HighSchool Love
hrálo se Jindy
od: 14. dubna 2014 13:52 do: 20. září 2014 20:11
Dobrodružství vedl(a) Lavrien
| |
 | Jedná se o klasickou školní romanci. Dostali jste se na střední školu a začíná Vám nový život. Zde nikdo nezná vaši temnou, či trapnou minulost. Je jen na Vás jak zapůsobíte. Můžete prožívat románky, páchat temné skutky a hlavně, bavit se. Jde o to se spárovat a projít rok spolu... |
| |
| Ahokana- Uvítání prváků "Dnes je váš velký den. Nastoupili jste na naší školu a začíná další etapa vašeho života. Budete těmito místy procházet každý den a zde budete zažívat spoustu příběhů, ať šťastných či nešťastných. Jakožto ředitelka této školy Vám za celý učitelský sbor přeju více ťech šťastných. Ředitelka domluví svůj proslov a učitelé vyvěsí rozřazení do tříd. Snad vás nepřekvapí že jste spolu skončili v jedné třídě, a to 1E, toto jméno má v historii školy velkou pověst, ne zrovna milou. Našli jste svou třídu a čekáte na příchod zbytku a učitele... |
| |
 | PÍ-PÍ-PÍ-PÍ-PÍ..... PRÁSK!!! Budík letěl z nočního stolku až na druhou stranu pokoje. Bože jak já to nesnáším! Vstávám jen proto, aby mi táta nezajistil hlídání doma! Když bych udělala nějaký průser, určitě by mi sem nastěhoval strýčka Marvina nebo dokonce babičku! To by byl můj konec!! Jen co si to přehraji v hlavě, vyskočím z postele a začnu se připravovat do školy. Líně si vyčistím zuby, poté si obličej od pasty umyji studenou vodou a pokusím se rozčesat vlasy. Nakonec to vzdám a udělám si culík. Oblíknu si své oblíbené džínové kraťasy a černé tílko. Nakonec si oblíknu školní bundu a hodím si batoh přes jedno rameno. Vyjdu z domu. U dveří si vezmu skate a rozjedu se ranními ulicemi směrem do školy. Až přímo před školou si vezmu skate do jedné ruky a vejdu dovnitř. "Uvítání v pekle...." Špitnu tiše, když ředitelka skončí svůj projev. Poté se jako většina mých vrstevníků, rozejdu do třídy. Lavici si vyberu úplně vzadu u okna. posadím se skate opřu o lavici a batoh mi z ramena sklouzne na zem. Posadím se a zhoupnu se na židli. Zaujatě si prohlížím, kdo že to vlastně bude se mnou ve třídě. |
| |
 | Ten den nezačal zrovna dvakrát dobře. Budík nezněl nějak krásně a navíc zvonil o dost později. Z postele jsem vyskočil při zjištění času, snídani jsem snědl ve dveřích a kalhoty jsem si stihl zapnout až před barákem. Do školy jsem však přijel jen tak tak. Vešel jsem dovnitř a vyslechnu si proslov ředitelky. Pomalu se vydám k nástěnce, která mi má říct v jaké třídě vlastně jsem. Je to 1E. První E jako fakt... Probleskne mi hlavou a vydám se do třídy. Ve třidě si najdu místo v první lavici hned u dveří. Sednu si a hlasitě povzdechnu. Tohle bude boj o přežití, zvlášť dnes, jsem mrtvý. Porozhlédnu se kolem sebe a každého spolužáka si prohlédnu, některé víckrát, no vlastně jen holky. Hmmm moc pěkný moc… Pousměju se a pak se narovnám v lavici. V hlavě mi jen lítá myšlenka, která doufá o rychle zakončení prvního dne a plánuje nouzový únik, kdyby nám chtěl jeden z těch učitelských chytráků prodloužit utrpení. Podívám se na hodinky, které mi řeknou, že už zbývá jen několik minut, než to všechno vypukne. Tak si vytáhnu sešit a obyčejnou tužku a začnu si na první stránce něco čmárat. |
| |
 | První den
Ráno se probudím dost brzo. Nebylo to sice záměrně, ale už se mi ani nechce spát a povalování se v posteli je jenom ztráta času. Sáhnu proto po rozečtené knížce, která leží na mém nočním stolku a načnu další kapitolu. Poté, když už nastane čas ke vstávání, vylezu z postele, ustelu si postel a pořádně se protáhnu. V klidu a pohodě se nasnídám, umyju si obličej, vyčistím zuby a obleču si na sebe předem připravené oblečení. Nakonec si ještě udělám horký a neslazený černý čaj do termohrnečku a vyrazím na cestu do školy. Prosím, ať to není stejné, jako v minulé škole, prosím, prosím. Tato myšlenka mě doprovází celou cestu do školy. Při ředitelčině proslovu jsem jí pozorně poslouchala, doufala jsem totiž, že se od ní dozvíme také něco důležitého. Nakonec, nestalo se. Rozešla jsem se svižnějším krokem do třídy, kde jsem bez váhání zabrala lavici hned před katedrou, položila jsem batoh na místo vedle sebe, ale po chvíli jsem ho přece jenom dala na zem. Chci, aby si vedle mě někdo sedl, chci se s někým spřátelit, ať tu zase nejsem jenom jako stín, pro většinu neviditelná. Ale, co když ten, co si vedle mě sedne si mě bude dobírat? Co když ... Trochu jsem se třásla a byla nervózní z toho, jaká bude má nová třída, mí noví spolužáci. popis  popis - batůžek popis - punčocháče popis steelky |
| |
 | Uvítání První ráno nového školního roku…počasí se zdálo být slibné a ani pomoc s otevřením obchodu nezabrala nějak moc času. Dokonce si děda našel i chvíli času, aby mě vyprovodil. Formálně se ukloním a vyslechnu si vřelé přání poklidného dne. Pak už jen zbývá nasednout na kolo a cestou se stavit do pekárny pro svačinu. Nakonec dorazím mezi úplně prvními a i když mi zabere čas zavezení kola ke stojanu a jeho řádné uzamknutí, musím v hale ještě nějakou tu chvíli čekat, než dorazí zbylí studenti a ředitelka začne se svým proslovem. Strohé a rychlé. Po jeho ukončení mi nezbývá, než se vydat k rozpisu tříd a najít na něm moje vlastní jméno. 1…1E? Ještě jednou přejedu pohledem celý seznam jmen a zdá se mi, že při jeho čtení schytám několik zvláštních pohledů. Možná jsou černé kalhoty a košile na první den přeci jen až příliš formální? Přemýšlím cestou do mé nové třídy. Vejdu zadními dveřmi a jako úplně první věc uvidím dívku, houpající se na židli přímo proti mně. Zavřu za sebou dveře a pohledem přejedu zbytek třídy. Nezdá se, že by na ní bylo něco zvláštního. Rozhodnu se sednout si hned do první lavice, na kterou narazím, což je úplně vzadu hned u dveří a z brašny si vytáhnu na lavici pomůcky. Poté už jen zbývá čekat na zahájení první hodiny, což se rozhodnu si ukrátit letmým pozorováním mých nových spolužáků. Zdá se, že nás tu je prozatím opravdu málo. Kluk v první lavici přede mnou si něco čmárá a slečna hned před katedrou vypadá…jaksi zajímavě? Zvednu obočí a v hlavě mi vyvstane ohledně mých budoucích spolužáků dost nových otázek. |
| |
 | První školní den Ráno vstanu ještě o něco dříve, než bych měla. Víceméně jde o takovou tu klasiku, kdy už jste naučení vstávat v určitou dobu a začnete se budit o několik málo minut před budíkem. Uznávám, že je to něco, co se docela hodí, protože kdo by si nerad ušetřil to "příjemné probuzeni", kdy ještě ani nerozlepíte oči a už máte něco zmáčknout? Je to ta část dne, kdy je gravitace v posteli patnáctkrát větší než normálně. Trpělivě jsem počkala, než se můj budík ozve a dala si v těch necelých dvou minutách dostatek času na to, abych se stihla rozkoukat. Potom, jakmile ze sebe začal budí vydávat ten nesnesitelný pekelný zvuk, jsem jenom natáhla ruku a zmáčkla správné tlačítko. Část s oblékáním pro mě byla asi nejhorší. Nevěděla jsem, co si na sebe vzít. Jestli něco spíše slavnostního, nebo úplně obyčejného? Něco nějaký mix? No, asi bych si na první den školy neměla brát roztrhané kalhoty a hipsta brýle. Něco normálnějšího, čeho si lidé nebudou tak moc všímat. Nemám ráda, když je okolo mě hodně cizích lidí a vstup do nové třídy asi nebude úplně jednoduchý. Třeba nakonec skončím někde v lavici a budu pro ostatní splývat se stěnou. To už tu taky přece jednou bylo. Nakonec jsem skončila v červených šatech dlouhých zhruba po kolena s bílou spodničkou, která jenom malý kousek pod červenou sukní vykukovala a tvořila tak jemnou řadu volánků. K tomu červené botky s mašlí na špičce a páskou přes nohu. Do ruky jsem vzala ještě červenou mašli a vykročila z pokoje do koupelny, kde jsem úspěšně spáchala ranní hygienu. Po česání vlasů jsem si červenou mašli vpletla na pravou stranu. Dalšími návštěvami už byla jenom kuchyň a obývák, abych se rozloučila s rodiči a vyrazila jsem. Na místě jsem byla o nějakou dobu dřív, než jsme tam vůbec dorazit měli, ale i tak už se tu pár jedinců pohybovalo. Někteří jako oživlé mrtvoly, jiní působili podobně strnule a nejistě jako já. Posadila jsem se na lavičku na straně areálu a sledovala jsem vstupující studenty, ať už ze starších ročníků, nebo úplně nejnovější. Až když jsem usoudila, že už je dost hodin, tak akorát na to, abych se postavila do hloučku před školou, učinila jsem tak a vyslechla si ne zrovna dlouhý monolog naší ředitelky. Když už jsem si byla jistá, že dál nic zajímavého ze ředitelky nevypadne, jen jsem odvrátila pohled a vyšla směrem do školy, kde jsem poté nějakou dobu hledala třídu. Přiznávám si, že jsem poměrně zmatkovala, jako vždycky, když jsem se kdy dostala na nějaké nové místo. I kdyby tu byly ukazatele velké jako já, v první chvíli bych si jich nevšimla. Ale po nějaké době jsem se zastavila před dveřmi třídy. Zhluboka jsem se nadechla vešla dovnitř. Už tu pár lidí bylo. Dva v zadních lavicích, dva úplně vepředu. "Zdravím." , dostala jsem ze sebe potichu a pohledem jsem začala skenovat podlahu místnosti. Nechtělo se mi si sedat moc dopředu, tam lidi dostávají až moc pozornosti a v tomhle ohledu preferuji samostudium. Proto jsem nakonec po delším zaváhání zapadla do předposlední lavice u dveří a nacpala se až ke stěně. Tašku jsem si položila na vedlejší židli a vytáhla z ní poznámkový blok a tužku, které jsem oba položila na lavici. Tašku jsem zavřela a už od momentu, kdy jsem dojížděla zipem, jsem se rozhlížela po lidech v místnosti. Nejdříve mi pohled krátce spočinul na chlapci, co seděl za mnou a postupně se přesouval přes zrzavou slečnu a holčinu s čapkou až po chlapce v první lavici. Potom jsem se lehce pootočila zády a napůl se opřela i o stěnu, zatímco jsem sledovala, co ostatní dělají. Vzhled |
| |
 | Ráno uslyším několik táhlých tónů vycházejících z budíku, než ho jednou dobře mířenou ranou vypnu a dám si ještě asi na třicet minut lehkého šlofíka. Nakonec se ale i tak musím pomalu vyvalit z postele a po velice ospalé snídani a sprše se vydám směrem mé nové školy. Oproti ostatním dorazím o nějakou tu půlhodinku později, takže se naštěstí vyhnu ředitelčině proslovu a zamířím přímo k rozpisu tříd. Pf…1E, jak jinak. ušklíbnu se a zamířím do mé nové učebny. Když uvidím, že všechny lavice na kraji už jsou zabrané, sednu si do nějaké náhodné uprostřed, hodím si bágl na zem a s nohama na vedlejší, odsunuté židli se s úsměvem rozhlédnu po přítomných studentech a čekám, až se objeví ten, kdo tuhle naši veselou třídu bude vést. vzhled: 186 cm vysoký, černovlasý kluk s šedýma očima. Na sobě má černé kalhoty, obyčejné triko s nápisem a lehce onošenou mikinu. V obličeji a na rukách má několik šrámů a modřin. Jeho úsměv je lehce odstrašující. |
| |
| Sedíte ve třídě, slrdujete nově příchozí nebo si děláte svoje... Najednou se rozezvoní zvonek a skupina děvčat v přednívh lavicích uokna ztichne. Poté do místnosti vejde učitelka a postaví se za svůj stůl. vzhled "Dobré Ráno studenti. Jmenuji se Taneshi Akiko a jsem vaše třídní učitelka. Budu Vás mít na Chemii a Biologii.", kouzelně se usměje. "Nynínsi ale dáme seznamovací den. Každý ze třídy se ostatním trochu představí. Já začnu. Jsem Taneshi Akiko, Akiko asi kvůli vlasům. Mám ráda vaření, nakupování a seriály. Další. Řada postupně přichází na vás všechny a předešlí vás neovlivňují, tak není důležite kdo napíše první. |
| |
| Chvíle, než zazvoní uběhne celkem rychle, i když si ještě všimnu jednoho vysokého kluka, který dorazí o dost později, než všichni ostatní. Nakonec ovšem vstoupí i naše nová třídní a představí se. Zdá se být dosti tuctová, tedy pokud opomenu nekonvenční barvu jejích vlasů. Po svém krátkém výstupu nakonec vyzve i nás, abychom se postupně představili. Zdá se to být sice trochu dětinské, ale když už na tom trvá… Ovšem místo představování následuje chvíle ticha a nezdá se, že by někdo chtěl jít jako první. Proto se alespoň ze slušnosti zvednu já v zadní lavici, čímž nohama odsunu židli a připoutám na sebe pozornost ostatních. Eh…já jsem Karakoga Genta… začnu, ale najednou si uvědomím, že vlastně ani přesně nevím, co říct dál. No, jsem z Kurume...a, eh, těší mě! ukončím to celé co nejrychleji to jde a po lehké úkloně se zase posadím na své místo, čekajíc, až se představí někdo další. |
| |
| Do třídy přišlo ještě několik lidí a po nich nakonec i učitelka. Vypadala celkem sympaticky a i její rozmluva zněla rozumně. Po její výzvě se nikdo nějakou dobu neozýval a když už jsem chtěla vstát, postaví se někdo jiný. Hned po jeho představením se postavím já. "Ahoj. Jmenuju se Aiko Tsutsumi. Bydlím v domě na kraji města.Mezi mé oblíbené předměty patří hudebka, výtvarka, dějepis, zeměpis a samozřejmě volná hodina. Předem se omlouvám paní profesorce ale k smrti nesnáším předměty jako biologie, chemie nebo fyzika. Ve volném čase ráda jezdím na skatu, hraju na elektriku a nebo chodím na střelnici. Toť asi vše!" Pronesu vesele a rozhlížím se při tom po svých spolužácích. Poté se posadím zpět na židli a znovu se zhoupnu a s úsměvem poslouchám ostatní spolužáky. |
| |
| Dívám se do sešitu, když v tom přijde učitelka. Zvednu hlavu a poslouchám, co říká. No jasný, jako ve školce.. Doufám, že fyzika bude zábavná a naučná.. probleskne mi hlavou. Kolem mě se zvedají spolužáci a představují se, když přijde chvíle ticha vstanu. „Já jsem Teshik go. Mám rád dějiny, fyziku a chemii. Jako zábavu mám nějradši šachy, i když dobrou strategickou hrou ať v reálném, či skrze virtuální svět neodmítnu. No, a to je zatím vše co bych chtěl říct. „ Pousměju se a zas si sednu. Otevřu si sešit na první straně, kde je můj nákres. Tu stránku vytrhnu a zmačkanou hodím do tašky. |
| |
| Učitelka přijde do třídy a já si pořádně sednu na židli. Přece jenom, první dojem je dost důležitý. Narovnám se, opřu se o opěrátko židle a ruce strčím do lavice. Trochu moc milá ne? Jenom, aby něco naučila. Pomyslím si a přitom jí pečlivě poslouchám. Když nás vyzve, abychom se taky představili, nechci být zase za toho snaživce, který musí být hned první. Dobře, počkám, až se představí tři lidi a pak přijdu na řadu já. Jakmile domluví dívka z poslední lavice, smutně se usměju. To bude asi idol všech kluků a na mě? Na mě se zase podívají jedině, když budou chtít opsat úkol. Ach jo. A když domluví třetí člověk, stoupnu si a začnu se sama představovat: "Emm ... Já jsem Miu, emm ... Miu Natsuko. Ráda píšu, kreslím, dívám se na filmy a seriály, čtu knížky ... a to je asi všechno." Řeknu nejistě a potichu, že lidé v poslední lavici musí pozorně poslouchat, aby mi vůbec porozuměli. Pak si sednu zpět na židli a čekám, kdo bude mluvit dál. |
| |
| Učitelka dorazí chvíli po mě a já si musím pogratulovat k absolutně skvělému načasování. pak ovšem přijdou ty méně zábavné věci, přesněji řečeno seznamování. Jméno samotné učitelky přeslechnu a když se chvíli po ní zvedne klučina vzadu, taky moc nedávám pozor, což se ale změní jen co konečně uslyším dívčí jméno a tak zahnu hlavu, abych viděl, kdo mluví. No heleme se... pak následuje další kluk. Má rád strategii a jmenuje se Go? nad tou kombinací se lehce ušklíbnu, ale to už se zvedá vepředu bílá sukně. Že by trochu nesmělá? ale zdá se, že po ní následuje delší chvilka ticha a tak se konečně rozhodnu ozvat i já. Oj! Zdravím! začnu a místo abych si stoupl jen líně zvednu ruku. Takeo Oshiro k vašim službám. Já mám rád koťata a štěňata a motýlky...oh, a učení-málem bych zapomněl na učení! pronesu v hraném, vyšším tónu a na konci se nezapomenu široce zazubit na celé kolo. |
| |
 | FIRST DAY! Trvalo mi dlouho přesvědčit Shiu, aby vešla do budovy školy. Nemá uzavřené prostory ráda, stejně jako já. Jenže, co se dá dělat, že? Musel jsem jí nasadit obojek a vodítko, aby přestala zdrhat. Jenže to už bylo pozdě. Ještě mi dlouho trvalo najít správnou třídu. Vydechl jsem a zaklepal. Stiskl jsem Shiino vodítko, až mi zbělali klouby prstů. Vešel jsem. "Ehm... nazdar. Sorry že jdu pozdě. Jmenuju se Tachio a tohle je Shia. Sme sem zapsaný." řeknu sebejistě, i když to jen předstírám a těkám očima po třídě. Pohled se mi zastaví na dívce v rudé čepici (Miu). Pomalu se šourám k volné lavici někde středně daleko od ostatních a ztěžka dosednu. Svoji sportovní tašku hodím vedle sebe na zem a Shiu přivážu k jedné noze lavice. Založím ruce na prsou a čekám, co se bude dít. VZHLED |
| |
| *E-ecchi!* Učitelka začne kýchat jakmile do třídy vejde Tachi se Shiou a odsune se blíž k tabuli. "To-to je pes? Tachio, buď prosím tě tak hodný a alespoň v mých hodinách seď úplně vzadu. Vedle Tsutsumi je místo. A běda tu bude dělat loužičky. A ty, Oshiro, si sedneš dopředu k Natsuko, aby ťe ty legrácky přešli." Učitelka si otře oči kapesníkem a podívá se na hodinky. Zbytek třídy se představí taky. Zobrazit SPOILER "Tak tedy, já teď odejdu a vy se bavte, ale nehlučte. V deset můžete opustit školu, těším se na vás zítra první hodinu. Máme chemii." Učitelka se usměje a spěšně odkráčí ze třídy... |
| |
| Volná třída?! Po mém představení začnou další. Nejprve kluk z první lavice. Prý se jmenuje Teshik. Zajímavé jméno... Další se představí dívenka v červeném kloboučku. Vypadá celkem roztomile. Pomyslím si. Další spolužák si hned přitáhne veškerou pozornost. Po jeho výstupu se zasměju. No jistě... Každý třída musí mít nějakého šaška... Když už se všichni představí, vejde do třídy kluk s velkým černým psem. Jeho omluva nezní zrovna slušně a proto mě ani nepřekvapí, když ho učitelka pokárá a požádá aby si sedl dozadu. Když ale zaslechnu své jméno málem spadnu z houpající se židle. Cože?! On bude sedět vedle mě?!! Achjo... a já už se těšila vítězství, že budu mít celou lavici pro sebe... Mírně se odsunu blíže ke stěně a přenechám mu místo v uličce. Když si přisedne, usměju se na něj. "Čau já jsem Aiko..." Zazubím se vesele a zas se zhoupnu na židli. Zrzavé vlasy mi zase vletí do obličeje ale já je jen jedním pohybem hlavy odhodím. |
| |
| ., Přidrzle se ušklíbnu. Si děl srandu ne? Odvázal jsem Shiu a jdu k té lavici, kde sedí rudovláska. Sednu si, nebo sebou spíš fláknu na židli. Ani se neobtěžují s přivázáním Shii. Otočím se na tu dívku.. Má krásné jméno. Můžeš mi říkat Tachi, pokud chceš... Já tě nechci otravovat. Ani jsem to neměl sedět vždyť víš. No mohla bys... My ještě pak říct jak se menují ostatní Nikdy jsem nebyl obzvlášť dobrý v komunikaci s lidmi. Mým jediným společníkem byla vždy Shia. Chemie? Nic těžšího nemaj? uchechtnu se. Chemie mi vždycky šla, na rozdíl od zeměpisu. |
| |
| Můj nový soused nevypadá zrovna nadšeně, že má sedět vedle mě. "Neboj neotravuješ... Tak trochu jsem počítala s tím, že učitelka bude přesazovat..." Usměju se na něj... V tom se mé nohy dotkne studený psí čumák. "Máš hezkého psa..." a pohladím ho pod lavicí.. "Jsi celkem odvážný ho vodit do školy.." Když se zmíní Tach o chemii jen se zaksichtím. "No pro mě to bude jeden z nejhorších předmětů..." Řeknu popravdě... Rozhlédnu se po třídě... "K těm jménům. Tamhle vzadu." Ukážu směrem k lavici u stěny." To je Karakoga. Vepředu u dveří sedí Teshik. Ta divka s červeným kloboučkem je Miu. A ten kluk, co byl taky přesazen se jmenuje Takeo. Vypadá to, že to bude šašek třídy..." Usměji se znovu na Tache. |
| |
| Doučko... Zavrtím hlavou. Neměl jsem na výběr. Neměl bych ji kam dát. zamyšleně a smutně poplácám Shiu po boku. Jestli bys chtěla, mohl bych... no já... není to... postraní taktika nebo tak... no doučovat. vymáčknu ze sebe. Šašek? Tak to já bych nedal. rezolutně zavrtím hlavou. |
| |
| Když se Tach zmíní o doučování zvednu překvapeně hlavu. Usměju se. Nikdy jsem doučování neměla. Možná protože mnohem radši budu lítat venku než se učit... I když je fakt, že potřebuju dobrý známky... Jinak mi táta do domu nastěhuje strýčka Sama... To bych nepřežila... Už jsem si celkem navykla na luxus vlastního bydlení... " No.. Tak jo.." Usměji se. "Když zas něco nepůjde tobě můžu ti taky pomoct ale co se týče fyziky, chemie, biologie a podobných blbostí tak nemohu sloužit.." Nabídnu automaticky svou pomoc. Tach taky zareaguje na poznámku ohledně Takea. Pousměju se... "To jsem celkem ráda... Asi bych ti musela obmotat pusu lepenkou, když by jsi furt kecal.." Zazubím se na něj.. |
| |
| Hrozba lepící pásky Zašklebil se. Asi neovladáš tajná a temná zákoutí zeměpisu, že? Trochu se uklidním, když zjistím, že se snídá normálně mluvit. Tak to radši budu celou dobu mlčet. Nechám mluvit tebe. Co ráda děláš? Já miluju skate, katany a bojové umění. Řeknu velice stručně. |
| |
| Při zmínce zeměpisu se usměju. "Zeměpis, dějiny, psychologii, hudebku a výtvarku dávám v pohodě.." usměju se.. Když začne mluvit o tom co má rád trochu na něj vykulím oči a zvednu ze země svůj skate a ukážu mu ho. "No... Já... Taky skate. Sečné zbraně moc nemusím ale na střelnici jsem jako doma. Táta je voják, a nechavá mě doma samotnou, takže bojová umění byla jedna z podmínek. Ještě ráda hraju na kytaru nebo hry na počítači..." Usměju se na něj. Opravdu jsem nečekala, že toho budeme mít tolik společného. Vypadá spíš na slaďouška co se bojí i kuchyňského nože... zazubím se při své myšlence... |
| |
| Volná hodina Když mě učitelka přesadí, nejsem zrovna nadšený, protože nerad sedávám v předních lavicích. Ale co už... řeknu si a s taškou v ruce si to pomalu šinu na moje nové místo, kde se sesunu do prázdné židle. Jakmile se učitelka omluví, zkontroluju si hodinky, abych věděl jak na tom jsem a pak se otočím k blonďaté slečně. Ty jsi...Miu...že? nadzvednu obočí, když se snažím vybavit si i její příjmení, ale jméno bude muset pro tentokrát stačit. Pak mě ovšem něco zaujme a proto se k ní nahnu o kus blíž. Ha! Rolnička! prohlásím po chvíli zaujatého pozorování blýskajícího se předmětu na jejím krku a široce se zazubím. Tak už vím podle čeho budu vždycky hledat svoji lavici...stačí jen poslouchat a člověk se nemůže ztratit. pronesu nakonec a čekám, jestli z lehce ostýchavé slečny taky něco vypadne. |
| |
| PRÁSK! Obdivně hvízdnu. Je tak milá a dá se s ní bavit... Jak to že máme tolik společnýho? Pistole nemá proti dobré kataně šanci. I když dobrá GRENDUR 19 má něco do sebe. A dokáže natropit škodu. připustím a pohladím Shiu po hlavě. |
| |
| Chtěla bych tě vidět, jak by jsi se bránil s katanou proti sniperovi na střeše. Pomyslím si ale nahlas nic neřeknu.. "Myslím, že střelná zbraň je lepší, hlavně pokud umíš na blízko bojovat bez zbraně..." Usměju se na něj. Celkem bych si s ním zkusila zatrénovat ale... No.. Příjde mi to jako vnucování... Navíc otec mi neustále vštěpoval do paměti, že nikomu nemám ukazovat co umím, není to nutné. Může to pak využít proti mě.. |
| |
| Změna tématu Pokrčím rameny. Každý má něco do sebe. A co skate? Backflip, 360, ollie, kickflip... Vyjmenuju základní triky. |
| |
| Když Tach začne vyjmenovávat jedny z nejlehčích triků zatvářím se téměř uraženě. "No dovol. Jsem sice holka ale to neznamená, že na skatu nebudu umět i něco pořádnýho!" zazubím se na něho.. |
| |
| MÍR! Zvednout ruce jako že se vzdávám. Fajn, fajn hlavně se nenaštvi. Hmm... christair, darkslide, noseslide, doublebar... Střelím pohledem po profesorce, jestli ji náhodou "nerušíme", ale prý je na odchodu. Hurá. |
| |
| Ruce vzhůru. Dobrý gesto. Zasměju se. "To už je lepší... Fajn přiznám se zas tak dobrá nejsem... Ale učím se..." Mrknu na něj. "Jak dlouho jezdíš?" |
| |
| Povytáhnu obočí. Tebe to fakt zajímá? Byla bys první. řeknu pochybovačně a svěsím ramena. S malou přestávkou 4 roky. Byl jsem prý dobrej. Už radši ani nevím. zavrtím hlavou. Sem jako nějakej ufňukanec. Co ty? Jak dlouho jezdíš? |
| |
| "To bys mě mohl něco naučit.." Usměju se na něho... "Já jezdím něco přes dva roky... No nevím, jako ufňukanec se mi zatím nezdáš..." Mrknu zase šibalsky.. |
| |
| Tahle hodina byla poměrně rychlá. Nechápu, proč tu musíme čekat vždyť ani nic neděláme. Opřu se o židli a podívám zas kolem sebe. Dělám to spíš z nudy. Po pěti minutách zas vytáhnul sešit s tužkou a začnu zas kreslit. |
| |
| Když přijde do třídy požděný kluk, letmo se na něj podívám pohlede, co mě ale upoutá, je jeho pes, který ho poslušně následuje. Na to, co řekne nijak nezareaguju. Vážně zdvořilý frajere. Pomyslím si, lehce zakývám hlavou a svůj zrak upřu opět na naší třídní, která v mžiku začne přesazovat. Oshiro? Emm ... Jména jsem si moc nezapamatovala, tak natočím bokem na lavici a porozhlédnu se po třídě. Uvidím, jak se dva kluci zvednou a jeden zamíří ke mě. jakmile přijde až k mé lavici, nejistě se na něj usměju, že to může vypadat spíš jako nějaký nucený úsměv a otočím se na židli zpět čelem k tabuli. "Emmm ... ano, ... ee jsem Miu." řeknu potichu a přitom se na něj ani znovu nepodívám, pak ještě ztiším hlas, že mě můj nový spolusedící sotva slyší, "Miu Natsuko" Podívám se k zemi, začnu si mnout prsty. Prosím, ať něco řekne, ať něco řekne. Opakuju si v duchu, ale přitom stejně vím, že kdyby se mě na něco zeptal, že mu asi nebudu schopna odpovědět. Jakmile se ke mě kluk nahne, znejistím a má tvář dostane trochu rumělkový nádech. Rolička? No ne, teď se mi začne smát, dělat si ze mě srandu a říkat, že je to divný, jako všichni ostatní. Ale co pak kluk řekne mě dost zarazí, nejsem si vůbec jistá, jak to bylo myšleno. "Emm ... a to je dobře?" |
| |
| OLD SCHOOL Ošiju se. Nevím, jestli je to dost dobrý. Nesměla by ses mi smát zašklebím se. Je tak krásná, když se usmívá. To jsem rád. Jakožto bojovník dá se li to tak nazvat, bych neměl projevovat emoce. Pravidla staré školy. Shia zavrčela a já zatnul pěsti. Na chvíli jsem se zamračil, ale hned zase zavládlo slunečno.Proč vlastně tahle škola? |
| |
| Zazubím se. "Slibuju, že se budu smát jen trošičku!" a vypláznu na Tache vesele jazyk. Poté ale začal mluvit o své staré škole. Nevypadal zrovna nadšeně a já rychle zvážněla. Možná bych se ho neměla ptát na detaili. Nevypadá, že by o tom chtěl mluvit. Když já jsem hrozně zvědavá! Aiko!! Mírně pozvednu jedno obočí. "Jsi v pořádku?" chytnu tě za rameno a povzbudivě se usměju. Snad se nebude zlobit, že se tak vyptávám... "No... Škola má celkem dobrou pověst, je blízko a podle všeho by mi mělo zbýt dost času i na jiné věci než je škola.. a asi nejdůležitější věc... Chtěl to táta.." Odpovím s úsměvem. "Co ty?" |
| |
| Tak to mi moc nepomáháš. zavyju naoko zoufale. Když mi dá ruku na rameno, chci ucuknout a zároveň ji přivinout k sobě. Jo v pohodě. usměji se na ni. Pak přišel čas lhát. Jak já to nesnáším.Hm... no... jaksi... to chtěl... teda chtěla... mamka. |
| |
| Když vidím jeho rozpaky stáhnu ruku zpátky k tělu. Zdá se celkem nesví... Pomyslím si. "Aha... Tak to jo... Ty bydlíš tady ve městě nebo dojíždíš?" Zeptám se zase a usmívám se na něho... |
| |
| Když se učiteli nechce učit Jakmile přijde poslední spolužák, musím opravdu pozvednout obočí nad tím, že mu bylo povoleno si se sebou přivést do třídy psa. Pomalu začínám nějak tak chápat matčin strohý výrok „maloměstská škola života“ a jen co nám učitelka sdělí své úmysly, mohu se snad i domnívat, že mi došel úplně. Několik studentů je přesazeno a jak se zdá, byl záměr naší třídní zaplnit všechny lavice, což ovšem má po jejím odchodu efekt vypuknutí plného hovoru na všech stranách. Nejprve se zahledím bokem na kluka se psem, který se zdá být plně zaměstnán rozhovorem s Tsutsumi, ovšem poté začnu ledabyle přejíždět očima po celé třídě, kde se začínají sem a tam u některých lavic tvořit i menší skupinky…samozřejmě vyjímaje tu mojí. Pravděpodobně mi uchází nějaká společenská formalita… zamračím se a očima se zastavím na první lavici, kde si vysoký kluk sedl vedle Natsuko a pravděpodobně se začal na něco vyptávat-v tom si vzpomenu na slova naší učitelky …já teď odejdu a vy se bavte… Rozhodnu se, že tato slova byla pravděpodobně určena jako povel a že je tedy účelem jejího odchodu abychom se mezi sebou lépe poznali. Proto se zvednu ze svého místa a zamířím k poslední osobě, jež prozatím není okupována jiným konverzačním partnerem. Světlovlasému klukovi vepředu, který se očividně zaměstnává kreslením, ovšem nemám ponětí, jak ho vlastně oslovit. S dovolením, bylo by příliš troufalé zapojit se do všeobecné sociální aktivity obdivováním Vašeho díla?...Nevadilo by vám, pokud by se někdo optal, jestli Vám může dělat společnost?...eh…Bylo by příliš troufalé se optat na původ vašich uměleckých schopností?... lehce nervózně se kousnu do rtu. Ehm…co to kreslíš, Go-kun? vysoukám ze sebe nakonec velmi nepřirozeně a lehce zahanbeně se podívám bokem. |
| |
| Jakmile se mě Miu zeptá, na chvíli mě ta otázka zaskočí. Jasně, že je to dobře. řeknu o něco vážnějším tónem a na chvíli se jí zadívám do očí. Hej víš co? zazubím se znova zeširoka Ty seš dost roztomilá! dokončím s lehkým mrknutím. Normálně bych to takhle možná neřekl, ale mám pocit, že tahle slečna potřebuje trochu zvednout sebevědomí-a navíc ne, že by to nebyla pravda. Nechci ale aby jí to přivedlo až příliš do rozpaků a tak dál pokračuju jako by nic. Hele, ty jsi říkala, že se...ráda kukáš na filmy, ne? A seriály? Tak povídej...na jaké? snažím se z mojí nové spolusedící vytáhnout nějaké to další info a zabavit se, než budu moct pro dnešek vypadnout. |
| |
| Zarazím se. Vlastně nevím. Snad má tahle škola ubytovnu. zadoufám. Mamka totiž... nemá na ... ubytování., podám opatrné vysvětlení. Ať si nemyslí, že jsem houmlesák! |
| |
| To, že nemá ubytování mě trochu překvapí. Možná by mohl bydlet u mě ale... achjo... otec by to jistě schválil... ale příjde mi to zváštní. Můžu mu vůbec něco takového navrhnout. Nebude si o mě bůh ví co myslet? "Já... Eh... Když, by jsi nenašel nic. Mohl by jsi nějákou dobu bydlet u mě...." Vysoukám ze sebe nakonec... A už je to venku! Krucinál!!! Tohle nedopadne dobře... Na mévýrazu je vidět nejistota ale také snaha mu za jakoukoliv cenu pomoci... |
| |
| Po nějáké době soustředěného kreslení uslyším za sebou hlas. Rychle zavřu sešit a otočím se na spolužáka. "Jenom kraviny, co kreslí člověk z nudy.." Řeknu s naptrosto flegmatickým pohledem. "Hele ty jsi věděl, že si můžeme do školy vodit zvířata? Když bych to věděl, koupil bych si medvěda nebo pantera..." Zazubím se vesele. "Mám pětku?! Trhej! " Zasměju se. |
| |
| Usměji se na ni. Teda. Si první, kdo mi tohle navrhuje. Fakt si toho vážím, ale co vaši a ... a Shia? nechci se vymlouvat, ale nechci ji znepříjemňovat život. |
| |
| "Eh, mámě to rozhodně vadit nebude. Tátovi napíšu a bude jistě souhlasit." Odpovím po pravdě. "Myslím, že Shia nebude problém. Mám velkou zahradu a kdyžtak může být uvnitř. Je to ale jen na tobě..." Odpovím ale spíš aby jsi si byl jistý, že nebudeš přítěží. |
| |
| Usměji se na ni. Je starostlivá. Já... jestli to nebude vadit tobě... Klidně budu umívat nádobí a čistit ti boty! usměji re. Moje uši zachytili jako radar poznámky o Shie. Ztuli mi svaly a zatnuli pěsti. V očích mi srší blesky. ŘEknu nahlas. Hele de--il. Trhej! Shia na chvíli odhalila tesáky, které vůbec nevypadají jako tupé psí, obroušené od granují. Je mi jedno co ten frajer udělá. O mém psu nebude nikdo mluvit jako o skartovačce! |
| |
| Zasměju se jeho poznámce o čištění bot. "Mám lepší trest! Snídaně do postele a čištění skatu!" Zasměju se zase. Najednou zaslechnu zmínku o zvířeti ve třídě. Je z přední lavice od Teshika. Tach na ní reaguje až přehnaně, příjde mi. Když na něj zařve, zas ho chytnu za rameno. "Klid... Nic špatnýho neřekl..." Řeknu klidným hlasem. "Nemusíš mu hned nadávat... Upřímně se taky divím, že ti ho učitelka povolila mít ve třídě..." Zastanu se Teshika, který to zřejmě opravdu nemyslel zle. |
| |
| Když zaslechnu Tachiovu nadávku, vstanu a dojdu k zadní lavici. Opřu se rukama přímo před Tachem tak abych měl se mu díval přímo do očí. "Nevím, proč mi musíš hned nadávat, když si jen dělám legraci a přitom ani ne z tebe nebo tvýho psa, spíš ze školního řádu. Pokud ale chceš tu hru hrát takhle a bez příčiny útočit, tak zaútočím já. Vím moc dobře, že kopnout tvého psa dostatečnou silou do čumáku, příjde o hlavní smysl, pro méně chápající o čich. Ty pak budeš mít dvě možnosti. Buď se budeš dívat jak trpí do konce života a nebo ho dáš utratit. Pokaždý ale budeš vědět, že za to můžeš jen a jen ty! A tvoje machrování před holkou! Tak co? Mám kopnout nebo se mi omluvíš?!" Řeknu naprosto klidným a vyrovnaným hlasem. |
| |
| Do třídy vejde slečna Taneshi a zatleská rukama aby jste se ztišili. "Žáci, pokud chcete, je po desáté a pro dnešek můžete jít domů. Nezapomeňte se podívat na zítřejší rozvrh. Těšim se na vás zítra. Pokud mě omluvíte, mám ještě nějaké vyřizování.", řekne Taneshi-sama a opustí třídu. Všichni ostatní žáci, kromě vás se začali zvedat a balit si věci. |
| |
| Když mě kluk ujistí, že to s roličkou nemyslel špatně, podívám se na něj a nejistě zvednu svůj pravý koutek úst. Pak se opět točím, nervózně se zadívám do svého klína a přitom si stále mnu prsty. "Emmm ... mám ji pro štěstí." Mluvím potichu, že nikdo jiný mě nemůže slyšet, ba i Takeo musí mít potíže s tím, aby mi vůbec porozuměl. "Co?" Povím, i když t spíš může připomínat jakési pazvuk, protože jsem z šeptu přešla do normálního hlasu. Otočím e na něj nervózně a čekám, co řekne. "Roztomilá? To je taky dobře?" Zareaguju na jeho poznámku a svůj pohled znovu sklopím k zemi, tentokrát jsem ale stále natočená k němu. Trochu zčervenám, a proto hlavu sklopím ještě víc, aby si toho pokud možno Takeo nevšiml (i když to nešlo přehlédnout). Pak se mě zeptá na to, na co se dívám. Znejistím, protože si myslím, že vím, jaká bude jeho reakce až zjistí jejich názvy a to, že žádný z nich nezná, a kdyby se na ně pak ještě podíval, to by teprve byla katastrofa. "Ty nemůžeš znát." Řeknu polohlase, otočím se zpět čelem k tabuli a začnu je přeříkávat, ale tak, abys mě tentokrát neslyšel ani ty. Přijde ti to jako nějaký spletenec a jenom čas od času zaslechneš slovo, jako je místo, škola, chata, běh, ...
Když nějaký kluk ze zadní lavice zvolá nadávku, v duchu si pro sebe řeknu. První den ve škole a už nadává a kvůli čemu? Že si někdo udělá srandu z jeho děsivého mazlíčka? Nechápu to ... Nechci vědět, co se stane, až ho někdo z učitelského sboru vyhodí mimo třídu nebo ven. Ty se pomátneš na rozumu chytráku. Přitom se ale stále dívám k zemi čelem k tabuli, jako by mě slovní přestřelka skrz celou třídu vůbec nezajímala. Jen mu to vrať! Bez pořádný hádky hne první den to prostě nejde. Jen do krve chlapci, ať je aspoň zábava. Ironicky si pomyslím a lehce při tom zakroutím hlavou. |
| |
| Agresor a invalidní vozík Vůbec mě nevyvede z míry. Dal jsem rukou povel Shie, aby toho ehm... kluka obešla. Sundal jsem jí obojek, aby nebyla slyšet. Teď stojí asi 2 metry od nás jako zadní voj. Z kapsy vytáhnu vystřelovací nožík. Ozvalo se cvaknutí, těžko slyšitelné. Mile se usměji. Nechci si přidělávat problémy hned první den a tobě to taky nedoporučuji. Ten nůž jsem si dneska nabrousil a připravil o schopnost chodit horší než ty. Pokud máš něco proti mě, vyříkáme si to před školou, ale sáhneš na Shiu a do konce života už neopustíš invalidní vozík. myslím to zcela vážně a poslední slova spíš zasyčím. Nechci se rvát, ale nikdo NIKDO na Shiu nesáhne. Vyšlu Aiko omluvný pohled a ústy naznačím "promiň." Když dostaneme pokyn "zmizte," hodím na rameno tašku a vstanu. Podívám se na toho ehm... kluka. "Tak co? Rozmyslel sis to? Jestli ne, čekám před školou." Shia vyběhla ze třídy na jeden pohyb mé ruky. Čeká na chodbě a já k ní zamýřil. Navlékl jsem jí obojek a připnul vodítko. "To nám to hezky začíná co holka? Nechci se rvát, ale tobě nikdo vyhrožovat nebude." podrbu ji na hlavě. Mám počkat na Aiko, nebo mě už označila jako rváče a nechce se mnou nic mít? Nedivil bych se jí. |
| |
| Klid prosím! Zrovna když se Teshika zastávám vstane a zamíří k nám. Mé smyslové radary jakobý se zcvokly. Tohle nebude ani náhodou dobré... Teshik si stoupne přímo před lavici a opře se o stůl. Nakloní se k Tachovi a začne mluvit. Během jeho řeči Tachovi stisknu silněji rameno, abych měla větší pravděpodobnost, že nic nevyvede. Cože?! Teshiku! Kluci uklidněte se... Je první den... Přece se nebudete rvát kvůli takovýhle blbosti... Tachova reakce mě však rozhodí ještě víc. Mít ve škole nůž, to mi příjde opravdu přehnané a ještě ho vytáhnout na spolužáka?! Tachi, tohle nedělej... Ruku stáhnu z jeho ramene a on vstane a odejde ze třídy... Chvíli za ním koukám a pak si taky stoupnu... Podívám se na Teshika. "Vím že to přehnal, ale prosím, už to dál neřeš. Přemluvím ho, aby nebral toho psa do školy... Prosím..." Kouknu se na něho prosebněma očima a zvednu skate ze země. |
| |
| Dívam se na Tache celou dobu. Ani se nehnu. Neudělám nic, co by naznačilo strach z jeho nože. Když se zvedne a odejde promluví na mě Aiko. Otočím se na ní a řeknu. "Dal jsem mu jednoduchou volbu a když by toho psa měl tak rád jak tvrdí, tak se omluví. Blbý promiň by mi stačilo... Místo toho teď začal vyhrožovat přímo mé osobě. Já tu nebudu za idiota na kterým si někdo bude honit ego... Buď v klidu, já se s ním rvát nechci. Není vítěz ten kdo toho druhého zmlátí ale ten, kdo zařídí že ten druhý bude víc trpět! Nepřestanu o to usilovat, dokud se mi neomluví." Odejdu si pro batoh a odejdu. |
| |
| Povzdechnu si. Tohle bude ještě prča... Aiko, Aiko. Jak ty to děláš, že se dostaneš hned první den mezi dva býky v aréně. Pomalu výjdu ven ze třídy. Ještě jsem dnes chtěla pozvat třídu na tu párty... To asi nechám radši až na zítřek... Podívám se na Tache stojícího venku a jen zakroutím nechápavě hlavou. Skate nesu podpaží a pomalým krokem se vydám směrem domů... |
| |
| Pokus Celí den se toulám po okolí s Shiou v závěsu. Když se den přiblíží večeru, pořád chodím po ulicích, abych zabil čas. Přemýšlím o tom všem, co se dnes stalo. Nejraději bych řval. Jsem takovej kretén, že se chci poprat před tou jedinou holkou, co se mě nesnaží ztrpanit? Otočím se na Shiu. "Vypadá to, že dneska budeme zase spát pod širákem, zlato." povzdychnu si. Už mi to nevadí. Zvykl jsem si. Na koleji mi řekli, že se zvířaty se tam nesmí a jít za Aiko se neodvážím. Posr***l jsem to... Posadil jsem se na lavičku nedaleko nějakého skateparku. Shia se na mě podívala. "Proč tady?" jakoby se ptala. "Nevím, zlatíčko. Možná, že mi chybí moje minulsot." ušklíbnu se. Koukám na ostatní skejťáky, jak se snaží nepadat. Dojdu k nim. "Za dvacku od každýho, že udělám Pop shove tři sta šede." zašklebím se. "Nedáš." "Puč mi skate a uvidíš." Dali mi ho, ač hodně neradi. Rozjel jsem se. Páni, už to je dlouho, co jsem nestál na skatu. Fajn, určitě si vzpomenu.... Prsty na špičku, odrazit se, protočit a dopad...! Jo, dal sem to! Jako král jsem dojel ke klukům a seskočil ze skatu. Nohou jsem zdupl skate, takže mi vyskočil do ruky. Podal jsem jim ho. "Dobrej, ale špatně péruje." Každý z nich mi dal dvacku a já s úsměvem na rtech odcházím s Shiou v závěsu.... |
| |
| Pomalu dojdu domů. Tam si hodím batoh na zem a najím se. Pak vezmu skate a vyrazím zas zpátky do města. Jedu na skatu ulicemi. Když dojedu ke skateparku. Zahlednu Shiu. Trochu se zamračím a přijedu blíž ke vchodu zahlednu Tache, jak se baví s klukama v parku a ty mu půjčují skate. Vezmu svůj skate do ruky a vylezu nahoru na jednu rampu. Posadím se a sleduji pozorně Tache a jeho trik. Je vážně dobrej.... pomyslím si. Tach dojede zpátky a pak odchází. Mě na rampě si nevšimne. Seskočím z rampy přímo před něj. "Takže ty umíš takhle jezdit a nemáš kde spát? Vyhrožuješ spolužákovi, že ho pošleš na vozík radši, než aby jsi řekl jedno blbý promiň. Zahráváš si s nesprávnými lidmi..." Koukám na něj vážným pohledem. |
| |
| Aiko? Zrudli mi uši. Ty ses koukala? Není to moc dobré... sklopím zrak. Proč o tom chce mluvit? Hele, Shia je jediný co mám. On vyhrožoval, že ji kopne. Já bych ho nechal říkat si ho chce, kdyby nepřišel s tímhle . je mi trapně. Ona si fakt myslí, že jsem bezďák. Spát se dá všude. Nebude to poprvé. |
| |
| "Jo, viděla jsem to... Co se týče z Teshika, jde o to, že jsi mu jako první začal nadávat. On chce jen slovo promiň. Pak tě nechá být. Ale když se neomluviš, budeš muset Shiu schovat do trezoru." Koukám na něj furt vážně. "Měl by ses mu hned zítra ráno omluvit..." Změní se můj výraz spíše na prosebný a smutný... Nechci, aby si ty dva ublížili... A je jedno jestli psychicky nebo fyzicky.... |
| |
| Omluvit se? Já? Ať si dělá srandu. Já se neomlouvám. Nebylo to zatím potřeba. Když on taky... řeknu nakonec. Aspoň tohle povolím... Nebudu se přece omlouvat za něco, za co nemůžu. |
| |
| "To ty jsi ho první napadl...."kouknu vyčítavě... "On ti nic neudělal a ty jsi mu začal nadávat. A když ti řekl ať se omluvíš, tak jsi mu začal vyhrožovat. Neříkám,že on je bez viny ale kdo to přehnal jsi byl ty." odmlčím se. Sklopim hlavu. "Omluv se mu prosím.... Věř mi, že to je jediná možnost.... Znám ho. Není bezpečný si s ním zahrávat." Koukám zarytě do země.... |
| |
| Měl blbý poznámky. Promiň. řeknu, když si uvědomím, že mluvím sprostě.Věř mi, takový znám. Na starejch školách... zarazím se. Ale nic... Celej život musím používat pěsti. Omluva je slabost. |
| |
| Zajímavá sociální interakce Nevím, jak by měla konverzace dál pokračovat, ale zdá se, že o to už se postará někdo jiný, jmenovitě tedy Tachio, který se zachová velmi agresivně a cel situace se během chvilky vyjme kontrole. Nemůžu říct, že by to bylo poprvé, co jsem svědkem vypjaté situace, ovšem nikdy nešlo o podobně banální důvod. Naštěstí se třídní dostaví dříve, než se něco stihne opravdu stát, i když podle mého názoru měla zakročit mnohem razantněji, než jen rozpustit třídu. Nehodlám ovšem na tomto místě setrvávat déle, než je nutné tak si posbírám své věci hned mezi prvními a tiše se vytratím ven k stojanu na kola a rozjedu se směrem domů. Děda bude rád, když se vrátím domů brzo a budu mu moci pomoct v obchodě... |
| |
| Zamračím se. To si dělá srandu... "Fajn! Když myslíš! Ale je to jen důkaz, že ti na Shie zas tolik nezáleží, jinak by ses jí aspoň snažil chránit." Řeknu spíš naštvaně. Mám takový vztek... Proč sakra neposlouchá co říkám. Znám Teshika už dost dlouho. Byla jsem jediná, na koho jeho intriky neplatili. A to hlavně, protože jsem věděla, čeho je schopný... "Znám ho dost dlouho na to abych věděla, že pěstí na něj nestačí!" Kouknu na Tache vyčítavě. Nakonec sklopim hlavu... |
| |
| V očích se mi blískne. Nikdy neříkej, že mi na ni nezáleží. Skloním se k Shie a pohladím ji po hlavě. Počkat. Jak dlouho ho znáš? podívám se na ni tázavě. Snad s ním nechodila... |
| |
| Koukám na Tache jak hladí Shiu. "Chodili jsme spolu na základku a nižší střední." odpovím aby pochopil, že ho znám opravdu dlouho. "Možná ti to příjde jako slabost se omlouvat ale věř že to je jediná možnost jak Shiu ochránit..." Kouknu se ti zpříma do očí... "Měl by sis to vážně rozmyslet..." a opřu se o skate... |
| |
| Moje slabiny odhadla rychle. Až moc. Budu si muset dávat větší pozor na to, co dělám. Podívám se Shie do očí, jako bych mluvil k ní, ale ve skutečnosti to je k Aiko. "Na každé škole stačilo pár ran a všichni se vzpamatovali. Asi budem muset začít odznova, co holka?" napřímím se. "Když ti to udělá radost. Ale jen kvůli tobě. Kdybys tu nebyla, poslal bych ho do věčných lovišť." postavím se jako indián, rozkročmo a s gestem jako Vinnetou když říká "bratře." "Nikdy bych neřekl, že by ti tolik záleželo na zvířeti, které ani neznáš..." zazubím se šibalsky. Nebo má strach o mě? Těžko říct. Ženská mysl je nepředvídatelná... |
| |
| Jeho gestu se zaměju. "Děkuju" a usměju se na něj. "A teď se koukn ty na mě..." Zazubím se a naskočím na skat a rozjedu se. Tak jo. Zkusím to. Zvládnu to! Povzbuzuji sama sebe a zkusím také udělat Pop shove. Při dopadu se mi ale skate zaplete do nohou a spadnu. Zůstanu ležet na zemi. Sakra jau!!! Kruciná!! Mám sedřenou celou levou stranu těla. Koleno, stehno, část zad , celou ruku a levou tvář... Zhlboka dýchám a snažím se se uklidnit a vstát. Hlavně nebul! Nebul Aiko!!!! Nadávám sama sobě. Stejně si za to můžeš sama! Machruješ před klukama akorát! Blbko jedna! Pomalu se posadím a držím se za tvář... |
| |
| Usměji se na ni. Start dobrej... jen to chce víc... "AIKO!" rozběhnu se k ní. "Hej Aiko, žiješ?" obejmu ji kolem ramen. "Sakra, tohle nevypadá dobře. Teda je to v pohodě, teda... " skoro rozervu tašku a vytáhnu jedno z mých posledních triček. Rozervu ho na půlku a začnu čistit rány. "Fajn, dostanem tě z toho." Hodím její skate do tašky. Zvednu Aiko náručí. V jakékoli jiné situaci by to byl sen, ale teď ne. Shia nešťastně pobýhá okolo. Vzala mé zavazadlo do zubů. "Tak jo. Nasměruj mě k vám domů..." řeknu něžně. |
| |
| Tach se ke mě vrhne. Nejdřív mě malém rozdrtí v objetí a pak si roztrhal tričko a začal mi čistit rány. Než jsem stihla protestovat, už mě nesl pryč. "Já... Uklidni se... Jsem v pořádku!" začnu protestovat. Zvladnu jít sama. Už tolikrát jsem takhle došla domů i v horším stavu. "Pusť mě... Zvládnu jít sama..." zaprotestuji. Ten panikari jak táta... Přesně takhle se choval když byl doma a já spadla z rampy... Měla jsem jen lehký otřes mozku a zlomenou pazni kost a on se mohl zbláznit... |
| |
| Podezírvě se na ni podívám. "Vážně?" Spustím ji na zem. "Fajn, no já už asi pujdu, jestli to fakt dáš sama... Musím najít něco na spaní." Shia přiklusala s taškou. Vytáhl jsem z ní skate a podal ho Aiko. "Zítra ve škole?" usměji se na ni... |
| |
| Když mě pustí na zem. Stoupnu si plnou vahou na pravou nohu. "Neboj... Zvládnu to.... Akorát jsem se ztrapnila... " sklopim oči. "Vážně nemáte kde spát?" Kouknu na Shiu a pak zvednu odřenou tvář k Tachovi. Povzdechnu si... "Nevím, jestli toho nebudu litovat, ale ta nabídka s barákem pořád platí..." Pousmeji se ale odrenina mi v tom trochu brání.... |
| |
| Usměji se na ni. "Ani ne. Pop shove je těžkej prvek. Já ho piloval asi půl roku..." zazubím se. Konečně se necítím ztrapněně aspoň já. "Opakuji: Spát se dá všude. A rád bych přijmul tvou nabídku, ale co ti dám na oplátku? Lekce skatování a snídani do postele? Mé finance totiž mají namále. " strčím ruce do kapes. Taška se mi houpe na rameni. Shia si mi sedla vedle nohy a hypnotizuje Aiko pohledem. |
| |
| "To je v pohodě budeš mi dělat osobního sluhu..." Mrknu na Tache provokativně. Pak se podívám na Shiu. "Shia nebude na obtíž... Můžeš jí zítra nechat doma. Necháme ji otevřené dveře vzadu na zahradu..." Usmeju se na ní... Teshik se to ale nesmí dozvědět. Bude dělat problémy.... |
| |
| Ukloním se. "Má paní... Můj život je ve vašich rukou..." znovu se napřímím. Vlasy mi spadli do čela. Rychle si je odhrnu. Hned ale vidím, čeho se bojí. "Nebojte se madam, po vašem království se budu pohybovati jako myšák a nikdo o mé přítomnosti nebude vědět, dokud neřeknete, že je potřeba uvařit čaje. To budu klýt a nadávat přes celej barák." pokusím se zlehčit situaci, i když vím, že to bude ještě s Tamtím těžkej boj... |
| |
| Jeho šaškování se zasměju. Nikomu ve škole neříkej, že bydliš u mě jasný...kouknu na něj prosebně. Pak se usmeju a vezmu skate do ruky. "Tak jdeme."a vydam se kulhavou chůzi domů... "Tachi... Kde máš vlastně mámu? To jí je jedno, že nemáš kde spát?" Zeptám se nakonec a podívám se na tebe... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Táta umřel v továrně. Prý nehoda. Moje matka... no nebyl jsem její. Jsem bastard. Tak mi říkala. Vyhodila mě na mráz a řekla, aťˇse nevracím... Nevrátil jsem se... Málem jsem umřel, ale potkal jsem Shiu. Jednou v lese. Byli jsme oba opuštění. Stali se z nás přátelé a ona mě naučila přežít. Pak už jsem ji nikdy nemohl opustit. Byla mou společnicí a kamarádkou. Celou dobu... Odvržený všemi i vlastní matkou a milovaný vlčicí. Takže ano...Mé matce to je jedno..." ušklíbnu se. Bolestně a nenávistně. "Ale jsem rád, že si mě nenechala." povytáhnu rukáv košile. Je na ní veliká jizva. "Tohle mi jednou udělala. Když táta umřel. Hodila po mě vázu a křičela, že za to můžu já.... Doteď to bolí. " chvíli jdu mlčky. "A co ty? Proč nebydlíš s vašima?" |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Když Tach mluví, jakoby se mi sevřel celý hrudník. Na tohle jsem se ptát asi neměla. "Promiň... Neměla jsem se ptát..." omluvím se rychle. "No... Mě mamka umřela, když jsem byla ještě malá... Bylo to při bankovním přepadení.... A otec je u speciální jednotky. Je pořád někde po světě a nejbližší příbuzný jsouna druhý straně země. Takže jsem ukecala tátu, že chci zůstat tady..." zvednu pohled k Tachovi... Usmeju se. Dojdeme až k našemu domu. Je obehnan vysokým plotem. Otevřu branku a pustím Tache i Shiu na velkou zahradu s cestickou k domu. Dům je dvoupatrova vilka. Když otevřu dveře objeví se chodba volně navazující na obyvak s barem a zadní prosklenou stěnou přes kterou je vidět venkovní bazén na druhé straně zahrady. Položím skate za dveře. "Máš hlad? Nebo žízeň? Jo a chceš pokoj dole nebo nahoře?" Zeptám se a hodím boty do botníku. Celý dům je moderně zařízený... Otočim se s úsměvem naTache a čekám na odpověď... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Když dojdeme k nim, obdivně hvýzdnu. "To je nádherný." uznale pokývám hlavou. "Kam mě má paní uloží. Vyspím se klidně v kuchyni na podlaze. Aspoň to nebudu mít daleko při dělání snídaně." zašklebím se. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Tam je modrě vymalovany pokoj s velkou postely, satnikem a rohovým pracovním stolem... "Tak tady máme první pokoj... Teď pojď nahoru..." A vydam se po schodech nahoru. Tam je 5 dveří. Vejdu do prvních. Tam je zelený pokoj zas stejně vybavený jako dole. "Tady vedle mám pokoj já... A tady je ta nejuzasnejsi místnost celého baráku. Teda aspoň pro mě." Otevřu vedlejší dveře a za nimi je místnost s několika počítači, repraky, combem, a elektrickou kytarou.... "Tak jakej pokoj?" usmeju se na něj... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Páni, elektrická kytara? V jednom z pasťáků sem se učil na španělskou, abych mohl jít na školní koncert a vydělat nějaký peníze. Moc sem se toho nenaučil. Jen stpnice a pár akordů. Jak dlouho hraješ?" |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Už v podstatě od malička... Někdy ti klidně zahraju ale teď si jdu umýt ty odřeniny..." usmeju se. "Zatím se tu můžeš porozhlednout...." mrknu a vezmu si v pokoji věci na převlečení a zamířím do koupelny na konci chodby. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro O 15 minut později Uklidil jsem mléko do ledničky a koukám na svůj výtvor. Dva talíře lívanců usmažených do zlatova, s jahodami a smetanou nahoře. Je fajn být v době s plnou ledničkou. "Má paní, po sléze přijďte na malou svačinku!" křiknu nahlas. Zakousnu se do prvního lívance. Konečně teplé jídlo. Jsou celkem dobré. Akorát chybí skořice, ale tu jsem nenašel. Až Aiko příjde, zašklebím se triumfálně. "Co na to říkáte?" |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Poté se obleknu do volného šedého trika a plátěných modrých kraťas. Dojdu dolů. Když uvidím Tache s lívancema jen vykulim oči. "Wow... Koukám, že se budu mít jak v nebi..." zasměju se a mile se usmeju. Posadím se naproti Tachovi. "Děkuju..." Usmeju se a zakousnu se do lívance. Mňam! Jsou výborné... ale počkat, něco chybí... Z jedné ze skříněk podám skleničku se skořicí... Položím jí na stůl a usmeju se. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Opovaž se. Nepochtívej. Zakousnu se provokativně do obzvlášť pěkného kousku. Zítra by sme mohli znova zkusit ten Pop shove. Jestli chceš. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Dobrou chuť. Shio." pak se konečně pustím do lívanců. "Můžeme to zkusit... Snad mi to půjde s instrukcí líp..." usmeju se na něho. "Jo! Našla jsem nějaké tatovo oblečení, tak kdyžtak jsem ti ho položila v pokoji na stůl..." |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Ty se nás teda rozmazluješ." upřímně se zasměju. "A má paní, kdyby sem zavítal váš pan otec, mám se schovat do skříně, nebo do sklepa?" |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Pak se otočím zpátky na Tache. "Otec by s tím mít problémy neměl mít ale musím trochu lhát. Řeknu mu, že se známé už delší dobu. Ano?" Řeknu a očekávám, zda bude nějaká námitka... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Myslím, že o vzdáleném bratrankovi by věděl... Ale to s kamarádem bude dobrý... No to bude problém! Oba to jsou psy a taková fešanda by se před nimi měla mít na pozoru..." Pronesu provokativně a zasměju se. Dojím lívance a vezmu talíř. Pokud dojedl i Tach tak vezmu i jeho talíř a položím ho ke dřezu. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Inu, večeře byla výborná ale co teď? Teda nevím jestli nechodíš v 7 spát... Neopouští mě úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Bere to fakt vážně... Napustim dřez a začnu mýt nádobí. "Já nevím. Co bys rád dělal?" usmeji se. " Já většinou koukám večer na televizi nebo na nějaký film. " |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Usměju se a otočím se zpátky k dřezu. Až když ho umeju, nechám ho okapat a vytáhnu ze špajzu bramburky a kolu. Oboje donesu do obývák a položím na stůl. "Tak co? Co se ti zamlouvá?" otevřu láhev s kolou a napiju se. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Co takhle James Bond - Skyfall nebo radši Harry Potter? Na tohle sem levej. přiznám a koukám na seznam. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Celkem jsem zvědavá co vybere... |
| |
| Když dojdu domu, naobědvám se a udělám své domácí povinnosti. Pak mi ale dojde, že dnes jsem měl byt u Aiko a učit ji ty šachy. „Sakra! Ale nevolá, zřejmě i ona na to úplně zapomněla. Asii bude na tom jejím hřišti." Vezmu si batoh přes rameno v do něj dám dřevěné šachy a jdu přímo tam. Když tam dojdu Aiko nevidím ale zaslechl jsem od pár kluků, jak sebou dnes sekla o zem, to mě značně zaujalo a tak sem si snímá šel popovídat. Zjistil jsem pár zajímavostí. Třeba i to, že tu byl s ni kluk se psem a pak s ni i odešel. Ach Aiko! Co blbneš?! Jako fakt!? Probleskne mi hlavou a jdu až k ní. Kde zazvoním na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Kdo to sakra.... Ale ne! "Teshik! Musíš se schovat i se Shiou!" vyskočim z křesla. "Schovejte se nahoru do mého pokoje!" Vyletim ven z domu k brance. Přijetím k ní a otevřu ji. Stojím v ní bosa v šedém volném triku. A modrých kratasech. "A-ahoj... Já.... Úplně jsem na to zapomněla!" začnu hned mluvit na Teshika. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "No... Je celkem pozdě... Já... Nevím.... " Snažím se to nějak ukecat... Byli by schopny se mi v baráku porvat... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Co bude dál? |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Musím si něco zařídit. Zatím si sedni v obýváku." pousmeju se a vybehnu po schodech nahoru. Otevřu dveře do svého pokoje a vylezu dovnitř... "Tashik je dole... Musíte tady nahoře být potichu... Budu se snažit aby co nejdříve odešel..." |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro To si myslí i ona, že jsem takový hlupák?? Ach jo. Pomyslím si. Sednu si a čekám kdy Aiko přijde. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Sejdu po schodech zas dolů. Přisednu si zpátky k Teshikovi. Tak můžeš začít s vysvětlováním. usmeju se na Teshika. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Teshi... Já.... Nevím co chceš vysvětlovat... Zvonil jsi... Tak jsem připravila něco a rychle běžela za tebou.... O čem to sakra mluvis? Nebo spíš o kom?" kouknu na něj a snažím se vypadat co nejvíc nechápavě... I když bych řekla pravdu... Mělo by mu to být jedno... Není to jeho věc... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Co když by jsi mě pro změnu v něčem podpořil?! Já... Myslím, že to je dobrá věc... Prosím přestaň se takhle chovat a pomoz mi...." koukám na něj prosebne.... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Tach se ti chce omluvit... Dej mu ještě šanci prosím... Přísahám, že to zítra tátovi sama zavolám!" Prosím pořád dokola.. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Tachi... Teshik tě chce vidět..." řeknu se sklopenou hlavou... "Omluvíš se mu prosím...." řeknu a hlavu snad sklopim ještě víc... Dobře vím, že po něm chci moc... Snad to pochopí... "Nech Shiu radši tady..." dám mu ještě radu a vydám se dolů... Je to jako cesta na popravu... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Páni, ona se o mě snad vážně bojí, nebo co... Když se Aiko ukáže ve dveřích, zvednu hlavu. "No, myslím že mě spíš nechce vidět a ani já jeho." Zvednu se z postele. "Ale pokud půjdu tam dolů, Shia taky. Nebudu ji schovávat jako něco, za co bych se měl stydět." zašklebím se a nechám Aiko sejít první. Pár minut počkám, aby to nevypadalo, že za ní chodím jako pes a pak pomalu sejdu dolů s rukama v kapsách. "Jen aby bylo jasno, tak moc tě vidět netoužím. Ani se omluvit."zašklebím se a opřu o zábradlí. Nijak zvlášť nespěchám... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Kluci.... Co se k tomu posadit a hezky v klidu to probrat?" Zeptám se, i když vím, že si toho nejspíš ani nevšimnou. Tohle skončí buď bitkou a nebo... No... Oba jsou paličáci, takže jedině bitkou.... |
| |
 | "Školní" den To tam fakt musím zase jít... Mohla bych dělat tolik mnohem produktivnějších čínností... Jako třeba trénovat střelbu... Hmmm... Tak mě napadá, budu vůbec pokdačovat v tom co dělal otec... Kdo ví... Hmmm, nevím jestli se jen plaváním dokážu uživit... No, uvidí se... Teď nějak musím přežít tu školu... Ugh, mě se tam fakt nechce... přemýšlím tak když vylehávám u sebe v pokoji, na posteli a všude kolem mě je spousta sportovní výbavy, na zdi je zavěšený model M24, tuhle věcičku využíval otec když byl ještě v aktivní službě. Hmmm... Možná bych vážně měli jít trochu cvičit, pokud se budu chtít přidat k armádě tak se mi výcvik předem bude hodit... pomyslím si a uchopím do ruky psí známky co mám kolem krku a je na nich vyraženo mé jméno. "Heh... Jo, otázka ještě je, dostaneš se na vojenskou školu s tím jak ke škole přistupuješ..." řeknu si sama pro sebe, protáhnu se a posadím. "Jo tak to je dobrá otázka..." pomyslím si a vstanu, shodím ze sebe triko a vezmu na sebe tílko a kraťasy, poté vyběhnu z domu a zamířím si to na svou obvyklou dráhu kterou po ránu běhám, nedat si tenhle běh tak se asi neproberu... A navíc, je to sotva nějakých 15km, tak to není tak hrozné. Ale do školy to asi nestihnu... Meh, stejně je to jen první den, učitelé budou kecat o ničem a to je tak vše, stejně jsem to už slyšela několikrát... pomyslím si... Když dorazím domů ze své rozcvičky tak si všimnu na hodinkách že škola už začala tak před hodinou. No, asi bych se měla jít aspoň podívat, aby se neřeklo... pomyslím si. Zajdu do koupelny kde si dám rychlou sprchu abych ze sebe dostala pot a prach, poté si v pokoji najdu čisté spodní prádlo, triko tmavší barvy a nějaké kraťasy opět. Dorazím do kuchyně kde najdu na lednici připíchnutý vzkaz od otce. Jedu na měsíc do Ameriky, žádají si mě jako instruktora, peníze máš dané na stejném místě jako vždy, tak se tu o to postarej a neznič to tu... pročtu si zprávu a povzdechnu si. "Jako by jsi se ty o něco staral... No, aspoň mám na měsíc klid... Tak nějak... Pořád musím přežít školu..." pomyslím si a z lednice vytáhnu vychlazený džus a něco k snídani. Po té co se nasnídám zamířím směrem do školy, tam když dorazím a najdu učitele/učitelku co má mou třídu na starost tak si musím vyslechnout typické kázání o tom jak si mám dávat větší pozor a že mám chodit včas a podobně... Upřímně? Víceméně to pouštím jedním uchem tam a druhým ven... "Jo, jo, jasný, já se polepším..." řeknu. Jo, to určitě... pomyslím si a mávnu nad tím rukou. Ještě si musím vyslechnout slova o tom jak pokud nezačnu chodit a učit se tak znova propadnu, upřímně? To byla ta chvíle kdy jsem se otočila a odešla, ignorujíc "rozkazy" učitele o tom jak se mám vrátit že ještě neskončil... To už mi bylo tuplem fuk. No, máme otravnou část z krku... Co teď? Hmmm... Bez otce nemůžu na střelnici a plavat se mi teď fakt nechce... Asi zajdu trochu projít město, nemám stejně nic lepšího na práci... pomyslím si a zívnu, potom se rozejdu směrem kamsi do města, hledajíc něco co by mě mohlo na chvíli zabavit. // Co se vzhledu týče, Lucia je 1,87 vysoká, na první pohled to není Japonka, když převyšuje i velkou část mužů v Japonsku. Vlasy má zhruba do půli zad, skoro po zadek, blond, víceméně krémové barvy, vlasy jí vždy zakrývají pravou půlku obličeje, má žluté oči a pod levým okem něco co se může jevit jako jizva, je to ale tetování, které má očividně nelegálně, protože jí ještě nebylo 18. Má dobře vytrénovanou postavu, očividně sportovkyně. Její křivky jsou celkem výrazné. Většinu času chodí v kraťasech, triku, červené kratší bundě kterou má vždy rozeplou a sportovní obuvi, či vymění triko rovnou za plavky - Ať už typické, japonské plavy které se využívají na každé druhé škole, nebo nějaké trochu líp vypadající. Kolem krku má dva řetízky, na jednom jsou psí známky s jejím jménem a na druhém je stříbrný prsten s drobným rubínem. |
| |
| BYE BYE Zasměju se. "Teda, nejlepší slova co jsem chtěl říct o tobě jsi mi vzal." Aiko... Kdybys tu nebyla.... Kdybys tu nebyla tak ho asi zabiju.... Rozejdu se k nim. Asi čtyři kroky před Tamtím se zastavím... "Počkejte moment." zašklebím se a zmizím nahoře... Zabalit věci mi netrvalo dlouho. Oblečení jejího táty jsem nechal tam, kde je. Našel jsem papír a tužku. Milá Aiko... Je mi líto, že jsem u vás nemohl zůstat, ale je to pro tvoje dobro. Tvůj táta by tě asi zabil, prtože vidím že ten vyděrač u něj má protekci. Díky, že jsi se ke mě jako jediná neobrátila zády... Tachi + Shia Položil jsem obálku na její postel a i s taškou sešel dolů. Shia má vodítko a obojek. "Sorry, že sem tě chtěl poslat na invalidní vozík. Už seš šťastnej?" došel jsem ke dveřím vedoucím ven. "Aiko se ke mě jako jedinná neobrátila zády. Nevíš jaký to je, celej život žít bez nikoho, kdo by tě bral... Snad si sám se seou spokojenej..." Otevřu dveře a a prahu se ještě otočím. "Vlastně mi připomínáš moji matku..." bolestně se zašklebím a odejdu za světlem pouličních lamp, hledat něco na spaní. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Tach se najednou sebral a šel nahoru si zbalit věci... "Tachi počkej..." Zavolám za ním ale on už je na ulici a jde pryč... "Teshiku!" zařvu na něj. "Proč to sakra děláš? Tach mi nic neudělá Mohl se málem zblíznit, když jsem na skatu spadla... Proč ho prostě nenecháš... Proč aspoň jednou nenecháš něco na mě? Mě už to tvoje hlídání nebaví! Víš co si o tobě musí myslet?! Že jsi nějaká vyděračská svině! Podle toho jak se dnes chováš, bych se tomu ani nedivila!!!" Naštvaně řvu na Teshika. Vím, že jsi mě už mockrát zachránil a vždycky jsi za mnou stál... Nebo spíš přede mnou a schytával věci za mě... Tohle je něco jiného...Nechci aby Tach odešel a spal někde venku! "Prosím nech mě to dohodnout s tátou... Dej mu druhou šanci... Prosím!" Hlas se mi značně uklidní, když se podívám na jeho obličej a všimnu si malé jizvy v obočí. Jo jedna z mnoha, za kterou můžu já.. "Teshiku... Prosím..." Sklopím smutně hlavu... "Chci mu pomoct... Neměl to taky v životě zrovna lehký, tak mu dej šanci ukázat, že je v něm něco dobrého...." Zvednu prosebně oči. "Přísahám, že to s otcem všechno vyřeším. Prosím!" Neustále naléhám... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Zamýřím do skate parku. Už začíná být zima, tak si obleču koženou bundu. Vylezu na jednu z větších ramp a koukám se na překážky, osvětlované pouličními lampami. Mou pozornost upoutá skate, osamoceně ležící nedaleko. Sjedu p rampě dolů a dojdu k němu. Tohle skejťáci někdy dělaj. Když se skate rozbije, nechají ho prostě být, aniž by se na něj podívali. Většinou je to nějaká prkotina.... Prohlížím prkno ze všech stran. Má povolené kolečko. Zasměju se. Dotáhnu kolečko nožem a stoupnu si. Dobře péruje, akorát je otřískanej. Rozjedu se po skate parku a zkouším lehčí triky jako ollie a kickflip. Shia na mě kouká z lavičky a kouše kost, kterou jsem jí nedávno koupil. Rozjedu se na jejvětší ramppu. Dáš to... Ty to dáš... Je to dlouho, ale ty to dáš.... prudce zastavím. Shia zakňučela. DOjedu k ní a sednu si. "Ještě nejsem připravenej. Nemůžu to zkoušet znova..." pohladím ji po hlavě. "Tak zlato, kde budem spát co?" Napadla mě tribuna. Každý skate park má minimálně jednu. Pod ní je uzavřený prostor, většinou pro košťata. Je uzamčený lehkým obvodovým zámkem. Tady to bylo taky tak. Po chvíli se mi podařilo navolit kombinaci 7859 a zámek cvakl. Vešel jsem dovnitř. Aspoň nezmrznu. Uvnitř je tma a páchne to tam, ale lepší než nic. Hodím na zem tašku a ještě na chvíli vyjdu ven. Koukám na pár hvězd, které se objevili a přemýšlím o dnešku. "Kdybys tam nebyla AIko, já bych ho vážně zabil." zabrumlám a vyjedu opět na rampu... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro „No já půjdu domu a zítra se uvidíme, ano?„ zvednu se a odejdu domu… Jakmile tam přijdu navečeřím se a jdu spát. |
| |
| Good night, everybody... Tohle přehnal... Nejsem malý dítě... Dokážu se o sebe postarat! Dobře ví, že i jeho přeperu a bude říkat tohle.. Nezmůžu se na jediné slovo. Jen počkám, až odejde. "Jo..." Odpovím jen na jeho dotaz. Zavřou se dveře. Kopnu do nejbližší skřínky. Sakra! Výjdu nahoru do pokoje. Uvidím dopis. Sednu si s ním na postel a opřu se o zeď. Přečtu si ho. Tohle fakt není fér... Chci mu pomoct! Achjo... Co budu sakra dělat zítra ve škole?! Teshik mě bude kontrolovat jako oko v hlavě... Nakonec mě něco napadne. Natáhnu se pro telefon na stole a napíšu tátovi smsku. Téměř okamžitě se mi ozve odpověď. Dobře zlato, ale nezbořte dům. Moc mi chybíš. Pozdravuj Teshika. Pousměju se. Jo, přesně tohle jsem chtěla... Nakonec se převléknu do trika na spaní a lehnu si. Zapoměla jsem zamknout... No co.. teď už na to kašlu! Pomyslím si líně a usnu... |
| |
| ůofugv Po asi hodině tréningu jsem se uložil ke spánku. Z tašky jsem vytáhl spacák, starý a otrhaný, ale stála funkční a zalezl do něj. Shia začala držet hlídku u mých nohou, ale já vím, že jakmile usnu, zalehne i ona... Zavřel jsem oči a má poslední myšlenka patřila Aiko... Když jsem se ráno probral, bylo kolem šesté. Zbalil jsem spacák a vyšel ven, do chladného rána. Shia se rozběhla po skate parku, aby si protáhla svaly. Já se vydal někam do pekárny, sehnat snídani. Měl jsem ještě hodně peněz od těch kluků včera. STačilo to na čtyři koblihy a pro Shiu odřezky masa, které mi dal řezník ochotně zdarma. Tady se mi začíná líbit. Posadil jsem se na lavičku nedaleko parku a začal Shiu krmit. Za každý kousek masa udělala nějaký trik, jako překul, postavení na zadní atd. "Hodná holka." spořádal jsem koblihy a rozhlížím se kolem. V šest tu je ještě mrtvo. Takže si dáme rozcvičku. Vstal jsem a započal ranní přivítání se světem. Kliky, sedy, lehy dřepy a protahování. Pak pár koleček kolem parku. Shia držela v zubech moji tašku. Je veliká, tak jí to nevadí. Skákala kolem mě a pletla se mi pod nohy. ALe já si jí snažím nevšímat a a pořád běžím. PS: Na sobě mám momentálně jen tričko s krátkým rukávem a shortky. |
| |
| Ráno, jídlo, skate... Ráno jsem se probudila celkem brzo a usnout už se mi ani za boha nepodařilo.. Achjo... Doufám, že Tach našel něco rozumného na spaní... Vstanu a ospale zamířím do koupelny. Hodím hlavou pod tečící kohoutek, abych se probrala. Poté se učešu, vyčistím zuby a namažu si odřeniny ze včerejška. Chvíli přemýšlím, jestli si nemám přes to napatlat nějaký makeup, abych neděsila spolužáky ve škole... Nakonec se na to vykašlu... Stejně bych si to za chvíli setřela... znám se, ne? Po ranní hygieně jsem se dala do výběru oblečení. Nakonec to tradičně vyhráli kraťasy a černé tílko. Ze skříně jsem si ještě vytáhla černo-červenou kostkovanou košili a zamířila jsem dolů. V kuchyni jsem si namazala rohlík k snídani a pak si připravila něco málo k svačině do školy. S talířem připravené snídaně jsem si sedla do obýváku, kde ještě zbyly brambůrky a kola. Hmm... Pousměji se a odsunu je na kraj stolu.. Pustím televizi a kouknu se na zprávy. Poté vstanu a uklidím ty brambůrky. Poté si napíšu seznam nákupu a dám si ho do kapsy.. Ještě, že mi táta tu párty povolil.... Dokonce mám i důkaz pro Teshika... Hodím batoh na záda a vezmu skate. Zamknu za sebou dveře a vyrazím do školy. Mám ještě čas... Mohla bych to ještě jednou zkusit... Pomyslím si a s úsměvem vyrazím do skateparku. V tuhle dení dobu tam nikdo není a lidí sedících v parku okolo si moc nevšímám. Zajedu dovnitř. Hodím batoh na zem a rychle se rozjedu. To dáš! Předtím tě rozptyloval akorát Tach! To zvládneš! Udělám ukázkový Pop shove! Jo!!!! Neodpustím si nadšený výkřik... |
| |
| První a druhý den Musím přiznat, že byl děda velmi překvapen mým brzkým návratem, ovšem pravděpodobně ne tak, jako já mými prvními hodinami na nové škole. Zbytek dne mi zabraly aktivity v obchodě, kdy samozřejmě začalo i seznamování s patrony, kteří neopomenuli dědovi pochválit šikovné vnouče, kterým se jaksi zapomněl před patnácti lety pochlubit. Pravděpodobně kvůli toho, jaké to teď mezi ním a matkou je, ovšem pokud si ohledně toho někdy dělal starosti, zatím se mi o tom nezmínil. Udělám večeři prohlásím na konci denní služby po řádném úklidu a vyjdu do patra do kuchyně, kde konečně dostanu pořádnou šanci využít místní kuchyň. A když už jsem v tom, připravím si i bento na nadcházející den, který jak předpokládám asi nebude tak krátký jako ten první. Po večeři už jen zbývá umytí nádobí a nakonec zanechám dědu v obýváku u televize. Ráno se probudím nečekaně brzo a tak mám i po všeobecných denních přípravách spoustu času před tím, než začne škola. Proto se rozhodnu si alespoň o něco dneska prodloužit cestu a po rozloučení vyjedu mimo hned ke škole směrem do centra. Nejprve zamířím přes park, kolem hřiště a poté kolem skate parku, když najednou uslyším hlasitý výkřik a neubráním se zvědavosti, jež mne řinutí zastavit a nahnout se tak, že uvidím nadšenou rudovlasou dívku se skateboardem. Ta je přece z naší třídy, ne? Tsutsumi Ai…Aiko? Vzpomenu si, že včera to byla ona, kdo stál ve středu sporu dvou tvrdohlavých kluků. Ovšem zdá se, že jí ten incident nijak neubral na dobré náladě. nejprve chci jet dál, ale zdá se, že mám ještě pořád dost času a tak rozhodnu ještě na chvíli setrvat na místě a podívat se, co přesně tu Tsutsumi dělá tak brzo. |
| |
| Tohle se mi fakt povedlo! Musím si odpoledne vzít kameru... Vlastně ne! Budu připravovat tu párty... Usměju se a ještě si udělám pár triků. Nakonec ale vyrazím ven. Uvidím jednoho ze svých spolužáků. " Ahoj... Ty jsi Karakago viď?" usměju se na něj... "Co, že jedeš tak brzo do školy?" zeptám se zvědavě a trochu se chytnu za odřenou tvář. Při těch skokách mě ty odřeniny začali zas bolet. |
| |
| Když sme doběhali, rozjel jsem se na skatu na místo mého spočinutí - skateparku. Shia běžela vedle mě a já cestou dělal lehčí triky. Tašku mám na rameni. Jakmile jqem ale spatřil Aiko, obloukem jsem zastavil. Shia si toho nevšimla, nebo si Aiko oblíbila. Prostě běží dál. Shio! řekl jsem možná moc nahlas. Zastavila se a rozběhla ke mě. Sakra! Snad si mě nevšimla. Rozjel jsem se co nejrychleji pryč. |
| |
| Skatepark Jak tak Tsutsumi pozoruji, musím uznat, že je opravdu dobrá, ovšem po chvíli dělání gravitaci popírajících triků si mě nakonec taky přeci jen všimne. Nejprve se chci rozjet dál, ale když mě pozdraví, trochu zdráhavě sesednu ze sedátka a postavím se vedle kola. Dobré ráno odpovím na její pozdrav a přikývnu na potvrzení mého jména. ...no, za to může jaksi nečekané brzké probuzení, ale... najednou si všimnu odřeniny na její tváři. Jsi v pořádku? zeptám se dost ustaraným tónem, ale vlastně ani nečekám na nějakou odpověď. Pojď, nasedni, odvezu tě do školy na ošetřovnu, tohle by se mělo pořádně ošetřit! na rozdíl od normálu teď zním docela rázně, když opětovně nasedám na kolo, očekávajíc Tsutsumino nasednutí dozadu na nosítko. |
| |
| Karakaga, a Shia? "To nic.. Už je to v pořádku... Jen jsem trochu včera spadla... Holt nejsem zas tak dobrá, jak si občas připadám.." Pousměji se a mírně natočím nohu, aby viděl odřeniny i na boku levé nohy. "Shio!" Prudce se najednou otočím. Že bych měla halucinace? Nebo mi už z těch dvou opravdu hrabe.. "Vážně budu v pořádku..." otočím se zpátky na Karakoga. Na takovou starostlivost nejsem zvyklá... |
| |
| Cesta do školy I přes mé naléhání se nezdá, že by se Tsutsumi chtěla podvolit a tak rozhodnu více nenaléhat. Najednou se prudce otočí-zdá se, že asi něco zaslechla, ale když se podívám zhruba do míst, kde hledá nějakou osobu, ani já nikoho nevidím. Na její opětovné ujištění ohledně jejího zdravotního stavu odpovím velmi lehkým úsměvem. I kdybys byla v pořádku...stejně tě můžu do školy odvézt. nabídnu tedy alespoň tuto variantu, vzhledem ke zranění na její noze, na které se při oné nabídce také otevřeně dívám. ...nebo co bys řekla alespoň doprovodu...? dodám poté o něco tišeji pro případ, že by se jí příčila jízda na nosiči, já můžu vedle svého kola taky jít a předpokládám, že ještě máme dost času, než začne naše první hodina. |
| |
| Poprvé pospíchat s nadšením do školy? "Já navrhuju závod..." Řeknu vyzávavě a postavím se na svůj skate. "Schválně, kdo bude odtud dříve před školou... Já se klidně vsadím o udělání prvního domácího úkolu.." Zazubím se na Karakoga. |
| |
| Sázka? Jakmile se zmíní o závodu, svěsím nohu ze šlapátka a nadzvednu obočí. Pak se ale lehce zamračím. Sázení není dobrá věc...nikdy nevíš, co z toho nakonec vyjde, když už jednou začneš. podívám se bokem a mlhavě vzpomínám na jisté nepříjemnosti. Očividně jsi ale v pořádku...to je dobře. ještě jednou očima spočinu na odřenině na jejím obličeji. Omlouvám se, ještě se budu muset stavit pro svačinu...uvidíme se ve škole. utnu náš zvláštní rozhovor a s lehkou poklonou a po otočení kola směrem od školy šlápnu do pedálů. Na první křižovatce zahnu a zamířím směrem na hlavní ulici, nemusím ani moc pospíchat a školu i s touhle objížďkou v pořádku stihnu-a co se svačiny týče, v batohu mám včera večer nachystaný bento. I tak si ale dělám starosti o Tsutsumi, a to nejen o její ošklivé odřeniny, ale i o to jak rázně byl náš rozhovor ukončen, což by mohlo být vnímáno jako jistá nemilost z mé strany. Nějak se kvůli toho necítím dobře a tak nakonec zastavím vedle lékárny a koupím balení hojivých obkladů a náplastí. alespoň něco... říkám si, když se konečně rozjedu přímým směrem škola. |
| |
| Karakoga se zatváří zvláštně a pronese něco o špatnosti sázení. Pak najednou náš rozhovor razantně ukončí. Povzdechnu si... Achjo... Asi mám poslední dobou špatný vliv na lidi v mím okolí, všichni začínají bláznit.. Škoda že tak rychle odjel... Mám dost času a nechce se mi ještě jet... Stojím na místě a koukám za Karakogem. No co... Stejně do školy budu muset... Mám ale na něco chuť. Vydám se na skatu směrem do školy a po cestě se zastavím v malém krámku a koupím si čokoládu. Hodím jí do batohu a zastavím až před školou, kde se posadím na schody. |
| |
 | První den na nové škole Slyším zvonění... Je čtvrt na osm ráno... To bude asi budík, čas vstávat... Zvednu se z postele a rozlámaný a unavený ze včerejšího dne sbírám svoje oblečení rozházené po zemi. Do školy jsem měl jít už včera, ale ještě jsem nezaplatil měsíční nájem a měl jsem plno práce s dřevěnou skříňkou. Doufám, že to nebude moc velký problém... Obléknu si košili a kraťasy, podívám se do zrcadla. Nic moc... Ale co se dá dělat... Ranní hygiena, jenom aby se neřeklo. Ještě mám chvíli času, tak si prohlídnu, co jsem to včera vlastně vyrobil. Nevypadá špatně... Ještě namalovat, nalakovat a bude hotová... Beru si tašku. Dávám do ní tužky, nějaký sešit a můj skicák, do kterého navrhuji nábytek. Zatím jsem toho moc nevyrobil, ale všechno, co mám doma jsem si prakticky vyrobil sám. Odcházím z domu. Přemýšlím, že si po cestě koupím něco k jídlu. Podívám se do peněženky... Prázdná... Doufám, že mi něco zbyde až dodělám tu skříňku, abych se mohl po dlouhé době pořádně najíst... Pár ulic od mého bytu je škola, do které mám chodit. Popravdě jsem se víc bál než těšil. Po pár minutách přicházím ke škole... Jsem tu trochu dřív. Porozhlédnu se... Z dálky si všimnu dívky, která sedí na schodech. Stoupnu si pod strom a čekám... |
| |
| Občas se podívám za sebe. Nejde za mnou. Aspoň jedno pozitivum tohoto dne. Shia, rozjařená během " o život" poskakuje kolem a napadá nebohé chodce. Musel jsem ji připonout na vodítko a nastala naše další hra "na huskye." "Hyjé holka!" zavelel jsem a Shia zabrala. Táhla mě na skatu ulicemi až ke škole. Zadýchala se a v době vyučování dá aspoň pokoj. "O co, že dám grind o obrubník?" ano, sázím se se svým dejme tomu "psem." A povedlo se. Konec byl sice trochu nevyvážený, ale nebyl tu nikdo, kdo by mi to mohl... Aiko?! Ona je snad všude, nebo co... Seskočím ze skatu a zdupnu ho, takže mi vletěl do ruky. Pomalu se šourám k budově školy. "Ehm... ahoj..." pokusím se o úsměv, ale rudnou mi uši. Pokusím se kolem ní projít do školy... |
| |
| Před školu přišlo další raní ptáče. nevypadá však, že by se chtělo přátelit. Postaví se u stromu a stojí. Zahledím se do země před sebou. Achjo... To ten školní rok pěkně začíná... Jak se mám sakra k Tachovi chovat... Jak se bude chovat on ke mě? A co Teshik? Určitě na tuhle školu ani nechtěl jít. Jen kvůli jednomu praštěnýmu slibu, když jsme byli malý... Tohle bude náročný... Snad by se mohli spřátelit... Aspoň se o to pokusím.. Dnes na té párty by to mohlo klapnout... Ze zasněného dumání mě probere až zvuk příjíždějícího skatu. Pousměju se. "Dneska nějak vrávoráš.." Pousměji se na Tache místo pozdravu... Tak co? Půjdeš dovnitř a budeš mě ignorovat, nebo se budeme normálně bavit? Máme spolu sedět v lavici a já se svého místa u okna nevzdám... Zvednu odřenou tvář k Tachovi a pozorně sleduji, co udělá... |
| |
| Fajn. Mám dvě možnosti.. a.) Vejít a dělat, že jsem hluchej b.) zkusit to odznova... Zmrzlej mozek pracuje na plné obrátky. "Já? Vrávorat? Nikdy!" zasměju se. "Co ty tvoje odřeniny? Vypadá to hrozně." konstatuju kriticky, ale šklebím se. Obcházím ji jako nějaký módní poradce. "Měla by jste zhubnout slečno, nebo vás ten skate neudrží a to oblečení!" sprásknu ruce. "Takhle chodí dáma? Zítra příjdete v šatech a namalovaná jako klaun!" zdvihnu výhružně ukazováček. |
| |
| Čekala jsem, že kolem mě projde a ani si mě nevšimne... Čekala jsem, že o mě po cestě zakopne.... Čekala bych třeba i to, že by se mi vysmál, že jsem se ho nezastala ale tohle... To opravdu ne... Pootevřu překvapeně pusu.. "No dovol! Ty drzoune drzá!" Zasměju se... Vlastně jsem i ráda, že takhle zareagoval a není naštvanej.. "V šatech? jestli mě chceš vidět v šatech, tak přijď večer... Hodlám doma mít takovou malou rozlučku s prázdninama.." zazubím se na Tache a vypláznu jazyk.. "A aby jsi věděl, tak o makeupu jsem přemýšlela, ale stejně bych si ho za chvíli rozmazala... Takže budu radši vypadat jako strašidlo už od rána!" Prohrábnu si dlouhé rozpuštěné vlasy... Kruci! Nechala jsem doma gumičku.. |
| |
| "Tato divoženka v šatech? Tak to přijdu, přijdu, ale mě nečekej ve smokingu!" upozorním ji. Ani vlastně žádnej nemám... dodám si v duchu. "Tedy, to je dobrá zásada. Já myslel, že strašidla vylejzaj jenom v noci... No, budeš originální." pokrčím rameny a pozvednu skate. "Není špatnej, ne? Sice má tendenci povolovat kolečka, ale jezdit se na něm dá. Můžem někdy dát závody. Ale stejně vyhraju..." zašklebím se na ni provokativně. |
| |
| Ke škole přichází další člověk. Je to nějaký kluk. Jde směrem k dívce, sedící na schodech, o něčem si povídají. Rozhodnu se jít k nim. Po chvíli přemýšlení ze mě vypadne jen "Ahoj, nevíte, kde je třída 1E?" |
| |
| Zasměju se... "Tak to nemáš ani nejmenší šanci.. Jo dneska ráno jsem dala Pop shove, uplně...." Chci pokračovat ale příjde ten chlapec, co stál u stromu. Jé, nový spolužák.. "Ahoj... Já jsem Aiko..." Usměji se na něho.. "Taky chodíme do 1E." Podívám se na Tache. "Třída je na konci chodby v levo." Pořád se usmívám, jak sluníčko... Možná bych se měla občas i zamračit.. ať je nějáká změna.. |
| |
| Začnu tleskat. "Ano má paní, gratul..." přišel noví kluk a má radost pomynula. Zastavil jsem se uprostřed slova. Ruce mi sami sjeli ke kapsám s "nouzovými předměty." Ani nevím proč, možná pozůstatek z bývalých "škol," kam mě posílali. "Tak to budem spolužáci. Na konci levo." řeknu stručně. Pak se otočím k Aiko. "Vidíš, jak tě inspiruju." Je to ten praví opak Aiko, kterou jsem viděl včera... Usměvavá a ... povznesená?! Shiu už přestalo bavit to divadlo kolem. Šťouchla mi do nohy. "No jo, vyděrači." vyndal jsem z tašky starý okousaný tenisák a hodil jí ho. Ne moc, abych někoho netrefil. Shia se za ním potěšeně rozběhla a když ho dostihla, doběhla s ním zpět, lehla ke schodům a začala ho ožužlávat. Na sedm minut od ní pokoj... "A myslím, že tě porazím se svázanýma nohama." Založím si ruce na prsou a vyzívavě na ni koukám. |
| |
| "Já jsem Takumi. Rád tě poznávám." řeknu nejistě. Chvilka ticha... Nevím, na co jich zeptat dál... Nakonec ze mě vypadne "Co se dělo včera ve škole?" Když to dořeknu uleví se mi. Sakra, musí si myslet, že jsem divnej... Nejsme tu jenom tři, ale je tu i jeden pes, vypadá, že patří tomu chlapci. "Ahoj, to je tvůj pes? Je krásný." |
| |
| "Tak to chci vidět... Budeš na tom hůř, než já včera!" usměju se na Tache "No vlastně nic moc... Akorát nás nechala se představit a v deset nás pustila domů..." Kouknu s úsměvem na Takumiho. Poté změřím pohledem Tache, kterého očividně přítomnost jiného kluka vždy rozhodí... Měla bych se mu omluvit za včerejšek... ale... počkám radši do lavice... asi by nebyl nadšený, když bych to řešila před dalšími spolužáky.. "Jakto, že jsi včera nebyl ve škole?" Zeptám se směrem k nováčkovi. Poté mírně šťouchnu do Tache a s úsměvem na něj mrknu, aby se uklidnil... |
| |
| "No, ehm, já..." vykoktám. Co mám říct... Oba dva vypadají hrozně drsňácky... Možná by se smáli, kdybych jim řekl, že jsem vyráběl skříňku... "měl jsem nějakou práci. Už půjdu do třídy. Zatím ahoj." Rozklepaný odcházím pomalu do třídy podle instrukcí Aiko. Když vejdu do školy zahlídnu další jiné spolužáky. Ti budou nejspíš z vyšších ročníků... Jdu směrem k učebně, kde by naše třída měla být. Je zamčeno... Sednu si před třídu, vytáhnu skicák a začnu kreslit. Přemýšlím nad tím, kdo k nám ještě chodí do třídy... |
| |
| Ráno brzy vstanu. Umeji se a nasnídám. Připravím snídani a prášky pro dědu. Udělám si svačinu a pak se vydám do školy. Před školou se zastavím, uvidím Aiko a Tache. Jdu rovnou k nim. „Čau Aiko.“ Usměju se“ A čau Tachi.“ Můj úsměv nemizí ani při pozdravení Tache. |
| |
| Druhého dne Když se ráno probudím tak se podívám na hodinky na mém zápěstí. Hmm... No, ještě mám trochu času... Asi bych tam měla jít, aby se neřeklo... pomyslím si a vstanu, zamířím rovnou do koupelny abych si dala sprchu, jinak se asi neprobudím. Po sprše se vydám do pokoje, najdu si čisté spodní prádlo a nějaké triko, kraťasy a do ruky vezmu svou bundu, kterou vždy nosím. Rozejdu se do kuchyně a připravím si nějakou rychlou snídani, nasnídám se a zajdu do pokoje kde popadnu tašku ve které mám pár sešitů a učebnic které mám z minulého roku už a vyrám se směrem do školy. Když dorazím ke třídě kde mám být tak se podívám na štítek s názvem třídy. Všichni tam budou mladší jak já... Uh, tohle bude otrava, být mezi těma mladejma... No doufám že mě nebudou otravovat... pomyslím si a vejdu, už asi to upoutá pozornost těch ve třídě, ostatně fakt že do třídy vejde holka co má skoro metr devadesát, která navíc vypadá jako by mohla pohledem zabíjet... Ani se moc nerozhlížím a jen pohledem vyhledám nějaké volné místo a zamířím k němu, na lavici hodím tašku a posadím se. Tohle bude dlouhej a nudnej rok... pomyslím si a ruce si a přehodím si nohu přes nohu a ruce zkřížím na hrudi. Už teď slyším šepot spolužáků, někteří mě asi i poznávají, a nejen ze školy, ale hlavně z plaveckých soutěží kterým víceméně bezkonkurenčně dominuji. |
| |
| Nedůvěřivě si toho kluka poměřím. "Jmenuje se Shia. A já jsem Tachio." Ruku mu nepodám. Na to ho neznám. Zbytek rozhovoru mi je ukradený. Když do mě Aiko šťouchne, rád bych jí to oplatil, ale v této situaci ne... Když kluk odejde, chci si zase s Aiko povídat, ale obloha se zatáhla, ochladilo se a přišel... Tamten. Shia zavrčela. Hodná holka. Já bych to udělal taky a jednu bych mu vrazil, ale ne tady... Přímo před školou a Aiko. "Nazdar?" odpovím. "No... já si půjdu něco... zařídit. Tak si to tu užijte." procedím skrz zuby a zmizím v budově... Shia štěkla a pustila z huby tenisák. Rozběhla se za mnou, než se zavřou dveře. Hned za nimi jsem se zastavil a opřel o stěnu. "On je snad všude, co holka?" |
| |
| "Ahoj..." zavolám za Tachibanem. V tom přijde Teshik. "Ahoj Teshi." usměju se na něj ale napjatě čekám jak zareaguje Tach. Tach se sebere a odchází do školy. Achjo... povzdechnu si... "Tak co? Už jsi volal tátovi? Ja jo... " ušklíbnu se.... |
| |
| Tachio se hned po mém příchodu zdekuje do školy. Ušklíbnu se a podívám na Aiko. "Nemůžeš mě obvinit, že jsem se nesnažil... Byl jsem milý a on odešel..." Podívám se na Aiko a když zmíní telefonát s otcem trochu se zamračím. "Jo a co říkál?" |
| |
| "Já jsem pro jistotu ticho...." pronesu nezaujatě... "Dovilil mi, dnes mít doma párty a může u mě pár mích přátel přespat..." Pousměji se na Teshika šibalsky... |
| |
| "Super, takže kde spím a s čím chceš pomoct?" Zazubím se na Aiko... |
| |
| Zasměju se. "Takže... Potřebuju rozmístit světla vzadu u bazénu. Bazén jsem čistila nedávno, takže to nemusíme... No a zbytek zvládnu..." Usměju se na tebe.. Po škole skočím na nákup... Kruci! Tak mě napaá, že skateboard nebyl pro dnešek nejvhodnější dopravní prostředek.. "Tak pojď, měli by jsme jít do třídy..." Usměju se na Teshika a vyrazím do naší třídy... |
| |
| Přikývnu. "Dobře.. Příjdu dřív a pomůžu ti..." Poté se vydám za ní do třídy. V mé lavici ale sedí vysoká dívka. Přisednu si a bez jediného slova si vyndám blok a tužku a začnu si kreslit. Aiko má zas stejně oči jen pro Tache... |
| |
| Ve třídě... Vejdu do třídy a zamířím do naší lavice. Tach se zřejmě po cestě do třídy ztratil... Pomyslím si a vyndám z tašky blok s papíry a někde na dně vyhrabu dokonce i funkční propisku. Poté se zase zhoupnu na židli a prohlížím si dívku sedící vedle Teshika. Pousměju se... Tak ty vypadají fakt komicky vedle sebe... |
| |
| Hurá do třídy Ke komplexu školy dojedu asi deset minut před zvoněním. Dost času na to uzamknout kolo a v klidu vyjít schody až k naší třídě. Zdá se, že dost lidí sem už dorazilo-a jak se zdá, někteří z nich jsou tu dneska poprvé. Novou dívku si prohlédnu jen zběžně, když kolem ní procházím do mé vlastní lavice. Na první pohled jde o dost zajímavou novou osobu, i když musím přiznat, že mi tady připadá víc lidí dost zajímavých. S tou myšlenkou se otočím bokem k oknu, kde se na židli pohodlně houpe Tsutsumi a u toho nahmatám v batohu malý balíček z lékárny. Nejprve byl můj plán jí ho dát až po škole, ale teď, když vedle ní prozatím není její spolusedící se svým mazlíčkem, se mi na to zdá být o něco příhodnější okamžik. Ehm... upozorním na sebe jen co přejdu těch několik kroků k její lavici. My...potkali jsme se teď ráno. začnu trochu osvětlujíc okolnosti-jako by je snad mohla za tu chvíli co byla v skateparku zapomenout. A já...no teda, co chci říct... No ano, jen tak dál, opravdu jí sděluješ velmi zajímavé informace... Tady, to je pro tebe. ukončím rychle mou vlastní dosti nesouvislou větu a položím jí na lavici balení hojivých obkladů a náplastí a pak se unáhleně s lehkou úklonou odporoučím zase zpátky na moje místo se stejně klidným výrazem, jako vždy, naznačujícím, že tímhle byl můj krátký projev ukončen a žádná reakce není očekávána. Stačí tedy se jen posadit na místo a během čekání na první hodinu přemítat o tom, jak se u nás ve třídě vzala ona vysoká dívka a děkovat tomu, že se se svou asi o dvacet čísel menší výškou nemusím sedět za ní. |
| |
| Zatím co jsem se houpala a v hlavě si připravovala podrobný plán dnešního odpoledne a večera, přišel ke mě Karakoga. Přestala jsem se houpat a pozorně poslouchala, co z něj vlastně vypadne. Je celkem roztomile nervózní... Když mi na lavici položí balíček jen se na ně udiveně koukám. Když od nich zvednu hlavu, je už pryč. Sakra... Otočím se k jeho místu a pousměju se. Nakonec vstanu a dojdu k němu. "Díky.. To jsi nemusel..." Usměju se na něj mile... a zase se vrátím k houpání a připravování... |
| |
| Vejdu do třídy. Porozhlédnu se. Prohlížím terén. Támhle je Aiko... Jinak jsou to samé nové tváře... Všimnu si vysoké holky a vedle ní sedí kluk, co něco kreslí. Ta musí mít tak metr devadesát... Má vypracovanou postavu... Sportovkyně? Dostal jsem místo vedle dívky jménem Genta-san. Po chvíli váhání jsem přišel k její lavici a zeptal jsem se: "Ahoj, ty jsi Genta?" "Já jsem tvůj spolusedící Takumi, těší mě." Po těchto slovech si sednu do lavice a připravím si čistý sešit a tužku. |
| |
| Nový soused do lavice Po chvíli přemítání mě z myšlenek vytrhne klučičí hlas a když zvednu hlavu, všimnu si dalšího nového studenta, který se vzápětí představí jako můj nový spolusedící. Ano...Karakoga Genta potvrdím mu zaskočeně své jméno a po jeho vlastním představené přidám lehké Těší mě... doprovázené pohybem hlavy naznačujícím úklonu. Poté se trochu v rozpacích obrátím zpátky směrem k tabuli. Najednou si ale uvědomím, že by měla asi z mé strany následovat otázka, jestli nechce můj nový společník v lavici s něčím pomoci, nebo se na něco zeptat ohledně včerejška. Už už se nadechuji, když si uvědomím další věc- a to že neznám jeho příjmení a je mi až příliš trapné ho bez jakéhokoliv varování oslovit neformálně, když jsme se teprve potkali a proto se nakonec rozhodnu soustředěně sledovat přední stranu třídy, dokud nedorazí naše vyučující a nové žáky řádně nepředstaví třídě-na což pravděpodobně i čekají všichni ostatní, jež okukují slečnu sedící vepředu. |
| |
| Po chvíli se odlepím od stěny a dojdu do třídy. Jsem asi poslední. Pomalu zamýřím k Aiko a sednu si vedle ní. Shia způsobně lehne pod lavici. Vytáhnu z tašky propisku a sešit. To mi ještě zaplatil stát. Co bude dál? Nenavazuji rozhozvor. Kdo ví, co jí Tamten nakukal. Neměl jsem odcházet. |
| |
| Tach příjde a je poněkud zamlklý... "Proč jsi odešel? Musíš přeci uznat, že se choval slušně a mile..." řeknu spíš ze zvědavosti... "Já chápu, že ho asi nemusíš, kvůli Shie... ale on jí už nic neudělá... Navíc... Je to fajn kluk... Vážně.. myslím, že by jste si i celkem rozuměli, když by jste si dali šanci..." Zvednu oči k Tachovi... |
| |
| Povytáhnu obočí. "Fajn kluk?" opakuju nevěřícně. "Rád bych ti připoměl, že chtěl zmrzačit Shiu." dobře, možná to řeknu až moc ostře. Začal jsem drtit roh lavice, až mi zběleli klouby. "Rouzměli? Možná v jednom. Že když se potkáme, jsou zo toho jenom nepříjemnosti..." |
| |
| Tachovi reakce se trochu leknu. Rychle sklopím pohled na lavici aby neviděl jak se tvářím. "Teshik mě už hodněkrát zachránil... Několikrát ho už kvůli mě zmlátili... Není zlý... Nesnáší, když mu někdo bezdůvodně nadává..." řeknu s očima zarytýma do lavice a téměř neslyšně.... |
| |
| "Sorry... Nechtěl sem..." odmlčím se. " A já nemám rád, když někdo chce ublížit Shie. Víš, co pro mě znamená." podrbu Shiu za ušima. "A co podle tebe máme společného?" pohodím hlavou. |
| |
| "Třeba svojí paličatost a úžasnou schopnost nepřiznat si chybu. Za kterou mám chuť vás oba zastřelit..." odmlčím se "Ty jsi byl ten, kdo mu řekl, že je debil... nevadí mi, že jsi to řekl... jen nevím, proč nejsi schopný přiznat, že jsi to začal ty..." Tohle opravdu nechápu... Asi se nechám přeoperovat a začnu žrát hormony, abych je mohla pochopit... Protože jinak pochybuji, že tohle někdy poberu... |
| |
| Vstanu. Židle s lomozem odlétla dozadu a zastavila se až o stěnu. Není jiná. Je stejná jako všechny ostatní... Co jsem si myslel... Podívám se na ni ublíženě, ne naštvaně nebo popuzeně. Proč??? Je mi líto, že si o mě tohle myslí. Kéž bych tu teď měl boxovací pytel, nebo nějakýho karatistu. Nebo .... no to je jedno. Vyšel jsem ze třídy a tašku nechal tam. Shia jde za mnou... Došel - doběhl jsem na záchody udeřil pěstí do dveří kabinky. Udělal se v nich malý důlek. Zasupěl jsem jako tur a vyřkl několik nadávek. Pak udeřil znovu a ještě víc prudce. Shia na mě starostlivě hledí. Sklonil jsem se k ní s klouby na rukou, které začínají rudnout a fialovět. "Proč Shio? Proč to jde všechno pořád dokola?" Shia mi olízla tvář. To je její odpověď... Škoda že neumí mluvit... Ta by mi toho řekla... |
| |
| Koukám na Tache celkem vyděšeně. Nečekala jsem takovou reakci. Pořád mě překvapuje. Trochu se v lavici skrčím jakobych se pod ní chtěla schovat... Když vyletí ze třídy, chvíli jen tak sedím a koukám do lavice. Vždyť jsem nic tak hroznýho neřekla... Nebo jo? Proč... achjo... Poté vstanu a jdu na chodbu a čekám, dokud se Tach nevrátí ze záchodu. Stojím opřená o zeď vedle třídy. Oči zaryté na dveře klučičích záchodů... |
| |
| Po chvíli se celkem uklidním. Sedím na studené podlaze a hladím Shiu po srsti. Je ale čas jít. Vstal jsem. Shia si čumákem otevřela dveře. Jde na výzvědy. Jako když jsem se jakn malej schovával před staršíma. /Zadívala se na Aiko a štěkla./ Po chvíli vrátila hlavu zpět a zatřepala s ní. Někdo tam je. Nemýním vyjít ven. |
| |
| Čekám před třídou, když vyjde ze záchodu Shia a zas se vrátí dovnitř. Vzdychnu, když dlouho nejde. Přejdu na druhou stranu chodby a opřu se o dveře vedle záchoda. "Tachi?!" Zavolám tázavě a chvíli čekám, zda se něco ozve... "Tachi omlouvám se... Prosím vylez... Nechci se s tebou hádat... Přehnala jsem to..." Začnu se omlouvat přes zavřené dveře a jen se modlím, aby mě Tach slyšel a hlavně aby si mě lidi kolem nevšímali... |
| |
| Vylez??? Vylez??? Jsem snad malej uraženej školáček? No, asi jí tak připadám. Jak rád bych jí řekl, že mě to taky mrzí, to všechno, ale jsem.... stydím se??? Tenhle pocit ani moc neznám. Nakonec příjdu s dobrou výmluvou. Nevím, jestli mi na ni skočí. "Je mi blbě. Za chvíli přijdu..." zaskuhrám, abych to podtrhl... |
| |
| "Eh... Aha... " Chvili sklopím hlavu... "Dobře... " Pomoc mu nabízet nebudu... Na klučičí záchody nejdu... Snad bude v pořádku... Pomyslím si a vydám se zpátky do třídy. Tam se posadím a zahledím se z okna... Snad je v pořádku... Zněl, jakoby mu bylo fakt hodně špatně... Pozoruji z okna žáky, kteří teprve přicházejí do školy. Pár z nich znám od vidění. Některé tváře mě však úplně nenadchnou... Oni? Eh... Doufám, že si ani mě ani Teshika nepamatují... Ani bych se tomu nedivila... Představa, že je ale potkám někde na chodbě mě zrovna nenadchla... Spíš celkem vyděsila... Budu muset potom varovat Teshika... Když si na ten večer vzpomenu, vře ve mě krev vzteky... Byla jsem blbá ale oni... ach... |
| |
| Chvíli ještě pobydu na záchdoech, ale pootm opatrně vystrčím hlavu. Aiko už tam nehlídkuje. Došel jsem do třídy. Má oblíbená rudovláska zrovna kouká z okna na nějaké lidi. Není nějaká bledá? "Seš v pohodě? Vypadáš hůř než já." změřím si ji starostlivě. |
| |
| Tohle není dobrý. Nechci je někde... Prudce zvednu hlavu. Tach? "Ne.. Já jen... Jo.. Jsem v pohodě..." řeknu trochu nervózně a zas se kouknu ven. Po chvilce otočím zpátky hlavu na Tache. "Ty jsi v pořádku?" Budu se to radši snažit zakecat... Mohl by si myslet bůh ví co... |
| |
 | Ráno Probudil mě zvonící budík. "Meeeeeh..." pronesu znechuceně a poslepu nahmatám budík a zmáčknu čudlík, který zastaví ono ohlušující zvonění. Načež se jsem ještě chvíly zůstala ležet pod dekou. Když se ale ke mě donesla sladká, přesladká vůně snídaně, přimělo mě to okamžitě vstát. Rychle jsem na sebe hodila oblečení a utíkala dolů po schodech. "Ahoj tati." pozdravím tátu, který akorát servíroval čerstvé palačinky na stůl. Okamžitě jsem si nandala na talíř a pustila se do nich. Mňam, táta je prostě ten nejlepší kuchař na světě! Pak jsem se ale trochu zhrozila, protože bylo celkem pozdě a musela jsem jít do školy. Vyběhla jsem proto zpátky do patra, kde jsem si dala do kupy v koupelně vlasy a tak nějak vzhled celkově. Jenže, že jsem měla školu jen pár ulic od domova. "Měj se tati." rozloučila jsem se s tátou, vzala tašku a běžela do školy. Do třídy jsem dorazila ještě celkem zavčasu. S rozpaky znatelnými ve tváři jsem vešla do třídy, s pohledem zapíchnutým hluboko do podlahy jsem se posadila do lavice. |
| |
| Nadzdvyhnu obočí. “Rozhodně tak nevypadáš.” Konstatuju. Přikývnu. “Bylo i hůř.” A myslím, že v tomhle si nevymýšlím. Dívám se do jejího obličeje. Strach, obavy snad zděšení? Snad ne ze mě? “Hele, jestli chceš pomoct, stačí říct. Pro Vás má paní se postavím i před stádo býku a to v červených kalhotech.” vyseknu jí poklonu a málem se praštím o desku lavice. |
| |
| Pobaveně se pousměji... "Jsem v pořádku... Jen jsem zjistila, že sem chodí pár kluků, který zrovna netoužím potkat..." řeknu ve zkratce a v duchu se modlím, aby se neptal na bližší podrobnosti... Nemusel by to pochopit dobře. Usměju se na Tache a potom sklopím hlavu. "Kde jsi vlastně spal?" zeptám se o poznání tišeji, aby nás spolužáci neslyšeli... |
| |
| Nevyvede mě to z míry. Ani trochu.... Vážně ne..... Tak jo, trochu, maličko mě to z míry vyvedlo. Obě otázky. "No, doufám že mezi ně nepatřím taky. A kdyby ti chtěli něco udělat.... Už nespatří světlo světa." mrknu na ni. "Jak jsem říkal, spát se dá všude. A pětihvězdičkové hotely ujdou, akorát mi zapoměli dát do koupelny župan." zašklebím se. |
| |
| "....A kdyby ti chtěli něco udělat.... Už nespatří světlo světa." Vděčně jsem se na Tache podívala. To bylo milý... Jen se děsím, aby pak nedopadl jako Teshik, když mě bránil... To... Nechci aby se tohle opakovalo!!! Když zareaguje na poznámku o spánku, tak se zasměju. "Ok ok... No, tak to se se svojí nabídkou můžu jít bodnout...To není tříhvězdičkový hotel. Jen blbej zahradní domek s lehátkem... " Otočím hlavu, jakoby uraženě a přitom jen zvědavě čekám na jeho reakci... |
| |
| Zasměju se, ale hned zase zvážním. "Víš, co dělal včera Teshik. Nechci to riskovat znovu. Nechci to riskovat pro tebe." Skoro jsem to zašeptal. A je to pravda. Zadívám se na Teshika. "On pro tebe chce to nejlepší a já taky. A já jsem hrozba. Neznámej pobuda se psem a oprýskanou taškou, co se k tobě nastěhuje jen, co tě poprvý uvidí... " zašklebím se a sednu do lavice. |
| |
| Když to řekl Tach znělo to opravdu zvláštně. Zatím jsem nad tím nepřemýšlela a ani mi to nepřišlo nějak zvláštní. Prostě jsem to brala jako samozřejmost... "Ale..." Chci protestovat a pak jen sklopím hlavu. Stejně nevím co bych měla říct. "Nepřijde mi, že bys byl hrozba.." Řeknu nakonec a otevřu sešit, z kterého mi vypadne seznam věcí, co koupit na tu párty. Jen ho zvednu ze země a složím do kapsy. "Příjdeš teda večer? Neboj smoking mít nemusíš. Já taky nebudu mít nějakou večerní róbu." Usměju se na něj... |
| |
| "Copak jsem?" vypnu prsa a hlavu dám na stranu. Vypadám určitě nemožně, ale zase neškodně. Což je účel. Zašklebím se na ni. "Jasně... Vlastně to bude moje první party. Neukamenuj mě za to. A té róby je škoda. Tobě by slušela černá nebo purpurová." změřím si ji. |
| |
| "Roztomilej!" Zasměju se a naschvál mu rukou rozcuchám vlasy. "Ó děkuji! Ty jsi dneska fakt jak módní návrhář!" zazubím se. "Ale ještě před chvílí jsem pro tebe byla špatný model co?" Zasměju se.. " Tss.. Prej zhubnout... To ti jen tak nezapomenu!" Řeknu provokativně a vypláznu na tebe jazyk... |
| |
| "Hej!" zasměju se a pročísnu vlasy rukou. "To se nedělá. Bych ti to mohl oplatit." Zarazím se. "Jo, za to bych se ti chtěl omluvit...." udělám smutný psí oči a posunu se na židli k ní. "Co takhle podat si ruku na znamení míru a smíru." Místo toho, abych jí ruku podal a stiskl, vystřelil jsem s ní k její hlavě a pocuchal jí účes. Jestli nějaký měla. "HA!" zašklebil jsem se triumfálně. |
| |
| Ty jeden! Nedám na sobě ale nic znát. Jen si rozpustím culík, hodím hlavou sem a tam a zas ho zadělám. Vypadá úplně stejně, jako před Tachovým útokem. "Smúúúlá..." Vypláznu zas na Tache jazyk a zasměju se... "Jestli budeš zlobit, přinutím tě na párty být v tátově uniformě.." Zazubím se na Tache... |
| |
| Zamračím se. "To je cheat. To se nesmí." zabrumlám. Najednou ožiju. "To by mi ani tak nevadilo. S vojensou akademií mám své..." zalovím v tašce. Aby to Aiko neviděla, nasadím si na hlavu vojenskou čepici a otočím se zpět. "Zkušenosti." dořeknu a zasalutuju. |
| |
| Zasměju se. Když se ale otočíš ve vojenské čepici chvíli na tebe jen nehnutě koukám. Další voják... Mám na ně nějákou kliku... Najednou uvidíš jak se můj pohled pomalu mění na šibalský kukuč. Rychle vymrštím ruku k tvé hlavě a čepici si nasadím sama. "Takže vojíne! Dvacet kliků! A bez rukou, chlape!" Zahraju hluboký mužský hlas a zasměju se.. |
| |
| "HEJ!" křiknu za posledních deset minut už podruhé. "Neboj, já nejsem nějakej armádní dědek... Bez urážky." Vypnu hrudník a zasalutuji. "Ano pane! Madam! Pane!" Řeknu to bez zabarvení hlasu, oči upírám dopředu, nedívejte se důstojníkovi do očí, přímo hleď, za jedno slovo navíc třicet kliků... Zatřepu hlavou... "Zbavte se toho čokla vojíne!" Řve mi hlas v hlavě. "Vlastně vojáky nenávidím." |
| |
| "Aha.." Stáhnu čepici z hlavy... Koukám na tebe, jak se tváříš... Hrozně ráda bych se ho na všechno zeptala... Ale... Zaprvé, tu nebude chtít mluvit aa za druhé, mi je trapné se ho vyptávat na tak osobní věci... tedy, počítám, že to bude nejspíše osobní... Podívám se na Tache a pousměju se. "Málem bych zapoměla!" Sáhnu do kapsy a vytáhnu tenisák, který Shia nechala před školou. Podám ho Shie pod lavici a podrbu jí za ušima... |
| |
| Shia radostně štěkla a pustila se do tenisáku. "Díky, že Shio?!" Podívám se přísně na psa. Shia se převalila na záda a kouká Aiko do očí. Třikrát štěkla. V překladu na lidskou řeč: Dě- ku- ji! "Hodná holka." řeknu a podrbu Shiu po hlavě. začnu se rozhlížet po třídě. "Kde je ta učitelka?" |
| |
| Zasměju se Shie. Pak se otočím k Tachovi. "Netuším... Ale čím později příjde, tím lépe... První hodina chemie... Ble..." Vydám ze sebe mírně znechuceně. |
| |
| "To je špatný přístup k našemu vzdělávacímu systému, má paní." pokárám ji. "A nebýt školy, nepoznala by jsi mě, vyjímečného módního poradce." vytvořím samolibí úšklebek, smíšený s pobaveným. Shia vzhlédla od své hračky a štěkla. "A mou půvabnou asistentku." dodám. |
| |
| Při zmínce o školním systému protočím ironicky oči. "Jiný předmět by mi nevadil. Třeba hudebka! Nebo výtvarka A co takhle dějepis?!" zazubim se. "No jistě! Máš jedinou kliku, že jsi tu. Jinak bych se tu asi ukopala nudou... Nechápu, proč nejbližší škola od domu musí být nutně i ta "nejlepší". Být po mém, tak jsem někde na umělce. Nebo na sportovní. Ale rozhodně ne tady..." zaprotestuji...pak se ale podívám na Tache a usměju se. "Naštěstí tu mám svého strážného anděla!" a usměju se. Až později mě napadne, že si může Tach myslet, že myslím Teshika. Už je ale pozdě... |
| |
| Zakoulím očima. Jo i zpěv na mě zkoušeli, ale ten mě nebaví a kreslení? No... Děják je dobrej, uznávám. Pak vytřeštím oči. Na výtvarnou tě nepustím. Tam bych nemohl s tebou. Podívám se na Tamtoho. Anděla smrti a pomsty. zavtipkuju. |
| |
| Slečna Taneshi vejde do třídy s nějakými knihami v rukou. Položí je na stůl a postaví se před tabuli. "Dobré ráno, omlouvám se za zdržení. První dny školy jsou vždy velmi náročné a plné papírování." Všichni se posadíte a učitelka opět vezme slovo. "Dnes se mezi námi objevily nové tváře. Doufám že budete vycházet jak se mnou, tak mezi sebou. Teď je ale čas na chemii, takže..." Chemie utíkala celkem pomalu. Opakovalo se názvosloví uhlovodíků. Pro někoho hračka, pro jiného španělská vesnice. Po hodině se s vámi učitelka řádně rozloučila a popřála hezký víkend. V rozvrhu je na další hodinu zapsaná matematika... |
| |
| Konečně začala chemie. Po dvaceti minutách se otočím na Aiko. Dáváš to? Podtrhnu si jeden příklad. Když skončí hodina, protáhnu si ztuhlé svaly. Uá. Matika. Na tohle nejsem stavěnej. |
| |
| Když mluví o zpěvu, výtvarce a dějepisu jen přikyvuji. Když ale zmíní výtvarnou školu zasměju se... "Proč? Snad se nebojíš umění?" No jistě... pochopil to špatně... "Tím andělem jsem ale myslela tebe..." Pronesu tiše a téměř neslyšně... V tom ale vešla učitelka do třídy. Začala chemie. Eh... Fuj! Chvíli jsem se snažila soustředit a zapisovat si. Když mi ale první příklad vyšel naprosto jinak než byl na tabuli, pousměju se. Ironie... Asi fakt propadnu z chemie... Nechám toho a místo propisky vezmu do ruky tužku. Začnu si kreslit. Když se mě Tach zeptá jestli to chápu, zvednu jedno obočí a podívam se na něho... "Vypadám, že dávám pozor?" A posunu sešit s kresbou k Tachovi. sešit Když učitelka odejde ze třídy, pořád kreslím. "Matika bude v pohodě... "Potom vstanu a zavolám. "Ahoj lidi! Chtěla bych vás dnes pozvat na takové rozloučení s prázdninami. Bude to od sedmi v domě nakonci města vedle střelnice. Bude tam bazén hudba... No prostě přijďte..." usměju se a zas si sednu k bloku. |
| |
| Když jsem se posadila do lavice, vyndala jsem si z tašky sešit a taky penál. Kupodivu, sotva jsem to udělala, paní učitelka už přišla. Takže by se dalo říci, že jsem to do školy stihla za minutu dvanáct. Jenže... chemie, nebyla nikdy mou silnou stránkou, popravdě, byla asi tím nejslabším článkem. A i když jsem se snažila jak jsem chtěla, nešlo mi prakticky vůbec. A tak když hodina skončila, opřela jsem se čelem o desku lavice. Čekala mě totiž další stejně strašná hodina matematiky. Začala jsem uvažovat nad tím, jestli by nebylo vhodnější se upsat Satanovy za aspoň dokončení školní docházky. Hlášku o nějaké párty jsem zaregistrovala, ale vzhledem k tomu, že jsem prakticky a realisticky neměla s kým tam jí, tak tam asi ani nijak nedorazím. |
| |
| "Bojím? Já se nebojím ničeho. A jízda na skatu není umění?" menší fylozofická otázka. Po chvíli mi Aiko ukáže svůj brázek. Zdvyhnu palec. "Bezvadnej. Máš pravdu. Chemie je nezáživná." Když Aiko vyhlásí party, něco mě napadne. Zrůdná představa, nehodná mého mozku... Ale tak bezvadná... Muhuhehe... Příjdu v kostýmu... "Matika bude v pohodě, ale budu ti muset zabavit tužky, aby sis nemohla kreslit." vypláznu na ni jazyk. Ano, jsem dětinský... |
| |
| "No počkej! Já si chci kreslit! A co když budeme probírat geometrii?!" Zazubím se na něj... "Co děláš po škole?" Usměju se na něj... |
| |
| "Tak budeš... rýsovat telepaticky." Nic lepšího mě momentálně nenapadlo. Pokrčím rameny. "Jestli nechceš pomoct s party, půjdu na skate." Usměji se. |
| |
| Poznámce o telepatii se zasměju. "No... Přijde mi pomoct Teshik... Takže to nechám čistě na tobě, jestli chceš přijít taky, tak klidně ale pochopím, když nebudeš chtít... hlavně nechci, aby jste se mi tam porvali ještě před začátkem..." Podívám se na Tache... |
| |
| Zvoní, začala první hodina. Chemie. Ačkoliv mi chemie jde celkem dobře, tak se mi to nechce dělat. Bolí mě hlava... Přemýšlím, co udělám. Budu něco kreslit nebo snad něco navrhnu... Po chvíli se rozhodnu. Dospím včerejší noc... Po ne moc kvalitním spánku se probudím, už je konec hodiny. Z lavic spolužáků zjišťuju, že další na řadě bude nejspíš matematika. Tam bych mohl dávat aspoň trochu pozor... O přestávce pokračuji v průzkumu třídy a spolužáků. Tedy aspoň těch, kteří zůstali ve třídě. Kromě lidí, které jsou potkal ráno, jsem si všiml i jiných. Všichni se spolu baví, jen já tady sedím sám... Po chvíli pozorování mě zaujala modrovlasá dívka o pár lavic dopředu. Vypadá smutně a opuštěně. Po chvíli váhání se rozhodnu jít k jejímu místo. Zvednu se ze židle a pomalu mířím k jejímu místu. Nejistota ve mně stoupá. Ale něco ve mně mě k ní táhne. Co mám říct... Jak mám začít... Bude nejlepší když se představím... Dojdu k jejímu místu a spustím: "Em.. Ahoj, já jsem Tachibana Takumi, těší mě." odmlčím se... Po krátké pauze pokračuju: "no.. jak bych to řekl... jsem tu nový a nikoho moc neznám.." Nejistota je ze mně cítit na kilometry.. "Slyšel jsem, že bude nějaká oslava, ale sám bych tam asi nešel... takže..." odmlčím se.. "Nepůjdeme tam společně?" |
| |
| Když na mě někdo promluví, překvapeně zamrkám a pomalu zvednu hlavu od lavice. "Umm..." zarazím se, když uvidím toho kluka a můj výraz se z trochu překvapeného změní na trochu rozpačitý odkaz. "Ehm... já.. těší mě..." zakoktám trochu váhavě. "Kishu Tacuko... " představím se mu zpátky. "Oslava?" trochu zamrkám a až po chvilce mi dojde, že zřejmě myslí to, nebo spíš tu, co ti vykřikovala ta holka ze třídy. "Já... ehm... ještě jsem se moc nerozhodla jestli tam půjdu, protože nemám s kým..." |
| |
| Vypadá vystrašeně. Asi jsem jí polekal... Zkusím to jinak. Snad jí úplně nevystraším... "Kishu-san..." zeptám se jí po chvíli. "...je vedle tebe volno?" "Další hodina je matematika, že? " odmlčím se... Za žádnou cenu nechci sedět sám... Takovýmto stylem, bych prospal celou školu a na konci roku bych propadl... |
| |
| "Kishu-san..." Trochu víc, se přitom oslovení začervenám. Jsem hodně stydliví a rozpačitý typ, takže mě rozhodí i všední maličkosti. Jeden by řekl, že jsem možná i trochu přecitlivělá. "...je vedle tebe volno?" Pohotově přikývnu a trochu si posbírám sešity tak, abych uvolnila druhou polovinu lavice. |
| |
| Červená se... Možná jsem ji zaskočil... Co teď... V tom okamžiku, ale přikývne. Po chvilce váhání si sednu na židli a vytáhnu sešit a propisku. "Omlouvám se..." řeknu po chvíli. "Jestli jsem tě vylekal..." |
| |
| Zavrtím hlavou. "To ne... já jen..." řeknu rozpačitě a sevřu trochu víc sešit, který jsem držela v rukách. "Jsem tu nová... a... nikoho tu neznám na škole... prostě..." začnu drmolit a poté si uvědomím, že tu vlastně jenom plácám. "Omlouvám se, že tu plácám nesmysli!" |
| |
| "To je v pořádku. Já tady taky nikoho neznám." řeknu klidně, abych ji trochu uklidnil. Vypadá rozhozeně... Možná jsem byl až moc unáhlený... Nevím, jestli se jí teď můžu na něco zeptat... Raději chvíli počkám... |
| |
| Trochu stydlivě sjedu po židly pod lavici, stále držíc onen sešit. "Takumi-sempai..." řeknu trochu váhavě a rozpačitě. "Odkud... si sem přišel?" zeptám se pořád stejným tónem, jako předtím, když jsem jej oslovovala. |
| |
| Takumi... -senpai... Nemůžu věřit svým uším... Ona mě oslovila senpai... Víc než na její otázku se soustředím na to, jak mě oslovila. Úplně mě to rozhodilo. Chvíle ticha.. "No ehm... Odkud jsem přišel.. Bydlel jsem se svými rodiči na severu Japonska..." zarazil jsem se. Pokračoval bych dál, ale v tu chvíli jsem si vzpomněl na svého otce. Můj úsměv na tváři rázem zmizí... |
| |
| Tohle jsem asi vzala za špatný konec... "Omlouvám se, Takumi-senpai!!" omluvím se mu rychle a trochu u toho i svěsím omluvně hlavu jeho směrem. "Nechtěla jsem se tě nijak dotknout..." |
| |
| "V pohodě." řeknu sklesle. Potom zvednu hlavu a zeptám se jí: "A odkud přicházíš ty Kishu-san?" Snažím se usmát... |
| |
| "Já?" zamrkám trochu překvapeně. "Já tu bydlím od narození. S tátou. Máme malou restauraci, kde táta vaří." řeknu a podívání o tátovi mi na tváři vykouzlí malý, vřelí úsměv. |
| |
| To musí být fajn... Atmosféra se trochu uklidnila. "Aha, kdybych měl peníze, tak bych se rád zastavil!" zasměju se "A proč ses rozhodla jít na tuto školu?" zeptám se jí s úsměvem. |
| |
| "Táta sem chodil, než dostal od dědečka jeho restauraci. " vysvětlím a snad tím pochopí mou slabou narážku na to, že chci pokračovat v rodinné tradici a jednou třeba v budoucnu, někdy, po tátovi restauraci převzít. "Táta dělá ty nejlepší okonomiyaki ve městě." řeknu u vřelím úsměvem. "Jestli... chceš... mohla... bych tě třeba vzít sebou... až půjdu k němu na oběd..." řeknu poté dál trochu nesměle žmoulajíc u toho okraj sešitu. |
| |
| Pozvednu obočí. "Tamten? Tak to nevím.... Ale asi ... jo... Jen budu muset nechat venku bodné a střelné zbraně plus basebalovou pálku." Začnu vyjmenovávat a počítat na prstech. Pak zbystřím. "A po začátku můžem?" |
| |
| "Pokud bych ti nebyl na obtíž..." řeknu s úsměvem. "...tak bych rád šel. Nikdy neodmítnu nabídku na dobré jídlo." |
| |
| "To všechno si nech někde jinde jo.." Zazubím se. "No to se opovažte. Žádný rvačky nebudou. Zkus ho brát, jako bys ho zrovna teď poznal. Uvidíš, že je fajn.." Zkusím tě znovu přemluvit... Opřu se o opěradlo a zhoupnu se na židli. |
| |
| "Dobrá tedy." řeknu s upřímným úsměvem. Měla jsem takoví divně dobrý pocit, že jsem si asi udělala prvního přítele. |
| |
| Pokrčím rameny. "Jestli chceš..." "Hm... ať se snažím jak se snažím, pořád to je ten, co chtěl ublížit Shie." zašklebím se. |
| |
| "Stejně by se jí nakonec ani nedotkl. Na to má psy moc rád." Usměju se a zhoupnu se ještě víc na židli. "Nevíš do kolika máme dnes školu?" |
| |
| "Tak tomu nevěřím... A jestli je to pravda, je to vejtaha..." Usměji se. "Nevím... A je mi to jedno a překvapuje mě, že tě to zajímá. Ty to prokrleslíš." kývnu směrem k obrázku. |
| |
| "Není to vejtaha! Má rád psy... Proto by Shie neublížil." Pak se pousměju. "No jo. Nevyčítej mi to furt!" Zasměju se.. |
| |
| Odfrknu si. "Z mého úhlu pohledu to tak nevypadalo." Rozhlédnu se po třídě. "Promiňte má paní." pokusím se o úklon, ale znovu se praštím do hlavy, tentokrát o desku lavice. "Jauvá!" vyjeknu a mnu si čelo. |
| |
| "No ale..." Už chci něco odmítat, když Tach pokračuje a při svém blbnutí se praštil o lavici. Opravdu jen s těží zadržuju výbuch smíchu. Mírně přidušeným hlasem se zeptám. "Jsi v pohodě?" Pohladím Tache po hlavě ale je vidět, že za chvíli opravdu vybuchnu smíchy. |
| |
| "Ještě se mi směj." řeknu jí vyčítavě. Mnu si čelo a snažím se zatlačit narůstající bouli. "Jen do toho, nestyď se. Ještě že mám Shiu. Ta se smát neumí." pohladím svého psa po hlavě. "Viď holka? Že to je ošklivá ženština, no viď že jo?" Shia mi olízla tvář. Otočím se výtězně na Aiko. "Vidíš? Souhlasí." |
| |
| Trochu se zaculim. "Tak promiň." Když se zminis o. Shiu, neodpustím si provokaci. "Jo, ale když by to uměla, tak se taky směje." |
| |
| "No dovol. Shia nikdy... " bráním svou společnici. " A kdy vlastně začíná ta party?" vyzvídám... |
| |
| "No kolem šestý...." usmeju se na tebe. Pak pohladim Shiu mezi ušima, abych si jí udobrila. "Ja hned přijdu ju?" odejdu a zamiřím si to k lavici Teshika. "Ahoj. Hele co děláš po škole?" |
| |
| Usedl jsem v lavici. Krapet mě zarazilo to, že už nadále nejsem samotným vládcem mé lavice a budu nucen se dělit o moc s další osobou. No, zde by se dalo říct spíš dalším odsouzeným v tomhle vězení. Jak já bych byl venku a i kopat na zahradě by bylo pro mě příjemnější. Probleskne mi hlavou. Přišla nám první hodina, která mé mučení trochu zmírnila. A to, že jsme začali chemii s třídní učitelkou, neboť její krása mě dostávala. Při celé hodině jsem se snažil vnímat každé její slovo ale každou chvíli sem se nachytal, že jí jen tupě pozoruji a nevnímá jediné slovo. Povzdechl jsem si, protože jsem si uvědomil, že pokud jí budu mít na vice předmětech tak se nenaučím nic a až mě vyvolá k tabuli tak budu jen na ni zírat, dost trapné. Přišel konec hodiny a mě se v hlavě mísili různé pocity. Hurá konec – sakra ona odchází!! Přišla přestávka. Seděl jsem a vymýšlel co dělat, až mi to nedalo a otočil jsem se na dívku vedle mě. „Ahoj … Já jsem Thesik go“ Usměju se . Je zajímavé, jaký má osud smysl pro humor. Zrovna, když se odhodlám pozdravit spoluvládce této lavice, tak přišla Aiko. Otočím hlavu a podívám se na ní. „Čau. Tak už tě přestal bavit psychopat?? No, po škole zatím nic nemám v plánu, tak asi přijdu k tobě a pomůžu ti s párty.„ Hlavu otáčím na obě dívky neboť čekám odpověď od obou dvou. |
| |
| Když vstane, směji se na ni. A pak můj úsměv ztuhne. Kdyby šla za kýmkoli jiným, ale za Tamtím? Vraždit! Jasně, určitě jsem udělal něco lbě a ona mu jde teď říct, ať mě zmlátí. Jen do toho, kopněte si. Shia už úplně vyřadila tenisák. Hodil jsem jí noví. Chápu ji. Je tu dlouhá chvíle i pro mě. Protáhnu se a čekám na další hodina. Matika... Nenávidím matiku... |
| |
| "Spíš jsem myslela, jestli by jsi semnou neskočil na nákup. Potřebuju na ní nakoupit ještě pár věcí a trochu jsem si neuvědomilaže to asi neunesu sama." Usměju se na Teshika. Za ním vidím Tache. Netváří se zrovna nadšeně ale pokusím se ho povzbudit úsměvem a mrknutím. |
| |
| Nuže dobrá... Začal Víkend!! Po poslední hodině Vám učitel popřál krásný víkend a vy jste se rozběhli ze třídy, teda alespoň většina. Před školou se tvoří hloučky "nových" přátel a plánují víkendové akce. Je opravdu krásné počasí. Léto bude brzy pryč, tak si dává na svém odchodu záležet. Támhle je dokonce místní televize... Zjištuje jak se mají čerství středoškoláci. Lucia |
| |
| Skončila škola. V klidu si sbalím věci a přemýšlím nad pozvánkou na oběd od Tacuko. Mám jí říct, že na ni počkám venku... nebo se radši ujistit, jestli to pozvání pořád platí... Rozhodl jsem se. Radši se jí zeptám. Tacuko-chan? Můžu jít s tebou? řeknu s úsměvem na tváři. |
| |
| Zavrtěla jsem hlavou nad poslední zápiskem dne a zavřela sešit. Pečlivě jsem jej poté schovala do tašky, přes rameno, stejně jako zbytek mých věcí, které byly na i v lavici. Poté mě tak trochu vyvede z rorumu Takumiho otázka. "Umm.." zarazím se trochu rozpačitě. Tak trochu jsem nečekala, že by chtěl jít zrovna dneska. "Jo, jasně." řeknu nakonec rozpačitě. |
| |
| Dobrá tedy. Počkám tě před školou. řeknu, stále se usmívám. Jdu ke skříňkám, odemknu svou, vezmu si boty, zamknu ji a vycházím ven. Je docela hezké počasí, svítí slunce, je jasno. Sednu si na schody pod korunami stromů a čekám. |
| |
| Přikývnu a poté ještě zkontroluji, jestli mám skutečně všechno a že jsem tu nic nenechala. Nakonec, když se ujistím, že skutečně všechno mam, rozhodnu se odejít z učebny. Takumi už šel napřed, ale mě to nijak nevadí. Vytáhla jsem telefon a napsala tátovi smsku: Tati, přivedu na oběd spolužáka. Načež jsem poté zamířila ke své skříňce, kde jsem se přezula. Poté jsem vyšla ve ze školy, očima hledajíc Takumiho. Usmála jsem se. A našla sjem jej, jak sedí na schodech, zády ke mě. Což mi v hlavě vykouzlilo malou čertovskou myšlenku. Připlížila jsem se k němu potichu a když jsem byla u něj, zezadu jsem šťouchla do boků, doufajíc, že ho aspoň trochu vyděsim. |
| |
| Chvilku už sedím pod těmi stromy a přemýšlím, kde se Tacuko zapomněla. Možná bych se měl vrátit zpátky... ...ale ne, počkám tady ještě chvíli... Fouká příjemný vítr. Není ani příliš teplo, ani příliš zima, zkrátka tak nějak akorát. Z mého rozjímání mě po chvíli vyruší šťouchnutí do boku. Aa! zvednu se s výkřikem. Po lehkém šoku zjišťuju, že ten kdo mě šťouchl, byla Tacuko. |
| |
| "Hihi." zasmála jsem se pro sebe, když se můj čertovský nápad podařil. "Promiň, já nemohla odolat... " řeknu poté omluvně a zároveň rozpačitě. Schovám přitom svůj červený obličej do svých dlaní, dívajíc se skrz prsty na něj. |
| |
| Když se na mě usměje, nereaguji. Neraguji vůbec na nic. Začnu si čmárat do sešitu, i když nevím co. V hodinách dávám vesměs pozor. když naposledy zazvoní, písknu na Shiu, která odrovnala i poslední míček. Ndšeně štěkla a vstala. Odvázal jsem ji od stolu a protáhl se. "Pojď zlato." Ve dveřích se ještě otočím na Aiko. "Příjdu za hodinu k baráku, jestli chceš." Počkám na odpověď a pak se vydám pryč... Před školou pustím Shiu. Rozběhla se pryč, ale já vím, že se vrátí. "No, jdu splašit něco k jídlu." Naskočím na skate a rozjedu se k obchoďáku... Obchoďák ------------------------------------------------------------------------------------- Shiu jsem ani nepřivazoval. Čeká sama přede dveřmi. Šel jsem si koupit něco pořádnýho. Koupil jsem konzervu Shie a zašel do vinárny. Koupil jsem litr červenýho, ročník 2009 Raymond Vineyards. Tím skoro padla má včerejší výhra. Stačilo mi jen pár babek na pořádnej oběd. Koupil jsem si hamburger a sedl si s ním na lavičku před fastfoodem. KOukám na lidi, jak spěchají a něco shání. Ještě že nejsem normální. Bych se z toho zcvokl. Poklidě žvýkám oběd a čekám, jestli se něco nebude dít... |
| |
| "Už jsem na tebe čekal..." ušklíbnu se. Tohle bych od ní fakt nečekal... Vezmu tašku ze země, zvednu se a povídám: "Jdeme?". Avšak po chvíli se zarazím. Zjistím, že neznám cestu. No, prakticky se dá říct, že tato část města je pro mě neznámá. |
| |
| "No jasně! Jsem připravit udělat ti osobního nosiče." Zazubím se. Potom zůstanu v lavici a a v kreslení do sešitu. Při hodinách sice poslouchám ale není to moc poznat. Hned po vyučování si zbalím věci a čekám u dveří na Aiko. "Tak jdeme?" |
| |
| Zasměju se Teshikovu vtipu. "Tak fajn. Po škole..." Zazubím se a vrátím se do lavice k Tachovi. Zbytek dne dávám celkem pozor jen občas, když se začnu nudit, začnu zas kreslit a už mám za ten den několik kresbiček. Poslední zvonění. Dokonalý zvuk! Zvednu se a zbalím si sešit a tužku. "Dobře. Snad to stihnu..." Zavolám za Tachem a vydám se sama ke dveřím se skatem v podpaží. "Tak jdem na to otroku.." Zazubím se na Teshika a šibalsky na něho mrknu. Pomalým krokem se vydám ze školy směrem k obchodu. Před obchodem si všimnu Shii trochu se zarazím ale jen se pousměju. Snad nebudou dělat scénu. Vejdu dovnitř a zalovím v kapse pro seznam věcí.... |
| |
| Pousměju se přikývnu. "Není to moc daleko. Jen pár bloků odtud, stejně jako náš dům. Vlastně, tam, kde je tátova restaurace, je i můj dům, tedy tam kde bydlím...." začnu drmolit a přitom žmoulat i rameno své tašky, kterou jsem měl přes rameno. |
| |
| U dveří čekám, až si Aiko zbalí všechny věci a poté vyrazíme. "Jistě má paní." Vtipkuji stále. Dojdeme až do krámu a před ním spatřím Shiu. "Hele není to Tachuv pes?" Zeptám se a podívám na Aiko. Ta už ale zaletěla do krámu a něco čte v seznamu. Pokrčím rameny a vydám se za ní. "Tak kam jdeme nejdříve?" zeptám se a vezmu vozík. |
| |
| "No... Asi to projdeme všechno posupně... Tak pojď a trp..." zazubím se, když si uvědomím jak musí být nadšený, že budeme procházet celý obchod. |
| |
| Zanedlouho se oba dva vydáváme směrem k restauraci Tacukina táty. Po cestě míjíme krásně rozkvetlé sakury a všude jsou vidět nejrůznější barvy. Po cestě přemýšlím, co se bude dít odpoledne, případně večer. Také znovu nezapomenu Tacuko poděkovat za pozvánku na oběd. Na chvíli se zarazím a zvolním krok. "Díky..." řeknu vděčně. *kručí mi v břiše* Sakra... snad to neslyšela... |
| |
| Když jsem uslyšela, jak Takumimu zakručelo v břiše, musela jsem zasmát, maličko. "Neboj, už tam budeme." řeknu a poté ukážu. "Vídíš? Říkala jsem to. Tamhle to je." řeknu s úsměvem a poté s vydám k domu.  |
| |
| Když uvidím u dveří vlasy Aiko, málem se udusím salátem. Sakra. Ona mě snad sleduje? Uvidím i Tamtoho. Je čas zmizet. Zbytek oběda si narvu do pusy a nenápadně se vydám k východu. Určitě viděli Shiu u dveří. Otáčím se, kde jsou. A pak jsem do někoho narazil. Nebo do nečeho. "Pardon já..." No nazdar... Byl to přímo Tamten. |
| |
| Pochoduju za Aiko. "Co sakra chystáš?! Zásoby na hurikán nebo jen párty?!" zazubím se na ní provokativně a odevzdaně se za ní plahočím mezi regáli. V tom do mě někdo narazí. Otočím se " No, psychopat. Ahoj..." usměju se a má slova rozhodně nezněla jako urážka.. |
| |
| Zazubím se na Teshika. "Dobře víš, že nákupy moc nemusím tak radši nakoupím víc, abych zas nemusela hned příští týden jít.." Usměji se a rozhlédnu se, kde bych mohla najít pečivo. V tom zaslechnu jak se Teshik s někým srazil. Otočím se na něj a uvidím Tache. Otočím se na něho s úsměvem. "Ahoj Tachi..." zamávám vesele a v hlavě jen doufám, že ty dva budou v pohodě... |
| |
| Naše cesta pokračuje, směle kráčím za Tacuko. Jde naprosto uvolněně a sebejistě. Docela jí závidím... kde jsou ty dny, když jsem takto chodíval také... bezstarostně... Po chvíli dojdeme na místo. Přede mnou se objevila malá restaurace v klasickém japonském stylu. "Wow... nádhera..." zvolám překvapeně. S úsměvem následuji Tacuko, která mizí ve dveřích. |
| |
| Usměju se a když jsme u vchodu, chytnu ho ledabile za rukáv a zatáhnu jej dovnitř. Uvnitř bylo jen pár hostů a jedna servírka. Otce jsem slyšela z kuchyně, jak si tam pobrukuje svou oblíbenou písničku. "Zdravím." pozdravila jsem servírku, která zde byla úplně nová, takže jsem si pořádně nezapamatovala jak se jmenuje. Poté jsem Takumiho zavedla ke stolu, který byl nejblíže kuchyně. Tam jsem si sedla.  |
| |
| Tacuko mě zatáhne dovnitř. všimnu si jenom servírky, kterou Tacuko pozdraví. Ani se nenaděju a už sedím. Prohlížím si interiér. Je to tu nádherné... Potom se podívám na Tacuko a s trochu nejistým úsměvem se jí zeptám: "Um... Co bude dobrého k jídlu?" |
| |
| Tata na sebe nenchal dlouho cekat a vysel z kuchyne me pozdravit. Bylo mu petatricet, prumerny obcan japonska, nic vyjimeneho, tedy krome zariveho usmevu na tvari. Kdyz se me zeptal kdo je ten mladik rekla jsem : "Tati, to je spoluzak. Tachibana Takumi." "Takumi to je tata, Kishu Shinji." |
| |
| "Čau Tamten." zavrčím a zatnu pěsti. V obchoďáku se rvát nebudu... I když... "No já mizím... Mám ještě... moc věcí...Čau ehm... tam. " Ani se neomluvím a spěchám ven z budovy. Shia vesele štěkla, když mě uviděla. Bál jsem se, že se pustí do mého skatu. Stoupl jsem na něj a vyjel pryč. |
| |
| Vyslechnu si řeč Tache. Když odejde, no spíš zbaběle prchne, otočím se na Aiko. "To jako fakt?? On?! Podívej se na něj! Viděla jsi tu pěst?! On je psychicky nemocný, protože tohle normální člověk neudělá. To mi musíš dát za pravdu." Podívám se s jedním zavřeným okem ale s úsměvem na tváři a klidným hlasem. |
| |
| Sklopím zklamaně hlavu, když vidím jak Tach odchází. Proč se takhle před ním chová? nechápu to... Při Teshikově poznámce jen pokrčím rameny. "Když jsme jen spolu, chová se hezky.." Pronesu na Tachovu obranu a házím další věci do vozíku. Nakupujeme asi půl hodiny a až potom se dostaneme s plným košíkem k pokladně. Podařilo se mi v obchodě ulovit velkou krabici. Většinu nákupu naskládám do ní a venku před krámem jí položím na skate. "Tak a máme košík na cestu domů..." zazubím se.. |
| |
Čtvrtek – první den školy První den na nové škole. Jaké to tam asi bude? Doufám, že tam budou pohodoví lidi. Už od brzkého rána mi běží furt něco hlavou. Těchhle myšlenek se jen tak nezbavím. I po umytí, učesání a oblečení se mé myšlenky moc neuklidnili. Možná působím, jako suverénní člověk ale i já mám občas nervy v kýblu. U snídaně mě dorazila sestřička. „Půjdeš semnou po snídani na hžiště?!“ Zazněl roztomilý dětský hlásek. I přes její nadání se rychle učit, bylo slyšet mírné zašišlání. „Víš, já dnes musím do školy. Skončili mi prázdniny. Slibuju ale, že hned jak se vrátím, zajdeme na hřiště a zmrzlinu. „ Usměji se na ní a dlaní jí mírně pocuchám černé vlásky. Nakonec se vydám do školy. Proslov paní ředitelky si sice poslechnu, ale nic moc si z něho nedělám. Konec konců. Chodím sem jen kvůli tomu, abych potom mohla udělat pedagogickou školu a učit. VZHLED Nakonec si najdu třídu, do které mám chodit a zamířím tam. Posadím se do jediné prázdné lavice a ta je v prostřední řadě vepředu. Z místa vepředu moc nadšená nejsem, ale nějak to přežiju. Snad mě to donutí dávat víc pozor. Chvíli po zvonění vešla do třídy profesorka. Vypadala mladě a zdála se být celkem přátelská, snad jí to vydrží. Nejprve jsme se představovali. Když nám ale oznámí volnou hodinu, mírně zoufale se rozhlídnu. Neseděla jsem s nikým a všichni se nějak bavili. Nakonec jsem seznamování vzdala a do uší si dala sluchátka. Ty jsem opět vyndala, až když nás učitelka propustila domů. Potom jen vstanu a procpu se mezi davy studentů ven. Nejkratší možnou cestou jsem se vydala domů. Tam jsem se ani nepřevlékla a hned jsem vyrazila se sestřičkou ven do parku. Tam jsme si hráli na schovávanou, na honěnou, na indiány a kovboje, na slepou bábu a spoustu dalších her. Celý den uběhl opravdu rychle. Když už jsme seděli na lavičce a obě blízali vanilkovou zmrzlinu, Esme mi usnula na rameni. Pousmála jsem se. Je chudák vyřízená. Vzala jsem jí do náručí a donesla domů. Máma byla samozřejmě ráda, že jsem se o ni celý den starala a ona sama si mohla odpočinout a udělat nějakou práci doma. Uložila jsem sestřičku do postýlky a nechala jí spát. Ta se až do rána neprobudila. Já sama jsem se navečeřela. Udělala jsem si mísu ovocného salátu a zalila ovoce bílým jogurtem. Poté jsem si jí odnesla nahoru do svého království. Pustila jsem si hudbu a natáhla se na matrace k notebooku. Chvíli jsem si hrála na počítači a potom si psala s přáteli. Salát jsem u toho neustále uzobávala. Asi po hodině psaní jsem se podívala na hodiny. Bylo půl deváté. Zapnula jsem si film a koukala, dokud jsem neusnula na klávesnici. Pátek- Sláva bude víkend! Druhý den ráno se to téměř opakovalo. Esme prostě nemohla pochopit, že musím do školy a dnes mě dokonce táhla za ruku zpátky domů. Až po dlouhém přemlouvání se mi podařilo utéci. Naštěstí profesorka přišla o něco později, tak jsem jí stihla předběhnout. Mírně udýchaná jsem se snažila soustředit na první hodinu. Látka byla relativně jednoduchá a tak mě to za chvíli omrzelo. Podobný problém jsem měla i s ostatními předměty a proto jsem pozornosti moc nedala. Co se ale musí nechat, měla jsem i přes to dokonale zapsané zápisky. O první přestávce se zvedla nějaká dívčina a pozvala nás na párty. Pousmála jsem se. Je vtipné, že první nad čím přemýšlím je, zda mě pustí Esme. U mámy a táty jsem si jistá, že budou jen rádi, když vypadnu na chvíli sama ven. Pořád mi nadávají, že jsem jen s Esme. Nechápu to. Měli by být rádi, že se o ní starám ne? Ještě nevím, jestli půjdu. To, že bych neměla, s kým jít mi problém nedělalo, horší bylo, že jsem nevěděla, co na takové akce holky nosí na sebe. Ale zase, mě to může být jedno… Přece nebudu jako všechny! Zbytek vyučování proběhl rychle a už tu byl konec školy. Víkend bude krásný! Teplo, sluníčko! Vyrazila jsem ven ze třídy. U dveří jsem si všimla hezkého chlapce. Mám dojem, že říkal, že se jmenuje Teshik. Snad bude na té párty taky… Pomyslím si. Vydám se domů. Esme tam ale nebyla. Byl tam jen vzkaz. „Misaki, jeli jsme za babičkou, vrátíme se až v neděli. Táta je na pracovní cestě a taky přijede až na konci víkendu. Měj se hezky a dej o sobě vědět. PS: V pokoji jsem ti nechala nějaké peníze, tak si když tak někam zajdi, ať se nenudíš doma. S láskou Máma.“ Povytáhnu jedno obočí. Mami, mami, ty máš snad v té škole nějaký špehy. Povzdychnu si a vzkaz hodím do koše. Vydám se nahoru a peníze si dám do peněženky. Potom začnu zkoumat, co bych si mohla vzít na sebe. Docela mi dálo fušku najít něco jiného, než košile a jednobarevná trika s potiskem. Nakonec se mi něco přece jenom podařilo vyšramotit, s čím jsem byla spokojená. Zapadla jsem do houpací sítě a poslouchala hudbu. Jen jsem tak chvíli ležela. Když mě to asi po hodině omrzelo, natáhla jsem si botky a vyrazila ven. Aspoň se zatím někde projdu. Vyrazím nejprve do parku, pokud tam nikdo nebude, pokračuji až za město do lesa, na své oblíbené místo. |
| |
| Pochoduju za tebou. Když tvé nakupování ukončíš, rozsvíti se mi oči ." No konečně vysvobození " a vypláznu na Aiko jazyk |
| |
| "Uznávám, že to nebyl nejkratší nákup, ale zas tak zlé to není ne?" Zazubím se. Mírně kopnu do skatu a tak ho tlačím před sebou. Vyrazím směrem domů. Když tam dojdeme, vubalím nákup a začnu dělat chlebíčky a dělat jiné občerstvení.... "Můžeš prosím udělat ty světýlka venku?" Usměji se na něho. |
| |
| Jdu celou cestu vedle tebe . Když dojdem k Aiko a začne vybalovat dá mi další ůkol. "Co? Jaky světla." Dívám se nechápavě. |
| |
| Pousmeju se a vyndám z supliku smotana svetylka. "Rozves je prosím venku. až budou večer svítit, bude to suprove vypadat..." Zazubím se a dodelam jidlo a pití.... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| " No hádej..." vyplaznu provokativně jazyk. "Jdu se obléknout ju? Když někdo přijde, tak ho pozvi dál a pusť nějakou hudbu." Zazubím se na něho q ukážu na hifi věž. Potom vyrazím nahoru a zavřu se v koupelně... |
| |
| U Aiko Dali jsme si s Shiouzávod přes park. Vyhrála ona, protože mohla běžet po trávníku a nemusela se vyhýbat šíleným chodcům. I když, oni si možná mysleli o mě, že jsem šílenej. Asi po hodině blbnutí jsem se zastavil před domem Aiko. Seskočil jsem ze skatu a kopnutím ho hodil do ruky. Shiu jsem se ani neobtěžoval dávat na vodítko. Otevřel jsem branku a vešel na pozemek. Zastavil jsem se přede dveřmi a zazvonil. |
| |
| "T-Těší mě pane Kishu." zdvořile se pokloním a zamyšleně se porozhlédnu po restauraci. Všechno je v klasickém japonském stylu, ozdobné a barevné. Moji pozornost zaujmou květiny, které jsou v květináčích na každém stole. "Opravdu nebude vadit, když tady budu jíst?" zeptám se trochu zamyšleně Tacuko. |
| |
| Povzdechnu si a začnu rozmotávat a pak pověsím světílka. Když bylo hotovo pustil jsem si hudbu a využil situace pána hudby a puštil rock. V tom někdo zazvonil, tak jsem se vydal otevřit . Otevřel jsem dveře . "Ha Tachi no ... pustím tě dovnitř až daš někam ven všechny zbraně. Je tu jedno jasne pravidlo jedinej kdo tu bude mit zbran je Aiko " zazubim se na něj mile. |
| |
| Když otevře Teshik, mám chuť se otočit a odejít pryč. "Nazdar." Řeknu chladně, ale pokusím se usmát. "Nemám tě rád." Zakňourám. Vyndám z kapsy nůž a ještě jeden menší, švýcarák. Šperhák, kterej by dokázal vypíchnout oko a všechno hodím do tašky. Tu zanechám na jednom schodu u vchodu. "Spokojen?" Povytáhnu obočí. |
| |
| Táta se omluvil a šek do kuchyně, že nám jde udělat ten oběd a ostatním zákazníkům také. Servírka nám mezitím donesla čaje. Nad Takumiho otázkou se jen usměju. "V pohodě." řeknu s úsměvem. "Tátovi to nevadí. Bere to jako dobrou věc, pro popularitu své restaurace." |
| |
| "Děkuju." řeknu klidněji a usměju se na Tacuko. Trochu si posunu polštář na sezení, abych měl větší pohodlí. Uskrnu si trochu čaje. "Je výborný." řeknu a stále se usmívám.. "Tacuko?" řeknu po chvíli. "Aiko, naše spolužačka, nás všechny pozvala na uvítací párty. No.. ehm, tak si říkal, jestli tam nechceš jít společně?" Vlastně si potřebuju ještě něco vyzvednout doma, ale nejdřív se ujistím, jestli s Tacuko můžu počítat... |
| |
| "Ráda bych." řeknu stydlivě. "Ale... nevím, tak nějak, co bych tam měla dělat.... nikoho tam neznám..." řeknu dál rozpačitě a stydlivě. Za chvíly dojde táta a donese nám každému oběd - Okonomiyaki. Popřeje nám dobrou chuť a odejde zpátky do kuchyně. Oči se mi rozzářily radostí. Milovala jsem tátovi Okonomiyaki. Rychle jsem si část nandala na talíř. "Dobrou chuť." popřála jsem Takumimu a dala se do jídla. Mňam!!  |
| |
| "Itadakimasu!" zvolám a pustím se do jídla. Je tak vynikající! Tacuko měla pravdu... Když už jsme skoro na konci jídla vrátím se k naší původní konverzaci. "No víš... mohla by to být příležitost, jak se seznámit se všemi ostatními..." |
| |
| Pousměje se. "Moc se ti nedivím. Já tebe taky nemám zrovna v lásce ale dám ti radu. Pokud hledáš cestu k Aiko, tak jdeš špatně." Odmlčím se. "Uvědom si, že mi dva jsme nejlepší kamarádi a pokud si to chceš u Aiko totálně podělat, tak mi ještě jednou vyhrožuj.... Věř mi, znám jí dobře.... Pokud na ní chceš zapůsobit snaž se být přátelštější k jejím kamarádům..." Řeknu s klidem a spíše to zní jako rada dobrého přítele. Rozhodně to není výhružka. Uhnu ze dveří a pustím ho dovnitř. |
| |
| Když jsem v koupelně, opláchnu se a začnu se připravovat. Dám si jen světlé stíny a řasenku. Poté přeběhnu do pokoje, kde se převléknu. V tom zaslechnu zvonek. Teshik otevře... Obléknu si šaty, jak jsem slíbila Tachovi a k tomu si vezmu černé jednoduché balerínky. Poté se vydám dolů. Když uvidím Tache mile se usměju. "Ahoj..."  |
| |
| Moc ho neposlouchám. Podle mě se vytahuje. Přeci jen: Já - jsem - její - nej - nej - nej - kámoš - a - budu - jí - diktovat - život. Když skončí, plácnu ho po zádech. "Bys z fleku mohl dělat vztahovou poradnu." Pak vejde Aiko. Usměji se na ni. "Má paní, vypadáte úchvatně." Ukloním se a naštěstí není poblíž nějakej stůl. Pak mě něco napadne. Vezmu ze své tašky balíček, zavázaný do béžové látky. "neboj, není to vodíková bomba." Ujistím Tamtoho a zmizím v koupelně... O deset minut později jsem konečně hotovej. Nasadil jsem si čapku. Vypadám stejně jako před dvěma rokama. Nic se nezměnilo. Vyšel jsem z koupelny. "Desátník Tachio se hlási do služby!Překvápko!" toho chlápka si nevšímejte |
Uniforma mi padne a patří k ní ještě čapka, ale ta nebyla součástí balení. Tak si ji prosím domyslete. :-D
| |
| Dojím svůj oběd a Takumi přednese to o tom seznamování. Trochu se zasunu pod stůl, vlastně se pokusím o to být tak nějak co nejmenší. "Já se... nerada seznamuji s novými lidmi... necítím se mezi spoustou lidí dobře..." řeknu hodně stydlivě a rozpačitě. Snažím se přitom na něj nedívat. |
| |
| "Chápu..." odmlčím se. "...když tak nad tím uvažuju, tak taky nevím, co bych tam sám dělal..." řeknu zamyšleně. Chci změnit téma... Rád bych tam šel s někým, ale nemůžu ji nutit... Sotva se známe... Nechtěl bych si zkazit ten "první dojem"... "Díky za jídlo. Bylo vynikající." usměju se. "Ty jdeš teď... domů?" |
| |
| Trochu se zastydím, že jsem ho takhle odbila. "Co...." řeknu polohlasně. "...myslím, že.... by-ch se tam na pár... minut mohla podívat...." řeknu polohlasně, hodně rozpačitě a dost to bylo vidět i červení v tvářích. "Já... už doma jsem. Bydlíme v patře." |
| |
| Usměju se. "Počkáš tu na mě? Musím ještě něco zařídit u mě doma. Bydlím pár ulic odsud, do půl hodiny bych byl zpátky." Spíš než otázka to znělo jako oznámení, že odcházím. Zvedl jsem se od stolu, vzal si svoji tašku, zamával Tacuko, po cestě se rozloučil se servírkou a vyšel z restaurace. Cestu domů jsem neznal a tak jsem se vrátil nejdřív ke škole a pak jsem teprve zamířil domů. Běžel jsem. Po pár minutách jsem dorazil ke škole. Chvíli jsem si musel odpočinout. Potom už jsem běžel směrem domů. Vyběhl jsem po schodech do 1. patra, kde mám svůj byt. Rychle odemknu, tašku hodím do rohu a snažím se hledat čisté oblečení. Najdu klasickou kostkovanou košili a nějaké kraťase, nejsou otrhané, naopak vypadají celkem slušně. Bohužel si nemůžu dovolit nějaké slavnostní oblečení, takže se musím spokojit jenom s tímhle. Vezmu sklenici a napiju se trochu osvěžující vody. Když se kouknu na hodinky, zjistím, že 10 minut mám být zpátky u Tacuko doma. Vyběhnu z bytu, dveře jenom zabouchnu a běžím zase směrem ke škole. U školy dám zase krátkou přestávku a potom pokračuju dál. O chvíli později dobíhám zpátky do restaurace. Jakmile vejdu do restaurace uvidím dole Tacuko, jak si čte nějakou knížku. "Promiň... jdu pozdě." řeknu celý udýchaný. |
| |
| "Počkám." řeknu trochu rozpačitě. Když odejte z restaurace, vydala jsem se nahoru, domů přes kuchyň. Věnovala jsem přitom tátovi pusu na tvář. Načež jsem zamířila do svého pokoje, kde jsem ve skříni hledala svoje jediné šaty. Našla jsem je. Ještě než jsem se převlékla, trochu jsem si opláchla obličej. Pak jsem si oblékla šaty jemně modré barvy a tomu jsem si vzala černé bolerko. Zobrazit SPOILER Poté si nejdůležitější věci dám do maličké tašky přes ramena, která se k šatům jinak nehodila, ale to mi bylo tak nějak jedno. Poté jsem sešla dolů, znovu přes kuchyň se vrátila zpátky do restaurace, kde jsem chtěla čekat na Takumiho. Na jednom ze stolů jsem našla nějakou knížku. Max 50 stránek. Jak se starat o Morče... Zřejmě to tu zapomněl některý z hostů.Posmála jsem se a když jsem zaslechla, jak někdo vešel dovnitř, otočila jsem se ke dveřím. Byl to Takumi. Začervenala jsem se a sklopila pohled k zemi. |
| |
| "Ahoj." usměju se. "Co čteš?" zeptám se s klidným tónem. Při tom si prohlížím Tacukino oblečení. Ty modré šaty ji sednou k vlasům. Vypadá dost dobře. Chtěl bych jí to říct, ale nakonec se na to nezmůžu. Když se podívám na své oblečení, docela se stydím... |
| |
| "Ummm..." trošku se zarazím a podívám se na tu knížečku co držím. "Já... našla jsem to tu... asi si někdo chce pořídit zvířátko... zřej-mě to tu nechal nějaký zákazník..." řeknu a položím to zpátky na stůl, kdyby se ten zákazník pro to vrátil. Pak se podívám na Takumiho a vidím, jak se na mě dívá. Uhnu červená pohledem do strany a začnu zmudlat okraj šatů. |
| |
| Příjdu po schodech do přízemí. Tach? Pousměju se a když mi složí lichotku trchu se začervenám. "Děkuju..." Tach ale hned zaloví v tašce a vydá se s nějákými věcmi do koupelny. Při jeho poznámce o vodíkové bombě, se jen nechápavě otočím na Teshika. "Co jste to tu zase vyváděli?" Zeptám se vyčítavě a přesunu se do kuchyně, odkud začnu nosit chlebíčky a brambůrky do obývák na stůl. Když Tach vylezl z koupelny měl na sobě vojenskou unifomu. Málem mi z rukou vypadl talíř. Koukala jsem na něj dost překvapeně a upřímně jsem netušila co říct. Když by tohle udělal před měsícem, hodila bychtalíř po něm a utekla zamknout se do pokoje. Co ale teď? Už vím, že je otec v pořádku ale i tak mě to celkem vzalo. Nakonec se rozhodnu pro slušnost. Pousměju se. "Sluší ti to. Ty jsi chodil na vojenskou školu?" Odnesu talíř do obýváku. Do domu začne chodit už více lidí. Už je tu několik našich spolužáků ale i mých přátel ze skate parku. střelnice nebo staré školy. |
| |
Už mě pomalu přestávalo bavit chodit po městě sem a tam a tak jsem automaticky zamířla ke střelnici. Nervózně jsem otevřela branku a šla ke dveřím. Zazvonila jsem. Zevnitř se ozývala hudba a hlasy spousty lidí. Počkám, než mi někdo příjde otevřít. oblečení |
| |
| Když mě plácne přes záda, ani se nehnu jen se pousměju nad jeho arogancí. Potom příjde Aiko, otočím se. Má na sobě šaty. I přesto, že má šaty, které jí velice sluší, mám radši, když má na sobě něco v čem se cítí svá. Tach odejde do koupelny a já odpovím Aiko. "Nic, jen jsem mu odebral všechny zbraně. Je to podle pravidel tvého otce, že jediný kdo bude mít zbraň v domě jsi ty." A přátelsky mrknu. Když se Tach vrátí, popadne mě zuřivost ale i přes to na sobě nedám nic znát. Při pohledu na Aiko je mi úplně jasný co se děje. Vydám se rychle k Tachovi a tiše, aby to slyšel jen on mu řeknu. "Hele tohle byl blbej nápad. Běž si to převlíknout, nebo jdi pryč. Protože v tomhle oblečení jí tu párty celou zníčíš..." Zazní klidným ale naléhavým hlasem. Poté se otočím a zamířím k Aiko. Pohladím jí po tváři a dám pusu na čelo. "Neboj, já i ocet jsme s tebou.." Zavtipkuji abych jí trochu zvedl náladu... Poté znovu zazvoní zvonek. Na Aiko se usměju. Na Tache hodím pohled "padej se převlíknout" a odkráčím ke dveřím. Otevřu dveře. Uvidím toho tichého človíčka z naší třídy. Prohlédnu si jí od hlavy až k patě. Mmmmmm... Konečne. Už jsem se bál, že budou všechny holky jenom v šatech. Usměju se. "Misaki." A ukážu na ní váhavě prstem, jestli si dobře pamatuji jméno. "Ahoj. Pokud chceš vstoupit dál, odevzdej všechny zbraně." Zazubím se. |
| |
Otevře mi Teschik. Tedy alespoň doufám, že se tak opravdu jmenuje. Mám dojem, že to byl jeden z těch kluků, co se málem hned první den poprali. "Ano, Misaki." Usměju se nad jeho gestema uvdomím si, že má se jmény zřejmě stejný problém. Už chci vystoupi dovnitř, když začne mluvit o zbraních. Nechápavě na něj kouknu. "Eh... Já ale žádné nemám...." Zatvářím se překvapeně. |
| |
| Pousměju se. "No, nevím jestli ti mám věřit. Už tu máme jednoho, který si myslí, že je normální chodit na párty se zbraní." Pohledem zabrousím k tašce na zemi vedle schodů. "Tak hezky ke zdi, ruce nahoru a nohy od sebe." Řeknu s úsměvem a nedočkavě čekám na její reakci. |
| |
Zasměju se. "Nezdá se mi, že by jsi měl oprávnění k tělesným prohlídkám, ale že jsi to ty." Zaubím se provokativně a opravdu si takhle stoupnu vedle dveří... |
| |
| "Tak jdem na to..." Zasměju se a lehce jí poklepu po těle v místech, kde má oblečení. Asi tak, jako to dělá sráž na celnici. Pak vytáhnu jednu černou koženou rukavici z kapsy. Nandávám si jí a přitom se smíchem v hlase pronesu. "Tak a teď jdeme na stoprocentní kontrolu." Na její reakci čekám snad ještě více netrpělivě než před tím. Dost mě zajímá, jak zareaguje. |
| |
Když mě prohledává jen se občas trochu zasměju. Hlavně, když prohledává boky. Jsem hodně lechtivá a tohle zrovna lechtalo dost. Když skončí, otočím se. Pak ale uvidím jak si nandává rukavici a při jeho slovech se trochu zarazím. Když by to neříkal se smíchem v hlase, asi bych začala zdrhat, ale takhle jsem se jen zasmála. "Tak na to zapomeňte, pane celníku. Znám svá práva!" Zazubím se. Je celkm zábavný a nepříjde mi, že by to byl rváč, jak jsem si do teď myslela. |
| |
| Zasměju se. "No budiž. Budu tě ale celou dobu pečlivě pozorovat." a udělám gesto "sem se mi dívejte", jako v četníkách. Poté otevřu dveře se slovy. "Vítej v džungli." |
| |
| Naráz od sebe s Tacuko odvrátíme pohledy. "A-Aha." odpovím na její předchozí poznámku o knize a nějakém hostovi. Nastává chvíle ticha. Chvíli takhle stojím zády k ní a přitom se koukám do stropu. "T-Tak co? Půjdeme?" zeptám se potom nejistě a přitom mačkám dolní šev mé kostkované košile. |
| |
| Na jeho otázku jestli tedy půjdeme, nesměle přikývnu a místo okraje šatů ses raději chytnu ramene tašky, kterou jsem měla přes rameno. |
| |
| Překvapeně se a ni dívám. Myslel jsem, že bude sranda. Jen chabě přikývnu. Pak Aiko zmizí a Teshik mě začně peskovat. Jak jinak. Vyjímečně, to zdůrazňuji VYJÍMEČNĚ jsem ho poslechl a zaplul do koupelny. Uniformu jsem ani nebalil. Taky ji nemám rád. Pamatuji si, jak mě do ní cpali. Malího, vyděšenýho kluka, kterej se schovával za polovičního psa. Praštil jsem do stěny pěstí. Bolelo to, ale je to způsob jak se poněkud uvolnit. Uniformu jsem jen zmuchlal a hodil do kouta. Všiml jsem si na ní starého fleku od krve. Při té vzpomínce jsem se nenávistně ušklíbl. Nikdy jsem ho nevypral. Připomíná mi kdo jsem, kdo je Shia a kdo pro mě mají být ostatní. Nechal jsem oblečení tak jak je a ve své staré dobré košili vyšel zase ven. Jakmile se někde zaleskli rudé vlasy, zapluji do pokoje nebo za roh. Nechci jí teď chodit na oči. Místo toho pomalu ujídám občerstvení a házím i Shie, která se pedvádí a provádí různý triky. Hudba je dobrá, ale zatím se s nikým nebavím, jen se obezřetně rozhlížím po místnosti. |
| |
| Vyšli jsme s Tacuko ven z restaurace. Bylo už trochu později odpoledne. Vzpomněl jsem si, že Aiko říkala něco o tom, že bydlí kousek od střelnice. Zamyslel jsem se kudy bychom se tam nejrychleji dostali. Po chvíli váhání jsem si na protější ulici všiml cedule s nápisem "Střelnice", která odkazovala doleva. "Pojď za mnou." řekl jsem Tacuko a dal se do kroku. Dávali jsme si malý odstup, šel jsem pomaleji, abych se jí moc nevzdálil a nemusela mě dohánět. Zanedlouho jsme dorazili do čtvrti, kde by měl být dům, kde bydlí Aiko. Z dálky se ozývala hlasitá hudba, tak jsme se vydal směrem k ní... |
| |
| Snažila jsem se působit co nejvíce klidně. Bohužel se tak úplně nedařilo. Vzpomínka na ten večer byla až moc silná. Měla jsem co dělat abych se nezačala klepat. Teshik zasáhl velice rychle. Okamžitě přistoupil k Tachovi. Netuším co mu řekl, ale když přišel ke mě, musela jsem se pousmát. Někdo zazvonil. Teshik se okamžitě ujmul práce vratnika. Tach se vrátil do koupelny. Než jsem ho stihla zastavit, zavřel za sebou. Marně jsem se později snažila ho odchytit a vysvětlit mu, co se vlastně stalo. Vždy hned zmizel z místnosti. Ještě oslava ani pořádně nezačala a už někdo vylil pití. Zamířila jsem do koupelny. Na hadr jsem ale hned zapomněla. Na zemi v rohu ležela Tachova uniforma. Prohlédla jsem ji. Skvrna od krve mě ani moc nezarazila. Úhledně jsem ho složila. Jsem já to ale blbec. Proč to tak řeším? Je to jen uniforma.Všechno se už vyřešilo. Vezmu uniformu a vydám se najít Tache. Když ho najdu, přijdu za ním zezadu. Chvíli vedle něj jen stojím, až po chvíli k němu zvednu hlavu abych mu mohla koukat do oči. "Vážně ti moc sluší..." Usměju se a podám mu složený balíček. "Půjdeš semnou na chvíli ven, prosím?" Zeptám se a vydám se ven na osvětlenou zahradu. Tam počkám, jestli za mnou přijde. |
| |
| Když na mě Aiko promluví, trhnu sebou. V ruce drží zmuchlaný balík... Moji uniformu. Zakleju. Proč jsem ji já vůl nespláchl? Aspoň už by mi neničila život. Sklopím zrak. Nechci se jí dívat do očí. Když mě vyzve, pomalu ji následuji. Kdyby to byl kdokoli jiný, tu uniformu mu vyrvu a nejdu za ním, ale je to ona. A jaksi mě celýho mění. Když jsme sami, nervózně se na ni ušklíbnu. "Vůbec jsem si tě nevšim. Seš v plížení lepší než Shia." Dobře, možná to nebyla nejlepší lichotka, ale je to pravda. Ale možná za to může ta hudba. |
| |
Zasměju se. "No jistě! Budu se chovat vzorně." Vstoupím do domu a poznámka o džungli mě zas rozesměje. Vejdu dovnitř ale s nikým se moc nebavim, spíš pozoruji. |
| |
| Zasměju se, když si všimnu jak se lekl. Potom vyjdu ven. Jeho lichotka je spíše vtipná, než lichotivá. Ale to ke přesně to, co mě opět přinutí k smíchu. "Tak to moc děkuju..." Potom trochu zvážním. Jen pro Tache |
| |
| Každou chvily běham k dvěřím a otvírám dalším hostum. Vždy je přivítam se stejnými slovy "Pokud chcete dovnitr, tak odevzdat vsechny zbrane co mate u sebe!" Když už mám chvíly klidu, dojdu si pro nějakou vodu k piti a sednu si na gauč. Snad už nebudu muset si hrát na dveřníka. Prolítne mi hlavou při povzdechnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Tsutsumi... Tsutsumi... Nero Tsutsumi? "Počkat. Tvůj otec je Nero Tsutsumi?" Rozesměju se. "Pan Kamenná tvář." Rychle zase sklapnu. Ona se mi tu přiznává a já se chlámu jako kretén. "Promiň. Nemůžu říct, že mi to je líto. Sám vím, jak malou váhu ta slova maj." Odmlčím se. "Dobře, možná MOŽNÁ názor na Teshika přehodnotím. Ale jestli ještě jednou bude vyhrožovat Shie, nemůžu nic slíbit." Usměji se na ni a dojdu k ní. "Jsem rád, žes mi to řekla. Odteď už žádný kecy o armádě, jo?" Poplácám ji po rameni a vejdu do domu... |
| |
| Tachova reakce mě dost zarazila. "Počkej! Ty znaš mého tátu!?" Zadívam se překvapeně a poznámku o kamenné tváří radši přeslechnu. "Odkud ho znaš?!" Ptám se zvědavě. "Slova útěchy jsem po tobě ani nechtěla.... Spíš to měla být omluva mého i Teshikova chování." Odmlcim se a pořádně se na něj usměju. "Díky..." pronesu vděčně a pozoruji ho jak odchází do domu. Ja sama zůstanu ještě chvíli venku až asi po pěti minutách se také vrátím. |
| |
| Plácám se na gauči, s Shiinou hlavou v klíně. Vzpomínám na majora Kamennou tvář. Ale uvnitř takovej nebyl. Kdyby nebyl on, nebyla by Shia. Hlavou mi hučí stovky otázek. Ne, tisíce. A nedokážu je uspořádat. Vstal jsem a zamýřil ke dveřím. Pokud potkám Aiko, řeknu "Za chvíli se vrátím." Pak vyjdu ven. Nasednu na skate a s Shiou po boku si jedu vyčistt hlavu. Bylo tam moc vedro a zvuků. Přesně jak to nemám rád. |
| |
| Přepadení Dojel jsem až do skateparku. Tašku jsem nechal u Aiko, ale co. Nepotřebuji ji. Skáču si pár triků a Shia na mě kouká. Chvíli jsem ji ztratil z dohledu, když jsem zkoušel 180 a zajel za jednu překážku. Když jsem se zase objevil, nebyla tam. Slyšel jsem jen vrčení. Za tribunou. Dojel jsem tam. A uviděl něco, co mě totálně rozhodilo. Shiu drželi nějací tři kluci. Jeden jí držel u hlavy nůž. Dva tam stáli. A brzy se objevil čtvrtej. Přímo mě za zádama. Na lopatky mi zatlačil další nůž. Rozesmáli se. Rozbušilo se mi srdce. Sou čtyři. Koukám na situaci. Nestihnu se k Shie dostat a když se pohnu, mám po všem. Koukám na jednoho přede mnou. Nesměje se tak jako ostatní. Tahle situace mu taky enní po srsti. Ano. Nechce tu být. To sme dva, brácho. "Hele, klídek. můžem to přece vyřešit, ne?" To je rozesmálo ještě víc. "Jo, klidně. Všechny prachy a toho psa. Na zápasech se bude hodit. Jinak." Ostří se mi mírně zabodlo do kůže. Sykl jsem. Oni to fakt myslej vážně. A já se pokusil o poslední zoufalej pokus. Pískl jsem na Shiu. Vystartovala. Začala akce. Chytil jsem zadního útočníka za ruku a trhl s ní. Zařval a svalil se k zemi. Ještě tři. Shia si vzala do parády toho, co ji ohrožooval. Zakousla se mu do nohy. Ječel a snažil se ji sudnat, ale drží pevně. Rozběhl jsem se ke třetímu, tomu co se zdál jako šéf skupiny. Jen tam stál a řval na ty dva, ať se vschopí. Dostal do žeber. Měl taky v ruce nůž, ale to mi bylo jedno. Kdyby měl pistoli, bylo by to horší. Nůž se někam zakutálel. Pokusil jsem se o další ránu ale Šéf ji vykryl. Kopl mě do kolene a pěstí do zubů. Začala mi téct krev. Sykl jsem bolestí a trefil ho do spánku. Zapotácel se a já ho pustil. Utřel jsem si z pusy krev. Bolí to, ale ne moc. Rozhlížím se. Nedaleko stojí ten vyděšenej. A v ruce má tu zbraň, která se zakutálela Šéfovi. "Hele, dej mi to a na všechno se zapomene." A ten Šéf taky začal. "Neposlouchej ho. Chceš být jedním z nás?" Zalesklo se ostří. Nůž dopadl přímo do ruky... Šéfovi. Záblesk a příšerná bolest. Zařval jsem a ltím k zemi. Mé tělo narazilo o asfalt. Shia zavyla. Nic nevnímám, jako by se zastavil čas. Pouliční lampy, řev a teplo rozlévající se mi po žebrech. Košile se mi začala lepit na tělo. Už vidím všechny čtyři. Obklopili mě. Snažím se vstát, ale skopli mě na zem. Zahekal jsem. Nebráním se. už nemám sílu. Šéf mě kopl do břicha. Nebráním se, jen sténám. Držím se za bok, kde cítím teplý proud krve. Kopou do mě a krev barví asfalt na rudo. Shia se ke mě snaží dostat, ale nedaří se. Po chvíli mě už konečně nechali. Hodně mi natřásli vnitřnosti. Nic jsem u sebe neměl a tak jen odešli. Kašlu krev a každý nádech mě bolí. Shia něco dělá. Cítím, jak mi odtrhává kus košile a vidím, jak mizí v dálce. Natahuji za ní zkrvavenou ruku a snažím se ji zavolat, ale ona se nevrací. Z hrdla mi vychází jen supění. Zase kašlu a překonávám bolest, tlačím si na ránu a chce se mi řvát. Shia mě opustila. Můj jediný přítel. Shia--------------------- Běží po ulici. Pamatuje si to místo. Ten pach. Ano, už je tam. Dům se spoustou světel, pachů a hluku. Dveře byli otevřené. Vběhla dovnitř a našla tu dívku s rudými vlasy. Její pán se s ní často bavil. Snad jí může věřit. V hubě drží kus Pánovi košile, celé od krve. Naléhavě kňučí a přešlapuje. Ona sama má na hrudníku asi 3 cm dlouhou řeznou ránu, ale nevadí jí to. Pán je přednější. /Pokud s ní půjdete, dovede vás až ke mě./ Zhrnutí: Bodná rána mezi žebra, nepoškozen ýádný orgán, jen odštíplí kus kosti, vnitřní krvácení břicha a krev v puse. Shia - 3 cm rána na hrudníku, krev teče méně a méně, nic vážného... |
| |
| Tach odchází. Tak prece jenom se na mě zlobí... Achjo.... "Dobře no. Davej na sebe pozor."Zavolám jen za ním. poté se věnuji ostatním hostům. Zrovna jsem se bavila s jednou z starších kamarádek, když přiběhla Shia s zakrvacenym kusem Tachovi košile. Okamžitě mi bylo jasný, že je něco špatně. Omluvila jsem se a doběhla k Teshikovi. "Pohlidej to tu prosím! Hned jsem zpět."Než stihne Teshik reagovat, popadnu pistol z šuplíku a běžím za Shiou. Do parku přiběhnu téměř polomrtva z běhu ale když vidím Tache na zemi, okamžitě získám další energii. "Tachi! Tachi jsi v pořádku?!" Kleknu si okamžitě k němu a začnu zkoumat co mu vlastně všechno je. "Neboj! Vše bude v pořádku!!! Zavolám sanitku." Uklidnuji spíše sama sebe a vytáhnu telefón. |
| |
| Podívám se na dveře. Nějakej trouba neumí za sebou zavirat a nevi, že navzduch mají chodit na zahradu.Tak vstanu a jdu zavrit dvere u dveří mi probehne pes s košily podivam se za ním. Tu košily znám.. to je toho magora. Pak uvidim jak Aiko probehne.Hned se vydám za ní jsem jen pár kroku, když uvidím jak spiš spanikaři tak bežím za ni. Na zemi leži Tach. Kleknu si " Ahoj Aiko. Ukaž, postaram se o to." Podivam se na zraneni pak promluvim na Tache "Hej ted me poslouchej. chytnu ti pesti a ty zatlač proti me ano? Pak to zopakujem u nohou, jasny?? Zjistime, jestli nemaš porusenou pateř, jestli s tebou můžeme dál hýbat." |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Na páteř se vykašli. Klidně ti zatancuju valčík." Pokusím se zasmát, ale tvář se mi zhroutí do úšklebku. Hůř se mi dýchá a jako bych měl v břiše stovku kobylek. "Kde je Shia? Holka pojď sem." Nervózně pobíhá kolem s ocasem staženým a příšerně kňučí. Začala mě šťouchat do ramene. "Pomalu holka. No jo, hodná. Budem v pohodě. Není to poprví..." Podrbu ji na hlavě. Dívá se na mě starostlivě. Explodoval ve mě další proud bolesti. Přetočil jsem se na bok. Kde je do ***ele ta sanitka? |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Po zavolání sanity se otočím zpět ke klukům. "Hrozně mě to mrzí... " Řeknu zoufale a snažím se otočit Tache abych mu viděla do tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Za co? Tys je na mě poslala?" Znovu se rozkašlu a zasténám. "Byli čtyři s nožema. Byl sem blbej. Ale chtěli odvíst Shiu." Skoro to už zamumlám. Zavírají oči. Chce se mi spát. Vím, že s tím musím bojovat, ale podléhám. Ztratil jsem hodně krve. Pomalu mrkám, abych neomdlel. Ale dlouho už to nevydržím... |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Ne!!! To ne!!! Ale... Prostě mě mrzí, že se ti to stalo..." Vidím jak se mu zavírají oči. Nevím co dělat... Zoufale se podívám na Teshika. Když by tu nebyl, bylo by to mnohem jednodušší. Otočím se na Tache a pohladim ho po tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| Vůbec jsem nevěděla kam mám jít, i když jsem tu už pár let bydlela, nikdy jsem moc daleko od domu nebyla, protože táta hodně potřeboval pomoc restauraci, takže jsem se jen prakticky cupilala v balerínkách za Takumim a tak nějak doufala, že nás nezavede na nějaké nehezké místo. |
| |
| "Nejdu moc rychle?" otočím se k Tacuko. "Už jsme skoro na místě... podle všeho." Podívám se kolem sebe. V okolí střelnice stojí jen pár domů, všechny vypadají docela podobně. Zajímalo by mě, který z nich patří Aiko. "No, asi nám nezbývá nic jiného než je všechny vyzkoušet..." přemýšlím nahlas a přitom se nejistě podívám na Tacuko. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Tach ve vlastní šťávě. To není lákavé. "Promiň, ale v této situaci se těžko rozpoznává jaksi všechno." Řeči o nemocnici mě vyděsí. "Ehm... neobejde se to bez toho?" Už ale nemám šanci se bránit. Málem mě totiž zabije Tamten. Aspoň zemřu čestně. Jestli se to tak dá nazvat. Protočil jsem oči a kousl se do jazyka, abych neřval jako malá holka. Celej se třesu, ale vím, že to je potřeba. Samotnýho mě to učili, jen jsem to nikdy nepoužil. Shie se naježila srst. Vstala a vím, že zaútočí. Chňapl jsem jí po obojku. Chyba. Sice jsem ji chytil, ale před očima mi zrudlo. Krev z bodné rány začala téct intenzivněji. Ale copak jsem mohl Shiu nechat, aby ho zabila? To by mi Aiko neodpustila. Už začínám blouznit. "Mrzí... mrzí... Všechny všechno mrzí..." Vzpomínám si na babičku, která řekla, že ji "mrzí" že mi zemřel otec a matka..., ale že mě nechce. Mrzí... Všechny "mrzelo" že nemám kde být, ale nikdo nic neudělal. Už jsem si vůči tomuhle slovu vybudoval odolnost. Vždycky mrzí = no a co? Je mi to šumák. Kde je ku*a ta sanitka? Tohle měl bejt poklidnej večer. Podívám se dolů na krvavou košili a bouli na břiše. "Tu košili jsem měl rád..." zabrumlám. Dýchám mělce a nemůžu nosem, protože se mi v něm srazila krev. A Tamten mi do břicha tlačí jako kdyby to byla boule. Málem si překusuju jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Jdu je sem navést!" Řeknu a vyběhnu ze skateparku na ulici. Tam začnu mávat a asi po dvou minutách vedu doktory. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Zastavili těsně před Aiko. Beze slov jí následují až na místo činu. "Co se tu stalo?" Ptají se mezitím, co prohlíží Tache/mě. po chvíli táhnoucí se jako rok se na vás točí. "Je toho hodně. Dichi, zavolej ať nám připraví sál." Řekne jeden druhému. Dichi poodešel a začal něco huhňat do vysílačky. "Hotovo. Potřebujeme někoho, kdo pojede s námi na stanici." Otočí se na Teshika a Aiko. Pak Tache/mě pomalu položí na nosítka a odvezou do sanitky. Spolujezdci ukážou, kam si má sednout. Když se sanitka rozjela, Tache uspali a začli prohlížet bodnou ránu. "To je špatný. Hodně špatný." Brumlá si Dichi. Když dojedete do nemocnice, Tache odvezou na sál a Tachova "průvodce" posadí v čekárně. Přišla mladá sestřička. Usmála se. "Jmenuji se Shima. Potřebuji, aby jsi mi řekl/a, co se stalo." Posadila se vedle a celí rozhovor si zapisuje... Já Konečně přijela sanitka. Podle mého se chovali celkem ohleduplně. Pořád lepší, než vojenská nemocnice. Tam vám řeknou, že jste mrtví hned při zlomenině. Když mě naložili do sanitky, Shia skočila za mnou, ale nikdo si jí nevšímal. Asi měli moc práce. Když se ke mě přiblíží jehla, cuknu sebou. Nemám rád jehly. Nenávidím jehly. Nakonec mě museli přivázat. /Pokud jede Aiko, těsně před usnutím se na ni usmívám. "Budu v pohodě." Slibuji jí./ A pak už jen tma, zvláštní klid a především žádná bolest. Shia Po zaparkování sanitky následuje mého "průvodce" do čekárny. Na ránu si nenechá dáhnout. |
| |
| "Hmmm..." zamyslím se. "Co spíš než klepat a ptát se, jestli se v některém z nich nepořádá oslava, se nejdříve zkusit zaposlouchat odkud ta hudba vychází a začít tam?" zkusím Takumimu nejistě navrhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Dojedeme do nemocnice. Vyskočila jsem a držela se pořád u nosítek. Zastavili mě až dveře do sálu. Stála jsem před nimi a zahloubaně koukám. Probere mě až Shiino škrábání. "Nech je....Musíme počkat. Teď nic neuděláme..." Utiším jí a odvedu k sedačkám, kde se posadím. Moc se nestihnu uvelebit, když příjde sestřička a chce vědět, co se stalo. Řeknu jí vše co vím. Poté odejde a já jsem sama se Shiou. Pohladím jí po zádech a obě čekáme, až se otevřou dveře sálu. |
| |
| "Asi máš pravdu." řeknu klidně a začnu se smát. Že mě to nebylo hned jasné... Cítím se trapně... "Hudba se ozývá z tamtoho domu." povídám a prstem ukazuji na velký dům nedaleko od místa, kde s Tacuko stojíme. |
| |
| Přijede sanitka. Naložej Tache a Aiko jede s nim. Nenapadne mě ani protestovat. Na to je moc paličatá. Pes také někam zmizel. Povzdechnu si a vydám se zpět, ujmout se vlády nad domem. Jdu rychlím krokem až k domu, kde potkám dva opozdilce ze třídy. Pomalu je doženu a zezadu na ně promluvím. "Tak jste taky dorazily?? " Usměju se. "Doufám že nemáte žadné zbraně!" Řeknu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Čekání bylo dlouhé. Až moc. Nakonec po asi dvou hodinách vyšel z operačního sálu muž v zarudlých rukavicích. "Váš přítel bude v pořádku. Museli jsme mu zloomit jedno žebro, aby jsme mohli zašít ránu. Nevíte přesně, jak se to stalo? Nebude schopen do rána mluvit." Po tom, co jim to řekneš, dktor se usměje. "Teď máte na výběr. Máme tu postele pro čekající a hosty, nebo můžete jít domů. Ten mladík je v dost špatném stavu, ale přežije to. Mimochodem, jmenujete se Aiko Tsutsumi, že? Mluvil o vás." Usmál se a čeká na odpověď. Jen tma. Černočerná tma horší než noční můry, které se mi zdají čím dál tím častěji. Najednou jsem otevřel oči a spatřil muže v rouškách se zakrvácenými nožy. Vykřikl jsem. Dali mi něco na ústa a já zase usnul. /Dali mi málo usp. prostředků./ ¨Když jsem se znovu probudil, blouznil jsem. Viděl jsem otce a matku, stojící u postele. Najednou otec zhořel a matka na mě začala křičet, že nejsem její. A jediné, na co jsem dokázal myslet byla Ona. "Aiko... Aiko..." Šeptám a vidím její rudé vlasy, úsměv, jak zdolává na skatu zábradlí. "Kde jsi Aiko?" Znovu přišli ti v pláštích a znovu mě uspali. Ale moje poslední myšlenka patřila jí. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Vyjde ven doktor.Prudce se postavím ale pohled na zakrvacené rukavice mi neudělal nejlépe. Normálně z krve strach nemám. Vědomí, že je ale Tache je hrozné! Zase rychle dopadnu na sedačku, jak se mi z toho zamotala hlava. "Já jsem tam nebyla ale z toho co mi stihl říct ho přepadla skupinka čtyř kluků. Chtěli mu vzít Shiu." Podrbu ji za uchem. Poté koukám dál na doktora a poslouchám co říká. Přespat tady? Já nevím... Měla bych se vrátit... Pak řekne mé jméno. "Co-cože?! On o mě mluvil?! Co říkal?!" Koukám překvapeně a zároveň hrozně zvědavě. On, on o mě mluvil? Co když si jen stěžoval, že za to můžu já?! |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Pak doktor odešel. Možná měl práci, možná se prostě nechtěl o ničem bavit. Jenže za chvíli se od Tachva pokoje ozval zvonek. Dovnitř vběhli tři doktoři i s nějakými brašnami. v tom spěchu nechali pootevřené dveře. Probudila mě bolest. Bolest taková, že ji nedokázali utlumit ani prášky. Dovntiř vběhli zase bílé pláště. Povytáhli mi košili a začínají mi trhat obvaz a zase se mi vrtají v břiše. Sakra, copak mě zase zapoměli uspat? Řvu na ně, ať toho nechaj, ať jdou pryč. Pořád sebou melu, což jim asi moc nepomáhá. Přišel ke mě jeden z bílích plášťů. "Uklidněte se pane." To se mu lehko řekne. "Jaká je ta... Aiko?" Ptá se a já se trochu uklidním. Uklidňuji se, když na ni myslím. "Ona je... Vyjímečná. Nemá předsudky, nenávist... Je dokonalá...Ale pro mě... Pro mě není. Má někoho jiného. " Tamten. Ano, Tamten. Už ho nenávidím tolik, jako na začátku, ale vědomí že on řídí Aiko život mě štve i teď. A štve mě, že mi chtěli odvést Shiu, že byli čtyři na jednoho, že mě Aiko viděla takhle..... Už to není bolest, co mě donutilo zatnout pěsti. "Dokotre, tep stoupá." Slyším někoho. "Nesmíme ho uspat." To řká ten, co se mě ptal na Aiko. "Co když zkolabuje?" "Musí vydržet. No tak hochu, mluv dál." Pobízí mě. A já odpovídám. Tedy, spíš krákám. "Jezdit na skatu umí líp než já. Umí střílet, je dcera mého velitele. Má rudé vlasy a ten nejhezčí úsměv. A teď se určitě dobře baví na party, kterou pořádá." Pěsti povolili. Už se jen usmívám. Už se mi taky přestali vrtat v břiše. První doktor mě poplácal po rameni. Opatrně, aby mi něco provedl. "Seš chlapák. Teď odpočívej." Pak zase odešli a zase nezavřeli. Jak jinak. Jsou to přece doktoři. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Doktor mi začne odpovídat na mou otázku a já se začnu hrozně červenat. Myslím, že jsem dokonale splynula s barvou svých vlasů. Tohle si opravdu myslí? To je blbost... Doktor odejde a já vytáhnu telefon. Vytočím Teshikovo číslo. "Ahoj. Hele promiň ale zůstanu tu. Mají pokoje pro hosty. Ráno ti zavolám.... Nic neuklizej. Já to pak udělám..." Jen co to tipnu, ozve se zvonek z Tachova pokoje. Hned zpozornim a držím se za doktorama, kteří tam běží.Vleti dovnitř a ani za sebou nezavřou. Zůstanu stát hned A dveřmi. Nakouknout dovnitř si ale netroufnu. Jen stojím a poslouchám. Je to snad horší než vidět. Asi mám až moc bujbou fanrasii. Po chvilce zaslechnu doktora, jak se na mě ptá. Opět jsem se začala červenat. Dokončil větu a já nevěřila svým uším. Já někoho mám? Vždyť já...Nojistě! On si fakt myslí, že jsem s Teshikem. "Doktore tep klesá" Tahle slova připomínají spíš jehlice probodávající se mýma ušima. Začnu nervózně přešlapovat. Uklidním se až když znovu slyším jeho hlas. Pousměju se a zas se zaposloucham. Tak já prej jezdím na skatu líp než on. Asi zapoměl jak jsem si nabila tlamu včera... Zazubím se ale to mě přejde hned jak pokračuje. Už zas! Úplně cítím jak se červenam. "A teď se určitě dobře baví na párty, kterou pořádá." Cože?! Tak to si opravdu myslí? Sklopím hlavu. Doktoři už odcházejí a dveře zas nechají otevřené. Pomalu do nich vejdu. "Ty si vážně myslíš, že bych se teď dokázala bavit na párty?" Zeptám se nejistě ještě ve dveřích. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Máš hodně přátel a volnej barák. Těšila ses na to. A máš tam i Teshika." Chabě pokrčím rameny. Pak se začervenám. "Tys poslouchala?" Jindy bych řekl, že to byli bláboly, ale ne teď. Teď bych lhal. Do pokoje vběhla Shia a vyskočila na postel. Zasmál jsem se a zároveň zaskučel. "Pomalu holka. Budeš se muset klidnit." Podrbu ji na břiše a jemně sestrčím z postele. Tázavě se dívám na Aiko. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Říkala jsem ti už, že nejsem s Teshikem nic víc než kamarádi... Ani on to nevidí jinak než já...." Přísunu si židli k Tachově postely a pousmeji se na něj. Ma pravdu. Je zvláštní, že jsem tu s ním. Znám ho dva dny. Každý rozumný člověk by byl s přáteli na party. Asi holt nejsem rozumná. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Nic neuklizej. Já to pak udělám..." Poté tipnu telefon. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Tys nikdy neviděla, jak se na tebe dívá? Jak tě brání?" Teda, furt se říká, že ženy jsou na vztahy experti, ale teď se přesvědčuji o opaku. Povzdychnu si. Následující slova se mi neříkají dobře. "Pokud chceš, můžeš jít. Nesmím tě tu držet. Navíc mi něco říká, že ti rozflákaj barák. Já nejsem nejdůležitější." |
| |
| "Ahoj..." řeknu překvapeně a přitom si prohlížím kluka, který na nás promluvil. Nejspíš je to náš spolužák. Na jeho otázku mu přikývnu. Vypadáme snad na to, že bychom měli nějaké zbraně? "Zapomněl jsem se představit. Já jsem Tachibana Takumi a tohle je Kishu Tacuko." řeknu klidně s úsměvem a ukážu na drobnou dívku po mém boku. |
| |
| Usměju se."No, já jsem Teshik Go. A už jsme tu měli někoho, kdo sem zbraně vzal, tak se ptám předem. No, ale jsem rád, že jste dorazili. Tak jdem se bavit ne?" Jdu k domu, kde otevřu oboum dveře. Pak ní zavolá Aiko. Nedámi ani šanci odpovědět a zavěsí. Povzdechnu si a dám telefon zpět do kapsy. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Jeho slova mě spíš naštvou, než aby mě ujistili, že mám jít domů. "Domů nejspíš budu muset jít ale jen je rozpustím a vyspím se, aby Teshik nevyváděl. Ráno bych hned přišla za tebou." Usměji se. "Pokud ti to teda nevadí..." Odvrátím hlavu. Proč se tak chová? Mrzí mě, jestli se na mě zlobí. Nechápu, čemu nerozumí na tom, že mi na něm záleží... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Promiň. Já... nechtěl jsem tě... Jen nechci, aby jsi si kvůli mě kazila hezkej večer. Je to tvůj život." Usměji se na ni. "Budu rád za každou minutu ne vteřinu s tebou. A teď běž. A užij si to." Nechci, aby odešla a mé oči to říkají jasně, ale nemůžu chtít, aby si kvůli mě echala zdemolovat barák. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Koukám na tebe. "Musíš nějak přesvědčit Shiu, aby šla se mnou. Tady rozhodně zůstat nemůže. Divím se, že jí ještě nevyhodili. Navíc jí někdo musí ošetřit rány a tady to rozhodně nikdo neudělá." Kouknu se na psa starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Shio, teď mě dobře poslouchej. Půjdeš s Aiko, ano? Je to přítel. Neublíží ti. A já se vrátím. Běž!" Pustím ji. Neochotně se vydala k Aiko. Nesouhlasí s tím a já taky ne. Jak dlouho už to je, co jsme se naposledy oddělili? Dva, tři roky? "Žrát nebude, ani spát a pít, zkoušeli to. Beze mě nechce. Raději ji zavři. Bude utíkat." Díám se pořád na Shiu. Zakňučela. Pořád se přesvědčuji, že to bude pro ni nejlepší možnost. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Ve skutečnosti jsem rád. Neštítím se jí. A to je dobrý začátek. A ta pusa to ještě potvrdí. To místo mě hřeje. Jako by mi to zapálilo v srdci kamínka. Ještě jí zamávám tou lepší rukou. Odešla. Pokoj poteměl. Zůstal jsem sám. Bez Shii, bez Aiko. Už nemám nikoho. Bude to jen na pár dní, ale mě příjde, jako by to mělo být navždy. Vztekle jsem praštil pěstí do pelesti postele. Zvlhli mi oči. Zakázal jsem si brečet. Už dávno. Jsem unavený a chce se mi spát, ale pořád nevěřím, že je pryč. "Aiko?" Řeknu ještě jednou prosebně, ale pak mě obepnuli tmavé vlny spánku... |
| |
| Vyjdu ven z nemocnice i se Shiou po boku. Je na ní opravdu vidět, že to dělá nerada, ale poslouchá. Vyrazíme pomalým krokem k nám. Je to až na druhé straně města. Bez skatu nám to bude nějakou dobu trvat a já si ani nevzala peněženku, abych si vzala taxík. Upřímně, v tom zmatku jsem byla ráda, že jsem popadla telefon. Shia se často otáčí. Není sama. Taky se často otáčím, jako bych si myslela, že snad Tache uvidím za námi. Jdeme dlouho, než zastaví auto u silnice a z něj nevykoukne mladík. V autě sedí další tři kluci. "Ahoj, nechceš někam hodit?" Zeptá se s relativně milým úsměvem. Trochu se zarazím. Mohla bych být rychle doma ale... Nechce se mi zrovna dneska už riskovat. "Děkuji to nebude potřeba jen venčím psa..." Usměju se co nejmilejí a zalžu. Opravdu nechci jet takhle pozdě sama s čtyřmi cizími kluky v autě. je pravda, že jsem nerozumná ale zas ne úplně blbá! Na tohle jsem moc střízlivá! Chlapík jen pokrčí rameny. "Škoda..." Ostatní se zašklebí a dělají na mě různé posunky. Počkám až auto odjede a vydám se zas na cestu. Pousměji se na Shiu. "Tak co holka? Asi mi toho o Tachovi moc nepovíš co?" zazubím se na ní. Ticho. No, jistě. Jak by mi mohla odpovědět. Jdeme až k domu. Je slyšet hudba. Pousměji se. Jak jsem si mohla myslet, že už odešli? Jdu až k domu a otevřu dveře na zahradu. Koukám, že tu jsou i lidi, které jsem nikdy neviděla. Jdu se Shiou až dovnitř. Teshik zřejmě je někde jinde než v kuchyni. Já se zavřu tam. Shiu vezmu samozřejmě k sobě. Z lednice vyndám maso. Stejně jsem chtěla dělat řízky, tak je holt udělám dřív a s barákem plným lidí! Obalím maso a začnu řízky smažit. Shie jsem dala na zem misku s vodou a několik piškotů. Snad bude jíst aspoň trochu... Vůně řízků se začne rozplývat po domě. Divím se, že to ještě nepřivolalo Teshika. Takovej řízkomil! Co Tach? Spí? Snad se mu zas nepřitíží... |
| |
| "Iiii!!" trochu vypísknu, když prakticky za mnou někdo promluví. Vyděsím se a proto se tak trochu schovám přímo za Takumim a tak nějak jenom lehce spoza něj vykukuji. Vylekal mě nějaký kluk. Moment... trochu jsem ho poznávala. Viděla jsem ho ve třídě, takže to musí být spolužák! Ale i přesto... vyděsil mě!! A to hodně... Jen jsem po celou dobu tak nějak jenom vykukovala zpoza Takumiho a nejistě sledovala spolužáka. |
| |
| Po krátém představování se Teshik, jak se náš spolužák jmenuje, odebere ke dveřím. Tak trochu gesty naznačím Tacuko, že můžeme jít dovnitř. Vydám se směrem k domu. |
| |
| "DeusExMachina" Od posledního příspěvku uběhl měsíc. Tach se mezitím uzdravil a všichni jste dál chodili do školy. Jednoho krásného dne do třídy vešla Taneshi-sensei a utišila vás; "Studenti, ráda bych vám oznámila že paní ředitelka svolila ke školnímu výletu. Pojedeme v Sobotu na hory, nejspíš na celý týden." |
| |
| Měsíc uběhl jako voda. Stalo se toho celkem dost. Podařilo se mi přesvědčit tátu, aby u nás mohl Tach bydlet. Je pravda, že máme pár podmínek ale ty hravě zvládáme splnit. Tachovi jsem nechala spodní pokoj. Teshik se celkem vztekal, když zjistil, že to táta povolil ale nakonec se mi podařilo si ho udobřit. Hlavní je, že Tach má kde spát a já se o něj můžu postarat. Přece jen ještě není plně zotaven z toho zranění. Dnes nás čekalo ve škole překvapení. Učitelka nám oznámila, že pojedeme na školní výlet. Byl tu hned ale jeden problém. Táta se má na tento týden vracet domů. To mě však neodradilo od jásotu. "Jupí!" Zahulákám a šťouchnu vesele do Tache vedle sebe. "Kam přesně pojedeme? Bude tam už sníh? Dá se tam lyžovat?!" Ptám se nadšeně tak nějak do celé třídy... |
| |
| Čas v nemocnici mi utíkal pomalu. Nejsem na to zvyklej. Rány se mi pomalu zahojili, zůstalo jen pár jizev a křivda v srdci. Kdyby tu nebyla Ako, už bych asi vyskočil oknem. Nejsem ten typ, kterej si potrpí na bílí povlečení, pravidelnou údržbu. Když mi konečně řekli, že mě pustí, bylo to jako pohlazení... Od Aiko... Ale měl jsem problém. Začalo přituhovat a já si musel najít lepší bydliště na zimu... Jako nějakej medvěd. Jasně, normálně by to nebyl problém, už jsem pár takovejch zim přežil, ale vzhledem k mému ehm... oslabení by mohli nastat problémy. Naštěstí se mi zjevil rudovlasý anděl a PODRUHÉ mi nabídl útočiště. Jasně, myslel jsem si, že to dlouho nevydrží, vzhledem k duševním problémům Tamtoho, ale ukázal se jako přijatelný společník. Minimálně jsem přestal snít o jeho vykuchání. Nemohl jsem sice zatím platit nájem, ale odvděčoval jsem se aspoň vařením a vším, co moje zatuhlé svaly a upozornění od doktora "šetřit se" dovolilo. Shia byla ráda, že už nemusí za mnou chodit do té smrtí a léky nasáklé budovy a já za to byl taky rád. Jen jsem přestal jezdit na skatu. Spolu s uniformou jsem ho uschoval do nejtemnější části Aičiny garáže. Už nikdy na něj nestoupnu a nikdy se nevrátím do toho proklatýho skateparku. Život začal být jednotvárný a já byl zvyklí na pohyb, zvraty a nepřízeň osudu, tak jsem byl rád za to ohlášení, že se někam jede. "Jaú bacha ženská!" Zaůpím, když do mě Aiko strčí. Zabolela mě zase ta žebra. Shia na mě vzhlédla zpod lavice, ale pak se zase vrátila k okusování gumové kosti, kterou jsem jí koupil. Nevím, jestli se mám těšit, nebo si zamluvit letenku do Afgánistánu, abych na ten výlet nemusel... No, nechám se překvapit... |
| |
| Když zaslechnu Tachovo zakňučení, rychle ho pohladím po rameni. "Promiň.... Neuvědomila jsem si to. Jsi v pořádku?" Koukám zas dost starostlivě. Achjo.... Jsem já to nešika... Podívám se na Tache. Na výlet se moc těším. Bude to jistě zábava! To se však nedá říct o Tachovi. Jeho výraz vypadá spíš, jakoby se mu chtělo utéct. "Bude to super! Že jo?!" Zeptám se trochu nejistě mého společníka a co nejmileji se usměji. Zní to spíš, jakobych přesvědčovala sama sebe. To nebyl původní záměr. Mělo to znít jistě a odhodlaně. Můj hlas mě samotnou překvapil. Možná by byl lepší výraz vyděsil. |
| |
| Zakoulím očima. "Bože a s tímhle já bydlím..." Obrátím tvář k nebi, ale při tom se šklebím. Zadívám se na ni a pár vteřin ji skenuji pohledem. "Nooo.... Zatím žádný můj "školní výlet" dá se li to tak nazvat neskončil dobře. Vzhledem k tomu že jsem dostal propustku jen na jeden." Pokrčím rameny. "Co myslíš, že tam budem dělat?" Zajímám se. Přiznávám, v tomhle ohledu jsem úplný ucho a ještě hůř. Snad nebudem lyžovat. Teda, nechci to Aiko kazit, ale fakt je, že nevím, kde vzít snowboard. Když tak odmontuju skatu kolečka. |
| |
Ten večírek u Aiko byl skvělý. Teshik mi zařídil, abych tam mohla přespat a nemusela uprostřed noci jít sama. Ráno jsem se vydala domů. Celý měsíc probíhal tak nějak normálně. Jen sestřička onemocněla. Už nějakou dobu ke doma a doktor si s ní neví rady. Snažím se s ní trávit co nejvíce času aby na to nemyslela. Nikomu jsem to neřekla. Dokonce ani Teshikovi a to se s ním hodně bavím. Je to na mě celkem vidět. Často zaspávám a nebo usínám ve škole. Únava poznamenává i obličej. Možná právě proto se mi ani nemůžete divit, že jsem z výletu zas tak nadšená nebyla. Jen jsem trochu zaúpěla. Nechce se mi pryč... Ne teď... |
| |
| Při jeho poznámce se zasměji. Pak ale zvážním. Jeho vyprávění o zkušenostech z výletu ve mě vyvolala spíš opačný pocit. "Takže říkáš, že si to pořádně užijeme!?!" Zazubím se na něj už o poznání veselejší. "No nejspíš chodit na výlety, hrát hry, možná lyžovat nebo snowboardovat."Usměji se na něj. "Co jste tam dělali vy?" |
| |
| Poslouchám ji. Zní to dokonce jako zábava. Mávnu rukou. "My nebo já? Já se schovával na záchodech a čekal, až ostatní přestane bavit mě hledat a utíkal do lesa za Shiou." Bezmyšlenkovitě jsem ji podrbal na hlavě. V mysli se mi objevila vzpomínka. Jak jako malí běžím v kraťasech, které jako jediné neskončili obětí "hořčicové koupele" kterou mi přichystali starší lesem s ukradeným salámem v ruce. Doběhl jsem na palouk, kde ve sněhu ležela promrzlá Shia na mé nejteplejší bundě a ředitelových kalhotech. Zúžili se mi zorničky a zvýšil tep. Škubl jsem sebou a zatřepal hlavou. "Jinak vlastně nic." |
| |
| Pousměji se povzbudivě. "Uvidíš, že to tu bude lepší.." Když uvidím jak se zamyslím, chvíli ho pozorně pozoruji. Vypadá to chvíli až roztomile, dokud sebou necukne. "Naše výlety byli vždycky boží! Uvidíš, i tohle bude sranda." Mrknu pohodově. |
| |
| Přikývnu. "Jo to bude. Budeš tam ty, ne?" Usměji se na ni. "A taky už tam nebudou oni. A není ti osm. Už se o sebe dokážeš postarat..." Dodá moje podvědomí. "Můžem uspořádat tajnou party." Nadhodím. "Jak omluvu za tu... poslední..." Zavzpomínám na události minulého měsíce. |
| |
| "No...." trochu se zarazím, když se zmíní o tom, jestli tam budu. "To já právě ještě nevím... ten týden má přijet táta. Hned potom zas odjíždí. Znamenalo by to, že ho rok neuvidím." Pronesu trochu sklesle. Nevím pořádně co chci. Hrozně ráda bych tam jela ale zas mi táta už chybí. Budu mu muset zavolat a dohodnout se s ním. Snad to vyjde tak abych ho viděla alespoň jeden den. Podívám se na Tache. "To by jsme když tak mohli ale rozhodně ne jako omluvu. Spíš jako na tvoje uzdravení... Kdy jdeš vůbec na kontrolu?" Podívám se na Tache, jako bych doufala, že přeslechl, co jsem říkala předtím. |
| |
| Zesmutním. O jejím tátovi vím. Ale že přijede zrovna ten tejden? Nebo se mi vyhýbá? Jasně, to je ono. Vidina strávení s mrzákem Tachem na chatě je dost příšerná. Podrbu se na týle. Říkal jsem jí ty kontroly, nebo to zapomněla? "Ehm... včera jsem byl na poslední..." A v zápětí lituju, že jsem to řek. Jak to bude vypadat? Uhnu pohledem. |
| |
| Když jsem se vrátil na party sám, byl jsem naštvaný. Nerad nechávám Aiko s někým cizím samotnou. Je to neuvěřitelný magnet na dost špatný typy kluků. Někdo se ale musel postarat o barák. Párty proběhla celkem v klidu, až na pár opilých mrtvol, co spalo na trávě. Ještě, že mou naštvanost Misaki zlehčila... Vlastně jsme se začali dost bavit a dokonce jsme se i párkrát za ten měsíc sešli a něco podnikli. Měsíc utekl jako voda. K Aiko se nastěhoval Tachio. Naštěstí jeho pobyt dost závisí na mě, diky tátovy Aiko... Dnes jsem šel do školy dost znechuceně. Ráno jsem nechtěně zatrénoval kotrmelce ze schodu. Polil jsem se horkým čajem a málem jsem si zlomil ruku, když sem prudce zavíral dveře ještě když jsem byl na půl venku. Ve škole jsem vlétl do třídy. Pozdravil Aiko i Tache. Pohladil psa schovaného pod lavicí a pak zahučel do své lavice. Když přišla Misaki, pozdravil jsem ji. Vypadala ale spíš jako by ještě spala. No, vlastně jako každý den poslední dobou. Oznámení o tom, že se chystá týdenní výlet mě potěšil. Je fajn sem tam zmizet od každodenních zvyklostí... Otočil sem se na Misaki "Haló! Nespi. Jsi ve škole." Usměji se na ní. |
| |
| Pousměji se. "Tak to je super. Jak ti je? Kdy mi zas něco ukážeš na skatu?" zazubím se vyzývavě a čekám napjatě na reakci. "Jo! Po škole si musím něco zařídit. Dám ti klíče a můžeš jít zatím napřed domů." Usměju se. "Hele, kdy máš vlastně narozky?" Napadne mě najednou z čista jasna. |
| |
| Zarazím se. Moje ruka začala kroužit po rohu lavice. "Nevím.... Možná někdy..." Protahuju. Na zmínce o zařizování jen přikývnu. Pak se ptá na narozky a mě se zastaví srdce. No jo, kdy vlastně? Byl jsem rád, že jsem na ně zaopměl. AL teď se to datum objevilo. Jako obrovský neonový světlo mi bliká v hlavě. "Sedmej prosinec. Proč? Narozky neslavím. Nebyl nikdo, kdo by mi dělal dort a dával dárky." Stejně jako vánoce, velikonoce, silvestra. Nevypadá to, že by mě to nějak vyhodilo z míry, ale oči mi začali těkat po třídě. |
| |
"Jó. Já vím..." Pronesu tichým hlasem a trochu zvednu hlavu aby to vypadalo, že dávám pozor. Zas jsem dnes skoro nespala. Esme dnes celou noc bylo zle a tak jsem u ní seděla. Mamka spala jak zabitá. Celé dny s ní lítá po doktorech a zjišťují co jí je. Esme snad každou hodinu zvracela a začali se jí dělat různě po těle divné modřiny. Při přemýšlení se mi zas pomalu zavřou oči a hlava mi spadne na stranu, až narazí do Teshikova ramene a tam zůstane. Už zase jsem usnula. |
| |
| Pousměju se. "Počítám s tím! Potřebuju ukázat zas něco co se naučit." Mrknu šibalsky. "No já jen, abych je pak neprošvihla." Usměji se a v očích je mi vidět, že kuji pikle. "Neboj. Já ti dort zařídím a když budeš hodnej, dostaneš i dárek." Zasměju se jak na malé dítě. |
| |
| Zamyslím se. "Hmm..." Je na mě vidět, že tahle konverzace není zrovna nejmilejší. Nechci znovu stát na skatu. "A co kdybych tě trénoval ze země? Že bych jenom koukal..." Navrhnu nejistě. Na téma narozky neodpovídám vůbec. Ani dort, ani dárky jsem neměl minimálně deset let, tak proč začínat? |
| |
| Slova, co pronesla Misaki byla, jako když jsem ze spaní odháněl každého, kdo se mě pokoušel probrat. Když si udělala z mého ramena polštář zasmál jsem se. Lehce jsem ji cvrnknul do nosu. „Jo, vůbec nespíš co? Hele, tak už mi řekni co se děje? A už žádné vyhýbání jako posledních čtrnáct dni! Jsi jak zombií.“ |
| |
| Pousměji se. "Tak promiň... Nechci tě do toho nutit. Jen jsem myslela, že by ti to mohlo pomoci.." Mrknu na Tache a rozhlédnu se po třídě. trochu mě pobaví, když se podívám, jak Misaki usnula Teshikovi na rameni. |
| |
Prudce se proberu a kopnu se o lavici. "Jau!" zaskuhrám a chytnu se za koleno. Pak se otočím na Teshika a poslouchám ho. Nevím jak na jeho otázku odpovědět. Nechce se mi říkat mu pravdu. "Nic. Jen jsem prostě nějaká utahaná. Asi na mě něco leze..." Vymyslím první výmluvu, co mě napadne a doufám, že zabere. |
| |
| „No, už čtrnáct dní? Ani nekašleš, nemáš rýmu ani horečku. Ale pokud ti to přijde moc vtíravý, tak to řekni rovnou.“ Řeknu trochu smutně. |
| |
"Ne tak jsem to..." Achjo... nechci aby se urazil... Sklopím hlavu. "Tak jsem to nemyslela. Jsem v pohodě. Všechno zvládám. Nechci tě ničím zatěžovat." řeknu nakonec. |
| |
| „No, co dneska něco podniknout? Klidně jen zmrzlina nebo spíš kafe?“ Zeptám se s úsměvem. |
| |
Trochu se zarazím. "No... Já nevím..." Mamka s Esme přijede až později. Měla bych to stihnout... "No... Tak dobře..." Usměju se na Teshika. "Budeš mě zvedat, když ti usnu, že jo?" Zazubím se provokativně. |
| |
| "Kdy? Teď určitě. A až půjdeme, tak tě klidně ponesu!" Mrknu na Misaki. |
| |
Zasměji se. "Děkuju..." Pronesu o poznání vážněji. Je to super kluk. Je od něj velice milé, že se tak snaží, abych byla v pohodě. |
| |
| Zhluboka se nadechnu. Fajn Tachi, pos*l si to, tedˇto spravuj. "Kdy ty máš vlastně narozky? Ať vím kdy se začít bát, že budeš starší než já. " Pokusím se usmát. |
| |
| Při Tachově otázce se šibalsky otočím. "Zkus si to zjistit sám... Docela by mě zajímalo, co by jsi dělal, když by jsi zjistil, že dnes. nebo třeba zítra." Zazubím se. Nejkomičtější na tom je, že to je opravdu za pár dní... |
| |
| Podívám se na Misaki a usmívám se. "Není vůbec za co. A co to bude? Kafe nebo zmrzlina?" |
| |
Pousměji se. "Já navrhuji oboje..." Mrknu na Teshika a trochu ho dloubnu pod žebra. |
| |
| „Hej snad se nechceš prát?“ Zasměju se a trochu jí rozcuchám. |
| |
"No dovol!" Zaprotestuji a začnu si upravovat vlasy. "Já nikdy!" zazubím se za zas ho dloubnu ale tentokrát víckrát. |
| |
| Zavětřím. "Dobrá. Uzavřeme sázku. Když do večera zjistím tvoje narozeniny, vaříš do neděle ty. Když nenajdu, ukážu ti ten nejhorší skate trik." Zašklebím se na ni a čekám, jak se s tím vypořádá. |
| |
| Zazubím se. "Fajn to beru! Jsem na tebe zvědavá..." Zasměju se a pak se podívám směrem na Teshika. Ještě, že vím, že on bude chtít od Tache vědět, na co tu informaci potřebuje. Pak mu jí jen naschvál neřekne. |
| |
| Až skončí vyučování, seberu svoje věci a zašklebím se na Aiko. "Vo co..." S těmi slovy vyjdu ze třídy a zamýřím do školní kanceláře. Opatrně zaklepu na dveře a vstoupím. "Ehm... dobrý den... Já potřebuji vědět... Datum narození jedé spolužačky, pro třídní... průzkum. Jmenuje se Aiko Tsutsumi. Byla by jste tak laskavá a pomohla mi ho najít, prosím?" Zeptám se tam sedící sekretářky/ sekretáře. Schválně hraju vzorného žáka, stydlivě klopím hlavu a doufám, že Shia za dveřmi nezačne výt. |
| |
| "Ale jistě...", odpoví sekretářk a začne hledat v knize... "Eh, tady to je. Tak... šestého." *rozezvoní se telefon* "Promiň, tohle musím rychle vyřídit. Přijď o další přestávce.", řekne a zvedne sluchátko. |
| |
| Muhudrc - haner "Děkuji." Mírně se ukloním. Jakmile se otočí pryč, ještě nakouknu do papírů a ušklíbn se. Sakryš, to bych měl hledat dárek. Vyběhnu z kanceláře a Shia se ke mě za dveřmi přidá. A mám ji. Teda, taková výhra to zase není, co když bude to jídlo otrávený? Jenže tedˇproblém. Co jí dát k narozkám? A pak jsem dostal šílenej nápad. Musím najít jedno telefonní číslo. -------------------- U Aiko ------------------------ Když jsem se dostal domů, na netu jsem si našel jedno jméno. A i číslo. Vyťukal jsem ho. "Ahoj Luke. Potřebuju malou laskavost. Nezapomeň, kdo ti tenrkát zachránil kejhák. Fakt? Bezva, pošli to co nejdřív... danke. Zdar!" Prokřupal jsem si prsty. O dárek by bylo postaráno. Posadil jsem se na gauč s časopisem a Shia se mi položila k nohám. Čekám až příjde Aiko. |
| |
| Když zazvonilo, Tach zmizel rychle pryč. Pousměju se. Vzala jsem si své věci a vydala se ze třídy. U dveří jsem zahlédla Teshika, jak se "pere s Misaki. Nenápadně jsem k němu přišla zezadu a polechtala ho na krku. "Jako malý.." Vypláznu na oba jazyka vyběhnu ze třídy, aby mi to nemohl oplatit. Vojenská základna Vylezla jsem ven asi po půl hodině a vydala jsem se směrem domů. Ještě jsem se zastavila v skate parku. Chvíi jsem jezdila, až na místo přišla nějáká skupinka kluků a začali na mě dorážet. Byli myslím čtyři možná pět. Snažila jsem je ignorovat. Celkem se to dalo, dokud mi při jednom triku nepodkopl skate. Sletěla jsem na zem. Jau! Naštvaně jsem zvedla hlavu na kluka, který v ruce zrovna držel můj skate. "Hej! Co sakra děláš?! Vrať mi můj skate." Natáhnu se pro něj ale on ho odhodí a stoupne si přímo přede mně. "Copak kotě? Máš nějáký problém?!" Usměje se drze. Je o dost větší než já. "To teda mám! Podkopl jsi mi skate a reď mi ho i bereš, takže ano! Mám problém!" A naštvaně do něj strčím. Je to až nečekaná síla a on škobrtne a spadne na zem. Zasměju se. Nebyl to však nejlepší nápad, protož se to nelíbí jeho kumpánům. Jeden se mě snaží chytit za zápěstí. Pevně ho chytnu za ruku. Protočím se a přehodím ho přes rameno. Druhý na mě jd už s pěstmy. To jsem ovšem nečekala a tak hned první ránu dostanu do nosu. Okamžitě se mi zpustí krev z nosu. Chytnu se za obličej. Sakra to je bolest! V tu chvíli mě to ale spíš nabudí. Popadnu skate, který mám dosah a dotyčného s ním přetáhnu přes hlavu. Další kluci se jen smály, že je zmlátila holka. Vezmu svůj skate a z kapsy vytáhnu kapesník. Držím si ho před obličejem aby nasákl krev a vydám se k domu. Dojdu až k domu. Klíče nemám, takže zazvoním. Počkám, až mi Tach dojde otevřit a těsně před tím schovám krvavý kapesník za záda. To jsem zrovna nedomyslela, protože mám skoro všude na obličeji krev. |
| |
| Mám dobrou náladu. Když příjde Aiko s výtězoslavným úsměvem otevřu. "Ahoj má pan..." Dívám se na její obličej. SHia ji obešla a vyškubla jí kapesník. Asi si chtěla s Aiko zahrát na honěnou. První chci říct, že jí ta krev ladí k vlasům, ale hned se za to chci praštit. "Co... co se ti stalo? Seš v pohodě? Nepotřebuješ vodu nebo prášek? Nebo obvaz? Mazej si sednout." Vtáhnu ji dovnitř a zavřu za ní. Skoro ji dotlačím do obýváku a posadím ji na gauč. Pak dojdu do kuchyně pro čistý kapesníky, sklenici vody a prášek proti bolesti. Pomalu jí otírám krev z tváří a čekám na odpověď. |
| |
| Zhluboka se nadechnu. "Já... Jsem v pohodě... Jen mám asi zlomený nos." Pronesu jakoby mimo řeč ale hned jak přinese vodu a prášek si je velice ráda vezmu. Shii jsem si ani moc nevšímala. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Zlomenej nos není v pohodě." Zadívám se na ni. Dokázal bych jí ho vrátit zpátky, ale nechci jí působit bolest. "Chceš dovíst do nemocnice? Nebo ti ho mám..." Spletu ruce a mírně s nima cuknu ve vzduchu. Mě samotnýmu se to nelíbí, ale vím jak na to. Sám jsem je lámal. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Pronesu prosebně. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Fajne. Nebude to moc bolet, slibuju." To není moc romantický, narovnávat holkám nos. Spletl jsem prsty a jako svěrák je obemknul kolem jejího nosu. Trochu jsem trhl po směru zlomeniny, pak dolů a proti směru. Bolí to mnohem mnohem míň než normálně. Ozvalo se lupnutí a Shia se na nás překvapeně podívala. "Hotovo. V pohodě?" Usměji se na AIko a prohlížím si své dílo. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Když mě chytne za nos, pevně stisknu okraj gauče. I přes to, že to tolik nebolelo, mi vytryskly slzy. "Jo.... V pohodě..." otiram si slzy z tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Ukážeš mi je? Rád bych jim taky něco řekl..." A myslím to smrtelně vážně. Otřu jí kapesníkem slzy. "Byla jsi statečnější než já." Konejším ji. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Když mi začne utírat slzy, trochu se zarazím a hned jsem v rozpacích. "Asi mám nějaký vysoký práh bolesti." snažím se to zlehčit. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Takovej vůl nejsem, abych nepřepral bandu debilů, co si dovolej jen s odpuštěním na holku." Vstanu. "Pokud ti to nebude vadit, na chvíli se projdu. Jo a narozky máš šestýho října." Mrknu na ni, písknu na Shiu a vyjdu ven. Kampak asi zamířím... (:-D) |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Wow! Správně! " Usměju se. Počkám až odejde z domu a rychle si oplachnu obličej od krve. Vyběhnu z domu a pozoruji Tache kam jde. |
| |
| Provokuju Misaki tím, že jí začnu rozcuchávat. Pak učitelka ukončí hodinu. Přijde Aiko a pošeptá mi pár slov do ucha otočím se. „Hej… Mám už dárek. Jo! A taky budu dělat hlášení pro tátu, tak očekávám bonboniéru a možná i krásné dřevěné šachy.“ Řeknu a zazubím se na Aiko. Pak se podívám na Misaki. „Tak jdeme? Před mým domem prodávají výbornou zmrzlinu.„ Usměju se |
| |
Snad půlku hodiny jsem se prala s Teshikem a vyučování )plně ignorovala. Až když přišla Aiko, tak mě chvíli nechal a já se mohla konečně upravit vlasy do původní podoby. "Aiko bude mít narozeniny?" Zeptám se zvědavě a vstanu k odchodu. Vezmu si svoje věci a řekám na tebe. "No, tak jestli je vážně tak dobrá, tak mě veď!" |
| |
| Vstanu. "Ano, bude mít narozeniny za tři dny. A neboj, je výborná a pak, já osobně dělám ještě lepší kafe! Aspoň konečně zjistíš, kde přežívám." mrknu na Misaki a vyrazím ze třídy po jejím boku. |
| |
| Nakládačka Shia mě upozornila, že nás někdo sleduje. Dělám, že si zavazuju tkaničku, ale při tom se mírně otočím. Aiko! No jasně... Proto se vydám směrem do parku a ne do skateparku a až se jí dostaneme z očí, zamířím právě k němu. A to co jsem viděl mi skoro vyrazilo dech. Ti samí týpci jako ten večer... Naběhli mi žíli, rozbušilo srdce a především mě ovládl vztek. Oblast v okolí jizvy mě zabolela. Vyšel jsem zpoza jedné tribuny. "Hej vy!" Křiknu na tu partičku. Otočili se na mě. Došel jsem blíž. Evidentně mě nepoznávají. Jeden z nich se vypařil. "Co je buz / následující text je příliš sprostý pro andor/...." "Nikdo vás neučil slušnýmu chování? A že holky se maj nechat na pokoji?" "Jo tamta. Kočička..." Uslyšel jsem za sebou kroky. Zkouší to samí, jako tenkrát. Nepoučitelní. Nečekaně jsem se otočil a uviděl toho samého kluka s nožíkem. Vykuleně na mě zíral. A ten okamžik jsem potřeboval. Dostal do břicha a pak do spánků. Sykl a v bezvědomí se skácel k zemi. Jeho nůž jsem nechal být. Nepotřebuju ho. Ale ostatní očividně jo. Rozběhl se na mě ten kluk s šátkem. Chystal se trefit mě nožíkem do břicha. Bojovně jsem zařval. Chytil jsem mu ruku, otočil se, dal jsi ji přes rameno a škubl. Ozvalo se nepěkné prasknutí, ale očividně neměl dost. Zuřivě se na mě vrhl. Strhl jsem mu šátek a vrazil mu do nosu. Se skučením se svalil. Třetí zvedl ruce, že se vzdává a utekl. Zbývá poslední. A očividně si polepšil... Vytáhl pistoli. Zastavilo se mi srdce. Natáhl a já věděl, že před tímhle neuhnu. Ale najednou se svalil k zemi. Bylo to jako celej život. Na jeho zádech stála Shia, kus kůže v zubech. A ten tzv. vůdce se svíjel a pištěl jako holka. Otočil jsem ho a chytil za vlasy. "Nikdy už nebudeš urážet Aiko, rozuměls? NIKDY! A nikdy jí neublížíš!" Ještě mírně jsem mu praštil hlavou o zem. "Ten pes... Ty seš ten sr / další nevhodný text/ před měsícem. S tím čoklem..." Zasměji se. "Ne, příteli. Já jsem tvoje noční můra." Ve vší té zlobě a frustraci jsem ho praštil do jednoho oka. Znovu zapištěl a ztratil vědomí. Vstal jsem a utřel si krev z malé ranky na rtech, o které ani nevím, kde se vzala. Sladká odplata. "Nikdo z nich už nebude nikomu ubližovat. A tohle si vezmu. Nemá se dávat dětem." Seberu ze země pistoli a strčím si ji za opasek. I se Shiou po boku, která mezitím vyplivla kůži se rozejdu s rukama v kapsách pryč. |
| |
"Super! Tak jo.." Pousměji se a jdu vedle Teshika ven ze školy. Před školou se na něj otočím. "Tak jakým směrem?" |
| |
| Tach si zřejmě všimnul, že jdu za ním a zamotal mi hlavu v parku. Než jsem se odtamtud dostala a doběhla k skate parku, viděla jsem jen, jak na Tache míří kluk pistolí. Zarazila jsem se. Okamžitě jsem se rozeběhla tím směrem. Shia však byla rychlejší. Zastavila jsem se opodál a pozorovala další pokračování situace. Tach se nakonec rozhodl odejít. Stojím a jen koukám na něj. Určitě si mě všimnul já ale jen stojím a nic neříkám. |
| |
| Uvidím Aiko a zastavím se. Tachi, rychle si něco vymysli, nebo... "Ehm ahoj. Jdeš si zajezdit?" Usměji se a dělám že nevím, že u sebe nemám skate. Snažím se jí zastoupit cestu tak, aby neviděla na tři povalující se obludy na zemi. "Dneska je na to bezva ehm... počasí." Zablekotám a ani nevěřím, že jsem to fakt řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Zaprvé. Proč jsi sem vůbec šel?! Zmlátila jsem je už já předtím a teď na tebe dokonce vytáhli pistoli! Já jsem to naprosto zvládla sama. Nejsem malá. Zadruhé..." Odmlčím se a můj naštvaný pohled se mírně obměkčí. "Jsi v pořádku?" Příjdu blíž a začnu tě prohlížet, jestli nemáš nějakou ránu. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Hm... správná otázka. Kroky boha Zeuse mě vedli cestou... Jo jsem v pořádku." Ujistím ji a otřu si krev ze rtu. "Byli ty samí jako před měsícem..." Hodím hlavou směrem ke svíjející se hromadě. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Tak to je škoda, že jsi je zmlátil. Jinak by jsme na ně mohli zavolat poldy, že jsme tu potkali ty kluky, co tě zmlátili." Kouknu na Tache. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Poldové nic nevyřeší. Sebrali by mě." Ušklíbnu se. "Teda aspoň moje skušenosti tomu nasvědčují." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Pojď, půjdeme domů.." Pousměju se a automaticky chytnu Tache za ruku a vedu pryč z parku. Musím si dávat větší pozor. Nechci aby se mu něco stalo a on je snad první člověk, kterého znám a je paličaťější než já.. Při chůzi zvednu hlavu a mile se na Tache usměju. Ruku mu však stále nepouštím. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Inu, tak mě napadá že do neděle budeš vařit ty." Šklebím se. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Chvíli jdeme, když si na něco vzpomenu. "Musíme ještě do krámu..." Teshikovi pro čokoládu a šachy... Pousměji se při té myšlence. Nejvíc mě na ní asi pobavilo, když jsem si představila jeho obličej, až mu to vážně donesu. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "No... Jak chceš ty. Musím do hračkářství a do potravin. Nechám to čistě jen na tobě." Usměji se a mírně ti stisknu ruku. To víš, že bych byla ráda, když by jsi šel semnou. Nechce se mi jít nikam samotný... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Jak to řekneš začnu se dost hlasitě smát. "Víš, že jsi to uhodl! Je to pro Teshika, ale ne k narozeninám." Zazubím se na Tache. "Je to spíš taková recese. Zajímá mě, co udělá, když to uvidí. Vždycky, když má přijet táta si totiž dělá legraci, že chce tohle a támhleto atd. Tak jsem si řekla, že to jednou zkusím fakt tak udělat." Usměji se na Tache. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Jo a jsou to šachy..." Zasměju se |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro O přestávce příjdu za Tacuko a šťouchnu ji do ramene. "Jedeš taky, že? Bude legrace..." Za ten uplynulý měsíc jsem se s Tacuko dost sblížil. Každý den jsem ji doprovázel domů a trávili jsme spolu dost času i mimo školu. Stala se z nás super dvojka. Je moc fajn mít tak pěknou kamarádku, ale má to i své nevýhody... Ona neví že mi na ní záleží i jako na ženě a tak mě denodenně ohrožují zástupy nadržených kluků. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Ok ok. Hlavně mě nezabíjej!" Pak si všimnu, že je mám od krve a rychle je schovám do kapes. "Počkat! On hraje šachy?" Zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Utři si ty ruce. Budeš děsit děti.." Zasměji se při představě utíkajících neviňátek. Vejdu do obchodu a hned zamířím mezi společenské hry. Šachy jsem našla ale chvíli mi trvalo rozhodování. Měli tu kovový, plastový a dřevěný. Plast jsem zavrhla hned. Kovový... No to je skoro jako zbraň. Nesmí se s nima házet... Ale zas se nerozbijou. Zase dřevo je takové měkké a dobře se drží. Po chvíli přešlapování před regálem se otočím na Tache. "Kovový nebo dřevěný?" Zavolám si o radu... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Aiko někam zmizela. Zrovna jsem jednomu prckovi pomáhal vybrat longboard, když se najednou zjevila. "Hm? Pokud s nima bude chtít cestovat, dřevěný, protože kovový neberou do letadla a taky když dřevěná spadne, nikomu nerozdrtíš kosti. U kovovejch je to jenom dizajn." Pokrčím rameny a podal prckovi sedmičku, se kterou se rozběhl pryč. "Hm.... Svůj první skate jsem si musel sešroubovat a oni řeknou mamce. To chci taky..." Strčím ruce do kapes a zakňourám. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Ještě jednu výhodu mají. Donesu je domů, bez toho abych si zadělala na kýlu." Zazubím se a zamířím k sladkostem. Tam popadnu oříškovo karamelovou bonboniéru. "Nemáš na něco chuť?" Kouknu na Tache a snažně se modlím, aby řekl jo... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Chvíli se rozmýšlím. "Když řeknu "jo", uniknu tvému kuchařskému umění?" Podepřu si prsty bradu. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Jen nechci aby jsi pak byl třeba naštvaný... Proto se takhle ptám... Takže, půjdeš semnou?" |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Dojdu k pokladně a zaplatím. "Nejdřív půjdeme domů. Tam necháme věci, já se převlíknu a měli by jsme tam nechat Shiu, protože ona tam nemůže..." Kouknu s trochou strachu, jestli nebudeš protestovat... Vydám se se šachama v podpaží směrem k domu. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Top Přes rameno jsem si hodila malou černou tašku a vydala jsem se za tebou. "Děkuji..." Chytla jsem se tě a vyrazili jsme směrem do města. Po chvilce chůze jsem si opřela hlavu o tvé rameno. Došli jsme až do centra a já se vydala na náměstí. Tam jsem se zastavila před vysokou věžovou budovou. Vešli jsme dovnitř a výtahem vyjeli až úplně nahoru. "Doufám, že nemáš strach z výšek.." Dloubnu tě pod košili a zazubím se nevině. Když vyjdeme z výtahu, jsme na střeše. Dojdu až ke stolu přímo na kraji, odkud je nádherný výhled na celé město. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Když se ocitneme na střeše budovy, obdivně hvízdnu. "Téda. Tohle je paráda." Otočím se na ni s úsměvem pětiletého kluka. Pak se posadím a pořád se dívám na město pod sebou. Všechny moje starosti zůstali tam, někde mezi prvním a tímhle patrem. A sem za mnou nemůžou. Ale to není jediná chvíle, proč je to tu tak krásný. Dívám se na Aiko. Na její oči, vlasy a úsměv. Klidně bychom mohli sedět v autobuse se třemi koly, venku by mohlo pršet a stejně bych byl šťastnej... |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Pak se stáhnu rychle zpět, než najde vidličky a začnu číst v menu a hraju na sobce. Prsty si před otočením nasliním, narovnám se, prsa jako holub. "Inu, asi bych si dal topinku s kalamáre a ehm... kaviár? Aha, to není v nabídce, žel zbívá mi jen pizza špenátová s extra olihněmi... chci samozřejmě říci olivami ať to svišti! Ehm... sviští..." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Ty seš tele!" Když se konečně uklidním, zeptám se zas. "A co k pití?" Mrknu a sama koukám, kterou vyberu.. |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "výlet?" trochu se podivím. "Já nevím..." řeknu trochu nejistě a taky značně na rozpacích. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Ne fakt, dám si pepsi." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Krásný večer, máte již vybráno?" Zeptá se. "Jistě!" Usměji se na něj. "Takže k pití si dáme dvakrát pepsi a pizu jednu špenátovou s olivama a druhou s ananasem." Muž přikývne a odejde. "Jo ještě vlastně ten kaviár co?" Zasměju se na tebe a trochu nakloním hlavu a nespouštím z tebe pohled. Schválně by mě zajímalo, jak dlouho vydrží můj pohled, než znervózní... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Nechceš bonbónek, děťááátko?" Ptám se příšerným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Slunce už kompletně zapadlo a začalo se stmívat. Přišel číšník s pitím a zapálil svíčku na stole. Téměř zároveň s tím se rozsvítila i světýlka na okraji střechy... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Ve světle svíčky vám to nesmírně sluší, paní Tsutsumi. Jen vám nesmí hořet vlasy." Upozorním na malý pramen jejich vlasů, který se přibližuje plamenům. Vezmu ho a zastrčím jí ho za ucho. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Jak Tach zvážní, totálně znejistím. Poslouchám, co říká. Tváře už zas rudnou. Rychle jsem schovala rozklepané ruce pod stůl. Když mi ještě dává pramen za ucho nemám už daleko k omdlení. Proč to dělá, to neví, jak slabá se teď cítím. Mám pocit, že když bych se teď chtěla napít, ani bych sklenici nezvedla. Nemám ráda, když se takhle cítím. Na druhou stranu. Dřív jsem se takhle necítila. Dělá to prostě Tach. Je to ale dobře? Chodíme spolu do třídy a bydlíme spolu a.... "D-děkuju..." Zakoktám trochu a zvednu pohled, abych ti koukala do očí... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Chci být Tach, Její Tach. Mírně se usměju a zadívám se raději na město. Fakt, ten její pohled zabírá. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Hm... nevíš, kdy bude to jídlo?" Řeknu a snažím se, aby to vyznělo tak, že se nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro "Co tak koukáš? Zase jsi nedávala pozor?", zeptám se a nabídnu jí kousek čokolády. "Musiš jet Tacuko-chan, bez tebe nejedu ani já. Přísahám.", řeknu a udělám psí oči... "A já bych moc rád jel." |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "Ummm..." řeknu rozpačitě aniž bych se ho ještě pustila. Tak nějak jsem teď byla jako malé klíště. Zavrtím hlavou nad nabízenou čokoládou. "Víš, že ale mají vyjít nový Watch Dogs a ja se na ně tak moc těšila...." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Každou chvílí by ho měli přinést." Usmívám se. Asi o pět minut později nám už přinesou oběma velkou pizzu. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro "Aha, takže radši budeš hrát, než abys se mnou jela na výlet, co?", zeptám se sklesle. "Jak chceš. Dneska musím být doma brzo, takže po škole nikam nejdu..", pokusím se o úsměv. "Ne, nejsem uražený... Musím už dodělat ten stolek."[/url], pomyslím si. Nedávno jsem totiž našel kontakt na chlápka co skupuje domací výrobu a tak mám dost peněz ale ne dost času. |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "Víš, že tohle není fér..." řeknu poté dotčeně a dívám se na něj i tak. "Víš, že jsem se na ní moc těšila..." řeknu stejným tónem, možná ještě víc dotčenějším. Nechtěla jsem se úplně ale distancovat od veškerých školních aktivit, protože jsem věděla, jak jen on má víceméně rád a že pokud to šlo, trávil raději čas mimo svůj domov, takže společné večery s ním u nás doma byly na denním pořádku. "Co navrhuješ?" zeptám se ho poté, protože jsem tak nějak chtěla oboje, aniž bych se ho ještě pustila, klíště zůstávalo klíštětem. |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro "Musím se připravit na další hodinu. Ty bys měla taky.", pronesu a hodím si tašku na stůl, načež si vytáhnu věci. |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "Víš co?" řeknu nakonec, zatímco jsem se opřela o jeho lavici. "Zeptej se mě na konci vyučování. Do té doby, o tom budu přemýšlet." řeknu s úsměvem. "Máš dneska sebou oběd?" zeptám se jej. "Jáá... jen, že mi táta dal s sebou dva..." dodám pořád trochu rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro "Oběd? No, vždyť víš že teprve dodělávám ten stolek a peníze dostanu až potom. Jestli mi udělal oběd tak mu pak musím poděkovat.", usměju se a sednu si. "Tacuko-chan? Když dneska nemůžu nikam jít, nechceš jít ke mě? Ještě jsi tam nebyla.", zeptám se a trošku začervenám. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Chceš ochutnat?" |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Připadám si jako princezna..." Zasměju se ale něják víc neprotestuji |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Aspoň na mém talíři už je prázdno. "Inu, tak to je vážně konec." Povzdychnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Když se vrátím, jen si vezmu věci. "Tak pojď." Vypláznu na tebe jazyk a jdu k výtahu |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Zasměju se. "Myslím, že ne." Vejdeme do výtahu, ale nesjedeme až do přízemí. Zastavím v jednom z pater a výjdeme ven. Před námi se objeví velké multikino. "Takže, romantika, akčňák, nebo komedie?" Zazubím se na Tache. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "Tady." řeknu trochu rozpačitě, když jsem mu podávala obědovou krabičku. "Umm..." trochu se zarazím nad jeho otázkou. "Dobře..." řeknu nakonec rozpačitě. //Pokud otevřeš krabičku, najdeš tam toto: Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro "Opravdu musím tvému taťkovi poděkovat až budu mít čas." Schovám si krabičku do tašky a usměju se na tebe. "Než půjdem ke mě, musím se stavit do železářství pro šrouby. Všechno mám hotové, už tojen smontovat dohromady." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Proč bych měla někoho zabíjet?!" Zazubím se na něho, při jeho poznámce se šibalsky pousměju. "Takže nějakej horor jo?" Zamířím ke stánku s lístky. Chvíli tam něco řeším, pak se vrátím za tebou. "Takže, Máme vyloženě kliku. Za deset minut začíná nějáký horor. Jmenuje se V zajetí démonů." Kouknu na tebe s zvědavým pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro "Víš, Teshiku, doufám, že se nezlobíš, že jsem ti nechtěla říct, co se děje. Jen nechci aby jsi se mi smál, nebo mě litoval..." |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro "No zjevně mě neznáš . Já se nevymívám ani nelituju."Stale se usmívám na Misaky."Povídej co se děje ? |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Snad mě nedonutíte odejít, protože se budete bát." Zašklebím se. |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :-P |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro zazubím se na něho a po chvilce ho pustím. Celý film sedím nakloněná k Tachovi a při každé lekací scéně mu prudce stisknu ruku. Možná bude za chvíli trochu bolet ale já s napjetím malého dítěte sleduju pozorně film... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "A teď kdo půjde do osamělého domu a přinese odtamtud radiátor?" Navrhuji. Ještě bych si klidně nějaké dobrodružství udělal, spát se mi nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Tak co? Líbil? Mě celkem jo..." Usměju se a vyndám z kapsy telefon, abych se podívala, kolik je hodin. Dvě nepřečtené smsky. Zkoumavě se na ně podívám. Jedna je od táty. Rychle jí otevřu a přečtu. "Super!" Zařvu nadšeně. "Táta si to zařídil, aby přijel až ten týden po tom školním výletu, takže ho uvidím a zároveň můžu jet na výlet!!" Usměju se na Tache. Po chvilce skloním hlavu a podívám se na druhou smsku. Je od Teshika. Možná byl u nás, a zjistil, že tam nejsme. Třeba se bojí, jestli se něco nestalo... Měla bych mu zavolat. Poslední dobou to není jako dřív. Něják málo se vídáme... Já jsem pořád s Tachem a on... On s Misaki... Povzdechnu si ale nakonec hodím telefon zpátky do kapsy... |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro Ještě jsem měla v tašce schované Pocky, ale o těch jsem mu zatím říkat nechtěla. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Její nadšení moc nesdílím. Bude divný vidět svýho nadřízenýho po tolika letech. Pak má ještě nějakou zprávu a já se opřu o stěnu. Tohle bude na dlouho. Ale ona k mému překvapení hodí mobil do tašky. "Nechceš odepsat? Máme spoustu času." Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Myslím, že trochu žárlí... Dřív jsem s ním byla každý den a furt jsme něco podnikali a teď..." Sklopím oči. O tomhle bych se s ním asi neměla bavit. Není to vhodné téma pro takovouhle situaci... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Ne, v pohodě. A klidně můžeš někam zajít s ním... Já nechci bejt... Překážka." To je to správný slovo. Bariéra, překážka... |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro SMS1 Po chvíli zazvoní telefon znovu SMS2 |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro Zazvoní mi mobil. Podívám se na něj něco napíšu a zas na Misaky usměju. „Tak riskneš to?“ |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Neboj, pustí... a není to můj trhač! Co takhle zítra po škole? Nebo o víkendu. Co to je? Jsem hrozně zvědavá. Prosím aspoň mi poraď..." |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro "Vážně nechceš ani ochutnat?" Nabídnu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| Když vidím a Tacuko vytáhne rýžový knedlíček, mé srdce dostane hlad. "Tacu-chan, že mi dáš kousnout. No ták...", culím se na ní a přibližuju se. |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Dělej srabe, dělej srabe! Ano i ne. Dal jsem jí pusu na tvář a začali mi rudnou uši. Začnu poklepávat nohou. Nezasekli jsme se, že ne? |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Notak! Aiko!!! Je to jen pusa na tvář! Co jsi z toho najedou tak mimo?! Přece to nění poprvý co ti někdo dal pusu!! Koukej se sebrat. Nakonec jen mlčky sklopím hlavu. Srabe!! Když výtah zastaví, vystřelím z něj neuvěřitelnou rychlostí ven na vzduch. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Neměl jsi to dělat. To vím taky, pako, proč jsi mě nevaroval? Nechtělo se mi.... To je typický můj mozek. Něco ví, ale neřekne. Chtěl jsem praštit hlavou o stěnu výtahu, ale hm... Nemusel by to vydržet. Vyjdu ven. Stojím za Aiko, nemluvím na ni. Musí si to vyřešit sama. jestli mi vrazí nebo ne... |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Zaslechnu Tachovi kroky, jak se zastaví zamnou. Celý hrudník se mi sevře. Řekne něco? Ne. Mlčí.. Třeba si myslí, že se zlobím. A zlobím se? Ne! Pomalu a nejistě se na Tache otočím. Asi minutu na něj jen tak koukám. Poté ho chytnu za ruku a vydám se směrem domů. Jo, tohle je rozhodně to nejlepší řešení. prostě nic neřešit. Aiko ty jsi takovej blbec! Za celou cestu nepronesu jediný slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "Co z toho bude mít?" zeptám se poté šibalsky a kdyby mohli, určitě by mi přitom narostly i rohy. |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Když dojdeme k ní domů, otevřu jí dveře a rychle zmizím, abych jí nemusel přijít na oči. Shia mi skáče okolo nohou, kňučí a čeká na pamlsek. Hodím jí kus sušenýho masa z kredence a posadím se s ní na podlahu. Hladím ji po hřbetě a srovnávám si myšlenky. |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro Vidím jej, jak se ke mě přibližuje a tak schovám daifuku za záda a nahnu se k němu a pak na něj vypláznu jazyk. "Víš, že zmrzku moc nemusím." řeknu škodolibě. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro odkaz Následuje několik dalších písniček ve stejném stylu. Dohraju. Takhle to nejde... Položím kytaru a jdu dolů za Tachem. Posadím se neproti Tachovi na zem. Sklopím hlavu. "Promiň.... Moje reakce nebyla úplně vhodná. Prostě jsem nečekala, že to uděláš..." Omluvím se rychle se sklopenou hlavou.. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Ehm... To spíš ta moje, ne? Já bych se měl omluvit." Zase se začnu červenat jako prvňák na vysvědčení. Seber se magore! Shia se doplazila k Aiko a začala jí olizovat ruku. Chce pamlsek. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Tak jsme měli v tom výtahu stát do konce světa a poslouchat starý písničky." Pokrčím rameny. "Dobře hraješ." Hodím hlavou směrem ke stropu, odkud před chvílí zněla hudba. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Z kredence vyndám pár piškotů a na dlani je podám Shie. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Spokojenej, nebo chceš i piškůtek?" vypláznu škodolibě jazyk |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Ale i z tohohle se dá vytěžit maximum. Ulížu si hlavu na styl ala Bieber a začnu kvílet: Heyyyyyy litttle boýýýýýý |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Nečekaně spolknu tři gumový medvídky. Oddechnu si. "Tohle bylo horší, než ten film." Pak se nadechnu: Krááákrááá kráááká vráááána! |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro " Yeaaaaaaaaaaah mám hláááááááááád!!!! Hlááád hlááád hlááád!" Chci ji naštvat, jsem zlý. Jsem ďábel... Složím se k zemi. "Já mám hlááááád." Chytnu se za břicho, ale tiše se chechtám. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Já si tu rvu srdce na kousky a jí je to jedno..." Zafňukám. "Tolik emocí vyjádřených jednou větou. Měl bych jít na Oscary. A jí je to jedno." Říkám naoko ublíženě. Posadím se. "Co potřebuješ?" |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| Nadechnu se. "Střevličí zobáčky nadívané kopřivami, k tomu archivní mošt z roku 2001, nadívané šneky a řízek." Olíznu se. "Nebo něco udělej ty." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Poodstoupim od linky aby viděl, co jsem vykouzlila. Je to čína, rýže a hranolky. "Dej si kolik chceš..." Odmlcim se. "Skocim ještě k Teshikovi donést mu ty šachy. " Usměju se. "Za chvíli budu zpět." Vstanu vezmu mikinu a tašku a vydám se ven. U Teshika doma jen tiše zatukam na dveře. Snad ti uslyší... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Šachy |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Tak jsem přemýšlela, co by jsme mohli zítra dělat. napadlo mě víc věcí. Můžeme jít do bazénu. prostě se jen vyčvachtat a upustit páru. Nebo můžeme jet na kolo. nějákej pěknej výšlap. Taky mě napadlo, že by jsem ti dlouho neukázala co novýho umím na skatu, tak bych mohla... Nebo by jsme mohli zajít na střelnici. Nebo se jen flákat po lese, jako když jsme byli malý. Pamatuješ si, jak sme lezli na strom a podemnou propadla ta větev a ty jsi podemě skočil, abych si neublížila.. Nebo by jsme mohli...." Nejsem k zastavení a melu pořád další návrhy, co by jsme mohli dělat... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Kruci, to jste se dnes všichni zbláznili?! Pomyslím si a chvíli se snažím nadechnout... Když dojdeme do kuchyně konečně se mi podaří ho odstrčit. "Co blbneš?!" Koukám na něj s překvapeným výrazem a popadám dech... Co to kruci bylo? Tache jsem pochopila a Teshik... Já myslela... Ještě na začátku prázdnin mi vykládal jak jsem jako jeho sestra! Tohle se sestře nedělá, mám dojem... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Než stihnu zareagovat utekl ven. No jistě, do dílny... Jdu na zahradu a zaklepu na dveře dílny. "Teshi... Teshi jsi v pořádku?" Zavolám z venčí a zkusím vzít za ruku... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Jsi v pořádku?" Zeptám se starostlivě. Kleknu si před něho, abych mu viděla přímo do očí a chytnu ho za ruku. "Teshi, co to mělo být? Já... Já tomu moc nerozumím..." |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Nevím co dělat... "Teshiku... O mě nikdy nepříjdeš přece!" Obejmu tě pevně. "My budeme spolu navždy... Klidně se vsadím, že se jednou i navzájem zabijeme..." Pousměju se a snažím se tě alespoň trochu rozveselit. Hladím tě pevně po rameni. Tak to je super tohle... Hoši... Víc zamotat hlavu jste mi nemohli... Nemůžu mu říct, že to cítím stejně. dala bych za něj ruku do ohně ale prostě nevím, co cítím. nevím to ani u Tache... Achjo.. Kéž by to bylo tak jednoduchý.... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro V tašce je beretta, ale její vnějšek je udělaný v kovárně. Na jedné straně je vyřezaný datum narození Aiko a na druhé symboly, různé znaku, co se ti za dobu co se známe líbili. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Když změní řeč trochu zvědavě zvednu hlavu a podívám se do tašky. Co uvnitř najdu mě vyvede z míry ještě víc. "Teshi.. To.. Jak.. To je úžasný! Kde jsi jí sebral? Je dokonalá!!" Vrhnu se mu zas kolem krku a políbím ho na tvář. "Teshi jak jsi jí sakra získal? Vždyť by ti jí ani neměli prodat! Navíc, musela stát šílený prachy!!!" Koukám na něj s nadšením ale i přes to je vidět, že se uvnitř trápím, co bude dál... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro „Ten zítřek ale platí ano?“ Ujistím se ještě a vstanu. „Děkuju za úžasnej dárek. Je vážně boží!!“ Hned ho půjdu vyzkoušet… Pomyslím si… "Měj se hezky...Ahoj..." Odejdu celkem rychle, jako bych se bála další konverzace. Opravdu to byl ten důvod. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Z tohohle se musím vystřílet. Vezmu svůj dárek a zamířím na první terč. Vystřelím... Je to tak uvolňující a uklidňující... Před očima mi projede celý dnešek. Všechno je zrychlené. Jen pusa od Tache a polibek od Teshika jakoby jeli zpomaleně. Ozve se nepřetržitá palba. Kluci blbý! Střílím automaticky pořád za sebou jen přebíjím zbraně, což dělám také dost rychle... Jsem jak v tranzu a ničeho kolem si nevšímám. Vlastně ani nemusím... Nikdo jiný tu není... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro "Co tu dělám? Kolik je hodin? Jak dlouho tu spím?" vypadám jak vyděšené kotě |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Brzy zalehnu. Shia mi leží u nohou. Pomalu pooomalu usínám, ale probudí mě střelba. Shia nervózně zavrčela. Umlčím ji a vyskočím z postele. Popadnu Glock 18, který jsem sebral tomu klukovi a vydám se po schodech dolů. Shia se staženým ocasem za mnou. Vyjdu z domu. Ha, zatou zdí. Hodně dlouhou dobu hledám vchod, ale nakonec ho najdu. S nabitou zbraní vejdu dovnitř, ale je to Aiko. Uleví se mi, ale zároveň mě to viděsí. Střílí fakt dobře. Asi ani neví, že tu jsem nebo nevnímá, tak jen stojím u dveří a pozoruji ji. Nevypadá moc happy. Spíš, jako kdyby jí někdo něco udělal. Zezadu k ní dojdu a nevšímám si její zbraně. Položím jí ruku na rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Promiň! Nenapadlo mě, že by jsi to mohl být ty..." Koukám na něj překvapeně. "Co tu děláš?" Zeptám se nakonec a sbírám ze země svou novou hračku. |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Nó..." Opráším si kalhoty. "Můry jdou za světlem, já za střelbou." Ušklíbnu se. Pak si všimnu jejího výrazu. "Jsi v pořádku a jestli řekeš že ne, začnu zase zpívat, protože nejsi." Kriticky si ji měřím. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Zabručím ospale a promnu si oči. "Ale je jasný, že tohle by počkalo do rána takže... Pokud tu je ještě někdo mrkni dvakrát." Pak mi něco šlehne v očích. "Nebo tě zase potkali ti blbci ze skateparku? Jestli jo tak je..." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Jen... Jen jsem jí prostě chtěla zkusit..." Pokusím se o jistý úsměv ale je z toho spíše úšklebek... "Nepůjdeme domů spát?" navrhnu rychle jedinou věc, která by mě teď mohla vysvobodit. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Ale mozek mlčí. Buší mi srdce. Musím to zvládnout jen s ním. "Tak co se ti stalo?" Zadívám se na ni pohledem malého dítěte, které neví, proč jeho mamka pláče. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Už to neřeš ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Moc si to bereš. Heh, teď ses objevil co? Jo a zase mizím! "Jak si přeješ." Řeknu tiše a odejdu ze střelnice. Mám chuť někoho přizabít. A bez té předpony. Se staženým srdcem dojdu do garáže. A tam v tom nejzazším rohu je zaprášený skate. Můj skate. Nenávistně se na něj šklebím. Shia jde za mnou a zvědavě ně pozoruje. Došel jsem k prknu a oprášil ho. Pak položil na zem. S bušícím srdcem na něj dám jednu nohu. Je to tak lehký Tachi. Odrazíš se druhou a jedeš... Před očima se mi míhají rady a triky, které jsem prováděl. Ne. Nezvládnu to. Dal jsem nohu zase dolů a vztekle odkopl skate zpět do rohu a posadil se na podlahu. Proč nic v tomhle vesmíru nevychází? |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Ozve se znovu prudká rychlá střelba... Tohle moc nedávám... Když mi dojdou náboje v zásobníku, svěsím ruce se zbraní dolů. Koukám na prostřílený cíl. Pistol dám v klidu do tašky a jdu domů. Zbraň uložím k té druhé. Tach tu není... Zřejmě šel spát... V tu chvíli se ozve ráda z garáže. Zamířím tam. Otevřu dveře a jen mlčky koukám na Tache a skate pohozený o kus dál. "Spadnul jsi?" Zeptám se, protože nevidím jinou možnou příčinu hluku. Ani by mě nenapadlo, že skatem hodil... |
| |
soukromá zpráva od Misaki Tomita pro "Měj se a zítra ve škole!" Zavolám za ním ve dveřích a rychle zmizím.. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Proč bych padal, když jsem na tom ďáblově vynálezu ani nestál? |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Zlobíš se?" Stoupnu si tak, aby ses díval přímo na mě... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Snad jsi se neurazil?" |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Založím si ruce na hrudi, čímž říkám: "Dokud nebudeš mluvit ty, ani já..." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Sedím tam za záře mírného světla s Shiou na břiše a připadám si jako v jednom z nápravných zařízení. Po dvaceti minutách vstanu a rovnou zalezu do svého pokoje a svalím se na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro |
| |
Dojdu domů. Mamka už spala a táta dělal něco na počítači. Pozdravila jsem ho a šla za sestrou. "Ahoj zlato... Jak ti je?" Lehnu si k ní do postele. Nějakou dobu si povídáme, než obě usneme. Ráno mě probudí až mamka, s tím, že jsem zaspala. Rychle vstanu obléknu se a letím do školy. Jak zázrakem jsem tam stejně první. Posadím se do lavice a začnu si pročítat zápisky z minulé hodiny... |
| |
| New day... Ráno se probudím dřív než Aiko. Osprchuju se a bez snídaně zbaběle vyklidím pole. jdu parkem ke škole a přemýšlím, co to do ní včera vjelo? Nespěchám. Cestou se stavím v pekárně a koupím si dvě skořicový rolky. Shie dala prodavačka rohlík. Už ji tady všichni znají. DOšel jsem do školy a jdu do třídy. Tam stojí Misaki. Zadívám se na ni. "Ahoj." Pozdravím. Ale nemám se k tomu, abych došel ke své lavici. "Vypadáš přepadle. V pohodě?" Co to s těma ženskejma je? To mají nějakej gang, že jednou měsíčně se položej? Shia došla k Misaki a šťouchla ji do nohy. Zamávala ocasem. |
| |
Tach Zrovna, když se zaberu do učení, příjde Tach. Pozdraví mě a hned se ptá. "Ne.." Usměju se. "Jen jsem myslela, že jsem zaspala..." Usměji se na Tache a rozhlédnu se. "Kde máš Aiko?" Zeptám se zvědavě a projede mi hlavou moje včerejší konverzace s Teshikem? Že by se Aiko bála do školy? |
| |
| Misaki Ušklíbnu se. "He, možná zaspala a zbytek školy s tebou." Popojdu bíž k její lavici. Povzdychnu si. "Aiko... Aiko je poslední dobou divná. Hlavně včera. Nechci ji lízt na oči." Pokrčím rameny a je mi v očích vidět, že mě to fakt trápí. |
| |
Koukám na Tache a chvíli přemýšlím, jak ho uklidnit... "A ty nevíš, co by mohlo Aiko takhle rozhodit?" Zeptám se trochu zvědavě. |
| |
| Škola? Ne, děkuji! Když se ráno probudím, je Tach už pryč. Rozlámaně se posadím na gauči. Podívám se na hodiny. Já dnes nikam nejdu! Padnu zpátky na gauč a vezmu do ruky telefon. Napíšu sms. Dnes nepůjdu do školy. Není mi dobře. Omluv mě prosím. Aiko. Kliknu na odesílatele a chvíli se rozhoduju, komu to poslat. Nakonec to pošlu i Teshikovi, i Tachovi. Zalezu si pod deku a zůstanu v obýváku na gauči... |
| |
| Misaki Znovu si povzdychnu. "Kdybych to věděl, tak tu takhle nestojím. Kdybych to věděl, tak jí můžu pomoct, ale ona je paličák. Větší než já." Pokusím se o vtip. Shia zvedla tlapu s štouchla s ní Misaki do nohy. Chce pohladit. Ta je taky paličatá... |
| |
Tach a Shia Pousměju se na Shiu a podrbu jí za ušima... "Víš... Možná je to dobře, že to nevíš... Třeba by ti to nějak ublížilo a proto ti to nechce říct.." Určitě by ti to ublížilo... Pomyslím si v hlavě... |
| |
| Misaki Měřím si ji. Konečně se mi zapnul mozek ve správnou chvíli. "Abych jí pomohl, měl bych to vědět." Zablikal mi mobil. Vytáhl jsem ho z kapsy a přečetl si tu esemesku. Ukážu ji Misaki. "Vidíš? Kvůli tomu včerejšku se Aiko bojí jít do školy. A mě se zdá že ty o tom něco víš..." Dívám se na ni prozebně. "Mě už nikdo neublíží. Ale jí ano. A už se to stalo. A já jí chci pomoct." |
| |
| Moc jsem se nevyspal. Má hlava je po dlouhé době dost chaotická. Do školy jdu pomalu, než vejdu dovnitř, přijde mi esemeska od Aiko. Podívám se na ni. Po chvíli uvažování se vydám k ní domů. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
Zmateně koukám na Tache. Nemůžu mu to přece říct... Je to jejich věc a když by Aiko chtěla aby to vědět, řekne mu to sama. Teshik taky asi nechce aby to věděl... "Víš... Já ti to říct nemůžu... Aiko nikdo nic zlého neudělal. To ti můžu odpřísáhnout... Uvidíš, že se to vyřeší..." Snažím se to něják zakecat... |
| |
| Misaki Měřím si ji. Dlouho. Dlooouho. Dloooooouho. Pak pokrčím rameny. "Já tě nutit nemůžu. Nemůžu ani nutit Aiko, aby mi to řekla, ale chci jí pomoct. Takže kdyby sis to rozmyslela, sedím támhle." Usměji se na ni a vydám se k lavici. Pak se otočím. "Snídalas vůbec?" |
| |
Koukám na Tache jak odchází... "Ne... nestihla jsem to..." Pak se odmlčím... "Teshik včera políbil Aiko a vyznal jí lásku..." Řeknu nakonec. Měl by to vědět. "Hlavně prosím nerozpoutej žádnou bitku!" Dodám ještě rychle... |
| |
| Nadpis Ta slova mě zabíjí. Jo, psychologie zabrala, ale teď bych já potřeboval psychouše. Stojím strnule a zírám z okna. Neschopen pohybu, slova, neschopen dýchat. Pak se proberu. "Díky." Křečovitě se usměji a projdu kolem její lavice pryč ze třídy. Zůstala tam jenom moje taška a skořicová rolka na Misakině lavici... Jdu přímo nahoru, do poledního patra školy. Tam je požární žebřík na střechu. Rouhlédnu se a vyšplhám po něm. Posadím se na okraj střechy a zírám do dálky. Na domy, parky, obchody a lidi. Lidi tolik šťastnější než já. Protože já jsem teď něco ztratil. Proto byla Aiko včera tolik naštvaná. Nechtěla být se mnou, ale s ním. A Tamten vede. Zná Aiko mnohem dýl než já. Ne, on nevede. On vyhrál... Z těch ran co jsem kdy dostal byla tahle nejhorší. Mezi tím posměchem, nenávistí a pocitem méněcenosti bylo tohle to nejhorší. Tenhle pocit jsem měl, jen když jsem ztratil otce. Ale tohle je ještě jiné. Tohle je ztráta lásky. Přeju s rozervat Tamtoho na kusy. Přeju si... Ne, přeju si být jinde. Chytím se za hlavu. Hučí mi a praská. A já nevím co si počít. |
| |
Koukám zmateně na Tache... Možná jsem mu to vážně neměla říkat. Když odejde, jen se za ním koukám. Sklopím hlavu do sešitu. Tohle nedopadne dobře... Možná bych ho měla jít najít... |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Dojdu ke dveřím a otevřu je. Když uvidím Teshika, mám chuť dveřma zase prásknout, aby se zavřeli. Nakonec na něj jen zůstanu koukat. "Tady není škola..." řeknu nakonec a sklopím hlavu... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Posadím se na gauč... "Dáš si něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Pousměji se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Byla jsem včera ještě vyzkoušet dárek." Zavolám na tebe. "Střílí úplně dokonale! Je přesná a hodně dobře se nabíjí..." Volám za tebou nadšeně |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "Pusu." řeknu nakonec dost rozpačitě a nastavím mu pravou tvář. Zároveň na ní i lehce poklepu ukazováčkem. |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro Když se odtáhnu, jsem celý červený a nervózně se rozhlížím po třídě. "Teď mi dáš kousnout?" |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "Na." řeknu a podám mu zbytek daifuki. "Nech si jí celou." |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro "Za to tě pozvu a co budeš chtít, pokud mi výjdou peníze..." Po škole se postavím před lavici od Tacuko a usměju se. "Tak co? Jdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "Nemusíš mě na nic zvát. Víš, že to nemam moc ráda." řeknu rozpačitě. Nakonec jen přikývnu. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Co myslíš, bude s tím mít táta nějaký problém?" Zeptám se váhavě a přítulím se. |
| |
| A jde se! Uslyšel jsem slabé zazvonění školního zvonku. Už bych měl být ve třídě. Ale já nemůžu. Dívám se na obzor. Pak se v mé hlavě zrodí myšlenka. Musím jít za ní. Promluvit si, sbalit se a vypadnout z jejího života. Vytáhl jsem nohy zpět na pevnou zem, slezl po žebříku a vydal se pryč ze školy se Shiou v zádech. Zmatený, rozhořčený a zničený... Když jsem do "naší" ulice, zastavil jsem se. Nemůžu jít hlavníma dveřma. Moc nápadné. Proto jsem šel zadem. Přeskočit zídku od sousedů byla pro mě hračka a Shiu jsem přenesl. Vešel jsem dveřmi. Něco slyším. Jdu za zvukem. "Aiko?" Zeptám se, až dojdu do obýváku/ kuchyně/ ložnice. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Tachi?! Co tu děláš?!" Leknu se slušně, když ho uvidím ve dveřích a okamžitě se narovnám. Proč není ve škole? |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro "Chceš ještě někam jít? Nebo jdem rovnou ke mně?", zeptám se jí a zastavím se. "Momentálně tě na nic pozvat nemůžu...", zamračím se. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Shia chtěla jít k Aiko a prosit o piškot, ale když viděla mě, zastavila se. Dívá se ze mě na Aiko, na Teshika a pak zase na mě. "Bylo ti špatně. Chtěl jsem vědět, jestli jsi v pohodě... Ale jak vidím, péči už máš." Vlastně ani nevím, co všechno znělo v mém hlasu. Rozhořčení, lítost, nenávist, zloba, ale hlavně smutek. Prohrál jsem. Zatnu pěsti. Mám chuť mu vrazit, shodit na podlahu a rozmlátit mu o ní hlavu. ALe tady jde o ni. A ona je s ním šťastná... Beze slova jsem se otočil, přičemž jste mohli vidět rukojeť pistole a zmizel nahoře. Vzal jsem si svoje věci. Když tu bude on, já tu nemám co dělat. Dojdu k zadním dveřím a vyjdu ven. Směr? ANi já sám nevím... |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro „Nevím. Jsou jen dvě možnosti, buď bude rád, že jsme spolu, přeci jen mi věří nebo mě zabije, protože mi věřil.„ Usměji se. Najednou uslyším Tache. Pomalu otočím hlavu. Prohodí pár slov a pak se otočí. Teprve pohled při odchodu mě trochu zamrazí. Od kdy má zbraň?! Rychle vstanu. „Vydrž! Hlavně nechoď za mnou, Aiko. Věř mi ju? Aspoň pro tentokrát.“ Vydám se na průzkum domu. Zahlídnu otevřené, no spíš polootevřené zadní dveře. Vyjdu ven a kousek ode mě si to Tach kráčí navztekaně pryč. Není problém ho dohonit. Kousek za ním teprve promluvím klidným hlasem. „Hej Tachi, nikdo tě nevyhazuje a i mé hlášeni ti tu spíš prodloužilo pobyt." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Jo, to je fakt moc hezký. Seš dobrodinec! Běž za Aiko, založ nadaci na záchranu bezdomovců. Jen už mě nech bejt." Ujdu pár kroků. "Vy dva se k sobě hodíte. Užij si to." Řeknu celkem nešťastně. "S tebou jí bude líp." Ale zradil mě. Moje druhá část říká, ať do něj našiju pár kulek, minimálně ran pěstí. Jako bych to udělal kdysi. ALe já jen chci, aby bylo šťastná ona. A za to to stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro „Ovšem ty jsi ublížený. Ty zažíváš nejhorší život!“ Chytnu ho aby se zastavil a levou ruko uchopím zbraň a vytáhnu jí. “Něco mi říká, že není tvoje a Aiko taky ne. Věděl bych, že by měla tak škaredou zbraň.„ Hodím ji co nejdál od nás. „Aiko miluju už přes pět let! Známe se už přes deset. Myslíš jen na sebe! Teď začíná zima.... Přestaň si hrát na někoho, kdo je zrazen. Chceš řict, proč se ti všechno sere, seš jak nestabilní atomová bomba! Neumíš být v klidu! Pokud to není holka, utočíš! Aiko není jediná holka na celém světě. A pokud ji máš rád, tak proč ji chceš sebrat kamaráda?! Co? Proč taháš Shiu do zimy? Když ji máš taky rad. A oba víme, že to není ani pro jednu lepší. Už nejsi dítě, nenávidíš mě už od prvního dne, a i po tom co sem tě udržoval naživu se to nezměnilo. Proč? Proč já nemám nárok ji milovat a být sni?! Proč musí být šťastná jen ona, či ty a já ne? Protože jsem kluk? Protože znám všechny její sny? Protože sem s ni byl v těch nejhorších chvíli jejího života?“ Říkám stále klidně. Ruka co Tache chytla ho už dávno nedrží. „Běž zpátky udělám ti čaj. Shia vypadá, že ji chytly mlsné choutky.“ |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Jestli se ale začnou rvát, půjdu je roztrhat jak hady! Oba! |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Pak se rozesměju. "Mýlíš se. Já tě měl za přítele. Ale jak to vypadá, tak jimi nejsme. Tvé právo neupírám. A právě proto odcházím. Protože jinak bych tě po týdnu musel asi zabít." Ušklíbnu se. Kývl jsem na Shiu. Rozběhla se a aportovala tu pistoli. "A ještě v jedné věci se mýlíš. Myslel jsi si, že mě znáš? Nebo Shiu? Venku jsme přes zimu už šest let." Odjistím zbraň a držím ji pořád v ruce. "Uvidíme se ve škole." Ta myšlenka se mi protiví. Ale budu muset. Jdu pryč. Mířím zpět do školy. Tam budu mít klid. |
| |
| soukromá zpráva od Teshik go pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Kývnu na Shiu a jdu. V očích mě pálí. Je to mrazem, nebo tím, že se ZASE cítím odkopnutý? Zničený? Ponížený... Nemilovaný... Stisknu rukojeť zbraně. Neohlížej se... Nikdy se nesmíš ohlížet. "Ano otče." Řeknu do ticha ulice a jdu ke škole. |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro "Dneska jsem moc nepřemýšlela nad tím, co budu dělat, takže se asi ujmi vedení spíše ty." řeknu nakonec. "A ohledně toho si nemusíš dělat nějaký starosti, nemusíš mě pořád někam zvát." řeknu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro Po chvíli dojdem k malinkému paneláčku uprostřed lesíku. Odemknu dveře a po schodech výjdeme do nejvyššího, čtvrtého patra. Tam znovu vytahuju klíče a už se otevírají dveře. Vcházíme do malé, poměrně prázdné předsíně. Jediné co tam je, je kobereček a u zdi velká skříň. Vyzujeme se a vedu tě do dalšího,jediného pokoje, kromě koupelny. Je to kuchyň dohromady s obývákem. Pěkně zařízená a hezky vymalovaná. Podívám se do šuplíku a vytáhnu popcorn. "Ha, nějaký tu je. Tak co, líbí se ti můj skromný příbytek?", zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro Proto na jeho otázku ohledně líbivosti přikývnu. "Víš, já...." začnu trochu koktat. "...popcorn moc nemusím...." řeknu trochu rozpačitě, protože jsem ho nechtěla nijak urazit. |
| |
| End of days... Jdu ke škole. V hlavě spoustu myšlenek, pocitů, hlavně ten že mě někdo zradil. Ne, nemůžu o Aiko říct, že mě zradila. Ona by to neudělala. Jen je už šťastná. Víc než se mnou? určitě... Ale... proč teď? Proč mi neřekla abych vypadl dřív? Otočím se. Procházím nedaleko "naší" ulice. Mířím pryč. Až kam mě nohy unesou. A to bude hodně daleko. Daleko... Cesty si berou náš smutek a strasti. Ale dnes ne. S každým krokem těžkne mé srdce. Vidím ji před sebou. Jako by se mezi stromy mihli její vlasy, nebo zajiskřili oči, slyším její smích, ale patří jiné. Takové to je? Ztratit lásku? Ale v tom případě, jaké je ji nalézt? To se nedozvím. Jsem jen přistěhovalec. Jsem jen nenáviděný syn. Jsem jen nepřítel. Jsem jen... kdo jsem? Dívám se na své ruce. Jizvy, mozoly... A tyhle ruce drželi ty její. Jak? Co na mě viděla? Nic. Byl jsem jen... CHtěla mě utěšit. Litovala mě. Malý chudáček bez domova, přátel a rodiny. CHtěla se o mě postarat, uvařit čaj a říct, že je všechno v pořádku? Ano. Nemohla mě milovat. Protože to nikdo nedokáže. Ani má matka... A co otec? Díky ní jsem na něj skoro zapoměl. Ale vzpomínky se vrací jako voda, která protrhla hráz. Došel jsem k nějaké staré továrně. Mezi obrazy z minulosti vidím i kam jdu. Ale jen na chvíli. Otec mi čte a já ležím v posteli. Hraju si s jeho helmou... Otevírám bránu továrny, která se skřípěním povolí. Otec mě bere do náruče, zrovna přišel z práce. Ptá se, jak jsem se měl a já se cítím šťastný... Jdu temnými, polorozbořenými chodbami. Otec mi cuchá vlasy a odchází do práce s brašnou na ramenou... Jdu po schodech a za mnou slyším Shiu. Ve zprávách hlásí výbuch továrny. Sedím u televize a brečím. Mezi jmény mrtvých je i jméno mého otce... Otevírám dveře na střechu.¨ Matka mě bere za límec a vyhazuje na mráz. Bouchli dveře a já se o ně opřel. Kolem mě padají sněhové vločky. Jdu po střeše. Mezi stromy se mihlo veliké, černé vlčí tělo a já v rukou svírám klacek. Ale je to Shia. Tenkrát jsem ji ještě neznal. Stojím na okraji střechy. Aiko...Aiko...Aiko...Aiko....Aiko... Pálí mě oči. Nevidím na domy před sebou, ulice, auta a lidi tolik šťastnější než já. Shia sedí přede mnou a dívá se mi starostlivě do očí, ale já ji nevnímám. Je to tu... jako když mě vzala do restaurace. Ten den bylo všechno krásné. Kdybych ale věděl, co příjde. Vracím se k té scéně, jak mě matka hodila na mráz. Cítím se v ní úplně stejně jako teď. Odkopnutý, zrazený, nemilovaný... Nemilovaný... Ano, to je správně. Lidi chodili kolem mě. Já je prosil. Prosil, ať mi pomůžou, ať nemusím další noc spát venku, na sněhu. Sám. Ale oni zavřeli oči a šli dál. Kdo by sestaral o syna, kterého opustili rodiče? Mimoděk si prohrábnu vlasy. Zadržuji slzy, popotahuju, ale nejde to. Třese se mi hrudník. Po tvářích se mi skutáleli dvě slzy. Zatřpytili se jako diamanty a spadli ze střechy dolů. Za sebou jsem uslyšel smích. "Kluci nebrečí, hlupáku." Ta dívka má rudé vlasy, chrániče, helmu a v ruce drží skate. "Aiko?" Poodejdu od okraje střechy a běžím k ní. "Aiko!" Ale ona už tam není... Nikdy tu nebyla. Jen iluze. Jako pocit bezpečí a toho, že někam patřím. Jak jsem se cítil poslední měsíc. To je pryč. Vlastně to ani neexistovalo. A další slzy... Smáčeli mi bundu. "A... Aiko..." Řeknu do větru, který mi rve to jméno od úst. Jako všechny vzpomínky. Všechny krásné vzpomínky na ni. Jen temnota. Dojdu ke střeše. Mám špičky přes okraj. Pode mnou je jen prázdnota, jako v mém srdci. Stejná... ne, horší než před tím, než jsem ji poznal. Jen tma, bezmoc a nic... Prostě nic, co by stálo za zmínku. Jen její rudé vlasy a lesk v očích. Jediné, za co jsem byl ochoten bojovat. Žít, přežívat. Ale to je teď pryč. Navždy.... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Byl to hnus. Cítil jsi se tak zrazený a přitom ne. Přál jsi JI aby byla šťastná a přitom aby MU slezly všechny nehty a uhnil jazyk. Nenáviděl jsi je oba a přitom k nim táhnul jako k rodině. Když se svět zdá na chvíli lepším, osud si tě stejně vždycky najde. Už máš své místo. Rozhodl ses že nepolezeš Aiko zbytečně na oči a domluvil ses s ředitelkou na změně třídy. Vyhověla ti a další den jsi měl nastoupit do třídy 1 B, na druhé straně školy od tvé bývalé třídy. Když jsi se po škole přišel podívat jak vypadá, u okna stála růžovovlasá slečna (Maiko). Čekal jsi úplně prázdnou třídu, je dávno po zvonění... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Nevěděl jsem co dělat. Bylo mi tak dobře, ale byla to jen iluze. A tak jsem se rval. To mi aspoň trochu pomohlo. Rval jsem se ve škole, na ulici, v parku. A jednoho "krásného" dne si mě všiml jakýsi chlap. A nabídl mi práci. Byla to dobrá práce, přesně taková, jakou jsem potřeboval... Sedím na lavičce v šatnách a v ruce žmoulám šátek. Je černý. Do pasu jsem nahý. Šátek žmoulám. Kam jsem se to dostal? Sem. Tady jsem měl být. Shia mi odevzdaně sedí vedle nohou a žužlá kost, kterou jí dal Boss se slovy "takový budeš lámat." Heh, asi jo. Vlastně, proč ne? Dal jsem si nové jméno. Jsem Kurai - Temný. Jako moje vzpomínky, jako moje srdce, jako Oni. Nasadil jsem si šátek a pevně zavázal. Vstal jsem a Shia jde za mnou. Rozrazil jsem dveře, za kterými skanduje dav. Skanduje jméno protivníka. Jako celý můj život přeje jiným. Vstoupil jsem do ringu a prošel po malé lávce nad nádrží vody. Do té se musí dostat protivníkova krev, abych vyhrál. Nebo protivník celý. Rozhlížím se po Aréně. Je tu spoustu lidí. Ale mezi nimi žádné rudé vlasy. Naštěstí... Protivník / který si říká Koiechi, mimochodem/ využil nepozornosti a s řevem zaútočil. Je větší než já. Někde zaštěkala Shia a já vidím rudě. Když jsem se probral z autopilota, nádrž byla zbarvena krví. Jeho krví. A někdo mi drží ruku vzhůru. Vyhrál jsem. Mám domlácený obličej, zakrvácený šátek, ale jinak mi nic není. "Vítězem je Kurai - Maskovaný muž!" Řve ten muž tak nahlas, až mi zaléhají uši. Shia se na mě jen dívá. Nechápe, co se děje. Ale chápe, co potřebuji já. Pak jsem zvedl nad hlavu pohár a dav začal jásat. Po dvou hodinách oslav jsem se dostal konečně k sobě do bytu. Je velikej a hezkej. I SHia tam má svoje místo. Začalo se nám dařit dobře po stránce materiální, ale mě se daří příšerně po té druhé. Z jednoho zápasu dostávám hodně peněz. Ale i ran. Padl jsem na postel, strhl si šátek a hodil ho do kouta. Usínám a pálí mě oči. Ne bolestí z úderů Koiechiho, ale z těch od Ní. Požádal jsem o přeložení do jiné třídy, což vyšlo. Bezva. Ploužím se školou jako mrtvola, s mastnými vlasy, pohledem upřeným k zemi a zvalchovaným tělem. Jde to se mnou z kopce a vím to, ale je mi to jedno. Došel jsem do své nové třídy. Do té staré jsem dneska nešel. Nechci vidět NIKOHO. ANi sám sebe. Jenže osud mi připravil další překvapení. Nějakou holku. Ne, ty už ne. Prosím. Došel jsem k ní. Budeš další, která mě bude chtít zničit, že? "Ahoj, co tu děláš?" Řeknu. Shia, která jde za mnou na vodítku si ji měří. |
| |
 | soukromá zpráva od Fisi pro Už od rána som sa príliž netešila na dnešný deň, no bolo to lepšie ako trčať celý deň zavretá doma a zasa sa len ľutovať. Na to bude čas aj inokedy. Vymotala som sa z postele a zamierila do kúpeľne. Spravila som zo seba človeka a opláchla si tvár studenou vodou. "To zvládneš ...určite sa na teba nikto ani len nepozrie ..." hovorím si do zrkadla. Zavrem oči a povzdychnem si. Odídem späť do izby a prezlečiem sa. Slušnejšie tričko a svetrík a sukienka. Už mi chýba len jedna vec k "dokonalosti". Načiahnem sa k nočnému stolíku a zo spodného šuflíka vyberiem roličku obväzu. Vystrem opatrne pravú nohu a čo najpevnejšie si obviažem koleno. Zbytok obväzu schovám na jeho miesto a vstanem. Zoberem si tašku a je čas vyraziť. Pred odchodom z izby sa však ešte zarazím. Pohľad mi zablúdi na palicu, s ktorou by som mala chodiť. Pokrútim len hlavou a po svojom si odkrívam preč. V škole to bola klasika. Predstavenie sa pred celou triedou. Bolo mi to nepríjemné ... už od začiatku som nervózne žmolila kraj svetríka. Bolo to potom o to horšie, keď som musela odkrívať do svojej lavice. Hlasné šuškanie a obzeranie sa na moju osobu. Nijak som, ale nereagovala. Celý čas som len sedela ticho na svojom mieste. Aj po škole som sa nepohla z miesta. Čakala som kým všetci odídu domov a kým v okolí nebude nikoho. Nepotrebovala som, aby so o mne šuškali ešte viac. Toho mám už po krk. Prešla som sa ale k oknu v triede a pozerala von. Na ihrisku sa zopár detí hralo. Utekali a naháňali sa. Čo ja by som za to dala ... Z rozmýšlania ma, ale vytrhol neznámi hlas. Otočila som sa predo mnou stál akýsi ...chalan ...aj so psom? Chvíľu som len mlčala a nijak mu neodpovedala. Skôr som si ho len udivene prezerala. Skutočne som nečakala, že by tam ešte niekto prišiel ... "Ehm ...no ...ja ..." sklopila som zrak a zasa si žmolila svetrík. "Ja len ...čakám." odpovedala som. A skutočne som len čakala ... (tak snad som nenapisala total blbost xD) |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Na koho, pokud to není tajné?" Že by byla anděl a čekala na mě? Kéž by anděl smrti. Ano, kéž by. Vlastně, bylo by to milosrdnejší. Napřáhnu k ní ruku. "Tachio." Shia štěkla. "A Shia." Hodím k feně hlavou. Zadívám se z okna směrem, kam se dívala ta dívka. Nevydím nic neobvyklého. Až na ty šťastné děti. Jo, co já bych za to dal... |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro Na Shiu sa pousmejem. Bola celkom milá. Iste to bol poslušný psík ... "Nečakám na nikoho ...Čakám ...kým tu nikto nebude..." poviem už potichšie a opäť svoj pohľad venujem oknu. Povzdychnem si a lepšie sa oprem. Prenesiem viac váhu na ľavú nohu, koleno už začína trochu bolieť ... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Zarazím se. "Mě taky společnost větší skupiny lidí není milá. Spíš ji nenávidím. Nikdy nevím, co od nich čekat." Pokrčím rameny. "Samota má své výhody, ale..." Pak se znovu zarazím. Možná jdu nevhod. Možná to byla narážka na.. "Mám jít?" Ukážu směrem ke dveřím. Fakt bych nechtěl být navíc. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro "Oh, nie ...to ja by som už asi mala ísť. Už som tu dosť dlho." poviem a zohnem sa pre tašku na zemi. Prehodím si ju cez rameno a odlepím sa od okna. "Tak, uhm ...asi ahoj..." slabo sa pousmejem. Vydám sa pomaly smerom k dverám. Moja chôdza skôr ale pripomína divnú chôdzu zombie. Krívam a pravú nohu len občas strnulo zohnem. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Všechny jsou stejné a s tím nic neudělám. Prostě... Dívka se kulhavě vydá ke dveřím. Kam se na ni hrabu já se svými modřinami. Shia ji doběhla a očichala jí nohu. Jdu za dívkou. "Chtěl jsem se zeptat, jestli nechceš pomoct, ale tohle člověka spíš naštve. Pokud o tom chceš mluvit, co se ti stalo?" Ptám se celkem zvědavě. Vlastně máme jednu věc společnou. Oba jsme svým způsobem mrzáci. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro Pozrem na Shiu a znovu sa na ňu pousmejem. Načiahnem k nej ruku a ak ma nechá, tak ju opatrne pohladím po hlave. "Športový úraz..." odpoviem mu stručne a zdvihnem k nemu zrak. "Nemôžem cvičiť, utekať a ani poriadne chodiť ....proste nemôžem nič..." odvrátim sa. Zasa to na mňa išlo. Mylšienky na to, aká som teraz vlastne troska ...a slová bývalych spolužiakov...som proste nemožná. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Je mi jí až líto, ale jak můžu vědět, že to není jenom přetvářka? AHA! Ale nevypadá na to... Nevypadá jako ostatní. Snad taková taky není. Nejistě ji poplácám po rameni. "To je mi líto. Teda, tyhle slova taky moc neznamenají, ale já vím jaký to je být mrzák." Ušklíbnu se. A taky nekecám. "Co jsi prováděla?" Zašklebím se na ni. Celkem mě to zajímá. Obličej se mi ale stáhl do bolestné grimasy. Včera mi ten lišák vrazil do zubů a bolí to ještě teď. Projedu si čelist jazykem. |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro "Tak, na co kouknem?", usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro Zamrkám a musím si pretrieť oči. Z nečakaných spomienok na mňa šli slzy a tak sa ich snažím udržať na mieste. Nerada by som sa tu rozplakala ako malé decko. "Zle som dopadla pri tréningu ...a jabĺčko v kolene bolo v čudu." povzdychla som si. "Bola som na operácii a na rehabitilácii, ale aj tak už ...proste už som invalid." napravím si tašku na ramene. Ani som vlastne netušila prečo mu to všetko tak jednoducho hovorím a vysvetlujem. Bolo to zvláštné. Možno to bolo preto, že bol prvý čo sa ku mne po dlhom čase normálne prihovoril. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Au?" Teda, já dostávám na budku každý den, ale tohle se hodně blbě představuje. "Já nemám nemocnice rád." Sakra, proč se tu takhle bavím? Vzhledem k tomu, co se mi dělo v několika předchozích dnech by normální člověk snad vraždil na potkání. Ale já nejsem normální. To je moje výhoda i nevýhoda. Zadívám se na její nohu. "To musí být peklo." Bůh ví proč, s ní soucítím. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro "Hlavne keď už nemôžeš robiť čo ťa najviac bavilo ...a keď ..." zastavím sa a zavrem oči. S tým sa mu skutočne zdôverovať nemusím. Opäť sa ťahám za svetrík. Najradšej by som sa teraz zvalila do perín a tvárila sa, že neexistujem. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Jak rád bych mu dal na budku. Bohužel, ona by z toho pak byla nešťastná. Gr... "Určitě najdeš něco, co by tě taky bavilo." Chlácholím ji. "Já nevím. Zní to jako prázdný chlácholení?" Pokrčím rameny. "Vím že to pro tebe muselo být hodně důležitý, ale není to konec světa. Sakra, teď mluvím jako stará babka." Zašklebím se. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro Ja ani neviem ...Nikdy som nepoznala nič iné. Bola to moja súčasť a teraz ...akoby som to ani nebola ja. Bola to jediná vec v ktorej som kedy bola dobrá a teraz nemám ani tú. "Aspoň ...nejaké chlácholenie..." pousmejem sa na neho. Rodičia to so mnou už dávno vzdali a tak počuť utešujúce slová bolo príjemné. "Uhm ...ja...ďakujem..." jemne sa začervenám a opäť pozrem iným smerom. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Není za co. Mě nikdo nelituje a ani mi to nevadí. Ale tebe musí litovat všichni. Je roztomilá. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro Vážne sa mám teraz chuť otočiť a zmiznúť niekam preč. Čo najďalej od všetkého, aby som už nikdy nemusela počuť tie ich odporné reči. Nebolo to fér ...nič nie je fér. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Když jsi ho otevřela, uvnitř byl nádherný skate. Trochu ošoupaný, ale ve víc než dobrém stavu, lesklý a na první pohled profesionální. A něco ti možná připomíná. Pak z balíku vypadl lístek. A tam vzkaz: Milá Aiko, možná mne znáš. Jmenuji se Johny Rick.* Tach mi zavolal, že máš narozeniny. Blahopřeji! Taky říkal, že skvěle jezdíš. Na tomhle skatu jsem vyhrál BWS**. Donese tě kam chceš... Až ke hvězdám. John Rick * John Rick je nejslavnější světový skater, na skatu, který držíš v ruce vyhrál BWS** Best World Skater. PS: Prosím pošli mi pak tvoji reakci. To by mě zajímalo. :-D |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "To je mi líto. Ale kdyby to zkoušeli znova, máš tu mě a Shiu." Malinko se na ni usměji. A zase. Tachi, to se nikdy nepoučíš? Vážně dobrý. Jako bych přesně věděl, co se jí děje. "To je důvod.... Proč jsi tu zůstala?" Začíná mi svítat. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro "Chcela som počkať, kým tu nikto nebude...a až potom ísť domov. Nech ...nech ma nevidia odchádzať." priznala som. Bolo to tak ponížujúce až som sa čudovala, že som si ešte ten svetrík neroztrhla. Vždy keď som niekam išla sa za mnou každý otáčal. Buď len zazerali, alebo si medzi sebou začali šuškať veci o mne. Nikdy mi to nebolo príjemné ...ale neviem sa toho zbaviť ...zrejme ani nezbavím. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Je tu zadní východ. Můžu tě k němu dovést, jestli chceš." Usměji se na ni. Podle mě by bylo lepší, kdyby svému strachu čelila, ale to se liší kus od kusu. Ale já taky svému strachu utíkám. Ne, to není strach. To je zahanbení, porážka, smrt... Shia si obešla třídu a čichá ke každé lavici. Už se nudí. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro Teraz som skutočne nevedela čo robiť. Čo ak je jeden z nich? Čo ako ho len po mňa poslali, aby si tam na mňa počkali? Celý čas bol, ale ku mne ...milý a príjemný. Predsa tu nemôže byť každý rovnaký, nie? Pozrela som mu zahanbene a nervózne do očí. "...To by bolo asi ...fajn." poviem na koniec. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Jsem rád, že mi tu důvěru dala. Vyjdu z učebny. Shia jde vedle Karasu, aby jí dala dovahu. Jdu pomalu, aby stačila. Dojdeme k tělocvičnám, kde to prudce stočím doprava. "Zde, požární výlez!" Řeknu jako "Budiž světlo" a otevřu požární východ. Na chvíli mě oslnilo světlo. První jsem vyšel ven. Na malém placu za školou nikdo nebyl. Příhodné. // Co kdyby nás pak našli nějací "milovaní spolužáci?" :-D |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro Keď nás oslní prúdké svetlo, musím nachvíľu zavrieť oči. Pár krát zamrkám, aby si oči zvykli a potom vídem za ním von. Nemotorne som zliezla dva schodíky ktoré tam boli a postavila sa vedľa neho. Rozhliadla som sa po okolí. Celkom ma potešilo, že tam nikto nebol. Musela som sa jemne usmiať. Zrejme bol skutočne ten dobrý ... //jo to by mohlo byt zaujimave :D |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Jdu po placu a když jsme zamířili ze školního pozemku ryč, míjíme partu kluků. Neznám je, ale oni očividně mě ano. Nebo ji? "Hele! Tohle je Křivonožka!" Zařval jeden a ostatní se přidali. "To máš teda odvahu, že sem leezš! Zalez do díry!" "A kdopak tu je s tebou? Další mrzák?" Kdybych tu byl sám, už se dávno válí ve své vlastní šťávě. "A co ta smradlavá bestie, Křivonožko?" CHláme se další. A dost. "Nechte toho!" Řvu na ně. "Čeho? Ty mlč, vypadáš jako přejetej traktorem. A smrdíš jako ta obluda..." Ať chtěl říct cokoli, nepromluví už dlouho. Vyletěla má pěst a trefila ho do spánku. Skácel se k zemi. Ostatní si poměrně brzy všimli, co se děje. Vrhli se na mě. Bylo jich celkem šest. Dost veliká přesila. Shia stojí vedle Kar a chrání ji. Ale stejně většina těch blbců směřuje svou pozornost na mě. Jeden dostal do břicha. Druhý mě trefil do brady. Zabolelo to. Zařval jsem a kopl ho nohou do hrudníku. Svalil se na chodník a nevypadal, že by chtěl vstát. Zbilí už byli tak oblblí, že si nedávali pozor. Podkopl jsem jim nohy a spadli na zem. "Tak hele srá*i. Ještě JEDNOU budete tý holce nadávat a skončíte ještě hůř." Přišla ke mě Shia a stoupla tomu očividně veliteli na hrudník. Zařval a Shia zavrčela. Její tesáky cvakli těsně před jeho obličejem. Snažil se od ní odtáhnout, ale byla těžší než on. "A my nežertujem." Řeknu chladně a Shia se odvolala. DOšel jsem k dívce. "V pořádku?" Usměji se na ni a utřu krev, která mi teče z pusy. Bezva. Ukázal ses jako rváč Tachi. Zmiz. Zmiz a nevracej se. Zase jsi to podělal. Beze slova se otočím a rychle se vydám pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro Hneď ako som v diaľke videla skupinu chalanov, snažila som sa im vyhnúť. Aspoň na nich nepozrieť, alebo sa nejak skryť za Tachia. Nepodarilo sa. Hneď ako ma len zbadali, začali po mne kričať ich "vtipné poznámky". Mohla som len zaťať ruky v päsť a pomaly si to odkráčať späť. Bolo mi o to mizernejšie, keď kvôli mne začali pokrikrovať aj po ňom. Chcela som sa mu za to ospravedlniť, no on už mal zrejme inú prácu ... Nemo a v šoku som sa prizerala ako sa ich všetkých zbavil a spacifikoval. Nemyslela som, že som ešte niečo podobné videla. A ...on sa ma predsa zastal ... Keď je po všetkom a opäť sa vráti ku mne, len na neho zažmurkám. Stále neverím tomu čo sa stalo. Príde mi to akoby som v triede zaspala a toto je len strašne divný sen. "Uhmm ..." nedokážem mu ani riadne odpovedať. Akonáhle sa ale vydá preč, zobudím sa zo svojho tranzu. "Uhh ...hej! Po-počkaj!" začnem za ním viac menej utekať. Aspoň to bol taký malý pokus o beh... Dobehla som ho však a chytila na chrbte za tričko, aby sa zastavil. "Auu ..." sykla som potichu a chytila si koleno. "Ja uhm ....znovu ...ďakujem...to ...eh...Si v pohode? Neublížili ti moc?" narovnám sa a trocha ustarane si ho prezrem. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Když mě dožene, starostlivě se na ni podívám. "V pohodě?" Vyčerpal ji i tak krátký běh. To nevypadá, že by se měla v dohledné době uzdravit. Jestli vůbec. Začínám s ní souctítit, i když bych neměl. "Mě? Vždyť jich bylo jen šest. Navíc... Silná slova, malej mozek." Odmlčím se. "Ty jsi v pohodě?" Prohlížím si ji. |
| |
| soukromá zpráva od Fisi pro Len šesť?! Znovu som len prekvapene zamrkala. Kebyže tam stojí niekto iný, zrejme by si ho podali ako malinu. Ale ...Tachiou si spravil malinu z nich. Snáď sa mu to nepokúsia vrátiť ... "Ja ...to nič, to prejde..." kŕčovito sa držím za obviazané koleno a snažím sa tváriť normálne. Skutočne by som s ním nemala tak prudko hýbať a vôbec ho nejak viac zaťažovať. Bolí to akoby mi malo vybuchnúť ... "Som v pohode ..." krivo sa pousmejem. |
| |
| U školy Víme kdo Zadívám se na ni. "Nevypadáš tak." Zamručím. Neměl bych ji tu nechávat samotnou, ale já už tu nechci být. "No, já teď musím. Bohužel. Nechám s tebou jít Shiu, až budeš doma, odejde. Neboj, najde si mě. Hodně štěstí." Dal jsem Shie povel a ona zůstaal u nohy té dívky. A já se vydám rychle pryč. CHci být sám. Ano, nedávno jsem chtěl být pořád s ní, ale teď... Chci být sám. ALe čekají mě davy. Davy lidí, kteří chtějí krev. Krev... Krev je rudá, stejně jako její vlasy. Aiko.. Pořád ji vidím. Ale jsou to jen vidiny. Vidiny něčeho, co nikdy nebylo. Procházím nedaleko našeho domova, kulhavím krokem a s obličejem, který vypadá jako by ho přejel parní válec řízený Cuckem Norrisem. |
| |
| Pri škole a cesta domov "Tak ...ja znovu ďakujem ..." poviem ešte za ním ako odchádza. Už tretí krát som mu dnes ďakovala. Bolo to zvláštné. Pozrem dolu na Shiu ktorá sedela vedľa mňa. "Uh ...aby sme teda šli." poviem smerom k nej. Napravím si tašku na ramene a povzdychnem si. Cesta domov bude bolavá... Vykročila som ľavou nohou a pravú za sebou viac menej ťahala. Takmer ako pravý zombie. "Nemala som za ním tak vybehnúť. Dočerta..." pomyslím si, no kráčam pomaly ďalej. Obzriem sa a Shia bola kúsok za mnou. Usmiala som sa. Tiež by som chcela tak verného a poslušneho psíka... |
| |
| soukromá zpráva od Kishu Tacuko pro Přece jenom, jsem hráčka a jsem zvyklá jíst takovéto věci, když hraju videohry spíše, než popcorn. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Když jsem viděla skate, rozklepali se mi ruce. Tušila jsem co to je ale až do přečtení vzkazu sem si to ověřila. Rozklepali se mi ruce. Tohle není možné! Jak.. Jak to dokázal?! Prohlížím si rychle skate. Sedím u něj dost dlouho na to, abych zapomněla na školu. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Hodím tašku na záda a popadnu skate od Tache. Vyběhnu ven a utíkám ke škole. Přijedu snad nečekaně brzo a vidím Tache, jak odchází pryč, bez Shii. Rychle se rozeběhnu za ním. Až když odejde z davu, předběhnu ho, chytím ho za zápěstí astoupnu si před něj. "Tachi moc mě ten včerejšek mrzí! Prosím vrať se... Nemusíš předemnou utíkat..." Koukám na něj smutně a u toho ho držím, aby mi neutekl. "Ten skate je úžasnej..." Sklidním se a zvednu k němu provinilé oči. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Najednou se za mnou ozve skate. Už se neotáčím. Vím, že to Aiko nebude. Ale... ne. To není ona. I když na mě mluví. Podvědomě jsem sáhl na pravou stranu. Shia tam nebyla. Kde je teď? Moje první část říká, ať Aiko odpustím. Ale ta druhá... Ta druhá tvrdí opak. Podívám se na ni. Kolem oka mám skoro vybledlý monokl a u úst zaschlou krev. Klouby na rukou a loktech mám narudlé. "Já neutíkám, Aiko. Jen vnímám realitu. Teshik mě nenávidí, protože tě..." Špatná volba. "Protože jsem tě měl moc rád. Ale nevím co je správné. Jestli mám zapomenout, nebo... Nevím. On tě má rád. Ale když zůstanu, skončí to špatně. Chci aby jsi byla šťastná. A když tu budu, nebudeš." Řeknu a oči se mi matně zalesknou. Mluví o skatu. Skoro jsem na něj zapomněl. "Jo, Joshie* je fajn." *Přezdívka |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Zaprvé, Teshik tě má rád, i když to tak možná nevypadá. Zadruhé, já budu šťastná, jen když budu vědět, že jsi v pořádku, což se stane jen, když tě budu mít na očích..." mrknu na Tache. "A zatřetí, s kým jsi se zas sakra popral?!" Podívám se vyčítavě a starostlivě se podívám na monokla a zaschlou krev. Sklopím hlavu. "Byla bych moc ráda, když by jsi se vrátil domů..." Řeknu a ani si moc neuvědomuji, že jsem rovnou řekla domů... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Popral? Popral... S mnoha lidmi." Což je vlastně pravda. Jmenovitě Lamač, Rudý pes, Třiručák Jon a další. Domů. Ona mě nepřestane překvapovat. "Domů? Aiko, domov jsem nikdy neměl a ty to víš. Nechci být ten navíc, jako tenkrát. Navíc, nemůžu u vás být." Z hodně dobrého důvodu. Nedokázal bych se dívat na to, jak se oni muchlujou a já tam sedím jako papež. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Nevidím jediný důvod, proč by ses nemohl vrátit... Kde chceš být? Proč prostě nemůžeš být u nás? Jestli ti jde o Teshika, můžu ti slíbit, že s ním budu vždy jen u něj, jestli ti jde o tohle..." |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Beru. A právě proto tam nemůžu být." Otočím se a jdu pryč. Pak se ještě otočím. "Našel jsem si práci v jedné zápasnické aréně. Neměj strach. Vede se mi dobře." I když to není pravda. Mnohem raději bych byl s ní. Ale ona je šťastná s ním. "Jsem rád, že jste spolu. Ale vzkaž mu, že pokud ti jen něco řekne, bude mít co dočinění s mou pěstí." Řeknu až vztekle a mířím pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Tachi... Tachi, zastav se..." Zavolám za tebou a doufám, že se zastavíš... |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Chce se rozloučit? Znovu doplácím na abscenci Shii. Moje ruka opět bezcílně zapátrala u boku. "Hm?" Řeknu jen a čekám, kdy budu moci jít. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro Je to jen sen? Kéž by byl. Šetrně Aiko položím na zem. Vezmu její tvář do dlaní. "Aiko..." Zašeptám. "Byla jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Rudá růže uprostřed plevelu. A z toho důvodu musím jít. Ublížil bych ti. Jsem z jiného světa než ty. Nikdy jsem neměl rodinu, přátele. A ty ano. Nezapadám sem." Odmlčím se. Jedna část mé duše říká, ať ji nikdy nepouštím. Ale ta druhá ví, že není moje. A nikdy nebude. "Vážně bys to chtěla? Podívej se na mě. Jediný s kým se bavím, je pes. Bojím se, aby se mě někdo nedotkl. Jsem rváč. Zasloužíš si lepší..." V očích mě pálí slzy. A pamatuji na slova, která mi říkával táta: Tachi... Kluci nepláčou." |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro "Komu záleží na tom, odkud jsi?! Záleží jen na tom, jaký jsi teď! Tachi... Nechci, aby jsi se musel živit rvaním v ringu. Nechci, aby se ti zase něco stalo!" Při poslední větě mi vhrknou slzy do očí. Ta vzpomínka byla tak moc živá. Nedokážu si představit, jestli bych vůbec zvládla, když by se to stalo znovu. Na to mi na něm moc záleží. Nechci přijít ani o něj ani o Teshika... To zřejmě ale nejde... "Prosím..." šeptnu ještě tiše přes slzy a zvednu uplakané oči k Tachovi. |
| |
| soukromá zpráva od Tachi Karishi pro "Aiko já... já..." Je první, kdo kvůli mě pláče. A já si vzpomněl na ty krásné chvíle, kdy jsme byli soplu. V té restauraci, skateparku... Slova se mi ztrácí od úst. Obejmu ji a kašlu na žebra. "Miluju tě, víš?" Neříká se to lehce, ale je to tak. Jak dlouho jsem jí to chtěl říct. A jak dlouho jsem se k tomu nedostával. "A nechci abys kvůli mě byla nešťastná. Máš... máš Teshika. A já bych byl... navíc." V mezilidských vztazích se nevyznám. "Ne?" blbá otázka Tachi. Hodně blbá. Ale mě došlo že jsem Tamtomu poprvé nahlas řekl jménem. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Nejistě jsem se na Tache koukala. Opravdu jsem nevěděla, co mu na tohle říct. Snad radši nic. Nemůžu mu říct, že já jeho ne. Nevím co cítím. Jsem dost zmatená... "Pokud nechceš, abych byla nešťastná, tak se vrať..." šeptnu tiše do tvého objetí a pevně tě stisknu. |
| |
| Aiko Dívám se na ni. Bezva, jak ven? Nemůžu být bez ní, ale s ní taky ne. Budu muset zařídit kompromis. A v hlavě se mi zase začal rodit plán. Plán, plán, plán... Mozek mi zase šílí. To se stává, když vám někdo mlátí židlí o hlavu. "Vrátím se." Usměji se na ni a dám jí pusu na... tvář. TACHI! Bezva génie. Rozběhnu se pryč. Pokud mě Aiko sleduje, ztratím se jí v horších ulicích města a dojdu až do Arény. Musím si něco zařídit... |
| |
| KONEC DNE Den se pomalu chýlí ke konci. Vyšli první hvězdy a město pomalu usíná. Ať jste kdekoli, s kýmkoli, víte že den skončil. Zavřete oči a myslete na něco hezkého. Na toho, koho máte rádi... ČTVRTEK Uběhlo pět dní od toho, kdy se vaše životy obrátili naruby. Ale nový den, nová šance, ne? Ráno je poměrně teplé, město se pomalu probouzí k životu. Je čas jít do školy, ať se vám chce, nebo ne. Třída 1A Když zazvonilo, do třídy rovnou vešla vaše učitelka. Rozhlédla se po žácích. "Žáci, jak jistě dobře víte, zítra odjíždíme na čtyřdenní výlet. Doufám, že vám nemusím připomínat, co si vzít s sebou. Je to chata v horách, takže žádné fény a podobné hlouposti." Několik dívek zakvičelo. "Možná bude i sníh, tak si pro jistotu vezměte i lyže, nebo na čem vy to jezdíte." Otočila se k tabuli. "A malá informace navíc. Pojede s námi i třída 1B." Několik studentů zavýsklo, jiní zabručeli. Mezi třídami nepanuje zrovna nejlepší nálada. "Ale výlet nyní stranou, teď si vytáhněte sešity zeměpisu..." Třída 1B Když zazvonilo, o pár minut později do třídy přišla učitelka. Změřila si vás přísným pohledem a spustila. "Zítra jedeme s třídou 1A na čtyřdenní výlet do hor. Jestli se někdo bude chovat nepřístojně, osobně ho dovezu domů. Jedou všichni, bez vijímek, Tachio." Spraží si tě pohledem. "Vezměte si sebou lyžařské potřeby, možná bude sníh." Zamumlá ještě. Vytáhne nějaké papíry z třídní knihy. "A teď malá prověrka." Usmála se a začala rozdávat papíry. KONEC ŠKOLY Zazvonilo. Obě třídy dnes končí stejně. Před školou se začali tvořit malé hloučky tříd A a B, které se postrkují. Nikdo není zjevně nadšený ze sdílení chaty. |
| |
| Další týden Poslední týden jsem měl hodně nabitý. Sháněl jsem dům, protože byt nad Arénou mi nevyhovoval. A konečně jsem našel ten správný. Plány si kreslím sám. Ale nesmím zapomínat na školu, bohužel. Dneska bylo obzvlášť hezké ráno. Není divu, že jsem zaspal. Budík pípá už dobrých deset minut a já teprve teď procitl. Zamručel jsem a sáhl si na čelo. Jau. Včera mě jeden z protivníků trefil do spánků nohou. Naštvaně jsem vstal a típl budík. Začal jsem se oblékat a houkl na Shiu. Vypadá lépe, srst se jí leskne, je mohutnější a svalnatější. I mě se daří lépe. No, materiálně určitě. Pořád myslím na Aiko. Jak jsme se setkali... Nejde jen tak zapomenout. A asi nezapomenu nikdy, i když se snažím. A ani když se vám protivník snaží vymlátit všechny vzpomínky židlí, na takové věci se nezapomíná. Poslední dobou víc kreslím. Nikdy jsem se tím moc nechlubil, nebylo to důležité, ale pravdou je, že mě to baví. A taky často sním. O tom, jaké by to bylo bez všeho zlého, co se mi stalo. Jaké by to bylo, kdybych byl s Aiko. Já vím, měl bych zapomenout. Ale je to tak krásný sen... Jako pohádky, který mi táta čítával před spaním. CHCI s ní zase být. Jako ten večer, kdy jsme byli v té restauraci. To bylo nádherné. Myslím na ní při snídani, když utíkám parkem do školy a když rozrážím dveře. Cesta z Arény do školy je dlouhá, ale už mám kondici. Shia mi běží po boku. Vyučování většinou moc nevnímám. Ani dnes, ale když padne zmínka o výletu, zbystřím. Ne. NE! Já tam nechci jet. Prosím. Ale odmlouvat učitelce je jako odmlouvat Aiko, že nechcete na skate. Ale vlastně to může být nová šance. Když s ní budu čtyři dny, možná se všechno zase vrátí do normálu. Písemku napíšu dobře, i když se nesoustředím. Odpoledne běžím do Arény, do svého bytu. Musím se zabalit a dát plány Jamiemu, je jako můj strejda. Mezitím, co budu pryč zajedná dělníky a upraví můj nový domov. A myslím, že to bude překvapení i pro Aiko. |
| |
| Ranní probuzení bylo celkem příjemné. Usmála jsem se, když jsem viděla jak Teshik spí přitulený. Po pracném vyproštění jsem vstala a rychle vběhla do koupelny. Obvyklá hygiena mi trvala chviličku. Poté se potichu vplížím zpátky do pokoje. Nastavím repráky na nejvyšší hlasitost. Načtu na notebooku písničku Monster a naplno jí pustím. "Vstávej! Budíček! Je krásně. Musíme do školy..." Zasměju se a stáhnu ti peřinu, když vidím, že ještě pořád nevstáváš. Když se mi podaří ho vykopat z postele, oblíknu se jako tradičně do kraťas, podkolenek a svetr. V kuchyni jsem nám oběma udělal rychle chleba. "Tak honem. Musíme už vyrazit." Usměju se na Teshika a dám mu pusu. Popadnu skate a vyrazíme do školy. Ve škole jsem seděla vzadu sama. Co Tach odešel ze třídy, nepřesedla jsem si. Zalovila jsem v tašce a připravila si věci na hodinu. Učitelka přišla snad hned se zvoněním. Začala nám říkat o výletu. Nadchlo mě to. Když jsem zjistila, že s námi jede i Tach nevěděla jsem co cítit. Byla jsem ráda, ale taky jsem se bála. Po škole jsem zašla za Teshikem. "Hele pojedu teď do skate parku. Večer si zabalím věci ju?" Usměju se na něj. "Uvidíme se zítra před školou. Nezapomeň si vzít snowboard! Ať ti to můžu pořádně natřít." Vypláznu na něj provokativně jazyk a vyběhnu ze třídy. Před školou naskočím na skate ale nějak zamířím jiným směrem. Tak něják se projíždím různě po městě. |
| |
| VE MĚSTĚ Nechce se mi ještě jít do Arény. Je tam hrozná nuda. Proto se i se Shiou potloukám po městě. Lidi nám uhýbají z cesty, přeci jen Shia budí větší hrůzu, než na začátku. V dáli uslyším skate, ale už se neohlížím. Nějak jsem se odnaučil přát si, aby to byla Aiko. Zvuk skatu se pořád blíží. Shia zaštěkala, ale to už je pozdě. "Neviditelná" síla mě nabrala a já spadl na chodník. "Jau!" Stačil jsem jen zařvat, než jsem dopadl. Stačil jsem si zakrýt obličej rukama, ale stejně se mi roztrhl ret a po bradě mi teče krev. Jinak mi celkem nic není, ale to nezabrání Shie, aby mě začala olizovat a nešťastně kňučet. Postavím se. "Příště dávej bach..." Nedořeknu. Vidím jen rudé vlasy a skate, který jsem kdysi dal jedné dívce. "Ehm... Aiko?" Hlesnu a doufám, že to není pravda. "Sakra, jsi v pořádku?" Pomáhám jí na nohy a starostlivě si ji měřím. /Tedy, pokud spadla. Pokud ne, jen si ji prohlížím, zda neumírá. :D/ Bezva. Poslední člověk, kterého bych čekal. Utéct, či neutéct? Toť oč tu běží. |
| |
| Projíždím městem a zamyšlěně sleduju chodník před sebou. Ani štěkot mě nezastaví. Až prudký náraz a pád na zem mě probere. No, probere asi těžko. Spadla jsem na zem a praštila se do hlavy. Okamžitě jsem se za ní chytla a skulila se do klubíčka. Držím si hlavu a jen doufám, že neucítím krev. Ta naštěstí opravdu neteče. Místo toho zaslechnu Tachův hlas. Halucinace? Moc sebou nehnu jen ležím na zemi a na hlas moc nereaguju. Je mi něják zle. Točí se mi hlava. |
| |
| V PARKU Aiko mi neodpovídá. To mi ještě chybělo. Bezva, co teď? Vytáhl jsem mobil a vytočil číslo. "Haló, nemocnice? Jmenuji se Tachio a v parku jsem se srazil s dívkou. Spadla ze skatu, má zřejmě otřes mozku, nevidím krvácení." Oznámil jsem. Služba mi řekla, že do deseti minut bude tady. Deset minut? Tak to si můžu zatím číst. Zabručel jsem v duchu. Klekl jsem si vedle Aiko. Sundal jsem si bundu a podložil jí hlavu tak, aby se jí dobře dýchalo. Hladím ji po vlasech. "Pamatuješ na ten den, kdy jsme se poznali? Myslel jsem, že jsi jako ostatní. Že se taky otočíš a budeš dělat, že jsem neviditelný. Ale ty jsi byla jiná. Lepší. Ale už jsi patřila někomu jinému. A já nevěděl, co dělat. Nemohl jsem být bez tebe, ale ani s tebou, víš?" Šeptám jí. "Máš Teshika. Ale i tak tě žádám, zůstaň se mnou. Jasný? Nebudeš spát. Ne pro mě, ale pro Tamtoho. Rozumíš?" Tisknu jí ruku všechno se děje jako v rozmazaném filmu. Najednou mě někdo odstrčil. Přijela záchranka. Naložili Aiko a já jako jediný svědek jedu s nimi. Nikdo mi nic neřekl. Sedím vedle ní a přemýšlím, co jsem jí to vlastně řekl. Spí, dali jí nějaké prášky. Měla by být v pořádku, ale musí si odpočinout. Jen lehký otřes mozku a šok. Díky bohu. Byla tu taky takhle, když mě tenkrát zmlátili ve skateparku? Asi ne. Jsem taky řádně zmlácený, ale já si za to můžu sám. Zavolal jsem Teshikovi a řekl, že Aiko je v nemocnici. Venku začalo pršet. Dívám se na kapky, které se jako hadi vinou po okně. A čas plyne. A já se cítím pořád víc ztracený. A i když je Aiko tak blízko, cítím se prázdný... A sám... |
| |
| Ráno mě probrala Aiko. No, myslel jsem, že je to spíš ukolébavka. Udělala snídani. Najedli jsme se a šli do školy. Ta proběhla hodně rychle alespoň pro mě. Zrovna sedím doma. Dny docela utikaly a vše se drželo své předlohy až na Aiko. Přemyšlím nad tím, co se stalo. V tom mě z mých myšlenek vyruší telefon. Zvednu ho. Je to Tach, volá aby mi řekl, že je Aiko v nemocnici. Hned jak jsem zavěsíl, vyběhl jsem do nemocnice. "Kde je Aiko Tsutsumi?!" Zeptám se rychle na recepci. Poté utíkám přímo do pokoje kde mi řekli, že je. |
| |
| Tach zavolal sanitku. Posadil se ke mě, hladil mě po vlasech. Bylo mi fakt zle. Motala se mi hlava. Začal na mě mluvit. Vnímala jsem ho ale byla jsem tak zmatená, že jsem nedokázala reagovat. Vzal mě za ruku a já mu ji pevně stiskla. Přijela sanitka a Tache odstrčila. Něco mi pichly a já po chvilce usínám... Odvezli mě sanitkou do nemocnice. Udělali mi rengen hlavy, jestli nemám rozražnou hlavu. Poté udělali CT a poslali mě na pokoj. Už jsem se probrala. Motala se mi hlava a bylo mi zle od žaludku. Jinak se mi zdál o být v pohodě. |
| |
| Z NEMOCNICE Když uslyším Shiu zavrčet, rychle vstanu, aniž bych věděl, kdo přichází. Ale slyším kroky. Shie se ježí srst a ve dveřích se objevil... Tamten. Vážně bych raději viděl co já vím. Všechny protivníky z Arény, který jsem porazil. Vzplál ve mě vztek, ale vím, že se musím krotit. Otočím se na Aiko. "Jen klídek. Už tu máš... přítele." Řeknu a políbím jí na čelo. Jako by byla moje příbuzná. Někdo, koho znám a věřím mu. Koho mám potřebu chránit. A možná je to i pravda. Něco jí při tom vtisknu do ruky. Papír. Projdu kolem Tamtoho a uhnu mu. Normálně bych do něj strčil ramenem, jako opovrhující gesto, ale teď ne. "Važ si jí." Zasyčím na něj a vyjdu se Shiou ven. Ta na něj ještě štěkla. Zase jsem sám. Bolí to. Nejraději bych pořád seděl v tom pokoji a pozoroval ji, jak spí. Ale nejde to. Má jeho. Ale jestli jí Tamten jen v myšlenkách skřivý vlásek, najdu si ho. Najdu si ho a milej vážně nebudu. Vešel jsem do deště a pomalu jdu pryč, nořím se do tmy. Shia mi jde po boku, jako tu spoustu let. Déšť mi nevadí. Zakrývá slzy. Vzdát se něčeho je hrozné. Ale vzdát se někoho je ještě horší... KRESBA V RUCE AIKO |
| |
| Vejdu do pokoje. Je tam Tach. Usměju se. „Díky, že jsi tu byl.“ řeknu když odchází. Jeho vztek je vidět už na dálku. Pokud taklhe přistupuje ke všemu co mu nejde na ruku, tak se nemůže nikdo divit, že zůstane sám, protože i věrny pes nebude žít tak dlouho jako on... Projede mi hlavou a podívám na Aiko. „Tak koukám, vše co jsem předpověděl se stalo. Proč na tom prkně pořad jezdíš?“ Usměju se na ní starostlivě a políbím jí. “Jak se citíš??“ |
| |
| soukromá zpráva od Tachibana Takumi pro Jsem sám, v pokoji plném nábytku na zakázku. Ale dneska se mi vstávat nechce. Jsem hrozně moc zničený. Přinutím se a vyškrábu se z postele. Ranní hygiena a bez snídaně se vydám do školy. V ní sedím celý den jako duch. Vyhýbám se Tacuko a s nikým se nebavím. Po škole ale za Tacuko příjdu sám. "Promiň, Tacuko-chan", řeknu smutně. "Mohli by jsme si někde popovídat?" Snažím se alespoň trochu usmívat, ale nechcu Tacuko vyděsit. |
| |
| soukromá zpráva od Aiko Tsutsumi pro Když jsem se probrala stál u postele Tach. Chtěla jsem mu něco říct ale... přišel Teshik. Tach okamžitě vzal roha. Jen mi něco vtiskl do dlaně. Schovala jsem papír pod peřinu, aby ho Teshik neviděl. "Jde to... jen mi je trochu zle od žaludku... Prý mám lehký otřes mozku ale nemám poškozenou lebku... a můžu zítra jet na výlet..." Pronesu nadšeně... |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR