Jen zrnko naděje
hrálo se Denně
od: 11. července 2007 11:21 do: 11. září 2009 21:54
Dobrodružství vedl(a) ocko
| |
 | Žily jste, až do posavad své životy. Protloukaly jste se životem každý podle svého uvážení, ale to se změnilo jedné podivné noci. Zdál se vám sen, byl to podivný sen, tak živí a skutečný. Seděli jste v kruhu na zemi na palouku v lese. Byla to jakási porada, bylo tam dost neznámých lidí, ale nikdo se neodvážil promluvit, když mluvil ten podivný vysoký elf. Byl oděn v černém a jeho oči rudě žnuli a vyzařovala z něj aura moci. To co vám povídal bylo bezesporu důležité, ale vy si z toho pamatujete jen to jak povídal. Vy jste vyvolení, na tuto výpravu. A mějte na paměti, že se musí skloubit důvtip,inteligence a síla těla a mysli. Jinak neuspějete a to bude znamenat zkázu a ne jen vaší. Pak sen skončí a vy se probudíte propocený a nevyspalí. A víte, že se musíte vydat do hlubokých elfech lesů na poradu. Po různě dlouhých cestách jste se všichni dostaly na určené místo. Vysocí a ochotní elfové váš usadily na palouk do kruhu. Sedíte tam a čekáte. Na okraji palouku sedí na zemi mágové elfů a vedle sebe mají hole. Vzduch je prosycen magií. |
| |
 | Náhle se probudím."Byl to jen sen nebo skutečnost?!", pomyslím si a pokusím se vstát z postele. Nikdy v životě jsem nepocítil takovou únavu, jaká teď zaplavovala mé tělo. Celý propocen se vydávám trochu se osvěžit. Hlavou mi probíhá: "Musíš jet za elfami, neboj, povedu tě." "Je to snad nějaká telepatie, nebo co?!" Hlas v hlavě mě pořád pronásledoval, až do té doby než jsem uvolil, že pojedu do elfí osady. I když ne zcela jist co to pro mě znamená, vydal jsem se na dalekou cestu do neznáma, vedený pouze hlasem, který se mi ozýval uvnitř mé hlavy. Nakonec jsem se dostal do nějaké elfí osady, která mi připomínala, ten neblahý sen, který mi nedávno tak změnil můj život. Když vidím všechny ty magicky vyhlížející elfy říkám si: "Co tu vlastně dělám, proč já, který má k magii a kouzklům tak daleko?!" Náhle si všimnu, že tu nejsem jediný , kdo jsem zcela jistě nepatří. Po mé pravici sedí další dobrudruzi, sice elfové, ale z jejich pohledů lze usoudit, že stejně jako já si nejsou jisti tím, co se tu bude dít a proč tu vlastně jsou. Má zvědavost mi nedá, a tak se zeptám hned prvního elfa, který prochází kolem mě:"Zdravím vás, nevíte náhodou kde se nacházím a co se tu bude dít?" Elf se na mě podivným způsobem zadívá, "Nejspíš mu úplně nevoní, že taky nejsem elf nebo alespoň půlelf!!!" a potom praví:"Buď zdráv příteli, neboj v pravý čas se dozvíš, proč si byl pozván právě na toto místo, ale tento čas ještě nenadešel." Trochu nevrle odpovím:"Děkuji!!!" a ve skrytu duše si pomyslím: "Není za co!!!" V ten okamžik na mě elf poohlédne zpátky a usměje se, jako by věděl, co mi proběhlo hlavou. "Raději už se nikoho nebudu ptát a počkám až co se bude dít, stejně mi toho asi moc nepovědí." |
| |
 | Je naprosto jasné, že místo kde se právě nacházím není ani trochu nemagické. Kouzla a magie jde dokonce i cítit nosem člověka. Pitomý sen, kdybych radši zůstal tam, kde jsem byl. Je tu tolik bytostí, že se mi z toho motá hlava, nejvíce však elfů. Jsou zde dokonce i nějací půlelfové. Dokonce jsem si všiml i nějakého barbara. Samí elfové. Skoro nikdo jiný. To by mě zajímalo co po nás vlastně chtěj. Natáhnu si kápi ještě víc, než doposud, abych si byl jistý, že mi nikdo neuvidí do obličeje. Sednu si co nejpohodlnějc dokážu a čekám na pokračování schůze. |
| |
 | Jedné podivné noci ležím v lese u stromu a spím. Je to les ve kterém se cítím jako doma, ráda tudy projíždím. Najednou se mi ,ale zdá sen. Začínám se hrozně potit nemůžu usnout a pořád se mi zdá ten sen až najednou rychle vyskočím. Co co to bylo? Zpátky si lehnu a pokusím se n ato zapomenout ale nejdeto ten sen se mi zdá znovu. Posadím se. Vy jste vyvolení, na tuto výpravu. A mějte na paměti, že se musí skloubit důvtip,inteligence a síla těla a mysli. Jinak neuspějete a to bude znamenat zkázu a ne jen vaší. Pořád mi hlavě zní slova toho elfa. Kdo je ten vysoký elf? Proč jej všichni tak poslouchali? Už nemůžu spát tak nasednu na svého koně a jedu někam, jedu na to místo o kterém se mi zdálo. Nevím kde je ale vím ž etam určit ětrefím. Když přijedu. Jé ten vzduch je nádherný tolik magie pohromadě, to je kouzeln émísto. Posadím se tam kam mě posadí elfové a koně nechám u nich. |
| |
 | Místo, kde spím Než jsem usnul v tomto klášteře, byl jsem ještě velice vděčný mnichovi, který mi to umožnil. Magie nechala na chvíli moji mysl na pokoji, já mohl usnout. Ale možná to nebyla zase až tak pravda. Protože to byla bezesporu magie, kdo mi vnukl tento sen. Podivný a tak živý. Seděl jsem v lese, kde jsem byl ještě s další skupinkou lidí a jiných ras. Než jsem si uvědomil, co se vlastně děje, zhmotnila se přede mnou vysoká postava elfa. A ta postava začala mluvit. Mluvila o nás jako o vyvolených, jejichž skupina musí mít všechny vlastnosti nutné pro přežití... Pak jsem se probudil. Nevěděl jsem, co se mezitím stalo, ani kolik času uběhlo. Věděl jsem jen, že musím okamžitě do elfského lesa. A tak jsem hned sebral svou hůl a vybavení, nelenil a vydal se na cestu. Asi po dvou dnech nelítostného pochodu jsem konečně k elfům do lesa došel. Hned mě usadli na stráň, a já to místo poznal. Bylo až nadměrně podobné tomu, o kterém se mi zdálo. Čekám, co se bude dít dál. |
| |
 | Náhle se probudím ze spánku a s divným pocitem, že to nebil jen sen. Byl to, ale podivný sen. Takoví živí. Pomyslím si o pár sekund později, opírám se o strom v jakémsi lesíku. Hmm sny se mi většinou nezdají, ale pokud jo tak úplně jiné. A rozhodně ne, tak živé. Po krátké době přemítání dojdu k názoru, že stejně neusnu. Svůj zelenohnědý plášť zvednu ze země a vydám se ještě za tmi na cestu. U pasu mám bič a dvě dýky a na sobě kromě pláště ještě kalhoty a tuniku stejné barvi jako plášť. Ale kam půjdu ? Hmm. Vy jste vyvolení, na tuto výpravu. Přemílá se mi v hlavě jedna z vět ze snu. Pak, už nemám pochyby o tom kam se vydám, sice jsem původně měl namířeno jinam, ale zamířím do elfech lesů. Po nějaké době mě mé vysoké černé boty donesou to lesů elfů. Nechám se usadit na palouk a čekám co se bude dít dále . Na co se čeká? A kdo byl ten podivný elf ze snu? Ptám se sám sebe, když se rozhlížím po lidech co se zde nacházejí také, vypadají podivně zmateně, jako já a tak se rozhodnu radši na nic neptat a sedět v tichosti. |
| |
 | Thnu sebou.Pomalu přicházím k sobě,ale v hlavě mi stejně ještě hučí ten podivný sen. Co to mělo znamenat?Co jsem dělal na poradě s elfy?Co po mě chtěli?Kdo byli ti ostatní návštěvníci?,hořečně přemýšlím stále ještě ležící na zemi se zavřenýma očima. Pak konečně otevřu oči.Posadím se v posteli. No to byla noc,cítím se ,jako bych dostal palicí po hlavě...,říkám si. Vstanu a opláchnu se v misce s vodou.Obléknu brnění,připevním meč a sbalím ty poslední zbytky jídla a zlaťáků,které mi ještě zbyly.Seběhnu dolů do hostince a poděkuji hostinskému za pokoj.Do dlaně mu vtisknu zlatku a odejdu. Tak a kam teď?Na sever?Na jih?Na západ?Či na východ?,ptám se sám sebe ořed krčmou. Pak si vzpomenu na ten sen. Ale jo,proč ne-navštívím naše ušaté přátele,třeba zjistím,co měl ten sen znamenat.,rozhodnu se. Vyrazím tedy za elfy.Ani mě moc nezaráží,že vlastně nevím,kam jít.Prostě jdu,kam mě nohy a srdce nese.Po pár dnech dorazím do hlubokých lesů. Když proti mě vyjde Vysoký elf,vím,že jsem tu správně. Buď pozdraven vznešený pane,mé jméno je Atharas a přicházím za vámi,abych naplnil svůj sen.,ukloním se. Poté mě elf přivede na palouk,mezi ostatní elfy. Přesně jako v tom snu!,bleskne mi hlavou. Poté si všimnu ostatních osob,které vypadají,že přišli ze stejného důvodu jako já. Co ti tady chtějí?,divím se. Poté se usadí. Na představení bude určitě čas potom,teď nám chtějí určitě něco říct.... A napjatě očekávám,co se bude dít... |
| |
 | Probudím se a unaveně se zadívám do tmy. Proč se mi zdál tento sen? A proč mám volání vyslyšet. Přemýtám a povzdechnu si. Pomalu vstanu a rozhlédnu se okolo. Cesta bude dlouhá. Na jejím konci teprve budu znát odpovědi. Musim si pospíšit. Čas je neúprosný a nepočká. Přehodím přes sebe plášť a vezmu si pár věcí. Na posteli nechám vzkaz o tom, že na nějakou dobu musím zmizet. Pak se pomalu vydám do stáje. Postavím se ke sněhobílému koni a pohladím ho. Vydáme se na cestu k elfům můj příteli. Aspoň budeme zase nějakou dobu spolu. Zašeptám mu a osedlám ho. Vyskočím na něj a vydám se směrem, kam mě volání táhne. Po dlouhé cestě konečně dorazím na místo. Seskočím dolů a mírně se ukloním. Poté se tiše usadím na místo a vyčkávám. |
| |
 | Už spoustu lidí dorazilo na místo, kde měli být díky snu. Zdál se jim všem, zdál se i mě a upozornil mě, že náš čas nadešel. Náš čas nadešel. Budou z nás poutníci. I já jsem se po snu znenadání probudila, lehce zmatená, co se stalo, byla jsem dezorientována, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co to znamená. Pak jsem si sbalila několik věcí, do ruky jsem popadla svoji hůl a na rameno mi dosedla vrána a já byla připravena k odchodu. K odchodu na místo setkání s ostatními dobrodruhy. |
| |
 | Zprudka se posadím a pokouším se vybat si sen, tak živý, že pochybuji že to byl pouze sen, který se mi v noci zdál. Proč bych tam měla chodit? zeptám se sama sebe. Možná že to byl sen a nic mě v tom lese elfů nečeká ... Těžko říct, ale přesto se musím vydat na cestu! Rozhodnu se. Umyji si obličej v potoce u kterého jsem spala a vydám se směrem, kterým musím jít, neboť mě tam něco táhne. Pořád přemýšlím o tom snu ... Kdo vlastně byl ten vysoký elf? ptám se vduchu. Za jeden den cesty dorázím do elfského lesa. Pořád přemýšlím jestli to opravdu nebyl jen sen, ale v tom uvidím toho vysokého elfa a uvědomím si že to sen opravdu nebyl. Zlehka se ukloním a posadím se na palouk a čekám co se bude dít ... |
| |
| v Elenderských lesích Obloha je modrá a bez mráčku. Sedíte uskupeni do kruhu na palouku kdesi v Elenderských lesích. Najednou zazní hrom a do prostranství mezi vámi uhodí blesk a na krátkou dobu vás oslní. Poté co se vám pomalu vrátí zrak si povšimnete vysokého elfa oděného v černém od hlavy až k patě. Jeho oči rudě žhnou a vyřazuje z něj moc a síla věků. Jeho dlouhé vlasy barvi noci mu volně splývají na ramena, jeho tvář vypadá přísně, asi by nebylo dobré se s ním dostat do sporu. U pasu nemá žádnou zbraň, ale něco vám říká, že jí ani nepotřebuje, že i bez ní dokáže být smrtící. Jeho pohled přelétne každého z vás a pak hlasem tichým tak, aby nekřičel, ale ani nešeptal poví. Vás všechny sem dovedl sen, který jste měli jedné noci. Jste různí lidé s různým nadáním a ovládáte různá umění..ale to není důležité..Důležité je to proč tu jste a proč jste byli vybráni. Odmlčí se a znovu si vás prohlédne. O tento svět se znovu pokoušejí síly temnoty. Vy jste tu, aby jste se zúčastnily výpravy jenž má pomoci k potlačení této hrozby. Muž se zadívá do lesů a pak pokračuje. V dávné historii se o to již síly zla několikrát pokoušeli. Jednou tuto hrozbu potlačili Druidi a jindy zase elfové a Trpaslíci. Ale nyní jste na pomoc přizváni i vy. Pokud bude úspěšní tak bude zlo na dobro poraženo a pokud ne, tak se už nedozvíte, kde jste udělali chybu. Znovu se vám podívá do očí. Pokud neuspějete tak zlo nezadrží ani stateční obránci a dva druidi u pevnosti Garus. Nezastaví ho nic. Ani Já ztracený druid. Ten co byl zasažen bleskem a zničil černého mága v době, kdy toho bylo nejvíce za potřebí…tak tolik k historii. Už jen o tom co vás čeká. Muž se zadívá kamsi do dálky a chvíli, stojí strnulí jako socha. Po nějaké době se znovu pohne a usadí se do trávy uprostřed kruhu jenž tvoříte. Jmenuji se Javor a jsem Druid. Kdysi jsem stál na hradbách pevnosti Garus, ale to je minulost, jak sem již pověděl. Zlo znovu sbírá síly k úderu na tento svět, a jako tenkrát i nyní má mocné spojence. V čele armád zla bude stát žena, mocná žena. Dcera temného mága. Jedna z mistrů svého oboru. Tuto ženu nezahubí žádná zbraň ukutá známým způsobem. Proto bude za potřebí zbraň, meč z jiného druhu kovu. Z kovu, jenž je vyroben ze slitiny. Která se používala v první Érě světa. Poroto budete muset nalézt muže jménem Takon. Tento muž kdysi býval druidem, studoval v knihovnách druidů, vědu starého světa. Pokud někdo ví, jak udělat tuto slitinu tak je to právě on. Padlí druid Takon. Takon je starší než já sám, ale je hmm podivný nikdy jsem nepochopil některé jeho postoje, nevyužívá moc duidů, ale místo ní používá to, co se naučil ze starých spisů. Muž pokrčí ramenný a pak pokračuje. Pokud ještě žije, tak ho hledejte v okolí vesnice Strong u Delberských hvozdů. To, ale bude jen první část vašeho putování..Ta lehčí část..Těší část vaší poutě vás bude čekat, až po ukutí meče. Znovu se ten staletý elf postaví a začne si vás prohlížet. Ten meč samotný stačí jen, pro zničení tělesné schránky dcery černého mága, ale ne pro zničení její existence. Je už natolik mocná, že pokud zabijeme jen její tělo, tak její existence přetrvá a jednou se zase vrátí..A to se už nesmí stát. Pro konečné zničení její podstaty bude za potřebí mocnější zbraně Tato zbraň se nachází kdesi za oceánem. V zemi která se podle starých map nazývá Layten. Proto abyste tuto mocnou zbraň získali. Budete muset sehnat sedm klíčů. A v tom bude asi ten největší problém. A to je také jeden z důvodů, proč se tu nacházíte v takovém složení v jakém tu jste. Podívá se na každého z vás, jako by zvažoval svojí volbu a to zda na to máte či nikoliv. Z jeho předešlé řeči dostáváte pocit, že kdysi byla nějaká skupina vyslána na podobnou misi, ale asi neuspěla, nebo dokonce selhala. Po krádce odmlce a potom co se vám všem zadívá do očí elf začne znova mluvit. Poroto abyste se dozvěděli, kde klíče hledat. Bude muset navštívit jednu ženu jménem Karver, ta by vám měla poradit kde se klíče nacházejí. Naleznete jí na místě zvaném Darmok. Získání těchto klíčů nebude zase tak jednoduché jak se může jevit. Tato skupina byla vybrána tak, aby měla co možná největší naději na úspěch v tomto úkolu. Postupně ukáže na Arya Ellinoi, Atharase, Krinnela a Deri Talira Jsou tu jedny z nejlepších šermířů, paladinů i válečníku, ale přesto. Ne všechny klíče se dají získat silou. Podívá se na Delganora s Yamasen a zlehka se usměje. Také tu jsou mocní čarodějové a kouzelnice, ale ani ti samy bez pomoci nezískají všechny klíče. Pokývá hlavou a zadívá se na Ofurixe Pro získáni některých z klíčů bude za potřebí alchymie, ale ani ta samotná nebude stačit.. Zadívá se na Zana s Evaniligalou Pro získáni jiných bude nutná pomoc těch, před nimiž nemají zámky svá tajemství. Podívá se na Assien . Pro získáni některých z klíčů by mohla být za potřebí bezmezná víra a odvaha. Pro některé z klíčů bude muset všichni, ale pro jiné jen někteří z vás.. Svojí pozornost obrátí i na Aenyevedien. Cesta bude možná místy nebezpečná. Zlo má mnohé spojence o nichž se vám ani nezdálo. Někteří z nich, vás budou mít určitě za úkol odstranit. Zadívá se na Kernim Krash Až přijde čas tak budu opět stát na hradbách pevnosti Garus, která se právě opravuje. A postavím se vojákům temnoty stejně jako jsem to už udělal v minulosti, proto tuto skupinu nemohu vést..ale mohu vás na cestu připravit, jak nejlépe dovedu. Proto, tuto skupinu místo mě povede jedna z vás. Žena jenž učil můj přítel Farlay. To ona je poslední druidkou tohoto světa a to na vás povede na této výpravě. Jmenuje se Kernim Krash. Představí jí a ukáže na ní pravou rukou. Pak jí pomalu dá k tělu a opět promluví. Poté promluví zase k vám všem. Vy jste vyvolení, na tuto výpravu. A mějte na paměti, že se musí skloubit důvtip,inteligence a síla těla a mysli. Jinak neuspějete a to bude znamenat zkázu a ne jen vaší. Odmlčí se. Mezitím co Javor mluvil se les ponořil do tmi. A nyní bych vás všechny rád pozval na oslavu svátku Alsad. Máme už trošku zpoždění, ale co. Pojďte, jste vítáni a navíc mám pocit, že to bude na dlouhou dobu vaše poslední hostina a slavnost níž se zúčastníte. Tak proč toho nevyužít ? Alespoň se lépe poznáte a přijdete na jiné myšlenky. Javor se usměje a opustí váš kruh. Máte podivný pocit, že takovou nábytku by jste neměli odmítnout a proto se rozhodnete jít za ním. Elfí mágové se kamsi vytratili, nikde po nich není ani památky..jako by tam nikdy nebily. Na cestu se stejně vydáte, až zítra. Nemá cenu cestovat na noc a zvláště ne v těchto lesích. Prohodí Javor do tmi před sebou a pomalu se vydáte kamsi do lesa. |
| |
| V Elenderských lesích Když elf skončí svoji dlouhou konverzaci, zamyslím se hlavně nad klíči a taky nad spojenci zla, o kterých jsme nevěděli. Koukám pitom na nejbližší strom a říkám si: Mohou to být i enti? můj pohled opouští strom a přilepí se na odcházejícím druidovi Javorovi. Myslím, že se rád něčeho napiju, takže neváhám a mé kroky pomalu směřují za ním. Procházíme částí lesa, který snad nemá konce. A pokud vím, nemusí být zrovna bezpečný. Patří to zde jen elfům? Řekl bych, že zde můžou číhat i jiní a mohou to být i nepřátelé. Pak se mi teprve otevře mysl a zjistím, že ta poslední slova si pamatuji ještě ze snu, který se mi v předešlých dnech zdál. Vlastně celé tohle jsem slyšel ve snu, takže se pokusím zapamatovat si nejdůležitější věci. |
| |
| V Elenderských lesích Poté co zahlédnu toho elfa co se nám později představil, jako Javor. Poslouchám jeho vyprávění. Hmm asi by nebylo dobré ho naštvat. Pozorně si ho během jeho řeči prohlížím, když mluví o lidech co se tu sešli. Tak každého z nich přejedu pohledem. Můj zrak se na delší dobu zastaví jen na ženě na kterou se podíval, když mluvil o tajemstvích zámků. Že by i ona byla zloděj ? Položím si tuto otázku a usměji se. Hmm alespoň tu bude nějaká zábava. Pak se zadívám i na zbylé lidi o nichž mluví. Můj pohled padne i na ženu jenž přesdtavil jako poslední druidku Kernim Krash. Tak to ona nás povede. Poté co nás Javor pozve na oslavu svátku Alsad se usměji. Bezva hostina, jídlo a pití..to se niky neodmítá, každé může bít mé poslední. Připomenu si něco z toho co nám říkali starší zloději z cechu a vydám se za elfem. |
| |
| V Elenderských lesích Když elf mluví, mám zavřené oči a tiše poslouchám jeho slova. Připadá mi jako věčnost, než dohovoří, ale přesto jsem si zapamatoval vše co říkal. Včetně hostiny. Nakonec se pod svou kápí usměju. Vstanu a rozejdu se za elfem. Už dlouho jsem nic pořádného nejedl. Třeba bude i sranda. Když jdu za elfem, prohlížím si všechny kolem mě. Proč zrovna já? Vždyť jsou zde všichni tak silní a stateční. Co jsem já? Jen plný nenávisti a hněvu ke každému, který kdy někoho zabil. A přesto jsem zde. Přestože bych radši hledal dál, až bych konečně našel ty vrahy, kteří mě sem vlastně dostali. Jinak bych byl doma. Dojdu za Javorem a potichu na něj promluvím. Pokud mohu být tak smělý a zeptat se, proč jste do toho zatáhli i ostatní? Copak elfové už nemají ty mocné bojovníky a kouzelníky které měli? Neberte to prosím jako urážku, jen jsem prostě zvědavý. Můj hlas zní neuvěřitelně mladě, až by člověk řekl, že bych měl být spíš někde u matky a učit se číst a psát. |
| |
| V Elenderských lesích Javor se zastaví tak prudce, že do něj Deri Talira málem vrazí otočí se a v jeho očích se na malí moment ukáže hluboký zármutek. Druidi už v podstatě nexistují příteli, ta poslední druidka vás vede na této výpravě. V poslední bitvě u pevnosti Garus bylo zmařeno mnoho životů. I když jsme dělaly co jsme mohli zlo si opět našlo cestu. jak se vrátit a nyní může byt poraženo..ale elfové na to samotní nestačí..pokud by jste neuspěli tak právě elfové s trpaslíky a já sám budeme poslední nadějí tohoto světa na pevnosti Garus..ale pokud padneme a to se stane pokud neuspějete..Tak elfové nebudou moci čelit této hrozbě..budeme sice odolávat…ale naši mágové a bojovníci za nějaký čas prohrají a pak už nic nebude bránit sílám zla aby vyhubilo lidstvo a ovládlo zemi. Pak se otočí a pokračuje v chůzi lesem. |
| |
| V Elenderských lesích Když Javor domluví, jen sklopím oči a tiše jdu za ním. Za celou dobu už neřeknu ani slovo. Že já se vůbec ptal. Asi jsem v něm probudil staré vzpomínky na minulou dobu. Snad se na mě za to nezlobí. Zvednu ze země malý kamínek a tiše si s ním hraju v ruce. Občas pohlédnu na někoho z naší skupiny, hned se však dál zabývám kamínkem. |
| |
| V Elenderských lesích Zamyšleně poslouchám Javora.Přitom si ho prohlížím.Vypadá,že už přečkal nejednu zimu,že už stanul v liniích dávných bitev...a že už zabil nějaké ty lidi,elfy,...trapaslíky...skřety...a co já vím ,s čím se ještě utkal.... Poté mírně zavětřím,když se Javor zmíní o neznámých spojencích Zla.Bude lepší nikomu nevěřit...jen sobě.... Poté,když Javor domluví,chvíli nehnutě sedím a koukám netečně před sebe. Pak se ale proberu z tohoto rozpoložení a vydám se za Javorem na hostinu. Hmm,tak hostina jo?Aspoň nepadnu s prázdným žaludkem!,kysele se usměju... |
| |
| V Elenderských lesích Pozorně poslouchám Javorovu řeč a opatrně si prohlédnu ostatní. Snad i já pomohu. Pomyslím si a zadívám se nad sebe. Pak pomalu vstanu a vydám se za ostatními jako poslední. Uvážlivě a tiše našlapuji, přitom se dívám na Javorova záda. Druidové mizí, ale i elfové jsou mocný národ. Stačí jen věřit i té nejmenší naději a nezapomínat i na něco, bez čeho jsou bezmocní. Prolétne mi hlavou a sklopím hlavu. A co příroda? Je mocná a součástí druida i elfa. I když není ani dobrá ani zlá. Své věrné děti miluje a jistě jim pomůže. Zašeptám tak, aby to všichni slyšeli a podívám se na Javora před pramínky vlasů, které mi sklouzly do tváře. |
| |
| V Elenderských lesích Javor se opět zastaví a usměje se. Když se podívá na Assien. Ano příroda je mocná, ale za dávných dob, které si nepamatuje již nikdo z nás, se strhla strašlivá válka.. a v níž elfové přišli o většinu své mocné magie..To čím vládnou nyní je jen zlomek toho čím vládli kdysi..A pokud jde o přírodu tak ta pomůže pokud víš jak jí využít. Zlehka se pousměje a pohne zápěstím a pramínky co má Assien ve tváři odfoukne svěží větřík z jejího obličeje. A to tak, že se dotkne jen jí a nikoho jiného z vás. A to jak jí využít ví jen druidi a ty mizí..skoro zmizeli. Poví do temnoty a dá se znovu do chůze. |
| |
| V Elenderských lesích Pousměju se a pokračuju v chůzi. Možná jsem moc zvědavá a troufalá. Ale drudi existujou. I když se dá říci, že skoro ne. Ale pořád ano. Tak proč mluvíš, jako kdyby už žádní nebyli? V dáli je naděje a v naději se má věřit. Protože pokud se v naději aspoň nevěří, tak je vše marné. I příroda má svojí duši a zabít se nenechá. Zašeptám znovu a trochu opatrně. |
| |
| V Elenderských lesích Javor se smutně zasměje. Ano pár nás ještě je. A naděje nikd neumírá, ale bylo nás víc. Ty jsi nevyděla to co se stalo u Garusu. Ale i přírodě se musí pomoci. Vše se mění, příroda umírá..Ano je i pár lidí co si říkají druidi, to jsou jen šarlatáni co nemají potuchy po tom co to znamená být druidem..a nemají ani zlomek moci druidu. Být druid znamená víc než jen mít moc děvče mnohem víc. Poví potichu. |
| |
| V Elenderských lesích Doženu ho a zadívám se do země. Neviděla jsem a neumím si to ani představit. Na to jsem příliš ještě mladá. Ale přírodu znám. Jistě víš proč. Mnohdy stačí jen poslouchat a učit se. Povím znovu a na chvíli se odmlčím. Vím, že nejde jen o moc. Všichni aspoň trochu moudří, poznají pravé druidy. A dokud budou žít, dobří budou v ně věřit a bránit je. Jistě víš, co dokáže věrnost a odhodlání. Dopovím a zadívám se na něj. |
| |
| Bedlivě poslouchám každé slovo co nám povídá druid, nějak na to nereaguju a za ostatníma se vydám směrem za Javorem. V hlavě s emi roní spoustu otázek a myšlenek ale nechce se mi nic říkat mlčky jdu za ostatními. |
| |
| V Elenderských lesích Usměje se. Ano vím, dokáže toho moc a proto jsem tenkrét přežil a porazil černého mága. Druid musí cíti co potřebuje příroda, a hledat spůsob jak jí pomoci. Vy tu jste proto aby jste zničli zlo a já proto abych ho zadržel, jako jsem to už udělal v minulosti..každý má svůj úkol Assien. Poví a znovu se dá do chůze. |
| |
| Počkám, až mě všichni předejdou a pak se pomalu vydám za nimi. Rozhlédnu se okolo a zadívám se do tmy a pak na Javora. Vím že nás čeká víc než jen úkol. Zlo se dostane všude a za námi pomalu půjde smrt. Tohle chce víc než jen naše schopnosti. Až nás cesta bude odírat a únava užírat, tak teprve poznáme pravdu. Možná se ani nevrátíme. Vykoupila jsem se za drahou cenu. Teď už to vím. Pomyslím si a potichu pokračuju dál. |
| |
 | Sen Jako každý večer hned po koupeli ulehám ke spánku. Vzduch v hostinci U Modré hvězdy, kde přebývám, je ztěžklý a je poněkud cítit plísní, jež se mu zažrala do zdi. Neváhám a otevřu okno, abych tu alespoň trochu vyvětrala. V záři měsíčního světla vypadám ve své jemné bílé košili skoro jako přízrak. Jsem ale ráda, že si tu mohu alespoň chvíli odpočinout. Cestování z místa na místo už začalo být únavné a je čas si alespoň trochu užít odměn. Pomalu se posadím na postel a zkontroluji medailonek Rily na krku, pevně jej stisknu, abych cítila jak pulsuje v rytmu tlukotu mého srdce. Lehce se usměji. ,,Je pořád se mnou.", prolétne mi myslí. Pak se však zachumlám do staré přikrývky a ponořím se do říše snů. ,,Sedím v kruhu lidí kdesi v lese, který je mi podvědomě znám. Doléhá ke mně hlas. Když zvednu hlavu uvidím nad sebou muže, poznávám, že je to elf. Jeho slova jsou opravdu naléhavá, cítím, že pro něj musím něco vykonat. Ti okolo mi mají být nápomocní." S trhnutím se proberu a rukou si otřu pot z čela. ,,Ten sen byl až příliš živý na to, aby to mohla být náhoda.", pomyslím si a posadím se na postel. Až teď si uvědomím, že mě obklopuje slabá záře. Pohlédnu na svůj krk. Ano, je to medailonek Rily, který opět začal zářit. To se nestávalo tak často. Jen, pokud jsem byla ve smrtelném nebezpečí, nebo mě čekalo opravdu něco důležitého, o co měla i Rila zájem. ,,Jistě chce, abych tam šla...ano, tohle opravdu nebude jen obyčejný sen.".Rozhodnu se. Nikdy mi špatně neradila. I pro klid své duše musím to místo navštívit. Možná tam naleznu další vodítko na ké cestě a nejspíš velmi důležité. Místo toho, abych těch několik hodin, co zbývá do rozbřesku, dospala, se hned převléknu a připravím si všechny věci na cestu. S potěšením zjistím, že mi zbylo i trochu jídla, takže se nebudu muset příliš zastavovat. je to velmi zvláštní, ale podvědomě opravdu vím, kam mám jít a já se všechny své podvědomé hlasy naučila poslouchat. Přes sebe přehodím dlouhý cestovní plášť protkaný modrou nití, na němž je vyobrazen znak bohyně Rily. Nepropůjčuje mi žádné magické schopnosti, jen má ukázat, odkud přicházím a co jsem zač. Přesto jej nosím opravdu jen při výjimečných událostech. Vyjdu ven z pokoje a ještě jednou zkontroluji, zda jsem si něco nezapomněla, pak zamknu a tak tiše, jak jen to jde, sejdu dolů po schodech. Všude je ticho a klid, všichni ještě spí. Hostinskému dám za pult klíč od svého pokoje a pár stříbrných za nocleh a včerejší jídlo. V Elenderských lesích Díky mému vnitřímu hlasu a Rile jsem dospěla až sem. K mému překvapení se tu nachází osob mnohem více, přesně jako v tom snu. Ačkoliv jsem si předtím myslela, že šlo spíše o nějakou metaforu, jak to obvykle bývá. Zaujmu své místo v kruhu a počkám, co se bude dít dál. S nikým mezitím nepromluvím, jen je pozdravím mírnou úklonou. Blesk, který náhle uhodí do země mě opravdu vyleká, má mysl byla plná úvah a já tím ztratila trochu ze své ostražitosti. To, že se z postavy oděné v černém vyklube elf, mě však už překvapí méně. Ale jeho slova už nejsou tak potěšující. Nemilým způsobem mě překvapí, pobývala jsem dlouho ve městech nebo v jejich blízkém okolí a této hrozby si vůbec nevšimla. Tiše naslouchám jeho slovům a snažím si alespoň zapamatovat jména, o nichž hovořil. ,,Tak přeci jen mě čeká velké poslání.", pomyslím si a pevně stisknu medailonek na krku. Pulsuje o něco rychleji. ,,Rila opět stojí při mně, jako na počátku mé cesty. Určitě má dobrý důvod k tomu, aby si na tuto výpravu vybrala mě." Jsem rozhodnutá využít všech svých sil, aby naše poslání uspělo. Jsem sice plná otázek, ale slova teď nechám raději na jiných. Během Javorovi řeči si alespoň prohlédnu ty, se kterými mám putovat. Snažím se trochu odhadnout, co budou zač, i když tohle prozradí až čas... Já sama vypadám velmi mladě, odhadovali byste mě tak na 22 let. Můj obličej s velmi jemnými rysy nehyzdí žádná vráska, pleť mám opravdu jemnou a hebkou. Tmavěhnědé oči ještě zvýrazňují dlouhé řasy, nos mám malý a jemný. Rty mám plnější a tvaru poupátka v rozpuku. V dlouchých vlnitých vlasech, které mi sahají až po pás, mám vpletených několik stříbrných ozdob. Ale jsou spíše decentní a udržují tvar účesu, než že bych byla marnivá parádnice. Oblečená jsem v dlouhých modrých šatech zdobených výšivkami. Spíše mé tělo zahalují, než že by ukazovaly mé vnady. I přes to se dá pod nima vytušit má drobná štíhlá postava. Šaty mám stáhnuté ozdobným opaskem, určitě je dílem mistra a krom medailonku, co mi visí na krku, je jedinou ozdobou, kterou nosím. Krom toho mám na sobě dlouhý cestovní plášť tmavé barvy, na němž je vyšit stejný znak, jako na mém medailonku. Někteří z vás v něm možná poznají znak bohyně Rily. |
| |
| V Elenderských lesích Javor mě upoutal. Můj mistr si myslel, že je mrtev, i když já vím jak vroucně doufal v opak. Och, jak moc ho potěší zpráva, že je živ. Potěšena, se usměji nad jeho očekávanou radostí. Mistře Javore Odvážím se oslovit velkého Druida.Můj mistr Farlay, velice rád uslyší o vašem zdraví, ale ještě víc by ho potěšilo, kdyby tuto zprávu slyšel z vašich úst. Usměji se na něj a naznačím úklonu hlavou jak se na ,,nižšího“ druida sluší, projevuji úctu zkušenostem. Už dále nebudu rozebírat toto téma, Javor si stejně udělá, co bude považovat za nejlepší. Musel mít důvod k tomu, aby nechal mého mistra pochybovat o jeho živosti. Alsad, tento svátek už jsem nenavštívila věky, už se nemohu dočkat a pak tam určitě bude i nebeská mana elfího rodu, bude opět dobrá být mezi svými. Neskrývám své nadšení z vidiny dobrého jídla a ještě lepší zábavy. |
| |
| Osada elfů Zhruba po půlhodinové cestě lesem se dostanete na okraj elfí osady kdesi v lese. Na kraji osady se Javor na krátkou dobu zastaví a ukáže vám na šest chatrčí ve kterých budete spát. Poté se vydáte dále elfí vesnicí. Čím blíže se dostáváte na druhý konec vesnice tím více je slyšet hudba a veselé hlasy elfí společnosti. Váš průvodce vás zavede do velké obdélníkové budovy zhruba na druhém konci vesnice. Jak vidno obyvatelé této vesnice tam již jsou a hodují a slaví. Jakmile však vstoupíte do místnosti celá místnost utichne . Všichni pozorují Javora a také vás. Javor si toho nevšímá a usadí vás k jednomu stolu hned u dveří. Pak dojde na parket a zadívá se na vás. Přivítejme naše přátele v elfí osadě Horkun. Nechť se zde cítí jako doma. Tleskne rukama o sebe a kapela začne hrát a jakási elfka začne zpívat píseň o dávno zapomenutých skutcích a odvaze. Sám Javor se usadí vedle nádherné elfky, zlehka jí políbí na tvář a začne si s ní povídat. Sotva se usadíte, objeví se u vás elf a na stůl který se už tak dost prohýbá pod vrstvou nejrůznějších druhů jídel a nápojů donese ještě nějaké víno a trpasličí pivo. Pak se onen elf přidá ke svým přátelům na druhé straně místnosti. Netrvá dlouho a místnost znovu ožije životem. Někteří z elfů tenčí, jiní si povídají a smějí se, elfí drobotina pobíhá u svých matek ..Je zde zkrátka přátelská atmosféra, klidu a míru..Všichni si užívají oslavy a skvěle se baví. Proti vchodu jímž jste vešli se nachází podium na němž se nachází elfští hudebníci. U prostřed místnosti se nachází volné prostranství. (něco jako parket.) Stoly, jenž se prohýbají pod nerůznějšími druhy jídel a nápojů a u kterých sedí elfové a vy se nachází u protilehlých stran místnosti. |
| |
| Elfí osada Jdeme na můj vkus už celkem dlouho k tomu místu, kde se koná ten elfský svátek. Pak narazíme na osadu, myslím, že to už bude ona. Javor se před ní zastaví, aby nám ukázal, kde budeme dnes nocovat. Pak vstupujeme dovnitř a je slyšet zábava společnosti. Před námi se najdenou zjebví obrovitá budova, do které vstoupíme a..........ticho.......... Po přivítání a elfí zábavě se odeberu jako první ke stolu. Jdu pomalým krokem, skoro jako bych plul. Má postava si vybere židli u tohoto stolu ze strany, kde je ještě dost místa, aby se sem mohli vejít i ostatní moji společníci. Než dosednu, trochu odrhnu bíločerný plášt, stejný jako moje oblečení, abych ho nepřisedl. Pozdravým všechny elfy u stolu a vyberu si jeden z nejrozmanitějších pokrmů. Jsem zvědav, kdy se pod tou tíhou prolomí stůl. Mezi jídlem se zamyslím: Ale ne. Osud světa může být již brzy spečetěn a my tady hodujeme a bavíme se, jak pošetilé. ne, že by se mi tu nelíbilo a za tmy se mi také jít nechce, ale každá minuta dobrá. Dál to moc neřeším, protože jsem usoudil, že se asi nic nestane. Poškrábu se na bradě pod svými šedivějícími vousy. Náhle se má hůl vedle mě sveze a málem mě praští, ale ještě ji stačím zachytit. Posunu ji trochu dál a lépe opřu. Pak pokračuji v jídle a pití. |
| |
| Osada elfů Mlčky kráčím za Javorem a ostatními, jsem zahrabaná do svých myšlenek a tak trochu si i vychutnávám poslední chvilky klidu, poněvadž mám neblahé tušení, že jich už moc nebude. ,,Jsem zvědavá, co to bude za hostinu, ještě nikdy jsem neviděla žádnou elfí slavnost. Snad budu mít i možnost zjistit o ostatních něco víc, krom jejich jmen, které Javor prozradil.", pomyslím si. V podobném duchu se nesou i mé ostatní úvahy, prozatím toho ani moc nevím, takže je příliš brzy na nějaké spekulace. Jakmile dojdem a vše okolo utichne, ustrnu. Je to opravdu nepříjemný a tíživý pocit, nemám obdobné okamžiky příliš v lásce. Naštěstí to netrvá dlouho a ticho protrhnou nádherné melodie linoucí se z elfích nástrojů. Je to skoro až zváštní, jak rychle se vše vrátilo do původních kolejí. V duchu nad tím však prozatím pokrčím rameny, přeci jen mi už i trochu vyhládlo a dlouho jsem byla bez větší společnosti. Zaujmu tedy jedno z volných míst u stolu a počkám, až si přisednou i ostatní. |
| |
| Osada elfů Potichu následuju ostatní a o všem přemýšlím. Když spatřím osadu, na chvíli zatajím dech a pak se zachmuřím. Vzpomínky jsem někdy těžší než svědomí. Možná že bylo dobré, když jsem odešla a nebo jsem byla možná ještě moc malá. Ale už se stalo. Nakonec se pousměju se pokračuju dál. Poté vejdeme do budovy a já se rozhlédnu okolo. Ta chvíle ticha mě trochu udiví, ale nedám na sobě nic znát. Pomalu se posadím ke stolu a chvíli se rozhlížím okolo. Je to už dlouho. Velmi dlouho. Projede mi hlavou a vezmu si kousek masa. Začnu ho po malých kouskách a pomalu jíst. Přitom se stále dívám po místnosti. |
| |
| Elfí osada Mlčky jdu za naším průvodcem Javorem. Sem tam ke mně dolehnou útržky rozhovorů jenž vede Javor s ostatními lidmi ze skupiny. Po krátké době dojdeme k elfí osadě. Na jejím začátku jen pohledem přelítnu ty chatrče v nichž budeme spát. Jak se pomalu dostáváme k hodovní budově slyším zvuky oslav elfího svátku. A pak vstoupíme do hodovní budovy a první co nás uvítá je ticho. Pomalu se usadím ke stolu a rozhlídnu se po místnosti. Hmm tak tohle je jedna z mála hostin kam mě někdo pozval. Usměji se této myšlence a vezmu si kousek masa a s chutí se pustím do jídla a rozhlídnu se po, těch lidech s nimiž budu nějakou dobu cestovat. Nikomu není moc do řeči. Dojím ten kus masa co jsem jedl a napiji se piva. Hmm přátelé, asi spolu strávíme dost času a proto dovolte abych se představil. Přátelé mi říkají Zan. A jsem hmm jak to pověděl Javor. Ten před nímž nemají zámky tajemství. Jinými slovy jsem zloděj. Povím jim s úsměvem a čekám co oni na to. A jsem docela zvědav co se dozvím o nich. |
| |
| Osada elfů Když vidím, že se ostatní již pustili do jídla, neváhám a nabídnu si taky. Naleju si červeného vína a k masu ještě přikusuji kousek chleba. ,,Jídlo tu mají opravdu dobré.", napadne mě a lehce se pousměji. Přitom poslouchám melodický zpěv té elfky, málokterá žena má tak krásný hlas. Jakmile Zan promluví a prozradí nám, co je vlastně zač, jen se na něj ušklíbnu. ,,No tohle, to je snad první zloděj, který se ke svému řemeslu takto na veřejnosti přiznal. Ještěže nemám nic cenného, co by se mu mohlo líbit.", pomyslím si a v duchu se usměji. přijde mi to opravdu zvláštní, lidé mají většinou tendenci své schopnosti před ostatními ukrývat. Ale alespoň měl odvahu promluvit jako první. ,,Těší mě.", odpovím mu a pak pohlédnu i na ostatní. ,,Mé jméno je Yamase, pocházím z města Foma, které je zasvěceno bohyni obchodu, Rile. I já jsem v jejích službách.", pronesu zvučně a čekám, zda se představí i ostatní. |
| |
| Osada elfů Konečně, jsme na slavnosti, jen to ticho je trošku zarážející. Naštěstí brzy přejde. Já jsem Kernim Krash a, pane zloději, neradila bych ti, aby si se mne pokoušel okrást, mohl by si na to velice šeredně doplatit. Pravím jeho směre, ale velice přívětivě se usměji což zjemní moji výtku. A jsem druidka. Toužebně se zadívám směrem ke svým, směrem k elfům, kteří slaví svůj velký svátek. Jak ráda bych se přidala. A co mi v tom vlastně brání? Pomyslím si a vzápětí už mířím mezi elfy. Cestou do mne málem vrazí jedno dítko. Zachytím ho, pokleknu k němu a vlídně se na něj usměji. Měla by jsi si dávat větší pozor, slečno. A s tím jí vypustím opět do běhu mezi ostatní dovádějící tvorečky. Chvíli ji ještě sleduji a s úsměvem pozoruji, že moje varování nevzala příliš na vědomí, alespoň ne na delší dobu. Nu což, ať se ten cvrček také baví. Rozhlédnu se. Možná, by nebylo od věci, až tohle dobrodružství skončí, vzít si někoho do učení. Ještě kouknu po malé nezbednici a jen tak, pro potěchu dítek, vypustím do vzduchu duhové motýly. Pak už se přidruží k ostatním slavícím elfům a začnu si podupávat do rytmu melodie. |
| |
| Osada elfů Zasměju se a podívám se podezřívavě na Zana. Pouze seznamování. Vím. Dalo by se říci, že jsem jen malá holka co utekla a hledá víc. Vše ukáže jen čas a na ten, se nesmí spěchat. Odpovím potichu, ale tak, aby to slyšeli ostatní u stolu. Pak si jemně naříznu prst a nechám kapku krve stékat po ruce. Ať je už v této cestičce od krve vidět cokoliv, všechno má svůj smysl. Někdy se zaposlouchej do noci a sám usoudíš. Dopovím ještě a naliji si víno. Nechám kapku skápnout do poháru a usměju. Pak se napiju. Pro tebe, můj pane. |
| |
| Elfí hostina Ta holčička, co málem vrazila do druidky si odběhla hrát se jinými dětmi. Jakmile druidka vypustila motýli dítka se zasmějí a začnou si s nimi hrát s smát se. Javor zaslechne dětský smích. Otočí se a jeho pohled padne na hrající si děti, zvedne ruku a mezi dítka vletí barevní ptáčci. Javor se zasměje a dál se věnuje té ženě vedle níž sedí. |
| |
| Elfí oslava Můj pohled padne na druidku a zasměji se. Ale, ale paní druidko. Já nehodlám okrást nikoho z vás a tudíž ani tebe, ó mocná druidko. Můj pohled padne na ženu co se zlehka řízla do prstu a usměji se. Čas toho ukáže moc slečno. No a pokud jde o noc..Hmm často jsem se jí procházel a slyšel toho dost a dost. Usměji se. A také toho dost nakradl..to byli časy. |
| |
| Elfí oslava Assien. Odpovím ještě a pak se zadívám na Javora. Čas odhaluje mnohé věci. Ale jen takové, jaké si přeje. Hraje si s náma. Přináší nám radost, strasti i bolest. Kterým nejde uniknout. Můj čas teprve nadejde. Přírodě mě dovedla k mému pánovi a pán mě teď dovedl až sem. Další kroky jsou na mě. Pokud nademnou bude bdít, tak se i vrátím. Ale každý máme v sobě kousek zla. Nikdo není tak čistý, aby se o to mohl přít. Čas ukáže, kdo jsme všichni zač a já si ráda počkám. Teď se ale stačí jen uklidnit. |
| |
| Elfí oslava Delganor, těší mě. řeknu ostatním, kteří už došli k představování se. Poslouchám jejich rozhovor a občas kouknu na někoho jiného, teď mě zrovna zaujaly elfí nástroje. Kouknu se lépe na elfí hudebníky, držíce přitom svoji hůl, aby se na mě znovu nesesunula a prohlížím si nástroj po nástroji, kousek po kousku. Jak upřímně vypadají tyto oslavy, přitom zanedlouho může být vše jinak. prohodím jen tak do vzduchu před sebou a napiji se. Aby bylo jasno, nepiji žádný alkohol, jen ostatní šťávy a jim podobné nápoje. Když jsem se stal čarodějem, ejdna z věcí, kterých jsem se rychle a dobrovolně vzdal, byl právě alkohol. Předtím jsem sice nebyl žádný opilec, ale docela rád jsem si přihnul. Ale to už je nejméně 30 let... |
| |
| Elfí oslava Nějakou dobu pozoruji hrající si děti. Poté co zaslechnu to co pronese Delganor se zadívám na ostatní. Hm máš Delganore pravdu vypadají upřímně, ale jak povídal Javor, až bude čas tak tihle elfové a elfky budou stát na hradbách pevnosti Garus a budou odhodlaně bránit tenhle svět a snažit se zadržet to co se sem povalí společně s trpaslíky. Proč by se nemohli bavit dokud to jde ? Pak se na ně všechny podívám a na tváři se mi objeví usměv. Tak přátelé měli by jsme se bavit dokud to jde..Nikdy nevíme co bude zítra.. A to zvlášť když jsme se dostali do takovéhle prácičky..v níž jak to vypadá hrajeme hlavní role. Zasměji se a začnu si hrát s mincí. Hmm oslavi se mi dýcky líbí..je tam spousta jídla a pití a... |
| |
| Elfí oslava Na to, co následuje po tom a rovnou zapomeň. Řeknu varovně Zanovi a zadívám se na něj. Tohle není prašivý město a už vůbec ne vhodná doba. Radši si šetři svoje síly na zítřek a na to, co přijde potom. Radši pij, jez a najdi si jinou zábavu. A věz, že to nehodlám opakovat. Povím ještě po chvíli a chladně se mu zadívám do očí. Pak se pomalu napiju a zadívám se jinam. |
| |
| Osada elfů Po krátké chvilce dojde do osady elfů, bedlivě se rozhlédnu kolem, když zjistím ž eje vše v pořádku pokračuju dál. Poté co nám Javor ukáže domky ve kterých budeme bydlet tak se na ně letmě podívám a pokračuju v cestě. Vkročíme na oslavu a přivítá nás ticho. Opravdu, tohle všechno je skutečnost ve které mi hrajeme hlavní role. Usadím se na židli u stolu na který nám ukázal Javor. Opřu se a pozorně si prohlédnu mé spolujezdce. Naliju si červené víno a na talíř si dám nějakou zeleninu a pustím se pomalu do jídla. Pozoruju své společníky a jak se představují a co o sobě říkají. Asi bych se měla taky představit. Chvilku přemýšlím o tom co jim povím, sundám si kápi at je mi vidět do obličeje a představím se. Mé jméno je Arya Ellinoi a jsem šermířka. Ráda vás všechny poznávám. |
| |
| Elfí oslava. Podívám se na Assien. Dnes se chci jen bavit. Podé ibrátim svojí pozornost na šermíšku a kývnu hlavou. Taky tě rád poznávám Aryal. A dál si hraji s mincí a sledji bavící se elfi. |
| |
| Oslavy Také tě rád poznávám, Aryo Ellinoi. řeknu nově promluvící společnici. Pak se otočím směrem k těm dvou ostatním a pronesu: Myslím, že tím výrazem bavit jste jistě nemysleli bavit se hádkou. Nebo ano? Poučte starého čaroděje. dořeknu s lehkým násnakem smíchu a dál sleduji průběh té oslavy. Jsem zvědav, kdo z nás bude mít zítra kocovinu tak velkou, že nebude schopen vyrazit s námi. řeknu si v hlavě a opět se zasměji. |
| |
| Když dojdeme na oslavu, rád se posadím na židli, která mi byla nabídnuta. Prohlédnu si všechny kolem sebe a radostně se usměji při pohledu na malá elfčata. Prohlédnu si znovu své společníky. Zasměju se, když Zan narazí "oblíbené" téma dospělých a následující reakce Assien mě pobaví ještě víc. Asi bych se měl taky představit. Jmenuji se Deri, jak už říkal náš druidský přítel. Abych tak pravdu řekl, ani nevím kdo vlastně jsem. Nepoužívám meč, ale svůj gleiv. Je to taková zajímavá zbraň. Ze zad si sundám skoro dvoumetrovou tyč, na jejímž konci je přidělané ostří ve tvaru šavle, které má na obrácené straně od ostří jakési zuby, které slouží k zadržení nepřítelovy zbraně a k trhání nepřítele. Trochu nejistě si sundám kápi. Pod kápí se skrývá velmi mladý obličej, přesněji 17 let. Krátké hnědé vlasy jsou mírně zvlněné, hluboké modré oči nejistě sledují ostatní. Na druhé straně stolu se vznese z mísy jablko a doletí do mé ruky. S chutí se do něj zakousnu čekám až mi někdo odpoví. |
| |
| Napiju se červeného vína a prohlédnu si gleiv Deriho. Zajímavá zbran, znám jí. Měla jsem tu čest s ní bojovat a neni to zrovna hračka. Poslouchám dění kolem ale do žádné debay se už nezapojuji. Spíš se pk zase pustím do jídla a pozoruju jak se všichni baví na oslavě. |
| |
| Elfí oslava Vskutku. Je to zajímavý kousek. Jen aby nebyl moc dlouhý a těžký, kdyby jsme se ocitli někde v pasti. řeknu Deri a dodám: A mimochodem, rád tě poznávám. dál se vjenuji jídlu, konkrétně si naberu nějaký ten salát, maso už nechci ani vidět, celkem jsem se neuhlídal a mám až moc plný žaludek. Elfí orchestr zase začne jinou a to změní i pohyb mezi mladými elfy. Sáhnu do kaspy své tmavé tuniky, spíše černé, místy kombinované s bílou barvou a snažím se nahmatat knihu. Když ji konečně chytím za hřeb, velice se mi uleví, protože tenhle lexikon bych neměl ztratit a měl jsem trochu strach, jestli mi třeba nevypadl po cestě. Ještě vzpomínám na rady Assien, aby jsme starosti odložili stranou, ale nějak se mi to nedaří a občas se v myšlenkách vrátím k Javorovu proslovu tam v lese nebo myslím na nadcházející dny. |
| |
| S úsměvem a plnými ústy se otočím na Delganora. Neboj se. Umím si kolem sebe udělat místo. Mám na to své metody. A ten gleiv dokáže taky vskutku dost, když se s ním umí. Jinak tě taky rád poznávám. Je vidět, že když nikdo nic nenamítá na můj věk, zvedá se mi nálada. |
| |
| Pohledem přehlédnu i muže jenž se představí jako Der a podívám se na jeho kousek s jablkem. Hmm pěkný, Dari. Jo a rád tě poznávám. |
| |
| My se nehádáme. My si jenom vyměňujeme svoje názory. Odpovím Delganorovi a změřím si ho pohledem. Pak se zadívám na Deriho a jeho zbraň. Chytrost a obratnost se nedá měřit zbraní. Zhodnotím jí a vezmu si další kousek masa. A když už jsme u toho. Teďka by mě zajímalo, kdo všechno myslel to rád tě poznávám doopravdy. Ale s tím si nejspíš budu muset lámat hlavu sama. Povím provokativně a na všechny se postupně podívám. |
| |
| zadívám se na Assien a přihmouřím oči. Jo možná jo a možná taky ne. Rád poznávám i tebe doopravdy. Usměji se a drze se jí zadívám Assien do očí. |
| |
| Deriho zbraň mě opravdu zaujme, rozhodně více, než všechny ty řeči okolo. Již jsem měla možnost se s něčím podobným setkat, jen se takové zbrani říkalo jinak. ,,Takový mladík a v ruce tak nebezpečnou zbraň.", pomyslím si a zavzpomínám trochu na dny, kdy jsem byla v jeho letech, ještě pod ochrannými křídly kláštera. ,,Někteří jsou osudem nuceni dospět mnohem dříve. Otázkou však zůstává, zda to břímě unesou." pak si uvědomím, že si mladíka prohlížím až příliš dlouho a raději se znovu napiji vína. ,,Jen to s ním nesmím moc přehnat.", i z obyčejného vína se člověku může zamotat hlava. Raději tedy k pití i něco zakousnu. |
| |
| Važ svých slov. Někdy se nevyplatí. Opovím posměšně a naliju si ještě víno. Jen se na to podívejte. Na dlouhou dobu náš normální večer a my se tu bavíme o takových věcech. Trochu povrchní nemyslíte? Ale jestli se snad někdo baví a chce pokračovat, tak prosim. Jen snad omluví, že nejspíše beze mne. Cesta bude dlouhá a těchto rozhovorů bude ještě mnoho. Proto. |
| |
| Hmm jo někdy se to nevyplácí..někdy to i bolí. Povím a pak zmlknu. Hmm normální večer..co je vastně pro mě normální večer ? Žeby když prolézám oknem, nebo když kradu. Zauvažuji a zapřemýlím nad touto otázkou co jsem si tak blbě položil. |
| |
| Po chvíli dopiji víno a podívám se po místnosti. Pak po všech u stolu. Když dovolíte, tak půjdu spát. Měla jsem dlouhou cestu a ještě nás další čeká. Jen si užívejte dál. Aspoň nebudu navozovat takové nevhodné řeči. Povím a pomalu vstanu. Přejedu pohledem ještě po místnosti a poté odejdu. Zastavím se před budouvou a zadívám se na nebe. Připadá mi to jako věčnost, když jsem se ještě takhle probíhala já. Vzpomínky tíží. Neměla jsem se takhle vracet. Neměla. Jenže už to nevrátím. Třeba je to dobře a život mi připravil jinou cestu. Povzdechnu si a pokrčím rameny. Pak se svěšenou hlavou se vydám dál. |
| |
| Zadívm se za odcházející dívkou. Hmm nevhodné řeči...Nevím co ona dělá po oslavě.. Ale já měl na mysli krást, nebo trošku si vydlět příjde na to jak se na to člověk podívá. Pokrčím rameny a znovu si začnu hrát s mincí. |
| |
| Když Assine odchází, podívám se za ní. Netvrdím, že si dělám kolem sebe místo tou zbraní. Ale to nebudu dál rozebírat. Dobrou noc. Potichu sleduji, jak se elfové baví. Baví se jako vždy všichni bavili u nás. Každá slavnost byla něco vyjímečného. Přestože byla i třikrát v roce. Po tváři mi steče slza. Jednou ty vrahy dostanu. řeknu si jen tak pro sebe, ale moc si nedávám pozor, aby to nikdo neslyšel. Takže to bylo slyšet přes celý stůl. Naliju si trochu vody, víno nepiju. Zadívám se na elfčata až tak zamyšleně, že mi před očima běhají děti z mého dětského okolí. Sklenice mi v ruce praskne a já jako bych se probudil z tranzu. Podívám se na spoušť a začnu ji sbírat. |
| |
| Hostina Rozhlénu se po obrovské místnosti plné veselících se elfů. Vypadá to,že tady bude ještě veselo...,radostně se usměju. Usadím se za stůl.Rozhlédnu se po ostatních,když vidím,že už se dali do jídla,pokrčím pouze rameny a začnu taky hodovat.Nakrojím maso a zapiju to vínem. Sakra,měl bych se taky představit!,uvědomím si. Opatrně vstanu a ukloním se na všechny strany. Buďte pozdraveni Vznešení, a vy,moji nový přátelé,taky.Mé jméno je Atharas a jsem paladinem Helmova řádu. No ,a narozdíl tady od přítele,bojuji jen obyčejným mečem.S tyčí bych si asi moc nerozumněl...,dodám a usměji se. Poté se opět klidně posadím. Nakloním se k Derimu.To byla jen taková sranda,abych nějak oživil jinak nudnej monolog.,mrknu na něj. |
| |
| Hostina Sedím mlčky a hraji si z mincí a pozoruji okolí, jak elfí společnost tak své společníky. Najednou mě z apatického a poněkud nudného pozorování vytrhne přestavení Atharase. Usměji se a mince s níž jsem si hrál mi zmizí z ruky. Nakloním se k Atharasovi a s úsměvem mu jí vytáhnu z vlasů a pak přidám ještě jednu z ucha a podám mu je. Pak veselím hlasem pravím. Také tě rád poznávám vznešený paladine Atharasi. V očích mi vesele zajiskří a znovu se posadím. Ale ty dvě zlatky nechám před ním na stole. snad jsem ho tým nenaštval, nebylo to míněno nějak zle, ale máme se bavit. |
| |
| Hostina Chvíli úžasle sleduji Zana a dvě mince. Koukám,že před tvými ručičkama není v bezpečí ani královská pokladnice,že?,pobaveně se usměju. Nechtěl bych být tvým nepřítelem,který se bezstarostně prochází po potemělé ulici,zatímco má v zádech tebe!,uznale pokývnu hlavou. Jinak i já tě rád poznávám... Zloději Zane?To zní trochu neurvale,aby se neurazil...jenže jak jinak mu říct...šikovný Zane?No,to by snad ušlo...,přemýšlím zatímco mluvím. šikovný Zane.Tvé šikovné ruce se nám budou bezpochyby hodit!,dokončím větu. |
| |
| Hostina Rozesměji se a kouknu se na něj. No o královský pokladnici nic nevim tam jsem ještě nebyl..zatim. Pokrčím rameny. No taky doufam že se mám mí ruce hodí jinak bych se cítil hrošku nevyužitý. Podívám se znovu na něj a ušklíbnu se. Hmm no vzádech by mě nechtělo mít dost lidí.. Ty bys mě nechtěl mít v zádech a já zase vím, že bych se nikdy tváří v tvář nechtel setkat s tvím mečem. Usměji se a pokloním se. Určitě budeš také víc než dobrý v tom co děláš příteli. Pak se usměji a podám mu ruku. Tak od tetkon, už si budeme stát jen buk po buku příteli..snad nám to i prospěje. |
| |
| Chápavě se usměji na Atharase, po tváři mi ještě teče ta pitomá slza. Utřu ji a pozorně sleduji Zanovi triky s mincemi. Myslím, že si taky půjdu lehnout. Nebo spíš se projít. Rád se v noci procházím, ale v klidu. Dělával jsem to s mámou. Dokud to šlo. Poslední slova zmizí ve tmě. Obličej mi potemní. Zacvaknu gleiv zpět do jeho pouzdra a vyjdu ven z místnosti a ven do vesnice. Nasadím si kápi a tiše procházím vesnicí. Podívám se na nějaký vysoký strom a doslova na něj vyskáču. Bez použití rukou a téměř neslyšně vyskáču až do koruny, kde se posadím a sleduji noční oblohu. |
| |
| Rozesměju se. Tak ty by jsi nechtěl stát tváří tvář mému meči jo?,směju se. No když mi nebudeš šacovat kapsy,tak myslím,že to nehrozí,pobaveně se na něj usměju. Nabídnutou ruku samozřejmě přijmu a pevně ji stisknu. To víš,že ano,příteli,usměju se. Mám takovej pocit,že se budem všichni navzájem potřebovat,než to všechno skončí...,zašklebím se kysele. No ale tím si přece teď nebudem kazit oslavu ne?,dodám opět vesele a seberu obě mince. Jednu strčím mlčky Zanovi do ruky a druhou si strčím do kapsy. |
| |
| Vezmu si nazpět minci a zašnu si s ní zase hrát a usmívat se. Co bych z toho měl kdybych obral přítele ?..Akorád špatnej pocit..A jo naco si kazit oslavu kam mě někdo pozval ? Povím s úsměvem. A od kud jsi možná jsem tamtudy někdy procházel. Zeptám se ho s úsměvem jdyž mi mince opět zmizí v ruce. |
| |
| Otočím hlavu na Deriho.Všimnu si podivného výrazu v jeho tváři při zmínce o minulosti. Chudák,asi něco těžkého prožil...,podívám se na něj zúčasněně. Jenže kdo taky ne...,pak se i mě v hlavě začnou honit vzpomínky na minulost.Na tak blízkou a přitom tak dalekou. Úsměv se mi vytratí ze tváře.Mlčky se napiji vína a bezduše zírám před sebe,nevnímaje radost a veselý okolo sebe |
| |
| Neměl by ses takhle toulat v noci. Povím potichu Derimu a vyjdu potichu zpoza stromu. Zlo je i okolo nás a dokonce i v nás. A noc ráda očarovává. Jo a pokud jde o to, co jsem řekla ve vnitř. Nechtěla jsem ti tím říct nic zlého. Copak bych snad mohla? Zeptám se a zasměju se. Možná ti připadá, že jen vrážím nůž do zad. Ale jen nejsem zvyklá na společnost a neříkat co si myslím. Povím hnedka potom a zadívám se na měsíc. |
| |
| Odkuď jsem?Odkuď jsem?...vždyť já už ani nevím,odkud jsem!,letí mi hlavou. Já...jsem z...,sklopím oči do stolu a chvilku mlčím. Pak opět zvednu hlavu a podívám se mu do očí. já už jsem nejsem odnikud...vše co jsem měl,jsem nenávratně ztratil...,hlas se mi zlomí.Zakašlu,abych to zamaskoval,ale ani nepočítám,že by to mělo nějaký efekt. |
| |
| To je v pohodě. Nijak se mě to nedotklo. Jsem zvyklý na podobné věci. A neboj se o mě. Na mě zlo jen tak nemůže. Pokud nevyleze přímo ze mě. Ale to jen až najdu ty, díky kterým jsem teď tady. Nepodívám se na Assien. Tiše sleduji měsíc stejně jako ona. Zlo je možná všude kolem, mě už šak víc ublížit nemůže. Už proti mě nic neudělá. Není nic, na čem by mi záleželo, můj vlastní život po mě nemá smysl. |
| |
| Chápavě pokývám hlavou. Život je drsný i já toho stratil dost..promiň mi tu otázku..já.. Pak zavrtím hlavou a napiji se z korbelu piva. Někdy moc mluvim. pak se opět ponořím do mlčení. |
| |
| Hostina ,,Opravdu podivná společnost.", pomyslím si, když vás všechny v tichosti sleduji a poslouchám. Jak jsem zjistila, nikdo mi nevěnuje pozornost, tak mohu v klidu odhadovat, co je kdo zač. Toho mladého chlapce je mi celkem líto, ještě smutnější však je, že přede všemi ukazuje svou slabost. Ačkoliv máme od této chvíle držet pohromadě, nikdy si člověk nemůže být jist, zda ten, kdo se tváří jako tvůj nejlepší přítel, není jen obyčejný zrádce, co hledá příležitost, kdy ti zapíchnout dýku do zad. Ačkoliv nejsem nijak stará, naučila jsem se jisté obezřetnosti. ,,Věřit můžeš vždy jen sám sobě.." |
| |
| Ale né-nic se nestalo...to já si jen tak zavzpomínal!,usměju se opět. A co ty-jakej je tvůj příběh,jestli to teda není tajemství.,zeptám se a napjatě čekám na odpověď. Aspoň přijdu na jiné myšlenky...,myslím si. |
| |
| To by ale měl. Život je to jediné, co vlastně máme. Je to křehká věc, a proto by se toho mělo vážit. Podívám se na Deri. Zkus to brát takhle. Jsi tu proto, že ti to tvůj život připravil. Možná najdeš to co hledáš, možná najdeš něco jiného. Po téhle zkušenosti už nebude život takový, jaký byl. Všechno se změní. Třeba je to jen další šanci, jak si toho života vážit. |
| |
| Trochu se zamyslím nad slovy Assien. Zatím nic takového není. Zatím jsem nenašel nic, co by mi mělo život osvětlit. Třeba jednou najdu. Zatím však nic takového není. Vstanu a rozhlédnu se. Pohlédnu na zem, je to zhruba patnáct metrů. Pokrčím rameny a ledabyle skočím dolu. Dopadnu na zem. Nic mi není. Zvednu se z pokleku a otočím se na Assien. Mít něco na čem ti záleží znamená oslabit sám sebe. Kdybych měl přemýšlet při každé věci kterou udělám, že když se mi něco stane, ublížím jí tak, protože ona o mě má strach, nikdy bych nikam nedošel. Chápu, každý má svůj názor a bere to jinak, ale já to beru takhle. |
| |
| Hostina Usměji se a pohodlně se usadím. Hmm tak mocného paladina by zajímal příběh jednoho zlodějíčka ? Tak jo narodil jsem se v jednom z hlavních měst království lidí..... Od svých deseti jsem žil na ulici. Tam se mě ujal cech a vychoval mě a udělal ze mě o co jsem. Zloděje a jednoho ze svých. Pak jsem opustil to město a odešel..Toulal se navštívil různá. Města. Zadívám se na Yamasen. Byl jsem i ve Fomě. No potalk jsem dost lidí...Po nějaké době jsem se seznámil s jednou kouzelnicí..nějakou dobu jsme spolu žili..Pak, ale no jednoduše řečeno vyměnila svůj život za ten můj. Povím tichým hlasem. Od té doby se toulám světem, jsem tam a tady. A nyní jdu na jednu výpravu. Podívám se po všech u stolu s usměji se. Jo a ještě něco nehrajte se mnou nikdo kostky a ani karty..nevyhráli by jste. Povím s úsměvem. Pokud bych to nechtěl. Tak tohle je můj příběh..život jednoho zloděje. |
| |
| Hostina Když se Zan zmíní o mém rodném městě, zpozorním. ,,No, řekla bych, že při své šikovnosti jsi se ve Fomě měl moc dobře.", upřímně se usměji. ,,Je to známá obchodní křižovatka a místní patronka přeje obchodu.", osvětlím trochu situaci ostatním. Možná mě nakonec i těší, že se našlo něco, co mě donutilo promluvit. Zase bych nechtěla, abych na ostatní působila nějak nepřátelsky a nekomunikativně. ,,A ano, kouzelníci...a především pak ženy jsou hodně složité osobnosti, pokud je člověj obdařen silou, jen tak se jí nemůže vzdát.", dopovím. ,,No a jestli byla také ve skužbách bohyně Rily, muselo to být opravdu zvláštní spojenectví.", v duchu se pousměji. |
| |
| Mlčky si vyposlechnu Zanův příběh. Zajímavé..hold dítě ulice,že?,usměju se. Jo a kostky s tebou fakt hrát nebudu,to se neboj.,zasměju se vesele. Poté se podívám Yamase. Ale...ty taky mluvíš?,směju se. |
| |
| Hostina Usměji se. No neměl jsem se tam vůbe špatně..docal se mi tam i líbílo.. Povím Yamasen. A pokud jde o tu kouzelnici... Zachránila mi život když se postavila sylnějšímu mágovi a také ho porazila, ale stálo jí to život. Když umírala dala mi zvláštný zbraň.. Povím. A zadívám se na ní. |
| |
| Hostina Atharasova poznámka se mi zdá trochu nevhodná. Vůbec mi jeho chování moc nekoresponduje s tím, kým má být, tedy paladinem. Ale přesto mu opatím také úsměvem. ,,Ale jistě, však jsem se vám již i představila.", odpovím. ,,Jenom jsem pak nemohla najít nitku, která by mě mohla do vašeho rozhovoru nějakým způsobem zapojit.", dodám vzápětí. A je to pravda pravdoucí. |
| |
| Zavrtím hlavou a povzdechnu si. Jednou to třeba pochopíš. Pochopíš, že na světě není jenom pomsta nebo zlo. Jednou to pochopíš. Zašeptám a pomalým krokem se vydám do tmy. Na světě jsou i ostatní. Jak ty, tak já, všichni vevnitř. Pomsta nikam nevede. Jen do záhuby, protože s ní se nic nevyřeší. Budeš bloudit tak dlouho, dokud to nepochopíš. A to bude ještě nějakou dobu trvat. |
| |
| Tiše sleduji jak Assien odchází. Chápu ji. Kdysi jsem měl někoho, na kom mi záleželo. Ale ten je mrtev. Já v to doufám Assien. řeknu nahlas za ní do tmy. Rozejdu se do svého příbytku, stáhnu si kápi, svleču se, rukou si přejedu napříč hrudí, gleiv po stavím tak, abych na něj dosáhnul a lehnu si. Téměř okamžitě usnu. |
| |
| Však mě je to jasné,jen jsem chtěl nějak navázat rozhovor a nevěděl jsem jak...,usměju se. Jinak doufám,že moje poznámka nebyla přílíš nevhodná,ale když už je dneska ta poslední noc,kdy se můžeme bavit,tak přece nebudu dělat povzneseného nad takový druh zábavy...,řeknu provinile. |
| |
| Hostina Trochu posmutním, když tak poslouchám Zanova slova. ,,Musela to být opravdu hrozná ztráta, zvláště pak, když se jednalo o osobu, jež byla jeho srdci nejbližší a obětovala se pak právě pro něj. Zachránila mu život, ale za jakou cenu? Ty chvíle, kdy byl najednou sám, musely být tím nejvetším utrpením. Mnozí to ani nezvládnou...Zan bude možná i opravdu silná osobnost, když se s tímto osudem dokázal poprat., přemítám tiše... ,,To je mi opravdu líto. Muselo to pro vás být opravdu strašné.", z příma se na něj zadívám, v mých očích je pochopení. ,,I Já vlastně ztratila toho, jež jsem milovala. Ačkoliv za úplně jiných okolností.", zavzpomínám na svá dětská léta a na muže, jež mi popletl hlavu. ,,Araym, jen ten...teď už ani jeho naříkajícího ducha nikdy nespatřím." Snažím se odehnat smutek, který se mi vkradl do očí a snad i díky Atharasově poznámce se mi to podaří. ,,Ale ne, nic se neděje. I když přesto si nemyslím, že je tato hostina poslední příležitostí, kdy si budeme moci promluvit. Snad nebudeme cestovat v naprosté tichosti.", ušklíbnu se, možná tak trochu lišáčky, i když v očích jsou stále ještě stopy smutku. |
| |
| Pomalu se rozejdu k jednomu z našich příbytků a vejdu dovnitř. Pořádně se rozhlédnu okolo a dojdu k posteli. Položím si věci stranou a dýku si dám pod polštář. Pak si sundám plášť s botama a dám si je k věcem. Přejdu k oknu a zadívám se do noci. Děkuji ti, můj pane, za dnešní den a prosím tě, aby jsi mě ochraňoval i nadále. Musím splnit pro tvé i ostatních dobro. Musela jsem tak narychlo odejít a ani tě o to poprosit. Snad to pochopíš a stále budu cítit tvoji přízeň. Dej mi svoji sílu, dovednost i chytrost. Já věrná se před tebou skláním a prosím tě o to. Zlo je zlo a smečky by zahubilo. Děkuji, můj pane. Poté si lehnu do postele a po chvíli usnu. |
| |
| Hostina Podívám se na Atharase a usměji se. Poslední ? Ale kdež.. zábavi si užjeme kde koliv..Ať jsi na hostině..nebo se potuluješ nočním městem..jde jen o to něco k té zábavě nalézt. pak se zadívám na Yamasen. Jo bylo první noc jsem nespal s přál jsem si abych byl já ten mrvej a ona žila..Další den jsem spackal jednoduchou prácičku..jen abych se mohl postavit čtyřem strážím a všechny je zabít. Pokrčím rameny. Ale po krátké době jsem se z toho dostal a můj život se vrátil do starých kolejích. Zase jsem byl tím podivným zlodějem a hráčem jako předtím..Protože jen tak jsem si mohl zachovat živit a nezbláznit se ze ztráty ženy. Jež mi byla dražší než život. Povím a pokrčím rameny. Alespoň jsem se při těch bláznivej kouskách naučil zacházet s tou vražednou zbraní co mi darovala. Usměji se. A cestovat potichu..ne to rozhodně ne..ta by byla nuda. Povím a rozesměji se. |
| |
| Hostina ,,Tak to jse skoro až obdivuhodné, jak ses s tímto údělem dokázal smířit.", odpovím. ,, Buď bude opravdu silný, nebo i tak chladný. I když lidé, jako je on musí mít silnou vůli. Jediné menší zaváhání a může je stát život...Skoro jsem ráda, že jsem si vybrala poněkud bezpečnější cestu." ,,Myslím, že mě trvalo trochu déle, než jsem se z toho vzpamatovala.", řeknu a hned na to se napiju lahodného vína. ,,Ale snad bude i moudřejší věnovat se nějakému příjemnějšímu tématu. Každý má své jizvičky na srdci a na duši. Ale neměl by jim podléhat.", vzpomínky se z mých očí již vytratily. Teď na to všechno, co jsem prožila, vzpomínám spíš v dobrém. ,,Jen jestli se ten mladík nenechal příliš pohltit svou minulostí, ale kdo ví, jak moc je živá.", jen na chvilku se otočím směrem ke stromu, kde ještě před chvílí seděl... |
| |
| Hostina Hmm některé staré rány by se neměli znovu otevírat. Všichni toho máme za sebou jistě dost a každý se tím prokousl jak umí..nebo neumí..Hmm možná jsem jen blázen nebo příliš chladný zloděj, ale díky tomu ještě žiji. Pokaždé když něco dělám tak musím mít na paměti, že to taky může bejt to poslední co udělám. To právě zkušenosti z nás dělají to co jsme. Povím potichu a usměji se. Jsem zloděj a tím také zůstanu dokud bud žít..do posledního mého prašivého dechu. Pak se zasměji. Hmm je to stejně zajímavé kolik různých lidí se tu sešlo a jdou za jedním cílem. |
| |
| Hostina ,,Za stejným cílem?", zpozorním.,,Kdo ví, kam nás náš úkol zavede, ale každý z nás má jistě i nějaké své osobní cíle. Možná jsou pro něj i důležitější..", odpovím, s teď už takřka všudypřítomným, úsměvem na rtech. ,,Ale kdo ví, zda na naše cíle vůbec zbyde čas...nebo se jejich naplnění ani nemusíme dožít.", pomyslím si. I přestože je okolo nás tolik ruchu, začne na mě pomalu padat únava. Poslední dny jsem toho bohužel příliš nenaspala. A ještě se k tomu přidala síla elfského vína. ,,Dnes je ale opravdu nádherná noc.", změním náhle téma. ,,Už na mě popravdě začíná doléhat únava, nejspíš se s vámi brzy rozloučím.", pokračuji dál..,,Ačkoliv bych neměla jít spát hnedka po jídle.", to může být i vhodným argumentem pro to, abych se pokusila únavu alespoň trochu překonat, pokud bude vhodné téma k řeči. |
| |
| Oslavy a hostina Celý večer, co tam sedím, jsem potichu a poslouchám, co ostatní říkají. Pečlivě rozebírám v hlavě významy hovorů, které tu mí společníci vedou a data vypovídající o charakteru každého z nich se snažím zapamatovat si. Aspoň budu vědět, kdo je jaký a co od něj můžu v danou chvíli čekat. Občas si vezmu nějaký ten záskusek nebo se znovu a znovu napiji šťávy. Večer se brzy změní v noc a já cítím, že bych již také potřeboval odpočinek, ale zatím to není tak nutné, takže ještě chvíli vydržím sedět zde. Třeba se něco zajímavého dozvím. Za stejným cílem? zaujme mě poslední hovor Yamasy. Mým cílem vždy bylo co nejvíce poznat svět a naučit se magii. a pak se ještě zamyslím: A je pro mě důležitější magie a svět nebo tento nový úkol? Mslím, že nový úkol dostane přednost... přemýšlím a stále mlčím. |
| |
| Oslava Stále se dívám na probíhající oslavu a u toho jim a piju víno. Jen letmě poslouchám rozhovor společníku. Že je to baví si vyprávět rány minulosti? Prohlédnu si všechny sedící u stolu a dojím svou večeří a dopiji víno. Poté se postavím a pousměju se. Pro dnešek se už vzdálím od stolu budu se chvíly bavit a pak už půjdu spát. Dobrou noc. Odběhnu ke Kernim a připojím s ek oslavám. |
| |
| Hostina Tak to jsem potěšen,že jsem tě neurazil.,povím s všudypřítomným úsměvem Yamase. Předpokládám,že jsi kouzelnice,že ano?Máš nějaké zaměření na konkrétní školu magie?,zeptám se zvědavě. S kouzelníky nejsou žerty.Dobře,že nějakého máme na své straně,jelikož bude určitě spousta věcí,které pudou vyřešit jen pomocí magie...,myslím si. |
| |
| Hostina Opřu se a napiji se piva. Zadívám se za odcházející šermířkou . Dobrou noc Povím za odcházející ženou. Hmm osobní cíle ? Jaké jsem měl osobní cíle ? Chodím po světe a provádím řemeslo…No uvidíme jak to s těmi cíli bude. Usměji se. Noc je nádherná pokaždé. A také pokaždé jiná. Podotknu a zadívám se na společnost u tohoto stolu. Kdy jsem byl vlastně naposledy pozvanej na hostinu ? Pozvanej a ne že jsem se pozval..Pozvat jsem se pozval už několikrát..Ale pozvanej jsem byl jen párktá. Usměji se. Kdy vás vlastně někdo pozval na vaší poslední oslavu ? Zeptám se s úsměvem. Na tý posledný jsem si to docela užil. A zazvpomínám. |
| |
| Hostina Chvilku se zamyslím nad otázkou Atharase. ,,Konkrétní školu? Hm, myslím, že ne. Nedá se to ani tak nazvat. Ale jak jsem již řekla, mojí patronkou je bohyně Rila.", odpovím mu tak lépe, jak jen dovedu. Nedá se říct, že by mé schopnosti byly nějak úzce zaměřené, nestudovala jsem ani jeden obor příliš dopodrobna. ,,Také vám přeji dobrou noc.", rozloučím se vlídně s Aryou, když se rozhodla naši společnost opustit. Ale nejspíš ji budu brzy následovat. ,,S tou nocí máte pravdu. Dnešní je jako stvořená snad pro menší procházku, ale možná by to bylo i neslušné.", otčím se opět k Zanovi. ,,A nebyla jsem účastníkem mnoha oslav, ty jsou výsadou jiné společnosti, než té, do tkeré patřím já.", odpovím pak na druhou část jeho otázky. |
| |
| Hostina Také ti přeju dobrou noc,Arya Ellinoi. Bohyně Rila?Tu neznám...omlouvám se za svojí kacířskou otázku,ale můžeš mi ji trochu objasnit?,zeptám se a cítím se trapně,jelikož je mi blbé,že ji neznám. Pak se otočím na Zana. Na jaké hostině jsem byl?,zeptám se a ani nečekám na odpověď,jelikož se vlastně ptám sám sebe. Kdy já vůbec byl naposledy na něčem podobném...,přemýšlím. Asi tě zkalmu,příteli,ale žádný příběh nemám.Musím říct to samé jako Yamase.Hostin jsem se účasnil pouze v kruhu ostatních paladinů,jinak ne.,řeknu. |
| |
| Hostina Usměji se. Hmm no já co jsem byl na jedný dokonce pozvanej..no vzal jsem si jako doprovod jednu kolegini..a na konec jsme jí museli trošku vespěchu opustit..byla to blbá snobská hostina..kde si ale dva zloději docela přivydělaly..ale docela tam byla nuda. Povím znechuceně. |
| |
| Hostina Zasměji se, když Zan řekne svou předposlední část věty. Kde si zloději docela přividělali? a znovu se směji. Myslím, že bych si měl možná hlídat svůj mešec. Ale Zan říkal, že nás neokrade, když mi zmizí měšec, hned budu vědět, čí je to práce. Ale teď by to mohl udlat klidně někdo z elfů. Někteří z nich nejsou takoví, jací obvykle elfové bývají. A zloději tam jsou také. Musím dávat pozor, až bude třeba. přemýšlím. |
| |
| Hostina Podívám se na postaršího mága a usměji se. Jo docela jo..Jednak nám tam pár hodných a milých měšťanů z toho města darovalo svá měšce.A taky ráčili něco prohrát v kostkách. Navíc měl pán domu před námi chovanou pěknou sbírku šperků,ale nakonec jsme se na ní podívaly..No a pak jsme usoudili, že oslav, už bylo dost. A že je tudíž načase zanechat jídla, pití i tance a vytratit se jako pára nad hrncem. Usměji se při té vzpomínce. Hmm byla to pěkná prácička, ale majitel těch šperků na tu hostinu asi nevzpomíná, tak dobře jako dva zloději co tam tenkrát byli. |
| |
| Hostina Zaujatě poslouchám Zanovo vypravování. Chudáci hostitelé,ti se asi divili...copak nevěděli,že si pod střechu zvou zloděje?! Zajímavé vypravovaní...a taky poučné-všechno si zamykat nejlépe na tři zámky!,řeknu. A to hostitelé nevěděli,koho si zvou pod střechu svého domu?,zeptám se. |
| |
| Hostina Usměji se. Ani dva zámky by ti nepomohli, příteli. No a pokud jde o to jestli to věděl. Ne nevěděli, já jsem v té době na nějaký čas vystupoval, jako tulák a hráč karet. Nechal jsem toho chlápka co mě pozval párkrát vyhrát.A na vrch jsem přihodil historku o tom. Jak mě při mé obchodní poutí přepadlí strašní zloději a já sám jen tak, tak vyvázl živ. Pak jsem se ho zeptal jestli by mě nemohl seznámit s pár obchodníky, abych se mohl zase postavit na nohy a tak. No a po tom co jsem přidal pár lichotek na jeho adresu. Mě a mojí kolegyni pozval na hostinu, jenž pořádal. A tak jsem se tam dostal já i moje tehdejší přítelkyně. Usměji se a mrknu na něj. |
| |
| Hostina Předpokládám,že s majitelem už jsi nikdy neměl možnost setkat se osobně,že ano?,zeptám se,ale ani nečekám na odpověď,jelikož je zbytečná. Zívnu.Ústa si zakryju dlaní,rozliju při tom skoro víno,stojící přede mnou.Korbel se zakymácí,ale nakonec zůstane stát na místě. Uf,to bylo těšné...jsem už nějaký unavený,asi půjdu spát.... Nechci kazit veselou atmosféru,ale neměli bychom jít už spát?,zeptám se ostatních. Je docela pozdě a mám pocit,že zítra budeme potřebovat všechny síly.,dodám. |
| |
| Hostina Ano, podle mě máš pravdu, Atharasi. Já osobně tedy už jdu, cítím se velice ospale. Přeji dobrou noc všem. řeknu, zvedám se a odcházím do své chatičky, která mi byla přidělena. Uvnitř si to jen krátce prohlédnu, zjistím, co kde je a vytáhnu svoji knihu, nalistuji stránku a začnu číst nějaké úryvky. Zanedlouho jsem již tak znaven, že už jdu spát. |
| |
| Pokynu mu.Také ti přeji dobrou noc.,řeknu. A vám ostatním taky.Jsem už unaven a půjdu si lehnout.,pravím. Jinak pokud můžu,tak vám radím brzy to samé...,dodám a usměji se. Zvednu se od stolu.Naznačím úklonu hlavou a odcházím do své chatrče. Prohlédnu si svojí chatku.Hmm,není to luxusní ložnice,ale útulná vskutku je.,řeknu si. Odložím své věci na stůl,vysleču se do spodničky a ulehám na postel. Užijme si to tady,dokud to jde.Zítřek už tak přívětivý být nemusí...,s touto myšlenkou blaženě usínám... |
| |
| Hosina Ale, to jdou všichni fak spát ? dyť noc je ještě mladá.. Pomyslim si s úsměvem. Zadívám se za odcházejícími lidmi a pokrčím rameny. Pak se znovu podívám na společnost u stulu, tedy na ty co tam ješt zůstaly. |
| |
| Oslava Chvíly si užívám atmosféry oslav a poté s ejiž vydám do jednoho z domku co nám přidělily. Prohlédnu si ho. No radši bych spala venku, ale radši poslechnu a budu spát tady. Sundám si můj černý plášt a položím ho na židly, poté si opláchnu obličej. Hlavou s ei honí spoustu myšlenek, ale snažím se je ignorovat. Sundám si boty a odložím si šavle a všechny dýky, lehnu si a jednu šavly mám pořád u ruky. Po nějakém rozímání usnu. |
| |
| Hostina Chvilku jen tak nečinně poslouchám vyprávění ostatních, dokud se pomalu nezačnou trousit do svých dočasných příbytků. ,,Dobrou noc.", popřeji jim a sama již uvažuji o tom, že tuto společnost pro dnešek opustím. ,,Jak se zdá, nejsem jediná, kdo je tu již unavený a potřebujeme načerpat nějaké síly na zítřek.", promluvím k těm, co tu zůstali. ,,Proto se s vámi pro dnešek loučím. A doufám, že se s vámi ještě ráno setkám.", pronesu a při těchto slovech se zvednu ze židle a s menší úklonou společnost opustím. Zamířím přímo k mému obydlí, kde mám strávit dnešní noc. ,,Vypadá to tu celkem útulně, jistě se mi tu bude dobře spát. Snad mě nebude ve spánku už nic rušit.", pomyslím si, když si domek prohlédnu. A ani moc dlouho neváhám a převléknu se do dlouhé prošívané bílé košile, ve které obvykle spávám, pokud zrovna netrávím noc v přírodě. Pak ulehnu a zanedlouho poté se ponořím do říše snů. |
| |
| Oslava Po nějaké době se zvednu a zadívám se na zbytek lidí u stolu. No přátelé já jdu taky spát..jak už bylo řečeno, zítra nás čeká dlouhá cesta. Dobrou noc. Povím jím a vydám se k chatkám, tam si jednu namátkou vyberu a potichu vstoupím. Na jedné ze dvou postelích si povšimnu ležící ženy. Dojdu ke druhé posteli a sundám si plášť, boty, vyndám své dvě dýky z pochev u pasu, a spolu s bičem je položím na zem. Pak ještě z boty vytáhnu dýku se zelenou čepelí a také jí položím na zem k ostatním zbraním. A natáhnu se na postel. Hmm jak se ti líbilo na oslavě ? Zeptám se Arya Ellinoi. |
| |
| Pokoj Pokouším se usnout, ale vůbec mi to nejde až uslyším otevírání dveří tak sebou trhnu. Hned jak poznám Zana zase se uklidním a odpovím. Vzpoměla jsem si dětství a bylo to fajn, se po dlouhé době odreagovat na oslavě. |
| |
| Pokoj Jo dětsví...taky bych vzpomínal pokud by bylo na co a vlastně..já měl děství dost krádké. Povím a zašklebím se do tmy. Ajaký odreágování..tyt jsem se tam docela nudil. Prohodím s úsměvem |
| |
| Pokoj Kdybys neseděl na židly jako nějaký stařec tak by ses dokázal odreagovat. Ach jo, vzpomínky chci je vymazat nemam ráda vzpomínky nesnáším je. Nejradši bych přišla o pamět. Stále se tvářím docela lhostejně. |
| |
| Pokoj Zasměji se Jo to my starci máme ve zviku, a ještě sem tam prohodíme mějakou tu historku z mládi a tak. To jsem si ale vybral nocleh. Ale některé vzpomínky jsou lepší než jiné. |
| |
| Pokoj Bez komentáře. Radši už půjdu spát zítra bude náročný den. Který si hodlám užít. Dobrou noc. Otočím se na bok a zavřu oči. |
| |
| Pokoj Zadívám se na strop. Dobrou noc Zavřu oči a pomalu usínám. |
| |
| Většina lidí z naší skupina už se odebrala ke spánku, moc se mi nechce, ale uznávám, žámáme před sebou dlouhou cestu spánek je potřeba. Vydám se vhledt nějaý klidný kout, kde i já složím hlavu. |
| |
| Konec hostiny Po různě dlouhé době slavení jste se všichni odebrali do chatek kde jste strávili noc. Elfí hostina skončila na začátku nového dne, kdy se rozešli i poslední elfové do svích příbytků. Ráno Ráno vás probudí zpěv ptáku a ranní slunce. Poté co vyjdete z chatek se vám naskytne pohled na pracující elfi. Zaslechnete zvonění kovu o kov z nedaleké kovárny, každý z elfů, jako by měj nějakou činnost, nebo úkol jenž vykonává s precizností jemu vlastní. Někteří uklízejí po oslavě, jiní se připravují na lov, jedni dělají to a jiní zase ono . Efí osada žije životem a prací. Na kraji osady vás čeká Javor i s touženou jež mu dělala včera společnost. Oba se na vás usměji a skoro současně vás pozdraví. Pak už mluví jen Javor. Je čas se rozloučit, přátelé. Na cestě těmto lesy vás nečeká žádné nebezpečí..ale zato, za jejich hranicemi se mějte na pozoru. Cesta pěšky bude lepší, stejně by jste s koňmi nemohly do hor jenž vám stojí v cestě do míst, v nichž by jste měli najít Takona. Podívá se na vás a usměje je. Hodně štěstí přátelé. Poté se oba otočí a odejdou nazpět do vesnice, a vy se vydáte na cestu lesy elfů. |
| |
| Ráno Ráno mě prodí zpěv ptáčku tak s epozvolna probudím a posadíms e na posteli, všimnusi že můj společník ještě spí tak se posadím na posteli a obuju se. Poté vstanu a opláchnu si obličej ledovou vodou. Vyspala jsem se docela dobře. Promyslím si jak jsem se vyspala a u toho si připevním všechny mé zbraně na opasek a obleču si dlouhý černý plášt a na záda si obleču batoh. Pomalu výjdu z chatrče a prohlídnu si všechny elfy jak pracují a dávají všechno do pořádku po včerejších oslavách. |
| |
| Ráno Ráno mě probudí ptačí zpěv posadím se na posteli koutkem oka zahládnu jak z chatky odchází Arya Ellinoi. Kruci spal jsem nějak tvrdě. Vynadám si v duchu a seberu si sví věci ze země. Dýky vrátím do pochev na opasku a tu se zelenou čepelí nazpět do boty, ještě si připevním bič na opasek a vše je na své místě, pak vyjdu ven. Před chatkou si povšimnu pracujících elfu a také Arya Ellinoi. Dobré ráno. Povím jí, vyslechnu to co nám povídá Javor, zadívám se za odcházejícím párem a pak se vydám s ostatními na cestu. |
| |
| Ráno Všichni z vás jenž včerejšího dne přijeli na koních je ráno naleznou vedle chatek v nichž nocovali. Po vašem odchodu se o vaše zvířata budou elfové starat, jako o vlastní. Vaši koně budou v dobrých rukách, v těch nejlepších na světe. |
| |
| Ráno Ničím nerušený hluboký spánek, který jsem si mohla dopřát až po velmi dlouhé době, přeruší první sluneční paprsky, které mě pošimrají na tváři. Je to opravdu příjemné probuzení, doprovázené hravým štěbetáním ptáčků. Příroda je tu opravdu panenská, aby taky ne, v rukou elfů. Po takovémto probuzení si nemohu dovolit ani žádný spěch, nechci ničím rušit harmonii dnešního dne. ,,Kdo ví, zda jsou již ostatní vzhůru.", ptám se sama pro sebe, ale předpokládám, že i ty největší spavce musí vytáhnout čistý ranní vzduch na nohy. Pomalu obléknu svůj šat a ještě si nezapomenu učesat své bohaté kadeře, do kterých si pracně vpletu své stříbrné ozdoby. Větší pozornost věnuji i svému zdobenému pásku, který teď těsně obepíná mé úzké boky. Plášť se znakem Rily tentokrát složím do cestovního vaku, více ho již není potřeba a zbytečně by se ošoupal. Pak vyjdu ven do ranního slunce a dostanu tak i odpověď na otázku, jež jsem si před chvilkou v mysli pokládala. Usměji se na ty, jež už čekají před vchodem svého příbytku. ,,Dobré ráno.", pozdravím je s úsměvem na rtech, vypadám příjemně odpočatě a zřejmě budu i dobře naladěná. |
| |
| Vyslechnu Javora. U chatky spatřím Rona, příjdu k němu a pohladím ho. Budeš mi chybět, vydržel jsi semnou celý rok což stojí za odměn, budou se o tebe starat elfové, budeš jako doma to mi věř. Z kapsy u sedla vyndám jeho pamlsky a pár mu hodím do pusy. Určitě s eještě uvidíme, víš přeci že mě se jen tak nic nestane, a ty si to tady pěkně užij. Pro sebe se pousměju a ještě jednou na posledy ho obejmu a vrátím se k Zanovi. Ano, taky přeju dobré ráno. Pomalu se vydám za ostatními do lesa. |
| |
| Ráno mě probudí sluneční paprsky a po chvíli pomalu vstanu z postele a pořádně se protáhnu. Upravím se a sbalím si všechny věci. Tentokrát i plášť. Vyjdu ven a rozhlédnu se okolo. Nyní bez pláště lze spatřit, jak mám vytetovaného vlka ve skoku přes celá záda. Tohle jsem neviděla dlouho a je dobré to zase vidět. Zamyslim se na chvíli a pak se vydám za Javorem. Vyslechnu ho a zadívám se, jak odchází. Dojdu ke svému koni a začnu ho hladit. Počkej tu na mě Arsi. Budeš se tu mít dobře. Brzy se snad vrátím. Neboj. Potom budeme zase spolu. Zašeptám mu a naposled se mu podívám do očí. Poté se rozeběhnu za ostatníma. Cesta bude dlouhá. Tak pojďme, i když pár minut navíc už teď nic neznamená. |
| |
| Ráno je opravdu vydařené ani se mi neche vstávat,ale je třeba vyrazit dál. Jávor se s námi rozloučí a vyšle nás hledat nějakého Takona, který by nás měl nasměrovat dál. Budeme se honit jako se honí liška za svou oháňkou. Dobrá ráno, popřeji všem, kdo už jsou vzhůru nevím sice přesně kde žije Takon, ale určitou předtavu mám zamyslím se a zapátrám ve své paměti a ve svých kapsách po hrubém nákresu, něco jako mapa. Teď se nácházíme v Elderských lesých a moje poslední zpáva o pobytu toho to muže,je z Delberského hvozdu. Doufejme, že od té doby nepřesídlil. Rozhlédnu se po ostatních Vyrážíme |
| |
| Ráno v lese Probudím se hlukem z venčí, nejspíš již elfové začali žít svým normálním životem a mě to probudilo. Otevřu oči a teď si uvědomuji, že sedím u stolu a hlavou ležím ve své velké knize. Rychle vstanu a připravím všechny věci, knihu zavřu a dám ji zase do té velké kapsy, načež se vším vybavením vyrážím ven ze dveří. Venku mě zaplaví světlo. Chatka, ve které jsem spal, byla trochu stranou od ostatních a taky byla částečně v zákrytu, tudíž jsem světlo při svém probuzení neviděl. Podívám se jinam a mé staré oči spočinou na skupince mých společníků. Vyrazím tedy k nim, cestou se opíraje o hůl, velkou a magickou. Když k ostatním dorazím, jenom řeknu: Dobré ráno. a vidím, že už byli pomalu na odchodu, tudíž jsem přišel v pravý čas. |
| |
| Ráno Ranní paprsky svítící mi do obličeje mě donutí otevřít oči. To už je ráno?Ta noc utekla nějak rychle... Vstanu,opláchnu si obličej v misce s vodou,který leží u mé postele.Navléknu si brnění,meč upevním do pochvy.Těch pár zlaťáků,které mám strčím do měšce. Poté vyjdu před chatrč.Chvíli zvídavě sleduji pracující elfy.Jako včeličky... Všimnu si ostatních členů mé družiny,kteří míří směrem k lesu.Vyrazím proto za nimi. U brány brány vyslechnu Javora. Tohle bude dlouhá pouť....Poté se s ním a ostaními elfy rozloučím,poděkuji za pohostinost a rozejdu se za svými novými přáteli. Dobré ráno vám všem!,pravím,když je dojdu. Tak jak jste se vyspali na naše dnešní dobrodružství?,zeptám se... |
| |
| Vyspali? Zopakuju a zapřemýšlím. Pak se zasměju a po chvíli odpovím. Ušlo to. Jsem zvyklá sice na něco jiného, ale nemůžu si stěžovat. Přeci jenom jsem nějakou dobu žila takhle. Jen se asi nějakou dobu nevyspíme jako teďka. Znovu se zasměju a podívám se po ostatních. Nejsem zas taková mrcha, ale proč mě tak baví ostatní provokovat. Jiné poměry. Jen mě mrzí, že jsem tam musela nechat Arse. Ale co nadělám. |
| |
| Cesta Jak jsem se vyspal ? Dobře i když je to trošku nezvik jít spát tak brozo. Povím s úsměvem a zadívám se po lese jím procházíme. Akorát doufam, že nešní cesta nebude nudná..i když asi jo. Povím a zadívám se po ostatních, přičemž vyndám z měšce minci a začni si s ní pohrávat. |
| |
| Na cestě v lesích Vyslechnu si Assien. Vskutku,královská lóže to nebyla.Ale jako jednodenní nocleh to bylo dostatečné.,řeknu. Navíc naši hostitelé byli velmi příjemní a pohostiní!,dodám. Pak se otočím na Zana. Nudná?Věř mi ,příteli,že časem budeš doufat,aby byla opět nudná jako teď.,odvětím. Ovšem máš pravdu,měli bychom si užít posledních chvil bezstarostnosti...,usměju se. |
| |
| Na cestě v lesích Podívám se na paldina a usměji se. Jo tobychom měli..pak bychom už nemuseli mít příležitist. Pak se zadívám na ženu jenž neprohodila předešlého večera ani slovo a zeptám se jí milí hlasem. Odpust mi mojí drzost paní, ale přeslechnul jsem vaše jméno. Povím k Evaniligala |
| |
| Na cestě v lesých Poslouchám mlčky hašteření, pokuď se tomu tak dá říkat, Zana s Atmarase a jen se mlčky usmívám. Jak jdeme moje hůl rytmicky zvodí o cestu jako by udávala tón. je to jen na první pohled obyčejná berla ač má zvláštní barvu a přitom vydává onen podivný a nelogický zvuk. Nad mou hlavou si lehce pachtí vrána. Zvednu k ní poled a pousměji se. Alespoň, že ten zákaz doprovodu se týkal jen koní a ne tebe. Stejně bych tě tam nenechala. |
| |
| Jdete dál, krásným domovem elfího lidu, jejich lesy. Zvěř se vás nebojí. Z nějakého vám nepochopitelného důvodu se před vámi neplaší a neutíkají. Sem tam po vás šlehnou pohledem zvířecí oči a to je tak veškerá pozornost co vám věnují. Jdete celé hodiny. Mnohem déle než, koho z vás napadne. Čas, jako by zde plynul pomaleji. Po hodinách chůze se začne stmívat a vy se stále nenacházíte na okraji elfech lesů. Je vám jasné, že v těchto lesích strávíte ještě jednu noc. Noc plnou klidu a míru. Noc bez stavění hlídek a obav z nebezpečí, neboť toto území, jak víte je pod ochranou jednoho ze nejmocnějších lidí světa, druida Javora. Zde jak vám sám pověděl nic vám ve jeho lesích nehrozí. Před vámi se objeví malí palouk. Těžko by jste nalezli lepší místo kde strávit dnešní noc než zde. Noc se kvapem plíží a proto se rozhodnete nocovat zde. |
| |
| Po cestě Kráčím s ostatními spíše v tichosti a obdivuju krásu přírody, jež nás obklopuje. Něco takového lze opravdu spatřit jen a jen na území elfů. ,,Byla by to hrozná ztráta, kdyby měl být i tento pannenský kraj zničen.", pomyslím si a při tom také zvědavě občas pokukuji po zvířeně, málokdy se člověku poštěstí některé druhy vidět takto zblízka. I přes to, že kráčíme tak nádhernou krajinou, začínám být k večeru z té chůze trochu unavená. Na cestování jsem celkem zvyklá, ale nikdy není nad zasloužený odpočinek a palouček, jež se před námi pak otevřel, přišel opravdu vhod. ,,Jak se zdá, štěstí je nám ještě pro dnešek nakloněno. Na lepší místo ke strávení dnešní noci jsme nemohli najít.", pronesu s nemalým nadšením v hlase zbytku družinky. ,,Je příjemné, že můžeme ještě jednou přenocovat zde, v bezpečí a krásné přírodě." |
| |
| Cesta lesem. Většinu cesty jdu mlčky a jen pozoruji tu krásnou krajinu s němým údivem. Zvěř se nás snad nebojí ? Nikdy jsem neviděl tolik zvěře z takové blízkosti. Pomyslím si užasle. Poté co dorazíme na palouk se rozhlédnu kolem a v mysli mi vyvstane jediné slovo, popis. Nádhera. Podívám se na mladou kouzelnici a přikývnu hlavou. Jistě bude tu nádhera nocovat. Půjdu pro nějaké dřevo. Navrhnu a pomalu se vadám do lesa pro dříví. |
| |
| V lese Cesta ubíhá.Rozhlížím se kolem a sleduji rozmanitou faunu těchto lesů. Je tu opravdu nádherně... Kéž bychom nikdy z těchto lesů nevyšli!,povzdechnu si a ponořím se do představ,co nás asi tak může čekat... Palouk Smráká se a mě začíná přemáhat únava. Chtělo by to nějaké vhodné místo na přenocování...,říkám si. V tom se před námi objeví palouk. Děkuji...,poděkuji v duchu s mnohem veselejší náladou. Zaplať pánbůh,že můžeme nocovat v tomto klidném lese...dneska nám štěstěna přeje!,řeknu ostatním... |
| |
| Palouk Celou cestu od rána jsem jako v tranzu, nereaguju na žádnou mluvu a pořád koukám o blba. Teprve až když Atharas řekne poděkování bohu, vytrhnu se ze snění a prohlédnu si palouk, na kterém budeme nocovat. Tady je krásně. Tady by usnul i zloděj, jak to tu uspává. Posměšně se zadívám na Zana a dál se rozhlížím po palouku. Nechám ducha lesa proniknout do svého těla a s radostí jej uvítám. Usměji se a sleduji co dělají ostatní. |
| |
| Nikdo se ke mě nepřidal, tak jsem sám zmizel v lese. Po nějalé době zběru dříví se vrátím s plnou náručí nazpíraného dřeva s shodím ho na zem. Kdo rozdělá oheň? Zeptám se. |
| |
| Podívám se po svích společnících a usoudím, že se k tomu nikdo nemá. Postavím malou hraničku a se značím úsilím rozdělám oheň a posadím se k němu. Můj pohled padne na osobu ženu, než jsem za celou dobu našeho krátkého putování neslyšel prohodit jediné slovo. Pokud se to dá tak nazvat. Bleskne mi hlavou. Za znovu se zadíván na Sirion. Hmm paní, promiňte, že vás ruším, ale jak se jmenujete ? Zeptám se jí jako by v rozpacích. |
| |
 | Zamyleně se dívám do země a až po pěkné chvíli mi dojde že Zanův dotaz je směřován k mé osobě. Zvednu hlavu a pozorně si ho prohlédnu, stejně jako doposud mlčenlivá i teď se spíše dobu jen dívám a přemýšlím, než odpovím na zdánlivě jednoduchou otázku, možná je to obezřetností, možná snad proto že jsem již téměř zapomněla mluvit jazykem obecně užívaným v širokém světě.. Nakonec ale zhodnotím že tak nebo tak jestli mám absolvovat tuto cestu, bude nejspíš nutné navázat nějaké jednoduché vztahy komunikace...obvzlášť co se jména týká..soce to není dle mého názoru koneverzace jakou bych si představovala, ale nemusím být tak kritická.. Sirion... odpovím klidným a vyrovnaným hlasem, potichu, ale tak že je mě přesto dobře slyšet.. U ohně s vámi sedívysoká elfka oblečena do tmavěmodrých šatů a pláště stejné barvy zakrývajíc jí obličej..u pasu krátký meč a na zádech luk s toulcem, který teď odložila vedle sebe na zem..na nohou vysoké boty z pevné kůže nijak zvlášť upravené..naopak po dlouhém pochodu jsou dost zablácené..na krku stříbrný amulet ve tvaru hvězdice...oči tmavé a hluboké...a také jsou to jediné co je z její tváře vidět.. Troch uneklidně se rozhlédnu, a přimhouřím oči, hledíc kamsi do lesa, nepochybně nad něčím ustavičně přemýšlím.. Jsi pryč dlouho...déle než obvykle... bleskne mi hlavou myšlenka určena někomu daleko ve tmě... |
| |
 | soukromá zpráva od Celon pro |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Doženeš jí ? Nebo budeš dnes o hladu ? |
| |
| soukromá zpráva od Celon pro Zvolí taktiku buď a nebo, přidá tentokrát již opravdu naplno aby jí doběhl, neběží přímo zaní, vybírá si sestu z levého boku, nadběhne se jí ze strany a skočí jí po krku... |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Tvůj lov byl úspěšný. |
| |
| soukromá zpráva od Celon pro Zasloužená večeře, i když trochu ve spěchu.. předem rozežene myšlenku že by srnu táhnul zpět k palouku kde se jeho paní s ostatními usadili..neměl by ani tak starost že bu mu jí nepochybně snědli, ale dost by se zdržel a už teď má opravdu zpoždění..lehce si do lesní trávý a spokojeně začne s večeří, trhá mladé maso a netrvá zas tak dlouho aby mladou srnu spořádal..nejraději by teď hodiny ohlodával kosti, ale nemůže..moc dobře ví že se musí vrátit...a pomalu dobře nasycen vyrazí zpět.... |
| |
| soukromá zpráva od Život pro |
| |
| soukromá zpráva od Celon pro |
| |
| Palouk Otočím se také na Sirion. Ani jsem si nevšiml,že je tu také...s takovou pozorností moc daleko nedojdeme!,vynadám si v duchu. Buď pozdravena,Sirion.,řeknu. Omluv mě,asi jsem to přeslechl,ale mohla by jsi mi říct,jaké jsou tvé přednosti ,a co nám přineseš na této výpravě?,zeptám se a s upřeným pohledem čekám na odpověď... |
| |
| Palouk Pokývám hlavou a z měšce vyndám mici a začnu si s ní hrát. Zadívám se na ženu jež se nám představila. I mě těší. Sition a jak pravil Atharas, povídej prosím. Zaprosím a v mích očích se objeví zájem z toho co možná uslyším. |
| |
| Tolik pozornosti jsem až nečekala, nicméně je to dobrá příležitost jak si tu komunikaci procvičit. Než se vůbec podívám na Atharase abych na jeho slova reagovala, zadívám se opět někam za jeho záda do lesa, a lehce se usměji... Jsem ráda že jsi zpět... myšlenku je opět určena jen pro jedny uši a nepochybuji že ten komu byla určena ji zaregistroval.. Teď již zase s vážnou tváří pohlédnu na Atharase a opět klidným melodickým hlasem začnu.. I tebe zdravím Atharasi...myslím že nejsi jediný kdo si mne uplynulého času nevšiml, ale to jest jedině dobře... Nechci aby si každý myslel že mě prostě přehlédl, kdybych chtěla být oslovena dříve myslím že bych se nedržela stranou. Takhle jsem měla alespoň čas si neviděna, neslyšena obhlédnout zdejší okolí.. Mé přednosti říkáš?... chvíli se zamyslím, i když vím co je tím nejspíš myšleno nejsem si jistá že to je to co chci sdělovat... |
| |
| Než stačí Sirion pokračovat, jestli tedy vlastně vůbec pokračovat chtěla, přeruší ticho a klid vech neobvyklý návštěvník.. Do kruhu vás všech skočí několika dlouhými skoky z lesa velká dospělá puma se stříbrnou srstí, která se oslnivě leskne v nočním světle měsíce.. Rychle vás všechny přejede pohledem, jestli jí nehrozí nějaké nebezpečí..je si nepochybně vědoma že není obvyklím společníkem... Jak rád tě opět vidím.. dojde až k Sirion, která mu věnuje významný pohled.. Zvíře tiše zavrčí, nijak zlověstně, spíše na pozdrav a klidně vyčkává... |
| |
| Překvapeně se zadívám na velkou šemu a pak na Sirion. Sirion a kdo je tvá přítelkyně ? Zeptám se a prohlídnu si se zajimem zvíře. Je nádherné |
| |
| Natáhnu k pumě ruku a počkám až mi do ní čumákem lehce šťouchne, věnuji mu další úsměv, je vidět že ho opravdu ráda vidím.. Byl tvůj lov úspěšný a viděl si snad něco zajímavého... Pak ale od Celona odvrátím hlavu a naznačím mu ať zaujme místo vedle mě, s ním si můžu popovídat později, ale bylo by slušné odpovědět Zanovi, přeci jen bych měla Stříbrnou pumu uprostřed lesa nějak obhájit... Musím tě opravit, jmenuje se Celon a je to přítel...již dlouhá léta mě doprovází a chrání... přestavím Celon a několikrát ho lehce pohladím mezi ušima... |
| |
| Velké zvíře si lehne Sirion po boku a hlavu líně opře do jejího klína, oči otevřené, stále se dívající po okolí, jako by stále čekalo nějakou nepříměřenou reakci, na kterou jsou oba zvyklý... Spokojeně se olízně a zašvihá ocasem..počká až jeho paní dohovoří, než jí začne vyprávět o své cestě... |
| |
| Pokrčím rameny a zadívám se na tu velkou kočku a pak kamsi do lesa a hrajíc si s mincí se dívám do lesa. Co myslíte co más čeká na této hmm cestě ? Riziko je vysoké, ale stojí za to. Zeptám se ostatních. |
| |
| Pozorně poslouchám rozhovor se společnicí, které jsem si do teď taky nevšiml. Když na palouk vběhne ono nádherné zvíře, zpozorním a ruka mi sjede ke zbrani. Když však zjistím, že je to přítel Sirion, uklidním se a slezu z koně. Aniž bych s někým mluvil, odejdu do lesa, kde si vyskáču na nějaký vysoký strom a usadím se na větev. Pozoruji stmívajcí se nebe a snažím si uvědomit, co se vlastně za poslední dny stalo. Kéž bys tu byla se mnou. Kéž by jsi mi mohla říct co dělat, jako jsi to dělávala vždy. |
| |
| Siron a Celona přejedu zkoumavým a nedůvěřivým pohledem. Nakonec potichu zavrčím a přestanu si jich všímat. Podívám se na Zana a zapřemýšlím. Co nás čeká? Dobrá to otázka. Ale tohle vědět nemůžeme. Jedno je ale jisté. Nic dobrého to nejspíš nebude. Máme zničit zlo a to je všude. Dokonce se dobrovolně nenechá zabít. Závěry si teď můžeš odvodit již sám. Odpovím mu, co si myslím a výsměšně se zasměju. Nevíme nic. Ani všichni o sobě. Někdo by řekl, že to chce aspoň trochu důvěry. Ale myslím, že ta se tu bude hledat těžko. A někteří i o ní dokonce nestojí. Povím po chvíli obecně a všechny přejedu pohledem. |
| |
| Přisednu k ostatním do hloučku kolem právě rozdělaného ohně a jen mlčky sleduji Sirion a její ho velkého mazlíčka, cítím, že moje vrána k němu nepojala moc důvěry. Posadí se mi na rameno a až oříliš silně mi stiskne ho a vztekle uhodí zobákem do strany mojí hlavy. Jen klidně zvednu ruku, chytnu její nevychovaný zobák a otočím ho od své hlavy. Chovej se slušně. Pronesu k ní. Posléze se otočím na Sirion či spíše na Celona. Velký lesní lovče, moje vrána k tobě nepojala důvěru, ona je vyvrhelem svého rodu nevěří jiným a zvláště šelmám, které mívají chuť ji lovit. Doufám, že ty k nim nebudeš patřit, ona je má přítelkyně a jí své přátele chráním. Celon je chytrý tvor, jak už u těchto tvorů bývá zvykem, on se rozhodne, jak si moji výzvu přebere. |
| |
| Podívám se na Assien a pokrčím rameny. Co je vlastně důvěra ? hmm a jak tenká hranice je mezi důvěrou a bláznovstvím. Můžu ti věřit na tolik, že se tě nebudu bát zachytit, když budu sklouzávat do strže, ale bude to jen má volba a jen má chyba pokud se rozhodnu špatně. A ty mě pustíš..ale doufám, že bys mě nepustila. Zeptám se s úsměvem. Snad by mě nepustil nikdo. Zadívám se na každého z nich. Do každého se vpiji pohledem a pak si dál hraji se svojí mincí. |
| |
| Podívám se na Zana a potom na minci. Taková hranice je velká. I když to třeba není vidět. A jestli bych tě chytla? Třeba ano, třeba ne. Ale mohl by jsi mě třeba uklouznout nebo bych tě nestačila chytnout. Je tam moc toho třeba. Stát se může cokoliv a jen to záleží, na tvém rozhodnutí. I o rozhodnutí, jak se ke mně a ostatním budeš chovat. I na tom, jací jsou vlastní ostatní. Odpovím a pokrčím jen rameny. |
| |
| Chovat ? No jako ke přátelům, jak jinak ? Zeptám se jí. No já bych se tě chytnul..možná bych ti vyklouzl, ale radši zkusit něco než nic. Ale lidé jsou různí, znám pár šmejdů co by mě zchodily dolů jen abych je nezpomalil, nebo neohrozil. Bleskne mi hlavou a vzpomenu si na jednoho takového šmejda co schodil mého přítele ze střechy a to jen proto ale ho nechytili stráže a můj přítel si srazil vaz. |
| |
| O tom, jak se k nám chovat, je na tobě. Na to se mě neptej. Odpovím normálně a zadívám se na hvězdy. Možná se chovám jinak, než je zvykem. Ale pro svojí zábavu nezabíjim a nezrazuju. Dodám trochu odměřeně. Takové jsou zásady mého pána. Zabij jen když musíš a pro potravu. |
| |
| Pokrčím rameny. Setkal jsem se s moha druhy chování.... A nepřipadá mi správné zabíjet pro zábavu a zarada se mi hnusí. Možná jsem zloděj, ale to neznamená, že jsem zebiják a zrádece..své přátele nazabíjím a nezrazuji.. zadívám se na lidi jenž sedí u ohně. Je začínám považovat a přátele. Hmm vypadá to, že se budeme muset spoléhat jeden na druhého. Povím potichu ale tak aby to všichni zaslechli. Jinak to nepůjde, jenak to nepřežijem ale to už určitě ví. A jak se tedy chová člověk podle zviků ? zeptám se. Mikdy jsem se asi nesetkal s chováni podle zviku..no taky co by člověk čekal na ulici..tam jde o to přěžít. A ne o chování podle bontonu. |
| |
| Lidská společenství mají svoje zákony i v chování. Jak se chovat a mluvit s ostatními. Mít je v úctě. Ale moje společenství je jiné a navíc život mě sám naučil. V přírodě a i u nás jsou vztahy a vyjadřování velmi přímé. Mám svojí vznešenost a hrdost. I toho si vážím. Nebo jsem možná jen nevychovaná. Neměl mě to kdo naučit, ale znám své přitom své místo. Tohle nejsou zvyky v chování. Odpovím přímo a zasměju se. |
| |
| Palouk Vbíhající šelma mě na chvíli vyděsí.Instinktivně šáhnu po zbrani.Když ale vidím,že šelma patří k nám,uvolním se a oddychnu si. Pěkná kočička...,řeknu s úsměvem do dáli. Poté napjatě poslouchám rozhovor o důvěře. Omluvte ,že vám skáču do řeči,přátelé,ale myslím,že nemá cenu takové věci tady řešit.,řeknu. Jsme tady spolu a naše jediná šance je,že si budem navzájem důvěřovat a pomáhat.Ať už je to pošetilost ,nebo ne,je to naše jediná šance!,povídám vážně dál. Navíc,řešit jestli by jste se chytli nebo ne,je naprosto zbytečné,jelikož stejně se rozhodne nad propasní a ne tady u ohně!,pokračuji. A Javor měl určitě své důvody,proč jsme se tady sešli zrovna my,proto věřím,že každý by chytnul každého a nemusíme se o tom vůbec tady bavit!,dodám důrazně a odmlčím se. Snad jsem to trochu nepřehnal...,pomyslím si,když se uklidním... |
| |
| Zadívám hlavou a usměji se a vyhodím minci do vzduchu a zase jí chytím. Své místo ? hmm kde jsem měl své místo asi já, dítě ulice jak by pověděli jiní, hráč, zloděj podvodník a mluvka..hmm. Zeptám se. Ano příteli chytnu každého z vás pokud to bude v mích silách..všichni jsme byli vybráni k jasnému úkolu. A pokud ne tak se o to pokusím..nikdy jsem nenechal přítele na holičkách. Hmm v úctě musíš mít každého ať je o přítel či nepřítel. |
| |
| Zadívám se na Atharase a zavrčim. Jak chceš. Odpovím mu rázně a zvednu se. Poodejdu kousek dál a sednu si na zem. Podívám se ještě ukřivděně, poté si lehnu a zadívám se na hvězdy. Však se ukáže, kdo má pravdu. Za taková slova by mě můj pán ztrestal. A zasloužila bych si to. Patřím mu a budu mu i věrně sloužit. Navíc. Můžu mluvit o čem chci a kdy chci. Nejsem ničím otrokem. |
| |
| Letmo se otočím za odcházející Assien.Nemohl jsem přeslechnout její podrážděný tón. Mlčky se otočím zpět a posadím se. Nerad bych tady začal nějaký spor...,pomyslím si. Ale na druhou stranu,opravdu si nemyslím,že tyto řeči tady potřebujem...,dodám si. I tak se ovšem cítím trochu blbě,proto dále sedí mlčky a zamyšleně koukám před sebe... |
| |
| A je zase ticho, jako klid před bouří. Dusivé a klidně. Pomyslím si mrzutě a zadívám se do praskajícího ohně. Vše má dvě strany jako mince. Povím do ticha. Ani nevím proč to povídám snad proto abych prolomil ticho ? život je jen hra. V ruce se mi objeví balíček karet a já ho začnu míchat a vytáhnu si z měj čtyři esa a zase je rozmíchám do balíku karet. Pak se jen dívám do ohně. |
| |
| Když se konečně uklidním a jsem si jistý, že mě už další záchvat nestihne, slezu ze stromu a vydám se zpět k ostatním. Tiše, aniž bych se nějak zapojoval do rozhovoru se usadím k ohni a mlčky sleduju ostatní a poslouchám jejich rozhovor. Pohlédnu na nebe plné hvězd. Krásná noc. Jen kdyby to tak bylo pokaždé. Jen kdybych se mohl každé ráno probouzet s pocitem, že všechno je jak má být. |
| |
| Život není jen hra. Odpovím nahlas Zanovi a zasměju se. Posadím se a znovu si opatrně naříznu prst, jako včera večer. Nechám pár kapek zkapat na druhou dlaň. Přijmi tento dar můj pane. Zašeptám a zavřu na chvíli oči. |
| |
| Jsem si naprosto jista že Celon by rozhodně Vráně neublížil a proto se jen lehce usměju a podívám se na něj..chvilku na sebe jen hledíme a nikdo netuší co se zrovna odehrává...nakonec se otočím a odpovím za něj... Tak i já chráním a ctím svě přátelé a proto můžeš věřit slovům, která ti právě řeknu, Celon je sice šelma a velmi dobrý lovec, ale oba tě můžeme ujistit že tvé přítelkyni naprosto nic nehrozí, Celon si uvědomu že stejně jako on je součástí této družiny, je i tvá malá přítelkyně... řeknu naprosto vážně a když mluvím o jeho loveckých schopnostech přidm na důraze v hlasu..nakonec ještě trochu s humorem dodám.. A jen tak na okraj, ptáky stejně neloví...většinou je bere za stejně vznešená a potřebná zvířata... Pokznu na Celona rukou, sleduji jeho chování a poslouchám rozhovor, do kterého se nezapojuji... |
| |
| Celou dobu co má přítelkyně a paní hovoří ležím vedle ní a nechám si čechrat srst.. Kdz mi pokyne, ještě chvíli ležím, pak upřu svůj pohled na ptáka..pozorně si vránu prohlížím..pak se pomalu a klidně zvednu, krátce se poddívám na Sirion a pak klidným krokem přejdu blíže ke Kermin.. Natáhnu hlavu dopředu tak metr od ní a lehce zavětřím, stále sleduji Vránu a trochu skloním hlavu, pak se na okamžik podívám do země a pokynu hlavou..posadím se a čekám, lehce šermujíc ocasem ze strany na stranu... |
| |
| né ? hmm ale sejně je za potřebí štěstí..stejně jako ve hře. A čemu je tedy nejvíc podobný život..podle vás, přátelé ? Zeptám se a zadívám se na každého z nich. pak se znovu zadívám na Assien a zeptám se. Proč to děláš ? Možná to je hloupá otázka ale odpověť by mohla být stejně hloupá. Pomyslím si a usměji se. |
| |
| Podívám se na Zana a pousměju se. A proč myslíš, že to dělám. Důvodů je mnoho. Může to znamenat věrnost a oddanost, prosbu, vděčnost a nebo to je prostě jen taková hloupost. Významů může být mnoho, tak si zkus vybrat. Vlastní krev znamená mnoho, proto jí dávám. Odpovím potichu a zadívám se do lesů. |
| |
| Gesto Celona mne pobaví a Vránu očivydně zahanbí. Ona odvrátí hlavu a dělá, že šelmu nevidí. Sirionn jsem ráda za tvé ujištění a vrány si nevšímej je to nevychovaný vrabec. Toto jsem pronesla za pčelem popíchnout vránu a jak je vidět, vyšlo to. Pravda sice trošku zdráhavě, ale vznesla se a přistála kousek od Celona a lehce ho šťouchne do přední packy, ale tak aby ho neporanila. Že by omluva milá vráno. Pravím její směrem schovívavě. Do rozhovoru o důvěře se nehodlám plést. Já si jí ověřím až za běhu. |
| |
| Pokrčím rameny a usměji se. Co já vím jaké má člověk pohnudky a tomu aby se každý večer řezal do prstu. Hmm dejme tomu že se mi nejvíce líbí ta oddanost. Podívám se na ní a pak do ohniště. |
| |
| Vrabec... To pro změnu opravdu pobaví mě...se zájmem sleduji to vzájemné oňufávání jsem naprosto v klidu protože vím že Celon nehodlá nijak ublížit a Vrána snad není tak zákeřná a hlavně předpokládam že Celon sám vycítí kdyb mu šlo o oči... Myslím že spolu nějak vydrží...ostatně pokud si to jena strana nebude přát tnemusí na sebe prakticky narazit... na chvilku se odmlčím když se na mě Celon otočí, dívám se mu hluboce do očí a pak lehce kývnu... Nutno však podotknout že Celon patří mezi přátelské tvory..když to vidí u mě..už si nato za nějaký ten rok zvykl.. na svůj zvyk se poměrně rozpovídám... |
| |
| Nevěřícně koukám na Vránu..takhle blízko se ke mě pták nepřiblížil již dlouhá léta, většinou mají potřebný respekt, když mě ale Sirion ujistí, že právě tak je vše v pořádku jen si zpětně postěžuju... Ona mě ňufla... a podívám se na Kermin jako malé hloupé koťe, jeden z výrazů, který mi jde opravdu dobře..na Vránu se však již zadímvám normálně a položím se, přední tlapy nechám na místě..položím si hlavu na tlapy a olíznu čumák...nakrčím čumák... Ňuflas mě... tentokrát jen tak zkusím svou myšlenku směrovat na ni... |
| |
| Usměju se, vstanu a sednu si za Zana. Navíc to není každý večer. Je to jen oddanost a vděčnost. I já jsem se kdysi toulala světem. Sama a učila se. Nejspíš bych byla ztracena kdybych nepoznala. Zašeptám a pousměju se. |
| |
| usněji se a pokrčím ramany. Nikdo se ve světě nestratí nadlouhou, ikdyž pár lidí by bylo rádši abych je nikdy v tom světe nepotkal. a zase pár jiných by bylo mor rádo aby oni potkali mě....... Zadívám se do ohně a z boty samovolně vytáhnu dýku se zelenou čepelí na, které září runy. Daroval jsi mi dobrou zbarň, ale bude stačit na to co nás čeká ? Zeptám se v duchu a pak dýku zase zasunu do boty. Otočím se na Assien. Bohužel ale svět není zase tak velký jakbychom chtěli drahá Assien. |
| |
| Zavrtím hlavou. S tím nesouhlasím. Někdy naše kroky nejsou vedeny jen námi. Na světě je víc tajemství, než může znát jen jeden. A v tom všem se dá ztratit. I ve světě, protože je na jednoho příliš velký. Nevypadá to tak, ale je. I já bych se dala považovat za ztracené dítě. Tam kde jsem se narodila a vy tomu říkáte domov, se už nevrátím. Teď patřím jinam i někomu jinému. Při posledních slovech se trochu zarazím, ale nakonec se i pousměju. |
| |
| Velky ? Hmm tak v tom případě jsem si asi udělal víc nepřátel svím hraním a kradením než jsem si myslel. usměji se. Domov hmm co to je ? a kde mám já domov..většimu života se jen toulám, je tady mím domovem snad les, hospoda nebo ulice ? A za modlu by mi pak moh sloužit balíček karet, kostky nebo zlodějské náčiní ? Zetvářím se zadumeně ale pak vyprsknu smíchy. Já a mít domov.. |
| |
| Pohled mi zchladne a pohodím hlavou. Nesměj se tomu. Zvlášť mým slovů. Příliš mnoho let jsem přežila jen s tím, co mám. Vyhábala jsem se skoro všemu živému, kromě zvířat a samotné přírody. To ni mě naučili všemu. I strom tě slyší, tak si občas dávej pozor na to, co říkáš. Řeknu trochu tvrdě. Vytáhnu dýku a začnu si s ní hrát. Můj pán mě kdysi možná i zachránil a já nenechám, aby se mu někdo vysmíval. To co dělám, je všem dobrovolné a pořád bude. To nikdo nepochopí. |
| |
| Přestanu se smát a zadívám se jí do očím Promiň Assien..ale já se spíše než tvím slovům slmál tom že bych měl něco jako opravdoví domov. Oblasním a zadívám se na dýku. Hmm aco uděláš podřízneš mě ? Zeptám se provokativně a dl se dívám na dýku. |
| |
| Zadívám se na dýku a zavrtím hlavou. Ne. A nemohla bych to udělat, ani kdybych chtěla. Slova jsou pomíjivá a kvůli těm, já nezabíjim. Na chvíli se odmlčím a pak pokrčím rameny. Můžeš mít domov a ani o tom nevíš. Nebo ho třeba teprv poznáš. Stát se může cokoliv. |
| |
| Pozorně poslouchám rozhovor Zana a Assien. Po chvíli už to nevydržím a promluvím taky. Víš Zane, teď budu souhlasit s Assien. Osud si bohužel neurčíš sám. Nikdo z nás. Vždycky je tu něco, co v tom brání. Událost, osoba, mysl nebo cokoli jiného. Když má někoho, komu věří nebo v koho věří, nedá se jí to vyvrátit. I kdyby třeba ten dotyčný neexistoval a byl pouze v její hlavě, může jí přesto pomoci. I myšlenka dokáže hodně, když víš, jak jí využít, nebo když se jí budeš hodně držet. |
| |
| Usměju se a podívám se na Deriho. V tom máš pravdu. Ale můj pán i přesto existuje, ale kdo by to do něj řekl. Povím a pokrčím rameny. Občas je dobré i za tím složitým hledat něco lehkého. |
| |
| Trochu se usměju. No a budeme se bavit jenom o tom, co kdo uznává, nebo to zkusíme jinak? Tohle může jeden z posledních normálních večerů, tak proč se bavit o tom co nás čeká, když to stejně neovlivníme. Je mi 17 a nehodlám umřít. Budoucnost nechám tam tomu nahoře na kterýho nevěřím a pojďme se trochu bavit. Nemá tu někdo náhodou nějaký hudební nástroj? řeknu pobaveně a rozhlédnu se po ostatních. |
| |
| Podívám se na Derila. Hmm jak chceš, ale nikdo a nic mi neurčí kdy a jak zemřít....Máš pravdu, že kuli některým osobám musím čas od času změnit plány..tak dobrá říkejme tomu třeba osud. At je po vaše. Povím a usměji se na oba. No nevím jak ostatní ale já ne. Jsem potulnej zloděj a ne zpěvák. Usměji se a vyhodím minci do vzduchu a pak jí zase chytnu. Hmmm sedmnáct to je nádehrnej věk..ve tvém věku po mě šlo pár otravnejch hochů. Dodám a usměji se. |
| |
| Když Zan zmíní, co se dělo při jeho 17, nálada mi trochu poklesne. Kdo po mě šel, je mrtvej. Zadívám se na něj zvláštním pohledem. Je plný bolesti. Zabili mi celou rodinu a všechny přátele. Chtěli mě pak ještě najít a dokončit to, ale to se jim nepovedlo. Jeden jak druhej skončili na kusy. Zavřu oči a mlčím. |
| |
 | Ňufla? Nejdřív to vypadá, že se urazím. Ale nakonec, vždyť já ho opravdu "ŇUFLA". Jestli je něco takového opradu možné, tak to vypadá, jako že se potěšeně směji. Hmm, ňufla, ale povedlo se mi to co. Potěšeně na něj reaguji a přihopsám k němu ještě blíž, opět do něj ňufnu, ale tentokrát si hlídám, abych mu nějak neublížila, takže je to jen takové jemné.Stejně pochybuji, že to přez tu svou huňku na hřebetě vůbec ucítí, chlupáč. |
| |
| Pokrčím rameny. Smrt je všude, na ulici i v zámku nebo na panství příteli..to je mi líto. A těch pár co po mě šlo bylo dost neodbitných a to byla chyba.Kam nás takle cesta asi zavede ? Možná se konečně někteří z nás vypořádají se svími vnitřími dénony, porazí pár svích nepřátel. Usměji se. Hmm no až se dostaneme do nějakého města tak bude veselo. |
| |
| Udiveně pozoruji počínání těch dvou rozjařenců. Vrána se teda umí rozjet, takhle jednat ji vytím prvně. S úsměvem se podívám na Sirion, jak reaguje ona na jejich "dovádění". Ty si mi dneska nějaká veselá, nový kamarád je dobrá věc co? Usměji se na ni, když se po mě ohlédne. Musím Ti uznat, vkus máš prvotřídní, je to opavdu krásná šelma. Jak na mě hledí vrána svýma černýma očima napadne mne malá rošťárna k její osobě. Začnu lehce poťukávát svojí holí o zem díky spadanému listí to není vůbec slyšet, a na jednou se od země začne zvedat něco, co vypadá jako had jen je ze suchého listí, a začne se to ovíjet kolem má létající společnice. Až se za momentzcela ocitne ve výru listí. Nemáš provokovat, vrabčáku. Pravím jí zvesela, když začne popuzeně cvakat zobákem k listí. |
| |
| Podívám se na to co udělala druidka vé vráně za polocí hada z lstí a usměji se. A pak že tu nebude veselo.Pěkný. Povím k ní obdivně a tkesknu rukama. |
| |
| Na chvíli mě poměrně pobaví, jak si ti dva vystačí a jak zabaví i nás dvě.. Když se na mě Karmin podívá, jen pokrčím rameny jako gesto, že příroda si opravdu dělá co chce... To myslím mluví za mnohé...že.. prohodím a důrazně se podívám na Celona, který je teď plně zaneprázdněn jinde..překvapí mě jak se k němu nakonec Vrána má a jsem jedině ráda..ostatně vždy je dobré utužovat přátelské vztahy.. Když Kermin předvede své "kouzlo" trochu znejistím, najednou si nejsem jistá Celonovou reakcí, pak mi ale dojde, že je na podobné věci zvyklý..přesto však pozorně sleduji ty dva pro případ že by šelma potřebovala ukáznit.. Vše v pořádku... uklidním ho jen tak pro jistotu... |
| |
| Na oko pobouřeně frknu... Chlupáč..já cítím mnohé milá Vráno a to není třeba doteku... důstojně zvednu hlavu, nastražím uši právě ve chvíli co tu začně poletovat listí, několikrát švihnu prudce ocassem..slduji to vše velmi obezřetně, rychle se pstavím na nohy a cvaknu po listu, velmi opatrně.. Vidím ránu jak chytá poletující listí..několikrát se oženu prackou, snažím se listy rozehnat, udělám krok vpřed, chvilku to vypadá že o Vráně nevím, ale dávám si dobrý pozor abych na ni nešlápl, naopak počkám několikrát se otočím za listy a tiše zavrčím... Nějaké lupení... napadne mě a zastřihám ušima..nejsem nijak agresivní či tak, je to spíše jen hra a projem pomoci mé nynější zvířecí společnici.... |
| |
| S jistým pobavením sleduji velkou kočku a její pokusy o rozehnání listí ve kterém je vrána. Hmm asi tu bud ještě veselo. Poznamenám a do vzduchu vyhodím svůj měšec a pak ještě další dva a začnu s nimi žonglovat. Za pár minut se už vzduchem vznáší pět měšců a mé dvě dýky. Puč mi měšec Assien. Vyzvu jí a natáhnu mysl k dýce ve své botě. Ta se samovolně vznese a na její zelené čepeli se rozzáří čtyři runy. Pomalu doputuje do středu věcí s nimiž žongluji a vznáší se tam. |
| |
| Dívám se na dovádějící zvířata a nakonec jen zavrtím hlavou. Pak se podívám na Zana, jak si hraje. Když řekne, ať mu půjčím měšec, tak ho beze slova vyndám a nechám ležet na dlani. |
| |
| 3lehnu pohledem po Assienim měšci a jednou rukou ho vyhodím do zvduchu a zasměji se. ďekuji Assien az chvíli ti ho vrátím, až mě přestane bavit si takhle hrát. Usměji se. |
| |
| Zasměju se a zadívám se na létající dýky. To je v pořádku. Jen si hraj, já ho teďka potřebovat nebudu. Odpovím ujištěně. |
| |
| Vrtím se ve víru listí, ne že by se mi to moc líbilo, být uzavřená ve výřivé plechovce přírodnin. Koukám jak se odtud co nejlépe dostat, až nakonec usoudím, že cesta od sud je jediná. Pobouřeně se otočím na Kenim, nebo spíš směrem, kde ji tuším. Stačilo? Moc se mi to nelíbí, ale ona se evidentně baví dobře. Když je výr minulostí, párkrát mávnu křídly a vznesu se kousek nad zem a provedu nízký průlet nad Celonem a provedu prudký výpad na Kernim. Až těsně přední uhnu. Líbilo? Pak se usadím opět na zemi a párkrát klovnu do listí kolem. |
| |
| Hmm jak myslíš. Ještě chvíli si hraji s měšci a dýkami a pak pokaždé když předmět dopadne na mojí pravou ruku tak zmizí. nakonec mi na té roce zůstane jen vypůjčený měšec. Vznášející se dýky se zelenou čepelí se líně zasune do boty. Natáhnu ruku s měšcem k Assien a usměji se. Děkuji za půjčku. Assien. |
| |
| Vezmu si měšec zpátky. Rádo se stalo. Ale pověz mi. Co to máš za zvláštní dýku? Zeptám se se zvědavostí. Kdysi jsem takovou viděla, ale už nevím kde. |
| |
| Zadívám se na ní a dýka mi sama vklouzne do ruky a runy na její zelené čepeli se rozzáří. Hmm je to zbraň ze zvláštního kovu. Kovu kterému neodolá žádný druh kovu pokud chci. Mohu jí ovládat pomocí mysli. Pak se zhluboka nadechnu a pokračuji. Předemnou jí vlastnila žena jenž jsem miloval. Žena co mi jedné deštivé noci zachránila život, když se postavila silnějšímu mágovi a dokázala ho zabít, ale zaplatila za to životem. To kouzelnice Joraken mi darovala tu dýku na sklonku svého života, a s ní i můj život..Pak jsem odešle z toho města, ale v tom městě jsem nechal i pár lidí co jsem naštval... Pokrčím rameny. Postupem času jsem se s mí naučil zacházet, párkrát mi její dárek zachránil život. |
| |
| Pozorně poslouchám Zanův příběh a vlastnosti jeho dýky mě tuze zajímájí. Ovládá ji myslí? Hmm. Takže tu nakonec nebudu sám, který umí mysl používat. Usměju se pro sebe a dál poslouchám. Ovládáš je myslí? To zní zajímavě. Jak to děláš? |
| |
| Pozoruju listy, jak dopadnou nazem a dále mě nezajímají...trochu znuzeně se podívám na dění kolem, házení si s váčkz a dýkou mě příliš nezajímá, jen lhostejně zatřihám ušima, odfrknu si a přejdu zpět na své místo.. S hlubokým vydechnutím se svalím na zem nedaleko Sirion a natáhnu si krk..hlavu položím do prachu a trávy, oči mám stále otevřené, ale moc mi nechybí abych si dopřál nějaký ten vydatnější odpočinek... Někdy mě "lidský druh zábavy opravdu fascinuje...co všechno si nevymyslí... plynem mi tak hlavou, olíznu si čumák a poohlédnu se po Vráně...pak hlavu opět položím a klidně oddechuji... |
| |
| Pohladím Celona po boku... Ani já tomu vždy nerozumím příteli...ale na světě je to jako se zvířaty, je jich spousta druhů a národů a každý preferuje jiné zvyklosti Když se začne mluvit o mysl a možnosti oládání předmětů, natočím svůj pohled směrem k Zanovi, čekám co dopoví, přemýšlím zdali je jeho umění ovládat předměty myslí jen ve vztahu k é dýce, nebo disponuje touto vlastností obecně... Už se chci na něco zeptat když se zarazím..pousměju se a pohlédnu na Deri Talira, je to vlastně poprvé co se na něj za naši cestu podívám..nepromluvím..alespoň né nahlas... |
| |
| soukromá zpráva od Sirion pro Ozve se ti v hlavě můj hlas, trochu jinak zabarvený, než jako když mluvím nahlas.. |
| |
| Podívám se na Darila. Né já ovládm myslí jen tuhle jedinou dýku...to i její ostatní bezesporu zajímavé vlastnosti, jak jsem zjistil moho mít co dočinění s její předchozí majítelkou a s její výrobou..asi. Pokrčím rameny. Nic jiného ovládat myslí neumim. |
| |
| Zasměju se z ničeho nic. Mysl je krásná věc. Dokáže toho mnoho. Zvlášť v důležitých situacích. Je v ní i mnoho skryto. Ale kdo by se odvažoval to vůbec zjišťovat. Povím a znovu se zasměju. |
| |
| Podívám se na Assien a usměji se. Hmm jo to jo. nebo to mělo co dělat s těmi pár slovi co mi pověděla Joraken mež semřela..Opravdu nevím proč tuhle dýku mohu ovládat myslí, a taky ještě nevím čaho je tahle zbraň schopná pokud budu chtít. Znovu jako tolikrát zadívám na dýku, zmán každý její milimer, ale stejně se na ní dívám jako bych jí vyděl poprvé. |
| |
| Na paloučku Trochu mě znervózní, že jsem si vůbec nevšimla přítomnosti Sirion, ale vlastně se skoro není čemu divit. Cestou ostatní zabředávají do všemožných hovorů a ostražitost je ta tam. Její zvířecí přítelíček je také opravdu zvláštní, nikdy předtím jsem takové zvíře neviděla. Nejspíš bude ta žena pocházet opravdu z dalekých krajů, nebo alespoň od kraje velmi vzdáleného tomu mému. Do probíhajícího hovoru se nehodlám zapojit. Vlastně bych k tomu ani neměla moc co říct, nepřidala bych se na žádnou ze "stran" a raději zůstanu tichým pozorovatelem. To, o čem se začli bavit, mi beztak přijde celkem dětinské a moc nechápu jejich chování. ,,Po každém tu někdo chce, aby na sebe všechno prozradil, údajně své dovednosti. Opravdu nejlepší způsob, jak si zjistit slabost toho druhého a pak toho zneužít. I když máme spolupracovat, nikdy nemůžeme vědět, zda mezi námi není zrádce.", pomyslím si. Po dalším přemítání dojdu i k závěru, že svůj život bych tu nejspíš nikomu do rukou nesvěřila. |
| |
| Palouk Zvednu pohled a zadívám se na kouzelnici. Opravdu to nechápu proč ta dýka dělá to co dělá. A to jí mám už pár let. Hmm já se v magických zbraních nevyznám. Proč se ta dýka chová jak chová. Z jakého důvodu jí mohu ovládat myslí jen já a nikdo jiný ? Ten poslední mág co to zkusil se skácel k zemi se šílením řevem, zešílel. Zeptám se Yamase. |
| |
| Když zaslechnu otázku od Zana, odpovím mu, přestože se neptal mě. Protože patřila někomu kdo tě miloval.Když někdo někoho miluje, částečně to ovlivňuje i jeho mysl. A ta byla spojená s tou dýkou. V její mysli jsi byl ty, takže dýka vlastně nepozná, že už není u svého původního majitele. Když to řeknu, dívám se do země a vypadám ztrápeně. |
| |
| Louka Celou cestu nepromluvím ani slovo. Jsem až moc ponořená do svých myšlenek, poté co dojdeme na louku tak se posadím k ohni a jen letmě poslouchám ostatní. Když přiskočí šelma a všichni upřou rozhovor na ní tak jí jen prohlédnu. Vezmu do ruky zemi a začnu si jí n aruce převalovat. Dál se do žádných rozhovoru nezapojují. Koukám se na ohen a v ruce si převaluji lesní půdu, myšlenkama jsem někde v dálce a jen letmě poslouchám ostatní. |
| |
| Palouk Už už jsem se nadechovala k odpovědi, když mě přerušil Deri, nechám jej tedy domluvit. Jsem opravdu zvědavá, jaké pro to bude mít vysvětlení., pomyslím si. Jakmile svou řeč dokončí, lehce zavrtím hlavou. ,,Ani bych neřekla, že snad dýka neví, že ji používá jiný majitel. Nepůjde o pouto mezi původním vlastníkem a předmětem, ale o pouto mezi Zanem a tou ženou." , na chvilinku se odmlčím a pak pokračuji. ,,Sice dokážu rozpoznat, že je do předmětu, řekněme zakletá duše, ale z jaké sféry pochází a co je její podstatou už říci nedovedu. Ten, kdo vlastní podobný předmět je často přímo napojen na sféru, odkud moc do předmětu vložená pochází. Do této sféry proniká pak většina emocí, především ty s největší intensitou. Jako je třeba láska.", při tomto slovu se lehce pousměji, doufám, že zatím mluvím jasně, snažím se to co nejvíce zjednodušit, i když vím, jak složité to ve skutečnosti je. ,,Pokud pak člověk umírá a je myslí upnut na toho druhého, je možné, že pohne silou svých emocí sférami a těsně před tím, než jeho duše opustí tělo, se ve sférách objeví obraz toho, komu věnoval poslední okamžiky svého života. Tomu pak přísluší moc tento předmět ovládat. Opět se napojí na onu sféru a sem tam se může stát, že skrz předmět přecházejí fragmenty duše nebo mysli původního majitele. Proto se občas stává, že k někomu předmět třeba hovoří hlasem toho, kdo jej vám přenechal.“, opět na chvilku přeruším svá slova, abych se ujistila, že především Zan ví, o čem mluvím. ,,Pohnout sférami je ale možné i v bdělém stavu, bez nějaké vyhrocené situace, ale takovou schopnost nemá jen tak někdo, jen snad ti nejmocnější. Ale sem tam se právě toto může podařit i tomu nejobyčejnějšímu člověku.“, i teď se trochu pousmívám, vzpomenu si na případy, kdy se něco podobného povedlo dětem, jejichž mysl je snad nejvíce otevřena sférám a jiným, pro většinu dospělých tajemným, silám. ,,Alespoň k tomu jsem došla při svém pátrání a učení.“, teď už definitivně ukončím svůj proslov a zadívám se na Zana. |
| |
| Když Yamase dokončí svůj proslov, zdvyhnu ruce na znamení, že ona je ta, která se v tom vyzná. Jen jsem říkal co jsem si myslel. Samozřejmě, že to tak určitě není, jen jsem to řekl jak nejjednodušeji to šlo. Usměju se a koukám na Zana, jestli to pochopil. Pak se otočím k ohni a tiše sleduji, jak plameny olizují svůj podklad a mocně stoupají k noční obloze. Hlavou mi poletují vzpomínky, které oheň vzbuzuje. Opět teprve vstávám do nepříjemného zápachu a opět vidím dva vysoké kůly před hlavními dveřmi. A na nich nabodnuté mé rodiče. Sevřu pěsti při té vzpomínce. Mysl se mi otevře a já nedokážu ovládnout vztek. Čepel gleivu se mírně rozzáří rudým světlem. Upřeně koukám do ohně. Najednou se hořící dřevo rozletí do všech stran, jakoby do těch klacků někdo kopl. Najednou už není oheň, do kterého by se dalo dívat. Leknu se a procitnu, gleiv přestane zářit. Sakra, co jsem to zase udělal? Já....se omlouvám. Půjdu nasbírat nové dřevo. Promiňte. Vstanu a vezmu si gleiv a odšourám se do lesa pro nové dřevo. |
| |
| Na vše, co vidíš a slyším jen zavrtím hlavou. Ještě se tu poperte. Dodám otráveně a lehnu si na zem. Zadívám se na hvězdy. Ještě že já nemám takový problémy. Rodinu nemám a nic zvláštního neznám. Teď si říkám, že se mi to i hodí. Minulost je pryč a nevrátí se, tak proč na ní myslet. Stojíme na cestě, která nemá konce a je hrbolatější, než co jiného. Mám nejspíš lehký život. |
| |
| Hmm tak že protože mě milovala a darovala mi život. A protože pře svojí smrtí její poslední myšlenka patřila mě a ta má ze jí, když jsem její dělo drže v náručí. Její mysl pohnula jakousi sférou a v podstatě mi předala moc nad touto zbraní ano ? Povím poté co vyslechnu zdůvodnění svých přátel, stále se dívám na dýku a pak jí zasunu do boty. Tak jsem se zvedl a s rudou tmou před očima jsem zalit tři že čtyř chlápků co po mě ještě šli, tomu poslednímu a bratru toho mága, jsem daroval jen jizvu přes obličej a pak zrhnul a já odešel z města a pak jsem dělalo co jsem dělal.. Zavzpomínám v mysli a zavrtím hlavou |
| |
| Když posbírám dostatek dřeva na oheň, vrátím se zpátky a udělám z něj hromádku. Zapálím oheň a pak se bez jediného slova odeberu zpět do lesa. Opět si vylezu na strom a usadím se na jeho větev. Zavřu oči a do větve před sebe zabodnu svůj gleiv. Sáhnu do kapsy a vytáhnu podivnou oválnou keramickou věc. Na jedné straně má otvor do kterého se fouká a na boku má otvory, kterými se navozují tóny. Na opačné straně je drak s roztaženými křídly. Přiložím ústa na otvor a jemně do něj fouknu. Prsty při tom tancují po tónovacích otvorech. Kolem začne hrát líbezná melodie, která se nese vzduchem všude do kilometrů daleko a proniká lidem do mysli. Zavřu oči a soustředím se na melodii, kterou hraju. Srdce při bije pomaleji a vše kolem utichá, aby mohlo polouchat. Vše kolem se uklidňuje. Mé tělo také. Napjaté svaly se uvolní a mysl se vyčistí. Ale já hraju dál, abych se o ten pocit podělil se všemi. Aby můj zármutek byl znám všem, na celém světě. Ta je pro tebe, mami. |
| |
| Chvíli se zájmem poslouchám vyprávění a povídání Yamase, Assie, Talira i Zena, nakonec mě to trochu omrzí snad proto že mi to nepřipadá jako plodná konverzase, ale také dost možná proto že doba již pokročila a noc se přehoupla do sé další etapy..chvilku si házím s malými kamínky a pak jeden hodím Celonovi mezi uši..počkám až se na mě otočí a pokynu mu hlavou.. Půjdes se mnou příteli nebo radeji dopřeješ tělu odpočinku a setrváš zde?.. Tak nějak již dopředu vím co mi bude odpovězeno, snad proto že si nedokáži představit že by tu Celon klidně zůstal s tolika cizími lidmi a nechal mě jít samotnou i když nám v tomhle lese nic nehrozí... Pomalu a drobnými obtížemi se postavím, podepřu si rukou záda a na chvíli zavřu oči.. Nuže.. Vydechnu těžce a podívám se na ostatní, respektive na ty, kteří by má slova mohli zaznamenat.. Když dovolíte, na zbytek noci vás opustím, brzy se zase shledáme... S lehkou úklonou se rozloučím a čekám na Celona... |
| |
| I když je mnohým tvorům zvuk nástroje nepochybně příjemný, já nesdílím tento názor a proto sebou trochu nervózně vrtím, uvítám když se Sirion zvedne a chystá se odejít.. Jistě že tě doprovodím paní.. Svižně se zvednu a oklepu se, ještě několikrát přejedu jazykem po srsti a posadím se po boku Sirion čekajíc až vykročí, abych mohl následovat její kroky.. Mezitím co ona mluví se dívám na Kernim a její Vránu, se zájeme si je prohlížím, natáhnu hlavu směrem k nim a obezřetně zašvihám ocasem... |
| |
| Nakonec jste všichni usnuly. Sirion a její Celon kdesi v lese, kam předešlé noci odešli. A vy ostatní v táboře. Do dalšího dne vás probudilo vycházející slunce a zpěv duhových ptáčků zpěváčku. Zpěváčků jenž jsou k vidění pouze v těchto lesích a to vždy jen po ránu. Nikdo neví proč tomu tak je, ale postě o tak je a odpověď na to zná snad jen Javor, ale ten tu s vámi není. Dobře jste se v těchto lesích vyspali, nestavěli jste hlídky nebyl důvod. Víte, že dnes se dostanete z lesa na pláň jenž se rozprostírá před ním. Ale co vás tam čeká ? Tam už nebudete pod Javorovou ochranou. Koho tam potkáte ? Přítele či nepřítele. Ohniště vyhaslo již před hodinami a nyní z něj stoupá už jen slabý dým a vy se pomalu a i trošku líně připravujete na cestu dál. |
| |
| Ráno Večer nakonec usnu a dobře se vyspím. Je to podivné, to jak se pokaždé vyspím dopře v těchto lesích..snad je tím místem. Napadne mě když se ráno vzbudím a zadívám se do vyhaslého ohniště. Chvíli se do něj dívám a pak si povšimnu prozpěvujíchího duhového ptáčka na větvi naproti mě. Je nádherný..nijde jsem nic katového neviděl. Pomyslím si a zadívám se nad sebe k obloze..bude zase nádherný den a další cesta. Usměji se a pomalu si zečnu balit věci, pak jen čekám až se pronudí ostatní a my mohli vyrazit na další cestu. Cestu za našim nelehkým úkolem. |
| |
| Líně vstanu a rozhlédnu se kolem. Poslouchám, jak ptáci zpívají a přinášejí tak radost a dobrý pocit do mého srdce. Usměju se po klidné noci a hezkých snech, které se nikdy nikdo nedoví. Škoda že tohle už dlouho nezažiju. Hodím si gleiv na záda a posadím se dál od skupiny a počkám, až budou připraveni vyrazit. Vytýhnu si svůj nástroj a tiše na něj začnu hrát, ale i přesto je jeho líbezná píseň slyšet a proniká do mysli, kde působí uklidnění. |
| |
 | v noci jsem spala klidně, sedla jsem si pod nejbližší strom o který jsem opřela luk, s jednou rukou položenou stále na něm, nejspíš ze zvyku, jsem usnula. Brzo ráno anichž bych dala najevo že jsem už vzhůru, pozoruju ostastatní jak vstanou. Po chvylce otevřu oči úplně a hledim na krajinu kolem. Není nad to vyspat se v lese, nemám ráda měšťáky. zabručim v duchu a vstanu. Luk přehodim přes rameno a tiše poslouchám píseň od Deri. (tak jsem tu, jsem vaše poněkud tišší společnice. Jsem člověk, i když k přírodě mám někdy blíž než kdejaký elf, mé povolání často prozradí můj luk a toulec, ty všímavější si všimnou i tesáku za opaskem. V mý brašně je ukryto menší tajemství, proto jí nespustim nikdy z očí, natož abych jí někam položila. Jsem poněkud nevrlejší v přítomností lidí, to je mým samotářským životem. Jinak nic zvláštního, jsem tak 26let stará, nepříliš vysoká, s vlasam ohnivé barvy a hnědýmy očima) |
| |
| Když mě ráno probudí slunce, nepotěšeně zavrčim a vstanu. Pořádně se protáhnu a ještě nějakou dobu se dívám do ohniště. Tak a další den je tu. Další dlouhá cesta před námi. To zas bude den. Pomyslím si nevrle a začnu si balit své věci. |
| |
| Přestanu hrát a vstanu. Přejdu za Assien. Kleknu si k ní a tiše s ní mluvím. |
| |
| soukromá zpráva od Deri Talira pro |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Proč ne. Jistě že nevadilo. Je na tobě, koho si vybereš a já nemám důvod se tomu vzpírat. |
| |
| soukromá zpráva od Deri Talira pro |
| |
| Není zač děkovat. A netuším, koho ti mohu připomínat. Dlouho jsem se toulala v lesích a pak přišla na místo, kde jsi nemohl být. |
| |
| soukromá zpráva od Deri Talira pro |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Celý svět je divný. Ale pokud chceš, můžeš mi to říct. |
| |
| soukromá zpráva od Deri Talira pro Mojí mámu. Stydlivě se zadívám jinam, aby mi nebylo vidět do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Odpovím a usměju se. Minulost se vrací i když mnohdy nechceme. A čím ti jí aspoň připomínám? |
| |
| soukromá zpráva od Deri Talira pro Zatvářím se zachmuřeně. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Povím konejšivě. |
| |
| Ráno Stejně jako ostatní, i já večer v poklidu ulehnu. Vím, že i dnešní noci budeme pod ochranou elfů. Ráno je opět nádherné, co jiného tu čekat. Přesto se na mé tváři usadil stín, pro mnohé sice neznatelný, ale přesto tu je. V tichosti si zabalím vše do svého cestovního vaku a počkám, než se vzbudí a připraví ostatní. V mysli mám však plno pochyb. |
| |
| soukromá zpráva od Deri Talira pro |
| |
| Nepamatuji si, jaké to bylo předtím. Ani své rodiče. Třeba jaký byli nebo jak vypadli. Prostě jsem musela jít, tak jsem šla. Pokrčím zamyšleně rameny. |
| |
| Usměju se. Taky bych si to radši nepamatoval. Ale asi to tak má být. Necháme to být, ostatní už se pomalu probouzí. Sednu si na zem a znovu vytáhnu svůj nástroj. Opět do něj jemně fouknu a znovu se z něj začnu nést melodie, která předešlou noc pronikala do všech koutů mysli každému, kdo byl do pár kilometrů vzdálen. |
| |
| Rano Jen v tichosti sedím u ohniště a usmívám se. Mince s níž si hraju se čas od času vznese do vzduchu a znova přistane na má dlani. Když to párkrát zpokuji mice mi při dopadu na dlaň zmizí. Rozhlédnu se po ostatních a zjistím že většina je již vzhuru usměji se a kývnu na pozdav Deriluvi jež znovu hraje na svojí nádhernou flétnu, i na Assien. Líně se zvadnu za země a přejdu k Yamese. Dobré ráno. Pozdravím jí. Jak se vyspala ? Co nás asi čeká až se dostanema z lesů, a budeme za elfími hranicemi..koho tam potkáme. |
| |
| Ráno Vůbec jsem nečekala, že se se mnou dá teď někdo do řeči, proto se na mé tváři objevil náznak překvapení. ,,Velmi dobře, byla to krásná klidná noc.", odpovím, ale jak se zdá, nejsem až tak dobře naladěná jako obvykle. ,,A další takové už ani možná nebudou.", pomyslím si. ,,A divoká zvířata jsou tím nejmenším problémem. Ale pokud si to Rila přála...možná je to jen další z jejích testů, uvidíme, zda uspěji. Lidem se však nikdy nedá plně důvěřovat. " |
| |
| Ráno Překrásná noc to byla, ale asi jediná. Povím potichu a zadívám se kamsi do lesa. Možná bychom mohli vyrazit dál. Napadne mě a rozhnídnu se po ostetních spolucestovatelích. Nožná bycho se mohli pohnout z místa ne ? Navrhnu trochu znuzeně a zvednu se ze země. A čekám na reakce osatních. |
| |
| Podívám se na Zana. Dobrý nápad. To by jsme tedy mohli. Odpovím mu a postavím se. Život utíká, voda teče, avšak srdce, to nikam neuteče. Řeknu si pro sebe a zadívám se mezi stromy. A platí to vůbec? Kdo ví, ať odpoví. |
| |
| Ráno Vzbudí mě píseň těch ptáčků. Rozbírám si své věci a v tichosti sleduji ostatní. Měli bychom vyrazit. Energicky se zvednu ze země a klepáním své hole o zem se vadám na další cestu. Měli bychom jít dál. Cesta je dlouhá a času málo. Pravím přes rameno a s vránou na rameni se vydám do lesa. |
| |
| ráno Usměji se a vyrazím za druidkou do lesa cestou minu Assien a škdolibě jí povím. Jdeš ? nebo tu budeš stát . Usměji se dneska mám dobrou náladu. |
| |
| Jdu za Zanem a tvářím se jako vždycky. A můžu si vybrat? Zeptám se ho provokativně a jdu dál. Co bych si vybrala? Vrátila bych se za ostatními, za svým pánem i když on je stále se mnou. Vrátila bych se na své místo. |
| |
| z nějakého důvodu se rozesměji. Jo máš jako většinou, ale právě asi moc ne. Buť tam můžeš stát a nebo ne a jí s námi dál. Jsem jako malá ditě. A znovu se usměji. dycky je na víběr. |
| |
| Já bych tedy řekla, že moc na výběr nemám. Dala jsem slib a ten se hold musí plnit i kdybych třeba byla radši někde jinde. Zavrčim a nevšímám si provokace. |
| |
| Potrčím rameny. Jo to máš pravdu. Povím potichu a pak pohnu rty, ale z ust se mi nevidere jeduné slovo. Jen se mlčky zadívám do lesa a do mysli se mi vloudí vzpomíkny.. |
| |
| Bez jediného slova vyrazím za Assien a Zanem. Přestanu hrát a svůj nástroj si zavěsím na opasek. Opět jen tiše poslouchám ostatní. Všichni by byli radši jinde. Ale to asi nepůjde, jinak tam nebudeme už nikdy. Což hrozí i tak. |
| |
| Potichu a mlčky jdu dála. Má mysl je jinde než je tělo, v lese je světlo,jasno, a klid. Ale má mysl se vrátila o rok s půl zpátky. Zase je noc a já jsem v temné uličce a zády se opírám o její záda. Každej má své nepřátele. Ruka mi sjede k dýce a pevně jí sevřu a povytánu pak se proberu. Pohlédnu na Yamase a potichu se zeptám. Proč ? Proč jste vy kouzelnice tak tvrdohlavé ? Pustím díku a uklidním se. Měla odejít..moc k tomu měla, měla přežít, ona a ne já. Zakroutím hlavu abych vyhnal ty vzpomínky. V myli mi vyvstane jiná osoba..kouzelnice, její sestra co mě honí jako kočka myš, jen jednou jsem se s ní setkal a nechala si vysvětlit. Došlo k boji a od tý doby po mě jde, až jí potkám příště tak snad jí to vymluvím, snad.. |
| |
| Podívám se nechápavě na Zana, ale pak se začnu dívat okolo. Proč jsou lidé takoví. V přírodě jeden padne a jiný nahradí jeho místo. Já patřím mému pánu, tak asi proto to nechápu. Je to příliš složitý život. Zamyslím a zhluboka se nadechnu. Vše má svůj smysl. I smrt. Povím jako by pro sebe. |
| |
| Podívám se na Assien a smutně se usměji. Snad ano, ale v tý uličce jsem měl zůstat ležet já a ne ona. Podívám se do lesa. Její smrt mě zmenila. Od té doby si najakým podivným způsobem nevážím svého živita pokud jde o přítele. Co dálam tydy? Nejsem ani mág ani válečník. Znovu se podívám na Assien. Máš schopnost se mi podívat do hlavi? Zeptám se jí a zalená dýka my bez mého přičinění vletí do ruky. zadívám se na zbaň mrtevé ženy a promluvím k ní jako ke člověku. Já to po tobě nechtěl..povídal jsem ti abys odešla, tekla, mohla jsi to udělat. Povím dýce a rychlím pohybem jí zasunu do boty. |
| |
| Slabě se usměji a zavrtím hlavou. Kdyby jsi tam měl zůstat ležet, tak by jsi tam taky zůstal. Ale neměl jsi, proto seš teď tady. Přestože si myslíš něco jiného. Odpovím klidně a zamyslím se nad jeho otázkou. Kdo ví. Třeba ano, ale musel by jsi mi svojí mysl otevřít. A já nemám důvod to dělat. Většinou to poznám i bez toho. |
| |
| Podívám se na Assien a zamračím se. Hmm, ale stejně a.. Větu nedokončim protože se mi do ruky zase vloudí dýka se zelenou čepelí, snad jako by mě chtěla utěšit nebo co. Podívám se na zbraň a připadám si jako blázen když k ní za promluvím. Můžeš toho nechat ? Ty víš stejně jako já a jako nikdo jiný, že jsem chtěl, abys odešla a nechala mě tam a vůbec. Měl si mě poslechnout..teťkon jde po mě tvoje sestra a ti víš nejlíp že ti je až moc podobná, je stejně tvrdohlavá..ale na tobě se mi to líbilo, ale na ní už ne.. Protože mě chce zabít. Pak se rozmáchnu a mocným hodem jí pošlu do kmenu stromu. A nějako dobu mi dej pokoj. Povím poté co se dýka se zajiskřením zabodne až po jílec do kmenu statného dubu. Dýka pak znovu zajiskří a z dubu mizí a znovu se objeví na svém místě. Hmm a jak mi podle tvých pravidel vysvětlíš to co si právě viděla Assien ? Zeptám se a zkoumavě se na ní podívám. |
| |
| Zasměju se. Podle toho jaká pravidla myslíš. Ale jestli to chceš slyšet. Tu dýku ti dala, protože věřila, že ti jednoho dne pomůže. Záleželo jí na tobě a milovala, proto se té dýky nezbavíš. Navíc, dary se neodmítají a nevracejí. Třeba to jednou pochopíš i jinak, protože já se v kouzlech nevyznám. Odpovím a pokrčím rameny. Svět je zvláštní. |
| |
| Zasměji se té ironii a pokrčím raneny. Hmm snad jo..uvidíme, ale stejně jako se jí jezbavím tak je její čepel vůči mě tupá...ani se jejím ostřím neškrábnu ale jina není nic co bi jejímu ostří odolalo..a takovích zajímavosí je dost a dost a týhle podívné zbraně...ani je všechny neznám. Je to podivná a záhadná zbraň stejně jako byla její majitelka, ale je i stejně tak nádherná a smrtící jak byla ona. |
| |
| Zadívám se na Zana. V takový věcech se nevyznám. Ale vidím, že vzpomínky tě příliš tíží. Nejde zapomenout, jen to přijmout. Minulost nevrátíš ani tím, že ti to bude líto a budeš kvůli tomu trpět. Mysli na to, co děláš a jednou poznáš. Odpovím a začnu se znovu dívat okolo. |
| |
| Hmm nejhorší na tom je, že máš pravdu. Povím potichu. Hmm a nemyslet na to ? Jak..když mám pořád v zádech jako dýku její sestru co si myslí, že to já stojím za smrtí je jí sestry a proto mě přísahala zabít..A už rok a půl jse po mí býdný kůži a chce mě zabít..jen jednou jsem se s ní setkal a málem to nepřežil ani jeden z nás, ale nakonec jsme to přežili oba a ona jde po mě a chce mě zabít.. Povím potichu a rozhlídnu se kolem |
| |
| Zadívám se do země. Život je krutý. A myslíš snad, že když jsme teď všichni spolu, tak tě zabije? Nezabije. Kvůli lidem jsem už prožila mnoho těžkých dní. Vybíjejí nás jako škodnou zvěř. Ale pamatuj si. Ve společenství je síla. Zničíš společenství, tak samotný jedinec zemře. I takový je zákon přírody. Povím potichu. |
| |
| Podívám se na Assien. Hmm to nevím jestli jo nebo ne, ale určitě to skusí, jak jí znám. Vás ? Ty pocházíš snad z klanu, cechu..nebo tak něceho ? zeptám se potichu |
| |
| Když už se konečně ostatní příchystali na další cestu, rozhlídla jsem se ještě po krajině a v duchu si řekla pár slov, který pochopí jen člověk mého povolání. Pak už jen tiše našlapuju, za skupinkou, těchto podivýnů. Při chůzy sleduju i každý pohyb v lese, přesně vim co nebo kdo vydal ten zvuk, co se line od tamtud. Snažim se trochu zapadnout do skupiny, ale samota je a vždy bude mě milejší. |
| |
| Mlčky kráčím vedle ostatních, na Zanovu otázku odpověděla dříve Assien, tak jen pokrčím rameny. Sice s tím, co říká příliš nesouhlasím, ale už předtím jsem si všimla, že není moudré ji nějak odporovat a zavádět řeč. Rozhodně o to teď nestojím. ,,Příliš mluví, nezdá se mi moc rozumná. Uvidíme, jak se bude chovat nadále...", pomyslím si. Spíše si více všímám okolí, aby nám nic neuniklo. Po očku sleduji i ostatní, méně napádné členy naší "družinky". Dá se říct, že jejich mlčení moc dobře chápu. ,,Je nás celkem dost, tím budem vzbuzovat možná až nepříjemnou pozornost..." |
| |
| Možná. Odpovím nevrle a je vidět, že se o tom dál nechci bavit. Začnu se znovu dívat do lesů a beze slova jdu dál. Život je život. |
| |
| Postupně si všimnete, že les řídne a zvěř se stává plachou a obezřetnou. Duhoví ptáčci co vás ráno budily jsou ti tam. Ano jste venku z lesa hádáte správně. Před vámi se rozprostírá louka tak 500 M před vámi spatříte vysokou postavu. Ikdyž je teplí den tak ta osoba je zahalená v černém plášti a kápi má staženou hluboko do obličeje, takže z něj není nic vidět. Ta záhadná postava tam jen tak stojí a pozoruje vás. Jako by na vás čekala. Ale kdo to je ? |
| |
| Po cestě jsem obezřetná a dávám si pozor na každý krok a zvuk. Zase mám na sobě můj plášt, nějaká osoba by se mi mohla i divit. A je to tady kráse elfského lesa skončila a přišel praví život. Prolítne mi hlavou myšlenka a já si všimnu nějakou osobu. Rychle přiložim ruce na šavle připravená je kdykoli použít. |
| |
| Pohlédnu na postavu před námi. I já si nasadím kápi, aby mě neoslňovalo slunce. Rozhlédnu se kolem, jestli na nás nemůže nikdo zaútočit z boku. Přejdu k Aryi a stoupnu si vedle ní. Pro jistotu. Vytáhnu gleiv a posadím ho čepelí na zem, jako to dělám vždy. |
| |
| Postavím se kousek od ostatních a dám si ruku na meč. Začnu podle čichu zjišťovat, zda nám hrozí nebezpečí nebo ne. Teď už vím, proč jsem skončila, tam kde jsem skončila. |
| |
| Potichu se blížím spolu s ostatními k té podivné postavě v plášti. Ruce položené poblíž dýk a čekám co za z toho a vyrbí. |
| |
| Žena se na vás zkoumavě zadívá a vy cítíte její tvrdý pohled na vašich tělech. Když se přiblížíte na 15m tak si sundá plášť a vy uvidíte mladou ženu tak kolem 23 let středně vysoké postavy. Její zorpuštěné černé vlasy jí sahají do půli zad a zelené oči si vás prohlížejí. Vypadá na bojovnice nebo alespoň tak lze soudit podle dvou šavlí jenž má u pasu a rukojeti jedno ručního meče jenž má zavěšený v pochvě na zádech. Její tvrdý pohled se zastaví na Zanovi a žena se zle usměje. Poznala ho ví kdo to je a on ví kdo je ta žena. Pak se jí rty znovu zle usmějí. Zane, Zane ,Zane. Tak se znovu setkáváme a ty mě ani nepředstavíš lidem před kterými tě zabiji. Tentokrát to dopadne jinak než při našem posledním setkání ty zlodějská kryso, tentokrát tě zabiji. Tu kuli tobě zamřela má sestra a ty jsi neudělal nic abys jí pomohl. Poví žena a z jejího hlasu je cítit nenávist vůči Zanovi a touha po jeho krvi. |
| |
| Kader Vyplivnu to jméno a ruce položím na jílce dýk. Já jsem jí chtel pomoci ale to ti nemá cenu povídat..každý měl té noci své napřátele Joraken jednoho a já 4 a každý s nimy bojoval, jak nejlépe uměl. Podívám se na ní. Nezabila jsi mě tenkrát a ani nyní se ti to nepovede Kader. povím jí a sleduji jí a čekám co bude dál. |
| |
| Postavím se před Zana a pevně sevřu svůj gleiv. Stáhnu si kápi aby mi nepřekážela a odhalím svou mladou tvář. Prohlédnu si tu ženu od hlavy až k nohám. Je mi úplně jedno kdo jsi, ale na Zana nešáhneš, dokud já budu naživu. Ne když jsem konečně našel lidi, kteří se mě nepokoušejí zabít.Nikdo mi je neveme. Jak v mém těle začíná stoupat hněv vůči všemu zlu na světě, i vůči tomu, které stojí přede mnou, přestávám ovládat svou mysl a ta okamžitě tápe po všem kolem mě. Kameny se začnou vznášet a můj plášť jakoby taky něco nadnášelo. Jestli chceš zabít jeho, musíš nejdřív mě. Uchopím gleiv oběma rukama a postavím se do bojové pozice. |
| |
| Kader se zasměje a udělá kro v před. Ale ale Zane, kdopak se to postavil na tvojí obranu. Dítě. To se nastydíš. Zamlaská jako by chtěla pokárat psa a z pochvy na zádech vytáne jednoručný meč. Čěpel meče se zeleně zalske a na jejím povchu se rozáží osm runuvích sov. Podívej se dobře na ten meč zloději, tím tě dnes zabiju. A teťkon mladíku, uhni mi z cesty. Poví žena k Derilovi |
| |
| pomalu dojdu ke skupince na louce, která hledí na jakousi postavu. přeměřim si jí taky jak ona nás. Ale ve chvíly kdy kromluví k Zanovy popadnu luk a připravym šíp k výstřelu, který je zaměřený přímo do hrudi postavy. Neřeknu nic. Mé pravidlo bylo vždy pomáhat lidem v nouzy a tohle vypadá jak nouze. Dnes nikdo neumře.. to ti slibuju Zane, at to stojí radši život můj, než kohokoliv tady. pomyslim si a udělám další krok k postavě se šípem stále zaměřeným. |
| |
| Pořistoupím k Derinovi. Měl bys jí uhnout z cesty nebo tě odklidí. Povím mu a zadívám se na její meč. Ne to ne to není možné. |
| |
| Když spatřím meč, proti kterému mám bojovat, lehce se zaseknu, ale hned mi v očích zajiskří a já taky udělám krok vpřed. Neuhnu. odpovím paličatě Zanovi. Teď už můj vztek doslova vytéká z mého těla. Začnu se vznášet ve vzduchu, přičemž pomalu pluji ke Kader. Je mi fuk, co se stalo dřív mezi vámi, ale teď je teď a co bylo je dávno pryč a nedá se to vrátit ani pomstou. Zana se nedotkneš dokud jsem tu já. |
| |
| Kader se usměje a poví hlasem jako by chlácholila dítě. Tak ty mi neuhneš a ani neposlechneš zloděje za kterého chceš položit život ? Hmm to je chyba měl bys ho poslechnout..dokud máš čas. Poví to beze spěchu a s jistou dávkou pobavení. Hmm tvůj čas vypršel synu. Poví skoro mateřky. Deriuv gaid mu vyletí z ruky a odletí dvacet metrů k lesu on sám se vznese o dva metrý výše a začne se dusit, nemůže se nadechnout. Jak se ti tohle líbí co ? Zan měl pravdu měl jsi uhnout, teťknon ti budu muset pomoci. Poví a ledabile pohne rukou a Deril odletí jako hadrová panenka pět metrů do leva a skoro udušený leží na zemi. Už může popadnout dech. No Zane moc ti nepomohl co ? Bohužel s tebou si takhle hezky hrát nemůžu.. Poví žena zklamaně. |
| |
| ,,Tak, teď se ukáže, kdo je co zač...", pomyslím si. Jak se zdá, ta žena si ho našla celkem rychle. ,,Je to docela odvaha, postavit se tak velké skupině lidí.", sama bych se asi dost bála, ale ji musí jistě ovládat nesmírná nenávist. ,,Všichni hned vytahují své zbraně místo toho, aby se snažili celou situaci vyřešit místo zbytečného krveprolití. Jako by té agrese nebylo už tak na světě dost...", vůbec se mi podobné situace nelíbí a jak se zdá, nikdo by nenaslouchal mým slovům, pokud bych je nabádala ke smírnému řešení jejich sporu, možná je to i nemožné. Stojím kousek za vámi, nijak se nederu dopředu a dokonce ani nevytahuji žádnou zbraň. Když však tak krutě zaútočí na toho chlapce, jež Zana bránil, je přeci jen čas zakročit. ,,Tako by toho násilí nebylo ve světě už dost.", procedim skrz sevřené zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Yamase pro Tichounce odříkám motlibku k mé bohyni a snažím se okolo naší skupinky vytvořit odolnou ochranu před magií. Teprve pokud se mi toto povede, budu pátrat po zdroji a původu síly, jež ta žena ovládá. Možná bych ji pak mohla zlomit, mou zbraní nejsou útočná kouzla, ale ochrany a manipulace s myslí člověka. |
| |
| Kader se podívá na Yamase a usměje se. snad ano ale co mi je po tom ? Násilí mě nezajímá já chci pouze Zana a jeho smrt. Nic vic. Chvíli stojí na místě a nakloní hlavu když vycíti ochrané kouzlo kolem skupiny. Hmm jis dobrá ženo pěkný, ale co. Pravi a z toho poznáš že se ti povedl tvůj zaměr s ochranou barierou kolem skupiny. |
| |
| Tak dobrá chceš mě ne tak jo. Udělám pár kroků v před a připravím se na její utok. tak jo zase jako tenkrát jo ? Přikrčím se. |
| |
| soukromá zpráva od Yamase pro Snažím se jí oslabit, paralyzovat. Často je to i velmi bolestivé, ale nechci, aby opět ublížila někomu z naší skupiny. |
| |
| Zůstanu ležet na zemi a snažím se vydýchat svůj pád a to, jak se mě pokusila udusit. Pomalu vstanu a podívám se za svým gleivem. Moc brzo na to, aby někdo z nás zemřel. Když vidím, že Zan se postavil nepříteli tváří v tvář, jen sleduji, co se bude dít. Gleiv se zatím vznese do vzduchu a doletí ke mně. Vznáší se vedle mě ve vzduchu. Ještě pořád rozdýchávám to co se stalo.Pomalým krokem se rozejdu zpět ke skupině a gleiv se nese za mnou. |
| |
| Žana se usměje a popojde k Zanovi. Ne posledně jsme se málem zabili na vzájem a dnes ne. Pak se najednou žena zadívá na Yamase a usměje se v tom pohledu je něco víc než jen pohled je v něm síla a tvůj medailon se rozzáří. Ano no je nebezpečná. V hlavě tě bolestivě píchne a na krátkou dobu tě to ochromí, Ale tvá bariera stále drží, ale to o co se pokoušela nebyl asi dobrý nápad nebo ne nyní. Její zbran se mihne vzduchem a zautočí na Zana. |
| |
| Podívám se na ní a její zelený meč vidím jakoby zpomaleně. v poslední chvíli se z má boty vyřítí má dýka a zachytí její uder..Ale co to..její meč se nezničí. Ale místo toho se obě zbraně koupou ve spršce jisker. |
| |
| I žena na to kouká a nemůže uvěřit tomu co vidí. Pravě se setkali dve stejně mocné zbraně. Meč proti dýce. Zloději..ta jsi ji i musel okrást ale ani ta dýka ti nepomůže..to já jsem ty zbraně ukula, a tu dýku jí dala, no co ani ona tu nepomůže to vyhrat. Praví a znovu zaútočí mečem. Dýka znovu zachytí uder a svého majitele. Kader pak vyhodí meč do vzduchu a on utáčí sám a dýka její údery zachytává a chrání tak svého majitele. Tvrdě vykopně a kopne Zana do žaludku a sama uskoči do zadu a vytáhme šavle. |
| |
| Když Kader kopne Zana, zatnu pěsti, bojím se však, že Kader vytvořila ochranu od ostatních, aby mohla se Zanem nerušeně bojovat. Kdybych ti mohl nějak pomoct. Ale jak? Cítím se jako tehdy. Taky jsem jim nemohl pomoci. Kouknu po nějakém kameni o velikosti pěsti a ten se vznese do vzduchu. No tak mě zabije. Třeba ji na chvíli odlákám, aby mohl Zan udeřit. Kámen se rozletí rychleji než lidské oko schopno zachytit směrem na Kader. |
| |
| Její úskok mě sakskočí a na okomžík ochromí ale za pár vteřín jsem zase na nohou a sleduji jíjí zbraně. Má dýka mě stále brání ale jak dlouho ? |
| |
| soukromá zpráva od Yamase pro ,,Ó mocná Rilo, nechť jeho paže zesílí a jeho mysl zbystří. Ještě jednou buď mu nápomocna." |
| |
| Kámen jenž letěl na Kader před ní prstě spadl, ale pomohlo to tomu aby Yamase pomohla modlitbou Zanovi, alespoň na chvíli. Kader se vrhne na Zana a zasype ho údery. Zan je jen vykrývá.. Chvíli útočí on a chvíli ona. Oba utrží prá méně vážných ran, převážně sečných. pak Zana srazí na kolena. Jeji meč stále při svích útocích naráží na obranu jeho dýky, ale i tan už ochabuje. Pak se Zan bez zjevné příčiny upadne do bezvědomí a jeho dýka se sesune na zem. Kader ustoupí a zasměje se. Vítězství.. Její zelený meč naposledy sekne za shora dolů, ale v pohledným momentu znovu vzlétne Zanova dýka a ránu zachytí. Ale jak to ..to by neměla ? Žana se na to zadívá a naštvaně vřískne. Nech ho zemřít sestro..jako on nehal tebe!! A znovu dá povel meči k útoku, ale ten opět narazí na odpor dýky jenž se pohybuje již bez Zanovích povelů. Najednou se ozve lomoz lámání ocele a meč se při posledním útoku na Zana zlomí vedví..stejně jako by dopadla jakákoliv jiná zbraň která by se posatvila této dýce. Pak si to dýka namíří ke Kader a jednou jí řízne obličej. Dřív než stačí ochromená Kader cokoliv udělat, pak se zasune nazpět do boty Zana. Kader tam stojí a její oči pozorují dva kusy její zbraně. ne to není možné jak ? Zavřeští a v očích jí zaplane šílenství. A pomalím krokem se vydá k bezvládnému tělu zloděje.. .Pokud byla předtím nebezpočná tak co nyní ?? |
| |
| Ne tak tohle ne! Má mysl uchopí Zanovi tělo a přenese ho k mým nohám. Na bezvládné tělo se ti dobře útočí co? Tak pojď sem. Ještě pořád mám dost síly. I pro tebe. Gleiv mi vpluje do ruky a já jej silně uchopím. Pohlédnu na Zana. Teď nebojuji pro pomstu. Ale pro tebe. Otočím se na Kader. Jsi natolik bojovnice, aby jsi bojovala fér? |
| |
| Pozoruju všechno co se odehrává v mé blízkosti, každý pohyb ženy. Hm, bojový mág. Jestli se nepletu tu čest už jsem měla. Něco mě napadne a dokud se Kader zaměstnává Zanem příjdu k Yamase a v tichosti jí řeknu co mě napadlo a vyndám své šavle. |
| |
| Kader se podívá na Derila. Fér, fér.. To on ukradl věci se kterými bojoval prti mě..a ty ? Větu žen nedokončí a pokusí se překunat myslí ochranou barieru, ale to se jí v tomto stavu nepovede..Máte štěstí. Zakrotí hlavou a vydá se k vám. V očích jí plane šílenství. A Yamenin přívěšek se rozáří jasnýn světlem. |
| |
| soukromá zpráva od Yamase pro ,,Právě včas...", pomyslím si. Moc dobře vím, co má v plánu, souhlasím s tím. Začnu se plně soustředit a veškerou energii, kterou jsem právě schopná nashromáždit přesunu do jejích zbraní, v mých rukou je taková síla bezcenná, ale ve zbrani válečníka dokáže divy. Můj amulet silně zazáří, je to vidět i zpod mého oděvu. |
| |
| Jakmile ke mně Arya přiběhne a vyndá své šavle, natáhnu k nim ruce. Můj amulet začne oslnivě zářit a vzduch se začne v oblasti mezi mýma rukama a zbraněmi vlnit. Jsem plně soustředěná, tak, že jsem musela ztratit i kontrolu nad tím, co se děje okolo mě. Doufám, že má bariéra ještě chvilku vydrží... |
| |
| soukromá zpráva od Život pro |
| |
| soukromá zpráva od Život pro |
| |
| Až teď jsem vyšla z lesa. Co jsem ta dělala a proč je čistě moje věc a nikomu do toho nic není. Ještě chvíli pozoruji na první pohled celkem marný boj, který vedete s velice zkušenou bojovnicí. Tys měla být na naší straně a ne proti nám. Pomyslím si lítostivě. Klepnu berlou o zem a můj hlas se roznese a jako by rezonuje v každém z vás. Dost. Jen to jediné slovo má vyvolat reakci. |
| |
| Ucítím magickou sílu co mi Yamase dala. Popojdu pár kroku at mě zahléhne Deri a pomocí a naznačím mu at mě teleportuje za Kader. Snad se to povede dřív než náš zlodějíček příjde o svůj posvatný život. |
| |
| Kader se zastaví a ztuhne to slovo jako by bylo napěné mocí. Zadívá se na druidku. To není možné druidi už jesjou. A soustředí se na ní. Zan naraz jako by jí přestal zajímat. |
| |
| Ty sama jsi ji vytvořila, tak by jsi sama mohla vědět, že by neměla poslouchat nikoho jiného než tvou sestru. Když ve mě zazní ono mocné slovo, ohlédnu se na Kernim, v tom si všimnu Aryi, jak mi naznačuje, že chce přenést za Kader. Ty si myslíš Kernim, že ona přestane, když přestaneme my? křiknu na ni a zase se otočím na Kader, připraven se bránit. Lehce pozdvyhnu Aryu, aby jí bylo jasné, že jsem pochopil, ale počkám na Kernim. |
| |
| sleduju Deriho reakce. zdá se že tento mladík je taky jeden z nás. Bohužel je vidět že má víc štěstí než rozumu. stále mířím na Kedar, ale přitom se do sporu nemíchám i když občas to vypadá že výhra je na straně jí. Ve chvylce kdy Zan padne na zem to ve mě trochu hrkne a už chci vypalít, ale hned tuto myšlenku vyženu z hlavy ve spomínce na Deriho kámen. udělám pár kroků vzad, když si pak všimnu Kernim. Její slovo je tak silné že uvolním šíp z luku a zahledim se na ní. |
| |
| Podívám se na Kader a zavrčim. Nepřestane, dokud ho nezabije. Odpovím Kernim, aniž bych se na ní podívala. Pak pomalu přejdu k Zanovi a položím mu ruku na čelo. Začnu se soustředit a posílat k němu sílu, která by ho měla probrat z bezvědomí. |
| |
| Po nějaké dově se proberu z bezvědomí a ucítím něčí ruce na své hlavě a pomalu otevřu oči všimnu se že ležím u Dariho nohou a také Assien která se nademnou sklání a také Kader která se dívá na druidku a stojí na místě. že by o mě stratila zájem.A co dělám tady ? Jsem dezorientovaný. Pokusím se postavit ale s bídou se posadím, polí mě hlava a celé tělo. Podívám se na své dýky jenž leží v trávě a na svojí dýku v botě a pak mi pohled zajede na zničený meč. Jak ? Co co se stalo ? Zeptám se potichu. Momentálně jsem bezbraný jako decko. |
| |
| Nakloním se blíž a zašeptám tak, aby to slyšel jen Zan. Vše se dozvíš, ale teď potichu. Pověz mi, co ti je a možná ti pomůžu. Pak se mu zadívám z blízka do očí a čekám na odpověď. Dlouho jsem to nedělala, ale tohle se zapomenout nedá. |
| |
| Byl jsem také mezi těmi, co vyšli z lesa později než ostatní, navíc já se ještě trochu v tom hustém porostu ztratil. Vyjdu na mýtinu a uvidím Zana ležího na zemi a nad ním se sklání jedna osoba, další jsou na mýtině a je tam ještě nějaká neznámá žena, kterou jsem neviděl. Rozeběhnu se, ale stáří a magie mě zmáhá a tak se zase vrátím do kroku, ale dojdu k ostatním a můj pohled si najde Tanyu. Co se tu dělo, byl jsem chvíli mimo a kdo je ta žena? vychrlím na ni dvě otázky najednou a čekám na odpověď. Zároveň ji hledám zvídavými pohledy i u ostatních. Mrzí mě, že jsem se ztratil, ale nebýt těch vos, byl bych tu dřív. |
| |
| ze zamyšlení (nebo jak to nazvat) mě vyruší hlas Delganora. aá Zan potkal svou starou přítelkyni a řešili tu svý spory, nevim moc tomu nerozumim a ani se mi nechce do toho moc míchat. pak se zahledim opět na Kernim. co je ta Kernim vůbec zač? zeptám se směrem Delganora.a přitom okem sleduju jak jí tak Kader a čekám co se bude dít. V ruce šíp a luk, který je v rychlosti opět připraven k výstřelu když bude potřeba.. |
| |
| To musel tedy zvláštní způsob, jak řešit spory. poznamenám po odpovědi Tanyy a na její otázku odpovím: Abych řekl pravdu, nevím o ni toho o moc víc než ty, konkrétně jen, že jde s námi a jestli o ní někdy přede mnou padlo cokoli... Nevím. Vskutku, velice zajímavé řešení sporů, zvláště, když Zan z toho leží otřeseně na zemi. zamyslím se. A ta Zanova stará přítelkyně ve mě nevzbuzuje příliš dobrý pocit. |
| |
| podívám se zvláštně opět na Delganora. doteď to vypadalo že její útok nepřežije nikdo kdo se jí postaví do cesty, pak ale přišla Kernim a něco se stalo. Kader nechala Zana být. mluvim s nim tiše aby mě nebylo moc slyšet. zakroutim nevěřícně hlavou. zvláštní. Zan bude v pořádku tím sem si jistá, ale uvidíme co se tu ještě odehraje. pohlídnu opět na ty dvě.. |
| |
| Takže jsem vlastně přišel jen o boj, svět je pořád stejný. A co myslíš tím tvým výrazem v obličeji? řeknu a pak dodám koment k jejímu pohledu, který vypadal poněkud nestandartně. Dobře, měli bychom tu tedy roztržku... A co dál? Jak to bude pokračovat, případně bychom mohli pokračovat. znovu se zamyslím. Co jsme vyšli z lesa a i když jsme od něj teprve pár kroků, přepadl mě takový zvláštní pocit a myslím, že zde již nejsme v takovém bezpečí, co nám nad hlavou nevisí větve stromů. Možná je to tou ženou a možná ležícím, patrně trochu otřeseným Zanem. A možná také tím, že jsem ten boj neviděl, soudil bych jistě jinak, ale to asi každý. |
| |
| výrazem? usměju se.. ten není momentálně podstatný. Stačí jen slova. řeknu a přeměřim si ho trochu zkoumavě. pro tentokrát stačí jen slova. dodám si a nedokážu odhadnou povahu ani sílu Delganora. poté se opět věnuju těm dvěma. |
| |
| Nebo zbraně, že? dodám ještě v souvislosti s tím, že tu před chvílí ještě řinčely. To není zrovna nelepší způsob, jak řešit své spory a ať už jste si udělali cokoli, umět odpouštět, to je vlastnost hrdinů. A ne takovýhle barbarský způsob. vystoupím ke všem ostatním, i když mám sto chutí říct, že na tohle zkrátka nemáme čas. Jestli máme splnit svoji úlohu, neměli bychom se sdržovat zbytečnými hádkami a spory z minulého života. Žádný příští by už také být nemusel. |
| |
| Kader se najednou zasměje. No At je to jak chce. Možná jsi druid ale možná taky ne to se uvidí. Opáše rukou ve vzruchu oblouk a vytvoří tak vlnku vzduchu jenž pošle na Delganora s Tanyaou a ti dva jsou náporem větru sraženi k zemi. Zane zane už to skončíme ne ? Zavrčí a její čepele zažehnou ohněm a žena se znovu vydá k Zanovi, cestou zvu máchne rukou jako by odháněla mouchu a Ariana ač nechce o krok ustoupí pod ránou jenž jí dopadne na hruď. Žena se pomalu a bezespěchu šine ke své objeti. A vy cítíte že pokud chcete něco udělat ta máte asi poslední možnost, další možnost možná nedostanete. |
| |
| Zadívám se na Kader a znovu potichu zavrčim. Volám tě můj pane, já tvá přislíbená. Pomoz mi v tuto chvíli. Volám tvou moc k sobě, tak pojď a zachraň nás. Pronesu v mysli a začnu se soustředit na tetování, co mám na zádech. |
| |
| Na tváři se mi objeví úšklebek a s námahou vstanu a má zelená dýky mi zase vklouzne do ruky. Jo skončíme to. Odpovím a s námahou udělám pár kroku od derila a Assien. Pokud to přežiju tak jsou mími hosty. Pomyslím si, ale vím že sám jí určitě neporazím..nejsem v takovém stavu abych to dokázal, jen tak, tak, že držím na nohou. Stojí mě to skoro všechnu vůli co mám abych znovu neomdlel a nesesul se k zemi. Přikrčím se a připravím se na jediný útok, útok který pokud se nepovede je po mě. Znovu se mi zatmí před očima a já zakolísám a zavrčím námahou kterou vynakládám abych se urdžel při vědomí. A stále jí sleduji jak se blíží a čekám jestli mi někdo přijde na pomoc nebo ne. |
| |
| Pokouším se postavit na nohy. Když se mi to podaří, popojdu vpřed o dva kroky. To už stačí. Jednou bys toho mohla litovat. A možná nejenom ty... promluvím k ženě pevným hlasem a snažím se přitom působit vyrovnaným dojmem. Začínám pomalu hodnotit své šance, co by se stalo, kdybych se pokusil Zana chránit. Je zřejmé, že ta žena ovládá nějakou mě neznámou magii. Nebo vyniká nějakou jinou mystickou silou. |
| |
| kader se ani nepodívá na Delganora když posměšně zavrčí. Ji si jistí tím že bych toho mohla litovat starče ? A pomalu se šine k Zanovi krok za korkem a na tváří se jí objeví ušklebek když se dívá na Zana. Že tě to baví se snažit mi vzdorovat, nemá to smysli zodějská kryso. Poví s usměvem. |
| |
| Ale jistě. řeknu a pokračuji: Naprosto. Poslední slova jsem pronesl trochu moc tvrdě, ale ona se pořád pohybuje směrem k Zanovi. Kdyby nějak pomohli i ostatní, měl by Zan možná šanci. Sice je to zloděj, a těch mi líto není, ale tohohle by mi přecejen líto bylo. |
| |
| Pomalu vytáhnu dýku. Podívám se ještě na Kader. Když přijde o pár kroků blíž, několika velkými kroky se odrazím a vyskočim po ní. Přitom se jí snažim vší silou seknout. Tak pojď můj pane. Prosím. |
| |
| Stojím a čekám, že už je se Zanem konec, když v tom Assien skočí po té ženě. Rychle zareaguji, chopím svoji hůl a snažím se kouzly ubírat té ženě síly. Nemůžu bohužel použít žádná bojová kouzla, abych nezranil Assien. To by mohlo vyjít. říkám si v duchu, ale moc tomu nevěřím. Potom, co ta žena předvedla předtím, by tohle pro ní neměl být snad ani takový problém... I když se snažím, aby moje kouzlo neprolomila. |
| |
| Když si povšimnu toho, že se Assien připravuje ke skoku, také se připravím k hodu dýky. Runy na zelené čepeli zazáří a zelená čepel protne vzduch ve chvíli kdy se Assien ocitne nad Kader. Snad jí to alespoň zraní.. |
| |
| Kader se sehne před letící Assien, ale jejímu útoku se zcela nevyhne a Assiena dýka jí způsobí hlubokou tržnou ránu na pravém rameni. O zlomek vteřiny později přiletí Zanova zelená čepel a zasáhne Kader do levého ramene. A na vrch toho všeho udeří Delganor se svojí magii. Kader je zjevně otřesena těmito útoky, její meče pohasínají a žena sama s jednou tržnou ránou co jí zasadila Assien, dýkou na pravém rameni při svém skoku a s dírou v levém rameni od Zanivi magické dýky, udělá několik kroků stranou a pokouší se vzpamatovat z těchto těžkých ran. I její magická síla se zdá nějak ochablá a to důsledkem Delganorovi magie. Assien lehce dopadne za Kader a Znova dýka se obět vrátí Zanovi do ruky. |
| |
| Jakmile mi ostatní přestanou stát v cestě, rozhodnu se také zaútočit. ,,Teď by měla být ta správná chvíle, jak se zdá, je příliš oslabená na to, aby se mohla nějak bránit.", pomyslím si a začnu se soustředit, můj pohled je pevně upřený a ruce mám natažené před sebou, snažím se koncentrovat svo sílu do útoku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamase pro Snažím se vyvolat jedno z mála útočných kouzel, má podobu osvětlujícího paprsku, který mou oběť obvykle odhodí a způsobí mu lehké popáleniny. (Nedokáže ale v žádném případě zapálit, nejedná se přímo o oheň) |
| |
| Už tak dost otřesená Kader z předešlých tří útoků se pokusí bránit dalšímu útoku od Yamase. Pustí své zbraně a napne ruce směrem k útočící kouzelnici vyvolá jakýsi magický štít jenž je ,ale prolomen Yamaseninou útočnou magii v podobě světelného paprsku. Paprsek zasáhne Kader tvrdě do hrudi a odhodí jí dva metry nazpět. Kde se Kader rozechvěle zvedne ze země. Je rozechvělá a má paže pokryté krví a čelo se jí leskne potem. Už i sama Kader začíná chápat, že tento boj nemůže vyhrát. ALe stále se nevzdává a udělá pár kroků směrem k Zamovi. |
| |
| Všichni se snaží pomoc našemu společníkovi. Tak není potřeba, abych se také nějak výrazně zapojovala. Jediné, co hodlém udělat... ...uchopím svoji hůl do obou rukou a pozvednu ji. Kadeřiny zbraně, které jí před chvílí upadly, se objeví u mých nohou čepelemi zapíchlé do země. |
| |
| Podívám se znovu na Kader. Nemáš se sem plést. Pomyslím si a když přestou opět všichni útočit, velkým skokem jí skočim na záda. Bleskově se jí snažim dát dýku na hrdlo a trhnout. |
| |
| Kader se najednou zastaví a stuhne pokusí se k sobě povolat svojí magii ale je uš pozdě v příští vteřině má prořízle hrdlo Assieninou dýkou a její tělo leží bezvládně na zemi u Assieniných nohou. |
| |
| tak a je dokonáno. Je po ní. Vzdme jí ještě poslední čest, když nic jiného byl to velice schopná zbrojířka, taková jakých je už jen málo, škoda jí. Provedu už jen posledních pár kouzel, je mi celkem jedno jak na to ostatní zareagují, že jí ještě prokazuji tuto službu. Opět pozvednu svoji hůl. Kadel vyletí do vzduchu zašnese točet, točet a čím dál rychleji. Když se zastaví tak je zní takový prapodivný kokon, smotek vatví, který se ještě vznáší několik stop nad zemí, jen tak. nakonec se to celá zavrtá do země a nad tí rychle vyroste trs růží. Poslední to hol tobě, Kadel, pohřbená pod růžemi stejnými jako jsi byla ty, jsou stejně plidké, ale přece v něčem vzácné a krásné jako ty. |
| |
| Ale, no tak Assien, bylo to potřeba? řeknu, když vidím ránu po Assienině dýce na krku té ženy. Ale asi bylo, co jiného by s ní ostatní udělali, když se pokoušela zabít Zana? pomyslím si. Dál už si jejího mrtvého těla, ani jejích byť možná skvělých zbraní moc nevšímám a jsem spíše toho názoru, že bysme měli pokračovat v cestě. Ale vykládat to ostatním to je námaha. Tak jenom udělám pár kroků směrem přes louku, pak se zastavím, ohlédnu se a tázavě koukám na ostatní, jestli už nepůjdou. |
| |
| Odhodím si pár pramínků vlasů z oblečeje a schovám dýku. Otočím se na Delganora. Nemá se mi plést do cesty. Odpovím bez emocí, možná až moc chladně. Pak dojdu pomalu k Zanovi. V pořádku? Zeptám se tentokrát už se starostí. |
| |
| Působí na mě až příliš chladným dojmem. řeknu si, když mi odpoví. Jsem už asi moc starý, trpím sklerózou a důkazem je to, že jsem zapomněl na Zana, ležícího a stále vysíleného pár metrů od mrtvoly. No, ale to už s přibývajícím věkem bývá. Pousměji se. |
| |
| Narovnám se když jí Assien dorazí. Podívám se na to co s tělem Kader udělala druidka, ale nic neříkám. Podívám se na Assien a pokudsím se o úsměv ale ten se mi moc nepovede tak toho nechám. Bolí mě každý sval v těle od toho výprsku co jse dostal. Nabít jich tak bych byl mrtvej já asi... Jo nic nemám zlomenýho a to je hlavní...A A děkuji ti Assien. Povím potichu a pomalími pohybi plných bolesti z pohybu se vydám pro své dvě zbraně v trávě a znovu je uložím na své místo kam patří. Pak se znova vrátím k Assien a zadívám se na ostatní co tam stojí. Děkuji vám přátelé..vážím si toho co jse pro me udělaly..to co vi už po mě dlouho nikdo neudělal..Děkuji. Povím. Dlužím vám život. A pak se pomalím krokem vydám na další cestu. |
| |
| Mě nemáš proč děkovat. Odpovím Zanovi a pousměju se. Na chvíli se zamyslím. Pak Zana opět doženu a položím mu ruku opatrně na rameno. Něco zkusím. Zašeptám a podívám se po ostatních. Začnu nabírat sílu z okolí, zasoustředim se na léčení a pomalu jí pošlu přes ruku, co mám stále položenou na jeho rameni. |
| |
| Vznesu nad celé to divadlo. Tohle mohli vyřešit kouzelnící velice rychle a jednoduše a oni to tak protahují Pomyslím si otráveně. Pak slénu k Zanovi posadím si mu na rameno a lehce ho zmačknu pařáty. Zloději chraň si svůj život lépe a příště se netahej z holkama, co maj v rodině manyjaky. |
| |
| Udiveně se dívám na Assien když ucítím jak mi léčí rány a má svali mě přestávají bolet. Usměji se. Děkuji to je lepší. Mám ti za co děkovat..tit jsi mi zachránila život..A to je víc než dost. Povím a zazubím se. Pak ke mě doletí krákání vrány podívám se po ní. A ty si dej větší pozor nebo dostaneš přes zobák opeřená přítelkině. A jednou rukou se dotnu biče, pak se obrátím zase k Assien. Hmm a co se stalo s jejím mečem ?? než jsem omdlel tak byl ještě celí, jak jset zničili ten ? Bila to dost nebezpečná zbraň ten meč. Zeptám se, sa zájimem. |
| |
| Pokrčím rameny. Prostě tvoje dýka najednou sama vylétla a dopadlo to takhle. Proč? To netuším. Tyhle věci jdou mimo mě, ale můžeš se zkusit zeptat ostatních. Třeba to budou vědět. Zašeptám a pustím jeho rameno. Pak jdu poklidně dál. |
| |
| Podívám se na dýku v botě. Hmm zvláštní ale co, dobře mi posloužila jako vždy. Povím zamyšleně. Byla jsi dobrá, stejně jako ostatní.. Ještě že jset tu byli..Kader byla vždy mrcha. Jo bejt zlodějem je někdy dost těšký. Postesknu si a vyndám z váčku minci a začnu si s ní hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ráno vstaneš a vydáš se hledat tu podivnou skupinu lidí. Kolem poledne v dáli uvidíš poměrně velkou skupinu lidí jenž jde tvím směrem. Když příjdou k tobě blíž tvůj cvičený zrak v této skupině objeví jednoho zloděje, nějaký mágy, bojovníky a lovce. Vzkudku zajímavé složení skupiny. Jsi zahalená v plášti na němž je malý znak tvého cechu. Oko které je přikryté pláštěm. Znak cechu noci. Nejstaršího a skoro zapomenutého zlodějského cechu. Z něhož pocházejí jedni z nejlepších zlodějů. |
| |
| Po krátké době chůze po pláni se před vámi v dáli objeví silueta ženy zahalené v plášti. Když přijdete pláže k této ženě, tak na jejím plášti můžete spatřit malí znak oka jenž je přikryt pláštěm. |
| |
 | Prochazím pláží dokud nenarazím na tuhle zvláštní skupinku. Pomalu a s úsmevem na tvaři si prohližím každého ze skupinky. Že by ta vyprava? napadne mě. Zdravím, Kampak míříte? zeptám se ledabyle. |
| |
| Podívám se na postavu a pozvednu obočí. Alespoň mě nechce zabít To příjde na to kdo se ptá a proč, ale právě jdeme do mesta co je nedaleko osdu. Povím a zadívám se na znak na plášti a usměji se. Máš běknej plášť paní noc pěknej, takoví se už moc nevidí, odkud pak ho máš ? Zeptám se s úsměvem. Znám ten znak, sám ho mám na čepeli dýky, ale už dlouho jsem nikoho ze svích nepotka.. A prohlížím si jí s větším zájimem něž před chvílí a usmívám se. |
| |
| Jakmile ten hloupý souboj skončí, celkem si oddechnu, možná až moc nápadně. ,,No, jak vidno, postarají se o sebe.", pomyslím si při pohlednu na Assien. Však čim více sil mi zbyde, tím lépe. Jen doufám, že je příště budu moci využít trochu ušlechtilejším způsobem. Pak se dám opět do kroku, udržuji si od přední skupinky konstantí odstup. Nemám rozhodně v plánu se pouštět do nějakých debat, tak si alespoň lépe prohlédnu okolí. A vida, opět nečekaný "host" v těchto končinách. ,,Nějak moc zvědavá.", pomyslím si, jakmile žena promluví. Tón, který zvolila, se mi ani trochu nelíbí. Při pohledu na mě narazí pouze na kamennou a odmítavou tvář. ,,To tu ještě chybělo..." Rozhodně nemám v úmyslu s ní ztrácet byť jen jediné slovíčko. Ale podaří se mi zahlédnout onen znak, jež skrývá pod pláštěm. ,,Hmm, vida, to oko tam nebude asi jen tak náhodou a ještě k tomu je na místě, kde je možné jej zahlédnout, asi bude patřit k někomu významnému...", napadne mě. ,,Proč jinak by se tím člověk chlubil..." |
| |
| Kouknu se na muže, který mě oslovil. Všimnu si dýky se znamením cechu. Jsem ráda, že to udělal zrovna on. Zloděj, jako by to měl napsane na očích. pomylsím si. Říka se mi Nerriah a hledam vypravu, ktera ma zabránit nastoupení temnoty. odpovím na otazky a na to s tím pláštěm se jen usměju. |
| |
| Usměji se a pokývám hlavou. No dobrá Nerriah tak jsi tu skupinu našla. Já jsem Zan, no možná bychom se mohly pohnout ne. Podotknu a pomalím krokem si to namířím na další cestu. Alespoň tu bude zábava. A Nerriah prý jsi dobrá..co jsem slyšel. Povím ale sám nevím jestli to není spíše otázka. Podle toho co jsem slyšel je něco jako legenda a jediná osoba co mě může něco naučit. Hmm proč jsi vlastně nezůstala v cechu...člověk jako ty by se jim určitě hodil..o dobrý lidi je noze a zvláště o ty co by bít mistry..A ty bys jím byt mohla. Povím se vzrůstající zvědavostí. |
| |
| Oddechnu si, když skončí celý boj se Zanovou kdysi známou. Zandám si svůj gleiv do pouzdra na zádech. Spolu se skupinou se vydám dál, dokud zase nenarazíme na nějakou zakuklenou postavu. Natáhnu si kápi, aby mi nebylo vidět do obličeje a spíš jen z povzdálí sleduji, jak se s ní všichni seznamují. Vytáhnu si svůj nástroj a začnu na něj tiše hrát. Snažím se tou melodidí uklidnit, děje se toho moc nanjednou a já tomu přestávám stíhat. |
| |
| Trochu nedůvěřivě si začnu prohlížet nově příchozí. Ani to, že jí Zan zná mě vůbec neuklidňuje. Proč je všechno tak jiné. Stejně je u nás líp. Pomyslím si a pozorně poslouchám jejich rozhovor. |
| |
| Zadívám se zkoumavě na novou příchozí. Své jméno neřeknu, místo toho se mi hlavou honí myšlenky jako: Kdo to je, zase nějaká zlodějka? Další zloděj. Jo to bychom měli. odpovím Zanovi. Sám se vydám na cestu v čele skupinky. |
| |
| Pomalu se dám se skupinkou do pohybu. Kouknu se na Zana Dobra? Nevím kde jsi to slyšel. Jsem jen prumerna. řeknu a usmeju se. jsem nervózní z tolika lidí. Chápu, že mi nedůvěřujou, ale představit by se mohli. pomylsím si, ale nahlas se to neodvažím říct. Kouknu se na Zana. Měla jsem pár ne zrovna dobrých zkušeností s cechem takže radši pracuju v pohodě a sama. A co ty? oplatím otazku a koukám na cestu. |
| |
| No já jsem odešel protože už tam nebyl nikdo kdo by mě mohl učit. Povím a porčím rameny. Rozesměji se. No řekněme, že jsem toho o tobě zaslechl dost a že pokud ty jsi průměrná tak co budu asi já hmm ? Zeptám se a zadívám se na ní. |
| |
| Tak bud mužes byt podprumerny nebo nadprumerny. A jak se na tebe tak divám ručičky máš šikovné. usmeju se. A ty věříš všemu co jsi zaslechl? kouknu se mu do očí. |
| |
| V očích se mi objeví pobavené plamínky když povím. To nechávám posoudit jiné, no a pokud jde o to jstili věřím tomu co jsem zachnel o zlodějce jménem Nerriah, o ženě jenž pocchází ze stejného cechu jako já. No tak většině ano, ale ne všemu. Usměji se. Hmm ale ty tvé ručky vypadají kaky šikovně, no konec koncu budu mí šanci se o tom převědčit ne ? Zeptám se a usměji se na ní. |
| |
| Nemam ráda, když se o mě takhle mluví. Pak se třeba ukaže, že je to uplně naopak než co jsi zaslechl, ale tka uvidime, jestli je pravda. řeknu a ohlidnu se nervozne po par lidech kolem nas. |
| |
| Hmm jo uvidíme. A pokrčím rameny. A proč se vůbec potuluješ sama ? Zaptám se ze zájimem. |
| |
| Pomalu začne padat noc a vy se dostanete na dohled městu Moleor. Když už nad zemí převezme svojí vládu noc, tak vy projdete městkou bránou. Strázní se na nic neptají, jsou utahaní po celodenní práce a jsou rády, že je konec dne a jim služba . A tak vás přivítá potemnělé města. Sem tam zahlédnete nějakého človíčka, který se vrací z práce, nebo jde to hospody. Jinak jsou ulice prázdné. Stráže postávají na stanovištích a sem tam kolem vás projde nějaká hlídka, ale ne zase tak často aby to stálo za zmínku. Jste unaveni po potyčce s Kader a po celodenním putování. |
| |
| Prohlížím si ulice města. Zatím se mi město líbí. Lidi, co takhle najít nějaký bydlení? Jsem docela unavenej a potřeboval bych se prospat. Co vy na to? Otočím se po ostatních a doufám, že budou souhlasit. |
| |
| Podívám se na Derila. Jo na tom něco bude, tak jo hmmm kus od tud je docela pěknej hostinec.. U dvou měsíců..Vydáme se tam..pokud nejste proti. Navrhnu a čekám co na to zabytek. |
| |
| Cestou pozoruji ženu, jež se k nám přidala, docela se divím tomu, že se k ní nikdo jiný nevyjádřil a opravdu by mě zajímalo, zda ji Zan opravdu důvěřuje. Já rozhodně ne. ,,Čas sice ukáže, ale aby potom nebylo moc pozdě...je to na můj vkus až moc velká náhoda, že jsme ji potkali tak krátce po incidentu s Kader.", pomyslím si. Zmínku o hostinci jenom uvítám, dnešní den byl opravdu náročný, pro všechny. A možná bude příležitost poznat některé zas o trochu lépe, i když se zatím všichni snaží tvářit jako andělíčci. ,,Myslím si, že odpočinek je opravdu to, co teď potřebujem nevíce.", řeknu a zadívám se na Zana. ,,Jak se zdá, tak se tu vyznáš, tak nás veď.", pousměji se. |
| |
| Přeletím všechny pohledem a když zjistím, že nemají námitky tak přikývnu hlavou. No nějakou dobu jsem se tu pohyboval, prošel jsem dost měst. Ale to je na jindy. Pokrčím rameny a zazubím se.Tak do do deseti minut jsem u teblího jídla.. Povím a posunu se do čela skupiny a zahnu do jedné z temných postraních uliček. |
| |
| Jen tiše se vydám za ostatními. Rozhlížím se okolo a každou chvíli si odfrknu. Začnu se trošku nepřívětivě, ale nic neřeknu. Prostě je na první pohled vidět, že se mi tu nelíbí. Nesnášim města. Je to jen špinavá díra. Prohodím trocho mrzutě. Opět utichnu a dál pozoruju naši cestu. A lidi v ní. Lidi, kterým je jedno když mají na dýce krev nevinného a němého. |
| |
| Nějakou chvíli vás Zan vede spletí postraních uliček, ve kterých nepotkáte ani živáčka. Zan jak se zdá ví kam vás vede a tak po nějaké době procházením spletitými postraními uličkami se vynoříte vedla slušně vyhlížející budovy, která má na štítu napsáno U dvou měsíců. Jakmile vejdete do hospody dýchne na vás příjemné teplo jenž se z ní line. Není tu zrovna narváno, je tu jen pár hostu co sedí u svého piva. V rohu pár hráčů hraje karty jinak tu, až na 4 osoby u piva a hostinského nikdo není. Jak mile usadíte ke stolu hned se k vám protočí usměvaví, statný hostinský a hlubokým hlasem se zeptá co si dáte. |
| |
| Vejdu do hostince jako první a usadím se ke stolu. Teda ani se pořádně nestihnu posadit když v tom se u nás zjeví ten hostinská a ptá se co si dáme. Hmm nejlepší láhev vína, nějakou pečeni..ovoce a pečivo.. Povím a čekám co budou mí společníci namítat. Rozhlídnu se po prázdném lokále a usměji se když si povšimnu skupinky lidí co hrajou karty. |
| |
| Jdu s rukama na prsou za Zanem. O nové společnici vedou moje myšlenky zajímavou debatu již dlouho. Dokonce kvůli tomu ani nevnímám město okolo. No, něco bychom opravdu zakousnout mohli. A odpočinout si také. prohodím před ostatními. A dál se již jen rozhlížím po hostinci, tu novou ženu už nevnímám, dnes už bylo pocestných dost. Možná budu mít zítra lepší názor na ni. Očas přejedu pohledem oči ostatních čelnů naší družiny a pokouším se tak trochu vyčíst, co si o tom myslí. Ale jsem již dost unaven, takže kdybych měl sebemenší šanci, teď by se mi stejně nic nepovedlo. Možná ani magie. Věk tě zmáhá... |
| |
| Pomaluu se usadím ke stolu. Přejedu pohledem celý vnitřek hostince, zvlášť přítomné. Pak se můj pohled zastaví na hostinském. Prohlédnu si ho od hlavy až k patě. Pousměju se a proti Zanově objednávce nic nenamítám. Jen pokrčím souhlasně rameny. Vytáhnu dýku a začnu si s ní pomalu hrát. Mnoho uší, moc se dozví. |
| |
| Když vejdeme do hostince, začnu si prohlížet ty 4 osoby u stolu. Chvílemi se mi zdá, že je odněkud znám, ale hned to pustím z hlavy a sednu si za ostatními. Souhlasně kývnu na Zanovu objednávku. Až to tu bude, zavolejte mě, budu venku. Prostě jenom zavolejte. Vyjdu ven a rozhlédnu se po uličkách, jestli najdu nějakou dostatečně úzkou. Když nějakou najdu, nasadím si kápi a vejdu do ní. Odrazy ze stěny na stěnu se dostanu až na střechu domu. Usadím se na vikýř a vytáhnu si svůj nástroj. Začnu na něj hrát. Opět se jeho melodie lyne vzduchem kilometry daleko. Prochází stěnami domů, až někteří lidě to nevydrží a vyjdou na ulici, aby zjistili, odkud se ta melodie nese. Postupně se mi do srdce znovu dostává žal a melodie začne být smutná a pomalá, ale o to silnější. |
| |
| Hostinský vás přejede pohledem a když zjistí že nikdo nic nechce, tak s úsměvem poví. Ale jistě..za chvilku tu to máte.. Poví a odběhne do kuchyně, za pár minut se vrátí se odzátkovanou flaškou jakého si červeného vína. (chutná lépe než by se zdálo.) A za ním jde kuchař a nese pečeni. Všechno to vtěsnají na stůl a vrátí se ještě pro ovoce a nakrájený chleba. Potřetí se vrátí už jen hostinský se skleničkami na víno. Postaví je na stůj a odejde nazpět za nálevní pult. |
| |
| Podívám se na jídlo a pak hlasitě písknu na Deriho. Pak si vezmu jednu skleničku a naleji si víno. Přejedu pohledem ostatní. Je tu nějaké ticho. O čem se tedy budeme bavit dneska? Zeptám se a znovu se na všechny postupně podívám. Zatím je nějak moc nechápu. I když já nechápu mnoho věcí. |
| |
| Naleju si víno a uříznu si ksu pečeně a pustím se do jídla. Hmm a o čem by ses chtěla bavit ? Zeptám se a povytáhu obočí. |
| |
| Pokrčím rameny a napiju se. To nechám na ostatních. Třeba se vůbec nechtějí bavit a já je do toho nutit nehodlám. Odpovím potichu a znovu se napiju. |
| |
| Napiji se vína a podívám se po nich. Hmm no určitě jsme všichni toho zažily dost a dost tak co si vykládat nějaký zážitky co ? Navrhnu a pohodlně se opřu. |
| |
| Během hraní zaslechnu písknutí. Chvíli přemýšlím, jestli to píská někdo z mé skupiny, pak se ale zvednu a seskočím za střechy. Dojdu do hostince a usadím se zpět ke stolu. Přelétnu pohledem všechno to jídlo a a s chutí si nandám na talíř. Když tak přemýšlíte nad tím, o čem si povídat, máme čím zaplatit? řeknu šeptem celému stolu a potutelně se usměju. |
| |
| Zadívám se na Zana a zasměju se. Každý tady toho jistě zažil dost. Ale můžeš začít. Vybídnu ho a pak se podívám na Deriho. Samozřejmě že máme. Odpovím mu tišeji a usměji se na něj. |
| |
| Podívám se na Derila a usměji se. Zaplatit, jo máme to nechte na mě. Pak se zamyslím a usměji se. Hmm tak jo já začnu no. Byla deštivá noc a já se nacházel ve městě Tabos. No řekl jsem si že se ohřeju v jedné hospodě. Tak jsem si to do jedné namířil, něco jsem v ní pojed a popil a pak jsem se nějakou nešťastnou náhodou dostal ke hraní karet. Povím a usměji se. Začal svojí početnou hru. A hrál sem do doby něž, mě jeden z těch hráčů obvinil, že já prý podvádím.Pochopitelně nepravdivě. Zazubím se a pokračuji. No nějak se o tom nechtěl bavit, a asi měl trošku vztek když rozmlátil svojí židlí ten stůl. No pravda chtěl dostat mě, ale hmm minul no. Zasměji se. No pak jsem mu trošku polechtal žaludek pěstí no a to tu horu svalů asi dožralo, protože pak mi pomohl odejít. No byl tak hodnej, že se mnou otevřel jedno okno. Pokrčím rameny. No Pak se mu asi ulevilo, protože mi dal pokoj a šel se věnovat těm dvěma co mu chtěly vymlátit duši z těla. Ale stejně to byl milej chlápek daroval mi svojí dýku a zlato. Při tom jak mi pomáhal z tý hospody. Usměji se. hmm já a podvádět v kartách. Povím nevině, ale v očích se mi zaleskne. Tak kdo další ? Nebo si mam vzpomenout ještě na něco ? |
| |
| Zasměji se na Zanovu povídku a obdivně pokývu hlavou, jak ho dokázal přelstít. Můj příběh asi nebude tak zábavný, ale ani o trochu míň zajámavý. Pamatuji si to, jakob y to bylo včera, když jsem ten dům opouštěl a stejně tak si pamatuji, kde jsem přišel k téhle "flétně". Bylo to pár dní po té, co jsem přišel o rodiče. Lidem kolem mě říkám, že jsem ji dostal od maminky, ale není to pravda. Když jsem opouštěl náš zničený dům a nechával za sebou všechny vzpomínky a hlavně mrtvá těla svých rodičů, byl naprosto zdrcený tím vším. Po pár dnech jsem potkal jednoho muže, který cítil můj zármutek a chtěl mi pomoci. Nevěřil jsem mu, jako tenkrát nikomu. Všude jsem viděl nebezpečí. Ale dovolil jsem mu, aby mě vzal k sobě domů. Nabídl mi úplně vše co měl. Nikdy jsem takového člověka nepotkal. Byl neskonale hodný. Pár dní jsem u něj pobyl a pak jsem odešel. Ale před odchodem mi ten muž daroval tuhle "flétnu". Vytáhnu svůj nástroj. Říkal, že není obyčejná. Vím že není, už to vím. Tahle flétna nehraje jen tak pro každého a jsou i tací, kteří ji nemohou slyšet. Flétna má prý v sobě zvláštní kouzlo, které dokáže odhalit hrajícímu veškeré pocity lidí v dosahu její hudby a odhalí mu také, jací jsou, jestli jsou zlí, hodní, upřímní a tak dále. Cítí je všechny naráz. V jednu chvíli může být šťastný, smutný a cokoli jiného. Není to však všechno. Každý kdo hudbu slyší a nezná hrajícího, propadá menšímu transu a nic mu nezabrání, aby nevyšel ze svého domu, aby se podíval, kdo to hraje. Ať už je kdekoli. Ne každý ji však slyší. Jsou to lidé, kteří nikdy nepoznali lásku, kteří jsou schopni zabít pro potěšení nebo jen tak. Lidé bez srdce. Před Kader jsem chránil Zana jen proto, že jsem díky flétně věděl, jaký je. Jinak bych to asi neudělal. Dokud jsem nezahrál, nevěděl jsem oc si o něm mám myslet, ale spíš jsem ho považoval za vraha. Jakmile dopovím, otočím se na Zana a usměju. Ale teď už ne. |
| |
| Udiveně se podívám na Darila. Hmm to mě ani neřekvapůje, pro většinu lidí je zloděj jako vrah ale to je omil, já zabíjím jen pokud nemám na vybranou. Pokud je to nutny abych zachránil život svůj nebo svích přátel. Ale vrazi ti zabíjejí za zlato, pro zábavu, potěšení a to se mi hnusí. Nikdy jsem neměl ze zabíjení potěšní, bal jsem to jako nutnost, ale ne zabavu, jsem zloděj ne vrah. Povím a tvář se mi skřívá odporem a hnusem. Ciice jsem větřinou lidí považovanej za chátru, ale nikdy bych nekles tak hlupoko abych zabil pro peníze. Povím potichu a s odporem. |
| |
| Začnu pozorně poslouchat Zanův příběh a pak následně i Deriho. Chvíli se nad tím zamyslím. Nemám zážitky jako vy. Žila jsem sama, bez jakékoliv společnosti. Neznala jsem své místo a ještě víc se ho bála. Při jedné bouři jsem ale naslouchala a poznala. Věděla jsem, že mi nic nehrozí a už přišel můj čas. Přijala jsem své místo a podřídila se vůli svého pána. Proto jsem, to co jsem a proto mám i to tetování na zádech. Vysvětlím stručně a pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Viděla jsi v něm vysokého a mocného elfa který se to představil jako Javor, a ztracený druid a tvrdil, že ty se musíš přidat k skupině lidí co se pokusí zachránit svět, a že na vašem jednání závisí osudy všech. Povídal cosi o sedmi klíčích a meči a o tom, že pro ukování toho meče musíte najít padlého druida Takona. Dlouho se procházíš nočním městem a když procházíš kolem jedné z hospod tak dostaneš pocit, že bys tam měla zajít, že tam najdeš ty lidi o nichž se ti zdálo, tu skupinu. |
| |
| Stejně jako Zan, i já si naleju vína a uždibnu kousek pečeně. Jídlo tu sice není takové, jako od elfů, ale stejně velmi dobré. Tentokrát se však při něm nenechám příliš rušit a raději posloucháím příběhy ostatních, než baych sama něco vyprávěla. Mám pocit, že vše podstatné o mé minulosti jsem jim již beztak u lefů řekla, když jsme se seznamovali. ,,Vida, kouzelná flétna, taková může být opravdu užitečná...i když bych se na ni zcela asi nespoléhala.", pomyslím si, když Deri dopoví svůj příběh. ,,Nedá se říct, že bych tu všem věřila...při souboji s Kader se sice všichni přidali na Zanovu stranu, ale to zas tak moc neznamená.", řeknu si v duchu. Mou důvěru si rozhodně někdo jen tak nezíská. ,,Zajímavé je, že se o své minulosti rozpráví vždy jen ti samí...", napadne mě a pohledem zabloudím i ke zbytku členů naší, celkem dost početné skupinky. |
| |
| Po nějaké době k vám znovu zavítá hostinský a s úsměvem na tváři se zeptá. Má te všeho dostatek, nic nepotřebujete? |
| |
| Hostinec Povídání ostatních mi nějak uniká, vlastně ho záměrně nevnímám, protože ještě tak trochu bádáv nejen o nově příchozí spolenici, ale i o té ženě a tom zápasu Zana s ní tam na té mýtině. Ten nakonec skončil dobře, i když to tak možná hodnou chvíli nevypadalo, ale nakonec vše dobré. A pak tenhle hostinec. Působí na mě podivným dojmem, ale přesto se zde rád najím, protože hlad mě tíží již dlouhou dobu. A žízeň také. Začnu se věnovat řeči ostatních, ale slyším jen hostinského dotaz na naši spokojenost, tak odpovím: ,,V pořádku, děkuji." |
| |
| Hostinský se na vás podívá a trochu zklamaně se zatváří a pak bez jediného slovy zmizí. Do hospody dorazí muž a rozbalí loutnu a začne pozpěvovat historky. O dávné bitvě mezi dobrem a zlem, o dávných hrdinech, druidech. O mužích jenž uměli zacházet s každou zbraní na níž narazili a co si říkaly Páni zbraní, o mocných kouzelnících a krásných elefech a dalších hrdinech. Sedí tam na židli a prozpěvuje. Neví co se blíží, nemá ani ponětí o tom kdo to sedí s ním, o vás. Ale jeho písně se dobře poslouchají snad se budou podobné balady zpívat i o vás pokud uspějete..pokud se vám to ale nepovede tak bude konec. |
| |
| Napiju se vína a zaposlouchám se do mužova zpěvu. Chvíli nad tím tak přemýšlím a začnu si hrát se sklenicí ve které mám víno. Pak se zadívám na ostatní. Proč se vůbec zpívá o takový věcech? Proč ne třeba o přírodě a životu v ní. Povím své myšlenky nahlas a zadívám se do své sklenice. Jsou to lidé, po těch přeci nemůžu chtít tolik. |
| |
| Popíjím víno a poslouchám toho bárta. Usměji se. Nech ho spívat a ať si to užije, namá ponětí, že za nějakou dobu se může probudit do zlého snu a jediný co mu zbude je píseň a nebo vzít do ruky meč a pokusit se přežít co nejdýl. Povím potichu svím přátelům. Povím to co si myslím. Hmm roč nezpívá o malých věcech..o každodením životě..hmm asi by to nikdo neposlouchal a navíc by to byla asi trošku nuda. Usměji se a napiji se. |
| |
| Podívám se na Zana, který ví o životě mnohem víc než já, je mnohem zkušenější, ale přesto teď vím, co on nechápe. Právě proto, že nejsem tak zkušený. Víš Zane, možná zpívá o dávných bojích a hrdinech proto, že ví o zlu, které se blíží. A doufá v to, že se stane to co dřív. Protože lidé nechtějí slyšet smutné melodie, které vychází z mé flétny. Chtějí slyšet něco, co jim dá naději. Usměju se na hráče. Líbí se mi jeho hra. Avšak taky na mě působí jako na ostatní, a to pohádkově. Protože realita je jiná. Jdu se zase projít. Jsem nerad v uzavřených prostorech.Půjde někdo se mnou? zeptám se a rozjlédnu se po ostatních. |
| |
| Poslechnu si Derilovo odůvodnění a pokrčím rameny. Hmm nožná máš pravdu, ale ve tvé hrě je i něco víc než jen smutek Derile je tam ouha po tom to změnit a bojovat, ale on se jen dívá nazpět a až se podívá dopředu tak tam uvidí hrod zbraně. Povím a zavrtím hlavou.Nesmíš se moc ohlížet..no jo já asi půjdu ale nejdřív zajistím pokoje..tak kolik si myslíte že jich bude potřeba? Zeptám se všech. V očích mi zajiskří. Možná se bude venku i pracovat. Pomyslím si. |
| |
| Chvíli poslouchám dohady Deriho a Zana. Možná jsem měla přeci být jen zticha. Takovýhle zbytečný dohady nemám ráda. Napiju se a jsem stále ticho. Po chvíli konečně promluvím. Já půjdu s váma. Nechci je nechat jít jen tak. Ne že bych je nějak chtěla hlídat. Ale lepší je jít než toho potom litovat. Pak se podívám na Zana. Pokud jde o ty pokoje. Vem jich kolik je třeba, aby jsme se vyspali. Nemůžeme se tu taky roztahovat, jak se nám zlíbí. Jak se asi teď daří mému místečku? Hloupá otázka. Nesmím na to myslet. |
| |
| Uvačeho stolu se znovu zjeví hostinský a s přátlským úsměvem na vás promluví. Nepřejte si ještě něco ? |
| |
| Podívám se na hostinského a á tvář se rozjasní v úsměvu. Hmmm jo, ale jistě přejeme. Máte nějaké volné pokoje ? Zeptám se hostinského a přepočítám celou naší skupinu a přemýšlím kolik bude asi za potřebý pokujů. |
| |
| Po chvíli vstanu a ohlédnu se po stolu. Počkám venku. Usměju se a vyjdu před hospodu. Tam si sednu vedle dveří a počkám na ty, co chtěli jít se mnou. |
| |
| Máte štěstí mládenče zrovna mám šest volných dvoulůžkovích pokojů. 2 zjatky za noc. Poví hostinský na Zanovu otázku. |
| |
| Dobrá vezmem si je všechny a ještě láhev vína. Pak vyndám z kapsi bylíček karet a položím ho na stůl a zadívám se na hostinského. Měl bych pro vás návrch, vy si zvolíte kartu a já jí na první pokuz vytáhnu z balíčku karet..Pokud se zpletu a vyndám jinou tak vám zaplatím celou útratu dvakrát, ale pokud tu kartu najdu tak vy nám útratu prominete jo ? Podívám se na lidi za skupiny. Mohl by ty karty někdo zamíchat? Požádám je. |
| |
| Hostinský zvraští čelo a zapřemýšlí pak se mu, ale na tváři objeví vypočítaví úsměv a přikývne. Tak dobrá mládenče tak já bych rád abys našel srdcovou devítku. |
| |
| Chvíli překvapeně dívám na Zana a pak popadnu balíček karet a pořádně ho zamíchám. Pak jej položím na stejné místo, odkud jsem ho vzala. Seš blázen. Odpovím mu s úsměvem, zvednu se a vydám se za Derim. Když ho spatřím, tak se usměju. Mrzí mě, co jsi musel zažít. Jsi příliš mladý na tento svět. I když nepochybuji o tvých schopnostech a chytrosti. Povím o něco vážněji, ale i přesto se nakonec usměju. |
| |
| Usměju se na Assien. Nic se neděje. Už jsem si částečně zvykl. Vstanu a rozhlédnu se. Tak si to tu půjdeme prohlédnout ne? Už vím, že tohle město není zas tak moc zlé, takže myslím, že nemusíme mít strach. Rozejdu se směrem na hlavní ulici. Jestli chceš, můžu ti něco ukázat. Pojď za mnou. |
| |
| Usměji se a zvednu balíček, přejedu rukou po první kartě a otočím jí, pak ukáži hostinskému jeho zvolenou kartu. |
| |
| Přehodím přes sebe plášť. Pro naše větší bezpečí. Zašeptám, ale tak, aby to Deri slyšel. Pak se rozejdu za ním. Nemám ráda města. Jsou hrozná. |
| |
| Hostinský se umívá ale jen do té doby než uvidí svojí kartu v Zanovo rukách. Dobrá vyhrál jsi, měl jsi kliku. Klíče bude mít na baru a to víno vám sem pošlu. Poví a s tichým mumláním a vrcením halvy odejde. |
| |
| Usměju se na Assieninu poznámku a podívám se na oblohu nad námi. Taky je nemám moc rád, je v nich moc lidí. Ale noci bývají krásné, i tady. Hraní stínů z měsíčního světla, které proniká a odráží od skel může být i zajímavé. Ale vím o něčem, co činí město hezčí. Pojď. Rozejdu se a snažím se najít nějakou uličku, kde by nás nikdo neviděl. |
| |
| Pousměju se a jdu stále za ním. Víš já jsem vyrostla v přírodě. A jak říkám, příroda dokáže být i zlá, ale nezrazuje. Ukázala mi cestu a mé místo u mého pána. Ale město to je něco jiného. Je v něm tolik zla. Ničí přírodu a lidská společnost si neváží ani sama sebe. Povím trochu smutně a zadívám se do země. |
| |
| Chytím Assien za ruku a zastavím. Podívám se jí do očí. Teď nesmutni. To je to co oni chtějí. Je to posiluje. Příroda je krásná a žádná jiná. Stejně jako každé město. Ve všem se dá najít něco krásného.Tudy. Odtáhnu ji do prázdné uličky. Můžu tě vzít do náruče? |
| |
| Ve všem je krása. Ale já znám jen lidi co ničí a zabíjejí. Zabíjejí mé milované jen pro zábavu a proto co jsou. Zabíjejí ostatní pro to, v co věří. Zašeptám a nechám se odtáhnout do uličky. Pak se na Deriho podívám trochu překvapeně a pokrčím rameny. Jestli chceš tak proč ne. |
| |
| Podívám se za odcházejícím hostinským a pak se usměji na ostatní. Tak a je zaplaceno. Vezmu si nazpět svůj balíček karet a mrknu na ostatní. A máme i pokoje. |
| |
| Vezmu Assien do náruče a zavřu oči. Trochu se zamyslím. V další chvíli se už oba vznášíme ve vzduchu. Držím ji pevně, aby nespadla. Drž se mě pevně. Doufám, že se nebojíš výšek. Jako bych chtil nějaký pevný bod, rozletíme se rychle do vzduchu. Výš a výš. Během chvilky jsme vysoko nad mraky. Otevřu oči a podívám se pod nás. Usměju se a pak se podívám na Assien. Je tu trochu zima. Ale krásně. Zasměju se. Pak si vzpomenu co Assien řekla než jsme vyletěli. Ale já nezabíjím pro radost. A jsem taky člověk. Zan taky. A taky nebere život kvůli radosti. |
| |
| Zavřu oči a začnu si užívat vzduchu, který si začne hrát s mými vlasy. Všichni nejsou takoví jako všichni lidé. Ale svět je už takový. Já třeba zabíjim, jen když musim. Možná někomu přijdu přitom bez emocí, ale držim se pravidla. Zabij dřív než zabijí oni tebe. Pak se Derimu zadívám do očí. Ty by jsi dokázal zabít někoho, kdo věří v něco, co ty považuješ za zbytečné? Za něco, co neuznáváš? |
| |
| Trochu se zamyslím. Ano. Dokázal. Jenomže není víra jako víra. Nezabil bych nikoho, kdo říká, že věří ve vyšší moc a jediné co dělá je, že se modlí. Zabiji ale ty, kteří svojí víru využívají k tomu, aby mohli zabíjet jiné a nevinné, nebo ty, kteří prostě jejich víru neuznávají. Když mluvím, svaly na rukou se mi zatínají, jak mi do hlavy zase lezou vzpomínky na rodiče. Na tváři se mi objeví slza. Zabili všechny na našem panství a to jenom kvůli tomu, že náš dům stál na jejich "posvátném místě". Najdu je všechny a do jednoho pozabíjím. |
| |
| Setřu mu slzu a zavrtím hlavou. Tím pádem se mě nemusíš bát. Neublížím, pokud nemám důvod. Odpovím a zamyslím se. Pověz mi. Kdo to tenkrát udělal. Třeba bych ti mohla pomoci. |
| |
| Zasměju se, když mě Assien uklidňuje, že se jí bát nemusím. Ale to já přeci vím. Vím všechno díky flétně. Byla to sekta, která je prý všude po celém království různě rozkouskovaná, ale když jde o něco "jejich" přijedou všichni, aby přispěli svou silou. Nevím jak se jmenujou, ani co uznávají, ale vím, že vraždí takhl na více místech. Vždy je to na nějaké mýtině v lese, kde je něco postaveného. Jako u nás. |
| |
| Pousměju se a znovu zavřu oči. Tohle se časem nějak vyřeší. Určitě na něco přijdu. Ale i nás lidé zabíjejí, proto se schováváme. Je v tom odvěká nenávist k mým milým. Nechápu proč, ale je to tak. Viděla jsem od nich už mnoho krutých věcí. Příliš příliš krutých. Proto neprozrazuju, kdo vůbec jsem. |
| |
| To je mi líto. Netušil jsem, že jste na tom tak špatně. Třeba to bude jednou lepší. Snesu se zpět na zem a postavím Assien na zem. Půjdeme na pokoj. Chce se mi spát. |
| |
| Přikývnu. Samozřejmě. Půjdeme. Zašeptám a vydám se k hostinci. Vždy přijdou zlé časy. A na konci přijdou časy zase lepší. Vše se musí přijímat. Dobré i zlé. O tom je už život. |
| |
| Následuji Assien do hostince. Po cestě poslouchám co říká a přemýšlím, co jí mám vlastně odpovědět. Prakticky ani nedokážu pochopit, jak se se mnou může bavit, když jsem tak mladý. Nevím, byl bych radši, kdyby už nikdy nepřišli, ale asi je to bohužel nevyhnutelné. Holt se s tím musíme nějak vypořádat. Zajímalo by mě, jaké pokoje jsme to vlastně dostali. Usměju se a podívám se na Assien, jestli to náhodou neví. |
| |
| Pokrčím rameny. To opravdu netuším. Ale můžeme se zeptat. Odpovím a vejdu do hostince. Posadím se na své místo a zadívám se na Zana. Tak jaké máme pokoje? Zeptám se ho a usměju se. |
| |
| usměji se na Assien. No máme všech šest co měl ten chlápek vilný..hmm měl jsem hol štěstí. Povím to s falešnou skromnosí a mrknu na ně. Jinak klíče jsou položený na baru jen si vybrat. Pohodím hlavou k nálevnímu pultu na němž jsou klíče položeny. Hmm hostisnký bude mít asi špatnou náladu, a já vim proč. Podotknu se širokým úsměvem. |
| |
| Sedím v hospode a poslcouham lidi kolem me. Co tady vlastne delam? napada me otazka, ale hned si vzpomenu an ten sen. Kouknu se na Zana. To nebylo jen stestí co? usmeju se. Copak děla ti radsot, když maji ostatní špatnou naladu? zeptám se když vidim jeho usměv. |
| |
| Usměji se. Ne nebyla, mělo to taky vypadal, ale náhoda to nebyla. Zavrtím hlavou a zvážním. Ne radost mi to nedělá, pokud je neštěsnej nějaký můj přítel tak mě to štve a dost.Možná to tak vypadá, ale radost mi to nedělá. Odpovím. Pak vezmu ten balíček a začnu se v něm přehrabovat a ukáži jí tu kartu co si vybral hostinský. Nachází se zhruba na konci baíčku a ne na jejím vrchu. Ta takrta na vrchu ani nebyla celou dobu byla tady. Povím jí potichu a pak balíček zase zklidím. |
| |
| Po nějaké době se podívám z okna na noc za ním. No přátelé já nevím jak vy, ale já si půjdu lehnout, zítra nás čeká dozajista dlouhá cesta a doufám, že nudnější a méně bolestivá než ta dnešní. Dobrou noc vám přeji. Popřeji jim a zvednu se od stolu, u hostinského si vezmu jeden klíč ze šesti co leží na pultu a vydám se po schodech do pokoje. Vejdu do potemnělého pokoje a rozhlídnu se po jeho vybavení. Dvě postele, dvě židle a stůl. Posadím se na jednu z postelí. Kdo se sem si přijde z mích přátel ? Bleskne mi hlavou a já se zvednu a přejdu k jedinému oknu co je v místnosti a zadívám se na střechy domů a usměji se. Zakroutím hlavou a půdu se znovu posadit na postel. |
| |
| V hostinci Únava už začíná pomalu zmáhat i mě a rozhovor Deriho s Assien už ani neposlouchám, vlastně mě to ani příliš nezajímalo. V hlavě mám spíše myšlenky na zítřek a budoucnost vůbec. ,,Snad mi Rila napoví, když dojde na nejhorší...", pomyslím si. Necítím se v tak velké společnosti zrovna nejlépe, samota by mi svědčila rozhodně lépe. Proto ihned následuji Zana... ,,Také se s vámi již rozloučím.", pronesu k osazenstvu, ne zrovna nahlas. ,,Dobrou noc." S těmito slovy se zvednu ze židle a vemu si jeden z klíčků od hostinského, budu jen ráda, když mě do mého pokoje nikdo následovat nebude, nebo alespoň přijde v době, kdy budu spát. |
| |
| Lehce si protřu oči a protáhnu se. Rozhlédnu se po celém hostinci a pak tiše vstanu. No, asi to dneska už taky zabalím. Rád bych se vyspal před dalším dnem cesty. Nikdo neví, co se zase může stát, třeba potkáme známou někoho jiného. Dobrou noc všichni. Zamířím k pultu, kde si vezmu jeden klíč a nasměruju si to rovnou do pokoje. |
| |
| Ještě nějakou dobu sedím a jen tak popíjim. Spánek. Dobrá věc, ale ne každý si ho zaslouží. Povím potichu a dám se konečně i trochu do jídla. Třeba opravdu někoho potkáme. Ale když to tak řeknu. Co je mi vlastně po tom. Řeknu hořce, vstanu a dojdu si pro klíč. Já taky mizim spát. Nehodlám tu jen tak sedět a zabíjet čas nudou. Prohodím k ostatním a vydám se do pokoje. |
| |
| ,,Dobrou noc." povím. Ani nevím, co tu ještě dělám, takže rychle mizím nahoru do svého pokoje, kde se hned po zamčení dveří vrhnu na postel a usnu. Dnes to byl nejen velice náročný den, ale něco mi říká, že i zítra bude. Nemá proto cenu zbytečně to tady prodlužovat, čili během několika minut usnu a neprobudím se dřív než ráno. |
| |
| šla jsem spát nevím ke komu do pokoje ale odešla jsem nahoru. |
| |
| Tak jako ostatní vyjdu nahoro do pokoje. Osobu tam neresim a Chvilku po tom co ulehnu do psotele usnu. |
| |
| Po kratší nebo delší době jste nakonec všichni našli své pokoje a v nich postele do nichž jste vděčně ulehly. Ráno vás probudil další nádherný a slunečný den. Pomalu se probouzíte. Kdo ví kdy zase budete spát v postelích a ve městě. |
| |
| Probudím se do nového rána a potichu, tak abych neprobudil svého společníka jenž se mnou sdílí pokoj se vydám do hospody. U hostinského si objednám snídani a sednu si k jednomu ze stolů. |
| |
| Probudím se a protáhnu se. Zase nový den. Pomyslím si, vstanu a potichu se vytratím dolů do hospody. Posadím se vedle Zana. Dobré ráno. Povím ještě trochu rozespale a položím si neslušně nohy na stůl. |
| |
| Rozesměji se když se na ní podívám. Dobré dobré Assien, asi se vyspala dobře co ? Zaptám se jí. |
| |
| Zakloním hlavu a zavřu oči. Samozřejmě. Ale vyspala jsem se i líp. Povím s úsměvem a nakonec se zasměju se. A jak ty? |
| |
| No dobře, každá noc kdy se můžu vyspat je do borá ne? Povím s úsměvem. Už aby se probudili i osratní a mi mohli vyrazit. Povím a zadívám se ven. |
| |
| Pokrčím rameny a zadívám se na špičky svýcho bot. Už aby jsme hlavně vypadli z města. Nenávidím to tu. Povím a rozhlédnu se okolo. |
| |
| Když se proberu, vstanu a pomalu dojdu dolů, kde jsme včra večer seděli. Všimnu si, že je tam zatím jenom Zan a Assien. Usměju se a sednu si k nim, nepřeruším je v jejich rozhovoru, pouze se usadím. Nesnáším rána. První přesun ze snu do reality. A někdy ty sny bývaj krásný. |
| |
| Dobré ráno. Povím Derimu a zadívám se na něj. Když už jsme u toho, vyspal ses dobře? |
| |
| Usměju se na Assien. Celkem jo. Při pomyšlení na to, že se tak možná dlouho nevyspím. |
| |
| V hostinci Probudím se a jakobych byl na to naučený, automaticky vezmu všechny své věci a sejdu dolů, jakobych již očekával rychlý odchod z tohohle hostince, který na mě působil až moc neurčitým dojmem. Nevím čím to bylo, možná jsem se na to všechno tam dole včera nedokázal soustředit, asi to bude tím. Nyní již scházím dolů do hlavní místnosti tohohle domu a vidím, že dole již nějací lidé z té naší skupinky jsou, zdá se, že dokonce již sedí u stolu, takže jsem možná trochu zaspal. Z toho si nic nedělám a tak přijdu k nim a promluvím: ,,Dobré ráno, přátelé." Řekl jsem přátelé, protože je již považuji za své přátele, i když jsme spolu jen krátkou dobu, asi to již přátelé jsou. Tohle přestávám řešit a dosednu do prázdné židle vedle Zana. U hostinského nebo číšníka si objednám něco k jídlu a k pití, protože jsem vyhládlý a mám neskutečnou žízeň. Dál nemluvím i když poslouchám rozhovor mých společníků. |
| |
| Podívám se na strarého a jistě moudrého muže a usměji se. Dobé ráno Delganore. Jak jses vyspal ? Zeptám se ho přátelky a usměji se. |
| |
| Po nějaké době k vám přejde ještě napůl spící majitel hospody a donese vám to co jste si u něj objednaly. Zamručí cosi jako dobré ráno a zase zmizí. |
| |
| Když se probudim posadim se na postel a chvili se snazim rozkoukat. Zívnu a když se už se dsotatečně proberu tak se vydám loudavý krokem se vydam dolů za ostatnima. Dobré rano. pozdravím je a přisednu si k nim. |
| |
| Pustim se do jídla a podívám se na přicházející Nerriah. Donré robré, dofám že jsi se dobře vyspala. Povím s úsměvem a ukáži na stůl Nědáš si něco? |
| |
| ,,Znáš to Zane, jako vždy.řeknu trochu stereotypně a dám se do jídla. Nějak mi nechutná, ale stejně to do sebe házím celkem rychle, protože hlad je větší než chuť, takže abych teď rozlišoval, co je dobré a co ne, na to nemám čas a už vůbec náladu, protože bolest břicha byla a stále ještě je značná. Po chvíli ale mizí. |
| |
| Čím víc přichází členů naší družiny, tak dám nohy dolů ze stolu a znovu se začnu tvářit vznešeně. Řekla bych, že tady se špatně ani vyspat nedá. Zvlášť po takové cestě. Povím všem a na chvíli se zamyslím. Kdo ví co nás ještě čeká. Přeci jenom jsme jenom na začátku. Pousměju se a podívám se po všech. Jen doufám, že bude opět klidná cesta. Ne že by mi vadilo zabíjet, ale je to jen zbytečná ztráta energie. |
| |
| Podívám se na Assien a usměji se. Jo máš pravdu. Radši mudnou cestu než abych zase odstal nějakej vejpask. Pokrčím rameny a zase se zadívám ven. |
| |
| Zasměju se a zadívám se na Zana. Moc si nestěžuj. Mohl jsi skončit daleko hůř. Nakonec jsi v pořádku a já jsem se jenom pocvičila. Už to tak je a i dál bude. Odpovím a znovu se zasměju. Ale když se to tak vezme. Máme aspoň jistotu, že ona nám dá pokoj. Docela by mě lezlo krkem, kdyby pořád za náma dolejzala. |
| |
| Zasměju se. Jo vlastě máš pravdu..tebe by to štavo, ale já jsem si už na o zvikl..skoro mi bude chybět..ale co já to bez ní přeziju. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ráno se probudíš a v hlavě se ti pořád převaluje ten sen. Nacházíš se poblíž náměstí ve městě Moleor. Vstaneš a vydáš se hledat tu skupinu.. Tvé kroky jako by něco jedlo. Víš kam máš jít a také tam jdeš. |
| |
 | No to byl zas sen- celou noc mě pronásledoval nějaký čahoun stromový, jak jen se to jmenoval? Jabloň? Jilm? No, to je jedno... Co to vlastně povídal? Něco o konci světa? Budu se muset trochu projít abych přišel na jiné myšlenky...... Vycházím ven z hostince kde jsem měl pronajatý pokojík a jen tak bezcílně bloumám městem, porád musím myslit na ten divný sen... A najednou, mysl rozlítaná, nad chůzí nepřemýšlím a nohy si dělají co chtějí, stojím před nějakou špeluňkou. Hmm... Pivo po ránu. Toje nápad! Dám si jedno, nebo šest a hnedle příjdu na jiné myšlení. Vcházím dovnitř anise moc nerozhlížím a jen tak na půl huby pronesu:Dobrýtro vespolek. A mířím k hospodskému pro korbel...... |
| |
| Flambo Hodinsný se podívá ne trpaslíka. Dobrý jo tak pivo hmm. Pronese skoro nevrle a posune k tobě po pultu pivo. Pak obejde půlt a dojde ke skupince dobrodruhů. (Zan, Assien, Delganor, Neriah a spol ) Bude si ještě něco přát ? Zaptá se. |
| |
| Podívám se na hostinského a pokrčím rameny. Pro mě ještě něco k pití. Povím mu a zadívám se znovu na Zana. Proč sis už zvykl? Máš teďka aspoň víc svobody a nemusíš se bát, že tě ve spánku zabije. Odpovím mu posměšně a pousměju se. |
| |
| Popíjím své pivo a začínám se rozhlížet kolem sebe. Co je to támhle? Skupina dobrodruhů- co mi to jen připomíná? Dopíjím pivo a objednávám další. Zkusím jít za nimi, bylo-li to důležité sami se připomenou a jestli né alespoň příjdu při hovoru na jiné myšlenky.... Kde já je jen mohl vydět? Pomalu a opatrně se posouvám kolem pultu ke skupince. |
| |
| Podívám se na hostinského a zavrtím hlavou že nic nechci. Když odejde Assien pro pití zadívám se na ní. Jo o jednoho nepřítele míň, ale popravdě já se nikdy nebál že by mě podřízla ve spaní. povím s pokrčením ramen. A povšimnu si jekého si trpaslíka co se k nám blíží. Hmm co nám asi chce ? Pokývám na něj. Potřebuješ něco přítely ? Zeptám se ho. |
| |
| Hostinský doběhne pro pítí a za chvíli se vrátí s pohárem vína pro Assien a zabručí něco, že to je na jeho účte a zmizne. Cestou málem vrazí do trpaslíka. Omluví se mu a zaleze kamsi do kuchyně. |
| |
| Pomalu položím ruku na dýku. Co někdo může po nás chtít. A zrovna tady? Pomyslím si a podezřívavě se na něj zadívám. Pokud něco chceš, tak to řekni rovnou. A ne že se budeš nenápadně plížit. To je většinou nepřátelské gesto. Povím mu trochu nepříjemně a přimhouřim oči. |
| |
| No to jsem v pěkné kaši vždyť je to tu samý elf! No, ehmm... Víte já měl takový podivný sen o tlupě dobrodruhů a konci světa. Estli páni (a paní) elfové našpicují uši můžu jim vše popravdě povědět- velmi mi tu skupinku připomínáte.... Přisednu k ostatním |
| |
| Dávej si pozor na svá slova. Mohl by jsi někoho popudit. Povím mu opovrženě a prohlédnu si ho od hlavy až k patě. Jak je libo. Povídej a pak uvidíme. |
| |
| Včera večír jsem měl velmi divný sen. Toulal jsem se podivným lesem, ani vítr nezaševelil ve větvích, fógl neztrylkoval, žádné zvíře spatřit a zaslechnout nešlo, když tu za mnou ozvalo se odkašlání.... Div jsem nevylétl z kůže jak jsem se lekl! A on tam za mnou stál nějaký ušatý elf, jak on se to jmenoval, to si už asi nevzpomenu.... A ten mě poudá: Flambo. Poslouchej. Ty bys měl s tím světem něco dělat, né jen sedět na zadku a koukat. Zítra, až se vzbudíš, půjdeš tam kam tě nohy samy ponesou a tam potkáš společníky jež jsou ti souzeni. To víte že jsem mu nevěřil a snažil se ho nevšímat, jít jinam, ale vždy se, tu za mnou, tu z křoviska ozývalo: Flambo. Poslouchej... Až je potkáš... No a to už jsem si zacpal ušiska a utíkal ozlomkrk pryč..... No a pak už jsem nebyl v lese a zdálo se mě takové to obyčejné.... no... ehmm....takové to co se zdává obyčejně no. Ráno mě to leželo v makovici tak jsem se musel hned projít abych přišel na lepší myšlení a jak jsem se tak potuloval tu jsem narazil na tuto přístavní putyku a dostal najednou takovou žízeň vejdu do ní a kdo tam nesedí skupinka dobrodruhů. |
| |
| Podívám se na trpaslíka a ruka mi sjede k dýce. A proč si myslíš že to jse my co ? A co máme podle toho tvého snu udělat ? Zeptám se ho. že by zase někdo koho poslel Javor, aby se stal naším členem ? |
| |
| Koukám jak elfi sahají po nožích Ó né, hloupý sen, do jaké situace jsem se to dostal- vždyť to mohou být nějací hrdlořezové a sen mohl být pouze nějaká vějička jejich mága. Pokládám ruce na stůl aby bylo vydět že se nechystám také vyvádět něco nekalého s noži. Mám já vůbec nůž? A prohlásím: Mělo by jít o záchranu světa, ale nevím nic o tom jak ale bylo mi řečeno s kým a kde se setkat. myslel jsem že by jste to mohli být vy, urození pánové. |
| |
| Rozesměji se a podívám se na trpaslíka. Tak zaprvá..už nikdy ně nenazívej urozeným pánem jasý.. Nejsem žádnej pán, ale spíš naopak..No dobrá tak jsi nás našel.. A jak se jmenuješ ? Mě říkají Zan. Povím mu a pokynu mu aby se posadil. |
| |
| Vztekle zabodnu dýku do stolu. A jak mu máme vůbec věřit? Tohle se mohl dozvědět někdo z druhé strany. Zeptám se Zana a zavrčim. Třeba bych si s nim mohla nejdřív pohrát a určitě by to vyklopil raz dva. Povím s úsměvem a pohled mi na chvíli sklouzne na dýku. Navíc já nejsem pán. |
| |
| Podívám se na Assien. Dobrá, dobrá dělej, jak chceš. Povím jí klidně a na stůl položím dýku a roztočím jí. Ale já mu nevěřim..Pokud udělá něco co se nám mám nebude líbit tak má smůlu. Povím jí a mé oči se zabodnou do tpaslíka. No dobrá jak jsem už pověděl nás našel a co máš v plánu teťkon..A neskoušej nám lhát příteli jasný. Varuji ho. Poravdě kdo tě poslal a proč ? |
| |
| Dobře. Pokud to nevysype po dobrém, tak si pohraju. Odpovím Zanovi a přejedu trpaslíka nepříjemným pohledem. Ale mohl by se nám hodit. Takže bych mu nechala části, které by se nám hodily. Takže ruce a nohy jsou základ. A hlava. Přitom bych mu neudělala nic, čím by ztratil sílu. Ale bolelo by to hodně stejně. Pak stačí jen přivázat na vodítko. Povím s jakýmsi nadšením a usměju se. |
| |
| Hněvivě se podívám na Assien a Zana. Chováte se jak tupci. Vytáhnu si svoji flétnu a tiše začnu hrát, abych nemusel poslouchat Zana a Assien. Ach jo. Chudák trpaslík. Proč mu nedají pokoj? |
| |
| Hmm no jo. Povím a zasunu dýku do pochvy a dál sleduji trpaslíka. Notak příteli..nenech se zastrašit a povídej. Vyzvu ho již vlídním hlasem. A sedni si .. |
| |
| Však já vám již pověděl vše na co jsem si vzpoměl, možná když povíte teď pro změnu váš příbeh vy, nečeho se společně doberem.Možná si i vzpomenu na jméno toho elfa...Jak jen to mohlo být?Jabloň? Jilm? Javor? Lískáč? Javor.... Javor! Javor to byl! HA! Javor! Zvolám, a pln očekávání všeobecného pochopení se podívám po skupince. |
| |
| A. Tak tebe poslal náš přítel Javor. Tak to vítej, příteli a odpust nám to uvítání. A jak jsem povídal já jsem Zan. Povím mu. A podám mu ruku. Tak už se posadíš ? Vyzvu ho již po několikáté a ukáži na volnou žily. A vem si něco k jídlu, čeká nás dlouhá cesta a asi nebezpečná cesta.. Povím neznámemu. Kdo to asi je ? Podívám se na Assien a usměji se. Hmm budeš se muset nějakou dobu nudit Assien |
| |
| Příjmu podanou ruku a posadím se. Mě říkají Flambo Plamínek, učil jsem se lučebníkem v Zapadlé Štole, ale jedna nemilá nehoda mne donutila vydat se na cesty. Pár let jsem se protloukal živil se ja se dalo: tu mícháním jedu na krysy, tu drobným očarováním dýky či pláště... Nemůžu říct že by to byl blahobytný život, bídu jsem však netřel..... U hospodkého objednám jídlo a pivo. No, a posledních pár týdnů jsem dělal zase krysaře zde ve městě.Vše šlo dobře, začínalo se objevovat pár lepších nabídek. A když už jsem si myslel že se začnu zaopatřovat tak se najednou objeví takové podivnosti.... |
| |
| Hostinský donese to co si Flambo objednal a spěšně zmizne. Je na něm vidět, že si z hlouby duše přeje aby ta podivná skupina už zmizla. Lokál se začne pomalu plnit je něco kolem deváte ráno. |
| |
| Poslechnu si povídání Flamba a usměji se. Ale běž bude to jen takovej malej výlet. A hlavně zábava na ? Přece by ses nechtěl nudit někde zavřenej. Ne ? |
| |
| Ještě chvíli si prohlížim Flamba a pak schovám dýku. Promiň za to přivítání. Ale byla to jen taková psina. A navíc jsme si tě museli i trošku prověřit. Povím mu s úsměvem a se otočím na Deriho. Jenže to tu někdo nepochopil že. Vyštěknu trochu rozzuřeně a znovu se otočím na Flamba. A nevzkázal ti Javor aspoň něco? |
| |
| Nic víc, nic míň.... Říkám Assien a pouštím se do dlabance. |
| |
| Assieninu poznámku přejdu úsměvem a začnu se dívat po lidech, jež přicházejí do hostince. Jak hraju, všímám si všech jejich vlastností, abych odhalil zloděje, kteří by nám mohli dělat problémy. Otočím se zpět k našemu stolu a svou hru trochu zesílím. Když tak učiním, všechny rozhovory náhle utichnou a všichni mě začnou pozorovat. Usměju se nad tím a hraju dál. Jen ochutnejte. |
| |
| Ráno se probudím do nového dne a podívám se z okna na obzor. Je ono už je jaksi pozdě,ale snad se nic nestane že si jeden den přispím. V budoucnosti se to nesmí opakovat. Rychle si opláchnu obličej, obleču se, ozbrojím se a plášt zabalím do batohu jenž mám na zádech. Pomalu výjdu z pokoje až dojdu k našemu stolu a tiše přisednu. Dobré ráno přeju a pmlouvám se za zpoždění. Přejedu všechny pohledem a pohodlně se opřu a objednám si nějakou zeleninu k snídani. |
| |
| Hostinský ti donese to co sisi přála a zase zmizne je na něm vydět že má mízernou náladu. |
| |
| Podívám se na Aryan a usměji se. Dobré ráno jak se vyspala ? Jo abych nezapoměl máme u nového člena družiny pana Flamba. Informuji Aryan a kývnu hlavou k trpaslíkovy. |
| |
| Příjmu jídlo a odpovídám na Vincovi. Vyspala jsem se poměrně dobře, děkuji za optání. Podívám se na trpaslíka. Těší mě já jsem Arya. Představím se a pustím se do snídaně. Ale ne, jak já nemam ráda trpajslíky, vždycky s emi pletou pod nohama a jestli s emi bud eplést i tenhle tak asi pozapomenu že je semnou ve stejné družině. Na mém výrazu obličeje myšlenky nejsou znát tak s epustím vklidu do snídaně. |
| |
| Dojídám svůj dlabanec a všímám si nově příchozí. Ach ne, ještě jeden elf! Co jsem komu provedl, jen doufám že se mi nebudou se svýma dlouhýma nohama moc plést do výhledu. Jak není někdo hóch jak oni tak ho rádi přehlížejí... Potěšení je i na mé straně, říkají mi Flambo Plamínek. |
| |
| Poté co se všichni vzbudí a nají tak vyrazíte na další cestu. Po půl hodině vás Zan vyvede z města a za městem se vydáte k Mlžným horám. |
| |
| Zadívám se do dáli. Cesta je ještě daleko. Víme snad něco o těch horách. Zeptám se všem a přejedu je pohledem. Tak je to pořád, můj pane. My věrní se ztrácime. Avšak já se ti vrátím. |
| |
| Potichu jdu k horám. Když v tom mě z přemýšlený vyruší Assienin a její otázka. Hmm já tedy ne, ale jeto nejkratší cesta k našemu cíli ne ? Takže jimi musíme projít na jejich obcházení asi nemáme čas. Povím a pokrčím rameny. |
| |
| Co nás tam čeká? Ví to někdo? To jméno se mi ani trochu nelíbí. Zná to tam někdo? Otočím se na ostatní a v očích se zračí strach a můj výraz ve tváři není ani o trochu jiný. |
| |
| Ráno Ačkoliv jsem se probudila velmi brzo, nechtělo se mi ani trochu vstávat. S pohledem upřeným na strop svého pokoje jsem se ponořila do myšlenek, kdy jsem opět přemítala nad tím, čím vším jsme prošli. Na snídani jsem nepospíchala, ani jsem neměla hlad. I když mi bylo jasné, že něco přeci jen sníst musím, protože se opět vydáváme na cesty a ačkoliv si dopřáváme dost odpočinku, nikdy nemůžeme vědět, co nás může potkat. Dolů jsem seběhla "právě včas", ve chvíli, kdy byla naše skupinka na odchodu. ,,Ještěže jsem je stihla...", pomyslím si a ze zdrořilosti jim pokynu, i tak trochu omluvně. Ze stolu si seberu ještě několik krajíců chleba, budu muset jíst za cesty. Zpočátku si ani nevšimnu, že je nás o jednoho navíc. Tomu též pokynu, ale na seznamování bude snad ještě času dost. Teď bychom se měli vydat do Mlžných hor se Zanem v čele. Je opravdu velké štěstí, že máme takového průvodce... |
| |
| Začne se stmívat. Po hodinách chůze se dostanete k upatí hory a po pár minutách chůze se před vámi z lesa vynoří malý ohýnek a u něj sedí starý mužík a nad ohněm opéká srnčí. Nikde nevidíte luk nebo něco čím by tu zvěr ulovil, ale to vás právě nezajímá. Muž není očividně ozbroj a vypadá spíše mile než nebezpečně. Zvedne hlavu a zadívá se na vás a usměje se. Pojďte a přisedněte ke mně u tohoto ohně. Poví přátelsky a vy nevidíte jediný důvod proč ne. Muž pohne rukou kolem ohniště. Sedněte a pojezte. Vyvolení světla. Pozve vás muž. |
| |
| Nedůvěřivě se podívám na muže. Trošku se přikrčím a začnu si prohlížet každý jeho detail i výraz tváře. A jak ti máme důvěřovat? Zeptám se ho a ani se nehnu z místa. I nebezpečí má odvrácenou stranu a rádo se skrývá za věci, které potom bolí. Tak proč zrovna jemu důvěřovat? |
| |
| Mužík se podívá na Assien. No to to takhle skusit co mladá Assien. Poví mužík a povytáhne obočí. A navíc čím bych ti asi tak moh ublíži co ? Já sarý muž, na sklonku života co si tu jen tak sedí a obéka si srnu.. Poví mužík líně a otočí maso. Ale voní krásně že ? |
| |
| Je mnoho způsobů, jak někomu ublížit. Jistě jsi toho už zažil dost a tak toho o tom i dost víš. Zašeptám stále nedůvěřivě, ale přesto si sednu naproti něj. Mnoho věcí je krásných. Ať už to říká z jakýcho koliv smyslů. Jen dokud od toho nepocítíš bolest. |
| |
| Muže se na tebe zadívá a usměje se. Dost, dost..ale co je dost.... Zeptá se a stáhne maso z honě. Dáte si ? Nabýdne vám A navíc proc bych vám měl chtít ublížit.... Zeptá se |
| |
| Víš co je dost. Moc dobře to víš. Nepotřebuješ ode mne odpověď. Odpovím a rukou odmítnu maso. Kdo ví. Kdo ví. Třeba ty. A když nám tedy nechceš ublížit, tak co po nás chceš? Rozhodně jsi se tu jen tak nezjevil. Bez žádného důvodu. Zašeptám a zadívám se mu do očí. |
| |
| Mužík mávne rukou a v ní se bjeví krásná dýka a s ní si uřízne kousek masa. Hmm tak dloho jsem neměl dobré srnčí. Poví a podívá se na vás a jeho pohled se zaství na Assien. Hmm kdybych ti pověděl, že ano tak mi stejně věřit nebudeš tak co... Usměje se. Proč si myslíš, že se muž jako já trmáci lesem k nějkým horám. No rozhodně to není jen proto abych si tu opek srnku. Zeptá se jí. |
| |
| Zadívám se na dýku v jeho ruce. To netuším proto se tě ptá. Nevidím ti do hlavy a musim přiznat, že to ani zkoušet nechci. Odpovím a zamyslím se. Není hloupost přiznat pravdu, ale hloupost je tu pravdu neříct. Dodám a zasměju se. |
| |
| Když nás ten mužík vyzve abychom se posadily tak se posadím spolu s Assien. Jak je možné že jí zná ? Bleskne mi hlavou když jí osloví, mim nabízené maso si vezmu a dál poslouchám jeho rozhor s Assien. Hmm pěkný. Pomyslím si když mužík jakoby odnikud vytáhne dýku a uřízne si s ní maso. |
| |
| Podívá se po más. Byl jsem sem poslám a to jen proto abych si s vámi popvídal. Poví a usměje se. A posoudil jestli jse ty praví a nebo ne.. |
| |
| Místo toho, abych se do rozhovoru mísil, vytáhnu svoji flétnu a lehce do ní fouknu. Soustředím na muže, kterého jsme potkali, abych odhalil jeho povahu a úmysli. Nelíbí se mi. Jakto, že toho tolik o nás ví? Ví i mojí flétně? Mezitím co hraju, můj gleiv se zvedne do vzduchu a přiblíží se čepelí ke staříkovi, na poslední chvíli však uhne a uřízne plátek masa ze srnčího, napíchne jej a pak se otočí čepelí na mě, jakoby mi jej podával. |
| |
| Muž se podívá na Derila a mávne rukou. Ale Derile šetři dech, klidně si hraj, ale tvoje flétna na mě nemá vliv. Poví stařík. Deri Má vravdu a ty víš, že na něj tvoje flétna nemá vliv a zde ti nepomůže...... |
| |
| Pomalu se zvednu obejdu ohniště a uříznu si kus masa a zase se posadím po buku svích přítel a sleduji toho muže. Kdo to je, Derilova flítna na něj udajně neplatí, jak sám tvrdí... Pomyslím si. Podívám se na muže. No dobrá povídal jsi, že tě někdo poslal. Ale jak jsi nás našel, jak jsi věděl kde nás hledat, kde budeme ? |
| |
| Zan, z cechu Noci. Poví mužík a obrátí se na Zana. No jistě sám váš, že není těžé někoho najít pokud víš kde je, a ještě lehčí to je, když víš kam má namířeno. A navíc v mích ruzích je to známo takže to nebylo težké vás najít. Usmě je. A navíc jsem chtěl vydět muže o němž se toho hmm tolik vykládá. Podívá se na zlodějku a usměje se. A na bebe jsem byl také zvědal Nerriah z cechu Noci, je jen málo takovích jako jsi ty... Poví Mužík zlodějce a usěj se na ní. No to oravdu nechcete nic vědět ? To vás zajímá jen to co se stejně dozvíte ? Zeptá se mužík a zakosne se do další porce masa. |
| |
| Zajímá nás hodně věcí. Pověz tedy co o nás víš. Povím muži a přimhouřim oči. To jistě zajímá každého. |
| |
| No povědět vše to by zabralo moc času, ale co. No dobrá poslal mě má sestra. Poví mužík a usměje se. Trošku tbělivosti má drahá. Muž se podívá na každého z vás, jeho oči jako by viděli skrze vás. Pomalu promluví. Čeká vás náročná cesta, a každý z vás se na té cestě bude učit. tak co líbí se vám začátek ? |
| |
| Zapřemýšlím nad tím. Proč bych se měla něco učit? Až můj pán bude chtít, tak se to naučím. Odpovím trochu nepříjemně a zamračím se. |
| |
| Hostinec Kouknu na nového člena družiny, jak řekl Zan, že je ten Flambo. Pokusím se magicky vycítit, co je tenhle chlápek zač. Všiml jsem si ho už předtím, ale myslel jsem, že je to třeba jen nějaký Zanův známý, která si třeba jen přišel popovídat. Ale když člen družiny, tak člen družiny. Nic nebezpečného z něj teď necítím, možná to je tím, že jsem teď po ránu trochu otupělý, ale taky to může být tím, že ten Flambo je prostě jen člen družiny, nikdo nebezpěčný. ,,Mě taky těší, Flambo. Já jsem Delganor." |
| |
| Hmm no dobrá tak já budu pokračovat no. Poví mužík. Podívá se na Assien. Assien až přijde čas a ty poznáš kdy příjde. Tak se nespoléhej na zrak, protože ten může klamat, jak vím například Zan s Nerriah. Bude to otázka výry a velké vnitřní síli, jen tak získáš ten klíč pro který jsi byla poslána, ale můžeš to udělat jen ty a nikdo jiný. Nedovol nikomu aby ti v tom pomohl, jinak zahyne. Tak Assien už víš proč se musíč učit ? A navíc není ušení jako učení. |
| |
| Přikývnu. Co kdo ví o mé víře. Povím si sama pro sebe a povzdechnu si. Pak se nad tím zamyslím. |
| |
| Mužík se znovu pousměje a pdívá se na zbytek. Hmm a co se týče vás ostatných tak poslouchejte. Muž se podívá na každého z vás, jeho oči jako by viděli skrze vás. Pak se jeho pohled obrátí na Darila. A ty mladý Derile Taluto, sice umíš pár tyků s levitací, ale nauč se spoléhat víc sám na sebe, jsi dobrý bojovník, ale trochu si víc věř a nežij jen pomstou. Mužík mu přes ohniště hodí malí oblázek v něž září rudá energie. Tento kámen se nazývá kámen ducha. Pomůže ti usměrnit tvojí vnitřní energii, a jeho prostřednictvím se můžeš setkat s dávno zemřelími. A pokud se do něj pomoříš můžeš z něj nabrat novích sil, ale to pouze jen jednou. Opatruj ho. Vaše putování vás zavede na ostrovy a na jednom z nich se nachází knihovna ve které je svazek jenž musí najít moudrý Delganore a vzít si ho a studovat z něj. Naučíš se z nej jak bojovat proti démonům ze nejvyššího kru pekla, a to završí tvá studium. Povím k Delganorovi. A podívá se na Aryanu Ellinoin. Na tom samém ostrově se bude nacházet i muž jemuž se říká Pán zbraní, a ten tě bude učit jak přežít, a věř mi že až ho uvidíš tak si budeš myslet že vlastně nic neumíš. Ale není tomu tak jsi dobrá a ne jen to. Usměje se a podívá se na oba dva zloděje. Zane z cechu noci, jsi dobrý zloděj, ale je jeden člověk do kterého se máš ještě co naučit. A nicméně ať se ti to líbí nebo ne ty budeš mít za nějakou dobu v rukouch život jednoho ze svích přítel. A bude záležet na tom jak jsi dobrý a jak si věříš. Ty jsi tou osobou jež je lepší než Zan a výš to Nerriah z cechu Noci Zazní mužův hlas v hlavě zlodějky. Tak co vás zajímá co byste chtěly vědět? A jeho pohled se zabodne do kouzelnice a níž nemluvil. No ptejte se ? Vyzve vás a nebo spíše kouzelnici. Ale i na vás byla namířena jeho otázka. |
| |
| Zadívám se znovu na muže a poslouchám vše, co říká. A co mám tedy dělat já? Jak se mám učit? Zeptám se zvědavě a čekám, co mi na to odpoví. Připadám si mezi ostatními tak bezvýznamná. |
| |
| Podívám se na tebe a usměje se. Ty má milá, nesmíš o sobě pochybovat, jinak všichni zemřou. Musíš být ochcotná šlápnout tam kde nic nevydíš..ke tě klamou všechny smyslí a prostě věřit. Dívej se kolem sebe to postačí..nejjsi tady jen tak pro nic zanic..keží z vás tu má svojí úlohu..svůj úkol, svojí bytvu co musí vyhrát..někdy se budete uset sklonit a někdy používam hlavu a odhalit to co je přímo před vámi..Vy jste ti praví.. Poví mužík a čeká na další otázky, trpělivě jako učitel. |
| |
| U ohně Z oneho muže mi vyzařuje něco klidného tak se posadím k ohni a nic nenamýtám jen poslouchám. Až se zmíní o mě tak s ejenom tázavě na něj podívám. Cože? Já a učit se vím že každá osoba se učí celý svůj život, ale učily mě světové mistry kdo by mě mohl naučit víc? Možná, ale fakt nejsem tak dobrá jak jsem vicítila s jeho hlasu. Proběhnou mi hlavou myšlenky, hlad nemam takž emaso si nevezmu jen dál poslouchám rozhovor. |
| |
| Podívám se na mužíka a zamyslím se. No dobrá někdo mě bude učit..ale kdo jsi ?? Tan chlápek toho vím moc... |
| |
| U ohně Nejprv hledím na muže s nedůvěrou. Co když je to jen nějaký z banditů co má odlákat naší pozornost aby jeho kamarádi měli lehčí práci? Avšak po triku s dýkou a jeho následujících slovech nedůvěra postupně ustupuje zájmu, přisednu k ohni a nabídnu si kus srnčího. Čekám zda příjde řeč i na mne. |
| |
| Starý muž se zadívá na Zana a usměje se.Na tvojí otázku odpovím, ale až po chvíli. Tet je nařada na tobě. Poví mužík a podívá se na Flamba. Flambo Plamínek, alchymista, a nedůvěřiví mužík. I ty se něco přiučíš a to od muže jehož hledáte, od starého Takona. A nezapomeň Flambo, až příjde tvůj čas nato abys přinesl svůj příděl na této výpravě, tak nejdříve uvažuj než něco uděláš..jinak to taky muže být to poslední co uděláš a tím zahatíš celou výpravu, jediným lektvarem bys pak všechny zahubil… Poví mužík a zadívá se Flambovi do očí. A čeká na další dotazy. |
| |
| Chytím letící oblázek a prohlédnu si jej. Pak si vemu z gleivu maso a s chutí se do něj zakousnu, přičemž nepouštím oči z kamene. Ztracená energie. Dávno zemřelí. Hlavou mi kolují myšlenky, že je sám nejsem schopen vnímat. Když mě na chvíli omluvíte, potřebuju se jít na chvíli projít. Je toho na mě nějak moc. Zvednu se a můj gleiv letí za mnou. Ještě se však otočím na mužíka. Ale přeci jen nevíte všechno. Nejmenuju se Deril, ale Deri. Usměju se a pokračuju dál do tmy. Kousek dál se usadím na větev nějakého stromu a sleduji hvězdy, jak se třpití na nebi a přemýšlím nad tím, co se právě stalo. |
| |
| Mužík se na vás po nějaké době zase zadívá a jeho pohled se zastaví na Yamase. Pokud vás ještě zajímá kdo jsem tak poslouchejte. Ty Yamase znáš mojí sestru.. Pak se podívá na oba zloděje. Mám mnoho dětí. A vy dva Zane, Nerriah mě znáte také. A o dost lépe než by se zdálo. Pak se mužík rozesměje a podívá se na Zana. A o tobě se povídá že jsi mě prý obehrál Zane..Takže kdo jsem ? Nebo vám mám ještě pomoct. Zeptá se vás mužík a usměje se. |
| |
| U ohně I přes prvotní nedůvěru k muži, jež nás přizval ke svému ohni, naslouchám jeho slovům se stále větším zájmem. ,,Jak se zdá, moc dobře ví, o čem hovoří.", pomyslím si. ,,V moudrosti se skrývá obrovská síla a záleží jen na tom, jakou cestou se její nositel vydá." Po chvilce usednu k ostatním a nabídnu si kousek masa. Očekávám, že brzy muž promluví i ke mně. Malinko mě znervózní, když nakonec neřekne téměř nic. Až se pak nakonec zmíní o sestře... ,,Vaši sestru? Smím znát její jméno?", promluvím konečně. ,,Jediná žena, jež změnila můj život byla Mirian...budiž jí země lehká.", s připomenutím minulosti se mi začne do duše opět vkrádat stín. Skoro si říkám, že bych se snad měla i vrátit a promluvit si s těmi, co mě vychovali. Teď mi však nezbývá, než čekat na odpověď muže, snad mi poví víc. |
| |
| U ohně Mužík se usměje. To není potřeba ty její jméno znáš. Darovala ti předmět jisté moci. Poví mužík záhadně. I když ona by to pověděla jinak, v podstatě to je tak. Také má spoustu dětí, které jsou stejně jako ty moje rozeseté po celém světě. |
| |
| U ohně Poslouchám toho podivného muže. Že ho znám...Já znám spoustu lidí, a prý dokonce o dost lépe ? že se o mě prý vypráví, že jsem ho obehrál ? Ale proč bych to dělal ? A že má spoustu dětí rozesetých po celém světě ? Přemýšlím a lámu si hlavu. Na mysli mi vyvstane to co se o mě říká a já přemýšlím to tom co se o mě povídá. |
| |
| U ohně ,,Že by to snad byla samotná Rila?", nadhodím s lehkým úsměvem na rtech. Celkem mě ty hádanky začínájí i bavit. Ačkoliv si nevzpomínám, že by má bohyně měla snad bratra. ,,Nakonec to možná bude i zajímavé...", pomyslím si. Přeci jen, s někym takovým se člověk každý den opravdu nepotká... |
| |
| U ohně Mužík se rozáří. Ano i tak se jí říká Rila to je má sestra..Ale kdo jsem já ? Koho, že to Zan podle těch povídek obehrál ? Ikdyž pravda říci někdy je má sestra hmm podivná, ale co já mam také své..vrtochy. Poví a zadívá se na Zana a na zlodějku. Jednou si spolu zahrajene Zane a uvidíme.. Poví mužík sebevědomě... |
| |
| U ohně Podívám se na muže a nevěřícně zakroutím hlavou. No o mě se povídá, že jsem prý obehrál boha... Povím nahlas a nevěřícně. Takže snámi tu sedí buh ? Zeptám se navěřícně a šáhnu po kartách. O on, on si chce zahrát..semnou ?? Dojde mi nevěricně. Bůh, ale jekej, čí a proč tu je..dobrá něco mám pověděl, ale.. |
| |
| U ohně Ano Zane sedíte tu a tlacháte s bohem. Poví už pobaveně a usměje se. A abych nezapomě povězte prosím mladému Derimu, že až najde to co hledá, nebo spíše ty co hledá, tak at používá hlavu a at se nenechá unást svími city… A podívá se do míst kam odešel mladík. No ale to jsme odbočili, tak ale čí jsem bůh, když mě znají z vás nejlépe tady Zan Nerriah ? Když rpávě na ně jsem byl zvědav ? Zeptá se muž a podívá se na zanovi karty. Ne Zane dnes ne až jendy, ale neboj se já své slo držím.. Poví mu a čeká kdo to uhádne. |
| |
| Jak tak sedím kousek od probíhajícího rozhovoru, zaslechnu v něm své jméno a zbystřím. Doposlechnu slova onoho staříka a okamžitě se vznesu do vzduchu, abych nemusel běžet a doletím nad staříka. Počkej, ty víš kdo to byl?! Řekni mi to! Chci vědět kdo je zabil!! V obličeji se mi objeví výraz nenávisti. Dlaně se mi sevřou do pěsti až mi zbělají klouby. |
| |
| U ohně Muž se líně podívá nad sebe. Takže ano vím to, ale ty nato příjdeš sám, potkáš ty lidi to ti povědět mohu, ale nic víc. Pak muž máchne rukou jako by odháněl mouchu a Deri se bez vlastního přičinění snese k zemi a usadí se mezi své společníky. Přesně jak jsem povídal, spoléhej se více na své vlastní síli než, abys používal těch pár triku co umíš. A uklidni se proto jsem ti dal tem kámen Deri nejdi rovnováhu co hledáš. A ovládej emoce. Poví mu bůh stejně jako by mluvil s nějakým žákem. |
| |
| Usadím se na zem a pokusím se uklidnit, moc mi to však nejde. Pěsti mám pořád sevřené a gleiv se ve vzduchu nebezpečně klepe. Pak prudce odletí někam do tmy a moje svaly povolí. Zhluboka se nadechnu a podívám se na staříka. Řekni mi prosím aspoň jednu věc. Jsou to lidé? Protože já nedokážu pochopit, jak by člověk mohl něco takového udělat a proč. Ty víš proč se stalo že?Ale samozřejmě mi to nesmíš říct. |
| |
| U ohně Muž se na tebe podívá. Ano jsou to lidé, tedy alespoň tenkrát jimi ještě byli..i když na můj vkus trochu krutí. Dnes slouží vašemu nepřítely, ale je v nic část lickosti..ikdyž malá ale je tam. Takže by se dalo říci, že to ještě jsou lidé. Poví mužík. Vím proč... A nepovím ti..dozvíš se to jednou, ale já ti to povědt nesmím.... |
| |
| Začnu se dívat do země a špičkou boty přehrabovat hlínu. Oni tu mají svého boha. A já jsem tomu svému dala všechno co jsem měla. Úplně všechno. I sebe. A já? Nemám ho tu. |
| |
| U ohně Muž se zvedne a obejde ohniště a posadí se mezi vás vedle Assien a položí jí ruku na rameno. Budu ho pozdravovat, chtěl jí semnou a vidět tě, ale no nemohl, velice zjednodušeně pověděno a něco mi pro tebe dal. Poví a máchne rukou a před obličej Assien dá ruku a v ní je prsten na němž je vyryt vlk ve skoku. |
| |
| Vezmu si prsten a začnu si ho prohlížet. Po chvíli mi začnou téci slzy po tvářích. Ale i přesto se usměju. Mám ho ráda. Moc ráda. Vždyť ani nikoho jiného nemám. Zašeptám a navléknu si prsten na prst. Pak se podívám na muže. Děkuju. Povím a i přesto, co je, ho vděčně obejmu. |
| |
| U uhoně Bůh tě obejme. To Maugrim ví jikan by ti neposlal ten prsten..víš co je to za prsten ? Zeptá se muž. Ne nejsi sama máš tu spoustu lidí, přátel, už nikdy nebudeš sama. Poví ti šeptem. |
| |
| Usměju se a přikývnu. Samozřejmě že vím. Kvůli tomuhle znaku jsem překousla tolik bolesti. Už jen proto, že ho mám přes celá záda. Odpovím a přejedu po znaku prstem. Poděkuj mu za mě. A řekni, že já ho nikdy neopustím. |
| |
| U ohně To nemusím on to ví jinak by ti nedal svůj prsten..před tebou ho měla jen jedna osoba, jedena strážkyně a nyní jsi tou srážkyní ty. Poví a vček na prstenu jako by se pohnul. |
| |
| Nevěřila jsem, že bych ho někdy mohla dostat. Myslela jsem si, že toho nejsem hodna, že ho mám asi málo ráda a že se nechovám tak, jak by si on přál. Zašeptám a při té vzpomínce se zadívám do ohně. |
| |
| U ohně Podívám se na boha a usměji se. Hmm Tadigo a prčo jsme byli vybráni zrovna my ? Oslovím boha zlodějů a schovám karty. |
| |
| U ohně Bůh zlodějů se zadívá na Zana. Proto kým jste a co umíte a ovládáte Zane. Pro způsob uvažování, pro vaše chování..Každý z vás je přínosem pro tuto výpravu a proto jste byli vybráni. Někteří z vás byli vyvoleni jednotlivci jiní vybráni kolektivem, ale každí pro to co ovládá. Opoví Zanovi. |
| |
| U ohně Poslouchám debatu a když se dozvím kdo to je tak se zašklebím. Bůh zlodějů no super, máme tu jednu zlodějku jednoho zloděje a ještě boha zlodějů. Proč tu výpravu neudělaly jen pro zloděje? Zamyslím se nad dalšími jejich slovy. Můžou znát mé schopnosti, ale ne mojí minulost. Určitě o mě musejí pochybovat. Nevím proč, ale tahle víra co má Assien a Yamase s emi nelíbí. |
| |
| U ohně Muž se podívá na Arrya a usměje se. Prot byly vybrání Yamasen, Rylou a Assien vlčím bohem pro svojí víru a dovednosti, ale ty poto, že tě vyvolil Adigon, bůh války. Proto co umíč a čím se musíš stát Aryan proto jsi tu. Každy zde má své poslání a ty poneseš meč. Poví k ní Tadigo. |
| |
| U ohně Pohlédnu na něj. Yamase věří v Rylu a sklání jí své poklony, Assien dělá vše proto at si jí bůh oblíbí, ale já žádné poklony a modlení bohu válek neposílala a neposílám. Jenom před válkou si na něj vzpomenu, četla jsem o něm a slyšela ale to je vše. Proč teda já když je spoustu osob které by kvůli jeho přízni i zemřely. Zeptám se ho a zadívám se do ohně. |
| |
| U ohně Proč ? Pro to co umíš ptoro co musíš nés a čím se musíš stát. jen ty a niko jíný se může stát Paní zbraní..Ty máš k tomu předpoklady.....A proto tu jsi. Určitě víš proč ostatní umírají a ty žiješ, proč ty zustaneš stát na bojišti a tví přátelé ne. Zeptá se jí muž |
| |
| U ohně Šlehnu po něm pohledem. Já neměla a nemám přátele bože! Beze slova vstanu a odejdu do lesa kde se posadím ke stromu a zavspomínám na boha Adigona. |
| |
| Zadívám se na Aryu a promluvím tichým hlasem. My jsme tví přátelé Aryo. Vstanu a rozejdu se směrem k ní. Když mě omluvíte, jdu najít svůj gleiv. Projdu kolem Aryi a podívám se na ni, jako bych ji viděl poprvé. Odejdu do tmy, doufaje, že svůj gleiv najdu někde v blízkém stromě. |
| |
| Podívám se nechápavě na Tadiga. Dělám snad něco špatně? Zeptám se ho a je vidět, že se mě to hodně dotklo. |
| |
| U ohně Podívá se na Assien a usměje se. Ne proč myslíš ? Zeptá se |
| |
| Pokrčím rameny. Tak proč mi to tak vyčítala. Mám ho prostě ráda a je pro mě to nejdůležitější. Jenže kdo o tom nic neví, tak to nepochopí. Odpovím, zamyslím se nad tím a začnu znovu špičkou boty přehrabovat hlínu. |
| |
| U uhně Tadig pokrčí rameny a zvedne se ze zamě a dojde k Yamasen. Měl bych už jít čas si mi krátí, jsou věci o ketré se já a ostatní musíme postatar, ale možná se ještě potkáme. A pokud k tomu doje tak možná nebudu sám kdo příjde. Doprovodíš mě prosím kousek Yamase? Zaptá se, ale vlastně to nebila otázka, ale prozba. A čaká co u odpoví |
| |
| U ohně Už mě tu nebaví šoupat nohama... Povídat si o záchraně světa to není nic pro mne, pomůžu jim v jejich snažení po svém- uvařím něco užitečného... Poté co jsem se nacpal zvěřinou a chvíli poslouchal ostatní přišla na mne nuda- zkusím tedy namíchat lektvar rudého kříže. |
| |
| Podívám se ještě na Tadiga. Pověz mi prosím, že někdy uvidím svého pána. Moc si to přeju. Zašeptám a prosebně se mu zadívám do očí. Víš o mě všechno a tím tedy i co to pro mě znamená. |
| |
| Tadigan mezitím co čeká na odpověď od Yamase se otočí na Assien. No uvidíš ho, ale nebude to veselé setkání..protože pokud ho uvidíš tak tam bude i zbytek čtveřice a i ON..Ale možná se setkáte i dříve.. Povím a je vidět, že mu cosi dělá starosti, ale to jen na moment. Máme mnoho práce s uhlídáním jedné bytosti.. Poví a znovu se tázavě zadívá na Yamase a čeká na odpověď na svojí otázku. |
| |
| Poslouchám rozhovory a dívám se do ohně. čeká nás zajímavá cesta, nebzpečná, ale přesto závaná..bezva. Pomyslím si a zadívám se na kněžku jenž žádá bůh o doprovd. Ale nedívám se na ní dlouho pak mi poled zklouzne na Assien a nakonec nazopět do plápolajícího ohně, najenou jako by mi došla řeč. |
| |
| Smutně se podívám na Tadiga. Hlavou mi prolétává hodně myšlenek. Rychle vstanu a zmizím mezi stromy. Jsem prostě špatná. Tak je to. Jen mi to nechce říct do očí. |
| |
| Povšimn si že někdo odešel a bezmyšlenkovitě se vadám do lesa za ním za Assien.Proč vlastně jdu ? proč se zvedam co to dělam... |
| |
| Opřu se o velký strom a zadívám se do země. Pak zavřu oči a zaposlouchám se do zvuků noci. Po chvíli se mi na tváři zaleskne slza. Jakmile ale někoho za sebou uslyším, tak si jí setřu a mlčím dál. |
| |
| Mlčka jdu lesem až se předemnou objeví stom a o něj se opírá Assien. Je to zvláštní že to povídám zrovna já ale bude to dobré.. Povím to první co mě napadne, nevím proč, ale prostě to povím a zadívám se jí do očí. |
| |
| Zadívám se do země a zavrtím hlavou. Nebude. Cítím že nebude. Jenže já s tím bohužel nic nenadělám. Zašeptám potichu a dál se dívám do země. |
| |
| Jen se posadím na zem přední. Hmm to proč si to myslíš ? můžeš s tím udělat dost pokaždé je nějaké vychodisko. |
| |
| Zadívám se mu do očí. Dala jsem mu všechno. Úplně všechno. Ale když nechce, tak ho nebudu nutit. Zašeptám a pokrčím rameny. |
| |
| Podívám se jí do očí. Ne nedala a navíc, jak mám povídal, vybral si tě ně ?. Zvednu ruce zadívám se do svích dlaních. Jsou prázdné a vypadají opuštěně, ale. Pohnu jednou rukou tam a zpět.. Za malí mometn v nich neco je..ne nic není takové jaké se to zdá a proto jsme zde my jsme naděje tohodle pošahanýho svět.. Povím a usměji se. Setkáš se s ním.. |
| |
| Pousměju se. Tenhle svět není tak zlý. I na něm existují hezké věci. On mě poslal k ostatním a možná tím i zachránil. Zašeptám a zamyslím si. Co jsem tu tedy ještě nedala? |
| |
| Usměji se a vstanu, prázdnou rukou jí šáhnu zlehka do vlasů a usměji se. Co to nejscenější, zrdavej rozum Assien to Povím a z vlasů jí vytáhnu kousek kury a ukáži jí ho. A usměv, soudnost..a další věci co tě děljí tou ženou co mi zachránila život. Povím a zahodím kousek kury na zen. Jo není tak zlej. |
| |
| Usměju se. Zachránila a udělala bych to znovu. Nedělá mi problémy zabít. Ale dělám to jen když musim. Zašeptám a zadívám se mu znovu do očí. |
| |
| Usměji se. Jo taky zbíjim jen když musim a ptoto jsem zloděj a ne vrach. Podívám se jí do očí a usměji se. Ale lítat vzduchem mi taky nečiní potíže když mi někdo pomůže, sice mě to bolí ale to je cena za těch pár chvil ve vzduchu. Podívám se jí do očí a pak do temnoty za ní. Jsem zvědav kolil mích přátel ještě potkáme.. Povím potichu |
| |
| Zasměju se. Tak to já si líbit nenechám. Povím pobaveně a zadívám se za sebe do tmy. Jedno je jisté. Mé přátele nepotkáme. |
| |
| No těch mejch bychom mohly ještě pár potkat..ale žádnej semou už takhle házet nebude..alespoň doufam. Pak se na ní zadívám a usměji se. Víš ona rána o zť docela bojí.. A navíc nemam moc rád chladnou ocel na své kůžu..docela studí. Povím s úsměvem |
| |
| Zavrnim. S chladnou ocelí na kůži se dá dělat hodně věcí. Nejen někoho zabíjet. Povím zvrhle a zatvářím se jakoby nic. |
| |
| Jo ? Zeptám se porovakativně. Tak ukaž a mě že mě podřízdeš. vyzvu jí a zašklebím se |
| |
| Pokrčím rameny. Třeba to na tebe nebude působit. Povím a i přesto vytáhnu dýku. Pomalu mu jí dám na krk tupou stranou. Pak se škodolibě usměju. Začnu mu jemně, pomalu a provokativně přejíždět po krku. |
| |
| Nevím proč, ale zavrním, jako kotě když ucítím tupou stranu na svém hdle a usměji se. Rychle vytáhnu své dýky a obje je zabodnu do kmenu stromu a něž se opírám a jen se jí dívám do očí a usmívám se. A proč by ne ? Zeptám se |
| |
| Ne každému se to musí líbit. Zašeptám a vyzívavě se na něj podívám. Pak začnu dýkou pomalu sjíždět níž. |
| |
| Já nejsem jako většina lidí, já jsem jen zmetek bez domova, rodiny, cechu..potulnej zloděj..něktěří by řekli mistr... ale já si to nemyslim.. Povím s úsměvem a dívám se jí do očí a čekám co udělá dál |
| |
| Teď na to nemysli. Teď na to zapomeň. Zašeptá a sjíždím pomalinku dál. Nakonec mu sjedu až k podbřišku. Zadívám se mu do očí a schovám dýku. Nehodlám zajít dál. |
| |
| Podívám se jí do očí a pomalu se natáhnu pro svoje dýky a zase je zasunu na jejich místo. Hmm jak jsi to děla ? Zeptám se a pomalu vytáhnu čepel dýky a tupou stranou jí přiložím Assien ke krku a jednou zlehka přejdu tam a zpět a čakám na nějakou známku odporu.. a dívám se jí od očí. |
| |
| Usměju se. Opravdu to tak chceš? Přiznávám, že se mi to líbí. Ale až zajdeš moc daleko, tak se ti na odpor postavím. Povím a čekám na jeho reakci. |
| |
| Usměji se. Dostal jsem se tam kde jsem ne proto že jsem děl jen rozumné věci. Opovím s úsměvem. No uvidíme, ale ano. Povím a pomalu jí sjedu špičkou dýky mezi ňadra a pak kousek pod ně a tam se zastavím a podívám se jí do očí a čekám co udělá... |
| |
| Dřív než se naděješ tak máš na hrdle dýku. Máš smůlu. Tohle všechno patří mému pánovi. |
| |
| Usměji se. A jakmile ucítím na svém hrdle jí dýku. Hmm ale zloděj se niky neptá na vlastnictví..teda většinou... za předpokladu že mu někdo nechce podříznout krt.. Opovím s úsměvem a dýka se zastaví na tom místě kde je. Podívám se jí do očí a přihmouřím ty své. No dobrá asi bych neměl pokračovat co ? Zeptám se a dýku nechám tam kde je. |
| |
| Přikývnu a schovám dýku. To by jsi tedy neměl. Možná že to nechce, ale dala jsem mu to. A též mu to dám kdykoliv. Povím naprosto klidně. |
| |
| Hmm tak tedy nebudu. Povím a i já schovám dýku a pokčím rameny. No alespoň že ještě žiju. Povím a usměji se. |
| |
| Pokrčím rameny. Nemám důvod tě zabíjet. Hloupá nejsem. Povím a zadívám se mu do očí. Pak se pomalu vydám nazpátek k ohni. |
| |
| To jsem docela rád. Povím za ocházejíci Assien a vydám se za ní k ohni.. |
| |
| Po dlouhé době jsem konečně našel svůj gleiv. Zadívám se na něj, jak je zabodnutý ve stromě, skrz naskrz. Vytáhnu ho ven a prohlédnu si ho, zda-li je v pořádku a pomalu se vydám zpět k ohništi. Gleiv si dám na záda a vytáhnu si svou flétnu. Začnu si jen tak pískat melodie, co mě napadne, abych si zlepšil náladu. Když dojdu k ohni, už jsem na tom dobře, proto si sednu přímo k ohništi, abych se trochu ohřál. |
| |
| Popár krocích se z mé boty vyzune zelné čepel a umíněně mi vletí do ruky. Ty to víš nevrátim se do toho města..nikdy jasný. Dyka se mi zachvěje v ruce a já jí pevněji stisknu. Ne nechtěla mi ublížit a ty to víš jak bys jí zabila. tak co ti zase vadí a navíc bylo to příjemný.. Povím k dýce ta se mi vytrhne z ruky a zabodne se do stromu vedle Assien. Tak dobrá tohle už nedělej Zelenko.. Zavrčím k zalené čepeli a domutím jí aby se vrátila tam kam má. Assien promin..to já.. Pokusím se jí omluvit. Stejně by jí neublížila.... |
| |
| Podívám se na zelenou čepel, která se zabodla vedle mě. Přimhouřim oči a podívám se na Zana. Příště bych nechtěla, aby mi skončila v zádech. Povím klidně. Pak pohodím hlavou a usadím se u ohně. |
| |
| Podívá se na ní a pomalu si sednu. Jo to já taky, a navic pokud by tě chtěla zabít..tak by to uděla..má vlastní vůli a to mě někdy děsí. Příznám klidně. A zadívám se do ohně |
| |
| U ohně Muž se usměje a z kapsy vyloví prsten se znakem bohyně RYLY a podá ho Yamase. Dej tohle své matce, až jí potkáš..A pověz jí, ať zaujme své místo tam kde má. Pak se otočí na ostatní. NO čeká vás dlouhá a nebezpečná cesta, každý z vás má úkol a poslání a každí jiné, do vaší skupiny přibude ještě pár členů, důležitých členů a pár členů jich odejde, mají jiný úkol, jinde. A ty co přijdou, ty přijmete mezi sebe neboť důvěra která se mezi vámi vytvoří vám může zachránit život, ale určitě zachrání tento svět. Čeká vás mnoho bojů, ale jen pokud budete držet při sobě tak je vybojujete. A ty Zane, máš mocného nepřítele.Nebezpečného. Poví Zanovi a zadívá se mu do očí a pak se jeho pozornost obrátí na Assien. Uvidíš ho dříve než si myslíš..ale asi nebude takoví jakého si ho přestavuješ, ale nezapomeň on je dobrý a to co se stane, jak to dopadne záleží na tobě, snad nebudu muset zasahovat. Poví a jakmile skončí tak se podívá na Nerriah a Delganora a zvedne ruce. Pojďte vás čeká jiný úkol. Dva jmenovaný se zvednou a i s Tarifem, bohem zlodějů potichu skoro magicky zmizí v lese, není slyšet nic, jen zvuky noci. Oheň ozařuje kruh kolem vás. Za vámi je svět co jdete zachránit. Uspějete, co je před vámi ? A co před vámi ? |
| |
| Eruvanda Minulí týden jsi se nacházela v jednom z větších měst a dařilo se ti tam dobře, ale jedné noci se ti zdál sen, podivný sen, tak živí. V tom snu se to zjevil Tadig a pověděl ti, že ty jsi jedna ze členu skupiny co má zachránit tento svět před temnotou a také ti pověděl že ty jsi jediná osoba jenž může něco naučit muže jménem Zan, zloděje z cechu Noci, z cechu který znáš... Pak ti vyjevil obraz v němž kolem ohniště seděla podivná skupinka lidí, elfů,trpaslík a půlelf. Nacházeli se v lese na úpatí Mlžných hor. A pověděl ti, že to je skupina do která patříš a ty je musíš najít. Ráno ses vydala na cestu a po dlouhých dnech, nudných dnech jsi je za jedné noci našla. Už hodiny se potichu proplétáš lesem, nevíš proč, ale víš kam jdeš. Pak se před tebou objeví záře ohně a ty u něho uvidíš lidi ze snu. Tvůj zkušený pohled pozná, že tuto skupinu tvoří kněžka bohyně obchodu, pár bojovníků a jeden půlelfí zloděj, pak tam uvidíš i toho trpaslíka ze snu. A no budou to oni, našla jsi je... |
| |
| U ohně Jak tak sedím a ohřívám se u ohně, uslyším za svými zády praskání větviček a nášlapy nohou. Nejistě se otočím a pohlédnu do lesa, zda-li tam někoho neuvidím. Někdo tam je. A je blízko. Zane vidíš něco nebo někoho? Přimhouřím oči a moje ruka sklouzne ke gleivu, aby byla připravena se bránit. Opět se však uvolní, když mezi stromy spatřím kráčet krásnou elfku. |
| |
| U ohně Dívám se do ohně a dkyž zaslechnu to co Deril povídal tak zvednu obočí a zadívám se na neznámou elfku. Hmm to jsou k nám hosti..jen klid příteli pokd by nás chtěla zabít tak by to neudělala takhle. Povím znuzeně a zadívám se na ní. Je tichá dost tichá, obratná. Pomyslím si jak jí tak pozoruji. |
| |
 | K ohni Dlouhou dobu jdu lesem. Nevím sice kam, ale vím, co hledám. V dáli uvidím záři ohně. Jen potichu! říkám si v duchu Přiblížím se, co nejblíž a budu nejprv poslouchat! Můj plán se však zkazí. Kruci! Dávám pozor úplně na něco jiného a pak se tohle stane! Nemá cenu se dále skrývat a tak vylezu před početnou skupinu. Ruce mám v úrovni očí. "Mé jméno je Eruvanda." začnu od paty a svěsím ruce dolů "Zdál se mi sen... Kde jste byli vy! Měla jsem sem přijít a také mám ještě něco naučit taky Zana! ukážu na něj hlavou. Světlé vlasy mám do půli zad a k tomu mám černé oči. Je to značný kontras. Luk mi visí na zádech s toulcem a u těla je vidět několik dýk. |
| |
| U ohně Usměji se a pokývám hlavou. Tak si sedni Eruvande, jsi tě jsi měla dlouhou cestu. Podívám se na ní a pokynu rukou. Jo on něco takového povídal. Jsem rád že se mam čemu učit..hmm, takže ty jsi lepší než všichni. Ty jsi jediná. Povím a usměji se. A dívám se na ženu elfku Mistra řemesla, mistra mistrů,jedinou osubu co mě může něčemu přiučit. |
| |
| Dívám se nedůvěřivě na elfku. Přitom mám pro případ nouze ruku na dýce. Nerozplívej se tolik. Povím provokativně Zanovi a si bez většího zájmu znovu sednu k ohni. |
| |
| Zasměji se. Promin že nechci svojí učitelku hned zabít..a navíc by se mi to asi nebovedlo..ikdyž oba víme, že povedlo..pokud bych chtěl. Povím s úsměvem Assien a v ruce se mi objeví mince a začnu si s ní hrát |
| |
| U ohně Skousnu si ret a půlka mého obličeje se usměje. Skočím mu do řeči "Říkejte mi Eru nebo Eliško. Podle toho, co je vám milejší!" V lidském jazyce jsem Eliška a v elfském jsem zas Eruvanda... "Znám i delší cesty a nejsem jediná! Je víc mistrů!." řeknu, když domluví. Sednu si na nabízené místo. Je to nádherný pocit, když mě někdo chválí! Ale dobrý zloděj nemyslí jenom na sebe a neřekne vše,co si myslí! Ta elfka.... Nemá mě ráda a ani se jí nedivím! v duchu se uchcetnu. "Jak se jmenuješ?" zeptám se elfky. Vypadám naprosto nevinně a nejní vidět žádný zlý úmysl. Nemusí zbytečně na sebe upozorňovat! pohlédnu na Zana Schválně, jestli s tím přestane? pomyslím si škodolibě. |
| |
| Podívám se na Eru a pokrčím rameny. Assien. Povím jí své jméno a po chvíli se pousměju. Každej vždycky znervózní. Občas je psina to pozorovat. |
| |
| U ohně Přestanu si hrát s mincí a usměji se. Jak myslíš. Ale ne tolik těch co by mě mohli něco naučit. Ališko. Podívám se do lesa za ohněm. jsem zvědavej co, mě přiučíš, v čem se ještě mohu zlepšit ? Ptám se sám sebe a v mysli se mi promítá můj život. Muže co nemá domov, a ani moc přátel. |
| |
| Pozorně si prohlédnu nově příchozí elfku a usměju se na ni. Podívám se na Assien, která popichuje Zana a zasměju se. Počkám, až se Assien představí a pak se podívám na Zana a jeho nepřítomný pohled. Dokonce i s mincí si přestal pohrávat. tak to bude už asi vážné Sám pro sebe se zasměju a dál sleduji dění kolem mě. |
| |
| U ohně Po krátké době se podívám po ledech co nazývám přáteli a na ženu co mě má něco naučit. Hmm dejme tomu, že jsem melej zlodějíček co nic neví kluk cos našla na ulici. Čím začneš co mě bude učit ? Zeptám se a snažím se přijít na to jak to myslel. věděl jsem, že jednou potkám někoho kdo bude lepší, ale v čem se mam zlepšit ? A čekám co poví. No alespoň se nebudu nudit, když už nic jiného.. |
| |
| U ohně "Především si myslím, že by se o zlodějském umění a výcviku nemělo mluvit jen tak před někým..." naznačím všem přítomným, že se o tom nehodlám před nimi bavit. Porozhlédnu se po ostatních. Dále budu mlčet. Nechci, aby se na mě dívali, protože pak nemůžu koukat po kořisti. |
| |
| U ohniště Usměji se. Tak jo je toho asi dost co nevíš, tak zaprvé dlužím jim svůj mizernej život. A navíc pokud v téhle cestě neuspějeme, tak to nebude mít žádej význam, protože budeme všichni mrtví a s náma i všechno na tomhle světě. Nádherný vyhlídky co ? Zeptám se trošku škodolibě. Takže si nemyslím, že by nemohli něco vědět o tom jak se učí v cechu, stejně jim to k ničemu nebude, alespoň budou vědět kam se dívat a nechají se tak lehce obrat. Snad, i když nechtěl bych okrádat ani jednoho z nich..mam takovej pocit, že by to nenechali jen tak. Povím a zadívám se na ní. Takže na co by ses zeptala ? Co bys udělala.. Nevmí mě si nejdřív chtěli vyzkoušet. Snažím se dovědět. |
| |
| U ohniště "Chceš tady něco přiučit? Můžem začít! Zkus mi něco vzít!" a zůstanu sedět. Je mi nepříjemné někoho učit před skupinou lidí, která tomu zřejmě moc nerozumí. Chce se něčemu přiučit, tak ať to má! |
| |
| U ohniště Hmm já a obrat tebe..hmm no jak chceš. Povím ledabyle a podívám se po ní. Hmm Nakloním se k ní a vytáhnu jí jednu z dýk. Hmm šlo by to i líp, ale pro začátek to stačí ne. Povím a zasunu si jí za opasek. Vím, že to asi umíš líp něž já kdy budu umět, tak ukaž. Vyzvu jí a usměji se. Jo umím to i líp, ale co.. Alespoň že mě nechce zabít. |
| |
| U ohniště "Teďka je docela tma na to abych tě učila praktické věci. Zítra bych začla s akrobacií spjenou lezení po zdech, čili po stromech." dodám. "Dneska jen trochu teorie. Převleky. Když se převlíkáš nestačí jen oblek, ale taky se podle toho musíš chodat a mluvit. Příklad!" Stoupnu si k ohni, přehodím si přes sebe plášť a začnu "Dobrý den, pane, podívejte se tady prosím, velmi kvalitní zboží, z dovozu, račne zakoupit, dám vám i nějakou slevu, podívejte, na tu barvu, cítí te tu vůni, čerstvé, Jen račte lidé, čerstvé zboží, z dovozu, jen račte pohledět." zahodím plášt, odkašlu si a udělám smutné oči. "Prosím,... pane.... nedá almužničku pro malou slečnu??? Nevim co si počít, už několik dní jsem nejedla." oči se zvlhčí "Stratila jsem rodiče, už hledám je už moc hlouho,... almužnu." otřu zvlhlé oči, a usměji se sednu zpět na své místo. "Máš se ještě hodně co učit, popřemejšlej o tom trochu." |
| |
| U ohniště Jen na ní doslova zírám a bavím se divadlem co ukazuje. Hmm jo to asi jo, jak to tak vidím tak jsem se měl dát asi na žebrání nebo na herectví, no dobrá to s tím oblekem a mluvením no dobrá máš pravdu..občas se to hodí..nepopírám. Na mé tváři se objeví úsměv. Ale jsem zloděj. Podám jí její dýku. Na tohle je tví, hmm hezký divadlo. Poznamenám a zadívám se do ohně. Ještě jsem si nehrál na žebráka... Jekej je podle tebe rozdíl mezi zlodějem a vrahem ? Zeptám se jí. No bezva po těch letech se budu učit hrát divadlo.no to je skvělí.Ale má mě co naučit. Přiznám si skoro neochotně. |
| |
| U ohniště "Rozdíl mezi vrahem a zlodějem? Vrah vraždí pro peníze a zloděj krade, to je základní rozdíl, ale o to se teď nezabívej, jseš na začátku, myslíš si že to co jsem ti tu ukazovala je sranda, jen takový divadýlko, ale když někomu čórneš váček se zlaťákama a otočíš se a on si toho všimne a chytne tě za rameno a když budeš mít dobrej převlek a zahraješ to dobře, tak se ti nic nestane, můžeš si zahrát na výrečného člověka, takového agresivnějšího, hned ho slovně začneš napadat, ale přitom se bude chovat na úrovni tak ta osoba ti spíš uvěří že seš někdo váženej a nechá te bejt a začne hledat toho zloděje, tohle jsou základní věci, a dám ti ještě jeden příklad, když se někam plížíš a někdo tě zahlédne, tak když to dobře zahradneš a s dobrim převlekem můžeš si zahrát na někoho, kdo tam patří a nevzbudíš podezření, dostaneš se z toho, to jsou základní věci a jestli ti to je pro srandu, nemusím tě nic učit." Přijmu svou dýku a zastrčím ji tam kam patří. |
| |
| U ohniště Pro srandu ne to ne dobrá jsem na začátku, jak jsi řekla a budu se učit. Přiznám poraženě. Sranda ne. To ne, může mi to zachránit život..jednou. Pokud mě něco dřív nezabije na týhle cestě. Kruci zase má pravdu a já to vím a to mě štve. |
| |
| U ohniště "V některých věcech nejsem dokonalá, proto když věci co tě naučím, budeš dál rozvíjet, tak proti tomu nic nemám, když se dostanem do města, tak tam se můžeme líp cvičit, je to realistický, taky toho moc nezmůžem." Myslím že k něčemu bude, jen když bude trochu pokory ,tak to zmákne. |
| |
| U ohniště Město Povím a zadívám se do ohně. Nejdřív musíme projít Mlžnými horami a pak najít Takona a až pak se dostaneme do měst co by stáli za řeč. Města, kde je toho dost ke cvičení. Pak se podívám na ní a neochotně přiznám. To možná ne, nejsi dokonalá, ale nikoho lepšího jsem neviděl, i když jo potkal jsem žebráka co to zvládal líp, ale ten se tím živil..Mistr přestává bej mistrem když pozná, že se má co naučit pak je z něj zase jen žák. Povzdechnu si zadívám se do ohně. Joter Povím jméno města a na mé tváři se objeví smutný úsměv. Co jsi dělala něž jsi sem přišla ? Zeptám se jí. |
| |
| U ohniště "Chodila jsem po jižních městech a činila jsem to, co jsem činila." Taky se o tom dost povídalo. V duchu se ďábelsky směju. Na venek to však nejní vidět. "Ale to teď nejní důležité. Možná časem ti povím něco ze své minulosti." A zase si skousnu ret. |
| |
| U ohniště Jo Povím a zvednu se a pomalu se vydám do lesa. Potichu a bezcíle se proplétám mezi stromy až do té doby než se u jednoho z nich posadím a dívám se do temnoty. Ten zmetek chce abych se tam vrátil.. Zavrčím.. A zadívám se na svou dýku se znakem cechu. |
| |
| U ohniště Ohlédnu se za ním a více si ho nevšímám. Každý má nějaký problém.... |
| |
| PO nějaká době se zase vrátim k ohništi. Usadím se a podled mi sjede k mé bodě a zelené dýce co je zasunutá v ní. No dobrá asi vyhaje. Podívám se po ostatních. No nevim jak vy ale já jsdu spát, zejtra nás čeká zase cesta..takže dobrou.. Povím, zabalím se do pláště, lehnu si na zem a usnu. |
| |
| Na chvilku vzhlédnu od svého lektvaru co se to strhlo u ohně za povyk. Hele, někdo nový... Zvednu se a jdu Eruvandě vstříc. Flambo Plamínek, k vaším službám. |
| |
| U ohně Celou dobu, co Tadigo promlouval k ostatním jsem byla myšlenkami někde v dáli, znovu jsem se ponořila do hlubin své minulosti a hledala souvislosti. A především pak důvod, proč tu se všemi sedím. Něco mi už ve skrytu duše říkalo, že bych možná měla být jinde. Tento velmi tíživý pocit mě pronásledoval již od počátku této výpravy. Se skoro až posvátnou bázní přijmu od Tadiga prsten pro moji matku. Pozoruji, jak se od něj odráží světlo ohně a náhle se mě zmocní smutek. Připomínají mi oči mé matky, jejich lesk a jasnou záři, když se na mne smála. Stále nemohu uvěřit, že se mě mohla zřeknout. Ale možná je tohle znamení, sama se tomu rozhodně snažím uvěřit. Ale je tu ještě něco, ještě jeden pocit, který nedovedu přesně definovat. Cosi plíživého a mrazivého... Nebýt příchodu elfky, mohla bych do prstenu hledět snad celý večer. Lehce ji pokynu na pozdrav a představím se. ,,Mé jméno je Yamase.", avšak i můj hlas zní jaksi nepřítomně, jako by promlouval z velké dálky, odtržen od této roviny bytí. Vím, že sem nepatřím, začínám to cítit. I přes to, že jsem ve stavu podobném meditaci, nemohu si nevšimnou Zanovu zájmu o všechny ženy, jež se do družinky přidaly. V duchu se srdečně usměji, ale mé rty se nepohnou. Po chvilce přijde to, co jsem celou dobu s mrazivou předzvěstí očekávala. Náhrdelník na mém krku začne prudce zářit a pulzovat. Ta náhlost a razance mě až skoro vyděsí... ,,Omlouvám se...", vydechnu a vstanu od ohně. Dopotácím se kousek dál od ostatních a mou přítomnost prozrazuje jen namodralá záře. ,,Buch buch...buch buch...buch buch...", znamení Rily pulzuje v rytmu mého srdce. Náhle je září obklopené celé mé tělo, vypadám jako přízrak uprostřed hlubin lesa. Se strachem v očích se otočím k ostatním. Má tvář je bledá a mrtvolná. Mysl Rily se spojuje s tou mou. Cítím, jak se namodralé světlo okolo mne formuje do deformované postavy bohyně. Její přízračné tělo roztáhne své ruce, které se s obrovskou rychlostí vrhnou na mou hlavu a jako pařáty bestie se do ní zaseknou. Vykřiknu bolestí. ,,Promiň mi to, bude to bolet...", ozve se mi známý hlas v hlavě a já padnu na kolena. Na čele mi vyraší krůpěje studeného potu a já nepřestávám křičet, ačkoliv se snažím ze všech sil zakrýt bolest, jež mě prostupuje. Prsty se mi zarývají do země, dokud neucítím za nehty vlhkou hlínu. Křečovitě je zatínám, celé tělo mám napjaté. Má mysl se snaží Rilu přijmout, ale tělo to stále ještě odmítá. I z velké dálky musí být vidět, jak se snaží modrý přízrak vstoupit do mého těla, není tu žádná krev, žádné rány...jen obrovská bolest... Hlava se mi zatočí, nejsem schopná už ani pořádně vnímat prostor. Obrazy přede mnou se začnou formovat do úplně jiných. Vidím své rodné město, místa, kde jsem vyrůstala...tak klidná a utišující. Dokud se přes ně nepřežene černý mrak, obloha zrudne a já uslyším ďábelský smích.. a tam, mezí tím davem, který utíká před neznámou hrozbou, tam uvidím tvář své matky... Teď už vím, proč to všechno, proč ten tíživý pocit, mráz a touha vrátit se. Proč všechny ty pochybnosti... Má bohyně mi opět pomohla..ale za jakou cenu? Opravdu bude tak dobrosrdečná, jak se říká? Nadále před očima pozoruji zkázu, jež se šíří v mém rodném kraji. Musím tam jít. Ačkoliv nikdy nebudu moci mít tolik sil, abych své blízké uchránila, musím tam jít. Alespoň naposled uvidět svou matku, požádat ji o odpuštění... Pomalu přestávám křičet, hrůzná podívaná je u konce. Ještě chvilku zůstanu na kolenou, dokud se mi nezklidní dech. Jednou rukou si utřu pot z čela a pomalu se zvednu... Pomalým a nejistým krokem dojdu kousek od ohniště, tak, aby mě každý mohl spatřit...ale jednou nohou stojím na začátku nové cesty. Zvolila jsem špatně, ale pořád mám čas dát vše do pořádku. Vize, kterou mi bohyně vnukla mě však pozměnila. Na obličeji, vlastně i po celém těle se mi objevily prazvláštní obrazce, vypadají snad jako nějaké umělecké tetování. Jsem "poznamenaná". Ještě nevím, co to pro mne bude znamenat, zda je to dar či prokletí... ,,Musím jít...", promluvím k těm, co sedí u ohně. I můj hlas se trochu změnil, najednou je hrubší, jistější. Nejsou v něm žádné stopy pochybností a bázně, jež předtím nebyla cizí. Jen pevné rozhodnutí. Pak se mé rty nakonec pohnou do úsměvu a já se od vás odvrátím. Vykročím za svým novým osudem... |
| |
| Dívám se za Yamase a lehnu si kousek dál od ohně. Ale tak, abych i zde cítila od něj teplo. Tak další je pryč. Zatím to vypadá, že se nám moc nevede. Pomyslím si a zadívám se na Zana s Erou. Nechte si své hrátky na jindy. Teď není vhodný čas. Cesta bude dlouhá. Tam si můžete dělat jak je libo. Pokud nás ovšem někdo nevyčmuchá. Povím jim tvrdě a zadívám se do tmy. Pak vytáhnu dýku a řízne se do ruky. Začnu pozorovat krev jak teče s určitou libosti a zalíbením. Napadlo mě, že se ti to třeba nelíbí. Ale když to vezmu z jiného úhlu pohledu. Tak jak ti mám ukazovat svojí oddanost a lásku? Mám strach ze slov, které řekl Tadig. Ale já tě neopustím. Nemohu. Už jen proto, že tě mám tak dlouho. Byla bych sama a to já nechci. |
| |
| U ohniště "Těší mě. Eru." Představím se zase. Je to jen z donucení ke zdvořilosti, jinak bych to neřekla. Neměl by jí někdo pomoci? říkám si v duchu, když Yamase prožívá svůj ´záchvat´. Jen se za ní ohlédnu. Pak už nejní vidět. Takhle skupina si hodně prožívá. Hřeju se u ohně a jdu spát mezi posledními. Spím vždy jen napůl. |
| |
| Noc/ráno Postupem noci všichni ulehnete ke spánku a usnete.. Do druhého dne vás probudí mlhavé časné ráno ano už není pochyb o názvu těch hor pod nimiž se nacházíte. Mlžné hory vás vítají. Pokud si prohlédnete pozorněji tábor tak zjistíte že táborem v noci prošel jeden vlk. Jen prošel, že by znamení ? Ale proč, máte z toho špatný pocit. Předešlé noci vás opustili tři vaši druhové a z toho dva vládli magii, magii jež by vám mohla chybět na vaší cestě. Jediná osoba která ovládá potřebnou magii je zde už je věčně tichá druidka.. |
| |
| Ráno Probudím se do mlhavého dne a zadívám se po táboře. Nějak to ubývá a ti jsme teprve na začátku..To není dobré. Pomyslím si a podívám se směrem k Mlžním horám a hlavou my bleskne vše co jsem o těch horách zaslechnul. A také můj poslední průchod těmito horami. Postavím se a projdu se po táboře, mam špatnej pocit, že něco je špatně, pocit že musíme odcut a to rychle.. Potichu čekám na okraji tábora až se ostatní vzbutí.. |
| |
| Ráno Lehce se protáhnu a prohlédnu si okolí kolem sebe, nevšímám si, že mi právě na špičku nosu spadla ranní rosa z nějaké větve nade mnou a pomalu vstanu, abych se pořádně nadýchl čerstvého ranního vzduchu. Prohlédnu si Assien, jak spokojeně a klidně oddychuje a usměju se. Tenhle pohled mi bude teď dlouho vzácný. Zadívám se stejným směrem jako Zan a přejdu za ním. Co myslíš, že nás tam čeká? Nevím proč, ale mám najednou strašnou chuť potkat ty, které chci potkat už dlouho. Zavřu oči a prohrábnu si vlasy. Hory před námi mi nahání hr§zu a ani trochu se mi nelíbí. Otočím se proto a usadím se zpět k uhaslému ohništi. |
| |
| V táboře Probudím se brzy ráno, ale neztávám. Ještě si trochu odpočinu. Až když začne všeobecný šum tak vztanu a chovám se jako velmi dobře vyspalá. Žádné příznaky ospalosti. Dám s něco málo k jídlu a při tom koukám po všech ostatní, co dělají. Divný pocit! Ten mám, ale pořát! Jenom že tenhle je jiný! A co já s tím! Jdi pryč! Cože pryč? Víš jakou mi to dalo práci než jsem je našla?! Tak jdi pryč s nimi! Hmmm... Moje myšlenky mezi sebou takhle diskutují často. |
| |
| Když se ráno probudím, tak se potichu zadívám nad sebe na větve stromů. Ve vzduchu ale ucítím něco zvláštního. Proto neklidně vstanu a zadívám se na ostatní. Všimnu si i jejich náladu a zamračím se. Pak zahlédnu vlčí stopy a zadívám se tím směrem, kde se ztrácejí z tábora. Třeba to něco znamená. Ale třeba také ne. Ovšem ten pocit mi nedá klid. |
| |
| Odívám se na Deriho a položím mu jednu ruku na rameno. Já nevím, ale mam špatnej pocit, asi bychom měli odejít. Ty hory jsou zvláštní prý se tam zratila celá armáda. Když jsem jimy procházel naposledy tak mi zachrínily život. Dá se v nich dobe schovat, ale co más tam čeká ? to nevím, ale musíme jimi provít snad to půjde lehce.. Povím a dívám se na hory. Jsou nádherné, berou a dávají zároveň, ale co přichystali pro nás ? At je to tak nebo tak musíme se dostat na jejich druhou stranu. Povím mu. Ten pocit síli..musíme zmizet. Možná by jsme měli vyrazit, mam špatněj posit. Nádherný pohled že ? |
| |
| Zadívám se znovu na hory, najednou mi připadají trochu jiné, víc hezké. Pokusím se na ně zadívat jako přírodní úkaz a ne jako na nebezpečí, které nás tam čeká. Náhle mi připadají naprosto jiné. Zane, abych pravdu řekl, bojím se. I když to není zrovna na místě, moc se bojím. Zkřížím si ruce na prsou. Můj gleiv se opatrně zvedne ze země, kde leží od včerejšího večera a sám se vsune do svého pouzdra na mých zádech. Docela bych už šel. Tohle postávání mi nedělá dobře. |
| |
| Pokývám hlavou. Jo to bychom asi měli, něco mi tu nesedí. Podívám se nazpět do tábora a všimnu si že už jsou všichni vzhuru. Mělibycho jít čaká nás dlouhá cesta. A nemusí bejt lehká nikdo neví co je v těch horách. Pomalím krokem vyrazím k Mlžním horám. Zatím není čeho se bát. Povím potichu Derimu. A vadám se pomalou chůzí na cestu. Snad projdeme hladce.. Pomyslím si ustatreně. |
| |
| Jdu tiše za ostatními a stále se rozhlížím okolo. Třeba se mi to jen opravdu zdá. Ale prostě mi tu něco nesedí a cítím, že se něco stane. Nemůžu se toho zbavit, ale cítím to tak. Přemýšlím nad tím a pak se podívám na Zana. Jak dlouho nám bude trvat než se dostaneme přes hory? |
| |
| Pokud půjde vše tak má a my nebudeme muset nějak uhejbat z trasi nebo čeka a tak, tak v těch horách strávíme jednu noc a druhou noc už pod nimi na druhé straně. Jsou divoké, ale krásné, snad to půjde ladce. Povím, ale mam pocit že ne.. Kůli tý mlze dostli prý to jméno. Povím s úsměvem. Zajímalo by mě proč večer našim táborem prošel ten vlk.. Poznamenám. |
| |
| Pokrčím rameny. To netuším. Důvodů může být mnoho. Třeba jsme mu jen stáli v cestě. Vlci nejsou zlí. Myslím že kvůli tomu si lámat hlavu nemusíme. Povím a snažim se zrakem proniknout mlhou. |
| |
| Jenom lehce kývnu na Zanovo uklidnění a následuji jeho kroky jako malé štěně, pomalu jdu i naprosto stejnou stopou jako on. Gleiv na mých zádech se neustále mírně třese, jak se jej mám ysl pořád dotýká a čeká, až jej bude moct vytasit a podat mi jej do rukou. Myšlenkama jsem pořád kdesi v krásném světě plném ideálů, jako každý mladý chlapec, který se bezmezně bojí svého osudu. Sklopím zrak do země a bez jediného slova jdu do prázdnoty, která je přede mnou. |
| |
| "Myslím, že by bylo dobré kdybychom šli rychle, jestli se tu nechceme dlouho zdržovat!" řeknu si pro sebe šeptem, ale je mi jasné, že to slyšeli i ostatní. Kdyby zafoukal vítr, tak bych aspoň lépe viděla a né jenom já! Aby se neřeklo, že myslím jenom na sebe! |
| |
| Po krádké době vyjdete z lesa a barevnost lesa vystřídá jen šeď a sem tam zeleň Mlžných hor. Mlha se zvedla a vám se ohalila cestou kterou jdete. Poklidná cestička táhnoucí se někam do skal. A právě dou cestou se vydáte dál, cetsa je dost široká a pomalu stoupá k nebi. |
| |
| Povzdechnu si. Nemám ráda takové cesty. Jeden se žene do kopce i kdyby měl vypustit duši a navíc skály. To není les ani něco takového. Ale co mi zbývá. Zanadávám si sama pro sebe a rozhlížím se okolo. |
| |
| Mlžné hory Asi po hodině chůze ve skalách se začnou zatahovat mračna a z nebe začnou padat provazce vody. Všichni jste za chvíli promoklí na kost. Náhodou objevíte jeskyní do níž se uchýlíte aby jste přečkali tento nečas, ale jak dlouho může pršet ? Nevypadá to že by chtělo jen tak přestat, ba ano pak ještě se rozpršelo. Nebít druidky tak byste ani oheň nerozdělaly. Pomocí své magie vytvořila oheň a ten příjemně hřeje a osvětluje jeskyni. Pokud se podíváte ven tak stěží vidíte na metr, natož v tomhle nečase někam chodit.... |
| |
| Sednu si k ohni a sundám ze sebe kápi, aby uschla. Vyhlídnu ven z jeskyně a zamyslím se nad tím, za jak dlouho asi přestane pršet. Pokud tedy přestane. Otočím se zpět na oheň a jen tiše hledím do jeho plamenů, které stoupají jen tak z ničeho, pouze ze vzduchu. Když není co dělat, jen tiše vezmu svůj gleiv, kus kůže, která je teď ideálně mokrá a začnu brousit ostří. Občas vložím ostří gleivu do plamenů, aby se nahřálo a zase pokračuju v broušení. |
| |
| Posedím u ohně, odložím mokré věci a poté zkusím se pořádně po jeskyni porozhlédnout, zda našemu zraku neunikla nějaká chodba či výklenek v zadních částech nebo nějaké stopy po předchozích návštěvnících, kdyby nic tak alespoň zkusím najít trochu netopýřího guána do lektvarů..... |
| |
| Shodím ze swebe plášť a dám si ho blíž k ohni uschnout. Pak se posadím a zahledím se ven. Tak a teď nás tu něco sežere. Povím mrzutě a jen tak dál zírám ven. |
| |
| V jeskyni ze sebe snudám promočený plášť a posadím se k ohni. No to je bezva. Povím mrzutě. Zatracenej dešť co ještě příde.. Prohodím a dívám se do plamenů co příjemě hřejou. |
| |
| Jako všichni ostatní ze sebe schodím plášť a dám ho blíž k ohni, aby uschnul. Posadím se blíž k ohni ať se ohřeju. Pozoruji ostatní, co dělají. Všichni jsou nějak pochmurní... A to divíš? Ne! |
| |
| Ani po hodině čekání se nezdá, že by chtělo přestat pršet. Do vašeho urytu pojednou vstrčí hlavu vlk a pak druhej a pomalu vejdou dovnitř a za nimi vstoupí vysoký muž, není ozbrojen, ale to vás tak neupoutá, jako to že není ani trošku mokrý a stejně tak i jeho vlci. Je oděn v černém a dokonale tak ladí se s vím doprovodem, jeho černé oči se zabodnou do Zana a pak se podívá na Assien. Má černé vlasy co mu splývají na ramena. Prsten co dostala Assien předešlé noci se rozzáří, poznává svého pána. |
| |
| Chvíli se na něj překvapeně dívám. Sjedu pohledem po chvíli na prsten a na vlky. Pak jen tiše před něj padnu na kolena a oddaně skloním hlavu. Můj pane. Zašeptám s potěšením v hlase, jako kdybych tohle už chtěla říct kolik let. |
| |
| Maugrim se usměje a pohladí tě to vlasech. Ty se klanět nemusí to Zan by se měl klanět a prosit za odpuštění. Povím a jeho oči se ostře zabodnou do jmenovaného. |
| |
| Postavím se a zadívám se na muže před ním se klaní Assien. Nikdy jsem se neklaněl a nezačnu s tím ani nyní. Povím se vzdorem v hlase. |
| |
| Pomalu vstanu a usměju se. Uděláme k němu krok blíž. Ale proč můj pane? Co provedl? Zeptám se ho rovnou a dál se usmívám. |
| |
| Co? Zeptá se. Pohne rukou a Zan se vznese a praští sebou o skálu pak spadne na zem. Bůh se vydá jeho směrem. Kradl, chtěl krást něco co mu nepatří. Zavrčí a zvedajícího se Zana s znova jedním pohybem srazí k zemi. Budeš se klanět a škemrat ty vzdornej mezku. Zavrčí. |
| |
| Doběhnu k Maugrimovi a chytnu ho jemně za ruku. Ne prosím pane. Nemůžeš mu ublížit. Potřebujeme ho. |
| |
| Ou? Kdo to k nám přichází? podle reakce ostatních osoudím, že nemá cenu se ho velice bát. Kradl? To by se mohlo týkat i mě! lehce se pousměju při této myšlence. Celá scéna mi připadá celkem směšná, ale nevyjadřuju se k ní, radši. |
| |
| Proč Pak narazím do zdi a tvrdě dopadnu za zem. Za co ? Pokusím se zvednout, ale díky tomu zmetkovi se mi to nepovede. Jo jasně Assien Pomalu a ztěžka se zvednu a v očích se mi objeví vzdor k rozkazům, příkazům. Nebudu a navíc nepatří ti, je svobodná.. Zavrčím a v mích rukách se objeví dýky. |
| |
| Podívá se na Zana a pak na ruku jenž svírá jeho. Máš štěstí zlodějská kryso. Zavrčí a pohne druhou rukou a ze Zanovích rukouch vyletí dýky a dopadnou o kus dál. kdo si myslí že jsi Zane, jsi jen blázen, malej zlodějíček. Zan padne bez dechu na zem a začne se dusit. Ale nakonec ho bůh nechá a podívá se na Assien a pak znovu na přidušeného muže. Tohle tě může stát život, koukej se naučit pokoře kryso. Poví k lapajícímu Zanovi. A dojde se posadit k ohni. Nakonec se pokloníš, Zane. Poví k ležícímu muži a k Zanivi dvěma skoky dorazí dva vlci a začnou na něj hromově vrčet. |
| |
| Překvapeně se zadívám na Maugrima a pak na Zana. Oddaně se posadím na zem k Maugrimovi a stále se dívám na Zana. Jestli jde o mě, tak jsi nic nepochopil. Já jsem mu sebe dala a tak mu patřím. Nevadí mě to. Jsem za to ráda. Zašeptám a zadívám se na vlky. Zachránila jsem tě jednou. Ale svému pánovi se postavit nehodlám. |
| |
| Naprostá pravda! Jseš blázen i malej zlodějíček jak tě ten muž nazval. Pokloníš se! S tím nic neuděláš! pokouším se poslat svoje myšlenky Zanovi. Je jen na něm jestli je uslyší. Když koukám na něj jak se dusí radši k němu dojdu postavím ho a pořádne ho bouchnu do zad až to zaduní. "Jen se neudus!" řeknu to vtipně, ale svoje slova myslím vážně. Jakmile začal už lépe dýchat, tak si znova sednu k onhi. |
| |
| Jo radši bych se nudil to tak nebolí. Povím za Eruvande. Možná jsem blázen.. Podívám se na ní a pokývám hlavou. Hmm Povím jen a šlehnu po něm pohledem. Dobrá Assien, ale klanět se nebudu. Povím přidušeným hlasem a lehnu si na záda a zadívám se na svojí stráž. Taky bys na mě nemusel vrčet. Povím k jednomu z vlků a zadívám se do stropu. |
| |
| Ale ano pokloníš, kryso a duť rád. Poví a zadívá se do ohně. Assien nos ten prsten se ctí, jednou ti možná pomůže. Poví jako by mimochodem. Jeho vlci se pomalu začnou loudat ke vchodu. |
| |
| Znovu ho jemně chytnu za ruku. Nechoď. Prosím. Zašeptám a prosebně se na něj podívám. Ušetři Zana. Řekni si za to co chceš a já to pro tebe udělám. Poprosím znovu a zadívám se mu do očí. |
| |
| Podívá se na Assien a v očích se mu na malí moment objeví cit.. Pověz mu že má víc štěěstí než rozumu, dlouho se mi nikdo nepostavil na odpor, jen kuli příteli, jako ten blázen. Bojím se, že pochopil, ale nechce se s tím smířit, kdesi v hloubi mu něco říká že je to špatné, proto se proti mě postavil, a jsem si jistej, že by to udělal znova dokud by měl sílu. Pomoz mu pochopit, že to není nic jako otroctví, nebo tak něco. Poví a znovu se posadí. Ne nechám ho na pokoji, jak jsi pověděla nemůžu ho zabít naštval bych RYLU, už si ho ani nevšimnu. Poví tichým hlasem. Dobrá ještě chvíli zůstaneme. Poví a podívá se po vás. |
| |
| Vděčně ho obejmu. Vysvětlím. Až se vzpamatuje, tak mu všechno vysvětlím. Pak pochopí moji lásku k tobě. Ať jsem trpěla jakkoliv, nikdy jsem jí neztratila. Jednoho dne třeba sama pochopím víc. Zašeptám a stále ho nepouštím. |
| |
| Dozajista pochopíš, proto jsi tu.. Proto jsem vybral tebe, a tyky ty jsi nositelem mého prtenu. Poví potichu a usměje se. |
| |
| Usměju se. V tvém prstenu je všechna moje čest. Zašeptám a zadívám se mu do očí. Omlouvám se pane. Ale já to musím uděla. Dopovím a pomalu se k němu přiblížím. Pousměju se a pomalu ho políbim. |
| |
| Usměje se když se odtáhneš. Dobrá, ale nech si to na někoho kdo si to zaslouží více Assien, já musím patřít všem a ne jen tobě. Poví potichu. |
| |
| Prosebně se na něj podívám. Nežádám mnoho pane. Nechci si tě jen tak přivlastnit. Ale já patřím jen tobě. Nikomu jinému. Chci aby to tak bylo. Ty si to zasloužíš nejvíce. Zašeptám a pohladím ho. |
| |
| Usměje se. Ne já vůbec, já jsem jen takovej, ale to až moc... Poví |
| |
| Zavrtím hlavou. Prosím neodmítej mě. Pro mě jsi všechno. Budu poslušná. Nebudu mít někoho jiného. Zašeptám a zoufale se mu zadívám do očí. |
| |
| Protočím panenkami. Bože to jsou teda debaty! Navíc je to nesmyslné! Když bude poslouchat, tak si nebude moct činit, co by chtěla... |
| |
| Lehce se dotkne její tváře a usměje se. Mě jde jen o tvé blaho, mám tě rád, nemohu to po tobě chtít a ani nechci. Já jsem jen stvoření ne ty potřebuješ někoho z masa a kostí, někoho z tohoto světa a ty to víš. Povím a usměje se. |
| |
| Odtáhnu se trochu od něj a rozpláču se. Víš že to po mně můžeš chtít a že to jde. Naučil jsi mě milovat jen tebe. Budu šťastná jen s tebou. Proč to nechceš pochopit? |
| |
| Utře jí slzy. Já to chápu, ale to buhužel nejde. Zlehka jí políbí pohladí po tváři a zvedne se k odchodu. |
| |
| Vyskočim a zavrtím hlavou. Jde to. Víš že to jde a já to vím také. Slib mi, že až splním úkol, tak mě vezmeš k sobě. Obětuju se pro tebe a budu moct s tebou zůstat. Povím odhodlaně a chytnu ho za ruku. |
| |
| Zlepší se mi nálada, když je na odchodu. To bylo něco to sledovat! Ona je najivní a on.... je bláhový.... Tak se to dá asi nazvat. Pohlédnu na Zana. Myslela jsem si,že právě on je zakoukanej do Assien. Tohle asi těžko snáší. Ostatně jako všechno ostatní! Co že? Tak ona ještě něco potřebuje? Snad je jasný, že ji nemůže přijmout! |
| |
| Pokývá hlavou. Až příjde tvůj čas, tak si pro tebe příjdu, ale až příjde ten čas. A pak spolu odejdeme na jiný svět, jiné místo, místo mimo prostor a čas. Assien. Ano ale objetování nemá cenu.. Pová a odejde ven a zmizí |
| |
| Usměju se a potichu se posadím k ohni. Po ostatních se ani nepodívám. Říznu se do ruky jako každý večer a nechám krev stékat dolů. Oba víme, že to taková doba nebude můj pane. Já počkám, protože tohle čekání stojí za to. |
| |
| Proberu se už ten zmetek odejde a veze sebou i ty dva vlky. Dojdu si pro své dýky a pak si sednu k ohni. Zadívám se na zlodějku a přistihnu se při tom, že chci aby si ze mě utahovala, dělal si ze mě srandu a dobírala si mě, za něco cokoliv, třeba že neumím krást. Jen tam sedím a dívám se ven. Mlčím. Nikdy se před tebou neskloním, ale asi máš pravdu šmejde.. |
| |
| To jsou ale šašci.... Pomyslím si, zavrtím hlavou a dále se věnuju průzkumu jeskyně a sběru netopýřího guána. |
| |
| Zadívám se za mizející postavou se dvěma vlky a aniž bych dal nějak najevo, že se zde něco stalo, zadívám se zpět do ohně. Kdo to vlastně byl? Zadívám se na Assien a pak na Zana. Nebývá zrovna obvyklé, že v tomhle počasí si jen tak někdo chodí po horách a není ani mokrej. |
| |
| Podívám se na Deriho a usměju se. Přeci můj pán. Povím a ukážu mu přes celá moje záda vytetovaného vlka ve skoku. Vlčí bůh. Už dlouho jsem jeho kněžkou. Zašeptám a spokojeně se usměju. |
| |
| Jen sedím v jeskyni u ohně, ale má mysl se potuluje městem Joter. Jen napůl poslouchám hovor a dál se v mysli procházím ulicemi města, je temná noc.. Znova se mi před očima odehraje scéna, kterou bych raději zapomněl…… Moje ruce spíše automaticky odněkud vytáhnou balíček karet a jedu po druhé přesně v tom pořadí v jakém je chci mít naházím karty do ohně. Král, královna……. Ruce se pohybují samovolně, mozek nemusí přemýšlet, mysl je kdesi ve městě, daleko odsud.. Nakonec mi v ruce zůstanou jen čtyři esa, nepřítomně se na ně podívám a roztrhnu je vejpůl, a i ty půlky naházím do ohně, až na dvě co tvoří žaludské eso. Každou z nich si dám do jedné ruky a pak pohnu oběma současně a půlky zmizí. Přiložím dlaně k sobě a když je odtáhnu tak se zase mezi nima objeví nová karta,a známky po roztržení nikde, je celá. Podívám se na ní a s otráveným mlasknutím jí hodím za zbytkem balíčku do ohně. Pak se podívám na Eruvande a potichu povím. Co mě dnes naučíš ? Povím to potichu, ale přesto mě slyší. Bez jakých kolik známek výsměchu, dobírání… Podívám se na ní a odevzdaně čekám.¨ Proč ? Zeptám se sám sebe.. |
| |
| Otočím se na něj. "Můžeš tu nám všem zahrát různé typy lidí a pak se nás můžeš zeptat, co si otom myslí. Jestli to bylo zahráno tak, že nepoznali, že říkáš lež." Odmlčím se. "Teď když jsme v téhle jeskyni, můžeš se schovat ve stínu. S tím souvisí barva oblečení, dobré místo a tichý pochyb. A jestli přestane pršet.... Tak můžeš venku zkusit akrobacii. Jestli to tak vyhovuje." Naznačím mu rukou, aby začal. |
| |
| přikývnu. No paní víte zloději jsou strašná pakáž, tuhle jsem se svojí karavanou, plnou koření vracel do rodného města, abych tam něco prodal a co čert nechtěl jsme narazili na lupiče.Přepadali mou karavanu a. Zatvářím se zděšeně. Zabily mé nebohé stráže, mě se jen tak, tak povedlo utéci a zachránit si holou kůži, ty zmetci my vše vzali a já musel začít znovu. Povím unaveně a rozhodím rukama jako by tu byl pult. Tak co to bude paní ? Co si vyberete..to víte obchody nejdou... Povím a zmlknu.. Tak co copak jste si vybrali?? Povím a usměji se. |
| |
| "Moc pěkné, takže v tomto ses zlepšil, ale počkáme až budeme u lidí aby sis to mohl vyzkoušet v živém prostředí, žádné výmysli." chvilku se odmlčím "Zahrajeme si hru. Budu si přehazovat kamínek z ruky do ruky, různě a ty se ho pokusíš chiti, jede o rychlost a zručnost, tak se předveď." pravím seberu ze země kamínek né moc velký, né moc malý, tak akorát |
| |
| Usměji se a přisednu si tak, abych byl k ní na dosah a jednou se o to pokusím..Nic. Napodruhé to zkusím o něco rychleji a obratně a kamínek mi zůstane v ruce. Hmm hezká hra, a teťkon ty jo. Začnu si pohazovat s kamínkem.. |
| |
| Usměji se, když chytí kamínek i když až napodruhé. "Jak myslíš." povím. Jednoduše ho chytím a začnu si s ním zase přehazovat. "Měl by ses učit spíš ty. Teď zkus chytit kamínek a při tom vymešlej básničku! Musíš být ve střehu i když přemýšlíš o jiných věcech." |
| |
| Zasměji se Hmm bla, bla.. Povím a začnu si povídat básničku. Najednou se moje ruka vymrští a chytne kamínek.Hmm třeba takhle ? Zeptám se a usměji se. Podívám se na Deriho. Půjčíš nám svojí zbraň ? Zeptám se ho a zase si začnu pohazovat s kamínkem. Ale jo jsi rychlá.. to se musí nechat. Povím s vé učitelce. |
| |
| Chytnu letící kamínek a okamžitě bez rozmyslu ho vyhodím do vzduchu mírně za něj, tak aby na něj dosáhl. "Chytej!" řeknu hned po mém vyhození. |
| |
| Automaticky chytím letící kamínek. A hned po tom co ho chytnu ho hodím jí nazpět. |
| |
| Chytnu ho a držím ho v ruce. "Na kamínek jsi chytrý dost ... Ale je to úplně jiné v praxi mezi lidmi než s pouhým kamínkem." Vezmu to oklikou. "Co myslíš, že potřebuješ naučit? V čem by jsi se chtěl zdokonalit?" |
| |
| Usměji se. Jo ten hloupej kamínek umí chytat i opice. Hmm v čem ? Pokrčím rameny. V čem ještě ? No to hraní divadla mě bavilo, i když no a akrobacie mě trošku dělá potíže, a řekněme, že i v boji bych na tom mohl bej o něco líp, jak. Postavím se a přejedu si rukou kolem opasku a na něm se objeví měšec. Ukaž co umíš a já ti povím v čem se chci zlepšit..pokud bude v čem. Vyzvu jí. |
| |
| "Ve všem..." odpovím prostě. Sleduju jak se postaví a vyzve mě. Projdu blízko kolem něho tak, aby ostatní mě viděli z boku. Rukou udělám jen malý pohyb a měšec má už jiného pána. Když se zastavím a otočím měšec nemám v rukou, ale zastrčený u pasu pod oděvem. "Tak povídej." |
| |
| Sleduji ten pohyb. A kruci.. Pomyslím si a posadím se. No mohly bychom začít tím, že mi ten pohyb ukážeš ještě jednou ne ? Protože tohle jsem ještě neviděl. Přiznám. No dobrá tak se asi můžu i naučit, jak o něco líp krást měšce no. Přiznám. |
| |
| Z pod oděvu po něm hodím měšec, abych mohla kolem zase projít. Počkám až si ho zase připne a já budu moct projít kolem. Jdu. Vypadá to jako nerušená chůze. Kolem něho zpomalím, aby si to mohl lépe prohlédnout. Otočím se rovnou po něm hodím měšec nazpět. "Hmmm? Viděls?" |
| |
| Jo vyděl, moc hezká práce. Připnu si měšec. No dobrá dokážu to zopakovat. Asi, ale chce to zkusit. Hodím jí měšec a počkám až si ho připne, pak vyrazím, poklidně projdu kolem ní, když jí míjím tak udělám ten pohyb co mi ukázala a aniž bych se zastavil, nebo zpomalil tak jdu dál. Hmm Ukáži jí měšec. Tak co stálo to alespoň za něco ? Sice umím krást, ale ne jako ty. |
| |
| "V celku to bylo dobrý..." řeknu pomalu. Přijdu k němu. "Zkus někdy neříkám, že teď, ale zkus okrást někoho ze zde přítomných. Jestli toho všimnou. Ale počkej si...." povím pohlasem, aby slyšel jenom on. Potom se posadím počkám až si sedne taky a pak mu začnu vysvětlovat různé metody, jak okrást lidi. |
| |
| Pokývám hlavou a posadím se vedle a poslouchám to co mi povídá, sice to znám, prošel jsem tím, ale co neškodí si to poslechnout znovu, alespoň se nenudím a konec konců je to i zajímaví, je toho jen málo co mi pověděla nového. Mezitím venku přestane pršet a nastane tma, ale v jeskyni je příjemné teplo.. Hmm zajímavé, povídání Eruvande. No asi bychom měli jít spát zejtra nás čeká dlouhá a těžká cesta. Běžte si lehnout mam hlídku, pak někoho vybudím na další polovinu noc. Povím ostatním a odejdu ke vchodu kde se posadím a zadívám se ven. |
| |
| Lehnu si kousek od ohně a zadívám se na Zana. Čas ubíhá a nikdo mu neuteče. Tak proč se snažíš? Pomyslím si a dál se na něj dívám. Proč? Zeptám se ho a zadívám se mu do očí. |
| |
| Podívám se na Assien a porberu se z myšlene a vzpomínek na jednu noc.. Proč co ?? Assien. Zeptám se nachápaně.. A zahledím se jí do očí. |
| |
| Povzdechnu si a posadím se. Proč jsi takový? Proč neustoupíš před něčím, co prostě nezměníš? Tak proč ses mu postavil? Já jsem svobodná a dělám vše ze své vlastní vůle. Byla jsem vyvolena pro něj. Byla jsem stvořena pro něj, trpěla jsem pro něj. Byla jsem vybrána. Tak proč to nechceš pochopit? Zeptám se nechápavě. |
| |
| Podívám se do temnoty noci. Proč ? Protože si vážím přátel, protože díky tomu že neustoupím žiju, kdybych se jako malí podvolil zemřel bych. Cech by mě zabil, takhle se země stalo to co jsem, zloděj mistr, učeň..Možná proto protože neuznávám autoritu. možná protože se mi nechce vracet.. Možná to chápu, ale prostě se mi to nelíbí. To je vše, ale pokud jsi svobodná tak je to v pořádku..už se mu nepostavím nikdy.. Povím a zahledím se do noci. Dosáhnu svého. Ustoupil jsem.. Podám do noci. |
| |
| Znovu si lehnu a s úsměvem se zadívám do tmy. Víš. Já jsem prostě jen tak utekla. Malá elfka co se toulá po lesích. Už nikdy jsem se nevrátila domů a vím, že už ani nevrátím. Přesto jsem přežila. Jednoho dne jsem mokla v bouři. Bála jsem se jít k ohni, které v lese plál. Jenže jsem cítila něco krásného. Cítila jsem jeho přítomnost a utěšoval mě šeptem. Nebála sem se vlků, kteří okolo chodili. Věděla jsem, že mi neublíží. Dal mi svojí sílu, abych našla odvahu a k tomu ohni došla. Pak jsem ho už cítila stále a dali mi jeho znak. Byla jsem jen malá ztracená elfka. Nic víc. Zašeptám a v očích se mi zalesknou slzy. |
| |
| Podívám se na Assien Tetkon jsi velká elfka, a svobodná žena a pokud budeš mít štěstí tak se dožiješ dlouhého věku.. Máš svého boha. Já dál půjdu světem a budu krást, a neskloním se a pokud mam umřít někde ve městě tak raději s dýkou v ruce než abych se sklonil a nepokusil se pomoct příteli..Přátelé jsou to jediný co v mém životě má pro mě nějakou cenu....to je to čeho si vážím, ne žádných králů a podobných, jen přátel. Povím jí a dá se dívám ven ze vchodu.. |
| |
| Znovu se usměju. Jednoho dne pochopíš, že není jen život a smrt. Na co život, když se někdo bojí smrti. Na co smrt, když se někdo bojí života. Je mnohem mnohem víc. Zavři oči a poslouchej. I ty to máš zapsané v krvi. |
| |
| usměji se do noci. A já jsem podlebe tebe jaká ta varijanta?? |
| |
| Zadívám se na Zana. Smrti se nebojíš, ale zemřít nechce. Bojíš se ale života. Bojíš se, že tě jednoho dne tvoje minulost dostihne. Jenže minulost je minulost. A minulé doby se nevracejí. Máš víc schopností, než si myslíš. Nevíš o nich, tvá mysl je před tebou skrývá. Jednoho dne je ale najdeš a pak poznáš svojí krev. |
| |
| Podívám se na Assien a usměji se. Neboj dožene mě..pořád jí někde potkávám.. Na posledy Kader a další dozajista potkáme to bych se nebál. Hmm tak víc schopností..no uvidíme. Usměji se do tmy. Měla bis spát. Akorát doufám že to co se ve mě skrývá najdu brzo..Hmm ví někdo, jako ty co to je život ? žít ? Zeptám se a dál se dívám do tmy.. |
| |
| Zasměju se a pomalu dojdu k Zanovi. Samozřejmě že vím. Mám to v krvi. Zašeptám a pomalu se říznu do prstu. Na ráně se objeví kapka krve. Dám nad ní druhou dlaň a zašeptám pár slov. Kapka podivně ztmavne a já se vyzívavě zadívám do očí Zanovi. I ty máš v sobě elfskou krev. Vezmi si teď mou a zavři oči. Nemusíš se bát. Třeba něco spatříš z tajemství své. Zašeptám a dám mu prst ke rtům. |
| |
| Usměji se a zavřu oči. Jen aby ně zase nepřišel zmlátit. Povím a nechám jí at si dělá co chce, slíznu její krev z prstu a čekám co se vyvrbí |
| |
| Pomalu mu položím dlaň na čelo a zavřu oči. Zašeptám pár nepatrných slov. V tu chvíli Zanovi projede myslí ostrá bolest. Po chvíli to přestane a bolest vystřídá slabý šepot. Není mu rozumět, ale zní naléhavě. Pak zjeví obraz zubožené pustiny. Pár mrtvých stromů, slunce zahalujou těžké mraky. Když se otočí, tak spatří jeden živý strom. Stojí tam tak osamoceně a od něj se line ten šepot. Po chvíli obraz zmizí a Zan se vrátí zpět. |
| |
| Pomalu otevřu oči. Co to bylo ? Zeptám se |
| |
| Pomalu spustím ruku a otevřu oči. Tvůj osud přeci. Najdi sílu a vyslechni, co ti říká. Tak najdeš cestu ke své moci a vše změníš. Ve své elfské krvi najdeš pravdu a tu sílu. Hledej. Je v ní totiž vše. Víc ti už pomoci nemůžu. Zašeptám, pomalu vstanu a lehnu si na svoje místo. |
| |
| Po zbytek hlídky přemýšlím o stromu v mrtvém lese a svém osudu. Sám zůstat sám ano to je to čeho se bojím, radši zemřu než zůstat sám. Když skončí moje část hlídky zauvažuji koho vzbudit a nevím proč, ale vzpomenu se na Aryanu. Zvednu se a dojdu k místu kde spí a lehce jí zatřesu ramenem. Vstávej máš hlídku. Povím jí potichu a by se probrala a sám si odejdu lehnout, ještě pár chvil pozoruji hlídající šermířku, ale pak usnu... |
| |
| Jeskyně Hned, jak mi někdo do ucha zašeptá něco o hlídce tak se v klidu postavím. Klidně si připevním zbraně k opasku a rychle se postavím a sednu si na jeden kámen s kterého je dobrý výhled. Co nás asi tak dneska čeká? Nový den.....co mě čeká?...možná další boje, možná nudný den. Kdo ví? Proběhnou mi pár myšlenek hlavou hned se ,ale soustředím všemi smysly na dnešní noc. |
| |
| Jeskyně Asi po půl hodině spánku se probudím a cítím se docela vyspalí chvíli ležím a dívám se na postavu co má hlídku a pak se zvednu a pomalu k ní dojdu a posadím se vedlení. Krásná noc, jako malí kluk se mi vždy v noci líbilo. Povím potichu a zauvažuji proč jsem probudil zrovna jí a proč si s ní chci povídat. Stejně tu není nic co by nám chtělo ublížit. Povím a na tváři se mi objeví úsměv. |
| |
| Jeskyně Uslyším pohyb a otočím se na přicházející postavu, která se posadí vedle a promluví. Na první větu neodpovím, ale na druhou už povím alespon dva slova. Nikdy nevíš. Zadívám se ven z jeskyně a zase soustředím. |
| |
| Jeskyně Podívám se na ní a pousměji se odpovědi. Jo to máš pravdu, ale ty nebezpečné věci žijou hloběji v horách a mi jsme sotva na okraji hor Aryano. Povím a líně pokčím rameny. A co jsi vůbec děll než jsi se vydala na tuhle cestu? Zeptám se. A podívám se z jeskyně na hvězdy. |
| |
| Jeskyně Takhle může mluvit jenom blázen, hlouběji v horách.....nebezpečí číhá všude nikdy nevíme kde je a kde není. Já netušim, nikdy nemluvím o minulosti. Zajímá mě jenom přítomnost a budoucnost. Podívám se na spící osoby. |
| |
| Jeskyně Usměji se do temnoty. Nemluvíš nebo nechceš, mluvit. Podotknu do ticha. Přítomnost je dobrá a budoucnost ta záleží jen na nás. Povím a pomalu pohodím rukou k našim spícím spolubojovníkům. Hmm tak asi nic. Pomyslím si a opřu se o skálu a zadívám se ven z jeskyně. |
| |
| Jeskyně Otočím se na něj. Nemůžu mluvit. Vstanu a odejdu ke vchodu. Neměla jsem o tom mluvit ted se do toho bude štourat, ale chci at ví že to neni má vůle. |
| |
| Jeskyně Jak chceš já tě nutit nebudu, ale kdybys změnila názor. Povím za odcházející ženou a dál se dívám ven z vchodu. Nějakou dobu tam jen tam sedím a dívám se do tmy na konec se zvednu a pomalu dojdu naproti ní a jen se posadím, ale nic neříkám jen sedím a pozoruji noc jenž pomalu, ale jistě končí a pomalu se začínám smiřovat s tím že si asi moc nepopovídám. |
| |
| Pomalu ale jistě se noc začne měnit v den. Noc začne ustupovat stále silnějším dni. Pomalu svítá a vás vítá nový den.. |
| |
| Ráno Podívám se na oblohu a na mé znuzené tváři se objeví úsměv a sleduji jak vychází slunce a smířen s tím že jsem si moc nepopovídal čekám až se probudí ostatní. Sem tam šlehnu očkem po šermířce ale jinak se dívám na vycházející slunce.. |
| |
| Ráno Nehnutě ležím a náhle otevřu oči. Chvíli jenom tak koukají po jeskyni a nakonec mrknou. Posadím se a všechno si prohlédnu radši ještě jednou. Kývnutím hlavy popřeju Zanovi dobré ráno, abych nemusela mnluvit. Pak jen čekám až se ostatní začnou probouzet. |
| |
| Po chvíli se probudím a ospale se posadím. Kde jsou ty časy, kde jsem se mohla normálně vyspat. Postěžuju si a protáhnu se. Pak se po všem podívám a nakonec se můj pohled zastaví u vycházejícího slunce. |
| |
| Podívám se do jeskyně a usměji se. Dobré ráno..A to opravdu nevím Assien. Povím a podívám se ven. A čekám na zbytek až se pobudí.. |
| |
| Zadívám se na Zana a pokrčím rameny. Je to už hodně dlouho. Ani nevim, zda můžu říct, že mi to chybí. |
| |
| Ráno Potom co se probudíte, tak pomalu vyrazíte na další cestu do hor. Zan vás znovu vede. |
| |
| Ráno Potom co se všichni probudí, tak se vydáme na cestu znovu vedu naší malou skupinku dál do středu hor. Jdu mlčky a nudím se. |
| |
| Potichu jdu za ostatními a utápim se v myšlenkách. Pán to ví. Ví, že to všechno dělám jenom pro něj. Dal mi úkol a já ho plním. Snad dobře plním. Teď jdeme tudy. Nehostinými horami. Sem bych jinak nikdy ani nezavítala. Jenže kam vlastně vůbec jdeme? Jdeme zachránit život nebo svůj vlastní ztratit? Já se smrti nebojím. Ale co ostatní? Má síla a moc je omezená. Ale snad jim aspoň pomohu. Pak se zadívám na Zana a po chvíli se ho zeptám. Jakto, že to tu vůbec znáš? Myslela jsem, že jsi tu nikdy nebyl. |
| |
| Jednou je tudy procházel v počném směru a v zádech jsem měl pár stopařů co chtěli mojí kůži, ale po prád dnech mi tu něco moc záhadného pomohlo a zachránilo mi to život. Odpovím a pomalu vybýrám trasu cesty |
| |
| Pomalu jdete horami slunce si razí svojí cestu na vrchol své dráhy a vy se postupem času dostanete k mostu. Spíše provazové lávce než mostu. No at je to co chce tak to vede přeš strž a vy jí musíte přejít, není jiné cesty. Pomalu se blížíte k lávce a v tom vás zamrazí v zádech. Když se otočíte tak uvidíte jak se proti druidce která zareagovala dříve než vy všichni, stojí podivná malá, shrbená zahalená postava jaké si osoby. Než udělá první pohyb tak vám je jasné jste se setkaly s příslušníkem temné strany. Podívá se na vás a vy uvidíte z pod kápě jeho rudě žhnoucí oči. Vaše cesta končí smrtelníci. Poví a napřáhne svojí pazouru tvořenou třemi drápy k druidce. A vyšle proti ní svojí magii rudý plamen. Druidka instinktivně pozvedne magický štít a útok tak zachytí. Potom pozvedne jednu ruku a v malém kruhu sním zatočí ve vzduchu a ukáže na potvoru. Vzduch pročísne oblez a uhodí ho monstra a to se rozpadne na 4 části a ty se pomalu začnou formovat do dalších útočníků. To dá, ale druidce chvíli čas aby se na vás otočila. Zmiste rychle až přejde přez most tak ho spálím, ale běžte. Rozkáže a poslední slovo vykřikne a vytvoří mezi vámi barieru ze druidckého ohně. Pak se ozve smích. T mě nedokážeš porazit malá druidko. Uvidíte další blesk rudého ohně jak plnou silou udeří do druidky a ta je odhozená pár metrů opodál, ale za pár chvíle je zase na nohouch a bojuje se čtyřmi moctry. Zmiste Zaslechnete její hlas a z nebe se ozve ženský smích a vy vidíte podivnou okřídlenou ženštinu jak zaútočí na druidku. V poslední chvílí ale Harpii sežehne oheň druidky na popel….. Před vámi se odehrává mocný a bezlese sporů působiví boj do kterého nemůžete zasáhnout. Nevlastníte magii která by dokázala pomoci druidce v jejím boji, váš zásah by byl spíše na škodu a navíc ona se proti tomu nepostavila kuli tomu aby zemřel někdo z vás.. Druidka boje svůj boj, boj který nemůže vyhrát, ale může vám poskytnout tolik potřebný čas… |
| |
| Strž Chvíli se dívám na ten boj druidky a toho moctra pak se podívám po ostatních. Ona nemůže vyhrát a my jí nemůžeme pomoci..musíme vypadnout. No tak dělejte přes most honem.. Pobídnu je a do ruky ma sma vletí zelená dýka. A čekám až se dají do pohybu. |
| |
| Strž Pozoruji druidku, chce se mi jí pomoc. Musíme jít dál, každý tady má svůj úkol a druidka ted svůj plní. Když ještě k tomu přidá Zan at si pospíšíme tak vyrazím jako první alespoň když budu nebezpečí na druhé straně tak dokážu varovat nebo někomu pomoc. Rychle a opatrně přejdu most a prohlédnu si okolí jestli nikde nečíhá nebezpečí, poté počkám na ostatní a přitom se dívám na druidku. Pospěšte! Zakřičím na ty co se teprve loudají na most. |
| |
| Chvíli se na to nechápavě dívám. Nejdřív chci nějak zasáhnout, ale pak zavrtím hlavou. Musíme pryč. Pomyslím si a rychle se vydám přes most. Hlavně rychle přes něj. Nemám zas tolik ráda výšky a rozhodně se nechci proletět. |
| |
| Strž Magie! Nesnáším ji! Je to první věc na světě, kterou nesnáším! létajími hlavou myšlenky. Hbitě a rychle vyrazím k mostu. Při tom se za sebe ohlížím. Jsem zticha. Raději ručím jen za sebe. Ve mně se vaří nenávist k magii. |
| |
| Strž Sleduji boj a to jak mí přátelé přecházejí přes most. Zelená dýka se mi chvěje v ruce ani mě se nelíbí ji tu takhle nechat, ale vím, že to jinak nejde. Jako poslední přejdu most a poslední druidka ho zamnou sežehne modrým plamenem, jeho prach padá do strže.. Podívám se na své přátele na těch pár lidí a sehnu se abych zasunul neposednou zelenou čepel do boty kam patří. Musíme dál Povím jim a svižnou chůzí se vydám na další cestu. Proč jsem šli přes ty proklatý hory..proč. Dávám si za vinu to co jsem nemohl ovlivnit. To co bylo určeno a zamlklí jdu dál, dívám se po kamenech a dál se pomalu užírám tím co jsem nemohl zvrátit a ani ovlivnit. |
| |
| Strž Až všechny projdou tak se vydám za nimi jako poslední a pozorně si prohlížím okolí, jako kdybych cítila nebezpečí. Tak co bude dál, počítám že zábava ještě neskončila. Ruku položím na jednu rukojet at jsem připravená na každý útok a mlčky pokračuji dál za ostatními. |
| |
| Když všichni ve zdraví přejdou most, teda kromě druidky, naposledy se za ní ohlédnu a pak se tiše otočím zpět na další cestu. Mám nastražené všechny smysli a očekáván útok odkudkoli se dá. Mysl pořád hmatá po gleivu, připravena mi jej okamžitě poslat do rukou. Přidám se ke zbytku skupiny. Tak, co teď?Co teď budeme dělat? Snažím aby můj hlas nevypadal vystrašeně nebo něco takového, ale moc se mi to nedaří. Přesto se pevně podívám na Zana a hledám v něm oporu. |
| |
| Vypadnem z hor a půjdem najít toho chápka, a budem používat mozek nencháme se zabít. Tyhle hory jsou dost nebezpečný..žijetu dost věcí..podle pověstí a já tomu začínam věřit, snad budem zejtra venku. Povím a dál jdu. Už nechci.. nechci stratit další přátele.. |
| |
| A jaké bytosti třeba? Zeptám se Zana zvědavě a trochu s obavami. Začínám si říkat, že jsem měli jít jinudy. Jenže zároveň vím, že to nejde. Nemáme na takové věci čas. A když se neumíme ubránit ani tomuhle, tak to vypadá s námi zle. |
| |
| No takové podivná mlha, ale kdo se jí dotne příjde v místě dotyku o maso, sleze mu až na kost. Nebo podivné bytosti neučitého tvaru co se mění a jsou dost silné a další a další.. Povím a zadívám se do dáli a lehce pridám do kroku. Bude mi líp až budeme venku. |
| |
| Když se Zan zmíní a o podivných bytostech, aniž bych si to uvědomoval, mysl mi okamžitě pošle do ruky gleiv a já jej pevně sevřu. Rozhlédnu se kolem a jdu poklidně dál za Zanem. Tamti co jsme je potkali, to nebylo to nejhorší co mohou tyhle hory předvést že? Jsou tu mnohem horší věci než oni. Zadívám se na Zana s náznakem neklidu. |
| |
| Zavrtím hlavou. Ne jsou tu i horší věci, tyhle hory jsou zlé a mají vlastní život, když jsem tudy procházel jednou a naposledy tak mi zachránili život nevím proč. A navíc to co se postaralo o druidku asi splnilo svůj učel. Povím svojí doměnku a trošku přidám do kroku. To je zlé padá tma, mněli bychom si najít místo ke spaní a to rychle, nechci tudy chotit v noci. |
| |
| Jdete snad celé hodiny. Noc se pomalu snáší na celou zemi a ani Mlžné hory nejsou výjimka v tomto koloběhu dne a noci. Do hor se pomalu snáší noc a vše ‚dobré‘ v horách jde spát. V noci se tu pohybují dosti nebezpečné věci. I vy by jste měli hledat něco kde se ukrýt, přenocovat.. Co bylo to co jste potkaly ? a jaký to mělo úkol, potulují se tu další ? Po další cestě, když už je šero se vám povede nejít jeskyni, je dosti prostorná.. A vy se tam rozhodnete přenocovat. Nemáte jak rozdělat oheň. |
| |
| Prohlédnu si jeskyni a tiše si povzdychnu. Otočím se ke skupině. Ale bez ohně tu zmrzneme. Jak ho můžeme rozdělat? Má někdo nápad? Zadívám se po nich s nadějí, že je třeba něco napadne. |
| |
| Pomalu vejdu do jeskyně a podívám se na Deriho. No bude to zlí a asi se moc nevyspíme, ale nezmrzneme, musíme se vyhýbat doteku na kámen..jinak z nás rychleji vysaje teplo, jo bude to mizerná noc, ale určitě jsme všichni prožili horší. Povím a zasměji se. Nechci zdechnout v Mžných horách, tady ne.. A začnu se pomalu procházet po jeskyni a smát se. A bejt co nejdál od vchodu a blízko sebe, abychom se hráli, ale elfové vydrží dost, co jsem měl možnost poznat a trpaslíci nevím, no já jsem směska a lidi... Pokrčím rameny a posadím se a zahalím se do pláště. A přestanu se smát. |
| |
| Posadím se vedle Zana a zachumlám se pořádně do pláště. Tak vám přeji příjemnou smrt. Povím ostatním, ale vůbec se tomu nezasměju a ani se neusměju. |
| |
| Povzdechnu si a usadím se hned vedle Assien. Taky se zahalím do pláště a přitisknu se k ní. Podívám se na ni a usměju. Umřeme vedle sebe. Zasměju se a vypláznu jazyk. Vzpomínáš jak jsme spolu letěli? Taky tam, byla zima. Zamyslím se a zadívám se do prázdna. |
| |
| Podívám se na Deriho a potichu se zasměju. Já jsem neříkala, že chci zemřít. Tady to rozhodně nebude. Odpovím a po chvíli se usměju. Ano vzpomínám. Ale myslím, že tady bude mnohem větší zima. To nejhorší ještě přijde. |
| |
| Sednu si vedle Zana a zachumlám se do pláště. Nějak to tady nějak to tady tu noc přetrpím.... Rozhlédnu se po jeskyni a naslouchám rozhovoru. Hmm... To je, ale dobrá výuka.... pomyslím si ironicky. V minulé jeskyni jsem něco řekla a docela dost mě zajímá jak se mu to povede... A jestli si na to vůbec vzpomene. |
| |
| Sleduji jak se usazují a usmívám se. Hmm učení. vzpomenu si na ukol co jsem dostal zadnej lehce jí okradu o měšec a usměji se na ní když jí ho podám. Na a je tvůj. Asi nám tu bude zima. Druhou rukou oberu Assien a měšec ukázi Euvande. A tenhle Assien. Povím a pak jí ho zase vrátím. Promiň Assien, jen jsem si ho půjčil kuli cviku, jen doufam že mě nepodřízneš. Omluvím se jí a pak se ještě se měšcem mé učitelky zadívám na Eruvende. Tak co spokojena ? |
| |
| Sleduji ho při práci. Hmm... To jsem se nebránila a Assien moc nebyla ve střehu. "Krádeže ti docela jdou, když tvoje oběť nedává pozor a nevšímá si tě... Je také dobré se s osobou, kterou chceš okrást zblížit a okrást ji, když se s tebou baví. Je to opravdu zdařilá metoda, protože pak tě nepodezírá z krádeže a považuje tě za přítele." poznamenám a vezmu si svůj měšec zpět. Akrobacii ho raději budu učit až budeme mimo tyhle hory.. |
| |
| Jo, ale zase tahle objeť jak ty povídáš mě může podříznou a navíc mě včera málem zabil její bůh. Pokrčím rameny. Jo jde to i jinak, ale pravidlo je stejný nebuť viděn pokud nechceš a nenech se chytnout ne ? Zeptám se. A navíc okrádat přátele je horší než lidi na ulici. Podotknu ještě, znechuceně stím co jsem udělal. A protáhnu si prsty. Už jsi tudy někdy šla ? Eruvande ? Zeptám se jí protože se mi nechce spát. |
| |
| "Nemusí tě podříznout, když budeš hrát svou roli dobře. Ty jsi ho chtěl okrádat, že tě málem zabil?." trochu se zamračím. "Hmm... Pravilda. Jak pro koho. Někdo umí třeba výborně krást, takže ho už nebaví to, že není viděn. Trochu se pobaví." uchectnu se. "Říkám snad, že okrádám přátele?" trošku naštvaně, ale ovládnu se. "Nešla. Spíš chodím po obchodních stezkách. Je to podle mě mnohem zajímavější cesta než lesem a horami." |
| |
| Hmm ne tedy ne přímo, ale chybama se učim ne. Pokrčím rameny. Hmm jo, ale stejně se nechci nechat chytnout. Ne nepovídáš okrádat přátele, ale tady nikdo jinej na okrádání není než přátelé. Podoknu znuzeně. jo obchoní stesky, hmm já se spíš zdržoval ve městech, než na steskách, a proti lesu nic nemám, ale tyhle hory mě pomalu švou, už tu jsem podruhý a zase nedobrovolně. Povzdechnu si naštvaně, pomalu vyndám z pochvi dýku se zelenou čepelí a podívám se na ní. Byla jsi někdy v Joteru ? Zeptám se. |
| |
| "Jak nepřímo?" To mě docela zajímá. Ale přátelům okradené věci vracíš a ještě se jim omluvíš. Tak se to dá nazvat loupeží. "Když jsem cestovala, tak jsem se pochybovala na obchodních stezkách. Jina se taky zdržuju ve městech." poopravím. "Jo, několikrát jsem tam byla...." |
| |
| Vlastě jsem si jen hrál a ženou co považuje za svou a on mě za to přišel zmlátit. Pokrcím rameny. Jo v městech je fajn je to lepčí než v lese, já jsem většinou chodil lesy po horách a pak do měst, někoho okrást, obehrát a tak. Podívám se nen z jeskýně. Jo já tam rok žil, ale to je už dávno a navíc tam je chlápek co mě štve a já vím, že tim městem budeme procháte a on zemře. Povím a v očích se mi zle zaleskne a dýku zasunu do boty. |
| |
| Zakryju si ruku k ústům a pod ní se začnu smát a po chvilce se smát přestanu povím. "Dobrá krádeš." Tomu bych se snad mohla smát pořát. "Já bys si tebou moc neplánovala věci. Čirou náhodou se něco zvrtne a pak to víc bolí." povím trochu s lítostí v hlase. |
| |
| Poslouchám jí. Hmm jo máš pravdu, ale tohle je vyrovnání starých učtů, to díky tomu hajzlovi a jehi zechlímu bráchovi mam tu zelenou dýku, dýku s vlastní vůlí. Zavrčím. A hmm co je k smíchu ? Zeptám se a povitánu obočí. |
| |
| Ještě jednou se uchcetnu. "Nic tu není k smíchu...." V duchu se však stále směji. "Jak moc ti vadí ta dýka?" raději stočím téma na jeho dýku. |
| |
| Poslouchám jejich rozhovor a povytáhnu jedno obočí a podívám se na ně. Nevadí vám, že jste se tu bavili o mně jen tak? Kdybych tady nebyla, tak je to něco jiného. Zeptám se jich, ale v mém hlase není poznat žádná zlost nebo zda by mi to nějak zvlášť vadilo. Spíš to dělám jen z principu. Klidně si mě obírej jak chce. Když to vrátíš. Ale jestli se ti můj měšec tak líbí, tak si ho po mé smrti můžeš nechat. Povím Zanovi a znovu se zadívám do tmy. |
| |
| Podívám se na Assien. No docela jo vadilo. A dík za nabítku Assien, ale ty bohužel nezmřeš dřív neš já, a navic co bych s ním dělal a všechno ti vrátím a navíc já mrtvé přátele neobírám tak nevím roč bych měl u tebe těla vyjímku. Povím a podívám se do tmy. A pokud jde o tu dýku tak se dívej. Pohnu rukou a dyka mi sama vletí do ruky přitisknu si jí ke krku, zatlačím a táhnu, ale nepoříznu se. Nemůžu se s ní podřezat, nezbavím se jí a ona mě nenechá jen tak zemřít. Pak jí prudce odhodím do tmy, ale ona se mi se zajiskřením po chvíle vrátí na své místo v botě. A navíc mi přomíná jenu ženu, a rok žovota. Povím smutně. Jo svím způsobem jsem torska a pevnou vůlí co si váží přátel a co neví co tu dělá. Přiznám nakonec a zadívám se do tmy. Co mi takhle povědět něco o sobě co ? Eruvande. Zeptám se a nečekám odpověď spíš mě to jen tak napadlo. |
| |
| Sleduji jeho dýku. "Tak to je docela dobrá zbraň, když nepočítáš tu minulost a nad minulostí není proč truchlit věčně. Co se stalo, stalo se a s tím nic nezměníš." "Aspoň jsi něco.... Přátele jsou hodně cená věc, kterou si nikde neukradneš a tak děláš dobře, že si jich vážíš.... Takže nejsi troska, když máš přátele, kteří ti věří. A pevná vůle je táké moc důležitá, tak pořát nehledej chyby a trochu víc si věř." "Hmm... O sobě.... Co by jsi třeba chtěl vědět?" zeptám se, abych neříkala víc než dost. |
| |
| Porčím rameny. Jo dobrá, ale občas nevispitatelná. Podívám se ven a zamračím se. Začni čím chceš a skonči kde a kdy chceš. Povím a čekám na opověď. |
| |
| Zamyslím se a začnu mnluvit. "Skoro celý svůj život jsem trávila ve městech a tam jsem postupen času neustále zdokonovala své schopnosti. Jinak nevím, co by tě mohlo zajímat... Jestli se chceš o mě něco dovědět, tak se raději ptej, protože takhle ze mě nic nevymáčkneš a já nechci říkat víc než musím." |
| |
| Sedím a poslouchám a snažím se hlouběji zachumlat do svého pláště. Hmm tak jo, ale na co. Třeba proč někdo jako ty chodí po světe sám ? Zeptám se jí a přemejšlím co mi po tom vlastně je... Blbá otázka..cvoku. |
| |
| Alfréd. Touláš se celím světem snad století a děláš to co děláš, nikdo nezná tvůj původ jen ty. Jedné noc se ti zdá pokud je to možné u lebky.. No spíč k tobě přišel muž oděný v černém a tys poznal že je to druid. Bylo to z něj cítit tam moc, ale jak je to možné ty měli bít mrtví ? Ale přesto se ti zjevil a představil se ti jako Javor… Ale ty to jméno znáš viděls ho živého při poslední bitvě mezi dobrem a zlem..to jsi ještě mel tělo. Mocný druid ti pravil že se nad se opět schyluje k bojí a že je skupina co se snaží zachránit svět a že ty lebka se má stát jejím členem a pomoct. Ráno ses kutálel kam tě hlava zanesla kutálíš se dny a nakonec se dokutálíš do Mlžných hor, jsou to nevábné a vskutku ponuré hory. Den se nimi kutálí ale na konci druhého dne když padne noc narazíš na jeskyni a z ní jsou slyšet hlasy. Že by to byli ti co hledáš ? Ale není vidět oheň. Stojíš před jeskyní ze která slyšíš hovor, ponořen do husté tmy a nikdo z nich tě nevidí. Jak se rozhodneš? |
| |
| Zamračím se. "Je to výhodnější, protože mi nikdo nekecá do práce ani do mých rozhodnutí. Jinak mám různé vzpomíky, špatné i hezké, které ukrývám ve svém nitru a ty mi činí společnost. Hmm... Ale teďka cestuji s vámi... Takže rozhodně sama necestuji." povím. "Proč by někdo jako já měl cestovat v nějaké společnosti?" To mě tedy zajímá, proč bych měla cestovat s někým? I když jsem dobrá zlodějka nemůžu mít všechno. Musím taky něco obětovat a to společnost... Ale né vždycky. |
| |
| Porčím rameny. Třeba nuda. Mě nidky nebavilo bejt dloho na cestách..Prostě jsem se nudil a nejde o to že by mi někdo kecal do práce. Jen jsem se nudil. Usměji se a zadívám se ven. a pokud jde o vzpomínky tak ty máme všichni, a bohužel i ty špatné, jako je ztráta přátel... Povím smutně a úsměv mi z tváře zmizne. Přátel co jsou pro mě vším. Ničeho jiného si tak nevážím, ničeho jiného si snad ani mená cenu vážit... |
| |
| "No, já se rozhodně při cestách nenudím.... Spíš přemejším o tom, co se stane a o tom, co se stalo.... A když jsem ve městech, tak mám kolem slpoustu lidí a i když se s nimi nebavím, tak ty mi činí dost zajímavou společnost." "Sama jsem zažila ztrátu přátel a o tom mi ani nemluv!" povím naštvaně a hlasitě si oddýchnu. Jen na to pomyslit je děs! |
| |
| Hmm. jo ta společnost lidí ve městech je dobrá a zábavná. povím jen a zadívám se ven. Ano bolí to a moc. Znovu se ve spomínkách vrátím o rok nazpět do mesta.. Kde jsem dostal dýku. |
| |
 | Alfréd přichází- jeskyně Je to těžké si vzpomenout čím jsem byl, ale příliš se toho na mě nezměnilo. Již několik lidí mi řeklo, že jsem byl jistě kdysi takový ten dotěrný šotek. Koulet se sám světem pro m není nikterak nudné. je těžké totiž při tom hledět na cestu a tak se brzy ocitnete třeba v medvědí zadnici či nově rozdělaném ohništi. Ale á jsem skoro všemu vzdorný. jsem prostě Alfréd. Návštěva druida v mém snu ve mě zanechala mnoho otázek a úsměvů. Přeci jen, díky tomu snu se cítím být více člověkem. I když mi nohy a ruce nikterak neschází, to se musí nechat. jsem lebkou naprosto spokojenou. Hledím do jeskyně odkud se ozývají zbloudilé hlasy, koho si. Obávám se, že jde o nějakého pomateného mága. Tací na mě měli spadeno docela často. Je lepší být opatrný a tak z plných plic zařvu do jeskyně: HALÓÓÓ já jsem Alfréd a slyším tě zní to docela zábavně. Odkutulálím se z východu a vykukuju z rohu, kdyby si to ven vyběhl nějaký zlobr s třemi zuby. Když se mi dlouho nic neozývá, začnu rachtat po zemi- a kutulálet se do neznáma. Ve tmě mi oči rudě svítí, takže si opět musím dávat pozor, aby mě náhodný vylekaný bloudič nenapadl. |
| |
| Ztichnu když zaslechnu podivná hlas co se ozívá z míst před jeskyní a do ruky mi vletí čepel dýky a zeleně se rozzáří a mé oči sledují tu podivnou chechtající se lebku. To tu je ? Hmm to jsou k nám hosti a ty jsi kdo ? A kde ses tu vzala Alfrede, asi jsi si plet místo, tohle není hrob. Poznamenám a přemýšlím jak se něco takového dá zabýt, zničit. Podívám se na dýku a usměji se. Pak přeletím pohledem na žhnoucí oči toho cosi. |
| |
| Jeskyně V klidu ležím na zemi, hlavu mám opřenou o batoh a přikrývám se pláště. Přemýšlým, když z toho nic někdo zakřičí. Dlaně mi rychle zklouznou na rukojet šavlí a já se podívám k východu. Co to je? Tak tohle jsem ještě neviděla. Že by něco co uteklo z hřbitova? |
| |
| Já jen já u jeskyně Nadočnicové oblouky přimhouřím tak, aby bylo vidět že se hněvám. Působím tak jako bych byl z gumy. Nož slyšel jsem vás volat...A taky jsem o vás lecos slyšel, jestli jste ta skupinka dobrodruhůůůůů to protažení ů ani nebylo nutné. Ozvěna to vytvoří za mě a ksakru, velmi pěkná ozvěna. Na hřbitově jsem už nebyl v době co se narodil tvůj pra dědeček mhouřím rudě zářící oči na muže, který mě oslovil. Hej! Někdo za tebou leží! to byla asi blbá poznámka. Docvakne mi, že je to asi někdo další z družiny... I když, doufám, že to muže zaujme a přestane se dívat mým směrem. V tom případě se rychle rozkutulálím jejich směrem. Nevypadám nebezpečně, ale velmi přátelsky. Máte tu místo? Příliš prostoru nezabírám.... houknu na dívku (Arye) a začnu se zabydlovat v něčích pohozených věcech. Očka mi při tom září nadšením. |
| |
| Usměji se o podívám se na Alfreda jak se tulí k Aryerě. No můj pra děda jo a co že se kutálíješ venku z rakve co Alfrede ? Zeptám se a chovám zelenou dýku. No ale odvahu máš. Povím jak ho sleduji. I když ty nemáš co stratit co ? A hmm jak se o nás dozběděl co ? A kde bereš jistitu že tě hmm nezničíme ? Nebo tak něco ? |
| |
| té dotěrné osobě která konečně pochopila, že bílá lebka není nebezpečím Chvíli se zdám, že spím. Pak se mé oči znovu rozzáří směrem k Zanovi. Je tu spousta otázek že? Tak třeba za 1: proč by jste mě ničili? jsem docela užitečný a znám hodně věcí co mnohé děsí za 2: Jsem šíleně šťastný ve společnosti živých, protože jak jistě chápeš s mrtvýma se špatně mluví- jsou děsně tiší za 3: Rád se toulám tam, kde jsem už dlouho nebyl za 5: myslím že mě budete potřebovat za 6: tak krásnou, hodnou a přátelskou lebku s jménem Alfréd by jste vyhazovali jen velmi neradi- když už jsem se usadil za 7: mohl bych ztratit pouze hlavu a abych to trochu zkrátil za 8: vypráví o vás všichni, dokonce i ti co neumí mluvit dopovídám téměř bez dechu (ha). Hltavě se nadechnu i když to není potřeba a jsem pyšný, že jsem zodpověděl možná všechny dotazy. Jo málem bych zapomněl za 9: mám rád když mě někdo nosí na rameni a za 10- aby to bylo pěkně sudé: myslím že je čas k ustání otázek a odpovědí a je čas jít spát. pak zahraju táhlé CHRRRRRRR |
| |
| Poslouchám jeho argumenty a zasměji se protože se tomu nemůžu obránit. Jo máš pravdu Alfréda byla by to sakra nuda bez tebe. Podívám se po ostatních a usměji se. Hmm jo vezmu si hlídku pokud se někomu chce spát..mě ne. Povím s úšlkebkem. No Alfi..tak o nás se už i povídá no to budeme asi hodně populární. Skupina a to i u těch co nás chtej zastavit, jo možná budeš užitečnej. co možná určitě. Pohnu rukou a v ní se mi objeví balíček karet a já je začnu míchat. |
| |
| soukromá zpráva od Alfréd. pro |
| |
| Poslouchám jejich rozhovor a na obličeji se mi obějeví, malinký usměv. Sice nevím proč, ale něco mi říká že nebezpečný neni a ani nebude. Pozoruji ho jak ke mě skáče. Ale jo, máme. Řeknu svým normálním hlasem a nepsouštím ho z očí. Asi je unavený, ale ráno bych s eo něm ráda dozvěděla něco víc ale to myslím že každý. Bez dalšího slova se zadívám na Zana jak hlídkuje a tak nějak se vrátím k svým myšlenkám. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro |
| |
| soukromá zpráva od Alfréd. pro |
| |
| Při příchodu nové osoby si pro jistotu sáhnu na dýku, ale když vidím, že nehodlá zaútočit zachumlám se do svého pláště a pozoruji ho. Hmm... Novej člen skupiny...? v duchu si pomyslím. Zachumlaná v plášti skoro spím. |
| |
| jaksi vůbec né ospalí To s tím spánkem jsem jen hrál, abych měl jistotu, že mě nebohou unavenou lebku hned tak nevyhodí. Pro mé velké štěstí, přeci jen někdo vzhůru je. Tiše odhopsám k Zanovi a dřepu si vedle něj. (teda- no však víte) T tu budeš hlídat úplně sám? A co vlastně hodláš hlídat? zadívám e jeho směrem. Aha vchod, jistě bys nezvaného návštěvníka okamžitě propíchl.... očíčka se mi toužebně rozzáří. krev krev krev Určitě to jinak nemáš jen tak na ozdobu hlavou ťuknu do jeho zbraně (pokud je to možné) Nemáš náhodou něco dobrého k pití? Nebo bych se třeba i spokojil nějakým doutníčkem.... békám nespokojen s tím, že bych měl být potichu. Ale ze slušnosti mluvím tišeji…. Jsem zvědav kolika z nich se vkradu do snu?!..... tiše se zahihňám. |
| |
| Sedím a dívám se ven. hmm jo každího kdo nemá dva palce v půměru a neválí se po zemi, jo a nesvítí očima. Povím s úšklebkem. A k pití..no pokud ti nevadí víno ? Povím apodám mu svolí plnou čutoru. A něco mi tam nech jo ? povím a sleduji ho co s čuturou co je před ním bude dělat.. |
| |
| překvapení Chvilku na čutoru sklesle koukám, jako bych nevěděl co sní. pak si jí pomocí magie, která je pro mě stejně jednoduchá jako například mluva zvednu k ústům, odzátkuju a dopravím do úst. Napiji se několika loky, aby tam, jak mě muž prosil něco zůstalo. Kdybych mohl, slastně bych si pusu otřel. Ale takhle dokážu říct jen slastné Aaaaachchch zdá se, že tekutina opravdu nikudy neprotekla a že jsem jí pil, aniž bych se dotknul hubou vaku. Na zubech mi zůstává ještě trochu červené. A jak dlouho tu vlastně budeš takhle čekat? Dokud něco nepřijde? Nebo dokud tě to neunaví? samozřejmě že vím, co tím sleduje, ale baví mě jak každý odpoví úplně jinak. |
| |
| Sleduji našeho nového přítele jak se dává do nosu moje kradené víno ze sklepů jednoho šlechtice a usmívám se. Hmm docela ti chutná asi nebudu chodit na hřbitov..četr ví kolik tobě podobných kostí se tam válí. Povím s úsměvem a podívám se ven Budu tu takhle sedět doku nevíjde ta kulatá vec co se jmenuje slunce a co většinou hřeje, živí. Povím s úsměvem a pozvednu obočí. |
| |
| Dívám se tiše na to, co se všechno najednou děje. Nevím co si mám o tom myslet. Ale když vidím, že je Zan v klidu. Tak se taky uklidním. Zachumlám se do pláště a snažim se aspoň usnout. |
| |
| Pomalu se noc změní v den a začne se rozednívat. Z poza vršků Mlžných hor vychází slunce a jeho paprsky vás šimrají na tvářích. Všichni jste spali až na Zana a Alfréda ti dva drželi hlídku. A dopíjeli víno co měl Zan, a ani nejsou moc unavení, noc jim příjemně utekla a ten zbytek se pomalu probouzí do nového a teplého dne v těchto podivných horách.... |
| |
| Když mě ráno probudí překapivé teplo, první co zmerčím je je mluvící lebka, rozmlouvající se Zanem. Trhnu sebou a málem vykřiknu, když si ale uvědomím, že asi nebude nebezpečná, když tu se Zanem kecá, podívám se na podřimující Assien vedle mě a usměju se sám pro sebe. Pak se podívám znovu na mluvící lebku a snažím se pochopit co vlastně vidím. Kdo jsi? Vypadne ze mě nezdvořile a sundám si kápi, odhalujíc tak chlapeckou tvář. Pozorně se na lebku zadívám a snažím se se nezasmát. |
| |
| Ráno Spím docela dobře a ani necítím moc chlad když mě najednou probudí Deri který spal vedle mě. Posadím se a jen pozoruji Zana s lebkou. Hm, a to říkal že chce spát. Pomyslím si na Alfréda a v duchu se usměji. Dobré ráno. Řeknu polohlasem at ještě nevzbudím ostatní směrem k Derimu, Zanovi a Alfimu. Pomalu se postavím a protáhnu se. |
| |
| Ráno Celou noc sledím a hlídám s lebkou povídám si Alfim. A postupem času jsme dopili i moje vínu. Doprý den jak jste se vyspali ? Zeptám se. Hmm Afi další pití je na tebe jo ? A dobře se mi s tebou sedělo nato že jsi už pár let po smrti. Povím mu a usměji se. |
| |
| Ráno se probudím dobře vyspalá a hned zabrousím pohleden na lebku. Je to stejně divný.... Ukecaná lebka! V sedě si potichu protáhnu záda a zkontroluji si své věci. Pak se zakoukám do nikam a začnu přemýšlet. Přesto vše kolem poslouchám a jsem ostražitá. Po kratičké chvilce mě napadne pozdravit. Rozhlédnu se po ostaních vztalých společnících. "Brý ráno..." povím polohlasem. |
| |
| Ráno se pomalu probudím a povzdechnu si. Taky mi tu mohl nechat vlka na mazlení. Zamumlám si pro sebe a pomalu otevřu oči. Když uvidím, že jsou všichni okolo mě vzhůru a slyšeli mě, tak začnu dělat jako kdybych vůbec nic neřekla. Dobré ráno. Povím jim a trochu nuceně se usměju. Shodím ze sebe plášť a snažim se co nejvíc ohřát ze slunečních paprsků. |
| |
| Zadívám se na Assien, která se právě probudila a usměju se. Nakloním se k ní. Já ti ho klidně nahradím. Zatvářím se jako neviňátko a lehce se zasměju. Lehce se k ní přitisknu a zadívám se ven z jeskyně. Kdybych se nebál toho co čeká venku, šel bych se proběhnout. Znuděně hodím kamenem někam ven a v duchu se modlím, ať tím nikoho netrefím. |
| |
| Poslouchám laou spolešnost a postavím se na nohy. Tak joď Deri vydáme se na cestu, pokude se vám chce. Zeptám se a podívám se jim do očí a usměji se. Nádhera zase den. Pomyslím si. |
| |
| Překvapeně se podívám na Deriho a zasměju se. Jestli nechceš skončit jako měl skončit Zan, tak ti to nedoporučuju. Odpovím mu a podívám se na Zana. Nic proti tobě samozřejmě. |
| |
| Podívám se na Assien a usměju se. Jo neboj. Příště si dam bacha navím proč, ale mam pocit že mě nemá rád, nevím proč, ale nemá no nic zloději nejsou oblíbený no. Povím a zasměju se. Tak co jdeme ? |
| |
| Vstanu a protáhnu se. Podívej se na to z jiného pohledu. Ty by jsi měl rád někoho kdo by mě chtěl vzít tobě? Odpovím a přitom pomyšlení se usměju. Vezmu si své věci a vydám se pomalu před jeskyni. |
| |
| Zasměju se na Assiininu odpověď a pak se podívám na Zana. Rád. Tak tedy půjdeme ať už jsme odsud venku. Už tu nechci být ani o den dýl. Zadívám se po zbytku a hbitě vstanu. Klouby mi zakřupou. Hups.No jo no, potřebuju se protáhnout. Zasměju se a vyběhnu ven z jeskyně, aniž bych se nejprve podíval kolem. Protáhnu si záda a hned si připadám pohyblivějsí. Tak pohněte vy bando líná. Zasměju se jako malé dítě. |
| |
| Posbírám si svoje věci, obléknu si plášt a kápi a pomalu výjdu ven z jeskyně. Čerstvý vzduch, nevím proč ale tyhle hory nejsou až tak hrozné jak se zdály na začátku. Podívám se na lebku u vchodu a zvednu jí. Říkal jsi ž echceš at tě někdo ponese tak se pro zatím nabízím, ráda tě budu mít pod dohledem. Povím vážným hlasem a popojdu at nepřekážím u vchodu. |
| |
| Poslouchám a nic nedělám. Jakmile padne slovo na odchod, tak se kolem sebe rozhlédnu a nepřítomě si stoupnu. "Jo, jdeme." přitakám a vyjdu ven na slunce se trošku ohřát. Už abychom byli pryč z těhle hroznejch hor! Podívám se na Deriho a pomyslím si, že dneska má nějak dobrou náladu a to mě nikam netěším jen ho shlédnu pohledem a pomyslím si svoje. A o lebce taky. |
| |
| Podívám se na Assien. Hmm no asi ne. Povím a zasměju se a vyjdu ven z jeskyně. Děsná jsekyně a hnusný hory. No dobrá tak ještě den cesta a zejtra jsme venku doufám. Povím usměji se a vydám se dál horama. Tak jdeme ? koho asi potkáme Povím a zasměju se. |
| |
| opožděné ráno Hlasitě si zívnu- něco mezi řevem a ozvěna jej ještě několikrát zvětší. Dobré ráno, dobré ráno začnu vesele poskakovat na jednom místě, když vidím jak se budí i zbytek družiny. Začnu kolem každého rozespalého člena poskakovat a vyřvávat na každého zvlášť. Jsem Alfréd, ale ruku ti nepodám Večerní společník je trochu naštvaný, že jsem mu většinu alkoholu vychlemtal. Samozřejmě že ti oplatím tvou pohostinost říkám, jako by to byla samozřejmost. Hned až bude na obzoru nějaká knipe pak se začne rozvýjet rozhovor, který mé zvědavé já začne povzbuzovat. Venku že se děje něco nekalého? skočím vesele do jejich rozhovoru. Při cestě sem jsem nic nepotkal a trochu zkřivým nadočnicové oblouky, takže vypadám téměř jako z gumy. Návrh k pokračování s touhle zajímavou skupinkou odsouhlasím tím, že začnu levitovat ve výšce jejich hlav a po chvíli se i začnu otáčet po své ose. Rotace mě odpinkne ke stěně a pak k druhé...Vypadám jako neposlušný míč, který vyřvává. Anooooooo jdemeeeeeeeeee |
| |
| Další den v těch horách. Podívám se na Alfiho a usměji se. Jů zajímalo by mě co ještě umíš. Povím pobaveně. Ne nic nekalého ne. Jen se jdeme projít a snad vypadem z těch zatracených hor. Povím Alfrédovi a dál jdu pomalu horami. Oči upírám dopředu na kamenitou cetu před námi a usmívám se. Prozatím se nic nekalého neděje.. |
| |
| hory a jejich brzké opouštění Zastavím svůj pohyb- střeštěné lítání po jeskyni a zamyslím se nad tím co Zan pravil. Mno, umím toho docela hodně.....Ale až to bude potřebé tak ti to předvedu, třeba se to výborně hodí v hospodě, kde mě pak zákazníci zvou na panáky. Viděl si už někdy hořící lebku nasáklou alkoholem? žvatlám s rozzářenýma očima- jako malé, hodně holé a bezmasé dítě. Už by jsme mohly vyjít chmmmmmmmm? s těmi slovy se začnu kutulálet ven. Je však těžké dávat pozor na cestu, když se vám kol dokola ztrácí z očí. Tak z hlasitým Ááááá zajedu do jakéhosi žlábku, který tam čekal jen a jen na nějakou kutulálející se lebču... |
| |
| Zasměju se komickému číslu, které Alfréd předvádí a podívám se za ním do žlábku, ve kterém skončil své krátké putování. Alfréde, ale takhle nikam nedojdeš, nebo nedokulíš. Zasměju se a je na mě vidět má záhadně dobrá nálada. Gleiv mi visí na zádech a jakoby tiše čekal na jedinou zmínku nebezpečí, jediný tik trávy, která se pohla jak neměla. Jakoby měl své vlastní myšlení. Otočím se směrem kam máme jít a přestanu se smát nahlas. Pouze mi na tváři zůstane spokojený úsměv, jako dívce po prvním láskyplném milování. Zavane vítr a pročeše mi moje rozčepýřené vlasy. Oči mi spočinou na obloze, která je nebesky modrá. Udiveně pootevřu oční víčka. Mám chuť se proleťet. Zhluboka se nadechnu a chodidla se mi odlepí od země. Během pár vteřin jsem už několik metrů ve vzduchu. Zasměju se a pohlédnu za Alfrédem. Alfréde poleť za mnou. Určitě se ti taky líbí ta volnost. Můj pohled přelétne všechny ve skupině pode mnou. Až teď si uvědomím si uvědomím, že jsem se s tím ještě nikomu kromě Assien příliš nepředváděl. Pokrčím si rameny a vznesu se ještě výš za hlasitého smíchu a radostné nálady. |
| |
| Mlžné hory Je to již radu dní co jsi opustila lidská obydlí. Dlouhé dny jsi na cestách. Snad celé dny se proplétáš lesy až nakonec razíš na hory. Znáš je výš jak jsme jmenují ano jde o Mlžné hory. Podivné to hory. Už několik nocí máš sen o tom, jak celou zemi přikývá příkrov temnoty. Vidíš ve s vích snech mocné armády tvořené démony i lidmi, hořící města. A pokaždé i skupinu lidí, elfů. Kteří putují světem a nad nimi svítí malé světýlko a tato malá skupinka se ve snu pokaždé postaví sílící temnotě a pokaždé je smetena….. V hloubi duše cítí že je musíš najít, a pomoci jim v jejich úkolu. Za další den putováni po Mlžných horách, ale před sebou spatříš skupinku lidí jejich řadu uzavírá žena.(Arya Ellinoi) jde, jako poslední je tam i jaká si podivná lebka a jaký si podivín se vznáší kousek nad zemí. Že by jsi je našla ? Jsou to oni.. |
| |
| Mlžné hory Jdu dál za všemi ostatními s lebkou na rameni, když náhle ucítím někoho za námi a rychle se otočím a vytáhnu šavle, Alfréd se malinko zakymácí, ale rovnováhu udrží. Podívám se na ženu a k ostatním povím. Máme společnost. At se zastaví a já si jí prohlédnu, neutočím počkám co z ní vyleze. Kdo jsi? povim vážným hlasem. |
| |
 | Mlžné hory ,,Tolik dní na cestách a skoro bez odpočinku, už abych nechala Mlžné hory daleko za sebou.", pomyslím si s pohledem upřeným do země. Chvíli pozoruji stav mých bot, na kterých jsou ušlapané míle opravdu notně zdát. Mé kroky doprovází rytmické ťukání cestovní hole, jež mi slouží jako podpěra, o tvrdou a udusanou zem. Ještě, že ji mám, dost mi usnadňuje chůzi v těchto krajích, kterým zrovna nejsem příliš navyklá. Uličky měst jsou mi rozhodně bližší, ale tam nemohu déle zůstávat. Osud by si mě nejspíš dohonil a v tomto bohem opuštěném místě jsou jeho pařáty krátké. ,,ťuk ťuk....", rytmus zvuku se náhle přeruší, jakmile zahlédnu skupinku přede mnou. ,,Že by to byli oni", napadne mě. Už delší čas mě sužují zlé sny, kde vidím skupinku lidí bojovat s temnotou, průběh se často mění, ale výsledek je vždy stejný. Cítím, že ona temnota je s mým životem svázaná a možná mám snad i povinnost jí čelit, ačkoliv se této iracionální myšlence snažím vyhýbat. Shrnu si kapucku pláště z hlavy, abych se mohla lépe rozhlédnout. Vítr mi rozcuchne mé havranní vlasy, které mám svázané do ohonu. Je to celkem příjemný pocit. I když vzduch tady je prosycen opravdu zvláštní energií, kterou nedovedu přesně identifikovat. Levou rukou nahmatám instinktivně dýku, kterou mám ukrytou pod pláštěm. ,,Je tam.", v duchu se trochu jízlivě pousměji. Nikdy nevíš, jak na tebe kolemjdoucí zareagují. ,,Třeba to jsou jen obyčejní lapkové...ale je jich moc, měla bych se raději tvářit přátelsky, neměla bych šanci.", probleskne mi hlavou. Přežití je pro mě nejdůležitější. A mé obavy se také naplnily. Ženina reakce byla opravdu rychlá. Přehodím si hůl z jedné ruky do druhé a vytáhnu dýku. Její čepel se zaleskne v ranním slunci a obrazy, jež jsou na ní vyryty, jsou teď mnohem zřetelnější. ,,Tebe bych ještě zvládla...", pomyslím si. Ramenama poposunu svůj těžký cestovní plášť, abych měla víc prostoru. Odhalí se pod ním poměrně sešlé cestovní oblečení, které se skládá z přiléhavých kožených kalhot, trochu zažloutlé košile a kožené vesty přes ni. Nebýt tohoto oblečení, mohla by ze mě být krásná žena, odhadem tak 24 let stará. ,,Pěkné přivítání.", ušklíbnu se s pronikavým pohledem upřeným na ženu, co se ke mně otočila. V očích se mi zaleskne. ,,Jenom tudy procházím.", dodám po chvíli, můj hlas je melodický, ale nevtíravý. Pomalu začnu ruku s dýkou stahovat k sobě, ale je vidět, že jsem stále ve střehu, kdyby se něco zvrtlo. |
| |
| Mlžné hory Úsměv se vytratí z tváře stejně rychle jako myšlenka dokáže prolétnout hlavou. Bleskurychle se otočím hned, jakmile zaslechnu Aryu a slovo společnost. Okamžitě mi gleiv vklouzne do ruky jako ochočený had a já stojím opět pevně na zemi čelem přicházející ženě. Vzpomenu si při tom na slova starého muže u ohně. Když si všimnu, že nejsem sám, kdo vytasil zbraň, rozhlédnu se kolem, jestli nemůžeme čekat ještě někoho jiného. Gleiv mi v ruce trochu povolí a já se opět otočím proti ženě. Zadívám se na šavle Aryi a nebohou dýku, kterou žena svírá a usměju se. Opřu čepel gleivu o zem a sleduji co se bude dít dál. Myslím, že jsme na tom stejně, paní. |
| |
| Mlžné hory Jakmile se k ženě přidá ten chlapec, pousměji se. Ale ruku s dýkou nechám přeci jen viset podél těla. ,,Vypadá také dost mladě a nezkušeně.", pomyslím si. ,,Opravdu tohle mohou být oni? Skoro těžké tomu uvěřit.", proud myšlenek pokračuje. Mezitím mé svaly dávno opustilo napětí. ,,Možná by stačilo jediné slovo...", zhodnotím situaci. ,,Málokdo se odváží překročit hranice Mlžných hor, není to příliš navštěvované místo.", odpovím stejným tónem jako předtím. ,,Mají štěstí, že jsou naživu.", napadne mě. ,,Vím snad jen o jedné skupince, která by měla důvod toto pohoří procházet.", nechám ledabyle viset ve vzduchu otázku. |
| |
| Podiveně se zadívám na ženu přede mnou. Já vím pouze o nás a o tobě. Nikoho jiného jsme nepotkali. Teda aspoň jsem si nikoho nevšiml. Pohled mi utkví na dýce a mou mysl zachvátí podezření. Nějak rychle ji dává pryč. Prohlédnu si ženu celou a nevšimnu si ničeho jiného, co by mohla skrývat. Zadívám se jí do očí. Jenomže my jsme skupinka. Proč ty jsi tu tak sama? Trochu nebezpečné místo pro jednu ženu ne? |
| |
| Mlžné hory V duchu se pousměji když jí Deri osloví ,,paní,,. No, tak Deri má pravdu moc mladě teda nevydá a podle jejího chování to bude asi člověk odhaduji tak 30 let. Co nám chce? Tváří se přátelsky, ale důvěru teda nevzbuzuje. Stále si nechám šavle tam kde jsou. A proč vás to tak zajímá? Nepatříte ke skupině lidí co by podle vás měly důvod hranice překročit. Kdo by jsem šel proboha sám, jen takovej blázen jako Zan byl nucen a lebka nás hledala. Tuhle mezi námi mít tak fakt nevím. Povím s vážným hlasem a zastavím proud myšlenek. My jednoduše pospícháme tak jsme si to tudy zkrátily navíc nás baví nebezpečí. Pousměji se a čekám co na to poví někdo z ostatních nebo tahle paní. |
| |
| Mlžné hory Pomalu jdu dál horami až do okamžiku kdy zaslechnu za námi jeden neznámí hlas otočím se a do ruky my vletí zelená dýky. Pomalu se blížím ke s vím přátelům a také k neznámé ženě. kdo to zase kruci je. Podívám se na ní a zastavím se vedle Deriho. No řekněme že mezi oblíbená místa nepatří. Obvětím ženě a podívám se jí do očí. Málo kdo hmm možná snad je ti co nemají na vybranou nebo bázni sem chodí. Povím a podívám se na její hůl. Hmm a já jsem asi obojí.. At je to kdo chce má štěstí. No já mam za to, že se mezi hmm bezmocné nepovažuje Deri. Povím mu varovně. No lepší místo na kecání jsme si vybrat nemohli. |
| |
| Mlžné hory ,,Vida, přidal se další. Zbraně mají v rukou až moc rychle, aby náhodou dříve nekonali, než přemýšleli.", pohledem pomalu přebíhám od jedné postavy k druhé. Dovolím si dát dýku zpět do pochvy za opasek, kam také patří. Na její místo přijde do rukou má cestovní hůl. ,,Možná nebezpečné místo, ale zatím žiju.", odpovím. Je mi jasné, že s chladnými zbraněmi teď nic nesvedu. ,,Ale nebezpečí nevyhledávám.", dodám po chvilce a na chvilku se zadívám na ženu, jež ke mně promluvila. Těžko z mých očí ale něco vyčíst, výraz mé tváře je takřka neměnný, jako bych měla snad nasazenou masku. Pak se na chvilku odmlčím. ,,Má vůbec smysl něco říkat?", ptám se v duchu sama sebe. ,,Navíc se mohu plést..", uvnitř mé mysli víří pochyby, ale snad i ty umím mistrně skrývat. ,,Mám dojem, že se řítíte do jisté záhuby.", řeknu nakonec. Zda k tomu bude třeba něco dodávat, se ještě uvidí... |
| |
| Mlžné hory Sleduji ženu a když chová dýku tak se sehnu a dýku se zelenou čepelí si dám do boty. To my zatím taky, konec konců jak můžeš vidět. Odvětím chladně. Hmm tak do záhuby, no možná. Tak o té záhubě něco pověs a o těch které tu sama hledáš jak povídáš. Vyzvu jí. |
| |
| S úsměvem se zadívám na ženu a zadívám se na nebe. Pak opět na ni a na tváři mám veselý výraz. Pustím svůj gleiv, ten však zůstane viset ve vzduchu. Zkřížím ruce na prsou. A to si myslíte proč? Nepochybně umíte spoustu věcí, ale ani jeden z nás zatím nezná důvod, proč by měl zaútočit jako první. Gleiv se pohne a zasune se sám do své pochvy na mých zádech. Udělám pár kroků směrem k ženě a všimnu si, že Zan zandal dýku také. Stoupnu si mezi Aryu a ženu. Myslím, že momentálně nikdo nemá dostatek času, aby jsme se tu mohli být, že Zane? Můj pohled utkví na Zanovi a vysloveně říká, jdeme dál, s ní nebo bez ní. |
| |
| Mlžné hory Nějak podezřele se to tady pohybuje.... Včera lebka a dneska nějaká ženská... Lebka moc škody nenadělá, ale tu ženskou neznám. Po příchodu ženy se pouze zamračím a ruce nechávám klidně podél těla. Nějaké zbraně jsou již vytaseny, které jsou ovšem opět zandány na svá místa. A mně zatím stačí mé vlastní ruce. Tiše stojím v povzdálí a pozoruji jak si vede Zan. |
| |
| Mlžné hory ,,Hmm, ten jde na to nějak rychle.", v duchu se ušklíbnu. Ale pak mě poněkud zarazí reakce toho chlapce, skoro se zdá, jako by mi četl myšlenky. ,,To je přeci nesmysl. A i proti takovým se umím bránit.", pomyslím si. ,,Teď to mohu beztak jen všechno vyklopit a pak je klidně nechat, ať si jdou po svých. Žádný závazek vůči nim nemám.", nakonec se přeci jen rozhodnu. ,,Bude to nejspíš znít směšně a snad i dost pateticky..", začnu a ještě jednou se na všechny zadívám. ,,ale viděla jsem vás všechny ve svých snech. Pokaždé tváří v tvář neznámému zlu a vždy poražené. Ať jste volili způsob, jaký jste chtěli, výsledek byl stejný.", odpovím na mužovu otázku. Vše říkám s naprostým klidem, jako bych jim snad řikala o tom, jaké bude dnes počasí. |
| |
| Dívám se tiše po ostatních a nově příchozí ženě. Vidím, že někdo je již ve střehu, tak si s tím nedělám starosti. Nemáme čas. Jestli se chtějí pořád tak dohadovat, tak můžou cestou. Pomyslím si a dál se na ně dívám. Nevim jak vy, ale já chci odsud konečně vypadnout. Tak to prosím urychlete. |
| |
| Mlžné hory Dobrá hmm tak něco uděláme pro změnu toho snu a pohneme se z místa ne ? Povím a otočím se a vydám se dál. Když procházím kolem Assien jen usměji. Jo já taky. Pak se vydám dál na cestu hrami. Podívám se na Eruvand a pokrčím rameny. Asi jsem blázen nebo co to posuď sama. Povím s úsměvem a stejným tempem jako předtím jdu dál horami. |
| |
| Mlžné hory Když zan s Drim zandá zbraně tak já je jenom dám dolů a poslouchám. Tak teda jdeme no já to tady nevedu. Zandám zbraně do pochev a otočím se. Pomalu se vydám lčky dál a jen se podívám co na mém rameni dělá lebka. |
| |
| Mlžné hory ,,Pěkně nepříjemná ženská. Hlavně všechno urychlit, co?", řeknu si v duchu. Pak si plášť opět shodím na ramena, jako bych měla též v úmyslu jít dál. Nad slovy muže pokrčím jen rameny. ,,Říkáte to skoro tak, jako bych já vám snad měla být schopná pomoci.", odpovím tak trochu jízlivě. Sama to rozhodně nepovažuji za hotovou věc. Stejně se pak za rytmických zvuků mé hole vydám na cestu, tak jako tak mám v úmyslu Mlžné hory překročit, ať už se stane cokoliv. ,,Teď se ale nejspíš budu pohybovat ve vaší blízkosti, mám v úmyslu přejít toto pohoří.", dodám po krátké odmlce, ať už si to vyloží jakkoliv. |
| |
| Vydám se dál za Zanem a od neznámé ženy si držím jistý odstup. Přehodím přes sebe plášť a schovám tak před ní svoje záda. Nemusí vědět všechno. Zvlášť když chce být teď nablízku. |
| |
| Doženu Zana a jdu vedle něj. Za jak dlouho už budeme odsud venku? Přestává mě to tu bavit a ta ženská se mi taky dvakrát nelíbí. Možná se mílím, ale třeba taky ne. Vůbec se nesnažím nijak ztišit hlas a je mi jedno jestli to všichni slyší nebo ne. Zadívám se do dáli před nás a potichu si vzdychnu. |
| |
| Jdu pomalu horami a cesta se mi zdá nudná a otupující, ale přesto to neotupů smysli a ani ducha. Na Deriho otázku se zamyslím a pak odpovím. Hmm tak den a půl asi doufám taky mě ta hora štvou a nemám je rád. A co se týče té ženy. Hmm možná se nám hodí no každopádně s námi asi stráví nějaký čas tak že jí budeme moci poznat. Povím a zadívám se před sebe a jdu dál stejným tempem jako před tím. |
| |
| Hlavou mi proběhne myšlenka a trochu se zarazím. Pak ale zase srovnám krok se Zanem. Co kdybych nás všechny přenesl? Síly mám na to dost. A netrvalo by nám to dýl jak hodinu. Zadívám se na Zana, co on na to. |
| |
| Pomalu se den blíží k polednímu a vy se dostáváte k soutěsce , ale na ní je cosi jako mlha. Co tu dělá mlha v tuhle dobu a je to mlha ? Potom se k ní uděláte pár kroků se z mlze zjeví rudě žhoucí oči a zadívají se na vás, přihnou pří se a mlha zhostne. Blokuje sestu ktekou musíte projít, ale co to je ? |
| |
| Podívám se na Derila a zavrtím hlavou. Ne šetši si síli možná se ti hodí na něco jiného než nám krátit cestu kterou musíme ta jako tak projít. Povím potichu a pak se před námi obejví ta podívná věc mlha. Ale přijde mi jako by živá zastavím s seberu ze země kamínek a vhodím ho do mlhy. |
| |
| Kamínek Kamínek vletí do mlhy a udělá za sebou jakousi čáru a vy vydíte, že při svém krádkém letu zmrzne. Dopadem na zem se kamínek rozbije a zbydou z nej jek kratalky ledu a ty se rozpostí.... Nějaké další nápady ? co dál.. |
| |
| Můj zrak upoutá zvláštní mlha, která nám překáží v cestě. Ještě víc mě však upoutají oči, které se uvnitř skrývají. Jakmile je spatřím, okamžitě mi do ruky vklouzne můj gleiv a já se postavím čelem proti mlze a očím, připraven bojovat. Řekni mi Zane, že víš co to je. Prosím, řekni to. Ukročím trochu stranou od Zana, abychom si navzájem nepřekáželi a zaujmu bojovou pozici. |
| |
| Podívám se jak dopadne kamínek v mlze a opřu se o skálu po mém boku. no Dery tady zbraně nepomůžou potřebujeme magii, ně co nás před tím ochrání, před tím stvoření, všechno co jím bude chtít projít a nebude dostatečně chráněno magicky tak dopadne jako ten kámen. Povím tak aby to všichni zaslechli. No a nebo musíme čekat až to odejde. Povím a posadím se na kámen okolo kterého jsme prošly. A čekám co poví ostatní. At někdo poví že to magii má nechci tu čekat.. Podívám se tázavě na naší navou spolucestovatelku. Jinak mě říkají Zan, zloděj těší mě. Představím se jí a čekám co poví a přeji si aby řekla že takovou moc má.. |
| |
| Povzdechnu si a sednu si na zem, gleiv zůstane vyset vzduchu a netrpělivě čeká, jestli mě bude moci bránit. Mé oči stále lpí na oné mlze. Náhle se gleiv položí na zem a ze země se začnou postupně zvedat malé i větší kameny a létat rychlostí, kterou není lidské oko schopno postřehnout, proti mlze. Nevíte proč mě to baví? Zasměju se. A sleduji mrznoucí kameny kusy dopadajícího ledu. |
| |
| Mlžné hory Je mi jasné, že o mou společnost tu nikdo nestojí a i já sama to cítím podobně. Sluch mi také ještě dobře slouží, tak se mi nepodaří přeslechnout slova toho mladíka i kdybych chtěla. ,,Vnucovat se někomu opravdu nemá smysl.", pomyslím si a nechám si od skupinky několik kroků odstup, aby se necítili až tak obtěžovaní. ,,Projít tudy beztak musím.", tato skutečnost mi ovšem zrovna moc radosti nepřináší. Už bych se byla utápěla ve sých úvahách, kdybych najednou nezaznamenala náhlý "objev" před našima očima. ,,Mlha? Tak koncentrovaná a uprostřed cesty? To vypadá skoro zajímavě.", v duchu se pousměji, mohl by to být další objekt mého bádání. Narozdíl od ostatních se mé kroky nezastaví, ale dojdu až do bezpečné vzdálenosti k tomu zvlášnímu objektu. ,,Selina...", prohodim jen tak mimochodem, když procházím okolo muže, který se představil jako Zan. ,,Tak se na tebe podíváme..." Jakmile dojdu před útvar z mlhy, soustředeně se na něj zadívám, je mi úplně jedno, jak se kdo tváří na můj výstup, nemám chuť se tím zabývat. V cestě je překážka a musí jít pryč. ,,Hmm, led...možná by mohl pomoci oheň.", toto pomyšlení mě skoro naplní radostí. |
| |
| soukromá zpráva od Selina pro Jakmile se dostanu do bezpečné vzdálenosti od "mlhy" a zároveň do takové, kdy budu snad schopná se něco dozvědět, zapojím všechny své smysly. Zřejmě půjde opravdu o magický objekt, nedovedu si představit, jaká jiná energie by to mohla stvořit. Nejprve se pokusím hmotu analyzovat, pokusím se najít uzel magického přediva, který drží tu věc pohromadě. Zajímá mě, jaké je povahy a jak bych mohla "předivo" rozplést a mlhu tak zneškodnit bez větších problémů a především humbuku. Při použití ohně by tu bylo možná i menší riziko výbuchu a to se mi zatím nechce podstupovat. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jakmile dojdeš k "mlze" její rudě žnoucí oči a tvé smysli naplní desítky různých hlasů, ale všechny povídají to samé. Voda a chlad to je naše, chlad mi máme rádi. Kdo projde námi je náš, spojí se s námi pojď dál přidej se k nám. Pak se skřípavé hlásky umlčí a ty najdeš co jsi hledala, připomíná to hustý chumáč mlhy, ale tenhle je jiný než ostatní mlha co jí obklopuje toto je středisko její moci, moci toho stvoření..Nebo spíše jejich moci. Zima a chlad, zima a chlad to je krása, ale teploučko ne, pojíme se ho..Přidej se k nám.. Znovu zašvitoří mlha a její oči se od tebe odkloní. A ty cítíš jen chlad. Ty hlasy jako by tě uspali, ale probereš se v čas abys viděla jak se po tobě pomalu natahují chomáčky mlhy a jak se blíží k tvým botám. To stvoření tě chce, prahne po tvojí moci…. |
| |
| Mlžné hory Oči mlhy se upírají na ženu co stojí před ní (Selina) a ta vypadá jako by v transu. Malé kousíčky mlhy se pomalu blíží k jejím botám a oči zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od Selina pro ,,Tak takhle to je...", pomyslím si a postupuji po předivu magie dál, jsem tak nadšená z toho, že jsem se dostala k jádru této bytosti, až selže má obezřetnost. Naštěstí se mé smysly včas zpamatují. ,,Tak to bylo o fous, měla bych si přístě dát větší pozor...", v duchu se pokárám, ale i mému protivníku "ujela" důležitá poznámka. ,,Tak teploučko nemáme rádi...", ušklíbnu se... Kouzlo ohně je jedno z těch základních a dá se říct i oblíbených. Stačí jen sepnout ruce, koncentrovat svou moc, poté je napnout a z dlaní mi vyšlehnou plameny. (Ve skutečnosti se oheň formuje před mýma rukama, ale výsledný efekt pro přihlížející vypadá takto) Svou sílu koncentruji přesně na ten chomáč, co tu věc stvořil. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro útvar mlhy se jakoby před tvou ohnivou magii ustoupí a ve tvé mysli zazní pisklavé hlásky. Zlá zlá ošklivá takhle nám ubližovat, ale my se nedáme. Mlha se malinkou stáhne z dosahu plamene a dost zhoustne a jako by se zmenší a pak se s ohromující rychlostí roztáhne a vypustí proto tobě krystalky jedu. Některé z nich rozpustí tvůj plamen, ale jiné stále letí na tepe. Ošklivá, ošklivá malá ohnivačka fujj. Volá na tebe mlha. |
| |
| Útvar z mlhy Jste svědky toho jak žena uskočí před chomáčky mlhy co se po ní natahují a vyšle proti mlze ohnivé plameny a mlha na její útok zareaguje tím že se zmenší a zhoustne, pak se ale a ohromující rychlostí roztáhne a vypustí proti ženě ledová krystalky, některé jsou pohlceny ohoněm, ale další letí dál na ženu. |
| |
| soukromá zpráva od Selina pro Jak se zdá, zneškodnit tuto bytost nebude zrovna jednoduché, s protiútokem jsem ale trochu počítala. Nic by se nedalo zničit jen tak. ,,Tak lehce mě nedostaneš..", unikne mi myšlenka. Tentokrát použiji svou hůl, protože kouzlo bych v takové rychlosti nemusela zvládnout. Tu stačí jen zvednout přes sebe. Je nabitá několika ochrannými kouzly. ,,Tak dlouho trvalo uzamknout v ní kouzla, že mi teď musí pomoct.", pomyslím si. Vkládám do ní své naděje. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ledové krystalky zastaví tvá pozvednutá hůl skoro všechny krystalky ledu se zastaví ve vzduchu a dopadnou na zem až na dva ale ty hůl vychýlí takže se rozbijou o skálu. Ne ne ne, přidej se k nám. Požádá mlha. Ona se nepřidá.. Za mumlá stvoření zděšeně a rozplyne se. Ano uteklo to at to bylo co chtělo. |
| |
| Mlžné hory Žena pozvedla proti krystalkou ledu svojí hůl jako by jí ten kus dřeva měl ochránit a ono se tak stalo všechny až na dva kousky ledu se zarazili ale ty dva co prošli se neškodně rozbili o skálu a pak podivná mlha zmizela. A cesta před vámi je znovu volná. Tak jste potkali jednoho z mnoha obyvatel těchto podivných hor, tentokrát jste měli štěstí. Ale co příště ? |
| |
| Mlžné hory ,,Vida, je to pryč..", oddechnu si v duchu a svou hůl opět postavím podél svého těla. Únavou se mi akorát trochu svěsí ramena. Není to jen tak, rozplétat přediva magie... Pak se otočím ke skupince dobrodruhů za mnou. ,,Cesta je volná, můžete projít.", řeknu směrem k nim. Na odpoveď ale nečekám a sama se pomalým tempem vydám dál. ,,Budu muset později do hole uzamknout další ochrany, snad na to bude čas.", napadne mě. Nějaké z nich budou jistě ještě funkční, ale tyto kraje se nezdají být příliš bezpečné. ,,Snad se tu podobných potvor neukáže víc...také svou moc nemohu využívat neomezeně.", pomyslím si. Ti, co jdou za mnou magií nevládnou, jak se zdá. |
| |
| Mlžné hory Napjatě sleduji boj kouzelnice a podivného chomáče mlhy. A když Selina zvítězí, nebo to zažene na ústup to mi není tak jasné tak se na její pokyn zvednu a vydám se ze ní na další cestu horami. Ne mi můžeme jít. Povím s úsměvem a dál jdu za ní. Pomalu s ní srovnám krok a potichu povím. No jsem rád že jsme tě potkali Selino. Povím potichu a dál jdu dál horami. Už jsi tudy nikdy procházela ? |
| |
| Mlžné hory Už jsem doufala, že mi bude dopřáno dojít v klidu snad až na okraj pohoří a pak zaznamenám zrychlenou chůzi Zana. Není tak těžké mě dohnat, zas až tak nepospíchám. ,,Ano, jistě...chvíli s vámi jít musím.", odpovím na jeho první poznámku, nadšení to ve mě zrovna nevyvolává, ale kdo ví, později budu možná potřebovat i jejich ochranu. Tak trochu nedobrovolně mám v plánu zdržovat se v jejich blízkosti. Což ovšem neznamená, že mám chuť se s někým vybavovat. Zvykla jsem si docela snadno na ticho a samotu. ,,Tohle bude nekonečné...", pomyslím si. ,,Ne, procházím tudy poprvé. A doufám, že skrz pohoří vede jen jedna cesta.", odpovím tak trochu stroze. ,,Ještě abych se tu někde ztratila, to by tak scházelo..." |
| |
| Uznale se zadívám na Selinu a usměju se. Řekl bych, že bude dobrý s tebou cestovat. Ať už to bylo cokoli, dala jsi tomu co proto. Já jsem Deri. Zřejmě nejmladší tady. Usměju se a gleiv mi vpluje zpět do pochvy na zádech. |
| |
| Pozoruji Selinu při boji. Mračím se. Magie ve skupině se nám bude hodit, ale i přesto ji nesnášim! Usměji se, když můžeme projít a jdu mezi posledními. Poslouchám cizí rozhovory, které se vedou přede mnou. |
| |
| Mlžné hory S radostí pozoruji, jak ten mladík, co se mi před chvilkou představil jako Deri, zasunuje svou zbraň přesně tam, kam teď patří. ,,Těší mě.", odpovím mu na jeho představení, předpokládám, že mé jméno již zaslechl. Nic víc k tomu ani nedodávám. Počkám, než projde i zbytek družinky a raději zůstanu vzadu. Přeci jen je to pro mě bezpečnější, pokud by se nám do cesty postavilo něco trochu nebezpečnějšího a rychlejšího. ,,No snad mi teď alespoň budou věřit a snad ve zdraví přejdu hory. Mezitím snad zjistím, zda je to opravdu ta skupina, co jsem ve snech viděla.", s touto myšlenkou se dám opět do kroku. |
| |
| Po nějaké době je zase vedu horami a zase se nudím. Ty hory mě štvou samá šeď, a když ne tak nám něco stojí v cestě a nebo se nás to pokouší zabít no prostě bezva. Povzdechnu si a znuzeně jdu dál po horské stezce. Dál ke konci těch zatracenejch hor. |
| |
| Cesta Pomalu a skoro nudně ubíhá čas jenž strávíte nudnou chůzí v horách. Čas se, ale i přes to, že se vám zdá že skoro neutíká, dál plyne s vím tempem a pomalu, ale jistě se začne stmívat a blížit další noc. Vy tušíte, že jste ani dnes nerazili takovou vzdálenost, jakou by jste chtěli. Čím dál tím víc se stmívá a vy se rozhodnete přenocovat v jedné jeskyni na níž náhodou narazíte. Když do tmavé jeskyně vkročíte tak uslyšíte jak někde v zadu v jeskyni kape voda na zem. Jeskyně je prostorná a tmavá a vy toho moc tedy skoro nic nevidíte…. |
| |
| Cesta Pomalu a znuzeně jdu dál a skoro si ani nevšimnu že se stmívá. Naštestí narazíme na jeskyni. Pomalu do ní vstoupím. Někde v zadu kape voda.. Sliším kapakt vodu na zem, ale chtělo by to světlo. Hmm hodil by se oheň. Navrhnu a ozvěna mích slov se nese jeskyní než utichne. |
| |
| kutálím se zase k vám- cesta Ozve se křupání a šustění jak se snažím vyhrabat z porostu a dokutálet se směrem k vám. Nakonec to vzdám a začnu tu vzdálenost překonávat dlouhými skoky, kdy při dopadu zafuním. Je tu jeden moc pěknej hřbitov. Potkal jsem na něm tetu Létkost. Úplně ztratila řeč a sluch z toho jak je to tu opuštěný rozhlédnu se po cestujících s dotazem v nevinných očích (Nabídne mi někdo rameno?) pokud řeč očí nestačí, pronesu svá slova nahlas. Za pár hodin nudného kutulálení a poznávání této pověstné družiny (která je zblízka ještě zajímavější) přicházíme k další jeskyni. Z díry do díry, jdu to o juknout opustím rameno (či tornu) dobráka, který mě přijal a vkutulálím se do jeskyně dříve než kdokoliv z ostatních. Váhavě nakouknu za roh. Halo ozvěna nese mé o o o ještě docela dlouho. Mno, je tu prázdno. Ale ty kapky vody tu zaplňujou plno prostoru, ale já nejsem moc vybíravý a na přepych si už taky nepotrpim... s těmi slovy se v kutulálím dovnitř. Oheň? Oheň. Začnu poskakovat a cosi vykřikovat. Uvnitř mokré jeskyně náhle vzplane oheň, který vytryskl z mých očí. A dále pomalu hoří na kameni. Pyšně se usměji. |
| |
| Jeskyně K mému potěšení strávíme zbytek cesty skoro až nudným mlčením. Alespoň mi to dalo čas utřídit si myšlenky. Krom toho jsem měla možnost chvilku pozorovat ono zvláštní létající stvoření, jež se ukázalo být lebkou. ,,Opravdu by mě zajímalo, jaký druh magie ho drží "naživu", pomyslím si. Ale na otázky bude jistě ještě hodně času. Cesta nás nakonec zavede k další jeskyni, při zmínce o ohni jsem byla už připravená jim pomoci, ale lebkoun mě předběhl. ,,Na druhou stranu zas všichni zdejší obyvatelé budou vědět, že tu někdo nocuje.", tuto myšlenku si také nemíním nechat pro sebe. ,,Je sice pěkné, že si budem moci ohřát naše ztuhlé končetiny, ale ohněm tu přilákáme určitě dost nežádoucí pozornosti.", řeknu do éteru, na nikoho konkrétního se s tímto neobracím. |
| |
| Usměju se na Selininu poznámku a pohlédnu na oheň. Aspoň bude zábava ne? Zasměju se a sednu si k ohni. Gleiv vyklouzne ven z pochvy a opře se o stěnu jeskyně vedle mě. Napřáhnu ruce před sebe a začnu si je ohřívat. Pohlédnu na Alfréda. Jak jsi to udělal? |
| |
| Podívám se na Deriho a zavrtím hlavou. Lepší je boji se vždy vyhnout. Neříkám, nebojovat, když je třeba. Ale nemluvit o tom jako o zábavě. Nikdy nevíš, zda to jsou tvoje poslední slova. Odpovím mu na jeho první větu a posadím se vedle něj. Zatím jsme vždy oheň měli a ještě žijeme. Myslím si, že když jsi s námi, tak to nebude tak strašné. Povím Selině upřímně a zadívám se z jeskyně ven. I když popravdě řečeno. Předtím to pro někoho nedopadlo moc příjemně. |
| |
| Hzeky Povím a rozhlédnu se po jeskyni a pak se vydám k ohni a sednu si. No jo Assien naco bojovat když je jiná cesta, ale pokud boj tak at to stojí za to. Podívám se na kouzelnici. Nežádoucí pozornost na tonhle podivném místě ? Hmm když si nás něco bude chtít najít tak si nás to najde. Pokrčím rameny a usměji se. |
| |
| Jeskyně za světla. Ohěň vytvořený Alfrédem hoří a osvětluje jeskyni a vy si můžete všimnout že né celou je tam další chodba vedoucí neznámo kam ve které je tma... |
| |
| zvědavá lebka Hatě! zamžourám do části chodby, která byla skryta tmou. Ti dvojnožci jsou jistě unavení a tak tam nechám ohýnek vesele plápolat. Docela mi polichotí když se mě Deri zeptá jak jsem to udělal. tváře mi lehce zčervenají. Něco mi vzali a něco mi taky dali zazubím se. ta odpověď byla chválihodná. S hlasitým trrrrrrrr se začnu kutulálet dál do záhadné chodby. Pak se zastavím, abych si to tam dobře prohlídl. Chtělo by to další ohýnek, ale nechci podpálit celou jeskyni. Dokonce i kamen hoří líp než tomu bylo za časů když jsem byl ještě celej... chvilku si něco mumlám a pak mou rudou zář očí vystřídá měsíční světlo, které dokonale osvětlí (tedy záleží kam se dívám) spodní část jeskyně. Jako malá světluška (dosvítím takhle asi 10 metrů před sebe) poskakuji kupředu. Jelikož kdybych se rozkutulálel vypadal bych jako měsíc na útěku. Jsem zlej svítící Alfréd! pravím temně do tmy. Takže koukej odejít černoto, já jsem tady pán očividně mi každé povedené kouzlo činní nesmírnou radost...... |
| |
| Jakto, že máme vždycky štěstí, že narazíme na jeskyni? Hmm... Teda štěstí...? ptám se sama sebe a mračím se. Posadím se k ohni, který nějak vyčaroval Alfréd. Líbí se mi čím dál víc i když nemám ráda magii. "Pěkný!" ulítne mi. Nemám ve zvyku někoho chválit. Ale krásná magie, kterou provádí naše lebečka. Jenpozorně skleduju jestli se v chodbě něco zajímavého děje. |
| |
| MH: Alfi sedíš na rameni Arya Ellinoi tak na to prosím nezapomínej ve svém příspěvku a trošku ho uprav a nezapomínej na její přítomnost !!!!!.. Děkuji. |
| |
| Neosvětlená jeskyně ALFI Pomalu se kutálíš do neosvětlené části a tvé světlo osvětluje postupně stěny a na nich obrázky, kde jsou vyobrazeny podivné a kruté vyjevi z jakéhosi života, obrázky pokroucených lidí, a obrazy na nich je vyobrazená magie nesmírné moci a jak se dostáváš hlouběji a pak se dostaneš na místo. Kam jsi se asi dostat nechtěl. To místo je cítit smrtí.. Dojdeš, nebo se spíše dokutálíš k oltáři a na něm je pět flakonu s jakousi látkou, ale to není vše na oltáři ještě leží ostatky něčí ho těla.. Toto záhadné tělo je na lidské moc malé a na trpaslíka málo podsadité, na elfa jinak stavěné . Ale jak se sem ty ostatky dostali a kdo by to byl schopen provést a proč ? Kdo by umučit skřeta ? |
| |
| Zadívám se za Alfim, jak se kutálí jeskyní a odhaluje tak postupně děsivé obrazy a nakonec oltář, na němž leží kostra a několik flakónků. Vstanu a pomalu se za ním vydám. Zvednu ho a položím si ho na rameno, aby to všechno viděl pořádně. Zhrozeně se podívám výjev přede mnou, až se mi skoro chce zvracet, ale nakonec se přemůžu a přiblížím se k oltáři. Co to tady sakra je? A co je tohle za tělo? Zeptám se sám sebe, ale zároveň to patří i Alfimu. Rozhlédnu se kolem sebe, zda je na stěnách něco, z čeho by se dalo nějakým způsobem vyčíst, co se tu kdysi dělo. Tak tohle je na mě příliš. Nejdřív živá mlha, teď obětiště skřetů. Až vyjdeme, narazíme na chodící kus klacku. Ach jo. Tohle vážně není normální místo. Nakonec se vrátím zpět k oltáři a začnu si prohlížet flakónky a jejich obsah. |
| |
| Pomalu sleduji jak se ostatní usazují k ohni jež vytvořil Alfi, nebo spíše to co bývalo Alfám. Pohledm zabloudím na obrazi jenž osvětluje, alefiho světlo, nebo co to je a moje pozornost se stočí na Aryan. Dneska v noci ty hlídky budou potřeba, jak jsem ti povídal čím jsme hloubš tím v těch horách tím tu jsou nebezpečnější věci. Povím a sleduji jí pohledem sice si s ní člověk moc nepokecá, ale svým způsobem se mi líbí a baví mě..I když ona by mě za to asi zabila. Pak zaslechnu Deriho a podívám se jeho směrem otočím se na šermířku a usměji se. Jen proto abych viděl jak zareaguje…. Pak se otočím a vydám se za našima objevitelama. Tak co.. Zeptám se a pak uvidím před mládencel oltář.. A kruci, kruci…Jsme tu špatně, není dobrej nápad tu nocovat. Může tu to bejt nebezpečný, ale snad se pletu.. Zavrčím. Magie, černá magie. Podívám se po Derim a Alfám. Na nic bych nešahal, na nic, vše nechte tak jak je. Povím a sleduji to místo…. |
| |
| Chvíli se zájmem se dívám do hlouby jeskyně. Jen tiše a bez nějakých reakcí. Pak ale začne Zan zase strašit a zadívám se na Deriho. Nesahala bych na to. Černá magie není jen hračka. I když netuším, proč zabili zrovna skřeta. Usuzuju ovšem, že v těhlech končinách toho není zrovna moc na výběr. Zamyslím se nad tím a pokrčím rameny. Možná že by jsme tu neměli být. Ale už tady jsme a není moudré chodit pryč. Ale pokud jde o mě, tak já tady teda oči nezavřu. Kdo ví, zda bych je ještě jednoho dne otevřela. |
| |
| Skupina 2 Zhruba v době, kdy Selina sváděla boj s mlhou v Mlžných horách si mocnosti temnoty vybrali další oběť, další cíl v těch kdo jim mohli stát v cestě, chtěli se jich zbavit jednoho po druhém. Ale někdo tomu chtěl jinak… Dug°folden Je tomu už řadu dní, co jsi naposledy byl v nějaké pořádné hospodě a dal sis nějaké dobré pivo v některém z větších měst této překrásné země. Nyní se pomalu a beze spěchu procházíš, spíše jdeš lesem, máš namířeno kamsi k jezeru Lofrey. Jsi někde u konce lesa, když v tom dostaneš pocit, že tě někdo sleduje a za pár minut se tvé neblahé podezření prokáže. Najednou tak před tebe z houští vyskočí osm po zuby ozbrojených skřetů a bez jediného zaváhání zaútočí, ale ani tvá sekera nezaváhá a mihne se vzduchem a prvnímu útočníkovi rozrazí hlavu, ale pořád jich zbývá ještě sedm…………. Gaul Je tomu již pár dnů, co jsi se svým přítelem opustil malé pohoří u spálené vesničky Wenui.. Která byla vypálená před lety. Nyní máš ty a tvůj přítel namířeno do podivných prastarých a tajemných Delberských hvozdů, vlastně ani nevíš proč, ale máš podivný pocit, že něco není v přádku, že se svět mění. Ani nevíš kolikátý jdeš den, nebo měsíc, vyhýbáš se městům a rušným obchodným stezkám. Právě jsi u jednoho lesíka poblíž jezera Lofrey. Když se tvým očím naskytne nevídaný pohled, na okraji lesa svádí svůj hrdiný boj osamělí trpaslík a proti němu stojí osm střetu. Vidíš jak se jeden z útočníků skácel pod jeho sekerou k zemi s rozraženou lebkou, ale pořád jich proti němu stojí sedm. Xenia Právě procházíš menším lesíkem a už se nemůžeš dočkat svého zaslouženého odpočinku, na cestě jseš již několik dní a odpočinek by se hodil. Tvá dobrá nálada tě, ale vůbec neopouští a jdeš svižným krokem s usměvem na tváři. Po chvíly uslišíš řinčení kovů a zatuchlý zápach skřetů který se začne linout lesem. Spomalíš a neslyšně snažíš jít k tomu zápachu a pravděpodobně k nějakému odehrávanému souboji. Kolik jich asi bude? Na koho dostaly chut tentokrát? Proletí ti hlavou. A konečně to uvidíš. Před tebou stojí skřeti otočený k tobě zády který začínají utočit pravděpodobně na trpaslíka. Rychle je spočítáš a zjistíš že je jich osm a pak zase sedm, pak to přestaneš řešit. Za trpaslíkem uvidíš hned na to velkého medvěda s nějakým mužem který se začne zapojovat téže do souboje. |
| |
 | B(l)itka V okamžiku, kdy moje sekera rozrazí první lebku odporně smrdlavého červožrouta. Nikdy nesežerete můj pivní břich. Zakřičím na skřety a rozzuřeně se začnu rozmachovat. Není to sice pro pohled diváka krásný obrázek, ale pochopte, když se nechcete nechat ukousat k smrti, tak je potřeba se začít ohánět skřet neskřet.. Podařilo se mi jednomu sice useknout prašivou hnátu, ale hned ji zaskočila jiná, což nebylo nijak příznivé pro můj dobrý výsledek. Rozběhnu se směrem k lesu a z kapes začnu vytahovat svoji poslední skleněnou placatku a sirky. Když vám zbývá už jenom kladivo, všechno kolem vypadá jako hřebík.Takže jsem odšpuntoval svoji oblíbenou lahvičku, ze ktreré jsem si napřed ucucl a potom jsem do ní nacpal kapesník. Stačilo jenom škrtnout sirkou. Pro získání času jsem se schoval do křoví, které vyhovovalo mé výšce. Přidřepl jsem si a škrtl. Problém byl, že se mi nedařilo zapálit kapesník, malá vada, která teď narazila na mě. Docházel mi čas. Brilantně jsem zabodl sirku do kapesníku a opálil si prsty. Vyběhl jsem z křoví a hodil láhev po prvním skřetovi, co ke mně dokázal doběhnout. ten okamžitě vzplál a zapálil křoví. Být odvážný znamená být jediný, kdo ví, že máte strach. |
| |
 | skupina 2 >"tak kamaráde konečně bude sranda" a vyběhnu směrem k trpaslíkovy když sem ještě v zákrytu lesa tak hodim po jednom ze skřetů kopí, které ho probodne skrz na skrz a hned běžim k trpaslíkovy který vidí vysokou, houževnatou a zarostlou postavu, která přes sebe má přehozené nějaké potrhané hadry a na zádech je vidět vak za nim běží mohutný medvěd gryzly a na trpaslíka zavolá "neboj jdu po nich a hlavně na mě nezaútoč jinak dopadneš špatně" když běžim k němu schazuju vak a náhle začnu šíleně řvát a začínat se měnit (do zvířecí podobu) začne se mi měnít hlava(vyrostou uši, tlama se protáhne a jsou vidět ostré zuby a medvědí čumák), vyrostu z 2,5 sáhu do výšky 3 sáhů, zarůstam chlupy, vytahují se drápy a začnu divočet(to vše se odehrálo během kola). a jakmyle se přeměnim tak šíleně zařvu a roztáhnu přeměněný ruce a čekam na reakci skřetů. kousek za mnou se během mé přeměny medvěd postaví na zadní a jakmyle začnu řvát já tak on začne řvát taky a furt stojí na zadních |
| |
 | Skupina2- Seznámení Prohlídnu si ty špinavý a pachnoucí potvory a školibě se usměji. No konečně, celý dva dny jsem na nikoho nenarazila ,už jsem si začala myslet, že něco neni v pořádku. V ruce se mi objeví menší ohnivá koule kterou okamžitě hodím po nejbližším skřetovi. Zdravím skřeti. Překážíte mi. Povím klidně a sleduji jak vzplane a zůstane jen popel. Pár skřetů se na mě otočí. No konečně jste si mě všimli, jsem snad neviditelná? Pár skřetů se o mě začnou ohánět a mě už ohnivé koule vyskočí v obou dlaních. Zaujatě se podívám na medvědlodlaka, který tam před chvílí nebyl a usměji se. Ve stejnou chvíly hodim po dalších dvou škletech ohnivé koule. Tak to by bylo tři. V ruce připravím další kouli když si ,ale uvědomím ,že skřeti už tam nejsou teda ,jen jejich ostatky, at jsem přesná. S posledními skřety si hraje cizinec se svým přítelem. Až je dodělá, tak příjdu o kousek blíž a nevinně se na ně usměji. Zdravím. Doufám, že tohle nebyla soukromá zábava. Jinak přicházím v míru a nechci vám ublížit. Mé jméno Xenia. Představím se a čekám na jejich reakci. No, možná jsem moc smělá, že se jen tak představuji cizincům který můžou být pro mě nebezpečné. Ikdyž na druhou stranu, umím se bránit. Proběhne mi myšlenka hlavou a já zvážním a počkám. |
| |
| skupina 2 jakmyle domlátim pařátam posledního skřeta tak sleduju jak tam lítaj ty ohnivý koule poté jakmyle ke mně přichází tak sem furt ještě ve střehu jakmyle ale promluví a představí se tak v tu chvíly se vrátim do původní podoby a řeknu "já sem Gaul a toto je Drobek" a ukážu na médu a poté si vemu své kopí ze skřeta zpět a ze země zbíram vak a jen sleduju jak Drobek prohledává tornu jednoho ze skřetů tak jen řeknu "ti čuně jedno nech to jídlo tihle tvorů bi ti moc dobře neudělalo si rači něco ulovíme nebo nazbíráme" a poté sleduju co se děje kolem a hlídam také trpaslíka |
| |
| Po b(l)itce Chvíli se dívám na další dva příchozí, a pak se odvážím promluvit. Zdravím tě Xenio a tebe taky koňská prde..., teda Gaule. Silně polknu, protože jeho bratr, nějaký Drobek, by se mi hodil na kůži, ale bohužel jsem byl nucen na chvíli tuto myšlenku vypustit z hlavy. Nech toho medvěda se nažrat tedy tím, co měli skřeti. Jsou stejní jako já nebo lid této země a jedí stejné jídlo, lesní bobule a divočinu. Začnu prohledávat brašny skřetů, tedy pokud nějaké měly. Je nadmíru uspokojivé, že jsem unich našel nějaké cetky a kůže. Inu co, stejně jim to už neposlouží. Řeknu, protože cítím podivné pohledy přihlížejících. |
| |
| V lese Těší mě. Povím a zaujatě pozoruji Drobka. Poté pohlednu na trpaslíka kterého si teprve pořádně prohlednu. No to snad ne, trpajslík. Proč já na nich všude narážím. No, nechci nic řikat, ale jíst něco tak odporně smrdlavého by se mi nechtělo. Povím s odporem a otočím se na Gaula. Nechci být dotěrná, ale kam máte namířeno? Možná bychom měly stejnou cestu a mohli pokračovat společně. Nemam nic proti tomu cestovat sama, ale společnost mám radši. Usměji se a otočím se na trpajslíka který prohledává mrtvé skřety. Ach jo, pak bude smrdět stejně jako tyhle. |
| |
| Jsem v lese, po pípnutí zanechte vzkaz Jíst se dá všechno, když je hlad. Nahrnu kůže do batohu a dám si ho na záda. Jdu tam, kde jsou obchody a dobré pití. Společná cesta, by nám možná pomohla najít bezpečné místom a kde by se dal najít klid. Hele elfice strašice. Neštvi mě, jinak tě zamorduju a vlasy prodám na paruku. Silně se na Xenii pousměji a podívám se na Gaula. Drž si toho mědvěda dál od mé osoby, jinak si z něj udělám předložku ke křeslu. Na co máš toho medvěda? Zeptám se člověka, kterého by se lekl i starý hluchý a necitlivý člověk. |
| |
| v lese u jezera už nad tim konskym prdem se trochu zarazim, ale jak zvyklej tak si nad tim nic nedělam jakmyle se Dug začne hrabat v tornách jako Drobek. Tak Drobek hned nechá a odejde ke mně kouknu na Xenii a řeknu "tak kokretně nikam namířeno nikam nemame, ale třeba tam kde budou mít pro nás připravený náruče jídla a tak tak tam sme ochotni jít"poté kouknu na Duga a řeknu"kdyžtak drobek neni obyčejnej medvěd, ale můj přítel a s nim cestuju už hodně dlouhou dobu"a koukam po něm zrovna né příliš důvěřivě |
| |
| Jeskyně, skupina 1 Prohlédnu si ten oltář a pokrčím rameny. Hmm možná ne a možná jo, každopádně tu jsme. Povím a otočím se a pomalu se vydám na zpátky. Jen kosti.. Tam se usadím na zem a zadívám se do ohně co nám udělal Afi. Alespoň, že mám dneska v noci nebude zima.. Pomyslím si a z boty znovu vytáhnu zelenou dýku a zadívám se na její čepel. Proč u jsem zrovna já ? A co tu bude zmetek, jako já dělat ? Ptám se sám sebe... A co sakra dělám zase v těch zatracenejch horách a navíc tady na to místě ? |
| |
| V lese Toho prcka ignoruju neni mi vůbec sympatickej. Tak myslím, že bychom nějakou dobu mohli putovat společně. Nedaleko odsud by mělo být jezero, teda alespon an mapě je zakreslené. Tam bychom si mohli sehnat i jídlo a ulehnout ke spánku. Myslím, že si navzájem můžeme pomoc. Pousměj se a pohlédnu na 3 společníky. Začíná se pomalu ztmívat. Pomyslím si a počkám co mi odpoví. |
| |
| Pod stromi Hm... Jezero povídáš? To je lepší, než jsem doufal. Jestli tam budou nějaký lidi, tak můžu ty kůže vyměnit za chlast. Řeknu a promnu si žíznivě ruce. Uplivnu si na zem a chroptivě se nadechnu. Tak jdem snad, ne? Křiknu na ně, protože jsem se již dlouho nenapil něčeho dobrého, zbytek padnul na skřeta. Vytáhnu si z kapsy rozkousaný bůček a hladově začnu mlaskat. Pomalu a hodně vyditelně žvýkám. Sice snad je proto, že se mi chce opětovat stejně opovržlivý pohled plný štěstí té hnilobně smrdící elfí hroudě mechu. |
| |
| v lese sleduju Xenii a řeknu"to je fakt tam by mohli bejt ryby k jídlu "a usměju se a pomalu vykročim směrem k jezeru jakmyle Dug vytáhne pečínku tak Drobek zavětří a jde za nim jakmyle si toho všimnu tak řeknu" nech toho ulovíme si čerstvou rybičku to bude lepší než pečení maso" v tu chvíly Drobek se rozběhne směrem k jezírku "počkej jdu s tebou"a běžim za nim pak kouknu za sebe" tak přidejte" |
| |
| V lese Tak teda jdeme. Povím ještě a vyrazím rychlím krokem. Po takové hodince rychlé chuze všichni dorazíme k průzračně modrému jezeru. Ze severu se leskne na hladině obrys lesa, z východu se vlévá do jezera poměrně dost rychlá horská řeka a z jihu přicházíme my. U břehu je jenom pár stromů a měkká tráva. Příjdu k jednomu stromu a sundám si brašnu a na něj položím plášt. Poté se přiblížím k jezeru a smočím ruce a obličej v čisté vodě. |
| |
| Jezero Zase hovno. Řeknu, když dorazíme k jezeru a nikde žádní obyvatelé. Kamikaze! Zařvu odhodím batožinu a skočím placáka do vody. Silná vrsva bahna, krve, piva a smůly se začne rozpouštět a zabarvovat vodu. |
| |
| jezero jakmyle doběhnem k jezeru tak schodim brašnu držim kopí a skáču do jezera po chvíly se vynořim hloubž v jezeru pak se potopim a po chvíly se vynořim s pár rybyma napíchlíma na kopí a planu směrem ke břehu kde sedí Drobek když se blížim ke břehu "tak kamaráde máme večeři" když doplavu na břeh tak vylezu a sundam z kopí 3 ryby jedna tam ještě furt je jednu podam Drobkovy a řeknu "dobrou chud kamaráde" apustim se do ryby na kopí |
| |
| Jezero Pouze je se smíchem pozoruji. Jsou opravdu zajímavý. Jen pohybem ruky skontroluji jestli voda neni otrávená a napiji se. Po chvilce odejdu od jizera a zapalím pohybem ruky ohen. Tak, myslím že hlad ani žízen nám tady nebude a ted už ani zima. Povím s usměvem. |
| |
| Jezero, skupina 2- setkání Trávíte nějakou dobu u modré hladiny jezera, když vtom si všimnete, že se k vám z levé strany blíží orčí válečník a z pravé jeká si elfská žena. Grom Je tomu už nějaký čas co jsi se zjasnil nějaké pořádné bitvy, a právě nemáš do čeho píchnout. Ale v té poslední bitvě jsi, si povšimnul, zvláštní zuřivosti vašich nepřátel, jako by je něco pohánělo. Jen tak bez cíle bloudíš svatem a nyní tě nohy zaseli k Lofray. Už den jdeš po jeho hrázi aniž by jsi potkal živáčka, tady až do nynější doby. U břehu vidíš podivnou skupinku cestovatelů. A ze strany od ho se k nim blíži elfí žena. Kadara Od té doby co jsi opustila svůj chrám si se potulovala světem a tvé toulky byli bez cíle. Sem tam jsi se zúčastnila nějaké, bitvy ve jménu svého boha, ale jinak jsi v celku pokojně procházela světem.. Před pár dny se ti, ale začaly zdát sny, sny plné násilí a utrpení. Kdesi v hlouby duše cítíš, že s tím musíš něco udělat. Ani nevíš proč, tě nohy zanesly j břehu jezera Lofray, proč jsi opustila Mlžné hory. Pomalu a beze spěchu jdeš po jeho břehu a pomalu se blížíš, ke skupince dobrodruhů, co jsou na břehu, ale jak vidíš, tak se k nim neblížíš sama, ale z druhé strany k nim směřuje i jakýsi ork. |
| |
| u jezera dojídam rybu na kopí tak že z ní nic nezůstane Drobek se vrhá na druhou "tak to ne to máme na pak" poté si všimnu elfky a orka "Drobku měj se na pozoru a hlídej elfku já budu hlídat orka" hned vemu kopí do ruky a připravim se na útok tornu sem už dávno donesl k rybám |
| |
 | u jezera Bloudím tak po cestách a hledám nějaké bitvy protože nemůžu zastavit svou krvežíznivost a touhu po boji. Najednou uvidím nějaké postavy u jezera. V tom se dva znich zvednou a jeden bere do ruky kopí a otočil se směrem ke mě. Snad si nemyslí že mě zastaví.... Pomyslím si a v duchu se usměji. Ze zad si sundám 2 sekery vyrobené na vlastní žádost od nejlepšího kováře jakého znám. Jdu směrek k němu a 3 metry před ním se zastavím. Už nějakých pár dní bloudím po cestách a hledám nějaké bytosti s se kterými bych uhasil mou touhu po boji. Co vy tady hledáte?? Zeptám se a nepřestávám se mýt na pozoru. |
| |
| Jezero Do hovna. Tak se nám sem přisral zelenokožec. Podívám se na nesmyslně zmatkujícího Gaula. Ten imbecil chce zastavit orka kusem větve. Každý přece ví, že ork se zastaví jedině, když mu tělem prolétne ocelová čepel meče nebo pěkná orčí slečna. Zdravím tě, příteli. touhu po boji možná neukojíme, ale můžeme se ale alespoň spolu trochu, ehm, napít a pojíst nějakého jídla. Přijdu ke Gaulovi a vytrhnu mu z rukou oštěp a napíchnu na něj větší rybku. Sice je tu hojný počet ryb, ale myslím, že ti nebude stačit pouze jedna. Proto bych byl rád, kdyby jsi mi pomohl najít nějaké to sousto. Přijdu blíže ke orkovi a hodím rybu za něj na kamenitou pláž. |
| |
| Jezero Sedím u ohně a chvíly se hřeji, když náhle moje oko spatří cizince. Vyskočím a počkám co se bude dít, zakročit budu moc vždycky pouhou myšlenkou. Ork, další stroj na zabíjení. Jsou to burani, ale za nepřátele bych je mít nechtěla. Poté se podívám na druhou stranu kde je jakási elfka. Konečně někdo mého druhu. Navíc vypadá neškodně. Ale je to pouze první dojem. Příjdu k medvědovi a stanu mu po jeho levém boku. |
| |
| Skupina 1 Přisunu se blíž k Zanovi a začnu si hrát s dýkou. Co bude vůbec teď, když konečně vylezeme z těhlech prašivých hor? Asi mám krátkou paměť. Zeptám se ho a zadívám se do skály. Nebo spíš přemýšlím asi o jiných věcech. I když to bude asi chyba. Dodám si spíš pro sebe a začnu si hrát s dýkou. už aby jsme byli konečně pryč. Nenávidim to tady. |
| |
| Skupina 1 jeskyně. Zamyšleně se dívám na zelnou čepel dýky a vzpomínám, ale z tohoto stavu mě vytáhne Assien. No podle toho co nám pověděl Javor se vydáme hledat Takona, do té Malé kotliny, kerá se nachází v Delberských hvozdech a pak se uvidí, kam se vydáme nechat ukout meč na to mrchu. Povím a pokrčím rameny. Jo ty hory jsou hnusní nemám je rád a navíc ani tenleten průchod není tak docela v pohodě. Povím a dál si hraji s dýkou. Hmm byl jsi někdy v těch hvozdech? Assien. |
| |
| Skupina 1, jeskyně Podívám se na Zana a pokrčím rameny. Dlouho jsem se toulala po světě. Ani nevím, kde jsem všude byla a kde ne. Svět je složitý a já se v něm ani nechci vyznat. Někdy je to tak lepší. Zašeptám a znovu pokrčím rameny. A ty? Jakto, že to tu všechno tak dobře znáš. |
| |
| soukromá zpráva od Gaul pro |
| |
| Skupina 1, jeskyně Ano je složitý a nebezpečný. Povím a pokrčím rameny. No jsem zloděj a dost jsem toho prošel, tady těmahle horama jsem procházel a v patách jsem měl stopaře..to si je člověk zapamatuje. No pak jsem navrtil dost měst a ve většině z nich by se našlo pár lidí, počínaje cechy a končeme šlechtou, kdo mě nemá moc v lásce a já nevím proč. Zasměji se. No musel jsem se nějak dostat z jednoho do druhého. Prostě mám zajímavou práci, že ? Eruvande Zeptám se zlodějky a podívám se na ní s úsměvem. Pak se zase začnu hrát s dýkou. Ty i já jsme toho tost prožily, ale já mám svojí hlavu, jak jsi mohly vidět a ta mě čas od času dostane do potíží. Povím potichu a podívám se na Assien. A poprvé za svůj život začnu přemýšlet, jestli jsem si neukousl moc velké sousto. A jestli se jím nezadusím. |
| |
| u jezera když se ke mně blíží ork tak nehnutě stojim pak posloucham co vypráví pak jen sleduju jak ten skrček mi bere kopí a posloucham ho se na něj otočim a kouknu na něj "co si to ti jeden skrčku o sobě myslíš aby si neskončil jako večeře"pak se podívam na orka "mě se bojovat ted nechce já se jen bránim kdyby si něco chtěl províst ale pokud nechceš tak to je tvoje věc ale pokud chceš tak já sem ted bezezbraně tak můžem dát přátelskej boj bezezbraní pak" pak znovu kouknu na skrčka a řeknu "s tebou si to ještě vyřídim a vrat mi to kopí"a hned mu ho vytrhnu z ruky "běda jestli mi ještě jednou šáhneš na nákou věc tak blbě dopadneš" a koukam na ty dva |
| |
| skupina 1-jeskyně Jelikož se zdá, že nikomu není příjemné, když mu něco stále brebentím do ucha, cestuji sám. Někdy se kutulálím mezi nohama ostatních (takže se klidně může stát že o mě někdo zakopne) nebo poskakuji vpředu a hlásím co se děje. Při takové činnosti si všechno prohlížím a sebemenší výstupek a prasklina mě přitahuje, jako kov magnet. Úžasné. Já vás nechápu, jeto tu děsně fajn. Víte jak staré to tu může být? A kolik legend to tu naplňuje? Kolik statečných lidí zde zemřelo a co všechno tu mohlo žít? u jedné klikatící se praskliny mířící až k tmavému stropu se zastavím a užasle na ní hledím V těchto stěnách by se daly vyčíst dějiny....úžasné, úžasné,úžasné. Kdybych měl ruce, tleskal bych radostí zachechtám se a valím se dál s družinou, která je krom Assien a Zana neobvykle tichá.... pak něco uvidím před námi a hlasitě, tak hlasitě až to vyděsí i mě zařvu STÁT! nepochybuji o tom, že když taková lebka zařve s plných plic, všichni se zastaví. Překutulálím se dopředu. Přes cestu totiž běží ohromný pavouk. Neumí někdo pavoučí řeč? určitě je moc zajímavá, třeba by jsme se ho mohly zeptat jak se pletou sítě.... nadhodím s výrazem naprosté idiocie. |
| |
| Kouknu na trpaslíka který mi přivítal. Taky zdravím. Povím trpaslíkovi. Budu jen rád když se tady budu moci najíst a napít. Klidně ti pomůžu nějaké ty ryby chytnout. Pohlédnu na může s kopím. Ty se semnou chceš být?? Zakroutím hlavou s úsměvem na tváři. Má docela odvahu to se musí nechat ale jinak nevim. Hodím si sekery zpět na záda a následuji trpaslíka. Mé jméno je Grom Hellscreem. Představím se trpaslíkovi a pořád ho následuji. |
| |
| U jezera Pak ti tedy Grome Hellscreeme vzdávám čest. Já se jmenuji Dug°folden. Odpovím s malým zaváháním, protože mě vyruší Gaul. Oči se mi zabodnou do pytle hoven, který mi vyhrožuje. Podle tvého chování asi nechápeš, že pokud k tobě jde jakýkoliv tvor tváří tvář a nemá vytasený meč či jiný ostrý předmět připravený na boj, tak asi nebude mít chuť tě zabít. K tomu ''skrčkovi''. Mírně se odmlčím, a pak pokračuji. Už jsem ti říkal, že tvůj medvěd má pěknou kožku na kabelky. Silně se pousměji a rozmáchnu se rukama. Obchod je obchod. A slova tvého vyhrožování jsou pouze kupa sraček, které by nevzala na vědomí ani stoletá bába na vozíčku. A tvoje proměna, k té se ani nebudu vyjadřovat. Ještě se tě leknou nějaké malé děti, Gaule, a to bych nebyl moc rád tebou. Takový lov na monstrum je pěkná řež. Otočím se na Groma. Prosím, pojď za mnou, Grome. Dobrácky se mi rozšíří oči, a pak se otočím. Šáhnu si na svoji dýku, kterou musím požít na výrobu nové harpuny. |
| |
| u jezera Jdu za Dugem. A když poslouchám ty dva a jejich narážky jeden na druhého jen se tomu směji. Co vy tady vůbec děláte nebo kam jdete?? Zeptám se Duga |
| |
| u jezera sleduju Tpaslíka "ti toho o životě ještě dost nevíš příště dopadneš špatně a běda jestli se mejch věcí nebo Drobka dotkneš dopadne to stejně"pak na Groma"tisi stim začal a bít se mi ted moc nechce mimochodem já sem Gaul atodle je Drobek" po chvilce si sednu zpět a pustim se zas do další ryby a tu poslední dam Drobkovi |
| |
| u jezera Já jsem Grom Hellscreem. A začal jsem si jak?? Tím že jsi na mě vytáhl kopí hned co jsi mě viděl a že jsi mi hned nabízel bitku?? Aha tak jestly jsem si začal já tak promin. Rozesměju se. Otočím se zpět na Duga a čekám co vyrobí za harpunu a skusím mu nějak pomoci. |
| |
| skupina 1-jeskyně Podívám se na lebku a zavrtím hlavou. No asi mám jiný myšlení, ale mě je docela jedno kolik lidí tu zemřelo, pokud já nejsem jeden z nich, a hmm legendy, možná jsou zajímaví, ale co když tu není nikdo kdo mi je poví. Povím a pokrčím rameny. Zasměji se. Pavoučí řeč?? Co tě to napadlo..a když jsme té minulosti..ty tu jsi z nás nejstarší. Tak co kdyby, jsi nám něco povídal ?? Třeba jak sis žil…Nebo tak, prostě něco z dějin. Povím a povitáhnu obočí. Zelná čepel se jen ta vznáší ve vezduchu. |
| |
| jeskyně- skupina 1. Ještě chvilku poskakuji za pavoukem, než se přede mnou schová v nějaké škvíře a pak začnu poskakovat v úrovni Zanových očí a poskakuji jaksi pozadu. Vyprávět o sobě? To bude trošku složitější...ano, žiju již dlouhý život, ale nepřišlo mi důležité si pamatovat detaily jako je můj věk a tak...pamatuji si pouze zajímavosti.....Většina je docela drastická a nepříjemná. Žil jsem- tedy po své tragické smrti, kdy jsem byl zabit, jako nějaká důležitá osoba na hřbitově, kde spaly mí předkové. Mým prokletím bylo, že jsem klid v hrobě nikdy nenašel. Zkoušel jsem si tam i strávit několik nocí, pod hlínou, ale bylo to takový nepříjemný, tichý a docela i dusný...Nikdo semnou z rodiny nemluvil, tak jsem se vypravil do světa...Mno...Jak že se živý taková lebka? Když zrovna neutíkám před bandou ničemů, co mě chtějí jako trofej, vysedávám v knihovnách kronikářů a třeba jim radím něco o minulosti a tak.....Párkrát jsem poradil i ve válce a má rada přinesla výkon hodný královského ocenění, ale kam bych si ty cetky dal... vyprávím to velmi živě a očka mi rudě září. Můj hlas je až přehnaně napínavý Pak vyskočím Zanovi na rameno To je pohodlnější, pokud tě příliš nezatěžuji zatočím se a hledím před sebe. Musíme vypadat velmi pěkně Zane, jako dvouhlavý stín. To musí být prima. tak mě napadá, jestli- když má někdo dvě hlavy, tak se mezi sebou ty dvě můžou hádat a kousat do sebe....chmmm až strašidelně cvaknu zuby, kousek od Zanova ucha a uchichtnu se Ty pak po takový hlavový rvačce musí vypadat...Jo....Mno...co ti o sobě ještě můžu říct? Sám nevím...lepší by bylo, kdyby ses přímo zeptal na něco...konkrétního... |
| |
| jeskyně- skupina 1. Poslouchám lepku, le než stihnu něco povědět tak se mi usadí na rameni. No asi je zbytečné ti odpovídat co. Povím s úsměvem. Hmm no víš jak by to vypadalo ?? To poznáš až mě kousneš doopravdy, tak ti titiž pomůžu dolu, a to se ti líbit nebude. Povím a zvednu se a podívám se na zbytek skupiny. Tak co jak se vám líbí dvouhlavej zloděj ?? a bacha vydím všechno.. Povím a zasměju se. Hmm nechceš se otočit dozadu ?? dopředi totiž vidí moje původní hlava víš. Zeptám se ho a rozesměji se. Hmm nebo nechcete se mé hmm dost staré hlavy na něco zeptat ? |
| |
| jeskyně, skupina 1. -dvouhlavec Upřímně se zasměji podivně dětským smíchem. Líbíš se mi. Kdybych byl mezi svými v takové situaci bych tě někam kousl, ale vy máte asi trošku jiný zvyky na povel se tedy otočím a dívám se na družinu jdoucí za námi No, je to tu už docela nudné, samá stěna, všude tma při těch slovech rozsvítím oči a oslním tak lidi za Zanovými zády Hupsa, pardon omlouvám se honem a přetočím hlavu k Zanovo uchu, které začnu pod světlem očí bedlivě zkoumat Máš v uchu takovou docela pěknou pavučinu a v ní romantické pavoučí hnízdečko....Docela originální, musím říct světlo se i semnou otočí zase kupředu Pověz mi něco o sobě....například...například příklad toho co bylo v tvém životě v poslední chvíli zajímavé... žádám a už v této větě zazní napjetí hodné dobrého posluchače. |
| |
| jeskyně, skupina 1. –dvouhlavec Usměji se. No tak se koukni do předu a to pavučinu tam nech. Povím se smíchem. Co zajímavého ? No a co zajímavé pro někoho kdo je sto nebo kolik let po smrti ? Zeptám se ho a podívám se zase po ostatních. A zelená dýky se mi zase vrátí, do boty. A nebo co by zajímalo vás, přátelé? |
| |
| 1 skupina- jeskyně, dvouhlavec Jelikož jsme hlavními aktéry a zbytek se netváří moc hovorově, začnu ihned s prvními otázkami, jako bych tu byl se Zanem sám Zajímavé? pro mě je všechno zajímavé...Třeba nějaké zajímavosti o něčem zajímavém.... dívám se na cestu a pak se podívám pod nohy svého nositele Se mi zdá, že to vůbec neubývá, chtělo by to nějakej východ. Jdeš ty vůbec? nebo stojíš na místě evidentně odskakuji od tématu naprosto normálně Svět je plný zajímavostí naváži na téma zajímavé A tím spíš i v životní zajímavosti...A já bych se třeba zajímal...Jo, láska...jak v posledních letech probíhá u lidí láska, seznamování, vášnivá noc a tak? nevině se zazubím, jak to dokáže jen lebka Chci jen porovnat dobu kdy ještě tahle stará lebka seděla na nějakém krku a tu vaší dobu...Tak co mladej? |
| |
| Jeskyně Ještě jsem si prohlížela oltář a mrtvého skřeta, když začala debata mezi Zanem a Alfrédem. Následovvala jsem tedy ostatní zpátky ke vchodu do jeskyně. To jsou, ale blázni s těmahle se nudit vážně nebudu. Teda já se nenudim nikdy to myslím obrazně. Pomyslím si a posadím se u stěny na svůj plášt. Co jsi vlastně dělal před svou smrtí? Neudržím svou zvědavost a položím Alfimu otázku. |
| |
| skupina 1, jeskyně Chvíli se dívám na Zana s Alfim. Pak se tomu začnu hrozně smát. Vy jste tedy dvojka. Zvlášť ty Alfi. A seš taky hrozně zvědavej. Povím se smíchem a tak se trochu uklidním. Tak vášnivá noc jo? To jsou mi tedy věci. Dopovím provokativně a zvědavě začnu poslouchat, co Zan na to hodlá odpovědět. |
| |
| skupina 1, jeskyně Zasměji se. Ne Alfi nikam nejdu. Povím a pomalu se posadím. Tak láska, by tě zajímala.. No o jednu jsem přišel, asi před rokem, ve městě Joter, vlastně to byla jediná žena co dokázal to, že jsem byl delší dobu na jednom místě. Povím a podívám se na její Assien. Ale to víš, že jo drahoušku. Copak by tě zajímalo ? Zeptám se provokativně a povytáhnu obočí. Pak se vrátím k vyprávění. Byla naděná a její havraní vlasy, když jí vlály ve větru, a když se na mě podívala..Stačil jí jeden pohled a věděla vše. Povím a pak si povzdechnu. Ale všechno končí, pokaždé, když si vzpomenu na tu noc, na noc kdy jsem dostal tu zatracenou zelenou dýku, ale radči, bych aby, žila její majitelka. Právě jsem odcházeli z města, ale do cesky se mám postavil, jeden místní cech, no byli 4, ale to by šlo, ale z druhé strany se k nám blížil mág..ona si vzala mága a vykoupila můj, život svým, na konec ho zabila, ale ona zemřela s ním. Já jsem mezi tím bojoval o život a hlídal jí záda, tři jsem dostal, a jeden má na obličeji jizvu. Ten utekl a pořád je v joteru, a chce mě zabít, za smtr jeho bratra mága. Tá noci mi dala, tu dýku, dýku. Co mi už párkrát zachránila živit..No a nalákala na mě její sestru, co mi dávala za vinu její smtr. Pak pokrčím rameny a smutně se pousměji, a z boty vytáhnu, zelenou čepel a sa zajitřením jí zabodnu do skály za svími zády. A koukej, tak, alepoň chvíli zůstat, zelenko. Poručím dýce. No a vlastě před pár dny, jsem si povídal s bohem. Povím a zasměji se. Ak co chcete, ještě něco vědět ? |
| |
| jeskyně- skupina 1. Nejsem dvakrát nadšený z toho, že si můj nosič sedá. Mnohem zábavnější je držet a balancovat na jeho rameni, když se za chůze tak zvláštně klinbá Cosi tiše zabrblám a když je příběh dopovězen (poslouchám a slintám při každém slově) , doskáču pod dýku a vznesu se na její úroveň a pečlivě zkoumám každou její křivku a dokonalost. Krásná zbraň zašeptám při tupém dopadu a přikutulálím se před Zana, který se stal jakýmsi vedoucím naší družinky Podívám se hluboko do Zanových očí a náhle se může zdát, že i já mam hnědé, přátelské oči. Ale jde jen o okamžik A krásný příběh ještě chvilku si ukládám příběh i z dýkou do paměti a pak se podívám po dívce, Assien, co se také drobně připojila Zvědavost je to jediné co mi zbylo…..A když už jsme v tom, jaký je tvůj příběh lásky? o tomhle se jednou bude psát, to sám zajistím |
| |
| skupina 1, jeskyně Posadím se blíž k Zanovi s Alfim a poslouchám dál. Jenže její sestra už taky nežije. Podotknu po chvíli a pokrčím rameny. Když se nakonec Alfi zeptá na můj příběh, tak se začnu smát, div nepřepadnu dozadu. Víš. U mě je to trochu jiné. Odpovím mu. Sundám si plášť a ukážu Alfi, jak mám přes celá záda vytetovaného vlka ve skoku. To on je moje láska. Nikdo jiný a ani nechci, aby to bylo jinak. Jistě by ti i Zan mohl povědět o jeho mnohých způsobech. Samouzřejmě z té horší stránky. Dopovím trochu provokativně a zadívám se na Zana. Pak si vzpomenu na náš zážit a znovu se zasměju. Tentokrát spíš víc pobaveně. |
| |
| skupina 1, jeskyně Podívám se Alfimu do očí a usměji se. Jo je hezká, a taky nebezpečná. Povím a podívám se na jílec dýky. Pomalu se kouknu na záda Assien. Jo Alifi její sestra, už nežije assien jí podřízla krk. Vzpomenu si na to setkání. Pak se zmíní o mém setkání s jejím bohem a jen se lehce usměji. Jo ten fešák se dvěma Vláma co nemá rád zloděje, hmm už si vzpomínám. Povím provokativně a pousměji se. No trošku, jsem si sním..hmm povídali, no a on mi vsolil jednu věc, a je dost výmluvný, když příjde na povídání co se týče toho, co se mu nelíbí. Pousměji se. Prostě byl to zajímavej zážitek. Povím s úsměvem a podívám se po Assien. Její láska patří jen jemu. |
| |
| jeskyně- skupina 1. Vy zatěkám pohledem (otočím hlavu) k jednomu a pak k druhému Se znáte už z dřívějších časů, že?....člověk a do toho pojmu zaobírám i elfy, trpaslík a jim podobní, jsou děsně zajímaví....V cítění v chápání věcí.... opět si obraz vlka vryji do paměti Kdysi, jsem také míval tetování, ale už ani nevím kde a jaké a jak prostředí mi najednou přijde hrozně nepřátelské a temné, uvědomím si, že v předchozích mých tazích nezasáhl žádný humor, což mě samotného šokuje. Vyskočím ke stropu, až se od něj odrazím a dopadem zaduním o podlahu Au pípnu a zavrtím se, abych se trochu oprášil Hmm mumlám a dívám se k temnému stropu Důlek jsem tam sice udělal, ale východ tudy nevede zadívám se na své společníky, jestli pochopil to co by pochopit měli Půjdeme? A po cestě mi můžeš připomenou Assisien jak se takové tetování dělá pravím, aby bylo vše jasné |
| |
| skupina 1, jeskyně Neměla se tě snažit zabít. Já jsem jí říkala, ať toho nechá. Jenže když mě neposlechla. Začnu se bránit při poznámce, že jsem její sestru vlastně zabila já. A pokud jde o Maugrima. Možná by ses taky k němu choval stejně. I když jsme si jen nevinně pohrávali. No. Ale to už asi nebudeme raději řešit. Jen prostě bere nějaké věci jinak. Vysvětlím a trochu se začervenám. Raději se podívám na Alfiho a usměju se. Je to už hodně dlouho, co mi to dělali. A navíc, neumim otočít hlavu jako právě ty. |
| |
| skupina 1, jeskyně Usměji se když se podívám na Alfiho. Hmm no možná jo, někdy do zkusím. Jo budu se snažit, ale hezky jsme si pohráli. Povím a pokrčím rameny. No každopádně mě přesvětčil. Povím a pousměji se. Hmm jsem zvávej, kdy ho uvidím příště. hmm někdy mi o tom povíš víc..ale proč nemá rád zloděje? |
| |
| skupina 1, jeskyně Podívám se na Zana a pokrčím rameny. Není to tak, že by je neměl rád. Jen nemá rád určité věci. Víc nevim, co k tomu říct. Odpovím mu a začnu si upravovat místo na spaní. Po chvíli přřes sebe znovu přehodím plášť a lehnu si. Raději už půjdu spát. Dřív než něco odněkud vyskočí. Radši budu spát, až se mě to bude chtít sežrat. Přeju všem dobrou noc. Povím všem a konečně zavřu oči. |
| |
| jeskyně-1 skupina AHA! vykřiknu, že jsem tím až mohl Assien trvale probudit My tu budeme spát...úplně jsem zapomněl, že to vlastně vy potřebujete... dodám už o dost tišeji a posadím se Zanovi na nohu Ty budeš zase ponocovat? Abys nebyl vyčerpanej až zejtra budem zase bloudit tvou a je tu taky zadívám se na loužičku pár coulů od nás Vlhko cosi zamumlám a v bezpečné vzdálenosti od všech, ale tak nějak ve středu z ničehož nic, přímo na kameni vzplane hřejivý ohýnek Hned to vypadá útulněji nemyslíš? tiše zamlaskám Ještě mi tu však něco chybí... skoro to vypadá že něco hledám. pak se však znovu pohledem vrátím k Zanovi No ovšem! To víno.....nenašel bys ještě kousíček? |
| |
| jeskyně-1 skupina Ne Afi dneska ponocuje někdo jinej já jdu spát. Povím mu a opřu se o stěnu a zavřu oči. Jo kdo si vezme hlídku ? Zeptám se jich a se zavřenýma očima čekám na opověď.. |
| |
| Jezero-skupina 2 Pomalu blížící se elfka najednou zarazí a chvíli si vás nedůvěřivě prohlíží, její zkoumaví polet, přiletí každého z vás, a pak se pomalu vydá k vám, ale pak najednou jako by si to rozmyslela prudce změní směr a vydá se jen bůh ví kam. Pomalu, ale jistě se na kraj snáší noc, obloha je jasná, do pomalu padající noci svítí jako maják rozdělaný ohníček. |
| |
| Jeskyně - 1.skupina Otočím se na Zana a konečně odvrátím pohled od oltáře. Já to vezmu Zane. Nejsem unavenej a nechce se mi spát. Nějak to s Alfim vydržím a pohldám nás. Usměju se a popojdu k němu a k Alfimu. Co Alfi, budeš mi zase vyprávět nějaké zábavné příhody z tvého života? Zasměju se a pokusím se v jeskyni navodit aspoň trochu dobrou náladu. |
| |
| jeskyně-skupina 1. hobrou a pokojnou hlídku Deri. Povím ještě než se odeberu do říše snů, abych nabral, noví síly na další cestu. |
| |
| u jezera skupina 2 Dojim své ryby poté vztanu a řeknu "tak pod dem k ohni" a poté se vydam směrem k ohni Drobek de vedle mě. U ohně se posadim "tak kam zejtra vyrazíme" |
| |
| jeskyně- skupina 1 Jelikož se zase nikdo nemá co říct, začnu mluvit já ... Zítra by jsme měly najít východ uzavřený prostory už mě dost unavujou. Jednou jsem se celý rok prokousával hlínou na svobodu a tak mam trošku z takových prostorů hrůzu a opravdově se zachvěji. Když se Deri přihlásí k hlídkování a vybídne mě k příběhu, napadne mě pokračovat právě v tomto Víš příteli odkutulálím se přímo do ohně, abych zaujal jako vypravěč nejenom příběhem, ale i vzhledem. K tomu všemu se mi ještě i rozpálí oči a tak to vypadá že plameny vlastně vychází ze mě. Náramně si to užívám a vyprávím Naštval jsem takovou dvojici obchodníku co neměla moc velký smysl pro humor. Kouzlil jsem peníze a nechal jsem je, aby se pořádně zchlastali a poctili mě jako mě teď poctíváte vy posloucháním významně se odmlčím a otočím se zase na někoho jiného z družiny a pokračuji tajemným, chraplavým hlasem: Jak jsem mohl tušit, že chtějí opravdové peníze? Zastihli mě poněkud nepřipraveného, když jsem se snažil vykoupat v korytu pro koně. Topili mě tak dlouho, až mě opravdu pořádně umyli- kdyby semnou někdo hodil, určitě by ve mě zažbluňkalo. Pak řekli cosi o tom- že když mě zasadí tak třeba vyrostu v člověka. Tupci, vůbec nevěděli, že takhle to vůbec nefunguje...Myslel jsem si, že to byl vtip a že se vrátí pak hrozivě zavržu zuby a spodní čelist trochu povystrčím Ještě teď tam možná mam kousky hlíny zamumlám. |
| |
| U vody Dořežu poslední harpuny a podám je Gromovi. Tak hele, tady máš pět harpun a prosím, zkus ulovit nějakou tu rybu. Vím, že máš cvičené oko bojovníka a sílu, která se vyrovná 5 mužům. Ale prosil bych, aby jsi neházel naplno. Potřebujeme, aby z těch ryb taky něco zbylo. Takže můžeš začít. Ustoupím a čekám, až začne lovit. |
| |
| Jeskyně - 1. skupina Přehodím kolem sebe plášť, opřu se o skálu a přivřu oči. Zaposlouchám se do rozhovorů, které se vedou kolem mě. Užvanění.... Taky by někdy mohli držet hubu! Už mě ty hory štvou! To není prostředí pro mě! Myslím si ublíženě. |
| |
| u jezera Vezmu si harpuny od Duga. No pokusím se něco ulovit ale já ryby nikdy nelovil já když jsem měl hlad tak jsem vždy zabil nějakého medvěda nebo tak Kouknu do vody a když vidím rybu namířím a hodím po ní harpunou. Ale zvyklí při lovu používat sílu tak jsem se sice trefil do ryby a rybu jsem hodem přepůlil na půl. No to se moc nepovedlo. Hodím po druhé a náhodou jsem rybu ulovil. Na třetí pokus jsem se netrefil. Házím po čtvrté ale opět žádný zásah. Až na popáté jsem trefil rybu ale docela malou. Otočím se na Duga No tohle nebude pro mě. Půjdu do lesa něco ulovit. Podám Dugovi dvě ryby a ze zad si sundám sekery a jdu do nedalekého lesa. |
| |
| U jezera Lehce pousměji nad Gromovými slovy a odpovím mu. Musím uznat, že máš pravdu. Kdo by se najedl z kostí a kůže. Hele, když mi doneseš pěkný kousek, tak ti slibuji, že připravím takové koření, že se z toho posereš. Hodím ryby před Gaulova medvěda a začnu něco smíchávat a ohřívat na ohni. |
| |
| u jezera kouknu na Duga a řeknu "tak dík ale to si nemusel my sníme tolik věcí" a vemu si jednu z tich dvou ryb a Drobek se pustí do druhý"jo a mimochodem já příště náký ryby ulovim asi to bude jednodužší" říkam po chvíly jezení a po svých slovech se zaspustim do ryby |
| |
| v lese Opatrně chodím po lese a rozhlížím se po něčem co by se dalo ulovit. Najednou spatřím vlka. To bude ono maso z vlka už jsem neměl dlouho. Pomyslím si a potichu a opatrně se plížím k vlkovi. Pak vezmu jednu sekeru a hodím ji přímo na něj. Skušenosti z bojů my pomohly a vlka jse hodem sekery zabil. Dojdu k němu vytahnu sekeru a obě si hodím zpět na záda. Vezmu vlka hodím si ho na rameno a jdu zpět k jezeru. u jezera Přijdu zpět k jezeru a rovnou si to namířím k Dugovi. Dojdu k němu a k nohám mu hodím vlka. Tak tady je ten slíbený úlovek. Co sním ted uděláme. Myslím jestly ho stahneme s kůže a pak upečeme nebo jak?? Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Gaul pro |
| |
| U jezera Poté co zmizí ta elfka tak se otočím na ostatní a všimnu si, že si kluci našly kamaráda. Příjdu k ním a přátelsky se na Groma usměji. Mi se ještě neznáme. Já jsem Xenia. Představím a pozoruji co to vyvádí. Snad tenhle ork nebude jako ten poslední. Naskáče mi husí kůže při té vzpomínce. |
| |
| u jezera Prohlédnu si Xenii a usměji se. Zdravim, Já jsem Grom Hellscreem. Představím se. Zatím jsem se nedozvěděl co tady tahle skupina vlastně dělá nepovíš mi to?? Zeptám se |
| |
| U jezera Usměji se. Odpočíváme tady. Řeknu jako by to bylo úplně normální. Potkaly jsme se před pár hodinami v lese při potyčce se skřety. No, jak tak vidíš rozhodli jsme se že máme podobný směr. Kdo ví co bude dál? |
| |
| Aha a tak se zeptám takhle kam máte namířeno když máte stejný směr?? Usměji se při otázce. |
| |
| U jezera Zasměji se. Měli jsme namířeno sem, k jezeru. Ted jsme se tu rozhodli utábořit a co bude ráno, se teprve uvidí. Znovu se pobaveně zasměji. |
| |
| u jezera No tak dobře. Jsem tedy zvědavý co bude ráno. Povím a lehnu si na zem do trávy. |
| |
| u jezera já poté co dojim ryby tak stále sedim na místě kde sem seděl a jen sleduju dění a při té drbu Drobka |
| |
| Ráno Skupina 1.- kdesi v Mlžných horách. Tichá a poklidná noc, se pomalu rozplyne vás začne vítat další den v těchto nehostinných horách. Do nového dne vás uvítá, pomalu se zdvihající mlha, a klapot vysokých bot a kameny hor a hlasy v jazyku jemuž nerozumíte… Někdo prochází kolem vaší jeskyně, zřejmě tlupa střetů, ale co dělá tak daleko v horách ? Skupina 2.- Na břehu jezera. Noc se změní v mlhavé ráno. Celé údolí, jako by bylo zahaleno do bílého mlhavého pláště, je to nádherné, ale chladné ráno, ale mlha se pomalu zvedá a je více než zřejmé, že bude nádherný a slunečný den. Den, jako stvořený pro cestu, ale cestu kam ? |
| |
| u jezera když se udělá ráno tak se zvednu a protánu kouknu na Drobka"dáme snídani ještě asi rybu co zas díl je mít nebudem" poté vemu kopí a vběhnu do jezera |
| |
| Ráno v hnusný jeskyni Pomalu se probudím, z toho stavu co bych jen stěží nazval spánkem a co nezaslechnu nějaký hlasy a u dusot bot. Co to kruci je..kdo ještě chodí po těhletěch bohem opuštěných horách..no teda skoro opuštěných. Dodám v duchu, jakmile si vzpomenu na svůj pokec s bohem vlků. Podívám se po ostatních a potichu se vydám ke vchodu a stuhnu když kolem vchodu do jeskyně projde skřet, ale dovnitř se nekoukne. Potichu se otočím a naznačím těm co jsou vzhůru aby se vydali potichu hlouběji do jeskyně. Co tu dělají ? A ostatní se vydám potichu budit....A začnu Assien. Máme společnost, musíme hlouběji. 3pitnu když ji budím. |
| |
| u jezera Když jsem si tak lehl na zem do trávy usnul jsem a probudil jsem se až ráno. Vypadá to že bude docela krásný den jen jsem zvědavý kam se půjde. Pomyslím si. Vstanu protáhnu se nějak mi ani chlad nevadí a jdu se opláchnout k jezeru. Pak se vrátím zpět na místo kde jsem spal a ještě se na chvíly natáhnu než se vzbudí ostatní. |
| |
| Ráno v jeskyni Spokojeně spím po dlouhé cestě a už mnoha zážitků, přesto že jsme stále jen na začátku. Po chvíli mě někdo začne budit. Když si konečně uvědomím, že je to Zan a co mi to vlastně říká, tak jsem okamžitě vzhůru. Pohled mi sklouze na vchod jeskyně. Nesnášim skřety. Co ty tu vlastně dělají? Pomyslím si a naznažím Zanovi, aby pokračoval dál v buzení ostatních. Potichu vstanu a přikrčím se. Dál se dívám na vchod jeskyně a dávám pozor, jestli se skřeti k nám moc nepřibližují. Tím kryju Zanovi záda a nemusí se zabývat stálým otáčením ke vchodu. |
| |
| Ráno v hnusný jeskyni Potom co vzbudím Assien dojdu k Derimu a zacloumám mu ramenem. A položím si prst na rty a ukážu ke vchodu a zavrtím hlavou. A vydám se dál budit své společníky, pomalu probudím Aryan a pomalu jí probudím a naznačím jí aby byla potichu a dál jdu budit své prátele jako předposlední probudím Eruvande. |
| |
| Ráno v jeskyni Z klidného a bezesného spánku mě vzbudí Zan. Máme náštěvu! Něco k odreagování! Pomyslím si, když vidím Zanova gesta. Potichu vstanu, seberu si své věci a potichu jdu hlouběji do jeskyně. Cestou koukám po svých společnících. Nijak nespěchám. |
| |
| skřetí budíček 2 skupina Hned jak mi za sebou několikrát spadne pant, přestanu vykládat zažitá dobrodružství nemožných a neskutečných nebezpečí, jevů a zjevů a tak nějak se zasním. Samozřejmě že to není spánek i když když někdo sní, může se mu zdát i sen a já se do toho svého opravdu krásně vžívám. Bylo to v zimě, musel jsem si prokousávat cestičky. pak jsem takhle potkal partičku skřetů. To byla věc. tedy já pro ně. Dopravili mě do tepla svých zatuchlých jeskyních, posadili na trůn z kostí a hostili mě brouky, krysami a docela dobrým vínem s příchutí tuku. Rozplýval jsem se, odpočíval, radil jim svá moudra.... -Hlasitě klapnu čelistí, když je krásné snění přerušeno. Zbystřím, jelikož se mi zazdá, že minulost mě dohnala a chce se stát skutečností. Chci se rozkutulálet ke skřetům a stát se znovu jejich panovníkem, ale všichni ostatní z družiny jsou proti Jsou to mí poddaní. Utekl jsem jim a tak mě sem přišli hledat ani ta působivá věta nepomohla. Povzdychnu si, mávnu nad tím zubem Beztak u nich mělo všechno příchuť hniloby a tuku, tak jo, jdu s vám. Potřebujete někoho kdo na vašich tvářích udrží úsměv tiše se rozchechtám a valím se v popředí družiny dál. |
| |
| Skupina 1 - jeskyně Potřepu hlavou, abych se probudil, trochu se začervenám, že jsem nakonec spánku opravdu podlehl a nechal si zdát o krásných dívkách, které kolem mě jen tak s úsměvem poletují. Kéž by sny mohli být skutečné. Při letmé vzpomínce na sen se mi na tváři na zlomek vteřiny rozhostí blažený úsměv, pak si ale uvědomím, že na mě Zan naznačuje, abych byl zticha. Ohlédnu se směrem ke vchodu jeskyně a ve stejném okamžiku držím svůj gleiv. Skřeti? Co ti tu dělají? Odpověď na mou myšlenku se mi dostane hned, když promluví Alfi. Tiše se zasměju nad skřetí tupostí a dl tiše pozoruji skupinku, co bude dělat. |
| |
| U jezera Po seznamovacím a poměrně zajímavém večeru usnu u ohně s ostatními. Ráno mě probudí první paprsky slunce a já se vzbududím. Všimnu si, že se pár osob již probudily. Dobré jitro. Tiše pronesu a vstanu. Poslední dobou je každé ráno až moc chladné, už mi to začína vadit. Obleču si plášt a dojdu si k jezeru si opláchnout obličej v ledové vodě. |
| |
| U JEZERA po chvíly co vběhnu do jezera kus odplavu a párkrát se potopim a po chvíly mam přes půl kopí napícané ryby s kterými doplavu na břeh kde vylezu z vody oklepu se a řeknu " kdo chce rybu at si nabídne" poté vemu 4 ryby zbytek necham na kopí opřené o strom a s timi svými rybami du k Drobkovy dvě mu hodim na zem a řeku " dobrou chut kamaráde"a pustim se do svých dvou ryb |
| |
| soukromá zpráva od Gaul pro |
| |
| soukromá zpráva od Život pro A ne že všechny pokoušeš:P |
| |
| soukromá zpráva od Gaul pro |
| |
| V horách-skupina 1. Po nějaké době, kdy jste zticha a hlouběji v jeskyni, se krory pomalu utíší a nakonec uplně zmiznou... Ti co byli venku přešli. U jezera Po tom co se vykoupete, najíte, nebo co jste po ránu dělali se vydáte na další cestu, jdete proti proudu řeky co se vlívá do jezra. Pomalu se blížíte k horám. |
| |
| Hory.skupina 1. Chvíli dedím v jeskyni, a naslouchám. že by se mi to zdálo ne..nedá. Pak se pomalu zvednu a podívámm se na ostatní co tam jsou semnou. Hmm no tak se asi pohneme ne ? Pomalu se vydám ven z jeskyně. A pak dál na cetu těma horama co mě už štvou. |
| |
| Hory, skupina 1 Chvíli naslouchám a trochu si i oddechnu. Konečně vypadli. Pomyslím si a vydám se pomalu za Zanem. Dívám se ale přesto okolo, zda nezahlédnu něco podezřelého. Nenávidím skřety. Povím si sama pro sebe znechuceně. |
| |
| jeskyně, skupina 1 Když skřeti zamíří pryč, cítím lehké zklamání a zároveň bych vykřikl. Ale musím pevně držet zuby u sebe a tak se přemůžu No tak pokud ještě někdo další nepřijde na návštěvu, třeba obří kachna či drak, tak můžeme vyrazit a začnu se svítícíma očima poskakovat kupředu To mi připomíná, můj přítel čaroděj mě jednou v kachnu začarovat chtěl. Ale kouzlo jaksi nevyšlo a zaklel mě v křečka. je to strašný mít mozek velikosti hrášku, ale ta přeměna byla úžasná, bylo to nějak takhle prudce se otočím k družině čelem takže je začnu oslňovat a se zubatým s úměvem začnu poskakovat, cosi mumlat. Náhle pohled mých očí zčerná, pak zrudne a vyletí mi z nich ohnivá koule. Ajta pardon, dal jsem špatnej důraz na slova omluvím se rychle a radši jdu zase svítit studeným světlem. jestli někoho popálím, jsem připraven utýct a svést to na výbušnou povahu té postavy. Protože jsou tu určitě plyny. Návalem vzteku a horka do tváří postava začne být magnetem na oheň a ...vlastně jsem za to já ani nemohl...Takže mi nikdo nic nemůže vyčíst. |
| |
| Cesta těma děsnýma horama. Pomalu jdu dál a musím se usmát, když zaslechu alfiho. Hmm a jak jsi vypadal co ? A proč si tě nědal, jan jako rekvizitu ? Zeptám se s úsměvem. nemám rád tu střetí sebranku. A co tu vubec dělali ? Povím po chvilce. A podívám se na ostatní. |
| |
| Skupina 1 Konečně smradi, vypadli! Vyjdu ven z jeskyně a vydám se za ostatními. Ta lebka, furt jen žvaní! Nenápadně se přiblížím k lebce a jakože omylem do ní kopnu až se odkutálí o pět sáhů dál. Och, promiň jsem tě neviděla. Trochu se zasměji a vyndám jí z ďůlku, kde se zasekla. |
| |
| Skupina 1 Pozorně sleduji vchod do jeskyně. Nechám skřety skřetama a otočím se na Eruvandu, která právě omylem odkopla Alfiho kamsi do díry. Zasměju se. No asi bychom měli pokračovat v cestě. Nemá cenu tu postávat, co vy na to? Lehce se usměju a vstanu, abych protáhl. |
| |
| v díře Má omluva asi nestačila, jeliož náhle pocítím něčí podrážky na své lebce. Kopnutí bylo tak silné, že jsem se zašprajcl do díry v rohu. Takže nejen že je družina bez světla, alejá jsem v prdeli Fůůůůj! Dostaňte mě ven! je tu hrozně hnusnej červ! To sví Božence nemůžu udělat! Mazej huš...Já už jsem obsazenej ozývá se výhružné cvakání mých zubů. Když ostatní pokračují v cestě a nikdo si mě nevšímá, přeju jim, aby v té tmě zakopli Už vám nikdy neposvítím, já totiž ve tmě vidím! tak náhle už není opravdu žádné světlo. Ani prasklinou v které trčím. Strašný, jeden jim chce pomoci a co úcta k lebkám? pokud mě nikdo nevysvobodil, začnu mumlat tiché kouzlo. pak se ozve chodbou odporné skřípění jak cosi kovového se otírá o skály. železnými bodlinami si otvor dostatečně přizpůsobím a pak je i dokonce lehké se vykutulálet ven. Tiše se kutulálím za družinou a hlasitě trucuju |
| |
| Auressel-uvodník Ani nevíš, jak dlouho bloudíš světem, vnímáš jeho změny, ale necítíš potřebu něco s tím dělat. Nemáš potřebu. žiješ svůj život a věci lidí tě nazjímají, elfové ti jsou ukradený, trpasliky jsi neviděla, ale povídá se že jsou nerudní a nudní. A snad jediný kdo by tě mohli zajímat jsou míšenci, ale ty jsi nepotkala. Ne žádná z ras ti nemá co nabídnout a ani necítíš potřebu se k nějaké přidat. Dny plynou a ty se ve svém černém dlouhém plášti nudně procházíš kolem upatí Mlžných hor. V nichž podle legend žije mnoho nebezpečných tvorů a smrtících. Jedné noci se utáboříš na pokraji lesíku a ráno se vydáš dál, jdeš podál řeky Kuhurande do vnitrozemí, pomalu nepospícháš. Dojdeš do vypálené vesnice. Vše je tam na popel, ale ty si všimneš, že jedna žena, ještě žije vycítíš to a vydáš se k ní, pomalu se nad ví ve svém černém hávu zchýbáš. Kousek od tebe, je torzo kostela a zpoza něj vychází skupinka dobrodruhů v jejich formaci zahlídneš medvěda sice tě to udiví, ale zatím tě nějak nezajímají…. Skupina 2- podél řeky. Pomalu se beze zpěchu putujete proti proudu řeky k hodám. Po nějaké době unavné chůze ucítíte ve vzduchu kouř a smrad spáleného masa a zanedlouho uvidíte obraz skázy. Před vámi se rozléhá spálenina vesnice, vše je na popel, jen jako záhadou ještě stojí jedna stěna kostela, kostelní zvon ale tolik štěstí neměl, je roztaven a jediné co zněj zbylo je jeho strce, je nato dosti žalostný pohled. Dojdete asi do poloviny vesnice a tam zahlédnete postavu v černém, jak se schábá nad ženou co asi ještě zije..... |
| |
 | Na spáleništi Sice, žije, ale co s ní mám asi tak dělat? To ji jako mám zachránit? Leda, že bych ji přenesla k té skupince oni by jí jistě nějak pomohli. napadne mě. Vezmu onu ženu do náruče, je pro mě lehoučká jako pírko. Dávám si pozor abych jí neublížila. Přeci jne nejsem normální člověk. Pomalu i s ženou jdu ke skupince. |
| |
| Spáleniště-dům smrti Xenia Nikdo z vás neví co to mladou a krosnou kouzelnici napadlo, ale najednou se pomalu otočí, zastaví se a pak se vydá ke spáleništi kostela. Pomalu vstoupí do jeho rujn a zastaví se zhluboka se nadechne do vzduch nakreslí nějakou runu ta zazáří a rozplyne se ve vzduchu a pak se kouzelnice vydá k roztavenému zvonu, jde pomalu a beze spěchu, pomalu se sehne a dotkne se srdce zvonu. Najednou se jí oči rozzáří bolestí a utrpením pronikavě vykřikne a nedokáže odtrhnout roku od srdce zvonu, její tělo se napne jako stru, jak buje o nádech. Po ani ne minutě a pul minutě děsivého křiku a muk se její bezvládné tělo se sesune do spáleniště kostela a je mrtvá. Toto místo si vybralo další oběť, další lidský život. Ale proč srdce zvonu ? To nikdo z vás neví, prý právě srdce zvonu v sobě ukrývá duši zvonu. Ale at tak či onak. Ona je mrtvá a zemřela děsivou smrtí. Nebyla to hezká smrt, a vy jste byli ohromeni její počínáním a neznámím důvodem proč to udělala a když začal křičt, tak jste někde hluboko v duši, že jí nedokáže nikdo z vás pomoci. Nad troskami se rozezní ženský smích, nebezpečný, smrtící s veselí a pak utichne. Aurressel Jdeš pomalu ke skupince zahlédneš jak žena co jde se skupinku si to namířila ke kostelu a pak jsi svědkem toho co se děje. Chvíli před tím než se dotkne části zvonu ucítíš zlo, ale je pozdě aby, jsi něco dělala. Když zazní smích, tak se žena co neseš probudí a začne se třást strachem. A v očích má děs, ale nebojí se tebe spíš toho smíchu.. Tebe, jako by nevnímala. |
| |
| Mlžné hory Už druhý den jdete (kutálíte se) horami, pořád všude stejná šeď a kamenní, jen slunce na své pouti mění svou polohu na obloze. Nemáte ponětí kolik jste toho dnes ušly (ukutáleli). Nyní právě pomalu přecházíte po tenké skalní římse nad řekou co protéká horami, nějak si za svou dlouhou existenci prorazila část cesty pod nimi, ale zde zase vesel kloktá na povrchu a vy nad jejím řečištěm procházíte, přilepeni ke stěně. Z jedné strany je skála a z druhé se můžete opřít jen o volný prostor. Chybý vám už jen pár metrů, když se hora otřese a na vás začnou padat úlomky skal, snad jako by vám sama hora chtěla povědět kdo je tu paní. Nekteří z vás se přitisknou ke skále a kaleny je minou to štěstí má Selina a Eruvanda. Assien zasáhne malí úlomek kamínku nad oko, ale je to jen škrábnutí, než zranění sice z toho teče krev, ale vlasně to nic není, pak se i ona přitiskne ke skále. Ovšem tolik štěstí Falmbo plamínek, jenž dostal ránu balvanem do hlavy a jeho tělo spadlo ho vod řeky a bezvládně, je unášeno proudem. Arya která se ho snažila chytit skončila stejným osudem. Tichý válečník Krinnel zmizel, už při zachvění v řečišti vodního živlu. Alefi mel zase jednou štěstí a těsně vedle něj odpadnul kus skály co by mu rozbil lebku a pokud ne tak by ho dost dlouho bolela hlava. Deri dostal jedím kamenem do zad a druhým do ramene a i on spadnul do vody, ale pád přežil sice se pomlácen a díky jednomu praštění hlavy o skálu při skoro v bezvědomí ale žije, snad zázrakem se ve vodě zachytil kusu kmenu co se tam nějak dostal s je unášen proudem nyní už v bezvědomí, ale naživu a na cestě do středozemí. Když přetsanou vzduchem lítat kameny, tak těm co zůstali na římse odjde, že jim chybí ještě Zan. Ten měl snad víc štěstí než rozumu, protože když, bylo to zemětřesení, tak stál na kraji a spadnul dolů. Právě visí za jednu ruku za okraj skály asi půl metru pod váma, kde se drží skalního vyčnělku, druhá mu bezvládně visí podél těla, nespíš, je zlomená. |
| |
| spáleniště dojdeme s Drobkem až k tim divnejm postavám od kterejch si ale dežim odstup a pořádně se začnu rozhlížet po vesnici poté kouknu na Drobka "tak tady si asi krvavou pečínku nedáme" |
| |
| Hory Už i tak nesnáším vysoké a vratké hory, jako by nestačilo, že v nich bloudíme. Teď ještě musím jít přitisknut ke skále a dávat pozor, abych nezahučel do vody. Už se mi v hlavě téměř rozeznívá hlasitý jásot, když už vidím konec malého stupínku a opět normální cestu, jásal jsem však předčasně. Nohy se mi roztřesou, oči se zavřou a už jen cítím tupou ránu do zad. Oči opět otevřu, moje tělo je ale najednou příliš těžké na to, abych s ním mohl jakkoli hýbat. Sleduji svůj relativně pomalý pád do vody, který je ukončen hlubokou tmou. |
| |
| Mlžné hory Procházíme dál horami. Nejsem z toho moc nadšená natož, když se plazíme nad řekou. Nemám ráda výšky a vyrochnit ve vodě se mi taky vůbec nechce. Dýchám však zhluboka a udržuji si tím svoji chladnou tvář. Najednou se však země začne otřásat a než si uvědomím, co se děje, tak ucítím nad okem ránu. Menší kamínek, ale řacha z té výšky je to pořádná. Přitisknu se rychle ke stěně a vytřu si krev z očí. Všimnu si, jak několik lidí padá bezmocně do hlubiny, což je jejich konec. Jen Deri přežije a Zan se houpe kousek ode mne. Teď je jasné, kdo má přednost. Zemětřesení opět ustane a udělám pár kroků k Zanovi. Opatrně se k němu skloním a chytnu ho za ruku. Bolesti ani krve si nevšímám. Za těch pár let jsem si už zvykla. Ty hory nás nemají rády. Procedím mezi zuby a začnu tahat Zana nahoru. Všimnu si i jeho zlomené ruky, ale s tím si hlavu nedělám. Sice mě to bude stát hodně sil, ale za chvilku bych to měla potom spravit. |
| |
| Mlžné hory Už od rána, čili druhý den procházíme těmahle zatracenýma a nepřátelskýma horama. A nedalo by se povědět, že se mi ta šet líbí. Ale na konce nemám na vybranou, proto uvítám, když se dostaneme, k místu kde přecházíme, jedinou řeku co teče těmahle horama. Alespoň nějaká změna. Pomyslím si když pomalu jdeme po skalný plošině, z jedné strany ohraničené skálou a z druhé volným prostorem, nemůžu si pomoci a držím se co nejblíže okraji, je to pravda trochu nebezpečné, ale víšky mi nevadí a všechno je lepší než té monotónní šedá barva skal a keks odstíny a sem tam nějaká ta zelená, od lišejníku co tu místy roste. Pak se země otřese a já spolu s několika z nás spadnu, ale napadám moc dlouho, nevím jestli to je dýky náhodě, nebo tomu co jsem se naučil, o pádech ze střechy, teda to, že dopad tě muže zabít, tak se nažit chytnout. Ale, at je to tak či onak, povede se mi zachytit oběma rukama skalního výstupku a jen tam bezmocně visím, ale na každému se to povedlo, a by toho nebylo málo, tak za nedlouho začnou padat ještě ty kusy tý pitomí skály se jeden z nich mu zlomí ruku, před očima se mi zatemní bolestí a u úst unikne vykřiknu bolesti, když mu ten šutrák zlomí ruku a ta nehynbě visí podél mého těla, na konce se držím jen jednou a doufám, že nespadnu dolů, napůl ochronem bolestí. Tvář mi zbělala a zuby se zacvakli do sebe, jen si všimnu že Deri přežil pád do vody, idkyž bude asi v bezvědomí. Rači bych tu nudnou šedou než tohle. Bleskne mi hlavou, jak se snažím udržet na skále. Najednou ucítím, jak mě někdo chytí za zápěstí a vytáhne nahoru, když se podívám kdo mě to vytáhnul, tak si že je to Assien. ¨ Dík Assien. Povím když mě vytáhne na pevnou skálu a já se pomalu postavím na nohy a zatrnu zuby a podívám se po těch co tu zůstali a shledám že jen Assien má zranění. No ten kus šutru nás nemá moc rád. Povím a pokusím se usmát, ale ten usměv spíš vypovídá o bolesti co cítím. Pak prudce siknu, když se pokusím pohnout zlomenou rukou. Doháje, je zlomená, dokáže ni to někdo z vás vyhojit ? Zeptám se a podívám se na Selinu a pan na Alfiho a naposledy na Assien a dál už radši mlčím a jen zatínám zuby protože ruka začíná přicházet k sobě. |
| |
| Mlžné hory Vůbec se mi to tu nelíbí, ale o to víc si dávám bacha na něco nezvyklého. Vyplatí se mi to, když se skála otřese na nejnevhodnějším místě. Stihnu se akorát přitisknout ke skále. Sakra! Procedím mezi zuby, když vidím, kolik lidí se skutálelo dolu. Hned, jak kameny dopadají se podívám k řece. Zan má ale štěstí.. Kdyby si nehrál na hrdinu a dával si větší pozor, obzvlášť tady! No, vyčtu mu to někdy jindy a za trest bych ho nechala, ať se tam aspoň chvíli houpe! Ještě, že má po ruce Assien... Jen se přísně podívám na Zana bez žádné lítosti nebo starosti o něj. Tiše se dívám dolu do řeky. |
| |
| Mlžné hory Konečně dojdu na pevnou zem a zhluboka si oddechnu. Nemám to tu ráda a vůbec se s tím nějak netajím. Když se Zan zeptá, jestli mu to někdo dokáže vyléčit, tak si ho k sobě přitáhnu. Podívám se mu na ruku a zamračím se. Chvíli si jí bez řeči prohlížím. Vypadá to zle, ale pro mě je to maličkost. Lehce se jeho ruky dotknu. Začnu mu předávat svojí sílu, aby se mu to začlo rychle hojit. Za okamžik pomine bolest a já jsem hotová. Ruka je v pořádku a jako dřív. Lehce se mi zamotá hlava, ale dělám, jako kdyby se nic nestalo. Měl by jsi jít pomoct Derimu. Zašeptám Zanovi a sama se posadím na zem. |
| |
| Mlžné hory Jak se zdá, tohle proklaté a bohem zapomenuté místo nemá konce. Co opravdu nemusím, je trmácet se někde ve skaliskách a čekat, než se zřítím někam dolů do prázdna. Teď bych dala za obyčejný pokoj s páchnoucí pohovkou snad cokoliv. Moc mě ani neutišuje společnost, se kterou jsem se do téhle prekérní situace dostala. Možná bych se přeci jen mohla vykašlat na tu touhu pomáhat lidem. Kdyby alespoň existovalo něco, čím bych si mohla cestu zpříjemnit. Nebo nejlépe někdo, už je to dlouho, co jsem se mohla zahřát v náručí nějakého muže, vždycky si na to vzpomenu ve chvílích, jako je právě tato, kdy ještě dlouhou dobu žádnou příležitost mít nebudu. Ráda bych takové myšlenky vyhnala ze své hlavy, ale to bohužel tak snadno nejde. Tak si alespoň nahlas povzdechnu. Sem tam procedím i nějakou nadávku, když omylem šlápnu někam vedle. Ani nechci vidět, jak teď vypadají má chodidla, ale už teď cítím několik puchýřů a odřenin. Nejsem na podobný způsob života zrovna stavěná. ,,Všude jenom samý šutry, a ještě řeka pod náma. To jsem zvědavá, kdy do ní někdo spadne..“, pomyslím si s trpkostí, která se projeví na mé tváři. A jak se zdá, možná jsem to tak trochu zakřikla. Netrvá to příliš dlouho a po pár krocích uslyším ono hrůzostrašné zapraskání zeminy. V tu chvíli se několik členů naší družinky zřítí dolů. Tak tak se dokážu srovnat a přitisknout těsně ke zdi a zachránit se před pádem do hlubin. Srdce mi bije jako o život a se strachem v očích hledím na ty, jež s křikem padají do burácející řeky. Někteří z nich bohužel dopadnou dost nešťastně, donutí mě to odvrátit pohled a křečovitě se držet úchytů na skále. Po chvíli opět stočím zrak směrem k místu, kam padali. Jak se zdá, někteří naštěstí přežili. I když mi nikdo z nich není moc přítelem, nerada bych nakonec putovala touto nehostinnou krajinou. Pokusím se doplazit blíže k nim, abych mohla alespoň pomoci. Assien mě ale předběhne a postará se o Zana. Alespoň bych se mohla pokusit dostat Deriho z vody. ,,Snad mi na to ještě zbudou síly.“, pomyslím si. Přesunu se podél stěny nad Deriho a upřeným pohledem se na něj zadívám. Snažím se koncentrovat a veškerou energii vložit do ruky, kterou natáhnu před sebe. Pomalu jí pohybuji a jakoby jej k sobě přivolávám. Doufám, že se to povede, nevím, kdo by se dobrovolně spouštěl dolů a měl sílu na to, aby ho vytáhnul. |
| |
| soukromá zpráva od Selina pro |
| |
| Mlžné hory Mam zatnuté zuby, ale všimnu si pohledu zlodjky, když si mě Assien přitáhne aby mi vyléčila ruku. Podívám se, jak si sedá. Asi jí tu unavilo.. Dík Assien. No Derumu poluže Selina..pokud to pujde. Poví když si všimnu kouzelnice a jen s napštím čekám jestli se jí to opravdu povede. |
| |
| Spáleniště Ten smích lehce vyděsí i mě a, že já se jen tak něčeho neleknu. Donesu onu dívku ke skupině. Někomu ji opatrně podám se slovy "Prosím, postarejte se o ni, já bych to nezvládla. Mohla bych jí ublížit." řeknu jim. Na to co sem, mám ženský hlas. Koukám na skupinu zz podkápě. V podkápi mohou vidět pouze dvě svítící oči v barvě vycházejícího slunce. Na to, že jsem ženou, mám dosti mohutné tělo jako kdejaký barbar. |
| |
| spáleniště kouknu na Auressel a řeknu" na tudle prácijá nejsem taky moc vhodnej"a zasměju se a při tom furt obhlížim okolí " já to tady spíš prohledam" a poté začnu procházet vesnici a koukat se všude kde de |
| |
| Mlžné hory-Selina Stojíš, na okraji plošiny po níž jdete a soustředíš se na své kouzlo a na záchranu Deriho. Cítíš že nato sílu máš, ale jeho těla se ve vodě jen zavlní a je dál unášené proudem. Nepovedlo se si to o co jsi se pokoušela. řeka Kuhurande- Deri. Stále jsi v bezvědomí, chladná voda, přijala tvé tělo a vlnky tě kojejší jak náruč milenky, voda je chladná, ale ty nevnímáš chlad, ne tvé kůži. Tvá mysl je daleko..bloudí kdesi ve tvých zpomínkách. Spáleniště-pruskum Nějakou dobu hledáš a dojdeš do trosek budovi, chvíli je prohledáváš a nakonec, najdeš pod nánosem popela a propaskaných cihel od žáru, schody dolu, do sklepa. |
| |
| spáleniště kouknu na dveře a zavolam na skupinku "tady sou schody dolu du tam kouknout" a poté obezřetně s kopím v ruce jdu dolu po schodech a Drobek jde za mnou |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Vydíš v něm muže, ale nedovedeš odhadnout jeho věk, má na sobě hnědý plášť a tuniku. Jeho krátké černé vlasy mu čechrá vánek, ale nic tě nauzajme, tak jako jeho oči černé, jako uhel. Podíváš se do nich a jako by na tebe dýchnul duch stáří. A ucítíš, že jeho duše je stará, četla, jsi o starých duších, a právě jsi se s některou sešla. Onen muž. Vedle něj stojí krásné žena, oblečená v loveckém a slouhými hnědými vlasy, na trech má úsměv a za opaskem meč. A za ní je rozestoupeno 13 válečníků v černé zbroji a tasenými meči. Slyšela jsi ve škole. Zvěsi o třinácti válešnícich, co se prý obevují pod velením ženy s jasnovědeckný schopnostmi..ale ty nikdo neviděl, jen jednou jsi o nich četla v jednom stratém pergamenu . Prý ovládají bojovou magii a jsou schopni spojovat, svou mysl a vysílat je toulky po astrálním světě. Ale měla jsi, zato, že to jsou jen báje. Do třetice, tam stojí muž v černém. Za ním se rozkládá les, má dlouhé černé vlasy a oči co snad proniknou i tělem se stejnou jelhkostí, jako mlnou. Kolem něj jsou zvířeta, je nespíš druid, ale ty zmizeli, podle toho co jsi se učila, už po století ale žádný druid prý není. Vycítíš, že i jejich duše jsou staré a snad i oni. Pak se probereš, jako by to byl se, ale ty jsi byla vzhuru. Všechno trvalo, snad jen pár úderů srdce, ale ty jsi pamatuješ vše. Ale nevíš zda to byl obraz z minulosti, přitomnosti, nebo budoucnosti. Jejich tváře vypadají ustaraně a dívají se kamsi do dálky. |
| |
| Spáleniště-Gaul ve sklepě. Pomalu a opatrně scházíš, po schodech do neznámých temnot sklepení, cítíš, tam vlhkosti, sjedeš dolů a po pír krocích do něčeho vrazíš, to něco, jak zjistíš je sud, ale to zjistíš po hmatu. Drobek do něčeho strčí zvědavě tlapu, zdá se, že mu temnota nějak nevadí Uslyšíš, jak cosi schodí na zem, a to skleněně cinkne, pak ho to přestane zajímat a začne se znuzeně rozhlížet kolem. |
| |
| spáleniště-sklep když do něčeho vrazim tak vytáhnu z vaku louči a zapálim jí křesadlem a poté se dole pořádně porozhlídnu |
| |
| Spákeniště sklep. Potichu zapraská louč a pak její plamen osvítí velký sklep. Nuže odhadovat, že jsi na hospodou. To odčeho jsi vrazil byl sud, a jak mužeš učit, tak je to sud piva, podle toho co je na něm napsánu je to střetí pivo, což má snad nejlepší chuť po tom trpaličím.. To co povalil tvůj přítel, je krásná zelené láhev a vínem a pokud si přečtěš popisku, tak se dozvíš, že je to jedno z kořeněných vín ze severu a ne nějaký patok.. Pokud se tu podeš procházet, tak zjistíš, že ve sklepě se zachránili i nějaký sýr, 2 dudy plus ten co jsi našel skteřího piva a 3 prpasličího a jeden sud lidského piva. Pak tam nejsdeš 12 lahví kořeněního červeného vína, stejné znečka, jako to co povalil tvůj přítel, bedničku o 15 silného a nasládlého rudého vína z jižnich vinic severních vinic a pak ještě 5 nakyslého červeného....A v neposlední řadě, tak nejdeš 10 lahvinek bílého vína s lehce sladkou chutí. A pak nějaké jídlo, prasečí kytu, nějaké ovoce, a dva bochníky chlepa pečlivě zabalené... Ano našl jsi skutečný poklad a asi vše co uniklo zkáze, ale tvůj objev stojí za to a všechny nejspíš potěší..zvláště, tvého trpasličího spolucestujícího... Aleš oběv ti muže kazit smrt mladičké kouzelnice jíhož skonu jste byli svědkem, snad, by jste jí mohli dopřát udctu a naposledy leš jste jí neznali jí vzdát holt..ikdyž jste o ní nic nevěděli..nic krom jejího cíle cesty. |
| |
| zbořeniště-sklep začnu se koukat po nějaké lucerně kterou jednu najdu a nákou flašku oleje tak to se hodí poté vemu lucernu vyjdu ven a zavolam "podte sem mam tu pro vás překvápko" počkam až se sem někdo rozejde a poté jdu dolu zapálim lucernu a zavěsim jí doprostřed místnosti když dojdou dovnitř tak řeknu "tak si poslušte" |
| |
| Mlžné hory Podívám se na Zana a zavrtím hlavou. Nechci sice podceňova síly Seliny, ale moc tomu nevěřím. Po chvíli se dokonce moje myšlenky potvrdí. Ztěžka vstanu a rozeběhnu se za Derim. Několikrát dokonce zakopnu, ale jen tak tak se udržím na nohou. Usoudím, že takhle to rozhodně nepůjde a zastavím se u okraje řeky. Takhle to bude nejlepší. Zašeptám a zadívám se do temné vody. Nebojím se. Smrt pro mě neznamená strach a jsem tu přeci od toho, abych ostatním aspoň nějak pomohla. Změřím výšku od hladiny a přikývnu. Pružně se odrazím a zhluboka se nadechnu. Po pádu, který mi připadá jako věčnost, se ponořím do vody. Chvíli se mnou proud zmítá a já vlastně ani nevím, kde je hladina. Pak se ale vynořím a nadechnu se rychle vzduchu. Trošku se zakuckám, ale uklidním se. Zadívám se na Deriho, kterého proud odnáší dál. Začnu k němu rychle plavat a snažím se nevnímat únavu a chlad vody. Každou chvíli trochu zakuckám, jak mi vleze voda do úst, ale plavu dál. Po nějaké době k němu konečně doplavu a pevně ho chytnu. Neboj se. Nepustím tě. Zašeptám mu, přestože je v bezvědomí. Pak z posledních sil doplavu ke břehu a vytáhnu ho z vody ven. Přitom upadnu a už se ze země nezvednu. Pomalu položím ruku Derimu na čelo a snažím se ho dostat z bezvědomí. |
| |
| Mlžné hory Nad nepovedeným pokusem vytáhnout Deriho z vody jen naštvaně syknu. V duchu si říkám, proč zrovna on. Řekla bych, že patří mezi ty schopnější z naší skupinky. ,,Jeho ztráta nás určitě dost oslabí, to není dobré. Jak je ale jen možné, že se mi to nepovedlo? Sil jsem měla dost..", pomyslím si. Nadále to však o sobě nebudu moci tvrdit, protože mě použití mých schopností přeci jen nějaké ty síly stálo. Nad zoufalým pokusem Assien se jenom ušklíbnu. Je naivní si myslet, že ho sama vytáhne, tolik sil mít nebude a jenom zbytečně riskuje svůj život. Udělala by rozhodně líp, kdyby ještě chvíli zůstala u Zana. Mohla mu sice zahojit ruku, ale to obvykle nestačí. Po takovém zážitku musí být pěkně otřesen. Náhle však cosi přeruší můj tok myšlenek. Lehce zavrávorám a jen tak tak se udržím u stěny. Úlevou vydechnu. Proč to musí vždycky přijít v situacích, jako je tato? ,,Kdo to jen mohl být?"Vloudí se mi do mysli otázka. Vím, že jsem o takových leccos přečetla, ale nic se nevyrovná pocitu, kdy jim mohu pohledět přímo do očí. Stále ještě cítím nepříjemné mrazení v zádech. ,,Měla bych zjistit, co to mělo znamenat. A kde se situace odehrála..." Obraz, co jsem viděla byl pro mě bohužel nekompletní. Nejsem schopna určit místo a čas, kde se scéna odehrávala. ,,Druidi už přeci dávno odešli, pokud se tu nějací objeví, nemůže to znamenat nic dobrého. Abych se tak trochu zbavila nepříjemných myšlenek, otočím se k Zanovi. ,,Dokážeš jít dál sám?" Houknu na něj. V situacích, jako je tato, jsem dokonce občas ochotná i někomu pomoci. Zvlášť, jedná-li se o muže. |
| |
| Skupina 3- Plaváček a Assien Na konec se ti tvé usilí povede a ty ho vytáhneš na břeh. Spolu plavete, a jste unášeni vodou, ale kolem vás jsou jen příkré skály nebo děsný sráz na který není možno, se vyškrábat s bezvládným mužem. Nakonec vás proud donese do lesů Pod Mlžními horami a tam ve stínu lesa se povede Assien vytáhnout bezvládné tělo chlapce na břeh. Nad hlavami vám šustí koruny stromů a pod vámi je mech, kalem šplouchá řeka co mohla stát Deriho život. Deri Najednou ucítíš, jak tě někdo táhne z vody, snad vetší silou než bys čekal od člověka, vzpomeneš si na hlas..co tě oslovil jménem. Ucítíš teplo na svém čele a pak se probereš s bezvědomí, díváš na koruny stromů a když se podíváš vedle, tak uvidíš svou zachránkyni ležet vedle tebe bez pohybu. Assien Potom co ho vytáhneš, na břeh v lese si uvědomíš, že jste na správné straně hor, ale na špatném místě, tedy daleko od cíle kde jste chtěli přejít hory asi tak den vzdušnou čarou. Deriho sice bezvědomí zbavíš, ale pak unaveně ulehneš do mechu, jsi unavená, jako ještě nikdy předtím, chvílemi ztrácíš vědomí. |
| |
| Nakonec tam nechám ženu ležet na zemi a vydávám se k mlžným horám tentokrát né k úpatí, ale do mlžných hor. Už se začínám nudit. A pokud tam žijí nebezpeční tvorové tak to mě jedině láká. |
| |
| Mlžné hory Bez hnutí stojím pozoruju plujícího Deriho. Která dobrá duše ho zachrání? Letmo se podívám na Assien a o chvilku později už skáše do vody. Magií zachraňovat člověka.. Odměřeně shlednu Selinu, protože magie není moje partie. Ale nejhorší pohled ode mne obdrží Zan. Je tak hloupý, že se prochází v nejhorším místě úplně u kraje. Samozřejmě! hnedka a pevně odpovím místo Zana, když se zeptá Selina a potom se podívám, kam proud táhne ty dva. Aby jsme se setkali... Další práce navíc.. Zamračeně se koukám na odplouvající, dokud nezmizí za záhybem skály. Abychom šli! Poposrčím Zana. |
| |
| Na břehu Pomalu otáčím hlavou a snažím se zjistit, kde to vlastně jsem. Trvá mi celkem dlouho, než si všimnu, že zde na břehu nejsem jenom kvůli proudu, ale hlavně díky Assien, která leží vedle mě v bezvědomí. Prudce vstanu, jakoby nám hrozilo nějaké nebezpečí, podlomí se mi však kolena. Stihnu myslí sáhnout po svém gleivu, který mi naštěstí nespadl a nic s ním není. Bleskově se ním podepřu a chvíli jen klečím se zavřenýma očima, než se mi přestane točit hlava. Potom si kleknu k Assien a lehce s ní zatřesu, abych ji probral. Assien. Assien jsi v pořádku? Probuď se prosím. |
| |
| Mlžné hory Sedím na zemi s leduji počínání Assien, jak skáče do vody pro Deriho a jak je pak voda odnáší kamsi pod hory. Snad se uvidíme. Najednou se cítím unaveně, jako by si ta léčba vzala i kos síli ze mě. Podívám se na Selinu a usměji se, ale než něco povím tak za mě rozhodne Eruvande. Jo dokážu. Povím a pomalu se zvednu, sice pak udělám dva kroky stranou, což jsem nechtěl a neplánoval, ale pak se opřu o stěnu. Nemám rád magii, pokud mi nepomáhá. Má tvář je ještě stále, bledá ze šoku a bolesti po zlomenině, zavřu oči a po nějaké dobře je otevřu. Pak se pomalu vydám dál, jen jednou šlehnu pohledem po zlodějce. Asi si o mě nemyslí nic dobrého. Pomyslím si a zamračím a potichu jdu dál. Jo Selino hmm dík, povíš mi něco o magii ? Zeptám se kouzelnice. |
| |
| Na břehu Upadnu do mechu a moje mysl stihne zachytit jen něco. Šustění korun stromů, bolest celého těla, zimu, něčí dotyk a několik slov. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že ten někdo mluví na mě a že je to Deri. Deri. Zašeptám ztěžka a znovu upadnu do té černé prázdnoty. Chtěla bych se hnout a nějak mu pomoci. Jenže už nemám sílu ani vůli. Jen tak dál leží na zemi a jen mělké dýchání prozrazuje, že jsem ještě stále naživu. |
| |
| Mlžné hory Stalo se přesně to, co jsem si myslela. Se sarkastickým úšklebkem sleduji, jak se Assien s Derim vzdalují. Jeho je mi celkem i líto. Ale nedá se nic dělat, musíme pokračovat i bez nich. Hlavně čim dřív překročíme hranice hor, tím větší šance bude, že se dozvím odpovědi na otázky, co v tuto chvíli tíží mysl. Zajímá mě to rozhodně víc než to, co se stane s těma dvěma. ,,Možná bude nakonec i o nějakou tu starost míň." Pomyslím si. Poznámku o magii od Eruvandu ignoruji, nemám ve zvyku se zatěžovat připomínkami lidí, kteří věci evidentně nerozumí. Alespoň vím, pro koho se nemusím namáhat. Stejně tak pokrčím rameny nad její odpovědí, jí jsem se rozhodně na nic neptala. Ale můj život je mi beztak nejdražší, takže si s potěšením budu chránit jen svůj zadek. Krom toho tu nejsem na mateřské dovolené. Beze slova se vydám dál, přes rameno se moc neohlížím. Oni si nakonec nějak poradí. Stejně jako doposud, si dávám opravdu bacha, kam šlapu. Jedna nehoda opravdu stačila. ,,Hmm, druidi...druidi...s nima nikdy nebylo lehké pořízení. Jejich filozofie založená na souznění s přírodou může být kolikrám ostatním nebezpečná. Mnozí z nich bývali fanatici,..", krom chůze mi naneštěstí můj mozek dovolí i přemýšlet. ,,ještě k tomu těch 13 válečníků s tou zatraceně nebezpečnou ženskou." Z úvah mě vytrhne až Zanova otázka. Bohužel je docela nešťastně položená. ,,A copak bys o ní chtěl vědět?" Odpovím poněkud monotónně. Je to opravdu dost široké téma a popravdě se s málokterou osobou ráda o svých schopnostech bavím. ,,V podstatě jde jen o to, že dovedu využít, pro většinu lidí zapovězené, části mysli, jež mi dovolují v sobě koncentrovat určitý druh energie, měnit jeho strukturu a určovat sílu, s jakým jej vyšlu ven." Pokračuji v odpovědi, snažím se to říct aspoň trochu srozumitelně. Zároveň však neprozrazuji víc, co bych chtěla. Pokud bych cítila opravdové ohrožení, dokázala bych se s ním nejspíš dobře "vypořádat". |
| |
| Les pod Mlžními horami. Assien Pomalu asi po ptři minutách temnoty, začínáš přicházet k sobě, je ti docela chladno, ale tomu není divu..dyt jsi vylezla z vody a že to nebyla příjemná koupel. Máš zruba ponětí že jsi na té straně hor, kam jste chtěli dojít.. Tedy přejít, ale asi tak den cesty vzdušnou čakou, kde jste měli sejít z hor, podle tvého odhadu. Pokud se v horác něco nestytene, tak tam zbytek skupiny bude dřív neš vy a pak bude poračovat dál za svím dosavadním cílem do vesnice Strong a pak do lese za ním kde budou hleta muže jméne Takon, od něhož budou chtí zístat návod na skutí meče.. |
| |
| Mlžné hory Pomalu a ještě lehce otřesen, jdu dál. Jo co bych chtěl vědět ? A proč, jsem se ptal. Druhou rukou než jsem měl zlomenou a pak vyléčenou si přejedu mimoděk po bradě. Asi, bych se měl oholit..No až se dostaneme z těch pitomích hor. Všude to je, jen samej šutrák a šedá barva. Podívám se po Selině a chvilku si urovnávám myšlenky. Jo, takže je to v hlavě. No nevím já jen nikdy, jsem to nedokázal pochopit, jak na dálku máchala mečem, jak ze vzduchu vytvářela oheň. A jiné kousky co děla. Povím vlasně důvod, proč jsem se ptal a usměji se. Je to, jako věčnost. Jako dávná doba, ale vzpomínky zůstávají.. Pomalu jdu dál po skále co nemám rád. Nebo, jak jiní dokázali ukout magické zbraně. Dodám, když se zadívám do dálky. Co nás tam čeká a jestli najdeme toho chlápka. |
| |
| Mlžné hory ,,To by mě zajímalo, proč ho to tak zajímá." pomyslím si. Ale netrvá to dlouho a dostanu částečnou odpověď. ,,Takže je v tom nakonec žena. Jako skoro ve všem." Trochu se pro sebe pousměji, ale to jen těžko někdo uvidí, protože jsem k vám stále zády. ,,Tohle není zrovna moc složité, jsou to taková začátečnická kouzla, ale i ta mohou kolikrát zachránit krk." odpovím. Při té příležitosti si vzpomenu i na své začátky. Měla jsem opravdové štěstí, že jsem se narodila s velkým talentem. Bez toho bych asi nebyla tam, kde teď. I když v této situaci bych za to možná byla ještě vděčná. ,,Hlavní je naučit se obrovské trpělivosti. Nic nejde hned a i když se ti po sté nepovede energii přeměnit takovým způsobem, jakým bys chtěl, nesmí se to vzdát." pokračuji. Jen talent také nestačí, člověk nedostane nikdy nic zadarmo. ,,S magickými zbraněmi je to ještě trochu jinak. Na to někdy jen kouzla nestačí. Je ale známo, že určité přírodní materiály v sobě snadněji uchovají energii. Působí vlastně jako takový kondenzátor. Ale těch způsobů, jak magickou zbraň vyrobit, je nespočet. Krom toho každý s magickou energií pracuje jinak." vyjádřím se ještě k jeho posledním slovům. Nedá se říct, že bych vše vyprávěla s nějakým nadšením, to u mě ostatně není vůbec často vidět, ale možná mě i trochu těší, že má někdo o tyto odpovědi zájem. |
| |
| Mlžné hory Pousměji se a poslouchám Selinino povídání se zájmem a potěšením. Jsem rád že řeč nestojí a konec konců je to i zajímavé, když magii nemusím, tedy pokud jí mam čelit. No uvidíme co se ještě dozvím. No uměla toho dost. No chuť a ochotu se učit a trpělivot potřebuješ pokaždé, když se učíš. At odemykat zámky, odstraňovat pasti, boji…Pokaždé muší bejt trpělivá. Lehce se usměju a šlehnu pohledem po Eruvande. Magické zbraně. Hezká hračka. Ano jako jsou drahé kameny, zvláštní slitiny kovů, runy… Mezi zbraní a jejím nositelem, je prý zvláštní pouto. údajně se ta zbraň nedá ztratit.. Je hmm, jako součást jejího nositele a jsou to dobré zbraně. Ale těžko se proti ním bojuje. Co víš, ještě o magických zbraních ? Máme spoustu času na povídání a já budu docela rád poslouchat. Povím a pak zmlknu a jen se usmívám a vypadám jako by má mysl byla jinde..ale tělo pořád vnímá okolí. Najednou mam pocit, že mi ta šedá ani nevadí. Jen když si je o čem povídat.. Nebo koho poslouchat. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Po pár minutách znovu otevřu oči, ale jsem ještě trochu zmatená. Dívám se do korun stromů a chvíli si uvědomuju, co se vůbec stalo. Ztěžka se posadím a začnu se rozhlížet kolem. Odhadnu, kde jsme a nesrozumitelně zanadávám. Prohlédnu, jestli jsem v pořádku. Rána nad okem díky zimě přestala krvácet. Jen ta hrozná zima. Musíme jít. Musíme je dohnat. Zašeptám, ale nějak se nemám k tomu, abych vstala. Opřu si hlavu o Deriho a zhluboka se nadechnu. Jsi v pořádku? Nic ti není? Zeptám se najednou starostlivě a zadívám se na řeku kousek od nás. Byl jsi v té vodě moc dlouho. Zašeptám a tentokrát se zadívám na hory. Půjdou dál. Nebudou nás hledat. Ale budou potřebovat naši pomoct. Tuším to. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Mě se ptáš, jestli jsem v pořádku? Ano jsem, díky tobě, ale ty nevypadáš zrovna nejlíp. Rozhlédnu se kolem nás a pokusím se najít nějaké místo, kde bychom si moli chvíli odpočinout. Nemůžeme jít dál. Jsme promočení na kost. Musíme rozdělat oheň, uscnout a chvíli si odpočinout. Jinak nikam nedojdeme. Pomalu se zvednu a pomocí mysli nadnesu i Assien. V téhle chvíli je nesmírně těžká, když nemám příliš mnoho sil. Odnesu ji kousek od řeky, pod stromy. Kde ji položím na měkký mech a sednu si vedle ní. Musím rozdělat oheň. Ale jak? Asi použiju kameny z řeky na jiskru. S trochou štěstí to vyjde. Zajdu pro nějaké dřevo a chrastí. Zůstaň prosím tady a nikam nechoď. Zvednu se a zmizím ve stínu stromů. O chvíli později se vrátím s docela velkým množstvím uschlého dřeva a chrastí. Dojdu najít nějaké dva středně velké kameny. Uchopím se oba myslí a začnu s nimi třít o sebe. Během chvíle se kameny o sebe třou takovou rychlostí, že hází jiskry jako divé. Vezmu do ruky nějaké chrastí, zapálím ho a vložím do připraveného malého ohniště. Ohínek se nakonec pěkně rozhoří. Teď snad uschneme. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Nechám se od Deriho odnést a ležím na stejném místě. Nemám sílu provádět nějakou hloupost. Jako je například neuposlechnout ho. Deri přinese nějaké dříví a podaří se mu rozdělat i oheň. Schoulím se blíž k ohni, protože se už nějakou chvíli třesu zimou. Potom mu konečně odpovím. Ano ptám. Je dobře, že ti nic není. Mohla jsem se utopit. Ale nemohla jsem tě tam nechat. Musela jsem ti pomoci. Zašeptám a na chvíli zavřu oči. Musíme co nejdříve uschnout. Až padne tma, tak bude mnohem větší zima. A já bych noc takhle nepřežila. Odpovím a znovu se na Deriho zadívám. Připadám si najednou tak bezmocná a bezcenná. Kdyby se něco stalo, tak bych neměla sílu vstát natož ho ochránit. Trápí mě to, a proto se zatvářím trochu ustaraně. Ale snažím se myslet na jiné věci. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Nemá cenu pospíchat. Strávíme tu noc, oni taky musí zastavit a odpočinout si. Postupně je doženeme, snad. Usmjěu se na Assien a sednu si vedle ní, chytím ji kolem ramen a přitáhnu k sobě. V klidu odpočívej. Zachránila jsi mi život. Děkuji. Teď se postarám zas já o tebe, neboj. Jsem dost při síle na to, abych nás udržel v bezpečí. Gleiv, který je teď opřený o strom se hrozivě zaschvěje, vzlétne kousek do vzduchu a do kůry vyřezá podobiznu dvou postav, které sedí u ohně a jsou opřeny jeden o druhého. Nebo aspoň na tohle mám sílu. Zasměji se a gleiv mi vlétne poslušně do ruky. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Poslouchám a poslušně přikývnu. Dobře. Bude nám to sice trvat déle i tak. Stejně teď nic nenaděláme. Odpovím a Deri si mě k sobě přitáhne. Sice je ještě mokrý, ale přeci jenom i tohle mě dokáže trochu zahřát. Děkuju. Ale nikdy nevíš, co se může stát. NIkdy nezjistíš, co může přijít nebo co nás tady může najít. Povím klidně a zadívám se na vyřezané podobizny. Musím se tomu zasmát a prohlížím si ji pořádně. Bude to dlouhá noc. Zašeptám a unaveně zavřu oči. Nemusíš hlídat. Klidně si odpočiň. Čeká nás dlouhá a strašná cesta. Povím a znovu otevřu oči. Tentokrát se mu zadívám do jeho očí a pousměju se. |
| |
| Mlžné hory Jak se zdá, toho zvědavce mé odpovědi vůbec neuspokojily, ba naopak ještě více podnítily jeho zvědavost. Na druhou stranu je to i dobře, protože se přeci jen cestuje lépe za hovoru. I když tím člověk pochopitelně ztratí něco ze své ostražiosti. To by v tom byl ale čert, kdyby se nám mělo cestou ještě něco stát. Smůly se nám na paty přilepilo ažaž. ,,To máš samozřejmě pravdu, ale mám dojem, že je rozdíl mezi trénováním těla a mysli. Svalů a fyzické síly nabudeš snadněji než duševní rovnováhy, schopnosti naprosté koncentrace a tvárnosti mysli. Ideálním stavem by samozřejmě bylo, kdyby jsi trénoval fyzickou i psychickou stránku těla, ale na to mnohdy ani celý život nestačí. Kolikrát máš dojem, že jsi narazil už na strop svých schopností, ale celý proces sebezdokonalování je právě založen na překonávání bariér a posouvání hranic." Po tak dlouhém úvodu se musím trochu nadechnout, abych zase mohla pokračovat: ,,Krom toho výsledky zdokonalování těla jsou od pohledu znát. Narostou ti svaly, tvé tělo je pružnější, odolnější, nebo mnohem obratnější. Těžko se ale fyzicky projeví například schopnost ovládnutí přírodních živlů." Už si začínám skoro připadat jako na Akademii, kde nám ti nejvyšší znepříjemňovali život sérií nudných přednášek. Na polovinu z věcí, jež nám říkali, se dalo přijít selským rozumem. Tak jsem to neměla ráda, až teď dělám naprosto to samé. ,,No a co se těch magických zbraní týče," dostanu se konečně k poslednímu tématu ,,záleží vždy na okolnostech jejich tvorby. Samozřejmě můžeš se zbraní spojit svou mysl, jako téměř ke každé věci, či osobě, ale já to pokládám za příliš nebezpečné. Řekla bych, že je mnohem snažší prolomit ochranu zbraně, než se dostat do hlavy člověka. Na to je třeba neustále myslet. Pokud jsi ale se zbraní spojen, stáváš se mnohdy silnějším, protože dokážeš lépe využít jejího potenciálu a z části tím zakrýt své vlastní nedostatky." Mám dojem, že jsem Zanovi dostatečně odpověděla na jeho otázky, tak udělám na chvilku pauzu, aby mohl vše vstřebat a případně přijít s dalším zajímavým podnětem. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Nebude to tak hrozné. Možná vím, jak je rychle dohnat. Přinejmenším nás mohu většinu cesty nést vzduchem a to podstatně vyšší rychlostí, než kdybychom jeli na koni. Jak dlouho, to ale nevím. Možná hodinu dvě. Každopádně je to pořád rychlejší než chůze. Opětuji Assien její pohled a úsměv a lehce ji pohladím po tváři. Klidně spi. Vím, že usnu taky. Jsem unavený. Zadívám se do ohně a spatřím obrazy minulosti, když jsem stál před hořícím domem, ve kterém jsem strávil mládí. Na tváři se mi objeví jakási grimasa smířenosti. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Lehce zavrtím hlavou na odpor. Nepřijde mi to jako dobrý nápad a vůbec se tím netajím. Nebude to třeba. Potřebuješ svoji sílu. A v těchto místech není dobré využívat tolik magii. Ne. Musíme to stihnout i pěšky. Vydržím toho dost, ale potřebuju nejdřív nabrat síly. Odpovím a dál se mu dívám do očí. Něco mi v nich stále připadá tak známé a důvěrné. V mysli se mi objeví i jiné myšlenky, ale zavrtěním hlavou je odeženu. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Pokývu hlavou na souhlas. Najednou chytím nějakou podivnou náladu, usměju se a myslí zachytím v ohni nějaký malinký kus rozžhaveného dřeva. Zadívám se na něj, jak se před námi vznáší. Začnu s ním pohybivat obrovskou rychlostí a on tak začne vytvářet různé obrázky. Nejdřív se před námi vznáší malý koník, potom letící drak, přes smečku vlků až k něčemu úplně jinému. Najednou začne dřevo kreslit, nebo spíš psát. Postupně zrychluje, až nakonec se před námi obejví nápis Assien. Lehce se usměju a najednou se za jménem vyobrazí ještě něco. Malé srdíčko. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Překvapeně se dívám na to, co se začne dít. Líbí se mi obrázky a jsem z toho nadšená. Občas se dokážu chovat jako malá a tohle je zrovna tahle chvíle. Když se však objeví moje jméno i s malým srdíčkem, tak mě to trochu zarazí. Pak se ale usměju a lehce ho pohladím po tváři. Děkuju. Je to krásné. Moc se mi to líbí. Zašeptám a znovu se zadívám do ohně. Cítím jeho náladu a trochu mě to mate. Nechci se na nic vyptávat a způsobovat mu tak snad i trápení. Musel toho zažít hodně a nechci se tím zrovna teď prohrabávat. Přestože dokážu být hodně zvědavá. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Když mě Assien pohladí, tváří se mi rozlije horko do celého těla. Naštěstí díky světlu ohně není vidět, že jsem nejspíš zčervenal. Zatvářím se trošku rozpačitě. Není zač. To je to nejmenší. Zadívám se jí do očí, nevydržím to ale a opět utkvím pohledem na ohni. Co teď? Sedím tu se ženou mých snů úplně sám, není tu ani živáčka, oba jsme k sobě přitisknutí. Co mám dělat? Oči mi trochu potemní kvůli momentální nerozhodnosti. |
| |
| Spáleniště Snáší se tma a to docela rychle asi na tomto místě bude muset strávit noc. Všichni kdo jste v jeho okolí se stáhnete ke sklepu a tam si rozděláte oheň z toho co zbylo ve sklepě, police a tak a nad ohněm si opékáte maso co jste tam našli, přikusujete syr a pijete co hrdlo ráčí..máte tam malou hostinu. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Nad ohniště se vznášejí obrazce co vytvořil Deri a v korunách stromů se prohání vítr. Všechno se zdá v klidu. Najednou se nad ohništěm, objeví noví obraz, obraz který nevytvořil mladý Dari, ale někdo jiný. Tamto obraz vypadá, jako vlk. Tak se podívá na Deriho a skočí, těsně před, jaho obličejem se roplyne. Pak se kdesi za ním ozve hromové vrčení, jeho gleid se vznese do vzduchu a odletí o pár metrů dál. Pokud se otočíte, tak si všinete, jak se k vím blíž muž a po každém boku mu jde jeden vlk a oni vrčí. Už tu panuje noc. |
| |
| Mlžné hory Pomalu a za obřasných rozhovorů jdete šedí Mlžných hor až se stmívá a po krádké době, je tma. Dostane se na nalou výšeninku, zníž by jste měl vydět ustí soutesky, kam by jste se za normálních podmínek měli dosat za hodinu, ale tentohrát, ja na tom prostředí 20 ohnů a noc je jasná. Každý z vás si vzpomene tlupu skřetu která vás míjela ráno a už víte, kde se utábořila. Bohužel zde, na místě, kde jemuže obejít, protože skáli kolem nich jsou příkré a pokud by jste se na nic urželi, tak za takovéhle nic by si vás stráže jistě všimli... A vy se misíte dostat za ně. Jak se díváte na tábor z poza balvanů, tak si všimnete hlídky tvořící dva skředy, co chodí v blízkosti tábora, ostaní asi spí. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Udiveně se zadívám na obraz vlka přímo přede mnou a v první chvíli mám dojem, že ho vytvořila Assien, i když nevím jak. Můj gleiv se náhle zvedne a odletí o kousek dál. Otočím se za vrčením, které je za námi. Popadnu Assien do náruče a odskočím s ní až někam za oheň, gleiv se náhle vznese do vzduchu a nyní poletuje mezi námi a příchozím. Kdo jsi? A co chceš? Můj hlas je dost nedůvěřivý a celkem naštvaný. Kdo to sakra je?! Co po nás chce? Asi umí nějaká kouzla, vypadá na to. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Podívám se na obraz vlka a usměju se nad tím. Moc se mi líbí. Ale když najednou přiskočí až k Derimu, tak mě to zarazí. A když se ozve vrčení, tak mě to dost překvapí. Otočím se a nejdříve můj pohled spočine na vlčích. Hlavou mi prolétne myšlenka, že je odněkud určitě znám. Pak se podívám na muže a než stačím zareagovat, tak mě Deri vezme do náruče a odskočí dál. Nejspíš ho nepoznal, ale já ano. Nemůžu se zmýlit. I pálení každičkého kousku mého tetování na zádech mi dává za pravdu. Můj pane. Zašeptám s něhou a až zbožňovanou úctou. Po tváři se mi rozlije nadšený úsměv a natáhnu k muži ruku. Přestože je stále dost daleko. Zase jsi přišel. |
| |
| Překvapeně se na muže zadívám, potom na Assien a pak si vzpomenu na incident v jeskyni. Tak to jsi zase ty jo? Chm. Pustím Assien, gleiv se mi vrátí do ruky a já se s pochmuřeným výrazem usadím na zem. Stejně se mi ten chlap vůbec nelíbí. Nemám to rád. Myslí si, jakej není mistr. Blb. Rozhlédnu se po stromech kolem, uchopím sám sebe a vynesu se někam na strom, kde se pokojně usadím, vytáhnu svou flétnu a začnu potichu hrát tesknou melodii, která se šíří vzduchem a vštěpuje do mysli každému v dosahu mé pocity. Smutek, žal a strach se mísí v jednom, jen jeden jediný osamělý tón v celé melodii mezi nimi razí, ten jediný budí pocit lásky. |
| |
| Les pod Mlžními horami Maugrim Muž v černám se podívá na Assien a ta leč puštěná Derim nedopadne na zem, ale pomalu se snese k ohništi, kde ulehne do mechu, jeden z jeho vlků zrychlí krok a schoulí se vedle ní a položí jí hlavu do klína a přestane vrčet. Ale druhý vrčí dál a sleduje Deriho. Muž dojde k Assien a podívá se na Deriho na stromě. Zeptej se sám sebe proč tu jsem ? Poví a větev pod Derim se zlomí a on začne padat na zem. Bůh se otočí na Assien, které společnost dělá velký černý vlk a zahřívá jí. Jis celá Assien ? Zeptá se potichu a koukne se jí do očí. Jeden z jeho vlků se s vrčením vydá k Derimu. Ne Refundino. Poví jako by mimochodem a ona sprali svůj krok, ale stále se blíží. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Překvapeně otevřu oči a zadívám se pod sebe, jak padám. Nevím proč, ale usměju se. Těsně nad zemí se zastavím a pomalu se postavím na vlastní nohy. S absolutním klidem si vezmu ze zad svůj gleiv, nikoli myslí, ale vlastní rukou. Už dlouho jsem to takhle neudělal. Možná to byla chyba. Běž od ní. V očích mi je vidět nějaký podivný záblesk, jakási zvláštní věc. Je mi úplně jedno kdo jsi. Nech Assien na pokoji. Co po ní chceš?! Poslední slova doslova vykřiknu. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Deri mě najednou pustí a já nestačím ani překvapením vykřiknout. Ale naštěstí nedopadnu na zem a snesu se k ohništi do měkkého. Je mi jasné, čí je to práce. Pak ke mně přijde jeden z vlků a začne mě zahřívat. Přitulim se k němu a jemmě ho hladím. Usměju se na Maugrima a na jeho otázku přikývnu. Jsem v pořádku. Jen jsem unavená. Nic víc. Odpovím a při jeho slovech mi dojde, proč tu vlastně je. Najednou se Deri úplně změní a začíná být nepříčetný. Překvapeně a trochu nechápavě se na něj podívám. Co to děláš? On je můj pán. Nikdy by mi neublížil. Zašeptám a na potvrzení mých slov se zadívám Maugrimovi do očí. |
| |
| Les pod Mlžními horami Maugrim Bůh vlků se podívá na mládence a vlk co se k Derimu blíží dál vrčí. Změří si mládence a podívá se na jeho zbraň a pak se posadí vedle Assien. Nemělo by ti bít, jedno kdo jsem. A proč bych měl jít od ní ? Povytáhne obočí. Nikdy mi neříkej co mám dělat. Zavrčí a vlk co se blíží k Derimu se zastaví a podívá se na svého pána. Náhle se Deriho zbraň svému majiteli vytrhne z ruky a vlk po něm skočí. Proč tu jsem chyběla jsi mi. Víš proč, jsem vás navštívil porvé ? Zeptá se Deriho. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Gleiv mi vyletí z ruky, nechám ho být, nepotřebuji ho. Na tváři se mi objeví úsměv. Bláznivý úsměv. Úsměv, který svědčí o pohnuté minulosti a mysli, úsměv, který svědčí o ztrátě kontroly. Vlk se zastaví ve vzduchu. Záblesk se mi z očí úplně vytratil. Teď jsou jen temné. A na tváři ten bláznivý úsměv. Chceš mě zabít? Toužíš po tom? Toužíš zabít mě, jako mé rodiče?! Mysl mi naprosto zatemnila pomsta pro kterou žiju. Všude kolem sebe vidím jen mrtvá těla, hořící dům a les a kůly. Kůly na kterých jsou nabodnutá další těla. Těla mých rodičů. Úplně jsem ztratil kontrolu. Už se nedokážu ovládat. Vlk se rozletí kamsi do lesa. Těžko říct jak daleko letěl. Řezavě se zasměju. Tak si pro mě pojď. Nebo se mě bojíš? Nedokážeš mě porazit bez svých mazlíčků?! Nebo se snad bojíš mého gleivu? Co po mě chceš?! |
| |
| Les pod Mlžnými horami Přitulim se k Maugrimovi a položím mu hlavu do klína. Chyběla? Opravdu? Taky jsi mi moc chyběl. Povím s nadšeným úsměvem. Jenže Deri se ještě víc zhorší, až mě z toho zamrazí. Začne být naprosto šílený. Onen vlk se najednou rozletí do lesa a já vyděšeně vykřiknu. Nemůžu mu pomoci. Ale Maugrim mu přeci nenechá ublížit. Nechápavě se na Deriho podívám. Co se to s tebou děje? Tohle přeci už nejsi ty. Povím mu potichu a zavrtím hlavou Takhle by jsi neměl mluvit. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Assiina slova vůbec neposlouchám. Už je příliš pozdě. Kameny a listí kolem mě začne lítat vzduchem, země začne praskat a do vzduchu se dostane prach a hlína. Gleiv se mi vrátí do ruky. Ještě pořád je můj. Mé věci ovládat nebudeš. Z hlasu zní čirá nenávist a zloba. Pořád vidím jen svou minulost, jen tu jedinou noc, která byla krásná a hnusná zároveň. Do očí se mi dostanou slzy, které nepříjemně pálí. Za mnou se vyvrátí strom, ze kterého mě ten muž shodil, a spadne na zem. Co po mě chceš?! Odpověz mi! |
| |
| Les pod Mlžními horami Maugrim Bůh se podívá na mládence a lehce pohladí Assien po vlasech. No když o toto, tak usiluješ, ale já tvoje rodiče nezabil. Vlk co zahřála Assien se zvedne a zavrčí, když uvidí, jak vlčice odletí, o pár sekund později se se vedle boha. Rozáží jasné zelené světlo a z něj vysoupí ta vlčice co jí Deri odhodil a vypadá opravdu nalíznutě. Má mládaťa. Zavrčí muž naštvaně a Deri padne na kolena a začne se dusit a o pár chvil později odletí o dva metry dozadu, kde se zastaví o kmen stromu. Poví vlkům a dá lehce Assien pusu na vlasy . A čeká další. Oba vlci se schoulí vedle Assien a pzorují mládence. A tlumeně vrčí. Ne přátelé. Napomene, je když se chtějí zvedat. |
| |
| Les pod Mlžními horami Zasyčím bolestí, když narazím zády do kmene, zakašlu a vyplivnu krev. Vstanu. Na tváři mám opět ten podivný úsměv. Vztek je pryč. Místo něj je tu jen čirá šílennost. Zasměju se. Smích vyvolává divný pocit, velmi divný. Neumíš bojovat? Používáš jen své schopnosti. Jsi ubohý. Začal sis. Ty jsi mě začal provokovat. Shodil jsi mě ze stromu, když jsem tě chtěl nechat být. Proč jsi tu? Znáš je? Ty víš kdo to udělal co? Ty to víš. VÍŠ KDO JE ZABIL!! Jsem udýchaný. Pohled mám nasměrovaný k muži. Myslíš si, jaký nejsi velký chlapec, když tu se mnou můžeš takhle házet. Proč radši nejdeš udělat něco dobrého? Proč nás třeba neodneseš za ostatními? Nemáš na to co? Neumíš udělat nic dobrého. Jen pro ty, kteří ti slouží. Mé oči spočinou na Assien. Najednou nic necítím. Jsi ubožák, víš to? Naposledy se podívám na muže. Zvednu svůj gleiv, nasadím si ho zpět na záda, otočím se a najdu si jiný strom, kam se mohu usadit a hrát si své melodie. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Deri začíná být opravdu šílený a už chápu, že nemůžu zastavit to, co se teď chystá. Navíc se mi nelíbí, jak mluví s Maugrimem. Pak se znovu objeví vlčice a i s vlkem si lehkou ke mně. Obejmu je a oba políbim na čumáček. Tak vlčátka? Malá krásná vlčátka. Zašeptám si sama pro sebe a usměju se. Pak to začne a musím od toho odvrátit zrak. Nemůžu nic dělat. Přitulim se znovu k Maugrimovi a zadívám se na něj. Líbí se mi něco na tom, jak dokáže být naštvaný a přitom na mě být hodný. |
| |
| Les pod Mlžními horami Maugrim Jen se zaměje, ale v očích mu zajiskří. Chvilku tu zustaň, jen mu něco ukážu. Poví Assien a položí jí hlavu na jedno vlčí tělo. Vlčice, které dala Assien pusu jí olízne vlhkým jazykem tvář a potěšeně zavrní, když, se zmíníš o vlčatech. Ano jsou krásná a zdravá. Pak se pomalu zvedne a vydá se pod strom kde sedí mládenec. Jo vím kdo je zabil. Poví mimochodem a zastaví se. Tak neumím bojovat hmm tak se přesvěč. Proč vás neodnesu ? Protože máte úkol..Všechno má důvod. Poví a čeká co mladík udělá. |
| |
| Les pod Mlžními horami Vzhédnu nahoru, abych na něj viděl. Vztek je pryč. Úsměv z mých rtů také zmizel. V očích se mi zračí jen bolest. Neřeknu jediné slovo. Místo toho vezmu do ruky svou flétnu a začnu potichu hrát. Do těla mi začnou proudit pocity z okolí. Radost, potěšení, pohrdavost a zase radost. Přestanu hrát a jen si tiše vzdychnu. Všechno má důvod? Smrt mých nejbližších má důvod? Z očí mi začnou téct slzy, jedna za druhou, jako čirá říčka zoufalství. Důvod. Jaký důvod? Zničit mě? Proč to neuděláš rovnou? Proč mě radši nezabiješ? Všechno pak bude lepší. Jsem jenom ubožák, který nikdy nedojde ke svému cíli. Gleiv se z mých zad sám sundá a začne do spadeného stromu vyřezávat velkou podobiznu. Dva kůly a na nich dvě těla. Hned vedle vyřeže obličeje. Ženu a muže. Oba se usmívají. Víš jaké to je? Víš jaké je to přijít o ty nejdražší? Víš jaké je smrt vysvobození? Gleiv se přenese k mému krku. Přiblíží se na velmi těsnou vzdálenost, ostří natočené na mé hrdlo. Netoužím po životě. Od té noci prostě nežiju. Jenom přežívám. Abych je mohl najít. A zabít. Dokážu to? Těžko. Zabili mého otce. Jak je mohu zabít já? |
| |
| Les pod Mlžními horami Maugrim Bůh se dívá na mládence a pohne rukou a jeho zbraň se zabodne do země. Má dostal jsi se tam kde jsi a je z tebe kdo jsi. Podívá se do lesa a pak odpovím. No tak, chtěl jsi mi dokázat, že nic neumím. Zavrčí, jako vlka a vypadá narz naštvaně, když pohne rukou a Dari se postaví na nohy a jeho zraň se mu vloudí do ruky. Možná to dokážeš, je zabít..Možná ne, ale když tu budeš fnukat, tak to nezjistíš, hochu. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Podívám se na vlčici a usměju se. Pak ale najednou posmutnim. Chtěla bych někdy vidět vlčátka. Zašeptám a pohladím oba dva vlky. Pak mě upoutá rozhovor Maugrima a Deriho. Nelíbí se mi, jak si dovoluje s Maugrimem mluvit. A urazil mě. Jenom proto, že ho uctívám, jsem snad něco míň? Pomyslím si, ale nic neříkám. Pak když spatřím meč v Deriho ruce a dokonce blízko Maugrima, tak mě to trochu znepokojím. Přeci jen nemůžu zapomenout na to, co se před chvílí stalo. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Zadívám se na muže přede mnou, potom na svůj gleiv, který se mi snaží dostat do ruky. Usměju se a ochotně ho chytím do ruky. Když nad tím tak přemýšlím, už dlouho jsem s nikým nebojoval. Slzy se mi z očí vytratí, náhle je v nich spíš jakási radost. Odskočím od muže a uchopím gleiv oběma rukama a zaujmu bojovou pozici. Vyrazím proti muži a bodnu, čekám, že uhne takovému obyčejnému útoku, proto hned levou rukou gleiv pustím a nadále používám jen jednu ruku. Při pohledu na mě se nedá jasně určit, co vlastně koho ovládá. Gleiv se točí jako mlýnské kolo, jen mnohem rychleji, i já se otáčím a můj styl boje připomíná spíš tanec. Rychlost gleivu je násobena mou vlastní rychlostí. Zápěstí se mi otáčí, protáčí si gleiv v ruce a točí s ním jako s vrtulí, čemuž ještě připadává na rázu točení mého těla. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Boj Bůh vlků vypadá náhle divoce, tvému bodnutí vskutku uhne, bez nějakých potížích. Uvidíš vlče Assien. Usměje se bůh a jako by bez zájimu sleduje Deriho zbraň. Pak s obrovskou rachlostí praští Deriho do oblidčje, anž bi nějak zavadil o zrdaň a ten udělá dva kroky zpět lehce otřesen ránou. Netancuj, když chceš zabíjet, jika zemřeš, pravidlo Pánů zbraní. Poví znuzeně a pak se vrhne k mladíkovi a odhodí ho o kkus dál a ten dopadne na zem. Nepodeň soupeře a nedotýkej se toho co je moje..Opravdu chceš vědět, kdo je zabil Deri ? Zeptá se a čeká až se zvedneš. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Pomocí mysli se zvednu zpět, při čemž si také otřu ret, ze kterého teče pramínek krve. Zadívám se na muže. Tak rychlý. Jak? Ano chci. Když na něj neplatí normální rychlost, bude muset asi trochu větší. Praštil mě jako bych se nehýbal. Jako bych jen stál na místě. Zavřu oči a soustředím se na své tělo. Pro lidské oko to v tu chvíli vypadá, že se kolem muže vytvořil kruh mých dvojníků. Je to však jen rychlostní klam, což člověk nedokáže vidět. Já rád tancuji. Ale dobře. Začnu to brát vážně, opravdu jsem tě moc podcenil. Koneckonců, nikdo předtím můj tanec smrti nezdolal. Jistě sis všiml, že využívám nedokonalosti lidského oka. Rozběhnu se proti muži ze všech stran a zaútočím přímo. Na poslední chvíli se objeví jen jeden pravý, bodnu a uskočím do prava, přičemž protočím gleiv nad hlavou proti směru mého pohybu, takže z něj udělám jakousi vrtuli s ostřím na konci. Když dopadnu, odrazím se proti muži znovu a zaútočím z boku, ostří gleivu řeže vzduch a je to slyšet. Pořád mám nutkání tančit, ale cítím nutnost to neudělat. Opět protočím gleiv a zaútočím zespodu tupou stranou, přičemž nechám gleiv otočit se kolem mého zápěstí, díky čemuž hned za tupou stranou následuje ostří. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Dívám se na souboj Deriho a Maugrima. Napjatě a jaksi vylekaně. Každou chvíli sebou trhnu. Po chvíli se neudržim a z mého hrdla se ozve tiché zakňučení. Se mnou se nic zvláštního neděje, ale jen se bojím o Maugrima. I bohové totiž mohou zemřit. Obejmu více vlčici a přitulim se k oboum vlkům. A když zaslechnu, že uvidím vlče, tak se mi na tváři na chvíli objeví úsměv. Viď že se mu nic nestane. Zasvětila jsem mu svůj život. Nemůže přeci zemřít. Zeptám se vlčice a znovu se zadívám na Maugrima. Možná že cítím věci, které bych neměla. Ale nemohu se tomu bránit. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Boj Vlčí bůh jen uhýbá až najednou, jako by ho to přestalo, objeví se po Deriho boku a jedním pohybem, ruky mu zbraň vyrazí z ruky. A praští Deriho do hrudi a pak ho srazí na kolena,chytne pod krkem a vytáhne ho na nohy. Taky rád zabíjim, ale dneska se ovládnu. Poví a vycení zuby a podívá se ti do očí a pak tě odhodí. To co šálí ostatní to muže šálit i tebe. Pak k Derimu dojde a nakopne ho, ale ne moc, nakonec si k němu klekne a podívá se mu do očí. Bude tě to bolet, hodně bolet. Opravdu to chceš vidět ? Povím a čeká co mu odpovíš. A ještě něco, ona patří mě synku. A čeká co povíš. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Překvapeně se stihnu podívat na muže těsně před tím, než mě opět odhodí několik metrů a pak mě ještě nakopne. Hlava se mi motá, klečím na kolenou, opírám se o ruce a snažím se nabrat dech zpátky. Pokašlávám a vím moc dobře, že proti tomuhle stvoření nemůžu vyhrát. Nikdy. Zase se mě zeptá na to samé. Další věta mi ale vyrazí opět dech. Nejsem najednou schopen nic říct. Čas se náhle zastavil a nehodlá se pohnout dál. Před očima vidím svého otce. Vidím sebe a mou matku. Objímám ji. A náhle po mě táta se smíchem křikne. Hele synku, ona patří mě. Před očima se mi zatmí, nejsem schopen rozeznat skutečnost od představ. Najednou mě popadne vztek, jaký jsem ještě nikdy nepocítil. Ne kvůli němu. Kvůli mě. Krev se mi začne vařit, nedokážu se ovládat a už vůbec ne mou mysl. Sevřu víčka ve snaze uklidnit se, ale už je příliš pozdě. Opět oči dokořán otevřu. Z hrdla se mi vydere řev jako od zvířete, mysl se mi vydere z hlavy. Muže to ode mě odhodí nebo stačí uskočit, to už nevnímám. Kameny kolem mě nezačnou létat, ale drtit se na prach, stromy se začnou vyvracet jakoby ode mě vála obrovská vychřice. Jsem slabý. Všechen vztek je ze mě venku. Otevřu oči, které vzápětí údivem otevřu. Kolem mě se utvořil deseti metrový kruh, ve kterém nezůstalo vůbec nic. Ani stéblo trávy. Klečím uprostřed nízkého kráterku, stromy jsou odházené někam daleko. Oddechuju, jako bych právě oběhl celý svět. Kdo to byl? Kdo je zabil?! Najdu je! Najdu je a pozabíjím je! Prosím, řekni mi kdo to udělal. Já ho najdu. Otočím hlavu směrem k muži a Assien. V očích je mi vidět jen smrtelná nenávist. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Vyděšeně se podívám na Deri a z úst se mi vydere výkřik. Nemůžu tu jen tak sedět a dívat se na to. Ztěžka se postavím na nohy. Jenže se mi okamžitě podlomí kolena a na poslední chvíli se chytnu stromu. Několikrát se zhluboka nadechnu a zatnu zuby. Pomalými kroky, ale s jistou naléhavostí, se přibližuju k Maugrimovi. Několikrát se mi zatmí před očima a dokonce se mi začne i točit hlava. Nakonec se před něj postavím a obejmu ho. Nebojím se několika ran či bolesti. Je mi Deriho líto, ale celý můj život patří Maugrimovi. Dala jsem mu ho a nikdy bych to nevzala zpátky. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Pravda. Maugrim obejme Assien a přivne jí k sobě. Tiše. Mám tě rád a dohlídnu na tebe. Pak se otočí a opatrně a i s láskou tě donese k ohništi, kde tě uloží a znovu, se vydá k Derimu. Pomalu jde a jeho vlci ho jen sledují. Pomalu si klekne k Derimu a podívá se do očí. Najednou má Deri pocit že ho bolí celé tělo a pak se nevládně složí a položí se na zem. Pak se bůh zvedne a vrátí se k Assien a obejme jí. Tak ty jsi chtěla vidět štěně ? Zeptá se. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jsi jinde. Vidíš 5 mužů, jednou nalehko, a k vesnici, kde ji vyrůstal. Vidíš, jak vypalují domy, znásilňuji ženy, zabíjí muže. Také vidíš, jak se jeden postaví tvému otci a také vidíš, jak mu muž zlomí vaz a jak jeho tělo dopadne na zem…. Tvé nynější tělo leží bezvládně na zemi, jako mrtvé, ale to nevíš..tvá mysl je jinde… a vnímáš, jen obrazy v ní. |
| |
| soukromá zpráva od Deri Talira pro Kdo jsi? Kdo sakra jsi? Snažím se mu vidět do tváře, pokouším se vší silou spatřit jeho tvář. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Nechám se odnést k ohništi. Necítím už ani pořádně nohy. Jeho slova mě hřejí a jsem za ně vděčná. Pak Maugrim znovu vyrazí k Derimu a něco s ním udělá. Vím, že mu neublíží. A tohle řešení je nejspíš v tuhle chvíli asi nejlepší. Když se Maugrim znovu vrátí, tak se k němu přitulim. Přikývnu a usměju se. Ano chtěla. Nikdy jsem ho totiž ještě neviděla. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Usměje se a obejme tě a potom se podívá na vlčici. Tak s tím něco uděláme. Povím a pak se vlčice zatváří pyšně a kývne. Tak do toho. Usměje se a sepne ruce a mezi nima se zjeví chumel žlutého světla a pomalu se zněj vyklube tělíčko malého vlčete se žlutou srstí. A podá ti vlče. To je její blédě. Mládě Mích vlků, ty jsou jiný než ti co potkáš v lese. Ikdyž se jim zhledem podobají. Povím a s úsměvem pohladím maminku vlčete, která nevypadá nebezpečně, když je Deri v bezvědomí, ale tetkon vypadá, jako pyšná matka, co je pyšná na svého potomka |
| |
| Les pod Mlžnými horami Nedočkavě přejíždím pohledem z vlčice na Maugrima. Takové roztomilé vlčátko pro mě hodně znamená. A ještě k tomu ho smět pohladit. To je prostě můj sen. Najednou zapomenu na všechny starosti a vyčkávám. Po chvíli se začne vlče objevovat a v očích mi nadšeně zazáří. Pak mi ho Maugrim dokonce podá a já si ho vezmu do náruče. Přitulim si ho k sobě a začnu ho jemně hladit. Je nádherné. Prostě skvělé. Povím nadšeně a políbim vlčici na čumáček jako dík, že mi to vůbec dovolila. A ty maličký tlapičky. Rozplývám se dám nad vlčetem a pak se vyptávám dál. A čím jsou tedy jiní? |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Dál jsi svědkem, jak dva znich znásilnili tvou matku a potom co sní skočili, jí pomalu mučili, jen pro zábavu..Pro poviražení. Nekonce jsi svdědkem toho, jak naríží dva muže za živa na kůl a smějou se u toho, jako by to byl vtip, co si povídají v hospodách chlapi. |
| |
| soukromá zpráva od Deri Talira pro Je jich 5?! Proti celé vesnici?! A dělají si co chtějí?! Co jsou zač?! Co se děje?! Proč to dělají?! Proč je ten chlap naštvaný? Proč? Při pohledu na mou matku mi opět vře krev v žilách. Zabiju vás. Najdu vás a udělám z vás krvavé provazy na kterých potom oběsím vašeho velitele! To přísahám! S nechutí dál sleduji co dělají. Zvedá se mi z nich žaludek. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Vlčice se podívá na boha a pak ti olízne tvář a lehne si aby tě mohla zahřívat. Vlče se ti schoulí v klíně a začne si hrát stvím pláštěm a tahat za něj. No mají delší život, jsou silnější a rychlejší než jejich soukmenovci co běhají po lesých a inteligentnější. Před první velkou válkou obývali lesy, jako dnešní vlci, ale pak jsem si je vyvolil, jako své a tím pár jedinců jsem zachránil, před ztrátou jejich divokosti a zachoval jsem jim jejich vlasnosti. Barvu, jejich mláďat. Pokud je jejich pán v nebezpečí, nebo pokud se jin něco nelíbí, tak jejich srst sčerná, jako těch dvou. Poví a ukáže na srst dospělích vlků, ale ta už dostává žlutou barvu a fena vypadá spokojeněji a klidně, když tě sleduje se štěnětěm. Bůh tě k sobě přivine a hladí tě. Prsten co máš na prstě svítí v jeho přítonosti. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Potichu se zasměju a začnu vlče provokovat rohem pláště. Líbí se mi, jak je zvědavé a nebojí se. Opravdu? Zeptám se a začnu si prohlížet vlčici. Trochu mě překvapít, že takhle dokážou změnit barvu. Přeci jenom je to něco výjimečného. Schoulim se u Maugrima a hraju si dál s vlčetem. Stále mě dokáže uchvátit. Pak se ale Maugrimovi zadívám do očí. A mě sis taky vyvolil? |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Pak se obraz rozplyne, ovšem cena takové vyze byla děsivá, jsi unaven, nemáš sílu se zvednout a tak zůstaneš ležet, polí tě každý sval v těle, nemáš sílů otevřít oči a okamžitě usneš, což je asi dobře, protože jsi ztratil pojem o čase, jse dezorientovaný, tvá mysl na něco takového nebyla připravena a ani cvičena nyní vysílen spíš, ale než usneš, tak zaslechneš, hlas boha vlků. Jsi spokojen ? Hochu..vyděl jsi co jsi chtěl, ale víckrát ně již nepokoušej..už nikdy ona je má a to jsi dopadl ještě dobře. Zazní varování a zavrčení než usneš. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Podívá se ti do očí. Ano i tebe, jsem si vyvolil Assien a proto jsi zde. Poví s úsměvem a cítíš, jak se do tvého těla vlévá energie. Proto nosíš můj prsten. Povím a kývne hlavou k němu. Vlčice, jen tak leží a vypadá spokojeně. Stěně se dál hraje s cípem pláště a vypadá roztomile a bezstarostně je až k neuvěření, že muže vyrůst. Ten jsem před hmm no nevím a tisíciletím vyrobil.. Poví a lehce tě pohladí, dnes, jako by neměl nikam na zpěch, jako posledně. Vlk pomalu zavírá oči a vlčice lehce a tlumeně vrčí, ale spíše štěstím. Je ráda, že si hraješ s jejím štěnětem Assien. Poví s úsměvem. |
| |
| Sklep? Přišourám se pomalu ke Gaulovi. Pusť mě, medvědáři nevzhledný. Zahuhlám a prorvu se dovnitř. Stojím jako v tranzu. Chlast. Milióny litrů chlastu. Vypoulené oči neznamenali to, že se mi v břiše objevil cizí předmět, ale pomalé představování, jak piju láhev po láhvi. |
| |
| sklep když prochází Dug tak jen zavrčim ale poté jdu dovnitř a s Drobkem se pustíme do masa a poté koukam jak je Dug fascinovanej chlastem co z toho má a jen zavrtim hlavou |
| |
| Les pod Mlžnými horami Usměju se a jemně ho pohladím po tváři. To mě těší. Jenže teď nevím, jak dál. Musíme dohnat ostatní. Ale kdo ví, co nás vůbec ještě čeká? Zeptám se sama sebe a jen nad tím mávnu rukou. Zadívám se raději na prsten a chvíli si ho prohlížím. Netušila jsem, že je tak starý. Ale vždycky jsem doufala, že si vybereš mě. Zašeptám a usměju se tomu. Pohladím oba vlky a i vlče. Mám je ráda. Povím tiše a zadívám se znovu na Maugrima. A tebe taky. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Bůh vlků se usměje a pohladí tě po tvář. Bohužel, ani já nevím co se stane a kdybych věděl, tak ti to nesmím prozradit, byt tě mám rád, některé věci se dali do pohybu, a jiné se dávají..Osud je nejístý. Poví a podívá se na vlky. Také je mám rád. Poví a znovu se na tebe zadívá a zase se mu v očích ukáže něco jako cit. Ten prsten co nosíš, jsem vyrobil pro jednu bohyni, jako dar, ale ona si vyprala jiného boha. Poví, ale pak mávne rukou. Chtěla bys něco vidět ? Zeptá se s úsměvem. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Přitulim se víc k Maugrimovi a povzdechnu si. Když já se vlastně bojím. Jsem kněžka. A ne bojovník. Povím a zamyslím se nad naší cestou. Co já tu vlastně vůbec dělám? Napadne mě, ale tu myšlenku rychle zaženu. On mě přeci vyvolil, tak tu prostě jsem. Zadívám se raději na prsten. Trošku mě zarazí, že byl původně pro bohyni. A proč si vybrala jiného? Zeptám se přesto zvědavě a na nabídku přikývnu. Chtěla bych. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Maugrimim se usměje a vezme tě do náruče a podívá se na štěně ve tvém klíně a pomalu se zvedne a i jeho vlci a pak se i stebou vydá kamsi do lesa. Proč, no líbila ses mi proto a navíc co je na mnišce špatného ? Vyděl jsem odvahu ve tvém srdci. Poví a jako stín jde potichu lesem se svími vlky po boku a ti mají stále zlatavou barvu. Za chvilku tam budeme. Pak se usměje. No ale mě by spíš zajímalo, pro jdou svámy ty dvě zlodějské krysy co k vám dotáhnul ten zlodějskej zmetek. Poví a pokrčí rameny. No já si vybral tebe, a jako taková nosíš můj prsten. Možná se kvám někdo ještě přidá nevím podle potřeby..Opravdu nevím co bude za potřeby, tebe jsem si vyvolil. Poví a usměje se. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Chytnu vlče do náruče a začnu ho hladit. Přitom se dívám okolo, kam vůbec jdeme. Nic není na tom špatného. Jen nejsem pořádně vycvičená na boj, na tvrdé podmínky. Odpovím a usměju se nad jeho nenávistí ke zlodějům. Napadne mě, že při dalším pokusu by Zana asi zabil. Jsem ráda, že sis vybral zrovna mě. Zašeptám a usměju se. Chtěla bych, aby si mě vybral i na něco jiného. Ale to už říkat nebudu. |
| |
| Auressel Pomalu, ale s vídrží, jdeš k mlžným horám. Tvé trénovanné kroky ukusí metr, po metru a ty se na sklonku dne dostaneš, na okraj lesa, pod Mlžnými horami. Nad zemí již panuje tma.. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Pomalu jdete, nebo jsi nesena dlouběji do lesa a tam tě položí na zem a usměje se. Pomalu si klekne dá ruce nad hlavu a zakloní hlavu a dlouze zavije, jako vlk. Zadívá se do temnoty a za chvilku zaslechneš, jak se kolem vás něco pohybuje a jak se z noci sávají svítící oči a pak vás obkopí asi dvanáct dospělých vlků, někteří mají černou, jiný šedou barnu a blíži se k vám. Jeho dva vlci zůstanou stejně, jako mládě zlaté a jen to v klidu pozorují a když se přiblíží moc, tak se snima začnou očuchávat, mládě ti jen leží v klíně a lísá se k tobě. Tak pojte drahouškové. Poví potichu a zanedlouho dorazí i 4 mládata se sametovou srstí a ty si to namíří k tobě a začnou poštuchovat štěně. Neboj se nikdo znich ti neublíží, když jsi semnou. Poví a usměje se na tebe. Nehovolil bych jim to, líbí se ti ? Zeptá se zvědavě a podívá se na tebe a pak si sedne vedle tebe a k němu se schoulí jeden z obyčejných vlků. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jsou nádherní. Zašeptám a začnu vlčata hladit. Přímo se nad nima rozplývám, ale přesto mám stále to jedno k sobě přitulené. Pak vděčně obejmu Maugrima. Moc ti děkuju. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Nemáš mi za co děkovat Assien. Poví a chvilku sleduje, jak si hrajou mláďta a pak tě pomalu políbí. Ne opravdu mi nemusíš děkovat. Poví a v očích mu zazáří podivná sila, ale nevypadá zle ani nebezpečně, ale naopak mile. Ty mi děkovat nemusíš. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Tobě můžu děkovat za všechno. Zašeptám a začnu ho hladit po noze. Přitom pozoruju vlky. Dokáží mě něčím překvapit, stejně jako Maugrim. Chci být navždy jenom s tebou. Zašeptám po chvíli a zadívám se mu do očí. Jenom s tebou. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Budeš, jen semnou, ale až tohle skončí, nejdřím musí bít nějaká budoucnost. Poví potichu a pohladí tě po vlasech a sleduje tě. Vlci si dál hrajou a vlčata skotačí kolem a jsou bezstarostá a radostná. Maugrim se usměje a pomalu tě posadí a znovu tě políbí. Slibuji, pak budeme spolu. Poví po polibku. A pomalu si lehn do mechu. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Budu na to myslet. A budu se i snažit, aby se tak co nejdříve stalo. Zašeptám a nechám se posadit. Jemně a pomalu ho políbím. Budeme spolu. Zopakuju, jako kdybych tomu stále ještě nemohla uvěřit. Zadívám se mu do očí, když si lehne, a jemně ho pohladím po tváři. Jen s tebou. Zopakuju ještě a pak si lehnu k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ano jen s tebou a kde budeš chtít, každý vlk ti bude říkat paní, pokud budeš chtít Assien Tvé slovo vysloví měkce a jemně. Vlčata si dál pohrávají s vlky, a skotačí kolem, neboť ví že jin v tuhle chvíli nehrozí žádné nebezpečí a že je jen pramálo věcí co by je mohlo v přítomnosti jejich pána ohrozit. Ale pokud by se něco takového vyskytlo, tak by neváhali a stáli mu po boku, jako jakému koliv členu své rodiny. Vlčí bůh to sleduje a přitom tě objímá a pak tě znova dlouze políbí. A pak ještě jednou. Každá bohyně by na tebe mohla žárlit Assien když jedna ne, ta pro kterou jsem dělal ten prsten by nežárlila..Nakonec si vybrala zloděje, ale snad je tomu dobře, protože tu mohu bít stebou a zato jsme rád. Vyjeví ti tajemství prastarého a mocného prstenu a znovu tě jemně a opatrně políbí, snad, jako by se bál, že ti ublíží, nebo že tě ztratí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Pokud budou chtít i oni. Nechci být paní, kterou nechtějí. Odpovím a umím si to i představit. Mohla bych být stále s nimi, hladit je. Stejně jako s Maugrimem. Kde máš vůbec domov? Zeptám se najednou a zadívám se mu do očí. Tohle si totiž představit neumím. Napadlo tě někdy, že to tak prostě mělo být? Že i když jsi vyrobil prsten pro ní, tak už v tu chvíli měl být pro jinou? Třeba pro mě. Zeptám se a zadívám se mu do očí. Pro něho jsem vždy žila a budu žít i dál. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Maugriemen se jen usměje na vlka. No o to bych se, budou tě mít rádi, i k bohyni se chovali popudivě, a radi si k ní nelehli a když, tak byli černí. Neměl RYLU rádi. Povím a pomalu tě pohladí. Kdy bydlím ? Je to daleko odsud, je to vlasně dům uprostřed lesů, ten dům nevidí nikdo pokud mu to nedovolím, tedy smtelínici. Bohové vy kde stojí. Usměje se a políbí tě. No napadlo mě to když ho nepřijmula. A jsem rád že ho máš ty. Povím a podívá se ti do očí a pak se uměje a vypadá snad šťastně, pokud je něco, takového u boha možné a neubrání se tomu aby tě znovu políbil. Už dlouho, jsem nikoho nelíbal. Poví na omluvu a pak se ti dívá do očí a čas, jako by se zastavil. Vlci si hrají, nebo polehávají všude kolem.. Tady až na vlčata ty si neunavně hrají a lehce vrčí a skáčnou po sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jsou to takoví miláčci. Nikdy bych nedovolila, aby jim někdo ublížil. Zašeptám a zarazí mě, že zmínil zrovna Rylu. Opravdu to byla Ryla? Zeptám se trochu opatrně. Jako kdybych nevěděla, jestli jí mohu vůbec zmínit. Dům uprostřed lesů? Tam bych s tebou chtěla žít. Jen my a vlci. Povím už nadšeně a v očích mi zazáří. Pohladím ho jemně po tváři a pak i políbím. Nemusíš se mi omlouvat. Ne. Ty nemusíš. Navíc mi to ani nevadí. Odpovím a zasměju se tomu. Vždy budu patřit jenom tobě. Navíc mám už přeci na sobě tvoje znamení. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ano jsou nádherní. Při tvé zmínce o bohyni obchodu se jen umejě. Ano byla to Ryla bohyně obchodu zdíli postel s bohem zlodějů. Poví a políbí tě. Je tam nádherně..les, kam jen dohlédneš a tam si bezstrastě harajou a pobýhají vlci, loví. Nehrozí jim tam žádné nebezpečí. Poví zasněně a přistiskne si tě k sobě. Budeš tam semnou žít Assien a s vlky. Pak tě pohladí po zádech a usměje se. To je pravda. Tato noc je krásná... Usměje se a přetáne tě nad sebe a podívá se na vlka co byl po tvém boku. Nech mi jí na chvilku Tugure. Poví mu s úsměvem a pak se ti podívá do očí. Asi si myslí že jsem sobec, když tě chci jen pro sebe. Poví s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro A ty budeš sdílet postel se mnou. Pokud ti tedy nevadí, že nejsem bohyně. Popíchnu ho trochu a tulim se s láskou k němu. Když mě potom pohladím po zádech, tak mě zamrazí a zabrní, jak tetování poznává svého pána. A doufám, že máš velkou postýlku. Zasnim si a nechám se nad něj přetáhnout. Asi se mu taky líbim. Povím s úsměvem a dlouze ho políbim. Pak se zadívám na žluté vlče. Že na něj dáš pozor. Hrozně se mi líbí. |
| |
| Konečně končí den a začíná noc. pomyslím si a velice pomalu postupuji dál k horám. |
| |
| Les pod mlžnými horami- Auressel Jdeš tmou a nepospícháš, najednou před sebou spatříš ohynek a opodál v kruhu z kamení muže. (Deriho) HM: Nebudit |
| |
| Dojdu k muži. Jen nad ním pokrčím rameny a pomalým krokem mířím k ohni. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No budu rád s tebou v posteli, pokud ti nebude vadit že máš v posteli boha. Poví s úsměvem a políbí tě a potom se podívá na vlka. No možná se mu líbíš, ale mě také. Ale dobrá dovolím mu tě zahřívat..No bude rád. Usměje se a pohladí tě po tváří. No to štěně se postará samo o sebe, je jen mále přirozených zvířat co ho dokáže ohrozit a navíc by bylo rádo kdyby mohlo jít s tebou a já také. Poví to jako prosbu a podívá se ti do očí a jemně a láskyplně tě políbí. A mám velkou postel. Dodá s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Samozřejmě že mi to nebude vadit. To nemá jen tak někdo. Povím s úsměvem a překvapí mě, že by mohlo štěně vůbec jít se mnou. Se mnou? Opravdu se mnou? Vezmu ho ráda. Budu se o něj starat. Povím nadšeně a vděčně ho dlouze políbim. A jakpak se vůbec jmenuje? Zeptám se ještě a zamyslím se nad tou postelí. Takže říkáš velká a krásná postýlka? |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No máš pravdu v posteli boha nemá jen tak někdo. Podívá se na štěně. No jmenuje se nebo si říká Zlatka, je to malinká vlčice Mích vlků a vlastně i tvích, takže našich. Poví potěšeně a políbí tě a oči mu zazáří. Jo bude velká a pokud se ti bude zdát malá, tak stačí povědět Lásko. Poví a poslední slovo vysloví měkce a s úctou, jako by mluvil o nějakém bohu. V ní budeme, jen mi dva. Poví a pomalu tě políbí a pomalu tě začne hladit na pokožce pod košili, tetování tě lehce studí, ale jakmile se do jeho ruka dotkne, tak zteplá. Nechci aby tě studilo. Povím omluvně a políbí tě dlouze na ústa a v tom polibku je cítit láska k tobě a vášeň. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Povím, jako kdybych se tím chlubila a zasměju se tomu. Pak se podívám na štěně a musim se usmát. Takže ona půjde opravdu se mnou? Ale co když se jí něco stane? Začnu se ptát hnedka starostlivě. Je přeci ještě tak malinká. Dopovím, ale pak zavrtím hlavou. Já jí přeci ochráním. Nedovolím, aby jí někdo ublížil. Ne. Bude v bezpečí. Řeknu už klidně a znovu se usměju. Velká postel. S tebou. Se mnou. Bude se mi líbit miláčku. Odpovím a poslední slovo mi nejde moc přes jazyk. Jako kdybych se bála, že ho tím můžu urazit. Ale pak mě začne hladit a když mi tetování zteplá, tak se mu zadívám do očí. Jemně, dlouze a hlavně s láskou ho políbim. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jo kde jaká by to mohla toho boha závidět. Usměje se a dál tě hladí. No jí vím, že Zlatku ochráníš a navíc, ona se běžným predátorům ubrání sama…A lidé se na vlky dívají poněkud divně. Poví a pomalu tě políbí. Ale ty ne možná je malinká a vybadá zranitelně a hravě, ale i ona dokáže vrčet. Povím s úsměvem a podívá se ti do očí. Ano v té posteli budu ty a já. Budu rád pokud se nám tam bude oběma líbit Miláčku. Poví a je vidět, že se mu to oslovení líbí a pak tě zase dlouze a s láskou políbí. Vlci, jako by vám nevěnovali pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Ale já ho žádný půjčovat nebudu. Povím a zasměju se. A taky dokážu vrčet. Povím provokativně a pomalu a jemně ho políbím. Určitě se nám tam bude líbit. Zašeptám a začnu ho s úsměvem hladit po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Tak mi ukaž jak vrčíš. Poví laškovovně a lehce tě při lolibku kousne do dolního rtu. Opravdu mě nepujčíč ? No tak dobrá, ale ani já tě nikomu nepujčím. Usměje se a pomalu tě políbí. Jsi bezvadá. Povím obdivně a hladí tě po tváří a z ní ti odklidí neposedné vlasy pak vysení zoubky a políbí tě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro No dobře. Nejdřív mě to budeš muset nějak naučit. Ale věřím, že ty to zvládneš. Zašeptám a zasměju se. Když mě kousne do rtu, tak se potichu zachichotám. Opravdu tě nepůjčím. Ještě by jsi potom chtěl jí. Odpovím mu s úsměvem a dlouze mu oplatím polibek. A ty jsi zase naprosto úžasný. Zašeptám mu a znovu ho políbím. Neměli by jsme už raději jít? Přeci jenom je tam Deri jen tak. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No to je dobře že nepujčiš..ale stejně, bych žádnu jinou nechtěl. Pak ti ouško olízne a dá ti na něj pusinku. Hmm jo Deri..no može bejt rád..že žije..nějakou dobu bude v bezvědomí..A navíc tam má společnost.jednu slečnu..Né tak hezkou jako ty..Ale možná si budete rozumět. Poví a dlouze tě políbí. Ne ještě bych tu byl..Pokud ti to nevadí lasko. Zeptá se a lehce zavrní. Pak tě znovu políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Nechtěl? Opravdu by jsi nechtěl? Zeptám se ho a políbím ho na krk. Pak se na něj překvapeně zadívám. Společnost? Slečnu? A budeme si možná rozumět? Co tím myslíš? Zeptám se nechápavě a vůbec mě nenapadá, jak by to mohl myslet. Dobře. Chvíli tu ještě budeme. Řeknu smířlivě a znovu se k němu přitulim. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ne žádnou jinou. Ujistí tě a pohladí tě po tváři. Nevím jestli si budete rozumět... Je dost hmm smotářká, ale snad si budete rozumět. Podívá se ti do očí a provokativně se usměje. A copak tu budeš dělat sesvím bohem ? Zeptá se pomalu tě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro A co tedy vůbec zač? A jak se sem dostala? Začnu hnedka vyzvídat. Já jsem taky samotářská. Občas. Dopovím a zasměju se. Co budu dělat? No nejspíš se s ním budu mazlit. Zašeptám a dlouze ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No je něco, jako vlkodlak..napůl. Ale ovládá se..je napůl vlk a napůl člověk. Usměje se a olízne si red no něhož ho jsi ho kousla. No došla tam. Usměje se znovu tě políbí. A bude se mi to líbit ? Zeptá se a pohladí tě po tváři a pak tě políbí. Jo samotářka ale ty máš vlasního boha..ona ne. Usměje se a políbí tě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Napůl? Nevěděla jsem, že může být něco takového možné. Zeptám se trochu překvapeně. Při zmínce o ovládání se, se trochu zarazím. Ale pustím to raději z hlavy. Určitě se ti to bude líbit. Zašeptám a pohladím ho po košilí. Mám vlastního boha. Moc ho miluju a jsem mu věrně oddaná. Zašeptám ještě a pak ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Uvidíš. Poví a políbí tě. No já mam zase vlastní knežku co miluju a budu si jí hlídat..A pokud to Deri zkusí ještě jednou, tak to bude pro něj jen horší..A o Zanovi nemluvím on je zloděj a to je horší než Deri. Povytáhne obočí, ale pak se ti podívá do očí, dlouze tě políbí. No doufám, že se mi to bude líbit. Usmje se a začne tě líbat a pomalu tě hladí pod košilí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Ty na mě prostě žárlíš. Ale nemusíš se bát. Myslím si, že si po tvém hrají už nic nedovolí. Povím mu provokativně a usměju se. Uvidíš, že bude. Zašeptám a pomalým pohybem si sundám vršek. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Víš ikdyž jsem tohle, jako tvůj buh už viděl..ale i tak se mi to líbí. Povím když si sundáš vršek a políbí tě. No doufám, že si to už nedovolí a hmm jo žárlím na tebe ano. Přizná se po chvylce přemíšlení a pak se zasměje a začne si rozepínat košili. Dobrá, líbí se mi to. Usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jo tak ty jsi mě už viděl? To bych do tebe neřekla. Řeknu mu provokativně a pomůžu mu s košilí. A pročpak na mě žárlíš? Zeptám se zvědavě a pohladím ho. To doufám, že líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jo viděl..no přeci tě miluju a vyvolil jsme si tě. Pomalu tě políbí a sundá si košili. No proč, proč, protože jsi moje milovaná kněžka, a nějakej zloděj si s tebou hrál… a Deri tě hladil po tváři..každej byl tobě blíž než já. Tak jsem se rozhodl to změnit, sice na chvilku, ale změnit. Poví a pohladí tě po tváří a pak se nadzvedne a políbí tě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro To je teď už jedno. Zašeptám a začnu ho hladit po hrudi. Přitom si ho celého prohlížím. Ale teď jsi se mnou. A až dokončím úkol, tak budeme spolu navždy. Chci být už jenom s tebou. Zašeptám ještě a pak ho dlouze políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jo je to jedno. Pošeptá. Jo, ale nikdo neví, jak dlouho, bude úkol bude rvat. Poví šeptem a jako by se snad i bál, toho jak to dopadne a toho co jej čeká. Pak se ale znovu usměje a podívá se ne tebe. Ale pak to bude hezčí. Dodá a dlouze tě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Ale můžeš mě přeci kdykoliv navštívit. Přijít za mnou. Zašeptám a trochu vyděšeně se k němu přitulim. Že je to tak. Řekni že ano. Zeptám se naléhav a dál se mu dívám do očí. Chci, aby jsi mě nenechával tak dlouho samotnou. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ano mohu, ale ve hře jsou strašlivé věci, věci co mohou ublížit i tako vím, jako jsem já. Povím potichu. Ale není důvod se bát, nenechám tě dlouho samotnou..pokud budu moc a navíc vždycky jsem s tebou. Poví s úsměvem a políbí tě. Jen jeden na sebe pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Dobře. Ale pokud by ti hrozilo nebezpečí, tak za mnou prosím nechoď. Nechci, aby se ti něco stalo. Zašeptám a obejmu ho. Budeš stále se mnou. I když budeš hodně daleko. Povím už klidně a spokojeně se k němu tulim. Budu dávat na sebe pozor. I na mojí maličkou Zlatku. A obě se vrátíme. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Neboj se o mě má Assien. Pokusí se tě utišit a políbí tě a pak tě pomalu převalé na záda a nahne se nad tebe a podívá se ti do očí. Takon bychom měli myslet na pjíjemnější věci. poví s laškovným úsměvšm. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Bojím se o tebe. Víc než o sebe. Zašeptám, ale pak se pousměju. Vřele a láskyplně. Nechám se převalit na záda, jen se tomu potichu zasměju. Možná že by jsme měli. Odpovím mu stejně a začnu mu pomalinku svlékat kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ano měli bychom. Poví a jeho prsten, na tvé ruce, jako na povel přestane svítit a vy se ponoříte do dmy co panuje všude kome, za všech stran se ozívá tlumené vrčení, ale je to spíše jako spěv, vlků není nebzpečné, ale přijemné nikdy jsi nic takového nezaslechla. On se jen usměje a políbí tě. A pak se s tebou pomalu a jásky plně spojí a začne se stebou milovat. To já se bojím o tebe. Pošeptá ti ale pak tě už jen dál líbá na usta. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Nechceš bít na hoře. Zeptá se potichu a kousne tě lehce do lalůčku ucha a pak se zase jeho teplé rtíky vrátí ke tvém ustům co se mu líbí a dál tě pomalu a dlouze líbá. A lásky plně tě hladí a dál se ti snaží dělat dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Zašeptám jemně a snažím se, aby z mého hlasu byla znás láska a potěšení. Já to cítím z něho a chci, aby si taky užíval. Cítím jeho teplou kůži na mé kůži, i jeho teplé rtíky na mých rtech. V tu chvíli si už nepřipadám sama a odvrhnutá ve zlém světě. Dál ho jemně hladím, oplácím polibky a dávám mu najevo svojí oddanost a lásku. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jsi umě a jen má stejně jako já jen tvůj. Poví když jeho ruce laskají tvé nadra a užívá si milování a tvou blízkost. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jsi můj pán. Nebo i něco víc? Zeptám se ho tiše a usměju se. Pohladím ho jemně po boku a dál se s ním miluju. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Co bys chtěla abych byl pro tebe ? Zeptá se a usměje se a láskyplně tě políbí a lehce tě hladí po zadečku a líbá se stebou. Užívá si milování s tebou a pomalu a douze tě líbá. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Co bych chtěla? Chtěla bych, aby jsi byl můj druh. Ty můj bůh a já tvoje bohyně. A aby jsi jednoho dne byl i otec našich vlčat. Zašeptám zcela upřímně a dlouze ho políbím. To bych si moc přála. Dopovím a pohladím ho po hrudi. A co by jsi chtěl ty? Zeptám se ho a dál si užívám. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro usměje se a políbí tě. Budeš má bohyně. A klidně jednoho dne mužeš být maminkou našich vlčat. Poví potichu a lehce tě kousne do rtu a dál žedoní o tvé doteky a polibky. Já si přeju aby jsi byla štatsná. Poví a užvává si slastí co si přenášíte na vzájem a lehce vrní, hladí tě po zadečku, ale už jse pohyby v tvém vedení a dák žadoní o tvé polibky. A každý si vychutnává. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Moc by se mi to líbilo. Ale samozřejmě upustím od toho, co by se ti nelíbilo. Zašeptám a dlouze ho políbim. Snažím se mu přitom způsobit ještě větší slast za to, že je na mě tak hodný. Jemně ho laskám a užívám si to. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jsi krásná, nádherná. Nadzevedne se a vášnivě tě políbí pak si lehne a lehce tě hladí po tělíčku a oči mu jiskší slastí a touhou po tobě, vychutnává si každý tvůj pohyb a pořád žeadoní o tvoj dotek, nebo políbek, lehce tě drží za zadeček. Lehce ti ořejede jazýčkem po krku, když se nadzvedne a políbí tě na try. Nikdy jsem si nemyslel, že tě budu tak moc chtít. Pošeptá ti s neskývaným obdivem a kosne tě lehce do ouška a pak si zase lehne a dál žadoní a tvou blízkos a něhu. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jenže teďka chceš. A strašně moc. Zašeptám mu provokativně a začnu ho hladit pomalu po těle. A budeš ještě chtít. Dopovím a trošku se nad tím zasměju. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Vlci jen spokojeně leží vedle vás. Měla by ses obléct at ti není zima. Pošeptá ti a políbí tě. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Potom co se ti zaostří zrak spatříš u ohniště sedící zahlenou postavu, co tě sem, tam pozoruje. Podle držení těla, výšky poznáš, že ta postava není Assien (ale Ausessel), ale nemáš sílu nato se jí vydat hladat. A taky co by se jí mohlo stát ? |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro S tebou mi nemůže být zase. A kdyby přeci ano, tak mě snad zahřeješ. Zašeptám a v očích se mi objeví slzy. Nejsem všem smutná, ale spíš šťastná. Jemně ho pohladím po tváři a usměju se. Jsem šťastná, že můžu být s tebou. Nikdy nechci někoho jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro To jsem rád.no on by se tvůj milenec daleko nedostal..Neutekl by. Poví a lehce zavrrčí a kousne tě do krku. Jsem rád, že jsi tu semnou lasko..Jo zahřál bych tě..Ale ty mě taky ne? Zeptá se z obličeje ti odrhne pramínek vlasů. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro A na co by mi byl milenec, když mám tebe? Navíc bych asi nezvládla mít i někoho jiného. Zašeptám a jemně ho políbim. Samozřejmě že bych tě zahřála. O tom nemusíš ani pochybovat. Odpovím a znovu se usměju. Pak si začnu prohlížet vlky okolo. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Pomalu, velice pomalu se pokusím vstát. Tak jako tak se pokusím nějak dostat k ohništi, kde sedí nějaká neznámá postava. Pokusím se posadit k ohni, nemám však šanci, jsem příliš slabý. Proto si prostě lehnu. Kde je ta žena? Slova ze sebe doslova vysoukám, skoro mi není rozumnět. Zadívám se na postavu, oči se mi však samovolně pořád zavírají. Bezradně je zavřu. Co to bylo? Kdo to byl? Kdo byli ti muži? Proč to udělali? A kdo byli ti druzí, ti divní, krvežízniví. Hlavou mi poletuje mnoho otázek, na které zatím nemohu získat odpověď. Naposledy se pokusím podívat na postavu a zůstat vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No to jsem chtěl slišet. No nezvládla bys to. Usměje se a lehce tě kousne do krku. Nepochybuji o tom, určitě bychom se spolud dokázali zahřát..a ještě by se nám to líbilo. Pohladí tě po tělíčku a usměje se. Malé vlče se k tobě přišourá a lehne si ke tvímu nahému tělu. Ano Zlatko, je jedna z vás. Poví a lásky plně tě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Víš přeci, že bych to neudělala. Celý život jsem to neudělala a tak to bude i nadále. Zašeptám a podívám se na vlče. Potěšeně se usměju a začnu ho hladit. Jedna z nich? Zeptám se trochu nechápavě. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jedna z vlků, budou tě brát za svou a nikdo z nich se ba tebe neodváží zautočit, budou tě brát, jako jednu ze svích..Pokud na tebe někdy nějaký zautočí, tak je posedlí..a pokud tam budu i jiný vlci budou tě bránit, jako součást smečka lasko..Pokud tam nebudu já. Povím a pomalu tě pohladí. Proto jedna znich a Zlatka to ví stejně, jako oni. Okolní vlci se na tebe dívají, mile a s láskou a tvůj bůh se k tobě tiskne a hladí tě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jedna z vlků? Ale jakto? Zeptám se nechápavě a pak se mi v očích rozzáří. Takže já patřim k nim. Patřím k nim. Zašeptám si spíš pro sebe a podívám se na vlky. Oplatím jim pohledy a Zlatku podrbu. Maugrima obejmu pevněji a přímo nadšeně se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jsem rád, že se ti to líbí. Pomalu tě políbí. Jsi členka smečky, jsi jedna z nich. Usměje se a znovu tě lehce políbí, najednou vypadá štatstně, když se ti zadívá do očí a usměje se. Děkuji Assien. Poděkuje ti potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Líbí se mi to. Moc se mi to líbí. Zašeptám a jeho slova mi zní jako ve snu. Jako ve snu, který se mi vyplnil. Jsem ráda, že je teď najednou tak šťastný. A když nad tím tak přemýšlím, hodně žen by to nebralo s takovou neskrývanou radost. Jemně ho proto pohladím po tváři a usměju se. Za co děkuješ miláčku? Ty za nic děkovat nemusíš. To já bych spíš měla. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Pomalu vezme tvou dlaň do své, snad, jako by se bál, že jí rozmačká a dá ni na dlaň pusinku. Za to, že máš tak ráda vlka a zato, že jsi má kněžka. I oni jsou rádi. Poví potichu, jako by se snad bál, že tě vyplaší, ale pak tě políbí na try a usměje se. Už jsem skoro, zapoměl, jaké to je být člověk. Přizná se ti. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Za všechno jsem ráda a nevyměnila bych to. Za nic na světě. Zašeptám a dlouze mu oplatím polibek. Tak já ti to budu stále připomínat. Aby jsi nezapomněl, že i krása je na světě. Povím a jemně ho pohladím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro To budu moc rád, když mi nedovolíš na to zapomenout. Věnuje ti dlouhý polibek a pohladí tě po vlasech. Svět, je temný, ale tetkon, je krásný. Pošeptá a dá ti pusinku na čelíčko. Vlčice se zavrčí a začne mýt Zlatku. Budeš mě ještě zahřívat, lasko ? Zeptá se a podívá se ti do očí. Je nechci myslet na to co je jinde. Zaškemrá a políbítě, a nechce nad tím přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Svět je krásný. Celou dobu. Ale někdo si to už neumí představit. Zašeptám a pohladím Zlatku i s vlčicí. Pak se Maugrimovi zadívám do očí a přikývku. To víš že budu. Když chceš. Povím a láskyplně ho obejmu. Tak nad tím nemysli. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Nebudu. Poví potichu a zadívá se kamsi do temnoty. Jako malí, jsem obdivoval vlky. Zašeptá ti do ouška a políbí tě na usta. Jsou krásí, jsou to nádherná stvoření. Poví šeptěm. Ale ty jsi také krásná a nádherná, Paní. Usměje se. A jeden z vlků potichu a táhle zavyje. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Neumím si tě představit jako malého. Zašeptám a pohladím ho. Ano jsou krásní. Jenže skoro nikdo to nedokáže ocenit. Bojí se jejich krásy i síly. Odpovím a při lichocení se začervenám. Pak se podívám na toho vlka a přidám se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No bylo to už dávno opravdu, hodně dávno je tomu už několik tisíciletí. Přizná se a zasměje se. No líbí se mi mladší žena. Usměje se a políbí tě na rtíky. |
| |
| Les Sem kus od oné postavy když zaslechnu jako by něco říkala. Otočím se a koukám na postavu. Dojduj k postavě a kouknu se na ni. On může vidět poze dvě tečky, které svítí do temné noci. Mají barvu vycházejícího slunce. "Kdo jsi?" optám se ženským hlasem. POmohu oné postavě vstát. Podpírám ho. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro To nevadí. Mě se zase líbí mnohem starší muž. Povím a zasměju se tomu. A to za ta tisíciletí jsi ještě nenašel tu správnou ženu? Zeptám se ho a oplatím mu polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ale, našel a tekon sní ležím na palouku v trávě a jmenuje se Assien a je čelnkou vlčí smečky. Povím nadčeně a dlouze tě políbí. No jsem rdá že se ti líbím. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jsem ráda, že jsi ze mě tak nadšený. Zašeptám a pohladím ho jemně po tváři. Líbíš. A moc. Povím a pohladím ho po boku. Pak ho políbím ještě jednou a o něco vášnivěji. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Pohlédnu na ty zářící oči, potom se znovu rozhlédnu. Deri. Kde je ta žena? Kam odešla? Musím ji najít. Kde je? Pokusím se vstát, bohužel nemám vůbec šanci, nohy mě neposlouchají. Klesnu zpátky na zem a zůstanu ležet. Co se tu vlastně stalo? Bezradně se snažím si vzpomenout na to, co se tu dělo. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Hmm Deri má společnost a probral, se nechceš jít za ním ? Zeptá se a dlouze tě políbí a lehce tě pohladí po zádech. A pak znovu a dlouze tě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Možná bych měla jít. Nemůžu ho tam nechat jen tak trčet. Asi začne plašit, když se dlouho neobjevím. Zašeptám a oplatím mu polibek. Pak pomalu a opatrně vstanu a začnu se oblékat. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro A jen tak po očku po tobě pokukuje. Potom co se obleče a vlci pomalu zvednou a podívají se na tebe a na Boha vlků a odejdou do lesa, potichu a krásně. Doprovodíme tě, pokud chceš. Nabýdne se a jeho dna vlci dostanou černou barvu a postaví se mu po boku. Zlatka se zbarví do črena a a posnaví se odhodlaně po tvém boku. Pak Maugrim pomalu dojde k tobě a dlouze tě políbí a jeho prstej na tvém prstě se rosvítí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Budu ráda, když mě doprovodíte. Zašeptám a pohladím oba dva vlky. Oplatím Maugrimovi polibek a pak Zlatku vezmu do náruče. A my budeme pořád spolu. Zašeptám jí a políbim na čumáček. Pak se pomalým krokem vydám za Derim. Uvidíme se brzy? Zeptám se cestou Maugrima. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Zlatka ti jen olízla tvář. Budu pořád s tebou Paní. Zazní ti v hlavě, její hlas, ženský hlas, klidný, krásný a vyrovnaný. Vlčice po jeho poku se postaví po tvém boku, aby ti tak udělal místo a ty ho tak mohla držet za ruku a spolu jdete potichu lesem. Nevím snad ano Assien. Poví a lehce tě políbí. Ale nikdy to nebude dost brzo. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Budu moc ráda. Zašeptám Zlatce a usměju se na ní. Pak se vlčice postaví po mém boku a usměju se i na ní. Děkuju ti. Poděkuju jí upřímně a přitulim se k Maugrimovi. Víš, že já na tebe budu čekat. Vždycky budu poslušně čekat. Zašeptám a oplatím mu polibek. I kdyby to trvalo tisíce let. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Mám krásnou maminku. Poví ti hlasa Zlatky, pišný hlas. Ne tisíc let budeš po mám boku Assien. Poví a usměje se a pak, tě políbí. Bude to krásná doba. Usměje se a užívá si chvili s tebou, jak jen může. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Ano máš krásnou maminku. A ty seš krásná po ní. Povím jí a pak i pohladím. A nebo i víc než tisíc let? Zeptám se trošku provokativně a oplatím mu polibek. Ano. Bude to krásná doba. Určitě bude. Zašeptám a jsem ráda, že může být teď se mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ne nebudu ana chráni jeho..ale já budu tebe Assien. Poví hrdě a pišně. Jsen oorvni ze tvích vlků Poví vlče pišně a olízne ti tvář až jí máš celou mokrou. Maugrim se jen zaměje a políbí tě. Je pišná, že tě může doprovázet. Poví s úsměvem. Bude to nádherná doba, krásná, překrásná a bude i delší. Zasní se a pak tě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Dobře ty můj první čumáčku. Aspoň že se ti to tak líbí. Ale hezká jsi stejně jako maminka. Odpovím jí a oplatím polibek Maugrimovi. Vím, že je pyšná. Vždyť jí taky slyším. Povím s úsměvem a dívám se na jeho zasněný výraz. Určitě bude. Budu se taky snažit. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Zeprotestuje a její hlavička dostane světlejší nádech a jako by se na tebe usmála, pak zese zčerná. O moc hezčí, větší a budu se ti tolat po boku, pokud teda nebudeš u něj v posteli, tam nepujdu..nepustil by mě tam...rači si zařídím vlasní zábavu. Uchechtne se a schoulí se ti v klíně. Buh se jen zaměje a políbí tě. No nepustil, tam je jen moje a venku jí chráníš ty Zlatko. První z jejích vlků. No proto, jsem první. A ty do toho nemáš co mluvit. Zaměje se tomu co si dovolila ke svému bohu, ale ten jí jen pohladí. Ne nemám, jsi její První vlk. Poví laskyplně a usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Nebuď na něj přeci tak zlá. Víš že mám ráda tebe i jeho. On se o mě hezky stará. A tobě nikdo nevezme tvoje místo. Prostě vždycky budeš moje První. Moc krásná a statečná vlčice. Povím jí a znovu jí pohladím po hlavičce. Teďka budem nějakou dobu jenom spolu. Ale nesmím taky zapomínat na Maugrima. Nechceš přeci, aby si ho zabrala jiná. Domlouvám jí dál bez nějakých výčitek. Seš prostě můj první čumáček. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Poví Zlatka a zavrtí se ti v náručí. Jo jsem tvá vlčice. Poví a začne ti lízat ruku. Maugrima se jen zasměje a obě vás pohladí a tebe políbí. Je kouzelná, no vím, že na mě nezapomeneš. A ty jí hezky hlídej. Zalatka se na něj podívá a zavrčí. Jo budu, to se neboj. Pak vyplázne jazýček. To jsem rád. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jo. Jsi moje vlčice a já tě nikomu nedám. Zašeptám jí a přitulim se k Maugrimovi. Jak vidím, tak mě určitě pořádně ochrání. Povím tentokrát Maugrimovi a zasměju se tomu. Pak ale trošku posmutním. Nechci jít od tebe. Ale už se to tak blíží. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Povím a políbí tě. Nehnu se od tebe na krok. Doplní ho Zlatka. Jo za chvilku tam budeme, ale ještě tam nejsme. Povím a zastaví se a obejme tě. Ještě jsme s polu ? Pousměje se a přitiskne se k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Budeš mi zahřívat postýlku? Zeptám se a je vidět, že se tam už těším. Někde v řece jsem musela ztratit plášť, tak budu asi hodněkrát mrznout. Zašeptám a pohladím Zlatku. Taky se od tebe nehnu na krok. Povím jí a zadívám se znovu na Maugrima. Bude se mi po tobě moc stýskat. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Budu ti jí zahřívat lásko. Usměje se a pohladí Zlatku, pak natáhne roku a něco se na ní zajiskří a pak na něm vysí tvůj ztracený plášť a je suchý, pak ti ho přehodí přez záda. Ne neztratila. Také se mi po tobě bude stýskat. šepte ti do ouška a kousne tě do něj. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Teď tě musim hezky očuchat, aby se mi potom hezky spinkalo. Jako kdybych tě měla vedle sebe. Zašeptám a znovu ho políbim. A ne že mi do postýlky vleze někdo jiný. Povím provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Tak očuchávej. Poví a pousměje se. No neboj, ta postýlka, je jen pro tebe Assien. Poví provokativně. Nebo mi někoho snad chceš dohodit ? Zeptá se provokativně a přitáhne si tě k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Víš, že opravdu hezky voníš? Zeptám se zcela upřímně a políbím ho. Pro mě a samozřejmě i pro tebe. Doplním ho a provokativně ho kousnu do krčku. Nechci ti někoho dohodit. To by se musela k tobě dostat jedině přes mojí mrtvolu. Povím klidně a pak ho znovu kousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Přičichne ti k vlasům a opře se zády o strom a zakloní hlavu, aby jsi ho mohla kousat do krku a lehce vrní. Dobrá bude ta postýlka, jen pro nás, pro tebe a pro mě. Potichu se zaměje a dá ti polibek do vlasů. NO ale jsi sobecká lásko..no ale já vlasně taky. Pousměje se a políbí tě na usta. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Bude dobrá. Velká, teploučká a navíc s tebou. Zašeptám a dlouze ho políbim. Možná že jsem sobecká. Ale já se tě nehodlám vzdávat. Tebe ne. Odpovím a znovu ho políbím. |
| |
| hory- oheň nějak už se neprojevuju. asi mě hodně zmohla představa, že ti skřeti nehledali mě, ale někoho jiného. Že by si našli nového krále? zadumaně pokračuju v cestě. Občas do někoho nabourám, občas pronesu nějakou zajímavou řeč plnou neskutečných příběhů, kde hlavní roly zastupuju já, nebo má teta Létkost. Když pokračujeme v cestě a doslova se plazíme u stěny jedné hory, nabořím do nohy předemnou, která se náhle zastavila. Hej co je? zabručím a zkousnu se do ní To máš za trest pak jako by se nám začali mstít bohové, začnou padat kameny. Přitisknu se za někoho, kdo vypadá dostatečně vhodný jako můj dočasný štít a začnu vykřikovat. mezi tím co se polovina družiny řítí dolů ze srázu do náruče jisté smrti Ne! ne! Na hlavu mi nepadejte! Rozdrťte mi nohu, nebo ruku, ale hlavu neeeee pak mi dojde, že vlastně hlava je to jediné co mi zbylo a zrovna teď nejedna nejlíp. Zasoustředím svůj stařičký, červi vyžraný mozek a začnu se soustředit. Po chvíli hopsání a mlení v podivném jazyce se kolem mě začne tvořit průhledná bublina. Zvětšuje se a zvětšuje dokavaď neschová pod svůj štít zbytek naší družiny. Když je po nebezpečí s úsměvem štít spustím. Ihned se dostaví vyčerpání tak jen tiše omdlím jak jen lebka může a čekám, že když už jsem je zachránil ( i když při kouzlení štítů už skoro žádné kameny nepadaly- ale snaha se přece taky počítá) tak se o mě někdo postará. Probírám se až v okamžiku, kdy v dálce vidím mihotání ohníčku. Oheň! upozorním všechny šeptem. Vzhledem k tomu, že už tam všichni chvilku stojí a já se teď probral, to ode mě byla velmi chytrá poznámka . |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No v té krásné postýlce, budeš i ty. Usměje se a lehce ti jazykem olízne rty. No ani já se tě nemohu, jen tak vzdát. Poví s usměvěm a lehce tě kousne do krku. A ani nabažit. Pošeptá ti do ucha a začne ti ho lehce učuchávat. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Ani nabažit. Zopakuju a v očích mi zazáří. Však se mě nemusíš vzdávat. Zašeptám a pohladím ho jemně po boku. Pak ho ještě několikrát políbím na krku a na uchu. Možná by jsme si mohli ještě trochu užít. Kdyby jsme si pospíšili. Zašeptám mu do něho vyzívavě. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro A bude nám chvilka stačit ? Zeotá se provokativně a začne tě líbat a jeho prsty ti začnou rozepínat košili a pak lehce kastak tvá ňadra. No ale každá chvilka s tebou je užasná. Pošeptá ti mezi polobky a rozepne ti košili. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro I kdyby nestačila, tak oni chvilku počkaj. Zašeptám a nechám si svléknout košili. Nechci tě pustit jen tak. Povím a začnu svlékat jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Lehce tě políbí na krku a pak si chviku pomoací, jazyku hraje se tvími bradavkami. Jo chvíli počkají. Pověděl provokativně a nechá se líknout a užívá si tvé dotyky a polibky ti oplácí a zanedlou ucítíš, jak ti jeho rice zajedou pod kalhoty a začnou tě hladit po zadečku a pak ti je rozepnou. Možná to bude dýl než, jen chvilka. Pousměje se a dlouze a jásky plně tě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Třeba si taky užijou. Povím a při té představě se znovu zasměju. Začnu ho jemně líbat na krku a ramenou. Přitom ho hladím po těle. Aspoň na mě nezapomeneš. Zašeptám a svléknu si kalhoty. Pak ho začnu vášnivěji líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Na tebe, se zapomenout nedá. Pošeptá a oplací ti polobky, pak se s tebou otočí a lehce tě opře o trom, ale pak po nějaké době líbání oba dva skončíte na zemi a on bez kalhot. Jo možná si užijou, idyž Deri asi menuže. Poví a dál tě vášnivě líbá a hladí tě jednou rukou po těle. A druhou má položenou na tvé tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Nemůže? Zeptám se trošku zvědavě a kousnu ho jemně do krku. Víc se k němu přitisknu a přejedu mu nožkou po boku. Teď už nezapomeneš vůbec. Zašeptám a oplácim mu polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Je nemuže, je lehce zmatenej, a otřesenej. Rozohdně není ve stavu, kdy se muže s někým milovat. Poví a dlouze tě políbí a lemě tě pohladí po noze a pak se dotkne tvého zadečku a ještě si tě k sobě přitáhne a přiskne se ke tvá pánvi a usměje se. A ty nebudeš chtít odejít lásko, víš, že vypadáš nádherně, když jsi zlomyslná ? Zeptá se s úsměvem a zouky tě zatáhna zaz laluček u ouška a políbí tě na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Trošku sis s ním pohrál. Zašeptám a provokativně ho pohladím po zadešku. Nevím, že tak vypadám. Ale nechce se mi od tebe už teď. Odpovím a znovu provokativně se kousnu do rtu. Pak ho dlouze a láskyplně políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jo tak drobek no..přeci nenechám každého, aby ni tě ošahával. Poví provokativně. Budeš zase na hoře ? Zeptá se a dlouze tě políbí a lehce tě hladí po nožičce a pak tě laškovně kousne do krku. Nechci tě pusti jen tak. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Líbí se mi, když takhle žárlíš. Zašeptám a kousnu ho provokativně do rtu. Jestli chceš, abych byla. Odpovím a lehce se zasměju. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No jsem rád, že se ti to líbí zlato. Pousměje se a přetočí vás tak aby jsi ty skončila na něm. JO chci líbíš se mi když jsi proti měsíci a nadá. Poví laškovně a kousne tě do rtu. Hmm co budu dělat, bez tebe ? Zeptá se provokativně. Zlatka a jeho dva vlci si polehali kolem vás.. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Nikdo z nich ti ale nesahá ani na paty. Navíc zasvěcená jsem přeci tobě. Zašeptám provokativně a jemně se mu otřu o slabiny. Co budeš dělat? Noo budeš myslet na mě a hlídat vlčky. Zašeptám a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No jo máš pravdu vlasně, jsi zasvěcená mě. Pousměje se a políbí tě. No naši vlci se pohlídaj sami, takže budu jen myslet na tebe. Pousměje se a lehce tě pohladí po zadečku. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Samozřejmě jsem zasvěcená jen tobě. Nikomu jinému. Povím trochu dotčeně. Však ty se nějak dokážeš zabavit. Zašeptám a políbim ho. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jo jsi moje, a žádnému bohů tě nedám. A vůbec nikomů. Poví žárlivě a vášnivě tě políbí. Jo dokážu, ale teka se budeme bavit spolu. Pousměje se a políbí tě znovu a zase začne žadonit o tvůj políbek. Hmm už si mě vezmeš lásko? Zeptá se a zaškemrá. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Nemusíš se bát. Patřím jen tobě. Zašeptám a oplatím mu polibek. Chtěl by jsi? Moc by jsi chtěl? Zeptám se provokativně a znovu ho políbim. Přitom nečekám na odpověď a začnu se s ním pomalu milovat. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ano, chtěl bych moc, ty ne ? Zeptá se provokativně a lehce si pohrává a mne tvá ňadra. škoda, že máme, jen chvilku. Posmutní a zaškemrá o pvůj polibek, dotek. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Samozřejmě že chci. Zašeptám a vášnivě ho políbim. Teď nemysli na čas. Teď mysli jen na mě. Dopovím a začnu ho hladit po těle. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Dobrá, budu mylset, jen na tebe má paní. Poví ustivě a dlouze tě políbí. No jsme rád, že mě chceš..moc rád. Zasměje se a kousně tě po pilibku do dolního rtu. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Můj pane. Zašeptám několikrát a dlouze ho políbim. Opravdu moc tě chci. Zašeptám ještě a přejedu mu jazýčkem po rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ty mě provokuješ. Zeškemrá a pohladí tě po tváři a dlouze tě políbi. Lahce tě pohladí po buku a oči se mu rozáší když se podívá do tvích. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro To víš, že tě provokuju. Baví mě to. Zašeptám a pohladím ho. Pak ho vášnivě políbím a miluju se s ním dál. |
| |
| Mlžné hory- oheň Nevnímám čas, když vyzvídám všechno co mi Selina poví o magii. Ale povšimnu si jak se, ale pořád jdeme dál. Dnes, bychom moly vyjít ven a spát v lese… ne mechu..pod stromami, hlavně ať už nespím na studeným šutru, a kolem mě další kalený…A navíc už nemám ani víno… Lehce se pousměji, když si vzpomenu, jak Alfimu chutnalo, ale kdesi, daleko v mysli vy hlodá, vzpomínka, na ráno a nato, jak jeskyni ve které jsme nocovali minuli skřeti.. Bylo jich dost, snad prošli horama a zmizeli někde v lesích..tady se jim, už těžko vyhneme.. Snad to Assien a Deri přežili, taková koupel asi nebyla nic moc dobrého..a, ten pád. Zavrtím hlavou a přemýšlím, jestli je ještě někdy uvidím. Jakmile se dostaneme k místu, kde bychom měli vidět jen volné prostranství a cestu ven, tak mi dojde řeč a obličej mi stuhne. Kruci. Takže neprošli. Zaslechnu svůj hlas, jak to povídá a očima těkám po těch ohýnkách, chvi je pozoruji a znovu zakleju, když si všinu kde jsou a ořu se z těžka o stěnu skály pak se odlepím a sednu si za balvany a ořu se o ně. Ne to ne pokud vyjde měsíc… ne tohle nebude hračka. Jo Alfi bohužel, proč to někdy nemuže bejt lehký ? Opovím Afinumu zdrceně a podívám se po všech svích společnících. No mě napadá, jen projít, jejich táborem. Povím a zelená dýka mi vyletí z boty a vklouzne mi do roky. Ne Zelená.. Povím a uklidím jí do boty. NO asi tam nebude moc stráží snad..nebo máte jijen nápad ? Zeptám se s nadějí v hlase a je vidět, že z toho nejsem nadšený, a to ani v nejmenším, a že se mi do toho nechce. Dokážeš s tím lukem i trefit ? Zeptám se Eruvande s lehkým úsměvem. Budeme muset pozabíjet stráže..a projít a to potichu..no nikdo nežije věčně..ale tohle je skoro bláznovství…a asi to největší co jsem kdy udělal zatím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro jsem rád, že tě to baví vís Assien. Poví a zasměje se a zase trošku vede tvé pohyby aby jste si oba lépe užili milování. No v té postýlce by to bylo asi lepší. Pozamená. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jestli chceš, tak se nemusíš přemáhat. Já tě do ničeho nenutim. Povím rozzlobeně a v tu chvíli mi to přijde hrozně líto. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Já se nepřemáhám, jsem s tebou rád. Pošeptá potichu a je vidět, že je mu lítot to jak tě rozhněval. Podívá se ti do očí, ale v jeho je jen láska k tobě. Ty mě nikdy nemusíš nutit a navíc se mi to s tebou moc líbí. Zašeptá a jedna jeho ruka mo volně sklouzne na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Promiň miláčku. Nemyslela jsem to tak. Zašeptám a jemně ho políbim. Jen. Vyznělo to tak. Vím, že jsi to tak nemyslel. Odpusť mi. Zašeptám a uvědomím si, jak jsem se nechala moc unést. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Nee já se musím omluvit miláčku nemělo to tak vyznít, všude, kde budeš ty bude krásně. Poví omluvně a znovu tě dlouze políbí. Neomlouje se mi. Zešeptá pitichu a usměje se. |
| |
| Mlžné hory, tábor skřetů Během rozhovoru utíkala cesta celkem rychle a především idylicky. Dalo se čekat, že se něco zvrtne. Je to asi naposled, co cestuji horami, začínám je pomalu nesnášet. „Čert to vem, zase další skřeti, kde se pořád berou? Je jich tam zase jak much“, pomyslím si a prohlédnu si jejich tábor, který čítá dobrých 20 ohňů. Kdo ví, kolik bestií se tam uhnízdilo. U jednoho ohně se ohřejí klidně tři, nebo i čtyři. To bychom pak měli opravdu vážný problém. „Nejraději bych je upálila zaživa.“ Zamračím se. Už dlouho jsem nepoužila mocnou sílu ohně, která dokáže maso a kosti změnit v prach. Miluji jeho žár a sílu… Tady by to bylo ale příliš riskantní, možná bych několik skřetů uškvařila, ale všichni ostatní by se vzbudili a s naší skupinkou by asi moc problémů neměli. Budu muset vymyslet něco jiného. Mezitím zaslechnu Zanův návrh, že by snad Eruvanda mohla jednoho sestřelit. „Neblázni, zastřelí jednoho a ten druhý mezitím vzbudí ostatní!“, houknu na něj. To by nám ještě tak scházelo. Je potřeba zbavit se obou naráz. „Možná bych je mohla také uložit k hlubokému spánku. Pak bychom ještě pomocí nějakých ochran mohli projít nepovšimnuti.“, napadne mě. Tato kouzla už jsem také párkrát použila, bohužel nemají vždy stoprocentní účinnost, ale zpravidla působí lépe na nepříliš inteligentní tvory. Neviditelnost je vlastně jen určitou formou iluze, kterou ti bystřejší mohou prohlédnout, i když se dotyčný nijak neprozradí. „Mohla bych ty hlídkující skřety taky uspat. Pak bych na nás použila kouzlo neviditelnosti a neslyšitelnosti. Skřeti nejsou moc chytří, takže by tyhle iluze nemuseli prohlédnout. Útočit na ně by bylo moc riskantní, nevíme, kolik jich tam je. Nebo máte někdo jiný návrh?“, přednesu já ten svůj a čekám na reakce ostatních. „Jen aby na ně nechtěl někdo zaútočit, to by byl pořádný průšvih. Kdyby bylo nejhůř, mohla bych se zdejchnout.“, v duchu se pousměji, tohle mi opravdu není cizí. |
| |
| Mlžné hory a ohníček Cestou horami mlčím, jak už je mým zvykem a taky je to proto, že magii odsuzuji a nemám ji ráda. Můj nezájem opadne, když vidíme plápolající oheň skřetů. Nejsem z toho nadšená, ale je to změna než jenom povídání o magii. Na Ziranovu otázku jen zvednu obočí. Co si myslíš? Že luk nás zachrání? Máš se hodně, co učit! Asi musíme použít tvé schopnosti. Povím tiše Selině. Je to hlavně, protože mě to tady nebaví a nechci se nijak unavovat. Už jsem dlouho nepromluvila, ale tak to u mě funguje, lepší je nic neříkat, než si pamatovat, co všechno jsem říkala... |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Víš, že je mi s tebou krásně. Zašeptám a začnu se s ním znovu milovat, aby se mu to taky líbilo. Pohladím ho pomalu po hrudi a znovu políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Mě je s tebou také krásně. Zašeptá a pohladá tě po tváři. Pousměje se když se spolu začnete znovu milovat, ale tentokrát ti nechává volnost v pochybu a zase po tvém polibku žadoní o další. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Jsi můj bůh. Můj Maugrim. Zašeptám mezi polibkama a přitom ho hladím po těle. |
| |
| les pod mlžnými horami- Deri. Najednou se ti zatočí hlava a ty, nejsi schopen se udržet na nohách, sice se za pomocí, ženy co tě s nevídanou sílou podpírá a dotáhne k ohništi, kde tě uloží a dá ti na pít. Pak znovu usneš, je to klidný spánek, beze se snů, představ, hluboký a klidný, jako po nesmírné únavě, necítíš bolest, těla. Pokojně spíš. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Hmm jo máme celou nic jen pro sebe lásko. Poví spokojeně a dál se stebou miluje, krásně a vášnivě. A ty jsi jen má a ničí jiná. Pošeptá ti do ouška a pak ho začne líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Celou noc? Myslela jsem, že jen chvíli. Odpovím mu a začnu ho líbat na krku. Vždy jsem byla a budu jen tvá. Zašeptám a jemňounce ho kousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jo celou noc Deri usnul. Objasnil a vášnivě tě políbil. A já jsem jen tvúj má Paní, Paní vlků. Poví láskyplně a i s nesmárou radostí v hlase. Pomalu se nadzvedne a lehce tě kousně do krku a pak si ese lehne a vychutnává si každý tvůj pohyb. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Líbí se ti to? Zeptám se a dlouze ho políbím. Musíš si to hezky užít. Dřív než bude chtít i Deri. Zašeptám mu provokativně a trošku se tomu i zasměju. Lehce mu přejedu jazýčkem po rtech a pak ho vášnivě políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No Deri chtít muže, ale já bych mu to neradil. Poví šetem a políbí tě. Jo líbí se mi to a doufám, že tobě také. Usměje se a kousne tě do krku a pak vášnivě políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro A copak by jsi mu provedl? Zeptám se ho a provokativně ho kousnu do ucha. Samozřejmě že se mi to líbí. Zašeptám a oplatím mu polibek. |
| |
| ohníček kde se vzalo tu se vzalo a náhle máme mezi sebou dalšího člena. Člověče asi nebude na svém místě když přihopsám k Selině a vzhlédnu do její výše. Pokud má sukni je to jistě výborný pohled, takže koukám, dokavaď si to ta dáma neuvědomí. Kde ses tu vzala? Asi jsem lecos prospal zamumlám a odhopsám pryč abych byl v bezpečí před případným kopancem (třeba za Zana) jak tak všichni přemítají co si počít, navrhnu něco, co jsem ještě od nikoho neslyšel. Mám výborný nápad! Zůstaňte tady a já se jich dojdu zeptat, jestli si náhodou nemůžeme přisednout zazubím se, jak jen lebka může a už si to skáču ze svého úkrytu směrem k nim. Dřív než se většina z vás probere z onoho šoku, už na mě dopadá světlo ohně…. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Zeptá se na oko udiveně a políbí tě a naráz vypadá, jako nevinnátko. Kterému se snažíš něco připárat. Jo nic bych mu neudělal. Poronese s úšklebkem. Nebo bys mi to dovolila ? |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Přeci tě znám. Neříkej, že by jsi to nechal jen tak. To by mě docela zklamalo. Povím a já nevinně vůbec nevypadám. Nooo záleželo by samozřejmě na situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No lehce..no dobrá tošku bych mu ublížil no..lehce ho potlouknul no..hmm asi víc než lehce. Poví, jako by o nic nešlo a dál si vychutnává milování s tebou. Tak na situaci jo ? Povítáhne obočí a políbí tě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Myslím si, že by jsi ho přizabil. Povím přímo a pohladím ho lehce po bocích Ano na situaci. Kdyby jsme ho ještě potřebovali, tak by jsi mu nemohl tolik ublížit. Zašeptám a začnu mu oplácet polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ne ezabil bych ho..ne hnedka, asi. Porkčí rameny a usměje se. Jem prostě sobec no. přizná se s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro A copak by jsi s ním tedy dělal? Zeptám se trochu zvědavě. Moc krásný sobec. Zašeptám a dlouze ho políbim. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Nohmm já nevím třeba bych ho jen zbavil moci a nechal ho mamce Zlatky..nebo tak něco. Poví a políbí tě. No jsem sobec a asi i lece žárlím. Přizná a zasměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro A mohla bych se dívat? Zaškemrám a nevinně se usměju. Líbí se mi, když žárlíš. Povím provokativně a políbím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Alfréd. pro |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No pokud se dívak budeš chtít, tak ti v tom nikdo nezabrání, a navíc by si to i zasloužil, za to co provedl mé vlčici a za to, že by tě třeba políbil. Poví zamyšleně a dál se s teboumi miluje. Po nějaké chvili ovšem vaše milování skončí a on tě je objímá. Lehce tě políbí a usměje se. |
| |
| Mlžné hory a ohníček Jako by země něco spadlo, když Selina, začne dávat návrhy. Ještě jednou se podívám na tábor skřetů, jako bych zvažoval, jestli je dokáže uspat všechny. Zadívám se na Alfiho a pousměju se jeho nápadu. No alespoň, že tak, ale stejně se mi to nelíbí. No nemyslel, jsem jen jednoho. Druhýho by mohl kousnou třeba Alfi. Pokrčím rameny a znovu se podívám na kouzelnici. Bude mít na to co chce udělat dost sil ? No to musí vědět ona. Vše něco stojí. Hmm dobrá a když se něco zvrtne, jak ji Alfi začne zpívat ukolébavku. A tím je uspí. Lehce a chladně se pousměju. Potichu si povzdechnu a zavrtím hlavou. Hmm dobrá problémy budeme řešit až nastanou, jdem do toho ? Snad to vyjde. Podívám se kde, je zase Alfi, ale když ho najdu, tak je už na cestě k táboru. Co to kruci..cvok..jo už je tuhej, ale. Blázne, koukej se vrátit, rozemelou tě. Zavolám polohlasně. To není dobrý..nene..Snad to.. |
| |
| skřetí párty když už jsem skoro u nich ze strany ze které na mě nevidí, tiše začnu poskakovat (třeba za nějakou skalkou) a cosi šeptat. pak náhle vzplanu. taková docela malá hořící lebka, ale za chvíli se začnu zvětšovat a rozjedu se směrem na skřety. je mi docela jedno jestli je slisuju a nebo popálím, ale hlavně je chci odehnat. při tom jakož to ohnivý tank se příšerně směji, aby je to poděsilo ještě víc Jen se modlím, aby byli pořád tak hloupí jako vždycky byli |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Vlčici může líbat jen její bůh. Nikdo jiný nemůže. Zašeptám a usměju se. Nechám se jím objímat a lehce ho hladím. Dojde mi, že po téhle chvíli se navždy změním. Budu jako v té chvíli, co jsem zabíjela ženu, která ohrožovala Zana. Usměju se lehce na Maugrima a políbím ho. |
| |
| Mlžné hory-Alfiho mejdan Alfi se kutálí, za smíchu k ležení skřetů, jakmile si ho hlídka všimne, tak vykřikne něco v jejich jazyce a uteče do tábora, kde se všechno začne hemžit panikou. Když je Alfi skoro v táboře, tak se jednotky tupých skřetů, mačkají u jeho opačného konce, jen pár z nich stojí proti němu a jejich kopí jsou namířeny proti němu, do vzduchu se vznesou dva tucty šípů, ale plamen kolem Alfiho je promění na popel. Ty do drží kopí se začnou chvět, ale v tom se za stanu vynoří skřetí postava, ověnčená různými amulety a opírající se o hůl. Žena se postaví podle skřetů, co drží kopí a podívá se na blížícího Alfiho, zamumlá nějaké slova a zamává holí ve vzduchu a rozpřáhne ruce, z jejího těla se vyvalí oblak mlhy a obklopí Alfiho, jeho plameny pohasnou a rázem mu je zima. Žena k němu pomalu dojde a její oči se na něj posměvačně podívají. Táhni osud. Poví a kopne do něj. Pak pozvedne jednu ruku do vzduchu a když jí spustí, tak se do vzduchu vznesou dna tucty šípů a dopadnou kousek od vás, asi tak půl metru. Pak se šamanka otočí a odejde do svého stanu, skřeti, začnou zase pomalu zaujímat své místa.. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Přesně, tak. Lehce tě kousne do krku a pak tě vášnivě políbí. Jsi krásná Assien. Usměje se a nadechne se a lehce zavije, vycení na tebe zoubky a pak tě něžne políbí. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Nikdo si to přeci nedovolí. Teď už ne. Zašeptám a pohladím ho. Něco na něm mě k němu stále přitahuje. Děkuju. Lehce se začervenám a zasměju se při jeho zavytí a vycenění zoubků. Jemně ho políbím a vnímám jen jeho. |
| |
| nevydařený pokus Buhahahahahahahaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa samozřejmě takhle to není dostatečně děsivé. valmí se směrem na skřety a nehorázně si to užívám. je mi jedno co drtím co zapaluji, ale je to supr Jooo to je jak sladkej lebčí sen! pokračuji až do doby, než se vynoří ta šamanka Aou.... ale to už mě hasí a pak odkopává a já letím a letím a kouří se ze mě a kouří až dopadnu k nohám mé družiny. Hihi postavím se (na hlavu) skoky ze sebe sundám saze a věnuji všem nevinný úsměv Asi se i to nepovedlo...ÚSTUP! zakřičím a začnu utíkat po svahu dolů.... |
| |
| Spáleniště-setkání Jen tam tak sedíte, chlastáte..hlavně trpaslík..Objímá svůj soudek piva a vypadá spokojeně, v jedné ruce, má pečíňku... Jeho společníky také vypadá spokojeně s dnešní nocí..je vám teplo a příjemně. Drubek, leží a i no kousá kus syrového masa. Najednou zvedne hlavu a zadívá se kamsi do temnoty a zanedlouho se z temnoty před vámi vyloupne žena. Mulatka, krásná mladá žena asi 25 let, ale jí věk nemůžete s přesností určit. Opírá se o kopí, co nese a pomalu a půvabně sek vám blíží.. |
| |
| Střed světa - můj soudek piva Žíznivě ze soudku upíjím. Glo...glo...krk....glo...mlask....grk.... Stavu blízkému blaženosti si válím na zemi. Sem tam si ukousnu masa. ale teď znovu nakloním soudek a nechám si do bříška natéct ten zlatý mok. Položím soudek vedle mě a s velkým šťastným úsměvem se podívám na okolní svět. Z rozmazané dálky se vynoří žena. Ženská... grk.... mlask.... Zakřičím a ulevím si. |
| |
| sklep jakmyle si všimnu ženy tak se chytim kopí a napřáhnue směrem k ní "kdo si a co tu chceš" jakmyle toto říkam tak se zvedá medvěd a kouká s vytasenejma zubama k ní |
| |
| Spáleniště-setkání 6ena se pomalu blíží, jen se podívá na Drobka, ale pomalu jde dál, ale jen pár kroků a pak se zastaví. Nechci vám ublížit, pokud ti jde o tohle. Poví, když si prohlídne, tvé kopí a sama se opírá o své. Jen bych se ráda posadila, mám ještě dlouhou cestu, před sebou. A kdo jsem. Mám různá jména. Poví a povytáhne obočí, když se podívá na trpaslíka. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro To jsem rád. že si to k tobě nikdo nedovolí. Jemě tě pohladí po tváři. Vydáme se dál ? Zeptá se zvedavě a políbí tě. |
| |
| podívam se prapodivně na ženu ukousnu kus syrového masa a řeknu "posadte se více jmen to je zajímavé a odkud kam jde" |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro I když Zan si dovolí všechno. Zašeptám provokativně a usměju se. Pak přikývnu, že by jsme měli jít dál. Dlouze ho políbím a začnu se zvedat. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Upraví si svůj plášť a vlk se mu postavi po boku a Zlatka a její mamča se postaví po tvím boku. Zan je zloděj..stejně, jako ten jeho bůžek..nedívem se, že je Zan takovej. Ale je potřeba..bohužel. Poví a v očích mu zajiskří. Ale toznemená, že si k tobě muže dovolit vše bez trestně. Poví žárlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Je potřeba. Moc dobře to víš. Zašeptám a zadívám se mu do očí. Ale tobě to určitě nezabrání v tom, aby sis s ním občas pohrál. Povím a musim se tomu zasmát. |
| |
| Spáleniště Mulatka pomalu a bez, známek strachu projde kolem, medvěda a podaí se k vím. nevím kam jdu, jen tak se procházím. Není důležité, kam jdu já, ale jak naložím s časem. Jak vy naložíte s česem co vám byl dám..Jdu od tamtuť, tam. nemám cíle. Poví s lehkým úsměvem. A kam jdete vy dva a co vás zavedlo sem ? Zeptá se a zadívá se kamsy do temnouty. Nu povídej Gaule. Vybídne tě a zadává se na trpaslíka. |
| |
| koukam divně na dívku a poté když řekne mé jméno a řeknu "jakpak si zjistila moje méno a já mířim do míst kde se mnou budou zacházet s určitou úctou a bude tam dostatek potravy" |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jo vím..má štěstí..ikdyž u něj nikdy nevím, nechápu proč si vybral zrovna jeho. Poví nechápavě a pak vycení zoubky. Jo to mi nebrání, si sním pohrát..ale nemůžu mu moc ublížit..je nepoučtelnej. Pokrčí ramena a políbí tě. Je to jen krysa..hnusná krysa. Poví s dávkou opovržení a pak se s tebou pomalu a pozvolna vydá dál. |
| |
| Spáleniště Žena se na tebe podívá a usměje se. Jak to vím? Stačí jen poslouchat, sedíš tu se svým přítelem v místě velkého zla, bylo tu zmařeno mnoho životů. Včetně toho jenž patřil té mladé kouzelnici, co tě doprovázela. Poví a podívá se směrem ve, kterém jsou trosky kostelu. Jdi do místa zvaného Malá kotlina je v Delborském hvozdu..kus pod Mlžnýma horama a co by kamenem dohodil od léčitelské vesničky Strong. A tam najdi muže jménem Takon a tvůj život se změní a také život tvého trpasličího přítele. Nebo to snad nechcete ? Dug°foldenide ? Zeptá se s úsměvem, jako by věděla něco víc než co vám pověděla. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Stejně jako ty sis vybral mě. Zašeptám a spokojeně se k němu přitulim. Nebuď na něj tak zlej. Je to přeci zloděj. Povím a láskyplně ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Jo máš pravdu, je potřeba a kuli něčemu tu je.. má svůj úkol. Pohladí tě a pak pomalu a láskyně tě políbí. Já nejsem zlej, jen si neradn nechávám ukrást tebe. Pousměje se a přitulí se k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Vždyť mě přeci nekrade. Tobě nesahá ani po tlapky. Tak proč si myslíš, že by mě ukradl? Zeptám se trochu zvědavě a pak se zamyslím. I když já taky do teďka nevím, co je mým úkolem. |
| |
| Orgie Vytasím meč. Bleh! Jak Dug°foldenide? Jsem snad úchylnej elfskej páprda z hvozdů, kde není ani jedna hospoda? Vyřvu se a stočím se zase k zemi kde začnu upíjet ze sudu. |
| |
| spálenište zamyslim se "pudeš s náma a co tam je zajímavýho" a zakousnu se do kusu masa a drobek se taky do kusu pustí a krev má kolem celý tlamy |
| |
| Mlžné hory Nad Zanovým návrhem jenom zakroutím hlavou. „To by museli oba zaútočit současně, což by bylo celkem obtížně proveditelné.“, odpovím a krátce se zamyslím. „Musíme se přes ně nějakým způsobem proplížit, na to, abychom s nimi porovnávali své síly, je nás moc málo.“ „Krom toho je ani nevidíme všechny.“, pomyslím si v duchu. Během plánování celé akce jsem si bohužel nestihla všimnout létající lebky, která se bůhvíproč právě vrhla do tábora skřetů. Jeho akce mi skoro vyrazí dech. Rozhořčí mě natolik, že jej ani nejsem schopná zachytit a zase pěkně přitáhnout zpět. Místo toho mohu jen nečinně přihlížet, jak si s ním skřeti pohrávají. „A je to v hajzlu.“, unikne mi z úst. Obvykle ze svého slovníku podobná slova vynechávám, ale tahle situace si nic jiného nezaslouží. „To je takovej idiot, jak si asi myslí, že se teď přes ně dostanem?“, v duchu nad tím kroutím hlavou. Co mě ale velmi zaujme, je přítomnost šamanky. Ty se neobjevují až tak často a nejen z doslechu vím, že oplývají velikou mocí. Krom toho je povaha jejich šamanské magie na hony vzdálené té mé, a proto je pro mě svým způsobem nepředvídatelná. To může znamenat velké riziko. Na druhou stranu by snad bylo možné s ní vyjednávat. Kdyby nás chtěla zlikvidovat, měla by možnost. I když mi není dvakrát příjemné, že mi přistálo hned několik šípů u nohou. Povzdechnu si: „Asi nám nezbude nic jiného, než se pokusit vyjednávat. Možná bychom jim mohli nabídnout nějaké cennosti nebo jídlo. Třeba by nás pak nechali projít. Boj a má kouzla jsou v této chvíli bezcenné.“ Opět promluvím a čekám na vaše vyjádření. |
| |
| Mlžné hory No byl to jen nápad..ale co tělá ta lebka bez mozku ? Pak jen sleduji Alfiho a jeho ohnivou jízdu, kterou završí až, ta podivná osoba, které rozhodně nechybí moc. No bezva..Tak vyděsit se nenechají..a navíc tam je ta kouzlící bestie. Ale co je zač ? kouzelnice ? Zaslechnu tiché, zakletí Seliny a cosi zavrčím. Pak proti nám ještě vyšle šamanka salvu šípů. Ale naštěstí jsme mimo dostřel, ale i tak se raději sehnu za balvan, a podívám se ven až když zaslechnu, jak jejich hroty dopadají na kamennou zem. No Selino obávám se, že jim nemáme co nabídnout..hmm tedy nic co by si nemohli vzít násilím, pokud by to opravdu chtěli. Pokrčím rameny a dál sleduji pohyby kolem ohňů, jenž nám blokuje cestu. Nějakou dobu mlčím, a jen letmo se podívám za mizícím Alfim. Kam zase jde ? Zeptám se a zavrtím hlavou. No má někdo nějakej nápad co nevypadá, jako šílenství ? Zeptám se a mimoděk se usměju a lehce se dotknu jílce dýky. No to byla asi zbytečná otázka, stejně musíme přes ně…skrz ne, ale Alfi nám je probudil. Ano obtížné, ale né nemožné....Zatracený hory. No budeme čekat. Snad odejdou. Zevrčím. |
| |
| Mlžné hory Ta blbá lebka! Dívám se za Alfim a cítím, že to nemůže dopadnout dobře. V duchu jsem rozčílená, ale na venek vypadám klidně. Charakteristická vlastnost. Nehodlám se nijak vyjadřovat k jeho blbosti. Když jsem do něj kopla, měla jsem se napřáhnout víc, aby se mu rozsvítila v prázdné hlavě! Ty chceš s nima obchodovat? Zeptám se Seliny. A co jim chceš dát? Že by Alfiho? Ušklíbnu se na ní. |
| |
| Mlžné hory Ale, měl jsem úspěch. Konečně jsem vás probudil zamumlám když se kutulálím z míst do kterých jsem zahučel. Hlava z jedné strany trošku propadlá a hodně, hodně začouzená. Dokutulálím se za kámen i když vážně nechápu proč se skrýváme, když o nás ví Třeba tu bude ještě nějaká jiná cesta...nebo by jsme měly doufat že tu bude jiná cesta.... navrhnu a uskakuji před možným kopancem, který by znamenal jasné: ne Proč se tu vlastně schováváme? Copak už o ns neví? přeci jen jsem to musel vyslovit nahlas Co? Já jsem poklad nad poklady! Ale rozhodně né věc na obchodování zavrčím na EruEru.... |
| |
| Mlžné hory „Nikdy nevíš, co by mohli potřebovat. Nemusí to být ani nic materiálního. Jen výměna služeb například.“, odpovím Zanovi. „Pokud s sebou mají šamanku, nebudou tu asi jenom tak. Třeba také něco hledají.“, pokračuji. „A to, že se na nás nevrhli, je jenom dobře. To naopak znamená, že by snad i bylo možné se s nimi dohodnout, aby nás nechali projít.“ Dokončím svou řeč. „Nebo, kdyby tu byla ještě jiná cesta…Ale odsud toho moc neuvidím.“, pomyslím si a zvednu hlavu směrem k obloze. „Musí tam být přeci nějaký opeřenec.“ Uvažuji dále. Mohla bych si na chvilku vypůjčit jeho zrak a porozhlédnout se po okolí z větší výšky. „Čekat, než se odklidí, by také mohlo trvat věčnost, napadá mě ještě jeden způsob, jak se dostat dál. Možná se mi podaří najít jinou cestu, kterou bychom je mohli obejít. Pokud tudy žádná jiná nepovede, půjdu vyjednávat se šamankou.“ , opět promluvím. Očima stále pátrám po obloze. „Nakonec by možná bylo přeci jen lepší, kdybychom se přes ně mohli dostat nějakou obklikou.“, pomyslím si. Kdyby nic z toho nevyšlo, mohu vyzvat samotnou šamanku na souboj. Pokud si udržují stejné zvyky, mělo by nám pak být povoleno projít. |
| |
| Spáleniště-Solth Je to už nějaký měsíc co jsi našel vajíčko Luny. Od té doby chodíš po světě, povětšinou se vyhýbáš, městům. Jdeš do nich, jen pokud nemáš na vybranou. Ale žádného draka jsi ještě nezahlídnul, jako by se schovali. Nebo úplně odešli, či spíše vymizeli. Jsi necestě, něco přes půl roku, celí den jsi šel směrem, k Mlmžným horám. Když padla tma, tak jsi si pověděl, že ještě nějaký kus cesty ujdeš. Dostal k místu, kde měla bít vesnička, jenže místo osvícené vesnice, vidíš na místě, kde měla být jen jeden ohníček a slyšíš nějaké hlasy, ale nerozumíš jim. Vidíš také trosky nějakého kostela, a ostatních budov. Spáleniště-rozhovor Žena se jen podívá na trpaslíka, když se zase uvelebí na zemi a začne popíjet, tak se usměje. Ne to nejsi, jsi hrdý trpaslík. Pak se její pozornost, zase vrátí k Gaulovi. Ne nepůjdu svámi, každý má svůj úkol. Co je tam zajímavého ? No uvidíš, sám. Poznáš nová lidi a budeš mít šanci, najít přátele. A zažít dlouhou cestu a zastavit to co se dalo do pohybu. Opoví žena a podívá se kamsi do noci, jako přemýšlela co vám ještě může povědět. Mlžné hory-Selina. Moc dlouho nehledáš a tvé oči najdou co hledali, noční ho dravce. Sova pálená vypadá dobře a odpočatě, snad sem zabloudila, ale co na tom hlavní je, že krouží nad táborem skřetů. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No, ale on je zloděj a navíc Zana zastavilo, jen málo věcí, je to zloděj a navíc zrovna on dělá svému bohovi radost. Poví a podívá se ti do očí. No kdybych ti to pověděl, tak by to nebylo ono ne ? Usměje se na tebe. Ale neboj dozvíš se to. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No, ale on je zloděj a navíc Zana zastavilo, jen málo věcí, je to zloděj a navíc zrovna on dělá svému bohovi radost. Poví a podívá se ti do očí. No kdybych ti to pověděl, tak by to nebylo ono ne ? Usměje se na tebe. Ale neboj dozvíš se to. |
| |
 | Hory, spáleniště Kyš procházím horami na najdu spáleniště místo vesničky začně mě to udiví Toto se mi přestává líbit... vytáhnu si luk a dám si diněj šíp a začnu se plížit k vesnici nejdu tou nejpřimější cestou ale největší oklikou, přitom se chci dostat nepozorovaně k skupince To asi nemohly udělat oni.... Drak ten by to dokázal.... Třeba konečně budumít štěstí a najdu nějákého... |
| |
| spáleniště kouknu na trpaslíka "tak kdy vyrazíme a najdeme Takora v tý vesničce Stong já by sem vyrazil co nejdřív chlastat můžeš tam že si jeden soudek vemeš sebou" |
| |
| soukromá zpráva od Selina pro Jakmile spatřím na obloze sovu, pousměji se. No vida, přesně tohle jsem potřebovala. Štěstí je na mé straně pomyslím si a zaměřím ji nejdříve pohledem. V mysli kopírují každičký její pohyb a pomocí svých sil se pokusím napojit na její mysl. Díky tomu bych pak mohla na krajinu pohlédnout jejíma očima. Doufám, že to vyjde a celou situaci vyřeší... |
| |
| Spáleniště-Solth Pomalu a obezřetně, kryt nocí a troskami budov se dostaneš, až na dohled té skupinky. U ohniště, tam vidíš trpaslíka, medvěda a snad elfa, ale nejsi si jist a v jejich přítomnosti je jakás si žena s kopím, máš pocit, že se dívá přímo na tebe, a lehce kývne hlavou, jako by tě snad viděla. Ale to přeci není možné, nebo ano ? Spáleniště-ostatní žena se dívá kamsi do noci, vás dva, jako by vůbec nevnímala. Drobek je v klidu a leží vedle ní. Asi bych měla jít, najděte Takona v tom jeho hvozdu. A dejte na své instinkty, protože jen ty vás mohou udržet na živu, v tom co se chystá. A jinak jsem Tma, nebo tak mi někteří říkají Gaule. A vybrala jsem si tě. Poví žena s úsměvem. |
| |
| spáleniště kouknu udiveně na ženu "tak to mi je ctí Tmo" a pokinu jí |
| |
| Spáeniště Kdyš namě žena pohlédne napadne mě Ona, ona nmě nemůže vidět nebo snad ANO??? No ti nevipadaj že bi mohly zničit vesnici... Ikdyš...Ne to nemohly udělat oni, ikdiš... sem na pochybách budu čeka připravím si luk a začnu mířit na ty lidi ale čekám co se bude dít Mohou to bít kouzelnici....Nebo draci.... Už jsem viděl jak se drak proměnil v člověka ale tito nemájí nic, nic drackého.... čekám |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro To ano. Ale chtěla bych to vědět. Zašeptám a jemně ho políbím. Jenže kdy se to dozvím? Zeptám se a zadívám se mu do očí. |
| |
| nuda u skřetů achjo, lidé jsou tak otravní a tohle... zadívám se na Selinu je taky pěkně nudný. proč tolik žvaní? Chápu, že se věčně věků dostávají do průserů...já vlastně taky žvaním, ale k tomu dělám i nějaké činny...je to strašné a šílené a strašné a aaaaaaaaaa Vyskočím na balvan a rozhlédnu se mezi tím co to tu řeší už jsem mohly dávno proběhnout, nevypadá to, že by o nás měli zájem dívám se na naší skupinku mele to a mele to z ničeho nic inspirace udeří. Zářivě se usměji a začnu se vzdalovat do tmy, dokud se úplně neztratím z dohledu. pak se ozve jen tiché prosté Puf u šamanky: Eh... omlouvám se za vyrušení oslovím skřetí dámu a vyhýbám se možným útokům Ale nejsme vašimi nepřáteli. přijde mi zbytečné, aby jste tady vy a vaši společníci nervózně vyčkávaly na náš útok, který by mohl přijít i za opravdu dlouhou dobu a to čekání...Hrůza jak tak melu, začnu se postupně objevovat, aby mi začala víc věřit a poznala mou tvář Ale kdyby jste nás tudy jen nechala projít, nic by se nestalo. Co můžete ztratit? od nás rozhodně nic nezískáte, protože v porovnání s vámi jsme mi naprostí nuzáci usadím se na nějakou vyvýšeninu a zadívám se na skřetí dámu. Co vy na to madam? |
| |
| Spáleniště Tma se pousměje a jen pokývá hlavou. No nemáš důvod, každý si vybral. Pak se znovu zadívá do temnoty, a snad, jako by se usmála, nebo nad něčím uvažovala. Vánek co se prohání troskami, lehce zesílí a pohrává si s pramínky jejich vlasů. Vyrašte až ráno. Podotkne a podívá se na trpaslíka. Bude tě bolet hlava. Prohodí snad, až moc jistě. Spáleniště-samotář Čekáš skryt v rozvalině domu a stále míříš na lidi u ohniště a posloucháš, jejich rozhovor. Jakmile se žena co se představila, jako Tma podívá kamsi do noci, tak ti je jasné, že se nedívala, jen tak někam, ale že se podívala na tebe. Doslova, jsi cítil, její pohled na sobě, a když ho odkloní, tak si odechneš. Ovšem ani ne po druhém tvém nádechu zaslechneš ve své hlavě něčí hlas, ženský, příjemný hlas. Až tě to přestane, bavit, tak si přijď sednout k nám. Poví ten hlas. |
| |
| Mlžné hory-Alfi a neochota Šamanka, je zrovna na cestě do svého stanu, když se k ní dostaneš, s určitým opovržením si poslechne to, co jí povídáš. Sice jsi jednou mrtvej, ale to nezmanemá, že tě nemůžu zabít znova, skus se ještě jednou vrátit a potká tě osud, horší než sama smrt. Pak vedle, tebe, zabodne hůl a tebe rozbolí lebka. Poté pokyne dvěma skřetům a jeden z nich tě odnese ven z tábora, ale na stranu odkud jsi přišel a surově do tebe kopne a lehce se dotkne svého kyje. Pak za nim vyrazí deset, jeho druhu směrem, nahoru k vašemu úkrytu. Mlžné hory-ty co čekají Povšimnete si, jak se v táboře něco děje, a pak se směrem k vám vydám několik postava, halených v noci, zatím z nich vidíte, jen obrysy. Ale ty každým krokem nabývají jasnějších tvarů.. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Sova si dál krouží nad táborem, malých a hnusných skřetů. Opravdu ti netrvá déle, než pár úhozů tvého srdce aby se ti povedlo to, co jsi chtěla. Nyní vidíš to, co vidí ona a cítíš nepopsatelnou svobodu, volnost nad tím, že se můžeš rozletět, kam chceš. Ale ty sama nejlépe víš, že je to jen pocit, kterému nesmíš podlehnout a tak se soustředíš, na to co máš v plánu, na to proč, jsi použila, tento druh magie, do jisté míry nebezpečný druh magie. Díky, jejímu zraku se ti naskytne pohled na tábor skřetů, vidíš, jak se několik skřetů, choulí u táborového ohně, ale většina z nich už zase spí. Jediný kdo je doopravdy bdělý jsou hlídky, jenž tvoří na každém ze dvou okrajů dva po zoby ozbrojení žlutáci. Každý z nich má něco co připomíná meč, luk a toulec šípů. Ale bohužel, nikde nevidíš žádnou, jinou cestu, jak je obejít. Ale, pak soví zrak zahlédne šamanku a Alfiho, jak o čemsi diskutují. Chvilku se o něčem baví, ale pak šamanka pokyne, na dva skřety a jeden z nich vezme Alfiho do pracek a odnese jej zase na vaší stranu blokády a pak se skřet zase vrátí nazpět. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Dozvíš se to, tehdy, kdy to bude za potřebí. Poví a dál jde s tebou lesem. Nesmím ti to povědět. Povím a zastaví se a koukne se kolem sebe.. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Dobře. Budu tedy čekat. Vždyť to dobře dokážu. Zašeptám a rozhlédnu se taky kolem. Děje se snad něco? Zeptám se a víc se k němu přitulim. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ne nic, jen jsem měl divnej pocit. Poví a dál tě vede dál lesem. Za chviličku budem u spícího Deriho. Poví, jako by smutně. |
| |
| Spáůeniště Co kdo??? TY SLIŠÍŠ MOJE MIŠLENKY??? Tma? pomalu zavahám zastrčím šíp do tulce a luk ci dám na záda pak se odplížím pryč vytasím kord a dám najevo že přicházím. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Opravdu to nic nebylo? Zeptám se raději, ale pak se mu zadívám do očí. Zase se brzy uvidíme. A do té doby budu na tebe stále myslet. Zašeptám a pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Ne nic, jen proběhla volba.. Bohyně noci si vybrala, někoho. Kdo se přidá k vám. Odpoví klidně. Ano brzy se uvidíme drahá. Usměje se na tebe a políbí tě. Hlídej jí Zlatko. Poví s úsměvem malé vlčici a ta pyšně pozvedne hlavičku a podívá se na Pána vlků. Budu jí hlídat a bránit stejně, jako má matka hlídá a brání tebe..Nemusíš se bát, nic se jí nestane. Vycení zoubky, celá potěšená s vím velkým a nelehkým úkolem. Já vím, že ano Zlatko. Její matka se o ní lehce otře. Zlatka si dál vykračuje, jako malá vlčí dáma, ale něco v jejím pohybu naznačuje, že dokáže bít i nebezpečná a smrtící, pokud by na to přišlo. Tak ostatním vlků a jiným šelmám určitě a že jim nic nedaruje, zadarmo pokud by musela. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro On se k nám někdo přidá? Zeptám se zvědavě a s úsměvem se podívám na Zlatku. Bát se nemusíš. Ona mě pohlídá. Vždyť je to už velká vlčí slečna. Povím a je mi jisté, že to lichocení jí rozhodně nevadí. Spíš naopak. Vždyť je po mamince. Dopovím a podívám se na vlčici. Znovu se usměju a pak Maugrima políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Poví a pak ti oplatí polibek. A s úsměvem se podívá na Zlatku, jak si vykračuje vedle své maminky. Tohle bys jí mohla opakovat, taždej den a ještě má moc rád hlazení..no prostě ženská no. Usměje se. Nebo vám se nelíbí lichotky ? zeptá se s políbí tě. Malá včise si se tebe hrdě podívá a vypazí jazýček. Jo pohlídám Paní. Je to můj ukol. Poví s nesmírnou hrdostí a povyskočí si a v tu chvilku vypadá zase, jako štěně, ale pak zase spíš připomíná vlčici. Maugrim se zasměje a ona po něm šlehne zlím pohledem a pak se přestně smát. Jo drahá jsi v dobrých tlapkách. To ona ví Maurýku. Poví s lehkým úšklebkem. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Není nás snad dost? Zeptám se a zadívám se mu do očí. Samozřejmě že se nám líbí lichotky. A moc. Zašeptám a oplatím mu polibek. Zvláště od můžu. Povím a potichu se zasměju. Já vím že jsem. A v tvých tlapkách taky. Zašeptám a znovu ho políbím. Pak po Zlatce tentokrát já šlehnu zlým pohledem. Neříkej mu tak. Ještě pořád je to tvůj Pán. Namítnu a k Maugrimovi se víc přitulim. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Já vím, že to ví. Zaměje se Maugrim a políbí tě. Nezlob se na ní tak. Jen říká co si myslí. Poví a pohladí tě. No nevím, jestli vás je dost, máte před sebou velký ukol. |
| |
| Mlžné hory-hra na čekanou Jo možná by se jim hodili i nějaký lebky na kul. Nebo pár kostí..co mi vlastně víme. Zavrčím rozladěně a dál sladuju tábor skřetů co si rozmyslelo, že nám budou blokovat cestu. Kuli, nějakému účelu, cíli, ale no snad tu nečekají na nás nebo ano ? Napadne mě znepokojivá myšlenka. Pokud, najdeš jinou cestu, tak budu jen rád. Povím Selině, všimnu si, jak bloudí očima po noční obloze, jako by snad něco hledala, ale pak ně to přestane zajímat a dál se začnu věnovat našim skřetům. No co asi bude dál ? Ptám se nervozně sám sebe, ale nemusím dlouho čekat, než se něco začne dít. Všimnu, si jak se k nám něco blíží. A po chvilce čekání mi to dojde a na chvilku stuhnu. Co hlídka ? nebo průzkum ? co se..ale to je fuk musíme spátky. Pomalu couvnu a dotknu se lehce ramene Seliny. Musíme zpátky nechce se mi s nima bojovat, ne když se tu mohou ukázat další. Nejsem blázen, no ne jinak nechci tu zdechnout. Opravím se a dotknu se i ramene zlodějky. No tak slečny máte jinej nápad než ústup ? Kolik jich je ? Se strachem je sleduju a doufám, že alespoň jednu napadne, něco jiného, než útok, protože, tady se mi bojovat nehce. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Dobře. Ale nelíbí se mi, když ti takhle říká. Povím ještě trochu vzpurně a schoulim se mu v náručí. Je nás dost. Při velkém množství se nedají věci dělat potichu. A o to i trochu jde ne? Zeptám se a zadívám se mu do očí. Navíc. Když tam bude víc chlapů, tak budeš víc žárlit. Povím provokativně. |
| |
| Spáleniště Ve tmě se zaleskne neopatrný a velmi neohrabaný bojovník, snad spíše ještě dítě, co si hraje na válečníka. Hej ty! Na co zíráš? Pojď sem ať ti můžu rozbít hubu, když neumíš přijít jako chlap. Odhodím sud a chytím sekeru. Na vousech se mi lesknou vousy od světélkujícího ohně. Odplivnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro No to máš pravdu, ale i nepřítel proti vám má dost pomocníků. Podívá se ti do očí. Ano, jde, ale to můžete i tak, snad proto, tak máte zloděje. Usměje se a podívá se na Zlatku. No žárlit budu, tak trošku. No ale je tam Zlatka. Tvá vlčice. Usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Ano. Budu tam mít svojí vlčici. Nikdo se ke mně nepřiblíží. Zašeptám a pohladím ho po tváři. Měli by jsme už jít. Zašeptám znovu a chytnu ho za ruku. Pak se vydám dál. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Zlatka si pišně vykračuje, vedle své maminky a skoro září štěstím. Sluší jí to. Poví, když se podívá na Zlatku. Mam ty vlky rád. Moc rád. Stejně, jako tebe. Poví šeptem a lehce se usmívá když tě pohladí po tváři. Pak se znovu podívá do lesa, za vámi. I NO se vybral, ale nevím koho. Poví šeptem. A pak se s tebou vydá znova dál. |
| |
| spáleniště když Dug chytne sekeru, tak hned já i Drobek pustíme maso, já se chytnu kopí a Drobek se naježí a koukáme směrem tam co Dug |
| |
| soukromá zpráva od Assien pro Sluší. A mě to také sluší? Zeptám se provokativně a zvědavě se na něj podívám. Tak to vypadá, že si dneska všichni vybíraj. Ale zajímalo by mě koho. Připustím a jdu pomalu dál. |
| |
| spáleniště Kdyš přícházím k postavám začínám mít strach té ženy, pokud je to žena jak namě začne namě křičet trpaslík křiknu na něj Klidně si to skus ale já bych ti ji rozbil dřív řeknu a přitom se zkouším vykouzlit na tváři usměv ale v přítomnosti té ženy mi to nejde... Kdyš přocházím kolem ohně jsou jasně vidět moje elfí uši a mé bílé vlasi, jizva ne, ještě písku a na obzoru by ,ěl zachvíli začít kroužit Luna. |
| |
| spáleniště kouknu na Soltha a řeknu "tak to by sem chtěl vydět" a zasměju se a poté kouknu na Drobka "elfí maso bude určitě jemný" a usměju se a olíznu |
| |
| SDpáleniště Teprve až Gaul promluvi všimnusiho a rychle námířím kord na Gaula Ano elfí maso je výtečné, ale promiňte kdo jste? Nevšiml jsem si vás....Elfí maso, co to plácám a on je kanibal nebo co?! a podivně se na kanibala podívám a začnu si ho prohlížet i jeho kopí. |
| |
| spáleniště "co ti je po tom kdo sem ale ten tvuj kordík mi nic neudělá" a zasměju se |
| |
| spáleniště "tak to pod skusit jestli se nebojíš" a zase se směju poté si Drobek vedle mě stoupne na zadní a já ho podrbu za uchem |
| |
| Spáleniště A co takle stříbro? řeknu No rači ne, promiňte nepřetstavil jsem se jsem Solt DOCELA vás rád poznává větu nedořeknu protože ho přeruší sylný ptačí výkřik a kménu rameni se přiblíži velký pták Konečně myslel jsem že se zase ztratila. |
| |
| spáleniště "říkam pod to skusit" a zasměju se poté si všimnu ptáka taky má rád zvířátka ale Drobek je hezčí a dál Drobka drbu |
| |
| spáleniště hele já tu nejsem jediný zvířátkař A začnu dtbat Lunu Jmenuje se Luna a máš hezké zvíře. upřímě zalichotím, podívám e naženu Co se tu vlastně stalo? několik tvorů uprostřed vesnice která je vyhlazená? To je trochu divné. |
| |
| spáleniště kouknu na nového " tady nevíme co se stalo mi sme přišli až když to bylo hotový" |
| |
| Spáleniště Žena, která se představila, jako Tma to vše jen sleduje. Svého kopí, jenž leží vedle ní se nedotkne. Copak to nevidíš sám ? Co se tu stalo ? Všichni to cítíte. A tohle, je jen jedna ze změn co nastanou. Poví potichu a vám se ve svích myslích, naskytne pohled, na tuto vesnici, když ještě stála, vydíte, holčičku, co si hraje, u studny, vyhodí míč do vzduchu. Ten pak dopadne na zem a odrazí se od ní, ale dívenka ho nechytne, zadívá se jinam. Její oči se podívají jinam. Sledují vysokého muže asi dvoumetrového, ne podle okolních mužů má něco přes dva metry. Pomalu dojde do středu vesnice a usměje se. Zvedne ruce a pak je sputí. Poté vaše smysli naplní jekot nepopsatelných muk, ledí. Nakonec je vše v plamenech a mezi nimi něco pobíhá, ale nevíte co… Další obraz, je zase ten muž, jak má v ruce srdce zvonu a uloží, jej do spáleniště kostela a pak se zasměje. Někteří z vás ten smích poznají, je to ten samí, jenž zazněl když naposledy vydechla kouzelnice, jenž vás sem doprovázela a co zemřela když se dotkla srdce zvonu. Tak to se tu stalo. Poví a vy se vrátíte zase do reality, na spáleniště, od vašich vjemů se nic nezměnilo. A přesto vám to přišlo tak skutečné. |
| |
| Les pod mlžnými horami Ano a moc. Usměje se a pomalu tě dál vede lesem a zanedlouho se před vámi ukáže známé prostranství. Ano tam jste zanechali Deriho, ale jinde nyní je u ohniště. Sice je stále asi v bezvědomí, ale je u ohniště on i jeho zbraně. Tak tady se na nějakou dobu rozloučíme Assien. Poví ti potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Stále, jsi v bezvědomí, máš pocit, že jsi jinde. Na jiném místě v jiném čase. Jakoby přes mlhu vidíš. Neznámého asi dvoumetrového muže, s holou hlavou, jak jde to prostřed vesnice, zvedá ruce a spouští je. Pak slyšíš jekot plný bolesti a muk a vidíš, jak se onen muž usmívá. Najednou se podívá na tebe, koukne ti hluboko do očí. Ještě se uvidíme. Pak ucítíš bolest a ty se probudíš na zemi v lese u ohniště, tvé zbraně, jsou u tebe, a když zvedneš hlavu, tak spatříš opodál stát dvě postavy a dva dospělé vlky a jedno vlče. Nemusíš moc přemýšlet, aby ti došlo, kdo to tu stojí. |
| |
| spáleniště když se oběví ta halucinace(či obraz nevim jak to pojmenovat) tak jen kolem sebe koukam nevěřícně poté kouknu na nového "tak ted víš co se stalo" |
| |
| Jsem docela zmatený Aha jen řeknu a pak se podivím Co to srdce nebo to co to bylo, moc jsem tomu obrazu nerozuměl......A kdo byla ta kouzelnice? |
| |
| Les pod mlžnými horami Pomalu otevřu oči, konečně už nejsem tak unavený. Opatrně se posadím, cítím každý sval na těle, jak tepe a každý pohyb je dosti bolestivý. Hned se mi před očima opět objeví onen obraz ze snu. Vysoký muž. Byl to on? Mohl to být on? Zatřepu hlavou a ke svému vlastnímu údivu zjistím, že to nebyl moc dobrý nápad. Hlava mě třeští a nechce rozhodně přestat. Asi se budu muset naučit ovládat. Rozhlédnu se kolem sebe, zjistím, že jsem u ohně nakonec sám. Opodál spatřím dvě siluety, nemusím se ani moc namáhat aby mi došlo, kdo to je. Zamračím se. Rozhlédnu se kolem ještě jednou ve snaze najít svůj gleiv. Podám si ho. Při pohledu a kráter který po mě zůstal si vzpomenu co se dělo. Povzdechnu si a nepřítomně hledím dál do ohně. To nebyla má vesnice v tom snu. To byla nějaká jiná. A to okolí..... Pohlédnu směrem k horám. Ta vesnice je někde tady. To nebyl sen. Musíme ji ráno najít. Ještě jednou se podívám směrem k páru s vlky. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Smutně se na Maugrima podívá a povzdechnu si. Brzy se ale uvidíme. Však víš. Zašeptám a pak si všimnu, že se Deri probral. Běž už. Budu na tebe myslet. Dopovím potichu a políbim. Ještě pohladím po tváři a zadívám se mu do očí. Pak si vezmu Zlatku do náruče a dojdu se posadit k ohni. Jsi v pořádku? Když jsem tě viděla předtím, tak to vypadalo vážně. Zeptám se Deriho starostlivě a dívám se na něj. Přitom hladím vlče, které mám v náručí. Nepotřebuješ něco? Vyptávám se Deriho dál a dívám se stále na něj. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Pochmurně se zadívám na Assien. Předtím to vypadalo vážně? Tak jsi mě tu nechala ležet. Tón není vůbec pěkný, dost vyčítavý. Otočím se k ní zády. Nic mi není. Já už se z toho nějak vyhrabu. Zadívám se do tmy. Ráno musíme najít někde tady vesnici. Je vypálená. A něco mi říká, že s tím má co dočinění ten, co mi zabil rodiče. Pevně stisknu svůj gleiv. Teprve teď si uvědomím, co jsem vlastně viděl. Otočím se zpátky na Assien, nedívám se ale na ni, dívám se na vlče, která drží v náruči. Lehce se usměju. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Naštvaně zaprskám, protože se mi nelíbí tón, se kterým mluví. No já nevím, kdo tu předtím šílel a snažil se zabít každého na potkání. Mezi námi, já to nebyla. Odseknu a zadívám se do lesa. Pořád ti jde jenom o rodiče. Stejně je už nevrátíš. Povím jakoby pro sebe a tentokrát se já k němu otočím zády. Vidíš Zlatko. Někteří lidé jsou opravdu nevděční. Někdo ho uklidní, ukáže mu pravdu a najednou se stará jen o sebe. Začnu si povídat se Zlatkou, ale tak, aby to Deri dostatečně slyšel. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Nevrátím. Ale chci vědět, proč to udělal. A chci se mu pomstít. Zadívám se k obloze. A v žádném případě nehodlám teď přestat. S hlasitým zasyčením vstanu, samozřejmě s podporou mého gleivu. Udělám pár kroků směrem k okraji kráteru. Prohlédnu si ho. Tiše si povydechnu. Omlouvám se Assien. Ale já si nepamatuji co se tu stalo. Vím, že jsem to udělal já, ale nepamatuji si jak. Ten stařec mě sice naučil, jak myslí zvedat předměty a jak ji celou posílit, ale už mě nenaučil, jak ji udržet na uzdě. Promiň. Vždy takhle vybuchnu, když mě chytne vztek. Uchopím myslí gleiv a ten se vznese do vzduchu. Čepelí začne cosi vyrývat do země. Nakonec je na zemi nakreslený obraz vysokého muže, který se na mě dívá, za ním hoří vesnice a za vesnicí jsou vidět hory. Mlžné hory. Strnule se dívám na ten obraz, i když je vidět jen velmi špatně. Co se tu dělo? |
| |
| Les pod Mlžnými horami Povzdechnu si a otočím se zpátky na Deriho. Jenže pomsta nic nevyřeší. Tíhu, kterou cítíš, tím prostě nevymažeš. Ani smutek a žal. Zašeptám a zadívám se na něj. Chvíli jen tak sedím a pozoruju, co vlastně dělá. Byl jsi trochu vzteklej. Trochu víc. Trošku jsi tu házel věcma a snažil ses ublížit Maugrimovi. I jeho vlčici. Přestože bude mít vlčata. Kdyby to byl jen obyčejný vlk, tak by to nejspíš nepřežila. Ječel jsi i na mě a byl by jsi schopen mi i ublížit. Povím stručně a zadívám se znovu na Zlatku. Ale maminka je v pořádku, viď. Hlídá svého Pána jako ty hlídáš mě. Začnu jí hnedka lichotit a usměju se. |
| |
| Les pod mlžnými horami. Zlatka, sleduje Deriho a tlumeně vlčí a cení bíle zoubky. Ostatní dva vlci, jsou klidní. Deri, jak vypadal. A co jsi viděl. Povídej. Vyzve tě Maugrim potichu a podívá se ne tebe. Zlatka se podívá na Assien a opře se jí o nohu. Ano zase ho hlídá. Ale on jí ublížil. Poví ukřivděně a to zazní Assien v hlavě. A nic nevynechej. Dodá Maugrim a podívá se do ohně. Zlatka si lehne u Assienich nohách a sleduje Deriho. |
| |
| Les pod mlžnými horami. Ohlédnu se na Maugrima a překvapeně se na něj zadívám. Myslel jsem, že už tu nejsi. Jak vypadal? Vysoký, skoro dva metry, plášť, zlověstné oči, plné nenávisti. Koneckonců, můžeš se podívat sám, tady mi ho můj gleiv nekreslil. Ukáži na obraz přede mnou a sám si ho začnu opět prohlížet. Vzpomínám na to, jak pouhým pokynutím ruky zničil celou vesnici. Jak někoho takového mohu porazit, když ničí pouhým znamením ruky? To mu je musím nejdřív useknout, než s ním budu bojovat? Jsem oproti němu nic. Lehce nakrčím rty v posunek pohrdání. Stejně ho dostanu. I kdyby to mělo být to poslední co udělám. Koutkem oka pohlédnu na ty dva, Assien a její nové vlčátko. Aby všichni nezkončili stejně jako já. Zlatce se na hřbetě prohne srst, jako kdyby něčí neviditelná ruka právě jela po jejím hřbetě od hlavy až po ocásek. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Usměju se a pohladím Zlatku. Přitom dělám, jako kdybych tam vůbec nebyla. Přeci jenom se nechci plést do jejich rozhovoru. Zvlášť, když ani pořádně nevím, o co se jedná. Já vím že ano. A nepochybuji o tom, že se mu budeš nějak mstít. Nebo něco podobného. Zašeptám jí a zadívám se na vlčici, co stojí u Maugrima. Stejně seš jako ona. Jen s tím rozdílem, že jsi moje. Povím až jakoby s hrdostí a nenápadně poslouchám dál rozhovor. |
| |
| Les pod mlžnými horami Zlatka se po Deriho “pohlazení“ oklepe a podívá se na něj a zavrčí. Ale pak vypadá zase spokojeně, když jí něco Assien špitne do ucha. Já a mstít se copak bych mohla něco, takového udělat. Odpoví ji vlčice v myšlenkách a její černá očka se podívají na Deriho a něco se v nich divoce zaleskne, ale pak olízne Assien ruku. Jo jsem tvoje. Poví Assien, ještě a je poznat že se jí to líbí. Maugrim a jeho dva vlci se podívají na obrázek. Vlčice se podívá na Zlatku a ta jí pohled oplatí a pak dál líže Assien ruku a sem tam šlehá pohledem po Derim. Deri toho nedovedeš porazit. Ty ne. Ano ta vesnice je vypálená, je pul dne odsud po proudu. Pak se zamyslí. Je jen ta tobě pokud se tam vydáš, ale už tam nic nezistíš. Toho koho, jsi viděl, bych nenazýval Muž. Nikdo z vás nemá schopnosti, aby jej dokázal porazit, mužeš se o to pokusit, ale.. Zbytek nechá nedokončen. To kuli, němu je tohle vše. Nic ti nepověděl ? vyděl jsi jen obrazy ano ? |
| |
| Les pod mlžnými horami Sleduji vlky, jak si prohlížejí můj obraz a znechuceně se dívám na toho, kdo vypálil tu vesnici. Opět mě pomalu začíná chytat vztek, zavřu proto oči a snažím se uklidnit. Vypálil celou vesnici, potom položil cosi k rozvalinám kostela, podíval se na mě a řekl "ještě se uvidíme". Sakra co se tu děje? Proč zrovna já?! Proč nemohu někde klidně žít a nestarat se o tyhle věci?! Proč si ten chlap vybral zrovna mě?! A nezkoušej mi říct, že na odpověď nejsem připraven! Stále se zavřenýma očima pevně svírám svou zbraň. Zhluboka dýchám a pokouším se svou vlastní mysl udržet tam kde je. Běžte prosím trochu dál. Nevím, jestli svou mysl udržím. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Usměju se a vezmu Zlatku do náruče. Samozřejmě že by jsi mohla. Znám tě. Zašeptám jí a pak se pomalu zvednu. Podívám se na Deriho. Ale stále nic neříkám. Po chvíli se otočím a přitulim se k Maugrimovi. Něžně a s láskou. Vím, že on by mě ochránil před čímkoliv. Před Derim i ostatním zlem. Poslouchám dál jejich rozhovor a užívám si tepla, které vydávám Maugrimovo tělo. Bude to horší. Povím najednou a začnu znovu hladit Zlatku. A nemluv s ním tímhle tónem. Nemám to ráda. I Zlatka to nesmí, přestože jí to většinou prominu. Řeknu ještě a dost nahlas. |
| |
| nuda V mžiku jsem zpět, takže kdyby nebylo té sebranky skřetů co k nám míří, asi by si ani nikdo nevšiml, že jsem byl ve skřetím táboře zase na návštěvě a ta šamanice to trochu špatně pobrala....Nu, skřeti se blíží a zdá se, že nikdo z naší skupinky nemá lepší nápad než se krčet za skálou před něčím co přišlo před opravdu dlouhou dobou (myslím tím tu salvu šípů) hle, nápad udeří. Zamaskuju skupinu jakýmsi to zastíracím kouzlem neviditelnosti a vyskočím, aby na mě skřeti dobře viděli Jen je rozsekejte, jestli je teda najdete. Musím říct, že umí pěkně rychle utíkat. Doufám že nespadly ze srázu, opravdu by mě mrzelo, kdyby jste je nepotkaly s tou skřetí neiteligencí a touhou po boji, by se mohli vrhnout přímo k místu odkud jsme přišli my za tou skupinkou pofidérních vlnících se stínů, mířících pryč. pak už v táboře zbývá jen ta šamaní ježibaba, a pár skřetů....to by šlo nejsem dokonalý? pochválím se, pokud skřeti odešli a zruším zastírací kouzlo. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Maugrim lehce obejme Assien kolem pasu a podívá se Derimu do očí. Proč ? Sám nevím, každý si vybírá podle něčeho jiného. Assien má úkol, Zan je blázen co potřebuje disciplínu a tu mu má dát Eruvande, a jen ona ví, že to bude těšké. Selina vám má pomáhat proti magii co potkáte, Alfi no u toho nějak nevím, ten žije až moc dlouho. Pokud se to tak dá nazvat, z vašeho hlediska. A ostatní no poznáš sám. A ty Dari. Podívá se mu hluboko do očí. Máš v sobě mnoho zloby, bolesti, vzteku, a dalo by se říct, že to je to co tě pohání dál. Nebít toho, tak bys, byl dobrým farmářem. Ano vztek to je to proč, se na tebe zaměřil.. Poví potichu, ale nepoodejde dál. Byl ti dám kámen ducha. Poví a kamínek v Deriho kapse se rozjasní. Je to víc než, jen talisman, kdysi, jsem potkal, zloděje. Jenž ho ukradl, on by použil jiný výraz, asi něco jako vypůjčil, ale nic to nezměnilo na tom. Že jej vlastnil, pomocí něj, se mohl mimo jiné podívat na to, co by bylo, kdyby se nestal zlodějem. Ale také se mohl setkat s dušemi mrtvích. Věděl o tom, co mu ten kámen nabízí, ale nepoužil jej, nevím proč. Snad poroto, že ho to nikdy nelákalo. Světlo z kamenu se rozjasní a obklopí Deriho, a ten cítí přítomnost osoby, osoby, o které ví, že je už dávno mrtvá, ale přesto cítí, její přítomnost, jako by seděla, vedle něj. Ví, čí je to přítomnost, jeho matky. On z tebe cítí to co by mohl ovládnout Deri. Promluví znovu Maugrim, po krádce odmlce, světlo kolem Deriho, začne pohasínat a nakonec pohasne úplně. Pokud se s tím mužem, někde setkáte, tak se sním, nesnažte bojovat. Zlatka se během povídání vysmekne Assine z náručí a potichu, jako malá šelma dopadne na zem a zadívá se na Deriho. Měl by se naučit ovládat. Zavrčí k Assien. Nikdo, jí neublíží ani ty ne. Zavrčí pak, aby to zaslechnu i Deri. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Nechápavě zavrtím hlavou a podívám se na Zlatku, jak tam tak výhružně stojí. Hlavně si dávej pozor, abych ti nemusela hnedka léčit čumáček. Vím, že toho dokážeš dost, ale říct jsem to musela. Povím jí uklidňujícím hlasem a zadívám se na Maugrima. Jemně ho objemu a samozřejmě se k němu nezapomenu lísat. Napadne mě otázka, proč jsou na sebe takový, ale hnedka si i sama odpovím, takže se na to ani neptám. Ale podívám se na Deriho. Moc přitahuje moc. A zlo zase zlo. Použiješ-li jeho způsoby, budeš pak stejný jako on. Povím a zadívám se znovu na Maugrima. Je to tak? Zeptám se ho s úsměvem a pak ho i jemně políbím. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Udiveně se dívám na Maugrima, najednou všechen můj hněv, všechna nenávist ustoupila. Jen bez hlesu stojím a dívám se před sebe. Stojí tam. Stojí přede mnou, i když je už dávno mrtvá. Po tváři mi steče slza velká jako hrách. Nejsem schopen udělat jediný krok, ani vyřknout jediné slovo. Mami. Hlavou mi prolétnou tisíce vzpomínek, tisíce minut strávených u nás doma. Teprve teď jsem si dokonale vybavil tu tvář, která mě vždy konejšila. Teď už to není jedna slza, ale celý vodopád. Světlo začíná pohasínat a s ním i obraz mé matky, až se nakonec úplně vytratí. Přes slzy nevidím skoro nic. Tiše stojím a ani se nehýbu. Najednou, jakoby uplynulo několik let od této chvíle, slzy přestanou téct, pomalu zavřu oči. Neovládne ze mě ani kousíček. Otočím se na Assien, která říkala cosi o moci. Moc? Jaká moc? Já mám moc? Podívej se na mě. Jsem jenom obyčejný kluk, který truchlí kvůli smrti svých rodičů. Jsem jen přesně to co Maugrim řekl. Farmář. Farmář, který se omylem dostal do rukou jednomu starému bláznovi, který ho naučil ovládat předměty myslí a jehož otec byl bývalý voják. Jsem nikdo ve srovnání s ním. Otočím se směrem k lesu. Přesto.....přesto to bude on, kdo zemře. Pomalu se rozejdu směrem, kde je vylápná vesnice. Pak si ale na něco vzpomenu a zarazím se. Co byla ta stvoření, která sežrala ty koně? Otázku směřuji k Maugrimovi, z nějakého důvodu se ale najednou bojím podívat se mu do očí. |
| |
| Les pod mlžnými horami Maugrim chvíli mlčí. Ano Assien, je to tak. Ale jeho spíš přitahují ti, co by se k němu moli, za určitých podmínek přidat. Poví a pohladí tě po tváři a pak se podívá na Zlatku. No to bys nemusala Odpoví Zlatka a podívá se na Deriho. Povíš mu to maličká ? Optá se vlčí bůh Zlatky a ta jen kývne hlavičkou a pak se vám v mysli rození malešický ženský hlas. Ne povím to já Pane. Poví a vedle, Zlatky se postaví velká černá vlčice, ta se kterou Deri hodil. Ty bytosti, to byli dávno před vámi, před lidmi, elfi, trpaslíky a ostatními rasami. Poví vlčice a Zlatka si jen lehne po jejím boku a poslouchá. Jsou dobrými a nenasytnými bojovníci, žijí jen pro boj. Mostra, bez vlastní vůle, ovládáni jeho myslí. Znovu je nechal povstat. Jsou silný. Nikdo nevím, kam pak zmizeli, snad je zahnali elfové. To nikdo neví a ani mě to nezajímá. Poví a pak se zase vrátí na své místo. Děkuji ti, přítelkyně. Poděkuje jí a pak se znovu podívá na Deriho. Tak opravdu si myslíš, že hmm tvora co jsi zahlédnul ve své vizi dokážeš porazit Deri, porazit a né se k němu přidat. Pokud opravdu chcete jít do té vesnice, tak bych vám to radil až za světla. Zeptá se se ještě jednou a obejme Assien. Pokud ho uvidíte, tak utíkejte, nemá moc velký smysl aby, jste sním bojovali. Možná by, jste se dokázali bránit, nějakou dobu. Ale. Poví a pak se podívá na Zlatku. Víš co dělat, když ho potkáte, že. Zeptá se malé vlčice a ta jen kývne hlavou. Assien pokud ho potkáš, tak semu nedívej do očí. Poví a podívá se na Assien. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Souhlasně přikývnu. Vždyť o tom právě mluvím. Povím nechápavě a pak jen raději zavrtím hlavou a poslouchám o čem je řeč. Myslím, že ho poznám až ho potkám. Do teďka nevím, o čem to tu mluvíte. Ale to je teď už jedno. Odpovím a pak se podívám na Deriho varovným pohledem. Jenže my tam nejdem. Musíme dohnat ostatní a ne si hrát na hrdiny kdo ví kde a ještě kdo ví s čím. Zdůrazňuju každé slovo a v očích se mi občas varovně zablýskne. Pak se otočím na Maugrima, ale spíš vlídně než nějak zle. Dobře. Nebudu se mu dívat do očí. Ale spíš doufám, že ho nepotkáme. Přikývnu a dál se k němu tulim. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Zadívám se na Assien. Nejak nemam silu odporovat jí a proto jen souhlasně přikývnu. Opět se posadím a s klidem položím gleiv. Nikdy je nedohoníme. Pronesu to s ledovým klidem. Jsme od cíle mnohem dál než oni. Opřu se lokty o kolena a mlčím. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Podívám se na Deriho. Překřížím ruce na prsou a zamračím se. To je mi tedy přístup. Povím kousavě a dál se mračím. Samozřejmě že je doženem. Když půjdeme rovnou tam, kam jsme šli. Tím, že se budeme zdržovat v nějaký dávno pohřbený vesnici, je nikdy nedoženeme. A navíc se nechci toulat v rozbořený vesnici jako nějakej toulavej pes, co hledá kost. Zaprskám a otočím se na Maugrima. Na toho se ale nemračím. Na toho se hezky usměju. Navíc já věřim, že je doženem. A věřit. Věřit se vždycky vyplatí. Zašeptám a obejmu Maugrima kolem krku. Není to tak? Zeptám se ho. Přitáhnu se k němu a políbím ho. Nebo tam snad máme jít? Zeptám se ho a je vidět, že by stačilo slovo a poslechla bych ho. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Maugrim Assien obejme a oplatí jí polibek. Zlatka se jen dívá na Deriho, snad, jako by ho hlídala, aby neutekl, když se Assien otočí. Ano má máš pravdu, nemá cenu tam chodit. Poví a podívá se na Deriho. Zítra vás čeká, dlouhá cesta, na co si jí prodlužovat, tím, že půjdeš, někam, kde tě nic nečeká. Deri, To co se stát se stane, a nesejde na tom kam se vydáš. Poví. A navíc v noci bych nikam nechodil, tady jste v bezpečí, tekon se nocí pohybuje dost stvoření. Některé, jsou nebezpěčná. Poví a pomalu se posadí do pod koruny stromů. Spěte. Vyzve vás. |
| |
| Mlžné hory Vedoucí skřet se jen pupě podívá na Alfiho a podrbe se na hlavě a pak se vydá dál se svou skupinkou. Jen se štěstím vás minou. Nad vámi proletí sova a polekaně zahouká, když se jejímu zraku znovu odkryje skupinka dobrodruhů. Jenž byla skrytá, ještě před pár okamžiky, jak jejímu, tak i zrakům jiných. Noc je chladná a ve vzduchu je cítit voda. V táboře, je opravdu, jen pár skřetů a ta šamanka, lepší šanci už asi nedostanete, už se jen dostat, za ně. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Pln hněvu a pocitu neskutečné křivdy se poslušně odeberu k ohništi, přičemž si sám pro sebe mumlám, těžko říct co, nejspíš jen úplné bláboly. Můj gleiv přistane někde na zemi, sám ani nevím kde a je mi to fuk. To je mi teda pěkné, co řekne, on musí potvrdit, co řekne, ona musí potvrdit! Pěkný to páreček se nám tu zrodil! Pokoušeje se zahnat chmury spánkem si prostě lehnu a pevně zavřu oči bez jediného slova nebo popřání dobré noci. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Lehnu si k Maugrimovi a položím mu hlavu do klína. Zadívám se na Deri. Ale pořád nic neříká a po chvíli pochopím, že se asi urazil. I když nechápu proč. Nechám ho raději být. Místo toho si k sobě přitáhnu Zlatku a zachumlám se do pláště, aby mi nebyla zima. Spinkej moje malá vlčice. Zašeptám Zlatce a políbím jí na čumáček. Pak se zadívám na Maugrima a usměju. Buď tu aspoň dokud neusnu. Zaškemrám potichu a dívám se mu do očí. Pak svoje unaveně zavřu a přitulim se k němu. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Ty se taky hezky vyspinkej má Paní. Odpoví ti vlčice a usne, vypadá spokojeně sama se sebou. Kožíšek se jí rytmicky nadzvedá s klesá, jak oddechuje. Dudu tu než usneš Assien. Odpoví vlčí bůh a podívá se do ohně a lehce tě hladí po hlasech. Ty bys měl taky spát Deri, nehrozí vám tu nebezpečí. Poví potichu, jeho dva vlci si henou vedle něj a hlavy si položí na tlapy. Noc je tichá a klidná, jen v dáli kdesi zahouká sova a nad vámi přeletí netopýr, jinak se nikde nic nepohne. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Nechám se hladit po vlasech a jsem ráda, že je aspoň teď se mnou. Chtěla bych, aby jsi zůstal. Ale vím, že to nejde. Zašeptám trochu smutně, ale ne vůbec vyčítavě. Uvidíme se brzy. Slíbil jsi mi to. Zašeptám ještě, ale už trochu nepřítomně. Začnu totiž pomalu usínat. Dnešní den byl velmi náročný, tak se není ani čemu divit. Ani nemám strach, že by se mohlo něco v noci stát. Jeho i Zlatky pravidelný dech mě uklidňuje a já se přitulim ještě víc. Maugrime. Vyslovím naposledy jeho jméno a pak se propadnu do temnoty, aniž bych už nějak vnímala okolí. |
| |
| Mlžné hory Pohledem, sleduji, jak se k nám blíží postavy střetů a co nejvíc se tisknu ke kamenné stěně. Když nás míjejí, tak mi ruka sjede k jílci dýky, ale nevytáhnu, jen kolem ní sevřu dlaně a dál se tisknu ke stěně a útroby mi svírá strach z oho, že udělají krok sranou a vrazí do nás. Přistihnu se, jak tajím dech. Mám pocit, že to trvá hodinu, než nás minou. Když konečně projdou, tak si s úlevou odechnu a podívám se na Alfiho a i na ostaní. to bylo těsné, ale dokážeš, to zopakovat ? Zeptám se a podívám se na tábor. No co mi asi vadí víc ? Mít na sobě kouzlo a nebo se bez něj pokoušet projít táborem, nepřátel. Zdrceně si povzdechnu a tvář mi zbělá, protože vám, že zanedlouho se mo splní oboje, jak to kouzlo, tak i tábor, ale bude to muset bít. nechci strávit, další noc na šutru. |
| |
| Mlžné hory jakmile je vzduch čistý, lebka se s tichým dejte mi chvilku odkutulálí. Slyšíte jak se snaží udržet kašel. Jo, kašel. Pak na vás houkne. Jestli se tam někdo přijde podívat, vidíte že jí vypadla spodní čelist z pantů Simtě hofku mohl bf mi to nandaf? Profim... pokud se najde vhodná oběť, může si povšimnout že z té díry co mam místo pusy mi teče krev. kde se vzala tu se vzala, ale je tam. Když se vracím a jsme znovu schopen mluvit, chvilku mi trvá než se vyžvejknu Rdaši bych tudy rychle.....prošel.... pak se zarazím Někdo něco říkal? Jo... to jsem byl já....he...hehe...he pokud se rozejdete zůstávám na místě a i ta předchozí scéna a následné blekotání dokazuje, že i tahle lebka má určité omezení svých magických sil. |
| |
| Mlžné hory Sotva jsem rozvázala spojení se sovou, od níž jsem si propůjčila zrak a Alfi byl zpátky. Samozřejmě s tlupou skřetů v zádech, nic jiného se od toho ani nedalo očekávat. Jeho bezstarostnost a nulový pud sebezáchovy mě fascinuje a tak trochu i děsí zároveň. Avšak jeho nápad, zahalit nás pod clonu neviditelnosti, byl takřka geniální. Už i proto, že tento trik patří k mým oblíbeným. ,,Skvělá práce.“, pousměji se, což se nedá považovat za příliš častý jev. ,,Vida, teď máme skvělou příležitost, jak se konečně dostat dál. Zbylo tam jenom pár skřetů a ta šamanka. Sice nebude snadné ji porazit, ale v našem počtu už by to nemusel být až tak velký problém, pokud nikdo nebude vyvádět hlouposti.“, pomyslím si. ,,Řekla bych, že je nejvyšší čas vyrazit. Teď už bychom s šamankou nemuseli mít takový problém. Provedu i nějaká ta menší opatření.“ pronesu a po vyslovení poslední věty se ušklíbnu. ,,Magické ochrany se hodí při každé příležitosti.“ ,,Ale obávám se, že boj nás nemine, protože by naši přítomnost pod kouzlem jistě vycítila.“, dodám po chvilce. Zneviditelnění je sice mocná věc, ale nedá se použít za všech okolností, krom toho v případě jejího odhalení hrozí těm pod kouzlem ještě mnohem větší nebezpečí. A jak se tak dívám na Zana, bude jistě potřeba pomocí kouzla zvednout i jeho morálku, i když nevím, jestli svedu zázraky. ,,Tak se připravte.“, znovu se ušklíbnu. Pak opět na chvilku zmlknu a snažím se soustředit, do toho si mumlám slova v neznámém jazyce. |
| |
| soukromá zpráva od Selina pro Jakmile domluvím, začnu s přípravou obranných kouzel, která by nám měla pomoci přežít následující chvilky. Nejprve je třeba okolo nás vytvořit silnější magickou ochranu, která nás bude chránit před kouzly šamanky. Sice nedovede zastavit vše, ale kolikrát člověku zmírněním následků kouzel dokáže zachránit krk. To však není vše. Samotná ochrana by nestačila, je potřeba zvýšit bojového ducha skupinky. I když v podpůrné magii tolik neexceluji, ta základní kouzla ovládám. Věřím, že když se mi povede mým společníkům dodat trochu odvahy, lehce šamanku přemůžem. Stačí, aby ji pak rozhodili a já mohla v klidu použít útočná kouzla. ,,Tak teď už se jen soustředit a modlit se, ať se to povede.“, dovolím si poslední krátkou myšlenku, než začnu jednat. |
| |
| soukromá zpráva od Život pro Můžeš se usmát, protože cítíš, jak se tvá magická síť uzavřela a kolem každého ze skupiny se vytvořil neviditelný štít jenž, je bude chránit proti magii šamanky, nebo, alespoň proti její části a jak můžeš pozorovat,tak se i druhá část tvého úsilí povedla, a ostatní a i ty mají pozvednutého ducha. Ale co udělal šamanka a jak moc mocná je ta žena dole ? |
| |
| Mlžné hory. Noc, je tichá a klidná až na vaše tichá slova. Před vámi se prozpostírá, jen osvětlený tábor skřetů a jediné co se tam hýbe, jsou hlídky střetů. Vaše podivná skupina, zkládající se z tiché, zlodějky. Ukecané lebky a pobledlého zloděje, jenž není vůbec nedšen z toho co se mu honí hlavou a mladé kouzelnice. Pomalu a potichu se vydáte dolů, jen Selina zůstává o krok pozadu a její rty se chvějí v němém odříkání složitých vět. A vaše obavy začnou pomalu ustupovat a tábor se už nezdá tak děsiví. |
| |
| mlžné hory tak...ještě by mohly jít dolů, jo nechám je spadnout ze srázu, konec konců narozdíl ode mě si těžko můžou pamatovat kudy ta cesta vede....A pak už bych ty stíny mohl zrušit? ne, zdá se, že přece jen kutulálení přežijí, škoda...dobře....budeme utíkat se stíny k řece zaměstnaný úkol stínů moc nevnímám co Selina říkala. Ehm...čarodějko? co to tu vedeš za únavný a dlouhý monolog? je to docela uspávající zívnu a začnu se kutulálet do tábora skřetů jestli budeme čekat ještě chvíli, brzo to těm skřetíkům co odešli dojde...Takže uaaaaaaaaaaaaaaaa rozezní se okolím a začnu se zvětšovat. Na hlavě mi vyrostou hřeby a jejich konce a vlastně i sebe nechám vzplanout. Pak se na skřetí tábor zase rozjedu jako masový tank. eh jo-plán je že vám prorazim cestu . |
| |
| Mlžné hory-tábor Za Alfiho smíchu se blížíte k táboru, který vám blokuje cestu, dál z hor. Před Alfim a před jeho valící se lebkou(tělem..) dva chudáci co to sestihnuli se ocitli bod ním, kopí jednoho z nich jen o kousek minulu očíní důlek vaší odvážné lebky, ale ta se s děsivým smíchem válí na stan šamanky. Ta naštvaně vyběhne ven a jen v poslední chvíli stihne uskočit, dopadne na zem a za pomocí hole se zvedne ze země. Její pohled se zabodne do vaší kouzelnice, která právě vstoupí do jejího tábora. Alfi rozbourá stan a zamotá se do něj… Za lebkou do tábora pospíchá půlelf, co zdaleka nabudí tolik hrůzy, jako valící se lebka. Jeden ze skřetu kterému se povedno vyhnout je Alfimu a neskončit na zemi na něj zaútočí, ožene se po něm svím mečem, zloděj uhne a útočník je nucen udělat pár kroků stranou, zrovna když chytká k dalšímu útoku, tak vzduch protne ostré zasvištění šípů a jeho let se zastaví v krku sktřeta a ten spadne k nohám zloděje. Opodál Eruvanda zase usadí luk na s vích zádech a podívá se na zloděje a vrhne se na nepřítele co je k ní neblížího, její meč se zastaví o jeho, v její ruce se objeví dýka a tou mu podřízne hrdlo s ladností se otočí kolem skřeta co padá k zemi a v tom se na ní vrhne další se sekerou… Zana se mezitím rozhodne se škodolibým úšklebkem probodnout skřet s kopím, jednou bodne a zlodějovi se jen tak, tak povede uskočit a vyhnout se poranění v podobě hrotu kopí v pravím boku….. Selina dospěje do tábora, jako poslední, vycítí pohled zvedající se šamanky potom co jí Alfi zdemoluje stan, to jí asi moc nepotěšilo, jak vidno. Rozezlená šamanka přimhouří oči a zabodne je do mladé kouzelnice, poté šamana udělá krok a po tom se její hůl co připomíná pokroucenou větev dotkne země, tak jak šamana, tak vaše kouzelnice zmizí v oblaku hustého dímu. Jakmile se kolem Seliny vztyčí sloup mlhy, tak ucítí hrubé bodnutí ve své mysli, ale její mysl úspěšně odrazí nápor šamanky a v mysli jí vyvstane obraz její sokyně. Nehezké ženy podle lidských i elfech měřítek krásy její žlutá kůže je pokrytá bradavicemi a jizvami, co se opírá o křivenou hůl a jedovatě se usmívá. To jsou moje hory byli mi dány. Zachytíš její myšlenku lnou nenávisti k tobě, najednou se ti hůře soustředí, netušíš co udělala a jak to udělala, ale koutkem oka zahlédneš, jak se pokroucená větev blíží k tvé hlavě, ve zlomku mžiku na ní rozeznáš jednu z run co jí zdobí, je to runy pevnosti a odolnosti, co mají za úkol činit její hůl pevnější. Nos ti naplní pokroucená vůně levandule a něčeho co nedovedeš určit, ale tušíš že se musíš dostat z „Její mlhy“. |
| |
| Pod mlžímý horami Všude, je ještě mlha, hustá a chladná, ale váš oheň ještě plápolá, což je skoro zázrak. Všichni spíte klidným a hlubokým spánkem, spánkem co dává sílu a odpočinek. Pomalu se začnete probouzet, ale bůh není nikde, Assien pokojně leží na trsu trávy a pod pláště se jí vymotá Zlatka a rozběhne se do lesa a za pár minut se vrátí s malým zajíce v tlamičce a vypadá štěstěně, když vypadá směně, jak ho nese. Uvelebí se u ohně za začne ho jíst. Spáleniště Nakonec, jste usnuli a vzhledem k okolnostem a místu i klidně, tedy až na trpaslíka, ten trval na tom, že tam nechá tolik výborného pití jen tak válet ve spáleništi. Probudíte se asi tak hodinu po úsvitu. Podivná žena co vás návštěva, je pryč a zbyla, jen otázka o tom kdo to byl.. Trpaslík se probudil vedle dvou soudků, prázdných soudků s pivem. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Chvíli jen tak ležím, než se konečně aspoň trochu proberu. Pomalu otevřu oči a rozlédnu se okolo sebe. Všude je jen hustá mlha a není viděť skoro na krok. Protáhnu se a pak se posadím. Mé oči spočinou na Zlatce, jak si u ohniště spokojeně ohlodává zajíce. Zlatíčko, ty jsi ale moje šikovná holka. Naštěstí hlad nemám. Takže si ho klidně zpapkej. Řeknu jí s úsměvem a podívám se na Deriho, jak zatím pomalu spokojeně spí. Přitáhnu si Zlatku blíž k sobě a začnu ji drbat za ušima. Snad ses mi krásně vyspinkala. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Malá vlčice se zdá bít spojená tou lichotkou a když, jí k sobě přitáhneš, tak nechá zajíce, zajícem a lehne si a nechá se drbat za ušima a jíjí hlavička, změní barvu z černé na na zlatou. Ano vyspala, jsem se dobře Assien, a copak ty ? Zaslechne ve své hlavě Assien příjemný ženský hlas. Zbytky zajíce se válejí u ohniště. Dnes nás čeká dlouhá cesta. Dádá a zdá se že jí to těší. |
| |
| Mlžné hory-tábor šamnky Jakmile doběhnu do tábory, tak lituji, že nevzbuzuji tolik obav, jako Alfi a jeho působiví vystup. Koutkem oka zahlídnu pohyb a uhnu. Naštěstí, se tak vyhnu útoku meče, postavím se proti němu a čekám, až se rozhodne zaútočit znovu, ale toho se nedočkám, zabije ho šíp, jenž na něj vyšle Eruande. Pak se mi jen o vlásek povede uhnout hrotu kopí, na jehož konci je hnusnej skřetí obličej, co si myslí, že mě nabodne a málem se mu to povedlo. To bylo o kousek. Udělám krok stranou a pohnu se proti hrotu kopí, ale předtím, než se na nej nabodnu, tak se pokusím uhnout. Zelená čepel zajiskří a střetne se s dřevěnou násadou kopí. |
| |
| Mlžné hory Malé překvapení... Prolítne mi myšlenka s úšklebkem na tváři. V rukou se mi objeví luk a v luku šíp. Natáhnu a pustím. Přesná střela. Zane, ty máš čas nečině koukat na nepřítele?! Zavolám na něj, ať se trochu odreaguje a hned se vrhnu na dalšího. Není pro mě problém někoho z nich zabít, a proto se držím blíže Zana, kdyby se mu něco stalo. Přece jenom já ho mám na starost. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Potichu se zasměju a podrhu ji za uchem. Ano zlatíčko. Čeká nás dlouhá cesta, ale to nás přeci nezastaví. Zašeptám a zadívám se do korun stromů. Už se těšíš na ostatní? Nebo by jsi raději byla doma? Zeptám se jí a pomalu zavřu oči. Velmi dlouhá cesta. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Zlatka se k tobě schoulí a ty cítíš její malé tělíčko a její dech. Napadne tě, že je tak křehká. Ano těším, možná si budu i hrát. Ne půjdu tam kam ty Paní budu ti stát po boku. Poví spokojeně a je z toho cítit i radost. Dlouhá co na tom sejde ? Nesejde, záleží, jen na cíli. Poví ti klidně. |
| |
| mlžné hory- pod stanem můj šílený smích utlumí náraz do stanu. Zakousnu se totiž do dřeva- to víte, když se někdo kutulálí kupředu a oči se mu ocitají všude možně není lehké mířit správným směrem a včas se zastavit. Podrazím tedy podpěry a celé se to na mě zřítí. Hořííííím hořííííííím pak si asi uvědomím že hořet nemůžu a zmenším se. Přesto mi však ještě hodnou chvíli trvá než se vyhrabu ze stanu. Rozhodně mi bude trvat dlouho vyšmudlat se do běla- nyní jsem se upsal k životu jako černá lebka- dokud nenajdu vodu nebo očistec....ne.....očistec radši ne. To by mě mohlo očistit přes příliš Rozhlédnu se po táboře- s úsměvem zjišťju že můj vstup byl dobrý. proto se rozchechtám- znovu přeformuju na obří-bodci pokrytý-objekt a převálcuju dalšího skřeta. Dokotulálím se až k Zanovi a Eruvandě a mrknu na ně Hej- já říkal že vám vyklidim cestu a máte utíkat. né se tu s nima mazlit. za chvilku se vrátí ty co jsem odlákal a to se bude blbě stíhat, i když zašilhám na sebe Změnit tu začmouděnou barvu na rudou by nemusela být špatný pak se zadívám do mlhy co obklopuje naší kouzelnici Když zmizíte, můžu jí pomoct, tím že tu vaše mozkýýýýý ozdobí skály moc prospěšný nebudete. Doženeme vás pobídnu je a z hrůzostrašným Muhehehe vpluju do toho magického-mlžného-cosi a ku podivu v tom i zůstanu. |
| |
| Les pod Mlžnými horami Přitáhnu si jí blíž k sobě a zašeptám ji do ouška. Já vím, zlatíčko. Budeme všude spolu. Já a ty, moje vlčice. Pohladím ji jemně po tělíšku a pousměju se. Nevadí, že je to daleko. Věřím, že cestu najdeme. Ale bojím se toho, co vlastně můžeme všechno potkat. A cíl? Pokud nenajdeme ostatní, tak cíl nikdy nenajdem. I když nikdy je trochu zavádějící. Zasměju se tomu a zadívám se na Deriho. Nemyslíš, že by jsme už měli vyrazit? |
| |
| Pod mlžnými horami Zlatka se uvelebí a přivře oči, když jí hladíš. Ostatní najdeme, máš mě. Poví, jako by to byl lék, na všechny problémy a zavrtí hlavičkou. Můžeme, potkat strašné věci a hrozné obludy. A mnoho bytostí a i Plazí hraky. Poví a poslední jméno posedný bytosti poví s nenávistí a zlostí. Pak se podívá na Ferino. No měl by vstávat, ale pokud se prospí tak se toho taky moc nestane, dej mu ještě chvilku, pár minut navíc nikomu neublíží a to co se dalo do pohybu dávno to stejně nezastaví o nic déle. |
| |
| Mlžné hory-rozbité lešení skřetů a potyčka-úprk Zan, snad díky štěstí nebo tomu co umí snad díky podivné zlodějce po jeho buku to odnese, jen se škrábnutím od šavle na pravé ruce, ale ten co mu to udělal, se už na dalí utok nezmohl, jeho život ukončila zelená čepel zloděje. Alfréd, se vymotá, ze stanu, když už je po boji, jen toho posledního skřeta co měl prostě smůlu a pak si to bez starostí zamířil k mlze, jenž jak tušila jen sama lebka odehrával boj mezi šamnkou skřetů a vaší kouzelnicí. Zan si s vrčením a kletím obvazuje ránu, zatím co Eruvanda stojí opodál. Alfi Zmizíš v mlze, kupodivu ti sama mlha, klade odpor což tě jen ujistí v tom, že je magická. Jakmile do ní pronikneš, uvidíš vaší kouzelnici, jak vlastní holí odrazí útok hole šamanky. Na holi šamanky se rozsvítí čtyři runy, jejichž význam neznáš, ale určitě to nebude nic dobrého. Skřetice zrovna odvrátí jedno z kouzel kouzelnice a zapotácí se udělá dva kroky do zadu, tebe si nevšimla, zatím. Zarazila hůl do zemně a z prstů nataženého ke kouzelnici vyšlehne modrý záblesk. |
| |
| Já a já něco se ve mě vzbouří. věděl jsme, že nikdo nemůže být pouhou kostí či lebkou. Zvažuji své možnosti. Ona je v komatu, takže mě neuvidí a pokud budu dostatečně rychlý....(pokud si Pj vzpomíná na naší domluvu poštou) a tak udělám velmi záludnou věc. Skočím do záblesku a -jakož to nový Alfréd zkusím blesk vykrýt (rukou, nohou, zadkem- čímkoliv) pak se pokusím posílit mlhu na úroveň, aby měla i šamanka problém mě vidět. Pokud mi zbývá dostatek času, rád bych po ní skočil a urval jí hlavu. (mlha dle mé tvorby taky zabraňuje aby mě ostatní viděli až se mlha té šamanky rozplyne) |
| |
| Mlžné hory Se zavrcením se dívám na mrtvolu skřeta a pak na ránu co mi způsobyl. Zatracenej parchant, mě zraní a sám si tu hebne. Naštvaně kopnu do mrtvoly,a podívám se na zvláštní mlhu a vlastně nevím co udělat. Snad jí z toho Alfi vytáhne. jeho povídání o tom, že by jsme měli vypadnout nevnímám a začnu si obvazovat zranění, dokončím to a znovu kopnu do zdechliny, toho skřeta. Rozhlídnu se kolem a podívám se na kámen. Dělej Alfi, dostaň jí z toho, snad to zvládneš, nemám rád magi, kouzla. Mági, kouzelníky. Znova se podívám na mrtvolu skřeta a už mě ani nenapadne si do něj kopnout. Sehnu se k němu a projedu mu kasy, najdu jen prák kousku skřetích mincí a ty na něj zase hodím. Tahle hory nestojí za nic. |
| |
| Spáleniště-Solth,Gaul Pomalu se probouzíte, do nového dne. Slunce, je už hodně vysoko a začíná pálit, vám pomalu začíná docházet co se večer dělo. Přišla k vám jaká si záhadná dáma, co se sama toulala nocí a povídala cosi podivného. Pomalu pozbíráte, své věci a z toho co jste v rozvaleninách na spáleništi vesnice našli, pak se vydáte na cestu, k horám a k lesů pod nimi. Kroky vás vedou proti proudu řeky. Mlžné hory-v zajetí mlhy útok se to povedlo zachytit do dlaně, ale jeho síla ti skoro vyhodila rameno, ale ty to necítíš. Pak zhustíš mlhu a uhneš, obtančíš kolem, ženy v bezvědomí a dostaneš se za šamanku, ale když se po ní ze zadu vrhneš, tak nenarazíš na její tělo, ale na její hůl, ta se zaleskne a pak tě udeří do čela. Šamanka se po tobě znovu ožene holí, ale pomaleji.. |
| |
| mlha ruku jen zkroutím do podivného úhlu a ta bolest....je pro mě spíš takovou extází v tomhle -dlouho nepoužívánem těle. Snažím se jí dostat za záda, ale nějak to nevyjde. když dostanu úder do čela roztančí se mi kolem očí hvězdičky. pak mě napadne po té holi chňapnout zubama, ale pak si zas neuvědomím, že by to mohlo bolet a nechci mít úsměv jako mumie. Takže přijde část kdy se k ní- hůl nehůl přiženu s úmyslem srazit jí k zemi. Pokud možno jí při tom zlámat páteř anebo jí prostě zkusím ohnout přes koleno. Pokud jsem si při tom něco zlomil, cítím to až později, a nebo možná taky vůbec, protože ještě plně nevnímám své tělo. (může se klidně stát nějaká chybka, kdy místo nohy zvednu ruku a místo zákeřného úderu pěstí vypláznu jazyk) skřetí mrtvolou. Kleknu si a pěstí jí buším do obličeje tak dlouho, dokud nepraskne lebka a na prsty se mi nezačnou lepit kousky mozku. Užívám si to a je dobře že mě není vidět, neboť bych možná i já prchal sám před sebou. V náhlém záchvatu čehosi se přesunu k ještě dýchající čarodějce. Vezmu jí do náruče (pokud už můžu přejít k úkolu, kterým mě pověřil velebožský Pj) a zvrátím jí hlavu dozadu. krátce ve mě cosi zápasí, ale pak stará touha vyhraje, jako vyhrála má přeměna a nemilosrdně se jí zakousnu do krku. Teplá krev stříkající z tepny začne proudit mím tělem v podobě jaké ho si jedu. Zkroutím se v křeči a když chci pokračovat- cosi ve mě odporuje. A pak s hlasitým puf zvítězí lebka. Zamžourám a dost dobře nechápu co se děje. Černá mlha též mizí... |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR