Duch města - 27. října 2012 20:25

Union City. Padající budovy, hořící čtvrti, tektonické otřesy a což není ani zdaleka nejhorší, neustálé demolování armádou spojených států. Ne, není to bojová zóna v Iráku ani nikde jinde. Tohle peklo vniklo v Californii nedaleko San Franciska. Nejsou tam revoluce... on tam totiž už nezbyl nikdo, kdo by je rozpoutával, ale hezky popořadě. Union City bylo bohaté a vyspělé město s více než 16 miliony obyvatel do doby, než se v centru objevil virus. Armáda spolu s CDC a HERC nelenila a celé město uzavřela v karanténě. Přístavy byly vybombardovány, mosty uzavřeny a celá Kalifornie evakuována. Pokud by CDC tak rychle nepřišla na vakcínu proti infekci vzduchem, byla by situace bezútěšná. Lidi ve městě však už zachránit nemohli. za tři týdny na infekci zemřelo přes 6 milionů lidí a zbytek Unionské populace virus zmutoval ve stvůry lačnící po mase a pojmenované souhrnným názvem zombies. Televizní společnost NBC byla na počátku roku 2017, 2 roky od incidentu v Union City, na pokraji krachu, když do řiditelovy pracovny vběhl jeden student s návrhem úplně nového programu. Byl to jeden z nejšílenějších možných nápadů, ale jak se řiditel domníval, mohl fungovat. NBC se musela spojit s CBC a CBS, aby měla dostatečné finance na tento projekt, ale jak se domnívala. Tohle ji zajistí větší sledovanost, než které mohl poskytnout jakýkoliv sportovní šampionát.

Duch města - 28. října 2012 12:57
	Předtím nežli začne hra, pečlivě si pročtěte následující informace:

Duch města - 07. listopadu 2012 13:55

Tímto příspěvkem se spouští hra: V zájmu experimentu jste byli umístěni do místností z plastu o velikosti 6x6x2 metru, kde je postel, záchod a umyvadlo. V té malé místnůstce jste museli vydržet celý týden, jedinou věcí, která se děla pravidelně den co den, byla injekce, kterou vám vstříkli do předloktí. Většina z vás ztratila pojem o čase. Pak vám dali HAZMAT obleky. Nařídili, aby jste si je oblékli. Naložili vás do vojenské helikoptéry UH1 a letěli jste z vojenské základny v mírumilovném živém San Francisku k obzoru plnému kouře a popela, kde se tyčily zbytky kdysi velkolepé metropole. Když jste nad Union City přelétali, sevřel se vám žaludek. Pocítili jste to teplo z neustále v podzemí hořícího ohně pod napalmem vypálenými čtvrťemi a ten smrad. I přes protiinfekční obleky jste ho cítili. Ten smrad zkaženého masa přebíjel i smrad novoty HAZMATu. Helikoptéra počala klesat. Vysadili vás v poměrně klidně vypadající čtvrti. Helikoptéra se hned za vámi vznesla a spolu se svým doprovodem odletěla.

por. Filip Švestka - 07. listopadu 2012 14:16

Dívám se na to, jak Huey odlétá a vzpomínám na to, jak jsem byl v Afghánu. Proberu se, až potom co Huey odletí a nastane ticho. Začnu se rozhlížet po okolí a snažím se zorientovat. Mezi rozpadlými hořícími domy je to těžké, ale za čtyři roky jsem si toto město projezdil cestou do práce, na nákupy a rodiči mojí manželky. Po chvilce se zorientuji a uvědomím si, že jsem jen asi dva bloky od mého bývalého domu. Zaběhl jsem k nejbližšímu domu a zaujal střeleckou pozici v kleče, která umožňuje střelci zefektivnit střelbu o nejméně 20%, a pak jsem zavolal na ostatní aby se ke mně připojili.

Matthew Risen - 07. listopadu 2012 16:15

Když odletí vrtulník, důkladně si si prohlédnu ostatní a odfrknu si: veterán, se zraněnou nohou, žena..No nejsem z toho zrovna nadšený. Protáhnu si ruce jako to je mím každodenním zvykem, a provedu do vzduchu pár výpadů na rozcvičení. Vidím že mě ostatní divně sledují, ale je mi to fuk- jsem na to zvyklý. Po rozproudění se rozhlédnu kolem a zašklebím se, protože je to jednoduše hnus-krev, hořící domy a tak. Pořádně si přitáhnu katanu na svích zádech a potom vytáhnu glock, zkontroluju zásobník a nátáhnu jej. Všimnu si veterána, jak jde ke zdi a mluví o svém bývalém domově a tak, a tak se rozhodnu jít s ním, přijdu k němu a řeku:,,No tak já jdu no a mimochodem já jsem Matthew, Matthew Risen". A podám mu ruku na pozdrav, při tomto gestu ze sebe dostanu něco podobného úsměvu, abych hned na začátku tohohle "cosi" nevypadal pesimisticky.

Wade Wilson - 09. listopadu 2012 00:04

Přistání Vystoupím z vrtulníku jako poslední pozoruji, jak odlétá. Když na nás chlapík, který se tváří jako válečný veterán. Jo, tyhle typy znám. Všechno bere moc dogmaticky a pak chcípne jako první. Takovejch už jsem viděl mnoho. Pozoruji, jak druhý chlápek doběhne k němu a přikrčí se za ním. A tohle je ten typ, kterej mu pořád bude lézt do prdele. Přehnaní militaristi. Usměju se, překontroluji svůj opasek a stehení pouzdro s revolverem, poté sundám ze zad mačetu a s naprostým klidem vejdu do ulice, u jejíhož vstupu se ti dva krčí. "Wade Wilson, žodlák," utrousím, když procházím kolem nich.

Duch města - 09. listopadu 2012 06:59
	První přivítání Genevuer street, cca 5 hodin večer Zachrčení vysílačky. "Delto, Charlie, máte instrukce se stáhnout! Opakuji: Charlie, Delto, okamžitě se stáhněte! Hej, vy civilové tam dole... vím že mě slyšíte... Hodně štěstí. Končím." Vysílačka zmlkla a po chvíli bylo zase ticho. Město vás definitivně pohltilo. Jste v tom sami.

Duch města - 09. listopadu 2012 07:00

soukromá zpráva od Duch města pro První přivítání Genevuer street, cca 5 hodin večer Na ulici, do které jsi vkročil, kdosi je. Jakoby bezcílně jde po ulici směrem k vraku jednoho auta. Než k němu dojde, spadne. Velmi nemotorně se zvedne a dojde k vozu. V tu chvíli tě vyruší onen hlas z vysílačky "Delto, Charlie, máte instrukce se stáhnout! Opakuji: Charlie, Delto, okamžitě se stáhněte! Hej, vy civilové tam dole... vím že mě slyšíte... Hodně štěstí. Končím." Podíváš se zpátky na ulici. Onen muž někam zmizel... Z toho ticha ti jde až mráz po zádech...

por. Filip Švestka - 09. listopadu 2012 15:34

První přivítání Když ke mně došel Matthew, pokývnul jsem a podal mu ruku. "Já jsem poručík Filip Švestka..... Tedy bývalý poručík. Ale na tom teď nezáleží, budeme mít dostatek času na to, abychom se seznámili. Matthew, dříve jsem tu bydlel a celkem se tu vyznám, takže bych rád zamířil k mému domu, mám tam nějaké zbraně z dob kdy jsem byl u armády, náboje a určitě bych ve sklepě našel i nějakou bednu s maskáči. Je to asi dva bloky odsud." Můj plán přerušil Wade kterého očividně na světě nic netěšilo a dával to dost najevo. Řekl jsem Mattovi, aby zaběhl k Wadovi a zeptal se ho, kam jde a jestli se nechce přidat k nám. Mé oči mezitím zamířili k ženě která s námi vystoupila. Vypadala celkem hezky, měla i přiměřeně vypracované svaly, ale vypadala duchem nepřítomna. A tak jsem křikl na posledního člena naší skupiny, jestli se také nechce přidat. Bude jistě lepši, když budeme v tomto městě chodit spolu.

Matthew Risen - 09. listopadu 2012 16:03

,,Těší mě.." Utrousil jsem, potom co mi Filip konečně řekl jméno. Pak jsem se zvedl a nahnul hlavu ze strany na stranu, přičemž jsem vidal hlasité křupnutí. Narovnal jsem se a porozhlédl, všude spousta divných zvuků, když jsem se zaposlouchal, převažovaly hlavně výstřely, výbuchy, zvuk hořícího ohně a divné neidentifikovatelné skřeky. Podíval jsem se na právě příchozího Wadea a s úšklebkem jsem ze sebe vydal :,,Taky mě těší..". Podíval jsem se do ulice a poslechl si Filipa, který mluvil o zbraních a svém starém domě, při pohledu na můj ,,slabý" glock, jsem byl nakonec rád, že možná přijdu k něčemu s větší ráží než je tohle. Podle ,,pokynů" jsem přišel za Wadem, a vše jsem mu vysvětlil, přesně tak jak mi to před chvílí řekl Filip. Stoupl jsem si vedle něj, a v čekání na jeho odpověď jsem si vytáhl katanu a švihl jsem s ní několikrát do vzduchu, div jsem Wadeovi neusekl hlavu. Když jsem zjistil jak moc to bylo nebezpečné, zandal jsem meč zpět a radši jsem se znovu zeptal:,,Jdeš teda s námi?"

Wade Wilson - 09. listopadu 2012 16:27

Ulice Když vyjdu do ulice spatřuji muže vrávorajíc směrem k autu. Upadne. Vstane a jde dál. Něco se mi na něm nelíbí." Chvilku jej pozoruji, když mě vyruší vysílačka. Ohlédnu se směrem na vrtulník a zamávám mu. Při pohledu zpět do ulice vidím prázdno. "Hej chlape, kam jsi zdrhnul?" Zamumlám si pro sebe a rozhlédnu se po okolí. Vzápětí mě vyruší mladík s Glockem. "Takže, Matte," oslovím jej, "řekni Filipovi, že se k vaší výpravě rád připojím, ale nejdříve se chci porozhlédnout," Ukážu na nejbližší dům. "Nevím jak vy, ale já bych se rád podíval na město z nějakého vyššího místa. Třeba ze střechy. Jdete vy se mnou?" Nečekám však na odpověď a dojdu k vyvráceným dveřím. Z venku, pohledem skrz futra nakouknu dovnitř a prohlédnu si schodiště do patra a případně i do sklepa. Poté se otočím na ostatní s tázavým pohledem. "Tak co?"

Duch města - 09. listopadu 2012 17:21

Dům na který Wade ukazuje, vypadá poměrně dobře. Kdysi to byla vilka jedné méně zámožné rodinky. Bombardování zanechalo půlku z ní v troskách a vypadá to, že v budově hořelo, nicméně dostatečná část druhého patra vypadá v pořádku. Ač tak dům nebyl konstruován, je nejvyšším objektem okolo. Je to totiž jedna z mála budov okolo, kterou nálety napalmu a bomb nesrovnaly se zemí. Všem se vám zdá dostatečně vysoká k prohlédnutí si okolí.

Duch města - 09. listopadu 2012 17:33

soukromá zpráva od Duch města pro Místnost, do které jsi vešel, je místnost i s přístupem do druhého patra. Schody do druhého patra jsou potřísněné něčí krví. Očividně je tu už nějakou dobu, neboť zaschla. Domek zřejmě sklep nemá, ale všiml sis podstatně menších dveří pod schody. Celá místnost vypadá až na těch pár stop docela útulně. Když už jsme u toho, z místnosti na pravé straně si zaslechl šramot a něčí sténání. Došlo ti to teprve potom, co si opět vyšel ven.

Duch města - 11. listopadu 2012 17:13

soukromá zpráva od Duch města pro Helikoptéra přistála u jedné chemičky. Jsi tam ty a ještě další dva. Když jste vystoupili, vrtulník se začal zvedat. Nečekal, až odejdete do bezpečné vzdálenosti. Prostě se hned odlepil od země. Jsi v industriální čtvrti. každá z těch budov patřívala k nějaké továrně, nějaké firmě. Ty opuštěné vysoké budovy vypadají děsivě. Nedokážeš se zbavit dojmu, že tě někdo sleduje. Ne vědecký personál. O tom víš, to tě tolik neděsí. Ale nějaký jedinec...

Duch města - 11. listopadu 2012 17:17

soukromá zpráva od Duch města pro Helikoptéra přistála u jedné chemičky. Jsi tam ty a ještě další dva. Když jste vystoupili, vrtulník se začal zvedat. Nečekal, až odejdete do bezpečné vzdálenosti. Prostě se hned odlepil od země. Jsi v industriální čtvrti. každá z těch budov patřívala k nějaké továrně, nějaké firmě. Ty opuštěné vysoké továrny vypadají děsivě. Nedokážeš se zbavit dojmu, že tě někdo sleduje. Ne vědecký personál. O tom víš, to tě tolik neděsí. Ale nějaký jedinec... Na střeše jedné budovy si všimneš siluety postavy. Zmizí dříve, než stihneš jakkoliv zareagovat.

Matthew Risen - 12. listopadu 2012 15:35

Pousměji se, když slyším Wadeův souhlas, pokynu Filipovi a jdu s Wadem k domu. Než vejdu, vytáhnu z postraní kapsy vysílačku.,,Haló! Je tam někdo? Slyší mě sakra někdo? Odpovězte!" Chvíli křičím do vysílačky. Někdo mi totiž říkal že tu nebudem jediní. Po marném snažení o kontakt s někím jiným než sám se sebou se vtěsnám dovnitř škvírou ve zdi směrem ke schodišti. * Vypadá schátrale..* Pomyslím si, ale přesto na něj stoupnu. Několikrát poskočím, abych se ujistil že je v pořádku a potom pokynu Wadeovi a Filipovi že můžou také vejít. Než se ti dva vplíží dovnitř, porozhlédnu se kolem, a při to pohledu mi celkem spadne čelist, je tam plno krve a čehosi, co kdysi připomínalo orgány. Zaslechnu podivné zvuky od těch ostatků, a jdu pomalu a opatrně k nim. Opatrně a s charakteristickým zvukem tasím pomalu katanu. Stříbřité ostří se zableskne a já tam jenom tak stojím v bojovém postoji. Křiknu na Wadea a Filipa:,,Asi je tu nakažený!" Zvuk se najednou změní a já dostávám strach... Potom se ale přemůžu:*Už jsem přežil horší věci* Pomyslím si a s krůpějí potu čekám s katanou obouruč za stěnou, z poza které vychází ten divný skřek.

Duch města - 12. listopadu 2012 15:38
	Za zdí se ozývají prapodivné skřeky. Do toho zní rozbíjející se porcelán a sklo. Po chvíli slyší Matthew typické otevření ledničky. Další hlasitý skřek a trhání papíru a plastu. Teď už slyší spokojené vrnění a mlaskání.

Wade Wilson - 12. listopadu 2012 15:53

Dům Matt vběhne do dmomu a tak jdu s ním. Přece jej nenecháme samotnýho. Ještě by nám hned umřel a to by byla škoda. Ještě se bude hodit. Rozhodně pokud s tím co má v ruce umí zacházet. Na jeho oznámení o infikovaném, reaguji jen kývnutím a úsměvem. Postavím se tedy čelně ke dveřím a to co z nich zbylo s mačetou v ruce rozkopnu a vejdu dovnitř. Pokud na mě něco zaútočí, budu mačetou útok opětovat.

Duch města - 12. listopadu 2012 15:57
	U ledničky se nějaký chlapík cpe kdysi opravdu lahodným jídlem. Po dvou letech lahodné opravdu není (říkáš si, jestli není živější než on). Když tě spatří, nechá jídlo jídlem, přeleze linku a vrhne se na tebe.

Wade Wilson - 12. listopadu 2012 16:01
	Dům Nechám ledničkového muže, přiběhnout asi na metr a půl, než se vůbec pohnu. Můj pohyb je úkrok směrem, kde je více místa, přičemž se mu pokusím zaseknout mačetu ze zadu do krku nebo alesoň do zad. Pokud zasáhnu záda rychle ji z něj vytáhnu a připravuji se k dalšímu střetu.

Duch města - 12. listopadu 2012 16:10
	Rána do krku téměř oddělila hlavu od těla. Muž se pokoušel zvednout, ale mozek přestává být okysličen. Spadne na zem dříve než se zvedl. Teď teprve v něm poznáváš muže z ulice.

Duch města - 12. listopadu 2012 16:14

soukromá zpráva od Duch města pro Helikoptéra přistála u jedné chemičky. Jsi tam ty a ještě další tři. Když jste vystoupili, vrtulník se začal zvedat. Nečekal, až odejdete do bezpečné vzdálenosti. Prostě se hned odlepil od země. Jsi v industriální čtvrti. každá z těch budov patřívala k nějaké továrně, nějaké firmě. Ty opuštěné vysoké budovy vypadají děsivě. Nedokážeš se zbavit dojmu, že tě někdo sleduje. Ne vědecký personál. O tom víš, to tě tolik neděsí. Ale nějaký jedinec...

Wade Wilson - 12. listopadu 2012 16:32

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Dům "Sakra," ucedím skrze zuby, kdž vidím, jak se téměř bezhlavý muž snaží postavit. Naštěstí ho to brzy přestane bavit. Myslím, že ho to nepřestalo bavit. Jen mu prostě došel vzduch a umřel. Zas tak velký rozdíl v tom není. Hlavně že dá pokoj. Podívám se na dveře, kterými jsme sem vstoupili. "Pojď sem Matte," řeknu a vyčkám jeho příchodu, "počkej tady. Kdyby se cokoli dělo, tak mě zavolej. Já jdu prohlédnout zbytek tohodle bytu. Za chvilku jsem zpátky a pak půjdeme na tu střechu." A budeme pak skákat po střechách! No, půdovně jsem to neplánoval, ale možná to bude bezpečnější, než se probíjet těma ulicema tam dole. Jo, to rozhodně bude. A taky zábavnější! Bude to jak ve filmu Yamakasi, když tam hráli tu házenou na střechách! To bylo ale až ve dvojce, ne? Jo, je to možný, každopádně teď to prohlídni, ať odsud můžeme vypadnout. "Fajn, jdu na to," pronesu a začnu otevírat postupně všechny dveře co vedou z této místnosti, dokud nespatřím něco neobvyklého.

Max Matthers - 12. listopadu 2012 17:12

soukromá zpráva od Max Matthers pro Helikoptéra odletěla překvapivě rychle, ale já jsem jí nevěnoval pozornost. Všímal jsem si spíš lidí, co tu vysadili se mnou. Na první pohled mi bylo jasné, že to mohlo dopadnout hůř. Ale taky líp. Promluvil jsem ke všem: 'Pokud tu chcem přežít, asi bude dobrý spolupracovat. Takže já teď jdu prozkoumat tenhle dům' *ukázal jsem na nejzachovalejší dům v ulici, který byl asi 10 metrů od nás* 'a pokud se chcete přidat, pojďte se mnou' Sebevědomě jsem se pousmál a ještě jsem podotkl: 'A pokud nemáte zbraně, bude se vám moje společnost hodit.' A zamával jsem na ně svým HK MP7. Pak jsem se otočil a šel jsem k budově, zastavil jsem se před ní a otevřel jsem dveře. Pokud byly zamčené, vykopl jsem je.

Duch města - 12. listopadu 2012 17:19
	soukromá zpráva od Duch města pro Místnost kdysi bývala kuchyní a jídelnou. Po zombíkovi tu zůstaly kousky rozmláceného skla a porcelánu. V otevřené ledničce vidíš dvě plechovky a zbytky jídla, kterým se zombík krmil. Na linkách je jen další nádobí a dřez. Je tu několik skříněk nad linkou, jídelní stůl, židle, televize, další dveře a na stěnách obrazy. Klasicky vybavená kuchyň a jídelna.

Anney - 12. listopadu 2012 17:39

soukromá zpráva od Anney pro Přílet a nový tým Nijak jsem nebyla nadšena, že jsem byla dána do týmu, jen přeci nejsem týmový hráč, ale taky žádná barbínka. Bylo jasné, že když nás dávají do týmu, už je to velmi vážné. Když si vzpomenu, jaká jsem byla před pár lety, musím se sama sobě smát. Malá chudinka, co se bála všeho kolem sebe a teď? Než jsme si všechno v hlavě probrala, byli jsme na místě a helikoptéra přistála. Vysedla jsem s ostatníma a koukla okolo sebe, kde to vlastně jsme. Je mi jasné co se jim muselo honit hlavou. CO taková holka jako ona muže pohledávat tady v téhle díře, ještě si zlomí nehty… Nikdy jsem nebyla taková, jaká bych měla. Ani jsem se neohlédla, když jsme osiřeli a šla rovnou za nimi. Chtěl si hrát na velitele prosím, ale už sem zažila, takové hrr že pak za rohem dostali nakládačku. Ano má zbraň, ale to předpokládám , že ostatní taky, jinak by tu nebyli. Takové jako on strašně miluju, oproti nim je Noris jen mýtus, ale třeba se ještě vybarví a nebude takový náfuka, jak se jeví zrovinka. Jdu za nimi, až jako poslední a hlídám záda, nerada bych aby nás něco překvapilo ze zadu, ale tak to je snad jasné. „ Hele nezlob se, ale nemyslím, že bys měl budit tak velkou pozornost na nás, pokud máš paklíč, odemkni to, nikdo nás nehoní, tak to bude aspoň potichu, nenápadní.“ Podíval se na něj a řeknu, předtím než by to měl vykopnout.

Max Matthers - 12. listopadu 2012 18:56

soukromá zpráva od Max Matthers pro Ještě než jsem se pokusil dveře vykopnout, zastavila mě ta holka co s námi přiletěla a začla mě poučovat. No nazdar, nevím jestli to tu zvládnu s někým takovým napadlo mě ale vyslechl jsem co říkala. Vlastně měla pravdu, a to mě naštvalo ještě víc než její poučování. Jak je možné, že mě to nenapadlo? Přehnaně agresivním hlasem jsem zamaskoval překvapení. 'Nejsem zrovna ten typ člověka, co by se šťoural v zámcích. Je mnohem snazší to vyrazit. Jedny vyražené dveře nejdou slyšet přes půlku města, ale pokud se chceš předvést, tak prosím.' Poodešel jsem ode dveří, aby je případně mohla odemčít.

Matthew Risen - 12. listopadu 2012 19:09

soukromá zpráva od Matthew Risen pro DŮM Přijdu k tělu a zašklebím se:,,To je ale hnus!" Řeknu s velkým odporem. Bodnu opatrně mečem do těla a vytáhnu zamazané ostří. Znovu se ušklíbnu a do něčeho co asi bylo kdysi prostěradlo hadr nebo cosi utřu zkrvavenou katanu. Zasunu jí zpět do pochvy a řeknu směrem Wadeovi:,, Čistě skolený.." A ironicky se usměji. Dřepnu si a důkladně prohledám tělo, sleduji zbytky mutace. Potom znovu vytáhnu vysílačku a stejnými slovy hulákám do mikrofonu. Potom si jí dám na zpět do kapsy. Kývnu na Wadeova slova a postavím se ke dveřím. *Dveře?! Sakra dveře?!!* Křiknu vduchu, když uvidím špinavou díru kterou jsem se protahoval hned vedle dveří, při tom se hlasitě plácnu do čela.* To snad není možný* Pomyslím si a začnu se hlasitě smát. Potom se podívaám ze dveří na ulici, a když nic nevidím, tasím katanu a začnu cvičit do prázdného prostoru jednoduché seky a krytí. *Už vidím jak se z nějakých dveří na Wadea vyřítí horda a já uslyším jenom:,,Pomoc Matte! Zachraň mě!" * Při té představě jsem se znovu začal hlasitě smát až mě to málem složilo na zem. Po uklidnění ještě máchnu párkrát mečem a potom znovu vytáhnu vysílačku. Při dalším soustavném hulákání si pomyslím:*Doufám že tu nejsem sami.. A kde se sakra courá ten Filip?!*

David "Dave" Fortune - 12. listopadu 2012 19:24

soukromá zpráva od David "Dave" Fortune pro Cesta vrtulníkem  Nikdo si příliš nevšímal mladého výrostka v šedé mikině a kapsáčích, co seděl v koutě helikoptéry, na každého kašlal a hrál si s benzínovým zapalovačem. Samo o sobě by to mohlo být znepokojivé, už jenom kvůli zákazu manipulace s otevřeným ohněm na palubě, ale on si z toho zákazu zjevně nic nedělal. Pokaždé, když z chromované krabičky vyskočil plamínek a radostně se roztancoval, zazářily mladíkovy oči štěstím a radostí. To bylo znepokojivé ještě víc. To a to, že byl úplně zticha. Někde v Union City  Stroj dosedl k zemi a všichni vyskákali ven, včetně mě. Ostatně, byl jsem jeden z prvních. Hned jsem se rozhlédl po okolí a mojí pozornost upoutala postava v dálce.  … Šmírák! … napadne mě, ale nemám potřebu na toho voayera nikterak upozorňovat, beztak hned zas zmizel. Třeba to byl zombík a spadnul dolů. Nevrle se oklepu, upravím si řemeny batohu a odplivnu si na zem. Hned se slova ujme Buffalo Bill a začne nad hlavou mávat kvérem, aby nám ukázal, kdo je tady boss. “Dlabu tě, frajere.“ odpovím zcela bez zájmu o jeho osobu a několikrát potáhnu nosem. Reakce, pokud nějaká je, mě vcelku nezajímá. Má pravdu v tom, že musíme spolupracovat, to mu neupírám, jen se nebudu podřizovat jakémukoli vedení.  Náš hrdina se pak vrhne k nejbližšímu domu a už se chystá seznámit podrážku své boty s dveřmi, když ho zastaví ta holka, co s náma letěla. … Nechal bych jí pohrát si s mým zapalovačem, hehehe …  V duchu se zasměji své zcela nevyzrálé dvojsmyslné úvaze a vydám se k té hašteřící dvojici.  … Paklíče. *duševní facepalm* …  Chytím rukou páčidlo zavěšené na opasku a uvolním poutko. “Uklidníme se ano? Jestli se tu někdo bude někam lámat, budu to já. Mám potřebné nářadí i kvalifikace.“

por. Filip Švestka - 12. listopadu 2012 19:37

Dům Když jsem, uviděl, že na mne Matt pokývnul, pochopil jsem, že se k nm Wade přidá. Ale proč zachází do domu? A proč jde za ním i Matt? "To je disciplína!!!" Zabručel jsem a rozběhl se přes ulici k domu do kterého oba zašli. Doběhl jsem k němu a opět si klekl ke vchodu. Poohlédl jsem se za Mattem, ale byl už někde v domě. Začal jsem nadávat. "To je disciplína.....i pěti let holka by to uměla lépe....a ještě k tomu do malého prostoru s obouruční katanou....?? To už je moc. Stačí, že tu katanu má." Uznal jsem za vhodné vběhnout do domu a krýt mu záda. S Desertem to není moc těžké, ale pak jsem uslyšel podivné zvuky. Vychzeli z prvního patra, zvuky, jako by tam někdo něco jedl. Zaklekl jsem a čekal. Pak se ta postava vyřítila, ale než jsem stihl něco udělat, Wade jí jednou ranou téměř usekl hlavu. Přišel jsem k jeho tělu a začal si ho nedůvěřivě prohlížet. Najednou jsem si uvědomil, že to není nějaký polorozložený zombie, ale úplně normální člověk, jen trochu podvyživený. Vzal jsem ho za ruce a odthl ho do kouta. V domě jsem našel zbytek nějaké deky a tou ho přikryl. Poté jsem mlčky přišel zpět k Wadovi a Mattovi.

Anney - 12. listopadu 2012 19:40

soukromá zpráva od Anney pro zaskočená Dost mě překvapil a to mě nabudilo ještě víc, on asi nechápe, že mi nejde o nějaké poučování, spíše o to aby to bylo bezpečné. Tady na nás dvou, jde vidět, že jsme muž a žena, holka dbá o bezpečí a chlap naopak vše řeší silou. „ Ty asi nechápeš, že mě nejde o to abych se tady vytahovala. Jde jen mi o to abychom zbytečně, nemrhali náboji, ale jestli chceš si zastřílet prosím. Vím že není čas rozlouskávat zámky, jen se zdržíme víc když v té budově jsou někde nakažení a nahrnou se všichni třeba.“ Opravdu to nemyslela zle a asi jí to i dost mrzelo, když takhle odpověděl. Snaží se aby nepoutali pozornost a pak bude nejhorší, ale nějak si zvykla. „ Ale ty seš šéf, takže to nechám na tobě, rozhodni, buď to vykopneš, nebo to mám otevřít?“ Sleduje ho. Pak se do toho pustí ten další a já jen zvednu ruce a nechám je, aby si hráli sami. Stoupne si raději zase opodál a kouká okolo. Stojí tam opřená o stěnu a spíše vypadá jak nějaká modelka, než holka co má za pasem zbraň. Začne si v duchu zpívat, aby se trochu zklidnila. Klid holka, bude lepší, když nebudeš, už nic říkat a budeš poslušná do doby, než je někam nakopeš. nad touhle myšlenkou se sama i usmála. Vzhled 167 cm vysoká dívka, s dlouhými černými vlasy, štíhlé postavy, která je vypracovaná. Sice nevypadá, že by se někomu ubránila, ale je celkem pružná a protáhne se skoro všude. Mazaná jako liška. Nosí černé legíny, kozačky nad kolena, tričko do půl pasu a vlasy většinou v suliku.

Wade Wilson - 12. listopadu 2012 19:49

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Dům Dojdu tedy k zatím neprozkoumaným dveřím a ohlédnu se zpět do kuchyně, kde již pobíhá Filip a odklízí mrtvolu, zatímco Matt hlídá vstup. Kývnu na ně a pokusím dveře otevřít, abych zjistil co je za nimi. Pokud se dveře otevřou, nahlédnu za ně, tak, aniž bych tam vstupoval a zkontroluji tamí prostor pohledem. Pokud se mi je nepodaří otevřít nebo tam nespatřím nic zajímavého, oznámím Mattovi s Filipem, že jdu na střechu, a zeptám se, zda se ke mně přidají.

Duch města - 12. listopadu 2012 19:57
	soukromá zpráva od Duch města pro Dveře se otevřou až neskutečně snadno. Vidíš zahradu. Je tu pár dětských hraček, sedačky a stolek s pár rozbitými skleničkami. Na trávě je trocha krve a u stolku pohozený zápisníček.

Matthew Risen - 12. listopadu 2012 20:12

Pomalu vejdu do zahrady s katanou v rukou. Dívám se kolem a taky, kupodivu čichám, pach mrtvoly se jenom těžko splete s něčím jiným. Jdu kolem hraček, ironicky nabodnu na hrot jednoho s plyšových medvídků a pozoruji jak z něj padá vycpávka. Sundám ho z ostří a znovu se rozhlédnu. Potom jdu ke skvrně krve na trávě, detailněji si ji prohlédnu:¤ Nevypadá na první pohled nějak jinak, chtělo by to mikroskop..¤ Potom namočím zbytek medvítka do krve abych zjistil vyskozitu a tím pádem stáří krve. Potom se ještě rychle rozhlédnu a jdu rychlím krokem S Wadem a Filipem na střechu. Po cestě si zkontroluji Glock, a dívám se z oken. ¤Netěším se na ten pohled zhora..¤ Pomyslím si a při tom pomyšlení se mi zježí vlasy na hlavě. Ještě se pokusím znovu mluvit do vysílačky, potom jí znovu strčím do kapsy, zavrtím hlavou, oklepu se a pokračuji směrem nahoru.

Duch města - 12. listopadu 2012 20:22

soukromá zpráva od Duch města pro Horní patro bylo bombardováním zdevastováno podstatně více než to dolní. dveře do jednoho pokoje chybí... vlastně chybí půlka toho pokoje. Asi to bývala ložnice. Je tu postel, pár obrazů, skříň by měla být tam, co teď zeje ta prázdná trhlina. zbytek pokoje se válí tam dole znemožnil přístup do té dolní místností (vypadá na obývák). Z té díry je docela dobrý výhled na město.

Wade Wilson - 12. listopadu 2012 20:27

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Dům Když spatřím zahradu, neubráním se ironickému úsměvu při pohledu na kaluž krve. K čemu tady asi došlo? Nevím, otec se pokusil sežrat vlastní dítě? Spíš matka, otec leží v kuchyni. Říkám si. Mezitím co Matt zkoumá kaluž krve, já nahlédnu do útrob zápisníku vedle stolku a brátím se spolu s Mattem do kuchyně. "Tak jo pánové, jdeme na tu střechu," rozhonu a dojdu ke vstupním dveřím, kde se zastavím. "Hele, kde vůbec zůstala ta ženská? Jde s náma nebo se rozhodla potulovat se po městě na vlastní pěst?" Vyhlédnu na ulici a podívám se směrem odkud jsme přišli zda ji nespatřím. "Jdeš s námi na střechu?" Křiknu na ní, pokud ji uvidím a čekám na její reakci.

Duch města - 12. listopadu 2012 20:47

soukromá zpráva od Duch města pro Poslední písmena V zápisníku, který Wade vzal, stojí následující: "Boj z hladem... Je to strašný. Nevím co to se mnou je. Mám hlad a přitom jsem před chvílí jedl... Bolí mě hlava... Musím se ovládat... BOŽE TA BOLEEST... Taro Až to budeš číst Utíkej co se dá... Tady je to..." Dál je to nečitelné. Částečně je to rozmáčené, částečně zakrvácené a stejně, ten člověk co to psal, to nepsal moc čitelně.

Max Matthers - 13. listopadu 2012 17:23

soukromá zpráva od Max Matthers pro Ta holka zase rozjela své poučování a začínám si být téměř stoprocentně jistý, že v její přítomnosti dlouho nevydržím. A co mě naštvalo opravdu maximálně byl fakt, že měla opět pravdu- když se na nás nahrnou narás všichni zombíci z domu, nebude to zrovna ideální situace... Naštěstí jsem jí nemusel odpovídat, do rozhovoru se vmísil kluk, kterého jsem předtím skoro přehlédl. Říká něco o tom, že má nářadí. Přeměřil jsem ho pohledem, skoro jako bych viděl sebe před nějakými pěti až deseti lety. Bylo na něm vidět že neuznává autority a nebude poslouchat rozkazy. Ale já jsem na tom bohužel podobně a určitě si nenechám rozkazovat od něj a už vůbec ne od nějaké holky! 'Ty a kvalifikaci? Bože, kolik ti je, patnáct? Pokud tu má někdo k něčemu kvalifikaci, jsem to já.' zavrčel jsem na něj co nejnepříjemněji to šlo. Silně jsem vykopl proti dveřím a vyrazil jsem je, čímž se mi podařilo částečně zklidnit agresivitu, která ve mě narůstala.

Duch města - 13. listopadu 2012 19:31

soukromá zpráva od Duch města pro Snaha o vykopnutí odrazila Maxe na zem. Dveře, nyní už bez funkčního zámku, se trochu pootevřely. Za nimi se skvěl masivní řetěz opatřený ještě masivnějším zámkem, který držel dveře u rámu. škvíra však také osvětlila trochu podlahy. Byla zakrvácená, ale co bylo hlavní, byla tam pohozená pistole GLOCK. Zevnitř se ozval tlumený sten. chvíli zněl zvuk, jako by se něco táhlo po zemi. Hlasitá rána do dveří a ty se ze setrvačnosti zavřely. Ještě několik ran. Tvor za nimi se zjevně chce s vámi trochu seznámit.

Šarlej - 13. listopadu 2012 21:55

soukromá zpráva od Šarlej pro Výsadek Už jsem zažil ledacos, ale tohle je opravdu neskutečné. pomyslím si. Sotva helikoptéra zmizela,ten nagelovanej frajirek si to namíří k prvnímu baráku,hádá se s ostatními a mlátí do dveří jako Jánošík. Hňup. Jediný kdo se zachoval rozumě je ten klučina. Sakra co s touhle situací. Sundám ze zad kuši uvolním v pouzdře nůž a jdu k ostatním. Skoro si mě nevšimli, až když jsem promluvil, tak si mě začali měřit různými pohledy. "Tak vidím, že vás pan domácí přesvědčil o vaší pošetilosti. Co takhle se tu nejprve porozhlédnout a až pak si vybrat, kam se budeme lámat?"

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 14. listopadu 2012 10:04

Přílet a první kontakt Sotva co Huey odletěl se hoši kolem začínají chovat panovačně, jako dva kocouři co na sebe prskají. Pohledem zkontroluji lidi kolem a poslouchám jejich krátké a spíše ostré rozhovory. Fajn, bývalý veterán, žoldák, maník pravděpodobně se zaměřením na nějáké bojové umění..... Podrážděně si povzdychnu a nespokojeně se opřu o nejbližší zeď. Jakmile se hoši přestanou handrkovat přidám se k nim. "Praporčík Eliz Watson, 601 skss. konkrtétně "Lovci lebek" ale o to nejde, nejde ani o to jestli jste bývalý voják, žoldák nebo jen civilista, pokud chceme přežít, nechte si hádky pro sebe... Už od pohledu je jasné že semnou nebude jen tak lehké pořízení. Zkontroluji P90tku a nespokojeně zamručím, sice je to lepší než drátem do oka ale ideální to také není. Nakonec se skupina rozdělí na dva "tábory", náš kulhák (veterán) se chce podívat domů, zatímco náš "žoldák" si chce nejdříve prohlédnout město z vyššího místa, druhý návrh se mi zdá lepší a proto se připojím k němu. Nakonec se přidá i zbytek a vtrhne dovnitř jako velká voda, přikleknu si k rohu dveří abych viděla celou ulici pro případ že by se někdo rozhodl pro útok zezadu. Jakmile kolem mně projde kulhák otočím se na něj a promluvím. "Zapomeň na disciplínu poručíku, tohle není armáda..." Nechám větu vyset ve vzduchu ale jako bývalému vojákovi mu určitě bude jasné jak jsem chtěla větu doplnit, stačí se podívat na jejich způsob vstupu do objektu. Po chvíli se zevnitř ozve křik a na chvilku zaváhám jestli bych se neměla připojit a jít dovnitř a nechat si nekryté záda? Nikdy! Moje obavy ukončí až Wade který se sám zvolil velitelem a vede nás, nic proti tomu nemám, přeci jen, talent na to má a blbej taky není. Jakmile přijde zeptá se mně jestli půjdu s nimi a nakonec kývnu a vyrazím za ním.

Wade Wilson - 17. listopadu 2012 22:59

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Dům Když se k nám i Eliz připojí, kývnu na ostatní a začnou stoupat do dalšího patra. Po vystoupání schodištěm se zahledím na chybějící dveře, kterými zároveň projdu. Jo, ten výhled na to město fakt stojí za to, napadne mě, při balancování nedaleko propadlé podlahy. Podívám se do díry a zkontroluji spodní místnost, asi obývák, a pokud v propadlé místnosti, ani v té pod ní nespatřím nic zajímavého, vrátím se ke schodišti k ostatním. Podívám se, zda schodiště pokračuje do dalšího, vyššího, patra. Pokud ano, začnu po něm pomalu stoupat. Pokud ne, řeknu ostatním že potřebujeme nalézt výlez do vyššího patra. Následně si prohlédnu další dveře, vedoucí do prostor budovy, pokud tu nějaké jsou, jednimi z nich se vydám. Do dalších potom pošlu někoho z ostatních. Pokud zde však žádné další dveře nespatřím, začnu stoupat po schodišti výše. (Pokud není schodiště ani dveře, vrátím se do propadlé místnsti a začnu hledvat alternativu cesty na střechu.) Každá budova má nějaký výlez na střechu....

Duch města - 18. listopadu 2012 17:51

soukromá zpráva od Duch města pro "Pitomá Armáda" Po ulici je stále ticho. Tvora uvnitř té fabriky mlácení do dveří už asi omrzelo... Zaslechnete slabé dunění od centra města, pak vám nad hlavou prolétne několik stíhaček, ze kterých zaléhají uši. Po chvíli se vedle Anney vynoří z malé uličky infikovaná. A není jediná. Hluk stíhaček probudil ulici a z jedné fabriky vyrazil dav zombíků. někteří se belhají, jedni se plazí, jiní běží, ale všichni směrem k vám a všichni s hladovými obličeji ze kterých jim tečou sliny krev a hlen. Někteří vypadají docela zachovale a kdyby se netvářili tak, jak se tváří, asi byste ani nepoznali, že jde o zombíky. To ale poznáte podle jejich kolegů, ze kterých vylézají červi, čouhají kosti, či chybí polovina lebky. Za pár málo chvil je na ulici skoro sto nemrtvých, které probudily armádní stíhačky. Kdosi z vás, už ani nevíte kdo, zvolal slova, kterými bych tuto kapitolu popsal. Ulice Pro přehled popisuji vaší situaci. Max s Davem jsou přímo u dveří, které jsou zabezpečené řetězem se zámkem, dají se sice otevřít, ale nikdo z vás se jimi neprotáhne, nehledě na zombíka za dveřmi. Anney je pár metrů od nich směrem do centra města a vedle ní se vykodrcala zombice. Šarlej právě došel k Maxovi a Daveovi. Infikovaní jdou ze směru centra města (z Jihu) Směrem na sever je ulice prázdná. Zatím.

Duch města - 18. listopadu 2012 19:09

soukromá zpráva od Duch města pro Pozotevíráte-li dveře, uvidíte normálně zařízené místnosti. Všicni až na Wadea můžete prohledat ze začátku jen jednu místnost. Nakonec se domluvte kdo z vás si vezme tu poslední První pokoj: Otevřeš dveře. Vidíš malou místnost s dětskou postýlkou, skříňkami, zataženým oknem a velkou krvavou skvrnou, ze které se táhne obtisk ruky dítěte. Je to nechutný pohled. Ve skříních jsou jen dětské hračky. Až na pár nevybitých tužkových baterek tu není nic cenného. Druhý pokoj: Velká postel, televize, skříň a pár obrazů. Ta televize i přes okolo proběhlou apokalypsu stále běží. Je naladěná na zrnění. Jen tak si vezmeš do ruky ovladač a popřepínáš si mezi stejně hezky zrnícími programy. Nakonec narazíš na stanici NBC a právě probíhající reality show Experiment: Union City. Zamrazí tě, neboť tam vidíš sebe a velmi jasně. Otočíš se směrem, ze kterého tě sledují. vidíš tam kameru, která s malým zavrčením motorku zazoomuje na tebe. Otočíš se zpátky na televizi a vidíš tam obraz vycentrovaný na sebe.... Mrazí tě z toho... No nic. Ve skříních není nic zajímavého, jen pár obleků, trika, kalhoty a ponožky. Šatna: Div, že se do téhle Malé vysoké místnůstky, jejíž zdi se ztratily za skříněmi plnými oblečení, bot a nějakých krámů, vejdeš. V jedné skříni ale najdeš krabičky od nábojů 7,62x51mm. Dva náboje jsou stále uvnitř. Jinak nic tak zvláštního na šatnu. Koupelna: Otevřeš prostornou koupelnu. Hned tě zaujme vana, která je pokrytá ztvrdlou krví. Pár zbytků dokazuje, že v tom někoho sežrali. Zavergluješ z kohoutkem, ale tvé naděje o tekoucí vodě se rozplynou po pár líně padajících kapkách něčeho, co bylo vodou už hodně dávno. Otevřeš skřínku nad umyvadlem. Hygienické potřeby, na nichž se chytá plíseň a... hele, štístko. Našels lékárničku. obvazy jsou už nepoužitelné. Ten penicilin na nich by zabil člověka, nehledě na to, že ani ty bys je takhle chlupaté a zelené nepoužil/a... no zkrátka na nic. Ale tohle tě dostane. Některé léky mají teprve nedávno propadlou záruční lhůtu a některé ještě vůbec... Wadea zaujme žebřík vedoucí na půdu. normálně by byl přichycený ke zdi a nebylo by ho možné sundat dolu, ale bombardování udělalo s domem hodně a nebylo vůbec těžké dostat se nahoru. Půdě chybí ještě větší kus než domu pod ní, ale je v ní několik beden. Jsou zase plné harampádí takže, vylézá na střechu. Opravdu nádherný výhled na západ slunce za obzor, kterým je masivní betonová zeď vysoká asi 40 metrů. Pak Wilsona zaujme slabé dunění. Mezi mrakodrapy vyletí několik stíhaček a s velkým okruhem kolem města vzlétnou k oblakům a pryč od Union City. Tam, odkud vylétly, ale vyšlehly plameny a Wilsonovi se naskytl neuvěřitelný pohled. Jedna z výškových budov totiž už neustála další bombardování a zlomila se v půli. další zlomení způsobilo, že budova se z další dávkou slabého dunění zřítila k zemi. Doufáte, že se to nestane i vám, až tamtudy budete procházet. Wilson najde zbytky plíce a střeva. Vedle nich je puška, asi Winchestrovka, prázdná.

David "Dave" Fortune - 20. listopadu 2012 11:46

soukromá zpráva od David "Dave" Fortune pro V ulici – Estrádní čísla kolegů a armády a zombie flash mob  “No jasně a kolik je tobě, strejdo?“ zamrmlám si nesrozumitelně pro sebe, když se Max vrhne proti dveřím. To, že neuspěje, a kecne s sebou na zem, mi přijde neskutečně zábavné a hýkavě se rozchechtám. Můj smích zanikne až v řevu proudových motorů armádních stíhaček. To není příliš dobrá skutečnost, přitáhne to sem jistě spoustu pozornosti a tak mě smích pomalu, ale jistě přejde. Ukáže se, že mé obavy se potvrdily. … Viděl jsem tolik filmů, že mě to ani nepřekvapuje …  Pomyslím si a zavolám na našeho pistolníka. “Myslím si, že tohle je moc i pro to tvoje kuckátko.“ Momentálně bude dobré jít tomu stádu z cesty. Rozhodně nehodlám utíkat před ním a už vůbec ne k němu. Rozhlížím se kolem. Páčidlo připnu zpátky k opasku, sundám si helmu hazmatu (pokud z ní visí jakékoli hadičky, přívod vzduchu, vody či co, odtrhnu je, pokud to nejde jinak, vytáhnu nůž a uřežu je) a zahodím jí na zem. Teď potřebuju hlavně prostor.  Stejně tak zahodím kyslíkovou bombu hazmatu, abych byl o něco lehčí. Pokračuji v obhlížení okolí a hledám jakékoli místo, kde bych mohl ať už rukama, či za použití cepínu vyšplhat. Pobořenou zeď, římsu, výběžky či okenní rámy. Cokoliv co vypadá dost pevně na to, aby mě to udrželo a já se mohl vytáhnout nahoru. Pokud takové místo najdu, připravím si cepín a buď s ním, nebo bez něj začnu šplhat, přičemž raději několikrát prozkouším potencionální úchyt, naž se za něj důvěřivě zavěsím. Nechci se dostat nutně na střechu. Stačí nějaké volné okno, díra ve zdi, průduch a tak podobně. Pokud se mi žádnou lezeckou trasu rychle najít nepodaří, rozhlížím se, jak jinak se dostat do budovy, když ne zařetězovanými dveřmi (zatlučená okna …). Těmi bych bez brusky nebo aspoň kleští asi jen těžko prošel.

Duch města - 24. listopadu 2012 23:59

soukromá zpráva od Duch města pro HazMat Sundání helmy bylo dílem okamžiku. HazMat byl vyrobena tak, aby se snadno svlékly ty nejnepohodlnější věci, takže strhnutí hadiček po zmáčknutí pojistek taky nebyl problém. S bombou to bylo složitější. Musel jsi sundat batoh, aby ses jí zbavil. Výšplh Jsou tu hned tři možnosti, kam bys mohl vyšplhat a které se nezdají nebezpečné, či úzké a malé [Ty ti vážně vyjmenovávat nebudu]. První je pobořená stěna prvního patra chemičky, kde vás vysadili. Druhou je pár větších vysklených oken v prvním patře té farmaceutické továrny a třetím je můstek patřící k budově, ze které vylezla většina oněch zombíků. Okna Pokud vůbec jsou okna v přízemí, tak jsou zamřížovaná, zabedněná a přežila výrazný tlukot nejen holými pěstmi, ale i nečím jiným, co se dostalo pod infikovanou ruku, nebo jsou ta okna prostě moc malá a ani tvé útlé tělo se jimi neprotáhne. Farmaceutická továrna Asi už ti docvaklo, kde je vchod do budovy. Ale to nebude jediný vchod do budovy. Nemůže být...

Max Matthers - 26. listopadu 2012 17:49

soukromá zpráva od Max Matthers pro Dveře jsem sice vykopl, ale hned poté jsem spadl na zem. Ten kluk se mi dokonce začal smát. Agresivně jsem se zvedl za země a na jeho otázku a smích jsem reagoval vztyčeným prostředníčkem a vražedným pohledem. Než jsem stihl něco peprného říct, vyřítil se z boční ulice zombík. Při bližším prohlédnutí to byla spíš zombice, ale s jistotou bych to říct nemohl. Na tváři se mi rozhostil psychopatický úsměv. 'Nádherně nechutňoučké..' poznamenal jsem. Můj úsměv se ještě rozšířil když se z ulice směrem na jih začala řítit armáda zombíků. 'Hele radši zdrhejte!' Křikl jsem směrem k ostatním, pro případ, že by někdo z nich zůstal v panické hrůze stát na místě. Sám jsem proběhl kolem příchozí zombice a běžel jsem dál ulicí po které přišla. Jakmile jsem byl v bezpečné vzdálenosti, začal jsem zkoušet otvírat dveře okolních budov. Pokud jsem narazil na nějakou odemčenou budovu, vešel jsem do ní.

Wade Wilson - 27. listopadu 2012 15:18

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Dům Rozhlédnu se a když vidím, jak ostatní začínají procházet pokoje, začínám se věnovat cestě na střechu. O pár desítek vteřin později již stoupám po žebříku a dostávám se přes půdu na střechu. Pohled na město je odsud vcelku pěkný. Tedy až na hroutící se budovu po odpálení bomby. Asi napalm... Pozoruji jak se budova zhroutí a ohlédnu se na zbytek mé střechy. Upoutají mě střeva a puška. Střeva jsou k ničemu, ale puška by se mohla hodit. Vezmuji tedy do ruky a pořádně si prohlédnu co je zač. Poté se projdu po střeše a zjistím, zda by se přes město dalo cestovat po střechách nebo budeme muset zpět do ulic.

Duch města - 08. prosince 2012 15:35

soukromá zpráva od Duch města pro Zombie na dvanácti. Zombies se vyhrnuli na ulici a většina se rozeběhla k vám. Max využil chvilky a vběhl do úzké uličky dříve, než se uzavřela. V poslední chvilce se Daveovi chytila kotévka lana v okně té farmaceutické firmy. v poslední chvíli se dostal nad hlavy nakažených a do temného okna. Ostatní tři zůstali v ulici, která se směrem na jih poměrně rychle uzavírala. Nakonec stojí Šarlej a Anney na ulici sami a naproti nim Postává celá horda zombie. Chvíle ticha, než je zpozorovali. Pak se celá horda vydala jejich směrem. Neběží, neboť vědí, že jejich kořist nemá šanci. Anney lehce ucouvla, když to viděla.

Duch města - 08. prosince 2012 19:38

soukromá zpráva od Duch města pro Běh o život a temná překvapení Proběhls okolo té nakažené jen taktak, ale během pár vteřin jsi odříznut od hlavní ulice hordou zombie. Je marné do nich střílet, protože by je nahradili další za nimi [Ovšem neodrazuji tvou postavu od toho, aby si to zkusila]. V marné naději zkoušíš dveře a s každým dalším zkoušeným vchodem se vzdálenost mezi tebou a zombíky rapidně snižuje. Nakonec se ti podařilo jedny dveře otevřít. Vyvalila se na tebe tma, ale to tě nezajímalo. Za tebou jsou přece hordy těch stvůr. Vbíháš do budovy a zavíráš za sebou dveře... chvilku jsi držel kliku. Trocha odporu a snahy otočit knoflíkem ale nakonec ulevila a na dveře doléhá už jen bezduché mlácení a řev. Vytahuješ svou baterku. Rozsvěcíš. Ve chvilce, kdy to uděláš, na tebe skočil jeden infikovaný a sápe se po tvém krku. Kutálející baterka částečně osvětluje jeho čelisti, které každou chvíli narážejí do HazMat helmy (jaká zatracená klika, že jí máš).... Hlasitá rána a zombie na tebe bezvládně spadne s průstřelem hlavy. Odvalíš tělo a podíváš se směrem, odkud slyšíš výstřel. Vidíš tam velmi hezkou holku s puškou PSG 1. Něco na ní je zvláštního… Než se ti podaří zvednout, klekne si na tebe a dá pušku mimo tvůj dosah. Začne tě hladit a masírovat. Uvolňuješ se a tělem ti začínají proudit hormony. Pak ti sundá helmu od HazMatu a políbí tě. Trvá to pár vteřin. Je ti jedno, že je studená. Ty jsi rozpálenej. Zavíráš oči a vychutnáváš si polibek. Její rty se odsunou a tebe pohladí její vlasy. Slyšíš jemné cinknutí a pak ťapkání pryč. Ležíš na zemi a vychutnáváš si ten zážitek. Když se konečně zvedneš, spadne z tebe igelitový pytlík s injekcí, coby jediny důkaz o tom že tu byla. Vezmeš jej do ruky. Je na něm napsáno: Tetricetrotoxin 3%. Pět kubíků. Varování: může způsobit bolesti, dýchací potíže, celkovou slabost, poškození kostí a srdeční, či mozkovou mrtvici.

Duch města - 08. prosince 2012 20:06

soukromá zpráva od Duch města pro Farmaceutická firma Vyšplháš nahoru do okna a vlezeš do místnosti. Je tu tma, což je pochopitelné. Už roky tu nefungují světla takže naděje, že tu rozsvítíš, je nulová. Vytáhneš baterku a rozsvítíš. Velká chyba. Ze zakrváceného pekla, co uvidíš, se ti udělá blbě. Je tu skoro na kusy roztrhaný člověk, který ještě vlastní krví napsal "pomoc" na zeď. Jsou tu bedny, které když otevřeš, najdeš několik léčiv. Baterka osvítí i vysklenou přepážku, která obsahovala požární sekyru. Zřejmě si ji někdo vzal jako zbraň. Místnost bývala kanceláří, než ji někdo přestavěl na bunkr. Ten někdo už dávno odešel, ale jeho odkaz žil dál. V místnosti nacházíš pár funkčních počítačů. Kupodivu mají přístup k energii a po zmáčknutí knoflíku se tiše rozhučely. Je tu i improvizovaná postel, pár knih a televize s přístupem proudu. Když ji zapneš, začnou jen nekonečně pípat ukončená vysílání. Několik knih, ale co je nejdůležitější, deník. Nalistuješ pár posledních stránek, zakrvácených krví zřejmě jejich majitele. Píše tam "Už jdou. Bože proč jsem musel dole odhodit pistoli, doufám že tohle někdo bude číst. Že najde můj odkaz. Budu se modlit. Možná mám šanci, když se budu modlit, ale asi ne... asi ne... ne, ne, ne, ne já musím pryč, musím pryč..." dál je stránka zakrvácená a nečitelná.

Duch města - 10. prosince 2012 18:18

soukromá zpráva od Duch města pro Jak již bylo řečeno, střechy okolních budov jsou ve velmi dezolátním stavu a mnohé nevypadají ani na to, že by unesly člověka. V okolí této střechy není žádná další, která by byla aspoň trochu v pořádku. Vypadá to na cestování po ulicích. Vemeš do ruky pušku. Jedná se o model Winchester 1894 a bohužel dva roky na slunci a dešti se na ní podepsaly. Je poměrně zrezlá a od zaschlé krve, ale když zmáčkneš spoušť, zjistíš, že mechanismus funguje. Taky zjistíš, že v ní nejsou náboje.

David "Dave" Fortune - 12. prosince 2012 08:18

soukromá zpráva od David "Dave" Fortune pro Kancelář farmaceutické továrny Zaraduji se, když můj plán aspoň z části vyšel a přehoupnu se přes římsu do rozbitého okna. Na chvíli se zarazím. Max se vrhl do krytu, ale ta holka a ten druhej borec tam zůstali. Otočím se a podívám se z okna. ... Vypadá to, že teď budeme každý sám za sebe ... Řeknu si pro sebe a najednou si uvědomím jednu věc. Sám pro sebe se pousměji a kleknu si na zem, z ramen sundám batoh. Otevřu ho a vytáhnu ven skleněnou lahev plnou hořlavé směsi s kusem hadru čouhajícím z hrdla. Vršek byl obalený igelitem a zajištěn gumičkou, tak jsem ho sundal a nahmátl zapalovač. Několikrát jsem škrtl, zapálil hadr a pak se podíval z okna. Oči se mi radostí roztančily, když jsem na tváři pocítil teplo ohně. Napřáhl jsem se a hodil molotov před hordu. ... Oheň je sice nezabije, ne takovýhle táboráček, ale snad to těm dole koupí trochu času ... Pomyslím si a vytáhnu ten kus lana, který stále ještě visel z okna. Otočím se do místnosti, je tam dost tma a světlo dopadající sem oknem osvětluje jen úzký pruh místnosti. Kus ode mě na zemi leží baterka. Hmátnu po ní, stisknu tlačítko. Chvíli jen nerozhodně problikává, ale nakonec se matným světlem rozsvítí. Není na tom s baterií zrovna nejlépe. Posvítím do místnosti a ihned se pohledem odvrátím. Udělá se mi neskutečně špatně. Jedna věc je vídat tohle v televizi, druhá věc je stát pár metrů od lidské sekané. Chvíli se nekontrolovatelně dávím, tu a tam si znechuceně odplivnu. Zhluboka dýchám a snažím se tělo uklidnit. Znovu posvítím do místnosti a dám se do průzkumu. ... Sekera chybí, pochopitelně ... Pomyslím si, když vidím prázdnou vitrínu. Pokud byla použita jako zbraň, dost možná se stále nachází v budově. Mojí pozornost pak upoutají přepravky u jedné ze zdí. Přijdu k nim a začnu je prohledávat. Narazím na nějaké obvazy, náplasti a nějaké krabičky či lahvičky léčiv. Nevím pořádně k čemu to je a teď to ani studovat nebudu. Všechno to naházím do batohu, podívat se můžu později. Třeba to bude antikoncepce. Postupně prohlížím zbytek místnosti. Počítače, televize, postel. Pátrám po nějakých dalších zásobách, možná jídle, munici. Pak narazím na deník. Čtu několik posledních stran, které tam zapsal jeho majitel. Zmocní se mě tak trochu úzkost. Odhodím knihu na zem a odhodlaně vstanu. Hodím batoh na záda a hledám východ z místnosti.

Duch města - 12. prosince 2012 21:36

soukromá zpráva od Duch města pro Zombie na dvanácti Dodatek: Z okna, do kterého Dave vlezl, vyletěla zápalná lahev, která se roztříštila o hlavu jednoho nakaženého. Horní část těla vzplála a docela rychle přehodnotil své potřeby. Několik ulétnuvších kapek popálilo i další infikované okolo něho, ale jejich zranění většinou nebyla tak vážná, aby se se kvůli tomu zastavili. Ta dokolečka chodící a do hlavy se mlátící pochodeň byla celkem vtipná. Nakonec spadla a dočkala se uhašení jejího problému... Spolu s rozdrcením zbývajících kostí a se smrtí ušlapáním...

Duch města - 15. prosince 2012 22:05

soukromá zpráva od Duch města pro Světélko ve tmě Bohužel více cenného v pokoji není. Otevřeš jediné dveře z pokoje. Tichá dlouhá chodba, uprostřed chodby vstup na schody, dozajista nefunkční výtahy a na jedné straně okna. I když nejsou zabedněná, nejde z nich žádné světlo. Zvláštní. Posvítil jsi do prvního z těch oken a naskytl se ti pohled na velkou halu. Kvůli zatuchlosti a špinavým oknům nevidíš moc detailně, co tam dole je. Možná dílny, možná výrobní linky, možná laboratoře... Náhle se krčíš pod oknem a tlumíš světlo nalezené baterky co nejvíce jde. Tam dole se něco hnulo... Po chvíli se lehce zvedáš a svítíš skrze zamlžené sklo, snažíce se najít onu věc. Místností dole se pohybuje tvé světlo, které také odráží obrazce za ta léta prachem vytvořené na okně. Každou chvílí se ti zdá, že tam vidíš pohyb, ale když na ta místa posvítíš, nikdo tam není... Asi jen klam... Hraje si s tebou tvá fantazie? Doufáš v to... Dokud neuslyšíš jemné sípání a plazení jen pár metrů za sebou. Rychle se otočíš. Tvá baterka už stihne osvítit jen mrtvolně bledý ženský obličej s vylomenou páteří, který se na tebe vrhá v naději skvělého žrádla. Než to však stihne udělat, ozve se hlasitý výstřel a zombice padá k zemi. okamžitě osvětluješ místo, odkud jsi slyšel střelbu. Naskytne se ti pohled na mladé hezké děvče držící v ruce pušku. Jakmile se vaše pohledy střetnou, otočí se a zamíří na schody . Okamžitě se zvedáš a něco zavolajíc k ní se jí vydáš pronásledovat. Doběhneš ke shodišti. Jemné ťapkání směrem seshora... Bereš schody po dvou, až doběhneš na horní konec schodiště. Otevřeš dveře. Ocitáš se na střeše budovy a množství světla tě oslepí. Rychle se rozkoukáš a rozhlížíš se. Nikdo tu není... Zmizela. Na střeše je jen několik větraček, transformátor a improvizovaná nádrž na vodu. Dráty od transformátoru nevedou k síti, jak bylo původně zvykem, ale přes jednu stranu střechy. nakláníš se přes okraj a dole vidíš improvizovaně ohrazený naftový generátor, okolo nějž leží přes deset kanystrů. Už neběží, ale tebou zapnuté přístroje byly zásobovány z několika baterií, které jsou do obvodu napojeny. Ještě si všimneš velkých bílých písmen napsaných na střeše domu, aby si ho všimly případné helikoptéry. Probudí se v tobě pár chmurných představ, jaké to asi muselo být, když okolo projížděla armáda a nijak mu nepomáhala. Nevšimneš si bohužel ničeho, co by se mohlo hodit.

Max Matthers - 16. prosince 2012 09:46

soukromá zpráva od Max Matthers pro Když jsem konečně narazil na odemčené dveře, vběhl jsem dovnitř. O pár sekund déle, a bylo by po mě- musím uznat, že to bylo teda pořádné štěstí. Přemýšlel jsem déle, než bylo potřeba, a nevěnoval jsem pozornost místnosti, do které jsem se dostal- to byla zásadní chyba. Když jsem rozsvítil baterku, už se po mě začal sápat nějaký zombík. Ještě že jsem si nechal tu HazMat helmu, měl jsem v plánu ji sundat. A najednou se ozve výstřel a zombík padá k zemi. To mě nevýslovně překvapilo. Měl jsem v plánu říct něco jako ,,zvládl bych to i sám'', ale když jsem uviděl kdo to střílel, radši jsem byl zticha. Byla to nádherná holka s PSG 1 v ruce. Na holku je nečekaně silná, když drží osmikilovou pušku bez sebemenší známky námahy. Přišla až ke mě a začala mě hladit, pak mi sundala HazMat helmu a políbila mě. To bylo nečekané. Vlastně i divné- Proč tady? Proč teď? Ale nepokoušel jsem se jí bránit a ani o tom přemýšlet. Přitiskl jsem si ji k sobě a vychutnal jsem si to. Chtěl jsem pokračovat dál- i bez ohledu na to jak je tahle situace divná. Ale ona se prostě zvedla a odešla. To bylo mega divné. Když odešla, zapřemýšlel jsem, jestli tu vůbec byla, jestli to nebyl jsem sen. Když jsem se po chvíli zvedl, něco ze mě spadlo. Když jsem to zvedl, zjistil jsem, že je to igelitový sáček s injekcí- to vůbec nevypadalo dobře. Přečetl jsem, co na něm bylo napsané- Tetricetrotoxin. To slovo jsem nedokázal ani vyslovit, a už vůbec jsem nechápal co znamená. A pod tím varování s výčtem příšerných věcí co může způsobit. Rozeběhl jsem se směrem, kterým ta holka odešla- musím ji najít.

Duch města - 16. prosince 2012 20:27
	soukromá zpráva od Duch města pro Světélko ve tmě Dodatek Po nějaké chvíli se otevřou dveře na schodiště a za nimi stojí Max... Bože ten svět je ale malý.

Duch města - 16. prosince 2012 23:20
	soukromá zpráva od Duch města pro Anděl či ďábel? Ta dívka co ti zachránila život, vypadala asi takhle: Hnědé, či rudé oči (nejsi si jist) Kaštanově hnědé vlasy Vysoká štíhlá postava Odhadem okolo 20-ti let

Duch města - 16. prosince 2012 23:22
	soukromá zpráva od Duch města pro Anděl či ďábel? Ta dívka, co ti zachránila život a co tě políbila vypadala asi takhle: Hnědé, či rudé oči (nejsi si jist) Kaštanově hnědé vlasy Vysoká štíhlá postava Odhadem okolo 20-ti let

Duch města - 17. prosince 2012 10:06

soukromá zpráva od Duch města pro Pronásledování tmy Odhazuješ pytlík s injekcí a vydáváš se za ní. Doběhneš ke dveřím, za kterými mají být schody, když uslyšíš navlas stejnou ránu, která ti zachránila život, o patro výš. Otevíráš dveře a slyšíš ono ťapkání po schodech nahoru. Vzápětí ale také slyšíš něčí hlas volající nějaké otázky a dupot také nahoru. Už pomaleji a rozvážněji kráčíš nahoru. Dostaneš se na konec schodiště o pár pater výše. Jsou jimi dveře na střechu. rozvážně otvíráš a díky tomu tě světlo neoslepí natolik, abys neviděl několik vteřin. Na střeše si všímáš podivně upraveného transformátoru, improvizované nádržky na vodu, velkými písmeny napsaného slova HELP pro helikoptéry, ale hlavně Davea. Ona dívka někam zmizela...

Šarlej - 18. prosince 2012 21:55
	soukromá zpráva od Šarlej pro Kurva co teď!pomyslím si horečnatě hledajíc unikovou cestu. Účel svétí prostředky. Střelím Anney do hrudi kuší a předhodím němé mase,lačnící po mozcích a krvi. I když se mi to náhodou nepovede, nechci nechat Dava osudu a navíc je schopný a šikovný. Doběhnh k místu kde zmizel a snažím se vyšplhat nahoru. "Hoď mi lano!!"křičím zoufale a snažím se vyškrábat za Davem.

Duch města - 19. prosince 2012 16:41

soukromá zpráva od Duch města pro Horda beznaděje - Šarlej Rozeběhneš se k lanku, po kterém vylezl Dave, ale bohužel. Než se ti k němu podaří dostat, nakupí se okolo něj několik zombie, které tě odříznou od Daveoovy únikové cesty. Zařveš pár slov aby ti hodil lano... Asi neslyší. I když troška naděje bytu byla. Z okna, do kterého Dave vlezl, vyletěla zápalná lahev, která se roztříštila o hlavu jednoho nakaženého. Horní část těla vzplála a docela rychle přehodnotil své potřeby. Několik ulétnuvších kapek popálilo i další infikované okolo něho, ale jejich zranění většinou nebyla tak vážná, aby se se kvůli tomu zastavili. Ta dokolečka chodící a do hlavy se mlátící pochodeň byla celkem vtipná. Nakonec spadla a dočkala se uhašení jejího problému... Spolu s rozdrcením zbývajících kostí a se smrtí ušlapáním... Zbytek hordy ale neustále míří k vám. Otočíš se na Anney a napadá tě hrozná myšlenka. Hrozná v normální situaci a pro normálního člověka, teď se ti zas tak moc nepříčí... Namíříš nabitou kuši na děvče. Nevnímá tě, jen ty mrtvé před vámi. Mačkáš spoušť... Pro pokračování je nezbytný hod kostkou - procenta Možné výsledky hodu 1 - 6 šipka s kuše mine 7 - 27 šipka zasáhne ruku 28 - 53 šipka zasáhne nohu 54 - 89 šipka zasáhne torso těla (hruď, břicho, boky) 90 - 100 šipka zasáhne hlavu Horda beznaděje - Dave Lituji, ale už jsi moc daleko a Šarlejovo volání neslyšíš.

Wade Wilson - 19. prosince 2012 16:54

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Střecha Podívám se po městě, zda uvidím cíl naší cesty a prohlédnu si střechy okolních budov. "Takže po střeše to nepůjde," zastesknu si při pohledu na ostatní budovy, "takže zase skrz ulice." Otočím se a zdvihnu pušku. Zatáhnu závěr do zadní polohy a spatřím prázdnou nábojovou komoru. "Sakra, nic," odtuším a vrátím závěr do polohy přední, načež stisknu spoušť. Když mi jako odezva na pohyb prstu přijde cvaknutí úderníku, alespoň trochu se zaraduji. Alespoň, že funguje. Ještě se může hodit. Vezmu si tedy pušku s sebou a sestoupám do patra, kde jsem nechal ostatní členy skupiny. "Tak jo, musíme dolu do ulice, střechy jsou neschůdné. Našli jste tady něco?" Zeptám se a podívám se na pušku, "já našel jen tuhle starou Winchesterovku."

David "Dave" Fortune - 20. prosince 2012 22:41

soukromá zpráva od David "Dave" Fortune pro Nevysvětlitelná setkání třetího druhu Vydám se tedy z kanceláře směrem do výrobny, či co to vlastně bylo. Posvítím do haly pode mnou a prohlížím si, kde jsem to vlastně skončil. Pak se zaleknu, rychle ztlumím světlo baterky. ... Zdálo se mi to? Ne, to je blbost přeci. ... Pomyslím si, když okamžik předtím zahlédnu pohyb jakéhosi stínu. To poslední co teď potřebuju je dostat se mezi kladivo a kovadlinu a přilákat si na sebe nějakou jinou hordu zombíků. Zdá se však, že je to pouze moje paranoidní a vystrašená mysl a tahá mě za fusekli. Snažím se uklidnit a za chvíli uslyším jakési štrachání, ohlížím se, abych zjistil zdroj, i když je mi pravděpodobně jasné, odkud zvuk pochází. Chci jen určit odkud se na mě zombík vrhne. Světlo baterky dopadne na hromadu bezpáteřního hnusu, pro který jsem se stal chutnou sváčou a zpestřením pojídání vlastních končetin. Už se připravuji kopnout jí, začít se bránit, i když nemám pořádně čím. Halou se rozlehne výstřel, zombie s sebou pleskne o zem s prostřelenou hlavou a já si úlevou vydechnu. Je to jenom na chvíli. Pak mi dojde, že by to mohl být Max a vpálit mi do obličeje jakoukoli kousavou poznámku. Jaké je však mé překvapení, když se podívám a střelcem je poměrně pěkná holka. ... Vyhoď mě dveřmi, vrátím se oknem ... pomyslím si při vzpomínce na to, že jednu holku od nás jsem nechal v ulici za sebou. Kdo ví, co se tam teď děje. Přišlo mi, že jsem slyšel nějaký křik, ale nejsem si jistý. Dost možná se mi to zdálo, stejně jako s tím stínem dole. Ani mě však nenechá poděkovat, hned se seber a zdrhne. ... Proč vždycky utíkají? Vypadám snad jako násilník? Ten HazMat je sice jak z katalogu Latexového ráje, ale co je na tom špatnýho? ... Rychle vstanu a s trochu fádním “Hej, počkej!“ se ženu za ní. Do schodů, které beru po dvou, někdy i po třech. Vrazím do dveří na střechu, rozrazím je a rozhlédnu se, nikde však není. Střecha jako taková je prázdná a po ohledání okolí nacházím pouze ten provizorní generátor, díky kterému zjevně fungovaly přístroje. Dveře na střechu s sebou znovu zamelou a já se otočím. ... Ah, pistolník je tady ... Pomyslím si, když vidím, že i Max si sem našel cestu. “No nazdar.“ řeknu tak, že No slyším sotva já a Nazdar je mířeno hlavně Maxovi. Nemám zájem na nepřátelství. Jak se ukázalo před chvílí, potřebuji aby mi někdo kryl záda a když ta holka zdrhla, musím vzít zavděk aspoň tímhle krasavcem.

Duch města - 23. prosince 2012 11:28

soukromá zpráva od Duch města pro Horda beznaděje: Rozuzlení zadrnčení tětivy na kuši. Normálně ten zvuk ani nevnímáš, ale dnes je obzvláště hlučný. Vystřelená šipka se zastaví až v Anneyině břiše. V její tváři se objeví výraz bolesti tak dokonale mísený s výrazem nevyslovené otázky "proč", že se provrtává hluboko do tvého svědomí. Nakonec ji bolest zavře víčka a položí na zem. Okolo ní se dělá poměrně velká louže tmavě rudé tekutiny a i přes to, že je v HazMatu, vypadá krásně. Ano, mnohokrát jsi zabíjel, ale nikdy ne nevinného civilistu a ještě ke všemu hezkou dívku jen proto, aby jsi ji předhodil místo sebe stovce hladových zrůd. Nemáš čas zjišťovat, jestli je mrtvá nebo ne. jakmile nakažení ucítili krev rozběhli se vaším směrem. Neokouníš a utíkáš pryč. když se podíváš za sebe, vidíš jak se zombíci shromažďují okolo Anney. Ke své hrůze zjišťuješ, že někteří se od skupinky odtrhli a pokračují tvým směrem. Na to aby sis je dal hezky po jednom nožem, jich je pořád moc. Asi desítka, možná více. Prostě jen utíkáš po uličce. Nechceš moc utéci od skupinky, aby tě kdyžtak mohli najít a tak to stáčíš ke dveřím jedné fabriky. Rozražíš dvoukřídlé dveře a hnedka je zase zavíráš a zablokováváš nějakou tyčí, co jsi nahmátl. Jště dlouhou chvíli se ozývá bušení mrtvol do dveří a do oken, která ale asi z právě tohohle důvodu byla opatřena prkny. Škvírami mezi nimi procházela trocha světla a tak trochu vidíš, zo v místnosti je. Vypadá to jako recepce. Několik stolů, mrtvé počítače, židle, sedačky... Jo to je recepce. Pak se podíváš na jednu stěnu a zamrazí tě. Celá je popsaná slovy "živý, nebo mrtvý". Celá místnost je poměrně dost děsivá.

Duch města - 23. prosince 2012 12:55

soukromá zpráva od Duch města pro Byl jsi v hospodě... Moc si toho nepamatuješ, protože ses fakt strašně opil. To poslední co si vzpomínáš bylo, jak jsi napadl jednoho maníka a že se k němu muselo přidat i dalších pár lidi, aby tě zastavili. Jakoby z dálky slyšíš jakési hlasy... "Co udělal tenhle?" ptal se ten ženský. "Vyvolal rvačku v hospodě. A to proti mým lidem." odpovídal ji hlas staršího muže. "Přesně se hodí..." říká na to ta žena. "Počkat, cože? Vy ho chcete pro ten experiment?" ptá se jí ten muž "Ano. Perfektně se hodí." "Dobře doktorko, ale odvezeme ho my. Nechci aby se tu objevily nějaké problémy." Zvuk helikoptéry ti otevře oči. "V čem to jseš proboha navlíklej" je první, co tě napadne, když máš před očima sklo a několik plastových přístroječků. pokusíš se zvednout ruce, aby sis je prohlídl a civíš na silné, z vrchu gumové rukavice, a oranžové rukávy. Když si tak prohlídneš, v čem jsi navlíklej začne tě zajímat i okolí. Sedíš na sedadle v Black Hawku a na sedačkách vedle tebe sedí lidi ve stejných oblecích, co ty, se zbraněmi v rukou. Malé příruční MP5, nebo MP7. "Kdo jste? Co jste zač?" zní několik tvých otázek, ale nedostává se ti odpovědi. Helikoptéra doletí až nad výškovou budovu a snese se pár metrů nad ní. V tu chvíli se ti dva vedle tebe postaví a stále beze slova tě vyhodí z oranžově nabarvené helikoptéry, která pak zamíří pryč z města. Chvíli se díváš, co máš u sebe. Našel jsi jen svůj švýcarák, nějakej pytlík s injekcí, svůj usmrkanej hadrovej kapesník a... copak je tohle? Vytáhneš malej papírek a přečteš těch několik slov. "To máš za to." Nic nezlepší náladu tak, jako pomstychtivý psaníčko. Nad tebou zaburácí několik tryskových motorů a tobě se naskytne pohled na stíhačky, které právě zalétají do uličky pod tebou. Zvuk trysek se ozývá ještě chvíli, než jej přehluší zvuk výbuchů a praskání betonu. Naskytne se ti ještě neuvěřitelnější výhled. Mrakodrap, jen několik set metrů od tohohle domu se začal následky výbuchu řítit k zemi. Doufáš, že se ti to nestane. Tak si tam hezky ležíš (ty motory těch stíhaček tě tak trochu odhodily), než se rozhodneš vstát.

Max - 23. prosince 2012 13:00

soukromá zpráva od Max pro Na budově Let, výsadek, výbuch, vše jde tak rychle za sebou. Začnu přemýšlet a modlit se. "Kde to sakra jsem? Ten chlap byl od HERC... NE!" Rychle vstanu a rozhlédnu se. Ano, jak jsem si myslel. Ta svině mě vyhodila v Union city. Bezmocně zařvu. "K*******RVA!" Padnu zpět na kolena a prohlédnu si jak vypadám. "No skvělý, ještě ze mě udělal prezervativ." Vzpomenu si ž jsem slyšel nějaké hlasy. "Experiment... doprčic, to je to jak jsem o tom četl. Hmm, jsem v p*deli." Rozhlédnu se po střeš a pokusím se najít východ. Pokud najdu jdu do něj.

Duch města - 23. prosince 2012 13:06

soukromá zpráva od Duch města pro Odvoz - Eliz Chvilku si tam tak stojíte a málem jste se dali i do konverzace, když do místnosti vtrhlo několik mužů v HazMatech a odzbrojili Matta a Filipa se slovy jako "Musíte s námi, očkování neproběhlo dobře. Musíte jít s námi". S tímhle je vytáhli z budovy. Chvilku na to koukáš a pak se vydáš ven, abys je zachránila. Venku vidíš už jen zavřenou helikoptéru, jak startuje a snaží se zvednout. Byl to oranžový Black Havk s nápisem HERC. Pokusíš se k helikoptéře ještě doběhnout, v bláhové, naději, že bys je mohla zachránit, ale helikoptéra se v poslední chvíli zvedne a letí směrem k obzoru.

Duch města - 23. prosince 2012 13:32

soukromá zpráva od Duch města pro Otevíráš dveře. Ticho zevnitř na tebe doslova křičí, ale naštěstí jsi ho prořízl skřípěním otevírajících se dveří. Vytáhneš zapalovač a pomalu postupuješ po schodech dolu. Vypadá to, jako požární schodiště. Vypadá, že je pořádně hluboké, ale tma ti nedovoluje určit, jak moc. Ze zdola se ozve jakési zaskřípění. otočíš se ke schodišti níže s nožíkem v ruce, a doufáš, že ho nebudeš muset použít. Vypadá to, že naštěstí ne... Dojdeš až ke dveřím, na nichž je napsáno: 30. Podlaží - kancelář prezidenta společnosti.

Max - 23. prosince 2012 13:40
	soukromá zpráva od Max pro Na schodišti Jsem před dveřmi. Polknu a začnu je pomalu otevírat a dívám se do místnosti. Pokud je zombie free začnu s průzkumem, jinak dveře opět zavřu.

Duch města - 23. prosince 2012 14:08

soukromá zpráva od Duch města pro Před šéfovou kanceláří zmáčkneš kliku a dveře se začnou pomalu otevírat. Místnost se zdá čistá. Vstoupíš. Je to chodba a vedle dveří, ze kterých jsi vyšel, je výtah. zmáčkneš pár tlačítek a ani tě nepřekvapí, že výtah nefunguje. Jdeš dál po chodbě, až dojdeš k dvojkřídlým skleněným dveřím. Nikoho za nimi nevidíš a tak vejdeš. Je to malá předsíňka s kancelářským stolkem, židlí (dřív asi pro sekretářku) a skříní. Počítač na stolku je mrtvý. Nereaguje. Ve stolku jsou jen papíry, dokumenty a psací potřeby. Ještě jsou tu masivní dubové dveře zřejmě do kanceláře... Stále je všude ticho.

Max - 23. prosince 2012 14:47
	soukromá zpráva od Max pro U kanclu Podívám se na dubové dveře. "Tak tam asi byl šéf, snad tam nečeká na kafe." Vejdu do dveří, opět opatrně.

Duch města - 23. prosince 2012 18:48

soukromá zpráva od Duch města pro Like a Boss Otevřeš velké dubové dveře. Nikdo. Podle předpokladu to byla kancelář šéfa. Je poměrně hodně osvětlená oknem (ze kterého je pěkný výhled), takže zapalovač zhasínáš. Šéf tu má... měl vitrínu s míči na americký fotbal a na každém poznáváš podpis největších fotbalových celebrit. Drahý stůl z masivu s nelevným počítačem na něm. Velká LCD televize, před níž je několik křesel, gauč a stolek. Skříň, v níž je asi dvacet obleků a několik hodně drahých obrazů... tady si někdo žil. Prohlížíš si pracovní stůl. Většinou bezcenné dokumenty, až narazíš na zamknutou zásuvku. pomocí několika předmětů po ruce ji vylamuješ a otevíráš. Nerezový kufřík. Trochu olezlý, koneckonců za ty dva roky... Otevíráš jej. Zamrazí tě z toho a děkuješ své šťastné hvězdě. Uvnitř nacházíš kromě zbrojního průkazu na jméno Rodger Donovan také Glocka s návodem. Podle papírů jde o Glock 19. Je tu k němu tlumič, podvěsná baterka, náhradní zásobník (oba zásobníky jsou na 15 nábojů) a asi 28 nábojů 9mm Luger. Všechno je to vložené ve speciálně k tomu vyřezaném molitanu.

Max - 23. prosince 2012 20:11
	soukromá zpráva od Max pro Nález Ho ho, pjď ke mě bejby. Začnu si pročítat návod, když ho pročtu, připravím zbraň k palbě i s tlumičem. Vše sbalím, vezmu i kufřík. Pak se vydám z kanceláře dál po schodech.

Duch města - 23. prosince 2012 21:03

soukromá zpráva od Duch města pro Ozbrojen a sestupuje Po pročtení návodu zjišťuješ, že zbraň může střílet jak dávkou, tak jednotlivě. Našroubuješ tlumič a nasadíš podvěsnou baterku. Všechny náboje naláduješ do obou zásobníků. První zasouváš do pistole a druhý si dáváš na opasek. podle manuálu bude zbraň dokonale odzvučená pouze při používání podzvukového střeliva, ale ani bez něj není efekt neznatelný. Jak návod, tak zbrojní průkaz necháváš v kufříku a ten si připínáš na záda. Pak rozsvěcuješ baterku na pistoli a jdeš ke schodům. Teď se už necítíš tak bezbranně. Otevřeš dveře na schody a pomalu sestupuješ míře pistolí na každý stín. Dojdeš o patro níž. Další dveře. tentokrát nápis na nich hlásá: 29. Podlaží - Administrativa

Max - 24. prosince 2012 05:38

soukromá zpráva od Max pro U administrativy Dívám se na nápis. "Ha, tady to začíná. Sídlo kancelářských krys, zdalipak tu někdo pracuje přesčas? Ale co, může tu být něco co by se hodilo. Proč? Proč mám jen takové nutkání všechno prohledávat? Blbý počítačový hry." Opatrně vejdu dovnitř a začnu s průzkumem, a jako vždy si dávám pozor na zombie. Hledám: zbraně, zajímavé dokumenty, trvanlivé jídlo (pochybuji), zavazadla a náhradní oblečení, taky léčiva všeho druhu.

Duch města - 24. prosince 2012 10:31
	soukromá zpráva od Duch města pro Adminstrativa: první mrtvý Otevřeš dveře. naskytne se ti pohled na velkou místnost plnou kanclů, sem tam s nějakými kancelářemi přimáčknutými ke zdem. Hýbe se tu několik nemrtvých. Jen tak velmi pomalým krokem tu chodí a bezcílně bloumají. Napočítal jsi jich zatím 5, ale nejsi si jistý, jestli jich náhodou není víc.

Max - 24. prosince 2012 11:47
	soukromá zpráva od Max pro Administrativa Nadechnu se. "Musím je zabít, aby se mi nedostali do zad. Tak jo, v televizi říkali, střílet do hlav. Ostatně ve hrách to je taky úspěšný." Nadechnu se, odjistím svůj kvér a zkontroluji, chci jednotlivé střely. Počnu masit zombíky, tedy pokouším se. Dveře nechám otevřené, kleknu si na koleno a střílím na prvního zombíka, pokud budu žít tak i a ostatní.

Max Matthers - 24. prosince 2012 12:02

soukromá zpráva od Max Matthers pro Když přijdu na střechu, uvidím Davea. Což mě sice překvapí, ale ne moc příjemně- mnohem radši bych tam viděl tu holku. Jenže ta někam zmizela, a tak si asi budu muset vystačit s ním. Uslyším tiché Nazdar, a tak odpovím: 'Čau. Neviděl jsi tu takovou holku? Je taková mladá, pěkná, hnědovlasá, kolem dvaceti roků,..' Rozhodně nečekám, že by ji mohl vidět, ale za zkoušku to stojí. Když už jsme na té střeše, rozhlížím se kolem, a snažím se trochu prozkoumat okolní terén, zmapovat si ulice, budovy.. Když jsem si okolí dostatečně prohlédl, ještě jsem chvíli přemýšlel. Dospěl jsem k názoru že s Davem bude asi nejlepší spolupracovat, tím se zvýší moje i jeho šance na přežití. 'Takže... půjdem dál?' Navrhnu po chvíli. Pokud nějaká budova přímo sousedí s tou, na které stojíme (s mezerou max. 2 m), navrhnu abysme na ni přeskočili.

Duch města - 24. prosince 2012 14:25

soukromá zpráva od Duch města pro První výstřel Vytahuješ pistoli a namíříš na prvního zombíka, co vidíš. Výstřel. Kupodivu se ti podařilo rozprostřít jeho mozek na věci za ním. Rána nebyla tak tichá, jak jsi doufal. Byla tichá, to ano, ale ne natolik tichá, aby to ostatní neslyšeli. Dva se rozeběhnou k tobě. Vystřelíš na prvního. jseš ale poněkud roztřesený a proto mineš. Druhá rána se už trefila do krku. Druhý nakažený ale měl zatím čas na tebe skočit a pokusit se tě sežrat za živa. HazMat ti zachránil život a kulka z bezprostřední blízkosti to skončila. Zvedneš se a ty zbývající už postřílíš snadno. Všichni nakažení tu zřejmě pracovali, podle jejich oblečení. Začneš prohlížet jednotlivé kóje (trocha sentimentu z tvé bejvalé práce). Jen nějaké fotky, flashdisky, bezcenné dokumenty, CD atd. Dostaneš se až do kuchyňky. Kromě už dávno shnilého ovoce (vznikla z něho opravdu velmi zajímavá hmyzí kolonie) tu nacházíš dva pytlíky sušeného jídla, několik balíků čaje a už rozhodně nejedlou hotovku (ne že by byla před tím jedlá... teď je nejedlá víc). taky je tu lékárnička s nejrůznějšími léky () a obvazy. Různě po místnosti jsi našel něco přes 70 dolarů. to je asi vše, co stojí za zmínku...

Max - 24. prosince 2012 15:18
	soukromá zpráva od Max pro Kanceláře "To bylo o fous." Obejdu zombíky, ty radši neprohledávám. Po prohledání seberu vše užitečné. Dobiju si zásobník a prohlédnu si Hazmat kvůli poškození. Pokračuji do dalšího patra, na schodech si dávám opět pozor. "Tak, mám 22 nábojů. Musím najít něco na blízko aby jsem mohl přežít."

Duch města - 24. prosince 2012 20:00
	Otevřeš dveře na tobě tak důvěrně známé schody a jdeš o další patro níž... přísahal bys, že jsi slyšel zespoda něčí chůzi... No nic. sejdeš do nižšího patra s dalšími dveřmi. Tentokrát nápis hlásá: 28. podlaží: Smith & Jones - právní zastupitelstvo

Max - 24. prosince 2012 20:07

soukromá zpráva od Max pro 28. podlaží Kddyž slyším kroky ze zdola, stáhne se mi hrdlo a duše. "Ať to sakra nejsou zombíci." Chvíly se rozmýšlím zda půjdu do těchto kanceláří. Nemohu prolézt celou budovu, na to nemám čas a energii a munici ale velkou chuť. "Je to asi kancelář po vysoce postavených. Doufám že byli blázni do lovu nebo tak něco, potřebuju zbraně a munici." Nadechnu se a vcházím potichu (pokud není zamčeno) do dveří a obhlédnu situaci.

Duch města - 24. prosince 2012 21:05
	soukromá zpráva od Duch města pro Právníci Otevřeš dveře. Je tu prázdno, nikde nikoho nevidíš. Zase jen kancly a trocha kanceláří. Nacházíš jen několik pytlíků se sušenou potravou. Ze vzteku ještě jednou prohledáváš jednu kancelář, o které sis myslel, že za to nestojí a hele... v šuplíku nacházíš obal od pistole. otevřeš jej. bohužel zbraň si už někdo vzal, ale zbylo tu pět nábojů 9mm LUGER.

Max - 24. prosince 2012 21:17
	soukromá zpráva od Max pro Kancly "Podle názvu jsem čekal větší terno." Seberu jídlo i náboje. Vše se hodí. Podívám se z okna a pokusím se odhadnout kolik tak může být hodin. Pak se vydám po schodech dolů ale mám naděláno, co když tam jsou zombie?

Duch města - 24. prosince 2012 22:03

soukromá zpráva od Duch města pro Čas na... to je hnus Tvůj odhad je asi na něco okolo šesté. Do hodiny bude tma. Jdeš po schodišti dolu. dostaneš se až k dalším dveřím. Na nich je napsáno: 27. podlaží: Smith & Jones - zastupitelstvo velkých firem Něco tu páchne. Podíváš se dolů pod další schody a udělá se ti blbě. V mezipatře je skoro na kost sežrané lidské tělo a okolo toho docela hodně zaschlé krve. Asi tu už nějakou dobu je, protože nevypadá nejnověji a fakt dost pronikavě smrdí.

Max - 24. prosince 2012 22:06
	soukromá zpráva od Max pro Bléérgh Tělo mě sakra rozhodí. "Kámo, ty jsi neměl štěstí." Bez Harmatu by mě asi smrad dostal, takhle to mám šanci přežít. Vejdu radši do kanceláří a začnu s obvyklým průzkumem, nejdřív zombie a pak ostatní věci.

Max - 24. prosince 2012 22:58
	soukromá zpráva od Max pro Kurňa, trochu rychlá ne? Útočí na mě zombačka s rozkoší přejetýho tchoře. Ležíme na zemi, pokud mohu tak jí střelím, pokud ne chci jí praštit do hlavy a posléze ji rozdupat kebuli. Pokud přežiji, nabiju si a vejdu dál a dávám si pozor ale nechodím dál po schodech.

Duch města - 25. prosince 2012 00:48

soukromá zpráva od Duch města pro Postřílíš několik nemrtvých, tentokrát bezproblémově. Všímáš si, že všechny patra s kancelářemi mají jakousi symetrii. kuchyňka je na stejném místě, jako v předchozím patře a kanceláře jsou rozloženy podobným způsobem. Tentokrát jsi neměl štěstí. Krom několika dolarů nic nenacházíš. Když se vracíš k požárním dveřím, aby jsi zase o patro sešel, vyvalí se z nich zombík a shdí tě na zem. Dřív to asi byla hezká holka a ty bys nepromarnil možnost ji sbalit a přeříznout, ale teď už nevypadá tak vábně. Měl bys asi něco udělat, protože ona to s tebou asi myslí vážně a ten HazMat moc dlouho nevydrží.

Duch města - 25. prosince 2012 10:35

soukromá zpráva od Duch města pro Zombie Faktor Válíte se na zemi a nezaujatý pozorovatel by si nebyl stoprocentně jist, zda si ta nakažená na tobě chce užít, nebo jestli tě míní sežrat, nicméně hlavní je, že vyhrává. Nakonec se ti mezi jednotlivými útoky podařilo vytáhnout pistoli. Výstřel někam do stropu, protože ti ji infikovaná vyrazila z ruky. Snažíš se ji majznout, aby se ti podařilo se otočit. Po několika pokusech se ti to podaří. Jedna rána se trefila do hlavy, čímž si ji trochu zbrzdil. Shodíš ji ze sebe rychle se zvedáš. Než to stihne ona. Dáváš ji ránu do hrudi, div že se ti ruka nezaboří do ní. Když už se jen svíjí na zemi, vší silou jí dupneš do hlavy. Prasknutí lebky ti oznámí, že je konec a dojdeš si pro odkopnutou pistoli. Teď už pomalu vejdeš na schody. od tvé minulé návštěvy tohoto místa se moc nezměnilo. Mrtvola v mezipatře stále leží a zespoda se opět ozývají zvuky, které tě děsí.

Max - 25. prosince 2012 10:39
	soukromá zpráva od Max pro Po souboji "Uch, uf. D*vko." Pak jdu okolo nešťastníka a slyším ty zvuky, fakt mě to přestává bavit. Potichu. "Sorry, kámo ale můžeš mít něco co by se hodilo." S největším odporem obhledám rozkládájící se mrtvolu a posléze vejdu do kanceláří které jako vždy prohledám ale zůstanu v nich a budu se rozhodovat co dál. Musím si odpočinout.

Duch města - 25. prosince 2012 12:11

soukromá zpráva od Duch města pro Právník na zabití Projdeš okolo nevábné mrtvoly přicházíš k dalším dveřím. 26. podlaží: Smith & Jones - zastupitelstvo malých firem Bez okolkování s nádechem otevíráš dveře. 3 nakažení. první dostal kulku do čela, druhému prolétla týlem. než k tobě třetí stihl doběhnout, Glockovy výstřely ho poněkud umrtvily. V kuchyňce najdeš několik lahví balené vody. I tady otevíráš kumbál. Obyčejné čistící prostředky a košťata. Jedno vypadá, že má velmi silnou násadu. V kanclech a kancelářích nenacházíš nic zvláštního a cenného. V jedné kanceláři najdeš na stole složku. Žaloba proti firmě CyBio Technologies přečeš si název a málem ji hodíš zpátky dokud z ní nevypadne fotka tobě už věrně známých příšerek.

Max - 25. prosince 2012 12:23

soukromá zpráva od Max pro Na 26. podlaží Prolítnu to tady a přebiji si. Vezmu i koště se silnou násadou, člověk nikdy neví. A pak tu je ta složka, pozorn si ji přečtu a pak ji uschovám o kufříku od gloka. Je čas se zabarikádovat, je blbost postupovat dál, hlavně když jsou na schodech slyšet podivné zvuky. Jdu a zablokuji dveře na požární schodiště. Pokud se mi to povede, vyrobím si v kanclu na jeho konci, někde ne u okna provizorní barikádu pro svůj odpočinek. Nejspíš je tma, sním nějaké jídlo a vypiji balenou vodu. Vzpomenu si že mám vysílačku. Zkusím jí zapnout jestli něco neuslyším.

Duch města - 25. prosince 2012 13:57

soukromá zpráva od Duch města pro Počteníčko Jeden stůl dáš až ke dveřím. pak si sedneš do kanceláře a otvíráš složku. Nacházíš tu přibližnou mapku města a na ní nakreslených několik tvarů. když se podíváš z větší dálky dává to dohromady tvar jakoby nákresu budovy. Několik fotek, Většinou mrtvých lidí... I když výrazy jejich smrti vypovídají o velké bolesti před smrtí. Těžce polkneš. Pár jich ukazuje tytéž tvorečky, jaké si tu viděl pobíhat okolo. Právní listiny ti nic moc neříkají. To, co zvládla tahle firma dokonale, je byrokracie a ani by ses nedivil, kdyby si nechávali platit tisíce dolarů na hodinu. Právní firma měla zastupovat nejrůznější skupiny a firmy jako Greenpeace či Amnesty International nebo strana zelených a to všechno na straně žalobce. na straně obhájce je pouze jediná organizace a to CyBio technologies. Byla žalována pro velmi nehumánní vědecké pokusy a to nejen na zvířatech, ale i na lidech a to v laboratořích po celém městě. Případ se bohužel dostal jen k prvnímu jednání. Pak propukla nákaza a od té doby tu spis leží. Vytáhneš vysílačku. Kupodivu vysílačka byla zapnutá celou dobu, ale nic se z ní zatím neozvalo. Když jsi se chystal použít, ozvala se hlasitá rána za dveřmi. Někdo do nich bouchl.

Max - 25. prosince 2012 14:40
	soukromá zpráva od Max pro Drama u dveří Rána mi málem způsobí infarkt. Vytáhnu zbraň a namíří s ní na dveře. Těžce dýchám, začínám se potit, čekám co se děje a jsem připraven vypálit, když to budou zombie. Jdu a někde zakleknu za stůl nebo něco, a stále mířím na dveře.

Duch města - 25. prosince 2012 16:04
	soukromá zpráva od Duch města pro Ozve se další rána, pak další a takhle bouchá nějakou chvíli. Pak se ozvou další rány, ale intenzivněji. Už tam není jeden, jsou tam nejmíň dva...

Max - 25. prosince 2012 16:33

soukromá zpráva od Max pro Bouchání na dvéře zpuchkřelé Rány jsou četnější, jejich tam íc a je mi jasný že živí to nejsou, ti by to vzdaly. Nemám na výběr musím zůstat a bránit se pokud prorazí barikádu, nemám kam utéct. Okno, nepřežil bych, výtah bych neotevřel. Přehmátnu na ruce na zbrani, jsem nervozní, možná se na mě vyřítí horda nemrtvých která mě zabije ale musím to risknout, snad to vzdají. Stále mířím na dveře.

Duch města - 25. prosince 2012 16:44
	soukromá zpráva od Duch města pro Dveře posílené stolem celkem drží. Rány ovšem neutichají.

Max - 25. prosince 2012 16:50
	soukromá zpráva od Max pro Nádechy a výdechy Začnu vzpomínat na ty které mám rád, možná to je poslední chvíle mého bytí. Moje holka, máma, bratr. A taky na to jaký lidi umí být svině, že dokážou takhle trestat, v podstatě za nic. Jsem připraven bojovat a zemřít. Rány, s každou ranou nádech a výdech.

Duch města - 25. prosince 2012 17:17

soukromá zpráva od Duch města pro Infekce před očima. Do taktu ran se přidávají rány další a další, až se nakonec panty dveří uvolní a dveře jsou spolu se stolem vmáčknuty do místnosti. Máš chvíli času než se jim podaří odsunout stůl a pak... ve vchodu vidíš asi tři postavy, ale jsi si jist, že tam jsou i další... vytáhneš zásobník pistole a přebiješ radši ten druhý, plný. Máš 17 nábojů, takže bys měl mířit přesně...

Max - 25. prosince 2012 17:35
	soukromá zpráva od Max pro Zombie masakr začíná "Tak pojď te parchanti." Nevím kolik jich tam je, ale snad ne víc jak 10. Střílím ve chvíli kdy na zombáka vidím dobře a mohu mířit na hlavu, střílím s rozmyslem.

Duch města - 25. prosince 2012 17:53
	soukromá zpráva od Duch města pro Začneš střílet. Pečlivě jim míříš na hlavu, ale i tak pár kulek mineš. Zabiješ asi pět, ale jiní je nahradí. Nakonec se jim podaří odsunout stůl natolik, aby se mohli dostat směrem k tobě. mezi nimi a tebou už nestojí nic, co by se nedalo obejít.

Max - 25. prosince 2012 18:30
	soukromá zpráva od Max pro Smrt už přichází Dostřílím veškeré náboje. Pak mi už nezbývá nic jiného než vzít koště se silnou násadou a jít mlátit zombie do hlav, nemám kam utéct...

Duch města - 27. prosince 2012 11:33

soukromá zpráva od Duch města pro Potřebujeme ránu... pořádnou Vytáhneš násadu od koštěte a vší silou ji přetáhneš o nejbližšího infikovaného. násada se tím rozmachem přelomí v půli. jednou půlkou mlátíš dalšího zombíka, zatímco ta druhá skončí jedné nakažené v hlavě. Zombík na tebe pořád tlačí. Mlátíš ho vší silou až se ti nějak podaří ho shodit na zem. Jedna rána. Pořádná. Hlava nakaženého pukne jako meloun a obsah vystříkne ven. vytáhneš z něj zakrvácený zbytek tyče. Stojíš v místnosti a vydýcháváš, co jsi právě zvládl. Asi sis právě vyhrál svůj život...

Max - 27. prosince 2012 11:39

soukromá zpráva od Max pro Vítězství!... ale na jak dlouho? "Dokázal jsem to... já žiju!" Těžce si sednu na jedn ze stolů. Oddecuji a přemýšlím. "Můžou přijít další, jsem bezezbraně a nemůžu se tady nijak zavřít... musím... aaa kruci, co teď?!" Rozhlédnu se po mrtvolách, teď konečně opravdu mrtvých mrtvolách. "Je večer, ty zmrdi budou všude, nemohu vykvačit na ulici..." Zvednu se a připravím na cestu. Posbírám svých pět švestek a připraven na možný útok scházím po schodech, do dalšího patra kde bude již těžší odstranit zombíky. Pokud tam budou využiji tyče a znalostí z kockboxu. Jinak prohledávám.

Duch města - 27. prosince 2012 17:00

soukromá zpráva od Duch města pro Barevné technologie Dojdeš na schody a sejdeš o patro níže. Na dveřích tady není nic napsáno, jen je na nich cedulka: Opravuje se. Otevřeš dveře. místnost podobná těm nahoře, jen bez vybavení. okno mrakodrapu je beze skla, takže celá místnost končí do prázdna. to sklo, co by do ní mělo patřit, je mezi dalším údržbářským vybavením, mezi kterým jsou věci, jako kladiva, hoblíky, dláta a jiné nářadí. Ale je tu ještě jedna bedna. Je označena výrobcem. Colour Technologies. Něco ti to říká... firma na výrobu světoznámých zbraní a nábojů od pistolí Colt 1911 až po tanky a helikoptéry. Mimo to mají i své výrobky, které nejsou úplně typické. Bedna je poměrně těžká, kovová. Krom toho v místnosti nic není. Celá místnost vypadá, jako by se měla vymalovat.

Max - 27. prosince 2012 17:30
	soukromá zpráva od Max pro Místnost k opravě Potichu si zašeptám. "Dooprdele, snad je tma to co si myslím." Začnu zkoumat bednu a zkusím zda je odemčená, pokud ne tka se jí za pomocí nástrojů pokusím otevřít. (Pokud najdu páčidlo tak ho použiji, pokud ne vezmu kladivo a dláto a zkusím vyrazit zámek jejich pomocí, pokud není zámek visací, anebo nenajdu klíč.)

Duch města - 29. prosince 2012 00:37

soukromá zpráva od Duch města pro Big gun Bedna je zabezpečena elektronickým zámkem vyžadujícím kód. Začneš prohledávat nářadí. Bohužel tu žádné páčidlo není. Popadáváš jedno z nejtlustších dlát a obstojně velké kladivo. Dláto zarazíš do škvíry mezi víkem a bednou a vší silou do něj chvíli mlátíš kladivem. Nakonec se ti bedna podvolí a otevře se. Z bedny vyjede několik zásuvek, které se rozjedou do stran. v první zásuvce nacházíš policejní neprůstřelnou vestu, chrániče, helmu bez krytky a policejní oblečení pod to. V dalších dvou zásuvkách je rozložená velká bílá puška s nožičkami, detektorem, zásobníkem a tabletem s nainstalovanou speciální aplikací. Podle popisu se jedná o: SVT-16 Doporučuji otevřít na nové stránce V posledním šuplíku se nachází velmi velký a těžký kaslík asi s 2000 náboji 7,62x51mm. Všechna munice je na nábojových pásech pro 120 nábojů.

Max - 29. prosince 2012 00:50

soukromá zpráva od Max pro BFG je má Do prdele práce. To je... úžasný. Vytáhnu zbraň a posttavím jí na nožky. "Když ji správně nastaavím tak se můžu prospat v bezpečí." Vytáhnut tablet a začnu se v něm šťárat. Ale než se do něj ponořím úplně tak zbraň rozložím směrem ke dveřím a nabiji (s menšími obtížemi ale přece). Pak se začnu hrabat tabletem. Především chci zjisti zda tam je něco o zombácích, pokud ano tak se pokusím zbraň nastavit na jejich destrukci ale ještě jí nespouštím. Pokud tam o zombícíh nic není (což je větší pravděpodobnost) tak se podívám zda ta je něco podobného a zda to jde nastavit aby to ničilo zombie. Pokud to vyjde tak to stále nespuštím. Pokud nepůjde ani to, nastavím to aby to zabilo vše vyjma mě. Ale i tak zbraň nespouštím. Nejdříve než to spustím si obléknu neprůstřelnou vestu (jsem očkován proti viru 23A či jak to je, jako každý). Sundám HazMat a obléknu si chrániče a vestu a opět se do HazMatu obléhnu pokud to jde (vestu jsem si dal pod bundu). Modlím se abych nebyl nakažen. Pak se schovám a spustím zbraň pokud se mi povedla nějaké z těch možností výše, ale i tak jsem předtím zabarikádoval dveře (pokud možno).

Duch města - 30. prosince 2012 21:36

soukromá zpráva od Duch města pro Zapadlá hospoda Právě piješ dalšího panáka v tomhle zatuchlým Podniku. Hlavou se ti honí vzpomínka na zabití té holčičky se vzpomínkou na tvé rodiče, spíše na tvého otce. Vedle tebe se posadí postarší muž. generál podle všeho. Zaplatí si pivo a pak, když mu ho donesou řekne tvým směrem. "Děsnej den co?" "Ani nevíte jak..." řekneš a chvíli si tam jen tak sedíte. "Měl bych pro vás rozkaz vojačko." "Už nejsem voják." odpovíš mu. "Proto je to spíše nabídka." Otočíš jeho směrem hlavu. On to bere asi jako pobídnutí, takže pokračuje. "Jsem generál Diggory Thompson. Co víte o Union City?" "Masakr? Armáda tam musela pobít miliony nevinných lidí." "Asi tak. Nedávno za mnou přišla jakási vědkyně s tím, že chce provést jakýsi experiment. Jestli chcete, můžu vás tam dostat..." "A co z toho?" řekneš s lehce depresivním tónem. "Mohla by ses najít." řekne ti, dopije pivo a pak dodá. "Pokud by jste se chtěla přihlásit. Přijďte na tuhle adresu v San Francisku." Předsunutá základna pekla Základna Fort Saint. Vojenská pevnost pro okamžitou evakuaci San Franciska v případě infekce. Není divu. Mrtvá zóna (město a velké evakuované okolí jsou tak nazývány) je jen několik mil přes záliv. Dokonce je i vidět, jak tam neustále hoří budovy. Vejdeš dovnitř. Vjezd je obrněn nezničitelnou železobetonovou branou, ale ta se před tebou otevře. Ne kvůli tobě. Ze základny vyjel konvoj džípů a náklaďáků zřejmě jedoucí k Union city. Než se ti podaří dostat do základny, pár strážců tě zastaví. "To je v pořádku." uklidní je jeden důstojník "Jsem major Berdflow." představí se ti a vede tě do základny "Vy jdete kvůli tomu experimentu, že?" Peklo, nebo něco takového "Základno, tady Peewee. Vezeme další subjekt. Vstupujeme do letové zóny nad Union City." Hlásí pilot do vysílačky. Black Hawk, ve kterém sedíš, se blíží k městu. Je to hrůzostrašnější podívaná, než jsi čekala. Není možné nevšimnout si letadlových lodí a torpédoborců střežících přístavy. Nic se z města nesmí dostat ven. Ani po vodě, ani vzduchem a rozhodně ne po zemi. Vzduchem nic neunikne. Letiště je zničeno. Dříve jedna z nejdelších a nejširších ranvejí na světě je rozstřelena v půlce. Bohužel právě na letiště helikoptéra zamířila. Ne že by na tom záleželo, město bylo zdevastováno celkem rovnoměrně, jen někde to bylo vidět více, jako třeba centrum města s mrakodrapy. Helikoptéra přiletí k jednomu heliportu vysoké a velké terminální haly. Kdysi to bylo jedno z největších a nejpovedenějších letišť na světě. Letiště pojmenované na počest amerického prezidenta Franklina Delano Roosevelta. Vzpomínáš si, jak se tu jednou při přestupu jako malá procházela. Letiště FDR... Stále se k nebi tyčí vysoká věř pro řízení letového provozu. Je ale na druhé straně přistávací ploch, takže se musí buďto projít pod zemí, nebo přejít přistávací plochu, aby ses tam dostala. Všude jsou tu zbytky a vraky letadel. Armáda je pro jistotu zničila. Vyskočíš z helikoptéry dříve, než helikoptéra dosedne na heliport. Využijí toho a Black Hawk zase odletí. Osamělas tu. Ještě zaslechneš nějaké dunění a všimneš si stíhaček, jak vylétly mezi mrakodrapy a s velkým obloukem se vznesou do oblak. Slunce se kloní k západu. Bude okolo páté či šesté. Z heliportu se dá slézt na střechu budovy, nebo sejít do terminálu pod tebou. Nic tu bohužel není...

Rhea Delgado - 31. prosince 2012 11:07

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Nevím, co mě donutilo vzít tuhle nabídku. Možná možnost smazat vzpomínky nebo je nahradit jinými. Každopádně, když mě helikoptéra vysazuje, je už pozdě se otočit a jít zpátky a já bych to ani neudělala. Nejsem cvičená k ustupování a otec by mě taky nepochválil, kdybych tohle vzdala. Jakmile jsem tu, tka to dokončím a nebo se už nevrátím. Mám vlastně dvě možnosti - vzít to na střechu budovy, nebo jít normálně do terminálu. Rozhodnu se pro tu normálnější cestu a odjistím P90. Nastavím na jednotlivé rány a vyrazím. P90 mám připevněnou na popruhu na krku - kdybych zakopla nebo mě něco srazilo k zemi tka jí neztratím. Pár náhradních zásobníků mám v sumkách na vestě a jako poslední pomoc Glock 17 v lýtkovém pouzdru. "Tady po setmění moc bezpečno nebude..." zabručím si pro sebe a vezmu to raději poklusem do terminálu. Přece jen se můžu lépe bránit v uzavřeném prostoru, který můžu monitorovat než na volném prostranství.  Jsem cvičená na extrémní situace, ale jsme dost připravená na to, co může číhat tady? To  se teprve uvidí. A v čem tkví ten experiment? Proč vlastně potřebují někoho jako já?  Takové a další myšlenky a otázky se mi honí hlavou, zatímco klušu do terminálu.

Wade Wilson - 31. prosince 2012 20:53

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Odlet Když se mi ani po pár vteřinách nedostane odpovědi, uvědomím si, že je něco špatně. Kam kurva všichni zmizeli? Z myšlenek mě vytrhne zvuk startování motoru. Helikoptéra!? Okamžitě mířím ke schodišti a sbíhám dolů, abych se dostal na ulici. Rozhlédnu se na obě strany a ačkoli vpravo nic nevidím, vlevo spatřuji odlétající vrtulník. Rozbíhám se směrem k němu, přičemž si všimnu pod ním stojící postavy. Někoho tu nechali, ale proč a koho? Elizabeth! Přidávám do kroku. "Elizabeth," křiknu na ní, "co se tady sakra stalo?" Rozhlédnu se zda nespatřím nějaké infikované.

Šarlej - 03. ledna 2013 08:50

soukromá zpráva od Šarlej pro Sám Přerývavě dýchám.V hlavě ten slastný pocit.Život.Jsem pořád naživu.Po pár uderech srdce se však útrobami rozlévá chlad.Co jsem to udělal?Šok pomalu střídá chladná úvaha.Nemohl jsi jinak kámo,účel světí prostředky.Pomalu znovu nabiju kuši a uvolním nůž v pouzdře.S pocitem bezpečí však přichází pocit podezření.Bylo by to moc krásné najít úplně opuštěnou budovu.v duchu si odfrknu. Postupně prohledám celou místnost a dávám si dobrý pozor kam a na co šlapu. Kouknu se do šuplíků,skříněk atd. Po prohlídce místnosti hledám možné únikové cesty a doufám,že jsem tu jedinný živáček....i mrtváček...

Duch města - 09. ledna 2013 16:11

soukromá zpráva od Duch města pro Terminál: Bussiness class odpočinkové oddělení Sestoupíš po obvodu heliportu pod střechu budovy a s vojenskou ostražitostí rozrazíš zaseklé dveře. Temná chodba. Rozsvítíš baterku a vstoupíš do obrovské haly. Z můstku, na kterém stojíš, je výhled na celou halu. Dole jsou... byly odbavovací prostory, místa pro nakupování letenek a u skleněné stěny s výhledem na letiště I brány. Ve druhém a třetím patře byly brány vybaveny choboty a násuvnými rampami k letadlům. Z prvního patra se nastupovalo do autobusů, které cestující dopravily ke vzdálenějším, nebo menším letadlům. Ta letadla, co venku kdysi stávala, už jsou pryč. Zůstaly jen jejich repasované nebo zdestruované vraky. Ve skleněné stěně je jedno z letadel zabořené. Zřejmě nezvládlo přistání a havarovalo přímo do haly. Asi to zabilo hodně lidí a vyvolalo požár, protože letadlo rozhodně narušilo statiku. Dole vidíš pohybující se postavy. Pohybují se pomalu a někteří vypadají zranění. Mělas nutkání na ně zavolat...(záleží na tobě, jestli zavoláš) Dojdeš ke konci můstku, kde jsou relaxační místnosti pro bohatší cestující... Teda aspoň byly. Salónky, obchody a restaurace. všechno bylo luxusní a přitom vyhlíželo moderně... před dvěma lety a dokonce i teď. Ještě tu jsou nechaná některá zavazadla (majitelé asi nepřežili). Více jich bude asi uvnitř salónků. Celý terminál na tebe působí dosti pochmurně...

Duch města - 09. ledna 2013 20:34

soukromá zpráva od Duch města pro Zbraň připravená k použití S pomocí přiloženého návodu není problém zbraň složit. Jakmile je puška připravená, bereš do ruky tablet. Kromě aplikace na ovládání SVT-16 je tablet základně vybaven stejně jako každý jiný: Operačním systémem Google Android, wifinou a Angry Birds. nejsou v něm žádné informace, teda kromě toho, že byl vyroben pro Colour Technologies její dceřinou společností. zapínáš aplikaci. První co vyžaduje je zapnutí pušky SVT-16 pro správnou synchronizaci dat. Jakmile to ovšem uděláš, ozve ze z válcovité krabičky pod stojánkem zavrčení, po kterém následuje otočení pušky o 360 stupňů. okamžitě po tom vidíš pohled seshora na celou puškou nasnímanou místnost. jakmile ale uděláš výraznější pohyb, puška se otočí tvým směrem. Na to, jak je těžká (cca. 10 kg i s náboji), to udělala až překvapivě rychle. Docela tě vyděsí to blikající světélko zevnitř z puškohledu. V pravém spodním rohu obrazovky tabletu je vidět záběr snímaný přímo puškou. Není o těch pár setin spožděný, jak tomu bývá u slabších elektronických snímacích systémů. Tohle je jako zrcadlo (až na převrácené strany). Po stranách je hned několik lišt. Čtyři lišty pojmenované: Cíle k eliminaci, Ostatní cíle (stále bliká), Parametry zbraně a Přímé ovládání pušky.

Max - 09. ledna 2013 20:43
	soukromá zpráva od Max pro Zbraň Jsem v eufórii, i kdyby nakrásně přišly zombáci nemají šanci. Zbraň bych vzal na manuál, he he, nabité BFG. Rozklepnu lištu Ostaní cíle, snažím se zjistit proč bliká, doufám že mě zbraň nezastřelí.

Duch města - 09. ledna 2013 21:20

soukromá zpráva od Duch města pro Mrtvá továrna: recepce Pustíš se do prohledávání stolů. V šuplících nenalézáš nic cenného. Jsou tu jen bezcenné papíry a dokumenty. Otevřeš skříň, která je za stoly. Nic. no vlastně tu jsou další kancelářské potřeby... V celé místnosti není nic, co by se dalo dál využít... i když... Ten hasičák. V jednom rohu místnosti je hasičský přístroj přesně pověšený tak jak má být. Nevypadá, že by ho za ty dva roky vůbec kdo použil. Dáváš si pozor, aby si do ničeho nechutného nešlápl. Dneska se to hodí víc, než kdy jindy. Na zemi za jedním stolem leží ostatky ženy. Vyvržené, doslova tak, jako by z nich zrovna teď někdo, nebo něco jedlo. Leží tu takhle už hezkou chvilku a upřímně, je trochu štěstí, že seš pořád obalený HazMatem. Trochu to v tobě probudí svědomí. Co když ji někdo ponechal smrti stejně, jako jsi to udělal Anney. A co když tu to něco, co zabilo jí, stále je. Co když to čeká za nejbližším temným rohem v těsné chodbičce, a co když to číhá zrvna za tamtěmi dveřmi... Klid. Byl jsi trénovaný na podobné situace... Nicméně důležitá otzka tu je a stále bude. Co budeš dělat?

Duch města - 09. ledna 2013 21:43

soukromá zpráva od Duch města pro Obsah tabletu Otevře se lištička. Okamžitě ti vyskočí tabulka následujícího znění: Zbraň nemá zadané cíle a v tomto režimu je momentálně nefunkční. Pro aktivaci funkce vyberte v této liště cíle, na které není určeno střílet a v liště Cíle k eliminaci vyberte cíle, na které zbraň bude automaticky reagovat. Upozornění: Jakmile budete mít vyhotovený seznam cílů, musíte zmáčknout tlačítko Synchronizovat, které je k nalezení v hlavní obrazovce. | OK | Po odkliknutí se rozjede lišta s několika desítkami různých topů, kalhot a dokonce i ženských sukní a šatů. Jsou tu rozsáhlé filtry na vyhledání toho oblečení, které chceš. po kliknutí na něj se nad ním objeví malá zelená fajfka. Po opětovném kliknutí fajfka zmizí. V nejhorším není problém se i vyfotit. Aplikace z toho udělá model, po kterém puška nebude či bude střílet...

Rhea Delgado - 11. ledna 2013 09:34

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Klidným krokem procházím halou. Podrážky vojenských bot tiše duní o podlahu. Rozhlížím se kolem. Nezasvěcenému pozorovateli by přišlo, že se rozhlížím nahodile, ale já v tom systm mám. Snažím se mít neustále situaci pod kontrolou. na to jsem cvičená - mít všechno pod kontrolou a když se situace vymkne kontrole, tak si poradit. Zastavím se v prvním patře a kouknu dolů "Perfektní cíle..." řeknu si tiše pro sebe a přiložím P90 k rameni a zacílím. Spoušť ale nezmáčknu a zbraň zase nechám klesnou k boku, kam jí to popruh, který mám přes rameno dovolí "Škoda munice..." zabručím si pro sebe a v duchu se prokleju, že jsem se líp neinformovala na tuhle misi. Zajímao by mě, co tu mám dělat. Nejdřív najdu schody abych se dostala dolů a pa kse uvidí. A jak myslím, tak konám. Rozhodně se snažím dělat co nejmenší hluk. Nějaký fám se mi k uším donesli, co se týká tohohle místa. Popravdě jsem to vzala hlavně proto, že se neskonale nudím. Pro zelenýho mozka jako já není civil nic moc, ale když zlomíte čelist plukovníkovi, tak se s vámi nepářou.

Max - 12. ledna 2013 09:11
	soukromá zpráva od Max pro Nastavení BFG Prozkoumání mě ujistí o tom že teď mě to nezabije. Než abych hledal to co mám na sobě, vyfotím se a zaškrtn jako nestřílet, zbytek nastavím na střílet. Pokud se tu objeví lidi, mají smůlu. Pak zavřu dveře a zablokuju je. Vrátím se ke zbrani a nadechnu se. Stisknu Synchronizovat. Pokud zbraŇ začne s obranou, půjdu se odklidit stranou a odpočinout si.

Duch města - 13. ledna 2013 10:53

soukromá zpráva od Duch města pro Synchronizace Po zmáčknutí synchronizovat se objeví další hláška: Jste si opravdu jist, že nejste nastaven mezi cíli pro eliminaci? Pokud by jste byl, puška na vás po synchronizaci okamžitě začne střílet, což znamená 99,9999% pravděpodobnost, že vás trefí. Chcete pokračovat se synchronizací? | Synchronizovat | | Zrušit synchronizaci| Odklikneš Synchronizovat a puška na chvíli přestane reagovat. Za několik vteřin se zase otočí kolem své osy a pak funguje jako normálně. Jakmile uděláš pohyb, zbraň se na tebe otočí. vteřinku tě sleduje, pak se otočí jinam a na tebe už nereaguje. míří na zavřené dveře, na ptáky, co prolétnou venku a prakticky na jakýkoliv pohyb kromě toho tvého. Neustále slyšíš její pobzukování, jak se otáčí, nebo jen mikroskopicky přemiřuje... Takhle jí tu asi můžeš nechat...

Duch města - 13. ledna 2013 19:08

soukromá zpráva od Duch města pro Hala terminálu Projdeš chodbou až ke konci, kde je výtah. Očividně nebude možné ho aktivovat. díváš se po schodech. Nakonec najdeš požární schodiště sestupující dolů. otevřeš obezřetně dveře a prozkoumáš. Ticho a nikde nikdo. Sejdeš o schodiště níž. Nasloucháš, ale kromě sem tam zskřípění nosníků budovy neslyšíš vůbec nic. Otevřeš dolní dveře požárního schodiště. Stojíš v hale terminálu, u Bran. Světlo prosvěcuje kdysi rozsáhlou skleněnou stěnou, ze které vedou choboty do zbytků letadel. Terminál je obrovský. Směrem na sever má tak ještě dalších 500 metrů. Moc tam nevidíš, protože je tam tma. Sluneční světlo nedokázalo osvětlit tak rozsáhlou budovu. Asi padesát metrů od tebe je do budovy zaražený Boeing. Odhaduješ tak 747, zkrátka velké tryskové přepravní letadlo. Není oprýskaný a až na pár jizev se nedá poznat, že už tu trčí dva roky. To se ale nedá říci o budově. Letadlo pobořilo pár pater a je jen zázrak, že se střecha nezřítila. Celé místo se ti zdá trochu divné. Na jedné straně to vypadá, jako by apokalypsa přišla teprve včera, ale jsou tu i pasáže, které člověk nemusel navštívit desítky let... Jsou tu kufry. Větrem ještě nerozfoukané noviny a dokonce je tu i něčí medvídek... Plyšový medvídek, nějakého dítěte... Jednoho takového jsi také měla, asi tak v šesti letech... Vyruší tě jakýsi hluk. Ohlédneš se. Zpoza letadla vystoupí osoba. Zakrvácená, kolébající se... Zakopne a neohrabaně se zvedá. Rozhlížíš se okolo. Pomalu začínají vylézat podobně se chovající lidé. Chodí různými směry, ale nikdo si tě zatím nevšímá... Otočí se na tebe jedna žena. Chvíli se na tebe dívá. Pak jako by něco řekla. Její vřískot. Nelidský vřískot. Rozeběhne se k tobě s nepopsatelným výrazem ve tváři a rukama vztaženýma tak krkolomně, jako by tě jimi chtěla roztrhat zaživa...

Max - 13. ledna 2013 19:10
	soukromá zpráva od Max pro BFG set on "Tak jo..." Zabezpečím dveře a stále si dávám pozor na zbraň - moc jí zatím nevěřím. Pak zajdu za stoly a udělám si provizorní lůžko. Jdu spát, jsem dost unavený a začíná noc, zítra musím vymyslet co dál...

Rhea Delgado - 14. ledna 2013 05:55

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Vzpomínky na dětství...Vynoří se tak rychle až mě z toho píchne u srdce. Otec, matka, nádherný domek na pláži a ty jejich věčné připomínky a výtky, Jeden by se tomu skoro až pousmál, kdyby ho cosi nevrátilo zpátky do šedivé reality předemnou. i když šedé. Šedá je ještě hezká barva oproti tomu, co je tady. Osoba, která se vynoří ze tmy mě ještě nedonutí zvednout pušku a zamířit. Vždyť těhlech zombií tady je víc než dost jen si mě do teď žádný z nich nevšiml, ale všechno je jednou poprvé. O tom se přesvědčím, když uslyším ten vřískot. Ošklivý uširvoucí zvuk. Není na něm nic pěkného. Naopak z něj docela mrazí. "Tak tohle ne holka..."  Tohle už mě donutí zvednout pušku. Přepnuto na jednotlivé střely už mám. Vlastně je to moje specialita. Vždyť jsem odstřelovač, ale v tomhle pekle je lepší mít vždycky v zásobníku víc ran a to u klasických odstřelovaček není možné. Je to jako ve výcviku. Nadechnout se, zamířit, vystřelit. Tak vystřelím. Jen oproti výcviku mu to trvá ani ne dvě sekundy. Každý bažant už slyšel o zombíkách. No a nejjednodušší způsob jak je vyřadit je odpojit jim mozek. No a i obyčejný náboj ráže 9mm dokáže z mozku nadělat kaši. Většinou neminu, tak se mi tak povede snad i dnes.

Duch města - 15. ledna 2013 18:51

soukromá zpráva od Duch města pro Střelba Výstřel z P90... Docela hlučný. Dost hlučný na to, aby se rozezněl celou halou. Ženě proletěla vysokorychlostní kulka ráže 5,7mm. Její krev se skropila vše za ní a její tělo ze setrvačnosti dopadlo až u tvých nohou... Výstřel upoutal pozornost ostatních. Pár málo vteřin na sebe koukáte, než se rozeběhnou tvým směrem... Abychom upřesnili tvou pozici: Stojíš ve třetím poschodí odletové haly, přesněji řečeno u brány 17 A. Tím směrem je několik zombíků (a ten malý plyšový medvídek na jedněch sedačkách). Nejvíc nakažených běží od letadla a trocha i s opačného směru. Krom klasického terminálního vybavení tu jsou další zapomenutá zavazadla a podobné artefakty lidského systému, který tu dříve fungoval...

Duch města - 15. ledna 2013 19:00
	soukromá zpráva od Duch města pro Světlo a "za...ný BFG" Podaří se ti z několika plachet udělat provizorní lůžko a lehnout si na něj. Stále tě otravuje bzukot pušky. Je to horší než kapající voda... Navíc to není ani moc snadné kvůli tomu, že je stále ještě poměrně světlo... Podle tabletu 18:12 večer.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 15. ledna 2013 19:27

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Co to... Stojíme tam dole. Přirozeně čekám, než můj nadřízený vydá nějaký rozkaz. až po chvíli mi dojde, že tohle není můj nadřízený, ale nechci jít nahoru... Málem jsem se s tím vojákem dala do rozhovoru, Když do budovy vtrhlo asi pět ozbrojených chlapů. Měli samopaly a vypadali jako vojáci... ale měli žluté HazMat obleky. Chvíli s lehkou panikou koukám, co se to děje. Doufám, že nesbalí i mě. Po chvíli ale ve mě vyhraje svědomí a sympatie k těm dvěma. Rozběhnu se dveřma na ulici. Vidím ale už jen vzlétající Blackhawk s vojenským označením. Z domu vyběhne i Wade. Začne se vyptávat co se tu stalo. "Nějací vojáci odvezli Švestku a Matthewa." odpovím mu a dodám: "Kvůli nějakýmu přeočkování či co..." Ať tak nebo tak, právě mi dokázali, že nemůžu věřit vojákům. Aspoň ne těmhle.

Rhea Delgado - 17. ledna 2013 15:06

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro "A do prdele..." zakleju si pro sebe. Mimo masku to asi moc slyšet není. Otočím se, tedy lépe řečeno otáčím se a ještě párkrát vystřelím než se rozsprintuju pryč. Celkové vybavení a ochranná uniforma mi ale nedovolí sprintovat moc dlouho, takže by to chtělo nějaké lepší řešení. Jo. Jenže jaké? jsem v letištní budově plný zombíků, co mě te´d chtějí sežrat. Docela prekérní situace, která bude mít asi trochu déle trvající řešení. Každopádně sprintuju k výtahům. Ano, vím že nefungují, ale výtahová lana jsou tam pořád a já se potřebuju dostat - no vlastně kamkoliv jen daleko od nich. Tudíž využiju toho, že jsme rychlejší a dosprintuju ke dveřím výtahu, který se mi podaří i přes absenci kabiny otevřít kusem železa, který te´d už ani trochu nepřipomíná kus letištní lavice, ale já tu nejsem proto, abych zjišťovala, co co bylo. Narychlo si obalím ruce svetrem z jednoh oz blízkých kufrů. ten svetr byl asi dost drahý, ale nad tím uvažuju až, když skáču na výtahové lano. S trochou štěstí se mi podaří vylézt kousek nahoru a ti zombíci po mě neskočí. Střílet po nich je asi jen plýtvání náboji.

Max - 17. ledna 2013 18:57
	soukromá zpráva od Max pro Co teď Spát zatím nemůžu, je čas mrknout na výbavu. Nechám vrčet zbraň a vyložím vše co mám před sebe. Pak šáhnu po vysílačce, zkontroluji zda je zapnutá, pokud ne tak ji zapnu a zkusím naladit nějakou frekvenci kde bych něco slyšel...

Duch města - 19. ledna 2013 01:14

soukromá zpráva od Duch města pro Šachta a kabina Vystřílíš několik dávek. Málo kulek mine, ale skoro všichni, které nezasáhne kulka do hlavy, se zvedají a v závisloti na vážnosti jejich zranění se pohybují co nejrychleji směrem k tobě. Rozeběhneš se směrem k výrahům. Popadneš jednu sedačku a zarazíš ji do výtahových dveří. Celou svoji vahou se opřeš, dokud se výtahové dveře neotevřou. Odhodíš sedačku a otvíráš jeden kufr. Popadáš z kufru první hadr a skáčeš do výtahové šachty. Bylo na čase. Hned za tebou skočí několik z nich. Chytneš se ocelového lana. Překvapí tě, že je volné. Dalo ti to výhodu v tom, že ses zhoupla. Nakažení se nedokázali lana chytit. Několik jich zůstalo nahoře. Řvou asi tak jako lev, kterému právě utekla kořist. Nakonec však i oni ztichnou a zmizí. Pokusíš se lézt nahoru, ale lano je něčím namazané. Začneš pomalu zklouzávat dolu. Nakonec doskočíš na výtah. Vykopneš poklop a vlezeš do kabiny. Rozsvítíš baterku. Blbý nápad. Uvnitř je několik těl v pokročilém stádiu rozkladu. Nevypadá to moc vábně a určitě to nebude vábně vonět. Udělá se ti z toho špatně...

Rhea Delgado - 19. ledna 2013 18:00

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Jakmile dopadnu do kabiny zjistím ,že do nebyl nejlepší nápad. Nebo tu hrozně páchne a já už jen z reflexu si posvítím baterkou kolem a...do rohu kabiny vyzvrátím předchozí jídlo. Natáhnu si na obličej šátek, mezi vojáky nazývaný palestina nebo arafat. Chci ten smrad co možná nejvíce utlumit než se dostanu z kabiny ven. "Tak tohle se můe opravdu stát jen mě..." Vytáhnu od opasku nůž a začnu si otvgírat dveře. Ještě, že jsou zavřené. I když...Kdyby nebyly zavřené, tak tady tihleti rozhodně nejsou. Mrtváci by je sežrali. A kdyby byly otevřené, tak je tu zase spousta mrtváků a už by na mě čekali, takže se snažím uklidnit žaludek a vypáčit dveře výtahu. Pak už se uvidí co dál.

Wade Wilson - 20. ledna 2013 10:39

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Jsou pryč... "Doprdele. To je zlý," ucedím, při Elizině odpovědi, "každopádně musíme zmizet z ulice co nejdál odsud. Ten hluk vrtulníku by je mohl přilákat." Rozhlédnu se nejistě kolem a vydám se k nejbližší budově. Zkusím si vzpomenout jak vypadala mapa na níž nám bylo ukázáno kam se máme dostat a zkombinovat to s tím co jsem viděl ze střechy. Podle mého hrubého odhadu se pokusím určit směr k našemu cíli a rychlým krokem vyrazím tím směrem.

Šarlej - 24. ledna 2013 14:49
	Hledání cesty nomero uno Znechucení a výčitky mě přimějí na chvíli se zastavit a přemýšet. Sakra co jsem to udělal? ptám se sám sebe. Ať to byl jakýkoli důvod tak bych měl rychle postupovat dál. Když se nehnu tak tu umřu sám. S taseným nožem a nataženou kuší vezmu za kliku tajemných dveří. Jsem připraven bojovat.....víc než kdy jindy.

Duch města - 25. ledna 2013 19:21

soukromá zpráva od Duch města pro Dveře Dojdeš pomalu ke dveřím. Pomalu otočíš klikou. Cvakne zámek a dveře se uvolní. Začneš pomalu otevírat směrem od tebe... Prázdno. Kratší chodba. po deseti metrech se rozděluje do T. Vypadá to tu opuštěně už opravdu hodně dlouho... Dokonce se na stěně rozlejzá i plíseň... Počkat... Ona se rozpíná... Směrem k tobě... Vyděšeně to sleduješ, než se v tobě něco probudí. Jen se ti to zdálo. Ticho. Nervydrásající ticho, které přehlušuje jakýkoliv vzdálenější hluk. Nahání ti větší hrůzu, než jakýkoliv hluk praskajících prken a ran do dveří... Počkat... praskající prkna... Otočíš se. Opevnění oken nebyla dostatečně silná, aby vydržela takový nápor... v pár oknech se už objevily ruce prvních hladovců... Nebude trvat dlouho a dostanou se do místnosti.

Duch města - 25. ledna 2013 19:42

soukromá zpráva od Duch města pro Patro níž Otevíráš dveře výtahu. Zabodneš nůž a vší silou jej otočíš. Otevře se malá škvíra. Roztáhneš jí rukama. Před tebou stěna a dole asi půl metru dveří. Podobným způsobem, kterým jsi otevírala první dveře, otevřeš i ty další. Nikde nikdo. Protáhneš se do prostorů dalších brán... To co vidíš před sebou je nepopíratelně... Nevíš, jestli se toho máš hrozit, protože je to brutální podívaná, nebo protože je to důkaz něčeho horšího, než jen obyčejných nakažených lidí... Letadlo Airbus A 380. Zespoda má naprosto roztrhaný čumák a z větší části i trup. Něco se snažilo dostat k obsahu a očividně i dostalo. Něco velkého... Hala je stejně jako ta nad tebou plná chodících mrtvol. Naštěstí si tě zatím nevšímají...

Duch města - 25. ledna 2013 20:37

soukromá zpráva od Duch města pro Přenos Rozložíš své věci. Pistole, ke které nemáš jediný náboj, kufřík a dokumentace k ní, zapalovač, Obvazy, nějaké léky, Několik pytlíků sušeného čaje, který nepodlehl zkáze, 4 pytlíky sušeného jídla, kapesník, papírek se vzkazem toho, co tě sem poslal, Právnická dokumentace o zrůdnostech prováděných organizací CyBio Technologies... a vysílačka. Popadáš jí do ruky a chvilku si s ní pohráváš. Má přístup i k armádní frekvenci. Začneš ladit. Z vysílačkového šumu se ti podařilo zachytit několik slov. Okamžitě pochopíš, že to je armádní přenos. Nestihneš ho zachytit celý. Skončí dřív, než se ti ho podaří naladit. Zaslechl jsi asi něco takového: "Základno ...... Peewee. ...... další subjekt. Vstupujeme do ...... ...... ...... nad Uni...... City. "Roz....... pokračujte." Odpoví mu jiný hlas

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 28. ledna 2013 19:41

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Útěk “Souhlas. Zkusíme najít nějaké pojízdné vozidlo a dostat se mimo nebezpečnou zónu. Třeba se nám podaří najít funkční vysílačku nebo telefon, abychom zjistili, co se stalo. Proč je odvezli.“ prohodím jen tak. Nicméně fakt je, že netuším, proč se tak stalo a jestli nás vůbec bude někdo kontaktovat. Jestli my někoho budeme moct kontaktovat. Začíná se ve mně hromadit adrenalin, který zahání pocity strachu. “Jdem.“ pokynu Wadeovi. Pro jistotu zkontroluji, zda je v komoře zbraně nábojnice. Nerada bych riskovala nějaké překvapení a nebyla připravená.

Max - 29. ledna 2013 17:51
	soukromá zpráva od Max pro Přenos Vypnu vysílačku. To co jsem slyšel mě zaujalo, stále tu probíhají operace, to je dobře, možná mě odtud vysekají. Kam ale mohli jít? Škoda že nemám mapu nebo něco podobného. Vysílačku a ostaní věci sbalím, až na sušené jídlo. Pokud ho lze skonzumovat v zomzo stavu dám se do něj. Pokud ne, musím najít kuchyňku nebo vodu, nebo jak se připravuje.

Rhea Delgado - 29. ledna 2013 20:08

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Tuhle misi jsem neměla přijímat. Ale co se mnou doma? Bleskne mi hlavou, když otevřu dveře. Instinktivně se stáhnu zpátky do kabiny a než znovu vystrčím nos vezmu do ruky P90 a pevně sevřu. Jsi to jediné, co mě dělí od pekla, tak mě nezklam...  Málem bych zapoměla! než vylezu ven vytáhnu nůž a do pažby zbraně vyryju čárku. Zatím je tam jen jedna jediná, osamocená. Myšlenky mě na okamžik vrátí k mojí zbrani, kterou jsem měla ještě ve službě. Ta měla sto třicet dva zářezů. Měla by jich o jednu víc, ale za tu malou jsme si prostě čárku udělat nemohla. Vylezu ven z výtahu a nůž vrátím do pouzdra na stehně. Klátící se postavy naštěstí zatím nejeví touhu mě zabít, rozbít mi lebku a vysát mi mozek. Rozhodně je to lepší situace, než ta, která byla nahoře, ale při pohledu na letadlo ztuhnu. To, co tu bylo muselo mít obrovskou sílu a hlavně to samo muselo být obrovské. No doufám, že to tady už není... Rozhlídnu se kolem, ale stejně netuším, proč jsme tuhle nabídku přijala. Asi to opravdu byl oz nudy, protože jinak bych to asi neudělala. Nicméně se chci prozatím dostat z letiště a do nějaké vyšší budovy, kde se budu moci před těmihle tvory krýt.

Duch města - 03. února 2013 10:03

soukromá zpráva od Duch města pro Mapa... Snažíš se vzpomenout na mapu. Ano... vzpomínáš si na to, jak vám ukazovali mapu. Jak vám ukazovali, kde je vojenská základna (na druhém konci města), letiště FDR (na pobřeží dost daleko), věznice Jones Fort (na kraji města), stadión... Ale místo kde je ta vysílačka vám neukázali... Zdá se, že budete hledat jehlu v kupce sena. Po ulici se zatím nikdo nepohybuje. Všude mrtvo a pusto.

Wade Wilson - 04. února 2013 13:11

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Mizíme "Vozidlo, to mě nenapadlo," odvětím. Proč mě to vlastně nenapadlo? Vždyť jich tu je kolem tolik...A vím kde jich bude ještě více! U zájmových míst....nákupní centra, stadion a podobně. "Možná by nebylo od věci, zkusit se po nějakém porozhlédnout va nějakém parkovišti. Možná u stadionu, tam jich bude největší koncentrace." Na chcvilku se odmlčím. "Máš alespoň tušení, kde hledat tu vysílačku? Kromě tý vojenský základny, samozřejmě," ptám se už za chůze,neustále se rozhlížejíc s připravenou mačetou. Kdepak jste mrtváci? Čekáta za rohem?

Šarlej - 05. února 2013 12:45
	soukromá zpráva od Šarlej pro "Kurva fix" zařvu a tasím nůž. Šance je jediná. Nebo taky ne když uvidím šátrající ruce, které prorazily chatrné kryty oken. Přitisklý ke zdi se opatrně přesunuji kupředu do chodby. V hlavě přemýšlím jak uniknout. Chtělo by to schodiště které by se dalo zabarikádovat. S touto myšlenkou se rozběhnu do dosud zatím neprozkoumaných prostor.

Duch města - 09. února 2013 01:18

soukromá zpráva od Duch města pro Věc jídlo Zabalíš si věci a jdeš na jídlo. Hotovka k výrobě potřebuje teplou pitnou vodu. V kuchyňce chybí skoro všechno a kohoutek tam jen tak trčí ve zdi, ale to, co z něj po otočení kliky kape, vodu nevidělo už pěkných pár let. Uvědomíš si zásadní problém. Nemáš co pít. Při cestě ke svým věcem obhlédneš pušku. Radostně vrčí a ohání se na všechny strany. U svých věcí se zamyslíš. Chtělo by to mapu. Ale... počkej. Vždyť jednu máš. se svých věcí vytáhneš složku a z ní složený papír. Mapa tohohle města. Mapa

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 09. února 2013 10:19

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Útěk “Samozřejmě, že mám.“ podívám se na Wadea, jako jestli si dělá legraci. “Zkusíme policejní auta, sanitky, a nebo hasiče. Ti mají ve standartní výbavě vysílačky.“ beru schody opatrně, připravená a napjatá jak struna. Co kdyby se něco zvrtlo. A je tu až moc dlouho klid. "U stadionu bude taky nejvíc těch parchantů. Musíme to zkoušet na ulici. Budeme se krýt navzájem, zatímco jeden bude hledat, druhý mu kreje záda. Kapiš?"

Duch města - 14. února 2013 22:18

soukromá zpráva od Duch města pro Nová možnost. Otevřeš dveře výtahu. Nakonec vyskočíš. Roztrhaný Airbus. Byly doby, kdy tohle letadlo bylo znakem luxusu a dokonalosti v cestování. No... Ta reklama by asi neobstála v tváří v tvář jednomu takovému modelu zabodlému do budovy, který je zespoda otevřen, jako plechovka od sardinek. Horní části letadla jsou skryté v horních podlažích. Jo. Tohle je ten letoun, který si viděla seshora v minulém patře. Hala je tichá. Mrtvoly bezcílně bloumají. Z dáli uslyšíš hukot helikoptéry. Ta ale asi neletí pro tebe. Otočíš se a vyhlédneš skrze skleněnou stěnu. Pár letištních autobusů. Jeden dokonce vypadá funkční. Ve výhledu tě ale upoutá něco jiného... Kontrolní věž letiště FDR. Poměrně vysoká budova. Šestiúhelná. Na výšku by si nezadala s některými mrakodrapy. Je přes celou ranvej a letadlové parkoviště (nebo vrakoviště), což odhaduješ tak na 500, možná 600 metrů. Je to opravdu velké letiště. Byla by perfektní.

Duch města - 15. února 2013 09:41
	Čas nemilosrdně postupuje a slunce se pomalu ztrácí za západem. Do další hodiny bude tma. Odhadovaný čas je okolo 19 hodin večer.

Rhea Delgado - 16. února 2013 08:44

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Cestou dolů jsem si všimla kontrolní věže. To je stanoviště, které by se mělo dát dobře bránit a s dobrým výhledem. V normální prostředí by byla vzdálenost 500 nebo 600 m nic, ale tady to může být to poslední, co v životě uběhnu. Takže co udělám? Vyběhnu ven prosklenou halou a vydám se k na pohled funkčnímu autobusu. Když budu mít štěstí bude v něm ještě benzín a bude schopný jet. Rozhlédnu se rychle napravo i nalevo, když opustím halu a dosprintuju k autobusu. Nakouknu dovnitř s odjištěnou puškou a prstem na spoušti. Co kdyby tu náhodou něco číhalo. Až když projdu celý autobus a zajistím si, že tam nic není, co by na mě mohlo skočit a ublížit mi, jdu se věnovat nastartování autobusu. Vytrhnout plast pod volantem a spojit pár drátků, to je přesně to, co vás naučí buď život, pokud jste zlodějem aut, nebo vojencký výcvik, pokud jste jeden z elitnějších zabijáků. Pokud se mi podaří nastartovat nechám motor chvíli běžet a zavřu dveře autobusu. Taky se podívám po lékárničce. Jasně, zatím jí nepotřebuji, ale pokud se chci "zakopat" tam nahoře budu potřebovat nějaké zásoby a materiál. No to uvidíme až tam budeme.

Max - 17. února 2013 09:45

soukromá zpráva od Max pro Problém: voda Zjištění že jsem bez vody mě celkem rozhodí. Ale zase bude za chvíli tma. Musím se rozhodnout... a rozhodnu se to do zítra vydržet. Nemám zbraň která by se dala nosit a zombie jsou nejaktivnější v noci. Sbalím pečlivě věci ostatní věci (jídlo a složku), jen mapu nechám venku. Tu si prohlížím a rozmýšlím kam se vydám. "Až zjistím kde jsem, vydám se k tomu co nejblíž..." Složím mapu a schovám ji. Uložím se ke spánku.

Duch města - 24. února 2013 17:48

soukromá zpráva od Duch města pro Spálená zem Ulice před nějakou chvíli začala stoupat. Nakonec oba dojdete vrcholu tohoto kopce a... Na ulici jsou stovky spálených těl. Vypadá to na lidská těla, ale oheň je znetvořil tak, že si nemůžete být jistí. Byl dokonce tak silný, že asfalt popraskal a začal se vařit. Auta (pokud by se tak ty hromady zhrouceného plechu nazvat) jsou, mírně řečeno, nepoužitelná. Domy vypálené do základů... Hrozná podívaná. Armáda to tu zřejmě vybombardovala. Zhruba 500 metrů předměstí je ohněm naprosto zdevastováno. Vypadá naštěstí dost pustě. Asi tu nebude moc nakažených... Ale upřímně, tady nebude asi ničeho moc.

UC Annette Birkin (NPC) - 24. února 2013 18:02

Z vysílačky se ozve jemný ženský hlas. Všem se ozve jasně a zřetelně. Musí vysílat na všech frekvencích. "Tady Annette Birkin... Chci se omluvit druhé skupině za ty stíhačky. Byla to chyba armády, nikoliv můj záměr... Je tam někdo? Přežil to někdo?..." Chvíle ticha. "Jestli budete vysílat, já to zachytím... Takže..." její mírné uchechtnutí "Nevím co v takovéhle chvíli říct... ale zkusím tohle: Přepínám." Vysílačka zase ztichne. Odpovíte jí?

Duch města - 28. února 2013 22:18

soukromá zpráva od Duch města pro Terminální autobus Dojdeš až ke Gate 2 a projdeš přes nástupiště až do autobusu, jakoby přímo pro tebe zaparkovanému rovnou u východu. Teď už zvenčí vidíš prosklenou halu. Teda prosklenou... Pár let chátrání a to letadlo v ní zaražené moc celistvosti té skleněné stěny nepomohlo. vlezeš do terminálního busu. Projdeš ho. žádný nemrtvý, žádný mrtvý, dokonce ani žádné zavazadlo, žádný artefakt. Ten autobus nepoužili ani v počas apokalypsy a zřejmě tu už od té doby stojí a čeká. Při prohledávání autobusu ti zazní vysílačka. Nějaká doktorka Birkinová... Dojdeš k místu řidiče a sedneš si za volant. Benzínu má autobus celkem dost. Vytrhneš desku pod volantem a spojíš pár drátků. Autobus nastartuje a ty pohotově zavřeš dveře. Bylo namále. Zvuk motoru upoutal okolo se toulající tvorečky a ti teď radostně bouchají, slintají a krvácejí na dveře v naději, že se k tobě dostanou a trochu si z tebe ukousnou. Nevšímáš si jich a podíváš se po lékárničce. Otevřeš postranní přihrádku. Toho auta si vážně nikdo nevšiml. Nejen, že je tu zřejmě netknutá lékárnička. On je vedle ní i hasičák. Otevřeš medkitu. Bohužel žádná sláva. Majitelé to odflákli v naději, že si toho nikdo nevšimne. Ty léky už zřejmě byly prošlý, když ta pohroma začala, natožpak dva roky potom. Obvazy vypadají celkem k použití, stejně jako dezinfekční tablety, ale to bude asi tak všechno. Zbytek chytá plíseň, nebo se už změnilo v prach, včetně těch naprosto zrezlých operačních nůžek. Podíváš se směrem k věži u druhého terminálu. Vážně je to jen 600 metrů? Opravdu máš tak blbý odhad, nebo se to letiště mezitím natáhlo? No nic... Měla bys něco dělat. Zombíci okolo autobusu, hlas z vysílačky a vyhlídky poměrně blízkého bezpečí. To je výběr...

Wade Wilson - 01. března 2013 00:05
	soukromá zpráva od Wade Wilson pro Ouch... "No, myslím, že tohle asi už jezdit nebude," zasměju se při pohledu na vraky aut. "Možná by jsme to měli zkusit někde jinde, ne?" Podívám se na Eliz, "co třeba-" větu však nedokončím neb mě vyruší vysílačka. Sotva zmlkne jen párkrát nechápavě zamrkám a pokusím se hned vysílat. "Tady Wade Wilson, jsme pořád na živu. Co se stalo?"

Rhea Delgado - 01. března 2013 14:54

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Vypadá to, že mi Bůh, ať už nějaký jen nebo není přeje. Jako by se mi podařilo všechno, na co v tomhle světě Smrti sáhnu. Autobus je prázdný. Žádná rozkládající se mrtvola a ani žádná rozkládající se chodící mrtvola. Prostě mám štěstí. Při zaznění hlasu z vysílačky sebou sice mírně trhnu, ale to se dá docela čekat. I když správný voják má čekat i neočekávané, ale co. Už v tomhle oboru nedělám. Ačkoliv, pokud v tom oboru nedělám, tka co dělám tady? No nic. Stisknu tlačítko vyslačky "Tady Rhea Delgado. Jen nevím o jakých stíhačkách je to řeč..." ušklíbnu se a pustím tlačítko. Nečekala jsem, že se někdo pokusí o kontakt, takhle brzo. Tím se můj plán opevnit se na kontrolní věži trochu komplikuje. Pokud tu někdo je. Někdo živý, měla bych mu pomoct. Přece jen víc hlav víc ví a hlavně víc očí víc vidí. Pak nastartuju autobus. Je krásné vědět, že některé věci se opravdu nezapomínají a že tvrdý výcvik přece jen k něčemu byl. V tuhle chvíli vlastně zalituju, že jsem opustila armádu, ale je to asi tak pikosekunda, kdy toho lituji.

Max - 02. března 2013 09:32
	soukromá zpráva od Max pro Vysílačka Z mého usínání mě vytrhne vysílačka. Žena jménem Annette promluví. Slyším i to že zachytí jiné vysílání. Ihned popadnu vysílačku a začnu k ní mluvit. "Tady je Max Ker, jsem tu omylem. Jsem v jedné z vysokých budov a jsou tu zombíci! Potřebuji pomoc! Prosím!" Jsem štastný ale i zoufalý zároveň. Co když to nezachytí? A co když jo a vykašle se na mě?

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 02. března 2013 16:23

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Spálená zem Zmocnil se mne tak strašný pocit, když jsem shlížela dolů, na ta spálená těla, seškvařený asfalt. Ta spoušť byla až neskutečná. Kolem nás se šířil nepatrný zápach spáleného masa. Dole to muselo být o dost intenzivnější. Nechápavě jsem se ohlédla po Wadeovi, nechápu, jak v takové situaci může vtipkovat. Probodnu ho pohledem a náležitě mu vysvětlím, že tohle opravdu není Ta chvíle. Když se pak z jeho vysílačky ozve ženský hlas, jsem překvapená v dobrém i špatném slova smyslu. V dobrém, že někdo přežil, a v špatném, když ta žena začne vysvětlovat, že to byl vlastně omyl. Zalapám po dechu a polknu slova, která mi vklouzla na jazyk. To myslí ta ženská vážně? Byla to chyba? To řekne jen tak? zírám na Wadea, který už té ženě odpovídá. “Měli bychom odsud zmizet. Nechci tu čekat na jejich další „chybu“.“ naléhám.

UC Annette Birkin (NPC) - 03. března 2013 21:20

soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Mám vás... Je mi potěšením Wilsone... Při výsadku druhé skupiny se něco zvrtlo. Víte. Armáda musí neustále bombardovat město, aby odradila infikované od masivního útoku na hradby. Útok se nezdařil, tak jak měl. Jedna stíhačka málem havarovala, když se jí do cesty zřítil mrakodrap. Aby to pilot zvládl, proletěl jen několik desítek metrů nad hlavami dvojky. Navedl na ně poměrně masivní útok nakažených." Birkinová se na chvíli odmlčí. "Víte, to se nemělo stát..." Smutně vydechne do vysílačky. "Přepínám."

UC Annette Birkin (NPC) - 03. března 2013 21:23
	soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Ou... Vás nemám v seznamu... Vy..." trochu se odmlčí a slyšíš listování sešitem "Nejste ten Thompsonův objev?"

UC Annette Birkin (NPC) - 03. března 2013 21:30
	soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Ah... Mám vás. Těší mě." Řekne a hned vyslechne tvojí žádost o pomoc. "Očekávala jsem, že o riziku infikovaných už víte..." zalistování papírem. "Promiňte, ale nejste vy dobrovolník? Mám vás evidovaného, jako dobrovolníka."

Rhea Delgado - 04. března 2013 09:14

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro "Objev? Pokud tomu tak chcete říkat, madam..."  řeknu do vysílačky vcelku lhostejně "Vy jste v pořádku, jak slyším a přesto, že svého dotazu budu nejspíše litovat...Mohu nějak pomoct? Je poblíž mě někdo, komu by se hlavěň navíc hodila?"  zeptám se už automaticky a klidně zařadím rychlost Autobus se poslušně rozjede a já se usměju. "A mimochodem by jste mi mohla říct, o co tady v tý šou jde, když už si tak hezky povídáme..."

Duch města - 06. března 2013 23:53

soukromá zpráva od Duch města pro Vojenský tábor na kraji města Den se už chýlí ke konci. Stojíš na břehu řeky. Za tebou jsou staticky umístěné kulomety a v řece je síť. Cokoliv, co by se snažilo přeplout, by asi moc dlouho nepřežilo. Před tebou se rozkládá mohutné, kdysi životem kypící město. Armáda svou práci odvádí dobře. Z mezery mezi dvěma mrakodrapy vyletěla stíhačka a vyšlehly plameny. Jedna budova už takový nápor neunesla, a začala se řítit k zemi. Těsně před tím, než to ale stihla, proletěla uličkou ještě druhá stíhačka. Letoun to asi nezvládal a s piruetami se snášel na tovární čtvrť. Chvíli to vypadalo, že spadne. Nějak se ale pilotovi podařilo stíhačku uřídit a proletěl jen několik metrů nad jednou továrnou. Stejně jako první stíhačka, i druhý pilot se vznesl a s velkým obloučkem se vrátil do bezpečí oblak. Už několikrát jsi viděl piloty takhle riskovat. Berou to jako adrenalinový zážitek. Člověk může být sebelepší pilot, ale teprve průlet 100 metrů nad zemí, když budovy okolo mají dvě stovky, prokáže jeho zdatnost. Pár pilotů se už při tom zabilo a správně by se to nemělo, ale stejně to ti šílení ignorují a létají tam. Panorama města Pohled na město je lehce deprimující. Budovy jsou zchátralé, ohořelé. Sem tam jim chybí části, které byly odpáleny výbuchem plynu nebo podobných věcí. V centru hoří. Zase. Není to nic neobvyklého. Napalmové a bombové nálety nejsou jedinou věcí, která oheň podporuje. Sem tam se o to starají zápalnými pumami i nasazení vojáci, protože oheň je dokáže udržet bezpečně daleko od nakažených. Prý se to naučili od přeživších. Každopádně tohle je dost silný požár. Zřejmě tam pak pošlou letadlo s vodou. Nepotřebují, aby město hořelo. Rozhodně ne takhle prudce. "Pane?" ozve se hlas za tebou. Otočíš se. Desátník, asistent generála. "Pane. Máte zelenou. Mám vám dát zbraň podle vašeho uvážení, střelivo a vaše auto je už připraveno na parkovišti. Půjdeme?"

UC Annette Birkin (NPC) - 09. března 2013 16:06
	soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Ne. Ve vašem okolí nevím o nikom, kdo by potřeboval pomoc." Chvíle ticha zatímco řídíš autobus. "Nevím, o čem to mluvíte. Tohle je oficiální a regulérní výzkum. Mému sponzorovi jsou poskytnuty nahrávky a práva na jejich zveřejňování, toť vše."

Rhea Delgado - 09. března 2013 16:26

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Takže v okolí nikdo? Mno kdo by se tady taky pohyboval, že jo? Leda pár zombíků a ti pomoc očividně nepotřebují. Takže co udělám? Opravdu se zakopu tam nahoře a počkám si? Jenže na co? Jestli tu nikdo není, tak co tu budu dělat? Jsem zvyklá nastavovat krk a mám ráda adrenalin. Ostatně proto jsem tady. "Výzkum. Jistě. A co zkoumáte? Jak zombík rozmázne člověku hlavu ve dvou krocích?" zasměju se "A teď vážně...V jakým sektoru najdu ostatní? A nesnažte se mi nakecat, že jsem tu sama, to na mě neplatí..."mluvím klidně. Možná až moc klidně. Ostatně pár lidí o mě prohlásilo, že jsem se po tom nešťastném incidentu zbláznila, ale kdo ví.

UC Annette Birkin (NPC) - 09. března 2013 17:02
	soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Zkoumáme interní důvod, proč se nákaza rozšířila tak jak se rozšířilla." Odpoví zcela vážně její hlas. "Ostatní subjekty jsou rozmístěné různě po městě. V zájmu experimentu vám nemohu říci, kde přesně, ale mohu z jistotou potvrdit, že nejsou na letišti, ani v jeho blízkosti."

Rhea Delgado - 09. března 2013 18:06

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro "Zkoumáte, proč se nákaza rozšířila, tak, že sem pošlete bandu magorů, sestříháte to a budete vysílat jako novou reaity show?" zakroutím hlavou. Když mi dá aspoň takové vodítko kouknu na ukazatel stavu paliva a njspíš bych se mohla projet víc do středu  města a kouknout se po ostatních. Někomu by se moje pomocná ruka určitě hodila a já si chci zastřelit pár zombíků.  Konec konců mám ráda adrenalin ne? "Madam, neberte to osobně. Prostě jen nemám ráda vědce a tu jejich šťouravost, to je celé. Proti Vám osobně nic nemám..." odpovím jí zpátky a vydám se i s autobudem dál od letiště a ke středu města.

UC Annette Birkin (NPC) - 09. března 2013 18:30

soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "To chápu. Já zase nemám ráda vojáky. Nic proti vám, ovšem." Odpoví naprosto klidně její hlas. "V Umbrelle jsme pracovali s virem podobného účinku. Prováděli testy na lidech a dokonce to zašlo tak daleko, že vytvářeli celá města a obsazovali je nelegálními klony s naprogramovanou osobností. Ta data stále mám a doteď mě mrazí, když je porovnávám s incidentem v Union." Chvilku se odmlčí. "Měla byste si někdy projít data o sobě. Nemůžete být magor, když se za něj sama označujete."

Max - 10. března 2013 05:37

soukromá zpráva od Max pro Odpověď To, co se dozvím mě dost rozhodí. "Dobrovolník?! Já?" Odpovím. "Ano o infikovaných vím ale nemusel jsem se s nimi setkat. Ne, nejsem dobrovolník. Jeden z vašich zkurvenejch zaměstanců mě sem hodil. Z vrtulníku! Až ho najdu tak mu vyrvu střeva. Takže pokud mě slyší: Doufej že mě sežerou! Jinak, potřebuji cokoliv. Hlavně vodu. Dá se tady někde sehnat?" Jsem zoufale nasraný.

Rhea Delgado - 10. března 2013 08:01

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro "Pokud si dobře pamatuju, tka jsem žádnou hodnost na začátku tohohle přenosu neuváděla, tak se laskavě přestaňte hrabat v mojí složce. navíc, kdyby jste došla aspoň na konec, věděla byste, že už v armádě nejsem..." Tohle už mě trochu rozhodilo. Armáda dlouho byla moje rodina. Teď jsem jako syrotek, ale stěžovat si nemůžu. Armádní výsluhy bývají docela slušné. Navíc sem tam nějaká bokovka se pro někoho se zvláštním výcvikem vždycky najde.

Wade Wilson - 10. března 2013 20:05

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Vysílačka "Jdeme," kývnu na Elizabeth a nechám ji jít vpředu, zatímco já se opět vracím k rozhovoru s Annette. "Můžete mi říct, kde přesně k tomu došlo?" Zeptám se nevinně, "já jen abych věděl, čemu se obloukem vyhnout. Zachraňovat je nemá smysl, stejně jsou pravděpodobně mrtví." A hlavně nechceš posloužit jako svačinka pro ty kousavý svině, co? Jo, hlavně to. Snad nenarazíme na žádnou větší skupinu, jsme jen dva. A to je problém? No, je dost možný, že by jsme to nemuseli přežít, víš? Tyhle obleky člověka pohybově dost omezujou. Zatřesu hlavou a rozhlédnu se po okolí. "Takže, kam teď jdeme? Zeptám se Eliz.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 10. března 2013 21:18

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Spálená zem Poslouchám zkreslený hlas z vysílačky a už teď vím, že tuhle ženskou nebudu mít ráda. Nechali to tu vybombardovat a ona si tu alibisticky spílá, že tohle se nemělo stát… samozřejmě, že nemělo. Jenže takový věci se prostě dějí. Kurva… a nikdo to takhle neomlouvá. Normální člověk tomu rozumí. Neschvaluje, ale rozumí tomu. Pravdou je,že jsem Annette dál už nemohla poslouchat a tak, když mi Wade pokynul, natáhla jsem krok a šla před ním. “Jdeme za nosem. Musíme se dostat někam, kde bychom mohli doplnit zásoby. Munice, jídlo a voda. Mohl bys to už vypnout? Co když je to sem naláká?“ mluvím polohlasem.

Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. - 10. března 2013 21:18

soukromá zpráva od Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. pro Vojenský tábor na kraji města Stál jsem na břehu řeky, a pozoroval hořící město. Zapálil jsem si cigaretu a zhluboka natáhl svou denní dávku nikotinu do plic. Roky. Již to tu trvalo roky, měsíce, dny, vlekoucí se v nekonečné smyčce jednotvárnosti. Stáli jsme na stráži, věčné a nekončící. Sledovali jsme dramata, odosobněná, a vyžadující chlad, duše, mysli, zbavení se veškeré naší lidskosti. Vyžadující, abychom v nich už neviděli to, čím byli – lidé, kteří měli svůj život, své strasti a radosti, předtím, než je zasáhl virus – a viděli v nich pouze to, čím jsou teď. Výzkumné vzorky, reanimované zrůdy, pro které smrt byla nedostatečná. Vdechl jsem poslední šluk a zahodil dohořívající cigaretu. Z města vyšlehl další výbuch, další budova se řítila k zemi v poli prachu, a trosek. Dvojice stíhaček, které toho byli strůjcem, vyletěly městem a zamířili zpět na blízkou leteckou základnu. Magoři, byl názor většiny nás, kteří stáli nohama na zemi. Frajírci, zbytečně riskující, nad rámec svých brífinků, jen aby svým bratrům letcům snažili dokázat, že jsou lepší než oni. Že dokážou více, než oni. Že jsou esa, která je třeba uznávat, obdivovat, snažit se jim vyrovnat...byli ikarové, kteří dříve či později sletí z oblohy, a zemřou v plamenech...jako ten jeden dnes, který to vybral až v posledních okamžicích, náhodou, nikoliv zkušeností, prostě proto, že tentokrát to vyšlo, a příště už nemusí... Tiše jsem oddechl a zašlápl oharek. Chvíle klidu skončila, a byl čas se opět vrátit k našemu smutnému údělu. Toliko oddělenému od tragédie za řekou. Od vyhořelých torz budov, zbytků lidských bytostí, které se plahočili ulicemi. Byl to jeden z těch mála okamžiků, kdy mou myslí proběhla myšlenka, proč jsem ještě tady, i po těch letech, a nezažádal jsem o přeložení mimo město, jako tolik mých kolegů přede mnou. Zaslechl jsem za sebou kroky, a tu myšlenku zahnal. „Pane?“ Věnoval jsem poslední pohled hořícímu městu a otočil se mladému desátníkovi vstříc. „Pane, máte zelenou. Mám vydat zbraň dle Vašeho uvážení, střelivo a Vaše auto je již připraveno na parkovišti. Půjdeme?“ Přikývl jsem. Sebral jsem z lavičky poblíž svou plynovou masku, a následoval mladíka zpět do tábora. Bylo to prazvláštní, sledovat ty měnící se tváře, jak šel čas. Připnul jsem masku k opasku a stáhl si z vlasů gumičku, jen abych si jí znovu nandal a utáhl tak pár volných pramenů. „Přineste mi mou standardní výzbroj – M14 EBR jako primární, a HK45 jako sekundární. Obě berze tlumené. A munici.“ Desátník přikývl a odběhl zajistit mí mé zbraně. Sešel jsem z vyhlídky a zamířil rovnou na parkoviště. Stál tam můj Valanx, v logistické verzi s dálkově ovládanou půlpalcovou kulometnou věží. Otevřel jsem kufr a navlékl si taktickou vestu. Zkontroloval sumky, doplnil laboratorní a lékařský materiál a spokojen, začal jsem s kontrolou automatizovaného DSXdeváté generace. Spojoval vše, co jsem potřeboval. Analyzátor, fotometr i spektrometr. Zapnul jsem autotest, a začal kontrolovat kazety s diagnotiky a spotřebním materiálem. Spokojen, že je vše na místě, a přístroj očividně fungoval v přiměřených parametrech jsem jej opět vypnul, zaklapl kufr a opřel se o vůz, čekajíc na desátníka, a své zbraně.

UC Annette Birkin (NPC) - 15. března 2013 09:48

soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Normálně bych se vás pokusila evakuovat, ale ve vašem okolí není jediná volná jednotka." Vyslechne prosbu o vodu. "Jasně... Kohoutky nefungují. Když počet obyvatel klesl pod dva tisíce, odpojili elektřinu a vodu... Vy jste v čísle popisném... střed, budova 337252... Ve dvacátém čtvrtém patře jsou automaty na vodu. Je tam i menší kantýnka, takže by tam mohly být zásoby jídla. Jinak vám asi nemohu moc pomoct." Vysílačka se chvíli odmlčí. "Jo a... hodně štěstí."

UC Annette Birkin (NPC) - 15. března 2013 10:02

soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Mám váš psychologický posudek. Zhroutila jste se a napadla důstojníka... Byl to, pokud to čtu dobře, ten samý důstojník, co vám nařídil palbu. Ten, kvůli kterému jste musela zabít nevinného civilistu." Chvíli se odmlčí čekající tvojí reakci. Ať už přijde, nebo ne, po chvíli její hlas pokračuje. "Poslouchejte. Ve městě už nejsou lidé. Už dáno se rozdělili na ty, co utíkají, a ty, co je honí. Už to nejsou lidé. Jsou to zvířata. Nepoznávají své příbuzné, své přátele... Bez jediného záchvěvu zabijí kohokoliv, kdo jim stojí v cestě." Vysílačka na chvíli ztichne v dramatické přestávce. "A to nejhorší je, že jsem právě nepopsala jen infikované, ale i přeživší..."

Rhea Delgado - 16. března 2013 14:33

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Ta ženská mi pije krev a to jí ani neznám "To je můj psychologický posudek volně k mání?" vydechnu a nedechnu se "Ano, to je naprosto přesné. Někdo mu měl robít hubu už dřív, aby nevydával rozkazy, co znamenaly jen kupu sraček..." Proč mě vždycky zmínka o tom volovi tak rozčílí? Pomyslím si a snažím se uklidnit. Tahle ženská s tím nemá nic společného. "Vím, že to tady není procházka pro pětileté děti. Proč si myslíte, že jsem tady? Prostě jsem neměla do čeho píchnout, proto, když se mi donesla nabídka jít sem, tka jsem neváhala." Jen tka mimoděk zkontroluju okolí, ale autobusu zatím nic v cestě nebránilo. Snad tomu tak bude i dál. "Myslím, že v tom posudku někde bude i věta - Nezačlenitelná do normální společnosti. Takže mi řekněte, kde by mohla být nejbližší skupinka přeživších."  řeknu už klidněji. Nesmím se takhle rozčilovat, to pak dělám voloviny a to by mě tady mohlo stát krk.

Duch města - 18. března 2013 20:39

soukromá zpráva od Duch města pro Desátník odběhl. Vyrazil ke stanu, ve kterém je zbrojnice a který byl z dobrých důvodů velmi blízko kantýně. Druhý podobný je ještě přímo mezi obytnými stany spolu s ošetřovnou. Nikdo tyto stany nechránil a každý si mohl vzít, co chtěl. Šetří to posádku pro mnohem důležitější úkoly. Naproti tomu márnice (velká hluboká jáma) a vzorkovna byly poměrně dál od ostatních stanů, hned u sebe a chráněné velmi dobrými střelci. Ti ale spíš hlídali, aby nevylezlo něco zevnitř, o nepovolené vstupy se zas tolik nestarali. Těch totiž i tak bylo minimum; Nikdo nemusel vidět, co se z něho stane při trošce neopatrnosti. Dojdeš na parkoviště. Džípy, náklaďáky, tanky a blíže k ubikacím pilotů také helikoptéry. Vojenská vozidla jsou stejně přístupná jako zbraně. Nikdo je nehlídá. Dojdeš ke svému džípu a otevřeš dveře. Podle vojenských regulí musíš auto na celém území města včetně základny nechat odemčené, takže otevřeš dveře bez problému. Tytéž regule také říkají, že jakýkoliv armádní dopravní prostředek musí být připraven k okamžitému použití. Není proto překvapující, že diagnóza auta nenajde jediný problém. Navíc na sedadle spolujezdce někdo nechal CD Rolling Stones a Vojenský nůž. Po chvilce přichází desátník s vojenskou taškou. Se slovy "Tady to je pane." ti vak podá a čeká na pohov, či jiný rozkaz co mu dáš. Ve vaku je M14 EBR s nasazeným poměrně dlouhým válečkem a s kolimátorem, Pistole, vedle níž je podobný, o něco kratší váleček a spousta polorozsypané munice. Odhadem tak přes 200 nábojů. Vedle toho všeho je přibalený i HazMat oblek. Už jsi viděl lepší, ale tenhle je jeden z mála, který dovoluje lidem běhat. Pro tuhle misi bude ideální. "Obávám se pane, že si ho budete muset vzít. Znáte pravidla." K těm pravidlům... Většina z nich vznikla až po několika útocích nakažených na tuhle základnu. Od města ji dělí jen v tomhle místě poměrně úzká řeka. Tyhle útoky si už vyžádaly několik desítek mrtvých. Problém nastal, když ti mrtví nechtěli zůstat mrtví. Začali ohrožovat ostatní a zaživa sežrali několik dalších lidí. Nad základnou se tyčí most s překlenem. podobný tomuto Je to poslední přístup do města. Na mostě se provedlo několik úprav. Asi nejznámější jsou masivní železná vrata postavená na jednom z pilířů blíže k základně, která zajištují jednu z posledních ochran Ameriky před těmi mrtvolami. Po téhle cestě jsou ještě troje takové železné dveře. Most byl mimo jiné přestavěn tak, aby bylo dlouho předem a z poměrně velké dálky vidět, co se na něm pohybuje. Krom toho je celý most pečlivě a s láskou americké armády podminován. Je to skvělá přístupová cesta. Navazuje totiž na hlavní dálniční uzel a tudíž se lze snadno dostat prakticky kamkoliv po městě. Pokud vše dobře půjde, zanedlouho po něm pojedeš.

Max - 21. března 2013 03:54
	soukromá zpráva od Max pro Hra o vodu Dostanu zajímavé informace. "Musím se dostat co nejdřív do 20 patra. Ale jak? Puška nemá normální spoušť a taky je moc těžká na velký přesun... jsem v hajzlu." Přemýšlím jak dál. Mít zbraň, tak tam klidně sejdu vezmu a vyjdu zpátky. Podívám se na zbraň zda se na ní najde něco jako spoušť a pak se rozhodnu co dál.

Duch města - 22. března 2013 18:59

soukromá zpráva od Duch města pro Mezi ohořelými budovami. Spáleniště je stále tiché. Nikde ani živáčka. Dokonce ani mrtvolky se tu nehýbou. Elizabetiny obavy se zdají zbytečné. Oba se pomalu vydáte po ulici. Je to nechutná podívaná. Ohořelá těla neskutečně zapáchají a okolo poletující mouchy pochmurnou situaci ještě umocňují. Je zajímavé, že se tu nepohybuje nikdo, kdo by se postaral o tolik masa. Ze zbytků aut vyčnívají až na kost spálené mrtvoly. Z budov, respektive z toho, co z nich zbylo, ještě stále sálá teplo. Pod zemí to stále musí hořet. Oba vás zaujme sanitka, která otočená na bok trčí vestřeše domu. Střeše... to je špatný výraz... Když došlo na lámání chleba a oheň pomalu pohlcoval nosné zdi, střecha domu se pod vlastní vahou zhroutila a domek pod sebou vzala s sebou. O něco později pak do těchto zbytků přiletěl ten vrak sanitky, který zřejmě vymrštila exploze. Nevypadá použitelně, ostatně jako skoro všechno na tomhle spáleništi. To, co zas tak nepoužitelně nevypadalo, vypadalo buďto mnohem hůř, nebo by se o jeho upotřebitelnosti dalo diskutovat už v době, kdy to bylo vyrobeno. Těch pár naprosto zdevastovaných bloků... to je pohřebiště. Lidí, lidské ješitnosti, dokonalosti a opravdu velkého množství materiálu, který by se vám opravdu vážně hodně hodil. Začíná vás napadat, co tu vůbec děláte.

Duch města - 24. března 2013 09:16

soukromá zpráva od Duch města pro Na střeše Než stihne Dave odpovědět, zazní výstřel... Jeho tělo se bezvládně sesune k zemi. Při bližším ohledání nenacházíš žádný tep, ani jiné známky života. rozhlížíš se po okolních budovách. Po střelci ani památky. Průstřel pár centimetrů pod srdcem. Okolo Davida se pozvolna tvoří kaluž krve. Rozhlédneš se po okolí. Město je tiché, klidné. Slunce se kloní k západu a ty víš, že jakmile se setmí, budeš snadnou kořistí... Ti nakažení dole si nakonec najdou cestu sem nahoru. V dáli vidíš siluety letících helikoptér plnících své úkoly. Ani jedna nebude mít za úkol tě dostat pryč. Pár z nich s pomocí reflektorů prohlíží budovy, zatímco jiné obratně kličkují mezi mrakodrapy. Sem tam k tobě dolehnou vzdálené zvuky výstřelů a skřeků nakažených. Tohle je válka. Není to úplně normální válka, ale nic to nemění na tom, že je to válka. Ozve se hlas z vysílačky. Ženský hlas. Zareaguješ?

Max Matthers - 24. března 2013 19:39

soukromá zpráva od Max Matthers pro Co teď?Zvednu vysílačku a volám ,,Zde Max Matthers,kdo je tam?Přepinám."Z vysílačky slyším jen šum a občasné zapraskání.Tak dobře,pomyslím si.Musím se odsud dostat,jenže nemám zbraň a dole je spousta těch oblud.Potom si vzpomenu že ve spodním patře měl někdo menší bar.,,Molotov."Řeknu jen tak sám sobě.Dneska večer se bude grilovat.Vezmu Davevův baťoh(Stejně už ho nebude potřebovat) a sebíham do přízemí pokoje,do pokoje s barem.Rychle trhám nahodný kusy oblečení co najdu na cáry a dávam si je do baťohu spolu lahvemi od alkoholu.oba baťohy plné,mezi spoustou Alkoholu je ale pár konzerv pro případ nouze.Kouknu se na hodinky a povídám.,,19:59. Měl bych se někam včas schovat"

Duch města - 24. března 2013 19:39

soukromá zpráva od Duch města pro Opětovné zkoumání BFG Přijdeš k vrčící pušce a začneš ji zkoumat. Ač to není jednoduché (protože ta puška se stále otáčí a ty máš tak trochu strach, aby tě to náhodou neskříplo, nebo hůř; nezastřelilo) nakonec na ní najdeš spoušť. Je na obvyklém místě; hned u rukojeti. Spíše bude problém, že puška je vážně těžká, zatraceně velká a ty pořádně nevíš, jak ji uchopit.

UC Annette Birkin (NPC) - 25. března 2013 21:31

soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Ano, jsou. Když máte potřebnou moc, tak můžete dělat experimenty, při nich můžou prakticky všichni chcípnout." Vyslechne to o důstojníkovi. "Já neříkám, že si to nezasloužil. Podle vojáků 47% důstojníků potřebuje zmlátit. Zvláště, když vás donutil zastřelit civilistu. Naopak vám podle mě někdo měl ještě podat nůž." "Všichni tady to dělají ze tří různých důvodů. Za a) normální život je nudil, za b) chtějí to tu vydrancovat a shrábnout prachy, nebo za c) hledají své blízké. Takže nejste ničím zvláštní." "Ne. V posudku psaném vaším psychiatrem taková věta, ani jí podobné nejsou. Navíc já vám nemohu, zdůrazňuji NEMOHU říct, kde jsou ostatní. Musíte se najít sami."

Duch města - 25. března 2013 22:00

soukromá zpráva od Duch města pro Vezmeš si Davidův batoh na ramena. S MP7čkou v ruce prudce otevíráš střešní dveře a sbíháš o patro níž. Pomalu vejdeš do temné místnosti, kterou ozařuje jen tvoje nepříliš silné světlo. Tohle nebude obytná budova. Vědecké vybavení, různé kyseliny... Uvědomil sis [Doslova] že to není panelák. Tohle je malá Chemička. To, co sis spletl s minibarem, je jen vědecké vybavení s ampulemi plnými podivných roztoků. V naději otevíráš Davidův batoh a prohlížíš věci. Jako první tě zaujme Lano s kotévkou Mimo to tam najdeš zhruba tohle: Sadu berevných sprejů 2 zapalovače a krabičku sirek Švýcarský kapesní nožík Analgetika (Panadol) 2 Krabičky léků (Upsarin C - prošlý) Lahev s vodou Plechovku s lanšmídem Jeho vysílačku Všechny tyto věci se automaticky přidávají do tvého inventáře.

Max Matthers - 27. března 2013 19:20

soukromá zpráva od Max Matthers pro Sklenice o kterých jsem si myslel že jsou plné alkoholu byli ve skutečnosti nějáké šmejdy z chemičky.Ale úplně bezcenné to nebylo pět lahví byly kyseliny.Ty možná napáchaj jěště větší škody než molotov,pomyslel jsem si.Vyšel sjem na střechu budovy.Slunce už zapadlo za obzor a šero se začínalo pomaloučku měnit ve tmu.Na boku budovy je požární schodiště,slezu část a rozbiju okno naproti a dostanu se do vedlejší budovy.Když skáču vypadá to jako pád do tmy.Když dopadnu a vstanu,vidím,vlastně nevidím vůbec nic.Rozsvítim baterku.Vmístnosti je pár židlí,krabic a spousta chladniček.Bůh ví co si tam skladovali chemici.Pomyslel jsem si.Chtěl jsem odejít jedněma ze dvou dveří když do nich něco narazilo.Zed pomyslel jsem si.Dolní pant dveří se vylomil.Rychle jsem překlopil ledničku a zablokoval dveře.V lednici se ale rozbily lahvičky s různými chemikáliemi.Do háje,musím pryč.Rychle jsem parkrát střelil do zámku dveří a vykopl je.Utíkal jsem nějákou laboratoří a přeskočil mrtvolu.v baťohu mi to zarachotilo."Opatrně" přemítal jsem.fuck já jsem nepřeskočil mrtvolu.Zed se chtěl opřít rukama o podlahu a zvednout se.Když se rukama zvedal přiskočil jsem k němu a rozdupal mu hlavu se slovy Tu máš ty hajzle!Utekl jsem do další místnosti a po schodech na schodišti nahoru.Vyběhl jsem na střechu a volal do vysílačky.Birkinová pomoc!pomooc!pronásleduje mně něco obrovského.na jednu ránu to málem vylomilo těžké dubové dveře od chemického skladu."Dveře za mnou se prohnuly pod těžkou ránou."Pomoooooc!!!!!"Zavolám naposled......

Max - 27. března 2013 19:22
	soukromá zpráva od Max pro Zklamání Když prozkoumám BFG, zjistím že ho lze použít jako ruční zbraň ale ne v mých podmínkách. Musím to vymyslet jinak. Holt spolehnout se na kickbox a zbytek po koštěti. Přebytečné věci nechám ve skrýši kde chci spát a opatrně se vydám do 20 poschodí pro vodu.

Duch města - 27. března 2013 19:55

soukromá zpráva od Duch města pro Vysílačka stále mlčí, když se dveře rozletí a za nimi stojí nepopsatelné monstrum se zmutovanýma rukama. Tvé případné výstřely ho nezabrzdí a on stále pokračuje směrem k tobě. Ač jsi nikdy nebyl moc silně věřící, začínáš v mysli hledat nějakého svatého. Monstrum se rozmáchne. Zavíráš oči v očekávání toho nejhoršího... Někdo tě obejme a ty vzápětí padáš volným pádem. V poslední chvíli tě vypružení zachrání od rozmáznutí o zem. Nevíš jak, ale okolo pasu máš bungee lano a visíš asi metr nad zemí pod budovou, na jejíž střeše jsi před chvilkou hledal všechny svaté. Pár metrů vedle seskočí na ulici dívka v černém. Dívka v černém Dojde k tobě a odepne tě z postroje. Pak trhne s lanem a seshora spadne její batoh s vyčuhující puškou nápadně se podobající PSG-1. Smotá rychle lano a nacpe jej do batohu, zatímco nahoře vidíš řvoucí a supící monstrum. "Neměli bychom jít?" Ozve se, jakmile vytáhne GLOCKa s tlumičem a dlouhým zásobníkem. [Nevíš co řekne, prosím, neimprovizuj v tomhle směru, klidně i za cenu krátkých příspěvků]

Max Matthers - 27. března 2013 20:05

au moje tělo.ta rána od obludy následné svázání lanem bylo na jednu chvilinku moc.Vtom kemně seskočí dívka v černém a vezme si postroj od bungee lana.já mezitím přemítám,"Díky bože"Pohlédnu na dívku a myslím že by to mohla být ta samá co my píchla tu injekci v domě.Najednou se mně zeptá "Nemělí bychom už jít?"Já jí odpovim."Jo ale nejdřív si musím něco vyřídit."Otočim se na střechu kde jsem před chvílý stál a ukážu prostředníček na obludu co se mně pokusila zabít.Potom řeknu."Děkuju za záchranu mého života.Jmenuji se max matthers a vy?...:"

Duch města - 27. března 2013 20:17
	soukromá zpráva od Duch města pro Neznámá "Není to jedno?" vysloví až s neskutečnou chladností. "Protože zemřeš. Brzo. Jako každý tady." Otočí se a vyrazí ke dveřím. Velmi tiše je otevře a proklouzne dovnitř. Chvíle ticha, než vykoukne ze dveří. "Podívej, to ZOOE nahoře se sem za chvíli dostane a být tebou, tak bych tu jen tak nestála." Vlasy zavlají a zmizí v domě.

Duch města - 27. března 2013 20:22
	soukromá zpráva od Duch města pro Cesta za vodou. Projdeš ke dveřím, prozíravě zabarikádovaným vším tím harampádím. Odsouváš harampádí a opatrně otvíráš dveře. Letmé světlo baterky osvítí schodiště. Prázdné. Vcházíš. Celou dlouhou chodbou doslova duní ticho, než se o podlahu rozezní tvé kroky. Sejdeš o patro níž. 24. patro. Kanceláře té samé právnické firmy, jako nahoře.

Rhea Delgado - 27. března 2013 20:40

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Po předchozím dojmu se mi ta ženská začíná vcelku zamlouvat. Vcelku hezky vystihla mínění všech nižších šarží na jejich velitele. Ti dobří jsou spíš vyjímkou. "Poslední dobou jse to v důstojnických školách samej pošuk s nějakým komplexem, kterej si samorřejmě vybíjejí na svých vojácích..." zakroutím hlavou a zařadím vyšší rychlost. uvidíme, co autobus zmůže. "jak tak koukám na ty možnosti...Ještě že jsme jen zelenej mozek, co se rád baví..."  zasměju se. Vážně ty výkyvy nálad. Měla bych si s tím zajít ke cvokaři. Při týhle myšlence se zase rozesměju. "Tak mi nic neříkejte. Já si udělám okružní jízdu po městě. Třeba někoho najdu."  ušklíbnu se.  No to určitě .nejdřív si zajistím tu věž jako hnízdo a pak se teprve budu trmácet po městě. A jak si to usmyslím, tak to taky udělám. Tedy zamířím k věži na druhém konci runwaye. A doktorce se odmlčím. Informace mi neposkytne, tka mi spojení s ním není k ničemu.

Max Matthers - 27. března 2013 20:43

soukromá zpráva od Max Matthers pro "Počkej!"Vykřiknu,ale nikdo se neozve.Tak a jsem na to zase sám.Dokud je ulice prázdná(modlím se k OSUDU! aby nikdo nebyl v boční uličce) doběhnu ke koloně.Žádný tank do háje.Zato tu ale byli humvee s většíma pneumatikama,zvětšenýma nárazníkama a .50 na střechách.Teď se modlit aby ta auta byla v pohodě.V tom z jednoho z nich vypadne Zed.Popadnu sprej začnu stříkat a k plameni přiložim zapalovač.Dostanu tak provizorní plamenomet který Zedovi nacpu do ksichtu se slovy "Hoř!Hoř! Ty šmejde!".Modlím se aby ho to zabilo.

Neznámá (NPC) - 27. března 2013 20:48

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Vejdu do místnosti. Čekala jsem, že za mnou půjde, ale ten tupec tam jen stál. ještě jsem na něj zařvala, že ZOOE nemají ve zvyku čekat, ale on jen vykřikl "Stůj, počkej.". Počkala jsem, on ne. vydal se k autům. Šla jsem za ním. Když jsem obešla roh, právě se snažil uflambovat jednoho nakaženého, bývalého vojáka. Nedařilo se mu to, jednak i proto, že nakažení už necítí bolest a je jim ukradená. Takže i s hořící lebkou se na něj vrhal. Pohotově jsem vytáhla pušku a sejmula ho dřív, než Maxe kousne. Výstřel pušky byl sice utlumený, ale stejně brzo přivábí pozornost. Samozřejmě, že se otočí. Lehce se usměju a pak řeknu. "Auta nefungují. Kdyby fungovala, nebyla by tu." Dám si pušku na záda. "Buď nemohou nastartovat, nebo nemají benzín. Jinak by z nich vojáci nevystoupili a nesnažili se utéct hordám jen pěšky." Otočím se k odchodu. "Půjdeš taky?"

Max Matthers - 27. března 2013 21:01
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Otočil jsem se a poslechnul si její krátký monolog o autech.Potom jsem doběhl k ní a po slovech "Půjdeš taky" jsem odpověděl. "Ok"Během cesty kdy jsem šel za ní.jsem jí asi hodně otraovval svýma otázkama typu "Kdo jsi?Přeživší?Voják?Vědec?Další šílenec co chtěl být v televizi?"Zároveň jestli nezná víc lidí zde přežívajících a co je to ZOOE.

Neznámá (NPC) - 27. března 2013 21:13

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Začne se vyptávat na to kdo jsem. "Ani jedno. Když ti to řeknu, budeš mě chtít zabít." zní moje chladná odpověď. "Už dlouho jsem nikoho neviděla, ale známky přítomnosti jsem našla na severu a okolo základny." Začne se vyptávat na ZOOEs. "Tak tomu říkají vojáci. Jsou to nakažená zvířata, většinou ze zologický. To, co tě tam nahoře napadlo, to byl asi orangutan." odpovím mu lehce sarkasticky. Namířím si to ke dveřím jednoho domu. Očekávám, že půjde taky.

Max Matthers - 27. března 2013 21:22

soukromá zpráva od Max Matthers pro "Nechci vědět co se stalo slonům,tygrům nebo aligátorům." jdu za ní a ptám se dál."Citadela je ve městě.Ale co jsem viděl tak hlavní stan a výzkumné středisko jsou za těmi velkými hradbami/valy či co.Kdyby nás bylo víc tak bychom se na některých místech můžeme opevnit."Mezitím vchází do jednoho domu.Vcházím za ní.Zatímco mi pod nohama křupe sklo.Ptám se.Nevíš kdo zabil mýho kámoše?Na střeše o pět paneláků dál.čekám na odpověď ale rychle si vzpomenu na poslední otázku."Mohly bychom možná požádat o pomoc armádu jestli mají ve městě kontrolní stanoviště." teď čekám na poslední vlnu odpovědí.

Neznámá (NPC) - 27. března 2013 21:57

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Slona jsem viděla. Nepěkný pohled." Začne se ptát na vojáky. "Vojáci mají základnu na severu. Maj tam vědecký středisko, sídlí tam generál a vysílaj odtamtud konvoje. Je to v území města, před hradbami, ale jedinou cestou tam je i jediná cesta z města; dlouhý podminovaný most, ze kterého tě vidí na několik kilometrů předem." Projdu do místnosti a pod nohama mi zakřupe sklo. vytáhnu pistoli a dle instinktu zabiju ty dva zombíky, schované ve tmě. Na mě by nešli, ale na něho ano. A já dneska pro změnu nebudu sobecká, tak co. "Ne." odpovím mu. "Je to škoda, líbil se mi." Začne mlít o pomoci armády, naiva. "Ne, přímo ve městě nemají, ale na tom nezáleží... Co jsem slyšela, tak vojáci tě spíš zabijou, než aby ti pomáhali."

Max Matthers - 27. března 2013 22:30
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "Ano to je jim podobné radši ztratí jeden náboj než několik vojáků."Byla totální tma.Přemítal jsem jak to že si nepotřebuje svítit baterkou."Kam vůbec jdeme?Jen že už je velká tma."Zeptal jsem se.V tom poblíž něco strašlivě bouchlo až se zem otřásla.Samozřejmě že jsem spadl.Když jsem vstával tak jsem povídal."Co to je?Bomba?Letadlo? monstrum?"...

Neznámá (NPC) - 27. března 2013 22:58

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jeden přeživší tu měl skrýš. Na noc by mohla postačit." Dojdu k jednomu mrtvému. Vytáhnu lovecký nůž a vyříznu mu velký kus masa. Z batohu vytáhnu plastový pytlík a dám maso do něj. Celé to ještě obalím látkami z oblečení mrtvého a dám si to do batohu. Z venku se ozve rána. Naivka se tak vyděsil, že ho to shodilo na zem. "To bylo bombardování." Nasadím si na pistoli baterku, abych to zamaskovala. "Měli bychom jít ne?" řeknu a sama vyrazím další místností. další tři nakažení. V okamžiku je natrvalo proměním v mrtvé. Dojdu ke schodišti a vyrazím nahoru. Několik kulek pročistí místnost a já otvírám ty správné dveře. Pěkný pokoj s improvizovanou postelí a počítačem. Mrtvolu jsem odklidila, protože nerada spím někde, kde smrdí umrlec. Dřív to asi byla kancelář. "Tak tady budeme spát. Ty na karimatce, já na svým. O nic se nepokoušej, jinak si tě vychutnám." Řeknu mu a nechám ho vejít. Zavřu dveře a zamknu masivní zámek, který původního majitele chránil.

Max Matthers - 28. března 2013 22:03

soukromá zpráva od Max Matthers pro Hmm pěkná schovka.Jaktože tu nepřežil.Divím se v duchu.Ale nemůžu nad ničím přemýšlet dokud se nenajím.Otevřu si v rohu místnosti na karimatce Lunch meat a pustím se do jídla.Zároveň s tím pokukuju po počítači jestli funguje.Když v tom si všimnu jak divně pokukuje po mém jídle."Nechceš?" Řeknu s plnou pusou a chci jí nabídnout plechovku."Lepší než maso ze zkaženého Zeda"

Neznámá (NPC) - 28. března 2013 22:38
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Tak možná nebude tak marnej. "Ne díky. Jen bych ti to sežrala." vybalím maso a z pod něho vyndám knížku. Maso vrátím zpátky. "Ten zed... To myslíš zombíky?" otočím se na něj očekávajíce odpověď.

Max Matthers - 28. března 2013 22:52
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "Jo ty myslím.Je to narážka na to že už teď jsou mrtví"Při tom pomyšlení na mrtvěmrtvého Zeda se pousměju.Jen co dojím Lunch meat dojdu k počítači.A zeptám se."Jen abych to marně nezkoušel je ve městě proud nebo si musím sehnat alternativní zdroj energie?"

Neznámá (NPC) - 28. března 2013 23:09

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Ve městě už dávno nefunguje elektřina, ani voda." zní moje odpověď. Je zklamaný. Uděláme mu tedy radost. Dojdu k počítači. Otevřu ho a zapnu. Za ani ne dvě vteřiny je laptop aktivní. "Ale tenhle počítač..." Spustím jednu aplikaci, zadám kód a spustím proces. "... dokáže spustit na dálku generátor umístěný dole." Lehce se usměji. "Užij si ho. Nic moc se na něm dělat nedá, není tu wifi, ani připojení k internetu."

Max Matthers - 28. března 2013 23:19

"To nevadí."Doufám,že to nevadí,Pomyslím si.Zapnu vysílačku a ptám se na vědeckém kanálu."Birkinová?Je někde poblíž mne internetová anténa?"Na odpověď budu čekat chvíly ještě.Tak zatím vyšlu zprávu vysílačkou o nebezpečí které všem hrozí od armády i když to všechno řídí a taky co se stalo se ZOO "na všech frekvencích všem kdo to můžou slyšet.Armáda na nás zhluboka s..e.Radši budou riskovat pár nábojů aby nás zasáhli než aby nám pomohli a riskovali několik vojáků.V zoo zvířata děsně zmutovali.Vím to z osobní zkušenosti.Ta zvěř se toulá teď po městě.Bacha tedy na severovýchodní část města.Přepínám."

Neznámá (NPC) - 28. března 2013 23:31
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro A zase poskočil na naivku. "Funkční anténa? Zbláznil ses? Takovej komfort tu už hodně dlouho neexistuje." Začtu se do knihy, ale stejně poslouchám to jeho vysílání.

UC Annette Birkin (NPC) - 28. března 2013 23:35
	soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Lituji, ale nic takového tu není." ozve se z vysílačky ženský hlas. "Co? O čem to sakra...? Co to sakra plácáte... Kde jste k tomu přišel? Co to má bejt?" Zní její popuzený hlas.

Neznámá (NPC) - 28. března 2013 23:39
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Nastražím uši. Ta jeho Birkinová se začíná ptát na otázky, které by je mohly dovést ke mě. Zvednu se a zaklapnu knihu. "Ani muk o mě, rozumíš?" zašeptám.

Max Matthers - 28. března 2013 23:43

soukromá zpráva od Max Matthers pro "Do háje ale internet potřebuju.Chtěl jsem se kouknout na internetu na to kde kdo je ve městě.Byla to nějáká blbá telenovela která měla zachránit krachující televizi."přemýšlím co byse dalo dělat a procházím po místnosti kolem dokola.Nakonec mně napadne jestli něco na tom notebooku není něco.Nahlas přemýšlím."vedl si ten mrtvý něco jako E-Deník?Prohledám to.Zajímalo by mě co se tu dělo během té apokalypsy."Sednu k notebooku a začnu prohledávat disky.

Neznámá (NPC) - 29. března 2013 00:14
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Nevím a nezajímá" řeknu chladně a bez zájmu. "Oni se o mně nesmí dozvědět, jasný?" Můj hlas zní skoro výhružně. Začne zkoumat počítač. Zeptá se na deníky. "Myslím, že ne." řeknu umírněněji. "Tenhle zemřel dřív, než jsem se sem dostala."

Max Matthers - 29. března 2013 00:29

soukromá zpráva od Max Matthers pro "aha Nechci vědět co se mu stalo.Radši. Odpovím"Ale zajímá mně proč o tobě nesmí vědět svět.Nejsi učinkující televize.Nikdy tady armádě nikdo nedezertoval.Co se děje?Máš lék na tu nemoc?Schováváš atomovku pod městem?Nebo jseš "Přeživší"?"Kouknu na počítač a v disku najdu fotky ulice.Hele má tu pár fotek běsnění [font color=green]Zedů oblud a zničení vojenské jednotky.[/font]Jak to mohl vyfotit aniž by si ho vojáci v ulici všimly?Přemítal jsem.

Neznámá (NPC) - 29. března 2013 00:38
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Ne, Atomovku tu vážně nemám. Ani lék, a jak už jsem řekla, nepatřím mezi 'přeživší'." Jeho tázavý pohled mě nepřestává provrtávat. Oddechnu si. "Dobře... Co víš o inteligentních zombie?"

Max Matthers - 29. března 2013 00:53
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "A..sakra,já věděl že se nemám ptát."kouknu na ni jako že vážným pohledem a potom se rozeměju se slovy."Ne.. dělám si srandu.Zajímá mě to."Inteligentní zombie?To abych začal za sebou zamykat dveře.Tahle myšlenka ve mně vyvolá menší ironický smích.Sednu si na karimatku a začnu poslouchat"

Neznámá (NPC) - 29. března 2013 01:08
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Víš..." odmlčím se. Nevím, jestli mu to chci říct. Risknu to. V nejhorším tu bude do pár minut ležet v tratolišti krve. "...Jsem nakažená." Připravuji se na nejhorší.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 29. března 2013 20:38

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Spálená zem Po výbuchu auta jsem si byla jistá, že tady nechci zůstat už ani o minutu déle. Natáhla jsem krok, abych se co nejdřív dostala z dosahu toho zápachu. “Tak pohni, musíme sebou hodit.“ otočím se a počkám na Wadea, dokud mne nedojde. “Zkusíme nějaký obchod nebo supermarket…“ pokynu hlavou směrem dál po ulici a opět vyrazím. Začínám na sobě cítit, že nedostatek jídla a pití si začne vybírat svou daň. Přinejlepším budu jen mrzutá.

Duch města - 29. března 2013 21:58

soukromá zpráva od Duch města pro Pes, přítel člověka Elizabeth se otočí, připravená pokračovat v cestě. Zůstala ovšem jen u toho otočení. Mezi mrtvými těly se vynořil pes. Divný pes. Není jako normální psi. Tenhle je jiný, ošklivý. Nakažený. Pes Zrovna vytrhával maso z jednoho mrtvého, když vás zpozoroval. Zvedne hlavu a začne podivně vrčet pomalu kráčíc směrem k vám. Jde o bojové plemeno. Ty je těžké zasáhnout i normálně, natožpak takhle... Co teď?

Max Matthers - 29. března 2013 22:07
	"Nakažená?Jestli jsi nakažená tak to máš běhat po ulici s pacienty oddělení LOBOTOMIE MOZKU!Ne tady v klidu chodit,používat zbraně a bungee lano.No tak to byl špatný vtip."Řeknu po chvilce napětí a odmlčení."I když...Původně jsem si myslel že takhle blbě vypadáš"Nasucho polknu.Vím jak jsou na tohle ženský háklivý."kvůli tomu že jsi dlouho žila v kánalu a jedla tam co se našlo."

Neznámá (NPC) - 29. března 2013 22:36

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Podívej se. Jsem nakažená, jím ostatní zombíky, oni mě ignorujou a vidím ve tmě. Kdybys to udělal ty, zlobotomizuješ si mozek rychleji, než si stihnu udělat jídlo." Chvíli se odmlčím. Usměju se, že pro něj stále je krása jeden z nejdůležitějších poznávacích znaků na ženách. "Člověk se tu zašpiní vážně rychle. Bohužel nejbližší sprcha je na policejní stanici několik bloků odsud."

Max Matthers - 29. března 2013 22:52

soukromá zpráva od Max Matthers pro "Hmm co se dá dělat.Dokud se i nezačneš sápat po mozku tak je mi to jedno.A vážně je policejní stanice funkční?"Možná by se tam našla nějáká zbraň,Možná by se to tam dalo i opevnit narozdíl od tohohle baráčku.Přemýšlím."A co se týče inteligentních zombií to jsou všichni jako ty nebo někteří využívají zbraní aby se dostali k čerstvému mozku?A kolik jich vůbec je?"

Neznámá (NPC) - 29. března 2013 23:08
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jo. 47. okrsek má vlastní generátor, vodní nádrž a okolo jsem viděla pár funkčních aut." Zase mě zaplaví otázkami okolo chytrých nemrtvých, jako čím se živí, co umí a tak dále. "Nevím. Nikoho dalšího jsem neviděla. Ostatní se chovají jen jako zvěř." Chvíli se odmlčím. "Vážně si myslíš, že jsme jako mozkožrouti? To mě trošku uráží."

Max - 30. března 2013 09:57
	soukromá zpráva od Max pro Budova, 24. patro Naprázdno polknu, fakt začínám mít velkej strach, skoro nadělaný v kalhotech. Doufám že ve 24. není moc zombíků... ale nakonec tam aspoň nakouknu, co kdyby tam nebyli ale něco užitečného jo? Potřebuju aspoň provizorní zbraň, i otvírák na dopisy by byl fajn. Vcházím potichu do kanceláří.

Duch města - 30. března 2013 10:20

soukromá zpráva od Duch města pro Co to sakra... Pomalu otevíráš dveře. Vidíš siluety dvou postav. Pohybují se vláčně, jako většina mrtvých, ale na těchhle je něco zvláštního. To jsou policajti. Zombie policajti. Mají na sobe uniformy a neprůstřelný vesty. Vcházíš do místnosti. Prostory jsou stejně rozvržené, jako ty výše, ale tady je... Policajti tu mají techniku. Tady jsou věci policajtů. Co tu dělali? No to je jedno. Nikde nevidíš bedny se zbraněma, jen policejní počítače a podobně. Kromě těch asi pěti zombíků. Několik nich má u pasu pouzdro se zbraní.

Max - 02. dubna 2013 06:42

soukromá zpráva od Max pro Zabjíení polišů Čekal jsem i zombie advokáty ale zombie poldy tady? Co to je za barák, kurva. No, musím se nějak dostat k jednomu zabít ho a sebrat mu zbraň, pak to půjde pomalu samo... snad s tím neumí zacházet. Rozhlédnu se zda je někde poblíž cokoliv použitelného jako zbraň, i jednorázově - tonfa, květináč, počítač poblíž. Cokoliv co může rozdrtit lebku toho poliše. Pokud ne, musím se pokusit sebrat nejbližšímu zbraň a to je pak odpravit. Můj plán: zabít je všechny jejich zbraněmi.

Duch města - 04. dubna 2013 17:41

soukromá zpráva od Duch města pro Před věží Zašlápneš pedál plynu a autobus se rozjede nevídanou rychlostí. Díky povídání si z Birkinovou velká část cesty uběhla rychle, ale ten zbytek... Když se blížíš k věži, upoutá tě její mohutnost. Věž letového provozu je totiž hexagonová budova, která svojí šíří zastíní Alexandrijský maják a výší pár mrakodrapů. Je až absurdní, jak velké se proti ní jeví požární dveře, které jsou po jedné straně věže blíž k dalším Gateům. U Gateů ale nejsou letadla, žádné autobusy. Jediným dopravním prostředkem v okolí je vyhořelá helikoptéra HUEY. Vítr pomalu otáčí vrtuli, což vydává nepříjemný zvuk zarezlého železa. Okolo vrtulníku jsou spálené zbytky lidských těl. Pokud bys vystoupila s autobusu a šla by sis je prohlédnout, poznala bys vybavení pilotů a vojáků. Je nepoužitelné, ohněm zničené. Zbývá jediná otázka. Jít do věže přes terminál, nebo těmi požárními dveřmi? Nebo nebude lepší se na to vybodnout a hledat jinde?

Duch města - 04. dubna 2013 19:50

soukromá zpráva od Duch města pro Koukáš se po místnosti škvírou ve dveřích. Květináč? Jo... Jeden je u výtahu... bude vážit tak asi jako ty a s kytkou je zhruba tak stejně velký, jako ty. Tonfa? Tohle nevypadá na ty policajty, co by nosili tonfy. To, že se jedná o poliše, víš jen díky neprůstřelným vestám s písmeny UCPD na prsou. Počítače? To vypadá nejnadějněji. Mezi nejbližším policistou a tebou je jeden otevřený kufříkový počítač (ultrabook v odolném kufru) na stole. Taky je tu pár hrnků a kancelářských potřeb. V místnost vidíš asi tři nakažené, ale nevíš to jistě. Jeden ze zombie policajtů zašel za roh. Ztratils na něj výhled.

Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. - 05. dubna 2013 18:12

soukromá zpráva od Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. pro Základna HERC Pravidla. Regule. Ach, bez nich si pomalu člověk nemohl ani zavázat tkaničky. Ale byly potřeba. Až moc byla potřeba obzlášť zde, ale ostatně kdekoliv, kde byla armáda či paramilitantní organizace typu HERCu, ta pravidla a regule zachraňovali život, nehledě na to, jak moc absurdní se v čase míru a pohody mohla zdát. Přikývl jsem desátníkovo žádosti a oblékl jsem si ochranný oblek, a s jeho pomocí, jej i utěsnil. Zbývalo podepsat pár papírů, za ty léta je člověk ostatně přestal číst, o tom, že jsem převzal vozidlo, zbraně, munici, přístroj, a sebral ze sedačky masku, kterou jsem si přetáhl přes hlavu, utěsnil a nechal desátníka, aby mi přes ní dal kapuci obleku a utěsnil i tu. Pušku jsem připevnil k držadlu u sedadla spolujezdce a pistoli si dal do stehenního pouzdra. Ani to nebylelo a byl jsem připraven. Nasedl jsem do vozu, nastartoval a pomalu vyjel z autoparku k dominantě naší základny - ocelovým vratům, chránícím nás...od nich. Projel jsem přes jednotlivé perimetry a checkpointy, až ten poslední, mi jimi umožnil projet. Sešlápl jsem plyn, motor zařval a vozidlo zrychlilo. Jedouce po časem zasaženém, ale pouze povrchovou korozí poškozeném, mostě, vstříc hořícímu městu. Vstříc jim, vstříc...tomu, co přijde. NeboŤ Union City, Union City je jiné, pokaždé, když do něj člověk jede...

Rhea Delgado - 05. dubna 2013 18:25

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro U věže S autobusem se mi jede dobře. Kupodivu lépe než s kterýmkoliv jiným dosud řízeným vozidlem. I kdy to ne. To bych křivdila starým dobrým džípům. No dobře, tak autobus jede prostě lépe než jsem čekala. Vlastně až, když dojedu k věži a uvidím vrtulník, tka mě zamrazí, ale vnukne mi to i nápad. Nedaleko by měla být vojenská základna. Možná bych se z věže mohla podívat, jak to tam vypadá. Nerada bych vjela do nějaké katastrofy bez předchozí přípravy. Vypnu tey motor a vystoupím z autobusu. Zavřu za sebou dveře, aby mi tam nevlezl nějaký nevítaný host. Ani nevím proč se rozhodnu jít radši požárními dveřmi. Tedy pokud se mi je podaří vykopnout. Pokud ano, tak se samopalem v ruce nakouknu dovnitř a vejdu.

Duch města - 06. dubna 2013 16:48

soukromá zpráva od Duch města pro Dálnice Když jsi přijel k první bráně, dohlížející vojáci vyžádali tvou průkazku a prohnali jí počítačem. Měl jsi mezitím čas se porozhlédnout po okolí. Nahoře na jednom z pilířů mostu, který armáda přestavěla ve věž, zahlédneš siluetu. Muž s až nezvykle bílou kůží, v černém obleku a s černým kufrem... Už jsi je tu párkrát viděl. Sem tam mluví s některými vědci, či důstojníky, ale nikdy se ti nepodařilo zjistit o čem. Vždy prý "přísně tajné" a "mimo vaši platovou třídu pane". Někdy jedou do města jejich konvoje. Konvoje s perfektně vyzbrojenými vojáky, kteří nikdy nebyli označení a jsou celí v černém. Vždy jen několik bílých teček vzadu na helmě a modrou jméno na vestě. Vojáci vzhledem připomínali SEALS, ale nikdy jim nebylo vidět do obličeje. Vždy to byli mlčenliví muži činu s kuklou a brýlemi a nikdy neměli plynové masky. Ani agenti nenosili ochranu. Buď byli tak šílení, nebo za tím bylo něco víc, což je pravděpodobnější k tomu, jakou atmosféru kolem sebe vytvářeli. Byli nadřízení všem vojákům i vědcům a mohli dostat, cokoliv chtěli. Docela rychle se okolo nich začali rozšiřovat fámy. Asi nejpravděpodobněji se jedná o vládní agenturu, ale o jakou? Každopádně to v jejich rukou skončil tebou vyvíjený HazMat oblek. Voják ti vrátí průkazku a ty se dostaneš zase o krok blíže k velkým ocelovým vratům. Takhle tě zkontrolují ještě několikrát, ale už jen kontrolují poznávací značku vozu. Nakonec se dostaneš až k ocelové bráně, ikoně ochrany před nákazou, postavené mezi pilíři mostu. Masivní zámky se rozjedou ke stranám a dveře se pomalu začnou otvírat. Oslepí tě zapadající slunce. Konečně ti nic v cestě nestojí a ty se rozjedeš po mostě vstříc k městu. Cesta k městu je poměrně udržovaná... na dva roky neudržovanou silnici. Jistě. Vojenská technika za ty dva roky udělala na silnici koleje, ale cesta není zahrazená a netoulají se po ní nakažení. Kdysi to byla dálnice, nicméně armáda odstranila dělící bloky a tak tu teď je přes 8 pruhů volného prostoru. Brzo se to ale změní. U prvního exitu, kde většina konvojů odbočuje a vjíždí do města, končí naprostá prázdnota a vyčištěná je pouze jedna strana dálnice. Je trochu smutné vidět všechna ta prázdná auta v té druhé, která míří směrem z města a jejichž majitelé je opustili, nebo v nich sedí do teď. Přejíždíš přes dálniční uzel. Příští Exit bude ten tvůj. Podle družicových snímků se ve čtvrti The Bricks pohybuje zvláštně se chovající nakažený. Mohl by to být ten, kterého hledáš. Nebo taky to bude jenom přeživší, či jeden z těch testovaných, které sem přivedla ta vědkyně. Problém je, že The Bricks není zrovna malá lokalita a hned po přístavech a centru města se jedná o tu nejzamořenější. U občanského centra, které leží v zákrutu dálničního uzlu, tě má čekat vojenská jednotka, která ti má z odchytem pomoci. Máš rozkaz chytit nakaženého živého. Walker se nemýlil, když ti osobně popřál: "Hodně štěstí plukovníku. Budete ho potřebovat."

Max Matthers - 07. dubna 2013 08:51
	soukromá zpráva od Max Matthers pro To zní zajímavě.Pomyslel jsem si."další den bych se tam chtěl dostat.Možná že tam najdeme funkční vysílačku i s věží a dostanem se na kamerový systém oblasti.můžem najít zbraně.Když se tam opevníme bude to možná i bezpečnější než cestovat mezi domy a chemičkami."Kouknul jsem na toho "inteligentního Zeda a zeptal se "co myslíš?"

Neznámá (NPC) - 07. dubna 2013 12:01

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Neodpověděls mi." Stále na něho koukám. "Myslíš si, že nakažení chtějí jíst jen tvůj mozek?" Dojdu až k němu. "Ne... Například já bych ti nejdřív roztrhala boky, neboť tam se ukládá tuk a je to asi to nejlepší maso. Pak bych ti rozkrájela břicho a odřízla tvé svaly, ty bych orestovala na pánvi. většina nakažených by ti pak šla po vnitřnostech, ale oni nevědí co je dobré. Kromě srdce ovšem. To naopak doporučuji. Pak teprve bych ti šla po mozku. Nedá se nijak upravovat a oproti jiným částem těla chutná celkem nevýrazně, ale je celkem výživný a potlačuje hlad." říkám, zatímco si ho zkoumavě prohlížím. Pak se odtáhnu a zlomyslně se usměji. "Vysílačku si odvezli. Policejní stanici opouštěli celkem narychlo, ale důležitý věci si vzali s sebou. Zbraně tam budou... Teda není jich moc, ale jsou tam."

Max Matthers - 07. dubna 2013 16:06
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Ok.Myslel jsem si to kvůli obecnému povědomí o Zedech.vidělas the walking dead?Resident evul?Dead island?Potom pochopíš.A když jsme u toho kuchání.Jak to vypadalo se špekounama?Je to divná otázka ale začal jsem nad ní přemýšlet.No nic potom už půjdu spát čeká nás nebo mně jenom dlouhá cesta.To podle toho jestli půjdeš se mnou na tu stanici nebo ne?

Max - 07. dubna 2013 18:36
	soukromá zpráva od Max pro Kancl Zkusím se proplížit pro ultrabook, poslouží jako zbraň. Pokud se proplížím k němu, seberu ho a prvního se zbraní praštím vší silou do palice a oberu ho o zbraň a tou se pokusím postřílet zbytek, do hlav, vesty by je ochránili... Riskantní ale nemám na výběr.

Neznámá (NPC) - 08. dubna 2013 11:19
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "To ještě uvidíme..." usměji se. "The walking dead jsem viděla. I Resident Evil, ale stejně to nevysvětluje, proč si myslíš, že zombíci jsou mozkožrouti." pak si vytáhnu svou knížku a začnu si číst. V místnosti je celkem tma, ale mě to stejně nevadí.

Duch města - 08. dubna 2013 11:56

soukromá zpráva od Duch města pro Dveře věže Pokusíš se vykopnout dveře, ale jen se odrazíš a ztratíš rovnováhu...Dalo se čekat, že se požární dveře budou otvírat ven. Rychle tedy otevřeš vrzající dveře a namíříš P90kou a baterkou. Zavrzání dveří rozezní každou molekulu vzduchu uvnitř věže. Chvilku se zdá, jako by se nic nestalo, ale pak se začnou ozývat zvuky. Zpočátku tiché a vzdálené chroptění a klapot bot se začne zintenzivňovat a blížit. Nakonec se ve světle baterky mihne stín. Pak další a nakonec proti tobě stojí jeden nakažený. Rozběhne se proti tobě s nadějí nového oběda. Ať už bude úspěšný, nebo ne, jemu podobní ho budou následovat. Není jich příliš mnoho (asi 10) ale stačí to na zaplnění chodby. Ten první už vyběhl z budovy. Nemáš moc času, než se pokusí tě sežrat... Tradiční otázka: Co teď?

Duch města - 08. dubna 2013 12:07

soukromá zpráva od Duch města pro Počítač Otevřeš dveře a rozeběhneš se ke stolu. Vezmeš z něj počítač a běžíš k nakaženému. Rána do hlavy. Mrtvola se sveze k zemi. To upoutá pozornost ostatních nakažených a ti teď běží k tobě. odhodíš zbytek kufříku. Skrčíš se pro zbraň. Chytneš jí do ruky, ale v tu chvíli tě jeden nakažený svojí váhou povalí na zem, aby tě posléze mohl sežrat. Držíš ho pod krkem a vší silou se mu snažíš zabránit, aby tě kousl (díky bohu za ten HazMat). Druhá ruka svírá pistoli...

Rhea Delgado - 08. dubna 2013 20:40

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Mohla jsem to tušit. Ne! MĚLA JSEM TO VĚDĚT! Měla jsem vědět, že tam budou a že tohle není dobrý nápad. No co. Toho, co proběhl střelím do hlavy a dalšímu, co se chystá projít dveřmi ven ty dveře prostě vrátím. Zabouchnu je "Debilní zombii. Ta hlava jen zaduněla!" zavrčím a otočím se zpátky k autobusu. "No, takže základna The Citadel - bez předchozího průzkumu..." pokrčím si pro sebe rameny a vrátím se do autobusu. Vyrazím směr základna.

Max Matthers - 08. dubna 2013 21:03
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Já už půjdu spát.Z temá výživný mozek mně bolí hlava.Dobrou noc nebo jak se říká v náckovsku guten nacht.S těmito slovy jsem vypnul notebook a uložil si ho do tašky.Hned potom jsem se uvelebil na spacák na karimatce.S úmyslem nabrat sil do dalšího dne....

Neznámá (NPC) - 09. dubna 2013 16:21
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Dobře..." Odpovím mu. "Sladké sny." Dál si čtu svou knížku, dokud neusne.

Wade Wilson - 09. dubna 2013 18:11

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Štěk Karbanátek Zdevastovaná vypálená ulice hlásí, že zde asi nic pojízdného nenajdeme a sanitka ve střeše nám říká, že asi ani ty zdravotní potřeby tady nebudou.. "Jo, rád vypadnu zase o kus dál," odpovím Eliz a udělám krok k ní, než ztuhnu. Hele, šťěňátko. A kurva. Vždycky jsi přece chtěl psa! Jo, ale tohle už není pes. "Oukej, ani hnout," říkám tiše, přičemž pozorně hledím na každý pohyb zvířátka před námi, "tohle neni dobrý. Ale zatím je jen jeden. Máme na výběr: Buď se pokusíme zdrhnout nebo se ho pokusíme sejmout. Bohužel poblíž nevidím žádný vhodný úkryt..." Znovu se rohlédnu po okolí a hledám jakékoli místo, kde by jsme se mohli před tou bestií ukrýt. Tohle nevypadá dobře...

Duch města - 09. dubna 2013 18:34
	soukromá zpráva od Duch města pro Pes pomalu kráčí směrem k vám. Stále vrčí, zatímco mu z huby vykápne slina mísená s jeho krví. Jeho dostatečně nenávistný a hladový pohled vám naznačuje, že nebude mít zrovna "přátelské" úmysly.

Duch města - 10. dubna 2013 17:17

soukromá zpráva od Duch města pro Pryč z letiště Zabouchnutí dveří, těsně následovaná ránou. Pak další, a za chvilku jich je už celá smršť. Po chvilce se začne hýbat klika a následuje jí otevření požárních dveří. Ve chvíli, kdy se oni hrnou ven, ty už pomalu rozjíždíš autobus. Několik minut ubíjející jízdy. Dostaneš se k bráně z letištního areálu. Brána je zavřená. U normálních letišť by taková brána a oplocení byly z pletiva a ostnatého drátu. Tady je to zeď z betonu s žiletkovým drátem nahoře a pevnými železnými vraty. Díky tomu asi není na ranveji tolik nakažených. Současně to ale vytváří celkem dost nepřekonatelnou bariéru. Žiletkový drát... Už jsi s ním měla zkušenost. Jen blázen by se ho pokoušel přelézt nebo přeskočit. Byl a je skvělou bariérou, kterou zpravidla používá i armáda spojených států pro ochranu. Velmi snadno a bezbolestně se instaluje, ale též odinstalovává, pokud víte jak na to. Pečlivá práce štípaček ale nepomůže proti takto pečlivě udělanému plotu. Po straně brány je strážní budka. Dveře otevřené, obsluha nikde. Uvnitř toho moc nezbylo. Je tam mrtvý počítač bez šťávy a shozená židle. Vrata se zřejmě otvíraly softwarově, ale to bez proudu asi nepůjde. Vrata jsou zčásti z plexiskla. Asi aby bylo vidět, kdo je venku. Za vraty nečeká uvítací výbor neživých, to je dobrá zpráva. Ta špatná? Bez otevření vrat nedostaneš autobus z letiště. Když se podíváš blíž, na jedné straně je plexisklo lehce poškozené. Několik ran tvého kalibru by jej mohlo prorazit.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 10. dubna 2013 18:45

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Na ulici Zastavím se. Wade mi ani nemusí napovídat. Tohle jsem tak nějak vytušila sama. Nebo je to vlastně prvotní instinkt. Zastavit se, abych měla lepší možnost dobře zamířit a být si tak jistá, že neminu. Neváhám. Nevykecávám se. Prostě vytáhnu zbraň a vystřelím na psa. Nebudu nic riskovat. Pes mile nepůsobí a já ho k sobě nechci nechat přiblížit ani na krok.

Duch města - 10. dubna 2013 21:26

soukromá zpráva od Duch města pro Rána do psa Pes se rozběhne. Elizabeth zmáčkne spoušť a zbraň vystřelí dávku munice. Dvě střely škrtnou o bok, jedna mu proletí krkem. Pes v běhu udělá kotrmelec. Dopadne na zem a chvíli je naprosté ticho. Kolem psa se udělá malá skvrnka. Pes se ale pohne. Zpočátku si oba myslíte, že se vám to zdá, ale pak zvedne hlavu. pomalu se zvedne na nohy. Odkašle trochu krve a rovnou se dá do vrčení, ze kterého přejde přímo na štěkot. Zuřivě se vrhne dopředu, rozhodnut někoho z vás zakousnout za ten čin.

Gen. Thompson (NPC) - 10. dubna 2013 22:01

"Tady Generál Thompson. Všechny vojenské jednotky na území města se neprodleně stáhnou. Výjimku tvoří pouze Reegr... Dopr... al-Reegarův tým. Opakuji. Všichni až na al-Reegara a jeho tým se budou hlásit na pozicích mimo město. Přepínám." Ozve se mužský hlas. Ač se to majitel snaží skrývat, je v tom stále poznat černošský přízvuk. Přesto to bylo spisovně a perfektní angličtinou. Ve vysílačce se ozve ještě pár vojáků, pilotů a řidičů, reagujících na přenos. Jen málo z vás zaslechlo ty samé, kvůli rušení signálu, nebo přenášení přes jiné antény a zesilovače.

Max Matthers - 11. dubna 2013 16:33
	Vzbudím se kvůli řevu nějákého velitele z vysílačky.jakožto člověk s rozvíjející se nespavostí už asi těžko usnu.V.afektu nevrle popadnu vysílačku a řvu do ní.Jakej kret*n mě budí.O půlnoci si tohle odpusťte!!!!A s pocitem zadostiučinění se prohrabu v báglu po notebooku.Snad najdu nějáké dokumenty po tom chlápkovi kterému patřil...

Gen. Thompson (NPC) - 13. dubna 2013 15:59

soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro Vysílačka lehce zarachotila a pak se ozve generálův hlas. "Cože?" Chvilka ticha... "Jako vážně? Není ani osm. Za druhé: Jak jste se zatraceně dostal na frekvenci armády spojených států Amerických? A než se rozhodnete mi odpovědět, přelaďte si vysílačku. Vláda nestrpí, aby civilisté odpovídali na frekvencích, které pro ně nejsou vyhrazené." [Generál přešel na zřídka používanou frekvenci, dříve určenou pro UC policii. Buď se můžeš dál snažit odpovídat mu na armádních, nebo na ně přejdeš taky]

Duch města - 13. dubna 2013 16:20

soukromá zpráva od Duch města pro Porozhlédneš se kolem. Z malého světlíku moc světla nevchází, ale potvrzuje generálova slova. Slunce stále ještě nezapadlo, ale moc dlouho to nepotrvá. Dívka zmizela. Nejsou tu její věci. Jenom její kniha. Začneš se hrabat ve svém zavazadle. Všechno je na svém místě. Vytahuješ notes a zapínáš jej. Jeden z těch starších. Pamatuješ si ho. Podobný si měl. Lenovo z roku 2014. V té době drahý kousek. Dnes už proti těm novějším nic moc. Otevřeš jej a zapneš. Přihlásíš se snadno, netbook nechce heslo. Jako první ti vyskočí okénko. Vrátím se za úsvitu. Pokud se rozhodneš zdrhnout, nech mi tu mou knížku |OK| Otevřeš Adresář v ještě stařičkém Windows 7 (proti Windows 9 Proffessional je zastaralý) Je tu několik počítačových her, aplikace, skrze kterou lze ovládat tuto budovu (Zaheslovaná, takže se k ní nedostaneš) a několik ovladačů. Otevřeš dokumenty. Je tam textový dokument pojmenovaný Deník, pár pro tebe bezcenných obrázků a to je všechno.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 13. dubna 2013 20:18

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Myslela jsem, že to psa vyřídí. Očividně jsem se mýlila. O to větší bylo mé zděšení, když se zvíře zvedlo ze země a dál se tvářilo tak, jako před chvílí. Možná o něco víc… naštvaněji? Krátce jsem pohlédla na Wadea. “Tohle není dobré.“ ztěžka jsem polkla a stiskla pažbu zbraně v dlani. Zamířím znovu a tentokrát na hlavu a vystřelím. Pokud se ke mně dostane natolik blízko, že by mne mohl pokousat, pokusím se mu narvat zbraň do modry na stojato.

Max Matthers - 13. dubna 2013 22:55

soukromá zpráva od Max Matthers pro Přejdu na frekvenci kterou už benga nepoužívaj a povídám."Mám frekvenci od nějákého Vědátora.A vážně jsem si myslel že je tma.Jo a taky bacha u jednoho z opuštených armádních konvojů v chemické čtvrti vám pobíhá orangutánek."Tomu jsem se lehce pousmál. a taky jsem mu řek jak jsem chtěl šlohnout z konvoje .50 ale málem mě zabil Zed(Ale trochu jsem tu historku pozměnil aby nevěděl nic o neznámé."Jo a taktéž bych se chtěl dostat na radnici a v kamerovém systému sledovat jak si vedou ostatní přeživší.Armádě se doufám nebudu plést do cesty.Slyšel jsem že vy vojáci střílite i lidi.Jo a ještě v panelácích u té chemické čtvrti Je sniper.Zabil mého kámoše."Poslední větu řeknu s mírným povzdechem."Pokud není váš tak bacha.Přepínám."

Gen. Thompson (NPC) - 14. dubna 2013 01:02

soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro "Asi nepůjde o odstřelovače. V the Bricks armáda umístila několik samozaměřovacích stanovišť. Když tak to prověříme. Každopádně vám nedoporučuji zkoušet takové stanoviště vyhledat. Je pravděpodobné, že by vás označilo za cíl a vy byste neskončil o moc lépe, než ten váš kamarád." Vysílačka se chvilku odmlčí. "Radnice je asi dvě ulice od stadiónu na Union Islandu. To je asi 15 kilometrů od vaší současné pozice. Ale jestli vám ten orangutan nějak moc vadil, tak bych tam nechodil."

Max Matthers - 14. dubna 2013 10:25
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "Možná že to vadit nebude,mít čas na odmontování kulometu z konvoje a namontovat na funkční auto u policejní stanice.Tak to půjde v klidu pokud jste neuzavřeli mosty.Těch sviní na ulici je hodně.Proto po ní bez úhony projít vyžaduje velkou palebnou sílu."Mezitím co to projíždím koukám do deníku v notebooku po jeho předchozím majiteli.

Duch města - 14. dubna 2013 21:44

soukromá zpráva od Duch města pro Pes sestřelen Elizabeth zmáčkne spoušť nadoraz. P90ka se jí vzepne v ruce, ale svůj úkol splní a vypálí několik kulek směrem na psa. pár jich škrtne o hlavu. Konečně jedna zasáhne hlavu. Pes začne zpomalovat a vrávorat. Spadne k zemi. Z rány v hlavě mu začne téct nahnědlá tekutina. Tatáž mu začne téct z pusy. Krev. Ještě trochu chrčí, ale už se nezvedne. Ticho nakonec pohltí i střelbu ze samopalu a oblehne vaše okolí. Vytváří nepříjemnou atmosféru neboť se nejedná o to pokojné ticho (ostatně, to město nezažilo už 2 roky), ale o to před bouří... Oběma vám to dojde dost rychle. Oni. Tu zbraň museli jistě zaslechnout. Teď obzvláště není dobrý nápad tu zůstávat.

Max - 15. dubna 2013 20:46
	soukromá zpráva od Max pro Boj o život, část bůhví kolik Skoro se to povede, jen končím na zemi pod zombie která mě chce ochutnat. Naštěstí mám pistoli. Není čas. Rychle praštím umrlce do lebzny spodkem pistole. Pak zkusím co nejrychleji odjistit a zastřelit ty parchanty, i kdybych musel natáhnout.

Duch města - 17. dubna 2013 20:33

soukromá zpráva od Duch města pro Probuzení Otevřeš oči. Tvůj mozek si trochu odpočinul, ale tvoje nervy ne. Zrovna teď na něco zareagovaly. Jakýsi cinkavý zvuk daleko za těmi dveřmi. Vezmeš z police luparu. Tiše se připlížíš k oněm dveřím. Dveřím, jež oddělují tebe a nicotu podzemí již roky ztichlého města. Nic se už ale neozve. To je dobře. Je čas vstávat. Nevíš jak, ale usnul jsi. doslova jsi zkolaboval hned po tom, co jsi zavřel a zabezpečil dveře. Pomalu si prohlížíš svoji skrýš. Malý provizorní gril, na kterém si děláš krysy. Když máš štěstí a nějakou chytíš. Když máš ještě větší štístko, najdeš i něco, co bys mohl zapálit a tu krysu na tom udělat. Když ho máš opravdu velký, najdeš konzervy. Jsou tu vzácný. Už jsi je nikde neviděl celý měsíce. Potěžkáš plechovku psího žrádla. Nikdy by tě to nenapadlo, ale je to až příliš dobré jídlo. To druhé, to jsou fazole. Nic moc, ale nacpe tě to. Tvoje jediný plechovky. Schováváš si je už hodně dlouho. Ještě předevčírem byly tři, ale lančmít musel z kola ven. Byl lepší než krysy. Smrdí to tu. Ten pach ani nevnímáš, zvykl sis. Stejně jako sis zvykl na pach kanálů, tlejícího, červy prolezlého masa, plynový masky a podobných nechutných věcí. Na stole leží kalach. Jako prakticky kterýkoliv kalach, i tenhle je oproti všemu svému okolí naprosto v pořádku a netknutý. Nábojů už moc nemáš. sedmačtyřicýtka žere náboje rychleji, než bys ty spořádal jednu menší hostinu. Je to na necelé tři zásobníky. Bída. Zato broků je hafo. Dobře... je jich tu asi stejně, ale vzhledem k jejich spotřebě to znamená dost. Na stěně visí luk. Nepoužils ho už nějakou dobu, protože v kanálech ho moc použít nejde. Navíc k němu máš jenom deset šípů a vážně nepotřebuješ, aby se ti zlámali. Tvůj batoh je přesně tam, kde jsi ještě před chvílí spal. Jsou tam některé tvoje věci včetně plynové masky.

Gen. Thompson (NPC) - 17. dubna 2013 20:48

soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro "Mosty mezi nakaženými částmi města jsou funkční, Nicméně auto nedoporučuji, pokud nejedete na dlouhé vzdálenosti. Automobil přitahuje pozornost a to jak střelbou, tak jízdou. Některé naše jednotky na dlouhodobé mise chodí radši pěšky. Auto se vám totiž může o něco zaseknout a co pak. Nebo porouchat, jak jste si už asi všiml, v tu nejnevhodnější chvíli." zazní vysílačka. "Jo a nesnažte se jet přes dálniční most na východě. pravděpodobně bychom vás preventivně zabili."

Max Matthers - 17. dubna 2013 21:00

soukromá zpráva od Max Matthers pro Hmmm tak co teď?pomyslím si."Bingo!Kanály!Jsou kanály pod městem průchodné?To by mohla být pohodlná cesta."I když...ta opice co mě málem zabila je ze ZOO.Doufám že tam nebyli krokouši."Jinak pokud najdu něco důležitého.Pošlu zprávu.Jinak našel jsem nějáká data o inteligentních zombies(Lžu nenašel jsem data ale slyšel o nich od neznámé).Nevíte o tom něco?"Při těchto slovech začnu balit.

Gen. Thompson (NPC) - 17. dubna 2013 21:22

soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro "Z větší části jsou průchodné, ale je to bludiště. Navíc kanály jsou rozdělené řekami na jednotlivé části." Ozve se vysílačka. Vyslechne tvou otázku ohledně infikovaných. "Je to mýtus. Ještě nemáme jediný potvrzený záznam o inteligentní nakažené. Je to pohádka, co koluje mezi vojáky. I když se najde divize, co by po tom byla schopná pátrat. Co jste našel?"

Max Matthers - 17. dubna 2013 21:49

soukromá zpráva od Max Matthers pro "Povím vám tohle možná jsou klíč k vyléčení nákazy.Vypadaj jak lidi.Chovaj se jak lidi skoro všechno.stejné až na to že se živí lidským masem.Mají lepší smysly a postřeh.Vidí ve tmè a umèj ovládat zbraně.Víc nevim.A do kanálu se dostanu navíc mám průvodce."Dobalil jsem baťoh.A teď počkat na neznámou.Pomyslel jsem.Zkontroval jsem hodinky a přemítal.Vážně je teprv kousek po sedmé, a jà myslel že je pop půlnoci.Ty vado co jsem si fetnul že jsem měl takový haluz?

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 17. dubna 2013 23:36

soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Probuzení S děsivým nadechnutím otevřu své oči, jako okna, které byli až příliš dlouho zalepeny špínou a sazí. Zhluboka se nadechnu, abych své už tak unavené plíce naplnil dalším oxidem a pomalu vydechnu. Obejmu svou hruď, jelikož mne opět pronásledovala noční můra, kdy mi jednotka vojáků rozřezávala hruď noži a skalpely, zatímco můj otec a matka viseli pověšeni na jabloni a smutně na mě koukali. Hrubě zatřesu hlavou, prohrábnu si své vlasy a utáhnu opasek na kalhotách. Opatrně si nasadím své boty, které jsem nechal u provizorně zřízené postele a postavím se. Obezřetně se rozhlédnu a jako vždy, když uslyším zvuk, který by tu neměl co dělat, pomalu přejdu k jediné zbrani, která mě spojuje s mou minulostí. Kalašníkov, jinak řečeno AK-47, nejlepší zbraň pro muže Matičky Rusy. Da. Chyibíte mi. Jak riád bych sevřiel tu vášú kýblovicu v prackách a opřel si Váz o hrúď. Ale nemóžiem. Armiáda všúdé čistí, laboráci řežou a tací jako jiá...ne. Jsém jen jiá. Jiá a má nora. Přejdu ke svým skromným zásobám jídla a tiše si povzdychnu. Tohle je ten důvod, proč jsem ještě nezešílel. Krysy nejsou zrovna dobré a občasné mutace jím na apetítu moc nepřidávaj, ale kvůli nemrtvým na povrchu se stali mým základním zdrojem obživy. Bóžce díek, vóda je fúrt dobriá...musiem najít vódku. Dobrou, čístou vódu z pramene Matičky Rusy. Matičko Rúso, dej mi sílu na další den, v piékle., zopakuji svou každodenní krátkou modlitbu k mému vlastnímu, malému božstvu, kterému říkám "Matička Rus". Zosobnění ledové země, která je mým domovem. Ta, jenž brání mou mysl, před šílenstvím. Ta, jenž mi je zbraní proti temnotě, jenž se skrývá ve stínech. Zkontroluji si svou munici a zabručím. Kvůli poslednímu úniku mi zbývá jen málo munice. Musím najít další. Hlavně musím najít další obživu a medikační zásoby. Obvazy mám jen dva a čistou vodu, kterou používám na čištění ran. Zkušeně nabiji Kalašníkov a přebiji ho. Položím jej na stůl a zkontroluji svou opotřebovanou, dvou palnou brokovnici. "Lupara", nebo jinak přezdívaná "Saša". Mám ji rád. Rychlá, přesná a v kanálech nejlepší tanečnice. Přebiji ji a nabiji ji. Svůj luk a šípy zkontroluji poněkud smutným pohledem. Zřejmě má nejideálnější zbraň, pro boj venku ve městě. Tichá, přesná a smrtelná. Ovšem šípy mi chybí. Nikde se nedá sehnat dostatečně funkční dřevo a nejsem kovář. Zabručím a vezmu "Sašu" do rukou a položím ji na postel. Batoh s oblečením si položím vedle postele a začnu se rychle oblékat. Navléknu si svou ukradenou unifomu, kalhoty, bundu, vestu, slabou, obrannou vestu, plynovou masku a kapuci. Přehodím přez záda batoh a přez něj přehodím plášť. Upnu si ještě opasek s pouzdrem na "Sašu", dva bojové háky a hasičskou sekeru nechám na poutku na zádech. Dohromady to není lehká výstroj, ale luk si nechám výjmečně doma. Zabručím a s Kalašníkom přez rameno a Sašou a jedním hákem v rukou, se vydám ke dveřím. Utáhnu plynovou masku, zhluboka se nadechnu a pomaloučku otevřu dveře, pokud možno bez kvičení, přímo za zvukem. Ještě předtím, než si však stihnu přidělat další potíž, rychle se otočím a položím Kalašníkov na zem. Naberu si do pouzdra na hrudi 10 nábojů do Laraty a seberu luk s dvěma šípy. Založím šíp za tětivu a teprve pak dojdu ke dveřím. Rychle je otevřu a okamžitě natáhnu luk, míříc ven do stínů. V tu chvíli mi dojde, že jsem někde nechal ležet baterku. Kterou ani nevím, zda ještě mám. Ale měl bych si nějakou sehnat ! Opatrně pozoruju perimetr a držím tětivu nataženou.

Gen. Thompson (NPC) - 18. dubna 2013 21:09
	soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro "Zajímavé... Odkud to víte? Takhle o ní mluvili jen někteří vojáci, kteří přísahají, že ji viděli naživo a ti o tom mluvit nesmějí. K tomu přidám otázku, kdo je váš průvodce a jsme u toho. Takže? Je to ona?" Hlas mluví lehce tišeji a jako by se to snažil tajit i v rámci vysílání.

Max Matthers - 19. dubna 2013 13:15
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "Ne. je to někdo z kanálu ,přeživší"Snad si nezjistí že lžu."A kdyžtak mám to z dat z notebooku člověka.Co se s nima setkal."Teď to zkusim zakecat."A jinak nechcete s něčím ve městě pomoct?Ti vaši vojáci se stáhli,takže tu není nikdo kdo by plnil vaše úkoly.Myslím že jako spojka ve městě bych se hodil."

Gen. Thompson (NPC) - 19. dubna 2013 15:06

soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro "Důvod proč se armáda stahuje je prostý. V noci jsou ty svině aktivnější a my potřebujeme každýho vojáka na valu a v základně. Prostě pravidlo, že v noci se spí, ty svině nechápou." Vysílačka chvilku zašumí, ale generál se za chvíli ozve znovu. "Žádný přeživší vás nedoprovází. Kdyby vás doprovázel, už byste přišel o svý věci, nebo byl mrtvej. Přeživší se chovají jako krysy. žádné jiné zvíře není tak chytré, tak podrazácké, tak dostatečně rychlé, aby tomu uteklo a ani člověk toho není schopnej. Buďto utečete, nebo vás sežerou, dříve nebo později. To mě vrací zpátky k otázce, kdo vás doprovází a vás by to mělo vést k otázce, proč to dělá a věřte mi, že pro dobrý pocit rozhodně ne. Takže?"

Max Matthers - 19. dubna 2013 15:18

soukromá zpráva od Max Matthers pro "Přiznávám.Je to inteligentní zombie.Ale!2x mi zachránil život,A našel bezpečnej bunkr či co.Taky jsem se od toho dověděl že o jiných svého druhu neví.Taky jsem se dozvěděl kde nejblíž sehnat zásoby a zbraně."Tak a je to v háji.Přemítal jsem.Doprde.e co teď?Asi půjdu ať toho Zeda nenajde armáda.Podle signálu z vysílačky mně můžou lokalizovat.Začal jsem balit notebooku,Karimatku.U pasu jsem si přichystal pistoli a začal kontrolovat zásobník u Mp 7.

Duch města - 19. dubna 2013 15:37

soukromá zpráva od Duch města pro Chodba v podzemí. Dveře i přes tvou snahu zaskřípí a jejich zvuk prořízne ticho. Úzká chodba, kdysi servisní, která vede do kanálů. Máš už vyznačenou cestu pomocí šipek ze svítivé barvy, ale i přesto je v ní tma. Má asi deset metrů, pak vstupuje do rozsáhlého bludiště podzemních chodeb o celkové délce asi 180 kilometrů. Mají nejrůznější účely. Většinou jde o servisní vodovodní tunely. Má to desítky východů na ulici, jsou tam přístupy do kanalizací, které jsou níže a dokonce i do metra. Vrcholem je ale podzemní zařízení, které se dalo v případě nouze používat jako bunkr. Taky jsi ho tak používal, než došly potraviny a palivo pro generátor, s nimiž se ztratila i tvá naděje na záchranu. I přesto, že je komplex tunelů tak rozsáhlý, je celkem pustý. Zvířata tam necítí potraviny a proto tam nelezou. Zombíci nemají klíče a nelezou tam, protože necítí tebe. Jen párkrát jsi potkal tuláka, který se tam dostal z metra nebo z kanálů. I přesto, že jde o jednu z nejbezpečnějších částí města, stále ti trochu nahání strach. Od odstřihnutí od elektřiny je v nich totiž stále tma. Bunkr byl celkem skvělé místo. Má asi 20 plně zařízených místností. Jakmile poklesl tlak v potrubí, automaticky se všechna voda z nich nahromadila v nádržích bunkru. To pro tebe znamená dostatečné zásoby vody. Přespáváš už jen v první místnosti. Je zbytečné chodit hloubš, kde je tma a všehovšudy nic cenného. Ticho tě trochu děsí, ale jinak je chodba prázdná a stále rovná.

Gen. Thompson (NPC) - 19. dubna 2013 15:47

soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro "Políbila vás?" ozve se hlas. "Jestli ano, je to polibek smrti. Nakazila vás a asi za to cítí vinu, nebo tak něco. Budete mít tři hodiny, jestli si nevezmete Tetricetrotoxin. Pomůžeme vám, ale nebude to zadarmo." Pozn. vypravěče: Pokud to nevíš, políbila tvou postavu ještě v době, kdy patřila předchozímu hráči. A ty u sebe rozhodně NEMÁŠ injekci Tetricetrotoxinu.

Max Matthers - 19. dubna 2013 16:14
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Fuuuuuuuuu...... "Ok co se dá dělat.Co potřebujete udělat abyste mi pomohly?Já vám to potom splatím."Věci mám okamžitě vyběhnu do patra budovy a pokusím se vhodit kotvu tak aby se uchytila na střeše a zkusím tam vyšplhat.Přitom mám zapnutou vysílačku u pasu.

Gen. Thompson (NPC) - 19. dubna 2013 18:47
	soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro "Najděte ji a řekněte mi, kde je. Potřebujeme ji živou. Jakmile to budeme vědět, odvezeme ji i vás, dostanete injekci, prachy a letadlo do jakékoliv destinace světa. To jsou mé podmínky."

Max Matthers - 19. dubna 2013 19:10
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "No to až potom se dohodneme.Teď vám pošlu souřadnice.Schovejte se poblíž až přijde vyšlu signál."Řekl jsem generálovi souřadnice.Kotvu sundám a zalezu do místnosti.Nachystám si MP 7 na levý bok a kouknu na stále pdjištěnou berreru na pravém boku."Tak tohle bude western"A ještě řeknu do vysílačky"Držte mi palce.Čeká mě to nejtěžší na téhle zombie chytačce."

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 20. dubna 2013 09:31

soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Chodba Nervózně zkoumám pohledem chodbu, která tvoří daleké chodby mého domova. Zabručím, když zjistím, že se na chodbě nic nenachází a opatrně se přikrčím. Luk stále držím napnutý, ale již nenatahuji tětivu tak moc. Šíp mám sice stále připravený, ale dle mých znalostí a zkušeností v této zóně, měl bych být v pořádku před vším co by se mělo nacházet tam venku. I kdyžch bich miél zjiestiť, čó to hromotilo., řeknu si sám ve své hlavě a odevzdaně vypustím tiše páru zpod plynové masky. Uvolním tětivu, pořádně si utáhnu filtr a když uslyším zaklapnutí filtru na místo, spokojeně kývnu a vrátím šípy do vojenské kapsy na zádech, kterou jsem tam pomocí nitě a několika nýtů přidělal. Luk si přehodím přes rameno a popadnu "Sašu". Zkontroluji ještě jednou lehce, zda je nabitá, potom ji opět tiše zaklapnu a zavřu dveře, doufajíc, že tím vyvolám - ať už tam je cokoliv - pocit, že jsem dveře zavřel a navrátil se do své komůrky. Pokud mám po ruce aspoň jeden ze světelných šípů, seberu ho a pokusím se nastražit své uši na maximální možnost doslechu. Pokouším se vzpomenout si, odkud přesně zvuk šel a se "Sašou" v jedné ruce a se světelným šípem v druhé, se vydám odvážně do temnot bunkru a jeho děsivého komplexu. Stále pociťuji z tohoto místa temnotu a zármutek. Občas mám pocit, jako kdyby ke mě mluvili mrtví. Občas se modlím k Matičce Rusy a Bohu, aby jejich duše našli v tomhle pozemském pekle klid. S Luparou v pravé ruce a světelnou střelou v druhé mířím k místu, odkud se ozval zvuk, tiše našlapující a vyhlížejíc jakkýkoliv pohyb ve stínech.

Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. - 21. dubna 2013 15:30

soukromá zpráva od Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. pro Union City Motor spokojeně vrčel. Zhluboka jsem se nadechl, a zatímco vojáci kontrolovali má oprávnění ke vstupu do města, nezbývalo mi moc co na práci, mimo pozorování okolí. Všiml jsem si ho téměř okamžitě. Jeho bílá tvář, toliko ostře kontrastní té všeobjímající černé…byl až příliš vidět, příliš…ne, pro lidi jako on nebylo pojmenování. To byli lidé, co srali organizace a lidi, kteří dělali pro organizace, které srali úplně všechny. Voják mi vrátil mé ID a vytrhl mne tak od mých myšlenek. Vyšlápl jsem spojku a rozjel se vstříc městu, ačkoliv to znamenalo ještě několikeré kličkování mezi betonovými bloky checkpointů, a průjezd „spojnicí“, jak jsme tomu ocelovému monstru, dělící nás od nich, říkali. A brzy i ta zmizela, jak jsem se dostal hlouběji po dálnici do útrob města. Hodně lidí by teď řeklo, že přechod mezi „čistým“ a „zamořeným“ je takový nevinný, ale já Vám říkám, je to peklo. Stovky, ne-li tisíce aut, teď už povětšinou zrezlých vraků, Vám zaberou půlku dálnice. Některé podlehly času, dost jich je jen ohořelou kostrou po zásahu bombou či napalmem. Ve spoustě v nich jsou ještě vidět ostatky těch, kteří byli uvnitř. Horší jsou ty, co letectvo nezasáhlo, co nějak přečkali celé to šílenství. Vidíte jak za dávno zanesenými skly je stále jídlo, vybavení na přežití v přírodě, či jen nějaká zbytečnost, co ty lidi chtěli zachránit. Okna překrytá šedivějící hnědou, jak zombie pronikly dovnitř a povečeřely. Občas, ale teď už jen výjimečně, se některé to tělo v těch autech pohne. Pomatuji si poručíka, co vždy, když tohle nahlásili, zastavil, a šel tomu ukrátit trápení přímo; ačkoliv protokol velel zavolat čističe. Nevyplatilo se mu to, časem, jednou, to jsem s nimi nejel, ho kousli a tak s ním jeho lidi provedli to, co on dělal dnes a denně při patrole po dálnici do města. Aspoň tak to stojí ve zprávě. Na svém sjezdu jsem ztlumil světla na vnitřní potkávačky a zpomalil. Do kužele tlumeného světla se dostal bod setkání, prázdný, jak celé tohle město. Sebral jsem svítilnu z přihrádky, a zastavil. Nechal jsem motor běžet a otevřel dveře, v jedné ruce svítilnu, druhou na stehenním pouzdru. Vystoupil jsem jednou nohou ven, rozhlédl se, a zamával svítilnou do tmy, dle smluveného znamení...

Wade Wilson - 21. dubna 2013 17:43

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Zlověstné ticho Ačkoli při spatření psa sahám po mačetě, než jí stihnu použít má v sobě pes dvě díry od Eliziny pistole. Dvě hlassité rány které na nás upozorní všechny nenažrance v okolí. "Proč má doprdele každej ve zvyku při věech problémech střílet?!" Obořím se celkem hlasitě na svou společnici, "copak jsem tady jedinej, kdo preferuje tichý zabíjení!" Při svém rozhořčení vztekle rozhazuji rukama, takže okolo sebe dost nebezpečně mávám mačetou, což si uvědomím až poté, co Elizabeth málem zasáhnu. "Promiň," trochu to přeháním, "ale zkus příště být tišší, jo? Teď odsud padáme," uchopím ji za ruku a během jí táhnu k nejbližší budově. Pohledem zhodnotím, zda by se z ní bylo možné dostat přes střechu alespoň na konec bloku. Pokud ne, zamířím po úpatí budovy k nejbližšímu rohu, kam nejpre opatrně vyhlédnu. Pokud se do té doby objeví nějaký zombie, zatáhnu Eliz do útrob budovy u níž zrovna budeme a pokusím se tam najít úkryt.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 21. dubna 2013 17:52

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Otočím se na Wadea. Ten tón si vyprošuju a taky mu to dám pohledem dostatečně najevo. “Promiň, ale zmutovaný agresivní psisko není nic, co bych si chtěla pustit k tělu blízko.“ odpovím uštěpačně. “Příště, až na něco podobného narazíme, máš přednost. Stoupneš si přede mne a uvidíme, jak ho tou mačetou vyřídíš, aniž by tě pokousal nebo poškrábal.“ Chtěla jsem mu ještě něco povědět, ale to už mne chytl za ruku a táhne mne sebou kamsi pryč. “Nebudeš mě takhle tahat celou cestu, že ne.“ řeknu a škubnu rukou, abych se mu vytrhla z jeho sevření.

Rhea Delgado - 21. dubna 2013 18:54

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro S těžký srdcem se rozloučím s autobusem. Jeho kola mi docela pěkně krátili vzdálenosti, ale teď asi budu muset pěšky, no co se dá dělat. Najedu si s autobusem dost blízko ke dveřím a několika ranami vystřelím plexisklo... Nakonec se nějak prosoukám skrz bránu ven a s připravenou puškou se rozhlídnu kolem, jestli tu není nějaké překvápko. Pak zaslechnu generála. Do tohohle mě verboval osobně, takže bych se možná měla ohlásit taky i když nejsem voják "Tady Rhea Delgado. Slyším a rozumím. žádám o upřesnění pozice stanoviště alfa. Přepínám." Mluvím klidně, ačkoliv se chvěju vzrušením. Málokdo tohle může pochopit.

Duch města - 22. dubna 2013 18:08

soukromá zpráva od Duch města pro Mrtvoly Rána do hlavy. Zombíkovi se v hlavě udělá malý důlek a teče mu z ní tekutina, která kdysi bývala krví. Teprve po druhé ráně zombík padá chroptící k zemi. Odstrčíš ho a rychle si sedáš. zmáčkneš spoušť. Pistole byla naštěstí nabitá. Vystřelí kulku, která se zabodne infikovanému do neprůstřelné vesty u krku. Brzo jí následují další, které mu už proletí hlavou. Dalších několik výstřelů a zbytek infikovaných leží na zemi. Vyšlo ti to akorát. zásobník je prázdný a ty jen nervně cvakáš spouští naprázdno. Pomalu se zvedáš. Asi je konec. Znenadání se mrtvola u tvých nohou pohne. Mrtvý, kterého jsi umlátil rukojetí pistole, není tak mrtvý, jak bys chtěl. Chytne tě za nohu a trhne tak rychle, že upadneš. Využije příležitosti. Zakousne se do pravého lýtka.

Duch města - 22. dubna 2013 18:20

soukromá zpráva od Duch města pro Dělení cest Bohužel u sebe nemáš světelný šíp. Jediným zdrojem světla ti v chodbě jsou šipky nasprejované svítivou barvou. Pomalu ale i ty ztrácí svou už tak malou sílu a tmavnou každým dnem. Založíš luk i šípy a bereš do ruky luparu. Do úzké chodby jde o perfektní zbraň. Pomalu kráčíš k T křižovatce. Cesta tady se rozděluje na tu hluboko do bludiště chodeb a na tu druhou vedoucí do servisních místností, kanalizace a metra. Ani na křižovatce nevidíš pohyb. Popravdě tu ale nevidíš skoro vůbec. Je tu tma jako... No jako dvě desítky metrů pod zemí. Kam teď?

Duch města - 22. dubna 2013 18:37

soukromá zpráva od Duch města pro Úkryt Vejdete do místnosti. Nánosy prachu schovaly skoro všechno vybavení. Rozbitý porcelán, zničený nábytek, peníze a cennosti. To všechno utvořilo jednolitou masu, která spolu s prachem zakrývá podlahu. Vrcholem, takovou pomyslnou třešničkou na tomhle dortu plném zkázy a beznaděje, je kostra opírající o jednu zeď. Na klíně se jí válí jakási puška. Už dávno není ve funkčním stavu. Koroze a všudypřítomná apokalypsa z ní udělaly jen jednolitý kus železa a plechu. Budova má zničenou střechu. Zavalila velkou část baráku a jen tahle místnost shodou náhod přežila. Rámem dveří sem proniká trocha světla, která ale postupem času pomalu ubývá. Nedaleko v ulici se vynořil první se belhající nakažený. Pomalu míří k místu, kde jste ještě před chvilkou stáli a kde lež onen pes. Brzo se objeví další a pak dalších pár.

Duch města - 22. dubna 2013 19:24

soukromá zpráva od Duch města pro Setkání Ze strany vyjedou dva moderní džípy podobné tomu tvému. Armáda na vybavení unionské ostrahy nešetří. Armáda tady dostává tu nejmodernější techniku. Podpůrné a transportní džípy G35 Lehce obrněný transportní džíp dělaný podle džípů Humwee a Valanx firmou Colour Technologies inc. a speciálně pro situaci v Union. Vůz je méně obrněný, nežli Valanx, nicméně dosahuje vyšší rychlosti, má větší zrychlení, menší spotřebu a je levnější. Auto má nastavitelné zpřevodování a pružení, čímž se prakticky dá libovolně nastavit pro městské, či přírodní terénní podmínky. Zajímavostí je, že se s malou úpravou dá předělat na samohybný vor. Na auto lze nasadit kulomety, střely TOW i granátomety. Na obrázku je model s granátometem G-XM25D též vyrobený firmou Colour Technologies. Z vozidel vystoupí několik vojáků a Dáma v červeném obleku. Ani ona nemá ochranu proti infekci. Jeden z vojáků přijde k tobě. Použije vysílačku a tak nemusíš luštit to huhlání zpod jeho plynové masky. "Dobrý večer pane, čekáme vás. Jsem poručík Conelly, támhleto je Downs, náš medik, Petrs, střelec, Smithové a Thompson." představí sebe a šest dalších vojáků. "Bohužel k nám přiřadili Ashcroftovou, což znamená, že budeme mít vlastní reportérku. Měl byste se blejsknout, jestli nechcete přijít o pár důležitých povýšení, pane." kývne hlavou a pak ukáže směrem k ní. Ashcroft Už jsi o ní slyšel. Novinářka z tohohle města, která se ale odmítla evakuovat a dále informuje svět o dění ve městě. I když si žije velmi dobře a stále se udržuje čistá, jde technicky o přeživšího. Nebojí si ušpinit ruce a umí dobře střílet z pistole, kterou má schovanou ve svém krvavě rudém saku. zachránila už několika svým doprovodům život. Žena nervozně přešlapuje u ostatních vojáků, ale nakonec dojde k vám. "Jestli by to nevadilo, měli bychom vyjet. Nejsem venku ráda v noci. Jsou nebezpečnější."

Duch města - 23. dubna 2013 15:42

soukromá zpráva od Duch města pro Před letištěm. Žádné překvápko se nekoná. Před vstupem na letiště je poměrně velká zarostlá zelená louka. kdysi to byl jen trávník, ale teď už travina dosahuje i do výše dvou metrů. Výjezd z letiště ústí na ulici, která jde kolem plotu k prvnímu terminálu a... na druhou stranu. Za asi dvousetmetrovou loukou jsou vyšší budovy, činžáky. Přepychově udělané staronové moderní stavby. Na byty pro obsluhu letiště nic špatnýho... Ale koneckonců tímhle se Union proslavilo; Svým přepychovým bohatstvím. Zašumí vysílačka...

Gen. Thompson (NPC) - 23. dubna 2013 15:53
	soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro "Ehm... Vy Rheo už nemusíte. Už nejste voják, vzpomínáte? Pokuste si udělat nějaké zázemí, než bude tma." Ozve se generálův hlas a vysílačka opět utichne.

Gen. Thompson (NPC) - 24. dubna 2013 08:31
	soukromá zpráva od Gen. Thompson (NPC) pro "Podívejte... Já jsem generál. Přece se jen tak nevydám do ulic chytat nějaký přízrak." suše se zasměje. "Jo jasně... Někoho vám tam pošlu. Zatím hodně štěstí."

Max Matthers - 25. dubna 2013 10:00
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Tak co teď?Musím se být připraven na to co přijde.No jsem připraven.Ale přesto se nemůžu zbavit stísněného pocitu.Jdu k posteli a kouknu se co tam má za knížku.Možná tam bude něco zajímavého.Začnu přemýšlet.Proč jsem se dal do téhle zkurv.né realuty show!Peníze za to nejsou.Spíš sloužíme jak pokusní králíci!Prič?!Proč jsem se do toho dal?

Duch města - 25. dubna 2013 20:47

soukromá zpráva od Duch města pro Její knížka je obalená v novinách. když obálku sundáš, zašklebí se na tebe spolu se skříženou puškou a mečem její název. Zombie příručka pro přežití. Napsal jí nějaký Max Brooks. Vtipné. Nakažená čte knížku jak se bránit proti nakaženým. Víš proč jsi sem šel. Chtěl jsi trochu osvěžení, trochu akce a asi to bude i tím, že nabízeli nemalé peníze těm, co jejich test dokončí. Jemné cvaknutí dveří. Mezi nimi a tebou stojí ona. Neznámá. Vypadá nádherně. Stále na tebe působí oním zvláštním dojmem, ale na jejím vzhledu to nic nemění. Napadlo tě, jak by taková kráska mohla být zároveň nakažená. A kdo to vůbec je? "Přinesla jsem nějaké zásoby. Pomůžeš mi s tím?" řekne a sundá batoh.

CGen. Trevor Walker (NPC) - 25. dubna 2013 21:04

soukromá zpráva od CGen. Trevor Walker (NPC) pro "Veetore, slyšíte? Veetore, jste tam?" Ozve se tvoje vysílačka u pasu. Po tvé odpovědi se rozchrčí znova. "Tady generál Walker. Váš úkol má nejvyšší prioritu. Pokud existuje naděje na nalezení léku na tuhle... šílenost, je to ona, Jasné? Je v budově AutoTech Industries. To je továrna dva bloky od dálnice ve čtvrti the Bricks. Číslo popisné 027034. Máte povolení použít jakékoliv vám dostupné síly, ale cíl musí zůstat naživu, opakuji: cíl musí dýchat, až s ní budete projíždět bránou tábora. Zlomte vaz Veetore. Končím."

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 25. dubna 2013 23:34

soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Dělení cest Největší prohřešek mé existence, by byla neopatrnost a unáhlenost. Ovšem tajemství, která mohou být ukryta v mém dosud neprozkoumaném domově, jsou až příliš lákavá, než abych si je nechal proklouznout mezi prsty. Ovšem nemohu vyrazit bez výstroje...nebo bez světla. Přestože je strašlivá tma, spoléhám na své, dva roky vybroušené, smysly a sluch. Naberu skrze respirátor vzduch a popadnu luparu obouruč, abych dokázal pořádně zamířit. Nejsem si jistý tím, co přesně teď dělám, ale vím jedno. Metro znamená mrvoly lidí, stejně jako mutanty a různé strašlivé věci. Spokojím se se zombíky. Servisní místnosti jsem sice už několikrát rychle přecházel pohledem, ale nikdy jsem v nich důkladně nehledal. Vím, že i baterka by stačila, abych mohl navštívit podzemní chodby bunkru, ale je mi jasné, že nyní je čas, pro doplnění zásob. Jako každý den. Udělám si na čele kříž a různá jiná ochraná znamení, jako že se ukazovákem dotknu hrušky svého dlouhého nože a s rozhodným, tichým krokem vyrazím směrem k servisním chodbám. Cestou bedlivě pozoruji své okolí a tichounce našlapuji na podlahu, připraven střílet po všem, co by se mohlo naskytnout jako hrozba.

Rhea Delgado - 27. dubna 2013 20:12

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Před letištěm Ještě, že generál nevidí můj zklamaný výraz. Tak trochu sjem doufala, že se dostanu zase k fochu, jak se říká, ale asi ne. "Já vím, pane. Přesto kdyby jste potřebovali jednu pušku navíc, tak jsem k dispozici..." řeknu do vysílačky a rozhlídnu se kolem.  Někde tímhle směrem by snad měla být základna. Ovšem já potřebuju jistotu a do setmění už zase tolik času není. Pokud si to dobře pamatuju, mělo by být relativně blízko nádraží, tam by se dalo opevnit v nějaké výdejních kanceláří. Jakmile mi tahle myšlenka bleskne hlavou, zkontroluju na kompasu svůj směr a vydám se poklusem od letiště.

Max Matthers - 28. dubna 2013 00:22
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Šel jsem pomalu k ní se slovy"Co mám vzít?"než stihla odpovědět dodal jsem ještě"Ta kniha co čteš vypadá zajímavě aspoň podle obalu.Ale já myslel že ty máš od zedů pokoj."V duchu jsem se modlil.Bože!Ať to výjde a neskončí to mojí smrtí...

Neznámá (NPC) - 28. dubna 2013 13:38

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Mám, ale jsou tam dobré rady. Například jak přežít v divočině, jak udržet jídlo dlouhodobě čerstvé..." Z batohu vytáhnu plechovku s jídlem a hodím mu jí. "Na. Není vypouklá, takže se do ní klidně můžeš hned pustit." Podívám se na něj. Má samopal na druhém rameni. Pistoli ještě ani jednou nepoužil. Má ji zapnutou v pouzdře, amatér. Zombík mu dřív vytrhne hrdlo, než ji stihne vytáhnout. "Používej spíše pistoli. Ten samopal má specifickou ráži. Jakmile ti dojde střelivo, potrvá dlouho, než najdeš nové. Kolik máš do té pistole nábojů?"

Max Matthers - 28. dubna 2013 14:25

soukromá zpráva od Max Matthers pro Chytnu plechovku,strhnu baťoh ze zad dám do něj plechovku a zase ho nasadím."Díky ale před chvílý jsem dojedl ten lunch meat"a ukážu na plechovku v rohu místnosti.Na její otázku ohledně nábojů odpovim."Nevím,ale kouknu se."Spěšně vytáhnu pistoli a chvíly se na ní zkoumavě dívám.Pousměju se a řeknu."Kdybych měl desert eagle tak bych s tím mohl lovit i slony"Vytáhnu zásobník a spočítám náboje"16 nábojů."

Neznámá (NPC) - 28. dubna 2013 15:56

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jo... DEagla... Znala jsem dva přeživší, jo? Jeden je zabíjel katanou, druhý revolverem Magnum. Hadej, kterej přežil dýl." Vytáhne pistoli a z ní zásobník. Má ho plně nabitý, což, podle jeho slov jsou všechny jeho náboje. "To je málo. To je Berreta že?" zeptám se, ale nečekám odpověď. "Dobře. Ta používá 9-timilimetrovky. Nějaký tu mám, GLOCK žere totéž." Vytáhnu papírovou krabičku s 30-ti náboji. Ještě nenačatá. Hodím mu jí. Vytáhnu z batohu úzký váleček a hodím mu ho taky. "Tohle je tlumič pro pistoli. Starší edice, takže neodrážkovaný. Sníží přesnost, sníží hlasitost a zvýší trochu průraznost." Za tu dobu, co jsem tu nebyla, poněkud zbledl. Mělo mě to napadnout. "Ty sis nevzal tu injekci, že ne?"

Max Matthers - 28. dubna 2013 17:06

soukromá zpráva od Max Matthers pro "Díkec"Kouknu zvědavým pohledem.Potom co zmíní injekci"Jakou injekci?Ona tu nějáká byla?"Teď my totálně rupne v bedně jestli něco nevymyslím!Zařvu nahlas"Kurvadrát!Neříkejte že mě ten hajzl podved!DO PRDE.E!!!!!A JEŠTĚ HLOUBĚJI.ŽE JÁ KAŽDÝMU VLETÍM NA ŠPEK!Éto niet charašó!Das ist nicht gut!"S těmito slovy začnu mlátit hlavou do zdi se slovy"Komu mám teď věřit!Já kretén"

Neznámá (NPC) - 28. dubna 2013 18:10

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Přestaneš být kretén a mlátit hlavou do zdi? Nechci přivolat zombíky." počkám, než se uklidní. "Myslím tu injekci, kterou jsem ti dala po té naší 'žhavé' chvilce." Počkám. "Jak víš, jsem nakažená. Virus se šíří všemi cestami, ale proti výměně tělních tekutin není očkování. Uvědomila jsem si to až po chvilce, proto jsem se odvrátila a nechala ti tam injekci." zarazím se. "Vzal jsi ji, že jo?" [Odkaz na stránku s příspěvkem, který onu událost popisuje. Příspěvek je třetí odshora.]

Max Matthers - 28. dubna 2013 18:36

soukromá zpráva od Max Matthers pro Chytnu se za hlavu"au"Kouknu na ní a po jejích otázkách řeknu."No..... kde začít....Takže injekci jsem zahodil.Spěchal jsem někam a navíc jsem si myslel že to je haluz.A teď...Než vytáhneš pistoli mně poslouchej.Když jsi tu nebyla tak jsem klábosil s nějákým generálem.Odněho jsem se dozvěděl že tě vojáci párkrát viděli v městě a on ze mě vypáčil co se stalo v tom domě a že na to nemám lék.Takže teď mi posílá pomoc."

Neznámá (NPC) - 28. dubna 2013 18:52

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jo já vím." řeknu a ukážu mu vysílačku jeho přítele, kterou jsem mu vzala z batohu. "Slyšela jsem to." připnu si jí k pasu. "Tu injekci vyřešíme později. Máš čas. Infekce bude postupovat ještě tak tři hodiny, než dosáhne kritického bodu. Já tu nezůstanu. Viděla jsem, co dělají s normálními nakaženými a mám více než slušnou představu o tom, co budou dělat se mnou." zapnu batoh a hodím ho na ramena. Ještě se otočím k němu. "Půjdeš se mnou?"

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 28. dubna 2013 19:01

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Úkryt Když vstoupíme do zbořeného domu, naznačím Wadeovi, aby si hlídal pravou stranu, já budu hlídat levou. Nechci, aby tu na nás něco vybaflo. Naštěstí to vypadá, že tu žádný zombie není. “Zkusíme se dostat přes ty ruiny ven, na druhou stranu.“ navrhnu a pokud to půjde, tak začnu hledat co možná nejschůdnější cestu, jak se skrze sesypané zdi dostat z budovy pryč.

Max Matthers - 28. dubna 2013 19:01
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "No já bych to vyřešil tak že byjsme si s vojákáma sedli k čaji a pokecali o tom ať se to vyjasní.což bohužel nejde.Já bych tu zůstal.Jakou mám jistotu že ty víš kde je lék?Jestli chceš jdi.Budu se snažit mlčet.No jako kdybych něco věděl."Mírně se pousměji."A navíc možná se tak dostanu z tohohle pekla"

Neznámá (NPC) - 28. dubna 2013 19:20

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Možná jo možná ne. Možná tě tu nechají změnit se v zombíka. Nebo hůř, zabrání tomu, ale tak, že se ti to nebude líbit. Krom toho..." sundám ještě ten batoh a vyhrabu vzduchový polštářek, uvnitř kterého je skleněná injekce s pronikavě modrou barvou. "...Tohle je jistota, že ten lék mám. Je to silný jako ředidlo... rozleptává to plast, takže to maj ve skleněných injekcích. Nechci, aby sis to vpichoval teď, protože vedlejší příznaky jsou dost vysilující." Trochu si s plastovým polštářkem pohazuji.

Wade Wilson - 28. dubna 2013 19:26

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Ruina Sleduji Eliziny náznaky, tiše přikývnu a prohlížím pravou část budovy, přičemž se snažím spatřit cokoli co by mohlo způsobit nepříjemnosti. Když navrhne zkusit se dostat skrz ruinu, rád jí to odsouhlasím a pomalu začnu postupovat do zadní části. Možná by se nějaké případné závaly daly překonat skrze vyšší patro. Probleskne mi hlavou. "Tak co? Nějaké náznaky cesty skrz?" Zeptám se a zkontroluji naši příchodovou cestu.

Max Matthers - 28. dubna 2013 19:31
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Vezmu vysílačku a říkám"Generále?mám lék už nemusíte nikoho posílat.Já zas půjdu dál.Přeci cesta k radnici je dlouhá"Připnu vysílačku k pasu a zkontroluju MP 7.Potom se otočím na neznámou a řeknu"Budu ti věřit a půjdu .Ale vezmem to kanálama tam si ten lék vezmu.Jestli mi ho dáš*hodí psí oči*.Vojáci v kanálech hledat nebudou."

Neznámá (NPC) - 28. dubna 2013 19:58
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Pochybuji, že to udělá." pomyslím si nahlas po tom, co promluví do vysílačky. Opět zapnu batoh a dám si jej na záda. Polštářek ale nechám venku. "Tady, můžeš si to vstříknout kdy chceš." řeknu a podám mu jej. "Kanály jsou stejně nebezpečný, jako ulice. Je zbytečný chodit tou špinavější cestou. Pohlídám, aby se ti nic moc nestalo."

Max Matthers - 28. dubna 2013 20:15
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "Ok tak jdeme ulicí"Vpíchnu si injekci.V tu ránu se mi udělá trochu zle a mám vidiny."VAU!To je hustý!Jednu ruku mám větší než druhou!Co to.je za fet!.A kvkfsyrgbu gdgzh blabla eeeee jdcfghagyhe coekamoon!*S tímto žvatláním blbostí si sedne na zadek s vytřeštěnýma očima do prázdna*

Neznámá (NPC) - 28. dubna 2013 20:34
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jasně... Když dám klukovi injekci, musí si jí píchnout." usměji se. "Navíc žádný takový účinky nemá. Odstraní to z těla všechny viry. Za několik minut tě rozbolí celý tělo. Bude ti připadat, jako bys měl v hlavě bombu a snáze se ti zlomí kterákoliv kost. Věř mi. Čím víc jakýchkoliv virů v sobě máš, tím víc si budeš přát, aby ses nenarodil."

Max Matthers - 28. dubna 2013 20:47
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "No jo tebe neoblafnu jako kámoše v pokeru.Ale i tak mně začíná bolet břicho.Měli bychom vyrazit dokud můžu chodit ".Lhal jsem jí.Ve skutečnosti mně začínala bolet i hlava.Odhodím prázdnou stříkačku,vstanu a řeknu."Už půjdem né?"

Duch města - 28. dubna 2013 21:32
	soukromá zpráva od Duch města pro "Dobře" Vytánu z pouzdra u pasu pistoli s tlumičem a otevřu dveře. Venku se stmívá a už je to vidět. V místnosti nic není. Počkám, než se Matthers vykolébá. Pak sejdu po schodech. Vyčistím místnost dole od dvou nakažených. Projdu úzkou chodbičkou. Vyčistím předsíň, Otevřu dveře ven a počkám na Matta. "Připrav se." řeknu Mattovi, jakmile mě dožene. "Můžeme?"

Max Matthers - 28. dubna 2013 21:41
	soukromá zpráva od Max Matthers pro V jedné ruce mám MP 7 a v druhé berretu s tlumičem.Dojdu k ní a říkám."Můžem.Ale nedoufej že budu ostrostřelec.Když skoro všechno mně bolí a v hlavě mi někdo zkouší projekt manhatton."Kouknu po těch co zabila a řeknu."Doufám že v noci nejsou aktivnější.Jinak jsme v háji...Pardon.Jsem v háji."

Neznámá (NPC) - 28. dubna 2013 21:53
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Ani nečekám, že budeš. Prostě mi budeš krýt záda. To bys mohl zvládnout ne?" řekne něco o zombících a o noci. "Jo... tak to je bohužel pravda. Jsou aktivnější... Blbý co?" Vyběhnu ven. Ulice je poměrně prázdná. Slunce už je daleko za západem a světlo se pomalu mění v tmu. "Víš co? Zkusíme ty Hummery." řeknu a vyrazím k vojenským autům.

Duch města - 28. dubna 2013 21:59
	Slunce je už daleko za západem a světlo je téměř vystřídáno šerem, které následně vystřídá tma. Odhadovaný čas je mezi 20. a 21. hodinou.

Max Matthers - 28. dubna 2013 22:04
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Jediné na co se zmůžu je za ní jít pomalu.Snad si mě nesplete s nějákým z těch slizkejch šmejdů.Teď vypadám jak ponocnejZeptá se mě jestli stíhám"Jo zatim v poho"Po chvilce jí naoadne vyzkoušet vojenské hummery.Zeptám se"Kdo řídí a kdo si sedne k "padesátce"?"

Neznámá (NPC) - 29. dubna 2013 09:35
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Nikdo si k 'padesátce' nesedne. Ve stavu, v jakém jsi, nedokážeš ovládat kulomet." Dojdu k zadnímu džípu. Když zastaví celá kolona, je vždy chyba ve voze s velitelem a ti jezdí vepředu nebo uprostřed. Žádné nakažené necítím, ale přesto radši budu ostražitá. S pistolí v ruce otevřu zadní dveře. "Lehni si na sedačky. Já budu řídit."

Max Matthers - 29. dubna 2013 17:52
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Došourám se k dveřím auta.Šmátrám po klice a snažím se ji najít "Kde je ta pitomá klika!Blbá tma."Konečně ji nahmatám a otevřu si.Fláknu sebou do auta zavřu dveře a čekám až nastoupí ona.V tu chvíly zvolám"Doufám že máš klíče a nejezdíš jako prase"A položím hlavu na sedačku se slovy:"Jau moje HLAVA!To je jak kdybych do ní dostal ránu kladivem."

Neznámá (NPC) - 29. dubna 2013 19:56

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Páni, jde to rychle. Jestli už nevidí, znamená to, že mu tetricetrotoxin protéká očními žlázami. Brzo bude v pořádku. Bude smrtelně vyčerpaný, ale v pořádku. Otevřu dveře řidiče. Nastoupím. Zavřu. Palubní deska ukazuje, že auto má ještě stále dost benzínu. "Klíčky nemám, ale to nebude problém." řeknu, zatímco pomocí pistole vyrvu klopu pod volantem. Prokřížím několik drátků a auto nastartuje. "Drž se. Už jsem nějakou chvíli neřídila." usměju se na něho. Zařadím zpátečku a sešlápnu plyn. auto popojede asi 5 metrů dozadu. Přeřadím, otočím volantem a zamáčknu plyn. Vůz se rozjede. Nechám ho rozjet na 70 km/h. "Ok... Takže chceš na radnici?"

Max Matthers - 29. dubna 2013 20:30
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Po tom co řekla že nějakou dobu nejezdila,jsem konstatoval"Takže řídíš jako prase"A přitom jsem zved hlavu ze sedačky.Auto nastartovalo a začalo couvat.Zeptala se na tu radnici.Já jí říkám "Ji protože ..."Než to dořeknu dupne na plyn a auto cukne a já se svalím na sedačku s výkřikem "Takže jezdíš jak prase!"A začnu se smát situaci.

Neznámá (NPC) - 29. dubna 2013 20:44
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jsem ráda že se bavíš." usměju se, když uslyším jeho smích. Auto srazí jednoho zombíka. Líbí se mi to auto, protože s ním ten náraz ani nezacloumal. Zapnu stěrače. Nakažený trochu ohodil přední sklo. "Proč jsi vlastně šel do tohohle pekla?"

Max Matthers - 29. dubna 2013 20:56

soukromá zpráva od Max Matthers pro Po tom co jsme do něčeho narazily zařvu "Vaaaaauuuu!!!!! To je jízda"Auto jede dál a po další otázce odpovím"Byl jsem v gangu,drobný zlodějíček bez budoucnosti.Když tohle vyhlásily řekl jsem si 'proč to nezkusit?Užiju si možná adrenalin a vydělám balík jestli přežiju!'Jenže tam je to JESTLI."Potom mi v hlavě docvakne to co říkal generál"Bacha na samozaměřovací stanice!A na mostech se dějou zlé věci!A taky na centrálním ostrově je víc Opiček"Při tom se začnu až skoro šíleně smát se slovy "Jsme v prdeli.Nejen my dva.Nejen podělaní soutěžící ale CELÉ TOHLE MĚSTO JE V PRDELI A JEŠTĚ HLOUBĚJI!!!!!"

Neznámá (NPC) - 29. dubna 2013 21:13

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Páni, ty máš ale postřeh. Samozřejmě, že tohle město je v prdeli. Co sis představil pod pojmem peklo? Nadýchaný obláčky a maníky se svatozáří?" řeknu tak sarkasticky, jak je to jenom možné. Sešlápnu brzdu a s působivým smykem zahnu na další křižovatce. "O turetkách vím. Hezký mašinky. A kurva nebezpečný, když si člověk nedává pozor. Mosty jsou celkem v pohodě. Problém je, že dost jich je zabarikádovaných. Takže to vezmeme po dálnici." S dalším smykem zahnu na exit a najedu na dálnici. Zaujme mě, že mluví o nějaký soutěži. Asi. Nezmíní to přímo. "Počkej... Jak vyhlásili? Myslíš jako ňákou zvrácenou soutěž."

Max Matthers - 29. dubna 2013 21:27

soukromá zpráva od Max Matthers pro Jede smykem zatáčku.Svalím se na druhou čásr sedačky "To je žůžo!Carpe Diem!"Chvíly jedeme když se mě zeptá na tu soutěž."Vím to žecta televize krachovala.Někdo dostal nápad vzít Cca 20 lidí vysadit je tu a poperte se s osudem.Ten kdo najde vysílač a přivolá jím pomoc vyhraje soutěž a bude v balíku.Já chci na radnici protože tam je kamerový systém a po tomhle městě je tolik kamer...Mohl vych sledovat ostatní přeživší.A zkusit jim pomoct a varovat je před tvými kolegy.Nic ve zlém.A armáda si myslí taky moc."

Neznámá (NPC) - 29. dubna 2013 21:47

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Armáda jsou byrokraticky přesní cápci s puškama, ale když potřebuješ pomoct, obrať se na ně. Nejezdi k jejich základně a budete vpoho." Jedna strana dálnice byla právě kvůli armádním operacím vyklizena, takže se nemusím tolik věnovat řízení. Otočím se na Maxe. Vypadá pořád blbě. "Kamerový systém vypadl spolu s elektrikou. Je to šlechetná myšlenka, ale stejně..." Pokusím se zachovat mile a soucitně. "Lepší se to?"

Max Matthers - 29. dubna 2013 22:09

soukromá zpráva od Max Matthers pro "Zdá se mi to nebo je taková tma?"Potom se chytnu za hlavu"Díky za optání.Stejně je to jak kdybych měl v hlavě zbíječku.Těžko udržim myšlenku.A taky musej mít na radnici agregát pro krizový situace ne?"Vezmu vysílačku a zařvu do ní "Kdybyste viděli auto co jede proti vám uhněte.Řidič je prase*pokouším se potlačit smích* a já vidím h...o!"*Teď se začnu do vysílačky smát naplno*

Neznámá (NPC) - 29. dubna 2013 22:24
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jo. Maj tam poměrně Hi-Tec kousek vybavení. Prý je dokonce pod radnicí podzemní bezpečnostní zařízení." Usměju se. Začne se chechtat a řvát do vysílačky. "Tady je někdo masochista, co?" zareaguju. "Áh, kde jsou ty časy, kdy jsem se učila řídit vojenskou techniku..."

Max Matthers - 29. dubna 2013 22:37
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "Jestli to pod radnicí je...Někdo nebo něco tam bude..Na jistotu."Najednou si všimnu že vidím a řeknu si.Ta noc uběhla rychle.Po její poslednì poznámce se zeptám."Neříkej žes byla u armády nebo chodila na kadetku!"Po tomhle už padnu na sedačku.Bylo toho dneska trochu moc. Dám si dvacet a zmlátím špačky.

Neznámá (NPC) - 29. dubna 2013 22:59

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Ne úplně..." Usměju se. "Táta chtěl, abych se stala právničkou, ale vždycky věděl, že se mi líbí vojenská technika. A podporoval mě." Byly to krásné časy. Vzpomínám, jak jsme se bavili. Například hned po tom, co jsme složila řidičské zkoušky, mi dovolil řídit Vojensky vybavené Humwee. "V radnici nikdo nebude. Je to poměrně infikovaná oblast. Všichni radši Citadelu, nebo lesy."

Duch města - 30. dubna 2013 16:34

soukromá zpráva od Duch města pro Krysa Ticho prořezávají pouze tvé šlápoty. Skrze tmu vůbec nic nevidíš. Ujdeš takhle, podle počtu tvých kroků, asi 25 metrů. Po jednom tvém šlápnutí se ale ozve i něco jiného. Je to cupitání. Po chvíli slyšíš i krysí pískání. Ještě pár cupitavých zvuků, pár pískotů. Uslyšíš, jakoby jedna z těch krys prolezla dírou v železe. Asi dva metry chodbou napravo. Opět chodbou zavládne ticho. Opět jediným zvukem registrovaným tvýma ušima je tvůj dech skrz plynovou masku.

Max Matthers - 30. dubna 2013 16:53
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Chrrrrrr......Chrrrrrrrr.....*Trochu se zadusí a vzbudí*Aj!Jak dlouho jsem spal.Dám si ruku na hlavu a řeknu"Aspoň v hlavě nemám zbíječku ale "jenom" parní válec.A už zase vydím!"Sednu si na sedačku,zavrtím hlavou abych se probral...Najednou mi to docvakne"Zastav u nejblížího obchodu pro kutily!"....

Neznámá (NPC) - 30. dubna 2013 17:53
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Proč?" zeptám se. "Chceš si koupit kladivo a hřebíky?" Usměju se při té představě. Vím že si půjde pro motorovou pilu, ale neví, že mu brzo bude k ničemu. Musela jsem zapnout světla. Začíná být až moc šero. "Až sjedeme z dálnice, podíváme se po něčem, jo?"

Max Matthers - 30. dubna 2013 18:09
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "Mohli bychom si udělat generátor na elektromagnetické indukci.Pokud na radnici není štáva můžem si ji vyrobit.Taktéž...pokud na ty svině funguje elektřina tak mám taky pár nápadů.Neboj motorovku nechci.Když už tak ve velkém stylu!Kombajn to chce!A navíc můžem tam sehnat materiál na zesílení antén.A opravu strojů"

Neznámá (NPC) - 30. dubna 2013 19:05

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jasně. Můžeme taky vzít solární články, železný trubky na mříže, další jaderný generátor, pytle s pískem na obranná stanoviště... Je to radnice. Tyhle věci tam už jsou. Snažili se radnici bránit." Dálnice se trochu zvedne a pozvolna se změní v most. Sleduju řeku, coby tichou hranici mezi nízkými a vysokými budovami. Nic to nemění. Budovy na obou stranách jsou stejně nakažené. Řeka končí v moři, ale od toho ji ještě odděluje velmi jemná a silná ocelová síť, chytající všechno ve vodě. "Tak jo... Zanedlouho tam budeme."

Max Matthers - 30. dubna 2013 19:32

soukromá zpráva od Max Matthers pro "Tak se modli ať to tam je.Jinak budem škrábat kabely kvůli mědi a sbírat magnetky ještě příští měsíc."Stoupnu si k střelcově věži vykouknu,a potom vylezu celý.Zatímco rozrážim vzduch sleduju okolí."Vauuu tohle muselo být obrovské město.Ty mrakodrapy.HELE TÁMHLE SE Z NĚČEHO ČOUDÍ."A při těch slovech sleduju to místo.Potom zase zalezu a řeknu."Nebude schovaného něvo v zadní části auta?"a začnu se tam hrabat.

Duch města - 30. dubna 2013 19:41
	soukromá zpráva od Duch města pro Vzadu je jen několik hadrů. Kufr auta někdo vyprázdnil před vámi. Asi vojáci. Je otázka co se s nimi stalo.

Neznámá (NPC) - 30. dubna 2013 19:42
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Pochybuji, že tam něco bude." Přesto mi zvědavost nedá a otevřu přihrádku spolujezdce. Pár složek a Malborky se zapalovačem. Kvůli tomuhle se ještě před několika lety vedly hony. Na vojáky to zřejmě nezapůsobilo. "Chceš?" nabídnu cigarety Maxovi.

Duch města - 30. dubna 2013 20:06

soukromá zpráva od Duch města pro Těžko utéci Ve střeše je ještě jakási malá díra. Jde z ní trocha denního světla, ale není vidět, kam vede. Eliz se pokusí nahoru vylézt... marně. Střecha unese její váhu asi jen taktak. I za pomoci dalšího člověka by to bylo velmi těžké, natož bez ní. Mezitím Wade hlídá dveře. Zombíci venku se pomalu začínají rozcházet po okolí a jeden už prošel i před vchodem do úkrytu, ve kterém se skrýváte. Tímhle tempem vás brzo najdou.

Duch města - 30. dubna 2013 20:19

soukromá zpráva od Duch města pro Letištní apartmány Vyjdeš směrem na sever. Přes park, vysokou trávu a zarostlé stromy. Po asi třech stovkách metrů se dostaneš na Ulici. žádné zdi, žádný plot. Přřechod mezi vysokou trávou a chodníkem, je nevysoký obrubník. Ta tráva pamatuje doby, kdy si na ní hrály děti, flirtovali dospělí a procházeli staří. Dnes tě to jenom ovívá jako dávné vzpomínky. Vypadá to, jako by se v tobě probouzely armádním výcvikem zakrslé city. Je pravda, že město má silnou atmosféru. Ulice jde rovnoběžně se silnicí, kterou jsi přecházela cestou z letiště. Tys ale vyšla na křižovatce. Naproti tobě je ulice, vedoucí mezi dříve pěknými růžovoučkými, dnes zchátralými a vybledlými výškovými apartmány. Nejhorší ale je, že ulice není opuštěná. Bezcílně tam bloumá několik z nich. Naštěstí si tě ještě nevšimli.

Max Matthers - 30. dubna 2013 22:21

soukromá zpráva od Max Matthers pro Po tom co vyslovI svojí myšlenku,ji ignoruju a hrabu se v kufru."Blbosti!samý blbosti!"Potom něco cvalne a slyším "chceš?"Kouknu na ní a potom na krabičku s cigaretama."Ne díky,nekouřim,nehulim a nefetuju.Jen občas piju."Kouknu do kaslíku a naklonIm se k němu.Vezmu složky.Přemýšlím co by tam mohlo být.Tajný plán?Popis mise?Vytáhnu noťas s tím že jestli má webku tak bych si to mohl ofotit.

Neznámá (NPC) - 30. dubna 2013 22:56

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Možná budem ten počítač potřebovat. Nech ho vyplej. Je to zbytečný." mezitím odhodím krabičku cigaret zpátky do přihrádky. "Tak jo. Další exit je ten náš..." Pomalu s autem sjíždím ke straně dálnice. "Jo... Asi bych se měla zmínit... Naproti radnici je přes ulici park. Předělali ho na vojenský tábor. Už ho opustili, ale v tvém vlastním zájmu tam nechoď před půlnocí."

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 01. května 2013 00:03

soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Průchod podzemní temnotou - hluk Vyšuikaná myšicá !, leknu se v hlavě a namířím zbraň směrem k hluku. Pomalu, ovšem zhluboka se nadechnu a promyslím si své následující kroky. Niemožóm tu běháť ako bóršč v děráviá mísá ! Dazbirga ! Nöc je za rohóm...musíem něco najít. Musím se plíežit...možná najdu armádu. Pár mrtvol a dalšíá šusa sa šustne. Rozhodnu se k pokračování cesty směrem k metru a ven na povrch. Pomalu našlápnu dále a ignoruji podivné ciputání, pevně rozhodnut a připraven zareagovat na hlasitější hluk. Pomalu se rozhlížím po svém okolí, otáčím se dvakrát v 360 stupňovém úhlu. Pokud nic neobjevím, pomalu pokračuji temnotou směrem pryč, ven do zkaženého vzduchu. Na místo, kde se pohybuji lépe, než jakkýkoliv jiný člověk. Upevním si svůj plášť a pořádně se do něj zakryji, abych byl dokonale halen v temnotě. Stejně tak můj pach. Pokud najdu hlínu, nebo olej, cokoliv špinavého popatlu se tím, kdekoliv mohu. Opět zkontroluji dotykem luparu a pokračuji v cestě.

Max Matthers - 01. května 2013 10:07

soukromá zpráva od Max Matthers pro Poslechnu a schovám noťas.Potom se podivím nad tím proč se tam má jít v noci."Před půlnocí?Já myslel že v noci jsou nejaktivnější.Spíš ve dne ne?Nebo je tam nějakej Super über mutant ZED?"Potom se koukám při jízdě z nadjezdu na město."Taková spoušť.Bůh ví co tam je.Nemám si vlízt ke kulometu?"Snad bude fungovat.No proč né pomyslím.Je těžkej museli by ho nést dva.Takže ho tu nechali.A nést náboje do zbraně co nemám je nelogické takže i ty budou.Uložím si spisy do báglu a vylezu zase vrchním otvorem.

Neznámá (NPC) - 01. května 2013 11:26
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Ne... Nic takovýho... Ten tábor spadal pod HERC moc dlouho. Je to tam prostě lepší vidět v noci, než ve dne. Už tak ti bude stačit ten smrad. Veř mi, že nic není tak nechutný, jako vnitřek toho tábora." Sjedu z exitu a zahnu na další křižovatce. Silnice vypadají zuboženě, ale ten hlavní problém je, že venku jsou nakažení. Snad je Max zvládne.

Duch města - 01. května 2013 11:29

soukromá zpráva od Duch města pro Otevřeš poklop a vylezeš na stupínek. Ovane tě vlahý večerní větřík. projíždíte jednou z hlavních ulic města. Okolo vás jsou výškové budovy, po stranách vraky aut. Všechno vypadá velmi zdevastovaně... Kulomet se zdá plně funkční. Po jeho levé straně je připoutaný skoro plný zásobník kalibru .50BMG, z něhož vede pás s kulkami do kulometu. Stará dobrá M2 browning, která před nedávnem oslavila 90 let služby... Pořád umí cenit zuby, tenhle stařík. Budeš ji moci vyzkoušet. Okolo se pohybují nakažení. spíše si vás nevšímají, ale někteří se za vámi rozběhli a jiní skončily pod koly auta.

Max Matthers - 01. května 2013 11:54

soukromá zpráva od Max Matthers pro Otočim věž tak abych mířil za auto."Větříček na večír,Luxusní auto a bouchačka se kterou můžu dělat co chci, už chybí jen plechovka piva.Tak se kouknem na ty borce co nás honěj."Zamířim kulometem do skupinky borců co za náma běží a zmmáčknu spoušť.Kulomet zaštěká a ty svině jdou k zemi.V tom auto přejede přes něco.Kouknu a na silnici se vzádu zpod auta vynoří mrtvola.Otočím se dopředu a vidím dost zombíků.Zamířim na jednoho a zmáčknu spoušť,A takhle to párkrát zopakuju.Potom ještě zavolám."Ještě to chce tu opičku co mně málem zabila.Ať se můžu pomstít"A po těhle slovech vystřelím do skupinky borců na chodníku.Náboje s nima udělaly rychlí proces a roztrhaly několik chatrných těl na cucky....

Neznámá (NPC) - 01. května 2013 13:18

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Tak jo, teď začíná ta pravá sranda..." Zařvu na Maxe, užívajícího si euforii s jeho novou hračkou polykající kalibr 50. Džíp vyjede na volnější prostranství. Po pravé straně ulice je náměstí, za kterou je radnice, po druhé straně je před dlouhou dobou provizorně umístěný plot ohraničující onen tábor. "Pokrop ty za náma, ať nás nepronásledují." Strhnu volant prudce doprava. Džíp přejede chodník a sjede z několika schodů. Nikdy bych neřekla, že pojedu s humweem po hlavním náměstí Unionu. odkloním auto ze směru, abych se vyhnula kašně. Přejedu další ulici a nasměruju džíp ke schodům radnice. Sešlápnu plynový pedál až k podlaze a nechám auto vyšplhat po schodech až ke sloupořadí. Stojíme asi deset metrů od vchodu. "Tak jo... sme tu... Půjdeme?" řeknu a vylezu. Je za námi moc nakažených... musíme si pospíšit.

Max Matthers - 01. května 2013 14:04

soukromá zpráva od Max Matthers pro Jedeme Kolem tábora když řekne ať pokropim ty vzádu.Otočim kulomet dozádu a strhnu palbu do davu.Který okamžitěvzačne řídnout.Když to stočí do prava neudržím se na nohách a spadnu spádky se zoufalým výkřikem "sakra!"Potom zas vylezu a začnu kropit do davu.Když skočíme ze schodů."VAUUU!TO JE ŽŮŽO!Moje nejlepší jízda autem za celý můj život."jen to dořeknu stočí auto zas a jedeme plným plynem k radnici.Když jsme u budovy a vyzve mně k vystoupení řeknu."Zkus jestli není zamknuto,budu tě krýt..."

Neznámá (NPC) - 01. května 2013 15:13

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Vyser se na to... Jestli nebude odemčeno, tak si odemknu, takže polez." Vytáhnu PSG55 a namířím na nejbližší nakažené. Tlumené výstřely jsou důvodem, proč začnou padat k zemi. takhle dojdu až ke dveřím. Zamčené. Výstřel z pistole a klika se otvírá hladce. Vběhnu dovnitř. Doběhnu až ke stolku ochranky. "Dělej." zařvu na Maxe. Jakmile vběhne dovnitř, zatáhnu za vypínač, který spouští bezpečnostní ochranu. Od stropu sjede titanová stěna a oddělí dveře a okna od zbytku místnosti. Nastálou tmu prozáří až světlo mé baterky. "Jsi tu? Maxi, Jsi tu?"

Max Matthers - 01. května 2013 15:36

soukromá zpráva od Max Matthers pro Když si odemkne dveře přestanu pálit z padesátky.Zapřu se rukama a zvednu nohy.Postavím se na autě a seskočím dólu.Už se po mně chce ohnat ZED když se skácí k zemi.Rozběhnu se ke vchodu a skočím do budovy přesně když se začne zavírat.Ve tmě s zeptá "Jsi tu?"Odpovím jí "Ne nejsem" a pousměju se.Ve tmě vidím h...o. Takže si rozsvítím baterku a přejedu s ní po místnosti."Nemůžu uvěřit že jsme to zvládli."Ohlédnu se po místnosti"Musíme najít vchod do toho bunkru nebo centra ochranky či ke starostovi.No spíš k jeho kanceláři.Podle mně starosta utekl mezi prvníma z města."

Neznámá (NPC) - 01. května 2013 15:49

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Nejdřív bunkr. Zapneme generátor." Velká rozlehlá místnost. pozice ochranky, pár automatů, dokonce stánek z potravinami. Po pravé straně je schodiště do prvního patra a na obou stranách u něj výtahy. To bude ona cesta do bunkru. popadnu nějaký kus železa a zasunu jej do dveří. Naštěstí výtah zůstal v prvním patře. Otevřu dveře a posvítím dolů. Jo. Tam dole jsou další dveře. "Tak jo... Musíme se dostat dolů. Generátor bude tam."

Max Matthers - 01. května 2013 16:23
	soukromá zpráva od Max Matthers pro "Mám lano s kotévkou!Zaháknem ho tu a já tam slezu."Shodim na zem bágl.Vezmu si nožík ,baterku,zápalky a berretu."Zavřu baťoh a hledám za co ho zahaknout."Doufám že nepotkám nic hrozného."Dám baťoh vedle dveří a vykouknu z nich do šachty."Snad bych to uchytil tady na výtahu nebo u stánku s potravinama."A začnu si chystat lano.

Neznámá (NPC) - 01. května 2013 18:21

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jo jasně... hezký frajere." vezmu mu lano z ruky a provlíknu ho kladkostrojem. Zaháknu kotévku s lanem za jeden automat. "Takhle tě budu moct jistit a ty se nepřizabiješ. Teď si to uvaž kolem pasu tak, aby ses nevysmek, jasný?" Vytáhnu zapalovač, co jsem vzala z těch cigaret v autě a zapálím ho. Zablokuju ho, aby pořád hořel a hodím ho do šachty. Světlo osvětlí první dveře, pak druhé a nakonec ještě jedny, než dopadne na dno. "Tak jo. Tvoje lano je dost dlouhý. Musíš se svézt až k těm třetím dveřím a otevřít je, jasný? Až to uděláš a dostaneš se tam, já se za tebou svezu."

Max Matthers - 01. května 2013 19:36

soukromá zpráva od Max Matthers pro Uvážu si provaz kolem pasu na dvojitý uzel.Dojdu k výtahu a vlezu dovnitř.Tam se začnu postupně slaňovat níž."Snad to nedopadne jako ve filmu.Výtah se urve a mně to rozmačká!"Mezitím co jsem mluvil jsem minul první dveře.Zapalovač stále hořel.Už jsem se blížil k druhým dveřím které byly pootevřené ale za nima tma jak v pytli.Volám na horu."Druhé dveře jsou pootevřené ale za nima je tma."Potom už jsem pomalu u třetích.Ty jsou zavřené.Pokouším se je tedy otevřít....

Duch města - 01. května 2013 20:12
	soukromá zpráva od Duch města pro Dveře se tvému tlaku samy podvolí. Jde to snadno, když je nedrží u sebe elektrický proud. Uvnitř je tma. Velká tma. Rozsvítíš baterku. Chodba je čistá a v pořádku. Je tam několikero dveří, na druhé straně jsou zavřené dvojdveře. Uslyšíš ještě její křik. "... Řekni, až budeš připravený."

Max Matthers - 01. května 2013 20:39
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Odvážu se,a zkontroluju chodbu."Je to v cajku!Nikdo tu není!Můžeš!"Mezitím lano položím do chodby a držím dveře aby se nezavřely.Zatímco poslední volnou rukou držím baterku a svítim."A nezapomeň na můj batoh."

Neznámá (NPC) - 01. května 2013 21:00

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Vezmu oba batohy. Pak se svezu dolů do chodby. "Dobře... Tohle je podlaží s generátorem... Bude za těmi dvojitými dveřmi." Hodím mu jeho batoh a jakmile vezmu ze svého pistoli, vyrazím ke dveřím. Otevřu je. To, co uvidím, je naprosto ohromující. Malá místnůstka s oknem a operační deskou. "To vypadá... Ne takhle novou techniku tu nemaj..." otevřu malá dvířka po straně a vejdu do sálu. Zmýlila jsem se. Mají. uprostřed kruhové místnosti stojí asi deset metrů vysoký válec plný zeleně nabarvené vody, nahoře zavřený velkou a hlavně vysokou deskou s ochozem. Po stranách jsou ještě trubky s modrou stojatou vodou. Celé to vyhlíží jako futuristický jaderný reaktor, ale je to něco mnohem lepšího... Vrátím se zpátky a vezmu jedny klíčky, co jsou po straně operační desky pověšené. "Pomůžeš mi?" zeptám se Maxe a začnu lézt po žebříku na ochoz nad deskou.

Max Matthers - 01. května 2013 21:11
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Když vejdem do sálu řeknu s němým úžasem:"A toto je co? Nic takového jsem v životě neviděl."Když se zeptá na pomoc řeknu :"Ok co mám dělat?"S těmito slovy začnu šplhat za ní.Sleduju tekutinu a přemýšlim k čemu to je.Když vylezu nahoru vezmu svítilnu a svítim na desku která zakrýva tekutinu se slovy:"Co to je v tom válci?A k čemu to slouží?"

Neznámá (NPC) - 01. května 2013 22:00

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Tohle celé je siberitový generátor. Je to zatraceně drahý kus vybavení a budoucnost energetiky. To v tomhle válci je voda. Obyčejná voda se zeleným barvivem. V tomhle poklopu je bezpečně od vody oddělený Siberit. Jakmile se střetne s vodou, začne ji okamžitě ohřívat. Ohřátá voda ohřeje vodu ve vnějším okruhu a ta bude pohánět turbínu. My jenom musíme otevřít pečeť a spustit reakci. Tady je tvůj klíč. zasuneš ho do sem a na moje znamení jím otočíš, jasné?" S tím se vydám na druhou stranu poklopu a zasunu svůj klíč. "Tak jo. Tři, dva, jedna... Teď!" na to otočím mým klíčem. Max zřejmě udělal totéž, protože do vody spadne velký, jasně zelený krystal. Voda okolo něj začne vřít a bublat a za pár vteřin se rozsvítí světla. Siberit se ve válci začne pravidelně pohybovat nahoru a dolů. "Tak jo. Elektřinu bychom měli."

Max - 01. května 2013 22:02

soukromá zpráva od Max pro Průser jako mraky Pan mrtvý, ne tolik mrtvý mě chce opět sežrat, nepřipadá mu to už trapné? Jeho kolegy jsem rozstřílel a on si tady hraje na hrdinu. Snažím se ho udeřit podpatkem druhé boty a jakkoliv rozmašrovat lebku. "Chcípni zasranej zmrde!!!" V duchu doufám že to nejsou má poslední slova. Omluva: Promiň mi mé pomalé reakce, a že tu často nejsem. Jsem dost zaneprázdněný v reálném životě ale to neznamená že na to chci kašlat. Baví mě to tu, jen opravdu nemám čas a energii, je to i v jiných jesskyních. Proto prosím, nezavrhuj mě a od příštího týdne by se to mělo zlepšit. Díky.

Rhea Delgado - 02. května 2013 06:49

soukromá zpráva od Rhea Delgado pro Letištní apartmány Tiše jsem klusala rozrostlou vegetací připomínající spíš začínající prales nebo hodně hodně divokou savanu, kde se zebry zapoměli pást. Jen jako zázrakem najdu obrubník jinak, než že bych o něj zakopla a konečně se aspoň trochu vynořím z trávy na jakousi křižovatku. Takové krásné, idylické místo. Bleskne mi hlavou a moje dlouho potlačovaná fantazie začne v hlavě tvořit obrázky hrajících si dětí běhajících po trávníku a po ulici. Jenže pár těch dětí není vůbec tak malých. A když se to vezme kolem - vlastně to nejsou ani děti. "Do prdele..." ozve se hlásek v hlavě a já se parakotoulem přes levé rameno koukám dostat za roh budovy, aby mě klátící se postavy neuviděli. Kouknu se na výšku budov kolem sebe a vyberu si tu nejvyšší, která je poblíž. Opět hledám vyvíšené stanoviště, kde bych se podle rady generála Thompsona měla na noc ukrýt. Ještě jsem nevyšla ze cviku. Hodím si zbraň na popruh na záda a nemělo by být tak těžké vzít to po hromosvodu, abych na sebe zbytečně neupozornila možné zombíky uvnitř budovy. Mým cílem je nejvyšší patro budovy.

Duch města - 02. května 2013 18:57

soukromá zpráva od Duch města pro Bohužel, v chodbě není žádný olej, žádná zemina jen prach. I ten postačí. Pokusíš se jím co nejvíce potřít. Musíš vypadat vážně ohromně. vezmeš znovu luparu do ruky. Pohlazením zkontroluješ, že je nabitá a namíříš před sebe. Pomalu pokračuješ dál chodbou. Je tu až nezvyklé ticho. Takové napjaté ticho jakoby před bouří... Pomalu posouváš nohu nad zemí, když se ozve cinknutí tvé boty o kovový váleček. Nebude to obyčejný váleček. Zněl nějak jinak...

Max Matthers - 02. května 2013 21:03

soukromá zpráva od Max Matthers pro Vysvětluje mi princip "Siberitového generátoru".Zajímavé"A není to podobné úhelné elektárně?"Zeptám se jelikož mi to řijde velice podobné.Potom co jsem na místě a čekám na signál se modlím.Jen né prosím další Černobyl,Fukušimu nebo Temelín.Naštěstí po otočení klíčem to nebouchne.Chvíli to trvá ale nakonec se rozsvítí světla."BINGO! Teď se dostat do řídící místnosti a budeme mít pod palcem skoro celé město..."

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 02. května 2013 21:03

soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Podzemí Ať už jsem tady dole čekal cokoliv, tohle ne ! Dasvirdania, korwa ! Ihned uskočím zpět. Nebo se aspoň o to pokusím. Švihnout sebou co nejdále zpět a hlavně k zemi. Vím, že tímhle na sebe upozorním cokoliv co má uši lepší než kdyby je mělo v řiti, ale radši budu znovu utíkat než umírat. Luparu držím pevně v rukou a ať už se stane cokoliv, namířím a po dvou sekundách vystřelím po čemkoliv "větším" než je krysa, co by se přiblížilo. Posť ? Přieživšie ? Moižná ! Nenávidím přeživší. Jsou to jen líní darmožrouti, jenž se schovali v nejteplejším místečku ve městě a tam se ládují jídlem odshora dolů, až jim omáčka stéká po jejich mastném pupku. Pokud se nic nestane, zavrčím, zkontroluji svou masku, zda drží na místě a vydám se opět dál, ještě opatrněji, pokud to vůbec jde !

Duch města - 06. května 2013 23:10

soukromá zpráva od Duch města pro Rozhodnutí Zaboucháváš dveře a rozebíháš se už roky tichou chodbou, kterou opět rozeznívají tvé kroky. Doběhneš na T křižovatku. Doprava, nebo doleva? Víc na výběr nemáš. Za chvíli tě nakažení doženou a pak... Otřeseš se při tom pomyšlení. Nicméně to neřeší tvé dilema. Můžeš se rozhodnout špatně a zemřít. Nebo se rozhodneš ještě hůř a sežerou tě zaživa. Záleží to jen na tobě...

Duch města - 07. května 2013 17:16
	soukromá zpráva od Duch města pro Následky Několikrát mu dupneš do hlavy. Nakonec se jeho zuby pustí, ale je pozdě. Ještě ze vzteku mu rozdrtíš lebku, ale nic se tím nenapraví. Z rány na noze pomalu vytéká první krev. Vykousl kus masa i s oblečením. Docela to bolí. V pohodě. Samozřejmě budu rád, když budeme pokračovat. Já sám s tím mám v poslední době trochu problémy... Moc práce apod.

Neznámá (NPC) - 07. května 2013 22:42

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Spíš to funguje jako jaderná elektrárna. Vodu ohřívá přímo reakce. Navíc je to tak skvělé proto, že Siberit ohřívá přímo vodu, aniž by nijak ztrácel na velikosti, či hustotě." nasadí zvídavý pohled. "Ve škole jsem se touto tématikou zabývala kvůli své práci." Odpovím mu. Místnost se osvětlí. Je vidět, jak se metrový nepravidelný krystalický kámen pohupuje nahoru a dolu, zmítajíc rozvířenou vodu. Je jasné, že teplota uvnitř válce bude vysoce přesahovat 100° Celsia. "Tak jo, půjdeme. Výtahy by už měly jezdit."

Max Matthers - 07. května 2013 22:54

soukromá zpráva od Max Matthers pro Poslechnu si její monolog o budoucnosti energetiky a potom řeknu"Rozdělíme si dvě zbývající patra"začnu pomalu slézat z generátoru který běží na plné obrátky.Doleještě na nI volám"Já vezmu prostřední patro a ty máš to vyšší.Musíme najIt kontrolní místnost."Potom dojdu na osvětlenou chodbu před výtah.Nachystám si MP 7 a přivolám výtah kterému zadám jIzdu do prostředního patra.Schválně co tam najdu.

Duch města - 08. května 2013 10:55

soukromá zpráva od Duch města pro "Ok. Já si vezmu patra nad zemí. Začnu tím se starostou." řekne neznámá a nastoupí s tebou do výtahu. Jakmile zadáš směr, výtah se rozjede. Je velmi pohodlně dělaný. Málem jsi ani nezjistil, že se rozjel, nebo že se zastavil. S tichým cinknutím se dveře otevřou. V chodbě poblikává jedno světlo, ale jinak vypadá stejně, jako ta o patro níž. "Tak jo. Užij si to tady." řekne jakmile vystoupíš z výtahu. Zavřou se dveře a výtah vyjede nahoru. Osaměl jsi.

Max Matthers - 08. května 2013 13:22

soukromá zpráva od Max Matthers pro Po vystoupení z velice pohodlného výtahu si připravímm baterku.Člověk nikdy neví jestli to nezhasne.Zatímco MP 7 v levé ruce mířim před sebe.Začnu prohlédávat místnosti jednu po druhé.Centrální místnost s kamerovým systémem se podle mého názoru pozná hodně rychle.Přemýšlím nad tím jak to tu asi žilo když tu chodily lidi.Navíc mně pronásleduje pocit jak kdybych měl očekávat to nejhorší.

Max - 08. května 2013 16:33

soukromá zpráva od Max pro A sakra! Nakonec se zbavím zombíka. Ale nastane větší problém, ta svině mě pokousala!!! Zblednu, nesmím hlavně panikařit. Kolik že mám, 3 hodiny než ze mě bude zombie!? KURVA!!! Nevím kde teď sehnat tu zasranou injekci. Tu si vzpomenu, nějakou sračku mám u svých věcí!!! Vytáhnu obvazy, jedním vyčistím aspoň trochu ránu a pak ovážu nohu, při procesu si dávám bacha na těla. Pak je rychle oberu o náboje. Také se porozhlédnu zběžně po kanclu, zda tu není něco co by se hodilo. Pak se vydám nahoru ke svému kufříku kde by měla být injekce.

Duch města - 09. května 2013 10:37

soukromá zpráva od Duch města pro S baterkou v ruce otevřeš první dveře po pravé straně. Cvaknutí kliky a dveře se s tichým vrzáním otvírají. Krátká úzká chodbička do čtvercové místnosti. V chodbičce jsou nalevo dveře, asi do koupelny. V místnosti je tma, ale u jedné stěny je zapnutá televize a její světlo ozařuje siluety větší postele a kancelářského stolu. Dávají typický program - nepřerušované pískání a větu Kvůli krizové situaci byl náš program pozastaven. na žlutém pozadí. V pokoji poletují mouchy a zrovna moc to tam nevoní. Když posvítíš na postel, uvidíš proč. Leží na ní ženská mrtvola v hodně pokročilém stádiu rozkladu. U její ruky leží otevřená krabička s léky. Asi se jimi zabila, když to začalo.

Duch města - 09. května 2013 10:53

soukromá zpráva od Duch města pro Injekce Posbírás jejich pistole. Zpravidla GLOCKy, ale jeden měl i pistoli KP85. Celkem najdeš asi 40 nábojů 9mm Luger. Dokulháš ke svému kufříku. Je tam. Injekce s podivnou modrou tekutinou. Je ze skla a na boku jsou podélně velkým, ale skoro neznatelným písmem písmena TTCT. Tekutina je skoro neprůsvitná a tekutá asi jako olej. Možná je to tvá jediná naděje. Jestli to ovšem je to, co by mělo.

Duch města - 09. května 2013 13:39

soukromá zpráva od Duch města pro Stál tam uprostřed chodby Tvůj kotrmelec je doopravdy hodně hlučný, ale kupodivu žádná odezva. Žádný velmi blízký pohled na zuby, které trhají tvoje tělo a které roztrhaly všechny a všechno, na čem ti kdy záleželo. Ticho porušuje jenom onen kutálející váleček. Po chvíli i ten utichne a ztratí se ve tmě. Už ho asi nikdy neuvidíš. Pomalu se zvedneš a vyrazíš temnotou. Chodba se několikrát zakroutí a párkrát se ti stane, že narazíš do stěny. I přesto jdeš skoro neslyšitelné. Po asi stech krocích do něčeho, respektive do někoho narazíš. Stojící mužská postava. Nehybně stál uprostřed chodby a kvůli neproniknutelné tmě jsi vůbec netušil, že tam někdo je. Zombie? Přeživší? Máš jen pár málo zlomků vteřin na zareagování.

Max - 09. května 2013 18:01

soukromá zpráva od Max pro Co teď? Posbíral jsem co jsem potřeboval. Voda najednou není prioritou, zvláštní pocit. Injekce má nějaký nápis, ale co to je nevím. Chvíli přemýšlím zda ji aplikovat a pak si vzpomenu, mám vysílačku. Vezmu ji zapnu, a doufám že to někdo uslyší. "Volám o pomoc. Potřebuji vědět co znamená TTCT, na injekci s modrou tekutinou. Pokud to není lék na kousnutí zombie, což se mi stalo tak potřebuji jej. Stalo se to tak před půlhodinou, prosím pomoc. Pokud neseženu lék tak se zastřelím a u mé mrtvoly nechám věci. Jsem v budově, sídlilo zde Cybio či co. Prosím pomozte." Doufám že mě někdo uslyší a nebude to svině.

CGen. Trevor Walker (NPC) - 10. května 2013 15:11
	soukromá zpráva od CGen. Trevor Walker (NPC) pro "Nejdřív bych se ale já zeptal, jak jste se dostal na armádní frekvenci." Ozve se mužský hlas. Není ani moc vysoký, ani hluboký, ale přesto má dostatečnou sílu, aby se v tobě probudil strach, který jsi naposledy pocítil u přísných učitelů na základce. Než stihneš zareagovat, vysílačka pokračuje ve svém monologu.

UC Annette Birkin (NPC) - 10. května 2013 15:19
	soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Pane, jde o účastníka experimentu. Převezmu si ho." ozve se hlas vědkyně a pak začne mluvit k tobě. "TTCT znamená Tetricetrotoxin. Jestliže vás kousli, doporučuji si jej vzít. Přepínám." Vysílačka se odmlčí.

Max - 11. května 2013 12:53
	soukromá zpráva od Max pro Vysílačka Vyslechnu si rádio. Odpovím. "Děkuji, nevím na tomhle to bylo nastavený... Kam to mám píchnout, do nohy do ruky?" Připravím si mezitím injekci a podívám se na BFG, zda stále hlídá, myslím že to budu potřebovat. Podívám se po dezinfekci ale pochybuji že tu nějakou mám.

UC Annette Birkin (NPC) - 11. května 2013 14:33
	soukromá zpráva od UC Annette Birkin (NPC) pro "Na tom nezáleží. musí se to dostat do krve, ale varuju vás, že vedlejší účinky jsou... poměrně bolestivé. Přepínám." Řekne vysílačka hlasem vědátorky.

Max Matthers - 11. května 2013 15:24
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Jen zmáčknu kliku otevřu dveře.Všimnu si rozkládající se mrtvoly v místnosti s televizí.Po krátkém ohledání konstatuji.Nemusela se patlat s léky.Stačila pistole nebo nůž.Přemýšlím dál.Proč se vůbec zabila tady?V bezpečí bunkru?.Kouknu na krabičku s prošlými léky.Ty se mi asi hodit nebudou.Vyjdu nachodbu a nakouknu do dveří vedle.Přičemž si stále hlídám záda.

Duch města - 11. května 2013 16:24
	soukromá zpráva od Duch města pro Otevřeš dveře. Pokoj je prakticky identický, jako ten předchozí. Teda až na to, že ta televize je vypnutá, postel je ustlaná a není na ní mrtvola.

Max - 11. května 2013 16:49

soukromá zpráva od Max pro OK Dozvím se že to bude bolet. Dobrá, lepší než být zombie. "Děkuji, jdu na to. Končím." Vytáhnu injekci, předtím svlíknu oblečení abych měl připravenou žílu na levé ruce. Nadechnu se, doufám že nedostanu tetanus nebo něco takovýho. Vpíchnu si injekci, doufám že se trefím dožíly co nejdřív... nikdy jsem to nedělal. Když si budu jistý že jsem tam, stisknu píst. Pomalu a klidně, nesnáším injekce. Až do konce.

Max Matthers - 11. května 2013 17:06
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Čistÿ pokoj.Až se divím.No nic jdu dále.U dalších dveří zmáčknu kliku.Namířim tam zbraň a vejdu.

Duch města - 11. května 2013 18:33

soukromá zpráva od Duch města pro Rána, výstřel a ostrá pronikavá bolest zaplavující celé tělo. Poslední a zároveň první, co si pamatuješ. Pamatuješ si své dětství, pamatuješ si svou minulost, ale poslední co si pamatuješ, je jakási blonďatá vědkyně. Nabídla ti možnost dostat se z vězení, výměnou za účast v... V... Ne, nevzpomeneš si. Otevřeš oči. Koukáš vstříc tmavnoucí obloze, na níž se objevují první hvězdy. ležíš na něčem pevném... Asi betonu. Pokusíš se vstát, ale bolest tě rychle složí zpátky na zem. Bolí tě to v boku. Šáhneš si tam. Podivné, lepivé, teplé vlhko. Zvedneš ruku, aby jsi zjistil, co to je. Zděsíš se, když zjistíš, že je to krev. Nakonec dostaneš dost síly, aby ses zvedl. rána v boku neustále hodně bolí. Na místě, kde jsi ležel, je poměrně velká louže tvé krve. Bude to zlý. Stále cítíš, že kulka je v tobě. Pomalu de došouráš k okraji. stojíš na střeše nepříliš vysoké (asi tři patra) budovy. Před tebou se rozkládá rozsáhlé město. Něco s ním ale není v pořádku. Tohle je tvoje město. Tvé rodiště. Město, které museli všichni živí opustit kvůli tomu, co se v něm stalo. Město je v příšerném stavu. Opuštěné, rozpadající se, hořící. Máš tušení, jaká hrozba donutila k evakuaci města. Myslel sis, že jsou to kecy... Asi ne. Kupodivu pořád nahmatáš u pasu pouzdro s pistolí. Vytáhneš ji. v zásobníku je 8 nábojů. Musíš najít úkryt, než si ta hrozba pro tebe přijde. Na střeše není nic cenného. Je tu na střechu napsaný velký bílý nápis HELP a dveře do budovy.

Duch města - 11. května 2013 18:56
	soukromá zpráva od Duch města pro Zmáčkneš kliku, ale dveře se ani nehnou. Asi jsou zamčené. Nejvíce znepokojující je ale strojové pobzukávání vycházející z místnosti za dveřmi.

Max Matthers - 11. května 2013 19:05
	soukromá zpráva od Max Matthers pro To je bzukot.Buď tam jsou včely nebo nějáký šílený stroj.Vezmu MP 7 do pravé ruky a do levé pistoli.Střelim párkrát do zámku.Pokusím se vykoupnout dveře.Je mi jedno jestli se to povede nebo ne.Jakmile to udělám uhnu za zeď a oběma rukama ve kterých mám zbraně mířím na vchod.

David "Dave" Fortune - 11. května 2013 19:07

soukromá zpráva od David "Dave" Fortune pro Po tom, co spatřím zruinované město na pár sekund, přestanu vnímat tu vlezlou a nepřestávající bolest. Co to sakra.. Opravdu mi to nedá a nejde jinak než se zamýšlet nad tím prvotním pohledem do znetvořeného města. Po chvíli vzpamatování se se rozhodnu prozkoumat, co se dále může skrývat v budově. Avšak, udělám dva kroky směrem ke dveřím a opět mi vystřelí palčivá bolest od boku po celé levé části těla. Při každém dotyku levé nohy se zemí si připadám, jako by se mi někdo pokoušel proříznout bokem. Při pokoušení se dostat ke dveřím se to zdá jako věčnost, snad nejdelších pár minut v životě. Když se konečně dokymácím ke dveřím, položím ruku na kliku, ale začnu přemýšlet. Nejspíš to nebude nejlepší nápad v tomto stavu cokoli prozkoumávat. Uložím se zpět na zem, sednu si a zády se opřu o zeď, asi metr a půl od dveří, ze strany kde mají dveře panty a pokouším se o spánek, i když popravdě nevěřím, že bych dnes mohl v tomto stavu usnout..

Duch města - 11. května 2013 20:38

soukromá zpráva od Duch města pro Vystřelíš zámek a kopneš do dveří. Než však stihneš uhnout, ozve se několik výstřelů, podle zvuků z m16-ky. Proděraví dveře a jakým štěstím se ti většina kulek vyhne. Chvilku si myslíš, že máš štěstí. Po chvíli si ale uvědomíš ostrou bodavou bolest. Podíváš se dolů. V těle máš pár kulek. Bolest tě složí na zem. Ještě se dokážeš doplazit za stěnu a schovat se. Po chvilce se bzukot rozezní znova.

Max Matthers - 11. května 2013 20:58

soukromá zpráva od Max Matthers pro S boolestí se svalím mimo a řvu.Ty kreténe! Copak nevidíš že jsem člověk!Potom přemýšlím Ten Hazmat mi je na nic když v něm jsou díry.Zatímco z ran jde krev.Musím vyndat kulky z ran nebo o aspoň obvázat.Do háje tohle bude můj konec.Potom mi dojde.Co když to byla past nějákého přeživšího nebo samozaměřovací zařízení.Vezmu vysílačku(To bude samostatný veřejný příspěvek)

Max Matthers - 11. května 2013 22:06
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Tady Max Matthers!Všem na všech frekvencích.Pomoc...pomoz mi jestli mně slyšíš!Vím že máš taky vysílačku.Schytal jsem to.Nějáká svině tady je!

Duch města - 11. května 2013 22:49
	soukromá zpráva od Duch města pro Z pokoje se neozve žádná reakce. Nikdo tam asi není. Stále ten typický bzukot. [Počkej chvíli. Dopíšu ještě příspěvek.]

Neznámá (NPC) - 11. května 2013 23:01

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Otevřu dveře další místnosti. Bingo! Velká pracovna. Bude mít co prověřit. Když už o tom mluvíme (my o vlku...), ozve se z vysílačky. Je v potížích, zase. Vezmu pistoli do ruky a vyjdu z pracovny na chodbu a odtamtud do výtahu. Zmáčknu ten správný knoflík a sjedu spolu s výtahem o čtyři patra. Výtah se otevře. Něco ve mě se probudí. Nevím co, asi city. Přiběhnu ke krvácejícímu Maxovi. "Cos to kurva dělal?" zařvu na něj, jako by on ublížil mně.

Max Matthers - 11. května 2013 23:34
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Uslyším výtah a potom z dveří vyběhne ona a řve co dělám.Odpovím jíCo na mně tak řveš.Tebe nepostřelily.V místnosti je asi stroj.Hodně rychlí.Siknu na ní.Pěkná svině.Kdybych mohl pošlu mu granátaA taky máš obvaz?....A pokusím se ukázat na rány co jsem schytal.

Neznámá (NPC) - 12. května 2013 11:11

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Myslí si, že je tam robot. Když poslouchám to pobzukávání, myslím, že má pravdu. "Zkus zůstat vzhůru, jasný? Hned se vrátím." Vezmu pistoli a skočím do chodbičky. Ve zlomku vteřiny otevřu dveře koupelny a vběhnu dovnitř. Samozřejmě po mě automat střílí. Vytrhnu dveře z pantů. Vezmu je a schovávajíc za nimi pomalu kráčím k turetce. Turretka Když se dostanu dostatečně blízko, hodím koupelnové dveře po věži v naději, že se vypne. Nestane se tak a já musím turretku kotoulem přeskočit. Naštěstí se neotáčí tak rychle. Ještě trochu jí oběhnu, než se mi podaří vytrhnout pár drátků. Věžička konečně přestává ve snaze mě zabít.

Max Matthers - 12. května 2013 13:04

soukromá zpráva od Max Matthers pro Vzhůru.To se jí lehce řekne.Už..už pomalu usínám když mně z toho vytrhne obrovská rána.Po které slyším neustálou střelbu.Další rána a střelba.Co tam s tím dělá?A blbá rána.Asi se už nezvednu.Jakmile přestane pobzukování nahlédnu a vidím jí stát za věží s M-16 s drátama v ruce.Hodím ironickou poznámku.Áaaa mladý technik..... Všimnu si dveří vylomených z pantů a s úlekem řeknuKdo proboha udělal tohle?!

Neznámá (NPC) - 12. května 2013 13:22
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Já." řeknu mimovolně. "Teď se postarám o tebe." vrátím se do koupelny. Otevřu skříňku za zrcadlem. Jako v každé dobré koupelně, i tady je lékárnička. Vezmu ji a vrátím se k Maxovi. "Tak jo. Ukaž tu ránu. Budu ti muset vyjmout kulky."

Max Matthers - 12. května 2013 14:39
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Teda netušil jsem že máte zas až takovou sílu.Potom odběhne do koupelny s tím že se ta moje rána musí vyléčit.Zavolám na ní.Nezapomeň nožík a pinzetu!A taky já sám doufám že tam budou obvazy.Kouknu se kde jsem to schytal.Jednou do břicha.Dále do nohy a škrábance.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 12. května 2013 15:30

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Ruina Jak jsem se snažila vylézt výš, musela jsem si dávat sakra pozor, abych tu nešlápla špatně, tu se špatně neopřela. Vyšší patro budovy bylo opravdu nestabilní a na střechu jsem se raději ani nepokusila vylézt. Nebyla jsem proto ani v půlce, když jsem se rozhodla vrátit. “Tudy to nepůjde.“ oznámím Wadeovi. “Musíme jinudy.“ pokynu mu, protože je teď on první a mohl by zkusit najít cestu ven.

Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. - 13. května 2013 11:06

soukromá zpráva od Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. pro WHAT A WONDERFUL WORLD I see skies of blue..... and clouds of white Bright blessed days....dark sacred nights And I think to myself .....what a wonderful world… Světlomety osvětlovaly prázdné ulice. Ticho, tma, toliko rozdílná od vzpomínek na toto město…před nákazou. Čekal jsem na svůj doprovod, tedy spíše na ty, kteří mi byli přiděleni k tomu, aby mne hlídali…protože o tom, kdo bude velet, jsem věděl své. Formálně možná já, ale … fakticky? Tak naivní jsem nebyl. Náhle z boční uličky po mé levici někdo zamával svítilnou v odpověď a po chvíli z ní vyjely dvě G35ky. Jak zastavili, vyskákalo z nich několik vojáků a zaujali obranný perimetr. Jejich velitel, důstojník, šlo to poznat už z toho westpointího držení těla, zbraně, dýchání, přešel k mému vozu a začal mi podávat hlášení. „Buďte vítán, poručíku, v našem malém zapadlém koutě,“ pokvintoval jsem jeho představení týmu a při zmínce o reportérce jsem mu věnoval kyselý výraz. „Takový už je úděl moderní armády v moderní Americe. Naši věrní spoluobčané vědí o každém našem prdu dříve, než my samotní. S tím nic nenaděláme. Pokud jí tedy nehodláte strčit jim do cesty, ale to myslím že ani jeden neudělá, že, poručíku?“ Mile jsem se usmál a vyčůral tak pro začátek území, aby mu bylo jasno, kdo tu velí. Tedy ne že by mi to kdy k něčemu bylo, ale mělo mu aspoň naznačit, že si srát od nich na hlavu nenechám, pokud přeci jen byl trochu inteligentnější než co nám tu West Point posílal v minulých ročnících. I see skies of blue..... and clouds of white Bright blessed days....dark sacred nights And I think to myself .....what a wonderful world. Za poručíkovo zády se objevil stín naší probírané inkviz…tedy reportérky. Nevypadala špatně, to rozhodně ne, ale patřila k té třídě lidí, s kterou jsem si podával ruku jen z donucení, a která svou honbou za senzací stála až moc dobrých lidí jejich životy, ať už v zóně, či mimo ni. Přikývl jsem jejímu požadavku a otočil se na poručíka, když se má vysílačka v autě rozezvučila generálovo hlasem. Sebral jsem mikrofon a potvrdil příjem. „Slyším Vás, generále. Jsem aktuálně na checkpointu s poručíkem Conellym a jeho sličným doprovodem.“ Co pak řekl generál, mne lehce zaskočilo. Přikývl jsem jeho slovům, ale pak pak mi došlo, že to generál sotva jak uvidí a tak jsem dodal krátké „Rozumím.“ Otočil jsem se na Conellyho a jeho novinářku, a pár chvil přemýšlel, jak to vyřešit. „[Madam?“ začal jsem, a věnoval novinářce upřený pohled. „Prosím, pokud se necítíte, raději se přesuňte k vozu poručíka Conellyho a nechte ho jeho muže, ať Vás ochrání.“ „Poručíku, máte tu papírovou mapu města?“ otočil jsem se na něj. „Já mám pouze GPS navigaci a budeme muset probrat přístupové cesty. Slyšel jste generála. Náš cíl je AutoTech Industries, číslo popisné 027034, továrna dva bloky od dálnice ve čtvrti the Bricks. Takže musíme vymyslet jak se tam dostat, abychom nepadli do slepé uličky či davu kousačů. Už jsem jednou auto a gumy od toho humusu z nich čistil a nehodlám to opakovat. Takže…návrhy?“ The colors of the rainbow.....so pretty ..in the sky Are also on the faces.....of people ..going by I see friends shaking hands sayin' how do you do They're really sayin'......i love you.

Šarlej - 13. května 2013 11:22

soukromá zpráva od Šarlej pro Sprinter sprintuje Dobíhaje na křižovatku mi buší srdce a mozek běží na plné obrátky. Doprava pomyslím si s pohledem do obyčejné chodby, nebo doleva??? "Proč je v tomhle kanclu jedna chodba jako druhá?"mumlám si pro sebe. Sténání chodců, mě ale vrátí do reality. Všechna bludiště mají v řešení na každé křižovatce odbočit vlevo bleskne mi hlavou a běžím vlevo. Nebo to bylo vpravo? pomyslím si poněkud pozdě a sprintem pokračuji chodbou.

Wade Wilson - 13. května 2013 19:49

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Ruina "Jinudy?" Polknu a pohlédnu znovu ven. "To vůbec není dobrý nápad. Venku se to jima začíná plnit a budova je neprůchozí." Co teď. Poběžíme! Běž Foreste, utíkej! Jo, asi budeme muset... Podívám se na Eliz, vytáhnu revolver a zkotroluji jeho nabití, poté jej vrátím zpět a uchopím mačetu. "Tak fajn, asi je tu jen jediná cesta. Doufám, že rychle běháš a máš nějakou jinou zbraň než střelnou. Potřebujeme být tišší a zmizet odsud dřív, než jich tu bude víc," pohlédnu jí do tváře a s nechutí v hlase pokračuji, "naneštěstí musíme venkem. Navrhuji vyrazit směrem k přístavu nebo na letiště. Tam se můžeme pokusit ukrýt a na nějaké lodi najít vysílačku. Co ty na to?"

Duch města - 14. května 2013 21:53

soukromá zpráva od Duch města pro Nahoru? Tiše a pomalu se dostaneš ke stěně nejvyšší budovy v tvém okolí. Stojíš v postranní uličce. Konečně najdeš bleskosvod, respektive to, co z něj zbylo. Ty dva roky ho nechaly zreznout, přetrhnout se a shodit velkou část k zemi. Naštěstí totéž udělaly s požárním schodištěm. Už nejsou zajištěné a o několik centimetrů níž. Když se natáhneš, podaří se ti je stáhnout a nebude problém po nich vylézt. Problém je, že i ty schody zarezly. Jistě budou hrozivě skřípět a přivábí jejich pozornost.

Alyssa Ashcroft (NPC) - 14. května 2013 23:13

soukromá zpráva od Alyssa Ashcroft (NPC) pro Nadutost především Náš důstojník přijede svým vlastním soukromým autem. To naznačuje, že bude velké zvíře v HERCu, což znamená opravdu hodně velké zvíře v armádě. Veetor Reegar. Napsal několik vojensko-biologických knížek, má řádku vyznamenání. Poručík ho šel pozdravit a vysvětlit mu situaci. Pak jsem se přiblížila já. Lehce mu naznačil, kdo je tu šéfem a po opovrhujícím pohledu se pokusil udělat totéž i mě. Naznačil, jak jsem mu příjemná a že by mě klidně poslal do cesty jim. Řekl to v mé přítomnosti. Je jasné, že jsem měla co dělat, abych se udržela v klidu. Zavolá Walker a vytyčí cíl naší cesty. Lehce jsem se pousmála nad tím, jak zareagoval. Potom promluvil ke mně. Snaží se mě zbavit tak, jak se mě snažil zbavit skoro každý druhý důstojník. "To je mi líto, ale já se na to cítím, plukovníku." Odpovím mu. "Dokonce se obávám, že umím s pistolí zacházet lépe než vy." Pokusí se mě ignorovat a mluví s poručíkem. Vytáhnu jeho mapu z jeho postranní kapsy na vestě. "Tady." Rozbalím mapu s naší zakroužkovanou pozicí uprostřed. Mapa Doporučuji otevřít na nové stránce "My jsme tady. Číslo popisné 027034 zhruba... a ano. Tady." udělám menší kroužek nalevo. "Pokud víte něco o The Bricks, pak víte, že po apokalypse se z ní stalo velmi složité bludiště vraků a zřícenin, kterým se dá autem projet jen velmi těžko, takže navrhuji cestu po dálnici. za druhé: Nikdy se vám nepodaří nic neriskovat a obzvláště to platí v případě tohohle města, takže vždycky si budete muset smývat krev z kol... a prosím, nesnažte se vypadat jako chudák. Stejně do podstrčíte prvnímu nešťastníkovi." povrchně se usměji "A konečně za třetí: Můj úkol je poněkud internější. To znamená, že budu muset opustit bezpečí G35 a sedět s vámi. Štve mě to stejně jako vás, takže mě neštvěte, jinak s vámi udělám interwiew a vzhledem k tomu, že oba víme, jak bude vypadat, ušetřeme si to.

Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. - 15. května 2013 10:37

soukromá zpráva od Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. pro THE SHADOW OF THE AMERICAN FLAG Pousmál jsem se ve skrytu své masky a lehce pozvedl obočí. Reportérka se zajímavě čertila, a já měl co dělat, abych se nerozesmál. Když však vytáhla mapu, a začala s brífingem, opět jsem zpozorněl. Utahovat si z novinářů byla jedna věc, získat výhodu na základě zkušeností a vědomostí místních přeživších však byla věc druhá. Pohlédnu na poručíka. "Slyšel jste dámu. Následujte můj vůz a světla jen na vnitřní parkovačky. Zbraně odjištěné." Ohlédnu se po reportérce. "Nasedáme, madam," kývnu na ní a naznačím jí, aby sedla do mého vozu. "Budete mě navigovat."

Duch města - 15. května 2013 15:30
	soukromá zpráva od Duch města pro Bolestivá injekce Okamžitě po vpichu tě levá ruka bolí, jako by měla upadnout. Bolestivý pocit, jako by tě něco zevnitř spalovalo se pomalu rozšiřuje od vpichu do celého těla. Postupně to zaplaví i mozek a to bude teprve lahůdka. Prý to není extra bezpečná léčba, ale jak sis pomyslel: lepší riskovat možná smrt, než jí mít tutově.

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 15. května 2013 22:04
	soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Neznámý Ani nezachrčím. Neztuhnu. Nepřítel. Nebezpečí. Zmáčku spoušť. Je mi jedno zda strefím hruď, nohy nebo hlavu, z takové vzdálenosti se ten zmrd minimálně sesune k zemi. Jakmile vystřelím oba náboje z lupary vztekle sáhnu po hasičské sekeře připraven okamžitě zaútočit. Tióž imonč kórwo !

Neznámá (NPC) - 16. května 2013 07:05

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Vrátím se s medkitou k němu. U něho tu červenou taštičku s bílým křížem otevřu. Je tam poměrně dost věcí. "Ukaž tu ránu." řeknu mu. Nevypadá to dobře, ostatně, ona většina střelných ran nevypadá nic moc. "Dobře. dobrá zpráva je, že nezasáhla žádné orgány. Ta špatná je, že zůstala v těle. Budu ji muset vyndat. Pojď, uděláme to v tom vedlejším pokoji." řeknu pokusím se ho citlivě podepřít a zvednout na nohy. "Tak jo. Jdeme."

Alyssa Ashcroft (NPC) - 16. května 2013 23:14

soukromá zpráva od Alyssa Ashcroft (NPC) pro "Dobře." Schovám iPad 5 se Stylusem a nastoupím do Valanxu na sedadlo spolujezdce. Má poměrně dobrý interiér na bojový džíp, ale stále se nevyrovná těm G35-kám. Z pouzdra pod mým sakem vytáhnu pistoli. Je to SIG Sauer P226 Elite s tlumičem a baterkou. Jako každý, kdo se pohyboval tímhle městem poslední dva roky, i já vím, že síla zbraně není všechno. Že lepší je mít zbraň s tlumičem, protože jinak mě brzo zabijou. Hodně brzo, abych byla přesná. "Jste si jistý, že je dobrý nápad jet vepředu? Znáte ta rizika, co to obnáší, ne?" řeknu potom, co se Reegar s Valanxem rozjede.

Max Matthers - 18. května 2013 18:19
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Jen co se vrátí s lékarnou.Už kontroluje co mi je. To bude v pohodě....Snad.Řeknu jí když mne dořekne dvě zprávy.Pokusím se opřít o stěnu a zvednout.Nejde to, takže se mne pokusí zvednout ona. Jde to hladce s její silou.Auuu... Zvednutí ze země nestojí za nic. Zatímco mně táhne do vedlejšího pokoje zeptám se.A co ty? našla jsi něco?

Neznámá (NPC) - 18. května 2013 19:26
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Jako co myslíš? Útočnou pušku napojenou na smrtící automat a hromadu nábojů?" usměju se. Dovedu ho až k posteli a pomůžu mu si lehnout. "Dobře... Ještě nikdy jsem z nikoho nevytahovala kulku a nemáme žádná sedativa, takže... to bude bolet. Hodně bolet. Měl by ses připravit." řeknu mu, zatímco vytahuju z lékárničky potřebné vybavení.

Max Matthers - 18. května 2013 19:37
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Ok snad to zvládnu.Zkusím si všimnout něčeho co bych si dal mezi zuby aby to nebolelo a nekousnul jsem se v té agónii do jazyka.Podej mi prosím nějáký kus oblečení nebo nějáké textílie co bych mohl zmačkat.Potom hrábnu do tašky a vytáhnu lahev s vodou.Napiju se dám to vedle sebe.

Neznámá (NPC) - 18. května 2013 20:30

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Počkej chvíli. Stáhnu prostěradlo z polštáře a dám mu ho. Pak počkám, než bude připravený. "Tak jo. Jdu na věc." vyhrnu mu jeho blůzu od HazMatu a to, co má pod ní. Snažím se co nejšetrněji vytáhnout kulku, ale je jasné, že mu i tak způsobím nevýslovnou bolest. Zatracený 5,56-timilimetrovky. Jsou strašný, když je má člověk hledat v lidským těle. Po několika minutách držím jeho kulku v lékařské svorce. Odhodím ji na postel i s kulkou. "Tak jo. Budu to muset vydezinfikovat a pak se budeš muset posadit, abych ti to obvázala. Ok?"

Max Matthers - 18. května 2013 20:52
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Vezmu prostěradlo a udělám z něho improvizovaný držák zubů.Jen co se zakousnu už se chystá hrabat mi v těle.Hmpfff!.....HMMHGVHJJCGJJGBJKHHHH¡¡¡¡¡¡¡¡¡¡¡¡¡!!!!!!( o_O ) Najednou mi vyndá náboj z těla.¿¿¿¿¡¡¡¡HMmmmmmm......Dezinfekce¡Jen tu ne¡ Pomyslím si.PozděHhmmgggrrrrauuuuuuu ...

Neznámá (NPC) - 18. května 2013 21:44
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Naliju trochu desinfekce na připravený kus látky a začnu tím šetrně očišťovat ránu. Po chvíli mu pomůžu se posadit a začnu jeho břicho omotávat obvazy. Nakonec to zajistím obvazovou sponou. "Tak hotovo. Jak se cítíš?"

Max Matthers - 18. května 2013 22:12

soukromá zpráva od Max Matthers pro Trochu se usměju. Jak kdybych se z pekla dostal do očistce a potom mě to zase poslalo zpět do pekla. Zkusím se zvednout. Sakryš! Fláknu sebou na postel a začnu přemýšlet, nahlas. Ty střelecké věže, určitě jich tu bude více... Kdybys u dveří slyšela bzukot.. Pamatuj, je to věž. Vezmu lahev s vodou. Opřu se o loket a napiju se. Ale ty věže by se dali využít jako palebná pomoc. V úzkých prostorách jsou skoro smrtonosné! Já jsem skoro živý důkaz.

Neznámá (NPC) - 18. května 2013 22:44

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "To záleží přímo na věžičce. Jsou kulomety umístěně příhodně za rohem, laserem detekující samopaly, které začnou pálit, jakmile zaznamenají pohyb (to byl i tvůj případ)... jsou i věžičky které ukryté na střechách domu zabíjí cíle na kilometry daleko. Myslím, že jedna taková zabila tvého kámoše tam v The Bricks." Trochu se zamyslím. "Osobně si myslím, že ti nakažení lidé stále ještě nejsou tak nebezpeční, jako jejich odkazy z doby, kdy dokázali myslet. Po městě jsou stále nastražené provizorní protitankové miny, pastičky dělané z granátu nebo pušky a nataženého špagátku... A turretky." usměju se "Zkus si odpočinout. Zatím prohledám budovu."

Max Matthers - 18. května 2013 23:24
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Poslouchám její vypràvění o pastech. Které mne upoutalo. Jakmile domluví svalím se na postel ale pak si vzpomenu na hummer kde jsem vzal složku s dokumentama. Zase se opřu o loket. a zkusím prohledat bágl jestli v něm dokumenty nejsou a případně se do nich zkusím kouknout.

Duch města - 19. května 2013 02:31
	soukromá zpráva od Duch města pro Ozvěna Smrti Po výstřelu následuje záblesk a setina vteřiny na poznání k zemi padajícího těla s dírou uprostřed. Hluk a smrtelné chroptění dokazují, že je po něm. Ozvěna to pošle do všech směrů a ještě ti to vrátí zpátky. Za chvíli je po všem. Ale co on? Je infikovaný nebo není?

Duch města - 19. května 2013 02:40

soukromá zpráva od Duch města pro Dívka odejde a ty vytáhneš z batohu složku. Patří HERCu. Je na ní její logo, její jméno... a jejich obsah. Je celkem tenká. Uvnitř je pár bezcenných dokumentů, které popisují bezpečné zacházení s nakaženými, nebo rizika jednotlivých oblastí. Mezi nimi je ale jeden, který tě zaujme: ______________________________________ Riziko: Nakžený virem #23 3. stupně nebezpečí Homo Esuriens Jméno: neznámé Datum narození: neznámé Datum infekce: neznámé Okolnosti infekce: neznámé Popis: světle hnědé vlasy, dlouhé, splývající. Černá vesta, pod tím bílé tílko, namodralé kalhoty, vysoké hnědé boty. Popis chování: mrštný, chytrý, zkušený. Často si pohrává s vojáky. Vyznačuje se některými schopnostmi pro člověka neuvěřitelnými. Rychlá regenerace. Patrně ženského pohlaví a do věku 30-ti let. Rizika: Za žádných okolností se nenechte zlákat. Zabezpečujte perimetr. Infikovaný je schopen zneškodňovat automatická stanoviště. V místech, kde ho očekáváte, sledujte i nejjemnější náznaky přítomnosti. Schopný rychle šplhat po budovách a rychle se dostat dolu. Patrně drasticky snížený práh bolesti a rychlá regenerace umožňují zvládnout i vážná střelná zranění. Nezabíjet; Důležitý pro vzorky. V případě odchytu odvézt do základny. ______________________________________ Je k tomu přišpendlený malý papírek na kterém je ručně napsáno: ______________________________________ Tato informace zůstává pouze pro vás. Nikomu ji neříkejte a ani nenaznačujte. Infikovaným je možná Emily Walker. Dcera vy víte koho. Pokud se to potvrdí, výše zmíněné rozkazy platí dvojnásob. Nesmí se jí cokoliv stát, musí být přepravena v maximální tajnosti. Pokud se o tom někdo dozví, dostanete se před vojenský tribunál. Varováni jste byli. Teď splňte rozkaz. ______________________________________

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 19. května 2013 08:40

soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Útok a útěk Pokusím se co nejdříve postavit na nohy, okamžitě přebíjejíc Luparu. Mířím okolo sebe očekávajíc útok, pokud ovšem v nejbližších deseti vteřinách žádný nepříjde, ihned popadnu jeden hák a zarazím ho do hlavy nepřítele, přitáhnu si ho a začnu ho jednou rukou šacovat, zatímco tou další stále svírám luparu. Kdyby se náhodou ukázalo, že by bylo nemožné otevřít případné kapsy, nebo se nějak dostat k možnému majetku, položím luparu vedle sebe a začnu šacovat hruběji a odhodlaněji. Pokud nic nenajdu, zakleju a s novým odhodláním se vydám dál chodbou. Zda je ten dotyčný nakažený, či nenakažený mne nezajímá až tolik, jako jeho možné ošacení. Jde o vojáka, vidátora nebo obyčejného přeživšího ? Kdo ví, možná to byla jen past. Opatrnými krůčky pokračuji temnotou (pokud jsem tedy nenašel baterku) a slabě dýchám, očekávajíc útok hordy nestvůr.

Max - 19. května 2013 12:25

soukromá zpráva od Max pro Léčba Říká se, že co nebolí, nepomáhá... ale tohle je trochu moc. Možná, by mučení bylo snesitelnější, než tohle. Bolest, jediné co cítím, doufám že to fakt zabere, nechci prožít tohle a pak být stejně zombie... někdo asi počítal s tím že mě to kousne takhle, tak mi rovnou dal k sobě injekci. Radši si sednu ke stěně, ať ještě sebou nešvihnu na zem. Čekám na křeče, určitě budou, pokusím se to nějak snést a nedělat moc hluku.

Max Matthers - 19. května 2013 12:43

soukromá zpráva od Max Matthers pro Vytáhnu Složku. Popis vzhledu a část chování sedí na "Neznámou". Najednou se zamyslím Je hledanější než Bin Ladin na celé složce mně ale zaujme papírek navíc. Takže jak jí asi budu říkat? Hej ty? Usama 2? Neznámá nebo Emily Walkerová? Ta by mohla mýt hodně pseudonymů. Dále mne zaujme její schopnost likvidovat věže. Asi je zkušená co se týče zacházení s pastma atd.. Vzpomenu si generála se kterým jsem si volal před několika hodinama. Asi musel zuřit a pěnit když ten jeho člověk v tom domě nenašel jí ani mně.

Duch města - 22. května 2013 09:10
	soukromá zpráva od Duch města pro Zaklapneš složku a chvíli přemýšlíš. Okolo je pořád dost ticho. Neznámá asi šla kontrolovat vyšší patra.

Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. - 22. května 2013 15:31

soukromá zpráva od Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. pro Město, večer Pokrčím rameny. "Rizika jsou tu vždy. Máme výhodu v automatické střelecké věži a tvaru auta. Víte, byli stavěny, aby vydržely výbuch IED. Takže máme výjimečnou světlou výšku a tvar, který je dostane pod nás. Zbytek bude muset obstarat ten osmilitr a vzorek pneumatik...když je nepročistíme tím půlpalcem na střeše," odpovím a zasměji se. Několika ručními signály dám vědět vozidlům za námi, že vyjíždíme. Byl už nejvyšší čas.

Max Matthers - 22. května 2013 15:54

soukromá zpráva od Max Matthers pro Z nudy vezmu vysílačku se šíleným nápadem. Hoj ahoj! všem na všech frekvencích! TADY JE RÁDIO TROLL! Pokusím se zabeatovat Víte o tom že naše rádio je jediné rádio které poslouchá 100% lidí? Asi je to tím že je jediné ve mě stě. Pokusím se teď znít velice oficiálně. Nyní ke zprávám. Hlavním tématem je zombie apokalypsa. Nikdo neví co za ní může. Ani my. Nyní máme na ulici plno bezdomov... tedy zombíků. Je doporučeno nechodit ven. Riziko pokousání se v průměru zvedlo o 100%! A nyní k počasí. Koho by zajímalo kolik bude dnes když jsou všichni zalezlí! Z kecání jsem unavený tak řeknu poslední větu. Rádio TROLL má pauzu, ozveme se zase za chvíly!

Duch města - 24. května 2013 22:51

soukromá zpráva od Duch města pro Minulost Pomalu se došouráš ke dveřím. Opřeš se o ně a nakonec se svezeš na zem. Marně se snažíš udržet si vědomí. Bolest je až příliš... vysilující. Musíš... zůstat... _________ Vezení. Jídelna. Je to poměrně dobře udržovaná jídelna. Vězni jí v klidu a kupodivu dnes nedochází k šarvátkám. Aspoň si dnes můžeš v pohodě sníst své jídlo. Hodíš svůj tác na železný stůl a sedneš si na stejně železnou a spolu se stolem k zemi přikovanou lavičku. Jídlo, jako obvykle, nic moc. Podivná žlutá kaše, která brambory nikdy neviděla a maso. No maso... Technicky je to jeden kus nepoživatelné žvýkavé hmoty bez chuti, která už v puse nutí házet šavli. Ano. Takhle se dala popsat věznice se zvýšenou ostrahou, známá pod jménem Jonesova Pevnost. Je to hypermoderní vězeňská ubytovna, obehnána hradbami a stejně, jako většina staveb v Union City, i tahle byla megalomanská a měla asi 15 pater do výšky ve dvou budovách, uprostřed nichž jela jedna z nejdůležitějších magistrál z města. Dozorci se neptali a rovnou používali hypermoderní tasery s rozpoznavači otisků prstů, takže v rukách vězňů nefungovaly. Taktež to šlo i s pistolemi a puškami. Pokud někdo napadl dozorce, skončil na samotce, což byla jen asi metr a půl vysoká místost a z poloviny zaplněná ledovou vodou. Jen pár málo lidí tam dokázalo přežít déle jak týden a všichni se jim snažili vyhnout. Nikdo radši příliš neporušoval tresty. Dokonce se dařilo narušit i systém mafie a organizovaného zločinu. Jones Fort bylo peklo. Přesně to, co si daňoví poplatníci přáli, aby bylo. Navíc v Kalifornii platil zákon, že kdo vyjde z Jones Fort a spáchá trestný čin, tak se do Jones Fort vrátí. Úspěšnost byla stoprocentní. Rozezní se alarm. Něco se děje. Do jídelny vběhne několik dozorců a začnou vás dělit podle vězeňských bloků. Musí to být vážné, protože dozorci mají zbraně. Ne ty pro věznici typické. Mají normální M4-ky. Jeden vězeň toho zneužije a vytrhne dozorci zbraň z ruky. Než ji však stihne použít, zazní celou jídelnou hlasitá rána a on letí k zemi. Většina vězňů se skrčí. Střelec je na ochozu. A ne jen jeden. Na ochozu nad jídelnou jsou vojáci s automaty a pokročilými mířidly. Na vězeňských oranžových stejnokrojích se míhají modré laserové tečky. V místnosti nastane naprosté ticho. Až kroky jednoho muže je prorazí. Onen muž vyjde na ochozu, mezi dvěma vojáky. Ti okamžitě sklopí zbraně a postaví se do pozoru. Muž ve vojenské uniformě si zapálí velmi drahý doutník. Starý benzínový yenkijský zapalovač ozáří jeho vrásčitou bílou tvář a jeho knír přejde do šklebu, který měl být kdysi opovržlivým úsměvem. "Jisté zoufalé situace si vyžadují jisté zoufalé činy. Je vám asi jasné, že tímto zoufalým činem může být i vaše okamžitá poprava, že ano?" Řekne rozvážně a hlasitě. Nikdo si netroufne promluvit. Jídelna je stále ztichlá.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 26. května 2013 10:24

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Ruina “Jen nůž,“ reaguji na Wadeovu otázku. Mačetu mu můžu ledajak závidět. Ale chápu jeho postoj. Potřebujeme být hlavně nenápadní a to nám výstřel ze zbraně neumožní. “Zkusíme ten přístav,“ navrhnu a postavím se za něj. V ruce držím nůž a jsem připravená vyběhnout a běžet o život. “Tak už nekecej, vypadnem odsud.“ popíchnu ho. Je zbytečné takové věci odkládat, když si to pro vás stejně přijde. Tak jako tak. My aspoň zkusíme naše štěstí.

Alyssa Ashcroft (NPC) - 26. května 2013 17:11

soukromá zpráva od Alyssa Ashcroft (NPC) pro Auta se rozjedou Řekne mi, jak dobré jeho auto je. Ochrana proti IED, bezdušné pneumatiky, silný motor a automatický kulomet na střeše. Je pravda, že tohle by už mohlo hodně znamenat. Mávne na džípy za námi a kolona se pomalu rozjede. Je to jiná jízda, než s těmi G35-kami. Valanx se na první pohled tváří chatrněji. Nedokáže jezdit tak rychle a vnitřek... no už si rozhodně něco prožil a je to na něm znát. Je tam takový divný smrad oleje. Na rozdíl od něj to cítím, protože nemám kolem ksichtu omotanou respirační roušku nebo nalepenou plynovou masku. Najede na dálnici a vezme to prostředkem. Dívám se na siluety domů rýsujících se ve tmě tam dole. Dálnice je totiž asi 20 metrů nad zemí. Je to magistrála která odděluje a zároveň spojuje dvě naprosto rozdílné čtvrti. Před několika lety to bylo ještě vzkvétající město. Dnes je to morovým vředem na tváři USA. A přitom jak nevinně to začalo... "Co víte o nultém pacientovi?" zeptám se a otočím se k němu.

Duch města - 26. května 2013 17:30

soukromá zpráva od Duch města pro Bolest je nesnesitelná. Není to jen normální bolest. Je to, jako by se ti každou krevní cévou směrem od vpichu prořezávalo několik nožů. Bolest zahlcuje tvůj mozek a ty máš problém se soustředit na cokoliv jiného. Nekonečné nutkání začít řvát. Po chvíli to trochu polevuje, ale ne moc. Přesně v tu chvíli se ozve z vysílačky: "Hoj ...oj! Všem na všech ...encích! Tady ..... radio TROLL!" Jakýsi pokus o beatování, skládající se z prskání a mlaskání a bůhvíčeho dalšího. "Víte o ..... že naše rádio je ...... rádio které poslouchá 100% lidí? Asi ............ je jediné ve mě...tě." Hlas se bude snažit být odměřený "Nyní ke zprávám. Hlavním ............ je zombie apokalypsa. Nikdo .............. může. Ani my. Nyní máme na ulici ...... ... ... tedy zombíků. Je doporučeno ne....... ven. Riziko pokousání se ....... zvedlo o 100%! A nyní k počasí. Koho by ......... kolik bude dnes když jsou všichni zalezlí!" chvilka odmlky "Rádio TROLL má ......... Ozveme se zase za chvíli!" Jiný, tentokrát ženský hlas mu řekne naštvaně "Mohl bys přestat? Já se tu snažím pracovat."

Duch města - 26. května 2013 17:32
	soukromá zpráva od Duch města pro Chvíli po tom, co pustíš knoflík vysílačky, se ozve známý dívčí hlas. "Mohl bys přestat? Snažím se tu pracovat." je naštvaná a v pozadí slyšíš střelbu.

Max Matthers - 26. května 2013 17:48
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Na naštvaný hlas odpovím. Hele a jak se mám zabavit?Jsem postřelenej a teď tu chcípám v nudné místnosti. Řeknu s pocitem zadosti učinění. Co tam vůbec je? další věž? Zed? Nebo něco nového? A přepnu vysílačku.

Duch města - 26. května 2013 19:28
	soukromá zpráva od Duch města pro "Jako vážně. Vždyť sis sebou vzal kompa s půltunou her." ozve se a následuje pár výstřelů. "Teď ne! Pak!"

Max Matthers - 26. května 2013 19:36
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Když se rozmluví o noťasu. Tak si vzpomenu. Jen jí poděkuju do vysílačky a začnu hrabat v báglu. Když se vším prohrabu a najdu noťas. Zapnu ho. Tak co tu máme. Call of duty 10 ne. Battlefield online ne. World of warcraft 2 ne. The sims 6 ne. Samé blbosti! Pomyslím si. Zkusím wifi. Jestli nebude fungovat tak se prohrabu v PC jestli nenajdu něco zajímavého.

Duch města - 27. května 2013 09:30

soukromá zpráva od Duch města pro Ohledávání Ticho je na nervy jdoucí, ale nikde žádný šustot, žádný běh... Trochu se přikrčuješ a nahmatáváš tělo. Nahmatáváš svojí ránu a mokrou teplou tekutinu, která ti zůstává na prstech. Lupara mu odstřelila velkou část boku. Nahmatáváš... Vojenskou blůzu. Má vojenskou vestu. Bez plátů, ale ty tu vojáci nepoužívají. Jen je zdržují. Pořád to může být infikovaný. Nejde ti jednou rukou otevřít kapsu. Frustrovaně hodíš luparou o zem a vytrhneš suchý zip. V kapse má zásobník. Podle hmatu a váhy poznáváš, že je nabitý a že to bude asi od M4/M16. Další kapsa. Totéž, jen tentokrát podstatně lehčí a nenahmatáváš žádné náboje. Jdeš níž. Stehenní pouzdro na pistoli. Uvnitř asi Berreta. Bez nábojů. Zásobník je v šachtě a přesto je závěr pistole vzadu. Jdeš k další kapse u opasku. Nahmatáváš váleček s vypínačem. Baterka. několikrát vypínač zmáčkneš. Nic. Asi je vybitá. Vracíš se nahoru zkusit i další kapsy. Než ji však stihneš nahmatat, chytí tvou ruku dvě jiné. Slyšíš něčí kašlání. Trochu se zadusí vlastní krví, než řekne několik slov. "Prosím... Pomozte mi... pro... prosím."

Duch města - 27. května 2013 09:41

soukromá zpráva od Duch města pro Strojovna Běžíš chodbou vypadající úplně stejně, jako ty předchozí. Jen sem tam nějaká plíseň a skvrna od krve vypadá jinak. Běžíš stále rovně. Chodba zahybá, ty taky. Běžíš dál. Chodba končí, ale jsou tam dveře. Naběhneš na ně, chytneš kliku a a dolehneš celou svou vahou. Dveře ustoupí a otevřou se. Snažíc se udržet rovnováhu vbíháš do místnosti. Je temná. Hodně temná a rozlehlá. Jakási tovární místnost. Jsou tu obráběcí stroje, lisy, terminály na jejich ovládání. Všechno v pokročilém stádiu koroze. Je zatím pustá. Nikoho nevidíš. Za sebou slyšíš jejich běh. Rychle se vrháš ke dveřím a zavíráš je. Po chvilce se ozve několik ran. Pak další a další. Nevíš, jak dlouho to ty dřevotřískové dveře vydrží.

Duch města - 27. května 2013 09:55
	soukromá zpráva od Duch města pro Wifina není a tak otevřeš adresář. Většinou už poněkud starší hry. World in Conflict, The Sims 3 complet a pár The Sims 4, Arma 2, Crysis 3 atp. Pak tě ale zaujme takový nenápadně vyhlížející program SWT 16.

Max Matthers - 27. května 2013 17:36
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Zařvu na celou místnost. Blbej net! To nemůže nikde fungovat? Srát na to. Pak kouknu znova do her ale stále nic. V tom si všimnu nenápadné složky. SWT 16? Že by STAR WARS TEORIES 16. Ne.. to je blbost co jsem vymyslel. Najedu myší na složku a udělam dvojklik.

Duch města - 29. května 2013 10:35
	soukromá zpráva od Duch města pro Chvilku načítání. Chybová hláška. Unnable software access device mysql40797. Nebyl nalezen požadovaný Hardware. Připojte vysílač a opakujte akci. |ok|

Max Matthers - 30. května 2013 17:19
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Chyba. To jsem si mohl myslet když to je windows Zkusím to ještě znova a to samé. Potom se rozhlédnu po mýstnosti. Anténa... Anténa. Kde bych.mohl schrastit anténu? Maximálně že bych oddělal anténu u televize v místnosti vedle.

Max - 02. června 2013 05:18
	soukromá zpráva od Max pro Bolest a blbec "AARGGGGHH!!!" Mé pocity jsou všem jasné, i když tu nikdo není, třes a pocení jsou nechutné ale nejhorší je ta bolest. Proč já, co jsem komu udělal? Bar, posraný chlast, vždycky mám jen průser. Nějaký idiot se napojil na rádio, teď není čas na pirátské vysílání. Bolset trochu povolí ale i tak se radši nehýbu. Čekám až úplně odezní.

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 03. června 2013 10:33

soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Ohledávání Lup dopadne lépe než jsem si představoval. Přestože je tento muž očividně neschopný přežít, je v něm stále dost života nato, aby mi sevřel ruku ve svých dvou. Na svůj stav má sílu. Ovšem nebude žít dlouho, vykrvácí a zemře během minuty, nebo možná několika sekund. Niemá šanciú na žitý, gruckin. Ovšem něco se ve mne pohne. Proč tu tenhle voják je ? Je to snad přežitek nějaké jednotky ? Může jich tu být víc ? Schitta ! , zakleju vztekle a popadnu svou luparu, volnou rukou. Zkontroluji, zda jsem opravdu vystřelil obě patrony, nebo jenom jednu. Pokud se voják svíjí, naříká, inogruji ho a pokud luparu neotevřu, tak ji prostě položím vedle sebe. Chudák "Saša". Takovéhle ošklivé zacházení, mohla by se časem aj zaseknout. To by byla moje smrt ! Poslúchaj ma ! Séš mrtvíéj, rozprsknúl sóm ti půlku břucha, kdo si a có siú dělál na mým grundu ? Jio Vás tu viac ?, mluvím bez křiku, ovšem dost zřetelně nato, aby mě slyšel. Pokud mi neodpoví, zatřesu s ním a zeptám se zřetelněji. Druhou ruku položenou na kohoutku kalashnikova, který mi na těle drží popruh, připraven okamžitě pálit a případně se krýt za mrtvým vojclem.

Duch města - 03. června 2013 11:13

soukromá zpráva od Duch města pro "Jsem... Voják americké armády... mužu... můžu vám... Byl to jen průzkum... jen obyčejný..." Slyšíš jeho sípání. Sevře tvojí ruku ještě pevněji. "Prosím... Zůstaňte... Nechci umírat sám... Vemte si... co budete chtít... ale prosím... počkejte tu se mnou... prosím." Vypadá to, že je obeznámen s tím, že umírá. Z jedné chodby se ozve dupání a běh. Není to ale chraplavý běh zástupu krvelačných monster. Tohle je uspořádané a běží to ve dvojstupu. Přeživší a asi jeho kámoši. Připravuješ se zmizet, ale než se stihneš pohnout, ozve se za tebou cvaknutí pojistky. Vidíš svojí siluetu v záři bílé baterky. osvětluje i umírajícího vojáka. Je mu tak třicet. "Ani se nehni, sračko!" ozve se hlas za tebou "Odhoď zbraně a na kolena. NA KOLENA JSEM ŘEK TY PÍČO!!! To je ono. Ani se nehni a ani necekneš, jasný!?" Z oné chodby se vynoří další světla a doběhnou k vám. Posvítí ti do ksichtu, pak i na vojáka. "Do píči... To je Hall?" zazní nějaký hlas zpoza jedné baterky "Jo, to je Hall." ozve se hlas za tebou. "Becku. Postarejte se o něj." Jedna z baterek se vypne. Její vlastník, voják v kovbojském kloboučku s lehkou balistikou a třema brašničkama s červeným křížem poklekne k umírajícímu Hallovi a začne ho ošetřovat. "To bude dobrý Halle, To bude dobrý." slyšíš jeho utěšování, zatímco se snaží ošetřit jeho ránu. "Pane, co s tímhle?" ozve se jeden hlas za baterkou. "Dobrá otázka. Tak co sračko?" S touhle větou ti někdo k hlavě přitiskl pistoli. "Co bysme s tebou měli udělat?"

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 03. června 2013 11:36

soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Zajatec Sevřu ruku toho muže pevněji. Tohle nebyl voják na pochodu, který se připravoval masově vraždit přeživší a netvůry. Mohla to být obyčejná eskortní jednotka. Ovšem není čas na pocity. Tenhle chlap měl zbraně a byl tím hrozba. Když nic neuslyším, držím ho za ruce a mlčím. Lidskost za dobu, co se schovávám v temnotě nebyla zrovna síla mého ducha, která přicházela příliš na povrch, ale něco ve mě mi připadá, že kdybych ho tu jen tak nechal, zradil bych matičku rus. A pak se stalo to, čeho jsem se bál. Posily. Kurviskin ! Pokusím se říci, ale ústa se mi sebe od sebe ze strachu nepohnou. Jedna věc je když zastřelíte osamělého vojáka, kterého můžete zneškodnit, okrást a zabít, ale celou ozbrojenou jednotku ?! Čoi mám dielat ? Ijak jié možnié že sóm je neslyšiél ? Kurviskin ! Když mne zahalí náhlé světlo, oslepeně přimouřím oči. Bylo jich příliš mnoho. A měli příliš mnoho prokletého světla. Je jich tolik. Ozbrojení, připravení vraždit ! A já jim zastřelil kamaráda. Když mi dají rozkaz odhodit zbraně spustím luparu na zem a pomalu sundám i kalashnikov. Nerads e svých zbraní vzdávám, ale sekeru i dva háky si nechávám schované v záhybech pláště. Každopádně bezeslova poslechnu, dám si ruce za hlavu a pokleknu, hledíc na umírajícího vojáka. Teprve nyní, ve světle vidím jak mu z těla visí provazce střev, svalů, chrupavky a jiných orgánů. Jsou to strašlivá jatka. Nedivím se, že jim umírá v náruči. Ovšem já už nedávám na vědomí žádný pocit, slitování či chuť pomáhat. Poprvé, po dlouhé době jsem se rozhodl porušit svá pravidla. Pomoci lidstvu a jak jsem dopadl ? Zastřelil jsem možná jediného muže, který mě odsud mohl někdy dostat a skončím jako střelecký cíl na střelnici. Když ucítím hlaveň pistole na svém spánku, polknu. Čio povídať ? Čio im móžem vydrabať ? Po třech úderech srdce kdy jsem byl zticha, jsem se rozhodl promluvit, očekávajíc minimálně kulku do hlavy. Na jednu stranu to má i světlou stránku. Aspoň to bude konečně za mnou. Jsiém Vinidri Alexei, přežievší čivilistá, Viáš móž má přiekvapil, viápadál jakó mutánt, byliá tma, nieviděl sóm, ži je živí, jinak by žil. Řeknu prostě a s úsměvem na rtech pod plynovou maskou zavřu oči. Vím, že tohle jim jako důvod stačit nebude, ale matka rus po mě vždy očekávala upřímnost a pravdu. Nyní ji vědí.

Max Matthers - 15. června 2013 19:41

soukromá zpráva od Max Matthers pro Chvíle načítání. Bèhem této chvilky se stupňuje moje nervozita. U tohoto systému si člověk není jist výsledkem, nikdy. Když se ukáže chyba vybuchnu vztekem který vyvolala. Kdo mohl vymyslet takovou blobost! vysadit ho sem do města bez hazmatu a bez zbraně. V afektu zaklapnu notebook a hodím do báglu. Snažím se vyčistit si hlavu, asi se napiju. Jakmile dopiju a uložím pití do báglu, všimnu si rozbité věže. Vtu ránu mně přejdou myšlenky o shánění vysílače. S pocitem zaujatosti se jí začnu věnovat. Z čeho se skládá? Co jí napájí? Dala by se nastavit aby střílela to co chci? Nebo zapojit s počítačem?

Duch města - 23. června 2013 18:14

soukromá zpráva od Duch města pro Výběh Vyběhnete. Eliz se svým nožem, Wade s mačetou sekající po nejbližším hladovém zombíkovi. Rána upoutá jeho druhy, kteří se vrhají za vámi. Běžíte ulicí. Dva lidé, za nimi stále se zvětšující trojúhelník běhajících mrtvol. Naštěstí nejsou tak rychlí. Nákaza, nedostatek potravy a tlení jejich těl omezuje jejich rychlost, která ale i tak není malá. Vy, trénovaní díky okolnostem, ve kterých jste vyrůstali, si utváříte slušný náskok, ale narozdíl od nich vám dochází dech. Běžíte tak asi 200 metrů. Eliz zakopne. Asi i vysílením. Wade se zastaví. Bojují v něm zbytky lidskosti s pudem přežít. [Rozhodne se, jestli se jí pokusí pomoci, či ne] Několik ran a drobných výbuchů znějících, jako rány kulometů, zředí řady infikovaných na minimum. Eliz, ležící a snažící se popadnout dech to nevidí tak dobře, jako Wade, ale i přesto cítí, že očekávaná bolest a sežrání zaživa asi tak nějak nepřijde. Po chvíli se nad vámi mihnou stíny a zalehnou vám uši z tryskových motorů letounů A10. Stihnete se otočit už tak maximálně k tomu vidět je, jak s obdivuhodným efektem vzlétnou ke slunci a namíří k San Francisku, odkud taková letadla startují. Ještě se z obou vysílaček, které máte připnuté u pasu ozve "Wíííí Hooouuu." "Základno, tady Peters a letka Charlie 17. Úkol splněn. Uflambovali jsme je k smrti a ještě jsme kulomety helpli pár survivorům, přepínám." "Roger, roger. Základna končí a díky za pomoc hoši."

Duch města - 24. června 2013 10:42

soukromá zpráva od Duch města pro "Je mi u prdele, kdo seš, ale zajímá mě, co mám s tebou dělat." Zřejmě se přikloní k tobě, protože slyšíš jeho dech. Pistole se ti zaryje ještě hlouběji do zátylku. "Jenom zmáčknout spoušť, úderník prorazí zápalku a výbuch střelného prachu vymrští kulku z komory skrz rýhovanou hlaveň do tvý zasraný hlavy. Pocítíš nekonečnou bolest, na jazyku se ti rozleje tvá teplá sladká krev a ty v posledních vteřinách svýho života, který ti budou připadat dlouhý jako hodiny, budeš litovat dne, kdy tě tvoje matka přivinula k svýmu prsu, zatímco se ti před očima mihne celý tvůj podělanej život." Chvilku se odmlčí. "Je ti jasný, co tu kurva říkám ty zkurvenej zmrde?" řekne, zatímco ti přitlačí pistoli hlouběji do hlavy. Pud sebezáchovy v tobě vyburcuje pocity, které jsi už dlouho necítil. Paniku, lítost a dokonce hysterický strach ze smrti, který podkreslují jeho slova. "Stačí, abych posunul prst o centimetr ke mně. Jeden posranej cenťák." "Doprdele... Nemá puls!" zařve medik, hekticky vythující z připnuté kapsy malý přístroj. Začne mu systematicky pumpovat srdce, nejdříve zvyšováním tlaku, po chvíli boucháním pěstmi. "Vytáhněte mi ten defibrilátor a připravte ho." "Pane?" zaslechneš ženský hlas zpoza jedné baterky. "Proveďte rozkaz Stevensová." ozve se za tebou. "Ano pane." řekne ženský hlas podřízeně, baterka se vypne a ze stínu vystoupí poměrně mladá vojačka s milými rysy. Poklekne vedle medika. "Nastavte intenzitu na dvě stě, musíme ho zvednout." Žena poslechne medikův příkaz, posune malým analogovým kolečkem po straně a vytáhne dva plíšky drátky spojené s přístrojem. Medik po nich chňapne a narychlo, ale správně je umístí na tělo. Vytrhne defibrilátor vojačce z ruky. "Tak jo. Ustupte!" pískot, který zintentivňuje, dokud nezazní rána jak kladivem. Vojákovo tělo, které jsi prostřelil, se na vteřinu prohne v elektrickém šoku. Doktor osahá jeho krční tepnu. "Bez pulzu. Znova. Dvě stě deset." celé se to opakuje. "Nic. Znova, 220. Kurva, dnes ne Halle, dnes ne..." "Nechte ho Becku." "Pane, Možná ještě..." "Becku, je po něm." řekne ostře důstojník s pistolí u tvé hlavy krutou pravdu. "Stanovte čas úmrtí na dvacet hodin dvanáct minut a odeberte známky." dodá umírněně. Medik pomalu a neochotně začne balit věci. "Vidíš cos způsobil ty píčuskej mamrde, ten kluk se přidal k armádě protože musel. a tys mu musel provětrat střeva, ty zasr..." "Stevensová, přestaňte." zařve nahlas důstojník. "Tenhle zasranej zkurvysyn se může hodit." Otočí se k tobě. "Teď poslouchej. Za to cos udělal, tě teda rozhodně nevezmu z tohohle pekla. Ale budeš běhat s námi, aspoň chvíli přežiješ. Jestli mě budeš srát, zastřelím tě. Jestli budeš jó srát, vezmu pouta a připoutám tě tam nahoře k ňákýmu nepojízdnýmu autu. Tomu pak zablokuju zaplej klakson a nechám tě tvému osudu, který nebude moc odlišný od toho, jako bych nechal kozu mezi lvy a krokodýli, takže srát v svém vlastním zájmu nebudeš, jasný?"

Duch města - 25. června 2013 08:54

soukromá zpráva od Duch města pro Turreta Zaklapneš a na postel odložíš počítač. Z bolestmi se pomalu zvedneš. Vylezeš ze svého pokoje a přejdeš do pokoje se střílnou. Tentokrát na tebe nestřílí. Vlastně nedělá vůbec nic. Jen tam tak stojí. Trojnožka s M16-kou a poloplným kaslíkem nábojů, které vedou do šachy pušky. Po straně je elektrický kvádrovitý přístroj. Vyčnívá z něj jakási kamera a pod ní je laser. Po jedné srtaně je právě přípojka, ze které Emily vytrhla ony dráty. Emily... Potom se jí musíš zeptat, jestli se tak doopravdy jmenuje. Rozhodně by nebyl dobrý nápad tam jen tak ty dráty zapojit.

Max Matthers - 25. června 2013 09:50

soukromá zpráva od Max Matthers pro Hmmmm... Kdybych ty kabely vytrhnul i z přípojky a napojil je k notebooku, možná bych ji mohl ovládat. I když to je nerealný nápad. Pochybuju že bych mohl ovládat věž jen díky propojení kabely. Ještě chvilku u věž se zájmem zkoumám. Je zajímavý čím vším se lidi chráněj. Až na to že v týhle místnosti nic nebylo. Kvůli čemu tu asi ta věž byla? Vyfakuju kamerku a potom se začnu belhat zpět v bolestech a ulehnu na postel. A jdu hrát hry.

Duch města - 25. června 2013 10:02
	soukromá zpráva od Duch města pro Ulehneš do postele a zapneš komp. za pár vteřin se načte BiOS a za dalších pár Windows 9. Než začneš hrát hry, uvědomíš si vážnou chybu. Není tu myš. Budeš muset hrát na té destičkové... No nic... Hraní uteče jako nic a zanedlouho se objeví Neznámá. "Tak jo... Budova je zabezpečená a všechny jsem pobila. Co děláš."

Max Matthers - 25. června 2013 10:20

soukromá zpráva od Max Matthers pro Co dělám? Založil jsem rádio TROLL. Zkoušel jsem zapnout zajímavý program ale chybí anténa či co. Ukážu jí chybu programu. Potom si zase otočím noťas k sobě. Taky jsem se kouknul na tu věž. Ale připojit jí k notebooku asi nepůjde. Taky jsem potom už jen hrál něco. Zaklapnu noťas. A co ty? našla si něco? Jo a ta vojenská složka z toho auta je zajímava. Hodím ji složku i s papírkem. Jinak mně zajímá jestli jsi vážně dcera toho generála nebo jen náhodný člověk.

Neznámá (NPC) - 26. června 2013 09:51

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Cože?" vyhrknu. Podívám se do složky, která mi dopadla k nohám. Jasně... Dokument o mě. Už jsem jich viděla hodně... Jsem pro ně jako Moby Dick. Bílá velryba, znak posedlosti. Bojí se mě a přesto, nebo právě proto mě chtějí chytit. Zaklapnu složku. "Můj otec je generál, to ano, ale nevím, jak to má do toho zapadat. Na co se mě ptáš? Jestli jsem Emily Walkerová? Jestli po mě jdou proto, že můj táta je členem armády? Já to nevím, ale čekám, že jsem pro ně jen chytrý zombík. Proto mě honí." Posadím se na postel vedle něho. "Normálně to nikomu neříkám, protože nikomu nevěřím... Chceš vědět, jak jsem se sem dostala?"

Vinidri Alexei "Kanálová Krysa - 26. června 2013 10:17

soukromá zpráva od Vinidri Alexei "Kanálová Krysa pro Uvěznení Bliartchs !, zakleju ve své mysli. Tak tohle se pokazilo jak jen mohlo. Nejenom, že jsem narazil na celou zatracenou armádní jednotku, ale dokonce jsem narazil na celou zatracenou armádní jednotku s důstojníkem ! A bandou idiotů, kteří brzy zahynou. Když můj mozek rychle propočítává mé šance na přežití, jsem velmi vděčný, že jsem oblečen jak jsem. I s těmi nasazovanými pouty si mohou býti armádní vojáci jasní tím, že jakmile dostanu šanci, prvnímu z nich rozdrtím průdušnici, seberu jeho pušku a prostřílím se zbytkem. Jsem rád, že mne nechali odhodit pouze Sašu a můj Kalashnikov. Jelikož neprohledali záhyby mého pláště, nemohli doufám objevit mé dva bojové háky a mou sekeru. Pokud mi ovšem nechají volné ruce, vezmu své zbraně, přebiji je, zkontroluji jejich stav a stále bez jediného slova se zařadím mezi ně. Ovšem to se nestane. Nedovolí mi ponechat zbraň v ruce. Když ucítím pistoli v zátylku, ani to se mnou nehne. Má mě snad vyděsit trocha kovu a olova v mozku ? Oproti hrůzám před kterými jsem již bezpočtukrát utíkal, by to bylo vysvobození. Pokud si ten černý šmejd myslí, že se "lidské zbraně" jakkoliv zaleknu, má smůlu. Ovšem nemám v plánu ještě zemřít. Aspoň né do doby, kdy získám psí známky tohohle bastarda. Přitom se modlím k matičce Rus aby nezačali prohledávat co mám uvázaného okolo krku, jelikož tam mám krom malého talismanu, který jsem si udělal z náhradních dílů do počítače malý znak Matičky rus, tak i řetízek s osmi známkami vojáků armády. Pamatuji si doteď jejich jména. Fidgeraldová, Fritzgann, Monnark, Jameson, Anderson, Livroy, Naggu, Fidgerald. S temným pohledem v očích se pomalu zvednu, pokud mi tedy v tom nikdo nebrání a i přez uklidňující pohled na pistoli, jenž mi míří do obličeje odpovím tomu vojákovi. Chciete li přežiet, přiestaňte dielat hluč, niebo smie mrtviý v grundiu než řieknite AMERIKA., řeknu klidně se svým silným přízvukem. Nebojím se smrti z pistole, přestože nechci zemřít, nedám tomuhle neschopnému veliteli zadostiučinění v tom, že jen díky jeho neschopnosti vést vojáky zemřel jeden z jeho mužů.

Max Matthers - 26. června 2013 13:28
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Kouknu na papírek u spisu. Jak to vypadá, tak někdo v armádě si myslí to co já. Je to vlastnoručně napsaný a dodaný ke spisu. Jinak, ano zajímá mě kdo jsi. A taky, když mi pravděpodobně nevěříš... No nedivím se ti. Málem nás dostal ten generalisimo co jsem se s ním zakecal. Ale zpět k tématu. Když mi nevěříš jak můžu věřit tobě. No i když jsem ti doteď věřil.

Neznámá (NPC) - 28. června 2013 21:00
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Ty mi nemůžeš věřit?" Usměji se nechápavě. Asi nebere v potaz to, že jsem mu několikrát zachránila život. "Jako vážně? Za tu chvíli, co spolu jsme, jsem ti musela už několikrát zachraňovat život. To by mělo zasloužit nějakou důvěru."

Max Matthers - 28. června 2013 21:45

soukromá zpráva od Max Matthers pro Okej. Přesvědčivé argumenty. Stejně jsem ti nevěřil jenom když jsem tě poprvé potkal. Jinak bych si šel dávno po svých. Spíš jsem napnutej jak tágo. Zajímá mně kdo jsi. Jednou jsem doplatil na to že jsem si o tom druhém nic nezjistil. Začnu vzpomínát na rok 2009. Jedna z nejlepších kapitol mého života. V roce 2009 jsem s kámošem šlohnul auto koksu. On mně zradil a vykopnul z auta. Na policejní stanici jsem nemohl mluvit jelikož jsem ho moc neznal. Potom se zas vrátím zpět do reality bunkru. Omlouvám se, trochu jsem ujel, nebýt tebe jsem jeden z těch smradlavých páprdů co se venku šouraj po ulici.

Neznámá (NPC) - 28. června 2013 21:58

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Uklidni se trochu, vždyť jsem jedna z nich..." udělám vtipnou poznámku a vrátím se k tomu poznávání. "Jsem, respektive byla jsem jen normální dcerou bohatých a pořád zaměstnaných rodičů. Díky tátovi umím slušně střílet a řídit. Máma mě zase přihlásila na právní fakultu do Harwardu, ale než jsem dostala příležitost, onemocněla jsem a pak přišlo tohle... Tohle šílenství."

Max Matthers - 28. června 2013 22:16
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Na její poznámku o tom že je taky jeden z nich jí s úšklebkem odpovím. Já si říkal že tu něco smrdí. Po tom co domluví o svém příběhu zakončeném nemocí se zeptám jaká nemoc to byla. Pak se taky zeptám jestli něco o ostatních lidech z télevizní soutěže. Též se zamyslím nad otázkou HERCu který operuje ve městě a i u radnice má opušténý tábor.

Neznámá (NPC) - 30. června 2013 23:42

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Rakovina. Prý poslední stádium. Lékaři mi řekli, že mám dva měsíce. Ležela jsem a únavou zavírala oči, zatímco přístroje kolo mě zuřivě pípaly a snažily se vybudit pozornost." Sentimentálně se usměji. "Víš... Jak všichni říkají, že když umíráš, vidíš jen světlo na konci tunelu... Tak je to pravda. Byla to ta nejlepší chvíle, kterou jsem kdy zažila." Otočím se tváří k němu a přítomně se usměji. "Mimochodem... Já to asi nesmrdím... to ty nám tu ležíš v poseli plné vlastní krve..."

Max Matthers - 01. července 2013 12:47
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Rakovina je šmejd. Kdyby šla zabít jdou po ní všechny gangy světa. Potom se jí kouknu na hlavu. Máš všechny vlasy, tos nechodila na ozáření? Potom zmíní světlo na konci tunelu. blbost, nemůže existovat. Světlo na konci tunelu? Vtipálku! A na krev reaguju okamžitě. Spousta krve.... To prosakuje ten obvaz?

Neznámá (NPC) - 05. července 2013 13:14
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Ne... Rakovina postupovala příliš rychle... Táta si myslel, že člověk by měl umřít aspoň nějak důstojně. Proto jsem taky neměla přístroje pro udržení života..." Nevěří mi, že uvidí světlo na konci tunelu. "Víš, že se přeš s někým, kdo to viděl na vlastní oči? Já bych tomu taky nevěřila, ale je to tak."

Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. - 07. července 2013 15:34

soukromá zpráva od Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. pro Město, večer Cesta nám ubýhá celkem rychle. Snažím se nesledovat město, tu jeho pochmurnost, která už dokázala zdolat srdce nejednoho. Lehce stáhnu osvětlení přístrojové desky a interiéru, aby tolik neovlivňovalo výhled ven. Union City. Pamatuji si jej z fotek, tu jeho velikost, pýchu, i pád, který už jsem viděl na vlastní oči. Vyhýbáme se občasným troskám aut, převálcovaných, bouraných, zanechaných svému osudu, poté co naděje, že někoho zachrání, vzala za své. "Myslíte že v tomhle rozměru na tom zas tolik záleží? Na pacientu nula? Možná tak CDC a statistiku, pro výpočet R-0, ale při takovém rozměru..." má ruka ukázala k troskám města, které jsme míjeli. "Důležitější je zjistit, zda-li je to respirální, kontaminace, prostředí či kombinace předchozích; abychom se měli od čeho odpíchnout. Chybou, jakou v dnešní době děláme často, je obava před panikou. Lokální úřady často vyčkávají, plně neinformují své občany, aby je nevyděsili jako u prasečí chřipky. Zvažují ekonomické dopady, personální otázky, třeba když zavřou školy, kdo zůstane s dětmi doma. Nechtějí postupovat bez toho, aby věděli, co to je, a jak to lze léčit. Takové ty věci, co mezi panikou vnesou do situace i trochu klidu. Stejné to bylo zde. Výhodou toho je, že v okamžiku, kdy se k tomu HRC, CDC či DM dostanou, už je dostatek pacientů, kteří nám mohou dát rychlé odpovědi. Nevýhodou je, že při úderech MEV-1 či LYS-32-100, to může skončit takto." Odmlčel jsem se a na chvíli pohlédl na reportérku. "MEV-1, aka Meningoencephalitis mutace jedna, zabila 63% nakažených, měla R-0 8 nakažených a než jsme ji zastavili, jen v USA nás stála dvě stě tisíc životů. Lyssa-32-100 nás stála Union City. Myslíte tedy, že jméno Con Johnson je v takovém rozsahu zásadní?"

Max Matthers - 20. července 2013 23:02

soukromá zpráva od Max Matthers pro Aáááá důstojně. To už tě mohl nasadit jako Kamikadze abys jsi zemřela s maxiální ctí. Ale fakt. Dokud to jde chci žít Dobrovolně se života nevzdám. Viděl jsem zajímavý seroš kde jedna hlavní postava povídala : Smrti říkame jen dvě slova "Dnes ne." Potom začne s tím že to viděla na vlastní oči. Já taky na vlastní viděl po kupě heráku růžové zajíčky, skákající zelené slony a draky létající oknem. A vím že neexistujou. I když... Věřím že nad náma je nadpřirozeno ale že zrovna tunel? Pokusím se téma rozhovoru odtáhnout z nadpozemské sféry do reality. A co během tvého průzkumu. Našla jsi něco zajímavého?

Wade Wilson - 21. července 2013 22:39

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Ruina "Zvedej se!" Křiknu na Eliz a napřáhnu k ní ruku. Než stihne však kdokoli z nás cokoli dalšího udělat, přehluší nás hluk střelby a já, ten co stojí čelem k zombiím, vidím, jak se kácí k zemi. Co to sakra...? Vzápětí nám nad hlavou přeletí dvě stíhačky. Dobrá práce, chlapi, díky. Pohlédnu zpět dolů na Eliz. "Tak jdem, vypadneme z ulice. Najdeme si nějakou alespoň provizorní, skrýš na noc." Pomůžu jí na nohy a rychlým krokem zamířím k přístavu, kam jsme chtěli původně. [Pokud nějaký zombie přežil a dostane se moc blízko, zaútočím na něj. K přístavu potom poběžíme.]

Duch města - 22. července 2013 15:54

soukromá zpráva od Duch města pro Reportérka si vše těsnopisem zapisuje do bloku. Každé tvé slovo. Každou tvou myšlenku. Nad hlavou vám proletí dva bombardéry A10. Letěly od přístavu, kde na obzoru byly vidět výbuchy. Letouny proletěly nad vilami a ty jsi zaslechl zdáli jejich rotační kulomety. Z vysílačky upevněné na palubní desce zaslechneš několik hlasů. "Wíííí hooouuu." "Základno, tady Peters a letka Charlie 17. Úkol splněn. Uflambovali jsme je k smrti a ještě jsme pomohli pár survivorům, přepínám." "Roger, roger. Základna končí a díky za pomoc hoši." Letouny se vznesly k nebi a namířily si to na San Francisko. Jízda plynula celkem klidně, dokud jsi nezahnul. Džípy projížděly podivně pustými ulicemi a podle vyznačené mapy pod tvou taktovkou zahybaly. Ticho, které drásá nervy, prořezávaly jen motory aut. Znáš to ticho. Je to přesně to ticho, které obvykle panuje před velmi silnou bouří. I novinářka si jej všimla. Dorazíte na místo už za úplné tmy. Nikde žádní mrtví. Auta zastaví a vy potichu vystoupíte. Ulice uprostřed the Bricks. Okolo se rýsují zchátralé zbytky továren. To, co tě ale na ulici zaujme nejvíce, je mrtvola v HazMat suitu. Leží tu na zemi jen tak. Oblek je na několika místech porušený. Zuby a drápy ale neskončily jen u oděvu. Vrhly se na její maso a pokusily se jí sežrat. V těle trčí šipka z kuše a vedle těla leží plně nabitá Magnum .357. Rukavicí čistíš sklo na helmě, aby ses podíval do očí oné mrtvé. Naskytne se ti pohled na nádhernou dívku. Podle několika kadeří v obličeji brunetu. Podle jmenovky jde o Anney Donovanovou. Její oči se ale znenadání otevřely. Byla vidět jen bělma. Byla nakažená. Za několik vteřin se probudí k životu a zautočí na tebe.

Neznámá (NPC) - 24. července 2013 12:46

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "To je asi i tím, že jsme jiné osobnosti." Usměju se. Pak zvážním. "Ty nevíš, jaké to je, když ti stále zkracují život. Zezačátku jsem smýšlela stejně jako teď ty. Podstoupila bych cokoliv, co by mi zachránilo život. Jenže pak se z několika měsíců stal jeden a další den už to byly týdny. Pokud se nádor zvětšuje tak rychle, jak by ho mohlo ozařování zastavit. Odmítla jsem to. Táta ke mně přišel, pokoušel se mi to vymluvit, pohádali jsme se, ale já neustoupila. Ačkoliv mohl rozhodnout za mě, neudělal to. Vždycky jsme se navzájem respektovali." Po tváři mi stekla slza. Setřela jsem jí rukávem a pak jsem se usmála. Mlel o svém skepticismu k posmrtnému životu. Ignorovala jsem to a zareagovala až na jeho otázku. "Ne. Nic zvláštního. Je tu dost jídla i vody. Mohli bychom tu vydržet."

Max Matthers - 24. července 2013 12:58

soukromá zpráva od Max Matthers pro Pokusím se posadit. I když s obtížemi. Dobrá, zásob se tedy zatím nemusíme obávat. Potom si vzpomenu na věžičku. Kdyby to šlo. Tak bych se tu věžičku pokusil napojit na notebook. Docela zajímavý nápad ovládat takovou věc z počítače. Určitě jich tu bude víc. Taky jsem myslel že když je tohle radnice tak zde bude něco jako centrum rozhlasu nebo centrální kamerový systém města. Z něčeho takového bychom měli celé město jako na dlani a věděli by jsme co se tu všude děje. A taky bych mohl rychle zjistit kde se schovává televizní vysílač z té blbé soutěže co mě málem stála život!

Duch města - 24. července 2013 14:43

soukromá zpráva od Duch města pro Vojáci "Jasně. Jsou tu taky krokodýli o velikosti několika set metrů. Jsme přece v kanalizaci." Zašklebí se černoch a zamává rukama v sarkastickém gestu. "Pane, tohle není kanalizace, ale servisní..." začne ho opravovat jeden z vojáků. Důstojník se ale zatváří tak výhružně, že vojákův hlas se vytratí. "Jsme tu sami. Kdyby tu někdo byl, vyběhl by k tobě už, když jsi vystřelil. Tu luparu schovej. Hezounká věcička a nebezpečná, ale ten kalach je lepší. U ňákejch rusáckejch zombie mafiánů jsme našli tohle. Bude se ti to hodit." Stěmi slovy po tobě mrskne tlumič na AK47. "Pane, kam půjdeme? Venku je jich moc, tam nemůžeme." "Máte recht Jacksone." "A co navrhujete pane?" "Co takhle vláčky pánové a dámo. Kdo rád jezdí podzemkou?" Ozve se vynucené souhlasné mumlání. "Tak jo. Ty, iljo ilijiviči, kde je tu, jak vy říkáte, metro?" řekne černoch k tobě.

Duch města - 24. července 2013 15:19

soukromá zpráva od Duch města pro Sedíš v helikoptéře. Okolo tebe vojáci. Naproti tobě sedí Švestka. Moc vyváděl a tak ho vzali po hlavě M16-kou. Helikoptéra letí na východ. Letí dost vysoko. Vidíš dálnici vedoucí k vysoké budově věznice, která se tyčí nad tím. Trup helikoptéry zaduní. Rozezvučí se piplašné vrtulky. Vrtulník se strhne ke straně a začne nekontrolovaně v otáčkách padat k zemi. Vidíš pilota, snažícího se zachránit situaci, ale hlavně vidíš na předních oknech krev. Pád Otevíráš oči. Ležíš na zemi ve tmě. Desítku metrů od tebe leží převrácený vrtulník v plamenech. Vybuchne. Ozáří stromy okolo. Pomalu vstaneš. Jsi pochroumanej. Hazmat oblek, co máš na sobě, tě ochránil, ačkoliv je už prakticky nepoužitelný. Na brýlích, ze kterých se helma skládá se pádem udělaly nemalé pavučiny. I přes praskliny ale vidíš, kde jseš. V lese.

Matthew Risen - 24. července 2013 16:57

soukromá zpráva od Matthew Risen pro *Moje hlava..* Pomyslím si. Potom si ruku dám k pasu abych jí měl na své milované sečné zbrani. *Coto... COŽE?!* Zděsím se, když jí nenahmatám. *Ten oblek mi je už stejně k ničemu..* Pomyslím si a začnu se z HazMatu soukat ven, nejdřív sundám helmu a při sundavání zbytku se rozhlížím po okolí. *No... a co mám sakra dělat teď?!* Naštvu se sám na sebe a ze vzteku kopnu do jedné z hořících trosek helikoptéry. *Jen stromy, sakra... dobrá schovávačka pro ty nenažraný, nemrtví parchanty.* Naštvaně zatnu ruku v pěst. pak se rozeběhnu ke zbytku vrtulníku s úmyslem zachránit ALESPOŇ katanu. Bez ní jsem jednoduše v řiti. Zvlášť když ty bastardi necejtěj bolest. Sakra. Z hazmatu si nechám jen rukavice a opatrně se sznažím odstak ke kabině. Zvednu ze země poměrně velký kámen a pokusím se s ním rozbít zbytky kabiny a dostat se tak ke své zbrani.

Duch města - 24. července 2013 20:34
	soukromá zpráva od Duch města pro Odhodíš oblek, ale necháš si rukavice. Ty si nasadíš. Vyrazíš k helikoptéře. Cesta dolů je z kopce. Trochu popobíháš, přeskakujíc moldy. Přesto zakopneš. O tělo. Je to jeden z vojákú. Na zádech má zavěšenou M4 Commando. Doběhneš k helikoptéře. Je to už hořící vrak. Pokusíš se vytrhnout zhroucené dveře. Teplo je příliš veliké. Pálí tě i přes rukavice.

Matthew Risen - 24. července 2013 21:23

soukromá zpráva od Matthew Risen pro *Hmmm... Asi budu muset vzít tu pušku... i když s ní umím zacházet, s katanou jsem si mnohem jistější...* POmyslel si a s úšklebkem se začal natahovat po m4. *Tak počkat.. mohl by se zvednout...* Zarazil se a ruku stáhl zpět. "Sorry, brácho.." Řekl a zatnul zuby. Napřáhl nohu a plnou vahou šlápl na jeho hlavu až mu pot dupnutím praskla. *Aspoň mám jistotu..* POmyslel si a očistil si zkrvavenou nohu. Potom z těla sundal m4. Prohlédl celou pušku a zásobník. *Měla by bít funkční.* Pomyslel si naprosto přesvědčeně. *ALe.. můj meč..* Řekl si, naštval se a sebral ze země poměrně velký balvan, který plnou silou mrštil proti sklu kabiny, rozhodnut za každou cenu dostat do ruky nějakou chladnou zbraň.

Duch města - 25. července 2013 11:30

soukromá zpráva od Duch města pro Vezmeš do ruky zbraň. Vytáhneš zásobník. Jsou to dva zásobníky svázané k sobě. Oba plné, to znamená 60 nábojů. Oběhneš helikoptéru. Na skle je z vnější strany krev. Hodně krve. Sklo je přesto neporušené. Vezmeš do rukou nemalý kámen a pokusíš se okno roztříštit. Rána dopadne na okno. Kámen na skle nezanechá žádné stopy. Skusíš to znova. Nic. Ještě jeden pokus. Ani teď sklo nepovoluje.

Matthew Risen - 25. července 2013 11:46

soukromá zpráva od Matthew Risen pro *Do prdele!* Zařvu sám na sebe. Potom se zvednu a pořádně chytnu zbraň. Natáhnu ji, abych mohl rovnou střílet. *Hmmm... Jak se odsud dostanu? a kam potom půjdu? No.. Pochybuju že se MĚ někdo bude snažit zachránit, takže... Jediná cesta k přežití vede asi k tamtý pošahaný skupině. * Kopnu naštvaně do vedlejšího stromu. Jak tak plameny šlehají z helikoptéry, celkem dobře osvětlují její okolí. Ale jak se pak dostat se světlem dál? A přes noc v lese? to nepřipadá v úvahu. Párkrát si protáhnu obě nohy, připraven třeba i k běhu před těmi kanibaly. Seberu ze země větev. Potom si sundám tričko, které natrhám a obalím s nímvršek té větve. Půjdu se podívat k nejbližžším stromům po troše smoly, bez ohledu na výsledek hledání se pak odeberu k tělu z rozšlápnutou hlavou, jestli u něj ještě něco nenajdu. Potom znovu bez ohledu na výsledek se pokusím poohlédnout po nějakém stromě na který by se dalo vylézt, pro přečkání noci.

Neznámá (NPC) - 19. srpna 2013 23:24

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Okázale ignoruji to s tím počítačem a věžičkami. Je mi ukradené, jak je ovládají. Zajímá mě, jak je ničit. "Centrum rozhlasu tady je. Je tu i ovládání sirény, ale ani jedno už dlouho nefunguje. A je to dobře. Siréna by je jen navnadila sem." Informuji ho o svých objevech. "Jinak ten kamerový systém je v budově UC Security. Ta je sedm ulic severovýchodně, a tam bys nechtěl jít po ulici. Navíc, při nynější situaci by ses na tu ulici ani nedostal. Jen bys povolil zámek a oni by tě rozcupovali."

Max Matthers - 19. srpna 2013 23:30

soukromá zpráva od Max Matthers pro Do háje! Co teď, čekal jsem že tu ty věci budou, i když nefunkční, ale s tím že by šli opravit. Sakra. Fláknu sebou na postel a snažím se trochu uklidnit. Máš pravdu, ven nemůžu. To bych nezvládl. Co si počnem teď? Přemýšlím co dál. Jinak souhlasím sirény by je sem přilákaly. Jenže kdyby jsme je aktivovaly třeba jen na okraji města? Ne to asi ne... Potom přemýšlím jak vydržet tady. Doufám že jídla tu je dost a enerie taky, jinak až mi bude líp, myslím že bychom si mohli udělat menší výlet na střechu radnice a rozhlédnout se po okolí. Ale tentokrát v klidu když je budova čistá. Žádný strach, zombíci nebo něco podobného. Na chvíly se zasním. To by bylo.

Neznámá (NPC) - 19. srpna 2013 23:48

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Žádný strach, zombíci, nebo něco podobného. Ta věta okamžitě utvoří na mých rtech úsměv. Nikdy pro mě nebyli zombíci problém. Jo. Cítím je, ale oni mě ignorují. Jsem pro ně jen další z nich. Další běhající mrtvola. Jenže já se narozdíl od nich umím ovládat. až na tu mírnou pobledlost a jizvy v bocích mi vlastně ani nic není a o to jde. Virus se s něčím ve mně srazil a skončil u oživení mého těla. Chvilku jsme tam seděli, než jsem prořízla mlčení. "Zásoba energie je nekonečná, a jsou tu MREčka na 10 let. To nebude problém. S těma sirénama to nepůjde. Armáda si přesměrovala ovládání jinam, ale když jim ten tábor padl, ve spěchu zapnuli všechny sirény ve městě. odpojení energie je vyplo a čas je zničil. při některých náhodných výbojích se sice rozeřvou, ale to se stává jen výjimečně."

Max Matthers - 30. srpna 2013 17:01
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Po zamyšlené chvilce, mi řekne jak na tom jsme. Takže zde přežijem dlouho. Aha, armáda to chtěla mít po kontrolou a asi jim o teda dost zkrachovalo. Usměji se. Později se začnu trochu nudit a začnu se rozhlížet po místnosti. Nevidělas někde berle, hůl nebo něco podobného? Mohli bychom se kouknout možná kouknout na tu střechu.

Duch města - 30. srpna 2013 20:19
	soukromá zpráva od Duch města pro Usměji se na něho. "Jestli chceš, mohu tě podpírat." nabídnu se.

Max Matthers - 30. srpna 2013 21:36
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Dobrá, ale abych zas neotravoval, u nebližšího stolu se dá ulomit noha a použít jako hůl. Zasměji se při pomyšlení na moji schopnost pro "improvizaci". Na posteli si zase sednu.

Neznámá (NPC) - 07. září 2013 09:38
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro Sundám batoh a vytáhnu z něho pušku PSG 55. Nasadím na ní tlumič a podám mu ji. "Zkus tohle. Snad je to to pravé." Bude zajímavé, když někdo tu zbraň bude používat jako berli.

Max Matthers - 07. září 2013 09:59
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Jakmile vyndá pušku, dojde mi co chce udělat. Nerozpadne se když se o ni opřu? Potom si zbraň vezmu a pažbu dám pod rameno, hlaveň s tlumičem na zem. Zkusím vstát, jsem trochu nakloněn ale jde to. Trochu nezvyklý pocit mít místo berle zbraň. No aspoň už můžu někam dojít.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 08. září 2013 00:50

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Je čas utéct Vybíháme já s nožem a Wade s mačetou sekáme kolem sebe hlava nehlava.Srazíme prvního zombíka a zbytek se vydá za námi.Dobrou zprávou je že oni neběží a tak my běžíme ulicí zatímco se zombie za námi uspořádali do jakési trojúhelníkové formace.My jsme byli trénovaní a tak máme možnost jim utéct ovšem zombie mají jednu výhodu.Na rozdíl od nás nemusí dýchat a pak nakonec přijde to co muselo přijít.Někdo z nás zakopne přesněji zakopnu já a natáhnu se jak široká tak dlouhá na zem.Wade se zastaví,ale já mám pocit že mi docházejí síly.Nevím kolik mi jich zbývá a pak se ozvou výbuchy. Už to přichází brzy se z nebe snese most ... Zavrtím hlavou když mi dojde že tyhle zvuky znám.To je kulomet který pokosí nemrtvé na snad únosnou míru.Zbývá jen chytit dech a pak můžeme pokračovat.Jenže to se lépe řekne než udělá a tak přijmu Wadeho ruku a nad jeho poznámkou se jen v duchu zakřením. No to se snadno řekne,kdyby na mně volala hvězda nebo jsem viděla tunel se světlem na konci věděla bych že mám problém. Z těchto morbidním myšlenek mně vytrhnou zvuky dvou stíhaček které zřejmě nadělali z nemrtvých sekanou. „Budou poliwance.“poznamenám pak spokojeně když se postavím a rozhlédnu se kolem.Nad Wadeho dalšími slovy jen přikývnu a společně běžíme k přístavu.

Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. - 09. září 2013 12:27

soukromá zpráva od Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. pro the Bricks... Klid doslova drásal uši i duše. Pouhé vrčení motorů v neodhlučené kabině bojového vozu bylo naším jediným přítelem po útoku bitevních bombardérů A-10. Novinářka mlčela, sama si očividně uvědomovala tísnivou atmosféru, která svírala naše srdce i mysli. Noc se prohlubovala čím dál tím více, jak jsme se blížili k našemu cíli. Ze dne nezbylo vůbec nic, když jsme konečně dorazili, chatrně vypadající plastový budík "Made in China" přilepený k palubní desce izolačkou ukazoval něco blíž k 21. hodině. První vozidlo vojáků zastavilo před námi, druhé za námi. Motory se zastavily. Uběhlo několik vteřin, a pak se otevřely dveře G35tek a vojáci zaujali perimetr. "Zůstaňte ve voze, než Vám já či někdo z nich - " ukázal jsem na vojáky venku. "- ukáže že je to bezpečné. Pro jistotu si vytáhněte i tu svou kov flusající krásku....to kdyby jsme nebyli poblíž." Pak jsem vystoupil já s puškou připravenou v ruce. Vojáci rozvinuli svou formaci a společně jsme prohledali nejbližší okolí. Prázdno, nikde ani živáčka.. Musel jsem se pousmát, když mi sarkastická vtipnost té myšlenky došla. Otočil jsem se ke svému vozu a baterkou dal novinářce signál, že může vystoupit. "Rozdělit do dvojic a proveďte důkladnější obhlídku. Je to tu moc mrtvé," dal jsem rozkaz na velitelské frekvenci našeho doprovodu a sám sem se vydal trochu dál ulicí vpřed. A pak jsem jí spatřil. Či spíše baterka mé pušky osvítila reflexní proužek na jejím zápěstí. Ležela na hromadě trosek, šipka jí trčela z hrudi, její hazmat rozsápán. Došel jsem k ní, míříce jí na hlavu, a když jsem byl u jejího těla, odkopl jsem ten Magnum trochu stranou. několik nádechů jsem čekal, ale byla očividně mrtvější než mrtvola. Odložil jsem pušku vedle ní na hromadu kamení, klekl jí na hruď a rukou jsem utřel hledí její masky. Bruneta. A fakt kráska. Jmenovka na hrudi o ní vypovídala pouze jméno - Anney Donovan. Pohlédl jsem jí zpět do tváře, do bělma jejích očí. Bělma... Byla to více reflexní, než vědomá reakce. Z vesty jsem vytáhl injekci Atracuria - svalového relaxantu pro totální ochromení v koňské dávce která byla schopná jistojistě živého zabít, neboť by ochromila i plíce, ale mrtví nedýchají... - a bodl jí ho do krku. jehla hladce prošla až k páteři a vymáčkl jsem to do ní celé. Odskočil jsem od těla, kašlal na to že v ní zůstala jehla i stříkačka a hmátl po pouzdru z pistolí, a čekal jsem. Byla to teorie. Doufal jsem, že se nemýlí...

Neznámá (NPC) - 15. září 2013 15:57
	soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Tahle zbraň toho vydržela víc, než zatím ty tady." usměji se. Podaří se mu vstát. Trochu ho podpírám. "To je fakt." přitakám. "Vážně chceš jít na střechu? Není to moc hezký pohled. Navíc zombíci jsou schopní divů, když cítí krev."

Max Matthers - 15. září 2013 16:41
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Škoda že nový Kalašnikov je jenom plast. Ten původní byl ještě odolnější než tahle puška. Pomalým krokem, a za tichých zvuků pušky klapající o zem, jsem se vydal z místnosti směr výtah. Na její poznámku o čuchu těch oblud reaguju s úsměvem.Snad to není tak hrozné jak ve World War Z. Navíc mám svou zbraň.

Neznámá (NPC) - 16. října 2013 20:24

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Ne... Máš pravdu, tak rychlí nejsou, ale to neznamená, abys je začal podceňovat." Výtah se otevře a my vyjdeme do nejvyššího patra v radnici. Na oknech jsou sjeté ochrany, které mají vnitřek chránit před vnějškem. I přesto se dají dveře na balkón otevřít. To také udělám. Otevřu dveře a ovane nás studený noční vítr. Tma? Ne. Není tma. Nikdy tu nebude tma. Pořád tu jsou hořící ohně a živí lidé. Dokud tu budou, bude tu i naděje na záchranu, na spásu. Na to, že se vrátí k tomu, co tu bylo dřív, i když si už mnozí nepamatují, jak to vlastně předtím vypadalo. Ti, co tu žijí, se naučili nikomu nevěřit. Dokáží zaslechnout šramot na pár desítek metrů. Jsou lovná kořist, která se všemožně snaží být lovcem. Nakonec se ale najde něco, co jejich snahu ukončí. Někde v dáli se rozchrčí sirény. Aby byl efekt dokonalý, nad parkem proletí několik stíhaček a ze směru, ze kterého letěly, se ozve několik výbuchů. To zombíky zaujme. "Máš štěstí. My nejsme to, co by je tolik zajímalo." usměji se na něho. "Stejně bych tu ale nezůstávala."

Max Matthers - 16. října 2013 20:46

soukromá zpráva od Max Matthers pro Kvůli čemu? íkej že tuhle radnici hlídají? Jenom symbolicky se ohlédnu. No je pravda že kdyby jim někdo vyfouknul kous technologie co je v téhle budově... Tak by asi happy nebyly. I když pravda, zůstavat dlouho na místě není moc dobré, co když nás někdo najde. Zvlášť když jsem se prokec armádě. Stále tak vědí že tu jsi a asi tě budou hledat. Koukám se směrem ven na náměstí. V dáli je pravděpodobně ten tábor o němž ona mluvila, náměstí se hemží těmi zmetky. Připomínaj mi metalové publikum z jednoho koncertu před deseti lety. Jenom to publikum nehnilo a nechtělo mně sníst. V dáli se určitě děje spousta věcí. Jsou vidět ohně, zní sirény a v dáli zní poplach. Co kdybych zkusil vysílačkou jen tak zavolat do éteru? Schválně jestli se ozve další "soutěžící" Zase si uvědomím že jsem v soutěži, ale jak jsem zjistil, dost pošahané. Sakra, tady aspoň vidíš co lidi udělají pro pár chechtáků, docela mi tohle připomíná tu show Survivor, až na to že tady ti málokdo pomůže když jsi v průseru.

Duch města - 04. prosince 2013 20:18

soukromá zpráva od Duch města pro Vyběhnete. Cesta se vám otvírá k mnohem lépe vypadajícím budovám. Tahle část ulice už není tak zničená. To je dobrá zpráva. Ta horší? Před vámi jsou další z nich. Naštěstí jsou všichni příliš zaměstnáni bezcílným bloumáním po okolí. To nejhorší je, že se před vámi otevřel výhled do města. Před vámi se otvírá rozsáhlá vilová čtvrť rozdělená vysoko postavenou dálnicí od industriálu, který je snad ještě delší. Až teprve v dáli na obzoru se blyští hladina moře. Je to víc než 5 kilometrů. Jeden ze zombíků vrazil do auta. To se rozzvučelo alarmem. Je překvapivé, že ještě funguje. Ne na dlouho. Všichni zombíci z celé ulice zamířili k němu. Všichni do něj začali mlátit. Je na čase jednat. Rychle.

Duch města - 04. prosince 2013 20:30

soukromá zpráva od Duch města pro "Hh" usměje se dívka. "V čem? Tady nejsou poklady. Hledáš jen věci k jídlu nebo k obraně." Dívá se k táboru. Je tam jasně vidět hora lesknoucích se pytlů. Všechny mají velikost a tvar lidského těla a moc nemusíš hádat, co ukrývají. "Pitvali je. Zkoumali. Na nic nepřišli. Ani to nestihli. Ostatní je pobili." Podívá se na tebe. "Viděla jsem přeživší. Tedy aspoň, co z nich zbylo. Už to nebyli lidé. Byla to zvířata. Zapomněli na lásku, na smích, někteří dokonce na řeč." Otočí se zpátky ke stanům. "Skončíš taky tak."

Max Matthers - 09. prosince 2013 16:33

soukromá zpráva od Max Matthers pro Proč jsem sem chtěl? Čekal jsem že zrovna zde bude městský kamerový systém či rozhlas. Mohl bych kontaktovat ostatní soutěžící zde v městě. Armáda se o nás nestará a spíš mi to příjde jako zbavení se problému kdyby se jí povedlo zastřelit někoho z nás. Prohlížím si dál naměstí před sebou.Když přijde řeč na tábor usměju se a dodám: A proč to chtěli zkoumat? Měli je postřílet dokud to šlo, teď se akorát serou s průserem největšího kalibru, který stojí víc než válka v Afghanistánu! Potom mi řekne že skončím asi stejně jako přeživší. Možná ale narozdíl od nich mám šanci se odtud dostat. Víš jak často mluvím o soutěžících? Všichni jsme tu kvůli penězům. Ale ty může dostat jenom jeden kterej najde skrytej vyílač. Ten kdo z něj vyšle signál bude evakuován, a shrábne balík. Myslím že moje priority se teď trochu změnili. Myslím že se vykašlu na hledání ostatních...

Duch města - 11. prosince 2013 11:25

soukromá zpráva od Duch města pro Reportérka Chvíli jen tak ležela. Nic se nedělo. Pak se začala pomalu otáčet na břicho. S mrtvolně mrazivou motorikou se začala pomalu zvedat na nohy. Bylo to pomalé. Přesto jsi neváhal a vystřílel na ní celý zásobník. Ačkoliv jsi mířil na hlavu, jen málo z nich se do hlavy strefilo. Ani to tak nebylo vinou tvého strachu, či neumětelství. Ona si prostě velmi rychle zakryla obličej svou paží. Žádná z kulek ji nepřivodila smrt. Jen jedna víc vytrhla čelist. Ten zrůdný obličej se na tebe pomalu dívá. Prohlíží si tě a prozkoumává, jak budeš chutný. Rozebíhá se směrem k tobě. V tu chvíli napravo od tebe něco zacvaká. Kulky proletí trupem a krkem. Obzvláště krkem. Zombie vlastní vahou klesne k zemi. Ztuhneš, když zjistíš, že střelkyní je ona reportérka. Sig Sauer s tlumičem v její ruce zacvaká ještě několikrát a své náboje transportuje do krvácejícího, ale život neztrácejícího těla. Nakonec pistole zůstane v zadní poloze. S naprostým klidem si dojde pro tvojí pušku, která stále leží na zemi tam, kde jsi ji nechal. vrátí se zpátky k ní. Pažbou jí rozdrtí lebku. Dojde k tobě a vrazí ti tvou zbraň do rukou. "Neztratil jste to?" Sarkasticky se usměje. "A teď vážně. Jak dlouho tu jste? Víte vůbec, kdo já jsem?"

Duch města - 16. prosince 2013 12:45
	soukromá zpráva od Duch města pro "Šanci? to si oni mysleli taky." Dívka se otočí k tobě. "Hledáš vysílač na stovkách hektarů lidských zbytků. To je jako jehla v kupce sena. Možná jí nakonec najdeš, ale proč si myslíš, že tě pak odsud vezmou?"

Max Matthers - 25. prosince 2013 11:59
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Je to smlouva s televizí, snad ji dodržej... aspoň v to doufám. Pokud ne, zkusím se probít ven, pravda, zní to nemožně ale možné to určitě bude. Stačilo by ve zdech udělat díru. Přesunu se k tématu odvozu. Navíc armáda hledá tebe a informace o tobě. Pokud bych byl skutečnej hajzl, už tu dávno nejsem a ty máš v patách armádu.

Duch města - 25. prosince 2013 12:02
	soukromá zpráva od Duch města pro "Jo, to máš pravdu. Už bys tu dávno nebyl." řekne dívka tak suše a nelítostně, až v tobě zamrazí.

Wade Wilson - 28. prosince 2013 03:25

soukromá zpráva od Wade Wilson pro Ulice Při pohledu na daleký přístav jen suše polknu. Fajn, to byl blbej nápad. Jakej jezáložní plán? Své kroky zastavím a znechuceně pohlédnu do města, než se otočím na Eliz. "Sakra, tohle nepůjde. Nemáme šanci se tam dostat živí. Alespoň nednes předsoumrakem. Natož pěš-" poslední slovo mé věty je přerušeno autem, které právě začalo houkat. Za chvíli jich tu bude zase plno. A kurva. Jů, takové auto by se nám hodilo, byli by jsme tam hned! Hned a středem pozornosti. Motor je vcelku hlučnej. A o tom alarmu ani nemluvím. Rozhlédnu se po mírně se svažující ulici a nejbližším okolí. Prohlédnu si poblíž stojící auta a okolní domy. V obou případech hledám to nejzachovalejší. Svezeme se autem! Možná, ale možná si jen zahrajeme bowling. Bowling? Jasně. Nemáme sice koule, ale auto poslouží ještě lépe. A těch zombie kuželek je na cestě taky celkem dost. "Musíme zmizet z téhle ulice. Ideálně se tu někde shovat přes noc," zamířím na druhou stranu ulice, než kde je houkající auto a snažím se zaběhnout za nejbližší barák.

prap. Elizabeth Watson *Eliz* - 28. prosince 2013 16:12

soukromá zpráva od prap. Elizabeth Watson *Eliz* pro Cesta Běžíme a konečně se dostáváme k lépe vypadajícím budovám.Nebo aspoň k ne tak zničených a tato ulice je taky v poněkud lepším stavu.Ovšem pak zjistím že před námi jsou další zombie naštěstí jsou příliš zaměstnané blouděním okolo ovšem cesta k přístavu se zdá ještě delší. Cesta přes vilovou čtvrť přes dálnici se zdá skoro nekonečná.Pět kilometrů,normálně by to nepředstavovalo problém,ale v současné situaci to vypadá jako vzdálenost mezi New Yorkem a Patagonii. „Můžeme si půjčit auto to by mělo zkrátit tu vzdálenost na poněkud normální omezení.A taky tu je možnost si zahrát kuželky nebo k tomu přistoupit vědecky a zjistit kolik se nám podaří srazit zombií.“odpovím pak na Wadeho otázku.Jedna zombie vrazí do auta a spustí alarm.Což způsobí že zombie popadne amok a rozhodnou se to auto rozbít na kusy.Teď je naše chvíle a tak už se k tomu radši moc nevyjadřuji a rozeběhnu se aspoň schovat do nějakého zachovalého domu které je stranou od běsnících zombií.

Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. - 03. ledna 2014 09:11

soukromá zpráva od Veetor al-Reegar; M.D., Ph.D. pro the Bricks... Uchopil jsem svou pušku a přehodil ji přes popruh na rameno. Lehce jsem se zasmál. "Právě teď? Lepší střelec, odhaduji," odpověděl jsem reportérce. Vyhodil jsem z pistole zásobník a přebil. Pistoli jsem pak uklidil zpět do stehenního pouzdra. Porozhlédl jsem se i po tom Magnumu, který měla naše přeměněná přeživ...no, spíše postživší. "Hlášení," hodil jsem dotaz do vojenské frekvence a vrátil se k autu, do schránky spolujezdce kdyžtak hodil ten Magnum a na kapotě rozvinul mapu, abychom si ujasnili, kudy kam dál.

Duch města - 03. ledna 2014 14:14

soukromá zpráva od Duch města pro Ležíte na sobě. Okolo je tma a ticho. Dráždí vás smrad starých už roky nepoužívaných čistících prostředků. Snažíte si vybavit, jak jste se sem dostali. Den jako každý jiný... Vzpomínáte si i na to, jak to celé začalo. Jako zemětřesení. Po celém městě se rozezněly sirény. Měly zpoždění a varovaly už jen před následnými otřesy. Pak přišly zprávy o nákaze. Vojáci se snažili o klidové řešení a evakuaci, ale zvrhlo se to v davové šílenství. Všichni chtěli opustit město, ale někteří už se nakazili. Už hodinu po zemětřesení bylo město obehnáno hradbami, které bránily lidem město opustit. Tehdy město začalo umírat. Zmítalo se v agónii a byl slyšet jeho řev. Řev policejních sirén, výstřelů, umírajících lidí... a toho, co se pak z nich stávalo. Vy dva jste přesto přežili. hromadně jste uprchli do vojenské pevnosti Citadelly, která se stala vaším domovem. A je jím dodnes. Teď jste v policejní stanici. To si pamatujete celkem dobře. Vypadala ještě netknutá, takže by mohla mít i slušné zásoby zbraní, munice a jiných potřebných surovin. Pro ty jste také šli. To byla ta dobrá zpráva. Ta špatná zpráva je, že je to policejní stanice na východě Union Island. Pouhých pět bloků od Unionské Zoo. Když jste se do policejní stanice dostali, běžela za vámi horda nakažených. Dovnitř tohoto kumbálu jste se zavřeli, abyste se jim ztratili. Nejspíše to zabralo. Na dveře nikdo nebuší a ani kroky se za nimi neozývají. Ta nejhorší zpráva ale je, že ani světlíkem neproniká sebemenší paprsek světla. Že už zašlo slunce. Co teď? Místnost Odhadujete to tak na 2x3 metry. V místnosti není šero. Je v ní tma. na zdech jsou poličky s velmi jedovatě smrdícími prostředky a v rohu trčí se stěny umyvadlo, pod kterým se schovává kýbl a mop. Pokud byste s kohoutkem umyvadla zaverglovali, vyteče z něho pár kapek rezaté smrduté tekutiny, která kdysi byla vodou.

Jim Bouvière - 03. ledna 2014 22:35

soukromá zpráva od Jim Bouvière pro Pomalu otevírám oči. Nejsem si jist, jestli jsem je ale doopravdy otevřel, protože je skoro stejná tma, jako když byly zavřené. Druhý vjem je tíha na prsou. Zvednu hlavu a břemeno se na mé hrudi nepokojně zavrtí. Lis, dojde mi. Procesor v mé hlavě se zase naplno rozeběhl a mě došlo kde jsem, proč tam jsem a taky s kým tam jsem. "Ehm... ehm!" odkašlu ti decentně. Začíná to být značně nepohodlné, když přihlédnu k faktu, že jsem to já, kdo leží zády na tvrdé betonové podlaze, navíc ještě na něčem, co se začalo připomínat vzrůstajícím tlakem do mé levé lopatky. Vsadím boty, že je to uzlík na konci šňůry od kapuce mikiny. Dokud jsem sám chrápal, nedala o sobě bolest vědět, ale teď se začíná ozývat každá kost a každý sval v mém těle. Lis se odmítá pohnout a to už vážně pochybuju o tom, že není vzhůru. Spíš si jen užívá svého provizorního kanape, do kteréžto role jsem byl, dle očekávání, pasován já. Prý "jen na chvilku, nechce se mi sedět na tý studený podlaze. A tady je prej něco mokrýho! Tak nesmlouvej a natáhni se." Houby na chvilku. Hned usnula a já neměl to srdce ji ze sebe ani po čtvrt hodině sundat. Někomu by se to mohlo zdát prima, mít na sobě pěknou holku. A měl by pravdu, ale i když Lis váží tak pětačtyřicet kilo i s kovadlinou v kapse, po chvíli to začne být opruz. A tak jsem usnul taky, co jinýho mi zbývalo? Znám příběh, co se přesně hodí do mojí situace. Nějakýmu čínskýmu mudrcovi prej jednou stalo, že mu na rukávu košile usnula kočka. A on, místo toho, aby ji vzbudil a košili si vzal, zkrátka odříznul nožem ten rukáv. Jen aby kočka mohla dál spát. S Lis na sobě si taky připadám jako ten mudrc. Jen já to mám blbý, že se zpod ní vyříznout nemůžu. "Lis. Hej," zatřesu se tak akorát, aby už nemohla dál předstírat spánek. Začíná to být otrava a fakt už se potřebuju protáhnout.

Lis - 03. ledna 2014 22:50

soukromá zpráva od Lis pro Z klidného, tichého snění mne vytrhlo dvojí zakašlání. Nedokázala jsem ale ani otevřít oči, ani se pohnout. Byla jsem vyčerpaná, nevyspalá a celkově jsem se necítila dobře. Částečně za to mohl můj zdravotní stav, který nebyl zrovna nejlepší. Když tohle všechno začalo, byla jsem zrovna na kontrole v nemocnici. Jim byl se mnou, jako moje opora. Netuším, co bych dělala, kdybych ho tam v tu chvíli s sebou neměla. Asi bych umřela. Jenže teď se mi nechtělo. Teď mi bylo dobře. Relativně... Byli jsme v bezpečí, v malém kamrlíku, kde jsme si mohli na chvíli oddychnout a vyspat se. A to jsem potřebovala. “Jime?,“ zamumlám tiše, oči stále zavřené, ale zčásti už vnímám okolí a pomalu se probouzím. Jeho druhé pobídnutí už mne donutilo oči otevřít. Ve tmě nebylo nic moc vidět a tak jsem jen po hmatu sklouzla z jeho těla vedle něj, na zem, a zůstala jsem k němu přitisknutá. Hlavu opřenou na jeho rameni a nezdálo se, že bych se měla k nějakému vstávání.

Jim Bouvière - 08. ledna 2014 00:08

soukromá zpráva od Jim Bouvière pro Sláva, je vzhůru. I když nevypadá, že by se jí chtělo vstávat. "Lis, měli bychom se pohnout. Pryč odsaď, myslím," upřesním a doufám, že ji to přiměje k něčemu víc, než je jen změna spací polohy. Těžko se mi odhaduje jak dlouho tu už jsme, ale když je všude kolem nás ticho, možná nás nakažení nechali být. Ač svým způsobem nerad, vysoukám svou paži a rameno zpod její hlavy a vstanu. Když si protahuju polámaná záda, málem rukou shodím z polic u stěny něco z vyskládaných věcí, ale naštěstí to zachytím. S velkou opatrností obcházím celý obvod místnosti a osahávám vše rukama, abych zjistil, kam že jsme se to zavřeli. "Pěkně malej krcálek," hodnotím si to sám pro sebe. Když nahmatám to, co pokládám za kliku dveří, co nejtišeji se ji pokusím otevřít.

Lis - 11. ledna 2014 10:41

soukromá zpráva od Lis pro “Jasně, dej mi chvilku.“ zahučím tiše a mátožně se opřu o loket. Cítím se mizerně, je tu vydýcháno a bolí mne plíce. Nepříliš dobrá kombinace pro někoho, kdo by měl ležet v nemocnici na chemoterapii. Spíše než bych viděla, co Jim dělá, ho cítím. Respektive jeho pohyby, to, že se ode mne krapet vzdálil a dle dalších zvuků předpokládám, že hodlá otevřít dveře a zjistit, jak na tom jsme. Připravím se, posadím se do tureckého sedu a čekám ve tmě. "Buď opatrný, i když je neslyším, můžou tam být."

Duch města - 18. ledna 2014 15:09

soukromá zpráva od Duch města pro Jim pomalu vstane a začne ohmatávat stěny. Způsobí, že pár plastových lahví spadne na zem. Nakonec nahmatá kliku. Vezme za ní. Ozve se cvaknutí a dveře povolí. Otvírají se ven z kumbálu. To znamená, že vydrží víc a nezáleží jen na zámku. Na druhou stranu to ale omezuje výhled na levou stranu. Vržou. Pro vás je to ten nejhlasitější zvuk vůbec. Přesto nevyvolal žádný rozruch. Chodba Jako první věc, co je vidět, je okno na protější stěně, které se táhne po celé délce chodby. Sklo je celistvé a špínou zašlé tak, že není možné skrz něj prohlédnout. Stejně, jako ze světlíku, ani odsud neproniká žádné světlo. Několik metrů od vašich dveří leží mrtvola policisty. Háček je, že není mrtvá. Plazí se ke dveřím na opačném konci chodby, aniž by vás registrovala. Zahlédnete ji jen na malý okamžik, než zmizí ve tmě průchodu. Jinak je chodba prázdná. Je zakrvácená, zašlá a mnoho jiných věcí, ale jinak je prázdná. Na obou koncích je ukončená otevřenými dveřmi. Kromě těch jsou tu asi další patery dveře po té straně, ve které je umístěn i kumbál a jedny dveře na straně z oknem. Dvoje z nich jsou otevřené. Celou budovou doslova rezonuje ticho. Už jste se je naučili vcelku rozpoznávat. Tohle není obyčejné mírumilovné ticho. Tohle je bestiální ticho, které se naslouchajíce připravuje vrhnout po případné kořisti. Vzpomínáte si, že jste přišli zprava. Je jisté, že tam bude východ. Ale co úkoly?

Jim Bouvière - 20. ledna 2014 00:07

soukromá zpráva od Jim Bouvière pro Vrátím se zpět do kumbálu a lehce přivřu dveře, aby tu aspoň nebyla absolutní tma. Kleknu si k Lis a pohladím ji po sněhobílém útlém rameni. Je studená. "Tu máš, půjč si moji mikinu, ať nenastydneš," zašeptám a přitom si přes hlavu přetáhnu svoji černou klokanku se sepraným logem nějaké metalové kapely. Pod ní mám umaštěné bílé triko s obrázkem šimpanze v kvádru, jež drží samopal. Nápis nad jeho hlavou hlásá "D-d-d-don't shoot!" "Stejnak je mo horko," dodám, když jí podávám svůj kus oděvu. "Tam venku na chodbě jsem viděl jeho hnusáka, plazil se směrem od nás. Jinak krom něj jsem nezahlíd ani živáčka, ani mrtváčka. Klid jak v hrobě. Čas jít," nabídnu ji těmi slovy ruku a pomůžu jí vstát. ___________________________________________________ Poznámka pod čarou: S jakým vybavením jsme sem přišli? Máme nějaké zbraně? Já bych preferoval baseballku, nebo něco podobného, Lis si řekne asi sama (nejspíš už nechce jasanovou větev).

Lis - 24. ledna 2014 21:11

soukromá zpráva od Lis pro “Díky,“ usměju se, ale to Jim nemůže vidět. Když mne pohladí po rameni, dotknu se svou studenou rukou jeho teplé dlaně. Jsem mu vděčná za všechno, co pro mě dělá, i když, vezme-li se to kolem a kolem, tak Jim jen oddaluje nevyhnutelné. Pro mě nevyhnutelné. Nasoukám se do jeho mikiny s klokanní kapsou, která na mě vypadá o dost větší, než ve skutečnosti je. Než jsme se sem dostali, měla jsem na sobě i lehkou bundu s podšívkou. Té jsem se ale musela vzdát, když na nás zaútočili ty mátohy, chytili mne za látku a já se nedokázala dostat z jejich sevření jinak, než se vysvlíknout a utéct. Mám na sobě jen světle hnědé látkové kalhoty, hnědé polobotky a bílou dámskou košili. Zvednu se za Jimovy pomoci, u nohou zašmátrám po kovové tyči, kterou jsem někde našla. “Potřebuju se něčeho najíst, Jime.“ zašeptám a přitisknu se k němu zezadu, abych skrze pootevřené dveře nakoukla do chodby. “Je mi trochu zle,“ snažím se, abych nezněla jako naprostá tragédka odkázaná na jeho pomoc, spíš se to pokusím zlehčit, ale fakt je, že mi není nejlépe. Chtělo by to moje prášky a vitamíny.

Jim Bouvière - 24. ledna 2014 21:33

soukromá zpráva od Jim Bouvière pro Pomůžu Lis se zvednout a poslepu našmátrám svou vlastní zbraň, se kterou jsem přišel - mou věrnou basebalovou pálku, se kterou to úspěšně táhnu od úplného začátku. Těch homerunů, co jsem s ní odpálil... a všechny šly pěkně přesně na spánky hnusáků, co se mě a Lis připletli do cesty. Je to na ní poznat - v nejširší části se už dřevo začalo mírně loupat a původní potisk, prezentující firmu, nebo typ pálky, "JACKHAMMER", je už z větší části překryt zahnědlou krustou staré krve. Za kvér bych ale tenhle kus dřeva nikdy nevyměnil, prostě je na ni spoleh. "Vydrž, Lis," zašeptám k dívce, která se chumlá v mojí mikině, "určitě tu najdem něco k snědku. Nebo aspoň nějaký čokoládový tyčinky, nebo pár kostek cukru. To by tě mohlo vzpružit. Radši vyrazíme, drž se za mnou." Co nejtišeji otevírám dveře, nejdřív opatrně vykouknu ven, jestli je chodba prázdná a potom vykročím ven. Mým cílem je najít nějakou kantýnu, nebo aspoň kancelář, kde by se snad dalo najít něco užitečného. Přeci jen se mi odsud nechce odcházet s prázdnou, když už nás to doposud stálo tolik úsilí. V orientaci mi doufám pomohou směrové šipky na zdech. Pokud tady na stanici nic takového nemají, tak holt půjdu doleva. Když nevíš kudy kam, tak jdi doleva.

Lis - 24. ledna 2014 22:01

soukromá zpráva od Lis pro “Jasné, pohoda.“ řeknu jakoby se nechumelilo. Vydám se za Jimem, kráčím chodbou po jeho boku. Svou zbraň držím o poznání méně suveréněji, než on, ale i ta moje má na sobě krvavé stopy. Což je nechutné, ale nezbytné. “Dala bych si cheesecake a latté,“ oči se mi rozzáří při té myšlence. Má nemoc mne naučila radovat se z maličkostí, tak to dělám... i když jsou fiktivní. “Zkusíme někde najít nějaký pokoj, kde by byla sprcha. Doufám, že teče voda. Mám žízeň.“ mluvím k Jimovi polohlasem. Oči na stopkách a uši mám našpicované.

Jim Bouvière - 24. ledna 2014 22:21

soukromá zpráva od Jim Bouvière pro Otočím se k dívce za sebou a přes rameno ležérně odpovím: "Jeden cheesecake a velké latté, s sebou. Už se na tom pracuje. Zatím se posaďte, dáme vám vědět, až to bude," usměju se šibalsky sám pro sebe. Jistě, její přání je vskutku absurdní, ale proč neudělat prostor té trošce neeškodné fantazie, které je v dnešní pohnuté době takový nedostatek? Jestli se mi povede někde splašit alespoň rozpustný Nescafé tři v jednom, bude to jako malý zázrak, malá jiskřička naděje v tomhle pošmourným světě. O koláči si můžem nechat zdát, i když... co já vím, na co narazím. "Sprcha by bodla i mě. A teď pšt!" utnu náš hovor, protože mám pocit, že jsem před námi něco zaslechnul. Anebo se mi to jen zdálo, ale jistý si nebudu nikdy na sto procent.

Duch města - 25. ledna 2014 16:41

soukromá zpráva od Duch města pro Chodbou prolétl zvuk. Zaslechl ho jen Jim a tomu zvuku imponovalo, že jej vůbec někdo zaslechl. Bylo to, jako když někdo skřípe po tabuli. Byl to jen náznak... A ozýval se zprava. "Sprcha by bodla i mě. A teď pšt!" utne Jim rozhovor a poslouchá v naději, že se ten zvuk vrátí, že se potvrdí. Pozdě. Vytratil se do ticha. Místo něho se něco mihlo v temnotě pravé chodby. Nebyl to stín, spíše naopak. Mihlo se tam světlo... A už nic. Vlastně ano. Něco se ozvalo. Nepopsatelný skřek nakaženého. Nebyl to skřek obyčejného člověka. Bylo to mnohem horší. Takový skřek jste totiž ještě neslyšeli a že už jste jich něco slyšeli. Těly vám zacloumá adrenalin a na tep vašich srdcí by se dal tančit valčík. Jedna věc je jistá. do několika minut to tou chodbou vejde.

Jim Bouvière - 29. ledna 2014 11:17

soukromá zpráva od Jim Bouvière pro Ani na chvilku nedají pokoj! prolétne mi hlavou chmurná myšlenka. Zajímalo by mě, jestli mají nějak zostřené smysly, aby nás slyšeli a cítili dřív, než my je... Nechám ale úvahy úvahami a obrátím se k Lis. Ta vypadá, že to taky slyšela a je jí tedy jasné, co se k nám blíží. "Nechci se s ním potkat, pojď, vezmeme to radši na druhou stranu a zkusíme svoje štěstí tam," šeptám co možná nejtišeji, abych minimalizoval riziko, že na sebe ještě více upozorníme. Ani nečekám na nějaké schválení, prostě jsem to rozhodnul. Sama Lis nevypadá, že by byla ve stavu, kdy se bude kolem sebe kdovíjak bravůrně ohánět tyčí v nastálé bitce, takže co se týče bojové strategie, hraje moje slovo prim. Bohužel je holt někdy potřeba chovat se jako despota i navzdory své nátuře.

Max Matthers - 01. února 2014 14:20
	soukromá zpráva od Max Matthers pro Jo nebyl. Možná by mně ani do rakve nedali Dojde mi jak to myslela. Možná by mně pohodily někde kus od cesty jako návnadu. Málem mi poklouzne noha. Ještě že jsem byl opřený. Zamyslím se a dodám. A když nmám šanci a jsem v průseru, tak do něj radši strhnu i ostatní. Jaký by to bylo přilákat zombíky k valu?

Lis - 01. února 2014 15:00

soukromá zpráva od Lis pro Jistě, tyhle mátohy mi naháněly strach, ale to, co se ozvalo na chodbě za námi, mne doslova paralyzovalo. Strachem jsem vykulila oči a nedokázala jsem se ani pohnout. Jediné, nač jsem se zmohla, bylo zachycení Jimovy ruky. V momentě, kdy se má dlaň dotkla jeho, jsem měla malý pocit úlevy a zjistila jsem, že jsem schopna udělat krok. Srdce mi bušilo jak o závod a já si byla jistá, že v nastalém tichu to musí být slyšet. Podívala jsem se na Jima, jeho odhodlání nás odsud dostat, bylo nakažlivé. Mlčky jsem přikývla, stiskla jsem jeho ruku ještě pevněji a vydala se za ním. Pryč od té potvory.

Duch města - 13. února 2014 11:40
	soukromá zpráva od Duch města pro Proběhli jste dveřmi. Chodba se stočila prudce doprava. Po obou stranách nejméně patery dveře. U jedněch z nich visí zničená a zakrvácená tabulka. ARMORY Za vámi se ozval další ryk onoho monstra. Zřejmě se v chodbě zastavilo.

Neznámá (NPC) - 13. února 2014 11:58

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Ne. Tak jsem to nemyslela." pokračuji ostrým a výhružným hlasem. On si asi neuvědomuje, že mi právě klidně řekl, že by mě mohl chladně zradit. "Já bych tě zabila." Začne mluvit o hradbách. Ne, že by mě zrovna uklidnilo, že nejsem jediná, koho chce zradit, ale dá mi to aspoň minimální pocit bezpečí. Trošku mě to zklidní. Zadívám se zase k uměle vytvořenému obzoru z hradeb a betonu. "Nic extra. Hradby nejsou rovné. Svým tvarem připomínají vodní přehradu a naším směrem jsou oblé. Zombíkům by nezbývalo nic jiného, než je slézat. Povrch je navíc pokrytý silnou vrstvou nějakého fialového slizu. Říkají tomu antitrakční materiál a umí to jakýkoliv plochu proměnit na kluzkou a neschůdnou. Aby toho nebylo málo, mají na hradbách umístěné těžké kulomety. Kalibr .50 je mezi nimi ten nejslabší. Maj tam i kulky široké jako tvoje hlava a neptej se, co by to s jakýmkoliv člověkem udělalo."

Jim Bouvière - 13. února 2014 22:45

soukromá zpráva od Jim Bouvière pro Takže už ho máme za zadkem a není cesty zpátky. No pecka. Tím líp, že aspoň odpadly dilemata kam se vrtnout. Dveře s nápisem ARMORY přímo vybízejí k otevření, otázkou ale zůstává, jestli tam nevběhneme do pasti. Pokud tam ještě zůstal nějaký arzenál, možná bychom se dokázali ubránit i menšímu náporu nakažených, ale otázkou zůstává, jestli by střelba nepřilákala i ty, kteří o nás dvou zatím nevědí. Bože, kam jsem se to v úvahách vůbec dostal? Vidím zbrojnici a už bych kolem sebe rozséval olovo jako nějaký militantní dutohlav? Každopádně za trochu rizika to stojí, i kdyby ta místnost byla vybrakovaná, minimálně se tam můžem na chvilku schovat, než ti umrlci přejdou dál. Opatrně vezmu za kliku a pootevřu dveře. Pak uchopím svou baseballku pevně do obou rukou a nohou dootevřu dveře dokořán. Jsem připraven okamžitě udeřit, pokud by uvnitř místnosti byl někdo nakažený.

Max Matthers - 15. února 2014 13:52

soukromá zpráva od Max Matthers pro Tak šance na útěk je minimální. Určitě mají za hradbou i protiraketový systém, kdyby je chtěl nějáký šílenec z města odstřelovat na dálku. Potom jí odpovím na to že by mně zabila. Na to že se mně pokusí zabít někdo komu věřím, jsem si nikdy nezvykl. A to jsem žil na ulici ..... dlouho! Přemýšlím nad výzbojí valu a eliminací zombíků ve městě. Když mají tolik silných zbraní... Proč ty zombíky nenalákají k hradbám kde by je mohli odstřelovat?

Lis - 15. února 2014 17:08

soukromá zpráva od Lis pro Jsem Jimovi za zády, držím se ho jako klíště a nepustím se ho, ani když vběhneme do chodby, kde na jedněch dveřích je nápis, který potěší každého. Vidina toho, že by se tam mohl skrývat menší arzenál, je moc příjemná. Na druhou stranu ale neumím zbraně používat, takže by mi to bylo prd platné. Když vidím, že se Jim chystá nastoupit do místnosti, pustím mu ruku, aby mohl manévrovat s basebalkou a o kousek ustoupím. Nechci to schytat. Stojím zády ke stěně, hlídám si směr, odkud jsme přišli, zda se tam neobjeví mrtvola a čekám, až co řekne Jim.

Duch města - 25. února 2014 22:46

soukromá zpráva od Duch města pro Když Wade vyrazí, Eliz ho následuje. Auto za vámi mezitím pomalu přestane houkat. Ryk běsnících monster se ale rozšiřuje po okolí dál. Když jste se podívali za sebe, zahlédli jste doslova masy nakažených, kteří běželi ulicí. Něco ale na tom bylo zvláštní. Oni neběželi za vámi. Oni prostě jen běželi. Vběhli do průsmyku mezi domy. Do toho, kde jste stáli vy. Prudce si razili cestu a zdálo se, že je s vámi konec. Trhnutí za kliku dveří jednoho z domů. Zamčeno. Pokus dveře vyrazit. Neúspěšný. Schoulení, bezmoc, neodvratný konec. Bylo to matné, ale tak moc silné. První doslova do Wadea vrazil. Shodil ho na zem. Šlápl mu na břicho. Druhý na rameno. Nepocítil ale žádné kousance, žádné škrábnutí. Jen mu sem tam přes část jeho těla přeběhla noha nebo ruka. I to ale bolelo. Omdlel. Když to skončilo, seděla Elizabeth u zdi jednoho z domků. To co prožila, byla ta nejsilnější emoce pudu sebezáchovy a chtíče po životu, který zatím zažila. Zažila toho už hodně, ale proti tomuhle byla střelba do vojáků a civilistů jen lehkým odvárkem. Těžce oddychovala a snažila se uklidnit. Instinktivní chování zvířete opět začalo nahrazovat logické smýšlení. Wade ležel téměř doslova vdupán do země. Jeho Hazmat oblek byl zničený. Na několika místech už do něho začal pronikat horký vzduch. Byl kontaminovaný. Přesto se začal probírat. Celé tělo ho bolelo. Měl štěstí. Ačkoliv bolelo, překvapivě mu až na pár otlačenin nic nebylo. V dáli se ozývaly sirény. Světlo vás téměř pohlcovalo. Nedošlo vám to hned. Zprvu jste se museli dívat na temnou noční oblohu. Pak teprve vám plameny daly jasnou odpověď. Vzduchem se vznášely doběla rozžhavené uhlíky. Téměř všude kolem vás hořelo. Nebyl to obyčejný oheň. Tohle byl napalm. Plameny jako hořící voda stékaly téměř všechno vaše okolí a jen na pár málo míst se nedostaly. Měli jste velké štěstí, když jste zůstali v jednom z nich. Nakažení jej neměli. Ačkoliv byl váš vztah k nim už z principu záporný, jejich skučení bylo příšerné. Svíjející se zuhelnatělá těla skučela hlasem tak bolestným, že Eliz se zase málem dostala do amoku. Moc tomu nepomohlo, když se jeden z nakažených, kteří se navzdory žáru udrželi na nohou, dobelhal až k ní a pokusil se jí napadnout. Doslova jí padl do klína a ona musela sledovat, jak se tekutý oheň prožírá do lebky a napadá dávno zničenou mozkovou tkáň. Cítila, jak jeho žár proniká přes skafandr až k ní. Muselo to být bolestivé. Nebylo to něco, co by někdo měl vidět, natož prožít. Obleky tím žárem začaly pomalu měknout. Brzo se na vás roztaví. Co to ale bylo?

Duch města - 28. února 2014 16:13

soukromá zpráva od Duch města pro Otevíráte dveře. Jim do nich vtrhne s napřaženou basebalkou, ale nemá koho trefit. Nikdo uvnitř není. Teda aspoň ne živý, ať už v jakémkoliv smyslu. Na zemi leží mrtvola policisty. Tělo je roztrhané a oblečení se prakticky slepilo se zbytkem těla do neprostupné kaše. Celé tělo hrozivým způsobem zapáchá. Nedá se na jeho zbytcích poznat, kdy zemřel, ale podle stádia rozkladu to nebylo dávno. Vitríny a poličky jsou prázdné. Skoro nic na nich není. To skoro je ale velmi důležité slovo. Na jedné poličce leží zapomenutá pistole. Je to Rakouský GLOCK, podle přepínače palby G18. Zjevně plně nabitý. Na poličce leží taky jedna krabička nábojů 9mm Luger. Je poloprázdná, 20 kulek. Vedle policisty leží zbraň. Je to policejní Benelli M4, klasická, velmi dobrá brokovnice, schopná pálit broky velmi rychle za sebou. Nebyla dělána z nerezových materiálů a tak se na ní už koroze trochu chytá. Hlavně je lepkavá od zaschlé, ale nezaprášené krve. Jsou v ní Asi tři náboje. Zbytek, celkem asi 15 se rozkutálelo po celé místnosti a jeden jediný zůstal v pytlíku, ve kterém zřejmě všechny byly. Není čas se pozastavovat nad jeho osudem. Monstrum se rozeběhlo chodbou směrem k vám Zatím ho jen slyšíte. Zatím...

Neznámá (NPC) - 28. února 2014 16:33

soukromá zpráva od Neznámá (NPC) pro "Hmh, To se snáz řekne než udělá." Uchechtnu se. "Nakažené nejde korigovat. Nejsou to sice lidé, ale jsou to rozhodně velmi inteligentní dravá zvířata. A ví velmi dobře, jak by to skončilo. Drží se ve městě a k hradbám se nepřibližují. Dřív ty hradby byly zejména proti nakaženým, ale teď jsou hlavně proti přeživším. Ti jsou hrozba. Ti mohou infiltrovat svět a šířit po něm nemoc. Nakažení se neskryjí. Nedostali by se dál, než několik kilometrů odsud. Jsem si jistá, že mají záložní plán, jak by prolomení hradeb zabránili." začnu vysvětlovat. "Kdybys vstoupil do nevyžádaného prostoru, zničí tě. Pokud budou hradby narušeny, je naplánován dělostřelecký protiúder a myslím, že i jaderná střela. Jediné, co nechápu, je, proč tu atomovku neodpálili už dávno."

Duch města - 14. března 2014 13:33

soukromá zpráva od Duch města pro Reportérka na tebe hodí svůj otrávený obličej a taktéž přebije. Pomalu jsi šel k místu, kde mrtvá ležela. Magnum někam zmizel. Asi ho ta nakažená někam odkopla. Poohlédl ses po okolí... "Co hledáte?" Zeptá se reportérka a aniž by hnula brvou, dál tě pozoruje. Už jsi ji chtěl odpovědět, když jsi tu pistoli zahlédl. Ležela několik metrů dál po ulici. Byl plně nabitý. 6 nábojů Magnum 365 a natažený úderník. To by bylo nebezpečné. Vyklopíš bubínek a pak zmáčkneš spoušť. Úderník cvakne naprázdno. Pak buben zaklopíš zpátky. "To je pěkná hračka. Bohužel je vám k ničemu. Ten randál, co vydává, na vás jenom upozorní." Hodíš revolver do palubky a popadneš vysílačku. "Nikdo tu není. Byli tu, ale už nejsou. Vracíme se." Bylo načase. Je skoro 10 hodin. V deset začíná "Nigt Palm" nebo "N'Palm" nebo jak zněl ten vtip. Prostě napalmové útoky na místa s největší koncentrací nakažených. Reportérka se opře o tvé auto. "Nemohli bychom vyrazit? Nechci vidět ohňostroj. Ne takhle zblízka." prohlásí. Po další chvíli nervózního dívání se na hodinky (21:52) a vyhlížení tvé jednotky se z východu zableskne. Vlastně to zábleskem začne a pokračuje to září. O vteřinu později pod vámi zaduní země. "Pozdě." špitne reportérka a podívá se na tebe pohledem, který jsi viděl jen jedinkrát; v obličeji ženy, kterou ve městě před několika dny našla jedna patrola. Pohledem plným hrozného a několikanásobného strachu. "Musíme se schovat."

Max Matthers - 09. dubna 2014 19:48

soukromá zpráva od Max Matthers pro Velmi inteligentní dravá zvířata... Sakra, kam jsem se to dostal? Už nikdy nejdu do žádné reality show. Stále shlížím dólu. Atomovku? Podle mého ji použijou, až zde splní svoje úkoly. Ty tábory a opuštěné vojenské kolony dokazují, že zde někoho nebo něco hledají. Ty dokumenty to jasně dokazují. Dokud svůj úkol nesplní, atom sem nepošlou. Povím s jistotou sobě vlastní.

Drag Oncave - 25. května 2014 12:24

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.