. A čekám co se bude dít. |
| |
| "Náměstí" Situace vypadá dosti napjatě. Všichni čekají jak jeho protějšek zareaguje. Nekara se pokouší o telepatický útok do mysli strážkyně, ta však má mysl velice dobře chráněnou a tak slova, která by chtěla přenést nedoputují k cíli. Zdá se, že Strážkyně je velice schopná kouzelnice, která dokáže udržet kouzlo aktivní a tak vyčkat i na reakce všech ve družině, kteří i přes toto riziko otálejí chráněni jen nicotným magickým štítem vytvořeným Nekarou. Na druhé straně než je strážkyně jsou připravení dva strážci. Jeden stále dokola opakuje "Vzdejte se! Nemá cenu bojovat s městskou stráží...vyjednávání bude možné před soudem. Vzdejte se! Nedělejte si to horší!" Oba připraveni rázně zakročit. V neposlední řadě je tu černý jezdec STALKER, který bez sebemenšího náznaku rozčarování sleduje z povzdálí celou situaci. Svůj meč již namočil do krve své lehce ulovené kořisti. Ten je také doplněn druhým jezdcem, který vedl čelo, a kterého jste nechali pokračovat. Nyní se vrátil a pomalinku vjíždí do brány. Je tedy kousek za kouzlící strážkyní. Jinak okolí nedoznává změn a zdá se, že křik STALKRA zatím nezburcoval ostatní stráže byť by jeho řev probudil i mrtvého. |
| |
| soukromá zpráva od Nekara pro |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vědma souhlasně kývne hlavou. "Sošku přinést zpět. Musím mít kontakt s tím předmětem, abych měla dostatek sil cestovat tak daleko do minulosti. Má v sobě nashromážděnou energii, kterou snadno využiji." Vysvětli vědma význam onoho artefaktu a nyní se její pohled upne na Tixaru. "Ano ano, nemohla bych vás poslat pro něco bez toho, abych alespoň zvýšila šanci při průchodu lesem. Já zde suším snůšku různých bylinek, které by měli osobu, která je sežvýká, ochránit před temnou magií. Nezáleží, jaká je ani na její síle..ovšem dá se použít pouze jednou. Tak tedy zvažte pokud situace do které by jste se případně dostali nemá jiné východisko. Žena se pomalinku zvedla a několika kroky se přesunula k vonícím bylinkám. Sebrala z každého lístku či kořínku dvě ingredience a ty vložila do dvou váčků, které již měla připravené vedle sebe. Poté je položila na stůl. "Abych nezapomněla, pokud se vaše cesta bude muset nejdříve stočit k hlavnímu městu, Buďte velmi opatrní a vyhněte se chůzi po vyšlapané cestě." Rukou naznačila, aby jste si váčky vzali a skryli na nějaké vhodné místo. Její oči vyčkávají případné reakce a nebo váš odchod. Okny dovnitř ne stále neproudí žádné světlo měsíce a přesto se zdá, že stále neprší. Možná byla pravda a zdejší mraky již nemají čím skropit zdejší půdu a tak jen stíní vševědoucímu nočnímu oku. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vědma souhlasně kývne hlavou. "Sošku přinést zpět. Musím mít kontakt s tím předmětem, abych měla dostatek sil cestovat tak daleko do minulosti. Má v sobě nashromážděnou energii, kterou snadno využiji." Vysvětli vědma význam onoho artefaktu a nyní se její pohled upne na Tixaru. "Ano ano, nemohla bych vás poslat pro něco bez toho, abych alespoň zvýšila šanci při průchodu lesem. Já zde suším snůšku různých bylinek, které by měli osobu, která je sežvýká, ochránit před temnou magií. Nezáleží, jaká je ani na její síle..ovšem dá se použít pouze jednou. Tak tedy zvažte pokud situace do které by jste se případně dostali nemá jiné východisko. Žena se pomalinku zvedla a několika kroky se přesunula k vonícím bylinkám. Sebrala z každého lístku či kořínku dvě ingredience a ty vložila do dvou váčků, které již měla připravené vedle sebe. Poté je položila na stůl. "Abych nezapomněla, pokud se vaše cesta bude muset nejdříve stočit k hlavnímu městu, Buďte velmi opatrní a vyhněte se chůzi po vyšlapané cestě." Rukou naznačila, aby jste si váčky vzali a skryli na nějaké vhodné místo. Její oči vyčkávají případné reakce a nebo váš odchod. Okny dovnitř ne stále neproudí žádné světlo měsíce a přesto se zdá, že stále neprší. Možná byla pravda a zdejší mraky již nemají čím skropit zdejší půdu a tak jen stíní vševědoucímu nočnímu oku. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro |
| |
| Náměstí Vzdát se a vyjednávat,s vámi,se zlem ,proti kterému,můj řád bojuje celé věky,a to jen proto,aby to zlo nepohltilo celí svět.Tak to nikdy. Znovu se kouknu po ostatních. Tak jo jdeme na to,na tři mizíme,a možná budem muset přez ty stráže. Povím pak se zhluboka nedechnu. Mocný bože války tvůj válečník tě volá,propůjč mu trošku své moci, pro boj se zlem tohoto světa. Pak tlumeným hlasem začnu počítat Jedna.. A pocítím náhlí nával božské energie jak bůh vyslyšel mojí prosbu. Dva Očí se mi rudě zalesknou a natáhnu pravici směrem ke strážkyni. Tři Z mé napřažené ruky vyletí střela božské útočné magie,směrem na strážkyni. |
| |
| soukromá zpráva od Nekara pro |
| |
| Náměstí Tak a je rozhodnuto bude se bojovat pak křiknu směrem ke strážím s velice milým ůsměvem To vyjednáváních bych brala, ale nějak se mi nelíbí podmínka, že bych nemohla vyjednávad s vámi chlapci pak ještě pohodím hlavou ke strážkyně a posměšně dodám a samozdřejmě s tebou, tak to raději ten boj kývnu směrem k ostatním a přidávám s k Danaronovi Ať to dopadne jak dopadne, tak vše je leppší než vězení, tam je to dost nudný a ta strava pak se svému nápadu kdákavě zasměji a vyrážím směrem k jezdci zavalenému koněm, abych si od něj vypůjčila meč |
| |
| u hrdinů zatracení amatéři..je na čase ukázat jim že si nemají zahrávat s mojí dobrotivostí ! pomyslím si a načež začnu vyvolávat fenrire vládče draků...propujč mi svojí sílu.. a tělo..a při tom srazím prsty do podivné kombinace....ale pak spatřím nekaru zatím jí ale nepotřebuji ooo mocný fenrire... prohlásím a změním kombinaci na rukách takže teĎ jak...áá tak! bože odpusŤ hříšníkovy---a vraŤ do jeho žil život aŤ může odčinit to co zde napáchal..a pak se mohl dostati do nebe já tě žádám! načež se damrodovo tělo které tam leželo nehybně na zemi zvedlo jakoby mu hlava vůbec nechyběla...a následně já udělám s rukama další nemožnou věc a on se chopí své hlavy...ale místo toho aby si jí nasadil na krk.... hodí s ní proti nekaře která běží k zavalenému jezdci vydrž ! řeknu v duchu svému kolegovy na zemi..ale jelikož nejsem telepat tak se nic nestalo...mezitím hlava trefila nekaru a začala jí kousat přičemž hned po hození hlavy se tělo dalo do pohybu a sprintem k nekaře mezitím ja vyvolám další kouzlo a už se zdá že bych mohl být nekromat...jenže nejsem..aura totiž říká že jsem boží posel néli sám bůh na zemi. a tak já tam s "boží pomocí" nechávám nekaru napospas jejímu kamarádovy kteréhož hlava kouše do břicha kam taky přistála..a když náhodou spadne začne do nohou |
| |
| Náměstí Jen si tak pokojně běžím směrem k zavalenému jezdci a v tom mě napadla hlava, vzápětí si všimnu, že ke mě běží tělo patřící k hlavě. Než stačím pořádně zareagovat uvědomím si, že ta hlava a tělo náleželo kdysi Damrodovy. To to zjištění mě na chvíli ohromí a já strnu. Mezitím mě hlava stačí pokousar na břiše a ještě spadnout k nohám, kde se chystá pokračovat, což mě není sympatické, a proto zasahuji. Hlavu od sebe odtrhávám a házím jí směrem k jejímu zbytku, pak se na okamžik soustředím a vysílám směrem k hlavě a tělu vlnu energie, která z ,,ubožáka" Damroda udělá na trvalo fašírku. Pak dosti nevrlím pohledem šlehnu směrem k Stalkrovi. Nemá cenu ho pokoušet už jednou jsem ho viděla v akci a od té doby dosti sesílil pak dokončím svou trať a beru zavalenému jeho zbraň. Ještě zkusím vyslat ke Stalkrovi telepatickou zprávu No, tak co jsi zač, pověz, klidně bych si to nechala pro sebe, jen to řekni |
| |
| u hrdinů děkuji to prozatím stačí..nechť tvá duše odpočívá v pokoji. prohlásím po rozdrcení damroda a i aura se vytratí..a hlava která je napůl roztrhnutá protočí oči a zemře....znovu zemře..což je neobvyklé protože většinou věci umírají jen jednou a v tom mě to zasáhne...zatracená telepatie telepatie tak prostá že jsem se musel snažit jí poslouchat jinak by se ztratil kontakt jsem posel boží a mám trestat hříšníky muhehe prohlásím jednoznačně směrem odkud ta paní "zabiju i kámoše" vysílala své myšlenky ale moje byly usta byly narozdíl od jejich dosti hlučné. tohle je poslední šance se vzdát.. prohlásím a ukážu deset prstů na svých rukách samozřejmě do deseti vteřin se vzdáte nebo dám pokyn k zabíjení ...každý z vás se musí rozhodnout sám za sebe..jestli za své hříchy trčet ve vězení a očistit svou duši a nebo se rovnou vydat do pekel pak se už jen otočím k ostatním a následně i k nekaře DESET! prohlásím DEVĚT! prohlásím znovu a dám dva prsty dolů |
| |
| Náměsti Podívám se na muže na koni a s pohrdáním mu odpovím. Ty toho o pekle ,asi víš víc než my co,a vzdát se ti....hmm asi ne . Pevněji zevřu meč Božestva posvěťe zbraně vašho válečníka,ať s nímy může strestat zlo co sužuje tento svět tímto povolám opět boží moc, můj meč zaplane bílím světlem. |
| |
| Náměstí Odpovím mu opět telepaticky Ale broučku, takle by nám to spolu opravdu neklapalo pošlu posměšnou zprávu k Stalkrovi, a pak jeho šlechetný návrh přetlumočím ostatním a pokračuji s hovorem ke Stalkrovi A když půjdem do vězení dobrovolně budou z toho plynout nějaké výhody např. sleva na podnájmu či nám tu kubku necháte lépe a barevněji vymalovat? po této zprávě lehce zapřemýšlím. Ten to jezdec sedí na koni. na prstech obou rukou odpočítává naše šance a jestli pak jeho kůň miluje svého pána? S tím to vyšlu pod kopyta Stalkrova koně světélkující horkou kouli s úmyslem koně vylekat, tak aby svého jezdce přemístil ze svého hřbetu na prašnou pokrývku náměstí. |
| |
| Lidi, nechci nic říkat, ale ten chlápek vypadá dost nebezpečně a máme jen málo času na rozhodnutí, tak jak? Podívám se na všechny |
| |
| Podívám se na něj No já jsem pro útěk,tak dělej přítely musíme to rozetnout, a hoť už tu pitomou hvězdici,a jdem od tud,ale si budem muset kolem ty stráže. Mhh to počítání asi nejak zaspal. |
| |
| Tak jo, lidi připravte se, až hodím hvězdici, tak zdrháme. Tři dva jedna teď zařvu! Utíkám běžím, tam jak Danaron, může mě častečně taky ochránit, říkám si. |
| |
| “Náměstí“ Strážkyně, která měla připravené kouzlo jen dořekla poslední slovíčko. Kouzelná formule, která byla započata je kompletní a síla kouzla vypuštěna proti čtyřem narušitelům nočního klidu. Naši narušitelé se ocitají uprostřed toho vichru, v klidném středu, který je lemován silnějším a silnějším větrem. Jediná Nekara, byla tak pohotová a stačila před uzavřením odběhnout pryč. Její střela proti jezdci však nedoznala žádného účinku. Energie kouzla vyprchala daleko dříve než vůbec doletěla k cíli a koule se rozplynula. Strážci, kteří byli připraveni zaútočit, ustoupili o několik kroků vzad, aby nebyli zasaženi kouzlem strážkyně. Jejich oči se přemisťují na nektaru, která je bez svých druhů, ještě zranitelnější ba dokonce bezbranná. “Stále se můžeš vzdát…nemá cenu prolít krev…“ Prohodí jeden ze strážných, který přesunul pozornost k tobě. “V oku víru“ Ani vržená hvězdice nestihla prolétnout pomyslnou zdi zuřícího větru. Vaše mysl začíná být rozmazaná, těžce se dýchá, jako by každý kousek vzduchu co vdechujete něco postrádal. Vaše oči se zavírají.. |
| |
| Držím magickou energii v jednom proudu a chvilku po započetí kouzla povzbuzuji jeho potenciální sílu. Nevím přece jak budou silní Proletí mi hlavou a proto se snažím ještě chvilku kouzlo udržet. Nakonec když se si už naprosto jistá že můj zásah svůj učel splnil vzepnu ruce nas hlavu a pak je pomalu spouštím dolů podél svého těla. Vichr se pomalu rozplývá do okolní tmy a po chvilce po něm není ani památky jen pár zbloudilých proudů se jestě potuluje kolem tří ze čtyřech narušitelů. Hluboký nádech provází konec kouzla přeci jen není lehké čekat s vyvolaným větrem takovou dobu. Ještě se několikrát zhluboka nadechnu a utřídím magii ve svém těle pak už jen klidným hlasem dám povel strážím. "Zatkněte je a odveďte do vězení " Tak zase o pár zlobivců méně . Aspoň že jsem jesště nezapoměla kouzlit. Pokusím se samu sebe rozesmát, Ale vždyt tu máme ještě jednu Pohled směřuje na Nekaru ale dříve jestě naznačím poklonu jezdci na koni. Chytím svůj černý plášt za lem a přehodím ho přes tuniku. "Zdravím pane , jmenuji se Aliriin. Nepotřebujete pomoci?" Můj hlas zní zdvořilím a klidným tonem oči zase jasné a zářivé a z výrazu obličeje se dá s trochou námahy vyčíst snad i pobavený usměv. Pomalu natahuji zatím jen preventivně ruku proti ženě. |
| |
| U "HRDINŮ" zase celé to představeníčko sleduju na rukou se mi zastavil odpočet a já koukám jak se s nima vypořádala. nakonec ještě ladně dá ruce vzhůru a následně je nechá sklouznout jako opravdu dobrá břišní tanečnice tak takovéhle pohyby bych nezvládl ani já....asi se mám co učit nakonec ale prohlásí něco co jsem už ale říkal.. prej "odveďte je do vězení" usměju se protože teď se zdá že tu poroučí ona načež ale uvidím ještě nekařinu kouli která se rozplynula ve vzduchu a to už jsem zadržoval smích potom se ona strážkyně uklonila...a já jsem nevěděl co říci..takováhle mladá a už tak mocná?...takovouhle moc budu muset já pobírat až za párnáct let ale to už je u mě a představuje se mi takže aliriin uznám a pokývu hlavou..na slušnosti s níže postavenýmy si moc nepotrpím tady ale udělám vyjímku těší mě.. ano nějaká pomoc by se hodila jenže kůň asi už není...mohu vám tedy nabýdnout pouze místo na mém koni přičemž bych se i usmál jenže mi stále není vidět pod kápi takže by to bylo doosti zbytečné a navíc bych si namáhal svalstvo které je již tak ochablé jsem rádce jeho veličenstva .Stalker přičemž zapůsobím majestátně a to je asi tak všechno co se z tohohle proslovu dalo vyčíst.. nakonec se ale musím otočit směrem k nekaře abych to s ní také vyřídil už zbývájí jen tři prsty....jen tři. potom stráže můžou dělat co se jim zlíbí řeknu a jako naschvál dám jeden dolů dva! a už zase čekám na reakci |
| |
| Náměstí No, jak je vidět, nedá se nic dělat. Pak s poťouchle usměji směrem k jezdci Asi jsme to vzali za špatný konec, co si takhle zajít do hospody a vyřešit to nad korbelem správně vychlazeného piva? Nevím, ale tahle možnost mi asi nevyjde, tak se připravím na náštěvu hradní kobky. |
| |
| u hrdinů tak ale tohle už je snad kruci moc! drzá do posledního dechu..změna plánu tuhle do hladomorny srandu si ze mě dělat nebude..a jemní být taky nemusíte třeba taková ruka nebo noha nikomu chybět nebude rozkřiknu se na ostatní kteří sou volní a nemají moc práce s ostatnímy hrdiny já se tady štvát nebudu ...atentát na mě chtěj a já JÁ ! JSEM TAK MILÝ ŽE JE NECHÁM DÁT JEN DO VĚZENÍ A NÉ NA PROVIZORNÍ ŠIBENICI! přičemž ty poslední slova už pomalu zase křičím A TY MI TADY DÁVÁŠ TAKOVÉHLE NÁVRHY?!!! to už pomalu bouchám vzteky ... pak se ale jako vždycky když jsem rozzuřenej tak že skoro nevidím... zhluboka nadechnu a snažím se uklidnit |
| |
| Náměstí Děkuji za laskavost, Pane jezdče. Posměšně pravím s lehkým náznekem úsměvu. V hladomorně, alespoň nemusím mít strach o to, že se mi tamější strava nebude zamlouvat. Pak se vydám směrem ke strážím, abych je přípiš neunavila, a odevzdájim svou zbraň, ještě mírně pokývnu hlavou směrem ke zraněnému koni a zavalenému jezdci. V tom je kůň zdráv, postaví se a jezdec se může opět vyšplhat do sedla. Je zdráv a v pořádku. Naposled se otočím směrem k jezdci. Jo, měl bys něco dělat s tou svou výbušnou povahou, jinak by se ti jednoho, pro mě krásného dne, mohlo stát, že tě klepne pepka či někdo jiný. Po tomto svém milém, lehkém sarkazmu se svěřuji do rukou strážců, kterým ještě vsunu do hlav telapaticky zprávu. Jen jemně, hoši, jemně. |
| |
| na náměstí ta mě ale.......he he he ..to je správně ďábelský nápad.. stát.....tadyhle paninka potřebuje zkrotit... přičemž se usměju ale není to vidět z jednoho důvodu který jsem už udával a to jest že mám kápi do mé komnaty jí odveďte ...prohlásím ještě směrem ke strážím. protože mě napadl nápad jak tuhle vzpurnou a k tomu drzou ženskou naučit pokornosti... a třeba jí pak věnuji dárkem králi.. jen nemysli na žádné prasárny... třeba z ní uděláš svého učně... takovouhle si přeci vždycky hledal..přeci nemůžeš chodit jen s těmalhe třema amatérama.. co uměj jen s mečem.. takováhle by se mohla hodit do osobní stráže řeknu si v duchu abych nezapoměl proč to vlastně dělám protože ve mě na chvylku převládl muž a né rozum...jenže stejně...když potřebuju osobní stráž která by uměla kouzla...taková která jsou zatím zakázaná vždyŤ je jako já ..vzpurná a drzá... ale má v sobě něco co chce aby byla silnejší... vzpomínám až jsem se málem zasnil |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Opět se zaposlouchám do slov moudré vědmy, která mi, potažmo nám, dává dobré rady do budoucnosti a pro výpravu pro jakousi sošku, která by mohla rozhodovat o budoucnosti světa. Ačkoliv to tak možná navenek nevypadá, tak bedlivě naslouchám každému jejímu slovu, abych si je mohla uložit někam hluboko do své paměti pro případ, že by se mi kterákoliv z jejích rad mohla někdy v budoucnu hodit. Párkrát se možná i pousměji, zejména ve chvíli, kdy se zmiňuje o nezdržování se na cestách. To mi v mém případě a příležitosti cestování opravdu přijde nanejvýš zábavné, ale podrobnosti na sobě nedávám zdát. Lehce se nakloním, abych vzala do ruky sáček s bylinkami, který si zvědavě prohlížím a otáčím jej v prstech. Pootevřu jej a přivoním si k němu, načež zdvihnu opět pohled k vědmě. "A tohle sepoužívá jak? Mám to kolem sebe rozprášit? Nebo to sníst?" mohl by možná někdo, kdo mne nezná zachytit v mém hlase i sarkasmus, ale spíše se jedná o zvědavost, která by opět mohla uvést věci na pravou míru a tím mi možná někdy v budoucnu i pomoci. Ale přesto, že čekám na odpověď, tak se postavím, upravím se, což může vzhledem k mému oděvu vypadat trochu i komicky, načež se opět podívám na vědmu, jestli se dočkám odpovědi na jednu z mých dalších otázek. Jinak to vypadá, že jsem úplně připravena vyrazit dál, ale tohle je drobnost, ve které bych stále ráda měla jasno, než se vydám do noci... |
| |
| Přihlížím celé situaci pěkně z ustraní , protože Stalker jak je vidět mou pomoc vůbec nepotřebuje. Snad sem ho neurazila tím že jsem dala troufalý povel ostatním strážím . Přemýšlím a hledám chybu ve svém jednání Ale vždyt vím že by se za malou chvilku probrali a zase by se začali pokoušet o utěk a nebo dokonce o obraný utok. Zklopím oči a mírně zavrtím hlavou Je mi líto pane ale jinak to nešlo Zdůvodním své jednání jak jinak než zase sobě Znuvu stojím vzpřímená a připravena na další rozkazy Jo tak na svém koni? Hm to zní dobře Dále jen přihlížím dění mezi jezdcem a tou ženou. Stáhnu napřaženou ruku zase zpět protože mi je jasné že si sní onen můž poradí bez problémů sám. Když se Nekara vzdá strážím ještě o krok ustoupím a počkám zda nebude mít Stalker nějaké přání. Raději půjdu než si ze mě udělá poslíčka nebo něco podobného jak to tihle pánové mají ve zvyku. Složím mírnou poklonu dosti na zapřenou a pokusím se promluvit k jezdci. "Mohu se vzálit pane?" ukážu rukou na ostatní stráže kolem. "Mé služby už jistě nebudete potřebovat" Hlas který mi vychází z ust je uvážený s melodickým tonem oči nenuceně otočeny na muže jako by snad chtěli prohlédnout temný stín kápě. |
| |
| u všech nakonec jak tak koukám vyvíjí se zatím všechno docela dobře...né pro ně dobře pro mě a to že je to dobré pro mě znamená .. že mám navrch nakonec se ještě ale ozve čarodějka ještě než se vzdálíte vytáhnu z kapsy kousek papíru ...je to krásný pergamen... až možná i uřední... a jakýmsi nástrojem jenž se brku podobá tam něco napíšu tady. podám jí to to je mé doporučení na povýšení... pročtěte si to a následně to po někom odešlete svému nadřízenému...nebo že by snad již podřízenému ? zavtípkuju a podám jí pergamen na kterém stojí rád bych pochválil strážnou jménem Aliriin která se dnes v noci zůčastnila mé obrany... ale s jejímy dovednostmi by měla být výše a jelikož to je zkušená bojovnice a doslova mi zachránila život a já potřebuji takovéhle strážné kteří jsou schopní . takže toto je officialní dokument který jí převeluje do mé osobní stráže podepsán Stalker tak přesně toto se píše na tom papíře dole je královská pečeť... a na mé tváři by byl i usměv... takové jako jste vy my potřebujeme prohlásím dále jsem skvělý diplomat.. pochválím sám sebe v duchu |
| |
| "Náměstí" Vítr přestal vát a odkryl tak 3 členy Nekařiny spopečnosti ležící na zemi. Vypadají jako, kdyby přímo na místě usnuli a to i dokazuje Angerovo hluboké chrápání. Jeden ze strážců zaběhl do nejbližší budovy a po chvilce se vrací s dalšími 5 muži. Okamžitě chytají ležící útočníky a táhnou je branou směrem k paláci, kde je i samotná věznice. Nekary se ujímá zbývající voják a vede jí stejným směrem. Na náměstí tak zůstává STALKER a ALIRIIN. Na zemi opodál stále leží, těžce dýchající jezdec, jeho kůň se před chvilinkou dostal zpět na nohy, ale je jasné, že daleko, kvůli zranění nedoběhne. Vězení - Anger,Danaron,M@th Jste uvržení do stejné cely, která je součástí většího stavení. Cely jsou odděleny od sebe kamennou zdí a dovnitř vždy vedou mohutné železné dveře. Na proti dveřím je v úrovni očí malinké zamřížované okénko. Vybavení cely není nikterak komfortní. Na zemi je náhodně poházená sláma a v rozích jsou deky nejspíše aby jasně dali najevo, že jiné poležení zde nedostanete. Nekara - vězení Sama Nekara byla taky odvedena do vězení avšak do jiné cely. Tak je pouze zamřížovaná v nějaké dlouhé chodbě. Zdá se, že je to cela stvořená jen pro jednoho člověka. Po levé straně je kavalec a vzadu u stěny stolek. Nalevo od stolku je již jediná cela zakončena zdí. Napravo jsou ještě další dvě cely. Pak následují dveře kudy tě sem strážný přivedl. Je tedy jasné, že má vězení dvě křídla. Jedno s celami z mříží a druhé pro horší delikventy. Může se zdát divné, že tě strážný neodvedl tam kam Stalker přikázal. Však je to podle zákona..Stalker , jak si byl jistě vědou svou řečí jen zajistil, aby jsi byla lépe ubytována než ostatní, však tvé provinění to nejspíše nezmírnilo. "Věznice celkově" Opravdu se skládá ze dvou částí. Levé křídlo je pro horší zločince. Má 12 cel od sebe navzájem oddělených kamennou zdí. Pravé křídlo jsou samotky pro lehčí zločince s větším komfortem. Uprostřed je něco jako kancelář kde sedí jeden strážný starající se o tuto budovu. Jinak tato věznice je určena pouze pro potřeby paláce, většinou se tu najdou vlastizrádci a nebo nepotřební úředníci. To však nemění na tom, že se zdají být úplně prázdné.. |
| |
| Vězení No jestli,takhle vypadá komnata Pana jezdce, tak ho vážně lituju, nemá tu moc pohodlí, jen co je pravda, ale co se dá dělat, už mu asi neporadím jinýho bytovýho architekta Sarkasmu s vážně nedokážu opustit, ale co mám ve vězení jinak dělat, když ani ten maryáš si zahrát není s kým. Doufám ,že alespoň ostatní jsou tak nějak pohromadě a ne na izolaci jako já tady. Pomyslím na ostatní a na tváři se mi mihne téměř ustaraný výrac. |
| |
| Proberu se v nějáké hrozné kopce na zemi sláma, M@th a Danaron leží na zemi tak je proberu. Halo vstávejte! |
| |
| Prober mě angerovo hlas,posadím se a začnu se rozhlížet po té hnusné cele Hmm a jeto,tak jsme se dostaly do zámku. |
| |
| co? co se děje? řeknu ještě tak nějak v polospánku, ale když pořádně otevřu oči proberu se. hm.. fajn jste všichni v pořádku? zeptám se a začnu se rozhlížet. |
| |
| Jo já jo,jen poněkud naštvanej. Pak se na ní kouknu. Asi tu nemáš náčiníčko co??Výš že by jsme od tud zmyzely. zeptám se a zvednu jedno obočí. |
| |
| Vězení To vězení mě vážně deptá, nechci tady být. S touto myšlenkou se začnu velice silně, téměř pekelně, soustředit, a pak vyšlu ječící telepaticou zprávu všem, co i budou schopni uslyšet, což nebude nejspíš malé množství lidí. Chci pryč, chci z vězení, chci odtud, chci být pryč, HNED!!! Zaječí má mysl tak silně, že ucítím mírné chvění podlahy přímo pod svýma nohama, nebo si alespoň myslím, že za o můžu já. |
| |
| To co sem slyšela o vůbec neodpovída tomuto muži Zamyslim se a oči malinko přimhouřím na znamení podezření. Nic méně pergamen příjmu a trochu ho rozevřu. Oči rychle přelétnou obsah a pak se zpět vrátí na muže na koni. " Děkuji vám pane tohle si snad ani nezasloužím" V hlase je poznat nemalé překvapení. Jo tak do jeho osobní stráže? je až nějak moc pozorný! Po jasně modrých duhovkách se převalí jiskra nejistoty. Udělám krok vpřed a pak jen dodám "Bude mi velkou ctí pokud bude téhle žádosti vyhověno" Poukáži na papír který svírám v pravé ruce. Po chvilce tíživého ticha. Otočím hlavu k ležícímu muži |
| |
| Asi neznáte plán budovy, že ne. Měly bychom najít i Nekaru. řeknu tiše |
| |
| Pomalu si sednu a pořádně se rozhlídnu kde jsem to skončila. No čekala jsem to horší. Začnu si prohledavat kapsy pláště. No o věci nás neobrali a skontroluji si ještě jednou jestli mám všechno a Pomalu vytáhnu sponku z jedné kapsi. Tou to neni nijak těžké chvili lomcuju se zámkem. proč to nejde? začinám být nervní z toho že mi to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vědmy tvář zazáří úsměvem. "Sníst, věci které tvé tělo využije tě dokonale ochrání. Ale teď aby jste šli." Poslední slova snad ani nepatřili ženě, které s vámi doposud mluvila medovým hlasem. "Cítím něco zlého, něco co převrací nitky času. Prosím pospěšte." Rychle se zdvihla ze židle. Otevřela ústa na náznak důležitého slova, ale nic nezaznělo jen se otočila a zmizela ve dveřích po vaší levé straně. Venku se stále rozlévá tma nasáklá vlhkostí avšak déšť, který je cítit stále nepřichází. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vědmy tvář zazáří úsměvem. "Sníst, věci které tvé tělo využije tě dokonale ochrání. Ale teď aby jste šli." Poslední slova snad ani nepatřili ženě, které s vámi doposud mluvila medovým hlasem. "Cítím něco zlého, něco co převrací nitky času. Prosím pospěšte." Rychle se zdvihla ze židle. Otevřela ústa na náznak důležitého slova, ale nic nezaznělo jen se otočila a zmizela ve dveřích po vaší levé straně. Venku se stále rozlévá tma nasáklá vlhkostí avšak déšť, který je cítit stále nepřichází. |
| |
| u alirinn no tak .to snad nemyslí vážně... že jí bude ctí...to je snad samozřejmost... to nemusí ani říkat ...takovéhle otřepané fráze nenávidím myslím že jí bude stoprocentně vyhoveno... načež se usměju až z toho může běhat mráz po zádech...ale i přes kápi byl slyšet ten usměv...byl to takový ten zvuk...však ho dobře znáte je to takový ten smch který je nepříjemný ...až je to zkoro nepříjemné jenže vím jak to udělat abych se neprozradil a tak se zasměju tak až je to mírně desivé ale né zase tak .... abychom pokračovali....dáš to svému nadřízenému až ho potkáme... teĎ bychom měli pokračovat.. dodám k tomu a otočím se i s koněm k odjezdu ... |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Jen krátce přikývnu na srozumněnou, že takovéhle vysvětlení použití bylinek mi stačí a že si s tím již nadále poradím sama. Pokývnu hlavou i když zmizí v místnosti mimo naše zraky a nakrátko se zadívám na Tixaru. Jako bych ji pro sebe odhadovala. Můj pohled je poměrně zvláštní. Celou dobu skoro nemluví, na nic se neptá... prostě na to, že přišla hledat vědmu kvůli odpovědím na své otázky, tak byla nějak podezřele tichá... ušklíbnu se pro sebe, načež vyrazím do nočního vzduchu. Ledabylým pohybem shrábnu kopí u dveří, načež udělám asi tak deset kroků směrem od domku a zády k němu zvrátím hlavu dozadu a hlasitě vydechnu, abych se mohla o to více nadechnout vlahého nočního vzduchu. "Ááách, to je krásně..." povzdechnu si pro sebe. Jako by slova o spěchu šla nějak mimo mne. Jako by možná většina vyřčených slov byla zapomenut v tu chvíli, kdy jsem opustila domek. Po chvilce pohledu do nebes opět sklopím zrak před sebe a otočím se na Tixaru. "Tak jak se tam dostaneš? Jedeš tam vůbec?" zeptám se jí přímo. Možná je mi to tak napůl jedno, ale přesto mě něco donutilo se jí zeptat. To, jak se tam míním dostat já nechávám viset ve vzduchu, ačkoliv jsi nikde poblíž neviděla koně ani jiné zvíře, které by se dalo takto využít. Zjevně ale já sama o tom mám velice jasnou představu, jak bude má cesta pokračovat a proto se ptám tebe... |
| |
| " děkuji pane" Naposled špitnu a začínám velmi pochybovat o tom že je to všechno jen tak. Jednou zakouzlím kouzlo a už mám v ruce listinu o povíšení ... zdá se mi to všechno až moc lehké. Uvažuji zatím co kroky následují klapot podkov koně na kterém jede Stalker. Hlavu mám hrdě vztyčenou oči přirozeně otevřené a pohyby těla ladné a lehké. Vykračuji si a doplnuji klapot ještě o zvuk svých bot o dlažbu. Možná by to zase nebylo tak špatné být na lepším místě. Přistihnu se jak lehce pokyvuji hlavou. To ne, že by bylo tak snadné si tě získat Aliriin? Upozorní mě moje nitro. Na samolibost kteřá ve mě začíná klíčit jako otravný plevel. Jak on vlastně ví kde je vězení ? nějak dobe to tu zná nestává se zas tak často , aby vyslanci chodili do vězení. Přemýšlím a mlčky následuji Stalker -a do vězení. |
| |
| "Vězení" Stalker opravdu velice přesně zamířil přes náměstí paláce přímo k malému vězení pro záškodníky v paláci. Před jeho dveřmi stojí voják, který je právě opřen o dveře a cosi balí. Jeho meč je opřen vedle něj o stenu a helma, kterou mají povinnost nosit všichni strážci, ale jen málokterý to dodržuje, se válí na druhém konci dveří. Vůbec si vás nevšiml, nebo ho nejspíše vůbec nezajímá zda někdo přijíždí či ne. Je prostě velice zabrán do své práce. "Skupinka pohromadě" Zatím co se Math šťourá v útrobách dveří, zvenčí sem dolehne klapot kopyt a dost možná i jednoho páru okovaných bot. Však okénko je směrováno tak nešikovně že stěží se jde k němu dostat natož z něj něco vidět. Zámek nechce povolit, Sem,tam sebou trochu zaškube, ale ne a né se otevřít. "Vězení Samotka" Taktéž zaslechneš klapání kopyt. Na tvé mimosmyslové křičení nikdo neodpovídal a zdá se že tvá moc není v tak dobrém stavu, aby jsi byla schopna tvůj úmysl zrealizovat. Naopak únava z té snahy je dosti citelná. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Ještě chvilku setrvávám na místě, trochu jakoby v znuděném postoji a hledím na Tixaru, jak se vyjárří k mojí další otázce. Ovšem jak se zdá, ona nemá v úmyslu mi odpovědět. Zakroutím pro sebe nevěřícně hlavou, protože bych odpověď považovala přinejmenším za slušnost, ale když se mi jí nedostalo, tak u mě pro Tixaru nezůstane nic jiného než opovržení. "Tak si trhni nohou, náno..." celkem nekompromisně tedy odpovím sama a na patě se otáčejíc se vydávám vstříc lesu, kterým je tím správným směrem k onomu hvozdu, ve kterém to všechno začalo. Ostrá chůze přejde po několika vteřinách do klusu a brzy jí zmizím z dohledu mezi stále těžším vlhkým vzduchem a stromy... |
| |
| Samotka Můj telepatický výkřik mě šeradně unavil a já se ocitám jakoby v mlze. Ještě než v tento stav zcela propadnu, stačím si uvědomit, že mi v mysli zní něco... asi klapot kopyt. A má poslední myšlenka před propadnutím do houstnoucí tmy patří záhadnému tmavému jezdci Stalkerovi. |
| |
| Povzdychnu si. Nervoznitou se mi trochu potí ruce, ale nevzdávám to a pořád bojuju se zámkem. Občas se ohlídnu na ty dva. Přece to musí jít. pomylím si a snažím se odemknout zámek. Pak uslyším zvuk kopyt. chvili se zamyslím kdo by to mohl být, ale pak se radši začnu soustředit na ten zámek, který mi vůbec nejde odemknout. Občas mám chuť to vzdát, ale zatím se snažím. |
| |
| Doufám, že tu neskejsnu moc dlouho. Tak jak ti to jde? Zeptám se, podívám se na M@th |
| |
| Vězení Posadím se zády ke zdí a opřu se o ní,se zájimem sleduji M@thy snažení Ona to dokáže určitě. Pak si vzpomenu na tu událost na náměstí. Ten muž na koni kdo to byl?? A kam odvedl Nekaru?? Že by to byl nekromant jako ona?? A proč jsem tam kruci nic nevymyslel dyť nás kůly tomu pochytaly jak dobytek. Pak mě z myšlenek vytrhne Angrovo otázka na M@thy, zvednu pohled ze země a klidným hlasem pronesu, až to M@thy odemkne tak to poznáme,ale do té doby jí nech pracovat potřebuje se soustředit.Výš ono odemykání zámků není vždy jednoduchý. |
| |
| Jo jasně, co já o tom můžu vědět, že jo já jsem pouhý sicco. pronesu naštvaně |
| |
| Vězení Kouknu se na něj Hmm tak sicco. A pousměji se jo asi tak,ale nechme toho ať jsi kdo jsi,sedíme v jedné cele,a naše klíček ke dveřím má M@thy,a ten šmejt z námětí..a ten nás asi jen tak ven nepustí. Pak se na něj upřeně zadívám a zeptám se ho Proč ji přišel do tohoto města?? že by za prací?? |
| |
| Ani nevím, ale asi za práci. Nebo jsem měl chuť změnit působiště. podívám se na Danarona |
| |
| Vězení Kouknu se na něj Tak to chápu,jo to se občas hodí,a to vím o čem mluvim povím potichu |
| |
| Nechceš to konkretizovat? Podívám se na něj podezřívavě |
| |
| Vězení Kouknu se mu do očí. No vzhledem k tomu, že máme dost času tak se posaď,a já ti to klidně konkretizuji,a to polatí i pro tebe M@thy,odpočiň si na chvíly. Vyzvu je nenuceně a cěkám jak zareágují. |
| |
| vězení hmm tohle se mi nelíbí ...už to žee nemá helmu je strašné ale že mě ignoruje to mě docela štve...má štěstí ..pro tentokrát máš štěstí říkám si když okolo něj procházím jen tak projdu nejspíše doprovázen mnou novou strážkyní zeptám se jí co že si vlastně nebyla povýšena již dříve? takovýhle talent se hned tak nevidí říkám alirin po cestě k oné ženě kterou jsem nechal dát zvlášť ... doufám že mi odpoví na moje otázky..když ne tak nejspíše půjde ještě dál než jen do cely plné krys...nebo něco horšího.. a to do hladomorny.. nejspíše už nad tím přemýšlím...jak pak bude škemrat....miluju " zlomený "lidi říkám si a kráčím dále protože vím kde jsou tu samotky... už jsem sem pár lidí dal... a přestavba se snad nekonala |
| |
| Sednu si a čekám co se dozvím o Danaronově minulosti.... |
| |
| Vězení Nadechnu se Hmm tak vás by zajímalo co tu dělá Mnich?? Na to jste se jiš ptaly. No je nutno povědět že mnichen se člověk nerodí tím se stane. Začnu s povídáním No nutno říct, že ani já nejsem svatej můj otec byl šlechtic značně pochýbné pověsti..A vyprávěli se o něm hmm Pousměji se dosti divoké historky,ale pravda, ta byla ještě lepší a divočejší než ty historky,no nic.On mě učil a nutno pověďet že naučil řemeslu zlodějskému,pak jsem si nějaký čas vydělával zlodějnou.Také mě učil bojovat no abych to skrátil,byl jsem také členem městké hlídky,a mimo jiné jsem chytal i zloděje,ale také jsem jich využíval co by informátorů pro krádeže... A znovu se pousměji ono se říká že pod svícnem je největší tma,a tak to je..no nic pak jsem se řízením osudu dostal do lesa, a tam jsem našel dosti zvláštní klášter,a ještě zvláštnější obyvatele,toho místa.Ti mě k sobě přijaly a začaly mě cvičit,a zdokonalovat mé schopnosti..Jednoho dne jsem měl se skupinou bojových mnichů..vyřídit nějakou akci,a tu věc jsme také dodělaly, ale zaplatily za to svímy životy ,a já málem také..od té doby jsem ve svém klášteru, už nebyl a rozhod jsem se vykonávat úlohu kláštera osamoceně... skončím tak výčet své minulosti. |
| |
| Zajímavý Ale docela neuvěřitelný |
| |
| Vězení Jo taky myslim a co mí povíš ty?? |
| |
| Co by tě zajímalo? To je mi děláš naschval, o své minulosti nerad mluvím ani nevím proč. |
| |
| Vězení Hmm no já ani nevím pár tobě podobných jsem potkal,třeba co jsi dělal předtím než jsi se dostal sem?? |
| |
| Já na chvilku se odmlčím Jsem vybíral daně, nebo přesněji jsem při výběru daní asistoval. Takže jsem byl vlastně úředník. podívám se na oba kolegy vězně |
| |
| Vězení Jen se usměji a zeptám se M@thy a co jsi dělal ty předtím?? |
| |
| Vězení Odkloním zrak od zámku a zadívám se na Danarona. Takové... Ehm... Jak to říct Obchdoní akce. usměju se a doufam, že jim došlo co mylsím. Většinou nic velkého, prostě jenom aby bylo z čeho žít a někdy něco na přilepšenou. Dál se nerózně hrabu v zámku, už jsem i trochu naštvana. No Angere moc tě nepotěším. Jak sám vidíš nějak mi to nejde, ale pořád věřím, že se to povede. trochu pozvednu koutky znovu se snažím odemknout. |
| |
| Vězení Jen se pousměji Hmm tak obchodní akce to zní pěkně,ono se ti to povede, jen se skus posatit a chvíly si odpočinout. Poradím jí |
| |
| Vězení Jen Danarona přejedu poheldem a dál se věnuju zámku. Přece to musí jít. Musí! Ja to jen tak nevzdám. Navíc nevím kolik máme času. Měli bychom se odsud dostat co nejdřív. Aspoň dřív než bude pozdě. |
| |
| Vězení Hmm já ti ale netvdil,abys to vzdala,ale máš pravdu nevíme kolik máme času. A dál jí pozoruji jak se hrabe v tom strarém zámku. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vydáváš se tedy na cestu do hvozdu, ve kterém by jsi měla najít odpověď na vše co se děje. Tvá cesta bude trvat dlouho a tak šetříš síly, aby jsi ještě něco uběhla než se noc změní v den nebo na tvé nohy padne únava. Však běh se zdá být lehoučký, snad je to díky vlhkému vzduchu do které začíná lehce profukovat studený vánek ze severu. Cesta lesem není nikterak zajímavé. Porost a samotný hvozd sice vypadá zbídačeně, ale ne nepřátelsky. Však po dlouhé době, které by odpovídala 2 hodinám svižného klusu si všimneš lehkého záblesku. což je v noční dobu velice podivné. Místo v kterém se nacházíš je lehce osetý mechový les, velké stromy by za denního světla propouštěli spoustu slunečních paprsků. Navíc se zdá že je velice rozsáhlí a nezasahuje do něj nějaká výrazná nerovnost půdy, alespoň tam kam tvé oko dohlédne. Na východ o tebe se zdá být slyšet zurčící voda. A právě tímto směrem jsi měla pocit že vidíš ono světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Jakmile jsem zmizela Tixaře z očí, tak jsem se opět proměnila do podoby, ve které mi cestování bude ubíhat rychleji. Jako laň jsem se tedy potom vydala lehkým během směrem k Roletnickému hvozdu, nechávajíc si pouze česat srst okolo svištícím větrem a stejně tak se i kochám oním nočním vzduchem a atmosférou ztichlého lesa. Všechno tohle prožívám tak nějak uvolněně, neboť se ničeho nebojím a jsem docela klidná, ale pouze do chvíle, kdy se mi do periferního vidění vloudí onen záblesk. Zpomauji až se dočista zastavím a postupně se otočím tamtím směrem. Ve své zvířecí podobě mohu jen těžko vyvolat u případného pozorovatele nějaké podezření a na druhou stranu se nechci zbrkle měnit, abych někomu neodhalila své schopnosti kdybych nechtěla. Rozhlédnu se, nutno uznat že způsobem, který příliš chování divoké zěře nepřipomíná a potom se opatrným krokem vydávám jako zvědavá laňka do míst se zurčící vodou, abych se mohla podívat, co se na tom místě děje nebo stalo a podle toho se zařídit... Snažím se postupovat opatrně a obezřetně a opět v duchu zvířecích pohybů, aby případný pozorovatel pokud možno nezaznamenal nic podezřelého a klidně si mě s tou laní i spletl... |
| |
| "Vězení" Noc která pohlcuje město má již na krajíčku. Svěží vánek, který začíná proudit ulicemi naznačuje že se ranní jitření kvapem blíží . Je tedy čas na zhodnocení vašeho úspěchu a nutno podotknou-ti že se moc nevyvedl. Místo v cele které jste si s družinou zařídili místo hostinského pokoje nevypadá nejlépe a snad jediná dobrá zpráva je, že zvuk indikující otevření západky dveří pod taktovkou zručných zlodějských ručiček právě zazněl. Dveře jsou tedy volné avšak nemáte tušení kolik lidí je v budově a hlavně kde máte další členku vašeho komanda Nekaru. Avšak je ještě jiného co může zaujmout váš sluch. A to hrdelní hlas muže, který vás s tak ledovým klidem dostal do této místnosti. Jeho hlas vychází směrem odkud tušíte dveře směřující ven. A bohužel nejspíš i jedinou cestu odsud. "Vězení Nekara" Není co říct tvé uvěznění na samotku mělo nejspíše svůj důvod. Však hlas který jsi zaslechla dává značit, že se onen muž a žena blíží. Snad jen chtějí zjistit proč jste se dopustily rušení nočního klidu a plánovaného útoku na rádce krále. A nebo ti oznámit jinou novinu? Nezbývá než čekat. “Stalker, Aliriin“ Voják snad ani neví kdo před ním stojí. Není tedy překvapením že ho nenapadne pozdravit jak se sluší na rádného vojáka. Však dveře nechá bez povšimnutí a tak nejspíše můžete nerušeně vstoupit. |
| |
| Samotka Z mého nedobrovolného spánku mě najednou něco vytrhne...nevím, co to je...jsem nějak zvláštně dezorientovaná...nějak se necítím. Ale jak běží čas, tak se můj stav postupně zlepšuje. Začínám se orientovat a pomalu se rozpomýnám. Jsem ve vězení na samotce. Nemám páru, kde se nacházejí ostatní, a abych řekla pravdu, ani mě to nějak zvlášť momentálně nezajímá. Vstanu, lehce se protáhnu a začnu se rozhlížet kolem sebe. V tom najednou něco zaslechnu. Ze začátku je to jen nezřetelné nic, ale postupně to sílí, jakoby se to třibližovalo, a pak si náhle uvědomím, že to jsou dva páry kroků. Tak, to asi bude Pan Jezdec Garde Cynicky si pomyslím. Posadím se pohodlně na kavalec u zdi, nasadím jakýsi ušklebek a čekám na příchod jezdce, který jsi jde očividně odpočinout do ,,své komnaty". |
| |
| Není tu nějáká jiná úniková cesta? otočím se na oba Teď by se hodil dinamit. Nebo beranidlo, ale s tím beranidlem by to bylo na dlouho a bylo by to moc hlučné. |
| |
| Náseduji muže pořád s listinou v ruce. Ježis co je zase tohle? Hodím neveřícný pohled na muže u dveří a chvilku na něj zůstanu zírat. Ne tak na tohle už nemám sílu. Zavřu oči a projdu dveřmi do vězení. Proč sem vlastně nebyla povíšena? Položím si v duchu stejnou otázku jako mi před chvilkou položil Stalker. Sklopím zrak a pak tiše odpovím. "Já vlstně ani nevím pane asi to nikoho dosud nenapadlo" Odpovím popravdě a přitom se pomalu začínám cítit v jeho přítomnosti nejistě. Čekám na jeho odpověd a nebo aspon reakci , když v tom mě napadne . Jak to že sem o tomto muži nikdy nic neslyšela? Jsem tu přeci již dost dlouho. Dumám nad tím a pak to ale nechám všechno náhodě a osudu jen následuji muže a své myšlenky odkládám na později. Dnes ještě bude zajímavý den Konstatuji když se blížíme k cele zajaté ženy. |
| |
| po cestě jen tak přemýšlím proč vlastně nikdo nepovíšil aliriin dříve To se u nás takhle mrhá talentem?.. jaká to škoda ..budu muset navrhnout změnu ...král určitě uvítá změny.... říkám si jdu pomalinku abych nevypadal jakože spěchám i když popravdě bych chtěl být teď už uplně někde jinde to by mě zajímalo... co proti mě vlastně maj... říkám si znovu když už to jsem blízko oné samotky kde se má vyskytovat onen izolovaný jedinec. u mříží samotky.. už je mi pomalu jasné že jít k ní je sebevražda i s novým ochráncem a tak si pouze stoupnu ke dveřím se slovy jakpak se ti líbí tvůj nový domov? udělal bych ušklebek jenže by to stejně nemělo smysl... mám kápi na hlavě tak dobře že jedinej kousíček světla by byl vcucnut temnotou kterou má kápě momentálně udržuje |
| |
| Samotka Z lehce sarkastickým úšklebkem se rozhlédnu po své ,,komnatě", a pak se zadívám na Pana tejemného. Ale jo, docela to újde Samozdřemě si po tomto prohlášení útrpně oddechnu. Opět se zaměřím na jezdce. Nevím, přijde mi, že jsme nejspíš začali úplně špatně, Lehce se pokloním a pokračuji já se jmenuji Nekara a vy? Výrazně pozvednu obočí a čekám na zodpovězení svojí otázky. |
| |
| před samotkou to jsem rád prohlásím na to že se jí to tu líbí a následně vyslechnu tu blbůstku o tom že jsme prý začali špatně a o tom že je nekara mnoo myslím že vy jste začali špatně řeknu ale stále ve své "dobré náladě" a následně na to jen řeknu králův osobní poradce. to by zatím mělo stačit... ale jsem tu z jiného důvodu. začnu nanovo Docela by mě zajímalo proč jste tam usilovali o můj život a o život mé eskorty... zeptám se a opřu se o zeď. né jako nějaký potulný lučištník..ale jako rádce ..takže to má svůj šmrnc a je to viditelně "nacvičené" |
| |
| Samotka Též se opřu o zeď, napodobujíc tak gesto králova poradce, očividně bezejména. Dlouze zapřemýšlím a odpovím na dotaz o napadení. No, abych pravdu řekla ani nemám páru, ale mám takový pocit, že jsme je nechtěli ani napadnou jen jsme si chtěli popovídat a tak nějak se nám to vymklo z rukou. Po přemýšlím. Je na mě jasně vidět, že opravdu přemýšlím, pak opět promluvím. Ale stejně, tobě by nemuselo nějak záležet na tvém doprovodu, stejně to nebyli, takové bytosti jaké by to měli být. |
| |
| opřen je snad jedno co byly?... i kdyby mě doprovázeli kočky nebo králíci... není žádný důvod když si chcete"popovídat" aby jste někoho zranily! vyjedu po ní je mi to opravdu jedno kdo to byl..jestli mě doprovází nejhledanější zločinec na světě ..nebo dvanáctiletý klučina... pokud mě doprovodí a bezpečně... a tihle to tak trochu zvládli.... dopovím to již klidněji a o čem že jste si to chtěli popovídat? zeptám se jen tak ze zvědavosti ... |
| |
| Samotka Sakra, ty se ale umíš vyhýbat přímé odpovědi.Už to nevydržím nadále se klidně opírat o zeď a začnu pochodovat po svém vymezeném prostoru. Nakonec se zastavím, otočím se záda ke královu rádci už klidně, což odporuje mému předchozímu pochodování, odpovím. Není to jedno? Pak se k němu z prudka otočím, přistoupím velice blízko k mřížím mé cely a velice tiše pokračuji. Ty tvý králíci či dvanáctiletí klulci, jak sis mohl všimnout, se nechali přepadnout jen obyčejnou bandou náhodně sešlých osob, které ani neznají nic osobě na vzájem Přešlápnu z jedné nohy na druhou. Strážci paláce nás ignorovali ty mají chránit? Tvý společníci nejsou živí, ale žijí a ty sám se skrýváš pod tou svou kápí. Rohlídnu se kolem sebe. Pak udělám něco nečekaného. Natáhnu ruku skrz mříže a odělám prodký pohyb čímž chci dosáhnout schození rádcovi kápě. |
| |
| u samotky pomalu se mi na tváři dělá usměv ovšem mám velice rychlé reflexy a tak uhnu na stranu ano skrývám se pod svou kápí... nědělám to protože bych se za svojí tvář styděl.. jen jsem vysoce postavený a někdy né moc chtěný.. a tím že mám zakrytou tvář si můžu být jistý že jí nikdo neuzří a tak mě nebude moci podřezat ve spaní a následně se zasměju jako kdyby to byla jasná věc a navíc... přepadeni jsme nebyli my ale vy ... a to se začnu smát nahlas.. myslel jsem že by jsi mi mohla pomoci obnovit v tomhle městě řád..aby byly všichni šťastní a spokojení....a ty by sis tím mohla pomoci z této cely...o ovšem když je to jedno... řeknu a otočím se a pomalinku odcházím a jsem si vědom že jsem se dobře vyhnul otázce na mé společníky a namířil jsem si to tentokrát k nejbližšímu strážnému kterého jsem se chtěl zeptat na to kde jsou ti nově příchozí .... a místy se ohlédnu jestli mě Aliriin stále sleduje. |
| |
| Samotka Začínamě vážně štvát Proletí mi hlavou, když se ke mě otočí zády a mi dojde to, že se zase vyhnul jedné z položených otázek. Zhluboka se nadechnu, a pak mu telepaticky zdělím zprávu. Jestli to byla nabídka, tak jí příjmám Zdělení bylo telepatické, protože mám samozdřajmě nějakou hrdost a nepřála jsem si, aby to zaslechl jeho doprovod. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Opatrnými krůčky se vydáváš k zurčící vodě mladého pramínku a k němu přilehlé tůňce. Věc, které upoutala tvojí pozornost, není nikde viděla tak pomalinku kráčíš k tůňce. Náhle však se na hladině bleskne obraz velké černé věže na jejímž vrcholu se blyští obrovský krystal. Pomalu zvedáš hlavu před sebe. Věž se tyčí vysoko nad koruny stromů, její temná barva jakoby pohlcovala všechnu barvu kolem sebe. Na jejích hranách jsou vidět velká hejna černých ptáků, ale kdo v ní může bydlet? Do by byl tak bezcitný, aby poškodil tak krásný hvozd jako je právě prastarý Roletnický. Teď si všímáš i studénky která, ač vypadá čistě má po bližším pohledu v sobě nádech nějaké černé látky, která jako duch vystupuje z břehů. Všude je naprosté ticho, ticho, které se v lese nemůže nikdy vyskytovat…pokud již Druid nejde pozdě. |
| |
| zkoro u strážného a následně poblíž cely jak tak kráčím zarazím se ...je to tou telepatickou zprávou... otočím jen hlavou a prohlásím nevidím jediný důvod proč to neřekneš nahlas... ale když příjmáš.. tak povídej..proč jste mě chtěli přepadnout... a to se vrátím skoro až k cele..ale udržuji si takzvanou "Minimální bezpečnou vzdálenost" tak jest že na mě nedošáhne ani kdyby měla dlouhý meč.. tak konečně se to dozvím říkám si když mi vlastně dojde že mi to poví... |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Pomalu našlapuji a momentálně se chovám snad ještě více jako kočka, než prve když jsem byla vlastně součástí přírody. Tichý pohyb mi nedělá ani nejmenší problém a proto nezapraská větvička a já se dostanu až k jezírku a ve stínu stromů se podívám na to, co se přede mnou objeví. Zatají se mi dech a neváhám se ještě více přikrčit do podrostu, aby mě ani omylem nikdo nemohl spatřit a já jsem tak mohla několik dlouhých chvil pozorovat zvláštní místo a při té příležitosti i její okolí a dumat, kde se tu něco takového mohlo vzít. Kroutím nevěřícně hlavou, mráz mi běhá po zádech a mé oko a dobře vycvičený zrak padne na studánku. "To snad ne..." hlesnu zlomeným hlasem a pomalu, stále skryta pokud možno co nejblíže u země a přitom ne se plazící, aby můj postup měl alespoň nějakou rychlost se ke studánce přiblížím. Chvilku do ní hledím a přemýšlím, co by to mohlo způsobovat a stejně tak jsem znepokojena oním tichem. Občas pohled zalétne k hejnám ptáků a jen si ověřuji, že jsem stále nebyla spatřena. A po chvíli se přece jen odhodlám a lehce, jen konečky prstů zčeřím hladinu a přikládám ji k nosu, abych mohla k prazvláštně znečištěné tekutině přičichnout. Rozemnu ji mezi prsty na jemné kapičky a snažím se vycítit i s použitím magie, jakým způsobem je voda znečištěná, či jí to činí jedovatou, nebo jakým způsobem by mohla být případně škodlivá a otravovat zdejší les... |
| |
| Samotka no asi to bude znít dost bizardně, ale nebylo to nic opravdu osobního. Jen jsem chtěli zjistit, co se stalo jednomu našemu společníkovy, když v tom jsme uslyšeli jak jedete ulicí Na chvíli se odmlčím a přemýšlím, jak to dál, co nejlépe vysvětlit. My jsme se už setkali a tenkrát to město nedopadlo moc dobře. Už mi je jedno jak rádce vypadá sstejně mi to dřív nebo pozdději ukáže. |
| |
| Stojím klidně za zády muže. Hlavu sklopenou k zemi a ruce složeny na prsou. Jak dlouho si ještě bude povídat s touhle ženou? zeptám se nedočkavě svého nitra. Když se po chvilce ,která mi připadá jako věčnost, ohlédne dozadu , asi jestli tam ještě stojím pozvednu hlavu a udělám pár kroků vzad. "Půjdu zatím najít ostaní." Zdělím celekm nekompromisně Stalker-ovi a nečekajíc na odpověd zamířím ke strážnému. |
| |
| u samotky pche buď ze mě dělá debila nebo je debil sama... já věřím celkem všemu..ale tomuhle se uvěřit nedá.. to že se mi třeba ztratí kočka neznamená že abych ho našel budu muset zastavit králova rádce a ještě mu zranit jeho eskortu... a jestli je to vážně tak tak to fakt nevím kam ten svět speje pak uslyším alrinn díky řeknu tahle ženská je skvělá..něco udělá dříve než jí o to stihnu poprosit.....PĚKNĚ! pak ale zase zpět k nekaře jestli je tohle tedy opravdu pravda...tak tu zůstanete ještě dnes a možná i zítra.. a mezitím si rozmysli co uděláš jako další věc... měla by jsi být vděčná...trest za napadení eskorty vysoko postaveného uředníka či jeho eskorty se rovná doživotí nebo něčemu podobnému a s tím u ní zkončím uvidíme jak na tom budou tví přátelé...jestli mi ale poví něco uplně jiného zůstanete tu všichni na deset let... s tím se otočím na patě a můj plášt se zavlní krásně ve vzduchu a já vyrazím za aliriin pomalým krokem... s těmahle bude ještě sranda...určitě |
| |
| Samotka Tak to je super, už zase mám naprostý a absolutní klid na přemýšlení a zkoumání svého nitra Pomyslím si sarkasticky, z prudka se otočím od chodby, kde už jen viděím zmenšující se Stelkerova záda. V tom spatřím v rohu místností krysu, a tak se rozhodnu trochu si procvičit své schopnosti. Zaměřím na krysu svou pozornost, chvíli sleduji její nesmyslný pochod, a pak jí donutím jednoduchým kouzlem dělat přemety, když mě to přestane bavit krysa padne k zemi mrtvá. Přistoupím k ní lehce do ní kopnu špičkou bota a zamumlám Co mrtvé kdysi bylo ať se ve vteřině oživilo S tím krysa vstane a je mi plnně k službám. |
| |
| Samotka Nudím se, NUDÍM SE. Ani krysa mnou zabitá a opětovně probuzená k životu mě nedokázala na dlouho zabavit. Bylo fajn jí chvíli pozorovat jak dělá salta přemety a jiné pro krysu netipivcké věci, ale i to po chvíli začne nudit. Tak se rozhonu, že jí vyšlul jen tak, na zdař bůh, toulat se po vězení. Pak by mimohla podávat informace např o ostatních a možná by mohla hlídačovi ukrást klíče od mé cely. Pomyslím si a škodolibě se usměji To by pana jezdce řádně naštvalo. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Žádný zajímavý pach z vody necítíš, a ani nejde poznat zda by oná věc, které vstupuje do vody z břehů, byla nějaký maz či olej. Však magie to už je jiná, to jak se šíří vodou je až podivuhodné a energie, kterou požívá je velmi silná. Tvá slova by měla být snad skryta a nikdo by je neměl slyšet. O to víc tě může překvapit že přišla na ni odpověď. "Ale ano." Pronese majestátný hluboký hlas. "Je to nádhera co dokáže magie Evv, které ač bohyní krásy, může trávit a mučit." Směje se nad tím, že vlastně vyzradil svou spoluvinu nad tímto dílem. Pokud se otočíš uzříš jeho vzhled.  Jeho původ je jasný už jen z jeho oblečení. Klidně stojí kousek za tebou a zdá se, že je tam již nějaký čas. Prohlíží si tě a neuměle se usmívá. |
| |
| "Společná cela" Váš úspěch ve smyslu otevření cely je záhy narušen blížícími se kroky. Kroky, které jsou stále dosti vzdálené však je jasné, že prozatím směřují k vám. Ozve se zavrzání dveří a kroky zesílí. Je nejasné co se dá v tuto chvilku dělat však načapání vás při útěku z vědění vám k nevině moc nepřidá. "Samotka" Samotka je k tomu určena aby se člověk unudil k smrti. Tvá živá hračka jak se zdá již tě nebaví a tak si hledáš novou zábavu. V tu si však všimneš, že kousek od místa kde stála Alirin je pohozen nějaký svazek klíčů. Leží náhodou v rohu, kde zčásti zakryt pavučinou nejde tak dobře vidět a díky tomu unikl pozornosti rádce. Však je otázkou zda na ně upozorňova-ti nebo počkat až se rádce z pocitem zadostiučinění otočí k paláci. "Salker v místnosti mezi samotkou a normálním vězením." Vše se zdá perfektní. Zajal jsi skupinu výtržníků a získal nějaké informace. Král bude jistě potěšen. Již se chystáš vkročit do prostoru, kde je uvězněna větší část útočníků, když však do budovy vrazí jeden mladičký králův poskok. "Pane! Král vás očekává, nesmíte se zdržet je to naléhavé! prosím pojďte." Jeho obličej jasně ukazuje, že cestou se neflákal a letěl z větrem o závod. Celou větu se sebe vysypal mezi rychlými výdechy po dlouhém běhu. Už jen čeká na tvůj pokyn k tomu, aby ti mohl ukázat cestu do paláce. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Jakmile za sebou zalechnu nepříjemný hlas, na který jsem ani v nejmenším nebyla připravena, tak se vrhnu stranou a vpřed v klamném úhybu. Možná to není potřeba, ale tak nějak jsem si natolik nejista tím hlasem, který mne skutečně překvapila a vylekal, že se raději k uchýlím k obraně preventivní, než nějakému zbrklému útoku. Kotoulem přes jedno rameno dopadnu do podřepu, kdy vešekeré svaly na mě zahrají symfonii a já se tak ocitnu váří v tvář tomu muži. Kopí již držím v bojovné pozici a hrot směřuje lehce k zemi. Dobře vím, jak se s kopím bojuje a rozhodně nemíním nic podcenit ani teď, ačkoliv muž nevypadá ozbrojen. Málokdo by poznal, že takto držené kopí sice vypadá připraveno na obranu při boji tváří v tvář, ale jen lehkým obratem jej lze pomocí zadní ruky vrhnout vpřed, což by u horního střehu bylo nemožné. Možná se i na takovýto vrh připravuji. "Kdo jsi a co tu děláš?" vyštěknu na něj přes zaťaté zuby, abych ho upozornila, že nemíním žertovat a skutečně jsem rozzuřena tím vším, co jsem tady spatřila. Nemíním se s ním nějak moc dohadovat, ale chci slyšet odpovědi na otázky. Na otázky, které budou směřovat jasně k tomu, abych se dozvěděla, proč tento muž otravuje a ničí tento les... |
| |
| Samotka Ale, ale, copak nám to tu nechali Zasměji se vítězně. Tak ta holčička asi nebude až tak věrná panu rádci, když mi tu nechala malý dáreček Pokračuji ve svém pronikavém smíchu. Mnohým by možná přišlo, že jsem se už dočista zbláznila, ale opak je pravdou. Posměšně se ukloním směrem, kam odešel Stalker a v předstihu i Aliriin. Přemýšlím, přemýšlím, co pak s klíčky vymyslím. Lehce si zarýmuju ve své mysli. Už to mám z vězení se odvolám, a pak Stalkera navštívím. Tak já už vím. S klíči mám už jasný plán, který uskutečním hned jak si budu jistá, že Stalker je mimo věznici. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Zní jeho odpověď na tvou otázku. Nezdá se že by ho tvá aktivita donutila k nějaké obraně. Jen o dva kroky poodstoupil. Jeho tvář však neztratila úsměv a jeho oči se od tebe přesunuli k vršku černé věže. "Oh jsem to nevychován neodpověděl jsem ti na první část otázky že? Hmm tak pokud ti to pomůže jsem Demien " Jeho pohled se vrátí k tobě. Je bezstarostný a jistý svým postojem. Rozhodí ruce na důkaz že zodpověděl vše a přidá k tomu i otázku. "Ještě něco chceš vědět? Ale klidně však je krásný konec noci. Co chvilku bude svítat. A já mám času dost." |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro "Na to jsem se neptala..." opáčím stále ve střehu. Nelíbí se mi, že si ze mne ten muž dělá legraci a vlastně se mi svým způsobem trochu i vysmívá. Rozhodnu se, že využiji jeho nabídky na pokládání dalších otázek. "Co je tohle za věž a co je to za sajrajt v tom jezírku...?" zeptám se přímo. Nemám ve zvyku chodit kolem horké kaše, obzvláště ve chvílích, jako jsou tyto. Ve chvílích, kdy jsem přímo konfrontována s nějakým problémem a očekává se ode mne, že ho budu muset řešit. Tehdy má málokdy nějakou cenu větší otálení a přímější jednání může velice zjednodušit onen problém. Ne-li docela vyřešit. Ze svého připravení se na případný boj jsem vůbec nic neztratila, nicméně po hlavě se do toho vrhat nehodlám. Alespoň do doby, než si budu jista, že není jiné východisko... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "Né? hmm" Promne si bradu, jako kdyby přemýšlel nad tím co řekl. "Ale přece jsi chtěla vědět kdo jsem a co tu dělám. A na to jsem ti odpověděl." Úsměv zazáří. Při něm se dá do pohybu a to dvěma maličkými krůčky na levou stranu. Tím se dostane na dohled jezírka a i potůčku který z něho vytéká. "Sajrajt? Hmm mě se zdá čistá." Jemně zakroutí hlavou a jeho potměšilí úsměv dává jasně najevo, že si s tebou hraje. "Taká má být, čistá,pramenitá,obohacená magií, která ji dodává hořkou chuť." Pohled se vrátí k tobě. "Ale již přestaň být ve střehu. Já nemám zájem ti ublížit, však jak sama vidíš jsem bez zbraně." udělá maličkou pomlku mezi slovy "Ohh ano věž...no to je mé sídlo. Krásné že? I když také máte problémy s ptáky? Já ano strašné stále mi tam sedí a já je né a né dostat pryč je to až ubíjející. Zkoušel jsem snad všechno." Zdá se že jeho slova jsou volena tak, aby odpověděl, ale zároveň nic neřekl. Tvář se zdá být spokojená s tím v jaké situaci je a že by ho něco trápilo se říci nedá. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Ve střehu nemíním ani v nejmenším polevit. Ten člověk, nebo co to je, se mi ani v nejmenším nelíbí. Hraje si se mnou, dělá si ze mne legraci a ještě v tom všem má prsty ponořené až nepříjemně hluboko. "Kdyby voda měla být obohacená magií a mít hořkou chuť, tak by to tak příroda udělala sama..." dám najevo své znechucení nad pokusy, které tu zjevně provádí. Ta slova z ptáky mne poněkud vyvedou z míry. Nejdříve jsem si myslela, že jsou to jeho služebníci, ale teď se ukažuje, že tomu tak nejspíše není. "Nejspíš se jim nelíbí, že tu kazíš les a otravuješ vodu a kdovíco ještě..." odseknu mu, využívajíc tak převahy alespoň v obrácení některých jeho slov proti němu. "Ptáci poznaj, když něco někde nemá být a případně se mu snaží zabránit, aby tam byl... možná by sis měl vzít jejich rady k srdci a postavit si tu věž někde jinde..." zaútočím tak nějak přímo slovy na to, že se ani mně jeho přítomnost zde ani v nejmenším nezamlouvá a i já bych uvítala jednu z oněch nereálných možností, a to, že se sebere a odtáhne odsud někam pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "Hahaha" Ozve se z jeho hrdla při posledních slovech tvého závěru. Zdá se že jsi ho velmi pobavila. Navíc se na tebe nyní dívá takovým zadumaným pohledem. "Aha, tak pak už to chápu. Ty jsi Druid že? Ty keci o přírodě, její síle. O tom jak všechno je její vůle a že má moc nad vším živím. Ale ne vše je tak jak staří říkají. Přec pokud by mě tu příroda nechtěla, nabyl bych tu." Pohodí obočím na náznak neřešitelnost téhle otázky. "A vůbec jak to, že jsi tak daleko? Hmm to nebádáš s ostatními jak je to možné, že ztrácí svou moc a lesy se uzavírají? Hmm. " Tentokrát neodpověděl na žádnou z narážek či slovních útoků, které si na něj vychrlila. Zdá se, že je tvá profese pro něj zajímavá nebo vyhledávaná. -- Nebe se začíná prosvětlovat a mraky, které sem tam překrývají nebe začínají nabírat svou bílou barvu. Není pochyb o tom, že se brzi na obzoru zjeví slunce a s ním nový den. Vůně deště sice stále přetrvává avšak je jasné, že již pršet nebude.. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro "Dobře, tak jinak..." ušklíbnu se. "Jak si přišel na to, že tu lesu nevadíš? Že tě tu chce?" opáčím a hlavu nakloním lehce na stranu, zatímco si kopí přendávám už pouze do jedné ruky. Jak se zdá, tak zatím přeci jen nebude potřeba. Do jisté míry se tedy uvolním a i když stále obezřetně, přesto mne začínají nějaká slova z mužovýc úst trocuh vyvádět z míry a musím se nad nimi více zamýšlet. "Co víš o tom, že se lesy uzavírají? Máš s tím snad něco společnýho? Jak ses o tom doslechl a co všechno se ti o tom podařilo zjistit? Jestli se o to vůbec zajímáš..." začnu rovnou podezíravě. Všechno se mi na něm nezdá a proto by mě to snad ani příliš nepřekvapilo... |
| |
| "Vězení." Stalker bez rozpaků následoval mladého poskoka ven z vězení. Mladá strážkyně stále zůstává ve vstupné hale vězení. Je možné že má něco za lubem, ale kdo ví. "Vězení - skupinka na chodbě" Vaše rozpaky jsou až divné. Máte otevřené dveře cely, ale nikam se nehnete. Těžko říct co se vám honí hlavou, ale nevyužít možnosti pohybovat se po paláci zase není na škodu. "Samotinka - Nekera" Zdá se že vše jde k lepšímu. Slyšela jsi několikátý průchod dveřmi ven z vězení. Rozprostřelo se váhající ticho, které jako kdyby vybízelo k nějaké akci. "Celková situace" Vezení, jak již bylo zmíněno, leží v budovách v těsné blízkosti paláce. Jeho hlídání je minimální a jak již jste zjistili je to pravda. Momentálně uvnitř jsou dva strážní. Jeden u vchodových dveří a druhý v hale (Aliriin). Nebe se pomaličku vzdává své černě. Jde velice snadno zjistit, že je před svítáním a také před hodinou, kdy se ulice města začínají zalidňovat a dvůr paláce bude přeplněn vojskem. |
| |
| V otevřené cele Lidi pojďte, dokud je aspoň trochu šero, takje větší pravděpodobnost, že jm zmizíme a navíc tu je ještě máloc lidí, za pár hodin bude tady všude spousta lidi....... Takže si pohněte. řeknu tiše a svyžným a co nejtiším krokem jdu k východu.... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Tvá jasná změna z připravenosti do obezřetnosti ho nejspíše ukolébala a tak si dovolil maličký krůček tobě. Jeho tvář stále zdobí úsměv, který ztrácí jen, když se zmiňuje o přírodě. " No tak se podívej. Koho vyhání a kdo před ním ustupuje? Já snad?" rozpřáhne ruce "hehehe - Podívej vím co se tu děje. Ví to každý, každý kdo vnímá magii a sílu života. Přec úbytek lesů, nepřístupnost vody a nedostupnost lesů již naznačuje nějaký vážný problém." Promne si bradu na náznak rozvahy nad dalšími slovy. "Co o tom vím? Málo a hodně, přiznávám, že mi tento stav vyhovuje, ale nestvořil jsem ho. Pokud chceš vědět o této kletbě více proč si nepromluvíš se staršími. Jsou přece chytřejší a moudřejší a silnější než všechny bytosti světa." "Nebo si to alespoň myslí" "Ehm..měl bych pro tebe návrh. Již dlouhou dobu hledám artefakt, sošku, která stála ve svatyni přírody. Dones mi ji a já ti pomohu k navrácení lesů pod zprávu Druidů..hmm?" Úsměv zmizel a namísto něho se na tváři usadil výraz lehké nudy. I přesto bez hnutí vyčkává na tvou odpověď. |
| |
| V otevřené cele Hmm, nemá cenu tu tak sedět a čekat. Povím zvednu se ze země a zaposlouchám se do zvuků vězení a tichým a svyžným krokem krokem vyrazím za Angerem. Stůjte při nás bohové.. |
| |
| Samotka Slyším bouchnutí dveří? Ano Okamžitě si odpovídám. Dojdu až k mřížím cely. Velice těsně se k nim přilepím, kdyby mě teď někdo pozoroval, tak si možná bude myslet, že se snažím protáhnout se skrz ně. A vzápětí by se má snaze okamžitě vysmál. To by se mi nikdy nemohlo povést No jo, ale můj cíl není protáhnout se skrz mřížoví, já chci něco zcela jiného. Takto jen naviguji svojí myšku-kostlivce správným směrem. Směrem ke klíčům, tak příhodně osaměle odložených v rohu zpola schovaných pavučinami. No, ale ty jsi šikovná Povím myšce, když úspěšně splní svůj úkol a klíče mi spočinou u nohou. Pak se rozhodnu, že ještě chvíli počkám. Nějak se mi nelíbil výraz té malé strážkyně Tak jí dám ještě nějaký čas na její akce, které 100% chystá a plánuje v té své vlasaté hlavě. Škodolibá jsem hold od přírody :D |
| |
| soukromá zpráva od Nekara pro |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Ten člověk mi po chvilce přijde jako blázen. Mluví tak nějak divně, vlastně ani chvílemi moc nevím co říká a prostě všeobecně jsem z něj tak trochu zmatená. "Jaké starší máš konkrétně na mysli?" zeptám se kloníc hlavu lehce na stranu. "Pokud druidské, tak jsem s nimi mluvila..." řeknu se samozřejmostí mně vlastní, když mne malinko namíchne, že ten náfuka pochybuje o tom, že bych na takovou triviální věc nepřišla sama. "Sošku?" zeptám se skepticky. Ani v nejmenším se nemíním prozradit, že já onu sošku hledám, ale možná mi všechny informace od vědmy nestačily. Třeba by mi tenhle šášula mohl říct ještě něco navíc. zapracuje má pragmatičnost řešení problému a já pokračuji. "To zní fér... co by to mělo být za sošku? K čemu jí chceš...?" zeptám se, načež se omluvně usměji. Snažím se zasít semínko důvěry, aby mě nezačal podezřívat z nějaké nekalosti. "Promiň, že jsem tak zvědavá, ale, víš, máma mi vždycky říkávala, že nemám nosit sošky a potažmo artefakty cizincům stavějícím černé věže. Že se jim prej nedá věřit... Jakou mi můžeš dát záruku, že tvoje pomoc se bude skutečně hodit? Že skutečně lesům pomůže?" zeptám se zvědavě a ačkoliv se navenek snažím vypadat trochu lhostejně, že mi o žádnou sošku vůbec nejde, tak jsem pochopila, že by mohla být klíčem minimálně k tomuto chlápkovi, kterému na ní nemálo záleží... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Muž lehce pokyvuje. Jeho tvář nejeví známky změny. Obhlíží si nehty, sem tam smete smítko ze svého kroje. Pak však domluvíš a on se ujímá slova. "Heh...ano sošku, ukrytou někde v tomto hvozdu, někde kde dříve měla stát svatyně přírody. Samozřejmě se mluví o zdroji přírody, ale to je fáma. Je to čistá energie původního stvoření světa boha Aiona. Jeho moc vdechla život bohům a až následně oni stvořili svět jaký ho známe. Povídá se že jich je více, ale nejsou důkazy. Ta soška je cenná, co si nalhávat, ale jak jsi slyšela nabízím velice dobrou protiváhu." Taktéž nakloní hlavu na stranu. "A věřit mi nemusíš. Proč, pokud se ti zdá nabídka lákavá přijmi ji, pokud ne hledat budu sám a ty si můžeš jít po svém. Jsi přec jediný Druid, který zatím odolává tomu nesnesitelnému křiku lesa. Pozvedne pravé obočí a jen tak mimochodem se podívá po okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Zaposlouchaná do mužových slov přemýšlím. Přemýšlím o jeho slovech i o tom, co naznačuje. O sošce, jejíž původ mi přijde natolik mocný a překvapující, až se mi zatají dech. Nějak jsem jako mezi dvěma mlýnskými kameny, zda-li mužovi mám sošku přinést, nebo jej nějak slušně poslat k šípku. Nejsem si jista, že mi může natolik vyhovět svým konáním, aby mě to přesvědčilo o všem co slibuje nebo co se může nabízet jako jedna z mnoha alternativ řešení situace s hvozdem. Ale jeho poslední slova mne zarazí. "Cože? Nesnesitelnému křiku?" zeptám se s nedůvěrou v hlase. I já se pak rozhlédnu okolo, protože prostě nevím o čem mluví. Já žádný křik neslyším a proto mi to přijde přinejmenším pozoruhodné, že o něm mluví on. Kdyby byl tak nesnesitelný, tak jak by tu mohl bezstarostně a jakoby nic chodit a tvářit se takto v pohodě. "Já žádný křik neslyším..." upřu konečně opět na něj své oči. "Co je to za křik?" zeptám se přímo, protože mě docela zajímá co má na mysli. "A když je tak nesnesitelný, tak jaktože tobě nevadí?" položím další z mnoha otázek, jimiž tohoto muže zasypávám. Zjevně je toho na mě trochu moc a prostě nějak nevím co si o tom všem mám myslet... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Muž jako by ztratil nótu svého chování a trochu s údivem se na tebe podívá. "Nic neslyšíš? Nemáš pocit ticha, které by ti jako rvalo uši, či nesnesitelné pískání? Noo to je něco, každý Druid který tudy šel mluvil o tom samém. Křiku pískotu, jak na něj hvozd křičí a vyhání ho. No." pohodí rameny "..třeba je ten starý hvozd už přecejen dočista mrtvý." Nezdá se, že by to muži vadilo, spíše naopak je mu to lhostejné či mu to prospívá. "Já?.. hehehehe.. Nejsem Druid proč by na mě měl křičet?" Odpoví otázkou a jeho pohled jako by na chvilku zamrzl. Maličkou vteřinku působí jako bez života, jako kámen. Však pak se náhle pohne, protřepe hlavu a udělá několik kroků k věži. "Ohh povinnosti volají..pokud se rozhodneš mi přinést tu sošku stačí jen dojít zpět k této studánce a říct mé jméno..zatím nech tvé kroky vede Hurdus mocný." S posledními slovy, se jeho obraz rozostřil a rozplynul v kovově šedý dým. Za dobu konverzace se v blízkém okolí nic nepohlo a to se dá říct i o ptácích na černé věži, kteří tam stále sedí. Nevzlétávají, prostě se nehýbou. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Když se mi ten muž před očima rozplyne, tak mne to přeci jen trochu překvapí. Již jsem viděla leccos, ale aby se jentak lidé rozplývali není zrovna běžné. Zakroutím nevěřícně hlavou a rozhlédnu se po okolí. "Tos uhod..." ušklíbnu se. "Ňákej podělanej nekromant tady zamořuje les a já mu eště budu tahat mocný artefakty... ts!" ulevím si značně podrážděne, protože nejsem zcela ve své kůži a z toho setkání nemám vůbec dobrý pocit. Otočím se na pětníku a s myšlenkami, které zabrousily k jeho slovům o křičícím lese se vydávám kousek od věže, abych se mohla proměnit a vydat se zase dál na cestu. Že les křičí? Ticho slyším, ale že bych mi rvalo uši, to zase ne... samozřejmě že je to podivné, ale nic takového, kvůli čemu bych musela nějak zvlášť panikařit... opět zakroutím nevěřícně hlavou, otočím se, jestli se už konečně věž ztratila mezi stromy a potom se opět hodlám proměnit do jedné ze svých podob a vydat se dál k Roletnickému hvozdu. Už takhle jsem tu promrhala dost času na rozmluvu, která moc k ničemu nevedla. Ale alespoň jsem se něco dozvěděla o té sošce, kterou chce i ta vědma. Stejně je to podivný, že jí chtěj oba dva lidi, co jsem je dneska potkala... ani bych se nedivila, kdyby jí chtěla i ta zpitomnělá ženská u vědmy... |
| |
| "Vězení" Anger a ostatní se velice pomalu přibližují ke dveřím vedoucí přes vstupní halu ven z vězení. Otevírají pomalinku dveře, když u vchodových dveří spatří velmi známou postavu strážkyně, která je sem nejspíše všechny poslala. Dívá se na její ženská záda jelikož Aliriin hledí skrz okno ve dveřích na odcházejícího Stalkera. Nekara si hraje se svojí kostlivou myškou, zatím co vyčkává na správnou příležitost použít svazek klíčů. ** Před vězením je zatím stále jen velmi málo lidí a zadá se že ještě nějakou chvíli bude klid. Však spoléhat se na svůj pocit v neznámém prostředí je přinejmenším pošetilé. “Vyhodnocení“ Přes velké úsilí skupinky, která se snažila zajmout jednoho z černých jezdců, nebylo zjištěno nic důležitého. Velká smůla byla v tom, že napadli kolonu s královo rádcem a nyní jsou do jednoho ve vězení. Co je však horší že sám rádce odchází ke králi a jejich čas, kdy mají možnost zachránit svoje holé krky se velice zkracuje. Díky Aliriin se nespustil žádný poplach a tak je všude relativně klid. “Zkušenosti“ “Nekara:“ Hrající zajímavou postavu, někdy se nechá strhnout k dvouřádkovým příspěvkům ale jinak docela dobré. 25zk. Za velmi dobré považuji rozhovor se Stalkerem. Za něj si může připrat 48 zk. “Celkem tedy 73 zk “Danaron“ Co se týče hry, ani zde to není zlé. Dvouřádkové příspěvky se zjevují i u této postavy, avšak již jsem delší dob u spokojen. Charakter postavy je hrán dobře, a již se dalo něco vyzvědět i o ní samotné. “20zk.“ Rozhovory 3zk “Celkem tedy 23 zk “Anger“ Zajímavé, stále čekám že se jeho svérázná povaha projeví, avšak stále nic. Kromě házení krabice, které mě velmi pobavilo se tahle postava zatím k ničemu neměla a tak se velice těžko hodnotí. Však za dobré znamení považuji poslední události, kde přebírá iniciativu a vede skupinku ven z věznice. Možná trošku rozepisovat, nebo zjistit něco důležitého a bude to příště daleko více. Rozhovory 3zk Prozatím 17zk “Celkem 14zk. “Myia“ U této postavy nemám co říct. Hraje velice dobře. Její postava dýchá žije ve světě. Je to velmi příjemné. Hodnocení si nechám do jejího příspěvku, jelikož se s ostatními ještě nesetkala a má zcela jiný cíl ? “Tixara“ Bez hodnocení – ani si nepamatuji jestli kdy něco napsala. “Stalker“ Zde je asi zbytečné mluvit. Velmi dobré hraní postavy. Rozpor mezi myšlenkami a mluvou je geniální. Povýšenost a velmi komplexní hodnocení situací. “M@th“ I zde musím zmínit dvouřádky. Ale jinak vedení postavy není zlé. “16zk“ Otevření zámku 10zk Rozhovory 3zk “Celkem tedy 29zk |
| |
| Věznice Proto tak nerad pracuju v týmu, kdybych tu byl sám, tak se o nikoho nemusím starat a ven se dostanu hned, ale s takovoudle bandou za zády. Slyším doznívající kroky Tak jo, chvilku si počkáme než ten druhej odejde. Opatrňě zavřu dveře a podívám se na ostatní Takže já jí chytnu za krk a něčím jí zacpu pusu, potom jí zatáhnem sem není to tu tolik na očích. Doufám, že umýte trochu bojovat holíma rukama. Jinak jsme v háji. Nevím jestly tam ještě někdo kromě té mrchy je, v případě nouze se ty ostatí pokuste spacifikovat, velice rychle a co je hlavní tiše. Vtáhnu jí sem dovnťř, snad nám řekne jak se odsud dostat, todle vězení moc neznám a samozřejmě další informace. Jo a ještě jedna věc, pokuste se nikoho nezabít, pokuď to nebude nezbytně nutné. Jsem sice sicco, ale nikdfy jsem nebyl nájemný vrach a pokuď už jsem někoho zabil, tak to bylo nezbytně nutné, v sebeobraně. Opatrně otevřu dveře a tu mrchu chytnu kolem krku a rukám jí strčím do úst aby nemohla řvát. Tak a jedinej špatný pohyb a zlomým ti vaz!!!! řeknu jí tiše do ucha..... |
| |
| Hospoda Obejdu strážkyni a položím si prst na rty, Pak jí od pasu vytáhnu meč a její dýku. Dýku podám M@thy a pak se zadívám na strážkyni. A v její mysli se jí ozve můj hlas. Tak se opět setkáváme. Pak jí jílcem meče omráčím. |
| |
| Vězení Dobrý Danarone. Hodím si tu mrchu na záda Rukojmí se vždycky hodí. Jdu za Matth a Danaronem Jsi mě málem zabila a teď se tu s tebou tahám potvoro. řeknu jí tiše |
| |
| vězení Vyslechnu si Angerův plán. Mno tak nevím jestli to vyjde ta stražkyně mi přišla celkem dobra. pomylsím si, ale radši mlčím. Mezitím co Anger s Danaron se starají o strařkyni, ja pozoruju jestli nejde někdo kolem nebo jetsli nás nkěod nevidi. Proč ji nezabijem? Budou s ní potíže. Co s ní hcceš dělat? zeptám se. |
| |
| vězení Skodolibě se usměji na M@thy. Já bych jí zamknul do naší celi. Navrhu jim a zasunu meč do pochvi u pasu. |
| |
| Ve vězení Bude dobrej rukojmí, jestly nás obesoupí vojáci, tak nám může zachránit život. A nevím jak ty, ale nejsem vrach. |
| |
| ve vezaní Zadivám se na tělo stražkyně a pak na Angera. Ja taky ne, ale řekla bych, že jestli se probere tak nám ten život může i vzít. Kouknu na Danarona a usměju se. Slušný napad. |
| |
| Ve vězení Jo bude, ale jen do té doby, něž se probudí, vyděl jsi co dokáže, ne. Pak se zadívám na oba a zeprám se. Takže do celi s ní ? Ale pokud se o ní postaráš tak se s ní klidně tahej Angre. |
| |
| Vězení To si může zkusit!!! Zpacifikují znovu. řeknu jen Pohněte si, jsem z toho docela nervozní. |
| |
| Vězení Pokrčím rameny a jdu dál. To já bych byl nervózní, taky pokud bych se tahal s tou mrchou. Vitasím meč. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Poskok, který pro tebe přišel až do vězení, je celý uřícený a cesta zpátky mu dělá nemalé problémy. Pomalu vstupujete do hlavní haly paláce. Je až úžasné co dokáží lidští stavitelé. Hala je obrovská, ústí do ní 6 chodeb a na stranách jsou schodiště do pater. Všechny cesty pokrývá červený koberec o šířce 3 metrů tažený přesně uprostřed. Podél stěn všech cest jsou různě vystaveny artefakty, staré brnění, a různé druhy mečů. Poskok tě směruje k západní části paláce. Procházíte dlouhou chodbou do níž ústí mnoho dveří. Nejspíše pokojů služebnictva. Zajímavé je že všude vládne pochmurná atmosféra a jediného člověka kterého jste potkali, byl jakýsi lokaj leštící kliky. Chodba na konci po schodech stoupá do dalšího patra, kde se výzdoba začíná pozvolna měnit ve více majestátnou. Stěny zdobí vzácné tkaniny a kousky ostří. Je jen několik kroků zbývá k malinkým dveřím. “To jsou dveře do komnaty krále, již vás očekává…vaše komnata je přesně pod námi. Krásné ráno. Průvodce se ukloní a rychlejším krokem mizí na schodišti. |
| |
| Samotka Možná se mi to jen zdá, ale možná jsem opravdu něco zaslechla. Napínám uši. Snažím se zjistit, co by to mohlo být. Ale, ale jsem to já ale hlupáček. Proč pak tu jen sedím. Vždyť se můžu jít podívat. Pomyslím si s úsměvem náhle zdobícím mojí tvář. Jen ci mi moje myška-loutka vloží do mých ruček klíč ke svobodě jmu se jí využít. Zamyky zamyky na čtyři kolíky. Doprovodím tuto svojí ztřeštěnou myšlenku dost odpudivým skřehotem. A rychle ven. Povím si pro sebe pološeptem a s tím se vydám pryč. Ke svobodě. Jinak ke královskému paláci. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Znovu se proměňuješ, aby ti cesta lépe uběhla. To co říkal nekromant se zdálo být nepoužitelné. Však jen po několika metrech se veliké ticho v uších začíná měnit v křik. Tichý, zoufalý jako kdyby bylo malé děvčátko mučeno. Její křik se zesiluje každým dalším krokem. Snad se to stane každému, který překročí práh starého hvozdu. Tvůj pohled se zamlžuje, rozostřuje zřetelně slyšíš slova, která ti do hlavy vkládá Hvozd. “ Proč? Proč jste náááss opustiiili? Umíráme, bez vás..bez pomoci..jste zodpovědný! Útočili jste! My bránit!!!“ Hlas je hluboký, jakoby ho utvářelo několik hlasů najednou. Poslední jeho slovo bylo zakončeno ještě intenzivním výkřikem. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro To se vážně nedá vydržet... vkrade se mi na mysl, zatímco začnu přivírat oči, abych se tomu trochu vyhnula. V mžiku se pak začnu přeměňovat do své lidské podoby, protože tak si alespoň budu moci zacpat uši. I když to asi stejně nepomůže, vzhledem k tomu, že se mi slova derou rovnou do mysli. Ale budu moci mluvit... povstanu ze země a rozhlédnu se okolo. "Já jsem vás neopusitla!" zazní můj rozhodný a i prosebný hlas do větru, který čechrá již opět mé vlasy. Svá slova víceméně zakřičím nehledě na to, že bych se případně mohla prozradit. Ale vždyť les je přece opuštěný, kdo by tu v takovémto prostředí mohl přežívat... "Vrátila jsme se, abych zastavila smrt, co se tu šíří! Ale musíte mě nechat projít. Nesmíte na mě nadávat a musíte mi věřit... přišla jsme vás zachránit a zastavit to zlo!" pokračuji ve svém monologu pro nikoho. Respektive pro les, který mě možná ani nebude slyšet, ale přesto musím mu nějak dát najevo, že jsme tady pro něj. A na druhou stranu, kdoví... třeba když les může mluvit se mnou, tak mi i bude rozumnět a tedy mi snad vyhoví a přestane mi lkát a spílat... třeba mě nechá... zůstanu na chvilku stát na místě čekajíc jak se k mým prosbám stromy okolo postaví. Jestli to bude mít kýžený efekt, nebo se mi les svým křikem pokusí roztrhnout hlavu na kousky... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "ZachrátiT?! Zazní hrozným jekotem. Vše je jen kousíček od pocitu exploze tvé hlavy. Však náhle se na tvé tváři proběhne ledový větřík. Takový, který lehce a pomaličku letí nad zemí. Pohrává si s listy stromů a svou silou narušuje klidné studánky. Listí se začíná zvedat ze země a pomaličku se formuje do ženské tváře. Pak následují dlouhé vlasy a útlá postava. Přesto, že listy ukazují jen přibližnou podobu postavy, ty jako by jsi přesně věděla jak se tváří a nutno říci, že to úsměv není. Podobá se to spíše zlosti, velké zlosti. "Zachránit?!" ostatní hlasy ustali, však těžko říct zda byli horší než postavy před tebou. "Proč? Vy jste to způsobili! A měli jste dost času na nápravu, ale Vy jste se jen radili. Mezitím byla všechna zvířata otrávena! Každý potok zakalen zradou, která jako krev poskvrnila celý hvozd. Byla jsem vámi zrazena, nezbývá mi nic jiného než..." Již víš kdo před tebou stojí. Je to duch hvozdu, ten který se stará o život všech tvorů, ten jenž drží ochranou ruku nad zákony přírody. Podle legend to byl dříve jeden z bohů. V dobách, kdy bohové teprve válčili o své postavení, byl bůh přírody ten největší a nejsilnější. Však jednou byl zrazen svou ženou Evv a odsouzen k životu na zemi. “….než…se začít bránit“ Pozvedne svou ruku a sevře ji v pěst. To sevření okamžitě pocítíš na svém krku, kterak se ti nedostává vzduchu. Hlasy se začínají vracet a duch přes tebou se pomalinku vytrácí. Však jeho sevření nepolevuje. |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro celou cestu mlčím není totiž co říci .zvlᚍ né takovému indivduu když procházíme mezi pokoji služebnictva vzpoměl jsem si na vězení a kolik tam bylo lidí A nakonec jsem si vzpoměl že jsem tam někoho nechal ...někoho hodně důležitého a tak po tom co mi vysvětlí že jsem před královou komnatou a že můj pokoj je dole mu ještě trošku "zavařím" počkej ještě!.... Ve vězení jsem nechal jednoho z mých osobních strážců. Je to žena a pak mu dám podrobnější popis dojdi pro ní...a kdyby nechtěla poslechnout vem si sebou pár vojáků ze záhybů šatů vytáhnu jeden z mnoha dokladů a povolení ...nejspíše pro mě nezbytných ... a jedno z nich vytáhnu... je to povolení pro onoho jedince vzít si sebou až deset mužů ......přece by nedaly jen tak sluhovy vojáky no ne? docvakne mi a list podepíšu. Tumáš..tohle si vem aŤ ti uvěří že tě posílám já... Ta žena je Důležitá ! je stejně důležitá jako já ! tak ať se jí nic nestane!! zavelím a pošlu toho pacholka pryč Třeba jen zabloudila....ale JE má stráž! a tak se má vyskytovat poblíž mě! řeknu si a s tím s plnou parádou "změním"svojí auru na auru "božskou" aby nikdo kdo to umí vycítit nepochyboval... Kápi si natáhnu tak aby bylo vidět že mám úctu ke svému králi..ale že před ním svojí tvář zjizvenou a nepěknou jak jsem mu již tolikrát říkal když se ptal neukáži.... když se ozve "dále" (nebo se prostě otevře) vstoupím do místnosti a ukloním se ale né zase moc jinak bych si něco udělal se zády...nejsem přeci žádný mladík. potom se narovnám Volal jste mne vaše výsosti? zeptám se a očekávám co bude ode mne potřeba |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Zase... zase jsem se dostala někam, kde se nemohu bránit a kde mi nevěří... je to poslední co mi přijde na mysl, než se začnu dusit, když mě začne neviditelná ruka rdousit. Pustím své kopí a ruce mi vylétnou k hrdlu, které si sevřu a snažím se odsud odervat ty neviditelné ruce, které mě dusí. nebo alespoň povolit jejich stisk. "Neee... to nesmíte..." začínám sípat mezitím, co začínám rudnout z nedostatku kyslíku. "Přišla jsem pomoci... Jestli mě zabijete, tak les zemře..." pokračuji v úpěnlivé prosbě. A tentokrát snad skutečně neprosím o svůj život. Co záleží na mém životě, les je důležitější. Musím udělat vše, abych ho mohla zachránit a pokud při tom zemřu, tak je to v pořádku. Ale musí mi být dovoleno se pokusit pomoci. "Dovolte mi to..." klesám pokorně na kolena, zatímco se blíží chvíle, kdy nejspíše ztratím vědomí... |
| |
| Nehorázné zvonění a barvy hrající si na mých víčkách matou kouzelnickou mysl. Sleduji jako ve snách a poslouchám zvuky , které se blíží a zase vzdalují. Pocit točící se hlavy a těžkého těla střídá chlad a závrať. Zvuky nebo spíše kvílení se mění To jsou hlasy ? divím se a neuvědomuji si kde sem. Oddám se blouznění a vyčkávám až se mi vrátí pevnost bytí. Jistě to jsou hlasy Ješte porád zmatena a otřesena se pokouším pomalu otevřít oči. Záchvěvy těla ve snaze se pohnout sílí. Co se to semnou děje? Neproniknutelnou tmou za víčky se rozline denní světlo. Řasy se zachvějí, netrvá dlouho a odkryjí i ledovou modř duhovky. Šok který spatřím mi vrátí pojem o světě a i když ve vnitř rozčílena se snažím o klidný ton hlasu. " Poloz mě laskavě na zem a dej ze mě ty svoje špinavý pracky pryč." Poslení slovo skoro vykřiknu , ale hlas se mi v půlce zlomí a a hlava zatočí. To snad není možný , já se jim snažím pomoct a oni semnou zachází jako s pytlem brambor. " Tak slyšíš? .....polož mě . Nic nechápete " Nezdržuji se s vysvětlováním a hledám nejbližší místo kde bych mohla toho sprostáka potrestat. Počkej já se ti pomstím.... Natáhnu ruku a s vervou zajeju svoje nechty do jeho kůže při tom se ho snažím i pořádně kousnout. Bolest od rány na hlavě zmírnuje pohyby a ostré bodnutí mě donutí příliš se nehýbat. |
| |
| Vězení Děvče klidni se jo, buď ráda, že jsem tě nepodřzi, bylo by to pro mě jednoduší, ale máš štěstí.... stichnu v půlce tohoto tichého rozhovoru Že nejsem vrah Vezmu Aliriin do naruče No a nechci tě děsit, ale z tohodle města mám asi nejčisčí ruce, takže se kroť. Jo a nesnaž se o žádné hlouposti, pokud to bude nutné tak tě chladnokrevnně zabiju. řeknu bez chladně Nevíte někdo kde je východ? zeptám se tiše obou No vlastně tady náš ámsky doprovod by nám to moch říct. takže kudy. řeknu rázně |
| |
| Ustanu uplně ve snaze vyrovnat tu nehoráznou bolest. Stanu v naruči již skoro nehybně. Volnou rukou si sáhnu do vlasu a zjištuji že je mám slepené krví. No tohle mi ještě schazelo zamračím se a znovu syknu bolesí. " Prej čisté ruce" špitnu tiče ironickým hlasem a pokusím se dosáhnout nohama na zem , abych se postavila navlastní ještě stale vratké nohy. " Klid..." okřiknu toho co mě drží a o paznání klidněji pokračuji. " Pomohu Vám ... té vaší kamarádce už jsem pomohla , ale Vy jste mi zhatili plán na vaše osvobození" Dám se tiše do vysvětlování. "Nen čas na to vám to říci ted vše musíme jít .... ale " nasadím sarkastický pošklebek " samozdřejmě nemusíte mi věřit tak máte dvě možnosti .. První je že me tu necháte zabijete nebo něco tak a zemřete hned před věznicí . A nebo pujdete semnou a já Vás v klidu vyvedu ven a pomuhu Vám svými službami" Znovu neuspěšný pokus o postavení , protože paže co drží mé tělo moc svírají své objetí. Tak ted se uvidí jak jsou tyhle hlavičky chytré Upravím si svou pomuchlanou závojnatou tuniku a znovu spustím "Nuže? jak jste se rozhodli?" |
| |
| Vězení Zadívám se na náš milí doprovod. Hmm a nebo to uděláš tak, že nás vyvedeš před vězení a tam nás necháš zatknou co ? Nebo rovnou zabít..Ale si nemáme moc na vybranou.. Povím a přijdu k ní blíž. Ale jestli nás podrazíš tak to, že tě bolí hlava bud tvoje nejmenší starost. Uvidíme co má za plán ano. A postavím se vedle M@thy Tak kudy se dáme..? Zeptám se našeho doprovodu. |
| |
| Vězení No je to zajímavá teorie, že nám chceš pomoct, ale prozatím tě budu nést a o nic se nesnaž navigovat nás můžeš i z mé náruče, takže mluv. Jo chystá? HJo a mimo jiné pokud by jsi nás náhodou podvedla tak má výhružka o tom že tě zabiju pořád platí. řeknu tiše a podívám se na ni |
| |
| Vězení Jen co mi má myška dobře poslouží a odevzdá klíč do mých povolaných rukou okamžitě ukončuji její trápení. A je po smrti. Nijak dlouze se nad tím nepozastavuji poněvadž smrt je pro mě věc zcela normální a běžná. Klíčem si chvíli jen tak pohazuji v ruce a chvíli to i vypadá, že jsem snad i ztratila chuť se se svého vězení dostat. Nakonec jen tak líně začnu hladit svými dlouhými prsty klíč od mého vězení. Nakonec ho vsunu do klíčové dírky a odemknu si cestu ke svobodě. Jak se tak blížím k k části, kde podle mého odhadu jsou uvěznění ostatní, opatrně nakouknu a má domněnka se potvrdí. Opravdu jsou tady a dokonce si vlečou nějakého zajatce, ve kterém vzápětí poznám dozorkyni. Chvíli je jen tak pozoruji a pak se stáhnu zpět. Chvíle, kdy se setkáme se sice blíží, ale ještě nenastala. |
| |
| On si snad opravdu myslí že me těma výhruškama nejak zastraší usměji se ve svém nitru a uvelebim se vice v naručí bez jakéhokoliv odporu. " Dobrá tedy když myslíte že to tak bude lepší.. ale pokud nás strážní uvidí jak mě nesete nebude to vypadat moc dobře" Promluvím jako bych jen konstatovala situaci. Pomalu pootočím hlavu směrem odkud jsem předtím přišla. " Nechcete raději počkat na svou kamarádku. Co nevidět by tu měla být " Hlas je klidný a bez známek rozrušení nebo strachu... oči mám upřené na chodbu , ale pak jsem je nucena na pár vteřinek zavřít. Ach ta moje hlava |
| |
| Vězení Vyslechnu si co říká Aliriin a zavrtím hlavou. Takové kecy... Neměli jsem ji sebou vůbec tahat. Já bych ji nevěřila. pomyslím si. Kouknu se na Angera, který se s ní tahne. Snad ji nechceš věřit? rozhlídnu se kolem. Měli jsem ji tam nechat, ještě nás zavede přímo na smrt. řeknu. I když samy se odsud asi nedostaneme, takže co ted? |
| |
| Vězení Nechceš na ní počkat sama ? Jo máš pravdu v tý cele by jí bylo líp. Povím k M@thy. Tak co budem pokračovat ? |
| |
| Chodba Chvilku tu počkáme, jestly náhodou nepříjde. Otočím se na strážkyni A ty se jen modly, prtože jestly nepříjde nebo si lhala tak s tebou udělám krátky proces. řeknu výhružně |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "Proč bych ti měl věřit? Dokážeš snad zastavit to co se tu děje? Jak to můžeš tvrdit? JAK?!" Ať už si duch myslí cokoliv jeho sevření povolilo a pochvilce zcela pominulo. Listy, které tvořily jeho obrys se znovu pozvedly do vzduchu. Snad jsi alespoň získala jeho pozornost. Jsi si naprosto jistá, že v tomto lese vše začalo. Stomy tu jsou dávno mrtvé, listí žluté a vítr těžký nesoucí jen zápach. Je to jak stát po bitvě uprostřed pole mrtvých těl. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Dveře se pomalinku otvírají a ty vstupuješ. Je to docela velká komnata. Hned naproti je u zadní stěny velká postel s nebesy. Napravo od ní noční stolek a ozdobné zrcadlo s mísou pro vodu, nyní je však prázdná. Nalevo od postele je velké okno a balkonek mířící na západ. K posteli to máš tak pět kroků, však král stojí o okna a kochá se nejspíše pohledem. Jeho postava je statná, zdá se že je i v plné zbroji, ale jak to vždyť krá by neměl......ale to přece není král! On se pomalinku otáčí a ty poznáváš svého pána Demiena. Podle jasné tváře jde vidět, že je spokojen s vývojem situace. "Aaa tady jsi, hmm co tě tak zdrželo?." Prohlédne si nehty a očistí o svůj oděv. "Slyšel jsem, že jsi měl menší problémy.  "Ale na co plýtvat časem. Měl jsem dosti zajímavý rozhovor. Okolo lesa kde je věž jsem při mé procházce narazil na Druida. Nevím kde se tam vzdal, ale možná nám pomůže. Pokud ano získáme moc daleko rychleji než jsem očekával. Mno každopádně potřebuji, aby jsi město uvrhl do chaosu. Snad víš co tím myslím, je zde velký hřbitov, možná že už se tam začíná někdo nudit." Demien se neubrání smíchu, při kterém se přesune zpět k oknu. "Mimochodem víš kdo na tebe zaútočil?" |
| |
| Chodba Stojím jen kousek od svých ,,přátel". Tajně je poslouchám, ale také přemýšlím o svých příštích krocích. Abych pravdu řekla, je mi upřímně jedno jestli si tu strážkyni zabijí. Mě už posloužila, ale na druhou stranu, by nebylo nejlepší, aby jí tady našel někdo mrtvou, alůespoň ne takto brzy, ale o to se jde také postarát. Pomyslím si a nad touto myšlenkou dalšího mrtvého sluhy se pousměji. Nejspíš bych se zasmála i nahlas, ale stále si uvědomuji, kde se nacházím a kde se na chází ostatní. Na chvíli zalituje, že jsem se zbavila té krysy. Přemýšlej, přemýšlej, musíš je donutit se odtud vypravit, co nejdřív. Nakonec, po chvíli přemýšlení, mě cosi napadne. Pod nos si zamumlám pár, které by měli donutit dveře nejblíž ke mě, aby se hlasitě zabouchli. Snad to vyjde. Toužebně si přeji. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Jakmile sevření povolí, tak klesnu na kolena a potom hned na všechny čtyři a rozkašlu se. Bolelo to. A ne málo. Mnu si ještě před chvilkou drcené hrdlo a snažím se jej rozmasírovat, aby bolest alespoň částečně povolila. Když se trochu vzpamatuji, tak konečně zdvihnu pohled do míst, kde stála předtím ona postava, která mě téměř zabila. "Nevím, jestli to dokážu..." odpovím popravdě. Nahmatám své kopí a s jeho pomocí a o něj se opírajíc se postavím opět na nohy a rozhlédnu se po okolí. Po okolních mrtvých stromech a zuboženém kdysi krásném lese. "Ale jsem jediná, kdo se dostal až sem." vkrade se do mého hlasu sebevědomí. "Jsem jediná, kdo sem byl vyslán společenstvím druidů a jsem poslední, kdo může pomoci..." vlastně ani nevím, jestli v těchto chvílích mluvím pravdu nebo ne. Druidové mě sem poslali, abych zjistila jak zde situace vypadá. Pokud se nevrátím, tak jen těžko sem budou posílat další. Budou toto místo považovat za mrtvé a nejspíše je vymažou ze svých map lesů. "Ale pokud mi nebudete věřit a pokud mi nedovolíte se pokusit zastavit, co se tady děje, tak se mnou zemře i poslední špetka naděje, kterou v poslední době máte." podotknu. Celkem pragmaticky a i s jistou dávkou lhostejnosti. Přirozeně nechci zemřít, ale kdybych měla zemřít při záchraně hvozdu, tak je to vlastně mé poslání a nemohu se tomu příliš bránit. "Tak co? Získám vaši důvěru? Necháte mě projít lesem a pokusit se zastavit co se zde děje? Dát mi šanci a nechat mě se pokusit takřka o nemožné? Protože pokud ne, pak můj život ztrácí smysl a pokusím se hvozd zachránit i proti vaší vůli a pod hrozbou smrti..." dodám odhodlaně. Jak je ovšem můj hlas odhodlaný o to větší mám pochybnosti ve svém nitru. Ruka se mi pevně sevře okolo ratiště kopí až mi klouby zbělí a dech se mi zrychlí. Jako bych se snad i přikrčila před finálním úderem který zde teď zpečetí můj život... |
| |
| Na tváři se mi rozline nepřéhlednutelný usměv. Samé výhružky . Jen samé výhružky. Nevím nevím jak dlouho si tohle ještě nechám líbit. Jak dlouho vydržím poslouchat jejich nedůvěřivé hlasy. Oči pomalu posouvám po přítomných osobách a hodnotím jejich schopnosti. Hm kdyby chtěli mohl by s nimi být i problém. uvědomím si zjevný fakt. Dobrá tedy dám vám poslední šanci projevit prochu ochoty. Pomalu pozvednu bolavou hlavu a nenuceně se přidám do toho jejich rozhovoru. " Pokud vaše přítelkyně nevyužila mé tak jasné pomoci je to už na ní . Hlavu zase položím zpět na místo a napnu před sebou dlaň. Služebníku , bojovníku a ničitěli volám tě k sobě. |
| |
| Chodba Co to k sakru bylo? Rychle musíme jít. řeknu naštvaně Promiň Nekaro, pokud to bude jen trochu možné vrátím se pro tebe. Podívám se na svůj nový dámský doprovod No a ty nám budeš muset dělat prozatím společnost. řeknu a rychle se vydám k nejbližším dvěřím kde předpokládám východ |
| |
| Chodba Vím, co se tam děje. Vím to. V hlavě mi rezonuje hlas té strážkyně. Nevím, co má za úmyslí, ale pod vousy si zašeptám. Tohle je můj dárek pro vás S tím se pokusím vlézt do hlavy strážkyni. Tohle už nedělej! Nevaruj na ně nikoho! To by mohla být tvá smrt! Po této velice krátké zprávě se spokojeně usměji a stáhnu se z její mysli. Nevím jestli mě slyšela, ale určitě mě cítila a to nebylo nic příjemného a ani nemělo. Pak se tak lehce dotknu mysli Angra, nevím jestli to uslyží, ale to ostatně nevím nikdy. Angre, já se o sebe dokáži postarat, já se nestratím a ještě se uvidíme těď se naše cesty na chvíly rozcházý, ale je nám osudem předurčeno, že si patříme v jakékoliv formě. |
| |
| Chodba Chytnu část té zprávy od Nekary Zastavím se a otočím se zpět Nekaro? řeknu a rozhlédnu se po chodbě |
| |
| "Před vchodem do paláce - přes náměstíčko k vězení" U vchodu do paláce se znovu objeví poslíček, který tak nakvap odved zástupce krále. V ruce drží nějakou úřední listinu a s důležitou tváří si obhlíží pomalu se zaplňující nádvoří paláce. Jeho oči hlavně zkoumají sem a tam pochodující stráže, jdoucí nejspíše na snídani do královské kuchyně a nebo vydávající se na obchůzku města. Mimo vojáků se po nádvoří prohánějí také dva lidé s košťaty a kousek za budovou kovárny již zahradník pilně pracuje na svém záhonku. Je zřejmé, že každodenní práce již začíná a nehlídaný vchod věznice vypadá přinejmenším podivně. Poslíček se náhle rozběhl k ubytovně vojáků a během chvilky zmizel v útrobách budovy.. "Chodba věznice" Již dlouhou dobu se zdržujete na jednom a témže místě. bouchnutí dveří, které před chvilkou zaznělo, nespíše chtělo upozornit na vycházející slunce, které se pomalu začíná přelévat přes hradby města. |
| |
| Chodba Sjedu pohledem své společníky a strážkyni. Tak co hnem se z místa ? Moc se mi tu nechce čekat na stráže. Povím jim a rozejdu se dál chudbou, když míjím strážkyni s Angrem povím jí vlídně. Tak teťkon ukaž na čí straně jsi.. A dál jdu pomalu chodbou před svími společníky. |
| |
| Pch Zašklebím se nechutí k těm slovům. Na čí straně jsi...... zopakuju větu která hněvá mou duši. Co pak jsem Vám nedala už dost indicií .. nemůžu přeci za to ,že ta vaše přítelkyně se někde zasekla. Naznačím vzrůstající nechuť zdržovat se dál touhle záležitostí. Zavrtímse v náručí a důrazně naznačím že bych chtěla na zem. Napnutou ruku ztáhnu zpět a kouzelnou formuli nechám zaniknout jen v myšlenkách. " Tak co postavíš mě nebo z toho máš dobrej pocit že me tu takle poponášíš?" Pravím nepříjemným hlasem. Oči upřené do jeho. Pevně doufám že už koneně pochopí že z jeho náruče toho moc nezmůžu. Nevím milí zlatí , jestli mám pořád chuť vám pomáhat když mi pořád jen vyhrožujete smrtí. Pomyslím si a při tom pořád vyčkávám až ucítím pod nohama pevnou zem. |
| |
| Vězení Ne, nemám z toho dobrej pocit, protože je to jak nést pytel uhlí, moc nekecej až si získáš mou důvěu tak teprve potom tě pustím na zem. Podívám se před sebe a trochu se zamyslím Co to bylo s tou Neckarou a jak to myslela. že jsme si souzeni či co? Na chvíly se zastavím a otočím se zpět tam odkud práskly ty dveře Jak jsi to myslela s tím, že jsem si souzeni? Jo a dej na sebe pozor. sám pro sebe se usměju a otočím se zpět a dál pokračuju snad ven... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro |
| |
| Vězení Chvíli jdu mlčky chodbou než se zastavím a otočím se na Angra. Nechceš jí pustit ? Možná nám pak pomůže spíš ne ? Pak se otočím na strážkyní. Mohly bychom ukázat trošku vlídnou tvář že ?..A jak se vůbec jmenuješ ? Zeptám se jí přívětivě |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro už to dothál takhle vysoko? zdravím muj pane řeknu a přejdu od vchodu ke stolu (jeli tam nějaký) zdrželi mě jacísi hrdinové co řvali po celém náměstí jejich plán a pak mu to stručně převyprávím co se tam kruci stalo a pak vyslechnu jeho nápad a tak začnu zase já ale pane má to jakousi .......nedomyšlenou část... milerád bych vlítl na hřbitov a donutil všechny vstát a strašit po městě ale .neobdařil jsi mě mocí ovládat více než jen jednoho nemrtvého ovšem to by nemusel bít problém obdařit mě větší mocí. to by potom nebyl v cestě žádný problém |
| |
| Chodba Fajn pustím jí. Pomalu jí dám nohy na zem No, ale jestly se o něco pokusí, tak se nebudu dlouho rozmyšlet. pomyslím se, ale potom se usměju na teď už volnou strážkyni |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Demien se upřímně zasměje. Ladně překročí schůdek který rozděluje prostor u okna od zbytku pokoje a zamíří ke stolu u kterého jsi se usadil. "Špatně jsi mě pochopil Stalkere, tvá moc není dílem, za které by jsi měl vděčit mě. Však již dávno před setkáním, které nás vrhlo na společnou cestu jsi pochodoval světem. Nepochybuji, že tvá moc bude narůstat společně s naší mocí." Pohodlně se usadí a dýku, kterou držel v ruce si položí na desku stolu. "Nechci po tobě, aby vstal celý hřbitov. Věřím, že by se ti to nakonec podařilo, ale nechci zatěžovat tvé síly." Je znát, že Demien je si jistý proč zrovna ty jsi součástí jeho plánu. "Projdi hostince, naslouchej slovům, jistě budeš vědět koho vyrušit ze spánku, aby pomohl naší věci." Zvláštně se zasměje, jako by nechtěl prozradit vše. Natáhne ruku a ty si všimneš, že ukazuje na nějaký předmět ležící v posteli. "Krále již dlouho potřebovat nebudeme, ale přece jen jeho smrt bude muset být veřejná. Proto jsem přizval třetího společníka. Vím, že snad budeš namítat, ale jak sám uvidíš jeho pomoc bude stejně nakonec potřeba. Podle jeho zprávy přijede před mou věž zhruba o dnešní půlnoci. Rád bych, aby jsi se tam i ty dostavil, dohodneme se na další postupu, ale nezapomeň...vše již musí být připraveno." Zvedne se, dýku zasune do pouzdra připevněného k opasku a vrátí se k oknu. "Postarej se, aby ti výtržníci zůstali ve vězení a zab tu strážkyni. Nyní jdi, svítá, král brzy vstane." Pronese Demien svá poslední slova než se rozplyne v černý dým. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Ticho, které naznačuje váhaní ducha hvozdu je zřejmé. Listy stromů, které tvoří jeho siluetu, se několikrát o pár kroků přemístily do leva a pak zase zpět. Nakonec však znovu zazní jeho hlas. "Dobrá věřím ti, stejně není co ztratit, avšak musím tě varovat. Na vše bude tak lehké jak se zdá. Jistě jsi si všimla černé věže na okraji Hvozdu. Její majitel je Demien, kdysi královský kouzelník, nyní...snad ani pro něj není žádné slovo dost dobré. Je někde mezi životem a smrtí, stínem a světlem. Nestojí ani na straně zla ani dobra. Vím že si přivolal pomoc, ale již jsem příliš slab, než abych zjistil zda představuje hrozbu a nebo jen přišel přiložit ruku k dílu. Prosím pokus se najít osobu cestující k jeho věži a vypozoruj zda se přidá na místo zla či světla. Já se zatím pokusím uzavřít hvozd proti rozšiřování té nákazy. Nechť je příroda s tebou má drahá. Listy padají k zemi a v tvé mysli je čisto, žádný hlas, nic čím by jsi se musela zabývat a co by ti bránilo v přemýšlení. Slunce, které již hladí vrcholky okolních kopců a připravuje zář i pro ohromné údolí Roletnolu, ukazuje, že dnešní den bude celý zalitý slunečními paprsky. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Oboří se Bardon, ohromný chlapík s trollskými předky na Alotana. Jeho výška dosahuje skoro dvou a půl metru, jeho robustní ramena plná svalů, stejně tak ruce, nohy, tělo, želvičky na břichu. Bohužel s myslí už je to horší, ale jeho věrnost je úžasná. Hádky s Alotanem jsou na denním pořádku, neboť jsou to své přesné opaky. Alotan mistr vrah, jeho drobné tělo a výška sotva 178cm, černé oči a černé vlasy, stále zahalen v černé kápy a není pochyb, že je vždy připraven sáhnout po svém luku s temnými šípy. Je spodivem že takový střízlík dokáže usmrtit i mnohem silnějšího nepřítele. Jen jednou měl namále při jedné z vašich společných bitev. Přežil zásah černým bleskem. Však jediné co po blesku zbylo je ošklivá nehojící se popálenina na zádech a ošklivá vzpomínka. “Cože? Si děláš srandu? Vždyť jsi se tam přihrnul jako velká voda fláknul tím tvým klackem mého informátora. O jakym zachraňování to tu jako mluvíš?“ Vrátí odpověď Bardotovi a to dokonce i se stejným hlasem. Oleg se neudrží a jeho smích se rozezní po místnosti v které sedíte zcela sami. “ Smát čemu? Nevědět zachraňovat já.“ Hájí se Bardon se skloněnou hlavou. “Ale co, až mě podvede alespoň vím koho za ním poslat.. Prohodí Alotan a louskne prsty na znamení, že již své pivo dopil. Okamžitě se z temného koutku přiřítí roztřesený hostinský s 6 půllitry. Postupně je tak položí před adresáta zlatavého moku. První je Bardon pak následuje Alotan, rozumný Oleg, jehož zářivě blonďaté vlasy a zelené oči září do dálky, dále krásná Karena, jejíž černé dlouhé vlasy a velice provokující styl oblékání uhranul již nespočet mužů včetně Ranona, který dostává své pivo jako předposlední…jeho obličej tvoří jako vždy kamenný výraz dívající se do desky stolu, je velmi těžké přistihnout ho při nějakém výlevu emoce, pokud si však neužívá se svou milenkou. Poslední korbel míří k rukou tvým. Hostinský jen tiše sípne prosím a zase mizí nejdále jak může. Již skoro celou noc sedíte v hostinci malého městečka. Jeho název jste nepostřehli a to ani název hostince. Prostě jste přišli vykopali všechny návštěvníky a necháte se obskakovat. Lokál není moc velký a sotva se do něj vejde šest stolů namačkaných na sebe. Dokonce musel Bardon jeden z nich převrátit, aby byl schopen si pohodlně sednou na lavičku, kterou si přisunul od nejbližší zdi. Všichni tak sedíte u jednoho nevelkého stolu. Na proti tobě se češe Karena, po tvé pravici sedí znuděný Ranon a rozčílený Alotan. Po pravici je pak smějící se Oleg a nevrlí a teď dotknutý Bardon. Panuje docela bujará nálada hlavně právě kvůli výměně názorů mezi pidižvíkem a buranem. Jenže již se pomalinku schyluje k jasnému dni a vy ještě musíte urazit nemalou dálku. Váš pán Demien před několika dny poslal důležitý dopis, který vás zve k setkání se u jeho černé věže, kde vás seznámí s jeho plánem. Máte mu pomoci a jelikož z toho kouká velice tučná odměna neváhali jste ani trošku. Jeho věž má stát někde na okraji Roletnického Hvozdu poblíž hlavního města Dubon. Jen jsi se zamyslel nad tím, že je potřeba jí-ti Bardon do sebe hodil korbel zdejšího piva a hlasitě si říhnul. “Já hlad, nejíst noc a teď sil dost na cesta. “Jo jo Barton má pravdu, taky bych si něco dal." přitakává Alatan. Ovšem Barton se zarazí a podívá se na maličkého společníka “Ty jíst? Nene ty počkat až já a pak sníst to co já nechtít. Pro ty vařit škoda MUHUHAHAH“ zazní smích, který probral i zamyšleného Ranona. “ No taky bych se nejdříve najedl než vyrazíme Barton má pravdu. Co říkáš Kareno dáš si něco? Jeho ruka přejede nespíše na Kareno koleno, její hlava se vlídně nakloní k němu “ Ne když tak si uždíbnu od tebe“ Oleg jen prohodí rameny “Určitě si něco dám a co vy šéfe? Dáte si taky něco? Přec už nejíte víc jak šest dní. Alotan zatím než jsi stihl odpovědět hodil zlostný pohled po Baronovi a zasyčel. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Oboří se Bardon, ohromný chlapík s trollskými předky na Alotana. Jeho výška dosahuje skoro dvou a půl metru, jeho robustní ramena plná svalů, stejně tak ruce, nohy, tělo, želvičky na břichu. Bohužel s myslí už je to horší, ale jeho věrnost je úžasná. Hádky s Alotanem jsou na denním pořádku, neboť jsou to své přesné opaky. Alotan mistr vrah, jeho drobné tělo a výška sotva 178cm, černé oči a černé vlasy, stále zahalen v černé kápy a není pochyb, že je vždy připraven sáhnout po svém luku s temnými šípy. Je spodivem že takový střízlík dokáže usmrtit i mnohem silnějšího nepřítele. Jen jednou měl namále při jedné z vašich společných bitev. Přežil zásah černým bleskem. Však jediné co po blesku zbylo je ošklivá nehojící se popálenina na zádech a ošklivá vzpomínka. “Cože? Si děláš srandu? Vždyť jsi se tam přihrnul jako velká voda fláknul tím tvým klackem mého informátora. O jakým zachraňování to tu jako mluvíš?“ Vrátí odpověď Bardotovi a to dokonce i se stejným hlasem. Neudržíš se a tvůj smích se rozezní po místnosti v které sedíte zcela sami. “ Smát čemu? Nevědět zachraňovat já.“ Hájí se Bardon se skloněnou hlavou. “Ale co, až mě podvede alespoň vím koho za ním poslat.. Prohodí Alotan a louskne prsty na znamení, že již své pivo dopil. Okamžitě se z temného koutku přiřítí roztřesený hostinský s 6 půllitry. Postupně je tak položí před adresáta zlatavého moku. První je Bardon pak následuje Alotan, Pak se pívo podstrčí i tobě, tvé zářivě blonďaté vlasy a zelené oči září do dálky, dále krásná Karena, jejíž černé dlouhé vlasy a velice provokující styl oblékání uhranul již nespočet mužů včetně Ranona, který dostává své pivo jako předposlední…jeho obličej tvoří jako vždy kamenný výraz dívající se do desky stolu, je velmi těžké přistihnout ho při nějakém výlevu emoce, pokud si však neužívá se svou milenkou. Poslední korbel míří k rukou vašeho velitele Galendora. Hostinský jen tiše sípne prosím a zase mizí nejdále jak může. Již skoro celou noc sedíte v hostinci malého městečka. Jeho název jste nepostřehli a to ani název hostince. Prostě jste přišli vykopali všechny návštěvníky a necháte se obskakovat. Lokál není moc velký a sotva se do něj vejde šest stolů namačkaných na sebe. Dokonce musel Bardon jeden z nich převrátit, aby byl schopen si pohodlně sednou na lavičku, kterou si přisunul od nejbližší zdi. Všichni tak sedíte u jednoho nevelkého stolu. Na proti tobě sedí znuděný Ranon na levo od něj se češe Karena a nevrlí a teď dotknutý Bardon. Po pravici je pak . rozčílený Alotan a tichý Galandor Panuje docela bujará nálada hlavně právě kvůli výměně názorů mezi pidižvíkem a buranem. Jenže již se pomalinku schyluje k jasnému dni a vy ještě musíte urazit nemalou dálku. Váš pán Demien před několika dny poslal důležitý dopis, který vás zve k setkání se u jeho černé věže, kde vás seznámí s jeho plánem. Máte mu pomoci a jelikož z toho kouká velice tučná odměna neváhali jste ani trošku. Jeho věž má stát někde na okraji Roletnického Hvozdu poblíž hlavního města Dubon. Jen jsi se zamyslel nad tím, že je potřeba jí-ti Bardon do sebe hodil korbel zdejšího piva a hlasitě si říhnul. “Já hlad, nejíst noc a teď sil dost na cesta. “Jo jo Barton má pravdu, taky bych si něco dal." přitakává Alatan. Ovšem Barton se zarazí a podívá se na maličkého společníka “Ty jíst? Nene ty počkat až já a pak sníst to co já nechtít. Pro ty vařit škoda MUHUHAHAH“ zazní smích, který probral i zamyšleného Ranona. “ No taky bych se nejdříve najedl než vyrazíme Barton má pravdu. Co říkáš Kareno dáš si něco? Jeho ruka přejede nespíše na Kareno koleno, její hlava se vlídně nakloní k němu “ Ne když tak si uždíbnu od tebe“ Jen pohodíš rameny “Určitě si něco dám a co vy šéfe? Dáte si taky něco? Přec už nejíte víc jak šest dní. Alotan zatím než jsi stihl odpovědět hodil zlostný pohled po Baronovi a zasyčel. |
| |
 | soukromá zpráva od Oleg Orenský pro |
| |
 | Sedím v čele naší šestičlenné skupinky a plním svůj prázdný krk žíznivými doušky zlaté tekutiny. Tedy "zlaté" při troše fantazie. Tak či jinak, pil jsem v životě už horší břečky. Ačkoliv... dopřeji si další doušek a s neskrývanou nechutí korbel odkládám na stůl. Co to tady čepujou za patok? Jedním z extrémně vyvinutých smyslů je naneštěstí pro krčmáře i moje chuť. Hmm... dosti zředěné. A nechutně zvětralé. Obsloužit tímhle bandu hrdlořezů, hned by se stal hlavním hrdinou hry, kolik dýk se dá nabodat do jednoho břicha. No a my vlastně jsme banda hrdlořezů, alespoň každý slušný člověk by nás tak pravděpodobně nazval. Tedy ne nahlas. Nahlas jen jednou. "Hej chlape!" Pozvednu svou sklenici ke krčmáři a pozorně se mu zadívám do očí. "Možná se u vás tohle běžně pije, ale já mám dneska od rána špatnou náladu, a tak bych si dal radši něco jako studené, odtočené pivo. Ne tenhle patok. Jasné? Vím, že když se budeš trochu snažit, načepuješ mi do jiné sklenice něco lepšího. Tak se do toho dej a přines mi k tomu pečeného králíka." Poloprázdnej korbel piva hodím kamsi daleko od stolu a nakonec krčmáře obdařím oním pohledem, který naznačuje, že v sobě veškerý hněv zatím jen dusím a že je teda sakra co dusit. Hádku Alotana s Bardonem nenarušuji a naopak jí nechávám plynulý průběh. Aspoň tu je trochu veselo. Dnes se však nějak nedokážu uvolnit a místo toho se ponořím trochu do myšlenek o naší cestě. Demien. Co má zase v plánu? Co nás čeká za práci, když nabízí tak tučnou odměnu. Sakra, už se nemůžu dočkat. Tohle putování mě unudí. Chtělo by to nějaké pozdvižení. Možná jsme nemuseli vyhazovat všechny zákazníky. Mohla být s některýma aspoň sranda. Co naplat... „Dejte si každej co chcete. Jen užijte volnosti. A může mi někdo připomenout, co že to po nás ten Demien vlastně chce?“ Dívám se především na Ranona, Karenu a Alotana – tedy na tu mozky obdařenější část týmu. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "Hned to bude, pane." Skoro zakřičí, jako voják, když dostal rozkaz. Otočil se na patě a zmizel v kuchyni. Po chvilce již jde cítit připravující se hostina. Snad jen můžete hádat co vše se tam kutí. U stolu však vládne jiná nálada. Alotan nasazuje svůj zadumaný výraz, který má vždy před nějakou akcí a jeho oči míří na Bardona. Ten na opak nasazuje úsměv a stále si neodpouští rýpání do malého Alotana. "Ale ale, ty hněvat! Ty mít fakt na já zlost? Kam napsat? Já uhodit místo bolest na? Hahaha" Je zřejmé, že Bardon má z toho ohromnou srandu, jeho smích to jen dokazuje. Občas praští pěstí do stolu až všechny věci na stole poskočí. Je prostě právě ve svém živlu. To se naopak nedá říci o Ranorovi. Jeho tvář naznačuje nějakou pochybnost. Je tomu tak od chvíle, kdy se stal prakticky Galendorovím zástupcem.Od té doby je zamlklý a již dlouhou řádku let se nebavil. Karena si je toho vědoma a alespoň ona se ho snaží směrovat tou správnou cestou. Jako nyní, kdy odložila hřeben do Ronorovo brašny a jemně ho pohladila po tváři. Je úžasné sledovat jak se lidé, které znáte tolik let dokážou chovat úplně opačně. Jinak nelítostná Karena, která si obzvláště ráda vychutnává mučení všech odnoží mužského pokolení lehce hladí Ranora. Ten zvedl hlavu jako kdyby dostal novou energii do těla a i když to již vypadalo,že Galendorova otázka zůstane nezodpovězena, odpověď přesto zazněla. "Myslím, že Demien se nezmiňoval o podrobnostech. Jen udal místo a čas. Je již nějakou chvilku co jsme o něm neslyšeli. Popravdě mám pocit, že ta bitva byla jen proto, abychom si odpočinuli. Což se v mnoha případech i povedlo..viď Bardone." Ten hned přikývnul, ještě aby ne. Byl nezapomenutelný pohled na smějícího se Bardona uprostřed bitvy a kolem něho dvoumetrové úctyhodné prázdno. “Takže bych řekl..“ pokračuje Ranor “…že musel mít důvod k tomu napsat tak málo. Co myslíš Ole? Alotan svůj hněv přenáší do svého sevření korbelu plného zlatavého moku. Ten však pod náporem nevydrží a s hlasitým křupnutím se jeho obsah rozlejvá po stole. Alotan utrousí jen “Doprdele práce, vidíš co děláš.„ rozhodí ruce. Naproti tomu Bardon dostane záchvat smíchu. Jeho ohromná ruka se chytne Olegova ramena, který jen s těží vyvažuje kymácení se ohromného chlapíka. Karena s Ranorem se rychle šouplyna lavičku k Baronovi a Olegovi. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "Hned to bude, pane." Skoro zakřičí, jako voják, když dostal rozkaz. Otočil se na patě a zmizel v kuchyni. Po chvilce již jde cítit připravující se hostina. Snad jen můžete hádat co vše se tam kutí. U stolu však vládne jiná nálada. Alotan nasazuje svůj zadumaný výraz, který má vždy před nějakou akcí a jeho oči míří na Bardona. Ten na opak nasazuje úsměv a stále si neodpouští rýpání do malého Alotana. "Ale ale, ty hněvat! Ty mít fakt na já zlost? Kam napsat? Já uhodit místo bolest na? Hahaha" Je zřejmé, že Bardon má z toho ohromnou srandu, jeho smích to jen dokazuje. Občas praští pěstí do stolu až všechny věci na stole poskočí. Je prostě právě ve svém živlu. To se naopak nedá říci o Ranorovi. Jeho tvář naznačuje nějakou pochybnost. Je tomu tak od chvíle, kdy se stal prakticky Galendorovím zástupcem.Od té doby je zamlklý a již dlouhou řádku let se nebavil. Karena si je toho vědoma a alespoň ona se ho snaží směrovat tou správnou cestou. Jako nyní, kdy odložila hřeben do Ronorovo brašny a jemně ho pohladila po tváři. Je úžasné sledovat jak se lidé, které znáte tolik let dokážou chovat úplně opačně. Jinak nelítostná Karena, která si obzvláště ráda vychutnává mučení všech odnoží mužského pokolení lehce hladí Ranora. Ten zvedl hlavu jako kdyby dostal novou energii do těla a i když to již vypadalo,že Galendorova otázka zůstane nezodpovězena, odpověď přesto zazněla. "Myslím, že Demien se nezmiňoval o podrobnostech. Jen udal místo a čas. Je již nějakou chvilku co jsme o něm neslyšeli. Popravdě mám pocit, že ta bitva byla jen proto, abychom si odpočinuli. Což se v mnoha případech i povedlo..viď Bardone." Ten hned přikývnul, ještě aby ne. Byl nezapomenutelný pohled na smějícího se Bardona uprostřed bitvy a kolem něho dvoumetrové úctyhodné prázdno. “Takže bych řekl..“ pokračuje Ranor “…že musel mít důvod k tomu napsat tak málo. Co myslíš Ole? Alotan svůj hněv přenáší do svého sevření korbelu plného zlatavého moku. Ten však pod náporem nevydrží a s hlasitým křupnutím se jeho obsah rozlejvá po stole. Alotan utrousí jen “Doprdele práce, vidíš co děláš.„ rozhodí ruce. Naproti tomu Bardon dostane záchvat smíchu. Jeho ohromná ruka se tě chytne za rameno, jen s těží vyvažuješ kymácení se ohromného chlapíka. Karena s Ranorem se rychle šouplyna lavičku k Baronovi a Olegovi. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Jak ho mám zachránit, když mě posílá mimo hvozd a ještě někoho hledat a zároveň zjišťovat jeho pocity a pohnutky... pomyslím si zhnuseně. Měla jsem v úmyslu zachraňovat hvozd a hvozd mě teď posílá hledat někoho, kdo se údajně chce spojit s oním temný černokněžníkem, kterého jsem potkala... Achjo... obrazně sklopím uši a stáhnu ocas a vydávám se hledat onoho muže, jehož pohnutky jsou záhadné. Porměním se... v laň. Nevinnou a neškodnou, sladkou jako jarní vánek hladící líce poutníků. Prostě někoho, komu nemůže ublížit alespoň do chvíle, kdy se dostanu poblíž a začnu mít pozici na vyjednávání... |
| |
| soukromá zpráva od Oleg Orenský pro |
| |
| soukromá zpráva od Galendor pro "Jo. Tak nějak to asi bude." Tu však náhle povolí Alotanova sklenice a střepy se jsou po celém stole. Bardon se začne smát, až se třese celá lavice. "Bandore uklidni se. Chápu, že se už nudíš, ale rád bych, abychom všichni došli k Demienovi celý. Ať si nemyslí, že jsme nějací hlupáci a pořádně nás docení." Potom mrknu koutkem oka na Alotana a zeptám se nikoli starostlivým tónem. "V pořádku Alotane?" Jindy bych se k té zábavě i přidal, ale dneska... do háje, co to semnou je? Blbej den! Kde je ta večeře k sakru? "Víte co? Najíme se a vypadnem odsud." |
| |
| "Rekapitulace"Hlavní město se pomalinku probouzí do krásného dne. Slunce se začíná opírat do hradeb a zdí budov. Okna začínají odrážet paprsky do ulic a tak oslňovat první obchodníky, kteří nakvap rozestavují své stánky. Zatím co se město začíná zalidňovat v královském vězení se odehrává krkolomný útěk večerních útočníků na králova poradce. Jejich postup je miziví však napomáhání jednoho ze strážců brány jim může poskytnou výhodu. Jejich otálení je však může dostat do problémů jelikož mladík vyběhnoucí z paláce zaběhl do ubytovny strážců a podle hluku který dělá je jasné že se je snaží zmobilizovat. To vše se odehrává zároveň v době kdy Nekara, členka oného nepovedeného útoku, se zdráhá setkat se společníky a snaží se nejspíše jít vlastní cestou. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Bandor okamžitě utnul svůj smích a tázavě se podíval na Galendora. Je jasné, že se mu v mysli honí to proč byl tak přerušen. Jeho oči přecházejí do stavu děcka, které bylo vyhubováno a přitom neví vůbec za co. Však tento stav netrvá dlouho a jeho ohromné tělo se zvedá. "Hlad já, čekat na dlouho jídlo. Popohnat já." Oznámí, lavička sebou cukne, až mají jak Oleg tak i Ranor i Karena co dělat, aby se neodporoučeli k zemi.. Bandor chytne stůl a zahodí ho na vzdálenější konec hospody. Ten s rachotem dopadá na lavici a jeho dvě nohy praskají. Po celé zdi jsou také cákance od korbelů, kteří letěli společně se stolem. Zdá sem že nevrlost přešla i na ohromného chlapíka, protože zvuky které se začínají ozývat z kuchyně, když prošel Bardon dovnitř jsou k nezaplacení. Hostinský řve co může, ale ohromný chlapík po chvilce přináší na tácech výběr různých druhů masa. Hostinský rezignovaně natáčí další kolo piv a snad se už jen modlí, aby vše co se tu děje bylo za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Bandor okamžitě utnul svůj smích a tázavě se podíval na Galendora. Je jasné, že se mu v mysli honí to proč byl tak přerušen. Jeho oči přecházejí do stavu děcka, které bylo vyhubováno a přitom neví vůbec za co. Však tento stav netrvá dlouho a jeho ohromné tělo se zvedá. "Hlad já, čekat na dlouho jídlo. Popohnat já." Oznámí, lavička sebou cukne, až mají jak Oleg tak i Ranor i Karena co dělat, aby se neodporoučeli k zemi.. Bandor chytne stůl a zahodí ho na vzdálenější konec hospody. Ten s rachotem dopadá na lavici a jeho dvě nohy praskají. Po celé zdi jsou také cákance od korbelů, kteří letěli společně se stolem. Zdá sem že nevrlost přešla i na ohromného chlapíka, protože zvuky které se začínají ozývat z kuchyně, když prošel Bardon dovnitř jsou k nezaplacení. Hostinský řve co může, ale ohromný chlapík po chvilce přináší na tácech výběr různých druhů masa. Hostinský rezignovaně natáčí další kolo piv a snad se už jen modlí, aby vše co se tu děje bylo za ním. Cítíš, že všichni jsou nějak podráždění. Tvá mysl se možná prochází po cestě, kterou se za chvilku vydáte. Ale to vše přeruší hlasy, slyšíš je velmi rušeně, díky Bandorovi. Však několik slov si zaslechl. “ Ale pane…..nebezpeční? …..je? dobře….signál.“ Druhý hlas je nezřetelný… |
| |
| Z mého zamyšlení mě probudí vzdálené zvuky hlasů. Nebzpeční? To bude řeč určitě o nás. Signál? Neznám moc jiných druhů signálů, než k útoku, takže je to jasné. Opatrně se rozhlédnu po lokále a rychle vyhledám očima Olega a Ranora. Trochu se usměji a sednu si mezi ně. Položím jim přátelsky ruce na ramena a potichu zašeptám do hluku páně Bandora, aby mě slyšeli jen ti dva. "Budou problémy. Řekněte to ostatním a připravte se." Pak se nahlas zasměju a poplácám je oba po zádech, jako bych jim právě řekl nějakej hodně dobrej vtip. Vstanu a namířím si to kroky k hostinskému. Pokud se mezitím něco strhne, okamžitě tasím meč. Pakliže dojdu až ke krčmáři, vezmu mu z rukou sklenici, do které právě čepuje pivo a letmo se napiju. Položím sklenici a s dobráckým úsměvem se zeptám: "Tak kolik to dělá dobrý muži?" Jako bych ti to chtěl snad platit. Pakliže se začne něco dít teprve teď, rychle skočím hostinskému za zády a vyndám dýku, kterou mu ihned přitisknu k hrdlu. Teď uvidíme, co jsou ti útočníci zač. |
| |
| soukromá zpráva od STALKER pro chvilku přemýšlím nad věcí která mi byla předhozena jako úkol zabít strážkyni? co to?proč to ? ... ano pane přemýšlím nad nejvhodnější strategii a vyrazím před onu místnost kde jsem doteď byl..čily před pracovnu a nechám si zavolat pacholka pokud pacholek příjde řeknu mu včéra do vězení dorazily nebezpeční vrahové a zrádci posilte ve vězení hlídky král si přeje aby zůstali tam kde jsou... řeknu a dojdu do své komory v paláci kde si ze šatníku vemu otrhaný plášť ..takový jaký sedláci nosívají budu přeci pracovat v terénu když jsem konečně převlečen Lusknu prsty a použiji svoje kouzlo "změna aury" takže teď by každý mág řekl že jsem stejně magický jako šutr u cesty.... s tím vyrazím ven z paláce a šupito presto směr hospoda a hurá na výzvědy |
| |
| soukromá zpráva od Oleg Orenský pro |
| |
| soukromá zpráva od Oleg Orenský pro |
| |
| Postavím se nohama na zem a lehce se protáhnu. " Konečně rozumné slovo" Podostoupím a s malou uklonou se představím. "Mé jméno je Aliriin" proč zrovna já jsem musela být slušně vychovaná? Pokračuju dál a nechávám skupinku stát zamnou. "Jestli chcete ven pojdtě dokud je čas " Pomalu se vzdaluji a neodvažuji se otočit , abych se ujistila že zamnou nikdo nejde. Pokud nemají zájem tak to musím zařídit jinak. Už jsem skoro udveří když se naposledy podívám prázdnou chodbou zpět odkud esm právě přišla. No tak kde jste? Dám vám ještě šnanci si to rozmyslet ...pár vteřin potom si to udělejte jak chcete. Opřu se nervozně o zed a poklepáváním spičkou boty o zem si krátím nekonečné vteřiny čekání. Pospěšte |
| |
| Podívám se za naší novou průvodkyní a vydám se za ní když míjím své přátele podichu jím povím. Pojťe nebo tu zůstaneme. Pak spatřím opřenou naší průvodkyni o zed usměji se. Hmm asi můžeme dál Aliriin, asi jsme to vzali za špatní konec. Mírně naznačím úklonu hlavou. Mě říkají Danaron, ale zde není vhodné místo na tlachání že ? Poznamenám a ohlédnu se po ostatních a pak se podívám na dveře a znovu na naší průvodkyni. Hmm proč nám najednou tak pomáhá ?? Ale co možná nám to poví sama..ale to jako většinu věcí ukáže jen čas. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Po čase se však dostáváš na malinký palouček. Je to vršek skály pod kterou je maličké město. Těžko určit její název. Cesta do ní vede cestou vytesanou do stěny skaliska. Z výšky vidíš jen jednu větší budovu, jinak vše ostatní ti připadá jako domy sedláků nebo rybářů. Kousek vesničky je ti skryto díky její velikosti a hlavně díky nebezpečnému okraji strže. Tvé zvířecí uši sem tam sebou střihnou, když však uslyší dva hlasy, možná jdoucí právě po oné cestě směrem nahoru. "Viděl jsi ten houf stráží u hostince? Jako kdyby se připravovali na vpadnutí." "Já vím, prý sem zavítali žoldáci. A dělají pořádnej šrumec. Heh člověk raději hned mizí." "Nevím, viděl jsem jednoho a jako žoldák nevypadal. "Nevypadal? A ty už jsi nějakého někdy viděl? hmm..no nekoukej tak viděl a nebo ne?" "Ne" "Tak vidíš, ale kdo ví. Třeba je někdo najal pokácet tu ty uschlé stromy. Vždyť jsem už žádného ptáka neviděl co si pamatuju." |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Netrvá dlouho a dveře do hostince se rozrazí. "Ani hnout! Z rozkazu starosty Horouce. " Zakřičí voják, který s kuší v ruce míří na Nejbližšího Galendora. Za ním se okamžitě vynořují další a berou si na mušku ostatní členy skupiny. Celkem jich přiběhlo šest. K tomu se však přidává dalších pět. Ti přiběhli z kuchyně, nejspíše zadními dveřmi a v ruce dřímají meče. Tví svěřenci se okamžitě chytají zbraní. Alotan v mžiku chytil tři šípy a napjal tětivu. Bardon do jedné ruky popadl stůl a drží ho naproti střelcům. Díky tomu částečně kryje všechny za ním. Ostatní jsou také připravení. Jen Olega nevidíš, ten nejspíše, jak je jeho oblibou, zmizel. Tvůj rychlí pohyb nestačili ani zaregistrovat a tak docela bez problémů jsi chytil hostinského a vložil mu pod krk dýku. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Netrvá dlouho a dveře do hostince se rozrazí. "Ani hnout! Z rozkazu starosty Horouce. " Zakřičí voják, který s kuší v ruce míří na Nejbližšího Galendora. Za ním se okamžitě vynořují další a berou si na mušku ostatní členy skupiny. Celkem jich přiběhlo šest. K tomu se však přidává dalších pět. Ti přiběhli z kuchyně, nejspíše zadními dveřmi a v ruce dřímají meče. Všichni se okamžitě chytají zbraní. Alotan v mžiku chytil tři šípy a napjal tětivu. Bardon do jedné ruky popadl stůl a drží ho naproti střelcům. Díky tomu částečně kryje všechny za ním. Ostatní jsou také připravení. O tobě nevědí a tak se můžeš volně pohybovat po lokále. Galendor využil situace a své pozice a chytil hostinského. Pod krk mu vložil dýku a nejspíše se chytá zjistit veše možnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Objevím se na paloučku nad vesnicí a chvilku na ni shora koukám. Snažím se něco vycítit nebo zaslechnout, nějaké vodítko či nápovědu a nakonec sem skutečně někdo směřuje. Usmála bych se pro sebe, kdybych mohla, ale jelikož jsem stále v podobě laně, tak to jaksi nejde. Chvilku se zamýšlím, jestli v ní zůstat, nebo se změnit zpátky, ale nakonec... raději zůstanu jako laň. Uši mám lepší, běhat se dá také rychleji a s trochou štěstí to nebudou lovci na stezce za kořistí. A tak se rozhodnu o kousek vzdálit a zpovzdálí zkusit zaslechnout ještě část té rozmluvy, než se případně proměním a zkusím z nich vytáhnout nějaké další informace, které by mi mohly v mém putování pomoci. Ale všechno má svůj čas a na všechno dojde... teď najít dobrý úkryt a zaposlouchat se do jejich slov. A tak odběhnu opodál, pokud možno za nějaké křovíčko a čekám, jestli mi sem putující ještě něco nevyzradí... |
| |
| Odpovím na pozdrav svou uklonou a otevírám dveře. Všechno musí proběhnout lehce a čistě. Ve vteřině se otočím na Danarona. " Mlč a nech mluvit mě, jen když to bude nezbytně nutné tak potvrd mou řeč" Nezabývám se tím jestli mi dobře rozuměl a nebo jestli má nějaké dotazy. Prostě vykročím jistým a rychlým krokem podél levé zdi a mířím za budovu vězení. Tohle mi byl čert dlužen ,že já se musím vždycky do něčeho namočit . Nebylo mi jako strážkyni dobře? Chvilka nejistoty zahalila mou mysl a já konečně došla za vězení kde jsem se přitiskla ke kamené zdi. Má závojnatá tunika lehle propustila chlad na mou kůži a ten pocit jako by mě probudil ze sna. Ne nebylo mi dobře .. musím zjistit co se to tu děje a možná on je jediná možnost jak to dokázat. Očima hlubokýma a chladným přejedu postavu tisknouci se po mém vzoru k vězenské zdi. Duši zahalenou nejistotou a srdce zmítané dobrem a zlem stojím váhave na jejich hraně. Je správné to co dělám? Je to dobro nebo zlo? S nevyřčenou odpovědí nastražím smysly a gestem ruky umlčím případné otázky ze strany Danarona. Poslouchám dokud neslyším dupání vojenských bot po zámecké dlažbě a nejsem si jistá že zmizeli v utrobách vězení. Po té upravím svůj šat a celkový vzhled několika rychlými pohyby ruky po bílé látce. "Tak nyní jsme připraveni chovej se naprosto nenápadně jistě a přirozeně . Já sem jen tvůj doprovod který tě má z královskych zahrad doprovodit do městské brány." Ton mého hlasu je nanápadný a nezvykle tichý promě poslední věty kterou vyřknu velice důrazně . " Svěříš mi všechno co víš jinak tě předám strážím a to i za sebemenší náznak zrady na mou osobu rozumíš? |
| |
| Potichu následuji Aliriin podél zdi a za vězení kde se přitisknu ke zdi podle vzoru strážkyně. Ni není zadarmo co bude chtít. Pokývám hlavou a z pochvy u pasu vytáhnu její meč a podám jí ho. Jako můj doprovod bys měla mít zbraň tak si jí vem je stejně tvůj. Podívám se na ní. Svěřit vše ? Trochu drahá cena jsou, ale věci co ti povědět nemohu , ne tady a ne nyní. Ale ano povím ti vše co budeš chtít vědět pokud ti to budu moc povědět..A nezkoušej se mi vrtat v mysli..mohla by tě bolet hlava..řekněme, že nejsem to na co vypadám. Povím potichu. Skus mě předat strážím a zabijutě... Půjdeme nebo mě chceš předat stržím ? Tady není zrovna dobré místo na tlachání o tom co bys chtěla vědět. Zeptám se potichu a natáhnu k ní ruku s mečem. Jak se rozhodneš ? |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Schováváš se za několik keříků, kousek od cesty. Kousek od tebe se stezka vyhoupne na tvou úroveň a pokračuje dále do lesa. "Hmm to si nemyslím......Aha" "Neloudej se tak, musíme být v Dubonu do dvou dnů a je to ještě pořádná štreka, když se musí obcházet ten les. Tak dělej!" "Neřvi furt, tak si to táhni sám né? Neseš si akorát meč s kterým stejně neumíš zacházet a bednu s vínem. A já tu táhnu takovej náklad." V tu chvilku se vynořuji na cestě a ty je konečně vidíš. Jsou to dva muži, mladí plní sil a hlavně naloženi. Muž na levé straně, blíže k tobě, je trošku širší, má kulatou hlavu a černé vlasy. Jeho oděv je vyroben z pytloviny a na zádech nese obrovský koš naložen až po okraj. Nemá u sebe žádnou zbraň , jen hůl o kterou se opírá, nejspíše, aby vyrovnával váhu koše. Druhý je hubenější a o něco vyšší. Oděv má stejný, také pytlovinu, jen ještě širší pásek ke kterému je připnut krátký meč. V ruce nese velkou bednu s vypáleným vlastníkem na boku. Rysy tváře se shodují s tím prvním, nejspíše to jsou bratři. Jejich rozhovor pokračuje: "Já vím...jen se snažím nás udržet při životě a při penězích. A není to zrovna lehký. Navíc se již mezi lidmi říká, že král ztrácí podporu. Je to jako by si tu každý dělal co chtěl. No a co my? Prt" "Jo pravda.....uf...řeknu ti, že se to pronese, doufám že nás už žádný kopce nečekají. Jejich krok není zrovna rychlý, není divu, však za chvilku budou míjet tvou pozici. |
| |
| soukromá zpráva od Galendor pro Schovám se těsně za hostinského a obhlédnu situaci. Celkem jedenáct strážných. Tohle bude asi ten bar, kam choděj pít vždycky gardisti. Trochu se ušklíbnu a vyslechnu příkaz velitele strážných. Vyhráli bychom. Ale mohl by to bejt docela masakr. "Jistě pane. Z příkazů vašeho veleváženého starosty. Doufám, že vám pro toho páprdu stojí za to riskovat svoje životy proti bandě... správných chlapů." Na chvíli se odmlčím a sleduji reakce jeho podřízených. "Podívejte se veliteli, vidím to takhle. Buď přijdete ke starostovi a řeknete, no víte pane, byli tam nějací výtržníci v hospodě, tak jsme je chtěli všechny zatknout, ale nějak se nám to zvrtlo a přišlo u toho o život spousta strážných a jeden hostinský. Hostinec nebude mít teď chvíli kdo obsluhovat, budete muset napsat omluvný dopis pár rodinám, ale jinak je všechno v pohodě. Nebo také můžete říct, že vám sice ta banda uprchla, ale vy sám jste chytil jejich velitele, který je jeden z nejobávanějších lidí k zemi. Pošlete mě bručet a dostanete pytel odměny od starosty plus nějaké to povýšení." Odmlčím se, aby si to chlapec nejdříve trochu přebral, a pak pokračuji. "Vidím veliteli, že se vám zamlouvá spíše ta druhá varianta. Fajn. V praxi to znamená, že teď necháte odejít z tohohle hostince všechny mé muže... oh ano... a ženy. Po dvou veliteli, bez jediného škrábnutí. No a já se vám potom vzdám. Jinak nastane varianta číslo jedna a být vámi, přál bych si, abyste ji sám přežil." Případné protesty mých lidí umlčím pouhým gestem ruky. Za tu dobu by mě měli znát dost dobře na to, aby věděli, že se nehodlám doopravdy vzdát. "Tak jak jste se rozhodl veliteli? Víte, už mě trochu bolí ruka, ve který držim tu dýku..." |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Zaposlouchám se do dalších slov, která ke mně dolehnou, ale jejich obsah mi příliš v mém pátrání nenapomáhá. Jsou zmatená a značně obecná a oba dva muži se zdají, že si sice myslí, že snědli veškerou moudrost světa, ale vlastně neví skoro nic a jejich úvahy jsou prostě jen takové plkání do větru. Trochu mě to zklame, ale rozhodnu se, že u těchto mužů příliš nepochodím a tedy by bylo i nemoudré nějak prozrazovat cíl svého pátrání. Tihle by to nejspíše na první zastávce někde vytroubili. A tak, ve chvílích, kdy se dostatečně přiblíží k místu mého úkrytu, se rozhodnu, že budu prostě jen dělat vyplašené zvíře a několika dlouhými a mocnými skoky opustím toto místo. Nemíním se vzdálit nějak příliš, ale jen navodit dojem, že jsem skutečně pouze vyplašenou srnou a po několika skocích se míním zastavit a jaksi se jim zkrýt z dohledu, než přejdou a já se pak budu moci vrátit na své původní místo a pak se nejspíše vydat i dolů k vesnici. Přesvědčení se o tom, že mají pouze jeden meč a žádnými dalšími, převážně střelnými, zbraněmi nedisponují a tedy by mi neměl hrozit případně lov na mou osobu. Nejspíš se jen polekají a mávnou nad tím rukou, než se vydají na další cestu do onoho města. A to mi tak akorát vyhovuje, abych mohla pokračovat dolů... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Vyčkala jsi na ten správný okamžik. Muži se dostávají k tvému místu, ani jeden se nerozhlíží a tak když jsi vyskočila ze svého ukrytu. A začal jsi utíkat jako vyplašená laň do dálky, Oba muži se polekali. Jeden jen leknutím zavýsknul. Však den druhý, ten jenž nesl jen bednu, uskočil klopýtl a bednu upustil. Ta spadla na tvrdou zem a zevnitř se ozvalo jen lehoučké zazvonění skla. "Doprdele práce, to jsem se lek." Ulétne poznámka tlouštíkovi, zatím co druhý smutně kouká na bednu. "Mě to povídej...heh..doufám že jsem neroztřískal všechno víno." Pronese ten štíhlejší a pomalinku otvírá bednu kterou nesl. Druhý se zatím dívá jak mizíš v porostu. "Vidíš, jsi říkal, že už tu zvěř není...a přece, srnka." "Hm srnka..tu nám byl čert dlužen. Jedna flaška naprasklá.. supr. A vůbec, jen nás zdržela...musíme jít..dělej." "Nojo porád....možná je znamení, že se sem vrací život a my konečně přestaneme cestovat a dáme znova na bylinkaření." Muži se zase začínají vzdalovat. Stále se o něčem baví a na místě vašeho střetu zbylo jen několik kapek vína a šlápot. Jsi znova osamělá na paloučku před vesničkou. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Nakloněním hlavy komentuje velitel této jednotky tvůj návrh. Jeho tvář je chladná však v očích jde poznat, že velice dobře ví co jste zač. Vůbec není vyloučené, že právě tento voják proti vaší armádě někdy v minulosti stál a přežil. Ale ani teď není jeho postavení zrovna dobré. Jeho podřízení sice stále drží pozice, ale většina z nich míří na obrovského Bardona a druhá spíše pomrkává po krásných vnadách Kareny než , aby si dávali pozor na tebe a nebo na usmívajícího se Alotana, nebo až moc klidného Ranora. "Víte, každý voják v této zemi ví jak vypadáte pane Galendore. Proto vás přece nemůže překvapovat , že když se usídlíte v malé vesničce nedaleko hlavního města, že se na místě vaší přítomnosti začne rojit pořádková služba. Máte pravdu, odměna bude, možná i nějaké to povýšení však ale ne jen za vás. Těšilo mě. Poslední slova již přerušila cvaknutí. Cvaknutí mechanismů samostřílů mířících na tvou a Bardonovu pozici. Zdá se, že jim smrt hostinského moc nevadí. Však podcenili malého Alotana. Jeho hbité ručičky nejen, že dokázali vystřelit o něco dříve než strážci, ale i rovnou nabyl a vystřelil další salvu šípů na muže s meči, kteří se zaměřili na něho. Pod jeho šípy tak padli 4 strážný, 2 střelci a dva s meči. Bohužel velícího netrefil a jeho šipka nekompromisně letí na tebe s hostinským. Ostatní se vrhají na Bardona, který se začíná ohánět stolem a ani jedna šipka ho nezasáhla, všechny skončili ve stole který drží, no a na Karenu a Ranora si berou zálusk poslední dva strážci. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Nakloněním hlavy komentuje velitel této jednotky návrh Galendora. Jeho tvář je chladná však v očích jde poznat, že velice dobře ví co jste zač. Vůbec není vyloučené, že právě tento voják proti vaší armádě někdy v minulosti stál a přežil. Ale ani teď není jeho postavení zrovna dobré. Jeho podřízení sice stále drží pozice, ale většina z nich míří na obrovského Bardona a druhá spíše pomrkává po krásných vnadách Kareny než , aby si dávali pozor na tebe a nebo na usmívajícího se Alotana, nebo až moc klidného Ranora. "Víte, každý voják v této zemi ví jak vypadáte pane Galendore. Proto vás přece nemůže překvapovat , že když se usídlíte v malé vesničce nedaleko hlavního města, že se na místě vaší přítomnosti začne rojit pořádková služba. Máte pravdu, odměna bude, možná i nějaké to povýšení však ale ne jen za vás. Těšilo mě. Poslední slova již přerušila cvaknutí. Cvaknutí mechanismů samostřílů mířících na Galendorovu a Bardonovu pozici. Zdá se, že jim smrt hostinského moc nevadí. Však podcenili malého Alotana. Jeho hbité ručičky nejen, že dokázali vystřelit o něco dříve než strážci, ale i rovnou nabyl a vystřelil další salvu šípů na muže s meči, kteří se zaměřili na něho. Pod jeho šípy tak padli 4 strážný, 2 střelci a dva s meči. Bohužel velícího netrefil a jeho šipka nekompromisně letí na Galendora s hostinským. Ostatní se vrhají na Bardona, který se začíná ohánět stolem a ani jedna šipka ho nezasáhla, všechny skončili ve stole který drží, no a na Karenu a Ranora si berou zálusk poslední dva strážci. Tvá pozice u vchodu do kuchyně je zatím velmi účelná, však díky Alotanovi i nebezpečná, jeden jeho šíp si vyšel na procházku a zabodl se jen kousek od tvého levého ramena. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Kdyby se srnky mohly smát, tak by se mi právě na tváři objevil lehký úsměv. Ano, vyplašila jsem je. Ano, sice kvůli mně přišli o jednu lahev vína, či co to s sebou nesou. Ale to je všechno neporovnatelná škoda s tím, že jsem jim do srdcí vnesla trochu naděje. Že se budou snad moci vzdát kočovného života a vrátit se ke svému předchozímu řemeslu, kterým není nic méně důležitého než sbírání bylinek. Rostlin, které usnadňují náš život a mnohým nemocným jej i zachraňují. I to mne motivuje do dalšího postupu a s ještě větší cílevědomostí se rozhoduji pátrat po svých úkolech a navrácení života do těchto lesů. Života, jehož předzvěstí se stala laň, ve kterou jsem se proměnila. Ale teď už nechci ztrácet čas a proto se proměním nazpět do své lidské podoby a vydávám se dolů onou skalní cestičkou, kterou oba muži vyšli prve nahoru. K té vesnici, abych zjistila, jestli se tam nenalezne někdo, kdo by mi mohlo pomoci v mém pátrání... |
| |
| Na tváři mám mírný usměv a poslouchám sebejistý hlas Danarona. Proč mám pocit že sem ti pro smích? Přivřu oči a ještě o trochu víc se usměji. Na nic už nečekám a přirozeně vykročím z poza věženské zdi. Předpokládám že půjde za mnou. Ani se neohlídnu a volným krokem pokračuji směrem k městské bráně. Cestou si upevním svůj měc zpět na své místo . Každým krokem sleduji stráže a pohyb kolem sebe. Dávám velký pozor abych mohla včas zareagovat. Pro jistotu si připravím i trochu magické energie vzadu v mysli kdyby bylo nejhůře. Srdce mi zběsile buší , ale tvář vypadá poměrně klidně všedně a vyrovnaně. |
| |
| Dobrá tak vyrážíme. Usměji se. Co se ti honí hlavou kouzelnice ? A sebejistou chůzí jdu krok za ní v duchu poprosím bohy o přízeň a připravím si trochu moci pokud by byla za potřebí. Po očku sleduji stráže, ale z mé tváře lze vyčíst klid a vyrovnanost. Na co se asi zeptá ? Probleskne mi hlavou když jí jdu v patách. |
| |
| soukromá zpráva od Galendor pro "No jo. Znáte to..." Jakmile však pokračuje v proslovu, začíná mi docházet, že se to tady dneska asi zvrtne v pěknou legraci. Přesně v okamžiku, kdy řekne "těšilo mě" mi dojde s naprostou jistotou, že nežertuje ani nemluví z cesty. Blbec! V momentě cvaknutí spouště se tedy rychle skryji za hostinského trup, jehož objemnost by měla bohatě postačit jako štít. Máš smůlu kámo. To pivo nebylo zas tak zlý, ale život je svině. Když se konečně šipka zaboří do těla krčmáře (nebo jinam), rychle se přesunu za dřevěný pult (pakliže tam ještě nejsem) a skrčím se. Možná bych býval tu šipku zvládl odklonit telekinezí, ale nechci se zbytečně vyčerpávat. Teď budou čekat až vylezu... Soustředím se na svou schopnost zneviditelnit se a když už jsem si jistý, že to funguje, vytáhnu své dvě vrhací hvězdice, posunu se k rohu místnosti (stále za pultem), vstanu a vyhlédnu dva vhodné terče. Na dva nejbližší strážné hodím po jedné hvězdici (mířím na krk). Ačkoli jsem stále neviditelný, přikčím se zpět a vytáhnu z polic za barem nějakou alkoholem dobře prosycenou flašku. Čistej líh by byl nejlepší. Urvu kousek látky, otevřu zátku. látku poleju trochou prchavé tekutiny, zastčím kousek látky do hrdla láhve a znovu zazátkuju. Pyrokinezí zapálím a okamžitě hodím na místo, kde jsou tři strážní vedle sebe. Po výbuchu přeskočím stůl a rozeběhnu se směrem k inkriminovanému místu. Až tam dorazím, taseným mečem vyřídím případně přeživší záležitosti. Rozhlédnu se kolem sebe, čekaje, že o zbytek se už postarali moji druhové, takže se přestanu soustředit na neviditelnost. V případě nouze se vždycky mohu rychle skrýt za stůl nebo za tělo nějaké mrtvoly (třeba i jen potenciální). |
| |
| "Aliriin, Danaron" Zdá se, že Aliriin plán vychází. Kolem vás se nevyskytuje nikdo, kdo by si vás jen koutkem oka prohlížel. Je to prostě jako kdyby jste tam chodily každý den. Vojáci jsou doslova všude a to nemluvím o pomocnících a obyčejných lidech. U brány vidíte několik měšťanů jak se dožadují vstupu. Vojáci jim však zatarasili cestu se slovy: "Audience jsou až zítra, rozejděte se! Díky tomu se na opačné straně brány otevřelo hluché místo, tam také Aliriin míří. Když by jste se ohlédly, tak vězení nevypadá nějak divně, nic se tam neděje, je to jako kdyby vše bylo v pořádku. Je jen škoda, že jediný člověk, který se odtud zachránil je právě Danaron. Slunce již nabírá na síle, jeho paprsky se opírají o dlažbu a zdi paláce. Teplý dopolední větřík hladí tváře lidí pracujících na pozemcích paláce. ------------- Vše vyšlo, vaše kroky právě vstoupily na náměstí před palácem. Po levé straně nechvalně známy rozbořený barák, nespíše v něm stále leží mrtvola Gisona starce, který do téhle svízelné situace zavedl všechny ty jenž si vězení prohlédly z vnitřku. Brány do jednotlivých částí jsou otevřeny a nehlídány, nimi sem proudí spousty lidí, každý za jiným cílem. A jaký cíl je ten váš? |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Navíc jak je známo boží přítomnost nedělá lidem jako ty moc dobře a tak jsi si chvilku musel zvykat na ten nepříjemný píchavý pocit v tvé páteři a hlavně. Však proto také se ti uleví, když zase vstaneš na prosluněné dlažbě ve svitu slunce. Tvé oči si jen těžko navykají a tak si ani nevšimneš zda jednotky do vězení zaběhli. Okolo jdoucí vojáci tě jen pohledem přejedou, je zřejmé, že tvůj úbor plní svou funkci. U brány zahlédneš několik měšťanů v roztržce se strážnými, vojáci jak mamlasové tím, že se všichni vrhli k této situaci, udělali hluché místo na druhé straně zdi a tudy jim podle tvého pozorování proklouzli 4 lidé do prostoru paláce. Co je však znepokojující vícero jich uteklo neprohledáno. Jediná hospoda, které jsi si všiml, byla těsně za bránou směřující k hlavní bráně z města. Možná by bylo dobré začít právě tam. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Strážci zaměření na Bardona se nemohou dostat na jeho obrovské tělo. Stále se uhýbají a hbitě doráží, však velký chlapík stále s úsměvem všechny pokusy vykrývá stolem. Nemálo se stane, že nějaký strážný právě tímto předmětem dostane přes hlavu. Alotan má tak lehkou práci a bez okolků sundává další dva strážné. Karena tuto potyčku nejspíše bere jako procvičku. Její bič doslova týrá nebožáka, který již neozbrojen klečí u jejích nohou. Ranor je stále nějaký nevraživý a tak si ulovil jen jednoho, kterému nekompromisně utnul hlavu. Zbytek vojáků se snaží utéci však Galendorovy hvězdice mají jiný názor. Vojáci sice utekli však jeden s hvězdicí v zádech a druhý v rameni. V lokále tak zůstal pouze sám velitel. Ještě stihl dvakrát vystřelit a pak již jen vidíte jak za ním zavlál jeho červený plášť a bouchli dveře. V lokále tak zůstal jediný voják pod bičem Kareny. Oleg a Alotan nejdou na první pohled vidět a Galendor dřímá v ruce stále hořící láhev zdejší pálenky. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Strážci zaměření na Bardona se nemohou dostat na jeho obrovské tělo. Stále se uhýbají a hbitě doráží, však velký chlapík stále s úsměvem všechny pokusy vykrývá stolem. Nemálo se stane, že nějaký strážný právě tímto předmětem dostane přes hlavu. Alotan má tak lehkou práci a bez okolků sundává další dva strážné. Karena tuto potyčku nejspíše bere jako procvičku. Její bič doslova týrá nebožáka, který již neozbrojen klečí u jejích nohou. Ranor je stále nějaký nevraživý a tak si ulovil jen jednoho, kterému nekompromisně utnul hlavu. Zbytek vojáků se snaží utéci však Galendorovy hvězdice mají jiný názor. Vojáci sice utekli však jeden s hvězdicí v zádech a druhý v rameni. V lokále tak zůstal pouze sám velitel. Ještě stihl dvakrát vystřelit a pak již jen vidíte jak za ním zavlál jeho červený plášť a bouchli dveře. V lokále tak zůstal jediný voják pod bičem Kareny. Oleg a Alotan nejdou na první pohled vidět a Galendor dřímá v ruce stále hořící láhev zdejší pálenky. Z tvé pozice si nejspíše jako jediný všímáš Alotana ležícího na zemi a držící se na krku, nejspíše poslední šipka vystřelená od Velitele stráží mířila přímo na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Její pomyslný vstup je nespíš mezi dvěmi chudě vzhlížejícími domy. Však než si stihneš udělat obrázek o lidech zde žijících uslyšíš tlumené zvuky boje. Nejspíše tu roztržku v hospodě o které ty dva mluvili. Netrvá dlouho, stačila si udělat jen pár krůčků a zahládla si vývěsní štít onoho hostince, když se z jeho dveří vynořili dva zranění strázní utíkajíc pryč. Za nimi se okamžitě vynořuje další honosně vyhlížející voják stejného odění, ale asi vyšší šarže. Ten se jen na krátko rozhlédl a namířil si to přím tvým směrem. Z hospody dále nikdo nevyběhl a souboje utichli, ovšem je lehké poznat, že pořádková síla nejspíš neuspěla. Jen co si stačíš uvědomit tento fakt velitel stráží se u tebe zastavuje. Je to jen okamžik, aby stihl říct "Zamiste z města, je tu Galendor!" A s plných sil pokračoval v běhu k jedné z dřevěných stájí. Ozvalo se zařehtání a jeho kůň již uháněl dále po stezce odkud jsi přišla. V městě mimo těchto stráží vidíš ještě dva vesničany, kteří okamžitě jak viděli zbědované vojáky zmizeli ve svých příbytcích. Hostinec je jedno patrová budou, jako jediná kamenné základy, jejíž vývěsní štít vyobrazuje divokého kance. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro Je to již několik dní, kdy se tvé nohy vydali na cestu. Proč? Tvé zkoušky jsou u konce a dopis který jsi dostala tě volal zpět do hlavního města. Zpět tam kde vše začalo a nejspíše i vše skončí. Jen na moment si vzpomeneš na zprávu, kterou neseš pod brnění v které stojí. "Učenský paladine Laudien, tvá poslední zkouška dopadla úspěšně a tak ti s pověřením krále oznamuji, že tvé dny jako učně jsou sečteny. Sama víš, jak na tom právě naše zem je a také si dovedeš odvodit, že se každá ruka králi hodí. Sloužila si poctivě dle vůle Aiona, nechť se ti tak povede i jako právoplatné člence cechu paladinů v posádce královského města. Dostav se prosím co nejrychleji do královského města na pomazání a slavnostní přijetí do cechu. S ústou Představený Paladin Ranór Z vůle mu danou králem. Není na co čekat, to co se blíží bylo tvůj sen a nyní si mu nadosah ruky. víš že to nebude nic jednoduchého, však i to patří ke službě. Ze zamyšlení tě vytrhává strážný u města. "Jméno účel návštěvy! HEJ! Jméno...zbraně předložit k prohlídce!" |
| |
| Město Následuji Aliriin po nádvoří vězení a pak ze zámku a dál na náměstí, kde jsem byl předešlé noci zajat. Můj pohled se na moment zataví na mrtvém strážci. Zklamal jsem své přátele jenž jsou ve vězení to se nemělo stát, to byla chyba, a já jí nedokázal zabránit. Dojde mi když si vzpomenu na události předešlé noci pak, ale začnu uvažovat nad svojí zachránkyní a nad tím co bychom měli udělat dál. Musíme se dostat z města a to rychle. Proč mi pomáhá ? Právě se kuli muži jehož nezná vzdala všeho, a stala se štvanou zvěří. Až se přijde na to, že já nejsem v cele a, že ona není k nalezení tak si to dají do hromady a půjdou po nás.Musíme ven z města, a to hned. Jinak se od tud nedostaneme, protože nejspíš uzavřou brány, abychom se nedostay ven a začnou prohledávat město dům od domu a zabíjet nevinné. Dokud nás nenajdou a nezabijí..Nebo to bych udělal já na jejich místě. Ale pokud opustíme město, tak se do něj budeme muset dřív nebo později vrátit. Protože to proč jsem zde je stále tady v tomhle městě a ne venku za hradbami. Smažím se odhalit postup toho co udělají a to co bychom měli udělat mi, ale stále dumám nad ženou co je pro mě velkou neznámou, nad strážkyní co mě zachránila nad Aliriin. Co jí k tomu vede ? že by touha po moci ? No to se stejně dozvím. Máme jen dvě možnosti toho co udělat, buď se někde ukrýt, pokud víš o takovém místě. A nebo a to mi přijde jako v dané chvíli rozumějí nápad. Na nějakou dobu opustit město a pak se znovu vrátit. Povím potichu Aliriin. Rozhodnutí je na tobě. Povím jí. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Chvilku tak ještě stojím a hledím za vířícími se oblaky prachu, ve kterých zmizel a potom jen pokrčím rameny. Lhostejně a bezstarostně, protože tak trochu mi nic jiného ani nezbývá. Kdo je to Galendor...? proběhne mi ještě myslí, než se opět podívám směrem k hostinci. Zvažuji, jestli je moudré vstupovat dovnitř, když odsud teď vyběhlo několik vojáků, ale nakonec jen pokrčím rameny. Každá koza musí jednou pod nůž... pomyslím si pro sebe a udělám posledních několik kroků k nyní již ztichlé budově, abych vstoupila dovnitř a pokusila se zjistit, co se tam vlastně stalo, že odsud všichni utekli takovým kalupem. Nezapomínám ovšem ani v nejmenším na to, že nebezpečí tam stále může číhat a proto mám svaly napjaté, připravené k útoku i k obraně a jsem ochotna kdykoliv uskočit ze dveří před blížícím se nebezpečím... |
| |
 | soukromá zpráva od Laudien pro Když vjíždím na námjesti slunce je už hodně vysoko no mela bych přidat a ne koukat po památkách jako obvykle, Ranón už na mě beztak netrpělivě čeká. Konečně sem dorazila k cechu pomalu kráčím po schodech k Ranónovym dveřím zvedám ruku a zaklepám. Čekám až mi Ranór otevře. |
| |
| soukromá zpráva od Galendor pro "Kde tu máte koně?" Pevný pohled nic neříká. Snad jen to, že čekám stručnou, jasnou a pravdivou odpověď. Moc na výběr ten voják nemá. Ať už mi řekne muž cokoli, odvrátím se a prohlásím: "Jdem odsud!" Čekám, že Oleg i Alotan jsou někde poblíž, a tak se příliš nestarám o to, že nevím přesně kde. Není to poprvé. Dál se budu řídit podle vojákovy rady, nebo se pokusím stáje najít sám. Případně se zeptám kohokoli potkám. Pak už jen zbývá dostat se dovnitř, nasednout a odjet směrem k městu... |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro A právě nyní si začínáš uvědomovat co to jméno znamená. "Galendor, jméno, které již nebylo vyřknuto z úst Druida snad po dvě desetiletí. Jméno, které poprvé figurovalo při první válce o Tornův Hvozd v jižní části země. Tenkrát se jeden nadějný velitel královského vojska nechal zlákat vidinou peněz a zradil své muže. Díky této podlosti, se tehdejší bitva zvrtla v masové vyvraždění druidské frakce. Ten mladý a nadějný velitel se jmenoval Ruprecht Gal Alexander Lendor, neboli Galendor. Ale to je již více jak pětisetletí, od té doby se jeho jméno stalo hrozbou a on Generálem temných legií. Na jeho jméno je vypsaná odměna v neskutečné hodnostě 10 000 zlatých mincí. Jeho legie, však nikdy nebyla poslaná do této země, prostě tato jediná svým nepřátelům čelila s kuráží a vůlí a tak se jí síly, které uváděli do pohybu temné legie báli. Před dvaceti lety, kdy se odehrála poslední známa bitva za účasti Galendora, se mělo za to, že nestárnoucí Generál konečně zemřel, neboť se o něm od té doby nic nevědělo. Však jeho přítomnost zde značí jediné. Že i jiné síly než okolní království, mají zálusk na zdejší zemi. Více se o Galendorovi neví...to je vše co jsi četla či slyšela, jeho jméno je přízrakem problémů daleko horších než se doposud zdáli. |
| |
| soukromá zpráva od Šepot - Šelest pro "Galendor, jméno, které již nebylo vyřknuto z úst Druida snad po dvě desetiletí. Jméno, které poprvé figurovalo při první válce o Tornův Hvozd v jižní části země. Tenkrát se jeden nadějný velitel královského vojska nechal zlákat vidinou peněz a zradil své muže. Díky této podlosti, se tehdejší bitva zvrtla v masové vyvraždění druidské frakce. Ten mladý a nadějný velitel se jmenoval Ruprecht Gal Alexander Lendor, neboli Galendor. Ale to je již více jak pětisetletí, od té doby se jeho jméno stalo hrozbou a on Generálem temných legií. Na jeho jméno je vypsaná odměna v neskutečné hodnotě 10 000 zlatých mincí. Jeho legie, však nikdy nebyla poslaná do této země, prostě tato jediná svým nepřátelům čelila s kuráží a vůlí a tak se jí síly, které uváděli do pohybu temné legie báli. Před dvaceti lety, kdy se odehrála poslední známa bitva za účasti Galendora, se mělo za to, že nestárnoucí Generál konečně zemřel, neboť se o něm od té doby nic nevědělo. |
| |
| soukromá zpráva od Miya pro Učinila jsem slib. Slib, že udělám všechno, abych tomu hvozdu pomohla... a pokud mi v cestě stojí i setkání s Galendorem, tak se nedá nic dělat... možná je to osud, možná je to moje hloupost, ale jedno je jasné... dovnitř musím... pomyslím si pro sebe, napřímím se jak to jenom jde a potom již beru za kliku, abych vstoupila. Ruka se mi křečovitě svírá na kopí a oči rychle mrkají, aby si v přítmí hostince rychle přivykly na šero a méně světla. Dříve, než to bude pozdě, obzvláště v případě, že tam skutečně je někdo jako Galendor. Někdo, kdo se nebude ptát, odkud jsem přišla a kam jdu, ale rovnou bude zabíjet... |
| |
 | Zdravím, právě jsem narazil na vaši jeskyni v Odpadu. Jak to s vámi vypadá - bude se tu ještě hrát, nebo je jeskyně zralá na zavření? (odpovědi a reakce pište sem) Údržbář |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR