G.o.T - A new chance
hrálo se Denně
od: 23. dubna 2015 19:27 do: 20. května 2015 20:56
Dobrodružství vedl(a) Jake
| |
5037.jpg) | Jaké by to bylo, kdyby se Eddard Stark skutečně dostal na Železný trůn? Takové a další otázky byly položeny, dobrodružství byla založena a zase padla do dějin zapomnění. Ale teď tu jsem já. Já a parta mých přátel, kteří chceme oživit tyto otázky, znovu vdechnout příběhu masového vraha Martina život a nabídnout místo u železného křesla i Vám, drazí přátelé.
|
| |
 | soukromá zpráva od Jin pro 30.VI.300 Nespím. Jen sedím ve své komnatě a brousím ostří dýk. Nemohu přeci jít ještě spát. Je příliš brzy i přesto že měsíc už skoro končí svou pouť. Nemohu spát, ale nikomu se s tím nesvěřuji. Ani bratrovi, jak odjakživa nazývám svého přítele, se kterým vyrůstám. To že nejsme příbuzní je znát ve tvářích, ovšem naštěstí ne v chování. Kdepak. Jsme jako jeden, pokud jde o boj, vyjadřování a celkový postoj k životu. Vsadím se, že on také nespí. Z pravidelného rytmu, který je typický pro broušení těchto krásných zbraní mě vyruší klepání na dveře. Neochotně vstanu. Kožená zbroj nevydává žádný zvuk. Nemám rád ty těžké a nepohodlné krámy. Ovšem někdy se hodí. Někdy. Odemknu a otevřu dveře. Panty zaskřípou. Měl bych někomu říct, aby s tím něco udělal. Nebo nejlépe - udělat to sám. "Pane Jine..." Nesnáším to oslovení. Zadívám se na maličkou služebnou s plavými vlasy, která čeká. Vím že zrovna tuhle má otec - starý kupec - rád. Zamračím se. Nejsem pán. Vlastně nevím kdo jsem. Možná proto se mi tak špatně spí. "Váš otec vás čeká v komnatách. Mohl by jste to říct i vašemu bratru? Já... zdráhám se jít k němu do komnaty." Začervená se. Je pěkná. "Zdráháš se..." Zasyčím nespokojeně. Ach jo, vždycky je všechno na mě. Mávnu rukou aby šla. Odkluše chodbou rychleji než jak běží kůň. Promnu si spánky. Já jsem byl lidem vždy dostupnější než bratr. Možná proto se mi tak špatně spí. Vezmu ze stolku opasek s meči a vydám se ke dveřím Etheimovi komnaty. Zaklepu. Je možné, že tu není. Taky nemusí spát... ale nevím. Možná je dnešek výjimkou. "Bratře, ať jsi v jakémkoli stavu, otevři nebo ty dveře vyrazím." Křiknu laškovně. Rád ho provokuji. Je to jedna z mála věcí, které mi dokáží vytvořit úsměv na tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Nad Pentosem zavládl nový den. Slunce vstává a město se líně probouzí. Jediné co kazí krásnou raní atmosféru je Vyserisův řev, který se již od brzkých hodin rozléhá domem Illyria. Zítra je totiž velký den. Danaerys Targeryen se brzy poprvé setká se svým budoucím chotěm Drogem. Má tedy poslední den, který si může užít po boku přítele Ellinora, aniž by ho za to někdo skalpoval či vláčel. //: Nechám na vás, přátelé zda se sejdete, užijete si onen vzácný den, nebo budete chtít mou společnost. Popište své ráno jak je libo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Spíš. Za okny už se zvedá den, ale skrz stěny tvého pokoje neproniká hluk, zhola nic. Zdá se ti sen. Podivný sen. Procházíš ulicemi města. Cizího města. Víš ale, kde to je ač jsi na onom místě nikdy nebyl. Volantis. Město děvek a vína, neřestí a krásy. Vidíš tam dvě neurčité postavy. Ale víš že se k sobě mají blízko. A něco slyšíš. Praskání ohně... ano. Ty dvě postavy zachvátily plameny. Větve stromů jako paroží brzy pohltí svět. Drak v ještěrčí kůži. Najdi je, najdi je. Najdi je a přiveď do chrámu všeho. Vidina skončila. Probudil jsi se zpocený a na zemi. Pamatuješ si každé slovo. |
| |
 | soukromá zpráva od Ellior Sand pro Rána v Pentosu jsou zářná. Provoněná sluncem a řevem. Musím uznat, že na řevu Viseryse je vždy něco zvláště magického. Rozhodně v něm něco musí být, jinak by sluhové magistra nezačali nadskakovat jako udeření kyjem pokaždé, když mladý Targaryen začne. Ono po roce se to stává již takovým zvykem a to, že jeho řev má stále ještě na někoho efekt, mne nepřestává udivovat. Hlavně proto, že já už jeho řev beru s více než nudným (po tom roce, jistěže nudným) smíchem. Vážně si nemohu pomoci – když on se tak snaží, aby z něj šel respekt a hrůza a děs, a aby jeho věta: „Nechceš probudit dráčka, že ne?“ měla nějaký účinek. No dobrá, upřímně, Dany se z toho někdy třese hrůzou, ale ona je ještě malé dítě. Které malé dítě by se netřáslo, kdyby na ni křičel někdo, koho považuje za svou matku, otce a celý svět? Občas si říkám, že Viserysovi z té odpovědnosti muselo hrábnout. Ten šílený výraz v očích, slina odkapávající od koutku úst… už se tam pomalu dostává. Pro jistotu sebou nosím zásobu kapesníčků. Když jsem se v šest ráno hrabal z postele pro svůj obvyklý tréning s dýkami a následnou koupel, netušil jsem, že tento den bude tak zatraceně ukřičený. Vstal jsem tedy z pohodlné lenošky, na které jsem si četl nějaké staré pověsti z dob založení Dorne před tisíci lety ve staré valaryjštině, odložil jsem pergameny na stolek vedle a donutil se přes své nahé tělo přehodit nějaký kus látky. Volba padla na lehký žlutý kabátec bez ramen, s vyšitými slunci, které bylo jedním ze znakům mého rodu, který jsem si kolem sebe obtočil a převázal páskem, než jsem opustil své pohodlné pokoje. Bylo stále ještě brzké dopoledne, ale Dany již musela být vzhůru. Tak nějak jsem doufal, že se k ní dostanu dřív, než Viserys, a budu ji moc chránit před jeho šílenstvím. Nepříliš účinná strategie, po většinu dní, neboť ačkoliv jsem pro Dany fungoval jako opěrný bod, Viserys zkrátka bydlel blíž. Mé vztahy se sourozenci byli více než podivné – což se stává, když jednoho chcete do postele (nejlépe na věky, protože majetnické sklony jsou super, fajn a VŮBEC neničí žádný vztah) a toho druhého zbožňujete jako vlastního sourozence a udělali byste pro něj cokoliv. A zatímco má touha po Viserysovi byla poněkud neviditelná (dělejte oči a svaly na někoho, kdo v myšlenkách každý večer przní svou sestru a uvidíte, jak moc to bude účinné), můj bratrský zájem o Dany nesl jisté výhody – například jsem si měl s kým povídat. Neříkám, že Magistr není fajn, nebo že Viserys nemá někdy dobré nápady (když vyfiltrujete 99% nápadů postavených na hlavu), ale Dany… Dany byla příjemná, milá, vděčná za přítomnost a za příběhy, které jsem jí mohl vyprávět. Moc toho o své zemi nevěděla. O svém domově, kam se toužila vrátit. Nechápal jsem proč. Proč by se někdo chtěl vracet do Sedmi království? Ani já nechtěl zpátky a to jsem tam měl milující rodinu. Z většiny. Svého strýce stále nenávidím. Jediná rodina Dany byl její bratr a ten byl u ní. To byla ta myšlenka vládnout Sedmi Královstvím tak silná, že je dokázala pohánět až k takovým hloupostem, jako byl Khal Drogo? Jak já s tímto svazkem již od začátku nesouhlasil… „Daenerys?“ zavolal jsem na bělovlasou dívku, jakmile jsem se k ní blížil. „Dany!“ |
| |
 | soukromá zpráva od Morgaren pro 30.VI.300 Slunce začíná vykukovat za obzory moře a dává jeho hladině nádhernou rudou barvu. Jako by se ukazovala krev padlích, která byla prolita ve věčné válce mezi dnem a nocí a nikdy neskončí. Probudil ses až když sluneční paprsky dosahovali oken tvých komnat a výjev otevřených dveří tvého balkónu budil dojem, jako by jsi skrze ně mohl vejít přímo do ohnivého, zlatého kotouče. Dokonalá symetrie, které architekti docílili byla obdivuhodná. Tvé komnaty byla velice dobře zařízena v barvách červené a zlaté s motivy lvů. Většina lidí by z toho všeho byla uchvácena, ale pro tebe začíná nový den, stejný, jako ty předešlé. Otázkou ale je, co bude velký lev činit dnes? Záležitosti ohledně zprávy země a soudů přebrali tví úředníci, ale vždy se najde pár vazalů, kteří se o něco handrkují, nebo příslušníci vyšší vrstvy, kteří se k tobě odvolávají. To ale není tak zajímavé, jako to, co se děje v Králově přístavišti. Je tady totiž úmrtí Jona Arryna, kterého skolila "nemoc" a také to, že Robert už zanedlouho odjíždí na Zimohrad i s tvým synem, dcerou a vnoučaty. Proč ale Robert chystá odjel za Starky, když Jon Arryn zemřel? Jsi přece chytrý muž a tak už víš, co se chystá udělat. Otázkou ale je, co s tím udělají lvi? Z přemýšlení tě vytrhlo zaklepání a sloužící, který vešel do tvých komnat se zrakem uctivě sklopeným k zemi. "Můj pane, jistí vazalové se k vám odvolávají s vyřešením jejich sporů... Až budete připraven, můžete mě následovat do velkého sálu?" Promluvit tiše sluha a počkal na tebe u dveří, až budeš připraven, z části se také psychicky chystal na tvůj rozhořčený křik, jak bylo u tebe zvykem, když se vyskytnou zbytečné problémy. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.VI.300 Slunce začíná vykukovat za obzory moře a dává jeho hladině nádhernou rudou barvu. Jako by se ukazovala krev padlích, která byla prolita ve věčné válce mezi dnem a nocí a nikdy neskončí. |
| |
 | soukromá zpráva od Kelder pro 30.VI.300 Zalapám po dechu a prudce vstanu. Posadím se a rozhlédnu se. |
| |
 | soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 30.VI. 300 Sleduji vycházející slunce s pohárem vína v ruce. Jon Arryn je po smrti a Eddard Strak bude Pobočníkem krále, tedy pokud ovšem nezapadal sněhem a nezmrzl na kost. Eddard Stark, muž natolik čestný, až by se jeho čest mohla stát vzorem. Napiji se. "Dobře, vyřiď jim že je vyslechnu." Poslechneme si trochu těch stížností. "Najdi Kevana a Stafforda, budu z nimi chtít mluvit až skončím s vazaly." Gestem mu naznačím aby zmizel. Dopiji víno a postavím pohár na stůl. Vytáhnu papír a inkoust a začnu psát. Ctihodný velmistře Pycelli Velice mě rmoutí smrt našeho Lorda Pobočníka, Jona Arryna. Jeho smrt je zarážející. Nebyl ani o moc starší než já a v poslední době se těšil pevnému zdraví. Není ti známo něco bližšího, jelikož k nám na Západ přicházejí jen drby a pomluvy. Rovněž se mi doneslo, že milostivý král Robert vyrazil na Zimohrad. Doufám ctihodný velmistře, že je ti něco známo i povaze této návštěvy a že se neurazíš, když se tě zeptám co má král v úmyslu. Tywin Lannister Pán Csaterlyovy Skály, Štít Lannisportu a Strážce Západu Posypu dopis pískem a zapečetím. Zazvoním a podám jej sluhovi. "Tohle odneste do ptačince," přikážu mu a sám se odeberu do síně poslechnout si svou denní dávku nářků. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Skutečně jsi po chvíli hledání našel karavanu, jež míří do Volantisu. Menší skupinka kupců a najatých ochránců. Byl jsi odeslán za Nadarem, velitelem karavany. Jeho stan je sešívaný z hedvábí, rudo stříbrný a od pohledu nádherný. U vchodu stojí dva Neposkrnění a neochotně tě pouští dovnitř. "Co chceš, mladíku?" Ozve se zpoza rozměrného stolu. Teprve teď jsi si všiml postaršího, zjizveného muže, který si tě prohlíží nepříjemným pohledem. "Doufám, že nejdeš žebrat. Nemám rád žebráky. Jsou zbyteční." Jakoby mimoděk sáhl na jílec svého meče. Nelíbíš se mu.  |
| |
| soukromá zpráva od Kelder pro 30.VI.300 Při pohledu na stan mě přepadla úzkost. Byl to snad stres? Na tom nesejde. Musím se do Volantisu dostat co nejrychleji. Neposkvrnění v černých zbrojích mě nakonec pustí dovnitř a já si prohlédnu za stolem sedícího Nadara. Vypadal nedůvěřivě, ale zkušeně. Chvíli jsem váhal než jsem mu pokynul hlavou a opatrně volil své slova. "Mé jméno je Kelder a nejsem žebrák. Jsem Rudý kněz a byl bych velice vděčný, kdyby jste mi povolil připojit se k vaší karavaně. Mohl bych být užitečný svými znalostmi v oboru lékařství a... Jinými věcmi." Předpovídání budoucnosti pomocí plamenů a krve? Hned mu to říkat nebudu. Nevím, jestli by ve své karavaně stál o kejklíře a co víc... Čaroděje. Vypadal jsem klidně a nenuceně. Nesnažil jsem se mu nikterak podlézat, nebo ho prosit. Přišel jsem uzavřít výhodný obchod. Cestování ve skupinách je bezpečnější a já mám co karavaně nabídnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Probodává tě pohledem a kdyby uměl zabíjet (což je pravděpodobné) už by jsi se svíjel na podlaze ve smrtelné křeči. "Děkuji, ale jednoho felčara už máme. Ovšem mohl by jsi pomáhat u koní. Minulý podkoní... tragicky zahynul." Znovu sjel pohledem ke svému meči a uchechtl se. Očividně ho pojem "jiné věci" nezaujal a ani nezajímá. Bude to tvrdé vyjednávání. |
| |
| soukromá zpráva od Kelder pro 30.VI.300 Dělám, že mi jeho pohled není vůbec nepříjemný a že to poslední, co bych rád udělal je, že bych od něj vypadnul. Bohužel... Pravda je opakem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Zakoulí očima a ze stolu vezme pohárek vína. "Ne. Přesně vím co mě čeká, děkuji. Touhle cestou chodím už pěkně dlouho." Přejede prsty po mapě skoro láskyplně. Je očividně z těch mužů, co nedokážou setrvat na jednom místě. A on si z toho ještě udělal práci za kterou je dobře placený. "Pak je možnost že bych tě zaměstnal jako svého panoše. Ten poslední odešel." Až nevinně se zazubí. "Nalévat mi víno, čistit zbroj, sedlat koně. To snad dovedeš." Zabručí, jako by ho rozhovor unavoval. |
| |
 | soukromá zpráva od Varys pro Měl spoustu znepokojivých zpráv, jedna z nich ho však celkem potěšila, král odjížděl. Přejel svou baculatou rukou s několika prsteny přes dubovou desku stolu, poté uchopil svitek, ležící na něm. Pomalu, trpělivě ho rozmotal a začal si ho znovu prohlížet. Byl to plán tajných chodeb pod městem a on je chtěl znát co možná nejlépe. Většinu sice už znal, ale stále jich tu bylo dost které neznal. Někdy si je bude muset projít. Po chvíli se ozvalo zaklepání. Pečlivě sroloval mapu a uklidil ji zpět do skrýše pod podlahu. Poté došel k misce z vodou a opláchl si ruce. Teprve pak odsunul několik velkých závor a vpustil klepajícího. Byla to dívka, kterou znal. Když mu řekla, že je z Pentosu, nepatrně se usmál a beze slova jí vyslechl. "Vyřiď mu, ať postupuje podle plánu." Řekl tiše, úsměv mu však hrál na tváři. Zprávy to byly více než dobré. Nezbývalo než čekat, jak se celá věc vyvine. Dívku zase propustil, což následovalo zasouvání poměrně velkého počtu závor. Už brzy se měla konat schůzka malé rady a on měl rozhodně o čem mluvit. Už byl také zvědavý na nového pobočníka. Edard krále jistě neodmítne a přijede. To však ukáže jen čas. //Má první hra zde, jestli k něčemu budeš mít výtky, klidně mě oprav. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Ráno jsi se probudil brzy. Mdlé sluneční paprsky se teprve prodírají malými okny tvé komnaty téměř veliké jako pro služebnou. Duch ti funí do obličeje. Očividně už se nemůže dočkat až se pán probudí. Po pár minutách jsi uslyšel klepání na dveře. Kdo to může být v tak brzkých hodinách? Odpověď se ti dostává okamžitě. Je to Kon, jeden z poddaných tvého otce. Mladý klučina, kterému rodiče zahynuly při požáru jejich statku. Má tě rád, je to snaživý hoch. Dobrý s mečem. "Jone?" Ozval se jeho hlas zpoza dveří, podle kterého jsi ho poznal. "Nechceš si jít zacvičit?" Daalší z jeho vlastností. Neomalený. Duch štěkl směrem ke dveřím, jako by chtěl odpovědět za tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 "Sanso." Ozval se vedle tebe skřehotavý hlas septy Mordane. Zatřásla s tebou. V zápětí slyšíš jak plácla do čumáku Lady, která jí očividně znovu šla po botech. "Sanso vstávej. Dobrá lady nespí když už je světlo." Rozhrnula závěsy a do místnosti vpadlo pár proužků světla. "Mám tě z té postele vytáhnout, mladá dámo?" Řekla velmi popuzeně a na postel ti hodila šaty. "Tvá sestra už je dávno vzhůru." Zabručela. |
| |
 | soukromá zpráva od Jon Snow pro 30.VI.300 Do mých očí pronikne ranní světlo. Pomaličku nakloním hlavu na stranu, abych trošku zmírnil světlo, které mi chce prostoupit skrze víčka do očí. Teprvě až po delší chvíli otevřu oči a můj pohled hned skončí na mém zlovlkovi Duchovi, který se nachází těsně před mou tváří, do které mi funí. To mi vytvoří na rtech menší úsměv...nikdy nekončící loajalita dvou partnerů. Náhle se ozve zaklepání... Kdo by to mohl být v tuhle ranní hodinu? Ani velká část služebnictva ještě nebývá touto dobou vzhůru. Bez odpovědi nezůstanu dlouho. Konův hlas poznám na míle daleko. Ačkoliv je to snaživý a chytrý hoch...občas dokáže být skutečně otravný... "Nechceš si jít zacvičit?" Už ani nepočítám, kolikrát přejde z vykání na tykání...na druhou stranu, jsem bastard. Nezasloužím si něco, jako je vykání. No a když už jsem tak brzo vzhůru...proč by ne? ,,Když chvíli počkáš Kone...'' ozvu se po kratší době ticha, kdy jsem ho nechával v menší nejistotě. Teprve až teď vylezu z mé lóže a pustím se do postupného oblékání. Jakmile toto dokončím, tak popadnu pochvu se zasunutým mečem, připnu si ho k opasku, načež hvízdnu na Ducha...a vydáme se společně s Konem na dvůr... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Ozvalo se zavýsknutí. Kon už odklusal na dvůr. Když přijdeš, už stojí v provizorní zbroji a s dřevěným mečem v ruce. Na rtech se mu usadil úsměv. "Roznesu tě." Pravil škodolibě a hned bez varování zaútočil na tvůj pravý bok. Duch se usadil pod stolem a bedlivě vás pozoruje. Nikdo tu není, jen na střeše sedí vrána. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Snow pro Mé kroky si to po chvíli dojdou až na dvůr, přičemž mezitím po cestě popadnu cvičný dřevěný meč. Pro lidi, co jsou v Zimohradu prvně, by tu mohla být sakra zima...nicméně jakmile si člověk výjde, tak mu to příjde celkem jako pohodové počasí. Zlehka pokynu Duchovi, ať si jde klidně někam mezitím odpočinout. Tohle bude dlouhé ráno. Na tváři se mi krátce objeví dočasný úsměv nad jeho...inu, připraveností a horkokrevností. Ani jeho 'překvapivý' útok na můj pravý bok není příliš překvapivý. Koneckonců, dělá to snad pokaždé. Proto jenom zlehka odskočím z jeho dosahu a čekám, jakmile se ke mně nerozeběhne, aby pokračoval v útoku. Tehdy mu opět uhnu, tentokrát již do strany, nicméně mu nastavím nohu na podkopnutí, což zapříčiní jeho pád na zem. ,,Ne tak zhurta...Zbrklost nevyhrává souboje.'' |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Vyjekl, zamračil se na tebe a vyskočil na nohy. Ani se nenamáhá se setřením bláta z šatstva, které už ani tak není zrovna nejčistší. "Slova taky ne." Znovu zaútočil, ovšem teď o poznání opatrněji. Dvakrát si tě obkroužil a pak pokusil zaútočit na levou nohu. Je vidět že se dost soustředí. Není s mečem tak neohrabaný jako většina hochů, jednou z něj dokonce může být dobrý šermíř. Jen k tomu mít šanci. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Dany je v dálce a asi tě neslyšela. Ovšem někdo jiný ano. Vzal tě za límec a táhne do boční chodby. Jakmile se otočíš, zjistíš že je to Mladý drak s pohledem, za který by se nemusel stydět ani Šílený král. Měří si tě pohledem. Naštvaným, pohrdavým. "Tak koukej bastarde, nelísej se k mé sestře jako pijavice. Nejsi jí hoden." Div že mu z úst nevisí rozdvojený jazyk. "Nechám tě pomalu mučit a pak tě osobně doprovodím do plamenů, pokud se na ni jen podíváš." Pořád tě drží za límec jako malého kluka. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Nový den. A tvá jediná šance stát se služebníkem Tyriona Lannistera jak jsi chtěl. Tvůj cíl je tak blízko a zároveň tak daleko. Včera večer jsi přijel do Hlavního města a do hradu tě nikdo nepustil. Nejbližší hostinec byl po střechu plný a nevypadalo to že by někdo chtěl mít v domě zabláceného podivína jak jsi se jevil ty. Ovšem ujala se tě jedna paní pod příslibem odměny. Teď jsi čistý, dokonce ve vypraných šatech - ač trochu navlhlých - a zbývá poslední věc. Najít Tyriona. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Snow pro ,,Slova totiž vyhrávají bitvy ještě dřív, než začnou...Eddard by ti k tomu něco řekl.'' zlehka se zasměji a dál ho pozoruji, přičemž tentokrát už ho kontroluji pečlivěji. Už se bude snažit nedělat chyby. Stejně jako on mě obružuje, tak já obkružuji jeho, abych ho trošku znervóznil, přičemž zlehka protočím mečem v ruce. A pokusí se o úder. Je to sice šikovný chlapec...nicméně síly nemá ještě dost, takže jenom jeho úder meče odkloním, takže jeho úder skončí úplně mimo mé tělo. Hned v tu samou chvíli se pokusím o protiútok, který směřuji na jeho ruku s mečem. |
| |
| soukromá zpráva od Ellior Sand pro Dráčátko s ohníčkem... utíkáááááááám. ne, fakt. „Ach, Viserysi, víš, že jsi vážně úžasný, když takhle zuříš?“ zavrněl jsem k němu svůdně. Má první věta byla asi ta poslední, kterou jsem měl kdy vyslovit, ale… když jste prakticky na milost a nemilost (no, u Viseryse je to takový ne moc nebezpečný, on jakože rád prská ale to je tak vše) někomu, o kom se vám zdaj fakt super sny plný sexu, potu, zábavy při měsíčku a tak a ještě k tomu na sobě nemáte nic krom jednoho kusu látky…. … jej. Ty myšlenky fakt otravně bloudí. Fakt že jo. Fuj. Vlastně ne fuj. Ale zářit jako sluníčko taky nemůžu. Svět je ke mně tak krutý. Možná bych měl napsat matce a poplakat si nad pergamenem? Jak patetické. „Já se přece ke tvé sladké sestřičce nelísám. Vedu s ní takové ty věci – jo, dialogy – na které ty máš příliš vykřičené hlasivky, dráčátko. A vážně, oheň? To je tak.. neoriginální, Visérie….“ Protočil jsem oční panenky. „Mohl bys mne přestat držet za moje oblečení? Nic pod ním nemám a i tak je mi víc než tobě.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 "A král by tě poslal do Sedmi pekel." Ano, Robert Baratheon miluje střety. Určitě není tak klidný a uvážlivý jako Eddard. Kona tvé popocházení očividně vůbec neznervóznilo. Spíše ho to baví. Ovšem tvůj útok se ti povede více než dobře. Kon vyjekl, pustil meč a uskočil. Probodl tě nevraživým pohledem. Za vámi se ozvalo tleskání a ironický smích. "Mlátit prcky by ti šlo, Sněhu." Ten hlas také poznáváš. Theon Greyjoy. Šklebí se a opírá o trám. Všiml jsi si že Duch odklusal od toho podivína dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Viserys na tebe nevraživě hledí a je vidět že má chuť probodnout tě. "Uvidíme jak moc neoriginální ti to přijde až ti budou plameny olizovat ten přitroublý výraz." Syčí opravdu jako had. "Jak se opovažuješ chodit po mém domě téměř nahý? Okamžitě se oblečeš nebo tvé přirození nabídnu psům." Tak nějak opomněl že tohle není jeho dům. Ne že by si z toho něco dělal. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Snow pro ,,Král by mě poslal do pekel...ale král tu teď není.'' Konovo pobavení je jeho mínus. Moc myšlenek na jednom místě způsobí jeho nesoustředěnost, díky které upustí meč. A aby to nebylo jen tak suché, za mnou se ozve Theon Greyjoy. Zlehka si jenom povzdechnu...jeho arogantnost se mi vůbec nelíbí. Inu...hned nato se otočím na Theona... ,,No to víš...někdo ty prcky musí učit...někdo kdo umí s mečem.'' Jeho reakce mi je už ukradená. Natáhnu se mezitím po dřevěném cvičném meči, který leží na zemi a hodím jo Konovi. ,,Znovu...a lépe.'' Přičemž se mu pokusím vysvětlit chyby, které udělal. |
| |
| soukromá zpráva od Ellior Sand pro Dračátko se zlobí, což? Ušklíbl jsem se. Byl by tak krásný, kdyby alespoň na chvíli přestal se svými pokusy pouštět na někoho hrůzu a děs. Já se jej nebál. Nebylo tu nic, čím by mi mohl ublížit – svou tělesnou stavbou jsem byl silnější, než jeho hubená, křehká postava Targaryena a jeho hrozby mne upálit se nedaly brát vážně. Za můj pobyt zde se Magistrovy platily až příliš velké částky, než aby strpěl mé zabití na tomto místě. A pokud mne sebou vezmou na tažení s khalasarem Droga? Tam je vše o síle. Ne o moci (a tady můj dráček žádnou moc neměl, ačkoliv by si o ní rád nechával zdát). „Ještě mne musíš na tu hranici dostat, Viserysi, a to nebude zrovna lehká práce.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 "To nemáš lepší věci na práci, bastarde?" Theon si odplivl. Očividně má dost špatné ráno. Že by vyznal Ros lásku a ona ho zase odmítla? Duch se naježil a cvakl zuby. I přesto že je to malé štěně má dost bojovnou povahu. Kon bez problémů chytil meč, ale moc tě neposlouchá. Jen nenávistně hledí na Theona. Meč drží tak, až mu bělají klouby. Jako by mu chtěl urazit hlavu. Ano. Krakatice tu není vůbec oblíbená. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Snow pro 30.VI.300 ,,Jo...třeba udržovat Ducha, aby tě nekousl do té tvé zatracené zadnice.'' Upřimně Theonova nálada je mi ukradená. Nemám ho rád, nikdy jsem ho neměl rád a snad ani mít rád nebudu. Krátce stočím pohled k Duchovi a tiše k němu hvízdnu, jakožto náznak, aby byl v klidu a nevystartovla po něm. Pak stočím pohled na Kona. Upřu na něj svůj pohled a tiše, nicméně s hlasem, který nepřijímá kompromisy, mu řeknu: ,,Uklidni se. Bojovník, co nedokáže kontrolovat své nervy je jenom sebevrah.'' |
| |
 | soukromá zpráva od Daenerys Targaryen pro 30.VI.300 Pomalu otevírám oči a naskytne se mi pohled na pokoj zalitý sluncem. Bylo by to pěkné ráno, kdyby Viserys zase neřval jako...drak. Zajímá mě, kdo a co mu zase udělal tentokrát. Chvíli jen tak ležím v posteli, bojím se vůbec pohnout, aby si na mě Viserys nevylil vztek. Nakonec vstanu a uvědomím si, co je zítra za den. Den, kdy poprvé spatřím Khala Droga. Jen doufám, že nebude takový, jak se o Dothracích povídá. Snažila jsem se bratra přemluvit, aby mě mu neprodával, říkala jsem mu, že nemůžeme smísit krev Targaryenů s Dothrackou...Ale jen se ještě víc rozčílil. Na truhle mám položené světlé šaty modrošedé barvy. Jsou ušity z jemné látky a v pase mají stříbrnou nití vyšité jakési ornamenty. Jsou krásné, ale šaty, které si budu muset vzít zítra budou ještě hezčí. Prý musím vypadat jako opravdová žena. Obleču se a prohlížím si sama sebe v zrcadle. Přijdu si křehčí a bezmocnější než kdy jindy. Kéž by tu byla má matka. Nikdy jsem jí nepoznala, nevím jaké to vůbec je mít rodiče. Ale věřím, že teď ji potřebuju. Mám jen Viseryse a jsem za něj ráda, ale někdy mě zkrátka děsí. Vždyť to on mě chce prodat jakémusi dothrackému divochovi. Ne. Takhle o svém bratrovi přemýšlet nemůžu. Chce nám vrátit zpátky domov a korunu. Patří nám, musíme proto udělat všechno. Ale i tak mám strach. Přemýšlím, kde jsou asi služebné. Nejspíš si vlasy rozčešu dnes sama, je totiž možné, že na jednu z nich bratr právě křičí. Vezmu do rukou hřeben a opatrně s ním přejíždím po vlasech, které se teď zdají být v ranním světle ještě stříbřitější. Řev Viseryse na chvíli utichne. Půjdu najít Elliora, kdoví, jestli mě k němu později Khal Drogo vůbec pustí. Odněkud uslyším hlas, zdá se být právě Elliorův. Jdu tím směrem a tam zahlédnu bratra, který výhrůžně drží Elliora za oblečení a probodává ho zlostným pohledem. Vyděšeně stojím, chtěla bych něco říct, ale zkrátka nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Ellior Sand pro Maličká Dany. Přišla Dany. Ne příliš moudré, ne příliš vhodné, ale… Dany. Začínal jsem litovat, že jsem Viseryse tak rozčílil, avšak vždy to byla má oblíbená zábava. Škádlení Viseryse, které vždy končilo jeho nepříliš rozličnými způsoby, jak mne zabít, které popisoval s tím šíleným výrazem ve svých fialkových očích. Vztáhl jsem ruku k Viserysově dlani a pevně jsem jej uchopil za zápěstí, než jsem se mu vymanil ze sevření a v rychlosti si upravil oblečení. Na tváři jsem držel ještě chvíli ten pobavený úšklebek, kterým jsem častoval Viseryse, než jsem přešel do své obvyklé osobnosti. „Budeme upalovat někdy jindy, fajn?“ zamumlal jsem k bělovlasému princi a prošel kolem něj, směrem k Daenerys. Vyrůstal jsem s osmi sestrami a Dany jsem vždy považoval za devátou. Přestože to nebylo v mé pravomoci, vždy jsem dělal vše, co bylo v mých silách, abych ji ochránil před Viserysovým hněvem a jeho šílenstvím, způsobeném tak častým křížením mezi rodinnými příslušníky. Přešel jsem k Dany a jako každé ráno, jsem ji bratrsky políbil na čelo. „Dobré ráno, maličká. Spala jsi dobře?“ zeptal jsem se jí, než jsem se na ni usmál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Když jsi se probudila, Eddard už byl pryč. Tvá služebná už ti potichu nachystala šaty a momentálně uklízí na stole. Je tichá jako myška. Poněkud pohledná jižanka s veselým duchem. Jmenuje se Taika. "Má paní, už jste vzhůru?" Usmála se když spatřila že máš otevřené oči. Teprve teď jsi si všimla snídaně na nočním stolku. "Vaše děti již vstaly." Oznámí a dál uklízí.  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Viserys se na tebe zahleděl, ale nedovolil ti aby jsi se ho dotkl. Je to pod jeho úroveň. Když přišla Daenery,s očividně ho najednou přestalo bavit mučit mladého Píska. "Jen se jí dotkneš a víš jak dopadneš." Naštěstí nevytáhl to své "Probudil jsi draka" a odešel chodbou otravovat někoho jiného. Cestou pryč z vašeho dohledu minul služebnou nesoucí košík s ovocem. Když kolem ní šel, narovnala se, nasadila rrzvážnou tvář, ale jakmile zmizel za rohem, rozesmála se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 "Kdyby to udělal, vyřízl bych mu jazyk. A tobě taky." Uchechtl se a znovu odplivl. Duch ještě jednou cvakl zuby, ale na tvůj povel k tobě odklusal. Je ale vidět že přítomnost krakatice je mu nepříjemná. A komu taky je, že? "Nenechte se rušit." Zasmál se Theon a posadil na stůl, pod kterým odpočíval Duch. "Jaký má smysl učit hloupého neurozeného kluka bojovat s mečem?" Zamumlal si po chvíli. Díval se při tom ale na tebe. Kon pořád nenávistně hledí na Greyjoye, ale poslouchá tě. Konečně. "Zaútoč." Vybízí tě a nasadí lišácký úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Snow pro 30.VI.300 ,,Zkusit to můžeš...ale nezaručuji ti, že z toho výjdeš živý nebo bez zlomených kostí.'' řeknu prostě a bez jakéhokoliv vyhrožování v hlase, či tak. Jestli bude provokovat dál, tak na jeho vlastní nebezpečí. ,,Teď se zeptám já Theone...jaký je smysl si vydržovat takového idiota jako ty tady v Zimohradu?'' Už mě ten chlap začíná štvat a to ho vidím sotva chvíli. Alespoň Kon konečně začne dávat pozor. Nicméně jeho náhla iciativa mě mírně překvapí. Cítím v tom nějakou neplechu, nicméně ho jednou obkroužím a pak provedu náznak útoku po jeho levici, nicméně na poslední chvíli to stočím doprava. |
| |
 | soukromá zpráva od Sansa Stark pro (Zimohrad) 30.VI.300 Ospale se obrátím na druhý bok a zamžourám do vrásčité tváře septy. Lady do mne žďuchne čumákem a jen ji podrbu za ušima. Zamračím se na náhle dopadnuvší paprsky ranního slunce. „Už vstávám...“ Zamumlám a spustím nohy z postele. Prsty si shrábnu vlasy z tváře a začnu se oblékat. „Má sestra je kluk...“ Poznamenám jen tak pro sebe a zvednu se, abych si mohla pročesat vlasy. |
| |
 | soukromá zpráva od Catelyn Tully-Stark pro 30.VI.300 Prebudila som sa na šuchot - nech sa sluhovia snažia akokoľvek, nedokážu byť tak tichí, aby ma nezobudili. Eddard už dávno odišiel. Ako každé ráno i toto vstáva skoro, aby splnil všetky svoje povinnosti. Byť manželkou lorda je zábava. Aj keď je to po ránach ťažké, na slúžku sa milo usmejem. "To je dobré..." Pomaly sa vyšuchcem z postele. Ako dáma by som sa mala najprv obliecť a potom jesť, dnes však budem rebelka a sadnem si za stôl v nočnej košeli. Nie sme predsa v jedálni. Ako dlho som to spala? Každý je už hore. Zapijem chlieb s vodou, pomaly prežúvajúc plátok mäska. Prezerám si slúžku, ktorá sa usiluje urobiť posteľ. Čo ju sem prinieslo? Taká pekná južanka si mohla nájsť miesto kdekoľvek, napríklad v hlavnom meste. Ale tam by jej veselého ducha zlomili. "Odkiaľ si?" opýtam sa pomimo, aby som sa dostala do nálady. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Septa se mračí čím dál tím víc. Kdo ví co jí tvá sestra zase provedla. Když jsi vstala, začala skládat tvou peřinu. Lady jí ale na postel skočila a práci zničila. "Právě proto by jsi se jí neměla dát zahanbit." Povzdechne si. "Počkám přede dveřmi." Mávla rukou a vyšla ven. Lady pořád okupuje postel. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Taika se na tebe překvapeně podívá. "Z Astaporu má paní." Zamumlala a uklidnila zbytek stolu. "Lady, vaše dcera Sansa bude vyšívat... nechcete se jít podívat? Váš manžel se vrací až večer." Pokrčí rameny a na chvíli se zahledí z okna. Jako by ji ten výhled fascinoval. Taky si mžůeš všimnout že i přesto že je jižanka, je oblečená dost stroze na to jak tu bývá jižanům zima- |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.VI.300 "Jak si přejete, můj pane." Odpoví sluha, vezme si od tebe dopis a odkluše pryč. Když jsi vešel do Velkého sálu paláce, dvojce stráží u vchodu s uniformami lannisterských vojáků se postavili do pozoru a dva šůechtici konečně utichli ve své ostré výměně názorů, kterou jsi slyšel až z chodby a vůbec nedbali na úředníka, který se je snažil utišit. Podle barev a znaků na oděvu šlechticů jsi poznal, že jeden z nich byl z rodu Crakehallů a druhý z rodu Lorch, který se k tobě začal téměř okamžitě odvolávat, ani tě nenechal si sedout na tvé křeslo... Vlastně spíš trůn. Při bližším ohledaní jsi také už poznal, že se jedná o Sera Tybolta Crakehalla, nejstaršího syna tvého vazala a Sera Amoryho Lorcha. Mezi tím co se začali šlechtici zase přít, došel k tobě úředník a začal ti vysvětlovat situaci, jelikož nebyla zrovna příjemná. "Můj pane, na vesnice Sera Loracha útočí poměrně velká skupina banditů, která vnikla na území Sera Crakehalla, který ale jejich nebezpečnost podcenil a nezareagoval tak adekvátně, jak by vyžadovala situcace. Ser Lorah chce, aby Crakehall zaplatil veškerou škodu a poslal své muže, aby záležitost vyřídil. Ten se ale pochopitelně brání a tvrdí, že si to má zařídit sám." |
| |
| soukromá zpráva od Sansa Stark pro (Zimohrad) 30.VI.300 Nechápavě kouknu na septu a její úsilí převést postel do použitelného stavu, které ihned zmařila Lady. Při tom pocítím škodolibou radost, až se za sebe zastydím. Sklopím hlavu a odvrátím se od septy, aby nezahlédla provinilý výraz ve tváři. „Hned budu hotová,“ usměji se na ni a popadnu kartáč. Sednu si před zrcadlo a opatrně si začnu rozčesávat vlasy odspoda. Jen co se za ní zavřou dveře, odložím kartáč a skočím na postel za Lady, kde ji popusinkuji a pořádně podrbu. Vlepím jí pusu přímo mezi oči a rychle si dočešu vlasy. Prameny u čela si volně stáhnu dozadu a zajistím zářivě modrou stužkou. Pak vyjdu ven za septou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Septa jde mlčky svým typickým kachním krokem. Jdete po studených chodbách a ještě moc nikoho nepotkáváte. Vaše kroky míří až ke dvoru, na kterém cvičí Jon s nějakým sluhou a pozoruje je Theon. Ve vytopené místnosti už čeká sedm ospalých dívek. Většinou dcery menších lordů, které jsou na Zimohradu jako kdo ví co. Septa ti vrazila do ruky jehlu a nit. "Takže dámy. Dnes každá z vás vyšije jeden znak rodu, do kterého nepatří, pak nám ho pojmenuje a řekne jeho historii." Zatleskala a sama se jala obcházení všech dívek. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully-Stark pro 30.VI.300 "Astapor?" znie to tak vzdialene, pre mňa až mýticky. Málo viem o krajine otrokárov, nasledovníkov starej ríše Ghisu. Je to to mesto s pyramídami? Nie, to je Ghis. Alebo? "To je ďaleko. Prečo si prešla až sem?" nejde mi to do hlavy. Kto by prešiel pol sveta aby slúžil rodu Stark? Musela prejsť zaujímavú cestu. Rozhodne zaujímavejšiu než ja kedy zažijem. Na jej návrh prikývnem. Zjem posledný kúsok raňajok a prejdem k šatám. "Robb šiel s Nedom? A čo Arya? Bran? Rickon? Viem, že mi Ned hovoril niečo o tom, ako chce zobrať chlapcov so sebou." |
| |
| soukromá zpráva od Sansa Stark pro (Zimohrad) 30.VI.300 Rychlými malými krůčky spěchám za septou a rozdávám úsměvy na všechny strany, i když jsme zatím skoro nikoho nepotkaly. Projdeme přes dvůr, kde se na chvíli zahledím na cvičící chlapce, Jon a Theon. Neměl by tam být i Robb? Nebo je snad dnes dvůr vyhrazen bastardům a synům zrádců? Zatřepu hlavou a rychle dohoním septu. Během chvíle se ocitneme v místnosti, kde již čekají mé kamarádky. Přátelsky je pozdravím a sednu si na židličku a nachystám si nit. „Znak rodu, do kterého nepatří a poví jeho historii?“ Zamračím se rychle si v hlavě prolétnu všechny rody, které bych si mohla vybrat. Na mysl mi přijde královna a zlataví lvi. „Ano, to je rod, který si zaslouží zvěčnit. Přeci jen je to královna...“ Usměji se a navléknu si zlatavou nit. Vezmu si plátno, nachystám si ho do kruhu a pustím se do vyšívání. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Pokrčí rameny. "Vždy jsem se zajímala o sever. Miluji to tu." Zasmála se a znovu zahleděla z okna. V ruce si žmoulá lem šatů. "Jel lord Robb a Bran. Rickon ještě spí a lady Arya se ztratila neznámo kam. Je to energické děvče." Usmála se s nepřítomným pohledem a začne ti pomáhat s oblékáním šatů. !Vy máte ráda sever, má paní?" Pípne po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Septa prochází kolem vás a občas se nespokojeně zadívá na Aryino prázdné místo. Kde asi je tvá nezbedná sestřička? "Psst... Sanso." Nahne se k tobě Valyria. Má hezké jméno. Vznešené. Celá je taková. Má držení těla za které by se nemusela stydět ani královna. "Těšíš se až přijedou Lannisteři? Zítra vyjíždí z Králova přístaviště. Jak asi vypadá Joffrey?" Řekne skoro zasněně. |
| |
| soukromá zpráva od Sansa Stark pro (Zimohrad) 30.VI.300 Překvapeně pozvednu obočí, když se ke mně nahne Valyria a usměji se na ni. Nahnu se k ní taky a očima bedlivě sleduji septu, ale ta zas provrtává Aryino prázdné místo. Ta určitě někde šaškuje s mečem... „Kdo by se netěšil... Už aby tady byli, mohli by s sebou přivést i nějaké bardy.“ Toužebně si povzdychnu, na Zimohrad moc často nepřijedou a strašně mne to štve. Bylo by krásné zase jednou poslouchat líbezný zpěv jiných písní. „Joffrey? Ten je nádherný, určitě. Navíc bude jednou král, ti bývají alespoň v mládí pohlední...“ Pronesu bez jakýchkoliv pochyb. Je mi jí trochu líto, Jeffrey si ji nevezme, ani kdyby chtěl. Král si bere za ženu dívku z významných rodů. Mocných, silných, jako je ten můj... |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully-Stark pro 30.VI.300 Prikývnem. Bran a Robb sú teda s Nedom, len nech sa im nestane nič zlé. A Arya... dúfam, že nevyvedie žiadnu blbosť. Začnem sa obliekať do svojich prísnych, modro-sivo-zelených šiat, ktoré síce nie sú vôbec moderné, ale majú v sebe nádych Severu, ktorý sa v sebe snažím udržiavať. "Som manželkou lorda Severu a matkou jeho dediča. Je to mojou povinnosťou," po tejto strohosti jej hneď odpoviem o niečo priateľskejšie. "Sever má v sebe čaro, ktoré Dorne, Pentos a ani Volantis nenapodobní. Zimy sú tu kruté, na severe hrozia divosi a na juhu sú bažiny. Zima nám zoberie vždy viac, než si želáme. Nezazlievam tým, ktorí ho opustia. A predsa má v sebe niečo... ah, niečo... nik tu nemá srdce z kameňa a každý ho má na dlani. Až na niektorých," myšlienkami prebehnem k Boltonom, ktorí Starkom už po stáročia robili problémy. Tí sa nikdy nepoučia. Po tom, čo si upravím vlasy, som pripravená ísť za Sansou. "Sansa je so septou Mordane vo svojich komnatách alebo v hale?" |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.VI.300 Theon už nijak neodpovídal, nejspíš podle tvých slov usoudil, že tě vyprovokoval dostatečně a tak se jen pitomně usmíval, jak to bylo u něj zvykem a sleduje tvé lekce. Občas se ale posměšně uchechtne, nebo si zase odplivne. Duch podle vrčení není vůbec nadšen z jeho přítomnosti. Kon se ti začne zase plně věnovat a úsměv mu z tváře zmizí až když zaútočíš. Celkem obstojně ti nastáví meč, ale když přesuneš působiště svého útoku, jen tak tak se mu podaří tvůj úder vykrýt kombinací úskoku a přesunutí zbraně k další obraně. |
| |
| soukromá zpráva od Jon Snow pro 30.VI.300 Konečně je zticha. Pitomec jeden. Upřimně ale čekám, kdy se na Theona Duch vrhne. Vypadá to, že není z jeho přítomnosti zrovna dvakrát nadšen. No...Theonův problém, že provokuje. Můj pohled spočine na Konovi, kterému velice rychle zmizel ten úsměv z tváře, jakmile jsem se pustil do útoku, který byl víceméně klamný. Kdyby to byl normální útok, tak by ho hoch i zablokoval, nicméně po přesunutí působiště mého útoku, tak to vykryje jen tak tak. Opět na něj udělám pár útoků, nicméně ty už jsou obyčejné, bez jakékoliv zrady, které by měl snadno odrazit, načež pak o krok ustoupím a čekám, co provede. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Vstávala jsi brzo. Vlastně za to může Nymeria. Ještě před rozbřeskem ti vyskočila na postel a nepřestala otravovat. Dnes dopoledne máte vyšívání se septou. Je to vždy otrava, zvlášť když jsi z dívek nejmladší. Proč si tedy neudělat menší výlet? Kam budeš chtít. //: Omlouvám se, ale v některých příspěvcích už je že Arya není k nalezení. ;/ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Nastal nový den. Krásný den. Slunce svítí, děvky cvrlikají a do vína se za hodinu valí spoustu dalších beček vína. Je poslední den před odjezdem na sever za Nedem, tvým starým známým. Možná máš spoustu plánů jak tento den oslavit, naposledy si užít pohodlí domova. Ovšem pokud se Veličensttvo uráčíš vstát. Ano. "Můj králi. Můj králi." Ozývá se naléhavý hlas vedle tebe. Když otevřeš oči, zjistíš že Cersei je dávno pryč. Typické. "Za dvě hodiny začíná zasedání Malé rady." Otravný pištivý hlásek patří Lancelu Lannisterovy, stvoření otravnějšímu než je tvá žena. "Měl by jste se připravit." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Služebná tě se zaujetím poslouchá. "Má paní by měla začít skládat poezii." Mile se usměje jak můžeš vidět v zrcadle. Vlasy ti služebná ochotně učeše do krásného spíše jižanského účesu a ani jí to netrvá moc dlouho. "Myslím že jsou v místnosti nad cvičištěm." Její tvář se zamračila. "Všechny dívky." Řekne to s až úctyhodnou dávkou pohrdání. Očividně se nemají moc rády, ona a seveřanky. Zobrazit SPOILER  |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 30.VI. 300 Posadím se do křesla a podívám se na své vazaly. "Ticho," poručím klidným tvrdým hlasem. Změřím si je tvrdým pohledem. "Nějak tady nevidím hlavy oněch banditů." Řeknu jim klidně, ale v mém hlase je slyšet hněv. "Jste mými vazaly a dal jsem vám právo vykonávat spravedlnost. Zajímalo by mě k čemu, když se mi po Západě potuluje banda banditů." Změřím si je pohledem. "Vaše rody mi do týdne donesou jejich hlavy. Oba vaše rody." Znovu si je změřím pohledem, jestli pochopili. "Pokud do týdne neučiníte pořádek, pošlu Kevana aby ho udělal za vás, v tom případě se zamyslím k čemu vlastně držíte svá léna." Podívám se na ně, abych se ujistil že rozuměli. |
| |
 | soukromá zpráva od Lysander Scamander pro 30. VI. 300 Nespím. V tuhle dobu už ne. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully-Stark pro 30.VI.300 Sansa Usmejem sa do zrkadla na Taiku. Nevyzerá nadšene. Možnože sa jej ten Sever až tak nepáči. Karhavo sa na ňu zapozerám. Nemala by takýmto tónom rozprávať o komkoľvek, ale na druhej strane, mala by sa im postaviť, ak jej ubližujú. Vidno, že si z juhu. Namiesto toho, aby si problémy riešila, ich robíš. "Inokedy mi porozprávaš viac o svojich cestách," poviem jej už jemnejšie. Vstanem, opustím svoje komnaty a zamierim do miestnosti nad cvičiskom, čo našťastie nie je tak ďaleko. Winterfell nie je žiaden Harrenhall, ale i tak sa tu dá veľmi ľahko stratiť. Keď som sem prišla po prvý raz, ako mladá manželka Eddarda Starka, stratila som sa nespočetnekrát, kým som sa nenaučila, kde čo je. Vojdem do miestnosti, v ktorej by mal byť babinec. Krátko zaželám dobré ráno, ako by sa malo a zájdem k Sanse a septe. "Počula som, že sa ideš vyšívať," začnem. |
| |
| Souboj Po chvíli vtrhnu do pokoje. Jistě. Bráška tu není. Že já hlupák to nečekal. Povzdechnu si. Takže kde asi může být? Znám svého bratra. V tak brzkou dobu ho určitě nemá cenu hledat na cvičišti. Jinak by mě vzal s sebou. Vydechnu a s rukou na jílci meče se vydám chodbai do knihovny. Bratr v ní hledá víno a já staré knihy. Ty mám nejvíce v oblibě. Dojdu až k těm známým starým dveřím a bez klepání vrazím dovnitř. Jdu na jistotu. Rovnou tasím meč. "Zhyň bídný vykradači vinných sklepů." Křiknu bodře jako by téměř celý hrad ještě nespal. Vrhnu se na něj, přeskočím nízký stůl a rovno zaútočím na jeho rameno. Nezraním ho, na to ho mám moc rád. Občas. "Mohl jsi tušit že přede mnou se neskryješ." Kdyby nás viděl mistr, asi by nás za ucho odtáhl k otci jako malé děti. Ale on tu není. |
| |
| 30. VI. 300 Jin, jako by byl odpovědí na mé myšlenky, vtrhne s křikem dovnitř a tasí meč. Přestože nejsem ozbrojen. Útočí mi na rameno a já se jen jediným plavným pohybem uhnu, chráníc křišťálový pohár vlastním tělem. Hladina vína se zavlní, vzedme a lehce mi potřísní tuniku. Při pohledu na rudou skvrnu rozpíjející se mi na břiše přimhouřím oči. Tahle tunika byla má oblíbená. |
| |
| K otci Šklebím se na něj. A na jeho tuniku. Och jak on ji měl rád. Výtečně. Výtečně. Nikdy mě nepřestane bavit provokovat ho nejrůznějšími způsoby. Je to přeci můj bratr. Zasunu meč zpět do pochvy, pročísnu si vlasy a prohlédnu si ho od hlavy k patě. "Být tebou tak si obléknu něco čistého, bráško. Náš stařičký chudák otec by nesnesl pohled na to že se jeho dospělý syn pořád pobryndává." Opřu se o stěnu a cvrnknu prstem do jílce svého meče. Miluji ten zvuk. Stejně jako svištící ostří. Praskání plamenů pod hvězdnou oblohou. Někdo by přidal ještě smích dívky. Ale já ne. Někdy to přijde podezřelé mě samému. "A ano, máš pravdu. Kdyby jsi se snažil skrýt, najdu tě snadněji." Lidé mají tendenci najít si ta nejhloupější místa na ukrytí, když se snaží schovat. "Náš milovaný pan otec pro nás dva má nějakou moc důležitou zprávu. O co že zase jde o to že se zamiloval." Uchechtnu se. To by mu bylo velmi podobné. |
| |
 | soukromá zpráva od Robert Baratheon pro Nastal nový, krásný den. Slunce svítilo a já se spokojeně válel v posteli po dni stráveném s tou... jak jen se ta nová zrzečka u všech všudy jmenovala? proletělo mi hlavou. Nechal jsem zavřené oči. Dnešek byl poslední den, který jsem mohl strávit ve své posteli před cestou na Sever a já plánoval si jej řádně užít. Zrovna, když jsem přemýšlel, jestli si dám nejdřív přinést víno, nebo zavolat tu holku ze včerejška se vedle mě ozval pištivý hlásek. Otevřel jsem oči. Má žena byla pochopitelně dávno pryč, jestli tu vůbec spala, a místo ní stál vedle mé postele její bratranec, Lancel. Snad nejotravnější Lannister, kterého jsem kdy viděl. Bohové, kdybych jen tomu neřádu Taywinovi nedlužil tolik, mohl bych tohodle smrkáče poslat tam kam patří... blesklo mi hlavou, ale neřekl jsem nic. Místo toho jsem se začal ztěžka zvedat z postele. A to mi říkáš takhle? obořil jsem se na toho hošánka, když se mi podařilo posadit. Tvůj král má žízeň, kde je u všech bohů víno, no co tak koukáš, padej svému pánovi sehnat něco k pití a k jídlu! vyprovodil jsem ho z ložnice svým nejděsivějším řevem. Počkal jsem, než zmizí, načež jsem se natáhl po karafě, která stála kousek od postele. Pochopitelně tu bylo víno, ale já neměl náladu sledovat další blonďaté vlasy. Poslední dobou jsem jich měl již plné zuby. Chvíli jsem držel karafu v ruce, čichl k ní a znovu ji položil. Neměl jsem na víno náladu. Místo toho jsem se vyhrabal zcela z postele a začal se oblékat. Kalhoty, košile, plášť...ne plášť ne...znovu jsem se zadíval na karafu, vzal ji do ruky, chvíli ji držel a pak jsem s ní mrštil do kouta. Od té doby co John umřel jsem neměl náladu ani pít. Už aby tu byl Ned. povzdechl jsem si, dooblékal se a počkal než se Lancel vrátí se snídaní. Pochopitelně s ní donesl víno. S nechutí jsem se najedl, řádně napil a znovu seřval Lancela, načež jsem se vydal pomalým krokem na zasedání rady. Jedl jsem pomalu, takže mi to vycházelo tak akorát. |
| |
| 30. VI. 300 „Ach ano, samozřejmě,“ pronesu beze špetky úsměvu. „Kterápak se mi snažila vyhnout tentokrát? Určitě zase některá z těch mladičkých plavovlasých. Poslední dobou k nim kdoví proč tíhne.“ Dojdu ke stolku a položím na něj pohár. „Pravděpodobně se zamiloval právě do ní.“ |
| |
| K otci "Myslím, že se jmenuje Tyara nebo tak nějak. Ta plavovlasá, zelené oči." Je hezká, ale víc mě nijak nezajímala. Žádná z nich. Stejně tak bratra. Nevím proč jsme takoví. Prostě jsme. Víc než jak by jsme si kdy přiznaly. Bráška se rozejde pryč a já ho následuji. Vždycky to byl takový kus ledu. Ovšem se sklony být místo děsivý vážně roztomilý. Etheim se jde převléknout a mě napadne že by to chtělo něco vhodnějšího, když jdu za otcem. Zvolím si svou oblíbenou zbroj. Je stará, poškrábaná, ale čistá a dobrá. A také se snadno navléká. Nepotřebuji k tomu nikoho a celý postup mi netrvá ani pět minut. Čekám tedy přede dveřmi na bratra skoro jako jeho osobní stráž. Ve skutečnosti se ale bráníme navzájem. S vědomím že v hradu mi nehrozí zvláštní nebezpečí a nemusím s sebou tahat dva meče je vyměním za dýky. Já byl vždy ten obratnější, bratr ohnivější. Dýky jsou to skvostné z vzácného černého skla. Miluji je. Jsou můj malý poklad. Musel jsem toho udělat hodně abych je získal. Ale tady jsou. Když se bráška konečně uráčí přijít, znovu mlčky jdu před ním přímo do komnat otce. Zaklepu. Počkám až nás vpustí a vejdu jako první. Sedí tam. Ten obraz se mi navždy vryl do paměti. Pořád v tom samém křesle u toho samého okna. Zlaté závěsy, gobelíny, koberce. "Otče." Pokloním se. Usmívá se ale ne jako vždy. Teď je to jiné. Vážnější. Až z toho mrazí. Mávl rukou a služebná stojící za ním odešla. Na mě se usmála, ale o bratra nezavadila pohledem. Och kéž by dělala to samé u mě. "Pořád nosíte tu samou zbroj." Pravil po chvíli trapného ticha otec spokojeně. Kývl jsem. "Víte že je vyrobená ve stejný čas z úplně stejného zvířete?" Ano. Slyšely jsme to mockrát. Ovšem někdy mě raňuje že bratr má na zbroji fénixe a já nic. Možná je to tak dobře. Nejsem tak domýšlivý jako on. "Ano otče." Kývnu hlavou. On se ale dívá jinam. Probodává pohledem Etheima. |
| |
| Za Tyrionem... Do nevěstince William 30.VI.300 S prvními paprsky slunce se ti zjevilo královo přístaviště v celé své kráse, zalité rudým úsvitem. Jakmile jsi do města dorazil, začal jsi se schánět po Tyrionovi z rodu Lannisterů v paláci. Tam se ale podle služebnictva a stráží, kteří tě přijali značně nemile, nenacházel a radši tě odkázali na nevěstince, nebo krčmy. A tím tě čekala dlouhá a únavná práce... Už bylo pozdě odpoledne, když jsi začal ztrácet naději a vkročil do jedné z nespočtů hospod, které se nacházeli v hlavním městě a ve které si ještě nebyl, i když jsi jich prohledal skutečně mnoho. Nohy tě už poměrně bolely z neustálého chození a hledání, ale přece tvá snaha nakonec přinesla své ovoce, když ti obsluha potvrdila, že se v dotyčné krčmě skutečně Tyrion nachází. Postava trpaslíka u jednoho ze stolů celkem bila do očí, stejně, jako dvojce jeho ozbrojených stráží, která ho měla hlídat. Těžký to úkol. Tyrion tě ale zdá se pořádně nevnímal a radši upíjel doušek po doušku ze svého poháru, vstříct konejšivé opilosti. Bylo vidět, že jeho stráže také měli pár skleniček za sebou... |
| |
| Trénink John 30.VI.300 Koutkem oka zpozoruješ, že když si chce zase Theon odplivnout, hlen se mu z části přichytí na rtech a tak vytvoří mezi jeho ústy a zemí dlouhý provaz slin a... dalších hezkých věcí. Po pár pokusech dokončit rozdělanou práci a vyplivnout i zbytek obsahu svých úst to Theon vzdal a musel si ústa očistit rukávem, přičemž stále nenápadně pokukoval po okolí, nejspíš doufajíc, že se nikdo nedívá. Konovi se mezi tím podařilo neohrabaně, ale přece, vykrýt tvé útoky a když jsi se táhl, rychle využil příležitosti, aby ukvapeně zaútočil. Ve snaze využít tvou taktiku ti místo náznaku úderu na ramena zútočil na pravý bok v úrovni pasu, čímž se ti ale krásně odhalila levá horní polovina, jeho těla. Konův útok byl nedokonalý, klamný výpad postrádal jistou přesvědčivost a celkem mu trvalo, než přesunu sféru útoku, což ti dávalo více než dobrou příležitost využít jeho slabiny. |
| |
| 30. VI. 300 Dojdeme až k otci do pracovny. Vžycky seděl na tom samém místě, u stejného okna, mnohdy ve stejném oblečení, jako by si nechával šít stále jedno a to samé. Kam až má paměť sahá, je stejný. Neměnný. Ochomýtá se kolem něj služebná, která pohlédne na Jina, ale mně se očima vyhne. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro Varys 30.VI.300 "Pokud dobře počítám dny, zísta by se měla Deanerys z rodu Targaryenů poprvé setkat s Kalem Drogem, kterému jí zaslíbili. Dívka je plachá a bojí se, možná až naivní, zato Viseris je den odedne horší a stále po všch křičí ve vzbudit bázeň a strach. Ani jedno se mu moc nedaří. Bastardovi z Dorne, tomu... Elliorovi se daří ochraňovat alespoň z části Deanerys před Viserisovým šílenstvím a očividně by k Viserisovi chtěl mít... Bližší vztah z fyzického hlediska." Promluví Pentosanka tiše a při zmíňce o Viserisovi nezkrývá odpor. Moc přátel tam zřejmně díky své aroganci a marnivosti nemá. Ptáček ti zodpoví případné dotazy a zase se vypraví zpět do Pentosu. Po necelé půl hodině jsi se ale dozvěděl, že se koná zasedání Malé rady... |
| |
| Zaučování Kona...a šmírování Theona 30.VI.300 Snažím se mojí pozornost plně udržet na Konovi. Nicméně to se mi zrovna dvakrát nejlépe nedaří, kvůli věčně otravnému Theonovi, který dokáže zkazit den člověku jenom svojí přítomností. A podle toho, jak slyším Ducha, tak nejenom člověku. Jedna věc je jistá. Theon je nechutný člověk, který si nedokáže vyřídit svojí...očistu někde, kde ho nikdo nevidí. Alespoň mohu děkovat starým bohům, že to nesnědl. Jenom znechuceně zavrtím hlavou nad touto myšlenkou...jak mě něco takového mohlo napadnout? Raději se budu opět plně věnovat Konovi. Ten kluk má před sebou ještě hodně dlouhou cestu, než by se z něj mohl stát kupříkladu voják, nicméně mírné nadání a talent k tomu má a zřejmě i je ochoten se učit. Po mém stáhnutí se Kon pokusí zopakovat moji taktiku. Nutno dodat, že při provádění tohoto manévru má spoustu chyb, je to neohrabaný a někdo, kdo s mečem umí, by toho už dávno využil. Navíc mi zcela krásně odhalil levou horní polovinu těla. Proto dlouho neváhám a dřevěným cvičákem se krásně vyhnu jeho ráně a následně ho praštím s menší silou, aby zaškobrtal, plochou stranou meče přes jeho levý bok. |
| |
| Seděl ve své komnatě. Židle byla tvrdá a nepohodlná, on jí však neměl k odpočívání. K odpočinku sloužila velká postel, která stála nedaleko za ním. Četl knihu. Velice starou knihu. Knihu kterou sháněl velice dlouho a která mu sem byla přivezena až z Braavosu. Nějakou dobu si myslel, že byli spáleny všechny, ale nakonec se přeci jen jedna našla. Osud jejího bývalého majitele by nepřál nikomu. Plamen na svýcnu stojícím na stole vesele tančil a osvětloval poměrně velkou část místnosti. Chvíli trvalo, než konečně knihu odložil. Ukryl ji do jedné ze svých skrýší a potom se pomalu zvedl. Došel k posteli a zatáhl za páku. Dobře skrytou, takřka neviditelnou. Složitý systém lan a závaží se dal do pohybu a zvedl postel. Pod ní se objevilo schodiště. Vykročil tam a postel se za ním opět spustila a ukryla tak vchod do tajných chodeb. Kráčel úzkou temnou, chladnou chodbou. Jeho měkké bačkory na tvrdých kamenech nevydávali vůbec žádný zvuk. Cestu mu osvětlovala jen louče, kterou si zažehl. Zakrátko došel k dubovým, železem okovaným dveřím. Ze záhybů svého roucha vytáhl svazek klíčů, okamžitě vybral ten správný, zasunul ho do zámku a dvakrát otočil. Dveře se bez jediného vrznutí otevřeli. Prošel, zavřel je a zamkl. Pokračoval dál a stejného postupu užil i u spousty dalších dveří. Občas se někde zastavil a tiše naslouchal. Většinu míst mu sice hlídali jeho ptáčkové, ale byla i místa, která si raději prošel sám. Nakonec se ze své obchůzky vrátil. Postel se znovu zvedla a následně opět klesla. Byl obohacen o poměrně dost nových informací. Po smrti pobočníka a odjezdu krále se toho v hradu dělo opravdu mnoho zajímavého. Už však nemeškal, odsunul několik závor a vyšel ze svých komnat. Dveře opět pečlivě uzamkl. Když si zkontroloval, že jsou dveře bezpečně zamčené, zamířil svým tichým krokem jednou z chodeb. Schůze malé rady se konaly i za nepřítomnosti krále a pobočníka. V takových chvílích to tam dokonce bývalo nejzajímavější. Vždy tam raději byl dřív než ostatní, mohl se pak nerušeně bavit s prvním z příchozích. |
| |
| soukromá zpráva od Jin pro Otec Ach. Ano, bratr jako by k našemu otci neměl žádnou úctu. Brum. Jedna z mála věcí, které na něm moc nemusím. Otec ho stále probodává pohledem a pak konečně promluví. Pije víno a zadívá se z okna. "Vychoval jsem vás jako bratry. Ovšem každý jste odlišný. Nikdy jsem vám neřekl kdo jsou vaše matky." Odmlčel se a vydechnul. "Jste bratři. Vždycky jste bylya budete. Já vám ale musím říct že nejste mí synové." Atmosféra v místnosti začala houstnout. Zalapal jsem po dechu. Nejsem jeho syn? Ale pak kdo? "Ovšem kdo jste si musíte najít sami. Já váms s tím neporadím. Vezměte si peněz kolik potřebujete a odejděte. Možná až přijedete na to kdo jste, vrátíte se." Řekl tajemně a znovu se napil vína. Tenhle pohled znám. Už víc neřekne. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro 30. VI. 300 Napije se vína a odvrátí se. |
| |
| soukromá zpráva od Jin pro Otec Otočím se na Etheima. Já otci taky nevěřím, ale nebudu to vytahovat. Zakroutím hlavou a podívám se zpět na otce. Když už je to venku... On ale nadšený není. "Ani na jednu z věcí ti neodpovím, drahý Etheime." Zakroutil hlavou a znovu se od nás odvrátil. "Vyrazíte zítra ráno." Dodal. Celé je to postavené na hlavu. Máme najít kdo jsme? Je to jako nějaká podivná hádanka. Dost dobrý vtip, otče. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro 30. VI. 300 Nadechnu se a přimhouřím oči. |
| |
| soukromá zpráva od Kelder pro 30. VI. 300 Dobře. Je to naivní člověk s žádnou úctou k bohům. Nejspíš zažil mnoho, než aby věřil, že samotná víra něco v tomto světě dovede. "Dobrá tedy. Budu ti sloužit, jak nejlépe budu umět ve světle R'hllora." Odpřísáhnu mu rezignovaně, radši nereagujíc na jeho slova o mém předchůdci. Nejspíš asi vím proč odešel, ale jak už jsem řekl. Když člověk přežije Piráty z Baziliščích ostrovů, přežije téměř všechno. Doufám, že vyrazíme brzy. Jsem... nedočkavý. Ostatně, tuto svou roli si budu must nacvičit, až budu sloužit drakům. |
| |
| soukromá zpráva od Sansa Stark pro 30.VI.300 Překvapeně pohlédnu na matku a v odpověď jí popřeji dobré ráno. Usměji se na ni a spustím výšivku na klín. Není to zatím nic velkého, ale lva Lannisterů v tom již poznat jde. Když dojde blíž, tak jí výšivku hrdě ukážu. „Máme vyšít znak rodu, ke kterému nepatříme a pak něco říct o jeho historii.“ Hned se svěřím matce s naším úkolem. „Co na to říkáš, matko?“ Dychtivě se zeptám a napjatě očekávám odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.VI.300 Šlechtici na tvé kárání umlkli. Zdá se, že strach a úcta ze tvé osoby je mnohem větší, než jejich vlastní ega. Tak to má být. Na tvá slova na sebe jen nenávistně, ale rozpačitě pohlédli a uklonili se ti, bez dalších protestů. Chvíli po té přišli do velké síně Stafford i s Kevanem, které jsi poručil přivést. "Tywine... Očekávám, že půjde o tu záležitost s královým odjezdem." Promluvil Kevan tiše, ale stále tak, aby jsi ho slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully-Stark pro 30.VI.300 Sansa Lev Lannistera. Rozosieva hnev a strach po celom kráľovstve, vrátane dŕžav Tywina Lannistera. Nikdy sa mi nepáčilo, ako zaobchádzajú s ľuďmi navôkol seba. Nikdy nemyslia na to, čo sa môže stať v deň, keď im dôjde všetko zlato. Čo iné, než pád. Žiadna pokladnica nie je bezodná. A teraz prídu sem. Nemôžem im to zazlievať, bol to nápad kráľa. Kráľovná tým asi nebola nadšená. "Si šikovná. Určite sa to bude páčiť i princovi a kráľovnej," usmejem sa na Sansu, pohladiac ju materinsky po tvári. Vyrástla, pomyslím bolestivo. Septa na nás vyzývavo pozerá, akoby chcela, aby som dala tú otázku. "Povedz mi niečo o nich." Niežeby niekto o Lannisteroch nevedel. Aspoň nie tu. Usadím sa na jednu z prázdnych stoličiek pri septe a vyzývavo pozerám na dievčatá, hlavne na Sansu. |
| |
| soukromá zpráva od Sansa Stark pro 30.VI.300 Znepokojeně sleduji jemné náznaky v matčině tváři. Nelíbí se jí má volba, ale tohle poznání na sobě nedám znát. Namísto proviněného výrazu nasadím na tvář úsměv při pochvale. „Děkuji, prvně jsem chtěla vyšít znak Tullyů, ale do toho rodu patřím...“ Mile se na ni usměji ve snaze ji potěšit. „Sídlo rodu Lannisterů je na Casterlyově skále,“ začnu, jak se ode mne očekává, jako správná dáma. „Jejich slova jsou slyšte mne řvát a vládnou západním krajinám. Hlavou rodiny je Tywin Lannister, který byl pobočníkem krále Aeryse. Má celkem tři děti. Jeho syn Jamie je člen královské gardy a dcera je královna...“ Odmlčím se a tázavě pohlédnu na matku a septu. Vím, že to nebylo zrovna o historii, ale snad to zas tak nevadí. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro Varys a Robert 3.IV.300 Když Varys přišel, za velkým stolem již seděl Lord Baelish, jinak také přezdívaný Lord Malíček, Velmistr Pycelle a Barristan Selmy, velitel Bílých plášťů, oddané královské stráže. Když do síně přišel Král, všichni se postavili a na jeho pobídnutí a usazení na své křeslo se zase posadili. všichni už netrpělivě očekávali potvrzení svých doměnek o cestě krále na sever.  |
| |
| soukromá zpráva od Varys pro Nestál tam dlouho a za chvíli už pokračoval. V komnatách malé rady se na chvíli zastavil. Skoro všichni už tu byli. Chvíli váhal, pak přistoupil k jedné ze židlí a pomalu se posadil. Už chtěl prohodit pár slov s ostatními, když do místnosti vztoupil král. Vidět ho na malé radě bylo samo o sobě zvláštní. Všichni si stoupli a čekali až se král posadí. Teprve potom si sedli i oni a čekali, až král promluví. |
| |
| soukromá zpráva od Varys pro Nestál tam dlouho a za chvíli už pokračoval. V komnatách malé rady se na chvíli zastavil. Skoro všichni už tu byli. Chvíli váhal, pak přistoupil k jedné ze židlí a pomalu se posadil. Už chtěl prohodit pár slov s ostatními, když do místnosti vztoupil král. Vidět ho na malé radě bylo samo o sobě zvláštní. Všichni si stoupli a čekali až se král posadí. Teprve potom si sedli i oni a čekali, až král promluví. |
| |
| soukromá zpráva od Daenerys Targaryen pro 30.VI.300 Konečně se můžu alespoň pohnout. Na Elliora se zaculím a mám chuť ho i obejmout. Tak moc potřebuju někoho, kdo by pochopil můj strach z Viseryse a mého budoucího manžela. Ellior mě chápal, byl opravdu jako bratr. Když si všimnu rozčileného bratra, sklopím pohled a ustoupím o krok dozadu.,,Já už nejsem žádná maličká," syknu na něj nepříjemným hlasem a vzápětí toho lituji. Proč bych se měla Viserysovi zavděčit tím, že budu na jiné zlá? Ale on je můj opravdový bratr, nesmím dávat přednost někomu jinému. Když Viserys napomene Elliora, ustoupím ještě o kousek, snad aby mi kvůli tomu později taky nevynadal. Jakmile odejde, viditelně si oddychnu. Udělám maličký krůček k Elliorovi.,,Nespala jsem moc dobře. Jsem nervózní...kvůli zítřku, víš?" odpovím mu na předchozí otázku a dávám si pozor, abych nemluvila moc hlasitě. Viserys už sice odešel, ale stejně ho nechci naštvat. |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully-Stark pro 30.VI.300 Sansa O tom niet pochýb. Sansa je Tully vo všetkom okrem mena. Keď sa na ňu pozerám, vidím sa v nej. Jej husté gaštanové vlasy a vysoké lícne kosti alebo jej posadnutosť rytiermi a princeznami. I keď v tom je viac Lysa, tá snívala o princovi na bielom koni v striebornej zbroji. "A čo kráľovná?" pobádam ju k tomu, aby mi porozprávala viac, niežeby mi to museli pripomenúť, ale aspoň poteším septu i Sansu. |
| |
| soukromá zpráva od Ellior Sand pro Říci sbohem.. to je těžká pilule. Pozvedl jsem na dívku, jejíž hlava mi dosahovala někam k hrudnímu koši, obočí a pak jsem se jen uchechtl nad zábavností celé této situace. „No tak tedy, dobře, ty obryně,“ zamumlal jsem k ní pobaveně tak, aby to mohla slyšet jen ona a ne rozzuřený Viserys (přestože ten toho nikdy moc neslyšel, když byl v této náladě. Nebo spíš možná i slyšel, ale nedokázal adekvátně reagovat. Také jsem počkal, než ten blonďatý dráček, jehož matka jej měla zaručeně s fúrií, odplachtí kamsi za vínem a děvkama, které bude moci mlátit a tyranizovat, než jsem se natáhl ke služce a vzal si od ní jednu šťavnatou broskev, připojíc se tak k jejímu smíchu. „Takhle zábavný se už narodil, nebo je to nový vývin?“ zeptal jsem se služky se zcela řečnickým podtextem a pak jsem se zakousl do broskve. Byla sladká a její šťáva mi tekla po bradě až na krk. Pak jsem svou pozornost obrátil zpátky na Daenerys, která tak nešťastně stála uprostřed chodby, rozpolcená mezi skutečnými city a těmi, které měla předstírat, kterých se měla držet a které by, vlastně, měla cítit. Její vztah s Viserysem byl vše, jen ne ideální. Byl jsem nadšený z toho, že ji už za pár dní opustím a ona bude samotná v tom velkém, zlém světě plném krutých příšer, schovávajících se za tvářemi lidí? Ne, nebyl. Kdo by byl. Ale tohle rozhodnutí nebylo v mé moci. Nad touto částí jejího osudu jsem neměl žádnou moc. „Ach, jistě. Přijede Khal Drogo,“ kývl jsem hlavou a pak jsem Dany nabídl rámě, míříc do zahrad, které byly provoněné květy a teplým sluncem. „Kdo by spal dobře při pomyšlení na takový osud? Ale, Daenerys, víš, co se říká. Občas i v tom nejtemnějším koutu světa, nejzoufalejším místě v našem srdci, dokážeme najít ten drobný záchvěv světla a přetvořit jej v planoucí slunce,“ řekl jsem jí a doufal, že ji to trochu utěší. „I v tom největším zoufalství a smutku, se dá najít krása a láska. Musíš jen chtít, musíš jen hledat. Nezáleží na tom, jak prostý či barbarský tvůj manžel může být, je to jen muž. A s muži se dá pohnout. Mohou být změněni, přetvořeni,…“ Vzal jsem Dany k výklenku v zahradě, z něhož byl nádherný výhled na moře. Vanul od něj příjemný vánek plný soli a vody, který voněl po svobodě. Vzal jsem Dany za ruku a mírně ji stiskl, než jsem stisk uvolnil, takže ona sama se mohla rozhodnout, zda ruku v mé ponechá pro útěchu, či ne. „Ale byl to nádherný rok, že?“ zašeptal jsem pak tiše, zamyšleně, zatímco jsem hleděl na moře. Čekala tam na mě loď, aby mne po její svatbě odnesla domů, do Dorne. „Zažili jsme spolu tolik pěkných dnů, tolik zábavy. Bude se mi po tom stýskat. Budu vzpomínku na tebe vždy držet ve svém srdci, Daenerys, dokud se znovu nepotkáme.“ |
| |
| soukromá zpráva od Daenerys Targaryen pro 30.VI.300 Jeho odpověď na můj protest, že už nejsem malá ignoruji, ale zároveň se mi na tváři objeví malý úsměv. Ten se ale ihned změní v trochu naštvaný výraz, a to když Ellior žertuje se služebnou.,,Nesměj se mému bratrovi. Je to právoplatný král a brzy usedne na trůn,"napomenu ho tvrdohlavě. Po služce hodím zlostným pohledem, ale občas její smích chápu. Někdy Elliorovu vztahu k Viserysovi nerozumím. Občas jím pohrdal a jindy naopak... Při zmínění toho dothrackého jména sebou trhnu. Ellior mi nabídne rámě, což se poměrně hodí, jelikož se cítím na zhroucení. Zamíříme do zahrad, nádherného místa, kde moje myšlenky na chvíli odešly stranou. Dnes ale ne.,,Až dostane Viserys zpátky svou korunu, třeba s ním odjedu do Králova přístaviště. Budu sestra krále, měla bych tam být, ne? A kdoví, jestli bude chtít Khal Drogo s námi." Popravdě si myslím, že jak Viserys dostane vojsko, na svou mladší sestru zapomene. Ale to nesmím říct ani Elliorovi. ,,Jenže já si mám vzít Viseryse, ne nějakého barbara. Tam nepatřím. Oni nejsou Targaryeni," namítnu. Měla bych si přestat stěžovat, Viserys pro nás přeci dělá to nejlepší.,,Ale pokud tak dostaneme to, co nám patří, musím to udělat. Sebrali nám domov, tak si ho vezmeme zpátky. Za každou cenu." Takhle se přesvědčovat o tom, že je to správné, mi dodává odvahu. Přála bych si, aby bylo jiné řešení. Jenže máme ztěží na jídlo, natož na armádu. Nedovolíme si ani svůj vlastní dům. Zadívám se na azurové moře před námi a zhluboka se nadechnu. Ucítím vůni soli a léta. Elliorovu ruku stisknu, ve snaze zapomenout na zítřejší den. Pak si ale vybavím poslední slova Viseryse a ruku pustím. Rozhlédnu se, jestli tu náhodou není, ale nevím, proč by mě sledoval. Přikývnu. Byl to opravdu krásný rok.,,Škoda, že to byl jen rok," dodám téměř neslyšitelným hláskem.,,Dokud se znovu nepotkáme." Do očí se mi nahrnou slzy. Kdoví, jestli se vůbec ještě potkáme. Rukou si otřu slzy a snažím se Elliorovi nedívat do očí. Místo toho sleduji hladinu moře, která se třpytí svitem slunečních paprsků.,,Myslíš, že Viserys korunu opravdu získá?"Poprvé si uvědomím, že mu možná Ellior nevěří. Směje se mu, tomu, jak se rozčiluje a snaží se podtrhnout svou nadřazenost. Smál by se takto králi? |
| |
| Cvičení umění Jon 3.IV.300 Využil jsi nedokonalosti v útoku, tak, jak by toho využil každý jiný šermíř a švihl jsi Kona do ramena. Ten jen krádce sykl a zacouval. Pak ale zaujal zase bojový postoj a zaútočil na tebe skupinkou pěti útoků v rychlém sledu. Útoky byly celkem nedokonalé, ale jejich neohrabanost vyvážila zuřivost. Kon uměl útočit skoro jako had, což by se v Dorn dalo považovat za lichotku. Při každém výpadu se stáhl do bezpečné zóny aby zaútočil zase jinde a nutil tvou obranu přesunovat stále na vzdálenější místa. |
| |
| soukromá zpráva od Ellior Sand pro a new mad king „Je krásné mít sny, Dany,“ řekl jsem na její slova posmutněle a prohrábl si vlasy, jak jsem přemýšlel o svých dalších slovech. Všechna její byla plná idealismů, přání a touhy, které v ní byly živené od narození jejím bratrem, jehož představa řádu světa byla více než pokřivená způsobem, který neodpovídal realitě ani v tom nejmenším měřítku. A Dany byla chycená mezi tím. Mezi skutečností, kterou by mohla vnímat, kdyby chtěla, a mezi bludy svého bratra, podněcovaného k šílenství všemi kolem, kteří toužili po naplnění vlastních snů a ambicí. Viserys byl figurkou, pouhosprostou figurkou, a nejhorší bylo, že si to sám neuvědomoval. Má lítost k němu byla tím prvotním citem, kterým mne dostal až sem – zamilovaného do šíleného bělovlasého chlapce, který ještě nedospěl do muže, a který se své dospělosti nejspíš ani nedožije, pokud bude žít tímto způsobem a neotevře oči, který mne nenáviděl. Stejnou měrou, jakou jsem litoval Viseryse, mi bylo líto i Dany. Ale ta měla naději. Všechny hry magistrů se jí nedotýkaly. Všechny intriky s ní sice počítaly jako s figurkou, ale nikdo jí nevymýval mozek, ne účelně. Nikdo ji nekrmil pohádkami, až na jejího bratra, který toto umění stále ještě neovládal perfektně. „Viserys nikdy nebude králem Západozemí,“ řekl jsem Dany nakonec. „I pokud by jej dobyl silou, nikdy si trůn neudrží. Je slabý.“ |
| |
| Training morning 3.IV.300 Plochá strana čepele dopadne na rameno, což donutí Kona se trochu dočasně stáhnout z dosahu a mě dát čas si trochu promyslet další tah. Nicméně...až tolik času nemám. Kon se kupodivu celkem rychle rozkouká a zaujímá bojový postoj, který ihned nahradí skupiny několika útoku v rychlém sledu. Nicméně jak by se dalo čekat, tak ty útoky jsou neohrabané a nedokonalé. Sice zuřivé, nicméně tato zuřivost ho bude stát nějakou tu sílu. Nedělá mi příliš veliký problém jeho útoky vykrývat, na druhou stranu...ten kluk s těmi jeho výpady čím dál přesouvá mojí obranu na vzdálenější místa. A to není rozhodně vůbec fajn. Proto v jeden moment, kdy už se jenom bráním, tak uchopím jílec meče do obou ruk a pokropím ho sledí několika celkem silných útoků směřovaných hlavně na meč. |
| |
| soukromá zpráva od Daenerys Targaryen pro 30.IV.300 ,,To nejsou jen sny. Viserys na trůn patří," řeknu rozhodně, ale přeci jen jdou v mých slovech cítit náznaky nejistoty. Po odpovědi Elliora ztuhnu. Jak to jen může říct? Kdyby ho teď Viserys slyšel, kdoví, co by mu udělal. Ode mě stačilo jen pár slov, když jsem si stěžovala na svatbu s Dothrackem. Vždy se rozzuřil, jeho fialové oči svítily, zatímco mě udeřil, nebo alespoň pevně chytil za zápěstí, až jsem se rozbrečela. Ale teď tu Viserys není. Ještě jednou se pro jistotu rozhlédnu. Snažím se vymyslet slova, která bych Elliorovi řekla, abych mu dokázala opak. Jenže když si vzpomenu na tu smějící se služebnou...Jak by na něj asi reagoval Robert Baratheon? Taky by ho zabil jako Rhaegara? Možná by to bylo mnohem jednodušší. Ne, musím zahnat tyhle myšlenky pryč a Viserysovi věřit. ,,I když si přeji, abys byl můj pokrevní bratr, tak nejsi. Je to Viserys a on nám zkrátka vrátí to, co nám patří. Vrátí nám korunu a domov." Opakuji pořád dokola to stejné, ale čím víc to budu říkat, tím víc tomu budu věřit. Je to jediné, co můžu dělat. Vyvraždili nám celou rodinu, jednou budou chtít zabít i mě a Viseryse. Musíme něco dělat, ne jen jezdit od města k městu a doufat, že nás někdo přijme. ,,Už se o tom nechci bavit. Brzy odjíždíš a uvidíme se až za dlouhou dobu." Nebo možná už nikdy, řeknu si v duchu, ale snad to tak nebude. Ellior byl ke mně vždycky milejší než Viserys. Přála bych si, aby i on byl Targaryen. |
| |
| soukromá zpráva od Sansa Stark pro 30.VI.300 Úleva se mi rozlije po těle, když ani matce, ani septě, nevadí, že to nebylo moc historické, spíše jen tak rychle přelétnutá momentální situace. Ještě trochu víc se mi rozšíří úsměv při matčině pobídce. „Vzala si Roberta Baratheona a porodila mu tři děti. Říká se, že oplývá neobyčejnou krásou. Nejstarší z jejích dětí je Joffrey, korunní princ. Dále princezna Myrcella a nejmladší je prin Tommen.“ Skončím s popisem a nejistě pohlédnu na matku. Řekla jsem snad všechno, co jsem mohla a jen doufám, že to stačí. |
| |
| soukromá zpráva od Ellior Sand pro Iluze „Viserys možná na trůn patří,“ připustil jsem, „pokud ignoruješ právo na trůn získané silou a válkou. Ale dokážeš si jej tam představit, Dany? Miluji tvého bratra, jako by byl můj vlastní, ale já bych si nepřál takového krále a nepřál bych si jej ani pro lid Západozemí. Je výbušný, nestálý, nedokáže přijmout kritiku a ani dobrou radu. Je slepý k dění kolem, ovlivnitelný a předvídatelný… jediný způsob, jakým by mohl vládnout, by byl ten, že by fungoval jako figurka ve hře někoho silnějšího, mocnějšího. Viserys se dá tak snadno zmanipulovat a to bez toho, aby si zjišťoval informace sám. Příliš spoléhá na jiné a nepřemýšlí za sebe. Je… zaslepený, Dany. Nevidí nic, než svou vlastní touhu.“ Řekl jsem a ta slova bylo tak těžké vyslovit. Věděl jsem, že i přes svůj strach z něj, Dany svého bratra miluje. Ale byly tu fakta – taková, které nemohl vyvážit ani původ. „Mluví o tom, jak potřebuje získat zpět svůj trůn, ale nikdy o tom, co by dělal, kdyby jej získal. Je jako rozmazlené dítě, kterému vzali jeho hračku,“ zamumlal jsem ještě, než Dany debatu uzavřela a já ji raději poslechl. Nechtěl jsem zničit naše přátelství, pouze jsem jí chtěl říct pravdu – tu, kterou všichni věděli a kterou ona, jednoho dne, snad také pochopí a uvidí na vlastní oči. Já jen doufal, že to nebude příliš pozdě. „Dobrá,“ povzdechl jsem si. „A o čem by jsi chtěla, abych ti vyprávěl?“ |
| |
 | Hledání Tyriona Konečně! Začínalo se stmívat a já jsem projel městskou branou. Po těch dlouhých a únavných dnech strávených v sedle svého koně jsem konečně tady. Nechtěl jsem se zdržovat a tak jsem sesedl z koně a zamířil jsem přímo k paláci. Ještě v tuto dobu tu bylo celkem dost lidí, takže mi trvalo o něco déle se tam dostat když jsem se musel prodírat těmi davy. Nakonec jsem byl ale na místě a začal jsem se vyptávat po Lordu Tyrionovi. Bohužel mi nikdo nic moc neřekl, ani mně nechtěly pustit do hradu. Možná pro to kolik už je hodin. Povzdychl jsem si a začal jsem se dívat po nějakém noclehu. Jenže se zdá že jsem udělal chybu, měl jsem se po něm podívat hned a do hradu jít až zítra. Nejbližší hostinec na který jsem narazil byl úplně plný a už se zdálo že budu muset přespat někde pod širým nebem. Nakonec se ale zadařilo, vzala mně k sobě jedna žena. Musel jsem jí tedy opravit střechu a také jsem jí dal nějaký drobný peníz, ale to vůbec nevadilo. Byl jsem už docela unavený, takže usnout mi nedělalo žádné potíže. Když jsem ráno vstal, dostal jsem snídani a měl jsem i čisté oblečení. Poděkoval jsem té paní za velkorysost a vyrazil jsem opět k paláci, doufaje že se dočkám lepšího výsledku než včera. Tentokrát jsem se aspoň dozvěděl kde přibližně by mohl Lord Tyrion být. Poděkoval jsem a vydal jsem se ho hledat. Vzhledem k tomu kolik hospod a nevěstinců tu bylo, mi to hledání dalo pořádně zabrat. V nevěstincích se mi nabízely ženy, které jsem odmítal. V hospodách mi zase nabízely pivo a jiný alkohol, ale i to jsem odmítl. Jen v jedné z nich jsem zůstal o něco déle a dal jsem si k jídlu kousek kuřátka s chlebem. Zaplatil jsem a pak jsem opět vyrazil. Bleska jsem raději nechal v jedné stáji a hledal jsem už sám. Bylo by zbytečné ho vláčet sebou. Když nastalo odpoledne, začal jsem si už říkat že to snad ani nemá cenu, že je to jak hledat jehlu v kupce sena. Poblíž byl jeden hostinec a tak jsem to chtěl zkusit ještě v něm. I kdybych neměl štěstí, tak bych tam asi zůstal, už mně začaly bolet nohy a odpočinek by přišel vážně vhod. Zeptal jsem se obsluhy a konečně mi bylo potvrzeno že Lord Tyrion je zde. Konečně trocha štěstí. Snad to dopadne dobře i při hovoru. Spokojeně jsem se usmál a začal jsem se rozhlížet. Najít toho koho jsem hledal nebylo už tak těžké. Malá postava sedící u jednoho stolu a s ním dvojice strážných. A všichni tři už mají viditelně něco za sebou. No, snad by po tom mohl mít aspoň o něco lepší náladu. Přišel jsem ke stolu Lorda Tyriona. Zastavil jsem se před strážemi a uctivě jsem se uklonil. "Zdravím vás, Lorde Tyrione. Jmenuji se William Skane. Omlouvám se že vás obtěžuji, ale směl bych s vámi na chvíli mluvit?" Zeptám se, podívám se na strážné a pak na Tyriona. Nasadím poněkud zvědavý výraz a čekám jak se Lord vyjádří. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.VI.300 Otec se na vás zase podíval. Především na Etheima, který se vůbec neměl k odchodu a povzdychl si. "Jak už jsem řekl... Nemohu ti nic říct. Odpovědi musíš nalézt ty sám. Jsi přece soběstačný, nezávislý a chytrý muž... Vždy jsi jím byl." Řekl, ale stále vypadal sklesle a tón i hlasitost jeho slov to ještě podtrhovala. |
| |
| Rozviklaný had Jon 3.IV.300 Konovi se na tvář zase usadí jeho lstivý úšklebek, když vidí, že jeho zuřivost má přece jen nějakou efektivitu, i když jistě ví, že kdyby jsi použil svou plnou sílu, mohl by ti vzdorovat sotva pár sekund. Tvá údery směřované na meč Kona donutili se stáhnout a jen tak tak dokázal svůj meč přesouvat tak, aby jsi ho nezasáhl, jen aby jsi ho zase odklonil pryč. Pak ale změnil taktiku a svým mečem i tělem se vyhnul dřevěnému ostří a přešel do protiútoky. Začal tě zase zasypávat skupinou bodavých útoků, při kterých se jako zmije zase stáhl, aby mohl uštknout nanovo. Po asi dalších pěti výpadech stiskl svůj meč, až mu viditelně zbělaly klouby a pokusil se tě seknout přes prsa. |
| |
| Do chladný krajů Cersei 3.IV.300 Vstala jsi časně ráno z toho pelechu, kterému se říká manželská lože. Opravdu jsi nechtěla vstávat se svým manželem po boku a tak jsi radši vždy zmizela, než se vzbudil, nebo jsi s ním ani nespala v jedné posteli. Nicméně, měla jsi dost práce. Mezi tím, co Robert hlasitě chrápal, ty jsi si chystala věci na odjezd ve svých komnatách. Již zítra totiž odjíždí celá královské rodina i s doprovodem do Zimohradu, navštívit Edarda Starka. Navíc se dnes měla konat schůze malé rady na toto téma, i když už všichni věděli, nebo alespoň tušili, proč tam jede. Ty už máš ostatně zbaleno, ale měla by jsi dohlédnout na děti... |
| |
| soukromá zpráva od Daenerys Targaryen pro 30.IV.300 ,,Oni zase ignorovali to, že na trůn po Targaryenovi patří jeho potomek, ne někdo jiný," zamumlám nespokojeně.,,Myslím, že Viseryse miluješ víc než jen jako svého bratra," dodám nepříjemným tónem, ale víc už namítnout nemohu. Má pravdu. Nejspíš. Nikdo mi to nikdy takhle na rovinu neřekl a já o tom nechci přemýšlet. Musím ve Viseryse věřit, ať se to Elliorovi líbí nebo ne. ,,Chci domů, Elliore. Tak strašně moc se tam chci vrátit," řeknu téměř bezhlesně a do očí se mi už zase derou slzy. Přestaň. Musíš se vzchopit, jsi drak, ne ubulené děcko, napomenula jsem se v duchu.,,Viserys nám vrátí domov, nemáme jinou možnost. Co asi máme podle tebe dělat? Čekat, než nás někdo zabije, tak jak to udělali s celou naší rodinou?" Ani já nemluvím o tom, jaké by to bylo potom, co by Viserys usedl na trůn. Nechci o tom mluvit, chci jen doufat, že to zvládne. ,,O dracích," odpovím bez přemýšlení a zadívám se na moře. Po chvilce snění se otočím zpátky na Elliora.,,Víš o nich něco?" Mnoho lidí mi už povídalo o dracích, ale já se ptám pořád dál. Chci toho vědět víc a víc, jako by to mělo draky znovuzrodit. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro 30. VI. 300 Jen přimhouřím oči nelibostí nad jeho neochotou podělit se o informace. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Baratheon pro Po snídani jsem zamířil spolu se svým otravným stínem a dvěma členy královské stráže do síně malé rady, kde již čekali všichni...skoro všichni její členové. Chyběli oba mí bratři Stannis a Renly, ne že by mi chyběl, se od Jonovi smrti zavřel v dračím kameni a nepřišli od něj žádné zprávy, kde byl Renly jsem mohl jenom hádat. Lancela i stráž jsem nechal za dveřmi a svým hřmotným krokem jsem došel až ke stolu a gestem pokynul členům rady, aby se posadili. Mí lordi... pozdravil jsem je a často opakovaným pohybem se napil z číše, která již byla připravená na stole, načež jsem ji vztekle položil zpátky na stůl. chutná jak chcanky... zavrčel jsem polohlasně, takže mě mohli sotva slyšet i ti, co seděli nejblíže. mí lordi zopakoval jsem. dnes jsem vás svolal, abychom mohli učinit několik nezbytných formalit. Jak všichni víte místo pobočníka je po smrti Jona Arryna prázdné. Rozhodl jsem se na něj jmenovat lorda Eddarda Starka. Byl bych nerad, kdyby po přijetí této zprávy lord Stark utekl na zeď a dal se k Černým, proto ji neponese Havran, ale já osobně. Vydám se do Zimohradu spolu se svou ženou, serem Selmym a zbytkem zatracené stráže a dvora. zejména to poslední slovo jsem ze sebe dostal jako by to byla nadávka. lord Stark bude o mé cestě informován, ovšem ne o jejím účelu. Po dobu mé nepřítomnosti a než se lord Stark ujme svého úřadu bude království spravovat... rozhlédl jsem se po přítomných. Samí vlezdoprdelkové, jeden horší než druhý. Eunuch, bezpáteřní slaboch co beztak leze do zadku Lannisterům a Malíček s páteří křivou od neustálé úslužnosti. Jeden horší než druhý. Vzápětí jsem však dostal nápad a škodolibě se ušklíbl. Stannis, beztak se na Dračím kameni schovává už moc dlouho. Pošlete mu havrana. Nějaké otázky? zeptal jsem se a vychutnával si šokované pohledy na jejich tvářích. |
| |
| soukromá zpráva od Varys pro Stannis nakonec nebyl zas tak špatná volba, jedinou potíží byla vzdálenost. Král chtěl odjet již brzy a Stannis se sem tak rychle dostane jen s velkými obtížemi. To už ale nebyla jeho starost. Mlčel. Král nemíval rád, když se rada příliš prodlužovala a informace které měl nebyly nijak zvlášť zásadní. Zavrtěl se na židli a dál seděl, s rukama schovanýma v rukávech. Myšlenkami tu byl jen napůl. Myslel na Pentos. Asi se se svým přítelem bude muset brzy sejít. Konečně se to začínalo hýbat. Jestli k lepšímu, to ukáže jen čas. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.IV.300 Etheim si to už vykračoval chodbou, když tu se za ním rozezněl známý, starý, skřípavý, ale přitom hezký hlas. Hlas, který vyprávěl pohádky a příběhy před spaním. Hlas, který vás učil etiketě a slušnému chování. Hlas, který vám dělal matku i babičku. Moudrý, zkušený, klidný a schovívavý. Takový byl hlas vaší chůvy, kterou Etheim spatřil, když se ohlédl. Znala jeho odpor vůči autoritám a proto fungovala spíše jako rádce, než aby vám oběma rozkazovala. "Takže už to přišlo. Konečně, po tolikati letech odcházíš?" Řekla unaveně a posmutněle. Byly jste pro ní, jako vlastní synové. Oba dva. Chůva byla stará dáma, shrbená pod šátkem v vínově rudé, který měla přehozený přes stříbrné kadeře a ramena. Byla oblečena v hnědých, nevýrazných šatech s jen velmi decentním zdobením tmavších barev. Na jejím vrásčitém obličeji byl obvykle vsazený unavený, ale přesto vlídný úsměv... Nyní tam ale nebyl. Místo toho si jen smutnýma očima prohlížela Etheima. |
| |
| Tyrion Wil 30.IV.300 Tyrion si tě jen prohlédl a zase si přiložil pohár k ústům, aby se napil. Strážci byli očividně celkem mimo, jelikož na tebe buď to nereagovali, nebo ještě hůř, vůbec tě nepostřehli. Když se Tyrion napil, položil čiši na stůl a zase is nalil ze džbánu. "Jsi snad od Bealishe?" Ještě chvili si tě prohlížel ale pak ti pokynul ať si přisedneš a objednal ti také víno. "Tak, co ode mě chceš Wile?" Zeptal se tě, mezi tím co se zase napil a děvečka ti přinesla víno. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro 30. VI. 300 Zastavím se uprostřed kroku a otočím se. Sundám si kapuci a usměji se letmým drobným úsměvem – vzácným a určeným jen pro ni. Ona byla jediná, která mi přirostla k srdci a která mohla říct, že ji miluji. A věděla to jen ona. |
| |
| Rozhovor s Lordem Tyrionem To jak vypadá stráž Lorda Tyriona se mi vážně moc nelíbí. Kdybych někomu sloužil já, určitě bych se takhle nikdy nenamazal. Ale co, není to má starost. "Myslíte Petyra Baelishe?" Řeknu překvapeně. "Ne, to nejsem". Odpovím popravdě. O tom člověku jsem slyšel pár věcí slyšel, ale v tuto chvíli se o něm vážně bavit nechci. Když mi Lord Tyrion pokynul, tak jsem vděčně kývl a sedl jsem si na židli. Achh, konečně. Nohy už mně docela boleli, takže chvíli posezení vážně uvítám. Když mi děvečka přinesla víno, tak jsem poděkoval a jen maličko jsem si cucnul. Nemám ho rád, je to spíše abych nikoho neurazil. Číši stisknu ve svých rukou a pak se zadívám na muže sedícího vedle mně. "Dlouho jsem byl na Severu. Sem do města jsem přijel teprve nedávno. Chtěl jsem vás požádat zda by jste mně nepřijal do svých služeb. Mám titul sera, umím zacházet s mečem, jezdit na koni, číst a psát.. Mohl bych dělat co by jste chtěl". Ne že bych se chtěl vychloubat, ale myslím že by to měl vědět pokud by aspoň uvažoval o tom že mně přijme. Podívám se na víno ve své číši a pak zpět s tázavým výrazem na Lorda Tyriona. Doufám že o tom bude aspoň uvažovat. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.IV.300 Na tvůj úsměv nemohla jinak, než se také letmě usmát. Byl přiliš vzácný, než aby ho opomíjela, nebo mu mohla vzdorovat. Ano Jin byl vždy ten uličník, ale tebe milovala pro tvou tichou a klidnou povahu. Mnohdy o vás říkala, že jste jako oheň a voda. Nechá se tebou odvést do tvého pokoje a posadí se k tobě na postel. Stále se ale dívá posmutněle do země. Jen na tvou otázku se ti jen krátce zahledí do očí ale pak její pohled zase poklesne. "Ano. Jako jedna z mála. Chci ale, aby jsi věděl… aby jste oba dva věděli, že jsme vám nikdy nepřáli nic zlého a chtěli jsme vás tím pouze chránit." Řekla a bylo vidět, že o tom nerada mluví. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro 30. VI. 300 „Chůvičko,“ natáhnu ruku a jemně jí zdvihnu bradu. Pohladím ji po vrásčité tváři a znovu se letmě pousměji. Tváří v tvář jí můj předchozí vztek, jakýkoli náznak vzteku, vyprchává. Ať už je to jakkoli pošetilé, na pár úderů srdce zatoužím být znovu tím dítětem, které uspávaly její pohádky. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Baratheon pro Někteří se hádali a namítali vzdálenost, jiní jako Varys mlčeli. Paradoxně to bylo právě jeho mlčení, co mi připomnělo ještě jednu záležitost, kterou jsem jim chtěl oznámit. Ještě jedna věc, nesnese odkladu. upozornil jsem ostatní, že hodlám pokračovat v řeči, takže by mohli následovat eunuchův příklad a zavřít pusy. Robert Arryn je jediným dědicem lorda Jona Arryna a toto právo mu nikdo neodpírá. Je všech příliš mladý na to, aby se mohl chopit všech svých povinností a toto nedokáže ani jeho matka Lysa. Jak víte, původně jsem chtěl, aby byl Robert vychováván v Casterlyově skále lordem Tywinem, ovšem Jon si přál něco jiného. Teď, když tu již není, rozhodl jsem se respektovat jeho přání. na chvíli jsem se odmlčel a rozhlédl se po místnosti. Robertovým opatrovníkem se stane můj bratr Stannis Baratheon, který také přebere povinnosti Strážce Východu do doby, než Robert Arryn dospěje věku, ve kterém se bude moci ujmout všech svých titulů a povinností. Byl bych rád, kdyby tato rada udělala do mého návratu potřebné přípravy, ovšem nikde a to zdůrazňuji NIKDE se o těchto informacích nešířila, než je oficiálně oznámím spolu s Nedovým jmenováním. Je to jasné? přejel jsem výhružným pohledem všechny kromě sera Selmyho. To byl právě teď ostatně jediný muž v radě, kterému jsem důvěřoval. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 30.VI. 300 Podívám se na ně. "Ano jde o králův výlet na sever, ale nejen to. Pro začátek, může mi někdo z vás vysvětlit, jak je možné, že po našem území se potulují bandité a já se to dozvím, až když se vazalové začnou hádat o škody." Podívám se na ty dva. "Stafforde, doufám že je to naposled. Rod, který dopustí takovou věc, není rod jehož by se bylo třeba bát. doufám, že tohle je naposled." Nadechnu se a pokračuji. "Eddard Stark se stane pobočníkem krále. ještě to sice Robert nevyhlásil, ale pokud jede k severu má to v úmyslu učinit. Co to pro nás znamená," podívám se na ně a očekávám něco moudrého. |
| |
| soukromá zpráva od Varys pro Další sdělení snad ještě rozproudilo konverzaci mezi některými v radě. Jeho samotného toto sdělení poněkud zaskočilo, ale bylo to logické. Král si takhle podmaní ještě větší část království a bude mít jistou výhodu proti Lannisterům. Mírně se pousmál. Nevěřil že by se tady něco nerozneslo. On sám si sice obvykle s moc lidmi nepovídal, ale byli tu i jiní. Po chvíli mlčení promluvil svým tichým, ale výrazným hlasem, dnes v radě poprvé. "Ale, můj králi, co Dračí kámen? Kdo se stane strážcem tam? Nepředpokládám, že by na nás chtěl zaútočit někdo z Braavosu, nebo jiných měst za Úzkým mořem, ale Dračí kámen přesto potřebuje správce." S tím se odmlčel, čekajíce na královu odpověď. Tyhle sdělení v radě ho vždy rozčilovali. Málokdy je znal dopředu. Jeden z jeho ptáčků, skrývající se v tajné chodbě ve zdi králových komnat mu sice nosil spoustu informací o kterých se král zmínil své ženě, některé z nevěstek, nebo služce, některé z těch nápadů si však i tak nechával pro sebe. |
| |
| Had proti vlku 30.IV.300 Mé silné údery donutí Kona se trošičku stáhnout. Jenom dočasně, aby nabral síly. Protože to, co mě čeká v dalších vteřinách je styl, který se dá spatřit hlavně na jihu. A na rovinu, rychlost většinou pokoří sílu, nicméně toto skutečně není pravidlem. Koneckonců...Hora je žijící vyjímka. Kon mění strategii a začne si hrát na zmiji. Nicméně má skutečně zmije šanci proti osamocenému bílému vlku? Po celou dobu ho pečlivě pozoruji. Jeho postoj, jeho ruce, jeho meč. Ale hlavně oči, protože ty dokáží prozradit nejvíc. Spatřím v nich lest a určitou sebejistotu. Určitě plánuje nějak...ohromit. Začít útočit jiným stylem? Pokusit se opět o další klam? Netuším přesně, co se mu honí v hlavě, ale rozhodně bude změna...a já budu připraven. A přesně jak jsem si myslel, tak se i stalo. Kon zkusil jinou formu útoku, kterou bych normálně hledal u jižanů. Rychlé bodavé útoky, které mi brání nějak zareagovat, protože se opět stihne velice rychle stáhnout. Tuto taktiku zopakuje pětkrát, přičemž pokaždé jsem uhnul, případně to šikovně odklonil od sebe...nicméně jeho oči prozrazují, že další tah bude opět změna. Těžko říct, jestli za to může instinkt, jestli za to může to, že jsem včas spatřil jeho klouby na prstech, které byly bílé jako sníh, ale následující, při které se mě pokusil seknout přes prsa, jsem tak nějak předem tušil. Nicméně nedám mu čas dokončit tento manévr. Jakmile se meč začne ke mně přibližovat, tak si přehodím meč rychle do druhé ruky, což by mělo způsobit určité zmatení, případně i zpomalení jeho útoku, a zavčas uhnu z dosahu jeho útoku. Zdaleka ale nenechávám nic na náhodě, k jílci meče zamíří i moje druhá ruka a jakmile oběma rukama držím meč, tak ho nasměřuji na ten jeho. Změnou oproti předchozím útokům je to, že tentokrát je do mého švihu vložena taková síla, která by mu měla 'vystřelit' meč z ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.IV.300 Debatovali jste a dělali bůh ví co, když tu se otevřeli dveře a spěšně vešel Renly, Robertův mladší bratr. Pročpak se asi zpozdil? Že by proto, že se v králově přístavišti nachází také Loras? Ale co to má s tím společného... "Omlouvám se, co jsem zameškal?" Zeptal se a rozhlédl se. Když mu Selmy stručně zdělil co se událo, zamračil se. Nejspíš očekával, že také něco dostane... Malíček se zatím k ničemu moc nevyjadřoval a jen pozorně poslouchal, stejně, jako Velmistr a Selmy. Baelish měl ale narozdíl od nich usazený na tváři svůj běžně nebezpečně tajemný úsměv a něco si psal, než promluvil. "Vaše veličenstvo... Co vídaje na cestu? Královská pokladnice je... Ve špatném stavu, nemůžeme si dovolit moc utrácet." |
| |
| Had a sníh Jon 30.IV.300 Kon tvůj výpad čekal i nečekal... Z jeho obličeje bylo jasné, že ho to nepřekvapuje, ale jak se proti tomu mohl bránit? Přece jen, jsi stále silnější než on. Kon vložil do úderu celkem velkou sílu a proto když se přidala ještě ta tvá, meč mu vyletěl z ruky a spadl do hlíny na nádvoří. Tvůj žák i soupeř se napřímil a až teď jsi poznal že Kon celkem hlasitě oddychuje, ale dívá se na tebe poměrně spokojeně i přes svou prohru. Pravda ale je, že se opravdu zlepšil... |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.IV.300 "Vůbec ze začátku nevypadali, jako bandité. Vydávali se za žoldáckou skupinu a zaplatili poplatek za možnost účinkovat na našem území." Poznamenal Stafford, ale dál už nic neříkal... radši. "Konkurenci." Odvětil ti Kevan a po chvíli zase pokračoval. "Král si chce mocného spojence přesunout blíž. Naši moc až donedávna v Králově přístavišti nikdo neohrožoval. Pokud se tam ale přiženou Starkové, může to pro nás znamenat problém." Mluvil tiše, jako by váhal, jestli řekl tio, co chceš slyšet. |
| |
| Tyrion Wil 30.IV.300 Tyrion se na tebe zase podíval a pak se podíval na své "stráže". "A co vás k takovému činu vedlo, Sere Wiliame? Putoval jste až ze severu, aby jste mohl požádat o přijetí do služeb trpaslíka?" Zeptal se tě se zájmem a zase popíjel víno. Stráže po jeho příkladu také popíjí, ale nejsou zvyklí pít tolik a pravidelně, jako Tyrion, takže pokud je Tyrion podnapilý, oni už jsou... Dosti opilý. Ovšem, kdo by nebyl v takové přítomnosti. Je známo, že vojáci se rádi napijí a rádi pijí dosytosti. Tyrion jejich stav ale nijak nekomentuje a soustředí se výhradně na tebe. |
| |
| Vlk vítězí 30.IV.300 Meč Konovi vyletí a s třísknutím dopadne opodál na zem. Škoda, že to nemělo ten efekt a že se nezabodl do země...vypadalo by to přinejmenším...zajímavě, no ale co se dá dělat. Můj pohled odputuje od meče na zemi k tomu mému a následně ke Konovi. Meč mezitím odložím někam, kde mi nebude zbytečně zavazet... ,,Nebylo to vůbec špatné...zlepšil ses od posledně. Nicméně stále tam jsou chyby. Začněme s první chybou na začátku. To, jak si se na mě rozeběhl, stačil by v reálném souboji nějaký alespoň trošičku zkušený voják a už by si nebyl. Zbrklost se nevyplácí v boji na život a na smrt. Za další...hlídej si pořádně protivníka. Můžeš tušit, co udělá, ale nejvíce toho vytušíš z postoje a z očí. Zároveň se nevyplácí opakovat ten samý útok, který udělal nepřítel, když si ho ještě nikdy předtím neprováděl...v jednu chvíli jsem tě měl naprosto krásně odkrytého. A ještě jedna věc...na jihu by se ti tenhle styl hodil, protože tam se všeobecně zaměřují na pohyblivost a obratnost...Nicméně tady na severu se ti spíše vyplatí koncentrovaná síla. Jednou ti tu vyrazí meč z ruky...a jsi napůl v hrobě...'' Pak ještě dodám pár poznámek, ale už ho nikterak netrápím...dařilo se mu, pochválil jsem ho, zkritizoval...já bych řekl, že víc nepotřebuje. |
| |
| S Tyrionem Co se mého přijetí týče, tak se zatím Lord Tyrion nevyjádřil. Vlastně se mu ani nedivím, já být na jeho místě, tak bych také chtěl určitě napřed více informací. Nechci skončit jako ti vojáci vedle nás, vlastně jsem alkohol nikdy moc nemusel a tak si naposledy maličko cucnu a číši pak odsunu trošku stranou. Pozorněji se zadívám na Lorda Tyriona a zavrtím hlavou. "Ne tak úplně pane... Dříve jsem býval na Karholdu a sloužil jsem Lordu Rickardovi. Jenže jsem si začal říkat že bych rád poznal svět a jiné lidi. A tak jsem cestoval sem na jih. Když jsem se blížil k městu, začal jsem si říkat zda by nebylo lepší si znovu najít nějaké místo. A tak mně napadlo že bych mohl požádat vás pane. To je celé..." Řeknu popravdě. Nevím zda Lorda Tyriona vůbec bude zajímat něco z toho co jsem říkal, ale snad by to mohlo třeba pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Baratheon pro Pochopitelně nikdo z nich nemohl srazit podpatky a říct „ano můj králi“, všichni museli předkládat hromadu zbytečností, kterými jsem se podle nich musel zabývat. Aby toho nebylo málo, dorazil na radu ještě můj nejmladší bratr se svým dětinským úsměvem. Hlasitě jsem si povzdechl. Lorde... to slovo mi směrem vůči tomu muži nikdy nešlo přes ústa Varysi, nedávám Stannisovi Údolí. V Údolí bude vládnout Lisa Arryn nebo muž, kterého si vezme, avšak malý Robert potřebuje výchovu někoho, kdo zajistí aby z něj vyrostl muž, hodný jména a titulu jeho otce. Jon si přál, aby tím někým byl Stannis Baratheon a já mu toto přání hodlám splnit. Navíc s Jonovou smrtí ztratil Východ svého Strážce. Takto významnou VOJENSKOU funkci nemůže zastávat dítě jako je Robert Arryn, ani jeho matka lady Lisa. Z toho důvodu bude svěřena taktéž Stannisovi, jakožto Robertovu opatrovníkovi, dokud Robert nedosáhne věku, kdy na ni bude připraven. Pokud vím, a někdo z vás nepřekreslil mapy, Dračí kámen je na Východě, takže Stannis může být zároveň Lordem dračího kamene, členem Malé rady a Strážcem východu. Stejně jako byl Jon Arryn mým pobočníkem, lordem Orlího hnízda a Strážcem východu. hlasitě jsem si oddechl. Takový dlouhý proslov jsem nemusel dávat léta, cítil jsem se jako nějaký učitel a to jsem musel ještě odpovědět Malíčkovi. A co se týče výdajů na cestu, předpokládám, že Správce královské pokladny peníze někde sežene. A pokud ne, vždycky tu můžeme nechat mou ženu i s celým jejím dvorem. To by mělo ušetřit nemalou část cestovních výdajů. zasmál jsem se ponuře. |
| |
| soukromá zpráva od Ellior Sand pro Rodina a další povrchnosti Zasmál jsem se. „Ano, to je zcela možné,“ přitakal jsem na její poznámku ohledně toho, jakým způsobem miluji Viseryse. „Ale přes to všechno, co k němu cítím a co bych pro něj udělal, tu nyní stojím, Dany, a kritizuji jej. Ne proto, že by mi to přinášelo potěšení, ale protože vím, že má slova jsou pravdivá a mají reálný základ…“ zašeptal jsem poté velice tiše, až jsem se bál, že má slova k Dany nedolehnou. „Taky bych chtěl, aby byl pro tebe ten bratr, kterého si zasloužíš a kterého můžeš otevřeně milovat, ale to prostě není Viserysova cesta. V jeho mysli je každý způsob, kterým dosáhne svého cíle, ten správný. Neohlíží se na to, kolik lidí při tom zabije, kolik jich zraní a kolika ublíží…“ „Nemyslím, že to ignorovali,“ odpověděl jsem po chvíli mlčení. „Myslím, že už měli vlády tvého otce dost a tak se rozhodli, že ji ukončí. Bez ohledu na následky pro jeho děti. Takhle to bývá vždy, Daenerys. Děti vždy pykají za chyby svých rodičů, svých otců a matek… občas dokonce i prarodičů. Je to prapodivná věc, rodina. V nejlepším případě tě ochrání, v tom obvyklém tě zabije. A pak.. byla tu ta záležitost s Lyannou Stark, která vše započala.“ Sám pro sebe jsem se usmál. Pamatoval jsem si slova, kterými byla tak často proklínána a nazývána, doma u mé rodiny, kterou jsem tolik miloval a postrádal. „Lyanna Stark…“ zopakoval jsem s úsměvem, který měl ke vřelému daleko. „Rhaegarova láska pro ni zapříčinila pád tvého rodu… protože drak musí mít vždy tři hlavy, Dany, a má teta nemohla porodit tu třetí. O Viserysovi se říká, že zdědil všechny vlastnosti povahy vašeho otce, ale Rhaegar.. ten hrdý, vznešený Rhaegar, byl šílený také. Jen… jiným způsobem. Takovým, který nebyl vidět na první pohled, ale který sžíral srdce.“ „Drak musí mít tři hlavy…“ zasmál jsem se tiše. „Tři hlavy… bohové.“ Dany začala mluvit o domově – o tom kusu půdy, který si nemohla pamatovat ani ve svých nejdivočejších snech. Západozemí, ten kus hlíny obývaný hady ve všem, kromě jména. Měl bych to vědět – sám jsem byl jeden z nich, ne? Domov. To slovo mělo hořkost na jazyku, tady, daleko od země, která byla místem, kde jsem se narodil. „Domov, je tam, kde máš srdce, Daenerys. Tam, kde máš ty, které miluješ. Domov není místo,“ odpověděl jsem jí pak. „Domov je to, co si sama utvoříš, uvnitř sebe a okolo sebe. Není to toužení po zemi, kterou jsi nikdy nepoznala a kde si tě nikdo z obyčejných lidí nepamatuje - a ti, kdo ano, tě chtějí zabít. Mluvíte o Západozemí jako o domově… ale co vás tam čeká? Co vás tam táhne? Boj o trůn, který vás pravděpodobně zabije?“ pozvedl jsem obočí v otázce, jejíž odpověď by mne tolik zajímala. „Všichni, kteří vás milovali, jsou mrtví – pokud vás někdy milovali. Nic tam na tebe nečeká.“ Opřel jsem se znovu o zábradlí a přejel si dlaní přes tvář. Byl to tak krásný den.. poskvrněný myšlenkou na to, že by mohl být poslední. Dany se stala konstantou v mém životě, stálým společníkem poskytujícím příjemnou konverzaci a uvolnění. Věděl jsem, že mi to bude chybět – nejen konverzace, ale celá ona. Nádherná, plavá Dany, s fialovýma očima a stříbrnými vlásky se svým dětským úsměvem a naivitou mysli, která byla v mém světě tak osvěžující. Má nádherná plavovlasá sestřička, kterou jsem svou sestrou nazýval jen ve svých snech. „Kdybychom žili v jiném světě a v jiné době,“ začal jsem. „Vzal bych tě domů. Vzal bych tě do Dorne, ukázal ti mé rodné město a provedl tě jeho zahradami. Našla by sis tam vhodného manžela, který by tě, snad, miloval a žila bys v bezpečí, daleko od všeho, s vlastní rodinou, která by tvořila tvůj domov. Ale tohle je zlý a krutý svět, Dany, a tvůj bratr rozhoduje o tvém životě – ne já. V tomhle světě nemám jak tě ochránit. Nikdo mne sem neposlal, abych tě chránil. Nikdo mi k tomu nedal prostředky. A v tomhle světě, Dany, jsem jen bastard. Milovaný velkou, hrdou rodinou, ale bastard se všemi nevýhodami toho postavení.“ Draci. Jistěže chtěla slyšet o dracích. Byla jimi posedlá a já… já z nich měl hrůzu. „Otec mi vyprávěl o lebkách draků, které měl tvůj otec v Rudé baště. Tvůj bratr Rhaegar je jednou ukázal mému otci, prý, pár dnů před sňatkem s mou tetou. Otec říkal, že byly nádherné… nádherná a děsivé. Některé měli velikost psa a jiné… jiné přerůstali velikost jakéhokoliv člověka. Byly různého stáří a na některých to již bylo vidět a přesto… byly krásné a nesmrtelné, jak svou majestátností připomínaly sílu Targaryenů, která proudila v jejich krvi.“ |
| |
| soukromá zpráva od Varys pro Pozorně si vyslechl králova slova, přikývl a mlčel. Věděl že nikdo z Údolí Arryn nebude nadšen, že přišli o postavení Strážce východu a že tak nejspíš budou drobné problémy. Ti moudřejší to přjmou, možná i rádi, ale ten zbytek by mohl protestovat. Naštěstí bylo Údolí daleko a s tímhle problémem už se bude muset potýkat Stannis a lordi v Údolí. Dál seděl a čekal co se bude dít. Dnes bylo na radě nezvyklé ticho a většina přítomných jen tiše mlčela a zírala na desku stolu. Občas sice něco pronesli, ale příliš se do rady nezapojovali. On sám nebyl výjimkou. Sám byl myšlenkami někde jinde, dal by však poměrně hodně za to, kdyby mohl vědět na co myslí zbytek rady. Bude muset dát přesnější instrukce některým ze svých ptáčků. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 30.VI. 300 Dobře naše bandity zatím necháme být. "Vím, že si chce Robert přivést svého starého přítele do Přístaviště." Zajímalo by mě jak se nový pobočník zachová v malé radě, přesto králových přátel v radě přibývá. "Dobře, všichni víme proč Robert povolává Starka. Také dobře vím, že Stark bude mnohem tvrdší než Jon Arryn. Je teď ovšem otázkou co my s tím uděláme." Podívám se na ty dva. Přesto, ať Stark udělá co udělá některé věci změnit nemůže. Má dcera je královnou a můj syn dědicem trůnu. |
| |
| soukromá zpráva od Jin pro Otec Tak tohohle se nebudu účastnit. Znovu se ukloním otci a vyjdu ven. Musím balit. Pár kousků oblečení, náhradní dýky, luk s šípy, peníze, sedlové vaky a jdeme do stájí. Je tu kůň, kterého mi každý závidí. Hřebec z Dorne, který dokáže cválat celý den a celou noc a neunaví se. Klisna je dothracká. Divoká a úžasná. Ani bratr takového koně nemá. Dal jsem moje věci do sedlových vaků a nevšímám si pohledu lidí. Černá zbroj, fantastický kůň. Hah, rutina. Čekám na bratra. Kde se zase fláká? Snad nebude stávkovat. Nechtělo by se mi jet samotnému. Štve mě jaké hlouposti v poslední době dělá. Chová se nezodpovědně. Jako malé dítě. Mnohem raději bych jel sám. Ale musím se o něj postarat. |
| |
 | soukromá zpráva od Arya Stark pro Nový den Zachumlaná pod dvojitou vrstvou kůže jsem stále tiše podřimovala a čekala až mne služebnictvo přijde vzbudit ke snídani. Ovšem mé služebnictvo nemá hustou srst, nechodí na čtyřech a z úst jim nejde cítit to, co žrali před týdnem. Nymeria byla tohle ráno dotěrná. Nejspíše se nudila tak jako se já budu nudit se septou na tom vyšívání. Vím, že jsem dívka rodu Starků a jako taková se musím naučit způsobům chování, ale nemohla bych alespoň dnes dělat něco s Branem, nebo Rickonem? Střílet z luku, bojovat s mečem, jezdit na koni, ale místo toho vyšívám. Při všem tom přemýšlení o nadcházejícím dni podvědomě hladím Nymerii a napadne mě, že bych si nějakou dobrodružnou výpravu mohla udělat sama. Už vím. Zajdu s Nymerii ulovit něco ke snídani. Třeba zajíce, nebo nějakého ptáka. Bude to ale chtít luk a šípy. Obléknu si tedy své oblečení, které je určeno k procházkám po lese a vyplížím se z pokoje přímo do hradní kasárny. |
| |
| Vlk vítězí nad čeledínem Jon 30.VI.300 Kon se na tebe dívá a ani nepřešlapuje když ho kritizuješ, jak to má ve zvyku. Jakmile domluvíš, setře si bláto z obličeje. "Ale příště tě porazím, Jone." Pravil samolibě a rozeběhl se pryč. Určitě už ho někde někdo shání. Přiběhl k tobě Duch, olízl ti ruku a posadil se s úlisným pohledem v očích. Chvíli nic nedělá, ale pak tě povalí na zem a začne tě olizovat. Taky si chce hrát. Za tebou se ozval smích. Podaří se ti otočit a uvidíš dalšího obyvatele hradu. Luwin, mistr Zimohradu. "Roste rychle, že ano?" Ve stařeckých očích mu létají jiskřičky. I přes svůj vysoký věk je Luwin vždy plný energie. Kdo ví kde ji bere. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Arya 30.VI.300 Cesta do zbrojnice ti nedělá obtíže. Všude je prázdno, většina lidí ještě spí. Je poněkud zima, ale copak to vadí? Doběhla jsi s Nymerií až k vytouženému cíli. Vlčice způsobně čeká přede dveřmi a hlásí možné nebezpečí. Uvnitř tě ale čeká překážka. Starý Ohninoha, jak se říká nevrlému staříkovi, který má po jednom souboji nohu tak ohnutou, že vypadá jako zkroucená větev stromu. Nehodí se k ničemu lepšímu než hlídání zbraní. Pochrupuje, v ruce nedopitou lahev vína. Luky jsou hned vedle něj. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.IV.300 Chůva se nechá zavést do tvých komnat a posadí se s tebou na postel. Stále vypadá, ale smutně. Byli jste pro ní, jako vlastní vnoučata. "Ach, víš moc dobře, že nemohu, i když bych velice ráda." Povzdychne si a pohlédne na tebe. "Měl by jsi jít. Cestou jsem viděla Jina, jak postává se svým koněm před domem. Nejspíš na tebe čeká." Políbí tě na čelo a zvedne se k odchodu. "Sbohem, dítě." Špitne mezi dveřmi a ty si všimneš, že po jejím vrásčitém obličeji přejede slza, než se otočí a zmizí zase pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Jin pro Po chvíli mě přestane bavit čekat. I když je to můj bratr, má dost vysoké ego i bez toho abych na něj čekal na nádvoří jako hlupák. Nasednu tedy na Meraxese a začnu s ním couvat přes nádvoří. Pak ho nutím pomalu cválat až tak že se cítím jako v houpacím křesle. Baví ho to. Pofrkává a občas mírně vyhodí kopytem. Co bratru tak trvá? Asi se loučí s nějakou služebnou... Ne. To by on neudělal. Mohli by jsme založit náboženství. "Bojuj, pij, drž celibát." Jsem zvědav kolik lidí by se do něj přihlásilo. On tu má s kým se loučit, já ne. Nikdy jsem nikoho neměl krom brášky. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Tvůj nový pán ti ukázal malou rozvrzanou postel hned ve vedlejší místnosti jeho stanu, která je od jeho ložnice oddělena jen látkovou stěnou. Vzbudil tě okolo čtvrté ráno s tím, že mu máš jít nachystat snídani a že kuchyně je na konci karavany. Tam tě čeká nemilé přivítání. Všichni na tebe hledí jako na vraha. Ovšem snídani dostaneš a tvůj pán ti milostivě nechá zbytky. Není moc vybíravý, co se týče všeho. "Uklidíš to tu, moje věci naskládáš do beden a pak pomůžeš chlapcům shodit stan." Nařídil ti a posadil se do lenošky. Pozoruje tě. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.IV.300 Baelish jen pokrčil rameny. Všichni jste věděli, odkud Baelish ty peníze sežene a že už to zabýhá do extrému. Až sem dohnala královskou pokladnici Robertova rozežranost... Nikdo z rady už nejspíš neměl co říct. Renly vypadal uraženě Robertovým rozhodnutím ho naprosto ignorovat a tak oplácel stejnou mincí a Baelish se psychicky připravoval na další sháňku po penězích. |
| |
| soukromá zpráva od Morgaren pro 30.IV.300 Oba dva tě poslouchali a nakonec Stafford pokrčil rameny. "Zabránit Starkovi v postu Lorda pobočníka nemůžeme. Naše pozice je al přesto v Králově přístavišti dost silná. Nemusíme dělat nic a když už něco uděláme... co můžeme udělat?" Zamyslel se a zvědavě na tebe pohlížel. |
| |
| soukromá zpráva od Arya Stark pro Ohninoha30.VI.300 Má výprava za dobrodružstvím byla přerušena opilým hlídačem zbrojnice. Tiše podřimuje na dřevěné židli a a v ruce drží nedopitou vína. Mohla bych zkusit se kolem něj proplížit a vzít luk a pár šípů. To by mi možná vyšlo. Ale kdyby se ten starý opilec vzbudil? Budu to muset risknout. Lehce tedy došlapuji na podlahu a snažím se dělat co možná nejmenší hluk. Vezmu jeden z luků a jeden toulec a snažím se odplížit zase ven, jako by se nic nestalo. Stařík se snad nenechá vyruit ze svého opileckého spánku. |
| |
| Duch a Luwin 30.VI.300 "Ale příště tě porazím, Jone." řekne Kon po boji a rozeběhne pryč. No...třeba jednou. Nicméně ser Rodrik mě vycvičil dobře. Na tváři se mi objeví menší úsměv... Nicméně další, kdo si vyžaduje mojí pozornost, je Duch. Jenom se nad tímto usměji a přikleknu k mému zvířecímu společníkovi a podrbu ho na jeho sněhově bílé hlavě. Jeho rudé oči se začnou dívat do těch mých...a příliš pozdě v těch očích vypozoruju, co má v plánu. Ještě než stihnu jakkoliv zaprotestovat, tak skončím na zemi s Duchem na hrudi, který mě olizuje. Smíchu se neubráním, ačkoliv se ho snažím setřást. Do mého smíchu se připojí ještě jeden. Na moment dokážu Ducha dostatečně setřást natolik, že se dokážu otočit. A za sebou spatřím Luwina. ,,Mistře Luwine, dobré ráno. A máte pravdu...rostou rychle, sílu nabírají ještě rychleji a energie mají na rozdávání.'' zlehka se na Luwina usměju a konečně se po chvíli dostanu na nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Daenerys Targaryen pro 30.IV.300 Pozorně poslouchám Elliorovo vysvětlení. Nepatrně přikývnu, ale i tak mám strach, že tu někde Viserys je a poslouchá nás. Ellior se ovšem taky trochu ztiší, což mě jistým způsobem uklidní.,,Viserys by ale ani nedokázal zabít jediného člověka. Není jako byl Rhaegar," zamumlám ještě tišeji, než před chvílí mluvil Ellior. Viserys mi sice často ubližuje, ale oproti němu jsem jen malá holka. Jak by se asi choval, kdyby měl zabít, nebo jen ublížit někomu, kdo je stejně silný jako on? ,,Ano...nejspíš máš pravdu. Můj otec zřejmě vládl moc krutě," přikývnu a na chvíli si konečně přijdu klidná. To se ale zmíní o mých bratrech.,,Šílený? Také? Tím snad chceš říct, že je Viserys šílený?" zeptám se Elliora možná až příliš hlasitě.,,A Rhaegara nech na pokoji. Ať si myslíš o mém otci a Viserysovi cokoliv, Rhaegar byl jiný. Milovat neznamená být šílený," dodám o něco tišším hlasem. ,,Jenže já ani nevím, komu můžu věřit. Miluji svou matku, své bratry...svého otce. Ale jediný, kdo tu se mnou z nich je, je Viserys, který mě chce prodat nějakému barbarovi. A ty, tebe možná vidím naposledy, tak mi řekni, kde mám tedy domov? Až se provdám za Khala Droga, budu mít jen sebe. Můžu na tebe, na matku, na otce a na bratra myslet, ale nikdy už nenajdu nikoho, koho bych mohla milovat," vypustím ze sebe všechny ty myšlenky a znovu se podívám na odlesky slunce na hladině moře. ,,V jiném světě..." zopakuji po něm a usměji se. Kéž by. Ale nic takového se nestane.,,Přemluv Viseryse, ať můžeš jet s námi. Třeba jen na chvíli. Proč bys nemohl?" S nadějí v očích se na něj podívám, ale už při vyslovení těch slov mi to přijde jako hloupost. Snažím se soustředit se na draky, ale dnes mi nejde utéct do mého vysněného světa. Realita je všude kolem mě a pořád na sebe upozorňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro Dívám se, jak se vzdaluje, a nedokážu necítit jistou nelibost nad jejím rychlým odchodem. Doufal jsem… Ano, naivně jsem doufal, že mi dá alespoň své požehnání, když už mi nesmí říct ani střípek pravdy o mém původu. Bylo to hloupé a pošetilé myslet si, že alespoň ona bude… Bude co? Spravedlivá? To vždycky byla. Moudrá? To rovněž. Upřímná? Hořce se ušklíbnu, přestože se kamenný výraz mé tváře nezmění. |
| |
| soukromá zpráva od Jin pro Konečně se vedle mě zjeví bratr. Tedy kdo ví zda je můj bra... ne. Na to nesmím myslet. Je můj bratr. Vždycky byl a bude. Jakmile Meraxes uvidí Chvíli, zařehtá ale nic víc. Ví jak se má chovat. Kývnu na Etheima, pobídnu svého koně a vyřítíme se ven z brány. Opouštím místo kde jsem vyrostl. Kde jsem žil. Nasadím si kápi. Vydechnu. Jsem válečník. Ne. Nesmím si to brát. Za celý život nebudu mít domov. Nádech. Znvou výdech. Jedeme už pár hodin. Mlčím i kdyby se mě bratr na něco ptal. Pak konečně promluvím. Zpomaluji, protože vím že Meraxesovi nestačí žádný kůň. "Kam pojedeme, bráško?" Optám se bratra. Zrovna jedeme po prašné cestě, nikde nic. Blíží se poledne a přikrývky hlavy jsou víc než pohodlné. Meraxes má pro tyto účely k hlavě připnutelnou deku, nevím zda si ji vzal i bratr. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro Poledne se neúprosně blíží. |
| |
| soukromá zpráva od Jin pro "Chytej bráško." Hodím mu měch a usměji se. Já zatím žízeň nemám, ani Meraxes to tak necítí. Vykračuje si a občas se pokusí dloubnout do Chvíle. "S karavanou nesouhlasím. Všichni tam jsou kupci, mohli by nás poznat." Zamračím se. Pokud jsem to dobře pochopil, neměl by to udělat nikdo. Ale dobrá, možná jsem přespříliš opatrný. "Studoval jsi mapy? Jsme tak čtvrt dne od nejbližší vody." Já si okolí na šedesát mil pamatuji bezchybně. A tolik jsme neujeli. Doufám. |
| |
| soukromá zpráva od Kelder pro 31.IV.300 Ach, pane, čím jsem se ti zprotivil? Zahleděl jsem se do světla pochodně, když jsem ve velice časných hodinách procházel přec celou karavanu. Opravdu jsem netušil, proč se na mě všichni dívají tak nepřátelsky. Bylo to rudým pláštěm, který jsem vždy tak hrdě vystavoval? Nebo snad můj nový post? Každopádně, neměl jsem čas, ani náladu nad tím přemýšlet a radši jsem se, jakmile jsem dostal jídlo, vrátil k svému "pánu". Po tom, co se pak stalo jsem sea ni mému předchůdci nedivil, že unikl. I kdyby toho nechal víc, nejspíš bych na něco takového protestoval hladovkou. Když mi dá své nové pokyny, jen přikývnu a začnu uklízet jeho věci a skládat je do beden. Oblečení do úhledných komínků, jiné předměty jsem uskládal tak, abych spořil místem a nemusel je zkládat na sebe, aby se něco nepoškodilo. Pak jsem, přesně jak řekl, pomohl uklidit i stan. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro Chytím měch a lehce svlažím vyprahlé hrdlo. |
| |
| soukromá zpráva od Robert Baratheon pro Nikdo již neměl co říct. Všichni mlčeli a přemýšleli jak současné novinky využít co možná nejvíc ve svůj prospěch. Já přemýšlel pouze nad tím, jak odsud co nejdříve vypadnout. Nuže, pokud nikdo nic nemáte... začal jsem se zvedat od stolu. bude to pro dnešek vše. Zařiďte potřebné formality ohledně Stannise, Roberta Arryna a mého odjezdu. s tímto posledním rozkazem jsem se otočil a vyrazil ze síně. Chvíli jsem přemýšlel, že bych se vytratil úplně a zamířil zabít čas k alkoholu nebo nějaké rozkošné děvce, nakonec jsem se ale rozhodl, že přeci jen bude lepší, když udělám něco jiného. S lehce znechuceným výrazem na tváři jsem tedy zamířil najít svou ženu. |
| |
| soukromá zpráva od Tywin Lannister pro 30.VI. 300 Stafford má pravdu. Nejlepší bude čekat a počkat jak se věci vyvinou. Naše pozice je natolik silná, že se nemusíme ničeho obávat. Navíc nemám zapotřebí cpát se mezi Roberta a jeho kumpána ze starých časů. "Budeme čekat," řeknu klidným hlasem. Věc uzavřena. "Stafforde připrav mi prosím účetní knihy, večer se na ně podívám. To je vše, můžete jít." Propustím je a sám přemýšlím, nad tím co mi napíše velmistr. "Připravte mi koně, pojedu na lov." Přikážu sluhovi a sám si naliji ještě trochu vína. Mám čas, pomyslím si když se pohodlně usadím. Mám spoustu času. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Celé strhávání a uklízení stanu proběhlo v neustálém řevu a drbání do tebe aby jsi uhnul. Ovšem odejít ti nikdo nedovolil. Jak zjišťuješ, všechno tu má svůj přesný řád, kaaždý ví co dělat. Je sbaleno a tvůj nový pán tě poslal hlídat jeho věci do vozu, ve kterém se vedou. Vozka je jednooký chlapík s věčným úšklebkem. Ve vozu s plachtou je parno, navíc se kodrcá v písku a připadáš si jako na vlnách. Ale po chvíli se ti to už nemusí zdát tak zlé. CO takhle... spát? |
| |
| Luwin 30.VI.300 Jakmile jsi se dostal na nohy, Duch tě zase srazil na zem. Luwin se jen tiše směje, ale po chvíli zvážní jak je mu vlastní. "Měl by jsi ho začít cvičit. Nebude štěně napořád." Upozornil tě. A má pravdu. Tvoje vlče je sice o něco menší než Robbův nebo Aryin vlk, ale je silný už teď. Na střeše znovu zakrákala vrána a vznesla se. Ruch kolem vás je větší než na začátku tréningu s Konem. Ale většina mužů spolu s tvým otcem a Robbem někam odjely. |
| |
| soukromá zpráva od Jin pro "Já bych se spíš směřoval ke Králově přístavišti, tam se hromadí víc informací a nám neznámých lidí." Protáhnu se a přitáhnu uzdu Meraxesovi, který by se chtěl rozběhnout. "Co myslíš jaký má tohle smysl?" Zabručím po chvíli mlčení a rozhlédnu se. Jsme na nebezpečném území. Kdykoli na nás může někdo zaútočit. Ta bezmocnost mi kazí náladu. Ale Meraxes ví kdy nám hrozí nebezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 Ohninoha je zticha, jen se občas podrbe ze spánku na bradě. Podaří se ti vzít luk i šípy, dojít ke dveřím, ale... pak se ten psí syn probudil. Začal křičet jako tur, hodil po tobě lahví a snaží se tě chytit. "Ty malá holko pojď sem já tě viděl! Ať jsi kdokoli, pojď sem!" Křičí jako pomatený. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro „Do Králova přístaviště se můžeme dostat odkudkoli, pokud máme zlato. V zapadlé díře na lodi bůhví koho ale víc riskuješ, že se do cíle ani nedostaneš,“ pronesu tiše. I když... Tohle riziko existuje všude. „Nejvíc se jezdí z Tyroshe, Pentosu a Braavosu. Braavos odpadá kvůli své vzdálenosti, tam se vážně nepoženu. Z Tyroshe se dostaneme do Dorne a podle mého odhadu ve výsledku ujedeme stejnou vzdálenost, jako bychom cestou jeli přes Pentos. V Pentosu navíc máme větší šanci, že odtamtud odplují nějaké obchodní lodě do Králova Přístaviště. A nebylo by od věci zneužít kupcovo jméno coby záruku a lepší možnost se na některou z lodí dostat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 "Otevřete bránu!" Ozvalo se najednou. "Rychle, rychle." Něco se děje a je to zřejmé. Na nádvoří vcválalo několik koní. Brandon, Rickon, Robb a tři muži s tasenými meči. Jsou od krve, oba chlapci jsou otřesení a Robb se pořád otáčí směrem k zavírající se bráně. Jeden z mužů na koních má přes sedlo přehozeného dalšího muže. Krvácí."Rychle felčara." Křičí a někdo mu už jde napomoc. Otázka, která visí ve vzduchu zní: Kde je Ned a zbytek družiny? Co se mohlo stát. Robb rychle pomáhá ze sedla mladším bratrům. |
| |
| soukromá zpráva od Jin pro Cesta "Bráško možná tě to udiví ale já to vím taky." Zazubím se. Nelíbí se mi že místo "otcovo" říká "kupcovo" ale má pravdu. Nebyl náš otec. Nikdy. Ta pravda bolí, nedokážu se uvést do reality. Zhluboka se nadechnu pouštního vzduchu a usměrním Meraxese, který se se mnou tahá o udidlo. Už mlčím, nechce se mi moc mluvit. Ale ta otázka mě tíží víc a nemohu se nezeptat. "Co myslíš... kdo jsme?" Je těžké uvěřit že by jsme byly bratři. Ale Etheim je jediný kdo mi zbyl. Jediný koho teď považuji za příbuzného. A za přítele. Promiň, Meraxesi. |
| |
| soukromá zpráva od Arya Stark pro STARÝ OHNINOHA Nevšímajíce si pokřiku starého strážného pokračuji dále lehkým tempem, protože dlouhý ruk v rukou mi větší rychlost nedovoloval. Nymerie mě poklusem a vypláznutým jazykem následovala. Když jsem doběhla za nejbližší roh, opatrně jsem se za něj podívala zpět na zbrojnici a nasazovala si luk přes ramena a věšela toulec k boku. Když jsem neslyšela nic jiného než křik a nadávky, vrhla jsem se dál rovnou chodbou směrem k východu z hradu a snažila se nelákat na sebe pozornost hradních obyvatel. Pohybem kolem hradeb a otáčením tváře k jejich chladným zdem jsem se snažila dostat k bráně Zimohradu a ven k nejbližším lesům. Nymerie stále poslušně následovala můj krok. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 "Otevřete bránu!" Ozvalo se najednou. "Rychle, rychle." Něco se děje a je to zřejmé. Na nádvoří vcválalo několik koní. Brandon, Rickon, Robb a tři muži s tasenými meči. Jsou od krve, oba chlapci jsou otřesení a Robb se pořád otáčí směrem k zavírající se bráně. Jeden z mužů na koních má přes sedlo přehozeného dalšího muže. Krvácí."Rychle felčara." Křičí a někdo mu už jde napomoc. Otázka, která visí ve vzduchu zní: Kde je Ned a zbytek družiny? Co se mohlo stát. Robb rychle pomáhá ze sedla mladším bratrům. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro 30.VI.300 "Otevřete bránu!" Ozvalo se najednou dřív než se stihneš dostat k bráně. "Rychle, rychle." Něco se děje a je to zřejmé. Na nádvoří vcválalo několik koní. Brandon, Rickon, Robb a tři muži s tasenými meči. Jsou od krve, oba chlapci jsou otřesení a Robb se pořád otáčí směrem k zavírající se bráně. Jeden z mužů na koních má přes sedlo přehozeného dalšího muže. Krvácí."Rychle felčara." Křičí a někdo mu už jde napomoc. Otázka, která visí ve vzduchu zní: Kde je Ned a zbytek družiny? Co se mohlo stát. Robb rychle pomáhá ze sedla mladším bratrům. |
| |
| soukromá zpráva od Lysander Scamander pro |
| |
| soukromá zpráva od Catelyn Tully-Stark pro 30.VI.300 Po návšteve Sansy sa rozhodnem navštíviť Luwina, ibaže na chodbe ma zastaví udychčaný pacholík, div sa nepotkne o svoje malé, holé nohy. Zíza na mňa, vydesený, nevediac čo teraz. Nemusí však ani otvoriť ústa na to, aby som vedela, že sa stalo niečo zlé. Z dvora počuť krik, buchot, šum, hrad zrazu ožil. Dieťa potichu šeplo "Vrátili sa...". Ale neznelo to nadšene. Rozbehla som sa, schody brala po dvoch, srdce mi bilo v hrudi. Oh, bože, nech nás Otec ochraňuje, ah, Matka... Keď som dorazila na nádvorie, akoby sa naplnili moje najhoršie obavy. "Pri všetkých Siedmych!" skríknem, bežiac smerom k svojim chlapcom. Padnem pred Rickonom na kolená, nestarajúc sa o špinavú zem a o čisté šaty. Pritisnem si ho na hruď, hladiac ho vo vlasoch. Pohľadom vyhľadám Robba. Môj pohľad síce hovorí za všetko, ale i tak sa pýtam. "Kde je tvoj otec?" |
| |
| soukromá zpráva od Jon Snow pro ,,Už se na tom pracuji mistě Luwine, ale...občas to prostě nejde...'' pousměji se mírně a nakonec boj s Duchem vzdám a jenom na něj bezradně koukám. Jenže v jeden moment se můj pohled přesune jinam. K slovům hlásající otevření brány. ,,Duchu dolů.'' řeknu klidným, ale naléhavým hlasem a Duch tak udělá. Zřejmě taky cítí problém ve vzduchu. Okamžitě, jakmile z mého těla zmizí tíha Ducha, tak vyskočím na nohy, v rychlosti se zbavím ze zad toho, na čem jsem ležel a rozejdu se svižnou chůzí k bráně. Má zvědavost je vysoká, což jde spatřit na mém vystřeleném obočí. Do brány vjede několik jezdců. Někteří z nich jsou moji poloviční bratři...Brandon, Rickon, Robb...nicméně mezi nimi nespatřím mého otce. Krev, tasené meče a volání o felčara mi vůbec nepřidává na klidu. Svižným krokem dojdu až k Robbovi a krátce ho chytnu za rameno. ,,Robbe, co se děje, kde je lord Stark?'' A taky co se krucinál stalo. Zní nevyřčená otázka. |
| |
| soukromá zpráva od Sansa Stark pro Zářivě se na matku usměji, i když cítím, že pochvala není tak vřelá, jak by měla být. Matka odejde a tak jen pokračuji ve výšivce a rozhovoru s ostatními dívkami. Máš tichý smích přeruší tlumené výkřiky a hluk. Znepokojeně se zvednu a výšivku položím na stoličku. Námitek septy si nevšímám a rychlou chůzí, skoro během, se vydám na nádvoří. Z okna zahlédnu matku, jak běží po schodech a v tu chvíli se taky rozběhnu. Na nádvoří se vyřítím vyděšená a se sukní zvednutou vysoko nad kotníky, jak jsem běžela. Pár úderů srdce zůstanu stát kousek stranou nevěda co dělat. Vyděšeně přelétnu očima všechny a se zjevnou úlevou zjistím, že tu jsou stále všichni moji bratři. Úlevu však vystřídá další děs, když mezi muži nenajdu otce. Krátce pohlédnu na matku a Jona, oba se vyptávají bratrů, co se stalo. Teď již na nic nečekám a přejdu k Branovi, obejmu ho a tichým hlasem se zeptám, co se stalo. Nehledě na to, jestli odpoví či ne, ho táhnu stranou od chaosu, ještě by se nám v tom chaosu mohlo něco stát. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR