Gralasphéra
hrálo se Denně
od: 16. ledna 2007 20:29 do: 04. června 2007 14:20
Dobrodružství vedl(a) Whathilden
| |
 | Typická fantasy hra. Možné všechno a vše. Jaké koliv povolání či rasy. Vyžaduji dobře sepsaný životopis postavy a aspoň jména některých členů rodiny. |
| |
| Slunce, pod vůlí boha Sviétele, se pomalu zvedá k modrému nebi ze skrytu vysokých, Darkšských hor. Ptáci švitoří a jarní vítr roznáší jejich hlasy po celé Gralasphéře. Může být tak kolem sedmé ranní. Tudíž doba kdy vše ožívá. Poslové se pohybují z království do království, aby přinesli novinky ohledně války vedené na severu, v poušti Wieldin mezi pouštními dětmi a obyvateli měst Rizuel a Stirik. Či postupujícím obrům, goblinům, skřetům a drakoniánům v Daršském průsmyku. To však nejsou jediné bitvy v Gralasphéře, ale na tom teď nezáleží. Vaše cesty, naplánované a nebo jenom náhodné vás zavedly sem, do Kalipejského údolí. V celé zemi se jedná o nejúrodnější oblast, obklopenou míšenými lesy. Samo o sobě, je domovem tří vesnic a jednoho města. Také je zde několik skalek na jejímž vrcholu je jaká si osada. O tomto místě jste mohli slýchat od ostatních, ale je to hotoví ráj. Kousek od osady, stéká magický vodopád, vytvářející čistou, studenou řeku a jezera. Ale podivné je, že v jednom zákoutí se nachází i několik menších, teplých jezer. Říká se, že vedle vodopádu byla kdysi sopka. A její duch pravděpodobně stále dýchá v povrchu zemském. Vše bylo velmi důmyslné. Bohové obklopili sopku vodou, kdyby při erozi láva ohrožovala tuto krajinu. Krom drobných zemětřeseních by zde nemělo hrozit žádné nebezpečí. Vaše nohy, či kopyta vašich koní vás zavedla k řečenému městu, Okamapu. Víte, že oplývá 4 rytířskými stavy a je známé častými tradicemi a urozeností zdejších obyvatelů. Brány jsou vždy střežené dvojící rytířů z řádu zlaté růže. A celková ochrana města je velmi vysoká. Prý má město i své vlastní lázně a dlaždice jsou zde mramorové. Také zde najdete krásné, ohromné zahrady s exotickými rostlinami. Celková krása města je opravdu vysoká. Král Hardervarg, musí být pro to velmi hrdý. |
| |
 | Projíždím Kalipejskím údolím, a pozoruju krásy okolí země Gralasphéra. Až přejdu tuto zemi tak už konečně bdu v království půlelfů. Usměju se a pokračuju v cestě na svém koni do města Okamapu. |
| |
 | Po tváři mi přejede sluneční světlo a já otráveně zamžourám. Asi jsem to včera trochu přepískla. Prohrábnu si rukou dlouhé světlé vlasy a odhrnu deku. Pootevřeným oknem je slyšet zpěv ptáků a občas dovnitř foukne příjemně teplý větřík. Protáhnu se a rozhlédnu se po pokoji. Když jsem včera žádala o pokoj, netušila jsem, že bude vypadat takhle. Nábytek je v bílé barvě, samá kudrlinka... Skoro jako z porcelánu. Chvíli se nervuju, jestli na to budu mít dost peněz, ale pak si vzpomenu na všechny předchozí události a oddechnu si. Když mistr odešel, zanechal mi docela slušný kapitál. Sice se mohl zmínit, proč odchází, ale to je mi teď srdečně jedno. Přehodím nohy přes okraj postele a postavím se. došourám se k umyvadlu, u kterého stojí džbán s horkou vodou. Až tak? Opláchnu si obličej, vymáchám ve vodě utěrku, posládám jí a přiložím si jí na čelo, abych se pokusila aspoň zmírnit příšernou bolest hlavy. Po chvíli to vzdám a obléknu se do tmavě zelených šatů se stříbrnou výšivkou. Možná jsou na cesty až moc parádní... Uhladím si dlouhou sukni, vylovím zpod postele tmavě zelené semišové kozačky a obuju se. Snídaně už mi leží na stole, ale já nějak nemám chuť jíst. Chleba zabalím do utěrky a dám ho k ostatním věcem do vaku. Ze stolku shrábnu několik lahviček s dost podezřelými tekutinami uvnitř a nasypu je do hedvábného sáčku. V podobném duchu pokračuje i celé balení. Hodit to tam a doufat, že to zůstane pohromadě. Přehodím si vak přes rameno a zavřu za sebou dveře pokoje. Hostinskému jsem nechala peníze na stolečku, doufám, že je najde. Sejdu dolů. U stolů nikdo nesedí, ale už tu pobíhá nějaká holčička a uklízí. Pozdravím jí a pokračuju ven. Sable stojí až v posledním stání. Chvíli jí drbu za uchem, ale pak jí začnu sedlat. Otráveně se na mě podívá, ale zůstává stát. Asi si zvykla na moje vyčerpávající cesty. Nasadím jí uzdečku a vyvedu jí ven ze stáje. Za sedlo jí přivážu vak a nasednu. Okampu už nemůže být daleko. Pobídnu jí do kroku a zatočím na cestu vedoucí k městu. Sable sama nacválá a já jí v tom nebráním, vydrží tak celý den a mě těší cítit její radost z pohybu. Doufám, že cestou někoho potkám, nechce se mi jet pořád samotný. Skloním se ke koňskému krku a nechám se vézt. |
| |
| Nyctea Tvá cesta je osamělá jen necelou hodinu. Pak se z dálky začne rýsovat jaká si postava sedící v sedle. Podle uniformy vypadá na nějakého královského poslíčka. A i černý hřebec je hodně, hodně dobře stavěný Eleonóra Přijedeš k bráně, u které stojí dvojice robustních rytířů. Jejich zbroj je perfektně naleštěná, že v ní vidíš vlastní odraz. Sice sojí u strany a brána je dost velká, ale halapartny, zaboduté do země a přez sebe zapřené křížem napovídají, že tě čeká výslech. A to spíš když jeden rytíř zvedne hledí své přilby. Je velmi mladý. "Vítejte paní v městě Okamapu. Co zde hodláte dělat, po dobu svého pobytu?" Zavračí se, když sklouzne pohledem na tvé zbraně. |
| |
| Nehodlám se tady zdržet jen projíždím a chci si koupit zásoby. Mám na sobě béžový plášť a neni mi vidět do tváře, protože přes ní mám kápě. |
| |
| Jemně Sable přitáhnu otěže a spomalím do klusu, abych nevypadala jako kdybych projela roštím. Uhladím si vlasy, sukni a podrbu Sable za uchem. Budeme mít společnost, zlatíčko. Není to fajn? Pohodí hlavou, zastaví se a začně okusovat nejbližší strom. Nijak zvlášť mi to nevadí. Otočím se, abych si vyndala z torny plášť. Po chvíli ho ze změti oblečení vyhrabu, k mému překvapení dokonce najdu i sponu. Přehodím si ho přes záda a sepnu u krku. Tenhle model mám ráda, je hodně efektní. Plášť je ušit ze zvláštní látky z východu, vypadá jako tekuté stříbro a hází duhové odlesky. Spona je stříbrná s velkým zeleným kamenem, skvěle se hodí k mým šatům. Na efekt si potrpím.. Chytnu do rukou otěže a navedu Sable zpátky na cestu. Pobídnu ji do svižného kroku a povolím otěže. |
| |
| Eleonóra Nuže, můžete vstoupit Sklapne hledí .Oba rytíři přijdou k halaprtnám a vytrnou je ze země. Ať se vám zde líbí Dodá druhý rytíř. |
| |
| Děkuju A popoženu koně v před do nádherného města. Tady je tak krásně nebyla jsem tady nejmíň 5 let. |
| |
| Okamapu Procházíš se městem, dlaždice jsou mramorové a tak se lehce odráží zvuk kopyt tvého koně. Lidé na ulicích, tedy převážně lidé tě zdraví, někteří mládenci se ti i klaní. Po stranách a nebo celkově vidíš sem tam přecházet strážce. Mineš tabuly s vyhláškami na zločince. A zastaví tě takový malý, zrzavý hobit. Ještě kluk. Vítejte paní a vzdá ti hlubokou úklonu rukou ukáže k městu Nepotřebovala by jste průvodce naším krásným městem? Je velmi milý a roztomilý. |
| |
| Ano,přesně to bych potřebovala. Slezu z koně a představím se. Říkej mi Eli,jenom tudy projíždím potřebovala bych ať mi ukážeš nějakou hospodu kde bych se mohla najíst a nějaké bylinkářství. Usměju se na mladého hobita. |
| |
| Hobit Znovu se ukloní Jáj jsme Grastor, a pokud tedy hledáte bylinářku a dobrou hospodu, bude dobré, když mě budete následovat paní opět se ukloní a vyráží na cestu uličkami. je to tu velké, ohromné. lehce by ses tu ztratila a tak nejspíš hocha následuješ. Dovede tě do vzdáleného prostoru, kde je do kruhu rozestavěných několik domků. Ten uprostřed ti přijde velmi malý, až skoro nepochopitelně. Ovšem nad dveřmi vysí název:U Lítavice Zde chlapec ukáže na dveře Je nejlepší bylinářka v celé Gralasphéře, nedejte se zmást jejím zjevem. Řeknu vám, je velmi složité v tomto městě někoho najít. Myslím tím ty významější postavy: kováře, mága a tak. Většina budov je pojmenována jejich jmény a nikoliv obory. Jináč vám tu pohlídám koně a počkám zde na vás. Ukloní se |
| |
| Je to dál, než jsem si myslela. Konečně se dostanu k jezdci tak blízko, že mu vidím do tváře. Nevypadá moc přívětivě. Dobré ráno, co tak brzo na cestě? Srovnám tempo Sable s tím jeho. Máte krásného koně. Usměju se. Nevíte, jak daleko je to ještě do Okamapu? |
| |
| Děkuju Zamířím k domku když k němu příjdu tak zaťukám na menší dveře. |
| |
| Nyctea jezdec Skoro nadskočí když na něho promluvíš. Upře na tebe, krásné, hnědé i když unavné oči. Je to velmi pohldný muž. Černé vlasy, dlouhé po ramena mu volně splývají podél podlouhlého obličeje. Na prsou má rytířský erb. A na brašnách přidělaných ke koňskému sedlu je erb města okamapu: Bílá koule v černém poli, s duhovým okem urpostřed. Po ránu. Mno, jedu zrovna do Okamap Ukáže k obzoru kde se již krásné město rýsuje. Jsme posel, a poslové vždy cestují po ránu i po večerech. Inu, cestují stále. je evidentně unavený. |
| |
| Jak tak na vás koukám tak nejen po večerech, ale i přes noc. Vypadáte hodně unaveně. Usměju se. Nemáte hlad? Vzpomenu si na snídani, která se momentálně nachází v mojí torně. Začíná se mi lepšít nálada, hlava už mě kupodivu tak nebolí a venku je krásně. Nesete důležité zprávy? |
| |
| Nyctea posel Ano, bohužel, někdo musí. Je to zlé. Ty zelený bestie z hor stále postupují, plení ničí... Zahledí se k obzoru Prostě děsné. Co vy, máte tedy namířeno do našeho města? Za jakým účelem, smím-li se ptát. A na další otázku ti odpoví zakručení jeho břicha. |
| |
| Přikývnu a chvíli se přehrabuju v torně. Nakonec vytáhnu čerstvý chleba z ráno a jedno jablko. Ano, mám tam namířeno... Slyšela jsem, že je tam hezky. Necestuju za nijak zvláštním účelem, prostě hledám. Ani vám nepovím co. Nemám co dělat, tak cestuju. Hrůza, co? Proti vám. Usměju se a podám mu jídlo. Jestli chcete, budu tu někde mít medovino. Ovšem cítíte-li se na to takhle poránu. |
| |
| Nyctea Na dobré pití vždy. veme si od tebe nabízená sousta V Okamapu je opravdu dobře. Pokud tam míříte prvně, doporučuju nějaké ho průvodce. město je velké. Je jednoduché se tam ztratit. Vyndá ze sedlové brašny láhev červeného a nabídne ti ho. Nějak jsem přeslechl vaše jméno paní. To mé je Kolidar. Když se suměje, začíná tě mírn přitahovat. |
| |
| Ano, poprvé. Ale s průvodcem jsem nepočítala, myslela jsem, že nějaký plánek města bude stačit. To je to tam tak velké? Zavrtím hlavou. Ne, myslím, že dneska se i dobrému pití vyhnu velkým obloukem. Pousměju se. Zvláštní jméno, nikdy jsem takové neslyšela. Ale to možná bude tím, že nejsem odtud. Pokrčím rameny a usměju se. Jmenuji se Sinsenilla. Ale říkejte mi Sin... Vy jste z Okampu, nebo tam jen nesete zprávu? |
| |
| Nyctea posel Těší mě podává ti ruku, navlečenou v kožené, černé rukavici. Je to poněkud zvláštní, na to, že je jaro. A plánek by jste si mohla zakoupit u zdejšího mapaře. Ale jako vše, i Okamapu má své mouchy. Je těžké tam někoho najít, protože valnou většinu významnějších osob musíte hledat pod jejich jménem a né oborem. Když vstoupíte do města také se vás jistě ujme nějaké z děcek. Ty se ve městě vyznají nejlíp. A za drobnou mzdu budou vašimi průvodci. Zavrtí se v sedle "Jináč, z města pocházím, je to mé rodné místo. Ukážu vám kde bydlím, jen málo kdy semnou někdo na cestách mluví a za to sem vám vděčný. Když budete něco potřebovat, stačí se stavit. Musím konstatovat, že tě opravdu velmi přitahuje. Jak vzhledově, tak svým zvláštním, mladším hlasem. |
| |
| Eleonóra Bylinářka Když se pěstí dotkneš dveří, tak se sami od sebe otevřou. Jsou velmi bytelné a dubové. nejspíš nebudeš dlouho otálet a vztoupíš. Místnost je velmi, velmi malá. Na dřevěných trámech vysí rozvěšené byliny z nějznámějších krajů. je zde několik poliček, židlí a také stůl. Všechno z ebenu a kvalitně vyřezávané. Přesto je však prostor vyplněn jen skromně. Jsem tady vzadu! Ozve se za stolem. Všimneš si jakých si dveří, které jsou pootevřené. Podle všeho je za nimi dlouhá, podzemní chodba, vedoucí kamsi. Osvětluje jí několik pochodní zavěšených po stěnách v patřičném rozestupu. Stěny jsou vlhké a podlaha kluzká. Byla však vytesaná jen tak na hrubo a tak si můžeš povšimnout i drobných krápníků, vysících z tří metrového stropu. Po stěnách se plazí různé, zvláštní rostliny. Některé vypadají až nebezpečně. |
| |
| Hned jak vejdu tak zavřu dveře a pozdravím. Dobrý den jsem Eli a potřebovala bych koupit několik bylin,lektvarů a mastí. Radši jí nebudu říkat moje jméno. |
| |
| Eleonóra bylinářka Povídám ti dítě osloví tě starší hlas, doléhající do místnost chodbou. Různě se při tom odráží. Přesto však dobře slyšíš co ti říká nejsem zvyklá obchodovat takhle na dálku. A tak pokud můžeš, pojď sem zamnou dozadu. A nebo počkej pár minutek, jen si tady rozdrtím nějaké koření Začne se ozývat tiché křupání |
| |
| Opatrně přijdu k bylinkářce. Je v takové malé kulničce s nádhernými kořeními a vůněmi. Usměju se a začnu mluvit. Jsem zde cizinka a potřebovala bych nějaké pár věciček na cestu. Pořád mi neni vidět do tváře. |
| |
| Eleonóra Mno, ta kůlnička, jak říkáš není ani moc malá. je ohromná. Vzduch je tam podobný jako v tropech. A celkově to tam i tak vypadá. Strop je potřen zvláštní barvou, která jako by místnost osvětlovala. Trvá ti několik minut, než bylinářku zahlédneš u kulatého stolku v rohu. Je to postarší paní. Bílé, dlouhé vlasy. Tvář má velmi jemnou, oči trochu zakalené a zelené. Trochu ti připomíná jeptišku. Když se zvedne a odloží kovový hmoždíř na stůl, dlouhá hnědá sukně jí pleskne o židli. Přijde k tobě. Nechodí zrovna nejlíp a má drobný hrb. Nasadí si brýle, pohupující se na její hrudi. Takže cizinka. Mno vítejte. Mé zboží je vám k dispozici, pokud tedy zde najdu to co potřebujete. Rozhlídne se pyšně kolem. |
| |
| Potřebovala bych Nyérinové sušené plody,Lektvar ze stromu Uridu,Listy Enyaltë,Kůru proti škrábancům a jestli byste měli tak mast Tercenu. Až potom si všimnu jak je to velké a nádherné ty vůně jsou neodolatelné. Usměju se se zájmem si prohlížím místnost. |
| |
| Slabě se začervenám a rychůe se podívám na město, aby si toho náhodou nevšiml. Ehm..Já zatím potřebuju najít jen nějaký dobrý hostinec, abych se ubytovala. Usměju se. Ale k vám přijdu na návštěvu určitě moc ráda. Máte štěstí že jste z města, já pocházím z hor. Podívám se na něj. Víte, nerada cestuju sama, mám ráda společnost. Doufala jsem, že někoho potkám, ale nečekala jsem, že tu bude někdo jako vy. |
| |
| Nyctea To je špatně? Podívá se k horám. Dost podivné místo. Asi tam příliš klidu nebylo. Samé války a útoky. zao tady, tady je boží lid. Pokud hledáte dobrý hostinec, tak pod názvem Rytířský stůl. je to sice velmi drahý podnik, ale stojí to tam za to. A nebo Kostky, to je také slušný podnik, tak na té střední úrovni. Pramen vlasů si strčí za uši. Město se pomalu ale jistě blíží. Během 15 minut jste tam. |
| |
| Eleonóra Bylinářka se začne rozhlížet po rostlinách. Nyerénovi plody sehne se k plazivém, zlatavému keři a urtne několik bobulí. Od pasu si odváže váček a vloží je do něho. odloží ho na stů a znovu se rozhlíží Ten lektvar mám vedle... ááa, Enyatë po žebříku se vyčkrábe na jeden zvláštní strom. Ty rostilny neznáš, ale vše co sis žádala vypadá tak jak by mělo. Utrhne několik srolovaných, žlutočervených lístků a schová je do dalšího váčku No a teď zase přejdeme tam Vydá se chodbou do pracovny a z poliček vyndá i zbytek věcí- dle tvého přání. Vše je v naprostém pořádku. |
| |
| Špatně? Ale ne právě naopak! Rozesměju se. Jde o to jak berete klid. Na nás nikdo neútočil, ale na druhou stranu... Někdy je to tam až děsivé. Zamračím se při vzpomínce na hory. Chvíli se dívám na obzor, ale pak zatřepu hlavou a vrátí se mi moje dobrá nálada. Rytířský stůl? To zní dobře. Doufám, že budou mít volný pokoj. Je to blízko k centru? Prý je tam spousta míst, na které se stojí za to podívat. |
| |
| Děkuju kolik to bude stát? A vyndám si měšec. |
| |
| Nyctea Je to hlavní místo v centru, krom vstupu do královkých zahrad či samotného hradu. Vřele vám doporučuju se zde zdržet co nejdýl, je tam opravdu na co koukat. Ale návštěvníci si nejvíce vychvalují teplé prameny, lázně a masáže. těsně za nimi se drží naše zahrada. Krátká odmlka Jo a k tomu Rytískému stolu, paní. není tžké ho vyhledat. většina takových významějších míst bývá velmi viditelná. V jejich prostoru jsou obyčejné doby stavěné do kruhů. |
| |
| Eleonóra Takže to je trochu z tého, pak tamtoho mumlá si a cosi vyškrtává ve svém seznamu. Pak vytáhne velké desk plné po různu starých pergamenů. Něco jako ceník. 5 stříbrných dámo. |
| |
| Já se rozhodně nechystám brzo odjíždět, jsem na cestách už příliš dlouho. Myslím, že lázně navštívím jako první. Usměju se a protáhnu se v sedle. To bych možná mohla najít i já.. Podívám se před sebe. Páni, nečekala jsem, že tu budeme tak rychle. Zastavím koně a čekám, co udělají rytíři u brány. Dobrý den, pánové. |
| |
 | Vhodím poslední poleno do ohně a pozoruju plameny jak pohlcují suché dřevo a to po chvíli vzplane. Odvrátím pohled a dojdu ke stanu ve kterém mám na zemi složeno pár kůží. Sroluju je dohromady a svážu provazem. Vezmu vak s drápy a zuby a vhodím si ho do brašny. Popadnu pás s jedenapůlručním mečem a zapnu si ho. Přehodím přes hlavu plášť s kapucí a sepnu ho u krku sponkou. Vylezu ze stanu, ale zastavím se. Zapoměl sem na svojí nejdůležitější zbraň, zbraň která mě udržuje při životě, můj luk. Otočím se a natáhnu ruku po luku a po toulci s šípy. Přehodím oboje přes rameno a vylezu ze stanu. Naleju do ohně trochu vody a uhasím ho. Uchopím smotané kůže a brašnu si přehodím přes rameno a vyrazím na cestu. *** Jdu po lesní cestě ověnčený věcmi, když náhle uslyším známý zvuk. Odložím kůže na cestu a podívám se vzhůru. Spatřím siuletu jediného tvora, kterému důvěřuji ze všeho nejvíce. Mého sokola Niriuse... Nastavím ruku a dravec na ní přiletí a pohlédne na mě velkýma jantarovýma očima. Kde si byl tak dlouho, příteli? Sokol zakráká a jemně mě štípne do prstu. Promiň, jen sem měl o tebe strach. zasměju se a kývnu na Nira aby mi skočil na rameno. Dravec tak učiní a já seberu znovu kůže a jdu nyní s mým věrným přítelem do města Okamapu... |
| |
| u brány Jeden z rytířů poodsotupí od brány a zvyhne si hledí naleštěné přilby. Zdravím paní pootočí hlavu k poslovi I tebe Koridare. Nyní jsi poslem dobrých zpráv? Mluví odlehčeně. Je velmi mladý Koridar Zavrtí sklesle hlavou. Ne, ani dnes tě nepotěším rytíř otočí hlavu zpět k tobě Nycteo. Vítejte v Okamapu paní, jaké jsou vaše úmysli v tomto městě? Koridar Vrhne na rytíře zlý pohled. Tohle sis mohl odpustit. vybane podrážděně. Rytíř pozvedne jedno obočí. Nadme hruď a se svým druhem uvolní cestu zahrazenou halapartnami. |
| |
| Siran Cesta trvá pár hodin. Přesto je však příjemná. Už od vstupu do údolí sis mohl všimnout, že je tu vše veselejší. A vše tu září životem. ten co se zde narodil musí být opravdu velmi šťastní. A co teprve sedláci s nikdy neumírající úrodou? Někdo by řekl, že takové místo mohou obývat jen elfové. Ale jak se zdá, tak i lidé jsou schopni žít v souladu s přírodou. Docházíš k bráně, příjemně naladěn, jelikož zvěsti o tomto městě jsou více než dobré. Jeden z rytířů tě okamžitě pozdraví a chopí se řeči. Dnes je nějaký návštěvní den, pane? Nic méně vítejte v Okamapu. Smím se zeptat na účel vaší návštěvy zde? |
| |
| Sleduju rozmluvu obou rytířů. Konec rozhovoru mě trochu překvapí, ale pořádně neznám ani jednoho z nich, tak se do toho radši nepletu. Podívám se na rytíře. Já mám úmysly jen dobré, pane. Usměju se na něj a když se cesta uvolní, pobídnu Sable a vjedu do města. Hned od brány je vidět vnitřní část města a palác. Vydechnu úžasem. Je to nádhera... Ani jsem nesnila o tom, že někdy něco takového uvidím! Rozzáří se mi oči. |
| |
| Koridar Kdybych se tu nenarodil, určitě bych byl taky v tak dobrém rozmaru jako vy. je však rád z tvé pozitivní reakce. Takže paní, pokud chcete, ukážu vám kde mě můžete zastihnout. Ale bývám tam až později k večeru. Dovolíte prosím? Ozve se odněkud ze spodu. Před vašimi koni stojí malá, blonďatá holčička. Může jí být tak 7-8... Culí se jak sluníčko a bílé šatičky vesele vlají na jejím drobném tělíčku. Ahoj Kordi Pozdraví poslíčka. ten se v odpověď usměje. Paní a ukloní se Nepotřebovala by jste průvodce tímto městem? |
| |
| Ano, rozhodně bych vás ještě někdy ráda navštívila. Rozhlížím se kolem, takže mě holčička trochu poleká. Ach... Dobrý den. Rozpačitě se podívám na Koridara. Ano, potřebovala. Ale bohužel nevím, kde bydlí tenhle pán a moc ráda bych se to dozvěděla. Usměju se na ní. Mohla bys jet s námi a pak mi ukářeš, kde je hostinec Rytířský stůl, ano? Natáhnu k ní ruku. Pojď, vezmu tě před sebe. Aspoň budeš mít větší přehled a budeš mi vyprávět, co tu o tom všechno víš. |
| |
| Holčička U Paladina Je překvapená, že sjí nabídla místo na svém koni. Usměje se a ukloní nejsme na to zvyklí, omlouvám se, ale otec mi zakázal jezdit na koních. Ale moc vám děkuji. Počkám na vás u Kordina. A zmizí v davu zdejších výrostků. Kordin zaručeně tam bude dřív než mi. Děcka to tu znají opravdu dokonale. Miluj to tu. Tedy, můžeme vyrazit, paní? |
| |
| Přikývnu a nechám ji jít. Otočím se na Kordina. Ano, můžeme.. Pobídnu Sable do kroku. Oni vážně nejezdí na koni? To jsou pořád uvnitř města? Asi tu je hodně možností co dělat, že? Usměju se. V tom případě mě ale o základech budete muset poučit vy. |
| |
| Děkuji, sem rád že tu sem. Jdu sem prodat pár kůží a drápů a dalších takových věcí... řeknu strážnímu. Projdu tedy bránou. Jdu sem prodat kůže ale ve skutečnosti sem tu proto, aby jsem zůstal chvíli v civilizaci, poslechl si historky v hostinci a načerpal nové síly. Také potřebuju doplnit zásoby. Jdu tedy k ševci, ten si posledně žádal mé kůže, snad je teď bude chtít znova... |
| |
| Ano ovšem Vyndám z měšce požadovaný počet střibrňáku a podám je bylinkářce. Jsem vám velmi vděčná. Vezmu saáček s nakoupenými věcmi a otočím se směrem k e dveřím. Naschledanou milá paní. |
| |
 | Putuji sama... Ani nevím kde, hledám někoho kdo by mě potřeboval i kdyby v té praci šlo o mou smrt. Svého koně poháním rychleji a rychleji... |
| |
| Kordin zasměje se. Divila by ses jak jsou rychlí. Také popožene svého koně, aby vyrovnal s tebou krok. Pokud jde o to poučení, tak mile rád. Co bys potřebovala vědět? Lidé se po vás dívají, uklánějí se a usmívají. Siran Před tebou se z ničeho nic objeví malý, 7 letý, černovlasí chlapec. Ukloní se a uculí. Zdrávím pane. Vítejte v našem městě. Nechcete průvodce? Znám toto město dokonale. Roztomilost sama. Eleonóra Naschle dítě a malá rada na cestu: nedej se zmást jevem našeho města. Když opustíš místnost a zaklapneš za sebou dveře, čeká tam onen hoch. Celou tu dobu hlídal i koně i věci. Usměje se a zvedne se z bobku. Tak kam to bude paní? Matthy Tvůj kůň poslouchá tvé pokyny. Frká a vyčerpáním se mu z pysků valí pěna. Ale už dlouho nebude muset tohle úděsné tempo snášet. Blížíte se k bráně města Okamapu, střežené urozenými rytíři. |
| |
| Já jejich rychlostí věřím, jenom bych bez koní asi nedokázala žít. Zvláště tohodle. Usměju se a podrbu Sable na krku. Potřebovala... Spíš chtěla. Co tu kde je, něco z historie... Nevím, ty... Totiž vy to tu znáte. Tak víte něco, co by mě mohlo zajímat. |
| |
| Konečně. Zdravím pánové. pokývnu hlavou. Kde je nejbližší hospoda? ptám se netrpělivě. |
| |
| Kordin Spíš bych se ptal co tady není. Takže, historie města sahá daleko. Bylo založeno přer 8 generacemi knížetem Belzurichem. Byl to jeden z prvních rytířů města. A chtěl zde vycvičit své muže. Nakonec se rytířské umění stalo velmi uznávaným. Přijížděli sem lidé a i jiní z dalekých krajů s přáním, stát je jedním z nás. Vždycky platili ohromné sumy, aby je učili ti nejlepší. Královské truhly se plnily.A tak se začalo z prve malého tábora budovat město a pak velkoměsto. Střídalo se tam jen několik panovníků. Vždy byli volení lidem. Už od svho počátku bylo město známo svou klidnou a mírovou stránkou. Před čtyřmi generacemi město posvětili knězové z dalekých krajů. A tak mnozí věří, že půda zde je posvátná. A aby jí nebral každý návštěvník, byla na ní položená dlažba. je jen několik míst kde se hlína ůže odebírat. Přemýšlí co by ještě dodal. A pak se zastaví u menšího domku.Už před ním čeká blonďatá holčička. |
| |
| Nedej se zmást jevem našeho města. Ty slova mi leží v hlavě z uvažování mě vytrhne hlas chlapce. Přistoupím ke koni a nakoupené věci si dám do vaků. Teď bych potřebovala nějakou hospodu a potom řeznictví. Odpovím chlapci a chytnu otěže u koně. |
| |
| Podívám se na chlapce a usměju se. Dobrá, kolik mě to bude stát? Zkoumám chlapce a skrs na skrs ho provrtávám pohledem, jestli vněm neucítím nějakou špatnost. V chlapcově znaze všach nic neuvidím a tak vyrazím za ním. Potřebuju jít k nějakému člověku, který potřebuje kůže a kterému bych je mohl prodat. chlapec vyrazí mezi dav lidíavede mě ulicemi velkého města. |
| |
| Zastavím koně a podívám se na holčičku. Ahoj. Jdi tu rychle, asi to tu znáš hodně dobře, co? Usměju se. Podívám se na Kordina. Tak tady tedy bydlíte? Podívám se na domek. Doufám, že to najdu. Otočím se na něj. Já se pojedu ubytovat a pak se chci podívat do lázní. Předpokládám, že vy dnes budete mít dost práce a budete se chtít vyspat. Hodilo by se vám, kdybych přišla zítra večer? |
| |
| Matthy Přiskočí k tobě malá holčička. Zrzavá. Ukloní se a ani ti nedovolí vyslyšet odpověď od rytířů. Ti se jen usmějí. Nepotřebujete průvodce našímměstem? Pokud hledáte hospodu, doporučuji vám Rytířský stůl. Pokud chcete, ukážu vá cestu. |
| |
| Fajn... Tak kudy? zeptám se. A jen tak náhodou nevíš jestli někdo nepotřebuje valečníka? asi težko... Ja jen tak náááhodou. usměju se na holčičku. Zpomal! Jsi na všechno moc rychla. pomyslím is sama sobě. |
| |
| Eleonóra Chalpec se ušklíbne a ukloní. Jistě paní, pokud si přejete něco noblesního, blízko u centra je jedna velmi dobrá hospoda, Rytířský stůl. Ale také to odpovídá její cenám. Siran Zleží, pane jak dlouho si budete přát mé služby. Ale otec říkával, abych příliš peněz po návštěvnících nechtěl. A tak to nebude drahé. Zdejší lovec se jmenuje Hailer Driu, tudy prosím A začíná upalovat napřed. Korin Jenom donesu krály zprávu. Zítra si rozhodně čas udělám, ale pokud budete něco potřebovat již dnes, kolem 20 mě najdete u Rytířského stolu. Ukloní se a čeká, jestli mu něco odpovíš a nebo jestli může koně zavést do menší stáje. |
| |
| Přidám do kroku aby jsem stíhal chlapce, jeho krok je sice jednou tak menší nežli můj, ale přeto bych ho nechtěl ztratit. Jdu tedyza ním a po malé chvíli dojdeme k Haileru Driuovi. Hodím kůže na stůl předobchodníkem a vydnám vak s drápy z brašny. Zdravím tě lovče, prý bych u tebe mohl prodat tady pár kůží a drápu a dalších věcí vytěžených ze zvířat, je to pravda? |
| |
| Už dnes? Překvapeně se na něj podívám. Výborně, budu se těšit. Usměju se. Zatím se mějte krásně. Otočím se na holčičku a seskočím z koně. No, a kam mě zavedeš ty? |
| |
| Matthy Ehmm, válečníka? možná by jste mohla přímo k vojsku. A nebo hlídat vězně- což je dost nebezpečné. Ale jinak vám moc neporadím. Řekne holčička sklesle. Siran Lovec Je to starší hobit. Jeho chýše se spíše podobá srubu. Všude vysí kožešiny, drápy a občas i lebky. Zvedne k tobě pár velkých očí a zkoukne kožešiny znaleckým okem. Pak i drápy. Jistě že začne kožešiny opravdu pečlivě prohlížet. Jste stahoval sám? Docela kvalitní práce, musím přiznat. Máte nějakou představu o ceně? Nebo to necháte na mě? Nyctea Korin Bude mi ctí. Jen tak mimochodem, paní. Máte něco na sebe? Holčička zatím čeká co mu odpovíš. |
| |
| Dobře,zaveď mě tam.Co bys mi mohl říct o tom to městu? Zeptám se chlapce a následuju ho.. Je to nádherné město ráda bych tady strávila více času. |
| |
| Nevadí a tak aspoň mě doveď do té hospody. Po té cestě mám žízeň. Podám holčiče jeden střibrňák a usměju se na ni. Není to málo? Pak ji ještě něco přihodím. |
| |
| Rozesměju se. Prosím? Nejsem si moc jistá, co tím myslíte. |
| |
| Ano stahoval jsem to já. Děkuju, naučil sem se to postupem času sám. usměju se na hobita. Mimochodem o tu cenu, nakolikpak hodnotíte mojí práci, jsem docela zvědavej... řeknu s tázavím úsměvem na hobita. Jak vůbec vy dlouho lovíte? |
| |
| Eleonóra Takže, historie města sahá daleko. Bylo založeno přer 8 generacemi knížetem Belzurichem. Byl to jeden z prvních rytířů města. A chtěl zde vycvičit své muže. Nakonec se rytířské umění stalo velmi uznávaným. Přijížděli sem lidé a i jiní z dalekých krajů s přáním, stát je jedním z nás. Vždycky platili ohromné sumy, aby je učili ti nejlepší. Královské truhly se plnily.A tak se začalo z prve malého tábora budovat město a pak velkoměsto. Střídalo se tam jen několik panovníků. Vždy byli volení lidem. Už od svho počátku bylo město známo svou klidnou a mírovou stránkou. Před čtyřmi generacemi město posvětili knězové z dalekých krajů. A tak mnozí věří, že půda zde je posvátná. A aby jí nebral každý návštěvník, byla na ní položená dlažba. je jen několik míst kde se hlína ůže odebírat. Eleonóra |
| |
| Zajímavé je to nádherná historie.Jak dlouho už pomáháš turistům ve městě? Zeptám se ať navážu nějakou řeč. Pokračuju dál v cestě za chlapcem,prohlížím budovy a dlažičky okolo. Snad do říše půlelfů dorazím včas. |
| |
| Pro všechny Až se budete ptát na informace o městu, přečtěte si to co je napsáno pod poslední Eleonórou, ať to nemusím psát tucetkrát. Děkuji. |
| |
| Lovec Lovím od dob kdy mě to naučil můj praděd. Takže, hodnotím.... Těžko říct Obrací kůže a drápy ze všech stran. Dobrá, dejme tomu, tak 5 zl, dohromady za všechno. Vyhovuje? Eleonóra a Matthy Obě děti vás dovedli kam jste potřebovaly. Kordin No, něco jako spodní prádlo, ale trochu v jiném materiálu. Na plavání myslím a tak.... Možná to vyzní divně. Trochu sčervená. |
| |
| Spodní prádlo v trochu jiném materiálu.. Znovu se rozesměju. Chápu. Myslím že by se něco našlo. Zavrtím hlavou. Ale opravdu, tohle by mě nenapadlo.. Při otázce jestli mám něco na sebe. Skutečně ne. |
| |
| Dobrá, ale přidej k tomu ještě 100 šípů, takové množství pro tebe stejnak nic neznamená... vyjednávám shobitem a doufám že uspěju. Vím že moje kůže za víc nestojí a potřebuju dost peněz na koupení dalších zásob. Platí lovče? |
| |
| Díky. řeknu holčičce a hodím ji ještě jeden Stříbrňák. Vstoupím do hospody a objedám si pivo... Sedím u stolu a poslouchám rozhovory lidí kolem. |
| |
| Díky, kolik ti dlužim? Prohlížím si centr města kde je hospoda a okolí. Nevíš jestli je tady nějaká stáje pro koně? |
| |
| Korin Jasné, takže večer, doufám, že to tu najdeš. I když se mu příliš nechce, rozhodne se váš rozhovor ukončit tím, že pomalu zavře dveře. Holčička se k tobě otočí a zatahá tě za sukni. Je pěkný, viďte?! Siran Samozřejmě. Oba máte pocit z dobrého obchodu. Usměje se, dá ti věci a chystá se odejít do skladu uklidit nové zboží. Matthy Děkuji a ukloní se. V hospodě je spíš taková ta lepší smetánka. Jde o hodně luxusní posezení na dobré úrovni. Vidíš zde samé barony, šlechtice... Všichni se po tobě se zájmem dívají. Přistoupí k tobě ulízaný číšník v černém saku Budete si přát madam? Osloví tě trochu přitepleným hlasem. Eleonóra Koně můžete ustájit v každé hospodě. A že jich je tu dost. Ale jestli chcete, tak u brány, když se vydáte od vchodu doprava a potom U šípu to stočíte k městu, tak po cestě potkáte velké stáje. A pokud jde o peníze, dejte mi tolik, kolik uznáte za vhodné, paní. A ukloní se. |
| |
| Podívám se dolů na holčičku. Ano, to je. Divím se, že tu na něj nečíhá nějaká obdivovatelka. Usměju se a sundám Sable otěže z krku. Tak. A teď mě tu musíš provést, jinak jsem úplně ztracená. Zarazím se. Co za to budeš chtít? Radši ti to dám teď, ještě na tebe pak zapomenu... |
| |
| Usměji se nad mužem a zbalím si šípy do toulce. Později se ještě jednou porozhlédnu po obchodě a uvidím na stěně viset tisový luk. Krásná práce! pomyslím si a pohlédnu na svůj dubový luk, který už má svůj věk, ale nedal bych ho zanic, jsem s ním naprosto spokojen, vykonavá svou práci naprosto výtečně. Spokojen vyjdu z obchodu a pohlédnu na chlapce. Teď bych potřeboval jít k nějaké bylinkářce, jestli to bude možné? zeptám se chlapce a natáhnu si víc koženou rukavici,která mi trochu slezla z ruky. Neboj mám ti čím zaplatit, o svojí odměnu nemusíš mít strach, dodržím své slovo... |
| |
| Nyctea Zatím jsem vám neposkytla žádnou službu, paní. Takže nechci nic..... podívá se po městě Chcete prve navštívit stáje? Je tam hodně krásných koní a podle mého je máte velmi ráda. A nebo můžeme navštívit trhy, dneska už by měly být vybaleny. Či zdejší zahrady. A nebo, pkud si přejete, můžeme jít na rozhlednu kde je nádhrený výhled, zvlášť dnes, když je tak jasný den. |
| |
| Za všeho nejradši bych se nejdřív zbavila zavazadel a ustájila Sable. Ale pak bych se ráda podívala na trhy a pokud to stihneme, tak do zahrad. Sable začne holčičku oňufávat, ale když nic nenajde, strčí do mě hlavou a řekne si o suchar. Ale dej pokoj ty koni, dostaneš... Což mi připomíná, jak že se jmenuje ten hostinec? Rytířský stůl? Mají tam vůbec pokoje? |
| |
| Nyctea Sable antáhne ručku ke koni a nechá se očichat. Můžete ustájit buď přímo v hostinci, nebo v těch stájích, jak jsem říkala. |
| |
| Siran Jistě pane, Ukloní se a dovede tě do rohu města. tam stojí malá chaloupka. Jsou před tebou velmi bytelné a dubové. nejspíš nebudeš dlouho otálet a vztoupíš. Místnost je velmi, velmi malá. Na dřevěných trámech vysí rozvěšené byliny z nějznámějších krajů. je zde několik poliček, židlí a také stůl. Všechno z ebenu a kvalitně vyřezávané. Přesto je však prostor vyplněn jen skromně. Jsem tady vzadu! Ozve se za stolem. Všimneš si jakých si dveří, které jsou pootevřené. Podle všeho je za nimi dlouhá, podzemní chodba, vedoucí kamsi. Osvětluje jí několik pochodní zavěšených po stěnách v patřičném rozestupu. Stěny jsou vlhké a podlaha kluzká. Byla však vytesaná jen tak na hrubo a tak si můžeš povšimnout i drobných krápníků, vysících z tří metrového stropu. Po stěnách se plazí různé, zvláštní rostliny. Některé vypadají až nebezpečně. Jsem tady vzadu! |
| |
| Haló? Já sem si přišel koupit nějaké byliny a masti. projdu po místnosti a z větší vzdálenosti sleduju pootevřenými dveřmi jeskyni. Haló? Madam, jste tu? potřeboval bych něco koupit, je tomožné? |
| |
| Siran Co je to s vámi? jste dneska nějací nahluchlí či co? ještě na to ani nemáš věk hochu. Vydej se tou chodbou a pozor na podlahu, klouže. Ozve se srozumitelně z konce osvtlené chodby. |
| |
| Pousměji se a pootevřu dveře a sejdu opatrně kluzké schody. Kouknu cestou vzhůru a satřím třimetry vysoko strop na kterém se třpytí úchvatné krápníky. Jdu dál jeskyní za bylinkářko, tedy doufám že to je bylinkářka... |
| |
| Pivo. objednám si. Tomuhle se říka hospoda? Kde jsou ožralci? Asi je ještě brzo. Mám chuť si dát nohy na stůl, ale v téhle společnosti si to nedovolím. Dál poslouchám rozhovor šlechticů, kteří stojí nejblíže mě. |
| |
| Tak to radši v hostinci, ráda bych jí měla u sebe. Sable zastříhá ušima a udivěně se na mě podívá. Prostě nemám suchar, promiň.Pokrčím rameny. Tak půjdem? Vydám se za holčičkou. |
| |
| Vyndám si tři stříbrňáky a podám je chlapci. Děkuju. A vydám se směrem k hospodě. Když příjdu k hospodě tak přívážu koně k plotu a vejdu dovnitř. Příjdu k čísnici která lítá okolo jako splašená. Promiňte můj kůň čeká venku je to ten hnědý chtěla bych pro něho nějakou staj jestli to bude možné. |
| |
| Siran Dochzíš do dosti velkého prostoru plného exotických rostlin a keřů. Více než většinu neznáš. Ale některé plody jsou ti krajně podežřelé. Bylinářka v obrazu starší dámy s brýlemi zrovna cosi pleje v jednom ze záhonků. Vzduch je tu podvině dusný, až tropický. Ze stroupu září podiné, přesto jasné světlo. Eleonóra Děvečka si tě prohlídne.Á cizinka. Samozřejmě. Hned to bude. Jen se u nás posaďte a něco si vyberte. Támhle je lístek. Ukáže k nálevnímu pultu. Pokud jsi u Rytířského stolu, což doufám že ano, můžeš si povšimnout všech možných hostů. Hlavně z šlechtiské třídy. Ale také je tu jaký si dobrodruh. Zdá se, že zde nesedí dlouho, jelikož nemá ani doneseno. Matthy Do hostince vztoupí další, takový jako ty. těžko říct, možná jde o šlechtice schovaného pod těžkým pláštěm..... Roznášeč k tobě přinese to co sis přála a odchází obsloužit ostatní. Nyctea Jistě že Ukloní se. Pokud tedy tomu dobře rozumím, chcete se ubytovat u Rytířského stolu? Jestli ano, tak pojďte za mnou. Ale ještě čeká na tvou odpověď, než tě povede za tvým cílem. |
| |
| Ano, slyšela jsem, že je to dobrý hostinec. Přikývnu. Jelas už někdy na koni? |
| |
| Nyctea Ano, ale od té doby, co má sestra měla tu nehodu, tak to mám zakázané řekne poněkud sklesle. |
| |
| Vezmu si jídelní lístek a posadím se za jeden osamělí stůl v rohu. Tady mě může někdo poznat je tady spoustu šlechticů. |
| |
| Aha.. To je škoda. No aspoň můžeš ke koním chodit. Starat se o ně je důležitější než jezdit. Já to mám skoro radši. Usměju se. Tak jdeme. Je to daleko? |
| |
| Nyctea Vlastně ani ne. Jo a chtěla bych vás varovat. I když zde není zločin populární, když už někdo loupí tak sevším všudy. Hlídejte se paní. |
| |
| Díky za upozornění, budu se snažit vyhýbat temným uličkám. Mrknu na ní a ukážu na budovu před námi. To je ono? |
| |
| Příjdu blíž k sobě sedící vzadu. Smím Vám dělat společnost? Usměju se. Třeba to bude normalní člověk a nebo zase nějaky šlechtic, a tak ten taky nebude špatný možná by mi pomohl sehnat nějakou praci... Kdybych ho opila? uvidíme co je tohle zač. Měla bych se představit. Říkaji mi Matth a Vám? |
| |
| Ta mi tady zrovna chyběla,snad mi neni vidět do obličeje. Hmm..klidně říkej mi Eli. Prohlížím si jídelní líste a vyberu si salát s vínem. Zvednu ruku čímž dám povel k obsluze. |
| |
| Pokud překážím, vrátím se zpátky k tamtomu osamocenému stolu. prohodím když cítím že Eli moc moje přítomnost nepotěšila. A pokud Vám nepřekážím smím se zeptat Kde jste se tady vzala? A cíl vaší cesty? Kouknu se na dívku zahalenou do pláště. Neměla bych byt tak zvědavá. |
| |
| Nyctea Holčička se ucilí. Ne až tam. Budova je uprostřed jakého si kruhového seskupení menších domků. A vlastně sis všimla, že je tak uspořádáno většina domků ve městě. Eleonóra Již si to k tobě plachtí roznášeč. Zapíše si tvá přání a odkvačí se k nálevnímu pultu, aby připravil tvé požadavky. |
| |
| Klidně tu zůstaň já směřuju do říše půlelfů a touto zemí jen projíždím.Zastavila jsem se jen abych si dokoupila zásoby a najedla se a vy jestli se mužu zeptat? |
| |
| Sama nevím, hledám práci. A co v říši pulelfů?? zeptám se. Napiju se piva a Rozlednu se kolem. |
| |
| Potřebuju do hlavního města ke královně, ale proč to ti nepovím.A co ty jakou práci děláš? Snažím se ať mi neni vidět do tváře sebevíc. Je to nádherná hospoda líbí s emi je snad jediná civilizovaná ve který jsem byla když jsem byla na cestách. |
| |
| Hmmm... Zajimavé. Zase si loknu z piva. Hledám co se dá. Vyučená jsme jako bojovník. Kdyby jsi scháněla ochranu při tvojí cestě. Řekni bráním svou paní za cenu života. Řeknu i když si mylsím že moji službu odmítne. |
| |
| Hmm... Nevypadá to nijak zvláštně. zauvažuju nahlas. Otočím se na holčičku. Doufám, že tu mají pěné stáje. Půjdeš semnou dovnitř? Musím si tam dát věci, ustájit Sable a trochu se najíst. Ale pak bych se ráda podívala aspoň do zahrad. A vůbec, jak se jmenuješ? |
| |
| No ochranu opravdu nepotřebuju. Ale když tak přemýšlím docela se sama po cestě nudím možná kdyby o mě nic nevěděla tak by mohla jet semnou a já bych jí dávala peníze jako společnici. Víš něco o Elfské říši a jejich panovnících? |
| |
| Jsme půlelfka a v té řiši jsme vyrostla. I když o říši moc nevím. Měla teď nějaky problém s Říši skřetů. Padlo hodně lidí, ale jinak se ubranili. Na chvili zastavím své vypravění. Blbá válka!!!! zakřičím vduchu Král mi není nijak sympaticky, je trošku krutý, ale díky tomu udržuje v říši pořádek. Jinak nevím co bys chtěla slyšet. |
| |
| Nyctea Když je řeč o koních, vidíš jak nějaká sluštička odvazuje koně, uvázaného u plotu a kamsi ho vede. Samozřejm paní. Jmenuji se Lia. A vy, smím-li se zeptat? Její tvářičky zrudnou. |
| |
| Myslím že jsi mi nerozuměla ptala jsem se na Elfskou říši ne na říši půlelfů. |
| |
| Jasně, říkej mi Sin. Usměju se na ní a vykročím směrem ke dveřím hostince. Sable nechám volně stát venku a vystoupím dovnit. Rozhlédnu se, abych našla recepci, nebo alespoň číšníka. |
| |
| Pardon. Podívám se na skoro prazdny korbel piva . Většinou po jednom pivě ožrala nejsem, ale už asi nevnímám jako před ním. usměju se. Říše Elfů? Hmmmm Tak to moc nevím do válek nechodí a branit se umí mistrovsky. Panovník je pohledny ale netuším jestli spravedlivy. Z té Říše moc zpráv nvychází za hranice. Divné možnéá se tam trápí a možná se mají skvěle. Netuším. Odpovím tedy na původní otázku, kterou jsem přeslechla. |
| |
| Dobrý nic o té říši neví a jak by taky mohla moc zpráv zahranici nevysíláme a co se týče panovníka můj otec byl docela pohledný. Hele nechtěla bys mě doprovázet do říše půlelfů narodila ses tam tak mi budeš jistě nápomocná a co se týče peněz klidně ti budu platit. |
| |
| Nyctea Když vstoupíš, vnitřek hospody je vyplněn samou smetánkou města. Ale je zde i párek takovýcj, jako ty. Zašitých v jednom z rohů. Prostor oplývá elegancí a čistotou. Opravdu se jedná o velmi dobrý podnik. Přijdeš tedy k nálevnímu pultu u kterého se okamžitě objeví hlava ulízaného číšníka v saku. Přejete si? Prohlásí přitepleným tónem. |
| |
| O peníze mi nejde, mám sice už jen pár zlatek, ale vyžít s tím vyžiju a pokud cheš ráda ti budu dělat společnost. Usměju se . Měla bych přece jen šetřit... Ani nevím kolik mám peněz. Pak se musím podívat |
| |
| Rozhlédnu se kolem. Stáj pro koně. Bílá klisna, stojí venku před vchodem. Dále pokoj. Stačí jednolůžkový, ale radši bych nějaký větší. Večeři do pokoje na šestou. Otočím se na Liu abych se ujistila, že je tu taky. Teď bych na pokoj prosila džbán s horkou vodou, umyvadlo, hrnek horké čokolády, sušenky a sklenici vína. Ne, dva hrnky čokolády. Vzpomenu si na zavazadla. Ano, venku na sedle mám zavazadla, ať mi je někdo přinese do pokoje. Zářivě se na něj usměju. |
| |
| Nyctea Číšník neočekával, že to všechno vezmeš s takovým klidem. Doufal, že tvůj počáteční výraz bude vytřeštění. Při tom si roly šlechtičny zahrála dokonale a tak se na nic nezmůže. Jen se ukloní. Jjjistě paní Dojde k věšáku a sundá jeden z kličů. Ukáže ke veřím u stěny, kousek za nálevnou. Tudy, po schodech nahoru do prvního patra. A tam po chodbě. Číslo najdete lehce. Ukloní se a šupitá plnit tvé rozkazy. Holčička se na tebe překvapeně podívá. Páni. To bych od vás, Sin opravdu nečekala. Ale je vidět, že se doře baví. Rozhlédne se po hospodě, jako by tu byla prvně. |
| |
| Když mi přinesou salát s vínem tak se pustím do jídla když dojím. Bylo by příjemné mít společnici ale o peníze si nedělej starosti kdyžtak mi řekni a já ti je půjčim nebo dám nemužu tě přeci odvézd od tvého cíle až nakonec Gralasphéry.Bohužel ale do říše půlelfů spěchám nevadilo by ti kdybychom už zachvilku vyrazily. |
| |
| Nemám důvod se tady zdržovat šlo mi jen o to najít někoho komu bych mohla sloužit, přiležitostně umřít, a vypít pivo. Obě věci jsem splnila a tak můžu jít. usměju se. Jen jestli jsem nestrahala toho koně? Hmmm Nebylo moudré ho tam jen ta uvazat. Snad jsou tu slušní lidé a jen tak mi ho nikdo neukrade. |
| |
| Vezmu si od číšníka klíč a usměju se. Děkuji. Vydám se ke dvěřím. To by čekal málokdo. Když máš dostatečné finanční prostředky, jde všechno. Dokonce se můžeš chovat suveréně, i když vůbec nevíš, co můžeš čekat. Pobaveně na ní mrknu. Chvilku zkoumám čísla na dvěřím a nakonec najdu ty správné. Odemknu je a otevřu. Pokoj je poměrně velký, možná trochu víc než jsem čekala. Nábytek je v bílé barvě, má na sobě spoustu kudrlinek a vypadá draze. Naproti krbu stojí velká kulatá postel, hned vedle ní jsou dvě křesílka se stolečkem a pohovka. Na zemi leží huňatý koberec. Po stěnách visí obrazy, většinou krajinky a pohledy na město. Toaletní stolek stojí v rohu, hned vedle něj je skříňka s poličkou a velké zrcadlo. Pěkné, co? Podívám se na Liu a vstoupím dvnitř. Zevšeho nejdřív otevřu okno. Hmm, pravda, je tu krásně. Posadím se na křesílko a zuju si boty. Koukej se taky někam posadit, přece nebudeš stát. |
| |
| Lia Nejistě si místnost prohlídne. No páni. Tady je to velký jako naše kuchyň a ložnice s pokojíčky dohromady. Ještě chvilku otálí. Pak usedne do křesla. Velmi opatrně. A tiše pískne, když se proboří. Upře na tebe pár nadšených očí a znovu se rozhlédne. Dovnitř vpochoduje onen číšník. Funí pod tíhou tvých zavazadel a položí je k posteli. Pak se vrátí za roh, kde nejspíš odložil tácek s tvojimi požadavky. Opatrně jej položí na stůl. Poslední vyrušení znamená donesení požadovaného škopku. Přeji příjemný pobyt. A tiše vám zavře dveře. |
| |
| Udiveně se rozhlédnu po jeskyni. Tropické prostředí vytvářejí exotické rostliny. Vůně rostlin mě dráždí v nose a tak si přitisknu k nosu ruku. Můžu si tady něco koupit? zeptám se huhňavým hlasem. Podívám se vzhůru a oslní mě jasné světlo. Bože! Co to je? Kam sem se to dostal? pomyslím si ale udržuju klid v mysli. |
| |
| Siran Snad to tu vypadá, jako bylinářství ne? Pokud to tu bude, co by jste potřeboval? Otočí se k tobě a prohlédne si tě. Když vidí, že si zakrýváš nos, usměje se. Pardon, nikomu to tu zrovna dobře nevoní. Jen mě. Prosím tedy, přejdeme do obchodu. A kulhavým, pomalým krokem zamíří k chodbě. |
| |
| Vstanu a dojdu k zavazadlům. Tak co tu máme... Podívám se na Liu. Ta čokoláda je pro tebe! Začnu se přehrabovat v zavazadlech a občas něco položím na postel. Když jsem hotová, je postel skoro zarovnaná spoustou šatů, plášťů, šátků a několika klobouky. Na zemi vedle leží několik párů bot. Bezradně se podívám na postel. Co by se hodilo do zahrad? Otočím se na Liu se zoufalým výrazem v očích. Musíš mě tu vzít k nějaké švadleně.. Potřebuju něco na večer. Zamyslím se. Co myslíš, šly by ty modré? Ukážu na tmavě modré šaty se stříbrnou výšivkou na rukávech. S bílým pláštěm? Jenom jestli k tomu mám boty... Asi musím působit dost komicku, zamyšleně si mnu bradu a mračím se. No, na dnešek snad budou stačit. Už jsem dlouho ve městě nebyla, musím si něco nakoupit. Skloním se k zavazadlům a vytáhnu vyřezávanou krabičku. Otevřu jí a po chvíli váhání vyndám náhrdelník z podivně bílého kovu a náušnice ze stejného materiálu. Hmm... Vem si sušenku, vypadají dobře. Podívám se na Liu a usměju se. |
| |
| Lia Údiv v její tváří stoupá. Za okamžik se postaví, aby na tebe vůbec mohla přez tu kopici vidět. Čokoládu si jen tak usrkne, aby se neřeklo. Evidentně není na takovou pohostinost zvykl. Když vyndáš náhrdelník, téměř vykřikne vzrušením. To je...to je...Krásné! Hlesne a dlouho není schopna se nadechnout. Zatřepe hlavoua dívá se na šaty. Paní Sin. Vám by slušeo všchno! Mohu se vás zeptat, pocházíte ze šlechtického rodu? Mluví pomalu a sleduje rysy v tvé tváři, jestli neřekla něco co by tě urazilo. |
| |
| Rozesměju se. Možná ano. Já vlastně ani nevím. Podívám se na náhrdelník. Tobě by určitě slušel taky. Dostala jsem ho k osmnáctinám. Otočím se k posteli. Mám to chápat tak, že s těmi modrými souhlasíš? Usměju se na ní a začnu si rozpouštět vlasy až doteď sepnuté čelenkou. Nezapomeň na to čokoládu. Chystám se dneska projít město a ty jako moje průvodkyně musíš mít sílu, abys mi mohla o všem povědět. Sáhnu pro hřeben a začnu se česat. Příště jim asi budu muset výslovně říct o džbán. Zamračím se na škopek s vodou, povzdechnu si a trochu vodu naleju do umyvadla. Umyju si obličej a vlasy si zapletu do drdolu. No tak to by bylo. Chvilku si účes sebekriticky prohlížím v zrcadle. Podívám se na Liu, jestli už vypila čokoládu. Opatrně si obléknu modré šaty, abych si nerozcuchala účes a bílý plášť si sepnu malou modrou sponou. Boty nevybírám moc dlouho, vezmu si tmavě modré střevíčky, aby se mi dobře chodilo. Jsou ty zahrady hodně velké? Vezmu se stolu víno a napiju se. |
| |
| Lia Když vidí, že se po ní díváš, začne čokoládu rychle hltat. Při tom moc dobře víš, že z tebe nespouští oči. Prhlíží si tě se zájmem. V jejích očích se leskne kvanta radosti- jako by neviděla nic krásnějšího po hromadě, jako právě tebe. Díky tomu na tvou otázku odpoví o něco později. Záleží v jakých měřítkách berete něco hodně velikého S námahou od tebe oči odtrhne a zadívá se do misky, na sušenku. |
| |
| No, stihneme je projít za... Řekněme čtyři hodiny? Napiju se vína. A vezmi si sušenku, já jim jenom ty s tou mandlí nahoře. Nebo kávové. Posadím se do křesílka a postavím pohár na stůl. V kolik říkal, že tu bude? V osm? Tak to abych byla kolem půl sedmé tady. Teď bych to odhadovala tak na půl jedné. Tekže když v jednu vyrazíme, máme i čas zajít ke švadleně. Nemusíme ty zahrady projít celé, zítra je taky den. Vezmu si svůj hrneček čokolády a napiju se. |
| |
| Lia Dívka se usměje. Rozhodně to stihnem. 4 hodiny je mnoho času,paní. Doufám, že se vám tu zalíbí. A pokud by jste chtěla, jste na mě hrozně hodná, ráda bych vás zítra povzala k nám domů. Na večeři, nebo oběd-jestli tedy budete moci. Ale byla bych nesmírně ráda. Když domluví, natáhne se po sušence a zakousne se do ní. Podle jejího výrazu jí velmi chutná. Tiše si pochrupuje. |
| |
| I kdybych nemohla, tak si čas udělám. Usměju se a dopiju čokoládu. Předkloním se a začnu zkoumat sušenky. Tuhle neznám.. V ruce držím sušenku ve tvaru kytičky a pečlivě si jí prohlížím. Nakonec kousek ukousnu. No, je dobrá. Ale hodně sladká. Asi zůstanu u těch kávových. Povzdechnu si. Vstanu z křesla, na hromadě z postele vytáhnu dvě bílé rukavičky a obléknu si je. Až dopiješ, můžeme jít.. |
| |
| Vyjdu za ženou schody a s úlevou se nadechnu nahoře v obchodu. No... potřeboval bych nějaké léčivé byliny a masti, doufám že mi nějaké doporučíte, protože se v tom zatím moc nevyznám. Přejdu ke šňůře se zavěšenými bylinami a pozoruju složžité tvary kořenů a dalších rostlin. |
| |
| Lia Bude nám ctí a ukloní se. Holčička do sebe hodí zbytek čokolády a oblízne se. Okamžitě opustí pohodlí křesla a šine si to ke dveřím. Po očku tě při tom sleduje. Siran Mladý cizinec je vždy vítán. Kolik bys toho potřeboval? Mám tu všelico. A pokud možno, jak silné by to mělo mít účinky? Aspoň tohle bys měl vědět, nebo se budem dohadovat hodně dlouho chlapče a to ti nepřeji. Jsme velmi trpělivá. Otočí se ke skříni a očima kmitá po tenkých štítkách s nápisy. |
| |
| Zkontroluju, jestli mám všechno a zamknu za sebou dveře pokoje. Když sejdu dolů, zatočím k baru a zavolám na číšníka. Tu večeři do pokoje na půl sedmou. A džbán vody. Džbán, ne škopek, pokud možno. Položím klíče na pult a vydám se ven. Když za sebou zavřu dveře hostince, zhluboka se nadechnu. Nejdřív bych šla ke švadleně, pokud by ti to nevadilo. Je tu nějaká, která mi ušije šaty na míru a která by stihla nějaké do večera přešít? Vůbec nemám co na sebe. |
| |
| Lia Vypeláší z hospody a otočí se k tobě. Upře na tebe své nevinné oči. Jistě paní, taková švadlena tu oprvdu je. Zde najdete jen ty nejlepší. Přece někonemůže dělat ostudu našemu městu. Ale hlavně se nedivte ničemu, co vám na ní přijde divné. Věřte mi je zde opravdu jednou z nejlepších. Šije dokonce i pro samotnéo krále. |
| |
 | Půjdu hledat nějaké bezpačné místo na přenocování. |
| |
| V tomhle městě asi nní nic jen tak, co? Mně jde hlavně o to jak šije. Všechno ostatní je otázka tolerance. Usměju se a rozhlédnu se kolem. Tak kudy? |
| |
| Tak, potřeboval bych balíček královského štovíku, balíček jasmeníku léčivého, misku lipové masti. To bude asi všechno, jestli to tedy máte kolik vám má zaplatit? zeptám se stařeny s úsměvem ve tváři, protože ten její předešlí proslov byl dost přesvěčující. |
| |
| Lia Tolerance? Nervózně přešlápne. Nevím, jestli něco takového vůbec zná. Víte, jediné v čem se vyzná a opravdu dokonale je právě šití a přání zákazníků. Jinak si s ní moc nepopovídáte. A vyráží ke středu města- zjevně tam kde švadlena je. Po cestě potkáváte nejrůznější šotky, hobity, trpaslíky, elfy, lidi, ba i nějakého kuduka, krolla či goblina. Netrvá to dlouho a do cesty vám skočí starý žebrák. Chytne tebe Nycteo za nohavici a upře k tobě jedno, hnědé oko. Jeho tvář je strhaná a velmi pohublá. Táhne se od něho podivný zápach. Paní, nenechte nás chudáky žít jen z toho co dá král, nic takového se totiž tady nestává." Chtěl by pokračovat. Z dálky se ozvalo řinčení oceli a přibíhá k vám pětice městské gardy. Zbroj jim rytmicky cinká při každém kroku. "Táhni přivandrovalče, neobtěžuj. Už jsme ti to nejednou říkal." Supěl již z dálky voják jdoucí v čele s generálskou šarží na pravé paži. Bylinářka Jistě muži, to bych tu měla. Pro bůh, jaká bych to jinak byla bylinářka? Pak si začne mumlat nahlas to co si jí nadiktoval. Co chvíli zmizí za jedním z regálů, položí cosi na stůl a zase prohledává jiné police. Nakonec vidíš na stole vše co sis přál. Jak podle barvy, tak podle pachu poznáváš že jde právě o tvá přání. Opravdu kvalitní práce. Rukávem si setře zpocené čelo. Takže mladíku, bude to za 2 stříbrné. Dodá nakonec. Na tvůj vkus je to příliš levné . |
| |
| Pak jí tedy budu muset tolerovat já... Hlavně když dobře šije. Pokrčím rameny a pousměju se. Když se Loa rozběhne do města, vydám se za ní. Cestou udivěne zkoumám všechny rasy a národy co tu žijí, domy, město kolem... Když najednou ucítím, jak mě někdo zahá za sukni. Otočím se a uvidím žebráka. Leknu se a uskočím, když najednou začne mluvit. Vůbec se mi nelíbí co říká a vlastně mu ani moc nevěřím po tom, co jsem tu všechno viděla. Kdyby se král nestaral, země by nemohla vypadat takhle. Krásnější město jsem nikdy neviděla. Zaslechnu cinkot zbroje městské gardy a otočím se směrem k nim a s úlevou si oddechnu. Opravdu nevím, co bych dělala. Mám dost vyděšený výraz, vůbec jsem nic takového nečekala. Poodstoupím co nejdál od žebráka. Ne pánové, to je v pořádku. Já.. Myslím že ten pán si mě s někým spletl. Rozpačitě se posměju. |
| |
| žebrák Vrhne na mračící se gardisty rozhněvaný a znechucený pohled. A vy patříte do pekla pánové, do jednoho. Zahřmí tiše. Vojáci to asi nezaslechli, ale k tvým uším to dolehlo. Podívá se na tebe. Tvář má plnou odvahy a je z tebe velmi zklamán. Asi jsme se opravdu spletl, omluvám se." Zavrčí k tobě znechuceně a stáhne se k rohu domu. Jeho oko tě stále sleduje. Gardista ti zastoupí na toho otrapu výhled a pomalu se ukloní. Omlouváme se jménem krále, vzácná paní. Co nevidět, vyžene všechny podobná individua z města a bude tu zase klid." |
| |
| Zamračím se. Vyžene? Proč proboha? Tohle není zločin, nebo snad ano? Dám si ruku v bok a střelím po gardistech nepříjemným pohledem. Já jsem ráda, že se tak staráte. Uznávám, že mě ten pán trochu vylekal, ale opravdu si nevzpomínám, že bych volala stráž. Jestli se pletu, opravte mě. Rozhlédnu se kolem Kde je Lia? Řeknu si pro sebe. A ustupte mi z cesty, pane. Zasyčím. Uznávám že jsem tu poprvé, ale ráda bych viděla obě tváře tohodle města. |
| |
| Nyctea Leila stojí za tebou. nejspíš se bojí. Gardista k tobě přistoupí, podívá se ti do očí. Sjede o trochu níž. Poodstoupí. Obejde si tě a vypustí něco jako. Chmmmmmm a zařadí se zpět mezi své muže. Důrazně vás upozorňuji madam, nepleťte se do věcí o kterých nic nevíte. Pokud hodláte tyhle trosky chránit A ukáže na žebráka, krčícího se u stěny. Jak je libo. V tom případě však stojíte proti vyhlášce a tudíž i našemu králi. proto vás důrazně varuji Znovu k obě přistoupí, až téměř cítíš naolejovaný kov. Nepleťte se do toho. Otočí s k tobě zády. Následován ostatními, zamíří do středu města. A mimochodem, pokud by jste měla zájem, král by byl poctěn, kdyby jste se připojila do naší armády." A s těmito slovy již opravdu odešel. |
| |
| To by nejdřív musel vyhodit pár svých prudce inteligentních gardistů. Utrousím tiše a zamračeně se otočím na žebráka. Co to ke všem čertům mělo znamenat? Ujišťuji vás, že o tenhle incident jsem opravdu vůbec nestála. Takže se mi pokuste urychleně vysvětlit, co to tady vyvádíte! Nejsem tu proto, aby tu na mě někdo křičel, je to dostatečně jasné? Tváře mi zčervenají a v očích nebezpečně zajiskří. Uznávám, že to není zrovna ideální vyhláška, ale nechápu, proč kvůli tomu musíte obtěžovat slušné lidi, kteří o tom navíc vůbec nic neví! |
| |
| Gardista (Odchod nastane až po té co si promluvíte) Znejistil z tvého chování. Trochu ho to překvapilo. Při nádechu vložil do nadýmajícího se hrudníku všechnu svojí aroganci. Paninko, laskavě mě přestaňtě osočovat, jinak to sváma hodně špatně dopadne. Několikrát zvýší hlas. A tahle ta špína nabroušeně ukáže na žebráka, který se začíná pakovat pryč Nemá se slušnými lidmi nic společného. |
| |
| Odtrhnu pohled od žebráka a znovu se podívám na gradistu. Až vy mi přestanete říkat paninko, já vás přestanu osočovat. Sice nevím z čeho, ale vy jste asi vydedukoval, že vás osočuju, dobrá. Zhluboka se nadechnu a narovnám se v zádech. Nečekala jsem, že v tomhle městě se od strážců dočkám toho, že budou někomu vyhrožovat. Podívám se na místo, kam ukazuje. Jsou lidé, kteří nemají štěstí jako vy nebo já. I když by si ho třeba zasloužili. Upřu pohled na gardistu a nakloním hlavu na stranu. Nechystám se tu s vámi diskutovat, je mi to líto, ale mám vlastní program. Usměju se a udělám pukrle. Děkuji vám za váš čas. Otočím se na Liu. Půjdeme? |
| |
| Udiveně, že zboží je tak levné vytáhnu z váčku s penězma 3 stříbrné a položím je na stůl. Děkuji vám. Přeji hezký den. Nashledanou. řeknu a vyjdu z baráku. Teď prosím, zave´d mě do nejbližšího hostince, kde je alespoň trochu studené pivo a jídlo trochu chutné. řeknu a vyjdu za chlapcem rušnými ulicemi města. |
| |
| gardista Každý štěstí má svý meze. A jestli nepřestanete, to vaše vás už hodně brzo pak přestane doprovázet. Prská naštvaně. Otočí se tak též k tobě a kráčí s vojáky zpět do kasáren. Lia Budeš jí muset nechat chvilku, než se z toho dostane. Vypadá jako v nějaké agónii a udiveně, s otevřenou pusou na tebe kouká. Po chvíli zamrká a trhne sebou. Paní Sin.....Tohle....tohle bylo úžasné! Téměř vykřikla. Nikdo si na ně ještě takhle netroufl. Ustaraně tě zatahá za sukni. Buďte více opatrná. Dodá. Siran Chlapec krátce kývne a za cesty se tě začne ptát. A kam by jste chtěl? Mohu vám doporučit naší nejlepší a k tomu přirozeně i nejdražší hospodu u Rytířského stolu. Ale hospod je tu velmi mnoho..... Jak moc dobrou hospodu vlastně chcete? Váhá, neví jak se k tobě má chovat. |
| |
| Při chlapcově téměř koktání se usměju. No nechci do nějaké luxusní hospody, chci donějakékrčmy odlehlé do které nechodí moc lidí. Nechci upoutávat moc pozornosti, proto mi postačí nějaká odlehlá krčma kde posedím avyslechnu si nové pověsti a pověry, možnái nějaké příběhy a mohl by jsem tu sehnat i nějakou prácičku, jako průvodce nebo špech. |
| |
| Siran Chlapec se poškrábe ve vlasech a tiše přemýšlí...... U Kostek by to vypadalo nejlíp, podle toho co jste mi řekl. A pomalou chůzí vyráží zatím doneurčita. Když se k němu připojíš o něco zrychlíš. Je zvláštní jak jsou tyto děti živé. Po cestě vidíš nejrůznější bytosti:gobliny,hobity,kroli,šotky,elfy,lidi- kteří převažují..... Do cesty se ti ze strany připlete nějaký pobuda, stařec. Je vidět, že má hodně na spěch. Upře na tebe své jediné hnědé oko a do dlaní si skryje tvář. Bohové, chraňte ty co to tu neznají! Křičí a pokračuje kamsi dál. |
| |
| Zavři pusu, vletí ti tam moucha. špitnu Lie a mrknu na ní. Budu Usměju se a pokrčím rameny. Někdo musel být první. Urovnám si sukni a doufám, že se mi přitom přestanou třást ruce. Zvednu hlavu a rozhlédnu se. No, rozhodně to nebylo příjemné zdržení. Tak jdeme za tou švadlenou... Povzdechnu si. |
| |
| Nyctea Holčička si radostí poskočí a začne tě k ní vést. Lze si všimnout, že tě vede hlavníma uličkama, kde není tolik nuzáků. nakonec bohužel do jedné takové pusté a úzké uličky zamíří. Otočí se, zda-li za ní stále jdeš. Dovede tě před zvláštně zpitvořený, křiví dům. Do štítku, který je počmáraný nějakým podivným písmem je zapíchnutá ohromná jehla s kusem bavlnky. Lia se na tebe otočí. Asi ti to takhle přijde divné, ale švadlena je opravdu velmi šikovná. A bokem se postaví k vskutku velkým dveřím. |
| |
| Rozhodně to není normální. Ušklíbnu se. Hm... Chceš jít dovnitř semnou, nebo se radši někam projdeš, abys nemusela čekat? Mohlo by to trvat dost dlouho. Tázavě se otočím na Liu a opatrně zaklepu na dveře. Když se zevnitř nic neozývá, vezmu za kliku, zatlačím do mohutných dveří a vstoupím. |
| |
| Lia jestli vám to nevadí, půjdu s vámi. Ještě jsme jí na vlastní oči neviděla. Když otevřeš dveře, čučí na tebe o něco menší, pohublá, blonďatá a usmívající se služebná. Co si přejete. Zapiští jako nějaký skřítek. Možno si všimnout, že její uši nejsou nejoblejší. Krom toho má na sobě jaké to podivné, krajkové, přesto však služební šaty tmavých barev. |
| |
| Jasně, tak jdeme... Překvapeně zvednu obočí a podívám se na služebnou. Překvapivě bych si přála šaty. Pravděpodobně větší množství šatů. Je tu někde... majitelka tohoto obchodu? Rozhlédnu se kolem. Nevypadá to tu tak zle, jak jsem čekala, ale působí to dost zvláštním dojmem. |
| |
| služebná Usměje se- máš pocit, že má pusu poněkud nakřivo. Ukloní se. Řekněte co přesně by jste si přála. Švadlena je zaměstnaná. Ale šije velmi rychle, když není rušená. Z vedlejší místnosti se ozývá hluboké, podivné brblání. Nemůžeš tam vidět, jelikož je přez průchod natažený zelený závěs. |
| |
| Povzdechnu. Začnu tím, co potřebuju dneska. Večerní šaty, nejlépe tmavě zelené. Ale skutečně večerní, takže bych prosila nějaké... Víte, hodně zdobené. Ale ne s takovou tou obrovskou sukní, to ne. No, doufám, že mě chápete. Samozřejmě boty k šatům. A plášť. Šaty budou zelné, takže ve strejné barvě. Hlavně bez kožešiny, z kožešinových lemů bych mohla nadobro zešílet. Ani si to neuvědomí, ale začnu přecházet po místnosti. Sem... Tam... A pak dvoje... ne, čtvery na den. Tmavě modré, světle žluté.. Světlemodré. A karmínové, do těch mi dejte zlatou výšivku. Ke každý boty ve stejné barvě. A pláště. Jak přemýšlím mnu si bradu a mračím se. Cestovní kostým, tmavě zelený. Černý plášť do deště.Začnu si počítat objednávky na prstech. Znovu si povzdechnu. A asi nějaké brokátové. Ale ne zlaté. Třeba světle modré se stříbrným lemováním. Něco na ten způsob. Rozhlédnu se kolem a usměju se. Zatím by to mohlo být snad všechno. Šperky tu asi nemáte, že? Nakloním hlavu na stranu a podívám se na služebnou. |
| |
| Co tím ten stařec myslel? pomyslím si a jdu rychlím krokem za chlapcem. Ohlížím se po každé bytosti co v tomto městě je, je neuvěřitelné jak je každý odlišný, někdo je krasný, někdo zase malý, jiný silný a další chlupatý. S úsměvěm pokračuju za dítětem a nepřemýšlím kam mě dovede. |
| |
| Podívám se městě,abych zjistil,kde co je. |
| |
 | soukromá zpráva od Herf pro Den dobrý Herf přát, pan rytíř. Mluví nakřáplým hlase ale jistě. Vypadá dost netrpělivě. |
| |
| Herf (nemusíš psát soukromě) Rytíř si tě zvědavě prohlídne. Sklopí hledí. Abys mohl vstoupit do města, musel by si nějak obejít dvojici zkřížených halaparten, zabořených do země. krom toho, ani jeden z rytířů nevypadá, že by tě chtěl jen tak dovnitř pustit. Jeden z rytířů povystoupí a zvedne hledí své naleštěné přilby. Objeví se pár mladých očí urozeného člověka. Co si zde přejete, pane? Jinak, vás vítám v našem městě Okamapu. Pronese nuceně, přátelsky. |
| |
| Ranizel Při vstupu do města tě zastavila dvojice rytířů. Jeden povystoupí dopředu a zvedne hledí přilby. Vítám vás v Okamapu pane. Co zde hodláte dělat, po dobu své návštěvy? Odpovědi se nevyhneš. jelikož vsut je zatarasený dvojicí zkřížených halaparten. |
| |
| Siran Chlapec tě zavede do trochu odlehlejší části města. Ale i zvenčí, vypadá budova, kam tě zavede velmi pěkně. Když vstoupíš, ani uvnitř nevypadá nejhůř. Je zde směska všeho možného. Ale rozhodně nejde o nějaký hnusný, zaplivaný pajzl. prozatím je tu jen několik elfů, lidí,trpaslíků,goblinů,hobitů.... Ale jen ve velmi malém počtu. Takže o místo nouze není. Nyctea Služka si okamžitě vezme kus papíru a uhlík a začne hlasitě sepisovat tvoje požadavky. Párkrát se zastaví a pokračuje dál. Překvapeně na tebe občasně kouká. Když skončíš, řekne pisklavým hláskem. Šperky jistě máme, a pokud je to zatím vše... jedny šaty by se daly stihnout již dneska večer. Které to budou? A ukáže k malé vitrínce kde visí nejrůznější, zvláštní a třpytivé, náušnice, prstýnky,přívěšky,náramky...Různých barev, tvarů... |
| |
| Dneska potřebuji ty první. Tmavě zelené. Ale opravdu, opravdu pěkné. Pousměju se. Záleží mi na tom. Pronesu potichu a otočím se k vitrínce se šperky. Potřebovala bych něco podobného. Poklepu si na náhrdelník z bílého kovu. Ale trošku menší, aby to nebylo tak mohutné. A náušnice. Se zeleným kamínkem, k těm šatům. |
| |
| Vejdu do hostince hodím chlapci 3 stříbrné poděkuju mu a usednu do rohu. Pokývnu na hostinského aby mě přinesl pivo. Pak vytáhnu z brašny dýmku, napěchuju si ji speciální léčivou směsí, kterou si vyrábím a zápalím si jí. Po chvíli, když mi hostinský přinese pivo, tak uchopím korbel a pořádně se napiju. Rozhlédnu se po hostinci a hledám někoho koho bych mohl znát, když však nikoho nenajdu, sklopím hlavu a překlopím si na ni kapuci a sedím v temném koutě a potahuju z dýmky. |
| |
| Nasadím nejroztomilejší výraz, jakého jsem schopen. Herf řemeslník, ale Herf nepřijít pracovat. Herf přijít podívat, jestli Herf ochodovat výhodně na trhu může. Pečlivě si uhladím kabát a zkontroluji, zda mám vše připraveno do města. |
| |
| Nyctea Jen si vyberte, já mezitím odnesu švadleně vaše přání. Ohledně těch šperků, je tam cosi z duhových perel. Různých velikostí. Potom stříbrné, ale velmi drobné, propojené destičky s drobným přívěškem oceánové, skoro magické slzičky. K tomu je do kompletu náramek, pouze s těchto destiček, pak dvojice kapkovitých náušnicí s oceánovým kamínkem a prsten. Též stříbrný a též s oným kamínkem. Dále vidíš jen čistě stříbrné šperky. A nebo do nádechů různých barev. Služebná se objeví po tvém boku. Pokud chcete poradit, jak moc složitě by to mělo vypadat? Siran Když usedneš, okamžitě se k tobě začne valit hostinský-malý, obtloustlý, plešatý hobit. Než se však stihne přivalit, do zorného pole ti vběhne tvůj průvodce. Ukloní se. Budete mě ještě potřebovat pane? Mám se s vámi sejít či na vás někde počkat? Zeptá se nesměle. Než stihneš odpovědět, hostinský se dokolíbá až k tvému stolu. Á, zákazníček z ciziny nakloní se k tobě- trochu mu páchne z pusy. Jako by se snažil nahlédnout do stínu tvé kápě. Pak to však vzdá a narovná se. Copak si bude přát váš žaludek, pane? Pronese zvesela. Herf Rytíř tázavě vytáhne obočí a nakloní se k tobě. Doufat, že Herf nedělat žádný problém. Sykne varovně. Rytíř stojící u brány se uchichtne. Nic méně tě pustí do města. než se stihneš pořádně rozhlídnout, vynoří se před tebou malé dítě- očividně hobitího původu. Jaký si to blonďatý hošík se zeleným kukučem. Ukloní se. Zdravím pane, vítejte v našem městě. Nepotřebujete průvodce? |
| |
| Projdu do města a pomyslím si. Herf mít vždy jen dobře špatné úmysly,cheche. Tázavě se zadívám na chlapce. Herf potřebovat DOBRÉHO průvodce. Nejdřív jít někam stranou. Kouknu, kde by bylo dobré místo k malému pohovoru. |
| |
| Podívám se na služebnou a tiše špitnu. Co by se vám líbilo, kdyby jste byla ona? Ukážu na Liu, která se rozhlíží po obchodě. Já si vezmu tohle. Ukážu na stříbrný řetízek a náušnice s odlesky zelené. V kolik by mohly být ty šaty? Potřebovala bych je tak na půl sedmé, možná na šestou. |
| |
| Herf Chlapcovo úsměv okamžitě ztuhne a na sucho polkne. Pomalu a trhavě- i když nerad to odkývne a odšourá se k rohu. CCcco? tedy? Vykoktá nejistě. Z jeho pohledu vyplívá, že z toho nemá moc velkou radost. Nyctea Ona? Služebná se zamračí a promne si obočí. Myslela jsem, že potřebujete věci pro sebe. A pokud to tedy potřebujete, budete to tu mít přesně v šest. Ukloní se. |
| |
| Povzdechnu si. Ano, pro sebe taky... Pro Liu mi dejte... Tenhle. Ukážu na tenký stříbrný řetízek. Všechno si to vyzvednu v šest. Ten řetízek nějak hezky zabalte, chudák se semnou nalítá po městě.. Chcete to zaplatit teď, nebo až večer? Otočím se na Liu. Jsou ty zahrady daleko? |
| |
| Potichu ale tak aby mě slyšel Herf mít pár otázek. Ty dostat za každou odpověd minci. A nebát Herf nekousat. Jen když Herf chtít... Vytáhnu váček s penězi. |
| |
| Lia Cucá prst. Když uslyší cosi o stříbře pro n s mlasknutím ho vytáhne z pusy a nechá jí znovu pootevřenou. Ten výraz už si viděla. Služka vás s velmi jiným údivem ve tváři sleduje. Ehmm. pronese- hlavně aby se zase začala soustředit. Samozřejmě. Zaplatíte až v těch šest. Děkuji vám. Ukloní se a odspěchá vedle. |
| |
| Výborně. Tak my půjdem. Vykročím ke dveřím a vezmu za kliku. Nashledanou. Podívám se na Liu. Haló, slečno! Za jak dlouho udtud budeme v těch zahradách? Vyjdu ven a před vchodem se zastavím, abych na ní počkala. |
| |
| soukromá zpráva od Herf pro Kolik dnes přišlo cizinců? Jak moc urozeně vypadali? A poslední.Znáš tady nějaký pajzl, kde by to nebylo samá smetánka a zase aby to nebyla vývařovna pro lůzu? Počkám co on na to a za každou odpověd mu dám stříbrňák. Nyní píšu soukromě páč nikdo nemusí vědět co sem se ptal = je to tak správně? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je hodně překvapený, že mluvíš, jak se zdá- normálně. Cizinců, pane dnes přišlo hned několik. Zdá se, že je dnes kvůli příjezdů trhů, nějaké pozdvižení. Urozenost u nich nehrála moc velkou roli- spíše jejich chování. Ale když se jeden podíval pořádně, rozhodně nešlo o nějakou urozenou krev- tedy z mého pohledu. A pokud jde o tu hospodu, rád vás doprovodím k hospodě Kostky. jde o velmi prostou, a však i vhodnou hospodu, podle toho co jste mi řekl- přímo pro vás. A znovu se ukloní. |
| |
| Lia Znovu potřepe hlavou, aby ti mohla srozumitelně odpovědět. Půjde jen o pár minut paní Sin. odpoví pomalu. |
| |
| Bezva. Ta dobrá nálada se mi vrací nějak podezřele rychle.. Rozhlédnu se kolem. Nechci působit jako někdo, kdo nemá smysl pro orientaci, ale můžeš mi říct, odkud jsme sem přišly? Bezradně zkoumám okolní domy. |
| |
| Dám hobitovi další střibrňák a nechám se vest do hospody.Mezitím se porozhlídnu, jestli neuvidím nějakou zajímavost.Pro mě zajímavost... |
| |
| Lia S nabitou jistotou, že nejsi bezchybná, tě opatrně vezme za ruku. Sleduje při tom tvůj výraz- jestli tě svým dotykem nijak nepošpinila a ukáže k východu. vede tě uličkami. Opět nějakými hlavními...Přece jen, toho žebráka už by asi nechtěl potkat nikdo z vás. Herf Po cestě nevidíš nic zvláštního. tedy o tomto městě si slyšel různé žvásty. V některých a převážně ve všech se vyprávělo, že místo dlažby je město pokryté bílým mramorem. To rozhodně pravda byla. Vypadá to velmi zvláštně. Městu to dodává ohromnou sílu a krásu. Chlapec tě vede různými zónami- hlavními i vedlejšími... Po pěti minutách tě dovede do odlehlejší části města. na štítků jedné budovy, ke které se blížíte je napsán název v obecné: Kostky |
| |
| Chlapec dostane další minci. Herf děkovat. Možná Herf mít později pro ty práci nějakou Vstoupím a rozhlédnu se po lokále. Sednu si někam dozadu a přivolám si hostinského. |
| |
| Za nepříliš vysokou zdí zahlédnu větve stromů. Netušila jsem, že budou za zdí. Udiveně se podívám na Liu. Připadá mi, že tady má někdo skutečně velký strach o to, aby se sem nedostal někdo, o koho nestojí. Zamračím se. Před bránou do zahrad se zastavím a rozhlédnu se, jestli tu není nějaký strážný. Brána je kovaná a bohatě zdobená, skoro jako vchod do úplně jiného světa. |
| |
| Herf je zde jen několik málo osob. Ale najdeš zde i takové, jako jsi ty. osamělých stolů je tu zatím spousta. Dříve než si sedneš, už se k tobě hrne oplácaný hostinský- hobit. Lia Zašklebí se. Každý cizinec to tak nazývá, doufám, že se budete cítit v pohodě. na ostatní to působí velmi podivně. proto doporučuji, aby jste příliš nechvátala. Bránu opravdu nikdo nestřeží. Tedy- vypadá to tak. Když jí procházíš, cítíš příval čerstvého vzduchu. Zahrada je rozdělena nepravidelnou, písčitou cestičkou. Ani nevidíš na její konec. Je zde plno fontán, na úplném začátku jedna hlavní: mořská pana, hrající na harfu, sedící na útesu. Voda po šedém kameni podivně klouže, takže to sochu skoro oživuje. Kolem ní stojí 5 menších fontánek. Naproti 4 metrové fontáně jsou jen poloviční a jejich tvar není kruhový, ale je do tvaru mušle. A v ní jsou různě pokroucení delfíni, chrlící z úst pramenitou a čistou vodu. Jsou na vyvýšeném, mramorovém podkladu, na který vede několik schodů, ze všech stran- do tvaru kruhu. A dole, pod nimi na zeleném trávníku, plném drobných kytiček je několik obyčejných, dřevěných laviček. Dále jsou tu nejrůznější cizí stromy a živé keře, různých tvarů. Bylo by lehké se zde ztratit. A středem toho všeho je vzdálený, mohutný dub... Okouzluje tě svojim zevnějškem. Jeho kůra není hnědá, jak by bylo normální, ale perleťová. Slunce na něm vytváří nádherné, duhové odlesky. Stejně tak i jeho hustá koruna je plná perleťových, ohromných lístků. Kolem něho je vysoký, živý plot. zdá se- že jde o velmi nebezpečnou rostlinku. ovšem z dálky, těžko posoudit. |
| |
| Usměju se dojdu k největší fontáně. Projedu prsty přes hladinu. Páni... rozhlížím se kolem. Když jsem přijela do města, myslela jsem, že už nic krásnějšího neuvidím. Zatřepu hlavou o podívám se směrem na konec cesty, kde stojí vysoký dub. Jak asi může být starý.. Nakloním hlavu na stranu a zůstanu stát, jednou rukou si pohrávám s vodou ve fontáně a druhou žmoulám řemínek pláště. Až když Lia netrpělivě přešlápne uvědomím si, že tak už asi stojím hodně dlouho. Rychle vytáhnu ruku z fontány a otočím se. Promiň, trochu jsem se zamyslela. Usměju se na Liu. Ráda bych se podívala k tomu velkému stromu. |
| |
| Lia Samozřejmě že, pokud chcete, můžeme se zdržet i déle, ale říkala jste že chvátáte. K tomu dubu ovšem nemůžete úplně, ten keř není to jediné co ho chrání nechá působivou odmlku, aby sis doplnila sama co ho ještě může hlídat. Přesto se však zvedne z lavičky, na kterou se posadila a nepravidelnou cestičkou míří k dubu. Po cestě vidíte deky, na kterých sedí mimina a hrají si- pod dozorem matek v měkké trávě. Také zde vidíte osamělé učně, či zamilované páry sedící ve stínu stromů. |
| |
| Neboj, nechystám se po něm lézt. Vydám se směrem k dubu a cestou se rozhlížím po okolí. Působí to tu líp, než jsem čekala. Hlevně tu není prázdno, lidi většinou do zahrad moc nechodí, alespoň co já vím. |
| |
| Nyctea Tohle však není jen tak obyčejná zahrada. Když se pořádně soustředíš v určitých místech cítíš i různě silné proudy magie. Proudí u, jako obyčejný vzduch. Čím víc se blížíte k dubu, tím více cítíš magie. Zdál se být velmi blízko, ale čím blíž jdete, tím více se zdá, že budete ještě muset ujít. Je opravdu ohromný. V jeho korunách však nesedí žádné ptactvo. jen několik zvláštních motýlků poletuje kolem. |
| |
| Tiše vydechnu. Škoda, že budu muset odejít... Tak brzo. špitnu pro sebe. Ruce mi začínají brnět tím, jak se kolem prohání spousta různých magických proudů. Slyšela jsem o tom, že některé stromy... po určitě době získávají magický náboj. Dokonce některé opravdu staré v horách takové byly. Ale tohle je... Vůbec mě nenapadá, jak bych to mohla pojmenovat. |
| |
| Kývnu na hostinského. Herf chtít pivo. A taky informace. S tím mu vtisknu do ruky minci. |
| |
| soukromá zpráva od Herf pro Přitáhnu si ho k sobě a šeptám. Tak co mi povíš o hostech ? Řekl byc,že jsi dost informovaný muž, ne ? Pustím ho a čeká na odpověd. |
| |
| Lia Pyšně se rozhlíří kolem, docházíte ke stromu. Krásné- v jednoduchost tohoto slova cítím já osobně velkou sílu. Upře oči do koruny stromů. nevíš jestli se tedy dívá do koruny, či na ty pra zvláštní motýlky, nebo na nebe. Podívala jste se na ty tvory, motýlům podobným pořádně? Zeptá se tě tajemně. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vítám vás zelený mužíku. osopí se hrubě. Když mu daruješ minci, obličej se mu rychle překroutí ve falešný úsměv. Tak to je jiná, pane. Přijměte mou omluvu. Ukloní se, jako by jednal z pánem. A ukáže k sedícímu hostovi, vyšší rasy, sedícího v rohu. To je dnes jediná podivná zásilka. Dřepí tam, popíjí, nikoho si nevšímá. Jako by žil v jiném světě. Zavrtí nechápavě hlavou a pokračuje. Je to cizák, přišel sem dneska. Ale bohužel, víc o něm zatím nevím. Ale podle ušlechtilosti jazyka jde o velmi urozeného člověka či nějakého elfa- a těch je tu takhle zakuklenejch plno. |
| |
| Usměju se a podívám se směrem vzhůru. Loi, z tebe bude filozof... Ne, vlastně jsem je moc nezkoumala, přišli mi prostě jako motýli. Hodně zvláštní motýli. Nejsou? Tázavě se na ní podívám. |
| |
| Lia Překvapí tě, když si vyzuje boty a pomalu kráčí k živému plotu. Moc dobře si vzpomínáš co ti sama říkala o bezpečnostním opatření kolem statného, perleťového dubu. Ale nebere na to ohled. Zelený keř se rozjasní, ale zatím nijak jinak nereaguje. Lia přijde až k okraji keře. Ale dává si pozor, aby se lístků nedotkla tělem. A natáhne k dubu ruku. Prve si myslíš, že jde jen o tvé zdání. Ale pak se jeden z podivných motýlů odpojí od svých druhů a letí k jejímu vztyčenému prstu. Čím ví se blíží, tím víc zjišťuješ, že není vůbec zvláštní.... Vidíš křehké křiky, drobné, dlouhovlasé nahé ženy. Její tělíčko je napojené na dvojici motýlích křídel, pestrých, duhových barev. Celkově je její kůže perleťová. Drobná očka a úzké rty jsou zbarvené do stříbrnomodré. Víla lehce dosedne na Liin prst a promluví zvláštním, nádherným, zpěvavým jazykem. Drobnou ručkou si zahrne vlasy za dlouhé, špičaté uši. |
| |
| Překvapeně otevřu pusu a přikleknu si k Lie. No to mě podrž.. Rozesměju se. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl, neuvěřím tomu. Nakloním hlavu na stranu a přiblížím jí k víle sedící na Liině prstu. Zvláštně mluví, nevíš, co je to za řeč? Nepatrně se zamračím a otočím se na Liu. |
| |
| Lia Pokrčí rameny. Musíš na ně být opatrná, aby si na tebe zvykli. nazvala jsme jí Lyrou. Vždycky je jediná co ke mě přiletí. Natáhne dlaň. A víla, jako by v tichou odpověď otevře ústa a vypustí z nich stříbrný obláček. Přesune se bosými nožkami po jejím prstě až k dlani a posadí se na její okraj. Nakloní hlavu na stranu a prohlíží si tě Leylo. Při tom se v jejích očích blýská. |
| |
| Prosil bych jednu pintu piva... a pokud možno, alespoň trochu vychlazeného. ušklíbnu se a otočím se na chlapce, který čeká na mojí odpověď. Děkuji za tvé služby chlapče, už můžeš jít domů, už bude pozdě, tak mazej domů. hodím mu tři stříbrňáky a potáhnu si z dýmky. Sleduju hostinského jak cupiá za pult splnit mé přání... |
| |
| Aha... Tiše přikývnu. A proč zrovna ona? Zamrkám, když se na mě víla podívá a usměju se. Otočím se ke stromu a podívám se nahoru. Jsou jich tam přece spousty.. Pokrčím rameny. Třeba má každý svojí. Rozesměju se. Celá zahrada, její atmosféra a magie jiskřící ve vzduchu mi připomíná hory a to, jak jsem byla malá. Myslíš, že kdybych to zkusila, tak nějaká přiletí? Pronesu napůl žertovně. |
| |
| Siran Hostinský okamžitě běží splnit tvé přání. A když už k tobě pivo pokládá, vejde dovnitř další, menší osoba. Též nejspíš cizí s hobitím, dětským průvodcem. Mezi tím co tvůj průvodce odchází, připojí se k němu i onen hobítek. Postava si sedá k osamocenému stolu a volá si k sobě hostinského na soukromý rozhovor mezi 4 očima. |
| |
| Lia Usměje se. Chodím sem od doby kdy mi to tu ukázal můj otec. Postupně si zvykaly na mojí přítomnost, až jsme se jedné z nich zalíbila a vybrala si mě. Přesunula dlaň s vílou před své oči. Víla výskla a roztáhla křídla. jemně s nimi zatřepotala. Pyšně zvedne hlavu a nožkami začne pohybovat sem tam. Chlubí se. Je na sebe pyšná. Oznámí Lia. Ale toho sis mohla všimnout i ty. |
| |
| Taky má být na co pyšná.. Vstanu a podívám se na nebe. Zamračím se. Buď se tu hodně brzo stmívá, nebo je víc, než si myslím. Skloním hlavu zpátky k Lie. Třeba se jí podobáš. |
| |
| Lia Podívá se na nebe. Opravdu. Nerada to říkám, ale pokud to chcete stihnout, je načase pomalu vyrazit. Ale Podívá se na usmívající vílu. Že by jsme byli podobný se říct nedá. Ona je ušlechtilá a moudrá. A také velmi, velmi stará. něco ti prozradím Víla se postaví, roztáhne křídla a letí k tvému obličeji. Zůstává tam několik vteřin. Zkoumá tě. Natáhne k tobě svojí ručku a dotkne se tvého nosu. Při jejím dotyku do tebe vplouvá nespočet nové energie a jaké si posvátnosti. Pak se usměje, ukloní a doletí. Víš, tahle víla se přátelila i s mojí pra babičkou... možná nás bude doprovázet generaci po generaci. |
| |
| Povzdechnu si. Škoda. Doufám, že budeš mít zítra čas. Chtěla bych si to tu celé projít. Nakloním hlavu ke straně. Určitě je starší než ty. A určitě i moudřejší. Ale řekni mi, kolik holčiček v tomhle městě nosí vílu na dlani? Trošku se leknu, když mi víla sáhne na nos a přejedu si přes něj prstem. Lechtá.. Usměju se a přikývnu. Možná ano. Jen s velkým přemáháním se otočím zády ke stromu a vydám se směrem k bráně. |
| |
| Lia Nevině pokrčí rameny. bez problémů se ke stromu otočí a následuje tě. Cítíš se od dotyku víly v o dost lepším rozmaru. Je to zvláštní, asi se jí taky líbíš. Takovou náklonost k ostatním ještě neměla. Houkne k tobě. Za pár minut opustíte bránu do zahrad a vyjdete na rušné ulice. |
| |
| Myslíš tím, že ostatní nelechtá na nose..? zatvářím se vážně, ale v koutcích mi pocukává. Před bránou zahrady se zastavím a počkám na Liu, protože opět nevím, kudy kam. Sice už jsem u švadleny byla, ale teď bych jí pravděpodobně nenašla ani s mapou. |
| |
| Sedím i nadále na svém místě a kokám kamsi do prázdného kouta. Mé smysly sou díky dlouhé době strávenév divočině, lépe vyvinuté a tak se snažím naslouchat o čem ta osoba a malý hostinský mluví. |
| |
| Siran Bohužel v hospodě je hodně ruchu- i když je jen drobně obsazená. Ale podle výrazu obou dvou, jde o něco velmi zajímavého. Můžeš si také všimnout, že na tebe hostinský krátce ukáže. Ale jde jen o velmi malý mžik. Nyctea Lia se uchichtne, chňapne tě za sukni a provází tě městem- znovu v té plnější a bezpečnější části. Nato, že se blíží večer (tedy, už on vlastně skoro je) je tu velmi živo. Snad kvůli trhům. Dovede tě před dům švadleny a čeká, až vstoupíš. |
| |
| Docela jistě vezmu za kliku a vstoupím dovnitř. Rozhlédnu se, abych našla služku, která se mnou už mluvila. Postavím se do prostřed místnosti. Haló, je tu někdo..? Podívám se k zavřeným dveřím do vedlejší místnosti. |
| |
| Nyctea Ze dveří(které jsou ukryté za závěsem) vyběhne známá blonďatá služebná. Nevypadá to tak snad? Aaa, už jste tady, vydržte chvilku, hned vám pro to skočím. Aniž by se stihla zastavit, hned se otočí a upaluje zpět do druhé místnosti. Můžeš si všimnout, že šperky o které jsi požádala již dávno ve vitrínce nevisí. Trvá to pár minut, pak se vyvalí z velmi krásným nákladem tvých šatů v náruči. Přesně dle tvého přání. Zdá se, že švadlena vzala nějakou zvláštní, jemně se lesknoucí látku. Dokonalost sama. Z hlasitým Uf Položí zásilku na pult a přidá k tomu i dosti podezřelé 2 krabičky s koženým potahem. |
| |
| Usměju se a dotknu se látky. Krásné... V těch krabičkách jsou šperky? Podívám se na služebnou. Zaplatím vám to rovnou všechno najednou, ale na ty ostatní šaty příliš nespěchám. Kdy by mohly být? A kolik to bude stát? Otočím se na Liu. Asi se musí docela nudit.. |
| |
| švadlena Tak nějak kolem 2 zlatek paní, pochopte, není nic lehkého udělat takové šaty. V ceně jsou i šperky. Přesto se ti to však zdá velmi, velmi málo. Lia stojí u dveří a prohlíží si zajímavý obrázek na kterém je vyobrazeno několik draků, bojujících proti městu plném mágů. Asi jí to hodně zaujalo. Musíš i ty uznat, že ten obraz je velkolepý. Vypadá přesně jako z nějaké bitvi. okonce i draci vypadají živě a né jaksi plasticky, jak je to u malířů zvykem. |
| |
| Vyvlím oči. Dvou? Ruka se mi zastaví nad váčkem s penězi. No to mě podrž. Jste si jístá? Opravdu to není o trošku... víc? Zalovím v měšci a položím na pult dva zlaté. Podeberu šaty a zvednu je do rukou. Jsou až překvapivě lehké. Přehodím si je do jedné ruky a druhou si z pulru vezmu krabičky a strčím je do záhybu šatů. Trochu nechápavě zavrtím hlavou. Půjdeme.. Houknu tiše směrem k Lie. |
| |
| švadlena Nedivte se paní, král tu hodnoty věcí o dost překombinoval. Koneckonců, zlata je tu stále dost a tak nemáme zapotřebí okrádat zákazníky, zvláště z tak vzdálených říší Ukloní se Lia ještě chvíli civí na obraz. Když si tě všimne, okamžitě se k tobě připojí. Jistě jistě Dodá spěšně. |
| |
| Pokrčím rameny. Dobrá... Díky moc. Určitě se ještě objevím. Nepatrně se usměju na švadlenu a zamířím ke dvěřím. Nashledanou.. Vyjdu ven a kupodivu se vydám správným směrem k hlavní ulici. Šaty nesu poskládané v ruce a šperky mám v kapse. Normálně bych to asi takhle nenosila, ale do hostince je to kousek. Rozhlédnu se kolem, jestli někde neuvidím hodiny. |
| |
| Nyctea Lia vesle skáče po tvém boku. Skok sem, skok tam.... Víš, Promluví do ticha co mezi vámi nastalo Nikdy bych si nepomyslela, že potkám někoho jako vás...Jste elfka, že ano? Ptá se opatrně a zvědavě si tě prohlíží. Ty šaty vám budou slušet. Aby jste věděla, Korinovi se hrozně líbíte. Jen málo koho pozve hned první den..... Pozoruje, jestli to teď trochu nepřehnala (doufám že míříte do hostince) Jak jste se vlastně seznámily? Cesta ubíhá velmi rychle, co nevidět, dorazíte k hostinci. Hostinec u Rytířského stolu Sedíte u stolu. Skoro se neznáte- i když jste si trochu povídaly...Okolí je velmi krásné a vy celou tu dobu sedíte a popíjíte..... Přistoupí k vám jeden rytíř- velmi urostlý s černím knírkem a bradkou. Na sobě má pouze kroužkovou zbroj, lehkou, modrostříbrnou halenu a volnější, stejně zbarvené kalhoty. Podle znaku na hrudi poznáte, že jde o rytíře z prostředního řádu. Může mu být tak kolem 30, ale na to je více než hodně pohledný. Dámy Osloví vás a udělá krásnou úklonu. Položí pravou ruku na jílec širokého meče, upevněného na stříbrném opasku v kožené pochvě. Smím vás pozvat na skleničku? |
| |
| No vidíš, a já bych nikdy nevěřila že existuje někdo, kdo toho o tomhle městě ví tolik. Elfka... Ne tak docela. Pousměju se. Můj tatínek byl. Elf, ne elfka. Před námi už se začíná rýsovat střecha hostince. Líbím? To jsem ráda. Mrknu na Liu. No... Já jela do města a on taky. Prostě jsme se potkali, on mi sněd snídani, povídali jsme si... A tak. Pokrčím rameny. |
| |
| Proč ne. Skontroluju si kápě ať mi neni vidět do tváře. Bylo by lepší ať to neni rytíř ale co s tím nadělám radši budu nenápadná. |
| |
| Cesta k hostinci Aha zahučí Lia. Zbytek- již ten o dost kratší strávíte v takové divné tichosti. Snad aby každý přemýšlel o svém..... Za pár minut dojdete k hospodě. Jak to tak vypadá, zrovna do ní míří nějaká delegace 5 starších rytířů s vysokým titulem. Rytířský stůl Rytíř se ukloní a odejde k nálevně. Netrvá to dlouho a nese vám ve skleničkách zvláštní, stříbrno bílý nápoj- o trochu hustší než je pro vás zvykem. A i on sám si ho nese. Položí trojici pohárů na stůl a usedne. Cestujete zdaleka? Rozezní se z jeho hrdla druhá otázka. Přitáhne si pohár k sobě a čeká na přiťuknutí. |
| |
| Přehodím si šaty do druhé ruky a vezmu za kliku dveří. Nechám Liu projít předemnou a vstoupím. Zamířím rovnou k recepci. Dobrý večer. Potřebovala bych klíče od svého pokoje. A džbán horké vody. A... Lio, co si dáš? Chceš čokoládu? Slabě se zamračím. Nechceš už jít domů? Je dost pozdě.. Za chvíli bude tma, nerada bych tě zdržovala. Poklepu prsty na pult. |
| |
| Chceš se ještě někde zastavit? zeptám se a rozhlídnu se kolem. Tomuhle se fakt nedá říkat hospoda. Čím si vlastně vyděláváš?? Všimnu si že si upravovala kápi, ale dělám jako bych si toho nevšimla. Skrývá svou tvář?! |
| |
| Dopiju pivo a zaklepu korbelem o stůl, na znamení hostinskému aby přišel a načepoval další. Když příde, neřeknu si však o další pintu, ale řeknu: Prosím vás, kde bych tady sehnal nocleh, je možno se u vás ubytovat? a potáhnu si znovu z dýmky... |
| |
| Ani ne jsem z Gralasphéry. Vezmu si pití a všimnu si pohledu Matthy. Menší lež neuškodí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Lia Při slově čokoláda se mlsně olízne. Ne, ještě vás doprovodím ke Korinovi. tedy, pokud vám to nevadí....Ráda bych mu dala ještě vzkaz od svých rodičů nevinně se usměje. recepční ti okamžitě dá klíče a vyrážíš do pokoje (jestli jsi měla nějaký přání tak to tam všechno samozřejmě máš) Rytíř Podívá se na vás obě a pozvedne svojí číši. Přiťukneme si? Ozve se trochu nevrle, přece jenom, už na to čeká trochu delší dobu, než je u něho zvykem..... Hostinský Samozřejmě pane, pokoje tu samozřejmě máme, pěkné, horší, střední, velké, malé tak akorát.....A pivečko si dáte? Zeptá se hobit mile. |
| |
| Gralasphéry... Je to tady pěkné. zamumlám a rozhlídnu se kolem Ale ne pro mě! pomyslím si. Takže kam se poztřebuješ dostat? zeptám se na cílo cesty. |
| |
| Aha.. Usměju se a vezmu si od recepčního klíče. Ještě hrneček čokolády. Takový ten velký. Naznačím rukama velikost, takže mi málem spadnou šaty. Rychle je zachytím a vydám se směrem ke dvěřím do patra. Výborně... Ale přijdeš zítra, viď? Otevřu dveře, vyběhnu po schodech a odemknu pokoj. Slyším, jak Lia dupe za mnou, proto ani nečekám a vstoupím. Hodím šaty na postel a svalím se do křesla. |
| |
| Lia Jistě, pokud si to budete přát, rozhodně za vámi zavítám. Budete tady ještě ubytovaná? A nebo poputujete někam jinam? Můžeš si všimnout, že se vydá k zrcadlu a rozčíleně si upraví, venkem časem rozdrbané culíky. Nevinně se ušklíbne a začne opatrně koumat tvoje šaty. Abych vám to objasnila, vždycky jsme je jen viděla na nějaké šlechtičně, ale dotknout se té zvláštní látky byl můj životní cíl. Pronese to spíš k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Rozhodně se v nejbližších dnech nechystám nikam cestovat. Zuju si boty a zakývu nohama. Životní cíl? rozesměju se. Tak mladá a už jsi ho dosáhla... to by se mi líbilo. Protáhnu se. |
| |
| Lia zahihňá se a mávne rukou. To byl můj první cíl z mnoha. Mnoha tisíců! Nejsem příliš skromná. A povážlivě mrkne. Nic méně, prohrábne si vlasy a uvelebí se buď to na postel a nebo do druhého křesla- které i když tam třeba předtím nebylo, tak teď je. Takže vlastně jenom do křesla. |
| |
| Ujistím se, že jsou obě křesla na svých místech. Tak to jsem ráda, že jsem ti tenhle pomohla splnit. Vstanu, vezmu šaty z postele a přehodím je přes opěradlo křesla. Dojdu k toaletnímu stolku a přeliju vodu ze džbánu do umyvadla. Umyju si obliřej, ruce a krk (i uši, mami). Pročešu si vlasy kartáčem, ale zatím je nechám rozpuštěné. Obléknu si zelené šaty a chvíli se prohlížím před zrcadlem. Kdyby byly všechny švadleny jako tahle, jsem v sedmém nebi... Pousměju se a z krabičky na toaletním stolku vyhrábnu stříbrnou sponu do vlasů. Ty zamotám do drdolu a sepnu. Zpod postele vylovím zelené semišové střevíčky. Ještě se ale neobuju a sednu si k Lie. Tak co mi říkáš..? |
| |
| Už ne dobrý muži,děkuji ti za tvojí pohostinost, zaplatím to cojsempropil a rád by jsem se odklidil do nějakého pokoje, odpočinouti si. řeknu malému hobitovi. A kdo byl ten muž předchvílí vstoupil a bavil se svámi a přitom hledělna mne? řeknu tajemně s úmyslem hostinského malinko vystrašit, aby mi nelhal. |
| |
| Hostinský. Bude to asi tak jeden stříbrňák, plus mínus. A ten týpeknenápadně pohodí hlavou ke stolku Se vyptával na nějaký dobrodruhy či co a nov zákazníky a tak. Mno, rozhodně vypadá velmi zajímavě. Ale rytíři ho do města vpustili a oni vždycky ví co dělat, tak bych se příliš nebál...Mimochodem. Zaloví v kapse a vytáhne klíčky s číslem 5. a plácne ti je na stůl. |
| |
| Lia Nnnemám slov! Je to krásné! Hlesne ohromeně. Málo kdy vidím něco pěknějšího Dodá a s neskrývaným zájmm si tě prohlíží. Při tom se stále usmívá |
| |
 | Jdu po cestě vedoucí k městu. Je krásně. Dívám se na krajinu kolem. Dlouho jsem nebyla v tak krásném údolí. Pomyslím si. Předemnou se objevilo to město. Mířím k němu, abych si tam odpočinula, možná, abych se dozvěděla, co se děje ve světě. Už dlouho jsem nelmuvila s žádnými lidmi z města a vesničané toho moc neví. Když přijdu k bráně, zastavím se, abych si ještě prohlédla tu kajinu. Potom vkročím bránou do města. Jestli je to město alespoň z poloviny tak krásné, jako krajina kolem, tak je to opravdu ráj. Pomyslím si, když kráčím ulicí. Sundám si kápi z hlavy a jdu hledat nějaký hostinec. |
| |
| To mě těší. Otevřu onu, chytnu se roku za parapet a vykloním se ven. Lio, máte tu někdo hodiny? Myslím na věži, nebo tak něco. Zavolám zvenku. Najednou mi moje počínání přijde hrozně směšné a začnu se smát. Svezu se na zem a chechtám se. Ach jo, vsadím se, žes nikdy nepotkala nikoho, kdo uvažuje jako já. Zatřepu hlavou, abych se uklidnila. No.. Ehm... Tak jsou tu někde hodiny? Upravím si vlasy a ze skříně si vezmu plášť. (Skříň se tam tak najednou objevila...) |
| |
| Sinerel Tak lehké to zase nebude. Jak tak kráčíš k bráně, všimneš si, že její vchod je uzavřený dvojicí o sebe opřených halaparten. Po straně brány stojí dva rytíři. Jejich zbroj se nádherně leskne. Jeden z nich tě zvednutou rukou zastaví a vykročí od zdi. Vítám vás v městě Okamapu. Co vás sem přivádí? Optá se. |
| |
| Prohlédnu si oba rytíře od hlavy až k patě. Sundám si kápi a rukama urovnám světlé, vlníté, krásně lesklé dlouhé vlasy. Jdu už dlouho po cestě a potřebuji si jen odpočinout ve městě. Máte nějaký zákaz pouštět dovnitř lidi? Zeptám se a sklopím velké modré oči. Jsem opravdu unavená. Jistě budete tak laskaví a pustíte mě dovnitř. Řeknu a sladce se usměji. Hrůza, že se musím takhle chovat, ale co, snad mě pustí dovnitř, zatím to vždy fungovalo. Pomyslím si a nenápadně rukou zrontroluji, jestli není vidět jílec meče pod mím dlouhým pláštěm. |
| |
| Sinerel Rytíř pobaveně sleduje tvé chování Jistě, je naší povinností vědět kdo dovnitř vstupuje a kdo odchází z města. Je vidět, že tu jste prvně, takže vás asi hodně překvapí co zde uvidíte. Přeji příjemný pobyt. Ukloní se a se svým kolegou odendají halapartny, aby byl vstup volný. Nyctea (skříň už tam byla objevená předtím- ale nebylo třeba si jí zatím všímat) Lia se na tebe dívá trochu uraženě. Samozřejmě, že tu máme hodiny, na kostele přece. Vykoukne na špičkách z okna, rozhlíží se a ukáže prstíčkem někam ke středu města. A opravdu vysoká jako by věžička má pod střechou upevněné sluneční hodiny. |
| |
| Mně je jasný, že tu máte hodiny, ale opravdu je v té změti střech nemůžu najít. Vykloním se z okna a podívám se směrem, který ukazuje Lia. Ahá... A kolik tam vidíš? Přimhouřím oči. Já bych to odhadovala na sedmou. V kolik tam máme být? Jsem příšerná organizátorka. Zavrtím hlavou. |
| |
| Chápu a děkuji vám. řeknu s úsměvem. Vstoupím konečně bránou do města. Jakmile jsem k rytířum otočna zády, můj úsměv zmizí. Vyjdu ulicí, najít nějaký hostinec. Jakmile jsem z dohledu stráže, nasadím si zase kápi. ruka mi automaticky sjede na jílec meče. Lidé kolem to ale nevidí. Můj plášť schová prakticky jakýkoli pohyb. Občas zakroutím hlavou, abych z obličeje odstranila překážející vlasy. Jak nesnáším dlouhé vlasy. Při první příležitosti si je zkrátím. Pomyslím si a znovu se ošiju. |
| |
| Lia Už bude osm, pokud si to dobře pamatuji, říkal že kolem osmé vyrazí k Rytířskému stolu, už by jsme měly jít. Pronese pobaveně Sinerel Před tebou se vynoří černovlasý chlapeček, může mu být tak 7 let, ukloní se a upře na tebe hnědá kukadla. Vítám vás paní v našem krásném městě Když to říká, všimneš si, že to město je opravdu krásné. Každá dlaždice je tu z bílého mramoru a co si slyšela je tu i zahrada a nějaká sauna či co. Někde v dálce se vypíná vysoce zdobený hrad. Nepotřebujete na své výpravě městem Okamapu průvodce? Vysouká ze sebe mile. |
| |
| Až teď si všimnu že na nás mluvil rytíř. Jsem z říše půlelfů a odkud jste vy? pohlédnu na něj. |
| |
| Zavrtím hlavou. Nemám odhad a špatně vidím. Já špatně dopadnu... Upravím si plášť sepnu si ho sponou a vyrazím ke dveřím. V kolik bys mohla zítra přijít? Nechám Liu projít dveřmi ven a pak je zamknu. Klíč schovám fo kapsy pláště, stejně jako váček s penězi. Nepočítám s tím, že bych vstávala nějak extra brzo, možná kolem deváté... Kdybys tu byla v deset, bylo by to ideální. Sejdu ze schodů, ale tentokrát se nezastavím u recepce. |
| |
| Zastavím se před chlapcem. Zašklebím se, když na mě promluví. To znám a budu ti muset vysolit minimálně tři zlatky. Pomyslím si. Děkuji, myslím, že si poradím sama. Řeknu na dojem příjemným hlasem, ale snažím se, aby z toho pochopil, že nestojím o průvodce. Obejdu chlapce a jdu ulicí dál. Zamračeně se rozhlédnu kolem. Opravdu zvláštní, nikdy by mě nenapadlo, jak můžou lidé využívat děti. Kdo by odolal mít za průvodce malého neohého chlapce? Možná , že někdo ano, ale já rozhodně ne. Pomyslím si. |
| |
| Rytíř Uraženě se ušklíbne, jako by jeho domov byl samozřejmostí pro všechny. Copak to není dost jasné? Pocházím odcuť a od nikud jinud. Stále čeká s číší zdviženou......... Lia Jistě jistě, takže v deset tady? Samozřejmě tu bud a velmi ráda. vesele hopká po tvém boku. Sinerel Chlapec se dívá velmi zaraženě, evidentně není na takové chování zvyklí, když si myslí že si došla z doslechu, zamumlá k sobě. To i ten cizoch byl příjemnější i když jen chtěl doprovodit do hospody a nikam jinam Povzdechne si a pokrčí rameny. |
| |
| Bezva, v deset. Půjdeme mu naproti, nebo počkáme tady? Vyjdu ven před hostinec a posadím se na lavičku u zdi. |
| |
| >Lia Můžeme počkat i dole, bylo by to lastně lepší. Pochybuji, že by se mu chtělo jít sem nahoru...I když možná.... Dřepne si k tobě na lavičku a zahihňá se. Jste taky zvědavá jak se vymódí? Já hrozně moc... |
| |
| Tak počkáme dole.. Vrátím se zpátky do hostince a sednu si ke stolu u okna. Vymódí? A víš, že mě tohle vůbec nenapadlo? Zamyšleně se usměju. Říkala jsem si, že je rytíř a ti chodí všichni stejně. Asi je na mě hodně vidět, že nejsem změsta. Zavolám na číšníka, který se okamžitě přižene s notýskem. Dáme si hrnek čokolády a jablečný čaj. S cukrem a se smetanou. |
| |
| Trochu mě to zarazí, ale nedám na sobě nic znát. Cizinců tu může být celkem hodně. Možná bych si to rozmyslela a zeptala se, kam šel. Jenže, to bych pak musela odejít a ty bys zůstal stát ještě uraženější než teď. Peníze si člověk neyčaruje. Pomyslím si. Ošiju se, abych z obličeje odhrnula pramen vlasů. Rozhlédnu se kolem a zajdu do jedné z bočních uliček. Zkrátím si vlasy na přijatelnou délku a pokračuji v cestě. Zaposlouchám se, jestli neusliším hluk nějakého hostince. Musí tu mít někde hostinec, i ten kluk to říkal. |
| |
| soukromá zpráva od Herf pro |
| |
| číšník rychle si vaše požadavky naškrabe do deníku a žene se vám je vyplnit. Sinerel Jo, hluk tu slyšíš skoro všude...Ale stačí ti jen pár kroků aby ses stihla ztratit. Odbočila si do nějaké uličky a sté do další a a další.....Přece jen, ten průvodce by teď asi určo nebyl k zahození. krom jiného skoro všude to vypadá stejně. |
| |
| soukromá zpráva od Herf pro |
| |
| Co v tom je? pohlídnu k číším. Že by jed? trochu se usměju. Blbost, ale vypada to podivně... Není nad pivo. |
| |
| rytíř Usměje se Ne, rozhodně to není žádný jed. nedivím se, že vám to nic neříká...Ale zkuste to ochutnat. Je to specialita podniku. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Plácnu rukou na stůl a zařinká o sebe pár mincí, celkem tři stříbrné. Potom vezmu klíč od pokoje. Děkuji ti, tady máš nějakýpříplatek za tu zprávu, nebudu si lámat hlavu stím chlapem, ale i přesto ti děkuju. řeknu a vyjdu po schodech nahoru, strčím klíč do dveří a otevřu je... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| ...vejdu dovnitř, odepnu si meč, sundám plášť, zelenou tuniku a bavlněnou košili. Umyju se a ulehnu do postele. Pod polštář si dám jako vždy dýku a shasnu svíčku. Po chvíli uslyšímpodivné zvuky, chůzi s podupáváním. blíží se to nebezpečně k mým dveřím. Opatrně se přesunu ke kupě věcí, které sem si nani složil a vytáhnu luk a pár šípů, zpod polštáře vytáhnu dýku a zalezu pod postel, připraven vystřelit. Nemělby jsem být tak podezíravý, ale jistota je jistota! pomyslím si a sleduju jak světlo zpod dveří zmyzí a oběví se stín postavy... |
| |
| Proč bychom ti měli věřit? zeptám se i když pochybuju že by mi do toho nalil jed a chtěl nas zabít. Vezmu si jednu číši do ruky, trochu s tím zahýbu a přičuchnu. Proč jse mto udělala? stéjně vůni necítím. |
| |
| Za dveřmi se opravdu objevil stín. Malý stín. Něčím rachotí a pak si podupe. Nakonec se ozval tichý chraptivý skřek. Bouchly dveře - asi do nich někdo udeřil rukou. Zvuky se přesunuly jinam. |
| |
| Zastavím někoho, kdo vypadá, že tu normálně žije a zeptám se ho na cestu. Přeci nebudu platit za to, abych se dostala do hostince. Stačí se zeptat. |
| |
| Oddechnu si,nicméně pořád vyčkávám až se zvuky vzdálí a pak vylezu zpod postele a položím luk s pár šípy vedle postele, tak abych na něj v případě potřeby dosáhl. Ulehnu a dýku vrátím zpět na své místo, tedy pod polštář. Zavřu oči a napínám sluch conejvíc tojde. Po chvíli usínám... |
| |
| Sinerel Tvojí cestou se plouží postarší dáma, typická obyvatelka v né příliš nóbl šatech. Dlouhé, černé sukni a bílé blůzce přes kterou má přehozený tmavý šál. Krom jiného i dlouhé, skoro bílé vlasy. Když jí vstoupíš do cesty, podívá se do tvého obličeje. Co si přejete? Zeptá se chraplavě, ty nejlepší léta už má jisto jistě za sebou. Rytíř Uchichtne se tvé otázce Matthy. A proč by jste mi věřit nemohli? Rád dělám společnost novým dámám, zvlášť tak tajemným jako jste vy......Nemáte náhodou něco společného s těmi dobrodruhy, co se tu snaží najít nějaký sebevražedný úkol? A sám se z číše napije. Potom labužnicky zamlaská. |
| |
| To zní dobře... Koukna na něj překvapeně. Ne ja tedy o ničem nevím, o co jde? Znáš některe ty dobrodruhy? zeptám se ho. Do toho bych celkem rada šla. A věřit bychom ti neměli protože lidé jsou svině. a upiju poslední kapky piva. |
| |
| Otočím hlavu ke stolu, u kterého sedí nějaký rytíř v modrém a dvě dívky. Působí tu dost nepatřičně. Když ke mně dolehne jedno ze silnějších slov, skoro nadskočím na židli. To tu asi není běžné, viď? Podívám se Liu a upiju ze svého čaje. Nervózně se ošiju a vyhlédnu ven z okna. Je udtud vidět na tu věž? |
| |
| rytíř Dívá se velmi udiveně, jelikož to vulgární slovo vůbec nečekal, že by mělo vyjít právě z tvých úst. Ehmm... neznal....No, možná od vidění,,. ehmm...paní Téměř vykoktá ohromeně. Nyctea Trochu zahuhlá Lia. Ale už by tu měl... Nadskočí když někdo tobě i jí položí ruku na rameno...Mužskou, hrubou ruku...... |
| |
| Pardon. řeknu, když vidím zaraženého rytíře. Jsem zvyklá na jinou společnost. usměju se. Takže o těch cobrodruzích nevíš nic....? |
| |
| rytíř Napije se a kývne. Skoro vůbec nc, snad jen že šlo o nějaké elfi, trpalíky.šotky a tak.....Nic vyjjímečného |
| |
| Co kdybychom si teda připili? A zvednu číši. Voní to jako bílé víno nebo něco tomu podobné nemyslím, že by tam byl jed. Pomyslím si. |
| |
| Pozvednu číši Tak na co si připijem? zeptám se. Na brzkou a snadnou smrt. |
| |
| Co třeba na to ať se naše přání splní. |
| |
| Překvapeně vypísknu. Proboha... Snažím se uklidnit dech a otočím se na příchozího. Zatvářím se jak nejvážněji to jde, i když v něm poznávám svého dnešního průvodce. Dobrý den, pane. Můžete nám vysvětlit důvod svého zvláštního počínání? |
| |
| Nyctea Ten pán, který tě ráčil obtěžovat je Korvin, konec konců ten na kterého čekáte. Lia se zachichotá při tvé reakci. Vypadá jako muž tvých snů, černé vlasy lehce uhlazené dozadu.....Na sobě má dlouhý, černý kabát, volnější, též černé kalhoty a nějakou tu bílou košili...Vypadá to zajímavě, ale i dost pěkně. V ruce drží takovou tu slonovinovou hůlku s černou kouličkou z onyxu na vrchu. Jináč má černé boty a rukavice- tvář velmi dobře oholenou a cítíš z něj jakýsi parfém. Usměje se a posunkem ruky v černé rukavici ti naznačuje, aby ses zavěsila za jeho rámě. Druhé nabídne Lie, která užasle vypískne. |
| |
| Vstanu a usměju se na Korvina. Zavěsím se do něj a podívám se na Liu, která nadšením úplně září. Ráda bych věděla, jestli mi taky takhle svítí oči. Obrátím oči vzhůru ke Korvinovi. Na koni vypadal... Ne tak vysokej. Nakloním hlavu ke straně. Zůstaneme tady, nebo se chystáme někam jinam? |
| |
| Korvin Vypadá trochu zklamaně, že si nepamatuješ co přesně jste si spolu domluvily. Přece lázně paní....To již nevíte? Zeptá se a své zklamání se nesnaží příliš zakrývat. Ale s tím krásným nádechem rytířství víš, že tento muž se navždy zavrtá někam blízko k tvému srdci...Na některé se nezapomíná.....Krom jiného, nemá na sobě vůbec nic co by připomínalo, že je rytířem......A to je proti těm ostatním ohromný rozdíl...Také by ses vsadila, že s sebou nemá žádnou zbraň...Ale podle jeho pevných paží to vypadá, že on sám je zbraň. |
| |
| Skousnu si ret. No teď již vím. A když chvíli počkáte, tak si dojdu nahoru pro... koupací oděv. Omluvně se usměju a vyrazím ke dveřím. Já říkala, že jsem prostě příšerná organizátorka! Zalovím v kapse pláště a vytáhnu klíče od pokoje. Vběhnu dovnitř, chvíli se přehrabuju ve kříni a nakonec vytáhnu něco, co se podobá velmi krátkým šatům. Přes rameno si přehodím látkovou tmavozelenou kabelu a nahážu do ní několik kartáčů, pár lahviček s neidentifikovatelným obsahem a nakonec i dotyčné koupací šaty. Praštím za sebou dveřmi, rychle zamknu a sebehnu se schodů. Zastavím se přímo před Korvinem. Ehm... Já samozřejmě nezapomněla, jenom jsem myslela, že tam půjdeme později. Zářivě se usměju. |
| |
| Korvin a Lia Vypadá to, že ani jeden z nich již dlouho zadržovat smích nemůžou. Pokud chcete, můžeme se před tím i navečeřet...V teplé voně zvlášť vyhládne..... Nabídne Korvin. Krom jiného, zrovna jsem i za tu nedobrou zprávu obdržel pěkně vysoké cestovné a co já sám....těžko bych to utratil. Usměje se na vás obě skoro zároveň. Bude mi ctí vás pozvat dámy Lia se tichounce zachichotá. |
| |
| Pokrčím rameny a rozhodím rukama. Inu... Pokud vám bude ctí, tak nám asi nezbude nic jiného než přijmout. Rezignovaně se posadím a zůstanu zírat nahoru na svého hostitele. Neposadíte se? Pověsím tašku na opěradlo židle a usměju se. |
| |
| Korvin Jistě jistě Posadí se doprostřed, aby mu každá z vás seděla po boku. Netrvá to dlouho a číšník vám přinese 3 jídelní lístky. Děkujeme lehce vás přejede pohledem. Nuže dámy, co dobrého si přejete? Zeptá se s magickým úsměvem. Lia Bohužel, já si objednám jen nějakou drobnost, pane jelikož co nevidě budu muset vyrazit domů. Připadá ti, jako y si ti dva jen tak hráli. Korvin Nasadí smutný výraz, až je i ho skoro líto. A to mě mrzí, ale aspoň těch několik chvilek snad postačí Otočí se na tebe. Snad si tu poradím i bez vás. Říká to však s takovým zastřeným hlasem, že opravdu nevíš jak to přesně myslel. Lia se zachichotá...... |
| |
| Listuju jídelním lístkem, ale kupodivu stíhám poslouchat i to, co si povídají Lia a Korvin. Zvednu hlavu a pousměju se. Pokud znáte město... Já jsem tu sama úplně bezradná. Zavřu jídelní lístek a položím ho na stůl. Nenápadně se podívám na Liu a zatvářím se jak nejvíc zle to jde. V koutcích mi ale pocukává a v očích mám výraz, jako bych se chtěla začít smát. |
| |
| Lia Její chichot přejde v jakýsi výprsk smíchu. Pardon. její tvář okamžitě zváží.....Ale ta přeměna začíná působit záchvaty na jiných místech stolu. Korvin Snaží se náznakem jako by zívnout a na rychlo si zakryje ústa, aby nevyprskl. V jeho očích však vidíš pobavení........... Dobrá, takže mát vybráno? Zeptá se namáhavě. Lia Odkývne a oba přesunou svůj pohled na tebe. |
| |
| Zamračím se a nafouknu tváře. Nekoukejte na mě tak. Přejdu pohledem z jednoho na druhého. Samozřejmě že už máme vybráno. Vezmu ze stolu jídelní lístek, otevřu ho na straně s nadpisem "Dorty a pečivo" a ukážu na podivně vyhlížející čokoládovou kostičku posypanou růžovým práškem. Tohle. Ať je to co chce. |
| |
| Korvin a Lia Prohodí mezi sebou jaké si tiché rychlé slovo, téměř ho nestihneš postřehnout. Oba na ráz přikývnou. Korvin zvedne ruku- jako ve škole a slovy. Máme vybráno Přivolá číšníka. Tak to tak vypadá, i oni si dal jen nějakou tu lehkou, sladkou volovinku...Číšník si do zápisníčku rychle naškrabe požadavky a již se řítí vyplnit vaše přání... Doufám, že to stihnu sníst pípne při jeho odchodu Lia. |
| |
| Podívám se na Liu. Tak o to bych se nebála.. Poposednu si na židli a podívám se na Korvina. Co jsem si to vlastně objednala? Byla to ta nejpodezřelejší věc, kterou jsem tam našla. Obyčejně jím jenom takové ty malé sušenky. Spojím špičku palce a ukazováčku a ukážu kolečko. Kávové. Ale ty jsem tu nikde neviděla. |
| |
| Korvin Ochutíš sama, paní to je v pořádku.......... jeho úšklebek však tomu nenasvědčoval. Netrvá to dlouho a je to tu. Číšník se s tím nese jako páv...Pěkně s takovýma malýma, roztomilýma lžičkama a ubrouskama.Talířky jsou nádherně vyřezávané a abys neřekla, doprostřed stolu dává speciální bonus: tvé vyvolené sušenky poskládané na tácku do kruhu. Mmm vypadá to lahodně Špitne Lia a opatrně si odkrojí kousek z jaké si čokoládové bábovky(tedy né celé samozřejmě) Na místo toho Korvin má na talířku cosi, co může připomínat kus chutného dortu. Dokonce i t tvé vypadá velmi chutně..... |
| |
| Vezmu lžičku mezi palec a ukazováček a opatrně dloubnu do růžového kousku čehosi, který leží na mém talíži. No to mě podrž... Znovu se dortu dotknu lžičkou a tentokrát kousek odkrojím. Chvíli si ho nedůvěřivě prohlížím a pak ho ochutnám. Chvíli se tvařím vážně a pak položím lžičku na okraj talířku. Napiju se čaje. Je to dobré... Mohlo by to být míň sladké. Vezmu si jednu ze sušenek a začnu jí spokojeně chroupat. Postupně dojím celou růžovou věc a dokonce se mi povede spořádat všechny sušenky, až na poslední dvě. Už jste je někdy jedli? Jsou moc dobrý. Obejmu hrneček s čajem dlaněmi a opřu se na židli. |
| |
| Korvin Zajisté Lia si utře pusu do ubrousku a odsune se od stolu. Bylo to velmi dobré, ale obávám se, že již vás budu muset opustit. Zašvitoří.....Těžko říct jestli se těší domů a nebo jestli se více těšila ve vaší společnosti. Tváří se však vyrovnaně, vesele a mile, jako vždy. |
| |
| Škoda... Budu se na tebe zítra těšit. Usměju se na Liu. A my asi taky půjdeme, ne? Otočím se na Korvina a čekám na odpověď. Teď mě napadlo... Proč v tomhle městě nemají aspoň ukazatele kde co je? |
| |
| Korvin a Lia Podívají se na sebe a v zápětí se rozesmějou. Ano, již taky vyrazíme...Sice nás tam čekají až za hodinu, ale tam se hned tak nikdo nedostane. Lia se ke Korviovi opět nakloní, něco mu pošeptá a do ruky mu strčí dopis....Pak se s váma rozloučí a šťastně odchází...... Korvin uschová dopis do vnitřku kabátu (nebo jestli to bylo sako...) a zvedá se. |
| |
| Dělám chvíli uraženou, když se začnou smát, ale rychle mě to přejde. Já myslím, že cestou určitě zabloudíme, takže hodina stačit nebude. Povzdechnu si a vstanu. Spiklenecká korespondence... Ďábelsky se ušklíbnu. (Kabát... nebo to je fuk :)) |
| |
| Korvin Takže Lia se vypaří. Korvin již se navlíká do kabátu (jak jsme se shodly) co si přehodil přes židli Jdu zaplatit,paní udělá elegantní úklonku a zamíří k pultu. Tam cosi ještě vyřizuje, ale pak se k tobě vrací s úsměvem a opět ti nabízí rámě. Můžeme vyrazit drahá? S tónem, kterým ti to řekl se skoro rozplýváš........Málo kdy si potkala takové džentlmeny a zvlášť na tak vysoké nožce (možná jen ve svém království, ale při svých cestách nikoliv) |
| |
| Usměju se. Moc se tu nevyznám, nevíte, kde je tu nějaký hostinec? Zeptám se ženy. Kápi mám samozřejmě zase na hlavě, abych neupoutávala pozornost. Ženy s krátkými vlasy kolem sebe nikde nevidím. |
| |
| Sinerel Á cizinka nakloní hlavu na stranu a ukáže někam k místu kde by měla mít nos Na ty já mám čuch a uchechtne se, jako stará čarodějka Takže do hospůdky se vám zachtělo? A proč jste odmítla průvodce? To byla velká chyba.....Chudáci děti, tak málo od ostatních chtějí až je mi to proti chuti Zvedne hlavu k nebi Páni, dneska bude pěkná noc...... |
| |
| Vstanu společně s Korvinem a začnu sbírat svoje věci. Moj jich sice není, jen plášť a taška s věcmi, ale Bůh ví proč se mi klepou ruce. Na potřetí si zapnu sponu pláště začnu si roztržitě opravovat kapuci. Tašku si hodím přes rameno. Zvednu hlavu, když na mě Korvin promluví. Samozřejmě. Jdeme. Sklopím pohled k zemi a přijmu nabízené rámě. Mám pocit, že každou chvíli musím zakopnout a seknout sebou, nebo něco podobně příjemného. |
| |
 | Přídje k bráně nejaký divný muž a ptá se strážců. Může te mě pustit do vňitř? |
| |
| Korvin Vyjdete teda z hospody u Rytířského stolu. Prudce zabočíte- venku je již tma, ale mramorové dlaždice odráží světlo zavěšených luceren po hlavní cestě a celkově, jejich bělost tk trochu září. Chvilku jdete směrem k zahradám.Vidíš jak fontánky magicky září a vrhají na kamenné obrazy zvláštní, magické světlo. Celkově i vzdálený dub se zvláštně a tajemně leskne. To co se kolem něho třpytí jsou jistě víly.Vypadá to tu úchvatně. Je vám něco paní? Zeptá se tě Korvin a odbočíte do ulice před zahradami.Cesta se ti vůbec nezdá volná. krom jiného, je tu živo. Na hlavní třídě jsi mohla zahlédnout i nějaké šprýmaře na chůdách, hrající si z ohněm či noční, divadelní vystoupení nebo popěvky známých bardů.... |
| |
| Kyž sem se tak pěkně vyspal, dojdu do lokálu a něco posnídám. Zas okouknu hosty. Potom zaplatím a vyjdu do ulic. Půjdu se jen tak procházet po tržišti. Herf bude pracovat... |
| |
| Herf Cítíš se pěkně vyspale. Možná trochu lituješ, že si město neviděl večer (a navíc mě štveš, jelikož si dost utekl od ostatních) ale jak si říkal, chceš pracovat, tak tedy dobrá. Trhy jakž takž najdeš podle hluku. Po cestě si tě tak maximálně lidi divně prohlíží,jinak nic víc. Po cestě se k tobě připojí postavička velikostně jako ty s divným, chrčivým přízvukem. Jste to co si myslím, nebo jste něco co si nemyslím? |
| |
| Pozorně si ho prohlídnu. Zvlášť co schovává pod pláštěm. Herf rozhodně pro každou taškařici...Herf hledat práci. Jak dívat, ty vědět, kde! |
| |
| Herf Sejme kápy.je to velmi fešná pěkně zelená goblinka. I Luna hledat práci. Co hldat společně? A nevině na tě zamrká. Musíš přiznat, Luna je jedinečně pěkná. Usmívá se a sleduje tvou jistě překvapenou reakci. |
| |
| Ano, Herf a Luna mít větší šanci. Pozorně ji sleduju. Snažím se nevypadat překvapeně. Zřejmě to moc nejde, takže raši obhlížím terén.Herf být šikovný... Hlavně zkouknu, zda nemá nějaké nechtěné kamarády. No, vydat se hledat! |
| |
| Herf a Luna Zaáleží co chcete najít. Na trhách je plno práce...Ochočování divokých koní...Výpomoc v divadle. krmení zvěře....To co hledáte vy asi nebude tak jednoduché najít.... Luna Odkud Herf je? Herf docela pkný kořen tiše se zachichotá |
| |
| Herf totiž už dlouho nežít s gobliny. Prodíráme se davem na trhu. Jak není něco přivázaný, je to moje. Měšce, mince, cokoli.(krom svačin, ty bývaj starší) Taky koukám, jestli se i někdo další věnuje stejné činnosti.Zrovna takový lidi hledám. |
| |
| Luna- Herf Společně tedy loupíte, oboum vám o jde pěkně od ruky. Krásná spolupráce. Zastavíte se u rudého stanu kde je nápis: Chmat. To asi upoutá vaší pozornost. Navíc, před vchodem stojí něco jako malý člověk bez oka s pirátským oblečením a celkově velmi nebezpečným vzhledem. Po jeho pravici i levici stojí dvojice barbarů. Hlídačů jen ve spodní roušce s meči u pasu. |
| |
| Cože? Mně? Zírám na fontánky a velký strom. Ale ne.. Jeno jsme se tam dneska byly podívat s Liou... Na víly. Jsou moc pěkné, nemyslíte? Se zasněným výrazem zabočím za ním do hlavní ulice. Rozruch kolem mě překvapí, ale na druhou stranu jsem ráda, že mě aspoň probral.. |
| |
| Trefa... Podívám se na Lunu. Možná práce! Ale prohlídnu si pana piráta i barbary. No jsou od fochu, takže nebudou až tak zlí, když de o kšeft. Budeme to muset zkusit, Luno. Jen, aby to nebyla fachmanka ve službách krále... |
| |
| Stisknu rty a spolknu nadávku. Ráda bych si zaplatila průvodce, ale potřebuji někde přespat. Peníze na oboje si nevykouzlím. Možná to někdo svede, ale já rozhodně ne. Pokud mi tedy nepomůžete, budu tu bloudit věčně, ale jednou ten hostinec stejně najdu. Jestli byste byla tak laskavá a pomohla mi, tak bych vám byla vděčná. Pokud ne, děkuji vám za ochotu. Řeknu klidně. V tónu mého hlasu nezazní ani náznak netrpělivosti, i když netrpělivá jsem. 4ekám, jestli mi ta žena poradí, nebo ne. |
| |
| Sinerel Rozhlédne se Počkej chvíli odsune se za roh. Ozve se mluva s kým si. Pak z rohu vyvede mladého kloučka. Toho který tě před tím chtěl provázet městem. Berte nebo nechte, furt lepší než nic. A tenhle se tu krom všho vyzná. Konec konců, sleduje vás už hodně dlouho. |
| |
| Lehce otočím hlavu na stranu, aby mi nebylo vůbec vidět do obličeje. Skousnu si podní ret. Nakonec lehce přikývnu. Já nejsem zvyklá se hádat a přít. Vypadá to, že vy ano. Dobrá. Mohl bys mě provést městem a potom mě dovést do nějakého hostince? Třeba mě tam nechají přespat pod stolem. Řeknu potichu. sundám si z hlavy kápi a rukou si prohrábnu rozježené, ale pravidelně na krátko ostříhané slámové vlasy. Jdeme? Zeptám se, nedbaje pohledů žen kolem. |
| |
| chlapec Stařenka se odbelhávou cestou. Chlapec si zívne, plácne se přes pusu a kývne. Kam by jste chtěla zajít jako první paní? Do zahrad? Na trhy? |
| |
| Chvíli přemýšlím. Raději do zahrad. Chtěla bych někam, kde je klid. Řeknu a vyrazím za chlapcem. |
| |
| Nyctea Ano, koho by ty malé, křidelnaté potvůrky neokouzlily? Odpoví. vede tě dál. Ulička za uličkou.....Cesta za cestou. Už vůbec nevíš kde by mohly zahrady být. Přicházíte k ohromnému pavilonu. Pro svou délku je téměř nemožné, že si ho neviděla, třeba jen s povzdálí. Připomíná spíše jakýsi chrám, podpíraný mohutnými pilíř a slonovinovými sloupy. Jde jistě o jednu z nejkrásnějších architektických prací, když vynecháme samotný palác. Střecha je dělená na několik částí, jak kopulovitých, tak plochých. A kulatý vchod do budovy- hned po několika schodech střeží dvojice bílých soch gryfů. Ležících grifů gigantických rozměrů. Když stojíte, nesaháte jim hlavou skoro ani ke kohoutku. Mistrovské dílo. Vypadají skoro živě. Herf Luna a Herf najít práci, nech to na Luna, ona se postarat Aniž by si stihl jí v tom nějak zabránit, přistupuje k pirátovi udělá elegantní úklonku. Pirát se na ní zazubí, hned jak si jí prohlédne. Vida, zákazníčkové otře si ruce o sebe a oba dva vás vtáhne dovnitř. Téměř zakopnete o tlustý, rudý koberec rozprostřený po celém prostoru stanu. Na zemi je několik polštářů pro příjemné sezení, pak nízké stolečky, truhly, bedny...Dokonce i takový malý kuchyňkový a zavazadlový koutek. Sinerel Chlapec se ukloní a vede tě do zahrad. Cesta je to dlouhá, opravdu je těžké se zde zorientovat. Kdyby jste chtěla hospodu odbočí za roh a ukáže na budovu se štítkem: Kostka Pak pokračuje dál. Zastaví se svým svižným krokem až před vstupem do zahrad. Proudí zde divné množství magie- které tomu všemu dává jakousi svou zvláštně nalezenou atmosféru. Všechno je tu nádherně uvolňující. První pocit je vždycky nejlepší prozradí ti chlapec a vejde nádhernou branou do prostoru ohromných, rozložitých zahrad. Kam až oko dohlédne se tyčí různé stromy které jsi nikdy neviděla, různé rostliny a fontány. Ale ty nejhezčí fontány jsou hned na začátku na vyvýšené plošině. Jedna hlavní- mořská pana držící v rukou harfu a kolem ní čtveřice delfínů v mušlích. Voda se od kamene kouzelně odráží, jako by to ani kamen nebyl. Na trávníku pobíhají batolata, ve stínu stromu sedí milenci či studenti bedlivě čučící do učebnic. Nebo nějaký ten postarší jedinec toužící po zaslouženém odpočinku.Co tě dále může hodně zaujmout je perleťový dub. Ohromný a jistě starý. Nic podobného jsi jaktěživ neviděla. Slunce na něm tvoří zajímavé odlesky všemožných barev. |
| |
| Přejedu dlaní po noze jednoho z kamených grifů. Potvůrky? Vypadají jako princezny. Zasněně se usměju. To je ono? Kývnu hlavou na budovu před námi. Nemyslela jsem si, že to bude tak velké. Člověk by měl skoro chuť začít se klanět. Eh... člověk. |
| |
| Korvin Ano, tohle je ono. V celé své kráse! Vstoupíte prosklenými, dvoukřídlými dveřmi. prostor vyplňuje něco jako šatna. Ihned k vám přiběhne služka z jedné kabinky. Na sobě má jenom spodní prádlo jelikož uvnitř je podivné vedro. Celá budova, každá kabinka je vytvořená z čistých dlaždiček na které se nalepujou kapičky. Korvin se ihned začne zouvat. vezme si od služebné prostěradlo, houbičku a ručník. Je nám ctí pane Korvine. Vítám vás paní Uvítá vás a ihned běží pro klíčky od kabinek. |
| |
| Snažím se zapamatovat si, kudy jsem šla, abych se alespoň trochu zorientovala. Když vejdu branou do zahrad, hlasitě vydechnu. Čekala jsem, že to bude krásné místo, alespoň tak, jako krajina okolo města. Označení krásná zahrada by bylo ohrané. Děkuji ti za doprovod. Vyhrabu z kapsy měšec a vyndám z něj poslední zbytek peněz. Nevím, kolik ti dát. Potřebovala bych také peníze, abych se mohla někde ubytovat a než najdu práci... Řeknu zklamaně a kriticky si prohlédnu dvě zlatky a pár drobných. |
| |
| Sinerel Chlapec se uchychtne Zase tak moc jsem vám nepomohl, takže to necháme být.... |
| |
| Siran Po té zvláštní ukázce na chodbě se již nic dalšího nedělo. Ale jistě ti to nebylo nejpříjemnější. Možná se asi usídlíš do říše snů- takže, to přesuneme na ráno. Ptáci zpívají, na ulicích je rušno, ozve se klepání na tvé dveře. Snídaně pane vykřikne nějaký mladý hoch a začíná se dobývat dovnitř |
| |
| Pokusím se o úsměv, potom pomalími kroky vyjdu skrz zahrady. Obdivuji fontány a krásné stromy. Škoda, že takových měst není na světě více. Pomyslím si. V černém plášti je mi trochu horko, ale rozhodně si ho nehodlám sundat. Musím vypadat dost divně, když mám v tak krásném počasí téměř zimní plášť. Ušklíbnu se. Snad tu najdu práci. Doufám, že mě tu vůbec někdo bude chtít zaměstnat. |
| |
| Jen co vstoupíme dovnitř, foukne na mě horký vzduch. Sundám si plášť a pomalu si zuju boty. Když přiběhně služebná, trochu se leknu. Ah... Dobrý večer. Když mi do náruče nacpe totéž co Korvinovi a ještě mi vrazí do ruky klíč, zůstanu bezradně stát na místě. Je tu.. trošku horko. Nervózně žmoulám cíp prostěradla. |
| |
| Nyctea Korvin se ušklíbne, přehodí si botky přes rameno a chvilku tě sleduje. Jdu se převléknout a potom můžeme vyrazit chce tím naznačit to, že by bylo dobré zamířit do kabinky. ještě chvilku tě sleduje a pak si jeden otevře a zmizí v ní. Na jejím rohu se začne vynořovat pověšené oblečení |
| |
 | Vstupil som do mesta.Rozhliadam sa a vsade je rusno.Zamierim rovno do hostinca aby som sa dozvedel nejake spravy |
| |
| Probudímě bouchání na dvěře, otevřu oči a celý rozlámaný z noci vyskočim z postele a vezmu si košili. Jdu ke dveřím a otevřu křičícímu chlapci... Dobré ráno... usměji se na chlapce a opláchnu si obličej v umyvadle. Přejdu zpět k posteli a obleču se do celého oblečení, akorát plášť si nechám na posteli, vytáhnu dýku zpod polštáře a strčím si jí zpět na své místo do vysoké kožené boty. Odepnu meč z opasku, bylo by nezdvořilé přijít na snídani v plné zbroji. Popadnu váček s penězmi a sejdu po schodech dolů do hospody... |
| |
| Torak Dříve než vstoupíš do města, velmi známého a pověstného svojí krásou, zastaví tě dvojice rytířů stojící u brány. Nemůžeš projít, jelikož průchod je zatarasen dvojicí o sebe opřených halaparten. jeden z rytířů zvedne hledí- objeví se mladá lidská tvář a hnědé oči. Vítám vás v městě Okamapu pane. Jaký je účel vaší návštěvy? trochu se zamračí při pohledu na tvé zbraně. Siran Pokud tedy vykročíš na snídani tak tedy dobrá. čeká na tebe na stolku v plné kráse. nějaká hrachová polívka, pivko a čerstvý voňavý chléb. |
| |
| Ještě chvíli se rozhlížím kolem sebe, ale pak mě to přestane bavit a zamířím do kabinky. Z tašky vyndám koupací šatičky a úřevleču se. Rozpustím si vlasy, chvíli se přehrabuju v tašce a nakonec vyndám černou stužku, kterou si svážu cop. Zabalím se do prostěradla, protože je mi trošku zima. Na zemi najdu malé pantoflíčky a rychle se obuju. Poskládám šaty, chvíli si ještě upravuju cop před malým zrcadýlkem na zdi a nakonec vyjdu ven. |
| |
| Korvin Již čeká před tvou šatnou. Zrovna vidíš jak dává své věci do rukou oné sluštičky. Kolem pasu má obmotaný ručník. A má sebou jakousi drobnou taštičku. Musíš přiznat že je velmi svalnatý. Ale i jizvy zdobí jeho tělo. Jedna výstavní se táhne od levého ramene až k pupíku. Někdo jí nešikovně sešíval, ale zjevně byla velmi hluboká. Také má na ruce jaké si tetování. Jakého si hada, který se stáčí kolem jeho pravé ruky a jeho ostré zuby se zakusují právě do místa kde jizva na rameni začíná. |
| |
| Podám služce svoje šaty, boty a plášť, ale tašku s kartáčem a spoustou lahviček si nechám u sebe. Připadám si zvláštně, když na sobě mám jen krátké šaty a prostěradlo, které mi sahá sotva pod kolena. Chvilku nevěřícně pozoruju Korvinovo tetování, ale pak zatřepu hlavou a rychle se podívám jinam. Připadá mi to tu ještě větší, než jsem si představovala. Hmm.. Kam teď? |
| |
| Korvin Paží ukáže kamsi k podivnému vchodu kde je jaká si chodbička. Tudy paní a vydává se do popředí. Opouštíte šatny a dostáváte se do dlouhé chodby. Je zde plno dveří, plno komůrek, ale Korvin do žádné nezamíří. Místo toho pokračuje rovně dál. Dlažděná chodba pochvíli končí. Když sejdete několik schodů, nacházíte se v ohromném prostoru odkud stoupá pára. Vzduch je tu hustý, ale ku podivu se dýchá dobře. Místnost je vyplněna několika bazénky různých velikostí a tvarů. Několik z nich na sebe i navazuje či tvoří jaké si schůdky. Voda se v nich převaluje sem a tam. Je zde i několik fontánek a vzadu sou masážní lehátka s malými stolky. Korvin se rozhlédne kolem- moc lidí tu není a když už tak z vyšší smetánky města. Pomalu kráčí k většímu bazénu ke kterému se napojuje seshora ještě jeden. takže v jednom místě je možné být pod proudem druhého bazénu. Odkládá osušku na zem-má na sobě jakousi roušku tmavé barvy a kráčí po schodech do bazénku. |
| |
| Zamávám si rukou před obličejem, abych rozehnala páru a rozhlédnu se kolem sebe. Zamířím k jednomu z lehátek, položím na něj svoji tašku s věcmi a sundám ze sebe prostěradlo. Podívám se na sebe. Už si ani nevzpomínám, kde jsem vlastně tyhle koupací šatičky koupila, ale musím uznat, že se docela povedly. I když na mlj vkus jsou trochu krátké, jsem zvyklá chodit v sukních tak dlouhých, že je courám po zemi. Na druhou stranu, působí to efektně a na koupání je to výrazně vhodnější. Dojdu k bezénu a optrně namočím špičku palce nohy do vody. Je příjemně teplá. Udělám pár kroků po schůdcích dolů a ponořím se až po ramena. Vypísknu, když ztratím zem pod nohama, ale rychle se vzpamatuju a doplavu k okraji bazénu. No páni.. Rozesměju se. |
| |
| Korvin Roztáhne rty do širokého úsměvu. Přesune se na opačný konec bazénu-vedle onoho proudu a posadí se na vyvýšený stupínek. Zakloní hlavu a vytvoří jí jakýsi půlkruh. Pak se na tebe podívá a šibalsky se ušklíbne. Takže jak se ti tu líbí? zeptá se a na chvilku se ztratí pod hladinou. |
| |
| Hrozně moc. Doručkuju po okraji bazénu na mělčí místo a tam se potopím. Škoda, že u nás nebyl aspoň rybník. Zatřepu hlavou a kolem se rozlétnou kapky vody. Dotěď jsem netušila, že voda může být tak super. Totiž tolik vody naráz. |
| |
| Korvin Chvilku tam tak leí, uvažuješ jestli neusnul jelikož má oči zavřené. Pak se zvedne,potřepe hlavou a podívá se znvu na tebe. Co byste řekla na masáž? zeptá se opatrně, jelikož neví co si k tobě může dovolit |
| |
| Překvapeně zvednu obočí a vyvalím oči. Rychle se ale zatvářím zase normálně, protože mi dojde, jak směšně musím vypadat. C.. Co? totiž, jak to myslíš.. myslíte? Zhluboka se nadechnu a pomalu se uklidním. Co vyšiluješ? Holka, ty seš blázen... |
| |
| Korvin Eh je trochu zaskočen tvojí reakcí No víš snaží se ti to pomalu objasnit Dřív sem tady ve volnym čase dělal masážníka. Tak mě napadlo, že by se ti masáž mohla líbit, ale rozhodně ti jí nutit nebudu |
| |
| Rozesměju se. Rytíř dělal masážníka. Ve volném čase. Ach bože, asi se utopím. Zoufale se jednou rukou držím okraje bazénu, ale stejně mi smíchy podklesávají kolena. Ještě nikdy jsem na masáži nebyla, tak proč ne. Rozesmátě pokývu hlavou. Ve volném čase.. Znova se nahlas rozesměju. |
| |
| Sejdu tedy dolů a usednu ke stolu. Čeká tady na mě voňavoučká snídaně, celou jí sním a chvíli pozoruju hospodu, pak vyjdu znovu schody a zajdu zpět do svého pokoje a začnu si připravovat věci, brousit si meš natavovat tětivu atd. |
| |
| Korvin nějak ti naznačí očima, že pokud tedy chceš, mášse přesunout na lůžko No proč ne? Co je na tom špatného? ptá se celkem udiveně při tvojí reakci |
| |
| Špatného? Nic. Jenom je to zvláštní.. Pokrčím rameny a začnu se plácat ke schodům z bazénu. Prostě bych to nečekala od někoho, kdo vypadá jako ty. Vylezu ven, po chvíli rozhlížení najdu lehátko s věcmi a zabalím se do prostěradla. |
| |
| Korvin Ladně se opře o silné ruce a vyskočí na okraj bazénu.Když se narovná kapky lehce opouští jeho opálenou kůži. Dojde ke svým věcem- vezme jakousi taštičku a po cestě i volnou, dřevěnou židli, která jako by na něco přímo čekala. Posadí se k tvému lehátku a čeká, až se uvelebíš na břichu |
| |
| soukromá zpráva od Sinerel pro |
| |
| zahrady Takže se vám tu líbí? optá se chlapec.Sedne si najednu lavičku a díky svému malému vzrůstu kývá nožkama dopedu dozadu. Zavře oči a hledí vstříc slunci. |
| |
| Ano líbí. Děkuji ti, že jsi mě sem odvedl. půjdu teď do hostince, jsem po dlouhé cestě unavená. Řeknu a naposledy se podívám do zahrad. Potom jdu cestou, kterou mi chlapec ukázal do hostince. Pomalu otevřu dveře a vejdu do hostince. Hledám nějaký volný stůl a zároveň si prohlížím, kdo je v hostinci. |
| |
| Siran Na dveře ti někdo znovu zaťuká. Tentokrát o dost slaběji. Pokud otevřeš, můžeš před dveřmi vidět krásnou pohlednou dívku kolem 18-20 let s dlouhými zlatavými vlasy. Řekl bys, že je to elfka- ovšem k tomu jí však chybí ještě několik rysů. Jinak- tu část těla kterou nehalí upnutá halenka, vestička a kratší a však pohodlná sukně je krásně opálená a částečně svalnatá. Dívka připomíná nějakou divošku, která přišla do města jen s nádherně vyřezávanými šípy, lukem a jakým si zvláštním srpcem. nemůžeš si pomoci, ale připomíná ti dryádu. Zamrká zelenýma očima a promluví. Hledám jistého půlelfa, který přišel do tohoto města před pár dny. Mluví pomalu- mluva v obecné jí čin jisté potíže Pokud jsem dostala zprávné informace- byl by jste schopen nám pomoci |
| |
| Sinerel V hostinci to moc obývané není. Pár lidí, pár trpaslíků, šotků, hobitů....Všechno to sedí daleko od sebe...Ale i volné stolky tu sou. Pár v rohu pro jedince či dvojice pak takové ty větší pro rušné hráče karet. V rohu u výčepu praská vesele ohýnek a dým stoupá komínem ven. Ještě dříve než si sedneš se kolem tebe protlačí jakýsi to stařík s lebkou soba či jelena na hlavě a dlouhou černou kožešinou. Ruch utichne hlavně kvůli němu. Jediné co je slyšet je ťukání jeho hole ověšené peřím, přívěšky a lebkami drobných hlodavců (na vrchu lebkou též mladého jelena či soba). Rozhlédne se kolem a usedne k osamocenému stolku. za ním se plíží jakýsi to podivně hubený a potrhaný, černý pes. Ten se schová pod stůl. Stařec si přivolá hostinského a ještě dříve než se ten přižene z koutku začnou odcházet kroužky dýmu. |
| |
| Zvědavě si prohlédnu toho zvláštního staříka. Připadá mi, jako nějaký šaman, nebo druid. Stáhnu si kapuci více do obličeje a sednu si k jednomu ze stolů. Rozhlížím se po hostinci. Jakobych hledala někoho, kdo tak jako já příliš nezapadá mezi hosty v hostinci. Pod pláštěm si pohrávám s knoflíkem na mé vestě. Snad tu najdu práci. Přemýšlím, jestli mě hostinský ubytuje za těch pár drobných, co mám. |
| |
| Sinerel Hostinský vyslechne přání starce a odběhne. Za velice krátký okamžik se vrací s balíčkem. Vymění ho starci za peníze a s vyděšeným obličejem přichází k tobě. Brý den sličná....Dneska je to tu trochu pochmurné nemyslíte? rozhlédne se kolem. Dalo by se říci, že valná většina temnějších rohů je obsazená. Obsazená jedinci. Dva jsou však ještě volné. Krom staříka tě možná zaujme jakýsi to muž středního věku- též pobafující z dýmky. Zahalen černým pláštěm. I když z něho příliš nevidíš, nějakým nepopsatelným způsobem přitahuje tvou zvědavost. Z jeho věcí nevidíš absolutně nic. |
| |
| Když na mě hostinský promluví, zamyšleně přikývnu. Co, že tu máte tak málo lidí? Takové slavné a krásné město. Řeknu bezvýrazně. Jsou mnohem ponurejší věci, než málo lidí v hostinci. Pomyslím si hořce a zabloudím do vzpomínek. Máte tu pokoje na ubytování? Zeptám se po chvíli. Není mi vidět do tváře a tak není vidět, kam se dívám. Pozorně sleduji muže v plášti. Lehce přimhouřím oči, jakobych se snažila vidět skrz jeho plášť, jak vypadá. Aniž bych si to uvědomila, ruka mi sjede na jílec meče. |
| |
| Sinerel Ale uvědomíš si, že i hostincovo pohled sklouzne po tvé zbrani. Když se na tebe opět podívá- jeho obličej nezměnil výraz. Ale moc dobře víš, že si hrušky zbrani musel všimnout. Takže pokoj? A nic víc? Ještě máme volné pokoje. Na příjemnou noc postačí- ale pokud chcete něco luxustějšího... zahledí se k muži v rohu. Ale spíš jen tak náhodou. Právě kvůli takovým tu nepobývá příliš lidí. Každý se jich bojí a bohužel tohle rukou ukáže do prostoru Je pro ně více než vhodné místo. |
| |
| Stačí nějaký obyčejný. Řekněte mi prosím, kolik stojí ubytování. Řeknu. Chodí sem často takový lidé? Víte, co je zač? Zeptám se potichu a nenápadně ukážu na muže v plášti. |
| |
| Sinerel trochu se zamračí Vůbec mě neposloucháte! je to tu každý den, každou hodinu. Vždycky sem někdo takovej přijde.Ale zatím mi jen odhání zákzníky, nic víc. |
| |
| Promiňte, asi jsem vás přslechla. Řeknu trochu pobaveně. Vy jste asi zase přelechl mě. Ptala jsem se, kolik stojí ubytování. Zamyšleně si pohrávám s přívěskem na krku. Snad mi konečně odpoví. Stále provrtávám pohledem muže v plášti. Možná bych u něho mohla sehnat práci. Nevypadá zrovna...mírumilovně. Neubráním se zlomyslnému úsměvu. Zvlášní je, že hostinskému přijde on divný a já ne. Pomylím si. |
| |
| Sinerel Ops, tak to se omlouvám paní, už je tu toho na mě trochu moc. Takže pokud si přejete nějaký ten prostý, ale útulný pokoj s večeří a snídaní, to vše za 1 stříbrný. přejde k pultu a sejme z háčku klíče s číslem 5. Vrátí se a ukáže na schody kousek za barem. Chvilku čeká na zaplacení. Ještě nějaké přání, paní? |
| |
| Navenek skryji přkvapení. Čekala jsem minimálně zlatku. No, komu by vadilo platit desetinu, co v jiných městech? Moje ruka zmizí někde ve vnitřní kapse pláště. Vytáhnu stříbrný a položím ho na stůl. Potom převezmu klíč. Dala bych si sklenici vína, děkuji. Řeknu a strčím si klíč do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Může být tak kolem sedmé ranní. Tudíž doba kdy vše ožívá. Poslové se pohybují z království do království, aby přinesli novinky ohledně války vedené na severu, v poušti Wieldin mezi pouštními dětmi a obyvateli měst Rizuel a Stirik. Či postupujícím obrům, goblinům, skřetům a drakoniánům v Daršském průsmyku. To však nejsou jediné bitvy v Gralasphéře, ale na tom teď nezáleží. Vaše cesty, naplánované a nebo jenom náhodné vás zavedly sem, do Kalipejského údolí. V celé zemi se jedná o nejúrodnější oblast, obklopenou míšenými lesy. Samo o sobě, je domovem tří vesnic a jednoho města. Také je zde několik skalek na jejímž vrcholu je jaká si osada. O tomto místě jste mohli slýchat od ostatních, ale je to hotoví ráj. Kousek od osady, stéká magický vodopád, vytvářející čistou, studenou řeku a jezera. Ale podivné je, že v jednom zákoutí se nachází i několik menších, teplých jezer. Říká se, že vedle vodopádu byla kdysi sopka. A její duch pravděpodobně stále dýchá v povrchu zemském. Vše bylo velmi důmyslné. Bohové obklopili sopku vodou, kdyby při erozi láva ohrožovala tuto krajinu. Krom drobných zemětřeseních by zde nemělo hrozit žádné nebezpečí. Vaše nohy, či kopyta vašich koní vás zavedla k řečenému městu, Okamapu. Víte, že oplývá 4 rytířskými stavy a je známé častými tradicemi a urozeností zdejších obyvatelů. Brány jsou vždy střežené dvojící rytířů z řádu zlaté růže. A celková ochrana města je velmi vysoká. Prý má město i své vlastní lázně a dlaždice jsou zde mramorové. Také zde najdete krásné, ohromné zahrady s exotickými rostlinami. Celková krása města je opravdu vysoká. Král Hardervarg, musí být pro to velmi hrdý. |
| |
 | soukromá zpráva od Weniesa pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Sinerel tvé přání je během krátké chvilky splněno. Muž ve stínu- zdá se že tě pozoruje. Velmi pozorně. Občas vypluje ze stínu nějaký ten obláček kouře. Občas se uhlky v dýmce rozzáří, také jeho hrubé rysy jen lehce osvětluje jejich světlo. Ale jedná se jen o mžiky. |
| |
| Seskočím z mého koně před hostincem. Uvážu ho a vstoupim dovnitr. Pár lidí se na mě otočí, vidí však postavu s kápí, ze které jsou vidět jen, mé rozpuštěné blonďaté vlasy. Jdu velmi pomalu v věšáku na kabáty. Najednou všechno ztichne. Odložím kabát. Jsem asi Metr osmdesát velká, štíhlá elfka a dlouhými vlasy. Jdu pomalu k pultíku. Při chůzi hledám v mošně měšec s penězi. Dobrý den, Hledám nějakou práci, nocleh.Neplánuji se tu zdrzet moc dlouho. Jen kdyby se tady objevil.. zarazím se a kdyz si vsimnu ze na me nohsled kouka s otevrenou pusou rychle dodámJo, taky mám před lokákem koně. Takový černý. Chtěla bych ho ustájit. Na pult dám dva zlaté, Otočím se a sednu si do rohu ke stolu a ještě zavolámProsím jedno červené víno a čekám na můj nápoj. Čas si trávím koukáním z okna |
| |
| Usrknu trochu rudého nápoje ve sklenici. Dělám, že si prohlížím stůl před sebou, ale koutkem oka sleduji muže v rohu. Nakonec si sundám kápi. Upravím si pocuchané slámové vlasy a nakonec se podívám do kouta. Tázavě si ho prohlížím a probodávám ho modrýma očima. Jednou rukou držím číši s vínem a druhou položím na jílec meče, tak, aby to muž neviděl. Přemněřím ho pohledem, jako bych se ptala "Co jsi zač?" |
| |
| Weniesa Hostinskému div nevypadnou oči- ani né tak kvůli tobě, ale kvůli penězům co si na pult položila. Óh, hodláte sem pozvat nějaké vysoce postavené šlechtice? Nějaká hostina? Kuchař si zrovna šel zdřímnout, ale hned ho vzbudím. Zakloní se ke kuchyňkám. Vstávej, připrav nejlepší nože a povolej nejlepší muže, chystá se velká hostina! Tímto řevem se po tobě opravdu velká část hospody podívá (Mezi ní i Sinerel, tajemný muž a šaman). Okamžitě ti vysune volnou židli u kulatého stolu- nejhezčího v hospodě a vyštve zrzavého pacholka ustájit tvého koně. |
| |
| Sinerel hned po té co dovnitř vstoupí elfka- která způsobila tolik hluku (Weniesa), muž se zvednul. Černý plášť mu těžce švihl do nohy a rozešel se směrem k tobě. Po cestě se rozhlédl kolem- jako by se ujišťoval kolik sedících ho pozoruje. I když se snažíš, stín zakrývající jeho tvář nelze prokouknout. |
| |
| Pobaveně si prohlížím příchozí elfku. Alespoň nejsem sama, komu připadá ta desetinová cena podivná. Pomyslím si. Alesoň se poučí, že je lepší se nejdříve zeptat na cenu, než dá na pult peníze. Znovu usrknu vína. |
| |
| Koutkem oka sleduji, jak ke mně muž přichází. Sedím naprosto klidně a upíjím víno, jako bych ho vůbec neviděla. V ruce pod pláštěm svírám meč, připravena bleskově tasit. Po tváři mi přběhne lehký úsměv. Uvidíme, co jsi zač. Nějakou práci bych saiste potřebovala, jestli nechci umřít hlady. Pomyslím si. Když je muž skoro u mě, odložím prázdnou sklenici a pomalu vstanu. Pod širokým pláštěm držím křížem meč a dlouhou dýku. Tenhle plášť mi darovalo samo nebe. Přemýšlím. Pod pláštěm rozhodně není vidět, kde mám ruce, natož, jestli mám vůbec nějaké zbraně. |
| |
| Sednu si a koukám na "nejlepší stůl" No to je tady nejlepší stůl?? Támhle je kus odštíplý támhle u tý židle chybí nohy. no asi moc dlouho se tu nezdržím... Dám si ruce na stůl a zašnu si klepat nervózně mými dlouhými nehty do stolu.Zábava tu taky vázne... Ach jo... Tady je taková nuda.. Čekám na obsluhu... |
| |
| Natáhnu se na břicho, hlavu si položím na ruce a zívnu. Co všechno je tady ve městě za hosp.. tince? Ha! Začíná se projevovat má temná stránka. Já mu říkala, že se toho nikdy nezbavím. Odfouknu si z nosu pramínek vlasů. |
| |
| Porozhlédnu se po vybavení a osazenstvu. Ten pirát je .... dost zajištěnej... No... Nejsme ani moc zákazníci... Hledáme někoho, kdo by nabídl slušnou práci, stli mi rozumíte.... Kouknu co on na to. Kdyžtak ho aspoň podrazíme.... |
| |
| Sirenel Muž přistoupil až k tvému stolu. Zastavil se, krátce pobafal a podivně sympatickým a okouzlujícím hlasem spustil: Je tu u vás volno? Pak se k tobě opatrně nakloní- vědom toho, že mu můžeš podseknout hrdlo. je tu jistá nabídka co by vás mohla zajímat paní špitne tak, abys to slyšela jen ty a objedná pro vás oba pohár vína. Weniesa (až bude přímá řeč, piš tučně) Během okamžiku se ti na stole objeví vyleštěný džbán vína, borbel piva, čistá sklenička a z kuchyňky k tobě zavoní lahodné kuře. Zdá se- že peníze co si jim zde dala by naplnili nejen tvé tužby na rok dopředu. nějací povaleči v rohu se na tě uslintaně dívají. Korvin Hostince? odšroubuje zátku a lehce ti potře záda jakýmsi olejíčkem, který záhadně provětrává tvou pokožku. Když se pořádně zasoustředíš, můžeš ucítit vůni peprmintu Hospod je zde tak přes 10, různých stylů hodnot pro různé rasy, pro hráče, pro znuděné a osamělé muže dokonce i ženy....Chtělo by to něco konkrétnějšího Položí na tebe zprvu hrubé ruce, ale jakmile ti začne masírovat pokožku- zdá se, že jeho prsty jako by byli o něco měkčí. Cítíš se jako bys znovu procházela kouzelnými zahradami tohoto města. Smím-li se ptáti, chutná vám alkohol? zeptá se zvědavě Herf Pirát na vás zvědavě upře oko- goblinka pouze odkýve tvá slova. Takže práci...Loupení, okrádání- pozor je to velký rozdíl. A nebo vraždy, zpovědi či přesvědčování? jedna korba se zavrtí a zahuhlá Ehm...šéfe, to přesvědčování asi nebude na svém místě v jejich případě Pirát se poškrabe v bradce. Pravda....Takže? Máte vybráno? začne se přehrabovat v jaké si truhle- začne z ní lovit nějaké papíry pera a razítka. |
| |
| Zase se posadím. Jistě, posaďte se. Řeknu naprosto klidně. Ruku mám stále položenou na jílci meče. Uvidíme, jestli mě bude zajímat. Klidně povídejte, o co jde. Vezmu do ruky pohár a zamyšleně si prohlížím jeho obsah. |
| |
| Sinerel Muž se posadí- tak aby jeho meč nepřekážel v pohodlném sezení. I on jednu ruku položí na jílec meče. Tu druhou má položenou na desce stolu- občas se k ní přikloní a pobafne. Takže, jestli mě zrak nemýlím, jste cizinka. A cizinky jako vy obvykle hledají nějaké to záhadné tajemství na rozluštění Mluví pomalu, aby si stíhala vstřebávat nové informace. Věc se má následovně- jste-li to co říkám.....Dobrodruh myslím, že se to nazývá měl bych pro vás jistou práci. Ale jak již je známo jde o něco obtížného a nebezpečného. Záleží však jak se s tím poperete. |
| |
| Lehce se pousměji. Ano, to jsem. Vypadá to, že tu každý den čekáte na někoho...řekněme zvláštního. Alespoń, jak jsem pochopila od hostinského. Nachvíli se odmlčím. Tajemství na rozluštění? zasměju se. Hledám hlavně nějakou práci. Jestli je obtížná a nebezpečná, to posoudit nemohu. Nejdříve mi řekněte, o co jde a potom vám já řeknu, jestli to beru. |
| |
| Sinerel Pobafne si Dobrá.Máte tu nějaké druhy nebo jste sama? ta otázka zněla skoro mechanicky. jako bys nebyla první komu jí pokládal. Víte, možná se to nezdá, ale je tu jistý problém.....Problém se zahradou. Byla jste již v zahradě? |
| |
| Stisknu rty. Nejsem sama. Je tu se mnou pár lidí. Řeknu tónem, aby se více nezajímal. Ano byla jsem v zahradě. Zdá se mi zcela normální. Nevím, co by mělo být za problém. odpovím a měřím si muže pohledem. Začíná se mi to líbit čím dál méně. |
| |
| Sinerel Zkuste tam tedy zavítat k večeru. To co uvidíte rozhodně normální není pobafne. zdá se, že nehodlá více vyzradit... |
| |
| Mám odpovídat pravdivě? Protože jestli ano, připrav se na to, že to nebude společensky přijatelné. Nakrčím nos a začnu si plést mrňavý copánek z vlasů, které mi pořád lezou do obličeje. Mám, možná dokonce víc než ráda. Ale zase jak který. Zamyslím se. Něco konkrétnějšího.. Aby to tam nevypadalo jako u Rytířského stolu. Budlí se tam hezky, ale abych pravdu řekla, přijde mi to tam trošku moc nazdobené. |
| |
| Trošku tázavě pozvednu obočí. Dobrá, podívám se. Ujistím ho. No a teď co odemě potřebujete? Co mám v zahradách udělat? Potřebuji vědět, jak se případně připravit. |
| |
| Korvin Myslej jsem, že pro tam sličnou a spanilou paní to bude to pravé...Ale jak se zdá i krása má své temné stránky. Vtom případě vám doporučuji jen o ulici vzdálenější: Zlatý koloniál. Jde o trochu prostší putyku, ale stále se ještě drží jakž takž na úrovni Sinerel Být tichá a opatrná.....jak se to říká...neviditelná.....není to ani takové nebezpečí jako hotový zázrak. A já od tebe a tvé družiny budu chtít ten zázrak polapit. Ale prve se na to podívejte....Nebezpečí bude čekat při odchycení. |
| |
| Já se nechystám stěhovat. Jenom bych někam ráda vyrazila. Zastrčím si copánek za ucho. I když myslím, že pro mojí rasu ty asi hostinec nemají. Ušklíbnu se. |
| |
| Pomalu přikývnu. být tichá a nenápadná, to pro mě není problém. Při odchycení? Zeptám se nedůvěřivě. Ráda bych věděla, odchycení čeho, nebo koho. Pochopte, že nemohu nic chytit, když nevím, co to je. Pokud to nechcete říkat před lidmi, múžete mi to říci někde venku. |
| |
| Korvin uchichtne se Mne, to opravdu ne. Kam se dostanete tam si prostě sednete, obslouží vás- vy zaplatíte a to je vše...Ale abych pravdu řekl znám jednu hospůdku kam tací jako vy občas chodí...Sám za sebe tam moc rád sedávám. je tam klid a plno pozoruhodných bytostí...Člověk se tam hned doví něco nového ze světa. a začne ti masírovat obratle. Masíruje velmi jemně. Z jeho pohybů vyplívá, že je velmi zkušený v tomto oboru. Sinerel Jako by sis nehlídala svůj hlas. Šaman sedící v rohu se zavrtí- hospoda jako by ztichla a naslouchala vám....Ale zase z praktického hlediska je nemožné, e by vás slyšela. Paní, kdybych mohl, řekl bych vám to hned...Ale...Nedá se to popsat...Navíc ani nemohu... |
| |
| Dobrá. Podívám se večer do zahrad. Teď si ale musím odpočinout, šla jsem dlouhou cestu a jsem unavená. Řeknu a pomalu vstanu od stolu. Jdu směrem, kde jsou pokoje. |
| |
| Vážně? Potěšeně zvednu hlavu. Ukážes mi jí? Ráda bych se tam podívala. Chvíli jen tak ležím a pak se uchechtnu. Lechtá to. Špitnu potichu a znovu se usměju. Jak je to tu vlastně velký? Když jsem se procházela s (Jakseksakrujmenuje? Nějak od L?), tak mi to tu přišlo obrovský. Na to mi jenom deset hostinců nesedí. |
| |
| Sinerel Kdyby něco, snad ani nemusím říkat kde mě najdete..... Korvin Říkal jsem přes deset. (Lia- ale jista si nejsem) Ale jisto jistě vás tu provedu osobně- pokud budete chtít a najdete si čas....Ohledně hospod co se týče, rád vás pozvu |
| |
| Nu samozřejmě! Jsem specialista na všechno, co jste vyjmenoval, i když přesvědčování provádím jiným způsobem než tohle chlapisko. A snažím se nenápadně vykoumat, co to hledá. (Přečíst kus lejstra nebo tak) |
| |
| Herf Vykoukáš hned několik věcí...jakou si pečeť, podpisy a tak. Nic méně nemusíš namáhat svůj zrak- strčí vám pergamen hned pod nos a položí o na jakousi bednu. Stejně jako inkoust s pergamenem. Sem se mi podepište a pak hned přejdeme k úkolu Goblinka dlouho neokouní a podčmárne to tam..... |
| |
| No, no! Nejdřív řekni, co to bude a pak ti to klidně podškrábnu! Řeknu a zašklebím se na goblinku. |
| |
| Herf prohrábne si bradku. Bude to...Úkol! Sakra neblbni a podepiš to jako tady ta zelené slečínka goblinka do tebe šóuchne loktem- jako by tě chtěla k tomu činu popostrčit.......... |
| |
| Chmm... Zajímavé...Nejspíš jsou domluveni...Ach..Dobrá ale mám jednu podmínku: vybavení - budu ho potřebovat obnovit. A pododpíšu. |
| |
| Já si rozhodně čas najdu, na zkoumání nočních podniků mám čas vždycky. Usměju se. Ne, zas tak zlé to semnou není, ale projevuje se má černá minulost. |
| |
| Herf Skoro to ani nestihneš dopsat. Vytrhne ti pergamen zpod ruky a přečte si vaše škrabopisy s vítězným úšklebkem. Nádhera vítečně! jistě jistě. Co si budete přát při tom uklízí pergamen opatrně-aby se nerozpil do truhly Bude vám splněno- ovšem v rozumných mezích samozřejmě. Jináč. Váš první úkol. Do města vlezl jakýsi to stařík s divným zmršeným a černým psem. Pokud jsem byl správně informován náš šaman by měl dřepět v jisté hospodě: U krvavých hlav(nebo tak nějak).- Váš úkol zní- zjistit co tu má za lubem a říct mi to- najdete mě zde. lehce se pokloní |
| |
| Budu potřebovat fukačku a tři druhy šipek. Stará se mi už zlomila. A ten šaman - co s ním - nějak ho upozornit nebo tak? Rozhlédnu se po stanu a nasadím také výsmešný úšklebek. Jinak jsem zvyklý pracovat sám, ale to zvládnem. A potřebujem dovést do tý hospody. |
| |
| Herf Goblinka se na tebe uraženě zadívá. Pirát zavrtí hlavou. I spolupracovat je důležité gobline. vše co potřebuješ je zde znovu začne štrachat v jedné z truhel- otevře ti jí před nosem a vyndá vše co sis přál (někam si to napiš) Co se šamana tíče- stačí jen vyzvídat. Od ostatních a klidně i od něho samotného. Doufejme, že se tu ohřeje o něco dýl. Taky můžete prozkoumat tu jeho psí obludu, co to má být a co nosí sebou za věci-samozřejmě mi nejde o lebky, ale o něco cenějšího a zašustí prsty. Když se vám to povede- dostanete bohatou odměnu a další práci. Když ne naznačí jednoduchý přesný pohyb prstem přes krk. Jinak žádný podrazy. Nějaký otázky? |
| |
| Zcela pochopeno! Ale kdožví.... A zase výsměšný škleb. Jo a co nám dáš za úkol až to splníme? |
| |
| Pomalu vejdu do svého pokoje. Prohlédnu si nábytek a potom se podívám z okna. Nakonec sundám těžký plášť a odložím ho na židli. Odepnu meč a opřeu ho o stěnu blízko postele. Zuju si až nad kolena vysoké boty a sundám si koženou vestu. Pouze v krátkých kalhotech a haleně se natáhnu na postel. Chvíli se nervózně ošívám a pak vytáhnu z kapsy pláště zrcátko. Ty hle vlasy vypadají opravdu strašně. Pomyslím si a ušklíbnu se. Zkouším nejrůznější barvy a nakonec zkončím u zelené. Pobaveně se zasměju a vlasy si lehce prodloužím. Tak, aby mi sahaly někam po ramena. Ještě chvíli se prohlížím a nakonec si změním i oči, na tmavou fialovou. Spokojená s výsledkem zrcátko odložím a začnu přemýšlet o tom, co my říkal ten muž. Co by tak v těch zahradách mohlo být? Svraštím čelo a potom se usměju. Ať je to cokoliv, nebude to šílenější než já. Pak jenom koukám do stropu. Půjdu tam. řeknu si nakonec pro sebe. |
| |
| Herf Přirozeně peníze zelený...Nebo máte nějaké speciální přání? l znovu opakuji- beru jen rozumné žádosti. Nerozumné ignoruji či trestám. Jeden z obrů se nejistě zavrtí a všimneš si, že se snaží do velké dlaně ukrýt pahýl bývalého prostředníčku. Nevím jak tady ten, ale mě bude stačit odměna v mincích. pískne goblinka rozjařeně. Weniesa Jakmile Sinerel odchází, muž se za ní chvilku dívá. Rozhlíží se po hospodě a nakonec utkví pohledem právě na tobě. Ze stínu kápě vyklouzne bílý obláček. |
| |
| Koukám se z okna. Znuděně koukám ven do tmy. Už mě to přestává bavit. Znenadání Praštím do stolu a řeknuTo je teda obsluha... ani mrtvého by tady neobsloužili |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| No docela jo! Nechci peníze, ale zlato! Zlatý pruty. A vytáhnu váček - A taky dobrou zálohu! Kdyby šaman..Náhodou.. Podmínky mám rád...Někdy. |
| |
| Ani si neuvědomím, že jsem usnula. Okamžitě, když se probudím se podívám z okna. No vida. Zase jsem zaspala. Snad To tam ještě bude. Pomyslím si, když si natahuji boty. K pasu si připnu meč a dýku. Připravím si uspávací šipky a vezmu si flusačku. Nakonec si jen obleču plášť a na hlavu si dám kápi. Potom se vydám ven do zahrad. |
| |
| Sinerel S večerem jako by do tebe vklouzl duch jiného tvora. Pohybuješ se jako stín, že ani potulní strážci střežící noční klid tě nemůžou zahlédnout. A navíc, kdyby se otočili viděli by jen cáry tmy. Kradeš se jako nějaký vrah ulicemi překrásného města, které v noci jako by též ožívalo svým vlastním osobitým duchem. Lucerny se od mramorového povrchu lehce odráží a vytváří tak na stěnách domů pra zvláštní odlesky. Po delší cestě než si chtěla se konečně dostáváš k zahradám. I když si je ještě neviděla nějaký druh magie a o něco čistší vzduch zaznamenaný tvými citlivými smysli, jako by tě k tomuto místo táhl..... (prosím, nepředbíhej tolik v čase, nebo vás opravdu nedám nikdy dohromady) Herf Pirát se ušklíbl jako by pozřel velmi plesnivý citron. Takové bohužel známe. Pro začátek ti musí stačit ty věci hochu. A pokud se osvědčíš jako dobrý pracovník- dostaneš co si zasloužíš. Na to dávám své pirátské slovo a teď už běžte. pohybem ruky vám naznačí, aby jste zmizely. Goblinka se vyhrne ven a když vyjdeš i ty přitiskne se ke tvé hrudi, tak že pociťuješ její pevná ňadra na svém těle. To krása. první náš úkol. Není to rozkošné? zasněně upře oči kamsi k nebi a zhluboka se nadechne. Pak se od tebe odtáhne a vesele ťápká po tvém boku. |
| |
| Ale ne... Važne nemám rád neopatrné jedince... Je to určitě dobré. Máme práci, šamana a piráta... Jdeme do té hospody,kde se nachází ten kouzlometník. |
| |
| Kam to bude,pane?pyta sa ma moj "sprievodca".Do najblizsej krcmyodpoviem mu.Som strasne hladny a mam chut na jedno chladene.Poviem si v duchu.Po chvili cesty mestom sa ocitneme pred obycajnou mestskou krcmou.Vojdem a objednam si.Po chvili mi krcmar prinesie jedlo a pivo.Aaaach konecne nieco teple do zaludku..... |
| |
| Torak V hospodě vaří téměř úchvatně. Skoro lituješ, že nemůžeš pojídat samotnou vůni stravy. A navíc při tak brylatním pohledu na město dlažděné mramorem piješ a jíš s ještě větší chutí. Hostinský tě z úsměvem obsluhuje. Á, další vznešený přicházející na návštěvu praví a lehce se ukloní. Herf Během několika málo okamžiků kdy tě goblinka vede ulicemi konečně vejdete do nějaké hospody. podle všeho by to měla být právě ta pravá (odpusťte- ten název někde ještě vysoukám). Vplujete dovnitř jako dvojice zahalených a tajemných postaviček. Je zde tak na půl plno na půl prázdno. Ale krom několika výjimek je zde vše jak má být v každé správné hospodě. očima hledáte cíl svého úkolu. Ale zdá se, že ten dotyčný už tu není. Zadním vchodem si však všimnete mizet divného, pohublého, černého psa, jako by z jiného světa. |
| |
| Vznešený?Teda ano vznešený.Viete co doneste mi ešte korbel piva.Poviem hostinskemu.Co myslel tym vznešený?Aa vsak to je jedno hlavne ze mi naleje a da mi teple jedlo.Pomyslim si.Vytiahnem si fajku napcham ju tabakom a zapalim ju. |
| |
| Torak Přisune se k tobě jaká si postarší ženština- kořenářka. Nasaje vůni tabáku a začne se přehrabovat ve svých váčcích ověšených kolem pasu. Ó pán je znalec kvalitních tabáků...Pokud vaše lulka postrádá něco novějšího s úžasnou chutí vzdálených zemí...Mohu vám doporučit některé levné a lahodné tabáky? Hostinský se ušklíbne a pleskne ti v mžiku na stůl pěnivý mok, který jako by se sám od sebe chtivě hrnul k tvé puse a lahodné kuřecí stehýnko s jakousi omáčkou. Ani boží slova nedokáží popsat tu extrémní vůni. |
| |
| Konecne!este stwale lacny sa pozriem na kuracie stehienko a zahriznem sa doneho.Po chvili premyšlania sa ženy opytamMáš aj azijsky tabak?Opytam sa korenarky.Pocul som ze je to teraz velka novinka. |
| |
| Jdu pomalu do zahrad. Cestou se rozhlížím všude kolem sebe, snad jako bych se bála, ale to by byl zázrak. Projdu branou do zahrad. Ruku mám na meči a v druhé držím dýku. Tak se ukaž ty zázraku. Pomyslím si s úškebkem a schovám se za velký strom, co nejvíce do stínu. Spoléhám, že mě ukryje noc a ubrání rychlost smrtícího tance mého meče a dýky. Nádherná noc. Idéální doba na práci. No, uvidíme, co bude tady. Kdo ví, jestli to mám vůbec zabít? Ten muž se netvářil, že by ve mě viděl vraha. Lehce si povzdchnu. Co nejpohodlněji se usadím pod stromem a čekám. Kdo ví, jakou dobu tu budu čekat. Při představě hodin a hodin ve stínu pod stromem zaskřípu zuby. |
| |
| Z lázní vyjdu v překvapivě dobré náladě na to, jak je pozdě. Vlasy mám pořád ještě navlhlé, takže se mi všemožně kroutí a padají do obličeje. Radši jsem je nechala rozpuštěné, stejně už asi nemá cenu se česat a hrát si na dámu. Plášť mám srolovaný v tašce s věcmi, které jsem si brala sebou. Seběhnu po schodech a roztáhnu ruce. Je kráásně.. Rozesměju se a otočím se ke vchodu na vycházejícího Korvina. Půjdeme ještě někam? Je škoda jít spát. V očích mi podivně jiskří, nejspíš to bude tím, že tohle mi až podezřele připomíná moje chování před tím, než jsem odešla z domova a potom i od mistra. Slíbils mi ukízat ty vaše hostince. |
| |
| Zkusím vypátrat, kdo je jeho pán. Asi ten magič, tipnu si. Zeptám se hostinského, jestli to náhodou neví. Pak řeknu goblince, aby se připravila, že by to mohlo být nebezpečný.A když umře, beru celou odměnu..... |
| |
| Torak Vzácný tabák? mám tu směs skořice, mateřídoušky, různých lesních plodů, dary moře postupně vyndavá váčky na tvůj stůl a rozevírá je- uvolňuje se z nich krásné aroma a to i přes do že jde o směsici různých vůní. Sinerel čas se táhne- pro tebe né příliš příjemně- Ale nakonec přece jen vidíš pohyb- pohyb někde v místě kde by měl stát onen kouzelný magický dub. Vydáš se tiše k tomu místu. Tvé nohy téměř neslyšně kloužou po písčité cestě. Když dojdeš blíž- prve se ti zdá, že tě šálí zrak a nebo se nějaká větev posvátného perleťového dubu uvolnila. Nesedí tu ti hned několik věcí. Chybí ochranný plot z podivného křoví. Kolem stromu se pase pegas. Svou krásou a magickostí téměř splývá ze samotným stromem. Ušlechtilost a krása tohoto zvířete tě na čas úplně oslepila. Vzduch je nasátý posvátností a jedinečností tohoto pohledu. Korvin Zdá se, že ani Krovin neopouští toto místo rád. Před tím než vyšel si stihl vlasy pečlivě z česat dozadu- takže působí opět jako pravý gentlman. Pokrčí nad tvou otázkou rameny. Pokud je to vaše přání paní, nejsem proti. Mému hrdlu rozhodně kapička dobrého moku neuškodí Do jednoho podpaží vloží elegantní vyřezávanou hůl a druhé rámě ti nabídne. Když jej přijmeš, společně projdete hned několika uličkami. Jsi znovu ztracená, ale s ním po boku nabýváš jaké si jistoty. Zavede tě na první pohled opuštěné hospůdky, která jako by byla udělaná z jednoho velkého kusu kamene. Ale zdá se, že jde o přírodně přeměněnou skálu. Uvnitř je příjemný vzduch a je to tu více než útulné. Dokonce i nahrubo oprýskané zdi působí velmi útulně. Na stěnách je zavěšeno několik vesele plápolajících svícnů. Dokonce i stoly jsou do tohoto prostředí, stejně jako židle, krb a nálevní pult perfektně zasazená. Herf Hostinský se k tobě tajnůstkářky nakloní. Myslíte toho šamanskýho podivína co se tu potlouká? nemám zdání ale podle jeho gesta- ukazujícího k jakým si dveřím je zřejmé, že tvého hledaného viděl. A já jdu samozřejmě taky přihlásí se goblinka rozhněvaně. |
| |
| Když spatřím tu zvláštní bytost, známou z legend a pohádek, pod tím ještě podivnějším stromem, užasle vydechnu. Tohle město, zdá se, skrývá spoustu krásných tajemství. Tohle bude zřejmě to, o čem mluvil ten muž v hostinci. Neslyšně se chovám, tak, abych měla výhled, ale zvíře mě nemohlo spatřit. Nedokážu od něho odtrhnout zrak. |
| |
| Sinerel Více než to. Nedokážeš se ani smířit s tím, že ta bytost která se nachází pár metrů od tebe bude muset taky jednou odlétnout. Pohled na ní naplňuje tvojí duši spokojeností a radostí. Temný pohled na svět jako by v tvé duši nikdy nebyl. Cítíš lásku a touhu. Tento obraz si stebou pohrává a zkouší tě zároveň. Již tušíš proč se někteří navždy zbláznily pohledem na něco takového. Ale ten kdo má silný rozum to unese. Ale každého to poznamená. Pegas tam setrvává možná něco kolem hodiny. Pak spokojeně zařehtá, pokýve hlavou a roztáhne křídla. Několik pírek se uvolní a volně dopadnou na cestu. Zdá se ti, že své fialovo modré ve mě téměř zářící oči se náhodně podívaly tvým směrem. Pak se rozběhl a vzlétl. Přelétl hradby a během okamžiku byl pryč. Dlouho se ještě za ním díváš, dokud nezmizí v dáli. Když pohlédneš zpět k dubu- křovinatý plot je opět na svém místě. |
| |
| Ještě chvíli nehnutě stojím, otřesená tím, co jsem viděla. Seber se, nemůžeš tu stát jako solný sloup. pokárám se a vyjdu na cestu, abych si prohlédla pírka z jeho křídel. Pečlivě je posbírám a uschovám, potom si sednu ke stromu, kde se pást a stažím si v hlavě vše urovnat. Jak to říkal ten muž v hostinci? Neříkal, že tu bytost mám chytit? To je jedno, jestli se tu pase každou noc, tak mám více možností. Tedy, ale že by se mi chtělo něco udělat tak krásné bytosti...Měla bych už jít, třeba se probudím a zjistím, že to byl sen. Vstanu a vyrazím zpátky do hostince. Naposledy si prohlédnu ty krásné a záhadné zahrady. Když se znovu natáhnu na postel, tak nemůžu usnout. To je zvláštní, že to nikdo z města neviděl. To jsou tu všichni slepý? |
| |
| Sinerel poznámka: strom u kterého se psál byl onen perleťový dub, který po jeho odletu byl znovu chráněn živým plotem. Při cestě se zabíráš svými myšlenkami. zdá se však, že cestu do hostince kde si ubytovaná si již pamatuješ. Dojdeš do svého pokoje a přemýšlíš o tom co si právě viděla. Netrvá to dlouho a zavrtaná ve svých myšlenkách námahou a vyčerpáním usínáš. Ale s velmi příjemným pocitem. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Přijedeš k bráně, u které stojí dvojice robustních rytířů. Jejich zbroj je perfektně naleštěná, že v ní vidíš vlastní odraz. Sice sojí u strany a brána je dost velká, ale halapartny, zabodnuté do země a přes sebe zapřené křížem napovídají, že tě čeká výslech. A to spíš když jeden rytíř zvedne hledí své přilby. Je velmi mladý. "Vítejte ctěný válečníku v městě Okamapu. Co zde hodláte dělat, po dobu svého pobytu?" Zavrtí se, když sklouzne pohledem na tvé zbraně. Byl to i nejspíš důvod jeho teď zachmuřené tváře |
| |
| Kapička? No mně klidně i víc.. Nanápadně se pousměju a vydám se za Korvinem. Zamyšleně se rozhlížím po okolí. Nemá cenu pokoušet si pamatovat cestu, stejně nemám šanci. Když dojdeme k hospůdce, jse trochu překvapená. Přeci jen jsem od takového člověka čekala něco jiného, ale třeba jsem ho špatně odhadla. Vevnitř to ale vypadá příjemně, tak nějak přátelsky. Uvelebím se na židli a rozhlédnu se kolem. Jak jste to tu našel? Vsadím se, že o tomhle podniku neví ani polovina těch, co se tu narodili. |
| |
| Nyctea Příjemné uklidňující prostředí, chodí sem jen ti, co se snaží zahnat vzpomínky a osud ani se tě nezeptal a objednal dvě piva. Spíš jsem to tu našel tak nějak náhodou, při jedné obchůzce...Ale mají tu vinikající pivo Zahledí se na svíčku plápolající na vašem stolku a několikrát plamínkem prožene svůj psrt. Když donesou pivo, spokojeně se na zvláštně tvarovaný korbel zahledí a zvedne jej k úrovni očím. Bohatá pěna na vrchu přiznává, ž pujde o velkou dobrotu. Čeká na přiťuknutí. |
| |
| Tiše přikývnu. Když obědná dvě piva, otevřu pusu jako bych chtěla něco říct, ale pak mi dojde, že mi to vlastně ani nevadí. Konec konců, jako dáma se můžu chovat jindy. To už je dlouho co jsem se pořádně zřídila.. Unikne mi malé uchechtnutí. Když donesou pití, chvíli si podezřívavě prohlížím podivný korbel. Pak ho ale vezmu do ruky a jemně ťuknu do toho Korvinova. Přiložím pohár k ústům a napiju se. Je dost zvláštní.. S tichým ťuknutím položím korbel na stůl. |
| |
| Nyctea Zvlaštní? řekne Korvin těsně před tím než se ponoží do lahodného moku. Když jej odloží- poloprázdný otře si pěnu z nosu a brady. Tím ti připomene, že i když si pila opatrně, pěna tě poznamenala úplně stejně. Pivo je opravdu výborné. Připomíná ti takové to správné trpasličí o kterém jsi slýchala jako o velmi silném. Zdá se, že i toto není nikterak laciné a dobře 'kope'. |
| |
| Omluvně se pousměju a otřu si pěnu z obličeje. Jo, nikdy jsem nic podobného nepila. Nebo.. Pivo jsem pila, ale ne takové. S lahce nadzvednutým obočím se podívám na Korvinův korbel. Ale je dobré.. Jak vidím, tobě asi chutná opravdu hodně. Usměju se a pozoruju svůj korbel. |
| |
| Nyctea Povídá se, že je to tajná receptura převztá od trpaslíků dodá tajemně takže se tvé chuťové buňky ani trochu nemílily Ano i mě chutná, a řekl bych právem zahledí se na s vůj korbel. neví proč ale s ním se cítíš v bezpečí. Máš z toho elegána před sebou velmi dobrý pocit. |
| |
![tn_war52l[1]9211.jpg](tn_war52l[1]9211.jpg) | Zdravím rytíří zlaté růže přicházím to tohoto město jelikož jsem o něm slyšel mnohé a chci se předsvědčit že je to pravda a navíc už jsem delší dobu nesehnal žadnou prácí a doufám že se tady ne mě usměje štěstí a své zbraně vzužívám pouze k obraně víte jak to je když člověk cestuje při pozdravu lekhce ukloním hlavu na znameni ucty a po skončení rozhovoru se lehce zasměju |
| |
| Enkidu Tvé přátelské vystupování přimělo strážné k dobrému vyjednávání a rozhovoru i když tito šlechtici jsou několik vrstev nad tebou- čeho jsi si vědom. V tom případě vám přeji štěstí, snad od toho města dostanete to co očekáváte. Jinak, vás vítám v Okamapu rytíř se ukloní a se svým kolegou ti uvolní vstup. Vjedeš (či vejdeš) za městkou bránu a žasneš nad velikostí města. Hučící občané ti oznamují, že je velmi lehké se zde ztratit. A zdá se, že toto město je i velmi bohaté. proč by jinak byly cesty dlažděné bílým mramorem? Je jasné- že se musíš nějak zorientovat a takovou pomoc ti nabídne ležící se zdravý chlapec. Velmi velmi mladý. Hluboce se ukloní. Vítám vás v našem městě Okamapu vážený pane. nepotřeboval by jste na svou cestu dobrého, zkušeného a levného průvodce? jeho jistý hlas tě ihned přesvědčí, že se tu chlapec opravdu vyzná. |
| |
| Jsem potěšen jednáním stráží u brány i přes své postavení nejednali nadřazeně. Jeho přání dobrého štěstí opětují.Děkuji rytíři necht i tebe štěstí provázi a služba rychle uteče Jak prochazím městem snažím se kryt svůj údiv, ale moc mi to nejde. Jak na mě chlapec promluví rychle otočím hlavu na něj a možna se i lehce leknu jelikož mě vytrhne za sněni.Ahoj chlapče jsi opravdu tak dobrý jak tvrdíš? Pokud ano mám pro tebe prácí a pokud mi pomůžeš tak i nějáké peníze. Hledám nějakou praci které se běžný člověk bojí ale odvážný nepohrdné. Tak jsi schopen mi pomoci? |
| |
| Enkidu Chlapec se znovu ukloní Jsem si jist, že vám mohu pomoci. Povídá se o tajemném úkolu, které vám nabýdne kdosi v jedné hospodě u Prokopnutého bubnu. Řekl bych, že pokud tam ten jedinec bude, máte o zábavu postaráno. Pokud tedy nemáte nic proti- vyrazíme? |
| |
| Dobře chlapče opravdu se vyznáš tak mě tedey ved muj nový průvodce spolehám na tvé znalosti a doufám že se mě nesnažíš podvest. Tak tedy vyrazíme zní to opravdu dobře to co jsi říkal. potom se vydám volným tempem za chlapcem a pořad si prohlížím měso |
| |
| Enkidu (promiň- nezmínila jsem se že už je k ránu, proto také už stráže stáli u brány) Chlapec tě ukloní. Během okamžiku tě prosmýká různými uličkami i hlavními ulicemi. Minete několik obchodů a i velkých porůznu rozestavěných domů. Kamkoliv se hnete, všude je dlažba z bílého mramoru. jak se tak rozhlížíš jsi rád,že ti padl do cesty právě takovýto mladý průvodce, jelikož ty už ses dávno ztratil. Rozloha města je obrovská. Dovede tě až k osamělejšímu koutu kde je jaká si hospoda- na štítu stojí: Prokopnutý buben. Zamíříte dovnitř.Sedí tam jaká si elfka (Nyctea) a velmi pohledný a uhlazený, černovlasí elegán, jinak je tu pusto. Jde o plně typickou hospodu. Nyctea Po další dvojici piv tě dovede Korvin k jiné hospodě u prokopnutého bubnu. Prý, aby jste ochutnali i z jiného soudku. Již je k ránu když vám ospalý hostinský donáší velmi kořeněné a hořké pivo. S tím před tím se nedá vůbec srovnávat (omlouvám se, ale nepamatuji si názvy hospod). A ani prostor v tomto hostinci. Je jakýsi otevřený a není ti ani trochu tak příjemný, jako ten předchozí. Krom vás zrovna do lokálu vchází Enkidu. Nyctea, Enkidu a přicházející Sinerel Vzájemně se popište Sinerel Již časně ráno se probudíš. I když si toho moc nenaspala, spánek byl podivně posilující a únava zdá se nepřichází. Snem tě doprovázel ten podivný jedinec z bájných knih a historek. Hostinský tě jemně upozorní že je snídaně připravená dole v lokále. Když tam přijdeš, vidíš Nycteu s jakýmsi elegánem a pak vcházejícího Enkydu Nyctea, Enkidu a přicházející Sinerel Vzájemně se popište |
| |
| Ještě trochu rozespalá si natáhnu boty a přes ramena přehodím plášť. Se zívnutím vyjdu ze dveří svého pokoje a pomalu sejdu do hostince. Prohlédnu si hosty. Blázni, kdo může jít takhle brzy do hospody. A ještě si dát pivo..brrr... Usednu ke stolu a plášť odložím na lavici vedle sebe. Nějak si upravím rozcuchané vlasy. Čekám, až mi hostinský přinese snídani. Popis: Dost vysoká žena. Na sobě mám černé kožené kalhoty, černé až do půly stehen vysoké boty, dále černou halenu a přes to černou koženou vestu. Na oblečení se sem tam zableskne sříbrná sponka, nebo knoflík. U pasu mám meč a dlouhou dýku. Dále dvě krátké, házecí dýky a podlouhlou taštičku z černé kůže, jako oblečení. Přes ramena a do obličeje mi padají dlouhé prameny plavých vlasů, které neustále a bezúspěšně odhazuji. Mám hodně světe modré oči, úzký drobný nos a pěkně tvarované rty. V jednom uchu mám dlouhou náušnici z rudých kamínků, v druhém tři kroužky za sebou. |
| |
| Poslední dobou jsem si trochu odvykla pít, ale dvě piva jsem zatím schopná ustát. Když mě korvin zavede do té podivné putiky, rozzáří se mi oči. Hodně mi to připomíná dobu, kdy jsem byla ve městě poprvé.. Usadím se na lavici a opatrně upiju piva. Rozhodně mi nepřijde tak dobré, jako to předtím. Mimoto si tu teď připadám trošku nepatřičně, ale vlastně mi to nevadí. Popis: Průměrně vysoká, možná spíše menší mladá žena. Dlouhé světlé vlasy do půli zad mám rozpuštěné a vesele pomrkávám modrozelenýma očima. Pleť mám světlou, ale je opálenejší, než by se dalo podle šatů předpokládat. Jsou dlouhé až na zem, temně zelené s výšivkou na rukávech a vypadají draze. Šperky mám spíš decentní, z bílého lesklého materiálu. Žádné zbraně nevidíte. |
| |
| Při přichodu do hospody se trochgu zarazím, ale pak se s klidem zaptám chlapceVídíš tu někde toho muže co jsi mi doporučoval nebo na něj budeme muset počkat. Každopadně si sednu ke stolu a objednám snidani sobě i chlapci. Popis: Vysoký muž s středně dlouhými vlasy rozhozenými na pěšinku které mi padají do očí. Plet mam opalenější ale né úplně tmavou. Na obličeji se mi tahne asi 5cm jizva na levé tvaři. Oči jsou tmavě zelené a nos trochu placety. Na širokých ramenu se mi rozklada plašt tmavši barvy který častečně zakryvá lehkou koženou zbroj kelhoty mam dlouhe nějáké tmavší barvy a na zadech mam vyrazný barbarský meč a nějakou brašnu s věcmi |
| |
| Sinerel Když se delší dobu zadíváš na elegána sedícího po boku elfky, vybavuješ si muže...ne...to je jen tvá představivost. Náhle však z útrob saka vyndá lulku a zapálí jí. Pak jí nabízí i elfce. Ano, je to ten samí muž, který ti dal onen úkol. Tohle je více než podivné. Muž k tobě sedí zády Nyctea Korwin se usměje, usrkne A, málem bych zapomněl ze saka vytáhne dýmku a zapálí jí. Po dlouhém nátahu ti jí podá. Místností se rozplyne vůně máty. Kouříte? jde o lehký, ale velmi chutný tabák Enkidu Chlapec svraští obočí a drobným prstíkem ukáže právě na galantního muže, sedícího a teď pokuřujícího po boku elfky. Je to určitě on. Zkuste se ho zeptat, ale opatrně poradí ti chlapec tiše. Muž se věnuje plně elfce, takže si vás prozatím nevšímá. |
| |
| Stisknu rty a přimhouřím oči. Prohlížím si toho muže. Zdá se, že nejsem jediná, koho hodlá poslat do zahrad. Pomalu vstanu plášť nechám na lavici a dojdu k tomu muži a elfce. V zahradách to bylo opravdu zajímavé. Řeknu potichu, aby to neslyšel hostinský, nebo kdokoliv jiný. Položím na stůl přd muže jedno z pírek. Nechápu ale, co bych měla dělat. |
| |
| Pokrčím rameny a pousměju se. Nevím, vlastně jsem to nikdy nezkoušela. A nevím, jestli by zrovna tohle dělalo dobrotu. Možná jindy, ale díky. Rozhlédnu se kolem sebe. Nějak se mi přestává líbit, jak na nás všichni koukají. Když k nám dojde ta podezřele ozbrojená žena, překvapeně zvednu obočí. Dobrý večer.. slečno Otočím se na Korvina, nakloním hlavu ke straně a tázavě se na něj podívám. |
| |
| podívam se na chlapce a řeknu děkuji opravdu jsi splnil to co jsem chtěl dal už je to jen na mě tady máš svou odměnu a dám chlapcí par mincí z váčku Jak vidím že se všichni scházejí okolo muže kterého mi chlapac doporučil přestáva se mi to libit, ale pak si řeknu že asi schání vic lidí na ten ukol a pomalu se rozejdu směrem k nim až přijdu Zdravím ctěný pane a drahé dámy je zde volno rad bych si přisedl a nezávazně si promluvil jisté zdraje mi vás doporučily jako člověka tkerý schání lidi s dobrodružnou povahou a pravě o tom bych si chtěl promluvít jestli mohu při pozdravu lehce ukloním hlavu a podívam se na všechny |
| |
| Vám také dobrý večer. Odpovím s úsměvem na pozdrav elfce i nově příchozímu. Nemusíte mít žádné obavy. Uklidním elfku, když vidím, jak si mě prohlédla. Chtěla bych se jen zeptat na pár věcí toho muže, co tu s vámi sedí. Řeknu a přejedu pohledem na toho muže. Pokud před touto dámou nemáte tajnosti, můžeme mluvit tady. Přejedu celou místnost pohledem, abych se ujistila, že hostinský, nebo kdokoliv jiný nemůže nic slyšet. Bylo to opravdu úžasný zážitek, jen stále nevím, proč jste mě tam poslal. Také mi není jasné, jaktože to lidi ve městě neviděli. |
| |
| Korwin-alias elegant Usměje se, když do jeho blízkosti přijde i Enkidu a řekne co zde chce, úsměv se mu protáhne až do nepřirozeného šklebu. Omluvně se na Nycteu zadívá. Pak vás všechny přejede zkoumavým pohledem. Moc se vám omlouvám leady dodá svá první slova směrem k tobě Nysteo. Rád vás tu vidím a ještě radši vás vidím pohromadě. Ještě jsem se vám nestihl představit a koukne po Sinerel a Enkidovi Jsem Korvin. Ano, jsem zaúkolován od obyvatelů města večer za večerem posedávat v hospodách a nabízet dobrodruhům a nováčkům práci ve zdejším okolí. A zdá se, že je jí stále více a více. Pak převezme pírko od Sinerel a zvedne ho proti světlu lucerny. Perleť na jeho jednotlivých částí se zatřpytí a duhově zaleskne. Zadal jsem vám jistý úkol, ale šla jste do zahrad sama. Zdejší obchodník si přeje to vzácné zvíře, které jste viděla vidět ve své moci. Je jen na vás jestli ten úkol splníte či si vyslechnete další. Ale pokud zvládnete chytit nočního návštěvníka tak další úkol pro vás nebude problémem. Oči ze Sinerel přejdou k Nyctee a Enkidovi A vy se k ní můžete připojit aby zahnal čas, který vám dává na otázky, vypije pivo a nechá si donést další. |
| |
| Položím ruku až moc prudce na stůl. Tak obchodíkovi? Velmi se vám omlouvám, Pane, ale s tím nehodlám mít nic společného. Rozhodně se nebudu podílet na tom, aby takové zvíře, jestli mu mám právo říkat zvíře, bylo objetí obchodu. Pokud chce nějaký obchodník vydělat peníze na něčem takovém, nebudu mu pomáhat. A ne jen to, nejraději bych mu v tom i zabránila. Řeknu opět potichu, ale dost vzteklým tónem. V očích mi nebezpečně zablýskne. Kdo má dobrý postřech, mohl vidět, jak na zlomek okamžiku zrudly. |
| |
| kdýž mluví korvin tvařím se dot spokojeně a sednu si ke stolu. Nabidka na praci mě dokonce potěši. Jak se chci nadechnout a začit se ptat na podrobnosti o tom zviřeti začne mluvit Sinerel moje nadšeni hned opadne a zvrasti se mi čelo a dost zle se podívam ne korvina s dotazem co je to za zvíře jen abych byl trochu lepe v obraze at vim proč se to sinerel tak nelibi? pokud bych mohl znat i tvuj nazor na věc slična pani pročpak jsi tak silně proti? |
| |
| Korvin Znovu vrhne na Nycteu omluvný pohled. je vidět, že je velmi nervózní z toho že nereaguje O jaké zvíře jde? To ať vám lépe popíše tato ctěná dáma a lehce poukáže k Sinerel. Jak jsem říkal ,záleží jen na vás na jakou cestu se vydáte. jestli ho budete chtít zotročit či ho odsud vyhnat. je však vidět, že ani jemu to není jedno |
| |
| Podívám se na Nycteu. Dobrá, povím vám co je to za zvíře. Je to pegas. Jistě jste o těchto stvoření slyšela jen v pohádkách, ale já jsem jednoho viděla v zahrádách, díky vašemu společníkovi. A přesně tohohle tvora chce váš společník chytit, aby se stal objektem obchodu za neuvěřitelné peníze. Věřte mi, slečno, že mě v životě vpodstatě zajímali jen peníze, ale tohle nehodlám připustit. |
| |
| Když už sinerel odpovidala korvinovi odpověděla i na mou otazku. když jsem zaslechl že jde o pegase dost jsem otevřel oči udivem proboha proč chce pegase tohle zviře je baji a nemělo by byt ničim vlastnictvim mělo by volně žit a hlavně by ho nikdo neměl prodavat a kupovat jen tak pak se dost škaredě podivam na korvina myslel jsem si že přichazim do krasneho města ale pokud se tady někdo pokouši chytit si pro sebe pegase tak hanobi cele město. plně souhlasim s vašim nazorem lady Sinerel a jsem choten stat při vas pokud hodlate to zviře branit po těchto slovech sklonim hlavu a otočim se na sinerel |
| |
| Zvednu obočí a podívám se na muže, co mě oslovil. Děkuji vám tedy za podporu. Mimochodem jsem přeslechla vaše jméno. Řeknu a změřím si ho pohledem. Stále stojím opřená jednou rukou o stůl. V ruce se mi najednou objevila dýka. Nechci jedna po zlém, pane Korvine. Ušklíbnu se. Chci vědět do podrobna, o co tu doopravdy jde. |
| |
| Poslouchám rozhovor ostatních a mračím se číd dál tím víc. Když mi je ale vysvětleno, o jaké zvíře se jedná, mám chuť vrazit Korvinovi facku. Prudce se na něj otočím. Nemyslíš tohle vážně, že ne? Nechtěla jsem to říct tak nahlas a už vůbec jsem nezamýšlela, aby to znělo tolik výhružně. Ale nejspíš za to může to, co jsem vypila. Prozatím jsem ale ráda, že jsem se ovládla natolik, že jsem mu skutečně nevrazila. |
| |
| Korvin Zavrtí hlavou. měl jsem to jen nabídnout, já za to peníze nedostanu. Ale když se tedy nevydáte cestou otroctví, tak tomu zvířeti pomozte a vyžeňte ho odsuď. jelikož až ho někdo chytí, bude už pozdě říká to velmi přesvědčivě. A jako rytíř by měl říkat pravdu.... |
| |
| Zamyšleně přikývnu hlavou. Vy za to peníze nedostanete? syknu výhružně na Korvina To je opravdu zajímavé, tak mi vysvětlete, proč tu odchytáváte lidi a posíláte je do zahrady, když vám to nic nepřinese. Navíc jste řekl, že ho nechcete chytit do otroctví, pokud tedy odchytáváte lidi na tohle, tak jste si vybral špatný proslov, kterým ho pošlete do zahrad, takhle totiž to zvíře někdo doopravdy chytí. Netrpělivě zabodnu dýku do stolu, kousek od Korvinovi ruky. Ani si to neuvědomuji. No dobrá, dejme tomu, že jste to příliš nevychytal. Jak tedy chcete vyhnat toho tvora ze zahrad, kam chodí zřejmě už hodně hodně dlouho? Zeptám se chladně a dýku schovám. |
| |
| Korvin jen pomalu zavrtí hlavou. Dobrá, když se tedy nevydáváte cestou odchytu- učiňte dobro na stranu druhou a to znamená: zabraňte ostatním, aby to zvíře chytili. Takových je velmi málo a byla by škoda nechat ho ochočit. Mluví velmi naléhavě- jako by šlo o zbožné přání |
| |
| Dobrá ctěny pane vidim že jsze pochopil náš postoj po těchto slovech odvratim svuj zrak od korvina a podívam se na Sinerel Omluvte mě pani že jsem se nepředstavil dřive nějak na to nebyla vhodná chvile me jmeno je Enkidu pravě jsem přicestoval do města za učlem nějakeho zisku ale ne timhle způsobem. tak když jsme se schodli že to zviře musi zůstat na svobodě tak bych vas chtěl požadat jestli by jste nas neodvedla do zahrad kde se ma nachazet abych i ja zjistil jak vypada situace. |
| |
| Těší mě, já jsem Sinerel. Klidně vás odvedu do zahrad, ale teď tam to zvíře stejně není. Bude tam až v noci. Řeknu a rozhlédnu se po místnosti. Jestli vás tu nic nedrží, můžeme vyrazit. Alespoň si zahrady prohlédnete, je to opravdu krásné místo. |
| |
| Děkuji pani Sinerel mě zde opravdu nedrži nic a váš navrh přimam velmi rád městské zahrady budou přijemná změna oproti pustině kterou jsem nedavno prochazel. Pokud ani vám nic nebrani tak tedy vyražme. Pak se podívám na korvína Sbohem a mám ještě jednu otazku posílal jste ještě někoho krom nas do zahrad?? Jinak se s vámi loučím . Pak se mu lehce poklonim a odchazim volným krokem směr vychod z hospody |
| |
| Jdete taky? Zeptám se Nyctey. Pomalu odejdu od stolu. Nechystám se jít ještě ven, čekám, jestli půjde také Nyctea, případně i Korvin. Nevím, jestli by se mi zahrady zdály stále tak krásné, kdybych tam šla s tímhle. Pomyslím si. |
| |
| Sedím a mračím se na Korvina. Když mě osloví Sinerel, polekaně sebou trhnu, ale rychle se vzpamatuju. Vstanu ze židle, zapnu si plášť a podívám se za ní. Udělám pár kroku od stolu, ale pak se zarazím a otočím se zpátky na Korvina. Chvíli počkám jak se zachová a pak rychlým krokem dojdu k Sinerel. Omlouvám se, byla jsem trošku všoku. Jmenuji se Nyctea. Naznačím něco jako pukrle a usměju se na Sinerel. Víte, moc jsem toho nepochopila. Taky jsem byla v zahradách, jsou moc krásné, ale žádného pegase jsem si skutečně nevšimla. |
| |
| Těší mě, Nycteo. Říkala jsem přeci, že je tam jen v noci. Jdete? Zeptám se. Nečekám na odpověď a vyjdu z hostince. Nesnáším města, i když jsou sebekrásnější. Pomyslím si, když se rozhlédnu na obě strany ulice. Na druhou stranu je to ale spolehlivý zdroj obživy, každý má přeci nějakého nepřítele. Tohle je opravdu absurdní. Přišla jsem si sem vydělat nějaké peníze a teď se tu starám o pegase. Nakonec skončím jako žebrák u cesty. Představím si, jak bych u cesty žebrala s mečem a neubráním se úsměvu. To v podstatě dělám už teď. Vyrazím ulicemi do zahrad. |
| |
| Korvin Poslouchá váš rozhovor a ustaraně se dívá na Nyctey naštvanou tvář. Jeho grimasa se zkroutí do mrzuté. Vyhne se Nyctee pohledem a zahledí se za odcházející Sinerel. Já zůstanu tady. Nebudu vysvětlovat proč, ale jednoduše by se pak stalo něco, po čem by nikdo z vás netoužil. a zadívá se na Nycteu. Vám se omlouvám paní, ale to jsou slabá slova. nevím co si o mne myslíte, ale jisté je, že nedokážu změnit ten pohled, kterým se na mě teď díváte a zkroušeně se dívá na nově donesené pivo. Když mě náhodou budete hledat, tak právě zde, budu zapíjet to kým jsem a co činím a naklopí do sebe obsah korbelu |
| |
| jak zaslechnu co řika korvin pomyslim si že to neni asi zase tak špatny chlap ale prostě si špatně vybral praci no nic jeho chyba a boj pak se podívám na Nycté Zdravím pani jak vidím taky jste se rozhodla jít s nami což je pozitivní a pokud jste přeslechla me jsmeno tak jsem Enkidu a těši mne pak vyjdu ven před hospodu čekám kam nme povede Sinerel |
| |
| Chvíli se zamšleně koukám na Korvina, ale pak zatřepu hlavou a vyjdu za ostatními ven. Potřebovala bych si trochu vyčistit hlavu. Usměju se na Enkidu (Jak se to ke všem četům skloňuje?). Nevím, jestli bych tuhle situaci nazvala zrovna pozitivní, ale úplně beznadějná snad taky není. Rozhlédnu se kolem sebe, jako bych se snažila najít nějaký záchytný bod. Možná jsem tam přeci jen měla zůstat. tohle se mi vůbec nelíbí. to tu budu do rána bloudit a čekat, dokud se mě někdo neujme a nedovede mě domů? |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick DTL - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili - nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni - ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, DTL |
| |
| Tak sem slyšela, že se to tu prý stihlo rozhýbat, mno co se dá dělat, byly jste dobrými hráči, ale nějak moc se to tu seklo |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR