Gothic - Nový začiatok
hrálo se Denně
od: 15. července 2007 15:38 do: 03. prosince 2008 16:39
Dobrodružství vedl(a) jursky
| |
 | Gothic - Nový začiatok Kráľovstvo Myrtana zjednotené kráľom Rhobarom II. vedie krvilačný boj s orkami. Boj s orkami si vyžiadavá kvalitné zbrane z kvalitnej horniny. Kráľ vyslal svojích najlepších stoparov a horníkov, aby našli čo najlepšiu horninu k výrobe takýchto zbraní. Po mesiaci pátrania objavili modro-fialovú horninu v údoli Khorinidu. Nazvali ju magická ruda, kvôli jej žiariacemu vnútru. To miesto nazvali Hornícke údolie. Po týždni zriadenia prístavu v Horníckom údoli ktoré pozostávalo z dvoch mólov a jednej veže, ktorá bola vždy zamhlená kvôli svojej zlej polohe. Nazvali ju zahmlená veža. Ako prvé sa začali prepravovať nástroje cez priesmyk a neskôr aj loďmi. V údoli bol už kedysi dávno postavený hrad, ale musel tu prebehnúť tvrdý boj, lebo jedna z veží je už spadnutá a hrad vyzerá ako zrúcanina. Hrad sa začal rekonštruovať a pristavovali sa chatrče do ktorých sa budú umiestňovať trestanci. Prvé práce sa začali s opravou hradných stien, kopaním priekopov a stavaním chatrčí. Práce išli pomaly, tak kráľ nariadil, aby sa do horníckého údolia posielal každý previnilec, ktorý ukradol i len jablko. S ďalšou várkou nástrojov a trestancov prišli do kolónie aj mágovia a trestanci ktorý mali zmeniť svoj osud úplne od začiatku. Tými trestancami ste vy. |
| |
| Lorelei a Syracusia Nachádzate na rozpracovanom mole stareho tábora u Zahmlenej veži. Nitko z vás toto miesto nepozná a slovo kolonia vám pripomína nič iné, než údolie kde sa ťaží magická ruda. Ste bývali trestanci a v kolonii začínate nový život. Zivot ako kopáč v dole. Počas cesti lodmi ste boli zatvorené v podpalubiach, velkým miestnosti z ktorých sa nedalo újsť. Na konci plavbi vás všetkých rýchlejším krokom vyprevádzali von zlode. Niektorých nechali, aby poumívali zvratky niektorých trestancov, ktorých postihla ťažkosť z plavby po mori. Tý ktorý ostali stáť na mole, ktoré bolo široké asi 2,5m, čakali na dalšie pokyni strážnikov. Všetci sa medzi sebou rozprávali, ale niektorý iba hladeli do neba a na okolie a obdivovali ho. S lodou ktorou vás priviezli sem, sa jedna dosť líšila. Jedna lod priplávala s úplne iným tvarovaním a lemovaním ako iné. Ked zakotvila, stráže knej ihned pribehli a uviazovali laná, aby sa lod nepohla daleko od mola. Straže priniesli provizorne schody ktore podali posadke na lodi. Pomalým, ale neistým krokom a lezením vyliezli z lode ludia v bielych pláštoch vyrobených z bavlny a najlepšej látky, akú v Myrthane dostať. Svetlo sa od neho odrážalo a kvapky vody ktoré sem tam vyšpliechli z vodnej hladiny, po plášti stekali, namiesto toho, aby sa vpili do látky. Voda sa od neho odrážala. .. to sú mágovia .. určite! .. Spomedzi trestancov sa ozvala tichým hlasom táto veta. Mágovia sa pobrali do jaskyne ktorá viedla preč z prístavu. Mágovia sa stratili z dohladu cez kopu trestancov a v jaskyni, ktorej obsah nikto nepozná. Hýbte sa hovadá! Nemám celý den! Ozval sa hlas strážnika, ktorý nevyzeral, že má najlepšiu náladu. Oblečenú mal spevnenú koženú zbroj v červenom odtieni a kožené topánky s trochou bavlny. Bol to velitel, lebo od svojich podriadených vyzeral v zbroji viac autoritatívne, ako ostatný. Strážnici začali trestancou hnať smerom k jaskyni, kde predtým mágovia zmizli. V jaskyni nepadlo ani slovo a zvuk topánok naražajúcich o rozmliaždene skaly pokryté pieskom dotvárali priestorový zvuk pochodu armády velkej hmotnosti. .. kto vie čo tu chcú tí mágovia. Len tak pre nič za nič by sem neprišli. A už vôbec nie s tou bandou prašivých psov! ... Začuli ste rozhovor okolo prechádzajúcich stráži. Dorhnar Cez priesmyk išla skupinka dvoch strážnikov troch trestancov, nosiac náklad plný krompačov, pohrabáčov a motýk. Ideálna príležitosť zbaviť sa stráži a újsť do hôr. To však nebolo možné, lebo stráže kontrolovali každučký pohyb nevolníkov. Pri tom sa rozprávali o tom, ako sa dnes budú nudiť a že nemajú najmenšiu radosť sprevádzať týchto trestancov. Dorhnar išiel pomalim krokom cez priesmyk a miesta výmeny, kde sa nachádzal žeriav, ktorý mal za úlohu, zvážať veci dole a hore. Jeden zo strážnikov podišiel ku velkému kolesu a zvyšok na drevenú plošinu, ktorá pozostávala z velkých drevených trámov spevnených velkými kusmi železa. Strážnik u "kormidla" potočil "kormidlo" a pomalým krokom došiel na plošinu, ktorá sa pohla nadol. |
| |
 | To je život...človek aby nemal kľud. Strážnici nás viedli už pomerne dlho...No na také pochody som bol zvyknutý...vždy som sa musel niekomu otročiť...a ja som si vždy musel zvyknúť. Ale na toto nie! Veď ma viedli dvaja strážnikovia, ktorí nepoznali výraz pri ktorom sa mierne pozdvihnú kútiky úst...Mali neustále nahodený výraz babky korenárky s kuchinským nožom v ruke, keď ju prišiel navštíviť ork so žalúdočnými problémamy, ale z naturalistických dôvodov odmietal svoju zbraň odložiť. To som odmietal trpieť...ja musím utiecť...ale ako? Riešenie všetkých problémov hľadaj v bylinkách- ozvala sa mi v hlave obľúbená veta mojej starej mamy. A ona to v nich aj hľadala- a našla. Bola to pomerne nebezpečná žena. Všetci jej nepriatelia ležali zakopaní v záhradke, po tom, čo im dala ochutnať svoju *špecialitu*. Bol medzi nimi dokonca aj starý otec, ktorý si trocha *špeciality* chlípol v domnení, že mu konečne uvarila niečo jesť. Neuvarila. A už ani nemala možnosť. Chudák nevedel, že to bola ochutnávka pre vyberačov daní. Ale niekedy, keď mala náladu, vyberačom daní dala niečo iné...ako to volala? Aha, už si spomínam- Rastlinkačourobíajneboružovým... Hmm...lenže kde by som tu niečo také našiel...ja nemám vôbec šťastie... Vtom som zakopol o malý balíček, ktorý mi stál pred nohami. Rýchlo a hlavne nenápadne som ho vzal, a strčil do kapsy. Nenápadne som nahliadol čo v nej je.Rastlinkačourobíajneboružovým!!!!T-t-o...nieje možné..... Pozrel som sa na nebo nado mnou-Možno tam hore predsalen niekto je.....Ak tam nietko naozaj bol, tak som mu bol vďačný. Ak nie, tak mal smolu. Tak...a teraz už len počkať, keď sa stráže zastavia, aby sa najedli...a im ručím, že dnes im to bude vééľmi chutiť. Neskôr som zistil, že aj starý otec bol daňový úradník. A prišiel vyberať dane(starú mamu tam vtedy stretol po prvý raz) práve vtedy, keď babka mala dobrý deň a veľkú zásobu Rastlinkyčourobíajneboružovým....a tak vznikol otecko.... Rastlinkačourobíajneboružovým proste robí zázraky. |
| |
| Dorhnar Potom čo sa výťah dostal pomalým tempom z hornej platformy na dolnú, Vás strážnici popohnali ku predu, aby ste len tak nestáli a nič nerobili. Očividne im bolo dobre, ked mohli na niekom svoju zlosť vybiť. Jednému z trestancov sa už nechcelo a ostal stáť. Stráže si to všimli a ihneď sa do neho pustili. Vy ste mali trochu čas na útek a obaja ste toho využili. Trestanec zahodil karavanu plnú haraburdia na zem a začal utekať smerom k opustenému dolu. Nevedel však, že sa tam pracuje a padol rovno do pasce. Dorhnar sa stihol ukryť za veľky kameň blízko jazierka a tak dostal šancu byť nezbadaný. Stráže sa rozbehli za onym trestancom ktorý bežal rovno k dolu a mysleli si, že Dorhnar bežal tým smerom. Na zemi si našiel kapsičku v ktorej sa nachádzali dve stonky bažinnej drogy. Cestička ktorá pokračovala k dolu bočila smerom dolava a strácala sa ti viditelnosť kvoli vysokej hore. Z dialky sa však ozíval výkrík skonajucého trestanca, ktorý sa pokúsil o útek. Ten na ktorom si strážnici vyblili zlosť, ležal bezvládne na zemi u jazera, ale ešte žil. Všimol si si aj bedne s náradím v ktorých boli krompáče, motyky, pochodne a iné veci. Stráže tu zatial neboli. |
| |
 | Na cestě Poslední dny pro mě byly naprostým utrpením. Říkala jsem si, že takovou smůlu, jaká mě postihla, můžu mít opravdu jedině já. Už si jen matně vzpomínám na dny strávené ve městě, kdy jsem si jako vždy z ničeho nedělala hlavu. A pak bum! A už mě táhnou do vzdálených končin, ze kterých nemám zrovna dvakrát dobrý pocit. Dokonce bych řekla, že mě tam nečeká nic dobrého. A jak se tu trmácím v tom hloučku zubožených lidí za řevu drsně vpadajících strážníků, uvažuju co dál se životem. Nemám ani potuchy kam nás to vedou a ani to vědět nechci. Nemám zájem se tu s nikým o tom bavit, nemám v úmyslu si připustit, že bych se tu měla nějak dýl zdržet. Bohužel nebude to snadné, stráže mě tu už mají trochu v oku a to už je co říct, v takové mase trestanců. To bude tím, že jsem se už párkrát za naši cestu o útěk pokusila. Po celou dobu cesty je můj vzteklý a zamračený obličej to jediné, čeho si u mě může někdo všimnout. Po strážnících házím nenávistné pohledy a upovídaným trestancům odsekávám. Jen bezmyšlenkovitě skládám nohu před druhou a jdu s ostatníma, kam musím. Ale poté, co jsem svědkem vylodění mágů, začne mi to silně vrtat hlavou. Otočím se na nejbližší trestankyni a řeknu jí: „Tady něco začíná smrdět!“ |
| |
 | Na ceste Som zmätená, neviem čo tu robím ani ako sa odtiaľto dostať. Už-už ma pochytí panika, no nakoniec sa ovládnem a radšej som ticho a neupozorňujem na seba. Je ťažké, aby som nespravila niečo na svoju a ostatných záchranu, avšak si vydýchnem akonáhle sme dole z lode a kráčame cez drevené mólo na pevnú zem. Ani poriadne neviem, kde som predtým bola, než ma odviedli sem. Toto bude dlhý deň...keby ostatní boli aspoň ticho! Poznamenám nahnevane, keď nám jeden zo strážnikov začne nadávať do hovád. Ruku zopnem v päsť a snažím sa upokojiť a tak načúvam tlkotu svojho srdca. Zrazu ktosi spomenie mágov. Mágovia?? Čo tu tí robia... Kiežby som tu nikdy nebola! Nejaká trestankyňa ma osloví a mňa to trochu prekvapí, no odpoviem : "Ide o niečo dosť dôležité, keď sú tu mágovia! Ešte jedno krivé slovo a...! " Dodám zlostne potichu, ale nemôžemn nič spraviť aj keď strážnik nám hovorí do prašivých psov a podobne. Vidíte pred sebou mladú ženu s jemnými, no zároveň aj tvrdými rysmi tváre, do ktorej mi nerozhodne padajú dlhé medovohnedé vlasy. Ostrieľané črty tváre prezrádzajú, že som zažila už všeličo a nie všetko dopadlo tak zle ako toto. Záblesk zlosti v mojich rôznofarebných očiach sa snažím skryť pred strážnikmi. |
| |
| Na cestě Už-už se nadechuju, že odpovím a řeknu něco ve smylu, že je mi fuk, co mi stráže udělají. Možná sem zajatec, ale svobodu slova mi nikdo nevzal ... a ani nevezme ... ! Svou připomínku však radši spolknu, protože bych nerada dělala problémy někomu jinému. Proto na odpověď jen zlostně zavrčím a tím dám najevo, jak mě tohle všechno pekelně štve. Víc nemám potřebu se k téhle situaci vyjadřovat a dál jen loudavě našlapuju za ostatními, až mě začne jeden ze strážných postrkovat a popohánět dopředu. V tu chvíli se musím hodně ovládat, abych mu jednu nevrazila. Naštěstí si uvědomím, že v téhle situaci by to nikomu neprospělo. Ani mě ne. Hodím po něm jen další ze zlostných pohledů a - i když nechci- přidám do kroku. Notoricky jdu tam, kam nás vedou a čekám, co se z toho všeho vyklube. |
| |
| Lorelei, Syracusia Strážnici začali popohánať trestancov viac do kroku, lebo sa im očividne nepáčila ich momentálna robota. Na očiach im bolo jasne vidno, že by boli radšej na hrade pri pečienke a odlupovali si z nej mäso a pili do rána ako to bolo u nich zvykom. Trestanci začali chodiť rýchlejšie a za okamich sa začali s tmy tunelov a malých chodbičiek objavovať svetlo. Netrvalo dlho a boli ste už von. Posledný trestanci boli ešte v tuneloch, z ktorých sa ozíval nárek a ozvena vyťahovania meča z pochvy. Zrejme na svoje nervi niekto doplatil. Vy ostatni ste kráčali po cestičke riadne vyšliapanej, ktorá smerovala okolo lesa. Už stej cestičky ste si mohli všimnúť, že smerujete do lesa. Na pravo bola búrlivá rieka za ktorou sa nachádzali ruiny. Ešte ste mali možnosť zahliadnuť mágov ktorý sa vnárali do tmy lesa, do ktorého ste smerovali. Mágovia zmizli. Jeden s trestancov začal hovoriť. Co k-ke-eby sss-me utiekli v-v-v do lesa ? Mimoch-ch-odom, volám sa Mud. Zakoktane zo seba niečo dostal a na tvári mu svitol veliký úsmev. Trestanec vedla neho prikívol a dodal. Skúsiť to môžme a ked nás bude utekať viac, niektorý to aj prežiju! Ja do toho rozhodne idem! .. ale nepoviem ti ako sa volám, ešte keby ta dostali, by si vela hovoril! Zo surovým pohladom hladel okolo seba a každému vyrážal dych. Ešte aj stráže sa ho báli, očividne by ich všetkých najradšej pozábijal. Síce aj ked na to mal, neopovážil sa. Nevedmo prečo. |
| |
| V lese Smerujeme do lesa a ja sa hneď upokojím... nebolo mi moc dobre na tej lodi, ale už je to lepšie. Začujem dosť odvážny nápad toho chlapíka menom Mud. Nie sú takí zbabelí ako som si myslela. Ale ešte chvíľu počkať.... Nervózne si zastrčím neposlušné vlasy za ucho a uprem pohľad plný výrečnosti na budúcich uprchlíkov. "Máte pravdu," Ihneď sa horlivo pridám a začne mi môj povestný tik v pravej ruke, ako keby moja ruka čakala na nejakú akciu. "Avšak to musíme trochu dômyselnejšie spraviť. Nemôžme sa len tak ropŕchnuť do lesa. Tak by sme najrýchlejšie chytili šipku do chrbta." Zarozmýšľam sa, ale vedúce postavenie prenechám niekomu inému a čakám, čo sa stane. |
| |
| V lese Poznání, že vcházíme do lesa mě trochu uklidní. Začínám být uvnitř pěkně podrážděná, až se sama divím, co se to se mnou děje. Mám strašnou chuť si zařvat, ale copak můžu? Zbytečně, naprosto zbytečně bych na sebe ještě víc upozorňovala. Po chvíli cesty se ke mě donesou slova nějakého trestance. Nějakýho Muda. ... hmmm ... je fajn vědět, že nejsem jediná s tendencemi k úprku ... třeba to nebudou až takový srabi, jak vypadaj ... Jsem docela překvapená a je to vidět i na mém výrazu. S neskrývaným zájmem jim začnu naslouchat a přiblížím se k nim. Pche.. odfrknu si po chvíli. Musím zkusit, co v nich je... Když se ke mě stočí jejich pohledy, prohodím Ta má pravdu, ukážu na trastankyni (Syracusiu) a dodám Já nechi nikomu dělat jen živý štít... |
| |
| Na ceste lesom Horlivo premýšľam ako sa dostať z tejto situácie, no nič ma nenapadá. Po rozume mi chodia len akési moc fantastické nápady. No stačí iskierka návrhu a už to ide dolu kopcom. Stačí ak zamestnáme strážcov.... a potom máme voľný priechod do lesa... Zarozmýšľam sa a náhle sa usmejem keď so mnou trestankyňa (Lorelei) súhlasí. Dodá mi to odvahu, že mám pravdu a niekto to uzná. Čo keby sme zoznámili strážcov s otrasom mozgu..? Šialený nápad! "Vyzerá to tak, že musíme prísť na niečo šikovnejšie ako na zbabelý útek do lesov," vezmem do ruky kameň, ktorý som našla na lesnej cestičke, "jedna rana zabezpečí bezvedomie." Poviem a tých pár slov vystačí na opis celého plánu. |
| |
| Cesta lesem Hmm ... to sem si mohla myslet, že mi na to nebudou mít co říct ... aspoň že ta holka vypadá rozumně ... aspoň se snaží přemýšlet ... ikdyž s takovou se daleko nedostanem ... chce to akci ... Upřeně hledím na Syracusiu a v duchu přemítám vlastní nápady. Bohužel nic kloudného mě nenapadá a zmáhá mě tak akorát myšlenka, prostě se rozběhnout do lesa. Rochlosti mých nohou se zatím nikdo nevyrovnal, ani městské stráže, ani okradení kupci, ale rychlosti šipky .. to ani já ne. Ale kdybych kličkovala mezi stromy? Néé ... Uvědomím si, že ze mě mluví jen zoufalství. Někde uvnitř mě to řve: CHCI PRYČ! Jo jasně, ale bude to stačit na všechny?? opáčím trestankyni a rozhlídnu se, abych zjistila, kolik strážných by bylo potřeba sejmout. |
| |
| Lorelei Rozhliadla si sa okolo a uvidela si dvoch strážnikov. Ďalších dvoch o niekolko krokov vpred a dalších troch vzadu. Každý z nich bol vybavený kušou, pre prípad úteku. Jeden sa na teba pozrel nenávystým pohladom a začal uvažovať o kto vie čom, ale určite nie pre teba príjemnom. Kráčali ste ďalej až ste sa blížili ku miestu, kde cestička z chádzala z malého kopca, na ktorom stál les. Na konci sa už objavovali paprsky lúčov svetla, ktoré sa prebíjali cez lístie a konáre stromov. Nedaleko cez kmene stromov bolo počuť špliechajúci potok, ktorý o niečo narážal. Mud sa vyjadril. Keby som tak bol volnýýý, hned by som bežal k pôtočiku a plával ním hore dole! Celý zasneny zakopol o kamen a všetkým pred ním spôsobil reťazovú reakciu, že všetci začali padať. Stráže začali všetkých popohnávať aby si švihli a kráčali čo najskôr dalej na miesto, kam ste mali namierené. Stráže vzadu, na ktoré bolo vidno, sa smiali a niektore nechápavo pozerali, čo sa vlastne stalo. Strážnic Muda nechali na pokoji, lebo mu nechcel zbytočne ublížiť, ale pribehly sem ostatný. V zadných radach sa trestanci rozutekali a stráže začali vyberať kuše a nasadzovali šípky. Ostatný ktorý nebežali preč ostali na mieste a čuply si, aby ich šípky nezasuahli. Šípky po výstreloch pôsobili ako roj včiel. Trestanci jačali a utekali smerom hlbšie do lesa. Muž ktorý bol svami prehovoril tichým, ale hrubým hlasom. Teraz je šanca! Stráže strielajú po ostatných na druhu stranu! Stačí si počkať až nabiju, namiera a príležitosť je tu! Ja idem! Ak by ma zhánal Goméz, povedze že som ušiel a budem sa zdržiavať blízko miesta, kde ho budu držať. Ak to nevyužije aj on. Muž dohovoril a prvý krát na jeho tvár odliahol silný lúč svetla a bolo mu velmi dobre vydno do tváre. Na tvári sa mi tiahla cez celé oko jazva. Muž s jazvou sa pripravil na útek a čakal až stráže nabijú a budu mieriť, v čom využije šancu nepozornosti stráži. Stráže nabili, začali mieriť a muž s jazvou sa rozbehol na druhu stranu lesa, na ktorej bolo počuť potok. Mud stál na mieste a nevedel čo robiť. Kam bežal muž s jazvou, bol velký kamen, za ktorý by sa skryl aj medved. |
| |
| V lese Zmatek, co se začal odehrávat v řadách trestanců jsem bedlivě pozorovala s nadějí v mysli. S útěky mám docela dost zkušeností a je mi jasné, že zmatek je nejlepší příležitostí. Stojím jako zařezaná, čekám co se bude dít, bedlivě sleduji reakce strážníků. Očividně nejsou moc prozíraví ... pomyslím s posměškem o strážnících. Zato tenhle chlápek ví co chce ... a ví co dělá ... Vyslechnu jeho vzkaz nějakému Gomezovi a odvětím: Ten já nedoručím! Vyměním si krátký ale všeříkající pohled s trestankyní (Syracusiou) vedle mě a ve chvíli kdy strážní začnou střílet na opačnou stranu, neváhám, a rozběhnu se směrem za mužem s jizvou... |
| |
| V lese No tak toto je dobrý začiatok na kariéru uprchlíka, ale lepšie než sa nechať utýrať prácou v dole. Usmejem sa pri tejto myšlienke a odpoviem pohľadom Lorelei a nasledujem ju lesom. Dúfam, že apoň bude sranda... Zaškerím sa. |
| |
| Lorelei, Syracusia Muž predvámi, za ktorým ste sa rozhodli ísť, stihol dobehnúť za kamen a mierny svah, u ktorého bolo nedaleko počuť potôčik. Nik iný nezačal bežať a z každého stekla studený pot od strachu. Hlavne u Muda ho bolo najviac. Stráže prebíjali, strielali a trestanci na druhej strane, od ktorej ste utekali. padali trestanci ako muchy. Tý ktorým sa podarilo újsť za ďalší mierny kopec na druhej strane na ktorú trestatnci utekali nemali tak velké šance, lebo sa stamať ozívalo vrčanie vlkov a tretanci hned utekali späť. Stráže začali strielať a druhú stranu si nevšímali. Dobehli ste za mužom a ten sa na Vás zatváril vražedným úsmevom. Ste dobré, určite by ste sa páčili Gomézovi! Povedal hrubo a s úsmevom. Všetko sa po chvílke skončilo a nikto s trestancov nepovedal ani slovo. Muž s zjazvou vykukol aby uvidel, čo sa deje. Vracajú sa do tábora! To je dobré! Viac než dobré, lebo nás nikto nebude hľadať! Muž sa obrátil a ľahol si na chrbát s hlbokým výdychom. Vzal si do úst jedno steblo vysokej trávy ktoré vedla neho bolo a začal ho prežúvať a vyzeral, že nad niečim premýšla. Po pri tom si niečo pohmkával no vražedný pohľad z neho neodchádzal. |
| |
| V lese - na útěku Než by člověk napočítal do tří, už jsem seděla opřená za kamenem a zhluboka oddychovala. Naráz jsem pocítila obrovskou radost, radost, že přece jen neskončím jako zajatec nebo hůř - nějaký kopáč. Na chlápkovu poznámku jsem se jen uštěpačně zamračila a zvedla obočí ... A kde je, ten tvůj ... Gomez? Když zjistím, že náš stráže uplně přehlédly a že náš útěk se povedl, zaplaví mě vlna úlevy. Kouknu se na spoluuprchlici a mírně se usměju. Zdá se, že je to v suchu... dodám. Dál už jen čekám, dokud si nebudu uplně jistá, že trestanci jsou už ďost daleko a mezitím očima skáču po okolí a přemýšlím, kam bych se vydala. Zároveň mě zajímá, jak dopadl útěk trestanců na opačné straně a tak po chvíli vykouknu, jak to tam vypadá.. Třeba utekl ještě někdo .. hm? Ikdyž nejradši bych dál šla sama ... nepotřebuju žádné kecálky okolo sebe ... |
| |
| Lorelei, Syracusia Goméz je teraz pravdepodobne v dave trestancov, ktorých práve odvádzaju nevedmo kam. Ani by mu na um neprišlo, aby sa vydal smerom, ktorým utekali ostatný. Vedel by, že je to samovražda. Odpovedal muž s jazvou na otázku Lorelei a stále vyzeral, že stým, že útek sa mu podaril ako keby to bola samozrejmosť a že nad niečim rozmýšľa. Lorelei Keď si sa obzrela, čo sa stalo s ostatnými, uvidela si kopu trestancov ktorý ležia na zemi umáčani v krvi a postrielaný šípkami z kuší. Na lezi tiež ležalo pár vlkov a niektorý prišli ešte len teraz a začali mŕtvych trestancov jesť. V dialke ešte bolo počuť chôdzu davu trestancov, ktorých popohnávali strážnici. |
| |
| Leniat Nachádzaš sa v skupinke ľudí prichádzajúcich z lesa, kde sa pred málou chíľkou odohrala scénka o úteku trestancov spod pazúrou stráž. Niektorým ako Syracusia, lorelei a muž s jazvou na tvári sa to podarilo, ostatných však stihol krutý trest. Nachádzaš sa v prvých radách a po prejdetí druhým menším lesom sa Vám naskytne pohľad na mohutnú, nedobytnú stavbu, na ktorej určite býva samotný pán ovládajúci kolóniu a mágovia, ktorý sem prišli spoločne s trestancami. Hrad bol aj s časti zničený čo značí, že v minulosti tu prebehol tvrdý boj. Hrad ale stojí a vyzerá, že stáť tu bude ešte dlho. Okolo hradu už stálo pár dozorcov a tí popohnávali trestancov, ktorý tu už boli, do práce. Vyzeralo to, že okolo hradu sa vykopáva menšia priehlbina a do nej sa zakladajú drevené polena, palisádi. |
| |
 | Měli štěstí..., pomyslím si. jsem zvědav kam se dostanou. Možná jsem měl zkusit utéct také... ale kam... kdybch se dostal přes stráže a dozorce, byl tu pořád hlídaný průsmyk. Sakra! Jednou se všichni pomstíme... jsem zvědav jestli už dnes dostanem pokoj... nebo nás třeba zase hodí na práci na palisádě... I když... odpočinek ve sklepení... v odporném smradu a mačkanici. Každý den tu někdo zemřel. Vojákům to bylo fuk... bylo nás hodně... nevidilo když někdo chcípnull! nenávidím to tady... rozhlédnu se po davu jestli tam není někdo koho znám. |
| |
| Lorelei, Syracusia Muž čo má na tvári jazvu sa postavil a prehovoril. Idem preč. Ak chcete poďte so mnou, ale môžte sa odtialto pokúsiť odísť. Potom to zamieril tam, kde bolo počuť šum potoka. Bolo to smerom takmer tým, odkial viedli trestancov. Tým pádom aj Vás, ale nie celkom tým smerom. Pomaly sa strácal pomedzi stromami a listím ktoré padalo zo stromov. Začalo sa ochladzovať, čo naznačovalo, že prichádzala jeseň. Leniat Strážnici Vás odviedli pred hrad, kde už stálo pár ďalších strážnych a ich mladsím kolegom s nižšou hodnosťou rozdávali úkoly. Bolo to jasné na prvý pohľad, ale aké, to nik z vás ani len netušil. Medzi nimi bol aj jeden chlap v žiarivej zbroji ktorú nikto z inych nemal. Bolo jasné že je to pán hradu. Okolo hradu už stálo pár chatrčí. Práve tam ste práve kráčali. Došli ste k chatrčiam, strážnici otvorili dvere a začali Vás tam popohnávať. Kto nešiel bol odvedený na hrad alebo ho nejaký strážny začal kopať a biť. Niektorý to ani neprežili. Jeden zo strážnych sa pozťažoval. Rýchlo banda prašivých psov! Nemám čas do večera, aj tak sa už začína pomaly ale isto stmievať a začína mi byť zima. Na to prikívli ostatný strážnici a začali trestancov doslova hádzať do chatrčí. Ty si sa tam naštastie dostal celý bez nejakých väčších problémov. Dvere sa zavreli zo škripotom a v miestnosti bola tma a v rohu na strope bol malý ventilačný otvor. Von ešte bolo počuť, ako trestanci pracujú. |
| |
| Sedím v chatrči. Všude je cítit smrad. Je tu tma. "Tak co? Jak to dnes šlo?" pronesu nahlas. Jsem celkem zvědav kdo tu semnou je. |
| |
| Leniat V chatrči si len videl mierne odlesky tvári ktoré trochu žiarili a dívali sa na teba, ale nikto nič nepovedal. Jeden z nich ktorých si videl mal čudné obličie a díval sa na teba, ako keby v tebe videl niečo viac, než len trestanca. Okolo neho bolo ešte v tme vidno, že vedla neho je prázdno a nikto sa k nemu neopováži. |
| |
| Koukám přez tmu na muže. Proč se ho bojí? "Jak se jmenuješ?" zeptám se ho. Doufám že si nedělám problémy. |
| |
| Leniat Muž sa na teba pozrie a potom mihnutím oka, ktoré sa zabliskne v lúči svetla odpovie. Arto. |
| |
| Arto... slyšel jsem o něm. Patří ke Gomezovi.. je to jeho přisluhovač. Tvrdej chlap. Měl bych si dávat pozor... jsem totiž s Leeem... Snad mne nepoznal. "Arto... slyšel jsem o tobě. Jak to jde?" řeknu mu opatrně a rozhlédnu se po místosti jestli neuvidím ještě někoho koho znám. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Arto sa na teba pozrie neveriackým pohľadom ale pokračuje. Dobre. Čo chceš?! |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro |
| |
| V lese na útěku V duchu se přistihnu, že přemýšlím nad tím, co dál. A že jsem celkem bezradná. Nevím kde to jsem, nevím kterým směrem jít a strachuji se toho, že bych někde mohla narazit na další průvody trestatnců či na nějaké potulné strážce. Takové setkání s divokou hladovou lesní bestií by taky nebylo nijak příjemné beze zbraně oblečená jen v těchto hadrech. Mimoděk se rozhlížím po okolí, ale přitom jsem myšlenkami jinde. Pak promluví chlápek s jizvou a zapůsobí na mě celkem sebejistě. Rozhodnu se ho prozatím držet. Vstanu tedy a jdu s ním. Ohlídnu se ještě na Syracusiu, jak ona se rozhodla. Mám zvláštní pocit, že bych se s ní nechtěla rozejít. Je na tom stejně jako já a je to taky žena. Proto si myslím, že jí můžu věřit. Ty se tady nějak vyznáš? Nebo tak? zeptám se našeho 'spoluuprchlíka'. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Tak dobre. Takže čo chceš ? |
| |
| Lorelei Muž s jazvou sa na teba obzrie za chôdze a vyzerá byť celkom pokojný. Nevidno na ňom žiadne známky ľudskosti, ale vyzerá ako zabiják. Nevyznám sa tu a predpokladám, že Ty tiež nie. A keď chceš hovoriť o tom, že nebo je krásne a prichádza krásna zima, tak to sa radšej ani neozívaj. |
| |
| Ani se na toho chlápka nepodívám a odfrknu: Věř, že nemám potřebu s tebou za každou cenu tlachat. Tón opovržení je v mém hlase velmi znát (..jak on ke mě, tak já k němu ... ), jeho odpověď mě však nezajímá - tedy pokud nějaká vůbec je. Pak se otočím na Syracusiu a řeknu: Jdeš nebo ne? Podívej jaké krásné nebe.. |
| |
| Lorelei Muž s jazvou sa na teba pozrie obyčajným pohľadom a prekrúti očami na slová Lorelei, počasí. Muž sa stráca medzi stromami a počuť ako pod ním šuštie listie napadané zo stromou. Na zemi sú aj poriadné kusy konárov vhodné do ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Arto zmierni hlas a začne debatu. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro "A co ty?" zeptám se Arta. Ještě se ale rozhlédnu po místnosti jestli tu není někdo koho bych znal../!!/ |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Takéto svine sú tie stráže, paladini a iná zverba! Potom na chvíľku odmlkne a pokračuje silnejším hlasom. Mňa dostali keď sme spolu s bandou išli prepadúť karavanu. Museli nás čakať, lebo v tej karavane boli strážnici ktorý boli práve na nás prichystaný. Já, Scar, Goméz a Raven sme boli v pasci a nemohli sme nič urobiť, než sa vzdať. Samozrejme že sme sa snimi bili, ale bolo ich viac. Dokončí a pozrie do stropu na vetračný otvor. Vonku počuť hukot kladív, rezanie píl a zavíjanie trestanca, ktorého si zrejme dali na mušku stráže. Keď si sa ohliadol po chatrči, nespoznával si nikoho, lebo v chatči je velká tma a nikomu nevidno na tvár, jedine Artovi, ktorému jemne svieti svetlo z vonka cez vetračku. Teraz mu je veľmi dobre vidno oči, nakolko sa pozerá do otvoru. |
| |
| Neprestajne rozmýšľam, že ako by som sa mala v tejto situácií rozhodnúť. Možno je to príliš triezve zmýšľanie, pretože zvažujem všetky informácie, no napokon prikývnem Lorelei. Aspoň niekto normálny s kým je reč. Muž s jazvou je akýsi divný a tak neskrývam svoje nesympatie k nemu. "Samozrejme, že idem. Mám chuť niekomu rozmlátiť ksicht..." poviem polohlasne a druhú vetu len nervózne zamrmlem a vidám sa za Lorelei a za tým mužom. |
| |
| Lorelei, Syracusia Ku rieke Pomaly dobiehate muža z jazvou ktorý sa už oplachuje vo vode kryštáľovo, blankytne čistej a priezračnej, v ktorej plávu ryby malé i tie väčšie, ale neškodné. Muž sa dooplachuje v tvári, pretrie si rukou oči aby sa zbavil vody a začne sa obzerať, aby uvidel svoje spoločníčki. Zbadal Vás a v tvári mal výraz radosti, čo nieje u takého človeka bežné. To sú ale tupci tie stráže. Nevedia ustrážiť ani len pár trestancov! Hlasno sa zasmeje a oplachuje si svoju košeľu. Na druhom brehu je možno vidieť obrovskú skalu tiahnúc sa do vysokých výšok z ktorej musí byť pohľad na celú zem, celú kolóniu. Spod hory sa ozval hlasitý rev dvojnohého predátora. Muž s jazvou rýchlo zdvihol obočie a pomaly, drsne povedal. Chňapavec Na jeho tvári sa vykúzlil pohľad vraha a uprene sa díval do oči tvora na druhom brehu. Po pod nos pomrmlal čosi čo bolo jasne zrozumitelné. Ten chňapavec nás len tak s očí nespustí. Zdá sa, že nejedol už aspoň dva dni. Ten si nenechá újsť šancu sa, najesť! Posledné slova zdôrazni a pokračuje. Skúste si teraz hned nájsť niekde na zemi pevné poleno, ktoré bude pasovať Vám do ruky i mne a toho chňapavca dostaneme! Okolo Vás na piesku pri rieke nieje ani jedno, ale bližšie k lesu kde je už napadané lístie sa ich tam povaľuje dosť. Malých i veľkých a na pohľad aj veľmi pevných. |
| |
| I ja pozriem do očí chňapavcovi. O tom tvorovi som už veľa počula, i to aký je nebezpečný keď ho stretne človek sám, no teraz keď sme traja.... Poleno? Na čo mi je poleno? Nejakú parádnu palicu.....! Poviem si a nájdem (?) vhodnú dosť dlhú palicu. Je o kúsok menšia ako ja a tie jej pokrivenia všelijaké mi moc neprekážajú. Vyzerá pevne aby som ju mohla otrepať o hlavu tej príšerke. Znalecky ňou potočím a je na mne vidieť, že sa na taký boj špecializujem. Keď mám palicu, vtedy sa môže protivník báť. A hneď keď ju pevne držím v rukách, ako keby som ju už nikdy nechcela pustiť, pohľadom prejdem po mužovi a Lorelei. |
| |
| Syracusia Našla si dosť pevnú palicu, aby si s ňou dokázala omráčiť, ba zabiť niekoho. Na tvora ako je chňapavec bude možno nedostatočná, ale i tak možno poslúži. Tým že si si išla po palicu, to chňapavec spozoroval a rozbehol sa k Vám na druhý brech. Muž s jazvou nečakal na nič a rozbehol sa do lesa. Keď už bol chňapavec v strede rieky ktorá mala silný prúd, tak sa muž s jazvou vrátil z lesa aj s poriadným polenom. Na jeho tele sa vystihovali jasné rysi svalou a bolo jasné, že má poriadnú silu. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro "Musíme přece něco udělat ne?" dodám víc nahlas. Už tady toho mám plný zuby... až se dostanu ven... |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Tak to sme dvaja! A určite sa nájdu aj ostatný, ktorý sa chcú odtialto dostať! Zvážnie a začne premýšľať. Po chvílke sa ozve neiste. Ale chce to plán. Len tak vykopnúť dvere a začať utekať smerom k lesu nieje najlepší nápad. |
| |
| U řeky v lese Když si všimnu chňapavce, vevnitř sebou trochu škubnu. Takového tvora jsem ještě nidky neviděla, můj pohled upoutají hlavně jeho zuby ostré jako břitvy a hladový pohled. Navenek však nedávám najevo jakékoliv zaskočení, napřímím se a hluboce se nadechnu do hrudi. Hmm ... jasně, paráda ... už vidím jak ho bijeme klackem do zad.. řeknu polohlasem ve kterém je však slyšet můj nesouhlas s chlápkem. Mimoděk se však už rozhlížím po nějaké pevné palici, přece jen s holýma rukama se necítím dvakrát jistě... |
| |
| Lorelei, Syracusia Chňapavec došiel na druhý brech rieky, kde ste sa nachádzali a ešte chíľku pred tým užívali pokoj od stráži. Chňapavec sa rozbehol po mužovi s jazvou na tvári, no muž s jazvou hned na to zaeragoval. Poriadne sa napriahol aby zmiatol chňapavca a zboku ho z celej sily udrel. Chňapavca odhodilo na stranu a muž s jazvou sa k nemu rozbehol. Bolo vidieť že je to ešte len mláďa chňapavca, lebo bol o čosi menší. Chňapavec sa stihol postaviť skôr než mu onen muž s jazvou stihol tresnúť po hlave a už stál pred ním a vydával agresívne zvuky, čím chce zastrašiť svôj cieľ. Lorelei, Syracusia Práva stojíte hneď za chňapavcom a máte výbornú príležitosť. |
| |
| Pri rieke v lese Stabilne stojím a len sledujem divadielko, ktorým sa chňapavec snaží odstrašiť muža s jazvou. Zrazu sa pozerám na chrbát chňapavca a tak mu celou silou ostrejším hrotom palice buchnem medzi lopatky. Neviem či to zaúčinkovalo a tak stále stojím v bojovom postoji a očakávam čo sa stane. |
| |
| V lese Jak začne boj mezi chlápkem a chňapavcem, neváhám. Přiblížím se k nim s druhé strany a čekám na příležitost. Teď když vidím, jak mládě reaguje a jak se chová, přestávám se bát a troufám si na něho i s klackem. Stojím k němu ze zadu a velkou silou ho přetáhnu po hlavě ... tedy aspoň se snažím.. |
| |
| Lorelei Ku chňapavcovi si sa dostala nespozorovane, lebo si stále všímal muža s jazvou. Ten behal a snažil sa upútať pozornosť chňapavca stále na seba, aby ste Vy zo Syracusiou mali výbornú šancu ho dostať zo zadu. Napriahla si sa a vrazila mu s polenom rovno medzi nohy. Chňapavec spadol a muž s jazvou využil túto príležitosť a zasadisl chňapavcovi rozhodujúci úder rovno na hlavu. Ako ho muž trafil, telo chňapavca sa začalo hýbať zo strany na stranu, čo spôsobujú nervy v tele po smrti. Po chvíľke sa prestal hýbyť. Bolo jasné, že je mŕtvy. Muž s jazvou prišiel k Vám. Ako dobre že som s takou partiou ako Vy dve! .. Komplimente povedal a podišiel ku chňapvcovi aby si obzrel jeho zranenia. Po chvíľke obzerania povie. Je celkom možné že sa aj nažereme. A úšklebkom sa začne obzerať okolo seba bližšie k rieke kde sú roztrúsené kamienky a väčšie kamene. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro To teda jo... třeba se nám zítra naskytne příležitost... třeba budem vyvážet mrtvoly k jámě... tam hlídá vždycky nějakej strážce. Možná i dva. A ti mají zbraně. A nebudou čekat že na ně zaůtočíme. A pak můžeme zdrhnout do divočiny. Klidně do skal. Hm... fakt skvělej plán...No, možná by mohl vyjít.. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro .. idem na severnú stranu pozrieť či netreba pomôcť s jedlom .. Strážnik s tým istým hlasom sa ironicky zasmeje a už počuť druhého, ako naň nadáva. Choď, choď! A zadus sa tým jedlom! Strážnik vloží kľúče do zámku, potočí, v zámku niečo cvakne a dvere vzrgajúco sa otvoria. V nich v jasnom svetle stojí strážnik na ktorého nieje veľmi dobre vidno. Arto sa pozrie na teba a vo svetle vidno ako sa s ušklebom usmieva a je jasné že mysli iba na jedno. Vhodná príležitosť zmeniť svôj osud. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Chytí nás! skynku směrem němu. Ale zvednu se na nohy. Jestli se do nich Arto pustí, nehodlám ho v tom nechat samotného. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Všetci von ! Počítanie. Arto výjde ako prvý a zaradí sa za strážnika. Vydno na Arta ako sa obzerá okolo seba a potom ako sa pozerá nad chatrč, na hrad. Všetci výjdu von len traja trestanci nie. Von banda lenivá! Zvolá strážnik a vyberie si meč. Ostrie sa zablíska v žiari pochodní rozmiestnených po celom okruhu okolo hradu. (napíš či si vyšiel alebo nie) |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Co chceš teď dělat? pošeptám mu do ucha. Jestli chce utéct, nevyrbal si nejlepší okamžik... |
| |
| V lese u řeky Mlčky sleduju našeho 'společníka' a tím na něm nechávám rozhodnutí, co uděláme s naší kořistí. Můj žaludek se ale trochu ozve a já v duchu uvažuju, jak může takový malý chňapvec chutnat. ...tak on je rád ... nikdy bych od něho nic podobného nečekala ... ani v ironii ... Lehce zvednu koutky na znamení úsměvu. Fajn .. tak ho teda sníme ... Už bylo na čase, docela mi vyhládlo, utrousím hladíc se na břiše. Seženu nějaké pevné klacky na upěvnění masa, zvednu se a vydám se takové najít. |
| |
| Lorelei Blízko lesa sa povaľujú len malé klacky. Najväčšie už máte ako celé od krvy. V dialke však vidno ako sa myhajú tiene a je isté, že sú to vlky, ktoré si ešte pochutnávajú na mŕtvych trestancoch. Pri jednom strome sa však povaľujú veľké i malé klacky a je úplne bez známky ohrozenia. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Meč spadol pred teba. |
| |
| V lese Ty bys mohal zatím zajít pro dřevo na oheň ... navrhnu Syracusii a vydám se ke stromu s klacky. Tam vyberu tři nejmohutnější a donesu je k ohništi, které chlapík skládá z kamenů ... Takové snad budou stačit, ikdyž je to mládě, je to přece jen macek ... řeknu a hodím hlavou směrem k mrtvému chňapavci. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro To je pocit... Na tohle jsem čekal celý pobit v týhle díře. Tak co hajzle?! Jakej je to pocit?! zasyčím na strážce. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Strážnik začne hulákať, ale na to že by ho niekto počul, šancu veľkú nemá, pretože fúka silny vietor a obloha už pomaly ale určite tmavne. Je už večer. Lúč svetla fakľi okolo hradu už nevidno ani jednu, najskorej ich sfúkol vietor. Trestanci sa zhromaždia okolo strážnika a hlasno hovoria. Smrť! Smrť! Smrť! ... Doraz ho! Teraz keď naň von dopadá nejaké to svetlo, máš možnosť obzrieť si všetkých trestancov. Jeden z trestancov sa len spokojne prizerá a čaká čo urobíš. Má mohutnú tvár a oplýva už len na pohľad veľkou charismou. Arto stojí vedľa teba. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Maly by. Nejiste ti odpovie muž s jazvou na tvári a ďalej ukladá kamene vedľa seba tak, aby vytvorili kruh. Kamene sú pomerne veľké, charakteristicky sivé, ale niektoré vyzerajú blankytne bielo-sivé, od toho, ako sa o nich vlnila voda. Muž ti zoberie jeden klacek, ktoré si bola nazbierať. Čoho sa obávam najviac, bude urobenie ohňa. Ten by bolo dobre urobiť už teraz. Z ničoho nič prehovorí muž s jazvou a začne sa obzerať smerom k lesu. Postaví sa z kľaku a svižným krokom dôjde ku najbližšiemu stromu, kde si zoberie 4 menšie klacky a hŕstku lista. Dôjde ku budúcemu ohnisku a začne trieť klackami o lístie. Po chvíľke sa z ohniska začne valiť malilinký dym. Oheň! Ešte že stromy nás ochránia pred silným vetrom ktorý stále rastie. To je ale nakoniec aj dobré, aspoň v takýto čas nepôjde nikto okolo, aby sa pozrel, že odkial ide dym. O chvíľku už planie plamen. Rozreže chňapavca a napichne kus mäsa na klacek a začne ho opekať. Volám sa Scar. Po prvý krát sa predstaví. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Dělej! Zabij ho! porouší mi mysl. Rozhlédnu se. Zvednu meč... Vstávej parchante... zasyčím na dozorce a namířím na něj mečem. Teď hezky odevřeš další chatrče. Nebo ti useknu nejdřív jednu ruku. Když potom pořád nebudeš spolupracovat, půjde to dála dál. Tak dělej! vyjeknu na dozorce. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| V lese Trošku ma strasie keď začujem to dobre známe pukanie vetvičiek pomedzi stromami, ale nakoniec začnem ignorovať aj tie mihavé tiene nenažraných vlkov. "Chcelo by to na rozrobenie ohňa nejaké malé vetvičky, pôjdem ich pozbierať." Z môjho hlasu je jasne počuť, že rozdelanie ohňa nie je pre mňa ťažká záležitosť. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Tak pojďte. Myslím že budeme mít delší volno.. usměji se na trestance a pokynu dozorci, aby pokračoval. Nahnu se ještě k němu a pošeptám mu. Pak nás ještě zavedeš do nejbliššímu skladu zbraní... |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro ZZZbrojnica ?! Ale tá je na hrade, tam sa nedostanete bez povšinutia! Hrdným hlasom ti povie a svitne mu šibalský úsmev. Očividne má radosť z toho, že na hrad to nebude ľahké. V tom počuť hlasi ako sa blížia spoza chatrčí. Jeden z trestancov nakukne a zakričí. Stráže! Utekajme ! Trestanci ihneď začnu behať smerom k lesu, ktorý je položený v ďiaľke na kopci, pri ktorom trochu počuť šum rieky. Hlasy sa stále bližžia a bližžia. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Stáť! Strieľajte! Strážnik ktorý rozdáva príkazy má na sebe pokovanú koženu zbroj stráže podľa ktorej je možno zistiť, že je to veľiteľ stráži. Čo tu ale robia ostáva neznáme. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Copak nejsou žádní strážci venku? Hodili by se jejich zbraně... Á... nejraději bych se vrátil a všechny je zabil... vím však že bych neměl čanci... |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Tak snadno to nepude holomku! Teď padej! zakřičím a běžím dál. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Musíme do lesa! Arto! Vem toho vojáka za sebe nebo na záda! Nebudou na nás střílet! zavolám na Arta. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Kašleme na to .. Prídeme zajtra viacerý a prehľadáme v lese tie miesta, kde by sa mohli ukrývať. Cez priesmyk neprejdu ... Do prdele i zo snehom! .. Bolo počuť ako sa hlas velitela menil do nadávok na sneh a pomaly hlas nebolo počuť. Vzdialoval sa smerom k hradu. Na okolu sú len kmene stromov a za Vami smer k rieke. |
| |
| Lorelei, Syracusia Začalo mierne snežiť. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Hoď ho tady na zem... co s ním uděláme? Myslíš že by šlo s ním obchodovat? Asi by nám za nšj nedali zbraně což? Ale... zajímalo by me kdo tu všechno je.. A proč salra sněží?! řeknu Artovi. Pak se nadechnu a z plna hrdla zakřičím. Héééj!! Všichni kdo jste přežili sem! Ke mně! Rychle! pak se znovu otočím k Artovi. Začíná se mi to líbit. ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Tak to by sme mali! Teraz už len prežiť v tej zime, ktorá nieje o nič väčšia ako bola v chatrči. Artovi zmrzne úsmev a začne sa obzarať po ostatných. Všetci stoja okolo a sledujú Arta a teba Leniat. Čo navrhuješ ? |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro Zabodnu klacky okolo ohniště, které vytvořil chlapík a snažím se je tam nějak upevnit. Když mi začnou kolem obličeje lítat vločky, zabručím. Taková změna počasí se mi nelíbí ... už i tak je tu celekm zima. Rukama se třu pažích a přešlapuju nohama abych se 'zahřála'. Hej, co máš vůbec v plánu dělat dál? Jako celkově...Přec jen jsme v neznámém lese a ti vlci támhle mě zrovna moc neuklidňujou ... jo jasně, je to leší jako být zajatec, ale začíná mi být v těchto hadrech docela zima ...a nevím kudy dál. A bez jakékoliv zbraně se tu cítím jak nahá v trní ... chápeš ... Trošku se rozkecám. Je na mě vidět, že mi to opravdu vrtá hlavou, mám svraštěné obočí a trochu drkotám zuby. A čekám, kdy Syracusia konečně donese dříví na oheň.. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Nô .. nad tým premýšľam už hodnú chvíľku, a napadá ma jedina útek z tejto kolónie. Tým že máme oheň a sme na dobrom mieste, kde nás stráže podľa mňa nebudú hľadať, sme na veľmi dobrej ceste. Stačí ak prežijeme nadchádzajúcu noc, a pustíme sa cez priesmyk.“ Oheň už plapolá ale je dosť slabý. Treba viac dreva, ktoré nebude vlhké a celé od snehu. „Aspoň ja pôjdem na priesmyk. Môžete to tu skusiť a ísť napríklad ku prístavu to neďaleko, z ktorého sme ešte dnes prišli, ale tam by ste podľa mňa veľkú šancu nemali. Lode tam síce budú, ale ovládať ju a to už len ju pohnúť! .. to nieje vôbec ľahké.“ Scar sa zasa premení v tvári na premýšľajucého človeka a po chvíľke zase zo seba niečo vytiahne. „Vlaste, máme dobrý vietor a na lodi sú zásoby aspoň na týžden, keď je nás tak málo. S ľodami mám skúsenosti, takže by to nebol problém.“ Scarova tvár zase zosmutnie pri tom, čo chce zrejme povedať. „Ale prístav, teda to mólo bude dobre strážene. To nebude ľahké. Chce to nejaké zbrane, a nie obyčajné polená (klacky). Takže ako ?“ Scar zmení výzor na naslúchajucého človeka a pozorne sleduje okolie. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Nô .. nad tým premýšľam už hodnú chvíľku, a napadá ma jedina útek z tejto kolónie. Tým že máme oheň a sme na dobrom mieste, kde nás stráže podľa mňa nebudú hľadať, sme na veľmi dobrej ceste. Stačí ak prežijeme nadchádzajúcu noc, a pustíme sa cez priesmyk.“ Oheň už plapolá ale je dosť slabý. Treba viac dreva, ktoré nebude vlhké a celé od snehu. „Aspoň ja pôjdem na priesmyk. Môžete to tu skusiť a ísť napríklad ku prístavu to neďaleko, z ktorého sme ešte dnes prišli, ale tam by ste podľa mňa veľkú šancu nemali. Lode tam síce budú, ale ovládať ju a to už len ju pohnúť! .. to nieje vôbec ľahké.“ Scar sa zasa premení v tvári na premýšľajucého človeka a po chvíľke zase zo seba niečo vytiahne. „Vlaste, máme dobrý vietor a na lodi sú zásoby aspoň na týžden, keď je nás tak málo. S ľodami mám skúsenosti, takže by to nebol problém.“ Scarova tvár zase zosmutnie pri tom, čo chce zrejme povedať. „Ale prístav, teda to mólo bude dobre strážene. To nebude ľahké. Chce to nejaké zbrane, a nie obyčajné polená (klacky). Takže ako ?“ Scar zmení výzor na naslúchajucého človeka a pozorne sleduje okolie. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Tak, podařilo se nám uniknout, ale stále nejsme v bezpečí. Máme jen jednu zbraň. Ale máme rukojmí. Nevím, jakou má cenu, ale možná by s ním šlo něco udělat... Zítra přijdou stráže a my musíme vymyslet nějaký plán. Nějaké návrhy? zeptám se a rozhlédnu se po davu jestli neuvidím někoho koho neznám. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Neviem, netuším, poďme na starý tábor!, ... .. a iné hlášky zneli z úst trestancov. Arto len smiešne krútil očami nad trefními hláškami. Zrejme sa spoľahneme na plán, ktorý vymyslíš ty! Ozval sa jeden z nevoľníkov. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Takže, musíme si najít nějaký úkryt. Nejlíp nějaká jeskyně či převiz kde budeme chráneni před shěhem. Prostě si musíme vybudovat takovej tábor. Všichni jsme slyšeli, že jsem zítra přijdou strážní. Ale také mají přijít z dolu. Tedy, pokud je něco nezdrží. Můžem je přapadnout a vzít si jejich zbraně. S kterými se pak ubráním tady v lese. Chce to ale plán. Ten se ještě vymslí. Tak, teď jdeme! Zavolám a vykročím vpřed. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Zasygnalizuji aby všichni zastavili. Někdo tam je. Netuším kdo, a tak je překvapíme. Rozdělíme se na tři skupiny a obklíčíme je. Arto, ty veď jednu a vyber třetího. Já povedu jinou. Tak jdeme! zavelím a rozeběhnu se s částí trestanců k hlasům. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Arto hned pokynie svojim mužom aby neútočili a pomalým krokom sa vydá s úsmevom na tvári ku Scarovi. Vitaj! Čo ty tu ? Začne Arto na Scara. |
| |
| Lorelei, Syracusia, Leniat Leniat došiel ku Vášmu menšiemu táboru Lerelei a Syrausia. Scar sa otočí s merom k Artovi, ktorému hned svitol úsmev na tvári. Začala konverzácia. Já? Ušiel som! Scar sa hlasno sa zasmeje. Arto sa pridá. Typické! Mohol som si myslieť. Arto sa zasmeje. |
| |
| Dojdu na mítinu a s úsměvem rozpřáhnu ruce. Jak vidím, nejsme sami komu se podařilo pláchnout. Teď nás je tady celkem hojnej počet. Co vy tady vlastně? A víte o nějakým místě? Tady to neni moc bezpečný... řeknu a postavím se vedle Arta. Jo A tady mám zajatce. ušklíbnu se a pokynu Artovi aby strážníka schodil. |
| |
| Všetci Arto sa pozrie na Leniata a na jeho príkaz shodí strážnika surovo na zem. Ten zaskučí a schúli sa na zemi. Pozerá sa okolo seba na trestancov. Leniat: Scar sa na teba pozrie a smutne odpovie. Nemám o tomto mieste ani ponatie. Neviem kde sme a kde by sme sa mohli ukryť. Tento náš tábor nám bude musieť na túto nadchádzajúcu noc. Povie Scar a prisadne si k ohňu, aby si ohrial ruky. Arto spraví to isté a zo strážnika sem tam spusti oko. |
| |
| V lese, náš "malý tábor" Celkem dost zřetelně sebou škubnu, když uvidím přicházející postavy se strážným. Vyskočím do pozoru, když si však povšimnu Scarova úsměvu, uvolním se. ... zřejmě někdo známý ... Sjíždím si však nové příchozí zkoumavým pohledem ... E..ehm... odkašlu si, abych upoutala pozornost .. a vy jdete odkud? A jak se vám pdoařilo chytit toho strážného? Neznažím se působit nijak nepříjemně, spíš jako že mě to opravdu zajímá ... |
| |
| A hele... nějaká slečna... a ne jedna... Kde se tady berou? Jak je sem mohli hodit?... Těší mne. Jsem Leniat. Když nás dozornce vyháněl ven, trochu to mohnojil a už to jelo. Měl u sebe klíče a tak jsme osvobodili nějaké trestance. Pak ale přišli stráže a mi zdrhali... Ještě musíme vymyslet co s ním... odpovím a rozhlédnu sepo ostatních. |
| |
| Chvíli přemýšlím, jestli se mám taky představit, nemám to ve zvyku, ... pak se ale rozhodnu nedělat zbytečné vlnky. ...přec jen, ať už chci, nebo ne ... s těmato lidma strávím nějaký ten čas ... možná by nebylo na škodu se jim spíše zavděčit .. než naopak ... Já .. já jsem nějaká Lorelei..Říkám to pro to, že teď máme něco společného a tak bysme měli držet pospolu ... si myslím. Pak se dlouze kouknu na strážného. Musíme na něj dát každopádně velkej pozor, mohl by být docela nebezpečný ... pokud by utekl. Pak se odmlčím a kouknu se po Syracusii. ..je zatím jediná, u které mám pocit, že se jí dá věřit ... možná to bude tím, že je ženská ... usměju se pro sebe. No nevím jak vám, ale mě docela vyhládlo. řeknu po chvilce ticha a natáhnu se zkontrolovat maso, jestli už bude dopečené. Nevím nevím jestli tu ale přečkáme noc, začíná být docela zima ... a ti vlci támhle mi na klidném spánku určitě nepřidají zabrumlám sedíc u ohně. |
| |
| Přejdu k ohni a dotáhnu tam i strážného. Zvednu meč a položím si ho na kolena. Tady hezky zůstaneš. Nebo dostaneš co ti patří. Jasný? zasyčím na dozorce. Pak si všimnu toho chňapavce. Hm... dobrý.. Ale bojím se že to pro nás všechny nebude stačit. A pokdu jde o vlky... z těch nemám strach. Je nás tu hodně a máme oheň. S trochou štěstí by se nám možná i povedlo nějakýho ulovit... I když... máme tady jenom jeden krátkej meč... Ale až se budou vracet z dolu... Tam by se dalo něco ukořistit... A co má vůbec tenhle všechno u sebe? promluvím k ostatním a prohledám ještě dozorce. |
| |
| Leniat Ideš prehľadať strážnika ktorý sa krčí u uhňa, aby sa ohrial. Pozerá na teba nenávistným pohľadom a celý sa trasie. Ako ho prehľadávaš, nájdeš u neho jedine 20 malých úlomkov modrého kryštálu. |
| |
| Tak rudu jsi ukrad? Možná by jsi měl lepší pocit, kdybys sis jí sám vykutal... Ta je nám ale teď k prdu... ale nechám si jí.. ušklíbnu se na dozorce a dobře rudu uschovám. Když už tě tady máme... řekni nám nějaký informace. Vše co víš. Všechno. řeknu strážnému. Nějaké ty informace se budou hodit... třeba nám to pomůže k tomu plánu... ještě se podívám na Scara. Nevíš kdy pudou z dolu? zeptám se ho. |
| |
| Možno párkrát sa mi stalo to, čo teraz. Mlčím. Ale nie hanblivo alebo nenávistne k novým ľuďom, skôr je to zadumaný pohľad, ktorý zo mňa priam srší a je vidieť, že zvažujem celučičkú situáciu. "Moje meno je Syracusia. Ako ste si ihneď všimli, je to dosť dlhé meno, takže skrátene : Sya." Poviem a už z počutia, pochopíte, že uvažujem nad každým slovom, ktoré vyslovím. Odhrnem si vlasy z tváre, ktoré mi tam neprestajne padajú a znova prehovorím, no teraz už istejšie a nie tak zamyslene : "Máš pravdu, ruda nám je k ničomu. Keď nemáme čo a kde kupovať." Usmejem sa a z bezpečnej diaľky sa prizerám na "vypočúvanie" strážneho. |
| |
| Strážnik zakýva hlavou na súhlas. Čo by ste chceli vedieť, poviem všetko, len ma nechajte žiť! |
| |
| No, tak... všechno co víš. Přehled o zásobách, jestli jsou nějaký ukrytý v lese či jinde v přírodě, kdy se budou vracet z dolu... no, přece to znáš... Tak dělej. odvětím s klidem dozorci a protáhnu se. |
| |
| „Takže na hrade je asi cez 200 ľudí. Z toho je asi polovica strážnikov. Každý strážnik je vybavený zbraňou na blízko i na ďialku. Sú aj taký, čo na ďialku nemajú nič. Na hrade sú takzvané dve vrstvy ľudí. To sú strážnici, teda ... páni a .. ehm .. vy, trestanci. Hrad je veľký a má všelijaké chodbičky o ktorých neviem ani ja. Dobyť hrad nebude ľahké.“ Spokojne a spolupracovateľne všetko bez problémov hovorí strážnik. |
| |
| Fajn... to by byli lidi. A co ty zásoby? ptám se dál. |
| |
| Zásoby sú na hrade samozrejme dosť, na uživenie všetkých stráži a aj celkom na trestancov. Všetky zásoby sa privážajú na lodiach a niečo aj cez priesmyk. Od zbraní až po potraviny. Každý tretí deň. |
| |
| Aha aha... souhlasně přikyvuji. A kdy mají teď v nejblišší době přinést zásoby? Co? Škoda že bys pak nespolupracoval a prokec nás... bych tě mohl využít jako návnadu a nechal tě žít... takhle... tě asi pak budu muset oddělat... No holt smůla... |
| |
| Strážnik sa chápavo pozrie na teba a len smutne prikívne. Vyzerá, že sa s tým plne zmieril. Hlboko si povzdychne. „Ďalšie zásoby ? Nô .. ak sa nemýlim, tak tie sme dostali dnes. To by ste vedieť mohli, lebo boli v prístave, kde ste boli aj vy. Takže ďalšie budú buď o dva, alebo tri dni.“ Odpovie strážnik. |
| |
| Sleduji výslech a tvářím se u toho zamyšleně. ... ten ví, zdá se, o všem ... to by mohl vědět i o těch mázích, co jsme viděli v přístavu ... Hele, já bych taky měla dotaz. Co mají mágové společného s trestaneckou kolonií? A řekni VŠE co víš! |
| |
| Strážnik sa obratí pohľadom smerom na Lorelei a odpovie. O mágoch nikto nič nevie! Hlasito prednesie strážnik ležiaci u ohňa. Prišli sem z dôvodu, o ktorom vedia iba oni sami a samotný pán hradu. Zrejme ich poslal kráľ Myrtany aby niečo vykonali, ale ako vravím, nikto nič nevie. |
| |
| Trošku si dupnu na znamení toho, že mě štve nic nevědět... To se mi nelíbí ... bude to něco velkého, když se to tak tají. A jak jsou v tom mágové... no, to může být naprosto cokoliv... řeknu po chvíli a v mém hlase je cítit nervozita. ... mágové a jejich ... "věci" ... jsou nevyspytatelné ... Méte někdo návrh, co budeme dělat ...? Tahle situace mě ubíjí ... chci se pohnout a začít něco dělat ..nejradši hodit nohy na ramena a utíkat. Začínám tu z toho mít hodně ... mno řekěněme, divný pocit ... řeknu a je zřejmé že čekám jasnou a okamžitou odpověď od kohokoliv. |
| |
| Teď se snažím získat nějaké informace, abych mohl nějakej plán vymyslet... řeknu Lorelei. Potom se znovu obrátím na dozorce. Hm... a... kdy se budou vracet z dolu? A nevíš o nějakejch zbraníc co se válej někde kolem? Co? |
| |
| Zbrane valiacie sa len tak niekde okolo ? Neviem o žiadnych. Jedine že by ste išli k majáku u zamhlenej veži, ale ku priesmyku. Sem tam sa môže stať, že niečo vypadne, ale to bývaju aj len tak iba krompáče. Odpovie strážnik na otázku o zbraniach. Potom pokračuje. Z dolu chodia ked sa na oblohe začnu objavovať hviezdy. Na to je jeden strážnik, ktorý sedí pred dolom a keď sa začne stmievať, ide do dolu to oznámiť prvému strážnikovi, ktorého stretne. Ja som v dole veľmi nebol, ale niečo o tom viem. Odpovie strážnik na otázku o dole. |
| |
| Hm... k majáku je to asi dost daleko co? No, ale k průsmyku bychom se mohli podívat. Samozřejmě do bezpečné vzdálenosti... Otočím se na Arta. Možná by tam měla zajít nějaká skupinka... Třeba něco najde. Potřebujeme cokoli. Hlavně do večera. Ale i nějaký klacky se hoděj. Kameny a tak dál. Mohl bys ses něčeho z toho ujmout? |
| |
| Strážnik sa na teba pozrie Leniat a prehovorí. Maják je bližšie. Priesmyk je v horách. Nad baňou starého dolu. Odpovie strážnik. Potom sa ozve Arto. No ak je priesmyk ďalej než maják, tak sa oplatí ísť najprv k majáku. Ale veľmi opatrne. Každý pohyb v tieni ktorý bude zazretý môže znamenať kopanie v dole na celý život. Za to že to vyšlo jeden krát, to neznamená že to výjde aj druhý krát! Ale skúsiť to treba. Vážne odpovie Arto. |
| |
| Aha... tak tedy maják. Arto, Scare, jeden z vás by se tam měl vydat... nechci, aby tam šel někdo nezodpovědný... I když nevím jestli dnes. Když půjdou z toho dolu... Tak co? Nehcete mi s tím plánováním trochu pomoct zeptám se Arta a Scara. |
| |
| Arto zo Scarom odvrátia pohľad od plapolajucého ohňa na Leniata. „Nô .. ja hlasujem za majak!“ Odpovie Scar. „Tiež.“ Odpovie Arto. |
| |
| Aha... hm.. tak půjdete tedy? Nebo počkáme na lidi z dolu? řeknu už celkem nervozně. Hm... to bude práce tohleto... |
| |
| Mnoo, .. jestli tu někoho zajímá i můj názor, pak jsem taky pro maják ... pokud se nepletu, kopáči budou chodit každý den z dolu i do dolu, takže zítřek by asi lepší nebyl... řeknu a pokrčím rameny. |
| |
| Arto i Scar mlčia. Ozve sa strážnik. Každý deň choďia z dolu i do dolu. Pravda. Od majáka iba ak príde nejaká loď, aj to sú väčšinou strážnici. |
| |
| „Najlepšie je ísť ešte dnes!“ Prehlási Scar. „Ak pôjdeme teraz, tak strážnici budú mať mizernú náladu len tak stáť a nechať na seba padať snehové vločky keď ostatný budú jesť mäso a nechať sa ohrievať ohňom na signalizáciu.“ Urobí malu prestávku a dokončí. „Rozhodne poďme teraz!“ Dokončí Scar. Arto len pokýva hlavou na súhlas a vstane, aby sa pripojil ku Scarovi. „Takže .. kto pôjde TERAZ so mnou ku majáku ?“ |
| |
| To máš pravdu, teď je nejlepší okamžik ... a já jdu s váma ... řeknu rozhodně a přistoupím k nim. |
| |
| Dobrá. Ale někdo tady musí zůstat. Buď někdo z vás dvou, nebo já. řeknu a pohlédnu na Scara a Arta. |
| |
| Arto zo Scarom sa pozrú na Leniata a odpovedia. „Ak tu chceš ostať, môžeš ..“ Odpovie Arto. „Já s zo Scarom a Lorelei ideme k majáku. Ty Leniat a Syracusia, ostane tu, a ak by sa čokoľvek divné dialo, hned odbehnite ku nám k majáku, ale bez toho, aby Vás spozorovali stráže ktoré tam budú mať hliadku.“ Odpovie Arto. |
| |
| Přikývku. Dobrá. odpovím Artomi a rozhlédnu se kolem sebe. Pak si potěžkám meč. Arto. Vem sebou ještě někoho. Ať vám pomůžou nést zbraně, kdyby jich bylo víc. A meč zůstane tady nebo půjde s vámi? dodám ještě a pohlédnu na dozorce. |
| |
| „Meč by sa nám mohol zísť. Ale necháme ho v tvojich rukách. Ešte sa ti zíde. Nebudeme ďaleko. Je to len kus cesty. Do rána sme späť.“ Dopovedal Arto a pomaly sa začal obrácať smerom k lesu. Von je viditeľná tma a okolie osvetluje už len oheň, ktorý ste si rozložili. Malé vločky snehu padajú okolo Vás. Na oblohe sa začali objavovať prvé hviezdy a zlesa je počuť zavíjanie vlkov. |
| |
| Tak teda jdeme.. řeknu o něco tišším hlasem, aby jim bylo jasné, že vím, co mám dělat. ...,,Hlavně buď z ticha a drž se vzadu“... samozřejmě ... řeknu si v duchu a vykročím za Artem. |
| |
| Pokývám hlavou. Dobrá. Tak hodně štěstí a ať jste brzy zpět. řeknu a dojdu k ohni. Otočím se na dozorce. Myslím, že je zbytečný tě poutat. I kdybys ses pokusil o útěk, asi bys ses přez ten kruh trestaneců nedostal... Přiložím na oheň a trochu ho dalšími kameny rozšířím. Je to dobré proti zvěři a taky se ohřejou aspoň i ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Čo budeme teraz robiť ? Kam pôjdeme ? Opýtal sa jeden, ale väčšina ho ignorovala. Len niektorý dávali jehom slovam vážnosť. To je jedno! Vykríkol jeden z trestancov. Pokračoval ďalej. Hlavne že sme preč od tých bastardov! Ostatní len prikívli a zvolal aj zvyšok. Tý ktorý ho ignorovali, si posadali vedľa toho trestanca, ktorý hovoril o tom, kam sa teraz pôjde. Presunuli sa kus ďalej a vyzeralo to, ako keby tretsanci tvorili dva tábori. Pri trestancovi čo hovoril o tom, kam teraz pôjdu a čo bude, znova prehovoril, ale tak, že tý ktorý "oslavovali" že ušli od strážnikov, to počuť nemohli. Mohli by sme sa spočiatku schovávať v horách. Volám sa Lee a som ochránca ... vlastne bol som ochránca kráľa Myrtany. O tejto oblasti mám ako taký prehľad. Viem že na západ by mal byť kaňon v ktorom by sme sa mohli ukryť. Čo navrhujete ? Opýtal sa Lee svojich prívržencov. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Mi pôjdeme rovno. Na Scara je spolahnutie. Je silný a zručný. Vie sa o seba postarať, ak by ho chytili. To že sa dostal do tejto blbej kolónie nieje náhoda, ale chcel to. Nebavil ho život tam kde bol, tak prišiel sem tým, že začal v meste kde bol doteraz, robiť bordel a za to ho sem poslali .... len aby si vedela. Potom ťa chytil za ruku a začal kradmým behom behať pred seba a teba a uvideli ste chatrče pri ktorých stáli dvaja strážnici. Podišli ste bližšie tak, aby ste počuli, o čom sa zhovárajú. „.... ono ani ja to neviem. Zrejme niečo Rendel kuje. Ale neviem ti povedať.“ Po tomto jeden zo strážnikov odišiel smerom k veži. Strážnik ktorý ostal vytiahol dýmku, zapálil a začal nadávať. „Do prdele i z vetrom a snehom! Akurát teraz keď si chcem zafajčiť! To už nieje normálne!“ Strážnik sa rozčuluje ale žiadna odozva. Konečne si zapálil a začal poťahovať a vydychovať dym. „Ach! Otale, Otale ...“ Začal zrejme spomínať svoje meno. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro Hmm ... tak to je zajímavé ... nechat se sem uvrtat dobrovolně ... zašeptám na dopověď bez jakkéhokoliv tónu. Dál následuju Arta lesem. Snažím se našlapovat jako myška a a nevšímat si větru a vloček, které mi létají do obličeje. Pak se společně zastavíme v keřích u chatrčí. Chvíli tiše naslouchám, když se však strážníci rozejdou, zašeptám směrem k Artovi. Už jsme skoro tam...ale jak se tam dostanem...? Zdá se, že u věže nás čeká nějaká společnost .. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Možná dobrý nápad, ale teď určitě ne. Musíme tady nějakou dobu zůstat. Zkusíme uskutečnit ten náš plán... odpovím mu zdvořile. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Lee zmĺkne a je na ňom vidno, ako si obzerá obrysy budovy nedaleko za riekou. Prižmúri oči aby lepšie videl a potom sa pozrie po ostatných. Mohli by sme ísť tam. Ukáže rukou na obrysi budovy rysujúce sa za riekou. Tišším hlasom ešte dodá. Týchto by sme tu ... nechali. Boli by nám iba na obtiaž, vždy by len niečo chceli a nepáčilo sa im to. Ale navrhnúť im to môžeme. Čo poviete ? Nakoniec sa Lee spýta. Hŕstka trestancov len pokýve hlavou na súhlas a niektorý nič. Mlčia. Lee sa pozrie na teba. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Pššt! Arto je chvíľku ticho a potom sa k tebe obráti. To je ok. Ak budeme po tichu a všetko pôjde tak ako by sme chceli, tak sa nieje čoho báť. Ale nebolo by zle si urobiť plán, keby nás odhalili, ako sa odtial čo naj ... lepšie dostať. Arto sa pozrie smerom na konáre stromov nad vami a pozoruje vločky padajucého snehu. No pôjdeme jednoducho tam a výjde to. Musí to výjsť! Zašeptá Arto. Strážnik Otale pred vami spokojne fajči dýmku. Počkame na Scara, kým sa neukáže. Prostredie pred vami pozostáva zo strážnikom ktorý postáva blízko chatrče zo štyrmi súdmi, za ktoré by sa dalo dokonalé kryť, vedľa chatrče pri ktorej stoji strážnik sa nachádza ešte jedna, ale čo je pri nej, to už nevidno. Ste za ňou. Smerom ktorým pozerá strážnik, je práve pohľad na more, fajčiac dýmku, takže sa veľmi okolo seba neobzerá. Pred ním je asi 15 metrov ďalšich 2 chatrčí pri ktorých je jeden stôl, dve stoličky a na stole je zapálený lampáš, ktorý osvetluje okolie. Pohľadom na more, naľavo sa idem smerom k ceste po ktorej ste dnes išli a tiež maják vzdialený asi 100 metrov. U majaka stojí petoro strážnikov. Väčšina je zrejme ukrytá v chatrčiach. Na-pravo sú len vyschnuté stromy s kríkmi u ktorých je vidno, že sa chvejú, čo znamená, že tam zrejme niekto je. To bude Scar. Čo navrhuješ ? Odpovie Arto. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Nechat je tady? A i ty, co šli pro zbraně? Děláš si ze mě srandu?! Takovej podrazák jako ty, když to chceš udělat, nejsem! Hezky tady na něj počkáme. Jdi si jestli chceš. Ale dlouho nevydržíš... řeknu rozlobeně Leeovi. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro Opravdu myslíš že bude tak jednoduché proplížit se kolem několika strážných? zakroutím halvou a pak dodám. No rozhodně to nehci vzdát, jen by to chtěla dobrý plán, ... vždyť mi se toho strážného ani nezeptali, kde máme ty zbraně hledat... řeknu tónem, jakobych to vyčítala sama sobě. Já teda uznávám..., že mě nic nenapadá. Ale možná by se něco našlo i v těchto chatrčích. Nesvítí se v nich, pokud jsem si všimla a něco se tam určitě povaluje. Určitě by to stálo za prozkoumání... řeknu co nejtišeji to jde a pokynu směrem k chatrčím před námi. Taky se snažím všimnout, jestli Otal je jediný strážný, co to tu hlídá.. ..hmm, začíná docela přituhovat ... byla bych ráda, najít i něco na sebe ... |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro V poriadku. Počkáme teda na nich. Dám na teba. Lee ostáva nečinne ticho sediet na zemi. Tak čo budeme zatial robiť ? |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Pokrčím rameny. Můžeme se podívat po blízkém okolí, nebo se pokusit seznámit s ostatními trestanci... prohodím a rozhlédnu se kolem. Utrhnu si ještě z chňapavčího masa a přikusuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Zavrní Lee. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Tak ideme, ale potichu! Zasičí Arto. Scar sa medzi tým priblížil ku jednej z chatrčí a začal sa obzerať okolo seba a popri tom dával pozor na okolie. Takmer ho nevidno, splynul v tme s chatrčou. Obídete strážnika Otala a dostanete sa k chatrči oproti nemu. Tma je tu velká, takže nič nevidno. Arto nevedno odkial vyberie kus železa, od ktorej sa blíska okolie. Začne sa šprtať v zámku, ale vôbec mu to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro "Hele, můžu to zkusit? Pár chatrčí jsem už vypáčila..." Když se na mě podívá, pokrčím rameny. "No co? A proč myslíš sem tu?" Seberu mu z ruky železný pahýl, kterým se začnu špárat v zámku. ...Snad není moc složitý... doufám a snažím se otevřít dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Vojdete dnu. Dnu je tma ako v hrobke. Arto zavrie pomaly zavrie dvere a začne sa prehrabavať v nejakej krabici. V akej vidno nieje, iba je to počuť. V miestnosti je zrejme pár otvorených krabíc. Arto je niekde vlavo. Miestnost je celkom malá. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro Vejdu za Artem a chvíli jen tak stojím a hledím před sebe. To si snažím zvyknout na tu tmu. Moje oči však nejsou dost dobře adaptabitlní na tmu, proto ikdyž moc nevidím, začnu potichu šmátrat po pokoji. Vydám se na opačnou stranu než Arto a spíš po hmatu se začnu hrabat v jedné z krabic. Po cestě k nim o něco lehce zakopnu, není to však příliš slyšet. ...proboha, psst! ... zařvu na sebe v duchu. ...hm, ne že bych něco viděla..ikdyž to co hledám, bych mohla poznat i po hmatu... Když v krabici nic nenajdu, přejdu k další bedně. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Konečne som niečo našiel!“ Arto začne vyťahovať nejaký kovový predmet, značne vysokej váhy. Arto mierne zavrní a to čo našiel, hned aj odhodí naspäť. „Blbý krompáč!“ Potichu nadáva Arto. Krompáč však po dopade urobil dosť hluku a pohlo to aj s ostatnými truhlami, čo boli tam, kde krompáč dopadol. V tom bolo počuť vonku hlas začudovaného strážnika, zrejme Otala a kroky, ktoré sa blížili k chatrči. Po pár sekundách kroky utíchli a dvere mierne vrzgajúco sa pootovorili. V nich stála postava vysokého vzrastu s mečom v ruke. Do tváre mu vidno nebolo. „A von!“ Zvolal muž v dverách. „Než napočítam do 3, že ste von ... a že beháme odtiaľto čo najdalej, ako sa len dá!“ Začudovane sa na toho muža pozeráte spolu s Artom, a muž vo dverách sa odstúpi dozadu tak, aby mu do tváre zažiarilo svetlo mesiaca. Bolo v ňom vidno Scara. Arto vybehol za ním von. Pred chatrčou bolo vidno Otala. Mrtvého. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro Psst! zasyčím na něho. Sakra! vypustím ze sebe, když uslyším blížící se kroky. Kouknu se na Arta, co chce dělat, ale v té tmě mu nevidím do tváře. Kroky se blíží a mě začíná silně být srdce. Zachávtí mě bezradnost, co dělat. Proto jen instinktivně napřhnu meč rozhodutá se odsud probít. ...čert vem utajení... Dveře se s vrzáním otevřou a já ucítím srdce až v krku jak silně bije. Čekám... ...co to...aah, Scar...! hlasitě si úlevně vydechnu a vyběhnu ven. Tys nám teda dal, chlape.. řeknu na oko rozhořčeně ale na tváři mi hraje mírný úsměv. Dobrá práce... kouknu an mrtvého strážného. Koukejte co mám... řeknu spokojeně a ukážu jim meč, co jsem našla. Takže náš výlet byl celkem úspěšný, ale teď už pojďme, než sem někdo přijde. A co s ním? Necháme ho tu tak? |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Našli ste niečo ? Arto sa zadíva na Lorelei (teba). |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro Scar a Arto se schovají do křeů a tak se přikrčím za nima. Chvíli je klid a já si uvědomím, jaká je mi zima a jaký mám hlad. Ikdyž se teď cítím mnohem líp, když jsem něco našla. A když se Scar zeptá, co jsme našli, zvednu meč, který jsem objevila v jedné z krabic. Dívej.. řeknu a meč mu podám. Co teď budeme dělat? zeptám se jich. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Dobrý. Zíde sa. Zatial si ho ponechaj. Potom prehovorí Arto. Kam pôjdeme teraz ? Ešte by sme mohli prehľadať niektoré miesta tu u veži. Veci tu bude určite ešte dosť, nepotrebných pre strážnikov. Potom Scar. Máš pravdu, ale čo ak nás chytia ? Vlastne ... Dokončí Scar a tiež sa začne usmievať a v jeho výraze je možné vyčítať, že by najradšej zabil ešte niekoho, a nielen Otala. Rozhodneme sa tak, ako povie Lorelei. Odpovie Arto a obaja sa na teba pozru. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Sya, ano ? Za čo si sa sem dostala?“ Opýta sa Lee a v tvári mu vidno, že je napoly rozčúlený, ale že vie udržať svoje emócie na úzde. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Sya, ano ? Za čo si sa sem dostala?“ Opýta sa Lee a v tvári mu vidno, že je napoly rozčúlený, ale že vie udržať svoje emócie na úzde. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro ...no skvěle, doufala sjem, že rozhodnutí nebude na mě... pomyslím si. Nejsem si totiž jsitá, co dělat. Je mi zima a mám hlad a chtěla bych najít něco, co by mě těchto pocitů zbavilo. Na druhou stranu, nechci riskovat, že nás najdou. ...člověk by měl být spokojený s tím co má a nechtít víc... napadne mě naráz jedno moudro. ..ále, čert to vem...! Jdeme dál, jeden meč nám stačit nebude... řeknu po chvíli přemýšlení. Pak se kouknu k majáku a vidím, že stráže se už rozcházejí. Můj pohled sklouzne na mrtvého Otala. Co kdyby jsme si od něho něco vzali? Třeba zbroj... navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Otal! Ticho skríkne Scar. Vybehne von a beží rovno k Otalovi. Ten leží iba pár metrov od Vás, takže nieje dosť ďaleko. Začne ho ťahať do kríkov, kde ho už čaká Arto, aby mu pomohol. Strážnik sa blíži a stále blíži, a už je čoskoro tu. Scar ho dotiahne ku Artovi, ten ho vytiahne a Scar už len skočí do kríkov. V tom príde strážnik a pomalým krokom dochádza k chatrči, v ktorej bol Scar. Arto sa pozrie na Scara, ale Scar len bezstarostne sleduje strážnika. Zatiaľ čo Arto sleduje strážnika, ako si otvára zámok na dverách, Scar už strážnika vyzlieka zo zbroji, ktorú si nasadí. Rudu si napchá do váčika, ktorý vytiahol odnekiaľ od pása a nejaký kľúčik, s tým záčne mávať po Artovi, aby si ho všimol. |
| |
| soukromá zpráva od Leniat pro Co proti nim máš? Co vůbec proti sobě máte? Jsme na stejné lodi. Měli bychom všichni hrát do stejného hrnce! řeknu rozlobeně a prudce si sednu na zem a dál pokračuji v hltání masa. Ale chtělo by to nějakou akci... |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Nechce sa mi o tom hovoriť. Odpovie Lee. Ostatný len sa prizerajú a jedia mäso. Potom sa ozve jeden z trestancov. Takže kto pôjde na prieskum ? Pôjde sa vôbec ? |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Nechce sa mi o tom hovoriť. Odpovie Lee. Ostatný len sa prizerajú a jedia mäso. Potom sa ozve jeden z trestancov. Takže kto pôjde na prieskum ? Pôjde sa vôbec ? |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro Jak se tak krčím v té tmě za keřem a snažím se být nezpozorovaná, cítím se naprosto ve své kůži. Nedokážu si představit, že bych přišla o svoji svobodu a už nikdy bych nemohla podnikat podobné akce a musela někde rubat rudu v dolech. Při té představě mi přejede mráz po zádech a já se zachvěju. Ten klíč se bude určitě hodit... špitnu Scarovi. Od čeho si myslíš že je? Od jedné z chatrčí? Nebo že od majáku? |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro A čo si si myslel ? *Pche* Odfrkne Scar. Arto sa len zamračí a všimne si kľúčiku, ktorý drží v pravej ruke. Odkiaľ ho máš ? Mal ho ten Otal. Ale ak sa chceš spýtať od čoho je, tak to nemám ani tušenia. Možno je od tej veže, pri ktorej stáli stráže, ktoré sa už rozprchli po celom tábore. Ale neviem to iste. Na kľúčiku vidno že je opotrebovaný, a že už má niečo za sebou. Určite je starý a slúži k otvoreniu niečoho malého, niečo ako skrinka, alebo truhlica. Mali by sme to tu prehľadať, možno ešte nájdeme niečo ďalšie. A možno, aj nájdeme niečo, čo otvára tento kľúčik. Navrhne Scar. |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro Souhlasně přikývnu Scarovi. Dnešní noc vypadá, že štěstí hraje pro nás, a proto bysme toho měli najít co nejvíc, dokud jsme tu a máme tak skvělou příležitost. Vydám se tedy plíživým krokem v polodřepu podél keřů k domku, který je pokud možno co nejdál od toho, kam právě vešel jeden strážník. Kdyby zas někdo nadělal hluk, aby to nebylo tak slyšet. Proplížím se kolem chatrče ke dveřím a na zámek použiju stejný fígl, jako na ten předchozí.. Vy to tam prohledejte, já budu venku hlídat. kdyby se tu měl náhodou ěnkdo objevit..A snažte se nedělat rámus... kouknu se na Arta. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Priblížiš sa ku zámku ktorý začneš odomykať. Šťastie ti dnes praje a zámok vypáčiš znova. Arto zo Scarom prídu k tebe a vojdu dnu. Zmiznú v chatrči. Počuť ako si medzi sebou niečo šepkajú, ale nieje to možné rozoznať. Vonku je kľud a vyzerá to tak, že niekto Vás teraz otravovať nebude. Po asi 8 minútach Arto zo Scarom vidu von a Arto má v rukách nejaký vak z bielej bavlny po ktorom sú po stenách vytlačené tvary od predmetom vo vnútri. Jedlo! Prehovorí Scar a s úsmevom ukáže na vak Arta. Čo teraz ? Ideme už späť ? Nemali by sme tak riskovať, aj keď to teraz vyzerá, že máme šanci najviac. Preto že nikto po okolí nieje, to neznamená, že tu nikde nie sú. Určite je už väčšina vo svojich chatrčiach a idú spať. Len hŕstka ostane vonku, ktorú teraz nevidno. Hovorí Arto. Nikto nikde, žiadny strážnici po okolí nevidno ... |
| |
| soukromá zpráva od Lorelei pro Čekám venku a po chvilce hlídání mě to přestane bavit a já jen nepřítomně sleduju vločky stále se snášející z oblohy. Držím se rukama za ramena a třu si paže. Klepu se zimou, tak mě napadne, že by sse hodilo ještě i ěnjaké oblečení. ..snad něco najdou... Pak se otevřou dveře chatrče a vyjde Scar a Arto se svým úlovkem. Pokývu spokojeně hlavou, z té zimy mi docela vyhládlo. Možná máš pravdu, Arto... řeknu mu. Taky bych už radši šla, tohle nám zatím může stačit..Ikdyž, na drouhou stranu, hodilo by se ještě nějaké oblečení nebo deky, v takovém mrazu noc nepřečkáme. Aspoň já ne.. chytnu do ruky své oblečení, což jsou odrbané kalhoty a halena, vhodné tak akorát na práci...v dole. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Dochádzate pomaly do tábora kde vidíte Leniata ako sedí u jednej skupine ľudí a druhú skupinku u ohňa. |
| |
| Leniat, Syracusia Lorelei zo Scarom a Artom došli od veži späť do tábora. |
| |
| Tábor Ostražitě procházím les a při každém zavytí sebou škubnu. Ale přesto se cítím jistěji, ikdyž je slyším blíž a blíž. Zbraň, kterou třímám v ruce, mi dodává sebejistoty. Mé oči si za tu cestu už stihly trochu zvyknout, tak už našlapuju přesněji. Po chvíli konečně dojdeme do tábora. Hned na kraji lesa se zarazím a kouknu se směřem k ohni. Vydím tam sedět nějaké neznámé lidi a není jich málo. Mimoděk se kouknu na Arta a jeho reakci. ..co je to za lidi? Ikdyž po chvíli si uvědomím, že asi nebudou proti nám a vykročím k ohni. Když mě všichni zmerčí, mlčím. Kouknu se na Leniata a Syracusiu a čekám, jestli mi to nějak sami vysvětlí. ...snad nezůstanou na večeři... pomyslím si, když mi silně zakručí v břiše a posuměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Vonku je tma, pofukuje mierny vánok vetra ktorý príjemne chladí a na okolo poletujú snehové vločky, ktoré dotvarajú atmosféru vianoc. Dvaja strážnici ktorý ťa vedú do kolónie, sa medzi sebou rozprávaju o typických veciach strážnikov. „Ten Onar už zaplatil aspoň jednou zlatou ?“ Pýta sa jeden z nich. „Predstav si, že zaplatil. Ty si teda hlúpa hlava. *Hehehe*..“ Začne sa smiať druhý. „Ešte raz a skončíš pádom zo skaly!“ Vyhráža sa prví. „Ale nehovor! *Hehehe*“ Smeje sa ďalej druhý strážnik. Strážnici toho nechajú a pokračujete v ceste. Strážnici sú vysokej postavy, mierne tlstých, ale primerane. Oblečené majú šaty červeno-bielej farby, pokrytej kožou a na miestach pásikmy kovu. Obaja majú meč ktorý im pohupuje po bokoch a vyzerajú byť dobre pripevnené. Jeden z nich má na chrbte tulec v ktorom vidno šípky a na druhej strane ramena upevnenú kušu. Druhý strážnik má v ľavej ruke pochodeň (fakľu) ktorej svetlo osvetluje chodník a niečo to aj po stranách chodníka. Nachádzate sa niekde v lese. Po pravej strane sú skaly, na ktorých vrch nieje ani vidno, kvôli veľkej tme. Po asi hodine cesty s menšími prestávkami ste došli ku výťahu, ktorý spojoval kolóniu od Khorinidu. Výťah nieje teraz možné podrobne rozoznať kvôli tme, ale je zdreva a miestami plátovami veľkými kúsmy kovu. Nastúpite na rampu (výťah) a strážnik s plnej sily začne pretáčať naviják a výťah sa pomaly pohne dole. Po pár minútach dôjdete rampa na dol, narazí do niečoho a strážnici na teba pokýnu hlavou, aby si išiel pred nimi. „A nerob žiadne hlúposti. V opačnom prípade nedopadneš dobre!“ Odpovie jeden zo strážnikov a druhý sa pousmeje pohľadom na teba. Ako stojíte na mieste, počuť cez mierne kopcovité skaly hlas strážnikov. Pohnete sa a za okrajom cesty hlbšie do kolónie dôjdete ku bani, u ktorej sedia traja strážnici a jeden kopáč u ohňiska s veľkým plameňom. Okolo ohniska je naukladané množstvo menších kamenov, ktoré zabraňujú, aby sa oheň rozšíril ďalej. Strážnici ktorý ťa sem doprevýdzali si idú sadnuť na kamen vedľa ohniska a jeden z nich hovorí. „Privádzame vám sem ďalšieho ktorý bude za nás robiť. Ťažko robiť!“ Strážnik sa uškrnie a ostatní sa len zasmejú na súhlas. Strážnik od dolu sa otočí smerom ku vchodu do bani a zohne sa po niečo. Obráti sa naspäť a v ruke drží 3 fľašky piva. Dva podá novo-prichadzajúcim strážnikom a to tretie podáva kopáčovi u ohňiska. Ten si ho zoberie, otvorí a pije. „Na zdravie!“ Zakričí kopáč u ohňiska. Strážnici len prikívnu. Jeden zo strážnikov pokynie na teba, aby si si prisadol. Pohľadom aj hned stihol naznačiť, aby si sa o nič nepokúšal. Strážnik od dolu vyberie ešte jedno pivo a podá ho tebe. |
| |
 | soukromá zpráva od Strum pro |
| |
| Tábor Ne! Nikam se nepůjde dokud nepřijdou. Jasný? Musíme na ně počkat. Pak se můžem přemístit tam, kam říkal Lee. řeknu celkem rozlobeně a sednu si na pařez. Tu si všimnu několika přibližujících se postav. Rychle vyskočím a připravím si meč. Uklidním se když poznám známé tváře. Nechám ruku s mečem klesnou a jdu jim naproti. Jsem rád že vás vidím v pohodě a zpět. Tak co jste přinesli? zeptám se s úsměvem na tváři. Měl bych si co nevidět taky opatřit lepší zbraň... tohle párátko se mi vůbec nelíbí... |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Ozve sa strážnik. „Dlho sme tu neboli. Čo je tu v kolónii nového ? Viete o tom, že v meste boli mágovia ?“ Napäto povie strážnik sktorým si prišiel z mesta. Strážnik u vchodu do bane spozornie a je na ňom vidno, že vie o čo sa jedná. „V meste ? Neprekvapuje ma to, že boli mágovia v meste, nakoniec majú aj nedaleko v horách enklávu. Ale to že boli, vlastne SÚ tu !“ Nahlas povie strážnik a strážnici z mesta len odpľujú z odpitého piva a na strážnika u vchodu vypuľujú oči. „Čo ?! Mágovia sú tu v tejto diere ?“ Do rozhovoru sa pridá kopáč „Prišli pred nedávnom cez more spolu s ostatnými trestancami.“ Jeden zo strážnikov si začne prstami sťahovať bradu a vyzerá, že premýšľa. Hmm .. to som zvedavý čo tu chcú robiť. |
| |
| Tábor (leniat, syracusia, lorelei NPC arto, Scar, Lee) Lee si tiež všimne novo prichadzajúcich, ale nič nerobí. Len sa zamračí. To už ste späť ?! Fajn .. Odfrkne Lee a pousmeje sa. Scar, Arto spolu s Lorelei dôjdu medzi dve skupinky ľudí a Arto zo Scarom sa začudovane obzerajú okolo a ničomu nechápu. Ozve sa Arto. „Stalo sa tu niečo ?“ Trestanci mlčia. Vstane Lee a začne si obzerať veci, ktoré priniesli od veži. „Dobré ... nie som si istý či to bude stačiť pre všetkých, ale aspoň pre polovicu áno.“ Scar s Artom držia v rukách precovné obleky pre kopáčov. Obaja majú tiež stredne dlhé meče upevnené po bokoch a Scar má ku všetkému jeden krompáč upevnení na chrbte. Scar obleky, ako i krompáč odhodí na zem a sadne si pred veci. Arto ich tiež odhodí na veci Scara. „Tiež sme našli jeden kľúčik, ale nevieme od čoho je. Možno od veži, a možno nie ..“ |
| |
| Tábor Stojím vedle Arta a Scara a svůj středně dlouhý meč třímám v ruce. Rozhlížím se po trestancích a něco se mi nezdá. Pak k nám přistoupí Lee a já mu odseknu. Hele, my neměli vyzbrojit regiment..Jídla je dost pro všechny, ale víc jsme toho přinést nemohli.. řeknu stroze a nečekám odpověď. Hned si jdu sednout k ohni a ohřát se. |
| |
| Tábor Nemyslel som to zle, ale myslím na všetkých a nechcem aby sa niekomu z nás stalo. Tak ako sa rozhodneš ? S kým sa podelíš o veci ktoré si, vlastne ste doniesli ? Mierne zamračene sa Lee díva po ostatných v tábore ale je na ňom vidno kľud aj cez všetky trápenia, ktoré momentálne má. Arto zo Scarom sa medzi sebou o niečom v pozadí bavia, o čom ale nieje počuť. |
| |
| Tábor Když se Lee ospravedlní, mávnu rukou a kývnu mu. Je mi jedno ejstli to pochopí jako omluvu nebo spíš přijetí té jeho. Vydám se blíž k ohni, dřepnu si k němu a natáhnu ruce k ejho hřejivým plamenům. Chvíli se tam takhle nahřívám a vypadám zamyšleně. Z tohoto stavu mě vyruší zakručení v břiše, které mi připomene můj hlad. Proto vstanu a jdu k pytli s jídlem, které jsme přinesli. No nevím jak vy, lidi.. promluvím ke všem, ale já mám docela obrovskej hlad.. pronesu hrabjíc se v pytli. Takže, molhi bysme to už nějak rozdělit.. kouknu na Arta, který zrovna sedí přede mnou a zní to, jakobych spíš čekala, že se této práce ujme sám. |
| |
| Lorelei Ked pozrieš na Arta prehrabávajuc sa v mechu (pytel), vidno Arta ako sa baví zo Scarom a ostatných si nevšíma. Potom čo na neho prehovoríš spozornie a pozrie sa na teba a na mech (pytel). Z hlboka si povdzychne, ked mu dojde, na čo myslíš. Odpovie. „To zvládneš, hlavne nám sem hoď niečo pod zub.“ Arto sa usmeje a dalej sa rozpráva zo Scarom. V mechu je dosť chlebov na to, aby sa na ňom uživil tento tábor. Ďalej je v ňom syr a kus mäsa. Vyzerá byť zelené a na príšerne smrdí. V tábore sa všetci dívaju na teba a čakajú, že im niečo prinesieš. Je ohnisko (7 lludí), Lee (6 ludi), Arto zo Scarom u lesa a ešte traja tiež u lesa, ale kus ďalej ako Arto zo Scarom. |
| |
| Tábor Arto mě svým flegmatickým přístupem trochu namíchne. Opravdu teď nemám chuť něco rozdělovat, nejradši bych si vzala pro sebe a nechala tam zbytek ležet. Jenže se bojím, aby se na to pak všichni nevrhli a ... no a na některé nezbylo. Naráz se sama podivím nad svým "sociálním cítěním". ..snad se bojím, aby zbylo něco i na snídani... vysvětlím si to v duchu sama pro sebe. Hodím po Artovi letmý všeříkající pohled ("no to ti teda pěkně děkuju") a sednu si k pytli. Vytáhnu bochníky chleba a rozhlížím se po něčem, čím by bylo možné ho nakrájet. Hej, máte někdo dýku..? houknu do vzduchu. |
| |
| Lorelei Arto vyberie meč a príde ti ho podať. Potom sa vráti ku Scarovi. Poniektorý trestanci sa zídu okolo teba a čakajú na svoj prídeľ. V tábore je celkom rušno a hlučno. |
| |
| Přejdu klidně ke Scarovi a Artovi. Klíček? Kde jste ho našli? Ukažte mi ho... řeknu a pokynu hlavou aby mi ho podali. Koukám, že přinesli i něco k snědku. A to oblečení... aspoň něco... Měla bys sis něco z toho vzít. Nic proti výdrži ženskejch... ale přece jenom... řeknu Lorelei a podám jí jeden oděv co přinesli. Když Arto schodí na Lorelei rozděl jídla, rozhodnu se jí aspoň trochu pomoci. Vytáhnu svůj meč a popadnu jeden chleba. Přeříznu ho na půl. Nelíbí se mi jak je v táboře bordel... láká to moc pozornost. Héj! Jestli se můžete uráčit na chvíli stichnout a postavit se tady do řady, bez žádnejch strkání jako malí, tak byste mohli dostat něco k jídlu. Tak pohyb! zavolám na náš provizorní tábor. |
| |
| Leniat Scar vytiahne z váčku ktorý mu vysí na boku kľúčik a podá ti ho zo slovami. „Hlavne ho nestrať.“ Pri pohľade v tme na kľúčik moc toho nieje vidno, ale je dosť ťažký na svoju veľkosť a dosť chladný, ešte viac, ako je počasie vonku. Pri prechode rukou po ňom je možne rozpoznať, že je opotrebovaný a už má niečo za sebou. Cítiť aj jemne rysi niečoho vyrytého v ňom, ale kvôli tme na ňom nič bližšie nevidno. Po tom čo zakričíš na tábor sa trestanci "umúdria" a prestanu robiť to, čo robili doteraz. Stane sa to už len občas. Trestanci si berú chleby a po chvílke už každý má ten svoj a sedí niekde, kde predtým. |
| |
| Tábor Ocením, když ke mně přistoupí Leniat a pomůžemi. Věnuju mu jemný úsměv a pak se kouknu na Arta. Arto, díky za meč, ale chléb by se přece jen krájel lépe dýkou či nožem.. řeknu, ale meč si od něj stejně vezmu a neobratně s ním začnu půlit další chleby. Když konečně rozdám jídlo mezi všechny přítomné, vezmu si i svůj díl. Ukrojím si ho trochu větší. zasloužím si to za to rozdávání... obhájím si to sama sobě. Sednu si k Artovi, Scarovi a Leniatovi a poslouchám o čem se baví. Těžko říct, od čeho může být, ale je dost velký na to, aby byl od nějaké obyčejné chatrče. Já typuju tu věž. řeknu a pořádně se zakousnu do chleba. Když dojím vydám se k pytli s oblečením a začnu si vybírat něco teplého co mi bude sedět. Nechci nic, co by mi plandalo okolo ruk a vadilo mi to v jakékoliv činosti. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Vonku je tma, pofukuje mierny vánok vetra ktorý príjemne chladí a na okolo poletujú snehové vločky, ktoré dotvarajú atmosféru vianoc. Dvaja strážnici ktorý ťa vedú do kolónie, sa medzi sebou rozprávaju o typických veciach strážnikov. „Ten Onar už zaplatil aspoň jednou zlatou ?“ Pýta sa jeden z nich. „Predstav si, že zaplatil. Ty si teda hlúpa hlava. *Hehehe*..“ Začne sa smiať druhý. „Ešte raz a skončíš pádom zo skaly!“ Vyhráža sa prví. „Ale nehovor! *Hehehe*“ Smeje sa ďalej druhý strážnik. Strážnici toho nechajú a pokračujete v ceste. Strážnici sú vysokej postavy, mierne tlstých, ale primerane. Oblečené majú šaty červeno-bielej farby, pokrytej kožou a na miestach pásikmy kovu. Obaja majú meč ktorý im pohupuje po bokoch a vyzerajú byť dobre pripevnené. Jeden z nich má na chrbte tulec v ktorom vidno šípky a na druhej strane ramena upevnenú kušu. Druhý strážnik má v ľavej ruke pochodeň (fakľu) ktorej svetlo osvetluje chodník a niečo to aj po stranách chodníka. Nachádzate sa niekde v lese. Po pravej strane sú skaly, na ktorých vrch nieje ani vidno, kvôli veľkej tme. Po asi hodine cesty s menšími prestávkami ste došli ku výťahu, ktorý spojoval kolóniu od Khorinidu. Výťah nieje teraz možné podrobne rozoznať kvôli tme, ale je zdreva a miestami plátovami veľkými kúsmy kovu. Nastúpite na rampu (výťah) a strážnik s plnej sily začne pretáčať naviják a výťah sa pomaly pohne dole. Po pár minútach dôjdete rampa na dol, narazí do niečoho a strážnici na teba pokýnu hlavou, aby si išiel pred nimi. „A nerob žiadne hlúposti. V opačnom prípade nedopadneš dobre!“ Odpovie jeden zo strážnikov a druhý sa pousmeje pohľadom na teba. Ako stojíte na mieste, počuť cez mierne kopcovité skaly hlas strážnikov. Pohnete sa a za okrajom cesty hlbšie do kolónie dôjdete ku bani, u ktorej sedia traja strážnici a jeden kopáč u ohňiska s veľkým plameňom. Okolo ohniska je naukladané množstvo menších kamenov, ktoré zabraňujú, aby sa oheň rozšíril ďalej. Strážnici ktorý ťa sem doprevýdzali si idú sadnuť na kamen vedľa ohniska a jeden z nich hovorí. „Privádzame vám sem ďalšieho ktorý bude za nás robiť. Ťažko robiť!“ Strážnik sa uškrnie a ostatní sa len zasmejú na súhlas. Strážnik od dolu sa otočí smerom ku vchodu do bani a zohne sa po niečo. Obráti sa naspäť a v ruke drží 3 fľašky piva. Dva podá novo-prichadzajúcim strážnikom a to tretie podáva kopáčovi u ohňiska. Ten si ho zoberie, otvorí a pije. „Na zdravie!“ Zakričí kopáč u ohňiska. Strážnici len prikívnu. Jeden zo strážnikov pokynie na teba, aby si si prisadol. Pohľadom aj hned stihol naznačiť, aby si sa o nič nepokúšal. Strážnik od dolu vyberie ešte jedno pivo a podá ho tebe. „Na! Tu máš, napisa sa ešte kým máš možnosť.“ |
| |
| Lorelei Medzi oblečením nájdeš blieľu košeľu ktorá presne padne na teba. Vyzerá byť nová a nijak nepoužitá. Mierne hrubá, ale z ľahkého neznámeho materiálu, ktorý príjemne pôsobí a neprepúšťa chladný vzduch okolia. Nohavice hnedo-čiernej farby ktoré už zrejme niečo za sebiu majú. Miestami zaplátané dieri iným kúskom látky a aj ked veľkosť pasuje, nesadne presne. Materiál len obyčajná látka zošitá z nitiek. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Tvoj nový pobyt v kolónii si začal tým, že asi pred 5 hodinami si dorazil lodou ako i ostatný do kolónie, v ktorej si bol následne vedení do starého hradu, kde si bol ako i ostatný uveznení vo väzaní. Niektorý boli uveznení v chatrčiach. Vo väzaní kde sa práve nachádzaš sú múri staré, tmavo-čierno-sivého zafarbenia a aj na pohľad a dotyk sú vlhké. Sem tam miestami po múroch steka kvapka vody, ktorá sa nakoniec ukryje niekde pod podlahou. Cela je dosť široká a ešte dlhšia v dĺžke. Strop sa nachádza 10 metrov na Vami a pozostáva z mreží, cez ktoré je momentálne vidno nočnú oblohu a sneh, ako sa usádza na mreži. Na oblohe sa nachádza veľa hviezd a v momente ako sa pozeráš na oblohu, je vidno padajúcu hviezdu. V cele už takmer každý spí a len poniektorý ako ty, pozorujete cez mreže hviezdy. |
| |
 | soukromá zpráva od Ardaris Del pro Prosím Innosi dej na mě pozor a ať mi prosím dají hrnec pár kusů masa nějaký koření a vařečku já jsem kuchař jak jistě výš tak prosím Innosi dej mi ještě šanci já toho muže nechtěl zabít ale on mě a mě dali nějakou omamující látku. zvednu se a dívám se dál na nebe z oka mi steče slza, druhá poté si uvědomím realitu až zoufalstvým vykřiknu už nikdy asi neuvydím Jasefu mojí mylou ani nepochovám Anu mojí krásnou dcerku poté se ve mě něco jako zlomí ne, ne z tohodle vězení se prostě dostanu a basta přísahám ti Innosi že tohle Beliarovo vězení s pomocí Adanose zníčím přísahám |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro V cele je asi 30 ľudí. Z toho sú to všetci trestanci. Sedíš u dverí (ak nemáš nič proti) a spoza ne počuť chrápanie strážnika a niekde v pozadí aj mačací hlas. |
| |
| Začína hustejšie snežiť. |
| |
| Tábor Chvíli se přehrabuju v pytli s oblečením a hledám to nejvhodnější na sebe. Pak vytáhnu nějakou košili a kalhoty a navleču se do toho. Pak si sednu k ohni a přitáhnu si všechno to oblečení víc k tělu, abych se uchránila vlezlému chladnému vzduchu a sněhovým vločkám. Chvíli jen tak zamyšleně sedím a hypnotizuju plameny ohně, pak mi ale v hlavě vyvstanou otázky. Takže? Co máme v plánu dělat dál? zeptám se do vzduchu a čekám, jestli se někdo mojí otázky chytí. |
| |
| soukromá zpráva od Ardaris Del pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
 | soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| soukromá zpráva od Ardaris Del pro hmm no musím počkat jestli mě někdo nevysvobodí nebo něco takovýho s touto myšlenkou si lehnu a začnu spát |
| |
| Prohlížím si klíček v ruce. Po chvíli ho až pohlavičku zaryji do země. Tam ho nějakou dobu nechám. Vyndám ho a rukou očistím. Ráno se na to podívám... řeknu si potichu a vykročím k hromadě oblečení a začnu se prohrabovat zdali něco nenajdu. Klíček stále pevně svírám v ruce. Na otázku Lorelei se pokusím odpovědět. Dneska už nic nezmůžeme... Přespíme tady a necháme hlídky... při zmínce o hlídkách se podívám na Scara a Arta. Měli by se držet aspoň po dvou. Arto, Scare, nebudete spolu. Bude lepší, když budete každý u jedné hlídky. Možná proto že máme mojí důvěru a taky protože si myslím, že když na vás skočí nějakej dozorce, dokážete ho v pohodě odhodit stranou. Já si vezmu první hlídku s Lorelei... Druhou si vezme Scar a někoho si k sobě vem. Třetí Arto a to samé... Jestli chcete čtvrtou... tak se domluvte. Zítra ráno se brzy vstává a putuje se do hor jak říkal Lee. Snad tam najdeme útočiště... přejdu k Lorelei. Bude to tak lepší... první hlídka je nejlepší. Vyspíš se. A vypadá to, že zůstanu vzůru celou noc... Budu dávat pozor na toho dozorce...řeknu jí. Pohlédnu na našeho zajatce. Přejdu k němu. Co myslíš? Co by udělali se mnou na tvym místě kdyby místo nás tady byli strážci? zeptám se ho s kamenou tváří a odmlčím se. Hele, strašně nerad zabíjím zajatce... Nechtěl bys ses k nám přidat? Čistě nezávažné akce jako třeba ta cesta do hor... a tam bys nám pomáhal a tak... řeknu mu. Ale hned si uvědomím že je to naprostá pitomost. Zasměji se a podívám se do ohně. |
| |
| Tábor Sedím u ohně a třu si rukama své skromě oblečené paže a tím se zahřívám. Sem tam si prohrábnu své dlouhé hnědé vlasy, které jsou plné sněhových vloček a už dost promáčené. Se zájmem poslouchám Leniatovy slova a přemýšlím nad nimi. "Skvěle, první hlídka je fajn.." řeknu neutrálním tónem. "Stejně se mi ještě nechce spat.." prohodím a kouknu se na zajatce. ...strážným by určitě nebylo tolik proti srsti se nás zbavit... pomyslím si a tiše si odfrknu. Dál už jen sedím a hledím nepřítomně do ohně. Sem tam mimoděk kouknu okolo sebe, jak se ostatní chystají jí t spát.. ...snad to nebude příliš dlouhá noc ... |
| |
| Leniat Kľúčik ktorý zariješ do zeme a po chvílke vyberieš, aby si ho oprášil, nemal žiadny známky potom, aby na ňom ostal sneh alebo zemina. Zvláštne. U oblečenia si toho moc na výber nemal, kedže všetko už pobrali ostatný. Ostaly ešte 2 deky, 2 nohavice a 3 trička. Trička ako i nohavice obyčajný odev spodnej vrstvi hradu, a to kopáči. Odev čiernej a zelenej farby. Každá a jedna deka bola poctivo vyšívana, to je vidno už na pohľad a na dotyk prájemne hladí a pri nasadení je v nej veľmi teplo. Arto si v tábore vyberie jedného trestanca na "príkaz", aby šiel strážiť tábor. Arto sa spýta na meno trestanca, ktorého si vybral akurát ked išiel okolo teba (Leniat). Trestanec odpovedal „Volám sa Snaf.“. Ešte ako prechádzaju okolo počuť ako sa Arto pýta. „A čo si robil až si sa sem dostal ?“. Snaf odpovie „Bol som kuchárom v jednom hosti...“. To už sú Arto i Snaf niekde za stromami. Potom čo prídeš ku strážnikovi ktorý sa ohrieva u ohňa, uvidíš ako Scar ide ešte s pár ľudmi kde si za stromi na opačný koniec tábora ako šiel Arto. Strážnik sa na teba pozrie a vypočuje si ta. Odpovedá: „Nô, ak by si bol 'dobrý', tak by boli k tebe aj celkom dobrý a možno by si ta ajoblúbili a to ked si niekto získa, tak ma velke výhody. Napríklad si môže dovoľovať viac do stráži, tý ho nechajú, ak sa nejaký trestanci pobyju, a aktérom bude napríklad ten kto má očko u strážnikov, tak ten z toho nebude mať nič a ten druhý pôjde vysieť do klietky na tri dni bez jedla, vody atď...“ Odpovie strážnik. Na ponuku pridať sa, zaeragoval dosť príjemne. „Pridať sa ? Neznie to zle. Na hrade ma to už nebaví len počúvať príkazy, urob toto, bež tam a urob toto ... ale, na čo ti to vlastne rozprávam, i tak by ste ma nikdy nezobrali, nepustili ani nič podobné.“ Strážnik sa zahladí do neba a pozoruje hviezdy ako jemne svetielkujú. |
| |
| Lorelei Ostatný si ľahly a už v tábore je takmer hrobové ticho. Počuť už len sem-tam nejaké šepkanie a hlavne pukanie dreva u ohniska. Okolo Vás sneží a prúd rieky utíchol a kdesi na druhej strane počuť žblkanie vody. Na oblohe vidno mesiac ktorý osvetluje najvyššiu veži v kolónii a to vežu hradu. Vidno z nej kus strechy, úplne zasneženú. |
| |
| Tábor Sezení na studené vlhké zemi mi už po nějaké té chvíli přestává vadit, vršek těla mi ohřívá oheň. Husté sněhové vločky, které mi létají okolo tváře, mě už taky nerozčilují, dokonce mi začínají navozovat příjemný úlevný stav. Nebýt otázek, které mi nedají klid, cítila bych se maximálně spokojeně, což mi taky k životu vždycky stačilo. Žít ze dne na den naučí člověka vážit si a být spokojený s málem. Pozoruju jak ostatní trestanci okolo mě usínají. Kolem projde Arto s chlapíkem a zaslechnu něco o tom, že to byl kuchař. ... chm, to by mě zajímalo, jak se sem takový kuchař dostane ... ikdyž sama bych měla vědět nejlíp, že mi lidi jsme všichni hříšníci... pomyslím si v duchu a pousměju se. Pak se kouknu na Leniata. ...sakra stejně by mě zajímalo, proč tu kdo je...ikdyž někdy lepší nevědět... Pak si pasivně vyslechnu řeč našeho zajatce a zase se kouknu na Leniata. |
| |
| Z hromady látky vezmu jedno triko a dvě deky. Pak se znovu vrátím k ohni. Jednu přikrývku hodím dozorci a druhou podám Lorelei. Sednu si vedle ní a podívám se na zajatce. Snad by s tím šlo něco dělat. Ale, nemáš zatím moji důvěru a tak na tebe budeme dávat pozor. Prostě to ber jako zkoušku. Pokuď to zvořeš, budeš mít problém. Pokud to zvládneš, bude to v pohodě. řeknu mu a pak se otočím na Lorelei. Tak, za co tu teda jsi? Opravdu nemůžu najít důvod, proč taková pěkná holka šla kutat rudu... usměji se rozpačitě na Lorelei. Vlastně se i divím, že ještě žije... Že si jí nevzali k sobě strážci nebo že vůbec vyšla z cely... Ale musím říct, že je opravdu pohledná... Ovládej se... |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Cestuješ lodou v podpalubí s ostatnými nevoľníkmi do kolónie odsúdeny pracovať doživotne v bani. Sedíš na zemi spolu s niektorými ostatnými nevoľníkmi a niektorý sa pokúšajú dostať zo zavretej miestnosti. Nijak sa im to nedarí až je cítiť, ako lod spomaľuje a nad hlavami je počuť hrubý hlas. Otvor v strope sa otvoril a z neho sa spustil rebrík, po ktorom zišli dole piati strážnici. Ty začali pár nevoľníkov biť a nahánali ich, aby vyšli von. I teba. Vyšiel si von ako ostatní a naskytol sa ti pohľad na more ktoré z časti zakrívali hlavy ostatných trestancov. Fúkal jemný vánok a slnko už bolo pomaly za horami. Stmievalo sa. Dookola bolo počuť pokriky nahnevaných strážnikov a jemný šum vlnenia mora. Vedľa tvojej lode z ktorej si vystúpil dorazila ešte jedna a z nej bolo počuť hlas robotníkov, ako kričia. „Schody! Rýchle!“ Všetci sa obzreli nahor na lod a v tom Vás strážnici začali popohnávať rýchlym tempom preč. Nebola to obyčajný lod. Strážnici Vás dohnali až k jaskyni cez ktorú ste bezproblémovo prešli. Dorazili ste do hradu, okolo ktorého sa stavala palisáda a pár chatrči. Niektore už boli hotove. Vyšli ste na hrad, ktorý sa týčil vysoko do výšky na ktorom boli spustené dve plachty červenofialovej farby dlhé asi dva metre. Hradby boli sivočierne a na dotyk chladné a na vonok vyzerali byť ťažké a tvrdé. Brána bola dlhá približne 5 metrov. Na nádvori ste zastavili. Strážnik ktorý bol odetí v odeve strážnika naviac s pár kovovými výstužami odbehol do domu hned po vstupe na hrad. Zatial čo bol ten strážnik preč, začala menšia šarvátka medzi trestancami. „Nestrkaj do mna!“ Začal prvý. „Ale čo to trepeš. Ešte raz povedz že ja a natrhnem ti všetky ...“ V tom prvý vrazil druhému trestancovi a začali sa biť. Strážnici nerobili nič. Iba čakali a pozerali sa ale pripravený s mečom a niektorý s kušou v rukách. Prišiel strážnik z domu na ktorom vyseli dalšie dve také plachty ako na hradnej bráne. Budova bola vysoká a postavená z rovnakej suroviny ako i hradná brána. Strážik sa pár sekúnd tiež prizeral až po chvílke nariadil nové rozkazy. „Morenn a Bert! Počkajte tu než sa tý dvaja týpkovia dobijú. Potom ich zaveste do klietok na múrach hradu. Na tri dni! Bez vody a jedla. No ved oni uvidia ..“ Strážnik sa uškrnie a pozrie sa na zbytok trestancov, stojaích dva metre od bitkárov. „Odvedte ich!“ Zavelí strážnik v kovanej zbroji. Strážnici Vás začnu viesť do budovy nedaleko brány, v ktorej po vstupe na konci chodby zabočíte doprava a schádzate po schodoch dole. Zídete dole a ocitnene sa v stiesnencýh priestorov v ktorých je jemný smrad a chlad. Po krajoch miestnosti horia fakľe a tak osvetlujú tieto priestory. Postaví sa strážnik obéznej postavy zo stoličky za stolom a prednesie. „Vitajte! Vitajte vo väzaní, vášho nového domovu ..“ Uškrnie sa strážnik s ľahkým úsmevom a odhryzne z mäsa, ktoré ma položené na stole i s nejakými papiermi. Vo väzení sa nachádzajú 6 dverí. Z toho sú 2 a 4 zvlásť. Dvoje dvere sú na strane smerom doprava od schodov odkial ste prišli a zvyšné 4 dvere sú umiestnené napravo od schodov v úzkej chodbe, zo stolom za ktorým sedí strážnik obéznej postavy. Za jednými zo dverí počuť mačací hlas. Strážnici pootvárajú všetky dvere na pravej strane (4 dvere) a začnú Vás do nich popohnávať. Teba zavreli do miestnosti v ktorej už pár nevoľníkov bolo. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Do miestnosti pribudlo asi 15 ľudí vrátane Salva C. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro U dverí máš možnosť si všimnúť nevoľníka ktorý ešte nespí a na ktorom je vidno, že nieje iba obyčajný trestanec, i ked ním je. (Ardaris Del). |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „No ved počkaj! Viem, vlastne všetci vieme že to nieje nič moc, ale je to to jediné čo je tu môcť dostať. A TY ako trestanec ktorý máš kopať denne 24 hodín v bani by si nemal dostať nič! Na tvojom mieste by som bol rád že mám aspoň túto možnosť. Teraz už nedostaneš nič! Ledatak jedlo ktoré stojí za nič ..“ Strážnik vstane, podíde k tebe a povie. „Mám dobrý den za sebou, tak mi ho nekaz. Teraz bez nejakých väčších problémov PROSÍM vstaň a poď so mnou.“ Strážnik čaká ako zareaguješ a na tvári mu vidno, že vážne nechce zbytočne násilie. |
| |
 | soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Rozhlédnu se po místnosti s trestanci uloženými ke spánku a ve chvíli, kdy si povšimnu Ardarise, můj pohled se u něj zastaví. Pečlivě si prohlédnu místnost a na to se pomalými hroky vydám k onomu muži. Z části mne překvapuje, že zavrzání pantů dveří nikoho neprobudilo, ale co už? Spí asi tvrdým spánkem, nebo jsou už někteří natolik zesláblí, že ani nevědí, co se kol nich děje. To je mi teda pěkná díra. odfknu si při té myšlence. pomalým krokem se vydám k jednomu z doposud bdících mužů, sedaje si tak na dva metry od něj bez jakéhokoli náznaku rozhovoru. Na to k němu v tichosti promluvím, abych nevzbudil kolemspící. Za co si tu? stále s pohledem upřeným před sebe sledujíc, jak si nově příchozí, jež mi na palubě lodi dělali společnost hledají svá místa mezi spícími. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| Tábor Zatímco zamyšleně hledím do ohně, Leniat si ke mě přisedne a promluví ke mě, což mě z mého přemýšlení vyruší. Kouknu se na něj a chvíli na něho hledím, jakobych přemýšlela, jestli ho to opravdu zajímá. Pak se kouknu do ohně a řeknu: Za výtržnosti.. řeknu a pomyslím si, že tohle asi nestačí a že bych měla něco dodat. ..řekněme, že v městě, kde mě lapli, jsem byla už docela známá ... A to víš, nové časy..válka v plném proudu a naráz nikoho nezajímá, jestli jsi vrah nebo pouhý zloděj..Všechny nahážou do jednoho pytle, jen aby za ně měl kdo dřít.. řeknu a pusu zkřivím do ironického úsměvu. Pak se na Leniata znovu kouknu a všimnu si zvláštního pohledu. V tu chvíli se zamyslím nad tím, jak to vlastně vypadám. Promoklé vlasy bronzové barvy my v neučesaných ledabylých pramenech vysí kolem tváře, která je umouněná. Pod tím vším se sice možná skrývá pohledná holka, ale na první dojem působím spíše hrubě. Na čele se mi rýsují zřetelné vrásky, jak mám pořád nespokojeně svraštělé čelo a i když sjem zabalená v mužském oblečení, které je mi tak dost volné, je poznat, že jsem dost vysoká a zdatná. Zachytím Leniatův pohled a pozvednu obočí. Vím nad čím přemýšlíš... odfrknu si a zase se kouknu do ohně. Vypadám podle tebe na to, že bych mohla kukat v nějakým zatraceným dole? řeknu a zakroutím hlavou, těžko říct nad čím. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Baňa V baňi sú úzke chodby na ktorých su každých 2 metre osadené pochodne do kovových podstavcov osadených do chladných múrov zeminy. Zem je tu hnedočierna a sem tam sa z nej zosipe pár kúskov zeminy a štrku. Chodba po ktorej práve kráčate ma mierny sklon smerom nadol chodba je celá akoby v jemnej hlme ktorá sa vznáša najviac na strope. Na koniec chodby nevidno. Strážnik sa na teba sem tam pozrie, či ideš za ním. Dôjdete na koniec chodby a je počuť, ako nevoľníci kutajú ešte teraz neskoro večer rudu. Po chodbe sa ocitnete na drevených doskach ktoré na pohľad vyzerajú masívne a je vidno, že je to buk. Miestami pokovaný a spevnený hrubými plátmi kovu. Dol je na pohľad veľký a vyzerá to, že je to jediná štola v celej bani. Ale po pár krokoch a pohľadom na dol je vidno ako je pár vchodov v stenách a ešte jednu štolu vidno priamo z hora. Na paletách kde sa práve nachádzate, sa nachádza aj nie veľká stavba búdky, pri ktorej stoja traja ľudia, z toho sú dvaja strážnici a jeden trestanec. Trestanec pozerá do paliet a vidno mu len zašpinené vlasy. Strážnici sa vôbec neobzerajú a o niečom sa rozprávaju. Nieje ale počuť čo. Strážnik s ktorým si prišiel podíde ku trestancovi ktorý pozerá do paliet a poklepe ho po ramene. Trestanec sa obzrie aby sa pozrel, kto ho vyrušil. Keď trestanec zbadá strážnika, hned sa postaví a začne ho následovať. Idete smerom po paletách k rebríkom. Strážnik pokynie na trestanca ktorého teraz ku sebe prizval, aby začal zliezať dole. Trestanec poslúchne a začne pomaly zliezať. Pozrie na teba a povie. „No a teraz ty. A pohni si kus. Nemám na Vás celý den!“ Poslednú vetu dosť zdvôrazni. Zleziete dole. Ocitnene sa na ďalšich paletách ale asi o 2 metre nižšie, ako tie horne. Táto úroveň je rovnako veľká ako ta horná a na tejto je to už živšie. Po stenách sú veľké modrofialovo mierne svetielkujúce kryštály, do ktorých udieraju trestnci krompáčmi. Pod nimi majú po dva vedra do ktorých ulomené kúsky hádžu. Na nevoľníkov dávaju pozor trestanci, ktorý stoja približne 1.5 metrov od nich. Na konci tejto palety vidno v stene dvere. Strážnik sa vydá smerom k ním a pokynie, aby ste ho nasledovali. Dôjdete ku dverám, strážnik vyberie odnekiaľ zbrnenia stredne veľký kľúč a dvere otvorí. Strážnik sa odstúpi a rozkáže Vám, aby ste vošli. Už z vonku je vidno, že ide o miestnosť kde spáva strážnik, ale nie obyčajný. Vidno posteľ, stol na ňom svietnik, fľašku piva a nejaký papier. Miestosť je dobre osvetlená len pri časti stola a pri posteli takmer žiadne svetlo nieje. Tma. Trestanec vojde dnu a čaká že aj ty. |
| |
| Výtržnosti... Heh, nenapadá mne, co jsi mohla udělat tak strašnýho, že tě sem šoupli. Máš rodinu? Muže? zeptám se se zdviženým obočím. Utrhnu ze země několik stébel trávy a začnu si s nimi hrát. Vypadám podle tebe na to, že bych mohla kukat v nějakým zatraceným dole? uchechtnu se. To jsi skočila z bláta do louže. zasměji se. Divím se, že tě Scar nechal. Ale mě se neboj. Nic bych ti neudělal. Jsem slušně vychovanej. zakřením se a pohlédnu k hradu. Snad bude klidná noc... Jdu se napít k potoku... řeknu Lorelei. Potom se ještě podívám na dozorce. Dávej na ni pozor a opovaž se mě nějak podrazit. První část zkoušky. řeknu celkem neutrálním hlasem. Trochu výhružným, ale i s trochou důvěry. Potom zamířím rovnou lesem k potoku, který kousek od nás. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Rozhlédnu se po místnosti s trestanci uloženými ke spánku a ve chvíli, kdy si povšimnu Ardarise, můj pohled se u něj zastaví. Pečlivě si prohlédnu místnost a na to se pomalými hroky vydám k onomu muži. Z části mne překvapuje, že zavrzání pantů dveří nikoho neprobudilo, ale co už? Spí asi tvrdým spánkem, nebo jsou už někteří natolik zesláblí, že ani nevědí, co se kol nich děje. To je mi teda pěkná díra. odfknu si při té myšlence. pomalým krokem se vydám k jednomu z doposud bdících mužů, sedaje si tak na dva metry od něj bez jakéhokoli náznaku rozhovoru. Na to k němu v tichosti promluvím, abych nevzbudil kolemspící. Za co si tu? stále s pohledem upřeným před sebe sledujíc, jak si nově příchozí, jež mi na palubě lodi dělali společnost hledají svá místa mezi spícími. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro "Dobre sa vyspite. Možno že je to vašá posledná dobrá noc." Jeho hlas sa pomaly stráca a za dverami je už len mierne počuť rinčanie dopadajúcich krompáčov na rudné haldy po stenách. Trestanec ktorý je s tebou v jednej miestosti sa posadí na stoličku u stolu a začne sa s prstom špárať v dreve, pri tom si obhliadajúc stôl. Teraz keď ste už dnu, máte možnosť aj nahliadnúť na pravú časť jaskynnej miestosti, v ktorej sa nachádza jedna veľká polica na ktorej sú uložené knihy. Veľa kníh a každá a jedná sa od druhej líšy hrúbkou a sem tam aj farbou. Pri knižnici je aj jedna menšia pohovka na ktorú sa zmestí jeden človek. Pohovka je bielo-hnedo tmavej farby a miestami spevnená železnými klincami. Tie sú však vätšinou prekryté jemnou látkou. Celá pohovka pozostáva s hodvábu a ešte iných látok, príjemných na dotyk. |
| |
| soukromá zpráva od Ardaris Del pro zašklebím se Za co ty? jo promiň mi tu nevychovanost jsem Ardaris Del a ty? na mé řeči je znát že jsem prostého původu. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro odvětím muži vedle mě Strčili mě sem za špinavý kšefty, se kterýma nemám nic společnýho. Jak se ale ťíká, všechno zlý je pro něco dobrý, ne? s mírným úšklebkem. Jsem urostlý muž vyšší postavy, vcelku svalnatý a vypadám na to, že bych snad někdy mohl i v ruce držet meč. Hnědá hustá hříva splívá na má záda sepnutá v ledabilý culík. Jak tu probíhá den? promluvím, hledíc kamsi do prázdna Slyšel jsem, že se tu těží nějaká magická ruda nebo co. |
| |
| Tábor Tak strašnýho..? Právě že nic strašnýho.. pomyslím si, ale nic neřeknu. Kouknu se na něho, pokrčím rameny a tuhle poznámku přehlédnu. Místo toho mu odpvoím na dotaz na rodinu. Ne, nemám ani rodinu ani muže ... řeknu lhostejně. Po menší odmlce mu přitakám. Jo, z bláta do louže...Ale všude je to lepší, než strážným pod palcem...Já totiž potřebuju volnost, tak se aspoň můžu bránit všemu, co nechci... řeknu mu svůj názor a ikdyž mě jeho poznámka na Sacra dost znepokojila, navenek to nedávám vůbec najevo. Spíš mě zarazí, že mě samotnou ani nenapadlo, cítit se tu ohroženě. Nejspíš to bude tím, že si ani neuvědomuju, že jsem pouhá žena mezi tlupou drsných chlapů. Život mě odnaučil nahlížet na sebe jako na zranitelnou ženu. Leniat se po chvíli zvedne a zamíří k potoku. Chvíli hledím na černou noční oblohu a marně hledám hvězdy, schované za sněhovými mraky a ošívám se. Deka, kterou mám přes sebe nataženou mě kouše a je mi zima. Pak si dlouze zívnu a myšlenky se mi zaměří jen na jedinou věc: Jak vydržet co nejdýl vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| Leniat Strážnik zdvihne hlavu hľadiacu do zeme na teba a v jeho očiach je vidno, že verí, že sa z tohoto zajatia jedného dňa dostane. Vyzerá bť kľudný a mierne štastný. Odchádzaš od tábora a všetký hlasy tábora, ktorých už aj tak nieje veľa utícha a namiesto nich začínaš vnímať viac šplechot a vlnenie vody narážajúcej na prekážky rieky. Hladina vody mierne svieti od dopadajucého svetla mesiaca. U rieky sa nič zvláštneho nedeje. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro V miestosti kde si aj ešte s jedným trestancom sa nič nedeje a je v nej veľká tma. Preniká k Vám iba trochu svetla pomedzi pánty dverí a úzkymi škárami medzi doskami. Trestanec s ktorým si prišiel, nikde nevidno. V miestosti si sám. |
| |
| Všetci: Prešla noc, je nový deň, niečo okolo 6 : 00 Tý ktorý sa už prebudily, môžu vidieť obrovskú žiaru na východe krajiny, odkial sa spomedzi stromov začne vytiahavať z ďaleka slnko. Východ slnka. Lorelei - Tábor utečencov Noc prejde a počas nej sa nič vážneho, o čo by sa trebalo starať nestalo. Tu zrazu počuješ vedľa teba sediacich, asi 3 metre troch trestancov, ktorý sa bavia o .. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Potom čo len tak povieš do prázdna, sa na teba ozve hlas s tmy starým, chrapľavým hlasom muž, ktorému na vlasy dopadá mesačné svetlo ale tvár ma zahalenú do tiena a vôbec do nej nevidno. „Správne ..“ Odfrkne muž v tieni a ďalej nepokračuje. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro otáži se osoby ve stínu, vrhaje k němu pohled, smýšleje o dolu i o mých slovech "všechno dobré je pro néco dobré". K čemu snad ten muž myslel tuto odpověď? Že by tu byl taky neprávem? bleskne mi hlavou myšlenka |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Myslel som, že správne. Doluje sa tu ruda.“ Odpovie muž s chrapľavým hlasom a ďalej nepokračuje. |
| |
| Naberu několikrát vodu do dlaní a napiju se. Umyji si i tvář. Sednu si na pařez u potoka a zůstanu tam sedět nějakou domu. Hledím k hradu a někdy se ohlédnu k ohni k Lorelei. Jestli je v pořádku... Snaží se neusnout. Usměji se a podívám se znovu k hradu. Už je pozdě a brzy mě má vystřídat další hlídka. Jdu tedy k ohništi, které už skoro pohaslo. Dojdu pomalu k již spící Lorelei a kleknu si k ní. Usměji se a pohladím ji po vlasech. Ráno se probudím celkem brzo. Je východ slunce. Nezůstanu dlouho ležet a vstanu. Protáhnu se a dojdu k potoku, u kterého si umyji obličej. Pak se vrátím a začnu hlasitě tleskat. Dobrý ráno panstvo! Tak vstávat! Rychle! Chýbáme se! Lee! Pojď prosím tě ke mně! hulákám a snažím se probudit tábor. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro pronesu tiše k muži. Mohl byste mi povědět něco o této zemi? Neznám to tu a každá informace je dobrá. dodám po chvíli mlčení. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Červy, důlne červy. Sú to bezcytné, tiché potvory ktoré sa nachádzaju všade tam kde je tma!“ V cele nastane úplne ticho. „Nechcite sa s nimi stretnúť. Táto jazva ktorú mám na tvári nieje od nejakej zbrane. Ale práve od červa, s ktorým som bojoval kedysi dávno ..“ Muž prestane hovoriť a znova sa začne pozerať do zeme. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro jsou jediná slova, která na jeho odpověď mohu poznamenat. Máte vědomí o zdejších poměrech? Nějaké klany, tábory nebo něco podobného? Sám jsem cestou sem viděl jen tuto pevnost a není přece možné, aby to tu v Khorinisu bylo jediné sídlo lidí. promluvím po chvíli k muži pohlédnouc v jeho zjizvenou tvář. Mimochodem, jsem Salvo... dodám v mžiku |
| |
| Celý večer a noc se vlekly nesnesitelně pomalu. Dlouho jsem zápasila se spánkem a přemýšlela, jestli je taková hlídka vůbec k něčemu dobrá, když nejsem vůbec schopná něco "hlídat" a jen zápasím se svou únavou. Která mě nakonec přec jen pokořila a já usnula velmi hlubokým spánkem. A ráno taky zrovna moc řpíjemné není. Východ slunce pod širákem je vždy nepříjemný, zvlášť když si anjde skulinu, aby mohlo svítit spícímu člověku přímo do obličeje. to tam ty sněhové mraky nemohly zůstat trochu dýl? vztekám se v duchu a pomalu vylézám z pod deky příčinou Leniatova budíčku. Když se naše pohledy setkají, hodím po něm na oko nazlobený pohled a pak se trochu ušklíbnu. Protáhnu se, odhrnu přikrývku, ale zůstanu sedět. Rozhlížím se okolo ještě přivřenýma očima a sem tam si je protřu a zívnu. Táák...Má pořádný hlad. Co bude k snídani? řeknu s úsměvem a pořádně si zívnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Prehovorí muž a na chvílku sa zasekne. „Mena nie sú dôležité. V kolónii nie.“ Pokračuje muž. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro ušklíbnu se ve starcova slova. Na to vstanu a s pohledem vzhůru na železnoou mříž se otočím kolem dokola, jako bych hledal nějaký výčnělek na stěně, po kterém by snad bylo možné vylézt až tam nahoru, což by ostatně byl bláznivý nápad. A za co jste tu vy? vyslovím po chvíli tuto otázku opět s pohledem k muži. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Ozve sa starec s typickým opytovacím hlasom. „Bolo to už dávno, čo som ho zabil.“ Starec odpovie kľudne. „Bolo to asi pred 26 rokmi, čo sa to stalo. Bol deň, vonku hrialo slnko, spievali vtáčiky a ja som ako vždy, robil svoju robotu. Bol som drevorubač, vieme. Robil som dlho, bez jedla a vody, tak som sa šiel napiť k nedalekému jazierku. Bolo to v Khorinide, vieme. Ako som tak šiel cestou, stretol jedného človeka. Bol to človek, ktorý mal na sebe oblečené rúcho červenej farby ktoré sa zvýraznovalo všelijakými ornamentami žltej, bielej a miestami čiernej farby. Na hrudnej časti bol jeden najväčší. Bol to DRAK!“ Starec posledným slovám dodá dôraz a pohne rukami. Ako keby nimi zamával, chodte ľudia. „Nechcel som ho zdržiavať, vyzeral predsa na niekoho oveľa viac, než som bol ja. Išiel som teda ďalej a ani raz som sa neobzrel. Bol som ako malý. V tom ako som šiel krížom cez cestu ďalej, som počul nieči krik. Bojový krik. Z kríkov vybehli 3 banditi. Človek v červenej róbe zrobil pohyb rukov a v dlani mal oheň. Zastal som a pozeral ako nemý na neho. Rýchlo som sa však spametal a bežal mu pomôcť. Zvesil som s pleca sekeru, za behu napriahol a sekol jednému s banditov do tela. Napriahol som sa s celej sily a sekera doň vošla tak hlboko, že črevá z neho začali pomaly vytekať von. Ostávali dvaja. Tý boli už na mágovi, súdiac podľa ohňa na ruke, boli prichistaný ho zabiť. Jeden z nich začal náhle horieť a bežal kdesi do lesa, odkiaľ som prišiel. Na posledného som sa vrhol tak ako na prvého, toho však odhodilo a zo sekerou, čo som sa na poslednú chvíľku snažil vyhnúť mágovi. trafil som jeho. Padol k zemi. Kľakol som si na zem v šoku a začal som sa pozarať okolo seba, či ma pri tom niekto nevidel, aby dosvečil, že som ho nechcel zabiť, a nebol bandita ani nič podobné. Po ceste som uvidel vychádzať ďalšieho človeka v červenej róbe. Ten ma spozoroval a uvidel tiež telo mága. Odstúpil som preč nevediac čo robiť a čakájuc na posledný výdych. Nestalo sa. Človek dobehol ku mne a začal ma spovedať. Tie také reči čo sa stalo a tak. Vzali ma do mesta. Odsúdili ma na kopacie práce v bani. Šiel som aj zo strážnikmi do nejakého dolu v Khorinidu, teraz si už ani nepamätám. No a tak dalej až som sa dostal dnu, ako do dalsej bani.“ Starec prižmúri oči, to vo svetle mesiaca je vidno. „Meno ? Volám sa Graham.“ Odpovie starec stále s prižmurenými očami. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Mě říkají Salvo. v odpověď muži. Chápu, jaký to pro vás musel být šok. Jak se ale zdá, s nikým se tu nemažou a jsou jedině rádi, když maj o několik horníků navíc. mluvíc vážně a bez pomlk, na konec se však ušklíbnu. Tuto ironii jistě pochopí i muž a dá mi za pravdu. To, že se nezeptal na mou historku mne ani neprekvapuje. Proč by vlastně měl? |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „A čo ty ? Za čo si tu ?“ Cela je tichá, tmavá. |
| |
| Leniat Obzeráš sa po tábore, ale Lee nikde nieje. Tak isto i Scar a Arto. Vyzerá to tak, že nezmizol nikto iný okrem nich. Tý ktorý ešte spali sa už pomaly prebúdzajú a tý čo už sú hore sú pri vode a oplachujú si tváre. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Tak nahoře... pohnouc paží nad hlavu ...jsem byl obchodník na volné noze. Za peníze jsem byl převést cokoli nebo kohokoli kamkoli. Ovšem jednoho krásnýho dne, i když se zárukami, vzal jsem k době na loď muže s několika bednama a nevěděl, co vlastně vezu. Naše zákony za normálních okolností k neznalosti přihlížejí, poněvadž přece nemůžu otevřít zásilku svýho zákazníka. Zdálo se ale, že toho parchanta hledali, převážel drahý kameny a k tomu nezdaněný. Jeho papíry byly pouhej podvrh a slíznul jsem to i já. Osud je holt někdy tvrdej. Jak taky jinak? Páni na hradě zkrátka viděli dobře vybavený trostěžník, tak ji raděj zabavili i s mým majetkem a šoupli mě sem. povídám nenadšeně. Pochopitelně mi můj dřívější život schází a kdybych to věděl, takovou chybu neudělám. |
| |
| Zazubím se na Lorelein obličej a pořád se snažím najít Leeho. Není tady. A s ním zmizeli i Scar a Arto... Sakra... zakleju pro sebe. Zřejmě jsem na to sám. Když se Lorelei zeptá k snídani, rozhlédnu se. Obávám se, že budeme bez snídaně. Po chňapavci nic nezbylo, je nás tady hodně. Třeba narazíme na nějaký lesní plody... Procházím se mezi vstávajícími kopáči a čekám až budou všichni na nohou. Tak, vydáme se na cestu. Lee říkal aspoň hrubý směr a tak jím půjdeme. Na zahlazování stop se vykašlete. Stejně by to bylo nemožné. Jdeme! zavolám na tábor a vykročím volným krokem k budovám za řekou. Na chvíli se zastavím a počkám na Lorelei. |
| |
| Zatvářím se naoko rozmrzele, že mi nikdo nenaservíruje snídani, ale vlastně mi to nevadí. Nikdy jsem takové služby nezažila, tak proč by mě to mělo teď štvát. Vyhrabu se ze země, vlhkou přikrývku odhodím a protáhnu se. Zachytím Leniatův pátravý a zaražený pohled, kterým zkoumá okolí a přemýšlím, co hledá. Fajn.. sbalím si svou přikrývku, popotáhnu si věci, co mám na sobě a vykročím směrem k Leniatovi. Když vidím, že na mě čeká, pospíším si k němu. A cože je to za směr? Kamže to jdeme? zeptám se ho, když vyjdeme na cestu. |
| |
| Tábor utečencov Potom čo Leniat zavelí sa tábor ako keby na chvílku zasekol a všade bolo ticho. Každý po sebe pozeral nechápavým pohľadom ale po chvílke sa všetci začali "rozhýbavať" a pomaly začali tvoriť menšie skupinky, čakajúc čo bude ďalej. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Prechádza noc a začína deň. |
| |
| Zrovna jsem chtěl odpovědět Lorelei, ale kopáči nějak zatuhli. Otočím se a prohlížím si je nazlobeným pohledem. Tak fajn. Kdo měl hlídku s Leeem, Artem a Scarem ať jde ke mě. A ještě... pokud tady chcete zůstat a nechat se roztrhat zvěří nebo zabít strážci... prosím... zavolám na tábor a těkám očima po lidech. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Vstávať vy špina!“ Trestanci začnu ihneď vstávať a zo sklonenými hlavami smerujú do dveri kde ich už strážnik v kvalitnejšej zbroji prezerá a stavia do akých si radov. Strážnici prídu ku Grahamovi, pozru na neho krivím pohľadom a na to Graham sa snaží čo najrýchlejšie postaviť, len aby neal problémy. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Vstávať vy špina!“ Trestanci začnu ihneď vstávať a zo sklonenými hlavami smerujú do dveri kde ich už strážnik v kvalitnejšej zbroji prezerá a stavia do akých si radov. Strážnici prídu ku Grahamovi, pozru na neho krivím pohľadom a na to Graham sa snaží čo najrýchlejšie postaviť, len aby neal problémy. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Potom čo ťa zhodili do kolónie, dopadol si na vodnú hladinu ktorá sa ihned rozvlnila a ty si sa ponoril do hĺbky asi 1.5 metra. Skala z ktorej ta zhodili bola pekne vysoká, asi štyri metre. Pri páde si si ešte mohol všimnúť na brehu tohoto menšieho jazierka menšiu skupinku ludí, ale pri tom páde si si nestihol vsimnut, a uz ani vôbec tusit, kto to môže byť. |
| |
| Tábor utečencov (správa hlavne pre Leniat) Nikto k tebe nedôjde čo značí, že s nikým s vymenovaných zrejme nestrávil nočnú hliadku. Všetci sú zbalený a už len čakajú čo bude ďalej. Poniektorý sa vybrali k vode. |
| |
| Tábor Kouknu se po táboru na všechny trestance a svraštím čelo. Už vím, nad čím se Leniat tak pozastavil. Prvně jsem si toho nevšimla, ale nikde nevidím Leeho, Arta ani Scara. Co se to děje? Kam se ti tři mohli podít? pronesu směrem k Leniatovi. Mou pozornost opět upoutá tábor. Přemýšlím, proč jsou všichni tak zpomalení. Tak hejbněte sebou, nebudeme tu čekat do tmy.. přidám se k Leniatovi a zavolám na ně. |
| |
| Bezhlesně a naštvaně zírám na kopáče. K sakru! Hlídky byly po dvojicích a ještě jsem viděl a slyšel Arta a nějakého Snafa! Tak ať sem ten Sanf hezky nakluše a přestane kecat že s ním neměl hlídku! A vy ostatní, dělejte teda to, co si myslíte, že je pro vás nejlepší. Ale kdo chce jít dál aspoň do většího bezpečí, tak ať jde za mnou. Co sse s vámi děje? odlmčím se. Neříkejte že o tom nic nevíte... řeknu klidněji, ale pořád vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Konečně na čerstvej vzduch, už se těším znova uslyšet trávu růst. ušklíbnu se pro sebe, následujíc ostatní skrz futra dveří. |
| |
 | U jezírka Když se pod vodou vzpamatuju z pádu, rychle se snažím dostat ke hladině. Jakmile vystrčím hlavu, zhluboka se nadechnu a rozhlédnu se kolem sebe. Kouknu se směrem ke skupince. Kdo to může být? pomyslím si. Začnu plavat kraulem ke břehu. Vylezu z vody a přijdu ke skupině. Ehm, ehm, zdravim. Můžete mi říct co se vlastně děje? |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Že ty si ešte nepočul o kolónii.“ Strážnik sa pohŕdavo zasmeje. Nečakať na tvoju odpoveď pokračuje ďalej. „Nô, nevyzeráš najhoršie. Zdáš sa mi fajn, možno steba bude jeden z tých lepších, výkonnejších zvierat pracujúcich v dole!“ Strážnici sa začnu smiať a pokynú ti, aby si ich nasledoval. Strážnici sa otočia a pohnu sa smerom kupredu. Ešte sa obzru, či ich nasleduješ. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro ------------------------------------------------------------ Prejdeš dverami s cely na chodbu a mierne ťa oslepí kmitajúce smetlo pochodní, umiestnených na stenách. Ostatný trestanci stoja pozdĺž stien čakajúc, na pokyn strážnikov, čo by mali spraviť. „Všetci von s ciel, kto to ešte nestihol! Tý ktorý ste už von a čakáte na chodbách, chodte na hradný dvor a čakajte kým nedôjdem. A Žiadne hlúposti!“ Ozve sa hlas nejakého strážnika. Poslednú vetu dosť zdôrazni a zmizne kdesi v cele. „Poďme! Počuli ste!“ Na to sa všetci začnu hýbať k schodištu. |
| |
| Tábor utečencov Leniat Potom čo Leniat chcel aby sa k nemu dostavil Snaf, nikto sa ani neukázal a ľudia v tábore sa len nechápavo, hľadajúc Snafa obzerali po sebe. Snafa nikde nebolo. Na to sa jeden z ľudí ozve a všetok zrak padne na neho. „Možno že aj Snaf odišiel s nimi, no nie ?“ Na tvári sa mu zjaví úsmev. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „J-J-a nech-ch-cel! To o-o-n! Ten ...“ Trestanec ktorý narazil do druhého, celý vystrašený odpovie. Jak dohovára, tak si ho trestanec do ktorého narazil chytí za tmavo-bielo, špinavú, roztrhanú košelu a pritiahne tvárov k sebe. Už, už sa to schyluje k bitke, no v tom dobehnu dvaja strážnici, ktorý ich od seba oddelia, vytasia meče, na ktorých v rýchlosti prebehne záblesk svetla z okolitých pochodní. „Nikto, počujete nikto! Nebude robiť problémy lebo skončí vysieť v klietke na hradnej bráne TRI dni!“ Slovo tri dosť zdôrazni. Trestanec ktorý narazil na druhého sa obzrie za seba, kedže to už strážnici vyriešili a trestanec ktorý ho popohnal sa ušklebne smeje. Trestanec sa na neho pozerá nenávistným pohľadom, no rýchlo sa otočí a napreduje kupredu a dáva si pozor, aby len tak znova zničoho nič neurobil výpad kupredu. Pozerá do zeme hrubým pohľadom. Dôjdete na dvor, kde Vás strážnici začnu usporiadavať do trojradov. Hrad je nie ako včera večer tmavý a takmer bezživota. za jeho hradnými múrmi počuť pílenie, rezanie, búchanie a všelijaké ine zvuky. Za hradbami sa zrejme pilne pracuje. Trestanec ostáva stále vedľa teba. Ak si hral Gothic 1 alebo Gothic2, tak vieš ako hrad približne vyzerá. Práve sa nachádzate nedaleko dverí budovy strážnikov a budovy kováčskej dielne, z hradného múra, na ktorom je upevnený rebrík vyrobený s dubu. Rebrík je vysoký cca 2.5 metra a múr na ktorý by sa dalo výjsť je vysoký cca 2.3 metra. Čaká sa na strážnika, ktorý ešte v celách velil ostatným. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Dôjdete na dvor, kde Vás strážnici začnu usporiadavať do trojradov. Hrad je nie ako včera večer tmavý a takmer bezživota. za jeho hradnými múrmi počuť pílenie, rezanie, búchanie a všelijaké ine zvuky. Za hradbami sa zrejme pilne pracuje. Trestanec ostáva stále vedľa teba. Ak si hral Gothic 1 alebo Gothic2, tak vieš ako hrad približne vyzerá. Práve sa nachádzate nedaleko dverí budovy strážnikov a budovy kováčskej dielne, z hradného múra, na ktorom je upevnený rebrík vyrobený s dubu. Rebrík je vysoký cca 2.5 metra a múr na ktorý by sa dalo výjsť je vysoký cca 2.3 metra. Čaká sa na strážnika, ktorý ešte v celách velil ostatným. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Frajírek, to je tady běžný. pohodím hlavou k tomu přede mnou, který se na něj tak ohradil. Má postava je vyšší a ramena širší, proto bych mohl budit respekt, i kdyby se muž na mne otočil. Vyčkávám příchodu strážníka a také odpovědi muže stojícího po mém levém boku. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Čo narobím. Keby tu neboli tý strážnici, tak!“ Pomrmle si po pod nos dúfajuc, že sa onen vpredu neobráti. |
| |
| Na cestě ke kolonii Jeho slova mě poněkud podráždí ale nedám to na sobě znát. Vyrazím za nimi. Jeden chlápek říkal něco o kolonii že tu za trest musím pracovat, ale nemám vlastně páru co to obnáší. Vysvětlíte mi to? Moc vychovaný opravdu neni, ale raděj se nebudu vzpouzet, proti takovejm vazbám. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Hele... ty si tu dýl než já. Co takhle zdrhnout? Jasně, blbá otázka, je to asi náročnější, ale nějak to jít musí. ušklíbnu se. Mluvím tišeji, aby mne strážníci opodál neslyšel. I tak, v cele si to můžete rozdat, budem sázet rudu. mrknu na něj s humorem. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Bylo mi řečeno, že mám psát tobě, tudíž má slova patří tobě. Jen kopíruji svůj pŕíspěvek zaslaný PJi. H: Jen tak na oko se ohlédnu, zdali není žádný ze strážníků v mé blízkosti. Hele... ty si tu dýl než já. Co takhle zdrhnout? Jasně, blbá otázka, je to asi náročnější, ale nějak to jít musí. ušklíbnu se. Mluvím tišeji, aby mne strážníci opodál neslyšel. I tak, v cele si to můžete rozdat, budem sázet rudu. mrknu na něj s humorem. |
| |
| Uažasle a rozlobeně zírám na muže co právě promluvil. Polila mne vlna vzteku, ale ovládl jsem se. Došel jsem až k muži a zastavil se před ním. Takže přece jenom něco víš... Hele, něco se tady děje. A ne zrovna pěknýho... Tohle nám na situaci moc nepomáhá... Tak co? A ehm... Jak se jmenuješ? zeptám se trochu jemnějším tónem. Možná i trochu milým... |
| |
| Tábor U. Leniat Muž sa na teba pozrie a vyzerá skôr na človeka, ktorý nič nevie, ako skôr vie. „Saviel, moje meno je.“ Odpovie muž a na otázku, či niečo vie, jednoducho odpovedá. „O tom, kde sú teraz neviem. To som povedal len tak.“ Na tvári mu prebleskne úsmev a potom sa len po ostatných obzerá obyčajným pohľadom. |
| |
| soukromá zpráva od Ardaris Del pro Nejsem silný radši počkám až mě vyzvou abych vařil. Třeba se vycvíčím na bojovníka a osvodím svojí ženu. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Takže ty jsi kuchař, jo? A co bys tak svedl uvařit? mrknu na muže po své levici Co je vůbec s tvou ženou? zamračím se, dávaje tím najevo zlo, které v mé žíly přivádí zlovolné chování k tomu něžnému pohlaví. Stále se čeká na strážníky a proto je alespoň chvíle časi na debatu s Ardanisem a já jí rád využiji. |
| |
| Pokrčím rameny: Uvařím ti skoro nač jsi vzpomeneš vařil jsem pro jednoho šlechtice. To s tou mojí ženou to je jedno |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Stoj! Ty mizerák, už aj zastav!“ Pohľadom s rebríka nadol vidno, ako strážnik lezie po rebríku hore za tebou. Okolitý trestanci sa len pozerajú čo sa deje a jeden z nich vyzerá, ako keby sa tešil, že sa niečo deje. Vylezieš hore a tam vidno jaskynnú chodbu, z ktorej si prišiel včera do dolu aj s jedným trestancom a strážnikom. Na plošine kde si bol práve teraz, nebol niekto, iba dva vedra, a pri tom čo si bol bližšie, si videl že je prázdne. Z chodby bolo počuť smiech a kroky, a pomaly sa chodba rozžiarovala svetlom pochodní. Zrejme sa s tamať niekto blížil. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Strážnici sa zasmejú a jeden z nich sa pozrie na teba. „No to si píš že tu budeš makať.“ Odpovie strážnik, ale pobaveným tónom. „Neviem, neviem či budeš mať vôbec niekedy čas si dať pauzičku, okrem noci, teda, chcel som povedať volna, i to v cele pod hradom.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Odnekiaľ z lesa je začať počuť šuchot lístia, praskanie suchého dreva a na koniec z väčších kríkov vybehne Arto. „Préč! Všetci preč, utekajte!“ Po dopade zo skoku s kríkov sa zdvihne a beží ďalej stredom provizorného tábora. Zastaví sa až u Leniata. „Bežte, rýchlo preč!“ Udychčane vytiahne zo seba tieto slová a potom pokračuje. „V lese sú hliadky! Hľadajú nás!“ Tábor z tíchne a všetci sa pozerajú po sebe, poniektorý nechápavo na Arta a poniektorý na kríky z ktorých vyskočil. „Podme! Na čo čakáte!“ Vykríkne ktosi z ľudu a na to sa začnú všetci zdvíhať na odchod rýchlým krokom. Hned sa aj zastavia. „A kam sa pôjde?“ Spýta sa Saviel čakajúc na mieste. |
| |
| soukromá zpráva od Bedeli pro Na to zapomeň ty jedno prase pomyslím si. Znechuceně se za nimi loudám a snažím se je nějak podráždit. Kam vlastně jdem? A co to vůbec je za práci? Kdo to tady šéfuje? Ti dva chlápci mě štvou, ale nebudu se proti nim stavět, nemuselo by to se mnou dobře dopadnout. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Jen se rozvykládej, máme čas. pousměji se Jak dlouho, že už tu vůbec trčíš? dodám ve chvíli v dojmu, že by mi snad mohl dodat některé bližší informaci k této lokaci. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Stoj! Jak ťa chytím ...“ Jeho hlas sa zrazu skončí a počuť rinčanie dopadajúcho plechu o kamennú podlahu. Strážnici sa zrejme potkli. Von keď sa obzrieš, máš možnosť vidieť na pravo cestičku kde počuť mierne hlasy, smiech a žblnkanie vody. Pred tebou je skala, pohľadom na jej vrchol sa až hlava zatočí. Vysoká. Naľavo cestička k malému priesmyku u ktorého počuť tiež nejaké hlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Nhová pracovná shila! Pozrime *Hic* sa!“ Opitý strážnik sa začne širokým úsmevom na tvári usmievať a odpadne, pri čom začne chrápať. |
| |
| soukromá zpráva od Bedeli pro Pobaveně se na něho podívám. Ten má dost. prohodím k ostatním strážcům. Usměju se, pak se ale zachmuřím, když si uvědomím proč tu jsem a že jsem se od svého příchodu ještě nic pořádně nedozvěděl. To je fakt děsný. Jak si myslíte, že budou trestanci pracovat, když nejste schopni jim odpovědět ani na pár otázek, to je fakt hroznej přístup. Co se teď jako bude dít? To tu budem koukat jak tu vožralej chlap chrápe? Nepůjdem snad dál? Teď snad budou mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Zakričí jeden zo strážnikov, na čo sa obzrú strážnici ktorý si hádžu kamienky do vody a opitému strážnikovi ktorému to bolo myslené, chrápe ďalej. Vyvalený a opitý v tráve sa začne pomaly kotúľať dole mierne šikmým brehom až sa skotúľa do vody. Hned sa prebudí a začne lapať po dychu a snaží sa dostať z vody, aj ked je len v plytkej vode. „Do riti! Do ri..“ Ideš ďalej po ceste a opitého strážnika už pomaly ani nevidieť, ako zabáčate niekam za malý priesmyk. Strážnici ktorý ťa doprevádzajú, sa na chvíľku zastavia a začnu sa medzi sebou baviť. „Ten Mathias sa raz zabije.“ Povie jeden strážnik a začne sa smiať. |
| |
| soukromá zpráva od Bedeli pro Už vzdávám pokus o navázání rozhovoru se strážnými. Přeju si jen abych se z toho snu vzbudil. Sakra není to sen. Jdu dál za strážnýma a jen čekám kdy se začne něco dít. Zatím se mi tu nelíbí, doufám že brzo potkám někoho vlídnějšího a rozumnějšího, kdo mi pomůže to tu přežít. Každou chvíli se rozhlédnu jestli není možnost kudy bych utekl pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Opýta sa ťa jeden zo strážnikov dívajuc sa na teba. Druhý sa obzerá okolo a zdá sa, že hľadá nejaké miesto kde by sa dalo na chvíľočku "zašiť". |
| |
| soukromá zpráva od Bedeli pro V duchu si povzdechnu že o tom incidentu musím začít. Dalo by se říct, že jsem v obraně zabil jednoho chlapa v hospodě. Chtěl napadnout mýho otce. Vůbec nevím co se s rodiči stalo dál. Raději změním téma. No a kdy se vlastně dostaneme do cíle? Už mě svrbí prsty, potřebuju makat. Snažím se strážce přesvědčit, že jsem rozumný a že mám rád práci. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „My už vcieli sme! Vitaj v kolónii.“ Nadšene prednesie jeden z ostrážnikov a potom pokračuje. „Hmm.. Možno by sa pre teba našlo i lepšie uplatnenie ako iba kopať v dole. Pri pohľade na teba vidno že by si robotu v dole zvládol v pohode, takže by si sa možno uplatnil i niekde inde. Samozrejme nie hned, chce to čas, ale ak nebudeš robiť problémy, prejde to rýchlo.“ Strážnik sa odmlčí a na tvári mu svitne priateľská tvár. „Tiež som kedysi býval a robil v dole. Zažil som to, viem čo to je. Viem čo ťa čaká. Ale snažil som sa každému vyhovieť, a pokiaľ som nerobil problémy, stráže si ma nevšímali. Ba naopak.“ Strážnik stíchne, podíde k tebe a zašepká. „Ak by si bol, nie, nie, o to sa postáram, budeš pracovať v dole tuto za rohom. Ja v ňom mám každý deň službu. Takže ak by si niečo potreboval, vieš kde ma nájdeš. Inak, volám sa Marian.“ |
| |
| Saviel... Tak Savieli, přestaň si ze mě dělat srandu. Bylo by to trochu blbý kdyby jsi to prohodil jen tak... Takže to hezky vyklop buď tak hodnej jo? zasyčím. A přiveďte sem toho dozorce. řeknu ještě. Pak se otočím na Lorelei. Hele, jdi se prosímtě podívat na místě, kde naši pohřešovaní spali... řeknu. |
| |
| Tábor Sleduju rozhovor mezi Leniatem a nějakým trestancem a moc tomu nerozumím. Ani jsme neměla moc příležitostí poznat co sjou Lee, Scar a Arto zač, proto nevím, co přesně znamená to, že zmizeli. Ale jestli měli nějaké vlastní plány, do kterých nás ostatní nechtěli tahat, určitě by mě to enpřekvapilo. Ostatně na místě jako zde je dost velká pravděpodobnost, že se člověk setká se zradou, lží a podvody. Když si všimnu, že se Leniat začíná mírně rozčilovat, zbystřím. Asi s tím má starosti. Vydám se tedy an jeho popud pár kroky zpět do tábora. Je někdo schopný mi říct, kde spali? Pokud ne, bude to už dost na pováženou ... Někdo je vidět musel, nemohli se jen tak rpopadnout do země... řeknu směrem k ostatním trestancům a řeknu to tak, aby mě každý slyšel. |
| |
| Tábor U. Leniat, Lorelei „Já, ale já si vážne nerobím srandu. O tom kde sú nemám ani ponatia ...“ Odpovedá Saviel a ani poriadne nedopovie, začne sa ozívať nedaleko z lesa praskanie suchého dreva a tupý zvuk keď sa stupí na sneh. Ako keby sa niekto rýchlym behom približoval k táboru. Zrazu spoza mierného kopca vyskočí postava. V lete poriadne nevidno kto to je, ale ked dopadne, pomaly ale snaživo rýchlo začne vstávať, vidno že je to Arto. Ten sa začne obzerať pri čom vyčerpane lapá po dychu, a keď sa aspoň trochu zotaví, pribehne ku Savielovi a Leniatovi pri čom sa pokúša niečo zakričať, rozprávať. „Preč! Rýchlo preč! Stráže .. Snahou zakričať len povie Arto. Obzretím okolo seba sa nikto ani nehne a nechápavo pozerá po Artovi. Arto na nič nečaká a rozbehne sa smerom k rieke. Za ním sa rozbehne Saviel ale nikto iný. „Neverím mu! Nikam nejdem.“ Povie ktosi s trestancov. |
| |
| soukromá zpráva od Bedeli pro Hele, to je divný, najednou taková změna chování. No ale to je fajn a je super že už jsme tu. pomyslím si. Tak díky moc za rady, budou se mi hodit. Jen mám jeden poslední dotaz, kde budu moc přespávat. optám se Mariana příznivě. Mezitím se rozhlížím po okolí. |
| |
| Tábor Procházím tábor a koukám po ostatních. Ale nikdo nic. Všichni se pořád tváří, jakoby snad ani nikdy neexistovali. A já si naráz připadám jak blbec. Nejradši bych se teď sebrala a utekla z tohoto místa pryč. A neřešila kde kdo je, jaké má plány a podobné věci. Nejradši bych se teď viděla někde hodně daleko odsud. Jenže bohužel se v této oblasti nevyznám a nemám nejmenší ponětí kudy se dát, abych nenarazila na stráže a doly a abych vůbec trefila do civilizace dřív, než bych umřela hlady. Jen to mě tu stále ještě drží. Zastavím se na kraji tábora a vyčerpaně svěsím ramena. Kouknu se směrem na řeku a zhluboka se nadechnu Přitáhnu si oblečení víc k tělu, protože mě zase začne zebat na kůži. Když tu naráz zpoza sebe uslyším volání. "Pryč, stráže..!" Tyhle slova se mnou škubnou. Hbitě se otočím na hlasem a koho nevidím. Arta, jak si to peláší směrem k řece. A za ním Saviel. Taky vidím ostatní trestance, jak stojí jak solné sloupy a remcají. To já žádné pochybnosti nemám. proč remcají ? nenapadá mě, čeho špatného by tím Arto chtěl docílit, že nás vyžene z tábora .. pomyslím si. Ve mě slovo stráž vyvolá takovou obavu o moji těžce nabitou svobodu, že se radši okamžitě rozběhnu za Artem a Savielem. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| Lorelei udělala, o co jsem ji poprosil. Ani se však nedočká odpovědi, protože uslyšíme zvuky prorážející si cestu křovím. Zvuky míří k nám. Z křoví vyrazí Arto. Pryč! Stráže volá a běží dál. Saviel a Lorelei ho rychle následují. Začnu ryche couvat čelem k ostatním trestancům. Jste blbí nebo co? Ono to nakonec vyjde na stejno! Aspoň se pohnem! A jestli je to pravda, tak si tady kvůli svý blbosti chcípněte! volám a poté se už rozběhnu směrem za Artem, Savielem a Lorelei. Jestli bude čas, tak bych si s Artem velice rád promluvil... Snažím se běžet rychle, ale ne zas tak, abych se nevyčerpal za pár vteři. Na prd.... kdo ví jakou mají strážci výdrž... řeknu si a nahodim sprinta. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Začne rozprávať strážnik Marián. „Predpokladám že budeš prespávať ako i ostatný na hrade, alebo v okolí hradu, kde sa už v tomto čase stavajú chatrče pre trestancov. Kedže hrad je kapacitne čo sa týka väzenia, plný.“ Dorozpráva strážnik Marián a ďalej nepokračuje. „Ale niektorým je udelená možnosť prespávať aj v baniach“ |
| |
| Tábor U. Leniat, Lorelei Arto, Saviel, Leniat i Lorelei sa dali do behu smerom k rieke, a obzretím dohľadu sa dá vidieť, ako i pár trestancov tiež. Väčšia skupina však ostáva na miestach a sadajú si k zemi. V tom však z miesta odkiaľ pribehol Arto do tábora, začnú sa všetci pozerať, ako keby tam niečo bolo, počuť, alebo vidieť, z Vašej pozícii pri behu nie, ako prichádzajú strážnici z vytasenými mečami a zem sa pod nimi maličko chveje. Všetci sa dajú do úteku. Bežia rôznymi smermi, ale hlavne tým, ktorým aj vy. K rieke. K rieke je cesta krátka a tak ste už u nej, ba aj sa už (Ak s tým súhlasite) cez ňu brodíte na druhú stranu rieky, kde pri pohľade tam nieje vidno nikoho. Prázdo, len zasypaný piesok snehom a väčšie kúsky štrku. Za Vami počuť výkriky, rezy mečov, praskanie dreva a zvuky pripominajúce bojové výkriky. Ako keby sa trestanci bránili. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Stoj! Jak ťa chytíme, budeš pracovať v dole až nezhniješ!“ Dobehneš dole a jediná cesta kam sa teraz môžeš vybrať je po cestičke ktorá sa tiahne okolo dosť vysokej hory u ktorej sa práve nachádzaš, ale sa vrátiš. Cestička a miesto kde práve si je celkom dosť vysoko položené, kedže sa ti naskytáva pohľad na takmer celú kolóniu. Naskytáva sa ti ešte jeden pohľad, a to pohľad smerom nadol cez plot okolo cestičky, kde dole vidno rozvetvenú rieku ako sa spája do jednej, veľkej a štyroch ľudí ako bežia cez rieku smerom na breh, bližšie k tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Na hradnom dvore kde ste doteraz stáli, ozval sa strážnik dalo by sa povedať v najkrajšej zbrojí čo bolo možné zahliadnuť, zrejme kapitán, a hlasom velitela zavelil ... „ ... dohodnuté. Stráže ?! Smer opustená baňa!“ Potom sa strážnici prestali medzi sebou zhovárať, poniektorý prestali strážniť okolie hradného dvora a pustili sa do komandovania trestancov k pochodu. „A ešte pred tým než odítete.“ Strážnik, velitel si potľapká po bruchu a zvolá. „Je tu niekto z Vás, kto vie variť ?“ V dave trestancov zavládne mierny, ale za to cititeľný rozruch a napätie, a poniektorým na tvárach naskakujú šibalské tváre, plné smiechu, ale niektorý len ďalej sa tvária tupo a snažia sa robiť to, čo majú. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „ ... dohodnuté. Stráže ?! Smer opustená baňa!“ Potom sa strážnici prestali medzi sebou zhovárať, poniektorý prestali strážniť okolie hradného dvora a pustili sa do komandovania trestancov k pochodu. „A ešte pred tým než odítete.“ Strážnik, velitel si potľapká po bruchu a zvolá. „Je tu niekto z Vás, kto vie variť ?“ V dave trestancov zavládne mierny, ale za to cititeľný rozruch a napätie, a poniektorým na tvárach naskakujú šibalské tváre, plné smiechu, ale niektorý len ďalej sa tvária tupo a snažia sa robiť to, čo majú. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Pohľadom naľavo je vidno hrad a okolo neho stavbu chatrčí, palisády z bránou, strážnikov, nevoľníkov atď ... pracovisko. Rovno je tá skupinka. Napravo sú čisté pláne, zo suchými stromami, zasypané snehom. Za tebou, strážnici z dolu. |
| |
| soukromá zpráva od Salvo Convallis pro Doufaje v možný brzký úprk vyčkávám povelu k dalšímu pochodu. Dát se na útěk tu na nádvoří by byla sebevražda, snad mimo pevnost bude sebemenší příležitost či nepozornost stráží, abych měl snad možnost vydat se svou cestou. Nervózně přešlápnu na místě a protáhnu si ramena v oblouku, s pažemi spuštěnými podél těla. TECH: Budu psát své pŕíspévky soukromě tobé, i když tu není přímá mluva. PJ ale všechno vidí, bude tudíž odpovídat zase mě. Jen ať víš, co se se mnou během té doby děje. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| Neohlížím se. Uši však vypnout nedokážu. Ach ti hlupci... nevěřili a dopadli na to... Pohlédnu na druhou stranu širokého potoka. Áa.. Co tam sakra dělá ten sníh? Blbej sníh... Chci vidět nějakou jeskyni... ou... s velkým ohněm a dřevem kolem... vrhnu se do vody a napůlbrodím a napůl plavu na druhou strany co nejrychleji. Když jsem skoro venku a stojím pevně, pomohu Artovi, Lorelei a Savielovi z vody. Pak běžím za nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „Hej vy tam! Väzeň na úteku!“ Obzretím zaseba vidno ako jeden zo strážnikov to vzdal a už len sedí na chladnej zasneženej zemi a rýchlo predýchava, a snaží sa vrátiť do normálu. Druhý ťa však prenasleduje a k tomu sa dvaja strážnici sprevádzajúci skupinku trestancov rozbehli po tebe, ktorých je možno zazrieť po tvojej ľavej ruke. Vzdialený sú približne 20 metrov. Strážnik ktorý ťa prenasleduje už od Pred tebou sa rozpriestiera menšia lúka na ktorej vidíš čistú bielu, zasneženú plochu, ktorá sa rozpriestiera asi tak na 15 m štvorcových a na nej nieje úplne nič. Teda až zo zaostrením oka vidno, že na snehu je niečo ako kopček, o veľkosti vlka. A sú tam také dva. Tie ako tak bežíš sa postava a otočia ktebe. Vlky. Vlky zbystria, preletia očami po okolí, po tebe a rozbehnú sa. Jeden smerom k dvom novým strážnikom a druhý smerom k tebe. |
| |
| V lese na útěku Utíkám a teprve až u řeky se ohlídnu, jestli se mi ty zvuky nezdají. A nezdají. Vidím ostatní trestance, jak panikaří a utíkají, ale pozdě. Všimnu si, že spousta jich utíká naším směrem. fajn, teď k nám ty stráže ještě přilákají... zasakruju v duchu a na ten popud si pospíším. Skočím za ostatními do vody a s vypětím všech sil se brodím ledovou vodou, ale v tuhle chvíli jaksi nemám na výběr. Chytnu Leniatovu ruku a vylezu z vody, pak se rozběhnu dál. Tudy.! řeknu a zahnu na opačnou stranu než běžíme. Nevím proč, ale bojím se, že nás doženou nějací trestanci a se strážnýma v patách.. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Za tebou sú strážnici ktorý zápasia s vlkom. Smerom ku ceste (smer most ku hradu) a pred tebou o asi 9 metrov les. |
| |
| Lorelei, Leniat Arto, Saviel Preplávanie cez rieku reploty ľadovej vody len tak niekto asi by nedokázal, ale túžba za slobodou robí svoje. Ako prvý sa dostane cez rieku na druhý breh Leniat a ostatným pomôže z vody. Pozretím sa na tábor, bývaly tábor je možno vidieť, ako stráže odvliekávaju trestancov, zvyšných, preživšých trestancov kdesi do lesa. Trestanci ktorý išli za vami, ležia u brehu rieky na druhej strane ako ste vy, a pri nich nik. V chrbtoch majú všetci zabodnuté šípky. Traja strážnici ešte ostali v tábore a obzerajú sa po okolí. Stojíte pod horou, číže Vás krije tien a žblnkot vody pohlcuje takmer všetky zvuky z vašej strany. Strážnici si Vás ešte nevšimli, ale jeden z nich sa pozerá smerom kde stojíte. Z jeho tváre sa dá vyčítať, že niekoho zrejme vidí, ale nieje si istý. Arto a Saviel sú skrčení u zemi a sledujú strážnika. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Bežať však na hrad bola pékna hlúposť, kedže okolo hradu sa pilne pracuje na nejakej stavbe, stavania chatrčí a podobne, to okolo hradu dosť žije. A nestavia ich nikto iný ako trestanci, a na nich dohliadajú Strážnici. V letel si do pasce. Kam si bežal bol predpokladám smer na bránu, ak áno tak= Pozretím na hrad s tvojej terajšej polohy je ho vidno ako majestátny komplex spletitých tvarov a výklenkov. Hradná brána sa týči do vyšky asi 15 metrov a do šírky asi troch metrov. Hrad je postavený s okresaného tmavosivého kameňa. Na hradnej bráne sú dva okna, a v jednom z nich vidno trestanca ako sa nakláňa na okne, ma na parapete vyložené ruky, relaxuje a pozerá sa po stavenisku. Druhe je prázde. Z oboch okien sú vypustené podlhovasté koberce červenej farby, kde na konci sú upravené do vlnovky. Po hranách sú zlatom višívané. U brány, dole stoja dvaja strážnici, s kópijami a strážia vstup na hrad. Za bránou vidno ako výška ešte mierne stúpa, a na hradnom dvore kus vidno jednu budovu, a u nej ďalších strážnikov. Okolie brány pozostáva z troch chatrčí, z toho tá čo je najdalej od brány, na tej sa ešte pracuje. Chatrče sú postavené z dreva, na pohľad nezistiteľné, ale zrejme dub, a miestami, hlavne na krajoch, a zárubňa je zo kovu. Pred chatrčou, rozostavanou chatrčou je jeden kotol a pri ňom stoja dvaja strážnici, nesledujúc okolie. |
| |
| Stojím na místě a oddechuji. Zamračeně koukám na druhý břeh na práci strážců. Někoho chytili, nekolik trestanců leží na zemi s šipkami v zádech. Je už tak klid... strážci už jen tak prohledávají tábor. Po chvíli si uvědomuji, že jsme jediní kdo přežili... Nebo aspoň z těch koho jsme ráno mezi námi viděli. V duchu se vylekám když se jeden z dozorců podívá naším směrem. Pomalu a rovnoměrně si začnu lehat na zem. Hlavně pomalu. Opatrně naznačím ostatním aby udělali to samé. Tady už jde o život... Jestli se z tohohle dostaneme, doufám, že budu moct vzít ty šipky... |
| |
| Doběhnu s ostatními až pod horu a rozhlédnu se. Za námi zůstala pěkná spoušť. Všechny zabily, ty hlupáky, co nechtěli utíkat pryč a nevěřili. Ale na druhé straně strážní ještě jsou. Hrkne ve mě, když si uvědomím, že se pátravě dívají naším směrem. Asi něco zaslechli nebo zahlédli, jinak by sem nekoukali. sakra... zanadávám si aspoň v duchu a přitisknu se pod horu do jejího stínu. Chvíli přemýšlím, jestli by bylo lepší utéct, nějak nenápadně, nebo tu zůstat a doufat, že si nás nevšimnou a počkat, až odejdou. kdybychom začali utíkat, všimli by si nás určitě... zavrhnu svou první myšlenku a následuju příkladu Leniata. Velice pomalým aplynulým pohybem se začnu pokládat na zem. |
| |
| Lorelei, Leniat Zase až taký tieň kde sa nachádzate nieje, ale tým že ste sa prikrčily k zemi, ste sa aj skryly za malý kopec na druhej strane, za ktorým sú strážnici. Vidno im hlavy. Strážnik ktorý sa pozeral týmto smerom, len zrazu potočí hlavou, mávne rukou a niečo povie, čo sa nedá rozoznať, kedže ste za riekou, tak sa hlas ruší, rozmazáva a počuť len nejaké hundranie. Strážnici sa otočia a smeruju pomalým krokom k lesu, pričom vidno, že sa ešte obzerajú do strán a po tábore. Arto i Saviel ležia na zemi, a pohľadom na Arta vidno ako sleduje smer okiaľ rieka tečie, a Saviel bývalý tábor. |
| |
| soukromá zpráva od Bedeli pro No to co se dozvídám zní celkem pozitivně. Pokud se nebudu flákat mohl bych to někam dotáhnout. Budu se snažit. Tak díky. Kam mám jít teď?Za nějakým vedoucím dolu? Podívám se na Mariana jestli ho nezdržuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro „No napríklad k nemu. To bude aj najlepšie čo v terajšej situácii môžeš urobiť. Samozrejme, ak to chceš tu v kolónii niekam dotiahnúť.“ Strážnik vyzerá byť v pohodovej nálade a začne kráčať smerom hlbšie do kolónie. „Tuto hned za rohom, dvomi je vchod do bane. Celkovo v kolónii sú dve bane. Aspoň tie čo sú produktívne.“ Prejdete pár metrov, dva zákruty a dôjdete na miesto, kde je na zemi rozložený oheň, aj horí, tri balvany (kameňe) ktoré slúžia najskorej ako sedačky, a vedla jedného, toho naj vpravo sú položené tri piva. Jedno z nich je prevrátene a vyteká z neho kvapalina, najskorej pivo. |
| |
| soukromá zpráva od Gaan pro |
| |
| soukromá zpráva od Bedeli pro Vydám se směrěm kudy mi Marian ukázal a vejdu do dolu začnu se rozhlížet zda se mě někdo ujme a řekne mi co mám dělat. Rozhlédnu se okolo sebe a zkusím namátkou oslovit nějakého strážce. Zdravim, právě jsem dorazil a mám začít těžit. Můžete mi ukázat kde vyfasuju potřebný věci a kam mám jít těžit? Tak tady někde v okolí asi strávim zbytek života.... Vopruz....Anebo ne?....Uvidíme |
| |
| U řeky Mírně nadzvedávám halvu a sleduji, jak se strážníci vydávají k odchodu. Dokud je vidím aspoň koutkem oka a slyším aspoň huhlání, stále ležím. Po chvíli se mi však uplně dostanu z dohledu i doslechu, tak se začnu pomalu zvedat. Sednu si an kolena a opráším si oblečení, na které se mi nachytala zemina a tráva. Ještě jednou se pořádně kouknu na na bývalé tábořiště a hlasitě si oddechnu. To bylo o fous... vydechnu a v mém hlase je slyšet úleva, ale mám stále trochu svraštělé čelo. Něco mi stále vrtá hlavou. Ale jak to..? kouknu an Arta. Kde se tu vzali? Mluvím ještě polohlasem, uhnízdila se ve mě jistá opatrnost. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Potom čo ťa strážnik Marián usmernil, čo ako ďalej a kam, vydal si sa po ceste smerom k dolu. U vchodu do dolu nebol nikto. Cestou cez chodbu smerom hlbšie, a hlbšie do baňe, ktorá bola mierne šikmo nahnutá smerom nadol a mierne sa aj točila, pripominala na chvíľu bludisko. Bludisko, v ktorom sa nieje možne stratiť. Po stranách chodby, širokej asi jeden a pol metra boli na pevno uložené fakľe do chladných, zemských stieň, a každá a jedna horela silným plameňom, ktorý ohrieval okolitý vzduch vlhkej chodby. Na konci chodby už začínalo počuť praskanie, odlupovanie kusov tvrdej suroviny, a ten zvuk, tie zvuky sa v jaskyni a v chodbe odrážaly od steny ku stene a tak isto vytváral ozvenu. Po chodbe nasledujú palety, drevené podlahy, dalo by sa povedať, že balkóny, ktoré sú upevnené v masívnej skale a zeminy na ľavej časti palety, z pohľadu po príchode z chodby. Pohľadom napravo je voľný priestor, ktorý sa nesie pár metrov do výšky, asi tak 7 metrov, a hlboko nadol. Okraje palety, kde sa vkastne aj teraz nachádzaš, je ohraničená zábradlím, ale dosť primitívnym, nakoľko pozostáva len z dreva a na koncoch zviazané látkou a pár klincami. Drevo vyzerá, že už má niečo za sebou. Pri stáni na palete je cítiť, že sa trochu chveje, pohybuje, a pohľadom nadol z palety sa nejdnému slabému žalúdku podlamujú kolená. Dole vidno trestancov, strážnikov, tavičov, rôzne náradia, prístroje ako drtička, brúsne kolesá a ďalšie. Na palete kde práve si, je jeden strážnik, a okrem neho už nik. Je k tebe otočený čelom, takže ťa môže aj vidieť, ale kedže sedí na sedačke, čo je vlastne len kus peňa stromu a k tomu fajčiac steblo trávy, nevšíma si okolie, a vychutnáva si toho pocitu. |
| |
| soukromá zpráva od Vládca osudu všetkých pro Nikto nikde. Po pár minútach strávených v chatrči nikto, a nikto neprichádzal. Začinal si mať pocit, že sa ti 'útek' vydaril, aj ked si sa vlastne ocitol v strede všetkého, dalo by sa povedať, zlého. Chatrč je tmáva, a jej vnútro osvetluje len dopadajúce svetlo na zem, pokrytú snehom od ktorého sa odráža kúsok svetla dnu. V chatrči je aj tak velká tma, a osvetlený je jedine vchod do chatrče. Chatrč je z vnútra na dotyk rukou k stene pokrytá hrubou látkou, látka sa však len takto odhadnúť nedá, a zatlačením na ňu cítiť škáry od seba vzdialené približne pár desiatok centimetrov. V chatrči je cititeľne teplo. Až na zem, ktorá je ničim prikritá, a tak tým pádom je chladná a tvrdá. |
| |
| Zhluboka dýchám. Nemusím se moc snažit dýchat potichu. Voda by to přehlušila. Až mi stráže zmizí ze zorného pole, zvednu se a pozbírám šipky které minuly svůj cíl. Pak se podívám na mrtvé trestance. Ehm... vím že je to trochu blbý, ale, nó... Je to takový neuctivý, ale to oblečení co mají by se nám hodilo a oni už ho nepotřebujou... řeknu rozpačitě a podrbu se na zátilku. Pozbírané šipky pevně svírám v ruce. |
| |
| Sediaci Arto opretý o chladnú stenu hory sa na otázku Lorelei pozrie na ňu a začína rozprávať. „Určite ste si všetci všimli, že v tábore pár ľudí chýbalo. Takými najhlavnejšími, koho ste si určite všimli, že chýbaju, som já, Scar a Lee. Išlo s nami ešte pár ľudí, ale kto sú ani neviem.“ Arto trochu odvráti pohľad od bývalého tábora smerom na les, a zapozerá sa doň, ako keby sa naň snažil upozorniť. Potom pokračuje. „Scarovi sa nepozdávala pozícia tábora, toho bývalého tábora, a predpokladal, že jeho nájdenie nebude ťažké. Hlavne keď vezmeme do úvahy, že 'miestni' budú o týchto miestach vedieť. O návrhu presťahovania sa niekam inam, ani nemyslel, kedže preferuje robotu o samote, prípadne s ľudmi, s ktorými si dôveruje a nieje ich veľa. Číže jednou z tých osôb som ja a Lorelei.“ Arto a Saviel sa dívaju na les, cez ktorý je vlastne aj dobre vidno, ale len prázdne koruny stromov, pokryte snehom. Na mieste kde práve ste, je momentálne dobrý výhľad na vežu hradu. „Z tábora sme odišli nepozorovane, aby sme na seba nepútali veľa pozornosti, a nepridalo sa k nám zbytočne veľa ľudí. Tý čo sme odišli, sme sa utáborili nedaleko v jaskyni, za lesom na kopci, ktorý sa nachádza presne pred nami. Ešte včera v noci sme sa vybrali já a Scar na obhliadku hradu, žeby sme boli informovaný o krokoch ľudí žijúcich na hrade.“ Arto sa začne obzerať okolo seba, potom vstane a upriami pohľad na bývalý tábor a snáží sa staviať na špičky, aby naň dobre videl. „Ozaj, keď som už u hradných ludí, kde je ten strážnik, ktorého sme zajali ?“ Pýta sa Arto obzerajúc si bývaly tábor. Saviel sa znova pozerá smerom, odkiaľ tečie rieka. |
| |
| Když se Arto rozpovídá, poslouchám a nic neříkám. Sleduju jeho pohledy k lesu a k věži mezi zasněženými stromy a pak i na druhou stranu řeky, kde byl náš tábor. Vrásky z čela mi zmizí, zamyšlený pohled ale ne. Tak fajn, ale stále jsi ještě neřekl, co se stalo? A kde jsou vůbec Scar a Lee? zeptám se a tak zamluvím otázku na strážného-zajatce, na niž opdověď neznám. Po tom, co přiběhl Arto se strážnýma v zádech, jsmě se všichni rozeběhli pryč a nejspíš na něj zapomněli. Ačkoliv mě ta otázka v hlavě trápí, jsou tu takové, co ěm trápí ještě víc. A jen tak mimochodem, docela mě štve, že jste nám o svém plánu nic neřekli ... Myslím předem! Nám snad věřit můžete .. dodám ještě. Boj sesněhem rozmočenou hlínou na mých absolutně promáčených kalhotách jsem už vzdala, už tak jsem stejně celá morká a špinavá. Stáhnu si šňůrku z vlhkých rozcuchaných vlasů a opětovně si je stáhnu. Ale i z nově vytvořeného ohonu mi vyklouzne několik pramenů okolo obličeje, které si jen ledabyle strčím za uši. Po oku sleduju Leniata, který sbírá šipky z okolí. Uvědomím si, že u sebe nemám žádnou zbraň a to mě trochu znervózní. Kouknu se na ostatní, jak jsou vlastně momentálně vybavení. Já tedy moc ne a v těch mokrých ledových hadrech je mi příšerná zima. Rty mi začínají fialovět. Po pátém kýchnutí začnu lamentovat: Měli bysme se ale jít někam schovat a třeba i rozdělat oheň. jestli se hned nedáme do pucu, můžeme to stejně zabalit ... protože stejně umřeme na podchlazení a zápal plic .. a dala bych si i něco k jídlu, poslední slova si dodám spíš jen tak pro sebe. |
| |
| (Neměl bych nervy snažit se napsat co už jsem jednou napsal a tak mě pro tentokrát prosím omluvte.) Posbíral jsem 12 šipek (dohoda s PJ) a pochvíli uvažování jsem klíček dal Lorelei a znovu přebrodil potok. Potom jsem se opatrně a rychle vydal k místu kde jsme spali, vzal dvě přikrývky a to, co zbylo z chňapavce. Při brodění zpět jsem se snažil nic nenamočit. Potom jsem řekl, že je pravda to co říká Lorelei a že bychom sebou měli hodit a najít nějaké místo kde bychom mohli zakempit. |
| |
| „Ako som hovoril. Odišli sme s tábora, prešli lesom na koniec a tam sme sa po niekoľko minútovom rozhodovaní vydali do jaskyne, oproti lesu. Scar, Lee spolu s ďalšími by mali byť teraz ešte v onej spomínanej jaskyni.“ „Čo sa týka o tom pláne úteku, ako som tiež už spomínal, nechceli sme na seba pútať moc pozornosti. Mysleli sme si, že by ste sa mohli pridať a ísť s nami.“ Saviel sa medzi časom miesto pozerania na rieku a vežu hradu, pozeral na Leniata ako zbiera šípky zo zeme, čo pri vystrelení na trestancov ktorý bežali smerom k rieke, preleteli cez rieku a zaryli sa do zeme na vašom okraji rieky. Môže byť tak asi niečo okolo obeda a na oblohe sa namiesto mrakov, objavilo slnko a teplota sa začína pomaly zvyšovať. Prestáva snežiť, aj ked toho snehu doteraz padalo len málo, ba až žiadny. Obzretím okolo seba môžete vidieť smerom k moru polo-rozpadnuté veže, ale pred nimi ešte priepasť a napravo od ruín malý mostík, ktorý vedie do susedného lesa. |
| |
| Můj pohled sleduje Leniata, který pobíhá okolo a brodí se přes řeku. Přitom však poslouchám, co mi Arto odpovídá. "Tak fajn! Dost zbytečných řečí. Vem nás do té jeskyně, kde jsou chlapi, než tu vystojíme důlek.." otočím se na něho po chvíli a nezbývá mi než čekat na jeho reakci. Slunce, které se před chvílí ještě schovávalo za sněhovými mráčky, mi teď ostře vsítí do obličeje a tak se mi zkroutí do nepříjemné grimasy. Proto se otočím znovu k řece, abych ho měla v zádech. "Jen jedno mi ještě není jasné. Kde se vzali ti strážní?" zeptám se Arta za chvíli, dívajíc se na brodícího se Leniata a nějakými věcmi a přemýšlím, jestli nás Arto povede zase přes řeku zpět. |
| |
| Arto sa pousmeje dívajúc sa na Leniata, ako sa brodil možno zbytočne cez rieku naspäť pod horu. „Môžeme tam vyraziť aj ihneď!“ Pritom sa Arto škodoradostne usmieva na Leniata. „Čo sa týka tých nejasnosti okolo napadnutia tábora dnes ráno, tak to sa Vám pokúsim opísať po ceste.“ Saviel sa po chvíľke postaví na nohy a nie veľmi radoste sa začne dívať na tečúcu vodu. |
| |
| Oči v sloup a zavyju. Ale s úsměvem na tváři. Tak tedy znova do voděnky studené... Budu otužilejší! Nebo taky nastydlejší... Heh.. uchechtnu se a znovu přebrodím zpět řeku. Když jsem na břehu, otočím se a podívám se na Arta. Hele, jestli sis dělal srandu... zakřením se a čekám na ně na břehu. |
| |
| Za riekou Arto a Saviel preplávajú cez ľadovú rieku na druhú stranu brehu k Leniatovi, čakajúc tam potom na Lorelei. „Zimá. Zimá!“ Ozve sa Arto a smiech mu z tváre už očividne pominul, potom čo preplával rieku. Namiesto toho klepotá zubami a Saviel nieje na tom nijak inak. „Niečo by som zjedol!“ Nesúvyslím hlasom výstražne prednesie Saviel a pri tom sa pozerá na Arta. „Na mňa sa nedívaj. Nemám nič čo by sa dalo jesť! Snáď v tábore na druhej strane lesa budú niečo mať.“ Ozve sa Arto a pomalým krokom sa vydá smerom k bývalemu táboru, aby ním prešiel a tým vošiel do lesa. Saviel skloní hlavu a je na ňom vidno, že by dal hocičo za to, aby bol niekde v teple a mal si dať čo podzub. Aj keby mal niečo navariť. „Hňed ako tam prídeme si navarím niečo poriadneho, že nebudem jesť aspoň týžden!“ Hrdo povie Saviel a vidno na ňom, že už mu je oveľa lepšie, čomu nasvedčuje aj pridanie do kroku. Ak by niekto zmenil na poslednú chvíľu názor a nechce ísť do lesa, dávam tak možnosť sa ešte pred tým vyjadriť. Poprípade ak by mal iný niekto nápad, ako sa dostať do oného spomínaného tábora, prípadne úplne niekam inam. |
| |
| Počkám na všechny na druhé straně a poskakuju na místě, abych se aspoň trochu zahřál. Pak když jsou všichni z vody, každému hodím jednu přikrývku. Lorelei podám. Sám se do své zabalím. Když uslyším Saviela, jak mluví o jídle, hodím mu zbytek z chňapavčího masa. Na. Aspoň něco... Když vyjdeme k tábořišti zastavím se. Počkejte. Hele, možná bychom měli jít jinudy. Nějakou oklikou. Nechci jít po několikáté tou samou cestou. A taky je to moc blízko k hradu... Prostě jdeme jinudy. Nelíbí se mi to. řeknu tiše a podívám se na Scara a Arta. Víte o něčem? dodám ještě. |
| |
| Bývalý utečenecký tábor „Inou cestou ? No neviem, neviem či sa tam dostaneme aj nejak inak, ako len cez les. Je to najkratšia cesta, ba aj jediná o ktorej viem. Potom by sme mohli ešte prejsť okolo vôkol hradu, ale to sa mi nezdá byť moc múdre. Tiež to tu moc nepoznám, tak neviem kadejake cestičky, skratky a tak ...“ Odpovie Arto, potom čo si cez seba rýchlym, ale kostrbatým pohybom prehodí cez seba prikrívku od Leniata. „Ak by sme šli okolo hradu, mohli by sme vôkol neho niečo pobrať. Ak by to bolo samozrejme možné. Po pri tom by sme si to tu aj obhliadli.“ Ozve sa zo špekulantským hlasom Saviel a tak tiež ako Arto, zabalí sa do prikrívky a začne obhrýzať kus mäsa, ktoré mu podal Leniat. „Vďaka ti, dobrý muž. Až prídeme niekde kde sa budem môcť realizovať, dostaneš ako prvý!“ Ozve sa Saviel, pozerajúc pri tom na Leniata s úsmevom. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR