Náhoda - 07. června 2015 15:23
	V. I. P.

Shakura Hind - 07. června 2015 17:25

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Vážně... nechápu sever. Proč vůbec musíme jezdit na sever? Je tu zima a lidi nejsou na náš druh kšeftu vůbec zvědaví. Zmínila jsem už tu zimu? Je tu kurevská, pošahaná zima. Pro člověka z jihu jako já, je ta zima ještě horší. Dva kabáty a stejně je mi zima... nemluvě o tom huňatém plášti. Ale stále se to zakusuje pod kůži až na kost. A to to musím v práci pak sundat. Děs... Lehce jsem se oklepala z husí kůže a poupravila si kostým. Proč zrovna já musím být navlečená v tomhle. Vždyť ani nejsem ind... možná. Bůh ví, kdo je můj táta. Odfrkla jsem si a naposledy jsem si poupravila klobouk a pak se vydala ven před větší stan, kde se mělo konat vystoupení. Na tu chvíli jsem se ještě zabalila do pláště a o něco méně nápadná se vydala do menšího davu, který se trousil do stanu. lehké otření sem, šťouchnutí tam. Potřesení si rukou s dětma. Asi neviděli nikdy nic tmavšího než je kozí sýr... Když už se jich většina dostala dovnitř, pomalu jsem se vrátila zpět dozadu a cestou poslouchala našeho... principála, pokud se mu tak dá říkat. Takovej teatrální dlouhán, s pěkným knírem a šermem, kterému propadají pravidelně ženský. "Dámy a pánové! Vítám vás v našem prostém světě, plným smíchu, magie a zvláštností. Projdete si celým světem a uvidíte mnoho zvláštností. Každý si zde přijde na své," mluvil zvučným hlasem a já skoro viděla ten jeho knírek jak se cuká s tím šibalským úsměvem. Pomalu jsem se stáhla do zázemí a usadila se vedle ostatních, načež jsem si pomalu zapálila. Teď už jen čekat. První půjde silák. I když ten tu asi nebude mít moc velkou úspěšnost. Ještě se s ním někdo bude chtít prát... Pak tanečnice břišních tanců. Pak jsem na řadě já. Pak akrobati. A na závěr pár chlapů bez triček s hromadou ohně.

Moren Fritdjof - 07. června 2015 18:30

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem pozoroval rostoucí stan. Ne, že bych byl nadšený, že tu jsou. To ne. Proti cirkusům mám svoje věci. Ale v byznyse nemají osobní pocity co dělat a já tak zprostředkoval principálovi lukrativní vystoupení v Copenhagen v Dánsku, za což jsem si vzal pouhých 5% z příjmů. Vzhledem ke zvědavosti místních by to ale mohlo dát na slušnou sumičku. A i já se rád podívám na zvláštnosti ze všech koutů světa. I když si je většinou raději prohlížím v domácím prostředí. A počasí na ně bylo dnes milé. Bylo celkem teplo, a já si tak rozepnul svůj kabát z kůže medvěda. Stál mě dost, ale byla to dobrá investice. Hřál a dodával jistou vážnost. Když už se před vchodem začal hromadit dav, přidal jsem se k němu a když jsem procházel kolem tmavé uvaděčky, mírně jsem se pousmál. Pravděpodobně pocházela ze severní Afriky, takže řečtina by jí neměla být cizí. "Dobrý večer. Je vám zima, že?" Postavil jsem se mimo dav, abych získal trochu času na pár slov a podal jí svůj kabát. "Na, vemte si ho. Po představení stejně mám schůzku s vaším vedoucím, takže mi ho budete moci vrátit." Ať už chtěla nebo ne, hodil jsem jí ho přes ramena. Jedno z mnoha pravidel, s hezkými ženami je lepší být za dobře. Ve stanu samotném jsem se posadil na své prominentní místo, opřel se a uvolnil se, abych si mohl užít představení. A jen s mírným pousmáním jsem registroval, že za jiných okolností bych do tohoto cirkusu patřil díky svým schopnostem i já. Lidská pochodeň: Moren Fritdjof!!! Ačkoli by mi asi dali jiné jméno.

Shakura Hind - 07. června 2015 20:39

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Sice jsem neviděla nikoho známého, ale kupodivu se mi po chvíli ozval někdo se známým jazykem. A první věc, co udělal bylo že mi podal svůj kabát. Lehce jsem se pousmála a kabát přijala. "Máte velmi dobrou řečtinu... a děkuji. Je to od vás více než šlechetné pane..." nechala jsem si plášť přehodit přes ramena. A když se chystal pryč, lehce jsem kývla a ještě když už odcházel jsem se ještě ozvala. "Pak si vás vyhledám." Pak už jsem se vydala zpět do stanu. Najednou bylo něco tepleji. Z čehoten kabát byl... Něco velikého... Medvěd? To muselo stát majland. Zamručela jsem a tiše poslouchala, jak lidi postupně s potleskem přijali jednotlivá představení. A pak už jsem byla na řadě já. Shodila jsem ze sebe kabát i plášť a pomalu vešla. Hluboký nádech, hluboký výdech a jdeme na to. Dobrý podvečer, vám všem! Dnes vám byla slíbena vystoupení ze všech koutů světa... ale jak to tam vlastně vypadá. Byl jste se někdo podívat tam do toho předalekého světa? s lehkým úsměvem jsem zatleskala a pro začátek nechala z horní, potemnělé části stanu vyletět několik exotických papoušků, které zářili barvami a obrovské motýli, které poletovali najednou kolem dětí a sedali ženám do vlasů. A pak jsem znovu zatleskala a nechala všechny pomalu vklouznout do jejich právoplatného domova. Do deštného pralesa, plného vlhkého vzduchu, exotických zvuků a neuvěřitelných zvířat. Mezi sedadly tekl potok a nad jednou dámou se zhoupla neslyšně opice. Nechala jsem je patřičně se kochat a pak vše najednou zrušila a rozhodila ruce. "No... na můj vkus tam byl trochu vlhko... co takhle jít někam, kde je trochu víc sucho?" mávla jsem rukou a najednou jako by se vše prudce přesunulo někam pryč. Proletěli jsme bleskovou rychlostí po světě a prudce zabrzdili v Africe. Na těch dlouhých suchých pláních, kde pražilo slunce. A pak kolem proběhla gazela a hned za ní se řítila mladá lvice. Boj na život a na smrt... a gazela vyhrála. Proklouzla vysokou trávou a lvice to se zachrčením vzdala a jen pomalou chůzí odkráčela pryč. Obrovská, majestátní, elegantní. A pak jsem to pomalu ukončila a hluboce se uklonila. "A to je vše, dámy a pánové... nechte vstřebat dojmy a náš cirkus bude po krátké přestávce opět pokračovat a znovu se vás pokusí uvést v údiv," hluboce jsem se uklonila, schovala se s tichým úsměvem pod iluzi a vklouzla zpět do zázemí. Zabalila jsem se znovu do kabátu a pláště a tiše seděla stranou, dokud nebylo vše u konce a nebyl čas se nakonec všem ukázat a hluboce uklonit. "Půjdeš si s námi zahrát karty, Shaki?" ozval se jeden z akrobatů. Klasické zakončení dne. Pití, karty, maso. Ale výjimečně jsem zavrtěla hlavou. "Dnes ne, Žabáku. Mám ještě něco na práci," pousmála jsem se lehce a loudavě se vydala převléct do normálního oblečení a pak k principálově vozu. Kde jinde by taky mohli něco řešit.

Moren Fritdjof - 07. června 2015 21:54

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně i když trochu znuděně jsem pozoroval představení. Více či méně to vše byla představení, která se dala očekávat v tomto podniku. Ačkoli to byli celkem talentovaní lidé, během svých cest už jsem zahlídl lidi, kteří zvládali mnohokrát i neuvěřitelnější věci. Ale budiž, bylo to dostačující. Snad jen má známá uvaděčka byla poněkud... abnormální. Málokdy vidíte tak dobré iluze. Můj tip? Pravděpodobně manipulovala přímo se smysly. Ale mistrovsky. Měla v tom praxi. Bylo to tak sugestivní, že když se na scéně objevila lvice, na chvíli mi chytl prostředníček, než se mi ho podařilo uhasit. A tak jsem snad poprvé a naposled za dnešní večer zatleskal upřímně. Byla dobrá a na dobré iluzionistky je vzácnost narazit. Alespoň něčím bylo tohle představení dobré. * * * Co už mi ale náladu zkazilo byl vedoucí tohoto souboru. Zjevně si myslel, že mě může oblbnout a dal mi o slušných pár stovek méně, než jsem měl dostat. Odměnou mu bylo vykopnutí z vozu. Pokud chcete dělat obchodníka na severu, musíte umět alespoň základy sebeobrany. Když jsem šel za ním, nechal jsem vzplanout ruce a spokojeně zachrčel. Musel mít hezký pohled. Stál nad ním chlap, kterému hořely paže rudými plameny a olizovaly mu tvář. Vlasy jsem také nechal vzplanout a pomalu jsem se k němu sklonil. "Nikdy nezkoušej okrást seveřana. Nemáme to rádi. Máme nemilé tendence vašemu typu trhat ruce a podobné krutosti." Promluvil jsem k němu ucházející frančtinou a zvedl ho za vlasy ke své tváři. "Zítra očekávám správnou částku spolu s odpovídající přirážkou za špatné jednání na mém stole. Pokud ne..." Druhou rukou jsem provedl všeříkající gesto jedním prstem přes krk. Poté jsem ho pustil a nechal pomalu zhasnout plameny. Když jsem se otočil, zahlédl jsem naší uvaděčku. "Ach... Omlouvám se, že jste to musela vidět, má drahá." Nahodil jsem mírný úsměv a uklonil se jí. "Vaše vystoupení bylo úchvatné. Poslyšte... Nemáte náladu na šálek kávy? I když se tak jen těžko dá říkat té zdejší šlichtě." Pousmál jsem se. Upřímně mě zajímala její reakce.

Shakura Hind - 07. června 2015 22:46

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Tiše jsem postávala před vozem, když najednou vedoucí vyrazil dveře. Sebou. Hned za ním kráčel můj rytíř na bílém koni a na první pohled bylo vidět, že je naštvaný. Aha... takže to zase zkoušel... Je těžké uživit tolik lidí a žili jsme z našich vystoupení. Ale občas bylo potřeba si trochu přivydělat. Takže to furt zkoušel. Občas to vyšlo, občas ne. Občas půl napůl. To jsme většinou odjížděli narychlo. Nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Spíš mě zaujmul náš ohnivý muž. Tohle nebyla iluze... ani trik. Vážně nevím, jak by si někdo podpálil vlasy bez toho, aniž by je prostě spálil. Nic by se mu možná nestalo, ale plešatej by byl. A tenhle nic. Zdál se být velmi živý a velmi vlasatý. A tak jsem nakonec už jen tiše pozorovala a když bylo vše u konce a on se otočil, jen jsem zvedla obočí. "Hned si přijdu bezpečněji..." pozvedla jsem obočí a podala mu kabát. Lehce jsem se pousmála nad následným komplimentem a obočí zase lehce svraštila. "Se vším respektem vůči vám a vaším... přednostem... zatím jste se vůbec nepředstavil. A to vynechávám ten fakt, že jste před chvíli vyhodil mého zaměstnavatele z domu a zářil při tom jako vánoční strom," založila jsem si ruce na prsou a chvíli ho jen špikovala pohledem. "Ale možná by to vyřešilo spíš něco ostřejšího," navrhla jsem po chvíli a lehce se pousmála. Přeci jen byl zajímavý. A docela ráda bych se o něm něco dozvěděla.

Moren Fritdjof - 07. června 2015 23:11

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Kabát jsem s kývnutím převzal a oblékl si ho. Vzhledem k tomu, že už nemusela být ve svém kostýmku tak jsem tipoval, že už se snad i teple oblékla. Alespoň jsem v to doufal. "Ach, omlouvám se. V zápalu boje mě jaksi... Opustilo mé vychování." Znova jsem se hluboce uklonil. "Moren Fritdjof, k vašim službám, paní." Jemně jsem naznačil polibek na hřbet její ruky. "A vskutku se omlouvám za ten nepořádek. Ale předpokládám, že něco podobného předvídal, když se rozhodl mě připravit o peníze." Znova jsem se napůl pousmál. Ne, nevinil jsem ho za to, že se o to pokusil. Bylo by divnější, kdyby ne. Co už bylo zlé bylo to, že zapíral, i když jsem ho z toho obvinil. Kdyby se jen zasmál, mávl rukou a dal mi mé peníze, nebo by alespoň začal vyjednávat, měl bych ho mnohem raději. Takhle jsem ho spíš mohl jen litovat. Vítězoslavně jsem se pousmál. "Ostřejšího? Tak to jste přeci jen ve správné zemi a správném městě. Buď mám u sebe doma zásoby skotské a také nějakou tu medovinu, nebo můžeme zajít do některé ze zdejších tavern a nechat si nalít pivo. Co byste raději?" Nabídl jsem jí rámě a pomalu se vydal pryč z prostoru cirku.

Shakura Hind - 08. června 2015 08:21

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Tiše jsem se pousmála. Začalo to nabírat mnohem zaoblenější a měkčí tvary. Aspoň že tak. Když se představil, pomalu jsem se uklonila a s dalším nenápadným úsměvem se představila. "Je mi ctí vás poznat, Fritdjofe," nechala jsem ho předvést to až anglické gesto a zamručela. "Mám pocit, že ano. Už je takový," kývla jsem a spokojeně se nadechla. Byl na něj docela pěkný pohled. A proč ne. Asi jsem si teď zařídila rande uplacené kožichem a chlastem, ale co už. Nemluvila jsem s nikým jiným než s lidma od nás už asi... čtvrt roku. Bude to vítaná změna. Přijala jsem s pousmáním rámě a kývla. "Ta medovina zní dobře... pivu jsem nikdy moc neholdovala," lehce jsem se do ruky zavěsila a netečně se tak přitiskla blíž. Co? Příjemně hřál a nemůžu od něj jít metr daleko.

Moren Fritdjof - 09. června 2015 11:19

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Pousmál jsem se. "Mám to podobné. Ale dobré víno tady nenajdete, takže se musím spokojit s medovinou. Ačkoli ta zdejší je celkem dobrá." Vydal jsem se směrem domů. "A směl bych já znát vaše jméno, paní?" Podíval jsem se na svou společnici a pousmál se. Pravda, sice se jména vyvolávala v cirkuse, ale jednak to byla slušnost se zeptat a taky jsem si nemohl být jistý, jestli to nebylo umělecké jméno.

Shakura Hind - 09. června 2015 11:48

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Lehce jsem se zarazila. "Omlouvám se... kde je mé vychování... docela jsem zapomněla," zamrkala jsem a vzhlédla k němu. "Mé jméno je Shakura Hind," lehce jsem se za chůze uklonila a pousmála se. Pak nastala chvíle ticha, kdy jsem ho jen po očku sledovala a kráčela po jeho boku. Byl to více než zajímavé individuum a čím víc jsem ho sledovala, tím větší zájem ve mně budil. Nejen svými schopnostmi, ale celkově. "Tak... povězte pane Fritjdofe... už jste někdy zvažoval práci v cirkuse?" nadhodila jsem s až přehnaně koketním tónem a lehce se usmála. Neměla jsem moc v oblibě ticho. Byla jsem přeci jen trochu víc ukecaná.

Moren Fritdjof - 10. června 2015 10:02

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Pobaveně jsem se zasmál. "Abych pravdu řekl, tak ne. Nic ve zlém." Rozpustile jsem na Shakuru mrkl. "Ačkoli to asi není špatná cesta životem, už mám poměrně lukrativní kariéru obchodníka a raději bych tam i zůstal." Zachumlal jsem se více do kožichu a spokojeně zamručel. "Co vy, paní Shind? Uvažovala jste někdy i o jiné cestě?" Znova jsem mrkl a pobaveně pozoroval zvracejicího opilce v postranní uličce za hospodou. Inu, Copenhagen má těžké časy. Ale je dobré vidět, že jsou lidé v rámci možností spokojení.

Shakura Hind - 11. června 2015 08:58

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Tiše a krátce jsem se zasmála a kývla. "Plně vás chápu... přeci jen to není pro každého ten jejich šálek kávy..." podívala jsem se na něj a nad jeho zvídavou otázkou jsem lehce stáhla obočí. "Nemyslete si, že jsem strávila celý život  v té staré káře. Jen poslední dva roky s nimi cestuji po kontinentu. Nikdy jsem neměla moc... pochopení pro ty, co celý život stráví na jednom místě. Nic proti vám a vaší profesi..." zamrkala jsem, když jsem si uvědomila, že by ho to mohlo urazit. Zhlédla jsem k němu a když jsem se ujistila, že se nezlobí, tak jsem pokračovala. "Jinak jsem cestovala i sama... hlavně po Středomoří a okolí..." dodala jsem ještě a znovu sklonila hlavu.

Moren Fritdjof - 11. června 2015 13:16

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro S potěšením jsem přikývl. "Středomoří... Tam už jsem dlouho nebyl. Dobré víno, dobří lidé, krásné ženy a drtivý obchodníci." Zasmál jsem se. Občas jsem měl pocit, že obzvlášť pro řeky je smlouvání takový národní sport. Jako by jim nestačily atletické hry. Sehnat tam výhodný kontrakt je těžké. Ale může se to vyplatit. Například citrusy se dobře prodávají severně od Itálie a olivový olej je po celé Evropě dost žádaný. * * * Domov * * * Po nějaké době chůze a příjemné konverzace jsme dorazili do mého skromného příbytku. Podržel jsem Shakuře dveře a pomohl jí sundat si případný kabát, který jsem poté pověsil na věšák, vedle svého. Chvíli se nic nedělo a já s povzdechem tleskl. Pak pár minut stále nic. Až konečně přiběhl můj sluha, Critos. "Dobrý večer pane, paní." Ukláněl se nám a podle rozcuchaných vlasů a poněkud ledabyle navlečeného obleku se dalo poznat, že tak udělal narychlo. Zjevně si dával šlofíka, padouch. S povzdechem jsem si položil ruku na tvář. "Crite?" "Ano, pane?" "Co jsem říkal, když jsem odcházel?" "Aby bylo připravené jídlo, oheň v krbu, dobrá medovina, pane." "Stalo se tak?" "Téměř pane." "Téměř?" Zvedl jsem pohled. "Víte... Dolehl na mě náhlý záchvat spavé..." "Mlč mlč mlč... Dnes večer se nechci naštvat. Běž to vše připravit." Zahlédl jsem šibalský pohled v očích. Pacholek počítal s tím, že přijdu s paní a před ní si nedovolím se naštvat. Přes svou vůli jsem se musel pousmát. Měl svoje nedostatky, ale rychle se učil. A zjevně se toho ode mě naučil víc, než jsem tušil. Když odešel, omluvně jsem se usmál na Shakuru. "Omlouvám se, normálně je to schopný a poslušný sluha. I když trochu drzý. Ale s efektivitou asi přichází jistá daň." Pousmál jsem se. "Řek se pozná." Řekl jsem ještě nakonec a mrkl na ni, než jsem se vydal do obývacího pokoje, kde už hořel oheň. Rychlost se Critovi uznat musí.

Shakura Hind - 11. června 2015 16:16

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Cesta k němu domů už proběhla klidně. Byla jsem vděčná, že se prolomily ty počáteční ledy... teda... ledy ani ne. Spíš, že jsme se dokázali uvolněně bavit. Což bylo dobré znamení. Netečně jsem se pousmála a pokračovala v cestě. *** Když jsme dorazili do jeho domu... byla jsem příjemně překvapena. Viděla jsem i velkolepější stavby, ale tahle byla taková příjemná... domácí. Uvnitř to vonělo tou příjemnou domácí atmosférou a... kupodivu tu bylo i docela živo. Nechala jsme si sundat kabát a pak tiše pozorovala, jak chvíli čeká a když se nikdo neobjevuje, tak tleská. A sluha se kupodivu nakonec objevil. Neupravený a rozespalý. Potlačila jsem uchechtnutí a místo toho si jen odkašlala a pozorovala slovní přestřelku. Zdálo se, že nepatřil k těm typům pána, co se hned ohání holí. Výborně. Když chlapec odcupital, už jsem se jen široce usmívala a zavrtěla hlavou. "V pořádku. Jsou i horší sluha. A to když je chladnější než jeho pán," kývla jsem a následovala ho do společenské místnosti.

Moren Fritdjof - 11. června 2015 17:23

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro V obývacím pokoji jsem si poněkud unaveně sedl do křesla a nastavil ruku, ve které se mi brzy objevila sklenka nalitá medovinou. Stejně tak sklenku nyní upravený Critos podal i Shakuře. "K večeři podle Metona bude telecí spolu s omáčkou a zeleninou." Přikývl jsem a podíval se na svou společnici. "Vyhovuje?" Podle její odpovědi jsem zaintsruktoval Crita a ten odběhl vyřídit našemu šéfkuchaři naše přání, aby se pak zase vrátil. "Ještě nějaká přání, pane?" Uklonil se. "Můžeš jít. Kdybychom tě potřebovali, zavolám tě." Mávnutím ruky jsem ho propustil a mírně jsem se pousmál. "Stojí mě hodně, a to jak finančně tak duševně. Ale je dobrý sluha. Člověk si díky němu připadá skoro jako šlechtic s armádou sloužících." Pousmál jsem se. Měl jsem tu sotva čtyři, o kterých jsem věděl. Plus Crita. Měl nepříjemný zvyk najímat nové a neptat se mě na názor. S medovinou v ruce jsem se spokojeně opřel a usrkl jí, načež jsem se zadíval do hořícího krbu. "Je příjemné tu sedět v jiné společnosti, než své či Critovi." Usmál jsem se po chvíli na Shakuru. "Děkuji." Jemně jsem pozvedl sklenku k cinknutí si. "Na cestovatele?" Navrhl jsem s úsměvem.

Shakura Hind - 11. června 2015 18:56

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Následovala jsem jeho příkladu a pomalu se usadila naproti němu, načež jsem se lehce usmála, když mi byla přidělena sklenka s medovinou. Nad večeří jsem lehce kývla. I když jsem doteď netušila, že něco k jídlu bude. Pohodlně jsem se rozvalila v křesle a lehce se napila medoviny, zatím co Critos svižně odkráčel do kuchyně a pak se vrátil a optal se, zda ještě něco nepotřebujeme. A pak už nás opustil doopravdy a my se ocitli na tu chvíli sami. "Vypadá jako dobrý člověk," přikývla jsem pomalu a lehce se pousmála. "I já děkuji. Je příjemné občas změnit kolektiv. I když jen na chvíli," pousmála jsem se a hodila si nohu přes nohu a opřela se o opěrku na ruce. Pak jsem jen pozvedla sklenku a upřímně a mile se usmála. "Na cestovatele," cinkla jsem si s ním a řádně se napila a spokojeně zamručela. Přeci jen to bylo sakra dobré pití. "Tak... povězte, Morene... cestoval jste?" zeptala jsem se po chvíli a spokojeně se uvelebila.

Moren Fritdjof - 11. června 2015 21:42

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem zamručel a pohodlně jsem se opřel. "No... Inu, poslední dva roky ani ne. Svoji síť řídím prostřednictvím poslů a agentů odsud, popřípadě z pár mých dalších sídel." Ignoroval jsem její použití mého osobního jména. Nevadilo mi to, naopak. Přišlo mi to sympatické. Měla nejen půvab a chytrost, ale také kuráž. Nadávejte mi do šovinisty, ale to se u žen tak často nevidí. Nebo ne tak otevřeně. "Ale před tím jsem cestoval hodně. Potřeboval jsem si utvořit kontakty jakožto mladý obchodník." A taky utéct ze země, jakožto hledaný vězeň. "Mám takhle procestovanou část Ruska, něco z Evropy a detailně procestované Středomoří a hlavně Istanbul. Je to velmi lukrativní oblast, plynou mi odtamtud téměř všechny příjmy. Nebo alespoň velká část jich. Levně nakoupíte exotické ovoce, které se dá ale draze prodat." Pousmál jsem se. "Mám i pár kontaktů v Indii, ale ty využívám málokdy." Usrkl jsem medoviny a spokojeně zamručel. Použil Göteborgskou. Hodnej kluk. Švédové umí dobré pití. A medovinu ještě lépe. "Co vy, Shakuro?" Usmál jsem se na ni a oslovil ji křestním jménem. "Co jste dělala před svou současnou kariérou? A kde všude jste byla?" Předklonil jsem se v křesle abych naznačil zájem a mírným úsměvem ji pobídl k vyprávění.

Shakura Hind - 11. června 2015 23:22

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Nezdálo se, že by se kvůli použití jeho jména líbil. Tak... další bariéra rozbořena. A o to víc klidná jsem si i přišla. V roli upnutého šosáka jsem sice uměl chodit, ale po chuti mi to nebylo. Přeci jen je stále pravdou, že ve společnosti musíte nasadit zbroj a masku a vyzbrojit se pružným a vysokým jazykem. Pozorně jsem poslouchala jeho vyprávění. Musel mít dlouhé a plnohodnotné mladí. I když teď vypadal taky mladě. Těžko říct, kolika léty ho život obdaroval. Lehce jsem se usmála, když zmínil Istambul a na jeho pobídku jsem se i já svěřila ohledně svých cestovatelských zkušeností. "No... v mládí jsem začala cestováním po Egyptě a pak i severní části Afrického kontinentu," začala jsem pomalu a zamyslela se. "Pak jsem vcelku podrobně projela zeměmi středomoří a pak pokračovala na východ až na Filipíny. A pak zase zpět a trochu víc na západ," mlaskla jsem tiše a protáhla se. Na jeho schopnosti jsem se zatím zavádět konverzaci nechtěla. Bylo to citlivé téma a citlivé by bylo brzo i pro přátele. Upila jsem trochu medoviny a zamrucela.

Moren Fritdjof - 12. června 2015 13:23

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Zvedl jsem obočí, když jsem slyšel poznámku o Filipínách. Při jejím věku to bylo obdivuhodné. Tím myslím, že byla mladá a přesto procestovala slušnou část světa. "Hm... Filipíny. O těch jsem zatím jen slyšel, abych řekl pravdu. Na můj vkus až příliš daleko." Mírně jsem se pousmál. Ještě pár minut jsme strávili v, alespoň pro mě, příjemné konverzaci, než zase přišel Critos a uklonil se. "Večeře připravena, pane." Spokojeně jsem se zvedl a odložil skleničku medoviny, načež jsem nabídl Shakuře ruku, abych i jí pomohl vstát. "Můžeš jít, Crite. Už tě nebudu potřebovat." Critos jen se špatně skrývaným nadšením přikývl a překvapivě rychle odběhl. "Pacholek, když po něm chci, tak chodí sotva poloviční rychlostí." Zamručel jsem a vydal se do jídelny. Tam už na nás čekalo jídlo, takové... akorátní množství. Ne přehnané a Maton si zjevně dal záležet. Usadil jsem Shakuru naproti sobě a usrkl z vína ve sklenici. Zjevně ho Critos nechal dovézt. Dobrý instinkt. "Dobrou chuť, přeji." Usmál jsem se na Shakuru a pustil se do jídla.

Shakura Hind - 13. června 2015 21:56

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Spokojeně jsem pokračovala v konverzaci a užívala si něho společnost. Byl dobrý společník. A snadno se s ním našlo dobré téma ke konverzaci, protože jsme měli... podobné zkušenosti. A pak už byla večeře hotová a já se za jeho doprovodu odebrala do jídelny. Nebyla to přepichová hostina... ale to bylo jen dobře. Nebylo třeba se předvádět a stejně by to pak jen hnilo. Usadila jsem se na své místo a pak jen lehce pozvedla skleničku a napila se. "Dobrou chuť i vám," pousmála se a tiše se pustila do jídla. Jídlo nejlepší si v tichosti vychutnat. A neplýtvat pro tom slinami na něco jiného.

Moren Fritdjof - 14. června 2015 13:30

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Když se dojedlo, nechal jsem služku nádobí odnést a spokojeně jsem zamručel. "Není to nejpřepichovější, ale Maton vařit umí. Ani nevíte, jak dlouho mi trvalo přesvědčit ho, že nepotřebuji k večeři každý večer jazýček plameňáka. Pochoutka. Ale drahá. Hodně drahá." Pousmál jsem se a dopil víno. "Inu, pokud vám to nebude vadit, ukážu vám váš pokoj." Pomalu jsem se zvedl a vydal se k našemu pokoji pro hosty, u kterého byl stálý rozkaz udržovat ho čistý a zařízený. Nebyl také kdovíjak přepychový. Postel, peřina, závěsy a na kraji vana. "Pokud chcete, nechám Crita ať vám připraví koupel." Nabídl jsem jí s mírným úsměvem. "Sám se umyji u sebe." Uznávám, že zvyk mít se není v Evropě zrovna oblíbený. Ale narazil jsem na něj při svých cestách Blízkým Východem. A od té doby, co jsem ho u sebe zavedl rozhodně nemám tak často nemoci jak by bylo možné.

Shakura Hind - 14. června 2015 16:20

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Spokojeně jsem dojedla a složila tiše příbory stranou a otřela si rty ubrouskem. Po chvíli pak přišla služebná a odnesla talíře, načež jsme opět zůstali naprosto sami. "No... umí s jídle divy, to musím uznat. I když možná ze mě spíše mluví pouze to, že jsem už nějaký čas, co jsem měla něco, co by se ještě před chvílí neprohánělo po stromech," zasmála jsem se tiše. "Pokoj?" následovala jsem ho váhavě. "Já... nechci vás urazit, ale to nebude asi zapotřebí. Nechci zbytečně zneužívat vaší pohostinnosti..." zavrtěla jsem hlavou. Ne, že by mi jeho společnost nebyla příjemná... ale tohle bylo... až příliš troufalé. Nebo mi to tak aspoň přišlo. Hlavně pro mě, jakožto ženu.

Moren Fritdjof - 15. června 2015 16:28

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro S pousmáním jsem přikývl. "Pohostinnosti zneužívat nebudete. Ba naopak, budete vítanou společností. Nicméně vás chápu. Ale horkou vanou snad nepohrdnete, ne? Řeknu Critovi, ať připraví i nějaké vonné oleje a podobné věci." Zasmál jsem se a pokud mě nezastavila, Crita jsem přivolal a nakázal mu vše. On jen přikývl a odběhl. "Inu... bude chvíli trvat, než se voda ohřeje. Pojďme zatím do obýváku, ne?" Pousmál jsem se a v řečené místnosti jsem si s úlevou sedl. Ne, že bych byl unavený. Ale sezení jsem měl rád. Člověk mohl lépe přemýšlet. Tedy, přinejmenším já. "No, a teď abych se dostal k tomu, proč jsem vás sem vůbec pozval. Ačkoli jste okouzlující společnost, jsem obchodník. Nerad dělám určité věci zadarmo." Pousmál jsem se. "Ale nemusíte se bát. O noc s vámi mi ani tak nejde." Pobaveně jsem se opřel. "Poslyšte... Kolik vám platí váš současný zaměstnavatel?"

Shakura Hind - 15. června 2015 16:48

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Lehce zaraženě jsem zamrkala a pak nakonec pomalu kývla. Vana... joooo. Voda, která není ledová ani vroucí, ale tak akorát. A nebude smrdět jako pstruh. Šťastně jsem se zatetelila. "Děkuji... je to od vás milé," pousmála jsem se nakonec a nechala ho, aby vše vyřídil, načež jsem se vydala spolu s ním zpět do obytné místnosti. Tam jsem se opět usadila naproti němu a pohodlně se opřela a uvelebila, jak jen mi to slušné vychování dovolovalo. A to bych se tak ráda rozvalila. Bylo tak krásně měkké a obrovské... a já bych zvládla okupovat tak dvojnásobek prostoru. No... pokud mě tu s ním nechá o samotě, tak už tu pak možná to křeslo nebude. Pak už jsem se ale musela věnovat tomu, proč tu vůbec dnes jsem. Asi to nebylo všechno jen tak. Pozvedla jsem obočí, když se zmínil o noci se mnou a založila si ruce na prsou. Musela jsem si trochu postavit hradby, když už chce začít mluvit obchodně. "Plat není důvod, proč tam zůstávám, ať už je sebemenší. Proč vás to zajímá, pane?" natočila jsem hlavu na stranu a pozvedla obočí.

Moren Fritdjof - 15. června 2015 16:57

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem se pousmál. Bylo příjemné občas vést tyhle obchodní debaty osobně. A ani ona v nich zřejmě nebyla kdovíjaký nováček. To bylo jen a jen dobře. Trocha adrenalinu neuškodí. "Víte... Hodlám trochu upevnit svoji pozici v řeckých zemích a na Blízkém východě. Nicméně nejsem Řek. Ani Peršan, když už jsme u toho. Jejich kultura je mi cizí a já tak nezvládám efektivně obchodovat. Rozhodně ne tak efektivně, jak bych si přál. Nevěří mi a jako takovému si často nechávají ty nejlepší dohody pro sebe. Potřeboval bych tedy poradce. Někoho, kdo odtamtud pochází. Vaše jméno zní arabsky a i vaše pokožka svědčí o arabském dědictví. Jste proto ten nejlepší kandidát, jakého bych mohl najít." Pousmál jsem se. "A nudit se nebudete. To vám můžu zaručit. A plat bude velmi štědrý." Jmenoval jsem číslo. Dostatečně vysoké, aby překvapilo a dostatečně nízké, aby bylo možné ještě nějak dále vyjednávat. Nepotřebuji se zruinovat jen nabídkou.

Shakura Hind - 15. června 2015 17:30

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Pozorně jsem ho poslouchala. Dobrá nabídka. To se nedá jen tak opomenout. Ovšem... "I když je ta nabídka více než šlechetná, zapomněl jste na pár důležitých aspektů. Jedním z nich je například i to, že nemáme sebemenší důvod si navzájem důvěřovat," zvedla jsem jeden koutek úst a po krátké pauze pokračovala. "V životě jsme se neviděli. Jak si můžete být jistý, že vás v nějaký nestřežený okamžik jednoduše neokradu a někam nezmizím. A z mojí strany... sotva vás znám a nic o vás nevím. A i přesto, že mám sama jistý... talent, nemohu opomenout ten váš," kdyby to bylo vhodné, tak si i zapálím. Chyběla mi ta špetka tabáku v životě. "Ovšem pokud máte i přes tyto problémy stále zájem o naši spolupráci, pak v tom nevidím problém. Na Blízkém Východě mám mnoho přátel a pár z nich i stojí za zmínku, co se týče... vlivu na okolí," zamrkala jsem nevinně a spokojeně se opřela.

Moren Fritdjof - 15. června 2015 19:05

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Pousmál jsem se. "Podceňujete mne, má drahá. Samozřejmě, že nemám jediný důvod vám věřit. Přinejmenším kromě instinktu. To také znamená, že si před vámi budu dobře krýt své bohatství. Věřte mi, s sebou nosím jen malý zlomek. Londýnská Královská se ukázala být celkem spolehlivou bankou. A vzhledem k rozpětí Impéria je téměř všude." Pobaveně jsem se usmál a opřel se. "A pochopitelně, že nemusíte věřit ani vy mně. Nemáte nejmenší důvod. Nicméně pokud bych chtěl zneužít vašeho přátelství... jen za dnešek jsem k tomu měl hodně příležitostí, nemyslíte?" Propletl jsem si prsty na rukou a zamručel. Když víceméně mou nabídku přijala, usmál jsem se a oběma nalil do sklenic medovinu, načež jsem vstal, sklenku v jedné ruce, pozdviženou k pozdravu. "Takže na naši spolupráci?" Zadíval jsem se jí do očí a vesele se usmál, než jsem si s ní přiťukl a napil se.

Shakura Hind - 15. června 2015 21:19

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Pozorně jsem ho poslouchala. Měl pravdu. A uměl v tom taky dobře plavat. Rozhodně líp než já. Ale byl upřímný. To se mi líbilo. Když skončil lehce nebezpečně jsem se pousmála. Ten závěr byl přeci jen trošičku přes čáru. "V tomhle zneužívání zase podceňujete vy trochu mne, můj drahý," zapřela jsem konečky prstů o sebe a dlouze se mu zadívala do očí. Po chvíli cítil, jak se začalo pomalu ochlazovat. A jako by ho ofoukl ledový, vlezlý vítr, který se zakousl do kostí, zatím co bylo slyšet tlumený a vzdálený křik, jako by se někdo o pár cel dál s někým pral. Po chvíli kolem prošel i někdo s klíči a zastavil se na chvíli u cely, aby kukátkem nahlédl dovnitř a pak s pískáním nahlédl dovnitř. A on tam byl sám a bezmocný. A tím jsem skončila. Žádné obrazy, jen velmi silné pocity. Přeci jen jsem vždy čerpala z toho, co mi bylo darováno nebo co jsem si sama zažila. Nikdy jsem si nevymyslela ani vteřinu svých iluzí. Pak jsem rukou zamávala a rozehnala studený vzduch a najednou tam bylo zase teplo a útulno. "Pakliže se mnou chcete spolupracovat, tak mě neberte na příliš lehkou váhu," pozorně jsem ho sledovala. Možná jsem to trochu přehnala... trochu.

Moren Fritdjof - 16. června 2015 08:46

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Trochu jsem se zarazil, když mi začaly do hlavy proudit pocity. Byly cizí. Respektive, nebyly z mé hlavy. Měl jsem spíš pocit, že šly od ní. Ale podle jejích slov i šly. Problém byl s tím, že byly až příliš věrné, tomu co jsem už jednou zažil. A co už nikdy zažit nechci. Heheh, kdyby Mistrové věděli, kde jsem teď, asi by je kleplo. Kdyby tedy už nebyli dávno mrtví mou rukou. Nu což, neměli si se mnou začínat a zkoušet mě zavřít. Co jsem cítil? Vztek. Hněv. Strach. Lítost. Spoustu dalších emocí. Ale léta praxe mě naučila nedávat najevo pocity, a tak, když už tyto cizí pocity odešly, jen jsem vydechl a dopil sklenku. "Rozumím." Přikývl jsem a podíval se jí do očí. "Ale neudělejte stejnou chybu. Ani já nejsem dobrý člověk na podceňování." Usmál jsem se. Měl jsem chuť jí pohrozit plameny či podobně. Ale... To nebyl můj styl. Byla dostatečně chytrá, aby to pochopila sama. Po chvíli přišel Critos, aby nám oznámil, že koupel je připravena pro paní, a rychle zmizel. Usmál jsem se. "Užijte si koupel. Pokud byste cokoli potřebovala, budu zde."

Shakura Hind - 19. června 2015 20:11

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Spokojeně jsem kývla. Oba jsme si uvědomili, čeho je ten druhý schopný. Tím jsme si odbyli případné nepříjemnosti. "Vaši osobu je těžké podceňovat..." pousmála jsem se nenápadně a spokojeně složila ruce do klína. Po chvíli přišel sluha a oznámil, že koupel je připravena. Pomalu jsem vstala a zářivě se usmála. "Děkuji za vaši pohostinnost, Morene... té koupele si cením," vydala jsem se do pokoje a spokojeně zamručela. Horká voda... a ta vůně... zamručela jsem a pomalu za sebou zavřela dveře a svlékla se. Oblečení jsem pak složila na postel a spokojeně si rozpustila vlasy. Pak jsem prohrábla pomalu vodu rukou a když jsem si zvykla na teplotu, pomalu jsem vklouzla dovnitř a spokojeně se uvelebila a vlasy nechala přepadat přes okraj vany. Zavřela jsem spokojeně oči a jen nechala vodu, aby udělala svou práci. Po chvíli jsem se nechala ukolébat do příjemného klimbání a ztratila pojem o čase.

Moren Fritdjof - 21. června 2015 14:30

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Když jsem dokončil potřebné papírování, vydal jsem se nahoru, do svého pokoje. Nicméně v patře mě překvapila služka, stepující před naším pokojem pro hosty. Po rychlé konverzaci jsem zjistil, že je poněkud nervózní, jelikož madam ještě nevylezla z vany a neodpovídá na klepání. Poslal jsem ji pryč, a po chvíli uvažování jsem vešel dovnitř. Oficiální důvod byl, aby nenachladla. Ten méně oficiální byla zvědavost. Nebudu lhát, zajímalo mě, co skrývaly ty šaty, ačkoli její křivky o jisté smyslnosti vypravovaly. Toto mé očekávání se potvrdilo a já dobrou minutu stál a prohlížel si její hebkou pokožku, pevná ňadra a sladké rty. Když jsem se vynadíval, opatrně jsem vyšel ven a nejbližší služku patřičně zaúkoloval, než jsem sám šel spát. Co se týče služky, ta opatrně vklouzla s novými šaty do Shakuřina pokoje. Šaty položila na postel a letmým dotekem na rameno Shakuru probudila. Poté se omluvila za vyrušování a požádala ji, jestli by jí mohla vyprat "staré" šaty. Pokud Shakura povolila, služka šaty hbitě vzala a odcupitala pryč, s mnoha omluvami.

Shakura Hind - 21. června 2015 20:27

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Musím uznat, že takovou příjemnou koupel jsem neměla už... no prostě mi to chybělo. A tak jsem se nechala ukolébat vůní šeříku a angreštu ke spánku. Ne nějak hlubokému... ale hlavně uvolňujícímu po dlouhém představení a používání schopností. A ta vana byla fajn... Ale netrvalo to dlouho a někdo mě probudil. Služebná. S lehkým úsměvem jsem jí poděkovala a pomalu se zvedla a vyklouzla z lázně a zabalila se do osušky a svázala vlasy letmo do drdolu. "Samozřejmě. Děkuji," pousmála jsem se nad její žádostí a když odešla, se zájmem jsem pohlédla na postel a pak ven. Jestli před tím byla tma, tak teď to bylo ještě tmovější než předtím. A venku bude zima... a tady je teplo... padla jsem bez okolků na postel a rozvalila se. Stejně to nabízel, tak co? Ignorovala jsem hromádku oblečení a rozvalila se na dece a pak se zabalila do jejích krajů a zavřela oči. Dneska užžžžžžžžž... ani jsem nedokončila myšlenku a spokojeně to zalomila.

Moren Fritdjof - 22. června 2015 21:21

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Ráno jsem se probudil celkem i svěží, a po rychlém opláchnutí se a převléknutí se do denního oblečení, mě na chodbě očekával Critos, aby mi oznámil, že snídaně pro dva je připravena. Nebylo těžké z toho pochytit, že Shakura se zdržela přes noc, i když její původní plán takový nebyl. No, trochu jsem to i očekával a rozhodně mi to nevadilo. Snad právě naopak. Měla v sobě něco pikantního, co vzbudilo můj zájem. Proto jsem se před snídaní nejdříve vydal k Shakuřinému pokoji a zaklepal. Pokud se nic neozývalo, počkal jsem minutu, než jsem znova zaklepal a oznámil, že jdu dovnitř. Pokud mě nezastavila, vešel jsem dovnitř. Pokud zrovna byla nahá a odhalená, diskrétně jsem se podíval do strany. I tak jsem si ale neodpustil občasný pohled na její tělo. Do ráje se můj pohled často nedostaví, a tak jsem si hodlal alespoň občas dovolit malé nahlédnutí. "Omlouvám se, že ruším." Pousmál jsem se jemně. "Doufám, že jsi se vyspala v pořádku. Osobně mám raději tvrdé postele, tak se omlouvám, pokud na tebe byla až moc tvrdá. Šaty snad jsou také dle tvých představ. Jinak, co se týče plánů pro dnešek: ráno snídaně, která už je připravená, poté půjdeme oznámit principálovi tvůj odchod a pak tě zasvětím do velké části mé operace na Blízkém východě. V pohodě?" Zvedl jsem pohled k ní a usmál se.

Shakura Hind - 22. června 2015 23:32

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Spala jsem hluboce. Bez jakýchkoliv snů, které by rušili moje nabírání nových sil. I když sny u mě byli vzácností i při plné síle. Byla to asi jakási daň za mé schopnosti. Pamatuji si, že jako malá jsem měla mnoho snů, jako každé dítě. Ale s přibývajícími iluzemi a obrazy jsem je pomalu vytlačovala. A tak i přišla o tu jistou představivost, která mě poutala k realitě. Nedokázala jsem tvořit neexistující. Mé malé prokletí. Ráno mě vzbudilo zaklepání na dveře. Zamručela jsem a nespokojeně se zavrtěla chvíli ležela dál. Pak jsem se, ale stejně donutila vstát a pomalu se přesunula za paraván. Když vešel, zrovna jsem se sklonila k balíčku oblečení a v té tenké košili se narovnala. Vzhledem k barvě pleti odhalova možná víc než bylo původně myšleno. Rychle jsem celá rudá odcupitala až za paraván a tam se pomalu svlékla. Nutno dodat, že se do okna za mnou opíralo slunce a tak dala pokmu stínohra nový rozměr. Pomalu jsem se oblékla a urovnala kabátec z orientální látky s květinovým potiskem a vynechala pro dnešek honzika. "Dobře. To zní skvěle," pousmála jsem se zdvořile a ignorovala sníh venku.

Moren Fritdjof - 23. června 2015 19:26

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem přikývl. "Budu tedy v jídelně." Vydal jsem se do jídelny, zatímco jsem si cestou spokojeně pobrukoval. V jídelně už na mě čekal prostřený stůl. Na každém talíři dvě topinky, spolu s míchanými vajíčky, slaninou a fazolemi. Uprostřed dvě konvičky. Jedna s silným černým čajem a druhá s kávou. K tomu mléko a cukr. Jednu věc britům upřít nemůžete. Málokterá snídaně vás připraví na celý den, jako ta britská. Sám jsem si nalil černý čaj a bohatě ho doplnil mlékem, načež jsem se posadil a vyčkal Shakury.

Shakura Hind - 23. června 2015 20:01

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Lehce jsem kývla. "Dobře... hned přijdu," zamrkala jsem a s lehkým úsměvem počkala až odejde. Hned na to jsem se podívala do zrcadla a zapletla vlasy do složitějšího drdolu a zabodla do něj dlouhou jehlici, načež jsem se ještě pořádně zkontrolovala, jestli někde něco není špatně a pomalu se vydala dolů. Dávala jsem si možná i trochu načas. Přeci jen... proč spěchat. Jestli o mou společnost stojí, tak to vydrží. Pomalu jsem vešla do jídelny a sama se usadila na svoje místo. Snídaně po anglicku... vlastně mě tu u něj už ani tak neudivovalo. "Tak tedy... dobrou chuť," pousmála jsem se a nalila si kávu. Ještě jsem se chtěla probudit. Přeci jen jsem měla žaludek stále v hlubokém spánku. A do té doby tak byla možnost konverzovat. Pokud tedy chtěl.

Moren Fritdjof - 24. června 2015 21:12

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro "Dobrou chuť i vám." Odpověděl jsem Shakuře a s úlevou se pustil do jídla. Už jsem měl pěkný hlad a mozek mi moc nepracuje, když mám hlad. Když se mi ho povedlo konečně dostat do normálního provozu, v jídle jsem poněkud zvolnil a více se soustředil na chuť. A nenápadné pozorování Shakury. Věděla, jak se obléct a nějakým zvláštním způsobem k ní tento outfit seděl. "Sluší vám to." Usmál jsem se nakonec jemně a poslední topinku si namazal marmeládou, než jsem ji s potěšením snědl. Poté mi nezbývalo než vyčkat, než i ona dojí a při tom spokojeně popíjet čaj. Když dojedla, nechal jsem služku odnést nádobí a mírně se na Shakuru usmál. "Tak, co chcete dělat nejdříve? Máme pro sebe celý den." Úmyslně jsem nechal do tónu vlít trochu koketismu, snad abych ji rozesmál.

Shakura Hind - 28. června 2015 22:16

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Tiše jsem se pustila do jídla a užívala si ten náhlý klid. Dřív... snídali jsme venku. Já a ostatní z cirkusu. Venku v zimě a kolikrát nepříliš vydatnou snídani. A najednou jsem mohla sedět v pěkných šatech, u stolu a při anglické snídani a naproti mně seděl můj budoucí zaměstnavatel. Všimla jsem si těch občasných pohledů. Věděla jsem, kdy se lidi dívají. Tím pádem bylo mnohem jednodušší nasadit snadno a rychle masku a připravit divadlo. Jako třeba teď. Ještě chvíli se budu muset s tímhle člověkem mít na pozoru. Nabídl mi práci, dobrý plat a nechal mě tu spát... nemluvě o jeho vzhledu a příjemné společnosti. Ale bylo tu... pár zvláštních a nepopsatelných věcí, které mě nutili mít se před ním na pozoru. Když jsem dojedla a odsunula talíř stranou a když jsme se octli opět sami, dovolila jsem si uniknout tichý zvonivý smích nad jeho tónem. "Prvně bych možná vyřešila problémy, které se týkají mého starého zaměstnání a pak vyřešit tedy ty vaše... obchodnické plány," pousmála jsem se lehce. "A pak... kdo ví? Máme pro sebe přeci celý den," napodobila jsem onen tón a opřela se o židli, upíjejíc dobrou kávu.

Moren Fritdjof - 01. července 2015 00:07

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Pousmál jsem se. "To zní skoro jako výzva, slečno Shakuro." Zasmál jsem se tiše, když napodobila můj tón a pomalu se zvedl. "Dobře. Asi z toho nebude mít velkou radost, ale divila byste se, co všechno zvládnou peníze." Chvíli jsem přemýšlel. "I když asi ne. Nedivila byste se." Pokrčil jsem rameny, dopil jsem a posléze nechal dopít i ji. Poté jsem se vydal do zádveří, kde jsem jí podal jeden ze svých kabátů. Ale tentokrát lišky. Seděly k ní víc. Sám jsem si vzal svůj medvědí a vyrazil jsem ven. Tam už se město probouzelo. Z trhu byl slyšet slušný hluk, i když naše čtvrť byla ještě tichá. Vyšší třída vstává později, než nižší. Znova jsem Shakuře nabídl rámě a mírně se na ni usmál, než jsem se vydal směrem, kde včera stál cirkus.

Shakura Hind - 16. července 2015 10:45

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Spokojeně jsem se uchechtla. Vypadal, že se mu výzvy líbí, tak co. Nad jeho výrokem jsem se jen pousmála a pak kývla. "Máte pravdu. Nedivila," zamručela jsem a beze spěchu dopila. Výjimečně jsem nikam nespěchala, tak proč si to kazit rychlou snídaní? Pak jsem vstala a následovala ho ven z jídelny. Byl mi přidělen kabát z lišky. Spokojeně a možná i slyšitelně jsem zavrněla a zavrtala se do něj. Venku mi rozhodně zima nebude. Když jsem vyšla ven, bylo překvapivé ticho. Nikdo nikam nespěchal, jak se zdálo. Nikdo ani nespěchal. co se týkalo vstávání a tak jsme byli nějaký čas skoro sami. Přijala jsem rámě svého společníka a spokojeně se do něj zavěsila, abych se mohla přitisknout blíž. A pak už bylo jen ticho a my se vydali směrem k cirkusu.

Moren Fritdjof - 16. července 2015 22:23

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Netrvalo dlouho a dorazili jsme k principálovo vozu. Uvnitř byla stále tma, ale to mi příliš nevadilo. Zaklepal jsem vycházkovou holí a s cynickým úsměvem naslouchal bordelu vevnitř, který naznačoval, že principál právě kvapně vstává. "K-kdo tam?" Ozval se nejistý hlas. "Ále, jen přítel. S jistým návrhem." Zazubil jsem se a mrkl na Shakuru. "J-jistě, moment." Po nějaké chvíli, kdy už jsem začal uvažovat, jestli to principál nevzal nouzovým východem skrz okno, nám konečně bylo otevřeno. Uvnitř vozu stál poněkud neupravený principál a pozval nás dovnitř. "Peníze vám dodám během dne! Opravdu!" Začal se doprošovat. Nehledě na to, že se mi nezdálo, že by to myslel vážně, jsem stejně přišel dovnitř kvůli něčemu jinému. "Klidně si je nechte, dobrý muži. Ale místo nich očekávám, že zrušíte smlouvu se Shakurou." Zahlédl jsem překvapený pohled, který hodil na Shakuru a pak na mně. "Ale to nemůžu, vydělává mi-" Hodil jsem po něm zlatý florint. "Tohle by mělo zaplatit alespoň dvě vaše představení." Zamručel jsem a pozoroval jak rychle uvažuje, než přikývl. "Dobře. Dnes to zruším." "Ale to je úžasné, dobrý muži." Vesele jsem se usmál. "Nemyslíš si, drahá?" Obrátil jsem se k Shakuře. Proč si nezahrát na šťastný páreček? Celkem mě bavilo si z tohohle chlápka dělat srandu.

Shakura Hind - 21. července 2015 20:32

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Mlčela jsem. Na chvíli jsem vynechala svoji horkou hlavu a jen se zachovala jako... to, co jsem vypadala a neskákala nikomu do řeči. Nic víc jsem ani dělat nemohla. Všechno vyřizoval Moren. A tak jsem jen stála jak vrostlá do země a poslouchala. Vymetal s ním. Solidně. A upřímně... přišla jsem si na chvíli jako kus masa. Měla jsem dle všeho hodnotu. Vlastně to trochu i bolelo... přeci jen... nebylo to poprvé, co jsem tu hodnotu měla... ale i tak se mi to nelíbilo. Možná už stárnu, když řeknu, že jsem pro někoho chtěla být nedocenitelná. Moc drahá na to, aby se tu se mnou takhle handrkovalo. Tiše a jen pro sebe jsem si povzdechla a když se na mě svedla pozornost přešla jsem z lehce pokrouceného úsměvu do toho dokonalého a bezchybného úsměvu čerstvě zamilované milenky a kývla. "Ano... skvělé. Bude ti potom vadit, kdybych si vzala svoje věci?" otočila jsem se na principála a pak i svého... milého. "A tobě to nebude vadit, že ne?" zvedla jsem obočí.

Moren Fritdjof - 23. července 2015 17:36

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem se usmál, když přistoupila na hru. Zavrtěl jsem hlavou a políbil ji na hřbet dlaně. "Jistěže ne, drahá." Nenápadně jsem na ni mrkl. "Počkám zatím před cirkusem." Chudák principál to celou dobu trochu zaraženě pozoroval, než nakonec pokrčil rameny a jal se kontrolovat pravost florintů. Byly pravé, nikdy jsem neplatil falešnými penězi. Hra pak ztrácela vzrušení. Venku jsem čekal na Shakuru a zatím si krátil čas vyklepáváním melodií svou chodící holí. Když se Shakura objevila, přivítal jsem ji mávnutím. "Nechcete raději mé plány pořešit v kavárně, než u mě doma? Critos umí být pěkně otravný, když chce." Nabídl jsem. "Zvu vás, samozřejmě." Vyčkal jsem její reakce.

Shakura Hind - 29. července 2015 17:34

soukromá zpráva od Shakura Hind pro S lehkým úsměvem jsem kývla a poté se s lehkým kývnutím vzdálila. "Bylo mi ctí u vás pracovat, principále," pousmála jsem se a vyšla ven před maringotku a zhluboka vydechla. Oh bože... ta hra na dámu byla ubíjející... lehce jsem se povolila v ramenou a dovolila si se nahrbit a vydala se ke svému starému domovu. Byla to stará a rozvrzaná maringotka... ale byla moje. Nechala bych ji odtáhnout celou, ale to by bylo na svalouše už asi trochu moc. Vytáhla jsem klíč schovaný pod prknem a opatrně otevřela. Uvnitř jsem zabalila všechno oblečení a pár maličkostí, které jsem nasbírala po cestách. Odmítala jsem tu cokoliv nechat. Zas tak moc toho nebylo... Vytáhla jsem dřevěnou truhlu ven a zamkla ji, načež jsem zamávala na našeho... místního muže činu. Byl to náš svalovec. Asi nebyl nejsilnější na světě, ale i tak trubky ohýbal jako by byli ze slámy. Dala jsem mu instrukce a adresu a poplácala ho po hlavě a věnovala mu řádné objetí načež jsem se ještě rozloučila s ostatními ze souboru a pak se vydala za Morenem. "To nezní jako špatný nápad," pousmála jsem se a nechala se vést.

Moren Fritdjof - 01. srpna 2015 00:16

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem se usmál. "Skvěle. Najít v Dánsku dobrou kavárnu je potíž, ale povedlo se mi nemožné." Vydal jsem se oním směrem a spokojeně do rytmu klapal hůlkou. Neměl jsem důvod nebýt spokojený. Měl jsem milou společnost po svém boku a obchody jely. A pokud všechno půjde tak, jak si myslím, že půjde... Brzy půjdou ještě lépe. V kavárně jsem Shakuře podržel dveře. Bylo to menší místo, ale útulné. A u kaváren a čajoven platí zajímavé pravidlo. Čím menší, tím lepší. Jak jsou větší, už nestíhají hlídat kvalitu nápojů. A tato, Elant Choice, to zvládala celkem bravurně. Byl jsem tu celkem častým návštěvníkem, když jsem byl zrovna v Copenhagenu, a s majitelem jsem se znal celkem dobře. Nebyl tedy pro nás problém zařídit odlehlé místečko, kde byla nejmenší možnost, že nás někdo zaslechne. Pomohl jsem Shakuře s kabátem a pak ji usadil, než jsem si sám začal vybírat. Když přišel číšník, mírně jsem se na něj usmál. "Pro mě to bude černá káva a... no, proč ne, nugátový croissant." Podal jsem mu skromné menu a pak se tázavě usmál na Shakuru. Když si objednala i ona, spokojeně jsem se opřel. "Je to tu příjemné." Zamručel jsem a pak se zase předklonil. "Co se týče mých plánů... jak moc znáte Turecko? Přesněji Istanbul?" Usmál jsem se na ni. Ano, je dobré mít nějaké kontakty na této křižovatce obchodu.

Shakura Hind - 20. srpna 2015 12:51

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Pomalu jsem kývla, když moji volbu schválil a spokojeně ho následovala do oné kavárny. Zdál se být velmi spokojený sám se sebou a já ho jen tiše pozorovala. Ještě, abych se mu to snažila zkazit. Nastěhovala jsem se k němu... sice jen na čas... asi... ale i tak, proč si trhat chleba od úst. A tak, když jsme dorazili, dovolila jsem mu, aby mě vyprostil z kožichu a pomalu se usadila v zapadlé části kavárny, zdálo se, že je tu Moren častým zákazníkem. Začetla jsem se do pro můj jazyk slibně znějícího menu a dokud nepřišel číšník, nepípla jsem ani slovo. Když se po nějakém čase zjevil a Moren si objednal, pomalu jsem zavřela menu a zamyslela se. Dám černou kávu a... palačinky s čokoládou, prosím, zamrkala jsem andělsky a pak ještě chvíli pozorovala ucházejícího číšníka, zatím co jsem ho poslouchala. Pak jsem se na něj pomalu otočila. "Poměrně dobře, smím-li tvrdit podle sebe... Strávila jsem tam pár měsíců jako host," opřela jsem se pohodlně a nechala ho, ať mluví a ptá se. Aspoň se dozvím, kam tím míří.

Moren Fritdjof - 20. srpna 2015 22:02

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem přikývl. V očích mi zářilo pobavení nad jejím okukováním zdejšího číšníka. "Nechci ti kazit náladu, ale už je zadaný. Švédka." Usmál jsem se a opřel se. "Proč to chci vědět... Istanbul, jak jistě víš, má výhodnou obchodní pozici. Je přesně mezi Evropou a Asií a je oblíbeným centrem evropských i arabských obchodníků. Je to jediné město, kde se tyto národnosti tolerují. A s tím, jak se schyluje ke válce na Krymu, mám pocit, že otevřít si tam obchod by nebylo na škodu." Poděkoval jsem, když nám číšník donesl objednávky a pak zase odešel. Byli jsme domluveni, že jednou za měsíc dostanu účet. Dělali to tak všechny lepší podniky, a tento nebyl výjimkou. "Proč tě potřebuji... Potřebuji vědět, které artikly jdou v Istanbulu snadno prodat. Ať už to je víno, zbraně, nebo snad i více tělesné potěšení." Neubránil jsem se mírnému úsměvu a upil kávy. "A dále, budu potřebovat znát pár lidí. Čím více budou postaveni, tím lépe." Mrkl jsem na ni a čekal.

Shakura Hind - 02. září 2015 21:27

soukromá zpráva od Shakura Hind pro "Taky nemám vážnější zájem. Ale kochat se snad ještě můžu," zvedla jsme obočí. Kupodivu mi nějak přišlo zvláštní, že ho to vůbec zajímá. Zase jsem obočí usadila na jeho místo a jen ho poslouchala. Zdálo se, že plánuje velký podnik... a hodlá do toho vrazit dost peněz. Radši ho nezklamat, huh? Pak jsem jen přikývla. "Politická situace šla posledních pár let mimo mě... zrovna s cirkusem se k moc zajímavostem nedostanete, vzhledem k tomu, že každý myslí, že neumíte číst a psát..." uchechtla jsem se tiše a pozorovala palačinky a zamručela. "Ale začít obchodovat přímo tam, je skvělí nápad. Pokud máte prostředky a dobrý nápad máte šanci si tam řádně narvat kapsu, kývla jsem nakonec a napila se kávy. Výborná a skvěle probudila. Zavřela jsem oči a chvíli si jen užívala s lehkým úsměvem chuť a vůni. A pak jsem s o něco čistější hlavou zamručela a přikývla nad jeho prosbou. "Tam... rozhodně koření a látky. A pro barvíře i barviva na látky. Mají rádi pestrost a barvírny stojí za shlédnutí..." zamračila jsem se a přemýšlela dál. "A co se týče potěšení... řekněme, že za pár mincí si tam užijete i z kachnou. Ale málokdo myslí ve velkém. Nebo lépe řečeno na úrovni. Istambul je bohatý a plný mladých lidí s plným měšcem. A ne každý si dokáže sehnat zábavu jako Yaman..." pokrčila jsem rameny. "Takže ano... to potěšení by šlo, ale na úrovni," zakončila jsem a nedočkavě se pustila do palačinky. Při tom jsem dělala ale stále krátké pauzy, abych s ním mohla případně mluvit. Začínalo se mi to líbit.

Moren Fritdjof - 03. září 2015 21:21

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Uchechtl jsem se a přikývl. "To ano. Dalo by se říct, že je zdejší hlavní atrakcí." Pokynul jsem hlavám k dívčí skupině. Všechny sice byly oblečené tak, jak se na dámy sluší. Ale jejich kolínská byla cítit až sem a to jak "laškovně" pomrkávaly po číšníkovi... správně otřesné. Celý její výklad jsem jen se zájmem poslouchal a usrkával u toho kávu. "Ohoh, prostředky mám, to se nebojte. Rakousy kupují všechno co se dá a Turkové to zase rádi prodávají. Ale jak říkám, mám vše, co potřebuji k založení čehokoli, kromě kontaktů. Nepotřebuji kontakty se sultánem, to ne. Ale s mocnáři ano. Jinak mě rozdupou." Mluvil jsem chladně, beze zlosti. Chápal jsem jejich postoje už jen proto, že jsem něco podobného dělal také. Ano, pro obchod je důležitá konkurence. Ale když vám přijde chlapík do města a prostě si otevře obchod s vínem bez jakékoli předešlé diskuze... ts ts ts. Po jejím dalším vyprávění jsem se podrbal na bradě a pak ukousl z croissantu. "Hmmmm.... Poslyšte, jak by se vám líbila pozice bordelmamá?" Řekl jsem tiše. Zrovna tohle se nahlas říkat nesmělo. Zničilo by to její respekt ve společnosti. Ale co se týče mé nabídky, chlapi málokdy nějak zasahovali do vedení bordelů. Maximálně jako ochránci či jako účetní. A já bych se stejně musel starat o další obchody. Ale byl by to zajímavý vedlejší příjem stejně jako případně zajištění budoucnosti.

Shakura Hind - 04. září 2015 20:49

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Pozorně jsem poslouchala a lehce kývla. "O kontakty se rozhodně bát nemusíte. Mám ve vyšších kruzích dobré jméno a pokud se za vás zaručím, tak by to neměl být problém," pousmála jsem se lehce a pokračovala v jezení palačinek. Tedy aspoň po chvíle než nadhodil ten návrh. Lehce jsem stuhla. To nemyslel doufám vážně, že ne? Samozřejmě, že to bylo myšleno vážně. Bavíme se tu o obchodu. A asi by to nic neznamenalo... ale vzhledem k istuaci to bylo neskutečně urážlivé. Řekl to snad naschvál, aby mě urazil? Utahoval si ze mě? V životě jsem neviděla mladou pěknou bordelmamá... to jsem už tak stará nebo co... Přišla jsem si dotčená... Ani ne tak já, jako spíš ta dáma ve mně, která se v těchto situacích ráda ozívala. Možná jsem nežila v mládí nejbohatší život, ale sakra snad nějaké vychování ještě mám. A z neznámých důvodů mě to štvalo i kvůli něčemu jinému. Možná to bylo i tím, že mi i vadilo, že... mě vůbec degraduje na tuhle úroveň. A tak jsem se narovnala. A zmocnil se mě ten chladný vztek, kdy se neječelo, ale jen odměřeně a tiše mluvilo. Kvůli diskrétnosti jsem dokonce přešla do francoužštiny. Tiché a syčivé. "Osobně si myslím, že je snad poněkud brzo dělat mi takové návrhy. Nemyslíte pane Fritdjofe?" zasyčela jsem tiše a složila příbor na místo a osušila si rty ubrouskem, který jsem odložila na talíř. "Vlasně nevím, co čekáte. Že snad pro vás začnu makat ve vašem úžasném bordelu? A co potom? Očekáváte, že snad budu v denní nabídce?" opřela jsem se a pak pomalu vstala. "Jdu na vzduch... přešel mě apetit," sebrala jsem a vyšla ven. Tu cestu pro svoje věci ještě zvládnu. A pak už nevím.

Moren Fritdjof - 05. září 2015 10:10

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Musel jsem se pousmát, když na mě spustila naštvanou francouzštinou. Věděl jsem, že ten úsměšek ji naštve ještě víc, ale reagovala... přívětivě. Věřte mi, nic není horší, než obchodní partner, který neumí používat lokty a vy tak všechno musíte dělat za něj. Je sice dobrý na udržování podniku, ale ne na expanzi. Kterou jsem já měl v plánu. I proto mě její reakce potěšila. Další fakt byl ten, že osobně mám v ženách raději špetku koření. Ne snad, že bych s ní plánoval spát. Pravidlo první noci se mi nikdy moc nelíbilo. Což je možná i důvod, proč je díky bohu postavené mimo zákon. Ano, Shakura se mi líbí. To ale neznamená, že ji hned musím znásilnit. Máme jiné páky, koneckonců. A tak, když vstala, s mírným úsměvem jsem ji chytil za ruku. Věděl jsem, že jsem tím porušil alespoň deset pravidel společenského protokolu. Ale do háje s tímhle, nemůžu si dovolit ji ztratit. "Počkejte minutku. Osvětlím vám to." Oslovil jsem jí arabštinou. Pravda, občas skloňování zaostávalo a výslovnost mohla být lepší, ale snad mi rozuměla. A takhle jsem se pojistil, že nám tu opravdu nikdo nebude rozumět. "Nebylo to myšleno jako urážka, i když chápu, že vás to urazilo." Posadil jsem se a upil kávy. "Jste krásná a mladá žena, na pozici, kterou navrhuji opravdu... nežádoucí?" Chvíli jsem přemýšlel a pak pokrčil rameny. "Jo, nežádoucí je to slovo. Ale faktem zůstává, že pokud tam podnik tohoto typu budeme stavět, bude potřeba někdo, kdo by ho žádal. Já budu mít dost práce i bez toho. Proto jsem to navrhl vám. Ne, abych vás urazil. Ale prostě jsem vám chtěl nabídnout celkem prosperující pozici, ve které by se pohybovaly slušné peníze. Ovšem chápu, že vás to urazilo." Pokorně jsem sklonil hlavu. Vnímal jsem ty pohledy, které nás pozorovaly. K čertu s nimi, když jste prosperující obchodník, můžete si dovolit čas od času porušit nějaký to společenský pravidlo.

Shakura Hind - 05. září 2015 12:05

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Překvapeně jsem se zacukala, když mě za ruku chytil a nespokojeně se rozhlédla kolem. Skvělí, takže on udělá scénu. Taky si to může dovolit. Ale já sakra ne. "Byla bych vděčná, kdyby jste se krotil," zavrčela jsem a poměrně zručně se z jeho sevření vyprostila, takže to ani nevypadalo moc nápadně. Ale i tak jsem se posadila. Spíše ze společenského donucení, protože bůh ví co by udělal dál. Asi by začal křičet... "Nejde o to, co je nežádoucí. Snad chápete, že jste se jen tak zjevil a zařídil během pár dní, abych neměla žádný stálí příjem, ani kde spát. Stala jsem se během dvou dní naprosto bezprizorní a závislá na vašem domě a na vás. A teď mi navrhnete tohle? Jste vy vůbec při smyslech? Co jste vůbec čekal? Že vám to hned odkývu? Nebo, že nad tím mávnu rukou a budu spolupracovat dál? Po měsících či letech spolupráce by to možná připadalo v úvahu. Ale takhle mě pouze degradujete na ještě nižší úroveň, než na které mě pravděpodobně vidíte. A to já nemám zapotřebí." zvedla jsem se. Tentokrát definitivně. A pokud zkusí opět nějak zakročit, tak ho čeká nemilé překvapení. Přehodila jsem si přes ramena kabát a svižně vyšla ven, kde jsem se pro jistotu skryla před jeho pohledem v podobě mladého ušmudlaného mladíka, který splinul s okolím.

Moren Fritdjof - 05. září 2015 12:34

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Jen jsem si povzdechl, když mi Shakura jen odsekla a ani mi nedala čas na odpověď, jak tryskem vyrazila ven. Ženský... Zamručel jsem podrážděně a ujistil se, že se nikdo nedívá. I když na mě koukalo pár zvědavých pohledů, po mém přímém pohledu se rychle obrátily zpět. Spokojeně jsem si tedy vytáhl doutník a zapálil si ho palcem. Takto jsem asi půlhodiny jen kouřil a popíjel kávu, než jsem vstal, vzal si kabát a vydal se domů. Cestou jsem si zapálil ještě jeden. Měl jsem pocit, že ho budu potřebovat. Jen jsem doufal, že Shakura neuteče opravdu. To by byl problém. Jednak bych investoval slušné množství do něčeho, co mi pak uteklo. A taky jsem si ji docela oblíbil. Nebyla jak anglosaské puťky, nebo francouzské, s odpuštěním, kurvy. Byla jako dobré víno. Příjemné, a i když trochu trpké, jen to přidává k celkové dobré chuti. Že já nejsem básník... Takto jsem došel až domů, kde jsem si sedl k ohni a pustil se do čtení. Dokud nenastane noc, není se čeho bát. Chápal jsem, že se musí vychodit. Ovšem po noci byla i Copenhagen poměrně nebezpečné město. A i když jsem nepochyboval o její schopnosti se o sebe postarat... No, netřeba se ještě strachovat.

Shakura Hind - 05. září 2015 12:53

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Potřebovala jsem vzduch. Opravdu hodně vzduchu. A tak jsem jen kráčela ulicemi. Nikdy jsem neměla možnost se tu pořádně rozhlédnout. V cirkuse jsme se všichni drželi od městského dění dál. Ale teď jsem měla možnost se tu projít v klidu a míru. Prohlížela jsem si obchody a po čase odpoutala své myšlenky od té úžasné scéně v kavárně. Čas spokojeně plynul a po čase už začínala být tma. S tímhle kožichem jsem byla trochu na ráně. Trochu moc. A tak jsem se pomalu vydala zpět k Morenovi domů. Pravděpodobně tam už dávno byl... to se bude zajímavě vysvětlovat. Povzdechla jsem si a promnula si obličej. Nepřipadalo mi, že bych jednala přehnaně. Jen se mi to nelíbilo... i z těch ostatních malých a nenápadných důvodů. Včetně toho, že mi vlastně vadilo, ze na mě může hledět jako na možného kandidáta vedoucí bordelu... dotklo se mě to. Hlavně proto, že to bylo jako odstavení na vedlejší kolej. Ne, co se týče spolupráce, ale spíše... v osobním životě. Nebudu lhát. Byl to zajímavý a pěkný muž. Ale... na tohle bylo moc brzy. Nevím, co čekal... Pomalu jsem otevřela dveře a vešla. Omlouvat jsem se nehodlala a tak jsem se prostě vydala nahoru do pokoje pro hosty, kde přebývali moje věci.

Moren Fritdjof - 05. září 2015 13:50

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro S tichým, úlevným výdechem, jsem zaregistroval otevření a zavření dveří a následně Shakuru. "Počkej." Ozval jsem se, když kolem mě prošla a doběhl jí. "Musíme si promluvit, pokud spolu chceme pracovat, nemyslíš?" Pokynul jsem jí, ať si sedne a následně jí i sobě nalil whiskey. "Teď mě poslouchej. A pak si vyber, jestli se mnou budeš chtít pokračovat, nebo ne. Pokud ne, najdu ti jinou práci u jednoho ze svých známých a zabezpečím tě, když už jsem tě teda do této situace dostal. To, že nemáš žádné peníze a jsi na mě závislá snad není moje vina, ne? Nenutil jsem vás do toho. Mým cílem bylo prostě vám nabídnout dobrou práci a sobě sehnat dobrou partnerku na obchod. O to mi šlo. Ne, abych vás k sobě uvázal. Tím bych ničeho nedosáhl. Dále, jak už jsem řekl, tou nabídkou jsem vás nechtěl degradovat. To v žádném případě. Musíte mě omluvit, za ty roky jsem se naučil už jen pragmatickému myšlení a řekněme, že to morální trochu zaostává. Proto jsem vám to nabídl s tím, že to pro vás bude dobrá nabídka. Nedošlo mi, že vás to urazí a ani jsem vás urazit nechtěl. Proto se vám omlouvám. A nemusíte to brát, nikdo vás k tomu nenutí. Pokud se mnou nechcete dál spolupracovat, chápu. Držet vás tu nemůžu a ani nechci. Ale řekněte mi to. Tady na severu nemáte žádné kontakty a spousta zaměstnavatelů by vás mohla oklamat. A to mnohem horším způsobem, než jsem to kdy dělal já." Trocha lži už k obchodu patřila, to snad chápe. Ale nikdy jsem nelhal za účelem někomu ublížit. Ale polopravda nebo prosté mlžení... to jsou krásné nástroje.

Shakura Hind - 05. září 2015 17:23

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Když se ozval a doběhl mě s prosbou, abychom si promluvili, tak jsem jen lehce kývla a šla si sednout. A když mi nalil, rovnou jsem se napila a pozorně ho poslouchala. Bylo zajímavé, že jsme oba měli svůj vlastní způsob jak naše chování obhajovat. Ale asi jsme ani jeden nechtěli zůstat dlouho naštvaní. Aspoň, že tak. Dala jsem mu prostor říct, co měl na srdci nebo spíš na mysli, když se stále mluvilo o obchodu. Bože takhle se hádat kvůli obchodu. Jak vypadají potom u něj milostné hádky vážně vědět nechci... "Pro začátek... přijala jsem vaši nabídku, protože mám ráda změnu. S cirkusem jsem cestovala už nějaký ten pátek. Ale mám ráda změnu. A vaše nabídka byla více než velkorysá a vzhledem k tomu, že jste věděl, co můžu nabídnout mě napadlo, co budete potřebovat. A taková práce je přeci jen pestrá a zajímavá," upila jsem tiše a hned pokračovala. "Takže ano. Chci i nadále spolupracovat, pokud pro mě najdete i něco jiného než pozici vedoucího vykřičeného domu, tak nemám problém," dokončila jsem a lehce se usmála. "Chápu, že jste to myslel dobře. A s lehkým odstupem si toho i trochu vážím. Ale pochopte, že se známe sotva dva dny. Nemáme pro něco takového ani vztah ani dlouhodobou spolupráci. Nemluvě o tom, že ženy v dnešní době mají jistý druh vychování. A buďte rád, že to moje se mu podobá jen částečně," zakončila jsem a opřela se.

Moren Fritdjof - 05. září 2015 22:26

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Uchechtl jsem se a přikývl na její vysvětlení. Při zpětném pohledu jsem musel uznat, že má v mnohem věcech pravdu. Až tak hodnej na ni jsem. Totiž, že to uznám. Ale měla pravdu. Neměli jsme na to ani dostatečně dlouhý pracovní poměr, ani jsme se dostatečně dlouho neznali. „Dobře. Když je tohle za námi, mám pro vás úkol.“ Uvelebil jsem se v křesle a opřel jsem se. „Vaše oficiální pozice tedy je překladatel a pracovník pro spolupráci se Severní Afrikou a Malou Asií. Spokojená?“ Mrkl jsem na ni. „A v tom případě je váš úkol jednoduchý. Do Istanbulu pojedeme vlakem přes Rakousy a Maďarsko. Chci, abyste zařídila jízdenku. První třída a vlastní pokoj je samozřejmost. Vlaky by na sebe měli navazovat s rozumným odstupem. Pokud někde na některý budeme čekat déle jak tři hodiny, přeji si mít v daném městě zařízené ubytování. V Istanbulu si přeji mít zařízené ubytování též a alespoň tři prázdné nemovitosti ve výhodné poloze pro obchod. Tady na peníze nehleďte, musíme je dostat. Odjíždíme koncem týdne. Do té doby máte dost času na zařizování, nemýlím-li se.“ Andělsky jsem se usmál a upil whiskey. Dobře, uznávám. Možná to ode mě bylo trochu hnusné. Zvlášť, když přihlédneme k tomu, že to většinou dělá Critos. Ale potřeboval jsem si ověřit, jak je schopná. „Plat budete dostávat každý týden v pondělí večer.“ Oznámil jsem jí ještě, než jsem se vydal do svého pokoje. „V případě jakýchkoli dotazů tu je Critos.“

Shakura Hind - 06. září 2015 07:14

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Lehce nedůvěřivě jsem ho pozorovala. Ten úsměv se mi nelíbil. A moje hlava k tomu měla i důvod. 'To je, ale parchant...' poznamenala jsem suše a poslouchala ho dál. 'Takže, když nechce z ženský kurvu, tak se je snaží upracovat,' zamručela jsem, v duchu. Ještě chvíli jsem seděl a přemýšlela, načež jsem vstala a kývla. "Dobře. Pokud mě omluvíte, tak si půjdu lehnout," zamručela jsem a vydala se k sobě do pokoje. Budu mít práce až nad hlavu a na to se musím dobře vyspat. Nechceme ho přeci zklamat. Pousmála jsem se a zaplula do pokoje, kde jsem se pomalu svlékla a po pár minutách příprav Jsem se v noční košili rozvalila na posteli a zachumlala do deky.

Moren Fritdjof - 06. září 2015 09:07

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Když odešla, neodpustil jsem si krátké zasmání. 'A má to, děvče.' Zamručel jsem v duchu a spokojeně se opřel a zapálil si doutník. A pak jsem se pustil do účetnictví. Tahle práce mi zabrala asi tři hodiny, takže když jsem skončil, už byla půlnoc a i já byl už dost unavený. Avšak ještě před tím, než jsem šel spát, jsem nechal Shakuře na stole dvě stě liber spolu s lístkem, ohledně přístupu do banky a na jaké jméno má posílat účty. To jest, společnost Ignite The Night, se sídlem ve Vídni. No co, možná teď žiji v Copenhagen, ale mít tu středisko firmy by nebyl dobrý nápad. Vídeň se na to hodí mnohem více. Dopsal jsem ještě dodatek, ať se mě nebojí na cokoli zeptat a pak jsem si i já šel lehnout. V poslední době jsem si oblíbil spát nahý, a dnešek nebyl výjimka. Tak jako tak spím sám a tak jsem neměl koho pohoršit.

Shakura Hind - 06. září 2015 22:27

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Spala jsem tvrdě. Jako zabitá, mám-li být přesná. I přes to, jak pestrou jsem měla minulost a představivost jsem nikdy nesnila. Nebylo o čem. Všechno, co jsem zažila jsem zase rozdala do světa. Pro mě samotnou nic nezbylo. Ráno jsem se vzbudila brzo. Vnitřní hodiny stále fungovali a tak jsem už v šest byla na nohou a chystala se k odchodu. Neřešila jsem snídani. Ještě chvíli to vydržím. Jen jsem ještě naštěstí objevila peníze a vzkaz. Obojí přistálo v rukávníku a já se dobře oblečená vydala ven. A tak nastal dlouhý předlouhý týden. Začala jsem tehdy v šest hodin ráno. Zašla na poštu a odeslala několik telegramů do Istambulu. Bude trvat než se mi dostane odpovědi a tak jsem to udělala, co nejdříve. Poté jsem se vydala řešit cestu. Oh bože... Trvalo mi to dva dny. Dva dny problémů, rozhazování peněz a bez spánku. Ale všechno se vydařilo. Pak bylo zapotřebí už jen vyřešit ubytování. Další telegramy. Jídlo venku. Jídlo venku. Telegramy. Peníze. Telegramy za peníze. Vážně se divím, že jsem venku i nejedla. Ale nakonec jsem měla hotovo. Byl to čtvrtý den. Nespokojeně jsem dopsala instrukce, které se postupně protáhli na několik stran spolu s časy a náhradním alternativami ohledně cesty. To všechno jsem mu pak ještě večer hodila na stůl a vzala si svoje vlastní instrukce, které jsem si pro jistotu vypsala. „Jak jste si přál, pane. Kompletní rozpis cesty. Jízdenky jsou přiloženy u informací k jednotlivým spojům a přestupům. Jak si můžete přečíst. Odjíždíme pozítří ráno trajektem na pevninu, poté z pobřeží vlakem do Varšavy. Po půl hodině čekání odjíždímě rychlíkem do Vídně. Tam máme větší úsek volného času a dle vašeho přání jsem blízko nádraží zařídila ubytování. Čekáme zhruba dvanáct hodin a poté již nastupujeme na Orient Express, který po několika dnech dorazí do Istambulu. Jak jste si přál je vše první třída a nejvyšší kvalita,“ vydechla jsem a papíry složila. „Co se týče nemovitostí v Istambulu... řekněme, že jsem zatahala za několik nitek a můj velmi štědrý přítel mi výměnou za zástavu, v podobě mého hmotného majetku, který jsem u něj před několika lety nechala, zamluvil několik nemovitostí. Je jich zatím šest. Přeji si, aby jste byli spokojený, takže se potom na místě můžete rozhodnout, které vám vyhovují nejvíce. Dále jsem svého přítele ujistila, že zástavu vyrovnáte. Také se s vámi chce setkat a dle mého názoru by chtěl možná i investovat,“ zakončila jsem a vydechla. „Spokojen?“

Moren Fritdjof - 06. září 2015 22:43

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Pro mě ty čtyři dny sice taky proběhly ve znamení horečné činnosti, čili papírování, papírování, papírování, ale kam se hrabu na Shakuru. Většinou jsem vstával v osm a to již byla dávno pryč. Bylo celkem vtipné pozorovat, jak běhá ze strany na stranu a sám jsem byl zvědavý na výsledek. Zdála se být schopná. No, uvidíme. A tak, po čtyřech dnech, se mi na stole objevil několika stránkový spis, který jsem rychle proletěl očima, zatímco jsem poslouchal její vysvětlivky. Nebudu lhát. Udělala na mě dojem. Nejen, že vše bezchybně zařídila, ale dokonce mi i zařídila možný obchod. Takhle schopný nebyl ani Critos. A tak jsem se se širokým úsměvem opřel a popotáhl z dýmky. "Dobrá práce. Opravdu, vyznamenala jste se." Sáhl jsem po krabici doutníků a nabídl jí. Poté jsem nám oběma nalil jednu z kvalitnějších whiskey, které jsem si schovával na podobné příležitosti. "Po zbývající dva dny máte volno a celou cestu také. Pokud se ovšem nevyskytne nějaká větší komplikace. Jinak vše zařídí Critos." Na stole jsem vypsal směnku na pět set liber a podal jí ji. "Berte to jako prémii. Plat dostanete v pondělí. Tohle máte jak na tyto dva dny, tak na případné výdaje po cestě, kdybyste si chtěla koupit nějaké šaty, nebo něco podobného. Královská banka vám to mileráda proplatí." Sundal jsem si čtecí brýle a odfoukl si. I já jsem měl práci na tento rok hotov, protože roční účetnictví byla příšerná práce. "Nechtěla byste zítra zajít do divadla? Pokud si pamatuji, je na řadě Shakespear a Zkrocení zlé ženy." Pobaveně mi zablýsklo v očích. No, nechtěl jsem ji nutit. Ačkoli jsem měl vstupenky již koupené, a nebyly levné. Ale konečně... on se svět nezhroutí.

Shakura Hind - 08. září 2015 13:15

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Lehce ulehčeně jsem se uvolnila a vydechla. Takže žádné předělávky. Už žádné telegramy. Oh, díky bohu... "Výborně. Jsem ráda, že jste spokojený s mým výkonem," kývla jsem a posadila se do křesla naproti jemu a spokojeně si nechala nalít skleničku whisky. Po těch dnech venku, kdy jsem se vracela až k večeru, tohle byla příjemná změna. A ty dva dny volna také přijdou vhod. Vděčně jsem kývla a usmála se. "Děkuji. Těch pár hodin spánku navíc s radostí uvítám," upila jsem a převzala směnku. Tentokrát jsem jen kývla a vděčně se usmála. Koho by příslib dobrého platu nepotěšila, že. Rozhodně nebude zadarmo, ale užiju si to tak jako tak. Chvíli jsem jen tiše seděla a popíjela a pak se lehce zakuckala nad nabídkou. "Do divadla? Uh... pokud mi zítra dáte možnost jít nakoupit, abych nešla v této kytli, pak nemám problém," kývla jsem lehce a spokojeně se opřela.

Moren Fritdjof - 09. září 2015 18:01

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem přikývl, když mé pozvání přijala. „Skvěle. Jak už jsem řekl, máte volno. Do divadla vyrazíme v pět odpoledne. To by mělo být dost času, ne?“ Neodpustil jsem si menší popíchnutí. „Půjdete nakupovat sama, s Critem, nebo snad chcete, abych vás doprovázel svou maličkostí?“ Nabídl jsem se s úsměvem. No co, celkem rád bych s ní trávil čas. Ačkoli módě nerozumím. „Půjdete již spát, nebo tu vydržíte ještě pár chvil? Že bych zapálil oheň v krbu.“ Navrhl jsem s menším úsměvem. Chápal bych, kdyby se jí chtělo jít spát. Měla za sebou už dost práce a určitě byla unavená. Na druhou stranu, rád jsem si s ní povídal. Byla chytrá a světaznalá. Příjemná ženská společnost a dobrá whiskey. K tomu oheň a svět bude dokonalý.

Shakura Hind - 09. září 2015 22:21

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Pomalu jsem kývla a pousmála se. "Nechci vás svými nákupy obtěžovat. Ale pokud budete chtít, pak budu pouze ráda. Jste příjemný společník," upila jsem a spokojeně se usmívala. "Pravděpodobně s vámi moc dlouho nepobudu... nejsem ani tak unavená... ale ráda bych dospala ty hodiny, které jsem ztratila," pousmála jsem se lehce. Kupodivu jsem se trochu nutila, abych to vydržela dýl. Ale což. Byl dobrý společník. Chytrý a vzdělaný. Ten typ muže, který obahacuje a sám přijímá. Víc si snad za zaměstanavatele nemůžu přát.

Moren Fritdjof - 10. září 2015 18:16

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Pousmál jsem se. „I když nejsem machr na nakupování, velmi rád vás doprovodím. Už jen proto, abych se ujistil, že vás nikdo neošidí. Nic proti vám, ale spousta kupčíků má sklony, když vidí samotnou ženu, nadhodnocovat výrobek. Vím, že byste se s nimi vypořádala po svém, ale snad to půjde bez nadpřirozených schopností.“ V duchu jsem spokojeně zamručel. Kupodivu mě vyhlídka, že s ní budu trávit čas naplňovala až chlapeckou nedočkavostí. Kterou jsem nezažil pekelně dlouho. Ale bylo to příjemné. Cítit, jak se těším na ten čas, který s ní budu trávit. I tu malou, libidózní část mozku, která okamžitě začala kalkulovat, jak toho využít. Ale většinou to byly neškodné kalkulace. Nic, co bych chtěl využít. Rozhodně malé, oproti mým denním kalkulacím v byznysu. Pokrčil jsem s úsměvem rameny, i když jsem byl v duchu trochu zklamaný. Ale rychle jsem ten pocit zahnal a pak se sehnul ke krbu. Již v něm bylo dřevo, a tak jsem jen luskl prsty a oheň se brzy rozhořel. Se spokojeným výrazem jsem si zase sedl a zahleděl se do ohně. V jistém smyslu byla Shakura ohni hodně podobná. Stejně bojovná. A stejně příjemná na pohled. A stejně těžká na kontrolu a předvídání. „Jak se vám vůbec tady na severu zatím líbí?“

Shakura Hind - 17. září 2015 11:35

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Lehce jsem kývla a pousmála se. "O to důležitější pro mě bude vaše společnost," kývla jsem lehce a zavrtala se do křesla a uvolnila se. Bylo mi s ním dobře. I když to byl pouze zaměstnavatel. Byl to přeci jen dobrý společník a docela jsme si i rozuměli. Najednou jsem se už necítila tak sama. Lépe řečeno... měla jsem s kým mluvit. Osobu, která nějak obohacovala mysl. A to v mnoha směrech. "Na můj vkus je tu vskutku chladno," začala jsem opatrně. "Ale je tu krásně. Země je hodně odlišná od té mojí, ale má své kouzlo," zamručela jsem a chvíli přemýšlela jestli si můžu dolít nebo ne. Jak začínalo být tepleji, měla jsem chuť na něco ostřejšího. Pomalu jsem cítila, že jak se prohřívali svaly, dostavovala se únava ještě silněji. Potlačila jsem zívnutí a lehce vláčně a něžně se na něj usmála. Na jednu stranu jsem se na tu postel těšila.... jenže v ní bylo chladno... a tady teplo... dneska budu spát asi v křesle.

Moren Fritdjof - 18. září 2015 18:22

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Všiml jsem si její prázdné skleničky a dolil whiskey. „Klidně pijte. Je jí dost. A máme důvod oslavovat.“ Usmál jsem se jemně a pak přikývl. „Máte pravdu. Je to nehostinná krajina... ale... no, je škoda, že neuvidíte Finsko. V létě je nádherné. Někde u jezera mám i chatu... asi bych ji měl prodat.“ Povzdechl jsem si a opřel se. Byla to pravda. Párkrát jsem tam zajel na... intimnější jednání. A také, abych si trochu odpočinul. Ale teď již byla zbytečná. Možná Ezy by ji mohl užít... když si zakládá tu síť hotelů. Projelo mi hlavou, ale já jí pak jen zavrtěl. Teď jsem měl po svém boku krásnou ženu. Tyhle úvahy si nechám na jindy. „Poslyšte... Co si tykat? Já vím, že náš pracovní poměr trvá pouze jeden týden, ale rád bych vás považoval za svoji přítelkyni.“ Tázavě jsem se na ni usmál a opřel se. Upil jsem whiskey a spokojeně jsem zamručel, když jsem cítil, jak mi horká pálenka stéká do krku. Zítra mě bude bolet hlava. Ale to teď nebylo důležité.

Shakura Hind - 19. září 2015 13:48

soukromá zpráva od Shakura Hind pro S díky jsem kývla hlavou a pomalu se napila. „Děkuji... dobrou whiskey jsem už nějaký ten čas neokusila...“ zamručela jsem spokojeně a jen spokojeně pohupovala sklenicí sem a tam a hleděla s přivřenýma očima do ohně. Pak jsem je zvedla k němu. A na krátký moment mi přišlo, že se to, co vidím ani na moment nezměnilo... Zajímalo mě, kde přišel k té síle, kterou ovládal. Když jsem ji viděla poprvé, přišel mi... bylo tam něco, čemu se nedalo odporovat. Jistá majestátnost... A teď, když jsem byla lehce unavená a opilá se to tam objevilo znovu... Přinejmenším bylo na co se koukat... „Jednou se sem určitě zase podívám. Ale uvidíme... vítr mě vždycky někam zavane,“ pousmála jsem se lehce a pak se narovnala a zpozorněla. Přeci jen... tykání vám někdo nenabídne jen tak. Netečně jsem si uhladila oblečení. „Já... nevím, co říct. Bylo by to více než příjemné a ulehčilo by mi to toto... prozatímní soužití...“ začala jsem pomalu. „Ale nejsem si jistá, co by si pomysleli lidé. Vás by se to asi tak nedotklo, ale nemám sebemenší chuť se dostat do lidských klepů. Už teď je jich více než dost...“ sklonila jsem hlavu a chvíli studovala skleničku s alkoholem.

Moren Fritdjof - 21. září 2015 19:23

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Chvíli jsem ji zamyšleně pozoroval. „Chápu vaši starost. Jste dáma. A já obchodník.“ Pousmál jsem se. „V tom případě, co prostě v soukromí? Do toho mimo jiné počítám i Crita. I když je to drzá klapačka, je loajální.“ Navrhl jsem se zvednutým obočím a spokojeným úsměvem. I mě samotného překvapilo, s jakou vehemencí jsem to prosazoval... Těžko říct proč. Byla to tajemná kráska. Ty iluze... bylo něco spektakulárního. Možná i proto jsem si s ní chtěl tykat. Abych ji mohl lépe poznat. Upřel jsem pohled do ohně a dolil whiskey i sobě. Byla drahá. Hodně drahá. Ale podle chuti to za to stálo. Single malt irská. Lepší už být nemůže. Začínal jsem na sobě pozorovat známky opití. Byl jsem o poznání uvolněnější a úsměv ztrácel svoji dravost a už byl prostě spokojený. I v očích mi zaplál něžný plamínek.

Shakura Hind - 21. září 2015 21:04

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Zamyslela jsem se. A dávala jsem si při tom sakra načas. Přeci jen jsem si nějak nemohla dovolit vypadat, že se na to těším jako malé dítě. Vykání bylo něco samozřejmého. A i když se mi to nelíbilo, tak jednoduše tykání bylo pro staré přátele. Nejlépe stejného pohlaví. Nebo manželský pár. Ale takhle... dost podezřelé. Pro veřejnost. Ne pro mě. Ale pro naše rozmluvy tady- v tomhle mém provizorním domově... to znělo jako sen. Nemusela bych se tak hlídat. A tykání dávalo více podnětů k hlubším a důvěrnějším rozhovorům. "Pak tedy dobře. Připijeme si na to?" navrhla jsem opatrně a pozvedla skleničku. To se musí zapít. Všechno to zapijeme. A vypijeme. A pak si půjdeme hajnout... do té promrzlé postele... hurá...

Moren Fritdjof - 05. října 2015 15:22

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Nebudu lhát. Byl jsem trochu nervózní. Tahle nabídka se totiž dala brát i jako urážka. A to jsem nechtěl. A tak mi unikl menší úlevný výdech, když souhlasila. Usmál jsem se a pozvedl skleničku. „Dobrá. Shakuro.“ Napil jsem se a sklenku odložil. A pak jsem chvíli očima osciloval mezi ní a plameny. Říkejte mi, že jsem klišé, ale opravdu mi přišla, jako by k těm plamenům seděla. Stejně krásná na pohled, ale stejně těžká na zkrocení. A stejně vzdálená. Pokud se nebojíte spálení. „Pověz mi něco o sobě.“ Prolomil jsem nakonec ticho. „Pokud tedy chceš. Jen mě zajímáš.“ Usmál jsem se a oběma jsem dolil whiskey. Ve flašce už toho moc nezbývalo, ale já začal mít tiché nutkání ji dodělat. Tu flašku. Ne Shakuru.

Shakura Hind - 05. října 2015 15:54

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Lehce jsem se pousmála a spokojeně se napila. Tohle se kupodivu přehouplo ve velmi příjemný večer... a ta lehká ospalost tomu dodávala jisté příjemné kouzlo. Pod přivřenými víčky vše zářilo a kolem ohně poletovali ty zvláštní světýlka. Když se zeptal, otočila jsem pozornost na něj a zvedla obočí. "Není to žádné tajemství... takže proč ne..." pousmála jsem se. "Narodila jsem se v Egyptě. Je mi dvacetpět. Cestuji od šestnácti. Iluze jsem poprvé použila v sedmi a naučila se je ovládat v deseti. Nejdéle jsem žila v Istanbulu a asi nejradši bych se dostala do Indie. Toť vše," zamručela jsem a napila se. "Co ty? Jsi jedna velká záhada..." pousmála jsem se a spokojeně a zavrtala se hluboko do opěradla.

Moren Fritdjof - 05. října 2015 19:50

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Zaujatě jsem ji poslouchal. Bylo to poměrně zajímavé. Zvláště její poslední poznámka. „Indie... také jsem tam chtěl obchodovat. Ale Východoindická tam už má slušný monopol. Ale až někdy našetřím, proč ne?“ Usmál jsem se na ni a pak se zamyslel. Kupodivu nad tím, co jí můžu říct. A pak jsem pokrčil rameny. Řeknu jí všechno. Konečně, jsme partneři. A i když jen obchodní, neměli bychom mít tajemství. „Sirotek. Ve dvou letech převzat mnichy. Cvičen ve schopnostech, které se u něho projevily v sedmi letech následky experimentů. Dva mniši upáleni při výbuchu hněvu. A vlastně i výbuchu plamenů. Následné uvěznění na deset let. Po dvou letech uprchl. Následně byl klášter zničen požárem. Další osud... neznámý.“ Vše jsem vyprávěl monotónně. Jako bych to předčítal. Což byla vlastně i pravda, tyto... poznámky jsem četl, když se mi povedlo získat zprávu jednoho z přeživších mnichů. Netřeba dodávat, že nežil příliš dlouho. „Ještě něco?“ S mírným úsměvem jsem se opřel. Nebyly to příjemné vzpomínky. Na vězení. Na mučení, když se ze mě snažili dostat schopnost. A na následnou vraždu. Ale už to je dávno. Dostal jsem se přes to.

Shakura Hind - 06. října 2015 17:39

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Znáte ten pocit, kdy vám přijde že všechno je tip ťop a pak najednou boom. Všechno jde do prdele. A vy netušíte proč. Je to ten nepříjemný pocit, že jste všechno pokazili. Ten poklidný moment, kdy jste se po dlouhé době uvolnili je najednou pryč. A vy si přijdete jako idiot. Netečně jsem se napnula a zamrkala, načež jsem sklopila pohled. "Já... promiň, že jsem se ptala..." zamrmlala jsem nakonec. Měla jsem chuť se zvednout a jít se někam zavřít. Byla cítit ta bolest. A od těch vzpomínek radši dál... Lehce jsem se otřásla a jen zarytě mlčela a upila whisky v naději, že mě aspoň trochu zahřeje.Já jsem fakt husa... zamručela jsem v duchu a tiše si povzdechla.

Moren Fritdjof - 07. října 2015 17:20

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro No dobře, taky se občas umím chovat jako nevšímavý debil. Možná nejsem z Anglie ani ze šlechtického rodu, ale to neznamená, že se neumím chovat jako gentleman. Alespoň jsem si to doteď myslel. A pak se mi povede přinutit půvabnou ženu, aby se kvůli mně cítila špatně. Wow. Skvělý. S mírným úsměvem jsem se zvedl a klekl si před ní. „Promiň. Není to tvoje chyba. Stalo se to dávno a vzpomínky... vzpomínky odejdou. Máš právo to vědět, pokud máme být partneři. A nějak se s tím vyrovnat musím.“ Jemně jsem se usmál a zadíval se jí do jejích oříškově hnědých očí a jemně vzal její ruku do svých. „Mělo to svoje bonusy. Rozhodně mě to zesílilo. A byl jsem tak schopnější se mnohem lépe integrovat do obchodnické společnosti. Když už jsi bez páteře, nemáš o jakou přijít.“ Zašklebil jsem se.

Shakura Hind - 10. října 2015 23:21

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Přišla jsem si jako hlupák. Na jednu stranu to asi nebyla moje vina. Přeci jen jsem u toho nebyla a nevěděla o tom... ale bylo na tom cosi... temného. A když mi byla dána darem schopnost iluzi, někdo k tomu přihodil skvělou představivost. A bolelo to... "Říkáš, že odejdou..." zašeptala jsem opatrně a hleděla mu do očí. "Ale jak můžou, když se ti zračí tolik v očích. A ty se stávají tak prázdné... a smutné. I když patří tak úžasné bytosti..." naklonila jsem se blíž a opatrně ho pozorovala. "Taková věc nemá bonusy. Jen pak tvoří to, čeho se bojíme ve svých nočních můrách. Je to jen temný obal na neexistující klíč," pomalu jsem se odtáhla a uhnula pohledem.

Moren Fritdjof - 11. října 2015 10:39

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Tiše jsem ji poslouchal a hleděl jí do očí. Vesměs měla pravdu, to jsem musel uznat. Ale i tak jsem se poněkud nevesele usmál a pohladil ji po vlasech. „Nelituj mě, Shakuro. Možná mám temnou minulost, ale nejsem člověk hodný lítosti. Ublížil jsem hodně lidem. A udělal bych to znovu. Nejsem úžasná bytost.“ Pomalu jsem vstal a pohladil ji po tváři. „Jsem kdo jsem. A tím mě činí i moje minulost. A minulost je minulostí. Není třeba se jí zabývat. Co je důležité, je přítomnost, není-liž pravda? Tahle filozofie přece pochází někde od vás.“ Sedl jsem si na své původní místo. I přes svůj lehce dravý pohled jsem se v duchu fackoval za zkažení skvělé atmosféry. Sice se mě na mou minulost zeptala, ano, ale taky jsem to mohl podat jinak. Nebo třeba lhát, co já vím. Teď jsem zbytečně zkazil příjemný rozhovor. S otráveným povzdechem jsem do sebe na ex nalil panáka whiskey. Ano, je to zvěrstvo, ale potřeboval jsem to. „Uděláme dohodu Shakuro. Ty budeš učit mě, a já zase tebe. Ty mi budeš vyprávět o Blízkém Východě, o svém životě a tak podobně. Však to znáš, pokud znáš pohádky tisíce a jedné noci, má krásná Šeherezádo. Já ti na oplátku budu vyprávět o svých cestách, o své minulosti a o sobě. Bereš?“ Zvedl jsem trochu hravě obočí a usmál se. Ano, když nevíte kudy kam, navoďte jiné téma.

Shakura Hind - 11. října 2015 12:31

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Lehce zatvrzele jsem zavrtěla hlavou. "A já tvrdím, že to není pravda. Protože každý si zaslouží lítost, Morene. Možná někdo opravdu zlý ne. Ale to ty nejsi. Ty sám bys to měl vědět," opřela jsem se a jen ho tiše pozorovala. Najednou jsem nevnímala ty jemné doteky o které jsem normálně tolik stála. Teď ne. Ani jsem nevěděla o co mi vlastně šlo. Možná změnit jeho názor nebo mu dokázat, že není jediný. Všichni máme svoje temné stíny... "Možná... a možná taky ne. Kdybych o sobě nechala vypovídat svou minulost byla bych pravděpodobně ta čarodějnice, co si pohrává s myslí ostatních nebo prostě děvka. Ale to je to poslední, čím jsem. A to poslední čím jsi ty je vrah. Jsou tu stovky dalších označení, která o tobě vypovídají více a lépe. Které říkají, kdo doopravdy jsi. Minulost je sice minulosti, ale ty jsi tu dvojí stále nenechal jít," vydechla jsem potichu. A jen ho pozorovala. Troufala jsem si. Hodně jsem si troufala, ale bylo mi to tak nějak jedno. Aspoň se poučí o tom, jaký si snažím udržet postoj k lidem. "A pokud si myslíš, že jsi všechno zkazil... mám pocit, že k tomuhle bychom se dostali dříve či později. A nemuselo by to být tolik klidné jako teď," dodala jsem potichu a při tom si jednu vrazila za to, že se mu netečně hrabu v pocitech. Yay... čarodějnice. "Pokud na tom trváš... ráda se poučím," kývla jsem pomalu a řádně se napila. To zní skvěle...

Moren Fritdjof - 11. října 2015 16:19

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Tiše jsem ji poslouchal. Na jednu stranu mi lichotilo, že se mě snažila přesvědčit. Na stranu druhou... už dávno jsem se se svojí minulostí smířil. Je jaká je. A jiná nebude. A tak jsem se pousmál. „Možná. Čas ukáže.“ Pokrčil jsem rameny. „Díky za snahu, Shakuro.“ Mrkl jsem na ni. „Dáma má přednost, tak si řekni. Procestoval jsem téměř celou Evropu, část Ruska a část Britské říše. Zeptej se, co tě zajímá.“ Usmál jsem se jemně a znova nám dolil whiskey. Najednou nápad s tím, že ji dopijeme nezněl zas tak špatně. I když jsem tušil, že mi bude zítra zle. To, že umíte pít neznamená, že necítíte kocovinu. A ta lehce zvrácená část mého libida byla zaujata tím, jak bude Shakura reagovat na alkohol. No, uvidíme. Ne, nechtěl jsem ji znásilnit. Ale byl jsem zvědavý.

Shakura Hind - 13. října 2015 16:41

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Lehce rezignovaně jsem pokrčila rameny. "Snaha byla, snahy pozbyla," vydechla jsem unaveně a slehkým úsměvem se opřela a napila. Alkohol se už začal dostávat do krve, což o to... ale teď už jsem se mohla uvolnit, tak proč tomu nedat volný průchod. Zabořila jsem se hlouběji do ušáku a jen se zájmem bloudila pohledem mezi sklenkou a Morenem. Zamručela jsem a zhoupla skleničku ze strany na stranu, zatím co jsem přemýšlela na co se zeptat. Nakonec jsem to zaobalila mistrovsky. Jsem prostě nejlepší, ne? Nebo už fakt kvůli alkholu nechci přemýšlet. "Začni třeba tam, kde se ti nejvíc líbilo," pokrčila jsem rameny a nechala si dolít. Spokojeně jsem se usmívala a sjela pohodlně o něco níž.

Moren Fritdjof - 13. října 2015 18:56

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Nad jejím požadavkem jsem musel chvíli přemýšlet. Kde se mi nejvíc líbilo... To bude těžké rozhodování. Všechny země, kde jsem byl, mají své kouzlo. Asie obzvlášť, možná i proto, že jsou od nás tak odlišní. Ale nakonec jsem promluvil. „Hm... buď Británie, nebo Španělsko. Britové jsou v lecčems zvláštní. Jsou arogantní, ale jiným způsobem, než Francouzi. Francouz ti vmete urážku do tváře. Brit tě pokoří tiše, rychle a soukromě. Tak, že je to jen mezi vámi dvěma. A i když nemají moc rádi cizince, pokud se prosadíš, přijmou tě. Ale kdybych si měl opravdu vybrat, jel bych zase do Španělska. Konkrétně do Aragonu. A důvod je jednoduchý.“ S úsměvem jsem upil ze skleničky přede mnou a ponořil se do vzpomínek. Vzpomínek, když jsem se teprve otrkával na poli mezinárodního obchodu. Za vydatné pomoci Crita. Když jsem hledal kontakty, abych mohl konečně rozjet větší obchodování. Ano, toto všechno byly silné vzpomínky. Ale ta zdaleka nejsilnější a i jedna z mých nejoblíbenější byla na noc, kdy jsem přišel o panictví. Ačkoli to nebylo s dívkou vznešeného původu, nebylo to na škodu. Vůbec ne. Byla to prostá kurtizána, z jednoho z lepších bordelů. Těžko říct proč, ale Critos mě tam nahnal a sám brzy zmizel v objetí jedné ze zdejších krásek. Já se ocitl u mladé, snědé černovlásky. Vlasy jako uhel, oheň v očích a rty barvy krve. Možná jsou vzpomínky zkreslené mojí tehdejší naivitou a nezkušeností, ale v mých vzpomínkách je Amanecer, v překladu úsvit, stále jedna z nejkrásnějších žen, jaké jsem kdy potkal. I když teď silně soupeří se Shakurou. Ano, milovali jsme se. Ačkoli mladší než já, byla velmi zkušená a provedla mě mým prvním kontaktem se ženou velmi šikovně. A já při zpětném pohledu doufám, že jsem se ji alespoň trochu odvděčil. Konečně, po tomto jsme se už nikdy neviděli. Pomalu jsem otevřel oči. A smutný pohled z minula teď byl nahrazen spokojeným ohýnkem, i když trochu smutným. Konečně, někdy bych jí rád zase viděl. Možná někdy. Na druhou stranu, možná je lepší ponechat si příjemnou vzpomínku, než zjistit, že se z ní stalo něco jiného, než si pamatuji „Krásné ženy. Krásná země. Dobré jídlo. Dobré pití. Přátelští lidé, i když jsou morem pro jakéhokoli zaměstnavatele.“ Zasmál jsem se. „Ještě horší, než řekové. Ale je to skvělé na odpočinek a já se tam naučil první základy obchodu.“ Usmál jsem se a předklonil se. „A teď ty. Povídej mi třeba o Svaté zemi. Nikdy jsem tam nebyl.“ Zahleděl jsem se jí do kouzelných očí, které jako by mě mohly každou chvíli pohltit. A já se tomu nebránil.

Shakura Hind - 20. října 2015 20:22

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Když začal mluvit, spokojeně jsem se uvelebila a tiše mu naslouchala, zatím co jsem občas upila whisky a užívala si, jak mi prohřívá nohy. Bože jak ráda bych ty boty skopla na zem a udělala si řádné pohodlí. Ale prozatím to musím vytrpět. Přeci jen... Moren byl muž a gentleman. Co by si asi tak pomyslel... až budeme v Istambulu, bude to vypadat trochu jinak, ale nyní... musím si holt zvyknout na ty otravné utáhlé rakve, kterým říkají korzety a ostatní ty nesmyslnosti, které se tu podnikají v rámci slušného chování. A poslouchala bych dál... ale bohužel jsem se svými iluzemi měla... velmi dobře vyvinutý smysl pro silné vzpomínky. Ať už pravdivé nebo ne. Pakliže s nimi byli spojené silné emoce, tak se jednoduše zjevili a najednou tam... byli. V celé své kráse. Erotický sen každého puberťáka. Ale... musím uznat že bez košile vypadal skvěle. Třeba ještě tak nezlenivěl... Oh... kalhoty jdou dolů... oh... OHOH. Zamručela jsem tiše a jak se začalo vše odvíjet dál, jen jsem pevně zavřela oči a prudce se napila. I tak, ale bylo vidět, že se červenám až za ušima. Nebylo to tak, že bych šmírovala... těmhle věcem jsem bránila jen, když jsem musela chodit po městě a vybudovat si bariéru trvalo čtvrt hodiny. Vážně jsem nečekala, že to bude až takhle intimní. Mohla se mu líbit krajina. Nebo lidé... ale prostě musel vzpomínat na první noc... bože můj, co si teď pomyslí, jestli mu to dojde... Uhnula jsem pohledem a věnovala se na chvíli plápolajícímu plameni v krbu. Dokud se nezeptal na moje zážitky z cest. Lehce jsem zpozorněla a pousmála se. "Osobně ráda vyprávím i s trochou názorné ukázky, pokud vám to nebude vadit," zašeptala jsem spokojeně a mávla lehce rukou. "Vedle Istambulu, který nechám na tobě, aby jsi sám posoudil... je pro mě neopomenutelné ještě jedno město... byla jsem sice i v Jeruzalémě, ale to město... je tak známé a plné špatných pocitů a vzpomínek, že jsem si ho nikdy neoblíbila... navíc... k čemu je někomu, jako jsem já, bůh?" pousmála jsem se a pomalu nás oba nechala vklouznout na střechy Damašku. Živého a úžasného města. Strčila jsem nás doprostřed trhu, kde jsem se jednou ztratila svému průvodci. Všude bylo tolik barev a hluku, ale mělo to svoje kouzlo. Dohadovali se ceny, řešila kvalita... divoký ruh a lehké přítmí, které zpříjemňovala letní vedra ve kterých jsem sem dorazila... "Tohle na druhou stranu je Damašek. Má své kouzlo neobjevených pokladů. Není tak známý, ale za to je tak... čistý a nezkažený cizinci... lidé jako já tam tou dobou byli rarita. Štědré odměny a pár návštěv u bohatých lidí. Skvělé jídlo a úžásné zvyky, co se týče chování..." pomalu jsem zrušila iluzi a zamrkala. "Promiň... nechala jsem se unést..." pohlédla jsem mu do očí a doufala, že pokud si toho předtím všiml, nebude to zatím řešit.

Moren Fritdjof - 20. října 2015 21:56

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro S jistým pobavením jsem pozoroval její rudnutí. Takže má vedle těch iluzí ještě představivost. A ano, trochu jsem zrudnul i já. Bylo zvláštní nechat ji nahlížet do poměrně intimních částí mého života. Zvláštní. Ale ne nepříjemné. Nestyděl jsem se za to a byl to její výběr, jestli do nich nahlídne, nebo ne. A tak jsem svou rudnoucí tvář pro jistotu schoval za skleničku whiskey, kterou jsem rychle dopil. A pak jsem nám dolil. To už vypadalo, že ve flašce nic nezbývá. A ačkoli jsem si tuhle rozpravu oblíbil, nechci si pořídit delirium. A otravu taky ne. A pak mě ponořila do své iluze. Stejně jako před tím, byla velmi hluboká. Zasahovala na každý smysl. A zastihla mě nepřipraveného. A tak jsem pevněji sevřel skleničku whiskey a upil z ní, zatímco jsem se rozhlížel. Bylo to zvláštní. S Blízkým Východem moc zkušeností nemám, proto pro mě tahle kultura je poměrně zvláštní. A tak jsem se rozhlížel a poslouchal její výklad. Všechno co říkala doprovázely další vjemy... vůně, chutě, doteky. I na mě, který jsem se pyšnil svou ledovou tváří, to bylo znát. A tak jsem se na ni usmál a pohladil ji jemně po ruce. „Vypadá to jako úžasné město, má drahá Shakuro.“ Použil jsem poměrně familiérní přízvisko celkem nenuceně. To mě dost možná naučil i pobyt v Británii. My dear se často používá i pro přátelské osoby, ne pouze pro rodinu a partnerky. Těžko říct, jak to na ni zapůsobí.

Shakura Hind - 23. října 2015 17:01

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Vzala jsem to jako velký úspěch, že mu povolil ten obvyklý ledový výraz, který měl většinu času. To znamenalo, že ho to aspoň dokázalo překvapit. Netečně jsem se zatetelila a srdíčko mi z toho zaplesalo jako by mi bylo pět. A to náhlé pohlazení... "Děkuji..." neucukla jsem před jeho dotekem ani o píď a jen se lehce rozpačitě pousmála. Přeci jen to byla chvála a... a to označení... v několika vteřínách bylo až moc náhlých a milých gest. Podle toho jsem taky vypadala. Lehce červená, rozpačitá a zamlklá. Po chvíli jsem odtrhla pohled od jeho tváře a zahleděla se do skleničky a řádně upila. Ten alkohol... už byl znát. Hlavně na únavě a lehce zastřeném myšlení. Díky tomu jsem se tu taky zarděla jako náctiletá. Radši to pomalu ukončíme... nebo to špatně "Už začíná být příliš pozdě, Morene," pronesla jsem po chvíli a dopila svůj příděl whisky pro dnešní den.

Moren Fritdjof - 24. října 2015 14:58

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro S jistým pobavením jsem ji pozoroval. Bylo na ní vidět, že je překvapená. Těžko říct, jestli příjemně, ale překvapená určitě. A já z toho měl radost. A tak jsem dopil i svou sklenku a přikývl. Pod alkoholu, jako by byla ještě krásnější a lákavější. Díky bohu za svoje sebeovládání. Občas se hodilo nejen pro obchod, ale i pro běžný život. "Máš pravdu, Shakuro." Přikývl jsem a pomalu vstal ze židle, načež jsem jí nabídl svou ruku. Trochu se mi houpal svět a byl jsem veselejší. A to i přes svou tradičně severskou odolnost vůči alkoholu. Taky velmi užitečná, už několikrát se mě snažili opít a přesvědčit pro méně výhodnou smlouvu. Neúspěšně. Líp už uměli pít jen Rusové a Irové. A ani s jedněma jsem příliš nejednal. Když vstala, pomalu jsem se vydal nahoru a počkal na ní u jejího pokoje. "Kdybys něco potřebovala, jsem hned naproti. Stačí zaklepat." Usmál jsem se a chvíli upřeně hleděl na její rty. Jak jsem je chtěl líbat a přivinout ji k sobě... a pak... pak by se uvidělo. Ale takhle jsem jen zavrtěl hlavou. Co bych to byl za chlapa, kdybych takhle zneužil jejího stavu. A tak jsem se pomalu vydal do svého pokoje.

Shakura Hind - 03. listopadu 2015 12:12

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Pomalu jsem se usmála a nechala Morena,  aby mi pomohl na nohy a doprovodil mě ke dveřím mého pokoje.  Oba jsme byli spokojení a veselejší než obvykle. A trvalo mi poněkud dlouho než jsem odtrhla pohled od těch najednou tak divokých očí a výrazných lícních kostí. Asi jsem mu propadla... Ale pak jsem přeci jen odtrhla pohled a něžně se usmála. "Dobře... Dobrou noc, Morene," kývla jsem a pomalu zaplula do ložnice. Svlékla jsem se do noční košile a pomalu zaplula pod studenou deku v naději, že se časem postel zahřeje a bude se mi lépe spát. Bohužel tomu tak nebylo... Byla zima... strašná zima... brodila jsem se vysokým sněhem... bosá a v noční košili... zima... Rozhlédla jsem se a třela si divoce ramena... taková zima. Pomalu jsem otevřela oči. Promrzlá a vyděšená... Venku byla ještě tma a krb vyhasl. Zachvěla jsem se a opatrně vstala z postele. Rozespalá a zoufalá... Možná ještě trochu opilá. Zabalila jsem se do deky a vydala se tiše na chodbu. V tom mém pomateném mozku byl najednou jen jeden způsob, jak se zahřát. A tak jsem pomalu zaklepala na dveře. Když se nic neozvalo, pomalu jsem vešla a stále zabalená v dece jsem se sklonila k Morenovi a opatrně promluvila. "M-mor... Morene..." zaštkala jsem zoufale a unaveně se opřela o kraj postele. Byla jsem unavená, bledá, zoufalá a vyděšená. Bylo to už dlouho, co jsem šla spát tak rozrušená, že jsem se poslala do nějaké noční můry... Příliš dlouho.

Moren Fritdjof - 04. listopadu 2015 19:22

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spal jsem celkem beze snů. Když pomineme trochu... ehm... odvážnější sny o Shakuře. Co dodat, už jsem měl v sobě trochu alkoholu. Trochu více alkoholu. No, vlastně celkem dost, ale to není důležité. A tak jsem spal spokojeně. Když mě najednou probral pohyb u postele. I přes vysokou hladinu alkoholu jsem se probral rychle. Zafungovala severská krev i dlouhá léta praxe. Pohyb hluboko v noci mohl znamenat s největší pravděpodobností vraha. A tak mi tahle schopnost se rychle probudit a vystřízlivět už několikrát zachránila život. Ale místo vraha tam byla jiná osůbka. Která mi v jistém smyslu ukradla srdce. A vypadala tak... zraněně. Zničeně a zoufale. A co udělá muž, když vidí brečící ženu? Muž se neptá. Muž ji pomalu obejme a stáhne k sobě, aby ji pak mohl přikrýt dekou a obejmout. A tak jsem to udělal i já. Nebudu lhát, bylo tu pokušení se jí zmocnit. Asi obchodnický instinkt vytřískat z příležitosti co nejvíce. Ale konečně, jsem gentleman. Bylo by dost pod moji úroveň. A tak jsem ji pevně objal a políbil na čelo. „Klid. Jsi v bezpečí.“ Zašeptal jsem a něžně ji pohladil po zádech. Ale sakra... fakt byla krásná.

Shakura Hind - 04. listopadu 2015 20:54

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Uvítala jsem tu tichou něhu se kterou mě něžně objal a zakryl dekou. Sálalo z něj uklidňující teplo a to bylo v ten moment to jediné, co mě zajímalo. Přitiskl jsem se blíž a zavřela vděčně oči. Na dotek jsem byla promlzlá a jeho doteky doprovázelo tiché chvění. Oči jsem držela zavřené a jen se tiše opírala čelem o jeho hruď. Tála jsem v jeho náručí a pak už mi bylo jedno, co jsem provedla. Tohle bylo dle všeho společensky nepřijatelné. Ale mlčela jsem. Už mě to netížilo... hlavně proto, že teď už... bylo pozdě. Nebylo to jen tak... nějaké letmé gesto. "Děkuji... skoro jsem umrzla..." přivřela jsem oči a užívala si to dokonalé teplo a po dlouhé době i mužskou hruď. A sakra že stála za to. Asi jsem vážně byla ještě trochu opilá a až moc unavená. Zachvěla jsem se a pomalu zavřela oči. Zabalená ve dvou dekách a vlasy složenými na polštáři. V teple a bezpečí...

Moren Fritdjof - 05. listopadu 2015 20:31

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Byla studená. Nelidsky studená. Jako kus ledu. A tak jsem ji pevněji objal. A ne, nezapálil jsem se. Jednak by jí to ublížilo, jednak bych podpálil postel. To nikdo nechce. A tak jsem ji tiše políbil na čelo. "V pořádku." Něžně jsem zašeptal do jejího ucha a pak pomalu zavřel oči. Únava se začala pomalu ukazovat. A i když jsem se trochu bál, co to udělá s naším... hmmm... přátelstvím, teď nemělo cenu to řešit. Hlavní bylo ji udržet v teple. A to jsem hodlal udělat. Ještě jsem tedy vzal její ruce do svých a začal je jemně třít, než jsem pomalu usnul.

Shakura Hind - 06. listopadu 2015 15:42

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Spala jsem klidně a bezesně. Tedy pokud k tomu nepočítáte to občasné opatrné snění o Morenovi... Netrápilo mě moc, co se s námi teď stane... spíš mi to bylo jedno. Nějak se to prostě vyvrbí. A když ne, tak za pokus nic prostě nedám... Zavrtala jsem se nevědomky ještě blíž a spokojeně spala dál. Užívala jsem si při tom krásného muže vedle sebe a dokonalé teplo, které z něj sálalo a pomalu mě rozehřálo. Nejlepší noc za tu dobu, co jsem tady. V týhle zimou prokletý zemi. A ráno... ráno jsem se vzbudila zahřátá a příjemně vyspaná. A střízlivá. Teprve teď se začalo ukazovat, co alkohol tak zajímavě zformuloval, že to ve finále znělo dokonale nevinně. Pomalu jsem se nahrbila a chvíli přemýšlela, jestli neutéct do svého pokoje a dělat, že se nic nedělo. Ale proč? Oba jsme byli při smyslech. Zase tak mimo jsme nebyli a oba jsme věděli, co se dělo. A pravdou bylo, že vůbec nic. Jen jsme si lehli jeden k druhému. Se zájmem jsem vykoukla zpod deky. Sotva mi koukali oči. Pokud byl vzhůru jen jsem se začervenala a zase se schovala pod deku. Pokud ne... chvíli jsem na něj hleděla a pak když se probudil jsem se začervenala a opět se zakutala pod deku. Ale... byl po ránu vcelku roztomilej... a rozcuchanej.

Moren Fritdjof - 07. listopadu 2015 11:44

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Sny byly tiché a klidné. Noční můry jsem neměl už pěkně dlouho, ale příjemné sny taky ne. A tak to byla krásná změna. Já a Shakura... sakra, to je jak sny v mé pubertě. Jen ty holky nebyly tak hezké. Ráno mě čekalo něžné probuzení, když mě mozek opatrně vytáhl ze spánku a donutil otevřít oči. A já se tak mohl podívat na návštěvníka ve své posteli. Takže se mi to nezdálo, juch. A tak jsem ji podrbal ve vlasech a pomalu vstal. Kupodivu jsem se nestyděl. I když tahle noc byla tak silným porušením etikety, že bych se teoreticky neměl ukazovat na veřejnosti. Na druhou stranu, život po průmyslové revoluci má jednu výhodu. Peníze udávají pravidla. A já jich mám víc než dost. "Dobré ráno." Pozdravil jsem ji s úsměvem a začal se převlékat. Pochopitelně za zástěnou. "Šup, vstáváme. Někdo chtěl jít dneska nakupovat, ne?" Uchechtl jsem se a vynořil se už plně oblečený. Kromě kabátu a klobouku. Oboje jsem měl totiž u vchodových dveří. A krom toho nás ještě čekala snídaně. Clothes

Shakura Hind - 07. listopadu 2015 16:18

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Pomalu jsem se zavrtěla, když se jeho ruka ocitla v mých vlasech a lehce nespokojeně zabručela, když mi bylo řečeno, že bychom měli vstát. Občas jsem lehce vykoukla a pozorovala ho s jistou nejapností než zaplul za paraván. V tu chvíli jsem naprosto neslyšně vstala a stále zabalená v dece jsem proklouzla na chodbu a pak k sobě do pokoje. Musela jsem se obléct, ne? Narychlo jsem se opět oblékla do oněch červených šatů z honzíkem. Vlasy jsem sčesala do drdolu a opatrně se nalíčila... Což není ani nutné ani vlastně řádně možné, protože můj odstín pleti jaksi nikdo nevede. Svedla jsem obočí a řádně se po dlouhé době prohlédla v zrcadle. Jo... To by mohlo fungovat... Bože ten korzet mě zabije... škrábe to, zabručela jsem a vzala si rukávník se skrytou kapsou na peníze a vydala se na chodbu, kde už pravděpodobně čekal Moren.

Moren Fritdjof - 09. listopadu 2015 20:51

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Venku jsem počkal na Shakuru. Ano, trvalo jí to déle. Ale... to už tak nějak přichází s tím, když jste žena. My jsme to měli jednoduché. Jednou za týden zajít k holiči a jinak každý den na sebe naházet šaty. Ženy zas tak moc ne. A tak jsem měl trpělivost. A když se vynořila... stálo to za to. Taky jsem se podle toho usmál a jemně uchopil její ruku do své, abych mohl naznačit polibek na hřbet dlaně. "Sluší ti to." Usmál jsem se spokojeně a vydal se na snídani. Critos se činil. Slanina, vajíčka, čaj a káva a toasty. K tomu anglická marmeláda. A připravené noviny. A jako by něco tušil tady ani nebyl. Příhodné. A tak jsem se jen pobaveně usmál, usadil svou společnici a pustil se do jídla a čtení novin. "Huh, Sultán zas blbne." Zamručel jsem. Napětí mezi Turky a Rusy začalo jiskřit. A pro mě to znamenalo jednu věc. Možnost získat. Budu asi znít jako nelida, ale válka je skvělá příležitost k výdělku. A já už tradičně podporoval Impérium. Ne snad, že bych dodával zbraně. Ale tkaniny, chemikálie a podobně. To jsem mohl zajistit. Za příslušnou cenu. Na druhou stranu, válka by mohla uzavřít Istanbul... No, uvidíme. A tak jsem mrkl na Shakuu a odhodil noviny. Proč si kazit náladu před krásným dnem? Nalil jsem si tedy do čaje mléko a pustil se do snídaně.

Shakura Hind - 20. listopadu 2015 11:59

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Netečně jsem se jsem pousmála a sklopila pohled při tom náhlém komplimentu, kterého se mi dostalo. Jistě... nikdy jsem to nějak... nevnímala jinak. Buďto jsem byla po těžkém pijanském tahu. To jsem si řekla, že vypadám strašně. Ale... asi jsem byla moc sebevědomá, ale málokdy jsem si přišla škaredá. Vlastně skoro nikdy. A po ránu už těžko. Ráno přinášelo jistou svěžest a klid. Kůže ještě nebyla unavená ani zatížená změnami teplot a vším možným a podle toho byla krásně hladká a lesklá. Následovala jsem Morena do kuchyně a nechala se usadit na své místo. Snídaně byla bohatá. Více než bylo zapotřebí pro někoho, kdo měl pas stažený korzetem... ne že bych ho ve skutečnosti měla nějak stažený. Vlastně vůbec. Té představě vosího pasu jsem nikdy nijak zvlášť neholdovala a tak jsem se řádně nasnídala. Moren si předtím četl a tak jsem jen tiše posnídala a pak chvíli přemýšlela kolik toho asi budu mít z novin. Asi nic. Tak jsem se opřela, upíjela ranní kávu a čekala, až budeme moct vyrazit.

Moren Fritdjof - 20. listopadu 2015 16:49

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem vstal a dopil čaj. Co si budeme říkat, pořádnej čaj dokázali sehnat jenom Britové a tak jsem si ho taky nechával dovážet. Drahé, ale stojí to za to. Zbytek světa má čaj překvapivě slabej. A pak to není ono. Ale tenhle byl tak akorát a příjemně mě probudil. A tak jsem vyrazil do zádveří, kde jsem přes sebe hodil kabát a kožich a pak pomohl Shakuře s oblečením. Znova jsem jí podal ten z polární lišky a pak jsem vylezl z domu. Vycházkovou holí jsem spokojeně poklepával do rytmu chůze a otočil jsem se na svou průvodkyni. "Můžu zavolat kočár, ale osobně bych tě tu raději provedl. Jaký je tvůj názor?" Už jsem měl v hlavě vymyšleného k jakému krejčímu půjdeme. Jak bylo u mně dobrým zvykem, byl drahý ale dobrý. A dlužil mi jistou laskavost, takže jsme se domluvili, že další zakázka bude prostě zdarma.

Shakura Hind - 11. prosince 2015 16:26

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Po jídle jsme se pomalu zvedli a beze spěchu se měli k odchodu. Stále byl trochu nezvyk se takhle nechat opečovávat. Po dnešní noci to mělo navíc takový... trošku jiný efekt... Mlčky jsem se tak nějak tetelila blahem a vlastně si užívala jeho přítomnost, když jsme vyšli před dům. A pak jsem si vypočítavě vybrala. "Budu ráda, když se projdeme," navrhla jsem opatrně a pousmála se. Aspoň budeme mít víc času. Teda já budu mít víc času s ním. Nebo on se mnou? To sice netuším, ale uvidíme. "Kam tedy půjdeme?" zeptala jsem se po chvíli.

Moren Fritdjof - 12. prosince 2015 12:16

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem přikývl nad tím, že souhlasila s procházkou. Těžko říct proč, ale srdce mi lehce poskočilo. Těšil jsem se na dalších pár minut strávených v její společnosti. A tak jsem se pomalu vydal kýženým směrem a nabídl jí rámě. Jemně jsem se při tom odpichoval vycházkovou holí. Ne snad, že bych to potřeboval, ale připadal jsem si... dobře. No, asi jsem egoista. Užíval jsem si střídavě pohled na město i na krásku vedle mého boku. Občas jsem to doprovodil zajímavostmi o části města, kde se zrovna nacházíme. Bylo co říkat. Copenhagen si toho zažil dost a jednu dobu to bylo hlavní město největší říše Evropy. A většina historických budov dosud stála. A já se takhle mohl i konečně holedbat svými znalostmi. Bohudík, nebo možná spíše bohužel, naše cesta ke krejčímu netrvala dlouho. Na první pohled to nebyl ničím nápadný krámek, ale to byl i účel. Chodili sem jen jeho známí a mezi ty se často počítali nejvlivnější lidé města. A tak jsem spokojeně podržel Shakuře dveře a zaplul dovnitř. "Ah, pan Fritdjof. Co si budete přát? Oblek slouží?" Přivítal mě menší, obkrouhlý človíček s nápadným belgickým přízvukem. Čert ví proč z Belgie odešel, ale stal se z něj nejlepší a tím pádem i nejbohatší krejčí ve městě. Musel jsem se pousmát nad jeho servilitou. "Díky." Zamručel jsem, zatímco nám jeho asistent pomáhal z kabátů. "Oblek slouží dobře, sklidil potlesk, Bente." Usmál jsem se a pak se otočil na Shakuru. "Nicméně tentokrát nehledám oblek na sebe, ale šaty zde pro slečnu." Zamručel jsem a Bent se rychle uklonil. "Ach! Zdravím slečno." Začal kolem ní kroužit jako hyperaktivní veverka a nahlas přemýšlet, co by se hodilo. "Hmm... červené? Možná. Tmavé. Spíše fialová. Dlouhé... Máte nějakou představu, co byste tak chtěla, slečno?" Zastavil se nakonec, zatímco asistent zručně bral míry. Na Bentovi byla vtipná jedna věc. Šlo mu jen o peníze. Kdyby sem přišel asiat, nepozastavil by se. Dokud by onen asiat měl dostatek peněz.

Shakura Hind - 05. ledna 2016 13:05

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Město bylo příjemné. Byla tu, pravda, trochu zima, ale město bylo krásné. Plus jsem měla příjemný doprovod a průvodce v jednom. A pak jsme byli na místě. Obchod byl nenápadný, ale pokud Moren důvěřoval zdejšímu krejčímu, pak jsem byla odhodlaná mu věřit též. Pomalu jsem vešla a lehce se rozhlédla. Jen v rámci slušnosti, samozřejmě. Pak už mi jen zbývalo pozorovat toho zajímavého chlapíka s přízvukem. Dali se do živého rozhovoru a já jen lehce nervózně pozdravila a pak už tiše čekala, dokud na mě neobrátil svoji pozornost. Pak už to šlo samo. Přeci jen mi oblečení něco říkalo. "Spíše jsem přemýšlela o něčem v chladnějších barvách. Zelená a modrá. S honzíkem samozřejmě, ale ne příliš dlouhou vlečkou..." zamručela jsem opatrně a pozorovala ho jak bere míry a doufala, že nebude řešit ten uvolněný korzet. Prosím prosím prosím... přeci jen jsem ho nenosila ráda. Vlastně jsem se nemohla dočkat, až se dostaneme do Istambulu a budu si moct vzít kalhoty... zasněně jsem se pousmála. Kalhoty.

Moren Fritdjof - 09. ledna 2016 22:04

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Chvíli jsem pozoroval naši módní dvojici, než jsem si sedl na jednu z pohovek a otevřel si denní tisk. Zvláštní. Byl jsem schopný pár hodin diskutovat o obleku, ale šaty... ne tak úplně. No, byl to dárek pro Shakuru. Ať si je vybere ona. Já můžu jen potvrdit. Jen jsem ji občas sledoval. Slušelo jí to. Na druhou stranu, když ke mě přišla francouzská asistentka a zeptala se, jestli bych si nedal čaj, musel jsem se obdivně pousmát. Bent moc dobře věděl, že když se před očima jeho klientů promenádovala nějaká takováhle sladkost pro oči, méně se soustředili. Konečně, pro hodně žen byl i jeho mužský asistent poměrně atraktivní a co jsem slyšel, občas si ho vydržovali jako milence. Ale mě více zajímala jeho dívčí asistentka. Minule jsem si to nemohl dovolit, ale teď jsem poprosil o kávu a ne zrovna nenápadně si užíval pohled na dívčiny zadní partie. Čistě teoreticky by stála za hřích. Ale... no, zrovna teď jsem neměl zájem na jednorázovku. A co si budeme říkat, s ní by to jinak nedopadlo. A tak jsem se pohledem vrátil k nejkrásnější ženě v místnosti, která se dohadovala s Bentem. Ten chvíli přemýšlel a pak přikývl. "Omlouvám se, máte pravdu, mademoiselle." Zářivě se usmál. Dokázal jsem si představit, jak mu je. Narazit na klienta, který opravdu rozumí tomu, co chce... to je vždy fajn. "Červená by byla opravdu příliš vášnivá a ne zrovna důstojná... dobře. A teď, cena..." Řekl číslo a já se v tu chvíli do věci vložil. "Bente! Maximáně polovinu toho. A budeš to mít do dnešního odpoledne. Rozuměno?" Bylo vidět, že se mu to nelíbí. "Ale to nejde. Musím sehnat látku a sešít a-" Začal a já ho rychle přerušil. "Ne. Něco mi dlužíš." Založil jsem si ruce a prsou. Kdyby to byl kdokoli jiný, cítil bych se špatně. Ale Bent uměl dobře vyjednávat a tohle byla naše oblíbená kratochvíle. I když zmínka o dluhu byla trochu podpásová. A tak po chvíli kývl. "Dobře dobře. Nechám vám to doručit, v pořádku?" Já jsem kývl. "Mě se neptej, to dámy." Podíval jsem se na Shakuru a oba čekali na její odpověď.

Shakura Hind - 15. ledna 2016 14:50
	Dovolená z osobních důvodů

Shakura Hind - 07. února 2016 00:29

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Bylo příjemné mluvit o něčem méně vážném. A zdálo se, že panu Bentovi nevadí, když s ním o tom diskuji, takže jsem si to užívala o to víc. Moren se debaty nepřidal a začal si číst. Proto jsem pokračovala poklidně dál a občas lehce nespokojeně sledovala jeho pohledy věnované asistentce. Určitým způsobem mě to neuvěřitelně popichovalo. Nelíbilo se mi to ani trochu. Ale držela jsem své emoce na uzdě a místo toho se celou dobu věnovala Brentovi a taky jeho asistentovi s pevným zadkem, což paradoxně nějak ulevovalo mé raněné pýše, která odmítala, že by koukal v obchodě po cizích pozadích. Ale asi si za to můžu sama. Narovnala jsem se a na moment ošálila své okolí a podívala se do zrcadla a upravila. A hezky postaru na to půjdeme. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala v konverzaci. "Nebuďte na omylu... v dobrém odstínu by byla červená dokonalá. Na správné ženě bude působit majestátně a tajemně... ale teplých odstínů mám plný šatník, takže bych uvítala změnu," usmála jsem se lehce a pak se nechala přerušit s jistou nechutí Morenem. Nebylo tohle vydírání? Nebylo? Asi ne. Zvedla jsem obočí, když se otočili oba na mě. "V tom největším. Doufám, že ten čas nebude přímo úměrný kvalitě," zamručela jsem tiše a pak se zahleděla ven z okna. Doufám, že budou aspoň hezký.

Moren Fritdjof - 24. února 2016 20:56

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Bent přikývl. "Chápu chápu, přejete si něco chladnějšího. Zelená je výborná volba, sedí k vám očím." Otočil se k mé osobě. "Má lepší vkus než vy, pane Fritdjof." Ozval se s lehkou kousavostí v hlase a já si jen útrpně povzdechl. "To mají i ty žáby, co tak rádi jíte tam u vás." Tohle ho zjevně ranilo. Alespoň podle té melodramatické pózy s rukou na srdci. "No dofolte?!" Musel jsem se zasmát a pak se rychle zase soustředil. Jeho oblíbená taktika, takhle někoho rozesmát a pak jste najednou zjistili, že platíte dvojnásobnou cenu. Možná proto jsem ho měl tak rád. Bent se na Shakuru ublíženě zadíval. "Madamoiselle! Nepochybujte o mně. A jestli se vám požadavek pana Fritdjofa zdá příliš, vězte, že je ještě docela mírný." Kývl a nechal mu lístek s adresou. Pak jsem se s ním rozloučil přátelským podáním ruky. I když se snažil tvářit jako, že jsem ho okradl, oba jsme si popřáli dobrý obchod a pak jsem vyrazil ven. A otočil se na Shakuru. "Vše v pořádku? Omlouvám se za jeho hyperaktivitu, je horší než veverka." Zamručel jsem, nabídl jí ramě a vydal se směrem ke zdejšímu kostelu.

Shakura Hind - 11. března 2016 18:06

soukromá zpráva od Shakura Hind pro Tiše jsem se usmála nad tou zajímavou výměnou názorů, která tam proběhla a chvíli pozorovala Morena. Vypadal spokojený. Jako by hrál oblíbenou hru. A já se vsadím, že tuhle přímo miloval. Lehce jsem se pousmála. "Samozřejmě, že nepochybuji, pane. Jen mi můj společník přijde lehce všetečný..." zvedla jsem obočí a pak už ho nechala být. Zdálo se, že mu to není zase tak proti srsti, jako se tvářil, takže to nebude taková hrůza. Sama jsem se při rozloučení lehce uklonila a pak již následovala Morena ven. "Samotřejmě. Je to tam příjemné a nemůžu si stěžovat," zářivě jsem se usmála a pak se do něj pomalu zavěsila a následovala ho, kam jen potřebuje.

Moren Fritdjof - 06. května 2016 20:03

soukromá zpráva od Moren Fritdjof pro Spokojeně jsem se usmál. Zářivý úsměv jí slušel a kradmé, závistivé pohledy ostatních mužů, spolu se žárlivými pohledy jejich žen dokazovaly, že moje společnice je krásná nejen v mých očích. No co dodat, umím si vybrat. Tiše jsem kráčel a zlehka přitom ťukal vycházkovou holí do země. Měla určité... výhody. Měla v sobě šavli z damacénské ocele a i takhle byla z kvalitního dřeva. Velmi dobré na sebeobranu a mistrovské vyřezávání mi zajišťovalo jistou auru vznešenosti i přes mou absenci vznešených předků. Kupodivu se jednalo o dar, ale to je trochu jiný příběh. "Omlouvám se, že jsem vám toho tolik naložil." Promluvil jsem po chvíli. "Jen jsem potřeboval vědět, jak se zachováte pod tlakem. A prošla jste. Skutečná práce většinou nebude takhle obtížná. A budete si moct najmout asistenty, kdybyste měla pocit, že je potřebujete. Samozřejmě je proplatím." Pousmál jsem se a kývnutím pozdravil protijdoucího důstojníka. Vždy je dobré, být za dobře s armádou. Nikdy nevíte, kdy se vám může takový zdroj hodit. Už jsem takhle vydělal jmění. "No, teď jsme si užili trochu vznešenosti... chtěla byste si zažít pravý pajzl, abych tak řekl?" V očích mi zaplály nezbedné plamínky a já protočil hůl v rukou. "Irské nejsou nic, oproti těm severským."

Bimba - 27. června 2016 09:14

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR