Gulionovo bludiště času
hrálo se Denně
od: 08. listopadu 2008 21:04 do: 27. ledna 2009 16:44
Dobrodružství vedl(a) pollli
| |
 | Začínáte jako obyčejní lidé nebo šlechtici nebo cokoliv a dále? To zjistíte samy. |
| |
 | soukromá zpráva od Rank pro |
| |
 | Po pomoci v jedné vesničce opět křižuji oblohu. Letím nad rozlehlými lesy a užívám si svobodu. Dělám ruzné otočky ce vzduchu, salta a já nevím co všechno ještě. Občas jen tak letím s roztaženými křídly, ale nemáchám jimi. Užívám si to. |
| |
 | Rozvážně kráčím lesem a rozhlížím se kolem. Pozoruji zvířata, poslouchám zpěv ptáků a vychutnávám si tu atmosféru klidu a ticha...ze zkušenosti totiž vím, že to nejspíš nebude nadlouho. Dříve či později se určitě něco semele... |
| |
| Nedávno sem pomohl s lupiči v jedné vesnici kde sem strávyl nějaký čas a po nějaké době sem se vydal zase na cestu k další vesnici. Pár dnů jsem cestoval každý den sem si něco menšího ulovil jen tak na přežití a niní sem dorazil do úrodné země kde se mi podařilo ulovit větší selátko takže večer sem si rozdělal pořádný ohýnek a ogryloval si ho a podělil se se svýmy společníky psem Barkem a orlem Ferkem a mezitim se utábořil. Bark si udělá místo vedle mě a Ferk si našel nejblyžší strom a tam si také našel své místo |
| |
 | Jen tak se procházím po lese a rozhlížím se všude okolo sebe. Docela zajímavé zase jednou jsem v lese. Ten poslední na který jsem narazil byl jaksi spálený. Za to mohou ti otravní skřeti, pomyslím si a posadím se k jednomu stromu. Ale tady je nádherně jen jsem ještě neviděl ani jedno zvíře, pomyslím si ještě sám pro sebe. |
| |
| Elisera Letíš nad lesem a za sebou uvidíš velkého černého draka a na něm někdo stojí. Je to hubená postava oblečená do černé zbroje. Má luk stejně dlouhý jako je on sám. Napne ho a vystřelí po tobě jeden hořící šíp. Jen o kousíček tě mine, ale i tak tě škrábne přes šupinu. Druhý šíp se ti zabodne do křídla a ty sletíš do lesa. Drak ti zmizí, ale všimneš si elfa kterému jsi jednou vyléčila dcerku jak tam sedí. Zbořila si většinu lesa. Garim Po chvilce vyjdeš z lesa a stojíš na okraji uměle vytvořené louky. Uprostřed stojí nádherný hrad. Je pěkný, ale ještě jsi jich moc neviděl. Rank Uprostřed noci najednou uslyšíš ohromný řev a nad hlavou ti proletí něco velkého ale nevidíš to jen to zastíní oblohu a je to zase pryč. |
| |
| A sakra... pomyslím si a zvadenu hlavu. Ležím si na jednom křídle a na boku. Postavím se na nohy. De to dost těžce a po tom pádu měvšechno bolí. Kouknu se na místa kde ještě před malou chvilkou byly stromy. Pak se otočím na elfa a čekám na jeho reakci. Nevím co říct. To jedno křídlo mám v dost divné a poloze. Je to to křídlo na, kterém sem si spadla. Asi ho mám zlomené. |
| |
| Pěkné, pomyslím si při pohledu na hrádek. Poté pomalu, v klidu vykročím k němu, dávaje přitom pozor na cestu. Když už nic jiného, mohla by to být hezká prohlídka... |
| |
| Jen si tam tak sedím když tu najednou přímo přede mě přistane ohromná dračice a zničí celí les. Tady je to ještě zajímavé, pomyslím si když ji poznám. Hele tebe já znám tys mi jednou zachránila dcerku. Jmenuješ se myslím Elisera pustíš mě k tomu křídlu abych ti pomohl? Zeptám se jí a opatrně přijdu blíž. |
| |
| Lehnu si na zem a nechám ho ať mi s tím křídlem pomůže. "Ano jsem Elisera." odpovím mu. Škoda lesa. z toho druhého křídla si vyndám zubama ten šíp. |
| |
| Přijdu k ní a začnu ji srovnávat křídlo. Potom jí ho zavážu a i druhé křídlo ji ošetřím. Neměla bys teď nějakou dobu létat. Co se stalo? Zeptám se jí. Chudák les, pomyslím si. |
| |
| když nademnou proletí něco velkého s řevem to asi nebude žádná návštěva ale du zjistit co to bylo poté hned vztanu vzbudim své společníky a řeknu "deme se podívat co to bylo" jakmyle sme všichni vzhůru tak bleskurychle uklidim tábořiště udusim ohen který už skoro nehoří a vemu zbytek pečeně a vydam se směrem letu kterým odhaduji že to letělofakt sem zvědav co to mohlo být kdyby sem to vyděl dýl tak to třeba poznam a tomě zajímá a poté přidam na tempu |
| |
| "Letěla sem si v klidu nad lesem. Za mnou náhl letěl jiný drak a někdo na něm stál. Střelil po mě dva šípy jden mě jen škrtvnul a druhý mi trefil křídlo. No a pak sem se zřítila sem a pokácela les, omylem." odpovím. Když mi srovnával křídlo jen sem zařvala bolestí. "Nevadí, chodit pořád můžu. Teď tu mám místa víc než dost." řeknu a rozhlédnu sekolem. Opatrně Armora vysadím na svůj hřbet. Sám by tam nevylezl sem moc velká. Zvednu se a pomalu se vydávám směem, kterým sem letěla. |
| |
| Rank Jdeš spolu s ostatními a najednou spadneš do nějaké jamy. Padáš dlouho naprostou tmou a po dopadu ztrácíš vědomí. Když se probereš si s nějakým člověkem v cele oba se právě probouzíte. Cela jsou čtyry stěny z kamene a pevné kamenné dveře. Garim Jdeš k hradu když se náhle propadneš. Letíš dlouho a při letu tě něco praští do hlavy a ty omdlíš. Když se probudíš jsi v cele s nějakým barbarem. Armor a Elisera Potom co Armor ošetří Eliseru se oba najednou propadnete dolu. Letíte dlouho a není tu moc místa a nemůže roztáhnout křídla. Když dopadnete jste v cele tvořený z skály není tu zkoro žádné místo. |
| |
| "Co to sakra je!" zařvu a neuvědomím si, že pro Armorovo uši je to moc. Skusím se pohnout, ale skoro to nejde. "Armore, jak si na tom?" zeptám se. |
| |
| Cela Bylo by líp kdybys mi slezla z nohy, řeknu přes zatnuté zuby. Když jsme dopadli tak mi Elisera dopadla na nohu a pořádně ji zlámala. Navíc mě přirazila ke zdi když se pokusila pohnout. |
| |
| Pokusím se mu z té nohy slézt. "Ono to je těžký je to tu moc malý." zavrčím. Cítím obrovskou bolest toho křídla, které mám zlomené. Zatnu zuby a snažím se bolestí neřvat. |
| |
| No docela by mě zajímalo kde jsme, řeknu s zatnutými zuby a vyndám nohu stranou. Vezmu si svoje věci které mi naštěstí zůstali a srovnám si ji dohromady. Pak ji udělám dlahu. |
| |
| Zařvu bolestí protože to křídlo dost bolí. "Sakra, asi sem si ještě víc pochroumala to křídlo. Jo to by mě taky zajímalo, kterej blbec nás sem nechal propadnout." zavřím. |
| |
| člověk co se mnou sedí vydí 2 sáhy vysokého urostlého barbara který je oblečen do šupinové zbroje přes kterou je vydět zelený šat s kapucí na zádech je vidět pochva meče vedle je toulec se šípy a luk a kožená torna u pasu je vydět tesák a sekera a u mé nohy sedí lovecký pes na mém rameni sedí orel(velký a zbarvený jako orel skalní) jakmyle se proberu tak se hned prošacuji a kouknu po přátelích a nahlas si pomyslim "slava sme tu spolu a máme všechny věci" poté si všimnu člověka " zdravim kdo si a nevíš kde sme" |
| |
| Promiň, ale teď se ti k němu nedostanu, řeknu. |
| |
| U dvanácti bohů, co se to...??? stačím jen pomyslet než spadnu dolů. Poté se pomalu probírám a snažím se zaostřit na toho barbara. Opatrně se postavím a jdu k němu. Jsi v pořádku? zeptám se. Je faktem, že bych měl napřed zkontrolovat sebe, ale v chrámu nás to učili jinak... |
| |
| "No já vím." řeknu pokusím se co nejvíc si složit křídla i kdzž to bolí. Chci aby tu měl Armor víc místa. |
| |
| kouknu podivně na člověka " já v pořádku sem" pak se zamyslym a takovym výraznějšim zvukem řeknu "kdyžtak ošetřit se taky dokážu a já se tě na něco ptal" a chvíly na něj koukamto je divná osoba |
| |
| Barbar před sebou vidí mohutného, plešatého muže oblečeného v kimonu, v ruce držím dlouhou hůl. Jmenuji se Garim, odpovím mu klidně. A bohužel ne, nevím kde jsme. |
| |
| kouknu na Garima " děkuji já se menuju Rank, pes je Bark a orel Ferk a jak se odsud dostat nevíš" a začnu koukat kolem sebe aby sem anšel jak se odsud dostat |
| |
| Rank, Bark a Ferk? Tak jsi je pojmenoval sám? zeptám se a přitom si taky prohlížím "okolí". Na otázku jak se odsud dostat jen zavrtím hlavou. |
| |
| Všichni každý zaslechnete před dveřmi nějaké kroky. |
| |
| "ano pojmenoval tak to nák skusíme" ale zrovna v tom uslyšim ti kroky sem zvědavej co to bude |
| |
| Zbystřím. "Armore, teď mě tak napadlo třeba je to nějak zkouška.." řeknu a čekám. |
| |
| Popravdě řečeno, nemáš moc fantazie, řeknu, když uslyším kroky. Připravím si hůl a chystám se zaútočit na každého kdo by přišel s nepřátelskými úmysly. |
| |
| To mi je teď jedno, řeknu mrzutě jelikož mě noha pořádně bolí. |
| |
| kouknu na Garima a řeknu "zvířata by neměli mít moc složitá jména a moje jméno mi daly rodiče" při tom furt sleduju dveře |
| |
| Jedna cela i druhá Kroky pomalu utichnou. |
| |
| jakmyle skončí kroky tak jen řeknu "tak nic asi si ještě počkáme" |
| |
| Uklidním se a skloním hůl. Pomalu a mlčky přejdu ke dveřím a zkusím jestli by nešli otevřít. |
| |
| koukam na Garima jakse de pokusit otevřít dveře tak to by měl teda hodně velký štěstí |
| |
| Začnu hlavou bušit do dveří. |
| |
| Elisera Hlava tě docela bolí skála je hodně tvrdá, ale zaslechneš zase kroky. Druhá skupina zaslechnete kroky. |
| |
| "Au moje hlava..." zaskuhrám a čekám jestli konečně někdo příde. Náhle mi silně zakručí vžaludku. "A jéje.Já mám hlad..." poznamenám. |
| |
| když uslyšim kroky tak začnu mlátit rukou do dveří |
| |
| Když začne blbnout, poodstoupím od dveří, co kdyby se ten na druh straně naštval... |
| |
| Skupina Rank Hej ticho tam a vyjděte ven pokusíte se o něco jste mrtvý, ozve se a dveře se otevřou. Drak a spol. Pojďte ven fofrem, ozve se a celá stěna se otevře. |
| |
| Vyjdu ven a opatrně vyndám Armora. Nechci aby došlapoval na tu jeho poraněnou nohu. Armora si usadím na hřbet. |
| |
| Pomalu vyjdu ven, opíraje se přitom o hůl. Ne že bych potřeboval oporu, ale nechci aby dostali podezření... |
| |
| vyjdu opatrně za Garimem ze dveří a ruce mam normálně kolem těla a nic nedělam ani zvířata to se mi možná nepovedlo |
| |
| Garim a Rank Čeká tam na vás dvacet černooděnců. Míří na vás velkými luky. Vedou vás dál. Drak a spol. Venku jsou dva černí draci s jezdci s dlouhými luky. Vedou vás dál. |
| |
| Mám sklopenou hlavu, a jdu dál. Přeci jen na dva draky bych nestačila a ještě poraněná. Celou dobu mi kručí v žaludku. |
| |
| jdu tam kam mě vedou a celou dobu nic nezkoušim |
| |
| Jdu klidně s nimi, nic nedělám, ale jsem připraven se bránit kdyby cokoliv zkusili. |
| |
| Držím se za nohu která dost bolí i když se vezu. |
| |
| Skupina drak Dovedou vás k velké jídelně. Po chvilce vstoupí v doprovodu střelců nějaký barbar a člověk. Je tam prostřený stůl a hromada masa pro draka. Skupina barbar Dostanete se do jídelny kde už je nějaký drak a na něm sedí s pochroumanou nohou nějaký elf. Všichni Jak draci tak střelci se rozestaví podél stěn. |
| |
| Všichni viděj 55m černého draka. Opatrně posadím Armora ke stolu a sama se pouštím do masa, které do mě padá jakdo děravé. Kdzž dojím tak se rozhlédnu kolem. "Mohl by nám někdo prozradit kde to přesně jsme a co tu děláme?" zeptám se. |
| |
| když vejdu do místnosti a hned si všimnu jak drak se hned pustí do jídla pomyslim si to sme další chod či co to je a poté kouknu na Garima poté když drak promluví tak jen otevřu pusu tak to vypadá že je mimo jako mi |
| |
| Drak? Majestátní zvíře, i když já znám spíše hadovité strážce jezer, pomyslím si při pohledu na kolosálního tvora. Mě by to také zajímalo, podotknu když drak promluví. Koneckonců, nemělo by ěm to překvapovat... |
| |
| Sedím u stolu a opatrně kleju. Postupně se sezením trochu bolest v noze zmírní takže jde vydržet a podívám se na ty střelce okolo. Čekám co odpoví Elisere. |
| |
| Mlčte a jezte nebo nic nedostanete ani se nedozvíte, Ozve se mezi střelci. |
| |
| Já už sem dávno dožrala maso. jen si lehnu na zem. Jo a můžou si všimnout křídla v nepřirozené poloze to druhé je v pohodě.(Levé v pohodě). Zařvu bolestí, protože s tím pravým pokusím pohnout. |
| |
| Stále mlčím a začínám jíst, jsem už trochu netrpělivý... |
| |
| Opatrně se zvednu na nohy a zatnu zuby. Doplazím se k Elisere a začnu ji napravovat křídlo. |
| |
| Zařvu bolestí a mrsknu sebou takže Armra jistě shodím. Začnu tam s sebou zmítat v bolestivé křeči křídla. A to je to jen křídlo. Mám ho asi hodně poraněné když s sebou takhle mrskám. To se u mě moc často nestává. |
| |
| Uklidni se, řeknu jí a držím si na zemi nohu. |
| |
| Nedokáži se uklidnit. Řvu a zmitám se v bolesti. |
| |
| Klid taky, řekne jeden drak a Elisera schytá ránu tlapou která jí ochromí. Drak na ní plivne oheň a vyléčí ji křídlo. |
| |
| Přestanu řváta zmítat se bolestí. Vydechnu úlevou a ležím jen na zemi. Křídlo si protáhnu a srovnám. Pak jen čekám až se ostatní najedí. |
| |
| Opatrně se seberu ze země. Noha pořádně bolí a skoro se ani nepostavím. Opřu se o Eliseru a odpočívám už nemám hlad. |
| |
| Ležím na boku. Opatrně vezmu Armora. Odkreji křídlo a posadím si ho na břicho. Pak ho jemně přikryji křídlem. |
| |
| když řekne at dem jíst tak mlčky přijdu ke stolu kde je něco k jídlu a pomalu se pustim do jídla a dělim se se svímy společníky spravedlivě BArk leží pod stolem a Ferk mi furt stojína rameni a když vidim jak tu scénus drakem tak jen sem tam tam koukam a při tom furt pomalu jim |
| |
| Pokračuji v jídle a snažím se zůstat v klidu, což jde díky chrámovému výcviku celkem snadno. Draka si nevšímám, kdo ví kdy se zase takhle najím, je třeba toho využít... |
| |
| Takže teď když jste po jídle se dozvíte že pujdete do labyrintu, řekne vám. |
| |
| Zvednu prudce hlavu. "Cože?! Lidé tam venku potřebují mou pomoc! Letěla jsem za jednou malou holčičkou co potřebuje pomoci. Pomoci ji mohu jen já. POkud jí nepomůžu zemře." řeknu vztekle a v očích mi sou vidět slzy. |
| |
| Tím je myšleno co? otočím se na mluvčího když dojím. Ach, dráčku (dráčkice) snad si nemyslíš že tě kvůli něčemu takovému nechají jít? |
| |
| otočim se na mluvícího a až odpoví GArimovy tak řeknu "omlouvam se že mluvim ale mohu vědět proč máme tu čet právě mi" |
| |
| Prostě pujdete do labirintu a je jedno jestli zemře milion lidí, odpoví vám. |
| |
| Jen položím hlavu a nevypadám zrovn nadšeně. Z očí mi začnou téct obrovské slzy. Ne ta dívka, ona zemře. Já nechci aby zemřela, jenomže jak tomu zabránit. Nijak nejde to. Ach jo....Chudák dítě. pomyslím si. Sem z toho hodně zkleslá. Takhle mě nikdy nikdo ještě neviděl. |
| |
| Chladně toho muže pozoruji. Jaký labyrint? zeptám se. |
| |
| kouknu na toho muže aq řeknu "milion lidí at neumírá a mohu tedy kdy ste mi neřek proč tak aspon co je našim úkolem v něm pokud tedy nějaký je krom toho at v něm neumřeme" |
| |
| To vás teď nemusí zajímat jste po jídle? Zeptá se vás ten hlas. Armor omdlel. |
| |
| "Mě to zajímá protože kuli tomu umře dítě!" doslova zařvu až se tokolem otřese. Vezmu opatrně armora do tlamy postavím se a položím si ho na hřbet. "Kuli takovým idiotům jako jste vy musí zaplatit životem nebohé dítě a spousta dálších, jen kuli Vám. I mě ste vzali život." zařvu znovu. |
| |
| kouknu na stráž pokrčim rameni na to že mi to je jedno pak zaslechnu řev dračice a při tom si jentak stihnu zacpat uši aby sem neohluh poté co přestane řvát tak kouknu na svém dva věrné spolešníky "co vy dva v pořádku můžem se vydat za dobrodužství" v té chvíly orel rostáhne křídla a pes mi skočí tlapama na nohu "takže vy ste připravený tak dem na to" poté vztanu a jdu ke stráži a řeknu "já jsem připraven deme na to" |
| |
| Smiř se s tím, řekne dračici a dva velcí draci přistoupí blíž. |
| |
| Zavrčím vztekla a otočím se k nim prudce zády, ale dávám pozor aby Armor nespadl. Vydám nešťastný, táhlý řev. "Znovu mě nenarvete do toho malého čehosi!" zavrčím. |
| |
| Jdeme, řeknou vám a vedou vás všechny někam pryč. Po cestě si všimnete že stěny jsou stále méně zdobené. Nakonec se dostanete k díře kterou se Elisera procpe jen když si dá křídla k sobě a bude padat. Dokonce ani Armora nesmí mít na zádech jinak by ho tam zabila. Jděte tam, řekne vám. Pod dírou je jen černo. |
| |
| Zatnu drápy do země a nehodlám se ani hnout. |
| |
| Celou dobu pokračuji za nimi, jsem klidný a uvolněný. Je mi sice jasné že to nebude snadné, ale dá se s tím něco dělat? Teď rozhodně ne, odpovím si sám. Minimálně proti drakům bychom neměli šanci-jednoho by mohlka dračice zdržet, ale ten druhý...ne, zatím žádná šance. Do díry zatím nejdu, je mi jasné že v blízkosti dračice by to nemuselo být příliš bezpečné... |
| |
| Vlezu tam nebo tě k tomu donutíme, řekne jeden z draků. Než někdo z vás se stihne vzpamatovat popadne Armora a hodí ho dolu. |
| |
| Ani se nehnu. Zaútočím na jednoho z draků. |
| |
| jdu tam kam mi řeknou a když draci začnou bojovat tak zrychlim aby sem se vyhl boji draků |
| |
| Všichni Dva draci doslova nacpou Eliseru do díry a pak tam pustí i vás ostatní. |
| |
| Padám... Ti dva plazi sem strčili tu dračici a náseldně i mě. Ne že bych si stěžoval, ale je to poněkud otravné... Snažím se dopadnout tak, aby se mi pokud možno nic nestalo. |
| |
| Nedoborvolně sem strčena do té jámy takže musím mít stažená křídla. Grrrrr....já je zbaiju za tohle zaplatěj. Zaplatrěj životem za život! vztekám se v mysli. |
| |
| jakmyle mě strčejdo díry tak se prvněne staram o sebe, ale o své společníky kteří sou díky bohu v pořádku boté kouknu po okolí tak asi nic jiného než projít jeskyni nám nezbejvá tak se do toho rači pustíme hned ne |
| |
| Všichni při dopadu omdlíte. probudíte se v nějaký chodbě. Nad vámi a ikolo vás je pevná zkála. Chodba je dost velká aby prošel drak. |
| |
| Pomalu se zvedáma s překvapením zjišťuju že jsem si nakonec nejspíš nic nezlomil. Takový malý zázrak potěší. Jste všichni v pořádku? zeptám se ostatních. |
| |
| Naštaně si lehnu na zem a nehodlám se ani hnout. Kuli těm kret.....(Nebudu dále vypisovat) zemře dítě. Jak se s tímhle mám smířit? Copak to jde? Ne nesmířím se s tím radši tu chcípnu hlady a žízní. pomyslím si a dál tvrdoghlacvě ležím. "Ne nejsem v pořádku. Zníčili mi celý život. Kuli nim umře dítě a spousta dalších!" zavrčím a mrsknu ocasem nahoru a dolů. |
| |
| Optatrně se opřu o Eliseru a zvednu se na nohy. Dávám si pozor abych nedošlápl na zlomenou. Neboj to bude v pořádku pokud je tohle to bludiětě musí tu být východ, řeknu. |
| |
| "Jo, ale než ho najdeme zemře spousta nevinný dětí a lidí. Můj život mi zníčili a zabili tím spoustu nevinných a ani nám neřekli důvod. Já se odsuď nehnu!" zavrčím. |
| |
| Pokud se odtut nehneš tak zaprvé zemřeš a zadruhé se nikdy nedostaneš ven abys pomohla aspoň těm co přijdou po těhlech, řeknu nesmlouvavě. |
| |
| "Já tu chci zemřít. Všechny na kterých kromě Vást tří co tu se mnou se, všechny sem ztratila. Rodinu, mého nejlepšího přítele Ter´kala a i celej můj život. Zaslíbila jsem si, že nikdo nezemře a to se teď zkazí. Prostě tady zemřu!" zařvu strčím si hlavu pod křídlo a tvrdohlavě tu dál ležím. |
| |
| Nebuď jak malá pořád jsme tady mi a když si pospíšíme dostaneme se v čas i k tý holčičce, řeknu a pohladím ji po čumáku. |
| |
| Z očí mi začnou téct obří slzy. Má pravdu. Nemohu se chovat jak malej harant. pomyslím si. Jeho hlazení po čumáku by mi jakoby dodalo sílu. Všechny si je posadím na hřbet sebejistě se postravím na nohy a hrdě kráčím chodbou. "Jen by mě zajímalo proč my." řeknu zamyšleně. |
| |
| Netuším, odpovím ale jsem rád, že se mohu vést a nemusím s tou nohou jít. |
| |
| Vy draci jste trochu přecitlivělí, řeknu a pomalu vyrazím vpřed. Já vím, je to tragédie, ale když s tím nemůžete nic dělat, je nutné se nad to povznést... |
| |
| "Kdo nepozná mou minulost nepochopí proč taková přecitlivělost." řeknu. |
| |
| Nebudu vyzvídat, řeknu když si mě posadí na záda. Proč se taky hádat s někým s kým nemůžu vyhrát... |
| |
| jak omdlim tak mi to chvilku trváí než vztanu ale poté co vztanu tak jen zkontroluji sebe a své společníky kteří sou naštěstí v pořádku a poté bezezvuků sleduju rozhovor zbytku skupina |
| |
| Jste na cestě dlouho. Nemůžete zde určit kolik uběhlo času, ale už jste unavení. Míjíte různé kostry všech bytostí. Jsou tu i kostry draků. |
| |
| Když vidím ty kostry pocítím náhle beznaděj a strach. "Já se bojím...bojím se, že tu zahyneme..." řeknu třesoucím se hlasem, což u draů nebejv normální. Raději jdu dál. Sem sice unavená, ale ne tolik jako oni. "Klidně se vyspěte, já na Vás dám pozor." povím tichým a vyděšeným hlasem. |
| |
| Děsivé...jak krutá, krutá scenérie smrti...., pronesu když se rozhlížím kolem. Neboj se dračí ženo, smrt je jen dalším krokem k osvícení, snažím se dračici uklidnit. |
| |
| Neboj to bude v pořádku, řeknu a pohladím ji po hlavě. |
| |
 | Vydím všude okolo sebe jen samé kostry, ať jsou to elfové, lidé, nebo nikdo jinný je to strašný pohled. Zdálo se mi, že v dály slyším hlasy, ale to se mi asi jen zdá. Asi blouzním z pomyšlení jak tyto bytosti okolo mě museli trpět a umírat strašlivou smrtí. Chvilku si sednu a jen tak se rozhlížím. |
| |
| "Mí bratři, mé sestry...." řeknu a skoro brečím. Všichni draci sou spolu nějak příbuzní. Koukám na kostry a vře ve mě vztek a smutek zároveň. |
| |
| sedim na dračici v náruči držim psa a na rameni mi sedí orel který občas vzlétne a letí za námy ale pochvíly si vždy vrátí na rameno já jen mlčky koukam po okolí a posloucham rozhovor družiny |
| |
| Skupina jedna Jdete dál a uvidíte tam někoho sedět. Medaden Už nějakou dobu bloudíš bludiětěm a najednou se k tobě někdo blíží. Poznáš draka a že někdo je na něm. |
| |
| Někdo tam je, zašeptám a slezu z draka. Pomalu jdu k ležící postavě. Jste zraněn? zeptám se ho. |
| |
| Zvolám: Kdo jsi ????? A bděle připraven k útěku, kyby se neco přihodilo. Ale podle mého ta osoba co sedí na drakovi je nškodná a také nešťastná. Ale zdání někdy klame. ríkám si v hlavě. |
| |
| Zdravím kdo jsi ???? Mé jméno je Medaden a jsem Elf mág. Co pohledáváš v této krajině která je prolita krví a kde smrt je i ve vzduchu cítit ??? Já jsem v pořádku, ale jde vydet, že toto místo a toto krveprolytí nás zasáhlo oba. |
| |
| Já jsem Garim a tamto jsou mí společníci, odpovím mu. Jindy bych ti nabídl složitou filozofickou odpověď, ale není vhodná chvíle, proto se spokoj s tím, že nás sem hodili. A opět se tě ptám-jsi nějak zraněn? |
| |
| Děkuji za optání, ale nejsem. Jsem naprosto zdráv. Kdo vás sem hodil ???? A je tvůj drak v pořádku. Ale to stačí, teď musíme vymyslet co budeme dělat. Ja navrhuji se odsud dostat, ale jak ??? |
| |
| Medaden může vidět zhruba 55 metrů velkou dračici která má na hřbetě další dva. (Docela by mě zajímalo jak mě Garim slezl.) "Já se jmenuji Elisera nepatřím nikomu sem sama sebou. Nevím kdo to byl nějací lidé a mě sem narvali dva černí draci." řeknu a přijdu blíž. Vezmu onba na hřbet je velký dost ten hřbet. |
| |
| Já jsem Armor těší mě, řeknu a raději se nehýbám abych si nepošramotil zlámanou nohu. |
| |
| Tak me taky teší, a co teda budeme delat ted, ja bych s odsud co nejrychleji dostal a pak bych vymyslel co dál, ale až budeme venku z tohodle krvavého pohřebiště |
| |
| Pokračuji se všemi dál. "Garime, podíval by ses Armorovi na tu pochroumanou nohu?" požádám Garima a pokračuji v cestě., |
| |
| Není to můj drak, odpovím elfovi, poté se dostaneme zpět na dračí záda. Nestěžuju si, je to pohodlnější než chodit po svých... Udělám co můžu, ale nejsem léčitel, odpovím dračici a začnu zkoumat Armorovu nohu. |
| |
| Následuji Eliseru, Garima a Armora. A co jsi delal Armore s tou nohou ???? Tak jdeme panstvo. |
| |
| V pořádku až zastavíme nohu si vyléčím, odeženu Garima. |
| |
| Cesta mě celkem unavuje. Ani ne to, že mám tři na zádech, ale spíš to, že sem prostě šla moc dlouho. Svalím se na zem, ale ne na bok abych jim neublížila. "Potřebuji si odpočinout. Pokud Vám je zima slezte si pod křdlo k břich, o něj se ohřejete." řeknu a roztáhnu křídlo tak aby si tam mohli vlézt. |
| |
| Posadím se Eliseře vedle hlavy a pohladím ji. |
| |
| než sebou Elisa praští tak slezu psa položim na zem a postava uvidí 2 sáhy vysokého urostlého barbara který je oblečen do šupinové zbroje přes který je vydět zelený šat s kapucí na zádech je vidět pochva meče vedle je toulec se šípy a luk a kožená torna u pasu je vydět tesák a sekera a u mé nohy pes a na mé rameno přilétne orel(velký a zbarvený jako orel skalní) poté řeknu "těší mě já sem Rank" poté si sednu na volné místo vytáhnu přikrívku na kterou si sednu vedle sebe odložim luk,meč,toulec a tornu z které vytáhnu trochu jídla a o které se odělim se svýmy zvířaty kteři sedí na přikrívce u mě |
| |
| No tak dobrá, odpovím Armorovi. Poté slezu z dračice a sednu si pod křídlo. Tam zavřu oči a nereaguju. Abych předešel případným nedorozuměním-jen přemýšlím, nejsem mrtvý, upozorním ještě ostatní. |
| |
| Začnu si léčit nohu. |
| |
| Slezu z dračice dolů. Sednu si vedle Armora a zeptám se ho : můžu se podívat jak si léčíš tu nohu ??? a tiše řeknu armorovi : To by me zajímalo odkud je ten barbar a kde se tu vzal????, nevíš o tom něco ?? |
| |
| Jen zavrtím hlavou že nevím a léčím nohu dál. Je to tady dost namáhavé jako by něco tlumilo magii. |
| |
| Moc se mi spát nechce,ale nejde tomu zabránit. Víčka se mi pomalu zavírají a já usínám. |
| |
| Snažím se Armorovi pomoct svojí energií. "Tak mě napadá, nikdy se nepoznala otce ani matku." špitnu. |
| |
| Jejich rozhovory nevnímám a začínám taky pomalu usínat... |
| |
| poté co se najim tak si upravim věci aby sem je měl po ruce orel vlétna na nejvišíkostru která je trochu větší a neusínáúplně spíš jen tak na půl spí pes si lehne vedle mně a poté já si lehnu a tak na půl oka spim a v tuce držim svuj meč |
| |
| Armorovy se noha pomalu zahojí. Po chvilce taky usne i dračice. Probouzíte se ani nevíte kolik je, ale odpočatý. |
| |
 | Jedu na svém jednorožcizrovna z jednoho města. Jedu někaým pokáceným lesem(Od naší Elisky :-D) Sakra kdo tohle mohl udělat s lesem? ptám se sama sebe. "Ala sa ela!" zařvu přes celý les. |
| |
| Najednou se na tebe sesype x černě oděných válečníků. |
| |
| Zastavím se a koukám kolem sebe. Nehýbám se jen čekám co se bude dít. Mlčím. Začínámmít strach. Se svojí dýčkou bych toho moc nezabila a ještě ke všemu tak mladá. |
| |
| Nessa Zkroutí ti ruku za zády a svážou tě. Strkají do tebe konci kopí (samozřejmě tupými) a postrkávají tě kupředu. |
| |
| Všechny si je naskládám opět na hřbet a vydáváme se dál z tohohle hnusnýho místa. Doufám, že neumřem. pomyslím si když vidím všelijaké kostry. Je mi z toho úzko. |
| |
| Jednorožec se postaví na zadní. Shodí mě na zem a zaútočí na ty postavy. "Lau!" křiknu na něj, ale on dál útočí. Já se rychle zvednu a snažím se mu v tom nějak zabránit. |
| |
| Nessa Je to na nic a probodnou mu krk. Je hned mrtvý. Zase tě vytáhnou na nohy a strkají dál. |
| |
| Probouzím se, než stačím cokoliv říct, posadí si nás dračice na záda a opět vyrážíme. Odkud se zde asi ty tunely vzaly..., přemýšlím. |
| |
| Zaječím když ho probodnou. Snažím se dostat k jeho mrtvole. |
| |
| Nessa Nedaří se ti a po chvilce tě někam schodí. Ty stratíš vědomí. Skupina na drakovy. Vidíte nějakou svázanou elfku v cestě. Je v bezvědomí a prostě tam spadle ze stropu. |
| |
| Rychle slezu a doběhnu k elfce. Nejdříve ji rozváži a pak ji prohlédnu jestli není zraněná. Je v pořádku až na to že je v bezvědomí, řeknu. |
| |
| "Armore, vždyť je to teprve dítě...Oni to vážně nemají v hlavě v pořádku." šeptnu. A koukám na nebohé dítě. Jemně si jí a Armora posadím na hřbet. Křídly braním aby nespadla. |
| |
| Přiběhnu též k elfce a řeknu Armorovi: Skus ji sťípnout do ucha nebo do krku mohla by se pak probrat, učil me to můj učitel v klášteru. A pak nad něčím přemýšlím a najednou vykřiknu: Spadla se zezhora tak tam nahoře musí být východ. Ale nevím jak by sme se tam mohli dostat, co mysliš ty Elisero ??? |
| |
| Tohle není obyčejné místo, řeknu mu a posadím si elfku před sebe. Opřu ji o sebe aby nespadla. |
| |
| Jak nekdo může ublíži takovému to mladému děvčátku, zeptám se. Co myslíte , dalo by se od sud dostat tou cestou kterou sem spadlo to děvče Hlavně aby bylo to děvče v pořádku |
| |
| Jestli chceš vědět pravdu tak ne. I kdybychom se tam dostali hned by nás strčili zpět, vysvětlím mu. |
| |
| Takže musíme najít nejakou cestu, kde oni nejsou nebo je jich tam málo. Jak je na tom to dvče. zeptám se Armora |
| |
| Je jenom v bezvědomí je v pořádku. |
| |
| Asi máte pravdu.reknu a pomalu začínám cítit, jak se mi z pomyšlení na to jak se odsud dostanem a hlavně kam, se mi svírá v krku. |
| |
| "Nejspíš ji bude bolet celé tělo až se probere. Nesmí se však dále zdržovat." řeknu a zase jdu dál. |
| |
| Neboj zatím se starej o cestu nechci někam spadnout, řeknu jí. |
| |
| Skupina drak Postupně vám opět dochází síli. |
| |
| "Budu si zas muset odpočinout." řeknu a lhenu si. Všecny si je dám ke svému břichu abych je zahřála. Skusím na nějakou kostru pokud tu nějaká je flusnout ohnivou kouli aby to udělalo světlo aby tu bylo větší teplo. Pak jen udělám stěnu z křídla směřem od stěny u které ležím. |
| |
| Já nejdu pod křídlo, ale vezmu elfku a posadíme se zase k její hlavě. |
| |
| Pomalu se probírám obraz mám rozmazaný a slova vnímám spíš jen jako vzdálené nesrozumitelné zvuky. "Elohir! Elohir!" pro elfa je to jako Elohire! Elohire! volám s nadějí, že se tu objeví, ale nikde nikdo. Pak se rozhlédnu kolem sebe. Obrz se mi už vyjasňuje. Zahlédnu nějakého elfa a draka. Pak ještě barbara, člověka a dalšího elfa. Pokud mě elf drží v náruči tak se mu vysmeknu a rychle zacouvám pryč od nich. Sem dost vyděšená. |
| |
| Askal lukylüs lasar, řeknu mírným hlasem. |
| |
| Pořád na ně koukám dost vyděšeně. "Massë ná Elohir?" zeptám se. Pořád mi nedošlo, že Elohir je mrtvý. |
| |
| Odpočívám a přitom sleduji elfy. Nevíte co říkají? otočím se na ostatní. |
| |
| "Neboj my jsme přátelé." přeložím. "Kde je Elohir?" přeložím znovu. |
| |
| Nost lask kül, odpovím jí plynule. |
| |
| Náhle mi dojde co se vlastně stalo a rozbrečím se. "Nya nildo ná delth." řeknu a dá pláču. |
| |
| "Neznám nikoho takového." tlumočím. "Můj přítel je mrtvý" opět přeložím a je mi jí líto. "Man?" zeptám se jí elfsky. "Kdo?" přeložím ostatním. |
| |
| Laus salinias ralt, řeknu konejšivě a obejmu ji. Nechám ji plakat. |
| |
| "Sí ra aresinl. Sí ra nya enel nildo.." řeknu a dál pláču. |
| |
| Pohladím ji po vlasech. Ales siana lükras? Zeptám se jí. |
| |
| Mh:Vypadám jako na ikonce jen nemám křídla. |
| |
| "Atan et derkin dieren." odpovím a pláču dál. |
| |
| "To bude dobrý." přeložím. "On byl jednorožec. On byl můj jediný přítel." povím. "Kdo ho zabil?" řeknu. "Lidé v černých oděvech." přeložím. |
| |
| As talet sanhas likry. Jus has Armor, řeknu a dál ji nechávám plakat a dál ji hladím po vlasech. |
| |
| "Ty nás sem hodili. Mé jméno je Armor." přetluumočím. "Era sa la mat ot fat?" zeptám se. "Máš matku nebo otce?" přeložím za sebe. |
| |
| "Nya fat ná delth. Nya mat nye ilas nar laj." odpovím a ještě víc se rozbrečím když si vzpomenu na mtaky slova. |
| |
| Po druhé větě na děvče vykulím oči. "Můj otec je mrtvý. Moje matka mě vyhnala z domu." přeložím. "Chudák holka." řeknu smutně sama za sebe. |
| |
| Máš pravdu chudák, řeknu a pak zase promluvím elfsky. Sinatura lasta lizrun. Kal mikury ad satras, řeknu jí. |
| |
| "Jus has Nessa. La na ir?" zeptám se překvapeně a lehkou radostí v hlase. |
| |
| Koukám z Armora na Nessu a naopak. "Armore. Dotaz. Proč má naprosto stejné oči jako ty?" zeptám se Armora. "Jmenuji se Nessa. Opravdu mohu jít s Vámi?" ještgě přeložím. |
| |
| Netuším shoda náhod, řeknu a pak se obrátím na Nessu. As run askal ryzuys tras (opravdu můžeš jít s námi), řeknu a usměji se. |
| |
| Tohle nebude náhoda. Májí toho mnohem víc společného. "Armore tole není náhoda máte toho spoelčeného mnohem víc. Koukni se jí do očí, velice zpříma do očí." řeknu. Přeložím pak toco Armor řekl. |
| |
| "Hantanyë len.(Děkuji Vám)" řeknu tiše a lehce se usměji. |
| |
| Laskaran dulf(není zač), odpovím jí. |
| |
| "As jus has mat?"(Jaké je jméno tvé matky)" zeptám se rovnou přeložím. Čekám co mi odpoví. |
| |
| Je to jen náhoda jsem ti říkal, řeknu Eliserě. |
| |
| Sice vůbec nevím nač jí to bude, ale to nevadí. "Nya jus has Aredhel." odpovím. |
| |
| Pozvednu obočí. Je spousty elfek toho jména, řeknu. |
| |
| Koukám na ní s otevřenou tlamou. A já si říkala, že ta holka mi někoho silně připomíná. pomyslím si. Koukám na ni jako by mě opařili. "ARMORE TO JE TVOJE DCERA NESSA! COPAK SI NEVZPOMÍNÁŠ!" zařvu na něj a doufám, že mu to dojde. |
| |
| Probodnu Eliseru pohledem. Moje dcera i manželka je mrtvá, řeknu jí. |
| |
| Přišlápnu ho k zemi. "Mám mnohem lepšípaměť než ty. Není mrtvá. Tvoje dcera je tu teď s náma. To je ona, koho sem zachraňovala cítím to!" zavrčím na něj a pustím ho. "Nessa Nya jus has Elisera. Asla de ga nia?"(Nesso moje jméno je Elisera. Vzpomínáš si na mě?) řeknu a zeptám se. |
| |
| Dallrun sahas lituas tryma skrysta. Niklo sadru halas(svoji dceru i manželku jsem hledal nikde nebyly) , řeknu Eliseře. |
| |
| V mozku mi to začne šrotovat. Náhle nad sebou vidím obličej draka, černého a říká mi své jméno a pomáhá mi. Koknu na Eliseru a zazubím se na ni. "Manen lis a reta? Elisera leda ni de lerto!" odpovím.(Jak bych mohla zapomenout? Elisero ráda tě vidím.Pak se k Elise rozběhnu a obejmu ji kolem mohutného krku. |
| |
| Já to věděla. "Ještě pořád budeš tvrdit, že to není ona?" zeptám se. |
| |
| Kolik ty jsi vyléčila elfských dívek? Zeptám se jí. |
| |
| "Eda liet ras dela ni lela ras. My koles fat dew Armor.Ni as Merelyë liltien?. Fat delasen era noa."(Před 10 lety mi bylo 5. Můj pravý otec byl Armor. Já sem se ho zeptala chcš tančit? Otec odpověděl, že ano) pořád mi nějak nedochází že je to tenhle Armor. |
| |
| "So er tana." (On je támhle.) odpovím jí a kývnu k Armorovi. "Armore. Bylo jich hodně a každou si pamatuji." řeknu mu. |
| |
| Dobře je to ona, řeknu potichu a obejmu ji. |
| |
| Náhle mi to všechno docvkane. "Fat? Fat der sa li?" zeptám se a koukám na otce. |
| |
| Sadras likuras listat, řeknu jí a pohladím ji po vláskách. |
| |
| Obejmu pevně otce. "Nányë alassëa omentielvanen."(Jsem ráda, že se setkáváme.) řeknu tiše. |
| |
| Nalaste kalsu sinutar. Rad zus taran?( Já taky maličká. Co se stalo matce?) Zeptám se jí. |
| |
| "Mat nye setrale aden lores. Se nye ralese tevinyë le, le feuya nin, sarasem, bosora raulsa sa de, sia fat de tevinyë." (Matka mě vyhodila. Ona mi řekla nenávidím tě, hnusíš se mi, zmije, čarodějnice, nikdy se nevracej, ani jednoho tvého otce sem nenáviděla.) řeknu a rozbrečím se. |
| |
| Sedím a poslouchám Elisin překlad.V takových chvílích mám pocit, že bohové existují, i přesto že si s námi krutě zahrávaj..., povzdechnu si. |
| |
| as ralkas rusable. Lit kasto ritas, řeknu a dál ji hladím. Měli bychom vyrazit, řeknu. |
| |
| POslední slova, která sem zaslechla byla Garimova. Stočila jsem se kolem nich do klubíčka, ale tak abych je nezamáčkla(Kolem všech) a zakryla je křídlem aby jim byllo teplo. Za chvilku je slyšen jen mé pravvidelné oddechování s občasným chrápáním při spánku. |
| |
| Usměji se. Je unavená, řeknu a pak to ještě řeknu v elvštině. |
| |
| Schoulím se u hlavy Elisery a usnu. |
| |
| Také pomalu usínám. |
| |
| když usíná zbytek skupiny tak si také rozestelu a jdemem spát já i se svími zvířaty |
| |
| Po nějaké době se probouzíte odpočatý. Nevíte jaký čas je. |
| |
 | Nevím kolik zbývá do úplňku, ale momentálně jsem v lese. Tvář mám schovanou do kápe, kuli jejímu zohavení, právě tam mě vlkodlak kousl. |
| |
| Pomalu se probudím a pak jen čekám až se probudí ostatní. |
| |
| po chvilce vztanu zbalim sednu si vemu sousto do pusi a koukam po okolí při tom si vedle mně sedne pes |
| |
| Ráno (nebo v nějakou jinou denní dobu) se probouzím a zvedám se ze země. Zvednu hůl a rozhlédnu se po okolí, jež se (překvapivě) nezměnilo. Měli bychom jít dál, řeknu k ostatním. |
| |
| Pomalu se probouzím. Elisera také. |
| |
| Usměji se na Dcerku a pohladím ji po vláscích. |
| |
| Mě velice silně zakručí v žaludku. A sakra... pomyslím si. "Já mám hlad..." poznamenám. Když má hlad 55 m drak tak to je hodně velkej hlad. |
| |
| Skupina Vyrazíte dál. Po nějaké době kdy už máte hlad všichni a zásoby se vám jakoby zázrakem přes noc vypařili uvidíte nějaké světlo na konci tunelu. Agaria Taky ti zmizeli zásoby když tu najednou uvidíš nějaké světlo. |
| |
| Se všema na hřbetě se rozběhnu za světlem. |
| |
| Ani nevím jak sem se dostala do podivné chodby, ale vidím světlo, běžím za ním. Sem ryvhlejší než obyčejný člověk. A každé zvíře by ze mě cítilo vlkodlaka. |
| |
| Sedím na hřbetu El a před sebou mám dcerku. |
| |
| sedim na dračici, psa mam na klíně a orel letí za námy |
| |
| Držím se pevně ostnu Elisery. |
| |
| Skupinka Vyběhnete do ohromné síně. Přímo naproti vám je ohromná kovová brána a před ní stojí ohromný drak. Všichni z něj cítíte sílu a je v ní něco co je cítít i z El. Napravo od vás vyběhne z jiného tunelu nějaká postava. El z ní ucítí vlkodlaka i když teď nemá čas to moc řešit. Agaria Vyběhneš do ohromného sálu a vidíš to co skupina až s tím rozdílem, že nalevo od sebe uvidí dalšího draka s několika lidmi a elfy na hřbetu. |
| |
| Jen polknu a začnu před drakem couvat. Celá se třesu. Bojím se ho. Armore ta co sem vběhla je vlkodlak. pošlu myšlenkou Armorovi a dál couvám. |
| |
| Když uvidím dva draky a tu skupinku na hřbetě toho "menšího" hned hledám únikovou cestu. Vím, že ze mě oba draci pocítí vlkodlačství. Jenomže jediná cesta je ta chodba a tam se mi nechce. |
| |
| Myšlenku nevnímám spíš mám co dělat abych ji v čas zastavil. Stuj, zakřičím jelikož vchod za námi zmizel a teď je tam jen skála a totéž se stalo z vchodem kterým přišla ta zahalená postava. |
| |
| sedim na dračici v tom si včimnu příchozí dívky a poté si všimnu draka ta holka tu uvízla asi jako mi ale ten drak bude asi překážka |
| |
| Všechny je sundám na zem a zacouvám do rohu ta, se krčím a schovávám před obřím drakem. |
| |
| jakmyle mě dračice sundá a zacouvá do rohu fakt odvážná dračice poté položim psa na zem orelpřilítne nademně tak a co ted poté si vemu do ruky luk který ale zatim nepřipravuji k boji |
| |
| Prohlížím si draka který se nějak podobá El. |
| |
| Couvám dozadu a nekoukám se za sebe. Narazím do zdi takže mi slítne kápě. Všichni vidí Lidskou ženu se zohaveným obličejem. Sem pokousaná od vlkodlaka, i když někteří si mohou myslet, že je to od vlka a nemám jedno oko. |
| |
| Koukám se po všech co tu sou, Ale hlavně přejíždím z Elisy na draka a opačně. "Fata, Elisera dea dare hoa drako!" pošeptám otci můj názor. Slyšel to jen on. |
| |
| Vítejte tu konečně jste dorazili a hlavně ty dcerko, zahřmí drak a obrátí se na El. |
| |
| Laskarus kalda ikonus siran, řeknu jí. |
| |
| Přestanu se bát a vyjeveně koukám na draka. "Tati?" zašeptám nevěřícně a pomalu se k němu vydám sem o dost menší než on. |
| |
| Sednu si tiše na zem a dělám že sem vzduch. Sem ráda, že si mně moc nevšímají. |
| |
| Ano jsem to já, řekne ti. |
| |
| "Nemám vidiny, že ne? Ale co děláš tady a proč tu si a proč sme tu mi.Já já nic nechápu. moje hlava to nepobírá." řeknu udiveně a zastavím se pár centimetrů od něj. |
| |
| Jne otce dloubno prstem do boku a ukáži na neznámou ženu se zohaveným obličejem. |
| |
| Nemáš malá. vy jste tu abyste prošli branou a já abych ji bránil, řekne. |
| |
| Tohle je čím dál složitější, poznamenám, pozorujíce velkého draka. Všimnu si nějaké další ženy, pozoruji ji a dávám pozor. Na draka samozřejmě taky, ale ona se mi zdá zajímavější... |
| |
| Dojdu k tý holce. Co se ti stalo? Zeptám se jí i když poznám vlkodlačí kousnutí. |
| |
| "Myslela, jsem, že nežiješ. A proč sme tu zrovna mi, proč zrovna mi tu sme? A o co tady v tom bludišti jde. Oni sem hází každého koho potkají. Proč? Kuli nim možná zemře nebohé dítě, které sem se chystala zachránit." řeknu a jemně se k němu přitulím. |
| |
| když de dračice k tomu drakovy tak pomalu jdu také tim směrem |
| |
| Projdi branou a zjistíš to, řekne ti a otře se ti hlavou o tvuj krk. |
| |
| Uhnu tváří aby mi do ní neviděl. Mlčím. Nechce se mi odpovídat. Je to elf vím, že poznal vlkodlačí kousnutí. |
| |
| "Já o tebe nechci zase přijít. POkud projdu tou branou nikdy tě už neuvidím...Matka je pořád u orků, mě se od nich povedlo utéct, když sem byla malá. Měla jsem přítele, ten umřel stářím a teď sem konečně našla tebe a mám tě zase opustit? Ne já nechci." řeknu a v očích mám slzy. |
| |
| Musíš, zahřmí nahlas. |
| |
| "Ale proč? Já tě nechci opustit. Pak už tě nikdy nepotkám....Nikdy se neuvidíme...tohle je moje poslední šance s tebou mluvit." šeptnu a koukám na něj smutně a dost sklesle. |
| |
| MOžná, připustí a obrátí se k bráně. Jde stále blíž. |
| |
| Mohl bych ti vyléčit to zranění, ale vlkodlakem zůstaneš, nabídnu jí. |
| |
| "Tiše!" siknu v té části kdy mluvil o vlkodlačství. |
| |
| Tak co? Zeptám se jí. |
| |
| Všechny si je opět vysadím na hřbet. I Agariu a jdu sklesle za svým otcem. |
| |
| Jen kývnu. |
| |
| "Werewolf!" šeptnu.(Vlkodlak) |
| |
| Sadraky naras (klid maličká), řeknu jí a nasedneme na draka. Tady je moje léčení slabé počkáme za branou, řeknu. |
| |
| Jdete za drakem a ten vám otevře bránu. Za ní je jen světlo. |
| |
| Ještě než tam vstoupím se naposledy přitulím k otci. "možná navždy zbohem a prosím nezpaomeň na mne." řeknu otřu se hlavou o jeho hlavu obrátím se a vcházím do světla. Jdu sklesle. |
| |
| Chvíli se vznášíte v prostoru a pak najednou dopadnete a stojíta na nějaké poušti. Na severu vydíte ohromné město jeho velikost vás ohromí. |
| |
| "Vzduch! Prostor! Nebe! Světlo! Písek! Civilizace!" zaskučím radostí. Raději je sundám dolů. Prudce se vznesu a samou radostí udělám několik salt ve vzduchu sem ráda, že zase mohu léajen chodit to byla úmorná únava. Po vyblbnutí přistanu opět u ostatních. Pořádně si zařvu a protáhnu si křídla. Pak si je vyskládám na hřbet vznesu se a letím k městu. |
| |
| Sedím na hřbetě dračice, pozoruji město kdesi před námi a přemýšlím. Hned dvě rodiná setkání za sebou, navíc jsme se dostali z tunelu...bohové ví kam. To celé jasně vypovídá o neskutečné komičnosti vesmíru... |
| |
| Dotknu se tváře té co jsme ji potkali a začnu ji léčit. Pomalu se jí rány hojí. Jsem Armor jak se jmenuješ ty? Zeptám se jí během léčení. |
| |
| Chvílí přemýšlím jestli mu to říct nebo ne. Koneckonců sem hledaná ve všech elfských lesích a on je elf. Jen na sucho polknu. Až mě vyléčí jistě mě pozná... pomyslím si. "Agaria." šeptnu tak tiše jako bych ani nechtěla aby to slyšeli. |
| |
| Pomalu ji vyléčím ránu a pohlédnu na její obličej. TY? Zeptám se překvapeně a o kousek uskočím. Proč jsem hodili i vraha? Pomyslím si a sáhnu pro meč. |
| |
| "Ne prosím, nejsem to co si myslíš....nikomu sem nic neudělala. Prosím ušetři mlůj život." řeknu hned jak vidím ruku na meči. Ani nevypadám, že se chi bránit. |
| |
| Byly u tebe nalezeny důkazy, řeknu a nespouštím ruku z meče. |
| |
| "Klidně mě zabij, prosím udělejto jestli chceš, když seš jako všichni z tvojí rasy. Nikdo už mi nevěří, rači budou věřit členům Vaší rasy než-li mě. Já nikoho nezabuila a zemřu s čistým svědomím. Navíc toho elfa co byl zabit sem enznala. Neměla sem důvot ho zabít." řeknu a v mém hlase je znát upřímnost, a z očí mi tečou slzy. ještě rozpřáhnu ruce aby mohl bodnout. Sem připravená na smrt a mé svědomí je čisté a stejně pokud nění ten meč stříbrný nezabije mne. |
| |
| Nedoufej v to že by ti moje železo neublížilo. Světlo boha tě zabije stejně jak stříbro, prohodím jelikož je mi jasné na co myslí. Sundám ruku z meče. Dávej si na mě pozor budu tě pečlivě hlídat a pokusíš se někomu něco udělat zaručím ti že shoříš na prach, řeknu jí a jdu se posadit k dcerce. Přitom ji neustále sleduji. |
| |
| sedim na dračici se psem v ruce a s orlem letícim za mnou a jen tiše sleduju dění |
| |
| Agario já ti věřím, znám tě. Nikdy by si nezabila živého tvora. pošlu jí myšlenku a pokračuji letem k městu. Cítím jak se opírá o můj krk a slyším jak pláče. Armore ona mluví pravdu...znám jí, jednou mi zachránila život, před nějakým divným kostrounem, byl moc silnej. a ona ho doslova rozsápala. Nikdy by nezabila když by neměla důvod. pomyslím si. |
| |
| Proč mě odsuzují dřív než si všechno ověří? Proč mi nikdo nevěří? Všichni se ke mě chovají jako bych někoho zabila. Vůbec nikdo netuší, co sem si musela prožít... pomyslím si. Sem opřená o Elisery krk a pláču. "Vůbec netušíš, co sem si musela prožít, za těch posledních několik let....Moji rodiče sou mrtví zabili je vlkodlaci, nezabránila jsem jim v tom a mě nezabili bohužel sem přežila a sem to co sem, po dalších dvou letech sem se dozvěděla, že mého bratra zabili lichové...všechno sem ztratila i svobodu." šeptnu a rozbrečím se ještě víc. |
| |
| Nespustím ji z očí, pošlu jí myšlenky. |
| |
| Jen zavrčím a pokračuji v letu. Po vyslechnutí Agriina příběhu mě popadne lítost. Nikdo z nás toho neprožil tolik co ona. My narozdíl od ní svobodu máme, ale ona? Ne všude jí honěj elfové... |
| |
| Pomalu jste u ohromných zdí. Město je zdá se úplně prázdné. |
| |
| "Ela sa dea da?"(Co říkala?) zeptám se. Nerozumím jim o čem si povídají. |
| |
| Přeložím maličký co jsme říkali a rozhlížím se po na pohled pustém městě. |
| |
| "hmm, počkejte tady...A jestli Agarie někdo z vás ublíží ať si mě nepřeje. Od téhle doby je Agaria pod mojí ochranou." zavrčím. Dám je na zem a vzletím. Letím nad městem a hledám cokoliv o¨co by naznačovalo život. |
| |
| Posadím se zády ke zdi a sleduji Agarii. |
| |
| Drak Město je opravdu pustý, ale všimneš si pár kusů dobytka volně pobíhajícího a zahrad. Vzpomeneš si že máš hlad a ostatní taky. Skupina Vzpomenete že jste dlouho už nejedly. |
| |
| Ulovím všechen dobytek. Tři kusy z toho sežeru a zbytek donesu skupině. Lehnu si opodál a koukám na ně. |
| |
| Trvalo ti hodně dlouho a pochytala si jen deset kusů dobytka. Mohlo by to stačit na pár dní. |
| |
| TY co nám přinese začnu zpracovávat a zapálím i oheň. Maso nad ohněm opeču a podám každému jeho díl a to i Agarii. Pak se posadím vedle dcerky a sním svuj podíl. Pak se dám do sušení masa na cestu. |
| |
| Maso odmítnu. Mám hlad, ale nemám chuť. Svírá se mi žaludek při pomyšlení na minulost. "Možnáá sme ho mohla zabít v podpbě vlkodlaka. Nedokáži se ovládnout a navíc si nic nepamatuji co sem dělala, o úplňku." řeknu a sem k nim otočená zády. Nechci aby viděli mé slzy. |
| |
| Pokud se měníš máš se někam připoutat a zůstat celou noc, řeknu a dál pokračuji v práci. |
| |
| Brzy bude úplněk cítím to až v kostech. pomyslím si a otřesuse. Armora už dokonale ignoruji. |
| |
| když dostanu kus masa tak se podělim se psem a orlem sednu si na kládu kterou sem našel a pomalu se pustim do jídla poté kouknu na Agarii a jen divně koukam tak vlkodlak s tim to bude veselý po chvilce si už všímam jen svého jídla poté kouknu na Armora vytáhnu dva kožený váčky "nechceš na to sušení nákou sůl a náký bylinky můžu poskytnout" a čekam na jeho odpověd |
| |
| Hodili by se, odpovím a vezmu si váčky. Asi polovinu z každého použiji na všechno maso co tu je. Chtělo by to taky nějaké ovoce a tak, řeknu zamyšleně. |
| |
| "Pokud sme byli v bludišti tolik nocí kolik sme spali tak by to mělo vyjít, že úplněk je dneska.." řeknu a kouknu na Gariu, která znejistěla. |
| |
| To je, odmlčím se a chvilku hledám správný výraz. Špatné, dořeknu a podívám se na Agriu. Co budeme dělat? Zeptám se. |
| |
| Už se setmělo a začíná vystupovat krvavý úplněk, ale spíš vás vystrašil hluk z města. Město se začalo hemžit kostlivci kteří ožili a všichni jdou na vás. K tomu se Agria mění. |
| |
| Roztrhne se mi oblečení a má kůže se také strhá místo ni se tvoří srst a zachvilku přrd Vámi stojí 2 m vlkodlak, který má hynědou srst. Nrmálně bych se vrhla na skupinu, ale teď se vrhám na kostlivce. Ještě si zaviju. |
| |
| aci se většinou vrhají na živé oběti, ale stalo se něco nečekaného, ona se pere za nás. Začnu jí pomáhat a mlátíím kostry ocasem. |
| |
| Tady budou problémy, řeknu a tasím meč. Postavím se před dcerku a začnu drtit kostlivce co se dostanou moc blízko. |
| |
| Rozbehnu se někam do hloubi měsdta s tím, že chci aby kostry běželi za mnou. Chci je od nich odlákat. |
| |
| Většina běží za vlkodlakem, ale někteří zůstavají. |
| |
| Začnu proti nim kouzlit, ty kouzla co znám a sou proti kostrám funkční. |
| |
| Odběhnu dost velký kus od skupiny a tam se peru s kostarma. |
| |
| Nessa a Armor Jejich světlá magie, která je si velmi podobná odstřeluje jednoho kostlivce za druhým. Agaria Vrhneš se na kostry, ale máš to těžký. Brzy krvácíš z dost ran i když oni se taky rozpadají. |
| |
| Zabíjím dokud nejsou všechny rozpadlé. Pak běžím ke zbytku skupiny a vrhám se na ostatní kostry. |
| |
| Pořád šiju po kostrách, ale mě brzy magie dochází a bezmocně se sveyu ke zdi. |
| |
| od Armora si vemu zbytky váčků a poté přicházejí kostry tak tasim meč a začnu s nimi bojovat pes a orel se drží v povzdálí nemají moc rádi nemrtvé |
| |
| Skupina Po chvilce jsou všechny kostry pobitý. Ag Když se krvácející přiblížíš k skupině uvidíš, že už jsou všechny zničený a ty jsi dost zraněná. |
| |
| Běžím tím směrem jak letěla Elisera, tam kde našla dobytek. |
| |
| "Hm...Divné." řeknu a lehnu sei ke zbytku naší skupiny. "Vlkodlaci obyčejně chodí po živých a ne po kostrách, ale ona šla po kostrách rvala se za nás." pronesu zamyšleně. |
| |
| Já si nestěžuji, řeknu jí. |
| |
| Ag Dokonce i nějaké najdeš, které jí unikly. A taky dost planě rostoucích zahrad. |
| |
| Vrhnu se na první kus dobytka co je nejblíž. |
| |
| "No, jo, ale je to divné a kdyby většinu koster neodlákala, tak bysme to nepřežili ani já. Těch koster na mě bylo moc. Možná by ses jí měl omluvit za to jak ses k ní choval." zabručím. |
| |
| Jak se zdá tak asi jo, ale až se přemění zase zpět, řeknu. |
| |
| Pomalu svítá. |
| |
| Dojím poslední kost z krávy když zrovna zažne svítat. A já se proměním zpátky do lidské podoby. Těžce se belhám zpátky ke skupině jen v kalhotách. Všude mám krvávé a některé dots těžké šrámy. |
| |
| "Dokážete se vyspat na mém hřbetě?" zeptám se. |
| |
| Vydám se jí naproti a podepřu ji. Posaď se a vyléčím tě, řeknu a čekám až mě poslechne. |
| |
| Jen se svezy vyčerpaně na zem. Jako bych se mi podlomily kolena. |
| |
| Podepřu ji a pomalu opatrně ji usadím. Pak ji začnu lečit. |
| |
| jakmyle dobojujeme si skovam meč poté ke mně přiběhne pes a přilítne orel dojdu k dračicy já se kdyžtak vyspim vedle tebe rači spim na trdim než na měkym" a rozestelu si kousek od ní |
| |
| Když jsme se dostali ven, začal jsem přemýšlet a když já začnu přemýšlet, tak je poměrně obtížné dávat pozor na cokoliv jiného. To je důvod, proč jsem většinu posledních událostí "prospal" a proč "spím" i teď. MH:Já vím, chabá výmluva, ale nějak jsem neměl čas napsat... |
| |
| "No to máš smůlu, budeš muset na hřbetě, protože poletíme," řeknu. |
| |
| Nejsem schopná se hnout ani si pořádně nepamatuji co se dělo. Sem šíleně vyčerpaná. |
| |
| Podepřu ji a vydám se k dračici. Pujdeme? Zeptám se jí. |
| |
| "No já nevím, ale měl by s jí sehnat nějaké triko..." řeknu a rohlédnu si Ag od hlavy až k patě. |
| |
| Na zemi se schoulím do klubíčka a usínám. |
| |
| Hm na něco přijdu, řeknu a vytáhnu přikrývku do níž ji zabalím. Posadím se na dračici a posadím si ji aby si mohla odpočinout a vyspat se. Dcerka to přežije když jednou bude sedět až před ní. |
| |
| POmalu usínám. |
| |
| Všechny si je dám na hřbet a vzletím. Letím na opačnou stranu od měststa. "Nezpomeň se jí pak omluvit....a měl by si jí začít věřit." zamručím. |
| |
| Něco zabručím na odpověď a dávám pozor na obě co jsou přede mnou. Sám nespím. |
| |
| prři balení věcí mě zastihne dračice a veme mě na hřbet jen tak tak stíham pozbírat věci jen psa ne který se předemně vyšplhá nák sám orel letí za mno a pak směrem k armorovy řeknu "když budeš potřebovat pomoc s lečenim tak se ozvy" a poté koukam po okolí |
| |
| POmalu se probírám. "Kde, to jsem? Co se stalo?" ptám se tiše a vůbec si nic nepamatuji. |
| |
| Bojovali jsme a je to už v pořádku, řeknu a dál ji přidržuji. |
| |
| "Byl úplněk, že? Neublížila jsem Vám nikomu?" zeptám se starostlivě. |
| |
| Kromě pár kostlivců jsme v pořádku. Asi bysme je nedali kdybys tam nebyla, řeknu jí. |
| |
| "Eště pořád mi nevříš, s tím, že já nemohu za smrt toho elfa?" zeptám se. |
| |
| Já dál klidně spím. |
| |
| Ale jo věřím ti, řeknu a na důkaz svích slov ji pohladím po vlasech. Dík tvoje pomoc se možná bude hodit, řeknu dozadu na Ranka. |
| |
| "Nevím kdo ho mohl zabít." řeknu. Pak mě pohladí po vlasech. Kouknu na něj. Mé tváře chytnou nachovou barvu. Usměji se a sklopím hlavu. Deku do které sem zabalená si kolem sebe zavážu. Aby mi nespadla. "Problém, je, že když se proměním tak mám v hájí triko a všechno co mám přes něj.Kalhoty vydržej jako jediný." podotknu. Pak vezmu svůj vak, který jak doufám mi vzali s sebou. |
| |
| Máš nějaké náhradní? Zeptám se jí a usměji se. |
| |
| "Hm.. jo, ale brzy dojdou." řeknu a začnu hrabat ve svém vaku. Vezmu si červenou tuniku s modrou vestou.Pak vak zavřu. Natáhnu si to přes sebe a deku rozmotám a podám ji Armorovi. |
| |
| Vezmu si zpět deku a dám si ji do batohu. A co zranění nebolí tě něco? Zeptám se jí. |
| |
| "Ne nebolí. Ani si to nemusel léčit. Samo by se to zregenerovalo. Tedy pokud jejich zbraně nebyli stříbrné." řeknu. Kouknu na malou elfí holčinu. "Tvoje dcera?" zeptám se. |
| |
| Ano dlouho jsem ji považoval za mrtvou, řeknu a zesmutním. Po chvilce se zase usměji a pohladím dcerku po vlasech. |
| |
| "Bohužel moje rodina je mrtvá. Navíc teď nemám ani svobodu. elfové mě hledají všude." posmutní já. |
| |
| Notak. Ať jsme kde jsme určitě tu zrovna elfové nejsou, řeknu a obejmu ji. |
| |
| "No aby sme se nedivili." poznamenám. To sou blázni. Jsou do sebe zamilovaní až po uši a on jí nedokáže dát ani pusu. |
| |
| Letka. V dálce zahlédnete další ohromné hradby a dokonce i vodu.Vypadá to jako řeka. |
| |
| Vodáááá! zakřičím sama pro sebe a opravdu rychle se vrhnu k řece. |
| |
| "Elisero klidni hormon!" křiknu na ní, jelikož se mi začíná dělat zle z rychlého letu. |
| |
| Vezmu Ag do náruče a stejně i dceru aby nesletěli. |
| |
| Zpomalím ale pořád směřuji k řece. |
| |
| Překvapeně koukám na Armora, jak mě k sobě přitiskl. |
| |
| Už jsem nějakou dobu vzhůru, sedím na drakovi a zachovávám klid a to i přesto, že díky té přehnané rychlosti není cesta dvakrát pohodlná... |
| |
 | Putuju několik dní lesem když se dostávám do pouště. V dálce vidím hradby města a pak slyším a cítím vodu. Tentokrát využiju všechny čtyři nohy a běžím směrem k vodě. Brzy vidím řeku a taky vidím jak se sem blíží velký drak. Rychle se schovám k hradbám tak aby mě neviděl. |
| |
| Když zpomalí tak obě pustím. |
| |
| Nenápadně přesunu svou ruku k Armorově ruce a já se jí dotknu. Dělám to nevědomky. |
| |
| Automaticky chytnu Ag za ruku ani nevím co dělám. Se zájmem sleduji blížící se řeku. |
| |
| Natočím se K Armorovi. Nevím co dělám, ale jeho tvář otočím ke mě a políbím ho. |
| |
| Překvapeně se podívám na Ag a sleduji jí. |
| |
| Náhle si uvědomím co sem to provedla. Jen sklopím hlavu a dělám že nic. |
| |
| Tázavě ji sleduji. |
| |
| Jen na sucho polknu. Sakra, sakra... pomyslím si a rychle stáhnu ruku zpět. |
| |
| Její ruku nepustím, ale dál si ji zkoumavě měřím. Vlastně ani nevím že ji držím za ruku. |
| |
| Prudce s rukou škubnu. Ne nedívej se na mě..... nemám odvahu se mu podívat do očí. |
| |
| Podívám se na ruku a překvapeně ji pustím. Chvíli sleduji svoji ruku jako by ani nebyla moje a pak se znova podívám na Ag. |
| |
| "Promiň.." šeptnu. |
| |
| Proč se omlouváš? Zeptám se. |
| |
| "Proč? Přece sem tě políbila." odpovím co nejklidněji. |
| |
| No a? Zeptám se. Chytnu ji za bradu a jemně ji otočím k sobě. Taky ji políbím. Usměji se na ní. |
| |
| "Ty se nezl...." nedořeknu to, protože mě políbí. "...obíš." dořeknu a pekvapeně na nšj koukám, |
| |
| Ani ne, řeknu. Spíš jsi mě překvapila, řeknu a pohladím ji po vlasech. |
| |
| Lehce mi koutky ucuknou v úsměv. |
| |
| Jen se usměj smát se má každý, řeknu s úsměvem. |
| |
| "Jo a nezapomeňte to ukončit, tím, že se vezmete teď hned na hřbetě." řeknu a začnu se smát hrdelním smíchem. Doletím k řece. |
| |
| Začnu se smát nad poznámkou Elis. |
| |
| Usměji se taky a počkám až přistane. |
| |
| Přistanu u řeky opatrně je sundám ze hřbetu a začnu hltavě pít. |
| |
| Taky se nahnu k řece a doplním měchy. Pak podím jeden Ag a svoji dcerku která spí položím vedle řeky. |
| |
| Poté co se po poměrně dlouhé době dostanu na zem, dojdu k řece, naberu vodu do dlaně a napiju se. Poté se rozhlédnu kolem, dívám se jestli neuvidím něco podezřelého... |
| |
| Garim Nic podezřelého jen trochu sněhu u jedný zdi. (To je ocas, ale to nevíš). |
| |
| Pomalu se probouzím a mám hroznou žízeň. Také slyším zurčení řeky- |
| |
| "Hm, hele neni to dívný sníh na poušti?" zeptám se a koukám na hromádku sněhu, tedy pokud to je sníh. Začnu větřit. |
| |
| Podepřu dcerku a přiložím ji měch k ústům aby se mohla napít. |
| |
| Drak Něco ucítíš, ale je to slabý. |
| |
| Sakra... pomyslím si. Jelikož mé horní končetiny jsou lví pařáty tak si do jedné vezmu potichu šavli a do na druhé vytasím drápy. Roh mám také připravený k útoku. |
| |
| POmalu se napiju. "Kde to jsme?" zeptám se. |
| |
| On zaracten(u řeky), odpovím jí. |
| |
| "Pssst." siknu na Armora a Nessu. POmalu se blížím k tomu bílému čemusi. Nevěřím, že je to sníh. Je to blbost, na místě kde paří slunce. |
| |
| Máš pravdu, je to zvláštní, šeptnu k dračici, pozvednu hůl a začnu se k tomu pomalu přibližovat... |
| |
| Vylezu zpoza hradeb, tedy spíše vyskočím. Sem přikrčená do bojové pozice v jedné lví"ruce" mám zlatou šavli a u druhé mám vytasené drápy. Zbytkem těla sem jednorožec a mám opravdu velký ocas. Nohou hrabu naštvaně do země. |
| |
| Vytasím zbraň a rychle skočím na úroveň El.Dívám se na to stvoření. |
| |
| "Má někdo jen malé tušení co je tohle za tvora?" zeptám sesvého okolí. |
| |
| Pomalu se k tomu tvorovi blížím. Neboj, neublížíme ti, šeptnu. |
| |
| "Počkat..Nechte ji.." šeptnu a pomalu se přibližuji ke stvoření. "Někoho mi připomíná.." šeptnu. Já ji znám... napadne mě. |
| |
| Zamračím se na Ag a schovám meč. |
| |
| "Nechte mě! Nepřibližujte se! A ty zůstaň kde si!" zavrčím a při poslední větě ukáži na Ag. "Jmenuji se Emeris." zabručím, ale sem v bojovém postoji, v obráném konkrétně. |
| |
| Náhle jako bych se přenesla úplně někam jinam. Všechno z dětství se mi přehrálo v hlavě. Znala jsem jednoho jednorožce jménem Emeris. Uměla mluvit a hrávali jsme si spolu.Pak ji však unesli a od té doby sem jí neviděla. "Emeris..." šeptnu tiše. "Emeris...jmenuji se Agaria." představím se já. |
| |
| "Ne to není možný Agaria je mrtvá...zabili ji..." řeknu a postavím se normálně. "Ne nevěřím, že si ta Agaria, kterou sem znala, ještě před tím než mne unesli." řeknu a zastřčím šavli a ta zmizí. I drápy zastrčím. |
| |
| Opatrně přistoupím k Ag kdyby mě bylo potřeba. |
| |
| Zamračím se. "Cože? Ty si nebyla vždycky takováhle?" zeptám se Emeris. |
| |
| "Emeris, sem to já." odpovím tiše. Vyhrnu si tričko vzadu, kde mám tetování Emeris když byla malá a je tam i jméno Emeris. Otočím se k ní zády. "Vzpomínáš si? Jak sem si to nechala vytetovat abych na tebe nezapoměla?" zeptám se jí. Nechávám ji ať si to prohlédne. |
| |
| "Ne byla jsem pohým jednorožcem. Měla jsem kamarádku Agariu, ale pak mě jednou unesli na několik let. Řekli, že Ag je mrtvá. Udělali ze mě tohle..." řeknu a asi bych pokračovala, al jak uvidím tetování hned se mi všechno oživí. Jak..jak sem jim mohla naletět? ptám se sama sebe. Opatrně a pomalu jdu k Ag. Těkám pohledem z ní na Armora. Jemně přejedu tetování svou tlapou. "Ag...to..to není možný..." šepnu a padnu na kolena. Koukám do země. |
| |
| Stáhnu si triko a otočím se na Em. "Ale ano je to možný. Sem tu. Sem tu já Agaria z masa a kostí, živá a zdravá." usměji se a položím jí ruku na "rameno". |
| |
| Já se jen jako asi i všichni ostatní koukám z tý věci na Ag. |
| |
| "Hm...zvláštní..." řeknu. A lehnu si k řece. |
| |
| Nechápavě koukám na to co se stalo. |
| |
| Pohlédnu Agarii do očí. Vidím tam, přátelství a prevdu. "Sem tak ráda, že tě zase vidím, Agario. Sem tak hloupá, že sem jim naletěla." řeknu tiše. Pak si najednou uvědomím, že z ní cítím vlkodlaka. "Agario ty si vl..." nedořeknu to a ona jen smutně kývne. Já ji přesto obejmu. |
| |
| "Nastupovat. Letíme na obhlídku města." řeknu a naskládá si je na hřbet. Slyším Em a Ag jak si povídají. Já vzletím a leím nad město. |
| |
| Vyskočím na hřbet El a před sebe si dám dcerku. Letíme nad městem. |
| |
| Je hodně podobné tamtomu akorát je tu víc sadů a celkově víc jídla. Vidíte i celé stádo dobytka. |
| |
| Sletím dolu ke stádu a udělám kome něj ohnivý kruh. Pak několik kusů pochytám a naházím si je do tlamy a sežeru. Co nejvíc jich ještě nachytám pro jejich potřebu a vyházím si mrtvoly na hřbet. Pak přistanu v nějakém sadě a lehnu si. Chci si trochu odpočinout. |
| |
| Opět nasedám na draka, docházím k závěru že je to čím dál šílenější... Další rodinné shledání...je to trochu zábavné, když se nad tím tak zamyslím. Když opět přistaneme, slezu z draka, rozhlížím se okolo a přemýšlím nad vším možným... |
| |
| "Zajímalo by mne, proč je to tu tak opuštěné." řeknu. |
| |
| Raději to nechci vědět, řeknu a pustím se do sušení masa. |
| |
| Stočím se do klubíčka a usnu. Hlavu mám pod křídlem. |
| |
| Uškubnu si ze stromu jablko a začnu ho chroupat. Narvu si ho do tlamy celý. Natrhám si jich víc a pomalu je spořádám. |
| |
| když uvidim setkní tak jen koukam poté cetuju na dračici když jsme v sadu a armor začne sušit maso tak mu zase podam koření a sůl a vemu si jablko a pustim se do něj při tom sem opřený o strom na který si sedne orel a kolem pobíhá pes |
| |
| Skupina Pomalu všichni usnete. Probudí vás až nějaké vití. Je už noc. |
| |
| Vyskočím na nohy a přikrčím se. I když sem člověk tak v žilách mi koluje krev vlkodlaků a jakmile slyším vytí tak taky musím zavít i v lidské podobě. |
| |
| "Vlk, nebo vlkodlak...i když vlkodlak těžko, není úplněk." řeknu a koukám na reakci Ag. |
| |
| Vyskočím na nohy a tasím šavli. Sakra...vlci.. pomyslím si. |
| |
| Strachy se přitisknu k El. |
| |
| Skočím k Ag a strhnu ji k Elis. Buď opatrná, řeknu a tasím meč. |
| |
| Vysmeknu se mu a vytasím svůj vlastní meč. |
| |
| Opět usínám, když mě probudí vlčí vytí. Pozvednu hůl a jsem připraven se bránit. Přišel čas boje, zamumlám, následně z každého konce hole vyleze krátká čepel. |
| |
| když zavijou vlci tak vztanu ale netasim zbran a jen se pousměju "tak aspon nákej život tu je" |
| |
| Z ruin města začnou vystupovat vlkodlaci. A to i když není úplněk. |
| |
| "A dopr..." nechci říkat co. Kurňa pomyslím si. POstavím se dopředu. Děte pryč bratři! Vypadněte! řeknu vlkštinou a čekám jestli to zafunguje. |
| |
| Rychle se schovám pod křídlo El. Celá se třesu strachy. |
| |
| Udělám kolem nás plamenný kruh s nadějí že to neprojdou. Nessu si přitisknu k sobě křídlem. |
| |
| Pozor na jejich kousnutí jinak budete vlkodlaky taky, řeknu a stoupnu si zády k křídlu pdo kterým je Nessa. Tady jediná na které neúčinkuje je El a Ag, pomyslím si. |
| |
| jakmyle začnou vylézat vlkodlaci tak hned se chopim luku a vytáhnu své tři jediné stříbrné šípy a po třech z nich je vypálim a poté začnu pálit normální, pes se drží u mě a orel se chopí velkého kamene tak velkého aby ho unes vylítne nahoru a po jednom z tich likanů ho hodí |
| |
| Rozumím, kývnu na Armora a soustředím se na blížící se vlkodlaky. Klidně čekám, připraven prožříznout hrdlo prvnímu který se dostane moc blízko... |
| |
| Tři stříbrné šípy zasviští vzduchem a zasáhnou vlkodlaky kteří už ustupovali po oslovení Ag. Tři z nich padnou na zem a začnou se měnit na lidi. jsou mrtvý. to zbytek rozlítí a vyřítí se na vás. Lehce přeskočí oheň a jsou u vás. |
| |
| Mě zas rozčílí, že Rank je zastřelil a díky tomu jsou teď tady. Proměním se vztekem na vlkodlaka zavrčím na Ranka, ale nejdu po něm. Děte prosím. Nechte nás žít bratři Prosím.. snažím se je ukecat. |
| |
| "Ranku tos podělal." řeknu a čekám co udělají na druhé oslovení Ag. |
| |
| Problém. Jak mám bojovat s nimi v týhle zemi kde není slunce? budu k jeho povolání potřebovat svoji energii a to může dopadnout špatně, pomyslím si a složím před sebou ruce do kruhu. Uvnitř začíná pomalu žhnout malé slunce. Zato já se rychle potím jaká je to pro mě námaha a po chvilce klesám na koleno, ale nepřestávám tvořit planoucí kouli. |
| |
| "Máte někdo stříbrňáky?" zeptám se. |
| |
| Ne, peníze jsou metla lidstva, odpovím Emeris a stále čekám až přijdou blíž... |
| |
| Sem schovaná pod Eliseřiným křídlem celá se klepu a brečím strachem. |
| |
| Útočí dál a už nevezmou "slova" Ag ani na vědomí. |
| |
| Na jednoho z nich se vrhnu a začnu se s ním prát,. |
| |
| Já Armorovi pomohu tím, že mu dávám svojí energii. Dost to oslabuje i mě. |
| |
| Hodím proti nim svoje malí slunce a odhodí mě to dozadu na El. |
| |
| Jelikož sem mu dala hodně své energie tak jak do mě narazí tak se převalím na bok což bych normálně neudělala. Odkreji tím Nessu. |
| |
| Když zaútočí, udělám krok dopředu a seknu jednoho z nich po krku. |
| |
| Přitisknu se k Eliseřinýmu břichu a bojím se. Sem teď naprosto nechráněná. |
| |
| Vrhám se z šavlí na vlkodlaka a snažím se mu utnout hlavu. |
| |
| jakmyle na mě začnou nadávat "budte rádi že je o tři mín" hned schovam luk a vemu si meč a začnu se bránit jim |
| |
| "Nemseli sme vůbec bojovat Ranku." zavrčím. |
| |
| Skupina Armorovy koule smetla skoro polovinu vlkodlaků, kteří se rozpadly na prach ale Armor upadl do bezvědomí. Zjevně nečekal že ho to bude stát tolik sil. Garimovy se podařilo jednomu useknout hlavu než s ním nějaký jiný praštil o zem. Agaria po tvrdém boji porazí svého protivníka nejspíše jejich vůdce. Emeris ty jsi další na kterou by jejich kousnutí nemělo účinkovat, ale i tak jsi opatrná. Dva nebo tři se ti podaří skolit. Rank hned první který se před tebou objeví ti natáhne jednu tlapou a ty padneš v bezvědomí k zemi. Po tváři máš ošlivé škrábance. Zbytek utíká. |
| |
| Proměním se zpátky a rozběhnu se k Armorovi. Sice mám dost zranění, ale ty nevnímám. Opět sem bez trika. To se zase roztrhalo. Vytáhnu si z vaku jiné a nathnu jej na sebe. Zatřesu s Armorem. "Armore...cos to vyvedl..." šeptnu. Vezmu ejho vak s vodou a jemně mu pokapu obličej. |
| |
| "Fata!" zakřičím a doběhnu k otci. Obejmu a brečím. |
| |
| Pomalu otevřu oči. Copak začalo pršet? Je tu nějak vlhko, řeknu potichu a jednou rukou pomalu obejmu Nessu. |
| |
| "Ne nepršelo a ty bys měl odpočívat aby si dobral energii." řeknu. "Nessa elůa de ria." (Nesso nech ho odpočívat.) řeknu jí a pohladím ji po vlasech. I přes triko je vidět kolik mám an, protože se na něm tvoří krvavé stopy, a že jich je. |
| |
| Jen kývnu a přitisknu se k El. Sem pořád ještě vyděšená. |
| |
| Spíš bych vás měl vyléčit, řeknu potichu. |
| |
| "To ať tě ani nenapadne, nebo nám tu umřeš a co mi pak bez tebe." řeknu přísně. Pomohu mu vsát a tím uvolním El. "Hezky odpočívej. léčit můžeš až budeš mít energii dřív ne." dodám. Vezmu jeho vak s vodou a přiloím mu jej k ústům aby se napil. |
| |
| Opatrně odsunu Nessu a pak si lehnu zase na břicho. Stočím se do klubíčka a usnu. |
| |
| Já se jen koukám na okolní děné. nemohu jim nijak pomoci. |
| |
| Opatrně se napiji a pak se usadím zády k nějaké zídce. |
| |
| Dokulhám ke stromu jelikož sme v sadech tam si urvu větev, která slouží jako provizorní berle. Kulhám na levou nohu. |
| |
| co se ti stalo z nohou? Zeptám se jí. |
| |
| "Ale nic to je jedno." řeknu. Vím, že mě omylem Armor popálil tou jeho koulí, ale nechci aby měl výčitky svědomí. |
| |
| Pak se ti na to podívám, řeknu a odpočívám. |
| |
| Opřu se o strom, ze kterého sem urvala větev a natáhnu poraněnou nohu. |
| |
| Pojď sem aspoň tě obváži, řeknu a čekám. Mezitím pomalu vytáhnu obvazy. |
| |
| Jen zavrtím hlavou, že ne. |
| |
| Podařilo se mi ukončit bytí na zemi zdejší (já vím, zní to divně) jednoho z nich, jeho přátelé však byli tak rychlí, že mě srazili k zemi, naštěstí mi to příliš neublížilo a vzápětí se vydali na útěk. Opatrně se zvednu, rozhlížím se kolem, pro případ že by se chtěli vrátit... |
| |
| Pojď sem, vybídnu ji znova. |
| |
| "Nejdu." odpovím nekompromisně. |
| |
| Proč? Zeptám se jí. |
| |
| "Odpočívej." zakecám to. Vím, že by tu nohu odkryl a měl by výčitky svědomí kuli té noze. |
| |
| po chvíly seproberu na zemi a vydim jak mi pes olizuje obličej to byla ale rána snad mě nekously poté se pohledam a zkontroluji poranění uf tak jen poškrábanej obličej ten si uzdravim jen co se trochu vzpamatuju a poté si sednu a koukam po ostaních a přitom drbu psa |
| |
| Tohle není vyčerpávající jelikož tě nebudu léčit dokud si neodpočinu tak pojď sem, řeknu jí. |
| |
| Neochotně vstanu a o "berly" dokulhám k Armorovi. Tam se opřu o zídku vedle njě a odkreji si poraněnou nohu. |
| |
| Nejdříve ji donutím se posadit a pak se začnu zajímat o její zranění. Když pohlédnu na nohu tak se zarazím. Proč jsi neřekla že jsem tě zasáhl? Zeptám se jí potichu a začnu ji opatrně obvazovat. snažím se aby to co nejméně bolelo. Když je rána ošetřená obváži ještě všechny ostatní. |
| |
| "Nechtěla jsem aby sis to vyčítal." odpovím. |
| |
| říct jsi mi to měla určitě tě to bolí, řeknu. |
| |
| Pokrčím rameny. "Ani ne když to mám v klidu." řeknu. |
| |
| Tak se nehýbej. Promiň mi to, řeknu a obejmu ji. |
| |
| POlíbím ho na důkaz, že sem mu to prominula. |
| |
| Z druhé strany než je Ag se přitulím k otci. |
| |
| Jen se také schoulím do klubíčka a usnu. |
| |
| Polibek ji dlouze oplatím. |
| |
| Usměji se. "Kdyby Rank nezaútočil nic z toho by se nemuselo stát a mohl být klid." řeknu a docela nasupeně se podívám na Ranka. |
| |
| kouknu na Agarii a řeknu "a nebo nás mohly obklíčit a mohlo to bejt ještě horší možná že sem zaútočil spíš až moc pozdě" a znovu si sednu |
| |
| "Copak to nechápeš? Já sem se je snažila odehnat, domluvit se s nimi a už ustupovali když ty si je pak rozzuřil Máš štěsdtí že někoho z těch na které to účinkuje nepokousali." řeknu. |
| |
| "já nevyděl že by ustupovaly a už o tom debatovat nebudu" po této debatě se cejtim líp poté si položim dlan na obličej a chvilku jí tam držim poté co jí sundam mam obličej bez vyditelného krvácení a bez výrazných jizev jen s malými jizvamy poté se postavim a kouknu po okolí "potřebuje ještě někdo vyléčit" |
| |
| "POkud budeš tak hodný a dokážeš vyléčit tohle..." řeknu a sundám si obvaz na noze kde mám ošklivou popáleninu. |
| |
| přijdu k Agarii prohlídnu si zranění poté na něj položim ruku druhou rukou vytáhnu kus látky po chvíly odendam ruku ovážu to zranění tim kusem látky a řeknu "z většiny se mi to zranění podařilo ošetřit ale bude to muset bejt ještě ovázaný neni to nejmenší popálenina pokud bude bolet budu se moci podívat po nákejch bylinkách a jak dlouho si likanka kdyby kratší dobu tak by sem tě toho mohl zbavit pokud budeš chtít" poté se posadim ke stromu vedle mě se posadí pes kterého začnu drbat za uchem |
| |
| "Sem vlkodlakem nejmíň 5 let." řeknu. |
| |
| kouknu na Agarii "tak to máš bohužel smůlu co ted budeme dělat" |
| |
| Jelikož jste blázni tak teď shrnu vaše úspěchy které rozhoduji já. Rank který se nezajímá převážně o léčetelstvý má v tomhle světě zhruba tolik sil aby z poloviny ošetřil zranění na svém oblyčeji. Hold se smiř že Armor léči i tady desetkrát účiněji jelikož to je jeho hlavní zaměření. na Agariinu nohu mu nezbyla žádná síla. |
| |
| soukromá zpráva od Rank pro |
| |
| "Ne Ranku nemá to smysl léčit. Nemáš na to dost silné kouzlo. Až si Armor odpočine tak mi to vyléčí." řeknu a jemně se opřu hlavou o Armorovo rameno. "Armore asi se známe příliš krátce a navíc sem lykan, ale vzal by jsi si mě i přesto?" zašeptám mu do ucha takže to slyší jen on. |
| |
| Rád až na to bude trocha času, řeknu potichu a obejmu ji. Hladím ji po vlasech. |
| |
| Pomalu usnu. I já jsem po boji dost vyčerpaná. |
| |
| kouknu na Agarii když kouzlo nák nezabralo "to nebude sílou kouzla sem holt unavenej musíme si odpočinout asi všichni" |
| |
| Postupně všichni usnete. Zdá se vám všem stejný sen. Letíte nad zničenou krajinou. Vidíte místo kde zrovna spíte jako by jste se koukali na mapu. U pramene řeky u který jste vidíte nějaký život a na konci. Probudíte se. |
| |
| Když se probudím cítím se dost silný a začnu léčit Ag. |
| |
| Probudím se a vstanu. Protáhnu se. "Hm... zdál se mi podivný sen." řeknu a všem ho převyprávím. |
| |
| Jelikož to Elis přeložila do elštiny tak sem jí rozuměla. "Da ela ida." řeknu zaraženě. |
| |
| Spím a zdá se mi zvláštní sen. Letím nad řekou a spatřím...život? Možná... Probouzím se a zaslechnu že dračice říká něco o podivném snu. Také jsi letěla nad řekou? zeptám se jí. |
| |
| Elštinu sem se několik let učila. "Počkat, ale mě se zdálo také totéž." řeknu a Emeris mi přitaká, že se jí taky zdál. |
| |
| mě taky, řeknu v obouch jazycích a přemýšlím že Nessu naučím lidskou řeč. Mezitím jsem Ag vyléčil. |
| |
| "Se co dít?" zeptám se měl to být pokus o otázku v lidštině. Docvelo to i vyšlo až na ten pořádek slov. |
| |
| "Není to zvláštní?" zeptám se Armora a jen se usměji na Nessu a na její pokus o řeč v našem jazyce.. |
| |
| Mlčky kývnu. |
| |
| ráno se vzbudim protáhnu se podrbu psa porozhlídnu se po orlovy kterého nevidim utrhnu si pár jablek ze stromu dvě hodim psovy který je sežere a tři si snim sám a další tři si skovam kouknu po ostatních a řeknu "tak kampak se vydáme dneska" v tom ke mně přiletí orel s velkou krysou kterou začne hlodat |
| |
| Co myslíš tím zvláštní? No a teď pujdeme buď k prameni tam jsme něco viděli a nebo dolu po proudu, řeknu a druhou větu ještě přeložím elfsky. Za její snahu ji pohladím po hlavě. |
| |
| "Letíme k prameni a je zvláštní to, že se nám zdálo totéž." řeknu. Nasázím si je na hřbet a vzletím. letím k prameni. |
| |
| "Armore myslíš, žew existuje nějaký lék na lykanství, že by sem nemusela být lykan napořád?" zeptám se. |
| |
| Pokud vím vlkodlakem zůstane člověk do smrti, řeknu. |
| |
| "Fata my letět k prameni?" zeptám se otce. |
| |
| "Měl by si jí odpověd v lidštině a ne elfsky aby se to anučila a projistotu kývni." porádím Armorovi. |
| |
| Ano letíme k pramenu, řeknu a kývnu hlavou. |
| |
| Silně máchám křídly a tím nabírám rychlost. |
| |
| Letka Dorazíte na dohled pramene do večera. V zapadajícím slunci spatříte hradby města a co je důležitější po nich chodí lidé elfové i trpaslíci. |
| |
| Opět nasedáme na draka a letíme do dáli... Po nějaké době pod sebou spatřím pramen a přesně jak jsem očekával (a jak nejspíš čekali i ostatní) kypí životem... |
| |
| Přistanu u brány a lehnu si. Všechny je opatrně postavím na zem. Já jen ležím aby si ti elfové a trpaslíci nemysleli, že chci útočit. "Nebojte se. Nejdeme abychom zaútočili." řeknu. |
| |
| Jen na sucho polknu. A sakriš elfové. Šťouchnu do Armora loktem. "Armore, elfové..." šeptnu znepokojeně. |
| |
| Uvědom si kde jsme teď, řeknu a přitisknu ji k sobě. |
| |
| "Uvědomuji, ale co když mě zanj i tady." promluvím stejně znepokojeně. |
| |
| Sice sou to elfové lidé a trpaslíci, ale přeci jen jsou pro mě cizí. Přitisknu se k otci a koukám na to. |
| |
| Jen stojím a koukám. Čekám co se bude dít. |
| |
 | Sem zašprajclá ve stromě mezi větvemi a nemohu se odtamtuď dostat.  pokáždé když sebou škubnu tak mě to zabolí a prostě mi to njede se z toho dostat. Vždy zakňučím. |
| |
| ¨Nesso Všimneš si vlčete u hradeb. Všichni Kdo jste, ozve se ze shora. |
| |
| "Jmenuji se Elisera, tohle je Garim, Rank, Agaria, Armor a Nessa. Jsme tu noví." řeknu. |
| |
| Všichni Jak noví co to melete? Zeptá se vás. |
| |
| KOuknu na vlče. "Tam..." uklážu otci a rozeběhnu se ke stromu kde je zaseklé. Snažím se ho odtamtuď dostat jenomže je tam příliš zaseklé, pevně tam drží. |
| |
| "Neznáte slovo noví? Prostě sme v těchto krajinách noví ajko, že to tu neznáme." řeknu. |
| |
| Známe, ale kde jste se tu vzali, řekne. |
| |
| Vše mu dopodrobna vysvětlím. |
| |
| Když se mě nějaká malá holčina snaží vytáhnout dost to bolí ale stejně se jí to nepodaří. Vždycky sem kňučela. |
| |
| Pomohu Nesse vytáhnout vlče a ošetřím ho. Nechám jí ho a čekám na reakci těch na hradbách. |
| |
| Jen mlčím, dávám pozor na okolí aby se nic případně nestalo... |
| |
| Zacouvám k hradbám a vyděšeně se koukám na holčinu a tzeď toho muže. Bojím se cizích. Koneckonců sou mi teprve dva měsíce. |
| |
| Skupina Brána se otevře. |
| |
| Vezmu štěně i když se mi snaží vykroutit. Elis si nás zase posadí na hřbet a stoupne si. Skusí projít branou. |
| |
| Opět si je nandám na hřbet a stoupnu si skusím projít branou jestli se tam vejdu. Mám stažená křídla. |
| |
| Vejdete se dovnitř naprosto pohodlně a i do dlouhé a široké ulice. |
| |
| Celá se třesu strachy a koukám se po okolí. Vysmeknu se holčině a zacouvám ke krku draka. Je na mě poznat, že sem na světě maximálně dva měsíce. Zakňourám. |
| |
| Nabídni jí, řeknu dcerce a podám jí kousek masa. |
| |
| Vezmu kousek masa a natáhnu k vlčeti ruku na jejíž dlani je kousek masa. |
| |
| koukam prvně na vlče jak ho vytahují pak kouknu na psa "koukni malej kamarád" poté my orel přistane na rameno a vztupujise psem u nohy do města okolísi pozorně prohlížim |
| |
| Vezmu do tlamičky opatrně kousek masa, ale moc mi to nejede tak to vyflušu už rozkousané. |
| |
| "Není divné, že je to vlče tak osamocené?" zeptám se. |
| |
| Možná, řeknu. Nějaký elf na nás mávl ať jdeme za ním a někam nás vede. |
| |
| Se VŠEMI na hřbetě jdu za tím elfem. |
| |
| Mám hlad, ale maso nemám ráda. Nejsem na něj zvyklá. Zakňourám hlady. |
| |
| Co asi jí? Zeptám se sám sebe a vyndám jedno jablíčko. dám ho Nesse ať jí ho zkusí nabídnout. |
| |
| Jabko jen očuchám a hned vím, že ho nechci. Jen si odfrknu. |
| |
| "Máte mlíko?" zeptám se Armora. Celou dobu pozoruji vlče. |
| |
| mléko v zásobách nemám, řeknu. |
| |
| "Měli byste ho sehnat. Tohle vlče ještě nejedlo maso nikdy." řeknu. |
| |
| "Haf kňuuuu.." šteknu a zakňučím. |
| |
| Počkejte, řeknu a opatrně slezu z draka. Zaběhnu do krámu který tu je a koupím mu mléko. Pak se zase vrátím. Podám ho nesse je nejblíž. |
| |
| sleduju skupinku jak se trápí s vlčetem když sme zase na hřbetě tak také slezu kouknu na Eliseru a řeknu "jestli se neurazíš tak já zase chvíly po svích a stejnak si du něco dokoupit" zajdu do krámu koupim si potraviny na dva dny železná zásoba se vždi hodí zaplatim co si řeknou (teda nákou rozumnou sumu) a vyjdu na ulici a jdu vedle dračice |
| |
| POsadím si Armora opět na sebe a jdeme za elfem. |
| |
| Otevřu to v čem mléko je, a vezmu menší měch, který je prázdý a který sem si vzala s sebou z domova. Mlíko do něj namíchám a nabídnu vlčeti. |
| |
| Očuchám mléko a hned ho začnu pít. Tohle mi jede. |
| |
| Jen sedím u krku El a koukám před sebe. Sem zamlklá. |
| |
| Obejmu Ag a pohladím ji po vlasech. |
| |
| Jen se kouknu na Armora a opět se kouknu směrem, kterým putujeme. |
| |
| Skupina Pomalu se dostanete na náměstí. Tam stojí celé garda různých vojáků a čeká až slezete. |
| |
| Sundám je všechny dolů. |
| |
| Skupina Na každého z vás tam je jeden člen gardy. Další čtyři jsou u dveřích. Na dvou plošinách stojí dva ohromní draci o polovičku větší než Elisera. Odevzdejte zbraně, vybídne vás nějaký elf v perfektní zbroji a s obouručným mečem na zádech. nejspíš velitel. |
| |
| Bez mluvení a se sklopenou hlavou mu dám veškeré zbraně. Nessa nic nemá. Em jim dá všechno své, kromě rohu...El nic také nemá. Jen sebe. |
| |
| mlčky mu předám zbraně. |
| |
| Jen mlčky koukám po dracích. Začnu si čistit drápy a vlastně se čistím celá. |
| |
| Koukám na toho elfa. Znám ho. Občas mi pomohl. Rozeběhnu s ek němu a tulím se k němu. Mám špinavou tlamičku od mléka. |
| |
| Přistoupí k vám nějaký vysoký člověk kterému nevidíte do oblyčeje protože těžká plátová zbroj pokrývá každou část jeho těla. U opasku se mu pohupuje řemdich a na zádech má vedle obouručného meče i obouručné válečné kladivo. Tomu odevzdáte zbraně. A copak ty tady? Zeptá se elf vlčátka a pohladí ho po hlavičce. |
| |
| Opět se vrátím k Nesse a posadím se jí k noze. |
| |
| Vezmu si vlče do náruče. Hladím ho po hlavičce. |
| |
| Začne mě svrbět konec ocasu, ale tam si bohužel nedosáhnu ať se snažím sebe víc. |
| |
| Mám sklopenou hlavu a koukám do země. Bojím se aby ve mě někoho nepoznali. Aby nebyli jako tamti. |
| |
| Drak počká tady, řekne vám elf a obstoupí vás jeho jednotka. Vede vás dovnitř. Jeden z draků přistoupí k El a pomůže jí tím že ji podrbe na místě kam se snaží dosáhnout. |
| |
| Usměji se na draka. "Díky." řeknu a lehnu si na zem. Koukám na místo kam jdou. J emi líto, že tam nemohu s nimi. |
| |
| předam zbraně snad mi je vrátí poté kouknu na Orla a psa a řeknu "vy dva tu počkejte s Elisou" pes k ní přiběhne a orel k ní přilítne sednou si oba na zem a čekají a koukají kam du já mezitim následuju elfa a rozhlížim se kolem sebe |
| |
| Klidně a bez protestů jim odevzdám hůl. Stejně nejspíš nezjistí jak funguje... Pak mlčky následuju ostatní. |
| |
| Všichni jdeme samozřejmě kromě El. Já jen koukám do země. |
| |
| Skupina Dovede vás do nějakého velkého sálu. Co tu chcete a kdo jste, obrátí se na vás elf. Drak Podrbe tě a jen kývne. Pak se natáhne vedle a odpočívá. |
| |
| Opět všechno přelíčím a předstqavím nás. Připočítám i zvířata venku. Vysvtělím i to jak sme se tu vzali a že sme nováčci a že ani nevím co tu hledáme. |
| |
| Nevím proč, ale něco mě k tomu drakovi přitahuje. Pořád na něj koukám. |
| |
| když agaria představuje tak stojim kousek od ní a když řekne o mně tak lehce pokynu hlavou na pozdrav |
| |
| Stojím vedle Ag a nechávám ji mluvit. |
| |
| Snažím se porozumět tomu co říká lidsky. |
| |
| Stojím tam a do rozhovoru se nepletu...jak já vždy říkám, nejlepší je nechat řeku volně plout... |
| |
| Zajímavý to se ještě nestalo co máte tady v plánu? |
| |
| "Stejně nemáme kam jít tak bychom se tu asi kmohli zabydlet pokud by to šlo. " promluvím tiše a pohlédnu na něj doufajíce, že mě tu neznjí.. |
| |
| Jen poslouchám a snažím se porozumět. |
| |
 | Zvednu hlavu a zadívám se na tu dračici. Zdá se ti něco zajímavého? Zeptám se jí. |
| |
| Skupina Znáte heslo? Zeptá se vás elf. |
| |
| "Cože heslo? Jak ho máme asi znát když sme tu nový." řeknu a koukám vyheveně na elfa stejně jako ostatní. |
| |
| Byla sem tak zakoukaná na draka, že sem si nevšimla jak dlouho an něj koukám. Rychle sebou škubnu když na mě promluvím. "Ehm..no..máš pěkně vypravované svaly...to ej zajímavé." snažím se to zakecat. El přiznej si to si do něj zamilovaná. Ale ne nejsem, nemůžu bejt! Ale ano si jen si to enchceš přiznat. Radši mlč jo! hádám se svým vnitřiním já. Do draka sem se zamilovala, ale nechci si to zatím přiznat. Opět se přistihnu jak po drakovi koukám tak rychle odtrhnu pohled. |
| |
| Když budeš několik desetiletí bojovat proti nemrtvým tak je taky budeš mít, řeknu klidně. |
| |
| Takže nám řekněte co umíte a případně to ukažte, řekne vám. |
| |
| Přikrčím se a snažím se vyskočit co nejveš případně se tam zachytit za něco za co by to šlo se zachytit. |
| |
| Složím hlavu na zem, ale stejně mimoděk pokukuji po drakovi. Nekoukám mu na svaly ale do jeho krásných ani nevím jakl barevných očí. |
| |
| Tázavě pohlédnu na otce. Nevím co po nás chce. Rotzuměla sem z toho co říkal jen minimum věcem. |
| |
| "Já nic zajímavého neumím krom toho, že dokáži použít každou zbraň co unesu a co mid áte do "rukou"." řeknu. |
| |
| Přeložím to dcerce do elfštiny a pak povím jim. Umím léčit. |
| |
| Celou dobu sem si čistila srst. Teď když nemám co dělat tak začnu kňourat aby mi byla věnováná pozornost. |
| |
| "Já umět trochu kouzl. kuzl..no kouzlit." snažím se mluvid lidsky. Akorát na to poslední slovo sem si nemohla nějak vzpomenout. |
| |
| kouknu na elfa a řeknu "já žiju s přírodou rspektuji život a on měberu jen to co potřebuji teda pak náké drobnosti ještě umim třeba " a odmlčim se zekoukam se na jeho řemdich a koule na něm se začne lehce hejbat sem a tam při tom sesoustředim po chvíly přestanu a řeknu jiné věci lze ukázat jen při konkretní situaci" a odmlčim se |
| |
| Já jsem muž víry pane, odpovím tomu muži. Nejsem na světě od toho abych se vychloubal tím čemu mě naučila léta výcviku a odříkání, ale jestli to musíte vědět, jsem poměrně silný...na těle i na duchu. |
| |
| Tady nejde o vychloubání. Je to rozkaz takže řekni co umíš, řekne prostě. |
| |
| "Jak dlouho tu jsi?" zeptám se se zájmem. |
| |
| Asi sto let, odpoví ti. |
| |
| Už jsem řekl, odpovím klidně. |
| |
| Najednou si vzpomenu na onu amlou holčinu, kterou nejspíš nestihnu zachránit a umře. POsmutním. Z očí mi tečou obří slzy. |
| |
| Skupina Než se to vyšetří pujdete dočasně do vazby a běda vám jestli pomáháte nemrtvým, řekne a nechá vás odvést do jedné velké kopky. |
| |
| Strčím ji do boku hlavou. Co se děje? Zeptám, se jí. |
| |
| Cuknu s sebou. Nenechám se obviňovat z toho, že pomáhám nemrtvým. Začínám se rozčilovat. "Aspoň tu malou elfku nechte být a nechápu jak nás můžete obviňovat, že sme s nemrtvýma když sme před dvěma dnama proti kostrám bojovali." zavrčím. Naejdnou padnu na kolena a zhlrychleně dýchám. Armor už ví co to znamená. "Děte ode mě dál honem!" zakřičím. Pak se uzačnu svíjet na zemi v bolestech. POamlu se měním na vlkodlaka. |
| |
| Sakra zrovna teď, pomyslím si a skočím blíž. Vytvořím magická pouta a spoutám ji. Doufám že ji udrží. |
| |
| Skupina Všichni odskočí a chytnou každého z nás a přiloží vám k krku ostří. Jediné koho nechytli je Ag která se proměňuje a Armora který ji spoutal. Všichni tasejí zbraně. |
| |
| "Jen nestihnu zachránit jedno malé lidské děvče, které umírá a mohla bych tu holčinu zachránit já jenom já. Když nás, mě a mé ho přítele poslali do labiryntu, už nebylo cesty zpět. Nikdo nám neřekl důvod, proč tam sme. Jen že nás to prý nemusí zajímat. Nějka sme se z toho labyrintu dostali. Když jsme pak letěli takl sme našli jedno ěmsto a tam na nás zaútočili enmrtví zrovna byl úplněk." řeknu a jen se smutně kouknu na oblohu. |
| |
| Úplněk je tu jednou do týdne, řeknu jí a pak zvednu hlavu. Cítím vlkodlaka, prohodím. |
| |
| Sanžím se vykroutit a brečím u toho mám strach. |
| |
| Klid prosím, klid všichni..., řeknu když se situace opět trochu zamotá... |
| |
| "Ano Agaria je vlkodlak, ale pokud jí nic nerozčílí nebo pokud není úplněk tak je v pohodě." šeptnu. |
| |
| Nebráním se jen mlčím. |
| |
| Tohle vypadá na problémy pro vás. Jako vlkodlak bude považována za pomocníka nemrtvých, řeknu a vstanu. |
| |
| "A sakra. Jenomže díky ní sme ty kostry zabily a včera nás napadli jiní vlkodlaci." řeknu. |
| |
| Stihnu se uklidnit ještě dív než proěmna proběhne úplně. "Já chci svůj život zpět...chci být člověkem..." skučím. V očích mám slzy a z mého hlasu je znát upřímnost. Zhluboka dýchám a ležím na zemi. |
| |
| Máte štěstí že jste našli tohle město. je to jediné živé město na kontinentu. Zbytek patří nemrtvým, vysvětlím a čekám na rozkazy zevnitř. |
| |
| "Pomhl by si nám je přesvědčit, že ona je na naší straně?" zeptám se. |
| |
| Obejmu Ag a pohladím ji po vlasech. |
| |
| Nessa Přitiskne ti meč blíž k krku a tím tě donutí se nehýbat. Celkem všichni jen ne ti venku Přiloží vám k krkům meče pokud je tam ještě nemáte a táhnou vás do podzemí. Tam vás hodí do jedný kopky a odejdou. Askuldragon Dostáváš zprávu. Druhý drak se zvedne a přistoupí k El. |
| |
| "Já nechci být lykan...já nechci...já chci být obyčejný člověk....chci zabíjet nemrtvé, nechci zabíjet živé. Sice tam v tom městě sem nešla po Vás, ale ppo kostrách,. I přesto bych chtěla být člověkem. Život lykana je příliš obtížný." brečím. |
| |
| Promiň ale je tu problém. Než se to vyřeší musíme tě připoutat řetězem, zdělím ji potichu a trochu posmutním. Kývnu kudy má jít a trochu ji popostrčím. |
| |
| Já vím, řeknu soucitně a hladím Ag po vlasech. Pak obejmu ještě nessu která je z toho dost vykolejená. |
| |
| Nechám se klidně odvést do cely. Tam si hned začnu prohlížet, jestli tam nespatřím něco zajímavého (možná hloupá myšlenka, ale na čemkoliv se dá najít něco překvapivého)... |
| |
| Ani se nehnu... "Ne řetězy ne....jenom to ne..." řeknu a je na mě znát, že z řetězů mám hrůzu. Celá se třesu. "Ne řetězu, ne....já nechci. řetězy ne...." skučím. V mých očích je znát opravdu hrůza. |
| |
| Vyděšeně se rozhlížím kolem. Začínám brečet. |
| |
| Cela Je do místnost vytesaná ve skále. Zem je pokrytá slámou a dveře jsou tlustý železný. Vypadají dost pevně aby vydrželi i náraz draka. |
| |
| Notak bude to jen na chvilku neboj budu s tebou, řeknu a otřu ji hlavu o krk. |
| |
| "Neee řetězy nechci...řetězy...orkové...orkové...řetězy...." začnu opakovat dvě slova. Orkové a řetězy. |
| |
| Neboj tady žádní orkové nejsou, vysvětluji trpělivě a klidně. Znovu jí otřu hlavu o krk. |
| |
| "Prosím an řetězy nechci....Klidně ať je u mě deset draků. Já budu hodná, a nebudu utíkat jen ne na řetězy..." řeknu a v očích mám prosebný pohled. |
| |
| Celá se třesu a brečím. |
| |
| Jen pochoduji po cele. Kopnu do stěny kopytem. Sem naštvaná. |
| |
| Klid prosimtě. Provazy ti nevadí? Zeptám se jí. Vím že by mi neprošlo ji nechat jen tak. |
| |
| Jen zavrtím hlavou, že ne. "Oni mě mlátili řetězama, když sem enchtěla poslouchat nebo když sem nechtěla zabíjet." řeknu na vysvětlenou. |
| |
| Vykroutím se Nesse a zkusím se protáhnout mřížemi. Koneckonců sem malá. |
| |
| Dovedu ji k vysoké stěně a spoutáme ji jediným dlouhým provazem který ji vede k krku. Ostatní odejdou jelikož je magický tak se nbojí. Já zůstávám. |
| |
| Cela Nejsou tam mříže. Jen kovový dveře. |
| |
| Začnu u dveří kňučet. |
| |
| Lehnu s smutně na zem. Strčím si hlavu pod křídlo. Snažíms e usnout, jenomže to nejde. Hlavou mi letájí vzpomínky na minulost. |
| |
| Cela Venku je ticho. |
| |
| Natáhnu se a sleduji ji. |
| |
| Přešlapuji u dveří a kňučím. Asi potřebuji na záchod. |
| |
| Nakonec hlavu zase vystrčím a koukám se na draka. "Jak se jmenuješ?" zeptám se. |
| |
| Tady mi říkají Askuldragon, řeknu jí a pak se zeptám já. Jak se jmenuješ ty? |
| |
| "Elisera..." šeptnu. |
| |
| Pěkné jméno, řeknu. |
| |
| "Ani neznám svojí matku. Otce jsem potkala v labyrintu." šeptnu znova. |
| |
| "Chudák to vlče..." řeknu a kývnu směrem k vlčeti. |
| |
| To je mi líto, řeknu jí. |
| |
| To ano musí to tu vydržet. Bude jí zatím muset stačit třeba nějaký roh, řeknu zamyšleně. |
| |
| "Potřebuje si ulevit..." prohodím. |
| |
| Už to nevydržím a ulevím si ud dveří. Pak od toho uteču. |
| |
| Lehnu si na zem a usnu. Ag se stočí u Armora stejně jako Nessa obě usnou. Vlče se stočí u Nessy. |
| |
| POmalu usínám. |
| |
| Dojdu k Armorovi a začnu ho šťouchat mám zase hlad. |
| |
| Dám jí zbytek mléka co jsem jí schoval a pak se natáhnu a taky usnu. Ještě obejmu obě dívky. |
| |
| PO jídle si vlezu Armorovi na břicho, schoulím se tam do klubíčka a usnu. |
| |
| když mě zadržujou jdu bez protestů jakmyle dojdu do cely tak si lehnu na slámu a tiše sleduju okolí |
| |
| Prudce s sebou ve spánku škubnu a pak se probudím. Zrychleně dýchám. |
| |
| Všichni je ráno. Všem vám přinesou jídlo a elf přinese i misku mléka pro vlče. |
| |
| Nemám chuť k jídlu rozhodně ne když musím trčet v nějaký hnusný kobce. |
| |
| POkusím se proklouznout ven když elf otevře. |
| |
| Od doby co mi přiložili meč ke krku tak zacouvám před ním do rohu protože se bojím od včerejška. V očích mám strach. |
| |
| Já spím dál. Jídla si nevšímám. |
| |
| Donutím obě dívky aby se najedly. |
| |
| Vlče Dostaneš se ven, ale elf tě sleduje a jde za tebou. Nehoní tě jen tě sleduje. |
| |
| "Nech mě já jít nehodlám dokud to nevyšetřej a ěmli yb si pospíšit!" zavrčím a vysmeknu se Armorovi. |
| |
| KOuknu na elfa a pak se rozeběhnu ven. |
| |
| Já se krčím v koutě dokud neodejde. Pak si teprve vezmu jídlo a začnu jíst. |
| |
| Když se ráno probudím nemohu si vzopomenout kde sem a tak se pokusím uletět jenomže mě něco strhne zpě. (provaz) Praštím se o stěnu do hlavy a zařvu bolestí. |
| |
| Co blbneš? Zeptám se jí a strčím do ní. |
| |
| Na všechno si vzpomenu. "Já nevím..." řeknu a pak se hladově pustím do jídla. |
| |
| Pak se vrátím k elfovi a motám se mu kolem nohou. |
| |
| Kan neblbni mohlo by se ti něco stát, řeknu jí. |
| |
| Elf Pohladí vlče po hlavě. |
| |
| Cupitám vedle elfa. Ani sem si nedala to mléko. Proš je dršíte? zeptáím se po vlčsku a šišlavě. Doufám, že mi bude rozumět. |
| |
| jakmyle se probudim a donesou mi jídlo tak řeknu "co je s mími zvířaty a jak mam vědět že to neni otrávený" |
| |
| "Jez a nemel." zavrčím a azčnu jíst. |
| |
| Dojím a kouknu na Askula. "Nevíš jak pokračuje to jejich vyšetřování?" zeptm se. "A co ostatní. Sou v pořádku? Je tam i malé děvče není vůbec zvyklá na nějaký zadržováí nebo tak." dodám. |
| |
| Ale jo vím dohadují se o tom jestli jste na straně nemrtvých nebo ne, řeknu. |
| |
| Jen zvednu oči v sloup a složím hlavu na zem. "Ach jo." povzdechnu si. |
| |
| Pohladím ji hlavou po její. |
| |
| Toužebně pohlédnu na oblohu. Je na mě vidět, že bych ráda zase letěla. Když sem dlouho bez letání není mi jelíp. Jsme lehce nervózní. |
| |
| "Určitě mě věřit nebudou, protože sem lykan.." šeptnu. Chodím po místnosti a jídla sem se ani nedotkla. |
| |
| Najez se, řeknu Ag důrazně. |
| |
| Vlče Protože je jeden z nich nemrtvým odpoví. |
| |
| "Nechci..Není mi nejlíp a dokud se to nevyjasní nebudu jíst. Ať se nají Nessa potřebuje to víc než já." prohodím. |
| |
| Jeden je pouze vlkodlak. Nikdo není nemrtvý cítila bych to. prohodím. |
| |
| Vlče Vlkodlaci táhnou s nemrtvými, odpoví. |
| |
| Ale tahle ne, protože kdyby ano, už by zaútočila. Nemrtví útočí přece bez myšlení. namítnu. |
| |
| Vlče Ale ne. Vlkodlaci přemýšlejí, odpoví. |
| |
| Ne najez se, řeknu. |
| |
| "Ne." řeknu nazlobeně. Začínám zase zhluboka dýchat. To je však zatím všechno. |
| |
| Ale ti co sou s nemrtvíma jsou vlkodlaky neustále, ale ona ne. Je člověkem. Ona se chová jako normální člověk. Není jako ti vlkodlaci cou sou s těma hnusákama nemrtvíma. poznamenám. |
| |
| klid, řeknu opatrně. |
| |
| Viděla jsi je? zeptá se vlčete. |
| |
| "Tak mě nenuť jíst." šeptnu a dál zhluboka dýchám. Svezu se ke stěně a snažím se uklidnit. |
| |
| Chci jen abys byla silná, řeknu a obejmu ji. |
| |
| Jen smutně sklopím hlavu a najednou du sklesle. Ano...moji smečku nemrtví proměnili ve vlkodlaky. prohodím smutně a dál sklesle pokračuji. Mám stažený ocas sklopenou halvu a uši těsně u hlavy. |
| |
| "Já vím, ale víš jakto dopadá, když se příliš naštvu." řeknu a dech se mi vrátí do normálu. |
| |
| Ano naposled jsme zabili nějakého vlkodlaka který byl vlkodlakem v kuse a když byl zabit proměnil se na vlka. Ale to je jedno budeš s mým synem, řekne ti. |
| |
| Tak se nerozčiluj, řeknu. |
| |
| Jen smutně zakňučím a už nic neříkám. |
| |
| "Jíst, ale nebudu." šeptnu a koukám na dveře. Opírám se o Armora a položím si hlavu na jeho rameno. |
| |
| Pohladím ji. |
| |
| Vlče Dovede tgě k nějakému elfskému klukovy. Skupina Přijdou dva velký stráže. Vlkodlak pujde s námi, řeknou. |
| |
| Přitulím se k otci. Moc nechápu co se děje. |
| |
| Jen polknu a kouknu na Armora.POlíbím ho a pak jdu s nimi. Mlčím. |
| |
| Počkejte co jí chcete? Zeptám se a chytnu Ag za ruku. |
| |
| "Ne Armore, stejně jim nezbráníš aby mě odtáhli." řrknu políbím ho a vysmeknu se mu a jdu s nimi. |
| |
| Docupitám ke klukovi a lehnu si k jeho nohám. |
| |
| Tázavě koukám na to co se tu odehrává. Tulím se k otci. |
| |
| Jen si dřepnu do kouta a ani nedutám. Jak se říká mluvití stříbro, mlčeti zlato. |
| |
| "Doufám, že Agarii neublíže a ani nikomu z ostatních." šeptnu a přitulím se k Askulovi hlavou. |
| |
| Nerad ji pustím a pohladím dcerku. |
| |
 | Pohladím vlče které se mi posadí k nohám. Ahoj jak se jmenuješ? Zeptám se ho. |
| |
| Dost se těch strážných bojím. |
| |
| Nemám jméno ale sem holka. odpovím mu a pokusím se mu vyskočit na klín jenomže na to sem ještě moc malá takže mi to nevyjde. |
| |
| Zvednu si vlče do klína. A co kdybych ti dal jméno? |
| |
| Ag Chytnou tě a vedou před nějakou porotu zkládanou asi z pěti žen a pěti mužů nejisté rasy. |
| |
| Kouknu na kluka a kývnu jao bych říkala, že jo. Jelikož sem to mléko nevypila. Tak mi zakručí v žaludku. |
| |
| Nechám se tam dovést a pak jen čekám. Mlčím. Teď rozhodnou, že budu popravena a bude po všem. pomyslím si. Mám sklopenou hlavu a koukám se do země. |
| |
| Ag Ty jsi vlkodlak? Ozve se jedna z postav. Odhaduješ na muže. |
| |
| "Ano. Avšak na starně nemrtvých nejsem. Oni mi zníčili rodinu. Bojuji proti nim." šeptnu. |
| |
| Co třeba Elinar? Je to mazlíček elfské bohyně moudrosti, zeptám se jí a podám jí misku z mlékem. |
| |
| Třeba. řeknu a začnu pít mléko. když ho dopiju rozvalím se na Artosově klíně a odpočívám. Tlamičku mám špinapvou od mléka. |
| |
| Pohladím ji po krku. |
| |
| Tak dobře Elinaro, řeknu jí a pohladím ji po kůži za krkem. |
| |
| Olizuju se a odpočívám. Nechávám se hladit. |
| |
| Ag Odpovídej jen na otázky, řekne. Potkala jsi se s nemrtvými? Zeptá se znovu. |
| |
| "Ano..." odpovím a kouknu an porotu mohou vidět jizvu nad okem, která je zřetelně od zbraně nemrvého. |
| |
| Roztáhnu křídla a zvednu je nahoru a protáhnu si je. Dál se k němu tulím hlavou. |
| |
| Neboj za chvilku se proletíš, řeknu jí. Tulím se k ní taky. |
| |
| Ag Mluvila jsi s nimi? Zeptá se tě. |
| |
| "Ne." odpovím popravdě. |
| |
| Ag A z někým z tvé rasy? Zeptá se znova. |
| |
| "Ano, pokoušela sem se je odehnat od naší skupiny." odpovím. Hlavou mi začnou probíhat vzpomínky na rodinu a na to ajk sem je viděka umírat. Začínám se potit a zhluboka dýchat. Zavřu oči a zatnu pěst. Sem rozzlobená díky vzpomínkám. Snažím se bojovat proti promeněně. Je to na m znát. Zatínám i zuby. |
| |
| Ag Přišli jste sem bludištěm? Pokračuje dál. Všimneš si stráží kteří stojí u stěn. Mají stříbrné zbraně. |
| |
| Jen kývnu. "Ano." opdovím skrz zaťaté zuby. POmalu se zase uklidňuji a azse se uvolním. |
| |
| Ag Co je za ním? Ptá se dál. |
| |
| "Lesy, louky pole...můj domov." šeptnu.Otázku sem pochopila jako co bylo než sem se do bludiště dostala. |
| |
| Ag Jak jsi se dostala do labirintu? Zeptá se tě. |
| |
| "Spadla jsem tam, konkrétně se pode mnou propadla země." odpovím jim. |
| |
| Jak jste se z labirintu dostali sem? Zeptá se tě znova. |
| |
| Vše vysvětlím. |
| |
| Dobře vrať se do celi, řekne. |
| |
| Něco zamručím a vracím se. |
| |
| Jak to dopadlo? Zeptám se jí. |
| |
| Jen pokrčím a kopnu naštvaně do stěny. Vzpomínky ve mě vyvolaly slušnou dávku vzteku. |
| |
| Obejmu ji. |
| |
| Díky tomu výslechu se mi vybavilo všechno co sem v dětství zažila. Zatínám pěsti i zuby. Zhluboka dýchám a zase se potím. |
| |
| "Ag, uklidni se. Neboj dobře to dopadne." snažím se ji uklidnit. |
| |
| "Nejvíc mě trápí ta holčina. Nikdy, nikdo nezemřel a teď musí zemřít malá holčička. Nevinné dítě." šeptnu. |
| |
| Neboj se to bude v pořádku. Máte většinu rady na své straně, řeknu. |
| |
| "Vážně?" zeptám se s nadějí v očích pohlédnu Askulovi do těch jeho. |
| |
| Ano, řeknu jí. |
| |
| Ani envím, proč, ale začnu Askulovi vyprávět celý svůj život od toho co sem se vylíhla z vajíčka. |
| |
| Spokojeně ležím na klíně Artose a vrnm když mě hladí. |
| |
| Moje zuby se mění v ostré tesáky vlkodlaků a z pusy se mi stává vlkodlačí tlama. Snažím se s tím bojovat. |
| |
| sedim u stolu a zatim si jídlo neberu a jen sleduji okolí nevipadáto že by to bylo otrávený ale nikdy nikdo neví |
| |
| Rychle ji spoutám magií. |
| |
| Dál ji hladím. |
| |
| Ráno se skromně nasnídám, zbytek času prosedím v meditacích a rozjímání... Toho že se něco děje si všimnu až když se Agaria začne měnit. Postavím se a pozorně ji sleduju. |
| |
| POt ze mě teče proudem a celá rudnu je na mě vidět, že se s tím snažím prát. |
| |
| Je mi tě líto, řeknu a pohladím ji křídlem. |
| |
| Zvednu pařátem jednu krční šuopinu a je pod ní ještě vidět ošklivá jizva, která je jasně od nějaké kyseliny či co. |
| |
| Přibhěnu k Ag a propfackuji ji aby se vzpamatovala. "Ag, no tak, bojuj s tím, zvládneš to nevzdávej se." nabádám ji. |
| |
| Snažím se s tím bojovat. Vydávám bolestné sikaní. Nakonec to přemohu a začnu se zase měnit zpátky. Zrychkleně dýchám a sem celá zpocená. Nejspíš mám z toho horečku. Teda spoň to tak vypadá. |
| |
| Unaveně klesnu do kolen. Sakra oni oslabili magii víc vysiluje. A to jen proto že jsem ji nepoužil přímo na stěnu to by mě asi zabilo, řeknu unaveně. |
| |
| Jen se opřu zase o stěnu a koukám na ně. |
| |
| Zkusím otci dát trochuz své energie. |
| |
| Šupiny opět shrnu a tulím se k Askulovi. |
| |
| Začnu mu žužlat ruku. |
| |
| Jen tam třesoucí se ležím. Zrychleně dýchám, sem zpocená, naprosto celá a kdokoliv by mi šáhl na čelo zjistil by, že ho mám horké. |
| |
| Obejmu ji. |
| |
| Skupina Otevřou se dveře a dovnitř vstoupí stráž s elfem. Dobře jste propuštěni pojďte se mnou, zdělí vám. |
| |
| POkusím se vstát, ale hned zase spadnu. Sem vysláblá. Navíc sem pořád zpocená. |
| |
| Vsatnu a vydám se k elfovi, předpokládám, že Armor, pomůže Agarii. |
| |
| Vezmu Ag a jdu s ní. |
| |
| Chytnu taťku za ruku a jdu vedle něho. Koukám vyděšeně an toho elfa. |
| |
| Lehnu si a hlavu si složím an přední pařáty. |
| |
| Vyplivnu oheň a přepálím provaz. Pojď vyřešilo se to, řeknu jí. |
| |
| Jakmile zjišťuji, že sem volná vzkletím udělám pár otáš´ček na obloze a přistanu. Pak jdu s Askulem. |
| |
| "Arm....." nedořeknu, protože z toho vysílení usínám, i přes to, že mám horečku a že se potím. |
| |
| Vezmu ji do náruče. |
| |
| Šáhnu tlapou Ag na čelo. I když sem zvíře tak pociťuji že má horečku. Na mě to působí ještě víc, protože mám silnější cit. |
| |
| jakmyle přijde elf tak vztanu a řeknu "naše zbraně dostaneme kdy" a následuji elfa |
| |
| Všichni Zbraně nedostanete, řekne elf a na náměstí se setkáte i z draky. Dobře v městě se můžete volně pohybovat ale za hradby nesmíte, zdělí vám. |
| |
| "Proč?!" vyštěknu na elfa. "Co kdyby zaútočili nemrtví? Hm? Co mme asi tak dělat. Já a Elis bychom se ubránili, ale co ostaní? " zavrčím. |
| |
| Všimnu si, že se em zlobí. Přitisknu se rychle k otci. |
| |
| Pohladím jednou rukou Nessu a zase zachytnu Ag. Myslím že tady se nemá cenu hádat. kde budeme bydlet? Zeptám se. |
| |
| Půjdeme se projít? zeptám se a štěknu, taky zakňučím, začínám potřebovat na záchod. |
| |
| Kývnu a vyvedu ji ven. |
| |
| "jak výme že vůbec je někdy dostaneme to nám možná bylo líp mezi nemrtvými kde sme se mohli aspon bránit a za svuj osud sme si odpovídaly samy a né nikdo za nás" a koukam po svích společnících |
| |
| "Hm, je pravdou, že bylo lepší být napadána nemtrvýme se zbraněmi než beze zbraní." šeptnu si pro sebe. |
| |
| Pojď se mnou, prosím. požádám ho. |
| |
| "Ale no tak klid. Jistě nám rádi vysvětlí proč Vám nevrátí zbraně." řeknu a dojdu ke své skupině. |
| |
| "Ela da ima?" zeptám se otce(Co se děje?) |
| |
| Přeložím to dcerce. |
| |
| Jdu za ním. |
| |
| Vyjdu z vězení a celou cestu je mlčky následuju. |
| |
| Běžím na náměstí, ale mezitím se na nejbližším rohu ulevím. |
| |
| Elf vytáhne meč a dá ho Rankovy pod krk. Ve stejnou chvíli tasí zbraně všichni okolo. |
| |
| "Ranku přestaň dělat problémy nebo si tě dám ek svačině!" zavrčím na Ranka a pro jistotu ho majznu pařátem abych ho omráčila, ale, ne zabila. |
| |
| Jen si povzdechnu nad Rankovým chováním. "ach jo, je škoda, že nám je nevrátíte, ta zbraň je uzbůsobená přímo pro mě. Ale tak tedy k jinému tématu, kde budeme bydlet." řeknu nakonec rezignovaně. |
| |
| Doběhnu na náměstí a přibehnu k Nesse. Předpokládám, že oni zahlédnou mě a Artose. Začnu se motat, kolem jejích nohiu a pak zase doběhnu k Artosovi. A takhle pořád mezi těmi dvěma pobíhám jak blázínek. |
| |
| Schovají zbraně. Pak vám rozdají tabulky kde jsou adresy vašich bytů a kde je ubytovna. Pak odejde ještě pozdraví svého syna Artose. |
| |
| Kouknu se na Artose a projede mnou podivná vlna. Nemohu z něj zpustit oči. (Láska na první pohled :-D) |
| |
| Jen jdu hledat svoji ubytovnu. |
| |
| po chvíly se vzbudim na zemi kde mě olizuje pes obličej tabulka s mim ubitovánim leží na mně vemu si jí kouknu kde bydlim a vydam se tim směrem při tom my orel přistane na rameno |
| |
| Pomalu se probouzím, cítím se trošku silnější, ale ne moc. Sem lehce dezorientovaná. Nemohu určit kde přesně sme. Vidím oblohu a světlo. "Armore?" zašeptám, protože se chci ujistit, že taky vidím jeho tvář. |
| |
| Neboj jsem tu, řeknu a donesu ji do našeho pokoje. má sice vlastní ale já ji zanesu do svého a položím do postele. |
| |
| "A kde budeme my?" zeptám se. |
| |
| V dračím hnízdě, řeknu a roztáhnu křídla. Pak se vznesu a čekám. |
| |
| Pohladím vlče po hlavě a sleduji tu elfku ke které běhá. |
| |
| Sednu si u sebe v pokoji na postel a koukám do zdi. Sem nesvá bez své zbraně. |
| |
| Nakonec odtrhnu pohled a běžím k otci. Jdu s ním k domu. |
| |
| Jen vzletím a pak letím za Askulem. |
| |
| Tázavě koukám za Nessou. Sednu si vedle Artose. |
| |
| "Přineseš mi vodu prosimtě?" požádám ho.(Armora) |
| |
| Pohladím Elinar po srsti. |
| |
| Přistanem v hnízdě draků. Zavedu ji na její místo. Je to jedno z teplejších míst. |
| |
| Kdo má pokoj vedle mě může slyšet klapot kopyt jak sem začla přecházet po místnosti. |
| |
| Podám jí vodu. |
| |
| POsadím se a napiji se vody. "Děkuji, a kde sme teď?" zeptám se. |
| |
| V bytě, řeknu. |
| |
| Uložím se na své místo a škádlivě drcnu do Askula. |
| |
| Taky ji drcnu. |
| |
| "Tati, já se půjdu projít." řeknu a sama překvapeně stojím když se slyším jak krásně mluvím lidsky. Zavolala sem to na otce. |
| |
| Jistě učíš se, řeknu s úsměvem Nesse. |
| |
| Vyjdu z baráku a pomalu se procházím. Předpokládám, že Artos stále stojí na náměstí. Pokud dtedy jo hned jak ho zahlédnu zkoprním a usměji se na něj. Nechápu co se to se mnou děje. |
| |
| Stopnu si, pořádně do něj šťouchnu a vzletím. Letím směrem nad město. Směju se dračím smíchem. |
| |
| "Kde mám svůj meč po matce?" zeptám se. |
| |
| Zamířím k tý elfce. Ahoj jak se jmenuješ? Zeptám se jí. |
| |
| Nevrátili nám zbraně, řeknu. |
| |
| Letím za ní. |
| |
| "Nessa..." odpovím nervózně. "A...ty?" zeptám se ho. Je to hrozně trapné jelikož sem zrudla jak rak. Určitě si o měmyslí, že sem nějaká ubožačka enbo tak něco. |
| |
| Jsem Artos Sinduras. Moc mě těší, řeknu a pokloním se jí. |
| |
| "Neznáš nějaké místo kde bychom měli soukromí?" zeptám se za letu Askula. Zpomalím a pak s ním udržuji rychlost. Letím vedle něj. |
| |
| Jedno místo by bylo na vrcholku hory nad městem, řeknu. |
| |
| "Také mě těší." řeknu já a ůehce se ukloním. Přestávám rudnout a mám normální barvu obličeje. Ani envnímám, že mluvím lidsky jako ybch tak mluvila celý život. Usměji se. Pak si kleknu k Elinar a podrbu ji za ušima. |
| |
| Když sem se napila tak sem opět trošku nabrala sil. Je vidět, že sem an tom mnohem líp. "Ten meč byl po matce jediné co mi zbylo po rodině. A ani to už nemám." smutně se zadívám na podlahu. Pak vstanu a protáhnu se. |
| |
| Vezmu ji ruku a dám ji na ní pusu. Nechcete se se mnou projít krásná slečno? Zeptám se jí. |
| |
| "Tak tam letíme." zazubím se na něj a čekám až mě povede. |
| |
| Máš mě, řeknu a políbím ji. |
| |
| Mé tváře chytnou lehce nachovou barvu. "Tak proč ne. Ráda se projdu, a nevykej mi prosím." řeknu s úsměvem. |
| |
| POčkám až někam půjdou a cupitám vedle nich. |
| |
| Jak si přejete.. teda přeješ Ness, řeknu a nabídnu ji rámě. |
| |
| "Já vím, jenomže to mi rodiče nevrátí. Nemrtvý je zabily.." šeptnu a polibek mu oplatím. |
| |
| To ne ale ten meč taky ne a podle mě nám zbraně časem vrátí, řeknu a znovu ji políbím. |
| |
| Přijmu nabídnuté rámě. Usmívám se. |
| |
| "Mááš úpravdu, možná, že nám ještě tolik nevěří a proto nám je nechtějí dát." prohodím. |
| |
| Dovedu ji na hradby. stráže nejdříve nás tam nechtěli pustit ale pak mě poznali a pustili nás. Ukazuji ji krajinu za hradbou a jak vypadá město. za hradbou je pustina a na opačné straně ve městě je dost stromů. |
| |
| Když uvidím stromy vzpomenu si na své rodné lesy. Klesnu na kolena a snažím se zadržet slzy. |
| |
| Políbím ji. |
| |
| Letim za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Pipin pro |
| |
| Co je? Zeptám se a posadím se vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Král Liren pro |
| |
| soukromá zpráva od Marius pro |
| |
| "Ale vzpoměla sem si na domov...Ten už nejspíš nikdy neuvidím...Stejně jako svého jednorožce Elohira. Nějací divní lidé v černých oděvech ho zabodli když mne bránil..." zavzlykám. |
| |
| soukromá zpráva od Pipin pro |
| |
| Neboj zvykneš si není to tu tak špatný, řeknu jí a obejmu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Marius pro |
| |
| "Je tohle město hodně veliké?" zeptám se abych přišla na jiné myšlenky. |
| |
| soukromá zpráva od Pipin pro |
| |
| Rozhlédni se, ukáži rukou přes celé město. Je ohromné. |
| |
| Obdivně zahvízdám. "Provedeš mě tu? PO celém městě?" zeptám se. |
| |
| Nakonec se cestou vrátím tam kde žije Artos a spol. |
| |
| soukromá zpráva od zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Král Liren pro |
| |
| Rozhodnu se pro procházku. Vyjdu ven a hledám nějaké klidné místo k odpočinku. |
| |
| Začnu ji provádět. |
| |
| soukromá zpráva od Marius pro |
| |
| soukromá zpráva od zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Král Liren pro |
| |
| soukromá zpráva od Pipin pro |
| |
| soukromá zpráva od Marius pro |
| |
| soukromá zpráva od zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Pipin pro |
| |
| soukromá zpráva od Král Liren pro |
| |
| soukromá zpráva od Marius pro |
| |
| Ani nevím proč, ale najednou mu dám pusu. |
| |
| Doběhnu do bduovy, kde žije Artos a hledám tamtoho elfa, toho velitele. |
| |
| soukromá zpráva od zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Pipin pro |
| |
| Pohladím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Král Liren pro |
| |
| "Je víc měst, kde sou živí?" zeptám se a dělám jako by se nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Marius pro |
| |
| soukromá zpráva od zástupce pj pro |
| |
| Vlče Najdeš ho. |
| |
| Ne jsme jediný, řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Král Liren pro |
| |
| soukromá zpráva od zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Pipin pro |
| |
| soukromá zpráva od Král Liren pro |
| |
| Jen si pvzdechnu.Ale pak se hned usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Marius pro |
| |
| Přitulím se k ní taky. |
| |
| Usměji se a políbím ho. |
| |
| Polibek ji oplatím. |
| |
| Přitulím se mu k nohám. |
| |
| Obmotá mu krkk kolem jeho a dám mu hlavu na hřbet pak usínám. |
| |
| Obějmu ho a usínám. |
| |
| když dojdu do místa kde mam nocovat tak tam vejdu věci si položim na stůl vytáhnu z vaku deku kterou upravim vedle postele na které bude nocovat pes poté ještě vytáhnu kus jídla a poté orlovi upravim místo na vaku a sám si lehnu na postel a řeknu "hoši tak to sem zvědavej jak to tady dopadne" poté vemu část jídla rozdělim jí na tři kusi část si vemu další část dam orlovi a kus psovi a řeknu "najíme se budeme sílu potřebovat a taky se rači pořádně vyspíme" ležim při tom jim svojí část jídla a vzpomínam na svět za labyrintem poté co dojim tak pomalu usínam |
| |
| "A má tohle město jméno?" zeptám se a kouknu na oblohu slunce začiná zapadat, no prostě se stmívá. |
| |
| Ne nemá, řeknu. |
| |
| "Tak mu dáme jméno ne?" zasměji se. "Co třeba Srdce pouště?" navrhnu. |
| |
| To zní pěkně, řeknu s úsměvem. |
| |
| "Kdo celý tohle město vede? Ten co nás nechal šoupnou do té cely?" zeptám se. |
| |
| Muj otec? Ne tady tomu velí rada, řeknu jí. |
| |
| "On je to tvuj otec." prohodím překvapeně. |
| |
| Vrchní velitel stráže je muj otec. Je to ten elf ve zbroji, řeknu jí. |
| |
| "Dalo by se radě navrhnout to jméno?" zeptám se. |
| |
| Raději bych to nedělal jsou dost nevypočitatelní, řeknu potichu. |
| |
| "Tak jo." usměji se. |
| |
| Usměji se a políbím ji. |
| |
| Trošku překvapeně na něj koukám, ale pak ho obejmu kolem krkua a taky ho políbím a začnu ho polibky zasypávat. |
| |
| Usměji se a mírně ji zastavím. Není kam spěchat šance že by nemrtví dorazili tohle město je nulová. A navíc už se dlouho neoběvili. |
| |
| "Aby si to nezakřikl." usměji se a polibkem ho přimáčknu ke stěne jednoho domu. |
| |
| Neboj, řeknu a prohrábnu se jí ve vlasech. |
| |
| Když mi jede ve vlasech může najít nehezkou jizvu. Tu mi dřív udělal matka.Sekla mě do hlavy šavlí, naštěstí sem to přežila, ale bylo to jen tak tak. |
| |
| Od čeho to je? Zeptám se jí a pohladím ji přes jizvu. |
| |
| "Od matky." šeptnu a řeknu mu o tom, než mě vyhodila a pak i o tom, že mě vyhodila. Svezu se na zem a brečím. |
| |
| Lehnu si na zem a zavíraj se mi očui, ležím elfovi u nohou, je na mě vidět jak jsem ospalá. |
| |
| Obejmu ji a hladím ji. |
| |
| "Nevím, proč mě tak nesnášela." řeknu mezi vzlyky. Ale nakonec se uklidním a políbím Artose. |
| |
| Polibek ji oplatím a hladím ji dál po vlasech. |
| |
| Svalím ho na zem a zasypávám ho polibky. |
| |
| Už je pozdě dovedu tě na ubytovnu, řeknu a vstanu. |
| |
| "Já tu chci zůstat ještě..." kouknu na Artose prosebně. |
| |
| Probudím se někdy v noci, protže mám žízeň. Zabalím se do deky a du hledat jestli tady v domě je něco k pití. |
| |
| Já sem už dávno na ubytovně, ale Nessa tu ještě není. Zaklepu na dveře Armora. "Nessa ještě nedorazila." řeknu mu a pak jdu do svého pokoje. |
| |
| To je špatné, prohodím a posadím se. |
| |
| Pojď je pozdě, řeknu a zamířím s ní k ubytovně. |
| |
| Jen jdu sklesle za ním. Pak vejdu do domu. Předpokládám, že uslyšej prásknutí dveřmi. |
| |
| Pujdu domu. |
| |
| Kdes byla, řeknu jí. |
| |
| "S Artosem, synem toho velitele." řeknu a sklopím hlavu. |
| |
| V tuhle hodinu jsi se zbláznila? Zeptám se jí. |
| |
| Jen mlčím. Vím, že mě za to nějak potrestá. |
| |
| Zítra nikam nepujde máš zaracha, zdělím ji. |
| |
| Dojdu do já jídelny zabalená v dece a napiju se. |
| |
| "Tati, né, prosím...zaracha ne..." promluvím prosebně a začínám brečet. |
| |
| Ano aspoň budeš chodit příště v čas. Ještě nejsi dost stará na to aby ses toulala, řeknu. |
| |
| Naštvaně odejdu do pokoje. Tam si sednu an postel a brečím. |
| |
| Když se vracím do postrele zaslechnu rozhovor Armora a Nessy. "Nemusíš na ní být tak přísný....Tohle bude mít jistě po tobě." řeknu. POlíbím ho a zabalená v dece se vrátím do pokoje. Tam zalehnu a čkám na Armora. POmalu usínám. |
| |
| Dojdu k ní a obejmu ji. (Ag) |
| |
| Skoro do svítání brečím, těsně před rozedněním teprve usnu. |
| |
| PO chvilce spím. |
| |
| Ráno |
| |
| Ráno dál spím ajko yb ani ráno nebylo. |
| |
| Ráno se proberu a políbím Armora. |
| |
| Obejmu ji. |
| |
| Když se probudím tak si zívnu a otevřu oči. chvilku nevím kde jsem, ale pak si vzpomenu. |
| |
| "Budu si muset sehnat zbraň." řeknu Armorovi a vstanu obleču se a protáhnu. |
| |
| Protáhnu si křídla a proletím se několikrát kolem vrcholku než se probere. |
| |
| Myslím že ji zatím nepotřebujeme, řeknu. |
| |
| Když se ráno probudím zjišťuji, že se mi roh zabodl do zdi a mě ho nejde vyndat. Kruciš.A sem v maléru... pomyslím si. |
| |
| "Hm, chtěla jsem trénovat." řeknu a čekám na Armora až vyleze z postele. |
| |
| Vylezu z postele a obleču se. |
| |
| "Měl by ses jít podívat na Nessu děti v jejím věku dělají hrozné věci když se jim něco zakáže. Di ji raději zkontrolovat jestli si něco neudělala." pobídnu ho. |
| |
| Když sem se probudila zrovna sem viděla Askula jak se vrací z letu. Zazubím se na něj. Vztanu protáhnu se celá včetně křídel a pak vzletím. Udělám nekolik sal ve vzduchu a čekám na Askula. |
| |
| Kývnu a jdu za ní. |
| |
| Letím s ní. |
| |
| V poklidu spím, ale mám mokrý polštář. |
| |
| Vrátím se za Ag. |
| |
| "Pomoc! Sem azseklá rohem ve stěně!" zavolám a doufám, že někdo dorazí. |
| |
| Zaslechnu volání Em. Vběhnu k ní do pokoje a hned jak ji uvidím začnu se smát. Za chvilku se válím na zemi a směji se. |
| |
| Silně mi zakručí v žaludku. "A sakra já mám hlad." svěřím se Askulovi. |
| |
| Dojdu do pokoje a usměji se. Pak ji pomohu vyprostit. |
| |
| Dovedu ji k jídlu. |
| |
| "Díky." řeknu a kouknu na tlemící se Ag. Jen zavrtím hlavou. Ve stěně docela díra. |
| |
| Když se Artos vrátil tak sem se probudila. počkala sem až usně a pak sem se vydrápala na jeho postel. Vlezla sem si k němu pod deku a usla sem u něj. Ráno se doplazím k jeho obličeji a začnu ho olizovat. |
| |
| Když doletíme k jídlu začnu hladově jíst. |
| |
| Nech toho, řeknu a snesu vlče dolu. Dám ji do misky mléko a pak se protáhnu. |
| |
| Půstím se do mléka a pak pohlédnu na Artose. Čekám co udělá dál. Kde si tak dlouho byl? zeptám se ho. |
| |
| Probudím se. Potichu otevřu okno a vyskočím z něj pak jdu k místu kde bydlí Artos a čekám na něj. Případně se schpvám před ptcem kdyby šel. |
| |
| Na procházce po městě, řeknu jí. |
| |
| POmalu se uklidním. "Jdeme koupit tu zbraň aspoň pro mě. Nejsem zvyklá být beze zbraně." navrhnu Armorovi. |
| |
| Všem nováčkům ve městě se v hlavě ozve oznámení. Všichni pojďte na hlavní nádvoří. |
| |
| Ucítím tu elfku že čeká venku. Už na tebe čeká. rohodím a jdu ke dcveřím stejně potřebuji ven. |
| |
| Vydám se tam stejně jako Ag. "Počkáme tam." řekne Ag Armorovi. El tam taky letí. |
| |
| A kruci jestli mě otec neuvidí v pokoji tak mám malér. pomyslím si na nádvoří se mi nechce a tak ještě počkám na Artose.ů Samotný se mi tam nechce. |
| |
| Jdu do pokoje pro Nessu. není tam. Jen počkej tohle si odskáčeš, pomyslím si a jdu na náměstí. |
| |
| Kývnu a vydám se ven. |
| |
| Hned jak uvidím Artose přitulím se k němu. Brečím. |
| |
| Zamračím se když vidím Armora jak jde bez Nessy. "Kde je?" zeptám se. |
| |
| Co se děje? Zeptám se jí a obejmu ji. |
| |
| Někam zaběhla, řeknu. |
| |
| "Utekla jsem i přes to, že mi otec dal zaracha jenomže já to bez tebe nevydržím." přiznám. chytnu ho za ruku a jdeme na hlavní nádvoří neboť tam musím. Je na mě vidět, že mám strach. |
| |
| "Určitě se vrátí, a už se vrátila, támhle je s tím mladým elfem, s tím klkem. Hel prosimtě hlavně ji nech já mám tušen, že se ti dcera zamilovala. Copak ty by si kuli mě neutekl i přes zaracha?" řeknu a tázavě pozvednu obočí. |
| |
| Tos neměla dělat. Máš štěstí že máš tak hodného otce ten muj by mě zabil kdybych si i třeba jen nějak vysloužil zaracha, řeknu jí. |
| |
| Možný to je. Ale ten trest si stejně odpiká. Příště použiji bariéru, řeknu. |
| |
| "POchybuji, že bude chtít jít s tebou." podotknu a čekám co se na nádvoří bude dít. |
| |
| "On mi dal zaracha za to, že mám chodit včas, přitom mi ani neřekl kdy mám přijít." řeknu šeptem a kouknu se na otce. Pak však rychle odvrátím tvář. |
| |
| PObíhám po nádvoří. |
| |
| Všichni si vezměte své zbraně, zdělí vám velitel stráže a hodí je všechny na zem. Ne tedy on ale ten ozbrojený obr co vám je sebral. |
| |
| Vezmu si opasek se svou zbraní a připonu si jej kolem pasu okamžitě to zneviditelní. Ag si taky vezme své zbraně. |
| |
| Já tam nic nemám. |
| |
| Vezmu si zbraně. |
| |
| Elf se podívá přímo na Nessu. Nessa Uslyšíš v hlavě jeho hlas. Jdi od mého syna nedovolím abys ho rozptylovala, řekne ti. zase všichni Elf i ostatní odejdou. |
| |
| Sem ráda, že mohu mít svůj meč. POhladím jeho pochvu kde je napsánoo jméno mé matky. Jen si povzdechnu a pak si meč připnu k opasku. |
| |
| Pustím Artose a z brekem se rozběhnu k ubytovně. U sebe v pokoji se zavřu a zalezu pod deku. Dál pláču. |
| |
| KOukám se tázavě za Nessou. Nechápu co se jí tak najednou stalo. Pak táazvě pohlédnu na chlapce a natož se podívám na Armora stejně tázavým pohledem. |
| |
| Nechápu taktéž co se stalo. |
| |
| Jen sem to pozorovala. Ke konci mě překvapila reakce Nessy, stejně jako ostatní. |
| |
| Doběhnu k nohám Artose a koukám za Nessou. Co si jí provedl? zeptám se Artose. |
| |
| To né já, řeknu a rozhlédnu se po okolí. Pak se zaměřím na odcházejícího otce. Zamračeně se dotknu jílce meče. To on, řeknu a vezmu si Elinar na rameno a odrazím se od země. Znovu se odrazím v polovině stěny nejbližšího baráku a dopadnu na střechu. Po střechách se vydám k ubytovně. |
| |
| Letíme, řeknu a vyrazíme do hnízda. Cítím ve vzduchu napětí, které nijak nesouvisí s tím co se událo dole. |
| |
| Myslím, že ji někdo potrestal za mě. jdeme, řeknu a vydáme se k ubytovně. |
| |
| "Něco se děje." řeknu taktéž cítím napětí. Letím za Askulem.. |
| |
| "Mám tušení, že ten někdo jí dost ublížil víc než ty. A tuším kdo to byl. Byl to ten otec toho chlapce." řeknu. "Měl by si za í jít. V tuhle chvíli potřebuje tvoji podporu." nevrhnu mu. |
| |
| Ležím zachumlaná pod dekou a brečím. Každej mi ubližuje. Všechno se sype na mě... pomyslím si a brečím dál. |
| |
| Jestli tě při tomhle přistihne otec tak tě přizabije. prohodím a "držím" se ze všech sil. |
| |
| Myslím že spíš potřebuje toho chlapce, řeknu jí. |
| |
| Nemrtvý se hromadí tohle vypadá zle. Dlouho už neútočili bylo nám to divný, řeknu. |
| |
| "Hm...to taky, ale řekla, bych, že je na tebe nejspíš naštvaá kuli tomu včerejšku. A já du na cvičiště s Emeris si zatrénovat." řeknu a taky tak udělám. Njedřív hledám cvičiště a pak začnu s Emeris trénovat. |
| |
| pokrčím rameny a jdu za ní. |
| |
| Nevím kdo koho by zabil, řeknu a skokem skočím do okna Nessy. Opatrně ji obejmu. |
| |
| Njednou mě někdo obejme. Vykouknu z pod deky. "Artosi...Co...co tu děláš? Vždyť spolu nesmíme být. Tvůj otec to zakázal....A já mám zaracha..." řeknu překvapeně, ale stále pláču. |
| |
| Zvarčím. "Nemrtví...." vyprsknu to slovo jako nadávku. Je na mě vidět vztek. |
| |
| Neboj je mi jedno co říká otec, řeknu. |
| |
| Přitulím se k němu a pláču dál. |
| |
| Hladím ji po vlasech. |
| |
| Šermujeme s Ag a pořád ani ejdna nevyhrává, Najednou zakopnu a padám směrem k Ag, která nestihen uskočit a já ji rohem bodnu do ramene. Rychle se zvednu a roh vyndám. Ag se začíná zmítat a a křičí bolestí. "Pomóc!" zavolám o pomoc a nsažím se jí jakkoliv ucpat krvácející ránu. |
| |
| Přiběhne pár lékařů k Ag a obváží ji. |
| |
| Křičím bolestí. Zmítám se tam a potím se. |
| |
| Opatrně vezmu Ag do náruče. Snažím se ji udržet, protože se zmítá. Rychle doběhnu k ubytovně. "Armore! Honem, pomož mi!" křiknu. |
| |
| Co se stalo? Zděsím se když ji uvidím. |
| |
| Všěchno mu vysvětlím. "Nechápu proč sebou tak háže." řeknu vyděšeně. Je na mě vidět jak mě to rozhodilo. |
| |
| asi šok, řeknu a donesu ji do pokoje. |
| |
| Bolí mě šíleně celé tělo a mrskám s sebou dál, ale po chvilce s sebou přestanu švihast a upadám do bezvědomí. |
| |
| Jen se svezu v rohu na zem. Je na mě vidět, že mám výčitky svědomí. |
| |
| To je dobrý, řeknu jí. |
| |
| "Já...já nechtěla....jestli se jí něco stane...." vykoktám. "POčkat..." zarazím se. "Necítím z ní vlkodlaka....ještě předtím, než se to stalo sem z ní vlkodlaka cítila, ale teď ne." vyhrknu překvapeně. |
| |
| Zvláštní, řeknu. |
| |
| Odkereji ji místo kde byla pokousaná od vlkodlaka. Jizvy od kousnutí vlkodlaka se jediné endají zničit. Odkreji to místo, jizvy nikde nejsou. "Tohle, je divné..." řeknu zamyšleně. |
| |
| Asi tím rohem to ti bude hodně vděčná, řeknu. |
| |
| Uvědomím si, že mám roh stále od krve. Dojdu někam kde by se to dalo umýt a umeji si to tam. Pak jdu ven. Hledám velitele stráží. |
| |
| Jednorožec Najdeš ho na hradbách. |
| |
| "Ehm...právě se stalo něco co se snad ještě nestalo..." řeknu elfovi.. |
| |
| No a co, řekne jen. |
| |
| "Mohou měnit vlkodlaky zpátky do podoby, ve které byli kdysi." dodám a pak se chystám odejít. |
| |
| Klidně tě nechá odejít. |
| |
| Sem z toho mimo. |
| |
| Zaslechnu křik Ag. Rychle vstanu a rozeběhnu se do pokoje k oteci a Ag. Em zrovna odchází. Vím, že sem tam nechala Artose. "Tati co se stalo?" zeptám se když vidím Ag v bezvědomí. |
| |
| Vyskočím oknem a přistanu na střeše. |
| |
| "Myslíš, že už budou útočit?" zeptám se a vzletím. Počkám na Askula a letíme k hradbám se podívat. |
| |
| Určitě, řeknu. |
| |
| Vysvětlím jí co se stalo. |
| |
| "Tati, mohl by sem Artos?" zeptám se ho. |
| |
| Jeho otec z toho nevypadá moc nadšeně, prohodím. |
| |
| "Já vím..." posmutním a prosebně se podvám na otce. |
| |
| Tak jo, řeknu. |
| |
| Všem zazní v hlavě Nemrtví útočí připravte se. |
| |
| Dojdu k oknu svého pokoje. "Artosi pojď dovnitř." houknu na něj. Pak se ozve že útočí nemrtví. Jen si povzdechnu si. "Jdu tam taky. Umím pár kouzel proti nemrtvím." řeknu Artosovi když je u mě a pak jdeme. |
| |
| Ne zůstaň, řeknu jí a běžím k hradbě. |
| |
| "Půjdu taky." řeknu a rozběhnu se na hradby. Postavím se kus od Artose aby jeho otec enměl podezření. |
| |
| Odpočívej, řeknu Ag a pak se vydám na hradby. |
| |
| Rozběhnu se na hradby. Ag jediná nemůže protože je v bezvědomí. Elinar se radši schová k Agarii. Protože byla s Artosem v domě a seskočila z něj. Teď zaběhla k Agarii a je u ní. |
| |
| Všichni vidíte ohromnou armádu nemrtvích. Ani nedohlédnete na konec. |
| |
| Přichomýtnu se k otci a chytnu ho za ruku. |
| |
| Tady bys neměla být. Dám ti speciální úkol ohlídej Ag ano? Zeptám se jí. |
| |
| "Ne tati já chci být tady...Chci bojovat. Aspoň si tím procvičím kouzla." řeknu a držím otce za ruku. Hodím nenávistný pohled po otci Artose. a zamilovaný pohled po Artosovi. |
| |
| Ag je bezmocná chceš ji tak nechat? Zeptám se jí. |
| |
| "Hm tak děkuji, že si mě nenechal se ani trochu předvíst před otcem Artose. Chtěla sem aby mě měl aspoň trochu radši, ale tohle všechno zkazí." řeknu smutně a chystám se se sklopenou hlavou odejít. |
| |
| Děláš jako by záviselo na tom co si myslí. Ale jak chceš zůstaň tu pujdu k ní sám, řeknu a vydám se tam. |
| |
| Doběhnu Armora. "Pohlídám ji. Měl by si tam zůstat. Stejně za to co se stalo mohu." řeknu a jdu za Ag dojdu tam a sednu si k posteli. |
| |
| dělám kruhy nad nemrtvými a pak z mého chřtánu vyleté gejzír plamenů přímo do jejich řad. |
| |
| Zavřu oči jako bych se soustředila na něco a v mé ruce se formuje nějaké světlo a to pak vrhnu na nemrtvé. |
| |
| Skokem se vrhnu z hradeb. Dýku zabodnu do stěny a ta mě zpomalí. Dopadnu a pustím se hned do nemrtvých. |
| |
| Nemrtvích si ani já ai draci nevšímáme a letíme na kostěné draky kterých je tu moc. |
| |
| Kývnu a přidám se k lékařům. |
| |
| Vypustím nejdřív plamenný gejzír a pak se pustím jako ostatní do draků kostěnáčů. |
| |
| Zaslechnete ránu a brána města se rozpadne jak nic. Nějaký hodně silný nekromant se činí. |
| |
| Seběhnu dolů a střelím po nich kouzlem a střílím dál. |
| |
| Probírám se pomalu a cítím se jinak. Ani mě už nebolí ta rána. A cítím se silnější. A cítím magii. Vstanu z postele jako ybch vůbec nebyla poraněná. Srhnu si obvyzy z ramene je v pořádku. Vyběhnu ven. Em běží za mnou. Elinar zůstává tam kde je. Doběhnu k bojišiti a hned kouzlím jako by to pro mě bylo prd. |
| |
| Utočím na draky. |
| |
| "AGARIO POČKEJ! AGARIO NEBLBNI!" řvu za ní a snažím se ji dohnat. Hned tasím šavli a útočím na nemrtvé. |
| |
| ¨Každý bojujete ze všech sil. (Pokud chcete tak si to napište podrobně) Najednou se ozve ústopový roh, ale váš. Ostatní se stahují někam do nitra města. |
| |
| Já a Ag se stahujeme s ostatními. |
| |
| Bojuji ze všech sil, které mi pomalu, ale jistě docházejí. Sem obklopena nemrtvými taakže nemohu ani ustoupi, magická energie i moje vlastní energie mi dochází mám kolem sebe světelný štít, takže na mě nemůžou, ale ten slábne. Najednou mi dojde úplně a já klesnu na jedno koleno, síly mi došli. Jedna z koster mě sekne přes záda, pak do mě dál sekají tak. Dokonce mě jedna probodne, ale anštěstí jen do břicha. POmalu to vypadá, že je se mnou konec Mám na sobě spousty ran, a ne malejch. Sem smrtelně zraněná. |
| |
| Já se dál peru z draky. Pokud tam nějací ještě sou. POkud ne tak utočím na ty dole. Dělám nálety a plivu oheň. |
| |
| Uvidím jak padá Nessa zraněná. Skočím k ní a pustím se do nemrtvích. Pár jich rozmlátím ale kostlivci se zase skládají. Jedině když se mi podaří rozseknout jim lepku tak už nepovstanou. Po chvilce je chvíle volna a tak ji chytnu a vydám se rychle za ostatními. Připojí se k nám Armor který se už za cesty pustí do léčení. |
| |
| Drak Je jich tam asi dvěstě a ty už jsi tam skoro poslední drak. Askul na tebe zařve ať pohneš. |
| |
| Otočím se a letím za Askulem. |
| |
| Z úst mi teče krev. "Zakřikl si to, včera..." řeknu i přesto, že mi z pusy teče krev. Cítím jak se mi chce spát, víčka se mi klíží. |
| |
| POčkám na Armora, Artose a Nessu, kterou Artos nese. "V ubytovně je ještě to vlče zaběhnu pro něj." řeknu a běžím do ubytomny. Doběhnu pro vlče, vezmu ho do náruče a vyběhnu z ubytovny pak doběhnu k Armorovi aspol. Vlče nesu v náruči. Je vyděšené. |
| |
| Dalo by se říct že ano, řeknu potichu. Draci nad námi krouží než zaleze všichni do poslední bašty a pak odletí vlastní únikovou cestou. |
| |
| Dopytle, je jich moc, asi to nezvládneme. pomyslím si. A ustupuji s ostatními. |
| |
| "Tohle nemám šanci přežít, Artosi..." řeknu a rozkašlu se, kašlu krev. |
| |
| Zkus zemřít, řeknu potichu. |
| |
| "Stejně mě tvůj otec nenavidí, prý tě rozptyluji..." dodám, opět se mi víčka začnou klížit. |
| |
| Letím vedle Askula. Mám potrhaná křídla, takže se ve vzduchu udržuji ze všech sil co mi zbývají. |
| |
| Přistaneme v pevnosti v horách. Z asi dvouset draků nás je asi jen dvacet a žádný není nezraněný. Všichni se pustíme do ošetření. |
| |
| "Tak takovej nával nemrtvých sem ještě nezažila." řeknu vyčerpaně když přistanu. Sem ráda, že mi někdo ty křídla ošetřil, ale pokud budeme zase někam muset letět, ve vzduchu se moc dlouho enudržím. |
| |
| Natáhnu se a jen odpočívám. Ani já ne. |
| |
| "Musel by se stát zázrak abychom vyhráli." prohodím, spíš sem si mluvila pro sebe, ale mohli to slyšet i ti kolem mě. |
| |
| "Doufám, že teď nikam nepoletíme, Moc bych toho neuletěla." řeknu. Složím si hlavu na zem a odpočívám, pomalu usnu. |
| |
| "Jak je na tom?",/b> zeptám se kývnu k Nesse. |
| |
| špatně, řeknu a obváži co nemohu vyléčit. |
| |
| "Přežije to?" zeptám se šeptem Armora. |
| |
| Dobře teď vypadněte já je zdržím. Draci by měli čekat na konci chodby, zdělí vám jeden z deseti členů rady. Je to nějaký chlap jako hora, ale nevidíte mu do tváře. Spolu s ním zůstává i jeho skupina v který je i otec Artose, ale nekompromisně ho pošle dál. |
| |
| Možná, řeknu a vydáme se všichni chodbou, kterou otevřeli. |
| |
| Jdu vedle nich. Lehce proplesknu Nessu aby byla vzhůru. Nesmí usnout. Nemusela by se pak probrat kdyby usla. |
| |
| Jdu chodbou dál. Občas hodím pohled na Armora a spol. Jen zavrtím hlavou. Kdyby tam jenom nezůstala. pomyslím si. |
| |
| "Tati, odpusť mi, že sem tě neposlechla. A prosím žij v klidu dál...." řeknu. Cítím, že pomalu umírám. "Tohle nepřežiju. Artosi odpusť..." šeptnu. |
| |
| Ne to ti neodpustím zůstaň tady se mnou, řeknu jí. Zrovna se dostaneme k drakům. |
| |
| "Artosi, já umírám, cítím to. Mám nanejvýš několik hodin....ne li minut..." řeknu a pokusím se usmát. |
| |
| Sednu si k Elis a snažím se na něco přijít. Ona se na mě podívala. KOukám na Artose a Nessu. Armor je z toho nejspíš taky nešťastný. "Možná, že je ještě nějaká šance..." přemýšlím nahlas, Hladím El po hlavě. |
| |
| Půlku srdce odevzdá, druhou si však ponechá.... vzpomenu si na říkačku, kterou mataka Ag vždycky vyprávěla(Agařina matka jí to vyprávěla. Život tím zachraněný jest, kdo však srdce dá? domyslím si zybtek, když si na něj vzpomenu. Nejde mi to do hlavy. Něco to musí zanmenat... pomyslím si. "Nějaký tvor, přeci musí umět dát polovinu srdce..." přemýšlím nahlas a sedím vedle Armora... |
| |
| Nemožné dát polovinu srdce. Snad jen silný drak by to dokázal ale nikdo jiný, řeknu. |
| |
| "To je ono!" vykřiknu najednou. |
| |
| Tázavě se otočíme na Emeris. Všichni(Mé púostavy kromě Ness. |
| |
| Sleduji tázavě Emeris. |
| |
| "Půlku srdce odevzdá, druhou si však ponechá.... Život tím zachraněný jest, kdo však srdce dá?!" řeknu. "Drak, to drak zachrání život tím, že dá někomu polovinu srdce. Jestli chcete aby Nessa přežila, tak potřebuje polovinu dračího srdce. Elis, nebo jakýkoliv jiný draku, proisím dejte Nesse polovic svého srdce." vychrlím na ně a kouknu na draky a čekám na jejich reakce. |
| |
| Jakmile Emeris vysloví tu říkanku tak si vzpomenu na matku a do očí mi vhrknou slzy. |
| |
| Kouknu na Emeris. "Dobrá..." řeknu a vsatnu. Dojdu k Nesse. Odhrnu si šupinu kde je rudé srdce. Polovinu z něj vezmu a dám jej do Nessy. Pak si šupiny zakreji. Koukám co to s Nessou udělá. |
| |
| Nessa Upadne do bezvědomí. Po chvilce už normálně funguje. |
| |
| Já jen sedím a pláču. |
| |
| Obejmu Ag a pohladím ji. |
| |
| "Zabralo to?" zeptám se Artose. |
| |
| netuším nejspíš, řeknu. |
| |
| pokud jste si to vyřešili tak pohyb musíme zmizet nasedněte, zavolá na vás jedna z rady. Opět zahalená jako ten obr. Vyskočí na hřbet jednoho z draků stejně jako zbytek. |
| |
| "Já nikoho nemohu vzít sama budu mít problém to uletět." řeknu. |
| |
| Já jej vemu, řeknu jí a naberu je všechny. Mám sice taky ránu na hrudi ale v letu mi nebrání. |
| |
| Vzletím a letím za Askulem je na mě vidět, že mi let dělá potíže. |
| |
| "Kam teď letíme?" zeptám se draka na kterém letíme. |
| |
| POmalu se probouzím. "Artosi, ty si taky zemřel?" zeptám se potichu. |
| |
| k bludišti, řekne. |
| |
| "BLUDIŠTĚ!" zařvu vztekle a zlostně si odfrknu. |
| |
| "Děláš si legraci?" zeptám se ho. |
| |
| Ne tenhle svět je ztracený tak mizíme pryč, zdělím. |
| |
| "Myslíš, že by se odtamtuď dala najít cesta domů, zpátky k nám?" zeptám se. |
| |
| Nevím, odpoví. |
| |
| Začínám mít šílenej hlad. Doelzu k Artosovi a Nesse. Začnu kňourat. |
| |
| Vezmu si elinar k sobě a dám ji nějaké mléko co jsem vzal sebou kvůli ní. |
| |
| Začnu hladově pít mléko. |
| |
| Ne miláčku to ty žiješ, řeknu jí a pohladím ji po vlasech. |
| |
| "Počkat, ale to neni možné? Jakto že žiju?" ptám se nevěřícně. |
| |
| Snažím se co nejvíc udržet ve vzduchu, ale občas ztratím na chvíli výšku, avšak ihned ji narovnám. |
| |
| Když dopiju mlíko scoulím se u Artose v klíně. Sem vyděšená z toho co se stalo a taky je mi zima. Třesu se a občas i zakňučím. |
| |
| Hladím vlče a Nesse to vysvětlím. |
| |
| Strach pomalu nemám, ale klepu se zimou. |
| |
| "Ag, už nejsi vlkodlak..." oznámím jí a ještě jí to vysvětlím jakto. |
| |
| Přemýšlím nad tím co sem se dozvěděla. Pak se kouknu na Elis. "Díky." řeknu a useměji se. |
| |
| Doletíte k nějaké skále. Je do ní vyražený obraz brány kterou někteří z vás už prošli. Je to ta kterou střežil otec El. |
| |
| "Tady by měl být můj otec." řeknu a přistanu u brány. Složím křídla, která mě hrozně bolí. |
| |
| já nevím za branou jsem nikdy nebyl, řeknu a přistanu stejně jako ostatní. |
| |
| "Ale já ano, když sme procházeli sem tak otec střežil bránu." řeknu. |
| |
| Mě je zima.... zakňučím. |
| |
| musíš to vydržet, řeknu jí a sleduji jak otvírají bránu. |
| |
| Najednou si uvědomím, že mám ještě pořád vak s oblečením. Sundám si ho a chvíli se tam přehrabuji. Vytáhnu Jedno triko, je bíle a začnu ho upravovat. Paka čapnu Elinar a navleču to na ni. Mělo by jí být tepleji a asi vypadá dost vtipně, ale roztomile. Usměji se a přehodím si vak přes záda. "Emeris, splnila si mi něco co sem si přála, dostat ze sebe vlkodlačství. Děkuji, jednou ti to oplatím." řeknu Emeris. |
| |
| Olíznu Garii tvář a vrátím se k Artosovi. Už ej mi tepleji. |
| |
| Opřu si hlavu o Artosovo rameno a usínám. |
| |
| Chytnu Armora kolem pasu a políbím ho. |
| |
| Pohladím vlče a posadím si ho na rameno. Vezmu nessu do náruče a vydám se branou do světla jako ostatní. |
| |
| Naházím si je všechny na hřbet a jdu za ostatními. |
| |
| POmalu usínáme, já Emeris i Elinar. |
| |
| Na druhé straně je otec el, |
| |
| "Otče..." řeknu tiše a jemně se k němu přitulím hlavou. |
| |
| Zbytek spíme takže nic nevidíme. |
| |
| Sleduji co se děje. Ostatní taky usly a brána se zavřela. |
| |
| Tak jděte dál druhá brána je již jen kousek, řekne drak a kývne hlavou. |
| |
| "Otče pojď s námi prosím." řeknu. |
| |
| Ne musím zůstat u brány. |
| |
| "Tak tedy zbohem a dávej na sebe pozor. A otče žije ještě matka? Mohla bych ji někde najít." zeptám se otce. |
| |
| Ano někde je, řekne. |
| |
| "Díky a zbohem možná, že se ještě potkáme." řeknu a jdu cestou kterou nám ukázal. |
| |
| Dojdete k další bráně je nehlídaná |
| |
| Zkusím jí otevřít hlavou. |
| |
| Otevře se a projdete branou do starého světa. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR