Hon na lišku
hrálo se Domluvený termín
od: 23. května 2020 23:50 do: 01. března 2021 01:34
Dobrodružství vedl(a) Skylark
| |
 |
|
| |
 | I hear the sound, echoes beneath
|
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro
"Na Seně" rozhodně nebyl žádný podnik na úrovni jak už naznačoval samotný název, taverna vznikla na okraji města v prostorách staré stodoly, kterou starý Albrecht se syny přestavěli tak, aby tam, kde dříve byly ustájené krávy a ovce nyní seděli hosti, zatímco v bývalém seníku na půdě vznikly malé podkrovní pokoje pro nenáročné cizince procházející městem. Samozřejmě se místní starosta pokusil již párkrát na popud lidí, kterým vadilo, když se opilci vraceli nočním městem do svých domovů, tavernu zavřít, nakonec ale došel k prozření, že část výnosů ze zisků knajpy mu prospívá mnohem více než kdyby to tam nechal biřici zavřít. A tak "Na Seně" získalo punc místa, kam strážní páchnou jen tehdy, když se chtějí sami ožrat nebo si užít s nevlastními dcerami Albrechta. Hodně zábavy za málo peněz, taková byla pověst taverny u rozcestí. * * * Bard sedící na stole se snaží srdnatě překřičet přiopilý zpěv kovářských učňů, kteří dostali ráno od kováře nějaký ten peníz navíc a rozhodli se ho moudře propít, protože k čemu jsou peníze, když je nemůžete utratit, zatímco se tavernou nese smích, sprosté pokřikování i zvuk plechového korbelu, co jeden z hostů omylem shodil ze stolu a dostal za to pěstí od vousáče, který pivo v něm ještě nestihl dopít a dožadoval se nového. Děje se toho kolem... Tolik. A nikoho nezajímá, zda se chová vhodně, zda stoluje podle protokolu, zda se hodí taková slova pronášet na veřejnosti. Ti lidé žijí jako by každý jejich den měl být tím posledním - aspoň v dnešní večer. A co na tom, že to víno, které tu vydávají za "to nejlepší červené z Jihu" je zkyslé a jediný Jih mohlo vidět ledaže kolem sudu někdy nějaký jižan prošel, co na tom, že ta polévka, kterou jsem měla byla řídká a na hradě by nad ní ohrnul nos i podkoní. Takhle vypadá svoboda. "... konec hry, pánové, prachy sem," vítězoslavně praštím kartami o stůl, zatímco se lokty opřu o hranu stolu a vychutnávám si ten pocit vítězství a zaražených výrazů mých společníků. Mysleli si, že mě oberou i o oblečení, holomci. Tedy, já si to prví polovinu hry myslela taky než se mi začalo dařit a... "A bez remcání nebo mi k tomu budete dlužit i další rundu," uculím se, cítím jak mi tváře planou. A když už je řeč o tom pití... S lítostí zjistím, že má ohmataná číše je už prázdná a na patře cítím už jen kyselou chuť vína ředěného vodou, a tak jakmile k sobě shrábnu těch pár drobných, vytáhnu se na nohy a olíznu si rty. "Další kolo beze mně, abyste se mohli vzpamatovat," usměji se a začnu se prodírat mezi lidmi ke koutku hostinského pro další víno. Nevím, z čeho mám lepší náladu, zda z vína, atmosféry či zkrátka toho, že když už se po mně někdo podívá tak jen proto, aby si mohl prohlédnout můj zadek. Jsem tu doslova... Nikdo. Jen další cizinka, která městem projíždí. Šedivé vlasy mám spletené do copu, který se mi již v průběhu večera začal rozplétat a trčí z něj tak neupravené neposlušné pramínky, pár se mi jich i lepí ke zpocenému čelu. Sprška šedých pih na nose a lících se ve svitu ohně ztrácí, jen ve fialkových očí se lesknou ohníčky vzrušení, díky kterým mě většina místních považuje za mágyni, osamělou čarodějku na cestách. Oblečení nehodné princezny si užívám více než cokoliv jiného, kdo by nosil sukni, když jsou kalhoty tak pohodlné? A koho zajímá, že na košili mám špatně zapnuté knoflíčky - zcela schválně, pro ten pocit! Někdo by řekl, že se chovám jako nezodpovědný fracek - a přesně vím, kdo by to řekl, jakým tónem a jak by se u toho tvářil - ale... Tři týdny. Tři týdny bez toho aniž bych narazila na byť jediného Hledače, tři týdny bez toho, aby kdokoliv věděl, kde jsem. Tři týdny, které si zasloužily se místo neustálého ohlížení přes rameno také... Trochu pobavit. |
| |
 | soukromá zpráva od Armin De Avila pro Ten již z dálky působí jako něco, kde nemá šlechetné děvče co dělat. Natož její veličenstvo. Já bych to měl vědět, sám jsem v podobných podnicích strávil své dospívání. Nebo alespoň část, tu další část jsem strávil opatrováním právě princezny. Už tehdy v sobě měla určitou divokou jiskru, kterou bylo těžké neobdivovat. Ovšem, podobně jako její otec, i celý dvůr včetně mé rodiny sázel na to, že z toho prostě vyroste. Nikdo neví, proč zmizela, i když já mám určité podezření. Když zmizela... chvíli mi trvalo, než se to ke mně doneslo. Král mě o to nepožádal, tohle byl můj soukromý projekt... najít ji a dostat ji bezpečně domů. Pevní a věrní, jak máme v rodovém znaku, žádný De Avila nikdy nevzdal úkol... a jen ve smrti najdeme konec naší služby. Alespoň podle matky a já nikdy nebyl kdovíjaký rebel. Vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře, než se rozhlédnu. Na sobě mám plášť, který zakrývá jednoduché, ale čisté oblečení... zbroj by byla zbytečná. Zakrývá stejně tak náhrdelník se znakem rodu kolem krku a meč u pasu. Na druhé straně pasu vysí má věrná dýka. Hned si všimnu zdejšího osazenstva... nic moc hezkého. U jednoho stolu se hrají karty a zrovna se z něj zvedne postava. Stihnu líně obdivovat její pozadí, když mi dojde o koho jde... srdce se mi rozbuší. Tři týdny co se ztratila a čtyři dny od začátku, co jsem ji začal hledat... Skoro jsem zapomněl, že mi princezna skoro normálně lidsky chyběla. Ovšem, na to teď není čas... teď ji odsud budu muset dostat. Všimnu si, jak i dalších pár očí pozoruje její stehna tito štamgasti si získají ledový jedovatý pohled, který ovšem nezabere. Jsme poněkud daleko od zámku, zde mé jméno nikomu nic neříká a i rod Valeryian zde lidé znají jen jako ty, kterým posílají daně. Jak se dá soudit podle toho, že její veličenstvo nikdo nepoznal. To není úplně fér, změnila se. Vlasy má špinavé a jinak uvázané, na sobě naprosto normální oblečení. Ale stále je to ona. Stačí jeden pohled na ty pihy, aby mi to došlo. Vydám se pomalu za ní, až k baru, kde se opřu vedle ní. "Jste poměrně daleko od svého domova..." Brouknu tiše a zpod kápě se na ní krátce usměju. Zajímalo by mě, jestli mě pozná... nebo jen můj náhrdelník. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Nalej další," položím vedle číše výmluvně jednu drobnou minci a opřu se o umaštěnou desku lokty, zatímco si prsty vjedu do vlasů, abych si shrnula pramínky, co uprchly, zpátky za uši. "Jste poměrně daleko od svého domova." Ušklíbnu se, ačkoliv tohle zdaleka není nejhloupější věta k zapředení hovoru dnešního večera. "Záleží, co podle tebe znamená domov. Ale tohle je roz-" nedořeknu, protože v tu samou chvíli pootočím hlavu k cizinci a stočím i pohled k jeho tváři zahalení z části kápí. "Není v tom tak trochu teplo?" uchichtnu se a přesně o tři údery srdce později mi úsměv na tváři zamrzne, když oči sklouznou ke šperku - k přívěsku houpajícím se na krku neznámého. Srdce se mi rozbuší, teď už rozeznávám i rysy tváře, a to mě donutí tu svoji zase rychle odvrátit a netrpělivě zabubnovat prsty o dřevo v očekávání svého vína. "Nestojím o společnost," přinutím se říct nahlas hlasem, který není ani trochu rozechvělý, ačkoliv mě to stojí veškeré sebeovládání. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Sarkasmus bych si nikdy k jejímu veličenstvu nedovolil, to by mě stálo několik desítek ran bičem. Ovšem, jsem z lidí, na jejichž tváři je moc dobře vidět, co si myslí. Upřímnost je ctnost, no ne? Nu, a na mé tváři je momentálně vytesána věta "zvláštní místo, kam jít když nestojíte o společnost" jako do žulového masivu. Dokážu pochopit, že je pro princeznu tato knajpa na konci světa svým způsobem lákavá, je to něco nepoznaného a ano, divokého. Divoký život má své vnady. Jenže, při představě, že by kdokoli ze zdejších kriminálních živlů zjistil, že jde o toho, o koho jde... běhá mi mráz po zádech. Zatraceně, stačí že to je docela pohledná ženská. Co si pamatuji z nádvoří, prát se neuměla kdovíjak skvěle... pravda, možná by se v opravdové nouzi zachovala jinak. Ale to se jen tak nezjistí. A já to opravdu nemám v úmyslu zkoušet. Je pravda, že když přehlédnete to, že je princezna, ten divoký a veselý pohled v očích je... do jisté míry příjemný. Vím, že ji v lecčems zámecký život utiskoval, hlavně tedy její otec a sourozenci. Ale já bych taky občas nejraději vypadl. Má přísaha mě ale drží v její blízkosti. "Měla jste svou zábavu, vaše velič..." Zarazím se pod náhlým pohledem hostinského a odkašlu si. "veličkosti..." Dořeknu poněkud neohrabaně a do tváře se mi vlije trocha růžové. Nebyl jsem zvyklý mluvit. To se po mně nikdy nechtělo. "Ale je vás třeba doma... Mě koneckonců taky." I tak mě čeká vysvětlování, jak jsem vlastně zmizel a to vskutku nebude příjemné... ale za její bezpečí to stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ne," odpovím prostě, leč důrazně. Je to jedno velké vzpupné "ne", které nedává prostor k námitkám. Nestáhnu ocas a nevrátím se, nemůžu! Ta představa mě děsí více než cokoliv jiného, to už raději... Doslova cokoliv než teď poslušně sklopit hlavu, omluvit se a s pokorným úsměvem Armina požádat o to, aby mě odvedl zpátky do paláce. Pěkně prosím a děkuji. Hostinský přede mne postaví číši a přelétne možná až zbytečně zvědavým pohledem mezi mnou a Arminem, přeci jen z nás dvou tu on působí více jako ten vážený vzácný host. "Já už se nevrátím, Armine," dodám bez zbytečných titulů a úslužnosti. Tady nejsme ani já ani on nic. Jen další hosté. Natáhnu se po číši a odstoupím od pultu, abych nezabírala místo pro další lidi, co se netrpělivě tlačí a domáhají svého piva. "Můžeš se vrátit a vyřídit to, jestli ti to udělá starost," ušklíbnu se. Já s tímhle životem skončila. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Zkoumavý pohled hostinského opětuje můj vskutku vražedný... ze kterého si ovšem hostinský nic moc nedělá. Proč taky? Co mu udělám? Zabiju ho? Fajn, málokterá městská stráž v našem království by šla proti De Avilovi, ale hospodskou rvačku nemám v plánu rozpoutat. Princeznina další slova jen upevní fakt, že ji odsud nedostanu... Nemůžu ji moc dobře spoutat a unést. Stále je z královského rodu. Jakkoli se tak nechová, jakkoli nepoužívá můj titul. Pokrčím rameny. "Nemám moc kam se vrátit... Nikdo neví že tu jsem. Nejbližší pátrač, pověřený vaším otcem, je o tři města daleko, přesvědčen že vás unesl tamější kupec..." Ušklíbnu se s vědomím, že takovou hovadinu si může myslet někdo, kdo naší princeznu vůbec nezná... I já se postavím. "Nemůžu vás nechat samotnou, to nejde. Spadl mi kámen ze srdce, že jste v pořádku... Ale je to otázkou času." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ano, teď už je to skutečně jen otázkou času, když se tady motá Armin De Avila osobně namísto toho, aby běhal v hlavním městě za mým bratrem a tahal ho uprostřed noci z bordelu," ztiším hlas a zamračím se. "Jsem v pořádku a zvládnu se o sebe postarat sama," trvám si na svém - jistěže si trvám na svém. "Já vím, co si myslíš. Myslíš si, že mě tohle za chvíli přejde a vrátím se s tebou, ale to se nestane," napřímím se, v očích planou fialové plamínky. Dobře, možná jsem zase tolik nevystřízlivěla, protože jinak bych s takovým bohorovným klidem nepřešla rovnou do toho pasivně agresivního tykání jako když kolem sebe cvaká zuby šelma zahnaná do rohu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Váš bratr má svých kumpánů dost, mimoto mu bordel de iure patří... Mou záchranu opravdu nepotřebuje." Kývnu opatrně hlavou. Své pocity k následníkovi trůnu si nechávám sám pro sebe... I jemu sloužím. Ale jeho sestra mě momentálně potřebuje víc, dle mého skromného uvážení. "Nezvládnete... Kdo myslíte, že vás větší část dospívání tahal z průšvihu za průšvihem?" Pousměju se, možná poněkud drze... Ale pravda to je. Tiše si povzdechnu, když princezně v očích zaplají velmi dobře známé plamínky a já moc dobře vím, že teď musím opatrně, jinak s ní nebude už žádné pořízení... Něco jsem se o ní konečně naučil. Zvednu k ní smířlivě ruce. "Ne. Nemyslím. Myslím, že pokud vás někdo domů odvede násilím, je otázkou času, než znova utečete... At už se tomu váš otec pokusí zabránit jak bude chtít, dříve nebo později se vám to podaří. Mým úkolem není vás držet doma, ale minimalizovat nebezpečí co hrozí vaší osobě... Na zámku by to bylo snazší, ale pokud to nepůjde..." Pokrcim rameny. "Buď vás budu hlídat skrytě, a že to umím, nebo mě budete mít na očích. Možná si to časem rozmyslíte, možná ne, ale... Vaše přání je mi rozkazem, to se nezměnilo." Krátce se ukloním. I tak mám v plánu jí domů dostat jakmile to půjde... Ale jinou cestu nevidím. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Mé přání je, abys odešel a nechal mě být," potřesu hlavou. Když se ukloní, div necouvnu dozadu, takhle poutat pozornost! Už už se nadechuji pro další slova odporu, když se náhle namísto toho jen ostře nadechnu, vzápětí dlouze vydechnu a na rtech se mi objeví potměšilý úsměv. "Ráno moudřejší večera," pokrčím nonšalantně rameny a s lehkým potřesením hlavy si volnou rukou rozpustím vlasy, ten cop stejně už spíše tahal než cokoliv jiného. "Carpe noctem," spíše naznačím rty než než bych ta slova pronesla nahlas a řádně ten přípitek utopím ve víně. Když v další chvíli procházím kolem Armína, s rozverným mrknutím mu vrazím do ruky číši se zbytkem vína a bez větších okolků zamířím za prvním mužským, který mi padne do oka. Ještě rád odsud utečeš zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Překvapeně zamrkám, když najednou mám v rukou číši vína, princezna si rozpustí vlasy a jde za mužským. Chvíli ji neochotně pozoruji. Jsem si totiž vědom, že chránit její panenství opravdu nemusím, to je na jiných. I přes to, je v tom cosi nesprávného. Že by na princeznu měl sahat nějaký vandrák, který ani neví, jaký poklad má v rukou! A to je právě to. Pokud se na mě princezna zadívá, možná si toho všimne... někde v tom nešťastném, rozpolceném výrazu... krátký záblesk prosté, čisté žárlivosti. Ne snad, že bych byl do princezny zamilovaný. Nejsem idiot, vím co se stát může a nemůže... ale v jistém slova smyslu jsem s ní strávil tolik času, že i vyrovnat se s tím, že si někdy bude muset vzít šlechtice nebylo pro mě kdovíjak samozřejmé. Což jsem si samozřejmě nechal pro sebe. Ucítím, že se někde ve mě hne určitá... zuřivost. Kousnu se do rtu a počítám do tolika, do kolika je třeba, abych ji dostal pod kontrolu... nebo k té rvačce opravdu dojde. A věřím si dost na to, abych zvládl pár opilců... |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Slovo dá slovo, nakonec jej vystřídá i pár letmých doteků přinášejících tu skoro až nepříjemnou horkost, ale nenechám se tím odradit, dokonce ani ve chvíli, kdy mě paže ovine kolem pasu a přitáhne blíže, ani tehdy, když ji na krátkou chvíli ucítím na místě, kde už to není zdaleka tak slušné. Hlt pálenky, co mi muž nabídne přijde vhod, pak už je tak snadné ho se smíchem odstrčit, chytit za paži a v tom tak jasném gestu naznačit to, co okamžitě pochopí. Nezajímá mě, kým je stejně jako jeho nezajímá, kým jsem já, když se vydáme směrem do patra. Armina nevidím, ale doufám, že on vidí mě a vidí mě dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Co se děje dál, to už vnímám zkresleně. Mé tělo jede na automat, přesně tak jak by nikdy nemělo... jsou na prvních shodech do patra, když se prodírám lidmi přímo k nim. "Ještě jeden dotek a je z tebe mršina." Zavrčím hrdelním tónem tak, že to je slyšet po celém podniku... nikdo neví, kdo je ona. Nikdo neví kdo jsem já. Tak proč toho nevyužít. Ať mě mají za žárlivého milence, ať mě mají za kdo ví koho. Je mi jedno, jestli mě poslechne nebo ne, protože v další moment pravačka vyletí přímo na ten zatracený jižanský ksicht. V očích mám téměř neřízenou zuřivost, kterou možná někdy mohla princezna vidět... když jí někdo urážel nebo ubližoval. A vlastně jí teď někdo uráží, má jí očividně za lehkou děvku a to spíš umřu, než abych ji nechal být takhle používanou. To je... dobrá výmluva, no ne? |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro A já... Já na nic nečekám, schody beru téměř po dvou po příkrém schodišti do patra a rázuji si to přímo ke svému pokoji. Stačí jen popadnou brašnu a vak, jsem připravená a raději jsem si ani nic nevybalovala a nechala vše tak, aby stačilo si vzít svých pár švestek a rychle zmizet. Jako třeba teď. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Tak moc si rvačku užívám, že mi chvíli trvá, než mi dojde, že princezna zmizela. Hezky od plic zanadávám, což mého současného protivníka vykolejí natolik, že po něm stihnu hodit židli. Jen si vyměním krátký pohled s hostinským, který celou rvačku nelibě pozoruje. Omluvně pokrčím rameny a vyběhnu shody do pater, s úmyslem najít pokoj princezny ještě před tím, než zmizela. Našel bych ji znova, o tom nepochybuji, ale kdyby jí někdo zajal kvůli mojí blbosti, neodpustil bych si to. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Jen na stolku u stěny stojí zapálená svíčka, jejíž mihotavý plamen vykresluje stíny tančící po malé cimře. S krátkým výdechem vezmu do rukou trojnohou stoličku, na které bylo původně postavené plechové umyvadlo a zády se přitisknu ke stěně vedle dveří. Přesně tak, abych byla v zákrytu a měla pro sebe okamžik překvapení. Armin si klidně může myslet, že se o sebe neumím postarat, ale není to pravda. A přišel nejvyšší čas mu to dokázat, a čím jiným než tou správnou porcí přiměřeného násilí a následného útěku. Stoličku sevřu v obou rukách, připravená vzít po hlavě nezvanou společnost, co by rozhodla porušit soukromí pootevřených dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Vběhnu do dveřía chvíli zmateně stojí, než mě periferní vidění a instinkt donutí se pohnout dříve, než vůbec stihnu situaci pořádně vstřebat. Letící stoličce se vyhnu, i když mi škrábne zátylek. V další moment neznámého útočníka chytám za krk a tisknu na zeď. Volnou rukou tasím dýku a švihnu jí, s úmyslem zbavit ho ucha a podřídit výslechu. "Kde je...?" Naštěstí si včas všimnu, o koho jde, a tak dýku zastavím sotva pár milimetrů od princeznina ucha. "To se dělá, útočit na vlastního strážce?" Zamračím se. Co dodat, po adrenalinu jsem drzejší, než obvykle. Dýku si pohodím v ruce a schovám v pochvě, než pustím princeznin krk a ustoupím. Kápi už mám dole, konečně tady už smysl postrádá. Založím si ruce na hrudi a opřu se o protější zeď. "Vy mě fakt nesnášíte, co?" Dedukce hodná génia, ne že ne. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Stane se to rychle - až příliš rychle. Tlumeně heknu, když záda narazí na stěnu, ačkoliv i přes ruku držící mě kolem krku mé vlastní dlaně vystřelí nahoru, abych si kryla krk i tvář před čepelí dýky i za cenu jejich poranění. Nedojde naštěstní ani k jednomu, i když blízký pohled na chladnou ocel je asi všechno jen ne příjemný. Oklepu se z toho rychle, promnu si dlaní krk, sotva stisk povolí a odlepím se zády od stěny plné třísek, zatímco zamračeně hledím na muže přede mnou, byť zády k svíčce z jeho tváře toho příliš vidět není. "Nejsi můj strážce, tím je už nějakou dobu Roderick," odfrknu tiše, omlouvat se nehodlám, i když srdce mi ještě tluče v tom skoro až tanečním rytmu. "Ne, nechci tě tady. Tvoje přítomnost z toho dělá jen výlet znuděné princezničky, která se s tebou vrátí zpátky sotva zavadí o první problém," oči se mi hněvivě zalesknou. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "No, říkejte si co chcete, ale zatím to přesně takhle vypadá." Zamyšleně se rozhlédnu. Trochu mi dochází trpělivost a pokud na princeznu nebude fungovat nic, než prostá upřímnost... no, jdeme na to. Nehledě na to, že teď opravdu v okolí není nikdo, kdo by mě za to seřval. Kromě mě samotného. Ne... není mi to příjemné. "Ten karban u stolu, i ten nebohej Jižan se zlomeným nosem, to všechno je pro vás jenom zábava, no ne? Zažít jak si žije normální člověk, akorát bez těch otravných povinností, co všichni oni mají..." Kousnu se do rtu a chvíli zamyšleně princeznu pozoruji. "No, ne, to tak úplně pravda není, že? Je v tom i vzpoura vůči vašemu otci. A každý ví, že jste to s ním ani se sourozenci neměla jednoduché..." Povzdechnu si a chvíli mlčím. "Nikdo neví, že jsem tady. No, asi tuší že jsem se vás vydal hledat, ale hlášení fakt nikam neposílám. Šlo mi jen o vaše bezpečí a o to mi půjde dál. Umím být tvrdohlavý jako vy, když na to přijde." Pousměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Přimhouřím oči, kratičce nakrčím nos - je to silnější než já. "Ne," odseknu až příliš zprudka. Sotva si to uvědomím, přinutím se ke klidu, k tomu, abych se nadechla a zase vydechla v předsevzetí, že tu na Armina nebudu křičet. Taková nejsem, nikdy jsem taková nebyla, ale možná bylo na čase se to naučit. "Nechápeš to," dodám o poznání měkčeji, ovšem stále tak jistě jako že tu teď před ním stojím. "A je to v pořádku, že to nechápeš, nežádám to ani se nezlobím. Ale je to důvod, proč tě tu nechci, je to důvod, proč mě tvá přítomnost ohrožuje namísto toho, aby mě chránila," zvednu k němu pohled. Během svých slov zpomalím svůj proslov, hlas mi klesne o něco hlouběji jako když konejšíte psa. "Hodný kluk, je to v pořádku, Rexi, lehni a zůstaň, páneček se za chvíli vrátí." Vzápětí udělám rychlý krok ke dveřím. Mám to k nim blíže než on. S trochou štěstí mu je zavřu před nosem a zaklapnu vnější závoru - ne, neptejte se mě, proč tu jsou. Nechci to vědět ani nad tím přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Syknu, když princezna nasadí ostrý tón a jen mě tak ještě více rozruší... umím se hádat, když na to přijde, i když bych s princeznou opravdu neměl. Tón co pak nasadí mě ale trochu ukonejší a já ji chvíli tiše pozoruji. Než nakloním hlavu ke straně. "Více ohrožuje? Promiňte, ale umím být nenápadný... pokud se zrovna nechováte jako..." Husa. Dořeknu v duchu, když se princezna náhle vymrští a já jen tak tak stihnu vsunout nohu mezi dveře a zeď čehož rychle lituji. "Au! Kurva!" Zasténám bolestí, ale zkusím tam nohu nechat tak dlouho jak to půjde. "Nemůžete všechny svoje problémy vyřešit tím, že prostě zdrhnete... mimoto vás znova najdu." Zkusím chytit dveře a otevřít je. A to, že ji znova najdu, tím jsem si jist. Lovecký pes se vším všudy, jak chytím stopu... za pět dní ji znova najdu a tohle všechno se bude dít znova. To to nevidí? Nebo odmítá vidět? |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro V duchu proklínám všechny svaté i nesvaté, co při mě nestojí, srdce buší a krev zpívá ve spáncích. "Co ty o tom víš!" syknu popuzeně a na chvíli musím přivřít oči, dnes jsem vypila příliš mnoho alkoholu na to, aby se mnou tahle nečekaná rozcvička nic neudělala. "Prostě... Mě nech jít. Jestli ti na mě opravdu tolik záleží, nech mě jít a zapomeň na to, že jsi mě kdy našel, viděl, prostě na všechno..." dodám naléhavě. Alyssane není jediná, kdo umí hrát na city, byť jsem tyhle dvorské hry vždy odsuzovala. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "To kurva dost dobře nemůžu, co myslíš!" I já přejdu na tykání a zasyčím. "Byl bych k hovnu strážce, kdybych dokázal ignorovat, že můj chráněnce může být v ohrožení života... a pak bychom někde našli tvoji znásilněnou, zmrzačenou mrtvolu a s tou už je na prd zábava." Zasyčím a na chvíli od dveří uskočím, takže princezna má příležitost je zavřít svou vahou. Ale než na ně stihne dát závoru, rozeběhnu se s úmyslem do dveří vrazit a dostat z nich princeznu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Chvíli naštvaného supění na obou stranách dveří, zatímco usilovně přemýšlím, co teď, přeruší nečekaně Arminův naštvaný hlas. V první chvíli překvapeně zamrkám, jistěže jsem ho párkrát viděla rozčileného, ale nikdy ne na mě, nikdy ne takhle. To jadrné kurva mě sice zaskočí, ovšem rychle se vzpamatuji, nejsem křehká květinka, na kterou by šly mdloby sotva zaslechne něco, co se pro královské uši nesluší. "Dokážu se o sebe postarat, neboj!" syknu s tou pánovitou sebejistotou. Vidí ve mně jen malou holku, která neví, jak to ve světě mimo zdi paláce chodí, ale dokázalo by takové děvče to, co já? Pochybuji. Noha ze dveří najednou zmizí, až se s třísknutím zavřou a já v tu chvíli neváhám ani na vteřinu. Udělám od nich ten drobný krůček, abych se dostala k závoře a - - "Au!" vyjeknu, když mě dveře v další vteřině naberou a síla toho nárazu mě postrčí dozadu k zábradlí ochozu. Pokusím se toho využít ve svůj prospěch, ovšem nohy se mi zapletou a já v další chvíli dosednu na zem tak prudce, div si nenarazím kostrč. "... zešílel jsi?!" zvýším hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Podle hluku se zdá, že rvačka pod námi se trochu klidní, nebo to přišla omrknout stráž... i když žádný rozumný strážný by nevlezl do hospody během rvačky. Jen já dělám takové blbosti, jako že ji přímo rozpoutám. A to kvůli ženské. Všemohoucí, chovám se jak brácha... Každopádně si alespoň teď jsem víceméně jistý, že mi princezna neuteče. Nevím sice, co poslední tři týdny dělala, ale divil bych se, kdyby se za tu dobu dala do lepšího fyzického stavu, než jsem já... a nemá tady možnost podvádět s Jižany. A tak si dám pár chvil, abych se uklidnil a podal princezně ruku, abych jí pomohl vstát. "Tak, co si promluvit v klidu, bez tvojí snahy utéct, přerazit mě stoličkou nebo mě někde zamknout?" Rozhodnu se jí nabídnout vějičku ke smíření. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „Kam se poděla úcta ke královskému majestátu a sešněrovaná servilnost? Sere de Avilla, až se tohle dozví váš otec…“ neodpustím si řečnickou otázku, trochu více jedovatou než si Armin zaslouží, ale stále ve mně dýmá hněv nad ním i sebou samou. Nabídnutou ruku ostentativně ignoruji, hrdost mi nedovolí ji přijmout a raději se vytáhnu na nohy sama tak rychle, jak to jen dokážu. „V klidu promluvit? A my dva si máme o čem v klidu promluvit?“ povytáhnu obočí a napřímím se. „Smiř se s tím, že nepotřebuji ochránce. Že nechci ochránce. Zvládnu se ochránit sama, stejně jako jsem to zvládala předtím, než si se objevil a začal vířit vody,“ vystrčím bradu a na okamžik zatnu trudomyslně čelisti. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Hovno zvládneš, Rhaenys." Odtuším suše. Ani se nepozastavím nad tím, že jsem právě princezně řekl křestním jménem. Kdyby se to někdo dozvěděl, měl bych neskutečný průser. Teď a tady jsem až moc naštvaný, než abych to řešil. "Co peníze? Máš v plánu je nějak vydělávat? Nebo se vrátit a další ukrást tatínkovi, až ti dojdou? Protože co si budem, moc způsobů jak si vydělat nemáš. No, mohla by ses prodávat, ale to bys nedokázala ani mně a už vůbec ne svému otci, že tenhle život zvládáš." Ušklíbnu se. "Tak mi teda řekni ten svůj slavnej plán, Rhaenys. Co máš v plánu dál? Kdyby se tady velký, zlý Armin De Avila neobjevil?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „Pozor na slova, Armine, začínáš mluvit skoro jako člověk,“ utrousím polohlasně, ačkoliv při vyslovení mého jména s sebou lehce škubnu a přimhouřím oči. „Do toho ti nic není, Armine, nemyslíš? Mám plán nebo si snad myslíš, že jsem tak hloupá, abych na to nemyslela? Ale víš co? Trhni si,“ pravím bojovně a založím jednu ruku v bok, zatímco prsty té druhé sevřu zábradlí ochozu. „Ano, uhodl jsi to naprosto přesně. Mířím do Perly, budu se tam nabízet v místním bordelu – jen si to představ, princezna Rhaenys, kdo by odolal možnosti ji mít?“ zasyknu, „až se to rozhlásí, pošle můj otec jistě někoho, kdo by to prověřil a k jeho hrůze zjistil, že to je pravda. Nicméně copak by to šlo? Vzít mě zpátky? Ne, a tak královna přijde s vychytralým řešením, rada vydá prohlášení, že ta děvka rozhodně není princezna a já budu konečně volná. Tadá, to je můj plán, dušička může být spokojená, dobrou noc!“ opáčím drze, vychutnávám si každé slovo, které vypustím ven vstříc Arminovu pohoršení. I když, vlastně… To nezní jako špatný plán. Po tomhle by mě matka už nechtěla rozhodně zpátky, hm. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Fajn, proč to nevyřešíme hned teď?" Ušklíbnu se a opřu se o ochoz tak hezky, že je Rhaenys uvězněná mezi mýma rukama. "Můžu tě ohnout hned tady, všichni to uvidí, alespoň se přestanou prát, slovo se rychle roznese... řešení mnoha problémů, nemyslíš?" Drze strčím svůj obličej blízko k jejímu a chvíli ji vyzývavě pozoruji. No co, když ona může být drze provokativní, já taky! |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „Co myslíš, popravili by tě před a nebo potom, co by tě obřadně vykastrovali?“ opáčím bez mrknutí oka, i když srdce mi z té náhlé blízkosti poskočí. Armina znám dost dlouho, ale ne takhle. „Na to nemáte, sere de Avilo, svědomí ani ty pověstné koule,“ zapředu, zatímco vypnu vyzývavě hruď a přiblížím svoji tvář ještě více k té jeho, natolik blízko, aby ucítil můj ovíněný horký dech. Koleno vystřelím ke zmiňovaným partiím prudce a jakoby mimochodem. Když mi nevěří, že se o sebe umím postarat sama, budu ho o tom muset přesvědčit holt po zlém. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Aby ses nedivila, lady Valeryian." Zavrčím, ale to už skrze rozrušené vědomí projede horký nůž instinktu, když si něčeho všimne periferní vidění... prudce uhnu boky. Být o zlomek vteřiny pomalejší, asi tu teď zvracím krev... no, to je trochu extrémní, ale na zemi bych se válel. Vztekle se na Rhaenys zadívám, chytnu ji za ruku a využiji toho, že jsem oproti ní větší a těžší. Natlačím ji tělem na zeď vedle nebohých dveří a ruce jí sevřu za zády. "To ses moc nepředvedla... kdybych fakt chtěl, mohl jsem tě zabít nebo spoutat už dávno." Ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Můj podlý útok se mine účinkem, nestačím nic, když mě Armin chytí za ruku a trhne se mnou namísto toho, aby se v bolestech zlomil v pase jak jsem očekávala. Vak mi sklouzne z ramene a přistane na zemi vedle mých nohou a než si stačím uvědomit, co má ten bídák v plánu, ocitnu se uvězněná mezi jím a zdí, zatímco mi pevně svírá ruce. Srdce se mi rozbuší, zatímco dech zhrubne až z toho musím polknout. "Jak to říkává tvůj otec? Na 'kdyby' se nehraje, je to jen jiný obrat pro výmluvu," zavrtím sebou ve snaze najít lepší pozici, abych mu mohla řádně dupnout na nárt. "A víš, co říkává vždy ten můj?" řečnická otázka, nečekám na odpověď. "... my neprohráváme," vydechnu o dost tišším hlasem jen proto, abych se mohla pořádně nadechnout a... "Hoří! V patře hoří!" zakřičím nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Myslím si, že dorazí jen tak? Ne, možná se jí vzrušení dotklo, ale nejsem tak namyšlený, abych si myslel, že beze mě už nemůže žít. Ale jsem si téměř jistý, že opravdu přijde... mám totiž rukojmí. Bez kterého dlouho nevydrží. A tak, když se lady Valeryian rozhlédne, zjistí, že jí chybí onen vak. Pevní a věrní... hm, že bych stihl ještě Perlu? |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro U mlýna... Jistě, tos uhodl... Nestačím ani dokončit myšlenku, když mi dojde, co ten... Ten... TEN!!! Uhodím vztekle pěstí do zdi až to zabolí a na bělostných kloubech se objeví pár krůpějí krve z odřenin. Chvíli bojuji se vztekem tak velkým, že mít Armina po ruce, tak ho asi utluču nohou od židle než si všimnu, že se do patra hrne hostinský v závěsu s dalšími lidmi a dojde mi, jak moc velký problém mám. Zmizím na okamžik v pokoji, abych sebrala z postele vojenský kabátec s vysokým límcem, který jsem cestou ukradla jednomu důstojníkovi a vyběhnu akorát tak včas, abych s děsem a hrůzou v očích rychle ukázala dovnitř pokoje. "Tam! Chytlo to od svíce!" zuřivě gestikuluji, zatímco běžím vstříc ostatním. Hostinský už úkoluje pacholka, ať okamžitě běží pro vodu a další lidi. Já se v nastálém zmatku jen prosmýknu kolem nich a seběhnu rychle po schodech dolů do lokálu. Cestou se ještě rychle napiju z nedopitého korbelu kořeněného svařeného vína než přes sebe přehodím kabátec a vyběhnu do noci. Zabiju ho. Přísahám všem bohům!... * * * Ani nevím, jak dlouho se prostě jen courám ztemnělým městem a kolik mrouskajících koček se cestou pokusím nakopnout nakonec má cesta stejně vede k starému mlýnu, který chátrá na kraji města. Nejraději bych se otočila a ukázala tomu městu i Arminovi záda, ale bez těch věcí... Potřebuji je. A to vědomí mě štve natolik, že ať se snažím uklidnit sebevíc, namísto toho začínám být nebezpečně mrzutá. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Sledoval jsem tě posledních asi šedesát metrů..." Vysvětlím princezně prostě a nechám si pro sebe, že jsem pozoroval hlavně její pozadí... co dodat, na pnutí z knajpy jsem úplně nezapomněl. Ale upřímně, dokud si to nezačne princezna kazit, nemám v plánu jí tady ponižovat, s čistší hlavou mám trochu smířlivější plány a možná se trochu stydím za mé činy v Seně a za to, jak moc přemýšlím nad tím, kam až to mohlo zajít. Mávnu na Rhaenys ať jde se mnou. Mlýn je opuštěný a rozvrzaný, jsem si dost jistý, že ho používají zdejší lupiči a vrazi, ale momentálně zde nikdo není a pár tolarů na správných místech zařídilo, že tu nějakou dobu bude klid... i kontakty s podsvětím patří mezi povinosti strážce. V mlýně nikde vak vidět není, hlavně proto, že kdyby ho princezna dostala do rukou, prostě by zmizela a já s ní fakt potřebuju mluvit. Našel bych ji znova, ale trvalo by to. "Ať to dneska dopadne jakkoli, pošlu tvému otci zprávu, že jsem tě nalezl mrtvou a že tvé tělo není ve stavu vhodném pro pohřeb a že jsem se vydal najít tvé vrahy. To by ti mělo zařídit klid." Posadím se na rozvrzanou židli a vážnýma očima se zadívám na Rhaenys. "Pokud si to ovšem přeješ... a teď, můžeme si promluvit, nebo zas utečeš? Nebo tě mám znova natlačit ke zdi, abys mi věnovala pozornost?" Na tváři se mi mihne pobavený úsměv. "Akorát, že tady to tvé hoří fakt nikdo neuslyší." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Víš, takovým místům se po setmění vyhýbám a nebyla bych tu, kdyby ses nerozhodl zahrát si na sprostého prašivého zloděje," nedám se ani na chvíli - už z principu. Ze stejného principu z jakého si zkrátka nepřipustím, že jsem o něm doopravdy nevěděla na kolik jsem se soustředila na to, abych cestou k mlýnu do něčeho nešplápla pokud by se nejednalo o obličej mého bývalého strážce. "Vlastně ne, ty sis na něj nehrál, ty jsi sprostý prašivý zloděj," neopomenu si přisadit, když spatřím kousek sýra z mých zásob. Následuji ho se sebezapřením, nejraději bych se otočila na místě a šla... Nevím kam bych šla! Do hostince se vrátit nemůžu a bez svých věcí odejít také nemůžu. "Mor na tebe, bídáku," zavrčím tiše sama pro sebe. Mlýn vypadá zevnitř stejně hrozně jako zvenčí, ovšem důvod, proč se s přimhouřenýma očima rozhlížím po místnosti tonoucí v šeru není, že bych hodnotila vybavení, ale hledám SVÉ věci. Neposadím se a Armina bych z židle nejraději shodila. "Co?" vylétne ze mě udiveně, když mi sdělí svůj velkorysý plán - kdo se o to prosil?! "Ať tě to ani nenapadne!" udělám k němu ten jediný prudký krok, můj hlas v tu chvíli šlehne jako prásknutí bičem. "Zakazuji ti s něčím tak otřesným obtěžovat otce nebo kohokoliv z mé rodiny, je ti to jasné?" bodnu prstem do vzduchu přímo proti jeho hrudi. Mimoděk se - aniž bych si to sama uvědomovala - dotknu místa na šíji, kde ještě teď cítím stopy po kousnutí. "Ke zdi? Proč ne rovnou na postel?" ušklíbnu se, "ale máš pravdu, neuslyší a ty přijdeš o tak dobrou výmluvu, že ti ta neschopná hloupá princeznička znovu vypálila rybník," dodám s jistým despektem. "Vrať mi mé věci, Armine de Avila. Hned." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Na zdejších postelích by snad ani nechtěl sedět, natož s tebou vytírat matraci." Ušklíbnu se pobaveně. Pak pokrčím rameny. "Nevrátím, dokud nebudu mít jasno, že neděláš obrovskou chybu, Rhaen..." Brouknu tiše. "Asi si myslíš, že tě mám jen za princezničku co nic nedokáže, ale tak to není. Mám o tebe jen starost, to je vše... to je to tak nepochopitelné?" Nakloním zadumaně hlavu ke straně. "A zatím jsi mi nedala moc důvodů ti věřit v tomhle ohledu." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Měla jsem tě raději, když jsi mi nepodlézal. Nebo si pamatuji špatně, jak ses mě snažil přesvědčit, že to sama nezvládnu a musíš mě chránit? Protiřečíš si, Armine, chce to více přemýšlet," rozhodím rukama, které vzápětí aspoň na chvíli založím na hrudi. Vak ovšem nikde nevidím a nehodlám se aspoň pro tuto chvíli ztrapňovat tím, že bych ho tu začala hledat - Armin není hloupý, určitě ho neschoval na místě, kde bych se k němu tak snadno dostala. "Důvodů. Tobě. Abys mi věřil," povytáhnu obočí. "Vydíráš mě? Ty mě?" |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Frustrovaně složím tvář do dlaní, protože zavděčit se princezně je očividně nemožný úkol. "Fajn, tak jsi nemožná, hovno umíš a v každém městě které jsem navštívil si tě někdo v hospodě pamatoval, buď kvůli tomu jak vypadáš, nebo jak se chováš. Fakt, že tě zatím nikdo nenašel je jen díky tvému štěstí a jejich nekompetenci, šťastná?" Zavrčím a vztekle vstanu. "Jo, vydírám, protože na nic jiného kurva neslyšíš, fracku!" Štěknu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Chvíli na to už na Armina nevěřícně hledím a přemýšlím, zda myslí vážně to, co řekl. Prsty si vjedu do vlasů a prohrábnu si je, uhladím a vzápětí znovu rozcuchám do divokých vln. "To je... Ty jsi vážně zešílel. Nepřeji si, abys kvůli mě riskoval to, čeho dosáhla tvoje rodina. Neměl jsi být ten rozumnější, když jsi ochránce královské rodiny?" Takhle to nemělo být - tohle... Se nemělo vůbec stát. "Nenuť mě o tom začínat, podle toho, jak ses k mé zadnici tiskl, tak ti chyběla více, než je vhodné," neodpustím si. Když se Armin postaví, napřímím se a na okamžik přenesu váhu na špičky prstů jak se na ně povytáhnu. Je vyšší než já, svět není fér. "Kam se poděl ten chápavý ochránce?" rýpnu si. "A neříkej mi fracku. Chci. Ten. Vak, Avillo." Tentokrát nebodnu prstem do vzduchu, ale přímo do jeho hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Je skoro roztomilá, když začne zkoušet se na mě vyzdvihnout, ale to do mého břicha začne bodat prstem. Rychlým pohybem ruky ji chytnu za zápěstí. Nedržím ji kdovíjak silně, fakt jí nechci ublížit, ale... "A já bych chtěl, abys nebyla taková nebetyčná ukázka zhrzené princezničky, ale očividně nemůžeme mít to, co chceme, co?" Syknu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Zlostně přimhouřím oči, když zachytí mou ruku. Udělám malý půlkrok k němu a ve stejnou chvíli se mihne vzduchem má druhá ruka s rozevřenou dlaní, a to přímo k jeho tváři. "Ten vak, Avillo. Nebo teprve poznáš, co to znamená zhrzená princeznička." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Facce se neuhnu. Naopak, nechám ji dopadnout a vzápětí chytnu ruku, která mi facku dala. "Tak se ukaž, ukaž mi co teda dovedeš. Jsem zloděj co ti ukradl vak a přišla sis ho vzít zpět... nemělo by být těžký to ze mě dostat, no ne?" Rozhodnu se si ji vyzkoušet a v další moment si ji za ruce přitáhnu blíž, pohled upřený do těch jejích. "Rovnou říkám, že tohle sexem nevyřešíš." Ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Facka s mlasknutím dopadne než je i ona chycena a zajmuta do Arminova držení. Jedinou facku, kterou jsem kdy komu dala, vyhrála kdysi Alyssane. Matka zuřila a já si to napříště už rozmyslela, i když si o ni Alyss vysloveně říkala a provokovala mě. Ruce se mu jako na povel pokusím vyškubnout, i když neúspěšně, což mě donutí na kratičký okamžik vycenit zuby než se ostře nadechnu a rty semknu pevně k sobě. "Ne?" uskřípnu posměšně a v další chvíli se prohnu v zádech a hlavu nakloním ke straně dost na to, abych odhalila pruh holé bledé kůže bez jediného kazu, jen s jedinou pihou pod hranou brady ve tvaru křídel letícího ptáka. A přeci jen by stačilo poodhrnout vlasy, aby spatřila světlo světa nabíhající modřina dokonale kopírující otisk jeho zubů. Část jí nenápadně vyčuhuje, připomíná. "Nelíbím se ti snad?" vyzývavě mu pohlédnu přímo do očí. "Nebo chceš snad připomenout, jak se trestá zlodějina?" ušklíbnu se. "Den na pranýři by ti očividně prospěl, Armine." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Je to náročný manévr, ale podaří se mi ji k sobě natočit zády tak, že má zase ruce za zády a já jsem natlačený na onu pověstnou zadnici. "Líbíš se mi až moc, v tom je právě ten problém." Utrousím polohlasně, že snad ani není jasné, jestli to mohl slyšet. Místo dalších slov přejedu zuby modřinu, kterou jsem zanechal a následně jazykem. "A víš, co čeká neposlušné princezny?" Ušklíbnu se a kousnu ji do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Přiznej se, tohle je ten důvod, proč jsi mě šel hledat," odfrknu tiše a mimoděk strnu, když zuby lehce přejedou po podlitině, kterou na bělostné kůži zanechali už dříve. Proti své vůli musím polknout, srdce mi poskočí a já trhnu hlavou sotva se zuby dotknout ucha, abych tvář natočila směrem k té Armínově. "Neposlušné princezny nejsou, jen drzí poddaní, co kradou věci, které jim nepatří, Armine," zapředu tiše a pohnu boky ze strany na stranu v tom krouživém pohybu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Děláš, jako bys tomuhle nemohla velmi snadno učinit přítrž..." Ušklíbnu se, ale nechám si pro sebe jak přesně... samozřejmě ji opravdu nechci znásilnit, na to si princezny i přes tohle všechno až moc vážím. Fakt ale je, že to co se mezi námi stane se možná znásilnění bude podobat... pokud se to tedy vůbec stane. "Chceš si užít stejně jako já, jen to chceš mít příležitost shodit na mě." Obviním ji a zatnu nehty do jejího zadečku. Rty přejedu po její čelisti a zadívám se jí do očí. Jednou rukou opatrně pustím její ruku a místo toho jí zajedu pod princezninu košili a pohladím ji po břiše a podbřišku. Tohle bychom fakt neměli... |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Pochybuji. I přesto se přistihnu, že... Uchm. Břicho vtáhnu, sotva na něm ucítím dotek dlaně, jemný dotyk pod košilí spíše lechtá než cokoliv jiného. "Neřekl jsi mi to, Armine... Co čeká neposlušné princezny, hmm?" horkým rtům putujícím po čelisti nabídnu krk, celá se lehce pootočím, zády se opřu o jeho hruď, zatímco se jeho ruka přesune z břicha o něco níže, zatímco ta má propuštěná... Nu, ta má se nejdříve lehce dotkne jeho stehna, prsty vklouznou na jeho vnitřní stranu... A nevybíravě ho silně štípnou. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Je to také zvláštní, byl jsem zvyklý na jednorázové rychlovky... možná s občasným opakováním, ale nic jiného. Jen touha si ulevit po dlouhém, náročném dni a že nás takových bylo kolem paláce víc než dost. Ale s Rhaenys to je jiné a já nevím, jestli to je dobře nebo špatně. Jako by si mě každým pohybem boků pevněji obmotávala kolem prstu... jen by mě zajímalo, jestli si uvědomuje, že tohle nedopadne dobře ani pro ní. Umím být majetnický. Když se Rhaenys nastaví a opře se o mě zády, beru to jako svolení pokračovat. Rty, zuby a jazykem začnu laskat její krk, zatímco rukama přejíždím po jejích křivkách a vychutnávám si je. Dokud mě tedy ta mrcha neštípne do stehna. Nejdříve nadskočím, následně zavrčím a místo postávání ji zalehnu na podlaze... tohle celé by bylo příjemnější na pokoji v hospodě, ale za to si může sama. "No, musí se jim ukázat jejich místo, co jiného." Zavrčím princezně do ucha, zatímco volnou rukou jí stahuji kalhoty až na kolena a v další moment na její zadek přistane má dlaň. Není to nic originálního, ale momentálně mozek není ta dobře prokrvená oblast mého těla. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Na zem se mi nechce, zpráchnivělá podlaha je plná prachu, studená a špinavá. Když se na ní i přes protesty ocitnu, ještě pod tíhou Arminova těla, rozhodně neležím klidně a odevzdaně, zvláště když mi začne bez svolení stahovat kalhoty. Takhle jsem si to zrovna... "... au!" div nenadskočím zároveň s plesknutím, které se ozve a v odpověď se ho pokusím praštit loktem do žeber. "Nejsi ve stáji a já nejsem kůň!" syknu vzdorovitě, když se pokusím ho ze sebe shodit. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Nechám loket narazit do žeber a ušklíbnu se. "Co si budeme, byla bys plodná klisna, kdyby tvůj otec měl co chce... takhle si můžeš užívat s jakým hřebcem chceš, co?" Ještě jednou přistane má ruka na jejím zadku, ale o poznání blíže jejímu rozkroku... a přesně tam pak směřují moje nenechavé, dravé prsty. "Tři týdny o tebe mám strach, div nezemřu... čtyři dny tě hledám... a první co přede mnou uděláš je, že začneš svádět jiný chlapy... jsi posrala... Ani slova díků!" Vrčím chraptivým hlasem do jejího ucha, než ji pod něj políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Ta podlaha je vážně hnus, je tak i cítit! Přes vlasy, které se mi nahrnou přes obličej téměř nevidím, o to více cítím každý Arminův pohyb a vnímám hlas tak blízko svého ucha. "Kyselý hrozny, Armine, závist je hrozná věc," utrousím posměšně, ačkoliv dech se mi povážlivě zrychlí. "Počkat? Díků? Díků za co?" Tam vzadu... To byla myš? MYŠ?! Tentokrát sebou hodím o dost prudčeji. "... buď chlap a přenes se přes to.... A zvedni mě z té země! Ti špínu z té košile už nikdy nedostanu!" ohradím se vůči své... Poloze. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Znova mi v hrdle zabublá smích, když za námi přeběhne myš a Rhaenys pode mnou nadskočí. "Princezna se vším všudy, co...?" Neodpustím si a kousnu ji do krku, než se zamyšleně rozhlédnu. Má pravdu s tím, že ta podlaha je nechutná... ale zas tak moc lepších věcí tady není. Pohled mi padne na židli, ale ta váhu nás dvou fakt neunese. A pak mi pohled padne na stůl... taky není z nejpevnějších, ale třeba vydrží. A tak princeznu vytáhnu na nohy a opřu o stůl. "Lepší? Nebo mám někde vyčarovat postel s nebesy?" Ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Syknu, když mě Armin vytáhne do stoje, pokusím se zachytit lem stažených kalhot, když mi holá stehna náhle ovane chladný vzduch a po zádech přejede mráz. Nestihnu se ovšem ani oprášit, když v dalším okamžiku skončím ohnutá o stůl jak nejposlednější hospodská holka pro všechno. Ruka zkroucená za zády, za kterou mě Armin drží mi nedovolí se pohnout. Zavrtím se, volnou rukou si shrnu aspoň vlasy z tváře přitisknuté k desce stolu na stranu. Přerývaně dýchám a bledé tváře mi stále barví ruměnec podpořený vědomím, že zatímco tu takhle ležím, mám holý zadek vystrčený do vzduchu, jak se mi i cípy kabátce svezly na stranu. "Ano, čaruj. Postel. Hned teď. Můžeš ji vytáhnout třeba z toho vaku, cos mi ukradl." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Znova ji přes něj plesknu, teď spíš z touhy ji potrápit než z čeho jiného, a začnu prsty trápit její klín. Je to fakt líbezný pohled. Sklony k dominanci jsem měl vždy, s Rhaenys ale krystalizují... a fakt, že se mi princezna nabízí jako nejposlednější z hospodských lehkých holek... No, povzbudí mě to. Prstem vjedu až přímo do ní a spokojeně zavrním. "Nejsi nějaká nadržená na princeznu?" Ušklíbnu se pobaveně. "Jo, obsah vaku ti ještě zkritizuji... Ta deka ti bude v zimně k hovnu." Ušklíbnu se, zatímco si s princeznou hraju prsty a rty týrám její krk. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "To říká ten pravý!" ohradím se dotčeně. "Jsi jak... Malý kluk... Co poprvé uviděl holku!..." ušklíbnu se, i když vzápětí musím přitisknout tvář i rty ke stolu s dalším těžkým výdechem namísto zasténání. Prsty volné ruky se zachytím za hranu desky a zatnu je do ní, zatímco se pod ním zazmítám. "Mlč a užívej si, dokud můžeš než si to rozmyslím," zavrčím nahněvaně i přes rty přisáté k mému krku. A ještě se mi přehraboval ve věcech?! Tu facku si zasloužil více než jednu! |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro I tak je zřejmé, že je jí tohle celé příjemné... a víte co? Budu si myslet, že to je díky mně. I proto, že si jsem dost jistý, že mám přinejmenším lepší fyzičku než kdovíjaký sedlák... a hygienu taky. "Když užít..." Rozepnu si kalhoty a párkrát se otřu svým rozkrokem o ten její. "Tak užít." S těmi slovy se rozhodnu přejít poslední linii zábran a vniknu do ní, zatímco si ji přidržuji za boky. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Nesnáším tě," seknu tiše na hranici slyšitelnosti za doprovodu zvuku rozepínaného opasku kalhot. Přezka cinkne, kalhoty sjedou dolů. Dovolím rtům, aby propustily z mého hrdla zasténání, když do mne vnikne celou svojí délkou. Dám mu, co chce. Budu sténat, nebudu urputně odmítat potěšení, které to přináší i mému tělu. Quid pro quo. Možná mu připadne, že je vítěz, ale není tomu tak. To já vládnu téhle hře. To já odsud dnes odejdu jako vítěz a už se nikdy neohlédnu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Až na jednu věc. Nejdříve jsem si nebyl jistý, ale přísahal bych, že jsem slyšel něco o tom, jak mě nesnáší... a čím dál víc jsem si tím jistý. Proto přestanu poměrně rychle, i když jsem ze začátku nasadil dost rychlé tempo... a za hlasitého sténání jejího jména ji zatahal za vlasy. Ale její slova protnou tu mlhu vzrušení... skrze kterou tohle byla hra, kterou jsme hráli oba, kterou jsme si užívali oba, kterou jsme měli možnost si vybít víc než dost frustrací a tužeb. Podívejte se, nejsem svatoušek. Zabil jsem, i kradl když na to přišlo... všechno ve jménu rodu Valeryian. Použil jsem svoje postavení abych sám sobě ulehčil život. Vím moc dobře, že nejsem ten hodný. Ale zatraceně, znásilnění? Natož znásilnění snad jediné osoby, která pro mě znamená dost, abych zvládl zapomenout na sebe? Zvedá se mi žaludek. Z toho, i ze mě. Mlčky přestanu. Obléknu se. Vrcholu jsem nedošel a jsem si dost jistý, že ani Rhaenys. Nechám ji se postavit a dát dokupy, než odsunu stůl a odhalím pod ním dvířka do sklepa, ty otevřu a vytáhnu vak, který princezně podám. Beze slova, bez ničeho. No, vlastně... "Nabídl bych ti, ať mě zabiješ, ale to by bylo moc brzké vykoupení." Odtuším suše. A jen v smrti má služba končí. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Záda mám rozbolavělá, na břiše otlačenou hranu desky. Kalhoty si mlčky natáhnu zpátky a chvíli jen stojím otočená k němu zády a prsty si pročesávám a uhlazuji vlasy. Párkrát se bříšky prstů dotknu krku posetého naběhlých zarudlých míst, ale není to nic, co by mě donutilo více než na okamžik zkřivit rty. Po Arminovi se podívám až v okamžiku, kdy přistoupí ke stolu, aby ho odsunul a vytáhl můj vak. Mlčky jej pozoruji a nakonec se mi levý koutek zhoupne nahoru v krátkém ušklíbnutí. Pořád se nemohu rozhodnout, kterého Armina mám raději. Toho, který jak pes stahuje ocas mezi nohy s tou štěněcí ublížeností či dravého floutka, který by si zasloužil spráskat bičem. "O tom ti nepřísluší rozhodnout," povytáhnu obočí a v tu samou chvíli k němu natáhnu ruku. "Podej mi svoji dýku. A klekni si. Zavři oči," vyzvu ho pevným hlasem, zatímco jej probodává fialkový pohled mých očí. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Bez jediné námitky, bez jediného náznaku pochybností nebo zaváhání, prostě před Rhaenys kleknu a nakloněním hlavy jí dám plný přístup k mé krkavici. Bylo by to rychlé a snadné... moji mrtvolu by nikdo do rána nenašel a byla by v místě, kde se už tak pohybuje dost nekalých živlů... nedbale rozcuchanou a umouněnou dívku by z toho fakt nikdo neobvinil. Poslušně zavřu oči a prostě očekávám tu ostrou bolest, co snad i rychle přejde... a spolu s krví se ze mě smyje ostuda mých činů. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Vlastně za to ani nemůže. Vyrostl v tom, byl v tom vychován, nedostal ani šanci se tomu bránit. Výchova versus přirozenost, které dohromady ovšem nefungují. Možná je pro něj už pozdě. A možná mu odloučení od jeho povinností jen prospěje, aby si sám uvědomil, kým je a především - kým bude. Přistoupím k němu blíže a ostřím dýky se s tou až něžnou opatrností dotknu jeho krku. Čepel neškodně sklouzne nahoru a dolů, mazlivě zaškrábe o strniště. "Nemáš právo mě soudit a také už to nikdy neuděláš, de Avilo. Nic ti není do toho, kdo mě měl před tebou. Kdo, kdy, kolik jich bylo, odkud pocházeli. Proč jsem to dovolila," skloním se nad něj, aby mě dobře slyšel. Můj tichý hlas. "Nepatřím nikomu. Říši. Mé rodině. A ani tobě," hlavu nakloním lehce ke straně. Děsí mě pomyšlení, jak snadné by bylo to skončit. Hned. Tady a teď. Ale neudělám to. Nebyla bych o nic lepší než má matka. Než bratr. "Mé rodině jsi sloužil věrně, a proto... Ti tímto daruji tvůj život, Armine. Nalož s tím jak uznáš za vhodné. Vrať se zpátky, začni znovu, cokoliv, je to tvůj život. Žij ho, jak uznáš za vhodné. ALE. Stejně jako ti daruji tvůj život, beru si zpátky ten svůj. Nebude mě sledovat. Nebudeš mě špehovat. Zvládnu se o sebe postarat sama. A věz tomu, že příště už tak milosrdná nebudu a život, co jsem ti darovala, si vezmu," hrot ostří za sebou zanechá mělký krvavý šrám. "Sbohem, Armine. Nepodělej to," napůl se pousměji, napůl se ušklíbnu. A ve stejnou chvíli se prudce oženu jílcem dýky po jeho spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Celou dobu mlčím, nechávám princeznu mluvit. Jako by mě přeprogramovávala, její slova se vrývají hluboko do mého mozku, páteře... snad až do mé genetické výbavy. Ostří dýky klouže po mém krku a já ho nechvávám. Kdykoli by mě mohla zabít, nebránil bych se a tohle všechno by skončilo... zatraceně, vlastně bych to uvítal, jakkoli zbabělé to je. Dýka tne do krve a pokryje se rudým zbarvením. Rád bych princezně řekl, jak nemožné tohle všechno je... jak moc mi je líto, co se stalo. Že takový už život prostě je, že se s tím nedá nic dělat. Když usoudím, že domluvila, otevřu oči a zadívám se do těch jejích. Možná tam proběhne vzácná vteřina porozumění, kdo ví. Chtěl bych... aby věděla, že jsem jí nikdy nechtěl ublížit, jen jí ochránit. Než to stihnu ale byť jen naznačit... jílec dýky se mihne. Vrazí mi do spánku. A s uvědoměním, že jsem nespal snad tři dny, mé tělo si rozhodne tuto splátku vzít hned. Jen se ozve dutý náraz mé hlavy o zem a pak už se nechám pohltit temnem. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Dýku odložím na stůl a v rychlosti zkontroluji obsah svého vaku a nakonec se porozhlédnu i po Arminových věcech. Když mi vzápětí padne pohled zpátky na něj... Pousměji se. Ne, takhle bys to měl moc lehké. Drobná lekce pokory ti jistě neuškodí. A když už jsem mluvila o vkročení do nového života, mělo by to být se vším všudy. Takové.. Obrození. Uchichtnu se. Vlastně nezáleží na tom, jak si to obhájím sama před sebou, ať už jako políček pro Armina či dětinskou pomstu královského spratka. Přejdu zpátky ke svému bývalému strážci a kleknu si k němu, zatímco mu začnu chvatně rozepínat knoflíčky na košili. Tentokrát je to moje práce, když vzápětí i cinkne přezka opasku o zem. O pár minut později si v duchu i nahlas nadávám, protože vysvléct dospělého muže, co ani trochu nespolupracuje je mnohem těžší než jsem si představovala. Než tak Armina zbavím i posledního kousku oblečení, zapotím se u toho více než u té bohulibé zábavy na stole. Neubráním se ani záchvěvu vzrušení, když si vzpomenu, jak... Na tom už stejně nezáleží. Přehodím přes něj jeho vlastní deku, nejsem zase takový nelida, na stole nechám i jeho zbraně. Nicméně oblečení nacpu do jeho vlastního vaku, který si přehodím přes rameno společně s tím svým. Co se mi nebude hodit, prodám, nebo rozdám potřebnějším. Přidám ještě narychlo naškrábaný vzkaz na kousku pergamenu ze svých zásob. "... venkovští vidláci aspoň umí dokončit, co začali. R." "Hodně štěstí, puso," poplácám Armina naposledy po tváři než zmizím do noci. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Probudím se s otřesnou bolestí hlavy a s podezřelou lehkostí na těle. Chvíli mi trvá, než se pořádně proberu, konečně mě pořádně probudila až ranní rosa a zima. Jakmile dojde, že jsem nahý, začne se ve mě vzbuzovat podezření. "Ta..." Zvednu se a rozhlédnu... a rychle zjistím, že v okolí není nic, než mé zbraně. "... ta..." Vlastně to není tak úplně pravda, všimnu si papírku, a na něm napsaného vzkazu. "... ta!" V hrdle mi zabublá smích, když výčitky za včerejšek začnou opouštět mé tělo... ne úplně. Ale podle vzkazu je zřejmé, že mi to Rhaenys zas tak za zlé nemá... ne, kdovíjaký dobrák, to stále nejsem. Ale... "Najdu tě, princezničko... jakkoli jsi mi to znesnadnila." Slíbím princezně, když její dopis opatrně skládám v ruce. "... ehm..." Ozve se za mnou a já se zvědavě otočím. Za mnou stojí někdo, kdo tu pravděpodobně měl mít schůzku se svými kumpány... a ten někdo má ke své smůle celkem hezké oblečení a je přibližně mé velikosti. Hmátnu po dýce a skočím po něm. "Tvoje hadry. Chci je." Zavrčím mu do očí, jako jen ožralé, násilnické hovado. A o pár minut později už z mlýna vycházím oblečený a místo mě v blaženém bezvědomí v mlýně leží nebohý zlodějíček. * * * Zakrvácenou dýku si párkrát otřu o kabátec rádoby lapky a prošacuji ho. Podobně jako jeho kumpáni, velké nic. "Práce ochránce pořádku fakt moc nevydělává." Zafuním, i když tohle byla jejich chyba. Vstoupit mi do cesty, zrovna když jsem hladový a nevyspalý... a ještě se mě pokusit okrást? De Avilovi nejsou nejlepší válečníci na světě, ale kdybych se neuměl ubránit pěti lapkům, rovnou se mohu podříznout sám. I tak mě irituje fakt, že pokud to takhle půjde dál, to něco málo vydělaných peněz mi vydrží jen pár dní. "Hm... tak co zkusit změnit obor?" Ozve se mi za uchem. V další moment hubeného muže co mě oslovil držím loktem pod krkem a dýkou mu hladím bradu. Ovšem, ve stejný moment si uvědomím, že jsem v přesile. A ne lecjaké... téměř cítím šíp, který mi míří mezi lopatky a periferním viděním zaregistruji mágskou hůl, stejně jako dva válečníky za mnou. Nebere mi to hlava, jak se za mě vplížili... fakt jsem byl tak unavený? Muž přede mnou se přátelsky usměje a ledabyle zvedne ruce, jako by se vzdával... na šarádu mu neskočím, opatrně ustoupím a rozhlížím se po protivnících, jako pes zahnaný do kouta. "Neboj se... jen by se nám hodil někdo tvých kvalit." Muž, který se později představil jako Kieran, se znaleckým zamlaskáním šťouchne nohou do jedné z mrtvol a narovná se. "A co že to děláte?" Zeptám se podezřívavě. "Ale... vyrovnáváme karty osudu." Zazubí se vedoucí Osvobozených. * * * "Mají to, na voze... eh, takový dvě šipky... na žlutým pozadí." Zamručí Mattheus, náš uprchlý mág, jak nahlíží do budoucnosti. "Černá ostrví ve zlatém poli?" Zpozorním a poněkud se napřímím. Ignoruji zvědavé pohledy, které na mě Osvobození vrhli. Včetně Matthea. "No... uh... asi? Nevím co je ostrví, ale je to černý na zlatým." Zamyšleně pokývu hlavou a přejdu ke Kieranovi. "Ti nestojí za loupež, budete riskovat krky kvůli pár šupům." Řeknu mu prostě, i když znova ucítím šíp mezi lopatkama. Povzdechnu si. "Mohl bys Ari říct, ať na mě nemíří jakmile se pohnu? Fakt mě to znervózňuje." Odpovědí je mi krátký úsměv a letmé gesto přes moje rameno, po kterém svrbění mezi lopatkami ustaje. "Je jen opatrná... stále nejsi moc důvěryhodný. Hlavně mi řekni, proč si to myslíš, šlechta jako šlechta, ne?" Slabě se usměju. Tenhle sentiment mi není cizí, ale... "Není to tak úplně pravda. Černá ostrví ve zlatém poli je erb Rhodesů. Posledních pár let silně investují do svých poddaných... znáš to, nová pole, úlevy na daních... jsou populární a taky chudší než většina šlecht. Přepadneme je a jejich lidé je budou bránit do posledního... a těch peněz taky moc mít nebudou." Nechám si pro sebe, že lord Valeryian si o Rhodesech myslel svoje, já měl pro ně slabé místo. Mattheus se mezitím přidá do debaty. "No, dále pak jedou... mají tam... zlatou rybu na modrým pozadí?" Mattheus si odkašle a zadívá se na mě. Nepatrně kývnu hlavou. "Fiorinové. Bohatí obchodníci, jejich lidé jsou dobře zaplaceni. Budou se prát, ale nejsou hloupí, nenechají se kvůli svým pánům zabít..." "Fajn, pane Armine, ale proč bych vám měl věřit? Třeba to je past?" Pokrčím rameny. "Není. Ale věřit mi nemusíš. Budeš riskovat život svých lidí pro pakatel." Chvíli se přeměřujeme pohledem a mezi Osvobozenými je najednou ticho, jak čekají na příkaz svého velitele. Já si sednu zpět ke svému stromu a posunu si kapuci tak, aby mi nesvítilo do obličeje. "Uděláme to podle nováčka!" Slyším jen a pod kapucí se objeví krátký, potěšený úsměv. Je příjemné být pro jednou doceněn... bohužel tím na sebe přilákám pozornost Ari, která významně zapodne šíp mezi moje nohy a já jí věnuji jen otrávený pohled. * * * Veselá hudba, alkohol a bujaré veselí. Tenhle podnik rozhodně patří mezi ty, do kterých bych Rhaenys nikdy nepustil... i když teď už asi jo. Mám v sobě kdo ví kolikátý džbán špatného piva a je mi vlastně příjemně. Inu, Osvobození darují peníze zpět lidu po svém a celkem rychle, jak je vidno... ne, že by to zdejším děvečkám vadilo. Jak se zdá, někteří zdejší hospodu pojali i jako bordel. Možná na pováženou, ale dá se to čekat... a nyní jsme ji ovládli mi a platíme až moc dobře, než aby se nás hospodský snažil vyhnat a i opilí se rveme až moc dobře, než aby se o to samé pokoušela městská stráž. Mattheus někde chrápe pod stolem, zatímco Kieran štípne do zadku děvečku a následně vystoupí na stůl. "Na náš úlovek, na další parchanty pod drnem!" Zavelí a přidá se k němu dost nesourodý, ale přeci jen souhlasný výkřik, než mávne rukou ke mně a já se mu na oplátku předpisově ukloním... a neujde mi při tom pohled Ari, když mizela z rušné místnosti... a já po chvíli za ní. Zneužili jsme se navzájem, o tom žádná, ale pro jednou jsem usínal bez divokých snů o princezně a i ona měla jistě svůj důvod, do kterého mi také nic nebylo. No, je to tu příjemnější než doma... * * * S Osvobozenými jsem tak zůstal poslední tři měsíce, během kterých jsem jim pomáhal vybrat si ty správné cíle a samozřejmě i v boji. Nikdy jsem nebyl trénován do války, jako spíš do soubojů jeden vůči více, ale právě tady to pomáhalo ohromně... často jsem si říkal, co by asi otec řekl na to, že jeho nejnadanější syn jeho učení využívá ke kriminální činnosti... na stranu druhou, stále jsem to kloubil s hledáním princezny. I když ptát se svázaných šlechticů "dobrý den, neviděli jste Rhaenys Valeryian poslední dobou" moc nefungovalo. A možná už klidně mohla být někde mrtvá... na to jsem se rozhodl nemyslet. A jen doufat, že ji ještě někdy uvidím. I když se to zdálo nepravděpodobné. Často jsem i vyhledával dobře známé erby Valeryianů nebo De Avilů, ale zatím nic... i tak bych se snažil Osvobozené od nich odradit. Až příliš dobře cvičení a oddaní strážci... jindy by mi to bylo jedno, ale Osvobozené jsem si oblíbil a ne jen díky pohledné elfce a bystrému veliteli. Zapadl jsem mezi ně lépe, než mezi svou vlastní rodinu. I když je tak trochu zneužívám pro svoje cíle, stejně jako oni mě... tak trochu jsem si je oblíbil. "Matte?" "Černá brána na modrém poli." Na tváři se mi rozlije nehezký úšklebek, kterého si leckteří všimnou. "Můžeme. Pro tyhle nikdo neumře. Za posledních deset let zvýšili daně pětkrát... a jsem si téměř jistý, že prostřední syn využívá právo první noci." "Fajn! Jdeme." S tím jedenáctičlenná skupinka zbojníků začne vstávat. Pár minut před příjezdem vozu se na cestu, jaká to náhoda, zřítí strom. Plán je jasný. Jakmile vůz zpomalí, z lesa se vynoříme my, s úmyslem nejdříve zpacifikovat kočí, případně další stráž na koních, a pak už je to jasné... z korun stromů to celé hlídá Ari. Kdyby se kočí nenechal přesvědčit, má jasné instrukce. Její šíp v jeho krku. Přistihnu se, jak si tiše pobrukuji... i když je to stále vzrušující, už je to skoro rutinní záležitost. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Sluneční paprsky zbarvené do odstínů červeného zlata blížícím se soumrakem se opírají do zelené krajkové záclonky visící přes okno kočáru. Sleduji stíny, které vykresluje krajka, ty roztodivné ornamenty rozplizlé po stěně kočáru ve fantaskních obrazcích, které se pomalu pohybují. Na chvíli ztracená ve vlastních myšlenkách pouze mechanicky přikyvuji pokaždé, když se komtesa z Dampierre odmlčí v očekávání mé reakce. Nikoliv projevení nějakého názoru, chce jen potvrzení, že to její názor je ten správný a všichni ostatní jsou tupci, co ničemu nerozumí. Nechci tím tvrdit, že je Henrietta hloupá husa, ne, ne, vychytralá liška, která vždy přijde na způsob, jak se dostat do kurníku, stejná božská mrcha jako má drahá mladší sestřička, která vždy věděla, jak schovat vlastní záměry za jemnou tvářičkou křehkou dívky, kterou zajímá jen jaká barva je na podzim v nejvyšších kruzích trend a zda dostane k narozeninám novou bílou klisnu jakou si přála. Ovšem některé věci jí stále unikají přímo pod prsty. Jako třeba já. Už měsíc téhle náně dělám společnost v jejich letním hrádku na venkově, kam ji poslal za trest baron Dampierr kvůli aféře s lokajem - minuta ticha za jeho sťatou hlavu - bez toho aniž by věděla, kým jsem. V jejích očích jsem nebyla více než exotickou společnicí - nu, spíše exotem, který dělal její život zajímavější. Nepotkaly jsme se zrovna v pro mě příznivé situaci, ovšem vsadit na její zvědavost a touhu po zábavě, která by rozvířila kalné vody nudného venkova, se vyplatilo. Potřebovala jsem ji, potřebovala jsem kontakty, ke kterým mě její jméno mohlo dostat. Dostat se do Pohraničí bez toho, aniž by si mě kdokoliv všiml byl větší problém než jsem předpokládala, byla to nákladná a náročná cesta, jak jsem velice brzy zjistila. Bylo to k vzteku, předpokládala jsem, že touhle dobou tam již budu a s celou tohle šarádou ohledně mého útěku bude konec, ale Armin měl nakonec možná pravdu - svět nebyl takový, jaký jsem ho znala. Neměla jsem žádné iluze, věděla jsem, že to nebude lehké, ovšem i přesto jsem neustále narážela na samé překážky.
Lehce sebou škubnu, když hlas Henrietty na okamžik přeruší zakrákání havrana, jehož silueta se mihne za oknem. Zamračím se a střelím pohledem po komtese, ale nezdá se, že by to vůbec zaregistrovala. "Ale no tak, Shay, usměj se, celou cestu se tváříš vážněji než služka, když se jí dovolíš říct, že něco dělá špatně," drobně se ušklíbla a já v tu chvíli musela bojovat s nutkáním ji chytit za ty vyčesané vlasy a několikrát jí uhodit obličejem o podlážku. "Copak ty se netěšíš? Určitě budeš nad-še-ná, tetička pořádá ty nejlepší večírky široko daleko! Zvláště od doby, co nešťastně skonal její manžel," Henrietta se zachichotá. S povzdechem se pousměji. "Jistěže se těším, nemůžu se dočkat, až Hraběnku poznám," odpovím. Lžu. Děsím se okamžiku, kdy tam dojedeme, děsím se toho, že mě někdo na tom hloupém malicherném večírku pozná, že si někdo uvědomí, že tahle Shay je až nápadně podobná někomu, koho mohli vidět u královského dvora... Nechtěla jsem jet, ale nedostala jsem na výběr, Henrietta si na tom trvala a odmítala mě ze svých spárů byť na pár dní propustit a o mně se pro změnu pokoušely mrákoty při představě, že zahodím měsíc jejího žvanění tím, že prostě uteču. Což mě pravděpodobně stejně čekalo vzhledem k tomu, že jsem si nemohla dovolit takhle... Riskovat. Řach. Krrch. Prásk. Koně polekaně zařičí a vůz zastaví tak prudce, že jen tak tak stačím zachytiti dlaněmi za ramena dřív než na mě stačí se zaječením spadnout. "Co se to děje?!" její pronikavý hlas se odrazí od stěn kočáru div mi nezalehnou uši. Nazlobeně špulí rtíky, zatímco si spravuje vázanku šatů. Po zádech mi přejede mráz - já věděla, že ten havran je zlé znamení! - a tak s pohledem upřeným na ni si přiložím ukazováček ke rtům. "Tišeji, slyšíte?" zašeptám tiše. Zvenčí slyším hlasy. Cizí hlasy. Štěkavé povely. Kolem kočáru se stahují stíny. "Shh, klid," nakloním se k ní blíže, když vidím, jak ve tvářích střídavě bledne a rudne, jak neví, jestli se bát nebo vztekle soptit. Poposednu si a dlani se mi objeví rukojeť dýky vytažené z boty. Naštěstí jsem si nenechala komtesou vnutit šaty, kalhot jsem se odmítala vzdát a v kožené kazajce a jednoduchém elegantním kabátci mi bylo lépe. Ostatně, počítala jsem, že až budu mít Henrietty plné zuby, tak část cesty pojedu na jednom z jezdeckých koní, kteří byli uvázaní za kočárem. No, princezna míní, havran mění... |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Nedělej voloviny! Ať ti platěj jakkoli, určitě to není dost, abys pro ně chcípnul. Zůstaň a třeba ti něco přistane. Nebo zdrhni. Ten tesák každopádně nech pěkně tam, kde je." To Kieran krotí kočího, který chvíli očividně uvažuje, že to zkusí... ale pak si všimne, kolik se nás z lesa vylupuje a když se vedle jeho krku zabodne šíp s takovou silou, že snad prorazí stěnu, o poznání zkrotne a zvedne ruce nahoru. Já svou pozornost zaměřím na tři stráže, které neochotně postávají kolem vozu a pozorují nás. Vyzbrojení... no, ta zbroj vypadá dobře, ale znám to. Spíše ceremoniální, než účinná. Ve snaze vypadat dobře, kusy nekvalitního kovu překáží tam, kde by neměly, tlačí a i když se hezky leskne, je vidět že není moc používaná. I tak to jeden z nich zkusí a s odhodlaným bojovým pokřikem "Pro slávu a čest!" se na mě vrhne. Má bonusové body za styl. Mínusové za všechno ostatní. Meč drží vysoko nad hlavou a já se ani neobtěžuji své zbraně vytahovat. Uhnu o půlkrok do strany těsně před zašvihnutím mečem a pak už se ozve jen tupý náraz mojí pěsti do jeho spánku. Tělo strážce dopadne na zem a já zvednu obočí na jeho dva kumpány. Ti jsou buď zkušenější, nebo se učí rychle. Jejich zbraně dopadnou vedle nich do země a oni poslušně zvednou ruce k prohledání. "Hodní kluci." Zamručím tiše a vrhnu se na ohledání jejich výzbroje, abych je zbavil případných nemilých překvapení. Zatímco já prohledávám strážce a Ari hlídá kočího z dálky, další zbojníci se vydají zbavit koně a kočár přebytečné zátěže. Tomu velí neimpozantní figurka trpaslíka, ale nebýt Gotreka, mohli bychom odejít jen s cetkama a zanechat tu ty důležité věci... možná to je rasistické, ale ten chlap má čuch na zlato. A pokud tomu rozumím správně, právě to stálo za jeho činností zde. No a náš charismatický vůdce se mezitím vydá do kočáru. "Bré odpoledne, dámy a p... oh! Vlastně jen dámy." Na tváři se mu objeví výraz, který jistě kterákoli šlechetná dáma již viděla, a to na tváři dvorního barda, který se rozhodl zkusit své štěstí u šlechtické dcerky. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Dlouze vydechnu. Přepadení. Vzápětí na chvílí ustrnu uprostřed nádechu, pohybu i myšlenky. Moje věci! Čert vem Henriettu a její cetky, co veze sebou, ale mezi jejími věcmi byl i můj vak se vším, co jsem potřebovala na cestu. Většinu peněz a šperků jsem sice schovala mimo svůj dosah a vlastně dosah kohokoliv ovšem tohle... Byla komplikace. Přechytnu dýku v ruce a přesunu se blíže ke dveřím kočáru, naposledy naznačím Henriettě, aby nedělala scény. Příliš si muže, který drze vleze dovnitř neprohlížím - no, narozdíl od Henrietty, na něj hledí sice úkosem, ale ve tváři panovačný úsměv. Rychle se pohnu dopředu a v další chvíli opřu hrot dýky o jeho krk. "Ruce ať na ně vidím a žádné prudké pohyby. Mohla bych se leknout a nehoda by byla na světě..." ušklíbnu se, "ať se všichni stáhnou na dvacet kroků od vozu. Hned." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Podle kroků je slyšet, jak se všichni poslušně vzdalují, i když jim taky rychle dojde, co se děje... je slyšet svištění čepelí z pochev. Většinou jsme se snažili nikoho nezabít, ale někdy zase není zbytí... a raději opětuju nějakou šlechtickou nánu než Kierana. I moje dýka vyjede z pochvy, ale o poznání tišeji, když se plížím kolem vozu, s úmyslem otevřít druhé dveře a vlítnout dovnitř... riskantní, ale mohlo by to zafungovat. Neprozradí mě mé rychlé nohy, prozradí mě strážce, který měl tu smůlu nezůstat poslušně v bezvědomí. "Jeden se plíží kol-" Pokusí se vykřiknout, ale to už má místo oka dřík šípu... i tak to asi stačilo. Ve voze si Kieran odkašle a pokrčí rameny. "Co dodat, mí lidé jsou svobodné duše..." A mezitím se ozvou i mé kroky, jak se vzdalují od kočáru oněch požadovaných dvacet metrů. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro To, co se stane vzápětí mne ani trochu netěší, mojí tváři probleskne záchvěv zlosti. Vozka položil život za někoho jako je Henrietta... Nicméně, kdo jsem, abych soudila? "Henrietto, buďte tak laskavá a zajistěte ty dveře, kdyby náhodou tady kroužily další svobodné duše..." brouknu směrem ke komtese, aniž bych spustila pohled z lupiče. Uleví se mi, když muž dá pokyn ostatním a oni ho poslechnou. Zatímco on vytáhne hlavu z vozu, já z něj naopak povylezu, dost na to, abych mu stále tiskla hrot dýky k ohryzku a nemusela u toho mít nataženou ruku. Zpoza ucha mi vyklouzne pramen vlasů podél tváře. Vadí mi, ale nedovolím si jej shrnutou, ba dokonce ani posunout trochu lépe klobouk. "Stráže se vrátí zpátky k vozu a vy nás necháte odjet, rozumíme si, doufám." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Kieran ještě trochu vycouvá z vozu... pomalu, ve snaze ruku s nožem vytáhnout z vozu tak daleko, jak to jde. Jsem si jistý, že Ari teď dveře vozu pozoruje bedlivým a přesným okem. A že pokud se hlava neznámé osoby vytáhne z vozu, bude to téměř jistě rozsudek smrti. Kieran to ví taky a i když ho pohánějí více materialistické pohnutky, přeci jen by neznámou raději živou. Proto se slabě usměje. "Rozumíme... ale snad chápete, že tohle udělat nemůžu, že?" Ve stejný moment sáhne po ruce s nožem, s úmyslem člověka vytáhnout ven... přímo do cesty mě, který vystartoval jakmile jsem si všiml pohybu jeho ruky. Za běhu si protočím dýku v ruce, takže když mířím rukou na spánek neznámé, není to proto abych ho projel dýkou, ale abych ji omráčil... konečně, zrovna tenhle chvat znám nepříjemně dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Chňapne po mé ruce a trhne se mnou ven z vozu, a i když jsem to čekala, nestačím ucuknout ani se mu vytrhnout. Převážím se dopředu. Zároveň ke mně dolehne zvuk těžkých kroků ze strany. Neubráním se zlostnému výkřiku a dříve než stačí dopadnout pěst, dýka, cokoliv čím se stín, který vidím v periferním vidění, napřahuje, odrazím se nohama z vozu ven. Skočím tak přímo proti tmavovlasému muži. S trochou štěstí se mi podaří ho srazit a odkulit se včas bokem. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Kieran leží na zemi a nejistě vstává na nohy. Žena leží vedle něj, zrovna se odkulila na záda. Nedávám jí příliš velkou šanci, i když si takhle vběhu všimnu vlasů a něco ve mě hrkne. Ale co, tyhle vlasy může mít kterákoli. Doběhnu k ní a zalehnu tu mrchu. Než stihne dělat nějaké blbosti, své podpaží jí vrazím pod krk a natlačím ji více na zem. Špičku dýky ji přimáčknu k žebrům, dostatečně silně abych i přes kabátec porušil kůži. "Žádný blbosti!" Vztekle se jí zadívám do očí. Těch povědomých očí... pak sjedu pohledem na obličej. "... ahoj?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Stihnu se sotva nadzvednout na loktech, když mě srazí zpátky na zem váha, která mě vzápětí znehybní společně s předloktím přitisknutým ke krku tak silně, že v první chvíli jen zalapám po dechu a chvíli mi trvá než dokážu zaostřit. Už se chystám podobna divoké kočce muži vrazit prsty do očí, když konečně spatřím jeho tvář a uslyším i hlas nenechávající na pochybách. Překvapeně zamrkám, ruce mi klesnou bezděčně zpátky na zem jak se zapomenu i bránit a rvát o vlastní život. Armin. Poslední člověk, které bych čekala... Tady. Člověk, který... "... ty patříš k nim?!" syknu tiše. Zní to více pobouřeně než překvapeně. A když v další chvíli uslyším zaječení drahé Henrietty, škubnu sebou, patami zahrabu o prašnou zem. "Musíte ji nechat odjet!" zasípám jen pro uši mého bývalého ochránce. "Nikdo se jí ani nedotkne!" zakřičím pak už pro všechny podstatně více nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Kieran mezitím usoudil, že o hlavní nebezpečí je postaráno a vydal se do vozu pro další pasažérku.Když se mu ji podařilo vytáhnout ven, já se po Rhaeniných slovech zvědavě otočím. Pak se otočím zpět k princezně. "Tuhle? Fakt? Pro ní je dýka mezi oči skoro vysvobození, jak se mohl jistý lokaj přesvědčit..." Znechuceně zamručím, když poznám lady Henriettu, největší krávu v sedmi vévodstvích. Kieran si Rhaenina příkazu opravdu příliš nevšímá a raději bere Henriettě šperky, co jí nachází na těle.. a že si při ohmatávání sáhne i kde téměř jistě žádné šperky nejsou. Znásilnění nepatřilo mezi naše modus operandi, ale svatoušci... eh. Chvíli odevzdaně Rhaenys pozoruji, když přemýšlím, jak toho docílit. I přes tohle všechno princezně stále věřím, pokud říká, že je to důležité... "Za únos nestojí, Kierane. Její fotr ji nesnáší a její lidi taky, za ní nikdo nedá ani zlámanou grešli... mimoto tuším, že ráda ojíždí poddaný, fakt chceš vředy na koulích?" To, zdá se, Kierana zarazilo a donutilo přemýšlet. Pak si povzdechne. "Fajn, ale její kočí je mrtvej a prachy si berem. Ať si užije zbytek cesty." Na to jen kývnu a omluvně na Rhaenys pokrčím ramena. Víc nezvládnu a upřímně, i tak jsem udělal dost. "Když z tebe slezu, budeš dělat voloviny, nebo se fakt těšíš na šíp mezi očima?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "A to je důvod chovat se stejně jako ona?" seknu tiše zpátky. Srdce se mi rozbuší, ve spáncích tepe, jak se usilovně snažím vymyslet... No, co vlastně? Jediný, kdo může něco udělat je Armin a jen pokud bude chtít. Kousnu se do rtu a s napětím čekám, co bude dál... "Uf." Dlouze vydechnu úlevou, když je osud Henrietty určen a na krátkou chvíli přivřu oči, ovšem další Arminova slova mě vrátí do reality. "Bohové, vážně by váš člověk střelil neozbrojenou bezbrannou ženskou?" vyplivnu ze sebe s lehkým znechucením, "... hrdinové," zamručím. Nádech. Výdech. Pohlédnu Arminovi do očí. "Schytáš za mě šíp, když něco zkusím?" neodpustím si. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Jsem stále trochu nesvůj, Rhaenys jsem tu opravdu nečekal... a vlastně nevím co s ní. Pochopitelně s ní chci trávit čas... i když jsem k Osvobozeným přilnul, opustil bych je kvůli ní, tahle část mojí fanatické věrnosti nezemřela... jen se přeorientovala směrem k Rhaenys, spíš než k jejímu rodu. Když stojíme, chvíli nevím co, a pak ji v určitém gestu surových, neovládaných emocí obejmu. Krátké, ochranitelské objetí, které skončí tak rychle jak začalo. "Jak jde cesta do Pohraničí?" Snažím se neznít příliš posměšně. Nejde mi to. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Dobrá... Dobrá. Je stále na mojí straně. Ta informace mě vlastně pro tuto chvíli potěší, v hlavě se mi začíná rodit plán, jak z tohohle fiaska udělat výhru. Tedy... Aspoň doufám. Podanou ruku tentokrát přijmu, prve proto, abych se k němu mohla přitáhnout blíže, což ovšem udělá i sám Armin, aby mě mohl obejmout. "Ne! Zbláznil ses?!" syknu a strčím do něj rukama, i přesto že mě hned pouští. Nechci, aby to vypadalo, že... Jsem s nimi byla domluvená. Henrietta mě nesmí podezřívat. Nicméně v okamžiku, kdy do něj strčím, tak i jedna z mých rukou přejede po hrudi podstatně níže, prsty se zastaví na jílci zbraně, co má u pasu a pevně jej sevřou. "Trhni si," doporučím mu mile, prsty druhé ruky jej chytí za zápěstí levé ruky. Ještě máme chvíli, kdy nebude divné tohle tulení. "Jsem lepší rukojmí jak ona. Vezměte mě sebou." Ke komtese se pak vrátím jako pravá hrdinka. Dokonalý plán, no ne? Na nohu dupnu Arminovi s gustem. Vím, že tasit jeho vlastní zbraň mě nenechá. Je to jen... Divadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Než stihneme dál mluvit, na nohu mi přistane ta její. Zasyčím a trhnu boky od sebe, aby pustila jílec mého meče. "Mrcha mi jde po meči!" Vyštěknu, chytnu ji za zápěstí, kterým drží mou ruku a trhnu s Rhaenys k zemi, tentokrát tak aby skončila na břiše. Snažím se nebýt příliš hrubý, ale stále to musí být věrohodné. Jakmile je na zemi, přikleknu jí ruce na její záda. "Lano!" Natáhnu ruku a Kieran mi jedno hodí. Rychle a zkušeně začnu svazovat její ruce k sobě. "Nech mluvit mě, maximálně mi nadávej... nemělo by ti to vadit." Špitnu do jejího ucha, když dotahuji uzel. Dávám si pozor, abych nikde neutáhl příliš a neudělal jí jizvy, ale i tak... musí to být věrohodné. Vstanu a nechám Rhaenys v trávě. "Čubka." Ocením ji před Kieranem. Ani se nemusím moc přetvařovat, frustrace mám kvůli ní víc než dost. Ten mě znalecky okoukne a podá mi lahev vína, kterou tu našel a otevřel. Vděčně se přímo z lahve napiju. "Dala nám zabrat víc než dost... Co je zač?" "Je to parchantka, takže nic moc, ale ta zrzka ji má ráda... a určitě za ní zaplatí víc než dost, jen co bude doma. V nejhorším pohrozíme jejímu taťkovi, že vyjde najevo s kým vším píchal." Ušklíbnu se. "Hm... svázals ji pěkně... bude vadit, když si s ní užijeme?" Chvíli nad tím přemýšlím... a abych princeznu taky trochu naštval, možná delší chvíli než je nutno. "Ne... tím bych obtěžoval holky až budem zas chlastat. Mimoto, tuhle znám. Mám s ní nevyřízený účty." Mrknu na Kierana, který kývne hlavou. "Zasloužil sis to, lup máme slušnej... ale škoda, má docela hezkej zadek." S tím odejde organizovat lup. "Nemáš nejmenší tušení jak hezkej má zadek." Brouknu za jeho zády, spíš pro dobro svoje a princeznino. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro S dlouhým výdechem natočím hlavu k Arminovi a Kieranovi, když se o mně začnou bavit, jako bych tam vůbec nebyla. Víno. Taky bych si dala. Arminova krycí historka není zase tak špatná, jen... "Svázals ji dobře?" Při těch slovech se v trávě zavrtím. "Mor a kapavku na vás, zkurvysyni," zavrčím. Henrietta má takové neskutečné štěstí, že mě má! Ale jestli se ke mně Kieran přiblíží, budu ječet. "... sladké. Rozvaž mě a padnu ti za tu lichotku kolem krku," zamručím tiše. Znovu se zavrtím, není to úplně nepříjemnější pozice. "Jestli na mě někdo jen sáhne, tak o ty prsty přijde," dodám už o něco více nahlas. Pro jistotu. Kieranovo množné číslo mě trochu vyděsilo. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Ten byl zatím dost bez ladu a skladu obrán, zavazadla vysypána a až na cennosti vše naházeno zpět. Meče strážců jsme si vzali, vždy se hodí víc zbraní. Tělo kočího pohozené u cesty. Naše osobní vaky se rychle plní vším drahým kamením co nacházíme. Henrietta spoutaná není, dohlíží na ní Kieran, ale toho po určité chvíli přestalo bavit její kvílení a tak má teď zrzavá fúryje v ústech narvaný šátek. I tak se snaží mluvit. Nejde jí to. Dávám si dobrý pozor, aby viděla spoutanou Rhaenys, očividně to je pro princeznu důležité. Aby Henrietta věděla, že princezna se nechala zajmout místo ní. Tak jako tak, žádné další problémy už nenastanou a z jednoho strážce vypadne, že ukočírovat povoz zvládne. Strážce, ještě se spoutanýma rukama, naskládáme do vozu a poté i Henriettu... ta se, k jistému překvapení mě i Kierana, právě o něj ještě krátce otře boky, rádoby koketně. Na chvíli zalituji, že jsem si komentář o vředech na koulích nenechal pro sebe, alespoň by náš drahý vůdce vypustil páru a já měl zbytek dne klidnější, na druhou stranu... no, je vtipné ho vidět trpět v tomhle směru. Henrietta, tak s jistým zhrzeným a načuřeným pohledem odjede. Až teď, když je jasné, že už se nic podělat nemůže, se objeví i ti zbojníci, co vše kontrolovali zdálky a přidají se k všeobecnému vesilí. Lupu máme dost, vydrží nám nějaký ten týden... a určitě se znásobí po prodání rukojmí, že? I když si nemyslím, že by za ní Henrietta plánovala opravdu platit... a to mě znepokojuje. Pak totiž Rhaenys zbývá jen útěk a já fakt nevím, jak bych se zachoval. Právě tyhle myšlenky se mi honí hlavou, když ji stavím na nohy a místo provokativního, usměvavého Armina ji zdraví poněkud naštvaný a unavený zbojník Armin, tím že ji za loket táhne na nohy. "Pojď." Pobídnu jí. * * * Nálada se mi poněkud spraví, když se během chůze k nám přidá Ari. Ta jde kus za námi, pravděpodobně připravená Rhaenys zastřelit jakmile by se pokusila o útěk, ale je dost blízko na rozhovor... no, prohodí se mnou asi pět slov, ale v jejím případě je to skoro zázrak. Zajímalo by mě, jestli jsou všichni elfové takhle mlčenliví. Tak jako tak se po chvíli přidá i Matt, který doteď kontroloval náš lup kvůli hledacím zaklínadlům a podobným ptákovinám, kterým nerozumím. Podobnou kontrolou si projde i Rhaenys, což de fakto znamená jen, že ji přejede soustředěným pohledem... i když, a to ze mě asi mluví žárlivost, na jejím hrudníku setrvá očima nepřiměřeně dlouhou chvíli. Každopádně nic nenajde, čemuž se ani nedivím. Kdyby Rhae na sobě něco sledovacího měla, nebyla by tady. A tak po kontrole pokračujeme v chůzi, my tři a princezna vzadu, zbytek tlupy mezi námi a Kieranem vepředu, který nás vede do tábořiště. Pro princeznu to je krutá cesta. Není ji promluveno promluvit a pokud začne kecat až moc, jsem donucen dát jí roubík. Rád bych jí řekl, že to je proto, že dělá voloviny, ale to před lidma zde moc nemůžu... že? * * * Protože nejbližší město je daleko a chlastačka takhle brzy poté, co tu byl přepaden kočár by si říkala o problémy, máme tábořiště pár kilometrů od místa přepadu. Už se chýlí na večer, když do tábořiště dorazíme a začne se zapalovat oheň, stejně jako stavět stany. Postavění toho mého zabere jen pár minut, už mám praxi, a v další moment kývnu na R ať jde dovnitř a ještě vevnitř vybalím své deky na spaní, než z princeznina vaku vytáhnu ty její, pokud nějaké má. Když se kolem rozběhne konverzace a já mám určitou jistotu, že nás nikdo nebude špiclovat, vytáhnu Rhaenys případný roubík. Provazy jí zatím nechávám, kdo ví jestli by sem někdo nemohl nahlídnout... no a může to brát jako trest. "Promiň, jinak to nejde." Zamručím omluvně a pokrčím rameny. "Ehm... jak ti je? Jako teď. Ale klidně i jako celkově." Zazubím se. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Můžu ti pak barvitě vyprávět, který žebrák se teď naparuje v těch na míru šitých botách," utrousím tiše a pak... Už mi nezbývá než jen čekat a pozorovat odevzdaně dění kolem sebe. Nepatrně se ušklíbnu, když spatřím to zklamání v tváři Henrietty, pletky s nekalým živlem s pohlednou tváří Kierana by si jinak nenechala ujít. Na to, co bude dál... Raději nemyslím. Moc dobře vím, že by za mě jisté osoby zaplatily vskutku královské výkupné, ale... Rozhodně ne Henrietta. Zamyšleně se zahledím Arminovým směrem... Nechá mě utéct? Doufám to, doufám, že ví, co je správné. "Pojď? Hej, od kdy rukojmí chodí pěšky? Vůz? Kůň? Silné ruce pohledného svalovce, co by mě nesly v náručí? Nic?" nechám se vytáhnout na nohy s brbláním, které ani nemusím předstírat, když pojmu podezření jak moc vážně Armin to své "pojď" myslel. * * * Jistěže si všimnu, jak Armin pookřeje, když se k nám připojí ta... Elfka. Na náladě mi to příliš nepřidá, stejně jako zkoumavý pohled mága, ze kterého ve mně zatrne. Mohl by... Poznat... Že... Ne. Naštěstí ho zajímavý víc moje prsa a magické cetky, co nemám. "Oči mám tady," neodpustím si stejně jej umravnit. Pak už je to jen horší a horší, cesta s rukama spoutanýma za zády je asi všechno jen ne příjemná, a když se pokusím o vyjednávání na téma "jak správně zacházet s cenným rukojmím", Armin mi i přes mé protesty dá roubík. Ještě klapky přes oči a zapřáhnout, pomyslím si kysele. * * * Očividně jsem starost o rukojmí značně podcenila, protože i když dorazíme na místo tábořiště, ještě nějaký čas trvá než mi Armin v soukromí stavu stáhne z úst aspoň improvizovaný roubík. Do té doby mi nezbývá než jej jen s netrpělivým zamračeným pohledem sledovat, jak chystá ležení. Ve vaku mám věci na převlečení, nějaké drobnosti, ovšem na nocování nic. Odkašlu si a olíznu si suché rty, ostentativně se zavrtím, abych Arminovi dala jednoznačně najevo, že ty svázané ruce už rozhodně nejsou žádná legrace. Všechno mě bolí, boty tlačí, kabátec bych si potřebovala aspoň rozepnout, protože v té vestě umírám. "Taky jsi mi ty ruce mohl svázat vepředu," neodpustím si tu lehkou výtku. "Co myslíš? Mám za sebou pochod smrti s kusem hadru v puse," zachraptím a potřesu hlavou. "A jestli nedostanu aspoň trochu vody, padnu..." odmlčím se, byť jen krátce. Ani vyprahlé hrdlo a tepavá bolest ve spáncích mi nezabrání dát Arminovi vůbec prostor k nějaké odpovědi. "A šátek. Budu potřebovat šátek. Přes vlasy. A povolit ten provaz než se k nim večer přidáš, s trochou štěstí budu ještě před svítáním už ve městě," vychrlím ze sebe vzápětí, měla jsem spoustu času nad tím přemýšlet. Čím dřív odsud vypadnu, tím lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "No... to už tak snadné nebude." Podrbu se ve vlasech a posadím se na svou deku. "Když jsme se naposled... loučili... řekla jsi mi, abych na tebe zapomněl a začal žít vlastní život, ne? Fajn, teď jsi tady a chceš, abych ten život právě kvůli tobě riskoval. Jsou všechny ženský takhle nerozhodný, nebo jen ty, Rhae?" Povzdechnu si. "Ledaže chceš abych tě fakt vynesl ve svých fešáckých a svalnatých pažích..." Ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „Vtipálku, vážně zábavné, to mám za svůj dobrý skutek?“ zaškaredím se na Armina a znovu se na místě zavrtím, „nemůžeš mě takhle nechat… Celou dobu,“ zamručím vzápětí, zatímco mi do hlasu pronikne onen tón, co z toho dělá spíše oznámení prostého faktu než žádost. Semknu rty, zatímco jej pozoruji, jak si dopřává z čutory, ale nejsem hloupá, abych si hrála na uraženou a odmítla ji, když se uráčí dá napít i mě. Chvíli lačně piju než mám dost, znovu si olíznu rty. Je mi trochu lépe. Ale jen trochu. „A kdy jsi naposledy šel sedm kilometrů s rukama za zády, zatímco tě někdo pořád postrkuje, hm?“ zamračím se. Pak už důvod k úsměvu nemám dokonce ani na chvíli, v duchu tiše zaúpím. „Kdo mohl tušit, žes mě poslouchal?“ poznamenám tiše a drobně se poušklíbnu. „Jenže oba víme, že za mě Dampierrové žádné výkupné nezaplatí. Jak dlouho budou ti tví kumpáni trpěliví a čekat na peníze, které nepřijdou, hm? Pár dní? Týden? A já co? Budu tady ležet ve tvém stanu svázaná jak ovce a doufat, že ten tvůj nadržený přítelíček dojde k názoru, že když ze mě nic nekápne, tak mě můžete pustit?“ mluvím rychle a tiše, měla jsem cestou spoustu času k tichému přemýšlení. „Vždyť toho po tobě nechci zase tak moc, Armine…“ pokusím se o něco smířlivěji. „Vždyť to se občas stává, prostě se mi podaří uvolnit si pouta a vyplížit se ze stanu… Nikdo tě přeci nebude vinit…“ |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Nedají, to ti mělo dojít, když jsi mě prosila o to, vzít tě jako rukojmí. Chvíli jsem přemýšlel, že tě s náma nechám jít jen tak, víš? Kieran by se divil, že mám kamarády mezi šlechtou a asi by mi to na bodech nepřidalo, ale mohla jsi být v klidu, teď tam venku nabrnkávat dalšího poddaného a pochlastávat. Místo toho ses rozhodla zahrát před Henriettou divadlo a... no, jsme tam, kde jsme." Pokrčím rameny. "K čemu ji vůbec potřebuješ? Dostat se do Pohraničí jde i jinak, když znáš cesty." Povzdechnu si. "Myslel jsem si, že máš nějakej chytrej plán, když jsi mě tam prosila o tu šarádu!" Je s podivem, jak smířlivá Rhaenys umí být, ale nehodlám jí na to skočit... a upřímně jsem taky zas jednou až moc naštvaný na smířlivost. Když jsem zkoušel být smířlivý já, jak na to reagovala? Špatně. Takže fakt nemám v plánu si s ní teď hrát na hodné. "Hrozí mi, že kvůli tobě přijdu o všechno, co pro mě něco znamená. Osvobozené, Kierana, Matta... Jen proto, abych ani tebe už nikdy neviděl." Povzdechnu si. Mezitím do stanu pronikne vůně vařené polévky... elfské byliny a magie občas umí vytvořit překvapivě dobré jídlo i jen z mála. Fakt je, že bych princeznu snad i rád pustil, ale... zatraceně, nikdo nebude věřit, že se bez problémů dostala z mých provazů. Nejsem blbej a oni to vědí. V tom lepším případě si budou myslet, že jsem odflákl práci, abych si s ní mohl užít... v tom horším... no, někteří mi stále kdovíjak nevěří a už jen touhle šarádou riskuji strašně moc. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „Ale…“ ztichnu, když si uvědomím, jak dětinské tohle dohadování ode mě je, a že na Armina fungovat rozhodně nebude podle jeho sveřepého výrazu. Uhnu pohledem, když začne s rozebíráním mého plánu, který… Má více mezer, než mě v tu chvíli napadlo – možná jsem to viděla příliš… Jednoduše? „Copak můžu za to, že jste se rozhodli přepadnout zrovna tenhle kočár?!“ ohradím se dotčeně. „Já… Nemůžu si dovolit, aby baron rozhlásil po kraji, že hledá vás a někoho s mým popisem kvůli domluvenému přepadení jeho dcerky! Hledači by se toho hned chytili,“ zasyknu. „A taky by bylo podezřelé, kdybych zdrhla hned po příjezdu k její tetě kvůli tomu hloupému večírku… Prostě mě nic lepšího v tu chvíli nenapadlo,“ musím se krotit, abych nezvýšila příliš hlas, ačkoliv mi to příliš nejde. „Ty jsi taky nemusel říkat, že jsem Dampierrskej bastard, nepomohl tomu ani jeden z nás,“ zamručím. Přeci to celé nenechám hodit na sebe, já se jen snažila ze situace vytěžit maximum a… … a možná se to tak úplně nepovedlo. Tiše zaúpím. Jistěže… Já… Nechci Armina ohrozit, ne, když… Vlastně jen udělal, co jsem po něm chtěla. Našel si vlastní cestu – no, dost zvláštní cestu, ale cestu, jak žít vlastní život. „Zapomeň na to, nějak to… Zvládnu… Sama,“ zamručím poraženecky, když ke svému vlastnímu vzteku zjistím, že mě nenapadá, jak z tohohle ven aniž bych nezajistila Arminovi rychlou popravu z rukou jeho vlastních přátel. „Sakra…“ vydechnu frustrovaně a bez rozmyšlení kopnu do tyče držící stan vzpřímený. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Trochu zjihnu, když Rhaenys řekne, že se o to postará sama. "Ne, tohle jsem říct nechtěl, samozřejmě že ti pomůžu, jen-" To mi však už na hlavu padá stanová plachta, kvůli neopatrné nožce Rhaenys. Chvíli nevěřícně sedím, než se mi ramena začnou otřásat smíchy. Jedinej důvod, proč se nesměju nahlas, je že mám pro jistotu obličej zaražený do princeznina ramena a zoufale se snažím nesmát tak, až skoro brečím. "Ty jsi kráva..." Vydechnu pobaveně, když už mě záchvat přejde a raději se, za poslouchání občasných pobavených komentářů z okolí, pustím do stavění stanu. Pak se vrátím dovnitř, ovšem bohatší o dvě misky polévky. Jednu položím před Rhaen a po chvíli uvažování jí rozvážu ruce a podám jí lžíci. Vypadala, že mě fakt nechce ohrozit... a hodlám jí věřit, že jí jde o moje dobro alespoň trochu tak moc, jako mně o to její. Já sám se hladově pustím do jídla. "Víš, ten náš problém by se vyřešil, kdybys mě prostě vzala se sebou..." Zamručím tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nastane chvíle nevěřícného ticha – co jsem udělala mi dojde až chvíli poté, co se na nás snese stanová celta. Armin se začne najednou strašně smát až to otřásá i mnou, jak se o mne opře. Jen něco zamumlám, nejraději bych ho praštila a odkráčela středem, ačkoliv nakonec se nad tou absurdní situací musím skrytě na chvíli také pousmát.
Na své otitulování zareaguji jen královským „fň“, a zatímco Armin dává stan do pořádku, převalím se na bok, abych dala aspoň na chvíli odpočinout zádům a záhy i očím, které zavřu, když Armin opustí aspoň na chvíli stan. Až když se vrátí s dvěma miskami polévky, uvědomím si, jaký mám hlad. Polknu, ačkoliv v tváří v tvář Arminovu přemýšlivému výrazu se neubráním vlastnímu pohoršenému povytaženému obočí. „Nehodláš mě krmit, že ne?“
Naštěstí zvítězí rozum a… „Uuuh, lepší. Mnohem lepší. Auuu,“ chvíli procítěně sykám, zatímco kroužím rameny a mnu si zápěstí. Až poté se již zase v sedě pustím po vzoru Armina do jídla. „… a ty moc dobře víš, že to nešlo, nebylo by to bezpečné ani pro mě ani pro tebe,“ povzdechnu si, „vlastně jsem čekala, že se otočíš a vrátíš zpátky do hlavního města. K rodině. Co tvůj otec? Musí šílet. Nebo si myslí, že mě pořád hledáš?“ zamračím se. „Vůbec, vědí tihle vůbec, co jsi zač?“ zvednu k němu pohled. „Může mě někdo z nich poznat?“ zeptám se záhy o poznání tišeji. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Ušklíbnu se. "Vrátit se k otci? Jestli si myslíš, že jsi jediná, kterou to doma sralo, pleteš se." No, asi ne tolik jako princeznu, ale taky jsem si zažil své. O žádné mateřské nebo otcovské lásce se mluvit nedá, byl jsem jen nástroj a celé mé okolí mi to nezapomnělo dát najevo celkem brzo. Se sourozenci i s rodiči jsem měl vždy vztah v tom nejlepším případě plný respektu, v tom horším o naprostém selhání. "Nevím, co si myslí. Možná že jsme utekli spolu, možná že jsem zradil... a nebo že mě zabili nějací lapkové. Kdo ví. Nemyslím si, že mě kdovíjak oplakává. No, ten meč a dýku asi jo..." Zamručím a pokrčím rameny. "A vůbec, možná mám svůj život, ale... nedokázal bych se vrátit k poklidnému životu a nevědět jak to je s tebou. Je to tak nepochopitelný?" Brouknu tiše, když vyjádřím své pocity, které už dávno přesáhly prostou věrnost strážci k jeho střeženému jedinci. "Hm... ví, že se jmenuji Armin, že jsem fakt dobrej v boji, že moc nemusím šlechtu a že se vyznám v heraldistice a šlechtických rodech... jo a určité množství ví, že jsem fakt dobrej v posteli, to by mě pravda prozradit mohlo." Pousměju se a odložím misku od polévky. Podepřu si bradu dlaní a zapřemýšlím. "Kieran se svého času živil jako bard, cestoval po dvorech... ale nemyslím si, že si z nich moc pamatuje, podle toho jak pije. I tak, takovouhle příležitost by nenechal utéct... Ari se zas nezná skoro s žádnými lidmi. Gotrek, pro toho jsi jen další komodita... největší nebezpečí asi představuje Matt. Kdyby se pokusil podívat se ti do minulosti a do myšlenek, mohl by to být průser. Takže mu k tomu prostě nesmíme dát záminku." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „Byly. Nemohla jsem hýbat rameny a bolí z toho záda,“ zamručím. Zvednu i jednu ruku ostentativně výše, aby viděl otlaky, co mi zůstaly. Nicméně se poté raději věnuji spíše polívce, je kupodivu chutná a dobrá, i když na jazyku cítím zvláštní neznámou chuť… Snad nějakých bylin? Nevím a rychle to pustím z hlavy. „… zatímco ve spodině my dva spolu zapadneme,“ neodpustím si sarkastickou poznámku. „Prostě… To pochop, Armine, nestojím o to, aby kvůli mně někdo měl problémy, až mě najdou. A ten den jednou přijde, spíše dříve než později, ale vlastně je to jedno, stačí mi, když se dostanu do Pohraničí a vyřídím si, co musím. Věci se změ…“ ztichnu uprostřed slova a potřesu hlavou. Moc mluvím. „Je to stejně jedno, ne? Máš svůj život, našel sis novou rodinu, kdo jsem, abych tě soudila za to jakou. Tak či tak na konci mojí cesty není žádný šťastný konec, drž se toho, co máš,“ uzavřu to tak diplomaticky jak jen dokážu. „Obětuješ své dědictví, to možná trochu nepochopitelné je,“ pokrčím rameny. Já oproti tomu žádné neměla. Koruně toho patřilo mnoho, ale ten, kdo měl usednout na trůn po otci byl zase a jen syn. Dcery byly jen politickým rukojmím, které se předávalo druhé straně na znamení spojenectví. Ušklíbnu se. „Určité množství? Jestli tady někdo brzy chytí ty vředy, budeš to s takovou ty, ne Kieran,“ neodpustím si kyselou poznámku, se kterou odložím prázdnou misku polévky. Kieranova tvář mi nic neříká, dojdu tak k závěru, že jsem ho nikdy přímo nepotkala – ba dokonce jsem o něm ani neslyšela, což je jedině dobře. Zmínka o mágovi mě přinutí se zamyšleně zamračit. „Nesmíš ho ke mně pustit,“ potřesu hlavou a využiji toho, že mě už nic neomezuje v pohybu krom stanu, abych si svlékla kabátec i vestu a povolila vázanku kolem krku – roubík visící volně kolem krku hodím po Arminovi. Nakonec si s úlevou stáhnu i boty, na což jsem se těšila celou dobu. „… a zkus na mě tolik nezírat, slintáš,“ loupnu pohledem po Arminovi. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Fakt si mě dokážeš představit jako šlechtického pána?" Ušklíbnu se, protože já sebe opravdu ne. "Nedokážu ovládat ani tebe, natož pár stovek poddaných." Vypláznu na Rhaenys drze jazyk. "A nežárli, sím tebe!" Poznamenám, když se Rhaenys začne čertit a pronese něco o vředech. "Ale jo, Matt stejně není kdovíjak povídavej člověk... pokud nebudeš dělat problémy, nebude nic takovýho nutný." Pokývnu hlavou. To už se ovšem Rhaenys začne svlékat, i když trestuhodně málo, a já se rozhodnu užít si výhled. I tak se mi nažene trocha červené do tváří. "Nemůžu za to, že jsi k sežrání..." Zavrním. "A vůbec, posledně sis stěžovala na něco úplně jiného." Zalovím v náprsní kapse a vytáhnu očividně několikrát rozevíraný a zase skládaný papírek s jejím vzkazem a hodím ho po ní. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Ušklíbnu se. "Pár stovek? Nepřeháněj," pokrčím rameny. "A já nejsem služka, abys pískl a já udělala, co chceš," pokrčím rameny. Pokud nebudu dělat problémy. Počítá se jako problém, když uteču? Téma žárlivosti zase rychle opustím, nechce se mi v tom příliš... Rýpat. Raději. Pobaveně se popásám na Arminově zahambení, když ho vyhmátnu jak malého kluka. "Oh, jak romantické, nosil jsi ho celou dobu u svého srdce?" poznamenám jízlivě, kdy vzkaz chytím, nemusím ho ani rozevírat, abych poznala vlastní místo. "Co myslíš, jak by se tvářil ten tvůj Kieran, kdyby tě tu tak našel?" drze se pousměji. "A hle, hned máme plán pro můj věrohodný útěk." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "To si piš... no, párkrát byl v trenkách." Nevinně se zazubím, než se uvolněně opřu rukama za zády a vyzývavě se na Rhaenys zadívám... Vzájemná provokace je konečně mnohem bezpečnější a příjemnější rozhovor než otázka jejího útěku. "To bys mě nejdřív musela svléknout." Brouknu hravě. I já si sundám jednoduchou kapuci a kožený plát chránící hrudník, odhalím tak pod ním jednoduchou, lehkou tuniku... nic tak přepychového jako moje šlechtická košile, ale taky příjemného. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Říkáš, jako by to snad byla nějaká výzva..." brouknu pobaveně, "máš ve své moci pohledné rukojmí... Ještě chvíli mě takhle pozoruj a ty kalhoty ti budou dost těsné na to, aby sis je sundal ochotně sám," popotáhnu si košili dosud zastrčenou v kalhotách, abych její cípy vytáhla ven. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Zamručím. "Tak prej pohlednou zajatkyni... nevěříš si nějak moc? Zas tak pohledná nejsi..." Ušklíbnu se, i když moje oči rozhodně říkají něco jiného... "A vůbec, zajatkyně by teď byla spoutaná a prosila o slitování, no ne?" Zapředu. Je pravda, že tohle by bylo příjemnější místo pro sex, než onen opuštěný mlýn. Na dece, v přírodě... není to romantika? Pravda, trochu to kazí dalších deset lidí okolo a to, že zvenčí už je slyšet celkem hlasitý hluk veselí a popíjení. Ale co. Rozhodnu se nad tím dál nemyslet, prostě se naklonit a uzmout dne, jak říkají Jižani... nebo alespoň spodního princeznina rtu, do kterého ji hravě kousnu a s tichým zapředením ji začnu košili rozepínat. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Pousměji se. "V tom případě jsi tím zajatcem ty," odpovím téměř hrdelním šepotem. Zajatcem vlastní touhy, která z něj stále nevyprchala, ačkoliv... Si musím klást otázku, na kolik to je mnou a na kolik tím, že má Armin očividně ženské velmi velmi rád. Myšlenku střídá hned čin, když se ke mně Armin skloní. Zlehka mi skousne spodní ret a já ho nechám, vzápětí sama přitisknu rty k těm jeho a špičkou jazyka přejedu po lemu jeho vlatního horního rtu. Cítím ruce šmátrající po knoflíčcích košile. Prohnu se v zádech, prsty mimoděk přejedu po jeho stehně... Než jej od sebe v další chvíli odstrčím. "Tak nedočkavý a netrpělivý. Jen běž slavit, holky tě už určitě netrpělivě vyhlíží... Třeba ta elfka, hm?" |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Což se nikdy nemůže stát, smířil jsem se s tím. Pokud ty nejbližší momenty spolu zažijeme během toho, když zachraňuji její život a následně ze sebe nedokážeme spustit ruce... budiž, jsem šťastný. I když tohle bych jí nikdy nepřiznal. Zuby se zavrněním přejedu po jejím jazyku a už mám skoro rozepnutou její košili, když mě odstrčí. Tiše zavrčím a chvíli ji hladově pozoruji, než se ušklíbnu. "Ty opravdu žárlíš! Sladké." Zapředu a nehodlám skrývat, jak moc mě to potěšilo. I když to možná je jen další ze šarád, co princezna tak ráda hraje. "S Ari to bylo jen... vzájemné uvolnění. Nic jiného." Vlastně to myslím vážně. Ne, že by Ari neměla krásné tělo, zatraceně, v jistých ohledech asi atraktivnější než Rhaenys... obzvláště, pokud vás lákají vypracované elfky. A že je určitě dost lidských chlapů, co by za noc s elfkou dalo svoje životní úspory. Ale já zneužil ji k tomu, abych aspoň na chvíli na princeznu zapomněl. A ona mě... bůh ví proč. Zamyšleně sáhnu po provazech, kterými před chvíli měla Rhaenys spoutané ruce a s dost jednoznačným výrazem je začnu rozmotávat, aby se daly znova použít... konečně, nikam se nedostaneme, když mě Rhaenys bude furt odstrkávat, no ne? |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Prsty si vjedu do vlasů, abych si je spravila a v tu samou chvíli spatřím, jak Armin sahá po provazech a začne je rozmotávat. Srdce mi poskočí a odsunu se od něj ještě trochu dál až se hlavou dotknu stanové celty. Jeho výraz vydá za tisíc slov. "Ale no tak, Armine, tohle... Není nutné, oba jsme dospělí civilizovaní lidi, co se umí přeci domluvit," krátce se zamračím, "nemám ani zrovna teď moc jak utéci, když jsou všichni kolem..." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Jo, ale stejně to zkusíš. V tomhle ti věřit neodmítám, tvoje velikávosti." Zamručím tiše. "Mimoto, fakt bych se měl jít družit a pokud sem někdo nakoukne a uvidí tě nespoutanou... no, jak asi budu před svými kamarády únosci vypadat?" Ušklíbnu se a popolezu k ní, abych jí ruce svázal. "Fakt to není nic osobního... Budeš chtít přinýst něco k pití?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Jako schopný únosce, který přesvědčil své rukojmí o tom, aby bylo rozumné?" nadhodím. Jako na povel mírně svěsím ramena, trochu sklopím hlavu a počastuji Armina pohledem raněné laně, dokonce i správně svěsím koutky do toho nejistého bázlivého úsměvu křehké dívky, které se dozajista udělají modřiny jen pomyslí na to, že by se provaz dotkl holé kůže. Alyss byla v pár věcech vlastně dobrá učitelka, byť bych to nahlas nikdy neřekla. "Armine... Přeci mě tu nemůžeš nechat tak... Bezbrannou... Co kdyby sem někdo nahlédl a... Ty jsi nebyl nikde poblíž, protože tě tvá sladká Ari odtáhla někam bokem?" zamrkám. "Ležela bych tu samotná... Bezmocná... A dotýkal by se mě někdo jiný než ty..." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Bonusový body za snahu ve mně vzbudit žárlivost." Neodpustím si. "Ale spíš než nevinná princezna by k tobě seděla svůdnice... no, přinejmenším by to zabralo lépe." Pousměju se a zkontroluji její provazy na rukou. Podobně jako před tím, ani teď nejsou utažené příliš, jen tak aby plnily svůj účel. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „S tebou taky není žádná řeč! Hej, a proč zase za zády… Ale no tak…!“ ohradím se, když se Armin nenechá obměkčit, zatímco po zádech mi přeběhne mrazení – ne, nepříjemné – když ucítím letmý dotek zubů na své kůži. V duchu zaúpím, tohle… Není fér. Ruce záhy k sobě stáhne zase provaz a já se musím ošívat, zatímco mi Armin ruce svazuje. „Co nohy? Já abych se třeba neodplížila ze stanu, zatímco budeš pryč,“ utrousím sarkasticky, „a roubík, abych nekřičela a nerušila vás, až si na mě přijdeš sáhnout nějaký ožrala,“ odfrknu tiše. Zaškaredím se při jeho další poznámce, ačkoliv to on nevidí a s úšklebkem potřesu hlavou. „Vážně? Takže bys raději slyšel – ale můj pane, nebuďte tak krutý k pouhé služebnici své, vždyť zatímco mne zanecháte osamocenou, já zblázním se a shořím horkostí, ach, pokud mi nesvolíte se aspoň dotýkat sama sebe, když v představách budu s vámi…“ změním hlas, aby byl správně vláčný s podtónem té zoufalé prosby. No, ke konci to přejde už spíše v pitvoření, jak neudržím vážnou tvář, ačkoliv mi zatrne v podbřišku, když mi Armin mezitím kontroluje pouta. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Když spustí svou další šarádu... hele, samozřejmě, že přehrává, nejsem tak blbej aby mi to nedošlo. I tak se ten svůdný hlas zabodne do mého mozku a její slova stékají po mé páteři a ramenou až do mého klína. Zatrne ve mě a dech se mi zrychlí... otírá se o její krk a ucho. Jednou rukou zajedu pod její košili a chytnu ji za podbřišek, tou druhou přejedu po jejím krku a tiše zapředu. "No, tahle maska ti sluší více, než maska nevinné princezny..." Jemně mezi rty stisknu její ucho. Hlas mám zhrublý a moc dobře vnímám cukání a pnutí v podbřišku... Mrcha jedna královská. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „Dneska přímo sršíš humorem, a to jsi ještě ani nic nepil,“ poznamenám kousavě, ačkoliv ve mně během jeho slov zatrne společně se zašimráním, které mi přelétne po kůži a postaví do pozoru chloupky na pažích. Stisknu zuby k sobě, i tak mi zpoza nich uteče výdech, když se zuby škádlivě opět dotknout mého krku. Utahuje si ze mě! Jen si se mnou hraje a provokuje, zamračím se. “Když to podáš takhle, cítila bych se s těma nohama bezpečněji,“ přinutím se ušklíbnout. Se syčivým výdechem vtáhnu břicho, když pod halenu vklouzne jedna s rukou a horká dlaň sjede až k podbřišku. Mimoděk trhnu svázanýma rukama, ovšem provaz nepovolí. Sklopím hlavu, abych vymanila své ucho z toho nekalého vlivu, ačkoliv vlna vzrušení, která mnou projede mne přinutí se zavrtět. “… ale stále to je jen maska.“ |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Když skloní hlavu, jako by nabízela své krční obratle k jemnému okusování a masáži rtů. "Je... ale teď žádnout mít nemusíš, no ne? Tvému strážci švihlo, unesl tě, svázal a znásilnil... nemohla jsi se bránit. Mohla jsi jen bezvládně ležet, nebo si to taky zkusit užít..." Zavrním a když mi je její ucho uzmuto, políbím ji na tvář... než ji chytnu za rameno. Donutím ji se o mě zapřít zády. Její ruce spočívají někde na mém stehně, díky tomu jak sedím, s lehce rozevřenýma nohama aby se mezi ně vešla. Rukou na podbřišku právě ten ještě chvíli hladím a škrábu, než s ní jedu níže... a níže. Do jejích kalhot, které naučeným pohybem rozepnu, aby se tam ruka lépe vešla. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Neřekla bych do tebe, že jsi nadšenec do červené knihovny,“ slabě se ušklíbnu, Arminovo vzrušení mnou prostupuje stejně jako mé vlastní, které přišlo proti mé vůli a odmítá se nechat jakkoliv vyhnat. Napnu se a na chvíli se zapřu než mě Armin přeci jen snadno přinutí se o něj opřít, natisknout se na něj a setrvat v jeho náruči. Už jen nevinně škádlící ruka mi nedopřává klidu, a co teprve když vklouzne za výsostné území kalhot. V krku mi téměř vyschne a v zádech se prohnu, což společně s mým poposednutím akorát zapříčiní, že po Arminově hrudi sjedu o něco níže a zapřu se o ni ještě více. Nohy mám pokrčené v kolenou, které k sobě stisknu a chvíli bojuji sama se sebou než se přinutím promluvit. „Neříkal jsi ještě před chvílí… Že bys měl jít…?“ pootočím hlavu a kmitnu k němu pohledem. Ať už chci nebo nechci, oči se mi lesknou vzrušením. „Přísahám, že jestli je tohle od tebe jen nějaký…Žert nebo malicherná pomsta…“ |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Na její klín dosáhnu, kvůli stisknutým nohám, jen těžko, i tak chvíli alespoň dráždím její třísla... než rukou z jejích kalhot vyjedu a místo toho začnu masírovat její stehna. Masírovat a hladit jejich vnitřní stranu s něžným, ale neodbytným nátlakem, aby je dala trochu od sebe. Palcem druhé ruky přejedu po jejích rtech. Když ke mně stočí pohled nadržené a zraněné laně, srdce mi poskočí. Neodolám a krátce ji políbím na koutek rtů. "Žert? Pomsta? Pomsta by byla, kdybych tě tu rozdráždil a pak odešel... nechal tě tady svázanou a jen čas od času tě přišel dál provokovat..." Zapředu do jejího ucha. "Ne, tohle je snaha dokončit, co jsem začal... a nepůsobíš, jako že by ti to vadilo." Rozepnu pár horních knoflíků její košile, abych odhalil její hrudník. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „… pak bys měl vědět, že komtesu vždy zachrání chrabrý hrdina dříve než ji stačí zloduch s jiskrnýma očima zneužít a pošpinit její čest,“ to si zase neodpustím já, ačkoliv mě během mých slov značně rozptyluje škádlící ruka i neodbytné rty drancující území krku. Přivřu oči, není to nepříjemné, to rozhodně ne… Zavrtím se, když ruka zmizí a přeci jen kolena poslušně rozevřu, zatímco pohnu hlavou a pokusím se chytit palec přejíždějící přes rty mezi zuby, abych ho mohla lehce skousnout a zase pustit. V duchu tiše zaúpím, dost možná i nahlas, představa, kterou Armin naznačí dalece přesahuje moji představu pomsty či žertu. „Pravda, celý večer bys musel chodit s nohama u sebe, a kdykoliv by sis vzpomněl, že tu ležím, toužící a trpící, nikdo by před tebou nebyl v bezpečí,“ uchichtnu se, ačkoliv mi hlas povážlivě zhrubne, když rozepíná jeden knoflíček za druhým. „Možná… Možná mi to… Nevadí, hmm…“ jsem ochotná připustit. „Jen… By to chtělo… Větší soukromí…“ |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Když rozevře nohy, ještě chvíli její nohy masíruji, než pomaličku přejedu z jejích stehen ještě přes kalhoty po jejím klíně. Až poté vjedu rukou zpět do jejích kalhot a kalhotek. Prstem přejedu po jejím klíně a spokojeně zamručím. Jak jsem byl minule uspěchaný, teď si dávám na čas... užívám si každý vjem, každičký záchvěv jejího těla, každé pootevření rtů... to všechno vnímám až moc dobře. Nechám jí ať mě do palce kousne, jako hravé zvíře. Ovšem její tiché zaúpění po mém načrtnutém trestu mě přeci jen pobaví a skoro mám chuť to udělat. Zatraceně, vydržel jsem čekat tři měsíce, co je pár dalších hodin... a vidět ji jak postupně šílí kvůli své vlastní touze by nebylo nepříjemné. "Tak bych zatáhl někam bokem Ari a vypustil páru... hm, možná hned do vedlejšího stanu... oba jsme hlasití, ležela bys tady, slyšela bys náš sex a nemohla bys dělat nic..." Zavrním spokojeně. Když její košili zčásti rozepnu, začnu volnou rukou laskat její ňadra a bradavky... beru je do dlaně a užívám si hebkost její pokožky. Tu má stále stejnou, i když je očividně hubenější a vypracovanější. I tak, něco je asi prostě v genech. Užívám si výhled, je to snad poprvé co princeznu vidím nahou a kdyby mi viděla do očí, viděla by opravdu jen šílený hlad po jejím těle. "Možná, ale obávám se, že tu žádné nezařídím... Nebo nad něčím přemýšlíš?" Upřímně řečeno, nemůžu říct, že by mi nedostatek soukromí až tak vadil... nehled na to, že se teď stejně všichni věnují spíše alkoholu a hrající loutně, spíš než mému krocení mé kořisti. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Co ti brání v tom to udělat?" pronesu drze. Sebejistě. Aby si zase tolik nemyslel. Prst přejede po klíně a já vzdychnu, jak se ve mně zatají dech. Kroutím rukama, které drží pevně u sebe, stejně jako se vrtím, jak mi náhle vlastní tělo i mysl nedopřává klidu. Bradavky mám tvrdé ještě předtím než mi Arminova ruka vjede pod košili a musím se znovu prohnout v zádech a vydechnout, když je začne laskat a hladit. "Uslyší nás..." pronesu a do tváří se mi vlije trocha červeně toho nečekaného studu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "To, že ještě nejsi dost nadržená." Řeknu prostě a je to část důvodu. Ten druhý je, že si nemyslím, že by mi kdy odpustila, kdybych si to opravdu hned vedle rozdal s Ari... jakkoli to je dráždivá představa. A že mi podvědomí nastrkuje i jiné, dráždivější. Představu jich obou svázaných, s náhle objevenou náklonností k sobě navzájem se snažím dostat z hlavy už asi pět minut, neúspěšně. "A to vadí? Jen ať slyší, jaká je naše zajatkyně fenka v říji..." Rty laskám kůži za jejím uchem a postupně dál rozepínám její košili, až je rozepnutá celá. Chvíli si užívám výhled a zapomínám na debatu o hlasitosti... než mi pohled padne na látku roubíku a já se dravě usměju. "Já být potichu umím... a tebe to naučíme." Místo toho, abych po roubíku sáhnul se však ozve zvuk trhané látky a v následující chvíli je roubík vyroben z princezniných kalhotek. Chvíli si ho prohlížím v ruce pro své i její dobro, než jí ho pověsím kolem krku. Když se má ruka vrátí do jejích kalhot, tentokrát už přejíždí po jejím nahém klíně a nestydí se vniknout do princezny prstem... a ta druhá počká na správně hlasitý vzdech, aby mohla improvizovaný roubík nasadit. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro A tohle s Arminem... Bylo to vzrušující. Bylo to nové. Chtěla jsem to. Ale zároveň to bylo špatné. Neslýchané. Nebezpečné. "Co to... ARMINE!" vyjeknu, když ze mě bez varování serve kalhotky. V první chvíli mi ani nedochází, co s nimi má v plánu, ovšem ten okamžik rychle pomine. Skoro až nevěřícně sleduji, co jeho ruce dělají s tím kusem látky než se ostře nadechnu. "Ne, tohle nemyslíš... Armine!" pokusím se od něj odtáhnout, když mi je věší kolem krku. Vlhkost v klíně prozradí, že to, co se dělo dosud na mě mělo vliv a když mě v další chvíli začne Armin zase dráždit, zasténání na sebe nenechá dlouho čekat. Zasténání, které vzápětí přejde do tlumeného výkřiku jeho jména, když mi ten neřád roubík opravdu nasadí. Rychle dýchám, v klíně cítím to sbíhající se palčivé tepání a šimrání. Pootočím rychle hlavu ve snaze si roubík stáhnout o Arminovo rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Nakonec se mi ho nasadit opravdu podaří. "Ty sis stěžovala, že nás jinak uslyší... a to chceš radši ten od prachu a špíny?" Zvednu obočí a jsem si moc dobře vědom, že podle toho jak vlhká je v klíně... no. Netřeba myšlenku dál rozvádět. Ještě chvíli ji držím v tom ochranitelském náručí a jen jí to dělám prsty. Nic co by přineslo uspokojení, spíš ji chci rozdráždit ještě více... konečně, sama mě pobídla, ať se víc snažím, no ne? Když se však pokusí sundat si o mě roubík, temně zavrčím. "Nic takového." Zavrčím a chytnu ji pod bradou, abych ji donutil se mi zadívat do očí. Vezmu ji za ramena a donutím ji si lehnout. Pokud bude dál s roubíkem bojovat, prostě ho utáhnu o trochu více. Její volba. Odhrnu její košili a odhalím tak na odiv světu její hrudník a bříško... všechno dokonalé. Bez chybky. Až moc. V očích mi září spalující hlad po jejím těle a v hlavě se mi rve touha ji ochránit s touhou ji vlastnit. Tohle všechno je tak, tak zvrácené. Nikdy by se to nemělo stát, ne mezi námi dvěma. A přes to... tak správné. Vjedu rukou do jejích vlasů a donutím ji zaklonit hlavu... zadívat se mi do očí. "Moje kořist..." Vyjde ze mě hrdelní zavrčení. Alespoň na pár hodin... Položím ji na záda na mou deku, než princeznu políbím pod bradu... na krk, klíční kost... všude ji párkrát kousnu a někde zanechám značku. Je to marnivý způsob, jak dát najevo, že mi patří, ale potřebuju to. Potřebuju, aby každý, kdo se na ni následujících pár dní podívá věděl, že tahle už je zabraná. Skončím u jejích prsou a tvrdých bradavek. Jemně je líbám a rty se s nimi mazlím, zatímco rukou znova útočím na její klín... a celou dobu se jí dívám do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nespokojené mručení a mumlání do roubíku se ovšem rychle přetaví v tlumené sténání, když Armin pokračuje v dráždění. Vzpurně mu hledím do očí, když mě chytí pod bradou a zamezí tak pokusu o moji malou rebélii. Ten souboj vůlí prohraji, když mi roubík utáhne a položí mě na záda. Hrudník se mi rytmicky zvedá nahoru a dolů, zavrtím se, když mi košili rozepne úplně a shrne ji bokem. Pak... Už nepřemýšlím. Nemyslím. Kroutím se pod ním rozkoší, zapírám se nohami ve snaze prstům v klíně vyjít vstříc, hlavu v jednu chvíli zvrátím dozadu a položím tváří na zem, zatímco dovoluji roubíku, aby tlumil sténání deroucí se z úst. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Ale tak rychlé to nebude, ne... hodlám si to užít, i proto, že se to dost možná nebude opakovat. Rád bych si nalhával, že když bude spokojená, bude mít o důvod víc nikam nechodit, ale... no, zas tak moc propadlá není. Jakkoli ji rád provokuji. Obrátím ji na dece na břicho, za případného varovného syčení, pokud začne Rhaenys dělat blbosti... a pokud s tím nepřestane, opravdu ji přes zadek plácnu. "Klid..." Zapředu tiše, když jí jednou rukou chytám pod podbřiškem a tou druhou tlačím na záda, takže jí nutím se prohnout jako kočka... Využiju toho a stáhnu z ní kalhoty, jen je nechám kolem jejích podpatků, aby taky trochu fungovaly jako provazy... pro jistotu. Svléknu si košili, zatraceně, nebude tu chudák jediná... téměř nahá. A mně už začíná být horko. Chvíli si užívám výhled, je se konečně na co dívat a snad abych nás oba ještě trochu podráždil, chvíli přirážím svým stále oblečeným klínem proti tomu jejímu, než se k ní skloním a hravě ji políbím na vnitřní stranu stehna. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Stáhnuté kalhoty vyvolají novou tepající vlnu vzrušení, když před ním napůl klečím v té nepříjemné pozici. Zavrtím se, když se mne Armin přestane dotýkat a nespokojeně zamručím, když zjistím, že si nestáhl vlastní kalhoty, zatímco se mu netrpělivě... Nabízím. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Jsi tady dole fakt nádherná..." Zavrním tiše a pár polibky počastuji přímo její klín. "Všude dokonale bezchybná..." Pohladím ji po zadku, který se mi zdá pružnější, než byl před pár měsíci. Pak už ale mluvit přestanu... už na to ani nenacházím energii. Místo toho se jejímu klínu chvíli věnuji ústy... spíš ve snaze ji ještě trochu podráždit, navnadit. Zatínám nehty do jejích stehen a boků, než se odtáhnu a rozhodnu se ukončit naši drobnou, i když velmi příjemnou, předehru. Svléknu se do naha. Je pravda, že celé moje tělo je napjaté jak struna, touhou po ní. Touží se na ní vrhnout jak divoké zvíře a podobně jako divoké zvíře, spářit se a odhodit ji... Musím vědomě tenhle instinkt potlačovat... i proto si s ní tak dlouho hraju. Ať to nedopadne jako minule, bez ladu a skladu. "Rhae..." S tichým zasténáním jejího jména ji chytnu za boky a hladce do ní vjedu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nakonec se přeci jen dočkám, se zasténáním se prohnu v zádech a mimoděk proti Arminovi sama nedočkavě přirazím. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Když si jsem jistý, že se neudělám téměř okamžitě, chytnu ji za boky a začnu přirážet. Nejdříve vlnivě, vláčně... ale to celkem rychle zmizí. Vzrušení stejnou měrou plyne z mého klína, jako z mých očí... a i když má roubík, jasně je slyšet pleskání našich těl o sebe. Místo za boky ji následně chytím za provazy, kterými jsou spoutané její ruce... chvíli ji na sebe za ně nabodávám, než přestanu a nehty přejedu po jejích zádech. Jsem v ní jen částí, vzrušení ve mě žhne, ale ještě více mě pálí touha si ji podmanit. "Přirážej sama..." Zapředu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Zoufale zakňučím, když Armin přestane, zazmítám sebou, ovšem nezmůžu nic. Ztěžka dýchám, vzrušením i námahou, a když padne příkaz, studem i ponížením mi zrudnou tváře. Chvíli se nehýbu, sveřepě zůstávám ve stejné bolestivé pozici, zatímco klín v klíně mi palčivě tepe než znovu nešťastně zakňourám a udělám přesně, jak si Armin přeje a přirazím proti jeho klínu. Už jen při tom pohybu se prohnu v zádech jak kočka a udělám to znovu. A pak znovu. A znovu. Sténám snad ještě hlasitěji, nekontrolovatelněji, mučím tím sama sebe, jak se mi nedaří dostat se do tempa, které by přineslo vytoužený cíl... |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Ovšem, i mně to po chvíli přestane stačit. Je příjemné si ji podmanit... ještě si ji musím přivlastnit. A zatraceně, taky se potřebuju udělat. Rychle obnovím své předchozí tempo přirážení, se slastným vrčením během každého zavrtění jejích boků. Ale i to mi přestane stačit. Chci ji cítit celou. Určitá promyšlenost mého činění jde k ďasu, když mi vzrušení vezme jakékoli zbytky mého rozumu. Chytnu ji za ramena a vytáhnu ji do kleku, abych se jí mohl zezadu natisknout právě na ona záda a stále přirážet... jen nám v tom brání její ruce, ale až moc se mi líbí její nehybnost. Rukou se z ramen přesunu na její hrudník a začnu znova laskat její bradavky, zatímco rty a zuby mučím její krk... a to celé doprovází pravidelné přírazy. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Cítím, jak se to s každým přírazem blíží více a více, tolik očekávaný vrchol celého toho trápení... |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Tisknu se na princeznu celým tělem, zuby týrám její šíji a mé ruce jsou všechno, jen ne šetrné a stydlivé... Mapuji jimi celé její tělo a nebojím se zatnout nehty nebo se s tělem pomazlit. Ale jak se blíží můj vrchol, čím dál tím víc je mi jasné, že to neudržím, že vykřiknu... a tak, s pár posledními přírazy do ní, strhnu z Rhaenys roubík a hladově ji políbím, abych zamezil vlastnímu výkřiku. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Polibku, byť hrubému a uzmutému násilím se nebráním ani nevzpínám, dovolím Arminovi ve mně utopit jeho vlastní výkřik. Pak už začnou svaly postupně povolovat, ačkoliv opar vzrušení mizí jen pomalu pod nátlakem únavy, ačkoliv mysl unavená není ani trochu. Zůstanu tak ležet, ztěžka oddechuji a v krku mě pálí žízní i křikem. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Hrábnu po svém vaku a vytáhnu z něj čutoru s vodou, ze které se napiju a podám jí Rhaenys. "Na." Zamručím tiše a posadím se. "Jsi v pořádku?" Brouknu otázku, na kterou předpokládám kladnou odpověď... trochu jsem u sebe čekal morální kocovinu, výčitky nebo něco podobného, ale nic z toho se neděje. Jakkoli zvrácené to bylo... stále mi to přijde správné. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Lačně se napiji z podávané čutory, voda přijde vhod, i když... "Vážně? Voda? Víno by bylo lepší," uskřípnu lehce nakřáplým hlasem. Aspoň pár loků vína by přišlo opravdu vhod po tom... Co se stalo. Nepřemýšlím nad tím. Ale to víno bych si dala. Na Arminovu otázku zareaguji výmluvě - praštím ho pěstí do ramane, do paže, do boku, je mi to jedno, prostě kam se trefím. "Ty víš za co!" syknu a pohled mi výmluvně padne na roubík z mého kusu spodního prádla. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Ačkoliv... Bych nejraději nevylezla ze stranu dokud nebudou všichni spát. "Ne, nemusím uznat a neuznávám," ušklíbnu se ačkoliv mi v žilách koluje ta povznesená nálada, která mi dovolí se uculit se a dlouze se zamyslet. "Co když ano? Co když si stěžuji?" vyzývavě se uculím. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Vrhnu na ní zkoumavý pohled, když znova začne provokovat a nakloním se k ní. Prstem jedné ruky obtáhnu křivku jejího zadečku. "Tak si holt budeme muset dát druhé kolo bez roubíku, abych ti to splatil... a alespoň tě všichni hezky uslyší." Zavrním do jejího ucha a odtáhnu se, s jistým pobavením ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Plesknu Armina přes ruku, kterou na mě sahá, aby dal pokoj. Potřebuji... Vychladnout. Takhle mi při jeho doteku stále naskakuje husí kůže a do slabin se vrací šimrání. "Vážně chceš, aby všichni slyšela, že Armin de Avila si užívá ve stanu?" neodpustím si poznamenat s jistou rozverností. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Žádné podpory se tady člověk nedočká... To jsou mi podmínky." Skloním se ke kalhotám a začnu si je natahovat. "Nikam nechoď, puso." Mrknu na princeznu. Košilí se neobtěžuji, jen ještě chvíli líbezně pozoruji její nahé tělo, až skoro ucítím další záchvěv v podbřišku... S vědomím, že bych se na ni jinak vrhl, raději vyjdu ze stanu. Trochu mě překvapí náhlý výkřik mého jména z nejednoho hrdla. Krátce se usměju, když mi dojde o co jde... asi jsme přeci jen byli hlasitější. "Nezáviďte, hovada!" Okřiknu své... kolegy... a odchytnu Gotreka. Podle počtu pohárů před ním asi vypil víc než všichni tady dohromady, přesto nepůsobí opile... Trpaslík, ten těžkej chleba má. A taky pěkně tvrdej. "Nevíš, kam přišlo víno, z dnešního přepadu...?" Odpovědí mi je zazubení a mávnutí, ať jdu s ním. Mám toho chlapa rád, ale kdyby se to obešlo bez trpasličích písní... Tak jako tak jsem bohatší o jedno víno s děsivě drahou vinětou a bůhvíčím ještě. Cestou zpátky narazím na Ari, ovšem pokud jsem očekával žárlení, nedostalo se mi ho... Ari je podobně chladně přátelská jako vždy, i když mi neunikne krátké, významné otření boků, se kterými kolem mě před stanem prochází. Chvíli zamyšleně pozoruji její pozadí, než potřesu hlavou a vejdu do stanu. "Tohle prej bylo v kočáře, stačí ti to?" Ušklíbnu se a podám princezně flašku. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Košili si zase zapnu, je naštěstí dost dlouhá a šikovně střižená i ušitá, aby mi její cípy sahaly až do půli stehen. Když se Armin vrátí do stanu i s jeho kořistí, sedím u vaku a opatrně si vmasirovávám do kůže na krku trochu masti vonící po bylinkách a té zvláštní vůně ozónu, která doprovází magii. Nezabere to hned, ale ráno nebude skoro ani památky po Arminově drancování mého krku. "A nějaké jídlo by nebylo?" uculím se mile, když spatřím víno v jeho ruce, hlavu nakloním ke straně a úsměv se přetaví v úšklebek. "A Henrietta tam ještě měla takový hezký měkký huňatý plášť, dobře by se na něm spalo..." pokračuji v jmenování požadavků. "A vůbec, to děláte běžně? Unášíte dcerušky a przníte je?" povytáhnu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Posadím se na deku a zamyšleně pokrčím rameny. "Není to úplně naše modus operandi... Únosy jsou moc komplikované. A užít si můžeš i s hospodskou holkou, ta aspoň ví co a jak..." Vypláznu na princeznu drze jazyk. "Většinou jen olupujeme lidi, který bez toho přežijou a nám to pomůže... a pak to... ehm... vracíme zpět do ekonomiky." O Kieranovi jistě leccos vypovídá, že v prohýřeném týdnu plném pití a zábavy dokáže najít čestnou stránku pro nás. Protože za nic na světě bych v tom nehledal podporu běžného člověka. "Cos vůbec dělala ty tři měsíce ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nicméně víno i přes Arminovu pobídku vrazím právě jemu s bezelstným pokrčením ramen. "Jsem rukojmí, nemám čím otevřít víno," nevinně se pousměji. "Teplá náruč nenahradí postel. Nebo aspoň slamník," neodpustím si ještě dodat. Spaní na tvrdé zemi jsem nikdy nepřivykla, ačkoliv jsem se o to poctivě snažila... "Oh, jistě, Kieran zněl, že si chce užít raději s hospodskou holkou," opáčím s drzým úšklebkem tentokrát já. Ale... No, vlastně jsem ráda, že nedělají nic horšího než že okrádají pijavice jako je Henrietta. Neschvaluji to, ale pořád je to lepší než jsem očekávala. Pokud mi Armin nelže. Ale nad tím teď nechci přemýšlet. "To je výslech?" povytáhnu obočí. "Tajné věci, de Avilo," brouknu s mrknutím. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Kieranovi nevěř ani nos mezi očima, má stříbrnej jazyk... dost na to, aby mě přesvědčil, abych se k nim přidal." Pokrčím rameny. Ne, že by to bylo tak těžké. Jen se mu podařilo dostat se mi pod kůži a odhalit pár věcí, které tam kvasily už dlouho... "Mimoto, Henrietta nevypadala, že by jí rychle pošpásování s Kieranem vadilo." Neodpustím si, na adresu zrzavé markýzy, jejíž pletky jí přidaly problémy a jinému odebraly hlavu. Inu, rezavá střecha... "Hmm... skoro to zní, jako že si nemáme moc vyčítat..." Ušklíbnu se. "Je ti jasný, že když budeš dělat tajnosti, dostaneš maximálně tak chleba se sádlem a se solí, viď? A deku možná taky, jen kdo ví čím vším bude prolezlá..." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Zapomeň, stále mám svá práva, jsem cenná, pamatujeme?" ušklíbnu se. Chm, ale budu ráda, když dostanu aspoň tu deku... Tiše odfrknu. "Znám lidi jako Kieran, neboj," odmávnu to rukou. Nebojím se ho, ale jeho slova mi budou ještě dlouho ležet v žaludku. Budu si je pamatovat. "Ohó," hlavu nakloním ke straně a znovu si loknu vína. Je dobré, ne moc sladké, netrne na jazyku a nenechává za sebou tu protivnou kyselost na patře. "... ty mě vydíráš?!" neopomenu se zatvářit tak pohoršeně, jak jen dokážu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Cenná, jo? No, nevím... kdybych se teď měl rozhodnout, možná nejdříve zachráním to víno a pak začnu hledat tvoji mrtvolu." Zazubím se. O tom, že zná lidi jako Kieran nepochybuji, určitě se kolem ní takových pohybovalo na dvoře celkem dost... ale takové musí znát i Henrietta. Na stranu druhou, Rhae je dost chytrá, aby to zvládla sama. A po zkušenostech v hospodě, pravděpodobně se Kieranovi podvolí jen když mě bude chtít naštvat. Otázkou zůstává, jestli to zafunguje... "Ano, prosím. Jak mě to učil strejda, než ho zabil ten divočák." Ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Se škodolibým výrazem pozoruji Armina, jak sahá po svém výběrovém víně ze dna olezlého sudu a nechám ho několikrát si řádně přihnout než mu podám svoji láhev. Nepředpokládám, že se opije, ovšem s dobrou náladou i únavou ho víno spolehlivě uspí. Pousměji se a podepřu si bradu pěstí. "Ten? Byl příliš moc opilý na to, aby mohl cokoliv učit krom toho, jak se vyspat po stolem," opáčím drze, "co tam máš dál?" |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Vděčně se napiju kvalitního vína. No, je dobré, ne že ne. "Snažíš se mě opít?" Zvednu obočí, jsem skoro ochotný to brát jako výzvu. Zvláště, když se začne navážet do mé rodiny. Ne, že by neměla pravdu. Nebo že bych je měl kdovíjak rád. Ale kritizovat je můžu jen já. "Hej, strejda vínu rozuměl líp, než kdokoli jinej! Sice si vychlastal mozek i nohy, ale to je vedlejší." Ušklíbnu se a zvednu se. "Co si dáš k tomu jídlu? Polívka tam ještě je, kdyžtak nějaký sušený věci, pečivo... znáš to." Pokrčím rameny. "Jo a trpasličí chléb, ale... to je spíš zbraň než jídlo. No a nějaký elfský a skřítčí... ono." Na můj vkus je v tom málo masa na to, aby se to dalo nazvat jídlem, ale Ari se tvářila že jí to dokáže nasytit.... |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Po pár locích vína se jen stěží cítím opile, i když bych lhala - tvrdit, že necítím únavu. Ráno mě bude všechno bolet. Dobře, všechno možná ne, ale jsou svaly, které určitě ucítím... "Opít? Tebe? Musíš mí tak natrénováno, že tohle sotva ucítíš, ochlasto," ušklíbnu se. Jistěže tě chci opít. Aspoň trochu. Tepe mi ve spáncích, jak usilovně přemýšlím. Při zmínce o jídle zpozorním. Boty vezmu do rukou, vak nachystaný mám. Hm. Možná je to zbrklé a bohové vědí, že se mi do tmy lesa vůbec nechce, ale také nechci... Armina přivést do potíží, pokud by mi pomáhal... Odolám nutkání si promnout kořen nosu. Co když už lepší šance nebude? "Sušené maso a ovoce zní dobře," pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Máš to mít. Zkusím najít tu tvoji deku." Zamručím a krátce princezně rozcuchám vlasy, než vylezu ze stanu, vypravený najít jak deku, tak něco k jídlu pro naši princeznu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro ... než hbitě popadnu vak i boty, vak přes rameno a boty do ruky. Přes vlasy si tedy ještě převážu šátek vytažený z vaku právě pro tyto účely než opatrně popolezu k východu ze stranu a po krátkém odhodlávání se opatrně vyhlédnu ven. Pak už příliš neotálím, když se vyplížím ven a narovnám se, abych se rychle zorientovala po tábořišti. Šáteček a sbohem! A s touhle bohulibou myšlenkou se vydám k lesu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Ale... kurva." Zanadávám tiše a celkem rychle vystřízlivím, když zjistím, že stan je prázdný... a tentokrát bez vzkazu. Urychleně vezmu dýku a připásu si ji, než se rozeběhnu ven, s úmyslem Rhaenys najít. Ne, že bych měl strach, že uteče. Spíš mám strach, abych nenašel její prošpikovanou mrtvolu. * * * O pár desítek metrů dál * * * THUD! S tupým nárazem se do stromu před Rhaenys zabodne šíp. Pokud nepřestane v útěku, další šíp se zabodne do vaku a pokud ani to varování nestačí, tak další do stehna. Když se otočí, uvidí elfku, která už má založený další šíp a tentokrát míří přímo mezi princezniny oči. "Špatnej nápad..." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro ... mrcha ostrouchá... MOHLA MĚ ZABÍT! "Vážně? A ty bys na mém místě neudělala to samé?" zeptám se napjatě. "Nech mě jít. Z jejího majetku si nahrabete dost i beze mě." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro j"Měli, ale neuděláme." To už se na scéně objeví chrabrý rytíř na bílém koni, aneb já jen v kalhotách a poněkud zadýchaný. V očích se mi zračí jasná úleva, že je Rhaenys ještě naživu... Ari umí být chladnokrevnější než leckterý vrah, možná proto že je elfka, možná kvůli jiným věcem. Ale o lidech si mnoho nemyslí, jen co je pravda. "A proč? U Kierana bych to chápala, ale ty nejseš ten typ, co by byl jak miláček jen kvůli hezkému zadku." Podezřívavý tón se Ari ani nesnaží skrýt. "Protože pokud jí ublížíme víc než je nutný, Dampierre nám fakt mnoho nezaplatí. Vidí svoje poddané jen jako nástroje, zaplatí za ní asi jako za zrezivělý meč, když ji v takovém stavu vrátíme." Snažím se Ari vysvětlit složitosti lidské šlechty, zatímco po Rhaenys házím opravdu jedovaté pohledy. Musela se nechat chytit?! |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Uši. První se řežou uši, ne prsty," zasyčím tiše ve chvíli, kdy se objeví Armin. Uřezané ucho tolik nepoškodí, dá se schovat pod vlasy, v případě elfů stačí, když uřežete špičky. Dělává se to. Ale mě nevyděsí, to by se ke mně musela přiblížit s nožem v ruce, zatímco by mě někdo držel. Do Arminova vysvětlování se nepletu, jen statečně čelím i jeho nazlobeným významným pohledem mým směrem. Nejsem tak hloupá, abych se pokoušela dát se znovu na útěk, nepochybuji o tom, že by ještě s radostí elfka poslala další varovný šíp do mě. Čubka šílená. "... a hůř, stáhl by vám kůži ze zad, jestli mi kdokoliv ublíží," přisadím si. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Jsem dobrej, ale rozhodně ne tak dobrej, abych uhnul nebo vykryl šíp. Proto v další moment opatrně zvednu ruce ve smířlivém gestu. "Nějak moc se jí zastáváš... Jsi tu novej, Armine. Furt nemám důvod ti věřit." "A kdybych na vás chtěl poštvat šlechtu, už bych to dávno udělal. Nebylo by to těžké. Jedinej důvod proč se jí zastávám je, že chci co nejlepší výplatu..." "Hm..." Šíp je k mé neskonalé úlevě posléze namířen na zem a já si tiše vydechnu. "Nezamiloval ses, nebo neudělal jsi nějakou podobnou pitomost, že ne?" Koutky rtů mi trhnou v úšklebku, který asi může vidět jen Rhaenys. Znamená pro mě hodně, ne že ne... ale láska to je jen v tom nejzvrácenějším slova smyslu. "Má hezkej zadek, to jo, ale za zamilovanost bych to neprohlašoval." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Stihnu to? Dlaně mě svrbí. Mohla bych. Možná dříve než by Armin schytal šíp... Zabiju ji. Myšlenka jasná a chladná jako nebe před bouřkou. Až mne v tu chvíli samotnou zarazí... Že nepřemýšlím nad tím, jak zachránit sebe, ale právě a jen mého bláhového bývalého strážce, který si to dost možná ani nezasloužil. Potřesu hlavou, pozornost vrátím k vypjatému rozhovoru. Šíp je skloněn, konflikt zažehnán. Uleví se mi, ale odstíny zlosti a znechucení nad jednáním elfky se už z mé hlavy nevytratí. Zachytím Arminův drobný úšklebek i slova. Ne, tohle je mnohem horší než zamilovanost, pomyslím si cynicky a nadechnu se. "Hej, stojím tady a slyším vás," ozvu se a s těmi slovy zvednu a vystrčím bradu. S těmi slovy i nechám dopadnout na zem boty, hezky jednu po druhé a pustím i vak než se opřu zády o kmen stromu a zvednu ruce do vzduchu vedle hlavy. Nemá smysl utíkat. Ohrozila bych tím sebe i Armina, pokud by to přežil. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Ari nás vyprovází podezřívavým pohledem a až po pár desítkách metrů si troufnu začít mluvit. "Víš, kdybys mi řekla, že zdrhneš, možná bych ti řekl, že to je blbej nápad..." Zasyčím tiše, ale jakmile jsme v určitém soukromí stanu, vydechnu. Krátce, ale o to pevnněji, Rhaenys obejmu. "Měl jsem takovej strach..." Povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Škubnu rukou, ale nechám se Armin odvést bez větších scén, nakvašeně kráčím, hrdě vzpřímená v zádech, která elfce ostentativně nastavím. Hrdost mi nedovolí ani bolestně syknout, když se mi do bosého chodidla zabodne větvička nebo ostrý úlomek kamínku. Nevím, co mi v tu chvíli vadí více, zda to, že jsem se nechala chytit nebo fakt, že jsem si ušpinila nohy naprosto zbytečně! "Kdybych ti to řekla, byl by to mizerný plán útěku, nemyslíš?" potřesu hlavou s tím vzdorovitým seknutím zpátky, ovšem o to více mne překvapí ta krátká chvíle náklonnosti ve stanu. "Uhm," zamrkám, chvíli ani nevím, co na to říct než... "... měla jsem to pod kontrolou," zamumlám tiše. Možná jen trochu trucovitě. Nejsem už malé dítě. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Nedal jsi mi ani šanci, abych tý elfce ukázala, že je lepší dřív střílet než mít silácký žvásty," dodám skoro až uraženě. Na deku se posadím, jistěže se posadím - i když židle ani postel to vskutku není. Půl království za hostinec... "To je v pořádku, nemám ani moc... Hlad," zavrtím hlavou a praštím sebou na záda. Přivřu oči. "Už jsem mohla být... Na cestě do vesnice," povzdechnu si. "Jinak řezání prstů za trest? Probohy. Vážně nápadité," odfrknu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Pokrčím rameny. "Třeba by je upekla a snědla, jsou to takové... buřtíky." Zatahám ji za ukazováček na ruce, než odložím misku s jídlem a lehnu si také. "Je to elfka, nebyl by to kanibalismus." Brouknu zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Hej!" bez milosti jej vzápětí pěstí praštím do žeber sotva si také lehne - aniž bych otevřela oči. "Tohle není dokonce ani trochu úsměvné!" pokárám jej, aby věděl, zač ta výchovná pěst byla. "Ale pokud jí chceš dát svoje prsty, jen do toho, bránit ti nikdo nebude," ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Au!" Zamručím nespokojeně, když mě princezna praští do žeber. "Mám za svoji dobrotu tohle..." Poznamenám suše. "Já už jí svoje prsty dal do samých zajímavých míst..." Tentokrát jsem na případný úder připraven. Ale co, je to silnější než já. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... fuj!" nakrčím nos a zkřivím ústa, zatímco ruka vystřelí, aby znovu Armina praštila, i když to ten zmetek čeká. "Zbylo nějaké to víno? Tuhle informaci můžu tak leda jen přepít," ušklíbnu se a přetočím se na břicho, abych se mohla zvednout na loktech a rozhlédnout se po stanu. Snad by bylo nejrozumnější to celé zaspat, ale... Běh přes tábořiště a setkání v lese mě až nepříjemně probralo. A taky mě to stále trochu žere. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Pobaveně princeznu pozoruji, ale pohled mi pak sjede na její zadek, když se otočí na břicho. Chvíli ho spokojeně pozoruji a prostě si užívám výhled. "Víš že máš nádhernej zadek?" Zamručím, když vstávám, abych vytáhle flašku vína od Henrietty a podal jí Rhaenys. Sám popíjím svůj patok. Posadím se zpět vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Zase zíráš a slintáš?" povytáhnu obočí. Opírám se o lokty, prohnutá patřičně v zádech, abych se mohla takhle v leže napít vína. Láhev odložím vzápětí zase před sebe. "Ten nejhezčí zadek v širém okolí," upřesním Arminova slova, "jen si to představ, bledou vláčnou kůži dvou zakulacených oblin s jednou jedinou nedokonalostí, která jej činí skutečným, pihou schovanou tam, kde přechází v štíhlá pevná stehna... A pak ještě jednou, pečlivě ukrytou před světem, hmmm..." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Neslintám, obdivuji!" Zaprotestuji, zatímco se zamručením kvituji prohnutí se v zádech, se kterým její zadeček trochu více vynikne. "Já si to představovat nemusím, já už ho viděl!" Zavrním vítězoslavně. Když ovšem začne Rhaenys mluvit o druhé pize, zamračím se. "To je výzva, abych ji našel?" Zvednu obočí a přejedu po jejím pozadí rukou... nejdříve čistě chlípně, ale pak neodolám. I přes látku kalhot je její zadek fakt příjemný na dotek. Zaujatě do něj zatnu nehty, než si sednu na její nohy, abych se jejímu pozadí mohl více věnovat. Z čistě oplzlého ohmatávání se tak postupně stává masáž. No, nemá to nic společného s masáží lazebnic, snad jen chlípnost. Ruce pokračují postupně na její spodní záda, kříž, lopatky... to umění, které člověka naučí nutnost dána každodenním tréninkem a námahou. Postupné rozmasírovávání a osvěžování namožených a zraněných svalů... Jakkoli neefektivní to přes oblečení je. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Armin De Avilla se neumí sám řádně oholit? Ty jsi tedy zvlčel na té svojí výpravě," neodpustím si. "Dívat se, ale nesahat. Tohle bys měl mít více než dobře zapamatované," napomenu ho a zavrtím se pod jeho rukou. Ne, že by ten dotek... Byl nepříjemný. To ne. Po páteři mi přeběhne drobné zašimrání a v další chvíli se po něm překvapeně ohlédnu, když se obkročmo posadí na mé nohy. "Takže nemám pokračovat? Jak chceš," uškllíbnu se, nicméně... "Hm... Hmm..." zamručím, ale nakonec se rukám podvolím, vlastně - proč ne. Lehnu si a dlaně složím pod bradou, zatímco dlouze vydechnu. "Lepší. Možná... Trochu výš, pod lopatkou, hmm..."" |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro I když se mi vzrušení začíná pomalu ozývat, to není to, co mě motivuje k tomu ji svléknout a znova osahávat za pomocí šikovných prstů, kterými rozmasírovávám uzly ve svalstvu... ne, je to prostý obdiv jejího těla. Které za ty tři měsíce ztratilo přebytečné tuk a nabylo svalstvo, ovšem její figura je stále ženská, stále... tak nějak královská. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Hm," zamručím zamyšleně a na rtech se objeví polovičatý úsměv, možná spíše úšklebek, "víš, co by mě zajímalo?" řečnická otázka, odpovím si vzápětí sama, "Jak bys tohle vysvětlil té své elfce, pokud by si tě šla... Zkontrolovat," poznamenám. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Není to moje elfka, žárlivko." Využiju své pozice, abych nehty přejel po princezniných žebrech. "Já už jedno děvče vlastním. Nepotřebuji další." Zavrním spokojeně, než se rozhodnu odpovědět. "Co by, starám se o balíček! Možná bych z ní vymámil nějaké oleje na masáž." Zamručím a neodolám, jemně se rty dotknu její šíje. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Tiše syknu, když nehty přejede po mých žebrech a vtáhnu mimoděk pro ten okamžik břicho. Ne, že by to bolelo či bylo nepříjemné, to... Rozhodně ne. "Kdo říkám, že žárlím? Když řeknu - tvoje elfka - tak hned víš, o kom mluvím, účel to plní. Co mi je do toho, s kým šoustáš a s kým ne, pokud tady nějaká taková je, že ano," rýpnu si. "Jsem zvyklá, víš jak bylo otravné neustále poslouchat služebné, jak si štěbetají, když si myslí, že je nikdo neslyší?" povytáhnu obočí nicméně v další chvíli se zarazím a málem i zvednu hlavu než si to rozmyslím. "Tak vlastníš, hmm?" protáhnu pochybovačně. "A ví o tom, to tvé děvče?" ušklíbnu se. "... nejsem balíček. A pochybuji, že by ti starání se o balíček prošlo," znovu se začnu zvedat na loktech, abych si mohla loknout vína. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Věř nebo ne, nejsem zas tak promiskuitní, slečno 'vyspala jsem se s každým hospodským povalečem od Albionu po Cathay'. A vůbec, co ti do toho je, hm?" Přejedu zuby po jejím rameni, snad za trest za její nařčení. Tiše si povzdechnu, když se v další chvíli její svaly zatnou a Rhaenys se pustí do obhajoby toho, že není balíček. "Já vím. Ale stejně jsi moje. Aspoň teď na pár chvil. Tak mě nech si to užít, ano?" Zamručím tiše a políbím ji na tvář. "Nebo tě budu lechtat." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Tss," se syknutím pokrčím rameno, přes které přejede hrana zubů a po páteři mi přeběhne zašimrání. "Co si to o mě myslíš? S každým ne!" ohradím se na oko nazlobeně než nevinně dodám: "Jen s těmi hezkými. Musím si zachovat nějakou úroveň..." Pusa na tvář je náležitě potrestána, když tu samou chvíli využiju, abych Armina chytila prsty za nos. "Nechala jsem tě si to užít," zašklebím se. "Oh, jak jsi krutý, lechtání? Prosím, jen to ne!" zadeklamuji dramaticky. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Král Aemon II. Valeriyan
Královna Maelyn Augaryon
Princ Daemon Valeriyan, dědic trůnu
Princ Malaerys Valeriyan
Princezna Alyssane Valeriyan
|
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Zahuhňám, když jsem chycen královskými prstíky za nos a přejedu bříšky prstů po jejích žebrech. "Chováš se, jak kdyby ti bylo jedenáct." Ušklíbnu se a ještě chvíli hladím její tělo, než neodolám a rukama se vrátím na její zadek... co bych si ho neužil, dokud mám tu možnost, že? |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... Hm, jestli se chovám na jedenáct, co to o tobě vypovídá?" neodpustím si. Arminovu přízeň si užívám stejně jako to hřejivé teplo, ačkoliv ten bídák snad nevynechá žádnou příležitost k tomu sáhnout si někam, kam nemá. Krátce po těch slovech - ve chvíli, kdy dlaň spočine na mém pozadí - přemýšlivě nakloním hlavu ke straně a vzápětí pohlédnu na Armina přes rameno. "Pokud je ovšem mé chování nevhodné a nežádoucí..." zapředu, "nu, tak mne pouč, můj pane," vyzývavě se pousměji. Provokovat Armina je vlastně... Celkem zábavné. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Ale i přes rostoucí tlak v kalhotech se posléze posadím vedle ní a natáhnu jí košili, než ji podrbu ve vlasech. "Bez provazů by sis to stejně neužila... zvrhlíku." Neodpustím si drobné osočení, i když bych se hádal, že ten úchylný jsem tu já. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Sama si ještě upravím cípy košile a přetočím se na záda, zatímco se důkladně protáhnu a sotva se uvelebím na zádech, pokrčím jednu nohu v koleni a ruce si založím za temenem hlavy. "Nu, tak čas se pomodlit a jít spát, Armine, banditi mají touhle dobou být už dávno zpití pod stolem," ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Na to bych potřeboval víc alkoholu." Ušklíbnu se a i já si lehnu na záda. Chvíli zamyšleně koukám do střechy stanu, skrze kterou sem dopadá tlumené světlo měsíce. "A vůbec, znova bys zkusila utéct... to tě mám znova svázat?" Vypláznu na princeznu drze jazyk. "Kdepak, to by sis mě musela unavit, abych ti to udělal takhle snadné..." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Snadné? S tebou je to snad někdy v něčem snadné?" potřesu hlavou, "unavit? Ne, ne, tahle šance je už pryč, měl jsi šanci vyslovit cokoliv, co bys po mně chtěl, a byla to slova o cudné princezně," prohlásím vítězoslavně. Dobře, teď jeho slova sice trochu překrucuji, ale... To přeci nevadí! "Ale můžeš si zacvičit, to pomáhá," doporučím Arminovi vzápětí mile. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Fajn, tak bychom si mohli zacvičit spolu." Vypláznu na princeznu jazyk a chlípnou rukou přejedu po jejím břiše. Pak ovšem neodolám a jen ji krátce políbím na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Zašimrá mě podél páteře, když dlaň sklouzne po břiše, ale nenechám se tím rozhodit snad jen krom drobného zardění se. "Dobře, běž ven, já si zabírám stan! Přeci jen na to cvičení potřebuješ víc prostoru. A třeba ti i někdo ochotný pomůže," rozhodnu rychle s patřičným ušklíbnutím jakkoliv to je dětinské. Líbnutí na tvář patřičně potrestám - šťouchnutím přímo mezi žebra. "Cudná princezna, hm, pamatuješ? Jen kšá ven." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Žárlivko." Obviním Rhaenys, když mě pošle ven ze stanu s tím, že mi jistě někdo pomůže. Pravda, možná do toho příliš hledím, ale přeci jen... Za poslední hodinu nebo jak dlouho až moc často poukazovala na to, s kým vším spím. A dělá mi dobře myslet si, že žárlí, i když to asi pravda není. Heknu, když mě loket šťouchne do žeber a já, s vypětím všech potřebných svalů, chytnun princeznu kolem boků a položím ji na sebe. "Přiměj mě." Vypláznu na ni jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Víš, že když děláš tohle, vypadáš jako po obrně obličeje?" uchichtnu se pobaveně, když opět vyplázne jazyk. Usměji se a zatímco se jednou rukou opřu o zem vedle něj, abych se mohla přeci jen trochu nadzvednout, druhou vložím dlaní mezi jeho a mé břicho a krátce zatnu nehty do jeho svalů. Nijak silně, jen aby o tom věděl. "Vážně to chceš?" povytáhnu obočí, zatímco ruka se během těch slov pohne a prsty se přesunou po kůži k podbřišku, a to až k pásku kalhot, kde se podle vloudí pod látku haleny k holé kůži s jemnými chloupky. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Hm... hlavně chci tebe, Rhae." Zazubím se a zadívám se jí do očí. "Vadí ti to snad?" Zatnu nehty do jejích boků a spokojeně si ji prohlížím. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "O tom ani na chvíli nepochybuji," nakloním hlavu lehce ke straně a úsměv na mé tváři se lehce rozšíří, když prsty vklouznou pod opasek, byť se zase příliš daleko nedostanou než se zase vydají pryč směrem k břichu. "Já ti nevím... Dej mi chvíli, musím si to pečlivě promyslet," dodám zamyšleně, zatímco si poposednu s onou škodolibou a vypočítavou vláčností. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Rukama sjedu z jejích boků na její zadek a zatnu nehty do něj, aby si přeci jen užila alespoň nějaký trest... "Budeš myslet dlouho?" Nakloním hlavu ke straně. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... až se mi z toho chce spát... Taky se ti chce spát?" pousměji se na něj. To máš za tu mrchu, říká můj výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Takhle nad tím přemýšlet? Pchá, kde je lidská přirozenost, hm? Trocha iniciativy." Neodpustím si pobaveně, než začne Rhaenys vyhrožovat spánkem. "Copak, bolí tě hlava?" Vypláznu na ni jazyk a nakloním hlavu ke straně. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Bez varování se narovnám a pohodlně se tak na Arminovi usadím. O když, pohohodlně... Hm. Zavrtím se, opatrně, s rozmyslem, zatímco se znovu protáhnu, ne že by mě záda trochu nebolela. "Možná. Možná dostávám i závrať, měla bych si asi lehnout," ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Které mě momentálně nutí proti Rhaenys vzpurně vyrazit boky, když si ta královská mrcha stále dělá co chce, jen ne mě. Přimhouřím oči, když se mi její tvář vzdálí a můj klín najednou nese celou princeznu. Ne, že by to nebylo příjemné, jen... chci víc. Mnohem víc. "Hm, možná jo... ale aby ses pak neprobudila svázaná a przněná." Vrhnu na ní nevinný úšklebek, zatímco prsty přejedu po jejím břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "A to má být slib nebo výhružka?" povytáhnu levé obočí, zatímco Armina s jistým pobavením sleduji fialkovýma očima. Jeho tvář. Ten dychtivý výraz. Je to dobrý pocit, když po vás někdo touží, opojný. "... hm... A teď musím s tím přemýšlením začít znovu, vidíš, co děláš..." ušklíbnu se drobounce, zatímco dlaní bez skrupulí sjedu přímo k jeho rozkroku. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Zasyčím, když se její ruka náhle pohne směrem k mému rozkroku a v očích se mi mihne zlost. "Copak, to je pro tebe takový problém udržet myšlenku, princezničko?" Poslední slovo téměř zavrčím. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Hmm. "Co jsem to..." dlaň stáhnu, zamyšleně našpulím rty... "Ah, tohle. Je to důležitá myšlenka, když mě budeš pořád přerušovat..." dlaň se stejným táhlým pohybem vrátí zpět, bříška prstů lehce obkrouží napnutou oblinu kalhot. "Teď nevím, co jsem to chtěla... Hmm..." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Ještě chvíli provokuj a přivážu tě venku nahou ke stolu, aspoň by z tebe něco měli i ostatní." Hlas mi temně zavrčí, i když dělit se fakt nehodlám... Ne o Rhaenys. Mnohem pravděpodobnější je, že si ji prostě vezmu... Ovšem to záleží jen a jen na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro V reakci na jeho slova se ovšem jen ušklíbnu. "Oh, už se bojím, cítíš? Celu se třesu," pokračuji v Arminově dráždění, "na to jsi příliš sobecký parchant," potřesu hlavou a náhle se zarazím - "takže s tím mám přestat? Jak je libo," ruku odtáhnu, i když jen proto, abych ji vzápětí vrátila zpátky. "Nebo pokračovat? Hmm... Nebo něco více?" nahrbím se a skloním se nad tím, zatímco si olíznu rty. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Vztekle ji pozoruji a když se nakloní, vyjedu proti ní zuby, s úmyslem ji kousnout do rtů... Jako zvíře, které už opravdu nudí být v kleci. "Tebe tohle až moc baví..." Obviním ji. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro V další chvíli se táhlým pohybem přesunu z jeho klína více na jeho nohy a dosednu na jeho stehna, blíže ke kolenům, aby nemohl vykopnout a ani se tak snad po mně natáhnout rukama. Dlaněmi se stála opírám o jeho stehna, do kterých zatínám nehty. "Hlavně, že se bavíš ty, o to přeci jde!" dodám nevinně. "Přiznej se, určitě se ti to líbí, to budování... Napětí. A možná, že kdybys místo vyhrožování se stolem zkusil takové kouzelné slůvko - prosím..." mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Nechám si pro sebe, že má princezna svým způsobem pravdu, že se mi tohle všechno... Líbí. Že se mnou cloumá takovým způsobem, jaký žádná jiná nezvládla. No, možná Ari. A to už si vůbec nechám pro sebe. Kousnu se do rtu a vztekle na ni hledím, když po mně chce... Hodně. Chvíli fakt uvažuji, že bych se na to vykašlal a vyřádil se na ni. Lehká je, bylo by to snadné, ale... Zatraceně, měla pravdu. Tohle jsem ještě nezažil, svým uchylnym způsobem to je příjemné. "Prosím..." Vydechnu téměř neslysne a pohledem princeznu varuji před dalším provokovanim. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Mírně se předkloním, když pohlédnu Arminovi přímo do očí. Nehty stále střídavě zatínám do kůže přes kalhoty a zase povoluji. "Co jsi to říkal? Neslyšela jsem tě..." nakloním hlavu ke straně. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Chvíli jí vztekle hledim do očí, svým klínem se otřu o ten její, když zuby trestám její krk za tu drzost, kterou jsem musel vytrpet. Ani se neobtezuji s mluvením, jen... Si beru co mi patří. Jazykem přejedu po jejich rtech a začnu jí svlekat... A nehledím příliš na stav oblečení po svleknuti. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ale... No tak! Počkej, počkej... Au, roztrhneš to!" protestuji slovně i rukama, když se ho snažím krotit, zatímco ze mě rve oblečení. Snažím se ho odstrčit, abych mohla aspoň trochu zamezit škodám - ne, že by se nechal. Tentokrát jsem to já, kdo cvakne zuby po rtech toho druhého. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Neuhybnu před jejími zuby, naopak tenhle její pokus o obranu proměním v polibek... I když s oním vášnivým, neznym polibkem z balad to má společné jen to, že jde o dotek rtů. Jinak je spíš známka moci nad tím druhým, než nějaké romantické... Cosi. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Polibkem, dravý a útočný, mi doslova vezme dech, po kterém musím zalapat, sotva se aspoň trochu odtáhne a dovolí mi tak odvrátit tvář. "... nech mě hádat... Jsi ten typ muže, co prosí jen jednou, co?" vydechnu vyzývavě. "A to stačilo jen... Ještě chvíli vydržet," popichuji ho dál, zatímco se o něj otřu svým tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Uzivam si výhled, ne že ne. Rhaenys je objektivně sexy ženská, na to ani nemusí být princeznou. A teď patří jen a jen mně... Spokojeně si zavrnim pod strniste a chvíli ji vyzývavě pozoruji. "Tak co, obejdeme se bez provazu a roubíku, nebo budeš zlobit?" S tím zatnu nehty do jejího podbřišku. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Trochu znejistím, když se Armin najednou k ničemu nemá a jen mě pozoruje. Zavrtím se a přimhouřím oči v tváří tvář jeho vyzývavému úsměvu. Polknu a vzápětí syčivě vtáhnu vzduch do plic, když zatne nehty. "Hm... Dej mi chvíli, musím si to důkladně promyslet..." opáčím drze, zatímco jej prsty chytím za bradu a stisknu. "Co je lepší? Poslušná či neposlušná princezna? Hmm, já nevím, vážně, je to těžké..." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Zavrtím hlavou, když jsem chycen za bradu a políbím ji na nos. "Záleží. Je raději princezna svázaná, nebo volná?" Hravě zapředu a nosem se otřu o její krk. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Tss," zasyčím a sklouznu prsty z jeho brady na krk, který prsty obemknou, byť nijak silně nestisknou. "To jsou otázky. Jistěže svázaná. A nahá. A na stole. Aby z toho měli něco i ostatní," ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Hm... dobrá, mé přání je ti rozkazem." Zazubím se a zvednu ze země její košili. S pohledem upřeným do jejích očí... utrhnu z košile další cár, kterým pak začnu svazovat její ruce. Mohl bych použít provazy, ano, ale... kde je v tom ta zábava? |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ne!" vykřiknu procítěně, "co ti ta košile udělala?!" obořím se na něj a vlastně se v tu chvíli nerozpakuji Armina praštit do hrudi a sáhnout rychle po košili, abych ji zachránila před osudem, který ji přichystal. "Proč musíš ničit MOJE oblečení!"přimhouřím oči. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Tss, jistě, tak pykat... Uuhum," nedořeknu, musím polknout, když se ruka zmocní mého ňadra. S rukama za hlavou se pod Arminem zavrtím v tom lascivním pohybu, dává si překvapivě... Na čas. "... oh, k čemu? Třeba k té stanové tyčce, co ty na to?" ušklíbnu se. Padá stan, něco si přej. Ostatně, pohledem o ni při svých slovech zavadím a úšklebek se přetaví v drobný úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro I já neodolám úsměvu a potřesu hlavou. "Jsi blbá..." Podrbu ji ve vlasech, než se zadívám na stanovou tyčku. Snad je skoro vidět, jak mi to v hlavě šrotuje, zvláště, když se pak znova zadívám na její svázané ruce. "Hmm..." Zamručím a její ruce rozvážu... jen abych je svázal znova, ale tentokrát cár košile protáhl kolem stanové tyčky. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ale... No tak! Vždyť to spadne, jestli se pohnu. Mně nebo tobě na hlavu i s tou plachtou," ohradím se a demonstrativně rukama zaškubu až se zatřese i celý stan na důkaz toho, že si nevymýšlím. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Stejně ti to nejvíc sluší, když jsi svázaná..." Rozhodnu po chvíli se zavrněním a narovnám se, abych se i já mohl svléknout. Přeci jen, ještě by si princezna stěžovala, že nejsem fér. A to nemůžu dopustit, no ne? "A máš rozkošný výraz, když jsi nadržená." Dokončím svou myšlenku. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Vydechnu, když se odtáhne, pozoruji ho ve tmě stanu, jak se svléká. "Sám jsi nadržený..." neodpustím si drzou poznámku. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro I proto v další moment dravě vnikám do ní a tentokrát už opravdu nechám možnost projít tomu surovému nadržení, které ve mě princezna vyprovokovala... Držím ji za boky a se slastným vrčením do ní vnikám. A občas tiše zasténám její jméno. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Ne, že by byl prostor na slova. Zbytečná slova. Armin na mě v další chvíli bez otálení a skrupulí nalehne. Teď už není prostor na něžnosti ani provokování se navzájem, prohýbám se pod ním a tlumeně sténám, zatímco se musím stále aspoň koutkem mysli musím soustředit na tu zatracenou stanovou tyčku, ke které mám přivázané ruce. Jednu nohu mám pokrčenou, druhou zaháknutou za jeho záda. S roubíkem to bylo jednodušší, teď... Se musím více kontrolovat, zdusit steny v Arminově kůži, rtech nebo vlastní paži. Téměř zakňučím, když ucítím, jak se blíží Arminův vrchol, když cítím jeho vrchol, zatímco mne samotné k němu ještě kousek chybí. Ten zatracený... Kousek. Kroutím se a svíjím pod ním i v okamžiku, kdy on sám přestane přirážet. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Sednu si vedle princezny. Ne, že bych neměl náladu na další kolo, ale budu potřebovat pár minut na zotavení... pár minut, které hodlám využít víc než dost produktivně. Nechávám princeznu svázanou a prstem přejedu po jejích tříslech až na její klín, kterému věnuji právě tolik pozornosti, aby její vzrušení neupadalo... právě tolik a ani o kousek více. "Popros." Zapředu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Jenže ten bídák mi nenabídne stejnou úlevu, jaké sám dosáhl. "Co?! Armine... To... Ty... Sobeckej...!" vylétne ze mě, když padne ten prostý požadavek. Přimhouřím oči, ovšem ten zlý výraz mi dlouho nevydrží, když se s dalším stenem propnu a hlavu zvrátím dozadu. Rukama v tu chvíli zoufale a naštvaně zároveň škubnu natolik silně, že tyč opravdu málem vytáhnu ze země. "... prosím," vydechnu nakonec tichounce s pohledem upřeným kamkoliv jen ne na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Byl bych jí teď dal tolik, po čem její tělo tak očividně touží, ale... nu. "Co jsi to říkala? Neslyšel jsem tě..." Nakloním hlavu ke straně v imitaci jejího výrazu, který při těchto slovech použila. Rukou, kterou netrápím její klín ji chytnu za bradu a donutím ji podívat se mi do očí. "Nahlas a zřetelně, abych věděl o co vůbec prosíš..." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nejraději bych jej poslala do horoucích pekel, nahlas a s barvitým popisem, ale namísto toho jen frustrovaně zakňučím. Chvíli s ním bojuji, ale nakonec mě přeci jen přinutí mu pohlédnout přímo do tváře. Mlčím. Chvíli. Dokud... To prostě nedokážu. Znovu zaškubám rukama. "... prosím..." vyslovím protáhne. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Prosím!" vzdychnu hlasem vyšším než před chvílí a znovu trhnu s rukama. Provaz nepovolí, tyč nakonec taky ne. "Tebe. Chci tebe. Víc," mumlám. "... cokoliv. Co chceš," vydoluji ze sebe bez přemýšlení, nechci přemýšlet, chci jen jedno jediné... |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Tentokrát už to netrvá dlouho a já... Já se už nehlídám. Ani nekrotím. Vrchol mě téměř připraví o hlas a je snad zázrakem, že ten stan opravdu nestrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Myšlenku ovšem nedokončím, Armin mne vtáhne zpátky do toho okamžiku, kdy se zavrtí v bocích a já se mimoděk s překvapeným výdechem musím znovu prohnout a vzápětí kousnout do rtů na kolik jsem stále... Citlivá. "... cestování? Copak bys mě pustil vůbec z pokoje hostince?" musím se ušklíbnout, byť slabě. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Nemůžu za to, jak sexy jsi, když jsi svázaná... a jak rozkošně umíš prosit..." Zazubím se. Ano, zvedlo mi to sebevědomí, ne že ne. "A neříkej, že ti vadí být svázaná." Ušklíbnu se. "Nebo tě fakt příště svážu k posteli celou." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "To má být slib nebo výhrůžka?" drobně se ušklíbnu, ačkoliv předchozí otázku nechám schválně nezodpovězenou. "Nezvykej si na to. Výjimečná situace, princezny přeci neprosí," neodpustím si a s těmi slovy ho kousnu do rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nevím, kde bere prostor pro mluvení, já snad chvílemi ani nedokážu přemýšlet. Koušu se do rtu, propínám se, nemohu se toho nabažit. "Hodně štěstí," drobně se ušklíbnu, hlavu natočím ke straně až se tváří otřu o vlatní paži, nastavím tak krk nehtům, co po něm společně s prsty přejíždí. "Ale zase, když se spokojíš jen... S jedním slovem... Proč ti neudělat radost." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Pravda, mě ke spokojenosti stačí málo... hezká ženská, dobrý jídlo a možnost pár hlupáků probodnout mečem." Zazubím se, když sahám po svém víně, ze kterého si dám pár mocných doušků. Jsem konečně žíznivý, a tohle je obzvláště únavná fyzická aktivita. Poslední doušek si nechám v ústech a následně ho Rhaenys předám v dlouhém polibku, při kterém mé pohyby přeci jen získají na razanci. "Jsi moje." Zavrním jí následně do ucha a kousnu ji do klíční kosti. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... zase moc mluvíš," neodpustím si kontrovat s veselým ušklíbnutím. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Prsty zatínám do podlážky stanu, když zpoza mých rtů vyjde vzdech, jakmile ucítím jeho prsty ve vlasech. Bolest ze zatahání je nepatrná, ale o to příjemnější. "Oh... Ještě... Hm... Rychleji, ano, ano..." vydechnu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Pevněji obmotám její prsty kolem své ruky a začnu ji na sebe za ně narážet. Spokojeně vrčím do jejího ucha, jako zvíře, které právě dostalo to, co nejvíce chtělo. Občas mi to nedá a hladově ji políbím, zatímco przním a přivlastňuji si její tělo. Co dodat, jsem žárlivý. Při představě, že ji měl někdo jiný... šílím. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ano, ano... Víc. Ještě. Víc," sténám tiše mezi přírazy a polibky s blížícím se vrcholem čím dál naléhavěji. Netoužím po ničem jiném, vůbec po ničem než jen... "Počkej. Dost..." pokusím se jej bez varování zastavit, na chvíli zadržet v jeho počínání, i přesto, že hlas se mi vzrušením téměř chvěje při každém tom slově. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Až když skrz celé to pronikne prostá starost o mě a kousnu se do rtu, až tehdy zpomalím a... přestanu. I když jí i tak zatnu nehty do těla a téměř zavyju zklamáním. Ale ovládnu se, i když mě to stojí veškerou mou vůli. "Co se děje?" Zasípu prostě... zatímco se dále chvěji vzrušením. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Uděláme to... Zajímavější, hmm?" olíznu si rty a mimoděk polknu. "Ulevím ti. Lepší... Způsobem," takřka zachraptím. "Slez a lehni si." Ve slabinách mi tepe, nevím koho tím trápím více, jestli sebe nebo jeho, ale vzrušení, které mnou prostupuje při myšlence na to, co chci provést... Je ještě více umocňující. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro I přes její příkaz ještě chvíli zůstávám nad ní... a hluboko v ní. Skrze najednou tak suché rty mi vyjde tiché zachraptění a já hrubýma rukama zmáčknu její ňadra. "Tohle není jen nějaký tvůj trik, že?" Zavrčím jí do ucha s nehraným podezřením v hlase. Znám ji. A tak ji ještě chvíli podezřívavě sleduji, než se se snad ještě větším sebezapřením od ní vzdálím a, jako poslušný kluk, si lehnu vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Bude se ti to líbit, uvidíš," ujistím ho i přes nedůvěru prosakující z pohledu i hlasu. Když ze mne vyklouzne, skoro mne to až zamrzí, ovšem sotva si lehne, vytáhnu se do kleku. Tak trochu tu chvíli protahuji, zatímco se rozhlížím po setmělém stanu, tak trochu si užívám tu Arminovu nejistotu i nadrženost, to jak se drží a přemáhá. Sáhnu po zbytku košile, kterou mi Armin tak drze zničil a roztrhal jí na cáry. Teď se to vlastně hodí. Vezmu si to, co bývalo rukávem a přehnu látku ještě napůl a napnu. Pohledem zalétnu k Arminovi, u kterého klečím a pousměji se. "Věříš mi?" ještě prchavou chvíli jej napínám, ovšem Armin není sám, kdo cítí to palčivé vzrušení, a tak to neprotahuji. Tedy... Svým... Způsobem. Sama si uvážu rukáv namísto pásky přes oči. Rozechvěle vydechnu a ruce natáhnu tmou směrem, kde tuším Armina. Prsty kloužou po nahé kůži, tápají a hledají, zatímco se k němu na kolenou posunu a skloním se nad něj. Rty políbím jeho břicho, lehce kůži stisknu mezi zuby než pomalu pokračuji k podbřišku a nehty zatínám do vnitřní strany jeho stehna. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Pohladím ji po vlasech. "Co mi zbývá?" Odpovím hrubým hlasem poněkud opožděně na její otázku, jestli jí věřím. Mluvit teď opravdu není priorita. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Pousměji se a tentokrát už příliš neotálím, rty doputují přesně, kam mají, k vztyčenému cíli své vzrušující cesty. Dám Arminovi přesně to, po čem touží, ke rtům se připojí jazyk, který je pro jednou hbitý i při něčem jiném než mluvení. Když ovšem ucítím, jak se blíží k vrcholu, odtáhnu se, zatímco pokračuji ve své práci jen rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro A stejně tak mám chuť zabít ji, když náhle přestane. Zrovna, když se blížím vyvrcholení. Vztekle zasyčím a zadívám se na princeznu se zavázanýma očima. Proč jen vím, jaký má pod tím výraz? I když dále provokuje rukou, rozhodně mě to nepřivede vrcholu... ne tak dobře, jako její rty. A jazyk. "No tak..." Zafuním. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nemusím ani vidět Arminův výraz, abych si ho nedokázala tak snadno představit, když se zmůže na protest. "Mám přestat?" zeptám se nevinným hláskem, zatímco si olíznu rty. V tu samou chvíli všeho nechám, jen palcem pomalu přemýšlím po Arminově chloubě, které doslova svírám ve své dlani. Na rtech se mi usadí provokativní úsměv, se kterým ho jen tak lehounce, aby se neřeklo, dráždím bříškem palce dál. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Na takovou poslušnou hračku jsi až podezřele ráda provokativní... skoro jako bys chtěla, abych tě znásilnil." Zavrčím tiše a krátce ji za vlasy zatahám. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Spokojeně se usmívám, s cukáním koutků nejde bojovat, a tak se o to ani nesnažím. Při jeho slovech hlavu nakloním lehce ke straně, pomalu si skousnu spodní ret. Nepospíchám. Já mám času dost, což se ovšem o Arminovi říct nedá. "Já že jsem poslušná hračka?" našpulím krátce rty a jednou rukou se krátce dotknu pásky před oči v tom náhlém popudu si ji na chvíli stáhnout, abych na Armina přeci jen viděla. "To mi budeš muset vysvětlit," drobně se ušklíbnu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Neodpustím si krátký polibek, který ji věnuji. Líbám ji až moc rád. "Nebo jsi snad opravdu chtěla být ta nahoře?" Přejedu zuby po její bradavce, kterou následně zkousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Možná mi to už nestačí, možná přemýšlím, jaké to je, když někomu patří mé tělo i mysl," vydechnu vroucně v odpověď. Polibku se nebráním, jak bych také mohla. Má další slova to malé kousnutí do citlivého místa změní v zajíknutí, se kterým se propnu. "Chtěla jsem si... Hm... Hrát... Ale když ty nic nevydržíš, ani trochu škádlení," lišácky se pousměji, zatímco pod Arminem zavlním boky. Cítím jeho touhu tak zřetelně, že to snad už víc ani nejde. Tak blízko, takřka na dosah a přec v tu chvíli nedostupnou. Srdce mi poskočí a já mimoděk musím polknout... "Stále mi dlužíš vysvětlení..." zapředu ochraptělým hlasem a olíznu si horní ret. "... jak je to s tou poslušnou hračkou." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Nechám prsty, ať se starají o její klín. "Jak mám vydržet jen tak ležet, když jsem s tebou... mám dobrou sebekontrolu, ale jsem jen člověk. A s tebou jsem spíš zvíře, než člověk." Zamručím, zatímco prsty si hraju s jejím klínem. "Však ty víš... no, dobře, poslušná příliš nejsi. Jsi právě tak neposlušná, aby jsi mě doháněla k šílenství. Ale jsi moje hračka skoro tak moc, jako já tvoje." Kousnu princeznu znova do bradavky, než ji hladově políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Kousnu se do vnitřku rtu a zakloním krátce hlavu až se svaly na krku napnou, pod rouškou tmy jsou všechny ty doteky, to dráždivé laskání o tolik... Intenzivnější. "Hmmm... Mmmch," opustí mé rty jen ten neurčitý zvuk, čím déle mne Armin provokuje prsty, tím méne se soustředím na jeho slova, ačkoliv jsou to právě ta, která mne vtáhnou na chvíli zpátky do reality. Nevybíravě jej kousnu do jazyka, do rtu, příliš na tom nezáleží ani se nedržím zpátky. "Vyhýbáš se odpovědi, kluzký jako had..." scvaknu naprázdno zuby a klínem mimoděk přitlačím proti jeho prstům. "Hmmm... Jestli jsi moje hračka, pak se v ničem nelišíš od těch ostatních... Moje poslušná hračka. Nahoře jako dole," sdělím mu to sladké tajemství okořeněné provokativním uculením. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Tvé poslušné hračky tě často unášejí a pak znásilňují?" Zvednu pobaveně obočí a za trest ji kousnu do kůže na krku. "A vůbec... kdo teď moc mluví? Hezky lež a sténej." A abych jí k tomu dal nějaký popud... vyměním své prsty za něco zajímavějšího. Pro nás oba. Slastně zasténám a přitisknu se k ní. Na ní. "Bohové..." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Hmmm... Mmmm... Nejsem ani unesená... Ani znásil... Aaah," nedokončím větu ani myšlenku, když do mne Armin vnikne a já chtě nechtě splním jeho příkaz do posledního tónu tichého toužebného zasténání, které rty neustráží, zatímco se mé nehty zatnou do jeho boků. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Vášeň utápíme v polibcích a rytmickém pohybu, která udává tempo mého bytí. Vrchol je silný, intenzivní, doslova vrchol dnešního večera. Ani nevnímám, jestli přišel před nebo zároveň s tím Arminovým, vnímám jen ten úžasný pocit uvolnění, který záhy přijde a pod jehož tíhou zůstanu jen uvolněně ležet a zhluboka oddechovat. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Chvíli vedle ní ležím a oddechuji. Hledím ke stropu stanu a snažím se odhadnout, kolik času zbývá do svítání. Asi málo. Ovšem... stálo to za to. Na tváři se mi rozlije úsměv. "Tohle musíme dělat častěji." Zamručím tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Hmmm... Ale na místě, kde je postel a káď s horkou vodou," utrousím s úšklebkem. "Nevím jak ty, ale pro koupel bych teď vraždila... Opláchnout se a odpočinout si, hmm," zamručím. Ta představa je skvostná a jsem tak skromná, že bych ani nepotřebovala přehršel vonných olejíčků či dalších podezřelých tinktur. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Říčka zní... Takřka přijatelně," ušklíbnu se, ačkoliv ve skutečnosti zní i ta studená voda báječně. Smýt ze sebe pot i všechno ostatní. Za posledních pár měsíců jsem se koupala ve studené vodě tolikrát, že už to šlo i bez desetiminutového přemlouvání se, že je to opravdu, ale opravdu nutné. "... dlužíš mi košili..." zamručím, když mi podá zbytky té mojí. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "A vůbec, obleč se, nestydo. Naše kamarádka se špičatým uchem i šípem s trochou štěstí hlídá kolem... Moc se mi nechce vysvětlovat, proč našeho vězně vedu k řece. Nebo ty zvuky před chvíli." Zamručím. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "A musíš něco vysvětlovat? Jestli šmíruje kolem, musela to slyšet určitě a jsem si jistá, že to pochopí," ušklíbnu se. No, do potrhané košile se nemám moc jak obléci, sáhnu tak po té propocené, leč celistvé. Místo kalhot na sebe natáhnu jen spodky, je to jednodušší a značně pohodlnější. Svoji čest v táboře stejně už řešit nemusím, protože každý z těch lotrů musí vědět, co tady se mnou Armin prováděl. Netěším se na ráno. Mělo by mi to být jedno, ale jen při představě, jak se po mně budou všichni dívat... |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Tak rychle jako jsem ji k sobě přivinul ji zase pustím a vydám se ven ze stanu. Nemám zapotřebí Rhaenys táhnout jako zajatce, do vody se konečně těší asi určitě víc, než já. A tak se po paměti vydám k říčce, která je asi sto metrů od tábora. Ten stále ještě spí, i když se na obzoru pomalu, ale jistě ukazují červánky. Cestou se neopomenu zastavit u stolu, kolem kterého se ještě nedávno slavilo. Sám si pro sebe uzmu jedno opuštěné kuřecí stehno a Rhaenys pobídnu, až si vezme co uzná za vhodné. Tak dojdeme k říčce, kde se pro změnu zase svléknu do naha a vydám se do vody. Ta mi šahá asi po kolena, takže se můžu pohodlně umýt... i s občasným zvědavým pohledem na princeznu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Co mě potěší ještě více je náš malý výlet. Vylezu ze stanu a tedy v první chvíli mám pocit, že mne vlastní nohy neunesou, jak je to poprvé od utáboření se, co se můžu postavit. Rozkošnicky se protáhnu, užívám si chladní ranní vzduch otírající se o kůži než se rozhlédnu po táboře a bosky vyrazím za Arminem. Hlad si nevybírá, a tak vezmu za vděk i zbytky, ovšem hned je mi lépe. Mnohem lépe. U říčky ovšem... Trochu zaváhám. Chvíli se sice kochám pohledem na mého bývalého strážce, kterého mám vlastně poprvé možnost si prohlédnout bez šatů než tak trochu ostýchavě vyklouznu ze svých svršků a zastavím se na břehu říčky. Předloktím si zakrývám kulatá ňadra stejně bledá jako zbytek kůže, zatímco se špičkami prstů na noze opatrně dotknu hladiny studené vody. Co studené. Ledové! A vůbec tady není takové teplo, od tekoucí vody se šíří nepříjemná lezavá. "Uchm..." mučednicky smočím v té ledárně kotníčky. Až mi na pažích vyskáče husí kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "No tak, nechtěla jsi se osvěžit?" Zavrkám nevinným hlasem... a následně naberu hrst plnou studené vody, kterou chrstnu na princeznu. "Nebo potřebuješ umýt?" Zazubím se. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nevím, co mě v tu chvíli rozhodí více, zda ten chlad nebo fakt, že jsem si asi narazila o říční dno kostrč. "Ty... Pitomče!" vydechnu šokovaně - no, dobrá, možná více než vydechnu, tak spíše rozezleně vykřiknu jako nemůžu-uvěřit-cos-to-udělal! a vzápětí sebou šplouchnu do vody podruhé, když se pokusím se rychle vytáhnout na nohy. "Au!" zavyju bolestínsky. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Rychle od něj ustoupím div mu nevyškubnu ruku, kterou ještě nestihl pustit, sotva se ocitnu na nohách a přimhouřím oči. "Opakovaný vtip už není vtipem," ušklíbnu se s potřesením hlavy. "Já neblbnu, ty blbneš," ohradím se, ale to už navzdory svému mrmlání se rovnou posadím zpátky do studené vody - tentokrát už pomalu a až přehnaně opatrně, abych se mohla řádně omýt - a to k Arminovi zády. Za trest! Nijak zvláště to neprotahuji, vážně mi je zima. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Na břehu se pak usuším a na ručník se následně i posadím. Ještě nemám kdovíjakou touhu se oblékat, i když teplo také zrovna není. Na druhou stranu, je docela příjemné dívat se na mycí se princeznu... obzvláště, když ji hezky osvětluje světlo měsíce. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Nezasloužíš si to," konstatuji s jistotou sobě vlastní. Nejsem kachna, abych se v té vodě ráchala nějak přehnaně dlouho, následuji Arminova vzoru, abych opatrně vylezla na břeh a zase se oblékla, byť o nějakém velkém osušením si můžu nechat tak leda zdát. Otřesu se, je mi trochu zima. "Ráno máš dovoleno mě budit jen snídaní a teplým čajem," brouknu po mohutném zívnutím, které mi div nevykloubí sanici. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Začínám se těšit do stanu, tentokrát si nemusím dělat starosti s absencí postele, protože zajisté usnu, sotva se natáhnu. Dokonce i přes studenou koupel zřetelně cítím, jak se mi únava vlévá do žil a nohy i ruce takřka minutu po minutě těžknou, zatímco jedno zívnutí následuje druhé. "Hm, tak v tom případě mě vzbuď až v hostinci, to bude pro všechny nejlepší," konstatuji. Možná to zní jako žert, ale... Oh, kéž by. Představa, že zítřejší den strávím dalším pochodem mě takřka zabíjí, protože nebe se barví červánky a já jsem k smrti unavená. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Vydám se do stanu, kde alespoň trochu ustelu, než se svalím na postel. Počkám na Rhaenys, než přes nás přehodím deku z kožešin a jemně se k ní přimknu. Pokud se bude chtít odtáhnout, nechám ji, ovšem... "Jsi si jistá, že chceš zimu?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... Llomeryn... Jak daleko že to je?" zeptám se s jistým... Podezřením. "Já jen, že vaše cenné rukojmí zítra po svých rozhodně nepůjde," zamručím. Nicméně... Ve městě bude lepší příležitost se vytratit. Nějak. No, rozhodně lepší než tady s tou šílenou elfkou. Natáhnu se na zem vedle Armina, o nějakém velkém pohodlí se vážně mluvit nedá, ale... Jsem unavená. Hodně unavená. Hodně moc unavená. Ani tak neprotestuji, když se ke mně přitiskne, jen tiše zamručím. "Méně mluv a víc hřej." A vzápětí zkrátka... Usnu tvrdým bezesným spánkem... |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Venku se mi nabízí pohled na hromadu lidí s kocovinou, kteří by raději ještě spali, ale nemají na to čas. Kromě našeho trpaslíka, který pokuřuje svou fajfku. A našeho mága. Z jeho stanu je slyšet akorát tiché volání o pomoc člověka, který na kocovinu opravdu není zvyklý. Už by si mohl zvyknout. Snažím se trochu splynout s davem, ale Kieran se postará, aby mi to příliš nevyšlo. "Ses včera pěkně předved... Nemyslel jsem, že to v sobě máš. Takovej slušňák..." "Har har har, taky mám svoje slabůstky." Zabručím s křivým úsměvem na rtech. Že by mi bylo kdovíjak příjemné, že nás každý slyšel... ano a ne. A momentálně jsem příliš rozespalý, abych se nad svými pocity více zamýšlel. Místo toho si uzmu pečivo a sušené maso, vyváženou to snídani. Čaj se mi nakonec podařilo taky získat, převážně proto, že si Matt něco dělal na svou kocovinu. Raději jsem se neptal, o co jde... a snažil se příliš nekoukat na to, co plave na dne kotle. Vzal jsem si dva hrníčky čaje a odešel zpět do stanu. A snažil se ignorovat to, že kdyby Ariiny oči byly šípy, už bych byl slušně prošpikovaný. "Vstávame." Jemně Rhaenys zatřesu a položím před ní její příděl. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Ani vůně jídla mne nepřiměje byť vystrčit nos. "... ty si klidně vstávej, mě do téhle svojí masochistické sodomity netahej..." zamumlám zastřeným hlasem skrze deku aniž bych se obtěžovala byť otevřít oči. S tím se i otočím k Arminovi i jídlu, co vedle mě položil, zády. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ugh..." přeci jen pootevřu oči a zašvidrám po Arminovi pohledem. "Jít dál? Já už nikam nejdu, včera jsem ti to říkala," poznamenám tak trochu trucovitě. No dobře, možná trochu více. "... a to neuděláš, měl bys ve stanu mokro," zahučím vzápětí. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Přemluvil mě hlad, ne ty, aby bylo jasno," dodám, když se pustím do jídla. Hlad mám, jen co je pravda, včera jsem toho zase tolik nesnědla a večer byl náročný. Několikrát si promnu oči během jídla a nezapomenu mohutně zívnout. Spala bych ještě, ne že ne. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "To mi stačí, moje umění se slovy není důvod, proč jsem s touhle skupinkou." Pokrčím rameny a raději rychle dojím. I na mě je znát, že bych ještě spal, ale už jsem si tak nějak zvykl. I když jsme toho ani jeden příliš nenaspali. I přes své špičkování s princeznou bych jí klidně rád zařídil luxusnější povoz... ale to nebude úplně možné. "Dneska pošleme holuba s nabídkou výkupného... nic extra, ale příjemná sumička." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Jo, ale i do toho bordelu bys mě musel odvézt," dodám vítězoslavně. Nevěřím, že by to udělal, zase tolik se za tu dobu nezměnil. Pokračuji během slov ve snídani, rozhodně to do sebe neházím jako Armin. Pořád mám nějaké způsoby, víme? "Stejně to za mě nezaplatí," pokrčím rameny. A právě proto jsem potřebovala utéci. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Nevím jestli se dá mluvit o nějaké zamilovanosti nebo něčem, nedá se říct, že bych k princezně cítil kdovíjakou něhu, spíš... touhu ji vlastnit. Snad proto si uzmu krátký, ale i tak dost majetnický polibek. "Tak už dojez, ať ti můžu svázat ruce. Víš co jsme mohli stihnout za tu dobu, co se cpeš?" Zamručím. "Nezaplatí. Ale my si poradíme. Neboj, krájet tě tady na součástky nikdo nebude... zatím." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Co prosím?" obočí mi vyletí div ne až navrch čela. "Jak myslíš," dodám o poznání temněji i přesto, že cestě na koni se vlastně vůbec nebráním. Polibek mě překvapí, ale nevzpírám se - vlastně to ani nestihnu. Skoro se až musím lapavě nadechnout, když se Armin odtáhne. "Nevím, povíš mi to, co jsme mohli stihnout?" podívám se po něm s nevinným výrazem ve tváři. "A počkej, ještě se musím doobléct, takhle mě rozhodně přede všemi ven ze stanu nevytáhneš." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Přinejmenším jednu rychlovku... třeba bych tě ani nenutil prosit." Ušklíbnu se. Nedá se říct, že bych na princeznu neměl chuť... ovšem, pro jednou je třeba být racionální. Bohužel. Když se ovšem princezna také začne domáhat práva se obléct, obrátím oči v sloup. "Ženský..." Zafuním. "Fajn. Ale pomůžeš mi s uklizením stanu." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Vtipné," odfrknu tiše, ačkoliv už nerozvedu, zda tím myslím tu drzou poznámku či pomoc s úklidem stanu. Rychle se převléknu - či spíše doobléknu a zbytek svých věcí naházím do svého vaku. Když už nic, aspoň se snažím neplést Arminovi a nepřekážet mu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Sbalené a ukořistěné věci se naloží na vozík, který táhne poník, na kterém je usazen náš trpaslík. Kdysi se to někdo pokoušel nazvat vtipným pohledem... nedopadl dobře. Pak pomalu přijde čas na cestu a tím i na svázání rukou. A protože jsem hodný osobní strážce, svážu Rhaenys ruce před tělem... a ani ne příliš silně. Spíš na oko. "Budeš poslušná, nebo tě přivážu za koně." Zamručím, když na něj Rhaenys vysedávám a sám si sednu za ní. Hnědák, mladý a silný, není nejšťastnější z dvou lidí na sobě, ale po pár zafrkání to zvládá schopně. Poslední kontrola jestli jsme za sebou nezanechali příliš mnoho stop, než se mág postará i o zamaskování jeho magie a ostatních stop. Pak už Kieran zavelí na pochod a celá "karavana" se pohne. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Jestli se mi něco ovšem nechce, tak to je vylézt ze stanu mezi... Ně. I přesto zatnu zuby a hrdě napřímená jdu poslušně s Arminem. Jestli mne něco život na královském dvoře naučil, tak to, že slabost se nesmí být projevena. Mhouřím oči, když se můj pohled střetne s pohledem kohokoliv kolem, podvědomě se snažím najít tu elfku. Když dojdeme ke koni, ostentativně natáhnu napnuté ruce před sebe. Tak trochu dramatické gesto, možná až příliš, ale když už divadlo, tak se vším všudy. "Ano, pane, jistě, pane, rozumím, pane," brouknu s patřičnou dávkou ironie a sarkasmu. Ne, že by bylo kdovíjak pohodlné sedět na koni ve dvou, ovšem pořád je to mnohem lepší než jít po svých. Uvelebím se jak je to jen možné a o Armina se drze opřu. S trochou štěstí... Se i trochu prospím. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro To je ovšem vše co udělám, protože si nemůžu dovolit příliš pozornosti a Rhaenys působí opravdu unaveně. Jen dávám pozor, aby během podřimování nesjela z koně, až tak jsem na ní hodný. "No co, chudinka měla náročnou noc a ještě pár jich jí čeká... Nebude tu s námi dlouho, hodlám si užít co můžu." Odůvodním své chování, když se z každé strany přidá Ari a Mattheus. "Jak jako s námi nebude dlouho?" Ari podezřívavě přimhouří oči a já na chvíli zpanikařím, jestli jsem se neprořekl. Tyhle intriky mi nikdy nešly. "No, však ji brzy zaplatí, no ne? A mám slabost pro zvrácené šlechtičny. Nebo co, chceš ji na noc půjčit?" Neodolám a jemně prsty pročísnu princezniny vlasy. Ari nejdříve zabodne pohled do mě a následně do princezny, než se zazubí a olízne si rty. "Neříkej dvakrát, šlechtickou krev jsem neměla dlouho." S úšklebkem potřesu hlavou a raději se pustím do hovoru s Mattem. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Spím jen napůl, a ačkoliv ponechám oči zavřené a výraz tváře nezměním, Arminova slova jeho společníkům mne proberou. Odolat nutkání se ušklíbnout je zatraceně těžké, avšak zvládnu to. Co je horší je ovšem ostrý hlas již známé elfky, při kterém mám chuť se naježit jako ta kočka. Při zmínce o zvrácené šlechtičně mi to už nedá, abych neotevřela se zamrkáním oči. Hrát to ani nemusím, světlo mi není v tu chvíli zrovna příjemné a cítím se přesně tak ospale jako vypadám. Cože? Prosím?! Zabodnu pohled do Ari. Nikdy jsem proti elfům vcelku nic neměla - snad že jsem jich za život příliš nepotkala až na pár elfských služebných či umělců u našeho dvora, ačkoliv Ari začínala můj pohled na ně formovat do celkem konkrétních podob. "... tady někoho v mládí bičovali buď příliš moc nebo naopak málo," splyne mi ze rtů ta tichá nepříliš přátelsky laděná poznámka. Ovšem... Ona si začala! |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Být tebou mlčím, nebo si bičování užiješ..." Zasyčí elfka a já si odkašlu. "Zní zajímavě, budu se moct alespoň dívat?" Pokusím se situaci trochu... zlehčit, zatímco nehty zarývám do princezniných boků v němé žádosti, aby pro tu chvíli udržela svou Valeryiánskou pýchu na uzdě. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Nic jiného bych od tebe ani nečekala," odpovím jí pohrdlivě než pevně semknu rty a pohlédnu zpátky před sebe. Armin to sice myslí dobře, ale... Ale! Jako by si snad on nechal něco takového líbit! A možná dal. Opakovaně. Zamračím se a nakrčím nos. Není to žárlivost! To ne! Je to... Proč zrovna s tou elfkou, ze všech ženských tady musel obtáhnout zrovna ji. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Stejně tak mám pocit, že kdyby se teď do prostoru mezi očima oběma děvčaty dostala moucha, asi by okamžitě vzplála. Tiše, tak že to může slyšet opravdu jen princezna, zakňučím, když jí ovládne pohrdání. Nicméně je chvíli po tom ticho, i když spíše ticho před bouří. "Opravdu jí tohle dovolíš, Armine?" Zabodne se pohled elfky znova do mě. Nonšalantně pokrčím rameny. "Sama víš, že je mám radši divoký a nespoutaný..." A při tom Rhaenys tentokrát po bocích přímo škrábnu. "Spíš spoutaný, krasavče." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Atmosféra houstne a já si i pod tím vším uvědomuji, že bych měla mlčet a kde je v této společnosti mé místo, avšak možná právě proto odmítám ohnout hřbet a poslušně se stáhnout. Tohle se ode mě očekávalo vždy a všude, že budu mlčet a přešlapovat na místě, které mi přísluší. „Opravdu jí tohle dovolíš, Armine?“ S trhnutím zalétnu očima zpátky k Ari. Ta slova jako by vypadla z úst matky, vždy když apelovala na otce, aby jí dal za pravdu. Sotva dozní, vzedme se ve mne vlna nového odporu. „Nic nedělám. Nejsem ta, kdo sem přišel a začal trousit nechutnosti o šlechtické krvi. To mám co, poděkovat a nastavit krk?“ odpovím ostrým napjatým hlasem. Dodala bych ještě něco, kdyby mi Armin nezaryl nehty do boků a nedonutil mě tím bolestivě syknout a nahrbit se. No jo. Já vím! Já vím!... „Spíše spoutaný, krasavče. Tiše odfrknu a pohodím hlavou. „Jo tak proto ty kyselý hrozny…“ prohodím tiše a vědoucně se ušklíbnu, „však neboj, on si tě pak krasavec taky spoutá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Nemohl bys je umlčet?" Obrátím se na Matta se snahou přehlušit Rhaenys. Matt mě ovšem také zradí a spíše než aby pomohl se tváří, že ho najednou velmi zajímá hříva jeho koně. "Zrádce." Zasyčím mezi rty a odpovědí je mi nevinný úsměv člověka, který mě právě odsoudil k utrpení. I tak se pokusím ještě tohle ukončit. "Krasavec si bude poutat koho chce, ale dneska večer se zamk- mff..." Umlčí mě náhlý dotyk rtů na mých, když si elfka uzme dosti majetnický polibek, než se odtáhne a zašklebí se na Rhaenys. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „Možná proto, že bych raději dala celé té vaší zablešené kumpanii než nastavit krk jednomu jedinému elfovi,“ s úšklebkem vystrčím bradu a škubnu rukama, když mi provaz připomene, že žádná rozmáchlá gesta se konat nebudou. V tu chvíli ve mne maličko zatrne, protože provaz stahující zápěstí povolí. Nesjede, ale udělat to ještě jednou, jednoduše se osvobodím díky tomu, že to Armin udělal jen na oko, aby se neřeklo. Armina nečekaný polibek zaskočí a mne v tu chvíli taky. Snad i proto, že se Ari ocitně až příliš blízko. Přimhouřím oči. A co čeká, že udělám? Skočím po ní? Jistě, to tak, určitě na to čeká, aby mě pak mohla po zbytek cesty táhnout za koněm. „Nevím, co je smutnější. To, že si tady něco dokazuješ před někým, kdo s vámi jede jako zajatec nebo… Hm, ne, ono nic smutnějšího vlastně není,“ křivě se pousměji. Ari může být prohnaná mrcha, ale já měla královskou školu v tom, jak někoho urazit. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Tak celý kumpanii, jo?" Zavrčím a lehce Rhaenys zatahám za vlasy, aby naklonila hlavu ke mně v tom rádoby majetnickém gestu. Pravý účel toho je ale úplně jiný. "Snažíš se nás oba zabít?" Zasyčím jí do ucha, které se mi teď naskytne blíže. "Radši spi, nebo tě večer zamknu na pokoji." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nastane chvíle ticha, během které se elfka již bez dalších slov s pobídnutím koně vzdálí. Ve tváři se mi objeví vítězoslavný úsměv, se kterým ji vyprovodím a vyzývavý úšklebek mi ze tváře nesmaže ani to, když si všimnu, že po nás pár lidí během hádky nenápadně pokukovalo. "Au!" syknu vzápětí, když mi Armin vplete prsty do vlasů a zatáhne. Nemám příliš na výběr. Svaly na krku a kolem čelistí se mi na chvíli napnou, zatímco v mém výrazu se odráží snad všechno jen ne stud či pokora na znamení uznání vlastní chyby. "Jsem myslela, že máš rád zvrácený šlechtičny," neodpustím si to drobné rýpnutí než lehce pootočím hlavu, aby nebylo tolik patrné, že Arminovi odpovídám. "Vždyť jsem zase tak moc neřekla," ohradím se tiše, "a to mi má vadit, když mě zamkneš na pokoji? Cokoliv, hlavně, když tam nebude ta šílená..." poslední slovo spíše zamručím tak, že tomu ani nejde pořádně rozumět. "Nebo jsi mě snad chtěl vyvést do společnosti? Nevím, jestli na to mám vhodné šaty a účes," ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Odtáhnu se od princezny a pokrčím rameny. "Co, trocha výcviku." Pustím princezniny vlasy a tiše si povzdechnu. Když se pozornost kumpanie přenese jinam, s úlevou si poposednu a dovolím princezně se o mě znova opřít. Taková... nabídka smíru. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Sveřepě ignoruji i těch pár poznámek ostatních ohledně nabídek pomoci s výchovou dámičky. Chvíli to působí, že budu trucovat i dál navzdory tomu nenápadnému gestu ke smíru než se přeci jen opřu zpátky o Arminovu hruď. "Tak výcviku?" neodpustím si poznámku na půl úst. "To by sis měl nachystat i řádné odměny." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Jsi rozkošná, když žárlíš..." Zavrním, když se odtahuji, znova nehty přejedu po její břiše, než uchopím otěže, jako by se nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Zatnu zuby, "bídáku," otituluji ho mile, "myslíš taky někdy na něco jiného?" sleduji jej, jak utahuje povolený provaz. Ne tolik, aby to bolelo, avšak teď si ho sama již tak snadno nepovolím. Ošiju se, to když mne jeho dech zašimrá na krku. A pak ruce bez varování zase zmizí, ovšem lehké vzrušení cítím ještě chvíli poté. "... nežárlím!" ohradím se rázně. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Ne." Přiznám se beze studu. "Obzvláště ne, když ty na tom nejsi o moc lépe... zvrácená princezno." Zazubím se. "Možná žárlíš míň... vášnivě, než já, ale rozhodně taky žárlíš, krasavice." Zamručím. "Ale nemusíš se bát, jsi na prvním místě." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Tuhle hru mohou hrát i dva. "Je žárlivost a žárlivost," opravím ho důležitě, "protože zatímco já bych tě nechala, ať si jdeš obtáhnout tu elfí čůzu, pochybuji, že ty bys mě někomu půjčil, to bys mě raději zamknul, abys mi zabránil poznat někoho jiného," ušklíbnu se. "Tak mě napadá... Že ty se jen bojíš, že by se mi to s někým jiným líbilo víc?" dráždím ho vesele dál. Slovy i pohyby. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Když znova promluvím, hlas mám povážlivě zhrublý a sebejistý. "Takže jsi nikoho než mě za ty tři měsíce nepoznala?" Vezmu si z jejího provokování to, co určitě nechtěla a pohotově se ušklíbnu. "Ale neboj, i bych tě nechal se poznávat s novými... přes to všechno jsi moje." Při tom posledním slově mi hlas zadrnčí a ruka vjede do jejích vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ah, tahle slova si budu pamatovat," ušklíbnu se. Prstům ve vlasech se nebráním, jen se s dlouhým výdechem uvelebím a tentokrát si dovolím i znovu zavřít oči. "Nejsem tvoje. Nejsem nikoho," připomenu mu. "A vůbec, neměl by ses soustředit na cestu, hm?" |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Nechám princeznu se uvelebit jak potřebuje. Žerty stranou, opravdu toho příliš nenaspala. Já sice také ne, ale já jsem zvyklý. Pohledem se střetnu s Ari, ale i ta se nakonec rozhodne pro dočasný klid zbraní, za který jsem neskonale vděčný. Tiše si vydechnu a zapletu se do hovoru s Mattem, který se ke mně najednou má, když mu nehrozí šíp mezi očima a vlastně... je klid. Alespoň na pár hodin. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Dřímání na koňském hřbetě je celkem nic moc, propadám do toho mělkého protivného spánku, ze kterého se co chvíli budím, ať už díky zvukům nebo zkrátka, že se snažím naslouchat rozhovorům, které kolem mě probíhají. Ne, že by to bylo něco zvláště užitečného, ačkoliv pokaždé, když mám pocit, že slyším nějakou narážku na mne, pootevřu jedno oko a loupnu tím směrem pohledem, aby se neřeklo. Hm, možná jsme se měli dohodnout na mém jméně, dojde mi. Armin se asi neprořekne, že by mne oslovil Rhaenys, ovšem náhoda... Nebylo by to příjemné. |
| |
|
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Pravda o Llomerrynu, alespoň tak jak ji vidím já... nu, je někde uprostřed. Už z daleka je slyšet jeho hluk, jsou vidět korzárské vlajky na lodích v jeho přístavu. Město je to špinavé, ale krásné skrz tu špínu. Lidé tu jsou téměř v menšině, zatímco i vzácnější rasy zde lze potkat jen tak na ulici. Tržnice je přesycená pachy všech možných i nemožných koření, alchymistických přísad a podobných. Lze zde koupit vše, samozřejmě s výjimkou myslících bytostí, to by Patricij nikdy nedovolil... i když se i tak vynořují historky o tajemných značkách na kraji Stínova, které když následujete, dostanete se k tržišti, kde lze koupit cokoli A kohokoli. Zápach obscury a dalších drog, je tak všudypřítomný, že jej rychle přestanete vnímat. A kolem budovy cechu alchymistů je dobré chodit po špičkách, nikdo nikdy neví, kdy znova vybuchne. Asi neexistuje větší protiklad vůči místu, kde jsem vyrůstal já, tomu pyšně středověkému hradu se svým řádem a svými pravidly. Snad proto jsem si Llomerryn zamiloval se všemi jeho chybami a hnusem. Cesta sem byla vcelku klidná, málokdo si dovolí zaútočit na karavanu ozbrojených lidí. Rhae, nebo spíše Mirjam jak jsem jí přejmenoval, může tím pádem pohodlně spát. I tak spíše působí jako nezkrocená zvěř, jak občas zle loupne okem v podstatě po komkoli. Byl bych radši kdyby to nedělala, ale vlastně... no, nedá se si ji neoblíbit. Celé procesí se zastaví na kopci před Llomerrynem. Jednak je z něj hezký výhled na celé město, jednak... "Rozvaž Mir, Armine. Jestli si bude Patricij myslet, že máme otroka, udělá nám ze život peklo." Zavelí Kieran pokyn, který já nečekám a Ari se zjevně nelíbí... ale Kierana respektuje příliš, než aby veřejně šla proti jeho rozkazu. "Neboj, však ona bude hodná... že?" Rozvážu Mirjam ruce a provaz schovám do vaku u sedla. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro O Llomerrynu jsem dosud pouze slyšela a rozhodně to nebylo nic dobrého. Královští se několikrát snažili zakročit proti volnému bujení města, ovšem to místo si zatím vždy obhájilo svoji nezávislost. Doupě neřestí, těch, kteří nikam nepatřili nebo nechtěli patřit. Ctností lidé Valerye od toho místa na mapě odvraceli tvář, ačkoliv pravdou bylo, že mnoho šlechticů sem rádo zavítalo ukojit své potřeby – a rozhodně nešlo jen o ty tělesné. Tohle vše bylo ovšem jen dočasné, jakmile se uklidní situace Pohraničí, Království bude potřebovat nového nepřítele, proti kterému se sjednotit a vytáhnout. Svobodná města na pobřeží budou první obětí této vysoké politiky. Budou podrobena královským výnosům, „zcivilizována“ a „očištěna“. Llomyerryn teď tak sice mohl zažívat zlaté časy, ale bylo jen otázkou času, kdy se objeví první mráček na obloze a strhne se bouře století. Mohl by mne tu někdo poznat? To je celkem tísnivá otázka, doufám, že ne, ovšem… To riziko je vysoké. A pokud o něco nestojím, tak aby se mezi místními rozkřiklo, kdo zavítal bez ozbrojeného doprovodu do zdejších ulic, nenávist magických bytostí vůči královskému majestátu a tomu, co znamenal… Byla velká. Na dvoře se často dělalo, že o nic nejde, ovšem slyšela jsem o vzpourách v pracovních kolonií a situaci na venkově, kde se naše rozdílné světy střetávaly ze všeho nejvíce. Ovšem s trochou štěstí mne mé vlasy i vzhled právě zde spíše schovají, než aby křičely do světa, kým jsem. Utěšuji se v duchu tím, že když mne nepoznal ani Kieran, nepoznají mne ani ostatní. Napjatě sleduji město rozkládající se pod námi, zatímco přemýšlím, jak by se dalo této nečekané zajížďky… Využít. Mohla by mne snad nějaká z lodí dostat blíže Pohraničí? Z přemýšlení mne vytrhne Kieranův hlas. Překvapeně zamrkám, i když volné ruce kvituji s vděkem, když si mnu zápěstí a snažím se rozhýbat ruce i zatuhlá ramena. „A dostanu i vycházky?“ drobně se ušklíbnu, „protože se tak trochu jako otrok vlastně stále cítím,“ otrne mi. „Já jsem hodná pořád. Taky bych mohla celou dobu brečet nebo hystericky vřískat, co jste za stvůry a ať mne okamžitě propustíte,“ pokrčím rameny. No, kdybych věděla, že mi to k něčemu bude… Účel světí prostředky. Ale tohle by bylo akorát tak cesta k tomu, abych skončila na cestu zavřená v bedně na voze. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Prohlídka poněkud laxní stráží u bran je spíše formalita, i když i díky tomu, že pár zlatých mincí mezitím změnilo majitele z Kierana na seržanta stráže. Pak už jsme vpuštěni do města a já se téměř okamžitě o poznání uvolním. Je na tom něco uklidňujícího, být tady, v tomhle divokém místě s jen minimem pravidel, kde se i bývalý královský strážný může stát v podstatě kýmkoli. Samozřejmě mám starosti, jestli Rhae někdo nepozná, ale tady nás chrání sám dav, jsme prostě jedni z mnoha. I lidé tu jsou všech tvarů a barev, obzvláště u přístavu a tamějších bordelů. Každý má to svoje, nu. Mimoto, jestli tu něco láká pozornost, tak trpaslíkův vůz, naložený zlatem a drahým kamením. Většina společnosti se kolem něho ochranitelsky semkne, jako stádo kolem mláděte. Na náměstí se rozdělíme. Většina společnosti potřebuje něco nakoupit a prodat, zatímco já potřebuji někam hodit našeho zajatce. Po drobném dohadování jsem tak ponechán s Rhae, abych v našem běžném pajzlu zařídil ubytování. Ari se to opravdu nelíbí, prská jak ona kočka, ale nikdo jiný si netroufne koupit jí šípy. Když to posledně zkoušel Kieran, ocitl se na druhé straně pár z nich. A tak jsem bohatší o pytel mincí. "Nenech ji ať ti uteče." "Klid, momentálně je ve větším bezpečí se mnou, než beze mě." A myslím to vážně. Nevím, jak moc se o sebe Rhaenys umí postarat, ale v tomhle městě existují ulice, které jsou opravdu nebezpečné pro neozbrojené osoby ženského pohlaví. Ve čtvrti Stínov i pro osoby mužského pohlaví. Nu, každý má něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... závist je hrozná věc," neopomenu si rýpnout polohlasně do elfky, když zase začne vyjíždět. Připomíná mi tím takového toho malého postelového psíka, co číhá pod stolem na nejvhodnější kotník, do kterého by se mohl s překotným ňafáním zakousnout. Ačkoliv Ari je vzteklý podvraťák, její kousnutí by ovšem bolelo mnohem více. Bez větších průtahů vjíždíme do města, které se mi příliš... Nelíbí. Všichni se dívají, byť ne po mě, ulice jsou špinavé, děvky se tady ani nesnaží vypadat tak lacině. Cejch přístavní kurvy z nich přímo čiší, některé ho staví na odiv jako by to snad bylo něco, čím se dá chlubit. Rozhlížím se pozorně kolem sebe ve snaze si zapamatovat z ulic, co nejvíce včetně trasy, kterou městem projíždíme. Před hostincem se to neobejde bez další scény, které jsem nedobrovolnou součástí, zatímco se protahuji vedle koně. Zadek mě bolí z té dlouhé cesty, vidina hostince tak vlastně není vůbec špatná. "Nejsem si jistá, zda bych s tímhle souhlasila..." ušklíbnu se. "... a co teprve takový Patricij, kdyby se dozvěděl, že tu nejsem úplně tak, že bych chtěla," dodám polohlasně. Ačkoliv ta slova zaslechne snad už jen Armin, když vcházíme do hostince. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro U Poslední Kapky "V něj bych svou naději nedával, být tebou. Museli bychom mu situaci vysvětlit, ano, ale nakonec by si jen řekl o svůj díl..." Zamručím, i když si nechám pro sebe, že v takovém případě by se nedostání rukojmého opravdu, ale opravdu zkomplikovalo. Dám do stájí koně a zkontroluji, jestli se tamní sluhové dokáží o ně správně postarat. Pak už ale vejdeme do knajpy. Hostinec U Poslední Kapky, který má na vývěsním štítu ale opravdu kouzelnou oprátku, je vevnitř vlastně docela čistý. V rámci možností. Vzhledem k brzé hodině u stolů sedí jen pár různých existencí, z nichž slušná část jistě popíjí už od rána. I tak je tu poměrně málo rozbitého nábytku, za což jistě může i mohutný zlobr, stojící u baru. Kolem se chomýtá pár sloužících holek, z nichž mi jedna nebo dvě věnují hezké úsměvy, které neopomenu vrátit... Když princezna tedy nežárlí, tak žádný problém, ne? No a co že se chovám jak malej! "Ále, už jsem se začal bát, že se Kieran se svou partou někde ztratil." Zaduní lokálem zlobrův hlas. Položím na pult měšec s penězi, zlobr ho naučeným gestem zváží a bez zbytečného kontrolování si jej vezme. "Jako vždycky, jídlo, pití, pár pokojů na pár dní. Mělo by tam být dost, aby se to obstaralo." Přiznám se, že já upřímně nevím, jak jsou na tom finance naší skupiny... mám nepříjemný pocit, že v knajpě zůstáváme dokud je nevyčerpáme a pak se jde sehnat další. "Co, tentokrát to nechceš zkusit vyhrát v páce?" Úšklebek na zlobrově tváři opravdu není hezký, stejně jako vzpomínka, kterou to vyvolá... a vzpomínka na ráno poté, plné bolavé hlavy a posměšného elfího smíchu. Otec mi vždy říkal, abych se při boji bál malých, rychlých protivníků, kteří se nedají skoro ani sledovat. Nevím. Já si stále stojím za tím, že větším nebezpečím je protivník, co má ruce široké jak moje tělo. Zlobr hodí na stůl pár klíčů, z nichž si jeden vezmu. "Nový přírůstek?" Zadívá se na Rhae. "Ha, ne, obávám se, že se brzy vydá vlastní cestou." Zlobr je dost chytrý, aby se na další otázky neptal, a já se tak, spolu s Rhae vydám do jednoho z volných pokojů, kde za námi zamknu. "Tam v lese jsi nás chtěla zabít, nebo jsi měla nějaký ďábelsky chytrý plán a já ho jen nechápu?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nedůvěřivě pozoruji zlobra, tohle je asi nejblíže, co jsem se kdy k nějakému živému přiblížila. Armina nechám, ať se culí na koho chce, je mi až příliš jasné, co tím sleduje. Ať si. "Někdo se obává, někdo těší," pokrčím rameny, ale jinak se do hovoru s tou hromadou masa nepletu. Vlastně jsem ráda, když se vzdálíme do soukromí pokoje - no, možná jen do okamžiku, než Armin zamkne a bez varování se ke mně přitočí a vypálí na mě ta obviňující slova. "Co?" nechápavě nakrčím obočí, zatímco pohledem přejedu pokoj. Pohledem se zastavím na okně. Jak je to asi vysoko, hm? "Nevím, o čem to mluvíš," pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Vím, že se s Ari nesnesete, ale fakt by se to neobešlo alespoň bez provokování? Pohled na rvoucí se holky je sice pěknej, ale přinejmenším jedna by mi docela chyběla." Pokusím se na Rhae jít, pro mě poněkud netradiční, cestou citového vydírání. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Nepřeháníš to trochu?" zeptám se nečekaně klidně s dalším pokrčením ramen. "Nebylo by naopak divné, kdybych najednou klopila zrak a hrála vyděšenou? Chovám se přirozeně, to ty vždycky ztuhneš jako králík, když ho za krkem chytí liška," převrátím oči v sloup, "a ty ruce by se daly vysvětlit..." dodám s tím bohorovným klidem. "Tak to máme asi problém, když odsud potřebuji zmizet dřív, než se zjistí, že za mě nikdo nezaplatí, co?" ušklíbnu se, do hlasu se mi vloudí sarkasmus. "A ne, neobešlo. Nenechám do sebe kopat," zamračím se. "Když se ti to nelíbí, tak mě příště umlč, ale já se jí bát prostě odmítám." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Tady nejsi na hradě, Rhae. Tvoje osobní hrdost je všem volná." I tak, právě ta hrdost... a pár dalších věcí, patří mezi důvody, proč jsem si Rhaenys oblíbil. A tvrdohlavost. A vlastně to všechno, čím mi teď jen přitěžuje. Nespokojeně zafuním. Život byl o tolik jednodušší, než mi do něj znova přišla. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "To jsou dvě naprosto odlišné věci, nemíchej je," napomenu ho. To poslední, co chci je, aby ho ta banda nevychovaných hrdlořezů z něčeho podezírala, potřebuji zkrátka jen chvíli... Kdy to půjde. Nic více. Ideálně, když u toho nebude Armin, ale to v tuto chvíli zní až moc vzdáleně. Zamračím se. "Ale mě není volná, nezapomenu na ni jen proto, že si někdo myslí, že žádnou nemám nebo zda jsem pro někoho bastard Mirjam nebo Její Výsost Rhaenys." Tak. Z mého výrazu, hlasu i držení těla je jasné, že to myslím smrtelně vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Povytáhnu obočí a cestou se po Arminovi ohlédnu. "Ano? Jakých například? Ať vím, nad čím tady ronit slzy a zpytovat své černé svědomí," poznamenám s tím drzým pobavením. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Hm, měl jsem v plánu ti donést nějaké dobré Terronské červené... možná i z kuchaře vynámit pořádnou a teplou večeři." Zamručím škádlivě. "A taky tě večer svázat, dát ti roubík a pásku kolem očí, ale to by záleželo na náladě." Zazubím se. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Jakože je teď v plánu mě nechat jen o chlebu a vodě?" zeptám se zhrozeně, no, možná až příliš dramaticky, přehrávám. A to navzdory tomu, že zase s takovým klidem bych ten chléb a vodu nepřijala. "Oh, ani to nebude?" zvolám už vysloveně nešťastně. Dobírám si ho. Tak trochu. "No... V tom případě mi nezbývá, než si to jen představovat a sžírat se tím, oč jsem přišla," dodám sklesle leč v očích se mi zaleskne. "Představovat si, jak se mne dotýkáš... Jak sténám..." takřka vydechnu. "Myslím, že bych potřebovala lekci slušného chování, pane," pootočím se k němu bokem. "... ale když nic, tak nic," ušklíbnu se, když v tu chvíli zcela vypadnu z role. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Jo, tak sluší..." zopakuji po něm pobaveně. Vzápětí se oženu po té drzé ruce a odstoupím mimo jeho dosah - tak akorát, aby na mne nedosáhl, i kdybych se snad z té postele velmi snaživě natáhl. "Ruce pryč, když žádné odměny, tak žádné odměny," zopakuji. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Zavrtím hlavou. "Chyba. Teď před tebou nestojí žádná lady Valeryian, ale Mirjam," prohlásím šelmovsky. Koneckonců, on tu krycí historku vymyslel a pojmenoval mě. Zvláštní jméno, skoro mě to až nutí k zamyšlení, zda nějakou Mirjam zná a jak moc dobře ji zná. "A Mirjam... No, to je tedy zvrácená holka, přímo si říká o výprask, aby si vzpomněla, kde je její místo," odpovím na výzvu další výzvou. "Jo, a to červené by si rozhodně dala, miluje červené terronské." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Výprask dostane určitě, protože se celý den chovala jak zjančená fenka... Ovšem to víno... Nu, zaslouží si ho? Co pro něj udělá?" Zamyšleně se zvednu a udělám pár kroků k "Mirjam". |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Měla by být. Protože jestli se někdo dozví, že jsi obtáhl lady Valeryian, přibijí tvé mužství nad hlavní bránu města," ušklíbnu se. Já bych z toho tedy také nevyšla jako vítěz, ale v mém případě by moji čest očistily buď naprostým ututláním situace nebo prohlášením, že mne unesl a vzal si mě proti mé vůli. Líně se pousměji, ovšem srdce mi poskočí, když upřeně sleduji Armina, jak se z postele zvedá. "Měj pochopení, zdá se, že někdo zanedbal její výcvik a nevysvětlil jí, jak se věci mají. A jí se tolik líbí kolem sebe cvakat zuby..." stojím nehybně, i když ke mně vykročí, nepřestávám se opírat ležérně o zeď. "Nu..." vystrčím bradu, "možná by o něj mohla poprosit? Ale těžko říci, jestli vůbec ví jak, nikdo ji to nenaučil." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „My?“ utrousím pobaveně. Hlavu nakloním lehce ke straně, cítím jak mi lehce zatrne v podbřišku. Je to příjemný pocit, příjemnější než by měl být, ale už je pozdě na to propadat vlastnímu studu. Polknu, ohryzek na napjatém krku lehce poskočí. „Překvap mě,“ vybídnu jej, „ovšem… Viděl jsi někdy šelmu prosit? Měl bys být rád, když se uvolí aspoň k takovému ústupku,“ dodám s náznakem pobavení. Palec zlehka sklouzne po spodním plném rtu než proti němu hravě vyrazím zuby, které hlasitě scvaknou ať už na prázdno či kolem bříška prstu. Kdo říkal, že to by to měl být jen příměr, no ne? |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Když zuby stiskne můj palec, zavrčím a tentokrát se na ni opravdu natisknu. Rukou sjedu až do jejího klína, kde přes kalhoty krátce pomasíruji její klín. Abych jí kousnutí oplatil, sám ji kousnu do spodního rtu, než to kousnutí proměním v krátký polibek. "To mám všechno vymýšlet já? Mirjam se mi poddá? Všemu co mě napadne?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Ta vzpomínka se znovu ozve v mých slabinách, až mne to donutí znovu polknout než mě v další chvíli obklopí teplo sálající z Arminova těla, které je náhle tak blízko. On je blízko. „Hmmm,“ zamručím tiše místo jakékoliv odpovědi vstříc jeho krku. V další chvíli se ocitnu již natisknutá mezi zdí a Arminem. Mimoděk vydechnu s neskrývanou nedočkavostí, když ucítím jeho dotek přes kalhoty. Nechám se dlaně sklouznout po jeho bocích až k pásku kalhot, za který vklouznu prsty. „Ber nebo nech být,“ zapředu, „anebo tě samozřejmě mohu svázat a sešplhat tím oknem dolů, myslím, že je tu jedna nevychovaná čubka, která by to ocenila,“ dodám potměšile. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Ty? Svazovat mě? To tak." Odfrknu si. Oběma rukama ji chytím za ramena a jednoduše zatlačím směrem dolů. "Radši koukej prosit, když se to teda potřebuješ naučit..." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Zdržím se hloupých poznámek, namísto toho se sama přitisknu k Arminovi a čelem se pro tu chvíli opřu o jeho rameno. Krk nehtům nastavím jak kočka a plesknutí mne spíše překvapení než cokoliv jiného. Armina tak obdaruji vyzývavým pohledem jako bych se jej ptala, zda to lépe neumí. Dlaním tlačícím mne za ramena dolů se nedá vzdorovat, a tak to ani nedělám, jen se svezu zády podél zdi. Příliš prostoru pro nějaké manévrování mi nezbude, tváří se ocitnu jen kousek od poklopce kalhot. „Já? Neměl bys teď prosit spíše ty?“ uchichtnu se tiše, když dlaní pravé ruky sjedu pomalu přes rozkrok k vnitřní straně stehna v tom škádlivém doteku, zatímco levou rukou dosti pomalu a neobratně rozepínám přezku opasku. Šlo by to i lépe, samozřejmě, ale… Kde by pak byla zábava? |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Myslím, že bys měla být ráda, že ti vůbec dovolím prosit." Když už mám hrát svou roli zlého únosce... proč se do toho pořádně neobout, že? Ovšem pohled na Rhae na kolenou je lepší jak leckterá droga. Kdyby se ovšem očividně nesnažila vyprovokovat ještě další tresty. "Jestli si myslíš, že výprask je jedinej trest, kterej ti dokážu vymyslet, opravdu mě podceňuješ. Mimoto, výprask pro tebe není ani trest, ne?" Zavrčím a vjedu prsty do jejích vlasů, než za ně ve výhrůžce zatahám. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Drobnou změnu atmosféry postřehnu takřka okamžitě. Klečet před Arminem je nepříjemné i vzrušující zároveň, cítím narůstající napětí, které se mi vkrádá do svalů. „Pokud mám prosit, tak pak ale nemůžu dělat nic z toho, co po mně chceš,“ podotknu polohlasně, ačkoliv bych spíše měla mlčet a konat, což mi připomene ruka vpletená do vlasů. Přezka v tu chvíli při rozepínání tiše cinkne. „… už se bojím,“ opáčím drze. Nicméně za pomoci obou rukou si chvíli hraji s uvolněním šněrování poklopce, abych následně mohla stáhnout napůl žerdi jak jeho kalhoty tak spodky. A mohla se začít činit. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro S upřeným pohledem si užívám jak výhled, tak její hebký jazyk a rty, kterými se mi věnuje. "No, vidíš, jak to šelmě jde... Takhle pokračuj, a možná dostaneš nejen víno, ale i teplou večeři." Pohladím ji po vlasech jako poslušné zvířátko, zatímco ji nechám dělat co má. Hezky se starat. Nijak ji nenutím měnit tempo, nemám v plánu ji začít dusit, ovšem pokud šelmička ukáže zoubky... únosci se to líbit nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Ta poznámka by si kousnutí snad i zasloužila, ale neudělám to, na to se mi příliš líbí, jak moc to Armina rozptyluje a reaguje na moji péči. Bez pásky přes oči je to jednodušší, jde mi to lépe a tentokrát ani Armina nijak netrápím, jen ho vedu k jistému vrcholu tak rychle, jak to dokáži. V okamžiku, kdy z jeho pohybů, vzdechů i pnutí poznám, že se ta chvíle blíží, stejně jako prve se ústy odtáhnu, abych si vypomohla rukou a zároveň mohla směřovat plod té chvíli vzrušení mimo svůj obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Natlačím ji na zeď tak, že je hrudníkem opřená o ni a zadek má vystrčený na mě. Stáhnu jí kalhoty a když jí znova přistane má dlaň na zadku, tentokrát už se silou nešetřím. Prsty zajedu až na její klín. "Jen by si Mirjam měla uvědomit, že je momentálně v mé moci a mojí hračkou." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Překvapeně zamrkám, když se ode mne Armin náhle odtáhne. Hřbetem dlaně si stačím sotva otřít koutky rtů než mě vytáhne na nohy. Srdce se mi rozbuší o to více, když mne přinutí se k němu otočit zády a náhle mi odhalenou kůži ovane studený vzduch, byť jen na chvíli. Syknu téměř ve stejnou chvíli, kdy se ozve plesknutí, tohle už štíplo o dost výrazněji, ovšem o to hlasitější je vzdech, když se jeho prsty přesunou jinam. Vlhkost mne prozradí se vzrušení, které se ve mne celou dobu pomalu sbírá. "Hmmmm... Ano," vydechnu spokojeně, zatímco provokativně zakroužím boky i hýžděmi na kolik se nemohu... Dočkat. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Vrátím se o chvíli později. Během té chvíle jsem se jednak zbavil přebytečného oblečení, jednak si vzal pár dalších... propriet. Nejdřív ze všeho Rhae svážu ruce za zády. Tentokrát pořádně, nic takového jako včera nebo na koni. Provaz k sobě poutá její předloktí a zápěstí tak pevně, jak jsem si dovolil, aby ji to zároveň neškrtilo. "Hned ti to sluší víc..." Zavrním a krátce se svým klínem otřu o ten její, než se natáhnu abych jí dal i pásku přes oči. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Nelíbí se ti to snad?" vydechnu, zatímco si užívám jeho péče. S o to větší nelibostí nesu, když to nejenže neposune dál, ale dokonce se odtáhne. Zazní kusý povel a když se v reakci na něj pootočím, abych se po něm podívala, přistane mi na pozadí další rána. "Chm," zamručím nespokojeně, ovšem otočím se zpátky tváří je zdi, zatímco si prsty přejedu po červenající se půlce. Napínám sluch, abych zjistila, co dělá. Zvuky svlékání bezpečně poznám, přinutí mne to netrpělivě přešlápnout z nohy na nohu a druhou rukou se dotknout vlastního klína. Udělám tak poprvé a naposledy. Snad až překvapeně nahlas vydechnu, když mi provaz stáhne ruce za zády, ovšem tentokrát pevně a natolik důrazně, že se kvůli spoutaným předloktím musím prohnout v zádech a nedokáži s nimi nic, jak jsou propnuté. S páskou přes oči se přes mne přelije další vlna vzrušení, které mne přinutí znovu přešlápnout a ošít se. Nedočkavě se přitisknu k Arminově klínu, k naběhlému kopí, které z něj ční. "Ano, sluší, pane," zapředu škádlivě společně s tím pohybem. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Když se Rhae otře o můj klín, musím se kousnout do rtu, abych se nepoddal. Umí to, mrcha. Pásek látky, který jsem měl v plánu použít jako roubík, mi při tom nicméně z ruky vyklouzne... a já místo toho Rhae pohladím po zadečku. "Hm... říkej mi pane častěji, a možná se dneska obejdeme bez roubíku..." Milostivě Rhae dovolím, i když si jsem dost jistý, že by si i ten roubík užila. V další moment ji chytnu za loket a položím ji na postel. Břichem leží na posteli a nohy má z ní svěšené, čímž má zadeček hezky vystrčený do celého světa. Aby toho nebylo málo, ještě jí svážu nohy k sobě, podobně pevně jako má ruce. Chvíli zvažuji, že ji takhle přivážu k posteli, ale... zas tolik trpělivosti nemám. Mám sotva dost trpělivosti na škádlení, když pár prsty mazlím její klín. A mlčím. Čekám, jestli jí dojde, že musí poprosit. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro „Půjč mě někomu a uvidíme,“ zapředu provokativně v odpověď a ve tváři se mi mihne ten drzý úsměv. Ten tichý hrdelní zvuk opustí mé rty, když znovu ucítím jeho dotek. Hlavu zvrátím dozadu, abych se otřela tváří o skráň porostlou strništěm. „Ano, pane, jistě pane,“ dodám s polovičatým úsměvem. Spíše ho škádlím než že bych to myslela nějak zvláště vážně, líbí se mi jej provokovat, zvláště když cítím, jak moc dobře mi to jde. Div neklopýtnu, když mě místo všeho dovede k posteli a položí mě na ni břichem dolů, ačkoliv tak nějak… Zvláštně. Nespokojeně se zavrtím, když mi začne svazovat i nohy – k sobě! Nemohu se ani pohnout, leda se tak vrtět. Vzdychnu, když se mne opět začne dotýkat, pod rouškou tmy, která mne obklopuje je vše o tolik… Intenzivnější. Vnímám i ten sebemenší dotek, zašimrání, natož když mne začne dráždit. Napínám svaly a zase je povoluji, nesténám, jen se zkracuje interval, kdy z hrdla uteče tiché vzdychnutí, zatímco se ošívám. „Vem si mě,“ vydechnu toužebně do matrace po chvíli toho trápení, kdy nepřestávám myslet na nic jiného než jak moc ho chci cítit v sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Syknu, nemám se jak bránit, svázaná jsem příliš pevně a klínem mi pulsuje horkost a vzrušení z laskání, které mé myšlenky stále odvádí jen tím jedním směrem. "Ty..." nedořeknu, ta slova spolknu, když se nebezpečně protáhnou v něco, co nechci. Tváří se mi mihne nazlobený výraz. "Chci... Šukej... te mě, pane," vydoluji ze sebe ta slova. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... ale no tak!" vykřiknu skoro popuzeně - vlastně ne skoro, když ucítím Arminův vrchol, ačkoliv k mému ještě chybí... Ještě kousek... Pár dalších... Přírazů. Frustrovaně zafuním. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Pak už může slyšet akorát jak se oblékám, než se znova dotknu jejího klína a políbím ji na zadek. "Měl bych skočit pro to víno, co? A jídlo." A s tím už je jen slyšet otevření a zavření dveří. Neobtěžuji se se zamykáním. Chtělas hru... |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Arm...Mhhmchne," roubík rázně umlčí mé protesty dříve než je stačím vůbec dokončit. Bezmocně sebou zazmítám, ale k ničemu mi to není, jediné čeho bych dokázala docílit je, že bych se sesunula z postele na zem. Frustrovaně odfrknu a skrze roubík zamručím něco, co rozhodně neznamenalo poděkování. Naslouchám zvukům... On se vážně obléká? Další dráždivý dotek klína ze mne vyloudí dalších vzdech - no, spíše zafunění. "Mmmhm," táhlý nespokojený zvuk doprovází ten, který značí otevírání dveří a pak... Už jen... Ticho. Znovu sebou trhnu, ale stejně jako předtím i teď je to k ničemu. Notnou chvíli se kroutím, ačkoliv třít se klínem o postel taky moc nepomáhá než jen zůstanu ležet. A zhluboka dýchat. Vzrušení opadává zatraceně pomalu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Dveře se otevřou a zase zavřou. Jsem tak tichý, jak jen můžu být. Dávám si pozor, abych svou identitu neprozradil. I tak je asi jasné, kdo jsem, zloději přes den nechodí. Ale ta trocha nejistoty... no, chci nechat Rhae se trochu potrápit. Odložím flašku vína, tak potichu jako to se skleněným předmětem plným tekutiny, jde. Přijdu blíže ke svázané a neuspokojené princezně. Prsty znova přejedu po jejím klíně. Sám jsem znova vzrušený, vlastně mi stačí se na ni jen podívat. Pohled pro bohy. Bez většího trápení do ní znova vniknu. A tentokrát je to pro ní. Dlouhé, pravidelné přírazy... Během kterých se nad ní slituji, skloním se nad ní a zašeptám jí, že je hodná holka. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro I tak sebou lehce trhnu, když se mne znovu dotkne, ačkoliv v tu chvíli už nepochybuji o tom, že se jedná o Armina. Komediant. I tak do mne vnikne nečekaně, ačkoliv si nestěžuji - záhy mi i potvrdí to, co jsem už věděla. Roubík tentokrát tlumí mé sténání a vrchol přichází celkem brzy. S dlouhým výdechem se uvolním, zatímco se mi rozlévá tělem ten odzbrojující pocit odeznívajícího vzrušení. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Nechám ji, ať si sundá roubík. Mezitím rozleju víno do dvou sklenek a jednu jí podám. "Spokojená s výcvikem?" Neodpustím si drobné popíchnutí, protože upřímnou odpověď nečekám. A na tu mi stačil pohled na její klín. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Natáhnu si zpátky kalhoty než se vytáhnu na postel, abych se na ni posadila. "Hmmm, máš zajímavé metody," zamručím neurčitě, než se s úšklebkem natáhnu po číši s vínem. Mám na něj takovou chuť, že se to nedá popsat slovy. Bez přípitku či zdvořilého ťuknutí se rovnou vína napiju. "Sliboval jsi ale i jídlo, co si pamatuji," zazubím se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Potřesu hlavou, kterou vzápětí nakloním ke straně. "Ah, pravda, ještě pár minut navíc a usnula bych tu," pobaveně se pousměji - po boji jdou silácké řeči ze všeho nejlépe. Znovu upiji vína, jeho trpká chuť mi naplní ústa. Je to příjemný pocit. "No nevím, za společnost, co by ti dovolila tohle, bys zaplatil víc než za jídlo pro mě," vrátím tu poznámku na jeho stranu postele. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Bych tě probudil, neboj. Takový jsem dobrák." Ušklíbnu se a za trest Rhae polechtám na bříšku chodidel. "Ahaaa, mě nedošlo, že ti to bylo proti srsti a vlastně ses do toho nutila jen, aby ses mi zalíbila... Mirjam." Neodpustím si. Když už nic jiného, naplňujeme čas na vymýšlení útěku zajímavými způsoby. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Na zalechtání zareaguji jen drobným úšklebkem, jinak nehnu ani brvou. "Asi si dokážu představit jak," prohlásím vědoucně a spláchnu to douškem vína. Povytáhnu obočí a pokrčím rameny. "To jsi řekl ty. A děláš snad, jako by to za tu starost o mě nestálo," doplním sebevědomě. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Mylně se domníváš, že to je snad bolest, co se mi na tom líbí," pokračuji nakonec zamyšleně dál, na rtech mi sedí stále ten lehce pobavený úsměv. "Ne, ta bolest je skutečná. Nevadí mi, snesu ji," pokrčím rameny, "je to ten pocit, ta situace. Mohu se zkoušet ji ovlivnit, ale není v mých rukách. Ten druhý rozhoduje o všem, co se má stát," dodám. Pokrčím v koleni nohu, které se na stehně dotýká a zvednu ji do vzduchu, abych jej chodidlem strčila do ramene. "Nu... Je to zábavná hra být Mirjam. Myslím, že její pravidla už začíná trochu chápat," zapředu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro To už mě ovšem Mirjam strčí do ramene, díky čemuž mám ruku politou drahocenným vínem. "Hej!" Ohradím se a zlostně se na ni zadívám. "Jsem rád, že se bavíš." Ušklíbnu se, i když se vlastně i já královsky bavím. Odložím sklenku vína a natáhnu potřísněnou ruku k jejím rtům. "Koukej to očistit." Znova ji polechtám na chodidle. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... a já jsem ráda, že jsi rád, že se dobře bavím!" uchichtnu se. Tedy, ne že bych mu to víno vylila schválně, kdo mohl čekat, že se nechá rozhodit takovým malým šťouchnutím? Navíc... Posteli by to jen stěží uškodilo a těch pár kapek... Hlavu nakloním krátce ke straně s tím neobvyklým pokynem. Nicméně je to můj jazyk, co přejede po ne zase tolik hebké kůži v místech, kde ji skrápí rudá tekutina. V další chvíli se kůže dotknou rty a o úder srdce později následují i zuby, než se zase odtáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro S jasnou výzvou v očích se natáhnu zpět pro provaz. Když si chce zkusit, jaké to je být v moci někoho jiného... |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Udělala jsem přesně, co pán chtěl, nebo snad ne?" nevinně se uculím, zatímco se dotknu rukou přesně toho místa na kůži, které je ještě lehce vlhké. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Někomu by se skoro mohlo zdát, že si až moc užíváš svoje tresty... Mirjam." Ušklíbnu se a nakloním se, abych Rhae políbil. Neopomenu ji při tom kousnout do rtu a hlavně vzít její ruce a začít je svazovat a přivazovat k pelesti postele. To, že jsem schopný tohle dělat poslepu o mně asi něco vypovídá, ale odmítám vypovídat. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ne, ne, to musí být nějaký mýlka, trpím při nich jako zvíře," stačím odpovědět než se Armin zmocní mých rtů. Ty jeho chutnají po trpkém červeném víně. Mám ráda tu chuť. I krátkou štiplavou bolest, která za sebou zanechá tu hřejivou vlnu procházející útrobami. Anebo za to mohou jeho ruce, které berou do dlaní ty mé, aby je opatřili staronovým doplňkem? Nebojuji ani se nijak zvláštně nevzpírám, možná je jen až s podivem s jakou zručností se to celé Arminovi daří, a to i přesto, že se jej během toho snažím se vší tou rozverností provokovat. Ať už tím, že mu polibek oplatím - i s kousnutím! - anebo i jak se neopomenu k němu přitisknout a otřít se o něj hroty ňader. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro I to však má přestat. Jakmile se ujistím, že provazy jsou pevně utažené, odtáhnu se a chvíli plavovlásku zálibně pozoruji. Ten pohled na svázanou princeznu by mi vlastně skoro stačil k vrcholu samému, ale... mnohem víc si hodlám užít právě ji. Ovšem, než budu moct vůbec dělat něco jiného, je třeba z ní svléknout kalhoty. Z pohledem upřeným do jejích očí a zvědavý, jak moc bude plavovláska bojovat, zuby rozepnu její kalhoty a začnu jí je stahovat... zatímco se rty věnuji zlehka jejímu klínu. Není jediná kdo má šikovný jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nespokojeně vydechnu a zavrtím se, když vse odtáhne, avšak o to vzrušivější je, když mi začne stahovat kalhoty a... Sama se nazvednu, abych mu to ulehčila. Když se začne věnovat mému klínu, zpoza rtů se mi vydere snad až překvapený vzdech, se kterým se svezu zády níže až mi ruce zůstanou nad hlavou. Slastné přivřu oči, zatímco nohami obejmu jeho boky. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Po chvíli přestanu dráždit její klín i prsty a začnu se věnovat důležitější činnosti. Nehodlám její nohy nechat jen tak, ale přemítání jak je přivázat zabere hodnou chvíli. Nakonec se rozhodnu je přivázat k opačným rohům postele, aby byla přístupná, a zároveň ji to nebylo příliš nepohodlné. Když je hotovo, ze země vezmu kousek látky, co posloužil jako páska přes oči a s tím se vydám zpět k Rhae. "Víš, že ti to takhle strašně sluší?" Zamručím a nestydím se za určitou... směs něhy a chtíče v hlase, zatímco jí převazuji oči. "Skoro abych našel malíře, co by tě takhle nakreslil." Zamručím a nehty přejedu po jejím břichu... až k podbřišku a klínu. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Zachránce? Tady...? Spíše by se chtěl přidat, než... Ah," vydechnu a musím polknout. Dech i hlas mám zhrublé vzrušením, a to, když Armin přestane okomentuji nespokojeným táhlým "mhhh". Při svazování nohou příliš nespolupracuji a spíše dělám naschvály než abych se tomu bránila. Když je vše hotovo, zavrtím se, zkouším pevnost toho úvazu, který mi nedovoluje nic než jen ležet přesně v takové pozici jako jsem. Pozoruji Armina s jistou... Zvědavostí i dychtivostí, ačkoliv ani to nemá dlouhého trvání než mne opět oslepí a já se ocitnu odkázaná opět pouze na to, co slyším a cítím. "Záleží... A věnoval by se mi pán, zatímco by mne malíř zpodobňoval?" zapředu. Pod dotykem nehtů přejíždějících po kůži se zavlním, klínem se mu sama vybídnu. Stále mi tepe v podbřišku a vzrušení pomalu vzrůstá namísto aby upadalo. "Mám ráda, když se mne pán dotýká a věnuje se mi," uculím se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Opravdu si myslíš, že bych tě dokázal nechat jen tak být? Nedotýkat se tě? Nelíbat tě? Kdyby ses mi takhle... nabízela? A mohl bych si s tebou dělat co chci?" Zapředu do ucha, než ji za něj zatahám a prstem přejedu po jejím klínu. "Nenuť mě ti i znehybnit boky..." Zavrčím varovně. "Hm... a co máš ještě ráda, když ti pán dělá? Hm?" Neodolám tomu pokušení se zeptat a odtáhnu se... jen proto, abych mohl vyhrnout její halenu a pokochat se jejím nahým tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Hmm, a záleží na tom, co si myslím?" řečnická otázka. Ostatně mnohem raději bych v této poloze dělala něco jiného než si povídat, ale vlastně je to jediné, co ze své vůle mohu. V reakci na varování tiše odfrknu, to se ti řekne! "Nesmím se hýbat?" O kůži se otře chladný vzduch, když se látka ocitne vyhrnuta nad ňadry. Lehce se zachvěji. "Hmm," zamručím než na rtech vykouzlím rozverný úsměv. "No přeci, když mi to dělá," vyslovím tu necudnou myšlenku. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Lehce zachrčím, když lady Valeryian vydá tak neslušný výraz... ovšem... jsem zvědavý, kam až daleko je schopná zajít. Proto se ji rozhodlám poškádlit. "Dělá? Copak pán dělá? Večeři? Protože věř mi, pán umí fakt skvělou rybu na roštu..." Zamručím s hravým tónem v hlase, když prsty zkoumám její klín a rty zase její bradavky. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "A co můžu a nemůžu dělat?" No, při posledním slově mi hlas poskočí a protáhne se, jak sebou lehce při kousnutí trhnu a vzápětí stisknu zuby k sobě a utichnu s tím syčivým nádechem. Mé starosti i myšlenky se vzápětí přesunou úplně jiným směrem. Ležet nehybně se mi příliš nedaří, provazy se napínají a nohama neustále zkouším jejich pevnost a kroutím se. "Uchm... každý tomu říká jinak," vylétne ze mě bez přemýšlení a snad bych se i ušklíbla, kdyby mi nesebral slova ze rtů ten pocit blížícího se vrcholu a já namísto toho jen tiše mezi vzdechy zasténala. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Prsty sundám z jejího klína, místo toho začnu hladit její stehna a neopomenu sem tam zatnout nehty. Kousnu ji do rtu s káravým zavrčením. "A jak tomu říká Mirjam... nebo lady Valeryian, co? Přece si nepřeješ, aby tě pán špatně pochopil, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Zamračím se, když padne ta otázka, znovu se zavrtím a skoro až nešťastně vzdychnu. "Mě. Když dělá mě. Ne večeři," odpovím, snad až trochu vzdorovitě, tím tónem hlasu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Zamručím, když Rhae trochu poleví, ale přece... Až moc si užívám tu možnost jí mučit. "A jak, když tě pán dělá, hm? Masáž třeba? Určitě máš hodně ztuhlá záda." Za hravé veselí v mém hlase se ani trochu nestydím. Vím až moc dobře, po čem Rhaenys tolik touží... ovšem nehodlám jí to jen tak dát. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Nakonec Arminovi ani má další odpověď nestačí, což mne donutí na chvíli nakrčit nos i obočí, ačkoliv mi to příliš dlouho nevydrží - přesně do okamžiku, než se jeho prsty dotknout pahorku a nehty škádlivě přejedou tak blízko po vnitřní straně stehna a zatnou. Kousnu se do rtu a znovu vzdychnu. "Ale... No tak..." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Copak? Docházejí nám slova?" Zamručím. "Stačí to říct. Co máš tak ráda, když ti pán dělá, no? Když tě nechá svázanou a jde se raději věnovat té zrzavé servírce?" Zvednu obočí. "Zajímalo by mě, kde všude je zrzavá, tebe ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Polibek mi sebere slova z úst a na chvíli i myšlenky, skoro až zklamaně vydechnu, když se Armin odtáhne. Armin a jeho teplo, jeho doteky, jeho všechno. "... že se pán rád poslouchá? V tom máš pravdu," neodpustím si tu drzou poznámku. "Pán dává divné příkazy. Možná by měl vymyslet lepší." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... protože to pána baví," zachraptím, hlas zhrublý čím dál větším vzrušením. Hladově se vpíjím do jeho rtů, sténám a chci čím dál více a více. Jen proto, abych nakonec nedostala... Nic. Odtáhne se a já div nezakňourám, ten zvuk musím spolknout ovšem zoufalý výraz v mé tváři mne prozradí. Zaškubu nohama v poutech a prohnu se v zádech než dlouze vydechnu. "To je ta chvíle, kdy si říkám, že roubík je přítel," zamručím - tedy, spíše si povzdechnu, zatímco se vrtím dál. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Už... Jsem to... Řekla..." zachraptím, "prosím," polknu. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ah... Prosím, pane," takřka zakňourám, ovšem když ani to neznamená konec trápení, začnu ze sebe dolovat další slova, která se jen obtížně hledají. "Prosím... Dovolte mi se... Udělat, pane, prosím," to poslední slovo protáhnu s naléhavostí, která v sobě mísí zoufalství i dychtivost. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro V tu ránu se ozve zaklepání na dveře. Vztekle zafuním a chvíli zůstávám ve strnulé poloze. Mé rty vydávají něco mezi vrčením a funěním. Mám sto chutí si Rhaenys stejně vzít a vykašlat se na to, ale to by sem mohl někdo přijít... a i když mi to je skrze mlhu vzrušení vlastně jedno, nechci Rhae úplně znemožnit. "No tak, Armine, vylez! Nebo si pro tebe dojdu." I když to nikdo nemůže vidět, zakoulím nad Kieranovými slovy očima a políbím Rhae na koutek úst. "Ještě chvilku to vydrž, princezno." Šeptnu jí do ouška, než vstanu, zapnu si kalhoty a vydám se ke dveřím. Ty pootevřu tak, že dovnitř Kieran přímo nevidí, i tak si přímo jistě všimne provazu vedoucího z rohu postele... je ale dost vkusný, aby nic neříkal. I když se k tomu asi vrátíme někdy večer. Do ruky mi vrazí pytel s mincemi. "Tvůj podíl. Máš tam lehkej bonus, ber to jako poděkování za výkupné. Havrana se zprávou už jsme poslali." Zkusí se mi podívat přes rameno, v čemž mu zabráním a jen se na něj nenaloženě dívám. "Fajn, fajn. Ale bude se slavit. Přidej se. A nebo ne, o tu servírku se postarám sám rád..." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ano," vydechnu, "hodná, moc hodná," zopakuji po něm dychtivě, když... Tiše zaúpím, když se ozve zaklepání a Armin zůstane nehybný v tu nejméně vhodnou chvíli. A co více, když se ozve Kieranův hlas, začne se odtahovat! Zazmítám se v poutech až provaz zapraští než nakonec zůstanu nehybně ležet, zatímco jen zhluboka dýchám a srdce buší a... Tiše odfrknu. Vydrž. Jistě. Vzpomenu si i na rozhovor, který se odehrál... Vlastně tomu není tak dlouho. Ušklíbnu se a... "Pomoc! Pomozte mi někdo! Drží mě tu a...!" zakřičím. Ať se Armin taky trochu zapotí!... |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Svléknu ze sebe oblečenní. Potřebovat ho stejně nebudu. Přiblížím se k Rhae a chytnu ji pod bradou. Volnou rukou ji plesknu přes prso. Vím, že bolest nemusí, ale nějak jí potrestat musím. "A to mělo znamenat co, hm? To opravdu tak moc potřebuješ zacpat ústa?" Zavrčím, zatímco se klínem otírám o ten její. "To už jsem ti to chtěl dovolit, ale teď... nevím nevím." V očích se mi zle zablýskne. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Dál se ve svých úvahách nedostanu, zpátky do reality mne vtáhne Arminova dlaň, která mne nepříliš něžně chytí za bradu, zatímco druhá... "Au!" se syknutím sebou trhnu. Dech se mi zrychlí. "Pán říkal, že by bylo zajímavé, kdybych volala o pomoc..." zavzdychám. "Nelíbilo se vám to?" koutky rtů mi krátce zacukají, ačkoliv hlas se chvěje vzrušením až se nakonec musím s polknutím odmlčet. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Prsty znova hrají v jejím klíně. I když jsem vlastně nic moc nedělal, samým vzrušením jsem zpocený a udýchaný. Zorničky mám neuvěřitelně široké, jak Rhae vnímám. "Budeš dělat, co ti pán řekne, je ti to jasné?" Zatahám ji za bradavku a znova se k Rhae přitisknu. Naše nahá těla se o sebe otírají a stačila by troška vůle z mé strany, abych nám ulevil. "Omluv se." Zasípu hrubým hlasem Rhae do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Táhlé zakňučení, které mi vyloudí zpoza rtů se už snad ani nedá nazvat zasténáním. Mučí mě a jde mu to až moc dobře. "... ano, ano! Jasné... Je mi... To..." kňourám snaživě. "Omlouvám se!" zajíknu se jak na povel. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Nezvládám mluvit, zvládám jen sténat a vrčet. Rukama ji občas znova chytím pod krkem, ale jen abych ji mohl znova políbit. Nehty na jejím těle zanechávají pavučinu červených čar. A těsně před svým či jejím vrcholem jí sundám pásku z očí. Chci vidět její výraz, chci jí vidět do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Vrchol přichází brzo, dříve než ten Arminův. Ale nezáleží na tom. Matně vnímám, jak mi stáhne pásku z očí, které nechám kvůli nečekanému světlu zavřené. Ještě nějakou chvíli potom nemám slov, snad ani sil na to, abych se mohla byť pohnout, i kdyby mne nepoutaly provazy. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Rukama, které jsou rozhodně méně obratné než při svazování, rozvážu postupně všechny provazy a až pak si lehnu na záda vedle ní. "Tohle bylo... jo..." Sáhnu pro flašku vína, ze které si přihnu a pak ji podám Rhaenys, které se při tom zadívám do očí. "Vše v pořádku? Nic tě nebolí víc, než by mělo?" Zvednu obočí. "Bude teď Mirjam poslušná?" Rty se mi zvlní v hravém úsměvu a v hrdle mi zabublá smích, způsobený spíš euforií po sexu, než čím jiným. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Dlouze vydechnu namísto odpovědi i já upiju vína, rozhodně přijde vhod suchému hrdlu, ve kterém mne škrábe z toho... Všeho. S úšklebkem plesknu dlaní Armina přes břicho, když si neodpustí svoji poznámku a začne se smát. "Já snad udělala něco neposlušného?" povytáhnu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Zatímco si Armin obléká kalhoty, já si jen přes sebe přetáhnu zválenou deku, která k mému překvapení ani nekouše. "To říkáš jen proto, že se ti líbí představa, že bych byla na jednom místě a mohl jsi mě kdykoliv navštívit," potřesu hlavou. "Ne, tenhle výlet jednou skončí, víme to moc dobře oba," pokrčím rameny a zamračím se, nelíbí se mi, jak najednou atmosféra v místnosti zvážněla. "Copak, už máš dost?" popíchnu ho tak a nohou strčím do jeho stehna, jak tam tak sedí v kalhotech. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Neříkám, že ne. I když bych ti radši byl po boku." Zamručím a tázavě se na Rhae zadívám. Ale tuhle debatu jsme už vedli a Rhaenys je příliš tvrdá hlava, než aby si to jen tak nechala rozmluvit. "Je ti jasné, že pokud opravdu utečeš, udělám všechno možné, abych tě našel, že?" Promluvím nezvykle vážným tónem. Protože to vážně myslím. Dokážu si představit, co by se jí stalo, kdyby jí její otec našel... a raději bych při tom byl u ní. A vzal alespoň kus viny na sebe. Vážná atmosféra se nelíbí ani jednomu z nás. Už jsem si odvykl, být takhle vážný. Spíš jsem si zvykl žít ze dne na den a každého dne si užívat plnými doušky. V téhle branži můžete o život přijít velmi snadno, byla by škoda si ho neužít. "Byla jsi takhle nenasytná vždycky, nebo jsem jenom tak dobrej v posteli?" Ušklíbnu se, když se mě dotkne její noha a nahnu se k ní pro krátký polibek, při kterém rukou přejedu přes její prsa. Tuhle hru můžou hrát dva, no ne? |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "... pokud opravdu uteču... Není to snad plán, abych utekla?" povytáhnu obočí. "Máš tu svůj život, jaký sis zařídil," konstatuji vzápětí. Nemusím ani dodávat, že mi přijde hloupé ho opouštět, a tak jen brouknu: "A vypadáš, že s ním jsi spokojený." Vzápětí jej s pobaveným úsměvem odstrčím, sotva se pokusí uzmout si další políbení. "Nefandi si tolik," doporučím mu mile. "A vůbec, dlužíš mi tu večeři," dodám. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Nespokojeně zafuním, když mě Rhae odstrčí, ale poslušně se odtáhnu. "Hm... a budu si tolik fandit." Na rtech mi zahraje troufalý úsměv. "Pche, zlatokopko. A co by sis tak přála, k naší romantické večeři? Kohouta na víně, nebo něco umírněnějšího." Že tu kohout na víně nebude je snad jasné, a jak znám zdejší kuchyni, tak v nabídce bude jitrnice a kaše. Pro mě dostatečně dobré jídlo, pro naši princeznu... nu, kdo ví jak si zvykla. Zatímco čekám na plavovlásčinu odpověď, obléknu si košili, ovšem nechám ji rozvázanou. Na některé věci jsem teď prostě příliš líny. Nespokojeně se zaškaredím, když se k hluku zábavy přidá zpěv a loutna. Kieran je schopný bard. To se ovšem nedá říct o všech ostatních. Přísahal bych, že se občas otřásá nábytek... |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Cokoliv, co bude mít nějakou poživatelnou chuť, nebude to vypadat jako blátivá kaše a zasytí to," převezu ho svojí skromností. Dobré jídlo... Je dobré jídlo, ale teď mám zkrátka jen pořádný hlad, jak mi z toho všeho vyhládlo. "Ah... A můžeš k tomu vzít vodu. Hm a možná nějaké ovoce? Dala bych si i něco sladkého... A sýr. Rozhodně musíš vzít i sýr," pokračuji zamyšleně se škodolibým uculením se, zatímco si namotávám na prst pramen vlasů a ledabyle nechám sklouznout deku tak, aby odhalila ňadro, když Armin vstává a obléká se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Protočím oči v sloup, když si začne Rhae tvořit objednávku všeho možného. "Fajn, to si tam zajdi sama. Pozvání máš." Ušklíbnu se. Můj pohled a pozornost si ovšem získá dokonale bledá, oblá a hebká část ženské anatomie, kterou mi Rhaenys odhalí. Chvíli si užívám výhled vlastně na celou Rhaenys. "Takhle ti to sluší taky. Fakt bych měl toho malíře najmout. A pak to poslat tvému otci. S trochou štěstí by ho kleplo." Mrknu na ni, než se otočím na podpatku a vydám se pro jídlo. Cesta trvá trochu déle. Hlavně kvůli veselí v hostinci, na chvíli se ke všeobecnému hluku a zpěvu přidá i můj, falešný hlas, a snaze si získat zlobrovu pozornost. Do toho se musím potýkat s nabídkami panáků a Ari, které se vyhnout mě stojí veškeré mé úsilí, jaké mi trénink mohl dát. Nicméně o dvacet minut později jsem zpět v pokoji. Trochu víc opilý, ale přeci jen s náručí jídla... a vlastně téměř se vším, co si Rhae objednala. "Jitrnice a kaše. Sušený jabka. Voda. A nějakej tvrdej sýr kterej je kdo ví jak starej, ale vypadá dobře." Položím tác s jídlem do postele, na kterou si sednu. "Jakej jsem?" Zeptám se tónem psa čekajícího na podrbání. "Obdivuju, že dokážou takhle chlastat, když jsem je viděl ráno, polovina tvrdila že na alkohol už nikdy nesáhnou a druhá půlka nebyla schopná mluvit." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Zajdu," odpovím bez mrknutí oka, "jenže na tom nezáleží, protože ty mě tam nepustíš," ušklíbnu si s jasným výrazem - tohle na mě nezkoušej, víš, že to klidně udělám! Té chvíle soukromí využiju celkem věcně, abych se přioblékla, ačkoliv s kalhoty se neobtěžuji, košile stačí. Párkrát si loknu vína, zatímco zůstanu sedět na posteli a... Přemýšlet. Pohledem párkrát zalétnu k oknu, s trochou štěstí a snahy by se to dalo zvládnout. A pak... Pak co? Přístav? Určitě se najdou lodě, které mne přiblíží k mému cíli, na zaplacení lodního lístku snad mám ještě také.
"Tebe si pošlu snad pro smrt," přivítám Armina, když se konečně vrátí zpátky i s jídlem. "Pomalej, to seš," dodám nemilosrdně. Vůně jídla není nikterak dechberoucí, ale rozhodně nad ní neohrnu nos. "Zítra je čeká řádné delirium, neboj," ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Od kdy ženskejm vadí pomalejší chlap?" Zvednu pobaveně obočí. Alespoň mně to přišlo vtipné, i když za to možná může víno. "Teď zníš, jako bys jim dala něco do pití." Obviním plavovlásku, zatímco se láduji sýrem. "Výhodou mága v bandě je, že kocoviny netrvají příliš dlouho. I když ještě nevymyslel nic, co by sis mohla dát během pití, abys neměla kocovinu. No, maximálně bejt trpaslík nebo elf." Podrbu se na strništi. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Takhle podvádíte, hm? Co jste to za bandity, když ani chlastat neumíte bez toho, aby vám ráno foukal na bebí čaroděj?" povytáhnu obočí. Z mého hlasu ani výrazu nejde příliš vyčíst, zda Armina jen škádlím nebo to myslím vážně. Pak už se jen pustím do jídla, hlad mám tedy řádný, jak mi připomene žaludek, ve kterém mi zakručí. A jak se říká, hlad je nejlepší kuchař. V tomhle případě tedy rozhodně ano. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro Vzápětí se ušklíbnu. "Banditi," trvám si na svém, "berete všem a nedáváte nikomu. V tom je podstatný rozdíl," potřesu hlavou. Ne, vážně si o téhle sebrance nemyslím nic moc dobrého, snad mě i překvapuje, že se Armin přidal zrovna k nim. A že zapadl. Ale bylo jen dobře, že si našel nějaký... Nový život. Zdál se tak šťastnější. "Hrůza, i vy chudáčci," převrátím oči v sloup. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Ale právě Kieran mi ukázal, jaké to je, žít svobodně. Že se v královstvích zamykáme v nepřirozených okovech, zatímco tady... tady můžu bít tím, kdo jsem. Nemusím se přetvařovat, abych se zalíbil nějakému hrabátku. Lidem tu jde o peníze, ne o čest nebo hrdost. A jinak bych to nechtěl. "Vidíš, že soucítíš. Tak je hodná." Natáhnu ruku, abych Rhae podrbal ve vlasech jako poslušnou fenku. Nebo spíš čubičku. Zamyšleně upiju vína, když jsem svůj předešlý podíl tak hloupě rozlil. "Neřekneš mi to, ale zkusím to. Kam půjdeš dál? Mohl bych se ve městě poptat po vozech nebo lodích, co tě tam dostanou." Že bych ji pak následoval, o tom nemůže být pochyb. Ale za pokus to stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Jo? Ty jsi mi snad dal něco, co by stálo za řeč?" napodobím jeho gesto a povytáhnu obočí, zatímco se vesele ušklíbnu. Jakou má to jídlo chuť snad ani nevím, ale nezáleží na tom. Potřesu hlavou, když se ke mne s tou briskní prupovídkou natáhne a další slova už nelze komentovat jinak než konsternovaným pohledem. "Jak jsi řekl. Zkusil jsi to," pokrčím rameny a uhnu pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Atmosféra se ovšem změní jako mávnutím kouzelného proutku, když se znova pokusím trochu více proniknout k Rhaenys a jejím pohnutkám... což mi neopomene dát najevo. Má ruka z jejích vlasů přejede přes její tvář až na její rameno. "Musel jsem to zkusit, pochop. Ale dobře, už to nebudu vytahovat." Zamručím a ruku stáhnu. Nejsem z toho nejšťastnější, ale Rhae je odhodlaná mi to neříct a znám ji dost dobře, abych věděl, kdy nemám šanci proti její tvrdé hlavě. Jen doufám,že si uvědomuje, že ji i tak budu následovat, jakmile zmizí... a od svého nastěhování se sem mám kontaktů víc než dost. "Chjo, když si vzpomenu, že jsem na žádost tvýho otce hlídal tvůj pokoj, aby se ti do něj neplížili nevhodné osoby..." Opřu se a uchechtnu se. "Hodně se toho změnilo za těch pár měsíců." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Ano. Proč bych to jinak dělala?" odvětím bez mrknutí oka krutě, zatímco povytáhnu obočí. No co - Armin si o to řekl sám. Doslova. Dál už nevyzvídá, i když je mi až příliš jasné, že to akorát vzdal s otázkami, ovšem rozhodně nad tím nemávl rukou. Hm. Tohle ještě bude problém, jaký budu muset vyřešit. A pravděpodobně dříve než by kdokoliv řekl. Výraz v tváři se mi sice nezmění, když Armin načne tohle nešťastné téma, avšak oči lehce potemní. "Nevhodné osoby..." přeci jen po něm zopakuji a potřesu hlavou. "Ty ses změnil," upřesním vzápětí jeho vlastní slova. "Nečekala jsem, že tak snadno zahodíš vlastní život." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Pokrčím rameny. "Tohle si vyřeš se svým tatíkem, ne se mnou." To je poněkud alibistické, ale hodlám se toho držet, nemám teď náladu se Rhae, respektive Mirjam, vyzpovídat z věcí... kterých možná zpětně lituji. "Změnila ses." Stojím si za svým. "K lepšímu. Svoboda ti sluší." Pokrčím rameny a pak si povzdechnu. "To nebyl můj život, plavovlásko. To byla snaha mého a tvého otce ze mě vytvořit poslušného hlídacího pejska, co se nebude na moc věcí ptát a někdy si vezme nějakou pečlivě vybranou noblesu aby se s ní spářil a pak pokračoval v koloběhu." Zamručím. Rodokmeny šlechtických rodů častěji vypadají jako šlechtění domácích zvířat. Inu, láska v nich nemá co dělat. "Tady jsem konečně tím, kým jsem. To se ti nelíbí?" Zvednu pobaveně obočí. "Radši bys tu poslušnou hračku kterou jsem byl?" |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Nezměnila. Jsem pořád stejná. Jen jsi jako ostatní viděl jen to, co jsi vidět chtěl nebo měl," odbudu ho rázně s pokrčením ramen, "a svoboda... Ehm, ehm, dovol mi se zasmát," dodám již s křivým úsměvem. "Jako by jsi snad někdy byl hračkou. A na tom, co se mi líbí nebo ne přeci nezáleží," další pokrčení ramen. "A nedělej se, líbilo se ti být tím důležitým šlechticem." |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro Pokrčím rameny, když se Rhae začne smát svobodě. "Jsi svobodná. Kdybys chtěla, v kterýmkoli svobodným městě by sis mohla docela dobře žít." Poměrně dost obchodníků by se milerádo staralo o takovou trofej, jakou by Rhaenys byla. "Mohla by ses přidat k nám, někdo takový by se nám hodil... A Ari by se postupně uklidnila." Na tohle Rhaenys rozhodně nekývne, ale navrhnout to musím. "Záleží, Rhae. Jsi svůj vlastní člověk, jasně že na tobě záleží." Pokrčím rameny a taktně přejdu poznámku, jestli jsem někdy byl hračkou. Jak to vidím já, tak ano. Ani ne hračkou, ale figurkou na šachovnici svého otce. Občas se v noci budím hrůzou, že nějakým otřesným způsobem předpokládal i tohle všechno. "Oh ano, líbilo. Ale tady jsem taky důležitej. Ne proto, že můj táta ojel svou vzdálenou sestřenici, ale proto, že to kurva dobře umím s mečem... a že klátím plavovlasou krásku." Pousměju se. "No, jsi přinejmenším v horní desítce." |
| |
| soukromá zpráva od Rhaenys Valeryian pro "Životní priority," potřesu s jistým pobavením hlavou. To už pomalu, ale jistě dojídám svoji porci, kterou neopomenu i dobře zapít vínem. Hned je mi lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Armin De Avila pro "Jako bys měla jiný." Šťouchnu Rhae do ramene a spokojeně princeznu pozoruji. "No, vypadáš, že ti jídlo docela sedlo. Mám vyřídit komplimenty kuchaři?" |
| |
 | soukromá zpráva od Kyani pro Abyssus abyssum invocat Dolní město
Uličky dolního města byly úzké a špinavé, páchlo to zde po chcankách a síře. Mezi hrbatými domy se zatlučenými okenicemi a děravými střechami viselo natažených nesčetně šňůr, na kterých povlávalo omšelé oblečení, ze kterého kapala voda do dolů do ulic. Na dolním městě nebylo nic pěkného, zastrčené podhradí se stalo domovem vyvrhelů, pochybných alchymistů vyrábějících čím dál více poptávaný Prach, zlodějů a lidí, kteří nechtěli být viděni. Jen biřici jednou za čas na pokyn Rady udělali zátah do toho hnízda krys, avšak pravdou bylo, že tomuto místu by pomohlo snad očistit jej plamenem a postavit znovu.
Tichý šepot neznámých slov se nesl rozměrným sklepením s ševelivou ozvěnou, odrážel se a vracel zpátky společně s napětím, které jiskřilo vzduchem. Vzduchem, který byl těžký, nasáklý nasládlou hutnou vůní pálené myrty, šalvěje a konopí. Šepot postupně sílil, přidávaly se další a další hlasy lidí postávajících v kruhu kolem obrazce vyrytého do kamene, vysypaného solí a pokřtěného čerstvou krví dítěte. Oči pod maskami se jim horečnatě leskly. |
| |
 | soukromá zpráva od Alexios pro
|
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro "Je mi zima," zopakuji znovu, když na má předchozí slova nikdo nereagoval. Moc toho na sobě nemám, po holé kůži přeběhne nepříjemné chvění. Nemám zimu ráda. A najednou se ta řeka černých plášťů pohne, ozve se křik jak si někdo razí cestu jejich středem. Středem přímo k maskovanému, který k sobě neustále přitahuje můj pohled i mysl. Je na něm něco... Jiného. Něco zvláštního. Něco... Něco... Skoro až fascinovaně sleduji, jak se jeden z těch podivných človíčků vrhá na maskovaného. Cítím vztek. Cítím strach. Cítím krev. Slyším divoký ryk, který maskovanému vyjde z hrdla a... "Zab ho! Zabij, hned!" Ten příkaz prošlehne mojí myslí jak prásknutí bičem. Příkaz. Příkaz?! Svaly kolem čelistí se napnou, ovšem to už jsem v pohybu. Jenže to ti dva také. Dopadnou na zem, to už jsem u nich ovšem já. Oči mi září, se zasyčením vycením zuby, když rukou seknu proti vetřelcu, abych mu prorvala hrdlo drápy a odtrhla hlavu od těla, které už stejně neměl potřebovat. Jenže... V tu chvíli se to stane. Na zem dopadne cákanec krve a mne uprostřed pohybu zarazí ten svíravý pocit, který mi projede útrobami a zanechá za sebou jen zmatek. Zamrkám. Ale nepohnu se. Něco jako by zadrželo moji ruku těsně předtím, než mohla dopadnout a splnit rozkaz. "Mrrruk?" |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro Zaplaví mě vlna démonské energie tak silná, že se mi zvedne žaludek a v ústech ucítím jasnou pachuť žluče. K tomu se přidá ostrá bolest na zápěstí, jako by mi tam někdo něco vypaloval ostrým kovem. Než si to ale stihnu prohlédnout, zamyslet se o jakou kletbu se asi může jednat... periferním pohledem si všimnu rychlého pohybu směrem ke mně. Instinktivně se skrčím a odkutálím se z dosahu útočníka... ale po chvíli mi je jasné, že to není můj chabý pokus o útěk, co může za to, že stále žiju. Chvíli se nevěřícně dívám z očí do očí vyvolané bytosti. Démon to je, to je jasné. Nebo spíš... démonka. Takhle zblízka jsem žádného ještě neviděl. Různobarevné oči, uši spíš zvířecí než lidské... a ke mě natáhnuté pařáty ostré jak nejostřejší meč. Jeden se dotýká mé kůže na krku, ale k mému překvapení... netne. Suše polknu a ztěžka oddechuji. Instinkt sebezáchovy konečně stále mám. "Tvůj pán je mrtvý, démone. Odejdi odkuď jsi přišla." Pokusím se o autoritativní tón, i když si nejsem jistý, co jí vlastně zabránilo v tom mě zabít. Možná opravdu smrt toho, kdo ji vyvolal. Tak jako tak, mám teď větší problémy. Jako všichni fanatici, ani tihle se netváří kdovíjak zastrašení a já se jen tak tak vyhnu svícnu, který po mě jeden z nich hodil... a v odpověď vrhnu útočníkovým směrem nůž. Jasný zvuk zaboření kovu do masa je zřetelným znamením, že i přes strach a vypětí mé tělo stále dokáže plnit svůj účel. "Odejdi nebo mě zab, démone, neprodlužuj to." Sáhnu po své dýce a pomalu se postavím, odhodlaný alespoň umřít v boji. |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro Podívám se na kruh, ve kterém jsem se objevila. No, je zcákaný krví mrtvého, jeho kontury jsou porušené a… Necítím z něj ani trochu záhrobní energie. Lehce sebou trhnu, když se ozve zvuk svícnu dopadajícího na zem následovaný podivným zabubláním. Železitý odér krve je už takřka všudypřítomný, „zabijte ho, zabijte!“ sílí ten hukot, přidávám se k němu šum toporné latiny s příšernou výslovností. Poodstoupím bokem a s podrážděným zamručením kopnu do jednoho z krystalů, který se válí ve vrcholu symbolu. „Odejdi démone nebo mě zab, neprodlužuj to!“ No, slyšela jsem i podivnější přání, ale… Náhle už vím, proč necítím záhrobní energii z kruhu. Ne. Cítím ji z něj. Oh. „Nemám spíš zabít je?“ Hlavu nakloním ke straně, zatímco zvědavě pozoruji, jak se na muže vrhá s divokým zaječením první z kultistů, zatímco další jej následují. |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro To už se ale za mnou ozve pohyb, zrovna když mě naprosto odzbrojí démonova otázka. "Proč se ptáš..." Než to ale stihnu dopovědět, musím uhnout ráně a kopnout útočníka do rodinných klenotů. Nemůžu si teď moc vybírat a nebudu lhát, pomoc by se mi dosti hodila. Kousnu se do rtu. Ale žádná z mých zbraní démonovi neublíží, maximálně zásach kněze... kterým ovšem nejsem. "Aspoň vidíte, že démonům se věřit nedá." Zasyčím jednomu z kultistů do ucha, a otočím se k démonce. "Fajn, stejně už zaprodali duši něčemu horšímu." |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro ... muž mi sice dá svolení, ale tu připomínku moc nechápu. "Čemu horšímu?" zamrkám, to už ovšem pohledem zachytím, jak se mu chystá vpadnout dvojice kultistů do zad. Skoro až vesele poskočím vpřed a v tu samou chvíli zhasnou plápolající ohně i svíce v místnosti. Všechny. Do jedné. V tu samou vteřinu. "Ale, ale, ale... Zlobiví lidé. Moc zlobiví," zapředu s uchichtnutím, které se téměř utopí v bolestném výkřiku. Tma mi nevadí, ba naopak. Mé oči se v ní lesknou, to jediné, co mne dokáže prozradit, když tančím mezi kultisty a jednoho po druhém je porcuji protáhlými drápy. Jako když kočka trápí myši. A to dokud i ta poslední myš nepřestane vyděšeně kvičet. |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro I tak. Nenechám se zahanbit. Když se démonka přestane hýbat, jsem to já, kdo tomu druhému u krku drží zbraň, až se dotýká její pokožky. "Co jsi zač? Proč jsi ještě tady? Proč se nevracíš zpět do Polosvěta?" Domáhám se odpovědí a až teď si všimnu, jak je oblečená. Respektive není. "A pro Boží rány, mohla by ses obléknout?" Je sukuba? Nebo je to jen další trik? |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro S ostřím přitisknutým ke krku se nijak zvláště netrápím, ačkoliv zůstanu stát a hledět na toho muže. Nejdříve nakrčím obočí a poté nos, když se opřu o čepel, abych se k němu naklonila blíže a začichala. No prosím! "Páchneš," konstatuji namísto odpovědí na jeho otázky. Smrdí kadidlem a něčím, co mi vadí. Neumím to pojmenovat. "... protože jsi můj nový Pán. Jak jsi to udělal?" opět hlavu nakloním tázavě ke straně, krátce našpulím rty v náznaku nespokojenosti. "Moc se mi to nelíbí. Já už Pána mám. Bude mrzutý, že jsem prrryč... Nechceš, aby byl mrrzutý," zapředu. "Ale já přeci jsem oblečená," zakoulím očima, "ale je tu zima. To tu je všude taková zima? Jak v tom můžete vydržet? Vždyť nemáte žádný kožich..." |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro "Tvůj Pán? Já?" Zasmál bych se, kdyby to tedy k smíchu bylo. Zamyšleně přejdu k prvnímu z kultistů a zamáčknu mu víčka. "Tohle byl tvůj Pán." Poznamenám a netečně se podrbu na zápěstí, kde mé prsty nahmátnou... něco. "Tak se k němu vrať, tady vítaná nejsi." Zamračím se na démonku. "Viděl jsem nevěstky víc oblečené než ty, není se čemu divit, že ti je zima." Ušklíbnu se a pustím se do ohledávání mrtvol. Spíše abych zjistil, jestli nepatří k něčemu většímu, než to tady spálím. Dávám si dobrý pozor, abych se při tom vůči démonce neotočil zády. |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro "Alexios, to je vlastně hezké jméno na člověka..." pronesu zamyšleně, skoro až rozverně, "Alexios, můj pán," zahihňám se, když to vyslovím nahlas. "Nemůžu. Myslíš, že bych tady pořád jinak byla?" potřesu hlavou, no moc kloudná řeč s ním není. To jsou všichni lidé takoví pomalí? Hm. Pozoruji ho, jak prochází mezo mrtvolami a prohledává je. "Nevěstky? Čí nevěsty? Asmodeovy na sobě moc oblečení nenosí, to je pravda, ale ony nikdy neměly vkus," ušklíbnu se. "Je mi zima," zopakuji, "zahřeješ mě?" zeptám se s hlavou nakloněnou ke straně. |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro "Nevěsty všech. Prostitutky. Děvky prostě." Zafuním si pod vousy a znova si zamumlám krátkou modlitbu, když dalšímu z těl zamačkávám víčka. "Nechť ve smrti najdeš pokoj, který jsi v životě nezažil..." Zamumlám a otřu si čelo rukou. Tohle začíná být náročný den. Při tom pohybu si... něčeho všimnu. Něčeho, co jsem na zápěstí neměl. Překvapeně se na jizvy zadívám a zadumaně po nich přejedu prstem. Hřejí, až skoro pálí. A ta značka... bolí mě z ní oči a motá se mi hlava. Ale přísahal bych, že jsem ji už někde viděl... "Co? Ne! Ustup, sukubo!" Zafuním, když mi neznámá démonka začne dělat návrhy a urychleně se postavím... a kryju si při tom své poznačené zápěstí před démonkou. |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro "Ty si ze mě utahuješ," obviním ho vzápětí, protože jedině tak mi to dává smysl. A to je od něj škodolibé! A zlé. Proč to dělá? Myslela jsem si, že toho vím o lidech dost, ale s každou další minutou jsem z něj více a více zmatená. "Nevěsty všech? Jako konkubíny?" vyptávám se dál. Nedává mi smysl, proč to pronáší s takovým odporem, vždyť být konkubínou už něco znamená! Je to čestné postavení. "Nezažije. Zaprodal svoji duši, bude do konce svého bytí něčí otrok," široce se pousměji a pobaveně zafrkám, když pozoruji jak Alexios přeje mrtvému. "Já nejsem sukuba!" ohradím se pohoršeně, "a už toho nech... Smlouva byla uzavřena, duše provázána. Podívej se sám!" nečekaně se pohnu - během mžiku oka jsem u něj a držím jej za zápěstí poznačenou značkou šelmy. |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro "Pochopíš to až budeš velká." Zamručím automaticky na poznámku o konkubínách, jako bych mluvil s malým dítětem. A že si tak opravdu připadám. Je to zvláštní, učíme se o tom, jak se démonům nesmí věřit a jak jsou nesmírně inteligentní a prohnaní... ale ta, co stojí přede mnou, zatím působí spíše zmateně. "Jeho duše stále může dojít vykoupení. Ale to už je na něm." Pokrčím rameny s tak pevnou vírou, jakou může mít jen svatý rytíř. "Démon jako démon." Poznamenám suše na její náhlé pohoršení. Je pravda, že sukuby by měly být nepřirozeně atraktivní. Démonka přede mnou... no. Nevím co je zač, ale sukuba tedy rozhodně ne. To už mě ale bere za ruku a nutí mě se dívat na to, čemu jsem se tak dlouho urputně snažil vyhýbat a ignorovat to. Duše... provázaná? Ta dvě slova spustí lavinu vzpomínek, ze kterých vystoupí další. "Znamení šelmy... ne ne ne ne... NE!" Vztekle kopnu do mrtvého těla, i když si takové chování opravdu nezaslouží. "Tohle nejde, jsem posvěcen, zamluven Otci, nemůžu být poznamenám něčím... takovýmhle." |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro "Zamluven Otci? Ale, ale, ale, k čemu?" koutky mi zacukají. Tenhle svět je zvrhlejší než by kdo čekal! "No očividně to jde. Máš znamení? Máš. Dokončil jsi rituál. Takže..." zamyšleně našpulím rty a rozhlédnu se kolem sebe. "Co teď budeme dělat? Nelíbí se mi tady. Je tady zima," zopakuji znuděně. |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro "Kněz už bude vědět co s tebou." Povzdechnu si s vědomím, že v Llomerrynu ze všech měst opravdu kněze své víry nenajdu a tak mě čeká náročných pár dní... potažmo týdnů. "Mohla bys přestat už s tou zimou? Není moje věc, že se neumíš oblýkat." Zamručím a mávnu na ní, ať jde za mnou. Dojdu až k místu, kudy jsem vnikl do budovy a podám démonce svůj cestovní plášť. A dohlédnu na to, ať se pořádně zakryje. Nepotřebuji aby na mě stále vystrkovala své... ženské zbraně. A hlavně si skryla uši. "Budeš dělat co ti řeknu, rozumíš?" Zamručím, když se vracím k rituální místnosti a začnu připravovat celý pokoj na podpal. Mrtvoly dávám na hromadu uprostřed a polívám je petrolejem z lamp, stejně tak zbylý nábytek. "Jak se vůbec jmenuješ? Nemůžu ti furt říkat démonko." |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro "Je to tvoje věc a já jsem oblečená naprosto v pořádku! Nemůžu za to, že tu máte zimu jako v posledním kruhu," ušklíbnu se. Plášť, co mi podává se mi příliš nelíbí. Cítím z něho kadidlo. "V tomhle ale budu vypadat hrozně," potřesu hlavou, když si přes sebe neochotně pod jeho dohledem ten kus látky přehodím. "A budeš mi dávat rozumné příkazy?" povytáhnu obočí. "A musíme za knězem? Zrovna za knězem! Nemají vůbec smysl pro humor a jsou... Pfff," potřesu hlavou. "Kyani." |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro "Budu ti dávat takové příkazy, aby ani jednomu z nás nehrozila hranice, spokojená?" Zamručím, než se na ní zkoumavě podívám. "Jak stará jsi? Protože o tomhle světě opravdu moc nevíš, co?" Povzdechnu si a promnu si kořen nosu. Je to jako mluvit s dítětem, které se na všechno ptá "proč". Nemám rád děti. Když usoudím, že mrtvoly a všechno spojené s kulty je patřičně nasáknuté petrolejem a veškerá symbolika porušená... vezmu jednu z hořících svíček a hodím ji na mrtvoly. "Nechť vás plameny očistí z hříchů tohoto světa." Zanotuji, a mávnu na Kyani ať jde za mnou. Když vyjdeme z domu, jsou už vevnitř vidět docela velké plameny. Zkušeně se protáhnu okounějícími lidmi a vydám se k nejbližšímu hostinci. Konečně, je těsně po půlnoci a než někam vyrazíme, je potřeba se vyspat. Tedy, alespoň já potřebuji spát. "Drž se u mě a s nikým nenavazuj oční kontakt." Syknu směrem ke Kyani s vědomím, že ve Stínově by si to chlapi mohli vyložit jako výzvu a ženy jako nabídku. |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro Povytáhnu obočí. "Já se nebojím hranice. Nemůžou mě upálit," pokrčím rameny, tohle mě vůbec netrápí. Lidičkové a jejich oheň, který je nebezpečný leda tak jim. A rozhodně není ničím ve srovnáním s ohněm pekelným, to rozhodně ne. "Nikdy jsem tu nebyla, nezajímal mě. Mám své místo vedle trůnu, co je proti tomu nějaký zavšivený smradlavý svět lidí," znovu se ušklíbnu. No, ale když už jsem tady... Úplně nechápu Alexiovo počínání, jaký očištění ohněm? Ale tak, když se mu to líbí tohle dělat, kdo jsem abych soudila? Navíc! Jdeme ven! Pryč odsud. No, venku je tedy ještě větší zima než uvnitř. Ale... Těch pachů! Ale je to tu takové... Šedivé. Špinavé. Takhle tedy lidi žijí? Náhle se něco ve tmě pohne. Pootočím hlavu tím směrem, nastražím uši... Ze tmy zasvítí dvě zelené kočičí uši. "Oh!" zamrkám a bez varování se za kočkou rozeběhnu. Co to bylo? Chci to! |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro Zamyšleně potěžkám měšec s penězi a povzdechnu si. Dneska to na nocleh pro dva lidi nevidím, i pro mě by jen tak tak vystačil. To znamená využít služeb někoho z Řádu ve městě. A já o někom i vím. Jen se na to netěším. "Potřebuješ jíst nebo tak?" Otočím se ke "své" démonce, ale ta tam není. Překvapeně zamrkám, když si všimnu utíkající postavy za něčím malým a chlupatým. "Co to kruci..." Když si všimnu, jak Kyani pomalu klesá kapuce mého pláště a odhalují se její uši... vystartuji za ní. "Hej, stůj!" Zavelím tak autoritativně jak umím a pokud Kyani poslechne, doběhnu ji a rychle ji zase kapuci nasadím. "Zbláznila ses? Tos nikdy neviděla kočku nebo co?" |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro ... Tvora pár rychlými skoky doženu, legračně zavřeští, když ho chytím za kožich a rychle zvednu nad zem. To už Alexios štěká, ať zastavím a dusá za mnou až se zvuk jeho kroků odráží od stěny domů. No zastavím se, však i kočka se přestane v mých rukách škubat, jen na mě udiveně zírá, když ji zvednu do výše mých očí. Když se k blížícímu se Alexovi otočím, mám už ji v náruči, kde spokojeně přede a hlavou se mi spokojeně otírá o krk a bradu. No, je trochu ulepená a špinavá a když se Alexios nakloní, aby mi přetáhla kápi zpátky přes hlavu, tak na něj zasyčí a ožene se po něm packou s drápy, ale... "Proč bych se měla zbláznit? To ty jsi nějaký napjatý," převrátím oči v sloup, "hele, jak je krásná!" nadšeně se pousměji, když syčící a prskající kočku strčím templáři před obličej. |
| |
|
|
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro "Dej to pryč! Otec ví v čem to lezlo..." Zafuním, zatímco si prohmatávám pár nových škrábanců na obličeji, které téměř jistě čeká sepse. "Kultisty dám bez jediného šrámu a podělaná kočka mě dodělá..." Zafuním a zadívám se na Kyani, na kterou je do jisté míry těžké se zlobit... i když za tím určitě stojí démonské čáry. "Tys... fakt nikdy neviděla kočku?" Je to trochu k smíchu, poté co čekám od démona, že bude neskutečně vychytralý a mocný... no, Kyani více působí jako děcko v démonském těle. "Učí nás, že jediný smysl existence démonů je zničení tohoto světa." Pokrčím rameny. Ne, že by to lidé nezvládali sami... |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro "Viděla jsem kočku, jistěže že ano. Ale ne takhle malou. Ani jí nesvítí oči... Ale to vůbec nevadí, Dorcas, jsi krásná i tak," zapředu směrem ke kočce s tou až zarážející něhou. Však k sobě máme mnohem blíže než by se mohlo zdát. "Váš svět nikoho nezajímá, jste jen farma duší, které sklízíme. Proč vás ničit? Takhle jak to je skoro všem vyhovuje," potřesu hlavou. "Navíc, kolonizace už... Chm, hm," zarazím se. O tomhle bych mluvit neměla. |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro Dorcas?! Ona si to už pojmenovala! Chvíli koukám na "Dorcas", která ze mě není nadšená a já z ní taky ne. Je divné vidět démona být k něčemu skoro až něžný. Utvrzuje to mé přesvědčení, že kočky nejsou z tohoto světa. "Farma duší? Jak okouzlující. Pak se divíte, že vás tady nikdo nechce." Povzdechnu si a promnu si kořen nosu. Začíná mi migréna a něco mi říká, že jen tak nepřejde. "Počkej počkej počkej..." Zarazím Kyani, když začne mluvit o něčem, co mě zajímá. "Kolonizace? Kde? Co přesně? Mluv." |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro Dorcas spokojeně přede a hoví si na mých rukách, blaženě přivírá oči, když ji něžně drbu prsty na hlavičce mezi ušima. Aj. Aj. Namísto odpovědi tak vykročím náhodně vpřed, oči převrátím v sloup. "Nechtěl jsi někam jít? Dorcas má hlad," brouknu. |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro "Kolonizace. Jste snad kolonizovaní, ne? Vy lidi," zamručím, "váš svět je jen enkláva, nic víc," dodám a usměji se, spokojena se svojí odpovědí. "Nic, s čím bys mohl něco dělat, človíčku, to snad víme oba dva stejně," dodám sebejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro "Myslím že podceňuješ lidi. A další rasy." I když je pravda, že snad jen lidstvo má nějakou organizovanou víru a tím pádem i způsob boje s démony. Elfové věří ve své přírodní duchy, trpaslíci v nic než zlato a trollové ani něčeho takového nejsou schopní. "Co myslíš tím, že jsme kolonizovaní? Že jsme jen enkláva?" Snažím se z ní vymáčknout další odpovědi, zatímco pokračuji v chůzi. "Když jsme u toho, co to znamená, že jsem tvůj pán? Jsem tebou... posedlý?" |
| |
| soukromá zpráva od Kyani pro Tu neustále se opakující otázku přejdu mlčením, mám zakázáno o tomhle mluvit někým mnohem vyšší šarže než je tento človíček. "Posedlý?" nakrčím nos, "proč bys měl být posedlý? A ještě k tomu mnou?" nechápu, "a vůbec, jak to mám vědět? Já jen cítím pouto mezi námi." |
| |
| soukromá zpráva od Alexios pro Rozhodnu se současné téma rozhovoru alespoň pro teď opustit. "Co já vím, třeba mi lžeš. Démoni tohle dělají, ne?" I když by to bylo divné a lži většinou zvládnu poznat, alespoň od lidí. "Ale dobrá, kdo je tedy tvůj ďábelský pán? Ten, který žízní?" Nadhodím a kdybych měl kočičí oči jako ona, určitě by se zavrtěly pozorností. Informace o našem nepříteli... inu, ty by se vážili zlatem. Jak pokračujeme v chůzi a jejím výslechu, postupně ze Stínova přejdeme do jiné části města. Červené lucerny na pár domech dávají najevo, čemu a komu tato část slouží a pokud by to nestačilo, pár opravdu spoře oděných děvčat vrkajících na nejbližší tvory všelijakého pohlaví to utvrzuje. Snažím se zamezit jakémukoli delšímu rozhovoru s jakoukoli z nich, a hlavně mezi Kyani a jimi. I tak, poznámky o kocourovi s kočkou k nám občas dolehnou. "Spát pod mostem najednou nezní tak špatně..." I tak mé kroky brzy zamíří k "Růži v rozkvětu", dalšímu z domů rozkoše. Pozorné oko si na jeho vývěsce, kromě uvedené a vícesmyslné rudé růže, všimne i stejného znaku, jaký mám na hrudníku. Zastavím se přede dveřmi a znova si povzdechnu. "S nikým nenavazuj oční kontakt, koukej se před sebe a nech mluvit mě, rozumíme si?" Otočím se ke Kyani. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR