Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 18. května 2010 21:31

Je mnoho světů, mnoho různých ras, ale jedno mají společné, magii. Tvoří, mění, zabíjí nebo pouze čeká. Kde se vzala? odkud pochází? Odpovědí se zdají být krystaly s ohromnou mocí. Během věků se objevovaly a zase mizely. Vedly se kvůli nim války, vyhrávaly díky nim souboje... Všichni si myslí, že patří tomu, kdo je nalezne, kdo kvůli nim obětuje vše. Ale opravdu nepatřili ještě někomu jinému? Někomu, kdo je stále hledá a neváhá pro ně zabíjet... V temné uličce V tichu noci sedí pod promoklou papírovou krabicí kocour a nerušeně cosi okusuje. Tiše zaprská na kolem probíhajícího muže a ještě víc se skrje do stínu. V další chvíli letící šíp rozrazí kapky před mužem a on se překvapeně zastaví, než padá k zemi. Ze tmy před ním se vynoří postavy v kápi, rozhlédne se a několika rychlými kroky se k němu přiblíží. Jediným pohybem sebere ze země cosi zabaleného v látce. Slabé světlo vycházející z látky na okamžik ozářilo děsivě zjizvenou tvář. Díky, ušetřili jste mi práci. Zasměje se muž se a kopne do těla ležícího na zemi. Chvíli zaujatě hledí na kámen než ho vyruší vzdálené kroky jiné postavy. Muž nenávistně zasyčí na přibližující se ženu a náhle zmizí. Žena doběne na místo a klekne si ke krvácejícímu muži. Ne, vydrž.... Jen co najde něco v plášti, zablesne se a oba mizí. Jediný svědek celé události zase nerušeně olizuje kosti a jen rychle se rozpíjející kaluž krve dává tušit, co se zde odehrálo.... O pár hodin později, jinde Kruhová místnost je osvětlena studeně bílým světlem vycházejícím odnikud. Uprostřed místnosti jsou dva kameny, z nichž jeden je překrytý látkou. Na druhém leží nahé tělo muže. I přes svou mrtvolně bílou barvu stále dýchá. Vedle něj jsou dvě postavy v kápi - muž a žena, oba stojí naproti sobě. Jak dlouho.. ho.. ho… Odráží se od stěn jasný hlas ženy, až příliš hlasitý na ticho kolem. Dlouho. Zazněl odnikud a přitom odevšad nepřirozený hlas muže, který utne ozvěnu. Pokud vůbec někdy. Do té doby dokonči, co jste začali Ale.... Ne!! Žádné ale, Anangri! Jeho hlas je nahněvaný, netrpělivý. Teď už víš, kdo to bude, tak jdi. Žena skloní hlavu a přejde ke kameni, ze kterého strhne látku. Na dokonale hladkém povrchu se objevují a zase mizí neurčité tváře různých lidí, až se jejich počet ustálí a stávají se čitelnějšími. Kolik jich chceš? Ozve se žena a bez výrazu se dívá na tváře lidí, z nichž mnohým změní život. Kolik uznáš za vhodné. Víš co máš dělat. S přikývnutím se naposledy podívá na bledé tělo muže a zmizí. Sen, byl to jen sen… Probudí se uprostřed noci každý, kdo se spatřil na kameni a ráno už o ničem neví. Až na pár jedinců, kterým tato událost navždy změní život, až na ty, kdo poznají víc, než by kdy chtěli.

Felix - 19. května 2010 16:52

Město Tmavá noc, krásná noc. Ještěže není úplněk. Neklidně se zavrtím na podlaze a snažím se vyhnat z hlavy všechny myšlenky, ale usnout přeci jenom stále nemůžu. Nejspíš za to může stísněný prostor pokoje, nebo prostě jen město hned za oknem. Nakonec to vzdám, zvednu se z tvrdých prken a protáhnu se. Holt budu zítra trochu nevyspalý, ale co, práci stejně ještě nemám, tak se nic neděje. Jediným ladným skokem proklouznu oknem do jedné z vedlejších uliček, kde se mé tmavé tělo rychle ztratí v nejbližším stínu. Ještě se rychle ohlédnu a zavětřím, jestli je ulička skutečně prázdná, a pak vyrazím do nočních ulic. Zatímco mi pod tlapami ubíhá dláždění, v duchu se musím ušklíbat nad tím, jak se hostinský tvářil, když jsem si pronajímal pokoj. Kdo by jen přihlížel, řekl by, že to bylo nejspíš mým vzhledem. Moje slušně vypracované svaly vedle rozteklého hostinského musely přímo tlouct do očí, a kdyby ani ony nestačily, rudočerné vlasy divoký dojem poměrně slušně dokreslovaly. Pravda však byla, že to bylo hlavně výběrem pokoje. Nejhoršího v celém hostinci. V prvním patře, přesně nad nějakým přístěnkem - nikdo, kdo by chtěl přežít první noc, by si ho nevybral, ale mně vyhovoval přímo perfektně. Nechtěl bych být v kůži případných nočních návštěvníků. Chladný vánek mi čechrá srst a město vypráví historii dnešního dne pomocí pachů, které ještě stále zůstávají na dlažbě. Tiše jako stín se mihnu kolem několika tmavých vchodů, když málem přepadnu přes čumák, jak mě najednou zarazí vůně křehkého, přesněji drůbežího, života. Tlamu mám najednou plnou slin a je naprosto naivní domnívat se, že něčemu takovému bych mohl, nebo chtěl, odolat. Za půl hodiny se už zase stáčím ve svém pokoji na podlahu, s plným žaludkem se hned líp usíná. Ale stejně bych to neměl provozovat moc často. Lidi vlkodlaky nesnášejí a tohle by mi rozhodně k jejim srdcím nepomohlo... i když k srdcím jako takovým asi jo, ale rozhodně by nás to nespřátelilo.

Belias - 19. května 2010 18:07

ve městě a v Hostinci.. Ploužím se po cestě jdoucí do nejbližšího města ležíc na rozcestí několika obchodních cest. Cíl mé cesty je jednoduchý, najít něco po čem touží má mysl.. Zda to vím? toulají se mé myšlenka v hlavě ze strany na stranu hledájíc sám v sobě odpověd.. Asi těžko.. je možné snad mít cíl? Z myšlenek točíc se v mé hlavě nad podstatou věci mě probudí čísi hluboký hlas buším do mých uší a mysli jako ohromný gong.. "Stůj, Kdo jsi a za jakýms účelem vstupuješ do města.." Zastavím tedy svůj tichý a nevýrazný krok, bafnu lehký doušek sušeného listí z obdlouhé fajfky a vzhlédnu k dvěma mužům strážíc bránu města.. Dlouhá róba jenž se line za mým tělem připomíná možná žebráka a vysoký límec jenž mi zakrývá ústa možná znervóznuje dva netrpělivé chpalíky.. sundám klobouk a mile se uchechtnu přátelským obličejem.. "Ale pánové, což pak nenecháte projít chudého pocestného do svého města na noc? Slunce je již nízko a mé tuhé tělo potřebuje odpočinek a nějakou teplou stravu do žaludku.." S trochu podezřívavým a bystrým pohledem však bez námytek hnou svými dlouhými čepelemi a utvoří mi prostor na průchod.. "Děkuji moudří pánové.." tiše ceknu za zády mužů a s lehkých smíchem cítím jejich chvění těla z tajemného hlasu.. * * * Po krátké chvíli dorazím k jakémusi Hostinci.. vstoupím a přijdu rovnou k pultu s žádostí hostinského o pokoj poprosím o džbán vína na zostření mysli.. Pan hostinský mi vyhoví a já se stejně klouzavým krokem protáhnu mezi skupinkou lidí až do svého pokoje přičemž cítím zvědavé pohledy na zádech, položím malý džbánek na stůl, sednu si na tvrdou postel a vytáhnu fajfku a malou knížečku a za slabého svitu se začtu do tajemné knihy plné pro cizí nesrozumitelného textu.. po chvilce ucítím jak mé oči upadají tak zaklapnu knihu a uložím se ke spánku..

Enthil - 19. května 2010 18:08

Les nedaleko menšího města Mé lehké kroky tiše duní po lesní pěšině, hlavou mi jako obvykle víří myšlenky. Snad jen bohové ví, jestli to je tím že náležím k národu elfů, nebo něčím zcela jiným, ale občas už se to v té změti budov a lidí nedá vydržet. Jsou chvíle, kdy je město mým živlem, cítím se v něm jako ryba ve vodě, volný jako orel svobodně plachtící ve výšinách, ale teď ... právě teď jsem si připadal, jako bych se v něm měl každou chvíli udusit. Musel jsem někam, kde se má duše uklidní. A les je stejně dobrý jako jakýkoli jiný kus přírody ... Nechávám svůj, jindy tak ostražitý, pohled volně klouzat lesním šerem. Líbí se mi, jaké je tu ticho. Nikde žádné hrozící nebezpečí, žádná stráž s očima na stopkách, nebo usmrkaní zlodějíčci z tržiště. Jen šumění listí a klapot mých kroků. Náhle mě něco přinutí zastavit chůzi - přede mnou se pne k noční obloze majestátní strom - jeho listí dobře poznávám, přece jen, už několik dlouhých let mi spona v jeho tvaru spíná plášť u krku. O který už se mě tolikrát někdo pokusil připravit ... Šeptnu si tiše pro sebe. Krátce zamrkám a znovu nechám pohled spočinout na vzrostlém jasanu. Nechci být sentimentální, ale připomíná mi mládí a domov. Celou mou rodinu, která byla tomuto stromu zasvěcená. Stejně jako on, jsme houževnatí, nezlomní a také svým způsobem krásní. Ha, není divu, že se ze mě stalo to, čím jsem. Už jen moje vlastnosti mě k tomu předurčují... Krátce se zasměji a vyděsí mne, jak hlasitě můj smích v nočním lese zazní. Setkání se symbolem mé vzdálené rodiny, které jsem se vzdal mě podivuhodně uklidnil, zkalená mysl se znovu stává čirou, zase jsem klidný a chladně uvažující. A také je načase vrátit se do města, mám plno práce, která nesnese odkladu. Spokojeně se vydávám tichem lesa zpět k městu - k mému malému království. Ulicemi procházím tiše, nepozoruji nic znepokojujícího. Jen jakoby se v jedné postranní uličce tiše mihl nepřirozeně velký stín, ale snad mě klamaly mé elfské oči. Tak či tak, nic co by mě mělo rozptylovat, je čas dát se do práce. S uspokojením se rozhlédnu okolo, po tichých úzkých uličkách. Ano. V lese byl klid, ale... Já patřím sem.

Vypravěč - 19. května 2010 21:52

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokoj, ráno Probouzíš se z divným pocitem, že tady je někdo, kdo zde rozhodně nemá co dělat. Prudce se posadíš a spatříš o protější stěnu opřenou nevysokou ženu v dlouhém plášti a s kápí přes hlavu. Konečky nedlouhých rudých vlasů lezou zpod kápě. V rukou má tvoji knížku a vypadá, že doopravdy čte. Právě otáčí stránku. No konečně seš vzhůru. Promluví zvláštním hlasem a rychle zaklaplou knížku po tobě obratně hodí. Mimochodem, zajímavý čtení. Zezačátku dělá potíže tomu rozumět co? Už jsem viděla lepší. Onen hlas zní jako ozvěna, nebo spíš, jako vícehlas mladé ženy a několika dalších lidí. Víš že nepřišla dveřmi, dokonce ani oknem. Vše je tak, jak jsi to nechal, když jsi šel spát a nic se nezměnilo, až na knihu. Cítíš z ní zaklínače a ještě něco, co jsi nikdy nepotkal a co tak trochu děsí. Ale no tak. Nechci tě poslat na onen svět. Ozve se od dveří, když se jí pokusíš zneškodnit. Přece jen, byla na příhodném místě. Teď stojí opřená zády o dveře, s rukama založenýma na prsou. Mám pro tebe návrh. Tak toho nech. Řekne mrazivým hlasem a natáhne před sebe ruku s něčím slabě zářícím. Něčím, co má v sobě, na tak malý kousek kamene, sílu, která by ti vystačila na desítky let nepřetržitého používání. Druhou rukou si sundavá kápi a ty s pomalu nabývajícím slunečním světlem vidíš bledou tvář ženy a její černočerné oči. Nejen duhovku, ale i bělmo. Ty víš co to je že? A chceš to, nemám pravdu? Má. Desítky generací mágů, čarodějů a jiných mocných lidí se po tom pachtilo celá staletí, aby získali třeba jen zrnko tohoto kamene. Jen ono zrnko by ti zajistilo pohodlný život a tohle množství by tě za čas dokázalo proměnit v bytost tak mocnou, jak se ti nikdy ani nesnilo. Tohle dostaneš, když se ke mě přidáš a pomůžeš mi. S jediným jejím pohybem kamínek zase zmizí. Navštívíš místa, kam nikdo z tohoto světa nikdy nevkročí a vše, co tam objevíš si můžeš nechat. Krom tohoto kamene. Ty budeme hledat, ale zrovna tenhle nemá moc cenu, ten a jiné podobně slabé můžou být tvoje, když se vše podaří. Bereš nebo to půjde po zlým? Celkem přijemně se usměje. Máš den na rozloučenou s tímto světem nebo můžeme jít hned. A neboj se. Kvůli cestě nebudeš muset trpět, ani zemřít. Nemá cenu utíkat ani nijak volat. Najdu si tě. Beliasi. Zmizí stejně, jako se tady objevila, jen její smích tady zůstává o něco déle.

Vypravěč - 19. května 2010 21:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Temná ulička Zrovna se rozhlížíš na křižovatce menších cestiček, když se za tebou ozve zakašlání. Jen malé upozornění na přítomnost někoho dalšího. Ale ale, nějak pozdě venku, ne, elfíku? Promluví zvláštním hlasem nějaká žena opírající se o nedalekou stěnu. Onen hlas zní jako ozvěna, nebo spíš, jako vícehlas mladé ženy a několika dalších lidí. Víš že nešla za tebou a nebyla tu, když jsi šel kolem. Cítíš z ní zaklínače a ještě něco, co jsi nikdy nepotkal a co tak trochu děsí. Ale no tak. Nechci tě poslat na onen svět. Ozve se od stěny na druhé straně, když se jí pokusíš zneškodnit. Přece jen, byla na příhodném místě. Teď stojí opřená zády o protější zeď, s rukama založenýma na prsou. Mám pro tebe návrh. Tak toho nech. Řekne mrazivým hlasem a natáhne před sebe ruku s čelenkou z nějakého jemně tepaného a slabě zářícího kovu. Ty víš co to je že? A chceš to, nemám pravdu? Má. Desítky generací elfů, mágů, čarodějů a jiných mocných lidí se po tom pachtilo celá staletí, aby to našli. Aby našli bájnou čelenku Lainagia, jednoho z nejmocnějších elfích válečníků od začátku věků. Pouhé vlastnictví by tě za čas dokázalo proměnit v bytost tak mocnou, jak se ti nikdy ani nesnilo, což teprve, kdybys ji nosil. Tohle dostaneš, když se ke mě přidáš a pomůžeš mi. S jediným jejím pohybem čelenka zase zmizí. Navštívíš místa, kam nikdo z tohoto světa nikdy nevkročí a vše, co tam objevíš si můžeš nechat. Když se vše povede, tohle bude tvoje. Bereš nebo to půjde po zlým? Cítíš, že se pod kápí usmála. Máš den na rozloučenou s tímto světem nebo můžeme jít hned. A neboj se. Kvůli cestě nebudeš muset trpět, ani zemřít. Nemá cenu utíkat ani volat. Najdu si tě. Enthile. Zmizí stejně, jako se tady objevila, jen její smích tady zůstává o něco déle.

Vypravěč - 19. května 2010 21:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro V pokoji, nečekaně Zrovna se choulíš do klubíčka, když se za tebou, v místě okna, ozve zamlaskání. Něco mezi nesouhlasem a pobavením. Ale ale, jako malej. Promluví zvláštním hlasem nějaká žena sedící na okně. Onen hlas zní jako ozvěna, nebo spíš, jako vícehlas mladé ženy a několika dalších lidí. Víš že nepřišla dveřmi, dokonce ani oknem a nebyla tu, když jsi přicházel. Padaj z tebe peříčka, víš to? Nejseš moc opatrnej. Z dlaně foukne pár z nich směrem k tobě. Cítíš z ní něco, co není lidské, ani trochu. Víš, že by tě dokázala zabít. Přes hlavu má kápi patřící k dlouhému tmavému plášti, pod nímž je pár zbraní ze smíšeného kovu. Žena není vysoká. Ale no tak. Nechci tě poslat na onen svět. Ozve se opět za tebou, když po ní chňapneš. Přece jen, seděla na příhodném místě. Teď stojí opřená zády o dveře, s rukama založenýma na prsou stejně jako předtím. Mám pro tebe návrh. Natáhne před sebe ruku s temně rudou kapalinou. Ty víš co v tom je že? Je v tom krev, nemám pravdu? Má. A víš, že není jen tak obyčejná. Je to krev prvního z vás. Toho, který byl nejsilnější a odešel před staletími. Nikdo neví kam, ani se neví, jestli žije nebo byl zabit. Jediná kapka obsahu by tě dokázala proměnit v bytost tak mocnou, jak se ti nikdy ani nesnilo. Tohle dostaneš, když se ke mě přidáš a pomůžeš mi. S jediným jejím pohybem lahvička zase zmizí. Navštívíš místa, kam nikdo z tohoto světa nikdy nevkročí a vše, co tam objevíš si můžeš nechat. Když se vše podaří. Bereš nebo to půjde po zlým? Cítíš, že se pod kápí usmála. Máš den na rozloučenou s tímto světem nebo můžeme jít hned. A neboj se. Kvůli cestě nebudeš muset trpět, ani zemřít. Nemá cenu utíkat ani volat. Najdu si tě. Felixi. Zmizí stejně, jako se tady objevila, jen její smích tady zůstává o něco déle.

Enthil - 19. května 2010 22:07

soukromá zpráva od Enthil pro Město Stojím ve tmě, uprostřed jedné z postranních uliček, srdce mi bije pod kůží jako splašený holub a ledový klid nabytý v lesním tichu je ten tam. Opatrně si sáhnu na tvář, ještě teď ji rosí kapky potu. Co to u všech bohů...? Co byla ta žena zač? Klepou se mi nohy jako malému děcku, mě Enthilovi - který podřezal víc krků než zažil jar. A to co mi řekla... nebyl to všechno jen sen? Stále tomu ještě nemohu uvěřit, ale pomalu mi v hlavě doznívá smysl jejích slov. Co, slov... Co teprve to, co držela v ruce! Při Rianniných slzách, Lainagiova čelenka. Měl jsem ji na dosah ruky! Co že to říkala... Ptám se sebe sice, ale dávno to vím... "Pomož mi a dostaneš ji a všechno co jen po cestě najdeš... Dostaneš se na místa kam nikdy nikdo nevkročil ... Den na rozmyšlenou ... Po dobrým nebo po zlým." Znovu se lehce zatřesu, když si vzpomenu na hlas a klid, s jakým pronášela tato slova. Myslím ... myslím, že protentokrát to půjde po dobrém, Enthile. To bude to nejmoudřejší co můžeš udělat. Když nic jiného získáš tím pár dní života navíc ... A to je lepší než nic. Ano. Lepší než nic... Několikrát zamrkám a snažím se najít ztracenou vnitřní rovnováhu. Už jsem se rozhodl. Tohle město - mé město mi sice bude chybět, ale svůj život mám moc rád. A navíc - čelenka! Udělal bych cokoli, jen abych ji držel v rukou ... Ještě se naposled ohlédnu po místě setkání - je tiché, nic nenasvědčuje tomu, že by se tu před chvílí objevila ta podivná bytost. Vydechnu a pomalým krokem odcházím směrem ke strážní věži na kraji města. Ten den strávím nad městem, budu se dívat a navždy si je vryji do paměti. Však ona si mne najde ... Najde.

Felix - 19. května 2010 22:21

soukromá zpráva od Felix pro Nečekané vyrušení Už se mi mhouří oči, když naráz ucítím i uslyším vetřelce... vetřelkyni. potichu zhluboka zavrčím své varování, ale nezdá se, že by to neznámou postavu v okně nějak vyděsilo. V okně... hmm... Téměř bez mezistavu se mihnu vzduchem a moje čelisti kovově cvaknou ve vzduchu. Auvajs! Nikoho tak rychlého jsem v životě nepotkal a vlastně ani nikoho, kdo by měl tak zjevnou neúctu k vlkodlakům. Znovu se přikrčím a zavrčím, i když moc dobře tuším, že by mě dokázala bez problémů zabít a nejspíš by se při tom ani nezadýchala. Pak něco vytáhne. Nozdry se rozechvějou pod tou lákavou vůní. Ani nemusí říkat, co drží. Tohle by si žádný z nás nespletl. Prý to můžu mít. Kdyby to bylo možné, rozesmál bych se, ale takhle se jen snažím chovat co nejtišeji, abych nevzbudil pozornost ostatních nocležníků. Postava sice mluvila, jako by mě dobře znala, ale zjevně to tak nebylo. Netoužil jsem po moci, kterou ta krev představovala, ale pomyšlení na to, že něco tak vzácného má v rukou někdo z jiné rasy, ta mi postavila srst na hřbetě. Tedy postavila by, kdyby už dlouho nestála. Navíc by mohla vědět, co s původním majitelem vlastně je. Škoda, že se nemůžu zeptat rovnou. Pak říká cosi o loučení s tímhle světem. V okruhu jednoho dne nemám nikoho, s kým bych se mohl rozloučit. Snad leda hostinského, ale ten by měl zase nepříjemné otázky po penězích. Když zmizí, znovu si lehnu na zem a oči upírám na temnou oblou za oknem. Zamyšleně si olíznu zapomenutou krvavou skvrnku z kožichu a položím si hlavu. Někdo by jí měl vysvětlit, že když není vlk, nebo vlkodlak, tak je krajně nevhodné s náma mluvit v noci. Nemohoucnost dostatečně odpovídat je poněkud frustrující. Po pár minutách se znovu propadnu do neklidného spánku, ale není to ono a já stále vnímám každé zašustění zvenku.

Belias - 20. května 2010 10:37

soukromá zpráva od Belias pro Pokoj Po té co záhadná elfka s lehkostí a tejem zmizí ze vteřiny na vteřinu, nehybně stojím zírajíc na místo kde ještě před chvílí stála.. Po pár minutách se mé tělo konečně pohne. Sednu si na postel a sehnu se pro malou knížku jenž po rušném probuzení skončila na zemi.. Otevřu ji s předpokladem že se něco stane.. Nic se však nestalo.. cítím zde jen známky použité magie, velmi silné, o mnoho úrovní než je moje.. Zdá se,že mám co dočinění s něčím hodně mocným s čím si asi neni radno zahrávat.. Musíme ale přemýšlet mám den.. I když nad čím mám vlastně přemýšlet, dyt je to jedoduché.. bud půjdu s ní a stane se co se má stát nebo budu odporovat a to bych taky mohl skončit pěkně rychle někde pod drnem a nebudu si namlouvat že bych jí unikl.. Vhlavě mi to opravdu šrotuje a že jsem vzdělaný a vyučený.. Po dlouhých úvahách mi nezbyde než asi přijmout elfčinu nabídku.. Vlastně o co jde.. třeba zrovna naleznu svůj cíl.. cíl smocnit se pár těch kamínků díky kterým má mysl pokročí do nevýdaného stádia.. No budiž.. Jsem teda rozhodnut jít s ní.. stejně tenhle prašivej život není o nic moc zábavnější než byl na akademii, proto jsem zřejmě utekl abych něco zažil že? tak na co čekáš Beliasi.. Připrav se na cestu.. Rozhodnutí nad daným problém nebo spíše situací ve mě probudilo cosi jako zápal a nadšení nebo vzrušení co se bude dít.. Stímto pocitem se pomalu obléknu a sejdu dolu do hostince, kde je jen opravdu pár osob jelikož opravdu ranní hodina.. příjdu k hostinskému který mi už podává snídani která je v ceně pokoje.. při přebírání mu zaplatím za pokoj a kývnu na díky jeho službám za čež se mi dostane stejného kývnutí a pozdravu.. Nasnídám se a vyjdu ven z hostince, zajdu si ještě vyvětrat hlavu do přírody a když odpoledne zvoní místní zvon vrátím se do pokoje, upravím svou robu a kloubouk do přirozeného dobře vyhlížejícího stavu, otevř knihu, sednu si na postel.. A vyčkám na elfku jenž se každou chvíli určitě objeví..

Vypravěč - 20. května 2010 13:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Druhý večer na hradbách Stojíš opřen lokty o hradební zeď a díváš se směrem k lesu. Stojíš tak dobrých pár minut, když se zprava ozvou kroky a žena ze včerejška se postaví vedle tebe, také se opře o hradby a pohled upře na hvězdy. Na hlavě nemá kápi a ty vidíš rudé vlasy volně splývající k ramenům a bledý obličej s černočernýma očima (i bělmo je černé). Je jich až moc, nemyslíš? Upře na tebe po chvíli neveselý pohled, nadechne se a znovu se podívá k lesu. Až budeš chtít jít, tak řekni, ale není kam spěchat. Tady je to o mnoho hezčí. S posmutnělým výrazem skloní hlavu a nehybně stojí. Je něco, co bys chtěl vědět? Krom toho, kam půjdeme, kdo tam bude a o co půjde? Pro změnu se opře k lesu zády a přes rameno se na tebe dívá. Až budeš chtít jít, natáhne k tobě ruku v rukavici a dá pár pokynů: Nadechni se, zhluboka, ale až řeknu. A připrav se na nepříjemný pocit. Dobře? A zavři oči. Tak. Tři, dva, jedna.... Během posledních slov tě hodně pevně stiskne a ty cítíš hučení vody, ticho i burácení hromu najednou a jediným pevným bodem je spojení rukou. Nedokážeš pohnout jediným svalem, ale přitom víš, že se plácáš ve vzduchu. Vše končí v místnosti s dlouhou kamennou lavicí, na které je položena křiklavě barevná kožešina nějakého hodně velkého tvora. Nohy se ti podlomí v okamžiku, kdy se tě pustí a ty končíš na této lavici. Nevíš, jak dlouho to trvalo, ale jen tak na to nezapomeneš. Když se rozhlédneš, uvidíš v slabém bílém světle vycházejícím ze stropu několik dalších postav, které se podle výrazu tváře cítí obdobně jako ty. Žena se nad tebou na chvíli skloní a prohlédne tě. Za chvíli jsem zpátky, takže se nepozabíjejte, je vám to jasné? Zamračeně se podívá na každého z přítomných, hromotlukovi, který vypadá jako pořádně urostlá hromada svalů to zopakuje, než konečně přikývne. Pak opět zmizí. V místnosti jsou čtyři lidé, ale i nelidé, kteří po sobě pokukují a nijak moc nekomunikují. Je tam již zmíněný hromotluk, nepřítomně se tvářící člověk, podle oblečení šlechtic s mečem a lukem a člověk, podle oblečení a hole vedle něj mág. Zdar, co seš zač? Zeptá se tě nevysoký muž v hnědém plášti a s dýkami kolem pasu, který jako jediný obchází místnost a zvědavě si tě prohlíží. Tak co slíbila tobě? Hm? Žena se ani ne za minutu vrátí a má s sebou dalšího muže, který stejně jako ty končí na lavici (Belias). Stejně jako tebe ho prohlédne a začne říkat ty stejné pokyny, když ji hromotluk přeruší. To ani von nesmí to... hm no.. zemřít? Po naštvaném pohledu ženy se snaží udělat neviditelným a pouze něco zakňučí. To platí i pro tebe. Žádný rozepře než se vrátím, jasný? Pak zase zmizí. Netrvá dlouho a žena se vrátí s dalším mužem, který ale na rozdíl od tebe ustál cestu a neskončil na lavici. Prozměnu zas ona viditelně zavrávorá, ale stejně jako předtím podá muži pokyny a zmizí. Poslední příchozí (Felix) je divokého vzezření s rozcuchanými vlasy. Jednoznačný vlkodlak. (teď prosím chvíli nepiš, než dám dokupy všechny, co tu jsou a co se přihlásili, že zde budou. Kdyby ses nudil, tak jenom mě a tak, aby tam ještě nebyl Belias. Dík :-))

Vypravěč - 20. května 2010 13:53

soukromá zpráva od Vypravěč pro Druhý večer v pokoji Čteš jen pár minut, než se před tebou objeví ona žena ze včerejška a sedne si vedle tebe na postel, kde se pohodlně opře o stěnu. Stejně jako včera nemá kápi a na zádech má meč. To, že není elfka poznáš při bližším podívání a také, při větší bdělosti. Je něco, co bys rád vědět? Krom toho, kam půjdeme, kdo tam bude a o co půjde? S nakloněnou hlavou se na tebe podívá. Chceš se ještě někam podívat? Kamkoli a za kýmkoli? Upře na tebe po chvíli neveselý pohled, jakoby nechtěla odtud. Až budeš chtít jít (úplně pryč, ne kamkoli), natáhne k tobě ruku v rukavici a dá pár pokynů: Nadechni se, zhluboka, ale až řeknu. A připrav se na nepříjemný pocit. Dobře? A zavři oči. Tak. Tři, dva, jedna.... Během posledních slov tě hodně pevně stiskne a ty cítíš hučení vody, ticho i burácení hromu najednou a jediným pevným bodem je spojení rukou. Nedokážeš pohnout jediným svalem, ale přitom víš, že se plácáš ve vzduchu. Vše končí v místnosti s dlouhou kamennou lavicí, na které je položena křiklavě barevná kožešina nějakého hodně velkého tvora. Nohy se ti podlomí v okamžiku, kdy se tě pustí a ty končíš na této lavici. Nevíš, jak dlouho to trvalo, ale jen tak na to nezapomeneš. Když se rozhlédneš, uvidíš v slabém bílém světle vycházejícím ze stropu několik dalších postav, které se podle výrazu tváře cítí obdobně jako ty. Žena se nad tebou na chvíli skloní a prohlédne tě. Za chvíli jsem zpátky... Začne říkat pokyny, když ji hromotluk, který vypadá, že pobral snad jen ty svaly, přeruší. To ani von nesmí to... hm no.. zemřít? Po naštvaném pohledu ženy se snaží udělat neviditelným a pouze něco zakňučí. To platí i pro tebe. Žádný rozepře než se vrátím, jasný? Pak zase zmizí. V místnosti je pět lidí, ale i nelidí. Mezi nimi i Enthil - elf s tmavými vlasy a šedým pláštěm. Jinak je tady už zmiňovaný hromotluk, nepřítomně se tvářící člověk, podle oblečení šlechtic s mečem a lukem, člověk, podle oblečení a hole vedle něj, mág a také nevysoký muž v hnědém plášti a s dýkami kolem pasu, který jako jediný stojí a právě se baví s Enthilem. Netrvá dlouho a žena se vrátí s dalším mužem, který ale na rozdíl od tebe ustál cestu a neskončil na lavici. Prozměnu zas ona viditelně zavrávorá, ale stejně jako předtím podá muži pokyny a zmizí. Poslední příchozí (Felix) je divokého vzezření a s rozcuchanými vlasy. (teď prosím chvíli nepiš, než dám dokupy všechny, co tu jsou a co se přihlásili, že zde budou. Ale kdyby ses nudil, tak piš něco do doby před místností. Dík)

Vypravěč - 20. května 2010 14:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Podvečer Procházíš se venku, na kraji lesa a pole, nedaleko města, kde jsi včera přespal, když se ze stínu jednoho stromu ozve hlas: Takhle vypadáš líp, víš to? S pobaveným úsměvem tam stojí ta žena ze včerejší noci. Teď nemá kápi a ty vidíš její světlou tvář s černočernýma očima (i bělmo je černé) a o něco světlejšími rudými vlasy, než jsou ty tvoje. Zády se opírá o strom, ruce má založené na prsou. Chceš se ještě někam podívat? Kamkoli a za kýmkoli? Než půjdeme pryč? Řekni si a půjdeme. Zeptá se tě, když popojde dopředu a zamračí se, když jí jedny z posledních paprsků slunce dopadnou na tvář a oči se změní na téměř normální. Až budeš chtít jít (úplně pryč, ne kamkoli), natáhne k tobě ruku v rukavici a dá pár pokynů: Nadechni se, zhluboka, ale až řeknu. A připrav se na nepříjemný pocit. Dobře? A zavři oči. Tak. Tři, dva, jedna.... Během posledních slov tě hodně pevně stiskne a ty cítíš hučení vody, ticho i burácení hromu najednou a jediným pevným bodem je spojení rukou. Nedokážeš pohnout jediným svalem, ale přitom víš, že se plácáš ve vzduchu. Vše končí v místnosti s dlouhou kamennou lavicí, na které je položena křiklavě barevná kožešina nějakého hodně velkého tvora. Ale tvoje přeměna je ještě o něco horší a hlavně bolestivější, tak zůstaneš stát a až na menší nevolnost je ti celkem dobře. Ti, co jsou s tebou na tom jsou hůř. I ta, co tě sem přivedla dýchá rychleji než ty a zavrávorá. Ještě ti řekne, abys nedělal problémy a nenechal se vyprovokovat než zase zmizí. V místnosti je šet lidí, ale i nelidí. Mezi nimi i Enthil - elf s tmavými vlasy a šedým pláštěm a Belias. Jinak je tady už zmiňovaný hromotluk, nepřítomně se tvářící člověk, podle oblečení šlechtic s mečem a lukem, další je člověk, podle oblečení a hole vedle něj mág a nevysoký muž v hnědém plášti a s dýkami kolem pasu, který jako jediný z nich stojí a právě se baví s Enthilem.

Felix - 20. května 2010 16:16

Cesta Celý den se jen tak poflakuju po městě a okolí a když už se chystám vrátit se zpět do pronajatého pokoje, protože se blíží chvíle mé proměny, ze stínů se ozve ten včerejší hlas. Potichu zavrčím, protože jsem ji ucítil stejně tak brzy jako uviděl. Musí se zjevovat jen tak, stejně jako včera zmizela. Na první poznámku jen neutrálně pokrčím rameny. "Otázka názoru." Pak jen zakroutím hlavou. Nemám se s kým loučit. Smečka by to brala jen jako projev slabosti, protože už jsem jednou odešel a vracet se jen proto, abych jim dal sbohem by byla zbytečnost. "Není na co čekat. Můžeme vyrazit rovnou." Váhavě ji chytnu za nataženou ruku a připravím se na něco hnusného. Přeci jenom někdo jako já má poměrně dobrou představivost a podle jejího výrazu nás nečeká nic příjemného. Na povel jsem se zhluboka nadechl - Hodnej pejsek! - a za chvíli už jsme stáli na úplně cizím místě. Překvapeně jsem se otočil na neznámou a tázavě zvedl obočí, jestli je tohle jako všechno. Zdálo se, že ano. Kolem stálo už několik dalších lidí a žena zmizela. Ještě chvilku jsem se koukal na místo, kde před okamžikem stála a uvažoval, že vlastně nebyla vůbec ošklivá, ale pak jsem se obrátil do místnosti. Měl jsem nepříjemný pocit, že můj čas se blíží a skutečně by nebylo dobré, aby kvůli tomu vzniklo nějaké hloupé nedorozumnění. Asi by nebyla nadšená, kdybych jí tu několik tvorů prostě v sebeobraně, jak jinak, roztrhal. "Hmm... Dobrý večer, všichni." Okamžik počkám, než si mě stihnou prohlédnout a když jsem si jist, že mě poslouchají, znovu promluvím. "Jo večer... to byste asi měli něco vědět. Buďte tak hodní a nedělejte žádné prudké pohyby, po setmění bývám trochu prchlivý, ale více méně nic, s čím by jste si měli dělat starosti, pokud se nerozhodnete tasit." Neutrálně se na okolostojící ušklíbnu a ještě mi došlo, že jsem se nepředstavil. "Já jsem Felix."

Narilla od Potoka - 20. května 2010 21:21

Město - večer Právě jsem přijela do města. Již několik dní sem cestuji, v domněnce že zde prodám něco z mích talismanů. Cesta byla dlouhá a tak ani já, ani Smaragd už nemůžeme dál. Když už chtějí uzavřít bránu do města, přidám do kroku. "Pánové, pustíte mne ještě do města že... Přicházím celá unavená ze své pouti. A právě dnes bych chtěla konečně po dlouhé době ulehnou na lože a ne na zem, jak jsem měla poslední dobou ve zvyku." zahláholím vesele, jakoby ze mě všechna únava vyprchala. Muži se zatváří trochu odmítavě. "Právě se zavírá." odsekne mladší a hubenější ze strážců. "Už nesmíme nikoho pouštět." "Ale, kdopak vymyslel takový zákon, který zakazuje mladým dámám vstoupit do města. Vy, takoví pohlední pánové mě jistě chápete. Vy byste stát za model nějakému malíři... toho jste si ještě nevšimli? Ano, takhle z profilu vypadáte úžasně..." Řeknu nyní již dosti polichoceným chlapíkům a do rukou jim chytnu hlavy. "Krasavci..." řeknu ještě, když jim hlavami bouchnu do sebe. "Tak a teď jste nejkrásnější. Stejně by mě nepoznali, když mám kápy. Nikdo mě nepozná, když mám kápy." pomyslím si když se dva strážci s žuchnutím svalí na zem a vejdu do města, načež zanechám dva strážce před otevřenou branou. Kráčím po městě pomalým krokem a stále se kolem, sebe rozhlížím. Člověk nikdy neví kdy narazí na zloděje. To naštěstí dnes neplatilo a já došla k hostinci v klidu. Byl to první hostinec co byl poblíž, takže jsem bez rozmyslu zamířila sem. I v tuto hodinu to v hostinci, nebo spíše v té hospodě stále hrálo a svítilo. Smaragda jsem dala do stáje, toho mi nikdo neukradne. On by se bránil. Došla jsem k pultu, kde stála hostinská. "Jeden jednolůžkový pokoj. S oknem prosím." mile se usměji, ikdyž to přes kápy asi stejně není vidět. "Jistě že. A co třeba výhled na park a vlastní výčep, byste nechtěla madam?!" řekne poněkud rozjařeně hostinská, ale když uvidí žejsem tak ospalá že už nemám na vtípky náladu, zklamaně mi podala klíče. "Je to pokoj číslo 21 . Nahoru a vpravo." Vezmu klíče a jdu do pokoje. Jediné na co teď myslím je spánek, protože jsem už pěknou dobu nespala.

Belias - 20. května 2010 22:25

Sotva přečtu pár stránek objeví se vedle mě zas tajemná osoba, nemá cenu zjišťovat kdo je, myslím že se stejně bude držet svého utajení a pomlčí.. Opět cítím jak prostor zapní obrovské napětí a magie.. promluví na mě několik slov.. Pohlédnu jí do očí a uvidím neuvěřitelnou jiskru v oku.. Po jejích slovech neváhám, zaklapnu knihu a se vším připraveností se nadechnu a uchopím dívku za ruku.. Po ohromném třesku přistanu na lavici před mnoha lidmi.. když vstanu trochu se mi zamotá hlava ale během vteřiny posbírám rovnováhu a porozhlédnu se po oklí místnosti.. Hmm tak vypadá že nejsem jedinný po kom asi touží.. s pohrdavým pohledem přejedu pohledem ze všech a zastavím se u svého klobouku jenž se válí na zemi v prachu.. Zvednu ho, opráším a srovnám na ssvé hlavě.. V rohu místnosti je lavice, neváhám a beze slov se přesunu k lavici a posadím se. Z torny vytáhnu trošek sušeného listí a nacpu do dýmky.. Vložím do úst a s poklidným výrazem a přitom kamenným rozhlížím po ostatních.. Pak posunem levé ruky na dýmkou a cosi zašeptaného zažehne jiskru v dýmce a můj obličej zahalí lehký dým.. Počkám na záhadnou dívku.. Jen té jedné mám alespoň trochu důvěry, nebo spíše je jedinná koho alespoň znám.. Na příchod dalšího chlápka nebo jestli to je vlastně člověk moc nezareguji.. Jen se trpce uchechtnu nad jeho nechutným vzhledem a pozoruji ostatní osoby v místnosti připraven reagovat na jákékoliv nebezpečí.. Očekávajíc dívku bafám dýmku..

Ingbar Satanwulf - 21. května 2010 17:48

Město- hostinec V tomhle městě se mi nelíbí. Dle mého názoru je to zavšivená díra. Aspoň že pivo tu maj dobrý řeknu si. Sedím v nějakém hostinci nad džbánkem černého piva se svými spolusedícimi, nějakými chlapi už v náladě. Začínají vyprávět své ,,hrdinské'' historky, jak zmlátili najednou 10 chlapů, jak zmasakrovali tlupu skřetů pouhou dýkou a ostatní nepravděpodobné historky. Abych tyto příhody vydržel, musím si dojít pro další džbánek skvělého černého piva. Chlapi je asi vyprávějí pro zastrašení různých šťouralů, rýpalů a kapsářů, kterých po tomto městě asi není málo. Tak co chlapi, jak ste se tu tu chvíli beze mě měli co? řeknu a při tom se zasměji. Sednu si znovu ke stolu a začínám nevnímat tyto povídačky. Začínám myslet na něco jiného. Abych zabil můj čas, začínám přemýšlet, že bych se tady trochu pobavil v trpasličím stylu. Dneska se tu určitě porvu řeknu si a přitom se zasměju. Začínám se rozhlížet po výčepu. Zdá se, že jsem tu jediný trpaslík. Nesmím tu rvačku rozpoutat, abych sem pak moch ještě jít. přemýšlím a čekám jestli se mi nenaskytne příležitost pořádně se pobavit.

Vypravěč - 22. května 2010 18:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec, ráno Probouzíš se, když slunce je již vysoko na obloze a ty sis odpočinula. Jen v tvém pokoji je někdo, kdo tam nemá co dělat. Zdravím, vyspala ses? Promluví zvláštním hlasem nějaká žena sedící na židli naproti tobě. V ruce drží některé ze tvých amuletů a se zaujetím si je prohlíží. Tedy, alespoň tak můžeš soudit dle naklonění kápě, kterou má přes hlavu. Zajímavý věcičky. A tohle že někdo kupuje? S pobavením ti hodí přívěsky na postel a pohodlně se usadí. Její hlas zní jako ozvěna, nebo spíš, jako vícehlas mladé ženy a několika dalších lidí. Ve dveřích je klíč otočený stejně, jak jsi ho nechávala a váza s uschlou kytkou je pořád na zaprášeném parapetu. Přesto tady je. Ale no tak, dej to dolů. Smířlivým tónem tě vyzve o odložení zbraně bez toho, aby se jakkoli pohnula. Máš z ní divný pocit a jediný co víš tak je, že určitě není člověk. Na zádech má meč, na rukou rukavice a z boty čouhá rukojeť dýky. Mám pro tebe návrh. Předkloní se a opře se lokty o kolena. Zpod kápě jdou teď vidět rudé konečky vlasů, končících kdesi u ramen, sluneční světlo osvěcuje část její tváře, oči nevidíš. Když půjdeš se mnou, už nikdy se nebudeš muset trmácet z místa na místo bez peněz, budeš moct dělat, co se ti zlíbí. Cítíš její upřený pohled i když vstane. Navštívíš místa, kam nikdo z tohoto světa nikdy nevkročí a vše, co tam objevíš si můžeš nechat. Když se vše podaří. Bereš nebo to necháš plavat? Nabídka se nebude opakovat. Pomalu si sundavá kápi a ty spatříš bledý obličej a černočerné oči (nejen duhovku, ale i bělmo). Máš den na rozloučenou s tímto světem nebo můžeme jít hned. A neboj se. Kvůli cestě nebudeš muset trpět, ani zemřít. Nemá cenu utíkat ani volat. Najdu si tě. Rozmýšlej dobře, Narillo. Dívá se ti do očí, když mizí z tvého pokoje stejně, jak se tady objevila. Na židli, kde seděla, po ní zůstal váček plný zlata a u něj lístek nadepsaný neuspořádaným písmem - Tohle si nech. Jako důkaz, že vše myslím vážně. A.

Narilla od Potoka - 22. května 2010 22:26

soukromá zpráva od Narilla od Potoka pro "Pokoj" Když se ta postava objevila v místnosti, už tu chvíli jsem z ní neměla dobrý pocit. "Zdravím, vyspala ses?" zeptá se osoba. Z jejího hlasu mi naskočí husí kůže. Je tak... zvláštní! "Jde to." Prohodím nedůvěřivě a chystám se vytáhnout zbraň. Myslím že ještě pronesla něco posměšného, na účet mích talismanů, z kterých několik svírala ve svých rukách. Já už na ni mířím mečem, ale ona mě vyzve ať ho schovám. Nevím proč jsem jki poslechla, ale zbraň dám na postel. "Kdo jsi, jak ses sem dostala a co chceš?" vybalím na ni několik otázek najednou. Z jejího vzhledu na mě působí taková... no, nemám z ní vůbec dobrý pocit. Její hlas nezní lidsky a její vzhled jí na tom dojmu vůbec nepřidává. Ale ona neodpoví. Jen trochu pobaveně prohlásí: "Mám pro tebe návrh." Se zajmém nakloním hlavu trochu nastranu, ikdyž o tom ani nevím. Když žena pronese návrh, zamyslím se. Můj počáteční strach se trochu vytratí. "No, je pravda že bych něco takového potřebovala. Ale místa kam nikdo z tohoto světa nikdy nevkročil?! To asi ne. z přemýšlení mě vytrhne až to, jak si ta bytost sundá kápi. Na bledé pleti není nic tak zvláštního ale pak... pak můj pohled spočina na jejích očích. "Bože!" řeknu si. Její oči jsou černé jako tam nejčernější tma a bělmo jakoby se vytratilo. Jakoby ta temnota v jejím oku všechno světlo pohltila. "Máš den na rozloučenou s tímto světem nebo můžeme jít hned. A neboj se. Kvůli cestě nebudeš muset trpět, ani zemřít. Nemá cenu utíkat ani volat. Najdu si tě. Rozmýšlej dobře, Narillo. " Při posledních slovech se zastavím. Po zádech mi proběhne mráz a naskočí husí kůže. "Odkud znáš mé jméno?" pronesu roztřeseně. Opět neodpoví a pak... zmizí! Tak tajemně jako se objevila. Po ní tam zůstane jen vzkaz a měšec plný zlata. Přečtu si vzkaz a padnu na postel. " Pane bože řekni že to byl sen!" napadne mě jako první. "Jasně! Byl to jen sen! To je jediný možný vysvětlení!" protřu si oči a zvednu hlavu z polštáře abych se rozhlédla po místnosti. Dopis i mšec tam stále bez hnutí leží. "Takže to nebyl sen." zašeptám. V tu chvíli mi dojde že se mne ta žena se mě na něco ptala. "Nejspíš to přijmu. Vždyť co mám tady. Jen sama sebe a tyhle talismany. Určitě to přijmu!" ujišťuji sama sebe. "Jen jak jí to říct. Tvrdila že si mě najde. Takže jsetli si mě najde, tak si zatím vyrazím na snídani." řeknu si a namířím si to dolů do hostince. Trochu váhavě seberu měšec s penězi meč a vyrazím dolů. Pokoj za sebou zamknu, už kvůli tomu co proběhlo před chvílí.

Vypravěč - 23. května 2010 14:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda Chlapi u stolu se dostávají do čím dál lepší nálady a s tím se stupňuje i hlučnost a neskutečnost jejich chvástání, až... Ty žes uškrtil trolla jednou rukou? HAHAHAHAHAHA Směje se jeden z nich, až málem spadne i s židlí na zem. Ty, taková špejle? HAHAHAHAHA Jóóó tak ty mi nevěříš! Praští ještě napůl plným korbelem ten druhý a vyzývavě se postaví. A co ty tvoji skřeti skopaný do kuličky hmm?! Ty, kterej se bojí aj myší ve sklepě. I první se postaví a praští rukou do stolu. To vodvoláš!! Rozkřikne se a když se druhý začne smát, tak skočí na stůl a jednu mu vrazí..... Pěkně načatou melu skončí příchod stráží a hřmotný hlas jednoho z nich překřičí i vřavu v hostinci. TO BY STAČILO! VŠICHNI VEN, JE MI JEDNO KDO TO ZAČAL, PROSTĚ VYPADNĚTE!! Zařve a v nastalém tichu hlasitě dopadne na zem džbán, který se neskutečně hlasitě rozbije. Chlapi se sbírají ze země a jeden podruhým rychleji nebo pomaleji, podle svých možností opouští lokál. Ty jsi jedním z posledních, co se ve zmatku nedostal brzo ke dveřím. Na tebe a ještě dalších pár lidí ukáže strážný mečem: Vy to tady uklidíte. Bez řečí. Pak kývne na zpoceného hostinského a odejde. Začneš házet na hromadu rozbité kusy nábytku, když uvidíš někoho, kdo tě upoutal už během rvačky, jak se baví s hostinským. Ten se tváří, jakoby viděl smrt. Po chvíli horlivě kývá a nedůvěřivě si vezme váček, co tu po ženě zbyl. Ona jde po schodech nahoru, zřejmě do pokoje. Žena má přes ramena dlouhý plášť, na zádech meč a přes hlavu kápi. Nevíš, jak se na tu židli dostala, protože nepřišla před bojem a během něj by to bylo dost obtížný. Ostatní, co tu zůstali navíc vypadají,jako že ji ani nevidí. Po chvíli k tobě přijde hostinský. Ehm, máte, ehm jít nahoru. Ehm, tohle, ehm, tohle nechte bejt. Ehm, tady je klíč. Dívá se na tebe nedůvěřivě a předává ti klíč s visačkou, než kvapně odejde. Pokoj v patře, ke kterému klíč patří, je zamčen a když otevřeš, uvidíš onu ženu zdola stát u okna. Zdravím. Pobavil ste se? Řekne bez toho, aby se otočila zvláštním hlasem. Onen hlas zní jako ozvěna, nebo spíš, jako vícehlas mladé ženy a několika dalších lidí. Otočí se a podívá se na tebe, ale do obličeje jí nevidíš. Máš z ní divný pocit. Rozhodně není člověk a i když nevypadá nijak přátelsky, zjevně tě nechce zabít, i když by to jistě dokázala. Mám pro tebe návrh. Ale nejdřív odlož tu zbraň. Není potřeba. Řekne s patrným úsměvem. Můžeš zažít něco, co nikdo z tvé rodiny nikdy nezažije, můžeš vidět místa, kam se nikdo z vás nedostal a vše, co tam najdeš si můžeš nechat, když mi pomůžeš. Dívá se na tebe a nechává tě chvíli přemýšlet. Nejde o nic, co by se nějak mohlo příčit tvému svědomí, jen je potřeba jít mimo tento svět. Žádnej strach, zemřít kvůli tomu není potřeba, ani nijak jinak trpět. Hodí po tobě váček s penězi. Máš den na rozloučenou nebo můžeme jít hned. Není potřeba volat ani utíkat, najdu si tě, Ingbare. Řekne na rozloučenou a zmizí, asi stejně, jak se tady objevila. Ve váčku je pár desítek zlaťáků a lístek, nadepsaný neurovnaným písmem - Tohle si nech a rozmysli se dobře. A.

Vypravěč - 23. května 2010 15:34

soukromá zpráva od Vypravěč pro Odpoledne ve městě Chodíš bezcílně městem, hlavou se ti honí všechno možný a ty ne a ne se uklidnit. Čerstvý vzduch trochu pomáhá, ale najednou... Nějaká nervózní ne? Zeptá se tě najednou hlas ze stínu, kolem kterého jsi právě prošla. Na tohle si časem zvykneš. Možná. Na hlavě nemá kápi a když vyjde ze stínu, zamračí se na sluneční paprsky a oči se jí změní na téměř normální. Abych nebyla nezdvořilá. Jmenuji se Anangri a tohle mé zjevování můžeš brát za jednu moji, hm, schopnost. Jak jsi jistě poznala, člověk nejsem. Usměje se a rozejde se směrem, kterým jsi měla původně namířeno. Bohužel znám někoho, kdo potřebuje pomoct s hledáním něčeho, co je pro něj a jeho rasu natolik důležité, že je schopen pro to obětovat cokoli. Já, abych, stejně jako ty za onu pomoc získala něco po čem prahnu, hledám pomocníky, kteří se dostanou tam, kam já už nemůžu. Podívá se na tebe s bezvýraznou tváří a vede tě městem. Chceš ještě někoho navštívit? Kohokoli a kdekoli? Zeptá se tě, když dorazíte zpět k hostinci. Až budeš chtít jít (úplně pryč, ne kamkoli), natáhne k tobě ruku v rukavici a dá pár pokynů: Nadechni se, zhluboka, ale až řeknu. A připrav se na nepříjemný pocit. Dobře? A zavři oči. No jen je zavři. Tak. Tři, dva, jedna.... Během posledních slov tě hodně pevně stiskne a ty cítíš hučení vody, ticho i burácení hromu najednou a jediným pevným bodem je spojení rukou. Nedokážeš pohnout jediným svalem, ale přitom víš, že se plácáš ve vzduchu. Vše končí v místnosti s dlouhou kamennou lavicí, na které je položena křiklavě barevná kožešina nějakého hodně velkého tvora. Nohy se ti podlomí v okamžiku, kdy se tě pustí a ty končíš na této lavici. Nevíš, jak dlouho to trvalo, ale jen tak na to nezapomeneš. Když se rozhlédneš, uvidíš v slabém bílém světle vycházejícím ze stropu několik dalších postav, které se podle výrazu tváře cítí obdobně jako ty. Anangri se nad tebou na chvíli skloní a prohlédne tě. Nevšímej si jich. Zašeptá tiše a opět zmizí. V místnosti je sedm lidí, ale i nelidí. Mezi nimi i Enthil - elf s tmavými vlasy a šedým pláštěm, Belias a Felix. Jinak je tady už zmiňovaný hromotluk, nepřítomně se tvářící člověk, podle oblečení šlechtic s mečem a lukem, další je člověk, podle oblečení a hole vedle něj mág a nevysoký muž v hnědém plášti a s dýkami kolem pasu, který stojí nedaleko Enthila. (objevila jsi se tu až po řeči Felixe)

Ingbar Satanwulf - 23. května 2010 16:55

soukromá zpráva od Ingbar Satanwulf pro Hostinec Už se to u stolu rozjíždí. Nakonec po sobě dva ochlastové skočí a začnou se midlit. Poté přijdou stráže a hospoda se zavře dřív než původně měla. Já schytám uklízení bordelu, který po nich zbyl. Tss, budu tu jak ňáká služka ne?? Taky bych se na to moch... řeknu si naštvaně a uklízím střepy po rozbitém pohárku. Všiml jsem si pravděpodobně ženy, která mě upoutala již při rvačce a nyní mluví s hostinckým, posléze odchází do pokoje. Poté ke mě přijde hostincký s mým vysvobozením od uklízení. Co asi po mě chce, když tam musim jít hned?? začne mi lítat v hlavě. A tak pomalu a nejistě stoupám k pokoji, kde zmizela záhadná žena. Pro jistotu budu obezřetný, chyba mě v nejhorším případě může stát život začínám si plánovat a vytasím si sekeru. Zaklepu a vstoupím do pokoje ženy. Ani mě nenechá promluvit a už mi pokládá první otázku. Ano, docela jo, už sem se začínal nudit. Pár sem jich jim tam ubalil řeknu jí a drobně se usměji. Mám z ní špatný pocit, je tajemná. Poté přijde výzva, abch odložil svou zbraň připravenou k akci. A chce mi něco navrhnout. Nabízí mi nabídku na dobrodružství. Asi přijmu, stějně nemám tady ve městě co dělat. Nemám tady žádný známý, můžem jít hned. A to budu něco jako váš žoldnéř?? položím svou první otázku.

Vypravěč - 23. května 2010 17:13

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hostinec Můj? Ne, můj žoldnéř ne. Zakroutí hlavou a natáhne k tobě ruku v rukavici. Dobrá tedy. Začne udávat pokyny. Nadechni se, zhluboka, ale až řeknu. A připrav se na nepříjemný pocit. Dobře? A zavři oči. Dobře. Tři, dva, jedna.... Během posledních slov tě hodně pevně stiskne a ty cítíš hučení vody, ticho i burácení hromu najednou a jediným pevným bodem je spojení rukou. Nedokážeš pohnout jediným svalem, ale přitom víš, že se plácáš ve vzduchu. Vše končí v místnosti s dlouhou kamennou lavicí, na které je položena křiklavě barevná kožešina nějakého hodně velkého tvora. Cesta sem byla dost nepříjemná, ale už jsi zažil kocoviny horší než bylo tohle. I tak skončíš v pokleku na kamenné podlaze. Když se rozhlédneš, uvidíš v slabém bílém světle vycházejícím ze stropu několik dalších postav, osm lidí, ale i nelidí. Mezi nimi i Enthil - elf s tmavými vlasy a šedým pláštěm, Belias, Felix a Narilla. Jinak je tady nějaký hromotluk, který vypdadá, že moc rozumu nepobral, pak nepřítomně se tvářící člověk, podle oblečení šlechtic s mečem a lukem, další je člověk, podle oblečení a hole mág a poslední je nevysoký muž v hnědém plášti a s dýkami kolem pasu, který stojí nedaleko Enthila.

Vypravěč - 23. května 2010 17:49

Místnost Jen co se Felix představí, objeví se mezi vámi další postava. Tentokrát žena, elfka s kápí na hlavě (Narilla). Ta, co vás sem přivedla jí něco pošeptá a zase zmizí, aby se téměř ihned vrátila s dalším z vás, s trpaslíkem (Ingbar). Fajn, ste tu všichni. Pro ty, kdo to neví, jmenuji se Anangri Rozhlédne se po místnosti. Jen je vás nějak.... No nic. Jsme.... Poškrábe se rukou na hlavě, jakoby přemýšlela. Jak to říct. Jsme mimo prostor a čas, pryč od všeho, co jste znali, ale žádnej strach, je to tady dost skutečný. Dál musíme pěšky kvůli jistým, hmm, bezpečnostním opatřením. Otočí se na podpatku a klíčem odemkne bytelné dřevěné dveře. Na nikoho se nečeká, zkuste se držet pohromadě a nikam neodbočujte pokud neřeknu. Otočí se, než všichni vejdete do metr a půl široké chodby, spoře osvětlené stejně bledými světly, jako byly v předchozí místnosti. Vaši skupinku uzavírá hromotluk, vedle kterého se už nikdo jiný nevejde a před ním jdou vedle sebe dobře oblečený muž, který se zatím trochu vzpamatoval a starší mág, který si v místnosti pohrdavým pohledem měřil Beliase. Jdete dobrých pár minut, jediným zvukem jsou vaše kroky a jestli se bavíte, tak řeč, jinak je tady ticho. Tedy do chvíle, než se začnou objevovat otvory ve zdi. Jsou v pravidelných rozestupech, je tam tma a cesta v nich zabočuje, jakoby do kruhu. Fouká z nich vítr a občas se ozve škrábavý zvuk. Hele, tam je kočka. Poď sem čičičičiči.... Promluví najednou hromotluk do jednoho z otvorů. Hej, kam běžíš, vrať seee, čičííííí Rozběhne se do otvoru a za chvíli se vám ztratí z očí. Doháje, proč on toho blba chtěl! Zanadává si Anangri když se vrací dozadu. Zůstanete tady, je vám to jasný?! Naštvaně se ozve z chodby, když se rozbíhá za uprchlíkem. Heh, to je ale kus vola. Já sem Daniel a vy? Uchechtne se muž v hnědém plášti poté, co se pohodlně usadí na zem a opře se o stěnu. Výmluvným pohledem si z dobrého úhlu prohlíží Narillu.

Narilla od Potoka - 23. května 2010 19:06

Místnost Jak to říct. Jsme mimo prostor a čas, pryč od všeho, co jste znali, ale žádnej strach, je to tady dost skutečný. Dál musíme pěšky kvůli jistým, hmm, bezpečnostním opatřením. Když tohle ta žena ptohlásí, dojde mi co se to tu vlastně děje. "Mimo prostor a čas. Skvělý! Takže trčíme kdesi... jinde! Ale kam to vlastně půjdeme?!" říkám si když Anagri mluví. Pak přijde zmíňka o tom, že se půjde pěšky. V tom si vzpomenu na Smaragda. "Vždyť já tam nechala Smaragda! Co si beze mě počne?! Kdo ho bude krmit a co s ním bude dál?" Pak se skupinka dá do krku. Vzpamatuji se a rychle je doženu. Vejdeme do jakésy chodby. Je osv ětlena tím samým, co bylo v té mísnosti kterou jsme právě opustili. Jdu hned za Anagri. Za pár chvil se ve zdích začnou objevovat otvory. "Kam asi vedou?" říkám si sama pro sebe. "Vypadá to že někam zatáčejí! A co to je za divný zvuk?" Ano, celou cestu nás doprovází podivný, škrábavý zvuk. "Hele, tam je kočka. Poď sem čičičičiči...." zakřičí ten hromotluk co byl úplně vzadu a rozběhne se někam pryč. Anagri nás tu zanechá s myslím že hodně jasnými příkazy. Nikam nechodit. Opřu se tedy zády o zeď. "Tak toho už asi neuvidíme co?!" řeknu celkem pobaveně. Pak se Daniel, muž v hnědém plášti představí. "Narilla. Od Potoka." řeknu z pod kápi. Není mi vidět do obličeje, což je pro mě většinou dobré, protože mi lidé nekoukají na vlasy, ale teď mi to je jedno. Řeknu si že mimo prostor i čas je to jedno. Sejmu tedy kápi a ostatní uvidí mé dlouhé bílé vlasy. Je to dost eobvyklé, je vidět že tohle nečekali. Ale i přes bílé vlasy jsem prý opravdu krásná, kdo ví... "A vy ostatní se jmenujete jak?" zeptám se ještě.

Belias - 23. května 2010 19:23

V úzké místnosti Když se konečně vrátí elfka, konečně, mám sto chutí se zeptat na pár věcí, ale když než se stihnu zvednout už je pryč a leze do jakého si prostoru, menší uzoučká místnůstka.. Půjdu mezi posledními rovou před hromotlukem, cestou se na mě divně podívá nějaký stařec, oplatím mu nepřirozený ale klidný pohled a vlezu do průlezu.. Když ujdeme pár metrů, začnou se objevovat různé komůrky ze zvláštními zvuky.. Z jednoho z nich uslyším kočku, mohutný valamut co stál za mnou se znenadání vrh do jednoho z tunelů.. Je cítit obrovská energie neznámého typu, v životě jsem nic takového necítil a dostávám nutkání prozkoumat tyto neznámé síly.. Z myšlenek mě vytrhne hlas elfky jenž se vrhá do skuliny za obrem a přitom vypouští mnoho nekalých sprostých slov.. Takže mimo prostor.. by mě zajímalo co je zač když už nás táhne sem dovnitř.. a kdo mohl tento mimoprostor stvořit? ohromě mě zaujalo toto prostředí..

Vypravěč - 23. května 2010 20:01
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Síla, kterou cítíš jde nejsilněji po cestě, kterou jdete, boční chodby vydávají jen ty zvuky, občas jimi projde vlna něčeho, co by mohlo působit jako jakýsi detektor. Poslední přeběhl před chvílí. Zdá se ti, že ty zdi tady nejsou, ale jen jakoby v koutku oka, když se na ně zaměříš, tak jsou více než hmotné a můžeš se jich bez problému dotknout.

Felix - 24. května 2010 09:40

Chodbou Moje nervozita ohledně očekávané proměny, která se však stále nedostavuje, se začíná přetavovat na vztek, ale zatím se ho daří držet pod pokličkou. Ve chvíli, kdy už si myslím, že to dál nevydržím, se znovu objeví rudovláska a přitáhne s sebou ještě další dva chudáky. Už se chici začít vyptávat, když sama promluví. Takže mimo čas, to mnohé vysvětluje, jen doufám, že to vydrží dost dlouho na to, co chce Anangri, nebo jak, provést. A že se najednou nevrátím zpět do času, třeba doprostřed noci... to by asi poněkud bolelo. Pak nám řekne, že máme jít za ní. Má to jedno obrovské pozitivum, ten přezíravej týpek, který mi to v klidu smrděl pod nos z té laciné dýmky, to bue muset zhasnout. Alespoň něco. V chodbě přijdeme o prvního společníka, inteligence, zdá se, moc nepobral a s výkřikem se vrhnul do jednoho z postranních tunelů. Rusovláska má zřejmě velmi rozsáhlý slovník, co se týče sprostých slov a s jasnými rozkazi pro nás se vrhne za ním. Ještěže jsem tu kočku nezahlédl já, byl bych za pitomce... v tom lepším případě. Ale stejně to byl nejspíš jen klam, a nebo se tu pachy mesou skutečně zvláštně. Čekáme a mezitím se představí jeden z mužů, co šli ve předu a elfka, která si sundá kápi a odhalí bílé vlasy. Kašlu na to, že jsem tu nejspíš nejmladší a s lehkým úsměvem k ní přistoupím. "Felix, k vašim službám." Po chvilce uvažování se rozhodnu, že lichotek není nikdy dost. "Pěkné vlasy." Až potom jsem si uvědomil, že vlasy pro někoho nemusejí být na jednom z předních míst a třeba se jí ta barva ani nelíbí... No co, nějak to už přežiju.

Ingbar Satanwulf - 24. května 2010 17:47

Chodba Mé otázky, které nikdo nezodpověděl jsem si tedy nechal pro sebe.Doufám, že to aspoň bude stát za to napínání a tajnůstkaření. . Přišel jsem do místnosti, kde je nějaká skupinka, která je zde asi ze stejného důvodu jako já. No, tak je nás aspoň víc. řeknu si a přistoupim do místnosti. Poté se vydáváme nějakou chodbou, na jejíchž zdech se začínají objevovat jakési zádhadné díry. Ve svém mládí jsem prolezl mnoho tunelů, ale v žádném jsem neměl takový pocit stísněnosti a samoty. Uslyšíme zvuk, který se podobá zvuku, který obvykle vydává kočka. Jeden ze svalovců z předu se vrhne do jedné díry, odkud se zvuk ozýval. Toho asi už neuvidíme.. Pro jistotu si vytasím jednu z mých věrných pomocnic, sekyru. Zatím se ale akce se sekerou nekoná a začíná představovaání se navzájem. Jsem Ingbar Satanwulf, trpasličí válečník, jak už ste si určitě všimli. prohodím své jméno na otázku. Je tu zde také elfka. Naše národy se nemají příliš v lásce. Doufám, že by se dalo nějak předejít konfliktům.

Narilla od Potoka - 25. května 2010 17:48

Chodba Když se představí muž s rudočernýmy vlasy, zkoumavě si ho prohlédnu. "Vypadá celkem dobře... a alespoň tu nejsem jediná s neobvyklou barvou vlasů." řeknu si. "Pěkné vlasy." řekne Felix. "Díky. Ty je máš taky pěkné. Takové divoké." odpovím. Pak se představí trpaslík. "Sakra, trpaslík! Většina trpaslíků co se se mnou setkali se hned chtěla prát. Doufám že tenhle nebude tak hloupý a nezačne se hned prát... Skončil by jako jeho druhové. A to mu fakt nepřeju! pomyslím si.

Felix - 25. května 2010 17:58

Elfka a trpaslík Super, neurazila se, někomu z nich se strašně špatně vysvětluje, že u nás členové s bílými vlasy bývají většinou vysoce postavení. Jinak by dlouho nepřežili, ale to už je vedlejší. A ještě mi pochválila ty moje, super... škoda, že ji to nadšení brzo přejde. Pak se ohlédnu na trpaslíka a pozdravím ho úklonem hlavy. Osobně mi trpaslíci moc nevadí, ale mám velmi dobrý nos - Haha - na problémy a tak se opatrně přesunu mezi ně. "Žádné nepříjemnosti, zatím, ještě nevíme, kdo nás sem vlastně nechal přivést... a třeba se pak najde někdo, proti komu budete ochotně stát bok po boku." Trochu se pousměju nad dvojznačností mé poslední věty. Pod klidným zevnějškem totiž uvažuju, jak moc jsou snášenlivý, co se vlkodlaků týče. Moc ostatních tvorů není zvlášť nadšená z naší existence a většinou se jí snaží zkrátit na minimum.

Narilla od Potoka - 25. května 2010 22:09

Chodba Muž, který se představil jako Felix nás začne tak trochu uklidňovat. "V tom máš pravdu. A vzhledem k tomu kde jsme a jak nás sem dostala ta žena, tak ten proti komu jak říkáš, budeme bok po boku stát nebude nikdo, koho bychom porazili levou zadní." řeknu s klidem. " A stejně je celej dnešní den zvláštní. Ještě včera jsem se trmácela do města a zbavovala se strážných a teď jsem tady." říkám si v hlavě. Pak se trochu rozpomenu a vyndám si za kapsy dva talismany, které si okamžitě pověsím na krk.

Ingbar Satanwulf - 26. května 2010 18:19

Chodba Zatím jde vše bez konfliktů s elfkou. I když jsem si myšlenky urovnal v hlavě, pořád mám z toho všeho zvláštní pocit. Ten Felix... mám z něj pocit, že by nám klidně vrazit nůž do zad a ještě se přitom smát. Poté jen tak prohodím:No, jak si říkala o našem protivníkovi, je tady přece trpaslík, a ten s nim ještě zatočí... Ho Hoo a hlasitě se zasměji. Ještě mě bolí lehce jedna rána, kterou jsem schytal ve rvačce pod pravé oko. Poté vytáhnu ze své torny kus trpaslíčího sýra a s chutí z něho kus ukousnu a zajím chlebem. No snad nebude Felix takovej, jaký mam o něm mínění pomyslím si a nabídnu jemu i Narille. Poté prohodím k ostatním: Kam vlastně deme a jak dlouho se ještě budem pachtit touhle divnou chodbou??

Narilla od Potoka - 26. května 2010 18:41

Chodba Když se trpaslík zasměje, nad jeho ponámkou se i mě objeví malž úsměv na tváři. "A tohle je to, co mám na trpaslících ráda. Za každou cenu si věří. " řeknu si. Pak mi trpaslík nabídne kus sýra. "Děkuji. To je trpasličí sýr? " zeptám se a vezmu si kousek sýra. Kousnu si do něj a jemně přivřu oči tak, jak vždy, když se mi něco líbí, nebo mi něco chutná. "Skvělý!" řeknu trpasíkovi. Nikdy dříve jsem to nejedla, ale je to dobré. "Jak dlouho jdeme? No, nevím. Řekla bych že jsme šli jenom chvilku. Maximálně pět minut. A tahle chodba... no tak to fakt nevím!" odpovím na jeho další poznámku.

Felix - 26. května 2010 21:46

Chodba Přijde mi, že se na mě trpaslík dívá trochu z patra - měl bych o sobě začít uvažovat vážněji - ale pak nabídne chleba se sýrem. Jen lehce zakroutím hlavou, sýr skutečně není má oblíbená potrava, ale připomělo mi to, že už bych taky něco snědl. Ta kuřata nic moc, ale celý den vydržela, teď už ne. Pak se najednou zmínili o čase a já sebou nechtěně trhl. Na hlad jsem okamžitě zapomněl. "Čas? Žádný čas, tady čas přeci není." Horko těžko se mi podařilo na tváři vykouzlit lehký úsměv. V reálu mi zbývalo sotva tak pět minut a skutečně nerad bych zjišťoval, že tady se čas sice neprojevuje, ale venku plyne normálně.

Narilla od Potoka - 27. května 2010 07:23

"Chodba" "Máš pravdu. Jsme mimo prostor i čas. Ale teď mě něco napadlo. Ten člověk, nebo to něco co tu žije... Přece nemůže stárnout ne, když jsme mimo prost i čas?" Zeptám se. Mistr mě učil že když něco nevíš, máš se zeptat. A taky že se máš vyhýbat pouličním rvačkám a nadměrného množství alkoholu. Ze vzpomínky na mistra se mi na oblčeji úsměv rozplyne a změní se spíše na chmurný úšklebek. "Jak se mu asi daří..."

Felix - 27. května 2010 07:54

Chodba Mírně se oklepu, ale jsem rozhodně rád za nečekanou změnu tématu... i když další přemýšlení o čase... nic pro mě, v tomhle světě. Pokrčím rameny, je spousta možností. "Těžko říct. Možná tu vůbec nežije, jen se tu s námi chtěl sejít, a nebo je už dost starej a tam venku by umřel." Zamyšleně se rozhlédnu kolem a pak zakroutím hlavou. "Ne, tady bych já teda na věky žít rozhodně nechtěl." Zase ten čas... je vhodná chvíle na úplnou změnu tématu. Kouknu na živícího se trpaslíka, ale radši se rychle odvrátím. Začíná mi to tu lézt na mozek a v hlavě se mi objeví naprosto nemístná myšlenka, že trpaslík by byl hodně tuhé sousto. Radši si sednu na zem a zavřu oči. Tohle všechno je špatně a doufám, že se odtud rychle dostaneme.

Belias - 27. května 2010 10:48

Chodba "Já jsem belias.. a pokud se chcete dozvědět něco víc o tomhle čemsi mimo prostor, radši to ani nechtějte udělat.. Je tu všude strašně velké množtví magické energie.. Tak že jen miliontika v mém uděla udělala větší paseku něž 20 rozzuřených skřetů.. to mi věřte.. "Je to opravdu zajímavé co dokáže pár kamenů s magickou mocí.. Uchopím hůl a vyjdu mezi ostatní.. No a přátelé nevím jak vy ale já nehodlám ztrácet čas.. jdu dál, už mě to tu nebaví.. Nehledě na to že mám hlad a tady jaksi je jen časoprázdno a toho se taky nenajim.. "A ta holka se asi jen tak nevrátí.. takže jestli někdo se mnou tak pojďte, já už ale čekat nebudu.. Nechám skupince chvilku na rozmyšlenou a pak sám nebo s někým kdo se přidá vyrazím dál chodbou..

Vypravěč - 27. května 2010 17:02

Chodba Belias se zrovna chystá odejít, když se najednou on i starší mág, který stojí mimo vás a neposlouchá vás, zastaví a ten starý se podívá ne Beliase. Co to je? Ozve se šlechtic a mžourá do tmy za vámi, odkud se ozývá prskání a předtím, než to spatříte celé, uvidíte bílý odlesk očí. Pak až uvidíte tohle, plazící se po zemi i stěnách: (snad to sem půjde dát...) Několik zubatých potvor se s vykuleným okem plazí z chodeb kolem vás a z otevřených tlam kapou sliny jedna za druhou. Ti, co jsou vepředu začínají ustupovat. Ouh, žeby bezpečnostní opatření? Zasměje se Daniel a urychleně vstává. Sice říkala, že tady máme zůstat, ale tohle je moc. Prýýýýč! Rozkřikne se a rozeběhne dál do chodby. Jako na povel se za ním pustí i slinty.

Narilla od Potoka - 27. května 2010 17:31

Chodba Nejdřív jsem Beliasovu odchodu nevěnovala pozornost. Říkala jsem si, že když chce jít ať jde, že by to byla jeho smůla kdyby ho něco po cestě zabilo. PAk se ale ozve ta otázka. "Co to je?" zeptá se šlechtic. V tu chvíli jsem na nohou. "Tahle otázka nikdy nevěstí nic dobrýho!" řeknu si. Pak se nám na dohled ty věci přiblíží. "Pane bože..." řeknu tiše. Vytáhnu meč a stoupnu si proti jedné z nich. Daniel siceeče, ale já tedy ne. A myslím že trpaslík se zachová stejně. "Tak pojď potvoro!" řeknu když se proti mně jedna z těch potvor vrhne. Instinktivně se po ní oženu mečem. (Nevím jestli bude PJ určo vat jak se nám to povedlo nebo ne...)

Vypravěč - 27. května 2010 17:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Chodba Otáčíš se, když ucítíš další vlnu,která projde bočními chodbami, ale tentokrát se roztříští o šlechtice, který stojí nejblíž k bočnímu otvoru. Pak rychle proběhne ještě další vlna a ta už se rozprostře všude a na okamžik jakoby pokryje všechny, kdo tu jsou, pak zmizí. Starší mág se na tebe otočí s docela jasnou otázkou, ale hned se otočí zpět. Pak se objeví ony příšerky. (Jestli nepřijdu na způsob, jak sem dát ten obrázek, tak je budu muset popsat.... časem)

Belias - 27. května 2010 19:39

V jeskyni mimo čas Cítím jakýsi divný pocit ale netuším co to může být, Starý mág na mě koukne s otázkou na kterou podle jeho pohledu mám znát odpověď , netuším však co bych měl vědět.. "Co to sakra? to si dělá srandu? nemůže to být nějaké bezpečnostní opatření.. proti čemu by tak asi bylo a kdyby ho tak asi vykouzlila.. přemýšlím potichu když se otočím vidím jak se za námi vyrojí spousta slint, malé potvůrky skákajíc ze strany na stranu a plazíc se po zdech.. "Co to sakra...??? a než stihnu doříct větu už se dopředu staví pár dobrovolníků na odpor.. ale myslím že tady sekery a meče jsou zbytečné.. Prohrnu se za ně jenž stojí proti slintám, udělám si prostor, stáhnu roučku z úst, kde se mi zjeví jizva na tváři od nějaké řezné rány.. Ale nedbám času.. Natáhnu ruce před sebe a začnu s nimy točit ve znamení ohně a do toho zamumlám pár slov jenž nikdo nerozumí, mimo mága stojícího kdesi zamnou.. a vypustím oheň jen se pomalu rozprostírá před 2 postavami které se postavily na odpor.. Oheň by se měl rozprosřít po celé ploše průchodu.. Tenká vrstva ohně by je měla zastavil nebo alespon zpomalit na pár minut.. "Tak a teď pryč.. projdu kolem mága a tázavým pohledem mu cuknu rameny že nevím co chtěl.. Musíme pryč, rozeběhnu se za danielem..

Belias - 27. května 2010 19:43

soukromá zpráva od Belias pro V jeskyni mimo čas Když uvidím vlnu která všechny pokryje a pak zmizí nechápu co to je.. Vypadá to že se nic nestalo, všichni mluví a hýbou se v pořádku.. To by mě zajímalo co to je.. A jelikož na mě mág koukal s výrazem že bych měl vědět tak opravdu nevím.. ale vypadá to že to má cokoliv společného s magií ptorože nikdo jiný to zdá se neviděl.. Leda by to mohlo tvořit jakousi iluzi nebo přeludy.. uvidím co se stane s tím ohněm.. jestli ty potvoryx projdou bez známky úpalu tak by to měly být přeludy.. Kouknu na mága zda něco nedělá nebo netuší čím to může být..

Ingbar Satanwulf - 27. května 2010 19:57

Chodba Začíná se nám to tady trochu drolit řeknu si šeptem po rozhodnutí nějakého zřejmě mladého mága. Radši nebudu riskovat jako ten hromotluk Chvíli nesleduji co se děje před námi a sednu si na jedno místo tak 4 metry od elfky. Najednou se ozve otázka jednoho ze skupinky: Co je to?? vykřikne. Konečně nějaký vzrůšo pomyslím si a na tváři se mi vyloudí chladný úsměv. Zvednu se, svoji tornu s vodou, kterou jsem si ve chvíli klidu vytáhl z torny jsem tam zase zandal, sundal vak, aby mě nebrzdil v případném boji a vytasil své dvě nejvěrnější pomocnice, své sekery. Když jsem se prodral dopředu, naskytlo se mi překvapení, tuto nestůru jsem ještě neviděl. Ho hoooooo, teď teprve uvidíš, zač je toho trpaslíka ty jedna potvoro mimo čas a prostor zakřičím a už se pomalu rozbíhám proti protivníkovi. Vidím, že Narilla je stějně praktická jako já.

Felix - 27. května 2010 20:28

Hlídací psi Sedím opřený o chladné kameny a zbytek nevnímám, jak si v mysli neustále opakuju jednu jedinou větu. Teď nejsi vlk, jsi člověk! Nějaké výkřiky mě nemůžou znopokojit, ale ve chvíli, kdy se kolem prožene oheň, okamžitě zpozorním. Bleskově se rozhlédnu a zhodnotím situaci. Belias odchází zatímco trpaslík se vrhá do boje s... Co to sakra vlastně je? Ani si nevšimnu, že jsem se postavil, ale během okamžiku už stojím s mečem v ruce po boku elfky. "Promiň, trochu jsem zaspal, přišel jsem o něco?" Nestvůry se blíží a já tu vtipkuju... Až nad tím pobaveně vycením zuby. Pak se pohledem vrátím zpět k těm mrchám a na tváři se mi rozhostí úplně jiný úšklebek. Konečně můžu uspokojit touhu po krvi a nejspíš nebudu muset ublížit nikomu z družiny... I když, ty co zdrhli, bych si mohl podat... snad v reálném světě... to by mohla být větší zábava. Nesouhlasně zavrčím, když se nám trpaslík vzdálí... Přeci je nechce všechny pro sebe... a udělám taky pár kroků vpřed.

Vypravěč - 28. května 2010 18:35

Enthil - 29. května 2010 11:59

Chodba Celou cestu jen tiše držím krok se zbytkem skupiny, nepovažuji za nutné zapojit se do hovoru... Podle toho co mi říkala...tak nějak jsem nečekal, že nás tu bude víc. Za těch několik minut jsem si už stihl podrobně prohlédnout všechny své prozatímní společníky. Všichni vypadají ... no, zvláštně asi nebude plně vystihující. Ale co bych taky čekal - podle toho co mi říkala, na tohle si nemohl vybrat jiné než zvláštní lidi. Elfy, trpaslíky, nebo ať už jsou cokoli ... Zatímco putujeme chodbou, poslouchám rozhovor mezi jednotlivými členy skupinky. Představování se, komplimenty té bělovlasé krásce, pche ... O důvod víc proč zůstat potichu, čím méně se toho o mě dozví, tím lépe... Najednou mi něco bleskne hlavou. Něco není v pořádku, můj instinkt mě nikdy neklame... Je tu něco, čeho je třeba se obávat. Rozhlížím se šerem chodby, a pak je spatřím. Co to u všech bohů...? Ty podzemní mrchy nevypadají dvakrát přívětivě. Okolo mě začali všichni horečně vytahovat zbraně. Výborně - skvělá příležitost jak zapadnout do kolektivu. Pomyslím si ironicky. Sáhnu oběma rukama k pasu a s lehkým zasvištěním tasím dvě dýky s poněkud delšími čepelemi, než je obvyklé. Postavím se po bok toho podivně vypadajícího mladíka a pomalu se přibližuji ke stvůrám, dýky připravené k útoku. Zatančíme si?

Vypravěč - 29. května 2010 18:44

Boj v chodbě Zajímavé, jak se po každém hlubokém zranění každá potvora rozpadne na kousíčky a její místo okamžitě zaujme jiná, ale naprosto stejná jako ta před ní, jakoby se nic nedělo. Po ohni, který vyvolal Belias, máte chvíli klid, ale počet těch ostatních nezná konce. Tlačí vás dál a dál chodbou. Sice po malých krůčcích, ale vytrvale. I když jich tolik padlo, nevšímají si toho a plazí se, skáčou a prokousávají dál. Že nejsou úplně bezbranné jste zjistili, když si muž v drahém obleku nedával pozor a jedna se mu zakousla do ruky. Zabil ji sice, ale vzala mu jediným kousnutím ruku a pak se stejně jako ta malá potvora začal s vyděšeným výrazem rozpadat, až zmizel úplně. Ani se nepředstavil. Každý se oháníte, čím můžete a občasné přestávky, kdy jeden nebo druhý mág zakouzlí jsou vítané, ale stále méně časté. Ste tady brzo, ale už to mááám! Skoro. Ozve se znenadání před váma hlas toho zbabělce, který zdrhl. Zdržte je, ještě chvíli..... Po pár vteřinách ho uvidíte, jak klečí u dveří s dvojicí zámků nad sebou a soustředěně se v nich šťourá. Starší mág se na něj překvapeně dívá, než na něj skočí jedna z potvor a on, když ho kousne se rozběhne dopředu a smete jich hned několik holí, než se rozpadne stejně jako ony. Unaveně bojujete ještě chvíli, než se ozve Daniel - Jóóóóó! Dovnitř, dovnitř dovnitř!! Když se dveře otevřou, zastaví se všechny potvory a se svým typickým úsměvem se na vás dívají, když vlézáte dovntř. Když vejdete, uvidíte místnost, která nepochybně byla v tom snu, na který si teď stále více rozvzpomíná každý z vás. Jsou tu, stejně jako předtím, dva stoly a jedna tiše stojící postava od hlavy až k patě zakrytá pláštěm. Jen téměř mrtvý muž a Anangri tady chybí. Výborně. Ani vám to moc dlouho netrvalo. Ozve se zastřeným hlasem okápěnec a naznačí vám, abyste šli blíž. Tohle sme si nedomluvili! ozve se nazvykle jasný hlas z jedné ze čtyř chodeb, ze které následně vyběhne An a zadýchaně se zastaví před okápěncem. Žádám vysvětlení! Bylo jich moc a ti dva jsou zpátky. Hledal tě Opielan, nenechávej ho čekat. Po těch slovech se na vás žena ani nepodívá a naštvaně odejde to úplně jiných dveří. Musíte mít spoustu otázek, tak se ptejte. Otočí se k vám s o poznání vlídnějším hlasem.

Vypravěč - 29. května 2010 19:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro S každou zabitou potvorou z ní unikne část jisté energie a ve chvíli, když jsi jich zabil tolik, jí bylo tak moc, že se ti za velmi krátkou chvíli podařilo načerpat dost na další boj. Jen kdyby ti ten druhý mág nebral zbytek..... Jak postupujete dál do středu tohoto místa, cítíš stále rostoucí sílu, koncentrovanou na jednom místě, která tě poněkud vyvádí z rovnováhy. Ten pocit je silnější u dveří a když se otevřou, ucítíš to, pronikající po morku kostí, ale mrazí tě při pohledu na okápěnou postavu. Pod kápí vidíš slabě zářící, nepravidelně se přelévající něco s temnými otvory místo očí. Cítíš, jak se na tebe a jenom na tebe dívá déle, než na ostatní a rozhodně to není příjemný. Včerejší setkání bylo oproti tomuto milé pozvání. Síla, kterou jsi cítil v chodbě je tady silnější, než kdy předtím a víš, že vychází z místa někde pod vámi.

Belias - 30. května 2010 19:52

Když konečně zaklapnou dveře oddychnu si a popadnu rychle dech.. Cítím v zádech energii větší, mnohem větší než jsem cítil předtím.. Otočím se a spatřím postavu v kápi.. Když se přeptá na otázky docela ironicky se uchechtnu.. "Pche otázky.. sou milióny otázek.. Kdo kdy jak proč ??? Prostě spousty.. Zastavím mou mysl a srovnám myšlenky.. STačilo by do začátku třeba sdělit Kdo jste, co chcete, a proč si z nás děláte pobavení.. ?? hmm?? Ty potvůrky byly fakt fájn.. trošku testík myslim.. Kdo vydží a kdo ne?? že?? Ste jakási organizace nebo spolek, nevím co je vaší prací ale hádám že to není nic obyčejného ani lehkého když sídlo nebo kde to teď jsme je mimo čas.. Musím říct že mě fascinuje spíše ta energie co tu je.. A nekoukejte na mě.. Ano cítím to i z vás.. Jste něco víc než ti předtím.. Řeknu to jednoduše a v klidu.. Chci rozhodně taky..!! Popojdu kolem toho chlápka a sednu si ke slolům okolo.. A čekám zda se někdo vyjádří nebo začne mluvit chlápek v kápi..

Felix - 30. května 2010 20:36

Nájemce? Užívám si boje co to jde a dávám plný průchod své zabijácké části i její nemalé radosti ze smrti, ale stejně je na tom pro mě něco naprosto nezvyklého. Už jsem i dřív bojoval ve skupině, ale zatím pokaždé tou skupinou byla moje smečka, vlci, které jsem znal od narození, o nichž jsem věděl, že mě nikdy nezradí. Teď jsem stál sám uprostřed davu, plně zaměstnán monstry před sebou a stále napůl očekával sek do mých nekrytých zad. Až jsem pod tím pocitem potichu zavyl, ale v lidské podobě to tak nevyznělo a téměř okamžitě zaniklo ve vzteklém zavrčení. Pokoušel jsem se odolávat co to šlo, ale když jsem neměl jistotu v ostatních, i já jsem nakonec musel krok za krokem couvat. Najednou se těsně za námi ozval výkřik a já málem schytal kousanec od jedné z těch mrch. Kupodivu se potom zastavili a celkem v klidu nás nechali projít dovnitř. Nemohl jsem si odpustit ještě jedno vyzívavé vycenění zubů, nikdy nevzdávám boj, ale tentokrát to bylo spíše pro formu, než co jiného. Když se za námi zavřely dveře, trochu jsem se oklepal abych uvolnil ztuhlé svaly a rozhlédl se kolem. Dříve než jsem stačil promluvit, přiběhla naštvaná rudovláska, sama. Když znovu odběhla, začal mluvit ten neznámý člověk. Až se mi z něho ježily chloupky na krku. Otázky? Ano, pár by jich mohlo být, teď jen začít těmi nejdůležitějšími. "Když jsme na místě, kde není čas, vrátíme se přesně do stejného okamžiku, kdy jsme opustili realitu? A co po nás vlastně chcete?" Možnost, že bych odmítl nepřicházela v úvahu. Pokud dívka mluvila pravdu, bylo toho v sázce příliš.

Vypravěč - 31. května 2010 19:41

V kruhové místnosti Postava vklidu počká, až se posadíte a sedne si naproti vám za stůl, na kterém je několik přívesků a dalších šperků. Přívěsky mají čiré kameny vzsazené do jednoduchého medailonu, o ostatním později. Nebavím se, jen nechci kupovat zajíce v pytli. Jmenuji se Sen Lietan Maro a tohle je poslední útočiště naší rasy. Náš svět postihla pohroma a tak my, co jsme přežili, jsme postavili něco jako loď, na které jsme hledali jiný, neobydlený a vhodný svět pro naši vládu. Byli jsme jen kousek od něj, když se stala nehoda a to, co pohánělo loď se roztříštilo a během věků skončilo na různých místech různých světů. Já po vás chci pouze, abyste ty velké kousky našli a donesli mi je. Vím, kde jsou, ale An už je slabá a sama to nezvládne. A já nemám tělo, které by se udrželo jinde. Podívá se na Felixe. Bylo by to komplikované, ale možné to je. Nebylo by však lepší vrátit se jindy? Přisune k němu jeden z prstenů. Tohle by mohlo váš problém na čas vyřešit. S tímhle se můžete měnit, jak chcete. Kromě plného slunce a úplňku, samozřejmě. Zničehonic se začne posunovat ke každému z vás jeden ze šperků - Ingbar - masivní zlatý náramek s rudým kamenem, Narilla - jemně tepaný prsten s modrým kamenem, Belias - prsten s oranžovým kamenem, Enthil - prsten se třemi malými kameny a Felix už svůj má. Co dělají si zkuste každý sám, pokud možno ne hned. Postaví se. Na stole pak zůstane pět naprosto shodných přívěsků. Tohle si vemte taky. Když na něj v nouzi třikrát za sebou rychle zaklepete, také třikrát, můžu vás dostat pryč, ale po jednom. Když dosáhnete svého cíle, zaklepejte třikrát pomalu a půjdete pryč všichni. Jestli nemáte žádné otázky, můžete si to tady prohlédnout. Tamtudy jsou vaše pokoje. Ukáže na jedny kamenné dveře. Zámky zde jsou jednoduché. U dveří, které jdou otevřít, je symbol a vy tam musíte prstem nakreslit opačný - ke kolu čtverec a podobně. Některé jsou složitější, ale vy na to přijdete. K vašim pokojům slouží otisk dlaně. Pokoj, který si vyberete, bude váš a nikoho jiného. Všechny jsou stejné, všechny vedou do společné koupelny. do dveří, kde je prázdný čtverec, nemůžete a když, tak jen s doprovodem. Ty, které nepůjdou otevřít neotvírejte. Nemusíte zde jíst, pít ani dýchat, ale bude lepší, když to nezapomenete. Až si to doprohlížíte, setkáme se zde. Otočí se a dalšími dveřmi propluje pryč.

Felix - 31. května 2010 19:56

Nečekaná změna Celkem trpělivě poslouchám a když se ke mě přisune prsten, překvapeně zamrkám. Jestli dokáže to, co říká, bude to o hodně jednodušší... tedy většinou. Ale co znamená na čas? Zatím se to rozhodnu nezkoumat a místo toho si prsten navleču. Sotva napůl poslouchám jak říká, že to nemáme zkoušet hned, ale cítím naprosto úžasný pocit. Vím, že se můžu přeměnit kdy budu chtít. Náhrdelník už si beru o něco podezřívavěji, ale stejně si ho nakonec zavěsím na krk. Vydrží tam přesně do chvíle, než vyjdu ze dveří prozkoumat okolí, pak ho rychle strhnu. Nesnesu nic na krku a tak ho strčím do kapsy kalhot. Můj pokoj, můj pokoj, okamžitě potřebuju svůj pokoj... a něco k jídlu. Jeden z volných pokojů si vyberu a jen co se za mnou zaklapnou dveře, soustředím se na přeměnu. Je to příšerné jako pokaždé, ale vědomí, že se můžu kdykoli změnit zpět, je naprosto nové a euforické. Nacvičeným pohybem se opřu do dveří a tichounce vyklouznu ven. Na průzkum a pokud se najde příležitost, i na lov. Chybělo mi to. Bylo to sice nejspíš sotva hodina, co jsem se měl změnit, ale stejně jsem se najednou cítil asi milionkrát líp. Skoro jsem nedával pozor kam běžím, jak jsem si prostě užíval vlčí podobu.

Belias - 31. května 2010 20:03

Hmm, zajímavý človíček nebo kdo to vlastně je.. sem zvědavej co se z něj vyklube.. No nic prsten vypadá zajímavě.. Půjdu ho prozkoumat.. Zvednu se a vydám se na prohlídku tohoto místa.. Jdu úzkou uličkou a rozhlížim se po ostatních osobách.. "Potřebuju asi i odpočinek, no uvidíme co se zde vyklube.. Když dojdu na konec chodby uvidím dveře se značkami, podívám se na ně abych vyřešil znak jenž tam je a mohl vstoupit do pokoje, přiložím tedy ruku na dveře a počkám co se stane..

Narilla od Potoka - 31. května 2010 20:54

Tiše poslouchám okolní dění. Většinou hodně mluvím, takže to tejně nemůže dopadnout jinak, že se začnu ptát. Pak, když přikráčí muž k Felixovi, trochu se zarazím. "Cože? Proměňování?! Jakože on se proměňuje už teď, nebo a by se mohl proměňovat?! A úplněk? Musím si to nechat projít hlavou. Třeba na něco přijdu..." přemýšlím. Pak nám muž dá ty šperky. Můj prsten je krásný. Vážně půvabný. I ty krásné barvy... Poté představí sílu náhrdelníků, který si ihned nasadím na krk. "A už je to tady zas. Teď se rozkecam!" řeknu si. "Mám dotaz." řeknu když jsou již všichni pryč "Jak máme vyzkoušet ten prsten. Jak ho mám použít?"

Felix - 31. května 2010 22:34

Bludiště Proháním se spletí chodeb a vychutnávám si volnost. Najednou mě něco napadne... zajímalo by mě, jak ta elfka vypadá vlčíma očima. Naposledy jsem ji viděl v té velké místnosti a tak se vrátím tam. Už se chystám vstoupit abych zjistil kudy odešla, když mě zastaví hlasy zevnitř. Jeden z nich patří jí a tak si lehnu na zem a jen zlehka drcnu čumákem do dveří tak, abych měl alespoň částečný výhled, ale nikdo si toho nevšiml. Potichu si odfrknu, když mi do nozdry vlétne trocha prachu, ale okamžitě se znovu věnuji dění uvnitř. Ano, Narilla je krásná i takhle a jak voní... našel bych ji i poslepu. Na chvilku si dovolím zasnít se s otevřenýma očima. Třeba by jí nemuselo vadit, že jsem vlkodlak… třeba… Kdybych měl ruce, nafackoval bych si. Vzpamatuj se! Ona je přece elfka, nádherná elfka! A elfové nemají vlkodlaky v oblibě, nikdo nemá…. Doufám, že tu o mě nikdo nezakopne – to by bylo trapné, když nedávám pozor na nic kolem sebe.

Vypravěč - 01. června 2010 15:31

K pokojům vede krátká cesta, která ústí do další kruhové místnosti, o hodně menší, než byla ta předchozí. Jsou tu dvoje kamenné dveře po pravé a levé straně a naproti vchodu jsou dva otvory do další chodby. Je tady vše dobře osvětleno, stejně jako jinde bílým světlem vycházejícím odnikud. Dveře vlevo mají na čtverci vyrytý řecký kříž, ty vpravo něco jako písmena A a Z. Otevřená chodba vede k pokojům, které se dají obejít tak, že člověk skončí zase v kruhové místnosti. Z každé strany je deset dveří (celkem 20) a u osmi z nich svítí znak u dveří červeně. Znaky zde vypadají jako iniciály jmen. Jedny z těch dveří jsou označeny modře, ostatní mají prázdnou tabulku. Pokoje jsou všechny stejné – vlevo postel s přikrývkou, stolek s jídlem a nějakým papírem, židle a skříň na druhé straně. Na stolku je svítící koule, která, na rozdíl od jiných místností, je jediným zdrojem světla. Na konci pokoje jsou dveře a za nimi spojené chodby vedoucí do koupelny s vodou napuštěným bazénem. Když se někdo poprvé dotkne prázdného pole u dveří, pole začne hřát a objeví se na něm modře svítící iniciály jeho jména. Na papíře je zdobným písmem napsáno toto: „Barvy jsou vjem, který může být měněn. Jen ten a nic jiného. Stačí si přát.“ Narilla Zkus začít tím, že si ho nasadíš. Otočí se na tebe a čeká, než to uděláš. Hned poté, co si nasadíš prsten, se ti zdá, že se můžeš pohybovat o něco rychleji a přitom stále stejně vnímat okolí. Cítíš úsměv pod kápí, i když pod ní nevidíš nic, než prázdno. Stačí? U jiných je třeba i něčeho víc a oni ví, jak na to. Jen… pokud nemusíš, nenos ho. Tento prsten, Podívá se někam za tebe. Všechny tyto prsteny mají omezenou moc, která se časem vyčerpá. S velmi lehkou úklonou se odporoučí a pokračuje ve své cestě. Felix Jen co se poprvé nadechneš ve své vlčí podobě, zjistíš, že to, co jsi cítil předtím je teď doslova hmatatelné. Ve vzduchu před tebou se mísí množství pachů různých bytostí. Jen pár z nich je rozplynuto téměř doztracena. Vedou tam a zase zpět k pokojům označeným červeně. Není se čemu divit, že nemizí hned, jestli se to nehýbe vzduch. Po chvíli běhu zjistíš, že to tady není zas až tak velké, na pořádný rozběh to rozhodně nestačí a hlavně, většina dveří nejde otevřít, takže jediné, kam se dostaneš v této podobě je chodba okolo pokojů a protory, kde jsi byl před chvílí. Také to vypadá, že tady nejsou žádní jiní tvorové. Dveře pootevřeš ve chvíli, kdy Lietan odpovídá na Narillinu otázku. Podívá se přímo na tebe, když dává varování o možném vyčerpání moci prstenu. Pod kápí te´d vidíš něco, co mění tvar jako tekutina, jen něco jako oči zůstává. Zvláštní je, že nemůžeš vycítit, že tady někdy byl, jen z něj máš divný pocit, který ti ježí srst na hřbetu a nutí vrčet. Belias Postel v pokoji je dostatečně měkká na pohodlné spaní, jídlo vypadá normálně, ale žádné lahůdky to nejsou – pečivo, sušené maso, sýr a láhev s pitím a je tu klid. Když se zadíváš na kámen v prstenu, vidíš tmavé částečky míhající se v něm a když si ho nasadíš, kámen zčervená a ona barva se rozlije i po kovu, ze kterého je vytepán. Spolu s tím cítíš, jak tvoje síla roste. Ovšem s kamenem, který ti byl nabídnut se to nedá srovnat.

Felix - 01. června 2010 15:48

Tvor Když se bytost podívá přímo na mě, donutí mě to slabě zavrčet. To není dobré. Téměř okamžitě se mi podaří zvuk utišit, ale nejsem si jist, jestli ho Narilla přeci jenom nezaslechla. Tak tohle znamená na čas... no uvidíme, kdyžtak na tom budu stejně jako dřív - nejnebezpečnější úseky to stejně nepokryje, jak tvor sám přiznal, a já už s tím umím žít - ještě abych neuměl. Ale tady je to skutečně uklidňující, škoda jen, že tu není dost místa na pořádné proběhnutí. Když bytost zmizí, zůstanu ležet a počkám, kam se vydá elfka. Na okamžik zavřu oči, aby se mi mezi tolika pachy ten její vryl pevně do paměti a já ji někde neztratil.

Narilla od Potoka - 01. června 2010 17:28

Místnost Když to ten muž dopoví, jen se na pozdrav mile usměji. V tom uslyším podivný zvuk. Jakoby vrčení. "Je tu někdo? Nebo něco?" zeptám se rozhlížíc se po místnosti. Nikoho ale nevidím. "Určitě to bylo vrčení! Vždyť slyším vcelku dobře! Nebo že by se mi to mohlo zdát?! Ne, určitě to bylo vrčení." diskutuji v myšlenkách sama se sebou. Pak se zamyslím nad členy téhle, asi výpravy či co.. "Je tu ještě jeden elf, ale ten toho moc neřekl. Pak ten kouzelník... ten Belias. Pak ještě ti ostatní a taky..." pak si opět vzpomenu na Felixe. Od chvíle co jsem sem přišla na něj téměř stále myslím. O tom co mi řekl, jak se chová, jak vypadá a o tom co mu řekl ten muž. Ale i přes tohle se moje myšlení vždycky dostane k tomu, že mě opravdu zaujal. Snad svým divokým zjevem... těžko říct.

Belias - 01. června 2010 18:07

Páááni, neuvěřitelná síla.. to se mi líbí.. skusmo skusím v ruce vykouzlit malý oheň, najednou se mi objeví obrovský plamen, nejsem zvyklý na takovou sílu.. "S timhle budu kácet lesy i hrady.. Krása.. upravím se, sním trošek jídla připraveného v pokoji, odložím si nepotřebné věci na postel a na stůl a vyjdu z pokoje zpět do místnosti kde jsme se měli sejít.. Zapamatuju si cestu k pokoji a samotné dveře kde leží.. Je to tu fascinující.. opravdu fascinující.. konečně troška vzrušení.. S myšlenkami jako prvý usednu ke stolu v místnosti kde jsme se naposledy viděli s tajemným mužem v kápi.. prohlédnu si místnost, vidím zde nějaký obraz, mrknu se na něj jestli na něm nbude zobrazena nějaká historická chvíle nebo tak něco.. porozlížím se teda po místnosti, zapálím si ještě dýmku na kterou jsem v poslední době tak opovrhoval.. Vyčkám zda se někdo oběví s úvahami o tom co po nás asi budou chtít abysme vykonali..

Ingbar Satanwulf - 01. června 2010 18:16

Co to má znamenat??Jaká loď?? říkám si znepokojeně. Poté se ke mně dostane jeden z asi drahocených šperků. Jak fungují si můžete vyzkoušet, ale ne hned opakují se mi slova v hlavě této podivuhodně bytosti, která nám sděluje jedno překvapení za druhým. Máme tu i vlastní pokoje, takže to asi bude trochu nadlouho. Tak doufám, že to zvládneme rychle, už nechci bojovat s potvorama, typu těch z chodby. Co bych teď dal za tlupu skřetů. pomyslím si, což znamená, že poté už moc nevnímám, co se na ,,poradě'' děje. Poté až začnu vnímat, když se ke mě dostane druhý šperk. Poté už poslouchám slova bytosti. Jaký přeměny, a proč mluvil k Felixovi?? Já věděl, že neni jenom obyčejnej člověk. Poté vyjdu z místnosti, kde se toto shromáždění konalo. Vyjdu z místnosti a jdu do svého ,,pokoje'' do kterého můžu jenom já. Shodím se žuchnutím svůj vak a vyndám z něj svůj sýr. Nemáme přece zapomínat na jídlo řeknu si a poté si se smíchem ještě naleji do džbánku černého piva. Když svoji porci sním, zkusím jak funguje můj nově nabytý náramek.

Felix - 01. června 2010 20:03

Narilla Znovu jsem měl chuť si nafackovat - pochopitelně mě slyšela, vždyť je elf. Rychle zvážím všechny možnosti a pak neochotně vstanu a drcnu do dveří, které se otevřou. Úplně potichu vejdu dovnitř, oči upřené na elfku, ale srst na hřbetě se mi podvědomě ježí a uši mám připláclé k hlavě. Nechci se proměnit. Slyšela vrčení, tak stejně čeká zvíře. Snažím se vypadat co nejmírumilovněji, ale nevím, jak se mi to daří. Po dvou krocích se zastavím a nejistě se přikrčím, když se na mě podívá. Přemýšlím, jestli rovnou neutéct, ale přeci jenom zkusím počkat na její reakci.

Narilla od Potoka - 01. června 2010 20:09

Místnost - zvíře Do místnosti pomalu vstoupí to zvíře. Dívá se na mě, uši připláctnuté k hlavě. "Co jsi zač? Pes, vlk nebo... nebo vlkodlak?" vše řeknu úplně v klidu. Nebojím se tho, ať už je to cokoli. Pak mi dojde že pokud je to pes, vlk nebo vlkodlak, tak mi to asi těžko odpoví. Necítím z něj zlo. Nebojím se ho. "Přijdw mi jakobych... jakobych ho někdy... má takové povědomé oči!" říkám si, oči stále pověšené na tom, co vstoupilo.

Felix - 01. června 2010 20:18

Místnost Tak rozhodně to vypadá, že je mnohem klidnější než já. Když promluví, srst se mi naježí ještě o několik stupňů víc, ale na druhou stranu mě její slova trochu uklidnila. Zkusmo nadzvednu jedno ucho a udělám jeden váhavý krok směrem k ní. Když to nevypadá, že mě něčím probodne, opatrně dojdu až na délku natežené ruky od ní a tam se zastavím. Najednou nevím co dál a mám velké nutkání zmizet.

Narilla od Potoka - 01. června 2010 20:35

Místnost Když se začne přibližovat, reagovat na můj hlas a uhne před většinou přesným úderem mého meče, je mi jasné co je zač. "Vlkodlak!" proběhne mi hlavou. Přesto však nepřestávám být klidná. Ale pak mi to dojde. "Vlkodlak... Ten muž dal Felixovi prsten aby se mohl proměňovat jak chce! Je to jasné. Ale co teď?" přemýšlím. "Ten prsten sice nemáme moc používat, ale uměl by ses teď nějak jinak převtělit zpět, pokud bych s tebou chtěla mluvit, Felixi." řeknu. Když říkám jeho jméno, můj hlas se trochu zachvěje, ani nevím proč.

Felix - 01. června 2010 20:46

Trochu oříšek Když řekne moje jméno a stále vypadá docela klidně, docela si oddechnu a srst na hřbetě se mi znovu složí. Zamyšleně nakloním hlavu na stranu - mohl bych se přeměnit zpět, za pomoci toho prstenu a za předpokladu, že bych tu před ní chtěl stát jen tak - což se mi vskutku nechtělo, ne že bych na své tělo nebyl pyšný - ale bez pomoci prstenu to nezvládnu. Ale já se nechci přeměnit. Přiblížím se až těsně k ní a dloubnu jí čumákem do ruky. Třeba by jí mohlo napadnout, že můžu přikyvovat... No tak, holka, nejsi přeci úplně hloupá...

Narilla od Potoka - 01. června 2010 21:04

Místnost Když mi Felix loupne čumákem do ruky, na tváři se mi objeví úsměv. "Jasně, tak zůstaň takhle... Mno, já... Teď půjdu do pokoje . A neboj, nikomu to neřeknu, vlčáku!" řeknu o trochu veseleji než předtím a pohladím ho po chlupatém čumáku Když jdu do pokje, celou cestu myslím na Felixe. Jak je to zajímavé že mě zaujme právě muž, který je vlkodlak. Ale to by mi zas tak nevadilo. Na tabulku u dveří položím ruku a vejdu do místnosti. Je celkem pěkná, ale já to nějak nevnímám.

Felix - 01. června 2010 21:11

Haha Trochu zavrčím, když mě pohladí po čumáku, ale spíš mimovolně - zvyk je zvyk a já přeci nejsem žádný pes. Nicméně je mi hned o něco líp. Když odchází, jdu několik kroků za ní a podívám se, který z pokojů si vybrala. Neměl bych mít potíže ji najít, ale v lidské podobě by to mohlo být trochu komplikovanější. Když se ujistím, že zmizela za dveřma, rozběhnu se znovu chodbou pryč a je mi tak úžasně, že to nevydržím a na chvíli se zastavím, abych mohl hezky nahlas zavýt. Je mi jedno, kdo všechno mě uslyší, jen se potřebuju se světem podělit o svoji radost. Po chvilce ztichnu a ještě pár minut se proháním chodbami, ale nakonec zmizím ve svém pokoji a spokojeně se stočím na zemi do klubíčka. Zavírají se mi oči a jestli se nestane nic nečekaného, rád bych si na chvíli zdřímnul.

Narilla od Potoka - 02. června 2010 17:03

Pokoj Sednu si na postel. "Dala bych si něco k jídlu! Sice říkal že se jíst nemusí, ale to je jedno. Přecijen jsem nesnídala ani neobědvala!" říkám si. Normálně bych si sáhla do batohu pro nějaké jídlo, ae teď u sebe mám jen meče, ten prsten, ten náhrdelník a klíče od toho pokoje v hostinci. "Co teď? Neměla bych si dojít pro jídlo?" Pak uvidím stolek jídlem. Není to sice nic moc, ale u mistra to taky nebyly žádné lahůdky a snědla jsem to! Dojdu tedy ke stolku a sáhnu po kusu chleba sýru. Jejich chuť... Chleba rozhodně nechutná jako čerstvý. Nevím jak se to řeší, když tady není čas. No a k sýru.... Slušně řečeno, jedla jsem i lepší! Ale stejně to sním a sdnu si na postel. Pak mé myšlenky zamíří zpět k tomu, co se stalo v té místnosti. "Felix je tedy vlkodlak. Ale co, vždyť pokud by mne nechtěl hned zabít, což tentokrát nechtěl. Je milý! A celkem hezký. Vážně si myslím že to že je to vlkodlak z něj ještě nedělá žádného parchan*a." přemýšlím.

Felix - 02. června 2010 17:18

Zpět do místnosti Asi na hodinku se mi podařilo zdřímnout, ale byl jsem podivně nervózní a do myšlenek se mi neustále pletla elfka. Trochu nevrle jsem vstala a protáhl se. Tak se koukneme, co tu mají k jídlu. Znechuceně jsem ohrnul nos. Takže zpět mezi lidi. Soustředil jsem se na proměnu a za chvilku už jsem se sbíral ze země. Rychle jsem se oblékl a znechuceně zvedl kousek chleba. Nevypadal zrovna nejlíp, ale už jsem něco sníst potřeboval. Ta bytost sice říkala, že jíst nemusíme, ale moje tělo si o tom myslelo svoje. Pak jsem se vydal k místnosti, kde jsem si vzpomněl, že se máme opět setkat s naším zaměstnavatelem. Cestou jsem znechuceně žvýkal chleba a přemýšlel o elfce. Nezdála se vyděšená, ale to ještě neznamenalo, že jí nevadím... i když... Když jsem přišel do místnosti, kývnul jsem Beliasovi a posadil se co nejdál od něj a toho příšernýho kouře, který tu bude viset ještě nejméně několik dní. Pohledem jsem hipnotizoval dveře, kterými měla přijít elfka. Měl jsem sto chutí jít rovnou za ní, ale něco mě drželo na místě. Musím jí nechat čas na to, aby si uvědomila, co jsem... vlastně... ví vůbec, co to znamená?

Narilla od Potoka - 02. června 2010 17:29

Pokoj - Místnost Pár chvil jsem ještě přemýšlela, ale pak jsem se vzpamatovala a vzpomněla si že se máme sejít v té místnosi, kde jsme se předtím vyděli s Felixem. Tedy vlastně s jeho vlkodlačí formou. Ani nevím jké to vlatně je. Slyšela jsem toho jen málo, ale stejně jsou asi všechno jen báchorky. Ku příkladu by mne zajímalo jestli to bolí, když se měníš z člověka na vlkodlaka a obráceně. Ale to už jsem se hrnula ke dveřím. Byla jsem nedočkavá a zvědavá, co Felix a vlastně i já udělám. "Mám se tvářit normálně? Nebo bych si s ním o tom měla promluvit? No, uvidíme!" Když vyjdu z pokoje, do místosti je to jen kousíček. Již tam sedí Belis a Felix. "Pánové..." pronesu s klidem v hlase na pozdrav a lehce se ukloním. Pak si sednu na jednu z židlí Je nedaleko Felixe. Nevím prošč si chci sednout právě tam. Každých pár sekund se na Felixe zkoumavě podívám. Ne protože by byl vlkodlak jen je... zaujal mne.

Felix - 02. června 2010 17:37

Opět Narilla Po chvíli se dveře skutečně otevřou a dovnitř vejde elfka. Trhnu sebou a trochu mi ztuhnou ramena, ale ona se jen pousměje a sedne si kousek ode mě. Jsem trochu nervózní z toho, jak po mě neustále kouká, nejspíš čeká, že se jí pokusím ublížit, nebo... nebo... já vlastně ani nevím. Neumím si vysvětlit, proč se na mě pořád dívá - tedy spíš, neumím si vybrat z toho množství možností. Po chvilce to nevydržím a zvednu se. Pomalu dojdu ke dveřím a zvednutým obočím elfce naznačím, jestli se nechce přidat. Stejně tu zatím téměř nikdo není.

Narilla od Potoka - 02. června 2010 17:43

Opět Felix Felix se zvedne a naznačí ať jdu za ním. Samozřejmě to pochopím, ale nechci aby to bylo nápadné. Počkám až zajde za dveře a pak se pomalu, s dalším úklonem se rozloučím s Beliasem. "Omluvte mne prosím." řeknu Beliasovi tak, jak mě to učil mistr. Zajdu za veře kam šel Felix. Nevím o čem chce mluvit. "Snad si nevšiml jak si ho prohlížím!" probleskne mi hlavou. Zavřu za sebou dveře a otočím se na něj.

Felix - 02. června 2010 17:52

Chodba Najednou stojí přede mnou a já nějak nevím, co říct, co jsem tím vůbec sledoval? "Já... eh... hmm... promiň, že jsem na tebe vrčel - reflex." Sem pitomoec, pitomec, pitomec.... Odvrátím od ní oči, jak jsem v rozpacích. "Hmm... já.... chtěl jsem jen...." Ať už něco řekne... cokoli... COKOLI! Znovu na ní mrknu, jak se tváří na koktavého pitomce, jako jsem já právě teď... to je tak, když o tom v životě nikomu neřeknete - pak to nějak nejde přes pusu.

Narilla od Potoka - 02. června 2010 18:33

S Felixem Začne koktat. "Sakra... to bych asi něco měla říct!" řeknu si nervózně, jelikož naprosto nevím co bych mu měla povědět. "No... jo, jasně... chápu! A ... chtěla jsem vlastně říct..." dostanu ze sebe. "Bolí to když se měníš z člověka na vlkodlaka?" vyhrknu ze sebe. Pak mi dojde co jsem to vlastně řekla. "Bolí to? To jsem už fakt nemohla říct nic blbějšího? Vzpamatuj se Narillo!" zatvářím se trochu nervózně. "A teď? CO?" říkám si.

Felix - 02. června 2010 18:40

Narilla Nejdřív to vypadá, že mi moc nepomůže, ale její další otázka mě trochu překvapí. Nicméně si zhluboka oddechnu a dokonce se pousměju, jak se najednou dostanu na mnohem pevnější půdu. Jen se trochu zamračím, jak přemýšlím, jak jí to vysvětlit. "No... jo... ale to víš, jeden si zvykne..." Pokrčím rameny, ale jsem o poznání klidnější... Vlastně mi přijde nejméně tak zajímavá jako já jí. Doma jsme se skrývali, takže jsem s žádným elfem ještě nemluvil. "A je pravda, že elfové dobře slyší?" Snad mám také nárok na jednu hloupou otázku. Teď už se dostat jen k úplňku a je to, pak už se bude moct rozhodnout, jak moc mě nenávidět.

Narilla od Potoka - 02. června 2010 18:53

S Felixem Jeho odpověď mě ani nepřekvapí. Myslela jsem že to bolí. Pak se zeptá na to jestli elfové dobře slyší. To už nejsem ani tak nervózní a odpověď se mi podaří vyslovit bez většího "zaseknutí se" . "Většina elfů ano. Ale jsou i vyjjímky. Ale tobě to zase tak nepřijde, že slyšíš dobře. Přijde vám že ostatní slyší špatně." usměju se. "A víš... Mně vlkodlaci nevadí. A nebojím se tě... jestli ti šlo o tohle." řeknu mu.

Felix - 02. června 2010 18:59

Narilla Při její poslední poznámce se zamračím. "To bys ale měla." Ne - tohle znělo hrozně. "Já... chtěl jsem tím říct, že ostatní mají důvod nás nenávidět... a lovit..." Pevně se jí zadívám do očí. "Normálně je to v pohodě... tedy pokud si nás někdo nesplete se psem - to nedopadá moc dobře, ale při úplňku je to zlé. Je to nejhorší proměna v měsíci a jediná noc, kdy se absolutně neovládáme... tedy, i kolem úplňku máme trochu problémy se sebekontrolou, ale pořád víme co děláme, při úplňku ne." A já bych ti strašně nerad ublížil... Nemám však dost odvahy na to, říct to nahlas.

Narilla od Potoka - 02. června 2010 19:06
	Felix Po jeho slovech "To bys ale měla" se zarazím. První co mne napadlo bylo: "Utíkej Narillo!" Pak to ale vysvětlil. A vysvětlil taky co se děje při úplňku. "Takže normálně to bude v pohodě a pak kolem úplňku... se zabarikáduju v pokoji, zamknu a budu se modlit aby ses neobjevil, tak nějak?" řeknu. "Hlavně aby se tě tu někdo jakožto vlkodlaka nezabil! To bych já zabila jeho!" řeknu si.

Felix - 02. června 2010 19:14

Narilla Nejistě pokrčím rameny. "Já nevím... ve smečce to nebyl problém, ale s těmi ostatními...?" Smutně se na ní usměju. "Nicméně tady by to mělo být v pohodě - není tu den ani noc a ani fáze měsíce... proto jsem se ptal do kdy se vrátíme... Nicméně skutečně netuším, co bude při prvním úplňku... a nevím, co s ostatními..." Pak si ještě uvědomím její nejistotu ohledně dní kolem úplňku. "A zabarikádovat se bude stačit jen přes úplněk... jako vlci jsme bohužel trochu nevyzpytatelní vždycky, ale stále myslíme, i když trochu víc podléháme instinktům, takže pokud proti mě nezvedneš meč, bude to v pořádku a i tak by se mi mělo podařit ti neublížit... ne mělo... podaří se mi to." Nejistě se na ní pousměju, takže teď už jsem ji vyděsil dost... uvidíme co z toho...

Narilla od Potoka - 02. června 2010 19:51

Felix "Fajn. Takže dobrá. Ale teď bychom se měli vrátit do té místnosti ne?! Co si o nás může ten Belias myslet, když jsme tu zalezlí takovou dobu!" řeknu a čekám jak zareaguje. Já bych si s ním ráda povídala. Řekla mu něco o sobě, on zas mně něco o sobě, ale vážně, vždyť ten muž může každou chvíli přijít do té místnosti vedle a my si tu budeme povídat! "Vážně, asi bychom měli jít zpátky!" usměji se na něj.

Felix - 02. června 2010 19:58

Narilla Zlomyslně se ušklíbnu. "Nezapomínej, že jsem vlkodlak... z principu neděláme to, co se nám řekne... a on... no, věř mi, že si myslím, že o nás všech stále ví... viděl jsem ho, když s tebou mluvil...mám z něj nepříjemný pocit... eh, proto jsi na mě vlastně přišla." Pak s úsměvem pokrčím rameny. "Ale pokud si nechceš povídat, nevadí, jen si pamatuj, že když se mnou budeš chtít mluvit, můžeš i ve vlčí podobě, jen mi dej možnost odpovídat ano, ne.... mimochodem, pěkné přívěsky - nejdřív jsem se trochu vyděsil, že protivlkodlačí, ale vzhledem k tomu, že mi zatím nic nechybí, asi nebudou...?" Teď už se nepokrytě usmívám.

Narilla od Potoka - 02. června 2010 20:17

Felix "Asi máš pravdu. Vlastně bychom si ještě mohli povídat. A ohledně toho muže. Když začal mluvit, měla jsem nutkání vytáhnout meč. Bylo to jako když se objevily ty slinty. Tak zvláštní." řeknu. Pak se zeptá na talismany. Na krku mi visí dva a v kapse mám ještě jeden. "Proti vlkodlakům? Ne, tak vymakaná zase nejsem. Tvoření amuletů je složitá věc. Musíš je očarovat. Pokrýt je energií odpuzující to... čeho se bojíš. Já tu mám tři. Tenhle je proti upírům. Ještě že nejsi upír. A tenhle je proti , myslím že je to něco, co ti pomůže proti hadímu uštknutí. Vážně se hodí. A ten třetí? Pro štěstí. Chtěl bys ho?" zeptám se nakonec a vyndám z kapsy poslední amulet. Je to měděné kolečko s modrým kamenem uprostřed, od kterého směřují na všechny strany něco jako pukance.

Felix - 02. června 2010 20:24

Amulet S úsměvem poslouchám, jak vysvětluje. Z upírů strach nemám... jen je nemám rád a myslím, že i hadí jed bych přežil... tedy už párkrát jsem ho přežil.... jako vlk se jeden hadům těžko vyhne. Ten poslední, pro štěstí, mi nabídne. A co teď? Rozpačitě se na ni pousměju. "Já... nechci tě urazit nebo tak, jen, prostě, nesnesu nic na krku... většina z nás ne.... ale můžu ho nosit s sebou - tedy, rád bych ho nosil s sebou, pokud by ti nevadilo, že ho nebudu mít na krku." Znovu se rozpačitě pousměju a pak zklamaně pokrčím rameny. "Ale já pro tebe nic nemám..."

Narilla od Potoka - 02. června 2010 20:30

Felix "S amuletem si dělej co chceš. Pokud ho nechceš, zahoď ho. Pokud ho chceš, dej si ho kam chceš." řeknu mu s neustálým úsměvem. Pak řekne že pro mne nic nemá. "No a? Mě to zase tak nevadí." řeknu mu. "A co říct mi ještě něco o sobě... Třeba kde ses narodil, s kým jsi žil a tak dál. Já se naradila v Potoce. Tedy ve vesnici jménem potok. Matka umřela krátce po porodu a otec..." na chvíli se odmlčím "Otec ji v nejtěžší chvíli opustil a utekl od ní. Takže mě pak vychovával můj mistr." "Mistr šermíř, samozřejmě. Jsem vyučená šermířka, ale tím si nevyděláš. A jak vydíš jsem taky trochu upovídaná." podotknu.

Felix - 02. června 2010 20:40

Narilla "Zahodit?... Rozhodně ne!" Spokojeně přívěsek smotám a uklidím ho hluboko do kapsy. "Však já ještě na něco přijdu... tedy snad... jen nevím, co by se ti tak mohlo líbit..." Nechám svůj hlas odeznít do ztracena a poslouchám její příběh. Uprostřed se zamračím a hluboce zavrčím. "Opustil?" Tohle je hrozné... nějak to pořádně nemůžu pochopit. "Jak ji mohl opustit? Jak mohl opustit tebe?" Kdyby se tohle stalo u nás, smečka by provinilce uštvala a roztrhala. Něco takového bylo prostě nemyslitelné ve společenství, po kterém šel téměř celý zbytek světa. Stejně jako to, nepostarat se o jakékoli mládě smečky jako by bylo vlastní.

Narilla od Potoka - 02. června 2010 21:15

Felix "Co bych chtěla? Třeba kytku, co utrhneš na poli." Po jeho dalších otázkách si vzpomenu na všechno to trápení co jsem kvůli tomu zažila. Na tváři se mi nevědomky objeví ustaraný obličej. "Ani nevíš jak často jsem si tuhle otázku položila. Nevím proč to udělal. Ale teta Matylda říkala, že prý neodešel kvůli nějakým neodkladným záležitostem. Ale prostě matku opustil. Zřejmě se nechtě starat o mne, těžko říct."

Felix - 02. června 2010 21:24

Narilla Nad její odpovědí znovu temně zavrčím, ale pak si všimnu jejího ustaraného obličeje. Zjevně ji to trápí a tak o krok přistoupím. Pak se však naráz zarazím. Pokud mohl otec opustit dítě, je toho ještě hodně, co se budu muset učit. Pak nad tím však v duchu mávnu rukou, jsem přeci vlkodlak, nemusím se přizpůsobovat... alepoň ne moc. Pohladím ji po vlasech a potichu promluvim. "Promiň, neměl jsem se ptát, jen to prostě nechápu. U nás by se nic takového nikdy nestalo." To, co by se stalo, kdyby k tomu přeci jenom došlo, si radši nechám pro sebe. "Já od narození žil se smečkou. V přísné hiearchii, ale jako mláděti mi bylo hodně promíjeno. Když jsem vyrostl, začala být výchova přísnější... musela být... spousta našich mláďat se dospělosti nedožije kvůli lovcům, ale nikdy bychom se k nim sami neobrátili zády." Znovu mi trochu zhrubne hlas, jako by měl přejít ve vrčení, ale tentokrát se ovládnu. Pak se pousměju. "Kytku?... to bude těžké, aby se vedle tebe nestyděla."

Narilla od Potoka - 02. června 2010 21:37
	Felix Pohladí mě po vlasech a pronese slova která mne trochu uklidní. Pak mi řekne o tom, jak vyrůstal on a já chápavě přikývnu. Když řekne o té kytce, začervenám se a na tváři se mi zas objeví částečný úsměv. "A když mi ji přineseš ty, tak to bude asi taky žárlit." řeknu s úsměvem.

Felix - 02. června 2010 22:14

Narilla Zazubím se na ni a zalituju, že není vlkodlak. takhle se mi strašně špatně odhaduje na jak tenké půdě stojím. "To nevím, na koho by mohla žárlit... o mě není co stát, takový hloupý vlkodlak..." Ale usmívám se při tom od ucha k uchu... ještěže mám teď lidskou podobu - tohle by mohlo být dost děsivé. "Nepůjdeme teď dovnitř?... pokud tam stále nikdo nebude, můžeme si povídat tam... i když asi o něco opatrněji." S uličnickým úsměvem jí nabídnu rámě.

Vypravěč - 03. června 2010 10:12

Ingbar - Po nasazení náramku cítíš, nebo spíš necítíš, že bys na sobě měl vůbec nějakou zbroj a u pasu zbraň. To bude něco až se vrátíš domů. Raduješ se z náramku jen tak dlouho, dokud koule vydávající světlo nezabliká a neozve se z ní hlas - Za chvíli odcházíme. Přijď za námi. Belias - žádný obraz tam není (:-P) a krom oněch dvou stolů, stěn a pár židlí nic jiného. Po chvíli vychutnávání dýmky zjistíš, že kouř se zde nerozplyne, jak je tomu obyčejně zvykem, ale že zůstává kolem tebe nahromaděn bez snahy odletět kamkoli jinam. Cesta z neznáma do neznáma Sejdete se v místnosti tak nějak naráz, až na Beliase, který tu už pár minut sedí a halí ho dým, který se ne a ne vytratit do prostoru. Spolu s vámi sem vejde z druhé strany místnosti i Lietan a ze dveří, které jsou vedle těch, vedoucích k pokojům, vejde Anangri ještě s jednou bytostí. Je to muž s dlouhými černými vlasy ve světlemodrém plášti. Má velké a výrazné oči fialové barvy, došeda zbarvenou kůži a z po lokty vyhrnutých rukávů jdou vidět ruce s větším počtem dlouhých prstů než je obvyklé. Jasným pohledem si vás prohlédne a usměje se, přičemž jdou vidět bílé zuby tenké a ostré jako jehly. Vítám vás zde. Byl bych rád, kdybych vás takto viděl i nadále a ne jen v případě, kdy mě budete potřebovat. Totiž, jsem doktor. Opielan, jméno mé. Zvláštně se ukloní a stoupne si opodál, když uvidí přicházet Lietana. An se posadí na židli a kouká se někam do neznáma. Konečně. Máte vše, co budete potřebovat u sebe? Podívá se po vás netrpělivým pohledem. První místo, kam půjdete, je město Sanada. Je hustě obydleno nejrůznějšími rasami, takže tam snadno zapadnete. Mluví sice jinak, ale to by měl vyřešit přívěsek, který byste měli nosit na krku, pro všechny případy. Podívá se na okamžik na Felixe. Na stole před vámi se začne vykreslovat mapa rozlehlého města, kde ve středu jeho kruhového půdorysu je velká budova, k níž vedou ze čtyř stran rovné a dost široké cesty. Kámen, který musíte získat, je tady. Rozsvítí se, jak jinak než střed středu města. Stačí, když ho jeden z vás bude pevně držet a jiný dá znamení, pak vás dostanu všechny pryč. Dostat se tam by nemělo být zas až tak těžké. Bude slavnost a sjede se tam množství lidí z celé jejich říše. Mapu bohužel nemáme. Otázky? Znovu se rozhlédne a chvíli čeká.

Felix - 03. června 2010 10:22

Otázky Kývnu novému přírůstku, prý doktor, no uvidíme, ale pak se znechuceně zašklebím, když řekne, že máme mít ten přívěsek na krku. Pomalu ho vyndám z kapsy i s amuletem od Narilly a chvilku váhám, než trochu poupravím šňůrky a přivážu si je oba na levé zápěstí. Pak ruku zvednu a zadívám se na An. "Stačí? A do kdy?" Vím sice, co prsten dokáže, ale obávám se, že rozjetou proměnu zastavit nedokáže... a i kdyby dokázal, rozhodně bych nechtěl zkoušet jak moc by to bolelo.

Belias - 03. června 2010 12:27

V místnosti Po získání informací se konečně zase trochu výrazněji rozbuší mé srdce.. Vystoupím z dýmu jako bůh jenž ukazuje svou tvář.. Přívěšek.. kde mam hergot ten přívěšek.. heh to by to pěkně začalo stratit ho .. Pochvilce šmátrání v kapsách konečně najdu hledaný náramek a nasadím si ho na krk.. zvědavě skusím se něco šeptnout jak to vlastně bude znít tak jiná řeč.. Ale překvapivě slyšim svůj vlastní hlas a normální jazyk.. asi je to jen že to slyší oni hádám.. No tak to by bylo.. Tak co budu potřebovat, asi jen zbraň hádám.. prsten mam a přívěšek také.. Otázky asi žádné nemám.. možná pár vlastně jo.. Jen drobnost, jak by asi měl ten šutr vypadat.. A jestli máte nějaké zprávy o zabezpečení apodobně, popřípadě uložení nebo tak.. "Hádám že asi nebude ležet někde na výslunní abychom jen přišli a vzali ho.. No počkám na odpověď zda se nějaké dočkám.. Jinak přisednu k An a pošeptám jí.. Můžu se pak na něco zeptat? potřeboval bych s něčím pomoct.. Pak počkám až domluví muž a ostatní abych nerušil..

Narilla od Potoka - 03. června 2010 17:39

Místnost Když se s Felixem vrátíme zpět do té místnosti, nestačím se divit. Jsme opravdu přesní, jelikož právě v tu chvíli vejdou i všichni ostatní. Když ten doktor řekne, zda máme nějaké otázky, zamyslím se. "Otázky? Já mám vždycky nějaké otázky!" řeknu si. "Belias má pravdu. Kde ten kámen bude? Bude sna ležet na náměstí a čekat až ho sebereme ze země? A jaké bude znamení, které ti máme dát, až budeme mít ten kámen? A co se slaví?" řeknu všechny své otázky. " Příště by rovnou mohli říct: Narillo, na co se chceš zeptat?" Při tom mi pohled opět sjede k Felixovi, ale hned ho zse odvrátím.

Vypravěč - 03. června 2010 17:53

Co nejdřív, maximálně pět dnů, jinak je to zbytečné. Podívá se na Beliase. Že se ptáš zrovna ty. Ale, jsou čiré, září a obyčejně z nich mrazí v zádech. Až je uvidíte, tak je poznáte. Nepříjemně se otočí na Narillu. Třikrát pomalu poklepete na kámen. An, už něco víš? Kámen hlídán je a bude. Promluví Anangri. S jeho pomocí vede říši už několik set let jedna královna. Ona a její děti mají právo na vše, i na život kohokoli, kdo pro ně není důležitý. Svět má dvě slunce a žádný měsíc, den je tam dlouhý, ale teď se blíží západ obou sluncí, proto ta slavnost. Slunce znovu vyjdou za dva týdny. Je v místnosti pod kašnou na nádvoří. Tady. Zamrká a ukáže prstem do mapy a rozsvícené místo se zvětší, až je vidět komplex s nádvořím uprostřed. Belias - Anangri se k tobě nakloní a stejně tiše se zeptá, Jistě. Mluv. Mezitím přejde doktor k Lietanovi, něco mu pošeptá. Ten chvíli přemýšlí a pak přikývne na Anangrin tázavý pohled. Ta se usměje.

Belias - 03. června 2010 18:02

soukromá zpráva od Belias pro Když sedím u Anagri počkám až mi bude věnovat pozornost.. "Víš řekl jsem si že asi velmi dobře ovládáš magii.. víš sem ještě neznalý kouzel, myslíš ýe až se vrátíme, jestli budeme celý, že bys mě mohle naučit několik kouzel? abych se zlepšil? vím že to nebude asi lehké ale bylo by mi obrovskou ctí kdybys mě mohla něco naučit.. Počkám jakou reakci bude mít.. Jě to pěkná žena, přitahuje mě.. její ladné tělo, avšak musím si držet profesionální odstup.. Držím k ní úctu a nemůžu si dovolit ji žádným způsobem stavět proti sobě.. Po té se na ni usměju a doufám v kladnou odpověď ..

Vypravěč - 03. června 2010 18:14

soukromá zpráva od Vypravěč pro Otočí se na tebe a na okamžik pobaveně usměje. Vypadá bledší, než posledně a oči tady má normální. Neovládám magii a nikdy jsem ji neovládala. To, co mě naučili zaklínači ti k ničemu nebude. Sice mi zůstalo něco z mých schopností předtím než.... ehm, ale to je výsada mé rasy, to nikoho nedokážu naučit. Zasmuší se a zavře na chvíli oči. Ale je tu knihovna, velmi rozsáhlá. S tím ti pomoct můžu. Usměje se. Času je tady víc než dost, když budeš chtít. Poté, co okápěnec přikývne a ona se usměje, otočí se na tebe. Ať to dopadne jakkoli, zůstanu tam. Pár dnů, takže dorazím chvíli po vás. Musím odtud vypadnout a to místo je přímo dokonalé.

Belias - 03. června 2010 18:28

soukromá zpráva od Belias pro S úsměvem se ještě rozloučím s An prohlížím si ji chvilku jako bych tupě koukal na krásný obraz.. To neva děkuju.. těším se na tvou společnost.. s úsměvem jí opustím a přidám se k ostatním.. Budu moc být s ní a ještě k tomu se zlepšovat a to vše mimo čas a prostor.. co víc si přát.. Srdce mám teď obměkčené a plné odhodlání jako nikdy předtím.. Chuť ukázat se obrovskou.. Je vidět že jsem možná na pohled zarputilý a samostatný ale uvnitř i trošku citlivý.. Vstanu teda a přidám se ke skupince postav připravujíc se na výpravu za kameny..

Felix - 03. června 2010 18:45

Místnost Chvíli přemýšlím o jeho slovech. Dvě slunce, žádný měsíc... to by mohlo být zajímavé. Docela bych chtěl vědět, co to se mnou udělá, ale když tam není měsíc... Mrknu na Narillu, ale myšlenkama jsem trochu jinde. V životě jsem nebyl v noci v lidské podobě. Znám ji jen vlčími smysly a moc dobře si uvědomuju, že to je častokrát něco úplně jiného. Nicméně mě napadlo, jestli bych tam třeba nemohl mít drobnou výhodu. "Žijí tam nemrtví?" Pokud ne, nebudou vědět co se mnou a toho se dá výborně využít.

Vypravěč - 03. června 2010 21:16

Cesta do neznáma II Anangri se potichu chvíli baví s Beliasem, ale pak se otočí a zamyšleně odpoví. Jsou tam lidé, elfové, trpaslíci, pak ještě něco, ale o vlkodlacích a upírech nevím, ale možné je vše. Pokrčí rameny a pak se zazubí. Za chvíli to zjistíme tak jako tak. Kam chcete? Zeptá se Lietan. K řece nebo do lesa? Každopádně se objevíte brzy ráno. Bude šero a chladno, pak se oteplí, ale to byste už měli být ve městě. Jíst a pít můžete co chcete, ale pozor na speciality. K řece ne. Ozve se An o poznání veseleji. Plus mínus dva metry jsou moc. Vstane a naznačí vám, abyste vstali taky. Pak začne stůl sjíždět dolů, až úplně zajede do podlahy a místo něj se zde objeví kruh s ornamenty vytvořený prohlubní. An odejde z kruhu a nechá vás tam se slovy Já to nesnáším. Kdybyste se chytli za ruce, bylo by to lepší. Ozve se okápěnec a kruh začne zářit, až vás donutí zavřít oči. Když je otevřete, zjistíte, že jste jinde a že už se nedržíte za ruce. Jste v lese, na mýtině a kolem ní. Všichni, až na Beliase a Enthilla, ti jsou pár metrů od vás. První nádech je nejhorší. Je tady vlhko a trochu chladno, ale každopádně úplně jinak, než v místnosti. Než se rozkoukáte, objeví se tady s kápí na hlavě An. V pohodě všichni? Zase má ten svůj hlas a zase z ní nejde vidět víc, než plášť.

Felix - 03. června 2010 21:25

Les Na výčet ras pouze přikývnu a spokojím se s tím, že se objevíme brzy ráno... vlastně je to docela škoda. Nejistě natáhnu ruku k Narille a počkám, jestli se mě chytí - minule vypadali po přenosu všichni dost zničeně, tak bych jí třeba mohl podpořit. Když se ocitneme v lese, na tváři se mi objeví letmý úsměv. Konečně něco, co znám. Mrknu na elfku a zdvihnutým obočím se jí zeptám, jestli je v pořádku. Tady se cítím o hodně líp.

Narilla od Potoka - 05. června 2010 18:55

Přenášení - les Z přenášení jsem vážně neměla dvakrátdobrý pocit. Minule to bylo celkem nepříjemné. "Tak jo... Co tě nezabije, to tě posílí Narillo!" řeknu si a přejdu k ostatním. Na zádech mám svou krosnu. Když se máme přenést, chytnu se Felixovy ruky, která nejspíš byla podána mně. Když se přenášíme, zatnu zuby, z toho divného pocitu který mi projede tělem. Pak se najednou oitneme v lese, takže Felixovu ruku ihned pustím. Instinktivně se podívám na své nohy a na své ruce. "Všechno v pořádku..." Felix pozvedne obočí, což asi znaméná jak jsemto snášela. "No, tyhle přenosy se mi nelíbí! Ale jinak v pořádku!" usměji se na něj až jsou mi vidět mé bílé zuby. "A ty?" zeptám se na oplátku.

Felix - 05. června 2010 19:22

Les Koukám, jak elfka nejspíš počítá ruce a nohy, ale jinak vypadá celkem v pohodě, což v zápětí i sama potvrdí. Spokojeně se zašklebím. "Jo, všiml jsem si, že z toho nejste moc nadšení... jsme v lese, takže pohoda." Rozhlédnu se kolem a nenápadně se zhluboka nadechnu, jestli kolem náhodou není někdo cizí, ale zdá se, že An ví co dělá. Trochu si protáhnu ztuhlá ramena a poctivě se snažím zadupat hodně hluboko touhu se pořádně proběhnout. Ani si neuvědomím, že se mi na tváři objevil mírně zklamaný výraz a ruce zkřížím na hrudi.

Narilla od Potoka - 05. června 2010 20:42

Les "Ano, chápu..." chci odpovědět když ale zaškobrtnu o kámen a padám k zemi. Naštěstí přiskočí Felix, ale stejně se s žuchnutím svalím na zem. Tedy vlastně na Felixe. Ležím na něm a dívám se mu do jeho krásných, divokých očí. Neubráním se úsměvu. "Máš překrásné oči." špitnu mu nejspíš nevědomky. Nejspíš bych se měla zvednout, ale nechci. Chci zůstat přesně takhle, tak že se naše nosy dotýkají, já cítím jeho dech na svém krku a dívám se mu do očí.

Felix - 05. června 2010 20:50

Les Ze zamyšlení mě vytrhne znovu Narilla... zjevně se pokusila někam se vydat, ale moc jí to nevyšlo. Ještě jsem se ji pokusil zachytit, ale i na moje schopnosti už bylo moc pozdě, takže jsme skončili na zemi. Oba. Nedalo mi to a rozesmál jsem se. "Jsem kdesi slyšel, že jsou elfové šikovní a v lese jako doma... ale pro ty tvoje oči bych ti odpustil i daleko horší věci." Usměju se na ní a chytím ji kolem pasu, kdyby chtěla vstávat. Tohle se mi mimořádně líbí a ještě bych tu chvíli zůstal. "Leží se ti pohodlně?" Znovu se pousměju a lehce nadzvednu hlavu až se nosem lehce dotknu toho jejího.

Lisseth - 05. června 2010 21:09

Město Sanaba Jen tak bezcílně se toulám ulicemi města, snad i trochu znuděně. Poslední dobou se mi moc nevedlo, lidé si dávají čím dál tím větší pozor či co nebo si štěstěna řekla, že toho štěstíčka mi dala už trochu moc a musí si ho užít taky někdo jiný. V některých částech města už se nesmém ani ukázat. Možná bys měla změnit působiště, začínáš tu být moc známá...jenže kam si jako myslíš, že zmizíš?...ale blíží se slavnost, čtrnáct dnů tmy, třeba si zas přijdem ke svému štěstí. Trochu se usměju při vyhlídce na snadný zisk. Propletu se změtí lidí na tržišti a jen tak abych nevyšla ze cviku, sáhnu po nějakém tom váčku s penězi, jehož majitel je zaujat prohlížením nějaké cetky a tiše se kradu dál. Znovu se uměju, ale vzpápětí si jen mrzutě něco zabručím, začalo pršet. Zachumlám se do pláště, kápi stáhnu hloub do bličeje a zamířím někam do sucha krčmy. Jako obvykle se usadím tam, kam moc obyčejných lidí nezavítá, ale zato se tu schází celá zlodějská smetánka města. Pohodlně se usadím u volného stolu v rohu a poslouchám klepy, které kdo přinesl.

Narilla od Potoka - 05. června 2010 21:19
	Les "Já vlastně kolikrát zakopnu i doma! Takže se vlastně moc od těch elfů neliším!" řeknu s úsměvem, který se mi již rozšířil na maximum. Na jeho dotaz, jak se mi leží odpovím krátce: "Velmi pohodlně! Kdybych takhle dopadla vždycky, když někde zakopnu, padala bych pořád!" zšeptám a položím mu hlavu na rameno.

Felix - 05. června 2010 21:26

Les Ušklíbnu se, ale když mi položí hlavu na rameno, najednou pořádně nevím co dělat a tak ji zkusím pohladit po vlasech. Skoro nedýchám jak se bojím, abych se nevhodně nepohnul. Nenápadně se pokusím prohnout tak, abych neležel přímo na nějaké větvi, ale moc se mi to nedaří, tak radši elfku pevně chytnu kolem pasu a i s ní se s úsměvem zvednu. "Přece nechceš, krásko, aby ostatní žárlili." Když už zase pevně stojím, ani mě nenapadne ji pustit a jemně si ji přitáhnu k sobě, i když připraven ucuknout, kdyby snad chtěla odstoupit.

Narilla od Potoka - 05. června 2010 21:39
	Les Když se zvedneme, trochu se nesouhlasně zašklebím, ale tak aby to Felix neviděl. Pak si mně k sobě velice jemně přitáhne a já se mu zavěsím kolem krku a opět položím hlavu na rameno. "Tak tohle je... Nebudu se teď zatěžovat myšlením!" řeknu si a dál si vychutnávám tuto chvíli. "Tak co, kolik dívek se ti takhle zavěsilo kolem krku, krasavče?!" řeknu tiše Felixovi.

Felix - 05. června 2010 21:58
	Les Jsem rád, že neucukla, ale nad její otázkou se mírně zamračím. Pak se však znovu ušklíbnu. "Mraky, hlavně těch, co jim nevadí chlupy na polštáři a tetování." Jen co to vyslovím, dojde mi, že narážka na tetování jí nemůže nic říct, přeci jenom jsem se k ní netočil moc často zády a vlasy hodně skryjí. "A ke kolika jsi se takhle hezky tulila ty?"

Narilla od Potoka - 05. června 2010 22:13
	Les "Copak na tom záleží? Nejdůležitější je to, co je teď." řeknu tiše. Pak se ale zarazím když mi dojde co předtím říkal. "Tetování? Ty máš tetování? Kde?" zeptám se všetečně. "Nebolí to, takové tetování?"

Felix - 05. června 2010 22:24

Les Pokrčím rameny. "Nezáleží." Vždyť je elfka... ani netuším, jak je stará. Pak se zeptá na to tetování... Tak jí to neuniklo. S úsměvem ji pohladím po vlasech. "Nedostaneš moc jasnou představu o tom, jak něco bolí když se zeptáš vl... někoho jako jsem já... Mě to v podstatě nebolelo, je to hmm... klanový symbol. Znak... poznáme se tak mezi sebou... tedy, ne že bychom se bez toho nepoznali - já myslel příslušnost ke smečce a tak." Když se do toho začnu beznadějně zamotávat, radši ji pustím, kousek odstoupím a otočím se k ní zády. Při tom si odhrnu vlasy, aby si mohla pořádně prohlédnout složitý ornament, který mám ve výšce lopatek přes celou šířku zad.

Narilla od Potoka - 06. června 2010 14:54

Les Se zájmem si prohlížím tetování. "Hmm... Takže tohle je něco jako znak tvého klanu. A kdy ti to vytetovali? " zeptám se zvědavě. Jako vždy mám spoustu a spoustu všetečných otázek! Jsem ukecaná a nejraději bych mluvila celé hodiny. "To já nic takového nemám. Jen jednu jizvu. A rodinu poznám tak... No, normálně. Tetička je jedinná moje rodina a tu bych nepřehlédla. A mistr měl na zápěstí něco podobného! Tedy, myslím tím že měl tetování!" řeknu Felixovi. Dívám se mu do očí, jelikož se už otočil. "Ty jeho oči! Má tak krásné oči!"

Felix - 06. června 2010 17:11
	Les Po chvilce se znovu otočím k ní a usměju se. "Ty seš samá otázka... není něco, čím bych tě ulmčel?" Se zájmem se jí upřeně zadívám do očí a na tváři nechávám stále široký úsměv. "Měli bychom se spolu někdy proběhnout... třeba bys mi mohla stačit." Trošku zlomyslně se ušklíbnu a počkám, co udělá... třeba o kousek přistoupí, jak se naštve...

Narilla od Potoka - 06. června 2010 17:26
	Les "Umlčet mě? Tak to se ti asi nepovede! Tedy jedna věc by tu byla... ale stejně, moje ukecanost je věčná!" uchehtnu se. Po jeho další poznámce se ušklíbnu. "No jó, ty!" trochu do něj strčím. "Náhodou, třeba bych tě dohnala!" řeknu s jakýmsi zvláštním úšklebkem. Pak se mi ale opět na tváobjeví úsměv, který je u mnetéměř samozřejmý.

Felix - 06. června 2010 17:38

Les Divoce se na ni zašklebím. "Jen neříkej dvakrát, nebo něco vymyslím." Pak se ze široka usměju a udělám krok směrem k ní a zvednu ji v náručí. "Jak bys mě ty chtěla dohnat, když umíš sotva chodit... " Jemně si ji nadhodím, jak se mi s tou krosnou špatně drží a pak se jí znovu zadívám do očí. "Ten batoh ti vezmu, jestli chceš, ale teď na tebe mám otázku... kde že máš tu jizvu? Mluv!" Smíchy se mi při tom trochu třesou ramena. Ještěže na sobě nemá zbroj... to by pěkně cinkala.

Narilla od Potoka - 06. června 2010 18:04
	Les "Můj batoh? Díky, to budeš hodný, ale pozor, je to těžký!" Řeknu když mne zvedne do vzduchu. "Chceš tu jizvu ukázat? Tak mě dej dolů!" řeknu se smíchem a zakopu ve vzduchu nohama.

Felix - 06. června 2010 18:10
	Les Opatrně ji znovu postavím na nohy, ale batoh jí jemně stáhnu z ramen a chvíli ho zamyšleně jednou rukou potěžkávám. "Začínám si vytvářet vlastní představu o elfech... dost se liší od toho, co jsem dřív zaslechl..." Říkám to s úsměvem a hned si krosnu nasadím na záda. Pak se na ni zadívám a v očích mi to až zajiskří. "Ukážeš?... hmm... a co mi ještě ukážeš?" Se zájmem se dívám s čím se vytasí.

Narilla od Potoka - 06. června 2010 18:52
	Les "Nebuť zvjedavý, budeš brzo starý!" řeknu když mě položí na zem a vezme si krosnu. Otočím se na něj zády a pomalu odhrnu část oblečení z levého ramena. Je tam dlouhá, táhlá jizva. "To mýám z toho jaak jsem šikovná!" řeknu s úsměvem ve tváři. Když pomyslím na to, že si teď Felix prohlíží moje ramena...mno, nedá se říct že by mi to vadilo!

Felix - 06. června 2010 18:58

Les Nakloním se až těsně k ní a zamyšleně přejedu přes jizvu prstem. "Jsi skutečně talent... Jak se ti to povedlo?" Bez uvažování se zhluboka nadechnu a najednou se mi trochu zatočí hlava. Rychle na okamžik zavřu oči a potlačím myšlenky na proměnu, které se mi málem vymkly z rukou. Umět se proměnit kdy se mi zlíbí není vždy plus, zvláště když jeden potřebuje zůstat tak, jak je. Váhavě udělám krok od ní a doufám, že si toho nevšimla.

Narilla od Potoka - 06. června 2010 19:22
	Les "No to víš, můj talent je stejně nekonečný jako moje ukecanost." řeknu se smíchem. Podívám se na něj přes rameno. Má zavřené oči a zřejmě se mu zatočila hlava. "Felixi? Děje se něco?" zeptám se ho, ikdyž to vypadá že už mu je dobře. Přesto si opět dám kousek oblečení zpět a přejdu k němu. "Není ti nic? Chceš vodu? Mám ji v batohu!" zeptám se starostlivě.

Felix - 06. června 2010 19:28
	Les Tak si toho všimla, rozpačitě pokrčím rameny. "Nic, to jen ten les a moje smysly a ... ty. Ale už je to v pohodě, jen tohle bych teď asi neměl mít na ruce." Rychle si stáhnu prsten a podám jí ho. "Pohlídáš mi ho?" Upřeně se jí dívám do očí a sám uvažuju, jestli neucuknu... hned tak někomu nevěřím a je zvláštní, že ona si mě získala tak rychle.

Narilla od Potoka - 06. června 2010 19:34
	Les "Pohlídám." odvětím a strčím prsten do kapsy. Kapsu zavážu provázkem. Je to jediný spůsob jak zajistit to, abych to nestratila. Pak se mi upřeně podívá do očí. Nevědomky trochu nakloním hlavu.

Felix - 06. června 2010 19:37
	Les Vezme prsten k sobě a schová ho. Pak opětuje můj pohled. Nejistě se pousměju a uhnu pohledem. Nuceně veselým tónem potichu zašeptám. "Ale no tak, krásko, vždyť jsem jen hloupá lovná zvěř." Radši se na ni nedívám, stejně jsem si to všechno určitě vyložil špatně.

Ingbar Satanwulf - 06. června 2010 21:35

Naše ,,mise'' Po docela nudné schůzy, kde jsem si jen vyslechl úkol naší mise, jsme se objevili na nějakém místě, ve městě, kde jsou prý dvě slunce a ty na několik následujících dnů zajdou a bude tu nějaká slavnost. Perfektní naplánování pro nějakou krádež řeknu si a usměji se, že by to mohlo jít docela jednoduše. Objevili jsme se někde v lese blízko města. Vzal jsem si s sebou tornu s nějakými drobnostmi. Malé zásoby jídla a pití, svůj talisman, který mi dala podivná bytost v kápii. Poté si dám za pas své sekyry a pokusím se najít cestu z lesa. Chtělo by to nějakou putyku, už sem dlouho nebyl s nějakýma ,, normálníma'' lidma. Kouknu se, jestli někoho napadla stejná myšlenka jako mě. ohlídnu se a vidím, že naše skupinka není kompletní. Tedy alespoň v lese nejsou všichni. Je tady ten lykantrop a ta elfka, no nevim, jestli to mohlo bejt horší, ale nebudu si stěžovat. Hej vy dvě hrdličky, dete se mnou nebo tady budete tvrdnout v lese?? ještě řeknu Felixovi a Narillře. Poté už snad najdu cestu z lesa. Pro jistotu si vytasím sekery. Nevim, co se tady v lese potuluje za lapky, bandity a všelijaký jiný zbojníky. Ale nechtěl bych se vyčerpávat zbytečným bojem, který se nebude týkat mého, nebo spíše našeho úkolu.

Belias - 06. června 2010 21:46

Na mýtině Když se opět teleportujeme, už mi to nedělá zas takový problém jako poprvé ale pořád to není nic příjemného.. Postavím se ,naberu zpět svůj pevný postoj, zatáhnu si kápi vysoko do obličeje a uvážu kolem krku, upravím na hlavě svůj kloubou aby bylo zřetelné že mi není po chuti, aby mi kdokoliv očumoval obličej.. Když uvidím An kývnu jí na pozdrav, uchopím pevně hůl a dojdu ke skupince ostatních od které jsem se mírně vzdálil.. Myslím, že můžeme vyrazit.. Jste všichni v pořádku? neni vám někomu zle?? Když se neozvou podávám tuto zprávu za odsouhlasenou.. Otočím k páru jenž se spolu celou dobu vybavují.. To snad není možný.. ty dva budou jenom překážet.. jen cukroušku sem a cukroušku tam a bla bla bla.. Pomyslím si svoje.. Tak co můžeme vyrazit? kývnu směrem k ostatním a kývnu An Kudy do města? A jak to uděláme s taktikou? Asi bychom se neměli rozdělovat, ale do města bychom neměli vcházet jako tak velká skupinka si myslím.. bylo by to podezřelé.. co myslíš An?? Pohlédnu na ni a ostatní co si myslí o plánu..

Felix - 07. června 2010 10:13

Les Když rozpačitě odvrátím zrak od Narilli, pohled mi padne na zbytek naší snad družiny. Trpaslík je trochu zbrklý a už tasí sekeru, tak si radši překontroluji meč u pasu. Čaroděj na druhou stranu mluví celkem rozumně, i když si trochu protimluví. "Buďto se rozdělíme, nebo tam dojdeme společně... nic jiného nám asi nezbyde - ale An říkala cosi o nějaké slavnosti, tak bychom snad mohli splynout s davem hrnoucím se do města. Pokud na cestě nikdo nebude, tak to bude asi o něco horší." Pokrčím rameny, ale představa davu mi nedělá moc dobře, tak za zády vyhledám Narillinu ruku a pevně ji sevřu. Ještěže nemám ten prten, ale to, že bych v lese hlídal věci mi asi taky neprojde. "Rozhodně bychom tam ale neměli nakráčet jako skupina bojovníků... a ještě takhle různorodá skupina - kdoví, jaké jsou tu vztahy mezi elfi, lidmi a trpaslíky..." S poslední větou otočím pozornost k An.

Belias - 07. června 2010 11:01

Na mýtině Souhlasím s Felixem, Měli bychom co nejvíce skrýt náš pravý cíl.. tedy stát se potulnými pocestnými by bylo ideální.. Kdyby se někdo nějak ztratil asi nemá cenu aby někde něco zkoušel sám.. spíše ať se snaží najít ostatní.. Ale musíme si hlídat sami sebe ať se napostarácíme ještě než tam dojdem.. Pohlédnu na Felixe a jeho nervózní tělo z vedlejšího lesa.. Tak je mi to už jasné.. Svůj prsten má na ovládání toho co mu je, chlupy pouští na polštář to znamená že mění podobu.. Nemá rád měsíc myslím že je to jasné.. nehledě na to tetování jistých vlkodlavských clanů.. Tak už vím s kým mám tu čest.. Se slovy se opět otočím k An jako Felix a čekám na poslední pokyny nebo rady jaké by nám jako velitelka vydala..

Vypravěč - 07. června 2010 11:50

Mýtina Nechte si to na jindy. Máme práci. Zaškaredí se na Felixe a Narillu, když se začnou, ehm, bavit. Přesně tak. Cestou tam se musíme rozdělit. Teď je příhodná doba. Zatmění bude dnes, za pár hodin. Do města míří dost lidí, takže by nemělo být problémem se vmísit. Kdyby se někdo ptal, tak jste z Lintingu a jdete uctít Královnu. Je to nejbližší spřátelená země o které se ví, že tam je hodně divných lidí. Pomalu se zatahuje a ve vzduchu jde cítit déšť. Po jednom po dvou by nás tam měli v pohodě pustit. Ale jen tak vystoupit z lesa taky nemůžeme. Každý si něco vymyslete, ale hlavně buďte nenápadní. Kývne na Daniela s Enthilem. Sejdeme se v první hospodě na kterou narazíte. Jo a tohle budete potřebovat. Kdyby něco, stráže jsou úplatní. Někteří. Hodí každému z vás váček s nějakýma drobnýma, zlatá mince se tam nevyskytuje. Cesta je tudy. Ukáže doprava. Dejte pozor. Nechci za vás hledat někoho jiného. Před branou se před noc utábořilo několik lidí a ti po otevření brány tento vstup okamžitě zatarasili a utvořili frontu. Naštěstí trvá jen pár minut, než se dostanou dovnitř. Felix - nedaleko vás je jen nějaké ustrašené zvíře krčící se pod keřem, ale dál od vás už slyšíš a cítíš množství lidí. Ingbar - Z lesa vyjdeš ve chvíli, kdy kolem jde skupina trpaslíků s velkou károu. Jsou trošku vyšší než ty, ale jinak podobně oblečení, všichni mají sekeru u pasu a právě si zpívají rytmickou písničku. Hééj, chopé. Hehe, co tak sám. Pocém. Zasměje se první z nich, když tě spatří. Belias - An se na tebe otočí. S magií je tady spojen kult slunce a jeho nejvyšší je královna. Kdyby něco. Tvým štěstím je, že každá akademie má svoji barvu. Myslím že Kithacká má červenou. Oficiální pozdrav jeee .... Dlouhý život Nejvyšší.

Vypravěč - 07. června 2010 11:50

Lisseth - město Zas až tak špatný ten déšť není. Přímo ve městě prší málo a tak většina obchodníků není připravena na kapky vody a raději se věnují přikrytí svého zboží, zatímco jiní se s úsměvem dívají k obloze, která se na krátko zatáhla. Ovšem nad královským palácem je slunečno. Jako vždy. Dnes padá z oblohy víc vody, než v předchozích týdnech, ale alespoň smývá stopy a nepříjemný všudypřítomný prach cest. V hospodě potkáš jednoho svého známého, se kterým si pouze kývnete na pozdrav. Hostinský tě zde také zná a za chvíli ti přináší něco k pití. Je tu více lidí, než obvykle, jako dnes v celém městě. Nic moc ses nedozvěděla. Většinou se tu teď propírají běžné klepy z osobního života a skupina tiše se bavících nedaleko od tebe si dává hodně dobrý pozor, aby je nikdo neslyšel. Po pár minutách vyjdeš ven. Už jen poprchává a sem tam pár kapek spadne na zem. Rozhodneš se jít k jedné z bran. Nově příchozí si zde dávají menší pozor na své věci a spíše se diví nad velikostí města a zářícím palácem nad ním.

Belias - 07. června 2010 13:24

Před městem Vyskočím z lesa na cestu, kde už již putuje pár lidí.. Trochu divně se na mě podívají.. tak jen si něco probrblám mezi ústy a zapojím se do chumlu.. "Už sem to nemohl vydržet.. uff bylo to málem a cvrnk sem si do trenek.. řeknu si tiše tak aby to slyšeli jen nejbližší kolemjdoucí.. Po chvilce se s davem dostanu až k bráně, vidím že stráže kontrolují každého, nahodím tedy inteligentní výraz a vášnivou zajímavost o město.. čekám jestli se sttáže budou na něco vyptávat, jestli ne, proklouznu mezi dvěma velkými postavami za hradní bránu a do města..

Narilla od Potoka - 07. června 2010 13:41

Mýtina - cesta k městu Chytnu si svůj váček s drobáky a strčím ho do kapsy. Pak si nasadím kápi tak, aby mi nebylo příliš vidět do tváře. "Tak abych asi šla, ne?" zeptám se sama sebe, když tam zůstanu jen já a Feix. A Anagri. Pak se rozejdu směrem k městu. Je tam spousta lidí a já si vyndám své talismany na krk. "Takže jasně... Jsem nějaký nepodstatný človíček z Lintingu co jde uctt královnu." ujistím sama sebe. Pak si ale řeknu jak vyjdu z lesa. "Budu potulná prodavačka talismanů, která jde poskytnout své zboží na trh. To bych vlastně ani nijak zvlášť nelhala!" Vyjdu tedy z lesa a zařadím se do fronty.

Felix - 07. června 2010 14:14

Do města Koukám, jak ostatní odchází a nejistě uvažuju o tom, co já. Na zádech mám obrovský bágl a fakt netuším, jak zamaskovat svůj divoký vzhled... a ještě ke všemu ti lidé... Nicméně celkem rozhodným krokem nakonec vyrazím, řeknu si, že chovat se nenápadně by mohlo být daleko nápadnější, než sebejistý dobrodruh naložený jako mula. Přimíchám se do davu a bezohledně si razím cestu vpřed. Ozve se pár naštvaných hlasů, ale ty se mi brzy podaří nechat za sebou. Když v tom mumraji zaznamenám Narillin a Beliasův pach, lehce se pousměji, alespoň je neztratím. To už je přede mnou brána města a dav ještě o něco zhoustne. Strážní se na mě sice dívají obezřetně, ale nic neskrývám, tak mě nechají projít bez problémů, i když jejich pohled cítím v zádech ještě dost dlouho. A takových lidí kolem. Trošku poplašeně se rozhlédnu, protože je tu najednou moc vjemů, a co nejrychleji zmizím v jedné z postranních uliček. Potřebuji si na moment odpočinout a potom se vydám hledat ostatní.

Vypravěč - 07. června 2010 15:06

Belias Už když jdeš po cestě, zdá se ti, že se ti lidé vyhýbají. Někteří s úctou, jiní s odporem, ale víc ze strachu. Nikdo se s tebou nechce bavit, ani nijak zdržovat. Když se dostaneš na dohled stráží, s tvojí výškou a vzhledem to je celkem brzo, jeden ze tří ozbrojenců vyrazí tvým směrem. Je mladý, sotva šestnáctiletý. Bacha, no tak uhněte, řikám uhněte! Jo, jde k tobě a nervózně se usmívá. Před tebou se až moc uctivě ukloní. Ať Vaše síla roste, pane. Poďte se mnou, pane. Přece se tady nebudete trmácet s nima, pane. Začne ti razit cestu k bráně, nehledě na množství lidí před váma. Kdo neuhne hned, dostane obuškem. Říkali nám, že dojedete, pane, ale jste tu brzy, pane. Kdybyste řekl, poslali bysme Vám kočár, pane. Chcete kočár? Když jdete kolem brány, zbývající strážní způsobně zasalutují. Narilla Vše jde v pohodě, než si na krk rozvěsíš ty svoje přívěsky. To pak kolem tebe lidé začnou dělat různá znamení rukama a dělají ti místo, jako bys měla mor. Za pár chvil se kolem tebe prožene mladý strážný a celkem nevybíravě tě odstrčí. Za chvíli jde zpět a uctivě podlézá Beliasovi. Opět do tebe, když hned neuhneš z cesty, strčí, aby bylo víc místa ne cestě. U brány tě jeden starší strážný zastaví: Hej, co tady chceš?! Zamračeně a nedůvěřivě si tě prohlíží, s rukou na jílci meče. Tak mluv! Pohled se mu zastaví na přívěscích. Že by tady lidé byli až tak podezřívaví? Felix Kupodivu se ti daří zapadnout. Lidé jsou tu různí, dokonce jsi zde potkal několik elfů a skupinu trpaslíků, tu s Ingbarem. Každý je zde jiný, upravený i rozcuchaný, chudý i bohatší, ale skoro všichni jsou unavení. Většina z těch, do kterých jsi vrazil, za tebou nadávala, jeden po tobě dokonce hodil menším kamenem. Ty, stůj! Zastaví tě strážný s úsměvem od ucha k uchu. Zůstaneš tady, dokud tamti nepřejdou. U nás se nepředbíhá, jasný? Druhý strážný se směje, ale dál tě nepustí. Pustí tě až přejde dalších dvacet lidí, což je o dost víc, než jsi předběhl. Ve vedlejší uličce sedí na prázdném sudu asi dvanáctiletý hoch. Když tě pohublá postavička spatří, seskočí ze sudu a přiběhne k tobě. Ste se ztr´til p´ne? V´s mušu dov´st kam cete. Cete? Chlapec je špinavý a pohublý a na sobě má šaty o dobré tři čísla větší, než je sám. Pro všechny ve městě Začalo pršet a zpočátku radující se obyvatelé města se povětšinou šli schovat, když zjistili, že to není jen lehký deštík. Zvláštní bylo, že palác na kopci nad městem byl stále ozářen sluncem. Je tu dost lidí na hodně široké cestě, ale nikdo se netlačí. Trhy jsou až blíž k paláci, tady jsou jen nějaké obchůdky v kamenných domcích, nic moc, ale také tu jsou postranní uličky vedoucí do skoro jiné části města. Téměř žádný halas, sem tam otevřené okno, jinak ticho.

Narilla od Potoka - 07. června 2010 15:14
	Stráž "Jsem jen prodavačka amuletů. Pocházím z Lintingu a jdu poskytnout... Své zboží na trh. A též jsem často slíchávala o této slavnosti a tak jdu dát právě dnešního dne slávu provolati královně!" zahlaholím jakousi složitou větu. "Že by tu měli tak pečlivou ochranku?!" řeknu si.

Vypravěč - 07. června 2010 15:20
	Narilla - u brány Tak prodavačka jo? Ušklíbne se strážný a nakloní se k tobě. A máš na to povolení? Hmm? Pak se panovačně narovná. Ty tvoje amulety zůstanou tady, jinak se odtud nehneš, jasný? Z Lintingu, to dalo čekat. Zakroutí hlavou druhý a pouští další přicházející do města.

Felix - 07. června 2010 15:22

Město Až jsem se toho kluka lekl, ale naštěstí se mi podařilo sebou netrhnout. Se zamračeným výrazem se snažím porozumnět co to žvatlá a pak se na něj pokusím lehce usmát. "Teď potřebuju najít přátele, ale pak bys mi snad mohl poradit kudy se dostanu..." Zarazím se, kdž si všimnu postavy u brány. Déšť sice dost nemám rád - kdo by taky měl, kdyby pak smrděl jako mokrej pes - ale teď mu jsem celkem vděčnej, že rozehnal spoustu lidí se schovat. Šeptnu na kluka ať chvíli počká a pozorně poslouchám co se vlastně děje - ještěže slyším tak dobře. Čekám, jestli se elfka dostane dovnitř sama, nebo jestli bude potřebovat pomoc.

Belias - 07. června 2010 16:01

soukromá zpráva od Belias pro Ve městě Když se blížím ke strážím, jdu lehce a v klidu, nikam nespěchám.. Lidé okolo mně stejně odtupují tak mám klid.. Když tu se o mě začne zajímat skupinka stráží a mladý chlapec mi přiběhne naproti.. Na jeho výraz a slova snad nikdy nezapomenu, je pravda že mě trošku překvapil, ale je to výborná šance jak využít této příležitosti.. "Dlouhý život nejvyšší.. oplatím chlapci pozdrav a lehce pokynu hlavou.. "Díky chlapče, ale raději půjdu pěšky.. Stačí když mě provedeš davem.. dovnitř.. "Jak pokračují přípravy na slavnost? je vše připravené? navážu raději s chlapcem hovor než by se mohl začít vyptávat na nějaké věci.. Asi mi spíše přeje štěstí.. zřejmě si mě s někým spletl.. toho by se dalo krásně využít.. Uvidím co se z toho vyvrbí.. zatím budu hrát toho koho chce.. s těmito slovy následuji chlapce dovnitř do zámku..

Narilla od Potoka - 07. června 2010 16:29

Město "Fajn." řeknu klidně, s arogantním úšklebkem na tváři. Ten ale strážný neuvidí, jelikož jsem schovaná pod kápí. Sundám si amulety z krku, ale pak je upustím tak aby to vypadalo že mi jen upadly. "Pardon! Jsem to ale nešikovná... Hned je seberu!" řeknu milým tónem. Když se schýbnu, strhnu z amuletů očerované kameny,které jsou základem amuletu. "Ať si ty cetky nechaj, stačí mi ty šutry!" řeknu si a jednou rukou podám strážnému zbytky amuletů. Druhou rukou ale hodím své kameny do kapsy, do jiné než do té, kde je Felixův prsten. Ta je totiž zavázaná. "Tak papa!" řeknu vesele strážnému a odkráčím. Pak zahlédnu Felixe, takže zamířím rovnou k němu se slovy : "Nenávidím vstupní brány, strážné a mýtné! Minule jsem v jednom městě musela ty dva strážce... No to je jedno! Půjdeme?" řeknu okamžitě.

Felix - 07. června 2010 17:53

Město Spokojeně se ušklíbnu, i když zrak nemám zdaleka tak dobrý jako ostatní smysli, její drobný podfuk mi neutekl. "Klid, Nar. Mě se ti strážní docela líbili. A mám tu průvodce, pokud chceš." Kývnu ke klukovi, který absolutně nemohl tušit, co se u brány stalo, na obyčejného člověka to bylo prostě moc daleko. Trochu se oklepu od deště - nesnáším ho - a kouknu, jestli tu není kde se trochu schovat. "A neměli bychom najít ostatní?"

Vypravěč - 07. června 2010 18:11
	Narilla a Felix Strážný jen protočí oči v sloup a nechá tě jít. Kluk stojí na rohu uličky a vnímavýma očima vás pozoruje. Když na něj Felix kývne, přiběhne k vám. Vy ste zd´leka? Dívá se z jednoho na druhého podezřívavým pohledem. Sndej tu kapí, to se t´dy nesmí n´sit. Kam cete jit? M´nuju se Rik, p´ne a m´dam. Neohrabaně se ukloní.

Vypravěč - 07. června 2010 18:18

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pěšky? Když můžete být v paláci rychleji, pane? Dívá se na tebe ohromeným pohledem. Nevím, pane. Je tu hodně lidí, pane, ale od toho tu máte být vy pane. Podezřívavě se na tebe povídá, ale pak pokrčí ramenem a pokračuje dál. K paláci to je daleko, pane, a já vás musím dovést až nahoru, pane. Můžu sehnat vůz, pane? Řekne, když jste pár metrů za bránou. Hospodu žádnou nevidíš, ani v dohledu není žádný štít, který by hlásal přítomnost nějaké sebezapadlejší putyky. Lidé vám ustupují z cesty, ale čím výš jdete, tím hustší dav tu je, i přes déšť, který právě přestává padat. Uklice je dlážděná stejně velkými kameny, které jako mozaika tvoří nějaký ornament.

Belias - 07. června 2010 18:30

soukromá zpráva od Belias pro Ve městě Když mi naznačí mladík že bychom opravdu měli jet kočárem svolím mu tedy.. Dobrá mladíku ať je po tvém, počkám tu stranou na nějaký odvoz.. a pospěš si.. chvilku čekám když se objeví mladík, je zajímavé jak rychle dokázal obstarat odvoz.. Takže já mám dohlížet na slavnost.. hmm.. To očekávají hádám nějakého pyrofora nebo tak něco.. Začíná se mi to trošku komplikovat.. no skusím ještě trošku jít dál.. uvidíme co se namane za situaci.. "Jsou tu už lidé co jsem pověřil úkoly?? Zeptám se hlasem jistým ale myšlenkou skoušejíc získat informace.. Kolik jich je k dispozici?? doufám že máš přehled mladíku.. kouknu zpod klobouku ráznýma očima abych si vydobil respekt který očividně chlapec ztrácel.. nenápadně sleduji z okénka kudy jedeme a kam..

Vypravěč - 07. června 2010 18:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Za chvíli se vrátí, ale jestli jsi čekal koně nebo jiné zvíře, jsi zklamán. Vrátil se v nosítkách, které nesli čtyři svalnatí muži s nepřítomným pohledem. Tady, pane. Kočár není blízko, pane. Nadzvedne vyšívaný závěs nosítek a nechá tě nastoupit. Těsně předtím, než nastoupíš, vidíš ve stínu u domu okápěnou postavu. Pomalu na tebe kývne a když se znovu otočíš, už tam není. Já, já, já nevím, pane, že byste někoho pověřil, pane. Skloní mladík hlavu a podívá se na tebe pohledem, se kterým jakoby čekal, že ho potrestáš. Jen vás máme dovést pane. Tak zněl rozkaz, pane. Přivést vás, pane. Dál se dívá do země. Omlouvám se, pane. Neříkají mi nic moc, pane, jsem jen strážný, pane. Ustrašeně se na tebe podívá. Nasraditelný strážný, pane. Šeptne a opět skloní hlavu.

Ingbar Satanwulf - 07. června 2010 19:25

Mýtina Dobře, tak se rozdělíme. Tak du asi sám, nějak se do města dostanu řeknu na návrh rozdělit se. Poté mi řeknou, kudy mám jít, a to mi stačí. Vyrazím si polorychlou chůzí cestou, kterou mi navrhli. Aspoň mam na chvilku pokoj. Sejdeme se až v tý hospodě. řeknu si zvesela a rázuju si dál po lese. Poté už les postupně řídně až k cestě k bráně. Vidím i skupinku trpaslíků s kárkou. Snad mě přijmou k sobě, to by bylo mnohem snažší dostat se do města Naštěstí mi jeden z trpaslíků vytáhne trn z paty a přizve mě k nim... Město- skupinka trpaslíků Zdravím, konečně někdo z našeho rodu řeknu trpaslíků, když mě pozvou k sobě do skupinky. Poté se na ně usměji. Proč sem dete? zeptám se mých nových ,,společníků''. Blížíme se k bráně. Doufám, že to nějak moc nebudou kontrolovat. pomyslím si a jdu se pomalu schovat za kárku od trpaslíků. Snažím se být takový ,,nenápadný'', což se mi snad ve skupince podaří. Jsou mi vzhledově velmi podobní. Možná pochází blízko od mého rodiště. Odkud vůbec pocházíte, vidím, že jsme si docela podobní. řeknu trpaslíkům, aby řeč nestála. Až se dostaneme do města zajdeme na pivo?? Nebo máte důležitější úkol? zeptám se trpaslíků, ale to už se blížime k bráně...

Belias - 07. června 2010 19:45

soukromá zpráva od Belias pro Ve městě Když vlézám do nosítek, zdá se mi že vidím v temném rohu stát An nebo někoho v kápi.. Tak to vypadá že to nebyla jen náhoda.. asi to bylo opravdu zařízené.. nuže, tak budem hrát jejich roli.. pak pohlédnu na mladého strážného, z jeho pohledu mi není moc do úsměvu, ale musím hrát postavu za kterou se vydávám.. Když odpoví, než zavřu dveře mu řeknu ať na mě počká v paláci.. "Chlapče!.. počkej na mě v paláci.. a koukej tam být včas.. řekni jim že sem si tě osobně vyžádal.. Pak zavřu dvířka a pokynu směr palác.. Musím cestou něco vymyslet.. doufám že mladý strážný mi pomůže alespoň s orientací a s rozeznáním postav.. Zamyslím se myšlenkami bloudím městem a hledám tu Aninu.. "Dou fám že mě slyšíš An.. Plán je jiný.. skusím ho získat sám..

Vypravěč - 07. června 2010 19:46

Ingbar No japa by ne. Zasměje se další z nich a ten co je za tebou tě plácne do zad. Nemajů tu pivo na oslavu, tak jim ho vezem. Zasměje se znovu. Vypadá to na veselou chásku. A co že tu si tý? Pro změnu se zeptá vozka. Tohle je Trga Sez, syn Drigův, tohle sou Loz a Hog, synové Kigna, ale kerý je kerý vědí jen oni, a snad ani to ne. Zasměje se předposlení nepředstavený. Každý z nich ti kývne na pozdrav. Tamto je Ondag Rebaz, syn Drengisův a já su Zigwan Muveg, syn Rednův. Hrdě se napřímí. O mém pivě si musel slyšet! A já su elf bo co?! Ozve se zezadu další hlas. Jéé, vidiš. Tam je ještě Rezis řečený pomalý. Znovu se zasměje Zigwan. Ještě abys nebyl podobnej! Trpoš jako trpoš, jak řikaj lidi. Zasměje se jedno z dvojčat. Na pivo pudeš s nama. Tady. Poplácá Zigwan plachtu na voze. Tady je jedno z nejlepčích piv z Hor, copak bys pak chtěl jít někam jinam? Samolibě se usměje. Když za všeobecného halasu dorazíte k bráně, strážní vás zastaví. Jeden z trpaslíků dá strážnému nějaký papír a ti vás všechny pak nechají projít. Cestou se trpaslíci vyptávají na všechno možné, ale kromě tvého jména a odkud jsi je příliš moc nezajímá.

Narilla od Potoka - 07. června 2010 20:02
	Město "Zde je zakázáno nosit kápi? Co to ja za hloupý zákon?! No, ikdyž... Asi sem chodí spousta zlodějů, ne? Ale já nejsem zlodějka!" řeknu a neochotně si dám kápi tak, aby mi bylo vidět do obličeje. Ale mé vlasy necávám pod kápí. Byla bych moc nápadná.

Felix - 07. června 2010 20:14

Město Ušklíbnu se na elfku, zjevně si myslí, že by její vlasy mohly být nápadné - asi si neuvědomila vedle koho stojí. Pak si však uvědomím, že jsem nedával moc pozor a ani teď nejsem schopen moc uvažovat, tak znovu trochu zvážním. "Kde se máme sejít s ostatními?" Pak se otočím ke klukovi. "To si piš, že z daleka... copak tu často vídáš lidi, jako jsem já?... díky, že nám pomůžeš, Riku." S dětma to moc neumím, ale tohle snad nemůže nic pokazit.

Narilla od Potoka - 07. června 2010 20:30
	Město "V první hospodě, kterou uvidíme." řeknu s úsměvem. Kluk se na mě nechápavě podívá. "Kamarádi rádi pijí." zalžu trochu a otočím se na Felixe. "Viděls, co po mně chtě ten strážný? " zeptám se a pohraji si v kape se zbytky amuletů.

Felix - 07. června 2010 20:35
	Město "Koukal jsem, že jsi se dostala do nečekaných problémů... ale viděl jsem i ten zbytek." Pak mrknu na kluka. "Slyšels slečnu... zatím to bude k nejbližší hospodě... pak se uvidí, v jakém stavu budou naši přátelé." Pousměju se na něj a doufám, že se tu skutečně vyzná.

Narilla od Potoka - 07. června 2010 20:44
	Město K tomu co řekne Felix, jen přikývnu. "Budeme doufat že to není zloděj." pošeptám Feixovi tak, aby to ten kluk neslyšel. Už jednou se mi stalo, že mě nějaký průvodce okrdl a rozhodně to nechci zažít dnes.

Felix - 07. června 2010 20:49
	Město Tázavě na ni mrknu, ale na tohle téma se zjevně nemůžeme bavit tak, aby nás neslyšel... Zloděj?... to nemyslí vážně, musí si dělat legraci... ti lidi jsou fakt divní, když už i děti podezřívají ze zlodějny.

Vypravěč - 07. června 2010 21:07

FElix a Narilla To n´ni zakon m´dam. To je d´pručeni, esli necete př´lakat str´žny. Pokrčí rameny a prohlíží si vás. Chlapec se usměje a natáhne ruku. Cete tam n´bo ne? Založí ruku v bok a čeká. Ještě ne, m´dam. Ještě ne. Tudy. Řekne poté, co Narilla vznese své obavy ze zloděje. Vede vás zpět na hlavní ulici a směrem nahoru. Každej tady musí nějak vydělávat, m´dam. Řekne s omluvným úsměvem. A tady to je horší než jinde. MUsíte být hodně zdaleka, dyž lezete do bočních ulic Sanady tak brzo, p´ne. Otočí se na vás. B´du na vas davat pozor, dyž budete chtit. A t´ky vam mužem najít přátele... Znovu natáhne ruku, když se dostanete před hospodu. Je to rovně od brány po oné dlouhé cestě, plné lidí. Vyp´date jinak, než naši. Odk´d že to ste?

Felix - 07. června 2010 21:12
	Město Pousměju se na kluka - zjevně má dobré uši. "Z Lintingu." Konečně si vzpomenu na naše údajné bydliště. "A bude mi ctí, když na nás dáš pozor." Přinejhorším si tě najdu... Mrknu na Narillu a vykročím ke dveřím hospody... snad už tam ostatní budou.

Lisseth - 07. června 2010 21:33

Město Když znovu vyrazím do ulic, už moc neprší. Spokojeně se usměju a zamířím k bráně do města, třeba se tam objeví nějaký zajímavý objekt. Chystá se slavnost a míří sem spousta lidí. Razím si cestu k bráně, zastavím se nedaleko, tak abych měla dobrý výhled na bránu a lidičky, co se trousí dovnitř. Opřu se o zeď jednoho z domů a vyhlížím si vhodnou oběť. Putuje sem kde kdo, ale zaujme mne až jeden lépe vyhlížející muž, kolem toho se ale za chvíli začne motat stráž a tak zůstávám stát dál na svém místě a odhaduji, kdo by měl váček s pěnězi nazbyt nebo něco, co by se mi mohlo hodit. Stráž si dnes dává nějak záležet...sleduji jak zastavila nějakou dívku s cetkami na krku. Dál bych si jí nevšímala, ale neušlo mi, že se pak připojila k mladému muži a ten malý otrhanec jim dělá průvodce. Zdaleka, zdaleka přátelé?...copak si asi neseme a proč jsme neprošli branou společně, což?...copak asi neseme? Odlepím se od zdi, o kterou jsem byla až doteď opřená a pomalu vyjdu za nimi. Podíváme se kampak máme zamířeno a co jsem zač... Proplétám se mezi lidmi a držím se kousek za nimi a odhaduji co by tak mohli být žač. Mezi tolika lidmi by si tě nemuseli všimnout...kampak je ten klučina vede?

Vypravěč - 07. června 2010 21:58

soukromá zpráva od Vypravěč pro Chlapec se na tebe s hrůzou v očích podívá, ale přikývne a odběhne. Při cestě cítíš pouze lehké pohupování. Cesta je přímá a dlouhá. Když dojedete do stínu budov, objeví se před tebou An a okamžitě ti rukou zakryje pusu. Ztěžka dýchá. Slyším. Posadí se naproti tobě. Hraješ až moc nebezpečnou hru. Co si myslíš, že tím dokážeš, až zjistí, že si tě ten hoch jen spletl s někým mocným? Ale jak chceš. V sázce pak nebude jen tvůj život, ale i jeho, počítej s tím. Znovu se k tobě nakloní. A budeš v tom sám. V paláci je příliš mnoho světla, abych tam něco zvládla. Nech zastavit. Před odchodem se otočí. Ti vládci se mi nelíbí. Bacha na ně. Sundá si kápi a zmizí v davu. K paláci dojedeš z apár minut. Je to obrovská budova z bílého mramoru a vystoupíš na hranici deště a slunečních paprsků, které ozařují palác. Strážní se na tebe jen napůl nepřítomně podívají a pak, jako jeden muž otevřou vysokou kovanou bránu do zahrad. Na jedné lavičce na tebe čeká onen strážný, kterého jsi sem poslal, a u něj je ještě někdo. Mladík se třese o něco víc, než předtím a když přicházíš, vstane. Zdravím. Mistr Kantahi, nemýlím-li se. Promluví mladý a dobře oblečený muž s úsměvem a otevře oči, oči svítící jako slunce. Z jeho pohledu tě mrazí v zádech a máš z něj divný pocit. Těch divných pocitů je poslední dobou nějak moc. Můžeš jít. Ani se nepodívá na mladíka a hodí mu váček s penězi. My se ještě neznáme. Usměje se a ve spáncích mu zacuká. Vlasy má zajímavě vyčesány a navzdory jisté éteričnosti to není elf. Jsem Tiami. Dvacátý sedmý syn Věčné. Způsobně se poukloní, otočí se a rozejde směrem k paláci. Čekali jsme vás až večer, Mistře. A co že jdete tak sám? Otočí se na tebe a protože cesta je delší, dál se vyptává. Doufám, že máte vše, co potřebujete, abyste tady nebyl déle, než je nezbytné. otočí se na tebe. Matka nemá ráda vás mágy, jak víte. Ale lepší ohňostroj než vy z Kithaku, že. Vede tě chodbami s velkými okny. Všude je světlo, nikde žádný hluboký stín. Všichni sluhové a strážní, kteří zde stojí, jsou dobře rostlí a dalo by se říci i pohlední, ale duchem nepřítomní, i když jejich pohyby jsou přesné. Dojdete do místnosti s výhledem na město a slunce, které je nízko nad horizontem. Služebná ti nalije dobrého vína a Tiami tě vyzve, aby ses posadil. Vše jde zatím dobře, jen zde máme jeden problém. Opře se o lokty a podívá se na tebe. Nailo, pojďte sem! Zavolá a zpoza závěsu vystoupí dívka podobného vzhledu jako Tiami a za ní muž v rouchu velmi podobném, jako je to tvé. Také je podobně vysoký a hubený. Jen je starší. Můžete nám to nějak vysvětlit? Pane? S pobaveným úsměvem se na tebe dívá. Druhý mág si tě zamračeně prohlíží.

Belias - 07. června 2010 22:52

soukromá zpráva od Belias pro V zámku Během několika chvilek se dostanu až do samotného nitra zámku.. Než stačím vymyslet dobrý plán jsem v ouzkých.. Předvedou mě až před samotnou Věčnou.. Vše nevypadá zas tak zle, ale když si Věčná zavolá svého přítele, z kterého se vyklube postava za kterou jsem se vydával, není to asi moc dobré.. "Do háje.. to je hodně, hodně a hodně zlý.. Sakra, An mě varovala.. "Rychle něco řekni.. mysli, mysli skus něco vymyslet.. tak tedy toto asi rozhodne o mém životě a smrti.. Zdravím vážená královno.. Dlouhý život věčné.. a zdravím mistře dodám tak na začátek.. "Víte, toto nedopatření vám můžu lehce vysvětlit.. Víte jsem obrovským fanouškem mistra.. Jeho výtvory jsou pro mě jako umění života, ohromné výbuchy a hry barev jsou slastí.. už dávno jsem oddal svůj život tomu být jako vy mistře.. rozmluvím se k mistru Kantahimu "Ale jste totiž tak střežený a nepodařilo se mi k vám nikdy dostat blízko.. a vy si těžko všimnete obyčejných lidí.. Oblékám se jako vy, chovám se jako vy, chci být jako vy.. Pochopte ste jako můj bůh.. nedám na vás dopustit.. myslel jsem že když se dostanu sem a počkám na vás že si mě už konečně všimnete.. "Asi teď dostanu trest, nebo mě zabijete..?? Tak a teď je můj osud v jejich rukou, snad jsem maj pochopení pro blázny nebo tak něco..

Narilla od Potoka - 08. června 2010 14:06
	Cesta k hospodě Fajn. Pozornost teď vážně nechci. řeknu klukovi a sundám si kápi. klukk je zřejmě překvapen, když mne spatří. "Jsem z Lintingu! Tam je takových lidí spousta." řeknu přesvědčivě. A pak se tedy s Felixem vydáme do hostince. Zatím tam nikoho z naší partynevidím. Není tu moc lidí. Ale cítím, jakoby mne někdo sledoval. Cítím něčí pohled v zádech.

Felix - 08. června 2010 14:17

Hospoda S rukou na dveřích na okamžik zaváhám. Vlasy na krku se mi trochu naježí nepříjemným pocitem něčí pozornosti. Pak nad tím však jen v duchu pokrčím rameny a vejdu do hostince. Stejně je to nejspíš jen tím množstvím lidí kolem. Zjevně takovéto davy ještě pořádně nezvládám - byl jsem přeci jenom vychováván k obezřetnosti. Rozhlédnu se a zamířím k jednomu z volných stolů, kde si sednu tak, abych měl vchod na očích. Dívám se zhruba tím směrem, ale oči mám sklopené k zemi, takže můžu říct, že někdo vešel, ale pokuď nezvednu hlavu, neuvidím kdo, na druhou stranu ani vstoupivší nebude vědět, že se dívám jeho směrem.

Vypravěč - 08. června 2010 18:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vmísit se do davu pro tebe není žádným problémem, ani u strážných jsi nevzbudil žádnou větší pozornost. Ve městě se lidé až moc vyhýbají strážným, jinak tě zaujala jen ostych a strach některých prodavačů. Sem tam jsi vyslechl nějaký útržek řeči. Jedna starší paní si stěžovala, že se jí nevrátil syn domů, tamtoho zase okradli a tak podobně. Držíš se před nebo za Felixem s Narillou, které už od brány nenápadně sleduje nějaká dívka a ten chlapec, co je doprovází se chová až moc sebejistě. Do hospody vejdeš ještě před nimi a když vidíš, že ona pronásledovatelka sem jde také, děláš opilého s hlavou opřenou o ruku na stole. Po chvíli přijde Daniel a An a za nimi Felix s Narillou. Slyšíš, jak si povídají. Sice ne úplně čistě, ale zbytek se dá dobře domyslet. Rozhodně však poslouchá dívka, půlelfka, co sedí vedle tebe a nevšímá si tě.

Vypravěč - 08. června 2010 18:19

Hospoda Po příchodu vás od jednoho stolu zdraví s korbelem v ruce Daniel a ve stínu sedí An. Jinak je tady obvyklá sorta lidí popíjejících a halasících v hloučcích. Hurá, konečně ste tu. Čekám tady už strašně dlouho. Sedejte. Ušklíbne se zloděj a přihne si. Belias je v paláci, Ingbar také jen tak nepřijde a Enthil by se tu měl objevit co nejdřív. Promluví šeptem An a nahne se k vám. Jisté je, že královna vládne tvrdou rukou a hodně lidí z ní a jejích potomků má strach a většina z nich by se jí ráda zbavila. Stráže jsou teď opatrnější a dostat se na dvůr nebude jen tak, ale když už tam budem, tak to dokončíme ať to stojí co chce. Založí si ruce na prsou a opře se. Do večera času dost a kdyžtak na to máme další tři čtyři dny. Nějaké nápady?

Vypravěč - 08. června 2010 18:43

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sleduješ dvojici celou cestu až do hospody a pár minut ti trvá, než si vzpomeneš, že toho kluka znáš. Nevíš sice, jak se jmenuje, ale to u vás není důležité. U hospody ti hoch špitne, že ti dva sou v pohodě a že je hlídá. Víš co to znamená - že jsou něčím tak zajímaví, že mohou upoutat nežádoucí pozornost, ale zároveň mohou být dobře využitelní. V hospodě kývneš na hostinského a ke své nelibosti zjistíš, že u tvého oblíbeného stolu už někdo sedí, respektive leží na stole nějaký opilý přivandrovalec. Protože však nevypadá, že bys ho v nejbližší době nějak zajímala, sedneš si k onomu stolu, tak daleko od něj, jak to je jen možné. Z hovoru, probíhajícího vedle tebe zaslechneš jen útržky kvůli hluku, který vyluzují ostatní zde přítomní sedící. Ale i tak je to dost na to, aby tě to zaujalo. U onoho stolu sedí zajímavá cháska - divoce vyhlížející muž, elfka s bílými vlasy, muž, který se rozhlíží jako dobrý zloděj a žena v kápi, při jejímž pohledu máš chuť někde se schovat. Podobný pocit máš pouze z dětí královny, když občas projdou kolem tebe. Ale nikdo z nich by do takhle zaplivané, odlehlé a temné místnosti nikdy nevešel, to je obecně známo. Mezi lidem koluje legenda, podle níž třetí Zatmění navždy skončí vláda Královny a lid země se konečně bude moci zhluboka nadechnout. Ale to je jen pověra a navíc, tohle ani nebude třetí zatmění...

Narilla od Potoka - 08. června 2010 19:20
	Hospoda "Mám nějaké nápady? Ne..." řeknu si. "Ne ne. Jen... Říkalas, že je to v místnosti pod kašnou, ale jak se do té místnosti dostaneme?" zeptám se a když přikráčí hostinská (nebo hostinský) obednám si. "Jeden korbel piva." řeknu a usměji se na ženu.

Vypravěč - 08. června 2010 19:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Dívka se rozesměje. Královno? To si mě snad pleteš s matkou, ne? Pobaveně se usměje a ladným krokem, který rozevlává téměř průhlednou látku, do které je oděna, k tobě přistoupí. Myslíš, že by se matka obtěžovala vůbec pohlédnout na něco takového, jako jsi ty? Upře na tebe pohled, který připomíná svit obou sluncí tohoto horkého světa. Muž v rouchu na tebe pouze překvapeně zírá, když promluvíš. Přesvědčivé. Muž o něco málo starší než Tiami se s těmito slovy zjeví v místnosti. Nedostačující. Pobaveně mu odsekne Tiami. Zábavný. Nechám si ho. S rukou na tvém rameni tebe i křeslo, na kterém sedíš, se zaujetím obchází Naila. Co tomu říkáš? Najednou se k tobě nahne, až ti její dlouhé světlé vlasy spadnou na rameno. Ehm, jestli můžu... Ozve se mág, ale Naila jen mávne rukou, že ji teď nezajímá.

Belias - 08. června 2010 19:41

soukromá zpráva od Belias pro V paláci Když se o mě začnou bavit, doslova mě začne zalévat smrtelný pot.. Oči a ruce mi začli tepat.. a na čele se objevila nervózní žíla.. Opravdu skončí můj život takhle brzo?? Přece si mě nevybrali abych šel a zemřel.. S myšlenkami srovnávajíc se se smrtí mne však najednou probere krásný hlásek jemný ale rázný.. poté ucítím plavé vlasy na svém rameni, jsou jako dotyky hedvábí které nemá jedinou chybičku.. Vlasy se plíží a plíží až se Naily obličej objeví vedle mého a se zaujetím okukuje můj obličej.. "Ee.. já.. eaaahh.. drkotavě nevím co říct, v hlavě se mi míhá sto myšlenek za vteřinu.. "Klid můj chlapče ozve se v mé hlavě známý hlas.. Hlas mé matky.. "Děkuji má paní.. Můj život je nyní ve vašich rukou.. S úctou sklopím hlavu a vyčkám konečného rozsudku..

Ingbar Satanwulf - 08. června 2010 19:50

Město- skupinka trpaslíků Jinak já jsem Ingbar Satanwulf, pocházím ze severního království, z hor řeknu trpaslíkům, abych nebyl jako ,,neslušňák''. A tak takto odpovím na Zigwanovu otázku. Do města jsme proklouzli hladce bez nějaké větší kontroly. Jestli takhlo probíhají všechny jejich kontroly, může se sem dostat každej s postranníma úmyslama jako my. Doufám, že pude všechno takhle snadno.. Procházíme dál přeplněnými ulicemi. Na každém rohu stánek, obchodník nebo potulný kouzelník. Je zde naprodej skoro všechno. Prodávají se tu amulety, náhrdelníky, dokonce i zbraně jsem zde zahlídl. Pak se tu prodává samozřejmě i alkohol. Kde teda my uděláme stánek? Chtělo by to někde, kde to je přehledný, a každej žíznivej by ho viděl. navrhnu mým novým společníkům. Už si pomalu začínat zvykat v těchle úzkých uličkách. Je to docela rozdíl oproti naší ,,základně'' kde to byla samá široká chodba a kamenný koridor. Tady to je docela jiné. No pomalu začínám mít znovu choutky na rvačku s nějakým člověkem. Ale nesmim se příliš zdržet, mam svůj úkol. Poté se zeptám:Vy ste tady poprví, v tomhle městě? Když procházíme ulicemi, z tohoto přelidněna, párkrát do mě někdo vrazí. To neni ta zprávná záminka, chce to něco pořádnýho sakra řeknu si a pomalu se začínám usmívat. Po rozestavení stánku u něho jen tak postávám, poté se pomalu začínám i zapojovat do obchodu. A tak mi pomalu plyne čas, ale pomalu budu muset hledat tu hospodu, kde se máme sejít. Už vidim, jak tam přídu poslední, porvanej a už v náladě. No, i když mám svůj úkol, takže snad to pro teď budu muset vydržet a svýho trpasličího ducha potlačit

Vypravěč - 08. června 2010 20:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nějak ztichl, chlapec. Zasměje se neznámý. No tak co jste chtěl. Ani se neotočí na Kithakiho. Naila se usměje a políbí na čelo. Přesně tak. Když dovolíte, slečno, mého posledního zručného učně mi před nedávnem vzala jedna z vašich sester a dosud nevrátila. Dívka se naštvaně napřímí a podívá na mága s vyzývavým pohledem. Ten pokorně ustoupí o krok dozadu. Na zajištění bezpečnosti Nejvyšší i vás mi pár schopných lidí schází a on by se mi hodil. Jen pár vteřin se mladí muži uculují, než se dívka rozhodne. Dobrá, ale jen do večera a nevystoupí z paláce. Přistoupí k tobě strážný, na jaký pokyn nevíš. Hlídej ho. Dostane pokyn a od té doby jde vždy pár metrů za tebou. Mág se děkovně ukloní, načež sourozenci odkráčí z místnosti. Budeš zticha a uděláš co ti řeknu. Cizinče. Otočí se a pokyne ti, abys šel s ním do místnosti za závěsem. Tam je několik kamenných desek. Na jedné straně prázdné, na té druhé už jsou opatřené nějakým složitým symbolem připomínajícím slunce. Ten, podle toho, co cítíš, když se přiblížíš, slouží k uchování a přenesení nějaké energie, ale jaké, to nevíš. I když v takovém množství to nebude žádná prkotina. Viděl jsi tam u vás někdy něco podobného? Strká ti pod nos právě dodělanou destičku. Na stole nedaleko vidíš tři amulety se stejným symbolem.

Felix - 08. června 2010 20:07

Hospoda Kývnu An a ostatním, ale nepříjemného pocitu se stále nemůžu zbavit. Opatrně se nakloním k ostatním a potichu promluvím. "Na nápady jsou tu jiní, ale já... hmm... mám takový... divný pocit... myslím, že nás někdo sledoval... možná to byl jenom zloděj, a možná se mi to jen zdálo, ale asi byste to měli vědět." Pokud je An chytrá a uvědomí si, co jsem, a že jsem více jak dvacet let - celý svůj život - strávil více méně na útěku a neustále loven, tak na můj špatný pocit dá… ostatní ať si třeba myslí, že jsem cvok.

Narilla od Potoka - 08. června 2010 20:13
	Hospoda "Já měla taky takový pocit, ale myslela jsem že se mi to jen zdálo. Možná že to byl jenom zloděj." řeknu tiše ostatním. "Určiě je tu spousta zlodějů. " řeknu a krbel piva, který mi přinesou vypiji "na ex".

Felix - 08. června 2010 20:28

Hospoda Rychle mrknu na Narillu a upravím si svůj názor. Pokud to cítila i ona, pak jsem se nespletl a ten dav na mě neměl tak destruktivní vliv, jak jsem si myslel, i když jsem z takové spousty lidí byl stále nervózní a ve střehu. "Budeme si tu pronajímat pokoje?" Docela by mě to potěšilo - potřeboval jsem klid a prostor... takové šílenství vjemů na mě bylo najednou prostě moc. Otočil jsem se zpět k elfce a lehce se na ni pousmál. "Mohu tě požádat o prsten?" Zatím jsem neměl v úmyslu si ho nasazovat, ale nechtěl jsem tím Narillu otravovat později. Sám jsem si nic neobjednal - alkohol nepiju - tedy doteď jsem nepil - a žízeň jsem neměl.

Lisseth - 08. června 2010 20:47

Město - krčma Ti dva, kterým jsem se pověsila na paty, mě zavedli až do jednoho z hostinců ve městě. Chvíli počkám, než vstoupím dovnitř. Kývnutím hlavy pozdravím hospodského a zamířím na své obvyklé místo, kde se však povaluje nějaký ožrala. Tiše si pro sebe zabručím pár nadávek a usadím se ke stolu, co možná nejdále od toho ožraly. Než hostinský přinese to co obvykle prohlížím si zdejší hosty. Tak oni tu nejsou sami...a jeden zajímavější než druhý...vážně mě začínáte zajímat přátelé... Pohrávám si chvílemi s pohárem vína a poočku sleduji neznámou skupinku. Přes ten hluk tady ale není skoro nic slyšet, teď by se mi hodila elfí ouška. Dál jen sedím a popíjím, uvidíme, co se z toho nakonec vyvrbí.

Narilla od Potoka - 08. června 2010 20:50
	Hospoda Beze slov podám Felixovi prsten. "Takže, ty sis myslel to samý... Hmm... Tak to nás asi vážně někdo sledoval." zamyslím se nahlas. "Já bych asi vyrazila zítra, ne? Pokoje si tu tím pádem můžeme objednat... Dneska tu stejně asi bude nával." prohlásím a řeknu hostinské, ať odnese korbel piva. "Další už nechci, děkuji. Já vím že mnoho ylkoholu... no, prostě to odneste." řeknu rozpačitě.

Felix - 08. června 2010 20:59

Hospoda Pohrávám si s prstenem a tak napůl poslouchám Nar. V příští chvíli se ale zarazím. Ten pocit je zpět. "Je tady." Sotva to vydechnu a bleskově si navléknu prsten na ruku. Tak si přeci jenom objednáme něco k pití. Otočím se za hostinským, ale dost pomalu na to, abych si mohl pečlivě prohlédnout většinu hostů, ale nikdo mě moc nezaujme. Tedy až na jednoho ožralu, ale u toho mám dojem, že tu byl už když jsme přišli a sotva by nás mohl nenápadně sledovat. "Hej, hostinský, neodnášej to, já si dám." Při tom, jak se otáčím zpět, snažím se určit míru nebezpečnosti jednotlivých hostů, ale nikdo mi nepřijde nijak zvlášť vybaven na naši likvidaci. Bezděčně pokrčím rameny a obrátím se zpět na ostatní. "Netuším kdo... a možná jsem už jen unavený z těch všech lidí..." Pak se bezradně podívám na korbel, který přede mě hostinský trochu naštvaně postavil, mumlaje cosi o tom, že jsem si to mohl taky rozmyslet dřív, a nepatrně usrknu. No nic extra to teda není - a asi mi to na nějakou dobu vyřadilo chuťové buňky.

Belias - 08. června 2010 21:14

soukromá zpráva od Belias pro V místnosti Vejdeme do jakési místnosti s deskami.. cítím nějakou energii.. Co to sakra..? přemýsšlím nad smyslem desek když na mě promluví ten mág.. dostanu destičku pod nos tak vidím divné znaky na destičce.. Určitě musí mít něco společného s krásným počásím, stálým světlem a podobnými kouzly.. Tam odkud pocházím nic takového neznáme a nebo jsem neměl tu čest se s tím potkat.. Co je to?? nějaký zdroj energie?? Odpovím na otázku a zeptám se ho na otázku..

Vypravěč - 09. června 2010 10:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mág na tebe nevěřícně kouká i poté, co do místnosti vejdou dva mladí muži, podle oblečení novici. Základní kameny opraveny, pa..ne.... Začne jeden a zarazí se při pohledu na vás dva. Druhý je zřejmě otrlejší. Chcete si to zkontrolovat? Dopoví za svého společníka. A... Ano. Půjdeme se projít, cizinče. Odloží kámen na stůl, otočí se a odchází. Pár metrů je potichu, pak v hlavě ucítíš tlak jeho mysli, když se začneš bránit, uslyšíš slova. Nechci vám ublížit. Tady vždycky někdo poslouchá... Na chvíli se otočí, jakoby kontroloval, jestli tam jsi. Ty desky znají i děti ve vsích a viděl je každý. Mě zajímá, odkud jste a co tady chcete. Procházíte chodbami na nějaký úzký ochoz vedoucí kolem obvodu palácových zdí. Stále silněji zde cítíš to, pro co jste sem přišli, ale od toho místa tě stále dělí ještě několik stěn.

Vypravěč - 09. června 2010 10:21

V hostinci Nevím, neznám město tak, abych věděla, jak se tam dostat, ale prý tady jsou rozlehlá sklepení. Povzdechne si. Teď by se hodil někdo, kdo to tady zná. Co ten kluk venku? Přikývne na poznámku, že vás asi někdo sledoval. Město je jich plné a nic proti nim nepomáhá. Ani hněv královny a přísné tresty. Znovu přikývne. Pokoj by se hodil. Stačí jeden, větší, na jednu noc. An mrkne na Felixe a otočí se na ožralu. Enthile, stačí. Přiveď hosta. Opilec najednou sedí vedle dívky a podle jejího pohledu má ve své těsné blízkosti něco hodně ostrého. Neochotně se vydá k vám. Mohla by to být ona? Zeptá se An, když sem míří.

Vypravěč - 09. června 2010 10:21

soukromá zpráva od Vypravěč pro Místnost pod kašnou. Jediná kašna, která by tady stála za zmínku je v paláci, tam že se chtěji dostat? a proč, vždyť každý, kdo se do paláce dostal už nikdy nevyšel nepoznamenán. Bavili se o královně, že by se chtěli zbavit jí? To by mohlo zajímat více lidí a hodně z těch, co znáš, by jim snad i ráda pomohla, vždyť ve městě nežije nikdo, kdo by kvůli ní a jejím dětem nepřišel o někoho, na kom mu záleží a pak tu také ty mizející děti (každé dítě, které zůstane večer samo venku se už nenajde). Vypadá to, že o tobě ví nebo že se o tobě v nejbližší době dozví, ale jak je to možné, vždyť jsi dávala stejně velký pozor, jako jindy a je tady ještě větší množství lidí než obvykle... Když se na tebe znenadání otočí ta postava v kápi, ucítíš na sobě přesně mířící špičku nože onoho opilce. Ten se na tebe kření od ucha k uchu. Tak jdeme. A jestli řekneš, že mě někdo sledoval, jak tě sledu, že je sleduješ, tak mě opravdu rozesměješ. Kývne směrem ke stolu, kde sedí ona skupinka. U dveří vidíš chlapce, který je sem přivedl, jak se na tebe dívá s otázkou. V těchto chvílích to může znamenat jen jednu - "mám někoho přivést?".

Vypravěč - 09. června 2010 10:35

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ingbar - tržiště Severní království? Vybuchne smíchy Trga a pak se přidají další. Hej chlape, spadls z višně? Tady nic jako severní království není. To bylo dobrý. Plácne tě Zigwan mohutně po zádech. Ale ten na kozlíku, Ondag, se na tebe dívá už trochu podezřívavě. Nebůj, máme zamluvenej flek. Mrkne na tebe jedno z dvojčat a ostatní si začnou prozpěvovat nějakou písničku. Postupně se za váma přidává víc a víc lidí, tihle trpaslíci budou asi známí, když je hodně z místních zdraví už z dálky. Stánek rozbijete na největším volném místě jinak přeplněného tržiště a okamžitě se k vám nahrnou nejrůznější obyvatelé města a pivo teče proudem. Taky jedno nebo tři ochutnáš. Je jedno z nejlepších, jaký jsi kdy měl. Todlenc není nic pro mě, dělat slouhu, pfuj. Ušklíbne se Rezis a opře se o stěnu. Tak tak, Prej sou pod městem nějaký potvory a čím blíž k jejich sídlu, tím větší. Zazubí se Zigwan. Deš taky? Hoši to zvládnou. Otočí se na tebe s vyzývavým pohledem a pohladí sekeru.

Felix - 09. června 2010 10:35

Hostinec Pokrčím rameny. "Průvodce bych asi měl... tedy pokud se mu rozhodnete věřit..." Pak mi došlo, co říkala o tom pokoji... jeden pokoj?... takhle já nespím... chtějí mě zabít a ani ještě nevědí, co jsem... "S tím pokojem... já... hmm... radši bych měl svůj... třeba úplně malinkatej..." Pak ale An kývne, aby kohosi přivedli a tak si zkoumavě prohlížím dívku, která sem míří, a nenápadně zavětřím... ten pach. Mám pocit, že mi tam venku už zavadil o nos, ale v téhle podobě - kdo ví. Rozhodně z ní však nejsem nejklidnější a tak zlehka přikývnu. "Á-ano, je to možné... i když takhle, těžko říct..." Když už ji k nám Enthil vede, pořádně si ji prohlížím...

Vypravěč - 09. června 2010 10:59
	Dobrá, jestli počítáš s tím, že tam strávíš noc, tak proč ne. Přikývne na Felixovu adresu a posune se o kousek dál na lavici tak, aby si nově příchozí mohla sednout.

Belias - 09. června 2010 11:50

soukromá zpráva od Belias pro V paláci Pane, už myslím že jsem to řikal, že jsem sem přijel za Mistrem.. Nevím co zde znají děti které jsou vychovány v rodinách ale ti to vyrůstaly v lese sami jako lovné a odsouzené zvěrstvo nemají možnost se dostat k těmto věcem.. a po pravdě nikdy nebylo mým cílem něco vyzvídat na lidech ale hlavně přežít.. Víte tam venku je to jiné než tady uvnitř.. Nevím zda jsem použil drzá slova nebo ne.. Prostě jsem mu řekl co mi přišlo nejvhodnější.. Mrknu na něj jestli mě vůbec poslouchá.. Ujistím se jestli ne mě hledí nebo ne a porozhlížím se po místnosti kde cítím největší energii z toho kamene který hledám.. Slyšívám ale občas jen nějaké báchorky o jakých si kamenech.. Lidé si vyprávějí mýty zářícím kameni který svou mocí dokáže posloužit člověku snad ve všem.. Jsou to jen báchorky starých babek.. Asi tím jsou myšleny právě tyhle kameny.. Kouknu jestli zmínka o kouzelném kamenu něco vyvolá, nějakou reakci a nevšímavě jakobych netušil o co jde jdu dál.. Zapamatuji si nějakou známku na dveřích nebo něco výrazného v chodbě jak bych si toto místo zapamatoval..

Vypravěč - 09. června 2010 12:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Na žádné chodbě není nic, co by se lišilo od kterékoli jiné. Stěny jsou tenké a jen na nejnutnějších místech, průhledy kryjí poloprůhledné závěsy, co je za nimi však nevidíš tak dobře, abys určil, co tam je. Kithaki se na tebe naštvaně otočí. Zas až tak nutně vás nepotřebuju, je to jasné? Jen jsem nechtěl, aby někdo tak nezvyklý hned skončil v jejich spárech. Vím jaké to je venku, ale v lese alespoň zvěř neloví jen rpo zábavu jako tady tihle. Narovná se a pro uvolnění nadechne. Tak jinak. Upře na tebe zpytavý pohled. Nemůžete se za někoho vydávat, obdivovat jeho práci a přitom nevědět nic o tom, co dělá. To je čiré bláznovství. Jsem do jisté míry trpělivý, zkuste to znovu. Ano? Takže po tom jdete? Ledovým hlasem se na tebe znovu otočí. A od koho jste to slyšel? O tom je pod trestem smrti zakázáno mluvit i v královské rodině. Který lehkomyslník kterého řádu se zmínil? Hm? Tamty destičky to nejsou, to zas střílítě do prázdna.

Belias - 09. června 2010 13:10

soukromá zpráva od Belias pro V paláci Když vidím že docházi Kithakimu trpělivost přejdu teda na jinou taktiku.. Vidím že jste jiný než oni.. přijdu blíž k němu a pomalu se opět rozejdeme.. Chcete slyšet proč jsem tu?? Nu dobrá.. Tam venku žije velmi mnoho lidí.. Lidí kteří už mají dost tohohle všeho.. Už je nebaví být krysy se kterými si hraje blánivec který se dostal ke zlomku moci a teď ji využívá k hrůzovládě.. Jsem tu abych tomu učinil přítrž.. Jsem ochoten pro ty lidi položit život.. Proč oni hladový a vy si tu jíte jak bozi, proč dole prší a zde je pořád krásně.. říkáte že víte jaké je to venku.. Ale nevidíte skr brýle které vám nasadila.. Vy nevíte nic o těch lidech tady.. Víte jenom to co chcete vidět.. Ano.. co chcete ještě slyšet? všechno vám klidně řeknu protože vy to možná nevíte ale máte pár minut života.. Myslíte si jak hrajou přátelskou hru.. Ale nyní vám v krvi putuje jed.. Jak vám chutnal ranní nápoj? hmm?? už je to přes nějaká doba že?? takže vám teď povím tohle.. Buď se přidáte ke mně a já vám dám protijed.. nebo mě zabijte ale myslím že si vás vezmu sebou.. Nemusíte nic zkoušet.. Nikdo vám nepomůže.. jen já mám protilék.. Na čí stranu se postavíte?? Už tu chodím několik dní.. myslíte že jsem obyčejný tulák.. asi mě trošku podceňujete. Máte asi tak 30-50 minut.. Tak co??

Vypravěč - 09. června 2010 17:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Mág se zastaví a ty můžeš vidět, jak mu to v hlavě šrotuje. Pak se ale usměje a otočí na tebe. Dostal jste mě. Začne, ale ihned zase pokračuje. Málem. Některého z mých lidí byste zmátl určtitě a mohl byste je pak zlákat k čemukoli. Ale oni neví, že dostat se sem bez vědomí kohokoli je téměř nemožné, natož se tudy procházet. Všiml jste si těch stráží, sluhů, posluhovačů a já nevím koho ještě? Procházíte zrovna dveřmi, je to první odbočka od začátku vaší cesty palácem. Tam stojí stráž, jeden dobře oblečený muž s netečným výrazem. Kithaki mu zamává holí před obličejem a strážný se ani nehne. Nedají se uplatit, ukecat ani jinak přesvědčit a poznají, když tady potkají někoho, kdo tady nemá co dělat. Byli připraveni o svobodnou mysl, která tam někde je. Neptejte se mě, jak to udělali a jak to funguje, to nevím. Znovu se na tebe otočí. A teď mi řekněte, jak byste mi nalil ten jed do pití? Nijak, že? Projdete dalšími dveřmi do místnosti, která je jen několik metrů od kamene, ale několik metrů vzduchem a další dolů, pod zem. Ona je něco, co jen přebývá v lidském těle a naším jediným štěstím je, že ti její potomci jsou neplodní a dožívají se průměrného věku. A teď, jak se jí chcete zbavit? No nedívejte se tak, má až moc nepřátel. V místnosti, do které jste vešli, je jako jinde množství oken a závěsů, ale uprostřed je plochý kámen s o dost větším a složitějším ornamentem, než byla na těch malých. Od kamene se rozbíhá množství linek, které jdou podlahou a končí ve zdi. Měl jste pravdu. Slouží to k přenosu energie, ale uchovávají ji jen tyhle velké kameny, ty malé ji jen znásobují a nevydrží moc dlouho. Královna nesnese tmu, říká, že je bytost stvořená světlem a že ve tmě nemůže být dlouho. Viděl jste oči jejích dětí, tak ona má úplně stejné. Podívá se na tebe s nepatrným úsměvem. Stačí nepatrná odchylka a světelná ochrana je pryč.... Ještě štěstí, že jsem odborník, co? Soustředěně si prohlíží ornament, zatímco se opírá rukou o kámen. Myslíte to, co jste řekl, vážně? Jen mi řekněte: když nic nevíte o základech naší magie, jaktože jste zjevně schopný ji používat?

Lisseth - 09. června 2010 19:23

Hostinec Zaujatě naslouchám útržkům rozhovoru, které se mi sem tam podaří zachytit. Moc jim nerozumím, ale i ty útržky stojí za to a čím dál tím víc mě začíná zajímat, co jsou zač a o co jim skutečně jde. Když se na mě otočí ten s kápí a vzápětí ucítím špičku nože pod žebry, na okamžik strnu. Ten opilec najednou projvuje nějak moc života. Tiše zuřím, jak jsem se mohla nechat takhle hloupě nachytat. Probodávám toho chlápka s přitroublým úsměvem očima a kdybych mohla metat blesky nezbylo by z něj víc, než jen malá doutnající hromádka popela. Nenechám se dvakrát pobízet a pomalu vstanu od stolu, jen si ještě neodpustím věnovat mu taky jeden sladký zářivý úsměv či spíš škleb. Ke stolu té společnosti však zamířím už zase s kamenou tváří, jen tiše skřípu zubama. Seš neskutečně pitomá...nalítlas jim jako...ale jak mohli vědět...do háje vždyť si dávala dost velký pozor...a přece jako by na tebe čekali... Na chlapce jen zavrtím hlavou. Tohle zvládnu sama, snad. Doufám aspoň, že ho napadne tu zůstat, kdybych si to třeba rozmyslela. Neochotně se usadím na uvolněné místo a jedniné co pronesu je něco jako pozdrav. "Panstvo..." a přelétnu pohledem osazenstvo stolu. Chci vědět s čim přijdou oni a nehodlám si hrát. K vašemu stolu si přisedl někdo takovýto: A co vidím ráno v zrcadle? Celkem pěknou tvářičku, ze které na mě vykukují dvě šibalská, zelená kočičí očka. Snědou pleť. Blond vlasy, svázané do nedbalého uzlu, pod kterými se dají šikovně zakrýt trochu zašpičatělá ouška prozrazující můj původ. Bílou halenu se šněrováním u krku, s širokými rukávy. Tmavé kožené kalhoty, pásek s nápadně zdobenou snad stříbrnou přezkou zdobenou propletenými těly dvou hadů se smaragdově zelenýma očima. Na opasku je zavěšen malý kožený váček. Na nohou mám obuty vysoké kožené jezdecké boty. A samozřejmě dlouhý tmavý plášť s kapucí sepnutý jednoduchou kovovou sponou.

Ingbar Satanwulf - 09. června 2010 19:32

soukromá zpráva od Ingbar Satanwulf pro Tržiště Ho hoooo, to by bylo aby ste si tam šli pozabíjet nějaký potvůrky a já tady jen tak prodával. Moje sekere už dlouho nebyla v práci řeknu a hlasitě se zasměji. Všimnu si, že se na mě Ondag podezřívavě dívá. No asi si budu muset na něj dávat pozor. Podávám dál korbely Zigwanovy a jeho společníkům. No, tak děkuji za pochvalu žertu řeknu a poté se usměji. Takže vy tu asi nejste jenom jako prodavači piva jo? Ste asi něco jako žoldáci mám pravdu? zeptám se trochu všetečně Zigwana a ostatních trpaslíků. Zigwan je asi vůdce party. Začínám si pomalu rekapituloavat všechny trpaslíky. Zigwan, asi vůdce, Trga, asi takový srandista s dvojčaty. Ostatní se zatím moc neprojevovali. Asi mě konečně čeká nějaký vzrušení v kanálech, no sice to neni boj podle mýho gusta, ale co se dá dělat. Možná i za tuhle ,,rozcvičku'' před naším úkolem budu vděčný. Na trhu to docela ubíhá. Lidi tu asi uměj slavit. Na kolik si asi tak za jeden trh přídete? pronesu asi otázku, ale poté si asi uvědomím, že asi už to s těmi otázkama přeháním. Snad si dám příště už trochu pozor na jazyk začínám si uvědomovat. No nic, jestli pudu do toho kanálu, tak tam snad trošku s nima utužim kolektiv, v tomhle městě se s nima určitě nevidim naposled.

Felix - 09. června 2010 19:38

Hostinec Ne moc nadšeně kývnu na pozdrav nově příchozí. Tak tohle mi ještě scházelo... Trochu nervózně si otočím prstem na prstě a když si sedne, ještě se šoupnu kousek dál od ní. I bez kovu nápadně připomínajícímu stříbro ve své blízkosti, jsem dost nervózní, takže nepotřebuju další komplikace. Zběžně zapřemýšlím, co mám po kapsách, ale s lítostí si uvědomím, že všechny aromatické esence, které se většinou používají proti nám, jsem někde ztratil. Sice by mi to tak na hoďku až dvě, podle druhu, zničilo čich, ale alespoň bych si na chvíli odpočinul. Prozatím jsem se tedy spokojil s tím, že jsem si opřel hlavu do dlaní tak, abych si dlaněmi zakryl nos a ústa. O něco lepší to bylo, ale o moc ne. Obrátil jsem tedy pozornost k An a slabě kývnul k návštěvě. "Co s ní?"

Narilla od Potoka - 09. června 2010 21:05

Hospoda Na nového příchozího jen přikývnu na pozdrav, nemám z toho dobrý pocit. Pak se Felix začne chovat trochu divně, zaboří si hlavu do dlaní. "Asi tu cítí něco, co nechce..." řeknu si a pokývnu hlavou. A navíc má ta "někdo" u sebe asi stříbro, což taky není dobré. "Kdo je to?" zeptám se An když k nám ta dáma dojde. Ale to už se sihl zeptat Felix. Nejraději bych mu nějak pomohla, nevím ale jak. "Chudák Felix." pomyslím si když se na něho znovu podívám. Nakloním se k němu tak blízko že se naše nosy téměř dotknou. "To bude dobré! Hlavně to vydrž!" zašeptám.

Felix - 09. června 2010 21:13

Hospoda Mrknu na Nar a pousměju se, ale pak si uvědomím, že to nemohla vidět. Nakloním se až těsně k ní a úplně potichu šeptám, spoléhám na její elfský sluch. "Snad jo... to jen, je toho na mě trochu moc... nemáš něco... hmm... mentol, nebo něco podobného?" Pak mě napadne ještě maličkost... vždyť to tu musí být plné zlodějů, ale jak se zeptat, aby to nevyznělo nevhodně... no prostě se zeptám a když tak budu žehlit. "Nechceš na noc hlídání?"

Narilla od Potoka - 09. června 2010 21:17
	Hospoda "Mentol? Možná mám něco po kapsách!" řeknu si a prohrábnu si kapsy. Vytáhnu váček s bylinkami. Po chvilce šmátrání vytáhnu lístek máty. "Tak to je to jediný co mám." pošeptám mu. "Hlídání? To jako před zloději? Něměl bys hlídat nejvíc sebe?!" pousměji se. "Ale jo, klidně." zašeptám.

Belias - 09. června 2010 21:19

soukromá zpráva od Belias pro V paláci Aha takže koukám že nejste takovým služebníkem jakého by asi uvítala.. Koukám že tento dům je plný více informací než bych čekal.. A proč vlastně sloužíte jí? já jestli třeba nemluvím s ní.. Mohla by vás ovládat a mě vedete někam kam chce ona.. Třeba tím že jsem zvláštní.. Stále jdu za ním a poslouchám každé slovo jenž mi nabídne jako nápovědu pro zdolání zámku.. Takže kameny musí být správně nastaveny jinak se vše zhasne a pohltí to tu tma.. to je velmi cenná informace.. Moji přátelé jsou někde ve městě.. budou se sem chtít určitě dostat večer nebo v noci.. to bude nejmíň stráží.. musím jim nějak udělat prostor aby prošly když už se nedostanu ke kamenu.. Jak se jí chci zbavit? To je jednoduché.. myslím že i vy to víte.. S tím pitím máte pravdu.. Nemohl jsem dát jed do vaše pití.. V tu dobu jsem byl v jiné místnosti na zámku.. jak vám řikám chodím tu už několik dní.. Používám neviditelný lektvar a omamující kouzla.. Hledám něco a vy víte co.. Musíte mi to ukázat kde to je.. Vidím vám na očích že můžete změnit tuhle říši.. můžete nastolit pořádek a ujmout se vlády.. Vy jste ten pravý.. Dokážete to já vám pomohu.. není to těžké.. Jsme oba mocní.. Co vy na to?? no tak? Má slova asi těžko pomohou proti jemu.. Skusím vycítit energii v jeho těle jestli nejsou dva druhy.. Kdyby byly znamelo by to že ho ovládá.. kdyby ne můžu ho prř nejhorším zneškodnit.. Tak kde to je? zastavím se u kamene a počkám na odpověď..

Felix - 09. června 2010 21:21

Nar je poklad Vezmu si od ní lísteček máty a nepozorovaně ho rozdrtím mezi prsty a pak se zhluboka nadechnu. V tuhle chvíli bych bral něco agresivnějšího, ale tohle by mohlo na chvilku zabrat. "Děkuji ti, jsi poklad." Pak nevině pokrčím rameny. "Třeba před zloději... místo nezabírám a ještě všechny děsím..." Cítím se o dost líp, když místo toho maglajzu čichám bylinky a tak se mi na ni podaří i usmát.

Vypravěč - 10. června 2010 16:40
	V hospodě Přesouvání od jednoho stolu ke druhému upoutá pozornost hostinského, který na vás teď hledí obezřetně. To záleží na tom, co slyšela a co s tím hodlá udělat. Pokrčí rameny An, na otázku, co s ní bude dál a podívá se na Lisseth. Do setmění zbývá tak pět hodin, ale už teď se začíná ochlazovat, na což nejsou zdejší obyvatelé příliš zvyklí.

Vypravěč - 10. června 2010 17:07

soukromá zpráva od Vypravěč pro Na tržišti Oba trpaslíci na tebe vycení zuby v širokém úsměvu. Zigwan se rozesměje na tvoji poznámku o žoldácích. ty už si viděl někoho z nás, kdo by nechal sekyru zahálet? Co tady. Do elfa si praštit nesmíš a základy sou tady prej plný čehosi. Tak co? dem? Rozejdete se směrem k nejbližší uličce, ani vám dlouho netrvá najít dostatečně valký vstup do podzemí města. Během cesty ti odpoví na otázku. Stejně jako inde, jen tady jim nevaděj vyšší ceny. Hahaha, měšťanům zazobaným. Otočí se na tebe s úsměvem Zigwan. Co ceš se přidat? Pár metrů v kanálech je celkem ještě sucho, sem tam nějaký ten bordel z ulic, jinak smrad rozkladu a stojící vody. Světlo poskytuje jen vlez, kterým jste přišli a jinak je zde tma a někde v dálce kape voda. Kanál se tady sužuje až do třímetrové hloubky a možná místy ještě klesá. Když se dostanete za rozpadlou suť, která kdysi snad bývala zdí, hupnete rovnou do vody a bahna a zaboříte se těsně nad kotníky. O tichém plížení se tady rozhodně nedá mluvit. Kapání velkých kapek je teď o něco blíž. Nějaká malá havěť se pohybuje ve stínech, ale občas zaslechnete i vzdálený dusot něčeho většího. Rezis odněkud vytáhne pochodeň a za chvíli se po nevelkém prostoru roztančí stíny. Nejvetší sou prej pod palácem. Natěšeně potěžká sekeru Zigwan a pak dodá - Bratránek řikal. Rozejdete se směrem k paláci. Zorientovat se tady není kupodivu těžké, vypadá to tu jako město postavené na mnohem starším městu a kdo ví, co je ještě pod vámi - na dvou třech místech se propadlo bahno i dolů do tmy. Netrvá dlouho a něco se kolem vás začne pohybovat, něco většího než přerostlá krysa. I když jste tu tři, stejně vždy zahlédnete jen roztřesenou siluetu čehosi plížící se nebo probíhající ulicemi mrtvého města.

Vypravěč - 10. června 2010 18:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Zajímavá myšlenka. Usměje se přes rameno. Myslíte, že bych vám to teď řekl? Že by to kdokoli řekl? Povzdechne si. Je náš vládce, copak vy nemusíte přijímat rozkazy? Vím, kde to je, ale tam se nedostanete. Ne odtud, ne sám, ne teď a, ... asi nikdy. Vyzve tě, abys šel za ním do místnosti vedle. Ta vede na nádvoří, okna má do středu paláce. Jsou tam květiny, poletují tam obrovští a pestrobarevní motýli, hrají si tam dvě děti, tedy spíš mučí s dětskou vynalézavostí velkého psa. A uprostřed všeho je kašna. Velká, bílá, s průhledným dnem a voda v ní odráží tisíce odlesků něčeho, co je někde pod ní vystaveno na odiv a přece bezpečně ukryto. tam to je, to cítíš. Jen jsi daleko, díváš se na to ze třetího patra a ono to je ještě pod zemí. Kithaki ukáže přímo na kašnu. Tam to je. Nikdo neví, jak se tam dostat. Vlastně ví, ale ti to neřeknou. Raději by zemřeli. Otočí se a odejde zpět do místnosti. Stráž, co tě má doprovázet je stále někde kolem, v uctivé vzdálenosti. Mág si chvíli zamračeně prohlíží kámen, pak nad ním mávne rukou a ty cítíš, jak se něco přesunulo. Tohle zapomněli, hlupáci. Zamumlá si pod fousy. Tak, to bychom měli. Ještě další tři. Pojďte. Usměje se a vede tě dál rovnými, prosluněnými chodbami. Nechci moc, chci klid. A také aby mi časem zůstal alespoň jeden schopný učeň. Víte, nesnáší mágy, ale potřebuje nás. Co až budete mít ten kámen, co pak? Necháte si ho nebo ho dáte někomu, kdo ho využije jinak? A co až tu nebude ona? Pak se vypaříte, stejně, jako ste se tu objevil? Jak se vlastně jmenujete? Promluví opět po pár metrech cesty.

Belias - 10. června 2010 18:39

soukromá zpráva od Belias pro V paláci Cítím energii z kamene jak se k ní přibližujeme.. Cítím to neuvěřitelné množství.. Když mi sám Kithaka ukáže kde to vlastně je, sem přesvědčen začít budovat plány a taktiky.. Zarazí mě však když uvidím vzdálenost mezi dnem a povrchem.. Jak může být něco tak malého tak hluboko.. A že to nezvládnu sám? hmm asi pro to nás An potřebovala abychom jí s tim pomohli.. Začíná to vše zýapadat hezky do sebe.. ale jeninné co zbývá je jak se k nim dostat.. Nesmím zapomenou na ty přívěsky co byly u kamenů jenž sme mýjely na začátku.. uvažuji na celou situací.. když se začne opět ptát.. Jméno?? otážu se nevědomky vyrušen z vlastních myšlenek.. Ahh promiňte.. Jmenuji se Belias syn Beliara II vrchního hradního mága.. dodám hrdě.. Jsme jistý spolek, nejsem členem zas tak dlouho ale úplně mi změnil život.. Nemůžu vám říct kde sídlíme nebo co jsme zač, jsem zapečeťen mlčenlivostí.. Jedinné co vám můžu říct že byste nás nenašel.. Já asi vám nemám moc co nabídnout.. Já jsem učeň, u nás nemáme mistra mága.. jsem samouk s talentem.. To je asi vše.. naším cílem je to, co je tam dole.. a já se odtud nemůžu vrátit dokud to nezískám, Pomůžete mi? Zdejší svět si poradí.. Lidé budou žít jako žili předtím.. néli lépe.. pomocí kamenu obnovíme pole, dobytek a město.. Není to těžké, Když nejvyšší dokáže takto udržovat zámek pod světlem. Smým se zeptat? Ty přívěsky co jsme potkali u destiček, k čemu byly??

Lisseth - 10. června 2010 21:13

Hostinec O mě beze mě? Tak to tedy ne přátelé... "Tak jo, ta ona má také jméno, Lisseth. Řekněme, že slyšela něco o místě kam se snad chcete dostat a to, že by se vám hodil nějaký průvodce, třeba bych o nějakém věděla." rozhlédnu se po skupince. "Že bych běžela někam za strážema a svěřovala se jim to nemám zrovna zapotřebí. Ale pokud budete příště chtít, aby si vás nikdo nevšiml, budete se asi muset trochu víc snažit." usměju se. "Nevím o co vám tak docela jde a neříkám, že mě to zas až tak nezajímá, jinak bych si vás ani tak nevšímala. Pokud ale potřebujete někoho, kdo se vyzná ve městě a něco z toho kápne jsem vám plně k službám." Troufáš si, ale proč chodit kolem horké kaše, kdo neriskuje nic nezíská...uvidíme co bude dál.... znovu se rozhlédnu po skupince a čekám co oni na to.

Felix - 10. června 2010 21:41

Hostinec Když nově přisednuvší promluví, přesunu část pozornosti k ní. Docela by mě zajímalo, co je vlastně zač... a jestli skutečně sledovala nás... "Co jsi vlastně zač? Zloděj? A sledovala jsi mne, že?" Nechci riskovat, že by nás sledoval ještě někdo další, ale zbytek vyptávání a rozhodování nechám klidně na An. Když někdo další otevře dveře hostince, trochu se oklepu, jak sem zavane studený vzduch zvenku... už tak být v klidu v pokoji... ještěže měla Nar tu mátu, jinak bych se tu už asi zbláznil, ale takhle to bylo snesitelné.

Lisseth - 11. června 2010 17:53

Hostinec Při otázce, co jsem vlastně zač se jen trochu pousměju. "No dalo by se říci, že něco na ten způsob." odpovídám trochu vyhýbavě a přece je z toho snad každému jasné, s kým mají tu čest. "Sledovala jsem tebe a tady tu slečinku." pokračuji a kývnu směrem k elfce. "Nějak jsem si nemohla pomoct, zvláštní zajímaví cizinci vždy přitahují pozornost." Pohledem pak zabloudím ke dveřím, zda tam ten malej klučina ještě je nebo už dávno zmizel, ale hned si zase prohlížím skupinku, aby to snad nevypadalo, že na někoho čekám, nebo že máme něco společného. Přeci jen nemusí hned vědět všechno...pořád ještě ani nevíš, co jsou zač a o co jim ve skutečnosti jde...

Ingbar Satanwulf - 11. června 2010 19:54

soukromá zpráva od Ingbar Satanwulf pro Stoky Na tržišti jsme se rozhodli, že půjdeme stoky vyčistit. Haha, no to sem fakt neviděl, že by někdo z našeho národa sekeru nechal zahálet pronesu a hlasitě se zasměji. Procházíme ulicemi k nejbližšímu průchodu do stoky. No, už sem cítil i horší puchy. Procházíme dál. Sucho se mění na polovlhko, až se brodíme různými splašky a ostatními hnusy. Na nějakej tichej útok tady asi neni pomyšlení, asi to bude boj tváří tvář. pomyslím si a začnu promýšlet kombinaci útoků, krytí se a výpadů. Vytáhnu své obě sekery. Přece jenom, nevím co mě zde čeká. Slyšíme nějaké zvuky. Vypadá to na krysy, s nima si snad nebudu mít nějaké potyčky. Už tu je docela tma, naštěstí Rezis vyndá pochodeň a hned je tu lépe vidět. Tak říkáš, že sou největší pod palácem jo? zeptám se tiše Zigwana a zazubím se na něj. Tak se asi pudem podívat pod palác. Pokračujeme v cestě. Tak trpaslíci sou skvělí stavitelé, ale tohle je i na lidi dobrý pomyslím si a pomalu si všímat této zajímavé architektury města pod městem, které si žije svým vlastním životě. Asi tohle neni jediný patro, co je pod městem, opravdu zajímavé. Postupujeme dál, mám vytasené sekery, a už jsem připravený na nenadálý útok, například zezadu. Už začíná jít do tuhého, vidíme siluetu blížící ho se stvoření. Asi už si nás všiml. Postavte se do kruhu, zády k sobě. Ještě nevíme co nás tady čeká. Pro jistotu. Trošku velitelsky zavelím. Čekám útok s připraveným uvítáním pro nepřítele.

Felix - 11. června 2010 21:48

Hostinec Poslechnu si, co neznámá říká a sám pro sebe si přikývnu. No, alespoň se tedy nemusím bát, že je tu ještě někdo další, kdo nás nepozorovaně sleduje… tedy pokud se za námi po ulici nenápadně netáhl celý dav, ale toho bych si však všiml. Otočím se zpět k An, ale u té se pohledem moc dlouho nezdržím – můj názor na zlodějku by slyšet určitě nechtěla – a zastavím se až u Narilly. Opřu si tvář o ruku tak, abych měl rozdrcenou mátu co nejblíž nosu, ale přitom nevypadl moc nápadně, a s lehkým úsměvem si ji prohlížím. Sice mi myslí tak líně proletí myšlenka, že se mi zdálo, že se dívka už párkrát podívala ke vchodu, jako by tam někoho čekala, ale nechám ji plavat. Pokud něco, tak to budu řešit až to přijde a pokud nic, tak má An stejnou šanci, že si toho všimne, jako já a já mám moc pěkný výhled…

Vypravěč - 13. června 2010 12:06
	Hostinec Děkuji, potřebujeme se dostat do zámku. Pokud možno nenápadně a oficiální cestou to nepůjde. Znáš cestu? Nakloní se An k Lisseth a usměje se. Je tam cesta, že? Dostaneš zaplaceno, o to nemusíš mít strach.

Vypravěč - 13. června 2010 12:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro V základech Jdete dál a dál tmou, teď jste se dostali na podobné místo, jakým byla hlavní třída vedoucí rovně k paláci. Jen ta, po které jdete vy je podstatně užší, ale i tak dost široká. Mech nebo něco jiného, co tady roste, vydává namodralou záři a osvětluje v nepravidelných tvarech a rozestupech stěny. Pochodeň ale i tak vydává více světla. To, co se plíží kolem vás stále neútočí, ale vydává bublavé zvuky, na které zřejmě reaguje další podobné stvoření držící se z dohledu, ale neustále se potulujících kolem. Oba tví společníci se rozestoupí tak, jak jsi radil a pomalu se posunuje dál, než nejdříve jedna a pak druhá, třetí a po nich další postavy vystoupí ze stínů. Hohó, to mi je potvora, tak poď. Ozve se Zigwan a protočí sekeru v ruce, nachystán na případný útok. Stejně tak Rezis. Potvory, které se k vám blíží snad možná někdy byli lidmi, ale teď jejich příliš dlouhé končetiny bez prstů a kloubů, ocas místo nohou a shrbená záda člověka příliš nepřipomíná. Jen hlava a doširoka otevřené oči jsou dosud lidské, i když netečný výraz loutek tomu moc nenasvědčuje. Co to sakra je?! Ozve se Rezis, když se ta první, nejodvážnější pomocí ocasu posunuje k vám. Pak zaútočí a spolu s tím i další potvory, kterých je tak deset. Pohybují se rychle, trhaně a útočí bez rozmýšlení a beze strachu o svůj život. Šlahounama, které kdysi bývaly rukama, se vás snaží škrtit, strhnout na zem nebo odhodit. Z úst se jim line smrad a černýma špičatýma zubama se vás snaží kousnout. Seká se do nich celkem snadno, jak zjistíš po chvíli boje, ale problémem je, že vždy ta část, kterou odseknete bolestí svíjející se potvoře opět naroste. Sice ne tak silná a dlouhá, ale naroste a ona potvora se na vás zase vrhne se stejnou silou jako předtím. Hodně potvor je už o dobrý metr nižší, jak jim ocas, do kterého se často strefujete, dorůstá čím dál míň. Oba trpaslíci vedle tebe řvou nadšením z boje a dosud si ho užívají, máchajíc sekerama v přesných a rychlých pohybech.

Vypravěč - 13. června 2010 13:27

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tyhle informace jsou jenom tvoje, nalož s nimi, jak uznáš za vhodné, klidně je i zkopíruj Chlapec se občas podívá do dveří, ale jinak sedí poblíž, jakoby tam nebyl. Znáš cestu, každý z vás ji zná, ale nikdo se neodvažuje ji použít nejen proto, že vede pod základy dnešního města. Ti, co se dostali pod zem mluví o základech jiného města pod ním, ovšem se skoro stejným půdorysem. Ale nikdo se nedostal příliš daleko. Nejen, že tam je tma, ale podle zvuků šířících se prostorem to vypadá, že tam někdo je. Nikdo, kdo se dostal dál, se však už nevrátil. Někteří mluví i o vchodech do ještě nižších pater, ale to není prokázáno. Jisté však je, že čím dál ke středu města, k paláci, se někdo dostal, tím hůř se pak vracel, ale cesta tam je. Víš, kudy se tam dostat, ale vevnitř jsi byla jen jednou a to na pár metrů, když jsi utíkala před strážemi.

Lisseth - 13. června 2010 15:47

Hostinec Chvíli mi trvá než odpovím, hlavou mi prolétne co vše se o této cestě povídá, zda má vůbec cenu nastavovat krk pro tuhle skupinku cizinců jen pro pár zlatek. A k tomu se mi na té ženě něco nelíbí, její pohled je... brr, až při něm zamrazí. "Znám."přitakám nakonec po hodné chvíli a když pokračuji trochu ztlkumím hlas. Nikdo neví, kdo ho kdy může poslouchat. "Ale nevím, co je odvážnbější, zda jít přímo nebo tudy, oboje má asi stejnou naději na úspěch. Skoro nikdo si tam dolů netroufne. Ti, kdo se tam někdy podívali a měli to štěstí, že se vrtáili živí a zdraví, vyprávějí o základech dalšího města pod tímto. A ti, kdo se odvážili jít dál, už tam zůstali. Vím, jak se tam dostat. Sama jsem tam byla, ale jen jednou a ne moc daleko. Krom toho, že si člověk nevidí na špičku nosu, má pocit, že tam není sám a asi tam skutečně sám není, ale to se těžko vysvětluje." dokončím vyprávění o tom, co vím z doslechu nebo z vlastní zkušenosti a znovu přelétnu skupinku pohledem, jako bych se snad chtěla přesvědčit, zda někdo z nich má na to jít skutečně tam dolů s nějakou nadějí na návrat. A pak mne zajímá ještě jedna věc, proč a jak...proč se tam chtějí dostat a jak se o mě zatraceně dozvěděli... Nakonec se nejprve zeptám na tu první. "Co je tak důležitého na tom, dostat se do paláce?" pohlédnu na zahalenou ženu, ale dívat se jí do očí moc dlouho nevydržím.

Ingbar Satanwulf - 13. června 2010 18:13

soukromá zpráva od Ingbar Satanwulf pro Základy- boj Postupujeme dál základy pod městem a slyšíme bublající zvuky. Asi dorozumívání těch, se kterejma se máme vypořádat. Postupně se přibližují. Musíme je nechat jako první zaútočit. S nima si budem těžko vyjednávat řeknu si, když uvidím, co se až (pokud to byl člověk) z člověka stát. Zigwan je už nachystaný na boj, protáčí si sekeru, aby se tak nějak rozcvičil. Já mám vytasené své dvě sekery a pomalu se přibližuji k příšerám. Tak pojď, já ti ukážu zař je toho trpaslík pobídnu potvoru po prvním útoku. Po chvíli boje mě překvapí fakt, že část jejich těla, kterou jednou ze svých seker odseknu, znovu naroste, sice dvakrát menší, ale naroste. Co to?? Snad nějaký čáry či co? Když pomalu s potvorou bojuji, všimnu si, že si nedává moc pozor na krytí. Asi se moc spoléhá na svou schopnost. Dostanu možná spásný nápad. Možná bychom mohli do každé rány, kterou jim způsobíme přidat oheň, tak by jim to možná mohlo přestat dorůstat Rezisi, zkus tý potvoře něco useknout a zapálit to pochodní, možná to pomůže! zakřičím na Rezise, když trochu zparalyzuji svého protivníka. Snažím se vyhýbat jeho ranám ocasem, které by mohli být klíčové pro výsledek boje. Když mám znovu jakš takš volnou chvíli podívám se, jak si vedou moji společníci. Poté se znovu věnuji souboji. Zkusím uplatnit jinou taktiku, bez pochodně. Snažím se nějak na chvíli ochromit protivníka a poté vzít sekery jako nůžky a useknout mu hlavu. Ta snad nedoroste. Jestli by se tato taktika ukázala jako správná, bylo by asi lehčí ukončit tento boj. Těma zubama, kdyby mě kousli, asi by to nebylo zrovna příjemný...

Vypravěč - 13. června 2010 18:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Takže z fanouška se vyklubalo dítě žijící samo v lese, napokraji života co slýchalo báchorky o tom, co nikdo neví, a za nímž stojí mnoho naštvaných lidí, kteří však nemohli udělat víc, než vás sem poslat třeba i za cenu předem prohraného vydírání, posíleného lektvary, kouzly a nabídky moci a šance na lepší život. Zakroutí hlavou. Má zřejmě dobrou paměť. Oh a ještě jsem zapomněl, že vás nikdo nemůže najít že? Ph, samouk. To bych chtěl vidět, který samouk s takovou silou by přežil sám a bez pomoci někoho, kdo by mu s tím pomohl... Je to vše? Otočí se na tebe. Řekněte, je, kromě vašeho jména a toho, po čem jdete, vůbec něco pravda? Je tady ještě něco, kvůli čemu bych se k vám rád přidal? Pak se hned otočí a pokračuje v cestě. Od té první místnosti s kamenem je to k další blízko, za chvíli tam dorazíte. V podstatě je stejná, jako ta předchozí, dalo by se říci že úplně stejná. Kithaki se nakloní nad kámen a s naznačením toho, aby jsi byl zticha, si kámen prohlíží a po chvíli zase něco změní, opět s mrzutým mumláním. Něco o tom, jak jsou ti dva neschopní. Proč bych vám měl něco vysvětlovat, když vám to k ničemu nebude, Beliasi? Naila si vás vezme hned, jak vás nebudu potřebovat a už vás nikdo neuvidí, tak k čemu to? Ochladilo se, zvedl se studený vítr a pomalu se stmívá. Z dálky, z města se ozývá smích a začínající hudba. Alespoň někdo se tady baví.

Vypravěč - 14. června 2010 17:33

soukromá zpráva od Vypravěč pro Boj v základech města Rikas pár chvil zápasí s potvorou, než se mu podaří znovu useknout její ruku a trefit se pochodní. Potvora vzplála. plameny šlehají z rány a potvora šílí bolestí. Vypadá to, jakoby se vařila zevnitř, až nakonec na několika místech pukla a vyvalil se z ní smradlavý dým. Už se pak ani nehla. Ostatní potvory se na ni koukají, ztuhlé ve svých útocích, až jedna z nich naštvaně zařve a s novou vervou se do vás pustí. Ale teď už víte, jak na ně, škoda, že pochodeň je jen jedna. Taktika se sekání hlavy se po čase také ukázala jako dobrá. Když si usekl hlavu, trvalo dlouho, než narostla nová a s ní už potvora nedokázala tak dobře bojovat a další useknutí už nerozdýchala. Ovšem ony se také učily. Začaly útočit na nohy ocasem a v bahně se vám začalo hůř bránit. Dobrá zpráva je, že už zbyly jen čtyři a s těmi jste si už hravě poradili. No, zas až tak hravě ne. Sice vás nezranily, ale udýchaní jste všichni víc, než dost. Fhúúf, Ozve se Zigwan, když stojí opřen rukou o koleno a pár vteřin odpočívá. Tak su zvědavej, co je dál. Schválně, bude to horší než todle? Plivne směrem k nejbližšímu tělu. Jen jedna končetina se snaží s čvachtavým zvukem odplazit pryč od vás, jinak je tady opět klid, který po chvíli ruší jen kapání vody a jeho ozvěna v prázdných domech.

Vypravěč - 15. června 2010 11:38

Hostinec Ale cesta to je nenápadná ne? A my se nepotřebujeme vrátit. An se usměje. Nemusíš s náma až tam, jen když budeš sama chtít. A proč tam chceme radši vědět nechtěj. Jen, pokud bys chtěla odtud pryč. Podívá se na ostatní. Zamluvte si pokoje, sejdeme se venku. Ze dveří se začíná ozývat hudba a zpěv, zábava začíná a spolu s tím se čím dál víc ochlazuje. Venku několik lidí rozvěšuje na zdi domů pochodně a lampy. Různé stánky s občerstvením se vyrojily podél stěn a z hovorů zdejších obyvatel jde vycítit vzrušení z něčeho, co už znovu neuvidí. Někdo mluví o ohňostroji, který má rozzářit vše, jiný, že sama královna vyjde z paláce spolu se svými dětmi a spoustu dalších historek udržujících napětí. Jsou zde ale i tací, kteří se obávají věčné tmy, která pohltí obě slunce a už nikdy nevyjdou, ale těch je málo a když se někdo takový projevuje víc než hlasitě, stráže ho umlčí. Pobíhá zde také několik dětí s loučemi a prodávají je každému, kdo ji ještě nemá, s jistým výdělkem. Veď nás. Sundá si An venku kápi a vyzve Lisseth, aby se ujala doprovodu. Chlapec, co sem dovedl Felixe a Narillu si stoupl vedle vás.

Vypravěč - 15. června 2010 11:40
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Teď si můžeš vymyslet cestu, jakou chceš, jen nesmí být blízko hlavní cesty.

Ingbar Satanwulf - 15. června 2010 18:36

soukromá zpráva od Ingbar Satanwulf pro Boj v základech města- po boji Hoho, je to jasný, oheň jim nevoní, Rizasi, oháněj se co nejvíce pochodní! zakřičím na Rizise, který má teď oproti nám značnou výhodu. Dále pokračuje boj, a já vyzkouším můj způsob useknutí hlavy. Když i to zafunguje, už volám na Zigwana, ať se jim pokouší sekat hlavy. Už se jejich počet sice zmenšil na čtyři, ale stejně nám pořád dávají zabrat. Jejich největší zbraní je bezpochyby ocas, na který si budeme muset, jestli je znovu potkáme, dávat docela pozor. Když boj zkončí všichni jsme značně udýchaní. Začínám si pucovat sekery od jejich tělních tekutin. No, nečekal sem, že to bude až tak dechově náročný pomyslím si a začínám pomalu vydechovat a nadechovat. Poté si vyndám ze svého vaku měch, kde mám vodu. No, tohle nebylo tak hrozný, jenom mam velký plice jako korbel pořádnýho piva řeknu na Zigwanuvu otázku. Jen mám takový pocit, že toto nebylo to největší zlo. Jinak chcete taky napít? zeptám se společníků. Chtělo by to více pochodní, takhle se s nima budeme párat ještě jak dlouho. pomyslím si. Nevíte, kde tady můžou bejt další pochodně? Po krátkém odpočinku se znovu vydáváme do spletí chodeb, kde nás ještě čeká nejedna bitva...

Belias - 15. června 2010 19:55

soukromá zpráva od Belias pro V paláci Dobrá myslím že je čas, abyste viděl že to myslím vážně.. Když procházím kolem kamene, v rukou vykouzlim kouli, naplním ji energii a přidám ohen.. Pak ji vyšlu směrem na kámen, a snažím se ho svrhnout.. "Podle toho co řikal by se mělo v zámku něco stát, mělo by zhasnout světlo.. nebo tak něco každopádně rychle pryč.. Jakmile se něco stane.. rozeběhnu se co nejblíž energii kterou jsem cítil o místnost vedle a budu se snažit najít něco kam by se dalo schovat nebo se kam by se dalo teleportovat.. Lepší než smrt je žít.. aspon udelam pořádnej rozruch a třeba pomůžu mým přátelům se dostat dovnitř..

Lisseth - 17. června 2010 13:12

Hostinec No moc jsem se toho tedy nedozvěděla...jsou taky opatrní... Na výzvu, abych je velda jen němě kývnu a vydám se do ulic. Za chvíli zmizíme v malých křivolakých uličkách měata, kam se moc slušných obyvetl raději nevydává. Pěkně dlážděné ulice a honosné domy vystřídá jen špatná hrbolatá dlažba, domy jsou zde nějak přihrbenější a tmavší než jinde, sem tam se člověk musí vyhnout hromadě odpadků. Stačí popojít jen pár ulic a člověk jakoby se najednou ocitnul v úplně jiném městě. Díky brzké slavnosti je naštěstí ve městě poměrně dost lidí a tak bychom snad mohli uniknout nevítané pozornosti i tady, ačkoliv ta společnost, která jde se mnou příliš nevypadá na to, že by se sem zrovna hodila a zapadla. Pospíchám a jen sem tam mrknu na ostatní, zda stačí mému tempu. Netrvá dlouho a propleteme se úzkými, křivolakými uličkami až ke vchodu do podzemí. Vypadá spíše jako zchátralý vchod do stok se zrezlou mříží. Zastavím se kousek před ní. Trochu mne zamrazí v zádech při představě, že se tudy už za chvíli budeme procházet, nejsem strašpytel, ale tam dole se mi to tehdy příliš nezamlouvalo. "Tak jsme tady panstvo." prohodím k ostatním a vydám se k zamřížovanému vchodu, trochu zavrzá, ale jde otevřít poměrně snadno. "Tak prosím." pokynu jim a rozhlížím se po okolí, zda si nás někdo nevšímá víc než by měl. Tuším, ale že sem dolů se za námi nikdo nevydá, nikdo není takový blázen.

Felix - 17. června 2010 17:28

Do stok? Neochotně jsem se zvedl a došel k baru, kde na sebe upoutal pozornost nevlídného hostinského s tím, že si chci objednat pokoj. Nebyl jsem zrovna dvarát nadšený z toho, že se An zlodějce rozhodla věřit tak snadno... i když jsem věděl, co umí. Proti svému lepšímu přesvědčení jsem vykročil za nimi ven. Nespěchal jsem, ten pach jsem si nemohl splést, ale zároveň se je snažil neztratit z dohledu... nemusí taky hned vědět, že nejsem jen tak někdo... Před mříží jsem se zastavil. Tak tam se mi nechtělo už vůbec. S pokřiveným úsměvem jsem se otočil k An. "Nechceš to přeci jenom vzít horem?"

Vypravěč - 18. června 2010 22:39

Před stokama - Felix Můžeš to zkusit i jinak. Je fakt, že to tam nevoní nám, natož pak tobě. Pokrčí An rameny a pak se zasměje. Co víš, třeba mají rádi psy. Ve stokách - ostatní An nakoukne dovnitř a ještě před vstupem se zeptá Lisseth - Jestli to tam není moc spletitý, můžeš jít. Snad jen jestli jsi zvědavá.... Jinak svoji odměnu si zasloužíš. Usměje se a vleze dovnitř. Není tady sucho, čisto už vůbec, ale ani ticho tady není. Z hora sem proniká více než hlasitý povyk místních a někde tady kape voda. Bordel, který sem občas někdo vyhazuje jako na skládku se kupí u obou stranách úzké chodby a před vámi prchá několik vypasených krys. Byl by zázrak, kdyby do toho někdo nešlápnul. Smrdí to tu, jakoby tady už pár zvířat pošlo už před nějakou dobou a dost dobře to tak i bude. Světlo sem jde jen vlezem, kterým jste přišli a jinak je tady tma a někde v dálce kape voda. Chodba není dlouhá a končí rozpadlou zdí, za kterou je snad místnost rozpadlého domu, ale zaplaveného tuhým bahnem tak, že se musíte skrčit, ale jen trochu. Ke konci této místnosti, která končí bývalými dveřmi, se prostor zde svažuje dolů a do další místnosti musíte seskočit. Když se dostanete za rozpadlou suť, která kdysi snad bývala zdí, skončíte nad kontíky ve vodě a bahně. O tichém plížení se tady rozhodně nedá mluvit. Kapání velkých kapek je teď o něco blíž. Nějaká malá havěť se pohybuje ve stínech, ale občas zaslechnete i vzdálený dusot něčeho většího a z dálky jde snad slyšet něco jako ryk boje, ale odkud to jde tady nejde určit. Jen můžete říct, že to bylo před vámi. Te´d es velmi hodí pochodně, které rozdávaly děti a kterou má každý z vás. Vypadá to tady opravdu jako město a jen nějaký ten přízrak by stačil, aby tomu tady říkali město duchů. Vyznat se tu je horší, než nahoře. Stíny se tady pohybují v mihotavém světle plamenů sem a tam a mnohdy nevíte, jestli jste na ulici nebo v rozvalinách velkého domu. Vypadá to jako město postavené na jiném městě a je dobře možné, že je ještě jedno pod ním, kdo ví, kam vedou občasně díry v bahně. Naštěstí se tu dá zorientovat podle hlavní cesty, ale směr po klikaté cestě sem zná jen ten, kdo tady žije a město nahoře zná jako své boty. Jisté však je, že palác je stále ve středu. Netrvá dlouho a něco se kolem vás začne pohybovat, něco většího než přerostlá krysa. I když je tu víc, stejně vždy zahlédnete jen roztřesenou siluetu čehosi plížícího se nebo probíhajícího ulicemi mrtvého města.

Vypravěč - 18. června 2010 22:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Sliz z povrchu sekery po pár pohybech sleze sám zpět do bahna, jakoby byl živej, blé. Zlo? Hahahá, to byla jen rozcička, tidle slizouni. Ale tuhý sou, to jo. Znalecky pokývá hlavou Rezis a Zigwan se s hlasitým Jasně, davaj to sem. přihlásí o pití. Tady a pochodně? Podrbe se na hlavě Rezis, zatímco se Zigwan směje. Sem nezlezl nikdo už dobrejch pár desítek let. Chlape nevim, ale tady nebudou. Zazubí se. Bude muset stačit tahle, musej mít taky ňákou šanci ne? Jdete dál a dál chodbou a hodně dlouho si vás nikdo nevšímal. Mezitím tady začalo být trochu větší sucho, až jen voda místama cákala pod podrážkama. Taky smrad už se z větší části vytratil, nebo jste si na něj už zvykli. Pak ale začnete slýchat kroky, sice tiché, ale tady v té ozvěně se nic neutají. Jsou kolem vás a z každé strany několik. Rytmické a přesné.

Felix - 19. června 2010 20:00

Jiná cesta Nejprve jsem svoji otázku bral více méně jako žert, ale když ke mně zavanul ten příšerný puch dlouho se rozkládajícího čehosi, málem jsem se okamžitě pozvracel a s chutí bych přišel o kompletně celý čich třeba natrvalo - jistě by mi časem začal chybět, ale jediná vzpomínka na tohle, by mě znovu přesvědčila o správnosti mé volby. Naštěstí An to jako vtip nebrala... i když tu zmínku o psech si taky mohla nechat. "To bych asi musel nejdřív někde nějakého ukrást, abych jim ho mohl předhodit..." Z toho smradu mi fakt nebylo nejlíp, tak jsem zavrčel ještě o trochu podrážděněji, než jsem měl v úmyslu. Prudce jsem tedy zatřepal hlavou, abych si trochu srovnal myšlenky. "Pokud se tedy tentokrát obejdete beze mě, zkusil bych to radši jinudy - stejně bych vám byl asi k ničemu..." Opatrně jsem o krok ustoupil, abych se dostal z toho příšerného oparu. "Tak se přinejlepším sejdeme u cíle..." Rychle jsem se otočil, kdyby si to náhodou někdo rozmyslel a pokusil se mě zadržet. Dlouhými kroky jsem zamířil zpět k hostinci - proměnu na ulici se mi riskovat nechtělo. Chvíli jsem přemýšlel, že by bylo asi lepší mít někoho s sebou - nejspíš by se nám tam podařilo proklouznout celkem nenápadně - ale vracet se znovu k východu ze stok se mi fakt nechtělo - i tak jsem smrděl víc, než by mi bylo milé. Nicméně jsem dával pozor, jestli se mě někdo nepokusí dohonit - třeba ty stoky taky někomu nedělají dobře... třeba kvůli klaustrofobii nebo něčemu podobnému... Po proměně jsem si zkontroloval, že v uličce pod oknem není ani noha a vyskočil ven. Stíny bočních uliček jsem se tiše vydal do středu města, a přemýšlel při tom, jak se dostanu nenápadně dovnitř... Kdyby šel někdo se mnou, nebyl by to zas až takovej problém... prostě bychom dělali, jakože jsem obyčejnej pes... tedy ne zrovna obyčejnej, ale nějakej loveckej - ty se v paláci přeci většinou chovaj, ne?... i když vydávat se za psa... zabijte mě někdo radši!

Vypravěč - 02. července 2010 20:59

soukromá zpráva od Vypravěč pro Koule letí, letí, letí a ve chvíli, kdy má vrazit do kamene ho začne obtáčet a stále zrychluje, až je z něj jen rozmazaná čmouha, ale začíná se zmanšovat. Zatímco se díváš na kouli, objeví se za tebou strážný, který tě sleduje celou dobu a hrubě tě chytí vzadu za paže tak, že se nemůžeš skoro hnout. Kithaki tě během toho zamračeně sleduje a pak se k tobě naštvaně nakloní. Blázne. Zasyčí. Počkejte pár hodin, pak se uvidí. Zašeptá stejným tónem a sleduje, jak tě nevybíravým způsobem vleče po schodech dolů, a stále níž a níž do slkepení, kde je šero, chlad a vlhko. Cestou ti nasadí náramky, kvůli nimž nemůžeš kouzlit a pomalu se ani podrbat na nose. Smýknou s tebou do špinavé klece a zavřou tam.

Vypravěč - 05. srpna 2010 18:37

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nikdo si tě nijak zvlášť nevšímá, když se prodíráš davem. Jen sem tam ti někdo uhne, když procházíš kolem, takže postup přeplněnou ulicí je obtížnější, než se zdálo. Uprostřed cesty je však vždy řidčí provoz. Proč, zjistíš za chvíli, když uslyšíš skřekot neznámých zvířat a směrem k tobě se šíří vlna ztichlé zábavy a nadchází jiný rachot. Po pár okamžicích vše i uvidíš. To když poklusem před nimi proběhne šik plně vyzbrojených vojáků hrubě odstrkující ty, kteří nestihli včas udělat místo. Jsou to vysoká, dvojnohým jelenům podobná statná zvířata se světlou srstí a parožím srostlým do různých ornamentů připomínajících odumřelé větve stromu. První pár táhne pod bičem honosně vyhlížejícího vozky zlatem zdobený kočár se zataženými okny. Je dlouhý dva metry a zevnitř osvětlen jasným světlem. Vevnitř sedí několik lidí. O tom, že to jsou lidé začneš pochybovat, když projedou kolem. Ani je nevidíš a už se ti z nich ježí srst na hřbetu. Někteří z lidí na ulici se ohnou k zemi, když projíždí kolem, někteří rovnou padnou k zemi, kdo ví, jestli úctou nebo strachem. Díky těmto několika máš dobrý výhled na projíždějící konvoj. Za prvním z vozů jede jen o něco méně vyzdobený, zřejmě zásobovací vůz, po něm bytelně vyhlížející a zámky opatřený vůz osazený čtyřmi vojáky a po nich klec s načesanými a líně ze rozvalujícími psy, kteří se při pohledu na tebe snaží zmenšit a vyhlížet co nejméně jedle, aby se vyhnuli tvému jídelníčku. Až na jednoho, který naopak naježí hřbet a vycení zuby. Celé tohle představení končí běžícími lidmi, zřejmě sluhy a vojáky. Když se rozhlédneš, že ne jen někteří, ale většina zde přítomných se sklonila před projíždějícími. Trvá delší dobu, než se zábava obnoví do té podoby, v jaké byla předtím, ale pak už je všude stejný hluk a většina lidí upírá zraky k obloze. S nadcházející tmou se všude zapalují pochodně, ale když se dostaneš k paláci zjistíš, že oheň není jediné světlo zde. Tma sice už začíná pronikat za plot zahrad, ale stále ještě je palác ozářen slunečním světlem, které vychází snad přímo z něj, ale neoslňuje. Před palácem je namačkaný dav lidí dychtivě očekávající vše, co se mezi zvědavým lidem šustne, ale určitě se má stát něco velkolepého. Tady už nejsou zdi, podél kterých by ses mohl nerušeně protáhnout a většina lidí se po tobě výhružně ožene, když je míjíš. Je tak už téměř tma, když se dostaneš k plotu, u kterého je, překvapivě, asi metr mezera, kde není ani noha. Ať si zeď i plot prohlížíš sebelíp a jak chceš dlouho, žádnou díru, ba ani vypadený kamínek nebo jakýkoli kaz na pozlacené mříži neshledáš. Jediným vchodem je brána. Celkem jsou čtyři, z každé strany města jedna a ke každé vede cesta, která jakoby z oka vypadla té, po které jsi přišel. Ani zahrady se nemění, jsou všude stejně udržované, květiny vysázené do obrazců, cestičky vysypané barevnými kameny a stromy narostlé do ozdobných obrazců. I vchody do paláce jsou čtyři. Jediné, co se mění, jsou lidé postávající a popíjející v parku. Postávají v hloučcích a stejně, jako ti před plotem se dívají k paláci. Vysoký plot se přeskočit nedá, to nemá cenu ani zkoušet, takže jedinou cestou zbývá brána, když už jsi nešel s ostatními. Dva vojáci zde jsou spíš vyzdobení než vyzbrojení a s i když tam stojí s nepřítomnými pohledy, nikoho nenechají proklouznout. Když se k nim přiblížíš, oba se na tebe naprosto shodnými podívají a pak, jako pokažené loutky pohled odvrátí a opět se na tebe podívají. To dělají dost dlouho na to, aby se to zdálo ještě divnější, než to vypadalo zezačátku. Nejisně se pak oba ve stejný okamžik opět podívají před sebe a už jen jeden z nich v prodlužujících se intervalech cuká hlavou směrem k tobě.

Vypravěč - 05. srpna 2010 18:48

soukromá zpráva od Vypravěč pro Za chvíli dojdete s doprovodem na suchou, dlážděnou zem. Domy kolem už nejsou tak pobořené, na zemi není krom kamenů a trochy suchého bahna nic. Trpasličí instinkt vám říká, že jdete do kopce. Na větším prostorném plácku, kde vidíte rozebraný dům, se před vámi objeví skupina lidí v zašlé zbroji a s různými zbraněmi - dva luky, tři jednoručky se štítem a dvě kopí. Co...tu chcete... te..te..e. Promluví ten, co je nejblíž chraplavým hlasem, který podle zasekávání už delší dobu nemluvil. Tady.. nemáte... být. Dá vám pár chvil na odpověď, ale jestli proto, že si chtěl odkašlat nebo z vlastní či cizí vůle, to netušíš. Všichni vypadají, normálně, až na zatuchlý a nepříjemný puch, co se od nich line. Nevypadají pohuble, ale to může být brněním a jejich barvu v tomto světle nerozeznáte a jejich tvary tváře se dají těžko odhadovat.

Vypravěč - 05. srpna 2010 18:52
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Lisseth - Když váháš, pokračuje An v hovoru. Nechceš vědět, co je pod městem a proč tam chceme? Byla bys jediná z tohoto města, této říše, kdo by věděl, co se stalo. A také potěžká váček s penězi. Také k tomuhle může ještě leccos přibýt. Co ty na to?

Lisseth - 05. srpna 2010 21:45

Před stokami Chvíli nerozhodně postávám před vchodem, váhám, zda mám jen sebrat váček s penězi a jít si po svých. V těch stokách už jsem byla a vůbec se mi tam nelíbilo. Na druhou stranu jsem ale zvědavá, co jsou zač a o co jim jde. Ještě párkrát nejistě přešlápnu a znovu přehlédnu celou skupinku. Zvědavost nakonec zvítězí nad opatrností. Lehce kývnu a vklouznu také do stok. Tiše zakleju, když mě do nosu uhodí ten odporný zápach a znovu, když si namočím své botky v té odporné břečce. Při mihotavém světle pochodní toho zde není moc vidět a stejně to stačí, aby člověk zjistil, že tu není sám. Pomalu začínám litovat toho, kam jsem to zase vlezla. Možná jsi měla zmizet jako ten klouček.... Do ruky si připravím dýku pro všechny případy a beze slov se držím skupinky.

Narilla od Potoka - 08. srpna 2010 17:08

Stoky Tak tady se mi vůbec nelíbí. Hned co jsemsem vkročila, do nosu mě praštil odporný puch a už jen pohled do té polotmy je celkem děsivý. "Tudy se budeme i vracet?! Neee!" proběhne mi hlavou. Felix se odebral jinou cestou, což mi taky na odvaze nepřidalo. Všude okolo se mihotal děsivé stíny čehosi, co se plížilo okolím a každá kapka která dopadla do odporného, smrdutého bahna místních stok, uděla děsivý zvuk. V ruce jsem křečovtě svírala svůj meč a pomalu, tiše nakračovala. Ikdyž kažým krokem jsem zjišťovala víc a víc, že tady není moné být potichu. Míjeli jsme jakési útvary, které byly možná z bahna, možná ne. Možná je tu vážně podzemní město, kdo ví... Líbilo se mi tu míň a míň a pak... Projel mnou ten děsivý zvuk. Něco kolem nás se pohybovalo, něco velkého. "Kdybych alespoň něco viděla. Jak mám bojovat s něčím, co nevidím?!" běhají mi hlavou myšlenky.

Felix - 09. srpna 2010 09:17

soukromá zpráva od Felix pro Do paláce Potichu si sám pro sebe vrčím, jak se musím proplétat lesem nohou. Z téhle výšky je to skutečně velmi nepohodlné a nepřehledné a tak se snažím držet tam, kde je neméně lidí... a málem za to zaplatím kožichem. Na poslední chvíli se mi podaří uskočit před strážemi, srst na hřbetě mírně zježenou, ale dávám si velký pozor, abych nebudil moc rozruchu, přeci jen nejsem žádný drobeček a nežádoucí pozornost nepotřebuju. Když kolem mě ale projede kočár s něčím, co jsem původně považoval za lidi, dokonce se trochu přikrčím. Tak jestli jsou tohle lidi, tak já jsem mořská panna... Blesková myšlenka mě ani trochu nerozveselí, ale to už jsou bytosti za mnou a kolem projíždí vůz se psy. Zjevně vědí, kde na jídelním lístku je jejich místo... no tedy až na jednoho. Jen pro formu na něj mrknu a mrazivě zavrčím, ale pak znovu rychle zmizím v davu, aby si mne lidé nezačali zbytečně moc prohlížet. Docela by mě zajímalo, jestli tu znají vlkodlaky... upřímně doufám, že ne. Takže fajn, do paláce - není přeci nic snazšího než proklouznout do paláce. Možná jsem měl s ostatními risknout ty stoky, ale v tom smradu bych byl stejně nepoužitelnej... Myšlenkami trochu jinde jsem střed města oběhl, ale ke své smůle jsem musel zkonstatovat, že mě nic nenapadá... no kromě bran, samozřejmě. Chvíli nečinně postávám poblíž jedné z nich a zvažuju svoje možnosti, když si všimnu dost divného chování strážců... no tedy rádoby strážců, ale povik by jistě stropit zvládli. Zvážím, jestli je šance, že by mě nechali jen tak projít, ale tuhle možnost téměř okamžitě zavrhnu. Třeba ale mají rádi psy... Nad tou myšlenkou se otřesu a v duchu si udělám výraznou poznámku, že tohle si s naší průvodkyní ještě vyřídím. Pomalu se zvednu a naprosto zjevně bez postranních úmyslů zamířím k jednomu ze strážců. Vrtím při tom ocasem, jako hodný pejsek a začínám se za to dost rychle nenávidět. Zkouším toho, co po mě ještě kouká a pokusím se mu čumákem dloubnout do ruky a při tom tiše kníknu. Bože, nenávidím, nenávidí, nenávidím město, lidi psy...

Vypravěč - 12. srpna 2010 21:01

soukromá zpráva od Vypravěč pro U brány Strážný se na tebe dívá, když se blížíš, rukou bez varování nahmatá rukojeť meče, ale z pochvy ho nevytahuje. Zblízka cítíš počínající hnilobu, vychází z něj a i ty ji cítíš jen trochu. Když se ho dotkneš, zmateně zamrká a ustoupí o krok dozadu. Pak se začne rozhlížet kolem sebe a chytí se za hlavu a skončí s kolenama na zemi. Druhý strážný se na něj s pohybem loutky podívá a opět se věnuje svému. Ten na zemi si z krku strhne nějaký přívěsek a potácivě se vydá pryč. Lidé, co jsou nejblíž raději ustupují a dívají se k bráně s napjatými pohledy. Tohle nevypadá na běžnou událost. Tebe si, až na pár lidí venku, nevšímá nikdo, ovšem z paláce se rychlejším během přibližují tři lidé. Stále však jsou víc jak dvěstě metrů daleko.

Felix - 12. srpna 2010 21:08

soukromá zpráva od Felix pro U brány Když vojá šáhne po meči zostražitím, ale stejně pokračuju dál. Když se ho ale dotknu a on se začne chovat tak divně, přikrčím se až těsně k zemi a uši připlácnu k hlavě. Co se to...? Když si něco strhne z krku a zmizí, rychle se rozhlédnu, jak to vypadá kolem. Bleskově vezmu tu věc do zubů a pokusím se protáhnout bránou a zmizet v nějakém stínu za ní. Do čeho jsem se to sakra zase namočil...?

Vypravěč - 12. srpna 2010 21:09

Stoky K pohybům vedle vás se k divným zvukům stok přidalo ještě čvachtavé mlaskání kdesi vepředu. Po chvíli putování a doufání, že to je přece jen trochu bokem a že se tomu vyhnete uvidíte, co vydávalo ty zvuky - na smradlavé hromadě čehosi tam hoduje a rve se o každý kousek cosi. Čehosi je tam rozházeno víc než dost a podle tvarů by se dalo hádat, že to byly končetiny, sice divné, ale byly. Hodující cosi vypadá jako směska všech možných zvířat. Nejen přerostlých a místy bez chlupů, ale i divných - se dvěma nebo i více hlavami, nezvyklým počtem končetin a vydávající bublavé zvuky. Zřejmě mají chutnou hostinu, ovšem, kdo se o ni postaral?

Narilla od Potoka - 15. srpna 2010 10:29
	Stoky Nevěřícně otevřu ústa. "Co to sakra má bejt?! To vypadá jako... Končetiny..." Proběhne mi hlavou hrůzná myšlenka. "A co to je za zvířata... Nebo za tvory?!" přemýšlím. Je to hrozivý pohled v už tak hrozivém prostředí. Celé mi to tu nahání strach...

Lisseth - 16. srpna 2010 21:44

Stoky Pomalu se dál brodíme smrdutou břečkou a noříme se hlouběji do podzemí. Zamlouvá se mi tu čím dál tím míň, ale už jsem sem vlezla. Co to u všech ďasů je?... prohlížím si tu potvoru, která si v klidu pochutnává na..ani raději nechci vědět na čem. "Já říkala, že to nebude jen tak nějaká procházka." prohodím spíše pro sebe než pro ostatní. "Asi bychom to měli pěkně potichu obejít." prohodím a v chabém světle louče se snažím dohlédnout někam dál a trochu lépe se zde zorientovat. nemám nejmenší chuť dál si prohlížet hodujícího tvora a už vůbec nestojím o to dělat něčemu další chutný chod.

Vypravěč - 26. září 2010 12:31

soukromá zpráva od Vypravěč pro Felix Amuletem, který máš v zubech v pravidelných intervalech probíhá nějaký impuls. Trochu to brní, ale jinak nic nedělá, snad. Stínů v zahradách sice moc není, ale brzy se ztratíš z dohledu brány. Na rozdíl od pouhých čtyř bran je vchodů do paláce víc než dost, ať už to jsou úzké a nenápadné pro služebnictvo, tak honosnější. I když se v celém městě stmívá a tma už pomalu zasahuje i do zahrad, palác je čím dál zářivější, jakoby slunce stálo přímo nad ním. Lidé, kolem kterých probíháš, se vzrušeně baví, smějí, ale i s obavami pohlíží na vše okolo. V hloučcích vidíš a hlavně cítíš i něco jiného než lidi. Z jejich zářivého pohledu pálí oči, ale hlavně, vypadají příliš stejně a příliš uměle a nejsou to jen dospělí lidé, ale i děti téměř k nerozeznání podobné. Kromě občasného popojití se tyto bytosti po zahradě pohybují i jinak - zmizí a zase se objeví. Všichni od nich udržují uctivou vzdálenost. Že by se jich báli? Jestli vejdeš do hradu, zjistíš, že je to hotové bludiště, kterým se sem a tam s nepřítomnými pohledy pohybují sluhové v oblečení, které spíše vše odhaluje než zakrývá a strážní stojí nehnutě u dveří. Vše zde je zdobeno zlatem, mramorem a nějakým průhledným materiálem, zřejmě sklem. Většinou tu nejsou dveře, ale poloprůhledné závěsy a prostor za těmito látkami je snad jedinými místy, kde se můžeš skrýt. Zanedlouho v jedné místnosti narazíš na známý pach, Beliasův. Byl zde už před dobrými dvěma hodinami a podle všeho se odtud nedostal dobrovolně, ale v doprovodu těch divně zapáchajících strážných. V místnosti je nějaký vyhlazený kámen s jakýmisi znaky. Prostor kolem něj je popálen, zjevně kouzlem. Stopy Beliase, i když už jsou na chodbě hůře čitelné vedou kamsi dolů, do tmy a vlhka.

Vypravěč - 26. září 2010 13:04

Stoky Tfuj Odplivne si potichu Daniel (doufám, že jsem to jméno nezapomněla :-\) a s tichým třením kovu o kov vytáhne zbraně. Totéž se ozve i ze stran, kde stojí An s Enthilem. Držte se při sobě. Ozve se An a pokročí blíž k hodující tlupě. Jestli někdo doufal, že se vám je povede obejít, doufal marně. I když, ti, co jsou před vámi by si vás možná nevšimli... Ze stínů rozpadlých stěn se s tichým bublavým vrčením vyplížila další bestie, přilákána stejnou návnadou jako ti před ním. Právě za tím zvukem jste se otočili jak vy, tak i několik z těch příšer. Někteří z těch menších si sice vzali svůj kus žvance a utekli bůhví kam, ale zbytek si vás rozhodně jen tak všímat nepřestane. S vrčením, štěkáním, cvakáním a bubláním se k vám čím dál víc přibližují a z tlam jim odkapává směs bůhví čeho odporného. Avšak vyhýbají se ohni a světlu. Kdo má ještě pochodeň? Jako první zaútočí poslední příchozí, ostatní už asi tak hladoví nebudou. Gm... Rád sem vás poznal. Ozve se Daniel chvíli předtím, než zaútočí i ostatní. Zvířata nejsou tak hbitá a rychlá, ale nejdou jen tak zabít. Ani hlubší rány jim nebrání v dalším bezhlavém útoku v čvachtavém bahně.

Felix - 29. září 2010 12:54

soukromá zpráva od Felix pro Palác Zdá se, že si mě nikdo moc nevšímá, přesto se snažím držet ve stínech. Mysl se mi trochu zakaluje zvířecím hladem, ale zatím nic, co by mě mohlo jakkoli ohrozit. Ne zrovna nadšeně zkoumám lidi... tedy... no snad lidi a nelidi, co jsou kolem. Docela by mě zajímalo, co jsou vlastně zač, protože ten špatnej pocit, co z nich mám to už je tedy něco. Hlídám si, aby se mi moc neježila srst na hřbetě, ale občas prostě tiše zavrčím. Na zahradě se snažím moc nezdržovat a propletu se přímo do paláce. Ti lidé vypadají divně... sloužící... jako bez života... skoro jako ty stráže... v tu chvíli se myšlenkami dostanu až k amuletu, který mám v zubech. Nějak najednou nemám chuť se ho moc dotýkat, tak si ho v jedné z chodeb položím, abych si ho mohl blíž prohlédnout. No doufám, že moje vlkodlačí imunita bude stačit i proti tomuhle - to jsou ale hloupé nápady, chytat do tlamy něco, o čem vůbec nic nevim. Když si to prohlédnu, znovu to seberu a lehkým klusem se rozeběhnu chodbami. Chvíli uvažuju, jestli bych se neměl víc klidit z cesty, ale zatím i to tu jako sebevědomému psu docela vycházelo, tak se tím zrovna moc nezatěžuju a klušu středem. Po chvíli se znovu zastavím a dlouze zavětřím, jak mi do nosu pronikne povědomí pach - ten čaroděj... Belias... musel tu být. Lehce zklamaně si odfrknu, doufal jsem, že narazím na něco jedlého, ale pak se rozběhnu po stopě. Kdyby alespoň tolik nesmrděl tím kouřem... Obezřetně se rozhlížím a snažím se zaslechnout každičké šustnutí, sám se po měkkých tlapách pohybuju zcela nehlučně a nechávám se vést citlivým čenichem. Jen lehce znejistím, když si uvědomím, že stopa vede do podzemí - docela by mě zajímalo, do jakého problému se čaroděj zase dostal. Sakra... i když ho najdu... jak se s ním sakra domluvím...? Nehledě na to, že mě ani nepozná... doprčic... ale třeba mu došlo co jsem... i když... sakra, jak to jeden má poznat... a nahej tu teda rozhodně chodit nebudu... snad mu dojde, že by mi neměl nic udělat, když se ho nepokusím roztrhat... nepokusím... roztrhat.... Tlama se mi trochu zalije slinama, když si uvědomím to množství krve, ale rázně odfrknu a znovu zatlačím tu zvířecí část kousek dál.

Vypravěč - 06. listopadu 2010 19:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro S amuletem se ani na zemi nic neděje. V chodbách se ti moc nevyhýbají, ale lidí zde stále ubývá, spíše všichni směřují někam ven. Když už i tma zasahuje do prostorných chobed paláce, ozve se rána, po ní další a další a vše ozáří barevný ohňostroj. Údiv a nadšený potlesk z dálky na sebe nenechá dlouho čekat. Světelné koule vybuchují jedna za druhou a do toho hrají fanfáry. Venku to musí vypadat úchvatně. Jídla je tu poměrně málo, sem tam je v místnosti něco ovoce, ale ani toho se nikdo nedotkl. Stopa tě dovede ke schodišti se zavřenými dveřmi . Nikdo nikde, i hlasy zvenčí doléhají míň a míň. Takhle je určitě neotevřeš, i když se otevírají směrem tam a mají kliku. Tady už je stopa čitelnější. Alespoň víš, že Belias tam nešel sám a rozhodně ne dobrovolně.

Lisseth - 06. listopadu 2010 20:46

Stoky Jak to tak vypadá, tak obejít, v což jsem doufala, to asi nepůjde. No výborně, takže naše cesta může skončit ještě dříve než vůbc začala... Sevřu dýku pevněji v ruce a druhou vytáhnu z boty. Při pohledu na svou výzbroj se ušklíbnu. Jo tak s těmihle párátky těm potvorám jistě velmi ublížíš...na lidi fungují dobře, ale na tohle? V duchu zvažuji možnosti a nadávám, při tom se snažím držet v blízkosti někoho, kdo je lépe vyzbrojen než já. Třeba budeme mít nakonc aspoň trochu štěstí....

Felix - 09. listopadu 2010 13:53

soukromá zpráva od Felix pro Když se začnou ozývat rány, přitisknu uši k hlavě a potichu zavrčím. Ani světla tomu moc nedodají a tak začnu pokračovat o něco rychleji. Tedy do té chvíle, než narazím na zavřené dveře. Dobrou minutu na ně koukám a doufám, že je někdo otevře, ale pak si zhluboka odfrknu a rozhlédnu se, jestli tu není nějaký vhodný závěs, do kterého bych se mohl zahalit. Potom se soustředim na proměnu a když odezní nepříjemné průvodní jevy, opatrně se postavím na nohy, ze závěsu si udělám improvizovanou tógu. Pomalu a opatrně otevřu dveře a dávám si pozor, abych na nikoho nečekaně nenarazil. Přeci jen bych v tomhle těle nejspíš vyvolal trochu rozruch. klika, že podoby se jistou chvíli prolínají, tak mi nedělá až tak velké problémy dál sledovat Beliasův pach, i když pokud se k němu přidají další, nebudu mít moc šanci. Napínám uši, abych byl varován co nejdřív a postupuju úplně tiše až na občasné zašustění závěsu.

Havran-údržbář - 03. ledna 2011 20:02

Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR