Je libo nebe, či peklo?
hrálo se Jednou týdně
od: 01. října 2008 17:36 do: 28. března 2011 20:11
Dobrodružství vedl(a) Inque
| |
 | Každý z nás, když byl malý, poslouchal rčení ,, když budeš zlobit, půjdeš do pekla" ,, Kdo lže ten krade, do pekla se hrabe" a naopak ,, Jen ti nejhodnější se dostanou do nebe" a ,, To byl tvůj anděl strážný.." Je toho zkrátka bezpočet, stejně ajko české pohádky plné andělů či pekelníků. A teď, na malý okamžim skusme připustit, že doopravdy něco jako andělíčkové na obláčku a Dáblové v podzemí existuje. Že skutečně nad námi jsou andělé a pomáhají nám při našich každodeních činnostech. A naopak že jsou ďáblové cos e snažím nás dostat do svýchspárů. Nemáte chuť si zahrát? |
| |
| Nebe Další nový den v nebi. Ano, i zde je den a noc, je to však fakt který je málo znám. Andělé se právě probouzejí, a vztávají ze svých měkých postelí, houpacích sítí a chystají se na nové, velké skutky. Po ránu vypadají poněkud pocuchaně, v tom se od lidí tolik neliší. Vlasy, trčící na všechny strany, copánky, dread...to vše je tu k vidění. Všichni však mají svá bílá roucha a bílá křídla, protahujíc se a přející si navzájem dobré ráno. Peklo I zde začíná nový den, je to však poznat jen díky tomu, že se v chodbách a tunelech rosvítí světla. Samozřejmě by bylo možné sem zavést světlo slunce, ďáblové jsou mocní, ale o světlo nestojí. Konstatní šero přerušují šoupající postavy, hroucí se z místa na místo, právě si přehazují služby. Panuje tu veselý hovor, a šrumec, některý vypráví své zážitky z hlídky v očistci, jiní se těší na snídani, co je právě čeká. |
| |
 | Nebe Procházím se po nádherném místě zvaném nebe. Všude je spousta místa a vane tu svěží vánek, který mi rozfoukává krátké vlasy. Zajdu si na místní pláž. Vezmu blok, který jsem tu včera nechala a zase začnu pracovat na nádherném obrazu moře s delfíny. Nikdy mi tady nic nechybělo. Pak posílám své obrazy na zem jako vnuknutí mladým malířům. V podstatě jim dělám takovou menší můzu a občas jim foukám do vlasů, aby věděli, že nejsou na světě sami. Přitom sem tam ztratím jedno peříčko z křídel, ale to jen tehdy, když přestanou věřit v to čemu dávali život a obrátí se na temnou stranu. |
| |
 | nebesa miluju rán...tak krásná a svěží, přinášejí sebou vždy něco nového, čistého... pomyslím si, když otevřu oči a pozoruji modrou oblohu nad sebou. Je zde trochu tmavší, než si pamatuji ze země, když jsem tam byla naposledy. Od té doby se mohlo však lecos změnit. Posadím se, prohrábnu spletené zlaté vlasy, a podívám se na své probouzející kolegy a přátele. Nikdy jsem je nebrala jako podřízené i když bych mohla, kdyby se mi zachtělo. Jsem totiž nejvyšší. sešlu melodii, která mi utkvěla v paměti ze včerejšího dne, jednomu muzikantovi, kter se celý večer střídavě modlil a pil, snažil se skládat, a pak znovu pil. Pokud můj nápad uveřejní, bude se mu alespoň pár týdnů žít dobře. Tedy...relativně. |
| |
 | Nebe Jako už několik let se ráno probudím v houpací síti. Rozhlédnu se kolem sebe. Hmmm....Tak co dneska podniknem? Zamumlám rozespale. Zvednu se ze sítě a vyjdu se zvého příbytku, jež se rozkládá na stromě se třemi kmeny, je to takovej menší domek. Dojdu na verandu a protáhnu si svá křídla. Mám dva páry. Jedny sou bílé, ale druhé jsou zelené. Rozhlédnu se po krajině, zda někoho nezahlédnu. Náhle mi zakručí v břiše a já musím zkonstatovat, že je jídlo opravdu potřeba. Vejdu zpět do domu a nasnídám se tedy. K snídani si dám chleba s medem. Když dojím, tak se vydám na cestu za svými povinnostmi do hlavního paláce. Po cestě zdravím ostatní anděli. |
| |
 | Nebe Slunce vyšlo. Tak překrásné, tak zlaté, tak božské. Vyšlo pro nás a pro ty, kteří přežili noc. Pro některé to ale byla noc poslední. Tyto myšlenky mi hlavou běží snad každé ráno, když se probudím do prozářeného pokoje s hedvábnými závěsy, které se vlní v čerstvém vánku. Polituji těch, jež se rána nedožili a položili svůj život za svého panovníka, zemi, nebo víru. Válek je mnoho. Bylo a bude. A já na ně budu dohlížet, dokud nepřestanou, nebo dokud v jedné samotná nepadnu. Totiž války se vedou nejenom na Zemi, ale i mezi Nebem a Peklem. A pokud přijde taková válka, jsem společně s dalšími anděly válečníky povolána do služby jako první. Naštěstí takové období teď není, proto mám o mnoho starostí méně. Dohlížet na válku a vést některá rozhodnutí generálů a velitelů je trochu jako hrát šachy sama se sebou… Nerada to přiznávám, ale ta pozemská hra mi ve skutečnosti moc nejde. Ironie. Nu což, ani anděl nemůže být ve všem dokonalý. Když vstanu, dopřeji si ranní koupel, která mě dokáže pokaždé tak příjemně naladit. Jakmile skončím, zahalená do červené róby z nejjemnější bavlny se přesunu na verandu s výhledem do překrásných zahrad. Opřu se o zábradlí a nechám vítr, aby mi usušil mé dlouhé tmavé vlasy. Netrvá dlouho a vedle mě přistane věrný sokol Nutius. K nožičce má přivázanou zprávu. Jsou v ní nejdůležitější informace o změnách na bojišti, které podléhají mému dohledu. Na verandě je velký mramorový stůl a na něm srovnaný štos map.Zasednu za něj a mávnu rukou. Z hromádky vyklouzne jedna z map rozloží se přede mnou. Na ní se postupně začnou objevovat figurky vojáků, formací a táborů. Na první pohled se tento plán jeví jako dětská hra, avšak pohybovat figurkami smí jen anděl, který je schopen nést velkou zodpovědnost za své tahy. Ovšem, že nerozhodujeme o všem. Jen navádíme. Taháme za nitky. Nikdy přesně nevíme kdo se stane vítězem. Musíme být opatrní, protože známe myšlenky obou stran. Nesmíme navodit moc situací, kterým říkají lidé na zemi štěstí, nebo náhoda. Pohneme figurkami a čekáme, jak se situace vyvrbí a pak znova, dokud se jedna strana nevzdá. Pokud se nám zdá, že jeden moc riskuje, pošleme zprávu jeho strážnému andělovi, aby svému svěřenci dal znamení o ukončení konfliktu. Jak se znamením smrtelník naloží už není naše starost. Je to složitá a nevyzpytatelná práce. Možná proto jí mám ráda a nedovedu si bez ní představit své bytí tady v Nebi. Bydlím v hlavním paláci, v jednom z jeho křídel, které je přiděleno nám, válečným andělům. Ven tak často nevycházím. A když už mě tam někdo potká, jedu na hřbetu jednoho ze svých dvou koní, nebo ve svém povozu. Miluju projížďky, i když bývají krátké. |
| |
 | Peklo ... ...... ......... Ehm.........Nic. Země Ráno? Táhle zívnu a líně z postele natáhnu ruku k zastínění okna. Do místnosti pronikne závoj třpitivých ranních paprsků, ještě zvýrazněný párou a dechem poslední noci. Ráno...... Prst spustí stínění a paže bezvládně spadne na zem. ....Moc brzo. |
| |
 | Peklo Znáte to přísloví čet nikdy nespí ?? Já jsem toho jasným důkazem. Jsem jedna z mála bytostí, které spánek nic neříiá. Pomalu přecházím po ložnicích ostatních a bičem budím toho, kdo se ještě neprobudil. VSTÁVEJTE VY CHÁZKO. Hříšníci dnes čekají. Potichu přejud k jednomu ďáblovy schoulenému do klubíčka a cumlajícího si vlastní palec. Pomalu se hlavou přiblížím k jeho uchu. BUDÍČEK. ďábel celej vyděšenej se probudí a spadne z postele pak ho pár kopanci uvedu do normální polohy a vyšlu hlídat Bránu pekelnou. Ach ano cítím to dnes přijde ten den, kdy skoncuju s těmi opeřenci jen se potřebuji domluvit s vůdci a udělat ohromnou mobilizaci. Když chci vejít do další ložnice zarazim se je tam totiž postvička symbolizující ďáblice. Poamlu schovám bič a nahlédnu dovnitř. Hmm překvapivě všechny vzhůru. Pak dojdu do své kanceláře a vyšlu čtyři malé ďáblíky co mi dělají poslíčky pro mé tři vůdce a Kata ( Sice Kat a vůdce Škůdců nejsou přiděleni, ale to nevadí přijdou prostě: Tarya, Marduk, Tunrida a Berilac.) Pak si udělám pohodlí položim si nohy na stůl a čekám jejich příchod. |
| |
 | Peklo *muhehe* Tak jako každé brzké ráno procházím poloprázdnými chodbami a vyhledávám neposlušné pekelníky. Ležérním krokem vejdu do jakéhosi kumbálu a začnu si brousit pilníčkem své rohy. I pekelní zaměstnanci mají právo na krásu., uchichtnu se a odplivnu si na zem. Dokončím svoji údržbu a ještě zkontroluji rudé vidle, které držím v pravici. Nasliním prst a pomalu se dotknu jednoho z hrotů. Au!, syknu po obdržení rány. Občas probíjí, ale dodávají mi autority. Kdo chce pozlobit Marduka, vzápětí pocítí vidle na své zadní části těla. Vylezu z kumbálu zpět na chodbu. Krásnější a již připraven na další pracovní den., hlasitě se zasměji a hned v dalším okamžiku pohledem zaregistruji ďáblíka, který se mi pokouší cosi sdělit. Hele, škvrně! Nemám na tebe celý den. Buď mi okamžitě řekneš co máš, nebo...!, ukáži beze slov na vidle. Po konečném vyslechnutí vzkazu pokrčím mohutným obočím. Co chce Valerius takhle po ránu?, zývnu a pomalu se vydám do arciďáblovy kanceláře. Vidlema otevřu dveře a ani si nevšímám kolemstojících ďáblů. Pane? Doufám, že je konkurz na dozorce nad succubami. |
| |
 | Peklo Proč mě budíš, ty tuporoče! Nadávám, když mne nějaký psolíček probudí. Pracuji dlouho do noci, usínám až k ránu. Já narozdíl od Arciďábla spát musím. S velkou nevolí vylezu z velké postele. Postel je z černé kůže a má rudé saténové povlečení. Obléknu si dlouhé černé šaty s rozparky po stranách y slušným výstřihem. Vím, že tady je vše zakázáno, ale já jsem Succuba. Vzhled femme fatale je mou podstatou. Rozčešu si vlasy a vydám se za tím, kdo mne volá. Přál ste si, pane? Zeptám se, když svůdným krokem dojdu až k němu a posadím se do křesla. |
| |
 | Peklo Probouzím se do nového. Co dne ?? Tady nejde poznat ani zda tu zajde slunce. Prostě jsem se probudil po odpočinku. Hned, jak vstanu dám si svůj raní dryák z liských očí a vyrážím do práce. Obhlížím mučírny v očistci. Ano nádherná práce nic jiného si Démon přát nemůže. Ano je to tak jsem démon. jeden z temných rytířů středověku co upsal duši ďáblu tak hroznou smlouvou, že místo hříšníky se země stal démon. Napůl lidská bytost a napůl nestvůra jejíž pohled člověku či komukoliv jinému ukáže jeho nejhorší hříchy a činy.Když už skončí obhlídka a mířím z5 do své kanceláře zastavíme mě malý ďáblík. Copak chceš prcku ?? Potom co mi oznámí, že mě chce arciďábel změním směr a mířím do jeho pracovny. |
| |
 | Peklo Probudí se za mírného pištění v uších.Usla teprve před 2 hodinami,nemá zrovna nejlepší náladu.A tak si ten malí ďáblík nemohl vybrat horší dobu.¨ Vypadni!Zařve na něj a vyhodí ho z jejího pokoje a ani nečeká na to co jí vlastně chce. Učeše si vlasy vezme si na sebe svoje obvyklé,černo/červené šaty,které shají až po zem. Když vyjde ven znovu se osoptí na malého ďáblíka,chytne ho za ucho a vytáhne ho do výše jejích očí. Tak co mi chceš?Už klidněji se zeptá a když jí odpoví... ...vydá se rovnou k arciďáblově pracovně. |
| |
| Nebe chvíli jen sedím na svém taburetu, a nazírám do světa lidí. Jsem schopná trávit celé hodiny tím, že je sleduji a snažím se nasměrovat kroky nekterým z nich na správnou cestu. Nyní sleduji malíře, který nad sklenkou vína marně se snaží zachytit krásu onoho světa, tak, jak si jej představuje. Vidím mu v mysli nádhernou vizi složenou pouze z barev, přesto mne onen výtvor uchvátí..přesto, vždy, když jej přenese na papír, vypadá to jako nepovedená mazanice... možná má láska k umění mne přiměje zasáhnout... Ange! |
| |
| Nebe Uslyším jak Anya zavolá moje jméno. Odložím desky na zem a jsem ráda, že mi je nikdo nevezme a zase se k nim vrátím. Roztáhnu křídla, ale nakonec se rozhodnu jít raději pěšky. I když létám hrozně ráda. Možná až moc. Za chvíli jsem u Anyi. Dobré ráno. Usměji se na nejvyšší. Máš pro mě nějakou práci? Zeptám se s nemalím nadšením. |
| |
 | Doma, laciný pronájem na kraji města, u rozbitého okna. Zahodím temperu, ta se rozplácne na protější stěnu a zanechá velmi zajímavý žlutý obrazec. Bohužel pro mne, budu to muset zaplatit.) krucinál.... strhnu plátno, zmuchlám jej a zahodím k té hromádce papírových koulí. já to snad nesvedu... kolikrát jsem to již chtěl vzdát, něco mě však přesto nutí zkoušet to znovu a znovu, namalovat posmrtný život, onen svět... bože či ďáble, mě je to již jedno...pomoz..... |
| |
| Nebe ahoj Ange.... vlídně se na ni usměji. Kdyby bylo po mém, vyřídím tu věc sama...vlastně bych se s oním malířem ráda setkala...ovšem nemohu tu nechat nebe bez dozoru. Díky tomu jsem již kolik stovek let zde, a na zemi pouze nazírám. ano..jde o jednoho malíře..snaží se o impozantní dílo..avšak nejde mu jej přenést na plátno. vnuknu jí to, co jsem sama viděla...před očima se Ange na okamžik přomítne obraz mladého malíře a pak jeho díla. věřím že to zvládneš. |
| |
| Nebe Usměju se na Anyu. Jsem strašně ráda a nadšená. Jdu za mladým malířem, samozřejmě on mě vidět nemůže. Zafoukám mu do vlasů. Jen pokračuj. Zašeptám mu u ucha a jsem připravena vést mu ruku, jen aby naplnil svou představu. |
| |
| Můj špinavý pronájem, rozbité okno, zapatlaná zeď a tichý hlásek za mými zády nadskočím, štětcem udělám šedozlatý čáranec po plátně, a otočím se. Nikdo tam však nestojí. mám snad halucinace...? chce to další kafe? napadne mne, ale pak si všimnu že ten čáranec z ůleku není vůbec špatný..vlastně mi tam perfektně zapadá... kdo jsi? zeptám se, znovu uchopím štětec a dělám další a další tahy... |
| |
| Dům Koukám na mladého malíře. Ano, ano... ve světě bez naděje... Zopakuju si známé andělské pořekadlo. Stačí jen malinko popostrčit a už to jde. Usmívám se sama pro sebe. Sem tam fouknu Juliusovi do vlasů, aby věděl, že tam jsem. Možná mu tam nechám i peříčko. Má krásné sny... |
| |
| pronájem a nadpozemská bytost u rozbitého okna, potřebuji snad opravdu další kofein? proč mi nechceš odpovědět? jsem trochu znepokojen. nebo se mi ukázat..já vždycky věřil...věřil... blábolím..potřebuju kofein.... jsi můza? vyptávám se toho, co mi fouká do vlasů... možná sem jen fouká zvenčí rozbitým oknem..a já z toho dělám bůhví co... přesto dál tvořím...a konečně po tolika promarněných nocí to vypadá že se mi daří... |
| |
| Byt Teprve teď si všimnu bytu malíře. Je tak temný, chtělo by ho to trochu prosvětlit. Je mi líto, že mu nemůžu odpovědět i když řešení by bylo. Udělat ze sebe člověka na krátký čas. Dát mu inspiraci a pak zmizet, ale to nechci. Takhle ho můžu hlídat pořád. Pak si vzpomenu na jeden obraz, který jsem kreslila. Symbolizuje anděla a třeba bych ho mohla vnuknout malíři. Shodím malíři tužku ze stolu a do mysli mu vnuknu myšlenku anděla. Krásný obraz, který může pak nakreslit a prodat. Třeba se mu pak povede lépe. |
| |
| Byt nejdříve musím dokončit tohle... jakoby nepřítomně odpovím na obraz, který se mi zrdcadlí v mysli. je nádherný.. jak mám vedět že nejsi pouze závan chladu z rozbitého okna? zeptám se, skoro smutně..přitom dál tvořím,...rychle...ruka se skoro míhá po plátně, štětci však ani jednou neuhne štětina, aby udělala nežádoucí čáru... obraz skoro jakoby rostl před očima.. |
| |
| Byt Nejraději bych Juliuse hladila po vlasech a řekla mu, kdo jsem. Ale copak, by pochopil, že mě poslali jen proto abych jeho snům dala tvar? Je tak smutný... měla bych mu dát důkaz... Usmívám se nad jeho obrazem. Zaslouží si odměnu. Vytrhnu jedno peříčko ze svých křídel a položím ho mu na stůl. Třeba si ho najde a uvědomí si, kdo je jeho můza. |
| |
| Byt, prázdný, a nebo ne? proč jen je rychlovarná konvice tak daleko... Náhle se na můj stůl snese peříčko bílé jako sníh. tohle má být...? zeptám se nevěřícně, odložím štětec a vezmu peříčko do dlaní. Nevypadá jako žádné, které by mohlo být ptačí. já...jsi má můza...má andělská můza.... usměje se, peříčko pohladím a schovám jej do kapsy u košili. Pak znovu pozvednu štětec, a maluji... |
| |
| Byt Sednu si na podlahu a sleduji mladého malíře... Ví to... ví to... Raduji se v duchu. Ten jeho obraz je tak krásný. A když ho prodá vidělá si na nájem i jídlo a za chvíli mě už nebude potřebovat. Bude malovat sám a nebude potřebovat pomoc andílka snílka. |
| |
| byt, hotový obraz, a tajemná můza před oknem... na nic se již neptám, meříčko jakoby mne v kapse hřálo. Ještě pár zpěbilých tahů štětcem, a obraz je hotov... Konečně vypadá tak, jak jsem si přál. děkuji... otočím se tam, kde ji předpokládám, a usměji se. neodcházej... |
| |
| Byt Usměju se na neznámého malíře, protože se kouká na místo, kde jsem. Je mi jasné, že mě nevidí, ale cítí moji přítomnost. Jsem jako malé dítě. Raduji se z dokončeného obrazu s neskrývanou radostí. Dám malíři pusu na tvář, kterou cítí jen jako lehký závan větru. Teď rozhodně nehodlám odejít. Jsem na začátku své práce. Musím malíři pomoct, aby si věřil i beze mě. |
| |
 | Peklo Prudce lisknu toho prcka, který se mě opovážil probudit. Grrr ... Co, k sakru, chceš? Cožpak mě nemůžeš nechat vyspat? Zavrčím na toho troufalce, který se teď tváří trošku vyděšeně. Nehodlám se však hnout ze své postele a tak ho nechám, aby mi vyřídil vzkaz. Když dopovídá jenom ukážu rukou ke dveřím načež poslušně vypochoduje ven. Velkej pán, malý spratci. Co chce tak brzo po ránu? Pokud se tomu dá říkat ráno. Ušklíbnu se a ještě hodnou chvíli zůstanu ve vyhřáté posteli (i když ono je asi vyhřáté všechno), po chvilce povalování nakonec vstanu, rozčísnu si krátké, rudé vlasy a obleču si červeno černé šaty. Také karátké, někam nad kolena. S nevrlým výrazem se vydám chodbami k arciďáblovi. Kdokoli se mi připlete do cesty, toho odstrčím nebo ho seřvu. S tichým brbláním vejdu do jeho pracovny (?) a rozhlédnu se kolem. Mám tušení, že se čeká jenom na mě. Pokrčím rameny. Neměli by ti mrňaví parchanti nejdřív zaklepat, než k někomu vtrhnou do pokoje a začnou ho budit pištivým hláskem přímo u ucha? Zabrblám si ještě potichu pro sebe a pak se podívám na arciďábla a čekám, co nám chce. |
| |
| Má kancelář Pomalu si prohlížím všechny co přišli rozmístim si je kolem mého stolu o pěti pohodlných křesílek. Přeji vám nový den v tédle díře. Řekl bych,že žádný z vás si není jistý proč jsem si vás zavolal. Pomalu jsem sledoval statistiky a zjsitil jsem, že hříšníku pomalu ubívá. Pak jsem dokonce zjistil, že většina ďáblů dokonce přestává pracovat, jelikžo jim tadle práce připadá nudná a fádní a já jim chci vyhovět, proto jsem se rozhodl na chvíli vystrašit ty nahoře. Dnes si dáme všichni pauzu azítra žádný směný provoz, jediní, kdo budou ráno pracovat budou strážci brány. Zbytek půjde večer. Všichni pokušitelé, svůdci i škůdci a ...... KDyž chci něco dopovědět slyším mužský hlas ve své hlavě. Normálně se tydle požadavky ozývají v hlavách škůdců či pokušitelů vyšších funkcí. Tendel hlas, ale touží po svém cíli tak moc, že to přivolalo i mě. Naamah právě teď někdo vyzval peklo a nebe.Chci abysi toho smrtelník našla a strestalal ho za tu opovážlivost. Čekje myslím, že to je pan Julius Letta je to malíř. Ano, ano a chce stvořit obraz a FŮŮŮŮJ už mu pomáhá opeřenec.. Naamah jestli toho chlapa nepřivedeš k rozumu přivedu tě k rozumu já. Ať tu mám do večera jeho duši a teĎ jdi. Pak se podívám na zbytek. Doufám,že jste pochopili co po vás žádám. Jinak málem bych zapoměl kate ty a tvý lidi budete mít furt střídačku pač víc mučení by nám večer stějně nepomohlo. Pak si položím kopyta na stůl a čekám jestli enmají nějaké dotazy. |
| |
| Valeriova Kancelář ... ....... .......... Pořád nic. Země Nově objevivší se malá boule pod přikrývkou vyvolá krátké zaškubání prstů padlé paže. Pomalu se skryje do záhybů látky a po chvilce šustivého hledání vytáhne za hlavu malého, rudého šklebícího se skřeta. Postavím lehce skřeta na zem a jemné poklepání na holou hlavu jen rozšíří škleb na jeho tváři do úrovně hrozící odpadnutí vršku hlavy pokud se pokusí promluvit. Nastavím dlaň a ďáblík do ní pohotově vsune lístek plný děs budících klikiháků. Práce? Přidržím si lístek před očima. Spíš pro pokušitele, myslím že na to nikoho specielně nemám.....ale ten anděl zní zajímavě..... Položím lístek na lysinu rudé hlavy a na druhou stranu připíšu pár řádek. Načež rarach provede něco mezi pleskavou salutací a chycením lístku a zmizí. Mohl počkat až odložím propisku..... Valeriova Kancelář (druhý pokus) Zpod stolu se Valeriovi vedle nohy objevil malý, rudý pařátek s lístečkem. Kdo přesně má tento úkol? |
| |
| Valeirova kancelář Jasné šéfe už jdu... Odejde z kanceláře,zamířím k branám pekla.Stráže mě bez jakýchkoliv námitek propustí a vyjdu ven. Lettův dům Objeví se v Lettově pracovně a posadím se na rozvrzané židly.Okem prolétnu po pracovně.Nemá te to tu moc pěknékriticky pohlédnu na malíře.Anděla si zatím nevšímám. |
| |
| Šéfíkova kancelář Pozorně poslouchám Valeriusův proslov. Volno ... to se mi líbí., zajiskří mi oči. Vypadá to na namáhavý den. Samozřejmě co se týká tebe, Tunrido., rozesměji se a šťouchnu do rudovlasé pekelnice. Ale Marduku! Jsi vážená osoba, vůdce škůdců. Nechovej se jako podřadný pekelný zaměstnanec. Náhle mi v mysli zaburácí jakýsi mužský hlas. No páni ... mocné a temné přání. Vyřknuté s takovým zoufalstvím, že směřovalo až k arciďáblovi. To tu nebylo již pěkně dlouho..., potěšeně hvízdnu a poškrábu se na hlavě. Julius ... Lett. No, snad se zachová správně. Jinak mu pán Bůh pomáhej., ušklíbnu se a odplivnu si. Jsem se vším srozumněn, pane., neohrabaně se ukloním a málem schytám další ránu od mých vidlí. Ještě si počkám na vyjádření ostatních a potom půjdu po všech čertech., uchichtnu se. |
| |
| Kancelář šéfíka Unaveně zívnu a protáhnu se. Skoro zavrním jako kočka. Proč jste tedy musel budit i mě pane? Já přec pracuji jen v noci.. Stěžuji si a zamračím se. Jako kdybych to já nezvládla lépe.. své pečlivě učesané dlouhé černé vlasy shrnu z obličeje a rozprostřu si je po zádech. Sedím na židli, nožku přes nožku a jemně s ní poklepávám. No, tak ať si Naamah užije nějakého malíře. Stejně jej nedostane. Ti opeřenci mají asi lepší spojení a byli tam rychleji. Jak nepěkné. Ještě aby sis vypíchnul oko, jako by už tak nestačilo jak vypadáš teď.. Zašklebím se na Marduka, když se na mě však otočí pobaveně na něj mrknu. Byl to jen žert. |
| |
| V pronájmu, se studeným a teplým závanem vzduchu. Jak jen ti mám poděkovat...můzo.... zašeptám, anatáhnu ruku tam, kde ji cítím, kde jistě je... jen doufám že jí nestrčím prst do oka... napadne mne ale pak takovéhle myšlenky zapalším. jak asi taková můza vypadá.... |
| |
| Nahoře s úsměvem na rtech sleduji, jak Ange pomáhá malíři.. je ejště tak mladá..a má pro ně pochopení. Nikdo by to nezvládl lépe než ona...a činí i to oč jsem ji nepožádala... úsměv mi však okamžitě spadne, když spatřím další existenci po malířově boku. ti proradní ďáblové! zakleji v duchu, a ani se za to nestihnu napomenout. Nehty si zareji do kůže a sleduji situaci dál. Nemohu nic dělat. I když, teď, poprvé za kolik stovek let, bych dala bůhvíco za to, abych tam dole mohla být... Ange...naše malá ange...snad se jí nic nestane...měla by co nejdříve vypadnout...ale....ona tam toho malíře dáblovi napospas nenechá, já to vím... Také bych to neudělala... |
| |
| Peklo - Valeriova kancelář Když uslyším, že jediní, kdo pracují jsou strážci brány zamračím se. Grrr ... Klidně se ke mně můžeš přidat, jestli se budeš nudit. Ale nezaručuji, že se ti něco nestane. Hodím na Marduka otrávený pohled plný ironie a pak se znovu podívám na Valeria. Lepší nápad nebyl, což? Ušklíbnu se, když se Marduk pokusí o úklonu a přitom se málem nabodne na své vlastní vidle. Myslíš, že by mu to nějak uškodilo na jeho vzhledu? Otočím se na Taryu s úsměvem a pobaveně sleduji Marduka. Jestliže on mě může popichovat, proč bych nemohla já? |
| |
| Byt mladého malíře Julius mě pohladí po tváři. Možná je to zvláštní, ale já to moc dobře cítím. Nebo spíš cítí tu jeho myšlenku než dotek. Nemusíš děkovat... jen věř svým snům. Zašeptám mu u ucha a jsem hrozně šťastná. Pak, ale příjde ďáblík. Leknu se. On ji uvidí. Ještě ho zmate. Zapomene na sny. Pamatuju slova Anyi, že se nemáme hádat s peklem, ale jeho jim nedám. |
| |
| byt, můza a pekelnice v pronájmu...teda, za tohle by měli srazit cenu. otočím se, a spatřím sexy ženu na mé židli. ehm...a vy..jste kdo? to enbude má můza.-..jasně cítím že sedáí stále naproti mne, takhle je jiná...má...až moc se podobám stvárněním pekelnic. |
| |
| Byt Pohlédnu na anděla a chladně na něj pohlédnu. Já? Zamrká jako by všechno bylo jasné. Vytáhne jakýsi časopis s opravdovými skvostnými obrazy. |
| |
| Byt co...co tu děláte..slečno? pokračuji v otázkách, tohle není mormální, ale já řpece nic nepil...možná halucinace z nevyspání, nebo...nebo já již nevím... já...nemohl by jste mi to někdo vysvětlit? podívám se zoufale směrem, kde je mámůza. Z té druhé ženy mám trochu strach. |
| |
| Byt Zavrtím hlavou a chytnu Juliuse za rukáv. Ne, prosím... ne... Snažím se přemýšlet. Anyo, Anyo... prosím povol mi se zhmotnit |
| |
| Byt Nebojte se Pohladí Letta po ruce. Jen mám pro vás nabýdku Usměje se. |
| |
| Byt chci udělat k¨rok dopředu, něco mne však zadrží..jako by mne nekdo držel na místě... můza mi již jednou pomohla..i tentokrát bych jí měl důvěřovat... uvědomím si azůstanu stát. a co je to za nabídku...slečno? |
| |
| Byt Otočí na něj jednu stránku časopisu a upře na něj pohled. Hmmm |
| |
| Pokoj.... no...obrazy. a co já s tím? zeptám se poněkud nechápavě, podporován tím, co mi podsouvá má můza.. bože...počkat...vždyť já volal nebe i peklo...a nyní mám můzu co ztrácí andělská pírka, a ženu co vypadá jako pekelnice na židli....o ty hlupáku! napomenu sám sebe, když mi dojde, jak to nejspíše bylo. |
| |
| Nebe jistěže Ange...konej jak uznáš za vhodné...bude to tvá první zkouška... sdělím ji, modlím se zani, a nadále sleduji jak se to celé bude vyvíjet. Ange..kdyby to nešlo jinak...přenes ho sem....já vím že tím zhatíme jeho život ale... ta ďáblice, pokud bude chtít, najde si ho znovu a ty..nebudeš s ním moci být neustále... můj hlas zní skoro zoufale. |
| |
| Byt Chcete tedy můzu? Sladce se usměji a dál před ním držím plátek se skvostnými obrazy,které se lákavě lesknou a třpití. |
| |
| Pokoj mladého malíře Zavřu oči a chytím Juliuse za ruku. Soustředím se na to jaká chci být. Skutečná reálná bytost. Před Juliusem i ďáblicí se objeví asi tak 18-ti leté děvče. Krátké blond vlasy a nebesky modré oči. Na sobě mám krásné bílé šaty a boty na podpadku. Na zádech nádherná andělská křídla. Neposlouchej ji, prosím. |
| |
| Byt Přeletím pohledem Ange. Co si myslí? Uchechtnu s.Domu přiletí vánek okno zavrzá a vítr načechrá mé červené šaty. Copak jsem tak strašná? Nevině prohodí ocáskem ze strany na stranu. |
| |
| Moje kancelář Sleduju tu trojci, jak učitel žáky. Doufám,že jste mě pochopili všichni a všichni si teď dojdete za těmi svými a oznámíte jim,že se teď nikam nejde ať si jdou odpočinout. A teď jděte mám tu naléhavou práci. Pomalu se soustředím an Malířův pokoj a sleduju to vše. Not o snad né andělé se už zjevují i u takových nůzných smrtelníků, jako je on ?? Myslí, že byhc se měl do toho vložit, ale ne zatím počkám až to bude to nejhorší což od toho enni daleko vložím se do toho sám a ukážu tomu malíři, jak neschopnými obránci jsou múzy. |
| |
| v pronájmu několikrát otevřu a zavřu ústa jako ryba. Pak znenadáníudělám krok k dáblici, tu zase k andělovi. ne...ne...chci pryč, bojím se... tohle je i na mou psychyku moc. Zavřu a otevřu oči, stále tam však jsou. já...co za to ? zeptám se ďáblice, ale nepatrně se přiblížím zpět k můze. |
| |
| V pronájmu Nedávej jí nic. Prosím Juliuse. Zvládněš to sám. Všechno zvládneš sám. Koukám mu do očí a snažím se působit naléhavě. Koukni co jsi zvládnul a byla to jen tvoje ruka. Tvoje sny jsou tak krásné. Nevzdávej se jich. |
| |
| V kanceláři Vteky praštím dos tolu. ten nevydrží a vzplane plamenem. Sakra stále se chrání tou múzou musím se o ní postarat. Vezmu jedno ze svých lejster a začnu na něj škrábat vzkaz. Můj drahýa věrný Alaste potřebuji tvých služeb jdi na adresu ****** co nejrychleji nachází se tam muž malíř a o něj se zrovna pokouší jedna z pokušitelek a zároveń se mi do toho plete jedna můza. A tvůj úkol je jasný POSTAREJ SE O TOHO OKŘÍDLENCE. Pak lusknu a pergamen na který jsem psal vzplane. Tendle vzkaz se začne ohněm vrývat do Alastovi levé paže. PS: Takhle posílám vzkazy já !!! Jak zprávu přečte vše zmizí jen zarudlé místo nasvědčuje, že to nebyla noční můra. |
| |
| v pronájmu já...já....bojím se tě... zamumlám směrem k můze. Vypadá tak tajemně, tak krásně, tak impozantně a tak...děsivě. Jakoby mne jediným mávnutím ruky mohla usmrtit. já..proč zrovna u mne.... začnu nesměle koktat. co ode mne chceš? zeptám se znovu ďáblice. jestli tohle řpežiju, budu mít nadosmrti co malovat... |
| |
| V pronájmu Vždyť mě znáš. Jen jsi mě neviděl. Pošeptám a spustím ruku. Nenabízím ti nic víc než tvoje sny. Podívám se mu do očí. Jsi jedinečný. Máš krásné sny. A představy. Chci jen aby jsi kreslil to co vidíš. To chceš ne? Snažím se Juliuse přesvědčit. |
| |
| Země Nad postelí vzplane plamen. Že to nemůže poslat trochu rozuměji, budu zase týden větrat. Z ohně vytáhnu kouřící složko a už na první pohled je jasné že naškrábané písmo musí nahrazovat řev. Ještě že to je písemně. Pokrývka pomalu klesne na náhle prázdnou postel. V pronájmu "Ale to je krásný obraz. Kdopak ho maloval?" Zdí pomalu pronikne hlava postavy možná ženy. |
| |
| V pronájmu Zavřu oči. Anyo.... jsou tu dva... Pošlu zprávu naší nejvyšší. Cítím, že je zle. Nechte ho být. Řeknu oběma ďáblům. Nechte ho být. Jděte jinam. On není jako vy. Má krásné sny. |
| |
| V podnájmu Podívám se přkvapeně na Ange. "Proč tu máme Škůdce?" Zdí se protáhne i zbytek těla oblečený ve volné košili a kalhotech možná muže. Mohlo by to být jedno.......mohlo by to být druhé..... Vrhnu vážný pohled na obě přítomné. "Už bylo mnohokráte řečeno, abyste si nehrály se smrtelníky." |
| |
| V pronájmu Zamračím se na nově příchozího. A kdo říkal, že si chci hrát? Zeptám se pobouřeně. Já tu byla první tak nevím, kdo si chtěl hrát. Nechte ho být. Snažím se si stát na svém. On není jako vy. Patří k nám, díky snům. Pochopte to. Stojím mezi ďábly a Juliusem. Nechci, aby mu ublížili to raději ať ublíží mě. |
| |
| V podnájmu Poslední věty mne viditelně zasáhnou. Smutně pohlédnu na schnoucí plátno a obrátím se na pana Letta. "To je opravdu strašné. Toto by neměl dělat nikdo." V mé tváři se zrcadlí hluboký smutek. "Mějte mou upřímnou soustrast pane Lett. Smrti snu se vyrovná snad jen smrt člena rodiny. Hluboce se omlouvám za svou neschopnost zabránit této tragédii." |
| |
| V podnájmu já..v.y totiž..proč je vás tu tolik? zeptám se a znovu ucouvnu k můze. Pokud si mám vybret, volím raději smrt v její náručí, než u těch dvou. já stále nevím o co vám jde! prohlásím v záchvatu odvahy. ani proč jste se mi nakvartýrovali domů...tedy do tohohle ubohého pronájmu! co pro vás znamenám? vyptávám se, spíše nového příchozího, vypadá výmluvnější, ale zato i inteligentnější než první ďáblice... |
| |
| nebe to....ti podlí....hnusní..... soptím. existuje nějaký způsob jak zasáhnout...zasáhnout... mohu zasahovat do mysli smrtelníků, nikoli ďáblů a nadpozemských bytostí... pokud mu vštípím aby držel s Ange...aleto může udělat i ona sama..navíc..pochybuji že v závěru by to bylo něco platné.... divímžse že z toho enzešílel..musím mít velkoumorální sílu a představivist...Ange má pravdu...má krásné sny. |
| |
| V pronájmu Prosil jsi o pomoc a já tě vyslišela. Řeknu Juliusovi a usměju se na něj. Ale nechápu co tady chtějí ti dva. Můj ukol je tě chránit a pomoct ti uskutečnit sny. Nic víc. Snažím se být klidná i když v srdci mám trochu strach. Ne o sebe, ale o Juliuse. Nějak jsem si ho oblíbila. Nezáleží co znamenáš pro nás, ale pro ostatní lidi. Měli by se dozvědět jakou krásu ukrývá svět, když ji nevidí v přírodě proč by ji neměli vidět na obraze? |
| |
| V podnájmu Výraz mé tváře přejde smutného na trochu rozpačitý. "Nechci vás nijak urazit nebo si vás nedejbože znepřátelit, ale myslím si že máte právo vědět pravdu." Na okamžik se odmlčím, ve snaze co nejlépe si poskládat slova v hlavě. "Pokud se ptáte, jak jste zvláštní že se vám dostalo naší pozornosti, tak asi nejpřesnější vyjádřením je že nijak. Pokud se ptáte čím tuto..." Podívám se na dívky. "...hereckou skupinu, z nichž některé" Pohled padne na Ange. "své fantazie až přespříliš prožívají, tak odpovědí je jak již bylo řečeno intenzita vašeho přání." Znovu se podívám na obraz a onen pohled..... "Ano vypadá to na krásný sen, pokud mohu něco nabídnou jako odškodnění za jeho zničení neváhejte." |
| |
| Pronájem( kam jsem jen dal ty prášky na hlavu) já...já...totiž...nečekal sjem že si jen budu přát a vy...přijdete.... vykoktám, ale tahle doměnka mě již jednou napadla, ani ne před několika minutami. proč by ji neměli vidět? svět zevšedněl...o umění dnes již nikdo nestojí, a pokud, musí být pořádně staré a drahé, ať je to již jakákoli mazanice, hlavně když si jej mohou pověsit do vstupní haly a říkat ,, vidíte to? to je obraz od toho toho z šestnáctého století.." řeknu trochu posmutněle. proč, v přítomnosti ďábla a anděla, melu o umění? |
| |
| Pronájem Ale to není pravda. Ohradím se trochu. Lidé mají rádi krásné věci a nemusí být z bůh ví kolikátého století. Jsi nadaný Juliusy. Nesmíš to zahazovat. Snažím se ho pořád přesvědčit. Přijdu za každým, kdo mě požádá o pomoc. Hodně lidí nás ani nezahlédne, ale ty ty jsi mě cítil. Vím, že jsi výjmečný. Cítíš nás. Jsi jeden z nás. |
| |
| pronájem já...jak jeden z vás? zatvářím se poněkud nechápavě možná jsem nadaný, má můzo...ovšem...jsem rád že mám na barvy. Nikdo si nic od takového nuzáka, ajko jsem já, nekoupí... smutně se na ni usměju. jaké je vlastně tvé jméno? |
| |
| Pronájem Ještě jsi to nezkusil. Nevzdávej se naděje a zkus ho prodat. Uvidíš že to bude lepší. Snažím se Juliuse trochu povzbudit, aby si věřil. Jsem Ange, moje jméno je Ange. Přiznám se a trochu zrudnu ve tvářích. |
| |
| Podnájem "Angelina, Škůdce prvního stupně že ano. Ale trénink škození lidem se koná v jiných částech světa, takže by mě také zajímalo co tu mmimo rozptýlení hledá." |
| |
| Pronájem pokud se dožiji rána... odpovím neurčitě a loupnu očima po ďáblovi. Ange..krásné jméno, hodí se k tobě. usměju se. budeš...budeš se mnou i pak? pomůžeš mi...? nechám otázku nedořečenou, a podívám se na ni s otazníkem v očích. |
| |
| V podnájmu "Rozkošné jak mě ignorujete, tak předtím než od ní necháte ukočit svůj život se vás chci zeptat kdo doopravdy namaloval tento skvostný obraz?" |
| |
| Pronájem Možná tak škodím vám, aby jste ho nestáhli k vám. Zamračím se na Alasta a podívám se znovu na Juliuse. Neposlouchej ho, prosím. Zní to až skoro zoufale a v mých očích je náznak strachu. Ne o mě.. o něj. Budu s tebou tak dlouho jak jen si budeš přát a udělám cokoliv, aby jsi byl šťastný. Největším darem je pro mě tvůj smích a radost. |
| |
| Pronájem ten obraz jsem namaloval já. odpovím ďáblovi pevně. a rád bych znal i vaše jméno..pane? maličko nakloním hlavu na stranu, a obrátím se zpět k Ange. já....budu moc rád když mi pomůžeš...ale...ale.... ale mám pocit že tenhle muž by také chtěl něco říci... |
| |
| Podnájem "Alast prosím. A co vám dává onu jistotu že jste jej maloval Vy?" |
| |
| Podnájem možná to, že já jj měl v hlavě, snil jsem, onen moment se snažil zachytit již tolikrát..a byl jsem to já kdo namáčel stětec do barev a vedl jej po plátně. usměji se na Alasta, jako bych chtěl říci: tak s čím přijdeš teď? |
| |
| Podnájem "A poté přišel onen pocit. Ruka byla náhle pevná, obraz v hlavě jasný jako nikdy jindy.... nemám liž pravdu?" Chladně se podívám na Ange. |
| |
| Pronájem Koukám na Juliuse a zajímalo by mě nad čím rozmýšlí. Jestli opravdu chce uvěřit Alastovi, kterému nedělá problém lhát. Já lhát nemůžu a příčí se mi to. Ale občas by se mi to hodilo. |
| |
| podnájem Víte pane, s moc pevnou rukou se také špatně maluje. pronesi sic bez úšklebku, přesto je však jasné jak byla tato věta myšlena. kruci..on má ale pravdu....Angemi pomohla, to ano, ale namaloval jsem jej já.... i kdyby mi tady Ange pomohla...neznamená to snad jen to, že mne, jako autora, potkala můza? Vždyť kolik autorů s podobným zážitkem známe? Co tvrdí, že je posedla můza? |
| |
| V Podnájmu To byl hloupý žert. "Tuto otázku přepošlu zpět. Kolik lidí už řeklo že je posedl ďábel když vykonali co vykonali? Chcete snad říci že všichni jsou nevinní a že ďábel se potuluje světem, aby posílal nevinné na popraviště?" |
| |
| V pronájmu Zamračím se na Alasta. Já se toho plátna ani nedotkla. Řeknu pravdivě. Jen jsem seděla vedle a koukala jsem jak Julius maluje a pokud jde o to co říkáš občas to tak vážně bylo. |
| |
| v podnájmu na okamžikk se nad tím zamyslím. tenhle ďábel vládne jazykem, nikoli činy..nebo činy jsem zatím ještě neviděl..ale jazyk je mocná zbraň... minimálně mne nutí se nad tím zamyslet. to já nemohu vědět, kudy vy chodíte a koho posednete a proč. Není to moje starost. |
| |
| V podnájmu Smutně si povzdychnu. "Přišli jsme vám pomoci s Vaším obrazem, namalovaným Vašima rukama podle Vašeho přání. Můžeme nechat obrazy vznikat z ničeho jen když na ně pomyslíte, ale stáváte se opravdu jejich tvůrcem?" Pohybem paže zahrnu místnost i s vybavením. "Toto pro vás můžeme změnit. Máte nádhernou vizi, my nabízíme prostředky. Nechceme loutku, chceme Mistra." |
| |
| V pronájmu Juliusi, nevěř mu. Zašeptám. Připadám si bezmocná. Můžu ti nabídnout jen inspiraci. Drahé vybavení ani mnoho peněz nabídnout nemůžu. Povzdechnu si. Ale kdo lehce nabyde lehce pozbyde. |
| |
| Podnájem nadechnu se a vydechnu. To zní jako skutečná nabídka, taková, o jaké jsem snil celé měsíce či roky... ovšem podává ji opravdu..pekelně vychytraný ,,podnikatel". S úpěnlivým pohledem se ohlédnu na Ange. Cítím, že o té nabídce vážně uvažuji... co za to chcete? zeptám se slušně... Ange.... |
| |
| Podnájem Chytnu Juliuse za rukáv. Ne, prosím. Zašeptám a vypadám vážně zoufale. Copak nevíš, že mu jde o tvou duši. Zakryju si rukou ústa. Copak už neznáš pohádky? |
| |
| Podnájem pohádky...já...Ange já vím...neboj se.... povzbudivě se na ni usměji a snažím se vypudit ďáblovu nabídku ze své mysli. A moje duše...ta je to poslední co mi zůstalo,a jen tak někomu ji nesvěřím. |
| |
| V podnájmu Stále věří že je anděl? Na chvíli se pozastavím. "Vaše přání není nijak dramatické a musím také počítat se škodou už způsobenou.... Kdybyste žádal věčnou slávu, nebo nesmrtelnost tak odpovídající protihodnotou je celá duše." Pro tvorbu toho zase mnoho nepotřebuje. "20% by mělo odpovídat vašemu požadavku. Zahrnuje to ateliér, potřebné vybavení a jako alespoň malé odškodnění asistentku, která se bude trvale starat o patřičné náležitosti." |
| |
| V pronájmu Nevěř mu, duše se nedá rozdělit. Snažím se Juliuse přesvědčit. Já tady s tebou budu. Nic mi dávat nemusíš a budeme spolu tvořit. Krásné obrazy. Za ně budou peníze a vše co si budeš přát. Snažím se mu říct také svou nabídku. Nechci aby ses mi zavazoval, nebo mi cokoliv dával. Chci jen aby jsi mi věřil. |
| |
| V podnájmu Má pravdu. Přikývnu na souhlas. "Vysvětlím to přesněji. Sepsáním smlouvy s námi se dopustíte hříchu, který bude hodnocen při vašem soudu u nebeské brány. Nezávisle na vašich rozhodnutích dále to bude stále 20%." |
| |
| V podnájmu Nebe je velice krásné, Juliusi. Snažím se mu vysvětlit. Krásnější než co si dokážeš představit a žádný soud není. Upíšeš se a je to konec. Stáhnou tě dolů- Povzdechnu si. Také jsem to zažila, když jsem byla na zemi. Také se o mě hádali. Volba je na tobě. |
| |
| V podnájmu já...já...ale...Ange... vykoktám. Je to jako kdyby jste věřícímu přistrčili před nos ježíše krista a ten s vámi začal mluvit o počasí nebo politické situaci. já...já... začne se mi motat hlava, je toho na mne očividně moc... |
| |
| V podnájmu Podepřu Juliuse. Sedni si raději. Poprosím ho. Ještě se ti víc zamotá hlava a nechci aby sis ublížil. |
| |
| Podnájem já...ano..dobře.... souhlasím a posadím se na rozvrzanou židli, která vůbec neladí se zbytkem nábytku, ostatně jako vše, panuje tu umělecký nesoulad. nemohl bych...dostat nějaký čas na..na...na rozmyšlenou? marně se rozhlížím po sklenici vody. |
| |
| Podnájem Najdu nějakou sklenici a umeju ji. Napustím do ní vodu. Nikdo nechce rozhodnutí hned. Podívám se zamračeně na Alasta. Víš že je to na něj moc. |
| |
| Podnájem. nevím jestli se dokážu rozhodnout.. zasípám a natáhnu se po sklenici, kterou mi Ange podává. Napiju se, a maličko se mi uleví, stále to však není... platím za svou prostořekost... |
| |
| V podnájmu "Vaše rozhonutí nemusí být okamžité. Je to vaše přání tohoto okamžiku, nemohu zaručit že přijdeme i podruhé. V tomto okamžiku bylo vaše přání nejsilnější, ale pokud tomu tak bude smlouva bude ihned připravena." Obrátím se na Ange a v mém hlase se zračí nelibost. "Jak úžasné může být ono nebe, když se po zemi potulují andělé malující malířům obrazy, zatímco tisíce nevinných umírají hladem jen proto že nezapršelo? Pokud se chceš hrát na nebeského posla, předej tuto zprávu svému pánu." |
| |
| V podnájmu Nejsem žádný pošťák a i tam máme své lidi. Zamračím se. Ale to vy můžete za to, že lidé trpí. Když dáte moc do rukou jednoho člověka začne je zotročovat a lidé pak trpí. To není moje vina. A já ten obraz nekreslila. To zvládl Julius sám já se jen přišla dívat. |
| |
| V podnájmu. já už to nevydržím.... znovu hmátnu po sklenici vody, ovšem přemůže mě náhlá slabost. Mozek tolik podivných jvů prostě nestrávil. S řinkotem se moje tělo sesune k temi, následované sklenicí, která se roztříští a poraní mi tvář. Očividně jsem v bezvědomí. |
| |
| V podnájmu To není dobré. Přiskočím k bezvládnému tělu a jen lehce se ohlédnu na anděla. "Pojď za mnou." Načež se rozplynu i s bezvládným malířem. |
| |
| V pronájmu Skoro zároveň s Alastem jdeme k Juliusovi. Tohle jsem nechtěla... ne... ne... Zavrtím hlavou abych setřásla slzy. Pak na mě Alast promluví a já jen přikývnu. Zavřu oči a přenesu se za nimi |
| |
| Země Položím muže do své postele a trochu víc zatáhnu stínění aby slunce nesvítilo tolik dovnitř. Jedna starost za druhou. V koupelně navlhčím malý ručník a položím obklad na jeho čelo. S tou ránou bude také potřeba něco udělat. Podívám se na Ange. "Žádné hlouposti na tohle stačí náplast." |
| |
| Julius pár minut po ošetření se probouzí, a vrhá na celou místnost šílené pohledy. Posadí se na lůžku, neříká nic, žádná slova, jen šleně kouká... Jeho duch neunesl, když se o něj přetahovaly dvě bytosti, které vlastně podle jeho víry nemají existovat... lidově řečeno se zbláznil... |
| |
| Země Koukám se na Juliuse. Stačí trochu chtít. Položím Juliusovi ruce na tváře a jizvyčky zmizí. Pak se ale probudí a vypadá jako by se zbláznil. Juliusi, víš kdo jsem? Zeptám se ho |
| |
| Julius Julius neodpovídá, jen šíleně kouká, nakoenc si zase lehne a zavře oči. Ange pomalu dochází, že jeho dušeje ztracena...pokud ne přímo navždy tak rozhodně na velmi, velmi dlouhou dobu. Bude potřebovat odbornou pomoc... jenže jak to skončí? zavřou ho do blázince. Pomalu dostáváš vztek na alasta, a s každým Juliusovým nádechem se stupňuje víc a víc...kdyby jeho nebylo, nikdy by se to nestalo, nedošlo by to tak daleko... |
| |
| Do hlavy se mi vplíží představa řevu Valeria. Mám se tu ještě vůbec snažit? Kdo by tušil že bude tak křehký, zvlášť v dnešní době. Postrčím jemně ale nekompromisně Julia zpět do lehu a jdu si uvařit trochu kávy. |
| |
| Pokoj Jak jak jsi jen mohl? Zeptám se Alasta a pohladím Juliuse po tváři. Chudák, z toho se bude jen těžko dostávat. Vejdu do kuchyně za Alastem. Ukaž, že umíš i bojovat než jen kecat. |
| |
| Kuchyně "Oh, to je opravdu zajímavé. Andělé jsou nám nějací hrdinové." Bojovat? "Zajímalo by mě jestli je to stejný pocit pro nás všechny když přijdeme o smrtelníka. Jednoho z mnoha smrtelníků." Odložím šálek zpět na linku. "Přitom jsi se tak snažila ho přesvědčit. Copak bys udělala kdybys to věděla dřív?" |
| |
| Kuchyně Není jeden z mnoha. Byl to Julius. Měl jméno víš. Zamračím se a vzteky to ve mě vře. Schovala bych ho tam, kde by jste ho nenašli. Vezmu hrnek s horkou kávou a vyliju ji Alastavo do obličeje. Říkal si o to... prý jeden z mnoha. |
| |
| Kuchyně Jak rozčilená manželka. Jediným pohybem si stáhnu politou košili přes hlavu a utřu si mokrý obličej. Bíle otočky obvazu, pevně utaženého přes prsa už také pár kapek zasáhlo. "Schovala bys ho kde bysme ho nenašli?" Přejedu si překvapeně prstem přes krk v jednoznačném gestu. "A co teď zachánkyně ztracených? Chceš ho krýt stejným způsobem dokud jeho duše není v naší moci?" |
| |
| Kuchyně Vrazím do Alasta a plnou silou ho zapřu za linku. Já ho nechtěla zabít. Zavrčím naštvaně. Hledám něco těžkého nebo ostrého. |
| |
| Kuchyně "Opravdu." Zpoza zad vytáhnu z bloku kuchňský nůž nabídnu ho rukovětí napře Ange. "Zemřel by nevinný a šel by rovnou do ráje. Po tom přece toužíte." Trochu si poškrábu naražený zátylek. |
| |
| Kuchyně Ne, já chtěla, aby byl šťastný. Roztřesenýma rukama vezmu do ruky nůž. Ty za to můžeš. Stisknu rukojeť a říznu Alasta do obličeje. Udělám ti to co ty jemu. |
| |
| Kuchyně "Ty mi nabídneš pomoc?" Pronesu klidným hlasem, zatímco se rána pomalu zaceluje. "Ó, jak laskavé, ale nevím jestli chci pomoc od někoho, kdo přivedl smrtelníčka k šílenství." |
| |
| Kuchyně Tos udělal ty. Vezmu nůž a namířím ho proti Alastovi. Do míst, kde by měl mít srdce. Touha zabít ho je silnější než já, ale nakonec mě něco donutí přestat. Ne, to je jen cesta jak jít k nim. Nůž mi vypadne z ruky na zem a zabodne se Alastovi do nohy. Odejdu zpátky za Juliusem a začnu ho hladit po vlasech. |
| |
| Tohle není možné i botu mi zničí. Vytrhnu nůž z nohy a vydám se pomalu do ložnice. Možná by trochu pomohlo, kdyby tu pořád netřepala těma křídlama. Vypadala by alespoň jako člověk. "Proto vás nesnáším, vykřikujete my jsme dobro my jsme spása a všichni jsou z toho celí hotoví. A necháte je umírat, vraždit a znásilňovat. Spasíte jednu duši a řeknete si panejo to jsme pracovití." Cvok a anděl, vypadají jako ideální páreček. Tak koho na to máme vhodného? "Najdu mu nějaký pškný blázinec, tak už můžeš jít už nejsi zapotřebí." |
| |
| Ložnice Ne nikam nejde. Řeknu rozhodně. Slíbila jsem, že ho neopustím, že budu s ním. Pohladím znovu Juliuse po vlasech. To zlo, ale děláte vy. Říkáte lidem, že můžou všechno a oni si pak ubližují. Nemůžeme pomoct všem když vás je víc. |
| |
| Ložnice Vždy mě zajímalo, jak takový anděl asi snáší dotek démona. "Přiznání že ses účasnila škod které utpěl je prvním krokem k napravení." Lehce se posměji nad využitím věty odvykacích kroužků. Posadím se vedle Ange. "A copak tedy uděláš, abys odčinila svůj hřích." |
| |
| Ložnice Kousek se posunu od Alasta a blíž k Juliusovi. Budu s ním. Pořád. Povzdechnu si. Dokud se neuzdraví tak ho budu hlídat. Usměju se na Juliuse jako by se nic nestalo a on jen sladce spal. I já žila. Ale je to dávno. Hodně dávno. |
| |
| Kancelář Sleduju vše co se děje a přímo tancuji radostí. Takhle, když to ďábel natřel pořádně andělu ukřižovali Ježíše Krista a to už je co říct. Pak mi však halvou začne bloudit velice zajímavý nápad. Když jde do pekel člověk je to něco běžného co, ale když jde do pekel anděl ?? Myslím, že yb to mohlo vyjít...oh ano. Pomalu vstanu ze své židle a mávnutím ruky se proměním na vysokého muže štíhle postavy orlí nos a černé oči vlasy. Zelené= oči upírající se na kufřík po pravici. Upravim si své sako a pod ním kravatu, která krásně ladí s rudou košilí. Valerie máš práci tadle je určena jen tobě. Pak se v plamenech objevím u Alasta v bytě. Ukloním se Ange i Alastovi. Doufám, že neruším vaši soukromou párty. Přitom mrknu na Alasta. |
| |
| Ložnice Podívám se na cizího muže a zachvěju se. Kdo jste? Zeptám se ho a dál hladím Juliuse po vlasech. Je to moje vina. Neměla jsem je nechat... Koukám smutně a ani mě nenapadne dát zprávu do nebe. |
| |
| Ložnice Pousměju se a přijdu k Juliusovi prohlédnu si ho a s odporem se odvrátím. Oh lidé. divím se, že ještě zůstali. Pak se otočím k Ange, jelikžo mě prosila, abych se představil. V ruce se mi v oblačku dýmu objeví cylůindr nasadím si ho a smeknu. Milý adndílku. Já jsem valerius největší síla pekelná, která ti přeje upřímnou soustrast nad ztrátou dohodle...ehm člověka. Julius, že ?? Chtěl jsem ti nabídnout pomoct, kterou ti neposkytne nebe a , které pomůže tvému svěřenci z jeho stavu.Přitom otevřu kufříka vytáhnu si list pergamenu. Jste ochotna si o tom promluvit ?? |
| |
| Nebe Ange! okamžitě se vrať! a jestli to nepůjde jinak, Juliuse vezmi sebou! Tohle je sám arciďábel, žádné jeho nabídky nepřijímej...prosím...prosím..... skoro škemrám v její mysli. Ještě chvíli a nevydržím to. Půjdu za nimi. |
| |
| Ložnice Ty my nemáš co nabídnout. Zamračím se na Valeriuse. Stejně je to jen tvoje vina. Odstrčím ho od sebe a Juliuse. Nech ho být než zkazíš, co jsi ještě nezkazil. Ďábel nikdy nedrží dané slovo. |
| |
| Ložnice Piusměju se, když vidím, jak ho brání. Moje vina ,? Ani ne ten hoch sám žádal nebe i PEKLO. A mi jsme jen přišli vyslyšet jeho prosby to ty jsi se zhmotnila a začala ho až moc bránit. Kdyby si mu nechala čas se rozhodnout. Možná by přece jen hlasoval pro tebe a mí lidé by zmizeli, ale ty jsi ho nenechala a on se z toho zbláznil. Myslím, že jediný, kdo za to může jseš ty a tvá nehorázná péče. Pak vezmu pergamen a ukážu ho před ní. Pokud by si byla až tak obětavá podepsala bys a za cenu služeb mě bych mu vrátil jeho vzpomínky a vrátil bych ho do normálního stavu vědomí. Plus samozřejmě ještě zdarma to, že bude odprošten od svých hříchů a klidně bude moct k vám. Pak si jen sednu na druhou stranu k Juliusovi. Být tebou přemýšlím o tom, můžeš ho zachránit a nebo ho necháš ve stavu,kdy jediný úkon, kterého je schpen je slintat a vylučovat. |
| |
| Ložnice Ty bys ho, ale nikdy nezachránil. Znám vaše lži a nevěřím ti. Přijdu blíš k Juliusovi a obejmu ho. Vím o místě, kde mu pomůžou. Zavřu oči a v tu ránu jsme i s Juliusem pryč. Ani sám arciďábel nás nevidí a já můžu vzít Juliuse k nám. Do nebe. Jiná možnost není. Vím, jak je lehké podlehnout. |
| |
| nebe když se vedle mě zjeví Ange i s Juliusem, který se sotva drží na nohou, okamžitě se k ní vrhnu. Ange! obejmu ji. já..odpusť nemohla jsem tušit že se tam objeví...jinak bych tě tam samozřejmě neposílala... začnu se překotně omlouvat. přežila, to je hlavní... |
| |
| Ložnice Jen zakroutím halvou nad proslovm Ange. Ac co vy můžete věděť ?? Vždyť mi ani lhát nemůžem. Našim úkolem je plnit přání smrtelníků je to, že si od nich berem duše je výhoda, kterou jsem dostal. Pak se jen podívám na Alsta potom co Ange zmizí. na tváři mám úsměv. Alaste nebyla by kávička pro šéfe ?? Pak se proměním do své normální ďábelské formy. Vůbec nechápu co tidle andělé proti nám furt maj děláme svoji práci jako oni svoji. |
| |
| Nebe A nechala bys jim ho napospas? Zeptám se drze nejvyšší. Pořád držím Juliuse v náručí a hladím ho po vlasech. Po tvářích mi stékají horké slzy. Odpusť mi to, prosím odpusť. |
| |
| Nebe ne. odpovím znenadání chladně. ale poslala bych vás tam víc.Ne tebe...jsi mladá...vedla sis moc dobře. pochvílím ji. a co se týče toho muže... smutně se na něj podívám. b>vezmi ho na záchranné oddělení...tam už budou vědět... |
| |
| Nebe Vezmu Juliuse pořádně do náručí. Zamávám křídly a letím směrem k záchrannému oddělení. Tam položím Juliuse na lůžko a sednu si vedle něj. Pořád ho držím za ruku. Podívám se na "sestřičku". Pomozte mu, prosím. |
| |
| Sestřička zkoumavě se zadívá na Juliuse,nadzvedne mu oční víčko, skontroluje tep...vypadá to jako u normální lékařské prohlídky. no..polož ho támhle, prosím... ukáže na volnou postel. Pak se na tebe smutně obrátí. duši vyléčit nedovedu, ne úplně, samozřejmě, za několik let bychom ho mohli dostat do stavu ,, téměř jako před enhodou.." ale...bude to na strašlivě dlouhou dobu. |
| |
| Nebe To nevadí budu s ním. Povzdechnu si a pohladím Juliuse po vlasech. Z očí mi tečou slzy. Odpusť mi to, prosím... já netušila. Šeptám Juliusovi do ucha. |
| |
| Sestřička samozřejmě že tu můžeš být...kdykoli ho navštěvovat a tak dále.. povzbudivě se usměje. ale..není to obvyklý případ smrrtelníka zde...víš že se již nemůže vrátit mezi své...jak k tomu došlo? zajímá se. |
| |
| Nebe Nech mě teď být. Zavrčím na sestřičku jako by to měla být i její vina. Copak si myslíš, že to všechno nevím? Zeptám se a ze stolku shodím všechny nástroje. Dokonce se o jeden poraním. Měla jsem si poslechnout jeho nabídku... |
| |
| Nebe no tak pardon... sestřička nakvašeně odkráčí. |
| |
| Nebe když vidím truchlící Ange, nedá mi to. rozhodnu se během okamžiku. Měla jsem sestoupit již předtím, teď je mi to jasné. Doba vyčkávání na obláčku již minula. Arcidábel se také vydal ze svého sídla na zemi. Zavolám si jendoho z cherubínků a vrazím mu do ruky vzkaz. Sice se mu do pekla vůbec nechce, ale pé rozkazy poslechnout musí... na zemi, za půl hodiny, tam kde se vše stalo. Nejvyšší. |
| |
| Nebe Sednu si do rohu na zem. Kolena obejmu rucemi a hlavu si položím. Ruce mi smáčí slzy, které nemají konce. Je to moje vina... moje vina... Snažím se se uklidnit, ale nějak to nejde. Podívám se na věci na zemi. Je mezi nimi i nůž. Zavrtím hlavou a nakonec si lehnu na postel k Juliusovi. Hladím ho po tváři i vlasech. Budu u tebe.. pořád budu u tebe... pokud si to budeš přát. Opakuji svou nabídku i když už nemá skoro smysl. |
| |
| U Alasta Sice nejsem v pekle, ale cherubín si mě našel. Vezmu si od něj s úšklebkem vzkaz a pak si ho přečtu. Achjo to sand nemyslí vážně nu což Nejvyyšší přece nemůže Nejvyšší odporovat. Pošlu cherubína z5 a podíváms e na Alasta. Vypadá to, že po 2000 letech bude zase nebe jednat s peklem. Kdyby něco jmenuju tě svým nsátupcem i když myslím, že mi nic neudělaj. Pak se přesunu na dohodnuté místo a usadím se na židli malíře. |
| |
| U malíře I já se po umlynutí časové lhůty přesunu na bojiště, tedy do malířova chudého podnájmu. jamicle se objevím na zemi, zakusím velmi zvláštní pocit. Něco, na co jsemjiž skoro zapoměla, jak se cítí anděl po objevení se zde..a nepříjemné to není. zaženu však všechny dojmyy, a s majestátností mne vlastnní zamířím k Valeriovi a lehce se pokloním. Mám před ním úctu, i když je kým je, je mocný. |
| |
| U malíře I já se postavím a ukloním. Při úkolnu se prom,ěním ve svého obyvklého muže v sáčku. Teď už i s knírkem a bradkou. Vítám tě Anyo na zemi doufám,že se ti tu líbí. O čem jsi se mnou chtěla mluvit ?? Přitom se zase posadíma přehodím nohu přes nohu. |
| |
| u malíře je to skutečně povznášející být znovu na zemi. přikývnu formálně a také se posadím. víš to moc dobře..o tom, jak skončil majitel tohoto bytu. zatím mluvím velmi klidně. |
| |
| U malíře Ušklíbnu se, jelikož jsem odpověď znal předem. pomalu položím svůj kufřík na zem a dám ruce na stůl, který je mezi námi ( Pokud tam nebyl objevil se tam černý kruhový stůl z ebenu.) Dobrá tedy proč chceš mluvit o něm ?? Myslím, že jeho otázka je uzavřená ejden z tvých ho vzal do nebe zabil ho a teď odhadem pláče nad jeho zničenou duší. Já v tom envidím jedinou chybičku. Ovšem pokdu z toho hodláš obviňovat mé lidi varuji tě my jsme dělali jen svoji práci. |
| |
| U malíře. byli jste tu dva na jednu mojí mladou a nezkušenou...myslíš že je tohle fér? Nedivím se že se z toho chudák zbláznil...příště ať tví lidé trochu přemýšlí. To samé řeknu Ange, až se trochu vzpamatuje. odpovím rázně. Nikdo se mnou nebude zametat. Ani Valerius. |
| |
| U malíře Dva ?? Můžeš mi říct , kdy oba se snažili otoho muže dostat naráz ?? Né pouze jsem odvolal ďáblici a přivolal Alasta, jelikož ta tvá Ange je moc horlivá na pouhopouhého pokušitele. Dokonce se zhmotnila což vy normálně neděláte. Taky jsem teda zasáhl jinak a zvláštně. Pokud ten člověk zešílel tak z toho hloupého přetahování se. A těch neustálých láskyplných blábolů te tvé schovanky. Na tváři mám úsměv,který jasně dokazuje, že mám takovýhdle výmluv na celá staletí a trávení času obviňováním nášich dvou stran mě jenom těší. |
| |
| v bytě malíře pomalu se nadechnu a vydechnu... ona tu byla první...když tu bylo nebe, co se sem cpalo i peklo? Vím co vyslovil, ale to lidí říkají na celém světě a nevšimla jsem si že by jste je takhle pronásledovali. ušklíbnu se a začnu bubnovat prsty o stůl. |
| |
| U malíře Uraženě se na Anyu podívám. Chceš mi snad říct, že peklo má mneíš právo an to, ayb získavalo duše jako vy ?? On o to žádal tak moc, že mi přišlo až moc ďábelské mu nepomoct. Pak zakřupu svými prsty a mávnutím ruky se přede mnou objeví složka toho malíře. Jeho touha pomoci byla rovna čirému zoufalství a to už je o co stát. takový hříšníci mají velkou cennu. A když jsme u něj, jak se mu u vás vede ?? Rozesměju se, jelikož vím, jak to nejspíše skončilo. Pokud můžu hádat tak teď je na tom ještě hůř než kdybyho převzalo peklo. |
| |
| Kancelář *Nejnižšího* Hm, takže vlastně nic nového. To nám rovnou mohl tuto zprávu předat po poslíčcích., zamručím. Po své potyčce s milovanými vidlemi konečně vyrovnám balanc. No Taryo ... teď ses mě dotkla., teatrálně vzlyknu a hledám po kapsách kapesník. Marduku, nedívej se na ni. Pamatuj na svou slabost pro succuby. Pro nádherné, divoké, nespoutané..., v duchu zaúpím. Pekelná muka, cos čekal? Možná se zastavím u brány, když budu v polovině lenošení. Podívat se na vrátnou., burácivě se zasměji. Marduku, ty válíš... Yeah, c'mon! Ze smíchem vycházím na chodbu a pokračuji do svého pokoje. Na červenou kliku pověsím ceduli "Nerušit, muhehe." Fláknu sebou do postele s černým povlečením se stříbrným lemováním a již za vteřinu spokojeně oddychuji. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Její využití je dobře ukázáno třeba v seriálu M.A.S.H. asi nedovedu vymyslet elegantní řešení jako v tomto seriálu, ale problém by to vyřešilo. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Její využití je dobře ukázáno třeba v seriálu M.A.S.H. asi nedovedu vymyslet elegantní řešení jako v tomto seriálu, ale problém by to vyřešilo. Tady se objevuje otázka. Chceš aby Julius měl zase čistou mysl? Myslím že dokážu tuto metodu použít při svádění Ange, ale velikost výsledku nemůžu zaručit. |
| |
| Kancelář S pohledem upřeným na Marduka rukou přehodím vlasy na záda a odhlaím svůdný dekolt. S jedním koutkem zdviženým na něj mrknu a olíznu si rty. Provokuješ, provokuješ? Jistě, baví mě to. Je to slast. Když Marduk odejde, chvíli postávám a pak za ním vyběhnu. Krásně se vyspi, můj milý rohatče. Otřu se tváří o tu jeho zarostlou a předběhnu ho. Ještě se ohlédnu, pohodím vlasy a s roztomilým mávnutím zalezu do své komnaty. Shodím botky, šaty na zem a zalezu si do veliké postele s nadýchanými rudými peřinami. |
| |
| Peklo Probodnu Marduka nenávistným pohledem a jak kolem mne prochází nastavím mu nohu tak, aby zakopl. Dámy snad mají přednost. Uchichtnu se a projdu kolem něj do dveří a pak ven z arciďáblovi kanceláře, který se námi již stejně nezabívá. Bacha, ať si při spaní něco neuděláš, to víš, ještě pořád existují nemotorní ďáblové a ty jsi nádherným příkladem. Upozorním ho nakonec a zmizím v další z chodeb. Neboj se, já si taky ještě zdřímnu. S úšklebkem vrazím do jedné z místností a vyházím čerty, kterým velím, z postelí a pozorně si je prohlédnu a vyženu je k bráně, kde se pohodlně usadím do křesla a začnu znovu krásně lehce spát. |
| |
| U malíře poprvé za kolik tisíciletí se skutečně naštvu. sklapni! vřísknu. Moc to bolí, vím že má pravdu... však my ho z toho dostaneme... hrdě zvednu hlavu, jsem rozhodnutá věnovat tomu veškeré potřebné úsilí. TTuším však, že to nebude stačit. cpali jste se nám do zelí. zaskřípu zuby. |
| |
| U malíře Jak na mě vřískne slítnu ze židle místo bolesti se však směju. Copak Anyo ?? Nechceš slyšet pravdu ?? Nebo víš, že já vím co bude následovat ?? Potom se zvednu a znovu posadím. Holčičko mám dojem, že tady jde jen o to, že si myslíš, že jste tam nahoře něco víc něco nad. jak vidím sami učíte ty svý malý ptáčata, že jsme lháři a podvodnící, přesto, že víš, že mi děláme jen svoji práci a mě tu obviňuješ, že za něco můžem ?? Kdyby sis na ty svoje dětska dávala pozor mohl by v tomdle bytě výt jeden šťastný malíř a teĎ tu jsme my dva. Přitom začnu louskat prstama pak zívnu a opřu se o židli. |
| |
| U malíře. šťastný malíř bez duše procedím mezi zuby nakvašeně. nebo s duší upsanou dodám, aby to bylo přesnější. a ještě se tomu směješ, že byl zatracen lidský život... lidská existence...jdi odporný. zabrblám. |
| |
| U malíře Začnu se smát ještě víc, jelikžo mi milá ANya hraje přímo do karet. Ale Anyo sice by jeho duše patřila mě, ale celý zbytek života by žil v poklidu. A NEZEMŘEL by aspoň. Myslím, že byste se měli z Ráje přejmenovat na psychiatrickou léčebnu jestli todle budete dělat s každým smrtelníkem, kterého budeme chtít dostat. Pak si vytáhnu pilník a začnu si upravovat drápy. Víš mě an jednom lidském životě nesejde. každou chvíli mí pokušitelé, či svůdci najdou další smrtelníky, kterým už nedokážete pomoci. |
| |
| U malíře Angela byla moc mladá, moc nezkušená na to aby zprávně posoudila situaci. odpovím, nyní s hraným klidem. Uvnitř mě to ale vře. očividně tahle diskuse nemá smysl...budeme jen stále omílat to samé a házet vinu jeden na druhého. |
| |
| U malíře Kývám pouze halvou. Máš pravdu je to všechno vaše chyba , když nedokážete vyhodnotit dostatečně situaci. Přitom jaksi zmlknu, jelikžo mě napadla ta chvíle kdy jsem sám toho prcka podcenil a poslal nevyhovující ďáblici. Ale víš co, aby jsi neřekla tak máš recht todle nemá smysl. Přesto mě to baví. |
| |
| U malíře chceš znovu boj o duše? jako kdysi? když já byla ještě řadovým andělem. nemyslím to co je teď a ty to víš.. ušklíbnu se. takže, chceš na to v tichosti zapomenout? já totiž ne.... jakoby mne to ponouklo k životu... |
| |
| U malíře Zaraženě koukám na Anyu nikdy bych totiž netušil, že to co vyřkla, kdy uslyším z úst anděla. Potom zamrkám a zatřesu hlavou. Co tím chceš říct ?? Proč mi připomínáš dobu dávno minulou ?? Poamlu vytáhnu rudý kapesník a otřu si čelo. Myslím, že dalí boj o duše by mohl dopadnout mnohem hůř než ten předešlí pro obě stranny. A ty to moc dobře víš. |
| |
| Byt malíře vím... přisvědčím a pokývu hlavou. jaké řešení tedy navrhuješ? andělé jsou pobouření... doplním tiše. já sama moc řešení nevidím, poděl se tedy se mnou o tvou jistě nepopiratelnou genialitu... |
| |
| Peklo, peklíčko Zavrtím se neklidně v posteli. Dopřávám si toho luxusu a dovoluji nočním můrám vstupovat do mých snů. Bolest, nic než bolest. Marduku ... podívej se na mne. Láska. Bol. Dětský smích. Podříznu tě jako podsvinče!!! Kdo jsi a co tu chceš?, zatnu drápy do prostěradla a zachmuřím se. Dávám ti slib věčné lásky. Až navěky, miláčku. Quod nimis miseri volunt, hoc facile credunt., natáhnu ruku do prázdna. Tratoliště krve, tolik krve. Nehybný vzduch prodchnutý smrtí. Již nikdy více. Zavrčím a okamžitě procitám. Vyskočím z postele, popadnu vidle a vrazím do pokoje škůdců. Tak co bude, holoto?! Myslíte si snad, že na vás mám celý den?!, odplivnu si a s rozzuřeným výrazem sleduji pekelníky, kteří se urputně snaží vyhnout mému hněvu. Filiusi, co má znamenat ten bordel tady?!, obsáhnu rukou celou, relativně čistou, místnost. Ale pane... Jó, tak ty mi budeš odmlouvat?! To se mi tuze nezamlouvá. Všichni moc dobře víme, co čeká neposlušné zaměstnance, že áno?, pronesu směrem ke svým podřízeným. Otočím se zprudka k obětnímu beránkovi. Poslouchat budeš!!! Popadnu nešťastníka za paži a s rozžhavenými hroty vidlí ho bodnu do ramene. Se skučením se svalí na zem. Odklidit., přikáži a vycházím na chodbu. |
| |
| Pokoj škůdců, ve dveřích Z poklidného, s nemalým výsměchem mohu říc, andělského spánku mne vzbudí nějaký řev, znějící chodbou a podplouvající škívrou pode dveřmi až do mých uší. Vylezu z postele, dlouhé vlasy rozpuštěné, na sobě kraťoučkou černou saténovou košilku, vezmu si plyšové rudé bačkůrky a vydám se za hlukem. Jde to z pokoje škůdců. Postavím se do otevřených dveří, ležérně opřu o rám a dívám se na provinilce. Marduk tam řádí, očividně se nevyspal tak dobře jako já. S našpulenými rty a vyzvývavým pohledem napodobuji jeho jednání, pomrkávám na čertiska a všilaj provokuji. Ve chvíli, kdy se Marduk prudce otočí a chce vypochodovat, div mne nesrazí. Sladce se na něj usmívám, oči plné veselé hravosti. Copak copak? Pán se špatně vyspal? Zadívám se mu do očí a protáhnu rty do šibalského úsměvu. |
| |
| Naštvaně se podívám na Anyu jestli jsem byl někdy naštvanej tak jedině teď. Má rudá kůže zrudne ještě víc. Rohy mi začnou hořet stejně tak plameny zachvátí mé ruce a kopyta.Jedním úderenm do stolu se mu podlomí nohy sám začne hořet. POBOUŘENI ?!?! Nééé to já jsem pobouřen jak můžete být tak tupý a vzít smrtelníka bnahoru. Pokud vím to ej jeden ze zákonů, který jste porušili a ty říkáš, že vy jste pohoršeni. Odplivnu si. Slina se hned začne prožírat podlahou. Jestli se dá říct, že anděl más vou mez ty si ji překročila. Vy debilové tam nahoře nemáte co dělat jste jen tlupa zženštilejch frajírku, kterým se má jen a pouze utnout hlava. Jestli hodláš dále peklo zahrnovat někam za sebe tak ti oznamuju, že zavřu pekelné brány a všechny hříšníky u nás vypustím do lidského světa.A ty víš sama co by se stalo. Můj předchůdce se k tomudle činu nedostal díky mému plánu na zasednutí jeho místa, ale já nástupce nemám a udělám to klidně teď. Jak mě chceš zastavit ?? Ty opeřenče ?? No ?? Jestli si chceš zachránit holou kůži radím se mi rovnou omluvit. Přitom udělám pár kroků k ní a má rudá kůže se promění v černou. |
| |
 | Music bar Opět na svém malém podiu bavím několik desítek lidí co si přišli poslechnout můj hudební um. Potřeboval bych sice zpěvačku, jako kontrast k mému basu, ale ani tak si nestěžuji. Dívky na mě koukají zářícíma očima. V tomhle městě jsem hvězda. Bohužel, jen zde. Nějak ne a ne prorazit dál. Jedna z dívek po mne vrhne jednu část svého oblečení. Nechám jej dopadnout na mou kytaru a hodím po ní jeden ze svých úsměvů. Tímto jen lákám fanynky, jejich řady jsem vyzkoušel, avšak...spí s vámi jen kvůli tomu že jste rocková hvězda. Poučil jsem se, znovu to neudělám... Zvláštní, jak mi tahle kariéra ničí osobní život... pokud si někdy najdu dívku kterou budu milovat, nesmí mě znát jako muzikanta... |
| |
 | Music bar Zazvoní telefon. Když jej zvednu, mluvím s mamkou. Prý jí do kanceláře přišel nějaký balík adresovaný music baru. Asi nějaká chyba. Ona však nemá čas, aby jej tam zanesla tak se toho chopím já. Mám na sobě bílé volné šaty ke kolenům. Jsou krásné, jemné, něžné. Plavé vlasy mám v jemných vlnách volně splývat na zádech. Tramvají dojedu k matčině kanceláři, zaklepu, uctivě pozdravím, převezmu balíček a stydlivě opět vyběhnu ven. Dobrý den, omylem k nám přišel tento balík, adresovaný vám. Předám jej muži za barem, ten jistě bude vědět co s ním. Ani se nerozhlížím, příliš se tu nezdržuji a jak rychle jsem se objevila, tak rychle zmizím venku. |
| |
| Malířův byt Postavím se, a zpražím Valeria tak chladným pohledem, jak jen je to možné. Ange ho porušila...mladá, nezkušená...a také za to zaplatí....a neurážej svátost nebeskou ty chlupatý smradlavče! štěknu na něj a znovu se na něj přísně podívám. omluvit se? a za co? |
| |
| Music bar Z nenadání se dovnitř přiřítí nějaká velmi křehká bytost. Nezapadá sem, mezi černou barvu, kůži a piercingy, najednou ona, v bílých romantických šatech... moje další píseň je pro dívku co se právě támhle snaží proklouznout východem pryč... prohlásím do mikrofonu a usměju se na ni. |
| |
| Music bar Sanžím se nepoclouchat, neposlouchat narážky dívek odhalujících vše, dívek které tvrdí, že já tam nepatřím. Snažím se všechny ignorovat. Cudně hledím k zemi, přesto mi však věnování nějakým způsobem pronikne až do mysli. S nachovými tvářemi se otočím a zadívám se na zpěváka, který začíná zpívat. Je to krásné, nedívám se mu do očí, stydlivě hledím mjinam tváře celé zčervenalé studem. Hned jak dozpívá uteču z baru ven a kvapně chvátám domů. |
| |
| Music Bar posmutním, když dívka po mém vystoupení uteče. Nějak na mne zapůsobila, možná tím že byla jiná než ostatní, že zde vynikla. prosímtě, klidni, tímhle si ztratíš akorát fanynky... ještě chvíli koukám na dveře, kudy odešla.. a další píseň se jmenuje ,, Rána..." snažím se ji pustit z hlavy... |
| |
| Venku, cesta domů Stydím se i při pouhé vzpomínce na jeho oči. Na upřený pohled a věnování písně. Na lidi na ulici se nedívám, jen kolem nich rychle proplouvám, snažíc se co nejrychleji dostat na zastávku a odjet domů. Naneštěstí mi to jede až za dvacet minut, posadím se tedy, složím ruce do klína a čekám. Mám dojem, jako by mne jeho pohled sledoval. |
| |
| Malířův byt Nevšímám si jejích pohledů, jelikož ve svém záchvatu zuřivosi jsem si zcela jist, že mi nic neprovede.Pomalu se prohlédnua hledám ten aspoň jeden jediný zázračný chloupek, který by dokazoval jak moc jsem chlupatý. Chlupatý ?? To už jsi holka v takovym rozpoložení, že si vymýšlíš jen, abysis mohla zanadávat ?? A jestli envíš za co se máš omluvit, je asi nutnost udělat to co ty považuješ za nutné a to válka, ale né o duše, jak ty si myslíš, ale o nadvládu nad celým tímdle světem. Pak od ní poodejdu. Ještě budeš prosit, ať se peklo znova otevře. Pak zmizím v plamenech. V poklidném poledním peklu se náhle přes všechny chodby a místnosti ozve můj příjemně chraplavý řev. VŠICHNI K PEKELNÉ BRÁNĚ. Pak tam zamířím i já sám. Čůza blbá já ji ukážu co to je poštvat proti sobě Ďábla. |
| |
| Music Bar dívku nakoenc jakž takž pustím z hlavy. Snažím se věnovat více pozornosti fanynkám, abych na ni zapoměl, a částečně se daří. Dívky jsou ze mě nadšené, když se jim podepisuju na spodní prádlo a chytám jejich svršky, mávám na ně a některé zvu na podium. Jedna z nich, když ji vytáhnu a podium, se na mne doslova vrhne a začne mne líbat, nenápadně ji však odstrčím a pokračuji ve hře. Jak jsou tyhle holky slabomyslné... Po skončení koncertu zde mám ještě autogramiádu. |
| |
| Chodba Po mém výbuchu a krásné ukázce nadřazenosti zahlédnu Taryu, kterak napodobuje můj poslední výraz. Ha, ha., zavrčím a mimoděk přejedu zadumaným pohledem její postavu, hříšně poodhalenou. Máš štěstí, že succuby netrestám. Mno ... i když, ten trest by byl jistě zajímavý., olíznu si rty. Dále se nezabývajíc smyslnou provokatérkou kráčím chodbou se ztlumeným osvětlením. Ách, to je ono. Příjemné šero. Tma by byla lepší, ale to by nikdo neviděl můj majestátný krok a mocné vidle. S tím největším prožitkem se protáhnu a jen tak pro cvik, přetáhnu pazourou přes záda kolem probíhajícího ďábla. Muhehe, skrčku. Rachot. Sypající se pekelná omítka. Vylekaní pekelníci. Hm, Valerius. Podrbu se na rameni a naberu směr: Pekelná brána Proč pořád někde postáváme? Připadám si jako ... člověk. Šéfe? Vždyť ještě není večer, myslel jsem, že máme volno., zachmuřím se. |
| |
| Země Doufám že už bude dnes trochu klid. Dozapínám knoflíky čisté košile a s hrnkem kávy se posadím na židli do kuchyně. A ten nepořádek taky musím uklidit než ta káva zaschne. Z myšlenek mě vytrhne Lístek vyčuhující v malém pařátku vedle mého boku. Pohled níže odhalí odklápěcí úsměv a pár řežavých očí. Obsah lístku mi však zažene všechny myšlenky na zaschlou kávu. To je zlé, vypadá to že Valerius opravdu zuří. Odložím hrnek a vydám se klidným krokem proti nejbližší zdi. Pekelná brána Projdu zdí a zastavím se poblíž Valeria, ale nijak na sebe zatím neupozorňuji. Svolává všechny, to nemůže znamenat nic dobrého. |
| |
| Pekelná brána Rozpustilě ťapkám za Mardukem, moje kroky nejdou pořádně v PLYŠOVÝCH bačkůrkách slyše. Když přetáhně nějakého ďábla vidlema přes záda, zastavím se u něj, konejšivě se umsěju. Pohladím jej po tváři a políbím na čelo. Schválně. Potom dál cupitám za Mardukem, kvůli jeho majestátnému kroku musím neustále popobíhat. Marduku..notak, před ženou se přece neutíká.. Sladce za ním volám a dál ho následuji. Když se zastaví u brány, zastavím se také, ležérně se opřu o Marduka a upřu na něj psí pohled. Tobě to nevadí, že ne? |
| |
| Pekelná brána Pomalým krokem dojdu k pekelné bráně jak si všimnu jsou tam už skoro všichni. Ach můj bože co se to dějě zase?? Pak si všimnu Valeriova vzhledu a trochu se zarazím. Černá pleť ?? Že by si moc hrál u kotlů a připálil se nám ?? Nu což aspoň mu to sluší víc než předtím. Pak se pomalu postavím za něj a sleduju hromadějící se Ďábly u pekelné brány. |
| |
| Nebe bledá vzteky se vracím zpět na nebesa... to neudělá...to ne...neodváží se... tvrdím stále sama sobě avšak malé zrnko pochybností... Do nebeských zahrad...všichnise schomážděte v nebeských zahradách, prosím. ač se mi nechce, musím vyhlásit ,, Stav pohotovosti." Zvýšit počet andělů dohlížející na svět lidí a také dohlížející na pekelná místa... |
| |
| Nebe: Doteď den plyne jako snad každý jiný. V mém okolí prozatím žádné náznaky špatných zpráv. Teprve až když zaslechnu zprávu od Nejvyšší, tvář se mi zachmuří znepokojením. Co to jen může být? Zní to hodně naléhavě, vstanu a pohlédnu směrem, kde leží nebeské zahrady. Než se do nich vydám, napíši ještě rychle zprávu o stavu na bojištích a rozdělané práci. Netrvá mi to ani minutu, mám v tom praxi. Zprávu pak připevním Nutiusovi k nožičce a ten ji odletí předat na naše andělské velitelství. Tak, tohle by bylo…, mávnu rukou a mapy ze stolu zmizí. Při odchodu ze svého pokoje v paláci na sebe ještě hodím brnění a helmici, protože bez toho se cítím venku jako nahá, a už si to štráduji chodbami ven před palác. Tam už na mne čeká jeden z mých koní, bílý jako sníh a s hřívou plnou vln a postrojem ve zlatých a červených barvách. Má divoký pohled, ale je povětšinou krotký jako beránek a ještě nikdy mě nezklamal. Vyhoupnu se na něj a zvolám: Verusi, do nebeských zahrad!“ Hřebec se s hlasitým zaržaním postaví na zadní a poté vypálí tryskem kupředu. Je vidět, že mu vyjížďky chyběly. Na místo se přiřítím jako jedna z prvních. Ještě dlouhou chvíli sedím v sedle a Verus přešlapává a točí se na místě. Ještě bych běžel dál a déle, jako kdyby říkal. Ale zůstáváme na místě a čekáme na ostatní. |
| |
| Nebe Ležím u Juliuse a hladím ho po vlasech. Po chvíli usnu bezesným spánkem jakým spí jen andělé, ale i tak střežím Juliusův klid. Když se proberu jen dál ležím neschopna a hlavně neochotna pohybu. Pak se ale konečně postavím a narovnám křídla, když uslyším hlas nejvyšší hned se rozletím k zahradám. Nechci aby se na mě muselo čekat už tak mám dost problémů. Bůh s vámi. Pozdravím ostatní v zahradách a konečně se pokouším zklidnit dech. |
| |
| Peklo Stoupnu si an výstupek, který byl pro tydle účely vytvořena stojím zde jako první Arciďábel stál před svými služebníky. Milý ďáblové dnes vám nesu šťastnou zprávu. Zprávu, která ukončí náš bídný život zde a posune nás víš. Dnes jsem mluvil s Nejvyšším nahoře a mi všichni jsme byli uraženi jeho pýchou a nafoukaností. Tvrdí o ná, že sjme lháři a pdovodníci. A já muř ekl NÉÉÉ. Dnes jsem se rozhodl nepodléhat těm nahoře, ale rozhodl jsem se, že si zvolíme jiný osud. Andělé chtějí, abysme stu otročili a sbírali duše hříšníků. A co proto uděláme mi ?? Já vám to řeknu. Nejdříve vypusťte všechny hříšníky z5 do světa. Ať se vrátí do svých rozložených těl a ti co je nenajdou ať bloudí jako duchové. A pak zavřete pekelnou bránu ať jsem už nezamíří žádné duše. Uděláme jim nhoře takový bordel, že nás budou prosti, ať jí znova otevřeme. pak skončim a sleduju ďábly někteří skandují jiní dělají, jako, že je to nezajímá. Pak však začne činost. ďáblové začnou propouštět hříšníky. Až tak učiní Pekelná brána se uzavře. |
| |
| Hell Poslouchám pozorně rozkazy, když v tom se náhle kdosi o mě opře. U Satana, ženská! Myslel jsem, že succuby mají v popisu práce provokat smrtelníky... Možná ti tak připadám., zarazím si zahnutý dráp do tváře a škubnu. Černá krev zvolna stéká slabým pramínkem. Vlastně ... můžeš být jen ráda, že jsem pekelníkem. Ani jako člověk jsem nebyl bůhvíjak, odplivnu si, výhodnou partií. Běž svádět smrtelníky., mávnu rukou směrem k východu na lidské území. Odcházím a svolávám škůdce. K noze, muhehe. Tak ... vážení. Enormně se u opelichanců zvýšila poptávka po hříšnících. Za každých deset kusů obdržíte ..., zamyslím se, ránu bičem. Jééé! Nabídka je to víc jak lákavá, tak se pořádně vytáhněte, ať se za vás už nemusím stydět. Vždyť i sličná jednotka succub odvádí lepší práci. No jak by taky ne. Když se podíváte na ty jejich tělíčka, Kuriosi... ALOU VEN, ŠMEJDI!!!, zahromuji a prásknu dveřmi. Sednu si ke stolu a probírám se dokumenty, ledabyle pohozenými kol mě. Na zem se podívám až později. Teď bych byl schopen označit za hříšníka i nevinná děcka. |
| |
| Peklo Ale Marduku, můj oblíbený rohatče, jaká myslíš, že jsem byla asi já, když jsem teď nejvyšší succuba? Koketně na něj zamrkám. Smrtelníci mě nebaví tolik jako ty.. Zamračím se a zatvářím se jako děcko, kterému sebrali hračku. Uděláme si volný den! Zatleskám a zvonivě se rozesměju. Není má práce pouštět duše ven, takže se jen roztančím po chodbě směrem ke svým ložím, černé vlasy kolem mě vlají. Se smíchem nakouknu i do kanceláře Marduka. Já mu prostě pokoj který vyžaduje nedám, baví mě si s ním hrát a vím jistě, že jemu to určitě nevadí tolik, jak předstírá. Nebuď na ně tak přísný..a mimochodem, mají pravdu...podívej se na ty naše tělíčka, Marduku. Zatočím se do kola. Světlo dělá košilku takřka průhlednou. V celé své kráse se teď ukazuje černá krajková podprsenka s rudým vyšíváním a stejně laděné kalhotky. Pastva pro oči, nemyslíš? |
| |
| Balet Už se stmívá. Mám ráda tmu. Dobu, kdy na mě nikdo nekouká, kdy můžu pozorovat hvězdy a snít. Doma jsem pomohla mamce uklidit, chvíli hrála na klavír a pak četla. Sčesala jsem si vlasy dozadu, sbalila si věci a převlékla se. Při odchodu z domu mě ovane vlahý vánek, je mi krásně, miluji to. Rozběhnu se na zastávku, kde chytím tramvaj a dojedu si do taneční školy. Je to stará červená cihlová budova, kde jsou tanešní kurzy. Já sama chodím na balet. |
| |
| Po koncertě vyjdu ven, nechám ostatní, ať naloží nástroje a repráčky. Někdy utíkám od fanynek, od spěchu, schonu, nervů a stresu. I teď jsem ucítil, že potřebuji pryč. Zahnul jsem do toliko známých ulic, do kterých začíná dopadat tma jakko lenivý společník mých často bezesných nocí. Toulám se, očima hladím každý roh, pouliční lampu či křižovatku. Zde je můj domov, má druhá stránka, možná až trochu melancholická, kterou odhalí málokdo. Dostanu se až před školu umění. Zde jsem kdysi začínal. Zadívám se na starou omšelou budovu s odpadající omítkou. To byly časy...učitelka zpěvu Spurná mne každý den trýznila když jsem spletl jedinou notu, naopak profesor Lithný mne vytrvale učil hře na kytaru a tvrdil že ze mne něco bude... A v jednom okně se Ještě svítí. Pekapí mne to, je přeci dost pozdě večer, a škola zavírá v pět, tedy bylo tomu tak za mých časů... Ještě chvíli nerozhodně postávám venku, pak vejdu rozvrzanou brankou, kterou se již nikdo nesnaží zamykat, dovnitř do areálu školy. Ani dveře nejsou zamčené, a tak snadno pronikám dovnitř, do starých chodeb vymalovaných na broskvovo-bílou barvu. Nakukuji snad do každých dveří, většuina z nich je prázdných, až se z hudebního oddělení dostanu do toho tanečního. Zde jsem nikdy nebyl, ale vypadá to tu úplně stejně, jen s tím rozdílem, že na nástěnkách jsou místo slavných muzikantů slavné tanečníci a tanečnice, baletky a baleťáci, choreografové a choreografky... A u jedné z nástěnek jsem zaslechl hudbu, očividně takovou, na kterou se tančí balet. Vydám se za ni, snad se konečně dozvím kdo tu je tak pozdě v noci... dojdu ke dveřím, které jsou pootevřené a skulinou proniká na chodbu jasné světlo. Pomaličku do nich strčím, a dveře zaskřípou, avšak v hudbě ten zvuk zcela zaniká. Nahlédnu dovnitř, a rázem se mi zamotá hlava překvapením. Uvnitř, pod vedením staré unavené lektorky, mrštně tančí ona žena, ona bílá víla na mém černém koncertě. |
| |
| Balet Tančím. Je to pro mě jako únik z reality. Jen v té chvíli se cítím sebejistě, statečně, silně. Tančím, otáčím se v piruetách, mrštně prohýbám tělo. Nevšimnu si, že se dveře otevřeli, ani že tam někdo stojí. učitelka mi k tomu povídá, co dělat jinak, kde víc natáhnout ruce ale většinu doby jen pochvalně kývá, tleská a různě mě chválí. Skočím trojitou piruetu. Ta se mi ještě nikdy nepovedla, teď ale ano. Učitelka však nic neříká. Otevřu oči a podívám se na ni. Ona má ruce založené na prsou a mračí se. Dívá se za mě, ke dveřím. Otočím se, abych zjistila, co ji rozlobilo. Tam stojí kluk. Ale ne cizí. Znám ho. Viděla jsem ho jednou ale mám dojem, že jej znám. Zaraženě na něj chvíli upřeně hledím, hned ale zrudnu a skloním hlavu. Dojdu k zrcadlu, pod tyčí mám tašku. Vezmu ji a s omluvou na půl pusy proběhnu kolem kluka do šatny. |
| |
| Taneční škola dívka se kolem mne prožene jako uragán. kruci..tak víla utíká... hele, počkej! křiknu za ní. já ti věnuji písničku a ty mi za to utečeš? proč? copak jsem ti udělal? s těmito slovy se rozeběhnu za ní. mě neutečeš, vílo... zrychlím tempo, a narozdíl od ní nenesu žádnou tašku, takže jsem za chvíli u ní. Prosmýknu se okolo, a zastavím se. Jsem nyní před ní, a pokud počítám zprávně, neubrzdí to a vběhne mi přímo do náruče. |
| |
| Peklo Klidným krokem se propletu spěchajícími pekelníky a zastavím se po Valeriově pravici. "Pane. Jak velký boj chcete vyhlásit nebesům?" Nechám Arciďáblovi čas na otočení hlavy k mé osobě. "Můžeme nabídnout řešení pro demonstraci síly, nebo absolutní válku. Rozhodnutí je jen na Vás." |
| |
| Taneční studio Běžím chodbou pryč. Pryč od něj. Dívám se na zem. Slyším jen tlukot vlastního srdce který mi zní v uších. Prosím, nech mě, pospíchám domů.. Zrychleně dýchám, cítím se celá nesvá. Nevšimnu si, že mě předběhl, zvednu hlavu až ve chvíli, kdy do něj naboruám. Podlomí se mi kolena a zhroutím se mu do náruče. Vzhlédnu k němu, oči rozšířené strachem a studem. Opět mi zrudnou tváře. Já, já omlouvám se.. Vzepřu se, abych se od něj odstrčila. |
| |
| Taneční oddělení. poškej, no tak, stůj přeci! chytím ji pevně za zápěstí. Dokud mi tohle nevysvětlí, nepustím ji. ale no tak, vílo... copak se děje proč se mne bojíš? zeptám se ji a odhrnu si vlasy z tváře. Vypadám dobře, a jsem si toho vědom. já ti nic neprovedl, chceš říci že se bojíš každého člověka, nebo každého muže? maličko nakloním hlavu a zadívám se na ni. |
| |
| Taneční oddělení Sleduji, jak si odhrnuje vlasy z tváře, když si však všimnu jeho pohledu, odvrátím oči. Já se nebojím! Zajíknu se, takže to zní ještě nevěrohodněji než by jinak znělo. Opět se začrevnám. Kroutím rukou, aby mne pustil. Prosím, pust mě, musím jít domů.. Upřu na něj nevinný prosebný pohled. Musím jít..já..já...děkujiza písničku, ale musím jít,.. Cítím se hrozně zranitelně, když před ním stojím v jen b silonkách a bílém přiléhavém body. |
| |
| Taneční oddělení. půjdu s tebou. Ale měla by ses převéknout, jinak venku zmrzneš. usměju se přívětivě. chtěl jsem si jen popovídat s někým, kdo pro mne pro zmenu neházísvoje krajkové spodní prádlo...fanynky mi lezou krkem, manažerovi jde jen o to jak na mne vydělat...nemám si s kým popovídatjako člověk s člověkem...proto jsem ti věnoval tu písničku, když ses objevila na koncertě, v bílem, vypadalas jako víla emzi těmi ostatními lidmi v kůži a kovu. vychrlím na ni najednou. |
| |
| Tanenčí oddělení Zaskočí mě, zaujatě jej pozoruji a poslouchám, co říká. Se mnou moc lidí nechce mluvit... Vyvolal ve mě soucit, jsem citlivá duše. Už před ním neutíkám, ovšem dál se vykrucuji z jeho sevření. Není mi příjemné, že mě drží. Víla? Upřu na něj pohled, který v tu chvíli vílu skutenčě připomene. Nevinný pohled světem nezkažené dívky. |
| |
| Taneční oddělení. ale proč ne? Jsi čistá duše, takovách je málo...na to aby s tebou mohli prohodit pár slov by měli lidé stát fronty... přívětivě se na ni usměju. vidíš, přec jsem tě dostal... ano, víla, můza, najáda...tolik knižních výrazů je. Tak si na mne působila, jako bytost z jiného, krásného světa... prohrábnu si polodlouhé tmavé vlasy. pomohu ti s taškou, chceš? otážu se a uchopím poutko tašky. |
| |
| Taneční oddělení Při lichotkách celá zrůžovým, chvějí se mi řasy a nevím co na to říc. Nejsem na to zvyklá. Chci protestovat, nechci aby nesl tašku ale to už ji má v ruce a já nemám sílu odporovat. Tak..dobře...já se převléknu.. Co když mi ji chce ukrást? Hlodá mě pochybnost, co jiného by chtěl zrovna ode mě. V šatně se převléknu. Mám na sobě světle modré tílko, bílou sukni ke kolenům, boty a bundu. Vlasy si rozpustím a vyjdu na chodbu. Pořád tam je. Nejistě se na něj dívám, hned se kouknu n zem a jazykem si zvhlčím rty. |
| |
| Taneční oddělení. Mezitím co odešla do šaten, rozhoduji se, co dál. na tum musím opatrně, žádné narážky, jen jemné lichotky..je vážně vílou, a pro mne je víla výzvou...však ji přec dostanu. usměji se a vzorně čekám s její taškou na chodbě. Ani se nepodívám co je vevnitř, nechci ji zklamat, ne teďkdyž přede mnou konečně přestala utíkat. je křehrá jako květina... ušklíbnu se v duchu. Vím že se stejně nakonec vrátím ke koncertům na podiu a obnažujícím se fanynkám. Tato dívka je ovšem vítanou změnou, zpestřením. vlastně jsi mi ani neřekla, jak se jmenuješ, křehká vílo... usměju se na ni když vyjde ze šaten. |
| |
| Taneční studio Lilliane představím se mu a sáhnu po svý tašce. Nedá mi ji, tak ruku zase stáhnu. Tiše vedle nej jdu, ruce spojené před tělem. Ani ty jsi neřekl, jak se jmenuješ.. Osmělím se a promluvím. Mezitím už vyjdeme ven z budovy. Projdeme po chodníčku k brance a následně skrz ni na ulici. No, tak děkuji za společnost..těšilo mě Natáhnu ruku po tašce... |
| |
| Ulice Já jsem Eric...Eric Rooly.. představím se ji s úsměvem. nedovolíš mi abych tě doprovodil domů? Gentelmani to přeci dělají.... zvědavěse na ni podívám, stále svírajíc její tašku. tebe již nepustím... |
| |
| Ulice To je dobré, pojedu tramvají a pak to mám už jen kousek. Nejistě se pousměju a opět se natáhnu po tašce. Rozhlédnu se kolem. Už je tma, některé lampy nesvítí ale mě to nevadí. Mám tmu moc ráda. Ráda jsem tě poznala, dáš mi prosím už tu tušku? Natáhnu k němu ruku, aby mi ji dal. Hvězdy přes zatažené nebe nejdou vidět, hlásili, že by mělo v noci pršet. Noc tedy ještě není, ale pršet začalo. |
| |
| Ulice trochu smutně se pousměji. dobrá tedy, dkyž po tom tak toužíš... poznamenám a podám ji tašku. tak tedy zítra...nechceš se přijít podívat na můj koncert? prosím... podívám se na ni očima raněného Bambiho. čas na ústup...a na to abych vílu dojal.... viď že se přede mnou neschováš.... opatrně ji pohladím po tváři a pak se vydám sám do noci... však já si tě najdu... |
| |
| Ulice Díky Přijmu tašku a trošku se pod její váhou nahrbím. Kapky deště mi stékají po tvářích. Já..no..možná .. Odpovím na jeho žádost s koncertem, ale sama dobře vím, že ne. Ehm.. Nevzmůžu se na slovo, jen zrudnu. Otočím se, nadhodím si tašku a v dešti utíkám ulicí na zástávku, abych mohla dojet domů. |
| |
| Ulice smutně se dívám za uhánějící baletkou, vílou... jen si nemysli že se mne zbavíš... usměji se v duchu. tuhle dostanu... jsem si jistý jako vždy. Každá podlehne. Ponořen v těchto myšlenkách se vydám domů. |
| |
| Peklo Otočim se na Alasta a pousměju se. Alaste přemýšlel jsem a myslím, že možná ani válka nebude. Pokud tidle hříšníci opustí peklo an svět se vrátí jako nemrtvý a jelikož brány budou zavřené ani pokud yb znovu umřeli nedostanou se sem a vrátí se. Takhel asi po chvíli začnou ničit lidstvo. Což andělé nevydrží a nejspíš budou chtít ať se uklidníme a to myslím bude stačit. Až budou prosit a omlouvat se pak to budu považovat za vítězství. Pak pomalým krokem zamířím do své kanceláře. |
| |
| Heaven Jdu lesem, když zaslechnu volání Nejvyšší. Zastavím se a udiveně chvíli civím před sebe. Co se to sakra děje? Zašeptám do vzduchu. Rozhlédnu se a pak vyrazím ostrým krokem k místu shromaždění. Když tam dojdu, tak si stoupnu vedle Bellicosy. Hmm, tak se zeptáme. Otočím hlavu a tiše se zeptám. Bell nevíš co se děje? Proč je Nejvyšší tak rozrušená? Dopovím a čekám na odpověď. Mezitím se rozhlédnu a koukám, kdo už tu je. |
| |
 | Heaven Hraju si ve svých komnatách se svými hračkami. Občas očkem loupnu po chůvě, která mne má hlídat, ale místo toho spí. Tiše se uchichtnu. Když se ozve Anya, tak zpozorním. Rozhlédnu se a hledám ji. Vůbec mne nenapadne, že to volá dospělé anděly. Když zjistím že tu není, tak zamručím a zase si jdu hrát s hračkami. |
| |
| Peklo Sleduji jak pekelný pán spokojeně odchází a uvažuji nad tím, co mi právě sdělil. Návrat mrtvých.... zní, jak scéna ze špatného hororu. Možná bysme mohli trochu napomoci. Napřed potřebujeme škůdce. Důstojně odkráčím od pekelné brány a po krítkém hledání se zastavím u očuzených dveří kanceláře jejich nadřízeného. Lehce se pousměji nad lehce nataveným tvarem kliky. To nemůže být úmysl. To si určitě Marduk zase nedal pozor, když otevíral dveře.... Dost možné že je masochista, když si stále těma vidlema připaluje mozek. Dále se celou záležitostí raději nezaobírám a vejdu do kanceláře. "Zdravím pána Škůdců a...." Bez zjevné známky překvapení věnuji krásné Tarye úsměv svůdný, jaký dokáží jen succuby. "....vznešenou Umělkyni hříchu." Než pokračuji nechám dveře ať se potichu zavřou. "Peklo uzavírá své brány a vypouští hříšníky zpět na svět. Bylo by škoda nechat si tuto příležitost proklouznot mezi prsty. Proto vás chci požádat o pomoc celou záležitost ještě trochu umocnit." |
| |
| Péééklo A je to tady. Succuba právě začala poskakovat před mýma očima. Pastva, pastvička..., téměř se mi pozdvihne koutek v náznaku úsměvu. Ale Taryo, co to děláš?, potřesu hlavou s rozbouřenými pocity. Rázně se zvednu ze židle a kráčím kupředu. Zastavím se. Zahráváš si., můj nos po nádechu okusil její parfém. Takřka neslyšně do místnosti vkouzne Alast. Přistiženě odskočím od Taryi a být člověkem, červenal bych se. Tak ..., odkašlu si, taktéž zdravím. Škůdci... Ó, jaký to krásný den! Tím bych si nebyl tak jistý, paninko. Neslyšel jsi teď něco, manžílku? Drobet ti spravím náladu, člověče. WHOOOM!!! Já ... proč se na mě tak díváš? Už ti nebudu vařit! A ty ponožky si taky vyper sám! Víš co? Já tě normálně zabiju. ŠVIH!!! ... škodí., ušklíbnu se. Jestli máš ještě nějaký nápad, jak to pořádně zavařit těm nahoře ... sem s ním., vyčkávavě se podívám na Alasta(u). |
| |
| Nebe – zahrady Když na místo dorazí Ange, s pokynutím hlavy ji pozdravím nazpět. Pak seskočím z koně a nechám ho na volno. Verus ale nikam nejde. Stojí dál na místě, občas přešlápne a nechá se ode mě hladit po krku. Konečně k nám přichází další z andělů, Alexiel. “Bohužel nevím,“ odpovím bez váhání, kdy se mě zeptá a ještě dodám: “Ale tuším něco zlého. Pohotovost se nevyhlašuje každý měsíc…Ještě aby v tom byl čert.“ A že určitě bude… Verus začne jevit zájem o Alexiela. Natáhne k němu krk a šťouchne do něj tlamou. Snad aby trochu uvolnil atmosféru. |
| |
| nebe-Zahrady vzbouřilo se proti nám samo peklo... prohlásím bez obvyklých úvodních řečí a tak podobně. Převyprávím jim celý příběh s Ange a mladým malířem. obávám se že svou výhružku dodrží...všechny hříšníky vypustí na svět a uzavře pekelné brány... |
| |
| Podsvětí Jen ti ukazuji, co se asi líbí tvým nochsledům na succubách. Předstíraně stydlivě zamrkám. Vážně? S čím? S ohněm? Spálím se snad? Když je až u mě zakloním hlavu a pousměju se. I já zdravím tebe, Alaste. Takže bude zábava, říkáš? To abych se na to nějak ohákla. Zatočím se do kola a na sobě mám bílou košili s volnými rukávy a červené šaty. Podívám se na ně. Co myslíte? Ne? Máte pravdu, vypadá to moc...opeřeně... Rozesměju se a opět se zatočím. Nyní mám na sobě červenou halenu, přes ní černý korzet vyšívaný rudou nití a dlouhou řernou sukni s rozparky. |
| |
| Nebe – zahrady Během vyprávěný Nejvyšší mi rysy ve tváři stále více a více vážní. Až se skoro mračím, když dopoví poslední větu. Ange nedávám za vinu, že se to stalo právě ji. Spíš ji lituji. Po tolika stoletích potyček s pekelníky a pokušiteli vím, co ti zezdola dokáží způsobit. A to, že hodlají teď na zemi rozpoutat chaos semi ani v nejmenším nelíbí. “Nesmíme tedy na nic čekat,“ promluvím konečně pevným a odhodlaným hlasem. “Zdvojnásobíme naše síly a ochráníme lid před hříšníky! Nesmíme ty zbloudilé duše nechat, aby ničily nevinné životy. Anyo, Nejvyšší, dej nám rozkazy a my je s největší poctou vykonáme,“ sklopím hlavu na důkaz loajálnosti. Nemám ve zvyku vymýšlet plány, pokud mi to není dáno příkazem. I když už se mi jich v hlavě několik rodí… |
| |
| Nebe nadechnu se... Já..nechci vám dávat rozkazy. odpovím po chvíli. chci se s vámi poradit, poslechnout si vaše návrhy a skombinovat je s mými. Přemýšlela jsem, a stále mne nenapadá dost efektivní řešení, kam s hříšníky, které peklo vyvrhne. smutně se na ně podívám. má někdo nějaký nápad? |
| |
| Heaven Usměju se na Veruse. Jemně a krouživě ho začnu hladit. Když se ale ozve Anya a tak zpozorním, ale dále Veruse hladím. Tak to máme problém..ehm spíše vobr průser... Přemýšlím. Tak mám takovej pocit, že za chvíli nám nastanou fakt horký chvilky Anyo, Nejvyšší. Skloním hlavu a tiše vydechnu. Podívám se po ostatních smutnýma očima, když si uvědomím co to udělá přírodě. |
| |
| Mardukova kancelář Nechám Taryu ať se dotočí ve své nové garderobě. "Rozkošné. A nyní k věci." Opřu se o příhodný kus nábytku. "Právě v tento okamžik pouští peklo hříšníky na vycházky zpět na zemi. Myslím si že nejen mrtví si v tuto krásnou dobu zaslouží vycházky." Na tváři se mi usadí, lehký úsměv. "Po celém světě jsou v přeplněných věznicích uzavřeny tisíce 'nevinných' duší, které touží po svobodě. Strážní mají vynikající výzbroj a jsou na tyto situace dokonale připraveni. Myslím si ale, že už dlouho zanedbávali údržbu centrálního zamykání cel a pro nižší cenu bylo nakoupeno množství vadných neprůstřelných vest. Samotná policie má nedostatky zdrojů a tak nakupovali vybavení stejného ražení, vždyť poslední léta byla tak klidná. Jediná města jsou na tom špatně, stát dává málo financí a tak jednou za čas dojde k výpadkům proudu. Nic závažného, ale občas trvá i desítky hodin než jsou údržbáři schopni celou záležitost dát alespoň trochu do pořádku." Chvilku nad popsanou situací uvažuji a pak mne ještě zjevně něco napadne. "A armáda, ta prostě musí přijít na pomoc svým občanům. Vedou ji postarší vážní pánové se silným citem pro vlast a její lid. Ale jsou to hlavně lidé kteří umějí ocenit krásu jemných křivek. Celé dny sledují svalnaté upocené muže, bez jediné příležitosti rozptýlení. Ale jakou zlost by u nich vyvolalo zjištění, že to nehorázné vyrušení příjemných chvilek má na svědomí země, která se již dlouhou dobu vždy 'mimoděk' zmiňuje o svém velkém pokroku v oboru biologických zbraních. V té chvíli by bylo stršlivé byť i jen náznakem zpochybnit jejich mužnost dotazem na kapitulaci...." |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Země Pustím se do uklízení následků poslední návštěvy, zvlášť rozlitá káva se vzpurně bránila a zatekla kam jen mohla. Proč si zvu vžd takové návštěvy? Vyždímám poslední zbytky vody z hadru a odložím jej na kýbl, aby oschnul. Protože by to bez nich nebylo zajímavé. V ložnici si na ruce navléknu pevné chirurgické rukavice. Nuže... Otevřu prastarý trezor z nejž vyjmu malou kovovou schránku. Bez jediného záchvěvu ji donesu k pracovnímu stolu kde ji jemně položím. Vevnitř je v průzračné tekutině uložena schránka ještě menší. A původně mi to připadalo jako hloupost. Z menší schránky vyndám bílý křídový papír, prastarý brk a lahvičku ikoustu. Doufám, že vzbudím její zájem. Brk se za lehkého skřípaveho zvuku rozeběhne po listu papíru. Milá slečno Ange. Přijměte prosím mou upřímnou omluvu, za mé hrubé způsoby, které Vás zřejmě velmi dotkly. Zápal a obětavost s nímž jste bránila pana Julia Letta neunikla mé pozornosti. Proto, jakožto projev omluvy Vám nabízím dohodu, jak mu navrátit jeho duševní zdraví. Myslím si že by vám mohla v mnoha směrech vyhovovat. Navštivte mne v mém bytu pokud máte o tuto nabídku zájem. Podrobnosti probereme na místě. S upřímnými pozdravy, Alast. P.S.: Ještě jednou se omlouvám za své nevhodné chování. Chvíli vyčkám než inkoust dokonale zaschne a následně list pečlivě složím. Vedle mé nohy se opět vztyčí připravený rudý pařátek, v tomto případě ještě obohacený o modrou kuchyňskou chňapku. Šklebící se postavička opět v mžiku i s dopisem zmizí. Nuže to by bylo hotovo. Vrátím psací potřeby do malé schránky, tu do větší a tu nakonec zpět do trezoru. Rukavice opatrně stáhnu a vyhodím do odpadního koše. Ale ta káva je ze mě stále cítit. V koupelně se svléknu a odmotám obvaz obepínající mou hruď. Ani nebyl pořádně čas na raní sprchu. Vejdu do sprchového koutu..... Nebe Do pokoje kde Ange hlídá ležícího muže zavane čerstvý vzduch z otevřeného okna. Se vánkem dovnitř pronikne i malá humanoidní kostřička jejíž lebka se pyšní neuvěřitelnou sbírkou ostrých zubů. Modrá kuchyňská chňapka na pařátku, držící složený list papíru vypadá až komicky. Tvoreček předá dopis Ange, lehce se ukloní a v mžiku zase zmizí. |
| |
| Mardukova kancelář Poslouchám Alastovu řeč a s rozverným úsměvem se posadím Rohatci na stůl. Na tváři se mi usadí potěšený úsměv. Krásně jsi to vymyslel, Alaste. Pochválím ho. Jeho plán má však pokračování. Pohupuji ve vzduchu nohama v pantoflíčkách a na prst si nakrucuji pramen uhlově černých vlasů. Když domluví, seskočím ze stolu a zatleskám. Báječné. Až je mi líto, těch mužů bez rozptýlení. Ale já jsem přece dobrá duše a s radostí jim od jejich trápení odpomůžu. Zavlním se kolem Marduka a mrknu na něj. A pak že jsem zlá. Jak to o mě může někdo tvrdit? |
| |
| V kanceláři Vlezu si do kanceláře a po dlouhé dopbě odpočíváms úsměvem an tváři poslouchám zmatek na chodbách. Vidím ty chudnky lidi až uividí, jak z jejich hřbitovů bstávají jejich příbuzní... Zavřu oči a představuju si tu nádhernou zkázu. Pak se rozhlédnu na stůl a zazvoním an zvonek svolávající mé vůdce frakcí. Musim ted ty hordy co jsem vyburcoval usměrnit ak tomu potřebuju všechny. Čekám až všichni dorazí. |
| |
| Mardukova kancelář Zajímavá představa. Na okamžik se pozastavím a znovu zhodnotím současný plán. Co kdyby jsme celý incident využili dlouhodoběji..... Ze zamyšlení mě vytrhne zvinění Valeriova zvonku. Lehce se otřesu. Jedině Valerius dokáže používat zvonek ze kterého jde pocit jako by mi zvonil na kosti. Kývnu na ostatní v místnosti a bez dalšího váhání projdu stěnou. Valeriova kancelář Zdí pomalu pronikne má hlava. "Volal jste pane?" Zahlavou následuje tělo, které se ihned elegantně ukloní. |
| |
| Nebe Z rady jdu hned za Juliusem a nikde se nezastavuji. Musím najít něco čím ho, alespoň potěšit. Je teď jako malé dítě. Neuvědomuje si svět kolem sebe i když ho vnímá. Z mého bloumání mě vytrhne podivný tvoreček, který mi předá zprávu. Podívám se na uhledné písmo a nevěřím svým očím. Není to jen vábení sirény? Můžu věřit posluhovači ďábla? Nakonec se rozhodnu. Je jen moje vina, že Julius umřel a musím ji napravit. Život člověka je důležitější než život zlomeného anděla. Vezmu lahvičku z ústředí, abych mohla být na chvíli v lidské hmotné pobodě. Zhmotním se v Juliusově ateliéru. No jo, ale jak najdu ten dům. Podívám se na vzkaz jestli tam není nějaká adresa nebo tak něco. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Proud vody pomalu smývá všechny nečistoty z mého těla a sprcha se po chvíli naplní vůní růží z kvalitního mýdla. Ještě by bylo vhodné zastavit se, v práci. V tu chvíli mi cosi zaklepe na lýtko a vůni růží přebije pach spáleniny. Pohled dolů odhalí zčernalou kostřičku, keré už opět v důlcích rudě žhne. Úkol splněn? "Už tě raději na taková místa posílat nebudu." Potlapkám kostřičku po malé lebce. V místě mého doteku pod odplaveným mourem prosvítá bílá kost. "Běž na ní prosím počkat do bytu toho malíře a po té ji přveď sem." Kostra se bez váhání rozplyne a zbyde po ní jen černá skvrna, která pomalu zmizí ve výlevce. Znovu nanesu mýdlo a po chvíli pach spáleniny zmizí jako by nikdy nebyl. Kvalitní mýdlo... Juliúv Ateliér Před Ange se objeví malinká postavička rudého skřeta se širokým úsměvem. Oproti všem očekáváním se hluboce ukloní a vyčká až se k němu anděl připojí. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Podívám se na rudého skřeta a jen doufám, že až půjdu po ulici nikdo nás neuvidí. Taky mohl přijít sám. Pomyslím si trochu zatrpkle. Pak si všimnu, že obraz, který jsme s Juliusem malovali je tam pořád. Je to vlastně moje dílo. Měla bych mít právo si ho později vzít. Přejdu ke skřetovi ve své lidské podobě, i když andělská aura je cítit stále. Odveď mě ke svému pánovi, prosím. Řeknu skřetovi. Jsem již připravena jít. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Tvoreček se ihned vydá k nejbližší zdi. Strčí jeden pařátek do praskliny v omítce a otevře zeď jako posuvné dveře. Na druhé straně průchodu se skví malá předsíň obyčejného bytu. Byt Lehký závan vůně oleje smíšeného s pachem starých místností mi oznámí návštěvu. "Prosím, pojďte dále." Sedím v obývacím pokoji v křesle u malého koferenčního stolku. Tentokráte v konzervativním tmavě šedém kostýmu. Přísný vzhled šatů však narušují rozepnuté knoflíčky odhalující hladkou kůži takřka k bříšku. Přehodím nohu přes nohu, krátká sukně odhalí okraj jemné krajky a výstřih jemné zhoupnutí holých ňader. "Mohu nabídnout kávu, čaj, nebo se spokojíte s pramenitou vodou?" |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Projdu otvorem ve zdi a vyzuji se z botů na podpadcích. Přijdu do obývacího pokoje a sednu si do křesla naproti. Jsem tu host a tak zatím netuším žádnou zradu. Voda postačí, děkuji. Usměju se a rukou prohrábnu krátké vlasy. Jsem trochu nervozní, ale dokud mě bude potřebovat neublíží mi. Tím jsem si jistá. Na sobě mám obyčejné černé tričko a pohodlné bokové rifle. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Jak je ctěná libost." Zjadu do kuchyně a po chvilce cinkání se vzátím s orosenou sklenicí vody, kterou postavím na stolek před svého hosta. "Nuže..." Pohodlně se usadím zpět na své místo. "...Vraťme se k předmětu Vaší návštěvy." Dokladně si prohlédnu tvář anděla. "Ale ještě před tím se musím zeptat, zda chcete cokoliv mněnit na stavu Julia Letta. V současné době má nejlepší předpoklady pro vstup jeho duše do království nebeského. Neb jak Pán kdysi pravil: '...A nechť ti slabí na duchu, jsou navždy bez viny...' To by v případě jeho vyléčení již neplatilo, po té by byl jen další smrtelník, jehož duši můžou jeho hříchy dovés i do naší péče." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Ale aspoň by měl čas se rozhodnout. Řeknu trochu přiškrceně. Tak moc jsme ho nutili do rozhodnutí až neměl ani čas si vše rozmyslet. Povzdechnu si. Jaká je vaše nabídka? Zeptám se rovnou k věci. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Zdá se být rozhodnutá. Pohledu do očí věnuji dlouhou chvíli. "Nabízím možnost uzdravení pana Julia Letta, výsledek není zaručený a přesto musí být zaplacena cena. On sám však už nemá nic co by pro mě mělo odpovídající hodnotu." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Podívám se své společnici do očí. V těch mých se zablískne. A co mi zaručí, že uděláte vše, co bude ve vašich silách? Zeptám se a trochu se zatřesu. Je mi jasné, že cenu, která bude muset být zaplacena, musím zaplatit já. A co budeš chcít za tu službu? |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Cena odpovídá hodnotě služby. V tomto případě ovšem bude léčba v rukou člověka." Pousměju se řečenému. "Je to až ironické, že škody napáchané nebem a peklem bude napravovat člověk. A záruka že učiním vše co je v mých silách? Nevím jestli tuto cenu budete ochotná zaplatit." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Neznáte mě a nevíte jak velkou cenu budu chtít zaplatit. Řeknu a zavrtím hlavou. Hlavně musím vymyslet něco, aby se Nejvyšší nezlobila. Ale já nejsem důležitá. Žila jsem, zemřela a vzala jsem život někomu, kdo si ho zasloužil. Nežiji a musím udělat hodně věcí abych svou chybu napravila. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Neznáte mě a nevíte jak velkou cenu budu chtít zaplatit? Možná její duše nebude mít takovou hodnotu když si jí ani sama neváží. "Budiž. Máte několik možností." Vytáhnu kožené desky opřené do této chvíle o bok křesla. Z jejich útrob postupně vyndám několik smluv. "První smlouva nabízí zajištění léčby u lékaře, který jej pravděpodobně vyléčí. Léčba není naprosto podle etických hodnot lidí, ale drží se v hranicích. Veškeré náklady uhradím ze svých osobních zdrojů. Cenou za tuto službu je Laskavost." Vložím větší důraz na poslední slovo. "Jednou Vás budu moci požádat o službu podobné hodnoty. Něco neřeknete, něco vyzradíte, nezasadíte mi smrtelnou ránu pokud se střetneme v boji a Vy zvítězíte. Jednou vyčerpána už není možné ji vrátit zpět." Zvednu poslední papír. "A na úplném závěru jsem já. Pokud podepíšete tuto smlouvu uposlechnu jakýkoliv Váš rozkaz i kdyby to znamenalo lázeň ve svěcené vodě nebo se postavit samotnému peklu. Bez možnosti změny, nebo zrady. Platná do okamžiku mé smrti. Ale hodnotou je celá Vaše duše." Položím smlouvu zpět na konec. "Další obsahují různé mezistupně, nebo výhody pro pana Letta." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Pečlivě poslouchám a kývám hlavou. Musím si to ještě rozmyslet. Řeknu jemně a poklepu nehty na stůl. Mohu vám slíbit, že v době, kdy se budu rozhodovat zůstanu zde na zemi, že se nevrátím do nebe. Postačí to? Zeptám se a podím se na společnici modrýma očima a jemně zamrkám. Snad nebude chtít odpověď hned. Vezmu sklenici a trochu se napiji vody. Vyschlo mi v krku. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Nemám námitek. Nejedná se zde o žádné maličkosti. Pokud chcete můj příbytek je Vám plně k dispozici. Náhradní klíče jsou na skříňce v předsíni a nějaké peníze v druhé zásuvce tamtéž." Sklidím nádobí do kuchyně, zkontroluji stav lednice a připravím se k odchodu. "A ještě pro ujištění, pokud je upsána duše odebírá se až po smrti majitele." Dodám už tisícekráte opakovanou větu. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Ale né mě. Upozorním ji. Já už mrtvá jsem. Takže bych jen propadla vám. Řeknu. Nashledanou. Ještě se jistě uvidíme. Sednu si a začnu přemýšlet, jak se rozhodnu. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Zatím nashledanou." A nebyla tu ta varianta s odstraněním křídel? I když mnohé z toho jsou jen legendy. Vezmu si klíče a zaklapnu dveře. Ještě bude mnoho zařizování. A ještě se musím stavit v realitce kvůli té budově.... |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Položím si ruce na kolena. Hlavu dám na ruce, takže se vlastně stulím do takového klubíčka. Kdybych takhle seděla v nebi mohla bych mávat křídly a jejich třepot by mě uklidňovat. Tohle mi Anya nikdy neodpustí. Pomyslím si a z očí mi začnou téct slzy. Přemýšlím jestli moje existence jako anděla bude ještě někomu užitečná. Kvůli mě se brány pekel otevřely. Já jsem teď jen bezcený anděl se zlomeným srdce. Copak jsou má křídla důležitější než lidský život? V této poloze poprvé za několik set let usnu. Zlomená a bez víry. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Ze snu Ange náhle ucítí jemný dotyk něčeho hladkého a hřejivého, jak pomalu klouže po jejím těle až se zastaví u krku. Jako by se křídlo z nejjemnějšího chmíří pomalu skádalo a přikrývalo to malé klubíčko, stočené v křesle. Na okamžik se zastaví a po chvilce se přitáhne trochu blíž u nohou a po krátké pauze zase u zad. Rudý skřet se širokým šklebem zkontroluje, jestli z deky přehozené přes anděla nic nevykukuje a po té se usadí na stolek. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Ucítím něco hladkého a hřejivého. Je to tak příjemný pocit. Prsty se k tomu přitisknu a pohladím. Přitáhnu si deku k sobě. Je to tak nádherně teplé. Jako bych se vznášela v oblacích. Ani si neuvědomuji, co se se mnou děje. Zdá se mi sen, ale jsou to jen rozmazané obrazy. Nic konkrétního. |
| |
| Pánova kancelář Celé tělo se mi při zvonku rozdrnčí. mmm...to vůbec nemám ráda.. Zatočím se dokola a opět se převléknu. Mám nyní červenou košili spojenou s korzetem a rozevlátou černou sukni. Alast projde zdí a já musím po chodbě. Nijak mi to ale nevadí. Běžím chodbou, spíše se tedy točím až sukně ve vlnkách vlaje kolem mě. Jednu nohu vždy pokrčím a švihem se otočím kolem vlastní osy. Baví mě to, já mám právo hloupnout. Tímto způsobem dotančím až do Valeriovi kanceláře. Volal jste, pane? |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Procházkovým krokem dojdu k rohu ulice, kde zabočím do zajímavější části města. Jsem zpět. Zastavím před méně výraznou budovou s okny začínající až v úrovni druhého patra a nápisem Alast provedeným neony nad vchodem. Možná to tak tvůrce zamýšlel, nebo je to jenom ozdoba, ale koncový tah A je obratně obtočen okolo písmene až vypadá jako S. Projdu masívníma dveřma. Zatím je dopoledne, tak by tu nemělo být moc hostů. V atriu podravím Rufuse, hlavního vyhazovače mého podniku. Vypadá spíše jako podnikatel, ale jeho ruce mají nebývale silný stisk schopný zlomit kost jenom tlakem. Po průchodu hlavním vhchodem se zastavím a chvíli se jen dívám na velkou místnost, které dominuje dobře osvětlené lesklé molo. Důmyslně rozmístěná křela židle a nízké přepážky umožňují pohodlí pro takřka jakýkoliv typ hosta, dobrý výhled na představení a snadný pohyb servírek. Dvě falešné stěny prořezávaného dřeva pro větší soukromí a několik bočních východů pro VIP místností. Zpoza baru mi zamavají mí dva barmani. Kývnu na pozdrav. Krásný pohled jako vždy. Lehce si poupravím sukni, aby okraj krajky příliš nevykukoval a povolím další knoflíček bílé blůzy až je takřka vidět pupík, z ňader i přes zdánlivě velké odhalení je vidět jen příslib. Opřu se o jemně polstrovanou zeď a sleduji představení. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Nudím se. Dlouho jsem nebyla nahoře, neviděla díla mých lidských služebníčků touhy. Nevěstince a další podobné podniky přímo miluji. Podporují touhu, rozfoukávají epicentrum ohně uprostřed lidských srdcí. Po chvíli přemýšlení se zatočím do kola a opětovně se "převkléknu". Nepotřebuji být "oblečená" jako ty striptérky, abych byla svůdnější a erotičtější než ony. Mám na sobě čiroké černé bokové kalhoty přesně kopírující boky a zadeček a následně prudce se rozšiřující. Saténová halenka přesně kopíruje křivky ladného těla a dlouhý V výstřih ukazuje stejně tolik, jako zahaluje. Svůdně, jako by spíš tanečně se protáhnu kolem vyhazovače a věnuji mu jeden z nejsvůdnějších úsměvu. Zvědavě se posadím/opřu o jeden ze stolů a sleduji, jak se slečna na podiu činí. Nutkání, jak má vypadat skutečná spalující touha sice mám, přesto se ovládám. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Oh, copak to tu máme? Odlepím se od zdi a proklouznu nově příchozí za záda. "Buď na ní hodná. Ještě se učí, ale má potenciál." Lehce zašeptám do ouška. "Copak přivádí Paní rozkoše do mého skromného podniku?" Kousek odstoupím zpět. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Potenciál v ní možná je, ale všeho dosáhneš jen vášní. Tahle vášeň by mi podpálila tak možná chuť na rozkoš, až by úplně shořela. Zasyčím a zavrtím hlavou. Nemyslím to zle, ve svém řemesle jsem dosti domýšlivá. Nudím se.. Prohnu se v zádech a ušklíbnu se, přesto mi z očí nemizí vášnivé jiskřičky a ze rtů svůdné pousmání. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Možná jí budu muset věnovat trochu více péče. Uvidíme. "Možná můžu posloužit. Smím prosit?" Ukáži Tarye cestu do mé kanceláře, které dominuje velké pohodlné křeslo za stolem. Nechám svůdkyni usednou kde se jí zlíbí. "Mám zájem o jeden klub zde ve městě. Peněz není nazbyt a tak bych řadši kdyby koupě byla výhodná." Nyní uvidíme jak velký zájem to vzbudilo. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Zpoza dveří se ozve zacinkání klíčů a cvaknutí zámku. Konečně doma. Dnešek byl dlouhý den. A na zítřek to nebude o mnoho lepší. Zuji si černé polobotky, odložím klíče na skříňku a můj pohled padne na shoulené klubíčko v obývacím pokoji. Přišla sem kvůli obchodu, nebo se vyspat? Odložím sako na židli poblíž a potlapkám malou postavičku na stolku na hlavičce, který beze stopy zmizí. Dneska už to řešit nebudu. Opatrně Ange zvednu a odnesu do ložnice, kde ji složím do chladivě saténové náruče mé postele. Léty tréninku naučenými pohyby ji vysvléknu donaha. Pannenství z ní úplně vyzařuje. Bylo by zajímavé zjistit co by s ní udělala trocha tělesných potěšení. Znásilnění by ji poskvrnilo hříchem a v našem případě i obcování s démonem... Přikryji její nahé tělo a dojdu se osprchovat.Co je to za Boha, že se v jeho očích stává oběť hříšnou? Po pár minutách vystoupím ze sprchy a horká pára ze mne stoupá v hustých chomáčích. Unaveně si ulehnu vedle Ange a spokojeně přivřu oči. A ve spánku mám ve zvyku držet cokoliv je poblíž... Lehce se pousměji. Snad jí to moc nevyděsí. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Ucítím, že mě někdo pránáší a když se konečně probudím do vědomí zjistím, že jsem nahá ležím na posteli a k mému ělu je přitisknutá mladá démonka. Nehýbu se a mé tváře dostanou růžový nádech. Přemýšlím jestli jsme jen usnuli nebo se něco stalo. Podle pocitu, který mám v srdci usoudím, že se nic nestalo. Zůstala jsem neposkvrněna. Přistoupím na smlouvu s doktorem. Snad mi Bůh odpustí, když budu dlužit službu démonovi pro záchranu lidské duše. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Ráno? Po chvilce přemlouvání o neškodnosti jediného pohledu zamžourám na proužek světla, který propustilo stínění okna. Ráno. Krátký pohled pod deku odhalí nahé tělo anděla. Rozcuchané vlasy a poněkud neupravená póza dokazují, že noc neproběhla naprosto bez úhony. i>Obdivuhodné. Za normálních okolností, by ztráta panenství bylo to nejmenší. Vyklouznu z pokrývek a vydám se rovnou do koupelny, kde se podrobím mukám chladné vody pro probuzení. Odtud rovnou zamířím do kuchyně, kterou se po chvíli začne vznášet vůně čerstvé kávy následovaná vůní smažených vajíček. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Probudím se a vydím, že jsem stále nahá. Zamotám se do deky a rozhlédnu se kolem sebe. Ucítím podivné vůně. Příjemné a linou se z kuchyně. Dojdu do kuchyně. Dobré ráno, já... mohla bych poprosit o své šaty? Zeptám se ve tvářích mám růžový nádech. Už jsem se rozhodla. Podepíšu vám smlouvu. řeknu nakonec. Bože odpusť... |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Ange mě zastihne uprostřed doušku horké kávy její zahalení mne opravdu pobaví. "Oblečení je připravené ve skříni v ložnici." Sundám vajíčka ze sporáku. "O obchodu budeme hovořit až posnídani prosím." Po té co odspěchá připravím na stůl vše potřebné pro dobrou snídani. Ona má přesně to, co už dlouho nebylo u Paní svůdkyň k vidění. Nevinost je opravdu příjemná změna. Spokojeně se posadím a věnuji se svému šálku kávy. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Eh... ano děkuji.. Začervenám se a zaběhnu do pokoje. Tam se převléknu. Natáhnu na sebe kalhoty a také bílé tričko. Zajdu do koupelny a tam trochu poupravím krátké vlasy. Vrátím se do kuchyně a posadím se ke stolu. Už si ani nevzpomínám jak jídlo chutná, ale voní to báječně. Usměji se na svojí hostitelku a prohlédnu si kuchyni modrýma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Jistě.. Houpavě Alast následuji až do pracovny. Vážně? A jak se ten bar jmenuje? Co s tím vlastně mám společného? Můžu ti tančit tady a zajistit tak bankrot tomu druhému klubu, takže ti ho majitel prodá za hubičku. Pokrčím rameny. Sedím v pohodlném polstrovaném křesílku, nožky mám ležérně přehozené přes opěradlo a pokuřuji. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Kuchyně je malá a veskrze kvalitně zařízená. Dominuje jí velká lednice, schopná zásobit i větší večírek a všudypřítomná čistota. Drobnou vadou na kráse je menší rýha v plovoucí podlaze, zřejmě od něčeho ostrého co do ní bylo zabodnuto. Po snídani sklidím naádobí a během chvilky již sedíme na známých místech u stolku v obývacím pokoji. "Nuže zpět k obchodu." Na stůl rozložím několik smluv. "První se týká zajištění léčby pro pana Letta, za níž je protihodnotou Laskavost." Má ruka se zastaví nad posledním listem v řadě. "A poslední poskytuje mé absolutní služby, cenou je Vaše duše. Po našem posledním rozhovoru byly provedeny drobné úpravy vymezující počátek nabývacího práva na duši od okamžiku zničení mé osoby. Je tu i možnost předčasného ukončení, které může být dále upřesněno." Pohodlněji se usadím v křesle. "Vybete si dle libosti." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Vezmu si jednu ze smluv. Začnu ji pročítat a hlava se mi zatočí. Nikdy se nedozví, že ho miluji, ale díky tomu ho zachráním. Dáte mi prosím pero? Nebo to mám jen stvrdit krví? Zeptám se a moje modré oči ukazují na sebeobětování. Jediná věc, kterou můžu udělat pro tuto chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Na tváři se mi objeví pobavený úsměv, ze šuplíku vytáhnu složku v tmavých deskách a zběžně zalistuji papíry. "Objekt je hudební klub ve vzdálené části města. Jakékoliv činnosti zde by byly nejenže neúčinné, ale v mém případě i nevítané." Položím složku před Taryu. "To by nebyla nijak zajímavá výzva. Spíš potřebuji protivníka při nákupu." Usadím se do svého křesla a sleduji pokuřující Taryu. Teď dokonce vyfoukla osmičku z kouře. "Üčelem by byl nákup za nejnižší možnou cenu. Metody jsou vcelku volné, ale nemělo by se nic přehánět. Maximální cena...řekněme 100 000 USD." |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Žádné váhání? Zdá se že tu jen nespala. "Pero bude stačit." Položím zmíněnou psací pomůcku na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Probdělé chvilky dali mým činům rozhodnost a tak chytnu do ruky pero a podepíšu se. Dělám to pro tebe Juliusi, miluji tě. Zavřu oči a položím pero na stůl a smlouvu podám Alastě. Teď už je to na vás. Řeknu a podívám se beze strachu do jejích očí. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Smlouva je uzavřena." Složím papíry zpět do desek. "Nyní nám chybí už jediné, pan Lett. Mohu Vás o něj požádat, bohužel je pro mne takřka nemožné si jej vyzvednout osobně." MH: Jakou smlouvu jsi si vybrala. 1. Léčba pro Julia za Laskavost. 2. Léčba splnění Juliova přání za Službu (větší než Laskavost) 3. Léčba Julia a další přání dle libosti za protihodnotu (něco jako otevřená smlouva) 4. Plná moc |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Byt Ano, jistě. Odpovím. Vím, že jsem si ted podepsala ortel smrti a zlomí mi křídla. Ale já nemohla jinak. Dnes přivedu Juliuse zpátky na zem a pak budu jen vaše. Odpovím a sklopím oči. Nevím jestli cítím víc bolest nebo stud, ale mám pocit že nic jiného necítím. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Jak si přejete má Paní." V těch slovech nezní jediná stopa ironie. Pouhé konstatování. Trochu škoda jedné z nejvýhodnějších smluv, když se klient takto tváří ihned po uzavření. "Budete-li chtít ještě cokoliv jiného, stačí říci." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Přeju si, aby jste to byla vy, kdo mi zlomí křídla. Pronesu svoje poslední a vlastně jediné přání. Pak se narovnám. Pokud souhlasíte za půl hodiny se sejdeme v Juliusově ateliéru. Snažím se mluvit klidně, ale hlas se mi třese. Kdybych měla víc vzdám se čehokoliv abych tě zachránila, má lásko. Pomyslím si. Už půjdu zpátky naposled do nebe. Cesta bude dlouhá. Řeknu a zklopím zahambeně oči. |
| |
 | Doma Po pracovní době... konečně Autem se doplahočím po silnici až domů, protože jsou opět dopravní zácpy. Kdybych kohokoli z nich dostal do rukou, báli by se znovu vstoupit na silnici... ušklíbnu se, poměrně nehezky. Pravdou ovšem je, že jsem doktor...řekněme psychyatr. Dokázal bych jim vsugerovat, že silnice kouše, kdyby se mi zachtělo. Když se konečně dostanu domů, do útulného domu na severní straně města, tiše doufám že dnešek již bude bez problémů. Pokud mě někdo bude otravovat, tak to bude mít pěkně drahé... Cenu si zásadně určuji až podle závažnosti případu. |
| |
| Byt Dopnu knoflíky saka a urovnám si kravatu. Výborně. Můžeme začít. V obývacím pokoji se posadím s telefonem v ruce a po rychlém vyťukání čísla už slyším táhlý tón vyzvánění. Po docela dlouhé době konečně někdo zvedne na druhé straně sluchátko. "Dobrý den přeji doktore. Alast. Mohu požádat o váš čas?" |
| |
| Doma Rázem se moje choutky na toho, co mě ruší po pracovní době, rozplynou. Ne že bych Alasta nějak miloval, chraň ďábel, avšak jsou s ním stálé a pro mě velmi výhodné obchody. Alast se vždy nerozpakuje hodně zaplatit, a tak ho vedu jako jednoho z prominentních zákazníků, kteří mají přednost před ostatními. Á dobrý den, Alaste...ano, mám čas, a pročpak potřebujete mé služby? Opět máte nějaké dívky co potřebují urovnat myšlenky? usměji se, ale s Alastem jednám vždy se vší slušností, je v něm něco co mne na jednu stranu trochu děsí. A jak je ona zakázka urgentní? Zeptám se ještě. Dnes se mi již nechce cokoli dělat, ale zase za ALastovy peníze....jsem na pochybách. |
| |
| Byt Na první pokus správné místo. "Dnes se bude jednat o poněkud zvláštní případ. Jedná se o malíře Julia Letta. Zdá se že žil ve velmi těžkých podmínkách a při práci na svém velkém díle se psychicky zhroutil." Přehodím sluchátko k druhému uchu. "Proto pokud byste byl ochoten se toho ujmout znamenalo by to pro nás opravdu mnoho." |
| |
| Doma Trpělivě psolocuhám jeho nabídku, občas kývnu hlavou nebo zamručím na souhlas. Hmm hmm....no, Alaste, zní to jako velká nabídka, ovšem rád bych se dohodl na podmínkách...přiveď toho muže, podívám se na něj, a podle závažnosti si stanovím cenu, však to již se mnou znáš... odlehčím situaci. Nevěděl jsem že se zajímáš i o malíře... usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Ukaž, podívám se. Natáhnu ruku po klubu a zběžně, nepříliš zaujatě jej prohlížím. Aha a k čemu je takový hudební klub? Klub bez vášně je přece k ničemu... Povzdechnu si, ale co se dá dělat. Štíhlé nožky vyšvihnu přes opěradlo křesílka, do kterého jsem se posadila a ležérně se opřu. Dobrá, sice to enní zrovna má parketa, ale udělám ti protivníka při koupi a pak to vzdám a začnu zpochybňovat cenu a hledat jakékoliv malichernosti, proč by měla cena klesnout. Nakonec řeknu, že mu pošlu finanční oddělení na nové zhodnocení a budeš to mít v kapse. Zívnu a z nudy začnu dělat z kouře nejenom osmičky, ale různé ornamenty. Nejvíc se mi líbí moje podobizna a třešnička na dortu je kouř v podobě Alasta, jak chodí sem a tam s deskami v rukou. |
| |
| Byt "Děkuji. Zhruba za hodinu k Vám dorazíme." I když obraz vytvořil opravdu skvostný. Rozloučím se s doktorem Creedem a zavolám si taxi před byt malíře. Mylsím že vhodný materiál je přímo v jeho pokoji. Po krátké návštěvě trezoru, už s tmavým kufříkem procházím dveřmi bytu. Ateliér Tentokráte vstoupím regulérním hlavním vchodem. Opuštěná místnost vypadá velmi zanedbaně. Po chvilce rozhlížení naleznu hledané ve sloupku knih nahrazijící jednu nohu postele. Otevřu ošoupanou knihu a krátce se pozastavím nad každou stránkou s fotografií obrazu slavných malířů. Giacinto Gimignani. To by mohl být dostatečně dobrý materiál. Pohodlně se usadím na vhodné místo a čekám na Anděla. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Nezajímavé." Mávnutím dlaně roztočím Taryinu kouřovou přehlídku, která se spojí do kouřové koule. "Tady zřejmě došlo k nedorozumnění. Já nechci laciné podfuky, já chci protivníka. Každý z nás se bude snažit zakoupit klub vlastními silami."Teď už se v tom nevyzná nikdo. "Zkusíme to jinak. Jako sázku. Komu z nás se podaří ten klub zakoupit do hodnoty 100,000 může žádat od druhého co se mu zlíbí. Čím výhodnější nákup tím více může chtít. Je toto hodno tvého zájmu?" |
| |
| Doma Po té, co položím telefon, chvilku na něj zamyšleně koukám. to by mě zajímalo co Alast zase vymyslel... přemýšlím chvilku, ač to u mé profese moc zvykem není. nakonec, peníze jsou peníze... ušklíbnu se nad starým heslem, a přesunu se do své ordinace, připravit se. |
| |
| Nebe -> Ateliér Ač se to nesmí vrátím se zpátky do nebe. Bůh asi ví, co dělám, ale je mojí povinností mladého malíře zachránit. Přijdu k posteli a řeknu sestřičkám, že si beru Juliuse k sobě, ale pravda je jiná. Vezmu Juliuse zpátky na zem. Nic z toho co zažil si nebude pamatovat. Je jako loutka, která dýchá. Donesu ho do ateliéru a tam už na nás čeká Alasta. |
| |
| Ateliér Ve chvíli kdy se objeví Ange s malířem uklidím knihu do kufříku a prozatím se jí dále nezabývám. Pohled na Julia je takřka dojemný. Je k nevíře, jak rychle se dostal do tohoto stádia. "Půjdeme?" Lehce zvednu tělo s konzistencí hadrového panáka, takže se mi v rukách doslova přelévá a odnesu jej před dům, kde již čeká taxi. Řidiči nadiktuji adresu doktorova sídla, velkou bankovkou a svůdným úsměvem, nutícím jej zamyslet se nad svou sexuální orientací předem zarazím jeho zbytečné otázky a námitky. Po půlhodinovém proplétání městem konečně zastavíme před sídlem doktora Creeda. V ruce překvapeného řidiče se objeví bankovka druhá, ale to už se za mnou zabouchly dveře a po pomoci Ange s vystupování opět s malířem v náručí zazvoním. |
| |
| Doma Sotva otevřu jednu knihu, ozve se zvonek. to jsou dneska lidi.... ušklíbnu se, pomalu odložím knihu o psychologii a zvednu se. Pomalu dojdu ke dveřím, je to již můj zvyk, nic nespěchá natolik, aby mě to donutilo zrychlit krok. Otevřu dveře a bez jediného překvapení spatřím Alastovu tvář. buď vítán řeknu s úsměvem, trochu nebezpečným. Nad tělem v náručí se ani nepozastavím. Tak pojď dál, i s tvým...objektem. |
| |
| Dům dr.Creeda "Ještě jednou přeji dobrý den." Protáhnu se opatrně dveřmi, aby Julius neměl ještě bouli k dobru. Po krátkém rozhlédnutí se vydám do doktorovy ordinace, kde mohu malíře odložit na pohodlné lůžko. "Pokud mohu představit. Ange vlastní žadate o Vaše služby..." Pokynu konečně volnou rukou k Ange. "Doktor Leonard Creed, specialista na duševní problémy." Nechám dvojici okamžik na pozdrav během něhož trochu poupravím Julia do důstojnější polohy. "A na závěr. Náš pacient, Julius Lett, malíř s velkým talentem." Uvolním prostor panu Creedovi, aby se mohl na Julia podívat. "Máme hrubou představu o tom, co mohlo vyvolat toto 'onemocnění', ale nevím jestli to bude dostačující." |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Nespokojeně se zamračím, když zruší mou kouřovou přehlídku a laskavě mu věnuji svou pozornost. A proč bych to děala? Mě nějaký hudební klub nijak zvlášť nezajímá. Prohodím opět znuděně ovšem jeho další slova mne zaujmou. Jsem velice egoistický a sotěživý typ. Napřímím se v křesílku a zvědavě jej pozoruji. A co přesně můžu chtít, až vyhraju? Bezelstně se usměju a s lehce přivřenýma očima mu věnuji pozornost. |
| |
| Dům neznámého psychologa Dobrý den Pozdravím pro mě neznámého muže a podám mu ruku, když nás Alasta představí. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Tak za prvé, nikdo neříkal že ten objekt po koupi hudebním klubem zůstane." Přejedu dlaní po povrchu koule kouře v protisměru točení, ta se pomalu zastaví a rozdělí na původní obrazce, které rychle vyprchají. "A přání jsou přání. Bylinková zahrádka, možnost volného rozhodování o dění v novém klubu....Hmm. Nebo jestli máš na mysli něco konkrétního, bude mi potěšením si to vyslechnout." |
| |
| Doma zkoumavě se podívám na tu ženu. Nebývá zvykem že by ke mě někdy přivedl Alast nějaké....řekněme svědky, někoho kdo je naprosto duševně zdravý. Dobrý den, Ange... Ta je vážně rozkošná... usměju se nad její zastíranou stydlivostí. No, tak se na to podíváme... Sykloním se nad malířem, podívám se mu pod víčko na jeho oči, zkusím reakce na máchající ruku...nic. Udělám ještě dár dalších jednoduchých testů jako reakce na mírnou bolest, na hlas, zároveň zkontroluju tep, dechovou frekvenci, jestli je alespoň fyzicky v pořádku. Všechny funkce jsou v normě, kromě té psychycké. Můžu se zeptat, jaká je vaše teorie, a kde jste k němu vůbec přišli? zeptám se když dokončím ,, vstupní prohlídku" |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Blinková zahrádka? Nechápavě se na něj podívám, se rty lehce pootevřenými a našpulenými. Omlouvám se, ale asi plně nerozumím. K čemu mi bude bylinková zahrátka? Jak je vidno, několik titulů a diplomů mi je k ničemu, když nechápu Alastovo ojedinělé myšlení. A něco konkrétního:? Vždyť mě znáš.. Šarmatně přehodím nohu přes nohu a usměju se. Takže dohodnuto, ano? A je nějaká časová lhůta? A mimochodem, podvody a tak dále. Povoleny či zakázány? |
| |
| Dům dr.Creeda "Nuže pan Julius Lett. Malíř na volné noze, bydlící v nuzném bytě v neméně nuzných podmínkách. Už dlouhou dobu usiloval o vytvoření obrazu zásvětí. Nebe, Očistec a Peklo." Zní spíš jako něco z televizního seriálu. "Poslední dobou jej při smyslech udržovala hlavně káva a úctyhodná vůle. A vskutku se mu podařilo v záchvatu inspirace onen obraz vytvořit, když chybělo už jen pár zásadních úprav a inspirace docházela přišla mu na pomoc zde přítomná slečna Ange. Vpodstatě jeho anděl strážný nebo spřízněná duše, chcete-li." Pokynu k zamlklé Ange. "S její duševní podporou se panu Lettovi podařilo obraz opravdu dokončit." Zajímavé. "Nějakou dobu před tím se mi donesla zpráva o onom malíři a jeho díle. Má návštěva je zastihla u právě dokončeného obrazu. Už jen ze vzhledu pana Letta bylo s podivem, že byl schopen něčeho takového. Ovšem přítomnost slečny Ange mě vedla k závěru, že do díla zasahovala." Obrátím se k andělovi. "Ještě jednou se za toto nařčení omlouvám." "Přesto pan Lett dotal ode mne nabídku na nejen zakoupení právě dokončeného díla, ale i na díla následující, ateliér a další výhody. Smlouva by se Ange zřejmě zdála jako...." Chvilku hledám správný výraz. ...hm...jako zaprodání duše. Po menší tahanici už onen nápor duše pana Letta zřejmě neunesla a dostal se do tohoto politováníhodného stavu." Na závěr z kufříku vyndám knihu z ateliéru a otevřu ji na straně s obrazem Giacinta Gimignani.  "Když jsou všechny tyto detaily sečteny, je dosto možné, že si obsah tohoto obrazu jeho unavená mysl přeprojekovala na probíhající situaci a více už neunesla." |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Další, která myslí jen na své poslání. V tom případě se hodně zužují možnosti osobních přání. Když bude hodně úspěšná, vymyslím něco co jí vezme dech. Vrátím desk zpět do stolu. "Časovým limitem jsou dvě schůzky. První bude naše společná, druhá záleží na každém." Nakloním se blíže k Taryi. "Podvody, lhaní, svádění. Vše je dovoleno, jen musí být vše oficiálně legální, aby prodejce neobtěžoval s nějakými stížnostmi. Použití ne lidských prostředků taky prosím omezit na minimum." Lehce se pousměji. "Má to být výzva." |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Výborně Vytáhnu červený plyšový zápisník a zdobeným perem s třásničkami a rohy si zapisuji. Dvě schůzky, píšu si..společná a pak záleží na nás.. Zvednu k němu oči a poslouchám, co říká dál. Dobře, vše dovoleno. Sladce se na něj usměju a zamyslím se. Takže vše je dovoleno. Doufám, že prodejce je muž. Já se narozdíl od Alasta neumím ěmnit na obě pohlaví. A taky neumím měnit podobu. Sakra, může se udělat ideálem...vrr...budu muset něco vymyslet.. V hlavě formuju nějaký plán. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Výborně, tak si rozumíme." Ale 100,000 za bar....je tam vybavení, nápoje raději udělám trochu rezervu. "Ještě menší změna ve financích, 150,000 se mi zdá být vhodnější." Z kapsy vyndám mobilní telefon a vytočím číslo, po chvilce vyzvánění se na druhé straně někdo ozve. "Dobrý den přeji, Alast. Nedávno jsme spolu hovořili o možnosti koupě Vašeho podniku, a tak by mne zajímalo kdy a kde bysme se mohli sejít a celou záležitost podrobněji probrat?" |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Z kapsy vyndám mobilní telefon a vytočím číslo, po chvilce vyzvánění se na druhé straně někdo ozve. "Dobrý den přeji pane Sandlers, Alast. Nedávno jsme spolu hovořili o možnosti koupě Vašeho podniku, a tak by mne zajímalo kdy a kde bysme se mohli sejít a celou záležitost podrobněji probrat?" |
| |
| soukromá zpráva od Reito Rakash pro Ah Alast, ale jistě pamatuji si vás ten pán, nebo snad paní pardón jméno moc neříká a váš vzhled byl velice zajíamvý, ale co to sem pletu jistě můžeme se sejít klidně v mé kanceláři za půl hodiny. Přijímáte ?? Avšak pokud chcete jiný termín ?? Dořeknu a zakryji telefon rukou. Co to plánuješ Alaste myslíš, že mě jen tak přechytračíš ?? Uvidíme zavařim ti to, jak se dá. Přitom pohlédnu na hrůzou bílého pana Sandlera, který si zrovna v hlavě nechává probíhat nejhorší noční můry. CHudák, že zrovna tenhle na to doplatí. Mávnutím ruky se proměním v ně a znovu přiložím ucho k telefonu.. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Výborně. Půl hodiny by mohlo stačit." Bude potřeba vzít s taxi, ale to by neměl být problém. "Děkuji za Vaši vstřícnost, za půl hodiny dorazím." Po krátkém rozloučení odložím sluchátko telefonu. Zatím to vypadá optimisticky. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Po krátké odmlce věnované naslouchání druhé straně spokojeně přikývnu. "Výborně. Půl hodiny by mohlo stačit." Bude potřeba vzít s taxi, ale to by neměl být problém. "Děkuji za Vaši vstřícnost, za půl hodiny dorazím." Po krátkém rozloučení odložím sluchátko telefonu. Zatím to vypadá optimisticky. Obrátím svou pozornost k Tarye. "Snad to není příliš uspěchané. Za půl hodiny máme schůzku s panem Sandlerem, naším prodejcem." Otevřu dveře skříně zabudované do stěny místnosti, odkud si vyberu ramínko s neutrálním oblekem a ze spodní části leské polobotky. "Mohu nabídnout vhodné šaty, pokud máš zájem." Zatáhnu za zvěsnou tyč, která se ze skříně vysune ověšena všehochutí oblečení jak mužské tak ženské. |
| |
| Doma Trpělivě poslouchám příběh, který mi alast předestírá. Tak trochu vím, co je zač, musel mi něco nastínit, abych byl ochoten s ním spolupracovat, i když si k tomu hodně dopomohl penězi, které platí. Jsou vážně hříšné. Hmm...takže anděl, dáběl a jedna zhrzená duše...no jeden by čekal že se dokážete chovat trochu víc zodpovědně...avšak uvidíme, co se dá dělat.... na chvíli se odmlčím. Ale je vám jasné, že tohle rozhodně nebude lehký případ....budu muset vynaložit všechny své síly, a jistě víte co to znamená... usměji se na Alasta. Je obchodník jako já, otázkou ovšem je, jak moc stojí o to, aby se tento mladík vrátil do původního stavu. V duchu začnu přemýšlet, jaké metody na něj zvolit. Každopádně, nejdříve musíme zjistit, jestli vnímá. Nemusí reagovat, avšak může slyšet každé naše slovo, i když se to při pohledu na něj zdá nemožné. I takové případy se vyskytují....zla jsem jednoho polského chlapce....ale to je jiný příběh, promiňte... |
| |
| Dům dr.Creeda Ale pane doktore, všechny Vaše síly? I"I když to zní absurdně, je to zatím jediná varianta která mne v současné době napadá." Odložím kufřík na stůl. "V každém případě počítejte s mou plnou podporou. Ať už finanční nebo osobní, bude*li to léčba vyžadovat." Kufřík je jako vždy odemčený. "Zatím nechávám pana Letta ve Vaší péči, budete-li něco potřebovat, stačí říci a já už vše zařídím." Lehce se na lékaře usměji. "A doktore Creede, očekávám výsledky." Velké ohodnocení, přísluší těm s odpovídajícími výsledky. |
| |
| Doma poslouchám Alasta, při tom se ale dívám na onoho malíře. co bychom mohli zkusit...nejdřív ho nějak donutit k reakcím, s aktivními blázny se vždy dělá nejlépe.... zatímco si pohrávám s myšlenkou elektrošoků, alast znovu promluví. Jistěže...nebudu vás dva již zdržovat. Jakmile zaznamenám jakýkoli pokrok, ozvu se, usměji se. Tohle bude jistě zajímavá prácička. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Ještě přidáváš rozpočet? Bah, jak je libo. usměju se vstřícně a pokrčím rameny. S lehkým pohupováním nohou poslouchám jeho rozhovor s prodejcem. Jen se dívám okolo a slyším jak Alasta tak onoho muže. Za půl hodiny? Co si vezmu na sebe? Ne, půlhodina je vyhovovující. Kývnu na něj, přehodím nohu přes nohu a zamyšleně si podepřu hlavu. Chvilku uvažuji, v myšoenkách zkoumám různé kombinace, až se rozhodnu. Vstanu z křesla a stojím již jako dokonalá lady. Mám na sobě černý, luxusní kalhotový kostýmek s proužky. Kalhoty kopírují pevný zadeček a pak volně splívají. Sáčko mám zaplé na dva knoflíčky a pod ním mám výraznou červenou saténovou halenku, decentně odhalující pevná ňadra. Nohy krášlí krásné krajkové botičky na podpatku a na ruce visí kabelka ze stejného materiálu. Dekolt a uši zdobí náhrdelník a naušnice z černého stříbra a rudého briliantu. Výborně. Zatleskám. Ještě si na prst nakroutím pramínek vlasů a dlouhé, lesklé vlasy se změní na elegantní a přitažlivé kudrlinky. Vyrazíme? |
| |
| Dům dr.Creeda "Bylo mi potěšením." Přikývnu spokojeně. "Nyní nás prosím omluvte." Obrátím svou pozornost na Ange. "Smím-li prosit slečno?" Vyvedu Ange z lékařovy ordinace a po zavolání už nastupujeme do přistaveného taxi. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "To je v současné chvíli vše co mohu pro pana Letta učinit. Doktor Creed je svobodný člověk, v nutných případech je ochoten odložit i lékařskou etiku, ale výsledky jeho práce jsou nepopiratelné." Nebe je moc ohleduplné, peklo je nedůvěryhodné. Jak ironické, že největší šanci na záchranu smrtelníka má právě další smrtelník. "Nuže má Paní. Jaké jsou Vaše dlaší přání?" Přesvědčte mne slečno Ange že si zasloužíte mé služby. |
| |
| Dům doktora Pečlivě poslouchám celý rozhovor obou mužů. Když se Alast obrátí na mě pokynu mu hlavou. Jistě. Pak ještě pokynu hlavou na profesora. Nashledanou doktore. Bylo mi potěšením. Odejdeme z ordinace a pak nastoupíme do taxíku. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Dobře. Věřím vám. Řeknu Alastovi a podívám se z okna. Moje další přání? Netuším. Moje jediné přání bylo, aby byl Lett v pořádku. Nic víc nepotřebuji. Snad jen.... mohla bych v jeho ateliéru zůstat? Teď jsem v podstatě mezi nebem a peklem a jediné místo, kde mohu být je ze mě. Stala jsem se padlým andělem a nemám kam jít. Pomohl bys mi najít práci? |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Andělé snad opravdu nemají žádné ambice. “S ubytováním v bytě pana Letta by neměly být žádné problémy, jen....“ Na chvilku se zamyslím. “....možná to nebude nejlepší nápad. Hm, jak to jen nejlépe vyjádřit .... Vezmeme-li v úvahu, že já stejně jako Vy, jsme hlavní příčinou stavu, v němž se pan Lett právě nachází. Doktor Creed je velmi schopný, není však všemocný.“ Ponechám dramatickou pauzu. “Možná by bylo moudřejší, možným problémům předejít.“ “Co se práce týká, záleží na Vašich schopnostech a požadavcích. Pokud byste si přála nastoupit co nejdříve, je zde možnost, že Vás zaměstnám já.“ To by vskutku mohlo být zajímavé. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Efektní. “Nyní mohu-li poprosit o trochu soukromí.“ Nedám Tarye mnoho prostoru pro námitky nebo dokonce odpor a vyprovodím ji před káncelář. Jakmile se za ní zaklapnou dveře otevřu ve zdi vestavěný šatník, ve kterém se pohupují na ramínkách šaty všemožných střihů a barev. Vyberu světlý, krémový oblek visící hned vedle kožené výbavy dominy. Bílé boty by bylo trochu moc.... Nakonec vyberu světle hnědé polobotky. Rychlé odlíčení, zvláště si dám záležet na hrudi, kde umě nanesené stíny vyvolávaly dojem velkého poprsí. A jak špatně se dostávají z košile... Obmotám hruď bílým obvazem, který ukryji bod bílou košilí. Po desti minutách už vystupuji ze dveří kanceláře v dokonale padnoucím obleku, vlasy stažené do culíku, s tmavým kufříkem v ruce. “Mohu prosit.“ Nabídnu Tarye rámě. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro A kde vlastně bych měla tedy bydlet? Potřebuji si najít nějaké bydlení přece nebudu pod mostem. Ohradím se otráveně. Nechápu proč bych nemohla bydlet v ateliéru. Můžu říct, že jsem Lettova sestra nebo přítelkyně. A jak by jste mě chtěl zaměstnat? Zeptám se a pozvednu obočí. Asi si nechce špinit ruce nějakou hroznou prací. Chci nastoupit co nejdříve, ale zase chci práci, která mě bude naplňovat. Moje představy nejsou téměř žádné. Jen práce, která by mě naplňovala a mohla bych si tak vydělat nějaké peníze než zemřu. I když to je vskutku u mě dost složité. Stala jsem se padlým andělem a mým údělem je bloudit dokud si mě nevezmou plameny pekel. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Nakloním se dopředu a požádám řidiče, aby nás zavezl na jinou adresu. "Práce by to byla v určitých směrech dosti náročná, ale je možné že Vám bude vyhovovat." Po pár minutách jízdy zastavíme před méně výraznou budovou s okny začínající až v úrovni druhého patra a nápisem Alast provedeným neony nad vchodem. Možná to tak tvůrce zamýšlel, nebo je to jenom ozdoba, ale koncový tah A je obratně obtočen okolo písmene až vypadá jako S. Zaplatím taxikáři za cestu a otevřu Ange masívní dveře. V atriu podravím Rufuse, hlavního vyhazovače mého podniku. Vypadá spíše jako úředník , ale jeho ruce mají nebývale silný stisk schopný zlomit kost jenom tlakem. Po průchodu hlavním vhchodem projdeme okolo vstupu do velké místnosti, které dominuje dobře osvětlené lesklé molo. Důmyslně rozmístěná křela židle a nízké přepážky umožňují pohodlí pro takřka jakýkoliv typ hosta, dobrý výhled na představení a snadný pohyb servírek. Dvě falešné stěny prořezávaného dřeva pro větší soukromí a několik bočních východů pro VIP místností. Zpoza baru mi zamavají mí dva barmani. Kývnu na pozdrav. Krásný pohled jako vždy. Sice ještě není večer, ale už tu sedí docela dost hostů, sledující dívku svůdně tancující na molu. Teprve začala, obecenstvo však už teď dýchá dosti zhluboka. Dál už se místností nezabývám a pokračuji cestou do zadní části, do své kanceláře. Zde nabídnu Ange pohodlné křeslo naproti pracovnímu stolu za nějž se usadím. "Tento klub vedu a zároveň jej vlastním. Nabízíme našim hostům služby svého druhu." Na okamžik se odmlčím, aby měla Ange šanci si představit všechny představitelné i nepředstavitelné práce, které po ní můžu chtít. "V současné době sháním správkyni, řekněme ubytovny, kde místní zaměstanankyně pobývají ve svém volném čase." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Řidič změní směr a veze nás na úplně jinou adresu. Pokud nebudu muset zabíjet a krást je mi to jedno… Odpovím Alastovi a dívám se z okna kam vlastně jedeme. Za chvíli jsme u jakési budovy. Vůbec se mi nelíbí. Je taková nevýrazná. Alast mi otevře masivní dveře a já vstoupím dovnitř. Projdeme kolem nějakého muže, který nejspíš pracuje jako místní vyhazovač. Projdeme hlavním vchodem do velké místnosti. Zajímalo by mě o co tu jde. Všude jsou rozmístěná křesla a židle. Místnosti dominuje molo, které je výrazně osvětleno. Každý host má dobrý výhled a je tu dost místa, aby se mezi nimi dalo projít. Nějaké stěny, aby zaručovali soukromí a také VIP východy. Bezvadný podnik, ale né pro anděla. Sem by se asi žádný neodvážil. Za barem jsou už dva barmani. Večer je ještě daleko, ale hosté již obsadili většinu sálu. Všichni obrací pohled na dívku, která se kroutí na molu. Teprve je na začátku, ale už tak mnoho mužů slintá a všude je cítit vzrušující atmosféra. Jdeme do zadní části, kde je kancelář. Alast mi nabídne křeslo a já se na něj posadím. Pane bože snad mě nechce předhodit jako jehňátko těm lvům, co jsou venku jako tam tu dívku. Nebo hledá servírku či barmanku? Přemýšlím a oči mám trochu rozšířené. Těžko říct jestli obavami, strachem nebo vzrušením z toho, že budu mít práci… Takže správkyně ubytovny? Zeptám se malinko překvapeně. Tohle by mě ani náhodou nenapadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Ano." Pohodlněji se usadím a složím prsty rukou do stříšky. "Přesněji řečeno, měla byste v péči její osazenstvo. Jedná se o dosti náročnou práci, i když ne oním způsobem jakým právě myslíte." Pohlédnu andělovi zpříma do očí. "Ty dívky jsou mají velmi křehké duše, i když se to nezdá. Jistě jste si všimla slov pana doktora Creeda. Takřka všechny dívky, které 'vlastním' byly v jeho péči." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Ano, já vím jaké to je. Cítím to. Povzdechnu si a dívám se Alastovi do očí, aby věděl, že to beru vážně. Mám je hlídat, aby k nim nechodili muži? Zeptám se a odhrnu z obličeje pramen blond vlasů, aby byli vidět moje modré oči. Co se vlastně ode mě očekává? Zeptám se a snažím se být v klidu. Nevím, co přesně se ode mě čeká a jestli také budu muset pracovat zde. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Jsem vyšoupnuta před kancelář, aniž bych vlastně chtěla něco namítat. No, alespoň jsem se nemusela nijak moc namáhat a jsem venku dřív, než si stačím uvědomit. Venku před kanceláří si zapálím další cigarezu a znuděně zívnu. Všímám si, že když náhodou někdo jde kolem, zastavuje se na mě pohledem. Výborně, ještě aby ne.. Několikrát ještě potáhnu z cigarety, než ji zmuchlám v ruce, odkud pak neznámo kam zmizí. Jistě.. Prohlédnu jej od hlavy až k patě. Slušivé.. |
| |
| Rada Na chvíli se odmlčím, a pozoruji přítomné. Nikdo nevypadá, že by je to zrovna nějak zaujalo. Snad si myslí že za chvíli odejdou a vš bude jako dřív? to sotva.... A je tu ještě záležitost Ange...padla do spárů démona zvaného Alast.... oznámím davu. Ujednala s ním něco, aby zachránila toho malíře....co, to mi však není známo.... |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Co se dá dělat? Skončíme s jemnůstkami, takto se nikam nedostaneme. "Takřka všechny dívky, které pro mne pracují jsou můj 'majetek' nebo chcete-li 'odpad' mafie. Odchycené na ulici, donucené k prostituci, pomocí všemožných drog dovedené k poslušnosti. Jejich životnost se běžně pohybuje kolem roku, spíše půl roku. Pak jsou 'odstraněny'." Smutně si povzdychnu. Mafie nikdy neuměla využívat své zdroje. "V tomto okamžiku přicházím na scénu já a dívku za odpovídající hodnotu odkoupím. Pomocí péče doktora Creeda se nám daří v uspokojivé míře navrátit určitou duševní rovnováhu. V některých případech bohužel příchází o velké části paměti. Po dokončení léčby a zácviku začínají pracovat pro mne, aby navrátily peníze do nich investované." A mafie mne neobtěžuje s výpalným. Dokonce v poslední době nebývá zboží v tak špatném stavu. "Abysme zamezili případným nedorozumněním, vstup do nevěstince je důkladně ukrytý." Tím by snad bylo vše vyjasněno. "Nuže k Vaší práci. Budete mít na starosti budovu ubytoven. Pokud dojde k poškození vybavení, dáte mi vědět a vše bude v nejbližší době opraveno. Co se osazenstva týká, budete jim nápomocna, když to bude potřeba. Ošetřovatelkou, při zranění nebo nemoci. Konzultantkou pokud budou ptřebovat radu." Ještě na okamžik se pozastavím. "Mohla byste pomáhat i nově přijatým, ale není to lehká práce, tak ji prozatím nebudu hlouběji zmiňovat. Pokud máte zájem nahlédnout do složek osazenstva, jsou vám kdykoliv k dispozici. To co jejich pobytu zde předcházelo v nich ovšem nenaleznete. Ty jsou v úschově doktora Creeda." Zajímavé čtení pro noční můry. "Jinak muži za dívkama na ubytovnu smějí. Přecejen to nejsou žádné děti a mají i svůj osobní život." Lehce se usměji. "Nuže, jak by Vám tato práce vyhovovala?" |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Odvedu Taryu ke dveřím, když v té chvíli zazvoní můj mobilní telefon. Co by se tak mohlo dít? "Omluv mne prosím." Po krátkém rozhovoru vrátím zpět k Tarye. "Mám...v podstatě pro nás špatné zprávy. Majitel objektu zatajil pár informací o stavu svých financí a před okamžikem byl jeho dům zabaven exekutory." V podstatě pro mne dobrá zpráva. V exekučních aukcích je možno nakupovat velmi levně. "Z tohoto důvodu se naše malá kratochvíle ruší. Jelikož k tomuto došlo mým pochybením, máš právo požadovat svou odmněnu." MH: Prodejce měl hrát Valerius (taková malá zákeřnost, protože by sám rozhodl zda bude člověkem či Valeriem :)) takže bohužel. Nebudu mít námitek, bedeš-li chtít pokračovat. P.S.: Můžeš do hlavního děje vstoupit dle libosti (zrovna nabízím Ange práci ve své kanceláři) |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro V nebi jsme měli s lidmi, kteří přišli i větší starosti. Odpovím Alastovi a podívám se mu do očí. Tu práci vezmu. Hlavně protože budu moci pomáhat těm dívkám. Ale nečekejte, že si ušpiním ruce. Řeknu rozhodně a přemýšlím jestli budeme podepisovat zase nějakou smlouvu. Ano to je jisté, že budeme. Přece tu pracovní. Aspoň budu moct být užitečná. To jediné mi dodává naději. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro “Výborně.“ Přeji mnoho štestí při udržování čistých rukou. Postavím se a nabídnu Ange ruku ke stvrzení dohody. “Smím Vás požádat o jméno jež bude v pracovní smlouvě?“ Teď mne napadá, že se zmiňovala o tom že v nebi mají horší případy. Někde bylo psáno 'Nechť ti jsouc slabí na duchu, jsou navždy bez viny.' To otevírá otázku, jaký musí člověk být, aby byl přijat do nebe. “A rozhodla jste se již definitivně, kde budete přebývat?“ |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Angelika Lettová Odpovím na jméno, které má být ve smlouvě. A pokud by to šlo zařídit, chtěla bych se vidávat za Juliusovu sestru. Chci k němu mít přístup. Jestli to chápete. Řeknu trochu smutně, protože ten mladý malíř měl tak krásné sny. Doufám, že mu je procedůra doktora Creeda nevymaže. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Už celá natěšená na nadcházející tahanici odcházím po boku Alasta ke dveřím, když zazvoní telefon. Ach, to snad ne. Každá zábava se musí zrušit a já se tak nudím. Protáhnu zklamaně a zamračím se. Vážná škoda. Nabídne mi, abych svou odměnu požadovala tak jako tak, ale to se mi nechce. Ne, kdybys prohrál, byla by to větší zábava. Takhle mě to neláká. Zavrtím kudrnatou hlavinkou. Lehce se usměju a zmizím. Nepužívám dveře, prostě se jako obláček kouře rozplynu. Uvidíme se později.. Šeptá jen můj hlas, ale já jsem dávno pryč. |
| |
| Rada: Tedy slečna kolegyně nám to úspěšně komplikuje, pomyslím si a nervózně přešlápnu na místě. Není to zrovna dvakrát příjemný pocit jen přihlížet a nevědět, co si počít, když nikoho nic nenapadá. Proti těm podzemským bestiím bychom měli poslat některé z našich nadzemských. Počestných lidí tu máme dost. Ovšem bojeschopných už méně..., honí se mi hlavou, ale myšlenku si prozatím nechám pro sebe. Veruse přitáhnu blíž k sobě a pohladím ho po krku. Kůň lehce pohodí hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro “Jak je ctěná libost.“ O této komplikaci se musím zmínit doktoru Creedovi, aby z toho nebyly komplikace. “A je tu ještě další drobnost.“ Ze šuplíku stolu vyndám malou černou krabičku v jejímž nitru se ukrývají dva hladké černé kroužky. “Prosím, toto je stvrzení naší smlouvy. Nevím jestli Vás mám zatěžovat technickými detaily, ale v principu se naváže na Vaši duši. Mimo jiné Vám dovoluje zavolat mne kdykoliv a kamkoliv si budete přát, stejně jako mi umožňuje Vás najít nezávisle na tom kde se budete nacházet. Možnost změny tvaru a barvy je už jen estetický doplněk.“ |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro A není to nějak nebezpečné? zeptám se a prohlédnu si malý černý kroužek, který mám nyní na dlani. Jenže vím, že mi stejně nezbývá nic jiného než kroužek na ruku nasadit. Jsem ráda, že se dá měnit, abych mohla mít to co se mi bude hodit k oblečení. K mikyně, kterou mám nyní na sobě se zatím však hodí itento černý kroužek. Je tak krásně hladký a připadá mi, že mě studí do dlaní, ale snad je to jen další pocit. Už dávno jsem zapomněla jaké to je žít. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Hm. Nebezpečný? Jednou nasazen už nebude možné jej sundat, přecejen Vaše duše nyní sídlí v tomto těle. Dále může se přesouvat kamkoliv po těle, zmněnou tvaru může vytvoři i celé oblečení, i když z nějakého důvodumá potíže zakrývat intimní partie. Zde se projevuje problematika zachování energie a hmoty." Ukáži na drobný kroužek. "Hmotu dokáže vytvořit za pomoci energie, u drobných zmněn je to takřka nepostřehnutelné. V případě větších zmněn, zvláště probíhajícíchvelkou rychlostí, se bude okolí silně ochlazovat. V případě zmenšení objemu tomu bude naopak." Nebylo tu ještě něco? "A je tu možnost, že některým tvorům z vyšších sfér by dotek mohl působit bolest, ale to je pouze teorie. Jak se zdá Vám žádné potíže nečiní." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Dohoda je dohoda. Pomyslím si, když už je náramek na mé ruce. Nemohla jsem přece nikterak vycouvat. Nemyslím si, že bych někdy nepotřebovala šperk. Ženy je nosí přece tak často tak z něj nebudu muset dělat šaty či oblečení. Usměji se na Alasta. Jsem si jistá, že takovou zkoušku tomuhle malému šperku nedám. A to funguje jak? Nikdo z vyšších sfér se mě nesmí dotknout nebo toho šperku? Zeptám se a očima si sjedu znovu celou kancelář. Těkám očima jen tak od ničeho k ničemu. Jako bych hledala něco konkrétního, ale tento cíl nemám. Za chvíli budu muset pracovat v „bordelu“ a hlídat děvčata před vším, co jim svět připraví. |
| |
 | Byl změněj Pj této jeskyně. Přeji mnoho úspěchů v dalším hraní. Laakii - admin |
| |
 | Rada Pohled na pasivní a skoro znuděné osazenstvo rady mě rozčílí, skoro k nepříčetnosti. Toto má být nebeská rada a ne stádo ovcí čekající na porážku. Ztiším hlas do šepotu z kterého čiší rozhořčení a chlad, ale i tak mě každý slyší jako bych mu stála za ramenem. To tady nikomu nezáleží co se stane s nebesy a všemi smrtelníky na zemi? Na chvilku se odmlčím a sleduju překvapené reakce nastoupených andělů. Dále už pokračuju normálně nahlas, i přesto je jasně slyšet tvrdší tón v mém hlase. Potřebuju několik dobrovolníků, aby zjistili co je ten démon zač a jaké lži použil pro svedení Ange. Až vše zjistí, nebo pokud nebudou moct nic zjistit, tak tu pekelnou stvůru smažou z povrchu zemského i pekelného. Zhluboka se nadechnu a trochu se uklidním. Ostatní budou rozděleni do skupin, podle zaměření a začneme něco dělat s tou pekelnou branou. |
| |
| Rada Poohlédnu se po přítomných, pak pohled stočím na Nejvyšší. “Anyo, čekají nás hrozné časy, bude to zkouška našich schopností a zkušeností. Proto ráda povedu jednu ze skupin, kterou určíš. Měla by to být skupina, která ví, jak se zachází s mečem a zároveň udrží svou zbrklost na uzdě. Jak víš, spadají pode mne andělé, kteří neznají strach a vrhli by se pekelné stvůře do tlamy, aby ji rozervali zevnitř. Andělé, kteří jsou připraveni jít kdykoliv do boje a obětovat se pro dobro a mír našeho světa a na Zemi. Stejně jako já.“ Při poslední větě tasím svůj meč a koncem čepele ho zarazím do země. Na důkaz pokory se pokloním. “S radostí se postarám o toho pekelníka, má paní,“ dodám ještě. |
| |
| Rada V duchu si musím přiznat, že se mi ulevilo když se Bellicosa přihlásila. Dobrá, vem si sebou ještě někoho a vyražte na zemi zjistit vše potřebné. Z posledních informací co máme, se ten pekelník peleší v nějakém hříšném domě, který jako na posměch pojmenoval po sobě. Počkám až se postaví. Nechť vůle boží vede tvůj meč. Obrátím se zpět k andělům. A teď se postaráme o tu proklatou bránu, pojďte za mnou. Máme spousty práce. A času není nazbyt. |
| |
| Rada “Děkuji, Nejvyšší,“ řeknu skromně a narovnám se. Meč zasunu zpátky do pouzdra u pasu. Z těch přítomných si nikoho nevybírám. Ne, že bych k nim neměla důvěru, ale jistě se budou hodit více na druhý úkol. Já se spolehnu na své podřízené válečníky. Nasednu na svého koně a popřeji ostatním hodně štěstí. Budou ho potřebovat… Vzepnu Veruse a už oba upalujeme směrem k hlavnímu paláci, abych předala rozkazy. |
| |
| Nebe Hlavní palác nebes je impozantní jako vždy, nádherná stavba z bílého kamene se s nespočetným množstvím věžiček vzpíná do nedohledné výše. Budova, jež ani není možné pojmout jediným pohledem je však dnes tichá. Málokdo zůstal zde, aby se staral o chod paláce. Kasárna již tak prázdné nejsou, spousta andělů si připravují zbroje a zbraně, aby byli připraveni, až nastane jejich chvíle. Peklo Komnaty Tarye Den Aren, ukrývají mnohá tajemství, znichž by málokterý smrtelník dokázal udržet jasnou mysl, ale to nejdůležitější zde je jen jediná osoba. Spokojeně ležíc ve svém loži paní rozkoše si užívá okamžiku volna. Nadcházející události se jí týkají jen okrajově. V tom okamžiku se v zrcadle shlížejícím na Taryu ze stropu místnosti začnou objevovat praskliny a za skleněného praskotu se spojí v slova: OKAMŽITĚ PŘIJĎ DO MÉ KANCELÁŘE, MÁM PRO TEBE ÚKOL Ten hrubý způsob jednání a bezdůvodné ničení jasně značí jen jednu osobu v pekle. Valerius. |
| |
| Kasárny S Verusem vjedu přímo do kasáren, kde odchytnu jednoho z plukovníků ve stříbrném zbroji a helmicí ruce. Můj příjezd ho jistě překvapil v polovině příprav. Kyrys na jeho prsou ani není pořádně zapnutý… “Parate, potřebuji tebe a nejméně dvacet zkušených pěších andělů, výběr nechám na tobě. Čeká na nás dole na Zemi ďábel. Na, tady máš podrobnosti, drž se jich a za půl hodiny nástup před vchodem do kasáren,“ řeknu a podám mu smotanou listinu, která se v mé ruce objevila, hned jak jsem se o ní zmínila. Jsou v ní rozpisy pozic a záloh, které budou čekat za branami nebeskými. |
| |
| Kasárny Jakmile anděl zahlédl Bellicosu vjíždět do kasáren nechal nedopnutý kyrys kyrysem a postaví se do bezchybného pozoru. Po té co přebere listiny, ani je nerozbaluje a pohlédne nadřízené zpříma do tváře. "Rozumím Madam. A odmítám Madam." pronese s kameným výrazem v tváři pravého vojáka. "Máme nejvyšší pohotovost 'všichni' vojáci mají být připraveni na boj. Už Vy nám budete citelně chybět Madam, nejlepší co Vám mohu nabídnout, je jeden, nanejvýše dva vojáci." |
| |
| Kasárny Když se dozvím o onom nesouhlasu s mým rozkazem , zamračím se a otočím koně stranou tak, abych viděla na Parata přímo. “Jak to myslíte?“ řeknu zaraženě a vyslechnu si důvod. Nemám ráda, když někdo mění moje plány. Určitě to byl ten drzý brigádní generál Destrictus, má ve zvyku měnit moje rozkazy na poslední chvíli. A to dokonce i při obyčejných manévrech, zlořád… “Dobrá, dobrá tedy,“ odpovím zamyšleně. “Koho mi nabídnete?“ Nemá cenu přemlouvat Parata, aby šel se mnou, vojáci ho budou potřebovat víc, je to výborný plukovník. Sama budu raději, když zůstane. Spoléhám na to, že mi s sebou doporučí někoho vyhovujícího mým požadavkům. |
| |
| Kasárny I přesto, že se výraz plukovníkovy tváře nijak nezmněnil, je cítit úleva z chápavosti své nadřízené. Rychle se rozhlédnul po panujícím shonu a zavolal jednoho vojáka, který právě zápasil se zaseknutou sponou nátepníku. "Eredrie! Nástup! Máš nové rozkazy!" Aniž by se zdržoval kontrolováním, zda voják uposlechl rozkaz pokračoval pohledem dále a tentokráte zvolal mnohem hlasitěji, aby jej bylo slyšet až do zadní části velké prostory. "Lisandro! Budeš přidělena k novému úkolu, nástup!" |
| |
 | Kasárny Jakmile uslyší výzvu na nástup,doběhne okamžitě před plukovníka a nastoupí v pozoru. ."Jaké jsou rozkazy ?" Zeptá se se zaujetím a nedočkavě vyčkává na udělení úkolu. |
| |
| Kasárny˙ Sleduji nastupující vojáky, které mi vybral. Ten první, Eredrius, nevypadá na nováčka, ale ani na veterána. Jen co se postaví do pozoru a mohu si ho pořádně prohlédnout, vidím odhodlanost a nebojácnost. Snad se to při cestě nezmění... Lisandra už na mě dělá zcela odlišný dojem. Je plná energie, dobré nálady, je to nezvyk vidět někoho takového na začátku tažení ( vždy to vojáci myslí spíše ironicky...). Její horlivost mě těší a lehce strachuje zároveň, ale nejdřív... "Jaký je tvůj obor, Lisandro?" vystřelím rychle a s přísným výrazem ve tváři, než stihne plukovník něco říci. Zapomenu na vykání, stává se mi to často, kór když na někoho mluvím ze hřbetu koně. |
| |
| "No,..." Nadechne se ,začne se zklidňovat aby nedrmolila a začne vyprávět. "Vystudovala jsem už akademii kouzel a specializuji se převážně na útočná kouzla.Dosud jich není mnoho,ale trénuju každý den a jednou za týden mám cvičení Vyššího soustředění na udržení kondice a zvýšení šance na úspěšné seslání kouzla." Dořekne už klidným tónem a tváří se zase vážně jako po většinu času a stále čeká v pozoru. |
| |
| Kasárny Po vyslechnutí Lisandry už ze mě nějaké ty obavy opadnou. Vypadá to na zajímavou a dokonce i výhodnou kombinaci, svaly a čáry, doufám, že budou schopni dobře spolupracovat a vydrží co nejdéle. "Výborně," řeknu krátce a pokynu na plukovníka, aby pokračoval. |
| |
| Kasárna Plukovník trpělivě vyčká než se navzájem představíte a na pokyn Bellicosy pokračuje. "Eredrie, Lisandro. Byli jste vybráni jako podpora madam Bellicosy na její misi v říši smrtelníků. Do podrobností vás zasvětí ona sama. Od tohoto okamžiku jste pod jejím přímým velením a je jen jedna 'osoba' od níž rozkaz pro vás bude znamenat víc. JASNÝ?!" Škubnutím utáhne poslední řemen kyrysu, přepisově zasalutuje Bellicose a vyběhne zpět do reje připravujících se andělů. Tu a tam ještě zaslechnete jeho výkřiky, jak popohání vojáky k rychlejší činnosti. Eredriel také zasalutuje "Desátník Eredriel ze 4. průzkumné a bojové jednotky se hlásí do služby Madam. Vaše rozkazy?" |
| |
| "Rozumím a provedu!" krátce odpoví a vyčkavá na slibenou misi. |
| |
| Peklo V komnatě Orodusia se jako vždy nic neděje, boj nikde v dohlednu a zavření bran pekel také moc nadějí na jakýkoliv jiný děj než čekání. V tom místností zavane zvláštní vůně pálícího se dřeva. Jemné jiskřičky odskakují od dveří do místnosti po chvilce následované plameny, které pohltí celé dveře. Jak rychle se oheň objevil, tak také zmizel zanechávaje na dveřích vypálený nápis: NÁSTUP DO KANCELÁŘE, VALERIUS Valerius je dobře znám v celém pekle svým způsobem posílání zpráv, dnes se zdá být v docela dobré náladě, když škody utrpěly jen dveře. Ostré prasknutí a zadunění puknuvších dveří jasně říká, že ani odchod kvůli jejich vzpříčení v rámu nebude tak snadný. |
| |
 | Peklo Zasněný sedím ve své komnatě. Vzpomínám na časy bojů a válek. Ze zamyšlení mě vyruší plamen ve dveřích, ne jenom že mě vyruší. Leknu se a spadnu ze židle. Ani se na dveře nepodívám a už zařvu... VALERIUS?! Zvednu se a přejdu ke dveřím. Znaky na těle a oči září ještě mnohem víc než obvykle. Nasupěně vydechnu, zvednu nohu, na které není kopyto jak by třeba někdo čekal, nohu mi kryje masivní, už na pohled tvrdá bota. Kopanec s ní by asi nikdo nechtěl dostal. Vší siloi kopnu a kopu tak dlouho dokud se dveře neotevřou...no, spíš nerozpadnou. Když mě přestane bavit kopat mávnu rukou směrem ke dveřím a ty se rozletí směrem do chodby před mou komnatou. Z postraních pokojů začnou vykukovat hlavy. Co čumíte?! To ste nikdy nedostali vzkaz od našeho "ctihodného Valeriuse" ?! řvu na ně ironicky. Několik obyvatelů pokojů jenom zakroutili hlavou a zalezli zpět. Jiní chápavě přikývli a také zalezli. Ti co pořád koukali viděli, jak chodbou nasupeně kráčí do démon jenom v dlouhých volných kalhotách a po celém těle rudé zářící ornamenty. Postavu zakončuje hlava s uhelnatě černýma vlasama a majestátníma zahnutýma rohama. Jdu po pekle a na každého házím vražedné pohledy. Dnes jsem v ráži. Můj krok doprovází klapot mých tvrdých bot, jakoby to byly kopyta. Konečně se dostanu ke kanceláři. Nikoho si nevšímám až když jsem u dveří, nahodím celkem obstojný klidný výraz. Volals mě? řeknu ještě trochu naštvaně a prásknu dveřma. Ohlédnu se na ně a podotknu Tyhle vypadaj celkem dobře, tobě nikdo neposílá vzkazy? Pak přejdu k Valeriusovi a čekám co asi chce když mě tak vyrušil. |
| |
| Peklo Jsem unavená. Kdo by tké nebyl? Celou noc pracuji a přes den ještě provokuji obyvetele pekla. To jednoho vyčerpá. Proto si musím dát chvíli volno a jen tak se válím v červeném saténu. Zrovna ležím na zádech, takže praskání skla vidím okamžitě. Vztekle se posadím a brblám nějaké nadávky. Spustím bosé nožky na zem, dojdu k šatníku, kde ze sebe shodím negližé, než si obléknu černé šaty obepínající dekolt. Lusknu prsty a objeví se u mě malý rohatý čertík s černými křídélky, který mi rozčeše vlasy. Na chodbě uslyším nějaký rámus a řev, ale moc se tím nezatěžuji. Když pak vyjdu, vidím u jednoho pokoje spoustu třísek a kusy dveří. Jen zavrtím hlavou a pousměju se. Když dojdu do Valeriovy pracovny, dveře se přede mnou samy otevřou. Mmm... moc hodné... Pohladím je po lesklém dubovém dřevě. "Volal jste mě, pane?" Ukloním se, dost hluboko. Pak se narovnám a podívám se na Orodusia. "Dnes jsi vstal špatnou nohou?" Usměju se na něj neviině a zaměřím se raději na Valeria. "Mimochodem, pane. Nebylo nutné rozbít mé zdcadlo. Žádné nové nemám a bude trvat týdny, než donutím paliče mi nějaké vyrobit." Zamrkám na něj a nevinně se usměju. Já vím, že ono zrcadlo používá a sám se rád někdy podívá, co ve své posteli dělám, tak mi jistě rád obstará nějaké nové zrcadlo. |
| |
| Peklo Do Valeriusovi kanceláře přijde Tarya. Hned se mi trochu zlepší nálada Špatnou nohou? Ani ne... Jenom mi teď chvíly potáhne do pokoje...ňáko se mi porouchaly dveře... Při poslední větě se zase usměju na Valeriuse. Jí rozbil zrcadlo...to je toho... Tak copak nás sem oba přivádí? |
| |
| Valeriova kancelář Valerius má asi opravdu docela dobrou náladu, protože Orodusiovy připomínky po jeho příchodu nijak nekomentuje. Spíš má v tváři výraz, že psí lejno u krajnice je zajímavější než jeho stížnosti, ale i to je v jeho případě velké zlepšení. Vstup Taryi už opravdovou reakci vyvolá, když nad zmínkou o rozbitém zrcadle přikývne. "Půjdete na zemi za Alastem, nějakým způsobem se mu povedlo uzavřít smlouvu s andělem. Ale..." Významě se odmlčí a zkoumavě pohlédne do očí válečníka a Paní sukub. "...nemám žádné hlášení o obsahu smlouvy. Takže posílám vás dva, abyste tam došli dřív než se to tam promnění v 'holubník' a tu smlouvu přinesli." Pak se Valerius usměje a není to úsměv, ze ktrého by smrtelník nevyvázl se zdravým rozumem. "Tu duši chci než budou pekelné brány zavřené." |
| |
| Když vidím že ho moje stížnost vůbec nezajímá...vlastně mě to ani nepřekvapí...jediné co mě na tom naštvalo je, že ve mě zase vyvolal pocit viny, dělám moc velký poprask a měl bych zachovat chladnou hlavu...to je tady ale obtížné založím si ruce na prsou a vyslechnu si Valeriuse... Já a ona, mezi lidi...přeci jen se blýská na pěkný den... Pomyslím si a na tváři se mi objeví úsměv S přetrvávajícím úsměvem se otočím na Taryu To abysme vyrazili, hm? Navrhnu jí... Jo a...po dobrým nebo po zlým? při této otázce se mi blýskne v očích... |
| |
| Valeriova kancelář Rozverně se v křeslě pohupuji, protahuji a prostě že bych byla v klidu se říc nedá. Mám prostě moc energie. Stačí mi pár minut spánku a jsem nabitá jako baterie duracell. Proto je pro mě jako vysvobození, když nám Valerius konečně řekne, jaký je vlastně náš úkol. Vyskočím na nohy a spěšně obejdu jeho stůl, abych se k němu zezadu sklonila a tváří se lehce otřela o tu jeho. "Rozkaz, pane. Vaše přání je již předem splněno." Usměju se a opět obejdu stůl. Tentokrát z druhé strany, kde svou pozornost zaměřím na Orodusia. Hlavu nakloním na stranu a bezelstně se usměju. "Těšíš se, rohatče?" Usměju se, ale když už ho tak oslovím, zaměřím svou pozornost na jeho rohy. "Snad aby jsi s tímhle něco udělal." Hravě ho do jednoho rohu cvrnknu. "Myslíš, že když na ně navěsíme párek opic, že si jich nikdo nevšimne?" Zvonivě se rozesměju a kolem dokola jej obejdu. "Pojď můj svalnatý rohatče.." Opustím Valeriovu kancelář a čekám, že mě bude následovat. Když jsme opět v mýcjh komnatách, lusknu prsty a objeví se zase jeden s maličkých. "Zavolej mi Maesta." Požádám čertíčka a když se Maesto objeví, poručím mu, aby udělal něco s Orodiovými rohy. Mezitím, co se jich Maesto zbavuje, samozřejmě jen dočasně, nevěnuji jim pozornost a v klidu se převlékám do něčeho, co sice nahoře pozornost vzbudí, ovšem aby to nevypadalo jako z jiného světa. |
| |
| Valeriova kancelář Usmívám se když se ke mě Tarya nakloní. Když však neudělá nic než do nich cvrkne a pak si ze mě vystřelí, naštvu se. Tak prr, bez nich to nejsem já! Chceme přece aby se nás báli ne?! Volám na Taryu když odchází. Jdu za ní. Najednou se kolem mě motá nějakej Maesto. Táhni ty vometáku! Na rohy mi nikdo šahat nebude! čapnu ho za krk a mrsknu s ním pryč. Fajn možná bych s nima něco mohl udělat, ale já sám! řeknu vzdorovitě a zmzím v kouři. Objevím se ve své komnatě. Navléknu na sebe k zemi dlouhý černý kabát. Nechám ho rozepnutý aby bylo vidět mé tělo a ornamenty. Pak přejdu k zrdcadlu. Moje rohy...co si o sobě myslí...takový ponížení pomyslím si. Natáhnu ruce a přiložím je na rohy. Začnou se zmenšovat až dočista zmizí. Buď ty co sem měl, nebo žádné...Alespoň prozatím. Už dlouho sem bez nich nebyl... pomyslím si když si prohlížím svou novou hlavu. Jdu zpět ke komnatě té Sukuby. Přijde mi že jsem nějaký lehčí. Vypadám teď čistě jako démon. Aspoň mi nikdo nebude říkat čerte...to nesnášim uklidním se. Přijdu před Taryu a rozmáchnu rukama do stran. Spokojená? Zeptám se |
| |
| Kasárny Kývnutím odpovím na plukovníkovo salutování a tím se sním také rozloučím. Jako vždy doufám, že to není naposledy, co se vidíme… Pak natočím koně zpátky na dvojici andělů spadající přímo pod mé velení a promluvím: “Vojáci, čeká nás úkol, který bude vyžadovat obezřetnost, trpělivost a sílu. Navštívíme smrtelníky, abychom mezi nimi našli démona, kterému se podařilo zatemnit mysl mladé Ange, anděla z našich řad. Má s ním neznámou dohodu, která se týká života smrtelníka, malíře, kterému byla múzou. Naším posláním bude zjistit podrobnosti o této dohodě, aniž bychom na sebe strhli sebemenší pozornost. Půjde hlavně o vyjednávání, sílu použijeme jen tehdy, kdy bude nejhůř. A to na můj rozkaz,“ zdůrazním. “Vaše přestrojení musí být naprosto důvěryhodné. Svou pravou tvář ukazujeme opět jen na můj rozkaz,“ odmlčím se, abych dala najevo důležitost svých slov. Pak už jen dodám: “Ale teď už spěchejme k Nebeské bráně, kde se shromažďuje naše andělská armáda a my coby její předvoj zažehneme oheň války, která skončí naším vítězstvím pro dobro smrtelníků i dobro naše a našeho Pána!“ zakončím vítězoslavně svoji řeč, vzepnu koně a dám se na cestu z kasáren k bráně. |
| |
| Komnaty "Orodie, mon chéry, chceme , aby z nás měli respekt, ale nemusí hned vědět, kdo jsme." S úsměvem se na něj otočím, ale dál se mu nevěnuji. Až pak, když vyhodí Maesta pryč jen zavrtím hlavou, nijak se k tomu nevyjadřuji. Radši si utahuji korzet vyšívaný stříbrnou a rudou nití a natáhnu si černé, úzké kalhoty. Lesklé, pevné a na mých nohách přímo dokonalé. Točím se před zrcadlem a pozoruji se. Vezmu si černé, lesklé lodičky a dlouhý kožený kabát. Přemýšlím, co s vlasy. Kudrnaté? Hned mám po ramena dlouhé, leskle černé kudrliny. Krátké? Šikmé mikádo. Hm.. Vyzkouším jich ještě několik, nakonec se ale rozhodnu pro své normální obvyklé lesklé, rovné a nesmírně dlouhé onyxově černé vlasy. Když pak přijde Orodius zpět ke mě, vykloním se zpoza skříně a podívám se na něj. "Hmm, chceš, aby ti ženy padaly k nohám, svalovče?" Přejdu blíž a přejedu mu červenými nehty po svalnatém hrudníku. "Nech ten pohled zasvěcen jen pro mě, rohatče. Nahoře na to nejsou zvyklí." Prosebně se usměju. Vypadá dobře, ale zatím nemusí být jasné, že nejsme tak úplně normální. |
| |
| Komnaty Když se zmíní o lidských ženách pouze se ušklíbnu a odpovím Mám oči pro jiný než ty nahoře... Když ke mě přijde a dotkne se mě to svou rukou, oči mi vzplanou ještě zářivějším plamenem. Jo, nebejt démon, teče mi slina po bradě. Děláš jako bys o mě stála děvenko rýpnu si se šibalským pohledem. Oklepu se. No, můžem už jít? zeptám se netrpělivě a složím ruce na prsou |
| |
| Peklo "Děvenko? Nebuď nevychovaný, rohatče. I děvenky mají jméno." roztomile se na něj culím. Pohodím hlavou, jdu k toaletnímu stolku, kde vezmu kabelku a také rudou rtěnku. Mohla bych jen lusknout prsty a cokoli co se týče vzhledu mít hned, oblečení a doplńků nevyjímaje, ale takhle mě to občas baví víc. Když jdu k zrcadlu, schválně se co nejvíc pohupuji v bocích. "Teď můžeme jít, můj milý." Usměju se na něj nevinně, když kolem něj projdu a mimoděk mu opět ledovou ručkou přejedu přes břicho a hrudník. No, jdeme za Alastem. Kdybychom museli mezi lidi, jistě mu něco na sebe půjčí. Pak se rozplynu v kouř a objevím se nahoře, v Alastově kanceláři. "Zdravíčko, Alaste." Usměju se na osloveného a jen se maličko pootočím na Orodia, který se během chvíle také objeví za mnou. |
| |
| Peklo... Sleduju jak si Tarya dává na čas. Obrátím oči v sloup Ženský...a ty jejich procedůry... Když kolem mě zase projde a dotkne se mě rukou, cítím chladný oblak který se začne prohánět celým tělem. Skoro až zavrčím a následuju jí. Vycházíme z komnaty, já pořád ruce složené na hrudi. V půlce kroku se zničehonic rozplynu v kouř a objevím se v Alastově kanceláři, zády k němu, pak se otočím s rozmachem rukou do stran. Alaste, tak tě zase zdravím pozdravím, mírně šibalsky a zadívám se na Alasta, zastavím se vedle mé společnice |
| |
 | Peklo Bavím se pozorováním dění kolem. Lenošivě sedím na trůnu. Prostě nuda... Orod a Tarya pryč... Svým způsobem tu nemám nikoho jinýho na pobavení... Grrr... Je mi už tolik a najednou se nudím! Tohle se může stát jen mně. Mučit či nemučit? Zabít či nezabít - to tu vlastně nejde. Škoda. Nahodím rádoby smutný úsměv. Pchá! Zavírám oči a zaposlouchám se do zvuků pekla... |
| |
| Nebe Eredius i Lisandra se ke konci Bellicosina proslovu s každou větou stavěli více a více do pozoru. Při zmínce o Pánovi zasalutují tak, že by to vehnalo slzu do oka i tomu nejzarytějšímu důstojníkovi, závislém na drillu. "Rozkaz madam!" Vykřiknou unisono a zmizí mezi pobíhajícími anděly. U nebeské brány je snad ještě rušněji než v ostatních částech nebe. Vojáci se staví na strategické pozice, stavitelé kontrolují stavby, dokonce jeden stařičký stavitel kontroluje samotnou bránu. Po strážných andělích není ani památky, mají určitě více práce než kdy dřív. Uprostřed toho mumraje, jako ostrůvek klidu v rozbouřeném moři nervózně postává dvojice, na první pohled na tomto místě zvláštních smrtelníků. Eredius odložil svoji zbroj a zbraně a nervózně přešlapuje ve svém šedém, dobře padnoucím obleku. Lisandra je oblečena do růžových šatů, jakoby složených z okvětních lístků květiny. Dohromady vypadají jako párek na prvním rande. Mládí a nezkušenost z nich doslova čiší, stejně jako odhodlání plnit rozkazy i za cenu vlastního života. |
| |
| Kancelář "To by bylo z mé strany vše." Zaklapnu víčko krabičky a opět ji uschovám do zásuvky stolu. "Zdá se že přicházejí hosté. Mějte s nima prosím trpělivost." Obejdu stůl, aby Tarya měla volné své oblíbené místo v mém křesle. Když se návštěvníci konečně objeví kývnu hlavou na pozdrav oběma nově příchozím. "Vítej paní. Jak zajímavá změna, vidět tě v doprovodu někoho jiného než smrtelníka." Přátelsky se usměji na Orodusia. "A smím se zeptat, co vás sem přivádí?" |
| |
| U Alasta Hned jak si všimnu, že křeslo je volné, uvelebím se v něm a zatočím do kola. Mám ráda jeho křeslo. Je pohodlné, měkoušké, kožené a navíc se točí! Nádhera. Když se dotočím, zastavím se přesně tak, abych se podívala na Alastova podivného hosta. Lokty se opřu o stůl a podepřu si bradu. Roztomile se zaculím a sladce promluvím. "Ale ale, copak to tu máme? Pořídil sis zvířátko, Alaste?" S druhou větou se již se stálým úsměvem otočím na Alasta. "Inu, smrtelkníci jsou v jedné věci velmi nevýhodní. Snadnou se vyčerpají a zemřou. Nemohu je pořád odklízet." Pokrčím s rozverným úsměvem rameny. "Poslal nás sem Valerius ve věci nějaké smluvy. Copak to tu kuješ za pikle?" Vážně se na něj podívám a černýma očima jen švihnu směrem k Ange. |
| |
| U Alasta Když nás Alast uvítá, přejdu ke skříňce, na které má nějaké haraburdí, opřu se o ní a začnu si hrát s věcmi, které neznám. To sou krámy pomyslím si. Při zmínce o smrtelnících jen nenápadně zasyčím. Vyjednávání nechám na Tarye, přecijen, má na něj větší vliv. Dále si hraju s věcmi. Podaří se mi vyvolat dominový efekt a malá lahvička na konci skříňky spadne, instinktivně natáhnu ruku abych jí chytil, místo toho se mi ale povede jí trefit malým plamínkem. Zmizí. Na tváři se mi objeví provinilý škleb, dělám jakoby nic a přejdu ke stolu kde sedí Tarya a...a hele, je tu někdo další, ani jsem si jí nevšiml... prohlédnu si třetího hosta... Když se Tarya zeptá na smlouvu, kvůli které tu jsme, významě se podívám na Alasta. |
| |
| U Alasta Nejsem žádné zvířátko! Uhradím se vůči ženě, která přišla. Je mi jasné, že je to démonka. Cítím to zní. Myslí si, že je lepší než já, ale přitom není o nic horší nebo lepší. Přítomnost dvou dalších ďáblů se mi vůbec nelíbí. Přála bych si odejít a tak si jen nervozně hraji s přívěskem, který mi Alast dal. Není mi tu dobře, už si přeji zmizet a tak se podívám na Alasta. Jestli mě propustí nebo mě nechá v přítomnosti těch dvou. |
| |
| Kancelář Povědomě sleduji Orodusia, jak se přebírá mou skříní, po chvíli se mu podaří najít vibrátor a zkouší k čemu by ta věc mohla být. Chvíli zvažuji zda se mu jej podaří zapnout, ale i když je to velmi zábavná podívaná raději se věnuji Tarye. "Rmoutí mě, pokud mne sám Valerius podezřívá z nepravostí." Na chvilku se pozastavím při klapnutí převrhnuté lahvičky parfému. "Ale bohužel, v tomto ohledu vám moc ku pomoci nebudu." Trochu si oddychnu když Orodusius konečně odstoupí od skříně, latexové kalhotky zachycené na jeho dlouhém kabátu. Doufám že si nebude myslet že jde o novou pokrývku hlavy s otvory na rohy. "Intriky jsou naší přirozeností, snad si pan Valerius nemyslí, že jej chci svrhnout." Krátký pohled na Ange mne na okamžik zaskočí. "Omlouvám se slečno Ange že Vás zde takto zdržujeme. Požádejte prosím Rufuse, aby Vám ukázal vše potřebné. Zdá se, že toto jednání bude ještě nějakou chvilku trvat." Být v jedné místnosti se třemi pekelníky pro ni musí být nepříjemné. |
| |
| Kancelář - konečně venku Nashledanou. Řeknu Alastovi a na ostatní pekelníky se neohlížím. Odejdu z místnosti s hlavou vztyčenou. Nemám proč se stydět. Neudělala jsem nic špatného. Zajdu tedy za Rufusem. Tam mě Alast poslal. Nehodlám se poslouchat jako pejsek, ale přeci jen budu muset být nějakou dobu na zemi a tak potřebuji informace. Už dlouho jsem nebyla na zemi a padlí andělé to nemají jednoduché, ale snad mi to bude moci Bůh jednou odpustit. Sobecká láska dána jednomu člověku. My máme dávat lásku všem, ale kdo může soudit bláhové zamilované srdce? Tak nádherné sny... Julius měl tak krásné sny. Dobrý den... Rufusy. Posílá mě za vámi Alast. Máte mi ukázat vše potřebné. Trochu se ušklíbnu, protože mi není jasné, co znamená vše potřebné. |
| |
| U Alasta Ta malá konečně odešla. Ještě chvilku koukám na zavřené dveře, pak otočím hlavu že něco řeknu, všimnu si nějaké věci na mém kabátě, leknu se ji a přeběhnu doprostřed místnosti, začnu se po té věci ohánět. Máchám kolem sebe rukama, hopsám, všechno proto, abych jí dostal. Konečně mám tu věc v ruce. Začnu si s tím hrát Co to je za materiál? Řeknu si pro sebe a čichnu si k tomu. Oklepu se. Seš ňákej divnej. Co má tohle všechno znamenat? Promluvím k Alastovi i když dál zaujatě zkoumám tu věc. Právě ji natahuju, když se mi vyvlékne z jednoho palce a vyletí na jakýsi obraz. Leknu se a z válečnického instinktu, zase, po ní vrhnu ohnivou kouli. Bohužel to schytá i obraz. Ten už si nikdo neprohlídne. Obraz sebou třískne na zem a udělá akorát bordel. Na tváři se mi zase ukáže provinilý výraz. Klid, dám to do pořádku! Zvolám a mávnu rukou. Střepy i kousky zničeného rámu, té věci a ohořelý papír se vznesou do vzduchu. Pod nimi zbyl jen černý vypálený flek. Druhou rukou mávnu a skříňka se posune na ten flek. Všechno na ní sice popadá ale nerozbije se. Pak tlesknu a vznášející se věci do sebe vcucnou vzduch kolem a vznikne malá exploze. Je to pryč…jenom snad ten černý flek na zdi a něco tekoucího co má barvu té věci? Aspoň ti to tu trošku připomene to dole.. Řeknu omluvně a pokynu přitom rameny |
| |
| U nebeské brány U brány sesednu ze svého koně a trochu mě zamrzí, že se už svět tam dole tak změnil a lidé tato zvířata vyměnila za smradlavá vozidla, kterých už začíná být opravdu příliš... Pohladím ho po hlavě a poplácám po šíji. "Budeš tu muset zůstat, Verusi. Vrať se do stájí a vyčkej na mne," řeknu a pošlu ho směrem pryč z toho davu spěchajících. Přistoupím k té dvojici, kteří mě těší svým vzhledem. Jen aby se ještě dokázali příslušně chovat. Sama odkládám svou zbroj, nerada. V civilním oblečení se cítím jako nahá. Mám na sobě oblek podobný tomu Erediovu, jenom více vypasovaný a u krku bez kravaty, namísto ní šátek. Kombinace barev je klasicky černobílá. Celkem formální, budu se přeci pokoušet nejprve vyjednávat... "Vypadáte úchvatně," prohodím bez ironie i úsměvu. "Tam dole se vy se mnou neznáte. Vejdu jako první, vy chvíli po mně. Komunikovat s vámi budu jen myšlenkami." Odmlčím se a na oba pohlédnu. Pak už jen zavelím k přesunu a vyjdu ven nebeskou branou. |
| |
| Ange Rufus právě zavíral dveře za nějakým hlučným hostem, když jsi vyšla z kanceláře. Na tvá slova chvíli jakoby nereagoval, jen si tě prohlížel svým pronikavým pohledem a pak přikývl. Trochu to vypadá že mimické svaly v tváři malého mužíka jsou jen pro okrasu, ale jeho kamenná tvář asi dokáže umravnit nejednoho opilce. Beze slova ukáže k nenápadným dveřím, kterých by si jen málokdo všiml, krátkým úsporným pohybem je otevřel a vpustil tě dovnitř. Po krátkém kývnutí na ostatní vyhazovače následoval za tebou. Výprava na zemi, Bellicosa "Ano madam." Zvolá párek unisono, když si vyslechne rozkazy své nadřízené a ihned se vydají k nebeské bráně. Bez problémů je předstihneš a sestoupíš na zemi. Tiše a bez zbytečných vedlejších efektů se objevíš v tmavé uličce mezi domy. Přímo naproti přes velkou ulici stojí velké průčelí staré budovy, na němž svítí až překvapivě ladící neonový nápis Alast Koncová čára prvního písmena nápisu je protažena a zakroucena, takže by bylo možné je zamněnit s A za S. Nepovšimnuta přejdeš k budově a za těžkými dveřmi se ti otevře pohled na chodbu nočního klubu. Svalnatí vyhazovači si tě prohlížejí s vážnými výrazy odrazující už předem od nevhodného chování. Kousek dál po chodbě si zrovna menší mužík vede mladou dívku do vedlejší místnosti, možná do nějakého pokoje, kde se s místníma zaměstnankyněma muži 'baví'. Z nich jsi zahlédla jen mizící záda do neoznačených dveří. |
| |
| Na zemi Rufus na mě nemluví. Snad si musí zanechat tvrdou tvář před ostatními nebo jen mluvit nemůže. Nějakého opilce vyprovodí a pak se již věnuje mě. Rufus mi galantně otevře dveře a já do nich mlčky vstoupím. Dávám si přitom pozor, abych se Rufuse nedotkla. Můj dotek může léčit. Většinou duše. To je dar nás andělů. Rufus jde za mnou a já čekám, co bude dál. |
| |
| Na zemi Zvláštní pocit ocitnout se opět zde dole po tak dlouhé době, ale není času na to si v něm libovat. Noční klub, to jsem mohla tušit, je to pro ně tak typické... Gorilám zatím moc pozornosti nevěnuji, upoutá ji ta procházející dvojice v chodbě. V té dívce rozeznávám Ange. Jaké štěstí, moji zvědové to budou mít o to jednodušší. Vyšlu jim telepatickou zprávu, ve které je požádám, aby se pokusili oddělit Ange od toho muže, se kterým v neoznačených dveřích zmizela a vyslechnout ji. Sama pak zamířím chodbou dál a hledám nějaké dveře, které vedou přímo do jámy lvové, tedy do kanceláře majitele tohoto hříšného podniku. |
| |
| Bellicosa Na telepatickou zprávu ti přijde jednoduchá odpověď, spíše pocit souhlasného přikývnutí než slova. I když vyhazovačům moc pozornosti nevěnuješ, oni ji rozhodně věnují tobě. Vypadá to že i když jsou zvyklí na různé hosty navštěvující tento podnik, ty jsi je něčím zaujala. Když jsi se vydala jiným směrem než je hlavní místnost podniku vydal se za tebou jeden z můžů v přesně vypočítaném odstupu. Je o hlavu vyšší a oblek musí mít šitý na míru, protože je skoro jisté že na jeho rozměry nic v běžném prodeji není k dispozici. Udržuje diskrétní vzdálenost, ale ty svým zkušeným okem vidíš, že mu stačí dva kroky a bude ti dýchat na zátylek. Po krátkém rozhlédnutí po chodbě vidíš že jsi minula pánské záchodky a za chvilku projdeš okolo dveří dámských. Kousek dále chodba končí i když to vypadá že na konci bude ještě odbočka někam doleva, ale obložení je dělané takovým způsobem že si nebudeš jista dokud tam nedojdeš. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Rufus tě vede dále chodbou, která se po pár krocích dělí. Po své pravici vidíš masívní dveře, dokonce opatřené monitorem, aby bylo vidět co se děje na druhé straně. Po levici vede chodba, kterou se vydáte, ta ústí překvapivě do rozlehlé místnosti velmi podobné luxusnímu baru. U jedné stěny místnosti stojí bar s deskou z leštěného dřeva, ale za ním je jen pár polic. Na jedné jsou skutečně vyřazeny lahve, ikdyž ne tolik kolik by si člověk představoval. Další police jsou nezvykle obsazují časopisy a knihy z nichž některé vypadají opravdu starobyle. Velkou dominantou baru je prastarý a pečlivě naleštěný kávovar. Velkou část místnosti zabírají různá křesla a křesílka různých velikostí a stylů, některá jsou seskupena okolo stolků, některá osamocena. Pár z nich je natočeno na dřevenou stěnu s velkou televizí naproti baru. A poslední významnou součástí místnosti je velké piáno stojící nyní tiše v uctivé vzdálenosti obklopeno křesílky. Když stojíš u vstupu do místnosti a vstřebávaš ten pohled a klidnou atmosféru ucítíš jemný dotek Rufusovy dlaně na zádech, jak ti dává najevo abys pokračovala dále. K tvému překvapení se s ním ale nic nestane. Jeho tvář je jako vždy chladná a nepřístupná a i teď se okolo něj vznáší jakási aura hrozby. Možná je duše tohoto muže neporušena, nebo poškozena mimo tvé možnosti léčby, mohlo by to být i tím prstenem od Alast, rozhodně však u tohoto muže nedošlo k žádné zmněně, kterou bys dokázala vycítit. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Pohodlně sedíš na svém trůnu a posloucháš zvuky pekla. Jak se vzdálené dunění mnění na jemné vibrace, které prostupují i tvým trůnem. Výkřiky bolesti i výkřiky rozkoše proplétající se v melodii, která by lidskou mysl dovedla na hranici šílenství. Jemné bublání potoků krve a žár ohňů. Vše se pomalu proplétá a slévá do jediného rytmu a jakoby utichá. Když otevřeš oči zahlédneš páru stoupající, z tvého těla a bílou jinovatku pokrývající vše v tvém dohledu. Lesklá čepel nože tě pohladí po odkryté kůži ňadra a sklouzne až k tvému hrdlu. V uchu tě zašimrá dech a hlas hladký jak samet. "Má paní, přišel Váš čas odstoupit." |
| |
| Na zemi Nedalo by se říct, že přímo počítám s tím, že to ti dva zvládnou, spíše do nich vkládám mnoho nadějí, musíme být připraveni na všechno. Jak míjím dveře, letmými pohledy si je prohlížím. Ten konec chodby se mi nezdá, pokud narazím na stěnu, budu se muset otočit a vykroutit se z toho nečekaného nedorozumění. Nebo se jednoduše zeptat. Svůj krok nijak nezpomaluji i když si chodbou nejsem jistá. Nechci na sobě nic dát vědět. Jdu dál, dokud nedojdu na její konec. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Rufus mě vede jakousi chodbou. Vidím dveře, ale naše cesta vede jinudy. Dojdeme do nějakého luxusního baru. Vypadá to tu spíš jak v nějakém baru před lety. Velkou část místností zabírají křesla a stoly. Také je tu televize, která tak trochu narušuje starý vzhled. Ucítím myšlenku někoho z nebe, ale snažím se ji vytěsnit, protože tam už nepatřím. Ale do pekel taky ne. Cítím dotek na zádech. Chce abych pokračovala dál a tak jdu. Pořád se, ale s ním necítím v bezpečí. Nebo možná právě s ním bych se mohla cítit v bezpečí. Je to neústupný ochránce. Z prstenu od Alast udělám nenápadně náramek, který nasadím na ruku. Možná, že jsem ztratila svou schopnost nebo jen není co léčit. |
| |
| Bellicosa Když mineš druhé dveře toalet je vyhazovači jasné, že tam tvá cesta nevedla a přidal do kroku. Dostihne tě na konci chodby, kde po levé straně opravdu odbočka je hned za rohem tam začínají schody, které vedou k neoznačeným dveřím. Rozhodně nevypadají nijak nepoužívaně nebo bezvýznamně, ale z toho co jsi viděla z interiéru je jasné že místní architekt venoval péči každému detailu. Z prohlížení tě vyruší pevný stisk na rameni. "Slečno, můžu se zeptat co potřebujete?" Hlas vyhazovače zní překvapivě melodicky a jemně. Když se na něj otočíš zahlédneš jak se vchodové dveře otevírají a dovnitř vstupuje prkenně vypadající párek. Je ihned jasné, že takovýto podnik navštěvují poprvé, dokonce zbývající vyhazovači jsou na chvilku zaskočeni, ale pak je ihned nasměrují do hlavního sálu. |
| |
| Na zemi: Možná konečně dveře, které hledám… Ale budou ještě muset chvíli počkat. Otočím se na vyhazovače, ve tváři klidný výraz. “Jsem tu kvůli malému interview s majitelem tohoto podniku, pracuji pro společnost, která hodnotí jejich kvalitu, aby je pak mohla přidat na seznam i do katalogu nočních klubů. Podobné brožury možná znáte, ale týkají se restaurací,“ odmlčím se a pohlédnu na procházející dvojici. Očividně vy vaši práci odvádíte dobře, pánové,“ pozvednu nepatrně obočí abych dala najevo, že vyžaduji, aby mě poslali přímo do kanceláře. |
| |
| Bellicoa Tvé vystupování muže přinejmenším vyvedlo z rovnováhy, rychle se však vzpamatoval. "Omlouvám se, ale paní šéfová se o ničem podobném nezmiňovala." Ještě jednou si tě důkladněji prohlédne, ale tvůj vzhled jej v tvém tvrzení ještě více přesvědčí. "Počkejte prosím v hlavním sále, dám šéfové vědět, že jste přišla a pak Vás za ní dovedeme." |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Když dorazíte ke schodům, objeví se na jejich vrcholu blondýnka v ryflích a volném tričku, které ani tak nedokáže zakrýt její vyvinuté poprsí. Jen vás zahlédne zářivě se usměje a vyrazí vám naproti. "Rufi! Taková vzácnost, že jsi přišel k nám na návštěvu." Posledních pár schodů seskočí, ladně se zachytí Rufusova ramene a přitiskne se k němu. "Konečně jsi podlehl mé kráse?" Jemně poklepe na prstíkem na vyhazovačův nos. Jediná jeho reakce za celou dobu je pozvednutá ruka, zajišťující aby dívka bezpečně přistála po svém skoku. "Jen si dělám legraci, tak už se nemrač." Dívka se od Rufuse odvine to jak poznala, že se mračí, ti je naprostou záhadou a obrátí svou pozornost na tebe. "Ahoj já jsem Marie, ty jsi tu nová?" |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Sál Rufus mě vede k nějakým schodům. Když tu najednou uvidím moc pěknou blondýnku. Na sobě má dost provokativní oblečení, ale já tu nejsem od toho, abych kohokoliv soudila. Vypadá to, že se s Rufusem velice dobře znají. Možná i dokonce důvěrně, ale to odhaduji jen podle reakcí dívku. Rufus je pořád netečný. Jako by tady nebyl, nebo byl slepý. Nechápu jak dívka mohla poznat Rufusovu rozladěnost protože mi přijde, že se tváří pořád stejně. Ano, jsem. Jsem an… Angelika. Řeknu nakonec, protože mě nic jiného nenapadlo a říct, že jsem anděl by nebylo správné. Dokonce by mi to asi ani nikdo nevěřil. |
| |
| Alastova kancelář "Jistě, že nejsi. Andílku." Roztomile k ní zašvitořím a zamlaskám. Dál mě nezajímá, opět se zadívám na Alasta. Rozvěrně se houpu na židli a v půlkruhu se točím sem a tam. "Kdo ví, kdo ví, jak sám Valerius smýšlí. Do jeho hlavy, ani postele se mi vlézt ještě nepodařilo." Pokrčím rameny a tvářím se, jako bych byla nevinnost sama a to, co jsem řekla, bylo naprosto samozřejmé. Taky přeci je. "Nebudeš nám ku pomoci, Alaste? To mě rmoutí, velmi rmoutí. Přece víš, že pokud se vrátím s prázdnou, nebudu se moc několik dní bavit." Zamračím se. Ona hravost, která ovládá mé kroky a činy je pryč. Na okamžik se zahledím na toho hromotluka, který kvůli hloupým kalhotkám udělá takový povyk. Zavrtím hlavou a nesouhlasně mlasknu. "Ovládej se, Orodie!" Nesouhlasně našpulím rty a dál jej pozoruji. Poté opět věnuji svou pozornost Alastovi. "Notak, Alaste, prozraď nám, copak máš s tou maličkou opeřenou za plány? Alespoň něco, cokoli, co uchlácholí Valeriovu podezíravost a zvědavost." |
| |
| Na zemi Byla bych mnohem raději, kdyby si odpustil mé ohlášení, ale nepokouším se o na vyhazovače nějak naléhat. Mile se usměji a odvětím krátce:“Děkuji vám, pane.“ Pak zamířím tam, kam by moje noha nikdy bez donucení nevkročila. Do hlavního sálu nočního klubu. Tvářím se ale normálně, v očích těch vyhazovačů z chodby jsem tu přeci na malé prohlídce podniku. Sednu si tedy ke stolu a mimoděk vyndám malý notýsek do kterého si něco zapíši a pak ho hned zase schovám do náprsní kapsy saka. Rozhlížím se po sále a po lidech. |
| |
| U Alasta Už mě nebaví trávit čas v téhle až příliš čisté skutečnosti. Pomalu se bojím, co se na mě kde přilepí a akorát dělám bordel. Naštvu se a přejdu blízko k Alastovi. Hele, jestli s nima nemáš nic, co by se mě a všem v pekle hnusilo, tak to prostě řekni. Nebo máš co skrývat? Stojím těstně u něj a při poslední větě se mi zablýskne. Čím více jsem naštvaný, na hlavě se mi na povrch probourávají mé rohy. |
| |
| Kancelář Dovolím si trochu oddychnout, když Tarya Orodusia napomene. Takové společníky vodí na návštěvy výběrčí výpalného, jen oni se takto chovají úmyslně. Koutkem oka zachytím ohořelou skvrnu na stěně. A napáchají menší škody. Skvrna během okamžiku zmizí, racionálně vysvětlitelný nepořádek však zůstane. "Celá záležitost není o tom zad chci nebo nechci spolupracovat. Jednoduše nemohu. Mimoto..." Pohlédnu zblízka do Orodusiova obličeje a lehce jej pohladím konečky prstů po tváři. "...mohu vám toho mnoho říci a bylo by zábavné, jaké následky by to pro vás mělo. Ale jestli vás zajímá pravda..." Nechám slova vyznít. "Zastupuji pokušitele a tyto informace pro mne mají svou hodnotu." Jak už tomu tak bývá vyruší nás zaklepání na dveře. "Promiňte vyrušení. Vstupte!" Za dveřmi stojí překvapivě a i docela překvapeně vyhazovač Berret. Nikoho do mé kanceláře neviděl vstupovat a dvojice návštěvníků je až moc výrazná, aby mohli nenápadně proklouznout. Stranou si vyslechnu popis nově příchozí a s menším vypětím sil udržím tvář klidnou bez pousmání a pošlu Barreta, aby ji přivedl. "Zdá se že máme dalšího hosta." |
| |
| Bellicosa Vyhazovač se za chvíli vrátí, aby tě doprovodil za svou nadřízenou. Společně s vámi ze sálu vyjde dvojice hostů. K tvému nemalému překvapení poznáváš Eredia a Lisandru. Není jisté jestli je to vlivem toho co viděli v sále a na jevišti, nebo záchvat herecké invence. V každém případě je dívka ke svému partnerovi pevně přitisknuta, volnou ruku zasunutou v hlubinách jeho polorozepnuté košile. Kousek za vámi zaostanou, když se vášnivě políbí a pak neomylně pokračují ke dvěřím, kudy odešla Ange. Ostřížím pohledem je sledují zbývající dva vyhazovači, hlídající dveře a jakmile Eredius uchopí kliku dveří jeden z nich za milenci vyrazí. Jak se události vyvinou dále už bohužel neuvidíš, protože jste zahnuli za známý roh, kde na vrcholku schodů čekají dveře kanceláře. Vyhazovač zaklepe na dveře a rovnou je otevře. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro “Těší mě Angeliko.“ Dívka si s tebou srdečně potřese rukou a ještě více se usměje. “A na kterém pokoji budeš? Doufám že ne v tom pokoji vedle Dominiky.“ Poslední věta byla směřovaná na Rufuse, který beze slova zvednul před její nos ruku s pohupujícím se klíčem a neznatelně přikývl hlavou. Marie si chvilku prohlížela cedulku vysící na klíči a pak se na tebe zahleděla s rozšířenýma očima. “Ty...“ Polkla aby si uvolnila hrdlo. “Ty jsi naše domácí? Jé tak to promiň. Já myslela, že jsi další Alastina chráněnkyně.“ Rychle se naklonila k tvému uchu, aby ji Rufus neslyšel. “Ale pozor, Alastina postel je návyková. Jedna noc a týden nebudeš vnímat.“ Rufus trpělivě čeká, ale jeho pohled je upřený na schodiště, kde stojí další dívka. Tedy myslíš si že je to dívka. Pleť má bílou ja alabastr, vlasy barvy půlnoci a jednoduché šaty v tmavé modři. Vypadá spíš jako dokonale vyrobená panenka, než někdo kdo by měl pobývat v tomto podniku. “Pírko.“ Naruší ticho okažiku tichý hlas Marie, dívenka na schodech plaše o krok ustoupí, ale stále si vás opatrně prohlíží. |
| |
| Na zemi - Kancelář Doufám, že ti dva nebudou mít nějaké potíže. Jakmile se mi ztratí z dohledu, myšlenkami jsem už jinde. Je na čase vyplnit nejdůležitější část úkolu. Nijak neměním svoje chování, ani svůj neutrální výraz. Zastavím se po pár krocích co vejdu a obyčejně pozdravím. Přítomnost dalších v kanceláři mě moc nepřekvapí, na takovém místě se jich vždy bude pohybovat požehnaně. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro No oni mi ještě neřekli, který pokoj má být můj. Přiznám se popravdě. Alast mi to zapomněl asi říct, protože tam přišli ti dva zplozenci zla. Ale Rufus má na ruce klíč takže už je nejspíš rozhodnuto. Ano, já já nejsem chráněnkyně. Řeknu popravdě a zrudnu, protože mě ani chvíli nenapadlo, že si Marie myslí, že jsem další slečna pro muže. Když mi řekne o tom, že některé „postele“ jsou návykové jen přikývnu a ztěžka polknu. Tímhle by si měl projít každý anděl, aby pak dokázal pochopit hřích. Napadne mě. Marie je tak hodná dívka. Proč by ji nakonec měli dostat do pekla. Podívám se směrem na schodiště. Stojí tam dívka. Nádherná, ale připadá mi tak křehká. Dokonce se i stydí. Nebo se spíše bojí mě. Opravdu vypadá jako peříčko. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Marie vyrazí za Pírkem, ale i na ní je vidět, jak jde k dívce pomalu a opatrně, aby ji nevlekala. "Pojď sem zlatíčko." Pohladí Pírko po hlavě, ta si pohlazení opravdu vychutnává, dokonce se i trochu viditelně uvolní a nechá se dovést dolů k vám. Trochu zvláštní bylo, že strach měla spíše z tebe než z očividně nebezpečnějšího Rufuse. Dokonce jsi si všimla, že se lehce rukou dotkla jeho paže. Nebo možná jen zavadila, když procházela kolem. "Tak tady je naše nová správkyně Angelika. A tady je Pírko." Teď už je dívka pevně přitisknutá k Marii a na tebe se dívá bokem, jako vystrašené dítě. "No tak neboj se a pozdrav." Až na pobídnutí ti Pírko podá ruku. V okamžiku, kdy se vaše ruce dotknou cítíš, jakoby mezi nimi přeskočila jiskra a za ní následují pocity. Je jich tak mnoho, tolik bolesti, strachu a utrpení jsi snad nikdy necítila. Většinou jsi byla schopna u lidí vidět i obrazy zážitků s nimi spojených. Zde jsi viděla jen neforemnou mlhu milosrdně halící vše, co si musela ta křehká dívka protrpět. Chvíli trvá než se ti vrátí zrak. První co vidíš je překvapená tvář Marie a Rufuse, který si tě důkladně přeměřuje. Až po chvilce si najdeš Pírko, jak tě pevně objímá, na tváři úsměv. Marie se konečně probudí z překvapení. "Vypadá to, že tě má ráda." Pak se opět zářivě usměje. "Alast má na lidi oko." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Pírko vypadá velice vyděšeně a já se jí ani nedivím. Vypadá tak křehce. Asi už nemá důvěru v lidi. Vidím jak Pírko reaguje na Marii nebo spíše na pohlazení. Musela ho zažít asi velice málo, když si takto užívá každý drobný dotek. Všimnu si, že Rufuse se nebojí. Strach má tedy ze mě, protože jsem pro ni cizí. Ahoj Pírko. Velice mě těší. Nabídnu ji ruku a čekám zda ji přijme, ale tak se stane až na Mariino pobídnutí. Asi jen potřebovala jistotu, že mi může věřit. Při doteku se mi najednou zamlží vidění. Většinou se mi stalo, že jsem při doteku viděla jisté vzpomínky, myšlenky, ale to o mě lidé nevěděli, protože mě neviděli. Jenže teď je to opravdu skutečné. Jenže to jediné, co vidím je mlha. Vše jsou jen neforemné city bolesti a strachu. Dokážu si představit, co to děvče zažilo. Za chvíli se mi zrak vrátí. Vidím Marii a Rufuse. Koukají tak překvapeně. Pírko mě pevně objímá a usmívá se. Přivinu ji k sobě a pohladím po vlasech. Však já ji taky. Řeknu Marii i Pírku. Alast má na lidi oko, ale spíš má oko na dobré obchody. Napadne mě. |
| |
| Kancelář Zběžně si prohlédnu nově příchozí a souhlasně přikývnu. “Vítám Vás v mém skromném podniku.“ Nechám chvilku pauzu, aby se mohla rozhlédnout po místnosti a pohodlně se usadit. “Nuže. Jelikož již žádné další hosty neočekáváme začněme představením. Jestli dovolíte?“ Poslední otázka je pouze rétorická, nijak se nezdržuji čekáním na odpověď. “Jako první je mi potěšením představit paní Taryu Den Aren, její umění lze označit jedině jako legendární.“ S mírným úsměvem přikývnu na pozdrav jako vždy dokonale vyzývavě oblečené Tarye, usazené v mém křesle za stolem. “Doprovází ji pan Orodusius, o jeho umnění destrukce mnoho důkazů nezbývá.“ Ukáži směrem k černému kabátu i jeho potetovanému obsahu. Krátkým pohledem zkontroluji, zda z něj někde nedůstojně nevyčuhují některé části mého šátníku. “Na závěr je mi potěšením přivítat madam Bellicosu, zkazky o jejím vojenském umu se donesly i k mému slechu.“ Přikývnu na pozdrav Bellicose oblečené ve formálním obleku s šátkem kolem krku. “Mám už jistou představu co Vás za mnou přivádí, ale má přirozenost mi nedovolí jinak. Bude mi potěšením si Vaše přání vyslechnout přímo z Vašich úst.“ Jen abyste měli odvahu za svá přání také zaplatit. |
| |
| Kancelář Stojím pořád těsně u Allasta, když začnu sběsile čmuchat. Áá, kdopak to bude, jeden z těch ptáků ze zhora? Co že se ti tu tak scházej? Jsi nějaká spojka mezi nebem a peklem bo co? Dokončím svou řeč a chvilku na to vejde nový návštěvník. Začne představování. Když dojde ke mě, rozpažím a ukloním se. Zdravím ctěnou návštěvu řeknu ironicky a posadím se na stůl, ruce založím na prsou. No, tak to bude zajímavý... |
| |
| Kancelář "Alaste, tohle mě nudí. Víš, že mě tyto šarády nikdy nezajímaly, nezajímají a ani zajímat nebudou. Prakticky vzato vůbec nechápu, proč sem Valerius poslal zrovna mě. Já se o věci, které se mě netýkají přímo nezajímám." Znuděně se zhoupnu na židli a zívnu. Posunu se blíž ke stolu a bradu si opřu o hranu dlaně. "Orodie, ovládej se, prosím." Rozhodně to není žádání, to prosím je tam čistě ze zdvořilého vystupování, které se ke mě tak náramně hodí. Pozoruji jej do té doby, dokud se neuklidní a rohy opět nezmizí. "Tak.." Spokojeně se protáhnu a uhladím si vlasy. Pak opět mluví Alast a já si jen položím hlavu na stůl a zmučeně vydechnu. "To mám za trest?" AŽ když řekne, že informace mají svou hodnotu, zvednu zvědavě hlavu. "A copak bys za to chtěl, můj milý?" Roztomile se usměju a čekám na odpověď. V tu chvíli opět promluví Orodisu, který zpívá ódy na opeřence. "Nebuď neurvalý." Usměju se na něj a v očích mi blískne, jde vidět, že onu výtku jsem rozhodně nemyslela vážně. Spíš s ním souhlasím. Dovnitř vejde ona andělská příšerka, na kterou se jen podívám a při představování se tvářím roztomile, kajícně a stydlivě. "Ach, Alaste, jsem sice dokonalá, ale nemusíš to zveličovat." Zvonivě se zasměju. Mám krásný, hypnotický smích, který přiláká pozornost vždy a všude. A jde o milou pozornost. |
| |
| Kancelář S klidem vyslechnu všechny přítomné. Když Alast domluví, mírně přikývnu. “Každá akce má i svou reakci, to je přirozené. V mála případech se nedostane odezvy a celá věc je tak ponechána bez všimnutí. Ovšem to není v případě tvého jednání, Alaste. Ty jsi tentokrát překročil hranici a způsobil problémy nejenom člověku, ale i andělovi. Přišla jsem, abych se dozvěděla proč a jak a nyní čekám na tvé odpovědi, které mi buď dáš, nebo odmítneš a budeš pykat za své činy,“ řeknu s velkou dávkou vážnosti a jsem připravena na jakoukoliv reakci, ale nejvíce čekám nějaký ten výsměch od jednoho z přítomných. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Když se vaše skupinka trochu uklidní vyrazí Rufus po schodech nahoru. Vypadá to že Pírko se tvé ruky hned tak nepustí, tak musíš pokračovat s ní a Marie, která v tobě objevila dobrý způsob pro ukrácení času uzavírá průvod. Vystoupáte po schodech do patra a pokračujete chodbou lemovanou dveřmi, na jejímž konci Rufus odemkne jediné prosklené dveře v chodbě. Sklo je matné, takže zvenčí jsou vidět jen hrubé obrysy něčeho co by podle tvého odhadu mohl být stůl. Když se dveře konečně otevřou všimneš si, jak jsou oproti původnímu dojmu, silné. I když jsou prosklené, musela bys uvnitř dělat opravdu velký rámus, aby to bylo slyšet ven. Vstoupíte do kanceláře o něco menší než má Alast, na rozdíl od té je zde mnohem širší sortiment vybavení. Masivní stůl ze světlého dřeva stojí na druhé straně místnosti, pravý roh je vyplněn dvěma skříněmi. Podél pravé stěny je řada menších skříněk podle tvaru dvířek asi archiv. U levé stěny stojí jednoduchý gauč, dost velký aby si na něj mohl pohodlně lehnout dospělý muž doplněný o konferenční stolek a ladící křeslo. Rufus ustoupí stranou a nechá vás vejít do místnosti. Jak se rozhlížíš po kanceláři, padne na tebe zvláštní únava, chvíli ti trvá než si uvědomíš, že je to kvůli Pírku. Na dívce je vidět, že se s tebou cítí v bezpečí, ale ztráta síly, která z tebe vyprchává při hojení její zdevastované duše je už více než citelná. MH: Prostředí si můžeš dotvářet dle libosti sama, proto také jsou mé popisy jen hrubé rozmístění věcí. Na popis přesného vzhledu a doplňků máš univerzální svolení PJ. |
| |
| Kancelář "Važte slova madam." Vážně se podívám Bellicose do očí. "Zde nejednáte se svým podřízeným. Osud toho smrtelníka je mi lhostejný a anděl dostal nabídku a svobodně ji přijal." "Ať se Vám to líbí nebo ne, tato informace pro mne má svou hodnotu. Dokonce i to že ji nesdělím druhé straně má svou cenu. Tak si dejte pozor, aby se Vaše přání nesplnilo příliš snadno. Cena by mohla být vyšší než byste si přála." "Cenu zaplatí každý, kdo chce vědět ..." Vrátím se pohledem zpět k Tarye. "...a pro každého je jiná." Nakonec pohlédnu na Orodusia, kterého se mi dařilo dosud okázale ignorovat. "Doufám, že se rozumně dohodneme." |
| |
| U Alasta Kmitám pohledem mezi andělem a Alastem, nakonec se rychle a mohutně zvednu a otočím se kolem stolu. Plášť se roztáhne a zavlaje přes půlku místnosti. Dohoní mě a posadí se za mě na zem, jsem skloněný vedle Taryy a něco jí šeptám. Co se to tady sakra děje? Alast s náma vyjednává před tim ptákem? Uniklo mi snad něco? Nebo co je to zač že hraje na obě strany a nestydí se za to? zeptám se potichu a pak se Sucubě podívám do obličeje tázavým pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Vyrazíme po schodech nahoru. Cestou mineme několik lehčích žen sedících v křesílcích a diskutujících o mužích, módě i rodině. Marie jde s námi a tak mě to trochu uklidní, protože zatím nevím, jak se tady moc chovat. Občas bezděky pohladím Píro po vlasech. Ocitneme se v patře a rozhlédnu se. Vůbec jsem nečekala takový luxus. Vše je pěkně uklizené a po chodbě visí i několik obrazů. Všude je však spousta dveří, které mají u sebe čísla a některé mají dokonce i tabulky na vzkazy. Dojdeme až na konec chodby, kde Rufus odemkne prosklené dveře na chodbě. Za dveřmi se mi naskytne pohled na pěkně zařízenou kancelář. Není tak velká jako má Alast, ale mám tu zase daleko více vybavení. Nádherní masivní vyřezávaný stůl ze světlého dřeva ze kterého dýchá historií, potom jsou tu dvě velké skříně a také malé skříňky plné spousty šuplíků. Podle toho jak to tak vypadá, řekla bych, že je to kartotéka nebo něco podobného. U levé stěny je gauč, sice jednoduchý, ale ve velice příjemné béžové barvě. Ve stejnou barvu má i křesílko. Konferenční stolek je též světlí což místnosti dodává hodně světla. Gauč vypadá pohodlně. Jistě se na něm bude i dobře spát. Projdeme do místnosti a začnu cítit únavu. Je mi jasné, že je to i kvůli Pírku, ale nemám to srdce ji odehnat pryč. Páni, tak to je nádhera. Usměji se, když se podruhé pořádně rozhlédnu. Nedáte si někdo čaj nebo kávu? Rozhlédnu se a hledám pohledem kávovar. |
| |
| Kancelář Jak těžko se dá věřit takovým slovům z úst takové stvůry. Podle nich je Ange naivní. Muselo za tím být něco víc. “Dohadovat se s vaším druhem nedává moc nadějí na prospěch druhých,“ odmlčím se na chvilku, ale pak stejně dodám: “Máš snad nějakou nabídku, která by stála za úvahu?“ Je to spíše ze zvědavosti, ráda se někdy zasměji. Ale byla bych nerada, kdyby se toto jednání zvrhlo v obchod. |
| |
| Kancelář Zvědavě si poposunu židli ke stolu, nakloním se blíž směrem k opeřené ženě, ležérně si pdoepřu hlavu pěstěnou ručkou a vyčkávavě pozoruji její frigidní vystupování. Tvářím se naprosto nevinně, jako bych spíš jen přihlížela. Opravdu jsem zvědavá, s čím se ona nejvyšší bojová jednotka nebe vytasí. Když pak Alastovi vyhrožuje, pobaveně se zahihňám a jen vyměním ruce. Sleduji ji s širokým úsměvem, bavím se tím, jak se chová. Když začne mluvit Alast, jen se na židli otočím směrem k němu a stejně zvědavě poslouchám jeho reakci. Vypadám jako malá, zvědavá holčička, ta, která nikdy neokusila svůdnost hříchu. Je to má přednost, inu, vzhledem k mému tělu a mému umu jistě ne největší, ovšem přednost to je. Dokážu se tvářit jakkoli, dokážu bravurně vystřihnout jakoukoli roli. Jsem svůdkyně, hřích, lež a lest kolují v mé krvi a přesto stačí jen málo, aby nad onyxově černými vlasy vzplála svatozář. Ona hraná nevinnost prostupuje každičký kousek mého těla, až tvoří jakousi zlatavou auru. Nejlepší herec na světě dokáže oklamat i sebe. A já jsem nejlepší. Právem. Neotočím se k Orodiovi, když na mě mluví. Jen nakloním hlavu na stranu, aby jeho tichý šepot pronikal přímo k mé mysli. Chvíli nedělám nic, pak se jen bez mrknutí oka otočím, až jsem rty jen pár milimetrů od těch jeho. "Nech věcem volný průbeh, nech je plout po hladině, strhnout proudem, udusit se pod monstrózní masou vody. Vyčkáme. My stejně dostaneme, co chceme. Vždy." Byl to spíše královský prulár, ono my, avšak nikdo, kdo mi nevidí rovnou do hlavy si nevšimne. Můj šepot zalézá až do morku kostí, dokáže rozvibrovat každičký sval v démoním těle. Když domluvím, jen přiblížím své rty až k těm jeho a něžně, však s nekonečnou vášní, olíznu rty tohoto rohatého velikána. Bez dalšího otálení se otočím a svou pozornost upřu opět na prioritu dnešní schůze. Alasta a okřídlenou hrozbu nebes. |
| |
| Kancelář OTočí se ke mě a "políbí" mě. Po jejích slovech se oklepu. Běhá mi z tebe mráz po zádech zašeptám k ní ještě a vstanu. Projdu kolem opeřence a celou cestu kolem ní se na ní významě, se šibalským až šíleným pohledem dívám. Dojdu ke straně stolu, kde jsem byl předtím opřený a postavím se k němu jako předtím. Založím ruce na prsou a pozoruju ji. Začnu si představovat, co všechno bych s ní teď mohl udělat, jak hodně bych jí mohlk ušpinit a jak hodně jí poškodit před ostatníma tam nahoře. Jak hodně by prosila o milost. Při těchto myšlenkách mi blýskne v očích - neblýskne, ona se tam přímo odehrává bouřka! Na tváři pořád stejný šílený úsměv, možná ještě horší. Na hlavě mi zase o trochu povyrostou rohy. Rudé tetování na krku, které se postupně schovává pod kabátem začne trochu zářit a vypouštět rudý kouř. |
| |
| Kancelář Tetelení dvou nedočkavých pekelníků mi nedělá až tolik starost, jako to, že nedostávám žádné zprávy od Lisandry a Eredia. Jsou nějak podezřele dlouho ticho a dráždí moji trpělivost. Té naopak mám dost s Alastem, očividně rád napíná. Za chvíli to přestane být vtipné. |
| |
| Kancelář Že bysme se začínali někam dostávat? "Moje nabídka je prostá a nikdo není k ničemu nucen." Můj pohled dlí na Orodusiovi. "Ani já, na to nezapomínejte." Z kapsy vyndám malé kovové pouzdro, ukrývající kartičky velikosti vizitky. Jednu podám Tarye a druhou Bellicose. "Toto je má cena. Budete-li si přát, aby se druhá strana nic nedozvěděla, budu muset požadovat více." |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Když ti podávám kartičku všimneš si jemného kouře, který stoupá z mých prstů. Po chvilce ti dojde proč. Byla posvěcena, speciálně připravená pro anděla. Na kartičce jsou vytištěna jen dvě slova DVA VÁLEČNÍCI |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro Kartička dosti obyšejná, bílá s ozdobným ornamentem na zadní straně. Zvláštní je však jediné slovo, které není vytištěné nebo napsané, ale vypálené. LEŽ |
| |
| Kancelář Po přečtení těch dvou slov se mírně zamračím a zvednu oči na Alasta. Jsem ihned rozhodnuta, připravená kartičku roztrhnou ve dví a tasit svou zbraň, abych s tímhle nesmyslným obchodem skoncovala. Uznávám, že Alast je skutečně mistr svého oboru, to pokušení dozvědět se více láká. Tarya také dostala kartičku. Jedním okem sleduji jak reaguje ona. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Na tvou otázku ohledně kávy napřed nikdo nereaguje, což v případě Rufuse ani Pírka nijak zvlášť nepřekvapuje. Zvláštní je že Marie rozhlédla po místnosti a na tváři se jí usadil rošťácký úsměv. "Já si dám kafe." Rozhlédneš se po místnosti, kde není jediné památky po kávovaru nebo konvici. Jen pár šálků postavených na zdobeném, kovovém tácu společně ze zvláštní skleněnou soškou. Když přijdeš blíž uvědomíš si že ta skleněná věc ani tak soška není, jako spíše něco z alchymistické dílny. Aparát se skládá ze dvou menších bání usazených nad sebou a stojanu, který ze strany spojuje obě nádoby a drží je nad menším, zdobeným kahanem. Spodní báň je způli naplněná vodou, odtud vede slkeněná trubička do báně horní s otevřeným vrškem, na jejímž dně je něco co voní jako čerstvě umletá káva. Pírko se tě trochu neochotně pustí a posadí se na okraj gauče, abys měla volné ruce a nepřekážela ti. Po dvou krocích došlápneš na zvláštní část podlahy, která se ti pod nohou prohne jako guma. Při dalším kroku ti doslova uhne pod nohama, díky čemu už rovnováhu neudržíš a potupně padáš na zadek. Ostatní si toho určitě všimli a asi někdo omylem klepl do vypínače světla, protože je najednou naprostá tma a ty cítíš ja k dopadáš na tu gumovou podlahu. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Naštěstí Marie reaguje na moji nabídku pozitivně. Za což sem moc ráda. Počkám až se všichni usadí a začnu zkoumat jak se vlastně káva dělá. Sice jsem ji nikdy nepila, ale to se přece sluší nebo ne? Každý dospělí kávu přece pije. Vidím složitý aparát, který by se spíše dal pokládat za sošku. Chvíli mi trvá než zjistím jak to celé funguje. Jenže mám pocit jako by se pode mnou prohýbala podlaha. Další krok už ani mám pocit jako by uhnula. Rovnováhu je kolikrát tak těžké udržet. Najednou spadnu na zadek. Vím, že ostatní se na mě musí koukat jako na blázna. Najednou mě obklopí tma. Asi někdo vypnul světlo. Cítím jen gumovou podlahu pod sebou. Chvíli se pokouším zjistit, co se stalo. Jen tak sedím a rozhlížím se kolem sebe. Mohli by jste někdo prosím rozsvítit? Zašeptám potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Jak se zdá tak tě poslechli, protože se během chvilky se v místnosti rozjasní. Nad tebou se sklání tři ustarané tváře. Když se zkusíš posadit, Rufusova dlaň tě nekompromisně zatlačí zpět na měkké čalounění gauče. Když jsi se pokusíš vzepřít, místnost se ti na okamžik zatočí před očima v náhlém návalu únavy. "Lež v klidu." Ozve se Marie a její tvář se na tebe zakaboní. "Proč jsi neřekla, že ti neni dobře?" Pírko vypadá jako by právě shodila z ramen celý svět a to, že jsi v Rufusově tváři vyčetla nějaké emoce tě z nějakého důvodu také moc netěší. "Si nás vylekala. Omdlíš si uprostřed kroku, kdyby tě Ruffi nechytil tak sis mohla vážně něco udělat." Marie vypadá jako matka hubující neposlušnému dítku, ale i na ní je vidět úleva že ti nic není. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Rufus mě zatlačí do měkkého gauče a já se rozhlédnu po tvářích ostatních. Snažím se vzepřít, ale znovu se mi zamotá hlava. Nikdy jsem si nemyslela, že moje moc bude mít takový vliv i na mě samotnou. Když nejsem ve své andělské podobě je regenerace daleko těžší. Slyším hlas Marie. Je ustaraný a já se snažím vnímat, co mi říká. “Mě nebylo špatně. Nebo spíše jsem nečekala, že to bude tak vážné.“ Řeknu popravdě. Nečekala jsem, že budu tak vysílená. Ale alespoň jsem na okamžik pomohla Pírku. Vypadá jako by se jí ulevilo. Dokonce i u Rufuse rozeznávám emoce, ale nevím jaké. “Ale naštěstí tady Rufus byl a zachránil mě.“ Usměji se na ostatní, aby věděli, že je vše v pořádku. “Měla jsem hodně náročný den, ale nemyslela bych si, že to bude mít takový vliv. Ale asi ano.“ Usměji se. Teď už bude zase dobře. Teda pokud Pírko nedostane zase chuť se mě celý den držet. Né že bych jí nechtěla pomoct, to ano, ale musím dát pozor i na svoje lidské tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Nikdo v místnosti se netváří že by si čehokoliv všiml, tak je dost možné, že o tvé možnosti dorozumnění s vojáky nikdo neví. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Jinou cestu? Máte snad něco na mysli? obořím se na Lisandru v myšlenkách. Nejsou to dobré zprávy a i když to nedávám naprosto najevo, jsem tam uvnitř naštvaná. Potřebovala bych víc vojáků, víc andělů. Zůstat sama obklopená démony pro mě sice není nic nového, prošla jsem už tolika boji a válkami, přesto nemám dobrý pocit z toho, co se stalo s mými dvěma zvědy v civilu. Čekám, co mi Lisandra odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Jsem si téměř jistá, že tu je ještě jeden vstup. Prohlédla jsem si budovu shora před odchodem. Mezi ní a budovou sousedící zezadu je malý dvorek, tam by další vstup mohl být. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Jakou máte šanci se tam dostat? zeptám se rychle. Nechci zbytečně ztrácet čas a využít té malé naděje, která se mi naskytla. Nejspíš nemám na vybranou. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Neměl by to být nijak velký problém. Tentokráte slyšíš Eredia, z jeho myšlenek cítíš klid a jistotu. Sice bude muset jít Lisandra sama, ale je to proveditelné. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Ucítím, jak ve mně někde hluboko hrkne, když uslyším Eredia takhle mluvit. Vážím si jeho obětavosti. Eredie, …nechť tě Boží síla provází. Děkuji ti, odpovím mu. Je to válečník a tohle je jeho poslání. Pokud obětuje svůj andělský život, sama dohlédnu na to, aby byla jeho památka poctěna, až tento konflikt skončí. Pokud se tak vůbec někdy stane a já se toho dožiji. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Během chvíle se už se můžeš bez obtíží posadit. Marie před tebe postavila šálek nádherně vonící kávy. Rufus se ti naposledy zkoumavě zahledí do tváře, načež jen přikývne a s pozdravným pokynutím odejde. Asi usoudil, že pro dnešek toho je na tebe dost, tak tě nechá si odpočinout. Pírko jen tak sedí stranou, sleduje tě koutkem oka, ale nemá odvahu se ti zpříma podívat do tváře. Dříve než se jí můžeš více věnovat ozve se zaklepání na dveře a do kanceláře váhavě vstoupí vysoká blonďatá dívka. Vypadá jako další dívka, která upadla do démonova područí, oděná je do růžových šatů, jakoby složených z okvětních lístků květiny, takřka polární opak Pírka. "Mohla bych mluvit s Ange?" |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Chvíli trvá než se mi síly zase vrátí. Za chvíli se však již mohu posadit. Sice s pomocí Rufuse, ale i to se počítá. Marie přede mě postaví kávu a já vdechnu její lákavou lehce nahořklou vůni. Tak tohle je tedy ta jejich káva. Pomyslím si a podívám se na Rufuse. Ten se mi dívá do tváře a jako by mě zkoumal. Nakonec se se mnou rozloučí kývnutím hlavy a i já mu toto kývnutí oplatím v rozloučení. Pírko je nervózní. Asi bude trvat než získá sebedůvěru i důvěru v lidi. Je tak křehká až mi je z toho smutno. Ani andělé nezmůžou vše. Chci jít něco říci. Možná ji potěšit, ale ozve se zaklepání na dveře. Do mé kanceláře vstoupí blond slečna. Vypadá trochu jako Pírko. Možná je to tím prázdným pohledem očí, který mluví o zraněné duši. Na sobě má krátké, lehounké růžové šatičky, které mi připadají spíše jako závojíčky než jako šaty. Ale přesně takové dívky musím čekat. Na rozdíl od Pírka je však daleko sebevědomější, dokonce i mluví. Podívám se dívce do očí, abych snad zjistila jestli uhne pohledem či nikoliv. Usadím se trochu více do křesla a usměji se. Ale jistě, pojďte, prosím dál. Ukáži ji rukou na křeslo, aby se usadila. Potom se podívám na Marii a Pírko. Chcete se mnou mluvit o samotě nebo tady můžou dámy zůstat? Zeptám se jí, protože zatím nevím o čem se mnou chce dívka mluvit. Třeba by ji byla přítomnost druhých nepříjemná. |
| |
| Kancelář Mráz, Orodie? Spíš horkost, oheň a žár. To rozdávám. Ne led. Zašeptám k němu a pousměju se. Pak se věnuji Alastovi. Po prohlédnutí si kartičky nechápavě zvednu pohled k Alastovi. Co to má znamenat. Mimoděk pohlédnu i na opeřenou ženu, zajímalo by mě, co tam má ona. A taky by mě zajímalo, kdy vypadne. To peří a všechno.. hrozně smrdí. Svůj výraz nakonec zkrotím a poklidně se narovnám. Smyslně se usměju a pohlédnu Alastovi zpříma do očí. ´Co to má znamenat, Alaste?´ Oslovím jej v myšlenkách a jen se podívám na Orodia. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro "Raději bych si promluvila v soukromí." Dívka pohlédne na tvé společnice, ale všimla sis že se úzkostlivě vyhla pohledu do očí. Marie si ji chvilku vážně prohlíží a Pírko, přestože původně asi mířila k tobě se chytla za rukáv Marie. "Necháme vás osamotě." Usměje se na tebe Marie povzbudivě. "Hlavně se nepřepínej. Ať nám Pírko tolik nestrašíš." Do jejího hlasu se vrátila její typická rozvernost, když Pírko lehce cvrnkla do nosu. "Tak pojď, ať nerušíme." Chytla bledou dívčinu za ručku a vytáhla ji z kanceláře, dříve než se stihla vzpamatovat. Když se za nimi zavřely dveře dívka v růžových šatech doposud stojící vedle dveří konečně uposlechla tvé nabídky a posadila se do křesla. Chvíli jen tak sedí se zavřenýma očima, skoro jako by odpočívala a nabrala síly. "Ange..." Začne váhavě, ale ihned zmlkne. Jak si ji prohlížíš, přijde ti na ní něco zvláštní. Asi to byl ten pohled jakým si ji prohlížela Marie, nebo spíš jméno kterým ti říká. Teprve jsi přišla a představila ses jako Angelika... |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro 'A zaplatíš tak, že se od tebe nikdo pravdu nedozví má paní.' Přiletí tichá odpověď myšlenkou. |
| |
| Kancelář Že by nakonec měli zájem uzavřít obchod? Bez jediného zaváhání opětuji Taryin pohled do očí. Úžasné, do jaké míry se peklo polidštilo. Jakoby pohled do očí démona mohl odhalit pravdu. Věnuji Tarye čistě obchodní úsměv. "Taková je cena chceš-li znát obsah smlouvy mezi mnou a andělem." S trochou snahy by z toho dokázala ještě čerpat výhody. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Dívka se vyhnula pohledu mých očí a poprosila mě o rozhovor v soukromí. Kývnu na Marii. Jsem tu přece od toho, abych pracovala a né pila kafíčko s přítelkyněmi. Pírko mířící ke mně se nakonec stočí k Marii. Děkuji, Marie a neboj se. Dám na sebe pozor. Dívám se ještě za Marií a Pírkem a čekám až opustí místnost, aby nerušila mě a neznámou dívku, která přišla za mnou. Když odejdou přijde mi, že se dívce ulevilo. Jako by skrývala něco, co nikdo nemá slyšet. Posadí se do křesla a osloví mě jménem, kterým mi říkali v nebi. Né tím, které jsem si zde zvolila. I když je to velice podobné. Poslouchám tě… Pronesu téměř šeptem jako by to bylo naléhavé sdělení milence. Jako bych ji prosila o každé další slovo. |
| |
| Kancelář Je znát, že i ta pekelnice dostala nějakou ne zrovna výhodnou nabídku. Co asi na kartičce ona, že se tváří tak překvapeně. Pak promluví Alast a já se rozhodnu také odpovědět. Udělala jsem, co bylo potřeba a chci znát další podmínky. Určitě se nějaké najdou. "Když přijmu nás obchod, co jiného budeš ještě žádat?" řeknu krátce a ještě nakonec dodám: "Jaká je cena za to, že se nikdo nic nedozví?" Má slova i myšlení začíná ovládat zvědavost. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro ´Co mi tím chceš říci, Alaste. Já nejsem zrovna z pravdomluvných. Nebo mi tím naznačuješ, že se dozvím pravdu, ale již ji nesmím říci pánovi?´ Zahledím se mu do očí. |
| |
| Kancelář Neuhýbám pohledem, jen lehce nakloním hlavu na stranu a přemýšlím. "Pokud jsem to dobře pochopila, dohodu přijímám, Alaste." Odpovím a na Orodiův zvědavý pohled jen zavrtím hlavou. Vysvětlím mu to později. Možná. Když se anděla zeptá, co jiného by mohl ještě žádat, sjedu ji pohledem od hlavy k patě. Inu, jsem pekelnice. To, že si všechno vysvětluji po svém a slyším ve všem skrytý význam je holt riziko povolání Succuby. "Já osobně bych zrovna od tebe nic nechtěla, krásko." ´Snad má i Alast vkus.´ Věnuji jí sladký pohled. Musím v tomhle klání mezi andělem a démonem vyhrát. Musím to být já, kdo odejde s hrdě vztyčenou hlavou, ať mě to stojí cokoli. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Když se za dvojicí zavřou dveře, dívka v křesle se viditelně uvolní. Unaveně si promne spánky, i když vypadá mladší než ty přijde ti na okamžik, jako matka která kárá svou nezdárnou dceru. "Jmenuji se Lisandra, anděl druhého řádu. Anya nás sem vyslala kvůli tobě Ange." Na chvilku se odmlčí jako by nevěděla odkud začít. "Co dělá anděl inspirace v tomto nechutném sídle hříchu, ještě k tomu vedeném démonem!?" Je vidět, že sama je tím rozčilená. |
| |
| Kancelář Slova Bellicosy za mými zády mě upřímně překvapí. "Cena je stanovena, nic dalšího žádat nebudu. Můžete samozřejmě nabídnout něco jiného místo mých požadavků, ale o jejich konečné hodnotě rozhoduji já." Lehce se pousměji na Taryu na znamení, že o její nabídce vím. "Co se Vaší ceny týká paní Bellicoso..." Přistoupím k andělovi, až se jí takřka dotýkám a lehce se nakloním k jejímu uchu. V hloubi si vychutnávám ten vzácný okamžik nadřazenosti nad někým pravděpodobně mocnějším než jsem já. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Kancelář Dívka vypadá mladší jak já, ale přitom vypadá jako by mě chtěla kárat. Jako by mi chtěla vyčítat vše, co se stalo. Nemusela nikoho vysílat. Moc dobře ví, že už nemohu zpátky. Řeknu Lisandře po její první větě. Je mi jasné, že není moc ráda, že tady musí být. Nemusela jsem chodit. Nikdo ji nenutil. Ani andělé se k ničemu nenutí. Anděl inspirace na tomto místě? Asi splácí všechny své chyby. Nenapadlo tě někdy, že i tady jsou lidé? A právě snad na takovýchto místech by jsme měli pomáhat. Řeknu vážně a vzpomenu si na Pírko Ta dívka si toho hodně zažila a potřebuje mě. Co by se s ní stalo, kdybych nepřišla? Pokud mi chceš něco vyčítat posluž si, ale věz jedno. Do nebe už se vrátit nemohu a ani nechci. Nemohu porušit smlouvu s Alastem. Bylo by to hrozně nespravedlivé a navíc bych tím ohrozila Juliuse. |
| |
| Kancelář Poznámku od succuby ignoruji, nemám teď zapotřebí poslouchat takové poznámky a dál se věnuji jen Alastovi. Když se ke mně až nebezpečně moc přiblíží, obličej se mi mírně zkřiví nechutí. Po vyslechnutí jeho nabídky se ve mně zvedne vlna hněvu z toho, jak moc si démon dovoluje. Nemám opravdu daleko k tomu využít té blízkosti a vrazit mu čepel ohnivého meče do břicha. Vztek ale potlačím, i když je to na mě už znát. “To je ti ta informace tolik drahá, abys za ni žádal tolik?“ syknu na Alasta a zamračím se. |
| |
| U Alasta Už jednou jsem démonem válek a destrukce, takže čekání není má silná parketa... Přešlapuji s rukama složenýma na prsou čekajíc na reakci Taryi, věřím že je v této situaci zběhlejší...Ale jakmile všichni začnou házet pohledy jeden po druhém, obrátím oči v sloup a rázně se vydám k Tarye, vytrhnu jí onen papír z ruky a chystám se přečíst co na něm je. Sem přecijen taky tam zezdola ne? procedím mezi zuby svou obhajobu a nevšímám se že mé rohy jsou už skoro v normální velikosti a runy na těle začínají zářit. Tak copak to tu máme začnu luštit onu nabídku. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro LEŽ |
| |
| Alast Přečtu si obsah kartičky a v očích se mi akorát ještě víc zablýskne. Co je tohle za hru? Co to má bejt? Áááá, nesnášim když sem mimo hru! sevřu kartičku v ruce až jí skoro zmuchlám, nakonec jí ale strčím do kabátu a se zlostným výrazem a zářícími runy na těle se nahnu k Tarye. Fajn holčičko, to by stačilo. Chci vědět kvůli čemu tu sme. Poslali mě sem s tebou, a já tu nebudu hrát tu vaší hru, když mi ani nevysvětlíte pravidla. Nejsem žádnej řadovej pekelníček, se kterym by sis mohla pohrávat. řeknu jí hrubě do ucha. Teď mě neokouzlí svým přirozeným šarmem, svou krásou, svůdností ani ničím co ovládá. Nyní je v sázce moje osobnost, a ta nemá ráda, když neví o co jde. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro "Ty jsi se mu opravdu upsala." Zdá se že Lisandra, dokud jsi to sama nepřiznala, nevěřila, že by anděl něco takového mohl udělat. Možná tomu nechtěla věřit. Na okamžik se její tvář zarmoutila, ale pak ovládla a nasadila nesmiřitenou masku. "Nevím, za co jsi se upsala, ale tady už nikomu nepomůžeš. Ne ty a ne tady. Viděla jsi duše těch žen? Ani kdyby strávily zbytek života službou bohu, hříchy tížící jejich duše jsou příliš těžké a ony nemají dost času." |
| |
| Kancelář Bellicosino rozčilení mne opravdu pobaví. Krátce se odmlčím, aby mou odpověď nedoprovázel pobavený úsměv. "Cena nemusí být tak vysoká jak se může na první pohled zdát. Nechcete-li však, nikdo Vás k ničemu nenutí. Paní Tarya s mými podmínkami souhlasila a Vy jste jediný důvod proč dosud neproběhl obchod." |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Vypadá to, že andílka moje rozhodnutí velice překvapilo, ale možná to je proto protože andělé nemilují. Ano milují lidi, přírodu, umění a Boha, ale né tak jako milenky své milence. Julius skončil díky mě úplně bezmocný a já jsem jediná, kdo to mohl napravit. Ale jich se nikdo neptal zda chtějí tento osud. Nemohli se vykoupit ani odejít. Nemohli o sobě rozhodnout. A pokud můžu ulehčit jejich trápení udělám to. Řeknu svojí andělské kolegyni. Štve mě že už všechny dívky předem odsoudila. Proč by měli být odsouzeny za něco za co nemohou. Spousta nešťastných dívek, kterým nikdo neřekl, co se sluší a co patří. Jen je zneužili a vyplivli. Proč jsi vlastně tady? Přesvědčit mě abych se vrátila? Nebo snad abych se obětovala a prošla očistcem? Ne děkuji. Už jsem se rozhodla a své rozhodnutí vzít zpátky nemohu. A ani nechci... Dělám to pro tebe Juliusi. Snad to jednou zjistíš a odpustíš mi... Pomyslím si. |
| |
| Kancelář Lži, samé lži, proč je ještě poslouchám, proč se nechávám takhle vydírat. Kdyby jenom jednoho,...ale dva?! honí se mi hlavou když na mě Alast mluví. Nakonec mě obviní, že mu zdržuji kšeftování. Démon se mezitím pěkně čertí, asi ani druhá nabídka nebyla moc výhodná... "Nutíš Alaste, tvoje úmysly nemohou být dobré. Jsem ochotná přistoupit na tvé podmínky, když budeš žádat polovinu. Jinak mi nedáváš na vybranou a skončujeme to..." řeknu nakonec zase klidným a vážným hlasem. Neustupuji a pokud zůstane stát takhle blízko, bude konec rychlý. |
| |
| Kancelář "Toto beru jako odmítnutí obchodu, nejste-li ochotna zaplatit. Nechci se opakovat, ale jasně bylo řečeno, že cena je stanovena. Nyní jestli budete tak laskava a odejdete, musím s Paní Taryou uzavřít obchod." Dojdu k Bellicose a vezmu si zpět svou kartu, která jako každá nesvatá věc pod dotykem jejích prstů, už začíná černat. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro “Můzou jsem přestala být okamžikem, kdy jsem podepsala smlouvu. Teď jsem padlým andělem.“ Odpovím velice klidně Lisandře. Musí pochopit, že já se vrátit zpátky nemohu. Nelíbí se mi jak ošklivě dívky odsoudila. Ale její názory měnit nehodlám, ale ani své. “Můj domov je nyní tady. Mám nové poslání. A to vyřiď i paní Anye. Mám nové poslání a moje křídla zčernala. Podepsala jsem smlouvu a už se nemohu vrátit zpátky. Nemá už nade mnou žádnou moc. A myslím si, že už to dávno ví.“ Usměji se a připadám si jako by mi spadl kámen ze srdce. Asi je to hloupé, ale připadám si po dlouhé době volná. Malovat mohu i zde a jistě tu budu daleko užitečnější než v nebi. Protože jako andělská můza jsem zklamala. Stala jsem se padlým andělem. Bůh sice odpouští, ale jen těm, kdo o odpuštění žádají. Julius mě potřebuje. Nestydím se za své rozhodnutí. Zamilované srdce bývá hold někdy bezhlavé. "Vrať se na nebe, andílku. Tady pro tebe není dobré místo." |
| |
| Kancelář Netuším, co je to za obchod, nevím, co hodlá se Taryou a jejím společníkem provést, ale pro mě to v tomto bodě končí. Tolik ztraceného času,… Zvolím taktický ústup a svůj skrývaný temperament si schovám na později. “Dobrá tedy, bylo mi potěšením,“ kývnu na Alasta a následně na další přítomné, s tváří jak socha z mramoru. Při odchodu dávám svým dvěma společníkům vědět o ústupu. |
| |
| Kancelář To, jak se mnou, zrovna se mnou! Orodius zachází se mi nelíbí. Zaskřípu zubama a jen lehce zavrčím. "Orodie, chovej se slušně!" Napomenu jej ledově, ovšem jeho další chování má ke slušnosti opravdu daleko. S kým si myslí, že mluví? Myslí si snad, že jsem nejvyšší succuba pro nic za nic? Že zrovna mě vybral Valerius pro nic za nic? Že zrovna já v pekle dostanu vše po čem toužím pro nic za nic? Jen vztekle stáhnu rty do tenkých štěrbinek, zorničky se stáhnou jako kočce a oči mi rudě zazáří. Rychle vystřelím rukou k límci jeho kabátu a hrubě jej stáhnu k sobě. "Posaď se a vyčkej konce tohoto jednání." Zasyčím ledově. "Není zrovna slušné dělat tu takové scény, co bylo na kartičce jsi viděl. To je cena za to, že zjistíme, o co jde!" Pustím jeho kabát, složím ruce na stůl a na chvilku zavřu oči. Za okamžik zas vypadám normálně, dokonce se uvolněně usmívám. "Na brzkou shledanou, madame Bellicoso." Zašvitořím směrem k odcházejícímu andělovi. |
| |
| Kancelář Na změnu Taryiných očí ty mé zareagují ještě větším vzplanutím. Nehraj si se mnou, holčičko, říkám ti to naposledy řeknu jí do ucha dost jasně Urychli to! dodám rázně, chytnu tu její ručičku a neudržím se, trochju silněji stisknu. Odtrhnu jí od svého límce a pustím. Nakonec se posadím do židle na druhé straně stolu a nezúčastněně podpírajíc si hlavu přemýšlím nad úplně jinými věcmi. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro "To se pleteš má milá, z nějakého důvodu jsou tvá křídla i po upsání ďáblovi pořád čistá a bílá. Dokud bůh nerozhodne jinak patříš nebesům." Lisandra se pomalu zvedla ze svého křesla a vydala se k tobě. "Půjdeš se mnou Ange bez vzpírání, svobodná vůle je dovolena jen lidem." Náhle se jí však podlomila kolena a dříve než jsi stihla cokoliv udělat, ležela na zemi s prázdným výrazem v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Když kontaktuješ své společníky ozve se Eredius. Lisandře se podařilo dostat se dovnitř, ale už nějakou dobu se neozývá a ani nereaguje na volání. Přejete si vyčkat nebo pro ni mám dojít? |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Jsem ráda, že se alespoň on ozval. Můžeme vyčkat, času máme teď možná více, než bychom si přáli… , odpovím mu a přesunu se tam, kde jsem čekala dříve na audienci. Tedy v hlavním sále. Hlavou se mi honí myšlenky ohledně budoucího plánu a toho, jak asi dopadnou ti dva pekelníci. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro “Bůh nám dal svobodnou vůli. Nemůžeš mě nutit se vrátit.“ Řeknu rozhodně. Není pravda, že ji dal i lidem. Dal ji i nám. Proto máme také právo na chyby i úspěchy. Zvednu se opatrně z křesla, abych mohla Lisandře uhnout. Jenže ona najednou padne k zemi. Přiběhnu k ní. “Liss co je s tebou? Liss?“ Začnu s ní třást a snažím se jí probudit. Nechápu, co se stalo. Ještě před chvílí mě chtěla odvést a najednou tu leží. Z očí se mi začnou kutálet slzy. |
| |
 | Bar Přejdu přes ulici. A neonová světla klubu mě lákají a vyzívají ke vstupu a… sakra, kvůli nim jsem sem taky přišel. Zpátky z Indie do ruchu normálního, západního velkoměsta. Spadlo tam letadlo, v Indii. Ale jenom jsem tak prošel… Spousta mrtvých, možná o jednoho nebo dva míň než být mělo… Každopádně, teď jsem tady, u doupěte neřesti, zkaženosti a tak vůbec. Mám to tu rád. Dvojice coltů se hřeje podpažním pouzdru, skryté pod černým sakem. Otevřu těžké dveře. Přivítá mě známá chodba a známá dvojice vyhazovačů se zamračeným pohledem. Už mě tu znají. (Teda, ne všichni – myslím, že to tu vede nějaký pekelník a s tím jsem si vážně nepotykal…) Jsem ten cápek od FBI, má zbraň ale nedělá problémy, blbě se zašklebí a nabídne cigaretu. Takže vejdu, pokynu jim na pozdrav, blbě se zašklebím, nabídnu cigaretu, sám jednu vsunu mezi rty, škrtnu zippákem, projdu kolem nich. A zarazím se. Protože na té samé chodbě uvidím někoho z našich. Někoho, kdo se nejenom tváří důležitě, ale – pokud mě paměť neklame - taky důležitá je. Bellicosa?! Co ta tu do háje dělá? |
| |
| Hlavní sál nočního klubu Sedím stranou, někde v koutě, aby na mě nebylo moc vidět. Ostatní kouty jsou plně zabrané rozjančenými partičkami. Přesto je nejvíc míst zabraných u pódia, kde začíná další představení, takže se snad všechny oči upírají tam. Dobře tomu tak, alespoň menší šance, že si mě někdo všimne. Vytáhnu zápisník a dál zapisuji. Mám pocit, že tu stejně mrhám moc času, mezitím, co mi venku práce utíká a vojenské situace se řeší samy. Dnes je mnohem složitější něco takového uhlídat. Dnes se nevede žádná velká válka, jen ty malé konflikty na problematickém Východě a v Asii. Brzo ale musí něco přijít. Pokud se Všemohoucí nerozhodne s tímto svým dalším výtvorem skoncovat, nebo my nevyhrajeme válku, tak se lidstvo zničí samo. A já budu nucena mu v tom pomáhat. |
| |
| Hlavní sál nočního klubu Bellicosa si mě nevšimla. Takže můžu jen zavrtět hlavou a pokračovat chodbou do hlavního sálu. Stejně jako ona. Pak se jde zašít někam stranou, takže jí už další pohledy nevěnuju. Cherry vstoupila na pódium a všechny pohledy teď přeci musejí patřit jí. Latinskoamerická kráska s nekonečně dlouhýma nohama, s dokonalou prdelkou v kožené sukýnce, s rudými rty a hromada chlapů pod pódiem, kterým se začínají otevírat peněženky. Potáhnu z cigarety. Jdu si pro pití. A přemýšlím, co se Nebe sere zrovna sem. Jestli se madam přišla podívat na představení, jestli se přišla podívat na mě, nebo co tu řeší… “Whiskey, prosímtě, Cindey, zlato,“ usměju se na slaďoučkou blondýnku za barem. Že by přišla něco dojednávat s „panem majitelem“ – ale, srát na to. Vezmu si od Cindy skleničku, led zacinká, vajgl zamáčknu do popelníku. Otočím se (a Cherry si na pódiu laškovně sundává podprsenku), upiju whiskey a jdu se prostě zeptat. Zamířím zpátky k Bellicose. Něco si čmárá. Ale to nevadí. “Zdravím,“ zářivý úsměv, “můžu si přisednout?“ Nečekám na odpověď a usadím se do pohodlného křesla naproti ní. “Zvláštní náhoda… nečekal bych někoho od nás zrovna tady.“ |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Nuže..." Když je Bellicosa vyprovozena obrátím svou pozornost zpět k Tarye a Orodusiovi. "Platí-li stále vaše nabídka, můžeme přistoupit k předání informací." Na okamžik se ještě pozastavím. "Ještě jednou vám pro jistotu sdělím přesnou cenu. Za informace o obsahu smouvy mezi mou osobou a andělem Ange zaplatíte 'Lží'. Ten kdo vás pro tuto informaci odeslal se nedozví pravdu. Budete-li chtít, můžete se po zjištění obsahu smlouvy rozhodnout zaplatit vyšší hodnotu. V tom případě se obsah smlouvy nedozví druhá strana pokud se přecijen rozhodne zaplatit." Pomalu dokráčím ke svému stolu a usměji se na Taryu. "Nuže. Vaše přání, má Paní?" MH: Pište si šeptem, já vaše příspěvky uvidím (snad) a nebudeme to tu příliš zahlcovat zdvojenými příspěvky. Nechci bay tento rozhovor viděli ostatní :)) |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Nuže..." Když je Bellicosa vyprovozena obrátím svou pozornost zpět k Tarye a Orodusiovi. "Platí-li stále vaše nabídka, můžeme přistoupit k předání informací." Na okamžik se ještě pozastavím. "Ještě jednou vám pro jistotu sdělím přesnou cenu. Za informace o obsahu smouvy mezi mou osobou a andělem Ange zaplatíte 'Lží'. Ten kdo vás pro tuto informaci odeslal se nedozví pravdu. Budete-li chtít, můžete se po zjištění obsahu smlouvy rozhodnout zaplatit vyšší hodnotu. V tom případě se obsah smlouvy nedozví druhá strana pokud se přecijen rozhodne zaplatit." Pomalu dokráčím ke svému stolu a usměji se na Taryu. "Nuže. Vaše přání, má Paní?" MH: Pište si šeptem, já vaše příspěvky uvidím (snad) a nebudeme to tu příliš zahlcovat zdvojenými příspěvky. Nechci bay tento rozhovor viděli ostatní :)) |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Ať s Lisandrou třeseš jakkoliv, nijak na to nereaguje. Jen leží jako hadrová panenka s nyní, snad díky tvému třesení, zavřenýma očima. Místnost je až neuvěřitelně tichá, jako by vytvářela uzavřený svět jen s tebou, bezvládnou Lisandrou a tvými slzami. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Nějak nedokážu pochopit jak může někdo tak rychle zemřít. Zvláště když je to anděl. Napadla mě také možnost, že tu nechala jen svou tělesnou schránku a vrátila se do nebe, ale to mi připadá jako hloupost. Alespoň to tak cítím. Odtáhnu Lisandru na gauč a uložím ji jako by spala. Otřu všechny slzy a snažím se uklidnit. To vše mi trvá asi čtvrt hodiny. Pak si vezmu telefon, který je na stole. “Dobrý den, Rufusy. Mám tu menší problém a potřebuji pomoci. Možná bude potřeba i zavolat Alasta.“ Potom zaklapnu mobil a položím ho na stůl. Sednu si do křesla a hlavu uložím do dlaní. ´Tohle se nemělo stát. To se nemělo stát.´ |
| |
| Hlavní sál nočního klubu Ze zapisování a přemýšlení mě vyruší někdo, koho bych tu sice čekala, ale nechtěla bych ho tu vidět. Ani nikde jinde. Možná tak v železech, nebo jak padá coby padlý k těm dolů. Zvednu oči, když mě pozdraví a opřu se, přičemž zavřu zápisník. Probodnu ho lehce povýšeným pohledem, což tak nějak odpovídá mému vztahu k němu. “Tohle je čistě pracovní záležitost, Fulmine,“ řeknu vážně. “Kdyby ses někdy stavil tam nahoře, věděl bys, co se děje. Mezitím se tu dole poflakuješ se smrtelníky a děláš, jako kdyby jsme ti byli cizí…“ dodám ještě. Přidala bych víc, ale to už bych se na něj musela opravdu naštvat. A to tady nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Jakoby nevítaných zpráv nebylo dost ozve se opět Eredius. Něco rozhodně není v pořádku. Lisandra vůbec nereaguje na mé volání. Buď mají něco čím nás dokáží rušit nebo se jí něco muselo stát. Chvilku cítíš jako by se ještě rozmýšlel. Soudím to spíš na druhou možnost, jinak bych nemohl kontaktovat ani Vás. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Během chvilky se objeví Rufus osobně. Vypadá naprosto klidně, jako vždy. Kývne na pozdrav, zběžně se rozhlédne po tvé kanceláří a na okamžik se pozastaví nad dívkou ležící na zemi. Rychle k ní dojde a poklekne. S profesionalitou vyzařující z každého pohybu vezme jednou rukou dívku za zápěstí, prsty druhé jí rozevře víčka a pohlédne na zornici. Pak jen přikývne. Zvedne dívku do náruče a jemně ji položí na gauč. V umyvadle navlhčí kapesník, který ji položí na čelo. Chvilku ještě nad ní zamyšleně stojí, jakoby přemýšlel zda je ještě něco potřeba udělat, nebo co tu dělá neznámá tvář, nakonec ale zase jen přikývne a odporoučí se ven. Než se stihneš vzpamatovat ozve se zaklepání na dveře a dovnitř nakoukne blonďatá hlava Marie. Podle úhlu a výšky v jaké nakukuje že snad musí viset od stropu. "Rufi mě posílá, že tu sebou zase nekdo seknul." Zašklebí se na tebe provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Rufuse sleduji mírně zhroucená v křesle. Absolutně nechápu, co se děje a raději se na nic neptám. Vím, že Rufus by mi stejně nic neřekl. Podle jeho jednání však usoudím, že dívka není mrtvá. To mě trochu uklidní, ale než stihnu jakkoliv zareagovat už je tu Marie.¨ “Jo tady Lisandra se najednou poroučela k zemi.“ Řeknu mdlím bezbarvým hlasem, protože jsem ještě pořád v hrozném šoku. Make up mám jistě celý zničený od slz a musím vypadat jako největší trubka. Proč jsem vlastně nezkontrolovala jestli jí buší srdce? Taková hloupá chyba. |
| |
| Hlavní sál nočního klubu Nejdřív chci říct, že se (už nějakou chvíli) jmenuju trochu jinak, ale to ona jistě ví a taky je to vlastně jedno. “Hm, v nebo se taky někdy něco děje?“ ušklíbnu se. Je pravda, že už jsem tam nějakou tu chvíli nebyl, ale snad ne tak dlouho, aby se to celé převrátilo a začlo se dít „něco“. Podrbu se za uchem: “A nikdy jsem se k vám - k nám - hlásit nepřestal… Když by mě nebe fakt potřebovalo, tak by si mě našlo.“ Loknu si whiskey. |
| |
| Hlavní sál nočního klubu “Momentálně jsme v pohotovosti,“ řeknu krátce, zbytek si snad dokáže domyslet. Pohotovost sice nemusí nutně znamenat zmatek a chaos, ale doufám, že ho to nenapadne. Našlo, to zní úchvatně,… pomyslím si ironicky, když se zmíní o své dostupnosti. Chvíli mlčím, koukám po sále, jako bych přemýšlela. “Tak se teď drž poblíž, ještě tě možná budeme potřebovat…“ řeknu nakonec, i když o tom nejsem na sto procent přesvědčena, ale každá posila dobrá. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro To se nám to začíná komplikovat. Neměli se rozdělovat, byl to hloupý nápad, přiznávám. Sama se pak zkusím o spojení s Lisandrou. Když je i to bezvýsledné, promluvím k Erediovi. Pokus se tam dostat, kdyby se cokoliv dělo, dej vědět. Jsem na hlavním sále. Objevil se tu Fulminansus, mohl by se nám ještě hodit, kdyby bylo nejhůře. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Marie se pobaveně usměje. "A proč teda vypadáš hůř než ona?" Lehkým pohybem se vrátí do přirozené polohy a současně otevře dveře, které hned za sebou zase pečlivě zavře. U Lisandry se zastaví jen, aby zkontrolovala jak na tom je a aby jí upravila kapesník na čele. Pak se posadí do druhého křesla a tebe si přitáhne i s křeslem naproti sobě. "Ukaž zlatíčko. Vypadáš jak holčina první noc na internátě." Z kapsy vyloví balíček papírových kapesníků, jeden navlhčí a začne ti stírat rozmazaný makeup z tváří. "Dnešek byl asi náročný co? Když budeš potřebovat, moje dveře jsou dycky otevřené." Zářivě se na tebe usměje a ty máš pocit, že ta slova a úsměv musela použít nesčetněkrát. "Ale běda ti, jak tě najdu u sebe v posteli." Cvrnkne tě do nosu. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Možná, že kdybych nebyla tak vyděšená polila by má tvář červeň. “Já já myslela, že že je mrtvá.“ Polknu těžce, protože lež by byla horší než pravda. Vždycky jsem se do lží zamotala. Sleduji Marii a ta si nakonec šoupne moje křeslo proti jejímu. “A jak vypadá holčina první noc na internátě?“ Zeptám se a pokusím se o úsměv. Marie se mezitím snaží setřít můj rozmazaný makeup a snad jí to i jde. “Děkuji ti, Marie. Dnešek byl opravdu náročný. Navíc to s mým bratrem.“ Povzdechnu si. Pořád musím na Juliuse myslet. Na malíře, který ztvárnil mé sny. “Neboj se, postel budu mít svojí. U bratra doma.“ Přemýšlím jestli to vlastně Alast zařídil, ale dá se mu snad věřit. Máme dohodu. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Rozkaz. Přijde odpověď od Eredia. Když se pokusíš spojit s Lisandrou, nemůžeš ji vůbec najít. Jediné co vycítíš je že z budovy neodešla, ale jinak si nejsi jista kde přesně by mohla být ani v jakém stavu je. Něco rozhodně není vpořu.3 |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro "Ty máš bratra?" Je vidět že tím jsi Marii dost překvapila, vypadá to jakoby zapoměla i na tvou otázku o internátech. "Jak se jmenuje a co dělá...." V tu chvíli si dá ruku před ústa. "Promiň, nemusíš o tom mluvit jestli nechceš. Tady nikdo moc o své rodině nechce mluvit, tak jsi mě tím překvapila." |
| |
| Sál V sále očního klubu se vystřídaly tanečnice. Na pódium nastoupila Mei, asijská kráska v upravené verzi kimona, které začné za tichých tónů jemnými pohyby svlékat. Vede si tak dovedně, že jinak horliví zákaznící bankovky pokládají na pódium jako na svatini, ve strachu aby se dívka náhodou po noepatrném pohybu nerozplynula. Snad právě díky tomu tichu bylo možné zaslechnout z chodby zazvonění mobilního telefonu a krátce na to ostré bouchnutí dveří, jakoby někdo někam spěchal. |
| |
| Sál Poslechnu si Bellicosiny jízlivé poznámky. Celé nebe je v pohotovosti, jenom já se tady flákám, žejo… jako bych někdy nebyl „v pohotovosti“ “Já jsem taky „v pohotovosti“, skoro pořád“ dopiju svoji sklenku, “a taky jsem poblíž, většinou.“ Pohledem zabloudím k pódiu, kde zlatíčko Cherry vystřídala zlatíčko Mei. Hned se ale vrátím k Bellicose: “Takže, teď tady čekáme na nějakého pekelného, aby se vyjednalo příměří a pohotovost se mohla odvolat?“ zkusím si tipnout, nadzvednu obočí. Mluvím s lehce ironickým tónem, aby bylo jasné, že tahle možnost se mi zdá trochu hloupá a zbytečná. Ruch na chodbě sice zaregistruju, nevěnuju mu ale absolutně žádnou pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro “Nevlastního. Je to syn mého nevlastního otce. Pokrevně příbuzní nejsme.“ Snažím se si vymyslet spoustu lží. Snad i proto abych pak odůvodnila proč ho tolik miluji. “Jmenuje se Julius a je to malíř.“ Řeknu zasněně, protože jeho sny mě inspirovali více než cokoliv jiného. Zaplnili mou mysl i srdce. “Možná, že jsem nechtěla o tom mluvit, ale to co se stalo mě přivedlo sem.“ Řeknu už trochu posmutněle a vzpomínám na to co se stalo. |
| |
| Sál Koutkem oka postřehnu, že se na pódiu něco děje. Tedy spíš pod ním. Nedivím se, že to tady mají pekelníci za své malé doupě z mnoha. Naprosto to tu překypuje hříchy, které si podmanily i některé z našich řad. “Ne, příměří ne. To s nimi jde jen těžko vyjednat, ale byla bych ráda, kdyby šlo,“ řeknu tiše s podivným tónem naděje v hlase. Pak se nakloním blíž k Jackovi a dodám: “Děje se jak je psáno v Písmu, Apokalypsa se blíží, peklo už vydalo své hříšníky. Kdo by to byl řekl, že se to stane až teď…“ Čekám, že z toho bude mít radost, když se tak rád účastní katastrof. Znám až moc andělů, kteří jsou nadšeni z každé války, co se mezi Nebem a Peklem odehraje. Od malých střetů až po války takového rozsahu, co nás čeká. Věděli jsme o něm přes dva tisíce let, ale nikdy netušili, kdy přijde. S tím rozdílem, že na naše vítězství nemůžeme stoprocentně spoléhat. Zvuky zpoza dveří mě lehce znepokojí. Kdo to byl? |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Už se nudím. Už se hodně nudím. Ani Orodiovi scénky mě nebaví. Houpu se na židli a představuji si, že se houpu na houpačce. Takovéto kancelářské záležitosti mě opravdu nezajímají. Konečně se dostáváme k jádru pudla. Opřu si bradu o dlaň a jen se v točící židli napůl otáčím kam až to jde a upírám momentálně kočičí oči na Alasta. "Chci zaplatit větší cenu rovnou. Ta okřídlená bestie se mi nelíbí. A mé přání, Dej mi tedy jinou verzi, co mám pánovi říci. Myslím, že jsem moc krásná na to, aby mě zabil." MH:Od zítřka tady do další neděle nebudu, omlouvám se. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Vaše přání je mi rozkazem." Na chvilku se odmlčím, jakoby v zamyšlení. "Vyšší cenou může být zatajení. Valerius se nic z toho co vám zde sdělím od vás nedozví. Budete-li chtít obsah mé smlouvy s andělem někomu sdělit, dovoluji k tomu využít Lilith. Ta se dovede své ego udržet na uzdě a Valeria taktéž." Pomalu se vykročím podél strany stolu. "A nyní k obsahu smlouvy. Anděl jménem Ange se mnou uzavřel smlouvu díky níž výměnou za svou duši získá veškeré služby. Jakékoliv bude její přání, vyplním jej jak jen bude v mých silách. Začež její duše propadne peklu v okamžiku zničení mé osoby." Zastavím se na konci a plynulou otočkou se vydám zpět. "To je vše. Máte-li ještě nějaké další dotazy, bude mi potěšením je zodpovědět." |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Vaše přání je mi rozkazem." Na chvilku se odmlčím, jakoby v zamyšlení. "Vyšší cenou může být zatajení. Valerius se nic z toho co vám zde sdělím od vás nedozví. Budete-li chtít obsah mé smlouvy s andělem někomu sdělit, dovoluji k tomu využít Lilith. Ta se dovede své ego udržet na uzdě a Valeria taktéž." Pomalu se vykročím podél strany stolu. "A nyní k obsahu smlouvy. Anděl jménem Ange se mnou uzavřel smlouvu díky níž výměnou za svou duši získá veškeré služby. Jakékoliv bude její přání, vyplním jej jak jen bude v mých silách. Začež její duše propadne peklu v okamžiku zničení mé osoby." Zastavím se na konci a plynulou otočkou se vydám zpět. "To je vše. Máte-li ještě nějaké další dotazy, bude mi potěšením je zodpovědět." |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Je vidět, že Marii se ulevilo, když jsi se na ni nezlobila za to podřeknutí. "Určitě maluje božsky. Ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy byla v nějaký galerii. Možná bysme se mohly s holkama domluvit na nějakém výletě za uměním. Alast nám splní co nám na očích vidí. Jak to znám, tak zarezervuje celé muzeum jen pro nás." Poťouchle se ušklíbne a nakloní se ještě o kousek blíže k tobě. "Lásku svého života potkáš jen jednou, doufám že Julius ví jaký poklad v tobě má." Hned se zase zhoupne do svého křesla jakoby nic neřekla. MH: Vím, že pro Ange, na rozdíl od tebe utekla jen krátká doba, tak by si měla některé věci pamatovat mnohem lépe než ty. Proto jestli chceš pochopit proč se některé věci dějí, podívej se na rozhovor s Alast (myslím že 29. července 2009 ;)) |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Z úvah o původci toho zvuku tě vyruší Eredius. [i]Byl jsem odhalen Paní. Zdá se, že zde je ubytovna pro vys..................ad se mi podaří uniknout.[/i] Jeho myšlenky jsou navzdory situaci klidné a uspořádané. Jen kdyby tam nebyla ta zvláštní pauza, které si zřejmě ani on sám není vědom. Mám pokračovat v hledání Lisandry? Teprve teď v jeho myšlenkách cítíš očekávání a napětí. |
| |
| soukromá zpráva od Orodus pro Po odhalení Alastova tajemství se narovnám, očividně mě to vytrhlo ze svého přemýšlení. Nyní pozurji Alasta a srovnávám si vše v hlavě. Vlastně mám jednu otázku promluvím, ale nic krom rtů se na mě nehýbe O co tady vlastně jde, kdo je ta Ange a proč by to dělala? Proč by se opeřenec dobrovolně upsal něčemu takovýhlemu? Omlouvám se za tyhle otázky ale někdo pomalu otočím hlavu k Tarye se mnou tady asi dlouho nepromluví dodám a usměju se na succubu. |
| |
| soukromá zpráva od Tarya Den Aren pro Pozorně poslouchám obsah smlouvy a zvažuji, jak velkou cenu jsem ochotna podstoupit. "A co z toho budu mít já? A jak mi zaručíš, že se pán o mé zradě nedozví?" Opřu se o lokty, podepřu si bradu a zvědavě si jej prohlédnu černýma očima. Není rozeznatelné, kde končí duhovka a začíná zornička. "A hlavně mě zajímá, k čemu bude peklu prospěšná andělská duše? Zvlášť pokud ji dostane až tehdy, kdy ty budeš zničen?" Andělé.. ´Odporná stvoření´ Znechuceně se oklepu. "Samozřřejmě, Orodie, už nikdy na tebe nepohlédnu, nevyslovím ani hlásku mířenou k tobě, ani jediná myšlenka se neotře o tvou mužnou tvář." Roztomile se na něj zaculím. "A hlavně, co mám tedy Pánovi říci? Sám víš, že on má způsoby, jak z někoho něco dostat, před těmito způsoby mne ochráníš jak?" |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Bojím se, že pokud bude Eredius pokračovat, takových výpadků bude více a nakonec se ztratí stejně jako Lisandra. Navíc teď, když už byl odhalen. Má to vůbec cenu? Pokud máš nějakou šanci se dostat sem do sálu, učiň tak. Dále budeme pokračovat spolu. Fulminansus bude naše záloha, rozmyslím se. Ještě že jsem ho tu potkala... |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro “To není vůbec špatný nápad, Marie.“ Rozzářím se vesele, když se zmíní o návštěvě muzea. Přece jen pořád jsem anděl můza takže mám k umění velice blízko. Když se však Marie zmíní o lásce hned zrudnu jako rajče. Přijde mi jako by mi viděla až do duše. Možná, že má nějakou zvláštní moc. Přece jen jsou věci mezi nebem a zemí. Sama jsem toho důkazem. Podívám se na omráčenou dívku a na ruce mi zachrastí dva drobné černé kroužky. Podívám se na pravé zápěstí a vzpomenu si na to, co mi říkal Alast. Všechny bytosti z vyšších sfér se mnou nejsou v bezpečí. Už se nesmím nikoho z andělů ani dotknout. Už nechci zažít to co před chvílí. Zavřu oči a snažím se myslet na Juliusovi sny. Tak ráda bych vzala štětec a malovala. MH: sem na to uplně zapomněla no :-) |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Chvilku ticha přeruší prudké otevření dveří kanceláře. Tvář ve dveřích tě opravdu vyděsí. Vytřeštěné oči, bílá vrásčitá pleť pomalovaná červenými, groteskními obrazci. To celé zarámované jasně červenou hřívou. Marie si tvář ve dveřích nevěřícně prohlíží, celá roztřesená. Když se tvář ještě nebezpečně zašklebí, dál už to nevydrží a propadne záchvatu smíchu. S neuvřiteným vypětím sil se hned uklidní a roztřeseným hlasem se zeptá. "Co to tu provádíš Lybi? Už jsem ti říkala, abys s tou svojí pleťovou maskou nelezla po chodbách." Pokus o přísný výraz Marii také moc nevyjde. "Dostal se sem nějakej chlápek. Rufus a kluci ho honěj, ale radši si zamkněte, ať vám sem nevleze." Řekne zjev chraplavým hlasem. Ještě jednou se na tebe zašklebí a zase zavře dveře. Marie se po tom představení schoulí, ve svém křesle do klubíčka a roztřese se smíchy. |
| |
| soukromá zpráva od Alast pro "Člověk. To jediné, mimo slova božího, to jediné pohybuje anděly. Jsou pro ně ochotni zatratit sami sebe." Nad tou myšlenkou se pousměji. "A co se obsahu smlouvy týká, to že její duše propadne v okamžiku mého zničení, je taková drobná pojistka. Bylo by zajímavé vidět co by stalo s Bellicosou, kdyby se vlastní rukou postarala o zatracení Ange. Jak asi nebesa zaregují dozví-li se o této podmínce?" Zastavím se před stolem a opřu se dlaněmi o desku, hledíce zpříma na Taryu a Orodusia. "Před Valeriem nemá cenu zradu ukrývat, proto tyto informace předejte Lilith, ta podle mého odhadu s těmito informacemi bude umět zacházet elegantněji, nemluvě o těch co je doručili. Další možností je zabít Valeria." Odvrátím pohled a posadím se na okraj desky stolu. "Má jen o trochu větší moc, než každý z nás. Spojí-li síly už jen dva z nás nebude představovat velkou hrozbu. Na úředníčka se začíná chovat zbytečně arogantně." |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro CHvilku je zase ticho, kdy si nejsi jistá jestli jde o další výpadek, pak se konečně Eredius ozve. Rozumím Paní. Mějte prosím strpení, budu muset trochu upravit svůj vzhled. Jack vypadá, že se ho nějaká apokalypsa netýká, nebo snad jen aby tě rozčílil zavolal si jednu tanečnici, která se k němu s širokým úsměvem přitulila a začala mu tančit na klíně. Když k němu zrovna byla otočená zády sáhnul jí na zadek. V tu chvíli se ozvala facka. Oproti očekávání však tanečnice vzala lehce Jacka za bradu a laškovně se mu otřela tváří o tvář. "Nezlob Jackie." Po chvilce se konečně objevil Eredius. Všimla sis ho až když se posadil vedle tebe. Upnutý oblek vystřídal tmavším, lehce pomačkaným s košilí ledabyle rozepnutou. Tvář stále stejnou, jen účes rozdrbaný a na tváři několikadenní strniště. |
| |
| soukromá zpráva od Orodus pro Sedím na křesle, točící se sem a tam, občas nepatrně zavrčím. Nudím se... konstatuji ve své hlavě Hrozně se nudím a štve mě to! dodám, zase jen ve své hlavě, začnu klepat nohou, jsem nervózní. Sme tu už moc dlouho...dlouho....dlouho šeptám tajemně, nikdo to neslyší, možná je Tarya, Alastovi to může přijít jen jako tiché nadávání. V jeho očích nejspíš vypadám jen jako přerostlé děcko. Jsem tu proti své vůli, donutili mě sem jít a pak se mnou zacházejí jako s kusem hadrukritizuji ve své hlavě úkol, kterým mě pověřili. Už to není to co bývalo, můj rod byl stvořený k boji, k BOJI, ne k vyjednávání, tohle není pro mě, tohle ne... Slovíčko BOJ mi trochu uklouzne a Taryu to může dostatečně upozornit, už mě nějakou chvilku zná. Boj... zmíním potichu naposledy a zavřu oči, jako bych upadl do tranzu. Už nevidím tu nudnou místnost, vidím bitevní pole, zpustošenou krajinu, otevřenou impozantní bránu do pekel a osvětlenou díru do oblak. Z obou se noří další a další bojovníci. Na jedné straně stvoření podivná, některá až nechutně zmutovaná, na druhé straně vyrovnané vojsko, s zářící výzbrojí. Bílí proti černým, světlo proti tmě, nebe proti peklu. Každý napnul svá křídla. Ať už pekelníci svá s černým peřím, hořící stopou nebo pouze magickou blánou, nebo nebeští svá přehnaně bílá, zase zářící křídla z bílého peří. Zbraně byli taseny a válka započala. Omámen tou představou otevřu oči, zamžourám a hned na to toho lituji. To byly časy slávy, v té době jsem měl své místo, nyní jsem odstaven na vedlejší kolej pro mou neschopnost vyjednávat. Jsem jediný svého druhu a přesto OPOMÍJENÝ při posledním slově se mé nehty protáhnou do drápů. Pro TOHLE jsem se nezrodil to už varovalo oba, než ovšem někdo stihnul reagovat, obdivuhodnou rychlostí vůči mému tělu jsem vystartoval po Alastovi. Měl rychlý reflex, skoro jsem minul... Nebýt mých drápů. I když mělce, zaryly se drápy mé levé ruky do jeho tváře, krev vystříkla. Je očividné, že nynější situace mezi nebem a peklem mě pořádně štve, s řevem odhodím stůl, který se roztříští o zeď. Něco zamumlám a mávnu, pak se jen koukám na Alasta který se snaží zvednout, první co udělá je, že se instinktivně podívá na dveře, muselo to zalarmovat jeho ochranku. Naskytne se mu ale pohled jak jakási spálenina škvaří rám dveří s dveřmi samotnými. Těmi nikdo neprojde. Spálenina už obklopila celý pokoj, pořád jde ale vidět její zdroj, malý žhavý vír nad skříňkou...Přesně tam kde byl obraz, po kterém zbyla jen šmouha. Bylo to naplánované. Alast se zvedne, než ale stačí něco udělat, vznese se a zastaví se právě před výrem. Já vlastně ani nevim kdo ty si... pronesu k alastovi, rohy už mám v původní, impozantní velikosti. Takže mě to co udělám ani nebude mrzet... Mírně pohnu pravačkou a Alast se přitiskne na žhavé. Zaúpí. Jediný co vim že seš pěkně vychcaná svině... žhavé za Alastem zhasne, jeho ruce a nohy se spáleninou přiškvaří ke zdi. O to míň se budu brzdit, co se bolesti týče... levou ruku pozvednu k obličeji a dlouhým jazykem, který vypadá spíš jako jazyk nějakého hada nebo ještěra, olíznu Alastovu krev ze svých drápů. V uších mi hučí, jsem poblázněný, jsem jako utržený ze řetězu, ten chudák odnese to, co v sobě držím už dlouho. Tohle je zajímavej způsob...řeknu ti něco než tě zabiju... kolem mě se na zemi vytvořil jakýsi ornament, znak našeho rodu. Já stojím přímo uprostřed něj. Pomalu si sundavám kabát a pořád sleduji Alasta. Náš rod byl válečnickej rod, rod kterej se vyznal v boji, v BOLESTI... zdůrazním poslední slovo a odhodím kabát, runy po mém těle plně září, z očí se mi line mírná červená záře. Dostávám se do jakési euforie. Teď mě nikdo nezastaví, přes ornament na zemi se nikdo nedostane. Je to pěkně prastará technika, a myslim že už je připravená. Pomocí tvý krve u tebe totiž dokážů vyvolat zatracenou bolest, nebo dokonce zařídit abys cítil to co ja... už se skoro šíleně směju. Můžu tě tak i zabít Zatnu zuby a zpánky, ruce v pěst a rozpumpuju krev ve svém těle. Nyní se záře line i z mých run po celém těle. Trochu mi to spálí kraje kůže kde končí runy. Na Alastově těle se ale děje něco jiného. Mnohonásobně se mu zvýší tep nejdříve na pokožce cítí jemné svrbění, pak ho to začne řádně svědit, přejde to do bolesti až na úroveň, kdy se mu sami od sebe vypalují do těla runy stejné jako mám já. Začne řvát bolestí. Uvolním se a šíleně se na něj podívám. Mě slušej víc... podotknu a bláznivě se rozesměju. Ale víš co, tvoje chabý tělíčko nic nevydrží, tak to ukončíme... koutky protáhnu od ucha k uchu. Tohle, je moje nejlepší číslo, tak ať se líbí. Už je to dlouho....Tohle bude....bolet i mě.... mluví ke mě hlas v mé hlavě, přes šílenou euforii kterou prožívám to ale nevnímám. Vznesu se se kousek nad zem a vší silou zatnu každou část těla co můžu. Hluboké dýchání u mě přejde v řev, Alast jen může bezmocně koukat a očekávat. I když jeho hlava je sklopená a kouká do země. Mé tělo začne od nohou a konečků prstů plápolat, postupem času se plamen zvětšuje a zahaluje celé mé démonské tělo, to samé se promítá i na Alastovi, hlavu zvednul a s vřískotem hleděl ke stropu. Jeho kůže se pod ohněm škvařila, zatímco na té mé se oheň jakoby vrství. Alast se z posledních sil udržuje na životu, jeho pokožka je seškvařená. Nezabilo ho to, protože to nezabilo mě. Já mám jen posunutý práh bolesti. A to asi o dost. Oheň uhasl. Navrstvený oheň na mé pokožce vytvořil jedinečnou zbroj. Zmítá se různými barvami ohně, který se po ní jakoby valí a tím mění odstíny. V poslední chvíli, kdy by si mohl Alast oddychnout mi ze zad vyrazí obrovská, černá křídla. Alasta znovu zachvátí příval bolesti, ze zad se mu řine krev. Dopadnu zpět na zem, ve své nádherné zbroji, s obrovskými křídly. Předemnou se zhmotní obrovský pekelný meč a bič, do každé ruky uchopím jedno. Jako dřív... pronesu spokojeně. Úplně jsem zapoměl, že jsem chtěl zabít Alasta, zde šlo spíš o to, že jsem si chtěl dokázat že vše není ještě úplně ztraceno. Pozornost mých rudě zářících očích ale upoutala sotva žijící troska na zdi. Zandal jsem bič za opasek a vylezl z ornamentu. Zhasnul, zmizel a Alast spadl na zem. To sem možná trochu přehnal... usoudil jsem, nakonec jsem ale rychle vyskočil, s křídly předvedl piruletku ve vzduchu a šikmo uťal Alastovi hlavu. I po tom všem jsem ti prokázal službu... Až po tom mi pomalu začalo docházet co se stalo, opatrně jsem pohlédl na Taryu... |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Znechuceně odvrátím pohled od Jacka, když se začne předvádět a chovat jako každý smrtelník na takovém místě. Pokud by se mě snažil přesvědčit, že je to všechno jenom fraška, nevěřila bych mu. Užívá si to. Hodně si to užívá. Měla bych se snad začít chovat jako ta žena, která mu právě vrazila facku? Kdyby tu nebylo tolik lidí, taky bych mu jednu vrazila, ale dlouho by se sbíral ze země. Ne, násilí zatím ponechám na nich. My musíme vyčkávat. Napiji se ze sklenky před sebou a nechám v ní ještě zbytek. Čekám, až se objeví Eredius. Mezitím si prolistuji notes a než stihnu cokoliv dalšího zapsat, sedá si ke stolu nějaký mladík. Až po detailnějším zkoumání pohledem v něm poznám Eredia. Mistr převleku…možná bych se měla také převléci, abych v takovém prostředí nepůsobila nepřirozeně, zvláště pokud se ještě chceme zde pohybovat… pomyslím si. „Vypadáš dobře,“ kývnu na Erediuse. |
| |
| soukromá zpráva od Night Dream pro Najednou k nám do kanceláře vletí nějaká dívka. Má podivně pomalovaný obličej a rudé vlasy. Marie najednou vypadá, že nic nechápe a pak se začne smát. To mě překvapí, ale musím uznat, že dívka vypadá vážně směšně takže se jen ušklíbnu. ´Takže ta dívka se jmenuje Liby.´ Pomyslím si a sleduju jak Liby na Marii zareaguje. Podívám se na Marii, která se kroutí smíchy. “Měli bychom se tedy zamknout nebo ne?“ Zeptám se a prohrábnu dlouhé blond vlasy a pomalu vstanu a jdu ke dveřím, kde před chvílí stála neznámá dívka. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Eredius jen přikývne na pozdrav a nijak víc se neprojevuje, aby neupoutal zbytečnou pozornost. Pak to ucítíš, ten pocit ti proběhne myslí jako žhavé kopí. Nějaký démon uvolnil svou sílu. Jako odpověď zaslechneš slaboulinký zvuk tříštěného dřeva z chodby. Nikdo z lidí v sálu si ničeho nevšiml, ale na chodbě je zase rozruch. Jeden vyhazovač se na okamžik zastavil ve dveřích sálu a ukázal palcem nahoru. Co si pamatuješ, na zemi toto znamení používají že je vše v pořádku. Zde to zřejmě znamená zvýšení hlasitosti hudby, aby se zamaskovaly případné další nežádoucí zvuky. Za chvilku se jeden z vyhazovačí mihne zase před dveřmi a zpátky se vrací s hasícím přístrojem směrem kde má kancelář Alast. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Jak zavřete dveře, v místnosti se rozhostí zase ticho narušované lehkým oddychováním Lisandry a o hodně těžším Marie, která se jen pomalu vzpamatovává. Delší dobu je pak klid kdy se věnujete dalšímu povídání, jakoby ta kancelář byla jen svět pro vás. Najednou se však Lisandra prohne do oblouku a zaúpí. Ty máš v tu samou chvíli pocit, jako by ti někdo přejel ostřím po krku až k páteři. Marie se k Lisandře hned otočí, aby zjistila co se stalo, takže nevidí ani tvou tvář. Ani jak z náramků na tvé ruce nachvilku vystoupila neproniknutelná temnota ve snaze tě pohltit. V následující chvíli vše zmizí a Lisandra se uklidní, jakoby nikdy k ničemu nedošlo. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Jakmile se ozve onen tříštivý zvuk, zadívám se na dveře vedoucí do chodby. Něco se konečně stalo v kanceláři Alasta, ale nevypadá to na něco příjemného. Ztrestal snad někoho? Nebo snad Orodusius propadl peklu kvůli Tarye, jak se domlouvali ještě za mé přítomnosti? Na ten výměnný obchod se Orodisius netvářil nadšeně, nedivila bych se, kdyby tohle byl následek. Vrátím pohled na svého společníka a telepaticky mu sdělím, že se musíme přesunout ke kanceláři a zjistit, co se stalo. To samé řeknu i Jackovi, který nám bude krýt záda, ale pochybuji, že mě vůbec vnímá. Nedisciplinovaný roztěkaný frajer… Zvednu se jako první a vyjdu do chodby. Rozhlédnu se, jestli nejsou viditelné nějaké stopy po onom náhlém „výbuchu“ a pak zmizím na dámských toaletách, kde si přeberu situaci, pokud mě tam ostraha pustí. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Praskliny tvořící zprávu ve stropním zrcadle se jediným rázem spojí, zrcadlo pukne celé a střepy sypající se na postel zanechávající za sebou ošklivé trhliny v jemné látce. Opadané zrcadlo odhalí že prasklina pronikla až na strop místnosti a teď se pozšiřuje napříč. Když doputuje až na konec, jako zmrzlá rána bleskem se snese po zdi dolů na zárubně dveří. Skřípavé zapraskání, které z nich vyvolá dává jasně najevo, že ty už hnedtak někdo neotevře. Valerius se zlobí. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro V okamžiku, když Orodusius dokončil své dílo zkázy se z chodby za dveřmi ozvalo napřed nesrozumitelné zvolání. Pak když se dotyčný dostal blíž už mu bylo přes škviry ve zkroucených dveřích rozumět. "JSTE V POŘÁDKU?! HALÓ!! HNED ZAČNEME HASIT VYDRŽTE." Za chvilku se zpoza dveří začne ozývat chrčení hasícího přístroje a místnost začne plnit hasící mlha. S hořícími dveřmi si docela dobře vede dokonce plameny v místnosti pomalu uhasínají. Další efektem je, že je těžká a zakrývá pohled pod nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Když jste vyšli ze sálu naskytl se vám pohled na vyhazovače na konci uličky vedoucí ke kanceláři Alast. Zpoza rohu se nese chrčení hasícího přístoje a přes něj nesrozumitelné volání. Jeden vyhazovač navzdory situaci vzádu disciplinovaně stojí kousek za toaletami. Dřive než jste se stihli vydat k záchodům, přispěchak od kanceláře jeho kolega a něco mu zašeptal do ucha. Jen vážně přikývl a vydal se k vám. "Moc se omlouváme, ale došlo zde k vážné nehodě a pro dnešní den budeme muset zavírat. Jestli Vás mohu požádat, abyste opustili podnik?" Na člověka má obdivuhodné sebeovládání. Jakéhokoliv jiného smrtelníka by přesvědčil, že vše je v naprostém pořádku, ale vy z něj cítíte hluboké znepokojení a ani zvuky ozývající se zpoza něho trénovanému uchu jako drobnost nezní. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Znepokojeně se zamračím, když tu situaci na chodbě vidím. Pozoruji konání vyhazovačů a jak se nás snaží vyhnat. Neustoupím ani o píď a Eredius doufám také ne. Chci aby si hrál alespoň na zvědavého přihlížejícího, zákazníka, který je překvapen tím, co vidí a z výrazu jeho tváře je čitelné, jak moc ho to vyvedlo z míry. “Požádat nás můžete, ale pokud mi nevysvětlíte, co se stalo, mohlo by to mít vážné dopady na hodnotu vašeho podniku. Bezpečnostní zařízení a starost o zákazníky jsou přednostmi.“ Snad mluvím dost zřetelně a vážně, aby pochopil, že mě neopije rohlíkem. Měnit podobu zatím nehodlám a dál hraji na stejnou strunu. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Eredusius si stoupl za tebe a nasadil přihlouple znuděný výraz typického čumila, čekajícího co se bude dít, krátícího si chvíli okukováním Bellicionisina pozadí. V tváři vyhazovače i přes trénovaný pohled málem minete záblesk výrazu, vyjadřující přesvědčení, že Belliciosu už někdo opil a nebylo to rohlíkem. "Je mi líto, ale nic dalšího Vám řict nemohu. Nyní jestli budete tak laskava a opustíte podnik, tím zajistíte svoji bezpečnost mnohem lépe, než když se zde budete zdržovat." Jeho kolega, když viděl, že s vaší skupinkou bude delší debata se protáhl okolo a vešel do sálu. Během chvilky byla hudba ztlumena a hosté vyzváni k opuštění podniku. I přes hudbu je slyšet zvuk neochotně odsunovaných židlí. Brzo bude chodba plná odcházejících hostů. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Tohle je vrchol! pomyslela bych si, kdybych byla opravdu ten, koho představuji a podle toho se také zatvářím. Trochu uraženě a nazlobeně zároveň. “Dobrá tedy, ale chci vás ujistit, že tahle záležitost nebude opomenuta…,“ vyslovím varovně. Postřehnu hemžení v hlavním sále. Všichni teď půjdou ven a toho davu musíme využít, pomyslím si. Erediovi pošlu telepatickou zprávu, aby tak učinil také a při nejvhodnější chvíli, kdy se vyhazovači odklidí a dav řádně zhoustne, proklouzneme dozadu. Netuším, co nás tam čeká, ale jelikož už budou všichni civilisté pryč, bude tu větší prostor na řešení záležitostí, které jsou čistě jen mezi Peklem a Nebem. Fulmine, počkej, až se sál vyklidí, pak proklouzni za námi dozadu ke kanceláři, vyšlu jednu zprávu i Jackovi. Doufám, že je dost chytrý na to, aby přišel na to jak zaonačit, aby se s námi sešel. Hlavně ať nevyvolá paniku mezi vyhazovači... |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Vyhazovači i hosté opět zklamali vaše očekávání. Muž zabraňující vám jít směrem ke kanceláři o několik kroků ustoupil, takže hosté odcházející ze sálu procházejí několk metrů od něj a on má volný výhled na děj před sebou. Na Bellicosu, protože na sebe svým vystupováním upozornila si dává bedlivý pozor. Samotní hosté sice odcházejí, ale i když jsou v různém stádiu opilosti, spíš jen mrmlají a nevšímají si moc okolí, takže nepropadají panice a ze sálu se trousí jednotlivě nebo po malých skupinkách. Vyhazovač v sále musí sice některé z nich chvíli přemlouvat, ale zřejmě nechce vyvolat paniku, proto nespěchá. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Eredusius na tvůj rozkaz jen neznatelně kývl hlavou. Společně, prvděpodobně neprojdeme, ale pokud se bude zabývat mnou, mohla byste projít Vy Madam. Během chvilky se k tobě zezadu přitočil, jednu ruku ti obtočil kolem krku a drukou ti sáhl na zadek, čímž si překvapivě vysloužil zachmuřený pohled vyhazovače, blokujícího chodbu. Je zřejmě připravený Eredia odehnat, jakmile projevíš nějaký náznak nelibosti. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Osobně ten Erediův nápad mi přišel trochu dost výstřední, ale když jsem viděla, jaký to má efekt na vyhazovače, rozhodla jsem se ho podpořit. A to pořádně. “Co si to dovolujete?! Vy jeden sprosťáku! Nechte mě!“ začla jsem vyděšeně a zároveň naštvaně ječet a kroutit se. Erediova ruka na mém krku ale dobře nahrávala tomu, abych mohla předvést, jak moc bezradná jsem. Snad jsem to ale moc nepřehrávala, nejsem dobrá herečka, přesto trocha hysterie umím předvést. “Nešahejte na mě! Pomoc!“ vykřiknu naposled a sleduji, jestli se už vyhazovači na Eredia hrnou. Výborně, jen tak dál, snad je dostatečně zaměstnáš. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Váš manévr vyšel na jedničku, vyhazovač se k vám bleskurychle přesunul a zkroutil Erediovi ruku za záda, ale ten zabral proti němu, takže se mu nepodařilo ohnout jeho paži do bolestivého úhlu. „Co na mě šmatáš pleško?“ Obořil se Eredius na muže za svými zády. Ten ač o něco větší a svalnatější nezmohl ani obouruč nic proti Erediově síle. Vyhazovač krátce pískl a během chvilky se objevil jeho kolega, doteď usměrňující odchod zákazníků. V tu chvíli se anděl v sevření zapřel a zvedl se jednou rukou do vzduchu, čímž přilákal veškerou pozornost hostů a vyhazovačů na sebe. „Povidám, co na mě šmatáš?! Sem tu zákazník, tak mi přines piváka a nevotravuj.“ Jediným pohybem vytrhl ruku z vyhazovačova chvatu a při kymácivém dopadu mu dal pohlavek, který na plešaté hlavě hlasitě mlaskl. Dál už jsi dění v chodbě nesledovala a vydala se směrem ke kanceláři Alast. U rohu, za nímž začínaly schody jsi jasně slyšela chrčení hasícího přístroje, doprovázené tupými nárazy do dveří. Při opatrném nahlédnutí za roh vidíš další dva vyhazovače blokující schodiště nahoru, jeden hasící cosi dírou ve zprohýbaných dveřích, zatímco se je druhý snaží vykopnout. Zatím mají oba příliš mnoho práce, aby si tě všimli, ale nikde nevidíš cestu jak se mezi nimi protáhnout ke dveřím nepozorovaně. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Eredius to hraje výborně… pomyslím si v duchu nadšeně a využívám nepozornosti vyhazovačů. Chodbou jsem se vydala dál, abych našla dveře, za kterými se děje něco podivného. Tušila jsem, že překážek mě tu ještě čeká dost. Teď jsou to další dva vyhazovači. Jeden z nich se snaží vyrazit dveře a druhý se ohání hasícím přístrojem. Výborně, čekat, než se jim to povede, to bych tu mohla být ještě dlouho…, pomyslím si, ale nic jiného mě nenapadá. Vlastně nemám na vybranou. Sice tohle je krizová situace a já bych mohla využít svých schopností, ale disciplína mi přikazuje se nijak neprojevovat. Budu muset počkat, jestli se těm dvou dveře povede vyrazit, aby tak chodbu alespoň na setinu vteřiny uvolnili a já mohla využít své rychlosti a proběhnout za nimi. Zajímalo by mě, co se za těmi dveřmi stalo, možná bych spíš měla jevit zájem o ně, než o schodiště, které mě dovede do Alastovy kanceláře... |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Chrčení ustalo, hasící přístroj naposledy vykašlal pár obláčků bílé mlhy a umlkl nadobro. Vyhazovač chvíli nádobou třese, aby z ní dostal i poslední kapku, ale pak si jej v ruce přehodí a použije jako beranidlo. Pod jeho útokem už začínají dveře povolovat, ale hluk s tím dělá strašlivý. Snad proto si ticha za sebou všimneš až když na chvíli přestane aby popadl dech. Madam! Erediův hlas tě donutí se otočit. Bohužel je už pozdě, když se ti prsty silou ocelového svěráku sevřou kolem zápěstí a jediným pohybem ji zkroutí za záda. Současně s tím ti útočník podrazí nohy a použije tvou bolestivě zkroucenou paži jako závěs, kterým zpomalí tvůj pád. Následuje koleno přimáčknuté na kříž, bránící jakémukoliv úniku. "Zákaz vstupu." Ozve se za tvými zády příjemný mužský hlas, přesto je v něm slyšet jasná autorita nedovolující odmluvu. Jasně cítíš, že jde o smrtelníka, ale jeho schopnosti proplížit se za tebe a znehybnit tě dříve, než stihneš zareagovat jsou u člověka nevídané. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Tak dělejte, zmizte už… začínám být netrpělivá, když tak ty dva za rohem slyším. Občas se ještě nenápadně vykloním. Moje pozornost je zkrátka plně soustředěná na ně a tak zapomenu vnímat to, co se děje za mými zády. A jak se mi to nevyplatí hned zjistím a to dosti názorně. Sice díky sníženému prahu bolesti necítím, jak se mi ruce za zády kroutí a jak mi noha vyhazovače drtí obratle, ale gesto je to natolik názorné a náhlé, abych zareagovala instinktivně a bez přemýšlení. Je to věc, kterou při výcviku odnaučujeme nováčky a později zase učíme používat jen v nejvyšší nouzi. Vytahování křídel. Rychlost se dá ovlivnit a pokud anděl umí, tak dokáží zasadit ránu, která by odhodila auto. Dlouho mi trvalo, než jsem tuto podivnou obrannou techniku zavedla, ale přála jsem si abych se dožila chvíle, až její užití v praxi budu moct říci vojákům. Křídla tedy vystřelila ze zad rychlostí natolik velkou, aby odhodila muže do protější stěny a alespoň mu na nějakou chvíli zamotala hlavu. Pokud ano, křídla jsem zase rychle složila zpátky a rozeběhla se konečně ke kanceláři Alasta. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Tvé načasování nemohlo být lepší. V okamžiku, kdy se tvá křídla vysunou se z vrcholku schodů ozve hromová rána vypadnuvších dveří, takže s jistotou víš, že si křídel nikdo nevšiml. Jediný kdo o nich věděl až moc dobře byl tvůj věznitel. Náraz křídel jím mrštil napříč chodbou a temné zadunění, doprovázené skřípáním namáhaných kostí dávjící tušit, že se hned tak nezvedne. Nejsi si jistá jestli tvou paži na poslední chvíli pustil z překvapení nebo úmyslně, v každém případě se zachránil před skoro jistým vykloubením ramene. Dále se už nezdržuješ a během chvilky jsi na vrcholku schodů, kde jediným pohybem složíš vyhazovače připravující se vejít do kanceláře. V kanceláři Alast panuje chaos. Masívní stůl ležící roztříštěný u protější zdi, kus něčeho do černa připečeného na zdi a okřídlený démon v ohnivé zbroji s masivním černým mečem a bičem v rukách. Kousek dál sedí démonka v křesle a s naprostým klidem sleduje situaci. Jen Alast chybí. Pročesáváš pohledem místnost, až si konečně všimneš ohořelé hlavy ležící opodál na zemi. Podle jejího vzhledu se dá snadno odhadnout, že ta připečená věc na zdi jsou zbytky bezhlavého těla. Vyjednávání zřejmě selhalo. |
| |
| soukromá zpráva od Všemohoucí pro Do místnosti se ještě chvíli řine mhla z hasícího přístroje a volání nějakého muže, které je ale právě kvůli tomu hasícímu přístroji skoro nesrozumitelné. Po chvíli ale už chrčení přejde do pokašlávání a nakonec hasící přístroj vyplivne poslední chuchvalec mlhy a zmlkne. Muži na druhé straně dveří však nic nevzdávají a hašení nahradí těžké rány do dveří s nádobou místo beranidla. Trvá to jen chvíli než dveře konečně povolí a vypadnou i s futrama do místnosti, vířící nastříkanou mlhu. Pak jen z chodby zaslechnete pády dvou těl a místo smrtelníků vstoupí ta žena, která přišla s Alast prve vyjednávat o smlouvě s andělem. |
| |
| soukromá zpráva od Bellicosa pro Cítím, jak mi srdce buší vzrušením, nebo možná i radostí z toho, že jsem se konečně hnula z místa. Vyčerpání v mém případě nepřichází v úvahu, i když ono schodiště by dalo člověku zabrat. Stejným tempem, jako jsem se pohybovala doteď zneškodním vyhazovače, jelikož nemám náladu se dále s něčím párat a vybavovat. Už je pozdě na to snažit se splynout s davem, být neviditelná. Rukou prudce otevřu dveře kanceláře, odkud jsem posledně vyšla s nepořízenou. Pohled, který se mi naskytne mi do hlavy vžene mnoho otázek. Očima přejedu po celé místnosti a zastavím se u démona. Orodusius svou pravou tvář už odhalil a měl k tomu nejspíš důvod. Instinktivně trochu couvnu, jelikož on je na útok více připravený, než já. “Proboha, co se tady stalo?“ vyvstane mi v hlavě otázka a hned na to si všimnu oné ohořelé hlavy. Moje přítomnost se zdá být najednou zbytečná. “Máte tu svinčík…,“ konstatuji suše a pustím kliku dveří, kterou jsem doteď nevědomky držela. Moje oblečení je pocuchané stejně jako světlé vlasy, očividně mi dalo zabrat se sem dostat. |
| |
 | Toto je automaticky generovaná zpráva: Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR