Harry Poter (HP)
hrálo se Denně
od: 06. března 2008 17:33 do: 29. března 2008 11:58
Dobrodružství vedl(a) Mattes
| |
 | Bude to o Harry..bude to normálně jak to znáte z knížek nebo filmů ale jinej děj..děj si vymyslíme sami..musí improvizovat..x) jinak tam bude vše co je známé..x) Postavu si můžeš vymyslet..kdyby jsi měl záíjem třeba o Harryho nebo Hermionu nebo nějákou významější napiš na ICQ 230618337 a nebo mě PJ..x) |
| |
 | Když dojel Expres a všechny ty malý děcka dojely zase do Bradavic měl jsem je na starost zase já..tak sem si na ně počkal a všechny seřadil..když všichni stály v zástupu..jen jsem se na ně usmál a pomalu šel k bradavicím..šli jsme k lodím a všichni si nasedaly..pomalu pěkně za sebou..v tom jsem ale zjistil že někteří nic nemají..jako je výbava..bude se muset jít do prasinek.. |
| |
 | Sedím v loďke s fialovovlasím chlapcom. "Ahoj. Ja som Inue." |
| |
 | Hmm ahoj. Já jsem Scott. Řeknu a usměju se na dívku, která si ke mě přisedla do loďky... sice jsem tu o rok později ale přece. |
| |
 | Zvědavě se rozhlíží po lidech v loďce, nesmělá někoho oslovit |
| |
| "Do ktorej fakulty chceš ísť? Ja do Chrabromilu alebo uspokojím sa aj so Slizolinom. Predkovia tam chodili. To iba mama bola v Chrabromile." |
| |
| Ještě jsem o tom nepřemýšlel. Děda je slavnej vynálezce. Vynalezl zlatonku a naši sou oba čistokrevní ze zmijozelu tak asi tam. Řeknu zamyšleně a jen doufám, že se se mnou loďka nepřevrátí. Nerad se koupu oblečenej. |
| |
| "Teda možno budeme spolužiaci." Usmejem sa. |
| |
| Spolužáci budeme určitě, ale kolej jistá není. No jo, když si představím, že tohle jsem mít už za sebou a být ve druháku. Usměju se na Inue... zvláštní jméno, ale je krásné... |
| |
 | Sedím ve stejné lodi jako Scott a Inue.. Zdravím.. řeknu potichu.. |
| |
| Usmejem sa. "Meno mám z jednej muklovskej povesti. Z ich verzie Kráľa Artuša a Merlina." Otočím sa na Hagrida. "Taší ma. Som Inue Lorion." |
| |
| Hmm ahoj. odpovím chlapci, který sedí s námi v loďce. Já myslel, že to byla Nimue. Ale to je jedno. Moc krásné jméno. |
| |
 | Pomalu vyrazím uličkou ve vagonu ke dveřím ven, nějak moc neřeším lidi kolem a jen nepatrně se zamračím, když do mě někdo šťouchne loktem, nemám rád moc velký počet lidí na jednom místě. Vyjdu na nástupiště a rozhlédnu se zkoumavě kolem, je to zvláštní místo. Pomalu se vydám k lodičkám za ostatními a zaberu první volné místo nehledě, kdo tam sedí. Trošku víc si přitáhnu vyšší límec, aby mi tolik nefoukalo do tváře. |
| |
| rozhlížím se po ostatních, liďka se chystá odrazit od břehu..... |
| |
| Usmejem sa. "Ako stará je tvoja rodina? Moja sa datuje do obdobia založenia Grimvaldskeho námestia." |
| |
| Nevím přesně. O rodinou historii sem se nikdy nezajímal. Stačí mi, že mi pořád připomínají zásluhy mýho dědy. Ušklíbnu se. S draky to byla aspoň sranda. Nic mi nevyčítali a ta rodina u které jsem žil byla taky skvělá. Samí upíří kouzelníci |
| |
| Usmejem sa. Mama mi nechce prezradiť, kto je môj otec. Ale keďž tak miluje spravodlivosť, musí byť v Askabane. Zvykne sa za ním raz za čas vybrať, takže žije." |
| |
| V Azkabanu? Vytřeštím na ni oči. Si děláš srandu ne? Co provedl, že ho tam zavřeli? Dyť to to je hrozný. Mě stačilo, když si přišli pro bratra to byl fakt děs. |
| |
| "Keďže o ňom nechce vraveť a nechce ma tam vziať, tak je jeden z tých, čo majú ešte aj zakázané návštevi." |
| |
| A to ste už četly že od tamtud někdo utekl? zeptám se a ukážu jim výstřižek z novin.. |
| |
| "Nie. Kto?" |
| |
| Trošku nejistě si prohlížím loďku pod sebou a nevím co si o ní mám myslet nemám tyhle nestále dopravní prostředky rád, jeden nikdy neví kdy se to s ním převrátí. Nepatrně se zamračím a pak raději zvednu pohled k obsazení loďky. Zkoumavě si prohlédnu holku sedící předemnou (Altáriell), ale nějak nevím co říct a tak zůstanu ticho a jen se na ní dívám. |
| |
| Utekl? Vyvalím oči. No bééézva to tu ještě nebylo... tendle rok bude zajímavější jak studování draků v Rumunsku možná. |
| |
| Zachytím pohled nějakého kluka, co je se mnou na loďce... Ahoj...Já jsem Altáriell pozdravím, a usměju se |
| |
| "Dúfam, že to bude on. Ak to bude niekto známi, prosím, nech je to on." Smejú sa mi oči. |
| |
| A ty ho ani neznáš nebo tak něco? zeptám se a koukám na ni.. |
| |
| "Ehh..." vydechnu překvapeně, když si uvědomím, že si zřejmě všimla mého pohledu. "A…ahoj já jsem Willam, tady Will." představím se trošku krkolomně, na mluvení s cizími mě nikdy moc neužilo. |
| |
| chvíli přemýšlím co říct... A v jaké si myslíš že budeš koleji? a víš podle čeho nás vlastně budou zařazovat? zeptám se nakonec, protože moc informací o bradavicích se mi zatím nedostalo... |
| |
| "Mama mi nechce povedať, kto to je." Poviem smutne. |
| |
| „No táta byl v Havraspáru a říká se, že to je prý hodně podle rodiny, takže nevím ale možná právě tam.“ Pokrčím nad tím trošku rameny, protože nad tím kam se dostanu, jsem moc nepřemýšlel. „Rozděluje se to pomocí klobouku, ten si nasadíš a on vybere, kam se dostaneš.“ Vysvětlím. „Taťka mi to říkal.“ |
| |
| Tak kdo teda utekl? Zeptám se když pořád neslyším žádné jméno.a vědí jak se mu to povedlo? |
| |
| Aha...tak to se máš že ti to řekli...já o bradavicích nevím skoro noc.... prohlásím neutrálním hlasem... |
| |
| „No mě něco málo řekl. Nechtěl, abych byl z něčeho nějak moc překvapený, to on nemá rád a tak mi řekl, co považuje za nejdůležitější.“ .“ Vysvětlím prostě a rozhlédnu se kolem zkoumaje, co se bude vlastně dít dál. |
| |
| Ne..bohužel..jméno nevím.. řeknu smutně.. A za co byl zavřený? zeptám se zvědavě.. |
| |
| Aha... no taťka s náma nežije a matce bylo tak nějak jedno, jestli budu překvapená nebo ne prohlásím popravdě.. mám tu z toho takovej divnej pocit... přiznám senakonec.. a je možný, že by mě nezařadili nikam a poslali zpět? |
| |
| "Ani to mi nepovedala. Ale ak to bol on, zistím to rýchlo. Mama učí na Rokforte. Ak to bol on, bude nervózna." |
| |
| Chvíli si dívenku prohlížím a přemýšlím o jejích slovech. „Tak to nevím, jestli se někdy něco takového stalo, ale řekl bych, že ne.“ .“ Řeknu klidně svůj názor. „Tohle místo bude zvláštní, ale jsem si jistý, že sem nevezmou někoho, kdo nemá šanci se čarodějem stát.“ |
| |
| Aha... prohlásím s púsměvem. Nepatrně se mi ulevilo, přesto však mám strach a obávám se že to na mě jde vidět... |
| |
| Chvíli se na dívku dívám a přemýšlím, zda něco říct, ale těžko na aha něco odpovídat a tak se zadívám na hladinu jezera a zapřemýšlím, kdy už konečně dorazíme, tam kam máme. |
| |
| Sakra..tomuhle se teda říká hledání přátel....když nedokážu vymyslet kloudnou větu... nadávám si v duchu... A...co ještě o bradavicích víš? prohlásím a znovu si ho prohlédnu... Nevypadá vůbec špatně.... |
| |
| Hmm to je stejně zvláštní co? Že se někomu to vůbec povedlo. Myslel jsem že to nejde... mozkomoři sou děsný stvoření. Setkali ste se s něma už někdy? |
| |
| "NIe." Pokrútim hlavou. Zároveň sa pevne chytím, lebo loďka narazí na breh. "Mali by sme ísť hore." |
| |
| Jo jasně. Vylezu z loďky a podám ruku Inue abych jí pomohl vylézt z loďky. Mozkomoři jsou odporní. Když jsi vedle nich máš pocit jako by ti vzali všechno co máš, nutí tě prožít ty nejhorší okamžiky a máš pocit jako by jsi nikdy už neměl být šťastný... odporné. |
| |
| Prohlížím si zvědavě vlnky, které loďka tvoří na hladině jezera. Vítr cuchá delší vlasy a tak si je odtáhnu stranou, aby nepřekáželi, a zkoumavě se na dívku zadívám, když zase promluví. „Je to velmi starý hrad, který slouží k výchově nových čarodějů, je chráněn proti mudlům. Ředitel je jeden z největších čarodějů Brumbál, tady podle otce je to největší čaroděj.“ .“ Řeknu, co si tak kradmo pamatuju. |
| |
| Ach tak...už aby jsme tam byli.... poznamenám a zadívám se raději na hrad... má ze mě akorát srandu... |
| |
| Vyskočím na breh. "Tak to už hej. Ale podľa toho, čo viem, je tam už desať rokov. AK neušiel do teraz, prečo práve teraz?" |
| |
| Jestli je to tvůj táta tak chce asi vidět jak jeho dcerunka chce do školy. Podle mě je to někdo kdo už je z mozkomorů tak zblblej, že udělá cokoliv, aby se od nich dostal. Ale víš co hrozí těm kdo utečou??? Řeknu a při poslední větě se mi hlas trochu zlomí. |
| |
| Když jde naše trojce už do bradavic řeknu.. Scotte..pokud o něm nic neví..tak on ani snad neví že má dceru ne? řeknu a podívám se na Scotta |
| |
| Žáci dorazili do bradavic a v zástupu se v čele s hagridem pomalu posunují..možná totiž už dnes..budou ve svích kolejích.. |
| |
| "Dementorov bosk?" Spýtam sa zdesene a kráćam schodami s ostatnými prvákmi. |
| |
| Třeba to neví ostatní, ale on ano. Ale co jsem slyšel vymažou ti všechny krásný vzpomínky. Živí se nimi.Nechápu jak taková stvoření mohou vůbec žít. řeknu a hodím si pramen vlasů za ucho. Ani nevím jakou mají přesně barvu. Naomi říkala, že mi udělá něco skvělého. Byla skvělá. Jak ji znám bude to bílá s lehkým fialovým nádechem. |
| |
| Vídeme hore. "Triedenie. To bude zábava. Kde ste to vraveli, že chcete byť? Na akých fakultách?" Kecám, kým čakáme. |
| |
| Zmijozel.. řeknu a usměju se na Inue.. A ty..? |
| |
| Já nevím, naši i bratr byli ve Zmijozelu asi nebudu porušovat tradici. Nevím o těch ostatních kolejích moc a zelenou mám rád. |
| |
 | Cestou v Bradavickém expresu, jsem zoufale hledala alespoň jedno volné místo v kupé. V hlavě jsem si přehrávala podivný přehod na nástupiště 9 a 3/4. Nakonec jsem jedno volné kupé našla. Seděl v něm osamělý brýlatý chlapec. Vešla jsem dovnitř a posadila se naproti. Pořádně jsem si ho prohlédla a vydechla jsem úžasem. Ty jsi Harry Potter, že? Já jsem Hermiona, Hermiona Grangerová. Těší mě. usměju se a nespouštím z něj oči. |
| |
 | Ano jsem Harry Potter.. odpoveděl jsem Hermioně..cestou jsem se od ní dozveděl hodně věcí..teď už ale kráčíme Bradavicemi a jsme s Hermionou kamarádi..no známe se..xD tak tak kráčíme a já se zeptám.. Do jaké chceš koleje..? |
| |
| No , chtěla bych do Nebelvíru. Je to úžasná kolej. Rozhodně ne do Zmijozelu. řeknu a zavrtím hlavou. Do které koleje chceš jít ty? zeptám se už na pozemku hradu, když vystoupíme z loďky. |
| |
| "Asi do Zmijojedu. Mama síce vraví, že najradšej by bola, ak by som bola v Nebervine, ale mne sa ta nechce." |
| |
| Taky jsem chtěl jít do nebelvíru..je to ta nejlepší kolej ze všech..byl tam i snad můj otec.. řeknu a usměju se na Hermionu.. |
| |
| Všechny jsem si zastavil před dveřmi kde se měla za chvíli oběvit progesorka McGonagallová..Hagrid chvíli čekal..pak jen mrkl na Harryho a odešel.. |
| |
| O nebelvíru jsem nikdy neslyšel nic dobrýho. Zavrtím hlavou. Táta říkal, že tam chodí namachrovaní kluci, kteří se předvádí hrdinstvíma a přitom nic neumí. |
| |
| "Jo a samé pipky a šprtky. Mama patrila do druhej kategórie." |
| |
| McGonagallová Otevřu dveře a jdu za prváki kteří před chvíli přijely.. Vaše zavazadla budou odvezeny do vašich kolejí hned po rozdělení které slavnostně zahuji..pojďte..klobouk i Bmumbál již čekají.. řeknu usměju se na žáky a otevřu dveře do velké síně.. |
| |
| Tak proč jsi ji tvůj táta vybral? Myslím, že ty nebudeš taková. řeknu a usměju se na ni Jdu za profesorkou hlavu nahoře tak jako všichni Wrightové... Jsem nervozní ale jestli něco umím tak to je skrývat emoce. |
| |
| Kráćam kludne a čakám, kedy ma nechajú dať si klobúk. |
| |
| McGonagallová vzala jsem do ruky pergamen a stoupla si vedle moudrého klobouku..volala jsem za sebou jména a čekala co řekne klobouk.. Jako první..Hermiona Grangerová |
| |
 | Hladím pred seba na prvákov z miesta učitela obrany proti čiernej mágii. Usmievam sa, ale som nervózna. Niekto ušiel z Askabanu. Oficiálne sa ešte nepovedalo kto... |
| |
 | Přijedu krátce poté, co všichni vejdou do trůního sálu. Kvůli nějakým otcovým záležitostem jsem nemohla přijet expresem, ale letěli jsme v rodiném kočáře taženém okřídlenými koňmi. Krátce na to kočár vzlétl znovu a zmizel. Pevným a rozhodným krokem jsem zamířila do síně s Moudrým kloboukem. Černé šaty vlály kolem těla a dlouhé blond vlasy sahaly do půli zad. Postavila jsem se vedle nějakých lidí a nevěnovala jsem jim pozornost. Zaujal mne až nějaký fialovovlasý mladík, připadal mi povedomí. |
| |
| Sednu si na své obvyklé místo..vedle Morgany.. Morgano..říká se..no..zaslechl jsem ...že z Askabanu utekl Sirius Black.. řeknu jípološeptem aby nebyl zbytečný rozruh.. |
| |
| Kráčím kousek za ostatními, vlastně by se dalo říct, že jdu vlastně poslední, rozhodně se nikam moc neženu, nemám moc chuť být vepředu. Jen kradmo naslouchám rozhovorům, co slyším kolem, ale moc se nezapojuji, přece jen nepatří to mě. Zkoumavě se rozhlížím po vybavení hradu, přece jen prvně vidím něco takového. Když se dveře otevřou a nějaká paní nás vyzve dál, nějak neprotestuju a zamířím za davem. |
| |
| Keď počujem Hagridové slová podídem k nemu. "Myslíš to váźne?!" Kým ostatný sa tvária vydesene, ja sa tvárim naštvane. |
| |
| Otec? Ano jistě. podívám se do země, jelikož jsem si uvědomila, jaký byl konec jeho rodičů. Já jsem z mudlovské rodiny. zašeptám už ve velké síni, ale najednou mě profesorka vyzve. Celá roztřesená dojdu dopředu a s očima doširoka otevřenýma se rozhlížím po kolejních stolech. |
| |
| Ano..jinak bych vám to neříkal.. řeknu trochu nervozně... |
| |
| Klobouk Hm..tohle není težké..Nebelvír.. McGonagallová William Crused |
| |
| Zvědavě se dívám jak Hermiona míří ke klobouku a čekám, co se bude dít, když si ho opravdu nasadí a on vykřikne jméno koleje, nepatrně usměju, zřejmě mi táta nelhal. Je to lepší než nějaké šílenosti co jsem tak lehce slyšel mezi ostatními cestou sem. Sleduju jak Nebelvírští skandují, ale trošku poblednu, když se ozve mé jméno. Pomalu se vydám k profesorce a raději si nevšímám okolí, ještě že mám vysoký límec, aspoň nikdo nevidí, že se mi tam moc nechce. Vyjdu schody ke stoličce a usadím se na ní. |
| |
| V mojom pohľade sa mieša zdesenie a hnev. Prečo mi nepovedal, že sa chystá utiecť?! Mohla som mu pomôcť. |
| |
| Skúmavo hľadím na mamu. Pozrite. Bude to on." Poviem, keď vidím, ako sa tvári. |
| |
| Hmm nejspíš. Podívám se na Inuinu mámu. Co myslíš? Kam se dostane hvězda Potter? |
| |
| Klobouk Hm..Hm..Zajmavé..nevím jestly Zmijozel..nebo..nebo..Je to Nebelvír.. vykřikl klobouk a už se volal další McGonagallová Jako další příjde..Indiel Mesiah |
| |
| Znaší pomocí domů..! řeknu Scottovi a zasměju se.. |
| |
| "On, do Nebervilu... Jak jeho tatko a matka. Bifla a pipka a namyslený frajer." Začujem, ako jeden blonďsatý chalan, podla čŕt Malfoy vraví, že z basi ušiel Sírius lack. V ruke má noviny. Pribehnem k nemu. "Ukáž to sem!" |
| |
| Nepatrně se na stoličce pohupuju, když klobouk přemýšlí kam mě poslat. Raději jeho slova moc neposlouchám, přece jen raději počkám, co vybere on, než abych vybíral sám. Když vykřikne jméno koleje, trošku se mi uleví, ani ne tak, protože jsem v Nebelvíru jako, spíše že už to mám za sebou. Slezu ze stoličky a zamířím ke stolu s rudozlatými barvami. |
| |
| Ušklíbnu se. Jo možná. Řeknu, ale nechce se mi utočit na někoho jen proto že je slavný a dělají z něj hvězdu. Třeba není zase tak špatnej. |
| |
| S vítězoslavným úsměvem se rozběhnu směrem k Nebelvírskému stolu. Široce se umsěju na ostatní sedící. Když se k nám přidá a neznámý chlapec otočím se na něj se slovy: Ahoj já jsem Hermiona |
| |
| Když klobouk vyvolá i mě, uhladím si sukni na kolenou a rozhodně se vydám k profesorce McGonagallové. Záda mám rovná jako pravítko a sleduji všechny okolo. Necítím se nervózně. Posadím se na stoličku a pozroruji kolejní stoly. |
| |
| Zadívám se na dívku, co mě oslovila, o které díky klobouku vím, že se jmenuje Hermiona ale její představení je přece jen lepší než slova staré pokrývky hlavy. „Ahoj.“ Věnuji jí nepatrný úsměv. „Já se jmenuju William.“ Představím se. |
| |
| Koukám se na dívku, která jde ke klobouku. Páni je fakt moc pěkná. Usměju se jen tak pro sebe a pořád se na ni musím koukat. Třeba budeme spolu ve Zmijozelu. |
| |
| Klobouk Tohle není moc težké..To bude Havr..ne..Zmijozel! McGonagallová Harry Potter |
| |
| Dojdu pomalími kroky ke klobouku a v hlavě si přeju abych nešel do Zmijozelu..hlavně né do Zmijozelu..pak se odhodlám a sednu si klobouk mi dá profesorka McGonagallová na hlavu.. |
| |
| Těší mě. Už se těším na hodiny, a co ty? zeptám se a usměju se. Až moc dlouho si prohlížím chlapcovi oči a když si to uvědomím zčervenám. Ehm, promiň. usměju se nevinně. |
| |
| Prederiem sa späť ku chalanom. V rukách mám Drakove noviny. "Páni. Môže to byť pravda?! On je môj otec?!" |
| |
| Ten půjde do Nebelvíru. Vím to... |
| |
| Klobouk Tohle je opravdu rychlé a snadné..Nebelvír McGonagallová Další..Scott Wright.. |
| |
| „No já jsem na výuku hodně zvědavý otec mi o ní dost říkal, když mě něco málo učil, takže doufám, že nebudu moc pozadu oproti ostatním.“ Řeknu klidně a zvědavě si jí prohlížím, když ona dělá to samé. „Ale to nic.“ Ujistím jí rychle, aby si snad nemyslela, že mi to vadilo. „Nic se neděje.“ Usměju se na ní. |
| |
| Dojdu rychlejším krokem k Nebelvírskému stolu.. H-H-Harry Potter.. vykoktám jak jsem štastný a podám Willovi ruku s Hermionou se už znám.. |
| |
| Uslyším své jméno. Dycky sem byl mezi posledníma, ale tady to asi berou jinak. Hodím pramen vlasů za ucho a se zdvyženou hlavou dojdu ke klobouku. Usměju se na paní profesorku, ale tak aby to viděla jen ona a posádím se a nechám si nasadit kouzelný klobouk. Ty nejlépe rozhodneš kam patřím. |
| |
| Když mě Klobouk zařadí do Zmijozelu jen se pro sebe usměju. Slezu ze stoličky a usměju se na profesorku. Slezu ze schůdků a mířím k Zmijozelskému stolu. Růžové duhovky zkoumají jednoho po druhém a nakonec se usadím ke dvěma chlapcům. Po mé levé straně je ještě místo. Ahoj, jmenuji se Indiell. Indiell Mesiah dodám ještě a vím, že každý bude vědět. Můj otec je ve světě kouzelníků velice známý. |
| |
| Zvědavě si prohlédnu chlapce, co ho vybral klobouk a nepatrně se usměju, když se představí. „Rád tě poznávám. Mé jméno je William.“ Představím se mu na oplátku. |
| |
| Klobouk Hm..Nebelvír..to nebude..Havraspár..to taky nebude...hm...Zmijozel! McGonagallová Inue Lorion řeknu a porozhlédnu se do seznamu..už jen pár a Mrzimor i Havraspár nic.. |
| |
| Sebevědomně se zvednu a s lehkým usměvem se posadím vedle krásné blondýnky. Usměju se na všechny kolem. Zdravím. |
| |
| Už jde tvá dcera..už jde tvá dvera.. snažím se povzbudit Morganu |
| |
| Ahoj Harry, usměju se když chlapec dojde k našemu stolu. To je fajn, že jsme spolu v koleji. I když mi to bylo předem jasné. řeknu a usměju se. Otočím se na Willa a myšlenky mi v hlavě víří samy od sebe. A u tebe jsem tomu také moc ráda pomyslím si a opět maličko zrůžovím. Já zatím umím jen pár. Například Lettargo. řeknu a kravata dostane fialovou bravu. jsou to jen hloupá kouzla, ale lepší něco než nic. Popravdě jsem se dost divila když mi přišel dopis. Přeci jen, samý mudlové a najednou čarodějka. usměju se zasněně. |
| |
| Prídem ku klobúku, nasadím si ho. "Tak, čo to budse klobúčik?" |
| |
| Zvědavě pozoruju jak Hermiona změnila barvu své kravaty. „Mě otec učil ve svém oboru kouzelní a pak mě učil nějaké ty lehčí asi jako tebe. Alohomora, Apparecium, Reparo, Lumos a tak… prostě ty lehčí.“ Vysvětlím s úsměvem a zkoumavě si prohlížím její růžovoucí se tvář. |
| |
| "To som zvedavá." Trochu pookrajem. Hagrid si myslí, že je to kôli spomienkam. |
| |
| Sleduji celý ceremoniál a když vyzvou i fialovovlasého chlapce zbystřím a hledím na něj. Zmijozel, skvělé. napadne mě a samolibě se usměju. Nápadobně odpovím tomu o němž jsem přemýšlela, když se posadí vedle mě. |
| |
| Klobouk Je to težké..ale já vím..že se ti chce do Zmijozelu..! McGonagallová Altáriell M. |
| |
| A já jsem se dozveděl že jsem čaroděj až včera.. řeknu a usměju se na Hermionu a Willa |
| |
| Usměju se na dívku. Scotty jméno mé a vaše krásná slečno? Zeptám se galantně a zatvářím se jak muži ze starých filmu a pak se zasměju... |
| |
| "Čo?!" |
| |
| Chvíľu uvažujem, či je to dobré alebo zlé, ale to už sedím pri stole. "Ahojte." |
| |
| Skvělé řeknu nadšeně, když Will vypráví o kouzlech jenž umí on. Ano to jsou ta základní. Mimochodem Harry, ty bys to jedno potřeboval. otočím se ke druhému chlapci. Ukážu na něj hůlkou a řeknu Reparo brýle jsou zas jako nové a já se usměju. Až včera? Já o tobě věděla už dlouho, přečetla jsem snad všechny knížky. zašklebim se Ne to přehánim, ale psalo se o tobě dost. řeknu. Otočím se na Willa. Chvíli na něj hledím ale raději zatřepu hlavou, aby mě nenapadali samé hlouposti. |
| |
| Klobouk Altáriell M...To tu slyším po prvé..máš štěstí..Nebelvír.. McGonagallová Samuel Akuri |
| |
| Čauky Inue. Tak vítej mezi náma. Usměju se. Sme se dlouho neviděli co? poznamenám ironicky. |
| |
| Dojdu ke klobouku a posadím se..nic neříkám..jen čekám a nevnímám co se děje okolo.. |
| |
| "Jo, jo. Pozri na to." Vitiahnem ukorystené noviny. Je tam velký tytulok: Z Askabanu utiekol Sírius Black. "Vieš, čo to znamená?!" |
| |
| Indiell, Indiell Mesiah usměju se nad lichotkou spolusedícího. Podívám se na právě příchozí dívku a lehce se usměju. Ahoj odpovím jí na pozdrav. |
| |
| „Ty ses to dozvěděl včera?“ pozvednu překvapeně obočí. „Tak to pro tebe muselo být něco ne? Já to věděl dlouho ale i tak pro mě tohle všechno je trošku zvláštní.“ Přiznám a zadívám se zkoumavě na Hermionu. „Docela ti to jde. Mě to tedy trvalo, než jsem se ty kouzla naučil, i když je pravda, že s hůlkou je to prý snazší.“ Zamyslím se nad tím. |
| |
| Klobouk Hmm..Tohle není nic moc težkého..tohodle jsem toho tu už měl..Zmijozel..! Brumbál Teď už všichni víte svékoleje..následujte své prefekty a jděte na koleje..všichni se zároveň i dozvíte heslo..brzy nashle.. |
| |
| Myslíš že jsem půjde? Zeptám se polohlasně Inue... Moc mě těší.. |
| |
| Doběhnu za Inue a Scottem Tak co? zetpám se na jejího otce.. |
| |
| S hůlkou? Chceš říc, že to umíš i bez ní? zeptám se, jelikož nevím, zda jsem pochopila správný význam slov. Konečně na kolej, jsem hrozně unavená. Nechcete mě odnýst na kolej? zeptám se se smíchem a zvedám se z lavice. |
| |
| Ukážem aj jemu noviny. "Ty vole. AK je to pravda... Rozpráva sa o nom, ako o pravej ruke Temného Lorda. A ja som v Slizoline, čiže na ich strabne." |
| |
| Sakra..pokud je to tvůj otec..tak je to drsný.. řeknu a přikívnu hlavou.. |
| |
| Kolej neurčuje strany. řeknu a zvednu se od stolu tak prudce že shodím několik sklenic na stole |
| |
| „No já nekouzlím tak docela s hůlkou.“ Vysvětlím s klidem. „Ale úplně bez ní taky ne.“ Dodám, aby to nevypadlo, že umím kouzlit bez použití něčeho dalšího. „Jo tak ty chceš odnést na pokoj jo?“ pozvednu nepatrně obočí. „To je běžně zdejší servis nechat se nosit?“ zajímám se. |
| |
| Trošku nezaujatě vnímám rozhovor Scotta s dívkou a nějakým chlapcem a občas jen pozvednu obočí. Když Scott vyskočí od stolu a převrhne několik sklenic polije mi sukni. No, tak snad abych šla. Ale Scott má pravdu. Je každého rozhodnutí jak se zachová a proti komu bude stát. s těmi slovy se zvednu od stolu a pomalu odcházím. |
| |
| Díky.. řeknu a prohlédnu si brýle jako nové..pak vytáhnu svou hůlku s pírkem ptáka Fénixe..pěkná hůlka.. Nechcete mě něco naučit? zetpám se a držím hůlku.. |
| |
| To sice ne, ale nebylo by to špatné ne? zasměju se na Willa. Tak ne, půjdu po svých dodám a zachraju sklamaný obličej. Jasně, Harry, budeš skvělej kouzelník. Chce to jen čas. První hodinu máme lektvary. řeknu a udělám pár kroků směrem za ostatními z koleje. |
| |
| Vstanem zo stoličky a zamierim ku dcére. Keď knej podídem, má previnilí pohľad a v ruke zviera noviny so síriusovou tvárou. "Poď so mnou. Takto som to nechcela." |
| |
| Odídem s mamou. |
| |
| O chvíľu sa pripojím k Samuelovi. Som akási zakrýknutá. |
| |
| Indiell počkej půjdu s tebou. Moc se omlouvám, mýho bratra zavřeli do azkabanu, protože pracoval pro ty-víš-koho a já nechci bejt stejnej. Nechci ubližovat druhejm. Řeknu a zrudnu. Snad mě nikdo jinej neslyšel. |
| |
| Co se děje Inue? zeptám se ji a chytnu ji za ruku..je zelá zkažená.. |
| |
| Ale jistě, to chápu. Neomlouvej se. To se vyčistí. řeknu schovívavě. Nyní nachovýma očima pohlédnu na Scotta a usměju se. To s bratrem mě mrzí, ale kdo ví, proč si vybral takto. Neskončíš tak. řeknu a mrknu na něj. Jdeme? zeptám se a zavěsím se mu o rámě. V tu chvíli nepřemýšlím nad tím, co na to řekne on. Já jsem na takovéto gentlemanské chování zvyklá. |
| |
| Pozrem na Samuela. "Je to on. Len prečo mi to nepovedala." Zamrmlem popod nos. |
| |
| Když se mě Indiell chytne za rámě jen se usměju. Tak tedy jdeme. Snad tu cihlu najdeme... Zvednu hlavu s pohledem.. "jsem nejšťastnější kluk na světa... taková krásná slečna.." |
| |
| Slyšel jsem že ten učitel co je učí..myslím ty lektvary není zrovna nejhodnější..jo a slyšel jsem něco o tlusté dámě..nevíte coto..? |
| |
| Třeba ti to nechtěla říct..aby ses pak nebála žít..nebo aby ti to nějak neublížilo..ale třeba není takovej jak se povídá..třeba není na té straně jak ty-víš-kdo.. |
| |
| "Neznášam to! Nikto mi nikdy nič nepovie. Tak rada by som ho stretla." Vojdeme do našej klubovne a sadnem si ku kozubu. "Aký sú vaši?" |
| |
| Oba kouzelníci..oba přede mnou chodili do Nebelvíru..pokaždé mi říkaly že jsem černá ovce rodiny..viděl jsem smrt svého bratra..umřel kvůli mě..byl jsem a někdo šel po mě..zabili ale ho protže jsme dvočata..a oni mě za to nenávidí.. |
| |
| Nechme se vést davem prohlásím s úsmevem mezitím co kráčím vedle Scotta. Co kdybys uhnul? zavrčim na Draca, když so mě strčí. Ten na mě začne něco syčet ale já jen pozvednu obočí a ignoruji ho. |
| |
| "Bola dosť naštvaná. Že Sírius jej nepovedal, že zdrhne. Že som v Slizoline a že som sa všetko dozvedela takto." Poviem smutne. |
| |
| Baculatá dáma je patronka naší koleje a našeho hesla. Je to jedna z obrazů. ukážu rukou na stěnu, kde nás halasně zdraví lidé stvárněni na obrazech. Ano, Severus Snape. Je to kolejní ředitel Zmijozelu. A už to mnohé prozrazuje. |
| |
| Dej si odchod mladej. Syknu na kluka co strčil do Indiell. Povzdechnu si. Ty lidi sou tak nevychovaný. Dívej tady to je. Řeknu a stisknu jednu z cihel a otevře se tajný vchod. Je to ve sklepeních. |
| |
| Ano, to jsou. Zvlášť někteří, kteří si myslí, že když mají otce ve vysoké funkci mohou si dovolit cokoliv. I já jsem děsně rozmazlená. Nejradši bych měla všechno co chci. řeknu trošku zamyšleně. A koho chci Společně projdeme průchodem a řekneme tajné heslo. Vejdeme do společensé místnosti, ale je tam moc lidí. Volné je jen jedno křeslo. Posaď se, jdu se převléknout. Snad už bude volno i jinde pak. řeknu a vyběhnu nahoru. Převléknu se do modrobílých šatů s krajkami, korzetem obepínajícím tělo a decentním výstřihem. Seběhnu dolů ale místo přád není. Opřu se tedy o opěradlo. |
| |
| Ona ho i vídala..? zeptám se Inui.. A kdo je vůbec tvoje matka? zwptám se zvědavě.. |
| |
| A co by jsi ráda? Zeptám se šibalsky a zamrkám na ni svýma hnědým očkama... Kouknu na Indiell, když dojde. Obdivně hvízdnu. Ještě tu není místo. Pojď si sednout ke mě na klín. Vybídnu ji a chytím jí ruku jako bych měl strach, že mi uteče. |
| |
| "Učiteľka Obrany proti čiernej mágii. Áno. Stretávala sa s ním. Ako, to sa ma nepýtaj." |
| |
| Ty toho víš docela hodně.. řeknu a usměju se na Hermionu.. |
| |
| Chtěla bych toho hodně, ale zrovna teď se mi něco splnilo. dodám a usměju se. Dobrá, děkuju za nabídku. usměju se a posadím se, stále mne drží za ruku ajko by si neuvědomil, že jsem nikam neutekla. Zbavovat se toho příjemného pocitu však nemám v úmyslu, tak se jen usměju. |
| |
| No, vlastně od tý doby, co mi přišel dopis jsem jen scháněla informace. Úplně mě to pohltilo. Chtěla jsem vědět všechno. rozesměju se. |
| |
| Nejsem moc tvrdej krásko? Zeptám se, když si na mě sedne. Po chvíli si uvědomím stisk své ruky a pustím ji. Odpusť, to se mi ještě nestalo. Ušklíbnu se. |
| |
| Né že by to bylo to nejpohodlnější... začnu větu s pozvedlým obočím, nevydžím to ale a usměju se. Je to fajn, jsi to nejhezčí sedátko co jsem kdy měla. řeknu a uvědomím si, že se mi slovo "nejpohodlnější" zaměnilo s "nejhezčím". Maličko zrudnu ale nedám na sobě nic znát. Když pustí mou ruku jen se zklamaně ušklíbnu. Nic se neděje. |
| |
| Usměju se a pohladím ji po tváři. Tady je spousta kluků, která by si se mnou vymněnila místo za tisíce galeonů, jsem nejšťastnější kluk na světě. Usměju se. Snad to nevezme nějak špatně... |
| |
| Vyměnili místo? Proč? ptám se nechápavě, i když tuším kam tim míří. Ale prosimtě, nepřeháněj. usměju se potěšeně. Když mě pohladí po tváři ucítím maličký elektrický výboj. Překvapeně se na něj podívám a pohladím ho také. |
| |
| S takovou krásnou slečnou na klíně. Usměju se. To se musí cítit každý jako král. Stejně jako já. |
| |
| Maličko se začervenám a usměju se na Scottyho. Ehm, děkuji. Jsem ráda, že vás mohu udělat šťastným, pake králi. usměju se. |
| |
| Začnu se smát. Je krásná a ještě vtipná. Smrtelná kombinace. Hlavně, aby jsi byla šťastná ty. Udělal bych pro to snad cokoliv. Usměju se a zadívám se jí do očí. |
| |
| Mě ke štěstí stačí málo. usměju se a sklopím oči. Rukou Scotta obejmu kolem krku a druhou ho pohladím po tváři. Odkdy by král dělal šťastnou obyčejnou nezajímavou holku? usměju se. |
| |
| Popelka se taky mohla stát královnou. řeknu a odhrnu ji vlásek z obličeje. Já jsem náročný, ale ty seš perfektní... maličká.. |
| |
| Popelka zopakuju zamyšleně. Vypadám jako popelka? zeptám se se zájmem. Perfektní? Tak to mě těší. rozesměju se Ty jsi ale víc než to. dodám a usměju se. |
| |
| Nepovídej. Zrudnu. Ty nejseš žádná šmudla... jsi spíš hmm Kráska nebo možná Růženka... nebo prostě ty... užasná a jedinečná.. princezna. |
| |
| Princezna? zeptám se překvapěně. a jsi ty můj princ? Aby sis mě mohl zasloužit? zeptám se nafoukaně. Nechci žádného neurozeného pobudu. prohlásím a zatvářím se nafoukaně. Dělám si legraci. Pro mě jsi princ i kdybys nebyl. |
| |
| Pobaveně se na Hermionu usměju. „No to by rozhodně nemuselo být špatné, to je pravda.“ Přikývnu. „Ale jde o to, kdo by tě nesl, abys byla spokojená.“ Uculím se a pak zadívám se na Harryho. Teď se chceš něco nového učit? Co to takhle nechat na ráno hm? Teď bychom asi měli jít s ostatními.“ Řeknu s klidem a zamířím za davem lidí z Nebelvíru. Zvědavě si prohlížím chodby, aby mi náhodou něco neuteklo, a když se dostaneme k portrétu Buclaté dámy, zvědavě si ho prohlédnu. Poté vejdu za ostatními do naší společenské místnosti, kterou si začnou prohlížet, a pak ze sebe konečně sundám kabát, pod kterým mám černou košili, na které se lesknou stříbrné knoflíky. |
| |
| Tak to jsem moc rád. Usměju se. I když můj původ je v podstatě čistý, ale nevím co s tím tak nadělají. Jestli jsou rodiče čarodějové, mudlové nebo napůl. Záleží na kouzelníkovi nebo čarodějce ne na jejich původu přeci. |
| |
| Asi máš pravdu odpovím zamyšleně. dyž já to nedovedu posoudit, jsem také čisté krve a vždy jsem byla vychovávána k hrdosti na to. řeknu pomalu a bojím se, jaký dopad to bude mít na Scottovo chování ke mě. |
| |
| Pohladí Indiel po vlasech. Taky mě tak vychovali, ale taky mě babička naučila vážit si každého tvora a hlavně lidí a jak se říká. Nesoudit obal podle knihy. Nemůžeš říct, že někdo je špatný jen proto, že jeho rodiče sou mudlové. Mě by se to teda nelíbílo. Pohodím hlava. Jak říkám nečiň druhým co nechceš, aby oni činili tobě. |
| |
| Ano, máš pravdu. řeknu a opřu se hlavou o Scottyho rameno. Nikdy jsem nepoznala někoho jako ty. řeknu a zvednu k němu hlavu. Přemýšlím o tom co říkal a o tom jaký dopad to má na mě. Dřív jsem byla přesně taková jaký on nechce být. Až když to teď slyším z jeho úst hrozně se za sebe stydím. |
| |
| Copak je s tebou, krásko? Koukáš se tak smutně? Řekl jsem snad něco špatně? Zeptám se a doufám, že jsem nic neprovedl. A jaký jsem podle tebe? |
| |
| Nic se neděje, jen jsem si uvědomila jak jsem hrozná. řeknu a svěsím hlavu. Nic špatného jsi neřekl. Právě naopak. usměju se na Scottyho. Podle mě jsi jedinečný, věříš v to co chceš bez ohledu na ostatní. A to je to krásné. Nenecháš se ovlivnit. Jsi úžasný. přiznám a v očích se mi jemně zablíská. |
| |
| Prosím tebe, nejsi hrozná jsi užasná holka, vtipná a navíc moc krásná a milá k tomu. Usměju se na Indeill. Když mluví o mě zrudnu jako prvotřídní rajče. Uvádíš mě do rozpaků. Tohle jsem ještě neslyšel. Otec dycky akorát říkal, že mám tvrdou palici. |
| |
| Trošku se začervenám když promluví a jen zavrtím hlavou. Nech toho budu ještě nafoukanější než doteď. rozesměju se. Uakž? nezdá se moc tvrdá řeknu když se dotknu Scottovi hlavy. |
| |
| No já nevím jak to myslel. Zasměju se. Ale je fakt, že si za svým snažím stát, ale už se mi stalo hodněkrát, že jsem uznal svoji chybu. |
| |
| Každý chybuje a plete se. Ale ne každý je ochoten svoji chybu přiznat. řeknu a vypadám jako bych mluvila s vlastní zkušenosti. Pak jen pokrčím rameny a všimnu si volného křesla. Slezu na zem a sednu si do něj. |
| |
| Kouknu se trochu smutně, když si Indiell odsedne, ale nic neříkám. Máš ráda sladký? Zeptám se po chvilce. |
| |
| Mám, hlavně čokoládu. Mňam. rozesměju se. A ty? To mi připomíná.. nedokončila jsem vyskočila jsem z křesla a vyběhla do své ložnice. Za chvíli jsem se vrátila s bílou čokoládou. Na vem si, každej štráfek chutná jako ěnco jinýho. Je moc dobrá. řeknu a nabídnu mu. |
| |
| To je něco jako Bertíkovi fazolky? Zeptám se a nedůvěřivě pohlédnu na čokoládu. Ale nakonec si přece jen kousek ulomím. Chutná jako jahody. Ty mám moc rád. Hmm jahodová. Usměju se na Indiell. |
| |
| Stoupám nahoru po schodech a rozhlížím se po nových tvářích. Nikoho tu nepoznávám, většina lidí si nějaké kamarády už našla ale já jako vždy ne... Jaká to změna od normálu... pomyslím si ironicky a jdu dál... |
| |
| Ahoj vybafnu na neznámou rusovlasou dívku na schodech. Ty jsi taky Nebelvír? Já jsem Hermiona. usměju se a podám dívce ruku. |
| |
| Něco takovýho řeknu a usměju se. Akorát v ní neni špenát a takový ty věci co se vyloženě do čokolády nehodí. Někdy mám dojem že v každý kostičce je zrovna to, co chci a co mám nejraději. řeknu zamyšleně. Máš rád jahody? Já jahody miluju. zasměju se. |
| |
| Zvědavě si prohlížím chodby, aby mi náhodou něco neuteklo, a když se dostaneme k portrétu Buclaté dámy, zvědavě si ho prohlédnu. Poté vejdu za ostatními do naší společenské místnosti, kterou si začnou prohlížet, a pak ze sebe konečně sundám kabát, pod kterým mám černou košili, na které se lesknou stříbrné knoflíky. |
| |
| Jé ahoj, jo jsem taky z nebelvíru a jsem Altáriell představím se a potřesu jí rukou. skoro jsem se lekla jak mě z ničeho nic oslovila. |
| |
| Taky miluju jahody. Třeba na tom něco bude. Ale ve fazolkách mám taky oblibu. Vždycky čekám co mě překvapí. Usměju se na Indiell. |
| |
| Rozesměju se zaraženému výrazu Altáriell. Tak to je fajn, už tady znám aspoň i nějakou holku. Zatim znám jen jednoho kluka Williama a pak Harryho Pottera. Super ne? Potter je s náma v koleji. řeknu s úsmevem. Hele vadilo by ti, kdybych tvoje jméno zkracovala? zeptám se nejistě. |
| |
| Viem, źe sa bude museť objaviť. Pod rúškov noci sa premením na pantera a vykradnem sa do Škriekajúcej búdy. |
| |
| Ne v pohodě, říkej mi All. A Williama jsem už taky potkala, ale Harryho Pottera ne.... řeknu nejistě... |
| |
| To ano, je to sranda. Čekat co vlastně ochutnáš. Ale fakt nemám ráda pepřovou. řeknu a ušklíbnu se. Zase je to ale příjemná změna ne? Když víš že v tý čokoládě je jen to, co máš ty rád. Víš co je zajímavý? Kdybych já měla stejnej kousek jako ty, dost možná by mi chutnala po něčem jiném. |
| |
| Tak máš teď tu možnost.. řeknu a objevím se před Altráiell..pak se jen usměji.. Zdravím.. |
| |
| Otočím sena Harryho a tentokrát už se mi podaří překvapení zakrývat lépe. Ehm..ahoj... |
| |
| Nevadí, určitě ho poznáš. Nejde si ho jen tak nevšimnout. řeknu No vidíš jako bych to neříkala rozesměju se. Mezitím projdeme otvorem za obrazem. Ahoj Wille. pozdravím když si obě sedneme vedle něj. |
| |
| Zašklebím se. Já mám rád jen ty sladký. Tak si kousni. Řeknu a podám jí zbytek proužku čokolády. |
| |
| Ahoj... pozdravím taky Hermionua řídím se jejím vzorem... |
| |
| Ahoj.. řeknu Willovi.. |
| |
| Zvědavě si společenskou místnost prohlížím a vůbec to nevypadá špatně. Hodím si kabát přes opěrku gauče a posadím se na něj s pohledem upřeným do plamenů v krbu. Když se objeví Hermiona zvednu k ní pohled a nepatrně se usměju. "Ahoj." Pozravím a prohlédnu si její doprovod. |
| |
| Ahoj Wille.... ozvu se, a snažím se zapomenout na ten trapný rozhovor v lodi, kde sem musela vypadat jak to největší trdlo |
| |
| "Zdravíčko." usměju se na Harryho, přece jen kdo by se s ním nechtěl bavit a pak se zadívám zkoumavě na Al. "Eh my jsme spolu je-li na té loďce, že jo?" rovzpomenu si a usměju se. "Rád tě zase vidím. Jsem rád, že jsi v Nebelvíru." |
| |
| Vy jste jeli spolu v loďce? To je super, tak už se všichni známe. To je fajn. rozesměju se. Co budeme dělat zítra? Učit se začínáme až v pondělí. zeptám se a čekám na návrhy ostatních. |
| |
| Hm...jo jeli jsme spolu.. odpovím.. Díky.. usměju se.. Já jsem taky ráda že jsme spolu v koleji... Al Al... nepřeháněj to tolik!napadne mě... |
| |
| No, zatim jsem nepoznala nikoho kdo by měl rád třeba ty špenátový nebo tak. Ty fakt moc dobrý nejsou. zasměju se a vezmu si do Scotta zbytek čokolády. Kousek si odlomím a vložím s ho do pusy. Mmm, chutná jako banán. rozesměju se. |
| |
| Usměju se na Al a přikývnu na její slova o tom, že je ráda. Pak se kouknu na Hermionu. "Napadá tě něco?" zeptám se zvědavě. "Já bych si možná šel prohlédnout Bradavice." uculím se nad tím nápadem. |
| |
 | Když zdrhnu z Azkabanu proměním se a rychle utíkám do chroptící chýše..když tam vlezu stojí tam má žena.. |
| |
| Ehm...Hermiono...tvoje jméno se dost špatně vyslovuje..nemáš nějakou přezdívku nebo tak něco? zeptám se a pak se obrátím na Willa.... Jo, to by jsme mohli..možná mi to pak zabrání v tom abych se ztratila cestou na první hodinu... |
| |
| Začnu se smát. Měla jsi na něj chuť nebo je to náhoda? Rád bych si ověřil teorii že máš co si přeješ... |
| |
| Slyšel jsem že jsou fakt velké..ale zatím se nikdo nestratil..to mi říkal Hagrid.. |
| |
| "To si mi nemohol povedať?" Prečo teraz? prečo po toľkých rokoch? Nemohol si ho predsa nájsť, keď mne sa to nepodarilo!" Som naštvaná. |
| |
| "No ztratit se tady asi nebude zase až takový problém, to je pravda." Přikývnu Al souhlasně. "Takže jste pro? Půjdeme prozkoumat Bradavice?" |
| |
| Jasně.... přikývnu s úsměvem... protože jinak se ztratím celkem jistě.. |
| |
| Měla jsem na něj chuť mám hrozně ráda banány.Je to hrozně zajímavá čokoláda. Přivezl mi ji otec z Belgie. usměju se. |
| |
| Musel jsem od tamtud pryč..a ty to víš..! řeknu a podívám se na Morganu.. |
| |
| Mohl bych jít s vámi..? zeptám se a prohlédnu sio všechny tři.. |
| |
| Sadnem si. "Mala,... mala by som ti niečo povedať." Zvesím hlavu. |
| |
| Noo... protáhnu trošku obličej. Jako malý mi říkali Ayumi. Zajímala jsem se o japonštinu a tohle je překlad mýho jména. řeknu po chvilce přemýšlení. To by bylo fajn, projít si Bradavice. souhlasím s jejich návrhem. Ne nemohl, ty musíš. rozesměju se při Harryho otázce. |
| |
| uculím se na Al a pak se kouknu na Harryho. "No já nevidím důvod, proč by jsi s námi jít nemohl." prohodím ledabyle. "Nebo nějaký víš?" zajímám se a pohledem těknu po Al ale hned ho zase vrátím zpět na Harryho. |
| |
| Byla jsi někdy jinde než v Anglii někde po světě? Zeptám se se zájmem, protože mě rodiče a zvlášť táta hodně tahal po turné Sudiček. |
| |
| Ayumi? To zní hezky..mohla bych ti tak říkat? Je to lepší než Hermiona.. prohlásím s úsmevem A souhlasím s Ayumi..ty jdeš a hotovo::Dusměju se... |
| |
| ss..Jau... řeknu když mě rozbolí jizva (důvod..mozkomorové)chvíli ji držím pak se ale jen usměji a řeknu.. Budu moc rád..jsem rád že mám konečně kamarády.. řeknu a usměju se na ostatní.. |
| |
| Jo jo, táta mě někdy bral s sebou, když musel něco řešit v oblasti kouzel s jinými zeměmi. Hrozně se mi líbila Francie a Japonsko. vysvětlím s úsměvem. Tys byl už určitě všude, ne? rozesměju se. |
| |
| A co..? něco se stalo na Bradavicích..? nebo co se děje..? stále se vyptávám Morgany.. |
| |
| podívám se na Harryho zvláštním pohledem.. další jako já.... napadne mě, a pak se obrátímna Ayumi a Willa.. |
| |
| "Ty o tom ešte nevieš, ale..." Tvárim sa divne. "Ale máš dcéru v Harryho veku." |
| |
| Pobaveně se usměju. "No jak to vypadá zítřejší cesta za poznáním Bradavic může začít." řeknu a zadívám se z okna ven. Můžete si všimnout, že na mém oblečení je jedna věc zvláštní, pravý rukáv jak na kabátě tak na košili je delší a zakrývá celou ruku, že jsou vidět sotva konečky prstů. |
| |
| Cože..? mám Dceru..? a ty jsi mi to celé ty roky tajila..?? |
| |
| Co se děje Harry? zeptám se a zkoumavě na chlapce pohlédnu. Jasně, klidně mi tak říkej. Mě se to taky líbí daleko víc. usměju se na Al. Jo už se těšim až to celé prozkoumáme. usměju se. |
| |
| No to se nedá říct tak určitě, ale rád bych se někdy vrátil do Rumunska. Bylo mi tam krásně. Po smrti babičky jsem tam našel domov. Naši byli totiž věčně v čudu tak mě vychovávala ona. |
| |
| To může..ale co teď? prohlásím s úsměvem, a zadívám se na Willovu pravou ruku, ale nezeptám se na nic... |
| |
| "teď si můžeme třeba povídat." navrhnu, protože chci ostatní poznat o trošku víc, nikdy jsem se s nikým moc nebavil a docela bych to rád napravil. "Na jaký se těšíte předmět nejvíc?" |
| |
| Nevím..jen mě zabolela jizva.. řeknu a mírně se usměju..pak už jsem připraven na zkoumaní Bradavic.. |
| |
| "Pre jej dobro!" Poviem naštvane. "Nik to nevie. Vieš, aké by to mala ťažke, keby sa vedelo, že je tvoja?! Vieš, aké som už aj tak mala problémi s ministtrestvom?! A to našťastie nevedeli, źe smesa vzali, Tichošlap. To by boli o tom ešte vetšie problémi. Pochop, musela som ju chrániť. A teraz, ke´ď si ušiel, tak sa dosť bojím. Čo s nami bude?" Pozriem na neho veľkými smutnými oćami. |
| |
| Nejvíc asi na OPČM, péči o kouzelný tvory, a taky možná lektvary..... vyjmenuju svůj seznam.. a ty? |
| |
| Kdyby si mi řekla že máme dceru..třeba by ani žádné problémi nebyli..nemusel by kolem toho být takoví rozruch..ale když už sme u té dcery..na jakou šla kolej..? zeptám se když jsem zjistil že mám dceru..jsem z toho nervozní.. |
| |
| Nesmelo na neho pozriem. "Nebude sa ti to páćiť. Aj ja som bola dosť vytočená. klobúk ju dal do Zmijojedu." |
| |
| Chvíli o tom přemýšlí. "Hodně mě lákají formule, jako magické... Obrana proti černé magie a podle otce je velmi zajímavá historie, takže dějiny čar a kouzel asi." řeknu asi co mě nejvíce zajímá. |
| |
| To ano....četl jsi už nějaké knihy z toho co nám předepsali? zeptám se se zájmem |
| |
| Nepatrně se ušklíbnu. "Ehm.. abych pravdu řekl tak vlastně všechny... já hodně čtu víš, takže nové pro knížky pro mě byli celkem pěkný dárek." přiznám a trošku nejistě si Al prohlížím, přece jen kdo by se chtěl bavit s knihomolem? |
| |
| Do Zmijozelu??! řeknu naštvaně To je ten klboouk rozbitej nebo co..? jak může být má dcera ve Zmijozelu..? řeknu a nechápavě zakroutím hlavou.. |
| |
| Já..nečetl nic..ani nevím jaké máme hodiny..jen jsem byl vvčera nakupovat v Příčné Ulici..jinak o tom moc nevím.. řeknu a mírně se usměju.. |
| |
| "Nie je rozbytý. Vizerá to, že Inue je po starých rodičoch a nie po rodičoch." Placho sa usmejem a podídem k nemu. |
| |
| Indiell nezlob se, ale já už asi půjdu spát a taky si potřebuju vybalit. |
| |
| aha.. usměju se.. Já je nečetla, protože....abych řekla pravdu matka je vzala a uklidila že by mě rozptylovaly od práce... přizlám po chvíli to od čeho jsem se chtěla odprostit... |
| |
| Inu..pěkné jméno.. řeknu a přikívni hlavou.. A kdy ji uvidím..?Stejně už po mě určitě jdou mozkomorové.. řeknu smutně.. |
| |
| "No tak to jsem zvědavý co se ti bude líbít." usměju se na Harryho a a pak se na Al nevěřícně podívám a pozvednu obočí. "Ona ti je vzala a uklidila aby tě nerozptylovaly u práce? tak to jsi to doma neměla moc lehké co." zamračím se nepatrně. |
| |
| Hmm..ne..ale promiň..nechci o tom mluvit.... podívám se na něj smutnýma modrýma očima, nevidím důvod pročbych zrovna před tím měla vytahovat to, jaké to bylo doma... |
| |
| "Áno. Bolo to aj vo večernom Prorokovi." Zatvárim sa smutne. "Ako dlho im to asi potrvé? Môžem dať na toto miesto pár ochranných kúziel. Len dúfam, źe si to dumbledore nevšimne." |
| |
| "Však nemusíš." ujistím jí rychle aby si snad nemyslela, že z ní něco tahám. "Přece jen kdo by se svěřoval cizím." pronesu jako by nic a upřu pohled do krbu. |
| |
| Pohladím Indiell po tváři a pak ji na ni dám pusu. Tak dobrou noc. Když vstanu omilem vrazím do Inue. Ježiš, promiň. Já zase nekoukám na cestu. |
| |
| No vzhledem k tomu že spolu budeme sedm let na koleji bych tě za cizího nepovažovala... řeknu s malým úsmevem.. Jen to nechci vytahovat když jsem tu a můžu začít znova |
| |
| Já se těšim asi na všechno. řeknu s úsměvem. Všechno je pro mě nový, nikdo z mojí rodiny nikdy nekouylil, nevím co mám od toho čekat řeknu s úsměvem. Trošku zkoumavě se podívám na Al. Chudák, naši z toho sice byli paf ale byli šťastní. Ano, já je taky četla všechny. rozesměju se. Nemohla jsem to vydržet. |
| |
| Nepatrně se po jejích slovech ušklíbnu a zvednu k ní pohled. "Tihle lidi kolem." kývnu ke studentům, které neznám ale patří do Nebelvíru. "Patří do mé koleje ale za nic jiného než za cizí je nepovažuji." řeknu klidně. "Tady můžeš začít od znova to je pravda." souhlasně přikývnu. |
| |
| To je mi líto. řeknu když mi Scott řekne o rodičích a babičce. Nevím jak mu mám pomoc tak jen mlčím. Teď tu ale budeš s námi. usměju se. Ano, dobrou noc. odpovím a usměju se. Škoda že už jde. Ale taky bych měla jít. Když mě Scott políbí na tvář překvapeně na něj pohlédnu ale nebráním se. Dobrou no, zítra se uvidíme. |
| |
| Trvám na tom abych ji aspoň na chvíli spatřil..je to přeci pořád má dcera ne..?! řeknu trochu naštvaně.. |
| |
| No dobře..ale s tebou se alespoň bavím prohlásím, nevím jak už vysvětlit to, že on je ten poslední koho bych považovala za cizího.... |
| |
| Sedím jen tak na pohovce a koukám do krbu..jsem sice už na koleji a znám tu už pár lidí..ale pořád mi to tu připaá divné..a nebezpečné..něco kolem sebe cítím.. |
| |
| Usměju se na Hermionu. "Myslím, že jsem to měl podobně já to taky nemohl vydržet a vše jsem přečetl." řeknu trošku uspokojen tím, že nejsem jediný kdo to četl, nepříjdu si díky tomu tak divně. Zadívám se na Al. "Já vím, že ano a těší mě to." ujistím jí s úsměvem. |
| |
| A o čem všem se tam psalo..? zeptám se protže jsem tu knížku ani jednu nedržel ani jednou v ruce.. |
| |
| "Nemusíš sa obávať toho, že ti v tom budem brániť. Zajtra večer ju dovediem. Dobre?" Usmejem sa na neho a obímem ho. "Je to už tak dlho, čo si preč." |
| |
| Tak to jsem ráda... usměju se a sklopím oči. Jeho pohled je znervosnující. nevíte někdo, kdyse rozdávají rozvrhy? pokusím se změnit téma... |
| |
| Nakonec dojdu do pokoje. Fláknu sebou na postel a koukám do blba. Po chvilce se stočím do klubíčka a unsnu právě v tom včem zrovna jsem..... |
| |
| Ano to ano.. řeknu a příjmu její obejmutí..pak si jí ale zeptám.. Kde na vás mám čekat..? |
| |
| "Asi nebude chcieť, aby som sa s ním stretla." Poviem smutne. |
| |
| S úsměvem se nad tím zamyslím. "Myslím, že se někdo bavil o tom, že u snídaně. Ale určitě to nevím, slyšel jsem to jen náhodou cestou sem, bavili se o tom nějací kluci." vysvětlím jak to vím. |
| |
| Co ty víš..a on..vlastně ani neví že tě má ne..? zeptám se Inue.. |
| |
| Aha...tak to jo...už se docela těším až začne výuka, což je docela změna z mudlovských škol... prohlásím.... |
| |
| "Radšej ju privediem sem. Bude to predsalen bezpečnejšie a nik nebude mať dojem, že je zlé, ak sa chcem ísť večer prejsť a porozprávať s Inue. Bude sa ti páćiť. Je ti dosť podobná." |
| |
| "Netuším, či mu o mne povedala. Ak áno, tak teraz niekedy. Sná´t zdrhol, aby ma spoznal." Usmejem sa. |
| |
| To mě těší..a ví o mě vůbec..?? zeptám se a zapřemýšlím se jak by asi mohla vypadat.. |
| |
| No ale kdyby o tobě neveděl a dozveděl se to až teď..tak by to pro něj mohl být šok..ale co vlastně mě je po tom.. řeknu a obrátím svůj pohled s Inue zpět na krb.. |
| |
| "No mudlovské školy nejsou špatné, tedy jak, které ale je to asi dost jiné než tady. Já na mudlovskou školu pořádně nechodil otec mě učil doma, protože si byl jistý, že se dostanu do Bradavic a tady mi mudlovské učení podle něj moc platné není." vysvětlím klidně. |
| |
| "Od včera. I keď mám dojem, že to tá líštička tušila. Tak, ako si kedysi ty s Jamesom priśiel na rémusovo tajomstvo." Usmejem sa a priviniem sa ešte tuhšie, pričom mu položím hlavu na rameno. |
| |
| Jdu za Brumbálem když si mě nechal zavolat.. Brumbál Hagride..obejdi všechny koleje a zařiď aby všichni šli spát..zítra je čeká náročný den.. Hagrid Ano pane profesore Brumbále..už jdu na to.. řekl jsem a obešel všechny koleje..někteří si povídaly..ty jsem vyhnal do postelý a některé jsem ještě nechal..ale zaručili mi že buduou spát..po té si jdu v klidu sám lehnout..za chvíli je ráno..už za chvíli..*usínám* |
| |
| Já vlastně vyšla celou mudlovskou základku, protože jsem netušila, že něco jako Bradavice existují. Ale jsem šťastná, že tu teď jsem. Ano, rozvrhy by měli být u snídaně. Ale něklde jsem zaslechla že my máme na první hodinu Snapea. řeknu a zašklebím se. |
| |
| "Som akási unavená. pôjdem si lahnúť." Alebo skôr premýšlať nad dneškom. "Maj sa." zamierim k dverám spální. |
| |
| Aha..já do mudlovské školy chodila přesně podle pravidel...a nesnášela jsem to tam... prohlásím upřímě... |
| |
| Uslyším nějáké zvuky.. Musím zmizet..zítra budu čekat tu na Inue a tebe.. řeknu Morganu lehce políbím proměním se a utíkám pryč.. |
| |
| Zosmutniem, premením sa na pantera a odídem do svojej izby. |
| |
| Dobrou..ráno na tebe budu čekat u snídaně..možná si toho máme ještě hodně co říct.. řeknu a také odcházím pryč..hned po tom co jsem přišel Hagrid.. |
| |
| "Já nikdy na mudlovské škole nebyl ale moc mi to nechybělo, orec mě naučil dost." pousměju se na Hermionu s Al a pak se zadívám na Hagrida. "Spat? Už?" pozvednu nevěřícně obočí a trošku se zamračím. "Vůbec se mi nechce." pronesu když Hagrid zmizí. |
| |
| mě taky ne..jsem zvyklá chodit daleko později... prohlásím a nesouhlasně si měřím hagrodova záda |
| |
| Trošku zakroutím hlavou. "Spát takhle brzo pfáá. Tak tady budeme dokud nás nevyženou." navrhnu s pobavením a sleduju jak někteří míří do postele. Jenže pak si uvědomím, že stejně budu muset jít na pokoj. "Omlouvám se ale budu muset jít, musím si něco zařídit." vysvětlím a zvednu se z gauče. "Přeju dobrou noc." rozloučím se a vyrazím ke schodům do ložnice. |
| |
| Jasně Hagride, už mizíme. usměju se na obra. Tak a je pryč, já teda moc spát jít nechci. řeknu trošku nabručeně. Dobrou Wille. odpovím když se zničehonic zvedne a odejde. Se zdvyženým obočím se podívám na Al. |
| |
| _-_-_-_- Další Den Ráno _-_-_-_- |
| |
| Tak ahoj, Wille..dobrou.. rozloučím se a dívám se na jeho vzdalující se záda. Když zmizí docela, obrátím se na Hermionu... Asi taky půjdem, co? prohlásím, otrávená nad tou představou, ale co naplat... |
| |
| Sedím u Zmijojedského stolu a dávam si párky, vajíčka na tvrdo, chlieb a kafe. Zrazu sa perdomuou zjaví lístok. "Večer príď ku mne." mamino písmo spoznám okamžite. |
| |
| Probudím se a vypadám jak kdybych se celou noc převaloval. Babi moc mi chybíš, asi bych měl napsat naši a poslat to po Melody. Převléknu se a jdu na snídani. Sednu si k Zmijozelskému stolu. Tu zelenou začínám pomalu nesnášet. Je jí na mě už moc. |
| |
 | Sedím v snapovej pracovni. |
| |
| Probudím se ráno, nevyspalá, protože jsme nemohla usnout asi do pěti do rána.. Vyškrábu se z postele, udělám se sebe člověka a sednu si do společenský místnosti a čekám nejspíš na Ayumi... |
| |
| Ahoj Inue. Copak máš dobrého? Zeptám se a snažím se skrýt nervozitu, kterou cítím z tohohle stolu, ale to bych asi cítil u kteréhokoli. |
| |
| Tiše se převalím na posteli a spokojeně spím, tedy do doby než se ozve budík. Tiše zabručím a pomalu se na posteli posadím. Promnu si ospalí obličej a zadívám se z okna. Tak jsem opravdu v Bradavicích, snad neudělám tátovi ostudu. Slezu z postele, abych se mohl obléknout. Tak jako oblečení i školní hábity mám trošku jinačí a tak je pravý rukáv delší než levý. Trošku se upravím, než sejdu do společenské místnosti, zvědavý jestli tam někdo není. Když si všimnu Al, zamířím k ní. „Dobré ráno.“ Popřeju s úsměvem. |
| |
| Ráno vztanu obleču se a ve společenské místnosti narazím na Altáriell sendu si vedle ní a usměju se pak zpustím.. Na koho pak čekáš..? |
| |
| Jé, Ahoj... pozdravím s úsměvem.... Jdeš na snídani? optám se... |
| |
| Ráno se proberu jdu se obléct do hábitu a pomalu kráčím do velké síně..tam si sednu vedle Inue a pozdravím ji.. Dobré ráno a přeji dobrou chuť.. řeknu a vezmu si toasyt sýr rajče a kafe.. |
| |
| Ráno se probudím hodně brzy. Jsem celá nervózní z toho, co mě dnes čeká. Obléknu na sebe uniformu a hábit, učešu se, maličko se nalíčím a seběhnu dolů do společenky. Ahoj, jak jste se vyspali? Jdeme na snídani? zeptám se ostatních. |
| |
| Ahoj Harry, Ahoj Ayumi.... pozdravíím překvapeně, jak se sem všichni narhnuli.. a ani se neptej, vyspala jsem se strašně.. |
| |
| Jo já celkem dobře..první noc tady na Bradavicích..akorát mě občas bolí ta jizva..nevím čím to je.. |
| |
| "Dobré ráno." pozdravím tak celkově s usměju se. "Vyspal jsem se celkem dobře, mají tady suprové postele." odvětím s úsměvem Hermioně. "Jo řekl bych, že na snídani se jde. Mám hlad jako vlk." |
| |
| "Mama sa so mnou chce večer stretnúť. Dúfam, že ho uvidím." |
| |
| TaK fajn... usměju se a zvednu se z křesla.. |
| |
| To musíš být ale strašně nervozní,ne..? |
| |
| Chvíli po Scottym si jdu taky lehnout. Chvíli se jen tak převaluji a hladím štěně vlka, jež mám s sebou. Ještě že jsi se mnou Sarieli. šeptám mu do kožíšku. Můžu ho mít u sebe jen dokud nebude velký, to pak bude muset být u Hagrida. Ráno se vzbudím, vyskočím z postele a přemýšlím co udělám. Na sebe si vezmu černé přes hrudník uplé šaty a přes ně hábit. Vlasy si tentokrát nechám spadat pouze po lopatky a změním je do uhlově černé. Celkově vypadám úplně jinak, oči mám však pořád stejné. Seběhnu dolů do velké síně a posadím se vedle Scotta s očekáváním, jestli mě pozná. Přitáhnu si čokoládový Croisant s chutí si kousnu. |
| |
| První hodinu máme lektvary. Jsem rád, protože to mě vždycky bavilo. Vezmu si mísu s kornfleiky. Jenže nějak nemám chuť k jídlu jen tak je mícham lžičkou a koukám na Sama a Inue. |
| |
| S úsměvem kývnu a pomaličku zamířím k portrétu abych opustil společenskou místnost. |
| |
| "Neviem, čo si mám myslieť. Či sa mám tešiť alebo báť sa. Znamená to vśak, že je...tu niekde. Stíšim hlas a ukáźem okolo seba. |
| |
| mířím za Willem a ostatní jdou také.. Mno..a kudy teď.... prohlásím tiše a rozhlédnui se po nekonečných schodištích... |
| |
| Rozhlédnu se po schodištích a pak ukáže jedním směrem. "Myslím, že tudy." ukážu a vydám se tím směrem a jsem si docela jistý, že jsme šli včera večer, podle obrazů a vybavení chodby, nebylo špatné si to tady prohlížet. |
| |
| Příjde dívka s černými havraními vlasy. Nejdřív nevím kdo to je, ale podle očí bych jí poznal kdekoli. Indiell co to máš s vlasy Bella moja? |
| |
| s úsměvem jdu dál za Willem po schodišti, trochu naštvaná sama na sebe že jsem tak neschopná.... |
| |
| Brumbál Poslouchejte..rozvrh najdete každý pod svím talířem..dnes se bude začínat následovně... Zmijozel-Péče o kouzelné tvory Nebelvír-Obrana proti černé Magii Havraspár-Létání Mrzimor-Lektvary Děkuji.. |
| |
| S úsměvem se na Al zadívám. "Je to tady docela bludiště co?" Zeptám se s pobavením a usadím se na lavici u našeho stolu. "copak si dáš dobrého?" zeptám se zvědavě a pak zvednu pohled k brumbálovi. "Skvělý máme obranu proti černé magii." uculím se. |
| |
| "Mali by sme si pohnúť." Dopijem a postavím sa. |
| |
| no to je..ale hlavně...mám orientační smysl stejně velký jako polštář na křesle ve společence..stratím se skoro všude... přiznám nešťastně. Přejedu očima všemožné pochutiny a nakonec sáhnu po hroznovém vínu na talířku.. Fakticky? zeptám se s ůsměvem a hned koukám navlastní rozvrh.. To je super.. |
| |
| Hele..máte ten rozvrh taky podepsanej..? zetpám se a podívám se na své jméno Harry Potter které tam je.. |
| |
| "Orientační smysl jako polštář na křesle? To není moc super ale může to mít své výhody. Jsi taky tak pohodlná jako polštář?" Zeptám se s úsměvem a pak se natáhnu pro housku a vajíčka, nejsem moc velký jedlík ale něco sníst musím abych zahnal hlad. "Už se těším jaká bude první hodina." |
| |
| Jo máme péči o kouzelné tvory..měly bychom jít.. řeknu a usměju se na Inue |
| |
| "podepsanej?" pozvednu obočí a prohlédnu si rozvrh. "No jo... to je asi abychom si je nepopletli." ušklíbnu se. "I když je to asi jedno, když máme stejné hodiny." |
| |
| Já vím...nemůžu za to nikdy jsem se nikde nevyznala... prohlásím, ale jeho poznámka o pohodlnosti mě pobaví.. to netuším, budeš muset zjistit sám... prohlásím s úsmevem... taky se těším, ale doufám že se hned na první hodině neznemožním... |
| |
| Tojo.. řeknu a natáhnu se na puding..vezmu si menší porci a pustím se do toho... |
| |
| Indiell pojď musíme na hodinu. Řeknu a chytím ji za ruku. |
| |
| Potichu kráćam na hodinu. |
| |
| "Četl jsem, že ženy mají normálně méně vyvynutý smysl pro orientaci než muži. Tak holt budeš muset chodit všude semnou aby jsi se neztratilo." usměju se a natáhnu se pro čaj. "Budu muset zjistit sám jo? Hm tak jo." přikývnu na souhlas. "To víš, že se neznemožníš... když tak ti pomůžu a věřím, že se to naučíš stejně snadno jako my ostatní. Jde jen o to chtít." |
| |
| Ajo, moje jméno je tam taky. podivím se. To je dost divný ne? Vždyť nemohli vědět kam si chceme sednout.. řeknu a přemýšlím. Vezmu si misku s lupínky a mléko. Proč by si se měla znemožnit? Já se taky všude strácitm, no vidíš už máš garde. Já si asi radši nakreslim mapu. rozesměju se. |
| |
| usměju se na Willa.. Tak to díky...alekdyby ti moje přítomnost někdy byla na obtíž, stačí říct... tajemně se usměju... Díky za nabídku...budu se snažit, ale prostě si nevěřím... |
| |
| Tak to mi můžeš udělat kopii.. řeknu trochu se zasměju a pak se podívám kolem sebe..každej na mě kouká jako bych přiletěl z marzu.. Nevíš..proč na mě tak civí..? zeptám se potichu Hermiony.. |
| |
| Jen jsem chtěla vědět jestli mě poznáš, zamsjěu se a opět se změním do normální podoby. Poznal bys mě, kdybych měla jiný oči? zeptám se se zájmem mezitím co si prohlížím rozvrh. Jupí, péče o kouzelné tvory. Rovnou se můžu s Hagridem domluvit o Sarielovi. řeknu. Když mě pak Scotty chytne za ruku nechám se a míříme na pozemky. |
| |
| Tak honem poj%d nebo příjdem pozdě.. řeknu chytnu Inue za ruku a rozeběhnu se k zapovězenému lesu.. |
| |
| Podívám se s úsměvem na Hermionu. "Ale prosím tě můžeš chodit s náma ne?" navrhnu jako by nic a pak se zadívám zase na Al. "No zatím mi na obtíž není tak ti nic říkat nebudu a neočekávám, že by mi nějak na obtíž někdy byla." uculím se. "A o to jde, že si nevěříš ale my ti věříme, takže to zvládneš a my ti v tom budeme pomáhat." |
| |
| Protože jsi Harry Potter. Každý kouzelník na světě tě zná a ví o tobě první poslední. Ty jsi ten který přemohl pána zla. zašeptám rozrušeně a divím se že o tom nic neví. Někteří si něchávají zdát o tom, že jsi jejich kamarád Harry. Tak jo díky suměju se vděčně na Willa. Jasně Al, jsme tu s tebou. Věř si trošku, uvidíš všem vytřeš zrak. usměju se na dívku. |
| |
| Tak děkuju..... usměju se, šťastná z toho že jsem si našla kamarády. |
| |
| Jenom protže že mi tohle udělal ty-víš-kdo tak na mě tak civí a ví o mě všechno? zetpám se a ukážu jizvu.. |
| |
| Nevím, asi ano. Máš moc pěknou vůni. Voníš po čokoládě. Usměju se na Indiel a za chvíli stojíme před hájenkou. |
| |
| Přesně tak, není to jen pro to. Ty jsi jediný kdo přežil. řeknu a pohlédnu mu do očí. Zabil spousty čarodějů, nikdo nerozumí tomu žes přežil. Jsi pro Ty-víš.koho velká hrozba. |
| |
| No..No tak to abych šel.. řeknu poberu všechny věci a hledám učebnu.. |
| |
| Vážně? Jako čokoláda? Mňam. rozesměju se. Máš rád kouzelné tvory? zeptám se a se zájmem se rozhlédnu okolo. Co myslíš, že budeme dneska probírat? |
| |
| S úsměvme se podívám na Harry. "Jsi taková místní celebrita chápeš? Stááár měsíce, možná roku." ušklíbnu se na něj. "Buď za to rád tohle se hodí, je nesmíš udělat průser každej by tě hned poznal." zasměju se a pak se podívám na Hermi. "Nemáš proč děkovat." ujistím jí a pak dojím a kouknu se na Al a věnuju jí úsměv. |
| |
| Nevím co budeme probírat, ale doufám že něco zajímavého. Kouzelné tvory mám moc rád hlavně se mi líbí jednorožci. |
| |
| úsměv opětuju, a oždibuju hroznové víno. Když dojím, čekám na ostatní.. A nenápadně pozoruju Willa... |
| |
| S úsměvem se zvednu od stolu. "měli by jsme vyrazit na hodinu." navrhnu, přece jen Harry už šel a nechci přijít pozdě. "Půjdeme?" zeptám se a kouknu na Al, kterou bych měl vést. |
| |
| Kráćam ďalej, až prídeme na okraj Zakázaného lesa a Hagrid nás vedie doň. |
| |
| Harry, počkej. Omlouvám se jestli jsem řekla něco špatně. křiknu a běžím za ním. Omlouvám se, vážně mě to rmzí. |
| |
| Dobře, fajn....usměju se a taky se zvednu... Připadám si jako na nějaké výstavě s průvodcem.... přiznám se po chvíli... |
| |
| Jednorožci jsou skutečně krásní. Velice zajímavý jsou černí. To je taková rarita, zazubím se. Jen si nejsem jistá tim lesem. řeknu a opatrně se rozhlédnu. |
| |
| Když jsu v zapovězeném lese...všimnu si Hagrida,Klofana a přicházející děti..v tom spatřím Zmijozelské uniformy..tak chvíli čekám..třeba mezi němi nejdu Inue..pak zoatřím dívku..celá po Morganě..vlasy jen o trochu světlejší..výraz ve tváři úplně stejný..jen oči má po mě..ty jsou naše..usměju se když spatřím svou dceru.. už si asi i našla partnera..drží ji za ruku nějáký chlapec..na to se jí hned večer zeptám... |
| |
| Když na mě Hermiona volá zastavím se a podívám se na ni.. Ne..je toho na mě moc..hm..nemohl..nemohl bych si s tebou sednout..? zetpám se Hermiony a zčervenám.. |
| |
| Jsou jedineční jako albíni. Ty jsi taky jedinečná. Usměju se na ni. Ty jsi metamorfomág viď? |
| |
| Zvědavě sleduju jak Hermiona běží za Harrym, ale pak se kouknu na Al a usměju se. "Ny výstavě s průvodcem? Tak doufám, že budeš se svým průvodcem spokojená." řeknu a vyrazím směrem kde tuším učebnu podle toho jak tam vyrazili ostatní. |
| |
| No..myslím že úspěch je předem zaručen, takže s průvodcem spokojeá budu.... usměju se, a vyrazím za ním... |
| |
| Vítám vás na vaší první hodině..dnes si budeme povídat o tomhle nádherném stvoření.. řeknu udělam krok ztranou a za mnou stojí Klofan.. Je to Klofan..zkládá se z Koně..*řeknu a ukážu část koně* a z orla*řeknu a ukážu část orla* otevřete si učebnice na straně 8.. |
| |
| "tak to mě těší, byl bych nerad kdyby jsis našla jiného průvodce." usměju se a procházím chodbami až k učebně. "No vypadá to, že jsme to našli." uculím se a vejdu dovnitř. "Posadíme se támhle?" ukáže na dvě volná místa vedle sebe a dám tak nepatrně najevo, že nebudu proti, když bude sedět vedle mě. |
| |
| To je přece hypogrif. Vydechnu a koukám na stvoření, které Hagrid přivedl. |
| |
| Ano zprávně..je to Hypogrif.. řeknu a usměju se na mladíka.. Tak kdo se chce seznámít..? zeptám se a usměju se na děti.. |
| |
| Usmievam sa a kráćam ďalej. Po chvíli sa mi niećo zazdá. Medzi stromami. Oči. Zaťahám kamaráta za ruku a zamierim tým smerom. |
| |
| Dobře... usměju se na něj a sednu si na jedno ze dvou míst.... A k hledání nového průvodce se zatím zdaleka nechystám.... |
| |
| Myslíš na hodinách? Jasně proč ne, ráda si s tebou sednu. Teď už ale pojď, ať nepřijdeme pozdě.Těším se na hodinu obrany proti černé magii, nechceme přeci o nic přijít, ne? zeptám se a usměju se. |
| |
| Mohu? Zeptám se Hagrida bázlivě. |
| |
| Jasně pojď..jdi blíž k němu a první krom nech na něm.. řeknu a usměju se po té Klogan udělá krok.. Ukloň se.. řeknu Scottovi.. |
| |
| S úsměvem se posadím vedle Al a vytáhnu z tašky učebnici obrany proti černé magii. "tak to bych měl být potom maximálně rád." usměju se a zvědavě se zadívám ke katedře zda už je zde učitel nebo ne. |
| |
| Maličko zčervenám když řekne že jsem jedinečná. Když se zeptá jestli jsem metamorfomág odpovím. Ano, jsem mám to prababičce. Zdálo se, že již nikdo tuto schopnost mít nebude, ale přece. usměju se. Hypogryf. vydechnu a překvapeně si zvíře prohlížim. Úžasné. vydechnu. Obdivuji Scottyho statečnost a bázlivě sleduji dění. |
| |
| No to jasně že ne.. řeknu chytnu Hermionu za ruku a utíkám s ní do hodiny..sedneme si někam kde je volné místo pro dva pak jen vytáhnu učebnice a usměju se.. |
| |
| usměju se a vytáhnu hůlku a učebnici, obojí polížím na lavici a čekám... možná... odpovím tajemně Willovi |
| |
| Přistoupím blíž k hypogrifovi. Koukám mu upřeně do očí a pak se hluboce ukloním. Koukajíce mu stále do očí. Kamarád kdysy hypogrifa měl. Skončil sem v nemocnici a tak vím co můžu čekat, nebojím se. Cítím jen uctu k tomuhle tvorovi. |
| |
| S úsměvem se na Al zadívám a chvíli si jí zkoumavě prohlížím, s něčím jako je hůlka se zatím nezatěžuji jen si jí s úsměvem prohlížím a přemýšlím co myslela tím možná. |
| |
| Když se po chvíli ukloní i Klofan jen se usměji.. Výborně..teď si ho jdi pohladit.. řeknu a usměju se na Scotta |
| |
| jen se usměju a opětuju Willův pohled. Pak vzhlédnu k profesorovi, a poslušně se snažím naučit vše, co po nás chce |
| |
| Zvědavě si prohlédnu učitele co vešel do třídy a přemýšlivě vyslechnu jeho slova. Nějak nepřemýšlím s kým jít do dvojce a s úsměvem se postavím k Al. Zatím co všichni mají hůlky já si vytáhnu pravý rukáv a tak ukážu věcičku co mám na pravé ruce. je podle všeho ze dřeva, vypadá jako prsten co překrývá celý prst a na ruce vytváří zvláštní ornamet. |
| |
| zvědavě se nakloním k Willovi.. copak to je? zeptám se s neskrývaným zájmem, s ničím takovým jsem se ještě nikdy nesetkala... |
| |
| Udělám pár kroků ke zvířeti a nátáhnu ruku. Vím, že tohle závisí na něm. Je to jen jeho rozhodnutí. Určitě mi to Klofan vidí na očích že záleží jen na něm. |
| |
| Učebňa obrany proti ćiernej mágii: Zazvoní a vojdem do triedy. |
| |
| S neskrývaným obdivem hledím na Scottyho u Klofana. Stojím v bezpečné vzdálenosti. Najednou zaslechnu Malfoyovo řeči, že by to zvládl taky, kdyby chtěl. Tak proč jsi nešel, zbabělče? Místo toho se schováváš vzadu a máš jen chytrý keci. zavrčim a oči mi zrudnou. Když se opět otočím na Scotta skoro ani nedýchám. Jak já mu závidím, je opravdu statečný. |
| |
| Zvědavě si prohlédnu učitelku co vešla do třídy. Byl jsem docela zvědavý kdo z učitelského sboru, učí tenhle předmět a překvapení je to docela příjemné. Pousměju se na Al a zadívám se na věcičku. "tohle vymyslel můj otec. Víš neměl rád, když hůlku ztratil nebo tak a proto vymyslel tohle." vysvětlím s úsměvem ale potichu aby mě slyšela jen ona. |
| |
| Začnem vyvolávať mená žiakov. Pottera préjdem bez komentára, ći zaváhania. Tak, akoo každého iného. |
| |
| Aha...to může být šikovné...a funguje to uplně stejně jako klasická hůlka? zeptám se stejně tiše jako on... |
| |
| Když učitelka vyvolá mé jméno jen zvednu ruku aby mě viděla a pak se zadívám zase na Al. "No dalo by se říct, že ano. Jen je to trošku složitější, protože hůlkou jen kouzla používáš tohle ti může být vhodné i jinak, když to umíš používat." |
| |
| Klofan se nechá pohladit od Scotta Tak můžete jít na věc.. řeknu a usměju se na Scotta |
| |
| Když paní profesorka čte jména..moje jsem nezaslechl.. Paní profesorko mě jste asi přehlédla.. řeknu a podívám se na ni.. |
| |
| Aha....ale vypadáto dost zajímavě.... usměju se, a stále si zvědavě prohlížím to, co má na prstě... |
| |
| Když se všochni soustředí na Hypogrifa a ne na Inue a je dosz daleko od nich oběvím se před ní v podobě psa..přeměním se na člověka a obejmu ji.. Inue..tak ty jsi má dcera.. řeknu a samou radostí se na ni usměju.. |
| |
| "Nevypadá to špatně a hlavně je to šikovná hračka a těžko to stratím tak jako hůlku a mám to skoro hned po ruce, tedy když to nesundám, ale to dělám jen když je to potřeba, nebo na spaní." vysvětlím a těknu pohledem k učitelce zda nás nevidí jak si povídáme. |
| |
| Když paní profesorka přečte mí jméno postavím se, aby mě viděla a s úsměvem si zase sednu. Vytáhnu brko a jsem připravena zapisovat si důležité věci. |
| |
| Smím? Zeptám se a přesně vím o čem Hagrid mluví. Nikdy jsem nemyslel, že bych se mohl na nich proletět. Pak kouknu na Klofana a ten jen pokývá hlavou. |
| |
| Aha...no určitě je to šikovná věcička.... usmívám se dál. Tohle mě skutečně zaujalo... |
| |
| Všichni o krok dál! řeknu a pomůžu Scotoovi na horu.. Tak si to užij.. řeknu usměju se a hodím Klofanovi ještě jedu fretku na let.. |
| |
| "Tati!" Tvárim sa natšene a obímem ho. |
| |
| Můj ty bože..já vidím samotného Siriuse Blacka.. řeknu a vyvalím oči.. |
| |
| "Taky si myslím. Slyšet tě táta jak to říkáš, měla by jsi u něj velké plus." usměju se pobaveně a zvědavě si jí prohlížím. Než se zadívám na učebnici a zapřemýšlím co tak asi budeme dělat. |
| |
| Přitisknu se ke Klofanovi a za chvíli jsem ve vzduchu. Je to jiné než létat na koštěti. Snažím se, abych mu nevytrhal peři. Po chvíli se uvolním a užívám si letu. Je to nádhera. |
| |
| Jsem rád že tě poznávám Inue..tak dlouho jsem tě neviděl..jsem rád že tě vidím..opravdu.. řeknu a ještě jednou ji pořádně obejmu.. |
| |
| Tak to jsem ráda.. mrknu na něj a snažím se taky věnovat trochu pozornosti profesorce.. |
| |
| Hladím na tatka. "A...a toto je Samuel." |
| |
| Těší mě.. řeknu a potřesumu rukou.. Tak ty jsi skončila ve Zmijozelu jo..? zeptám se Inue.. |
| |
| "Áno. A je to tam ako všade inde.- Kopa nafúkancov a my ostatný." |
| |
| potřesumu rukou ale pořád jsem z toho mimo.. |
| |
| A co Harry..? Je tam Harry..? Harry Potter..? kde skončil ten..? řeknu a mám obavi..o něj i o to co se teď bude dít.. |
| |
| "Nie Potter neprehliadla. Prečo by som sa mala Vás pýtať na meno, keď je zrejmé. Dobre žiaci, posadajte si a utíšte sa." |
| |
| "Potter, hmm. Moc som si ho nevśímala. Myslím, že v nebervile." |
| |
| Letím v poklidu na Klofanovi, když v tom ucítím ten známí chlad. Bože ne jsou tady. Všechny krásné vzpomínky jsou pryč a já vidím svou mrtvou babičku a její prázdné oči. Rychle sletíme dolů. Mozkomoři jsou tady.Křičím jako smyslů zbavený na ostatní ještě dříve než slezu z klofana. |
| |
| "Takže, Obrana proti čiernej mágii je veĺmi komplexná a dôležitá veda. Na iných śkolách sa ako viete učí aj čierne mágia, ale vzhlĺadom na zákony v Británii, niečo také je nemyslitelné. Namiesto toho dávame prednosť riadnemu vyškoleniusa v obrane voči nej. Ako iste viete, mynulé roky a najme obdobie teroru Lorda Voldemorta, prinieslo veľa dôkazov toho, aká je nebezpečná. istotne chápete, źe nezačneme hneď od stropu a od tých najstrašnejších kúziel. Napriek tomu vás źiadam, aby ste dávali pozor. Tieto hodiny vám raz zachránia život. Najprv si povieme niečo o povolenýcha zakázaných kúzlach. Vie mi niekto z vás vymenovať tri neodpustitelné kúzla?" |
| |
| Pozoruji Scotta na Klofanovi a usmívám se. Vypadá opravdu šťastně a spokojeně. Najednou se však vrátí a křičí. To už se nepříjemný chladivý pocit prázdna dostane i ke mě. Stojím s nepřítomným výrazem a vyděšeným výrazem v očích. |
| |
| Chytím Indiell za ruku. Pojď musíme pryč odsud. Řeknu a táhnu ji pryč od Mozkomorů, ale vypadá to, že jsou snad všude. Přitisknu se k Indiell. Snad to vyjde. Zavřu oči a vybavím si den kdy mě Nina políbila. Byl jsem tenkrát nejšťastnější. Expekto Patronum. Zamumlam a kolem mě a Indiell začne poskakovat hranostaj. Chrání nejen nás, ale i ostatní. |
| |
| Když se profesorka zeptá má ruka okamžitě vystřelí do vzduchu. Prosím, jsou to Avada Kedavra, Cruciatus a Imperius, smrtící kletba, mučící kletba a kletba jež z vás udělá poslušnou loutku vyjmenuji když mne profesorka vyvolá. |
| |
| Bojím se Scotte! zašeptám a schovám se mu do náručí. Jak to říkal otec, proti nim se ubráním pouze když si vybavím silnou šťastnou vzpomínku. nemusím vzpomínat. V hlavě mi okamžitě vyvstane včerejší večer se Scottem. V tu chvíli jsem byla šťastnější než kdy předtím. Aniž by cokoliv udělal mi v jediný večer změnil pohled na svět. |
| |
| "Správne. Päť bodov pre chrabromil. Vie mi niekto opísať ich účinky? Pán Longbottom, aké sú účinky kliadby Krucius?" Newille zbledne, ale vyjachtá správnu odpoveď. "A kto mi opíše impérius?" |
| |
| S úsměvem sleduju jak Hermiona získá pět bodů pro naší kolej, není hloupá to je patrné. Když se učitelka zeptá na kletbu Impérius pozvednu ruku pro změnu já a čekám zda mě vyvolá. |
| |
| Neboj se sem tu s tebou. Můj patron nás ochrání, teda aspoň doufám. Řeknu a snažím se si udržet šťastné vzpomínky... Hladím Indiell po vlasech. Bude to zase dobré neboj sa. |
| |
| Hlavu mám schovanou ve Scottově náručí a naříkám. Nemám se pokusit také jednoho vykouzlit? Ale nevím jestli to dokážu. se strachem v očích se podívám na Scotta. |
| |
| Chceš to taky zkusit bella? zeptám se když přikývne chytnu její ruku s hulkou. Pak jí začnu šeptat do ucha. Musíš najít nějakou moc šťastnou vzpomínku, nech se jí naplnit. Mysli jen na ten pocit štěstí a pak vyslov "expekto patronum" |
| |
| "Pán Crused." Vyzvem žiaka. |
| |
| Zvřu oči a vzpomínám na okamžik, kdy mi přišel dopis. Zašeptám zaklínadlo ale nic se neděje. Zkouším to několikrát a stále nic. Nakonec se zamyslím nad polibkem na dobrou noc, jenž jsem dostala od Scota a z plných plic zakřičím EXPECTO PATRONUM!!!! z hůlky vyskočí bělostný vlk a společně obchází dokola kolem skupinky a vrčí na mozkomory. |
| |
| Nepatrně se pousměju když mě opravdu vyvolá, přece jen zvednuté Hermioniny ruky si mohla všimnout taky. "Kletba Impérius. Velmi zajímé kouzlo, které nám dovoluje ovládnout mysl pritivníka a donutit ho dělat co mi chceme. Naprosto ho ovládneme, i když po dlouhé době nebo při velké vůli cíle, je tu možnost, že se kouzlo přeruší." řeknu s klidem co si pamatuju z knížek a toho co mi řekl otec. |
| |
| Vidíš to! Jsi skvělá, užasná... vyhrknu šťastně a pak ani nepřemýšlím a přitisknu si Indiell k sobě a políbím ji. Zrudnu jako rajče. Ježiš promiň. |
| |
| "Päť bodov pre Chrabromil. To je aj s odpoveďou slečni Grangerovej a pána Longbottoma pätnásť bodov. A kto mi ešte povie o kliatbe Avada kadavra?" |
| |
| Ehm nevadí řeknu celá červená. Spíš naopak, teď by můj patron měl alepsoň dva metry přiznám popravdě. |
| |
| "Expecto Patronum!" Skrýknem, keď začujem reči o dementoroch. Z konca prútika vyletí striebristý orol a začne okolo nás krúžiť. "Mali by sme vypadnúť." Poviem Samuelovi a otcovi. |
| |
| Zrudnu. Myslím, že velikost se ovlivnit nedá. Můj hranostaj nikdy nebyl větší ať sem měl různé vzpomínky. Vezmu si Indiell do náručí. Musíme jen vydržet, aby nás nevysáli. Nechci přijít o vzpomínky. |
| |
| "Pán Potter." Vyzvem harryho. "Popíšete nám kliadbu, ktorú ste zatiaľ ako jediný prežil?" |
| |
| Nepřijdeš o ně, neboj Brumbál jistě ví, že jsou tady a něco podnikne. řeknu když mě Scott vezme do náručí. Naši patroni nás jistě ochrání. |
| |
| Nás jistě ano, ale co ostatní. Když vidím, že se jeden Mozkomor blíží k Malfoiovi a jeho partě pošlu tam svého patrona. Energie mého patrona a patrona Indiell chrání všechny okolo. Jsi užasná. Tak složité kouzlo a ty jsi ho zvládla. Na co jsi myslela? |
| |
| Když na mě učitelka prmluví..jen mě zabolí jizva a do očí mi vbyje zelené světlo.. Já..nic zi z toho nepomatuju..krom zelného,osilňujícího světla a bolesti.. řeknu k učitelce.. |
| |
| Já, no myslela jsem... zajíknu se a sklopím oči. Myslela jsem na to nejkrásnější co mě potkalo. Na tebe. řeknu a cítím jak se mi do tváří hrne krev. Dívám se dolů, protože se stydím podívat se mu do očí. |
| |
| Zvednu ji hlavu, abych ji viděl do očí. Ty jsi to nejkrásnější v mým životě. |
| |
 | s Profesorkou McGonagallovou rychle vběhnu do zapovězeného lesa..všechny děty popoženu do bradavic a vyvolám patronovo zaklínadlo..nemůžopu takhle ohrožovat děti.. Expecto Patronum! vyvolám patronovo zaklínadlo a všechny Mozkomory poblíž to odežene.. Všichni do velké síně...hned! |
| |
| Zpozorním, když Harry popisuje, a dokonce chvíli dávám pozor, aniž bych se obracela na Willa... |
| |
| "Bež, nech ťa nezbadá." Poviem tatkovi a ťahám Samuela z lesa. |
| |
| J..j..já? já? to nejkrásnější? zakoktám se a překvapeně na chlapce pohlédnu. emm...díky..to mi ještě nikdo neřekl. začervenám se. Za chvíli tam přiběhne Brumbál. Svým silným patronem odžene všechny mozkomory pryč a my můžeme odejít. |
| |
| Večer se ještě potkáme.. řeknu políbím Inue na čelo proměním se a odbíhám pryč.. Sakra..už jdou po mě..!potřebuji mluvit s Morganou..! |
| |
| Tak jen pojď kráskou. Dáme si čokoládku. Usměju se na Indiell. Ta pomáhá. |
| |
| Usměju se když dostanu od učitelky pět bodů pro Nebelvír a pak se zadívám směrem na Harry a zvědavě poslouchám. Musí být zvláštní si pamatovat tak málo a přitom víc než by se hodilo. Zamyslím se nad jeho odpovědi učitelce. |
| |
| Schmatnem Samuela za ruku, zakývam tatkovi a už uháńam do veĺkej siene. V ruke zvieram prútik. |
| |
| Nahle se ještě oběvím za Inue.. 5ekni Matce že s ní potřebuju mluvit..ihned..budu čekat tam jako obvykle..a ať tě nebere sebou.. řeknu a zmizím.. |
| |
 | Expekto patronum. Vykřiknu a můj kočičí patron zažene spolu s Fénixem mozkomory. Žáci pojďte se mnou do velkého sálu, prosím. Zdržujte se u sebe. |
| |
| Opatrně chytím Scotta za ruku a a společně běžíme do síně. Ano, to bych potřebovala. Odvést nějak myšlenky alespoň čokoládou. Ještě teď se mi klepou ruce. zašeptám a běžím pryč. |
| |
| "vetšina ludí, si to nemá ako pamôtať. Áno žiaci. Pri Avadre Kavadre vyšlahne smrtiaci zelený lúč. Päť bodov pre Chrabromil. A vzhľadom na to, že dvoch odpovedajúcich sa to osobne týkalo.." Pozrem na Harryho a Newilla, "Desať bodov na vrch." |
| |
| Děkuji vám Minervo..ale takhle to nejde..nemohou jsem bez varování vpadnout a napadat žáky..to nejde..! řeknu naštvaně a jdu spolu s dětmy a Minervou do Velkého Sálu.. |
| |
| Jsi v pořádku, Harry? zeptám se když si všimnu jak se po odpovědi na učitelčinu otázku tváří. Není ti nic? sáhnu mu starostlivě na ruku a pohlédnu na něj. |
| |
| Deset bodů za to že jsem málem umřel.. řeknu potichu..snad to neslyšela profesroka.. |
| |
| Ach Harry... vzdychnu tiše když uslyším co řekl. Žiješ a to je teď to hlavní. usměju se. Nebudeme o tom mluvit řeknu rozhodně. |
| |
| Neklepej se maličká. Usměju se na nic. Já jsem tady s tebou. Když jsme v sálu vytáhnu čokoládu. Vem si zlatíčko |
| |
| Zahľadím sa na Pottera prenikavým pohľadom. "Ste presne ako vaša mama Potter. Vášte si to." Usmejem sa. Áno. Tak empaticky. Nie ako naša partia... Z úvah ma vytrhne lístok od riaditeľa. Otvorím ho: "Vśetci urýchlene do Veľkej siene!" |
| |
| ¨Dobrá..a na tvou otázku zda mi nic není..nevím jak odpovedět..stále mě pálí ta jizva.. řeknu a podívám se na Hermionu.. |
| |
| Já vím pane profesore, asi cítili přítomnost někoho koho chtěli. řeknu s ustaraným obličejem. Za chvíli jsme ve velkém sále. |
| |
| Chvíli se dívám jak si Hermiona povídá s Harrym a pak se zadívá na učitelku, když pronese slova o tom, že musíme do Velké Síňě. Sice nevím proč to, ale začnu si balit učebnici, tašku hodím přes rameno a čekám co ostantí. |
| |
| Stoupnu si k mému stolku který je přímo uprostřed místonsti..akorát vzadní části..stupnu tam..a čekám než všichni usednou.. |
| |
| Měl bys to říc Brumbálovi, Harry. řeknu a starostlivě se zamračím. Když uslyším profesorčina slova vyskočím z místa, rychle si vezmu věci, chytím Harryho za ruku a táhnu ho pryč. Wille, Al pojďte rychle, něco se děje. |
| |
| Též si sbalím a jdu za Willem.... nevíš co se to děje? optám se... |
| |
| Slyšel jsem něco o nějácích mozkomořích.. řeknu když se prodíráme davem a já zaslech ty dva chlapce jak ti říkaly.. |
| |
| "Grangerová, Crused, odveďte spolužiakov. Prídem neskôr. musím prezrieť areál." Vybehnem z triedy, zájdem do lesa, tam sa premením na pantera a o chvíľu som v Škriekajúcej búde. |
| |
| Musíme kontaktovat ministerstvo pane profesore. Řeknu a vyvolám patrona. Jsi říct ministrovi kouzel Popletalovi, že školu napadli mozkomoři. Honem. |
| |
| Děkuju, stisknu vděčně Scottymu ruku a usadím se vedle něj. Odlomím dva kousky čokolády a jedne vložím do úst Scottovi, druhý mě. Už je mi líp, ale spíš než díky čokoládě, je to díky tobě usměju se. |
| |
| Zadívám se na Al a zakroutím hlavou. "Ne to opravdu netuším." řeknu po pravdě a pak se kouknu na učitelku a kývnu. "Dobře tak jo půjdeme." pronesu ke spolužákům. Proč zrovna já se mám starat o ostatní? Ani nevím jak na to. Zamračím se. "Máte všechny věci? Tak jdeme." s těmi slovy vyrazím z učebny. |
| |
| Konečně si tu..už po mě jdou mozkomoři..muíme s tím něco udělat..nemůžeme je nechat tady potulovat..mimochodem..už jsem potkal Inue..moc krásná..je po tobě.. řeknu když za mnou dojde Morgana.. |
| |
| Pohladím Indiell po vlasech. Tohle nezkončí jen tak. Budu s tebou dokud budeš chtít. Dokud tě neomrzím. Usměju se na ni. šli po mě Indiell vím to. Zašeptám ji do ouška. |
| |
| "Počkaj chvíľu." Poviem a spravím pár ochranných kúziel.Je to ryskantne. Dumbledore by mohol zistiť, že sa niečo deje. "Mám jeden nápad, ale musíš mi dôverovať. Nemôžem tu byť dlho. Myslíš, že keby Albus poznal pravdu...pomohol by nám?" |
| |
| Ty bys mu chtěla říct pravdu a čekat od něj že nám ještě pomůže..? zeptám se.. |
| |
| "Máš lepší nápad?! Keby vedel, čo Peter spravil... Mohol by nám pomôcť. Máme predsa Veriti sérum a on s Oklumenciou ho na pátranie po pravde ani nepotrebuje." |
| |
| Mozkomoři? zašeptám překvapeně? Mozkomorové jsou jedny z nejobávanějších nestvůr kouzelnického světa. Dříve byli využíváni ty-víš-kým, po jeho pádu se ovšem přidali k ministerstvu kouzel, a působili jako strážní v azkabanské věznici. řeknu rozrušeně a rozhlížím se okolo. Posadím se do velké síně hned vedle Harryho a sleduji rozrušené dění okolo. |
| |
| Dokud mě neomrzíš? zopakuji překvapeně. Proč bys mě měl omrzet? zeptám se, vůbec tomu nerozumím. Po tobě? rozšířím oči které jsou vlivem překvapení a velkého strachu úplně modré. Co to říkáš? To není možné. odpovím a odtáhnu se od Scotta abych mu mohla vidět do očí. |
| |
| jdu za Willem, stále nic netušící... |
| |
| Víš toho víc..než bych čekal.. řeknu a usměju se na Hermionu která sedí hned vedle mě.. |
| |
| Teď musíš do školy..večer to porbereme.. řeknu a mírně se usměju na Morganu.. |
| |
| Vedu třídu do Velké síně jak si učitelka přála. Tam už je nechám svému osudu a zadívám se na Al. "v pořádku?" zeptám se a usadím se na lavici u Nebelvírského stolu a trošku se šoupnu aby vedle mě bylo místo i pro ní. |
| |
| Eh, no ano. Nemohla jsem přestat dokud jsem se neodzvěděla všechno možné. Nechtěla jsem aby se mi smáli že jsem mudla a navíc nic nevím. přiznám popravdě a pokrčím rameny. |
| |
| Nebuď viděšená, prosím a uklidni se nic se neděje. Snažím se ji uklidnit. O mým bratrovi víš a oni si myslí, že jsme stejní to není popvé. Proto umím to zaklínadlo. |
| |
| "Dobre. Inue teda dovediem až najbližšie." Dám mu pusu a ako panter bežím preč. O chvíľu som uź zase učiteľka na škole. |
| |
| Tví rodiče jsou Mudlové..? zeptám se Hermiony..jak zajmaví..že Mudlové můžeou mít za dítě čaroděje.. |
| |
| Kdepak jsi byla Morgano? Jsou tu všichni žáci z tvojí koleje? Zeptám se své kolegině. |
| |
| posadím se vedle Willa.... Jo, jasně, jen nechápu jak se sem mohli dostat mozkomorové... prohlásím upřímě.. |
| |
| Ano, jsou a ještě k tomu zubaři. zasměju se. Vím, jaké pocity vyvolává slovo zubař u mudlů, a Harry mezi nimi vyrůstal. |
| |
| Trošku se nad jejími slovy zamyslím. "Abych pravdu řekl taky by mě to zajímalo. Neměli by mít dovoleno dostat se takhle blízko a hlavně na někoho útočit." zamračím se nad tím a zadívám se k učitelskému stolu a pak zase na Al. "Ale ono se to vysvětlí uvidíš. Možná jen nějaká chyba v rozkazech co mozkomorové měli nebo tak." |
| |
| "Áno, sú tu. Počula som, źe Inue bola vonku a tak som sa išla pozrieť." Zahovorím to. |
| |
| Dobrá odpovím a pokusím se usmát. Omlouvám se, mrzí mě to. Ale jistě to nebude jen kvůli tobě. Bylo jich tu moc. řeknu a přimhouřím oči. Při vzpomínce na mozkomory se mi zalesknou oči a já jen skloním hlavu. |
| |
| Snad ano...moc jsem toho o nich neslyšela, ale co se ke mě doneslo, znělo..hrozně... přiznám po chvíli... |
| |
| Dobře. Už jsem informovala i ministerstvo. Teď to závisí na profesorovi. |
| |
| "no nevím co jsi o nic slyšela ale rozhodně to nejsou nejlepší kamarádi a potkat je někde asi není nejlepší, pokud se neumíš proti nim bránit. Ale tady jsme naštěstí v bezpečí." ujistím jí a lehce jí vezmu za ruku, spíše jen pro pocit bezpečí než něco víc. "Je tady dost učitelů a zkušených žáků, že není důvod se něčeho obávat." |
| |
| Vsadím se, že tady hledají toho uprchlého vězně. Řeknu zamyšleně a kouknu se po ostatních. Vidím jak se paní profesorka McGonagalová baví s mámou Inue. |
| |
| "Mali by sme utíśiť śtudentov." Poviem Minevre. "Váźený. Ticho prosím. Zoraďte sa ku svojim stolom. Poďme. Všetci na miesta a v tichosti." |
| |
| Klid prosím! řekl jsem nahlas aby mne všichni slyšely.. Určitě jste si všichni všimly že jse tu oběvily Mozkomorové..nebojte se..už nás kontaktovalo Ministerstvo..mozkomorové mají povolení hlídat Brdavice..radši se od nich ale držte dál..nemají ve zvyku odpouštět.. řeknu a otočím se na McGonagallovou.. mrknu na ní a myslím že vše je v pohodě.. Dobrou chu´t.. řeknu mávnu rukou a na stolech se prostře oběd.. |
| |
| Máš pravdu...jsem jen zbytečně vystrašená... usměju se a v tu chvíli jsem vděčná, že se mnou je... |
| |
| Pane profesore zatím mi nepřišla z ministerstva žádná odpověď. řeknu trochu nejistě. Snad se nic nestalo |
| |
| Zvědavě naslouchám Brambálově slovům. "vidíš co jsem ti říkal?" zadívám se s úsměvem na Al. "Měli za úkol hlídat Bradavice ale někdo se asi dostal moc blízko k nim a tak zaútočili." řeknu klidně. "Není se čeho bát." ujistím jí a pak se zadívám na jídlo, které se objevilo na stolech. "copak si dáme?" zeptám se a přetáhnu si k sobě její talíř abych jí nandal. |
| |
| To bude asi nejlepší vysvětlení. Nejspíš Siriuse Blacka, ne? zeptám se a přemýšlím. Když začne mluvit Brumbál rozhostí se v síni ticho a všichni napjatě poslouchají. Když popřeje všem dobrou chuť jen se rozhlédnu. Nemám ani pomyšlení na jídlo. Raději večer napíšu otci, chci vědět co to mělo znamenat. pomyslím si. |
| |
| Rýchle sa naobedujem a kým mám ešte čas, vrátim sa za Síriusom. |
| |
| máš pravdu... usměju se na něj, a na chvíli se zamyslím... a dala bych si...támhleten ovocný salát... usměju se znovu, kdžy předemnou přistane talíř.. děkuju... |
| |
| Ano. Odpovím. Inue říkala že je to její otec, ale tohle Indiell říkat nemusím. Dáš si něco bella? Zeptám se jí, ale já sám na jídlo nemám ani myšlenky. |
| |
| Co si dáš Hermiono..? zeptám se a usměji se na ni.. |
| |
| Hele tvoje máma někam jde..jdeme ji sledovat..? třeba se toho dozvíme víc.. řeknu a pohlédnu na Inue |
| |
| Akosi mi nie je do jedla. Všima som si, že mama kamsi šla a po tom záźitku s dementormi sa mi dvíha žalúdok. Vypijem aspoň čaj."obre. Poďme." |
| |
| s úsměvem přikývnu a nandám na talíř ovocný salát a šoupnu ho k Al. "nemáš vůbec proč děkovat. To je maličkost." ujistím jí a nandám si trošku brambor a uzeného masa. "Vaří tu výborně." pochválím jídlo a naliju jí i sobě dýňovou šťávu. |
| |
| Nemám hlad zakroutím hlavou, na jídlo nemám ani pomyšlení. Mračím se a sleduju texturu stolu. Díky, ale vážně nic nechci. je na mě vidět že jsem stále ještě otřesena z toho co se stalo. |
| |
| Nevím, ten salát zelenonovej a kuře vypadají dobře? Co říkáš? zeptám se a pohlédnu na Harryho. Co si dáš ty? zeptám se. |
| |
| Pohladím Indiell po vlasech. Už to bude jenom lepší, neboj. Taky nemám hlad. |
| |
| poděkuji úsměvem.. to ano...proti polívkám z pytlíku na které jsem byla zvyklá tu vaří fakticky dobře prohlásím, a nejradši bych si vrazila, za to že tu zase vytahuju, jaké to bylo doma. |
| |
| Jo ja sí dám taky.. řeknu a podám dva talíře s kuřecím salátem a celozrným pečivem.. |
| |
| Zkoumavě si Al prohlížím když převykuji kus masa. Polívky z pytlíku? Zajímalo by mě kde vyrůstala. Přemýšlím o tom co řekla a pak se nepatrně usměju. "tady už žádné polívky z pytlíku mít nebudeš tak se pořádně napapkej ať nemáš hlad." mrknu na ní. |
| |
| Aj so Samuelom vykĺzneme za mamou. Zhíknem, keď sa premení na pantera a zdesene pozorujem, ako štuchla do vŕby a vliezla pod ňu. Pozrem na Samuela, ten prikývne a vyrazíme. Dlhým konárom šťuchnem do vŕby a už lezeme chodbov. |
| |
| Ještě jsem vám chtěl oznámit..po dněšku připisuji Nebelvíru 30 bodů!! a zároveň připisuji Zmijozelu tak též 30 bodů!! řekl profesro s radostí.. |
| |
| neboj, hlad mít nebudu... usměju se a oplatím mrknutí... možná mu to někdy všechno vyklopím... |
| |
| Děkuju usměju se vděčně na Harryho, když mi podá jídlo. Pomalu jím salát a přemýšlím. Co budeme dnes dělat? Řekla bych, že už se asi učit nebude. |
| |
| Zvědavě pozvednu obočí. Třicet bodů pro obě koleje? Proč? Nechápu trošku ale raději to moc neřeším a zadívám se na Al. "To je dobře." usměju se a napíchnu další brambor, a i když si zkoumavě prohlížím Al nějak nemůžu vytěsnit proč tolik bodů. |
| |
| Profesore měl by ste Zmijozelu dat dalších 5 bodů za odvahu při hodině.. špitnu potichu k profesorovi.. |
| |
| Tak máme aspoň 30 bodů, když už nic jinýho. pokusim se o uvolněnej úsměv ale moc se nedaří. Myslíš že už bych mohla jít pryč? zeptám se. |
| |
| Tak a tady se ke mě dostaly definitvní odpovědi..tagže Nebelvír..30 Bodů vědomost v hodině..Zmijozel 30 bodů odvážnost a využití kouzel pro obranu a ochranu spolužáku plus 5 bodů za pochvalu při hodině.. |
| |
| po chvíli dojím, a tak jen sedím a pozoruju velkou síň... |
| |
| Můsime být potichu aby jsme něco slyšeli.. špitnu k Inue.. |
| |
| Prikývnem a suneme sa v pred. |
| |
| Myslím že ano. Máme 35 bodů. To je skvělí. Vidíš i mi můžeme být odvážní. Nezáleží na koleji. Usměji se na Indiell a pak ji chytím za ruku. A kam chceš jít? |
| |
| Když dojím zadívám se zvědavě na Al. "Tak co budeme dělat teď?" zeptám s nepatrným úsměvem. "Mohli by jsme si odnést tašky do ložnice a pak něco vymyslet." navrhnu. |
| |
| Když dojím otočím se na Hermionu.. Tak co jdeme něco podniknout..? zeptám se a usměju se.. |
| |
| Tak to beru... usměju se a zvednu se od stolu.. |
| |
| Nevím, někam, pryč. řeknu a usměju se. Ano, to zařazování po kolejích není konečné. Každý je takový, jaký sám chce být. usměju se na Scotta. Půjdeš se mnou? Potřebuji si vyčistit hlavu. |
| |
| Jasně, budu tě ochraňovat princezno. usměju se na ni. Budu tvoje kouzelná stráž |
| |
| Vidím že sem se žene zase Morgana Tak co..řekla si mu to..? nebo co vám říkal..? zeptám se.. |
| |
| Spokojeně se usměju když souhlasí. Zvednu se od stolu taky, hodím tašku přes rameno a pomalu zamířím k východu ze síně, ne moc rychle , tak aby mi stačila. "Napadá tě něco?" zeptám se zvědavě abych to nechal na ní. |
| |
| "Bol naštvaný, źe tu len tak pobehovali. Poslal sovu ministrovi a vyhnal ich za hradby. Ale Minevre ťa zahliadla." |
| |
| hm, no včera jsme chtěli projít ty bradavice...ale pokud máš nějaký lepší nápad.... poznamenám, a jdu vedle něj... |
| |
| Ty seš takovej herec více rolí, ne? zasměju se. Jednou princ, pak zas ochránce. Nevím co bych bez Tebe dělala. řeknu a usměju se. |
| |
| Jdeme s Indiell po školních pozemcích. Slyšíš ten hluk. Zašeptám když dojdeme k zapovězenému lesu. |
| |
| Nevím co dělat..nemůžu přeci pořád trčet.. nedopovím to protže slyším zvuky Slyšela jsi to..? zeptám se |
| |
| Slyším, co je to? No raději to nechci ani vědět. Nemyslíš že budeme mít problémy z toho že jsme šli ven? Ale to nevadí. Hlavně že jsem s tebou. usměju se a poslouchám. |
| |
| Pousměju se a kývnu. "Ano to je pravda procházka po bradavicích." rozpomenu se s úsměvem. "To zní dobře a večer pak ozkouším jestli jsi stejná jako ten polštář." uculím se na ní. |
| |
| Výdem z izby. "Inue!" Vojdem späť aj s deťmi. |
| |
| Měli bychom jít odsud, alle počkej kouknu co to je. Řeknu a proměním se v malého hranostaje. Přiběhnu na místo, kde je Sirius. Páni to je on... |
| |
| Vrhnem sa k otcovi. "Tati." Držím sa ďalej od mami. Je naštvaná. |
| |
| To klidně můžeš...jsem zvědavá k jakému dojdeš závěru.... usměju se, a pokračuju dál, směr nebelvírská společenka, a snažím se trochu si zapamatovat cestu... |
| |
| Jasně, a co máš na mysli? zeptám se s úsměvem a zvednu se ze židle. Co se jít někam projít? |
| |
| První se mě kolem krku chytneInue ale pak chytnu malého Hranostaje.. Tak se ukaž ve své pravé podobě.. řeknu a položím ho na zem..pro případ na něj namířím Inuinou hůlkou kterou jse ji vzal.. |
| |
| Pobaveně se usměju. "No na to já jsem taky moc zvědavej, přece jen je to jeden z důvodů proč to dělám." řeknu a kráčím ke společenké mínosti. Když dojdeme k obrazu baculky pronesu heslo a vejdu dovnitř. "Odnesu si tašku nahoru a hned jsem tady." usměju se na Al a zamíří ke schodišti. |
| |
| Budu jen rád.. řeknu a usměju se na Hermionu.. |
| |
| "Nie! Čo to robíš?!" Zvolám zdesene. |
| |
| dobře... usměju se, a vyběhu po schodech do dívčích ložnic, kde na posteli nechám pohozenou školní tašku, do kapsy pláště vezmu hůlku a seběhnu zpět... |
| |
| Otřu si ret z kterého mi teče krev. Nemusí být tak zle ne. Zašklebím se. |
| |
| Ne Scotty nechoď tam snažím se ho zastavit ale to už je pryč. Vyjeveně koukám, když se z něj stalo zvířátko. Scotty? zašeptám, stojím na kraji zapovězeného lesa, okolo je tma a nikde nikdo. Tak to se mi nelíbí. Notnou chvíli tam stojím, ale Scott se nevrací. Rozhodnu se ho jít hledat a opatrně našlapuji a mířím tím směrem za nějakými hlasy. Stojím zhruba deset metrů od skupinky schovaná za stromem a sleduji dění. Scotty! vykřiknu, oči mi zbělají děsem a vlasy jsou také úplně bílé. Vrhnu se k němu a vyděšeně hledím na Siriuse Blacka. |
| |
| Když se přede mnou oběví chlapec a krvácí mu ret jednošue mu to vyléčím.. Episkey! řeknu a ret je v pohodě.. Co tu všichni děláte..? řeknu a prohlédnu si všechny so jsou kolem.. |
| |
| Hodím tašku na postel, urovnám hábit a pak seběhnu zase hezky dolů. Když si všimnu Al usměju se na ní. "Takže půjdeme prozkoumat Bradavice?" zeptám se s pohledem upřeným na ní. |
| |
| "Hlúpe deti. Poďte za mnou. Inue, ty tu ostaň." |
| |
| Spíš by mě zajímalo co tu děláte vy!! vyštěknu a ukážu prstem na Blacka. Chytím Scottyho za ruku a hledím na Siriuse. |
| |
| Indiell Vytřeštím na ni oči. Nemáš tu být. Pak si stoupnu a kouknu se na Siriuse. Nebojím se ani trochu ne. Šli jsme se projít a náhodou jsme vás slyšeli. Zašklebím se. Ale já už vás viděl v hodině. Byl jste tady za Inue. |
| |
| Tak fajn, pojďme. usměju se na Harryho. Nejdřív si asi odneseme věci nahoru, ne? |
| |
| pokusím se mu oplatit pohled, ale ty oči jsou příliž hypnotizující na to, abych to vydržela. Po chvíli pohled sklopím... Jasně, půjdeme...máš nějakou konkrétní představu kam jít? |
| |
| Jo jasně... řeknu a vezmu mou tažku a tažku s podpisem Hermiona Granger.. Tak jdeme na horu? zeptám se s ůsměvem.. |
| |
| Zvědavě si jí prohlížím když sklopí pohled. Trošku v otázce natočím hlavu na stranu ale pak se jen usměju. "Konkretní představu? No co si obejít důležité učebny aby jsme je pak nemuseli dlouho hledat?" zeptám se klidně. "Ale doufám, že až je všechny najdeme, že mě nepřestaneš jako průvodce potřebovat." |
| |
| Už tu není bezpečno.. řeknu zahodím hůlku proměním se a utíkám pryč.. |
| |
| Koukám vyvalenýma očima za Siriusem. Já já to nechápu. |
| |
| mnooo..... trochu ho pozlobím.. myslím že ani omylem...dnes je najdeme a zítra stejně nebudu vědět, kde jsou... projevím svůj názor.. teda minimálně si nezapamatuju všechny.... |
| |
 | Vychutnávám si ten pocit být v Bradavicích. Otec mi o nich tolik vyprávěl... Vyjdu ze společenské místnosti Zmijozelu a procházím se po hradě. Všichni mají tu možnost zahlédnout mladou dívku se světlou pletí, modrýma očima a blond vlasy. |
| |
| Prebodnem Indiell pohľadom. "Počkaj Sírius." Na deti okrem inue vrhnem zabúdacie zaklínadlo a pošlem ich späť do hradu. boli spolu na prechádzke pri jazere. "Už je to v poriadku." |
| |
| Při jejím mnoo trošku pozvednu obočí a zatvářím se nabručeně ale když mě ujistí, že pro příští dny výměna nehrozí usměju se na ní. "Tak to jsem rád, že to takhle je." pronesu a pak pomalu zamířím k portrétu. "Až po vás slečno." řeknu když se portrétu dotknu a ten se vykloní. |
| |
| Proměním se a stoupnu si vedle Morgany.. Jaktože mohly jít až sem? copak to už nikdo nehlídá kam chodí žácí..? zeptám se a podívám se ještě na Samuela.. To je ten z rána..toho tu necht..to je přítel Inue.. řeknu a usměju se.. |
| |
| usměju se a vylezu potrétem ven... a kam teď? znovu se usměju a čekám , co řekne.. |
| |
| "No Flitch a Snape nie sú v okolí a tak sa deti bláznia kade tade. Aspoň zme zistili, že ťa videl s Inue." Usmejem sa na Síriusa. "Čo spravíme teraz?" |
| |
| Výjdu ze společenské místnosti taky a usměju se na Al. "No můžeme jít třeba... No vzal bych to asi postupně, takže jako první učebna lekvarů co ty na to?" zeptám se zvědavě. |
| |
| Tak fajn, ta mě docela zajímá... usměju se a přemýšlím, kudy se tam asi jde.. |
| |
| Dostanu přibrblí výraz a začnu se v podobě hranostaje toulat po zapovězeném lese. |
| |
| "Zajímá tě? Tak to jsem rád, že jsem vybral dobře." usměju se a zamířím pomalu od portrétu pryč a po schodišti dolů. "Jsem zvědavý kdy budeme lektvary mít my." |
| |
| To já taky...doufám že brzy, jsem na ně zzvědavá..snad to bude lepší než mudlovská chemie.. prohlásím a jdu vedle něj, po schodišti které vybral.. |
| |
| Já nevím..nevím ani kolik je Inue let..14..? zeptám se.. |
| |
| Zvědavě si jí prohlédnu. "Mudlovská chemie?" zajímám se o to, chemie mi toho moc neříká a rád zjistím něco co neznám. "Co je chemie?" |
| |
| "Mám jedenásť, ako kaźdý prvák." Poviem a čakám, čo sa bude diať. |
| |
| Donesu zavazadla a Hermioa si de vybalovat..je tam nějak dlouho tak otevřu pomalu dveře..usla na postely..asi byla unavená..šel jsem jí jen přikrít a vydal se zkoumat ty Bradavice..nebo aspoň na někoho narazím.. |
| |
| chemie je..prostě nauka o prvcích, jako je třeba... helium, o sloučeninách a podobně...takhle to nevypadá tak strašlivě ale když ti v názvosloví vyjde třba -1,1,2,2,- tetrachlormethan nebo něco takového, je to fakticky konec... schrnu pojem chemie, dost zmateně, ale doufám že mu to jako popis stačí... |
| |
| "Skúsime to s Albusom?" Spýtam sa. |
| |
| Ano můžem..ale teďkom mě napadlo.,.co Harry..? Harry Potter? |
| |
| Nechápavě se na Al dívám a vůbec nevím co myslí tím co řekla ale raději to neřeším, ono to možná bude lepší. "Jo tak tohle je chemie... myslel jsem ,že je to těžší." řeknu a pak se rozesměju. Zvědavě se otočím když uslyším kroky a uculím se když spatřím Harryho. "Nazdarek. Co ty tady? Myslel jsem, že jsi s Hermi." |
| |
| taky se zasměju tomu, co řekl, ajsem ráda, že zrovna věci jako chemie mám dávno za sebou... Jé ahoj Harry... pozdravím... |
| |
| Usnula..tak se tu potuluju sám.. řeknu a usměju se na Williama |
| |
| "Harry je v poriadku. Tak ako vždy. Podal sa na Lili." Obaja vieme, čo to znamená. Odvážny, verný a citlivý. Oproti nám a Jamesovi hotový aniel. |
| |
| "Usnula? Teď? V tuhle hodinu? Jéé." zakroutím nechápavě hlavou. "No to se nedá nic dělat jdeš s náma?" zeptám se s úsměvem. |
| |
| No..a kudy teď? zeptám se když jdu pár kroků před kluky, kterí se zapovídali, a stanu na rozcestí... |
| |
| Na jedné chodbě uvidím skupinku přibližně stejně starých spolužáků. Jdu k nim. Ahojky, já jsem Kalathie De Moon. Pousměji se na ně. Poznámka: tam, kde jsou Altáriell, William a Harry |
| |
| Jestly můžu tak děkuji.. řeknu a usměju se.. Co si o mě myslíte..? To co ostatní? že jsem hvězda a takové ty bláboli kolem toho..? zeptám se obou.. |
| |
| Ahoj ...jsem Altáriell pozdravím Kalathie, a pomalu se vzdávám myšlenky, že bych byla s Willem sama.. no, nedá se nic dělat... |
| |
| Ahoj..já jsem Harry..Harry Potter.. řeknu a potřesu dívce rukou pak se jen usměji.. |
| |
| Těší mě... Ty jsi ten, co porazil Voldemorta, že? Pousměji se a zeptám Harryho |
| |
| Jo..asi..jo..nevím jestly jsem ho tak doslova porazill.. řeknu a nahraně se usměju.. Už je to tu zase.. |
| |
| Zvědavě se na Harryho zadívám. "Nevím co jsi pro ostatní ale pro mě jsi brejlatej kluk, co je docela fajn a není blbec jako spousta jinech tady. Jsi fajn a jsem rád, že tě můžu považovat za kamaráda." pousměju se na něj a pak se zadívám na nově příchozí dívku. "Ahoj já jsem William." je tak jediné co ke mě vypadne směrem k dívce a pak přejde k Al. "Půjdeme támhle." ukáže na chodbu a pohladím jí lehce po ruce a pak se kouknu na Harryho a cizí dívku. |
| |
| Mno, stejně už za náma nechodil... On je to můj příbuznej, víš Pousměji se. Tohoto "strejdu" jsem moc nemusela už z vyprávění o něm... |
| |
| Když se nás malý Hranostaj Scott vydá do zapovězeného lesa hledat si zpátky mysl..neví kudy kam běhá a cestou narazí na přerostlého vlka (je přerostel páč snědl Karkulku..xD) Hranostaj (Scott) kolem něj chvilku pobyhá..vlk začne dělat rámuz..vít skákat dupat běhat..důvod? asi dlouho nežral..a chudák..náš malí Scott je oběť.. |
| |
| dobře.. přikývnu, a pousměju se nad pohlazením. Bylo velmi příjemné. Ale no tak..mysli taky na něco jinýho! vynadám si v duchu a pokračuju určeným směrem.. |
| |
| Knííííííííííííík Ozve se po celém lese.. Snažím se utéct. Nevím kam a tak jen kličkuju mezi stromy.. Nedokážu se proměnit zpázky. Na to jsem moc vyděšený. Kníííík |
| |
| Usměju se na Al a sleduju ty dva zda jdou taky a pak jen pokrčím rameny a zamířím za Al do chodby, když jí dodju uculím se na ní. "Ahoj." řeknu jako bych jí kdoví jak dlouho neviděl. |
| |
| Začujem hluk. Rýchlo vybehnem von a zbadám v lese dieťa a vlka. "Expeliaris!" Vlkolaka to odhodí do najbližšieho stromu. |
| |
| Když uvídím paní profesorku hodím zpátečku. Raději ať mě sežere vlk. |
| |
| Dojdu k malému Hranostaji.. Co se to tu zase děje..? zeptám se a podívám se na něj.. |
| |
| ehm..Ahoj... prohlásím, náhle zmatená jeho chováním. Ovšem ne nepřijemně zmatená... |
| |
| vyvalím malá modrá očka. Sakra já nevím jak se proměnit zpátky. Začnu pobíhat. Kam teď? |
| |
| Oroměním se a skočím za malým Hranostajem..zastavím ho tlapou..snad se promění.. |
| |
| No asi chcete soukromý..stejně bych se měl jít podívat do knihovny na nějáká ta kouzla.. řeknu a usměju se na oba.. |
| |
| S úsměvem kráčím vedle ní a rozhlížím se po chodbě až přece jen dojdeme před dveře učebny lektvarů. "Tak jsme tady." řeknu a s úsměvem si prohlédnu dveře a pak se zadívám na Al. |
| |
| Kúzlom vyvolám scottovú skutočnú podobu. |
| |
| Zadívám se trošku překvapeně na Harryho. "Ale nás přece nerušíš." ujistím ho. "Když by jsme chtěli soukromí tak by jsme si ho udělali ne?" usměju se na něj. |
| |
| Hm...snad to příště najdu.... usměju se a opět se pokusím opětovat jeho pohled...jako zhypnotizovaná přistoupím blíž... nebuď tak zbrklá... |
| |
| Cítím jak mi ocásek chytla velká tlapa. Nee já musím pryč. Knííík.... zapištím zděšeně. |
| |
| No já nevím..nebaví mě tu chodit když každej hned začne : Je ty jsi Hary poter a máš tu jizvu? a fakt ti ju udělal ty-víš-kdo.. řeknu a znuděne povzdechnu.. V knihovně je snad soukromý ne? aspoň mě nebude nikdo rušit.. řeknu a usměju se.. |
| |
| S úsměvem kývnu na Harryho slova. "Jo to je asi pravda, tam by jsi měl mít soukromý ale pokud si na to nezvykneš, těžko to tady budeš zvládat." řeknu klidně. "ale jak chceš." pokrčím rameny a pak se zadívám na Al. "Nebudeš to muset hledat, budu s tebou." |
| |
| Ticho sedím a neviem, čo si mám o tom myslieť. |
| |
| Jdu se podívat do knihovny..mějte se čááu.. řeknu a usměju se na ty dva..pak ale stejně cyjdu ven a procházím se po pozemcích.. |
| |
| ehm...díky... usměju se na něj.... |
| |
| Zakĺajem. "No nič. Bežím za Albusom." ** Vbehnem do hradu, hore schodmi a už klopem na albusovu pracovňu. |
| |
| V mé podobě Tichošlápka,Hranostaje zastavím..pak na něj promluvím.. Uklidni se..nic ti tu nehrozí.. řeknu a pokusím se ho uklidnit aby se proměnil zpět.. |
| |
| Podívám se na Tichošlápka. Knííík? Zní to spíše jako otázka. |
| |
| Chvíli se dívám jak Harry odchází a moc velkou radost nemám, nechci aby si myslel, že musí odcházet ale těžko s tím něco udělám a tak se otočím na Al. "Nemáš vůbec proč děkovat." řeknu klidně a vůbec mi nevadí jak moc blízko stojí. |
| |
| Dál.. řeknu a čekám kdo příjde dovnitř..sedím u svého pracovního stolu a vedle mě sedí Fénix.. |
| |
| Neboj se..promněn se..neboj..zvládneš to.. říkám k Scottovi protže vím že se dokáže proměnit..jen je v šoku.. |
| |
| "Profesor, musím s vami hovoriť o tej noci, keď zomreli Lili a James a keď sa vykonalo kúzlo spolahlivosti. Jeho cieľom nebol Sírius. Bol ním Peter." Vychŕlim zo seba. |
| |
| Podívám se na něj... ale mám..kdybys tu nebyl byla bych naprosto ztracená.... |
| |
| Začnu trochu klidněji dýchat a nakonec se promění zpátky. Jenže hlas se mi ještě nevrátil... knííík. Uslyšíš chlapce, který je uřícený a vypadá viděšeně a naprosto zmateně. |
| |
| S úsměvem zakroutím hlavou. "Myslím, že ne. Někoho jako jsi ty by se jistě moc rád ujal někdo jiný. Tím jsem si jistý." řeknu klidně. "Já jen mám to štěstí, že jsi tady semnou." |
| |
| Ale prosímtě..já bych tu s nikým jiným být nechtěla.. prohlásím a přijdu ještě blíž... |
| |
| Nemáte horečku slečno profesorko..? zeptám se stoupnu od pracovního stolu a položím jí ruku na čelo.. Tagže prece jen utekl Sirius..a vy povídáte že je v tom nevinně? |
| |
| Trošku překvapeně pozvednu obočí ale spokojeně se usměju. Sice nevím proč to dělám ale líbí se mi se s ní takhle bavit, už trošku chápu proč rodiče chtěli abych si našel kamarády, jen tohle je zvláštnější. "Vážně by jsi tady nechtěla být s někým jiným?" zeptám se tiše a jemně se dotku svými prsty těch jejích. |
| |
| Promněním se také a pak se usměju na chlapce.. Není ti nic..? neudělal ti něco..? zeptám se ho... |
| |
| N-ne. dobry. vykoktám ze sebe. Sakra já budu mít průšvih. n-nevím ani jak sem se sem dostal |
| |
| "Pán profesor. Viete dobre, źe sme boli s Lili najlepśie kamarátky a s Jamesom sa tiež priatelila. Harry mi je ako syn a je môj krsný syn. Vymýšľala by som si snáť niečo, čo by mu ublížilo? Ak dovediem Síriusa a vy použijete Veritisérum, uveríte tomu? Viete predsa, źe vďaka vašej výpovedi nebol nikdy vyšetrovaný ale odsúdený bez dôkazov!" |
| |
| Vážně ne.... prohlásím, a pohladím ho konečky prstů po tváři.... |
| |
| Pokud je Sirius tady na hradě..bude tu čím dál víc rušno..budou moci i školu zavřít..to nemůžeme dopustit.. řeknu profesorce.. Pokud je pravda co říkáte nemusel od nikud utíkat..mohly by jsem se za něj postavit..mohly by jsme kontaktovat ministerstvo.. řeknu naštvaně.. |
| |
| Nepatrně se usměju a zvědavě se jí dívám do očí, je zvláštní cítit její prsty na tváři, neznámé teplo rozléhající se po těle. "To jsem moc rád." přiznám a pohladím jí po ruce co mám na tváři. |
| |
| "Ale on tam už viac nemohol vydržať a bál sa dôverovať komukoľvek z vonku. Aj vám." |
| |
| Už nevydržím ten pocit, mít ho tak blízko a zároveň mít strach abych něco nezkazila.. nakloním se k němu, a jemně ho políbím... snad teď neodejde.. |
| |
| Teď nevím co mám udělat..nemůže ven..šli by po něm mozkomoři..do školy nemůže vstoupit už vůbec... |
| |
| Neboj to se po kouzle stává.. řeknu a usměju se.. Pojď se mnou..ale nemůžeš mě nikomu prásknout.. řeknu k mladíkovi.. |
| |
| Trošku překvapeně pozvedne obočí když ucítím rty na svých, ale nějak se tomu nebráním a jen přivřu oči a nechám jí klidně pokračovat, rukou jí vklounu do vlasů a druhou položím lehce na její bok. |
| |
| Já dokážu mlčet. Vyhrknu. Vůbec necítím strach ani ohrožení. O jakým kouzle to mluvíte? |
| |
| "Tak Vás tým teda nebudem zaťažovať." Poviem chladne. "Ale dávajte si pozor na potkany a poraďte to aj potterovi." Naštvane vídem s kanclu. |
| |
| Moje žena ti nejspíš vymazala paměť.. řeknu a usměju se..pak ho vezmu tam kde jsem se poprvé potkaly..pod Vrbu..tam ho usadím ke stolu.. |
| |
| přitisknu se k Willovi, a pokračuju v polibku... huráá hurááá hurááááá jásá cosi ve mě a já se tomu už nebráním... |
| |
| Počkat.. řeknu a zastavím profesroku.. A co Potter je v bezpečí..? zeptám se jestly nezískala nějáké informace.. |
| |
| Zaupím. Sakra už zase todle dělali naši když sem byl malej. řeknu a svěsím hlavu. Rozhlédnu se kolem sebe. Víte já nevěřím tomu co se o vás píše. Nevěřím, že jste patřil k vy-víte-komu. Můj bratr u nich byl a vy tak nevypadáte. |
| |
| Pomalu přesunu ruku z jejího boku na její záda a obejmu jí, druhou rukou si jí držím u sebe aby mi neutekla, nechci tohle ukončovat, ten příjemný pocit v žaludku za to stojí. Přece jen se ale po nějaké chvíli odtáhnu a zadívám se jí do očí. |
| |
| Já pro něj nepracoval..takové svinctvo bych neudělal..to Petyr Pettigrew řeknu naštvaně.. |
| |
| opětuju jeho pohled, konečně to dokážu...pak se nepatrně usměju, nic neříkám... |
| |
| "Kým behá Pedigrew vonku, nik nie je v bezpečí." |
| |
| Vím, že vy jste to nebyl. Řeknu a podívám se mu do očí. Asi vím co si o mě musíte myslet. Zmijozelák a bude si hrát na slušňáka. |
| |
| Budeme si muset dát pozor.. řeknu pak se usměju na učitelku a zasednu zase ke stolu.. |
| |
| Ani já nějak nevím co říct, taky co po tomhle říkat? jen si jí prohlížím a jemně jí pohladím prsty ve vlasech, ale nějak víc se k ničemu nemám. |
| |
| přitisknu se k němu, a nejspíše oba si vychutnáváme tuhle chvíli. přejedu mu několika prsty po krku... |
| |
| ¨Má dcera je taky ve Zmijozelu.. odpovím chlapci.. |
| |
| "Hlavne Peter." Poviem s nenávisťou. Sná´t si myslí, ˇže ho nenávidím len za zradu. |
| |
| Jen si jí zkoumavě prohlížím a spokojeně se usmívám. "Možná by jsme mohli někam jít, tohle tady asi není nejlepší může někdo přijít." navrhnu. |
| |
| Nejspíš máš pravdu..obchůzku učeben můžeme dokončit jindy... usměju se a odstoupím od něj. Snažím se ignorovat nenadálý chlad.... |
| |
| Vím, je skvělá. Usměju se ale pořád mám sklopenou hlavu. To je průšvih to je průšvih |
| |
| S úsměvem přikývnu. "Stejně budeme chodit spolu, takže se nemusíš bát, že by jsi někam netrefila." ubezpečím jí a rozhlédnu se kolem. "Půjdeme do společenské místnosti nebo kam?" zajímám se. |
| |
| třeba, to je na tobě... usměju se a následuju ho... |
| |
| "Na mě jo?" pozvednu nepatrně obočí. "Hmm ale tak tam je teplo a pohodlí, já tě budu moct vyzkoušet jako polštář a něco vymyslíme k tomu." |
| |
| Jo..ale měl by jsi pomalu jí..ať není zbytečný problém nebo tak něco..nidke se prosím hlavně nezastavuj a dávej si bacha na Mozkomory..a nikomu o mě neříkej.. řeknu a oddechnu si.. |
| |
| Dobře...tak tedy společenka... usměju se, a nechám ho radějji jít prvního, abych nezpletla cestu... |
| |
| Neřeknu nebojte se. Proměním se v hranostaje a odběhnu do hradu. Jako zvířete si mě totiž mozkomorové nevšimnou. |
| |
| S úsměvem zamířím ke společenské místnosti a jemně jí vezmu za ruku abych se jí mohl aspoň trošku dotýkat. Dojdu až k portrétu, který se po vyslovení hesla otevře a tak vklouznu dovnitř a rozhlédnu se po volném místě. "Tak asi jen to křeslo... to ale nevyzkouším jakej jseš polštář." zamračím se. |
| |
| No to ne...co holčičí ložnice? navrhnu, a doufám že si ten návrh nevyloží trochu jinak... |
| |
| Zadívám se na ní trošku zkoumavě a pak se jen usměju. "No proč ne, tam se asi nebudeme mačkat jako v křesle." řeknu a s úsměvem přikývnu na souhlas. "Tak tedy dívčí ložnice." zamířím pomalu směrem k ní. |
| |
| vezmu ho znovu za ruku, a zamíříme ke vchodu do ložnic. Máme štěstí, jsou prázdné... |
| |
| Když na mě profesorka použila kouzlo, dostala jsem přihlouplý výraz a vydám se pryč. Bohužel nevím kam a jen tak bezcílně bloudím po lese. Nakonec se usadím u stromu a usnu. |
| |
| uvidím u stromu spíci Indiell. Přiběhnu k ní a čumáčkem jí strčím do ruky. |
| |
| Zvědavě si ložnici prohlédnu abych trošku porovnal jestli jsou na tom holky s ložnicí lépe než my, ale ono je skoro stejné a tak se jen usměju. "Která je tvoje postel?" zajímám se a přejedu po nich pohledem. |
| |
| Probudím se a stále přihlouple se rozhlížím okolo. Uvidím dole malého hranostaje. Jé ty jsi roztomilej řeknu přihlouple a sedím. |
| |
| Po útoku Mozkomorů musím jít prozkoumat zapovězený les..je to stejně můj další ůkol od Albuse..když tam jdu narazím tam na dívku.. Kde si se tu vzala..? zeptám se Indiell |
| |
| Začnu jako malé zvířátko hopsat kolem Indiell a lísat se k ní, abych ji tak donutil mě hladit. |
| |
| Když se vzbudím rozhldnu se okolo. Sakra kolik je? Jak jsem mohla usnout? nadávám si. Slezu z postele a v nočním stolku něco hledám. Přes pelest postele nejdu vůbec vidět. Když se narovnám překvapeně vydechnu když uvidím Al a Willa. Ehm, já hned mizim. zasměju se a mířím ke dveřím. Nevíte kde je Harry? |
| |
| Tahle... přijdu k ní, usměju se na Willa, odhrnu závěs a schodím z ní tašku kterou jsem tam předtím hodila... |
| |
| EH? kouknu překvapeně na Hagrida. Já nevím řeknu a stále hladím maličkého hranostaje. |
| |
| Sakra..to je dneska zase den.. řeknu a prohrábnu si vousy.. Tak to aby si šla zpět na svou kolej ne..? řeknu a podívám se na dívku.. |
| |
| Raději zůstávám pořád v podobě hranostaje... skoro nikdo neví že jsem zvěromág... |
| |
| Ano jistě, pane. Už jdu řeknu a překvapeně se rozhlédnu po lese. Po šíji mi přejede mráz a já nemohu uvěřit, že jen tak jsem se octla v tom strašidelném lese. Do ruky vezmu zvířátko a s ním kráčím směrem k hradu. |
| |
| S úsměvem se na postel zadívá a pak pozvedne obočí když se najednou objeví Hermiona. "Ehm ahoj." pozdravím jí a sleduju jak zase míří pryč. "Harry šel do knihovny." odpovím na otázku a pak se zadívám na Al. |
| |
| Jasně, díky já no...mizim... rozesměju se a vypadnu ze dveří. Cestou pozdravím pár lidí a vběhnu do knihovny. Ahoj Harry, promiň ale já..no usnula sem..nějka nechápu jakto, ale to nevadí, nezlobíš se? |
| |
| Nechám se nést a spokojeně odpočívám Indiell v náručí. Je krásná užasná a určitě má ráda zvířátka. Zvlášť když su to já, ale to asi neví. |
| |
| oplatím jeho pohled, a čekám , co udělá... už se těším až ho budu mít zas tak blízko sebe... |
| |
| Jen co se za Hermionou zavřou dveře nepatrně se usměju a pak se na postal posadím. "Budeš dělat polštářek?" zajímám se a zkoumavě si Al prohlíží. |
| |
| Nesu si v náručí zvířátko a nepřestávám ho hladit po kožíšku. Zkoumavě na něj koukám, zdá se mi povědomé. Zničeho nic, mě napadne že je to Scott. Ani nevím proč. Položím hranostaje na zem a zkoumavě koukám na jeho malé oči. Scotty? zeptám se ale sama se zasměju, jsem ale hloupá, jak by mohl být Scott tohle? rozesměju se a sednu si na zem. |
| |
| Ne nezlobím.. řeknu a usměju se na Hermionu.. Hele veděla si že můj otec má tady někde v bradavicích pohár za Famfrpál..? zeptám se s úsměvem a posunu židli na kterou se mnůže hermiona posadit.. na stole leží obrocská hromada knížek.. |
| |
 | Idem hore, smerom do veźe a v rukách nesiem prašivca. |
| |
| Dám přední packu na ruku Indiell a proměním se zpátky, protože vím, že jsme tady sami. Prozradili mě oči co? |
| |
| Jistě.... řeknu s úsměvem,, posadím se vedle něj a konečně ho znovu políbím.. |
| |
| Nepatrně se pousměju když se usadí vedle mě. Při polibku jen zavřu oči a nebráním se tomu. "tohle dělají normálně polštářky?" zeptám se zkoumavě a pohladím jí po ruce. "Takovej bych si klidně koupil." |
| |
| Odídem s kanclu a vraciam sa za Síriusom. Po ceste narazím na Freda Wersleyho. Má v rukách Petra! "Môžem si ho požičať. neboj, vrátim ho celého. Vizerá zle. Poď so mnou. Mám niečo, čo by mu pomohlo." |
| |
| Nevěděla, paráda. Jak to víš? zeptám se a posadím se na přistavenou židli. Prohlédnu si hromadu knih a usměju se na Harryho. Tak si necháme procházku na jindy, ano? Moc mě to mrzí |
| |
| Jsem aale asi hodně zvláštní polštářek.... usměju se, a začnu ho líbat na krk.... |
| |
| Scotte? Jak, co? užasle hledím na právě přeměněného mladíka. Jak jsi to udělal? zeptám se a vůbec to nechápu. Já nevím proč, ale najednou jsem věděla že jsi to ty. |
| |
| Můžem jít i teď.. řeknu a usměju se na Hermionu.. Hele co jsem se naučil.. mávnu hůlkou a knihy se sami zaskládají do poliček..pak už se jen vidám směrem ven z knihovny.. |
| |
| "Ďakujem paní profesorka." Nasledujem ju, ale praśivec sa naží utiecť. Vojdeme do jej kabinetu. |
| |
| Skvělé řeknu pochvalně. To by se hodilo na úklid pokoje, co říkáš? zeptám se a směřuju za ním ven. Tak kam se vydáme? |
| |
| "No to bych řekl, že jsi velmi zvláštní polštářek." souhlasně přikývnu a pak dám hlavu trošku víc na stranu aby mohla pokračovat v tom co začala. "Je normální tohle dělat za tu chvíli co tě znám?" zeptám se tiše a nějak nevím kam s rukama. |
| |
| Dvere sa zavrú a ja máchnem prútikom. Peter sa premení do zvyčajnej piodoby. "Nediv sa chlapče. je to animágus Peter Pedigrew. Choď a priveď profesora Dumbledora a nech dovedie aj ministra." |
| |
| Psss.. Položím jí prst na rty Jsem zvěromág, ale nejsem registrovanej. Neví to ani naši jen Sirius a ty. A možná profesorka Minerva |
| |
| na chvíli se zarazím.. a je to tady... ehm..nejspíš ne ale..já si nemohla pomoct..ale jestli ti to vadí..... začnu spěšně cosi blábolit... |
| |
| Vážně? To je úžasné. To bych chtěla taky umět. prohlásím zasněně. Neboj se, nikomu to neřeknu. Jsi moc roztomilý hranostaj. usměju se mile. Jak dlouho jsi se to učil? Musí to být obtížné.. |
| |
| Zvědavě si jí chvíli prohlížím a pak se usměju. "Ale já přece vůbec neřekl, že mi to vadí." ujistím jí s úsměvem a líbnu jí na rtíky. "Jen jsem se ptal. Já se pořádně s nikým nebavil natož dělat tohle, tak jsem jen byl zvědavý jestli je to normální. jsem rád, že jsis nemohla pomoci. Ono je to příjemné." uculím se na ní. |
| |
| Vbehnem do Dumbledorovej pracovne. ôPán profesor. Pedigrew...paní...profesorka Lorionová ho má v kancli. Vraj máte zavolať ministra a..." |
| |
| Já ani nevím. Prostě si pamatuju, že jsem byl vyděšený. Utíkal jsem před kluky z intru a proměnil jsem se. Nikomu jsem to neřekl protože.... sem si připadal jako zbabělec, ale jich bylo šest a já bych neměl šanci. Takle sem jim utekl. Od té doby je to tajemství. Svěsím hlavu. Ty si zase metamorfomág to je taky užasná schopnost Indiell.. |
| |
| Je to úžasné. vydechnu A nejsi zbabělec, takové kouzlo nezvládají leckdy ani zkušení kouzelníci. Je to báječné. řeknu a usmívám se. Šest na jednoho? To je hrozné. rozčílím se a vyskočím na nohy. |
| |
| Uklidni se drahoušku. Hold mě měli za podivína a báli se mě a když máš strach tak jsi raději v přesile protože si připadáš silnější. A já jsem rád, že to umím ale asi to muselo už být ve mě. Jinak myslím že uplně se to naučit nejde. Musíš mít to zvíře v sobě, ale hranostaj nic moc no. |
| |
| usměju se na něj, a ani neví jak jsem si v duchu oddychla... Tak dobře... usměju se, a znovu ho políbím... |
| |
| Hranostaj je krásnej a úžasně roztomilej. Přesně jako ty, hodí se k tobě. Myslíš že já bych byla vlk? Když už mám i patrona vlka? zeptám se a opět si sednu na zem vedle Scotta. Promiň, ale nemohla jsem si pomoc. Ta představa šesti proti tobě je otřesná. řeknu a zavrtím hlavou jako bych chtěla myšlenku vyklepat. |
| |
| S úsměvem se přidám k polibku a jsem rád, že je spokojená. "Takhle vypadá když děláš polštář?" zeptám se zvědavě když se na chvíli odtáhnu. |
| |
| Pohladím Indiell po tváři. Teď už bych je přepral. Cítím se silný, když jsem s tebou. Pak se zamyslím Možné to je. Můj patron je taky hranostaj. Máš ráda vlky bella? |
| |
| No..možná by to vypadalo ještě jinak...ale když se známe jen takovou chvíli.... usmeju se a čekám na reakci... |
| |
| Mám, jsou krásní a chytří. Až by člověk nevěřil. Jednoho mám v ložnici. přiznám. Jmenuje se Sariel, je to ještě vlčátko, tak ho můžu mít u sebe. Pak bude muset zůstat u Hagride. řeknu a zatvářím se smutně. Ty jsi silný, málokdo by se zachoval tak odvážně jako ty s těma mozkomorama. |
| |
| zkoumavě si jí prohlédnu a trošku se ušklíbnu. "víš co by mě zajímalo?" zeptám se a pomaličku se k ní natáhnu a dotknu se rty jejího ouška. "Jak by to vypadalo? To tvé trošku jinak?" pousměje se při otázce a jemně jí na ouško líbne. |
| |
| Hlavně svobodní. Řeknu a zahledím se jí do očí. Pak mi musíš toho chlupáčka ukázat. Doufám že mě nebude chtít sníst. Zasměju se, Jsem silný jen když jsem s tebou. Někdy sem jen malej vystrašenej kluk. |
| |
| V tom případě musíš být pořád se mnou, abych ti mohla dodávat sílu a toho malého utišit. řeknu jěmně a usměju se. Ne neboj, je ještě maličkej. A budeš se mu líbit. usměju se a vnímám krásnou barvu jeho očí. |
| |
| Tak se nech překvapit... prohlásí, a při těch slovech si lehne, hlavupoloží na polštář a čeká.... |
| |
| S úsměvem kývnu a pomalu se zuju a vlezu si k ní na postel. "Já nikdy moc neměl rád překvapení, ale tohle mě zajímá." pousměju se, lehnu si na bok a hlavu si podepřu rukou abych na Al dobře viděl. |
| |
| U toho hranostaje mě prozradili moje modrý oči, že jo? Usměju se na ní. Políbím Indiell na tvář. Jsem rád, když jsi se mnou. A jako hranostaj, když jsi mě hladila byl jsem v sedmím neby. |
| |
| někdy nechápu co se to se mnou děje...to se mnou asi dělá on... je pravda že takhle jsem se ještě nikdy nechovala... nakloním se k němu, a pomalu rozepnu knoflík od košile... tak se nech překvapit..... zašeptám, když začnu s líbáním na nově odhalených místech, které do té doby skrývala košile.. |
| |
| Trošku nevěřícně se dívám na to co provádí, tohle mi příjde trošku víc než už jen zvláštní. sleduju jak její prstíky rozepínají košili, která by mě měla spíše halit. Trošku se zavrtím když ucitím rty na klíční kosti a okolí. "Nějak si nedokážu představit jako překvapení to bude." řeknu tiše a prsty jí pohladím po tváři. |
| |
| Prozradily, ano, jsou nádhérné. Nikdy na ně nezapomenu. řeknu a usměju se. Nemusíš být hranostaj abych tě chtěla pohladit. vyhrknu bez rozmyšlení a když mi dojde, co jsem řekla chytím se za pusu a plna očekávání hledím na Scotta. |
| |
| V očích mi zajiskří. Tak mě teda hlaď, já tě taky hladím. |
| |
| zastavím se, protože na něj zřejmě moc spěchám... dobře..ale budeš to muset vydržet do příště..... usměju se..... |
| |
| "hmm." zabručím přemýšlivě a pak přikývnu. "No já si moc rád počkám." ujistím jí a jemně jí líbnu na rtíky. "O to se bát nemusíš." |
| |
| Chytím Scottovu hlavu do dlaní a položím si jí do lína. Koukám an něj jak leží a hladím ho po vlasech. Natáčim si konečky vlasů na prsty a druhou rukou ho hladím po tváři. Vpíjím se mu do očí a vychutnávám si jeho blízkost. |
| |
| já se nebojím...... prohlásím s úsměvem a dlouze ho políbím... |
| |
| Jsi tak krásná. Jsem nejšťastnější kluk na světě. Usměju se na Indiell a hladím ji po tváři. Jak jen si mohl někdo tak užasný vybrat mě? |
| |
| Se spokojeností se přídám k polibku a nějak moc se nemám k tomu abych odpovídal. Jemně se k ní přitisknu a prsty přejedu po její tváři. "to jsem rád, že se nebojíš." řeknu po polibku a hned jí věnuju další. "jsi moc krásná víš to?" zeptám se, když se jí tak dívám do tváře. |
| |
| To ty jsi krásný a úžasný. Jsem v tvé přítomnosti nekonečně šťastná. Jsi jediný kdo zahřál mé ledové srdce. řeknu a políbím jej na čelo. |
| |
| teď když jsi to řekl tak možná ano..ale předtím ne..... usměju se, a začnu ho znovu líbat na krk, ale jen na chvíli... já se spíš divím že někdo jako ty se zahazuje se mnou.... |
| |
| Teprve s tebou jsem začal žít bella. Usměju se na ni. Pak se k ní přitisknu a vášnivě ji políbím. Nemohl jsem si pomoct. |
| |
| S úsměvem si jí prohlížím. "Proč před tím ne? Myslíš, že krásná jsi z ničeho nic?" zeptám se zvědavě. "Mě příjdeš stejně krásná teď jako před tím." usměju se a zadívám se na ní jak se opět věnuje mému krku. "A proč by se někdo jako já s tebou neměl zahazovat? I když mi nepříjde, že bych se s tebou zahazoval." |
| |
| myslela jsem to tak, že předtím jsem to nevěděla... usměju se... jsem ráda že ti to tak nepřijde... |
| |
| Polibku se nebráním, naopak jej opětuji. Poté zvednu hlavu a jsem rudá jako jablíčko. Myslím, že teď budu mít šťastných vzpomínek zásobu. řeknu a přejedu mu konečky prstů po tváři |
| |
| Taky myslím. Usměju se na ni. Je mi tak krásně jako nikdy. Teď tak zastavit čas aby byl nekonečný. Chtěl bych s tebou být napořád. Smím? |
| |
| "Nevěděla? Copak ti to nikdy nikdo neřekl?" zajímám se zvědavě. "Mě příjdeš strašně moc krásná, určitě si to nemyslím jen já.." pousměju se a pohladím jí po tváři. "Nepříjde mi, že bych se s tebou zahazoval, jsem s tebou moc rád." přiznám tiše. |
| |
| Spolu so Samuelom sa vrátime do hradua do klubovne. |
| |
| no..upřímě řečeno neřekl..na bývalé škole jsem nebyla zrovna oblíbená.... prohlásím upřímě... já..jsem s tebou taky ráda, i když se známe tak krátkou dobu... |
| |
| Byl by hřích odmítnout něco tak nadpozemského. řeknu a usměju se. Pohledem pozoruji každý rys jeho tváře, každičký detail si chci navždy zapamatovat. Znovu se nad něj nakloním a políbím ho na rty. |
| |
| Nevěřícně zakroutím hlavou. "Musela jsi být na velmi divné škole." pronesu svůj názor na to celé. "ale to je vedlejší. Teď už nejsi na bývalé škole a tady už máš kamarády, kteří se za tebe postaví a taky tu máš mě. Takže, i když ti to nikdo před tím neřekl... jsi strašně moc krásná." pronesu šeptem a líbnu jí na rtíky. "Strašně moc." zopakuji a věnuji jí další líbnutí. |
| |
| Polibek opětuji. Víc bych si nemohl přát. |
| |
| Jsem dojatá. Fakticky, tohle jsem nečekala. Děkuju...vím že ty i ostatní mě podržíte..teď už to vím... usměju se a vášnivě ho políbím... |
| |
| Nějak se tomu jejímu dojetí moc nebráním a přidám se k polibu, který začala. Prstíky nechám sklouznout na její krk, po kterém jí pohladím a pak přejedu na tvář a z ní k oušku. "Od toho jsou přátelé tady... aby tě podrželi." řeknu s úsměvem a pak se přitáhnu k jejímu oušku. "I když doufám, že jsem víc než jen kamarád." šeptnu. |
| |
| Ty ano..ale nikdo jiný.... usměju se, a prsty ho hladím pod košilí... |
| |
| Ani já ne. Ty jsi mé splněné přání. Teď již není důvod, něco chtít. Snad možná.. Polibek, dotek a pohlazení. To je a bude mé jediné přání. pomyslím si. Zvednu Scottyho hlavu z mých nohou a lehnu si vedle něj. |
| |
| S úsměvem přikývnu a moc mě těší její slova, i když nevím proč mám strašnou chuť být víc než jen kamarád, hoří ve mě plamínek abych byl ten jediný, na kterého myslí. Trošku se tomu divím, protože tohle neznám, nikdy jsem se o nikoho moc nezajímál. "Jsem za to strašně moc rád." šeptnu a nechám jí ať si dělá pod košílí co chce a líbnu jí na rtíky, ono to její dovádění je víc než příjemné. |
| |
| Já nikdy neměl tak krásné sny. Žádnej z nich se ti nevyrovná. Usměju se na Indiel. Když si lehne vedle mě přitisknu si ji k sobě a políbím. Sakra to je poprvé co jsem tak blízko holce. |
| |
| přitisknu se k němu a prsty pokračují v tom, v čem začaly... akorát se bojím...aby tobě se nezalíbily jiné. abych tě nezačala nudit.... prohlásím po chvíli, kdy si užívám jeho blískosti... |
| |
| Trošku zvědavě si jí prohlédnu a zamřemýšlím, o jejích slovech. Nějak mě ani nepadá, že bych se zajímal o nějaké další a proč taky. "Nevím proč přemýšlíš nad takovými věcmi, ale já nemám chuť se zajímat o nějaké další a nevím proč by jsi mě měla nudit." pronesu a s úsměvem jí líbnu na rty. |
| |
| Usměju se, když mi Scotty zalichotí a políbím ho na tvář. Ani já něměla tak krásný sen. Co když i teď sním? zeptám se a položím si hlavu na jeho hruď. Pokud sním, tak už se nechci probudit. Jsi ten nejkrásnější sen. |
| |
| no..jen se bojím, jestli mi to samé řekneš za nějaký čas..prohlásím, ale usměju se.... opětuju polibek, a dívám se mu do očí... neříká se že oči jsou brána do duše??? |
| |
| "Ale prosím tě." zašeptám a pohladím jí po tváři. "nemáš se čeho bát. Nevím co bude za nějaký čas ale teď jsi jen ty a nechci aby to bylo jinak." šeptnu a líbnu jí na nosík a dívám se jí do očí tak jako ona mě. |
| |
| máš krásný oči...takový tajemný.... usměju se a pohladím ho po tváři... |
| |
| Můžeme to tady jít omrknout.. řeknu a otevřu dveře.. |
| |
| Nesníš. Jsme tady spolu. Jen mi dva a nikdo nás nerozdělí. řeknu a hladím ji po vlasech. Je tak užasná. |
| |
| Nepatrně pozvednu obočí. "Krásný oči? Tajemný?" ptám se a nějak tomu moc nevěřím, ale líbí se mi to slyšet. "tak to jsem moc rád, že se ti líbí." jemně jí líbnu na bradu. |
| |
| Jasně, souhlasím. Co takhle jít omrknout pohár tvýho táty? Mělo by to být někde dole u velké síně. řeknu a jdu dolů po schodech. |
| |
| Ano, a moc... pousměju se, prsty zajedou opět pod jeho košili a přejíždějí po svalech.... |
| |
| Ani kdyby se o to pokusil. Nedopustím aby mi tě kdokoliv vzal. řeknu a obejmu Scotta kolem pasu. Káždým právě pohlazeným pramínkem vlasů projede od kořínku řůžová barva. |
| |
| Jo jasně..a pak můžem zamířit třeba omrknout učebny..nebo nevím.. řeknu a jdu za Hermionou.. |
| |
| S úsměvem si jí prohlížím a jen si vychutnávám její doteky na svém těle. "To jsem rád." zašeptám a pak se nepatrně vyhoupnu nad ní, rukama se zapřu vedle ní na posteli a přitisknu své rty na její. |
| |
| Dobrá, souhlasím s čímkoliv. Dlužím ti to za to, že jsem usnula. rozesměju se a mrknu na Harryho. |
| |
| Nedovolím abych ti byl ukraden ani ty mě. Usměju se na ní. Tvoje moc je tak krásná. Vždycky mě to potěší, když vidím jak je ti se mnou krásně a vím že to cítíme stejně. |
| |
| Jen se zasměji.. Asi jsi byla vyčerpaná..byl to celkem náročný den..hned první hodina..a to nemluvím o včerejšku.. řeknu a usměju se když narazíme na vytrínu a všimnu si poháru se jménem James Potter Hele..tátovo jméno.. řeknu a ukážu na pohár.. (nebo co to je..xD) |
| |
| začnu ho líbat, a pritom se dívámdo těch nádherných očí.... jen silou vůle zadržím ruce, aby mu začaly rozepínat košili..místo toho mu jednou vjedu do vlasů, a druhou hladím po krku... |
| |
| Úžasné. On byl chytač. Asi jsi nikdy neslyšel o famfrpálu, že? Měl bys to vyzkoušet. Dost možná máš chytačství v krvi. řeknu když si prohlížím pohár. Ano, bylo to dost náročné všechno. přiznám a usměju se. |
| |
| Zkoumavě si jí prolížím a vychutnávám si polibky ale nějak to nevydržím mít oči otevřené a zavřu je ve slastné spokojenosti. Nepatrně se chvěju když cítím její ruce na mém těle, ale nepřerušuju polibek. |
| |
| Pettygrif..? řeknu a rychle i s profesorkou McGonagallovou dojdeme sa Morganou..opravdu tam stojí Pettygrif.. Sirius Black..je asi nevinný.. řeknu McGonagallové.. |
| |
| Ano, s tebou cítím to co ještě nikdy. Jsi úžasný. I kdybych chtěla skrýt co cítím, oči a vlasy by mě prozradili. Nebudu tedy raději nic skrývat. řeknu a a začnu Scotta líbat. |
| |
| "Veď som Vám to hovorila!" Začínam strácať trpezlivosť. "Kde je Minister Fiudge?! Potrebujeme to aj oficiálne. Wesley, zájdi do Škriekajúcej búdy. Áno, viem, že máš záškodnícku mapu. Padaj a doved Síriusa." |
| |
| Myslela jsem si to pane profesore. Řeknu a podívám se na něj svýma moudrýma očima. Byl to dobrý hoch nechtělo se mi věřit, že... třeba se teď ukáže pravda. |
| |
| Bože ta je jako oheň. Zavřu oči a vášnivě jí vracím polibky. Naše jazyky si spolu hrají a já mám pocit že chci aby to nezkončilo. Bože já ji miluji. Někdy jí to musím říct. |
| |
| když zavře oči, zavřu je také....pokračuju v polibku, a dál pokračuju v hlazení... |
| |
| "Peter, Peter. Máš smolu. Tentoraz mi neújdeś. Síriusovi si ušiel, ale mne nie." "Morgana nie. Prosím ťa. Veď vieš kto, má strašné spôsobi. Bál som sa. Ja nie som taký odvážny, ako vy ostatný." "Sklapni. Obral si moju dcéru na celé tie roky od odca a Harryho o oboch rodičov..!" Nervózne sa pohrávam s prútikom. "Pán riaditeľ. Albus, Minvra, pomôžte mi. Ona ma zabije." |
| |
| Přestanu až po chvíli a otevřu oči abych si jí mohl prohlédnout. "Zajmalo by mě co je to co cítím. Když tu jsem, když tě líbám, když jsme spolu." pronesu a jen si jí prohlížím. |
| |
| Mezitím co líbám Scotta rozlévá se mi v těle příjemný pocit. Rozdmýchal v mém ledovém srdci oheň pomyslím si mezi polibky a hladím ho ve vlasech. |
| |
| Tak? zeptám se zvědavě.... povídej, ať to můžu porovnat s tím, co títím já..... pousměju se... |
| |
| Mirando nesmíme ho zabít. Měli bychom ho dát Mozkomorům. Ať mají pravého vraha. |
| |
| Vy si zasloužíte jít do Azkabanu.. řeknu k Peterovi |
| |
| Vlezem do škriekajúcej búdy. "Pán Black. Haló. Poslala ma paní profesorka Lorionová." |
| |
| Co se stalo..? zeptám se a pohlédnu na mladíka..připadá mi jako..kdybych měl na vrbě ceduly " Pan Sirius Black klidně si příjďte na pokec.. |
| |
| Já já tě hrozně miluji bella moje. Tohle jsem si nikdy nemyslel že řeknu. |
| |
| Chvíli se na ní dívám. "Já nevím co to je, nikdy jsem tohle nepoznal." vysvětlím a chvíli přemýšlím jak to vysvětlit co se mi honí hlavou. "Mám pocit, že kdybych byl bez tebe bylo by to celé špatně, prostě si nedokážu představit tě nemít. Když jsi takhle u mě jsem strašně spokojený." |
| |
| O Famfrpálu jsem něco málo četl..otec byl chytač..byl prej výborným chytačem..musel být určitě šikovnej..a zvlášť rychlej na koštěti.. řeknu a usměju se na Hermionu.. Tak..kam půjdeme dál..? zeptám se a stále pozoruju jeho jméno.. |
| |
| "Môj potkan...ona...premenil sa na akéhosi chlapíka. Sú u nej v pracovni. Aj s riaditelom." Zdesene na neho hľadím. |
| |
| Miluješ? zopakuji jeho slova To je nejkrásnější hudba pro mé uši. Myslela jsem, že to nikdy neuslyším. I já tě miluji. odpovím a líbnu ho na rty. |
| |
| Copak se zbláznila..? Ona mě tam chce dotáhnout a pozve si aji Bumbála..? |
| |
| "Tojho chlapa vola...Peter ...Pe-di...-grew...Alebo tak nejak." Stále na neho hľadím fascinovane. |
| |
| Taky jsem si myslel, že to nikdy neřeknu bella. Usměju se na ni a políbím ji. Při tom ji něžně objímám ve svém náručí |
| |
| Pettygrif..? řeknu promněním se na Tichošlápka a rychle se rozeběhnu do kabinetu--nenápadně tam vlezu.. |
| |
| Musel být nejlepším chytačem, jinak by tu cenu nedostal. řeknu a usměju se. Nevím, kam chceš jít? zeptám se se zájmem a maličko zývnu. Sakra, to neni normální. Nemůžu přece jen tak pořád spát. řeknu si pro sebe a zavrtím hlavou. |
| |
| Cítímě to hodně podobně... zastavím ruce na jeho těle, a znovu se mu zadívám do očí, jako kdybych se nemohla vynadívat... jsem moc ráda že zrovna na nás dva vyšla společná loďka.. |
| |
| S úsměvem si jí prohlíží. "Těší mě, že to necítím sám." řeknu tiše a myslím to naprosto vážně, nelíbilo by se mi kdybych v tom byl sám. Oplacím jí pohled do očí a prsty přejedu po její tváři. "Možná ta loďka byl jen záčátek tohohle všeho." pousměju se nad tím nápadem. |
| |
| Chtěla bych, aby tahle chvíle nikdy neskončila. řeknu prosebně. Ale začíná se docela stmívat. Neměli bychom jít do hradu? Nerada bych absolvovala další setkání s Mozkomory. Můžeme jít do společenky. navrhnu mezi polibky. |
| |
| možná....kdyby jsme jel každý v jiné, možná by jsme tu teď nebyli.... pokračuju a neuhýbám pohledem... |
| |
| Já nevím kam by sme mohli..moc to tu zatím neznám..co takhle se jít porozhlédnout někam ven kolem bradavic? třebase tam někde najde nějáké pěkné posezení nebo tak něco.. |
| |
| Tichošlápek. Tak takhle to tedy bylo. Vyhrknu když Sirius příjde v psí podobě do kabinetu. |
| |
| Trošku se nad tím zamyslím zda je opravdu možné aby za to mohla nějaká cesta loďkou, myslím si, že ale ne, ono nás stejně pak Hermiona představila ale raději nic na hlas neříkám a jen si jí s úsměvem prohlížím. "možná by jsme tu nebyli ale my tady jsme tak proč přemýšlet, že by to tak nebylo." |
| |
| Zvednu se a vezmu Indiell do náručí. Tak mě kočíruj bella. Odnesu tě kam jen budeš chtít. Je tak lehká, skoro aby mi jí nějaký vítr neodnesl. |
| |
| Trochu s nervozitou se proměním do své normální podoby.. Ano Tichošlápek.. odpovím.. |
| |
| máš pravdu.... usměju se a dlouze ho políbím... |
| |
| Ruzčúlene sa hádam s ministrom. "On klame. Sama som bola pri tom, keď sa stal strážcom tajomstva Poterrovcov! Tu je Veritisérum. Overte si to!" "Morgana, pokiaľ neprebehne riadne vyšetrovanie...Kto sem pustil toho psa?!" "Prestaňte zjapa´t. Sírius je tu na moje pozvanie." "Aj keby to spravil Pedigref, to že Black ušiel z vezenia je dostačujúco usvečivé s prakti..." "Premenil sa. Je animágus. Nie je v tom ani štipka čie..." "ministerstvo vie o vśetkých animá..." "Áno?! Tak my vysvetlite Petra a Siriusa a to, že neviete ani o mne!" Premením sa na parda. "Ale..." "Pán minister. pomôžte mi. ona si vymíšla. Z Blackom si bola vźdy blízka..." |
| |
| Podám Siriusovi ruku a usmívám se. Jsem ráda, že to co se říkalo není pravda. |
| |
| Jéé ty jsi roztomilý. Ale polož mě, jsem moc těžká. rozesměju se mezitím co mě nese. Půjdeme do tý společenky? Nebo ti můžu ukázat v ložnici Sariela. navrhnu s úsměvem a políbím ho na tvář. |
| |
| S úsměvem se přidám k polibku. "Já vím, že mám." souhlasím klidně a pak zkoumavě vklouznu prsty pod její triko. "Můžu?" zeptám se když jí pohladím po bříšku. |
| |
| Dobře, mohli bychom si sednout k jezeru. Tam by to mohlo být krásné. řeknu a jakoby mimochodem chytím Harryho za ruku. Trošku zrudnu ale jinak se snažím nedat na sobě nic znát. |
| |
| Odkašlu si. Čímž si řeknu o slovo. Pane ministře pokud by byla pravda, že Sirius byl strážcem tajemství tak by byl tady Petr mrtvý a neprosil by vás o slitování. Prohlásím moudře jako kniha. |
| |
| Tak mi pojď ukázat tvou druhou největší lásku, ale nepustím tě. Jsi lehounká. Usměju se na ní a za chvíli jsme u společenské místnosti. Zmáčkni tu cihlu, tohle vážně neudělám. |
| |
| jen se usměju... můžeš... pokývám na souhlas, sama opět vjedu rukou pod jeho košili, a tou druhou zápolím s jedním knoflíkem... |
| |
| Jsem rád že teď víte už konečně pravdu.. řeknu trochu nezdvořile a usměju se na Minervu.. |
| |
| Tak jo..aspoň že víš..teda doufám že víš kudy se tam de.. pomyslím si když mě čapne za ruku jen se na ni usměju a jdeme spolu k jezeru..no..jezírku..x) |
| |
| Vbehnem do maminej pracovne. "Je to pravda? Chytili ste Petra?" Vśetci na mňa vyjavene pozerajú. |
| |
| Jsem rád, že neprotestuje a tak jemně pokračuju v hlazení jejího bříška a zkoumavě si jí prohlížím. Když začne opět rozepínat knoflíky na košili nepatrně spozorním a dívám se co dělá, ale nějak jí v tom nebráním. |
| |
| Rozesměju se Scottově prosbě a zmáčknu cihlu. Někdy by se hodilo mít víc rukou, co? usměju se když vcházíme dovnitř. Ostatní nám věnují udivený pohled tak jen pokrčím rameny a zářivě se usmívám. Tak pojďme. rukou otevřu dveře do dívčí ložnice. |
| |
| Je tu až moc rušno..když se tu oběvil Sirius Black a Peter..určitě se tu i brzy oběví pěkné množství Mozkomorů.. řeknu a pohlédnu po ostatních zda je nějáký nápad.. |
| |
| Inue rychle zavřete dveře a pojďte ke mě. Řeknu přísně. Siriusova slova přejdu bez povšimnutí. |
| |
| i Když se to nesluší..vběhnu za Inue a chitím ji za ruku..ani nevbím proč..asi prot že jí mám rád.. |
| |
| zvednu k němu pohled s jasnou otázkou, podobnou tékterou položil před chvílí on sám... |
| |
| Prostě vyjdeme na pozemky. rozesměju se Taková ta velká louže tam, to by měo být ono. ukážu prstem na jezero. Dojdeme k němu a posadíme se na břeh. |
| |
| "neobjaví. Na areál som dala niekoľko ochranných kúziel pred Petrovím príchodom. Prepáčte pán riadiťeľ." |
| |
| Zamknem dvere kúzlom. Teraz sem už neprekĺzne ani miš a ani potkan. |
| |
| Víš..jaké to je mít po rak dlouhé době konečně kamarády a nesopat ve výklenku pod schody..? jaká to je najednou volnost..? zeptám se Hermiony..když jsem s ní..prostě se cítím velmi dobře..má dobré srdce a je velmi kamarádská.. |
| |
| Obdivně hvízdnu. To je lepší jak u nás. Kdo tady má ten plakát sudiček? Zeptám se a pak si všimnu malého vlka. Příjdu k němu a lehce na něj promluvím jazykem kterým jsem se domlouval s vlky v Rumunsku. Vlče nastraží uši a nechá se podrbat za ušima. Je nádhernej, ale ty jsi hezčí bella. |
| |
| Chvíli si jí prohlížím a pak krátce kývnu v souhlasu a jemně jí líbnu na rty. Nechci jí bránit v tom co chce, trošku mi zakručí v bříše ale raději to moc nevnímám. |
| |
| To ste to ale musela mít opravdu propracované.. řeknu když si všimnu dvou žáků..nic neříkám..nevím..žádné nápady co teď dělat..tak se posadím a čekám na návrhy ostatních..sám nic nevymyslím.. |
| |
| Rozepnu další knoflík, a klesám tak i směrem dolů v líbání... snad mu to nevadí...nechtěla bych ho do něčeho nutit nebo tak... |
| |
| Nevím, nedokážu si to ani představit. Jak s tebou mohli zacházet jak s otrokem, vždyť je to tvá rodina. nesouhlasně zavrtím hlavou a přemýšlím. Natáhnu se na záda a hledím na potemnělé nebe. Už nebudeš sám. |
| |
| Pane ministře, pane profesore Brumbále. řeknu po chvíli. Jak vidíte Petr žije, i když má být mrtvý. Profesor Sneip nám přinesl veritasérum takže je můžeme oba vyslechnout a pak učinit rozhodnutí koho poslat zpátky do azkabanu. Řeknu chladně, ale jiná možnost není. |
| |
| "Nie. Z Askabanu bi išiel. Mení sa na potkana, Minevra."" |
| |
| Jo..mám tady konečně nějákou rodinu.. řeknu a usměju se na Hermionu..pak ji napodobím a lehnu si tak též na záda.. |
| |
| To nevím usměju se. Taky si sem dám nějakou fotku, nebo plakát. Ale jediný koho bych tam chtěla jsi ty. řeknu a políbím ho. Je krásnej viď? zeptám se a když Scott odpoví zčervenám. Děkuji, je to můj mazlíček. Teď už mám mazlíčky dva. usměju se a posadím se na svou postel. Rukou pokynu Scottymu aby se posadil vedle mě. |
| |
| Nějak nevím co mám dělat, nebo jak reagovat, dívám se na její počínání a jemně jí hladím prsty po bříšku. Čím dál zachází tím nejistěji si příjdu a moc se mi to zjištění nelíbí. Nepatrně se odtáhnu a zadívám se jí do očí. |
| |
| To je pravda..ať už bude v Azkabaně jen on nebo i já s ním..musí odejít někam..někam kde od něj bude klid.. řeknu a podívám se na něj..mám chuť vyvolat nějákou kletbu.. |
| |
| okamžitě pochopím a přestanu. Místo toho se utápím v jeho očích.... |
| |
| Místo abych se posadil proměním se v hranostaje a začnu pobíhat kolem vlčete. Opravdu má dva mazlíčky. Doslova. |
| |
| Ano, máš rodinu a ta tě nikdy neopustí. usměju se a bez uvážení ho políbím na čelo. |
| |
| Siriusy vy nikam nepůjdete a vy moc dobře víte, že proměna na krysu mu bude k ničemu až se k němu dostanou. Víte jaký je trest za takový zločin. |
| |
| Ano to vím..a co vlastně Harry Potter? zeptám se a čekám konečně radostější odpoveď.. |
| |
| Když vidím, co Scotty udělal hlasitě se rozesměju a sleduju jeho počínání a spokojené ňafání Sariela. Scotty, proměň se zpět. Ty jsi můj jediný mazlíček v opačném slova smyslu. směju se a ležím na boku na posteli. |
| |
| Děkuji Hermiono..jsi vážně skvělej člověk..mám tě moc rád.. řeknu a obejmu ji.. |
| |
| Trošku úlevně se usměju, když zjistím, že jí to nevadí ale nějak nedokážu udržet své pocity, když pokračuje dál. Zkoumavě si jí prohlížím a pak jí omluvně líbnu na rtíky. |
| |
| Natáhnu se tak, aby až se proměním, abych ležel hned u tebe. Myslím že mi si ještě užijeme spoustu srandy i s tímhle chlupáčem. Zamrkám. Víš co mi pošeptal? |
| |
| polibek přijmu,a pak se usměju. Je mi s ním krásně, ať se děje co chce... |
| |
| Nevím, prozraď mi to. Povídej ptám se nedočkavě a hledím ti do očí. Ano, Sariel je ťuňťa usměju se a pohladím Scotta po tváři. |
| |
| Taky tě mám ráda Harry, jsi úžasnej. I přes to všechno co se ti stalo jsi stále báječnej a svůj. řeknu a nechám se obejmout. |
| |
| Harry se má skvěle. Kdyby jsi ho viděl jak je šťastný škoda že to nevidí James a Lily. Byli by jistě šťastní. Řeknu a ukápne mi slza, kterou rychle setřu kapesníkem. |
| |
| Že by tě měl nejradši jen pro sebe, ale že mě bere na mylost. Usměju se a políbím ji. Je tak krásná. |
| |
| S úsměvem si jí prohlížím a jemně jí pohladím po tváři. "nevím proč ale dostávám strašný hlad." řeknu trošku rozpačitě, protože netuším co na to řekne, že tuhle chvíli vyrušuji kvůli hladu. |
| |
| Nevadí...akorát teď nevím kam pro jídlo... trochu starostilvě se usměju |
| |
| "hm abych pravdu řekl tak taky nevím." řeknu a trošku se zamyslím. "Ale třeba někdo vědět bude." pronesu a pomalu se od ní odtáhnu. |
| |
| hmm..koho myslíš? a ..mám jít s tebou? zeptám se, protože pokud mě nechce mít stále za zády, pochopím to a počkám... |
| |
| To říkal? rozesměju se. To přece není možné. směju se a dívám se Scottymu do očí. Bere tě na milost? To je dobře. Nerada bych, aby ti mé vlčátko něco zakazovalo. dám se do smíchu, který je rázem utlumen polibky. |
| |
| "No já ani přádně nikoho nemyslím, ale třeba se tu najde někdo kdo bude vědět kde jídlo dostat. Přece tu nejsou lidi o hladu ne?" pousměju se a slezu z postele. "No pokud ti to nebude vadit, klidně semnou jít můžeš, nechce se mi moc jít samotnéhmu." usměju se |
| |
| "Tak teda Fiudge, ako sa rozhodnete?" "Dobre teda. Vyhrali ste. Ale Pedigref dostane Dementorov Bosk." "To aby ste šli." Poviem deťom a do miestnosti vkĺzne dementor. obed eti rýchlo odídu. |
| |
| Tak dobře... slezu z postele.. Ale počkej... prohlásím, dojdu k němu a zapnu ty knoflíky košile, která jsem předtím stačila rozepnout. tak, tohle je lepší. Tak jdeme, někde tu přeci musí být i kuchyně... |
| |
| Ano to říkal. Usměju se a začnu ji vášnivě líbat. Jsem taky rád asi bych bitvu s ním ve své zvířecí podobě nevyhrál, ale kvůli tobě bych se popral i s celým peklem. |
| |
| Jestli dovolíte, také odejdu. Řeknu zdvořile. Nechci se koukat na to jak mu mozkomor vysává duši. Jen přihlížet je prý strašlivé a víte jak já je nemám ráda. |
| |
| soukromá zpráva od William Crused (N) pro |
| |
| soukromá zpráva od Leila pro |
| |
| Já také odcházím.. řeknu zdvořile otebři dveře a nechám Minervu projít..hned poní odejdu i já.. |
| |
| Jsi úžasný řeknu Scottymu a obejmu ho. Polibky mu vášnivě opětuji a hladím ho po zádech. Je krásné vědět, co bys pro me udělal. Ale prosím tě o jediné, nikdy to nezkoušej. Nechci o tebe přijít. usměju se smutně a opět ho začnu líbat. |
| |
| Není ti zima? zeptám se Hermiony když se pomalu začne stmívat.. |
| |
| Kdybych měl přijít o tebe udělám to. Usměju se na ní. Ale zatím snad nemusím... zatím chci být tady u tebe |
| |
| O mě nepřijdeš, budu pořád s tebou. usměju se. Budu s tebou až tak, že si budeš stěžovat na nedostatek klidu. rozesměju se a šibalsky na něj mrknu. I já chci abys tady byl. řeknu a líbnu ho do vlasů. |
| |
| Ano, docela je. přiznám a trošku se klepu zimou. |
| |
| Všiml jsem si že ti asi není teplo.. řeknu a hodím přez ní mou mikinu... |
| |
| Teď zas bude zima ale tobě prohlásím zamyšleně. Nokonec mě napadne způob jek to vyřešit, posunu se k Harrymu blíž až se ho letmo dotknu a přehodím mikinu i přes něj. |
| |
| S tebou si budu stěžovat spíš na to, že s tebou nemůžu být každou vteřinu svého dne. |
| |
| Tak je to asi nejlepší.. řeknu usměju se a když chci vytlačit ruku na které si ležím omylem se zadrhnu o tu její..bylo mi tka krásně že jsem se ji chitl..snad jí to nevadí.. |
| |
| Teoreticky se mnou budeš pořád. Máme stejnou kolej, stejné hodiny a všechno. Jen noc musíme trávit odděleně. řeknu zamyšleně. Jsem vděčná, za to že se naše cesty spojili. |
| |
| A kdo říkal, že musíme? Řeknu a v očích se mi zaleskne. |
| |
| Překvapeně zvednu hlavu a zadívám se na Scotta. Nebude z toho nějaký malér? zeptám se a přitulím se blíž. |
| |
| Když se proměním tak ne. Usměju se. Můžeš říkat že máš nový zvířátko. |
| |
| To by bylo skvělé! rozzářím se. I když zvířátko si tak neužiju. prohlásím a maličko se zamračím. |
| |
| Budu ti dávat čumáčkem pusinky na tvář. Usměji se na ni. Třeba nám na to nikdo nepříjde, ale když nikdo neví že jsem zvěromág mělo by to projít. |
| |
| Dobře usměju se a políbím ho. V tom případě, mi to musíš teď vynahrit. Nevím, jak bych to vydržela. Mít tě vedle sebe celou noc a nemoci tě líbat. |
| |
| Tohle přání ti rád splním řeknu a začnu jí líbat. Vášnivě a pak od přejdu na polibky na krk... |
| |
| Slatně vzdychnu a líbám Scota na rty. Když pak přejede na krk jen zakloním hlavu a vnímám každičký polibek. Miluji tě |
| |
| Pohladím ji po vlasech Já tebe taky. Moc tě miluju. Je tak krásná a jen moje. |
| |
| "Tu je tvoj starý prútik, Tichošlaop." Zo zásuvky svojho stola vytiahnem síriusov prútik. Otvoria sa dvere a vojde dementor. Peter sa trasie v kúte, Sírius a ja zbledneme a minister sa tvári, akoby si ten dementor prišiel pre neho. Je to hrozný výjav. O chvíľu vychádzajú z miestnosti dvaja dementory. Ten, čo vykonal popravu a ten, čo bol do nedávna Petrom. "Ešte tu mám jednu vec pán minister. Ale tú pošlem po sove na príslušné oddelenie. Prosím, ohláste čo najskôr, že Sírius je nevinný. Nerada by som sa z novín dozvedela opak. Dovidenia." Usmejem sa a vyprevadím ministra zo svojej pracovne. Potom sa otočím k Síriusovi. "Konečne." |
| |
| Když mi Morgana podá hůlku jen se usměji a vezmu si ji.. Ano..konečně..snad už budu volný.. řeknu a pousměji se.. |
| |
| Dostanu hrozný hlad. Bella odpusť, ale já bych umřel hlady. Za chvilku sem zpátky. Políbím jí a proměním se ve fretku a běžím směrem ke kuchyni, když v tom mi cestu zatarasí dva mozkomoři. Hrozně se polekám. Kník. Schovám se za jednu ze soch. |
| |
| "Ak sa o to Kornélius nepostará, tak teprva bude mať dôvod zatvárať ludí do Askabanu. Otázkou teraz je, kedy povieme Harrymu, aby sa k nám nasťahoval. Už som poslala Kretcherovi sovu, aby upratal dom na Grimaudovom námestí." |
| |
| Když mě Harry chytí za ruku usměju se. Je roztomilej, jak se tváří když mě drží za ruku. Mám tě ráda Harry usměju se na něj. |
| |
| Spolu so Samuelom čakáme na mojich rodičov. Ke´d okolo nás prejdu dementori, až ma zamrazí. Všimnem si fretku. "Hen. Scott." |
| |
| Proměním se do své podoby. Vyvalím na Inue oči. Ty ty to víš? |
| |
| "Ach jo. Veď si nás sledoval do škriekajúcej búdy... Hmm. Vlastne po tom zabúdaciom zaklínadle si to nemôžeš pamätať." |
| |
| Já tebe taky..Hermiono.. řeknu a pohladím ji po tváři.. |
| |
| Ach tak. Kdo všechno to ještě ví? Nechci to moc prozrazovat. Nejsem registrovanej. Přiznám plaše a mám chut někam utéct. |
| |
| "Mama, tuto Samuel, otec... myslíˇm, že to sú všetci." |
| |
| Ještě moja Bella. Usměju se a dostanu přiblblej výraz. Kam máte teď namířeno? Já mizím do kuchyně protože mám děsnej hlad. |
| |
| Harry, je mi čim dál větší zima. To už ani tvoje Mikina nezachrání. Nepůjdeme do hradu? zeptám se svého společníka s úsměvem. |
| |
| Jo..klidně..můžeme.. řeknu zvednu se a podám Hermioně ruku.. |
| |
| "Čakáme na našich. Minister bol vytočený. Jeden z tých dvoch dementorov bol ešte pred chvíľov Peter Pedigref. Otca bude musieť rehabilitovať." |
| |
| Zakreju si rukou usta. To je ten nejhorší trest. Kdyby ho rači zabili |
| |
 | "Zaslúži si ho." Vynorím sa spoza rohu a prebodnem trojicu Zmijojedčanov pohľadom. |
| |
| Podívám se na Draka a pyšně zvednu hlavu. Ty by si snad chtěl navěky brát lidem štěstí? Zeptám se. |
| |
| "Nie. Nie tým spôsobom. Ale taký babrák, akým bol Pedigref, si ani nič lepšie nezaslúži. Sklamal Temného Lorda uˇž dva razi." Poviem povýśenecky, akoby som sa bavil s nevzdelanými hlupákmi. |
| |
| Postavím se. Jsem o trochu větší jak Drako. Taky jsem o rok starší no. Za to že zklamal ty-víš-koho odsouzenej nebyl. Byl odsouzenej za to že mu pomáhal. |
| |
| "Ak považuješ pletenie sa pod nohy za pomoc." |
| |
| "A ty si kto, že si o sebe tolko myslíš?!" |
| |
| Sedím v ložnici a mazlím se se Sarielem. Zdá se mi, že je tam Scotty už nějak dlouho. Navíc zanedlouho dostanu také hlad a vydám se najít kuchyni. Vyběhnu schody a uvidím tam Scotta, Inue, Sama a .. Á kohopak to tu máme? Že by sám Draco Malfoy? zeptám se ironicky a zašklebim se. |
| |
| "Som Draco Malfoy." Usejem sa a tvárim sa, akoby som čakal, že všetci padnú predomnou na kolená. |
| |
| No a co. Já jsem Wright. Pokud sis nevšiml sme ve stejné koleji. Moje rodina sahá dál jak ta tvoje Drako. Uchechtnu se. |
| |
| "Malfoy... Syn Luciusa a Narcisi Malfoyovcov? Takých ako vy, by mali posielať za petrom." |
| |
| "Ak váś rodokmeň siaha tak ďaleko, ako vravíš, mal by siahať až za rodokmeň tuto slečny Blackovej." |
| |
| Když říká Inue že by je měli poslat za Petrem trochu se zachvěju. Nemám mozkomory hold rád. Indiell zlatíčko. Měla jsi počkat něco bych ti donesl. Povím a hlas mám jemný a mazlivý. |
| |
| Jako by to bylo kdovíjak důležité, kam až náš rodokmen sahá. řeknu povýšeně a změřím si Draca pohledem. To nevadí, Scotty, aspoň mám možnost opět se setkat tady s mladým Malfoyem. řeknu a ušklíbnu se. |
| |
| "Čo tým chceš povedať?!" |
| |
| Ty toho nafoukance znáš? Zeptám se Indiell a nijak se nesnažím ztišit hlas. Jako by to nebylo jedno Malfoy a pokud máš nějaké otázky najdi si knížku s rodokmenama pokud umíš číst. |
| |
| "Nič veľa. Len to, ž si moja rodina. Black sa ti tým ešte nepochválil? Je mamin bratranec. A ešte jednoa novinka, aj Beatrix Lesterganovej." |
| |
| Jistě že ho znám. Ještě se nepochlubil? Ono se asi není čím chlubit že? Nebo mu to otec jen neřekl. řeknu a usměju se na Scottyho. Inue, neposlouchej ho. To že máš tohle ukážu na Draca v rodině, neznamená že jsi stejná. Jsi báječná. |
| |
| "Ako mohol dať klobúk vás do Slizolinu." Tvárim sa zhnudsene. |
| |
| Stejně dobře, jako tam mohl dát tebe. To víš, chtělo to ve Zmijozelu a něco dobrého. odpovím povýšeně, přesto se na Draca ale usměju. |
| |
| Protože máme čistou krev jako ty. Nejseš o nic lepší. Řeknu znechuceně směrem k Malfojovi Indiell, bella moja pojď raději do kuchyně s tímhle tady jen ztrácíme čas. |
| |
| "A čo teraz? Čakáš snáť, že ťa vyobímam?! Z maminej strany patrím do tretej najstaršej čarodejníckej rodiny vôbec a som príbuzná Nicolasa Flamela, ak vôbec vieš, kto to je. A teraz vypadni. Kto sa má na teba pozerať, slizák." |
| |
| Pozdvihnem pyšne hlavu a odkráčam. |
| |
| "Beží poslať tatíčkovi sovu? Deti sa mi v škole smeju." Vyhlásim ironicky. |
| |
| Začnu se smát. To bych měl taky honem tatínkovi napsat. Pronesu ironický. Tatíííííí oni přede mnou nemají respekt jako mám doma. |
| |
 | Kabinet Sedím ve svém kabinetu a čtu si rozvrhy.najednou si na něco vzpomenu odejdu do skleníků a vyjdu s jednou rostlinkou. Ještě že sem si na to vzpoměl nanávidím úplňky ale to vlkodlačí kousnutí si mě nevybralo no lektvary svou mou silnou stránkou tak proč ne. Řeknu si a jdu do svého kabinetu tam si připravím lektvar a schovám si ho do skříně. Tak a mám ho lék na zmírnění kletby aspoň nebudu muset lovit a budu hodný vlkodlak. A jdu se projít po chodbách školy. |
| |
| Notak Scotty řeknu a položím mu ruku na rameno. Nebudeme se přeci snižovat na jeho úroveň usměju se a políbím Scotyho na tvář. Pojď, umřu hlady. rozesměju se a táhnu ho ke kuchyni. |
| |
| Máš pravdu lásko, jsem hloupej. Usměju se na ni a dám jí pusu. Ještě že tě mám jinak bych tady zvlčel. |
| |
| Dvere na kabinete sa otvori a mama ma so Samuelom pustí dnu. |
| |
| Nejsi hloupej. Jsi úžasnej. usměju se a pusu mu vrátim. Vidíš, ty moje vlčátko. To nemůžu dopustit. Ale měla bych tě ráda i tak. |
| |
| Ty jsi vlčátko. Rozesměju se. Já jsem jen bezvýznamná fretka a tvůj věrný sluha. Přej si co chceš a já ti to splním. |
| |
| Žádná bezvýznamná fretka. Ty jsi plnovýznamný. rozesměju se. Každé mé přání říkáš? zeptám se projistotu a zatvářím se, jako bych chtěla minimálně svojí planetu. Já chci jen tebe. A to už mám. Všechna má přání jsou splněna. |
| |
| Chodby bradavic Chodím po chodbách a potkávám různé žáky najednou potkám Scotta a Indiell. Á dobrý den tak jakpak se máme první školní den???? Zeptám se a zalesknou se mé vlčí oči. |
| |
| Dobrý den pane profesore. Usměju se. Skvěle. Zvládli sme bandu mozkomorů. Při hodině péče o kouzelné tvory. O tom jste jistě slyšel. |
| |
| Dobrý den, pane profesore. pozdravím slušně profesora a usměju se. Mám se dobře, lépe než kdykoliv před tím. I když, setkání s mozkomory bych oželela. pokrčim rameny a usměju se. |
| |
| Á ano slišel jsem o tom a chválím to nevím sice jak se sem dostaly ale nevěstí to nic dobrého. Pronesu a podívám se na strop kde se prožene protiva něco pronesu a přilepí se mu jazyk na podrážku bot protiva jen začne řvát. |
| |
| Jak jste to udělal? rozesměju se, když uvidím co pan profesor udělal protivovi. Ano, to něvěstí. Ale Scotty je hrozně statečnej a zvládl je. |
| |
| Zrudnu jako pivoňka. Svěsím hlavu. Byli tady kvůli tomu s Petigruem. Už sem nepříjdou, |
| |
| Nestyď se, je to pravda. Jsi úžasný. Dokonce mě to kouzlo i naučil, pane profesore. řeknu a usměju se na Scottyho. |
| |
| Učit někoho kdo to v sobě má je potěšení. Zvednu hlavu, ale ještě pořád v ní je vidět ruměnec. Vůbec se mi ta červená nehodí k fialovým vlasům. A co tady učíte pane profesore? |
| |
| Petigruem???? Zblednu ale ihned se my navráti barva. Říkáte petigriev tak to je eště horší než sem si myslel. A když Indiel řekne že jí to kouzlo naučil tak jen odpovím. Takže ty učíš a nechceš taky něco naučit říká se tomu nitroobrana. |
| |
| Já učím bylinkářství a někdy i kouzelné formule ale můžu učit cokoli. |
| |
| Potuluji se po chodbách bradavic a prohlížím si ostatní věci..všechno tady je pořád stejné..jenom léta se hýbají..cestou narazím na profesora a dva studenty.. Dobrý den.. řeknu a usměju se |
| |
| Á dobrý den pane ředitely. pozdravím ředitele který právě přišel. |
| |
| Ty jo a vy nitrobranu umíte? Zeptám se zasněně. To jsem vždycky chtěl umět. Víte, když nás napadli mozkomoři věděl jsem že můj je všechny neodežene a jen se Indiell řekl jak na to. Ona je nadaná tak to zvládla. Usměju se. |
| |
| Ale prosimtě odpovim Scottymu a tentokrát zrudnu já. Nitrobrana? Co to je? zeptám se pana profesora se zájmem. Dobrý den, pane profesore Brumbále. usměju se na ředitele. |
| |
| Dobrý den. Řeknu a usměju se. To je obrana aby ti nikdo nemohl přečíst myšlenky při nitrozpitu. V podstatě zabráníš všem, aby se ti hrabali ve vzpomínkách |
| |
| Nitroobrana je určitá schopnost díky které můžeš uzavřít svou mysl před mentálnímy útoky. Řeknu a podívám se na Indiel a potom na Scotta.podám mu lístek a podívám se Brumbála a dál stojím |
| |
| Vážně? To zní zajímavě. Naučíte mě to taky? Prosím, pane profesore. řeknu a zatvářím se jako andílek. |
| |
| Je to docela těžké se to naučit, že? Zeptám se, ale spíše pro ujistění. Papírek který mi dal profesor strčím zatím do kapsy. |
| |
| S Harryho pomocí se zvednu ze země a usměju se. Mám docela hlad, ty ne? zeptám se s úsměvem když míříme do hradu. |
| |
| Ano je to těžké ale dá se to sice to ze začátku někdy bojí |
| |
| Bolí? zpokauju nejistě a nakrčím obočí. Tak to já asi nezvládnu. řeknu plna obav a podívám se na Scotta. |
| |
 | Když jdu chodbou potkám cestou Harryho Pottera a Hermionu Grangerovou.. No né..ty jsi Harry Potter..?A máš..tu..tu..jizvu?zeptám se a podívám se na Hermionu.. Ty musíš být Hermiona.. řeknu a trochu nad ní ohrnu nos.. Šprtka.. |
| |
| A vy uvidíte asi moje vzpomínky že? Zeptám se a uvědomím si, že by to znamenalo prozrazení, že jsem zvěromág. |
| |
| Jo..já celkem taky.. řeknu a usměju se na Hermionu v tom na nás vybafne nějákej zrzek a zase se ptá na jizvu a tak dál.. Ano mám.. řeknu a ukážu jizvu..znuděně oddechnu.. |
| |
| Ano, jsem Hermiona. A ty bodle těch vlasů jsi Ron Weasley. řeknu a usměju se. Jdeme zrovna do kuchyně se najíst. Nechceš jít s náma? zeptám se chlapce. |
| |
| Wow..páni.. řeknu nad jizvou..pak se jen otočím na Hermionu.. Jo rád..máš pravdu..jsem Ron Weasly.. řeknu a usměju se.. |
| |
| "A to ešte nič neni Ron." Prídem k bratovi. "Vraj sa tu potĺka aj Sírius Black!" |
| |
| Sirius Black..? Ten potrhlý vrah co utekl z Azkabanu?? řeknu a podívám se nechápavě na Freda..určitě zas kecá.. |
| |
| Jo je tady, usměju se na Rona. A ještě je tady kromě Draca i jeho otec.. řeknu a protočim panenky. |
| |
| Takhle o něm nemluv..on to nebyl..! řeknu naštvaně a pohlédnu s naštvaným výrazem na Rona.. |
| |
| "A v proroku vraj má výsť článok. Vraj je nevinný a Pedigrewa pobozkal dementor!" |
| |
 | Mluvila jste o mě..? Grangerová..??! řeknu a objevím se za jejími zády.. |
| |
| Viděl by naše myšlenky? zeptám se a začínám o nápadu nitrobrany pochybovat. Co by asi řekl na ty vzpomínky z ložnice? A na vzpomínky z domova? |
| |
| Petigirw?? zeptám se nechápavě.. A kde je Prašivka? zeptám se a nikde ji nevidím.. |
| |
| Ano, má snad Draco ještě jiného otce? zeptám se. Nemám ve zvyku být drzá, ale v některých případech to nejde. |
| |
| No pokud se chceš učit nitrobranu tak asi asi ano. Řeknu a pak uslyším nějaký hluk z druhého konce chodby. Uslyším známí hlas, plný jedu. Myslím, že by sme se tam měli jít podívat. Promluvím jak k Indiell tak k profesorovi. |
| |
| Zlato, nepůjdeme už do tý kuchyně? Umírám hlady. řeknu a předstírám omdlévání. Rozesměju se a vydám se směrem ke kuchyni. Potkám tam skupinku njakých dětí a Malfoy. Ahoj pozdravím skupinku. Mmm...dobrý den pane. řeknu trošku protáhle. |
| |
| Dávejte si bacha na pusu Grangerová.. řeknu a jen se nad ní pousměju..pokračuji dále.. |
| |
| čauky lidi. Pozdravím spolužáky z nebelvíru, no né pan Malfoj osobně. Dobrý den. Nasadím hrdej výraz a chytím Indeill za ruku v ochraném gestu. |
| |
| Otočím se na děti které na mě promluvli..jen odfrknu mávnu rukou a pokračuju hledat Draga.. |
| |
| "Ty jo. To by si neveril. Na chodbe som stretol naštvanú profesorku Lorionovú. Zaviedla ma do kabinetu a donútila ho ukázať skutočnú podobu. Bolo to fantastické. Prašivec sa krútil a menil a potom tam stal Pedigrew a ona ma poslala po Síriusa Bleka. Je tu v škole..." |
| |
| Jo já vím. Pronesu a pak se plácnu přes pusu. Sakra já su ale žvanil. |
| |
| Pokračujem..? zeptám se Hermiony.. |
| |
| Cože..? Z prašivky je Petigryf a Sirius Black pobíhá po Bradavicích..? řeknu nechápavě.. |
| |
| Nadávam a mierim do knižnice. Na schodisku narazím na otca."Ahoj tati." |
| |
| "A podla všetkého je to profesorkyn manžel. Bol tam aj minister. A Black je animagus..." |
| |
| Ahoj Draco..nevím jak tu můžeš být..je to tu strašné..a narazil jsem na Pottera.. řeknu a zašklebím se.. |
| |
| Rozesměju se nad rychlostí šíření zpráv na škole. Vy ste rychlejší než Rita Holoubková směju se . |
| |
| Jo jo jdeme:D směju se Jdete ještě někdo do kuchyně? zeptám se ostatních. |
| |
| "A ja na našu drahú príbuznú slečnu Blackovú." Poviem ironicky. |
| |
| Já teda jo umírám hlady. Zaupím, když si vzpomenu na hlad. Tady se vážně nic neutají. |
| |
| Tak honem, pojďme už. Tady tlacháme a žaludek se mi mezitím stravuje sám. rozesměju se. Chytím se Scotta za ruku a mířím s ním ke kuchyním. To je tím, že jsme při obědě vůbec něchtěli jíst vzdychnu a usměju se. |
| |
| To víš setkání s Mozkomorem není to pravý ořechoví pro můj žaludek. Usměju se a jdu s Indiell a spolužáky z Nebelvíru do kuchyně pro nějaké jídlo. Jo jinak já jsem Scott Wright. Představím se ostatním, protože si uvědomím že mě asi neznají., |
| |
| No vidíš, jsem to ale nevychovaná. Ještě že tu jsi vedle mě. usměju se na Scottyho. Já jsem Indiel Mesiah. představím se a na všechny se zářivě usměju. |
| |
| Když ti dva odejdou tak se vidám nahoru a potkám Luciuse Malfoye. Á pan Malfoy co vás sem přiváíd????? |
| |
| Začal noví školní rok a mé dítě jsem chodí..Drago Malfoy.. řeknu a usměju se.. |
| |
| Á drago on chodí do mé koleje že ach ano celá vaše rodina prý chodila do zmijozelu ale copak něco se stalo?? |
| |
| Zaslech jsem že se tu potuluje Sirius Black.. řeknu a mírně se pousměji.. |
| |
| Sirius Black také jsem to zaslechl ale pokud vím tak bradavice jsou chráněni tak že se sem nedostane. Pronesu a pousměji se. |
| |
| To se brzy uvidí.. řeknu a usměju se na jě.. Musím jít..snad se ještě uvidíme.. řeknu a odejdu... |
| |
| Tak nashledanou pane Malfoy. Řeknu a jdu dál svou cestou do jedné z věží kde je můj kabinet. |
| |
| Dojdeme do jídely já se posadím vedle mě se posadí Hermiona.. Tak copak si dáš..? zeptám se jí a usměju se.. |
| |
| Jdu spolu s ostatními k nebelvírskému stolu. Myslíte, že bude moc vadit, když budeme jíst s vámi? Zeptám se a nevím jestli si mám sednout. |
| |
| Dala bych si nějaký koláč, co ty? zeptám se Harryho s úsměvem. Dýňový koláč, prosím řeknu a přede mnou se objeví talířek s kouskem koláče nevadí, klidně si sedněte usměju se na Scotta a Indiell |
| |
| Jo..možná že to bude řešení... řeknu a pousměju se.. Ale nemůžeme jít za ním a hrknout na něj že je k nám do rodiny nebo tak něco... řeknu a posadím se..pak se jen usměju na Inue.. |
| |
| Já si dám..Housku s máslem a paprikou prosím.. řeknu a přčedemnou se objeví talířek s houskou malým zabalebým mýslem a nakrájenou paprikou.. |
| |
| Dojdu ke dveřím do kuchině vejdu a jdu směrem k učitelskému stolu pozdravím ty co znám a když přijdu ke stolu usednu na své místo směrem ke zmijozelskému stolu a přede mnou se objeví talíř zeleniny já se pustím do jídla. |
| |
| Posadím se ke stolu. Já bych si dal něco s jabky. Asi štrůdl. Podívám se na ostatní. Já ani nevím jak se jmenujete někteří. Prohlásím a je mi tak trapně že bych se nejradši propadl. |
| |
| A já si dám kuřecí křidílka,bramobory s cibulkou (do zlatovoa),okurkoví salát a čínskou směs zeleniny.. řeknu a mlsně se oblíznu.. |
| |
| Díky usměju se vděčně na Hermionu a posadím se naproti Scottymu. Já bych prosila toast s kuřecí šunkou, děkuji. poprosím. No, já se jmenuji Indiell usměju se poťouchle na Scotta. |
| |
| O děkuji slečno to jsem nevěděl. Zašklebím se na Indiell. Jak krásné jméno. Neznáme se od někud? |
| |
| "Môžem sa s ním porozprávať po hodine." |
| |
| Jo..to by možná šlo..a už abych šel.. řeknu a usměju se.. |
| |
| Děkuji, a jak zní to tvé? zeptám se s úsměvem. To nevím, možné to je. usměju se. Vstanu ze židle, sednu si vedle něj a políbím ho. |
| |
| Ty si číslo bella. Já jsem Scotty říkala jsi že to nezapomeneš. Zašklebím se na ni a nechám se políbit. Zavřu oči blahem a zrudnu. Bella necháme si to na doma. Řeknu a pohladím jí po vlasech. |
| |
| No, dobrou chuť rozesměju se Ronově objednávce. Ty jsi jedl naposledy včera ne? směju se a mile se na něj podívám. |
| |
| Obímem ho a rozlúčime sa. |
| |
| Ne..před chvíli jsem dojedl oběd.. řeknu a usměju se..pomalu svůj oběd dojídám pak si obědnám jako dezert nějáký kokosoví dort.. |
| |
| Dojím a zvednu se odejdu mířím směrem k zmijozelské společenské místnosti s naštvaným výrazem. |
| |
| Aspoň někdo má hlad a chuť k jídlu. Usměju se na ostatní. Ještě že nás přijali, nejsou takový jak říkal otec, hloupé hloupé lži. Stejně jako o zmijozelu. |
| |
| Neboj, tvoje jméno mám napsaný tady řeknu a ukážu si na srdce. Dobře, už se krotím. Stydíš se za mě? rozesměju se a jdu si sednou zpátky na své místo. |
| |
| Ach bella jak bych mohl. To ty by ses měla stydět za mě. Povzdechnu si. Jen nechci aby to bylo nepříjemné ostatním. Zašeptám ji do ouška. |
| |
| Jo..vaří tady vážne skvěle... řeknu a odsunu talíř už nic nemůžu..nic vlbec nic..ale takovou malou skleničku džusu ještě vypiju..xD |
| |
| Vyjdu z pokoje a běžím na večeři. Mám menší zpoždění, začetla jsem se. Usednu ke zmijozelskému stolu a dám si pečené brambory. Já jsem Kalathie De Moon Představím se. |
| |
| Jo to musím s tebou souhlasit. Usměju se. Jsem trochu nervozní. Sakra sakra já a u nebelvíru? To je hustý |
| |
| Dobrou chuť.. řeknu a usměju se na Hermionu..pak se ale také rozhodnu představit..třeba někomu nelžím na srdcy tak nepozná "hvězdu" Jo já jsem Harry.. řeknu a usměju se na ostatní.. |
| |
| Stydět se? Z tebe? Pročpak? Ano, omlouvám se řeknu s rozpaky. Já jsem Indiell pozdravím dívku. To si to všechno snědl? řeknu ohromeně a dívám se na Rona. Všechny ty řeči o ostatních kolejích než Zmijozel byly předsudky pomyslím si posměšně. |
| |
| Dojdu ke zmijozelské společenské místnosti a vejdu dovnitř tam se sháním po Dracovi když ho najdu řeknu mu.Draco pojd se mnou!! |
| |
| Ahoj, já jsem Hermiona Grangerová usměju se na dívku. Vy tři jste ze Zmijozelu, že? zeptám se a kouknu po Kalathie, Indiell a Scottovi. |
| |
| Ty seš ten o kterým se pořád mluví? Zeptám se Harryho. přece jen sem zvědavej. Bella jak já bych bez tebe mohl být. |
| |
| Těší mě Usměji se na Indiell. Ano, alespoň já jsem Odpovím Hermioně. |
| |
| Nijak. Nemohl bys beze mě přece být. Stejně tak, jako já bez tebe. usměju se na Scotta. Se zájmem se podívám na Harryho Pottera. Moc mě těší, velmi ráda tě poznávám usměju se na chlapce a prohlédnu si jeho jizvu. Omlouvám se, řeknu když vidím, že si všiml kam koukám. |
| |
| Jo asi jo.. řeknu a usměju se..pak se podívám na Rona a ten se na mě jen usměje.. |
| |
| Já jsem Ronald Weasley.. řeknu a usměju se na ostatní.. Ano všechno jsem to snědl..asi bych se měl s jídlem trochu krotit.. řeknu a zasměju se.. |
| |
| No sme ze Zmijozelu, ale já. Trochu svěsím hlavu Myslel jsem že to je přesně to co chci, ale když vidím některá osly co tam chodí mám chuť zdrhnout. Ale naštěstí tam mám tady to moje sluníčko. |
| |
| No nevím, já ti přece neberu, jen je to podivné, že se toho do tebe tolik vejde. rozesměju se zvonivě. Ano, jsem ze Zmijozelu. řeknu a vlasy mi zezelenají. Já bych také raději byla v jiné koleji, a přitom jsem byla hrdá na Zmijozel. Jenže po setkání s Dracem. Pche...ano přesně tak, alespoň, že mám tebe. usměju se na Scottyho. Ty vlasy mi teď asi nejdou k očím co? rozesměju se a pro jistotu mám i oči zelené. |
| |
| Pomali kráčam za profesorom. |
| |
| Bella já bych tě poznal i kdyby si se celá proměnila. Usměju se. Stejně je to zvláštní. Stejná kolej a tak diametrálně odlišní. |
| |
| Dojdeme do mého kabinetu tam zavřu a sednu si za stůl ukážu dragovi ať si sedne a řeknu. Co je pravda na tom že používáš kletby které se nepromíjejí na vlastní spolužáky?!?!?!? |
| |
| "Ani za bla." |
| |
| Nejdeš na večeři..? zeptám se Inue.. |
| |
| no tak s tímhle ti budu věřit a co jsi dělal scotovi a indiell??? |
| |
| podívám se s údivem na Indiell a vyvalím oči..pak se otočím k Hermioně.. Co to..? Jak to..? zeptám se a nechápavě ukážu prstem na Indiell |
| |
| Harry Indiell je metamorfomág. Může měnit podobu jakkoli chce. Vysvětlím Harrymu o co jde. |
| |
| Je metamorfomág, nemýlim li se. odpovím Harrymu na otázku. Metamorfomág, může dle libosti měnit svůj vzhled usměju se. Může tedy měnit i jiné věci než jen vlasy a oči. |
| |
| Ano, Scotty i Hermiona mají pravdu. Jsem metamorfomág. usměju se a přeměním se na okamžik na Hermionu a pak zase zpět. Jak se ti líbím víc? zeptám se se smíchem Scottyho. |
| |
| Rači se mi neměň, bella. Usměju se trochu zaraženě. Líbíš se mi taková jaká jsi. Nepotřebuješ se měnit. |
| |
| Mě jako Hermiona.. řeknu usměju se a mírně zčervenám.. Nejdeme něco podniknout když už jsme po obedě..? zeptám se s úsměvem.. |
| |
| Jedl jste už někdo Bertíkovi letnilky..? zeptám se a pár jich vysipu na stůl.. |
| |
| Neboj se, nebudu se ti měnit. Pro tebe to budu jen já. usměju se na Scottyho. Tobě jako Hermiona, jo? zvednu obočí a kouknu na Hermi která je celá červená rozpaky. Bertíkovy lentilky? Tam jsou ty hnusný příchutě. No nevím, jestli chci. S mým štěstím chytnu pepřovou. protáhnu obličej v škleb a vypláznu jazyk. |
| |
| Můžu si vzít? Zeptám se Rona. Tohle jím už od batolete. Nejhorší sou ty mýdloví. To pak máš v puse i pěnu. Zašklebím se. |
| |
| Jasně berte si..ale neberte ty zeleno-modrý..to jsou právě ty mýdloví..ale někdy může být mýdlová i červená a nejrůznější barvi.. řeknu zasměju se a sním Citronovou..jenom se zašklebím.. |
| |
| Když jsem slyšela, co řekl Harry Indiell, celá jsem zrudla. Ehm díky. zajíknu se a pokusím se usmát. Děkuji vezmu si od Rona lentilku. Ano, chutná jako dýňový koláč, aspoň něco. rozesměju se. No Harry, nevím co bysme měli podniknout. Venku už je tma. A do naší společenky oni nemůžou. Ale četla jsem, že by tu měla být tajná komnata nejvyšší potřeby. Co jí zkusit najít? |
| |
| Tady nikdy nevíš. Řeknu a jen se modlím. Zašklebím se. Ty sou odporný. To byl černej rybíz. |
| |
| Jo můžem to zkusit najít..ale k čemu by sme ji hledali když zatím co potřebujeme máme..? četl jsem v knihovně že se ti otevře jen tehdy když to opravdu potřebuješ.. |
| |
| o, já teda nutně potřebuju místo, kde by byla zábava a mohli by jsme tam být všichni nehledě na kolej. usměju se na Harryho. Ty nemáš rád černej rybíz? zeptám se se zájmem Scotta. |
| |
| Vyplivnu na stůl lentilku.. Fůůůj...! Suchá z nosu! řeknu a rychle to zapiju.. |
| |
| Nesnáším ho od malička. Jedna tetička mě s ním přecpala prej je zdravej a od tý doby ho nemůžu ani cejtit. Zakřením se k Hermioně a rači si kousnu do štrůdlu abych přebil tu chuť. |
| |
| S úsměvem se podívám na Scotta. To je škoda. Z rybízu se dá dělat strašně moc věcí. řeknu. Ale existuje spouta jiných potravin. Fůj, no vidíš. Já vim proč si jí radši nevezmu řeknu a ruku, kterou jsem zrovna sahala po lentilce zas vrátím na klín. |
| |
| Tak jdeme ji hledat..? zeptám se a usměji se.. |
| |
| Já raději sladší věci. šibalsky mrknu na Indiell |
| |
| Můžu se k vám s hledáním přidat? Zeptám se Harryho a Hermiony (a pokud s nimi jde ještě někdo ;) ) |
| |
| Ano třeba čokoládu, mňam. Nebo znáš ještě něco sladšího? zeptám se se zájmem. Půjdeme s nima, Scotty? |
| |
| Tebe. Zašeptám a zrudnu. Jo můžeme jít s nimi. |
| |
| Otevřu pusu na odpověď, ale opět ji zavřu. Ehm, díky. usměju se celá červená. Tak pojďme. řeknu a mířím za Harrym, Hermionou a Klathií. |
| |
| Mělo by to být někde v horních patrech. Myslím, že ve druhém. Vedle té velké tapiserie. řeknu když jdeme. |
| |
| Slyšel jsem že je to u nějakýho gobelínu s troly. Řeknu Hermioně zamyšleně a držím Indiell za ruku. |
| |
| Mám já to ale chytrého mazlíčka rozplývám se schválně a usmívám se jako sluníčko. |
| |
| Tak nevíte co teď..? zeptám se když jdeme chodbami v druhém patře.. |
| |
| Musíme tady chodit pořád dokola a strašně si přát místo, kde bude zábava a můžeme tam být všichni spolu. řeknu a upřeně se na to soustředím. |
| |
| Musíš vědět, jakou místnost si přeješ... Mít konkrétní představu co tam bude, jaká ta místnost bude a tak... Odpovím tiše, ale dost hlasitě na to, aby mě všichni slyšeli. |
| |
| Tak co tam chceme? Nějakej gauč, polštáře, stůl, něco na zabavení se, a tak. Aby tam byla pohoda. Co třeba něco jako společenka ale pro nás všechny... |
| |
| Já tam chci soukromý..ale chci tam kamarády,chci aby sjme tam byli všichni phromadě a mohli tam dělat co se nám zachce aniž by o nás někdo veděl,chci tam být s hermionou.. přeji si různé věci.. |
| |
| Hele ukážu ohromeně, na dveře, jež se tam právě objevily. Jdeme dovnitř? zeptám se a otevřu dveře. Vevnitř je pohovka, několik křese, krb, stůl, několik polic s knížkama. Na zemi je koberec, polštáře na sezení. Kolem je spousta věcí na zahnání nudy. |
| |
| Vejdu dovnitř a užasnu tím co všechno vidím.. Páni.. řeknu a usměju se na Hermionu.. |
| |
| Tý vado.. řeknu a zapískám.. |
| |
 | Vejdu do společenské místnosti Nebelvíru rozhlédnu se . .Ahoj Pozdravím přítomné . Zasebou vláčim velkí cestovní kufr . Konečně sem tady ve slavné Nebelvírské společenské místnosti ,už sem mislel že se sem nedostanu . Wingrdium leviosa Přejdu až ke schodům vedoucím do chlapeckích ložnic,s kypsi vitáhnu hulku mávně sní a řekne . Chytnu kufr a uš sním du navrch do ložnisk,zaberu jednu postel která je volná vybalím si věci a potom jdu spátky do společenské místnosti |
| |
| Tiše Rone, počkej až se zavřou dveře. Nemusí o nás všichni vědět. rozesměju se a sedneme si se Scottem na gauč. Je to tady moc pěkný, co? |
| |
| Jo to jo.. řeknu a sednu si na jeden z mála velkých polštářů.. |
| |
| Je to tady fakt moc pěkný, máš pravdu Indiell. usměju se a sednu si na další polštář vedle Harryho. |
| |
| Protože polštář je docela velkej lehnu si na něj a přemýšlím..pak se jen otočím a usměji se na Hermionu.. |
| |
| Dám si do pusy žvákačku a začnu něco dělat..jako první skáču na trampolíně.. |
| |
| Úsměv Harrymu opětuji a se smíchem se zadívám na Rona, jak skáče na trampolíně. Tak co budeme dělat? zeptám se a přemýšlím. |
| |
| Sedím v nebelvírskí společenské místnosti,u krbu a čtusi knihu Kouzla a zaklínadla pro pokorčilé. |
| |
| Nevím..je tady toho tolik že nevím kde začít.. řeknu a porozhlédnu se o kolo.. Co třeba šprtec..? zeptám se a kouknu se na hrací stůl.. |
| |
| Šprtec? Co to je? zeptám se udiveně. O tom jsem nidky neslyšela. přemýšlím, co by to tak mohlo být. |
| |
| Pojď ukážu ti to.. řeknu chytnu jí za ruku a táhnu ji ke stolu..pak ji vysvětlím pravidla a kýve že to chápe.. Tak si vem jednu odrážečku a pojď hrát.. řeknu a usměju se.. |
| |
| No dobře a o co? Bude nějaká výhra? zeptám se se smíchem. Vemu si odrážečku a postavím se ke stolu. |
| |
| Jo..kdo vyhraje..tak..tak..vymyslím to potom.. řeknu a zasměju se..pak začneme hrát.. Mimochodem hraje se na 9 golůů.. řeknu a usměju se.. |
| |
| Namátkou vytáhnu z police jednu knihu a sednu si do křesla. Zakladatelé Bradavic... To zní dobře Pomyslím si po přečtení názvu knihy. |
| |
| Tak fajn, jdeme hrát. usměju se. Už ze začku je mi jasný, že prostě nevyhraju. Dala jsem jen tři goly a Harry už jich má devět. Nojo, jsi lepší. usměju se Tak, co chceš jako výhru? |
| |
| Tohle.. řeknu a lehce Hermionu políbím.. |
| |
| Překvapeně zamrkám Jen to? zeptám se. To je na výhru dost málo, ne? zeptám se. Hele! ukážu rukou někam za Harryho, ten se spěšně otočí ale nic tam není. Mezitím jsem už na druhé straně místnosti. Jestli ještě něco chceš, tak si mě chyť. směju se. |
| |
| Došli mi Bonbony po kapsách tak jsem se rozhodl pro nějáké jít.. Hned jsem tu.. řeknu a usměju se..pak jdu na Nebelvírskou kolej do chlapeckých ložnic postel mám hned u dvěří a otevřu kufr..všechny tužky,pera a takové různé věci se mi rozsypou a válí se mi všude po schodech a tak různě.. |
| |
| Rád.. řeknu zasměju se vyzuju si boty (stejně jak udělala Hermiona) a začnu jo honit po celé velké místnosti... |
| |
| Všimnusi jak nekdo velice rychle projde Nebelvírskou společenskou místností a jede do chlapeckých ločnicih . Zvednuse vybjehnu navrh a otevřu dveře ,vydím tam chlapce tak vesvém veku . Ahoj řeknu a dívám se co dělá |
| |
| Ahoj..já jsem Ronald Weasley..ale říkej mi Rone.. řeknu a usměju se na chlapce.. |
| |
| vyhýbám se předmětům a utíkám před Harrym, ketrý mě nakonec stejně chytí. Se smíchem se svalím na polštáře a čekám co bude dál. Dívám se s úsměvem na Harryho a nemůže se vynadívat na jeho zelené oči. |
| |
| Potom se chlapec otočí a pozdraví mě taky Já sem Paul Acer ale stačí kdyš mi budeš říkat Paule.jetu docela prásdno coubec hledáš snažím se navázat nekaí rozhovor |
| |
| Hledám něco k jídlu.. řeknu a vytáhnu pytel bonbonů..vezmu pár žvíkažel lízátek a něco nabídnu Paulovi.. Vem si něco.. řeknu s ůsměvem.. |
| |
| Když oba ležíme na polštáři zadívám se na ni..je tak krásná.. |
| |
| Jé dík moc . vezmu si bombom ,rozbalímho a dám si ho dopusi . Mnam je víbornej . řeknu ješte ,pak si všimnu nepořádku co vypadl Ronovi s kufru vytáhnu hůlku zamávam sni a reknu párslov a veci se začnou sami od sebe přesouvat spět do kufru |
| |
| Ani nevím proč, ale najednou zvednu hlavu a Harryho dlouze políbím na rty. Eh, promiň. Moc se omlouvám. zrudnu a nejistě se usměju. |
| |
| Dobrý to nic.. řeknu a taky ji políbím.. |
| |
| Jé..díky.. řeknu když se mi věci začnou sami uklízet.. |
| |
| Kvůli tomu tady jsou ty polštáře? Tohle sis přál? zeptám se se zájmem a hledím mu do očí. |
| |
| toje vpoho to mně naučšila máma abych si tady uklízel a nemel tady bynec Strčím hůlku spátky do kapsi |
| |
| Se smíchem sleduji Hermionu a Harryho, jak se honí po místnosti. Když se pak políbí neubráním se úsměvu. Opřu se Scottovi o rameno. Líbí se ti tu? Konečně můžeme být někde samy, s přáteli, bez těch otrapů jako je Malfoy. |
| |
| Pohladím Indiell po vlasech. Máš pravdu a kdo by taky řekl, že najdeme přátele zrovna v nebelvíru. Usměju se. Nechceš se honit taky? Zeptám se a šibalsky zamrkám. |
| |
| A myslíš, že mě chytíš? zeptám se s úsměvem a vyskočím na nohy. Tak pojď, zkus to. rozesměju se a proběhnu mezi stolky směrem ke knihovnám. |
| |
| Jasně že jo. Zasměju se a běžím za tebou. Běžím trochu pomaleji než obvykle, poslouchám jak pištíš a nakonec tě naženu do kouta. Dech mám zrychlený a srdce mi buší jako o závod. |
| |
| Stojím v koutě, oči doširoka otevřené a směju se. Ruse mám natažené před sebe a snažím se bránit. Odfouknu si pramen vlasů a v očích mi svítí jiskřičky. Dobrá, chytil si mě. přiznám s úsměvem. |
| |
| Obejmu tě. Tak to si zasloužím odměnu. řeknu provokativně a políbím tě |
| |
| A jaká by ta odměna měla být? zašeptám Scottymu do ucha, na tváři pobavený úsměv. |
| |
| Hmm myslím, že princezna musela vítěze políbit. Usměju se pobaveně. Je tak krásná a užasná. A nebo mi budeš muset dát svou ruku. Vyber si. |
| |
| Obojí to zní tak krásně a lákavě. No nevím, co si mám vybrat? laškuju a usmívám se na Scotta. Co takhle první možnost teď a druhou někdy v budoucnu? usměju se a políbím ho. |
| |
| Polibek opětuji s velkou vášní. Tak krásnou a diplomatickou odpověď jsem ještě neslyšel. Usměju se na Indiell. Se těším co tomu řeknou naši až jim řeknu jako jsem si našel krásnou slečnu i když spíš sis našla ty mě. |
| |
| Hledala jsem tak dlouho, až jsem tě našla. usměju se a políbím ho. Jistě, diplomacie se přece na princeznu hodí. usměju se a mrknu na něj. Myslíš, že se mnou budou tvoji rodiče spokojeni? |
| |
| Naprosto. Vydechnu. A jestli ne tak je mi to fukt. Tebe si nedám vzít.Jsi moje princezna, moje slunce, moje všechno Slova se mi pak ztratí v polibku |
| |
| Vděčně se usměju a vychutnávám si polibek. Ani já si tě nenchám vzít. řeknu a políbím ho na krk. Myslím, že ty polsštáře měli přece jen svůj důvod. usměju se. |
| |
| Můžeme se po nich válet. Řeknu a potutelně se usměju. Sednu si na jeden velkej polštář a pokynu Indiell aby si sedla ke mě. |
| |
| Dívám se na Scotta jak si jde sednout na jeden z polštářů. Když mi pokyne, sednu si k němu na klín a zasypu ho polibky. |
| |
| Opětuji Indiell polibky s velkou vášní. Pomalu začnu přenášet váhu, aby jsme si mohli lehnout. Je mi jedno, že tam je s námi Harry a Hermiona. Ti mají určitě taky hlavu plnou jen sami sebe. Jsi tak sladká. |
| |
| Položím se na záda a rukama hladím Scotta po zádech. Věnuji se líbání. Mám Scotta plnou hlavu. Úplně vnímám svět kolem sebe. Ty jsi sladší než jakákoliv čokoláda. řeknu láskyplně a opět Scotta vášnivě políbím. |
| |
| Ty jsi ta nejsladší. Usměju se a mám ji přitisklou těsně k sobě. Hladím jí po vlasech a taky zádech. Bože já ji miluju. Líbám jí jako blázen. Jsem blázen. Do ní. |
| |
| Nikdy dostatečně nesplatím, že mi tě nebe seslalo. Jsi můj anděl. Nikdy nebudu moc poděkovat za to, že se naše cesty spojily. šeptám něžně, přitisklá ke Scottovi. Rukama mu zajedu pod tričko a hladím ho po břiše. |
| |
| Zavrním blahem. Jsem obyčejnej smrtelník, který měl veliký štěstí. Zašeptám. Splácej mě svými polibky. Nic víc nežádám. Jen tebe. |
| |
| Žádáš to co už dávno máš? V tom případě jsem jen tvá. zašeptám něžně a vášnivě Scotta políbím. y nemůžeš být jen smrtelník, jsi anděl, spadlá hvězda, jsi můj princ. |
| |
| Ty jsi moje hvězda andílku. Usměju se a zavřu oči. Raději vnímám ty polibky srdcem. |
| |
| Když Scotty zavře oči položím ho něžně na záda na polštář a něžnými polibky zasypávám jeho tvář. Líbám ho na krku, až ucítím jeho husý kůži. Hladím ho ve vlasech a líbám ho schválně kdekoliv, jen na rty ne. |
| |
| Lásko, nemuč mě jsem jen muž a ne superman. Řeknu a chytím ji a položím jí na záda. Začnu jí líbat a pak jí zasypu krk polibky. Rukou jí vjedu pod tričku a začnu hladit po bříšku a bocích |
| |
| Když mě Scott položí na polštář usměju se. Copak? nemohl jsi to vydržet? Prohnu se vzádech a jen slastně vydechnu. Miláčku, kolik je hodin? Musíme odsud jít tak půlhodiny před večerkou aby nás nenačapal Filch. usměju se. Vnímám polibky a přijdu si jako v ráji. |
| |
| Nemohl a neboj se času je spousta. Řeknu anichž bych se koukl na hodinky. Je mi to teď fuk. Pak se zase pustím do polibků na krku a nakonec přejdu na ouška. Krásně si s oušky hraju jazykem. Jednou rukou se podpírám a druhou tě hladím po bocích. |
| |
| To je dobře. řeknu a když mě Scott políbí na ucho po zádech mi přejede mráz. Cítím se naprosto krásně a uvolněně. Probouzíš ve mě nové pocity. Musím se hlídat, abych nezačala zlobit. zašeptám otočím k němu hlavu a líbám ho. Při doteku našich jazyků mám pocit, jako by tělem projel slabý elektrický výboj |
| |
| Ty ve mě taky. Vydechnu.... Taková touha A proč nemůžeme zlobit? Zeptám se a v očích mám jiskřičky a velkou touhu. Nepřestávám tě hladit. Jsi tak krásná bella. |
| |
| Můžeme zlobit, když chceme můžeme všechno. usměju se a nepřestávám s polibky. Ale ne tady. omluvně se podívám na Harryho a Hermionu. Chci být jen s tebou. |
| |
| Však si tudle místnost jednou uděláme jen pro sebe. Usměju se a v očích mi zajiskří. Je mi jedno kde budeme, ale chci být s tebou |
| |
| Už se nemůžu toho dne dočkat. usměju se. Na krátký okamžik to vypadá, jako by v růžových duhovkách blikala srdíčka. Ale hned je to zas pryč. Taky chci být s tebou. Na věky. A nikdy jinak. usměju se a vášnivě tě políbím. |
| |
| Opětuju polibek s velkou vášní. Mám pocit jako by mě spaloval obrovský plamen. Navždy zní tak krátce. Řeknu potichounku a pak se vrátím k polibkům. Ale za chvíli cítím že mi bella usnula v náručí. Lehnu si vedle ní a koukám se na ni. Po chvíli i mě se zavřou oči. Stále však Indiell držím za ruku. |
| |
| Po nějaké době se probudím ve Scottově náručí, rozhlédnu se a místnost je prázdná. Harry a Hermiona odešli. Vyklédnu ven a venku je již pořádná tma. Scotty, vstávej. pošeptám mu a políbím ho na čelo. Už je dávno po večerce. Musíme rychle zmizet. řeknu a když se probudí vyběhneme z místnosti. Modlíme se, abychom nepotkali Filche nebo tu jeho kočku. Když skoro na konci chodby uvidíme profesora Slayera. Rychle skočíme za roh. Scotty! Proměň se! zašeptám. Ze Scotta je během chvíle malý hranostach ketrého schovám mezi záhyby sukně. Vyjdu zpoza rohu a miřím ke koleji. |
| |
| Sedíme s Hermionou ve společneské místnosati Nebelvíru a ůlehce jí políbím na rty.. Jsem rád že jsem tě potkal.. řeknu a usměju se na ni.. |
| |
| Když už jsme konečně na koleji proměním se zpátky. Lásko proč jsi chtěla abych se proměnil? Zeptám se, protože až teď si uvědomím, že by měla kvůli nám problém jen ona. |
| |
| I já jsem ráda. odpovím s úsměvem a polibek opětuji. Nikdy by mě nenapdalo, že ten slavný Harry Potter se bude zahazovat s mudlovskou šmejdkou.. usměju se. |
| |
| Víš, kdyby nás chytil, vymluvím se snáz, než kdyby jsme byli spolu. Řekla bych že jsem usnula v knihovně, nebo že trpím náměsíčnictvím. usměju se a pohladím Scottyho po tváři. |
| |
| Tak to ano. Jsi ta nejchytřejší a nejkrásnější čarodějka kterou znám. Usměju se na ni a je mi nádherně. Vyspala jsi se tam dost? Nebo si chceš ještě jít lehnout? |
| |
| Radši bych si šla lehnout. Jinak budu ráno vypadat jak strašidlo. A budu si moc hrát tak možná s Protivou. usměju se. Ale, nejchytřejší, nech toho. To nejsem. Jen jsem nechtěla aby z toho byl velkej průšvih.. |
| |
| Mám jít s tebou nebo to necháme až na zítra? Zeptám se protože bych ji nerad omrzel. |
| |
| Záleží na tobě, pokud chceš. usměju se laškovně a políbím Scotta na rty. |
| |
| Myslím, že ty tři nebo čtyři hodiny odloučení nám neublíží. Usměju se. Nechci se ti omrzet a aspoň se budeme mít na co těšit. Políbím ji na rty. Tak dobrou noc a nech si zdá něco krásného. |
| |
| Ty mě nikdy neomrzíš. usměju se. Tak dobrou noc. Počkáš na mě tady a nebo se uvidíme u snídaně? zeptám se už na schodech. |
| |
| Budu na tebe čekat tady. Usměju se a zamávám. Když dojdu do pokoje vyhrabu pyžemo a rychle se do něj převléknu. V podstatě jsou to jen takové jako by tepláky. Usměju se a s blaženým usměvem na rtech usínám. Indiell, jsi moje všechno, miluji tě. |
| |
| Vejdu do ložnice a vezmu si noční košili. Je stejně jako moje všechno oblečení z příjemného materiálu. Vběhnu tiše do koupelny a ve sprše na sebe nechávám padat kapičky vody. Bílá dlouhá saténová noční košile kopíruje siluetu štíhlého těla. Bosa dojdu k posteli. Ze země zdvyhnu Sariela a políbím ho do kožíšku. Jsem teď tak šťástná. On je mé splněné přání. pomyslím si a Sariela položím vlčátko k nohám postele. Zachumlám se do peřin a spokojeně usnu. |
| |
| Ale..tohle už nikdy neříkej.. řeknu a usměju se na ni.. |
| |
| Dobrá, nebudu. Už je dost pozdě. Půjdu spát. Jinak zejtra místo bodů plus bude jich aspoň sto minus. rozesměju se. Dobrou noc, nevíš co máme zítra? zeptám se ještě a políbím Harryho. |
| |
| Nevím..ale myslím že mi máme péči o kouzelné tvory..nebo něco jinýho fakt nevím.. řeknu zasměju se,políbím Hermionu,zamávám jí a odcházím do chlapeckých ložnic kde už všichni potichu odfukují.. |
| |
| Byl pozdní večer..první máj..první máj byl lásky čas.. no dobře zkrátím to..xD .......:::::::: New Day People :::::::::::............. |
| |
| Ráno mne probudí paprsky zletého slunce dopadající na moji tvář. Otevřu oči. Protáhnu se v zádech a vyskočím z postele. Převléknu se do uniformy, učešu si vlasy a zaběhnu do koupelny. Potom konečně vejdu do společenské místnosti a posadím se ke krbu do křesla. |
| |
| Ráno se probudím a protáhnu se. Jsem ještě docela unavený, ale už se mi nechce spát. Vstanu a převléknu se do uniformy. Ta zelená mi už leze občas krkem... Pomyslím si a sejdu dolů. Ve společenské místnosti na mě už čeká Indiell. Ahojky bella. Doufám že nečekáš moc dlouho. |
| |
| Ne, moc dlouho ne. Před chviličkou jsem přišla. usměju se na Scottyho. V uniformě vypadá moc pěkně. Jak jsi se vyspal? zeptám se a po jeho boku vyrazím na snídani. |
| |
| Nevyspal. Přiznám popravdě. Zdálo se mi o nás. Jak sme se spolu mazlili. Usmívám se. Mám tě plnou hlavu. |
| |
| Když uslyším co říká překvapeně se na něj otočím a celá zrudnu. Zdálo se mi něco podobného, ale já spala. A vyspala jsem se nejlíp v celém životě. řeknu popravdě a usměju se I já tě mám plnou hlavu, vidím tě všude kolem sebe. |
| |
| Tak to bych se měl začít krotit a pořád tady nepobíhát. Řeknu vesele. Mi lasičky a podobně to ale máme v povaze... |
| |
| A to je dobře. Chci tě mít všude kam se podívám. usměju se a obejmu Scottyho kolem pasu. Tak půjdeme už? Aby mi moje lasička neumřela hlady. |
| |
| Zasměju se. Jasně jasně už jdeme. Dám si svoji ruku k tvému pasu a obejmu tě. Udělám rozhodný krok a vyjdu s tebou z místnosti. |
| |
| Už bylo na čase rozesměju se a vyjdu ze společenky. Cestou potkámě několik známých tváří. Tak, copak si dáš? zeptám se s úsměvem když už seídme u dlouhého kolejního stolu. |
| |
| S tichým zabručením se převalím na posteli a s trošku zachmuřeným výrazem opatrně otevřu jedno oko, abych se ujistil, že ještě není tolik hodin, kolik budík hlásá. „Ahh.“ Povzdechnu si a pomalu se posadím na posteli. Nesnáším rána, člověk se musí probrat z příjemného snění a začít s novým dnem. Spustím nohy z postele a nepatrně se zachvěji, když ucítím studenou podlahu. Natáhnu se, abych vypnul budík, a pak se dám do oblékání, přece jen v uniformě je mnohem příjemněji. Dovážu kaničky, na prst pravé ruky připnu svojí náhradu hůlky a pak stáhnu pravý rukáv, upravím vlasy, límeček a už spokojen se svým vzhledem zamířím dolů do společenské místnosti, abych počkal na někoho, s kým bych mohl na snídani jít, samotnému se mi nechce. |
| |
| Ještě nevím. Ještě se musím rozmyslet. Koukám po stole a rozmýšlím se. A co si dáš ty? |
| |
| Když se ráno probudím, cítím se pořád poměrně unaveně. To bude určitě nočním vysedáváním s Haryym. pomyslím si a při vzpomínce na brýlatého chlapce se jemně usměju. Pomalu se umeju a obléknu a za chvíli scházím do společenské místnosti. |
| |
| Probudím se a převléknu se do školního uboru ,potom sebjehnu do společenské místnosti a namířim si to rovnou k rozvrhu abych vedel co simám nachstat za učebnice . Pračtu sui rozveh ,vybehnu spáky nahoru a do tašky si nachstámveci ,potom sebehnu dolů a počkám na ostatní z mého ročníku protože se tu spíš vyznají než já. |
| |
| Po probuzení, a úpravě sejdu do společenské místnosi a chystám se jít na snídani... |
| |
| Noc v úplňku. Na obloze se objevil měsíc je úplněk a po školních pozemcích se ozývá vlčí vití nikdo však netuší že je jednoho z učitelů.Běhám po lesích a zabiji jednu lan najím se jejího syrového masa a do rána pobíhám v lese nebo spím při ránu se vrátím do svého kabinetu a usnu. Ráno ve škole Ráno se probudím obleču do hábitu a jdu na snídani sednu na své místo u učitelského stolu.Vypadám starší a na mém obličeji se objevily i vrásky mám neoholenou tvář a jím jen zeleninu. |
| |
| Vstanu, pokusím se zcivilizovat a převléknu se. Na nočním stolku jsem si nechala knihu Zakladatelé Bradavic, která byla v KNP. Vezmu ji do ruky a chvíli čtu. Potom si připravím učení a jdu do Velké síně. |
| |
| Bella koukni na pana profesora. Nezdá se ti nějakej zničenej? Zeptám se a se zájmem koukám k učitelskému stolu. |
| |
| Dojím a zvednu se z vinaložením všech sil se odbelhám do svého kabinetu tam se přichistám na svou první hodinu. Nenávidím tu vlkodlačí kletbu nenávidím ji. Řeknu si a jdu do skleníků kde chystám rostliny na výuku. |
| |
| Ano, vidím. Co mu asi tak je? ptám se s očima upřenýma na profesora, otočím hlavou a s otazníkem v očích hledím na chlapce. Mimochode, co teď máme? Nemělai bychom mít zrovna jeho? |
| |
| Já myslím, že měli. Myslím, že dneska máme bylinkářství první hodinu. Usměju se. Třeba taky nemůže spát pro nějakou dívku jako já. |
| |
| To aby sme si pospíšili, ještě musim dolu pro věci. Nechala jsem si tam učebnice. povzdechnu si. Ale ty, já přece nechci aby ses kvůli mě nevyspal. usměju se uvolněně a stisknu svému společníkovi ruku. |
| |
| Chytím tě za ruku. Tak to by jsme mohli už jít pro ty učebnice jestli jsi nasnídaná. Svého jídla jsem se ani nedotkl. Nějak nemám chuť k jídlu. |
| |
| Ano, už jsem. odpovím po chvilce. Snědla jsem jeden suchý croisant a vypila šálek černého čaje. Ale ty ne, a já neodejdu, dokud něco nesníš. řeknu a v očích mi září výraz odhodlání. I kdyby se snažil sebe víc, neodejdu dokud se nenají. |
| |
| Zaskučím. Bella nebuď jak moje máma. Se najím až budu mít hlad neboj se. Hlady neumřu. Zašklebím se na ní. Nemůže mě přece nutit. |
| |
| Beze slov na něj hledím, nezvedám se z místa a jen sedím. Nechovám se přeci jako jeho matka. Jen chci aby se najdel. Včera skoro taky nic nejedl. Potřebuje jíst. pomyslím si a starostlivě se zamračím. Složím si ruce na prsou a stále jej jen sleduji. Oči svítí jasně rudou barvou. Nekonečné hloubky té barvy podtrhují mé odhodlání. |
| |
| No tak pojď přece. Chytnu jí za ruku a do druhé ruky si vezmu jablko a zakousnu se do něj. |
| |
| Slabě vzdychnu. Nepříliš ochotně se zvednu z lavice. Najednou se cítím nějak jinak. Kráčím vedle cotta a připadám si jako duch. Vlasy jsou daleko světlejší než jindy, skoro by se dalo říci, že jsou bílé. Z očí se pomalu vytrácí a barva a místo sytě rudé zůstává jen kalně bílý odstín. Zavrtím hlavou, jakoby ve snaze, vrátit vše do normálu. Nic se však neděje. Znovu slabě vzdychnu a stisknu chlapcovu ruku o něco pevněji. Po jeho boku mířím do společenské místnosti. Dobrá, dnes jsi vyhrál. Ale něco jíst musíš, mám o tebe starost, lásko. |
| |
| Já teď mám starost spíš o tebe. Jsi uplně bledá. Nebolí tě něco? Zeptám se starostlivě a koukám ti do očí. Však já jím jen nepotřebuju tolik jíst. Mám přebytek energie ze sladkýho. |
| |
| Nic mi není. A pokud myslíš tohle nedbalým pohybem ruky pohodím několika dlouhými pprameny vlas Nevím proč jsou bílé. To určitě přejde. To je nějakej rozmar. protáhnu zdlouhavě a usměju se. Tak to jo. To je dobře, usměju se a přidám do kroku. Když už mjsme ve společence několika rychlými skoky si doběhnu do ložnice pro věci. Tak můžeme jít usměju se na Scotta s taškou na rameni. |
| |
| Myslím, že máme ještě čas, ale můžeme se jít s panem profesorem aspoň pozdravit a popovídat si. Usměju se na tebe a nabídnu ti rámě. |
| |
| To je fajn nápad usměju se láskyplně. Děkuji zakřením se, udělám směšné pukrle a nabízené rámě přijmu. A co máme pak? A co vůbec budeme dneska dělat? zeptám se se zájmem. |
| |
| Nachystám učební věci a sednu si podívám se na hodiny a vidím že máme ještě čas sedím a vypadám jako bych měl každou chvíli umřít jen tak sedím a čekám na žáky |
| |
| Jdu s Indiell do skleníku. Dobrý den. Pozdravím profesora a usměju se. Po cestě jsem si stihl sníst jablko. |
| |
| Najednou přijde Scotty s Indiell. Á dobré ráno Scotty tak copak už jsi přišel na hodinu nebo kvůli něčemu jinému??? Zeptám se a podívám se na něj mé rysy vypadají z blízka ještě starší než z dálky a objevily se my dokonce šediny. |
| |
| Dobrý den, pane profesore. usměju se a pozdravím při vstupu do skleníku. Pohled mi spočine na vyučujícím, vypadá však jako vyměněný. Několika obratnými skoky stojím vedle něj. Co je vám? ptám se překvapeně. Otevřu tašku a vyndám tabulku čokolády. Nevím sice, jestli to bude k něčemu platné ale sám Scotty říkal že čokoláda pomáhá. Položím ji před profesora a pohledem jej vyzvu vzít si. |
| |
| Když my podá Indiell čokoládu jen se pousměju ale odmítnu. Jsi hodná že se staráš o učitele ale na mě je čokoláda krátká no kdyby na mě zaútočil mozkomor tak neřeknu ale mě se stalo něco horšího. Řeknu a mé jasně zelené oči se zalesknou. |
| |
| Přišli sme na hodinu. Usměju se. Snažím se přemýšlet co se včera stalo zvláštního. Pane profesore až mě budete učit nitrobránu asi uvidíte mé vzpomínky že? |
| |
| Na otázku o nitroobraně odpovím. Ano pokud se nebudeš bránit tak ano ale pokud se budeš bránit tak ty uvidíš mé. |
| |
| Upřeně hledím do profesorových očí, až mě napadne, že by to mohlo být neslušné. Omlouvám se řeknu a odvrátím pohled. Opravdu nechcete ani kousek? Váš problém, jak říkáte, nevyřeší. Ale je moc dobrá. řeknu s úsměvěm. Na jazyku mě svrbí otázka, zjistit, co je to "něco horšího". Raději však poostoupím, nechci být drzá ani moc vlezlá. |
| |
| Poté co řekne že je dobrá tak si kousek vezmu a skusím čokoláda je výborná podívám se na Indiell a řeknu. Jestlipak výš co bylo včera večer zvláštního???? |
| |
| Uplněk. Řeknu bezmyšlenkovitě jako bych si to ani neuvědomil. |
| |
| Ano Scotty byl úplněk a neslišel jsi včera něco zvláštního??? Řeknu mu a už přemíšlím zda na to přijdou samy nebo ne. |
| |
| Zvláštních věcí se včera událo spoustu. Setkání s Mozkomory, první den školy, první hodiny, setkání s hypogryfem, úplněk. pátrám v paměti po zajímavých věcech včerejšího dne. Žádné z těch slov ale nevysvětluje pprofesorova slova. Až při posledním roztáhnu překvapeně oči a pohledem plným pravdy ale také známek strachu na profesora hledím. |
| |
| Když zahlédnu jak se na mě Indiell dívá pomyslým si že na to asi přišla. Pokud už víš co se my stalo nikomu to neříkej mám totiž spoustu tajemství a chcy je udržet. |
| |
| Vlky. Mám oči skleněné a jako bych si ani neuvědomoval co říkám. |
| |
| S těžkými nádechy a výdechy pomalu ustupuji, stále upřeně hledím na profesora ale vyděšeně couvám. Já..nic neřeknu..přísahám. |
| |
| Ano scotty ted jestli víš co se my stalo tak víš že to máš udržet v tajnosti víte o tom jen vy dva já a Brumbál.A nebojte se mě já vám nic neudělám. Poté se pomalu zvednu a jdu ke své skříni napiji se lektvaru ze kterého se dínáí a řeknu. Neexistuje na to lék ale tento lektvar zmírnuje účinky toho prokletí |
| |
| Koukám před sebe jako bych nevnímal. Nemám strach. |
| |
| A to tě šlechtí scotty kdekdo by se vlkodlaka bál ale ty se nebojíš proto jsem tě chtěl začít učit nitrobranu. Řeknu s úšklebken a senu si spět začnu přitom jíst mrkev. |
| |
| S neskrývaným obdivem hledím na Scotta. Ale já ano zamumlám a vycouvám ven ze skleníku. Na hodinu je beztak ještě čas. Posadím se pod vysoký strom a jen bezeslov hledím před sebe. |
| |
| Promin že jsem tě vylekal ale ještě to není vše co tajím. Řeknu potichu a stoupnu si odejdu do jiného skleníku. |
| |
| Kouknu se prázdnýma nic neříkajícími očima na profesora. Jsou tu mozkomoři. Cítím je. řeknu a vyjdu ven za Indiell. Bello proč se bojíš? Zeptám se jí jemně. |
| |
| Já nevím, nevím. Skutečně nemám ani ponětí. Není to přímo fyzický strach. Ale strach z neznámého a obrovský šok. řeknu trošku zlomeně. |
| |
| Přijdu k tobě a kleknu si. Pohladím tě po tváři. Taky jsem měl strach dřív, ale po několika zkušenostech. Upíři, vlkodlaci a podobně. Nejsou jiní než mi. To je jako srovnávání čistokrevnosti. Usměju se. Nechci tě však poučovat jen ti chci říct co vím. Políbím tě na tváři. |
| |
| ěkuji, bez tebe bych byla naprosto stracená. Sama uprostřed davů, zní to pošetile? Já se nebojím pana profesora, ale toho neznámého. Až si o vlkodlacích zjistím víc, bude mi hned líp. odpovím. Kleknu si na kolena a obejmu Scotta kolem krku. |
| |
| Pohladím tě po vlasech. Není to pošetilé jsi jen opatrná. Usměju se. Vlkodlak je v podstatě nebezpečný jen za uplňku a jediný o kom se ví, že je nebezpečný je Šedohřbet. Jinak se vlkodlaci snaží žít jako my. Kdyby něco mám u sebe knihu o vlkodlacích. Mezi učebnicema. Byl to dárek od otce. |
| |
| Stále bílýma očima pohlédnu na Scotta, hned pohledem ucuknu. Až teď mi dochází jak ten pohled musí být nepříjemný. Mohla bych si ji někdy půjčit? Šedohřbet? Ten spolupracuje s Voldemortem? zeptám se a až mě šokuje, že jsem řekla jeho jméno. |
| |
| Po zádech mi přeběhne mráz. Neříkej prosím to jméno. Můj bratr mu byl poslušný, když jsem ve zmijozelu. Budu stejný? Tady je. Prohrabu se v batohu a vytáhnu malou knížečku. |
| |
| Skloním hlavu, okamžitě si uvědomím tu chybu. Omlouvám se, já sama netuším, proč jsem to řekla. řeknu nešťastně. Děkuju. smutně vzhlédnu a schovám si jí do tašky. |
| |
| To je v pořádku. Já jen... bratr mu patřil. Řeknu trochu smutně, ale pak se kouknu na Indiell. Lásko všechno bude v pořádku. Slibuju. Nemusíš mít strach ochráním tě. |
| |
| Rychle si dlaní zakryji pusu. Nejraději bych se propadla hanbou. Já, omlouvám se. V žádném případě jsem ti ho nechtěla připomenout. pokouším se celou situaci zachránit, ale čím dál víc, se dotoho zaplétám. Raději jen Scotta stisknu v náručí a políbím jej. Děkuji. A já budu svým životem chránit tebe. |
| |
| Tak to teda ne. O tebe nechci přijít. Přitisknu ji k sobě. Můj bratr byl krysa a máma ho milovala. Nejdřív sem k němu vzhlížel, ale pak co vyšlo najevo kdo je skoro sem se ho jako bratra zřekl. |
| |
| Zříci se rodiny není nic lehkého. A je to skoro nemožné. řeknu slabě. ALe někdy ani stejná krev neznamená rodina. řeknu a položím hlavu milovanému na prsa. O mě nepřijdeš, nikdy. ujistím jej. |
| |
| To bych si prosil. Prohlasím a hladím tě po vlasech. Neboj se ochráním tě. Klidně i před celým světem. |
| |
| Ale pokud by to bylo nutné. Vyrvala bych tě ze spárů i smaotného ďábla. řeknu po chvíli ticha. Vychutnávám si Scottovu bezprostřední blízkost. V myšlenkách hledím do jeho krásných očí. To je přesně to, co jsem celou dobu chtěla ale nechci ho děsit svou vizáží. |
| |
| Hýčkám si tě v náručí. Je mi s tebou moc krásně. Ale ne že kvůli mě zkusíš nastavit vlastní krk. To bych ti nedovolil, bez tebe bych byl stejně jen tělo bez duše. |
| |
| Pokud by jsi byl v ohrožení, nikdo by mě nedonutil nepřijít a nezachránit tě. I kdyby to mělo stát cokoliv, rozumíš mi? upřeně se mu zadívám do očí a v odrazu jeho očí zjišťuji, že už nejsou bílé, ale hřejivě modré. No, aspoň něco. |
| |
| Nemohl bych žít bez tebe, bello. Usměju se. Pohladím tě po tváři. Nemluvme o tom už prosím, zatím sme spolu a nemusíme to řešit. |
| |
| Nezačíná už pomalu hodina? Pojď, půjdeme zpět. Jistě jsem profesora svým chováním rozrušila. Chci mu dokázat, že se nebojím jeho. Natož abych k němu měla odpor. usměju se a vstanu. |
| |
| Ještě chvilku, prosím. Pohladím ji po vlasech. Máme ještě čas, neboj se. |
| |
| Dobrá odpovím s úsměvem a opětovně se posadím. Pohlédnu na Scotta s očekáváním. Chce tu jen mlčky sedět? |
| |
| Nechce se mi koukat na ty obličeje a zvlášť na Malfoje. Pohladím ji. Chci být s tebou a na ničem jiným mi nezáleží. |
| |
| Lehce se usměju. Dobrá, tvé přání je mým rozkazem. řeknu a položím si mu hlavu na nohy. Vzhlížím k němu a usmívám se. Takhle bych mohla být napořád. |
| |
| Jo já taky. Usměju se blaženě a pohladím ji po tváři. Co všechno na sobě můžeš vlastně jako metamorfomág změnit? Zeptám se. Nepřemýšlel jsem nad tím a nevadí mi to. Jen jsem zvědavej. |
| |
| No..vlastně všechno. Ale já kromě vlasů a očí ještě nic moc nemělnila. Tedy pokud nepočítáme jak jsem si hrála na Hermionu. zakřením se. To by se dalo někdy pěkně využít, nemyslíš si? dodám šibalsky a v očích mi blikne. |
| |
| Jo to teda dalo. Zašklebím se. To je jako chodit s dvojčetem všech lidí, ale ty jsi takle nejkrásnější. Usměju se. Nechci aby ses mi moc měnila, abych tě pak ještě poznal. |
| |
| Hele, s jakym dvojčetem. Jen se mnou. A mě poznáš i kdybys nechtěl. To se neboj. O to se postarám. rozesměju se a šťouchnu ho do žeber. |
| |
| Tak jo. Nebudu se bát. Zasměju se a přitáhnu si tě k sobě. A ne že se mi budeš moc měnit. To bych pak nevěděl který tvý já víc milovat. |
| |
| Mám přece jen jedno já. Vzhled to neovlivňuje. Tedy, pokud to co mezi náma je není čistě fyzický. dodám a změřim si Scotta pohledem, zároveň se ale usmívám. Není čeho se bát. Jsem jen tvoje. řeknu a Scottyho políbím tentokrát již na rty. Jen doufám, že mu to nebude vadit. |
| |
| Polibek Indiell opětuju. Todle není jen fyzický, jsi moje všechno po všech stránkách. Bez tebe by nebyl můj život životem. Miluji tě. |
| |
| Chci abys okamžite zabyl mou postavu |
| |
| A já tebe, vždyť to víš. Jsi víc, než bych si mohla přát. Jsi naprostá dokonalost, lásko. usměju se. |
| |
| Nejsem dokonalej. Zrudnu i s ušima. Nemáš kousek čokolády? |
| |
| Jistě, tu máš. řeknu a odlomím kousek čokolády, jež jsem nabízela profesoru. Ale pro mě jsi. Vážně. řeknu a začnu Scotta škádlit. Kousek připravené čokolády vždy zanesu k jeho ústům a zas ucuknu. Nakonec přeci jen přestanu zlobit a vložim mu jej do úst. |
| |
| Vezmu si čokoládu. Díky no zlobivko. |
| |
| Trošku se začervenám. Promiň no. Co budeme dělat? |
| |
| Co takle se učit? Zeptám se. Měli by jsme jít na hodinu. |
| |
| To je poměrně dobrej nápad rozesměju se, díky Scottymu jsem na hodinu úplně zapoměla. Tak pojď. vyskočím na nohy a podávám Scottymu ruku. |
| |
| Chytím Indiel za ruku. Tak teda jo. Usměju se a je mi skvěle. |
| |
| Najednou zazvoní zvednu se a řeknu žákům. tak dnes se mí drazí žáci budeme učit o mandragorách jo a pozor na Úponici jedovatou zrovna se jí prořezávají trny. S těmito slovy ukážu na keře ze kterých lezou šlahouny a míří k žákům vytáhl jsem hůlku a jedním kouzlem sem je odehnal poté ukážu na květináče. V těchto květináčích jsou mladé mandragory kdo my řekne jaké vlastnosti má mandragora?? |
| |
| á jediný co vim o mandragoře je, že děsně ječí. A snad může oživovat skamenělé ne? zeptám se, nejsem si jistá jestli sem si to nespletla. Nevím, možná to je něco jinýho. pokrčím rameny. |
| |
| Á ano Indiell mandragora může oživit zkamenělé za to si zasloužíte 5 bodů pro zmijozel.No ví ještě někdo něco. Řeknu a podívám se na ostatní. |
| |
| Její křik může zabít a dřív byli možné je dostat jen pomocí probodnutého psa. Odpovím, ale nevím jak moc dobře. |
| |
| S tím psem to není jisté ale ano křik mandragory může zabít ale my máme jen sezenice takže nás zabít nemůže ale může nás ochromit proto sem vzal klapky na uši támhle je hlína a dnes budeme sazenice přesazovat a za tu odpověď 10 bodů pro zmijozel. Řeknu a ukážu na hlínu a na klapky před každého doplachtí prázdný květináč. Sazenic je tu dost takže do konce hodiny máte co dělat. A pak názorně ukážu jak přesazovat po ukázce vyzvu všechny do práce a sám odejdu k jednomu květináči s úponicí a dám si ho na svůj stůl atm ji zastřihávám a ustřihávám uschlé šlahouny. |
| |
| Joo 5 bodů spokojeně zavrzím hlavou. Fuj, s pomocí probodnutýho psa? Jakto? To je hnusný. zašklebím se a otřesu se odporem. |
| |
| Jo je. Rychle ty klapky. Nasadím je Indiell a pak sobě. Gestem jí naznačím, že můžeme začít. Za chvíli mám v ruce odporně ječící Mandragoru a tak ji přesadím do dalšího květináče a zasypu hlínou. |
| |
| Udělám všech 5 keřu a s úponicí a jdu se podívat jak se vede žákům někomu pomůžu někomu řeknu že to má špatně někoho pochválím obejdu je a vytáhnu květináč s něčím jako vrba mlátička ale je to malé. |
| |
| Naznačím Scottymu že děkuji za klapky a už vyndavám jednu ječící mandragoru. Držím ji ve vzduchu a zamračeně si ji prohlížím. Mandragoře se to očividně nelíbí a podle ještě víc rozáhlé pusy poznám, že řve daleko víc. Jen se ušklíbnu a rychle ji zasadím. |
| |
| Když vidím, že většina lidí už jen zasypává květinky. Sundám si tedy klapky. Už je to v pořádku. Co to máte pane profesore? |
| |
| Toto je mladá vrba mlátička Scotty až tahle vyroste tak ji dáme místo tamté staré. Řeknu a zaliji ji poté ji schovám a vytáhnu něco co je podobné hrušce poté 2 a 3 plod jeden hodím Scottymu a 2 Indiell do 3 se zakousnu sám. Je to výborné a dobré proti únavě a plod štěstí jednou se do toho vilil jednoumu žákovy lektvar Felix felicis od té doby to přináší štěstí. |
| |
| Ale to je pak podvod ne? Třeba při zkouškách. To se mi pak bude všechno dařit. Řeknu a trochu zvláštně se zadívám na hrušku. |
| |
| tyto hrušky se mohou dávat jen pokud učitel chce ale nesmí je dávat před skouškamy a učitelé obvykle skoušky hlásí den předem. Odpovím a jen se pousměju. Jo a příští hodinu jdeme do skleníku 12 podívatž se na ďáblovo osidlo. |
| |
| ďáblovo osidlo? Vy ho tady máte? Vytřeštím oči. Ten skleník asi musí být ve tmě co? Osidlo se bojí totiž světla ale je to škrtič. Může i zabít. Vysvětlím Indiell. |
| |
| Seš chytrej ten skleník je v podzemí vstup zná jen učitel a všichni co tam byly ale za to co jsi řekl ti dám 20 bodů pro zmijozel. |
| |
| Zrudnu jako pivoňka. Ty jo snad nebudu za šprta. Ale je fakt, že máma mě o rostlinách naučila hodně. Přece jen i o lektvarech. Jo děkuju. To víte mamka se o rostliny hodně zajímá. Máme toho doma hodně. |
| |
| S úsměvem pozoruji rozhovor Scotta a profesora. Scotty je opravdu chytrý. Pomalu si vedle něj připadám jako úplnej mudla. Jen se zadívám do země. Poděkuju za hrušku a schovám si ji. Ještě oba ujistím, že si ji nehodlám schovávat na podvody. |
| |
| Najednou skončí hodina podívám se na Scotta a řeknu. Tak Scotte ted musíš jít na další hodinu a já do vesničky tak at se ti daří. Řeknu a jdu ven z hradu a mířím do vesničky tam se procházím. |
| |
| Co vůbec je teď za hodinu? Zeptám se Indiell. |
| |
| Popravdě? Nemám ponětí. rozesměju se a bezradně pokrčím ramena. Neměli bychom teď mít OPČM? zeptám se se zájmem. Vážně si nemůžu vzpomenout co vlastně máme. |
| |
| Nevím myslím, že máme mít svouhodinovku lektvarů, ale jsem zmatený. Usměju se. To víš nestudoval jsem rozvrh dopodrobna. |
| |
| To já taky ne, radši jsem dopodrobna studovala něco jiného. řeknu a lišácky se usměju. Tak se někoho asi zeptáme, ne? Sam by to moh vědět. |
| |
| Jo no Sam ten má rozvrh snad u sebe. Usměju se na Indiell a je mi moc krásně. |
| |
| Tak pojď, zeptáme se ho. chytím Scotta za ruku a míříme k Samovi. Ahoj Same, prosimtě co máme teď za hodinu? |
| |
| Čau..máme Obranu proti černé magii.. řeknu a usměju se.. |
| |
| Je další nový den..všichni se pomalu zhromažďují v jídelně..někteří už pomalu kráčí na hodinu.. Zmijozel-Obrana proti černé Magii Nebelvír-Péče o kouzelné tvory Mrzimor-Lektvary Havraspár-Létání |
| |
| Sedím ve svém kabinetu a opravuji domácí úkoly a přitom se dívám ven z okna. |
| |
| Sedím společně s Harrym, Ronem a dalšími nebelvírskými u stolu a snídáme. Už se ani nepodivuji nad tím, co všechno Ron sní. Co teď vlastně máme? Péči o kouzelné tvory? To abychom vyrazili. Co myslíte? zvednu se ze židle, usměju se na Harryhop a vyrážíme směr Hagridova haloupka. |
| |
| Obrana proti černé magii. Skvělé, tak jdeme ať nepřijdeme pozdě. To by asi nebylo moc fajn, vzhledem k tomu, že je první hodina. usměju se. Ruku v ruce kráčíme se Scottym na hodinu. |
| |
 | Ráno vztanu a oblíknu se do hábitu. Společně s Harrym a Hermionou se jdeme navečeřet do Velké Síně. Nandám si hodně jídla , protože mam dost velkej hlad. První hodinu máme péče o kouzelnické tvory , který vyučuje Hagrid. "Jo je na čase , jinak přijdem pozdě" A jdu společně s Hermionou a Harrym k Hagridovi. |
| |
| Ty jo já se tak těším. Usměju se na Indiell. Na obranu sem se těšil ze všeho nejvíc. Doufám, že to bude něco zajímavého. Snad možná nepromíjející se kletby. Ty znám až moc dobře. Bratr mi je popsal dokonale. Byl to hroznej magor. |
| |
| Taky už se nemůžu dočkat. Kouzlení mě hrozně baví. A OPČM je nejzajímavější. odpovím s úsměvem. Mezitím už vyběhneme schody do hradu a míříme k učebně. Nevíš koho máme? |
| |
| Madam Lorionovou. Teda vlastně Blackovou. Usměju se na Indiell. Víš, mě se ten předmět až tak nelíbí kvůli tomu, že by jsme ho nepotřebovali kdyby nebyla černá magie. Řeknu smutně. |
| |
| Myslíš mamku Inue? Co je teď vlastně s panem Blackem? zeptám se se zájmem. No, vlastně máš pravdu. Ale stejně je to zajímavý. Je to užitečný a zároveň zábavný. pokusím se usmát a pohladím Scottyho po tváři. |
| |
| Jo přesně ta. Usměju se. Pan Black zatím bude bydlet tady a pak se uvidí co bude dál. Zašklebím se. To máš pravdu. Bude to zábava. Stejně bych aby žádná černá magie nebyla. |
| |
| Proměníme Malfoye na veverku. zašklebím se a očima porjede rudý záblesk. yslíš, že by se mi pomstil on nebo by na mě poslal tatínka? |
| |
| Určitě tatínka. Začnu se smát. Ten se sám na nic nezmůže. Ale raději ji proměň na něco jiného. Nerad bych aby byl větší jak já. Zasměju se. |
| |
| Dobře, tak ně nějakýho červa nebo tak něco, souhlasíš? rozesměju se a představa červa s Malfoyovo ulízanýma vlasama mě rozesmívá. Až na to, že jeho tatínek by mi nic neudělal, naštěstí. Všiml sis, jak minule rychle vycouval když si uvědomil kdo je můj otec? směju se. |
| |
| Jo ten by vypadal. směju se. Tebe se taky každej bojí. Neměl bych začít taky? Zatvářím se trochu vážně. |
| |
| Ne, každej se nebojí mě, ale mýho otce. A ne každej ale jen Malfoy, táta je Malfoyovo nadřízenej a Malfoy má k němu úctu. Ani nevím proč. pokrčím ramenama. Proč by ses mě bál? zeptám se a schválně se změnim. Mám teď velké modré oči a až po boky dlouhé zlaté vlasy. Vždyť já jsem takovej andílek. rozesměju se. |
| |
| Jen aby ses mi pak nepromněnila na ďáblíka ty andílku jeden. Obejmu Indiell kolem pasu. Třeba bych se měl tvýho táty taky bát. Třeba nebudu dost dobrej pro jeho holčičku. Zašklebím se. |
| |
| Všichni se bojí otce a otec se bojí toho, že by přišel o mě. Takže když tě mám ráda já, on nebude nic namítat. usměju se. V ďáblíka? Myslíš že bych to měla zkusit? Ale rohy jaksi nepůjdou. rozesměju se. |
| |
| Třeba mě bude vidět jako někoho kdo si tě odvede. Usměju se a pohladím tě po vlasech. Jak chceš vypadat jako ďáblík? Rád bych to někdy viděl. |
| |
| Víš, on ví, že jeho námitky na mě neplatí. Ví, že kdyby s tím nesouhlasil, udělám stejně co chi a přišel by o mě úplně. Ty jsi můj osud a o ten se připravit nenechám. odpovím s úsměvem. Ďáblík? Někdy ti to ukážu, chceš? usměju se šibalsky a zamrkám. |
| |
| To ty jsi můj osud bello. Zařivě se usměju a obejmu tě. Chci tě mít takovou jaká jsi. Ať už andílek nebo ďáblík. Hlavně aby jsi to byla ty. |
| |
| Neboj se, nikdy se nezměním. Vždy to budu já. Už proto abych tě nestratila. vychutnám si objetí a opřu si hlavu o jeho hruď. Už raději pojďme. nakonec dojdeme do třídy a posadíme se do volné lavice. Máme ještě čas, profesorka tu není. |
| |
| Líbí se mi jak jsi výjmečná. Ať už máš vlásky bílí nebo růžový. Usměju se. Tady budeme dobře vidět že? |
| |
| Jo asi máme péči o kouzelné tvory..ale vůbec nemám páru kudi se tam de.. řeknu a usměju se..pak už jen následuju Hermionu který ví snad vše.. |
| |
| Začervenám se, a jednotlivé pramínky vlasů se zbarví každý jinak. A co až takhle vyjímečná a originální? Vypadám jako papoušek. rozesměju se. Nevím, jde o to jesti bude třída plná, aby si sedli i před nás. Sedíme skoro až v zadu přece. |
| |
| No snad na mě učitelka dobře uvidí. Vezmu pramínek Indiellyných vlasů a přejedu přes něj. Nevím nějak mě baví se předvádět. Jsem hloupej co? Začnu se smát. |
| |
| Mě taky, proč myslíš že schválně měnim ty vlasy? Aby to každej viděl. Ne dělám si sradnu. Ale hrozně mě bavilo, když se ta schopnost rozvinula zlobit rodiče. Ze začátku to vůbec nevěděli, že ji mám taky. usměju se. Kolik získáme bodů dneska? usměju se. |
| |
| Stebou aspoň milion. Usměju se a políbím tě na tvář. Možná dva. |
| |
| Noo....tím bych si tak jistá nebyla. Zvlášť pro to, že sem tady já. zazubim se. Ale ty jich získáš hodně, vždyť umíš patronovo zaklínadlo. usměju se. |
| |
| Ty přece taky. Zakřením se. Umíš toho spousty a já se vyznám v černý magii. Bratr no. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR