Karibik 1697
hrálo se Jednou týdně
od: 23. března 2013 16:32 do: 10. dubna 2014 21:37
Dobrodružství vedl(a) Tarro
| |
 | JOLLY ROGER |
| |
 | S potěšeným úsměvem sleduji kapitánovo potápějící se tělo. Tak to by bylo. Utřu si šavli od krve a obrátím se k posádce. No, asi co bychom měli udělat jako první je zvolit si kapitána. Co takhle Miguela? Navrhnu a usměji se na něj. Všichni víme, že je z nás nejzkušenější. Odůvodním svůj návrh. Miguel by byl nejlepší... |
| |
| Vzpoura Vzpoura na obchodní lodi Esmeralda byla ukončena. Krutý kapitán Escobar byl mrtvý, jeho život ukončil Mason dobře mířenou ranou šavle. Ti námořníci včetně důstojníka a felčara, kteří se vzpourou nechtěli mít nic společného byli ve člunu posláni na moře. Zbylím na palubě teprve teď došel dopad jejich chování, ale jen na chvíli pak zavládla euforie z toho, že teď jsou vlastními pány, a že hlas každého teď má svou váhu. Mason byl první kdo naznačil nějaké řešení. Jindy poměrně mlčenlivý Miguel vystoupil do středu, a na přímý návrh jeho velení řekl rozhodným hlasem. Chci být svobodný, a to ne nutně znamená velet lodi. Myslím, že jsou tu jiní, kteří se na tento post hodí nejspíš lépe než já. Jeho zrak přejel palubu, na které se právě objevil z podpalubí Cortéz, který kdoví odkud sehnal velmi pěkný modrý kabát... |
| |
9863.png) | Vzpoura Na palubě lodi Esmeraldy vznikla vzpoura vůči kapitánovi. Kapitán nedopadl dvakrát nejlíp. Zemřel, ale než se tak stalo, byl boj. Po kapitánově boku stálo pár ubožáků, ale ne dost, takže jejich šance proti nám byla velmi malá. Zabil jsem dva námořníky, jež byli na kapitánově straně a poté jsem se vydal podívat do podpalubí. V cestě do podpalubí mi bránil další z námořníků, dopadl stejně jako ti předchozí a jako zbytek co stáli po boku kapitána. V podpalubí jsem našel bednu a v ní v celku pěkný modrý kabát a klobouk a kapse obleku jeden piastr(pokud to vadí, PJ, tak tam nic nebylo). Oblékl jsem si jej a vyšel jsem se podívat nahoru na palubu, jelikož už tam celkem rychle ztichlo. No... normálně nejsem zrovna ten kdo se potřebuje parádit, ale když už to tu je, tak proč si to prostě nevzít. Pomyslel jsem si. Když jsem vyšel na palubu, tak jsem uviděl jak má Miguela proslov a zrovna říká "Myslím, že jsou tu jiní, kteří se na tento post hodí nejspíš lépe než já." V tom o mě a ostatní zavadil pohledem. Já a kapitán, to by nebylo zas tak špatné. Pomyslím si a pousměji se. Když jsem vyšel na palubu, opřel jsem se o zábradlí lodě na boku a v dálce jsem viděl jak pár posledních přeživších co se vzdalo odplouvá na malých loďkách pryč. Pohlédnu na Miguela a řeknu. Pokud bych k tomu něco mohl říct, tak bych nechal hlasovat o místo nového kapitána. Poté čekám na reakci ostatních. |
| |
| Hlasování o kapitánovi, poledne, stabilní východní vítr Návrh Cortéze byl vcelku logickým řešením situace, která po vzpouře nastala. Loď bez velitele nemá šanci. A jelikož Rodrigo mlčel, tak vše bylo domluveno. Volba byla tajná, avšak již poměrně brzy bylo jasné, že většina volí jednoho muže, a tím mužem byl... CORTÉZ! Je teď hlavně na něm co se nyní podnikne, a také on bude za to vše co bude následovat zodpovědný. Skoro celá posádka je nyní na hlavní palubě, a čeká na první kapitánova slova a rozkazy... |
| |
 | Po vzpouře Když jsme ovládli loď, uvědomila jsem si, že teď budeme pravidla vytvářet my sami. Plavila jsem se už nějaký čas v přestrojení za chlapce, svá prsa jsem si vázala pruhem látky, aby mne neprozradily, jinak bych nemohla sloužit na lodi. Teď však bylo všechno jinak, a já se rozhodla odhalit kdo že vlastně je ten 2. kormidelník Ramon Gaucho. Odběhla jsem a sundala si onen pruh látky. Předstoupila jsem po volbě kapitána též před muže, řka. Toto je nový začátek, a tak vám chci říct, že já Ramon jsem ve skutečnosti žena. Rosarita Gaucho. V té chvíli jsem se postavila rovně, nechala vyniknout své přednosti, a sundala šátek, aby mohla vyniknout celá má ženská podstata. Což ovšem nic nemění na mých dovednostech kormidelních, stejně jako na mém vládnutí šavlí. Když nový kapitán chtěl zjistit polohu, má byla odpověď. Umožni mi přístup k mapám a přístrojům, a já ti to zjistím, kapitáne. Pokud mi to bylo umožněno, tak jsem zjistila naší polohu. |
| |
| soukromá zpráva od cpt. Rosarita *Rosa* Gaucho pro Pokusím se najít nějaké rezervní navigační pomůcky, a hlavně nějaký kord-ten je pro mne jako pro ženu výhodnější než šavle. Dále dlouhodobě působím na Estebana a Matea, ve snaze dostat je na svou stranu. Neboť je mým cílem co nejdříve získat svou vlastní loď, a tyto dva bych velmi ráda měla pak ve své posádce... |
| |
| Na palubě lodi Esmeralda, lokace: Kdesi na širém moři v Karibiku Jak jsem řekl, tak se i stalo. Začalo hlasování o novém kapitánovi lodi. Hlasování netrvalo dlouho a pak vše bylo jasné. Už všichni věděli výsledek. Ohlášení výsledku bylo zcela nečekané, alespoň pro mne. Kapitánem se stává... Cortéz! Ozvalo se. Cože? To byla moje první reakce. Postavím se na vyvýšené místo před všechny, tak aby mě všichni viděli a slyšeli a poté řeknu. "Tohle jsem vážně nečekal, i když nemůžu říct že nejsem potěšen, být kapitánem je velká pocta, je v tom i určitá moc, ale hlavně zodpovědnost... Budu se snažit vám vyjít vstříc. Moje první rozkazy zní, musím určit mého prvního důstojníka." Chvíli jsem přemýšlel a sledoval tichou a zároveň netrpělivou posádku. Měl jsem pocit že polovina z nich by nejraději začala skákat a křičet "Tady jsem!! Vyber mě!" Všichni čekali na mé rozhodnutí. Nic jsem neprodlužoval a jen jsem řekl. Mým prvním důstojníkem bude Mason Begum! Bude udržovat pořádek na lodi, přesněji" Následovalo ticho a poté menší povyk. Ale i tak to všichni respektovali, ale se zklamáním, že se jim nestali zrovna oni. Nezoufejte Řeknu. Stále máte šanci. Na lodi může být až 6 důstojníků, ale jsme malá loď a prozatím bude stačit jeden, možná později určím dalšího, ale potřebuji ještě Loďmistra, kterým bude Rodrigo Lopéz. Bude udržovat pořádek na lodi, aby posádka dělala to co má a tak dále. To byste jako námořníci měli vědět, takže... Následovalo ticho a poté menší povyk. Ale i tak to všichni respektovali, ale se zklamáním, že se jim nestali zrovna oni. Nezoufejte. Řeknu. Stále máte šanci. Vtom mě přeruší jeden s námořníků, který se ukáže být ženou. Rosarita Gaucho, která jak o sobě říká, že je velmi schopná bojovnice, tak navigátorka a kormidelnice. Chvíli jsem z toho byl celkem mimo, asi tak jako zbytek posádky, ale pokud říká pravdu, hodí se na to nejvíce. Poté pokračuji v mluvení zase já. Na lodi může být až 6 důstojníků, ale jsme malá loď a prozatím bude stačit jeden, možná později určím dalšího, ale potřebuji ještě Loďmistra, kterým bude Rosarita Gaucho. Loďmistr bude vykonávat odborné palubní práce. Ale je také oprávněn samostatně řídit loď jako zástupce kapitána a bude to taktéž navigátor a kormidelník. To ale není vše. Chvíli se odmlčím a poté pokračuju. Dále potřebujeme tesaře, zbrojíře, doktora, kuchaře. Přihlašte se kdo v čem vyniká... A tak to pokračuje ještě nějakou dobu. Náš cíl? Nejbližší město ale hlavně pevnina nebo něco kde lze doplnit zásoby. Netuším kde právě jsme, takže pokud někdo může nějak pomoct nebo má nějaké otázky či připomínky nebo výhrady k tomu co se právě událo, ven s tím. Pokud nic nemáte, do práce. Poté čekám na reakci ostatních. Poté co to dořeknu Rosarita řekne. "Umožni mi přístup k mapám a přístrojům, a já ti to zjistím, kapitáne." Líbí se mi. Vypadá to, že je na správném místě. Pousměju se. Okamžik, řeknu. A poté čekám jestli ještě někdo další nemá něco co by mi rád oznámil. (Promiňte mi pořád to přepisování) |
| |
| Volba dopadla neočekávatelně, myslel jsem, že každý bude volit sebe. Nicméně Cortéz bude dobrý kapitán. Pomyslím si a opřu se o zeď jedné z kajut. Podívám se na Ramona...ne Rosaritu. Je pravda, že Escobar neměl nejlepší vztahy se ženami. Prolítne mi hlavou, když Rosarita odhalí své pohlaví. Co mě skutečně překvapilo, byla Cortézovo rozhodnutí, abych byl 1. důstojník. A já doufal, že se budu moct flákat. Povzdechnu si. Počkám až se posádka rozejde a přejdu k novopečenému kapitánovi. "Upřímně? Nevím jestli jsi udělal dobře, když si mě zvolil 1. důstojníkem, ale budu se snažit." Ohlásím mu a opřu se o kajutu tak, abych měl všechny na očích. Ledabyle si položím ruku na šavli. |
| |
| Poloha, poledne, vítr stabilní východní Kapitán Cortéz svěřil Rose určení polohy lodi, ta po kratším měření zjistila, že loď se právě nachází cca 100 mil severně od St. Thomas. Nejbližší přístavy jsou španělský San Juan anglické St. Thomas, St. Martin, St. Kitts francouzká Antiguila. Dále se v okolí jistě nacházejí anglické i francouzké bukanýrské (divocí osadníci) osady, španělské misie a možná i nějaké pirátské úkryty. Ovšem jejich polohy nejsou v mapě zaznamenány. Lorenzo sice nebyl rád za přeřazení na 3.kormidelníka, nicméně rozhodnutí kapitána se podřídil. Ostatní muži odhalili své dovednosti-viz homepage. NYNÍ JE NA KAPITÁNOVI URČIT KAM SE LOĎ VYDÁ... |
| |
| Poloha, poledne, vítr stabilní východní Rose našla města nacházející se nejblíže naší pozici. Nejbližší přístavy jsou španělský San Juan anglické St. Thomas, St. Martin, St. Kitts francouzká Antiguila. Pomyslím si Nacházím se v podpalubí spolu s mým 1.důstojníkem Masonem a navigátorkou Rose. Chvíli jsem se zadíval na mapu ale pak jsem se konečně rozhodl. Nejlepší by bylo kdyby se naše loď vydala směrem buď do Antiguily, je to území Francouzů, se kterými nejsme ve válce ani v žádném závažnějším sporu. Nebo dále do San Juan což je naše území, území Španělů mohli bychom tam najít přátele a někoho kdo by nám i pomohl. A nebo ještě je tu jedna možnost. Vydat se do nějakého blízkého pirátského města či osady, ale tuto možnost bych zatím jako kapitán nedoporučoval. Když vše dořeknu, podívám se na vedle mě stojící kormidelnici Rose a mého prvního důstojníka Masona. Očekávám od nich pomoc či názory na to, kam se právě vydat. |
| |
 | Vzpoura a moje účast v ní Když začala vzpoura, byl jsem v kajutě se střelným prachem a kontroloval jsem jeho stav. Ne, že by mě tím Mateo pověřil, nebo tak, ale proto, že jsem chtěl a vůni střelného prachu mám opravdu rád. Jasně, byl jsem první, za kým šli, že chtějí nějaké zbraně. Sice mi starej kapitán po krku nějak nešel, ale ty peníze, co vyplácel byly opravdu miziví, takže jsem vzbouřence nechal, aby si vybrali, co chtěli. Ovšem pod podmínkou, že to po dokončení vrátí. Hlavně ty palné zbraně. Slyšel jsem šplouchanec, takový, které vydává mrtvé tělo. Říkal jsem si, kdo to padl a tak jsem se podíval ven okýnkem. "Bře ti tak," špitnu si pro sebe, když spatřím tělo starého kapitána. Inu, musel jsem na palubu, abych se dozvěděl, kdo je novej kapitán a když začalo hlasování, já se svého hlasu zdržel. Jmenování Cortéze za kapitána jsem jen okvitoval kývnutím hlavy a zase jsem se vrátil do podpalubí ke svým zbraním. Někdo se o ně starat musí. Když jsem došel do svého kamrlíku, který zároveň sloužil i jako malá dílnička na opravu, odchytil si mě Mateo s tím, že mi předává post hlavního dělmistra. Překvapeně jsem se na něj podíval, ale nic jsem neřekl. Místo toho jsem zalezl do kajuty a vrátil se k průzkumu nové pistole, kterou jsem měl rozebranou na stole. |
| |
| Porada u kapitána Mluvíš moudře kapitáne. Rozhodně francouzká Auguilla je pro nás v této situaci nejbezpečnější volbou. Nehrozí nebezpečí od francouzů, ani od španělských úřadů. San Juan by možná teď hned byl také bezpečný, tedy pokud změníme název lodi, a budeme doufat, že člun s námořníky, které jsme vysadili tam stále ještě nedorazil. I podporu bychom tam měli asi větší. Osady ani pirátské úkryty jsou špatnou volbou, nemáme dost mužů na nějaký průzkum neznámých míst. Takže rozhodně jsem za přejmenování naší lodi, na jménu bychom se novém měli domluvit! Dále francouzká Auigulla je nejbezpečnější podle mne, San Juan je snad únosný. Řekla jsem bez obalu svůj názor, a po krátkém přemýšlení dodala i návrh nového jména. Jméno navrhuji španělské, neboť jsme španělé, a plujeme pod španělskou vlajkou. Myslím že by mělo být obyčejné, aby zbytečně nepřitahovalo pozornost. Například - "el COLIBRÍ" (Kolibřík). Budu však souhlasit s jakýmikoliv nenápadným španělským jménem. |
| |
| soukromá zpráva od cpt. Rosarita *Rosa* Gaucho pro Rozhodně jsem řekla Lorenzovi, že jeho sesazení je špatné rozhodnutí, vzhledem k jeho kvalitám. Naznačila jsem, i že pokud já získám nějakou loď, tak že u mne má místo hlavního kormidelníka jisté. Vyjádřila jsem mu svou úctu. |
| |
| Porada Ehmm... Řeknu, když poslouchám názor Rose. Dobrá, jsem tedy zatím pro abychom vyrazili do Antiguily. Jméno lodě? Můj návrh zní Aquila. Je to odvozené od slova Aqua což je latinsky voda, myslím, že toto by se k naší lodi hodilo nejvíc, ale respektuju i ostatní. Zatím není rozhodnuto jaké loď ponese jméno. Poté co to dořeknu pohlédnu na Masona a čekám na jeho reakci. |
| |
| Porada Zamyšleně si vyslechnu kapitána a Rosaritu. Já rozhodně jsem pro Auguillu. San Juan je pro nás příliš velké riziko. Usměji se a podívám se na kapitána. Jen jedna otázka: co máš v plánu s tím vínem? Podle mě by bylo nejlepší ho v Auguille prodat. Navrhnu zamyšleně. Teda pokud ho nechceš dát posádce vychlastat. Zazubím se. Vykat Cortézovi nebudu, je sice kapitán, ale tady rozdíly končí. A za jak dlouho bychom mohli dorazit do Augilly či San Juan? Zeptám se naší navigátorky. Na jméno reaguji jen přikývnutím, není nutné nijak jinak. |
| |
| Porada Víno? Ach víno! Málem bych zapomněl. Pousměju se. Nechat posádku to vychlastat, zbláznil ses? Ne! Prodáme to ale tak 2 barely si necháme. Budou v mé kajutě. Budou na lepší příležitosti. Plácnu Masona přes rameno a znovu se pousměju. |
| |
| Konec porady Zazubím se. Tak na lepší příležitosti povídáš. No jestli ty nejsi optimista. Odpovím Cortézovi. Takže je to vše? Zeptám se a počkám na odpověď. Jdu se podívat, jestli se neflákaj. Oznámím a vyjdu na palubu. Zatím jsou spokojený, ale jednou z nich ta euforie odpadne. Pomyslím si zachmuřeně při pohledu na posádku. Přejdu k zábradlí a pohodlně se opřu. Nějaký lodě v dohledu? Houknu na hlídku v koši. |
| |
| Porada Pokud vše půjde dobře, tak v Auigille bychom měli být zítra do večera, a pokud kapitán zvolí San Juan, tak tam bychom měli být asi zítra ráno. Doufám, že zvolí francouzký přístav. Odpovím na přímou otázku prvního důstojníka, který vzápětí odchází aniž by se vyjádřil k novému jménu. Latinský název taky je možný, i když Voda je poněkud divné jméno pro loď. Připomíná mi to "AGUILA" (Orel), myslím, že latinsky se orel řekne stejně, takové jméno by se mi líbilo. A myslím, že budeš muset rozhodnout ty kapitáne, Masona to zřejmě nezajímá. Takže Cortézi, jaký zvolíme kurz, a jaké jméno mají chlapi přemalovat na boky a záď? Již se také chystám na palubu, a chci slyšet kapitánovo rozhodnutí. Jo, a pokud jde o ten prodej vína, klidně si to vezmu na starost, v obchodě se celkem vyznám. Dodám ještě. |
| |
| Porada nebo spíše její konec "Takže je to vše?" Zeptá se Mason. Ano, to je vše. Odpovím. Poté Mason odejde a já pokračuji v diskuzi s Rosaritou. Pohlédnu na Rose, která mi právě podala návrh o jméně ohledně lodi. AGUILA? Hmm... To není špatné, budiž. Jméno máme. A kurz je Antiguilla. A oznamte ostatním že máme kurz a jméno lodi. A až dorazíme do přístavu, ať začnou malovat, nebo klidně i dřív, je mi to jedno. To je myslím, vše, takže konec porady. Poté společně s Rose na palubu. Dojdu na záď lodi a dalekohledem se porozhlédnu po okolí, ale zatím nikde nic. Chvíli ještě odpočívám a dívám se na pomalu zapadající slunce. Vypadá to že je třeba to dnes oslavit. Pomyslím si. Masone! Vytáhni 2 sudy vína. Zavolám. Musíme dneska trochu oslavit to všechno. Nové jméno, nového kapitána. Zasměju se. A na to všechno si musíme připít, na našeho nového důstojníka, ale hlavně na posádku! |
| |
| Kurz Orla Sí, el capitáno! Řeknu, a ihned běžím ke kormidlu, cestou oslovím Luca a Emília, aby se podívali po jakékoliv barvě, a ihned přemalovali jméno lodi. Neboť kapitánovu laxnost v tomto příliš nechápu, klidně by to nechal až do přístavu. To můžeme rovnou všem říct, že jsme tu loď ukradli. Další jeho rozkaz mne též vyděsí. Dva sudy vína pro 20 chlapů, to je nějakých 10 pint na osobu, a k tomu bychom měli ještě plout a případně být bojeschopní. Chápu, že si kapitán chce chlapy naklonit, ale nechat je ožrat se v téhle situaci? Chytím se kormidla, a povídám kapitánovi s tím, že to ostatní uslyší. Oslava je skvělá, ale je opravdu nutné aby byli všichni pod obraz, kdo obstará hlídky a plachty, a v případě nouze děla? Říkám to zoufalým tónem, doufajíce v trochu selského rozumu u alespoň některých chlapů z posádky. Prosím vás Lorenzo, Estebane, Mateo, Migueli a další rozumní, spokojte se jen s přípitkem. Vždyť opít se můžeme někde v bezpečí, a ne na moři, když je nás 5 a půl. Pak naberu kurz na Antiguu, přičemž se snažím vyhnout přirozeným obchodním trasám podél ostrovů, abychom pokud možno v tomto stavu nikoho nepotkali. |
| |
| Víno Po chvíli oba dva vycházejí. Zajímalo by mě, co ještě projednávali. Usměji se a chvíli pozoruji horizont. Poté na mě Cortéz zavolá, abych vytáhnul sudy vína. Jak myslíte kapitáne. Pokrčím rameny. I když nevím, jestli je nejvhodnější se na volném moři opít. Oznámím svoje pochyby a vyrazím do skladu. Cestou mávnu na Alejandra. Pojď mi pomoct. Požádám ho. Z celý posádky má asi největší svaly. Pomyslím si a vejdu do skladu. Alejandrovi ukážu na jeden sud a sám začnu kutálet druhý. Jak může bejt k sakru víno tak těžký. Zamručím, když se dostaneme ke schodům. To asi najednou na horu nedostaneme. Pokrčím rameny. Pojď mi s ním pomoct. Vezmu sud a počkám až ho vezme i Alejandro poté začneme stoupat po schodech. Po asi půl hodině se nám podařilo na palubu dostat oba sudy. No ty vole. Otřu si kapesníkem čelo a houknu na Cortéze. První číše kapitánovi! Zazubím se. |
| |
| Na lodi Když Mason vynese sudy na palubu, tak na něj zavolám. Dobrá práce! A teď jeden do mojí kajuty a z toho druhého si každý dá jen malou skleničku! Zasměju se. Je pravda, že nechat je opít by byla blbost, jak mě to vůbec mohlo napadnout. Pche.. Měl bych si odpočinout. Ale ne teď možná později. Rose přišla zamnou s tím, že chlapi už začínají malovat. A ukázala mi návrh, který dostala od jednoho z chlapů, neřekla jméno, možná se to později dozvím, důležité je, že vím jak bude nápis na zádi a boku lodi vypadat.  Hezké. Odpovím Rose. Zatím se jdu dívat na obzor a moře na zádi lodi. |
| |
| Víno Reakce Rosy i její oslovení dobře vybraných mužů z posádky, a následně i poznámka prvního důstojníka měli za následek toto. Miguel, Mateo, Esteban, Lorenzo, Emílio, Luc a pár rozumných dalších se postavilo za Rosu s tím, že si dají jen symbolický přípitek. Ovšem nabídka vína je více než lákavá, takže divoký pijáci v čele s Alejandrem a Juanem se od vína už nedají oddělit. To by Cortéz riskoval další vzpouru, tito muži se totiž už jen se sklenkou nespokojí! Byl tedy otevřen jen 1 sud, 1 kapitánovi do kajuty, ostatní zůstali v podpalubí. Reálně se po chvíli zmenší posádka AGUILA na pouhých 12 akceschopných. Ostatní budou v lihu, takže mimo. U těch moudrých včetně Miguela narostl respekt k Rose. Nápis s novým jménem lodi byl namalován. |
| |
| Podpalubí, má kajuta Šťourám se v pistolích, sestavuji a rozebírám ji stále dokola, abych zjistil, jestli někde není problém, ale jak sám moc dobře vím, musel bych si s ní zastřílet. Když ji už po páté zase složím, odložím ji bokem a přitáhnu si knihu, která je z poloviny prázdná. K tomu si přitáhnu i tužku, která pochází ze zásob mého nebožtíka otce (více ve spoileru) a začnu si dokreslovat nákresy té pistole. K tomu si přidávám i poznámky na možná vylepšení a zjednodušení oprav. Mimo to si i píšu seznam všech součástek. Když to dopíši, prohlédnu si listy, které jsem už popsal. Když si vezmu, kolik jsem při tom již vypsal tužek. Pak zaslechnu jakýsi lomoz, který dle mého odhadu pochází ze skladiště s nákladem. Jak se zdá, asi někdo táhne sudy s vínem nahoru. Vykouknu tedy z okna, abych se ujistil že jsme stále na moři a trochu popřemýšlím, co se tam děje. Pak nad tím jen pokrčím rameny a přitáhnu si mušketu, která trochu zlobí. Jo, je výhoda mít zbrojnici hned vedle kajuty. Chvilku si mušketu prohlížím, pak si přitáhnu papíry s poznámkami, které jsem si k ní psal. Začnu se jimi probírat a zároveň prohlížím onu zbraň. |
| |
| Aguila Právě přišlo to co jsem nikdy nechtěl vidět. Ležet půlku mé posádky na mol všude různě po lodi. Tak tenhle pocit si zapamatuju. Na tohle nezapomenu. Fajn, myslel jsem trochu se napít a né se vožrat do němoty a zřídit se jako kůň. Řeknu posádce která mě stejně neposlouchá, jelikož půlka opilých spí a půlka je skoro mimo. Ach jo.... Přikývnu na Masona ať na ně dává pozor aby nevyvedli ještě něco horšího než už je to co dělají, leží a nic nedělají. Rodrigovi dám za úkol aby vyhlížel cokoliv neobvyklého na moři. Nechci riskovat že nás ještě napadnou, piráti nebo něco horší, i když nevím co. A pokud bude chtít, může mi dělat společnost u kormidla, ke kterému se brzy vydám. Robertovi dám za úkol nabrousit zbraně, vyčistit střelné zbraně a celkově pořádně se postarat a vždy se starat aby děla i zbraně byly zcela funkční. A pokud už všechno je tak jak má, může pomoct nebo nahradit někoho kdo je zrovna... řekněme v sedmém nebi, myslím tím na mol. Poté se vydám na záď lodi ke kormidlu a mezitím to za Rose vezmu, ať si jde odpočinou nebo dělat co potřebuje a nebo jinak pomoct s prací na lodi. Musím se přece jen pořádně seznámit s Aguilou, když už nás čeká tolik dobrodružství a možná i vzpour. To snad ne! |
| |
| Kurz Antigua Dopadlo to jak jsem čekala, ale mohlo to dopadnout i hůř, nebýt Miguela, Matea a ostatních. Díky chlapi! Složím jim hold od kormidla. Zbyl nás tucet, to při plavbě proti větru bylo tak na dvě hubené služby. No to bude krušná plavba nějakých 30 hodin do francouzkého přístavu, i kdyby nás náhodou nikdo nepřepadl. Vedle mne stál na můstku Miguel a opodál Lorenzo s Mateem. Víc jak polovice chlapů za mnou stála, tak jsem se tohoto malého úspěchu rozhodla využít pro naplnění svého snu. Když přišel kapitán si také osahat kormidlo oznámila jsem mu. Kapitáne, až zajmeme nějakou vhodnou rychlou loď, stanu její kapitánkou. Můj úsudek teď zachránil naší plavbyschopnost, a dvě lodě si spolu budou moci pak troufnout na daleko větší kořist. A teď se drž v kurzu východojihovýchod, co nejdál od obchodních cest. Následně jsem se zapojila do obsluhy plachet. |
| |
 | Na palubě... Užíval jsem si své nové funkce loďmistra ke které jsme přišel asi jako slepej k houslím. Jenže jak má člověk dělat svou práci když kapitán vydá rozkaz se vlastně ožrat. Jakoby sám nevěděl, že když dá námořníkům rum tak s nima nic nebude. Ač jsem s bohem moc jednání neměl tak teď jsem v duchu k němu promlouval. Pane bože dej, ať nepotkáme žádnou z nepřátelských lodí. Stál jsem u zábradlí a sledoval moře, když jsme slyšel kapitánův rozkaz. Vydal sjem se za ním ke kormidlu a tak jsem zaslechl rozhovor s Rosou. Což tedy, pro mne bylo překvapení, ale příjemné. Aspoň se člověk má na co dívat na palubě. Když jsem šel kolem jen jsem na ní pokývnul, stejně jako ke všem ostatním střízlivým. Našel jsme si nejlepší místo pro pozorování a tam zůstal. Nebylo mi moc do hovoru, protože mě kapitánovo rozhodnutí netěšilo, ale teď už s tím nic nenadělám a nechci následovat starého kapitána. |
| |
| Kurz VJV, vítr stabilní východní, odpoledne-noc-odpoledne dalšího dne Možná za to mohla Rodrigova modlitba, možná dobře zvolený kurz Rosy... zkrátka ať tak či tak AGUILA nepotkala nablízko žádnou loď, některé se objevili na obzoru, ale lehká korekce kurzu dostala loď do bezpečí. Dvě střízlivé posádky o 6 mužích měli co dělat, aby šalupa plula maximální rychlostí ostře proti větru. Sud vína vyřadil ostatní posádku až do dopoledních hodin dalšího dne. Do Antigui zbývalo zhruba 6 hodin plavby, když se stav posádky vrátil do plné akceschopnosti, právě v té době se na obzoru objevila holandská loď... byla to karavela, a směřovala přímo na AGUILA, u kormidla měl službu shodou okolností opět kapitán Cortéz... |
| |
| Na lodi Na palubě vidím Masona, okamžitě k němu přiběhnu a mezitím předám kormidlování zpátky Rose. Masone, prober všechny spící muže nejlépe zvonem a přikaž ať se všichni připraví, nabijí zbraně a děla a ať jsou všichni v plné pohotovosti. Pohlédnu na Rose a řeknu. Ukaž znovu svůj talent a dostaň nás odtud. Poté vytáhnu dalekohled a sleduju jak postup, tak nepřátelovu posádku a její reakci na nás. |
| |
|
| |
| Útěk Zvládali jsme tu plavbu v tuctu námořníků skoro celý den, a můžu říct, že kapitán, kdyby uměl číst myšlenky, tak by ode mne slyšel dost nadávek, ale nemělo cenu je ventilovat. Museli jsme všichni zatnout zuby a makat, tedy všichni střízliví. Bylo poledne druhého dne, když se přímo na nás hnala holandská karavela, a Cortéz mi to s roztřeseným hlasem hned zas hodil na krk. A dobře udělal, byla jsem lepší kormidelník, a on to moc dobře věděl. Dostanu, to si piš! Byla má odpověď. Zhodnotila jsem situaci, a pak už se kormidlo v mých rukách roztočilo jako splašený. Vratiplachta mi proletěla nad hlavou, a loď udělala ostrý obrat vlevo. Hola vy tam dole! Všechny plachty nahoru! Zněl můj rozhodný hlas k plachtám. Ostře proti větru nemá ta bréca šanci! OREL přilehl co nejvíc to šlo proti větru v kurzu VSV. Když loď přilehla, zněl další můj příkaz. Brámovou napolovic! To by mělo umožnit co nějbližší nalehnutí šalupy na protivítr. |
| |
| Poplach na lodi Ještě toho večera se u mě stavil kapitán a zaúkoloval mě, abych se postaral o veškeré zbraně na lodi, čemuž jsem se jen usmál, protože krom mě se tu o ně nikdo nestará. Jasně, ještě je tu starý Mateo, ale ten se stará spíš o děla a vydává rozkazy k palbě, ale tu samotnou péči, jako je čištění, promazávání a jiné prkotiny, tu obvykle obstarávám já. Ať se jedná o chladné, nebo palné zbraně. Ne že bych si stěžoval, baví mne to. Mnohem více, než ty zbraně pak používat. Jasně, rád si tu a tam vystřelím, nebo něco vyhodím do vzduchu, ale to není ono. Tak jako tak, opravy, údržby a další služby, které zbraně potřebují jsem obstarával až do pozdních nočních hodin a spát jsem šel skoro až k ránu. I tak jsem se probudil vcelku brzy, abych mohl opět prohlédnout všechny své miláčky, pečlivě zkontrolovat nábojové váčky (jde o malý papírový váček naplněný střelným prachem, kulí a vepřovým, nebo hovězím tukem pro lehčí skluz kule do hlavně, nasypete do hlavně pistole, udusáte a pálíte), očistil zbraně a prstem ozkoušel ostří všech šavlí (vím jak na to, aniž bych se pořezal). A takhle ubíhalo mé ráno. Když se ráno líně přeneslo v dopoledne, došel jsem si na něco malého k jídlu a zase se vrátil do své kajuty k zápiskům o stavu zbraní. Když se rozezněl ostrý a pronikavý hlas strážného zvonu, byl jsem zrovna ve skladu střelného prachu, kde jsem kontroloval zásoby (ano, ta vůně se mi líbí). S klidem jsem se vrátil do zbrojnice, kde jsem popadl první prázdnou bedýnku a naskládal jsem do ní pistole i s pytlíky plných nábojových váčků, navrch jsem položil šavlí co se vešlo a v podpaží jsem sevřel ty tři muškety. Trvalo to chvilku, ale vše se mi podařilo pobrat a vytrmácet se s tím na hlavní palubu, kde se skvělo mých osm šestiliberních dítek. "Dárky, poďte si to rozebrat, pro další šavle si skočte, víc jsem toho opravdu nepobral," řeknu klidně a svůj náklad opatrně složím k hlavnímu stěžni (své pistole a meč mám pořád u sebe). Pak se vydám ke přídi, přičemž vytáhnu z kapsy svou dlouhou dýmku (dlouhý rovný šlaufek, jako na ikonce), vytáhnu starý křesadlový zámek ze staré pistole a zapálím. Pořádně potáhnu, přesunu si ji do koutku úst a podívám se směrem, kde je nepřátelská loď. "Karavela, až třicet děl a pochybuju, že nějaké z nich bude šestiliberka, jako moje holky," poznamenám suše, klidně. "Pokud se s ní chcete utkat, tak se modlete ke všem svatým, co znáte," dodám potichu a s poklidem se otočím k můstku. "Děvče, ukaž, co v tobě je," s kývnutím se usměju na Rosu a zamířím k dělům. "Alejandro, Juane, kde se zase flákáte? Připravte děla, hernajz, aby vás lepra sežrala, lemry líný," zaláteřím si, ale hlas nezvednu, chlapci ví, jak to myslím. "Mateo, pojď mi pomoc s prachem a kulemi," podívám se na svého předchůdce a trochu se pousměju. |
| |
| Dodatek - popis postavy Středně vysoký, dobře stavěný chlápek ve středních letech (45 let) s plnovousem na tváři, krátkými prošedivělými vlasy na hlavě a dlouhou dýmkou v zubech. Nosí bílou, na rukávech potrhanou a propálenou košili, přes kterou má plátěnou kamizolu se spoustou kapes. Má volné plátěné kalhoty, které má nad kotníky zkrácené. Nosí vysoké boty a bezprsté rukavice. Dále má u sebe dvě pistole a šavli. Znatelně kulhá na pravou nohu, ale nezdá se, že by ho to nějak omezovalo. Je, jak by někdo řekl "Ten starší a milý pán od vedle, co nám tak ochotně pomohl se stěhováním". Ano, Prášek je klidný a pohodový člověk, co se nenechá jen tak ničím rozhodit. O své historii moc nemluvil (nikdo se ho neptal), takže o ní zatím nic nevíte. |
| |
| Manévr, poledne Cortéz působil na posádku dost vyděšeně, a ani jeho přehození kormidla v čase nebezpečí na Rosu, jako by to byl horký brambor, moc jeho pověsti neprospělo. Když provedla kormidelnice opravdu ostrý obrat, mělo to za následek, že ten kdo to zrovna nečekal, což bylo dost mužů, spadl na palubu a trochu se potloukl. Ani Prášek nebyl se svou nohou výjimkou, i jeho bedna se rozběhla kamsi. Po obratu to vypadalo, že to byl od Rosy chybný tah, protože loď ztratila hodně ze své rychlosti, a karavela se hrozivě blížila. Po drahně dlouhé době, se AGUILA přimkla k větru, a opět nabrala trochu rychlosti. Po skasání brámovky bylo přilehnutí maximální. Ovšem rychlost nebyla nijak úchvatná, a holanďan se blížil, zareagoval na změnu vašeho kurzu i svou změnou... Po asi hodině napjatého čekání kdo z koho bylo už jasné, že karavela takřka není schopná v proti větru plout, šalupa sice pomalu ale jistě zvětšovala svůj náskok. Orkaan opět změnila kurz, a zanechala pronásledování, Aguila vyklouzla jako mladý orlík. Lorenzo uznale pokýval hlavou. Lehce po osmé hodině večerní, přistála šalupa bezpečně ve francouzké Antigue. Její příjezd nikoho nijak zvlášť nezajímal. |
| |
| Holanďani na obzoru Náš přípitek dopadl díky Rosaritě lépe, než jsem předpokládal. I když je pravda, že nám zůstalo 12 lidí, kteří zvládli něco s tou lodí dělat. Dobrá práce. Kývnu na Rosaritu a jdu dle rozkazu dohlížet na naše opilce. Naštěstí jsou jen mimo a nechtějí se prát. Pokud by se Alejandro chtěl prát, tak bychom měli problémy velikosti dobře vzrostlého nosorožce. Já sám si vzal pár skleniček, ale jen tak abych se dostal do nálady, ne abych se ožral. V poledne příštího dne na nás čekalo překvapení v podobě holandské karavely. Rozumím. Kývnu kapitánovy a párkrát zazvoním na zvon. Pohotovost! Všichni co uměj bojovat k dělům nebo k Práškovi pro zbraně. Zbytek pomozte Rose s řízením lodě a hoďte plachty nahoru! Rozdělím rozkazy a sám se pustím do nabíjení své pistole. Náš život je ve tvých rukou Rose. Pomyslím si a zahledím se na karavelu. Po velmi riskantním obratu, kdy jsem měl co dělat abych se udržel na nohou a Práškovi utekla bedna nás karavela přestala lovit a obrátila to. Zaplať pánbůh. Vydechnu. Rose, pro příště nás prosím varuj. Pomůžu Práškovi na nohy. Nebo nám polovina posádky spadne přes palubu. Kývnu na Rose přátelsky a začnu vyhlížet Antiguillu. K večeru již přijíždíme do přístavu. Když vidím, jak se nám většina posádky hrne do přístavu napadne mě něco. Chlapi! Mám na vás jednu prosbu. Neožerte se do němoty. Běžte třeba do bordelu nebo klidně do hospody, ale ne že se ožerete. Je možný že vás budeme potřebovat. Řeknu jim a přestanu jim blokovat cestu. Snad mě poslechnou. Pomyslím si. |
| |
| Moc prudký obrat Nestihnu ani dojít s Mateem do podpalubí a najednou ztratím pevné dřevo pod nohami. Kdysi dávno poraněná noha mne zradí a já se svalím na zem jak dlouhej, tak i širokej. "Chyťte ji někdo, k sakru," pro jednou zvýším hlas, když vidím, jak ujíždí bedna se zbraněmi. Když je obrat dokončen, Mason mi pomůže vstát: "Díky mladej." Já se ihned vydám k bedně se zbraněmi, jestli nějaká náhodou nechybí. Při té příležitosti se podívám i směrem k holandské karavele a spokojeně se usměju. "Někdy je třeba zatnout zuby, spolknout nadávky a poděkovat. Díky, děvče," podívám se na Rose a přátelsky se usměju. Když jsme z nejhoršího venku, zkontroluji si dýmku, jestli je v pořádku a usadím se ke stěžni, namoženou nohu natáhnu před sebe. "Juane, buď tak hodný a odnes ty zbraně do zbrojnice. Alejandro, pomoz mu," požádám oba dělostřelce a začnu si masírovat bolavou nohu. |
| |
| Přístav Chlapi se hrnuli vpřed jako lavina. Jediné co je mělo zastavit byl až kňouratý příkaz, tedy spíše prosík od 1.důstojníka. Smějící se Alejandro v čele tlupy vše odkýval, ale to bylo asi tak všechno. Miguel stále více zamračený přikázal ostře pár chlapům z těch rozumných a mladších aby vytvořili alespoň hlídku na lodi, i sám zůstal stejně jako Mateo a Lorenzo. Loď sice má na velících postech lidi, ale velení víceméně postrádá... |
| |
| Přístav Už jsme se těšil na molo přístavu a až si na svůj naražený zadek, po Rosiném obratu, dám panáka rumu. Ta eskapáda s holanďany ukázala jedno a to, že Cortéz je nějaký zakřiknutý. Jen přehodil na Rose kormidl oa dál mlčel. To není nic co by se mi líbilo, ale rozhodl jsem se, že mu dám ještě šanci, protože chápu že není zrovna med skočit do toho rovnýma nohama. Před příjezdem jsem odešel ještě do zbrojnice vrátit šavli, kterou jsem si nevím proč nechal u pasu. Když jsme vylezl zpět tak už jsme byli u mola a já zděšeně sledoval jak jenom díky Miguelovi nám zůstává aspoň kostra posádky. To jsi posral. Podívám se na našeho nového prvního důstojníka. Jsme v přístavu, který je s námi sice v míru, ale nikdy nevíme kdy se co podělá. Migueli, vím že nás je tady pět a půl, ale pošli za nimi někoho kdo na ně dohlídne a o všem se dovíme v čas. Není potřeba, aby se na nás vrhnul celý přístav. Poprosím bocmana, protože myslím že bude lepší když na ně někdo bude dávat pozor. Sám jsem na lodi zůstal, protože jsem čekal odkud se vynoří kapitán, protože právě opět přišel o většinu posádky. |
| |
| Přístav Ze svého místa u hlavního stěžně jsem sledoval bocmanův pokus o rozkaz se neožrat a jen tak tak jsem viděl Alejandrův pohled typu "jo jasně". Povzdechl jsem si, vyklepal vyhaslí tabák z dýmky a znovu ji napěchoval. Chvilku jsem přemýšlel, že ji schovám, ale nakonec jsem si ji znovu podpálil. Pak jsem se postavil a dokulhal jsem až k bocmanovi. "Sloužil jsem už na hodně lodí a co vím, tak nejdřív se vykládá a nakládá a až pak se pouští za zábavou," řeknu tiše, klidně s úsměvem ve tváři. "Teda za mých mladých let to takhle bývalo," poplácám ho po rameni a zamířím do přístavu. Když konečně stojím na pevné půdě, chvilku musím počkat, abych si zase zvykl. Pak zamířím do míst, kde bydlí a pracuje správce přístavu. |
| |
| soukromá zpráva od Roberto "Prášek" Robero pro Dojdu až ke správcovi a zabuším na jeho dveře, když mne pozve dál, vejdu a zastavím se před jeho stolem. "Brý čer, mladý pane. Mám nějakejch osm a třicet barelů s moc dobrým španělským vínem a potřebuju je prodat. To víte, kapitán by mě zabil, kdybych to do rána neprodal," usměju se a nervózně si promnu ruce. |
| |
| Obrat a Antigua Loď se při obratu zařízla do vln, a mne vítr pročísl vlasy, má tvář zářila radostí. Olé! Tak pro tohle já žiju! Byla jsem ve svém živlu! Avšak někteří vymetli palubu. To jsem celá já, někdy až příliš divoká. Omlouvám se caballéros, a zvlášť tobě Prášku! Znělo od kormidla, ale úsměv a nadšení mne z tváře nezmizí. Naštěstí ani chlapům. Nakonec jsem natrhla holanďanům řiť. Srovnala jsem kurz zpět, a počala si vesele a bujaře zpívat. V přístavu naše slavné velení opět vyhořelo, tentokrát 1.důstojník. Miguel zasáhl. Gracias Miguel. Když jsme uvázali loď, vyběhla jsem na dohled lodě do místní loděnice, jde jsem zjistila co jsem chtěla. Pak zpět na loď. Jakmile bude nějaké rokování, tak zahlásím nový fakt. V místní loděnici je na prodej starší šalupa za hodnotu 36 sudů vína, myslím že dvě lodě zvýší naši šanci v boji výrazně. A navíc už bych ráda velela po svém. Lepší když se budou o své lodě starat naplno dva kapitáni. Pokud to u posádky neprojde, tak nabízím že prodám všechno víno, a doufám že pak neskončí ty peníze v místních bordelech či hrdlech námořníků. Oznámím všem svůj návrh řešení situace. |
| |
| soukromá zpráva od Uloženka 7 pro Správce ti s přemilým úsměvem nabízí 4 realy za sud. A vzal by vše, i vyložení zajistí. |
| |
| Přístav Když loď zakotví, vyjdu ze své kajuty. Vůbec nejsem překvapen, že jsme Holanďanům utekli. Přece Rosarita je ta nejlepší kormidelnice široko daleko. Pomyslím si a vzpomenu si na ten prudký obrat doleva, při kterém jsem zrovna ve své kajutě spadl na zem, jelikož tam jsem to čekat nemohl už vůbec. Když přikotvíme tak se chlapi rozběhnou do města a Mason jen zvolá. "Chlapi! Mám na vás jednu prosbu. Neožerte se do němoty. Běžte třeba do bordelu nebo klidně do hospody, ale ne že se ožerete. Je možný že vás budeme potřebovat." Je možné, že je potřebuju teď! Přijdu k Masonovi a zeptám se ho. Kde jsou sakra všichni? Ani mi neříkej, že v se v Hospodě opíjí!? Zeptám se Masona, i když v duchu vím, že to tak je. Je třeba to napravit, takže pro ně všechny zajdeš do hospody nebo kdekoliv jinde, je mi to jedno a dovlečeš je tady! Je mi jedno jak, ale budou tu a první co udělají, že dají to víno, které máme na Aguile na palubu. Víno vyměníme za další loď a o jejím novém kapitánovi rozhodneme hlasováním celé posádky. Řeknu a poté jdu domluvit obchod s vlastníkem té druhé šalupy. |
| |
| Přístav Kapitán vydal rozkaz, aby Šavle dotáhl posádku zpět. Tak to si pěkně vyžer. Ovšem jeho rozhodnutí se mi nelíbilo a tak byl čas se ozvat. Kapitáne! Ještě než odejdete mám pár otázek. Jak je vidět je problém udržet posádku na jedné lodi v lati natož na dvou lodích. Já nejsme v matematice nejrychlejší, ale pokud dáme většinu našeho nákladu za novou loď, tak budeme mít dost na nákup zásob, vybavení pro tu loď? Výzbroj naší lodi už takhle není světová. A co budeme dělat po té co si seženeme druhou loď? Budeme mít peníze na náklad, aby jsme nejeli pryč naprázdno? |
| |
| soukromá zpráva od Roberto "Prášek" Robero pro Poslechnu si správcův návrh a zamyšleně se podrbu na hlavě. "Navrhnu cenu kapitánovi a uvidíme," usměju se a kývnutím se rozloučím se správcem. "Pokud bude souhlasit, přijdu," dodám ještě a vydám se zpět k lodi. |
| |
| Přístav Udělal jsem pár kroků, protože jsem chtěl jít dojednat obchod ohledně barelů, když v tom na mě vyhrkl Rodrigo otázky. Zastavím se, otočím se a řeknu. Vlastně máš pravdu, svolej Všechny kteří tu jsou, myslím tím Rosaritu, Roberta a Masona, ať se všichni za mnou zastaví, ještě než začnou dělat něco jiného, je třeba se domluvit co bude s nákladem. Pokud se někdo z nich nechce vyjádřit k našemu nákladu, ať nechodí. Dohodneme se co s nákladem uděláme. Čekám ve své kajutě, tebe očekávám taktéž. Poté se otočím a odejdu směrem do své kajuty, kde si sednu a naliji si malou sklenku vína. Je třeba to spláchnout. |
| |
| Přístav, zpět na loď Vyjdu ze správcovské budovy a zamířím si to rovnou na loď. Na tu dorazím ve chvíli, kdy Rodrigo mluví o druhé lodi. "Na druhou loď se teď vykašlete. Máme nedostatek ručních zbraní a děla taky nejsou nejmladší. Navíc jich máme osm a pokud nechcete napořád utíkat před ostatními loděmi, měli bychom jich koupit více a trošku novější modely. Starej kapitán strašně moc rád škudlil, to všichni víme," řeknu všem na rovinu a potáhnu si z dýmky. "Navíc, mám kupce na všechny sudy. Správce přístavu koupí všech třicet osm barelů za čtyři realy za barel, což, pokud dobře počítám, máme celkem sto padesát dva realů. Sice za to nic slavnýho nekoupíme, ale na novou výbavu a zásoby na pár měsíců by to mělo stačit," řeknu důvod své chvilkové nepřítomnosti. |
| |
| Porada Já už jsem své řekla, navíc je známo, že dvě polovyzbrojené lodě mají větší sílu než jedna plně vyzbrojená. Mají větší možnosti v boji děly i v případném útěku. A v případě, že naberou plnou posádku, tak může jedna zahákovat a druhá ostřelovat. Zkrátka je pak víc možností. Na Práškova slova o obchodu se správcem můj pohled zalije lehké zoufalství. Mio Dios! Já chci pryč! Při prodeji je přeci třeba obejít víc obchodníků! A nechat si nabídnout ceny! Pak se teprve vybírá komu zboží prodáme. 4 realy za sud, nedivila bych se kdyby bylo možné za měj dostat 6 a možná i víc, jen se trochu snažit, a neprodat prvnímu který se namane! Byla jsem zoufalá, a má touha po vlastní lodi se ještě více zesílila. Prášku jsi fajn, ale víc ti sedí děla než obchod. |
| |
| Porada Sledoval jsem přestřelku slovní a byl jsme rád, že u pasu nikdo nemáme pistole nebo by se možná střílelo i naživo. Rozumím, že mají více možností v boji a s jejich velikostmi asi i vím, která by byla která, ale zatím nemáme vyřešenou jednu podstatnou otázku. Mluvíme o boji, který ve válečném stavu Španělska nás čeká skoro všude, ale jak moc bude boj naší náplní práce? Právě jsme svobodná loď, popřípadě dvě lodě, které se budou plavit, ale s jakým cílem? Obchodním? Korzárským? Pirátským , proti tomuto jsem já osobně. Sice nemám co ztratit, ale tohle opravdu ne. Já hlasuji dostat se do španělského přístavu a získat pro nás korzárský glejt. Přičemž budeme moci provozovat vlastně všechno. Pro tento účel je pravda by se dvě lodě hodily lépe. |
| |
| Porada Chvíli poslouchám ostatní a poté řeknu. Fajn, je tedy rozhodnuto. Sudy prodejte a Rose dejte loď. A kdo chce, může jít s Rose. Sudy prodejte a kupte si za ně novou loď nebo co chcete. Poté odejdu s místnosti a jdu směrem do města. Jdu se porozhlédnout do místní hospody jak zde lidi žijí. Třeba mě končeně potká štěstí. |
| |
| Kapitánka Oči se mi zalesknou, a hned reaguji na kapitánova slova. Dobré rozhodnutí Cortézi! Získal jsi spojence, a dobrého! Nebudeš litovat, ani vy ostatní. S tím vyběhnu na palubu a oznámím to ostatním spíše rozumným, co hlídají loď. Kdo chce je u mne vítán. Myslím, že minimálně 4 chlapy kývnou, s Lorenzem jsem si takřka jistá. Bereš u mne hlavního kormidelníka a mou pravou ruku? S těmi kteří se přidají vyrazím do přístavu. Obejdu cestou pár obchodníků, jestli je cena lodi v sudech vína přiměřená, pokud ano loď "Hirondella" - Vlaštovka koupím spolu s nějakou barvou na pozdější změnu názvu. Snad chlapi z loděnice pomůžou s vykládkou vína z Orla. Následně s těmi snad 4 chlapi zakotvím svou loď, již na zádi vlaje francouzká vlajka, hned vedle "Aguila". Přeneseme si své věci, chlapi zaujmou hlídku a já se pustím do práce, času není nazbyt je třeba se starat o své muže a loď! |
| |
| Porada Rosinina výtka na mé obchodní (ne)schopnosti se mile pousměju. "Nikdo jinej se k tomu neměl," mrknu na ní a vyslechnu si další názory. Jasně, dvě lepší než jedna, ale za cenu rozdělení posádky? Inu, je pravda, že jsem už zažil pár lodí, které měli sotva poloviční posádku a zvládali to více než dobře. A je pravda, že pokud se budeme živit jako korzáři, hodí se více než jedna loď. Kapitán se nakonec rozhodne, čímž si vyslouží můj ne moc důvěřivý pohled. "Moc snadno se vzdáváš, mladej," řeknu tiše, klidně a když odejde, pokrčím jen rameny a podívám se na Rose. "Budeš potřebovat dělmistra a starej Mateo je s lodí už skoro srostlej," nabídnu jí své služby. |
| |
| Porada a nová loď? Se skoro vyděšenýma očima sleduji Cortéze jak kývne na nákup druhé lodi a prostě odejde. Začal jsem litovat posádku Orla, ale je možné že v tom městě najde to štěstí a konečně bude Orel mít pevnou ruku. Rose vystřelila a já nestihl ani otevřít pusu. Chápu, kdybych dostal loď tak taky vystřelím jak péro. Chvíli jsme seděl a přemýšlel co dál. Po tom co Cortéz předvedl jsme měl jasno. Vyšel jsem ven a viděl jsem jak Rose už skoro mizí ve městě. Než jsem se vydal za ní došel jsem si pro šavli, protože bez ní do města nejdu. Rychle se za ní rozběhnu a když jí doběhnu řeknu jen prostě. Když mě přijmeš rád budu pod Tebou sloužit. |
| |
| Hirondelle |
| |
| soukromá zpráva od cpt. Rosarita *Rosa* Gaucho pro Když mne oslovil Rodrigo, s úsměvem jsem kývla. Ale zatím jen jako námořníka a mého posla. Souhlasil, a tak se přidal k nám. Když byla loď na místě a mi přestěhovaný, promluvila jsem k mužům. Vážím si vás, každého jednoho, a stejnou úctu očekávám i od vás. A tebe Mateo prosím prohlédni zbraně, a až se vrátí Alejandro, tak prosím na něj dohledni, jste přátelé a tys moudrý muž. A tebe Estebane jmenuji bocmanem, hlídky jsou teď tvá starost. Díky a teď do práce. Otočila jsem se pak k Lorenzovi a Rodrigovi. Není čas nazbyt, takže vy dva každý sám vyražte do města. Sháním lidi, kteří jsou poslušní, mají zájem se učit, a ovládají alespoň trochu španělsky. Nebráním se otrokům i uprchlým, ženám, rybářům, atd. Nabízím práci, slušné zacházení, a možnost se něco nového naučit, někam se podívat. Zároveň se zeptejte k klášterech, i hospodách zdali nepotřebují něco někam blízko odvést, za jídlo a zásoby. Blízko myslím na vedlejší ostrovy, tak abychom byli do zítřejšího poledne zpět. Noční plavba by byla fajn. Já zůstanu zde, a PEČLIVĚ budu vybírat z těch kdo přijde. Tak jsme se rozešli. |
| |
| soukromá zpráva od Uloženka 7 pro Oba muži se ozbrojeni vydali do města, kde se rozdělili, jak jim bylo řečeno. Lorenzo navrhl si i město rozdělit na dvě části, aby nechodili do stejných míst. To, že kapitánem HIRONDELLE je žena budilo někde odpor, avšak Lorenzo barvitě vylíčil, že Rosa je minimálně stejně dobrá jako on, a Rodrigo zřejmě mluvil o ní také pozitivně, vždyť ji oba viděli v akci. Navíc požadavky kapitánky byli velmi vstřícné i pro různé lidi v nesnázích či ne přímo námořníků, navíc neměla předsudků... takže se našlo dost lidí, které tato nabídka oslovila. Co se týče přepravy, tak v hospodách většinou přemýšleli v delším časovém horizontu, než takhle narychlo. Lorenzovi se ozval jeden možný cestující, který chtěl do Guadeloupe za 20 realů, ale v noci cestovat mu přišlo divné. Rodrigo naproti tomu pochodil v dominikánském klášteře, kde měli 30 osadníků do misie, která byla na vedlejším ostrově, peníze bratři neměli, ale nějakými potravinami by v misii zaplatit mohli. Ani noční plavba jim nevadila, takže pokud kapitánka pošle vzkaz, osadníci se ještě večer nalodí... |
| |
| Ve městě Procházím se městem a mám namířeno do zdejší hospody. Hledám něco co by mi dalo signál. Signál kam vyrazit nebo kam se vydat. Hledám ten typ lidí, kteří mají nějaké ty historky o pokladech nebo jiných vzácných věcech či místech v těchto končinách. V hospodě se chvilku prosedím a dám si i něco k pití, mezitím poslouchám zdejší vypravěče a rozhovory. Pokud do hodiny nic speciálního nezaslechnu, vrátím se zpět na svou loď. Noc se blíží, ale vyplout, tak to vyplujeme až ráno, takže pokud jsou ve zdejší hospodě nějací moji muži, tak jim oznámím aby do rána byli střízlivý a plní energie v pohotovosti na palubě lodi, jinak ať si mě nepřejí. |
| |
| soukromá zpráva od Uloženka 7 pro Na nabídku kapitánky zareagovalo dost lidí, včetně různých exotů. Ale mezi nimi byli i použitelní lidé, a tak nakonec ještě ten večer vybrala Rosa tyto: Jull *Tornado* - černoch, silák, boxer Gabriela - domestikovaná hrdá indiánka znající evropskou i domorodou medicínu, felčar Pierre - lovec, střelec Claude - bývalý voják Michel - bývalý voják Jacques - dělostřelec Marcel - bystrý mladík Kunta Kinte - černoch, bývalý otrok, silný, tichý chlap Santiago - rybář Gustó - kuchař Joss - plavčík |
| |
| Večer v přístavu Krátce po Cortézovi vyrazili z Hirondelle do města i Lorenzo a Rodrigo. Rosa zůstala na palubě, stejně jako Mateo, který právě prohlížel děla, Esteban, Luc a Emílio drželi hlídku. Cortéz poseděl hodinu v hospodě, ale za tu dobu nic zvláštního nezaslech, až na pár opileckých řečí. Když se vracel zpět na loď, zahlédl u lávky na Hirondelle menší frontu dosti podivných existencí, mezi nimi byli nějací černoši, indiánka v evropských šatech, několik otrhaných vojáků, a tak dále. Rosa s nimi s každým nějaký čas hovořila, a pak někdo šel na loď, a někdo zpět do města... |
| |
| Na Aguile Seděl jsem u hlavního stožáru a kochal se večerním vzduchem. Všiml jsem si jakéhosi ruchu u druhé lodi a musel jsem se pousmát. "Holka se vyzná. Nelení, jako to naše poleno," povzdechnu si tiše, sledujíc dění u druhé lodi. Poklidně si bafám z dýmky a o pár minut později si všimnu, že se vrací Cortez. Znovu si povzdechnu a potáhnu z dýmky. Možná něco sehnal, i když na to moc nevypadá. Snad se to vyvrbí lépe, než to zatím vypadá. |
| |
| Zpátky na lodi Vrátím se na loď, když v tom právě uvidím Roberta, který hlídá loď. Přijdu k němu a řeknu. Vzadu, kousek zpátky jsem zahlídl nějaké jisté individua. Jsou oblečení v otrahaných šatech a nevypadali zrovna přátelsky, asi se vrátím a omrknu to, jdeš semnou? Zeptám se. Pokud ano, ujisti se, že má kdo hlídat loď. Řeknu a poté čekám na reakci mého nejlepšího zbrojíře a nejspíše i námořníka Roberta. |
| |
| Na lodi "Se vší úctou, kapitáne, ale vypadám na to, že bych byl měl chuť a sílu na to se dávat do nějaké potyčky?" zeptám se ho klidně a zvednu k němu oči. Zhluboka se nadechnu, rukou položenou na pravačce si pořádně promnu koleno a pak sjedu až na holeň. "Bejt mi vo deset let mladší a mít v noze vo kus volova míň, jdu, že by mě ani dva statní volkové nezastavili. Spíš vem někoho z posádky, mladšího s větším elánem," usměju se a stonkem mé dýmky ukážu směrem k posádce, která se poflakuje na lodi. |
| |
| Na lodi - diskuze s Práškem Potyčka? Proč mluvíš o potyčce, chci se jen podívat a popřípadě zeptat. nejdu tam s cílem někoho napadnout nebo zabít. Řeknu. Oni to tady na lodi zvládnou Robe, ale pokud nechceš jít semnou, respektuju tě staříku. Pousměju se a poté jej plácnu přes rameno. (Bylo to myšleno provokativně, aby se Rob vydal semnou.) |
| |
| Na lodi A nebo kašli na to. Připrav se, ráno vyrazíme a ať jsou všichni zde a připraveni. Přijďte ráno do mé kajuty, tam se poradíme co bude dál. Řeknu a poté odejdu do své kajuty trochu se napít, poté probádat mapy a taky se trochu prospat. |
| |
| Na lodi Zeptá se, proč myslím, že jde do potyčky. To mne přinutí k úsměvu, takovému, který dává najevo, že vím, jak to většinou bývá. "Předtucha?" odpovím otázkou a trochu si poposednu. Pak se pousměje a plácne mne přes rameno. "Inu, respekt je respekt a ty můj máš, ale má ho i posádka?" zeptám se s klidem a trochu i tajemně. "Vem někoho z mladejch, kapitáne, já si užiju západu slunce a nočního vzduchu," řeknu definitivně a potáhnu si z dýmky, která čadí už jen silou vůle. |
| |
| soukromá zpráva od cpt. Rosarita *Rosa* Gaucho pro Dobrá práce. Řeknu k oběma mužům, když se vrátí. Rodrigo, vrať se pro ty osadníky, vezmeme je. Pak se obrátím k nováčkům, které jsem právě přijala. Vítejte! Teď budou mít službu moji muži, avšak vždy 2-3 z vás se přidají ke každému z nich. Učte se od nich vše o plachtách a dělech. Ptejte se, zkoušejte sami pracovat, nic na tom není. Gabriela nemusí, ale může také, chce-li. Následně je rozdělím k ruce starým mořským vlkům, aby je učili svým vlastním příkladem. Jakmile dorazí osadníci, tak je naložíme a vyrazíme do noci s rozsvícenými pozičními lampami. Na Miguela zavolám, že se vrátíme zítra do poledne. Orientujeme se i podle hvězd. Kormidluji já a pak Lorenzo. Jsme opatrní, a případně si necháme poradit, pokud s námi pluje někdo z kněží znajících cestu. Jakmile dorazíme k misii, vypustím člun s lampou, aby misionáři zapálili ohně, a osvětlili tak jejich přístaviště. Pak s Lucem a Emíliem měřícími hloubku a dávajícími pozor na skaliska, s lampami na přídi opatrně a pomalu připlujeme k misii. Případně vyložíme a naložíme přes člun. |
| |
| HIRONDELLE odplouvá, desátá noční Bylo asi kolem desáté večer, když počalo na palubu Hirondelle nastupovat či 30 vesničanů a farmářů. Když nastoupili, loď zvedla kotvy, a s pozičními lampami vyrazila do tmy. Migueli, zítra do poledne jsme zpátky! Zakřičela Rose na vedlejšího bocmana. Načež zmizela Hirondelle na otevřeném moři za svitu měsíce a hvězd... |
| |
| soukromá zpráva od Uloženka 7 pro Kdyby nebyli Rosa a Lorenzo tak dobří kormidelníci, byl by to nebezpečný podnik. Ale takto, a za doprovodu dvou kněží znalých cesty to nebylo tak náročné. Navíc kapitánka učinila množství opatření pro zvýšení bezpečnosti. Takže když se člun s dominikánem Clementem vrátil, již na pevnině v okolí misie hořeli ohně, i tak byla cesta do přístaviště pomalá. Když byli dost blízko, a přesto v bezpečné hloubce, byli vyloženi osadníci čluny - nějaké měli i v misii. Zpět na loď putovali potraviny do zásob lodi a jako platba i 8 žoků bavlny. Zpáteční cesta byla již za svítání takže za světla, loď v pořádku přistála zpět v Antigue asi kolem osmé hodiny ranní dalšího dne... |
| |
| soukromá zpráva od Cortez pro Když ráno vstanu, v kajutě je poměrně chladno. Malé okénko na zádi lodi je otevřené a díky němu je slyšet zpívání ptáků. Krásné ráno jaké bych ani nečekal. Avšak netrvá dlouho a já si vzpomenu že mě toho dneska čeká opravdu moc. Je třeba vykročit správnou nohou Cortezi. Pomyslím si. Poté si na chvíli sednu do židle, otevřu si můj zápisník. Do něj si značím co se nedávno stalo či co plánuju udělat, ale nikdy ne citlivé informace, které by mohli ohrozit moje plány.  Otevřu v klidu zápisník, a začnu psát. "Včera se mi to nějak všechno nevydařilo, ale dnes jsem připraven učinit pokrok a vykročit správnou nohou. Mám velké plány a dnes i mnoho práce. No nic... je třeba jít, čas je důležitý a stále běží." Když dokončím moje psaní, poklidně zavřu zápisník a poté si dám po ránu trochu vína. Pak vyjdu z mé kajuty ven, nadechnu se čerstvého vzduchu a první co udělám je, že svolám posádku do řady včetně Masona a Roba. Když všichni nastoupí, jsou střízliví a plní energie, tak jak mají být. Postavím se před ně a řeknu. Tak posádko, dnes je nový den a i nový start. Je třeba začít jednat. Začneme tedy tím, že každému rozdám práci a ten ji v nejlepším splní. Miguel, Xavier a Kleo půjdou do města sehnat nové lidi a posádku, kteří by byli ochotni se s námi plavit. Nějak je přesvědčte. Juan a Felipe půjdou zajistit peníze pro naši loď a to tak, že najdou někoho kdo nabízí práci na moři či nějak jak by si naše posádka a loď mohla vydělat peníze nebo celkově můžete rovnou nějaké peníze sehnat, pokud bude možnost, jelikož je Felipe rychlý a mrštný, tak by se dalo... ale ne, radši nic. A pokud ano, tak mě neznáš hochu. Pedro, Pablo a André zůstanou a budou hlídat loď mezitím co budeme pryč. Chico... Chico? Hmm... S tebou hochu nevím. Zkus sehnat nějaké jídlo či pití nebo celkově zásobu pro posádku a loď jak jen budeš moct. Nikdo se prosím nedostaňte do problémů. Roberte, Masone, navrhujete něco dalšího co bych měl udělat nebo na něco co jsem zapomněl? Ven s tím, nebo pokud má někdo nějaké otázky, taktéž. Poté čekám na jejich reakci. |
| |
| Ráno na lodi Opět vstanu brzy, jako vždy, ale kontrolu pro dnešek vynechám, protože pro mne přijde jeden z námořníků s tím, že nás chce kapitán vidět. Vyjdu i s posádkou na hlavní palubu a usadím se na smotaná lana. Když se po chvilce objeví kapitán, pozdravím ho pouhým kývnutím hlavy. Pak začne rozdávat rozkazy a v tu chvilku se zarazím. "Nechci ti do toho nějak kecat, kapitáne, nebo tě shazovat před posádkou, ale mám pár připomínek k tvým rozkazům," pronesu, ale svou pozornost věnuji pěchování dýmky a její zapalování. "Za prví, posádku, pokud chceš dobrou, by sis měl sehnat sám s bocmanem," troudelem dýmky ukážu na Miguela. "Za druhý, jídlo by měl shánět kuchta, co říkáš, André?" podívám se na našeho kuchaře a potáhnu si z dýmky. Než zase promluvím, vychutnám si kouř, který následně vydechnu. "A za třetí, nějakou tu práci bys měl taky sehnat ty, kapitáne. A nebo ty Masone, jakožto první důstojník," konečně se podívám na něj a trochu pozvednu obočí. "Teda ne, že bych chlapům nevěřil, to ne, ale prošel jsem si už hodně lodí a věř mi, nikdy mě nenabíral žádný námořník," znovu potáhnu z dýmky. |
| |
| soukromá zpráva od Cortez pro Tak budiž takže znovu. Udělejte to tak. Práci sežene Mason já seženu posádku ve městě, půjde semnou Miguel jako můj poradce, vzhledem k jeho zkušenostem s lidmi by mohl vydět co a jak ohledně posádky a mohl by mi s tímto pomoct, jelikož posádku verbuju poprvé a vsadím se že spousta z vás ještě posádku neverbovalo. Byl jsem odjakživa námořník a ne kapitán, snažím se rychle se přizpůsobit a k tomu potřebuji pomoct třeba od takových veteránů jako je Prášek, dobrá práce. Řeknu. Takže já a Miguel půjdeme naverbovat nové jedince, Mason sežene práci. Chico a Pablo vytřou loď a uklidí loď ať to tu taky nějak vypadá. Zbytek posádky může pomoct a nebo počkat... myslím, že zde jsou nějaké čluny a určitě i sítě nebo pruty, takže se pokuste nějakým způsobem chytat ryby a dělat tak něco užitečného. Díky všem. Pokud už nejsou žádné dotazy či připomínky... Poté znovu čekám jestli se neukáže někdo další kdo by mi chtěl něco zdělit. Snad už to bude všechno. No, čekal jsem dneska lepší začátek, ale mohlo to být horší. Pousměju se. |
| |
 | Aguila, ráno Kapitán vydal pár zmatených rozkazů, avšak Prášek mluvil dobře. Takže priorita jsou chlapi, s tuctem se daleko nedostanem. Takže já s kapitánem kouknem po městě. Jaké muže preferuješ kapitáne? Jinak mi přijde Prášek lepší vhodný na post kapitána... děla mu samosebou zůstanou, Cortéz není špatný, ale do čela ne úplně nejlepší, takže by měl být 1.důstojníkem. A Mason? K čemu máš nějaký vztah Masone? Vždyť jsi dostal post, aniž by se tě někdo ptal. Vyjádřím s úsměvem názor svůj a většiny posádky. A nechci slyšet nějaký alibistický řeči o tých kolenech Prášku, kapitán potřebuje hlavu, zbytek je až druhotný, na to má posádku! |
| |
| Aguila, ráno Podívám se na Miguela a usměji se. Upřímně? 1. důstojník mi příliš nesedí. Když jsem byl u Anglických korzáru tak mi nejlépe šlo bojovat. Ušklíbnu se. Čili mi dejte něco kde se nemusí příliš přemýšlet a budu spokojen. Zazubím se. Stejně nejsem materiál na 1. důstojníka. Prolítne mi hlavou. |
| |
| Aguila, ráno Chvíli poslouchám názory posádky, poté se zapřemýšlím a řeknu. První důstojník nemusí dělat nic jiného než dávat pozor aby mi posádka nepotopila loď nebo ještě něco horšího, aby dělala svou práci, nic víc. Robert jelikož má tolik zkušeností se stane mým poradcem. A teď když už všichni víte co máte dělat, tak se dejte do práce, sežeňte jídlo. Pohlédnu na kuchaře. Vydrhněte loď a já s Miguelem mezitím zajdeme sehnat další lidi na palubu. Rozchod! Řeknu, otočím se, čekám na Miguela a pak vyrazíme společně naverbovat novou posádku a nové lidi. Jelikož se v tomto ohledu jak se zdá Miguel nejspíš vyzná, nechám to převážně na něm. (Mimochodem velení na lodi má zatím můj poradce a zbrojíř Robert dokud se nevrátím. Nic těžkého jen odpovídat na dotazy a dávat pozor na posádku stejně jako to má dělat i Mason.) |
| |
| Hirondelle, ráno V osm hodin se Hirondelle vrátila zpět ze své noční plavby, jen co zakotvila objevil se nalitý Alejandro s Juanem, když Alejandro zjistil, že Mateo změnil loď, vzal svých pár švestek a zmizel zelený v obličeji v podpalubí Hirondelle. Ráno se objevili další adepti před lávkou zmíněné lodi. Rosa si udělala čas, a jala se opět vybírat. Vybrala: Francesco - ital, skvělý námořník s obchodním talentem Javier - šermíř, donjuan Pancho - skvělý s bičem, lana, bývalý vaquero Jean-Paul - housle, harmonika, šumař Nathaniel - lovec, dlouhá puška Daniel - obratný, lovec Rojo - kluk, plavčík Všichni se začlenili do výcvikové školy podle Rosy... |
| |
| Aguila - ráno Pohodlně sedím, poslouchám kapitánovy opravené rozkazy a poklidně si bafám dýmku. Když zmíní, že potřebuje rady starých veteránů, jako jsem já, jen mávnu rukou. Já a veterán? Ale kdeže, vždyť jsem jen obyčejnej dělmistr a zbrojmistr. Po chvilce se konečně zdá, že raní slezina je už za námi a kapitán se chystá ještě vyslechnout další návrhy a dát se do práce, když v tom se ozve Miguel a po něm i Mason. "Dej mi pokoj, Migueli. Já a kapitán? Bah, s tím na mě nechoď, proč to nevezmeš ty, mladej?" podívám se na něj s úsměvem a pak se kouknu na Masona a jeho odpověď v ohledu na Miguelův dotaz. "Na to shánění posádky půjdu asi s váma. Na děla potřebujeme alespoň vosum lidí, nejlíp šestnáct. Ještě líp, kdyby s nima uměli všici. Jeden člověk na dělo, ts, to trvá moc dlouho, mi věřte. Ale dva na jedno dělo, to je jiná," řeknu zamyšleně a vzpomenu si na svou první střelbu z děla. Bylo to teda těžký dělo, takže jsme u něj byli tři, ale dokázali jsme střílet vcelku rychle. |
| |
| Aguila, nová volba Prášek se opravdu sekl, pro Masona se místo najde, ale Cortéz v tom prostě plaval, chlapi na mne koukli, a mne to bylo jasný. Další průser by ho mohl stát krk. Bueno. Situace se zdá jasná, Cortéz byl odvolán, Prášek od děl nepůjde, mne ani Masona to nějaká. Znám jen jednoho kdo to může dát trochu do pořádku. Rodrigo, posádka Aguila tě žádá, abys převzal naší loď. Rosa to snad promine, v zájmu akceschopnosti obou lodí. Zavolal jsem na jmenovaného, a pozval jej gestem zpět na palubu Orla. Posádka jen pokývala souhlasně hlavami... |
| |
| Já mám loď? Sledoval jsem zrovna nováčky na Vlaštovce, když jsem uviděl Miguela jak přes palubu křičí nečekaně místo na Rose na mě. Moc dlouho jsme přemýšlet nemusel. Nevím ejstli takovou roli zvládnu, ale Orel by mohl dopadnout zle a to já nechci. Prosím Rose promiň, ale věřím že společně dovedeme obě lodě k prosperitě. Zajdu do města ještě připravit Orla a dohodneme se co dál? Vzal jsem si své saky paky, kterých mimochodem vlastně moc není a vrátil se na Orla. Děkuji chlapi, že jste mi svěřili důvěru. Tak než nám Rose vyžere všechny lidi, tak se já s Miguelem a tedy Práškem jestli si chce dohlédnout na dělostřelce vydáme do města a seženeme snad další ruce a dokoupíme potřebné zásoby. Cortézi Ty budeš zatím na pozici 1. důstojníka. Věřím, že to zvládneš. Zatímco tu nebudeme hlídej loď. Vydal jsem rozkazy a ve společnosti Miguela a Práška vyrazil do města. Rose už to tu celkem přebrala z toho co tu bylo, ale snad se najde aspoň pár chlapů, aby jsme nemuseli si pučovat z Vlaštovky. |
| |
| Nové velení Jak se zdá, Cortez se vzdal velení a Miguel zase nelení. Ihned zahulákal na Lópeze, který přiběhl k nám. Novej kapitán na palubě. Možná to tak bude lepší. Chlapy si na Corteze ještě nestihli zvyknout, takže by to v pohodě měli přijmout a navíc, vyhneme se dalšího házení mrtvol přes palubu. Rodrigo, jako nový kapitán, se hned ujal velení a upřímně ve mě udělal zatím dobrý dojem. Ovšem na nějaké závěry je ještě brzy. Zvednu se a kulhavě dojdu až k němu. Výběr dělostřelců bude zajímavý, ale hlavní je najít posádku pro loď. Dělostřelce si můžu případně vycvičit, což taky pak udělám. "Tak kde začnem, kapitáne. Co vím, je tu spousta hospod a jak jsem pochopil z tvých slov a z toho, co jsem včera a dneska viděl, tak Rose si už svou posádku našla, takže budeme muset pořádně hledat," řeknu zamyšleně a pořádně potáhnu z dýmky. |
| |
| Paběrkování v přístavu Jo Prášku to máš pravdu. Sehnala si zhruba dvacet chlapů a už má skoro plnou loď. Aktuálně jí převyšujeme jenom v počtu děl. Musíme sehnat aspoň dalších několik rukou, aby jsme se dostali do dalšího přístavu, kde jak doufám nabereme další a případně lepší. No probereme to postupně. Kam chodí námořníci, vojáci a spol? Do hospod, bordelů a podobných podniků. Probereme to od shora dolů a to by v tom byl čert, aby jsme nikoho nenašli. Oba dva máte něco za sebou a víte jaké chlapi nebo případně ženské hledáme. Pokud budou ochotní poslouchat a budou umět něco užitečného. Pokud po cestě potkáme nějakého obchodníka, tak doplníme zásoby Orla. Řeknu chlapům, protože si myslím že jsou to dost staří mořští vlci na to, abych je tady poučoval. Dost jsme se bál, aby jsme někoho našli. Rose to vzala z gruntu, tak jí musím dohnat. |
| |
| Prohledávání hospod "Zhruba dvacet lidí," řeknu zamyšleně a potáhnu z dýmky. Pak ji vezmu do prstů a prohlédnu si kotlík. Chm, zase se ucpal. Z kapsy vytáhnu malý drátek (při tom pohybu se mi z nich vysype trocha střelného prachu), vyšťourám s ním ucpaný tabák a dýmku zase napěchuji. Nahmatám po kapsách křesadlo a připálím si. Trošku to buchne, ale ne natolik, aby mi to dýmku zničilo. "Jejda, zase mám v tabáku střelnej," řeknu zamyšleně a potáhnu si. No jo, to je bašta. "Viděl bych to na to začít tady u přístaviště a postupovat do středu města. A ať mi dělová koule padne na nohu, jestli něco neseženeme," ukážu na první hospodu stonkem mé dýmky a zároveň tím směrem kývnu hlavou. "Až po tobě, kapitáne," doklobrcám se ke dveřím a nechám Rodriga vejít prvního. |
| |
| Poslední posily z Antigui Všichni tři mořský vlci vyrazili do města, hledali na Miguelovu radu lidi, kteří alespoň částečně rozuměli španělským příkazům. Ovšem většina zájemců již skončila na Hirondelle, takže v přístavní hospodě se našli jen drobky. Více štěstí nakonec bylo v jednom z bordelů v centru, kde se dali umluvit dělostřelci z místní baterie v pevnosti. Měli ovšem podmínku, loď musí ihned potom co nastoupí odplout, aby je nechytli pro dezerci. Pokud to tak bude nalodí se. Nábor: Rafael - kormidelník, básník Planchet - rybář, prostý chlap Henry - kanonýr, dělostřelec, fešák Russel - voják, podsaditý Luis - dělostřelec, veselá kopa Jilien - dělostřelec, dvojče Julese Jules - dělostřelec, dvojče Jiliena Karim - arab, štíhlý, obchodní talent |
| |
| Noc a ráno Noční plavba nám vyšla, a tak jsme udělali něco dobrého, zjistili polohu jedné misie, tu jsem si zakreslila do mapy. Ráno se dovalil Alejandro, nemělo cenu s ním něco řešit, tak jsem koukla na Matea, a ten mlčky pokývl. Přišli ještě nějaké posily, a tak jsem jich pár vzala. Pak s Fernandem a pár muži jsem obešla pár obchodníků kvůli prodeji bavlny, nechala jsem to na Fernandovi, a sledovala jak se osvědčí. Za nejlepší cenu jsme prodali svých 8 pytlů bavlny. Lorenza jsem poslala pro pasažéra. Pak se na Orlu něco strhlo, a předali velení Rodrigovi. Jen běž, s tebou budu spolupracovat ráda. Je to pro společně dobro. Nakonec i druhá loď sehnala nějakou posádku, a dokonce pár cvičených vojáků. Kapitán Lopez hned zašel za mnou, a měl naspěch pryč prý kvůli těm vojákům. Bueno, vyplouváme do Guadeloupe, je to kousek, vezmu to východní stranou, drž se za náma. Tam si sedneme a v klidu promluvíme. Lopez se vrátil na Aguila. S pasažérem jsme odrazili stále pod francouzkou vlajkou. |
| |
| Pryč z přístavu Náš zátah nakonec skončil relativně dobře. Hlavně Prášek by měl být spokojený, protože jsme mu sehnali dělostřelce, ač s podmínkou která šla jednoduše splnit. Ještě sehnat dalších pár rukou a bude na lodi lépe. Hned co jsme došli k lodím jsem se odpojil, abych zašel za Rose, ale prvně jsem vydal ještě pár rozkazů. Migueli, postarej se ať mají kde spát, co jíst. Jejich výcvik nechám na Tobě, věřím že z nich uděláš námořníky. Když jsem vstupoval na Vlaštovku už to bylo jiné. Už jsme tu nebyl jako námořník, ale kapitán jiné lodi. Dobře Rose. Taky jsem plánoval ho případně vzít, ale přeci jen je to Tvůj kšeft. Budeš nás mít za zadkem. jen se uměju a vrátím se na Orla, kterého nechám pod Rafaelovým vedením odrazit a následovat Rose. |
| |
| AGUILA Věci se změnily. Od teď už nejsem kapitán, nýbrž 1.důstojník. Stále mám mnoho povinností, ale už ne tolik. Stále mám pravomoc, ale už ne tak velkou, stejně tak stále mám kajutu, ale už ne tak útulnou. V podstatě jsem rád a byl jsem tímto osvobozen. Trápení pro mne už tímto skončilo. Náš nový kapitán Lopéz sehnal spolu s Miguelem a Robem další členy do posádky. Já jsem se tedy přestěhoval z mé staré kajuty do mé nové. Právě jsem se posadil v mé staré kajutě, otevřel jsem si svůj zápisník a zapsal jsem údaje, které se právě staly. Poté jsem se zamyslel a řekl jsem si. Kašlu na to. Vzal jsem a svůj deník jsem vyhodil. Není třeba abych něco psal. Řekl jsem si. Poté jsem vyšel z mé kajuty a zamířil jsem si to ke kapitánovi se slovy. Jsem ti plně k dispozici kapitáne, čekám na tvé rozkazy. Poté čekám na kapitánovu reakci. |
| |
| Nová posila a pryč z přístavu Inu, co říct. Nějak jsem nedoufal, že najdeme nějaké použitelné lidi, ale nakonec jsem byl vcelku překvapený. Hlavně v hampejzu, kde se nám podařilo zrekvírovat pár dělostřelců z místní posádky. Jo, Frantíci budou naštvaní. Kapitán naštěstí s jejich podmínkami souhlasil, takže sotva jsme se vrátili do přístavu, proběhla krátká rozmluva, mezi Rose a Rodrigem a do pár minut jsme už vyplouvali na moře. "Kdyby mě někdo hledal, budu dole, mám tam ještě něco rozdělanýho," řeknu kapitánovy a ostatním a zamířím si to do své kajuty. Přeci jen, ještě jsem se chtěl podívat na ty muškety. Pořád mi nejde do hlavy, že jsou tak levý. Nebo to jsou levý ti střelci? Uvidíme. |
| |
| Vlajkový kód Hirondelle pokojně plula vpředu, a Lopezova loď nás následovala. Pan Jean Battiste Dupré, náš pasažér spokojeně kouřil tenké cigaro, a hleděl na bezbřehý oceán na východě. Prohodila jsem s ním pár slov, nikdy nevíte kdo se s vámi veze. Možná se i něco zajímavého dozvím, možná ne. Pak jsem prošla loď, a našla několik menších barevných vlajek, tu mi došlo, že víc lodí se musí na moři nějak domluvit ohledně společného útoku na jakýkoliv cíl. Vzala jsem tedy vlaječky do své kajuty, a vytvořila počas plavby všeobecně použitelný vlajkový kód. K bojovým termínům jako jsou: ÚTOK, OBRANA, SPOLEČNĚ, ÚTĚK, KRYJ MŮJ ÚSTUP, ANO, NE, Z, LEVÁ, PRAVÁ, POMOC, NEBEZPEČÍ, SEVER, JIH, VÝCHOD, ZÁPAD, RYCHLE, STOP, KONEC a další vhodná slova jsem připojila vlajky, či jejich kombinace. Tak se budeme moci s Lopezem na moři domlouvat aniž bychom spolu museli mluvit. Z kombinace těchto slov může vzniknout krátký vzkaz. Tak vznikl můj VLAJKOVÝ KÓD, jakmile přístaneme, dám kopii kódové knihy Lopezovi. Vlajky si ale bude muset pořídit sám. |
| |
| soukromá zpráva od Uloženka 7 pro Pan Dupré se dal poznat jako zámožný obchodník s vínem, který má poměrně široké konexe. Nabídl ti možnost, že mu Hirondelle odveze do španělské Margarity plný náklad jeho vína-40 barrelů, a za to obdrží 100 realů, anebo 4x 6ti liberní nová děla +prach z královské loděnice v Guadeloupe , kde pracuje jeho švagr. |
| |
| Guadeloupe, večer Obě lodi bez větších potíží po klidné plavbě dorazili do Guadeloupe, které je jedním z větších francouzkých měst, a má silnou vojenskou posádku. Jakmile Hirondelle přistála, rozloučil se pan Dupré s Rose. Lorenzo, Jean-Paul a Javier se ihned vydali do města. Vlajkový kód Rose je plně funkční. |
| |
| Guadeloupe, večer Celou plavbu jsem sledoval posádku a liboval si jak to pěkně šlape. Být kapitánem nebylo zase tak špatné, ale stejně je to stále zodpovědnost za všechny. Přemýšlel jsem co udělat po příjezdu do přístavu a základ byl jendoduchý, zvětšit finanční hotovost a zkusit sehnat další chlapi. Ještě než jsme přirazili ke břehu zašel jsem za pár vybranými, abych jim sdělil rozkazy. Pablo, Karime, Felipe. Jsou tu ještě tři sudy vína, sežeňte na ně kupce a zbavte mě jich. Zároveň se poohlídněte po nějakém tom kšeftu, jestli se tu pro nás nenajde. Na druhu nezáleží, probereme to až dle nabídky. V rozdávání rozkazů jsem pokračoval dál. Cortezi, vezmi si Xaviera,Masona a zkuste sehnat další lidi do posádky. Musí rozumět španělsky, umět něco co se nám hodí. Projděte, hospody, bordely, herny. Chci mít kompletní posádku. Všechny co mi přivedou samozřejmě ještě prověřím důkladně a po poradě s Miguelem vyberu. Když přirazíme a já se dovím o kódových vlajkách dostane nákupčí skupina hned ještě za úkol je sehnat. Migueli, zajisti hlídky. Volno posádka zatím nemá. Jdu si promluvit s Rose a až se vrátím tak uvidíme. Věřil jsme, že bocman svoji práci odvede. Na Vlaštovce jsem se relativně orientoval, takže najít Rosinu kajutu nebyl problém. Zaklepal jsem a vešel. Zdravím kapitánko Rosarito. Moc dlouho jsem se pod Tebou neohřál, ale situace se změnila. Chtěl bych vyřešit jakým směrem by ses ráda ubírala? Já už se ke svému vyjádřil tenkrát na poradě na Orlovi. Rád bych korzárský glejt, aby jsme mohli řešit dost věcí operativně, ale envím jaký je Tvůj názor a Tvé vidiny? |
| |
| Guadeloupe, večer Pan Dupré byl fajn, a rozhovor s ním byl velmi podnětný. Přijala jsem jeho nabídku, a odměnu si vybrala naturální. Domluvila jsem si s ním i případný nákup jeho výrobku, tedy když zbydou nějaké peníze. Měla jsem dobrou náladu, tak jsem počala u kormidla zpívat jednu francouzkou píseň a Jean-Paul s Lorenzem mne doprovodili, většina francouzů na palubě se přidala. Pak už přišli na řadu španělské písně. Hudba spojuje různé lidi a posádka není vyjimkou, a já chci aby byli jako jeden muž, ať při oddechu, tak při boji. V přístavu Lorenzo, Jean-Paul a Javier vyrazili jak jim bylo nakázáno. Fernanda jsem poslala koupit holandskou vlajku, rum tak za 6 realů a za zbylé peníze nakoupit Duprého zboží pro nás. Pak už jsem mohla přijmout kapitána Lopéze. Zdravím Rodrigo. Přivítala jsem jej s úsměvem a rumem, a předala mu kopii mé vlajkové kódové knihy spolu s vysvětlením, jak to bude fungovat. Já teď mám cestu do španělské Margarity, a glejt bych taky ráda. V Margaritě by neměl být problém jej získat. Na korzárské budoucnosti už pracuji, a vidiny zatím nemám. Ty vidiny mne opravdu pobavili, a tak mou kajutu naplnil můj srdečný a uvolněný smích. |
| |
| Guadeloupe, večer Všichni námořníci z obou lodí poslaných se snažili svých úkolů zhostit. Tak získala Rosa holandskou vlajku a 2 sudy rumu do zásob. Ještě když Rodrigo seděl u Rosy v kajutě přijelo k Hirondelle několik vozů, jedny přivezli 4 nová francouzká děla 6ti liberní a soudky s prachem, druhé vozy přivezli sudy s vínem, kterým se začala loď zcela plnit. Při obojím nakládání velmi byli vidět oba silní černoši. Jean-Paul získal svou hubou a hudbou pro Hirondelle muzikanty - ira Iana, skota Roba a Nicolase. Karim a spol se velmi snažili, ale ceny vína tu byli dost nízko, nakonec uspěli. I vlajky pro dorozumívání byli koupeny. Bohužel až po prodeji vína zjistili, že guvernér Margarity vdává dceru, takže se víno v tomto španělském městě velmi dobře prodává, a lze na něm dobře vydělat. |
| |
| Guadeloupe, večer Ještě když jsme byli na lodi, kapitán si mě zavolal a vydal rozkazy. Já mám najít spolu s Masone a Xavierem nové lidi na loď. Jednoduše posádku. Mám hledat lidi co umějí španělsky a hlavně něco co se nám hodí. Tohle by mělo být jednoduché. Vše oznámím včas Masonovi a Xavierovi. Musíme sehnat posádku. Řeknu a poté čekám až loď zakotví a pak se vydám spolu s Masone a Xavierem do města do největší hospody ve městě. |
| |
| Guadeloupe, večer Výborně, aspoň znám další cíl cesty. Nemáš vidiny? No jak koukám na ten rum ještě chvíli a vidiny budou. Mluvil jsem se smíchem, protože jsem se cítil uvolněně a v klidu. Byla změna slyšet ženský smích při všech těch starostech. No a po získání glejtu? Chceš být stále dvojice lodí nebo se rozejít? Poznal jsem, že si dost cílevědomá. Ono totiž by bylo dobré, aby jsme se dohodli jak a co budeme dělat zůstanemeli dvě lodě, aby jsme si zbytečně nevybírali kšefty a nakonec se nám někde posádka neservala. Takovou vidinu jsem spíše měl na mysli než vidiny z rumu a bůh ví čeho ještě. |
| |
| Lopez, večer Myslíš, že bych se dělala s vlakovým kódem, kdybych nechtěla spolupracovat? Jeho pomalý úsudek mne trochu zarazil, vždyť z náznaků docházet k logickým závěrům, a ty pak použít by měla být hlavní deviza kapitána budoucí korzárské lodi. Samozřejmě, že chci spolupracovat, naše dvě lodě mají zvlášť s vlajkovým kódem obrovskou sílu, vždyť budou moci operativně bojovat. Pak jsem si vzpomněla na jeho slabší úsudek, a dodala jsem. Ale čas od času se odpojím, abych se pak zas připojila. Ta variabilita a součinnost s tvou lodí mi přijde víc než dobrá. Ovšem myslím si, že ve společných akcích bych měla mít trochu větší slovo. Můj postřeh je zřejmě trochu ostřejší než tvůj. A cílevědomá jsem, takový má kapitán být, podívej se kam to dotáhl Cortéz. Vybírat si kšefty příliš nemůžeme, ale můžeme se o nich vždy poradit. Napila jsem se lehce. Takže cíl, pořídit v Margaritě glejt, a pak se domluvíme. |
| |
| U Rose, večer Máš pravdu, že asi nedělala, ale jeden nikdy neví. Jsi dost ostrá na to, aby ses protloukla sama a tak se radši ptám. Chci vědět na čem jsem. Na Cortéze jsi dokázala vždy zatlačit a nás si získat. Jsem rád, že jsme si to takhle vyjasnili. Celkem jsme se urazil, když jsem zjistil, že mě Rose má za vola, ale to se ještě poddá. Cortéz to dotáhl kam dotáhl. Nepleť si bystrost s čistou zvědavostí někoho pro koho jsi ještě do nedávna byla chlap. Ač musím říct, že jsi ho filmovala dobře. Bohužel pro mě máš aktuálně více děl i mužů a tak máš i větší slovo. Souhlasím s tím, že se domluvíme blíže v Margaritě. Prozatím si myslím, že máme všechno vyjasněné. Děkuji Ti za rum. Rozloučím se a vrátím zpátky na loď kde se dozvím o té politování hodné záležitosti s vínem. No což, člověk se stále učí. Teď ještě počkám jestli seženeme nějaký kšeft na cestu a Cortéz mi přivede nějaké lidi. Doufal jsem, že aspoň tohle zvládne, když jsem mu řekl co má dělat, ale radši to ještě pojistím. Vzal jsem sebou Karima, protože sice jsme prohloupili s prodejem vína, ale to neznamená že nemůžeme ještě na tom vydělat. Karimovým úkolem bylo pro nás sehnat kvalitní a dobré víno, sadu vlajek(francie, holandsko, británie), rum okolo 4 realů. Já společně s verbovacím zbytkem jsem zamířil do putyk, bordelů a taveren. Nechtěl jsem největší hospodu ve městě, ale postupně od přístavu. Neboť všichni námořníci když se vyvalí z lodě zapadnou do těch nejbližších putyk a ne někam daleko. Potřeboval bych toho dost. Zvěda, felčara, neboť jsem si nebyl jist Kleovou obratností při složitějším zranění, někoho do plachet a s dobrým zrakem a kdybych našel někoho schopného za důstojníka nezlobil bych se. Možná i nějaká hudba a obsluha děl by se hodila. |
| |
| Guadeloupe, počátek noci Karim vlajky f/h/a nakoupil, dále pak sud rumu do zásob, a 5 sudů vína. Tak se stalo, že lodní pokladnice Orla je na nule. Verbování Díky Lopezovu zákroku přeci jen Orel nějakou posilu získal. Victor - zkrachovalý šlechtic, zvěd Jeremiah - lovec, skaut, udělaný Pascal - housle, starší chlap Lucien - mladík, dobrý zrak felčara je třeba speciálně hledat * Jean-Paulova vyřídilka získala nejen 3 další hudebníky, ale zařídila i to že tito hned šli s dotyčným a s hudbou verbovat... úspěch byl znát, přeci jen hudba láme lidská srdce... Laffite - kanonýr, dělostřelec Jean-Luc - dělostřelec Jean-Pierre - dělostřelec Jean Battiste - bývalý voják, schopný válečník i střelec Porthos - mušketýr, zdatný voják Fanfán - šermíř, šprýmař Paul - námořník z vojenské lodi Simon - námořník, pružný, dobrý zrak Michelle - kurtizána, dobrá s noži |
| |
| Gaudeloupe, další přístav v cestě bez cíle Když jsme nad ránem opustili přístav, netušil jsem, kterým směrem se rozhodl Rodrigo ubírat. Vím jen, že ještě před odplutím se šel o něčem poradit s Rose a pár chvil po tom jsme už vyplouvali. V tu chvíli jsem ale byl už v podpalubí a opět jsem rozebíral a zase skládal všechny palné zbraně. Každou rozebranou zbraň jsem si pečlivě zakreslil i zapsal, u každé jsem pečlivě prohlédl každou součástku a tu, která se zdála jako nespolehlivá, jsem vyměnil za lepší, spolehlivější a mnohdy mnou vyrobenou. Tak jako tak, když jsem skončil, byl už večer a my opět přistávali v jakémsi přístavu. Jelikož jsem neměl co na práci, rozhodl jsem se trochu se natáhnout a pak si asi dojdu pro něco k jídlu. Ono natáhnutí mi rozmluvil kručící žaludek, takže jsem své plány přehodnotil a najíst jsem se šel hned. Přemýšlel jsem, že se natáhnu po jídle, ale pracovní ruch na palubě mne opět přinutil změnit své plány. Vylezl jsem tedy na hlavní palubu a chvilku sledoval, co se děje. Kapitán opět rozmlouval s Rose, Corteze a Masona jsem nikde neviděl a další námořníci nosili jakési sudy do našeho lodního skladu. Zdálo se, že Rodrigo nechal nakoupit nějaké zboží, které jak doufám, někde zase výhodně prodá, protože potřebuji nějaké ty součástky na opravu zbraní a děl. Chvilku jsem pozoroval mumraj na lodi a pak jsem spatřil kapitána, jak se vrací z města a v závěsu za ním šla partička čtyř lidí. "Posádka se rozrůstá," usmál jsem se a položil jsem kapitánovi ruku na rameno. "Rodrigo, potřeboval bych s tebou mluvit," podívám se na něj trochu vážněji, ruku z jeho ramene nespouštím. |
| |
| Gaudeloupe, večer Při příchodu na loď jsem měl radost, posádka sice nebyla tak velká jak jsem doufal, že seženeme, protože zase přišla s lepším nápadam druhá posádka, ale myslím že i tak to stačí prozatím. Rozrůstá Prášku, rozrůstá, ale těším se do většího přístavu a hlavně španělského, abych mohl sehnat ještě někoho. Mluv jak je libo, pojď zajdeme do kajuty. Pozval jsem Práška k sobě, aby jsme si v klidu mohli promluvit. Nechal jsem ho jít prvního a instruoval Miguela, aby připravil loď k vyplutí do Margarity. V chvostu za Vlaštovkou. |
| |
| Večer na lodi "To je dobře, jen ať se rozrůstá," spokojeně pokývu hlavou a následuji Rodriga do jeho kajuty. Tam se usadím na židli, abych dal odpočinout své bolavé pravačce. "Budu potřebovat nový součástky na zbraně. Ty co mám můžeme použít tak maximálně jako munici do děl, nebo z nich můžu udělat tříštivý bombičky," řeknu mu na rovinu a bez obalu. "Většina zbraní je v momentální chvíli provozu schopná a nějakou dobu takhle i vydrží, ale vždycky mám radši něco do zásoby, než pak paběrkovat, určitě mě chápeš," řeknu mu a vytáhnu svou dýmku. O jeho stůl vyklepu obsah kotlíku, tyčkou, co pěchuji tabák a munici do své pistole to trochu rozrýpu, ale když nenajdu žádný použitelný tabák, smetu to na zem. Z kapsy vytáhnu tabatěrku, otevřu ji a její obsah nasypu do dýmky. Než tabatěrku zase schovám, pečlivě si prohlédnu její obsah a tiše si povzdechnu. "A taky mi právě došel tabák," řeknu zasmušile, schovám prázdnou krabičku na tabák, napěchuji to, co mám v dýmce a zapálím si to. Chvilku jen tak tahám, abych ji rozehřál a až když jsem si jistý, že jen tak nevyhasne, potáhnu do plic. "Mimo jiné," dodám s úsměvem. |
| |
| Guadeloupe, noc Když se vrátili verbíři zjistila jsem, že Jean-Paul se opravdu činil. Skvělá práce, hombré. Zasloužíš si příděl rumu navíc. Ale i ostatní se činili. Ještě jsem nechala zkontrolovat lana u kormidla, případně je nechat vyměnit, naložili jsme víno a nová děla. Bylo už dost po půlnoci, když bylo i na Orlu vše hotovo. Nechtěla jsem ztrácet čas, tak jsem nařídila všem mimo hlídek odpočinek s tím, že za rozbřesku vyplujeme. Lopezovi to bylo řečeno. Mohlo být tak okolo čtvrté ranní, když Hirondelle stále pod francouzkou vlajkou opustila Guadeloupe. Jean-Paul si kupodivu přivstal, a tak se nad mořem nesl jeho zpěv, i muži u plachet se přidávali. Když ráno pokročilo vydala jsem příkazy ohledně výuky posádky, držela jsem se svého systému. A tak Mateo, Laffitte a další dělostřelci učili ostatní jak obsluhovat děla. Javier, Fanfán, Jean Baptiste, Porthos a jiní učili umění boje, a všichni co ovládají plachty se dělí o toto umění. Tento den stejně jako i další budou zasvěceny hlavně tomu, aby si posádka osvojila potřebné znalosti, sehrála se a semkla. Právě proto se i hodně zpívalo, a ani na odpočinek se nezapomíná. Doporučila jsem i to, aby se muži od sebe učili i jazyk toho druhého, aby ani komunikace nevázla. Alespoň se i já zdokonalím ve francouštině. |
| |
| Gudeloupe, časně ráno Za rozbřesku se Hirondelle odpoutala od mola, a vyrazila na širé moře. Vál severovýchodní vítr, poměrně stálý. Pozdě večer předchozího dne ještě na Rosinu loď přišli dělníci z královských loděnic. Přece jen loď byla z druhé ruky, tak kormidelní táhla nebyla v nejlepší kondici, takže je nechala kapitánka moudře vyměnit, i když to spolklo poslední peníze z lodní pokladnice. Obě lodě tedy vyrazili do ranní mlhy, na Hirondelle zněl zpěv Jean Paula i ostatních... |
| |
| Směr Jih, ráno Stála jsem u kormidla, a to po výměně vodicích lan fungovalo naprosto perfektně, loď měla teď citlivější ovládání, a jakýkoliv pohyb kormidelního kola se ihned měkce projevil na plavbě. Teď bych jí chtěla vidět v boji, jak krouží kolem své oběti, a její děla rozdávají rány. Což o to, loď připravena na boj byla, ne tak ale její pestrá posádka. Na palubě to právě vypadalo velmi výcvikově, každý buď vysvětloval, anebo si něco zkoušel. Měla jsem z toho pohledu radost, a tak jsem si z toho příjemného rozpoložení začala zpívat. A tak to šlo celé dopoledne. Celá loď žila cvičením, očekáváním věcí příštích, a zpěvem při práci s plachtami. |
| |
| HAMMERSLY, po poledni Bylo něco po poledni, obě šalupy pluly v kurzu jihojihozápadním, přičemž vál ze severovýchodu příznivý zadní vítr. Rychlost plavby se blížila až k 10 uzlům. Chvíli po poledni se rozlehl po palubě Hirondelle hlas Josse právě majícího hlídku v sedáku. Briga! Na devíti hodinách, jde po nás. Vzdálenost 8 mil, pluje na západ, chce nám zkřížit cestu! Je anglická... Hammersly. Ještě než se Rosa rozhodla co udělá, tak nechala vyvěsit vlajky pro za sebou plujícího Lopeze. NEPŘÍTEL-LEVÁ-OTÁZKA-ÚTOK-ÚTĚK |
| |
| Anglická briga "HAMMERSLY" |
| |
| Anglická briga Když Joss hlásil útočníka, vytáhla jsem vlajkový dotaz na Lopeze. A přitom jsem přemýšlela co teď. Na palubě se na chvíli veškerý výcvik zastavil, a v tvářích některých byl vidět strach. Ne! Ještě nejsme připraveni bojovat, leda tak bránit se, když už není jiné cesty. Vytáhla jsem další vzkaz: JÁ-ÚTĚK-JIH-ZÁPAD. I starý voják Jean Baptiste si všiml mnoha ztuhlých tváří, a tak zřejmě kvůli tomu začal zplna hrdla zpívat. Ostatní se postupně začali přidávat, a loď se semkla tou písní. Byla jsem mu vděčná za to co právě udělal. Všechny plachty nahoru! A pronto! Mírně jsem natočila kormidlem napravo, a do všech našich plachet se naplno opřel zadní vítr. Hirondelle se hnala jako smyslu zbavená jihozápadním směrem, kol ní zněl chorál námořníků ke kterému jsem se s gustem přidala. Mé oči sledovali brigu, jestli nám stačí. |
| |
| Anglická briga To to ráno vypadalo tak hezky. Jenom prostě vyplout, prodat víno v Margaritě a sehant další potřebné věci, které mi doporučil Prášek, možná i na tabák nám zbyde. Slyšel jsem jak z Vlaštovky opět zněla hudba a když už předtím s ní měla Rose takový úspěch, tak proč by na mé lodi neměla stejný účinek. Požádal jsem ho o nějakou písničku, aby nám to lépe utíkalo. Je pravda, že s hudbou jde všechno lépe. Myslím, že tu Brigu viděl ve stejné chvíli i Lucien, jen vepředu byli trošku rychlejší. Sledoval jsem vlajky a rychle přemýšlel co teď. No ono moc na výběr nebylo. Na jedne strane měla skoro více děl než naše obě lodě celkem. Vyvěsili nový kód. Rose evidentně uvažovala podobně. Rafaeli drž se Vlaštovčina zadku. Vydal jsem rozkaz k pronásledování Vlaštovky. Měli by jsme být rychlejší neboť nás je méně a celá loď není tak zatížená. Nechám vyvěsit NÁSLEDUJI-JIH-ZÁPAD. |
| |
| Útok Hammersly Posádka Hirondelle se opravdu semkla, a její plachty na rozkaz kapitánky vylétly nahoru poměrně rychle. Bylo vidět, že trénink všech potřebných dovedností skutečně probíhá. Ovšem šalupa byla plně naložena, takže se rychlost zvedala trochu pomaleji. Asi po půl hodině se Rose zdálo, že vzdálenost mezi ní a brigou zůstává takřka stejná. Asi tou dobou změnila Hammersly trochu kurz, a zkoušela své štěstí na Aguila, ten byl v plné rychlosti o něco rychlejší, ale angličanům by se mohlo povést jej zakřižovat... Nakonec Aguila se protáhl před dotírající přídí brigy kousek za dostřelem jejich děl. Práskly dva výstřely. Obě kule však dopadli několik stovek metrů za záď Orla. Obě šalupy vyklouzli. Pozdě odpoledne na pravoboku mohli z obou lodí sledovat v uctivé vzdálenosti španělský válečný konvoj, vezoucí zřejmě zlato do Evropy. Konvoj čítal 7 válečných galeon a 8 fregat. Do Margarity obě lodě dorazili v pořádku dalšího dne ráno... |
| |
| Útěk, Margarita, ráno Když jsme utíkali skoro jsem foukal do plachet a očima talčil tu blbou brigu nazpátek. Ono dělat zadní štít není zrovna nic extra, ještě že jsme lehčí. Kdyby to bylo obráceně, tak jsem ted obracel loď vstříc té brize. Myslím, že z tohohle se budeme chvíli vzpamatovávat, ale nebyl čas ztrácet čas. Lidi se nesmí nechat bát a tak jsem rozkázal výcvik v lodních pracech, které řídil Miguel, obsluha děl pod velením Práška a Victora jako šlechtice, který jistě meč ovládal více než dostatečně společně s Russelem, výcvik s mečem. Dnešek nám ukázal, že na rychlost se nebudeme moci spoléhat stále. Spokojeně jsem sledoval konvoj, který jsme minuli. Rád bych někdy šéfoval takové lodi jako byla galeona, abych nemusel zdrhat před každým blbým anglánem, který se kde objeví. Tohle ještě budeme muset zúčtovat. Vidina přístavu mě zase o trošku uklidnila. Konečně domácké prostředí, kde snad nebudu muset zdrhat před anglány. Victore vyraž do města a zjisti co půjde, o nějakém kšeftu a jakékoliv drby a zajímavosti. Miguel se postará o hlídky na lodi a její dozásobení. Volno bude, až zjistím co se tady dá schrastit a jaké budou další kroky. Karim zajistí nejlepší prodej toho vína. S Karimem půjde Prášek a vybere si to co potřebuje. Rafael si vezme Pabla a Felipeho a zkusí sehnat další lidi do posádky. Já vyrazím s Russelem k Rose a půjdeme zařídit něco do města, co jak doufám nám pomůže v růstu. Rozdělím rozkazy a přepásán šavlí, si to vyrazím k Vlaštovce za Rose, protože předpokládám, pro glejt půjdeme hned. |
| |
| Margarita Nakonec jsme britům ukázali záda, a vrátili se opět k výcviku posádky. Dokonce nás i minul španělský zlatý konvoj, bylo to sice monstrózní je sledovat, ale nijak jsem nezatoužila po větší lodi, i když fregatou bych nepohrdla. Plavba pak probíhala v klidu, co jsem využila k tomu abych si alespoň krátce popovídala se všemi členy posádky. Zaslouží si dobrý přístup. Večer na mne vyšla služba u kormidla, a tak jsem si jí zpříjemnila zpěvem. Ráno nás uvítala Margarita, vpluli jsme již pod španělskou vlajkou. Poslala jsem Fernanda s Javierem a 5 našimi nejlepšími šermíři vyřídit předání a prodej našeho vína, přeci jen šlo o dost peněz, a o dost důležitých peněz. Esteban jako vždy zařídil hlídky. Jean, hudebníci a Baptiste vyrazili verbovat, tentokráte s důrazem na kvalitu. A Gustó byl poslán naučit se vařit španělskou kuchyni. Pak se přihnal Lopez, a chtěl jít pro glejt bez peněz. Počkám až proběhne obchod Rodrigo, snídals? Gustó dělal palačinky. Pozvu ho s úsměvem. |
| |
| Margarita, dopoledne Margarita je v této části Karibíku zcela jistě největší město spolu s Caracasem. Disponuje velkou pevností i vojenskou posádkou, zároveň tu velmi kvete obchod. A protože navíc guvernér právě chystá provdat svou dceru, tak tu lze víno opravdu velmi dobře prodat. Obě lodě tedy začali vykládat, neboť obchod proběhl úspěšně. Bohužel Karim s Práškem vyrazili s penězi se podívat po součástkách do pistolí... a byli okradeni! Naštěstí Karim částku rozdělil, takže tak zachránil alespoň třetinu peněz. Korzárský glejt stojí pro jednoho kapitána momentálně 25 realu. Gustó přesvědčen že jeho kuchyně je nejlepší příliš nechvátá učit se vařit po španělsku, snad pár jídel se naučí... |
| |
| Margarita, dopoledne Jistě dám si palačinky a rád. Máš pravdu, že bez peněz je to blbost. Já mám dneska nějaký zatemněný den. Jsem rád, že jsme utekli té brize, už jsem myslel že nás chytne. To by byl nerovný boj, s posádkami které aktuálně máme, ale za čas už si myslím nebudeme muset utíkat. Jedl jsem palačinky, když ke mě přišel Karim říct mi tu zlou zprávu. Zaskočilo mi z toho a trošku jsem se přidusil, což Karim vyřešil úderem do zad. Připadal jsem si jako dítě, kterého chytli kde nemají a strašně mu nařezali. Tak jo Rose. Tak jsme za idiota opět já. No nic, na svůj glejt si budu muset vydělat jinak. Život je boj a já jsem zase dostal lekci. Na čas se asi odpojím, abych sehnal potřebné peníze a pak se k Vlaštovce zase připojím souhlasíš? Na mém výrazu bylo jasně vidět, že moje ego dostalo ráno a já měl chuť jí někomu dát. Teď mě mohl z brindy vytáhnout jedině Victor. |
| |
| Margarita Ty palačinky byly výborné, i Lopez si pochutnával až do doby než zjistil, že byl okraden. Inu stane se. Odpoj se jak ti libo, já dám chlapům stejně trochu oddech, aby užili co vydělali. Tak řekněme, každé poledne bych tu měla kotvit, když tu nebudu, tak počkej do druhého dne. S tím mne opustil, právě když se vrátila má eskorta s penězi. Vzala jsem tedy 25 realu, Lorenza, 3 šermíře a vydala se ke guvernérovi pro korzárský glejt, a případně pro nějaký zajímavý úkol. Esteban pak rozdal každému z mých mužů po realu. Zasloužili si svou první odměnu pode mnou. Až se vrátím budu vybírat další posily. |
| |
| Margarita Protože byla Margarita opravdu velké město, tak zatím se činnost verbířů ještě neprojevila. Rose pořídila u guvernéra požadovaný glejt, a dále zjistila, že v blízkosti řádí pirát Johnson, na jehož dopadení vypsala koruna odměnu 5 db., a též je k dispozici převoz pošty do Puerto Cabello za 10 realu. Victor narychlo zjistil, že jeden obchodník shání loď pro náklad obilí do Puerto Cabello, přičemž zpět poveze kakao, nabízí odměnu 12 realu. Victor zde vnímá množství příležitostí, ovšem je na to potřeba více času. |
| |
| Útěk před Brity, Margarita Krátce po poledni jsem byl na palubě, takže jsem uviděl onu britskou brigu, která, jak se zdálo, má políčeno na nás a na Vlaštovku. Inu, obě lodě plujou pod vlajkami zemí, které spolu válčí a z jejich pohledu musíme vypadat jako snadný cíl. Podíval jsem se na kapitána, abych zjistil, jestli chce riskovat střet, nebo ne. Já osobně jsem se modlil, aby se mu vyhnul. Můj pohled spočinul na zádi Vlaštovky a mě přišlo na mysl, že mi Rose čte myšlenky. Prudce otočila a dala se na úprk. A my za ní. Brize jsme se vyhnuli, ale nebýt toho, že jsme sotva naložení, asi bychom si museli shánět novou loď. Briga stihla ještě vypálit, ale pak to vzdala a my z toho protentokrát opět vyvázli. Kapitán nelenil a rozkázal nám, abychom začali cvičit. Jen jsem pokýval hlavou, odtáhl si skupinku k pomoci jednoho dělostřelce a malou skupinku námořníků (Henry - ku pomoci, výcvik: Planchet, Chico, Lucien, Marcos a Pablo). Přemýšlel jsem, že bych vzal do výcviku i dělostřelce, které jsme získali z předešlého přístavu, ale pak jsem si řekl, že oni střílet z děl umí a tudíž jejich zaškolení o střelbě na moři to chvilku počká. "Takže chlapci, střelba z děla není žádná věda. Nabijete, upěchujete, zacílíte a pálíte. Můžete se pokoušet i vo mířenou palbu, ale ta tady moc nejde," začnu ponejprve teorií. Praxi si ozkouší jindy. "U dělostřelby na moři se musíte řídit pár jednoduchými pravidly. V první řadě je to trpělivost. Nesmíte pálit jak vás to napadne, to byste akorát vystříleli munici a prd z toho. Musíte si vočkat na tu správnou chvilku a pak to spustit. Když vystřelíte moc brzo, koule cíl mine, když pozdě, tak taky. Taky si musíte dávat majzla na to, jak daleko vod cíle jste. Když moc daleko, koule tam nedoletí, když moc blízko... inu, to se dá dělo trochu níž a bum," vysvětluji jim základy střelby na moři. "Tím jsem naznačil to, že děla jsou schopná mířit. Co vo to, dá se to, ale většinou je to zbytečný, protože to, jak se tahle holka kynklá, jak šplouchá voda a jak se mrcasí nepřátelská loď, to parádně ztěžuje. Proto jsou děla většinou v jedný poloze a počítá se s tím, jak se naklání loď. Jak říkám, musíte to mít ve voku, ale žádný strachy, časem se všecko podá," usměju se na ně. "Až přijde čas, všecko se naučíte a vyzkoušíte si to," zakončím teoretické povídání a pak jim společně s Henrym ukážu jak se dá ve dvou nabít dělo. Do večera jsem s většinou posádky cvičil přebíjení děl, základní opravy pistolí a hlavně jejich údržbu. Přece, nemohu to dělat pořád jen já. Pak, když padla tma, rozpustil jsem to a šel se spolu s nima najíst a pak spát. Druhý den ráno jsme dorazili do přístavu města Margarity, kde mě a Karima poslal kapitán na nákupy. Karim měl prodat víno a z části utržených peněz jsem měl dokoupit potřebné součástky na opravu zbraní. Část peněz mi dal, část si nechal. Zamířil jsem ke zbrojíři, procházel jsem ne zrovna přítulnou uličkou s Karimem v závěsu, když jsem uslyšel nějaký hluk. Otočil jsem se a spatřil jsem, jak ho jakýsi chlap drží pod krkem. Chtěl jsem vytáhnout pistoli a zloděje odpravit, ale v tu chvíli přišla odněkud rána holí do mé zraněné nohy a já se v bolestech sesunul k zemi. Ke své smůle jsem měl váček s penězi u opasku, zatímco Karim měl ten svůj bezpečně uschovaný pod kazajkou. Inu, asi jsem moc spoléhal na to, že množství zbraní, které u sebe mám, případné útočníky odstraší. Než jsem se dokázal zvednout, oba dva zloději byli pryč a Karim mi nakonec musel pomoci jak se zvednout, tak se i vrátit na loď. Dovedl mne až do mé kajuty, kde mne nechal osamotě a sám šel za Rodrigem. |
| |
| Margarita, poledne, Golondrina Gustó se ukázal poměrně hákliv na svou francouzkou kuchyni, jenže tohle je španělská loď. Budu se asi poohlédnout po dalším kuchaři. Luc a Emílio začli přemalovávat jméno na jeho španělskou verzi Golondrina. Cestou za guvernérem Juanem de Altaredo jsme šli přes trh, a já si vybrala z nabízených vlajku, která se mi prostě líbila, a navíc neotřele naznačovala i španělské barvy.
Zaplatila jsem korzárský glejt, zapsala své jméno, a nechala zakreslit svou vlajku. Přijala jsem i poštu, a vrátila se na svou loď, kde za zvuku osamělých Nicolasových houslí jsem s hrdostí vytáhla vedle španělské svoji vlastní zástavu. Pak jsem zašla v radostné náladě za Lopezem. Teď vezu poštu do Puerto Santo, a ty máš něco teď v plánu? Oznámila mu cíl krátké mé plavby, a řekla mu i o pirátu Johnsonovi s tím, že do něj se můžeme pustit až budeme skutečně bojeschopní, protože nevím jakou má pirát loď, a taky jsou jeho lidé jistě dobří bojovníci. |
| |
| Problémy s kuchařskou ctí Gustó se skutečně nechtěl smířit, že on mistr kuchyně francouzké by se měl učit nějaká španělská jídla. A tak si našel práci v Margaritě, a na loď vzkázal, že už se nedostaví. Dopoledne přišli první rekruti, fakt že Rosa své muže stihla vyplatit k ní samozřejmě přitáhl daleko víc rekrutů, ona si ale víc vybírala. Diaz, španělský kuchař ne sice takový mistr jako Gustó... o to však klidnější... byl jedním z prvních které vzala, pak přišel kanonýr Marquéz a další, až se běžný stav její lodi naplnil. Její verbíři se vrátili na loď. I na palubu Aguila dorazilo 5 nových posil... |
| |
| Margarita Když jsem se dozvěděl o té krádeži, tak jsme prvně byl nepříčetný, naštvaný a velice rozhozený, ale jen co jsem se vzpamatoval jsem to vzal přímou cestou na loď za Práškem. Zaklepal jsem a počkal, až mě pustí dál. Zdravím Prášku, jak Ti je? Doufám, že jsi v pořádku. Karim mi už všechno řekl. Chci se Ti omluvit, že jsem tak podcenil situaci. Zapomněl jsem, že i když jsme ve válce, tak jsme vlastně ve válce i tady na domácí půdě. Příště už se to nestane. Jak doufám, Victor sežene nějaký kšeft a ještě dnes se snad vrátíme. Máš volno, dokud se nebudeš cítit lépe. Mám za Tebou poslat Klea? Po rozhovoru jsem se vydal zpět na palubu, kde mě stihl Victor. Výborně Victore. Přesně něco takového teď potřebujeme. Dobrá práce, teď vezmeme tohle a pak se podíváme po něčem dalším. Migueli, dohlédni na nakládku toho obilí. Při udílení těch rozkazů jsem viděl jak si Rose vytahuje novou vlajku a bodl mě osten vzteku sama na sebe, ale na to teď nebyl čas. Z minulosti se musíme jejnom poučit a ne se v ní utápět. Viděl jsem radostnou náladu Rose, ale sobě jsem jí vykouzlit neuměl. Jedu tamtéž s obilím a zpět bych měl vézt kakao. Tak pokud počkáš můžeme plout společně. 5 doublonů říkáš za toho piráta? To je poměrně velká částka, to nebude jen tak nějaký šumař. Snad nebudeme mít po cestě problémy. Mimochodem pěkná vlajka. Aspoň už všichni budou vědět s kým mají tu čest a koho se bát. Dořeknu už s mírným úsměvem, protože právě vidím jak přichází postupně pět nových členů posádky, z čehož někteří vypadali, že nebudou potřebovat učit co je na lodi potřeba. |
| |
| Margarita Kdosi krátce po mém návratu na loď zaklepe na mé dveře a já jen jedním slovem svolil ke vstupu. "Rodrigo," kývnu kapitánovi, zatímco sedím na posteli, zády opřen o stěnu lodi a bolavou nohu nataženou na pelesti. "Už jsem na tom byl hůř. Za nic se neomlouvej, nemohl jsi vědět, že tu jsou i tací, kteří si troufnou na zraněného muže. Nikdo to nemohl vědět," odmávnu jeho omluvu a vytáhnu si nohavici pravačky. Kousek pod kolenem, tam kde se lýtkový sval stýká s holení kostí, je velká kulatá jizva. Na první pohled jde vidět jen jizva, na pohled druhý si pozornější lidé mohou všimnout, že je ta část nohy podivně zdeformovaná, jakoby tam kus svalu chyběl. "Nedělej si starosti. Promáznu to svou mastičkou a dám se do práce," uklidním ho a ze stolu vytáhnu malou oválnou kovovou krabičku. Když ji otevřu, místností se prolije pach máty, levandule, mazného oleje a střelného prachu. Onou tmavou směsí v krabičce si promažu poraněné místo, trochu promasíruju a zase nohavici stáhnu. Krabičku schovám a zvednu se na nohy. "Vidíš, nic to není. Určitě máš dost práce, neměl bys jí nechat čekat," plácnu ho bodře do ramene a spolu s ním odejdu z mé kajuty. Vyškrábu se na hlavní palubu, vezmu si k ruce pár námořníků a spolu s nimi udělám každodenní prohlídku děl. |
| |
| Přístav, odpoledne Tak jsem vyřešila problém s kuchaři, a doplnila svou posádku až do plného stavu. Sí, počkám. Právě si tak říkám, že bude lépe pro oba plout pospolu. Potkat toho piráta jen jedna z našich lodí, mohlo by být rázem po slibné budoucnosti. Řekla jsem Lopezovi s úsměvem. Hola, Kinto, Julle, Robe pomozte jim s nakládkou, ať to rychleji utíká. Zavolala jsem na své siláky, pozorujíc přitom nakládání Aguila. No, mne se má vlajka taky líbí. Uculila jsem se na Rodriga. Pak už jsme vyrazili směr východ, nařídila jsem extrémní bdělost, ten Johnson mne nedal spát, a nejvíc to jakou to operuje lodí. Či nedej Bože jich nemá víc. |
| |
| Do Puerto Santo, odpoledne Jakmile Orel naložil, tak obě lodě vyrazili. Aguila plula víceméně rovně, a Golondrina se toulala okolo ní, tu na jedné tu na druhé straně. Lucien na Orlu si povšiml malého sloupce kouře kdesi mezi ostrůvky lemující pobřeží na pravoboku, když se tam ale podívali podruhé, neviděli již nic. Po chvíli obě lodě míjeli hořící trosky jakési lodi, po hladině se válelo pár osaměle plovoucích sudů. Cestou jste potkali několik španělských lodí, většinou malých. |
| |
| Do Puerto Santo, odpoledne S chlapi od Rose nám šla nakládka o něco rychleji a tak jsme mohli vyplout a jak jsem doufal, být co nejdříve zpět. Cesta ubíhala poměrně svižně a příjemně, když jsem viděl jak se kolem nás točí Vlaštovka, člověk se hned cítil lépe a bezpečněji. Užíval jsem si mořského vzduchu a snažil se z hlavy vytěsnit myšlenku na těch zhruba 30 reálů, které jsme ztratili v Margaritě. Což se mi podařilo neboť mi přišlo Lucienovo varování. Zadíval jsem se tím směrem a už jsem nic neviděl. Zapamtoval jsem si kde zhruba by ten kouř měl být. Přemýšlel jsem jestli vytáhnout vlajky o nebezpečí, ale zatím nebyl důvod. Důvod se spíše naskytl když jsme proplouvali těmi troskami. Snažil jsem se pohledem zachytit znamení co to bylo za loď. Sledujte moře, jestli neuvidíte někoho kdo by to mohl přežít. Byla to asi jen malá naděje, ale stejně jsem nechtěl nikoho nechat na volném moři rybám. Nebyl jsem si ani jistý na co se tady koukám, jestli na nájezd korzára nebo toho piráta o kterém mi říkala Rose. Když jsme pluli dál, tak jsem sledoval malé španělské lodě jak plují směrem z kterého jsme připluli. V duchu jsem jim popřál štěstí, neboť ten co zničil tu loď se mohl kdykoliv vrátit, ale sám jsem se divil že je ten přepad v relativně velkém provozu možný. Pomalu jsme se blížili k našemu cíli a mě se uvolňovalo na srdci. O kus blíže prozatimní ochraně. Nebylo to tím, že bych nechtěl bojovat, ale nebyl jsem si jist, jak moc posádka je bojeschopná. Cortézi, postarej se o vykládku lodi a následnou nakládku. Hned vyrážíme zpět. Jdu na Vlaštovku za Rose. Postarej se, aby loď byla schopná vyplout hned jak budeme naloženi. Vydám patřičné rozkazy a zamířím k Vlaštovce. Kde jsem to vzal přímou cestou k Rose. Pěkné odpoledne. Děkuji za doprovod, jak vidno byl na místě. Chtěl jsem Ti jenom říct, že chvili předtím než jsme minuli ty trosky viděl Lucien kouř z těch sotrůvků, které jsme měli popravoboku. Jist si tím není, já jsem už pak také nic neviděl když jsem se tam podíval, ale měli by jsme si tam dávat pozor. Ukazuji na mapě to místo, aby nemohlo být sporu o tom kde to bylo. Orel jenom prohodí zboží a jsme schopni vyplout, budeš plout též zpátky nebo se tu zdržíš? |
| |
| Puerto Santo, večer Mohlo být tak okolo šesté večer, když jsme přistáli ve svém cíli. Vzala jsem poštu a pár šermířů a chtěla vyrazit za místní honorací abych poštu předala. Tu vstoupil Lopez a říkal něco o nějakém kouři poblíž těch trosek, ukázal to místo i na mapě. Udělala jsem si tam poznámku. Škoda Rodrigo, žes mne na to neupozornil už tam. Nu což, musím se s tím popasovat i tak. S nakládáním netřeba spěchat. Zdržím se tu přes noc. Po té jsem šla odevzdat poštu. Francesca jsem pak s Raúlem nechala ve městě. Jednoho aby zjistil nějaké výhodné zboží na nákup a prodej v Margaritě, zvlášť kakao a maso by mohlo být zajímavé, ale on se koukne po všech komoditách. A Raúl se podívá po něčem zajímavém. Pak Vlaštovka zvedla kotvy, a já na ní zavolala na Cortéze. Do noci jsme zpět! Plula jsem s větrem v zádech k ostrůvku poblíž kouře. Ostražitě, velmi ostražitě. Mám vítr v zádech, kdyžtak uteču. Pokud vše půjde dobře vysadím tam člun s Cristianem, Adrianem, Nathanielem a dalšími lovci. Úkol zní jakmile se setmí tak prozkoumat místo s kouřem, získat informace, a hlavně se NEPROZRADIT. Nechám jim dalekohled, a vyzvednu je s člunem zítřejšího rána. Tak ať mne vyhlížejí. Vyzvednu je na moři. Pak se vrátím zpět do města, což by mělo být do tmy. Zde vyslechnu své muže, kteří zde zůstali. Pokud bude něco zajímavého k nákupu za tucet realu tak to koupím. Mimo hlídek dostanou muži volno do úsvitu. |
| |
| Puerto Santo, pozdní večer Puerto Santo je malé městečko s odpovídající vojenskou posádkou. Když chtěl Lopez lovit lidi v vody při potopené lodi, zjistil že nikdo živý tu nezůstal. Když se pak přiblížila Rosa k ostrůvku poblíž, ale přesto v bezpečné vzdálenosti od místa kde byl spatřen kouř, tak v okolí nebyla žádná loď. Člun s lovci tedy bez problémů vytáhl malou plachtu a zamířil na ostrůvek. Cortéz lehce při vykládání a nakládání zmatkoval, ale nakonec to dobře dopadlo. Rosa se v pořádku vrátila na své místo u městského mola, právě v tom čase skončilo nakládání kakaa na zpáteční cestu na Aguila. Francesco prošel večer všechny trhy, na našel celkem 2 výhodné komodity z nichž nakonec vybral jednu nejvýhodnější. Nyní stál spolu s Raúlem na molu. Spolu s nimi zde byl jakýsi obchodník a 4 barrely čehosi. Jakmile Vlaštovka dorazila, sudy byli naloženy, a kupec vyplacen. Raúl našel cestujícího do Margarity pro zítřejší plavbu. Obě lodě jsou nyní zakotveny vedle sebe. |
| |
 | Příležitost Tento den probíhal asi tak, jako ty předchozí a podle mě, velice dobře. Hned ráno, plný očekávání z nové práce, jsem zamířil do přístavu, kde na mě už čekala loď, na které jsem se vydal plnit úkol, jenž mi znovu umožnil vyzkoušet mé schopnosti a hlavně vydělat tolik potřebné peníze, které jsem potřeboval pro rodinu. A také bych to hned při návratu udělal, kdyby se ke mě nedostala zpráva o verbování nových členů posádky, kterou vyhlásily hned dvě lodě, které přijeli během mé nepřítomnosti do přístavu. Projede mnou vlna vzrušení a adrenalinu, když si uvědomím, že je to konečně ta šance, na kterou jsem po ty dlouhé roky čekal a konečně budu moct opustit, ač se slzou v oku, domov a vydat se na tolik očekávanou cestu, o které jsem vždycky snil a jež mi konečně dovolí poznat pořádnou práci, o které se několik posledních měsíců nedalo ani bavit. Potřebuju výzvu, kterou mi nabízí právě zjištěná informace. A proto, leč trochu unaven z dlouhého dne, hned po vylodění vyrazím hledat kapitány lodí, které vyhlásili ono verbování. I přes všechno to vzrušení a pln očekávání ale zůstávám nohama na zemi a je mi jasné, že oba kapitáni se mnou nemusí být spokojeni a můžu být dvakrát odmítnut. V hloubi duše si to ale nehodlám připouštět a jsem o svých schopnostech a kvalitách naprosto přesvědčen, což mi několikaletá zkušenost právě na moři, dovoluje. Jelikož jsem tímhle přístavem prošel nespočetněkrát, dokážu se rychle zorientovat a najít hledanou loď, což mi nedostatek lidí v tuhle noční dobu ulehčuje a jsem schopen se doslova protlačit na loď se slovy „Chci mluvit kapitánem.“ |
| |
| Puerto Santo, pozdní večer Byl jsem rád, že vykládka a nakládka proběhla tak rychle, ač prý byly nějaké zmatky, ale už menší než když Cortéz kapitánoval a to bylo dobře. Ještě párkrát a vše už bude běžet jako na drátkách. Na to, že posádka byla poskládaná relativně nedávno, tak zatím vše šlo. Ještě když vylepšíme jejich výcvik tak se bude Orla a Vlaštovky bát každý s nedobrými úmysli a stejnou lodí. Miguel určil hlídky a posádka dostala volno na lodi. Nechtěl jsem je pouštět z lodi, neboť jsem chtěl brzy ráno vyrazit a potřeboval jsem, aby byli všichni funkce a případně boje. Ta potopená loď mi nedodala moc klidu, takhle blízko. Z mých myšlenek mě vytáhl muž, který stál před Ricardem u vstupu na loď a dožadoval se mě. Zamířil jsem k němu, abych zjistil co potřebuje. Kapitán lodi jsme já. Rodrigo López jméno mé. Jak Vám mohu být nápomocen pane? V hlavě mi šrotovalo, co asi může chtít. Od nějakého výnosného obchodu nebo přijmutí do posádky? To se uvidí. |
| |
| Puerto Santo, pozdní večer Prohlídka děl netrvala tak dlouho, takže jsem pak chlapcům řekl, že se pokusím s kapitánem domluvit na zkušební palby, aby si všichni zastříleli. Pak jsem jim ještě řekl, aby promazali klouby a zkontrolovali lana u děl a nechal jsem je být. Do večera jsem studoval staré knihy, které jsem si kdysi poctivě ukradl u armády. Když padl večer, u večeře mě napadlo, že bych mohl vzít Victora a spolu s ním se vydat do místní hospody, poslechnout si drby, zkazky a možná naverbovat nějaké neutěšené duše. Kdo ví, možná budu mít štěstí a když ne, alespoň se trochu napijeme a pobavíme. Proto hned po jídle zamířím k Victorovi, přednesu mu svůj návrh a pak zamířím za Rodrigem. Toho najdu na hlavní palubě, u lávky spojující loď a přístavní molo. Stojí tam s Ricardem a ještě nějakým chlapcem a o čemsi hovoří. "Rodrigo, jdu s Victorem do hospody, poslechnout si nějaké drby, historky a možná i zkusit nabrat nějaké nové muže," položím kapitánovi ruku na rameno a řeknu mu tiše do ucha. |
| |
| Příležitost Jsem vcelku rád, když uslyším hlas muže, který se představí jako kapitán oné lodi, na kterou jsem se po svém dostal, jelikož muž, který mě držel zpátky nevypadal moc na to, že by mě chtěl nechat jít dál. Jeho snažení ale přirozeně opadne hned potom, co se do situace vloží onen kapitán. Od prvních slov mě ale vyruší muž, který kapitánovi oznámí, že odchází na čas pryč. Slova mě ovšem až tolik nezajímají, na rozdíl od vzhledu, jelikož muž vypadá že se s kapitánem zná o něco blíž, než zbytek posádky a proto usoudím, že by bylo lepší si někoho takového zapamatovat do budoucna. Když si ho ale pořádně prohlédnu a alespoň pro teď si jeho podobu vštípím do mozku, přesunu svojí pozornost znovu ke kapitánovi. „Jsem Fernando Munoz a rád bych se přidal k vaší posádce.“ vysvětlím tak svojí přítomnost zde a pořádně se narovnám, abych tak dal vyniknout svojí vypracované postavě a širokým ramenům, které mě napohled snad dobře prodají „Sloužil jsem už pod mnoha samozvanými kapitány, ale většinou to byla rozpadající se šalupa, na které jsem pro svoje vlastní zdraví moc dlouho nevydržel. Už dlouho toužím po něčem větším a proto jsem tu.“ |
| |
| Puerto Santo, pozdni vecer Jeste nez onen mlady muz stihne odpoved prijde ke me Prasek. Nemel jsem v planu poustet nikoho,aby si posadka nemyslela ze jim nadrzuji,alenkdyz pujde Prasek a Victor predpokladam, ze se vrati jak maji a s tim co Prasek slibil. Dobre Prasku, ale davejte na sebe pozor, at to nedopadne jak v Margarite. Doufam, ze sezenes jak jedno tak druhe. Potrebujeme oboje. Vyplouvame jak jen to bide mozne. S tim propustim Praska s Victorem a vratim se k jak nyni vim k Fernandovi. No o moc vetsi salupa nez ostatni nejsme,ale pokud se chces pridat, tak mi jen povez s cim u Tebe mohunpocitat a jsi prijat. Hlas se prosim u Miguela to je nas bocman, ubytuje Te a dojdi si do kuchyne dat neco do zaludku. Pustim mladika na lod a ukazu mu na Miguela. Uz jsem necekal ze zde nekoho najdu,ale o to to bylo prijemnejsi prekvapeni. |
| |
| Cesta do hospody "Dám, i proto s sebou beru Victora, v boji s meči je schopnější než já," usměju se na něj i na nového námořníka a kývnu na Victora, aby šel za mnou. "Normálně bych to vrznul do prvního pajzlu, co tu je, ale málokdy tam na něco natrefíš," řeknu Victorovi a zamířím do druhé hospody. Sotva vejdeme, vyvalí se na mě smrad laciného tabáku, zvětralého piva a nemytých těl. Zamířím k prvnímu volnému stolu, spolu s Victorem usednu a počkám, jestli k nám přijde hospodský, nebo nějaká děvečka. "Pro mě rum a a pro Victora," podívám se na něj a počkám až si objedná. Jakmile dorazí pití, začnu se rozhlížet kolem sebe, přičemž špicuju uši, abych slyšel co kdo říká. "Moc nepí, hlavně poslouchej a snaž si zapamatovat vše, co zaslechneš," řeknu Victorovi. Sám upiju trochu ze sklenky a zaposlouchám se do hovorů okolo sebe. Nevím, jak dlouho tu sedíme, ale vím, že za celou tu dobu jsem vypil jen dvě sklenky rumu a zaslechl tolik žvástů, že už ani nevím, co je zajímavé a co ne. I tak jsem vše poslouchal a když mne něco zaujalo, zapsal jsem si to do notýsku, který jsem si vzal s sebou. Přeci jen, má paměť už není to, co kdysi a drobné detaily by se mi mohlo pomotat. Taky se snažím zaslechnout nějaké stížnosti od námořníků, či chlápků (žen), co tu normálně žijí, ale život je tu už nebaví, či nejsou spokojení s tím, co tu mají. Když nějaké takové řeči zaslechnu, zvednu se, objednám dotyčnému pití a trochu si s ním pokecám (zjišťování toho, co umí a co od života čeká, pokud se to bude hodit, přichází nabídka přidání se do posádky... radši bych si to vše odkecal s nimi nu...). Když už mám pocit, že jsme toho zaslechli dost, či získali dosti nespokojených, ale nadějných duší, rozhodnu se vrátit na loď. To samé i kdybychom takové štěstí neměli, ale blížilo by se k druhé hodině ranní. |
| |
| Brzké přijetí Když vysloví větu, jež mi dovolí se přidat k posádce, na malý okamžik vypadám úplně mimo, jelikož se svými myšlenkami vrátím daleko, daleko do minulosti, kdy jsem si ještě jako malý kluk dal tenhle cíl. Cíl, který se právě teď, během několika málo vteřin vyplnil a dodal mému životu naprosto jiný a hlavně mnohem vzrušující cíl, plný příležitostí a... peněz. Ač jsem si to nikdy moc nepřiznal, prioritou téhle práce jsou hlavně peníze, které dnes potřebuje každý a nikdo je nikomu nedá zadarmo. Právě proto je tahle práce tolik ceněna a zvlášť pro kluka jako já, který nikdy nepoznal co to je, mít jich dostatek. Tyhle myšlenky mě ale rychle opustí potom, co si vzpomenu na rodinu, která na mě stále čeká doma. A právě tenhle fakt mě ještě na chvilku udrží při smyslech a racionálně uvažujícího, i když už teď vím že se tomu nevyhnu a tyhle pocity mě pohltí hned, co se nalodím a ucítím pod sebou vlny toho nekonečného oceánu. „Nejde o velikost, ale o to, že se nerozpadáte při nárazu vody.“ dodám s trochou nadsázky, i když zas ne tak moc daleko od pravdy, jelikož mě předchozí zkušenosti přesvědčili o mnohém. „Na lodi dokážu prakticky cokoliv.“ odpovím, přemýšlejíc nad tím, co z toho všeho dokážu nejlíp, ale nakonec dojdu k závěru, že všechno dokážu stejně dobře. „Ale, pokud na vás mohu mít prosbu... mohl bych ještě naposledy navštívit domov a rozloučit se s rodinou? Právě jsem se vrátil a doma jsem ještě nebyl. Za pár hodin budu zpět.“ |
| |
| Noční výprava Prášek se ukázal jako zdatný verbíř, a tak jeho metoda rozhodně přinesla své plody. I přesto, že se nacházel v celkem malém městečku na okraji snad všech zájmů. Tak i přesto našel a vyslechl spoustu lidí, kteří by chtěli na svém životě něco změnit, a když k tomu připočteme, že na lodi se uplatní ledaskdo... tak nám vyjde že těch 6 mužů táhnoucích se za ním nocí je v tomto místě vynikající úspěch. Jeden z nich, poněkud zkrachovaný učitel navíc tvrdí, že je hledač pokladů neboť tomuto zasvětil celý život, jeho jméno je Emílio Busca a jeho zjev je lehce řečeno pološílený... |
| |
| Nostalgie Nostalgie Hned potom co dostanu svolení navštívit svojí rodinu, chvilku nejistě stojím a hledím na kapitána, jako kdybych se bál se vrátit a oznámit to své rodině. Samozřejmě, dostanu se zpátky do přístavu ať už dostanu povolení nebo ne, ale vrátit se a snášet tu vlnu emocí, která mě čeká od matky a sestry, které na tohle vždycky měli svůj vyhraněný názor a to takový, že moje výlety na moře snášeli velice špatně. Nakonec se ale z můstku odlepím a tichým „Děkuji, kapitáne.“ se pomalu vydám zpátky na pevnou zem. Hned jak pod nohami ucítím molo, na které vkročím, rozběhnu se zpátky domů, v čemž mi prakticky vůbec nic nebrání, jelikož je přístav už skoro prázdný a cestu, která vede zpátky domů znám nazpaměť. Právě díky tomu beru ulice aniž bych se nějak rozhlížel a místo toho přemýšlím nad tím, co řeknu doma. Ač se mi varianty jako Odjíždím a už se možná nikdy nevrátím. nebo Vyrážím na pochybné dobrodružství, na jehož konci čeká smrt. docela líbí, není to zrovna asi nejlepší řešení, pokud chci odejít bez slyšení breku obou. Z přemýšlení mě znovu dostane až fakt, že stojím před dveřmi domu, ve kterém všichni bydlíme a chystám se klepat, jako kdybych neměl klíče. Ty ovšem mam a proto začnu sám sebe šasovat, jelikož si nedokážu vzpomenout do jaké kapsy jsem je dal. Když uslyším chrastění klíču, uleví se mi a začnu je pomalu tahat z kalhot. Můj myšlenkový pochod mi ale přeruší prudké rozražení dveří, ve kterých stojí má milá matička, která má za zády sestru. Obě vypadají naštvaně, ale zároveň se jim v obličejích zračí úleva. V tu chvilku se znovu ponořím do myšlenek, které mě doprovázejí po dobu jejích objímání, výčitek a toho, jak strašně se jim ulevilo. Znovu se proberu až když usednu do křesla v obývacím pokoji a uvědomím si, co jim musím říct. Je mi jasné že kladnou reakci nezískám ať už řeknu cokoliv a vlastně už bojuju jenom o to, abych dostal to symbolické svolení a odešel s co nejkratším brekem. Když ale po dlouhé odmlce konečně promluvím a sice zvolím asi tu nejhorší a zároveň jedinou větu, která mě napadne „Musím vám něco říct.“ je mi jasné, že už to asi vědí. „Ehm... dneska, hned po příjezdu, jsem zjistil, že jeden kapitán, který zrovna přijel, nabírá nové členy do své posádky. No... a já se rozhodl připojit.“ v tu chvilku vzhlédnu, abych zpozoroval první reakce a stane se přesně to, čeho se bojím. Nedokážu říct jestli to sestra vzala líp nebo hůř, ale každopádně se zvedla a pomalu odešla, jako kdyby nad tím ani nepřemýšlela. To, čeho jsem se ale bál nejvíc a to breku, mi o malou chvilku později předvede matka, která se mi okamžitě vrhne kolem krku s tváři plnou slz. Nakonec mě ale překvapí, jak moc dobře to snesla, jelikož mi pouze neustále opakuje jednu a tu samou větu, kterou si v mysli uchovám asi až do samého konce. Neskončí jako otec. Připomenu si v duchu větu, kterou mi neustále opakovala matka, potom co se konečně dostanu ven. Ač si to nehodlám připustit a svoji touhu podívat se na moře upřednostňuju, na jednu stranu lituju toho, že jsem to udělal, jelikož je domov to poslední místo, které bych chtěl opustit. A právě v tu chvilku si vzpomenu na druhého kapitána, který také v tomto přístavu verbuje a uvědomím si, že jeho loď jsem v přístavu už viděl taky. A právě proto, když se vracím zpátky do přístavu, nezamířím rovnou na loď, jejíž kapitán mě do svých služeb přijal, ale zamířím do ještě nenavštívené lodi, kde se chystám vyzkoušet své štěstí také. „Chci mluvit s kapitánem.“ znějí má slova stejně jako ta předchozí, když se dostanu na loď k tomu, kdo to tam hlídá |
| |
| Pasažér a kdosi Mý chlapi udělali co měli, a tak jsme naložili 4 sudy, a navíc pasažéra. Vítám vás pane Hernandézi, prosím ubytujte se v této kajutě, neboť velmi brzo ráno vyplouváme. Uvítala jsem pasažéra. Pak jsem si sedla na stočená lana vedle kormidla s lahví červeného vína, byl to opravdu dlouhý den. Potřebovala jsem si to vše srovnat v hlavě. Lorenzo seděl vedle mne opřený o zábradlí sledoval hvězdy a lehounce hrál na kytaru jakousi jemnou melodii, právě tak hlasitě, aby nerušil klid noci. Tu se na lávce z mola dožadoval mne jakýsi mladý muž. Zastavil jej Carlos právě držící hlídku. V pořádku Carlosi, pusť ho nahoru. Houkla jsem dolů, a čekala až dotyčný dorazí, když se tak stalo nalila jsem i jemu pohár vína. Na přivítanou. Dodala jsem s úsměvem. Jsem Rosa Gaucho, kapitánka této lodi, a korzár španělského krále. Co můžu pro tebe udělat? |
| |
| Zpátky na loď Nakonec se noc v hospodě přeci jen trochu vyplatila. Spolu s Victorem se nám podařilo získat šest místních nespokojenců a ukecat je k dobrodružné plavbě na lodi. Zdáli se nadějní a tak jsem je vzal s sebou, když jsem se vracel na loď. Před lodí jsem se zastavil, otočil jsem se na nové členy (tu pětici) a řekl jim, že jim Victor ukáže kde se mohou uložit ke spánku a ještě jsem si k sobě přitáhl onoho bláznivého učitele. "Zítra za svítání buď tady, kapitán rozhodne, jestli tě vezme, nebo ne. Neboj se, povím mu o tobě," řeknu mu a nechám ho jít domu. Chvilku jej sleduji, přemýšlím, jestli to s ním má cenu zkoušet, ale nakonec jen pokrčím rameny a došoupu se do své kajuty a do hajan. Druhý den ráno, hned jak jsem vstal (ještě krátce před svítáním), jsem se zastavil u Rodriga, abych mu řekl výsledek své cesty. Také jsem požádal Victora, aby vytáhl tu novou pětici na palubu. "Naši nový námořníci, kapitáne," představím je všeobecně a individuální představování nechám na nich. Jakmile si je prohlédne, počkám, až vydá rozkazy a požádám jej, aby šel se mnou do kajuty. "Mám ještě jednoho, ale to je lehce šílenej učitelskej, hledač pokladů. Možná by měl nějaký informace vo nějakym pokladu, ale taky nemusí vědět nic a jen bejt totál pomatenej," vysvětlím situaci Rodrigovi a podívám se z okénka ven. Zdá se, že náš učitel už dorazil. |
| |
| Puerto Santo, brzké ráno Bylo krásné ráno, ale nečekal jsem že bude ještě lepší. Na popud Práška jsem vylezl na palubu kde jsem si prohlížel pět nových členů posádky. Dle vzevření a vizáže to většinou byli chlapi schopní se o sebe postarat a i o posádku, když půjde do tuhého. Nesmím zapomenout dát Práškovi příplatek až nastřádáme nějakou kořist. Tohle byla dobrá práce. Dobré ráno pánové. Mé jméno je Rodrigo López a jsem kapitán Aguily. Vítám Vás na palubě. Bocman Vám rozdá práci, zachvíli vyplouváme. Migueli, pošli někoho k Rose, aby věděla že zachvíli odrážíme. Propustím nováčky na palubě a otočím se na Práška, který mi naznačil ať jdu do kajuty, kde si poslechnu co má na srdci. Prášku, děkuji Ti za ty nováčky, vypadají že se budou moc hodit. Říkáš pokladu? No tím, že si ho poslechnu nic nezkazím a uvidíme co mi řekne. Pojď prosím semnou, chci znát i Tvůj názor na to co bude mluvit. Pozvu Práška k našemu rozhovoru a vyrazím za tím učitelem. Dobré ráno pane. Mé jméno je Rodrigo López a jsem kapitán této lodi. Tady můj dělmistr mi sdělil, že by jste měl zájem přidat se do naší posádky, ale smím se já tázat čím by jste mohl být přínosem pro naši loď? |
| |
| Emílio Busca, úsvit Když Lopez s Práškem vyšli před loď Emílio již byl notně nervózní, vždyť mu včera ten hodný starší člověk sliboval, že jej vezmou na loď, aby mohl hledat poklady... HLEDAT POKLADY! Zkrátka dal mu naději, že konečně neplní svůj osud. A nyní? Proč to zdržování? Čím bych vám prospěl? Čím? Přeci tím, že využiju svého daru, a budu konečně... konečně naplňovat svůj život. Sám Všemohoucí mne obdařil dary pro tento úkol... JÁ JSEM HLEDAČ POKLADŮ. ROZUMÍTE? JÁ JSEM PRO TO POVOLÁÁÁNN! Jak mluvil zcela pohroužen do svých vizí jeho zjev se stával stále divočejším a jeho hlas nabýval na intenzitě, takže poslední slova už takřka křičel tak, že to bylo slyšet dost daleko... |
| |
| U lodi, učitelskej Bafám si dýmku, stojím vedle Rodriga a sleduji učitelskýho. Když se začne vyjadřovat, jen si povzdechnu, trochu protočím oči a dýmku vezmu do prstů. "Pokládal jsem to za vopilost, ale jak vidno, byl střízlivej," pošeptám kapitánovi do ucha, tak, aby nás učitelskej neslyšel. "Eh, pane Busca, jak jsem vám včera říkal, na lodi to nejni jen tak. Proto, abyste se mohl stát členem posádky, musíte něco vokázat. Vokázat nám, že něco umíte, něco, co se na týhle krasotince hodí," pronesu klidně a znovu si potáhnu z dýmky. Chvilku ho sleduju, přemýšlím, jak by se asi zachoval v boji, v době napadení našeho plujícího domova. "Víte, každej chlapík na týhletý šalupě má svou úlohu, každej nějak přispívá. Támhleten, Planchet se jmenuje, je například dobrý a zkušený rybář, umí to s plachtama a dokáže dobře vázat uzly. A vidíte támhlety dva, co se motaj u toho děla? To jsou dvojčata, Jilien a Jules. Oba jsou to dělostřelci, starají se o děla, střílejí z nich a když to zrovna nejni třeba, pomáhají taky s plachtama, loví ryby, nebo dělají jiné potřebné práce," vysvětlím učitelskýmu, co se po něm chce. "Takže jisto jistě chápete, že v posádce nejni místo pro nikoho, kdo nezastane žádnou práci. Jo dyby ste se vyznal v mapách, dokázal je kreslit a pak na širým moři určovat směr, tak to by byla jiná, to jo," pokývám hlavou a podívám se na kapitána. |
| |
| Emílio Busca, úsvit A umí ti rybáři, či dělostřelci HLEDAT POKLADY? Mají cit pro to najít znamení? Byli pro hledání obdarováni zhůry? Vypadalo, že se zhroutí, neboť jeho naplnění se zdá se vzdalovalo. Už nekřičel. Spíš to vypadalo, že se rozpláče... |
| |
| Žena Jelikož už mě popravdě trochu štve to, že jsem pokaždé tak neurvale zastaven a je mi zamítnut vstup na loď, tvářím se teď už trochu vzdorovitě a pokud by byl muž na hlídce až moc vážný s oním hlídáním, dopadlo by to asi špatně. Když ale znovu uslyším hlas, na který muž okamžitě zareaguje a veškerou svojí snahu o to, aby mě zadržel zpátky, nechá být. Věnuju muži krátký pohled plný provokace, ale hned na to se vydám za hlasem, který ho uklidnil. Tam mě pohled na kapitána, nebo spíš kapitánku, která mi dokonce nalila číši vína, doslova šokuje. Fakt, že této lodi opravdu velí žena, mě donutí zavzpomínat na poslední a taky jediné setkání s ženou, která podobné lodi takto velela. Za těch několik dlouhých let a nespočet výprav, které jsem na lodi podstoupil, jsem potkal pouze jednu kapitánku a proto mě to teď tolik překvapí. A právě kvůli tomuhle, tam nějakou chvilku stojím beze slova a pouze se ujišťuji, že je to opravdu ona a ne on. Dokonce si uvědomím že ten hlas z předtím, patřil ženě a ne muži, což mi zničí i ty poslední představy o mých halucinacích. Není to ovšem proto, že bych si myslel, že by něco takového žena nezvládla, právě že naopak. Mám zkušenost pouze s tím, že ta žena, kterou jsem potkal naposledy, dokázala posádku korigovat lépe, než kdejaký muž, ale nezvyk je v tomhle okamžiku silnější, protože ženu na lodi vidím jenom výjimečně. „Fernando Munoz.“ představím se konečně, když si uvědomím že tam už nějakou chvilku stojím naprosto mimo a lehce zavrtím hlavou, abych tyhle myšlenky zahnal pryč. Přeci jen, tím že nad tím budu přemýšlet vůbec nic nezměním a navíc... celkem mě to láká. Sloužit pod ženou totiž musí být něco úplně jiného a taková šance se nenaskytne každý den. Zároveň s tím by to ale mohla být chyba a já bych mohl litovat toho, že jsem se nepřidal do posádky ke kapitánovi, jež rozhodně působil jako muž, který ví co dělá. Všechny tyhle myšlenky ale znovu zmizí v tu chvilku, když mi krkem proteče víno, jež mi slečna nabídla. „Rád bych se přidal do vaší posádky, madam.“ uvedu svůj důvod, proč jsem ve skutečnosti tady. |
| |
| Golondrina, noc Přišel, a zůstal dost dlouho udiveně stát, pak se představil. Chtěl se přidat a řekl mi madam. Hm, madam. To už mi dlouho nikdo neřekl. Možná nikdy. Rostlý jsi dobře, a hloupě nevypadáš. Co tedy umíš? A učit nové věci se chceš? Dala jsem mu pár běžných otázek. Lorenzo hrál a mlčky nás sledoval. Popravdě jsem měla plný stav, ale jeden námořník navíc by se na mou loď ještě klidně vešel, a kdyby bylo nutno i dva. Napil se, a tak jsem jemu i sobě opět nalila pohár. Připadal mi přemýšlivý, možná až moc. Bylo mi jasno, že mi řekne, že umí vše. Většina lidí to říkala, ovšem málokteří to opravdu uměli. Proto pro mne byla tak důležitá jeho schopnost se učit novým věcem. Měla jsem chuť se o něm dozvědět trochu víc. A co tě vlastně přivádí na moře, v tuto hodinu? Zeptala jsem se a po krátkém naznačení přípitku, jsem upila vína. |
| |
| Žena Sic jsem si myslel, že první slova, které jsem poslal směrem k ní, mě alespoň trochu uklidní, její hlas mě dokonale vyvede z omylu. Znovu mě donutí přemýšlet nad celou situací a faktem, že můj budoucí kapitán možná bude žena, ale abych tyhle myšlenky zahnal a nestál tam znovu, jako omámen, promluvím, aniž bych vůbec věděl co řeknu. „Já... jsem tady především kvůli tomu abych se učil.“ vyderu ze sebe trochu nejistě a pečlivě pozoruji jakýkoliv její pohyb, jako, kdybych něco očekával. „Tím samozřejmě nechci říct, že bych nic neuměl, to jistě ne. Už mám za sebou pár let na mořské hladině a za tu dobu jsem byl seznámen s úplně vším, co mi loď může nabídnout. Ale... stále se mám co učit a doufal jsem, že by vaše loď mohla být ta, kde se tohohle dočkám.“ Po této větě už zmlknu a jelikož v tuhle chvilku nevím, co dělat s rukama a celkově s celým tělem, znovu se natáhnu pro pohár, který mi umožní se alespoň na chvilku zabavit a nemyslet na celou nynější situaci, které je pro mě naprosto... neočekávaná. „Jinak... dostal jsem se sem převážně díky náhodě. Zrovna jsem se vrátil z jedné z cest a dostala se ke mně zpráva, že vaše loď nabírá novou posádku. A tak jsem se rozhodl zkusit štěstí.“ |
| |
| Fernando, noc Měla jsem z něj stále takový pocit, že mu úplně nesedí to, že kapitánem Vlaštovky je ženská. Lehce jsem se pousmála takovému problému. Tak v zásadě není problém tě přijmout, kdo se chce učit, je na této lodi vždy vítán. Pokud by ti ovšem vadilo velení ženy, tak to řekni včas. Náš komplic Lopez na Orlu co já vím také nabírá, a to je muž. A nebudu ti zastírat ještě dva fakty, Vlaštovka již má plný stav, takže tu budeš mít trochu menší prostor, a za druhé zde budeš obyčejný námořník, jemuž čas od času svěřím nějaký úkol, nic víc. Zlehka jsem se napila. Takže pokud chceš jsi přijat, a v tom případě spíš dnes zde na palubě v síti. A pokud nechceš přeji ti dobrou noc. Počkala jsem jak se vyjádří, a pak šla spát. Ráno brzy vstávám. |
| |
| Rozhodnutí „Ehm...“ vydám ze sebe překvapeně, když zjistím, že si všimla mé nervozity v její přítomnosti, protože tomu jsem se chtěl za každou cenu vyhnout. Teď už je ale jasné, že je na to příliš pozdě. „To ne, nevadí mi že jste žena a nechci vás tím nějak urazit, jenom je to... nezvyk, víte?“ pokusím se těmito slovy situaci alespoň trochu zachránit, ale z jejího dosavadního výstupu mi je jasné, že to určitě pochopí, jelikož působí velice seriózním dojmem. Ale přeci jen jsem stále na pochybách, ohledně toho, ke komu se nakonec přidám. V tomhle okamžiku ale jasně cítím, že mě to víc táhne k druhé lodi a to z několika jasných důvodů, které jsem si mezitím co tu stojím prošel už několikrát. Přeci jen, dostat se na palubu, kde tomu šéfují muži, bude pravděpodobně mnohem lepší co se týče nabírání zkušeností díky tomu, že kapitán vypadal že už má něco za sebou. To samé platí o zbytku jeho posádky, kterou jsem měl možnost zpozorovat a proto čím dál tím víc váhám. Sic by to byla úplně nová zkušenost a hlavně výzva, pokud bych se opravdu rozhodl zůstat zde, musím myslet hlavně na to, co pro mě bude lepší. „Chci vám poděkovat za čas a šanci, kterou jste mi poskytla a zároveň se omluvit za moje jednání vůči vám, ale v tuhle chvilku se rozhodnu, tak jak jste sama navrhla, pro loď kapitána Lopéze.“ s těmito slovy si dopiju víno, jež mi bylo nabídnuto a s pozdravem, ve formě úklony a se slovy „Madam.“, se vydám zpátky na loď, kterou jsem navšívil jako první. |
| |
| Emílio Busca, úsvit Stál jsem vedle Práška, který se snažil učiteli vysvětlit jak a co se má na lodi a hlavou se mi honilo jak nejlépe tomu muži říct, že v posádce prostě nemám místo a šílence na palubu neberu. Proti lovci pokladů bych nic neměl, mohl by se hodit, ale tenhle muž nevypadal při smyslech a já jsem nehodlal ohrožovat posádku a loď někým takovým. Vážený pane Busco, můj dělmistr Vám to zde právě vysvětlil. Na lodi bohužel pro někoho Vašeho formátu nemám místo. Já nejsem hledač pokladů. Mrzí mne, že jste pojal falešné naděje, ale je to mé konečné slovo. Ještě jednou se omlouvám. S tím se podívám na Práška a opatrně budu pokračovat na loď. Obezřetně, protože nevím co udělá. |
| |
| Podivín, úsvit Fernando se nakonec rozhodl pro Lopeze. Šla jsem spát, a za úsvitu už jsem byla opět na nohou, neboť bylo domluveno že vyplujeme opravdu časně, navíc mne zajímalo co zjistili lovci. Estebane, připrav loď k vyplutí. Stála jsem na můstku zahalená do kabátu, jelikož bylo poměrně chladno. Sledovala jsem onoho podivína v debatě s Lopezem a Práškem, to že je prý Hledač pokladů nešlo přeslechnout, stejně jako jeho divoké projevy. Možná mu touha po zlatě trochu zastřela rozum. Podivín byl odmítnut, a na pokraji zhroucení. Tu jsem si všimla, že to celé s nesmírným zájmem sleduje i Gabriela stojící na palubě. Gabrielo, možná má nějaké schopnosti, mohla bys s ním promluvit, a pokud bys myslela, že mu lze pomoci, a mohl by být nám užitečný, pak ho přijmi mým jménem. Oslovila jsem indiánku. Ať už to dopadlo jakkoliv, tak jsme poté vypluli zpět do Margarity, nejspíš následováni Orlem. |
| |
| Emílio Busca, úsvit Když byl Emílio odmítnut jeho reakce nebyla kupodivu agresivní, spíše zoufalá. Celý se roztřásl, a začali mu téct slzy. Jeho svět se zhroutil. Nohy se mu podlomily a klesl na zem. Gabriela opravdu situaci sledovala se zvýšeným zájmem jako doktorka, a zčásti i jako indiánka. Gabriela je velmi ctižádostivá a svou práci bere velmi vážně, a zde byla pro ní možná výzva. Když byla Rosou vyzvaná, nezaváhala ani okamžik a přišla ke zhroucenému plačícímu Emíliovi. Tiše a konejšivě k němu hovořila, a on k ní cosi mumlal. Po asi půl hodině se mu viditelně ulevilo... a následoval jí na Vlaštovku do ošetřovny. Byl přijat, a Gabriela mu právě dělala čaj z bylin, navíc začala pálit jakési býlí, a k tomu zpívat nějakou indiánskou melodii znějící více než exoticky. Podivná vůně zahalila loď. Krátce potom Vlaštovka vyplula s vycházejícím sluncem za zády... |
| |
| Podivný hledač, úsvit Podivínu jsme šli raději z cesty, byl rozrušen i tak dost. Chudák, ty poklady a touha po nich s ním zle zacvičily. On i Gabriela zmizeli na ošetřovně, a po čase zaplavila Vlaštovku podivná vůně, doplněná hodně zvláštním zpěvem Gabriely. Slyšela jsem o rituálech domorodců, a tohle byl možná jeden z nich. Nikdo nebude Gabrielu rušit, stejně jako toho nového nebude nikdo otravovat. Potřebuje se dát dohromady. Řekla jsem bocmanovi i ostatním. Možná že bude užitečný, až se uklidní. Orel plul hned za námi. Lucu a Lorenzo velmi, velmi opatrná plavba. A vezměte to kolem ostrova, kde jsme nechali naše chlapi. Hlavně pozor na Johnsona! Vyhlížela jsem jejich člun, až se objevíme na dohled. Jsem zvědavá co zjistili. |
| |
| Lovci a kouř Ještě stále bylo poměrně časně, protože obě lodi vyrazily při úsvitě, a celou dobu jim vál příznivý zadní vítr. Když se Vlaštovka přiblížila k sjednanému místu, objevila se před ní malá bílá plachta člunu. Za okamžik byli všichni na palubě. Je tam skrytá zátoka, ve které ještě teď kotví pirátská brigantina, zřejmě Johnson. Zátoka na zřejmě skrytá podvodní skaliska, protože i oni tam vpluli velmi opatrně. Je tam tak 60 pirátů, zřejmě každou chvíli vyplují. Za svítání jsme obešli jejich úkryt, takže známe okolí pro případ pozemního útoku. Hlásil Rose výsledky pozorování nejlepší z lovců Nathaniel. |
| |
| Hlášení lovců Když Nathaniel podal hlášení, začala mi hlava bláznivě předhazovat různé varianty co teď dělat. Můžem zaútočit po zemi a hned, zkušenost je na jejich straně-i kdybychom vyhráli přijdeme o většinu mužů. Můžem si na ně počkat před ústím, jsou zkušenější, mají dobrou loď a znají terén-riskantní. Námořní bitva, naši dělostřelci rozhodně nejsou připraveni. A při tom všem ztratíme překvapení, neboť oni neví, že známe úkryt. Ano, počkáme! Probereme to v klidu, můžeme požádat o španělskou válečnou loď-ale dostaneme pak odměnu, získáme pirátskou loď? Myšlenky běželi jako zběsilé. Bueno! Hombres, bueno. Ještě chvíli jsem přemýšlela, ale ne dlouho. Piráti se mohli objevit. Vytáhla jsem vlajky RYCHLE-ZA-JÁ. Následně křikla příkazy. Plachty nahoru, plná rychlost na západ! Sledovala jsem ústí zátoky, jestli se neobjeví piráti. |
| |
| Vzhůru zpět do Margarity Viděl jsem jak si učitele vzala na palubu Rose. Ono, kdybych měl někoho kdo by mi dokázal s ním pomoci tak bych ho vzal, ale jelikož nemám, tak snad aspon ta doktorka co jí má Rose na palubě se osvědčí a pomůže jí. Hned od rána jsem velel posádce,která zrovna neměla službu, pod dohledem Miguela cvičit boj se šavlí a ovládání plachet a ostatní činost, které by dle Miguela měli umět a neumí. Bylo třeba je vycvičit jak jen to jde. Věděl jsem, že budeme proplouvat kolem toho nebezpečného místa, kde jsme viděli trosky lodi a nějaký asi kouř. Jen jsem přité myšlence sevřel šavly a přejel pohledem posádku, která měla službu. Nahoře v koši seděl Marcos a sledoval okolí. Jen jsem souhlasně pokýval, protože teď bylo potřeba mít dobré oči. Loď vedl Xavier, takže nebylo pochyb že je v dobrých rukách. Sledoval jsem jenom jak Rose nabírá svůj člun a stále byl ve střehu, neměl jsem tady z toho dobrý pocit, obzvláště když vytáhla vlajky, abych jí rychle následoval. Xaviere drž nás za Rose. Marcosi vidíš něco? Na můj dotaz směřovaný nahoru do koše přišla negativní odpověď a tak jsme si trošku oddechl, ale stejně jsem měl špatný pocit dokud jsme nedopluli do Margarity. |
| |
| Piráti Pirátská loď se neobjevila, a my v pořádku dorazili do Margarity. Pasažér odešel, Gabriela stále pracovala s Emíliem a Francesco prodal 4 sudy masa. Já se vydala na Lopezovu loď, a vysvětlila dopodrobna druhému kapitánu, co moji lovci-zvědi zjistili o tom kouři. Že našli pirátský úkryt a brigantinu. Tak a teď mi řekni Rodrigo co teď? Každopádně tu brigantinu chci já! Ovšem nevím jestli naši muži zvládnou 60 vycvičených pirátů? Možná bychom se mohli domluvit s guvernérem, jestli by neposkytl nějaké vojáky, a možná i válečnou loď, jen nevím jestli nám, tedy mě přenechá tu loď, a tobě nějakou odměnu, či možnou kořist pirátů? Napjatá očekávám co Lopez na to, protože tohle sama nezvládnu, a dost možná to nezvládnem ani spolu. Jedno jsem ale věděla tu pirátskou loď chci, a udělám pro to cokoliv. |
| |
| Pirátské překvapení To sdělení od Rose mi vnuklo takové divné pocity. Nad celou tou věcí jsem se zamyslel. Rose a její chuť po větší lodi stejně brzdit nemůžu, ale když vezmu že bez Luciena by neměla nic tak mě to pěkně hřálo u srdce. No upřímně ne, že bych našim mužům nevěřil, ale vezmeme to kupeckými počty. Celkem nás je odhadem asi osmdesát. Boji je nás schopno tak 30 řekněme účinému boji. Naše výzbroj v pistolích a mušketách je nedostatečná. Dle mě to sami orpavdu nezvládneme, aniž by jsme nepřišli o spoustu mužů. Co se týče guvernéra, myslím že kdyby jsme mu o tom řekli, tak sežene dost velkou sílu sám a na nás se vykšle. S tou odměnou, no myslím že by měla připadnout těm kteří se na tom podílejí a zjistili kde ten pirát sídlí, ale to je věc, která by se řešila potom. No stojíme před dost nepěknou situací. Nechci vypadat jako posera, ale abych hnal posádku proti zkušeným pirátům ve stavu v jakém je, to opravdu nebudu. Aktuálně vidím asi dvě možnosti. Mám dost peněz, abych si mohl za guvernérem dojít pro glejt. Mohli by jsme tam jít společně přičemž mu naznačit, že o tom místě víme a zkusit s ním dojednat nějaké podmínky za kterých by nám pomohl a nějaké výhodné podmínky pro nás nebo můžeme sehnat dost lidí, kteří jsou schopní držet meč a zkusit to sami, ale myslím že ten pirát má ve mšstě svoje lidi a mohl by vzít podezření. Jen jsem řekl dvě možnosti které jsem viděl s zapáleností kterou ROse projevila, asi nebyla šance to odložit než nabereme sílu a získáme zkušenosti. |
| |
| Loď, zpátky v Margaritě Když se vrátíme do Margarity, hned, jak přirazíme k molu, vylezu na palubu a zamířím za Rodrigem, u kterého je zrovna Rose. "Cete útočit na piráty?" zeptám se s podivem, když otevřu dveře, zrovna ve chvíli, kdy Rodrigo zmiňuje něco o městě. "Když už vo tom městě mluvíš, vezmu zase Victora a půjdu zase na verbovačku. Ale potřebuju nějaký realy. Moje drobný jsou už dávno v čudu," ukážu mu prázdný kapsy a dýmku. "Dva, tři realy by mohli stačit. A rovnou se pokusím zistit něco vo tom pirátovi, co se mu cete kouknout na zoubek," mrknu na Rose a počkám, jestli mi Rodrigo nějaký ten real dá, abych mohl zase zkusit štěstí po hospodách. |
| |
| Brigantina a guvernér Sice jsem tu brigantinu opravdu moc chtěla, protože to je taková má vysněná loď, ale musela jsem se krotit, a přiznat si že Lopez má pravdu. Byl na mne vidět urputný vnitřní zápas, mezi touhou a skutečností. Nakonec jsem prohlásila. Dobře Rodrigo, beru tu první možnost, půjdu s tebou pro glejt a pokusíme se s guvernérem nějak domluvit. Když budeš mít na paměti to, že tu loď chci já, a podle toho jednat-tak pak souhlasím s tím, abys s guvernérem jednal ty za nás oba. Počkala jsem co Lopez na to. Pokud souhlasil, tak jsme šli do guvernérova paláce. Cestou jsem sebou vzala 4 své nejlepší šermíře v čele s Javierem, neboť člověk nikdy neví. |
| |
| Margarita Do naší debaty se ještě přidal Prášek, ale jak jsem viděl Rose byla plně zaměstnaná vnitřním bojem o to jak tuhle situaci řešit, že si toho snad ani nevšimla. Dobře Prášku. Dám Ti dva, více teď postrádat nemůžu. Chci mít trošku ještě na zásoby a případná jiná vydání. Podívej se mi prosím po nějakém doktorovi nebo doktorce. Vypadá to, že brzy bude potřeba. Někoho schopného do plachet a možná skauta ještě jednoho. Vím, že asi chci nemožné, ale věřím v Tvé a Victorovi schopnosti. Kdyby jste měli čas a příležitost podívej se i po nějakém kšeftu. Co se týče pirátů, to se ještě neví. Víme, kde jsou, co mají za loď a kolik mají mužů. Jdeme za guvernérem a uvidíme co se tam dovíme a domluvíme. Zjisti co budeš moct, ale opatrně. To co přesně nepotřebujeme, aby se na nás připravili a vzali kramle. Odpověděl jsem snad dostatečně Práškovi. Mám to na paměti, vidím to na Tobě, že jí chceš, ale rád bych aby z toho taky něco káplo mě. Nevím jak usmlouváme toho guvernéra, ale rád bych část získal pro sebe. Nevím co všechno najdeme na jejich základně, ale to uvidíme u guvernéra, jen Ti chci říct, že z toho taky čekám nějaký výdělek. Loď bude Tvá. Budu jednat za nás oba, ale věřím že Tvůj ženský původ a šarm by nám tam mohl pomoci a přeci jen z nás dvou jsi lepší obchodník Ty, takže budu potřebovat pomoci. Nyní pojďme. Vzal jsem si peníze a sebou Roberta, Ricarda, Russela a Cortéze. Když jsem viděl, že Rose bere i svoje chlapi tak si myslím, že to je dost chlapů na to, aby jsme ty peníze dostali v bezpečí tam. |
| |
| Výšlap za posádkou Přijmul jsem s díky od Rodriga peníze a spolu s Victorem, který na mne čekal už na pevnině, jsem se vydal k první hospodě, kterou jsem našel. "Uděláme to jako minule, dneska ale s tím rozdílem, že dem hlavně po doktorovi, bo doktorce, někoho, kdo vovládá plachty a skauta. Tyhle potřebujeme přednostně, další jsou bonus. Taky poslouchej všecky historky o pirátech ve vokolí, hlavně ty, ve kterých figuruje brigantina. Ale bacha, nikoho se na to neptej, nevyzvídej, jen poslouchej a co zaslechneš si zapamatuj, nebo nenápadně zapiš," řeknu mu náš plán a spolu s ním vejdu dovnitř. Opět si to namířím k volnému stolu, který se nachází co možná nejblíže větší společnosti, usednu k němu a opět si nechám nalít malý pohárek rumu. Nejsme tu proto, abychom pili, ale proto, abychom sehnali zbývající muže (nebo ženy) do posádky. Pokud se v první hospodě nezadaří, zamíříme do další a postup všude opakujeme. Jakmile se nám podaří někoho sehnat, odkážu je na loď a tam ať se hlásí bocmanovi Miguelovi, kterému mají říct, že je posílám já. Já sám zatím s Victorem obcházím další hospody a bordely, poslouchám stěžující si lidi a také všechny historky o pirátech, co se tu vypráví. Pokud se nám doposud nepodařilo najít nějakého doktora, zamířím do nějaké hospody, která poskytuje i služby intimnější než jen alkoholické a usadím se u stolu. Počkám si na správnou chvíli a pak se postavím a lehkým odkašláním si získám pozornost přítomných. "Dámy a pánové, zvláště pak doktoři, jež nemají kam by se vrtli. Posádka lodi Aguila shání doktora, či doktorku, kterého, či kterou už nudí práce a život na téhle hroudě hlíny a kamene a touží po dobrodružství. Nabízím vám dobrodružství, dobrou partu a slušný výdělek. Pokud někdo zájem má, nechť se přihlásí hned, nebo ať se staví u lodi a ptá se po Práškovi, to jako mě," řeknu nahlas, klidně a hlavně vstřícně, skoro až otcovsky. Doplňující info Krom získávání posádky jsem se ve městě také poohlédnul po nějakém tabáku do dýmky a samozřejmě po nějaké té práci, ať už se jednalo o doručení nějaké zásilky, přepravu nějakých osob, či záchranu trosečníků. Všechny nabídky jsem si zapisoval (hlavně odměny) a nabízejícím jsem říkal, že to projednám s kapitánem a určitě se jim ozvu. |
| |
 | Ach ta Margarita Doslova a do písmene jsem se vyklopýtala z jednoho z místních barů. Ne nadarmo se říká, že za štěstím je v těsném závěsu ze zadku smůla. Rychle jsem se ohlédla, upravila si šátek omotaný kolem čela a vyběhla jsem pryč. Zatím za mnou nešli. Zatím si nevšimli, že jim něco chybí… Zatím. Smýkla jsem s sebou do jedné z líbivých uliček malebné Margarity. Mno… buďme upřímní, malební jsou tady tak možná cizinci, kteří čas od času zakotví u našeho mola. Opět jsem se otočila, nepříjemný pocit mne nutil k tomu, abych hledala nějaký vhodný úkryt. A přes všechny varovné signály, které jsem dostávala, jsem nakonec skončila v bordelu. Vklouzla jsem dovnitř a zavřela za sebou dveře. Rozhlédla jsem se po lokále a zatvářila se, jako že jsem sem vlastně opravdu chtěla jít. Roztomile jsem zamrkla a odstoupila ode dveří. Jakýsi muž právě verboval. “Tak to hledáš na správném místě, hombre.“ vykročím k němu se zářivým úsměvem na tváři. Když přistoupím blíž, úsměv mi krapet opadne, ale jen mírně. Normální chlap by si toho ani nevšiml. Prohlídnu si muže od hlavy až k patě. “Prášku. Jsem tu.“ zaculím se. |
| |
| Verbování v bordelu... vždycky se někdo najde Stál jsem tam u svého stolu, občas jsem po očku koukl na Victora a čekal jsem, zda-li se někdo ozve. Zprvu se zdálo, že ne, ale pak se otevřeli dveře a dovnitř vešla jakási dívka, zajímavého vzezření. Promluvila a můj pátravý pohled ji začal pozorovat. Přistoupila blíže, zářivě se smála, ovšem záře se trochu vytratila, když přišla blíže. "Felčarka?" zeptám se s lehkým natočením hlavy a lehce zuby stisknu troudel své dlouhé dýmky. Rozhlédnu se kolem sebe a zdá se, že nikdo jiný už zájem nemá. Ukážu dívce místo k sezení a sám se usadím. "Počítám, že potřebuješ zmizet. Pokud umíš léčit, mohu ti nabídnout místo, ale na rovinu ti musím říci, že plat je nestálí, záleží jak se bude ten vokamžik dařit, dobrodružství skoro stoprocentní, nebezpečí, inu, kdo ví, ale počítej s tím a posádka plná chlapů," řeknu jí upřímně, potáhnu si z dýmky a kouř labužnicky vydechnu. Popis vzhledu  |
| |
| Verbování v bordelu… kdo by to byl řekl Posadila jsem se na nabízené místo vedle Práška, židli jsem si otočila tak, abych měla lokty na opěradle. Udělala jsem si tak případný volný přístup k rychlému úskoku vzad. Letmo se podívám ke dveřím. Pořád zavřené, skvělé. “Samozřejmě, že felčarka. Široko daleko ta nejlepší…“ zamrkám na něj. Budu všechno, co si budeš teď přát, starochu. Jen mě vodsuď koukej dostat. Pozorně ho poslouchám a dělám, že přemýšlím. Když bych snad projevila víc zájmu, bylo by to už podezřelé. Takhle rychle a dobrovolně na loď se nikdo moc nehrne. A bohdá ještě k nějakým cizákům. No jo… jenže, když má člověk nůž na krku, tak i cizáčci jsou dobrý. “Hmm… mmmm…“ protahuji úmyslně svou odpověď. “S tím bych si snad dokázala poradit.“ mrknu na něj. |
| |
| Verbování v bordelu... nikdo jinej, než starej námořník Pozorně sleduju dívku, všimnu si jejího letmého pohledu ke dveřím, způsobu, kterým si sedla, jakoby čekala, že někdo těmi dveřmi projde. Podíval jsem se na svého společníka a z jeho pohledu jsem usoudil, že si myslí to samé, co já. Někdo jí nejspíše pronásleduje. "Dobrá, uděláme drobný test," řeknu zamyšleně, vytáhnu si nohavici na pravé noze a tu hodím na stůl. "Mám problém s nohou, co bys mi k tomu mohla říct?" zvědavě se na ni usměju. Jizva kousek pod kolenou je zjevná a hned na první pohled jde vidět, že je to střelná rána, ale kdo ví? Mě však zajímá, co mi na to řekne, nechtěl bych vzít na loď někoho, kdo mi tvrdí, že je felčar a přitom by nebyl felčar. Nechci, aby kvůli mé chybě, mé důvěřivosti, někdo zemřel jenom proto, že by nevěděla, co má dělat. |
| |
| Verbování v bordelu… Hodím očkem po jeho společníkovi. Neuniklo mi, že si Prášek všiml, jak se dívám ke dveřím. Parchant jeden nedůvěřivej… ten bude žít ještě hodně dlouho s takovým přístupem Když přede mne na stůl hodí svou chlupatou hnátu, tázavě se na něj podívám. Chvíli doufám, že to myslí jen jako žert, ale mýlím se. Zlehka si povzdechnu a podívám se na tu nohu. Prohlížím si jizvu pod kolenem. “Žes byl ve špatnou chvíli na špatném místě, Prášku.“ ušklíbnu se a nakloním hlavu tak, abych měla lepší výhled. I když… žádná sláva. “Špatně se ti chodí.“ řeknu to tak, že to možná vyzní i jako otázka. Ze soustředění se mi shrnou vrásky na čele a špulím přitom rty, jak horlivě přemýšlím. Felčar by to koleno ohmatal. Dvěma prsty se dotknu jeho kolene zepředu a pak ze strany. “Zvedni se a projdi se.“ přikážu mu. |
| |
| Verbování v bordelu "I tak se to dá říct," přikývnu a pozorně ji sleduji, jak prohlíží mé staré zranění. Přemýšlím, jestli koleno prohmatá, jestli se dotkne i samotné rány. Pak zmíní, že se mi špatně chodí, na což jen přikývnu. "Při té příležitosti skočím pro něco k pití," usměju se, hodím nohy ze stolu, stáhnu nohavici a s přenesením váhy na levačku se zvednu. Kulhavě dojdu k baru, který je nedaleko od našeho stolu, objednám po třech sklenkách rumu, počkám si na ně a zase se kulhavě vrátím. Inu, občas na nohu pajdám více, občas méně, dnes je to ale více. Ještě památka na nedávné přepadení. "Tady," dám na stůl rum a se zájmem se podívám na dívku. |
| |
| Verbování v bordelu Dívám se, jak Prášek mizí k baru a přitom kulhá. Koleno nemůže dobře ohnout. Sakra… jak mám asi vědět, z čeho to máš… jednou ráno ses prostě probudil a zjistil jsi, že jsi starej. Když se vrací zpátky, dívám se na něj, už ne na jeho koleno, a usmívám se. “Tohle se stává často, když je člověk na lodi dlouho. Dojde k úrazu dřív nebo později. Máš pochroumané koleno, protože ti něco brání v tom, abys ho pořádně ohnul. Ten, kdo ti ho vyléčil, asi moc dobře věděl, že se nemá pokoušet to z tebe vyndavat. Bylo to buď tohle a nebo nic.“ vařím z vody. “A když se mění počasí, tak tě to trápí?“ zeptám se se zájmem. Občas jsem v hospodě slýchala, jak se chlapi, zejména ti starší, baví o tom, že jim vlhké počasí nedělá dobře na klouby. Že vycítí blížící se bouřku a podobné slátaniny. Já tomu nikdy moc nevěřila, ale třeba si u Práška udělám vočko do foroty. |
| |
| Verbování v bordelu Když se usadím, vyslechnu si její verdikt. S úsměvem ve tváři ji sleduji. S kolenem, inu ano, kule ho trochu pocuchala, ale ne moc, přeci jen, rána je o něco níže. S tím, že tam kule zůstala má pravdu, ale vypadá to, že jen hádá. "Koleno není hlavní důvod. Je to volověná kule, co jí mám palec pod ním. Ta jizva," poklepu se na nohu. "Na lodi se to nestalo, to ne, ale s počasím máš pravdu, když má bejt hnusně, bolí to jako čert. S tím vyndaváním, to máš pravdu, děvče, vojenskej felčar, co mě měl na stole mi řekl, že kdyby to vyndal, vykrvácel bych. Navrhl ufiknout, já vodmít," řeknu jí, jak na tom má noha doopravdy je. "Tak to do sebe kopněte, zaplacený to je. Jdeme zpátky na loď, dneska už nic jinýho neseženeme. Victore, ty se prosím tě stav ještě na tržnici a zkus sehnat další zakázky, buď tak hodný. Víš jak postupovat," mrknu na svého kolegu a jakmile dopijeme, zvednu se a počkám na dívku. "Eštěs mi neřekla svý ctěný méno, děvče," usměju se na dívku, když se od nás Victor odtrhne a já i s dívkou zamířím k lodi. |
| |
| Verbování v bordelu “Nejsem vědma, abych věděla všechno. A dost zkušená felčarka, abych to odhadla taky ještě ne. Ale budu k užitku.“ Spokojeně se usměju, protože to vypadá, že bude dobře. Mrknu očkem po dveřích bordelu a kopnu do sebe panáka rumu. Chutná odporně, ale vezmu-li v potaz, co se tady normálně nalejvá, je tohle to menší zlo. Zvednu se ze židle a vydám se za Práškem. “Magdalena.“ srovnám krok s ním. “Ale klidně mi můžeš říkat děvče.“ Ze dveří bordelu ho nechám vyjít jako prvního. Já si mezitím obhlídnu vzduch, jestli je čistý. |
| |
| A jde se na loď "Dobře," usměju se, když se představí. Victor se už dávno někde ztratil, takže jsem zůstal s Magdalenou sám. Ovšem nezůstal jsem stát na místě, ale rovnou jsem zamířil na loď. Avšak ne tak rychle, spíše vycházkově, jako bych si chtěl ještě povídat. O věcech, o kterých se nechce moc mluvit. "Tak dobře, děvče. Řekni mi pravdu, kdo po tobě jde? A co doopravdy víš o léčení?" podívám se na ní, mile se usměju a mluvím s klidem. Poklidu si bafám dýmku, sleduji ji a můj hlas je klidný a mírný. Snažím se jí tím dát najevo, že ji nechci ublížit, odsuzovat, ani nijak podezřívat. Spíš naopak, chci jí nabídnout pomocnou ruku. Jen jde o to, jestli to pozná a jestli si to uvědomí. |
| |
| Doverbováno? Být po mém, tak natáhneme krok, ať jsme na jejich lodi raz dva, ale Prášek je jiného názoru. Mně tak nezbude nic jiného, než se přizpůsobit jeho chůzi. I když to částečně přičítám i jeho zranění pod kolenem. Když se mne zeptá, jak to se mnou doopravdy je, svěsím rezignovaně ramena. Měla bych se naučit líp lhát. Podívám se mu do tváře a k mému překvapení tam nevidím nic, co by mi říkalo, ať okamžitě zdrhnu. Zatím tam nic nevidím. “Jeden z místních. Jeho jméno ti nic neřekne.“ odtuším, že víc nebude potřebovat vědět. “A… já dokážu ovázat ránu, z krve se mi nedělá zle.“ přiznám barvu. |
| |
| Doverbováno Vlídně se usmívám, když se na mě podívá a klidně si bafám dýmku, když mi odpoví. Sice neřekne vše, ale v jejím hlase jde slyšet upřímnost a já nejsem z těch, co by to vše páčili hned. "Jsi upřímná, to rád slyším. Na lodi budeš v bezpečí a felčarem se člověk taky nestane přes noc, no ne?" usměju se a položím dívce ruku kolem ramen. "Navíc ti mohu domluvit pár hodin učení s jednou felčarkou na sesterský lodi," mrknu na ní, usměju se a ukážu na dvě vedle sebe kotvící šalupy. Jedna se jménem Aguila a druhá Golondrina. Jedna s žlutým nitkovým křížem v červeném poli místo vlajky (Golondrina), druhá zase s černou býčí hlavou v poli červenožlutém. "Naše je Aguila, kapitán se jmenuje Rodrigo Lopéz, celkem fajn chlap, možná se ti bude líbit. Buď k němu upřímná, jako ke mě. Nejspíš teď nebude na lodi, kdo ví, ale támhleten hombre ti ukáže, kde se můžeš ubytovat. Je to Miguel, náš bocman," zamávám na jmenovaného, jen co ho uvidím a on zase mě. "Až bude čas, zajdeme spolu na druhou loď. Tu vede mladá, ctižádostivá a taky velmi dravá kapitánka jménem Rose. Je to fajn ženská, co má kapitánování v krvi, ví co dělá a posádka jí poslechne na slovo. Jednou ti řeknu jak nám dvakrát zachránila prdel. Na palubě má jen pár chlapů, co znám, ale vím, že tam má zkušenou felčarku, která by tě mohla něčemu přiučit, pokud teda budeš chtít," kouknu se na Magdalenu zkoumavým pohledem a dopajdám až k můstku, spojující pevninu s lodí. Počítám, že moje verbovačka nějaký ten čas zabrala, takže bych si to typnul na dobu během západu slunce? |
| |
| Doverbováno Bylo příjemné myslet si, že dnešní den nakonec opravdu skončí dobře. Práškovi jsem se i přesto, že jsem mu neřekla všechno, asi zamlouvala. Nicméně když mi položí ruku kolem ramen, ačkoliv to gesto mohlo být jen přátelské a konejšivé, vykroutím se z jeho sevření do strany. Krátce po něm střelím omluvným pohledem. “To nestane, máš pravdu.“ přikývnu. Založím si ruce křížem na prsou a šourám se vedle něj. Poslouchám ho pozorně, při popisu lodí mám tu možnost si je před námi prohlédnout. To, že kapitánem druhé lodi je žena, mne překvapí. Neunikne mi tiché, obdivné vzdechnutí a uznale přikývnu. Tak to tedy musí být žena, když kapitánuje vlastní lodi a muži jí poslouchají na slovo Svou pozornost poté směřuji k muži, který si mne má od Práška „převzít“. Tázavě se na něj otočím, zda to myslí vážně. Myslí. “Jak dlouho máte v plánu zůstat v přístavišti?“ zajímám se. |
| |
| Na lodi "Nevím, jestli je už Rodrigo zpátky, ale pokud tomu tak je, tak nejdéle zítra ráno, možná kolem zítřejšího oběda," odpovím na její dotaz ohledně vyplutí. Dojde mi, proč se ptá, má z toho někoho opravdu strach, což mi napovídá, že to asi nebude obyčejný chlapík. "Nemusíš se bát, na loď se nedostane nikdo, kdo tu nemá co dělat a jestli jo, chlapi na hlídce si ho podají," usměju se vstřícně a podívám se na Miguela, který na má slova přikývne. "Jsme tu jedna rodina, pomáháme si navzájem, spolupracujeme a hlídáme si záda. Pokud máš nějaké problémy, svěř se mě, kapitánovi, nebo tady Miguelovi a my se je pokusíme nějak vyřešit," podívám se na ní vlídně a pak si zase po dlouhé době pobafám z dýmky. "Migueli, buď tak hodný, ukaž ji, kde může složit hlavu a naplnit žaludek. A zesil hlídky, nechceme přece, aby se někomu něco stalo," řeknu bocmanovi a má slova nezní jako rozkaz, ale jako žádost, což také jsou. |
| |
| Guvernér, dopoledne Oba kapitáni navštívili guvernéra, a napřed byli vyřízeny běžné formality. Korzárský glejt podražil na 28 realu, takže to měl kapitán Lopez tak tak, zbyl mu 1 real, ovšem vytouženou listinu získal. Pak se jich don Aranjuez ještě pro pořádek zeptal: Máte na mne snad ještě nějaké otázky? Magdalena, večer Miguel moc hovorný nebyl, ale Magdaleně ukázal její lůžko, kuchyň... a důrazně doporučil, aby se neobjevovala na palubě. Pak odešel, posílil hlídky a pak ihned odešel informovat Lopeze, s tím že buď by tuto nebezpečnou ženu do posádky ihned opět vyložil, nebo doporučuje ihned zvednout kotvy a vyplout. |
| |
| Na lodi, večer Miguel byl asi všechno, jen ne člověk, kterému bych se snad chtěla svěřovat. Prášek oproti němu působil o dost příjemnějším dojmem. Přemýšlela jsem, jestli to je tím, že jsem ženská. Že prý ženy na lodi nosí smůlu. Proto je někteří námořníci, piráti, nemají v lásce. Napadlo mne, jestli jak těžké by pro Miguela bylo vyvést mne na můstek a šavlí mne postrčit do mořské náruče. Nakonec jsem skončila v podpalubí. Schovaná před zraky snad všech a s důrazným upozorněním, že není radno, abych se objevovala nahoře. Kyselý výraz ve tváři mi vydržel dlouho, dokud jsem si neuvědomila, že je to možná pro moje dobro. Aspoň mne tu nikdo nenajde… Uvelebila jsem se na lůžku, opřela jsem se zády o dřevěnou stěnu, nohy si zkřížila pod sebe a krátila si čekání na kapitána bohulibou činností – proplétáním prstů a občasným znuděným vzdychnutím. |
| |
| Audience u guvernéra Jednu bych měla done Aranjuézi. Lehce se usměju. Našla, nebo lépe našli jsme zdá se možný úkryt piráta Johnsona. Ovšem naše dvě lodě nejsou schopny se účinně postavit jeho bojové síle. Rádi bychom věděli, zda-li by byla možná pomoc králových vojáků a námořníků, vám svěřených. A pokud by byla tato pomoc možná, tak jaká konkrétně by byla. A protože musíme pane živit své muže, tak nás přirozeně pak zajímá odměna v případě, že se akce podaří. Rovnou říkám, že loď onoho piráta, brigantinu považuji v tom případě za svou kořist, ovšem zde kapitán Lopez by z akce také rád něco zásadního měl. Jistě mi rozumíte. Jen pro vaší informaci, pirát disponuje 60 až 70 muži, kteří jistě budou skvělými bojovníky. Počas mých otázek se můj výraz změnil na výraz tvrdého obchodníka, jež necouvne ani o píď ze svých podmínek. |
| |
| Guvernér, dopoledne Ten tón... ten tón bych si vyprosil, seňora Gaucho! Já totiž nejsem nějaký kupec, ale guvernér jeho královské milosti! Jeho hlas byl ostrý, až panovačný. Pirát Johnson je metla okolí mého města, a jako takový musí být zajat a postaven před královský soud. Nicméně chápu vaše požadavky, i obavy. Guvernér lehce zvolnil v dikci, a jeho řeč pomalu ztrácela na ostrosti. Neboť zajišťovat bezpečí byla hlavně jeho starost. Nyní mám k dispozici volných 30 vojáků. Pokud byste počkali týden, tak má připlout válečná šalupa "RAYO" s plným stavem mužstva. Ta by pak byla také k dispozici. Ohledně té lodi, nám jí není třeba, takže nemám nic proti tomu aby se stala vaší kořistí, a el capitáno Lopez by mohl dostat pak celou odměnu, to jest 4 db. Anebo mi sdělte onu pozici, piráta zajistí královské námořnictvo, a vy poté obdržíte 2 db. za svou informaci. Tak co k tomu řekněte? |
| |
| Guvernér, dopoledne Omluvte moji přítelkyni Vaše Excelence. Poslední dobou máme za sebou velice těžké a dramatické období a bez tohoto tonu jsme toho moc nevyjednali. Velmi dobře si uvědomuje koho zastupujete. Začal jsem smířlivým tonem. Podíval jsem se na Rose a bylo mi jasné jaké by byla její odpověď, kdyby odpovídala ona. Ten oheň v jejích očích jsem přímo viděl. I když vím, že by moje přítelkyně se ráda podílela na útoku a pozdějším jak věřím zisku lodě musím jí mírnit, neboť naše posádky dle mě ještě nejsou na takové úrovni, aby jsme se zúčastnili a zbyl nám aspoň skelet posádky. S našimi glejty získáme jinou loď ve jménu Koruny. Pokud budete tak laskav, přistupme k mapě a já Vám tu pozici ukážu. Myslím, že zde kapitánka Gaucho Vám může říct nějaké bližší informace, které zjistili její lidé. To co vím já je to co mi řekla ona. Johnson má k dispozici tedy zhruba 60 pirátů, disponuje brigantinou, která je předpokládám plně ozbrojena stejně jako jeho muži. Zátoka v které se nachází je pravděpodobně relativně mělká a jsou zde asi podmořská skaliska, neboť loď tam vplouvala velice opatrně. Více V8m toho já neřeknu, pouze pokud by ještě má přítelkyně měla nějaké připomínky? |
| |
| Guvernér Ne příliš ochotně jsem kývala na Lopezova slova. Já a moji muži o tom místu získali informace, a to cenné informace o terénu, a jiných důležitých věcech pro pozemní boj. Když na to někdy přijde, dokážu být dost paličatá. Bueno, done Aranjurézi. Tady kapitán Lopez se na to necítí, což chápu. Ovšem moji muži znají terén, a to se nedá v plnosti popsat. Proto bych ráda spolupracovala s jednotkami jeho veličenstva. Moji muži mohou ušetřit svými dovednostmi a znalostmi mnoho životů. Onoho doubllonu se vzdávám, jako kořist požaduji onu pirátovu loď. Kdy mám být k dispozici? Zeptala jsem se guvernéra, a doplnila to omluvou ohledně mého předchozího jednání. |
| |
| U guvernéra, dopoledne Guvernér se lehce pousmál, když sledoval různé to reakce obou kapitánů. Pak si odkašlal, a ukončil audienci. Dobrá tedy seňore Lopezi, váš doubllon vám bude vyplacen, jakmile bude na základě vašich informací pirát dopaden. Tím bych naše sezení ukončil, a vy seňorita Gaucho ještě zde chvíli zůstaňte, chtěl bych s vámi dořešit pár věcí ohledně vaší účasti na nadcházející vojenské operaci. S tím se audience skončila, a guvernér počkal až Lopez opustí místnost... |
| |
| soukromá zpráva od Uloženka 7 pro Když Lopez odešel. Seňorita, pokud opravdu chcete podpořit naší operaci vůči pirátovi, tak vám dám průvodní list pro kapitána Rodrigéze z lodi Jeho Veličenstva karavely "MONTE CHRISTO", nyní kotví v Caracasu, a je to můj dobrý přítel. S ním pak domluvte útok a podrobnosti. Zde v listu píši, že pirátova loď bude vaší kořistí, vše ostatní patří králi. Pokud byl na tvé straně souhlas, list byl napsán, a předán tvé osobě. Tím audience již opravdu skončila. |
| |
| Guvernér, cesta, poledne Přijala jsem guvernérovu nabídku, a nedlouho po Lopezovi jsem opustila se svými chlapy palác. Rodrigo, mám teď nějakou sólo práci, takže se rozdělíme, a opět se za pár dní sejdeme zde v Margaritě. Oznámím Lopezovi jakmile jej potkám. Raúla pošlu verbovat, a dám mu 4 realy na výdaje, neboť se loď sem vrátí asi až zítra či pozítří. Francesco dostane za úkol najít nějakou přepravu do Caracasu, lhostejno jaký zboží. Jakmile jí nějakou najde, naložíme zboží a vyplujeme tam. Obezřetná plavba, vyhneme se všem lodím, maximální hlídky. Nestojím o jakýkoliv střet. Pokud cesta proběhne bez komplikací, jak Dedé a verbíři vyrazí do města, Esteban se postará o vyložení nákladu, Francesco o sehnání dalšího do Margarity-ten maximálně do polovice naší nosnosti! Já vyhledám kapitána Rodrigéze, a předám mu list. |
| |
| Margarita,dopoledne Rose me vlastne ani neprekvapila jeji reakci. Kdyz neco proste chce tak to evidentne dostane. Ja jsem asi muz malych cilu,ale dokud nedosahnu nejakych uspechu a moje lod nebude osteilena a mit zeleznou posadku tak nema cenu, aby jsem rozsiroval, ,flotilu,,. Dekuji Vase excelence. Bylo mi potesenim a doufam, ze spolecne s kapitankou Gaucho se Vam podari Johnsona dostat. Preji Vam pekny den. Tim jsem se rozloucil a odesel z guvernerovi pracovny s korzarskym glejtem v kapse a prislibem doublonu v budoucnu jsem s relativne dobrou naladou vyrazil k lodi. Po teto ceste me nasel Miguel a sdelil mi ze mame diky Praskvi na lodi nekho noveho, ktery se neciti zrovna dobre zde. Dekuji Migueli za zpravu. Najdi prosim Victora. Snad nasel nejaky kseft a vyrazime z Margarity. Ja si zatim promluvim s tou zenou. Pri tomto rozhovoru me chytla Rose. Rozmim Rose. Preji Ti hodne stesti, aby jsi dostala sve s co nejmensimi ztratami. S tim jsem zamiril na Orla, abych si nechal vysvetlit koho to mam na lodi. K tomuto rozhovoru jsem si prizval Praska a s nim sel za Magdalenou. Zdravim Vas senorito. Me jmeno je Rodrigo Lopez a jsem kapitan Orla. Slysel jsem, ze jste byla Praskem prijata, ale muj bocman tim nadseny neni. Pokud se chcete pridat mezi posadku, tak mi rwknete kdo jste a co Vas provazi za duchy minulosti, ze potrebujete pryc a pripadne co dovedete, aby jste byla me posadce prinosem?? |
| |
| Margarita, Aguila, pondělí, poledne Victor našel jen poměrně výhodnou přepravu nářadí do Puerto Santo, zpět se povezou barvy. Obě cesty přinesou 40 realů, ale je třeba vyrazit hned. Cararas, Golondrina, pondělí, večer Cesta Vlaštovky do Caracasu proběhla díky opatřením bez jakýchkoliv potíží. S větrem v zádech byla Rose v cíli asi kolem osmé večer. Šalupa zakotvila hned vedle válečné karavely Jeho Veličenstva krále španělského Carlose jménem "Monte Cristo". Všichni se vrhli do práce s vykládáním rumu, Dedé s verbíři vyrazil do města, Francesco zas mezi obchodníky. Rosa se ohlásila u kapitána "Monte Crista". Kapitán Manuel Rodrigéz ji přijal, po přečtení listu se zahleděl na všeho schopnou ženu. Bueno, takže jak to uděláme.... tedy zajímá mne váš pohled seňorita. Kapitán Manuel Rodrigéz je pragmatický muž, vynikající voják a námořník, který se vypracoval svými schopnostmi bez toho že by byl šlechtické krve. Válečná karavela "Monte Cristo" má 40 děl, a přes 100 mužů. Šalupa je vedle ní o dost menší.
|
| |
| Pondělí večer, Caracas Golondrina se vedle Monte Crista skoro ztrácela. Když jsem čekala než mne uvedou do kapitánovi kajuty, mohla jsem se pokochat její silou a velikostí. O dost více mne ale zaujal její kapitán, a tak jsem mu ukázala svou půvabnější stránku. Těší mne kapitáne Rodrigézi, že mám tu čest s vámi spolupracovat, neboť vaše pověst vás předchází. Proto se zařídím plně podle vás. Ale když už se ptáte na můj názor, sdělím jej. Moji lidé nemají takový výcvik jako královští vojáci a námořníci. Ovšem moji lovci jsou prvotřídní, ty bych si dovolila vám poskytnout, aby dělali stopaře vašim mužům v boji na pevnině. Moji lidé by se postarali o hlídku na lodi. Tak zůstanou piráti plně vám vydaní na pospas. Útočila bych časně z rána, samozřejmě až budou piráti opět ve svém doupěti. Jejich přístav je plný skalisek pod vodou, proto myslím že útok po pevnině bude ideální. Oba útoky by měli být současné. Pokud se vám můj plán nelíbí, podřídím se vašemu, neboť jste jistě brilantní taktik. Prokazuji mu respekt, a pokud můj plán změní, příjmu to bez řečí. |
| |
| Drobný nápad Krátce po tom, co přivedu Magdalenu na loď a co se dívka zabydlí, napadne mne drobná věc, na kterou jsme zapomněli a která by byla jistě důležitá. Rozhodl jsem se tedy ještě vyrazit do města a začít jej uskutečňovat. Kapitána uvědomím až později. Vyšel jsem tedy z lodi a zamířil opět do města. Victor se dle všeho ještě nevrátil, ale to nevadilo, do večera mám času dosti a případně bych tu pár dní počkal, než se Orel vrátí. "Brý tro přeju, učenej pane," pozdravím chlapíka, do jehož krámku jsem zamířil. Jedná se o kartografa, nebo to, co mne zajímá jsou mapy. "Uctivě se ptám, zda-li máte nějaký mapy karibskýho moře se všemi vostrovy, koloniemi, tvrzemi, osadami a vůbec veškerým vosídlením," zeptám se kartografa. |
| |
| Margarita, odpoledne Kapitánovu návštěvu jsem očekávala. Čím déle jsem byla na lodi, sama v kajutě, jako vězeň, tím víc jsem chtěla, aby se už konečně ukázal. Představovala jsem si ho jako starého, oškubaného námořníka s dřevěnou nohou. Takové, které jsem často vídala v přístavišti. Kapitán Margarity byl ale překvapivě pohledný muž, což mi krapet působilo potíže v tom, soustředit se a odpovídat mu na jeho otázky. Ačkoliv na mne žádné rozpaky nebyly poznat, snad jen tím, že tón mého hlasu byl jízlivý a úsečný. “Ano, s Práškem jsme se potkali ve městě. Řekl, že sháníte někoho, kdo se vyzná v léčení. Neumím dělat zázraky, ale vyznám se.“ Vlastně jsem snad i jednou viděla, jak se léčí horečka a jiné neduhy, ale to, že o tom vím kulový, ho teď nemusí zajímat. Vyhodil by mne. Práška by potrestal? Bůhví, co je tenhle kapitán zač. “Duchové minulosti? No… každý nějaké má, ne?“ uchechtnu se, ale očividně to kapitánovi jako odpověď nestačí. “Narazila jsem prostě na špatné lidi, ve špatnou chvíli.“ dodám po chvíli. |
| |
| Margarita, pondělí odpoledne Mapy máme, i podrobné, ale pouze španělských území, a neboť stále vznikají nové osady, tak ani v nich není úplně vše. Ono nakreslit mapu je zdlouhavá věc, pane. Takže pokud chcete, měl bych tu mapu s velkými městy a s podrobnostmi španělskými, ta stojí 12 realů. Tvrze a pevnosti jsou jen na vojenských mapách, které ovšem já nemám. Většinou si sami kapitáni své mapy dokreslují. Odpověděl Práškovi stařík. Caracas, pondělí večer Kapitán si přítomnost hezké a energické korzárky opravdu užíval, nabídl jí i vynikající portské ze svých zásob. Je vidět, že myslíte jako pirát, seňora... tedy promiňte, jako korzár. Váš plán je nestandartní, ale myslím že zdařilý. Dobrá tedy, nechť se vaši lovci nalodí na mou loď, a počítám že vaši muži zajistí pirátskou loď. Vyrazíme za úsvitu. Jinak byl jeho přístup k Rose čistě formální, její půvaby jej nechávaly zcela chladným. Takže po domluvení detailů byla Rosa propuštěna. V úterý za úsvitu vypluli obě lodě k pirátskému úkrytu. Cesta probíhá bez problémů, hlavně díky síle válečné lodi... |
| |
| Margarita, odpoledne Prášek nebyl na lodi a tak jsem se za tou slečnou vydal sám. Její tón nebyl z těch, které bych preferoval, ale věřil jsem Práškovi. No Tvé schopnosti si dřív nebo později vyzkoušíme. Špatní lidé? No, řekněme že Ti to věřím. Chci jenom aby jsi věděla, že ohrožení Orla a posádky trestám. Než vyplujeme tak nevycházej na palubu. Až Orel odrazí tak se ukaž na palubě. Chci, aby všichni kdo jsou na lodi uměli s lodí pracovat takže se zapojíš do výcviku, který bude probíhat. Jinak Tě vítám v posádce Orla. S tím nechám Magdalenu ve své kajutě, protože musím jít sehnat Práška a vyrazit. Migueli přirpav loď k odplutí. Cortézi pošli někoho ať najde Práška, že vyplouváme a ať se hned hlásí u mne jen co přijde. Victore, prosím dojednej ten převoz do Puerta Santy. Rozdám rozkazy a dohlížím na jejich plnění. Přeci jenom posádka už nějakou tu chvilku funguje takže by vše mělo být v klidu. Jen co Prášek přišel, tak jsem si ho pozval na ,,kobereček". Dobré odpoledne Prášku. Děkuji za ty muže co jsi našel, ale rád bych se Tě zeptal na tu ženu co jsi přivedl. Co Ti řekla o sobě? Mám dojem, že mi neříká pravdu, ale chci znát ještě Tvůj názor. Zeptám se Práška na rovinu, neboť vím že mi jí řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Roberto "Prášek" Robero pro "Ano, chápu a práci vás kartografů vobdivuju, to jo. A nějaký starý mapy, který ste vodkoupil od starých kapitánů, bo vojáků?" zeptám se ho a trošku zadoufám, že budu mít štěstí. Kdyby ne, poprosím kartografa, zdali bych mohl nahlédnout do novějších map a s díky odejdu. Na to, abych mapu kupoval bohužel nemám, ale zkusím se ještě stavit na základně a poptat se vojenských kartografů. Možná budu mít štěstí a narazím tam na nějaké známé, kteří kdysi se mnou pluli se španělskou armádou do nové země. Píšu tajně proto, že nechci dělat bordel v příspěvcích v ohledu na konec Rodrigovo příspěvku. |
| |
| soukromá zpráva od Uloženka 7 pro Ohledně vojenských map vás musím zklamat, protože všechny vlády si tyto mapy velmi střeží, takže je nelze koupit, ani jinak získat. Tím to měl obchodník za vyřízené... |
| |
| Zpátky na loď S díky odejdu od kartografa a zamířím zpět na loď. Cestou přemýšlím, jak by bylo možné získat vojenské mapy a jediné, co mne napadá je přepadnout nějakou vojenskou loď a doufat, že nějaké budou mít. Ovšem tohle je možnost, do které by se mi momentálně nechtělo a věřím, že Rodrigovi, ani chlapcům z posádky také ne. Vrátím se tedy na loď a sotva se objevím na palubě, už mi Miguel oznamuje, že se po mě shání kapitán. Jen kývnu, zapálím si dýmku a zamířím do jeho kajuty. "Chtěl jsi mě vidět, Rodrigo?" zeptám se ho a pohodlně se usadím na židli před jeho stolem. Pozorně si vyslechnu jeho slova a pak zavzpomínám, co mi to vlastně říkala. "Krom svýho ména, kerý už znáš, jen to, že po ní de nějakej místní a z felčařiny umí jen vobvázat ránu, ale krve se nebojí," odpovím mu na rovinu, jak mám ve zvyku a v klidu si potáhnu dýmkou. "Řekl sem jí, že jí zkusim domluvit pár hodin učení u Rosiny felčarky," dodám ještě a s úsměvem si pobafám z dýmky. |
| |
| Pirátský brloh, čtvrtek po půlnoci Na místo jsme dorazili ve čtvrtek po půlnoci, byla ještě hustá tma. Cestou jsem se stavěla v Margaritě, nabrala Raúla s nějakými chlapi, koupila ještě jednu španělskou vlajku, a další moji vlajku, to pro případ že svou brigantinu získám. Spustila jsem člun, kormidloval Cristián, který to tu dobře znal. Ve člunu byl Adriano, Luc, Santos a pár dalších s dobrým zrakem. Pamatujte chlapi musíme zachovat ticho a naše utajení. Zašeptala jsem ke všem. Plán byl jasný člun zjistí, jestli je pirát ve svém brlohu, pokud ano vrátí se a obě lodě spustí své akce, pokud ne odplujeme a vrátíme se zítra ve stejný čas. Pokud zjistí, že piráti jsou na místě, a to na své základně, dám znamení na Monte Cristo, a spustím i svůj útok. Útok 1. člun převeze plavce-komando do blízkosti zátoky, ti poplavou k lodi, a v TICHOSTI vyřídí hlídky. Tito chlapi byli pečlivě vybráni na nich hodně závisí. 2. člun se vrátí pro neplavce, a na znamení z lodi přiveze tyto k lodi tak aby zůstal za ní skryt, tito muži posílí útok na lodní hlídky. Vše probíhá v TICHU, zabíjet se bude noži na blízko. Šavle jsou jen kdyby nebylo zbití. Obě tyto skupiny tvoří dohromady tak 30 chlapů. Ostatní udržují v provozu Vlaštovku, kdyby chtěla pirátská loď vyplout. Pokud se zmocníme lodi, tak postavíme "své" hlídky, jakoby se nic nedělo. |
| |
| Margarita, odpoledne Jsem rád, že jsi mi to řekl. Myslím, že její verze byla trošku odlišná, tak doufám že se příště už nedovím nějaké takovéhle nesrovnalosti, protože to tolerovat nebudu. Víš, že jsem klidný, ale nesnáším když se mi lže. To je dobrý nápad, ale teď si dá pár dní výcviku na lodi, protože Rose jede za svým štěstím. Já jsem vzal jeden doublon za informace, který dostanu až vyřídí Johnsona. Rose se chce akce účastnit a chce tu brigantinu co má. Každý je svého štěstí strůjce, ale myslím že na to, aby živila dvě lodě ještě nemáme renomé ani síly. Chtěl bych slyšet Tvůj názor na budoucnost. Já osobně z chování Rose vidím, že by radši byla sama. Je velice cílevědomá a já jí nemíním dělat poskoka. Chci pořádně vycvičit posádku a pak se až vrhnout do víru bitev a boje. Jelikož si Tě posádka cení a vím, že ve své podstatě jsi hned podemnou. Tak konverzačně prohodím k Práškovi a po rozhovoru zamířím ven, abych dohlédl na doložení nákladu na loď. Migueli, připrav loď na vyplutí. Rafaeli povedeš loď co nejbezpečněji do Puerta Santa. Budeme plout klidně a obezřetně, protože poplujeme zase kolem Johnsona. Posádka bude provádět výcvik pod dohledem Miguela, ale hlídka v koši bude obezřetná včetně ostatních hlídek. Hlavní je se bezpečně a v tichosti dostat do cíle. |
| |
| Margarita, odpoledne, spíše už k večeru Vyslechnu si co má Rodrigo na srdci a když se zmíní o Rosinině plánu, potáhnu z dýmky, promnu si bradu a pak dým v klidu vydechnu. "Je mladá a má život před sebou. Chce si ho užít jak jen to jde, nedivím se jí, že má takoví plány," řeknu neutrálně, chvilku se odmlčím, abych si mohl v klidu pobafat z dýmky. "Přejme jí to, Rodrigo. Chápu tví pohnutky, ani mě by se nechtělo tančit jak hraje vona a být to na mě, nechal bych ji jít za svým vosudem. Nechme ji, ať si svůj vosud určí a vede sama, ať sama nalezne cíl, který hledá. Vosamostatníme se, vycvičíme posádku a zařídíme se pro sebe. Vobčas jí pomůžeme, ale vo kořist se podělíme pěkně fifty fifty. Víš, začal jsem shánět mapy vokolních vostrovů. De mi vo to, najít nějakou pevnost, nebo vopuštěnou vosadu, udělat si tam základnu, zařídit jí a až budeme mít zázemí, začít se zplna věnovat korzárskýmu řemeslu," povím mu a opět si v klidu pobafám z dýmky. |
| |
| Margarita, odpoledne, spíše už k večeru Já vím, že je mladá Prášku, ani já se nemůžu považovat moc za starého. Jen nechci, aby se ta holka dostala do potíží. Kdyby jsi slyšel jak vyjela na guvernéra, málem jí vyrazil když se pokusila tvrdě smlouvat. Na Práškovi se mi líbil jeho klid když něco říkal. Přišel jsem si jak kdybych poslouchal otce nebo strýčka jak mi dává poučení. Základní bylo si to zapamatovat. Já jí to přeju. Už jen to jak se před náma dokázala schovávat a dělat ze sebe chlapa, chce kus ženský. Tak, nebudeme se nikam zbytečně hnát, myslím že svět nám neuteče a je lepší se na něj připravit. To je moc dobrý nápad, sám jsem přemýšlel o nějaké základně, když jsem jí viděl u Johnsona. Nějaká stará zapomenutá pevnost by mi vyhovovala. Jsem rád, že na tom pracuješ. Pokud budeš potřebovat nějaký finance na to, tak mi řekni, až budou a když nebudou potřeba jinde tak Ti je dám. Potom jak říkáš, už nám nebude nic bránit si nahrábnout kapsi na jiných lodích. |
| |
| Margarita, odpoledne, spíše k večeru Lehce přikyvuji na Rodrigova slova, bafám z dýmky a na první pohled přemýšlím. "Sem rád, že si ty finance zmínil. Byl sem u kartografa, ptal se ho na mapy a řekl mi, že každá země má svoje. Nový španělský, se zakreslenýma koloniema stojí dvanáct realů, bůh ví, kolik budou stát další. Pevnosti maj nakreslený jen vojáci a k těm se jen tak nedostanem. Pokud nějaký budem chtít, museli bychom přepadnout nějaký válečný lodě a doufat. Leda si pak vytipovat nějaký ty místa a vostrovy a zkusit se tam zajet podívat. Jeden nikdy neví na co narazí," seznámím ho s mým pátráním a mými myšlenkami. "Buďto najdem nějakou zborceninu, bo pěknej nevobydlenej vostrov, kde všecko postavíme od píky," dodám a opět si silně potáhnu z dýmky. Pak trošku zakašlu s lehkými nadávky, potáhl jsem až moc silně. |
| |
| Útok na piráta, díl první, čtvrtek po půlnoci Johnson na své základně byl, Rose tedy vyvěsila smluvený signál pro válečnou loď, a spustila své akce. Plavecké komando vedl Santos s Adrianem, bylo to asi deset mužů, jež s noži v zubech a bosi se vnořili do chladné vody. Byla ještě tma. Plavali tiše, jako by jich ani ve vodě nebylo. Mezi tím se člun vrátil pro posily, které vezli i šavle a boty pro plavce. V té době Rodrigéz již vysazoval své muže vedené korzárskými lovci po obou stranách zátoky. Na palubě pirátské lodi hlídalo celkem šest mužů, a dalších šest bylo v podpalubí na střídání. Jako duch se vyšplhal Santos po kotevním lanu na loď. Jen lehké žuchnutí doprovodilo první likvidaci. Další plavci se dostali na palubu, a tiše likvidovali další strážné. Na signál připlul člun s posilami, které už plně dostali loď pod kontrolu. Rose získala loď, Black Edge nyní měla ve své moci... člun se vrátil k Vlaštovce s radostnou zprávou.
|
Johnsonova brigantina Black Edge
| |
| Margarita, odpoledne, spíše k večeru Sleduji Práška jak se pomalu přidusil tou fajfkou, kterou od sebe ani na chvíli nedá. Ty se tou fajfkou jednou zadusíš. To nevadí, koupíme je a porovnáme. Zatím bych vojenské lodě asi nechal zatím spát. Budeme rádi, když seženeme nějakou obchodní která se vzdá jen co nás uvidí. Postupoval bych asi následovně. Seženeme mapy, který budeme studovat a porovnávat, když narazíme na nějakej takovej ostrov, který by vyhovoval našim plánům, tak by jsme ho vočíhli. Jak říkáš, něco takového pobořeného by bylo fajn, protože začínat úplně od píky to by vyžadovalo moc financí a nejsem si jsitý jak rychle je budeme zvládat shánět, ale to je hudba budoucnosti. V tomhle se plně spoléhám na Tebe. Hlavně se neudus tou fajfkou, aby jsme to mohli dotáhnout do konce. |
| |
| Margarita, pondělí odpoledne, teď už asi pondělí večer Zasměju se, když se zmíní o dýmce a když se zase uklidním, opět potáhnu, tentokrát ale méně, než před tím. "Jestli mě někdy něco zabije, tak jedině rána z děla," usměju se. "Nebo střelnej prachy," dodám a trochu jej vysypu z kapsy. Na kapitánova slova jen přikyvuji a v klidu si vychutnávám kouř z dýmky. "No, nejdřív musíme sehnat prachy na ty mapy, pak až můžeme začít hledat. Pokud mě teď vomluvíš, jdu se kouknout jak vypadaj děla," plácnu se do stehen a zvednu se ze židle. Rodrigo vyjde se mnou, aby zaúkoloval posádku a já se mezitím, co loď vyráží opět na širé moře, dám do kontroly děl. |
| |
| Margarita, večer Vydržet v kapitánově kajutě déle než hodinu, byl pro mne téměř nadlidský výkon. Jediné, co mne drželo mezi čtyřmi zdmi byl fakt, že kapitán trpí na svá doporučení a tak, když řekl, abych nevycházela na palubu, tak jsem tak činila. Jenže i má trpělivost má své hranice. Trpělivost a zvídavost. Vyšla jsem z kapitánovy kajuty a začala bloumat po podpalubí. Však… technicky vzato jsem ale kapitánovi nic neslíbila. Řekla jsem jen, že se budu jeho doporučení držet. S tím mívám občas problémy. U děl, nahoře na palubě, jsem narazila na Práška. “Zdravím, Prášku.“ přistoupím k němu a přes rameno mu zírám, co to vlastně dělá. Vypadám, jako bych právě něco vyhrála. Samý úsměv a spokojenost ve tvářích. “To chceš ty děla vypucovat do stříbra?“ rýpnu si do něj a zhluboka se nadechnu. Mám ráda večerní vzduch a stmívání na moři je vždycky tak kouzelné. |
| |
| Hlavní paluba, pondělí večer Každé dělo pečlivě prohlížím, kontroluji jak jsou vyčištěná, určitá místa namazaná a vůbec připravená k okamžitému použití. Jsem již u sedmého, když za sebou ucítím něčí přítomnost. Když dotyčný pozdraví, pousměji se a dál zkoumám děla. "Základem kvalitní práce je mít v pořádku svý inštrumenty," prozradím dívce poučku, kterou mi kdysi v armádě tloukl do hlavy starý a světem znalí dělmistr. "Kdyby to bylo na mě a bylo by dost chechtáků, tak už tu nejsou tyhle zrezlotiny, ale fungl čupr nový kousky, co by dokázali udělat solidní ďouru do místokrálovo kutlochu," narovnám se a podívám se na Magdalenu. "Záříš pomálu jak to slunce na vobloze, děvče. Ráda mizíš z Margarity, což?" ukážu dlouhým a tenkým náústkem své dýmky na město, kterému se začínáme pozvolna vzdalovat. |
| |
| Margarita, paluba, večer “Máš pod čepicí, Prášku,“ mrknu na něj, protože trefil do černého. Projdu se kolem něj a opřu se zády o zábradlí. Založím si ruce křížem na prsou a překřížím nohy. Troufám si pokračovat ve své pohodové náladě. “Však by mě tam nečekalo nic dobrého a byl to osud, že jsme na sebe v tom bordelu narazili.“ skouknu jeho práci na dělu. Jsou to věci, ve kterých se naprosto nevyznám. Mluvit mu do toho nebudu, ale ráda se na to koukám. “Za to ty ale vypadáš, že bys trochu toho sluníčka potřebovat vehnat do tváře. To máš z té své dýmky... beztak.“ ušklíbnu se. |
| |
| Paluba, večer Zatímco kontroluji děla, ona se přenese skoro jako kočka k zábradlí, opře se o něj a sleduje mne. Usmívám se, to já pořád, a kontroluji děla. U jednoho skončím, přesunu se k druhému. "Vosud nebo ne, kdož ví, děvče," potáhnu z fajfky a narovnám stará záda. Teda ne zas tak stará, ale určitě nejstarší na palubě. Chvilku ji jen tak pozoruji, tvářím se spokojeně, vlídně a pochutnávám si na novém tabáku, ve kterém, dle občasné spršky jisker z kotlíku dýmky, je opět střelný prach. Inu, ne nadarmo mi říkají Prášek. "Víš děvče, moc času sem tady nahoře netrávil. Nebylo mě tu třebas, tak sem dřepěl v podpalubí a staral se vo to málo zbraní, co tu máme. A teď, dyž sem hlavním dělmistrem, tak to se už musim trochejc hejbat no," mrknu na ni a vyndám dýmku ze zubů. Začíná prskat trochu více, než je zvykem, takže ji otočím tak, abych viděl do kotlíku a snad poprvé po sakra dlouhé době se na chvilku zamračím. Mračení ovšem hned vymizí a opět jej vystřídá ten spokojený výraz. Vyklepu dýmku o zábradlí, vyčistím kotlík drátkem, který používám na čištění pistolí, dýmku opět vyklepu a pak zase napěchuju tabákem. Jak tabák přendavám z tabatěrky do kotlíku, jde vidět, že se z něj občas sype nějaký prášek. Tabatěrku schovám, dýmku trochu upěchuji a vytáhnu křesadlo, které kdysi bývalo na pistoli. "Trochejc povodstup, děvče, možná to trochejc buchne," upozorním Magdalenu a křesadlem si zapálím dýmku. Jak jsem mohl čekat, trochu to buchlo, ale ne tolik, aby mi to zničilo dýmku. Opět labužnicky potáhnu a vrátím se ke kontrole děl. "Čímpak ses živila, než ses přimotala do toho pajzlu?" zeptám se, aby hovor nestál. |
| |
| Margarita, paluba, večer “Nebo náhoda…“ doplním. Očividně Prášek na takovéhle věci nevěří. Pobaveně sleduji, jak se začíná čertit nad svou dýmkou. Podle jeho výrazu něco není v pořádku. Otočím se na něj a koukám, jak vyklepává tabák do moře. “Seš tady teda dlouho, jo?“ odtuším po jeho odpovědi a vzápětí, i přes jeho varování, sebou viditelně trhnu leknutím. “Co si to do toho přimícháváš? Střelný prach?“ chichotám se pobavením. Úsměv mi ale trochu povadne, když se mne zeptá na to, co jsem dělala. “Chceš to vážně vědět?“ zvážním a pevně semknu rty. Jsem v rozpoložení, že bych mu to snad i pověděla, ale prozatím stále nemám pod nohama pevnou půdu (obrazně řečeno). “Neměla jsem nic stálého.“ dodám nakonec po chvilce váhání. Jak znám ale Práška za tu chvilku, touhle odpovědí jsem ho asi příliš neuspokojila. |
| |
| Paluba, snad už dál od Margarity, večer "Pf, náhoda, ty nejsou," mávnu rukou a dál studuju děla. Zdá se, že je chlapci dobře vyčistili. Nechám obhlídku obhlídkou a opřu se vedle Magdaleny o zábradlí. "Vosumnáct dlouhých let, děvče, tolik se už plavím po mořích," řeknu jí, když se mě zeptá, jak dlouho jsem na lodi. "Sice ne tady na tý kocábce, ale vono je to všude stejný," podívám se na ní a opět potáhnu z dýmky. Její leknutí, když zapálím dýmku a ta trochu buchne, mne lehce pobaví. "Já ho tam nepřidávám, von se tam nějak dostane sám. Vovšem musim nechat, má to pak ten správnej šmrnc," usměju se a lahodně vypustím dým z úst. Změna v její tváři mi neunikne a její váhavá odpověď také ne. Na otázku jen kývnu, následující věta mne, dle očekávání, neuspokojí. Opřu se o zábradlí bokem, tak, abych jí byl čelem a přívětivě se usměju. "Co ti vo mě řekne každej chlap, co mě jen trochu zná, je, že jsem upřímnej. Kdykoliv a ke komukoliv. Taky ti můžou říct, že si upřímnosti cenim snad více, než svých hraček," vlídně se na ni usměju a zlehka natočím hlavu k levému rameni, abych jí lépe viděl do obličeje. "Pokud vo tom ale nechceš mluvit, pochopim to, děvče. Každej z nás má tajemství ať je jakýkoliv," významně zvednu obočí a zlehka, skoro až otcovsky jí položím ruku na rameno. |
| |
| Paluba Margarity, večer Když Prášek nasadí ten svůj tatíkovský tón hlasu, začnu si opravdu připadat jako malá holka, kterou nachytali při kradení sladkostí z babiččiny spížky. Sklopím zrak a sleduji svou botu, kterak s ní poťukávám po palubě. “Nechci, aby mne kapitán vysadil zpátky na pevninu.“ prolomím to natahované ticho a podívám se Práškovi do očí. “Na Margaritě jsem nebyl moc dlouho. Pár měsíců. Jsem holka nenechavá, jak zmerčím něco kloudného, co by se mi hodilo anebo se mi to moc líbilo, tak jsem si to vzala.“ pokrčím nad tím rameny. “Akorát, že teď naposled jsem asi krapet přestřelila.“ nakrčím nos a ušklíbnu se. Prsty zašmátrám pod šátkem ve vlasech a po chvilce vytahuji malou, zlatou brož nevalné kvality a asi ani nevalné ceny. Ukážu jí Práškovi. “Asi k ní měl nějaké citové pouto nebo tak. Nevím,“ pokrčím opět rameny. Pro tentokrát mi snad nevadí ani to, že se mne dotýká. Přesto ale po chvíli zvednu ruku a prsty odtlačím jeho dlaň ze svého ramena. “Asi chápeš, že mi bude líp tady. Mezi piráty. Na lodi.“ konečně se zase usměji. |
| |
| Plavba do lepších zítřků Vlídně se usmívám na dívku, poslouchám její vyprávění a sám vzpomínám na doby, kdy jsem byl v jejím věku. Nebýt armády, asi bych dopadl stejně, ne-li hůř než ona. "Nevysadí, jen musíš prokázat svoje kvality," usměju se a když lehce zatlačí na mou ruku, dám ji dolu, opět se opřu o zábradlí. "Víš, když mi bylo patnáct, zemřeli mi voba rodiče. Nevěděl sem, co dělat, vo statek sem se sám postarat nedokázal, vlastně už ani nebylo vo co," dýmku držím v prstech pravačky a můj pohled sleduje něco, co bylo kdysi dávno. "Myslel sem, že najdu nějakou práci, ale kdo by chtěl votrhanýho hubenýho kluka, co prd rozumí jejich sladkejm řečičkám. Proto sem se rozhodl jít do armády, tam ve Španělsku. No a po dvou letech, co mě cvičili jak vopravovat zbraně, starat se vo ně a samozřejmě z nich i střílet, nás poslali sem, do Karibiku, abychom vohlídali naše kolonie. Holka, co já se nabojoval, co já se nastřílel z děl. A pak, jednoho dne, nějakej mladej vykuk, co mušketu držel prvně, mě střelil do haksny. Tím moje kariéra vojenskýho dělmistra skončila a začala moje kariéra lodního dělmistra." Dýmka mezitím skoro vyhasla, ale stačilo párkrát potáhnout a opět se rozhořela. "Proč ti to ale říkám. Nebejt toho, že sem byl na vojně, skončil bych asi stejně jako teď ty. Chci tím říct, že každej je strůjcem svýho života, každej si vybírá tu svojí cestu," podívám se opět na Magdalenu a usměju se. "Hoď minulost za hlavu, pohřbi jí v moři, jako já svý rodiče v hlíně a žij dál," mrknu na ní a lehce jí šťouchnu náústkem dýmky. "Až doděláme tuhle práci, chci navrhnout Rodrigovi, abychom se plavili do Port Royalu. Chci si tam něco zistit, možná najít nějakou jinou prácičku. Až tam budeme, najdeme nějakýho felčara a ten tě naučí řemeslu, co ty na to?" nabídnu jí a usměju se. "A nejsme piráti, ale korzáři. Kapitána se neboj, je to dobrej chlap a nic ti neudělá o to se postarám," mrknu na ní. Pak si uvědomím, že jsem jí vzal pod svá ochranná křídla. Když se nad tím ale zamyslím, dojde mi, že jsem to udělal už v tý chvíli, co jsem jí nabídl místo na lodi a následně se jí zastal u Rodriga. |
| |
| Tam a zase zpátky...,středa poledne (Příběh od Bilba Pytlíka...ne pardon to je jiný příběh) Celou cestu do Puerta Santa jsem na palubě dohlížel na výcvik posádky a řádné plnění poviností. Při tomhle rázování jsem si všiml jak se Prášek baví s Magdalenou a vzpomněl jsem si na jeho slova. Evidentně to vypadalo, že se o ní postará a to je dobře. Všechno proběhlo v pořádku a já jsem si oddychl když jsme bezpečně zakotvili v Puertu Santu. Myslel jsme, že tady jen vyložíme, naložíme a hned poplujeme, ale trochu se to zdrželo. Dopoledne jsem dal posádce klid, ale hned jak padlo poledne začal opět dril, protože bylo třeba využít každé volné chvíle. Vyložili a opět jsme naložili Orla a zamířili s ním na moře. U kormidla byl zrovna Xavier, když jsme se blížili k doupěti Johnsona. Zase jsem cítil to divné mravenčení, když jsme byl nervozní a nevěděl jsem co nás čeká. Bohužel se splnilo to co jsem čekal a to, že se objevil Johnson. Naneštěstí byl Orel na něj moc rychlý a my jsme se mu postupně vzdalovali. Pomyslel jsme na Rose a její útok. Bůh ví, třeba ta loď bude mít zachvíli kapitánku a ne kapitána. Orel v poledne zakotvil v Margaritě a my jsme to měli za sebou. Přemýšlel jsem co dál, ale asi bude nejlepší tady už počkat na Rose. Pokud vše půjde jak má, tak by tady zítra měla být a já bych si vyzvedl ten doublon. Moje pokladna se rozrostla na 41 reálů a mě to hřálo u srdce, že konečně zase máme nějakou hotovost, ale s tou jsem měl aktuálně své plány. Migueli prosím doplň na loď zásoby, které jsou potřeba a zajisti hlídky lodi. Pravděpodobně se zde zdržíme do zítřka než se tady ukáže Vlaštovka. Poté přejdu k Práškovi, abych si s ním promluvil. Předčasem jsi mi říkal, že jsou potřeba nějaké náhradní součastky do pistolí a mušket, teď zase máme peníze na to, aby jsme je sehnali. Rád bych, aby jsi našel i nějaká další děla. Máme plnou posádku, ale s výzbrojí lodě musíme ještě něco udělat. Aktuálně na to zrovna dám tak 25 reálů, zatím jenom projdi město a zkus zjistit cenu, pak tam s chlapama zajdeme. Vem si sebou Karima, věřím že jeho obchodní talent se bude hodit. Jo a co se týče Magdaleny, to nechám na Tobě. Čekáme tu na Rose, takže nejlíp když se moc nebude ukazovat. Děkuji. Potom ještě zajdu za Victorem a s výbavou dvou reálů ho pošlu do města, aby zjistil jestli nejsou v nabídce nějaké zajímavější obchody pro dvě lodě na dobu, kdy se má ukázat Rose, popřípadě jestli nenajde nějakou zajímavou osobu, co by se hodila na loď a stálo by za to, aby se trošku někdo zmáčkl. |
| |
| Útok na piráta, díl druhý, čtvrteční úsvit Zatímco Santos a Rosini muži převzali v tichosti vládu nad pirátskou, a následně postavili své hlídky, takže kdyby to někdo kontroloval nic podezřelého by z břehu nespatřil. Pak přišel úsvit. A jakmile se sluneční paprsky objevili rozpoutala se na pevnině řež, Rodrigézovi vojáci i námořníci vzali pirátův brloh do kleští. Díky lovcům si mohli vybrat ten nejlepší prostor, což se pozitivně projeví na případných ztrátách. Muži z Vlaštovky vše sledovali jako na divadle. Santos nechal projít loď, a dozbrojil své může pistolemi a mušketami z místních zásob, což se ukázalo jako prozíravé, neboť z pekla pláže prchal člun k lodi, přivítali jej ovšem jen hlavně pušek, ty jej přinutili obrátit zpět. Bylo dobojováno, a Johnson byl zajat. Rodrigéz pak vyhledal Rosu. Pochválil společný útok, a hlavně vyzdvihl pomoc lovců. Loď i vše co je na ní patří Rose. Po naložení zajatých pirátů a kořisti se vrací přes Margaritu do Caracasu. Rosa získala u guvernéra i Rodrigéze na respektu.
|
| |
| Akce "Pirát", čtvrtek po půlnoci až podvečer Vše dopadlo podle plánu, zvlášť přínos Santose a lovců byl fantastický. Měla jsem svou brigantinu! První z mých snů se stal skutečností. Kapitánu Rodrigézovi jsem složila poklonu, a naznačila, že pokud bude někdy potřebovat mých služeb, tak ať mne neváhá informovat. Na závěr našeho setkání jsem jej požádala o polohu nějaké opuštěné pirátské základny jako je teď tato Johnsonova, někde v okolí Hispanioly či Cuby, neboť by se mi hodila coby mé vlastní útočiště. Ať už mi vyhoví či ne, jsem k němu velmi uctivá. Ten muž mi dá se říct učaroval. Brigantinu jsme pomocí člunů a stálého měření hloubky dostali na volné moře. 10 pistolí a 4 muškety jsme přesunuli na Golondrinu. Většina posádky se přesunula na brigantinu, která již plula pod mou vlajkou coby má vlajková loď. Svolala jsem své muže, a takto k nim hrdě promluvila: Co bych to zbytečně zaobalovala, první naše bojová akce, a vy jste byli naprosto skvělí, zvláště Santos a lovci v čele s Nathanielem se vyznamenali. Takže jak Santos, tak lovci dohromady obdrží po mimořádném podílu, který je 1 piastr. Pak jsem se s úctou a velmi přátelsky otočila na Lorenza. Lorenzo, příteli! Golondrina nyní spadá pod tvé velení, vyber si své muže, které doplníme do plného stavu v přístavech. Gratuluji. Sláva kapitánovi Lorenzovi!!! Hip hip, Ólééé!!! Pak jsem pokračovala v povyšování dalších chlapů co se osvědčili. Dále povyšuji Santose na svého 1.důstojníka, Francesca na 2.důstojníka se starostí o obchod a zásobování, a Andrés se stává tímto hlavním kormidelníkem na brigantině. Tu nyní přejmenovávám na "Halcón", neboť jako Sokol se budeme společně vrhat na své kořisti. Emílio a Lucu chopte se barev, a přemalujte název! Lorenzo si vybral své nové muže, pak už jsme jen počkali až i Monte Cristo bude hotová, a v jejím doprovodu vyrazili zpět do Margarity. Halcónem se cestou nesla vítězná melodie. V Margaritě vyšel Dedé a verbíři, Francesco dostal za úkol prodat kakao a obilí, a nakoupit komplet vlajky národů pro obě lodě a vlajkový kód pro Halcón. Estéban a Lorenzo zajistili hlídky a vyplatili všechny muže základní podíl je 2 realy. Po vyložení dostali muži co nemají hlídku volno až do rána. Nové posily na Golondrinu si vybere již Lorenzo sám. Byla jsem navýsost spokojena s lodí i se svými muži, sedla jsem si na můstek Halcónu a při výtečném vínu se zpěvem užívala volné chvíle. |
| |
| Margarita, čtvrtek večer |
| |
| Margarita, čtvrtek večer Měl jsem loď plně naloženou zásobami a v merku už i dva obchody. Teď by to chtělo ještě se domluvit s Rose, aby jsme pluli nějak společně a já měl záruku další lodě. Moje překvapení bylo větší, když jsem viděl Brigantinu, šalupu a karavelu. Bylo mi tím jasné, že akce proběhla úspěšně a Rose má svojí loď. No super to už s ní nevydržím. Procedil jsem jenom mezi zubama a zamával na Práška, aby za mnou přišel. Tak se nám Rose vrátila z výpravi a jak vidno byla úspěšná. Rád bych jí popřál a seznámil z vidinou nějaké té základny asi, pokud bude chtít. Další peníze se do ní budou hodit. Řeknu Práškovi a společně s ním se vydám k brigantině, protože mi bylo jasné kde se bude Rose nacházet. Kapitán Lopez žádá o vstup na palubu. Zdravím Tě Rose. Evidentně jste byli úspěšní a já gratuluji k tomuto úspěchu. Snad jsi o nikoho nepřišla a neměla velké ztráty? Rád bych s Tebou probral následující dobu. Tvá nová loď asi trošku mění naší současnou pozici, protože jsem čím dál menší proti Tobě, ale mám nápad nad kterým by se mělo uvažovat. Tedy ten nápad je více Práškův jak můj, neboť ho napadlo že by bylo potřeba najít si nějakou základnu. Starou pevnost, osadu nebo něco podobného kde by naše lodě mohly kotvit, my je mohli opravovat a kde by jsme měi něco jako domov. S Práškem chceme projít nějaké mapy a porovnat je, aby jsme vyselektovali nějakou takovovu příležitost. Co Ty na to? |
| |
| Zpátky v Margaritě Snažila jsem se udělat to, co mi Prášek radil – hodit za hlavu svou minulost. Těch pár dní na moři ale zrovna dvakrát příjemných nebylo. Nikdy jsem se neplavila a tak jsem neměla tušení, že dokáže být moře tak zrádné a kruté k obsahu žaludku. Takže jsem povětšinu času trávila zavřená v podpalubí a objímala jsem se s kýblem, který jsem nepravidelně chodila vylejvat do moře. První den jsem nedokázala dělat téměř nic, druhý den, kdy mi bylo krapet lépe, jsem už začala pociťovat jisté nepříjemné pohledy ze strany mužské posádky. Někteří mne měli za darmošlapku a budižkničemu. Nezazlívala jsem jim to. Cítila jsem se přesně tak. A nejhorší na tom bylo, že jsem nechtěla zklamat. Ne až tak kapitána, jako spíš Práška. Když jsme se vrátili na Margaritu, přese všechno, co jsem tam nechala za sebou, jsem byla ráda, že konečně stojíme. Ještě jsem ani nechytila tu správnou barvu v obličeji a už jsem se sháněla po Práškovi nebo kapitánovi. Chtěla jsem projevit snahu a pracovat na tom, abych se stala právoplatným členem posádky. |
| |
| Margarita, přístav, podvečer Kapitán Rodrigéz mi sdělil polohu nějaké staré pevnosti, zakreslila jsem jí tedy do mapy, a velmi pěkně mu poděkovala. Naznačila jsem mu, že kdyby mě potřeboval, vzkážu mu svou pozici, také jsem podotkla že popluju s jeho lodí i do Caracasu. Když jsem pak užívala nové lodi, a popíjela kvalitní víno na můstku přišel Lopez s Práškem. Nabídla jsem jim víno. Jo, podařilo se. Zářila jsem štěstím. Jen pár šrámů, díky ti za gratulaci. Nevidím to nijak dramaticky, prostě já mám dvě lodě a ty jednu, co na tom záleží? Pak zavedl řeč na základnu, a já o jedné věděla. Zajímavé, s tou základnou. Taky jsem o tom přemýšlela, ale ne tak jako vy. Mě by stačil spíše jen nějaký klidný kout, nějaké zázemí. Vy máte asi ambicióznější plány. No pravdou je, že polohu jedné malé pevnosti znám, a soudě podle kvalit toho, který mi to sdělil myslím, že to bude skvělé místo. Můžem o tom místě mluvit, a uvidíme jaké jsou naše společné možnosti. Nechtělo se mi to na ně hned všechno vybalit. Práškovi se celkem dalo věřit, ten věk mu dal trochu moudrosti, aby věděl že společníci se nezrazují. Ovšem Lopez? Byl dobrý jako další kapitán, ale základna to je přeci trochu něco jiného, a tak jsem čekala s čím přijdou. |
| |
| Margarita, přístav, u Rose na lodi, podvečer Dny utekli jako voda a během plavby tam i zpět jsem nikde neviděl svou chráněnku. Nedivil jsem se jí, ani já jsem na tom nebyl nejlépe, když jsem byl poprvé na moři. Když jsme se opět vrátili do Margarity, Rodrigo vyslal lidi pro práci i zásoby a zbytku dal volno. Další den se vrátila Rose i se svou kořistí. Inu, její úspěch mi udělal radost, přál jsem jí to. Když mi Rodrigo řekl, že jdeme za Rose poblahopřát jí a promluvit si s ní o našem plánu, jen kývnu a jdu s ním. U Rose nechám mluvit Rodriga, na gratulaci se usměju a kývnu jí, víno s díky odmítnu. Moje játra a žaludek na víno nikdy nebyli. Spíš rum. Pak začne Rose mluvit o místě, kde bychom mohli mít základnu. To mne vskutku zaujme. "Kde se nachází?" zeptám se jí a nechám si to ukázat na místě. Uznale pokývu hlavou, vypadá to celkem pěkně. "Jak voba víte, táhne mi k padesátce a mořskej vzduch a voda není dobrý na mojí nohu. Taky už nevidím co dřív a vůbec," podívám se na oba, z očí i mého pohledu je jasné, co chci asi říct. "Rád bych se tam jel podívat, ale teď máme práci," plácnu do stolu, potáhnu si z dýmky a podívám se na Rodriga. "Uděláme práci, vodvezeme ten náklad a pak se tam podíváme, co vy na to?" zeptám se jich. |
| |
| Margarita, přístav, u Rose na lodi, podvečer Přijmul jsem víno od Rose, přeci jen to její vítězství by se mělo zapít a poslouchal jsme Práška. Po tom co skončil jsem na něj navázal. Dle toho co říkal Prášek jsem pochopil, že by se rád o to místo staral. Zatím jsem o tom přemýšlel, že by to mohlo vypadat takto. Pevnost by sloužila jako základna a přístav pro naše lodě. Musíme si přiznat, že ač je loď náš domov, je čas od času potřeba si odpočinout na zemi a někde se musíme schovávat. Navrhuji, aby jsme my dva zásobovali a přepravovali do této naší základny potřebné věci, osadníky a vše ostatn íco bude vyžadovat a na čem se domluvíme. Prášek by byl ustanovený jako správce té kolonie, který by se o ní staral a nám by poskytoval bezpečí a úkryt. Můžeme se dohodnout i tak, že část našich výdělků bude odváděna právě této osadě, aby mohla růst a sílit, protože co si budeme nalhávat pokud je ta pevnost opuštěná a stará, tak tam bude ptořeba dost peněz na její orpavu, aby byla opět obyvatelná. Myslím, že Práškovi můžeme věřit já i Ty, že se nestane, aby byla pevnost nějak zneužita v prospěch můj nebo Tvůj. Můžeš mi věřit nebo nemusíš, ale mě moje loď stačí případně pokud získám další, ale po základně neprahnu. |
| |
| Večerní jednání Lopez i Prášek řekli své, a tak jsem přidala i svoje. CHCI VAŠE SLOVO, a zvláště Práškovo, že se mě, mým mužům a mým lodím tato základna místo útočiště NESTANE NIKDY PASTÍ. Jakmile mi toto slovo dají, ukážu jim polohu toho místa. Pokud jde o to ostatní, tak popluju s Monte Cristo do Caracasu, pak dál po pobřeží, až naberu plný stav posádky, následně bych ráda zaútočila severovýchodně na nějakou holandskou loď plující do, či z Curacao. Pak kořist případně prodám, a vyrazím do Port-au-Prince. Jak poplujete vy nechám na vás. Ohledně základny, objevím se tam časem, dělat jí zásobovací loď nebudu, spíš Práškovi nějakou menší loď seženu. Možná i něco přispěju, ale nic pravidelného. Nastínila jsem své plány, které se ovšem pod tíhou okolností můžou změnit. |
| |
| Večerní jednání Na Rodrigovo dedukci jen přikývnu a můj pohled se opět zaměří na promluvivší Rose. Hlavně mne překvapí její výrok o pasti. "Proč by měl, Rose. Ale budiž, mé slovo máš a jak moc dobře víš, já svoje slova držím," podívám se na ní, úsměv mi z tváře nezmizí. "Pevnost i budoucí vosada bude vaším domovem, vodpočinkovím místem a snad i místem, kde se budete moc rozptýlit vod tý každodenní činnosti," mrknu na ní a podívám se na mapu, na místo, které ukazuje. To místo se mi líbí, mohlo by tam být i pěkně. Když opět začnou mluvit o dalších plánech, přestanu je vnímat a začnu si promýšlet jak to bude dál. Opět zpozorním, když se Rose zase zmíní o základně a jejím zásobování. "Pinasu, nejlépe. Jsou malí, ale hlavně rychlí," usměju se na ní. "Snad se nám povede dobře a vosada bude časem soběstačná," řeknu zamyšleně. |
| |
| Večerní jednání Rozumněl jsem tomu proč to Rose chce a rozumím jí, ale myslkím že na to už dost znám Práška, ale to bylo asi spíše proti mě jak proti jemu. Což mě celkem mrzelo, ale co jsem teď nadělal. Moje slovo máš také. Pokud budu mít do toho co mluvit bude Cayo Coco bezpečné. Samozřejmě jsem nemyslel, že budeme dělat pravidelné zásobovací lodě, spíše pomocné v případě že něčeho bude nedostatek. Co se týče cesty právě mám nějaký byznys taky v Caracasu a potom ještě Port-au-Prince, ale jelikož to je člověk tak se nepřipojím k nájezdu, ale pojedu kupředu a s Práškem zatím okoukneme situaci. Proto bych ještě rád se zeptal kdy budeš vyplouvat? Odmlčím se a napiju se vína. Bude Prášku. Společně to tam vybudujem a bude to pro Ty kteří budou chtít domov. Nevím, jestli někdo bude ještě někdo něco chtít, ale jestli ne, poděkuji za víno a vyrazím na loď jí připravit, neboť předpokládám, že poplujeme ráno a je ještě třeba zařídit všechen byznys, který Victor sehnal. |
| |
| Emílio Busca, Margarita, večer Jakmile Rosa opět osaměla, objevil se hledač pokladů Emílio následován Gabrielou. Nutno říci, že na něm doktorka a indiánka v jedné osobě dost zapracovala, kupodivu nejvíce blahodárné na něj bylo to, že byl konečně na lodi, že mohl zdá se naplňovat svůj úděl, totiž hledat poklady. Ovšem fakt, že se Rosa opět vrátila do Margarity jej trochu znepokojil, a tak jej Gabriela vzala ke kapitánce. O... o... omlouvám se, že ruším seňora el capitáno. Ale rád bych věděl, kdy se vydáme hledat poklady? Bylo na něm vidět jak moc mu na tom záleží, a jak je nervózní... |
| |
| Konec jednání, Emílio, večer Dobře vaše slovo ohledně Cayo Coco přijímám, a dávám vám své. A po nějaké lodi se poohlédnu Prášku. Dodám s úsměvem. Lopez mi ještě sdělí podrobnosti o nákladu konopí do Caracasu. Estébane, postarej se o nakládání obou mých lodí. Vezu více Rodrigo, očekávám tedy větší část odměny. A pokud jde o základnu, jeďte napřed, já časem dorazím. A pozor na podvodní skaliska při vjezdu do vnitřní laguny! Pak Lopez i Prášek odešli. Byla jsem ve skvělém rozpoložení, když tu se objevil Emílio. Vzhledem k jeho psychické nestabilitě zvolím až mateřský tón hlasu, neboť jej nechci vystavovat jakoukoliv tlaku. Neboj se Emílio, vždyť proto jsi byl i najat na mou loď. Rozhodně tě chci maximálně podporovat ve tvém poslání, ale pochop že musím vyzbrojit a uživit všechny své muže, takže tě prosím o shovívavost. A jak si hledání pokladů ty sám představuješ? Nyní poplujeme do Caracasu, kde co já vím je slavná universita, chtěl by ses tam věnovat hledání nějakých indicií v archivu? Nebo máš už ty sám nějaké poznatky o nějakém z pokladů, pokud se tím zabýváš jako svým posláním, čekala bych, že už máš nějaké dílčí výsledky. Mluvím klidně s úsměvem, a nabídnu mu trochu vína. |
| |
| Emílio Busca, večer Jakmile začala navrhovat Rosa konkrétní kroky ohledně hledání pokladů, a veškerá její mírná slova dávala jasně znát, že s Emíliem opravdu počítá... stala se s hledačem znatelná proměna, jeho oči počali živěji sledovat kapitánku, toto totiž nikdy nepoznal, většinou se mu jen smáli. Ale samo... samozřejmě, to je jasné. A říkáš paní universita v Caracasu? Zajímavá možnost, snad v budoucnu... i když teď se tam alespoň podívám. Jsem ti vděčen, že díky tvé lodi mohu naplnit svůj úděl. Uvidím co přinese ona universita a její archív. Nemám ale žádných peněz, mohu počítat s nějakým příspěvkem... například tak 10 realů? Ty peníze budu potřebovat až v Caracasu. A ano nějaké indicie už znám. Mluvil ještě trochu zmateně, ale bylo znát, že přístup kapitánky mu dělá více než dobře. Dokonce se i trochu usmál. Pak se opět vzdálil, a počas plavby byl pak často viděn jak stále cosi píše do svého notesu... |
| |
| Konec jednání, večer Ještě než jsem odešel tak jsem Rose řekl o další důležité části a to je přeprava konopí do Caracasu. Přesně tahle reakce Rose se kryla s tí mco říkala, že se nic nezmění. Přesně tohohle jsem se bál. Má více lodí tak chce více peněz, protože je prostě v převaze. Takhle vím, že bez ní to neodvezu, ale bojím se toho do budoucna, ale to se uvidí. Dobře Rose. Vím, že v tom máš více lidí a více lodí. Navrhuji 20 reálů pro mě a 30 reálů pro Tebe? Doufal jsem, že to přijme. Přeci jen její pozice jí teď stavěla ať se mi to líbilo nebo ne, do role toho s více děli, ale musí si uvědomit, že ten obchod jsem sehnal já a za své prachy. Ona vlastně přijela už k hotovému a přirpavenému. |
| |
| Konec jednání, Emílio Busca, Margarita, počátek noci Přijímám těch 30 realů Rodrigo. Řekla jsem s úsměvem, záměrně ignorujícím jeho kyselý výraz. Jsem teď unavená, ale navrhuji pak nějaké příjemné společné posezení v nějaké lepší hospodě v Caracasu s tebou a s Práškem. Přeci jen naše cesty se pak na nějaký čas rozdělí. Pak Lopez odešel. Vývoj rozhovoru s Emíliem hledačem mne mile překvapil. Zdá se, že když mu člověk umožní konat jeho poslání, tak se chová celkem normálně, a možná bude užitečný i v jiných směrech. Ukončila jsem s ním rozhovor stejně sametovým tónem svého hlasu. Samozřejmě požadované peníze dostaneš, a navíc ti dám dva muže jako doprovod, aby tě neokradli. Bude to Sergio a Cesc, a Cesc ti případně může pomoci se čtením map, kdybys toho potřeboval. Pokud bys potřeboval někoho podmazat, bude mít Cesc u sebe ještě nějaký obnos. S tím jsme se rozloučili. Na indicie, které prý má jsem se neptala, nechám to na něm kdy a jestli vůbec se s něčím pochlubí. Dopila jsem láhev spolu s Estebanem, Andrésem a Carlosem, a pak jsem šla spát, zítra ráno brzo možná už vyplujeme. |
| |
 | Večer v Margaritě Není to tak dlouho co jsem do Margarity doplul na jedné z lodí, které na místě hledali obchod a útočiště. Mé srdce hořelo po jiném dobrodružství a stýskalo s emi po lodích, které více než za obchodem plují za kořistí, pro které je potěšení boj. Ne o bachraté krásky, ale o dravce oceánu. Právě takové nyní stojí v přístavu a já k ním mířím. Oděn ve vysoké černé boty, v nabíravých volných kalhotách přepásaných modrou čerpou a španělským závěsníkem ve kterém se pohupuje schivanonna. Rozhalená bílá košile, vlasy sepjaté černou stuhou a kryté modrým šátkem. Na něm pak černý mušketýrský klobouk, přes rameno lodní vak. Dojdu k lodím a hledím na jednu krásku vedle druhé. Nakonec si vyberu Aquilu a nakročím po můstku, ale na palubu nevstoupím. Pohledem hledám hlídku nebo nějakého důstojníka či šarži. Až někoho zmerčím zvolám: "Hola hej, našla by se práce pro jeden pár šikovných rukou?" otáži se opřen o zábradlí. |
| |
| Večer v Margaritě Spokojeně jsem odešel od Rose s tím, že jsme dojednáni na obchodu a dohlížel jsem na nakládku materiálu pro převoz. Ráno nabereme ještě cestujícího a budeme moci směle vyrazit. Zahleděl jsem se na vlajku, kterou třepetal vítr. Býk ukáže své rohy, až přijdeš čas. Z mého přemýšlení mě vyrušil hlas, který se ozval z boku lodi. Podíval jsem se tím směrem na muže, který stál u vstupního můstku. Vpadal celkem dobře dle ošacení a tak bylo záhodno zjistit co přesně chce. Borjo pusť ho na palubu. Zavolám na stráž u lávky a čekám, až ke mě dotyčný dojde. Dobrý večer. Mé jméno je Rodrigo Lopez korzár jejího španělského veličenstva a kapitán AGUILI. Slyšel jsem, že nabízíte své ruce. Proto bych se rád zeptal co Ty ruce umějí a kdo jim vládne? Co ho přivádí na mou loď? |
| |
| Večer v Margaritě Na můj dotaz je odpovězeno dříve než sám čekám. Když mě muž pustí na palubu vyrazím směrem k Rodrigovi, strážci kývnu na pozdrav. "Těší mě paně," pronesu a ukloním se a jak se sluší smeknu klobouk a zavěsím ho na mohutný koši schiavonny. "Mé jméno je Mikael Reneberg," usměji se a založím ruku na zbraň v ledabilém gestu muže zvyklého se promenádovat s rukou na zbrani- takového, který si tak zvykl, že toho činí nevědomky. "Rád bych se přidal k Vaší posádce, mám obavu, že obchodní loď mi není dost velká, a že mi chybí prostředí důvěrně známé," rozhlédnus e po korzárské lodi. U Lucase Ansella jsem působil na Veselém Rogerovi, pak na Královně moří jako první důstojník. Naposledy pak u Martinéze, coby kormidelník," pokrčím širokými rameny. "Ale za roky na moři jsem si zvykl a dokážu obstarat jakoukoli práci potřebnou pro loď i posádku, jen možná do kuchyně bych se neposílal," zazubím se. |
| |
 | Margarita, večer A Diós Migueli! Loučila jsem se se svým bývalým zaměstnavatelem, krčmářem U Zlatý koule v Margaritě. Nebyl to špatný šéf, jen mne prostě popadla toulavá jako už mnohokráte předtím. Vzala jsem tedy uzlík se svými věcmi, které mimo nějaké svršky ukrýval i pár fléten a něco našetřených realů. Mé kroky vedli do přístavu, kam se vrátili korzárské lodě. V hospodě se člověk dozví skoro vše co je třeba, a tak jsem se dozvěděla že kapitánka Gaucho nabírá, a ženy jí nevadí. Našla jsem jí na palubě její nové lodě. Představila jsem se jí, a něco málo o sobě řekla. Ona mne však poslala za kapitánem její druhé lodi, která více potřebuje nových lidí. Kapitán Villa byl hezký, šarmantní muž. Zdravím, kapitáne, jsem Terésa Esperanza Vergana, nyní už bývalá šenkýřka, také jsem dcera rybáře a pracovala jsem i u vaqueros. Takže vaření i rybaření znám, plachty i trochu kormidlo ovládám. Šavle ani pistole se nebojím, ovšem nože jsou mi bližší. Jsem dobře rostlá asi 30ti léta žena, krev a mlíko, kaštanových dlouhých vlasů, zvyklá jednat s muži i když jsou lehce pod parou, rázná, ale milého pohledu a příjemného úsměvu, uhrančivých očí barvy živě hnědé. Oblečená v tmavohnědou dlouhou sukni, korzet stejné barvy a bílé volné halenky. |
| |
| Návrat na Orla Spolu s Rodrigem se vracím od jednání u Rose zpátky na tu naši krásku a když dorazíme na loď, chystám se jít do podpalubí a zkontrolovat zásoby střeliva, stav zbraní a hlavně stav střelného prachu. Vždyť brzy se ze mě možná stane suchozemská krysa a abych byl upřímný, nějak mi to nevadí, vždyť už na to mám věk. Najednou se však od boku lodě ozve nějaký hlas, Rodrigo zastaví a já s ním. Po krátkém příkazu o povolení vstupu k nám dojde jakýsi chlapík, nabízející své služby na naší loďce. "Na Veselím Rogerovi sem se jeden čas taky plavil, ale to muselo bejt dávno před tebou, mladej," usměju se a pořádně si ho prohlédnu. Zároveň si potáhnu z dýmky a když vyfouknu kouř, usadím si dýmku v zubech. "Robert Robins, ale všici mi tu říkaj Prášek, proč, to možná časem pochopíš," představím se mu a podám mu ruku, která je na omak hrubá, mozolovitá a jakoby poprášená jakýmsi prachem. Kdyby si k tomu prachu přičichl, zjistil by, že se jedná o střelný prach. Vzhled |
| |
| Terésa, Golondrina, večer Lorenzo si ženu, která žádala o místo na jeho lodi dlouze a se zájmem prohlížel. Bylo v pravdě na co se koukat. Nakonec promluvil. Vítej tedy na Golondrině! Můžeš pomáhat v kuchyni, či 2.důstojníkovi se zásobováním, protože v mase a potravinách se tu asi vyznáš nejvíc. Navíc v rámci Rosina systému tě zaučíme více u kormidla. Juane! Oslovený kormidelník se dostavil ihned, a taktéž si tě měřil pohledem. Vezmeš si tadyhle Terésu do parády a zlepšíš její kormidlování a navigaci! A ty Teréso se nastěhuj do ženské kajuty na přidi. Teď máš volno, zítra ráno brzo vyplouváme. Tím bylo přijetí ukončeno. Margarita, druhý den časně ráno Válečná loď Monte Cristo okolo šesté zvedla kotvy, a vyrazila směr Caracas, následovaná třemi korzárskými loďmi. |
| |
| Na orlovi "Ale to už bude nějaký pátek," zasměji se drze. "Nicméně těší mne, že Vás poznávám, jak jste již zasech jmenuji se Mikael Reneberg," pronesu a přijmu nabízenou ruku. Stisk mám pevný a hledím do tváře muže přede mnou. Nicméně ihned po formalitách věnuji veškerou svou pozornost kapitánovi. Takže střelmistr, identifikuji vcelku bez problémů podle prachu a špíny na rukou pozici "Práška" na lodi. Zobrazit SPOILER |
| |
| Aguila, Margarita, večer Zrovna jsem vylejzala z podpalubí, protože jsem zaslechla mezi ostatními i mě povědomé hlasy, zejména Práškův. Zarazila jsem se a chvíli jsem civěla na Práška, kapitán a nějakého cizince, kterak se baví o tom, že ho vezmou na loď. Ti sem vezmou kohokoliv… ušklíbnu se a nějak nedokážu skrýt jisté rozhořčení. Ale vzali sem i mě, tak bych měla být ráda. Mlč a bude ti přáno, Magdaleno. Vyčkávám v uctivé vzdálenosti, aby si snad nemysleli, že je chci špehovat či odposlouchávat. A když si cizinec podá ruku s Práškem, je jisté, že je na lodi. V tu chvíli k nim vykročím. “Kapitáne,“ oslovím ho jako jediného. Na Práška se letmo podívám a usměju se na něj, stejně tak i na toho cizince. Postavím se vedle bodrého kuřáka fajfky a v ten moment musíme působit jako otec s dcerou. “Chtěla bych vás požádat o svolení opustit loď.“ zkousnu si nervózně ret. “Potřebovala bych si něco zařídit.“ pokorně prosím. |
| |
| Margarita,večer a druhý den časně ráno Co mě potěšilo je to, že aspoň nějaký Veselí Roger existuje a tak o trošku více u mě vzrostl pocit, že tomu muži mohu částečně věřit. No životopis je to vcelku obsáhlý, takže si myslím že není nejmenšího důvodu proč by jsi nebyl přijat. Do té kuchyně jsem Tě zrovna chtěl poslat. Není zdravé jít spát s prázdným žaludkem, tak se tam zastav a řekni si Andrému našemu kuchaři o něco k jídlu a potom jdi za Miguelem, to je náš bocman a ten už Ti ukáže kde můžeš složit hlavu na noc. Vyplouváme časně zrána. Ukážu ještě Mikaelovi Miguela, aby věděl za kým jít a otočím se na Magdalenu. Povolení uděleno, ale ráno časně vyplouváme a s Tebou nebo bez Tebe. Řeknu nekompromisně, protože jsem se nedokázal oprostit od toho, že se mi na ní něco nelíbilo a to že mi lhala přímo do očí. Pro jistotu jsem nechal Miguela zesílit noční hlídky. Nebyl jsem si jsit, co k nám může zatáhnout. Ráno se loď pod vedením Rafaela vydala v závěsu za Monte Christem do Caracasu s konopím a jedním cestujícím na palubě. Za tímto cestujícím jsem zašel do jeho kajuty, neboť ho přivedl Victor a já bych ho rád přivítal. Dobré ráno pane. Mé jméno je Rodrigo Lopez a jsem kapitánem této lodi. Rád bych Vás zde přivítal a jen v krátkosti Vás seznámil s plánem naší cesty, která nyní povede s krátkou zastávkou v Caracasu co nejrychleji do Port au Prince s možnou zastávkou v Saint Dominigue. Budu s celou posádkou snažit, aby pro Vás tato cesta byla co nejpohodlnější. V případě, že budete něco potřebovat obraťte se prosím na mne nebo našeho bocmana Miguela, stačí když se zeptáte kohokoli z posádky a oni již toto setkání zařídí. |
| |
| Plavba do Caracasu, pátek, celý den až večer Miguel Mikaelovi ukázal vše potřebné. Plavba do Caracasu se zadním větrem byla více než pohodlná, v doprovodu ostatních lodí a válečné karavely Monte Cristo stěží mohla být bezpečnější. Konvoj bez jakýchkoliv potíží zakotvil okolo šesté hodině večerní v Caracasu, velkém městě. Náklad se ihned začal vykládat, a převoz byl uhrazen. Emílio Busca s penězi a doprovodem nadšeně vyrazil do universitní knihovny. Pasažér se kapitánu Lopezovi představil jako Alejandro Jimenéz de Elche, byl velmi luxusně oblečen, a působil jako boháč nebo dokonce jako šlechtic... avšak svůj titul zatím neprozradil. Celkově z něj měl ale kapitán takový pocit, že by bylo možná dobré s ním cestou ještě někdy promluvit, vypadalo to že něco tají. |
| |
| Plavba do Caracasu, pátek, celý den až večer Po rozhovoru s Elchem jsem si přišel zmatený a vlastně nevím co jsem se dozvěděl, ale to zjistíme ještě po cestě. Teď jsem si užíval cestu. Po dlouhé době jediná klidná cesta. Přeci jenom jaký sebevrah by útočil na takovýto konvoj? Myslím, že nikdo kdo si vážil své lodi a života. Posádka tak mohla pod dohledem Miguela pokračovat ve výcviku a já tak se mohl těšit z toho, že posádka je více a více zručnější. Hned jak jsme dojeli do Caracasu jsem vyslal s třemi realy v kapse Victora, aby sehnal nebo se podíval po nějakém kšeftu do Saint Dominigue, ale spíše po nějakém cestujícím či nějakém lehkém nákladu, neboť je to dlouhá cesta a po volném moři a já nechci riskovat, že kvůli tíze nás někdo dohoní, případně kdyby Victor zjistil jestli nějaká loď nepluje stejným směrem jako my, já bych se nezlobil. Miguel odemne dostal úkolů více. Poprosil jsem ho, aby zajistil hlídky na lodi a zjistil v přístavu, jestli zde nenabízejí nějaké vylepšení lodí. Následně jsem si našel Práška, protože ve vidině následující samostatné plavby je potřeba, aby jsme dozbrojili loď. Prášku prosím, vem si Karima a pár chlapů, aby Vám pomohli a sežeňte zbytek děl které Orlovi chybí, ty součástky do psitolí a mušket, které jsi sháněl a náležitou munici pro všechno. Poplujeme pravděpodobně sami a já chci, aby jsme se mohli náležitě bránit. Děkuji Ti. Počkal jsem na to, až se Prášek vrátí aby jsme mohli jít za Rose a jít si promluvit tak jak si přála. |
| |
| Caracas, večer, Lopezovi muži Victor našel cestujícího do Santo Domingo za 30 realů, také našel náklad 20 barrelů tabáku za 1 doubllon, a v neposlední řadě objevil plachtaře Tomasa, který shání nějakou práci na lodi. Miguel zjistil, že místní loděnice mimo obvyklých věcí jako jsou opravy a tak, nabízí - OBŠÍVKA BOKŮ železnými pláty pro větší odolnost vůči kulím za 3 doubllony. Většina vylepšení je minimálně za 4 doubllony. Miguel žádá od kapitána, aby jmenoval 1.důstojníka, neboť on coby bocman je stále přetěžován prací a úkoly. Prášek bude potřebovat cca 25 realů na součástky, a ty byly už odečteny. Nové dělo 6ti liberní přijde na 2 doubllony. |
| |
| Páteční plavba, Caracas Nechala jsem si od Diaze udělat na hlavní palubě bohatou snídani, a pozvala na ní své důstojníky a také Lorenza s Bartolomeem, kterého přivezl člun za cesty, a Raúla s Javierem. Za této neformální snídaně jsem určila, že odteď: Santos v každém přístavu má za úkol zjistit možná vylepšení, která nabízí ta která loděnice Raúl s Javierem zas mají za úkol zjistit možné cestující a opravdu výnosné obchody-v tom jim pomůžou i oba 2.důstojníci, najít specialisty pro naše lodě, a hlavně najít potencionální vhodnou kořist či něco jinak zajímavého, proto obdrží nějaký ten peníz a mohou si vzít na pomoc i další vhodné chlapi z posádky Francesco a Bartolomeo i Gabriela a dělmistři vždy v přístavech dozásobí obě lodě Esteban s Jullem mají na starosti zajištění dostatečných hlídek v přístavech, a počas cest dohlížejí aby posádka zvyšovala své dovednosti na základě něho systému Oba dělmistři mají udržovat zbraně v pořádku, což už zřejmě činí. Dále oznámím, že nějaký čas zůstaneme v těchto vodách, abych mohla zúročit kontakty, které jsem si stihla již udělat. V Caracasu byl poslán Dedé a verbíři sehnat další muže pro Vlaštovku, a důstojníci již konají svou práci. Já pak v doprovodu Carlose navštívím ještě jednou kapitána Rodrigéze, a zeptám se jej na možnost uvedení po jeho boku do společnosti v tomto městě. |
| |
| Caracas, pátek večer Kapitán Monte Crista Rodrigéz je jak se lidově říká "suchar", sice vynikající voják, ale emoce u něj nehrají příliš velkou roli. Když se u něj opět objevila Rosa nikoliv prosta ženských půvabů s prosbou o uvedení do společnosti, tak k tomu přistoupil tento královský důstojník čistě formálně. Nijak se příliš neúčastním společenských akcí, navíc k místnímu guvernéru mám své výhrady, neboť je to více než ambiciózní muž. Pak se zarazil, neboť prozradil na svůj vkus až příliš ze svého názoru, a navíc se to týkalo vysokého královského úředníka. Pak ale převážila v tomto vojákovi bratrská sounáležitost bojovníků vedle sebe v boji stojících, a chtěje pomoci dodal. Ale pokud je mi známo, v Puerto Cabello má být příští sobotu v guvernérově paláci ples. Mohu ti paní napsat dopis pro kapitána Cervantéze, velí válečné šalupě RAYO tam kotvící. Ten si ples jistě nenechá ujít. Při zmínce o kapitánu Raya se ukázal Rodrigézovi na tváří lehký úsměv, pak sedl a napsal list a podal jej Rose. Tím audience skončila. |
| |
| Golondrina, cesta a Caracas Můj nový kapitán si mne se zájmem prohlížel, jsem na to ale z hospody zvyklá, takže jsem se na něj ještě mile usmála. Byl to hezký muž jemných pohybů. Zaujala jsem jeho zrak, takže to byl více než dobrý začátek. Pak zavolal jiného muže jménem Juan, který mne bude učit lépe kormidlovat. Věnovala jsem milý úsměv i tomuto svému budoucímu učiteli. Terésa Esperanza. Představila jsem se mu a lehce uklonila. Juan byl pohledný muž, ale hlavně to byl chlap jak má být, byl jako skála o kterou je radost se opřít. Líbil se mi. Jsem silná samostatná žena, ale i já potřebuji abych se mohla uchýlit k někomu silnému a pevně stojícímu. Juan byl přesně ten typ. Nyní se ale tvářil poměrně přísně a vážně, a bude to chvíli trvat než se otevře, ale já nikam nespěchám. Upřela jsem na něj celou hloubku svých hnědých očí, a měla jsem co dělat, abych se nepřitiskla na jeho mužnou hruď, která se drala z rozhalené košile. Pak jsem se otočila zpět na kapitána. Dobře. Jsem zvyklá práci vidět a chopit se jí. Řekla jsem, a šla pak spát. Dalšího dne jsme pluli v konvoji lodí v čele s mohutnou a po zuby ozbrojenou válečnou lodí, na kterou byl monumentální pohled - ta síla a velikost byla dechberoucí. Zatím na mne nepřišlo kormidlo, tak jsem pomáhala u plachet. Caracas byl lákavý, ale zatím jsem nevěděla co podniknout, a tak jsem se šla jen projít po ulicích. Pokud byla Michelle ochotna k procházce, tak s ní. |
| |
| Caracas, večer, lázně Kapitán Rodrigéz mi nevědomky trochu naboural plány. Ovšem cenila jsem si jeho drobné rady, a tudíž ponechala můj vstup do společnosti do Puerta Cabella. Velmi jsem mu poděkovala i za dopis se kterým mne odkázal na svého kolegu v královské námořní službě. Doufám, že kapitán Cervantéz je z trošku živějšího těsta blesklo mi hlavou. Když jsem se vracela na Halcon, narazila jsem na Terésu jak se domlouvají s Michelle na společné procházce městem. A co takhle si udělat menší dámskou jízdu, seňoritas? Co si zajít do lázní? Koupel by mi udělala dobře, stejně jako masáž. Zahlaholím k oběma ženám, a myslím že by to mohla být dobrá a nenucená akce pro zlepšení vztahů mezi našimi ženami. Pokud souhlasí, tak přibereme ještě Gabrielu, tedy pokud ta také chce. Carlose, Jordiho a Adriana vezmeme sebou coby ochranku. Zjistím jméno nějaké slušné hospody ve městě, a vzkážu Lopezovi s Práškem, že je tam čekám v devět hodin. A pak vyrazíme do lázní s tím, že všichni pak půjdeme do té hospody, tedy ty z děvčat které budou chtít. Na devátou tam pozvu i Santose a Lorenza. |
| |
| Caracas, večer, lázně, U zlatého páva |
| |
| Lázeň, večer Sí, kapitánko! Půjdu ráda. A tak jsme vyrazili do lázní. Koupel i následná masáž byla skvělá, navíc nám i vyprali. Nakonec ještě potřeli naše těla vonným olejem, zkrátka naprostá báseň. Připadala jsem si jak znovuzrozená, a ani jsem příliš nemluvila, to abych si plně užívala tu slast. Nadchlo mi to tak, že jsem si za poslední peníze koupila dřevěnou vanu, džber a nějaký olej do koupele. Nechala jsem si to doručit na loď. Můžete to samozřejmě také využít. Řekla jsem s úsměvem k ostatním ženám. A tak jsme dorazili do hospody jako lvice salónů, voňavé, čisťounké, a plné sil. Jen mne zamrzelo, že tu není Juan, ale zas tu byli jiní muži. |
| |
| Caracas, večer, Michelle Oui! Prostě a rázně přisvědčila Michelle k návrhu kapitánky. Mrdě... smrdět už jako chcanka. Smějící se na všechny okolo prokázala právě svou znalost španělštiny. Ozbrojená šavlí, a dýkou nabrala s ostatními směr lázeňský dům, nesla se jako puma na lovu zajíců. Po nějakém čase už dováděla divoce v lázni! Když jí pak jedna z černošek při masírování trochu více zmáčkla, tak vyjekla zčásti bolestí, zčásti blahem: Mérde! C'est presque mieux que le sexe! Na nabídku koupání na cestách od Terése jen vášnivě přikývla. Rádo, Teresie, rádo. Když se pak tři grácie Rosa, Michelle a Terésa v doprovodu objevili v krčmě, pak prohlásila. Kde být ten sacreblé Lopez? Taková nehoraznost nechat nás čekat. Co to za způsob! Mérde! |
| |
| Caracas, večer, U zlatého páva Děkuji Migueli i Victore. Odvádíte skvělou práci a já na to pamatuji. Až dovezeme našeho cestujícího a vyřídíme obchody, které sehnal Victor, tak Vám i celé posádce Vaši práci náležitě vynahradím. Victore prosím pozvi Tomasa na naši loď. První důstojník bude znám před naším zítřejším odjezdem z Caracasu. Po tomto rozhovoru jsem byl spokojený, ale i zamyšlený koho jmenovat prvním důstojníkem. Mám na to celý večer a tak teď jsem se věnoval spíše vzkazu od Rose, který jsem dostal. Tak jsem se trošičku uslušnil a v náležitou hodinu vyrazil. Zanechal jsem pouze zprávu Práškovi, aby došel za námi a vyrazil do města. Šel jsem se šavlí u pasu, už jsem nešel neozbrojený. Všel jsem ke Zlatému pávu zrovna když Michell nadávala na můj příchod. Lopez chodí vždy na čas. Dobrý večer dámy. Všechny záříte jako právě vycházející slunce. Čím je to zapříčiněno? Omluvte prosím Práška, ještě jsem ho pro něco poslal do města, ale brzy se dostaví. Pronesu s úsměvem a přisednu si k dámám. |
| |
| Caracas, večer Byla jsem ráda, že ženy přijaly můj návrh s neskrývaným nadšením. Koupel i masáž mi opravdu udělali moc dobře. Když jsem sledovala divokou a nespoutanou Michelle musela jsem se lehce pousmát, takováhle ženská s tou minulostí a praxí v jednání s chlapama i na té intimní stránce může atmosféře na lodi jen prospět. Určitě nebudu nijak řešit, když se někdo z posádky "zapomene" přes noc v její kajutě, tedy pokud ona nebude proti. Nápad Terése mi učaroval, a tak sem si také objednala vanu a to ostatní. Nebude třeba, ale díky za nabídku Terése. Ještě než se vzdálila Gabriela, zašli jsme vybrat pro mne nějaké oblečení a boty pro mne a Raúla do společnosti. Nakonec jsme všechny vybrali rudou lehce vyzívavou róbu se střevíčky pro mne a solidní oblek pro Raúla. Nebylo to zrovna levné, ale myslím že se nám to vrátí desetkrát. Gabriela zajistí, že to Estéban zaplatí. V lokále popustila Michelle uzdu svému temperamentu, a když dorazil Lopez řekla jsem s úsměvem: Jste mými hosty, včetně tebe Lopezi a Prášek také až dorazí. Takže se všichni příjemně bavte. |
| |
| Přijetí mezi posádku a cesta do Caracasu "Děkuji pane ," a naznačím zasalutování. S úsměvem se podívám na krásnou Magdalénu, a pak už následuji svého průvodce. Miguel mě seznámí se vším co potřebuji vědět. Uvede mě do lepší společnosti- to je do kuchyně, kde se jen lehce najím a spolu s ním si dám kapku rumu než vyrazíme k ubykacím. Tam se pohodlně ubytuji a optám se zda je něco potřeba udělat. Když se přestane spát tak se ještě chvilku potuluju po palubě a koukám na světla Margarity. Ale ne dlouho. Je čas jít spát. Ráno mě zastihne na palubě s ostatními, s úsměvem hledícího na Margaritu pomalu, ale jistě mizející na obzoru. Kochám se větrem ve vlasech a seznamuji se s muži posádky. Cesta je rychlá, a tak není ani moc čas na cokoli jiného než na běžnou práci. Překontroluji si ve chvílích času vlastní vybavení, přeleštím a naolejuji zbraně, zkontroluji apoštole, kule a vůbec vše co je potřeba na moři udělat s arkebuzou. Když jsem spokojen opět vyjdu na palubu. Zrovna včas, protože se blížíme do Caracasu. Do města na rozdíl od ostatních nezamířím. Netlačí mě malá hotovost, ani chtíč, ale dnes prostě nemám náladu na lehký holky, ani přeplněné putiky. Sednu si na palubu do závětří a otevřu si lahvěnku rumu. Popíjím jen zlehka, spíše méně než vůbec, k tomu zajídám ovocem a cítím se velmi dobře, když pod nohama cítím houpající se loď. A tak večer utíká a mění se v noc. |
| |
 | Golondrina, 1.čtvrtek a pátek, večer Kapitán Lorenzo mi přidělil novou žačku ke kormidlu. Sí, el capitáno! Potvrdil jsem jeho příkaz stroze. Byly jsme sice víceméně přátelé, ale příkaz je příkaz. Juan. Představil jsem se té pohledné ženě. Měla fortelnou figuru plnou ženských půvabů, a nemohla ze mne spustit oči. Málem jsem se v nich utopil. Dalšího dne na mne nevyšla služba u kormidla, a tak ani žádné učení neproběhlo. Viděl jsem jí jak pomáhá u plachet, a byl to příjemný pohled, nejen na ní, ale i na její práci, šlo jí to od ruky. Večer po klidné plavbě jsme přistáli v Caracasu, a Terésa vyrazila někam s kapitánkou a Michelle. Rosa pozvala i Lorenza na večer do nějaké hospody, když odcházel zeptal jsem se jej. Mám volno, a do přístavního pajzlu se mi nechce, můžu jít s tebou? Nebudu překážet. Souhlasil, a tak úderem deváté jsme se ještě se Santosem ocitli v poměrně nóbl hospodě. Usadil jsem se trochu stranou, a nalil si víno... |
| |
| U zlatého páva, 1.pátek pozdní večer Podávala se bohatá večeře, stejně jako vína, rumu i hudby bylo dosti. Ale přeci jen podnik to byl slušný a trochu nóbl, takže žádná divočina se tu příliš nedala očekávat. To po večeři a pár pohárech dobrého moku přestalo tak nějak stačit Michelle, chtěla bujně tančit a dělat jak se říká rotyku. Taky jí počal nějak táhnout Santos, 1.důstojník z Halconu. K tomuto vášnivému bojovniku každým coulem to Michelle více než přitahovalo. Cítila, že jsou tak nějak na podobné vlně, zkrátka líbil se jí. Jen to okolí jí nesedělo, a tak po asi dvou hodinách se oba se smíchem zvedli a jali se změnit lokál, za živější. Aguila, 1.pátek večer Victor se vrátil z města, a přivedl sebou vnadnou blondýnu Lolu, zdála se mu více než zajímavou, a tvrdila že na moři je jako doma. Protože kapitán na lodi nebyl, hodila své věci kamsi do kouta, a jala se při čekání na kapitána lehce koketovat s hlídkami a ostatní posádkou. Stranou nezůstal ani Miguel, který se pro udržení pozornosti posádky sám ujal Loly, přičemž zjistil že blondýna určitě není na moři poprvé, neboť uvazování lan zvládala skvěle... taktéž si uvědomil, že pro samou práci zanedbávál mnohé radosti, které život nabízí... neboť mu dala Lola pocítit něco ze svých půvabů...
|
| |
| Večer, U páva Kapitánka byla skvělá hostitelka. Všeho bylo dost, a bylo to moc dobré. Mucho gusto, mucho gusto, Rosa! Chválila jsem s plnou pusou. S vínem jsem byla opatrnější, za to Michelle se nešetřila, a za chvíli zvedla za halasného smíchu kotvy, a zavěšená do Santose zmizela kamsi. Měla jsem z Rosy moc dobrý pocit, koupel byla skvělá, a hostina ještě lepší. Je skvělé být korzárem. Pak dorazil Juan! Držel se stranou, a to se mi vůbec nelíbilo, v sále krásně hráli. Tančila bych! Chvíli jsem zápasila s tím, jestli jej mám nějak vyzvat, nebo ne. Nakonec má touha být mu nablízku zvítězila, a já si k němu přisedla. Můžu? Tančíš Juane? Já k smrti ráda. Na tanci je něco vzrušujícího. Zkusila jsem to napřed opatrně, možná se sám dovtípí. Je pravda, že tanec je ve vší slušnosti velmi příjemný kontakt dvou osob na veřejnosti. Ať souhlasí, chci se opřít o tu jeho širokou a mocnou hruď. Běželo mi ať už jsem chtěla, či nechtěla, hlavou. |
| |
 | Temné ulice, zrychlený dech a útočiště v hospodě Já tu děvku zabiju! smýknu sebou ve sprintu za další roh do temné uličky, za opory jedné ruky se přehoupnu přes povalené bedny a ženu se úzkým průchodem mezi dvěma domy. Tak Ricky, tohle je naposled, co sis nechal nějakou čůzou zastřít zdravej rozum. Jeden by řekl, že když už tě kvůli tomu postřelili, párkrát zmlátili, jednou skoro utopili a taky tě zavřeli, už si dáš bacha ale ne! Ty naletíš po devátý ... nebo desátý.... na pěknej obličejík, pěkný řeči a bujnej dekolt! Tak nadávám sám sobě, když se snažím setřást v ulicích několik ne zrovna přátelsky naladěných individuí. A přitom se to zdálo jako ideální kšeft. Přeskákat v noci pár střech, prolézt oknem v patře, sebrat pár věciček a zase se vypařit. Pěkný prachy a navíc "naturální" odměna jako bonus a chvíli jsem si mohl žít. Nebýt toho, že se mi ráno do pokoje dobývala tlupa pologramotnejch opic a při bleskovém balení jsem zjistil, že všechny prachy a šperky jsou pryč a zůstalo tam jen pár pro mě bezcenných papírů jako důkaz mého činu. Jestli tu mrchu ještě někdy uvidím, zakroutím jí krkem! Za krátké sumarizace událostí dní minulých jsem se díky své obratnosti vzdaloval křiku a dusotu nohou, až ustal úplně. Trochu jsem zvolnil, vydýchal se a jakoby nic vyšel do rušnější ulice. Chvíli jsem jen proudil s davem dál a dál a nakonec se z něj odpojil a s neutrálním výrazem vstoupil do hospody s názvem U Zlatého páva. Musím se na pár dní zdejchnout, než se to tu uklidní. V kapse ani floka, kromě oblečení je jediným mým majetkem tesák v pravé botě a malá sadička na odemykání zámků důmyslně ukrytá ve vnitřní straně koženého nátepníku. S hranou nevšímavostí jsem prošel pár stolů a usadil se do temnějšího kouta a pohledem přejel osazenstvo, hledajíc někoho, kdo by uplatnil muže mých dovedností, nebo byl snadná oběť. |
| |
| U zlatého páva, 1.pátek pozdní večer Velice Ti děkuji Rose i za Práška. Nevím kde se mohl tak zdržet. Začínám mít nějaké neblahé tušení, ale věřím, že to později vysvětlí a je v pořádku. Pronesu trošku s obavou, protože už orpavdu bylo na čase, aby se Prášek ukázal, ale bůh ví kam ho to zase zaneslo. Pozvedl jsem víno, abych pronesl aspoň krátký přípitek. Dovolte mi připít na zdar a úspěch našich plánů. Ať naše lodě mají stále vítr v plachtích a daří se nám naše dílo! Na zdraví! Pouze pozvednu číši a přituknu si s dámami. Víno bylo opravdu dobré a já jsem musel složit holt Rosinému vkusu. Zábava se pomalu rozjížděla a společnice Rose se zvedaly k tanci nebo odcházely a já si myslím, že je na čase, také prolomit led, který leží mezi mnou a Rose. Smím prosit Rose? Přeci se nemůžeme nechat zahanbit posádkou a tvé krásné šaty by měli vidět všichni. Požádám Rose o tanec a doufám, že mě neodmítne. |
| |
| Zábava pokračuje, 1.pátek pozdní večer Večer se příjemně rozjel, někteří vyrazili do ruchu nočního města, někteří se bavili v menším separé. Lopez pronesl přípitek. Přesně tak, Rodrigo! Na dobrý vítr, bezpečnou plavbu a abychom vždy byli lovci a nikdy kořistí. Vaya con Dios! Připili jsme si, a Lopez mne požádal o tanec, čímž získal v mých očích na respektu. Muž by měl nejen držet slovo a umět bojovat, správný muž se také musí umět chovat ve společnosti. Velmi ráda, kapitáne. Řekla jsem s milým úsměvem, a přijala nabízené rámě. Tanec byl velmi příjemný, a mi jej trávili v nenucené konverzaci na běžná témata a o budoucí základně. Spíš to bylo takové povídání, než abychom něco plánovali. V náručí Lopezově, a za příjemné hudby utekl večer jako voda. V hluboké noci jsme se pak vypravili pomalu zpět k našim lodím. |
| |
| Caracas, pátek večer, nějaké to zařizování Jakmile jsme připluli do Caracasu, řekl mi Rodrigo abych s sebou vzal pár chlapů a Karima a šel s nimi dokoupit děla a potřebné součástky. Jen jsem se na jěho žádost spokojeně usmál a spolu s chlapy jsem vyrazil. Obcházel jsem snad všechny prodejce děl, ale buďto byli moc drazí, nebo jejich děla byla nekvalitní, takže jsem bohužel žádné nekoupil. Ovšem se součástkami jsem měl více štěstí a to hned ve druhém obchodě. Poptával jsem se po potřebných věcech, chlapci čekali venku a Karim pečlivě poslouchal a kalkuloval ceny. Narazil jsem na chlapíka, který se zdál ještě větší blázen do děl a výbuchů, než já. Potěšilo mne to a nebýt Karima, asi bych zapomněl proč tu vlastně jsem. Ovšem ten mladík je více než svědomitý, takže řekl náš požadavek, zaplatil a pak přivolal chlapy, aby to odnesli. Ptal se mne, jestli jdu s nimi zpět na loď, ale já odmítl, chtěl jsem si ještě popovídat s obchodníkem o nových pistolích, mušketách a různých typech střelného prachu a jeho různého využití. Přestal jsem hlídat čas a tak moc jsem zabředl do, pro mne poutavého rozhovoru, že jsem úplně zapomněl na okolní svět. Až ve chvíli, kdy mi obchodník řekl, že zavírá, jsem se probral a uvědomil si, že je už celkem pozdě. Rozloučil jsem se s ním a vydal se zpět na loď. Cestou jsem si tedy ještě koupil váček prvotřídního tabáku a napěchoval jsem ho do své tabatěrky. Když jsem se vrátil na loď, zjistil jsem dvě věci. Rodrigo tam už nebyl a posádka byla větší o jednu dívku. Chtěl jsem jít do své zbrojnice a začít opravovat pistole, ale kdosi z posádky mne zarazil a řekl mi, že mne nejspíše očekávají v nějaké hospodě s názvem U zlatého páva. Překvapeně jsem se na něj podíval, potáhl jsem si mohutně z dýmky a s pokrčením ramen jsem vyrazil do zmíněné hospody. Trvá mi nějakou chvilku než ji najdu a to nejen kvůli tomu, že to tu moc neznám, ale také kvůli mé raněné noze. Konečně jsem ji ale našel a s lehkým povzdechem jsem vešel dovnitř. Chvíli jsem stál ve dveřích, bafal dýmku a rozhlížel se kolem, abych našel Rodriga a Rose. Nejdříve jsem viděl spoustu lidí z naší posádky a až po nějaké chvilce jsem konečně spatřil ty dva, sedící u stolu a Rodriga v takové poloze, že se zdálo, jakoby zrovna prosil Rose o tanec. "Slyšel jsem, že se po mne sháníte," řekl jsem bodře a oběma jsem položil své ruce na ramena. |
| |
| U Zlatého páva, 1. pátek - noc Několika slovy odmítnu obsluhu s tím, že na někoho čekám a objednáme si až spolu a nadále se snažím otipovat osazenstvo hostince. Do mého schématu, ve kterém se prolínají křivky ´zmizet z města´ a ´vydělat prachy´ nejlépe zapadá skupina sedící kousek ode mě, dobře se bavící. Už styl oblečení a výstroj některých z nich dává tušit, že Caracas je jen jedna z jejich zřejmě mnoha zastávek a jejich slova doplní obraz tím, že ono cestování se odehrává zřejmě po moři. Už jsem na pár lodích byl, i když spíše jako černý pasažér než jako posádka. Jak čas pokročí, tato možnost vykrystalizuje jako nejvhodnější a tak když se skupinka sebere k odchodu, co nejméně nápadně se také zvednu, projdu na ulici a s menším odstupem se vydám za nimi. Ne s viditelným úmyslem s nimi mluvit, ale rozhodně ani nevyužívám všech svých dovedností skrývání ve stínech a splynutí s davem. To, jestli si mě někdo z nich všimne a jak zareagují pokud ano mi jen pomůže k ucelenější představě, co jsou ve skutečnosti zač. |
| |
| Cesta do přístavu, 1.sobota po půlnoci Nakonec Prášek přece jen do hospody dorazil, společná zábava všech v té době už byla dost uvolněná, a tak asi okolo jedné v noci se celá korzárská kumpanie vracela za družného rozhovoru do přístavu. Byl to právě Adriano, který si všiml muže, který je sledoval. Mrkl tedy na Carlose, a oba zmizeli v jednom z mnoha průchodů. Když se Ricky dostal na jejich úroveň skočili mu do zad. Očekávajíc odpor v případě kdyby udělal cizinec nějaké zbrklé pohyby byl by poslán Carlosem k zemi, pokud byl rozumný, nic se nestalo. Půjdeš s náma, hombré! Buď v klidu, a nic se ti nestane, jen ti naši kapitáni položí pár otázek, nebo ti dají pár rad ohledně obtěžování slušných lidí. Řekl Carlos tónem, který nepřipouštěl jinou odpověď než ano. Hola kapitáni, tento výlupek nás sledoval, co s ním? Oznámil Carlos kapitánům, když předvedli dotyčného. |
| |
 | Aguila, 1.pátek večer Asi tak hodinu mi zpříjemňoval čekání na kapitána, který zřejmě někde nasává, Miguel. Zkoušel mne z různých námořních dovedností, a s výsledkem byl jak jinak než spokojen. Nemám totiž potřebu někoho klamat v tvrzení o svých dovednostech. Já se naoplátku dozvěděla, že je bocmanem na této lodi, čímž můj zájem o jeho osobu výrazně stoupl, protože šarže mi jsou přitažlivější než nějaký plébs. Ale i přesto jsem se ke slintajícím okolním námořníkům chovala mile a nešetřila úsměvy. Jak už mi bylo čekání dlouhé, přidala jsem i sem tam vyzývavý pohled. Chlapi se dostávali pomalu do varu, tak nakonec Miguel nevydržel a ubytoval mne v ženské kajutě, ač tím možná překročil svou pravomoc, chtěl mne uklidit, a dobře udělal. I já ho chtěla odměnit, a tak jsem mu opřela své vnady o hruď, a věnovala mu vlahý polibek. Kdyby ti někdy bylo v noci smutno, tak řekni Migueli, ráda vypomůžu. V ženské kajutě přebývala jakási šedá myš, naprosto nezajímavá osoba ženského pohlaví. Jsem Lola, a budu tu bydlet. Řekla jsem jen. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Seděla jsem v kajutě a pročítala jsem si herbář. Prášek se za mne zaručil jakožto za felčara, takže jsem si v Caracasu přes den dala tu práci a sehnala jsem si nějaké knihy o lékařství, bylinkách apod. Vskutku nezajímavé čtení, ale aspoň vím, co dát kapitánovi do čaje na uklidnění. Třeba přestane být takový morous. Škoda, že nejsou bylinky na nenávist. Nebo na získání důvěry. Zaklapla jsem knížku. Pro dnešek bylo bylinek už dost. Beztak mě tu trpí jen kvůli tomu, že se za mne zaručil Prášek připomenu si hořkou skutečnost. Chystala jsem se otevřít druhou knihu, o lidské anatomii s prapodivnými obrázky, o kterých člověk se selským rozumem pochyboval, že by snad takhle kdy mohlo být znázorněno tělo. Ovšem co je uvnitř, to je věc druhá. O tom jsem neměla ani tucha. Otevřely se dveře a dovnitř nakráčela blondýna. Měla jsem co dělat, abych uhlídala padlou sanici. Nevěřícně jsem na tu krasavici zamrkala. Musela jsem vypadat opravdu hloupě, což jsem si záhy uvědomila. “Já…“ zvednu se z postele. “Já odcházím.“ věnuji jí kyselý úsměv a zabouchnu za sebou dveře kajuty. Vyběhla jsem nahoru na palubu, kde se ke mně ihned slétly snad všechny chlapské pohledy. Nic by na tom nebylo, kdyby v se ty jejich pohledy nezměnily na zklamání. “C-cože? To si děláte srandu… slintáte tu jako nadržený psiska.“ nevydržela jsem to a musela jsem si do nich rýpnout. Myslím, že dva nebo tři mě poslali k šípku (slušně řečeno). Rozhlédnu se, Prášek nikde, ale všimnu si Mikaela, kterak popíjí stranou od ostatních. Rozhodnu se, že to, co má v ruce, prostě potřebuju a tak svižnou chůzí vyrazím k němu. Než, by řekl švec nebo než by se stačil vzpamatovat, dovolím si mu sebrat lahev rumu z ruky a pořádně si přihnu. “Pardon, ale musela jsem.“ krapet se rozkašlu a s omluvným výrazem mu ji vrátím. “Proč nejste ve městě?“ vyzvídám. |
| |
 | Aquila, 1. pátek večer Ovíněn a s jistou dávkou spokojenosti se vracím na Aquilu. Holky ve zdejších bordelech nejsou špatný a ani víno tady nemaj jak psí chcanky. to vše bylo příjemným zpestřením. Obveselen ale neopit jsem vstoupil na palubu. Jen zlomek po příchodu té rajdy. Musím říct, že stála za to, tělo výstavní to žádná. ale já už si zas tolik na ženský nepotrpím, svý nejlepší už mám koneckonců za sebou. Křivě se pousměju, opřu se o zábradlí a s lahví vína sledoval světla přístavu. Když konečně zmizela s Miguelem rozhodnu se, že je možná čas jít spát. Vydám se k ubykacím a cestou zahlédnu Mikaela, kterak sedí u paty stožáru a popíjí něco z tmavé lahve. Řekl bych, že rum. Pokynu mu a nakročím k němu, ale to už má prakticky Magdinu společnost. Usměji se a pokynu hlavou a odeberu se na kutě. Svět ke přece krásný i bez žen a s lahví vína je prostě neodolatelný... |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Klid a duševní rovnováha posádky byla narušena. Vcelku pohledný vetřelec vstoupil na palubu a Miguel se ho s plnou vervou ujal. Děvče vypadalo jako by vylezlo z jednoho z těch lepších bordelů a na chlapech to bylo vidět. Což o to vnadů bylo na rozdávání. Když kolem prošel Alvaro upíjející ze své lahve vína- mám pocit, že je nevyčerpatelná a on nezničitelný, kývl jsem mu na pozdrav a pozdvihl láhev rumu v náznaku přípitku. Jeho společnost je mi milá, a rozmluvy s ním jsou velmi příjemné. Nicméně jen na mě kývne a odebere se k ubykacím právě v okamžiku, kdy mne Magda připraví o moji lahev rumu. Pohlédnu na ni a usměji se. "V pořádku, když je potřeba je potřeba," zazubím se a nabídnu ji místo na zemi- tedy na smotané dece po mém boku. ,b>"Přisednete si?" jakoby minu její otázku. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer “No, chápete to?“ rozčíleně si založím ruce v bok a chvíli kroužím kolem Mikaela. Dívám se kamsi do dáli na širé moře a přitom vypadám, že bych měla začít dštít oheň. “Jistě, že nechápete. Jste chlap.“ odpovím si po chvíli sama. “Nic ve zlém,“ posadím se konečně vedle něj do tureckého sedu a rozevřu dlaň, čekám na rum. “Já bejt chlap, tak se mnou taky pěkně houpe. Krasavice… ty dlouhé blond lokny… prsa div, že jí nevypadnou z té kazajky, co.“ kroutím nad tím hlavou, nedokážu skrýt závist a možná i frustraci nad tím dokonalým vzezřením nového člena posádky. Chvíli ještě skřípu zuby a pak nakonec rezignovaně vzdechnu: “Ale jo, bude to potřeba.“ a myslím tím ten rum. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Usrknu rum a usmívám se sám pro sebe, jen s lehkým úsměvem v koutku úst roztrpčení dívky. Když začne kolem sebe házet chlapy a mužský co čumí jen na kozy rozesměju se. Tomu se prostě nedá odolat. když si řekne o rum nabídnu jí lahev, ale ona je tak zabraná do monologu, že si topho všimne až po chvíli. "A ženský jsou taky stejný," zazubím se. "Tak po ní chlapi čuměj, to je normální, po vás taky, vždycky budou," usměju se, když přisedne. "Jednou jste pěkný ženský a my jenom banda mořskejch psů, tak jsme rádi, že můžem koukat," pronesu a čekám rum zpět. Nebe je podezřele jasné a hvězdy září, svit Caracasu je nemůže oslnit. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer “A co vy víte?“ štěknu a přihnu si ještě rumu. Lahvinku mu vrátím a pak se mu zcela drze opřu zády o rameno. Natáhnu nohy na podlahu, zkřížím kotníky a začnu: “Jste kněz ne? Nebo ne? Vypadáte tak. Jako kněz. Máte takovej ten vševidoucí výraz: všechno znám, všude jsem byl a všechno jsem jedl. Možná jste i všechno dělal, to by ale pak popíralo to, že jste kněz, že jo.“ melu panty jak mi narostly. “Miguel si asi myslí, že udělal dobře, když jí šoupnul ke mně do kajuty. Já ale radši budu spát tady na palubě, než tam dole s ní. Beztak se tam už určitě s někým peleší…“ odmlčím se až překvapivě rychle na to, s jakou vervou jsem se do monologu dala. “Mořští psi, tseh… život na houby je to, když se tu na vás každej druhej dívá skrz prsty. Nebej Práška, tak bych asi druhej den skončila na prkně a pak v moři.“ vzpurně si založím ruce křížem na prsou a ukončím tak svou vzteklou gestikulaci. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Mladá dáma je zcela mimo sebe. Chvilku se zamyslím jestli nepřebrala, ale asi ne. Já se jenom usmívám a užívám si tepla jejích zad a její váhy. Přihnu si zcela nepoeticky k situaci rumu a seznám, že pomalu dochází. Nevadí, v vaku ještě nějaký mám. Když skončí se svým výstupem chvíli mlčím, nijak nepřipomínám už svůj výbuch smíchu, zvláště ve chvíli, kdy mne označila za kněze. "Panenko, panenko, tak to bude pořád," zazubím se na její záda a podám jí rum. "Většina chlapů prostě neunese, že ženská je stejně dobrej námořník jako chlap, a co teprve jak umí šermovat," pokračuji. "Zvláště jazykem, to je jeden během chvíle celý prošpikovaný," zasměju se. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Panenka? Jsem asi všechno, ale panenka rozhodně ne. hmátnu po rumu a už jen to, jak lehká lahvinka byla, mi na úsměvu taky nepřidalo. Vyklopila jsem do sebe zbytek nahnědlého moku a položila jsem prázdnou lahev vedle sebe. “Cože? Já ale neumím šermovat. Já neumím být ani námořníkem. Mám bejt felčař… kapitán si myslí, že jsem felčař. Že se budu zaučovat, protože jsem v tom nová. Ale dyť já ani neumím špikovat.“ zarazím se, protože mi něco dojde. Otočím se na Mikaela, opřu se dlaní o zem a dívám se mu zblízka do tváře. “Si jako myslíte, že vás tady špikuju nebo co?“ přimhouřím oči s hranou zlostí a dívám se mu do očí. Dlouho to ale nevydržím, sklopím zrak a pak, pro odpoutání pozornosti od nezamýšlené situace, bouchnu s prázdnou lahví o palubu. “Jestli tu už nic nemáte, asi si budu muset přec jen zajít do města.“ |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Okamžik napětí, kdy vše stojí na ostří dýky a jeden nádech může vše změnit. jak zane tak skončí a jáskopím hlavu a jen se usměji. "No vidíte jak ste to krásně řekla, za chvíli vás budou zbožňovat, páč když je pěkně sešijete budou nejšťastnější. jestli budete potřebovat můžu Vám nějakou tu techniku ukázat. není to nic složitého," pronesu v poklidu a hedím na prázdnou lahev. "Což o to, bylo by, ale co budeme pít cestou?" nadzvihnu obočí. "Ale do přístavu se mi nechce," zazubím se a mrštně vyskočím na nohy, jako bych v hlavě neměl ani kapku rumu. Seběhnu hbitě do podpalubí a vrátím se s druhou tmavou lahví. Usadím se a otevřu ji. "Nikaragujský," otevřu ho a podám dívce. "A dost toho pána, jsem Mikael," |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Tak si sedím v podpalubí a pomalu do sebe nalívám lahev vína. Lehce zamžourám na etiketu, která se mi ztrácí. Odříhnu si a svalím se do hamaky. Ta se se mnou málem otočí, ale nakonec mě přece jen udrží. Spokojeně se do ní poloslehnu poloposadím a znovu si přihnu. Aspoň boty jsem si mohl zout. Pomyslím si a znovu si odříhnu. Když už se mi klíží oči projde ke svému vaku Mikael a vyloví lahvěnku rumu. "Opatrně fešáku, ženský jsou pěkný potvory," usměji se na něj vševědoucně, zamrkám, škytnu a přihnu si. Co mi Mikael odpověděl nevím. Zavřu oči a konečně usnu, v ruce stále lahev s karmínově rudým obsahem. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Zavrávorám, když Mikael střelhbitě vyskočí a zmizí v podpalubí. Do ticha zazní mé úlevné krknutí. Jen ať ho tam dole nechytí ta cuchta jedna blonďatá. Omotá ho těma svejma loknami a bude se na něj tisknout kozama a bůhví co ještě Míhají se mi v mysli nepříjemné, téměř lascivní scénáře. Dokonce jsem překřížila i prsty, pro štěstí, to aby se vrátil. A ono to funguje! Vyprázdním si hlavu a sleduji, jak se vrací zpátky a usedá vedle mě. Zcela automaticky se o něj zase opírám, tentokrát už ne tak zlehka, ale celou svou vahou. Dost možná se mu za chvíli propadnu do náručí. “Tak dobře, Mikaeli. Ale já nejsem žádná panenka, aby bylo jasno. Jsem Magdalena. Magda. Jak je libo. Ale žádná panenka.“ výstražně zvednu ukazováček. “A ten rum, nika-co?“ snažím se marně zopakovat zemi původu onoho lahodného moku, který zastírá mysl a motá jazyk v puse. Když se napiju, uznale pokývu hlavou. “Píše.“ zakašlu. Já totiž vlastně nejsem ani znalec ani milovník rumu. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Usměju se na ní a nepřetahujíc strunu pronesu s úsměvem: "Těší mě Magdo," a když i vrátí lahev lehce ucucnu. Vida, že Magda není odborník na rum- a velmi pravděpodobně na žádný jiný alkohol, když to tak do sebe háže pokračuju: "To máš pravdu, že má říz. Je zákeřný jako barakuda," pronesu a pohodlněji se usadím, aby mi vyhovovala váha jejího těla. "Rum je potřeba pít pozvlna, nesmí se kopat v rychlosti, protože pak leze do hlavy příliš rychle," podám ji zpět lahev. "Ale když upíjíš pozvolna máš hlavu lehkou, stejně jak ráno," dokončím myšlenku, a pak rovnou zaútočím: "Co tě tedy přivádí na tuto palubu?" optám se bezelstně. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Ohledně Mikaelovy rady jak správně pít rum, jen zamručím a souhlasně přikývnu. “Jasně, pane všechno vím.“ uchechtnu se. “Co mě sem přivádí? Zatracenej osud, kterej mi na paty nalepil smůlu. Ta mi visela za zadkem nějakej ten pátek a Přášek ji pak sloupnul.“ následuje škytnutí. Pomalu si začínám myslet, že se uchyluji ke svému klasickému, opileckému filosofování. Ale pak kápnu božkou. “Chlap je v tom! Nebejt toho zmetka, tak si nemusím hlídat kejhák a nejsem tady.“ natočím hlavu tak, abych se opřela o jeho rameno jako o polštář. “Zatracenej osud… a tebe sem přivedlo co?“ ptám se zase pro změnu já. |
| |
| Zlatý páv, ještě před návratem ostatních na loď Jak se zdálo, přišel jsem ve chvíli, kdy zábava v šenku narůstala do vyšších obrátek. Rodrigo a Rose šli zrovna do kola, takže jsem se na ně jen usmál a nechal je užívat si kratochvílím. Sám jsem se na chvilku usadil, abych si dal jednu malou sklenku rumu. Po jejím dopití jsem přemýšlel ještě o další, ale nakonec jsem to zamítl, zvedl se od stolu a zamířil zpět na loď. Ještě před odchodem z hospody jsem našel jednoho z našich námořníků a řekl mu, aby mne u Rodriga a Rose omluvil. Pak jsem odešel. Cestou z hospody jsem moc nepospíchal. Můj měšec byl plný leda tak střelným prachem, který se prosypával látkou, hlava čistá skoro jak vodní hladina při nádherném dnu a noha pobolívala jako čert. Ovšem to, že v hospodě byla zábava již v plném proudu nebyl důvod mého odchodu, byla to myšlenka toho, že mám skladiště plné různých součástek a ne zrovna dokonale funkčních zbraní. Přeci jen, má vášeň pro palné zbraně, děla a výbuchy je mnohem větší, než chuť užívat života. Kdybych mohl a měl dostatek prostředků, asi bych nikdy ze své malé zbrojnice nikdy nevylezl. Už z mola jsem slyšel Magdalenin a Mikaelův hlas. Magda právě oznamovala, že je kořalka dobrá a Mikael se ptal důvodu, proč je na palubě. Nechtěl jsem je rušit, proto jsem se co nejtišeji, co mi noha dovolila, vyškrábal na loď a zamířil jsem k vchodu do spodní paluby. Mé děti čekaly. |
| |
| "Překvapení" z postranní ulice a escorta V klidu se toulám za skupinkou a jen se pobaveně pousměji dvoum hromotlukům mizících v průchodu. když dojdu na jejich úroveň, trochu i drze počkám až mě dopadnou, abych se jim nedejbože neztratil. V naprostém klidu zvednu na zlomek vteřiny ruce, abych ukázal, že jsou prázdné a zase je svěsím. "Chtěl jsem s nima stejně mluvit, jen jsem čekal až nebude v okolí tolik uší. Ale jestli na tom doprovodu trváte, veďte mě" pokrčím rameny a jdu s nimi. Když mě předvedou před kapitány, krátce kývnu na pozdrav "zdravím". A v klidu čekám, jestli mají nějaký svůj systém na podobné rozhovory, nebo bych měl začít sám. |
| |
| Cesta do přístavu, 1.sobota po půlnoci No jistě, že se po Tobě sháníme! Rose nás pozvala na rozlučku před rozloučením, takže by jsme byli rádi, kdyby jsi oslavoval s námi. Večer byl příjemný stejně jako tance s Rose. Hezky to aspoň rozvířilo vody. Když se hodina nachýlila už vlastně k sobotě, tak jsem vyrazili všichni směrem k lodím. Už jsem se těšil do postele a zítra na plavbu. Včerejšek byl dobrý den a já v něm chtěl dnes pokračovat. Společně za bujarého hluku jsme procházeli ulicemi, až jsem za sebou slyšel hlasi chlapců od Rose. To ještě nevím. Protáhneme ho pod kýlem? Přivážeme ke starému dělu a hodíme do moře? Co myslíš Rose? Řekl jsem ještě s úsměvem na rtech, než mi výraz na tváři ochladl a už poměrně ostře jsem se ptal. Kdo jsi a co chceš? Proč nás sleduješ? Radím Ti mluv pravdu, tady chlapci nejsou zrovna jemní, když chtějí. Hlavou mi projížděly různé scénáře a tak jsem čekal ne se zrovna vlídným výrazem na odpověď. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer "Neříkej mi pane, nebo budeš panenka," zazubím se a upíju rumu více než dříve. Jemná chuť ovoce a vanilky v pálivosti rumu mi dělá dobře. Převaluji hlt po jazyku a užívánm si tu chuť na jazyku. Poslouchám copak mi Magda říká. Nejdříve tu verzi pro ostatní, a pak tu pravou. "Osud je možná to nejlepší, co tě sem přivedlo," pronesu a pak odpovím na její otázku. "Já jsem pirád od kluka, od čtrnácti se plavím po všech mořícha oceánech," uchechtnu se. "Už to bude nějakej pátek, a vzhledem k tomu, že to naše karavela naposledny odnesla při setkání s třemi loďmi jeho veličenstva jsem teď tady," přihnu si ještě jednou a zvesela zaspívám: "Yoho ho ho, pirátský život je náš!" a zasměju se, když mě kdesi z lodi doplní pár opilých hlasů. |
| |
| Cesta do přístavu, 1.sobota po půlnoci Stočím svůj pohled na muže, který se ujal slova - kapitána. Jeho poznámku o protažení pod kýlem komentuji lehkým nadřazeným úsměvem, jakým si pěstuji svůj zdravý ... a někdy i nezdravý smysl pro drzost. "Mé jméno je Ricko a rád bych vám nabídl své služby" složím jednu ruku před tělo a lehce se ukloním ve zdvořilostním gestu. "Abych byl upřímný kapitáne, potřebuji zároveň na čas opustit město a vaše skupinka se jevila jako ideální prostředek ke spojení příjemného s užitečným. Jsem si jistý, že mám co nabídnout" kývnu na něj a s klidem očekávám odpověď. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer “Zatím to tak ale nevypadá.“ musím si ještě postěžovat. “Pravdou je, že to mohlo být horší. Jsem ráda, že tu jsem, i když občas tvrdím opak.“ zamumlám to poslední. Známý šouravý zvuk upoutá mou pozornost a já se otočím, abych spatřila Práška, jak se vrací a peláší (v rámci svých omezených možností) dolů do podpalubí. Zavrním sebou. Z celodenního civění do knížek, z toho mála, co jsem snědla a teď z toho rumu, se mi začínají pomalu ale jistě klížit oči. “Mladej pirát, ty to máš v krvi co… jednou mě něco takovýho naučíš, jo.“ mumlám tiše a nechávám se přemoci únavou a alkoholem, který se začal hlásit, div že tam Mikaelovi neusnu na rameni. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Při mém "tichém" průchodu lodí si všimnu Magdalenina a následně i Mikaelova pohledu, na čež jen s úsměvem kývnu a opatrně sejdu schodiště do podpalubí. Opatrně se promotám kolem spících mužů a zamířím rovnou do své kajuty. Rozžehnu lampu a prohlédnu si své poznámky o zbraních, které potřebují údržbu. Na to si to zamířím do skladiště, kde tyto zbraně vyhledám, odnesu si je do svého "kumbálu" a vrátím se zpět pro nově nabyté součástky. Spolu s nimi se vrátím zpět do své kajuty a začnu s opravami, které, jak se zdá, potrvají dlouho do rána. Ale což, jsem na to zvyklí a jak se znám, neusnu dřív, než je opravím všechny. |
| |
| Aquila, 1. pátek večer Popíjím rum, protože Magda už o lahev nejeví zájem. Pozvona mi usíná na rameni. Jen zmerčím Práška jak se žene do kajuty. Když nad tím tak přemýšlím, dneska je krásný večer a příjemná noc. Proč si tedy nezdřímnout na palubě- jeden niky neví, která bude poslední. lehce se sešoupnu z deky a vonou rukou ji přehodím přes Magdu. "Tak uvidíš, kam tě vítr zanese dál," usmějis e na ni povzbudivě, i když můj úsměv nemůže vidět. Pak jen navážu: "Bejvávalo," zašklebím se a ucucnu z lahve. Ale to už mlím do ticha, Magda spí. Zazátkuji lahev a hledím na hvězdy a na Caracas. Je krásná vlahá noc a mě se vlastně nechce spát. Pořádně ještě Magdu přikryju, aby jí nebyla zima a nechám ji sklouznout havu do klína. Pohladím ji ve vlasech a nechám spát. "Dobrou noc," zašeptám. |
| |
| Cesta do přístavu, 1.sobota po půlnoci Ten mladík vypadal celkem v klidu na to, že jsem mu sliboval smrt v několika podobách. To se mi celkem líbilo, ale zároveň to bylo podezřelé, protože i takoví lidé jsou. No to zní jako důvod a já schopné lidi potřebuji. Vezmu Tě, pokud tedy máš co nabídnout a pokud mě taháš za nos no řekněme co se stane jsem Ti řekl. Co máš nabídnout konkrétně probereme na lodi. Neber si to osobně, ale poprosím tady hochy, aby Tě doprovodili na mou loď a nemohl ses pokoušet o nějaké levoty. Jen tak pro jistotu. Pokynu chlapům od Rose, aby tady toho panáčka vedli a doufám, že poroti tomu Rose nebude nic mít. Když jsme došli k lodi, nechal jsem ho převzít mými lidmi, kteří mi ho hlídali zatímco já jsme se chtěl rozloučit s Rose. Děkuji Rose za pohoštění a tanec. Ráno brzy vyplouváme a tak nevím zdali by jsme se viděli a tak se chci rozloučit. Přeji Ti ať se Ti daří a jak jsi sama říkala ať jsme vždy lovec a nikdy kořist. Mám v plánu plout do Saint Dominigue, Port-au-Prince, Santiago, Gibara a Cayo Coco. Budu se pravděpodobně zdržovat v těch vodách než se tam pořádně uchytíme a pomůžu Práškovi to tam nějak zútulnit. Budeme se těšit na Tvůj příjezd. Po rozhovoru s Rose jsem si nechal předvézt na lodi ve své kajutě Ricka. Tak jo. Ty už ses mi představil, já jsem Rodrigo Lopez. Kapitán Aquili a korzár jejího španělského veličenstva. Takže, Ti Tvůj odjezd z přístavu mohu splnit, ale zajímalo by mě čím můžeš být nápomocen jak jsi tvrdil? Vyznáš se na lodi? Nebo spíše v ulicích, kde ses plazil jako stín? Měřím si ho pohledem a je vidět, že nemám náladu na žerty, ač byl večer příjemný. Tady se jednalo o posádku a loď to bylo něco jiného. |
| |
| Cesta do přístavu -> kapitánova kajuta, 1.sobota po půlnoci Na kapitánova slova o doprovodu "pro jistotu" jen kývnu. "Samozřejmě. Opatrnosti není nikdy nazbyt, zvlášť v dnešní době" jdu s nimi klidně a už mlčky až do doby, než si mě kapitán nechá dovést do kajuty a začne zjišťovat můj možný přínos. "Věřte mi pane, že to co jsem předváděl v ulicích zdaleka není to nejlepší co umím. Kdybych nechtěl aby jste si mě všimli, nevšimnete. Už možná proto, že bych vás sledoval po střechách, kde jsem ve svém živlu. Co se týče fyzických vlastností, jsem velmi obratný a řekněme, že když je potřeba dostat se někam, kam to normálně nejde, jsem ten pravý. Ať jde o vyšplhání někam a protáhnutí se oknem vysoko nad zemí, nebo odemčení zámku bez příslušného klíče. V ulicích jsem jako doma ... vlastně jsem v nich doma. Nevím jak je na tom vaše posádka se čtením a psaním, nicméně ovládám oboje a hovořím plynně anglicky, španělsky a italsky. V boji dávám přednost mrštnosti a vyhýbání útokům a přesné zásahy do správného místa a využívání okolí." Poté, co takhle sesumíruji svoji osobu, kývnu, že jsem domluvil a nechám kapitána přemýšlet. Mrknutím oka přejedu kajutu a mapuji případné únikové cesty jako vždy, když jsem v neznámém prostředí. tady jsou ale počítám možné jen dveře, nebo proskočení oknem. |
| |
| Aguila,1.sobota po půlnoci a za brzkého rána Ten chlapec mluvil klidně a velice rozumně, což bylo dobré. Evidentně na té ulici se naučil co je to strach a život. Dobře Ricko. To co jsi mi zde řekl se jistě bude hodit a bude mě a lodi ku prospěchu. Nuže vítej v posádce Aguili. Varuji Tě předem, že nesnáším lež. Pokud zjistím, že si mi lhal milosrdný nebudu. Nyní se ulož v nákladovém prostoru, měly by tam být nějaká lůžka navíc. Řeknu někomu ať Tě tam odvede, enboť předpokládám na lodích si mockráte nebyl. Vyplouváme časně z rána a v t udobu začne i Tvůj zácvik v pracích na lodi. Tím ukončím rozhovor a pošlu Ricka se stráží dolů do nákladového prostoru, aby mu ukázal kde má složit hlavu. Jelikož bylo pozdě vyrazil jsem do své kajuty, abych se trošku vyspal, neboť časně z rána musímevyplout a nehodilo by se, aby kapitán zaspal. Za těch několik hodin co jsem mohl spát, jsem nabral něco sil a hned začal honit posádku s pomocí Miguela do práce, aby loď mohla vyplout směr Saint DOminigue. Na palubě jsem měl dva cestující, tabák a další ženu o které jsme zatím nevěděl. Dověděl jsme se vlastně hned jak jsem potkal Miguela. On mi řekl o Lole a já jemu o Rickovi. Bylo to clekem komické v tu chvíli. Požádal jsem ho, aby se o Ricka postaral a nučil ho věcem nutným znalostem na lodi a nechal jsem si zavolat Lolu a po ní raportem Mikaela. Zdravím Tě Lolo. Bylo mi řečeno, že jsi nová členka posádky a Miguel Tě zde již se vším seznámil, ale řekni mi ještě co umíš? Co jsi nechala za sebou, že hledáš místo na lodi jako je tato? Hned po tom co skončím s Lolou, tak se obrátím na Mikaela. Mikaeli vím, že jsi zde nový, ale říkal jsi že jsi již zastával funkci prvního důstojníka. Aguila ho aktuálně nutně potřebuje a já se Tě ptám troufl by sis na to? Zatímco já jsem se vyptával loď vyplula z přístavu pod vedením Xaviera. Chtěli jsme plout klidně, vyhýbat se lodím a co nejdříve se dostat do cíle. |
| |
| Aguila,1.sobota po půlnoci a za brzkého rána Mlčky kapitána vyslechnu a kývnu. "V tom nebude problém. Dokud se člověk chová rovně ke mě a drží své slovo, může se spolehnout i na mou pravdomluvnost a loajalitu kapitáne. Zrovna tady si později budu muset vyřídit jeden případ, kdy mě někdo podrazil. To je hlavní důvod proč tu teď stojím. Asi by jste to měl vědět" dodám ještě na vysvětlenou, zasalutuji lehce familiérněji a kývnu. "Děkuji za přijetí, nebudete litovat." Když vyjdu z kajuty, jeden z členů posádky mi ukáže, kde je podpalubí a volné ubytovací prostory. Z jedné bedny vytáhnu starší houpací síť a tu si zavěsím na dva trámy v temném růžku kus stranou od velkých beden, abych minimalizoval riziko rozmačkání při divoké plavbě a spokojeně se na ni vyhoupnu. No, tohle dopadlo celkem dobře... |
| |
| Kapitánova kajuta, 1.sobota ráno Šedá myš vyklidila prostor, a lehce se durdila, což mi bylo šuma fuk. Díky tomu jsem v klidu mohla ulehnout. Spala jsem nahá, jak mám ve zvyku, protože kajuty se příliš větrat nedají, takže je teplo až až. Časně ráno se začalo něco nakládat, kapitán se zřejmě chystal vyplout co nejdříve. Hluk na palubě mne probudil, takže když přišel jeden z námořníků, že mne volá kapitán, byla jsem již oblečená, omytá a připravená na cokoliv. Po chvíli jsem v plné parádě stanula před pánem této lodi. Byl to pohledný muž, stejně jako další, který na tom raportu stál vedle mne. Celou kapitánovu kajutu naplnila omamná vůně santalu, můj to parfém. Přejela jsem pohledem oba muže, kapitána jako prvního, a odhadovala kolik který vydrží. Na lodi umím skoro vše, plachty i kormidlo, střílet ani šavlí ohánět se nebojím. Navíc umím spoustu jiných velmi příjemných věcí, neboť jsem svého času byla i kurtizánou. Chápu moc dobře, kdo je pánem této lodi, a kdo tedy má i největší nárok abych mu byla k dispozici. Samozřejmě první důstojník zastává místo hned po kapitánovi. Zkrátka běžné zvyklosti jsou my známy. Svá slova jsem doplnila pohledy, které byli více než výmluvné, stejně jako můj postoj. Svou minulost jsem nijak nerozebírala, neboť to je čistě má věc. |
| |
| Ráno, 1.sobota ráno Probudím se jen lehce ztuhlý, už je to přeci jen nějakou dobu, co jsem spal vsedě opřen o stěžen, ale zase na druhou stranu to není bůh ví jak dávno. Opatrně probudím Magdu, protože na lodi už propuká časný ranní ruch značící , že vyplouváme. "Magdo, je ráno a vyplouváme," probudím ji jemně. Zatímco si tak počínám dojde pro mne Miguel a odvolá mě ke kapitánovi. "Promiň, musím jít, deku si zatím nech," usměji se, zvednu se a vyrazím za ranní hygienou. I kapitán tu chvíli může počkat, zvláště pokud vím, že má v kajutě Lolu. Rychle se tedy spláchnu a dám se do bucu, cestou uzmu pomeranč a pustím se do časné snídaně. Ke kapitánově kajutě dorazím dobře naložen a s úsměvem na rtech. Zdvořile zaklepu a vejdu až na vyzvání. V denním světle vypadá Lola stejně dobře a vyzývavě jako ve tmě, ne-li lépe. A její slova mluví za vše. S rukou na koši schiavonny čekám až dojde řada na mne. Když kapitán promluví jsem mile přikvapen. "Ale samozřejmě pane," pokývu hlavou. "Bude mi ctí." |
| |
| Ráno, 1.sobota ráno Lehké houpání lodi je narušeno jiným pohybem a já pochopím, že jsem zaspal odplutí. Zakleji a zvednu se z hamaky. Svět s etrošku zatočí, a pak se ustálí. Rozkročím se a upravím si zmačkané kalhoty a košili, ve kterém jsem i zaspal. Znova zakleji a vyprázdním zbytek lahve. Koneckonců čím ses zkazil... Pak zahodím lahev a vyrazím na palubu. Protáhnu se a ve džberu s vodou se pořádně umyju. I když už jsme starší muž stále mám rozložitost a sílu medvěda. Jakmile ukončím hygienu vydám na příď, kde si nechám chvíli čechrat vlasy. Když si toho užiju zadosti vyrazím do podpalubí odkud donesu mušketu a apoštole. Pustím se do kontroly, a když je vše hotovo na mušketě, zkontroluji právě prachovnici a dvanáct apoštolů. V prachovnici mi pomalu dochází na jemno namletý prach, proto se pro nějaký stavím k Práškovi. |
| |
| Má kajuta, 1. sobota ráno Když se začne loď houpat, je mi jasné, že opět vyplouváme. Ovšem to mi i prozradí, že je již ráno a já opět celou noc strávil opravou pistolí a mušket. Avšak ani to mne nepřinutí se sebrat a jít si lehnout. Tu mušketu prostě musím dodělat. Už se zdá, že chybí málo, aby byla zbraň zase opravená a plně funkční, když kdosi zaklepe na mé dveře. Jelikož není můj opravárenský stůl daleko od nich, kopnu do dveří a ty se otevřou. "Alvaro, co tě přivádí?" zeptám se ho, přičemž se mi únava značně podepsala na hlase. |
| |
| Práškova kajuta, 1. sobota ráno "Dobré ráno Prášku," pak na něj pohlédnu a naštvaně zahučím: "Chlape, měl by si více spát, s opravou bych ti mohl pomoci," řeknu vyčítavě a je slyšet, že nemám radost z toho, že si Prášek nespočne. Jsme sice vrstevníci, ale mám pocit, že zatímco mě víno a hýření svědčí tak Práškovi noci prosezené nad prací rozhodně ne. Pak, ale přejdu k jeho otázce: "Věnoval jsem se tady krásce," naznačím mušketou, "No a chybí mi střelný prach do prachovnice, jistota je sychr. Apoštole jsou plné, ale tady jsem to zanedbal." Zazubím se na Práška. |
| |
| Má kajuta, 1. sobota ráno Nad jeho rozzlobenou poznámkou se jen pousměju a roztáhnu ruce: "Jako bys mě neznal, dokud nejsou všecky spravený, nedá mi to spát." Položím ruku na rozmontovanou mušketu, zatímco tou druhou odněkud z mnoha kapes na vestě vytáhnu dýmku a zkontroluji kotlík, zdali nepotřebuje naplnit. Jak vidno, tak ne, tudíž vytáhnu i staré křesadlo a dýmku si zapálím. "Střelnej prach," řeknu až po tom, co si potáhnu a zase vyfouknu dým. Pak vstanu, přičemž únavou trochu zavrávorám, ale brzy zase ztracenou rovnováhu získám. "Tak se mrknem, estli tu něco mám," řeknu spíše pro sebe a začnu prohledávat svou kajutu, jestli zde náhodou nenajdu nějaký ten soudek s prachem. "Chm, tak tady nic, musíme do skladu, chlape," omluvně pokrčím rameny, vykulhám z kajuty rovnou do skladiště střelného prachu a zbraní, který v podstatě sousedí s mou kajutou. Už kolikrát jsem přemýšlel o tom, jaký by to asi mělo dopad, kdyby sklad vybuchl. Nejspíš bych byl první, kdo by to poznal. "Tady. Prachu máme naštěstí dost, tak si naber kolik potřebuješ," otevřu jeden barel, který je plný střelného prachu a nechám Alvara aby si nabral do prachovnice. |
| |
| U Práška, 1. sobota ráno "No právě, zabručím," ale je vidět, že se na Práška nezlobím, ba naopak. Nebýt něho taky by to tady nebylo takové jak je. Když nedohledá prach vyrazím s ním do skladu, kde si hbitě naplním prachovnici. "Myslím, že si k tobě dojde i Mikael, až dolaškuje s tou holčinou co si sem přivedl," zazubím se. "Řekni mi, kde jsme ztratili ten elán?" zazátkuju prachovnici a protáhnu se až zapraští a následuji Práška zase k němu. "Můžu ti s něčím pomoct, ať se taky ještě dneska vyspíš?" zeptám se a vytáhnu vlastní jednoduchou hliněnou dýmku, naplním ji tabákem a odpálím si. |
| |
| V mé kajutě, 1. sobota ráno Jen se usměju a poplácám ho po rameni. "Tak Mikael," promnu si bradu a shledám, že bych si měl opět zastřihnout vousy. Mezitím si Alvaro nabere prachu kolik potřebuje a když zazátkuje prachovnici, já pečlivě uzavřu sud. "Já asi v době, kdy mi ten nekňuba prostřelil hnátu," usměju se a plácnu se do zmíněné pravačky. Alvaro snad jako jediný ví, že má, před dvaceti lety, prostřelená noha byla jen shodou nešťastných událostí. Také jako snad jediný ví, že ona olověná kulka, kterou stále mám v noze, zabraňuje tomu, abych vykrvácel. "Myslim, že to nebude zapotřebí, kamaráde. Už to skoro mám, jen jí zase sešroubovat a vozkoušet, stejně jako zbytek," ukážu na pistole a muškety pečlivě vyrovnané na mé posteli. |
| |
| U Práška, 1. sobota ráno "Vlítl tady jako uragán. Bývali jsme stejní, ale i jeho to brzy dožene. Taky už má vrásky, je to jen otázka času," pronesu zamyšleně a pak zcela bez ostychu pohlédnu zatímco bafám z fajfky Práškovi na nohu. "No jo kamaráde, blbý nehody a náhody, já byl ve víc jak šedesáti bitvách a vidíš, jak řípa," zamračím se. "Sem tam bodnutí, sem tam šrám, ale ještě mě netrfili," zaklepu na dřevo a zasměju se. "Tak když je poslední nechám to na tobě, a pak si odpočiň," zazubím se a ještě chvíli si vychutnávám Práškovu společnost. Jsme spolu už dlouho na jedný lodi, a přátel není nikdy dost, ne v našem řemesle. |
| |
| U mě, 1. sobota ráno "Jo jo, dožene, dříve či později bude vzpomínat stejnak jako my teďkonc," usměju se a usadím se na židli. Než se zase pustím do práce, promnu si nohu, pohodlně si ji natáhnu a pak se konečně pustím do dodělání. "Však já taky, v bitvě šrámy, kerýma machruješ před babama, kulky jakoby se ti vyhýbali. Je pravda, že já byl u těch děl no, ale taky sem se pořádnýmu boji nevyhl. Vovšem kdo by čekal, že na základně, kde se všici znaj, vodpočívaj a baví se, se může stát něco jako nevyčištěná mušketa a moje hnáta na blbym místě v blbou dobu," zasměju se, zatímco montuji mušketu. Z mého hlasu nejde slyšet to, co by mohl slyšet před těmi dvaceti lety. Stížnost, halekání nad zkaženou kariérou. Ne, teď už ne. Teď je tam slyšet jen smíření a vtip. Vždyť jak sám říkám, minulost nech plavat, jako trosky lodi a nad budoucností moc nepřemýšlej. Spíš se plně věnuj současnosti. "No, hotovo," řeknu konečně, potáhnu z dýmky a pak ji pečlivě uhasím. Vezmu mušketu do rukou, pozorně si ji prohlédnu a když nenajdu žádnou vadu, položím ji k ostatním na postel. Pak si ještě doplním poznámky a jakmile skončím, opět se zvednu. "Měli bychom je vozkoušet," řeknu zamyšleně a prohlédnu si všechny zbraně. Pak se podívám na Alvara, co na ten nápad říká. |
| |
| U Práška, 1. sobota ráno "Jo jo," zasměju se, když poslouchám Práška. A trošku vážně uvažuju jak dlouho bude trvat než se pomalu, ale jistě začnou zbavovat nás veteránů. Ale tak snad nějakou dobu vydržíme. "Náhoda je blbec," pokrčím rameny. "Díky tvojí práci, je však možnost, že se něco takového stane někomu tady mnohem menší," pokývu znale hlavou nad nově opraveným kouskem. "No to bychom sakra měli," zazubím se. "Vezmem je nadvakrát a zastřílíme si," nabídnu a chytnu svou vlastní zbraň tak, abych pobral i pár ostatních. "Třeba se přidají i ostatní." |
| |
| U mě, 1. sobota ráno "Náhoda ano," zasměju se a děkovně kývnu na svého starého přítele. Ještě před tím si všimnu jeho pohledu a tak nějak mi dojde na co asi myslí. Nejspíš na to, na co já myslím už posledních pár dní. Na to, kdy nás, starý páky s díky vyšoupnou na souš a čas od času za námi přijedou. Ovšem já se toho bát nemusím, já si svůj osud už zvolil a až tu bude ten správný moment, odejdu sám. Potěší mne, když můj návrh zabere a Alvaro vezme část zbraní. Já se ujistím, že jsou mé vlastní pistole v pořádku na svém místě v pouzdrech u pasu a poberu ten zbytek. "Budem muset poslat někoho pro prach a kule," řeknu, zatímco s Alvarem nesu zbraně nahoru. Když je položíme na zem, plácnu se do čela a nechápavě nad sebou zavrtím hlavou. "Chlape, mám vylepšovák," zasměju se a ukážu mu rukama, aby chvilku počkal na palubě u zbraní. Vrátím se do své kajuty, kterou skoro obrátím naruby, při hledání středně velkého koženého váčku. Jakmile jej najdu, vrátím se zpět, otevřu ho a vyndám z něj podlouhlý úzký balíček, pečlivě složený a na koncích, úzkým stehem sešitým. "Dlouho sem přemejšlel, jak zrychlit nabíjení mušket a pistolí," začnu, pak se ale zarazím a rozhlédnu se po lodi, kde většina námořníků pracuje. "Hej, lemry líný, poďte sem všici, nechci to vopakovat stokrát," houknu na celou posádku s radostným tónem v hlase a počkám, dokud se posádka nestáhne ke mě. |
| |
| U páva, a na lodi, 1.pátek večer až sobota Juan prohlédl mé narážky, a sám mne vyzval k tanci. Asi není zrovna vyznavačem tanečního reje, ale o to víc jsem si vážila, že mne vzal do kola. Nebyl příliš hovorný a tak jsem toho také moc nenamluvila, jen jsem si užívala ten pocit bezpečí v jeho náručí. Po pár tancích se trochu rozpohyboval, a snad se mu tanec se mnou také líbil. Dokonce i kapitáni tančili. Při jednom z pomalých tanců jsem se celá celičká položila na rozložitou hruď kormidelníka, a večer už nemohl být lepší. Tančila bych takhle klidně do svítání, ale společnost se už pomalu zvedala, a tak jsme také šli. Byl to přenádherný večer Juane. Špitla jsem, a zářila při tom štěstím. Mé oči jakoby jej celého objaly, myslím že si musel všimnout mých sympatií k němu samému, a tak jsem raději sklopila zrak. Cestu jsem příliš nevnímala, ani když Carlos chytil nějakého chlapa co nás sledoval. Na lodi jsem se velmi neochotně odtrhla od Juana, nejraději bych se schoulila u něj a usnula, ovšem přišlo mi nevhodné o něco takového požádat. Tak jsem se s úsměvem, pohledem mých kaštanových očí a přáním dobré noci rozloučila. Pak jsem šla spát. |
| |
| Na palubě, 1. sobota ráno Vynesu všechny zbraně na palubu a tam je opatrně rozestavím. Přitom se pak opírám o svou mušketu. "Tak ukaž!" pobídnu Práška, který zdrhá co mu poraněná noha stačí do podpalubí. Jakmile se vrátí začne hulákat na námořníky. Ten systém nabíjení znám, ačkoli není obvyklý. Sám nechápu proč, protože efekt při palbě rozhodně má. Asi nejsou chlapi tak šikovní a trpěliví, aby nálož vždy pečlivě odměřili a zabalili. Stojím tedy vedle Práška a čekám až se mužstvo sejde. |
| |
| Aguila, Kapitánova kajuta, 1.sobota ráno Když přišla Lola, bylo evidentní proč je z ní takový povyk na celé palubě. Byla to velice pěkná žena a už teď mi bylo jasné, že ten povyk bude ještě pokračovat, ale už teď jsem věděl že se mi přesně to co dělala bude hodit dřív či později. Její parfém byl poměrně dost omamný a tak jsem se skoro až těšil, že odejde a já si vyvětrám. Výborně Lolo. Omluv ještě, že jsem se náležitě nepředstavil. Jak už Ti asi řekli, jsem kapitán Aguili Rodrigo Lopez. Jsem moc rád, že jsi na palubě. Prozatím je to odemne vše. Vrať se na palubu a tam se věnuj povinnostem, jenž Ti určí Miguel. O ostatních povinnostech a úkolech si můžeme promluvit jindy. S tím jsem odeslal Lolu na palubu a nechal jsme si tam jen Mikaela. Výborně Mikaeli. Vím, že jsi tu krátce a loď neznáš ještě tolik, ale věřím, že si zvykneš rychle. Nyní mě prosím následuj na palubu, aby jsme to mohli říct oficiálně. Vyvedu Mikaela na palubu, abych to mohl sdělit posádce. Aguilo. Toto je nový první důstojník Mikael Renberg. Nechám to chvíli působit, aby si to všichni srovnali. Důstojníku, dohlédněte na výcvik posádky s mečem, zatímco loď popluje. |
| |
| Cesta do přístavu a přístav, 1.sobota po půlnoci a ráno Cestou nás sledoval nějaký chlápek, naštěstí moji chlapci byli ve střehu. Lopez o něj projevil zájem, a tak jsem se do jednání s ním nezapojila. Když se se mnou Lopez loučil, usmála jsem se na něj, a řekla. Musím říct Rodrigo, že tvá společnost mi byla velmi příjemná. I tobě přeji klidnou plavbu, a jistě se shledáme na Cayo Coco. Ovšem nevím přesně kdy to bude. A Dios! Padla jsem do postele jako podťatá, ale předtím jsem u hlídky nechala vzkaz, že si přispím tak ať ráno Estéban zajistí nakládání, tedy pokud sehnal Raúl nějaké zboží do Puerto Cabello. Ráno jsem se vyspala do růžova, a byla jsem ráda, že teď už jsem plně paní svého času, Orel už byl na moři. Zavolala jsem si Emília Busca, pokud něco objevil, či jestli zde ještě nechce zůstat pátrat, pokud zvolí to první tak jej vyslechnu, pokud to druhé a vystačí s penězi, tak jej vyzvedneme někdy v týdnu. Jakmile bude případně naloženo, tak vyplujeme směr Puerto Cabello, plujeme OBEZŘETNĚ, a posádka stále cvičí mým systémem, ale ani na zpěv se nezapomíná. |
| |
| Na palubě, 1. sobota ráno Zrovna když se začne posádka scházet za Práškem objeví se na palubě nejdříve Lola, což opět sníží koncentraci posádky. Jenže ani ne minutu nato z na můstek dojde kapitán a vede s sebou Mikaela. Ten má lehce nepřítomný výraz tak si říkám co se stalo. A když to pak i slyším tak se zasměju radostí, výsknu a zavolám: "Yo hoho!!!" a zvednu pěst. "Podívej se na něho," šťouchnu do Práška. "To jsou ti mladí," zazubím se a hodím si se smíchem kloboukem. |
| |
| Na palubě, 1. sobota ráno "Dobrá pane, " následuji kapitána na můstek, kde mě představí posádce jako prvního důstojníka. Vše se seběhlo dost rychle a lehce mě to zaskočilo. Na druhou stranu jsem zase ve svém živlu a mám zase práci na kterou jsem byl zvyklý. Čekám tedy jakpak zareagují ostatní členové posádky. |
| |
| Halcón a Golondrina, Emilio Busca 1.sobota Notně rozjařeni dorazili Santos s Michelle na loď asi kolem druhé v noci, po nějakém chichotání zamířili do prázdného nákladového prostoru z něhož se po nějaké chvíli počaly šířit charakteristické zvuky divokého a vášnivého sexu, neboť Michelle nijak netišila své hlasové projevy. Oba se vrátili do svých kajut až nad ránem, plně spokojení. Ráno skutečně Emilio zatoužil ještě nějaký čas strávit v caracaském archivu, a tak zvolil své setrvání, peněz má dost. Obě lodi naložili náklad do Puerto Cabello 80 barrelů látek za 42 realů, vyrazili asi v deset dopoledne. Plavba klidná se zadním větrem, většinou jen španělské lodě. Přistání v Puerto Cabello v šest hodin večer, náklad se ihned vykládá. Aguila, náklad a jmenování Alejandro Jimenéz de Elche do Port-au-Prince za 40 realů jakýsi obchodník s bavlnou do Santo Domingo za 30 realů náklad 20 barrelů tabáku za 1 doubllon do S. Dominga Jmenování nového 1. důstojníka přijala většina posádky bez nějakých velkých emocí jako fakt, neboť Mikael ještě nic v podstatě nepředvedl. |
| |
| Puerto Cabello, pevnost |
_Ferdinand_Bellermann..jpg/635px-Vista_de_Puerto_Cabello_(1843)_Ferdinand_Bellermann..jpg)
| |
| Nový důstojník, paluba Aquili, 1. sobota ráno Unaveně stojím opřený o stěžeň a sleduji dění na palubě. Spíš tedy čekám až mi muži začnou věnovat pozornost, ale ta se rozptýlí, když se na palubě objeví nová tvář, jakási Lola a posléze jmenování nováčka prvním důstojníkem. "Jo ty mladí," zasměju se, spokojeně pokývu hlavou a skousnu vyhaslou dýmku v zubech. "Tak fajn, děcka, co kdybyste mi konečně věnovali tu pozornost?" zvýším opět hlas, znící jako tón bodrého otce a snažím se opět upoutat pozornost všech na palubě. |
| |
| Plavba do Puerto Cabello, 1.sobota Nejsem sice přímo taneční typ, ale rytmus mám jako každý španěl v krvi. Bylo potěšující být a tančit v přítomnosti tak okouzlující ženy jako je Terésa. Její pohledy i celkové chování v mé přítomnosti mne nenechali na pochybách, že je jí dobře v mé blízkosti. Její pohled byl mírný jak pohled holubice, a hluboký jak jezero. I pro mne to byl velmi příjemný večer, Terése. Řekl jsem s jemným úsměvem. Ráno jsme naložili nějaké látky, a vyrazili. Byla to v podstatě pobřežní plavba, klidná a příjemná. Okolo poledne na mne vyšla služba u kormidla, a tak jsem si nechal Terésu zavolat. Svěřil jsem jí kormidlo Golondriny, a stál těsně za ní, abych mohl zasáhnout kdyby to bylo potřeba. Hezky voněla, a celkem jí to šlo, zřejmě to byla ovšem na ní příliš velká loď. Jde ti to. A ta velikost šalupy to se poddá, časem a tréninkem oka i úsudku. Má hruď čas od času se otřela o její záda, a její kaštanové vlasy tu a tam spočinuly hnané větrem na mých ramenou. |
| |
| Puerto Cabello, 1.sobota večer Večerní dovádění Santose s Michelle v nákladovém prostoru jsem nijak neřešila, proč taky. Pravda sice je, že mne sténání Michelle přivedlo vášnivé obrazy do mé mysli i do mého spánku. Mé tělo zachvátila touha. Zatím jsem ovšem nepotkala muže, který by jí dokázal naplnit. Plavba byla klidná, potkali jsme jen nějaké španělské lodě. Puerto Cabello mne dá se říct uchvátilo, bylo menší než Caracas, ale takové útulnější a domácké. Když mi Santos oznámil, že zdejší loděnice nabízí pomedování trupu lodí, bylo mi jasné že se tu zdržíme, neboť o toto vylepšení jsem stála. Náklad byl vyložen, a do pokladnice přibylo něco peněz. Protože jsem nechtěla navštívit kapitána Cervantéze jako šupák, tak jsem vzala pár šermířů a vyrazila na nákup nějakých slušných běžných šatů a pevných vhodných bot k nim, podařilo se mi vhodné koupit. Na lodi jsem si je oblékla, a v přítomnosti Carlose a Lorenza strávila příjemný odpočinkový večer při vínu a příjemné hudbě, kdo z posádky měl zájem mohl se přidat.
|
| |
| výcvik ve zbrani, paluba Aquili, 1. sobota ráno Když vidím, že je vše v pořádku pokývu hlavou. "Ano pane," uposechnu rozkaz. "Šermu se budeme věnovat okamžitě jakmile nám Prášek objasní svůj nový vynález. Doprovodíte mne pane?" optám se a vykročím z můstku. Ještě v rychlosti seběhnu do podpalubí pro vlastní arkebuzu a pak už věnuji pozornost Práškovi. "Co pro nás máte Prášku? zeptám se a hledím na válečky v jeho ruce. S úsměvem mrknu na Alvara, který očividně tuší jako jeden z máa co se bude dít. |
| |
| Dopoledne, 1.sobota Kapitán se ukázal celkem jako suchar, odkázal mne na Miguela, který byl o poznání zajímavější. I přesto jsem kapitána a nového 1.důstojníka zahrnula úsměvem a vyšla také na palubu, sledujíc představení 1.důstojníka posádce, která toto oznámení přijala celkem vlažně, ne tak já. Třikrát hip-hip-hip pro nového zástupce kapitána! Nadšeně jsem zatleskala, podporujíc posádku alespoň k nějaké reakci. Tak důstojník je znám, a já... já jsem Lola vaše nejlepší přítelkyně! Dodala jsem své hromadné představení, podporovaném mým zamáváním na všechny chlapy posádky. Nutno říci, že můj dodatek měl bouřlivý ohlas, který se ještě zvýšil, když jako lvice jsem prošla námořníky a tu a tam nějakého pohladila na nějakého se usmála, a plácnutí přes mé výstavní pozadí jsem brala jako samozřejmost. Tak co jsi pro nás vymyslel mistře dělmistře? Dodala jsem sladkým hlasem k Práškovi, a tím skrze sebe k němu obrátila jako mávnutím kouzelného proutku pozornost celé posádky, přičemž se shodou okolností můj bujný dekolt objevil přímo v zóně jeho pohledu... |
| |
| U kormidla Golondriny, 1.sobota Nakonec to vypadalo, že si i Juan tanec se mnou užil, a to jsem byla ráda. Byla sobota, když jsme opět v doprovodu velitelského Halconu vyrazili na moře. Místy bylo vidět bujné pobřeží plné palem a džungle. Stála jsem zrovna u zábradlí na přídi a hltala ten pohled. Tohle vše bych jako šenkýřka neměla možnost vůbec vidět, ani slyšet křik opic a papoušků, který místy doléhal až k nám. Bylo to úchvatné, a já za to byla vděčná. Mimo jiné jsem i vzpomínala na včerejší krásný večer. Cítila jsem se jako v ráji, kolem mne skutečný ráj byl, a poblíž byl muž tak přitažlivý a schopný mé ochrany. Právě v té chvíli mne volal od kormidla. Á, první lekce přichází. Doufám, že nezklamu. Když se mi v rukou ocitlo kormidelní kolo, pocítila jsem bázeň, neboť nyní jsem měla ve své moci celou tuto skvělou loď, a také životy celé posádky, včetně svého. Do této doby jsem kormidlovala jen rybářskou bárku svého otce, a ta byla o dost menší. Je, je na mne trochu velká, větší než rybářská bárka. Řekla jsem s plachým úsměvem. Ovšem přítomnost Juana, kterého jsem cítila na svých zádech, i jeho paže které mne čas od času objaly, když korigoval kurz, to vše mi dodávalo odvahu v mém novém postavení. |
| |
| Aquila, 1. sobota dopoledne Posádka mi konečně začala věnovat pozornost, tedy ne, že by to bylo mou zásluhou. Spíše to bylo prsatou Lolou, která mi také začala věnovat pozornost a rovnou se na mě vyprsila. Skoro až by se dalo říci, že mi své vnady strčila až k nosu. Ovšem na mě to nemělo takový efekt, jako na zbytek posádky, možná proto, že jsem byl až moc oddaný svým hračkám. A navíc nebyla můj typ. Mám radši ženy vlasů barvy rezavé, nebo nějaké tmavé a samozřejmě trochu starší, nejlépe blízko mému věku. "Přede mnou se prsatit nemusíš, holka, mě si tim nezískáš," zareaguji na ní klidně a s úsměvem a pak pohledem přehlédnu celou posádku. "Takže, děcka, tendle malej výmysl vám usnadní palbu ze zbraní. Možná to někteří z vás znají, možná ne," ukážu jim krátkou trubičku z voskovaného papíru na obou koncích sešitou velmi jemným (rozuměj těsným) stehem. "Je v tom přesně vodměřená část prachu a kule do muškety, nebo pistole. To množství prachu stačí na to, aby prorazilo kovovej hrudní pancíř a ještě zabilo, nebo zranilo jejího nositele. Alvaro vám ukáže jak se to používá," podám jednu trubičku jmenovanému a nechám ho to předvést. "Abych nezapomněl, na každý je voznačený, kterej konec máte vodtrhnout," dodám ještě a konečně nechám Alvara, aby jim to předvedl. |
| |
| Aquila, 1. sobota dopoledne Nad ránem se probudím v houpající se houpací síti a protáhnu se. Tak se podíváme, kde jsem se to vlastně ubytoval. Projdu nákladní prostor a do několika beden či sudů, které nejsou zapečetěné nakouknu, abych si udělal představu o tom, co vezeme. Poté se vydám hledat lodní kuchyni, kde si dám něco lehčího na snídani a vyjdu na palubu. Když se rozhlédnu, můj se to po chvíli stočí k lanovému labyrintu nad palubou. Počítám, že tohle bude vhodný pracoviště pro mě. Abych si loď pořádně obhlédl, začnu ji procházet a kývnutím hlavy zdravím ostatní. V momentě kdy koukám přes zábradlí na moře, zaslechnu kapitána, jak se chystá jmenovat prvního důstojníka. Otočím se a připojím se k ostatním. Když se začne před davem natřásat pěkně vyvinutá dívka, nejprve mám problémy s tím ji vůbec zařadit. Co je zač? Normální člen posádky? Důstojnice pro zábavu a morálku na lodi? Pasažér? No to asi ne. Její akce komentuji lehce pobaveným úsměvem, ale zůstávám v klidu a na rozdíl od většiny námořníků nedávám najevo nějakou touhu, nadrženost či nadměrné sympatie. Už přece nejsem malej kluk. Umím se snad ovládat ne? Když nám dělmistr začne předvádět svůj zlepšovák, pokývu uznale hlavou. Střelné zbraně sice nikdy nebyly moje doména. Jsou na můj vkus moc hlučné a nápadné. Ale když je zdejší posádka používá, tohle jim práci dost usnadní. "Pěkná práce šéfe. když na to přijde, může tahle blbůstka znamenat rozhodující výhodu v bitvě. Je vidět, že si umíte vybrat lidi na svém místě kapitáne." Můj komentář nemá podlézavý podtón, spíše to zní trochu jako čistě praktické vyhodnocení zakončené mírnou pochvalou. |
| |
| Puerto Cabello, 1.sobota večer, Terése Můj odhad byl správný, byla to na ní příliš velká loď, ale to se spraví časem, o to se postarám. Jde ti to. Řekl jsem Terése, když si v podvečer od nás přebral kormidlo Marcos. Máš nějaký plán v přístavu? Vzal bych tě do jednoho speciálního podniku, kde podávají horkou čokoládu s různými kořeními. Puerto Cabello je známé svou produkcí čokolády. Slyšel jsem, že ta čokoláda s chilli je moc dobrá. V Evropě si na čokoládě pochutnává i šlechta. Půjdeme? Asi kolem šesté jsme přistáli, a když bylo vykládání ukončeno, tak pokud Terésa souhlasila mohli jsme jít na čokoládu s chilli... |
| |
| Puerto Cabello, 1.neděle ráno Ráno jsem se příjemně vyspala, pak se dala do kupy, dala si koupel, vzala své nové šaty na běžné nošení. Poslala jsem Raúla a Francesca sehnat nějaký náklad do Coro, chtěla jsem tam vyrazit někdy odpoledne. A pak v doprovodu s Carlosem jsem vyrazila na válečnou šalupu Jejího Veličenstva Rayo za kapitánem Cervantézem. Když jsem vstoupila do jeho kajuty, a s hrdostí v hlasu jsem se mu představila. Jsem Rosarita Gaucho, korzár španělské koruny, kapitánka brigantiny Halcón a šalupy Golondrina. Zde vám posílá kapitán Rodrigéz z karavely Monte Cristo toto psaní. Předstoupila jsem a položila dopis před něj, čekajíce až si jej přečte. |
| |
 | Puerto Cabello, 1.neděle ráno Když hrdě nakráčela Rosa do kajuty kapitána válečné šalupy RAYO, tak spatřila mladého muže, který byl asi tak starý jako Rosa sama. Jsem oblečen ve temněmodré uniformě se zlatým lemováním a rudou vestičkou, v uniformě španělského královského námořnictva, má gesta naznačují šlechtický původ, rázné pohyby zas prozrazují válečnickou náturu, s tím však ostře kontrastuje mírný pohled mých hnědých očí. Jsem vyšší šlachovité postavy, delších tmavohnědých vlasů, a mám upravené vousy lemující ústa. Můj celkový vzhled je pohledný a připomíná rytíře z dávných časů. Ještě než jsem otevřel dopis prudce jsem se zvedl, srazil paty a s jemnou úklonou se také představil. Kapitán Juan Victor Cervantéz de Sosa, k vašim službám vzácná paní. Pak jsem se opět posadil, usmál se na svého hosta, a počal číst dopis. Můj přítel mne zde žádá, abych vás uvedl do společnosti v Puerto Cabello, nejlépe na guvernérově plesu jež se koná příští sobotu. Zároveň chválí Vaší bojeschopnost, a doporučuje bez obav využít Vašich lodí pro mé vojenské operace. Já samozřejmě milerád vyhovím, a pokud svolíte paní rád Vám budu společníkem na zmíněném plese. Zněla má slova k ženě, která oplývá nejen krásou, ale i silou osobnosti a v neposlední řadě i silou zbraní a válečných dovedností. Mé oči vlídně hleděli na hrdou krásku v rudých šatech, a jemný úsměv opanoval mou tvář.
|
| |
| Aquila, 1. Sobota dopoledne Ráno mne probudilo lehké kolébání, jak si vlny hrály s lodí, a začínající šrumec na palubě. Leknutím jsem nadskočila, když se přese mne přehnal stín, ale byl to jen někdo z posádky, komu jsem evidentně vadila na místě, na kterém jsem si ustlala. Zvláštní… nepamatuji si, že bych šla spát s přikrývkou Tahle první myšlenka, která mi skočila do hlavy, mi pořádně rozparádila trpaslíky, kteří začali hrát kladivy na kovadlinu. Okamžitě jsem si vybavila ten nikara-něco rum, který včera pil Mikael a já se mu stačila pomáhat. Není nad ranní kocovinku. Vyžebrala jsem si od někoho vodu, abych se prolila a umyla a byla vůbec použitelná. Chtěla jsem zajít za Práškem a sdělit mu své pokroky, když v tom na palubu vtrhal Ona… Lola Neubránila jsem se znechucenému úšklebku, protočení očí v sloup jsem se ani nesnažila zakrýt. Za ní kapitán a Mikael, který rozhodně nevypadá tak špatně, jako já po včerejší pitce. Většina posádky přijala novou zprávu s nadšením, někteří se možná raději neprojevovali a mě to bylo jedno. Až dostane zlatou korunu, tak se budu starat. Pro mě nemají funkce takovou cenu, jako pro Lolu. Snažila jsem se dívat jinam, ale ona prostě byla jako magnet, který lákal všechny oči k sobě. “Tak… asi gratuluji.“ začnu zlehka nervózně, když jdu pogratulovat Mikaelovi, neb to se asi sluší. “Tos´včera oslavoval?“ nakloním se k němu a zeptám se ho. Pak ale spustí Prášek o svém vynálezu. “Ne, že bych Práškovi nevěřila,“ udělám krok za Mikaela. “Ale nevěřím tomu, co má v ruce.“ ukážu na to a doufám, že Mikaelovi nebude vadit, že jsem si z něj udělala živý štít. “Nějak se nám to tu rozrůstá,“ doplním pak už jen víceméně pro sebe, když si všimnu nové tváře (Ricko), která se zjevila na palubě mezi námořníky. |
| |
| Aquila, 1. Sobota dopoledne Když se ke mně přitočí usměji se na ni. Magda vypadá značně "pomuchlaně" a je na ní znát, že její tělo rumu ještě nepřivyklo. "Neměl jsem o tom tušení," šeptnu. "Koneckonců na včerejšku nebylo nic k slavení, dokud ses Magdo neobjevila pomalu sem se propíjel melancholií," zazubím se. "Nakonec byl večer, ale skutečně příjemný, děkuji za milou společnost," dodám ještě a pozoruji Práška. "Když vidím Alvarův výraz, tak tuším nějakou čertovinu, oba ví co s prachem dělat a věřím jim, však brzy sama uvidíš." dokončím. "Prášku," povzbudím dělmistra, možná trošku zbytečně, protože až na pár veteránů půlka posádky čumí na Lolu. Tu nám byl čert dlužen. |
| |
| Aquila, 1. sobota dopoledne Připravím svou mušketu a přeberu váleček z rukou Práška. Zkušeně odtrhnu požadovaný okraj a ložím do hlavně. Vytáhnu nabiják a pořádně vše udušu. Jakmile jsem s výsledkem spokojen zasunu nabiják zpět pod hlaveň. S mušketou vztyčenou dojdu k zábradlí, zamířím do volného prostoru, natáhnu křesadlový zámek a vypálím. Očividně spokojeně se obrátím k Práškovi: "Výborně, tohle hodně helfne, třeba při střelbě z lanoví, když pálíš pistolí," usměji se. "Tohle používala naše tercie," zazubím se při vzpomínce na službu v španělské armádě. |
| |
| Čokoláda, 1.sobota večer Nemám v plánu vůbec nic, takže ráda poznám nové věci. Usmála jsem se na kormidelníka. Kakao jsem sice už měla, ale horkou čokoládu a navíc ještě s chilli, to ještě ne. Puerto Cabello bylo překrásné místo, za zátokou rudě zapadalo slunce, když jsme s Juanem vyráželi do městských ulic. Nechala jsem se vést, a cestou jsem se obdivovala mohutné pevnosti, která vévodila jak přístavu, tak i blízké hoře nad městem. Doufám, že tu nějaký čas pobudeme, je tu moc pěkně. Obrátím své hnědé oči k Juanovi. |
| |
| Rayo, 1.neděle dopoledne Kapitán Cervantéz de Sosa byl vskutku pro mne více než zajímavý muž. Jeho rytířské vystupování mne ohromovalo, stejně jako jeho mírný pohled, kterým na mne hleděl. Byl pohledný, ne krásný, ale pohledný. Ovšem síla jeho osobnosti byla alespoň pro mne omračující. Byl šarmantní a mne chvíli trvalo než jsem zareagovala na jeho odpověď ohledně uvedení do společnosti. To budu vskutku velmi ráda, jste pravý caballero, který nenechal dámu v nesnázích. Co to meleš? Dej se trochu do kupy, a nekoukej tu jako hloupá husa! Šlo mi hlavou, po chvíli jsem se vzpamatovala. Takže příští sobotu. Do té doby bych ráda podnikla útok na zásobovací obchodní lodě plující z, či do Curacao. Byl by jste tak laskav, a řekl mi v jakém prostoru vůči této holandské provincii se dá očekávat největší výskyt těchto lodí? Zeptala jsem se na čistě praktickou věc, to mi snad pomůže více skrýt zaujetí s jakým sleduji toho interesantního muže. Už teď je mi jasné, že v Puerto Cabello budeme častými hosty. |
| |
| Rayo, 1.neděle dopoledne Byl jsem v přítomnosti této hrdé a krásné ženy trochu v rozpacích. Červeno-černé šaty jí dodávaly až mystický vzhled. Soudě podle jejích reakcí, ani já jsem jí nebyl zcela lhostejný. Nastalo tak na okamžik trochu tíživé ticho mezi námi. Bude mi opravdu potěšením, seňorita Gaucho. Řekl jsem spíše proto, abych narušil trochu to napětí, jež mezi námi vládlo. Ona se pak také zapojila do konverzace, a zeptala se na námořní holandské trasy. Nejvíce těchto obchodních lodí jistě najdete na severoseverovýchodě a severozápadě od ostrova Curacao, tudy totiž holanďané ponejvíce zásobují svou provincii. Na chvíli jsem se odmlčel, a pak dodal. Mohu vám ještě nějak být nápomocný, seňora? |
| |
| Puerto Cabello, 1.sobotu večer Po chvíli jsme dorazili do cantiny kde podávali onu čokoládovou specialitu, objednal jsem jí s chilli. Někde jsem slyšel, že tahle kombinace zvyšuje touhu žen a mužů po mužích a ženách. To jsem ovšem Terése neřekl, i sám jsem byl zvědav jestli je to skutečně pravda či jen výmysl. Jo, to je tedy pravda je tu pěkně. Takové menší příjemné město. Jak ti chutná ta specialitka? Nevím jestli to bylo tím nápojem, ale mne se Terése líbila čím dál tím víc, její plná ňadra, spanilá šíje, příjemně oblá postava a v neposlední řadě její hluboký pohled velkých očí barvy kaštanů. Chuť čokolády byla zvláštně tajemná, sytá a hluboká hořkost se mísila s ostrou chutí chilli... až se z toho točila hlava, z té hloubky a tajemných chutí. |
| |
| Aquila, 1. sobota dopoledne Sleduji posádku, jestli dávají pozor, co dělá Alvaro a spokojeně se usmívám, když vypálí. "Jop, naše taky," kývnu Alvarovi. "Co vim, tak to používaj i britové a nemužou si to vynachválit," spokojeně se usměju a podívám se na posádku. "No co čumíte? Každej si vezme jednu nábojnici, jednu pušku a střílet, šup šup. Zabiju tim dvě mouchy jednou ranou," uculím se a ukážu na pušky, které jsme spolu s Alvarem vynesli na palubu. Přeci jen, potřebuji je otestovat. |
| |
 | Aquila, 1. sobota odpoledne Přihlížím opřen o zábradlí názorné ukázce používání patrony a užívám si ranní brízy, třepetající rukávy mé volné košile. "Můžu mít jen jednu připomínku ?" nadhodím poté, co ozvěna výstřelu odezní nad oceánem, ale okamžitě toho zalituju. Jenže to ze mě vylétlo tak nějak samo, tak nezbývá, než se pustit za uprchnuvší větou, ať nevypadám jako pitomec úplně. "Když neutrhnete ten konec celý, ale vysypete prach z patrony přímo do laufu, pak za ním necháte sklouznout kuli, a nakonec ten zbylý papír zežmouláte a nacpete za tím vším, než to začnete pěchovat nabijákem, poletí kule dál a s větší razancí." nejsem sice zdaleka expert na palné zbraně, navíc mi příliš nevoní, nicméně, člověk se sem tam něco užitečného přiučí i když o to ne zrovna moc stojí. "Jen nabíjení trvá o trochu déle." dodám s pokrčením ramen. Každý chleba má dvě kůrky. Na chvilku se v rozpacích odmlčím. Jsem tu doktor, ne střelec, ale je možné, že mi to někdy ušetří práci a někomu zdraví nebo život, a tak dodám ještě druhou část, co mi vykládal ve Flandrech přítel Balduin. "Ucpávka z měkké bavlny nebo česané koudele je ještě lepší, líp utěsní komoru než ten papír. Ale to už není na rychlé použití vůbec použitelné. Leda tak na první nabití - a pro nějakého šikulu ostrostřelce, co má jistou ruku na velkou dálku." na rtech mi pohrává trochu křivý úsměv, protože já tu jistou ruku nemám - tedy, rozhodně ne na střelbu. Jsem rád, když trefím ona pomyslná vrata od stodoly. "Jen si dát pozor na zbraň - ne každá to snese." radši s mírnými rozpaky ztichnu, protože se cítím, jako bych tu lezl do zelí někomu povolanějšímu. Sám bych se necítil nejlíp, kdyby mi někdo při ošetřování koukal pod ruce a radil. |
| |
| Trénink střelby "Výborně Prášku," pokývu hlavou. "Tohle nám pomůže více než jen trochu," promluvím ještě k střelmistrovi. "A abyste si to dneska užili tak budeme pokračovat po střelbách tréninkem boje muže proti muži a šermu!" zvolám a vezmu si do ruky nábojnici. Do arkebuzy nacpu a udusám co je potřeba, natáhnu křesadlový zámek a vypálím. "Opravdu znamenitě Prášku," zazubím se. "Chceš si to zkusit Magdo?" optám se a nabízím ji arkebuzu. |
| |
| Střelba na moři, Aguila, 1.sobota odpoledne Chlapi z Orla se na dělmistrovo vyzvání pustili do střelby nazdařbůh do moře okolo. I Lola vzala jednu pistoli a vystřelila kamsi do vln. Miguel se sice divil tomu plýtvání drahým prachem, neboť bylo zjištěno to, že pistole kupodivu skutečně střílí, to bylo tak asi vše. Zašel tedy za kapitánem mu tuto skutečnost oznámit. Dobře Prášku, jedna salva myslím stačí, nechce se mi vyhazovat v Santo Domingo další peníze za doplnění zásob prachu. S těmito slovy ukončil kapitán střelbu do okolního moře. Okolo čtvrté hodině odpoledne byla Aguila asi tak 70 mil SSZ od Caracasu, potkala jen španělské, a jednu francouzkou obchodní brigu, která si Orla stejně jako on jí, nevšímala a plula svou cestou. Vane čím dál tím ostřejší východní vítr, zřejmě se blíží bouře... |
| |
| Aquila, 1. sobota dopoledne Když Prášek zavelí, aby se všichni jali zbraní a zkusili si tu novinku, tajně doufám, že se tomu vyhnu. Tohle pro mě není. Pokud bych si mohla vybrat, ještě bych asi vyspávala. Ale není mi přáno. Pak promluví náš další nováček na palubě. “Myslela jsem, že ho představili jako doktora.“ řeknu Mikealovi a zvědavě naslouchám, co dál z našeho doktůrka padá. Sic nerozumím ani fň, ale vypadá u toho tak sebevědomě. Ten určitě ví, co povídá. Uznale pokývu hlavou a nezpouštím z Jeremyho zrak. “Musím říct, že…“ otočím se opět k Mikaelovi, který mi nabízí arkebuzu. Pohlédnu na zbraň, na něj a pak ještě jednou na zbraň a to už v očích mám takový ten výraz: to myslíš vážně? “Nešlo by to…“ ale moje skuhrání přeruší kapitán, který utne zbytečné mrhání střelného prachu a mě se uleví. Mikael si toho všimne, protože se na něj vítězně zašklebím. “Půjdu pomoct do kuchyně a odpoledne se za tebou zastavím na slibovanou lekci šermu.“ poplácám ho po rameni a pak se ztratím v rozpuštěném davu na palubě, mířím do podpalubí do kuchyně. |
| |
| Rayo, 1.neděle dopoledne Byl to okouzlující muž, a já se jeho přítomnosti nemohla nabažit. Když se zeptal jestli mám ještě nějaké přání, chtělo se mi hlesnout Obejmi mne! Ale nakonec jsem se ovládla, a odpověděla možná až příliš stručně. Ne, děkuji vám kapitáne Cervantézi. Budu se těšit na váš doprovod při guvernérově plesu. Nyní mne omluvte, má práce pro krále nepočká. Musela jsem rychle pryč, nebo se začnu chovat jako zamilovaná studentka. Lehce jsem se uklonila, a vyrazila na Halcon. Nabrali jsme nové lidi, naložili náklad do Coro, jestli nějaký byl, a pak vypluli tím směrem obezřetnou plavbou. V Coro najmeme další posádku. Z Coro zamíříme do prostoru severoseverozápadně od Curacao, kde opatrně hledáme vhodnou holandskou kořist. Celou cestu intenzivně trénujeme na boj, jak šerm tak střelbu-tu ovšem bez plýtvání prachem, spíš jen aby se obsluha děl zautomatizovala, a přešla námořníkům tak říkajíc do krve. |
| |
| Čokoláda, 1.sobota večer Je to moc dobré! Řekla jsem a culila jsem se na svého hostitele. Měla jsem sto chutí se schoulit do jeho náruče, ale přišlo mi to dost na honem. Všimla jsem si, že se Juan po mne najednou nějak jinak dívá, tak žádostivě. Nevím jestli to bylo atmosférou podniku, nebo tím kouzelným nápojem co jsme pili, ale kupodivu mne to nevadilo. Ovšem v kombinací s mými touhami jsem instinktivně upustila od nějakého intimnějšího sbližování s tímto překrásně stavěným hřebcem. Ou, na co to myslím? Jaká to mám přirovnání? Náhle jsem se přistihla, jak zálibně sleduji jeho mohutnou zčásti odhalenou hruď a silné paže. Zbytek mé cudnosti mne donutilo odvrátit zrak, abych nepodlehla tak snadno jeho kouzlu. Koupila jsem si na loď nějakou čokoládu, i nějaké chilli. Udělám jí nám na lodi, při plavbě to bude příjemné osvěžení. Řekla jsem na vysvětlenou k Juanovi. Pak celý večer uběhl v příjemném tónu. Druhého dne jsme vyrazili směr Coro. |
| |
| Aquila, 1. sobota dopoledne Jakmile si všichni vystřelí, spokojeně se usměju a pokývám hlavou. Když pak vyběhne ven Rodrigo a vše zatrhne, jen pokrčím s úsměvem rameny a otočím se k odchodu. "Ricardo, Roberto, buďte tak hodný a zaneste ty stříkačky do skladu," požádám dva námořníky, zatímco já sám unaveně zamířím do podpalubí. "A já se jdu konečně vyspat," řeknu spíše pro sebe, než kohokoliv jiného. Zamířím do své kajuty, kde si lehnu na postel a za chvilku už spím. |
| |
| HOLANDSKÉ LODĚ Aguila, 1.neděle, pozdní odpoledne, 40 mil SV od Curacao Plavba probíhala pokojně, služba střídala službu, a v dohledu se objevovali jen španělské vlajky, a i ty poměrně zřídka. V sobotu večer proplula loď menší bouří, což se podepsalo na zdravotním stavu lidí z posádky nezvyklých na moře, pro ty to byl traumatický zážitek. Jinak loď obstála dobře, až na pár potrhaných plachet, takže měl Tomaso co opravovat. Až v neděli odpoledne se na desáté hodině objevila holandská loď, byla to briga ZELDE a její kurz byl SV, vzdálená 3 míle, vítr východní stálý. Halcon a Golondrina, 2.pondělí, podvečer, 25 mil SSZ od Curacao Po zastávce v Coro doplnila Vlaštovka posádku do plného stavu, a za usilovného bojového tréninku vyrazili obě lodě do míst holandských obchodních cest. Zde v kurzu SSV narazili na holandskou brigantinu LOMP, podle všeho plně vyzbrojenou, je na 5 hodinách, vzdálená 4 mile, vítr mírně prudký východoseverovýchodní. Jakmile vás loď spatřila otočila po větru a pluje pryč... |
| |
| Holandská brigantina, 2.pondělí podvečer Vše probíhalo jak mělo, chlapi intenzivně cvičili s děly, plachtami i s meči. Plavba byla celkem klidná, a mne poměrně často myšlenky zavedli zpět na šalupu Rayo, tedy hlavně k jejímu kapitánovi, který mne opravdu okouzlil, ovšem celá loď se chystala na první námořní útok, tak ani já se nemohla příliš oddávat snům. V pondělí před večer byla konečně spatřena možná kořist. Pluli jsme zrovna proti větru. I když tahle by nás asi pěkně pocuchala. To nebudou obchodníci, a na válečnou loď to také nevypadá, spíše holandský korzár. Asi otočil když spatřil, že jsme dvě lodě, to bylo naše štěstí. Ještě nejsme sto postavit se cvičeným bojovníkům. To vše mi běželo hlavou, když jsem sledovala brigantinu "LOMP" jak obrací a zdánlivě prchá. Mohla by to klidně být past, může prchat k nějaké přátelské korzárské lodi. Taky je možné, že naší polohu oznámí v Curacao. Zkrátka tady nemusí pro nás být bezpečno. Otočila jsem se k mladému kormidelníkovi. Jakmile zmizí za obzorem Cristiane, tak změň kurz na SSZ, tudy by měla vést holandská obchodní stezka! Za chvíli padne tma, tak dnes už zřejmě žádnou loď nenejdeme, pomyslela jsem si smutně, a pak si zazpívala jednu baladu z hor galicijských. |
| |
| Halcon a Golondrina, 2.úterý ráno, 85 mil SSZ od Curacao Při pátrací plavbě směrem od holandského ostrova byla spatřena na dvanácti hodinách v úterý ráno obchodní loď plující přímo proti korzárským lodím. Byl to obrovský merchantman "MOEDING". Vane stálý východní vítr, a lodě jsou od sebe vzdáleny 5 mil, ale přibližují se. Španělé plují rychlostí blížící se 10 uzlů, kdežto holanďan pluje proti větru tak tak 5 uzly. Toto je opravdu velká výzva pro korzárské lodě, která ovšem může poskytnout více než bohatý úlovek... |
| |
| Moeding, 2.úterý ráno Když mne ráno Luc zavolal na palubu, a já přiložila k oku dalekohled, tak mi povadl úsměv. Tohle byla opravdu velká loď! Halcon by vedle ní vypadal jako trpaslík, asi bychom jí dokázali znehybnit, ale i kdyby se nám podařilo je zvenku přimět aby se vzdali, tak stejně by byl risk vstoupit s muži na palubu, protože by nás zřejmě mohli i dvakrát přečíslit. Vztekle jsem bouchla do zábradlí rukou. Už bylo úterý, a my narazili na další loď, kterou nebylo moc bezpečno atakovat. Carramba! Andreasi, otoč to na levobok, po větru. Půjdeme jim z cesty. Jakmile nám zmizí z dohledu, vrať se na původní kurz. V tomto kurzu poplujeme do poledne, a pak obrátíme zpět ku Curacao. Pokud nenarazíme na vhodnou kořist, tak asi 30 mil od holandské kolonie zněním kurz. |
| |
| Halcon a Golondrina,110 mil SSZ od Curacao, 2.úterý poledne Právě když už se chtěl Andreas s lodí obracet zpět, hlásila hlídka z koše holandskou loď na dvanácti hodinách, byla to brigantina AAL. Kurz Halconu byl v té chvíli SSZ, kurz AAL tedy byl JJV. Vítr se stálý východní... Halcon tedy pluje s větrem v zádech, vzdálenost 6 mil. Když na holandské AAL spatřili dvě španělské lodě plující přímo na ně, otočili svou loď zpět, vzdálenost se tím obratem zkrátila na 3 míle, ale pak už zůstala konstantní, neboť jde o stejný tip lodě... |
| |
 | Ztracená |
| |
| Orel, 1. sobota - 1. neděle Práškovo vyprávění sleduji s lehkým zájmem, nijak zvlášť ale necítím potřebu se k těm hlučným klackům cpát. Když už by šlo do tuhého, volil bych kratší zbraň, ale jeden nikdy neví. vezmu si také jednu pušku, dle instruktáže ji nabiji a po chvilce míření vystřelím. Pušku pak vrátím, krátce poděkuji a postavím se opodál a sleduji ostatní. Když instruktáž skončí, odeberu se k práci v lanoví a v koši. I přes to, že jsem na pár lodích byl, když bouře naši loď rozhoupe, volnost sítě neutlumí vše a já mám co dělat, abych udržel jídlo a pití v žaludku, což není vůbec snadný úkol, ale nakonec se podařilo. |
| |
| Aguila, 1. neděle odpoledne Přes den dospávám noční bouři. Ošetřit těch několik nešťastných pohmožděnin nebylo nic těžkého, většinou jsem posílal námořníky s mávnutím ruky pryč. Snažím se moc nepřekážet, a přitom trochu koukat pod prsty ostatním - těm, co látají potrhané plachty, i těm, co mají službu a udržují loď v plavbyschopném stavu. Nakonec prostě jen sedím opřen o jeden ze sudů na palubě, se svým zápisníkem a pobafávám z dýmky. |
| |
| Aguila, 1. sobota den "Výborně," pochválím střelby. "Všichni víte jak takto nabíjet a jak pálit, Prášek podobných náloží připraví více, abychom zefektivnili naši palbu." pronesu halasně na posádku a pokračuji: "Nicméně střelba není vše a po každé salvě většinou dochází k souboji muže proti muži," pokračuji. "Kdo nemá své povinnosti jinde si donese zbraň a budeme cvičit," poukážu na ostatní a nechám posádku splnit můj příkaz. Sám pak procházím mezi jednotlivými zápasícími páry a sem tam něco dovysvětlím a ukážu. Nejistým předvedu kroky a sám si ve zběsilém tempu střihnu souboj s Alvarem. I přes svůj věk šermuje jako ďábel a není náhodou, že spolu s Práškem jsou veterány tercií. Tam neschopní nepřežijí. Odpoledne si po tréninku užívám na zádi vedle kormidelníka a dohlížím na ostatní zda plní své povinnosti. Za časného odpoledne si zajdu na jídlo a věnuji se dál dozorčí činnosti. Když je odpoledne vyčkávám příchodu Magdy a pohrávám si s jílcem své zbraně. Aguila, 1. neděle do setkání s Zelde Bouře která se přehnala a my jí propluli zanechala na většině námořníků minimální škody, někteří zelenáči jsou... jsou zkrátka lehce nazelenalí, ale vše proběhlo v pořádku, posádka plnila rozkazy se strojovou přesností. Neděle se ubírá pohodovým tempem, posádka se věnuje tomu čemu má. Tréninku se zbraněmi, aby se všichni procvičili a udrželi v kondici. Tuto odpolední rutinu naruší výkřik ze strážního koše. Okamžitě vyhlásím bojovou pohotovost a zajdu informovat kapitána a věřím, že nebude příliš zaneprázdněn Lolou, kterou jsem poslední dobou příliš neviděl. |
| |
| Aguila, 1. sobota den Po střelbách se spokojeně natáhnu na své místečko a koukám jak si mladý Mikael vede. Není to špatné. Sleduji jak radí, vypomáhá. Je vidět že se v šermu a velmi pravděpodobně i v řezničině, ve kterou se to kolikrát zvrhne vyzná. Jsem dnes v podezřele dobrém rozmaru, a tak bez většího zaváhání vyskočím na Mikaela, tasím svůj rapír a s výzvou na rtech zaútočím. Pěkně si spolu zatancujeme a říkám si, že to nebude takový problém ho porazit. Můj rapír je lehčí než jeho schiavonna, čepel delší a i když už mám svůj věk myslím, že jsem pořád dost rychlý. Chyba lávky. V tom mladým chlapíkovi je více síly než v býkovi na koridě. Snadno tím svým mečem mává jako by nic nevážil a pohybuje se ladnými kroky. A co je nejhorší ve chvíli krátké nepozornosti mě zcela bez úcty k věku podrazí nohy a složí na zem. Jsou věci, na které jsem už starý. Na oko nasupeně se nechám zvednout a jdu si zase sednout na své místečko. Tohle není nic pro mě. Aguila, 1. neděle do setkání s Zelde Co by to bylo za plavbu, aby se něco nepřihodilo. A ono ano. Sobotní bouře mě ponechala v poklidu, i když noční hlídka byla mokrá a nepříjemná. Ale tak to prostě bývá. Aspoň jsem si mohl přispat a nebýt účastníkem ranního poskakování a cvičení. Odpoledne se věnuji kontrole své muškety, když se ozve výkřik hlídky a následné rozkazy Mikaela. Popadnu prachovnici a tašku s válečky, které pro nás tvořil Prášek a vyrazím na palubu. Jakmile vidím loď čekám jen na jediný pokyn a přitom nabíjím. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne Pohupování lodi uhánějící po vlnách mě uspává. Dýmka mi vyhasla, zápisník jsem zavřel a založil pod svou šedavou šerpu. Z dřímoty mě vytrhne až volání hlídky a následná bojová pohotovost. Holandská loď plující na severovýchod je vidět téměř okamžitě, malá bílá tečka na obzoru - jenže, když jsem vyskočil na nohy a trochu rozespale se snažil rozběhnout energii tělem, můj zrak přilákalo něco jiného. Nejdřív jsem měl za to, že se mi jen udělaly mžitky před očima, ale ten předmět, povalující se na vlnách, nezmizel ani když jsem si oči protřel. Otočím se na patě a vyrazím nahoru do lanoví po nejbližším provazovém žebříku. "Západoseverozápad, vzdálenost tak půl námořní míle." křiknu na hlídku, a napůl pověšen pod košem, nechám ruku vztyčenou, aby podle směru mohla zamířit vlastní dalekohled. "Možná pár sudů. Možná něco jiného." snažím se napínat zrak, co nejvíce to jde, ale nemám výhodu dalekohledu. |
| |
| Halcon a Golondrina, 2.úterý odpoledne, 40 mil SSZ od Curacao, karavela Hertogin Brigantina by byla sice skvělou kořistí, ale holandský kapitán zareagoval včas, takže by to byla příliš dlouhá honička za AAL, navíc bez velké naděje na úspěch. A tak už lehce rozladěná Rose obrátila své lodě zpět ke Curacao. Dnes ale zřejmě Rose neměla svůj šťastný den, neboť když svými obratnými a rychlými loděmi dostihla další holandskou obchodní loď... tak se ukázalo, že se jedná o slušně vyzbrojenou karavelu HERTOGIN (Vévodkyně). Je vytrvalý východní vítr, kurz všech lodí je JJV, vzdálenost 5 mil a snižuje se, neboť korzárské lodě plují rychlostí 8 a půl uzle, zatímco Vévodkyně se prodírá vpřed rychlostí 6 uzlů... |
| |
| 2.úterý odpoledne, karavela Hertogin Carramba! Už třetí loď, a zas takhle velká! Letělo mi hlavou když jsem se dívala dalekohledem na karavelu "Vévodkyně" plující do bezpečí své kolonie před naší přídí. Do dvou hodin jsme za její zádí, a za další hodinu jí musíme zastavit a donutit kapitulovat, protože jinak bude příliš blízko Curacao. Nesmíme se dostat pod její boční děla, na palubě mají tak 80 chlapů, na zádi tak maximálně mají 4 děla, musíme jim sundat plachty a vyčistit palubu od posádky. Musí vyvěsit bílou vlajku! Uvažovala jsem už nahlas. Vyvěsila jsem vlajky PLACHTA-DOLŮ-ZÁĎ-STŘELBA a ještě ukázala Lorenzovi, že sundáme jim plachty. Jakmile se dostaneme na dostřel, začnou obě naše lodě křižovat a pálit za zádí Vévodkyně, bude to 15 našich děl oproti jejich 4. Vlaštovka střílí jen řetězy. Mateo, přední děla střílí řetězy, zadní kartáče, jakmile Vévodkyně výrazně zpomalí tak všechny děla kartáče! Držíme se za její zádí, hlídky ostražitě sledují okolí, abychom mohli prchnout. Pokud budeme úspěšní, a zastavíme jí střílíme kartáče dokud se nevzdají. Pokud vyvěsí bílou vlajku, pošlu na jejich palubu jen komando 12 ve člunu, aby je pozavírali, pokud něco zkusí, komando naskáče do vody a obě bojeschopné lodě Vévodkyni bez skurpulí potopí-to bude napřed oznámeno holanďanům před výsadkem. |
| |
| Kdesi ve vlnách |
| |
| Střet s Vévodkyní, 2.úterý podvečer Běžný kapitán obchodní karavely by spěchal pod ochranu své provincie, ne tak ale kapitán de Haag, velící na Vévodkyni. Byl to starý veterán z bojů ve Flandrech, kde španělé s holanďanami sváděli tuhé boje. Takže na něj španělské vlajky působili jako rudý hadr na býka. Jakmile se Sokol s Vlaštovkou přiblížili, stočil svou Vévodkyni po větru, a nastavil jim svůj bok s desíti 8-liberkami, a navíc začali střílet i jeho dva ostřelovací kanónky sviwel. Sokol s Vlaštovkou se drali za záď Vévodkyně, španělští dělostřelci měli větší štěstí, a tak kartáče pročistily palubu karavely, a stejně tak řetězy značně potrhaly její plachty-takže rychlost Vévodkyně klesla i se zadním větrem na 6 uzlů. Obě španělské lodě se dostali v pořádku za záď holandské lodě - kulím se dokázali vyhnout až na jednu, která neudělala velkou škodu... ovšem ostřelovací kanónky i zde na ně zle dotíraly. Vypadá to na více než tuhý boj... pokud se však korzáři rozhodnou stáhnout, nebude pro ně obratné a rychlé problém to učinit bez jakýchkoliv škod... |
| |
|
|
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, strážní koš Při hlídce ve strážním koši vše ubíhá klidně. Vítr mě šlehá do tváře a sleduji ruch pod sebou na palubě a jak se posádka snaží opravovat menší škody po bouři. Když pohledem přejedu obzor, na severovýchodě se zarazím u nějakého bodu narušujícího jednotvárnost vln. Přiložím rychle dalekohled a zadívám se tím směrem. "Loď na obzoru! Severovýchod!" zakřičím z plných plic dolů k palubě a opět si loď prohlížím. "Briga! Vzdálenost tři míle!" doplním křikem informace a na palubě se strhne čilý ruch a příprava k boji. Dalekohledem vytrvale sleduji druhou loď až do chvíle, než mě vyruší něčí křik překvapivě blízko, někde pod košem. Otočím se a spatřím Jeremyho, jak ukazuje někam směrem na druhou stranu a povídá něco o sudech. Podívám se směrem kam ukazuje a zamířím na tmavý bod dalekohled. "Muž přes palubu! ... Teda žena přes palubu! Západoseverozápad, vzdálenost půl míle!" zahlásím opět dolů a kývnu na Jeremyho jako poděkování za informaci. To je teda den, nejdřív nic a teď si jako můžeme vybírat co by jsme nejradši dělali? |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, na můstku to jsou mi, ale zprávy, zatraceně, a kapitán nikde, no co se dá dělat- když tak si to potom vyžeru pomyslím si a přeletím očima palubu, zda neuvidím i Lolu. Když ji nespatřím je mi jasné, že zrovna teď kapitána z kajuty nedostaneme- ženská jako Lola by si takovou zábavu jakou máme teď na palubě neodpustila. "Bojová pohotovost trvá!" zařvu, přeci jenom nemohu dát pokyn k útoku sám. "Kurz západoseverozápad!" zavolám na kormidelníka a hledím do vln dalekohledem. Ve vlnách je skutečně žena. Očividně ještě živá. "Jeremy, připrav se asi tě bude potřeba!" zavolám na felčara, který hledí přes zábradlí. "A vem s sebou Magdu, ať se něco přiučí," houknu ještě a dalekohledem se zaměřím na loď na severovýchodě. Pak se ještě otočím k Jeremimu: "Dostaň ji z vody a postarej se o ni," zatímco napjatě sleduju situaci s lodí. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, na můstku Až do chvíle, kdy jsme na obzoru zahlédli loď, a bylo jasné, že to přátelským proplutím kolem neskončí, jsem si myslela, že v poklidu budu léčit svůj bolavý žaludek z předchozí noci. Bouřlivé noci, během které jsem snad dvakrát či třikrát volala přes palubu. Teď je na palubě šrumec a kontrolovaný chaos. Upřímně si připadám trochu hloupě, protože nevím, co dělat. Ve střelbě jsem začátečník a se zbraní si vůbec netykám. Naštěstí, nebo naneštěstí, se ale ve vlnách objeví kdosi, kdo potřebuje zachránit. Na Mikealovu žádost reaguji rychle a utíkajíc pro záchranné lano se pak vracím k Jeremymu. “Doktore,“ zastavím se před ním a čekám. Mezitím už rozmotávám lano a podávám ho doktorovi. “Tak do toho.“ povzbudím ho s mírným úšklebkem na rtech. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, můstek Vzhlédnu od sledování přibližující se nešťastnice a když spatřím Magdalenu vyzývavě houpající lanem, nenechám se dvakrát pobízet. Jen nejdřív uložím do bezpečí svůj deník a dýmku - o ty bych dost nerad přišel. Několika zručnými pohyby jsem na konci provazu spletl nestahující se smyčku, tak akorát, aby se mi do ní vlezlo předloktí - opřel jsem se loktem do uzlu a lano smyčky sevřel v dlani mezi ukazovákem a palcem, takže mi nevyklouzne, až skočím do vody. "Doufám, že ten druhý konec vrazíš několika silákům. Potáhnou nahoru tak metrák a půl." pokývl jsem Magdaleně, vyklonil se přes zábradlí. Musím skočit dřív - Aquila pluje pod plachtami, i kdyby teď nakrásně všechno skasali, bude mít nějakou setrvačnost... V duchu jsem kalkuloval, kdy asi nejlíp... "Možná dva." ještě jsem houkl za sebe a šipkou se vrhl do moře. S lanem se plavalo pravda poněkud hůře, taky to bylo trochu dál, než se mi z výšky lodi zdálo, ale nic co bych nedokázal zvládnout. A lano naštěstí stačilo. Opatrně jsem ženu podebral pod pravou paží, mírně ji natočil a zády ji přitiskl k sobě. "Klid. Hlavně klid." teď, když jsem byl poněkud více zatížený, musel jsem začít trochu dávat pozor, protože nezbedné vlnky mi šplouchaly vodu do úst. Lehkým tlakem dlaně pod ženinu bradu zkontroluju puls a zároveň si opřu její temeno o pravé rameno, tak, aby měla hlavu zakloněnou a nad vodou. Rukou stále držící provaz předloktím si pomáhám při plavání zpátky, tedy, pokud se trosečnice nebude příliš zmítat, abych ji ještě musel lovit před návštěvou mořských hlubin. Tiše doufám, že k tomu nedojde, protože v rámci zachování jak svého, tak jejího zdraví bych ji musel ještě poněkud přiškrtit. Nynější úchop by mi to pravděpodobně dovolil, je docela zesláblá, ale i tak bych se tomu samosebou rád vyhnul. Nehledě na to, že moc dobře vím, jak velkou sílu dokáže tělo vyvinout, když se dostává do bezprostředního ohrožení života. "Tahejte. Opatrně, a ne moc rychle !" křiknu zpátky, jen co se mi povede si smyčku z předloktí navléknout pod jednu z bot. Loď se pravděpodobně nezastaví do té doby, než nás vytáhnou z moře, a i když tah námořníků poněkud vyruší trhnutí provazu, kdy místo mužů začne táhnout samotná Aquila, nedokáže ho úplně vykompenzovat. A já tu ženu nesmím pustit, protože jinak mě rychlokurz hloubkového potápění nemine. "A až budeme u bortu, dejte mi chvilku." s napůl polknutým zaklením vyplivnu dotěrnou vlnu zpátky do moře. "Budu ji muset přechytit." |
| |
| 2.úterý soumrak, boj s Vévodkyní Byl to přesně ten okamžik včas se stáhnout, ale já se nechtěla vzdát tučné kořisti bez boje, zvlášť když už byla ochromená. Mateo přebít všechna děla na kartáče, a vymeťte tu zadní palubu! Nesmí tam vystřelit žádné dělo, zvlášť ta ostřelovací! Všichni střelci na palubu, kdokoliv se jen přiblíží k ostřelovacím kanónkům bude zastřelen, je vám to jasné střelci? Plán byl jednoduchý, děla sama střílet nedokážou! Ostřelovací kanónky ty nás můžou ohrozit nejvíc! Zvlášť pro Vlaštovku jsou nebezpečné, má jen 1 stěžeň! Tak nějak doufám, že i Lorenzovi střelci se soustředí na to aby nám nehrozila žádná kule z ostřelovacích děl Vévodkyně, a že i on povolá střelce z mušket na ochranu našich lodí. Kdyby byli rozumní, nezabíjela bych zbytečně, ale takhle jejich zadní palubu za kterou se stále držíme zametou naše kartáče. Pokud se vzdají, postupujeme podle předešlého plánu, přeložíme vše cenné a nám se hodící, zvlášť ostřelovací kanóny a vypaříme se co nejdřív z místa boje. |
| |
| Záchrana |
| |
| Jakmile Jeremy přeskočil přes palubu rovnou do moře, doslova jsem narvala lano dvěma silným chlapům do pazour. Sama jsem se lana nevzdala, sledovala jsem situaci ve vlnách a čekala, až bude ten správný okamžik, kdy máme začít tahat. Jeremy k dívce doplaval poměrně rychle a stejně tak jí zpacifikoval. Možná se ani nebránila, neměla na to sílu anebo byla jen ráda, že jí vyslechl ten nahoře a seslal pomoc. Otočila jsem se na chlapy, kývla jsem jim na pokyn, že mají začít táhnout a všichni tři jsme se do toho zapřeli. Odpor vody byl silný, ale zvládali jsme to. Nohou jsem se opírala o zábradlí, protože čím blíž ti dva k lodi byli, tím těžší to začínalo být. Slyšela jsem Jeremyho cosi křičet, ale nerozuměla jsem mu. Tahali jsme pořád dál, dokud nebyl cítit náraz jejich těl o bok lodi. “Notak, dělejte. Už je skoro máme.“ povzbuzovala jsem chlapy. Ve chvíli, kdy jsem přes zábradlí zahlédla blond čupřinu a dlouhé rezavé vlasy, jsem se vrhla těm dvěma na pomoc. Tahala jsem je přez, podepřela jsem dívku podpaží a stáhla jí na sebe. Jeremy se snad dokázal dostat přes palubu sám. “Jak jste na tom?“ dlaní jsem okryla dívce mokré vlasy z tváře a zjišťovala jsem, zda není třeba v mdlobách nebo podobně. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, paluba Dokud jsme s Elisabeth ve vodě, tak situaci víceméně zvládám, voda její tělo nadnáší. Navíc se nevzpouzí, což je velká výhoda. Problém nastane ve chvíli, kdy dorazíme k bortu a tah ani na okamžik nepřestane. "Do háje, zpomalte !" snažím se překřičet moře a vítr, ale asi mě neslyšeli. Takže nezbývá než z toho udělat to co jde, a doufat, že zachraňovaná nemá polámaná žebra či nějaké vážnější vnitřní zranění. Na poslední chvíli, než nás opravdu začali tahat z vody, jsem Elisabeth otočil čelem k sobě a s nádechem se napůl potopil, abych si ji mohl hodit na rameno. Smyčka na konci mi sice umožňuje si do lana stoupnout, ale potřebuju druhou volnou ruku, kterou bych se mohl držet lana. Pozice ve které se teď nachází rusovláska však může znamenat, že se moje budoucí pacientka změní v mrtvolu bez budoucnosti. Vynořím se zpoza žbrlení udýchaný, mokrý jako myš a rozzuřený jako Kétó, bohyně moří, která právě zjistila, že je jí její milenec nevěrný a to ještě prosím na lodi plující po jejích vodách. "Příště až řeknu počkej, tak počkáš. A jestli jsi neslyšela, měla ses přeptat." pravda, proslov trochu dlouhý a musel jsem se během něj několikrát zhluboka nadechnout, ale prostě to ven muselo. Naštěstí si Magdaléna Elisabeth z mých rukou přebrala. "Pokud dýchá, odneste ji dolů. Přijdu tam." odvrátím se a v předklonu sám vydýchávám tenhle husarský kousek. "Začínám být na tohle nějak starý..." spolu s doušky vzduchu ze mě pomalu vyprchává vztek a znovu ho nahrazuje chladná rozvaha - pomalu začínám procházet seznam nutných lékařských úkonů. |
| |
| Na palubě Aquily |
| |
| 2.úterý soumrak, Vévodkyně pod útokem Sokol i Vlaštovka se bez velkých problémů drželi za zádí lehce ochromené Vévodkyně. Díky příkazům kapitánky Rosy se zadní paluba holandské lodi změnila v krvavé peklo... celá obsluha zadních děl byla zabita či těžce zraněná létajícími kousky sekaného olova, co nezasáhla děla Halconu, to dorazili střelci z obou španělských lodí. Když jedna z řetězových kulí z Vlaštovky přerazila zadní stěžeň Vévodkyně bylo jasné kam se vítězství přelévá. Jediný komu to zřejmě nebylo jasné byl holandský kapitán de Haag, řval jako smyslu zbavený, a hnal na záď další dělostřelce vstříc jisté smrti... jeho šílenství zarazil až zbloudilý šrapnel, jež jej těžce zranil. Jeho první důstojník neváhal, a vyvěsil bílou vlajku, doufajíc že se kapitán rychle neprobere z mdlob. Když výsadkové komando stanulo na palubě Vévodkyně, tak nenarazilo na odpor, holandská posádka byla zavřena v podpalubí, a loď byla vybrakovaná. Padla tma. Kořist z Vévodkyně bude doplněna do stavu Sokola a Vlaštovky. Mimo jiné jsou v ní i ostřelovací kanónky v počtu 5, holandské mapy a obchodní informace a děla pro Vlaštovku, atd. Vskutku bohatý úlovek. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, paluba Chlapi mi pomohli zpátky na nohy a další už nesli zrzku do podpalubí, kde se na ní měl Jeremy podívat. “Jsi v pořádku?“ zeptám se Jeremyho bez jakéhokoliv náznaku omluvy. Očividně příliš neřeším to, co se stalo, že se mohli utopit nebo se z lana vyvléct nebo bůhví co ještě. Zlehka se dotknu jeho ramene a strčím do něj, naznačím, že bychom měli jít a že jdu s ním. “Budu ti pomáhat,“ oznámím mu, neptám se ho. “Kde ses vůbec naučil takhle zachraňovat lidi?“ vyčkávám ještě, dokud se nevydýchá a pak hlavou kývnu ke dveřím do podpalubí. Holka už je dávno někde dole a my bychom sebou měli hodit. Nevypadala sice, že by měla skapat, ale člověk nikdy neví. A já nejsem doktor. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, paluba “Já v pořádku jsem. Ji to mohlo zabít. Naber do nějaké čisté nádoby tak galon sladké vody, budeme ji potřebovat.“ přikážu Magdaleně a sám si mezitím dovolím ještě tři hluboké nádechy, než se narovnám a zamířím do podpalubí na marodku. “Může mít polámaná žebra nebo nějaké potlučené vnitřnosti. Visela mi přes rameno, protože jste mi nedali jinou možnost. To obojí, jak žebra, tak břicho, dost stlačí – celou její vahou. Jen proto, že jste dvacet sekund nemohli počkat.“ vytknu Magdaleně po cestě, ale zlost, se kterou jsem přelézal žbrlení na palubě, už v tom není. Na marodce vykážu okounějící námořníky ven a bez okolků jim zavřu dveře před zvědavé nosy. “Co se zachraňování týče, kdysi dávno jsem dělal s provazy. A také s těžkým dřevem ve vodě.“ začnu si vyhrnovat rukávy mokré košile, s pohledem upřeným na rusovlásku na kavalci. Naštěstí ještě dýchá a nemá potřebu odkašlávat nebo se dusit – takže to vypadá nadějně, ale jistého nemáme nic. “Támhle v polici najdeš nůžky. kývnu na Magdalenu. “Nehýbej s ní víc, než je nutné a svlékni ji.“ nakloním se nad Elisabeth, znovu jí nahmatám puls a přitom pootočím na světlo její zkrvavenou tvář. Šrám naštěstí minul oko, i tak by ho asi chtělo vyčistit a možná i trochu zašít. Což rozhodně nebude příjemné. “Klid, postaráme se o vás.“ konejšivým hlasem promluvím k Elisabeth, když zpod lůžka u její hlavy vylovím bedničku a z ní štůček plátna. Větší kus odtrhnu, namočím do vody a opatrně vyždímám na Elisabetiny popraskané rty – vždy jen několik kapek, než si uvědomí, že potřebuje polknout, nechávaje mezi intervaly dostatečně dlouhý čas. “Pomalu. Nespěchejte.“ zatímco se Magdalena zaobírá rusovlásčinými svršky, odeberu do plecháče trochu sladké vody a pustím se do co nejjemnějšího omývání jejího obličeje zbylým kouskem plátna. Pod nánosem zaschlé krve a soli toho příliš moc vidět není. |
| |
| Aquila |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, podpalubí Na další Jeremyho výtku jsem jen mlčky pokrčila rameny. Já tohle v sobě neměla. Tu starost o ostatní lidi a upřímně jsem jí ani moc nechápala. Ale nehádala jsem se s ním nebo mu neoponovala. Spíše jsem jeho poznámky brala s laxním výrazem ve tváři a rozhodně mi nešly k srdci. Marodka je část podpalubí, kterému jsem se zatím úspěšně vyhýbala. Ať už jakožto pacient nebo ošetřující. Smrdí to tady všelijakými dryáky, z nichž ty nejpříjemnější připomínají špatně vypálený alkohol. Při vstupu dovnitř si odfrknu a pošklebuji se, dokud si nos na ten zápach nezvykne. Našla jsem nůžky, postavila se nad zrzku a Jeremyho, který kontroloval její stav, a čekala jsem. “Jako všechny svršky?“ chtěla jsem se raději ujistit, že jsem slyšela dobře. Ve chvíli, kdy mi Jeremy uvolní místo, začnu dívku pomalu zbavovat oblečení. Rozstřihám to v místech, kde je vidět, že látka není přilepená k tělu. Netuším, jestli nemá zranění ještě někde jinde, protože vím jen o tom na obličeji. Jakmile je látka rozstřižená, odhalím dívčinu holou kůži. Bůhví proč, ale najednou se tu cítím divně. Svlékla jsem cizí dívku před cizím mužem a dost mne to znervóznilo. Raději ustoupím stranou a nechám doktora, aby konal. |
| |
| Aquila, první neděle odpoledne, marodka "Jo, jako všechny svršky." poznamenám klidně k Magdaleně na její dotaz, aniž bych se obtěžoval ohlédnout se. "Je promočená, prochladlá a zesláblá. Taky je vytáhni zpod ní." pomalu se přede mnou konečně otvírá celkový rozsah škod na Elisabetině tváři, a abych pravdu řekl, vůbec se mi nelíbí a nespokojeně se pro sebe mračím. Když Magdalena skončí se svou destrukční činností, přeruším omývání Elisabetina obličeje. Také proto, že ji za několik okamžiků čeká ještě mnohem horší procedura. Pomalu a beze spěchu vyšetřím stav zbytku Elisabetina těla - jemnými doteky, prohmatáváním a ohýbáním, či lehkým tlakem na ošklivá temná místa vybarvená hlavně na jejích žebrech. "Hrudník pravděpodobně dostal zásah něčím těžkým. Hrana bedny, ráhno... těžko soudit." Hodnocení je sice pro Magdalenu, ale spíš jako bych si mluvil pro sebe. Nahota těla na kavalci mi opravdu těžkou hlavu nedělá. "Už tu leží dostatečně dlouho a zatím ani nezakašlala, takže plíce snad budou v pořádku, i když si myslím, že má několik žeber polámaných. Žádné další zlomeniny končetin. Může mluvit o štěstí, mít zlomenou ruku nebo nohu, utopila by se dřív, než bychom ji našli." za řeči se odvrátím k truhle v rohu marodky. Vylovím kousavou vlněnou deku, urovnám Elisabeth ruce podél těla a přikryju ji. Ze šuplíku pod stolem vylovím kalíšek masti, balíček jehel ve voskovaném plátně a špulku s tenkou nití. "Tohle co nejopatrněji nanes kolem toho šrámu na tváři. Ne dovnitř a ne příliš blízko k němu." podám nádobku Magdaleně a mezitím navléknu do jedné z jehel nit. Nakonec se znovu začnu štrachat v bedně u Elisabetiny hlavy - štůček látky, který jsem vylovil teď, je mnohem jemnější a ohebnější. |
| |
| Orel, 1.neděle odpoledne, briga a žena přes palubu, cpt.Lopez Rodrigo Lopez stál toho odpoledne na velitelské palubě a sledoval holandskou brigu. Popravdě neměl vůbec zájem se s ní utkat, posádka na to podle něho nebyla ještě připravená, navíc měl k dispozici pouze jednu loď narozdíl od Rosy. Když slyšel pár příkazů svého prvního důstojníka, tak je ihned lehce korigoval. Ta briga je nad naše síly... zatím. Kormidlo na dvě čárky napravobok, skasat plachty, vyzvednout trosečníka! Jeremymu se nijak do práce nemíchal, proč taky. Jakmile záchranná akce proběhla, vydal Lopez jasný rozkaz. Kormidlo kurz Sever, směr Santo Domingo. Blížil se večer, a tak se Lopezův zrak zastavil na prsaté blondýně, která právě pracovala u plachet. Lolo, zastav se u mne potom. André, večeři pro dva do mé kajuty. Dodal vzápětí ke kuchaři, a odebral se do své kajuty. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, marodka Tahem k sobě vytahuji poslední kusy oblečení zpod zrzčina bezvládného těla a uvolňuji místo Jeremymu, aby mohl pokračovat tam, kde skončil. Přes rameno si prohlížím, co dělá. Snažím se oprostit od faktu, že osahává nahou dívku. Je to doktor. Ví co dělá. Tohle k tomu patří. Určitě se na ní dívá jako na svou dceru nebo… bože, to je nechutný. Ne jako na dceru, třeba jako na strašáka v poli? Sakra… sakra… Odkašlu si a vyženu prašivý myšlenky z hlavy. Uvědomím si, že mi říká cosi o zlomeninách. Chytím se a zamumlám cosi jako souhlasné: “Určitě.“ Když mi podívá kalíšek, první co mne napadne je, si k tomu přivonět. “Říká se, že co smrdí, pomáhá. Tohle bude vskutku zázračná mast.“ řeknu, nemyslím to nijak posměšně, prostě jen konstatuji. Pak udělám přesně to, co mi řekl. Nanesu si mast na prst a opatrně mažu kolem rány. Dávám si pozor, abych jí neotřela o rozšklebené zakrvácené okraje roztrhlé kůže. Když mám hotovo, vstanu a ustoupím stranou a odložím zavřený kalíšek na stůl. “Co teď?“ zeptám se a opřu se bokem o stěnu. S rukama křížem na prsou čekám na další instrukce. |
| |
| Orel, 1.odpoledne až večer Po té co jsem nechala svou dlouhou sukni v ženské kajutě, a pouze ve volné haleně a spodních pruhovaných nohavičkách se začlenila do služby u plachet. Tenhle oděv je pro takovou činnost ten nejlepší, dlouhá sukně by mi jen překážela. Stejný oděv používám i v boji, ale ten byl zatím daleko. Pracovala jsem s fortelem, a když mi občas spadla halenka z ramene, či se o mne nějaký z námořníků jakoby náhodou otřel, brala jsem to jako normální stav věci. Úsměvem jsem nešetřila. Když vytáhli z vln nějakou holku se zájmem jsem se podívala jestli jí neznám. Zájem prudce ochladl, když jsem zjistila, že to není žádná má známá. Kapitán mne pozval k sobě do kajuty, chystajíc se zřejmě uplatnit svůj velitelský post i na mne, dobře jsem slyšela i jeho instrukce kuchaři. Sí, el capitáno. Kývla jsem, a pokračovala v práci. Když padl soumrak, hodila jsem na přední palubě přes jedno z lan starou plachtu, shodila svršky, a opláchla jsem své zpocené tělo, pak jsem nakráčela do kajuty kapitána oděná do korzetu a dlouhé světle hnědé sukně pod kterou jsem byla naostro, neboť je to příjemné a možná se to bude i hodit... |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, marodka "Zázračnou bych to nenazval. Jen na nějakou dobu trochu otupí vjemy." zrovna jsem z police vysoko nad kavalcem vytáhl flakonek s nažloutlou tekutinou a s pipetou ve špuntu, když Magdalena skončila a nadhodila svůj dotaz. "Co teď..." zrovna šťastně se netvářím, ale přistoupím k Elisabeth a z pipety jí nechám skanout šest kapek mezi pootevřené rty. Mimo to přidám ještě další malé množství vody, abych si byl jistý, že opravdu polkla. "Teď ji čeká to nejhorší. Což neznamená, že se jí to nepokusím usnadnit." odložím lahvičku tam, kde byla předtím a natočím ji štítkem tak, aby byl vidět - mým úpravným rukopisem se na něm skví jediné slovo: Opium. "Postav se sem vedle ní a podrž jí hlavu - palcem tlač jemně sem." pokynu Magdaléně, aby se přistoupila blíž, místo mě, a sám jí natočím ruce tak, jak potřebuju. Její palec umístím mezi Elisabetino obočí a ukážu jí, jak udržet z operačního prostoru vlasy. "Je možné, že se bude trochu cukat - dávej pozor na její ruce a kdyby to bylo moc, nalehni na ni - nad prsa, ne níž. Tam má ta pocuchaná žebra. Hlavně ať nehýbe hlavou." smotek látky je čisté sněhobílé hedvábí, nožem jsem ho rozcupoval na několik smotků, zatím co jsem v duchu odpočítával chvíli, než začne anestetikum působit. Pak se pustím do nejhorší práce - vyčištění hlubokého šrámu samotného a jeho zašití. Hedvábím strhnu zaschlou krev a znovu otevřu celou ránu - samosebou začne okamžitě krvácet, ale nezbývá než pracovat rychle a omezit jak bolest tak ztráty na minimum. Několikerým opláchnutím sladkou vodou vyplavím co nejvíc nečistot a hevábím odstraním zbytek. Nic příjemného to rozhodně není, ale nutné to rozhodně je. Nakonec čistý šrám sešiju drobnými stehy a povrch rány i nejbližší okolí napatlám jakousi zvláštní, šedožlutou hmotou vonící po měsíčku. "No, a teď nezbývá, než ji nechat odpočívat." oddechnu si, když tu krvavou robotu mám z krku a čistým plátnem ovazuju Elisabeth půlku hlavy se šrámem. "Dojdi prosím za kuchařem a řekni mu, ať připraví neslaný vývar. A pokud bude moct, ať do něj až na konec přihodí na velice drobno nakrájené kyselé zelí." |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, marodka Přisednu k posteli a chytím dívku přesně v místech, kde ji Jeremy ukázal. Do té chvíle jsem ještě měla jakous takous barvu v obličeji, ale když strhl zaschlou krev a pod mým nosem se začal mísit zápach opia a kovová vůně krve, měla jsem co dělat, abych se nepozvracela. Přešla jsem z přirozené růžové barvy, přes zelenou až do výrazně bledé, na čele a pod nosem se mi objevily krůpěje studeného potu a začínalo mi být na omdlení. Zavřela jsem oči a schovala hlavu mezi ramena. Zhluboka jsem dýchala a přemlouvala své tělo, aby nezačalo zvracet. Nicméně prsty jsem měla pořád u rány tak, abych kůži tlačila k sobě a Jeremy to tak mohl zašít. Když bylo po všem, úleva, která za mě spadla, byla doslova viditelná. A možnost opustit místnost byla ještě lepší. Mlčky jsem přikývla, neváhala jsem ani vteřinu a zmizela jsem za dveřmi. V kuchyni jsem vyřídila Jeremyho požadavek: vývar s nakrájeným zelím; a zapadla do své kajuty, kde jsem zalehla do postele a snažila se uklidnit. Mezitím se v kajutě mihla Lola. Ostentativně jsem jí ignorovala. Byla jsem tváří ke zdi, ležela jsem na posteli a předstírala spánek. Podruhé za dnešní den se mi ulevilo, když odešla z kajuty. Podle toho, co si vzala na sebe (neb jsem to odhadla dle zbytků oblečení válejících se na její půlce) to vypadá, že se v noci zpátky do kajuty nevrátí. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, marodka |
| |
| Vévodkyně, 2.úterý večer Stála jsem oděnná ve svých nových rudočerných šatech, a ozbrojená kordem. Naši chlapi se činili, a obě lodě pálili ze všech hlavní, podpořené střelci. Lorenzo správně pochopil můj úmysl, a i jeho Vlaštovka se pýřila mušketami. Hluk byl ohlušující, a vzduch ovládla vůně střelného prachu. Skasat plachty na polovic! Andreasi drž se stále za zádí! Svými povely jsem jen korigovala jinak skvělou činnost posádky. Záď holandské lodi byla jako řešeto. Tam bych nechtěla být. Pak dělostřelci z Vlaštovky sundali stěžeň, a záhy vylétla bílá vlajka. Naše komando odvážných vyrazilo, a obě lodě byly připraveny Vévodkyni případně potopit. Překvapení se ale nekonalo, vyhráli jsme! Skvělý výkon posádky! Oslavíme jej ale až v bezpečí, nyní ať jsme rychle pryč s více než tučnou kořistí, které také budou odpovídat vaše podíly! Vzali jsme vše cenné, včetně náhradních lan a plachtoviny, komplet kapitánovo nábytek i jeho bar a vinotéka se přesunul do mé i Lorenzovo kajuty. Byla už tma, když jsme byli hotový, nechali jsme Vévodkyni svému osudu. Kurz do Coro! Řekla jsem a šla spát. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, na lodi Kapitán se objeví a zase stejně rychle zmizí a s ním i Lola. Do vousů se sám pro sebe usměji, protože kapitán si dnes očividně užije noc. Jakmile mě informuje a záměru pokračovat v cestě a ponechat brigu jejímu osudu pokývu hlavou a zopakuju jeho rozkaz posádce, která se ase začne rozcházet po své práci. Odpoledne utíká a nic zajímavého se neděje a tak se rozhodnu jít podívat za zraněnou. Když dojdu an mardku pohlédnu na Jeremiho s vídným úsměvem. "Skvělá práce, jak to je s jejím zdravotním stavem?" zeptám se a pohlédnu na zjizvenou tvář. Pak se podívám na donesené jídlo. "Taky by ses měl udržovat v plné síle, dám ti donést něco teplého," kývnu hlavou. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, večer Když Magdalena tak narychlo vyklidí pole, neodpustím si úšklebek, trochu poťouchlý a trochu posmutnělý. Nevím, jestli je dobré, aby se právě ona věnovala medicíně, nicméně, pokud bude chtít... proč ne. Využiju té chvilky, kdy má jediná stávající dámská společnice je poněkud zaneprázdněna vlastním stavem a ještě trochu pod vlivem opiového opojení a převléknu se do suchého. Mokré oblečení zatím rozvěsím kde se dá, ať trochu oschne, a než donesou vývar, ujmu se úklidu a vyplňování felčarského deníku. Dnešní datum. Trosečník, žena. Hluboký šrám na pravé tváři, modřiny, nejeví známky těžších zranění. Ošetřena bez zvláštních příhod.... přes skřípot pera napůl naslouchám Elisabetině dechu za sebou, když dovnitř vstoupí náš plavčík. “Díky Chico.“ kývnu, ať mi hrnek s vývarem postaví na roh stolu. “Prosím tě, tohle hoď přes palubu a přines mi čerstvou vodu – sladkou. Díky.“ posunkem ukážu na pooperační zbytky a vrátím se k deníku. Nemá smysl použité obvazy prát, musely by se pak vymáčet ve sladké vodě a té nemáme nazbyt. A skladovat je tady odmítám, kdo ví, kdy se vrátíme do přístavu. Dech pravidelný, zesláblá a prochladlá. Dehydrace v pokročilém stadiu, nicméně zatím ne životu nebezpečná. To na marodku vejde i náš první důstojník – dneska je tu nějak živo. Normálně div že neobcházejí dveře obloukem... “Bude v pořádku. Nějaké modřiny, hluboký škrábanec na pravé tváři – soutěž krásy už asi nevyhraje. Teď je nutné ji držet v teple a pokud se probere, dávat jí po malých dávkách pít. Pokud bude moct, tak i jíst.“ v hrnku na kraji stolu pomalu chladne vývar, který jsem si speciálně pro Elisabeth objednal v kuchyni. “Díky Mikaeli. Nechte jí sem donést nějaké šaty.“ dokončím zápis odhadem času, zvednu se od stolu a ještě jednou překontroluju stav Elisabeth. Pokud je vzhůru, vykážu Mikaela z marodky, jestli už sám neodešel, a zkusíme, zda se může napít víc, nebo do sebe dostat i něco z přinesené kyselé polévky. |
| |
| Halcon a Golondrina 2.středa za úsvitu, Coro Kořist z Vévodkyně byla více než slušná, děla, prach, náhradní lana, peníze z pokladnice, mapy a hlavně 50 sudů soleného hovězího masa, spolu se 40 sudy kvalitního kakaa. Plavba za noci byla bezpečná, a tak se obě lodě za úsvitu v pořádku dostali do města Coro, které bylo vlhkostí podobné Puertu Cabellu. Cena masa i kakaa byla příznivá, takže bylo již zde prodáno. Raúl zde žádného ostrostřelce nenašel, ale bylo zjištěno že místní loděnice nabízí kvalitní takeláž-lanoví za 2db pro loď. Obě lodě okolo poledne odpluly poblíž pobřeží směr Puerto Cabello. 2.čtvrtek ráno, Puerto Cabello Obě lodě v pořádku zakotvily v přístavu, válečná šalupa RAYO zde ale nebyla. Posádkám byly vyplaceny podíly, základní podíl činil 5 realů, důstojníci dostali 10 a kapitáni spolu s členy přepadového komanda obdrželi celých 15 realů. Posádka byla nadšená, a mnozí jistě využijí volna pro hýření. Hlídky samozřejmě stále hlídají obě lodě. Emílio Busca poslal vzkaz, že se v Caracasu zdrží o něco déle. |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, večer |
| |
| Aquila, 1. neděle odpoledne, večer "Jasně," pokývu hlavou a mám se k odchodu, přeci jenom potřebuje děvče teď hlavně klid. Pomalu kráčím podpalubím do kajuty mužstva, kde sídlím i já. Pokývu mládencům a zasměji se obhroublým vtipům, pak zamířím k sobě a opět si přibalím k opasku koženou kapsu se všemi potřebami- dalekohledem, kompasem a lahvěnkou rumu. Už mám padla, pokud se to tak dá říci, když kapitán je zaneprázdněn. Když se vybavím vyrazím směr kuchyně, kde si nechám naložit pořádnou porci a pustím se do jídla. Vše zapíjím vodou a zajídám ovocem. Vlastně se cítím poměrně dobře a těším se až se venku natáhnu a odpočinu si |
| |
| Aquila, 1. neděle večer, marodka "Nemáte zač." zavrtím hlavou a podepřu Elisabeth napůl ramenem, aby se mohla udržet v jakémsi polo-sedu. "Jmenuji se Jeremy, a jste na španělské lodi Aquila." rovnou si odbydu představování, zatímco jí přistrčím ke rtům hrnek s polévkou. "Pomalu. Nesnažte se polykat příliš mnoho naráz." nic chutného to věru není, kyselá nesolená břečka, nicméně účel to splní. Zítra snad už bude silnější a bude moct dostat i trochu obyčejnějšího jídla. "Není to zrovna mlsek z královské tabule, ale pomůže to." pomáhám jí, dokud celý hrnek, nebo alespoň tolik kolik snese, nevypije, a pak ji uložím zpátky. "Snažte se zatím moc nemyslet, spěte, pokud můžete. Když budete mít žízeň nebo vám bude zima, stačí říct a něco s tím uděláme." urovnám jí přikrývku kolem těla a překontroluju obvaz přes obličej. Pokud nemá Elisabeth přání či stížností, někdy kolem desáté hodiny večer se půjdu projít s dýmkou na chvíli na palubu, popřípadě se podívat, co se stalo s "objednaným" oblečením pro mou pacientku. Jinak strávím zbytek večera a noci zápisy do deníku a kreslením. |
| |
| Aquila, 1. neděle večer - ráno, marodka |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, marodka Ještě před východem slunce jsem se vymotal z hamaky zavěšené pod stropem kajuty a vyšel si na palubu, trochu se provětrat a užít si nového dne. Několikrát jsem prošel loď od čelenu po záď, vylezl si do hlídkového koše a nakonec skončil v závětří pod schody s dýmkou a nezbytným zápisníkem. Těsně po východu slunce už nezbylo, než vyklepat popel a vrátit se ke svým povinnostem - tedy, raněné ženě ze včerejšího dne. Došel jsem do skladu pro náhradní oblečení, když to její včera vzalo za své a nikdo se nenamáhal ho přinést, a složil ho na stůl na marodce. "Dobré ráno." pozdravím, když si všimnu, že je Elisabeth vzhůru. "Jak se cítíte ?" kontrola je tentokrát pouze zběžná, obvaz zkusím sundat až zítra nebo pozítří - podle toho, jak rychle se naše trosečnice postaví na nohy. "Žádná nevolnost, obtíže při dýchání nebo bolest jinde než na obličeji ?" kontroluju jí za dotazů tep. |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, marodka |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, marodka Chvilku si pro sebe počítám a nakonec pustím zápěstí své pacientky, očividně neznepokojen. "Není divu." dovolím si věnovat Elisabeth jeden opatrný úsměv. "Soudě podle těch modřin co na žebrech máte, měla jste vážně štěstí." vzhlédnu k policím a hledám v nich další ze svých četných nádobek, než mne znovu vyruší dalšími dotazy. "Aha. Ano, oblečení pro vás leží támhle na stole. Jen vás ještě musím požádat o chvíli strpení." konečně jsem našel tu správnou, tentokrát s čímsi bledým, s temně zelenými kousky bylin. "Tohle si naneste na ta žebra. Nemusíte šetřit, ale pokud možno se nesnažte je nějak moc mačkat - nebo padat z postele." předám rusovlásce mast a položím jí do klína přinesenou košili - bohužel pánskou - načež se zvednu od lůžka. "Našli jsme jenom vás. Co se ostatního týče, promluvíme si později. Půjdu se projít po palubě a sehnat vám něco vydatnějšího k snídani, už to doufejme bude trochu chutnější." zamířím ke dveřím, ale stejně se ještě vrátím k tomu, co mi řekla nakonec. "Nechtějte toho po své paměti příliš naráz." zmizím v podpalubí splnit slíbené - tedy, nechat Elisabeth trochu času, ať se může "zcivilizovat" a přinést jí něco k snídani. |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, marodka Očima visím na felčarovi, který je narozdíl ode mne docela klidný. Příliš odpovědí na své otázky a na to, co mne trápí však nedostanu. Když mi podává mast, kterou mám namazat pocuchaná žebra jen kývám hlavou. "Pokusím se." poznamenám jen, když zmíní, že bych neměla padat z postele. Ani jsem to neměla v plánu. A rychle ještě poděkuji za přinesenou košili. A pak mne tu nechá samotnou. Smířím se tedy s tím, že si snad ještě promluvíme později. Nechtít toho po své paměti moc se lehko řekne, ale hůř udělá. Mám v hlavě dokonalý zmatek, což mne nebetyčně vyvádí z míry. Tak jo...jen nepanikař a dej tomu čas, však se to srovná...ale co když ne?...tak to budeme řešit až když se to stane... Opatrně se posadím na posteli, žebra trochu citelněji zaprotestují proti tomuto pohybu. Přičichnu k masti a trochu nakrčím nos a pak dle instrukcí namažu na rozbolavělá místa. S úlevou pak opatrně vklouznu do košile, která je mi o fous větší. Ovšem takhle je to vážně o moc lepší. Zůstanu pak sedět rukama se opírajíce o kraj postele, protože takhle se mi dýchá o něco lépe. Očima přejíždím po vybavení marodky, jen abych se na chvíli přinutila myslet na něco jiného a čekám, než se Jeremy vrátí zpět. |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, podpalubí Probudil mne začínající ruch na lodi. Myslím, že jsem snad slyšela i cinkot příborů, ale nejsem si jistá, zda jsem si to nepopletla se svým snem. Poslední, co si z něj pamatuji, je ta královská hostina. Očividně mi tu dobré jídlo schází nejvíc. Nic proti zdejšímu kuchaři, ale vaří z toho, co má. Vstanu, upravím se a vyrazím ven. Všechno dělám poměrně rychle, protože se snažím minimalizovat svůj pobyt v kajutě, co kdyby náhodou Lola… upřímně ani netuším, jestli byla ve své posteli nebo ne. Tu část pokoje prostě ignoruji. V podpalubí narazím na Jeremyho, který poměrně trpělivě vyčkává u kuchyně. “Brý jitro,“ houknu jeho směrem a už už se chystám zmizet nahoru na palubu, když v tom mne zastaví cosi, co se jmenuje svědomí. Asi bych se měla podívat na tu holku, co jsme včera vytáhli z vody. Kapitán by to tak chtěl. Mám se přece od Jeremyho učit felčařině a upřímně tomu moc nedávám. Bloumám chvíli očima kdesi po podlaze. Netuším, jestli je to jím nebo tou holkou… a asi to nebudu zjišťovat. Co můžeš, odlož na zítřek. Přelétnu Jeremyho pohledem, omluvně se usměji a nakonec přeci jen, po drahné chvíli váhání, mizím nahoře na palubě. První, co upoutalo mou pozornost, byl Mikael, ležící opřený v rohu s lahví rumu po boku. Mezi nohama se mu válí dalekohled a snad i kompas, pokud mne zrak neklame. Zhluboka se nadechnu ostrého mořského vzduchu a pomalu k němu vykročím. Zastavím se přímo nad ním a dívám se na něj. Přemýšlím, jestli mu ten rum vzít a vypít nebo ne. Třeba se o něj večer zase podělí “Hej,“ šťouchnu ho botou do holeně. Nijak zvlášť jemně, ale taky ne hrubě. Prostě tak, že mám jistotu, že ho to probudí. “Vstávej, holomku.“ stíním si dlaní oči a usmívám se. “Nebo zaspíš to nejlepší. Novej den.“ |
| |
| Orel, 2.pondělí až 2.úterý noc Jakmile se Orel vzdal pronásledování holandské brigy, tak nabral směr na sever do Santo Domingo. Loď se dostala na otevřené moře, kde bylo minimum obchodních cest, tudíž i lodí, které šalupa potkala bylo pomálu. A většinou vám šli z cesty. Počasí bylo příznivé, takže až do úsvitu 2.středy vás čeká příjemná a klidná plavba... |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, marodka Kývnu na pozdrav své včerejší "asistentce" a vyfasuju od kuchaře snídani jak pro sebe, tak pro Elisabeth - k její porci jakési neidentifikovatelné kaše nechám zase přidat kyselé zelí a vyžebrám jedno jablko. Spolu s pintou vody to pak všechno v náručí donesu na marodku. "Vida, tak jste to zvládla. Gratuluju, to nejhorší máte za sebou." zhodnotím její pokroky, zatímco rozložím jídlo po stole a přisunu k ní zelí a misku s kaší. "Kaši všechnu nemusíte, ale zelí ano. A jablko." pobídnu ji. Sám se usadím ke stolu, napůl k Elisabeth otočený zády, přitáhnu si k sobě felčarský deník a napůl zabraný do snídaně, začnu vypisovat další záznam. Dnešní datum. Trosečnice nabývá sil, je schopna přijímat potravu i vodu. Komunikuje - stížené dýchání, viz výše, ale žádné další obtíže. naleju vodu do dvou plecháčů a jeden napůl nepřítomně podám Elisabeth. Možná amnézie - pravděpodobně způsobená ranou na tváři, žádné další podlitiny na hlavě vidět nejsou. odložím brk a nepřítomně hledím na poličku s několika knihami, které sebou vozím už dlouho. "Jenže mezi těmi toho o ztrátě paměti příliš mnoho není..." pohroužen do úvah si nevědomky mnu čelo. |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, marodka |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, marodka Stále zamyšlen sklouznu očima k Elisabeth, nejdřív napůl nepřítomně, ale pak mne její dotaz vrátí zpět na zem. Lépe řečeno, do podpalubí. "To vám bohužel nepovím." pokrčím rameny. "Paměť je zvláštní vlastnost - některé věci si pamatujeme, některé nikoliv. Můj odhad je, že to, co jste zažila, bylo poněkud náročné na zpracování a vaše paměť prostě vyřadila. Nedokážu říci, zda se vám vrátí. Nebo kdy. Jestli to bude k lepšímu, nebo k horšímu." stáhnu ruku z čela, abych si mohl pohrávat s plecháčem v rukách. "Jak už jsem říkal, zkuste nad tím příliš nepřemítat. Prostě žijte, udělejte si nové vzpomínky, které vás budou provázet. Je možné, že zažijete, nebo si uvědomíte něco, co vám část nebo celou paměť zase odblokuje - ale nemusí to být jenom příjemné vzpomínky." poukážu na její ovázanou polovinu obličeje. Na chvilku se odmlčím, když začnu trochu dávat pozor na houpání lodi - nevypadá to, že by dneska mělo být ošklivé počasí, ale jistota je jistota. Rusovláska sice vypadá lépe, než když jsme ji včera vytáhli, to ale neznamená, že zase tolik důvěřuju jejímu zdravotnímu stavu. Zvlášť když si stěžuje na ztrátu paměti. "Zkuste ještě dneska vydržet tady - pokud opravdu nutně potřebujete, můžete se projít po podpalubí - ale ještě nechoďte ven." uvědomím si své povinnosti ošetřujícího personálu a ujmu se sbírání nádobí, krom obou plecháčů. "Nerad bych, abychom vás museli lovit z moře znovu, kdyby se vám náhodou přitížilo. Stačilo vám k snídani, nebo mám nechat přinést další kaši ?" nadhodím, než znovu zmizím směr kuchyně. |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, paluba Spokojeně jsem si večer užíval klidu lodi. Hleděl na hvězdy a sem tam si lehce lokl rumu. Nic velkého, jen tak pro radost. Když už mě zmáhala únava podložil jsem si hlavu a myslel na ženské. Jen chvíli, protože noc byla vlahá, vánek jemný, stvořený k milováí a nebo k spánku. Povzdychl sem si a poměrně rychle se ubral do říše snů. Ráno mne zastihlo s čistou hlavou. Seděl jsem a kontroloval kompas, když došla ta drzá Magdalena a spíše než po měn pokukovala po lahvi rumu. Nu co nemohl jsem jí to mít za zlé. Rum možná stál i za víc než piráta starého. Zvedl jsem se hbitě na nohy a protáhl se až zapraštělo. Sundal jsem košili a jenom v kalhotech jsem zamířil k místu, které by se při troše dobré vůle dalo nazvat umývárnou a pořádně jsem se vydrhl. Bylo to skutečně příjemné. Pak jsem se vrátil k Magdě a jen tak polonahý pronesl: "Půjdeme na snídani?" |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno “Loupe to v tobě jak ve starym lehátku,“ neodpustím si svou poznámku, když se přede mnou protáhne a zazní ten typický praskavý zvuk starých kloubů. Jen co si začne vysvlékat košili, stočím pohled kamsi na moře. Mžourám a křivým obličej, jak se od hladiny odráží vycházející slunce. Jsem si jistá, že to neudělal schválně, ale mne to prostě rozptylovalo. Moc tomu nepomohl ani fakt, že se očividně nehodlá obléknout, ani když mne zve na snídani. “Košile se dneska nenosí?“ rýpnu si, ale nedám mu možnost odpovědět. Víceméně to ode mne byla jen řečnická otázka, na kterou jsem vzápětí navázala dalším dotazem. “Myslím, že brzo vyměním pohodlí kajuty za přespávání tady na palubě.“ a poněkud rozmrzele dodám na vysvětlenou proč. “Lola,“ neubráním se kyselému úšklebku. “A dole je asi Jeremy, ten náš doktor. Nenápadně se snažím vyhýbat svým povinnostem, měla bych se starat o tu holku, co jsme vytáhli včera z vody… jenže, to asi nebude pro mě. Z krve se mi dělá špatně.“ pokrčím rameny. “Myslela jsem, že bychom mohli ráno trochu potrénovat.“ Tím potrénovat myslím šerm. |
| |
| Halcon, 2.čtvrtek, Puerto Cabello Stála jsem na můstku a sledovala Puerto Cabello jak se před přídí brigantiny pomalu vynořuje z ranního oparu. Z okolní džungle byli slyšet nějací ptáci, jak vítali noví den. Zářila jsem spokojeností, lehce riskantní útok na Vévodkyni se nám nakonec povedl, a tak jste nejen dovyzbrojili Vlaštovku, ale získali i cenný náklad a spoustu jiných užitečných věcí. Estébane, po přistání zajistit hlídky! Vyplatit posádky, a ostatní muži mají volno. Otočila jsem se na bocmana, a pak i na 1.důstojníka Zaskoč do loděnice, objednej pro Sokola i Vlaštovku pomedování, a spolu s tím i jednotný nový nátěr trupu v barvách kávové a béžové. Loděnice ať našim mužům zajistí nějaký barák na přepsání, aby chlapi nemuseli shánět ubytování. Další slova mířila zas na bocmana v baráku stejná pravidla jako na lodích, pokladnice bude neustále střežena, stejně jako obě lodě počas prací v loděnici. Lodě i posádky byli tedy obstarané. Práce na lodích bude pár dní trvat, až nám určí nějaký ten barák přestěhuji se i já. Mohla bych se sice ubytovat v dobrém hotelu, ale kapitán má být s posádkou. Odpoledne si zajdu s důstojníky obou lodí na dobrý oběd, samozřejmě na náklady lodní pokladny. |
| |
| Halcon a Golondrina, 2.čtvrtek poledne, Puerto Cabello Rozkazy kapitánky byli vyplněny. Santos vyjednal úpravu lodí v loděnici, i nový jednotný nátěr. Vše bude hotovo do 3.pondělí ráno, a již to bylo zaplaceno. Posádka se přestěhovala do jednoho z baráků v loděnici, hlídky lodí i pokladnice probíhají. Posádka nadmíru spokojena-neboť kořist byla tučná, stejně jako celý důstojnický sbor z obou lodí. Společný poměrně nákladný oběd byl ve znamení veselí, družné nálady a respektu ke své velitelce, která zdá se velmi dobře ví, co žádá posádka i důstojníci. Z tváří mnoha mužů je znát počínající respekt k ženě, která vede své lodě zároveň razantně a zároveň jemně s citlivostí pro detail. I muži z posádky se hrdostí nad příslušností k Rose netají, takže i v Puerto Cabello začíná mít její jméno pozitivní zvuk... |
| |
| Puerto Cabello, 2.čtvrtek odpoledne Chlapi přímo zářili spokojeností, a tak jsem byla spokojena i já. Oběd byl vynikající, takže jsem si jej užívala a zažívala při vynikajícím portském víně. Ples má být už za dva dny, a protože jsem šaty a boty již měla koupeny, tak zbývalo jen jediné, pořídit šperky. Rozhodně jsem svou šíji chtěla ozdobit něčím krásným, co by podtrhlo mne samou. Jelikož šlo o investici do našeho renomé, jehož jsem reprezentantkou, tak si případně vezmu nějaké peníze z lodní pokladnice. Vzala jsem sebou tedy Raúla, Lorenza a Carlose aby mi s tím výběrem trochu pomohli. Chci něco luxusního, ale zas ne příliš, ráda bych ukázala, že jsem paní moře, a ne nějaká usedlá panička z města. Šperk ale nesmí zastínit mou přirozenou krásu, jen jí podtrhnout. Nakonec jsem si vybrala rubínový náhrdelník a náušnice. Zaplatila jsem, za zatím si šperky ponechala v uschově u klenotníka, vyzvednu si je až v den plesu. Pak jsem ještě pořídila parfém se stěží vůní citrusů a lehkou stopou exotického patchoulli, který umocní můj celkový dojem každému jež se ocitne v mé blízkosti. Večer jsem pak ulehla brzo, byla jsem celkem unavená. |
| |
| Aguila, 1.neděle večer, kapitánova kajuta Dorazila jsem kam sem byla pozvána, a zaujala místo u stolu. Kapitán Lopez mne sice pozval, ale zatím se až na pár gest a nicneříkajících frází vlastně vůbec nevyjádřil. André nás obsluhoval, a mé modrošedé oči si vesele prohlížely kapitána. Možná ho zaskočila bohatost mých vnadů, a nebo má potíže s postavením běželo mi hlavou a při tom jsem se lehce usmívala dokázala bych mu pomocí s obojím, ale taky to můžu pustit k vodě a jen se tu dobře najíst. Pustila jsem se s chutí do jídla a vína. Bylo to chutné. Seděli jsme naproti sobě, a mezi námi byl jen stůl. Natáhla jsem si pohodlně nohy, a pranic jsem se nestarala o to, že se tak má lýtka dotkla jeho lýtek v plátěných kalhotách pod stolem. Kapitán byl pohledný muž, jen trochu moc stydlivý. Nic proti jídlu a pití, které je skvělé, ale můžu vědět, proč jsem k tobě byla vlastně pozvána? Začala jsem sama, když on se zdá se k ničemu neměl. André přines prosím ještě pár lahví toho francouzkého vína. A mimochodem jsi opravdu šikovný kuchař, je to vše moc dobré. Řekla jsem, usmála se na toho dobrého muže, a zlehka jej pohladila po jeho tváři. |
| |
| Puerto Cabello, 2.pátek, poledne, masáž Probudila jsem se do růžového dne, vše bylo obstaráno a do mého uvedení do společnosti kapitánem v královských službách Juanem de Sosa zbýval ještě jeden den. Tento den jsem se rozhodla prolenošit, a tak jsem vstávala až po desáté dopolední. Vypravila jsem se do městských lázní, abych si dopřála voňavé koupele a masáže. Doprovázel mne jako obvykle Carlos, statný bývalý mušketýr, muž nijak hovorný s odhodláním býka v tahu. Cítila jsem se v jeho blízkosti velmi dobře, byl to dokonalý ochránce. Jeho přítomnost byla takřka neznatelná, ale i tak mne dodával oporu a bezpečí. Dokážu se i sama dobře ochránit, ale s mlčenlivým Carlosem po boku se nebojím nikoho. Ležela jsem právě na masážním stole, a ruce mohutné černošky uvolňovaly mé tělo. Přemýšlela jsem tentokrát o mužích v mém životě, neboť masáž uvolnila i mou touhu po mužském doteku. Lorenzo je skvělý a věrný přítel, a jistě by byl i vášnivý milovník, Juan de Sosa je uhrančivý muž plný cti a dokonalý caballero - ovšem jeho svět je jiný než můj, Raúl i Javier také stojí za pohled, Santos se již zhlédl v Michelle, a pak je tu Carlos, jehož přítomnost mi je oporou, a v ničem mne nesvazuje. Mé tělo i má mysl zatoužili po mužském doteku. |
| |
| Aguila, 1.neděle večer, kapitánova kajuta Po tom pronásledování brigy jsem byl zachmuřený a tak jsem odešel do své kajuty. Doufal jsem, že večeře s Lololou mi pomůže trošku uvolnit hlavu. Byl čas a když přišla Lola přinesl André večeři. Byla dobrá, ale já jen více méně automaticky jedl, s očima upřenýma na Loliných přednostech přemýšlel. Dnešní útěk mě totiž strašně naštval. Nemám rád když musím před někým utíkat a zatím se nám nic jiného než útěk nedařilo. V dálce, jsem ale viděl jiný obraz. Obraz toho kdy Orel je plně vyzbrojen, posádka je po úspěšné plavbě spokojená a my vjíždíme do Cayo Coco, kterou jsem si zatím taky mohl jen malovat v hlavě jak asi ta pevnost vypadá. Z těch mých myšlenek mě vytrhla Lola. Zvedla jsem k ní oči. Vypadala trošku naštvaně možná trošku překvapeně. Promiň Lolo. Já jsem se jenom trošku zamyslel. Mám teď plnou hlavu starostí a doufám, že aspoň tahle cesta pro nás bude výdělečná, neboť se nám moc nedaří a já nechci skončit jako minulý kapitán. V té chvíli přišel André a přinesl další láhev. Děkuji André. Dnes Tě již nebudu potřebovat. Propustím Andrého,zamknu dveře a vrátím svůj pohled na Lolu. A proč jsem Tě pozval? Chtěl jsem strávit chvíli času s ženou, která nemá zájem nejlépe převzít moji loď. Postavil jsem se za Lolu a nalil jí víno. Přitom mi oči sjeli ne zrovna nečekaně do Lolina dekoltu, kde se díky korzetu dmula její prsa. Po tomto pohledu jsem zůstal stát za Lolou a začal jí pomalu rozvazovat korzet. A jak se Ti vlastně líbí na lodi zatím? Jen tak prohodím, zatímco pokračuji v rozvazování korzetu. |
| |
| Aguila, 1.neděle večer Jeho nářek a zasmušilá tvář mne nechává naprosto chladnou. Takhle mluví nějaký citlivka z úřadu, a ne kapitán. Kapitán ten vždy ví si rady, jinak kapitánem dlouho nebude. Pak ale přeci jen ukázal, že má nějakou tu krev v žilách, a šel na to přímo bez nějakých kliček. Kurtizána ví co v takovém případě dělat, ale pak jde o obchod, a ten má svá pravidla. Přitiskla jsem si zbytek korzetu na již odhalené vnady, spíš kvůli dojednání podmínek transakce, než kvůli nějakému studu. A s lehkým úsměvem hazardního hráče jsem jej medově oslovila. Vidím, že chceš trochu něhy, pohybu a uvolnění. Nejsem vůbec proti, ale co za to dostanu? Po krátké odmlce jsem vyjevila své přání sama. Budu ti po vůli kdy si řekneš, ale chci za to nějakou slušnou loď s pár děly a několika muži, jakmile se ti podaří jí zajmout. Opět krátká odmlka, aby to strávil. A sám poznáš, že má nabídka je prvotřídní. Zněla má slova, a ruka má pustila korzet, čímž mé vnady jako předzvěst věcí budoucích vešly před jeho zrak, a možná i do jeho dlaně... |
| |
| Puerto Cabello, 2.pátek poledne Masáž mi rozproudila krev, a zachtělo se mi pánské společnosti. Dala jsem si ještě koupel, a nechala si vyprat mezitím své šaty. A tak čistá a voňavá jsem vyšla do sluncem prozářené ulice, kde u sklenice vína seděl před jakousi krčmou Carlos. Dobrá nálada ze mne přímo čišela, když jsem stanula nad ním a smějíc jsem jej oslovila. Klidně to dopij Carlosi, není kam spěchat. Dala bych si nějaké moc moc dobré jídlo s ještě lepším vínem, v nějakém příjemném podniku, budeš mi dělat společnost? Můj pohled na něj nebyl nijak vyzývavý, ale přesto se v něm jistě zrcadlila má masáží podnícená touha po doteku muže. Nemohla jsem si pomoci, a doprovodila svá slova lehkým dotekem na jeho rameno. Mohlo jít klidně o pouhý přátelský dotek, ale i tak mi byl příjemný. Pak jsem si přisedla, a klidně čekala až popije své víno, jak se tak stalo tak jsme vyrazili hledat nějaký příjemný podnik, samozřejmě jen když Carlos souhlasil. Jakmile jsem našla pak nějaký klidný hotel s fajnovou restaurací, směřovala jsem tam naše kroky. |
| |
| Aguila, 1.neděle večer Když jsem Lole rozvazoval korzet tak jsem se konečně zase začínal s vidinou snad trošky té něhy jak říkala cítit dobře. Podíval jsem se jí do očí když se zeptala vlastně co za to. Máš pravdu, že trocha něhy by byla velice příjemná a vítaná. Trošku jsem musel strávit co chtěla za tu trošku něhy a potěšení, protože chtít rovnou celou loď bylo řekněme trošku nezvyklé. Bohužel aktuálně jsem věděl, že kdybych jí tohle odmítnul tak svýma prsama a předpokládám i jiným umem mi zorganizuje vzpouru na lodi. Stejně jako jsem jí nemohl z lodi vyhodit jen tak, neboť by to pravděpodobně mělo stejnou odezvu. Prohlédl jsem si Loliny prsa a pak i když nerad přejel pohledem do očí. Věřím, že Tvá nabídka je prvotřídní. Neříkám, že mě trošku zaskočila cena té nabídky, ale myslím že se na ní můžeme dohodnout. Je, ale nutné aby jsi věděla že to nebude hned. Orel jede zabrat naši novou základnu a myslím, že do té doby se do žádných větších akcí pouštět nebudeme. Takže to může trošku trvat, ale loď bude. Doufám, že semnou vydržíš čekat. Odpověděl jsem a s rukama na jejích prsou jsem čekal, jestli jí takový obchod bude vyhovovat. |
| |
 | Puerto Cabello, 2.pátek odpoledne Seděl jsem před jakousi tavernou, a popíjel celkem slušné víno. Čekal jsem na Rosu, až skončí s koupelí. Když vyšla ven zářila štěstím a dobrou náladou. Pohled na ní byl úchvatný. Chovám k ní respekt jako k velitelce, ale samozřejmě mne imponuje jako žena... zvlášť když takto září štěstím a přirozenou krásou. Má vojenská minulost mne, ale drží zpět při nějakém pokusu dát svůj postoj najevo, přece jen je to má velitelka. Když ovšem vyšla z lázní nemohl jsem se ubránit, abych nezareagoval. Jsi nádherná, kapitánko. Její letmý dotek jsem zaregistroval, ale nepřikládál jsem mu žádnou větší váhu. Mlčky jsme pak šli ulicemi města, a Rose hledala nějaký podnik. Nakonec jsme zašli do příjemné haciendy San Lucas, která nabízela jídlo i ubytování. Nemohl jsem z Rose spustit oči, byla tak spontánní. Zřejmě na okamžik pustila břímě velení k vodě, a díky tomu přede mnou rozkvetla tako skutečná růže, na lodi z ní ta krása nikdy tolik neprýštila... Objednal jsem si nějaké ostřejší maso s opékanými brambory. Výběr vína jsem nechal na ní.
|
| |
| Orel, 1.neděle noc až 2.pondělí ráno "Chvíli" si ráda počkám, ale nezkoušej mne podvést! Dokážu být nebezpečný soupeř. Dodala jsem mazlivě, ovšem s příměsí ledového chladu v hlase. Jsme tedy domluveni! Zvedla jsem se, a jediné trhnutí za šňůrku mne zbavilo dlouhé sukně. Již nahá jsem pomáhala jeho nářadí osvobodit ze zajetí kalhot. Tělesná rozkoš naplnila kapitánovu kajutu té noci, a jistě si toho všimli i na palubě. Tam to ale způsobilo jen pár úsměvů, a závistivých pohledů... každý ovšem chápal, že kapitán má jisté výhody. A Lopez záhy poznal, že Lolino umění je opravdu značné... takovou milenku ještě neměl. Časně ráno opustila Lola kajutu jen tak halabala oděna, blond vlasy rozcuchané. Divoké ženství z ní přímo kapalo. Prošla palubou jako lovec, který skolil svou kořist, kterou si pečlivě vyhlédl a v daný čas i uštval... |
| |
| Orel, 1. sobota ráno až 2. pondělí ráno Krátce po tom, co si všichni vyzkoušeli muniční váčky jsem se vydal do své kajuty, abych dohnal to, co jsem předešlou noc nestihl naspat. Hned jak jsem se dostal do postele jsem usl jako nemluvně. Vzbudil mne až hlad, takže jsem se s bolavou nohou a rozespalým ksichtem vydrápal z postele a zašel si do kuchyně pro něco k jídlu. Nějak jsem nezjišťoval, kolik je hodin, nebo, jak dlouho jsem spal. Vzal jsem si jídlo zpět do kajuty, kde jsem se najedl, přičemž jsem projel párkrát své zápisky a když bylo dojezeno, ani jsem se neobtěžoval nádobí odnést zpět. Místo toho jsem vykoukl spíše ze svého okénka a hned na mě padla zase únava. Byl večer. "Asi sem fakt starej," povzdychnu si, když zase ulehám do postele. Za chvilku už spím. Vzbudil jsem se brzo ráno, podle čerstvého ranního vzduchu a východu slunce na obzoru. Tak jako tak jsem opět zamířil do kuchyně, ale žádné jídlo jsem si nebral, jen jsem tam nechal špinavé nádobí a vrátil jsem se zpět do kajuty, kde jsem strávil celý den, tedy krom občasných přestávek na záchod, nebo jídlo. Těch na záchod bylo více. K večeru jsem šel spát tentokrát dříve, hned, jak zapadlo slunce. Další den, když jsem se probudil, bylo opět brzy ráno. Místo práce jsem se sebral a vyrazil jsem na palubu, abych se nadýchal čerstvého vzduchu. Tam jsem zamířil na záď, kde jsem se opřel o zábradlí a sledoval obzor a vodu za námi. |
| |
 | Aquila, 2. pondělí ráno Ráno se probudím na prknech podlahy místo ve svojí hamace protože i po těch letech na moři si nemůžu na ty zatracené houpací sítě zvyknout. Podlaha je podlaha. Vstanu ze země a v lehkých plátěných kalhotách a s mým saxem u pasu, ostatní zbraně nechám v kajutě, nevypadá to že bych je měl potřebovat vyrazím k míse s vodou a opláchnu si obličej. S vodou kapající z vousů vylezu na palubu a ještě si rychle skočím pro něco malého na snídani a poté už vyrazím na svoji službu u plachet. Nic významného se neděje tak sedím na palubě opřený o stěžeň a rozhlížím se kolem sebe. Jediné co alespoň na chvilku upoutá moji pozornost je pár na palubě kteří něco řeší ale doletí ke mě pouze slovo potrénovat tak se těším že mi službu třeba zpříjemní zajímavá podívaná. |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno, marodka |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno Celá noc s Lolou byla jak z jiného světa. Po všech strastech poslední doby, tohle bylo to nejlepší co jsem si mohl jenom přát. Sice to bude evidentně něco stát, ale tak za tohle to stálo. Než stejněseženu loď, může se stát leccos. Ještě jsem se chvíli povaloval v psoteli a užíval si trošku toho klidu, než jsem se oblékl abych vyšel také na palubu. Byl tam nějaký klid a bylo načase to tam trošku rozproudit. Migueli! Dohlédni prosím, aby se všichni kdo jsou schopni zapojili do práce na lodi, od služeb po výcviky. Výcvik se zbraní povede první důstojník. Já si zatím dojdu promluvit s našimi pasažéry. Rafael nás zatím povede co nejrychleji dále. Jako první byl Alejandro Jimenéz de Elche. V tuhle dobu by již měl být vzhůru. Zaklepu a poté vstoupím k němu do kajuty. Dobré ráno pane. Doufám, že prozatím se Vám s námi cestuje dobře. Jestli se mohu ptát čím se živíte? Nepotřebujete občas služby lodě jako je Orel? |
| |
| Orel, 2.pondělí dopoledne, Alejandro Jimenéz de Elche Seňor Alejandro de Elche se počas plavby na palubě skoro neobjevoval, a když se objevil s nikým nemluvil, působil dojmem nezajímavého patrona, který je možná trochu suchar. Když jej kapitán navštívil v jeho kajutě, a zeptal se na spokojenost s plavbou, odpověděl mu dotyčný s nuceným úsměvem. Plujeme, tedy jsem spokojen. Když ale kapitán Lopez zašel v otázkách trochu více na tělo, a navíc pak ještě nabídl své služby. Rysy pasažérovi náhle ztvrdly. Co si to dovolujete, pane! Jste drzý. Zaplatil jsem požadovanou sumu za dopravu, tím to pro vás končí. Taková drzost, vyzvídat kdo jsem a považte, i čím se živím! A vzhledem k vaší opovážlivé a zvědavé povaze, tak již nikdy nepoužiji vašich služeb, neboť vám nic neříká pojem diskrétnost. A nyní odejděte! |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno Stále pochoduji jen v kalhotech a vypadám tak nadmíru spokojeně, slunci nabízím své tělo protkáné sítí větších či menších jizev a jizviček. "To by jsi, ale neměla, za to můžeš na prkno," zazubím se na ní, zatímco si jdeme na snídani. Vezmu si nějaké to ovoce a chléb, zakousnu se a spokojeně se usmívám a protahuju se. "No, nabídl bych ti kajutu, kdybych nějakou měl," pousměji se a pokračuji v jídle jakoby se nechumelilo. "Trénink si dáme, ale později, nejdříve zjistíme jaké jsou pokyny kapitána," usměji se, ale to již energicky rázuje kapitán po palubě. Vyadá čerstvě a spokojeně a všem je jasné proč. Vědoucně se zašklebím na Magdu a pokývu hlavou. "Jistě kapitáne," ukloním se a okamžitě s epustím do rozdávání úkolů. "Služby si hledí svého! Ostatní nácvik se zbraní, dělová obsluha bude cvičně připravovat palbu,a le pálit nebude, jasný?" hulákám po lodi a s úsměvem sleduji jak se vše začalo hýbat. "Teď dostaneš šanci," usměji se na Magdu znova a už kontroluji ostatní, zatímco proti Magdě se staví Alvaro. |
| |
| Aquila, 2. pondělí ráno - výcvik Sotva se proberu už mi zase kručí v břiše. Pohladím si tedy svůj mini pivásek, který už dávno překryl pevné svaly, na které jsem v minulosti získával pozornost žen. Co už se dá dělat. Věku neporučíš. Protáhnu se a vyrazím na palubu, kde se osvěžím, opláchnu a věnuji se své každodenní činnosti. Tedy jídlu, nějakému pití a poflinkování kolem můstku s arkebuzou na ruce. Kapitán je dobře naladěn a mladý Mikael taky vypadá spokojeně. Inu každému co je jeho. Když dojde na výcvik neváhám a nechám se nasměrovat Mikaelem k Magdě. Nad palubou zazní třesk čepelí a Mikaelův hlas, tak to má být. "Připravena?" usměji se a zaujmu pozici s rapírem namířeným před sebe na její krk. |
| |
| Orel, 2.pondělí dopoledne, Alejandro Jimenéz de Elche, 2. čtvrtek odpoledne Reakce mého cestujícího mě velice zaskočila. Vzhledem k posledním událostem jsem zapomněl, že se na světě najdou i takové konzervy jako byl zde můj cestující, kterého jsem evidentně hrubě urazil. Velice se omlouvám pane. Nechtěl jsem se Vás dotknout nebo urazit. Omlouvám se, že jsem obtěžoval. Pěkný den Vám přeji. Blbec! Probleskne mi jen hlavou když vylezu a jen obrátím oči v sloup. Možná bych mohl poslat Lolu, aby se o něj postarala, ale myslím že ani tohle povyražení by nevzal zrovna dobře. Radši jsem vyšel na palubu, kde jsme sledoval výcvik posádky pod vedením prvního důstojníka a i já jsem se zapojil do výcviku se šavlí proti Robertovi. I já se musím trénovat a být posádce příkladem. Dny uplynuly jako voda pod kýlem. Po večeru v Lolině společnosti jsem ve čtvrtek ráno vyšel na palubu, kde probíhalo vše jak mělo. Driloval jsem muže jak to šlo, aby až to bude nutné mohli bránit loď. Nechal jsem si zavolat Karima. Dobré ráno Karime. Dnes by jsme měli doplout do Saint Domingue. Jelikož zajištuješ většinu našich obchodů a jsi v tom velice dobrý, jmenujitě druhým důstojníkem. Chci, aby až doplujeme do přístavu jsi nás zbavil toho tabáku, který tam vezeme a sehnal nám nějaký úkol či cestujícího do Port au Prince, ale nic nebezpečného. Přeci jen vezeme ještě jednoho cestujícího. Vem si sebou pár chlapů, aby se nestala nějaká nepříjemnost. Měj oči a uši otevřené. S tím jsem ho propustil, pokud on sám něco nechce. Další rozkazy jsem vydal až v přístavu. Mikaeli! Zajisti hlídky na lodi! Odplouváme zítra brzo ráno, tak chci mít celou posádku v pořádku na lodi! Vzpomněl jsem si na to, jak se celá posádka ožrala jak zákon káže a pak nebyl skoro nikdo kdo by mohl orla řídit, ale to jsem ještě nebyl kapitán. Pokračoval jsem v rázování lodí a zašel za Práškem. Dobré odpoledne Prášku. Prosímtě o laskavost a o to co Ti tak dobře jde. Zajdi prosím do města, smaozřejmě si vem někoho s sebou a nějaké peníze, aby bylo za co utrácet a vyzjisti mi jestli tu v okolí něco nečeká, popřípadě nějaký obchod. Děkuji Ti. S tím ještě zajdu za obchodníkem s bavlnou než vystoupí z lodi, abych se s ním rozloučil, ale tak aby to neslyšel ,,Suchar" de Elcha. Děkuji, pane že jste využil služeb mojí lodi. Rád bych Vám své služby nabídnul, když bude ještě potřeba. Ať se daří Vašim obchodům. |
| |
| 2. čtvrtek odpoledne Stojím zase na zádi, jako poslední tři dny, když ke mě přijde Rodrigo a požádá mne o laskavost. Podívám se na něj se svým klasickým dobráckým úsměvem a kývnu. "Do večera budeme zpět," oznámím mu a jdu pro nějaké ty chlapy. Cestou si všimnu celkem unuděné Magdaleny. Ale, proč ne, usměju se, zamířím k ní a s úsměvem se na ní podívám. Vytáhnu dýmku a s obvyklým buchnutím ji zapálím. "Nechceš se se mnou projít do města, děvče?" zeptám se jí a zvědavě nakloním hlavu. Po její odpovědi jen kývnu, řeknu jí, že ještě vezmem sebou nějaké ty chlapy a vyrazíme. Podaří se mi ukecat Ricarda a Roberta, z pokladny vezmu pár drobných a spolu s námořníky vyrazím do města. "Takže, pro informace se stavíme v hospodách, když se zadaří, zkusíme nabrat i nějakýho nováčka, střelec by se hodil. Pak se zkusíme kouknout po nějakym zajímavim vobchodě, co by vynesl prachy na váš plat," mrknu na své společníky a nejdřív zamířím na trh. Rozhlížím se po stáncích, poslouchám obchodníky a čekám, jestli u nějakého uslyším, že potřebuje něco někam odvést. Pokud ano, oslovím ho, zeptám se, kam by to bylo a za kolik. Pak vyrazíme do hospody, kde rozjedu svou obvyklou taktiku. |
| |
| 2. Čtvrtek odpoledne Nakonec jsem se přeci jen začala poctivě snažit a Jeremymu jsem čas od času pomohla s novou pacientkou. Nicméně zajímavější pro mne rozhodně byly ranní výcviky s Alvarem. Dostávala jsem pořád na zadek (někdy i ne obrazně), ale malé pokroky tam byly. Když se nakonec ozval Prášek, že by mne vytáhl ven na pevninu, věnovala jsem mu jeden upřímný, šťastný pohled. “Ani nevíš, jak moc ráda půjdu. Ještě chvíli a bude ze mě mořská panna.“ seskočila jsem z ráhna, na kterém jsem seděla a přispěchala k Práškovi. Počkali jsme ještě na ty dva, kteří doplní naši malou skupinku, a pak jsem po boku Práška vyrazila na pevninu. Šťastná jako blecha, snad jen jsem si krapet lámala hlavu s tím verbováním. “Nemyslím, že budu co platná s tím verbováním, ale uvidíme. Hospoda… to zní sakra dobře.“ v rozmarné náladě se chytnu Práška kolem lokte a zavěsím se mu tzv. pod krovku. |
| |
| 2. Čtvrtek odpoledne "Moje milá zlatá, jde vo to, že když uvidí ženskou, tím spíš půjdou. A taky se k nám nebudou chtít přidat jen chlapy," mrknu na ní a položím svou volnou ruku na její, když mne chytne kolem lokte. V hospodě se usadíme ke stolu zhruba uprostřed hospody, podívám se na své společníky a pak mávnu na hospodského. Počkám až nám přinese pití a pak se znovu zahledím na společníky. "Takže, pozorně poslouchejte kdo co žvaní, to důležitý si zamapatujte. Jde nám hlavně vo to, co se děje ve vokolí, jestli tu je něco co stojí za průzkum a pak samozřejmě hledáme nespokojený lidi, co by rádi vocaď zmizeli," poučím všechny tři, zvednu číši rumu a popřeji jím na zdraví, napiju se a silně si potáhnu z dýmky. |
| |
| Aquila, 2. pondělí - čtvrtek |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek - odpoledne Jistě Prášku. O Tebe se nebojím. Hlavně se do ničeho nepřipleťte a doražte celí. Vyslal jsem s přáním Práška. Doufal jsem, že najde někoho kdo se nám nebo jemu bude hodit. Teď už musím myslet i na Cayo Coco a to bude chtít hodně lidí. Sledoval jsem přes palubu ruch v přístavu a posádku, která mohla a která opouštěla loď. Bylo mi jasné, že se těší po těch několika dnech zase na pevnou zem a na trochu rumu. Z tohoto mého zamyšlení mě vytrhl hlas ELisabeth. Jistě Elisabeth. Pojď do mé kajuty a tam si promluvíme. Jen co si sedneme, tak trpělivě poslouchám. Tak copak mi to ptořebuješ říct? |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek - odpoledne |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek - odpoledne Seděl jsem a s klidnou tváří jsem poslouchal ELisabeth. Vypadala, že je upřímně na dně, což nebylo v její situaci nikterak divné. Upřímně jsem v celém tom shonu na ní úplně zapomněl. Vstal jsem od stolu a začal přecházet po kajutě. Mluvil jsem klidně, vlídně, ale vážně aby nebylo pochyb jak to myslím. No pokud jsi byla na lodi, tak jsi tam asi něco dělat musela. Věřím, že postupně Tvoje schopnosti objevíme. Buď zůstaneš na lodi a nebo TI najdeme uplatnění jinde, ale když už jsme Tě vylovili tak se o Tebe psotaráme. Na Orlu místo je a pro takového střízlíka jako jsi ty tuplem. Jenom jedno Ti ještě řeknu. Nesnáším lež a přetvářku, pokud budeš mít problém přijď zamnou a můžeme to vyřešit. Teď můžeš jít kam se Ti zlíbí. Do přístavu nebo zůstaň zde na lodi, ale od zítra jsi člen posádky a budeš se hlásit u Miguela. On už se postará o Tvé zaučení. Pokud nemáš nic na srdci můžeš odejít. Možná byla chyba sbírat tyhle chudé duše na palubu, ale když bude nejhůře v Cayo Coco bude místa jsitě dost. |
| |
| SANTO DOMINGO, 2.čtvrtek odpoledne Karim 2.důstojník vybavil co měl - sehnal náklad kukuřice, a navíc zjistil, že loděnice nabízí vylepšení-jemnozrný prach pro Orla za 3 db. Do lodní pokladnice přibyli další zlaté mince. Prášek, Magda, a dva šermíři vyrazili do hospod. Sehnali tucet chlapů, většinou námořníky a vojáky, mezi nimi byl lovec a dobrý střelec Pancho. Navíc díky své příslovečné hubě se dal Prášek do řeči s tovaryšem cechu stavitelského, jmenuje se Salvátor a tvrdí o sobě, že už ví dost aby se postavil na vlastní nohy. Rád by to učinil, ale dluží 2 db, kdyby je dostal je schopen dát se do vašich služeb minimálně na rok, a navíc sežene 5 stavebních dělníků... Miguel navštívil kapitána, a sdělil mu, že posádka reptá, neboť už dlouho nebyla vyplacena. |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek - odpoledne |
| |
| 2. Čtvrtek odpoledne, nábor Tak nějak si říkám, proč já nešel dělat náboráře do armády. Měl bych tabáku kolik bych chtěl, všichni mladší náboráři by mě obdivovali, protože bych vždycky splnil danou kvótu a ještě bych i překročil. Měl bych se dobře. I když, asi vím, proč ne. Chybělo by mi moře. Tak jako tak, opět se mi podařilo najít tucet ztracených duší, mezi nimiž byl i dobrý lovec a střelec. Pak jsem zaslechl chvástání jakéhosi tovaryše cechu stavitelského, že je už dost zkušený na to, aby se postavil na své nohy. Jeho problém byl ale dluh. Ovšem řekl by mi, že kdyby se mohl přidat, sehnal by i nějaké dělníky. Nejdříve jsem váhal, ale když jsem si vzpomněl na ostrov, kam míříme, řekl jsem si proč ne. Co se týče toho tuctu, Rodrigo si sám rozhodně koho vezme a koho ne. Co se týče Salvátora a jeho mužů, to je má starost. Nebo alespoň bude. Proto jsem se rozhodl se spolu se skupinou vrátit na loď. Hned jak jsme tam došli, nechal jsem si zavolat Rodriga, seznámil ho se situací a nechal jej aby vybral koho vezme a koho ne, přičemž jsem dal jasně najevo, že Salvatora a jeho muže mám na starosti sám. Také jsem mu řekl, že by bylo nejlépe dostat se co nejdříve do Cayo Coco, abychom uvolnili místo na lodi. Už teď tu bylo k nehnutí a já dokonce začal zvažovat, že uvolním druhou postel v mé kajutě (je používaná jako rozšíření pracovního stolu). Když mi řekne svůj plán, navrhnu mu, abychom se úžině vyhli a obepluli jí. |
| |
 | 1.úterý, dopoledne Deň ako každý iný, po ranajšej kontrole lode si nechám zvolať mužstvo a potom poviem. "Takže dneska je pekný deň, preto by bolo škoda kebyze ho stravime len na lodi. Treba doplniť zásoby a posadku a poohliadnuť sa po nejakej robote. Pre ostatných to ale znamená voľno. Samozrejme ľod nemôže zostať nestrážená. Will pojde somnou vyriešiť niekoľko naliehavých záležitostí avšak prvú smenu v strážení bude mať Giggs, David a Gerry. Okolo obeda vás vystriedajú Thomas, Wayne a Metthew. A večernu smenu do polnoci Majú Ignác, Michael, Ryan. Ľoď nesmie zostať nestrážena a minimálne na nej musia byť tý čo majú službu. Potom večer nastavíme ďalšie smeny a keď sa podarí tak plánujem naverbovať 3 až 5 nových chlapov." Pozriem sa po nich aby som vedel či nemajú nieake poznámky a po ich vyriešení sa poberiem s Willom do mesta. V prvomrade sa idem pozrieť po obchodoch a zistiť či je neakého tovaru nedostatok či prebytok. Taktiež sa snažím zistiť, či nepotrebuje niekto z nich previezť či doviež neaký tovar ktorý by sme mohli pre nich prepraviť. Predsa len robotu treba a nemôžeme len tak zkysnúť v prístave. |
| |
| Port Royal, 1.úterý, dopoledne Ještě než jste s Willem vyrazili do města, přitočil se k tobě Matthew, a polohlasem podotknul. Nic proti kapitáne, ale tahle loď je naše jediný živobití. Myslím že nechávat jí hlídat lapiduchovi a dvěma mladíkům není tak úplně dobrý nápad. Ve městě jste se poptali na možnost nějaké přepravy, ovšem nikdo z obchodníků vám své drahocenné zboží nesvěří. Jen jakýsi farmář vám nabídl za odvezení 3 krav a dalšího materiálu do nedaleké vsi 3 realy. Ve městě je levný rum a cukr, poměrně drahé jsou potraviny. Podařilo se vám přesvědčit 2 celkem užitečné chlapy, což není nic moc na to, že je Port Royal dost velké město... |
| |
| BACKBRIAR - Port Royal, 1.úterý, dopoledne Nechám teda na Matthewovi nech rozdeli straže podľa jehouváženia. To, že sme zatial žiadne zaujímavé prácičky nenašli je trochu škoda avšak tie kravy za 3 Realy celkom ujde aspoň budeme mať na vylepšenie par veci. Ako sa tak s Willom prechádzam po meste zajdem do obchodov zo zbraňami a vypítam si ceny a množstva na tento sortiment. -muškety -pištole -šable -swivel kanon -železný kanon 3 librový -bronzový kanón 3 librový -železný kanon 6 librový -bronzový kanón 6 librový -železný kanon 12 librový -bronzový kanón 12 librový Taktiež ako tak prechádzam obchodmi zistím si presné ceny cukru a rumu a popýtam sa na to obchodníkov vo viacerých obchodoch aby ma nahodou niektorý neoklamal. Taktiež si zistím ako veľmi tie ceny klesajú a stúpajú, aby som vedel približné rozpätie tých cien. Takisto si zistím aj ceny potravín a iných komodít, kôli vlastnému prehľadu. |
| |
| Černá Růže, Port Royal, 1.úterý, dopoledne Farmář se ptá jestli může krávy a své věci nakládat na Černou Růži. Momentální ceny: -muškety - 3 pia -pištole - 2 pia -šable - 4 real -swivel kanon - není -železný kanon 3 librový - 2 db -bronzový kanón 3 librový - není je třeba vylepšení loděnice brozová děla -železný kanon 6 librový - 4 db -bronzový kanón 6 librový - není je třeba vylepšení loděnice brozová děla -železný kanon 12 librový - 10 db (nelze použít na šalupě) -bronzový kanón 12 librový - není je třeba vylepšení loděnice brozová děla (nelze použít na šalupě) 1 barrel cukru - nákup 4 real prodej 3 real 1 barrel rumu - nákup 12 real prodej 8 real Ceny se stále mění, ovšem oproti jiným městům platí že v Port Royal je levný rum a cukr, a poměrně drahé jsou potraviny. // Obchod je jen zdroj příjmů na počátek, z výnosů z korzárství se to nedá srovnávat, a taky by hra nebyla moc zajímavá kdybychm pořád jen počítali, takže to příliš neřeš. Hrubé ceny stačí. |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek - odpoledne |
| |
| BACKBRIAR - Port Royal, 1.úterý, dopoledne Nakoľko sú ceny všetkých vecí také drahé a naša pokľadna takmer prázdna rozhodol som sa prijať ponuku toho farmára, nakoľko aj 3 realy su 3 realy a hlavne pri troche štastia sa rozšíri po Port Royal že sme solídny obchodníci a prepravcovia. Nakoľko dobrá povesť je dôležitá. Odpoviem tomu farmárovi. "Samozrejme hneď môžeme začať nakladať skúsim to presunúť ešte dneska" Následne sa s Willom vrátime k lodi aby sme zistili kto tam ešte je a kto je na pobreží. Len čo by som mal dostatok ľudí na palube na ovládanie lode + 2-3 navyše tak poviem Matthewovi nech dá vedieť ostatným že sa za pár hodín vrátime len teraz ideme na jeden menši Job. A následne sa vydáme pozdĺž pobrežia k tej dedine na ostrove kam mame doviesť tie veci. Samozrejme, že počas transportu som pre istotu medzi mužov na palube rozdal zbrane ak by nahodou pri zakotvení nás niekto chcel prepadnúť a ukradnúť tie tri kravy. Taktiež sa počas plauby pozriem do zapisníka aby som zistil ktoré prístavy patria Anglicku. |
| |
| Černá Růže, Port Royal, 1.úterý, poledne Farmář naložil krávy a jiné potřeby. Na lodi bylo lidí dost, neboť se špatně pije, když není za co. Takže Černá Růže ihned po naložení vyrazila. Byla to krátká cesta podél pobřeží, takže šlo jen o to nenajet na skaliska. Gerry na strážním sedáku sledoval okolí. Po pár hodinách klidné plavby jste dorazili do vesnice okolo níž bylo spousty kukuřičných a bavlníkových plantáží. Farmář vám s úsměvem zaplatil... Nejbližší anglická města jsou- Charles Town, Cat Island, Turk Island, většina měst v okolí je španělská, a nějaké jsou francouzké a Curacao je holandské. Anglie právě valčí v koloniích se Španělskem a Francií. |
| |
| BACKBRIAR - Port Royal, 1.úterý, dopoledne Vyzdvihnem si peniaze od Farmára vravím. "Bolo mi vskutku potešením s vami obchodovať." Následne sa porozhliadnem po dedine, či niekto nemá neaké požiadavky na odvoz alebo prevoz. Predsa len keď už sme tu asi by bolo zle ísť naspäť naprázno. Pripadne som otvorený aj iným návrhom ako zarobiť peniaze ak by mali domáci neaké nápady. Taktiež keď tu vidím zásoby kukurice a bavlny spytam sa miestnych za kolko by boli ochotný bavlnu a potraviny predať. A porovnám si to s cenami v Port Royal. Dalej sa porozhliadnem prípadne po nejakých vhodných kandidátoch do posádky. Uprednostňujem pri tom ľudí čo vedia robiť s plachtami a maju idealne neaký vojenský výcvik. Viem takých ľudí je málo avšak občas sa aj v takomto zapadakove niečo môže nájsť |
| |
| Černá Růže, ves Corn, 1.úterý, podvečer Barrel kukuřice i bavlny stojí 1 real, v Port Royal cena prodejní je určitě větší. Jeden podnikavý farmář vám nabízí 10 real za převezení 32 barrelu kukuřice. Možné posily: Shaki - uprchlý otrok, mohutný černoch, málomluvný Kun - uprchlý otrok, pružný černoch, dobré oči Jacob - rybář Nathan - lovec, střelec, kentucká puška |
| |
| 2. čtvrtek odpoledne až noc "Samozřejmě pane," pokývu hlavou a vyrazím rozdat rozkazy. S muži mluvím an pímo a připomínám jim, jaké tresty budou za kocovinu a neschopnost vyplutí. Rozdělím hlídky a pro dnešek vyhlásím zákaz vstupu na pevninu až na kapitánem vybrané skupiny. Aby mi, ale nebreptali, dám do placu pár lahví. Tak akorát, aby se napili, ale nikdo to nepřehnal. Pak se procházím po palubě a průběžně celou noc kontroluji hlídky a dávám pozor zda nejsou páchány nějaké nepravosti. Přitom vyhlížím příchod Práška a Magdy, kteří šli do města a stejně tak ostatních, přičemž si kontroluju, kdo se už vrátil,a kdo se někde opíjí. |
| |
| BACKBRIAR - Port Royal, 1.úterý, podvečer Vypočujem si čo mi ten Farmár povie a potom mu s úsmevom dodám. "Tak na to si plácnem." Predsa len isť naspäť s plným skladom je dobrá vec. Taktiež zajdem k farmárom a nakúpim od nich pre seba. 4 barely bavlny a 3 barely kukurice, celkovo za 8 realov. Pri nakladaní sa postarám o to aby v zadnej časti skladu boli barely kukurice toho farmára a v prednej časti(blízko vychodu) tie naše barely. Robím to hlavne kôli tomu, aby keď prídeme do Port Royal som mohol ihneď poslať Will ihneď predať tú kukuricu, aby sme chytili čo najlepšiu cenu, nakoľko keď dá ten farmár na trh 32 barelov, očakávam, že cena pojde razantne dole. Willa som určil prave kôli jeho bystrému umu. Následne sa venujem novým záujemcom o účast v posádke. Nathan sa mi pozdáva od začiatku. Jacob aj keď rybár môže byť časom pomocný kormidelník. Problem je, že sa neviem rozhodnúť pre tých otrokov. Nakoniec poviem. "Skvele Nahtan a Jacob vytajte na palube. Verím že budeme spolu dobre vychádzať." Následne sa otočim k Skakimu a Kunovi a vravím. "Vyzeráte ako schopný chlapi ale neviem sa rozhodnúť, či vás vziať alebo nie. Ak chcete zoberiem Vás pod 2 podmienkami. Prvou je že ste neutiekli tamtomu farmárovi." ukázem pri tom na nášho obchodného partnera. "Druhou podmienkou je že pokiaľ budeme kotviť na tomto ostrove by ste neopúštali loď pre vaše bezpečie ako aj bezpećie zvyšku posádky. Čo vy nato?" Pokiaľ by sme sa dohodli a naložili všetko vydali by sme sa smerom do Port Royal kde by sme predali naše zásoby tomu, kto dá najviac, to by mal na starosti Will, a zatial by sa vyložil náklad farmára, ktorý by nás vyplatil. |
| |
| Černá Růže, ves Corn-Port Royal, 1.úterý, večer až noc Vše bylo nakoupeno a naloženo, 1 barrel kukuřice s drzostí sobě vlastní zabral kuchař Bruce do lodních zásob. Oba otroci souhlasí, a ihned mizí v lodi, už při nakládání je vidět jakou silou operuje Shaki... jednoduše obrovskou! Pozdě v noci po téže klidné plavbě zakotví Růže v Port Royal. Will získá za vše 35 real, celkový stav pokladnice 48 real. Chlapi by rádi každý alespoň real na pobyt na pevnině. Nabrané posily: Shaki - uprchlý otrok, mohutný černoch, málomluvný Kun - uprchlý otrok, pružný černoch, dobré oči Jacob - rybář Nathan - lovec, střelec, kentucká puška Orel, Santo Domingo, 2.čtvrtek, noc Rozhodnutí 1.důstojníka neuvěřitelně popudilo posádku, Míkael hodně ztratil na svém renomé. Nejspíš bude nutný zásah kapitána. Jsou slyšet hlasy typu... Jsme tu jak sardinky, a když už můžem trochu se rozhýbat, tak nás nepustí na břeh! Co to je za plovoucí bordel? A plat? Směšný! Co tu vlastně děláme? |
| |
| BACKBRIAR - Port Royal, 1.úterý, večer až noc. Po dorazení do Port Royal som s dneškom spokojný predsa len za celý deň 6 piastrov nieje špatné. Potom chlapi začali že chcú vyplatiť. Usmejem sa a poviem. "Dobre teda zaslúžili ste si to. Každý z nás dostane 1 Real, nech sa dneska v noci nenudí. Avšak mal by som taký nápad ako zabezpečiť spokojnosť všetkých a zároveň napredovanie a zlepšovanie našho živobytia. Od zajtra, vždy keď niečo zarobíme polka zisku, po odpočitaní nákladov na kúpu pojde do posádkového fondu. Ktorý akonáhle sa naplní bude vyplatený. V zásade sa vyplatí ihneď, ako sa naplní natoľko aby každý dostal aspoň 1 real. Podiely na tom posádkovom fonde budu nasledovné 1 real pre každého chlapa či ženu a k tomu dôstojníci dostanú ešte jeden reál na hlavu navyše a ja ako kapitán dostanem 2 realy navyše. Čo vy nato. pri našom súčastnom stave by to znamenalo, že akonáhle bude v výplatnom fonde 22 realov tak nasleduje výplata. Myslím si že je to všeobecne priatelné. Zvyšné peniaze, ktoré pôjdu do lodného fondu budú využité na zlepšovanie lode, kúpu nových zbraní a vybavenia, opravy a hlavne budú tvoriť zakladný kapitál na nákup tovarov v budúcnosti." Pokial s tým chlapi súhlasia tak ich vyplatím, a po tom čo Metthew rozloží stráže tak ich nechám ist do mesta. (ja zatial na lodi zostávam. a svoj real nemíňam.) |
| |
| Orel, Santo Domingo, 2.čtvrtek, noc Byl to náročný večer. Začalo se mi celé to moje velení hroutit jako domeček z karet, ale ještě není snad nic ztraceno. Vyplatil jsem posádku a čekal s čím přijde Prášek. Prášek přivedl další muže a já byl spokojený, protože to byli většinou vojáci a námořníci, což se mi bude hodit a později k ochraně Cayo Coco také. Schválil jsem Práškovi toho tovaryše a zaplatil za něj jeho dluh. Tyhle peníze pokud se orpaví Cayo Coco se mi určitě vrátí. Pokud se tam dsotanu v jednom kuse, jak jsem slyšel z podpalubí. Kam jsem hned zamířil, abych zjistil o co jde. No moje zjištění nebylo potěšující. Námořníci klid. Další peníze budou jen co doplujeme do Port-au-Prince, kde složíme náklad, kterým zaplatíme Vaše peníze a zastavíme se tam na delší čas. Tohle není zrovna nejpohodlnější a já vím, že není zrovna příjemné, ale toto nepohodlí se Vám vrátí a to Vám slibuji. Nejsme zrovna dobrý řečník, ale snad to posádce stačilo. Kdyby měli další otázky tak je zodpovím, s tím nemám problém, ale potom si k sobě povolám 1. důstojníka. Usednu ve své kajutě a napiju se trošky vína než začnu. Mikaeli, děkuji Ti že se staráš o mou loď když já jsem řekněme zaneprázdněn nebo nejsem na lodi a jsem rád že dbáš takto o to, aby posádka byla schopna fungovat, ale musíme vzít v úvahu, že teď jich je v podpalubí plno a nám se extra nedaří, aby jsme je poplatili. Proto toto rozhodnutí nebylo rozumné vzhledem k morálce, ve které se houpeme na hraně. Pro příště Tě žádám, aby jsi takovýto rozkaz prvně konzultoval semnou. ROzumíme si? |
| |
| soukromá zpráva od col. James T. Reynolds (Anglicko) pro Po tom čo som vyplatil posádku som sa pozrel koľko zostalo v lodnej pokladnici ktorá zívala prázdnotov. ...29 realov z toho 3 moje... ... to je nič. na druhej strane aspoň nezýva prázdnotou ako včera... ...a hlavne že sa podarilo zohnať 6 schopnych chlapov... ...s toho tý dvaja černosi su vlastne automaticky aj lodná stráž... ...vskutku dobre vymyslene... Z premýšlania ma vyruši klopanie na dvere. "Ďalej je otvorené." V tom vojde dovnútra Jeana a na mojej tvári sa mi vyčarí úsmev. Podídem k nej a hľadiac jej do oči vravím kľudným ale sebaistým. "Takže tento úspešný ďeň sa ešte nekončí." Len čo sa k nej dostanem asi na vzdialenost 25 cm položím jej pravú ruku na jej bok |
| |
| Puerto Cabello, hacienda San Lucas, 2.pátek večer až 2.sobota ráno, Carlos Byl to příjemný klidný podnik, a můj společník a ochránce se mu více než podobal. Ano tato hacienda, stejně jako Carlos, byla diskrétnost sama. Možná proto jsem si vybrala za společníka právě jeho. Měla jsem pocit, že tento muž ke mne chová jistý obdiv, ale nějaké milostné pletky jsem nechtěla na palubě pěstovat, ovšem i já občas zatoužím po muži se vším všudy. Chvíli jsme příjemně povídali nad dobrým jídlem a vínem. Pak jsem přešla rovnou do útoku. Carlosi, jistě víš jak potěšit ženu, že? Jeho pohled hovořil za vše. Tedy, dnes by se to hodilo vědět a umět... objednala jsem pokoj, můžeš samozřejmě odmítnout, pokud ale budeš souhlasit, nech si to na lodi pro sebe, ano? Další průběh večera již byl v režii tohoto mlčenlivého a věřím, že i diskrétního býka v lidské podobě. Ráno jsme se vrátili do baráku v loděnici, po noci strávené v jednom či ve dvou pokojích, a já se začala chystat na guvernérův ples, který se bude konat již dnes večer. |
| |
| Orel, Santo Domingo, 2.čtvrtek, noc Námořníci holt byly a vždycky budou potvory nevděčné. Což je vidět, i když jim dám nějaký chlast, když si mě pak zavolá kapitán netvářím se zrovna přívětivě. "To je možné kapitáne, a konzultovat budu, nicméně," neodpustím si. "Právě kvůli nespokojenosti posdáky není moudré je vypustit do města, zítra vyplouváme a vy chcete loď provozu schopnou." Zamyslím se a podám kaptánovi lahev rumu. "Zažil jsem to už víckrát a ještě v poledne mi blili přes bort, a to my přece nepotřebujeme," podívám se na kapitána. "Ale příště se s vámi poradím a ponechám těm ptákům více volnosti," dodám. |
| |
| Puerto Cabello, 2.páteční noc, Carlos Carlos samozřejmě nabídku Rosy přijal, a zapojil celý svůj nemalý um, sílu, vytrvalost i jemnost do té noci s ženou, která mu učarovala. Carlos v síle a vytrvalosti vyniká nad jiné. O jeho diskrétnosti není pochyb. V sobotu jste se oba vrátili do baráku v loděnici. Kolem poledne se vrátila válečná šalupa slavné španělské Maríny jménem RAYO do přístavu, a přibližně v pět hodin odpoledne přijel do loděnice kočár, a v něm kapitán de Sosa. Cesta na guvernérův ples mohla začít... Orel, Santo Domingo, 2.čtvrteční noc Po zásahu kapitána se ozvalo souhlasné mručení, a chlapi se rozešli do města. Těžko ale říci jak dlouho tento stav potrvá, přeci jen, loď je přecpaná a peněz je málo... |
| |
| Orel, Santo Domingo, 2.čtvrteční noc Chlapi se rozešli do města a já jsem si oddychl. Pro dnešek jsme zažehnali vzpouru a moje hození přes palubu. Teď je ještě v klidu dostat do Port-au-Prince kde jak doufám budou další peníze. Mikaelova reakce byla podrážděná a já jsem to chápal, ale v této situaci bylo třeba, abych takovéto ohledy nebral. Mikaeli, ani já nejsem první týden na moři abych to věděl. Takto jsme jednou s lodí málem neodpluli, ale teď chlapi potřebují celkem dost prostoru, aby se protáhli. I kdyby se vylili tak to pro nás teď bude dobře, aby se zapomnělo na to v čem žijou. Máme tady dost chlapů na to, aby jsme loď ukočírovali. Minimálně hlídky budou střízlivé a orel se dá v pár lidech zvládnout, už to je bohužel vyzkoušené. Dobře, jsme rád že si rozumíme. S těmi slovy Mikaela propustím. Neměl jsme chut se více nějak bavit, když vezm uv potaz malou vzpouru dnešní. Už, aby jsme byli v Port-au-Prince. |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek – odpoledne Svůj čas na lodi trávím jako obvykle, když se nic neděje. Střídavě v kajutě, buď se věnujíce míchání nějakých léků či mastí, nebo psaním deníku, či na palubě, pokuřováním dýmky, motáním se kolem a jen tak polehávání či neumělým črtům toho, co mě zrovna zaujalo. Když ke mě do kajuty potom ve čtvrtek odpoledne vstrčí hlavu Elisabeth, překvapeně vzhlédnu. Čekal jsem, že spíš bude někde na břehu s posádkou, prolévat rum hrdlem a křepčit, či za jinou podstatně namáhavější zábavou, než tady na lodi. “Nerušíte, jen dál.“ posunkem ukážu ke kavalci a vrátím se k zápisu, který jsem právě dokončoval. “Jak se cítíte ? Rána je v pořádku ?“ otočím se posléze napůl na židli a ve skrovném světle otevřeného světlíku si prohlížím svoji nedávnou pacientku. Nové šaty jí padnou rozhodně lépenež ty co jsem pár dní zpátky sehnal já, a je dobré vidět, že se jí vrací energie. “Slyšel jsem, že jste rozšířila řady naše.“ |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek – večer Když jsme se vrátili zpět na loď, dle mého vkusu až příliš brzo, protože jsem měla chuť ve městě zůstat o něco déle, nechala jsem Práška, ať jde za Rodrigem a sama jsem se uvrtala někam, kde jsem byla co platná. Beztak jsem z náboru neměla takovou radost, jako Prášek, ale asi to bylo tím, že jsme od toho oba očekávali něco jiného. Já zábavu, on práci. A já se své touhy pro dnešní noc nechtěla zbavit. “Prášku,“ byla jsem neodbytná jako komár. “No tak, nenech se přemlouvat. Pojď se mnou na pevninu, popijeme, protáhneš si staré kosti.“ chytím ho za paži a přemlouvám ho dál. “Slibuju, že tě neutočím na parketu.“ vyloudím ze sebe ten nejprosebnější, líbezný pohled jaký dokážu. Otravovala bych i Mikaela, ale ten je prý v kajutě u kapitána. “Prosíííím,“ zašveholím. Přitisknu se k Práškovi blíž a zamrkám přitom řasami. |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek – večer Už jsem se chystal jít do kajuty a trochu se vrtat zase ve zbraních, když v tom se ke mě přitočila Magdalena a požádala mne, jestli bych s ní nešel na pevninu. Chtěl jsem protestovat, že já, starej dědek bych akorát tak odrazoval jiné, ale když na mě zamrkala a přitiskla se ke mě, nemohl jsem jinak, než svolit. "A kam bys chtěla, zpět do toho pajzlu? Nebo zkusíme jinej?" zeptám se jí a zamíříme z lodi pryč. |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek – večer Po tváři se mi rozlil tak sebelibý a spokojený úsměv, který jsem už hodně dlouho nikomu nevěnovala. “Už jsem se chtěla začít bát, že bys mi snad řekl ne.“ očividně šťastná, že souhlasil. Vpletu svou ručku opět pod jeho ochranné křídlo a vykročím po jeho boku. “Zkusíme najít nějakou hospodu, kde vědí, jak se to dělá od podlahy.“ zadívám se kamsi do dálky a zasním se. “A možná někam, kde nebude polovina posádky Orla, ať se můžeme pořádně hejbat.“ mrknu na něj a pak mne ještě napadne. “Umíš ty vůbec tancovat, Prášku?“ Významně se na něj podívám a lišácky se usmívám, jako bych snad pochybovala, že někdo, kdo celé dny prosedí v podpalubí u zbraní a bůhví čeho, by tohle dokázal. |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek – večer Jen přikývnu a zamířím s ní do víru města. Trochu mám povědomí o místních hospodách, takže rovnou zamířím k té, po které touží. "Tančit?" zarazím se trochu, když se mě zeptá, jestli to umím. "Jasně, že umím, mladá dámo" začertím se trochu a pak se usměju. "Ale už je to let, co sem naposled křepčil," zasměju se a zapálím si dýmku. Vstoupíme do hospody, kde jak doufám, nebude ani jeden z naší posádky a zase hrajou jak o život a dobře. "Podle představ?" zeptám se jí a usměju se, přičemž jí pustím jako první dovnitř. |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek – večer Santo Domingo se najednou zdálo býti hezčím místem, než odpoledne. Jisté kouzlo se tu tomu nedalo upřít, ale bylo to místo, jako každé druhé. “Cože? Sto let?“ úsmyslně dělám, že jsem přeslechla. Tedy, že jsem špatně slyšela a navážím se do Práškova věku. Když vstoupíme do putyky, je to přesně to, co jsem pro dnešní večer hledala. Až mne z toho začnou svrbět mé nenechavé, zlodějské prstíky. Tohle je moc dobré na to, aby to byla pravda. Zůstávám chvíli ve dveřích, dokud do mne jeden z nádeníků nestrčí, jak do kusu hadru a tím mne donutí se pohnout dovnitř. “Myslím, že jste vybral dobře, pane Robinsi.“ ani předchozí strkačka ve dveřích mi neubrala na úsměvu a já se s vervou sobě vlastní, vydala na parket. Poskakovat a křepčit s ostatními. Práška jsem vybídla jen jednou a doufala jsem, že se ke mně připojí. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer "Prej sto let, tak starej nejsem, děvče," zakaboním se a spolu vejdeme do hospody. Potěší mne, když mi řekne, že jsem vybral dobře. Hned jak se ocitneme vevnitř, zamíří na parket a při tom mne vyzve. Jen si povzdechnu, trochu nad sebou zakroutím hlavou a s úsměvem se vydám za ní. Pro tentokrát překousnu bolest a připomenu si doby, kdy jsem takhle křepčil s pořádnou opicí. "Musím si sednout," vydechnu, když hudebníci dohrajou a celou dobu se usmívám. Najdu volný stůl, svalím se na židli a hned objednám flašku rumu a dvě sklenky k tomu. "Na zdraví, špunte," popíchnu jí, přiťukneme si a na jeden nádech vypiju obsah sklenky. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer Křepčila jsem a protáčela se kolem Práška. Já byla ta mladá a plná života a on se nechal tak krásně vyburcovat. Dokud ho nezačala zase zlobit ta jeho bolavá noha a neodporoučel se. Ještě chvíli jsem poskakovala mezi tancujícími, nechávala se strhnout melodií natolik, že jsem nekontrolovatelně hvízdla. Se smíchem jsem se pak přesunula k Práškovi ke stolu. Zapadla jsem na židli a rozšafně jsem hmátla po plné sklence rumu. Zahambit jsem se nenechala a sklenku jsem do sebe obrátila na jeden zátah. “Uh, dědku,“ vydýchávala jsem tancovačku a možná i trochu ten peprnější nápoj. “Proč se chlapi na lodi tak bouřili? Nejsme na pevnině poprvý, ne?“ začnu se vyptávat a přitom co chvíli pokukuji po parketu. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer S úsměvem sleduju křepčící Magdu a vzpomínám na jednu, která jí byla hodně podobná. Když se usadí ke mě a vyklopí na první do sebe rum, uznale tomu přikývnu. Hned nám doleju, trochu prohrábnu dýmku a potáhnu. "To není kvůli tomu, že bychom byli poprví na pevnině, děvče. Ale vem si, kolik nás tam je, loď je plná k prasknutí, jídla je akorát a chlastu, ani nepovídám. Jde vo to, že jsme byli už dlouho na moři a voni dostali jen po jednom realu. Prachy jsou to, co je drží na lodi. To, že chtěli vypadnout z domova, nebo kde sme je nabrali, to bylo vedlejší. Že toužili po dobrodružství, to je brzo přejde, věř mi. A taky je asi nakrkl Mikaelův rozkaz nevylejzat," pokusím se jí vysvětlit a otočím do sebe další sklenku. Dneska má ten rum říz. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer Jen nad tím mávnu rukou, a když dolije do prázdné skleničky, chvíli váhám nad další rundou. “Že tys nic neřekl. Tobě by to bylo jedno, že jo.“ nic mu nevyčítám, ale hlas mi krapet změkl. “Na lodi je plno lidí, na můj vkus až moc, ale já tu nejsem od toho, abych to posuzovala. To, že jsou tam někteří jen pro prachy, je vždycky průser.“ zazubím se, zatočím skleničkou a kopnu do sebe druhého panáka. “A taky jsem něco zaslechla… v posádce se mluví o tom, že chceš někde zapustit kořeny.“ snažila jsem se, aby to neznělo vyčítavě, ale v tomhle případě se mi to moc nepovedlo. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer "Mě nikdá vo prachy nešlo, vždycky mě táhlo to nekonečno vodní plochy, vůně střelnýho prachu a starost vo děla," usměju se, když se zmíní, že já při té politováníhodné situace mlčel. Na další slova jen pokývám hlavou a tentokrát se jen zlehka napiju. Už nejsem takový pijan, jako kdysi. Nějak jsem vyměk. "Jo, to je pravda. Už dlouho jsem na moři a bůh ví, kolik let mám ještě před sebou. Nikdy sem nechtěl skapat na vodě," pokrčím rameny a opět se usměju. "Ač je to divný, vždycky sem sníval vo tom, že jednou najdu duši, co by to se mnou vydržela, dala mi děti a spolu bychom dožili někde u vody. Já bych rybařil, vobčas bych se zavrtal do nějakejch těch zbraní, ale byl bych v klidu, užíval si zbytku života. No a když mi kapitánští řekli, že chtěj najít nějakou základnu, řekl sem si, že si splním alespoň část toho snu," vysvětlím jí a dopiju sklenku. S naléváním chvilku počkám a místo toho si opět nahňácám dýmku. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer “Divný?“ nesnažím se v tom skrývat pobavení a kapku svého drzého rýpání. “To chtěj všichni chlapi. Vybouří se na moři a pak padnou do náruče nějaké ženské a žijí šťastně až do smrti. Jenže… ne všichni chlapi si to holt umí zařídit tak jako ty.“ Chopím se iniciativy v nalejvání rumu, a i když si Prášek raději zapálí svou dýmku, já si dopřeji další lok. “Blbost,“ vyhrknu ze sebe, ještě jsem ani neodtáhla skleničku od rtů. “Děcka ti nedám, dědku starej, ale půjdu s tebou. Beztak by mě kapitán bez tvé přítomnosti na lodi brzo vyhodil přes palubu. Nepřekousl přes srdce to, že jsem za ním přišla s tím, že jsem felčarka. Sic to není můj sen, ale doufám, že ti ho moc nepohnojím.“ |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer Když mi řekne, že půjde na ostrov se mnou, musím se zasmát. Opravdu mi to v tu chváli přišlo vtipný a i když to má opodstatnění, prostě jsem se musel smát. "Holka, vždyť se tam budeš nudit," zasměju se a trochu se napiju. "Přece nechceš trávit zbytek života se starým chlapem, jehož jediná starost bude péče o pevnost a možná i obchody s okolními městy," směju se, až se z toho zakuckám. "Sice je pravda, že tě Rodrigo přijal jen na můj popud, ale neříkej mi, že by se pro tebe nenašlo nějaký to místečko," mrknu na ní a podívám se na ní. "Si mladá, celej život máš před sebou," usměju se a znovu, tentokrát ještě méně, se napiju. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer Zpočátku mi to, co jsem řekla, nepřijde tak směšné. Jenže Práškův smích je nakažlivý, tak upřímný a bezelstný, a je lehké se tomu poddat. Nesměji se tomu, jen se usmívám. Ten zamyšlený výraz zmizel a je tam zase ta veselá holka. “A kdo tě pak v nouzi největší shodí ze skály, aby sis nechcal pod sebe, hm?“ významně zvednu obočí a napiju se rumu. “Dobře, řeknu to takhle. Kapitán má na lodi Lolu, a dokud tam bude ona, tak ta loď bude pro mě peklo na moři. A když mi odejdeš i ty, co já tam?“ můj úsměv opadne a přejde do hořko sladkého úšklebku. “Dlužím ti to. Za to, cos pro mě udělal a chci ti to oplatit.“ natáhnu ruku přes stůl a chytím ho za tu jeho pazouru. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer Opět se musím usmát. Vlastně má pravdu. Kdo by mi to zkrátil, až by ten čas přišel. "Je to tví rozhodnutí a já ti nebudu bránit, děvče," usměju se na ní, když mne chytí za ruku. Její, na rozdíl od mých, jsou jemné a hladké. Usměju se a překryju její ruku svou. "Proč sedět, jdeme se bavit ne?" mrknu na ní, kopnu do sebe zbytek, pevně jí chytnu a zvednu se. Zamířím do víru tanečníků, chytnu ji kolem pasu a mé nohy si začnou vzpomínat na mládí. Zvláště když hrajou tak dobrou odrhovačku. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer “Vidíš, ty víš, že já mám pravdu.“ rozzářím se a dám si záležet, aby slovo ´já´ vyznělo nejdůležitěji. Když mne čapne za ruku a vyvede zpátky na parket, jen tak tak do sebe stihnu nalít zbytek obsahu skleničky. Jsem překvapená, nadšená a pomalu na sobě začínám cítit účinky rumu. “To pití je kouzelný, podívej na sebe, jak mne tu protáčíš.“ tisknu se k Práškovi tělem, jednu ruku mám v jeho dlani a druhou ho objímám kolem ramene. “Skoro jako by ti bylo znovu třicet, co? Starej vlku, co si konečně našel svoje doupě.“ narážím znovu na fakt, že z něho bude pozemská krysa. A ze mě vlastně taky. |
| |
| Santo Domingo, 2. čtvrtek – večer Zasměju se, když opět slovně narazí na to, že ze mě bude suchozemská krysa a protočím jí dokola. Pravda, alkohol v mé krvi zažehnává myšlenky na bolestivé koleno a vůně ženského těla mi opět dává sílu do života. "A kdyby jen třicet," zasměju se a dál křepčím jak za mlada (divná věta :-D). Když skončí písnička, jsem trošku zadýchaný a rudý ve tváři, ale jakmile začnou znova hrát, znovu se dám do kola. |
| |
| Orel, Santo Domingo, 2.pátek velmi časně ráno Za úsvitu když dal kapitán Lopez rozkaz k odplutí, tak stále chybělo několik lidí včetně Práška, Magdy a ještě několika námořníků. I tak Orel zvedl kotvy vezouce Salvatora, jeho řemeslníky. Vzhledem k tomu, že kapitán uvažoval o obeplutí celé Kuby, stav 50 duší na palubě byl tak akorát, koneckonců nebude problém nabrat lidi až v Havaně. Nyní však čekala Orla cesta do Port-au-Prince. Cesta podél Hispanioly na západ byla klidná, v dohledu jen španělské, a občas francouzké lodě... Když po bujaré noci dorazil Prášek s Magdou na molo nalezl zde jen 8 dalších námořníků z posádky Orla, kteří se kolem něj okamžitě srotili coby kolem svého velitele... mezi nimi byl i Ricko Cartera a Ragnar Tjuguskegg Prášek má v kapse 5 realů, Magda 1 real, Rico 3 realy, Ragnar 2. |
| |
| Puerto Cabello, 2.sobota, ráno až pozdní odpoledne Carlos byl obdivuhodný milenec, diskrétní a vytrvalý. Můj instinkt mne nezklamal. Takovou noc jsem potřebovala, bez květnatých řečí, zato údernou. Bylo to tak úžasné, že jsem začala hledat v mysli cestu, abychom si mohli tento společný zážitek dopřávat i na lodi. Díky Carlosi, to bylo něco! Zahrnula jsem jej obdivem. Ráno jsem byla jako znovuzrozená, plná síly a nadšení. Za pomoci dvou najatých služek jsem se připravila na guvernérův ples. Když přijel kočár spolu s mým doprovodem kapitánem de Sosou, vstoupila jsem do něj. Hned poté jsme se rozjeli ke guvernérově paláci.
|
| |
| Orel, Santo Domingo, 2.pátek velmi časně ráno Bylo časně ráno a já jsme chtěl vyplouvat. K mému nemilému zjištění chyběl Prášek a několik chlapů. Čekal jsem o chvíli déle než jsem chtěl, ale Prášek ej dost starý a zkušený aby věděl kdy má přijít. Vyloučil jsem i že by se mu něco stalo. Zjistil jsem, že chybí i Magda a několik chlapů. No, pokud má takovouhle gardu tak holt asi ví co dělá. Hodně štěstí Prášku. Pronesl jsem polohlasem k přístavu. Tak lid ivyplouváme! Port-au-Prince nás čeká! Rafael vyvedl loď z přístavu a my jsme zamířili za dalším cílem naší cesty. SPočítal jsme, že máme o deset chlapů méně, což uvolní dost místa na lodi a vlastně mám o jednu kajutu navíc, kam asi ubytuju Alvara, jak by si Prášek přál nejvíce. Nechal jsem posádku se věnovat práci na lodi a výcviku a zašel jsem k Práškovi. Rozhodl jsem se sbalit jeho věci a uschovat je k sobě, jako později Magdiny a těch ostatních námořníků, kteří zůstali v přístavu s Práškem. Teď zbývalo jen určit nového dělmistra a vymyslet kdo bude v Cayo Coco správce, když né Prášek, ale na to je času dost. Třeba mě ještě překvapí. Cesta naštěstí probíhala klidně a my jsme nemuseli nic řešit. Už jsem si přál být v Port-au-Prince. |
| |
| Blackbriar - Port Royal - 1.úterý, večer až noc Uspešný deń sa zakončil nocou plnou vášne Jeanov v kapitanovej kajute, kde nezostal asi ani jeden kus nabytku kde by nesuložili. Potom zostala Jaena u kapitána až do rána kde spali na jeho širšej posteli. Ráno následne skontroloval Jim stav posádky po včerajšej výplate, konkrétne či všetci členovia sú ešte tam a hlavne v akom stave. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek velmi časně ráno Ani si nepamatuji, kdy nás zmohla únava z běsnění, které jsme si dovolili nazývat tancem, a z popíjení rumu, po kterém ráno naštěstí zůstala kocovina, ale i dobrá nálada. Po boku Práška, jsem se kolíbala v nesourodém rytmu ulicemi. Pro větší stabilitu nás obou, jsem ho objala kolem pasu a chichotala jsem se jak malá holka, protože nám to moc nešlo. Ve volné ruce jsem hrdinně nesla téměř prázdnou lahev rumu a čas od času jsem cosi nesrozumitelného zakřičela lidem do oken. Nebo jsem možná křičela na pánaboha, kdo ví. “Jááááj… já se bavila jako královna.“ doprovodila jsem svůj hlasitý výlev ještě hlasitějším škytnutím. Když jsme dorazili na okraj mola, zarazila jsem se a se mnou Prášek. “Hrom aby do toho…“ promnula jsem si palcem oči, div jsem se nepraštila hrdlem lahve do čela. Práška jsem se nehodlala pustit, byl mou oporou. “Ta mořská čubka Lopéz je fuč.“ zamrkám, jako bych tomu stále nechtěla a nemohla věřit. Pak se začnu tiše chechtat. Tak trochu jako blázen před poslední štací, ale v mém případě je to uvolněné alkoholem. |
| |
| Černá Růže, 1.středa ráno, Port Royal Všichni muži jsou plavbyschopní, a na svých místech. Lizi poměrně nelibě nese, že před ní dal kapitán přednost Jeaně. Tyto chvíle jsou velmi těžké pro ženu, když její milý stráví bouřlivou noc s jinou. Bylo vidět, že Will s ní soucítí... Orel, 2.sobota, časně ráno, poblíž mysu Plavba byla klidná, ale poblíž mysu za kterým se měl Orel obracet na VSV k Port-au-Prince se daly čekat potíže... a také se objevily v podobě anglické brigy MERLIN, objevila se za levou zádí Orla na osmi hodinách, a pronásleduje pod plnými plachtami španělskou šalupu... Puerto Cabello, 2.sobota večer, ples Rosa byla po boku mladého a šarmantního kapitána královského námořnictva uvedena do vysoké společnosti. Díky své osobnosti a lehce vyzívavé róbě se stala hlavním exotickým klenotem plesu. Toto totiž byla úplně jiná žena, než jsou paničky španělských vysoce postavených mužů. Zaujala nejen organizátora plesu místního guvernéra Machia de Alcantara, ale i jiné vlivné muže... Například guvernér Santiaga Juan J. Camacho byl kráskou v rudé přímo okouzlen, nebyl však nijak otravný, naopak byl velmi příjemným společníkem. Dokonce se ptal sličné kapitánky na možnost doprovodu jeho royal šalupy na cestě do Santiaga právě korzárskými loděmi. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek velmi časně ráno Takto prohýřenou noc a ráno jsem nezažil už opravdu dlouho a abych byl upřímný, opravdu jsem si to užíval. Ta mladá ďáblice mi vlila novou chuť do života. Ovšem každá hospoda musí jednou zavřít, takže jsem ještě koupil lahev rumu a v objetí s mou mladou společnicí jsme se potácivě vydali k lodi. Nevšiml jsem si, že je už brzké ráno, ano se mi nechtělo spát, jak jsem byl napitý, takže mne velmi překvapilo, že loď v přístavu už není. "Inu *škyt* Rodriko spěuchal," dostanu ze sebe a musím se trochu oklepat, abych konečně mluvil normálně. Podívám se na Magdu a musím se usmát. Její výraz je k popukání, zvláště když promluví. Začnu se smát spolu s ní a až o mnoho chvil později si všimnu, že se kolem nás srotili nějací chlápci. Přestanu se smát, ovšem nepřestanu se usmívat. Pozorně si je prohlédnu a ve všech poznám muže z lodě. "Coe?" vyhrknu na ně a opět se zasměju. Všichni na mě hledí jak na boží zjevení a evidentně doufají, že jim něco řeknu. "Berte to ako prodlouženou dovolenou, pantvo... když budeme mít majzla, Rodriko se pro nás vrátí, když ne, vyděláme prachy, najmem si malou kocábku a poplujeme do Cayo Coco sami," řeknu jim a otcovsky se usměju. Pak znenadání vtisknu pusu Magdaleně na tvář a aniž bych si uvědomil, co jsem právě udělal, pokračuji v mluvení: "Tak tu nestujte jak vyvalení vorvani a padejte hledat nějakou prasi. Nebo tu snad chcete zkejsnout a nemít co do huby? Já vás živit nebudu, chlapcí, to teda né." |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek velmi časně ráno Choulím se v Práškově náručí, a když si taky všimnu několika námořníků, kteří zůstali na souši, tak jako my, chvilku na ně jen tak civím. Někteří mi přijdou povědomí, ale jména si nepamatuji. V tomhle stavu bych si je ani nevybavila. Natáhnu ruku s lahví směrem ke skupince a začnu je odpočítávat. “Malej, velkej, blbej, hubenej, chlupatej…“ mumlám si polohlasem, zatímco Prášek srdcatě konverzuje. A pak mi přistane na tváři pusa. Moje tělo zareaguje tak, že sebou krapet zavrávorám, zradí mne moje nohy a klopýtnu, jen abych v následující chvíli upustila lahev s rumem na zem. Nerozbila se, ale část obsahu se vylila. “Huh,“ skloním se k flašce a hecnu si k ní na zadek. Pak, pod náporem zemského kolotoče, sebou švihnu na záda a lehnu si na zem. Beze studu, ležím jak dlouhá, tak široká. “Průůůůser, Prášku… průser,“ bůhví, ale usmívám se. Dlaní si cloním oči a dívám se na Práška stojícího nade mnou. “Co budem dělat?“ ptám se ho. |
| |
| Orel, 2.sobota, časně ráno, poblíž mysu Vše klidné jednou končí a jak už bylo asi napsáno v osudu Orla, tak pokud jednou ráno začnou problémy, budou se s ním tahat celý den. Vypadalo to dobře, ale poté co se ze sedáku ozval Lucien, že za námi vidí palchty začalo se to komplikovat. Byla to pravděpodobně anglická briga a to nám nevěstilo nic dobrého. Pánové a dámy máme za sebou Brity. Plnou parou vpřed! Plachty naplno! Ukážeme jim, jaké to je když Orel roztáhne křídla! Henry převezmeš pozici dělmistra. Připrav naše děla na případný střet! Rozdám rozkazy a sleduji jak posádka kmitá. Jak jsme doufal, tak jim utečeme, protože na střet jsem se moc necítil a nechat se potopit od anglánů jsem nechtěl. |
| |
| Aquila, 2. čtvrtek – odpoledne - sobota |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek velmi časně ráno Všimnu si, jak se Magdalena sveze za rumem na zem a musím se zasmát. Sám mám co dělat, abych se neocitl vedle ní. "V první řadě tě zvednem," řeknu se škytnutím na konci a pokusím se jí zvednout. Po nějaké chvilce přemáhání se mi to přeci jen povede a opět se o sebe navzájem opřeme. "V řadě druhý, najdeme něco, kde vyspíme vopici," řeknu pak a aniž bych si dál všímal námořníků. zamířím zpět do města, hledat nějaký levný nocleh. "Azbytekpotom," zahuhlám, když se opřu o futra jedné hospody, která má i pokoje. S hostinským se dohodnu na jednom pokoji se dvěma postelemi a zaplatím mu, kolik uznám za vhodné. Pak se s nějakou záhadnou dopomocí vyškrábeme nahoru, kde Magdu šetrně uložím do postele (šetrně z pohledu opilcova) a sám upadnu do postele... ani nevím jaké. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek velmi časně ráno “Ztratila jsem tu flašku,“ vypadne ze mne, než si to ale uvědomím, už jsme na cestě zpátky do města. Prášek hledá hospodu, ve které se z toho vyspíme. “Sme mohli zůstat tam…“ hučím nespokojeně, když mne vystrkává do schodů hostince. Pomalu a opatrně našlapuji, protože se mi schody míhají pod nohama a já mám pocit, jako by mi ujížděla podlaha. “Ej,“ vzdychnu a padnu Práškovi do náruče. Naštěstí jsme oba už na chodbě před pokojem, takže mne jen nasouká dovnitř a taktně mnou švihne o postel. Jsem nezmar, nevydržím to a začnu se snažit o sundání bot. Trvá mi, než vyhraju souboj se šňůrkami, ale nakonec boty shrnu špičkou o patu, na střídačku. Skopnu je dolů a začnu si sundávat kalhoty. Smýkám sebou na posteli, přičemž ztratím i šátek z hlavy. Nakonec odhodím ještě svršky a v zašedlém spodním prádle se zavrtám pod přikrývku. Vyhodím nahou nohu zpod deky, chodidlem se opřu o zem a „uzemním se“. A s tichým mručením a občasným škytnutím usínám. Mumlám cosi o vaření, dětech a plínách. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne Když se Prášek a Magda vyspali bylo už pozdní odpoledne, Prášek byl o 1 real chudší. O tom co podnikli ostatní nemáte nic moc páru. Jisto je, že 3 námořníci si šli hledat živobití jinde. Orel, 2.sobota, pozdě odpoledne, Port-au-Prince Po zdlouhavém nahánění uprchl Orel před anglickou brigou do bezpečí Port-au-Prince, a to hlavně díky tomu, že šalupa lépe a rychleji je schopná plout proti větru. Všechny pohledávky byli vyplaceny, takže v pokladnici Orla se opět objevili nějaké realy... |
| |
| Černá Růže, 1.středa ráno, Port Royal Ďalší krásny deň. Po ránu je čas prejsť opäť po obchodníchoch a krčmách a zistiť či niekto nepotrebuje niečo priviesť alebo previesť. Na dnešnú prechádzku vezmem so sebou Lisu a Matthewa. Predtým ale nechám rozdeliť stráže a dám ešte 3 hodiny voľnosti na pevnine pre posádku. Nakoľko dneska pokiaľ sa mi nepodarí zohnať neakú zaujímavú robotu od obchodníkov plánujem zájsť za guvernérom, nakoľko verím, že šikovné ruky bude treba keďže sme vo vojne, možno bude treba neaké veci pre neho vybaviť. Zo začiatku chodim aj s Lisou aby som stravil s ňou neaký čas a nebola taká smutná. Keď sa vydám k guvernérovi pošlem ešte Matthewa zohnať neakých delostrelcov, či bývalých vojakov pre našu loď. V prípade, že by našiel niekoho ďalšíeho vhodného pre naše potreby môže mi danú osobu tiež predstaviť. |
| |
| Port Royal, 1.středa dopoledne Lisi viditelně pookřála, když jí kapitán vzal sebou do města. Když jste obcházeli obchodníky, nikdo vám žádný převoz nenabídl, neboť cesty do dalších anglických přístavů jsou daleké a nebezpečné, zvlášť v časech války. K dispozici je jen převoz 30 osadníků do vsi na druhém konci Jamaiky za 30 realů. Matthews našel tyto muže: John - dělostřelec, hromotluk Solomon - bývalý voják, šermíř, bojovník Rick - lovec, stopař, rybář Guvernér Port Royal John F. Stanhal tě přijal, a ptá se čeho si žádáš po zástupci krále? |
| |
| Port Royal, 1.středa dopoledne Som potešený tým že ma guvernér prijal a po uvodných formálitách s vzdaním úcty a poďakovaním sa za prijatie prejdem rovno k veci. "Vaša excelencia, ako každého správneho angličana ma to tiehne k podpore našej veľkolepej krajiny v boji proti s prepáčením za výraz, žabožrutom a španielskym krysám. Práve preto som v posledných dňoch rozšíril moju posádku. Preto by som rád vedel, či je možné poslúžiť neako korune, respektíve ako je možné získať korzársky patent." Následne počkám na odpoveď a som zvedavý akých chlapov vybral Metthews |
| |
| Guvernérská kancelář, Port Royal, 1.středa, dopoledne |
| |
| Guvernérská kancelář, Port Royal, 1.středa, dopoledne Taktiež mu poviem. "Ten korzársky patent si kúpim avšak na brigatínu v súčastnosti moja loď a posádka nemá. Avšak ďakujem za ponuku, keď prídem zase do Port Royal tak sa zastavím, prípadne prinesiem novinky." Následne vyplatim 16 realov za korzarsky patent a potom sa poberiem na loď. Príjmem všetkých troch nováčikou, čo mi Metthews predstavi a potom poviem. Pani, a dami, podarilo sa mi získať celkom slušnú pracu na dneska ale aj získať korzársky patent, čiže v prípade, že by sme bojovali s španielmi, či francúzmi sme v anglickom práve. Teraz sa chystajte vyplávať, Budeme mať 30 návštevníkov ktorý sa chcú dostať na druhý koniec ostrova a platia 30 realov. Čiže pri troche štastia keď sa dostaneme zase do prístavu, tak nebudete nasucho a reale vám budú opäť štrngať vo vreckách. Následne príjmem ponuku tých ľudí na prevoz. Len čo vyplávame poviem Waynovi a tomu novému Johnovi, nech spolu s Matthewsom vyberu 6 chlapov ktorých naučia poriadne mieriť delami. Nakoľko aj keď pomocný personál pri delách nemusí byť špecialne vyškolený, pri každom dele musí byť 1 chlap ktorý sa vyzná v mierení. Následne sa vyberiem pozdĺž pobrežia s vetrom v plachtach na miesto kde mam vyložiť tých obyvateľov. |
| |
| Černá Růže, 1.středa podvečer, ves Beef Vše bylo vyhotoveno, glejt obdržen. Osadníci naloženi a po 10 hodinách klidné plavby s větrem v zádech vyloženi ve vsi Beef, 30 realu obdrženo. Vesnice produkuje hlavně hovězí a sůl. Barrel soli lze koupit za 2 realy, barel soleného hovězího za 8 realů, obě ceny jsou zřejmě výhodné. Wayne cvičí muže s děly počas plavby. |
| |
| Guvernérův palác, 2.sobota večer, ples Užívala jsem si naplno tanec a hudbu, kapitán de Sosa byl skvělý společník, ale i jiní muži byli velmi zábavní. Mezi nimi vynikal Juan J. Camacho, který byl shodou okolností guvernérem Santiaga. Měla jsem původně se svými loděmi zaútočit ještě zde na nějakou holandskou obchodní loď, a až pak se přesunout jinam, ovšem tuto příležitost by bylo škoda promrhat. Samozřejmě Vaše Excelence, mé lodě se velmi rády stanou vaší eskortou, stejně jsem se chtěla přesunout více na sever. Ovšem nyní na nich provádějí úpravy v místní loděnici, akceschopné budou až v pondělí. Pokud vám to nevadí, jsou vám pak k dispozici i s mými muži. S úsměvem jsem upřesnila své možnosti. Počas plesu jsem se snažila seznámit v veškerými vlivnými muži i ženami, kteří zde byli. Nikdy člověk neví kdo mu může být užitečný, a v kontaktu lze být i přes poštu. Zajímají mne všichni se kterými lze hovořit, politici, námořníci, vojáci, obchodníci, kněží, zkrátka všichni. Nejvíce mne ale zajímá guvernér do jehož sféry vlivu se právě chystám.Vaše Excelence, chystáte i vy ve svém paláci podobný ples? K smrti totiž ráda tančím. Řeknu, a zahrnu jej zářivým úsměvem. |
| |
| Orel, 2.sobota, pozdě odpoledne, Port-au-Prince Konečně jsme viděli na obzoru Port-au-Prince a ta briga toho nechala.Byla to velice dlouhá honička a všichni na palubě odvedli dobrou práci při unikání před tou anglickou brigou. Měl jsem štěstí, že je Orel tak dobrá loď a má takovou posádku jakou má. Přirazili jsme k molu v přístavu a já jsem vyprovodil seňora De Elcheho z lodi. Nesnažil jsem se už se ho radši na nic vyptávat, neboť vím jak mě vyprovodil minule. Pane velice mě těšilo. Jsem velice rád, že jste využil služeb lodi Aquila. Vyprovodím pouze svého cestujícího já a doufám, že to přežiju ve zdraví. Migueli, vyplať posádce každému po realu a důstojníkům 2 realy dle podílu. Snad další peníze a méně místa uklidní posádku trochu více než to co bylo doposud. Karime, vem si pár chlapů a sežeň nám nějakou práci do Santiaga popřípadě dál podél pobřeží Kuby a prosím zjisti co nabízí loděnice k vylepšení na lodích. Tak a teď ještě Mikael. Mikaeli. Přirpav hlídky na lodi, odplouváme v pondělí brzo ráno. Doufal jsem, že chvíle na souši a trochu toho potěšení přístavního dodá mým mužům další sílu a pak jak doufám, budeme moci plout dále do Cayo Coo. Sice oklikou pravděpodobně než jsem chtěl, ale poplujeme. |
| |
| Černá Růže, 1.středa podvečer, ves Beef Keď dovedieme tých ľudí a odídu z paluby zvolam si posádku na palubu a s pred kormidla im hovorím. "Tak na dnes sme si už niečo privyrobili. Avšak myslím si, že je tu medzi nami niekto kto si zaslúži odmeniť. Matthew predstúp." Počkám kým príde kumne a potom pokračujem. "Matthew je chlap na správnom mieste a už mnohokrád dokázal, že to s vami vie. Preto by som ho rád odmenil za jeho príkladnú pracu. Viem, že si medzi chlapmi obľúbený a rešpektovaný, avšak rád by som ti k tomu zveril funkciu bocmana, ktorú uź defakto neofficialne zastával. Tentoraz je to už ale oficialne so všetkým čo k tomu náleźí." Usmejem sa na neho podám mu pravú ruku a ĺavou ho poklepem po pleci. "Blahoželám Matthew len tak ďalej." Chvíľku nechám možnosť aby mu ostatný členovia posádky zablahoželali a potom poviem. "Taktiež sa nám z rozrastajúcou posádkou a korzárskym patentom otvárajú nové možnosti. A to keďže je Anglicko vo vojne s Španielskom a Francuzkom, môžeme ich poznačiť tým, že im vyrabujeme niekoľko dedin. Nechcem tým luďom zobrať všetko, len chcem poslať ich kráľom jasný znak toho že svojích poddaných neustrážia. Preto by som prišiel k jednolivým dedinám na pobreží, a dal im na výber. Buď každá rodina zaplatí 1 real a dedina nam naplní náš sklad, alebo ich pokropíme niekoľkými salvami a vezmeme si čo nájdeme. Myslím si že to pre ních nebude až také bolestíve ako tá druhá možnosť a my na tom dobre zarobíme. Chlapi, čo vy nato? |
| |
| Orel, Port-au-Prince, 2.neděle Muži byli vyplacení, a denní volno taky celkem zlepší náladu, ovšem chtělo by to více peněz, aby se dalo volno pěkně užít. Karim našel náklad 40 kávy do Trinidadu za 40 realu, dále cestujícího obchodníka do Havany za 40 realů, také se dozvěděl samé dobré zprávy o místním guvernéru donu Pablu Esturiovi de Sevilla, který má pověst vynikajícího bojovníka a rytíře každým coulem. Puerto Cabello, ples až 3.pondělí ráno Nijak mne nevadí počkat do pondělí, Vaše společnost mi za to stojí, seňorito. A ples hodlám organizovat asi za měsíc, snad se do té doby zdržíte v okolí mého města... je velkolepé uvidíte. Navíc pořádám různé dýchánky, kde vás také rád uvidím. Odpověděl s úklonou guvernér Camacho. Díky plesu poznalas množství významných mužů a žen z této části Karibiku. V neděli večer ti byly předány lodě s úpravou, a jednotným kávově-béžovým nátěrem, jejich rychlost i obratnost se znatelně zlepšili. V pondělí ráno jste po naložení zásob vypluli spolu s royal šalupou guvernéra ESMERALDA podél pobřeží a pak dále směr Santiago... |
| |
| Orel, Port-au-Prince, 2.neděle Na mých mužích bylo vidět, že by chtěli více peněz, ale bohužel to nejde jinak. Teď více nemáme, ale až dovezeme další zásilku bude více peněz a my to budeme moci více rozjet. Bylo mi potěšením, když mi Karim přinesl zprávy o tom, že zdejší guvernér je férový a velcie bojovný. Za takovým mužem by stálo zajít. Ujsitil jsem se, že všechny hlídky jsou zajištěné a loď je v pořádku. Vzal jsem si Victora a Ricarda sebou. Chtěl jsem sebou chlapi co umí šermovat a v přístavu se neztratí. Zamířil jsem si to přímo k rezidenci guvernéra Port-au-Prince. Bylo to celkem odvážné, jít jen tak za guvernérem, ale potřeboval jsem se uvést snad v tom lepším světle. Pokud je mi udělena audience, tak vejdu spolu s mými chlapci dovnitř. Ty dva vypadají i reprezentativně relativně a to teď bylo potřeba. Dobrý den Vaše excelence. Mé jméno je Rodrigo López. jsme kapitán šalupy Aquila a jsem také korzár jeho veličenstva k Vašim službám. Omlouvám se, že k Vám takto vpadám bez ohlášení nebo pozvání, ale rád bych se Vás zeptal, zdali nemáte nějaké úkoly nebo depeše, které potřebujete odeslat vzhůru do Havany, kam směřuji. Vím, že jsem přišel z prázdnýma rukama a žádám mnoho, a proto bych se s Vámi chtěl podělit o informaci o anglické brize, které se pohybu v okolí Port-au-Prince. Vešel jsem a uklonil se. Snažil jsem se mluvit v klidu a s náležitou úctou. Poté když mluvím o brize, tak její polohu ukážu na mapě. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne Nebyla jsem si jistá, co bylo horší. Jestli hluk přicházející z ulice anebo permoníci v mé hlavě. Ani jedno se nedalo v daný moment vypnout a já už nebyla schopna znovu usnout. Pomalu jsem se zvedla na posteli, hlava jako střep. Přejela jsem si dlaní přes obličej, abych se aspoň trochu probrala a rozhlédla jsem se po místnosti. Sakra… kde jsme to skončili Marně se snažím vzpomenout si, co se událo. Pamatuji si hospodu, tancovačku a ráno mám jakési záblesky čehosi. Pohledem sklouznu po rozházeném oblečení na podlaze a botách, které se válí hala bala vedle postele. S jistým podivným pocitem zjistím, že jsem jen ve spodním prádle. Eh… my jsme se spolu vyspali? napadne mne jako první. Blbost, to by neležel tam a já bych na sobě neměla spodní prádlo. druhá myšlenka, o něco ostřejší, než ta první, mi to vyvrátí. Nicméně, nezněla jsem příliš přesvědčivě. “Prášku? Prášku! Vstávej! Sakra… řekni mi, že to, co si pamatuj z rána není prázdný molo a že Orel tam ještě kotví.“ šoupnu se po zadku na posteli a nohou kopnu do druhé postele, na které leží Prášek. Doufám, že ho tím probudím. |
| |
| Černá Růže, ves Beef, 1.středa podvečer Chlapi celkem souhlasili s napadením vesnic, jen Will podotknul. Docela by mne překvapilo, kdyby něco takového už někdo nezkoušel, nevím nevím jestli se to dlouhodobě vyplatí. Nerad bych měl za zádí válečné námořnictvo. Orel, 2.neděle, Port-au-Prince, guvernérův palác Je pravdou, že málokterý guvernér je rád rušen v neděli nějakými otrapy. Avšak don Pablo Erturia de Sevilla byl z jiného těsta, tento bývalý voják, a pravý rytíř hodný toho titulu, měl své povinnosti vždy na prvním místě. Celý jeho vzhled vyjadřovat sílu charakteru a bojovného ducha. On si neliboval v intrikách, měl totiž rád činy. Ano, jeden úkol bych měl. Zajměte tu anglickou brigu! V přístavu kotví korzárská brigantina FELICIDAD, a válečná šalupa CUCHILLO. Vyhledejte s nimi toho anglickýho bastarda a přivezte jej sem! |
| |
| Orel, 2.neděle, Port-au-Prince, guvernérův palác Byl jsem rád, že semnou guvernér nezametl a nevyhodil mě nejbližším oknem ven. Rozumím pane a děkuji. Toho změtka přivedeme a už nebude otravovat zdejší vody. Děkuji Vám, že jste mě přijal pane. Budu se těšit na naše další setkání. Ukloním se guvernérovi a zamířím z jeho rezidence prvně na válečnou šalupu CUCHILLO. Bral jsem to tak, že s vojákem se půjde domluvit lépe a když později půjdeme za dalším kapitánem, tak se nám bude jednat lépe. Bohužel, asi budu muset odložit věci, které domluvil Karim, ale věřím že to se bude dát odložit a později je stejně splníme. V přístavu jsem se snažil vyhledat CUCHILLO a vyžádat si rozhovor s kapitánem. Dobrý den kapitáne. Dovolte, abych se představil. Mé jméno je Rodrigo López. Jsme kapitánem šalupy Aquila a korzár jeho veličenstva. Právě se vracím od guvernéra s úkolem zajmout a přivézt anglickou brigu, která brázdí vody v této oblasti a napadá naše lodě. Při tomto máme kooperovat ještě s korzárskou brigantinou FELICIDAD. Její kapitán o tomto zatím neví, jako první jsem šel za Vámi. Pokud mohu navrhnout, aby jste mě doprovodil za kapitánem této brigantiny, aby jsme se domluvili na společném postupu proti této hrozbě? |
| |
| Orel, 2.neděle, Port-au-Prince Oh, el capitáno Lopez, vy podceňujete našeho guvernéra! Před chvíli dorazil ke mně posel z paláce, a řekl bych, že i kapitán Fernandez z FELICIDAD je již informován. A promiňte, že jsem se nepředstavil jsem Santiago Nuňéz de Cruz. Na vaší loď stejně jako na brigantinu posílám svého signalistu, pro kooperaci v boji, a můžeme vyplout. Jakmile jsi navštívil korzárského kapitána, i ten byl informován, a je připraven ihned zvednout kotvy, a plout na tebou určené místo, a pátrat po anglické brize. Halcon a Golondrina, širé moře, 3.středa ráno Eskorta lodi ESMERALDA guvernéra Camacha probíhá bez potíží, jen málokdo by si dovolil napadnout 3 plně vyzbrojené rychlé a obratné lodě. Jelikož všechny lodě minikonvoje jsou rychlé, lze plout pod plnými plachtami. Nyní se nacházíte cca ve třetině celé cesty, na širém moři, kde je lodní provoz minimální... |
| |
| Černá Růže, ves Beef, 1.středa podvečer Willovi poviem par slov na odpoved. "Ako pokial pojdeme tam pod kombinaciou jednoducha piratska vlajka a anglicka vlajka na zádi tak nas nebudu moc identivikovat. Samozrejme mozeme trochu pozmenit meno lode. Avšak nemyslím si ze by kôli lúpeži niekoľkých dublonov, pokial tie dediny nevypalime poslali za nami celu flotilu. Pre nich sme nepodstatný tak ako je pre nich nepodstatne ci banda piratov alebo banditov vyplieni neaku bohom zabudnutu dedinu." |
| |
| Černá Růže, ves Beef, 1.středa podvečer Je podvečer ale zajdem do hospody a poviem Som Kapitan Reynolds, korzár jeho Veličensktva, William III. Hľadám chlapov, ktorý by sa chceli pridať k nám či už na trvalo, alebo dočasne, nakoľko by sme radi vybrali dane patriace Anglickému kráľovi z niekoľkých španielskych dedín na Kube. Kto je za nech sa prihlási a povie či má vlastné zbrane, respektíve či má zaujem o dlhodobú pracovnú ponuku alebo len jednorázovú akciu. Taktiež sa popýtam aké su ceny zbraní ako pušiek a pištolí v dedine. Aj keď viem, že ich nemajú veľa rád by som vedel či neaké predajú alebo zapožičajú. |
| |
| Černá Růže, ves Beef, 1.středa podvečer |
| |
| Černá Růže, ves Beef, 1.středa podvečer Po nechuti obyvateťelov sa k nam pridať či zapožičať nám zbrane som sa rozhodol, že nakúpim z lodnej pokladne 4 barely soleného hovedzieho a 4 barely soli. Taktiež z mojich osobných financii som si kúpil 1 barel soli, a následne som nariadil plavbu naspäť do Port Royal, kde zoženieme ešte neakých chlapov a hlavne neaké ďalšie palné zbrane, len tak pre istotu a zväčšenie našej bojovej sily. Pokial je ešte svetlo má Wayne pokraćovať v výcviku schopných mužov za delostrelcov tak ako robil doteraz. Taktiež pozorujem správanie Matthewa po tom čo bol oficialne povýšený. |
| |
| Černá Růže, 1.čtvrtek krátce před polednem, Port Royal |
| |
| Černá Růže, 1.čtvrtek krátce před polednem, Port Royal Len čo prídeme do Port Royal zajdem obehnúť niekoľko krčiem so slovami podobnými ako v dedine predtým. "Som Kapitan Reynolds, korzár jeho Veličensktva, Williama III. Hľadám chlapov, ktorý by sa chceli pridať k nám či už na trvalo, alebo dočasne, nakoľko by sme radi vybrali dane patriace Anglickému kráľovi z niekoľkých španielskych dedín na Kube či Hispaniole. Kto je za nech sa prihlási a povie či má vlastné zbrane, respektíve či má zaujem o dlhodobú pracovnú ponuku alebo len jednorázovú akciu." Kym s Matthewom hladám chlapov ktorý by boli vhodný na prepad, pošlem Willa, aby nakpupil dve ďalšie pištole a skúsil pri tom vyjednať nejakú tú zľavu nech nezaplatíme majland. |
| |
| Port Royal, 1.čtvrtek odpoledne Will nakoupil 2 pistole za 24 realů. Na výzvu se přihlásili: Robert - bývalý voják, šermíř Henry - dělostřelec, silák, divoká hlava Jim - dělostřelec Leonard - bývalý voják, střelec Russel - námořník, sloužil na vojenské lodi Andrew - námořník, pruďas a nervák Phill - hubený, ukecaný, liška podšitá Marcus - mladík, dobrý zrak Peter - mladík, mrštný, chytrý, kreativní Střelci mají mušketu, dělostřelci pistoli, a všichni mají šavli. |
| |
| Blackbriar, Port Royal, 1.čtvrtek odpoledne Len čo sa nový chlapi nalodili vydal som rozkaz plávať na východ smerom k ostrovu Naveza(hist. m.). Najviac som sa tešil hlavne novému prírastku vo forme delostrelcov, ktorý sa v posádke rozrástli už na 4, čiže som vedel źe Wayne to nebude mať až také ťažké. Keďže sa mu to dobre darilo bol som nadmieru spokojný. Keď sme sa dostatočne vzdialili od Port Royal, nechal som len na zadi Anglickú vlajku a miesto mojej vlajky som nechal zavesiť čiernu handru s narýchlo natreným bielim X. Taktiež som dal zakryť niektoré pismenka a z mena zostalo len lack, čo značilo nedostatok. Taktiež som zistovaľ ako vedia niektorý členovia Francúzky a Španielsky. A snažil som sa nájsť aspoň neakého vhodného kandídáta na prekladaťela. Pokiaľ by na Naveze neboli žiadne vhodné španielske dediny pokračoval by som k Hispaniole k dedinam C. Dona Maria a C. Rofa. Pomocou dalekohladu skontrolujem veľkost a prípadne opevnenie tých dedín. Pokiaľ majú molo tak sa odvážim s tým nízkym ponorom čo mám isť trochu bližšie k pobrežiu. |
| |
| Orel, 2.neděle, Port-au-Prince Nerad jsem ho podcenil. Spíše jsem přecenil čas, než jsem našel Vaši loď. Pokud je i kapitán Fernandez informován, tak je to velcie dobře. Není se za co omlouvat kapitáne de Cruzi, tato situace byla zahlcena informacemi. Velcie mě těší kapitáne. Děkuji za Vašeho signalistu. Rád bych vyplul okamžitě, ale bohužel mám nekompletní posádku. Jsme po dlouhé plavbě a já jim dal volno a jak známe námořníky, tak už teď budou mimo stav schopnosti. Pokud to bude možné vyrazíme zítra brzy ráno. Co se týče naší odměny, pokud by jste vy nebo kapitán Fernandez neměli zájem, rád ybch si tu brigu nechal. Po dojednání všech podrobností jsem rychle zamířil na loď, kde jak jsem doufal potkám Miguela a Karima. Poprosil jsem Karima, aby zrušil naše závazky na zítřek, neboť nebudeme schopni je splnit, když se budeme honit za britem a Miguela jsem poprosil ,aby uvedl do pořádku loď a posádku. Budeme možná poprvé v akci, ale věřím že Orel se osvědčí. |
| |
| Černá Růže, poblíž capu Dona Maria, španělská ves Carne, 1.pátek ráno Časně ráno se vynořila poblíž vsi Carne u capu Dona Maria za pirátskou loď přestrojená Černá Růže. Kormidelník David a lapiduch Ignác jsou schopni se španělsky domluvit. Zjistil jsi drobná opevnění palisádového typu, přibližně ve stejný čas vystřelilo z pobřeží pár 10-liberek, naštěstí se netrefili, avšak jsi stále v kurzu k molu. Pirati zřejmě nejsou nikde oblíbení... Aguila, Cuchillo a Felicidad, 3.pondělí za úsvitu, Port-au-Prince Vypluli jste na lov anglické brigy MERLIN, jakmile jste opustili přístav zaujali jste pozice na 3 míle od sebe (na dohled) jak bylo předtím domluveno, a pročesáváte místa kde se briga honila za tebou, Aguila pluje uprostřed formace, zleva Cuchillo, zprava má Felicidad. Vane příznivý zadní vítr. Plán je jednoduchý první útočí Felicidad, jakmile zahákuje, tak z druhé strany zahákuje i Aguila, Cuchillo to vše jistí.
|
| |
| Aguila, Cuchillo a Felicidad, 3.pondělí za úsvitu, Port-au-Prince Pondělí ráno byla celá moje posádka připravená a na svých místech. Byl jsem rád, že jsem nepřišel o další lidi a teď se můžeme pomstít. Vane vítr, akorát na stíhání a já doufám že se nám k němu dostane příležitost. Bylo pozitivní, když jsem věděl že mi boky kryje jedna vojenská loď a jedna větší korzárská. Když jsme vypluli, měl jsem za dobrý nápad promluvit k posádce. Tak jo chlapi. Dostalo se nám možnosti odplaty na té anglické brize, co nás tímhle směrem tolik prohnala. Když moře dá, tak jí dohoníme a společně s Felicidad a Cuchillo jí zajmeme. Doufám, že těm britům ukážeme co jsme zač!! Rád jsem byl přirpavený a tak bylo načase, aby jsme se připravili. Oscar, Pablo a Pancho dostanou muškety, pokud půjde do tuhého. Půl pistolí dostane skupina, která se půjde vylodit na nepřátelskou loď a druhou polovinu dostane skupina, která bude bránit loď. Vyloďovací skupina v čele semnou a Victorem, půjde ještě 23 námořníků. Primárně šermířů a vojáků, aby se zvedla útočná síla při vylodění. Zbytek námořníků bude mít na povel Mikael, aby koordinoval obranu naší lodi a bránil jí proti případnému proti vylodění. Bylo to sice předběžné, ale nechtěl jsem nic honit na poslední chvíli. Teď jenom najít tu brigu. |
| |
| Aguila, Cuchillo a Felicidad, 3.pondělí dopoledne, poblíž ostrova Comito |
| |
| Lovci Merlina, 3.pondělí poledne, za cape Dona Maria Když už chtěl kapitán Nuňez celou akci odpískat, zahlédli z Orla před sebou na 11 hodinách hledanou anglickou brigu. Ihned bylo signalizováno na obě další stíhací lodě, a pronásledování začalo. Felicidad i Cuchillo vyrazili vpřed, a po čase bylo zřejmé jedno, Orel je nejpomalejší ze stíhacích lodí, a dostihnutí Merlina je jen otázkou času, neboť briga je pomalejší. Ovšem Merlin se již nacházel v hustě využívané námořní cestě úžinou. Stíhací lodě plují v kurzu ZSZ, Merlin otáčí na Západní kurz, a prchá, vzdálenost 4 míle... Náhle se na 10 hodinách objevuje zřejmě z Port Royal plující anglická válečná brigantina MANTA, a střílí kus před příď MERLINA... zřejmě nabízí pomoc anglickému korzáru-síly se vyrovnávají, ale angličané nemají společné velení. Kapitán Fernandez z FELICIDAD ihned signalizuje ÚTOK-VŠICHNI-VÁLEČNÁ-LOĎ-NA-PLACHTY kapitán Nuňez potvrzuje, a stáčí Cuchillo na MANTU. Záměr je jasný, vyřadit, nejlépe znehybnit válečnou loď, než stihne udělat MERLIN obrat, a zvládne se také zapojit do boje... |
| |
| Černá Růže, poblíž capu Dona Maria, španělská ves Carne, 1.pátek ráno Len čo si všimnem palisádu a tie 10 librové delá zakríčim na Davida. "Ostro na pravobok. Po vetre nás dostaň mimo palebného uhla a dostrelu tých diel." A pozorujem čo robia cez dalekohľad. Predsa len keďže sú to zrejme sedliaci moc rýchlo prebíjať nebudú a zatial máme čas zdrhnúť. Nádledne keď sa odtial dostaneme zamierim pozdĺž pobrežia, vo vzdialenosti tak 900-1000 Yardov od pobrežia sa vzdalovat tejto dedine a Port au Prince |
| |
| Černá Růže, 1.pátek ráno, poblíž vsi Carne Ostrý obrat se podařil, a Černá Růže počala odplouvat směrem na západ. Už se zdálo, že je vše zažehnáno, když Gerry hlásil ze sedáku. Za námi španělská brigantina... a blíží se! Její zástava je modrá se žlutým kruhem, a jméno má... FELICIDAD! Zřejmě výstřely přilákaly její pozornost. Její rychlost je o dost větší, než rychlost Černé Růže. Netrvalo dlouho, a její přední děla poslaly první pozdrav na anglickou loď, koule dopadly zhruba 50 yardů za záď šalupy... |
| |
| Lovci Merlina, 3.pondělí poledne, za cape Dona Maria Bylo mi celkem zle, když jsem vzal v potaz, že díky mému zdržení se vlastně ta briga mohla dostat z našeho dosahu. Začínal jsem být nevrlý a byl oto asi i vidět na mých rozkazech, když jsme upravovali kurz. Naštěstí se z našeho sedáku ozvalo, že Merlina vidí. Ihned jsem vydal rozkaz k signalizaci, aby jsme neztratili iniciativu. Všichni jsme se vyřítili vpřed a mě bylo trošku stydno, když jsem zjistil že jsme nejpomalejší není to nic co by mě těšilo. Špatné bylo, že už jsme byli v dost frekventovaném místě a bohužel štěstí jsme neměli. Ta brigantina vypadala že se do nás psutí taky a co jsem počítal naše síly byly naše síly vyrovnané. Musel jsem věřit, že naše lodě prostě vyhrají. Měli jsme výhodu společné signalizace a to by mohl být dost velký skok oproti nepříteli. Signalizujte, že rozumíme! Rafaeli, naveď nás tak, aby jsme mohli střílet na palchty té brigantiny! Henry! Děla postupně po jednom pálit! Ochromte tu brigantinu! Zavelím a doufám, že se třem lodím povede jednu jedinou ochromit dřív než se zapojí další. Musíme to tady vyřídit hodně rychle. |
| |
| Bitva začíná Obě španělské lodě se hnaly na anglickou válečnou brigantinu MANTA, anglický kapitán otočil svou loď tak aby mohl pálit plnou boční salvou. Střílel kulemi. FELICIDAD a CUCHILLO naproti tomu střílely z předních děl kartáči ve snaze oslabit anglické dělostřelce. Angličan vypálil 1.salvu... kule minuli obě lodě. Kartáče CUCHILLA zasáhly anglickou palubu a vybraly si svou daň. Za necelé tři minuty ovšem angličan pálí znovu... oba španělé se bez potíží vyhýbají nepřátelským střelám. Tentokrát kartáče z FELICIDAD přinášejí zkázu mezi anglické dělostřelce, a to více než výrazně. Po 4 minutách zní další salva z MANTY, zřejmě poslední, neboť španělé jsou již velmi blízko... 2 kule těsně minuly FELICIDAD, a 1 dopadla na CUCHILLO, neudělala ale příliš mnoho škody. Poslední salva předními kartáči vyřadila asi 8 anglických námořníků. Těsně před srážkou španělé ostře stáčí na pravobok, čímž se MANTA dostává před jejich levoboční střílny, tentokrát z bezprostřední blízkosti pálí řetězové kule... MANTY plachty jsou jako cedník, její rychlost padá na polovinu. Oba španělé ihned míří na MERLINa. AGUILA útočí v druhé vlně skrytá za dvěmi prvními loděmi, co jí lehce chrání před anglickou kanonádou, ale i tak 2 kule přístanou na palubě orla a zabíjí 1 muže. Boční salva kartáči z ORLA netrefí vůbec anglickou palubu... |
| |
| 3.pondělí poledne, stíhání Merlina |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne Sakra, měl bych přestat chlastat, je první, co mne napadne, když se probudím s bolehlavem. Až pak mi dojdou slova, co mne probudila a po tom, co se rozhlédnu, tak i situace, ve které se nacházíme. "Nejspíš ano, děvče," řeknu klidně, posadím se a podívám se na ní. Hned na to sklopím zrak a trochu se uculím. Co se sakra dělo? zamyslím se a začnu hledat boty. Chvilku mi trvá, než mi dojde, že je mám na nohou. Jak se zdá, pamatujeme si to oba, takže to bude pravda. Hold mladej nechtěl čekat a vyplul bez nás. "Tak se zdá, že sme tu na ňákej ten čas skejsli," prohodím věcně, zvednu se z postele a dojdu k oknu. "Odpoledne, proto mám takovej hlad," řeknu zamyšleně a chytnu se za škrundající žaludek. |
| |
| Lovci Merlina, 3.pondělí poledne, za cape Dona Maria V očích mi zahoří ten oheň jako všem ostatním. Konečně nějaký zážitek a zábava. Spolu s dalšími loděmi vyrážíme do akce. "Rozkaz pane," odpovím rychle a začnu organizovat obranu lodi. Připravím muže s mušketami a ostrostřelce Alvara, aby byli připraveni na na cokoli, hlavně krýt útok v první fázi, v druhé fázi, pak podpořit útok či ubránit loď. Mrzí mě, že nebudu mezi muži, kteří budou v útoku, ale více neudělám. Střelcům rozdám válečky, které připravil prášek. "To nám chlapi pomůže zefektivnit palbu," pronesu a stejně jako ostatní naláduji arkebuzu. |
| |
| Lovci Merlina, 3.pondělí poledne, za cape Dona Maria Cítím se zase mladý jako dříve. Cvičení pod Mikaelovým dohledem mi vlilo novou krev do žil. Stejně tak ta divoška Magda, se kterou byla kupodivu zábava a možná jsme i chápal co se na ní tomu štěněti líbí. Teď jsem se ale chopil muškety a zaujal jsem svou obvyklou pozici na kastelu, kryt bočnicí a začal jsem ládovat svou mušketu. S práškovým zlepšovákem to šlo skutečně snáze. Zvednutým palcem ukážu Mikaelovi, že jsem připraven. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne Vyloudila jsem ze sebe nejasný, neartikulovaný zvuk, který zněl tak trochu jako hořekování. Schovala jsem hlavu do dlaní a prsty si čechrala vlasy. To mě uklidňovalo a zároveň mi to pomáhalo soustředit se na potlačení bolehlavu. “Já si nejsem jistá, jestli něco dokážu sníst.““ vzhlédnu k Práškovi u okna a zamžourám do denního světla za jeho zády. Cítím se pobledle a taky tak vypadám. Chvíli tam jen tak sedím na posteli, očima jezdím po stěnách a zhluboka dýchám. Potlačuji pocit zvracení. “Co budeme dělat?“ zeptám se ho nakonec a upřu na něj svůj naprosto bezradný pohled. Asi mne to nějak vzalo, že se na nás Rodrigo vykvajznul. Netušila jsem, že by to Práškovi udělal. Mě? Možná jo… spíš jo, ale jemu? Nohou začnu šátrat po zemi kolem postele, abych si přitáhla kalhoty a svršky a začala se pomalu oblékat. Opravdu pomalu, protože rychlejší pohyb mi nedělá dobře. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne "Pojďme se spravit tím, čím sme se zbourali," navrhnu jí a zamířím ke dveřím. U dveří počkám, až se oblékne (ne, že bych ji nějak očumoval, ale což...) a pak jí je otevřu. Spolu s ní sejdeme do lokálu, kde se usadím ke stolu a poručím si trochu rumu. "V klidu se vykurýrujem, pak přijdeme s plánem," mrknu na ní a vytáhnu ten zbytek peněz, co ještě mám. "Ale zdá se, že budem muset najít nějakou práci, abychom měli co do huby," povzdechnu si a prachy zase schovám. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne Než jsem se oblékla, obula a svázala si šátek na hlavě do své obvyklé vizáže, trvalo to pěkných pár minut. “Ani ten rum od Mikeala mi takhle špatně nikdy neudělal,“ hořekuji nad rozlitým mlékem a když Prášek navrhne, abychom vyhnali čerta ďáblem, tázavě se na něj podívám. “Jsi si jistý, že to pomůže?“ předkloním se, zakloním a pak naráz vstanu. Zhluboka vydechnu a dojdu k Práškovi. Po jeho boku sejdu dolů do taverny a snažím se tvářit normálně. Po očku sleduji štamgasty a další pijany, kteří se tu pomalu začínají srocovat. Bude to tím, že se kvapem blíží večer. “Víš, mohla bych nám vydělat pár chechtáků navíc,“ řeknu, když sama vyndám tu jednu minci, kterou u sebe mám. Není to moc. S tím, co má Prášek je to málo. Protočím dlaň v zlodějském gestu, čímž naznačím, jak jsem to vlastně myslela s tím výdělkem. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne Všimnu si jejího gesta a dojde mi, co myslela tím něco vydělat. Jen se usměju, lehce přikývnu a napěchuji si fajfku. "ALe dávaj si porádnýho majzla. Já se zatím podívám po loděnicích a pokusím se najít si něco pro sebe. Možná se tu vokáže nějaká ta prácička pro starýho dělmistra," mrknu na ní a obrátím do sebe rum. Trochu se zaksichtím, ale očekávající účinek se dostaví. Hned mi je lépe. Ono, najít si práci by neměl bejt až takovej problém, ale kdo ví. Hlavně pak kolik by mi za to přišlo a podobně, že? |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne Myslím, že mi údivem musela poklesnout čelist. Měla jsem obavy z toho, jak bude Prášek na můj návrh reagovat. Věděla jsem, že mne neodsuzuje tak, jako kapitán Lopéz, protože má pro mne jistou slabost. Ale netušila jsem, že to vezme tak dobře. Přisuzuji to naší aktuální situaci, a když do sebe vyklopí panáka rumu, zopakuji to po něm. “Ježiš, to je hnus.“ zapřu se dlaněmi o desku stolu a oklepu se z toho. Když se jakž takž zmátořím, řeknu: “Nebo to můžeme zkusit po tvém a když to nepůjde, tak pak po mém. Zas… dělat si tu zbytečně zle nebo nepřátele.“ pokrčím rameny. “Jenže zloděj zůstane zlodějem, co.“ usměju se na Práška a v úsměvu není žádná výčitka nebo stesk, spíš zlomyslnost. “Nezůstaneme tu ale dlouho, že ne.“ vytáhnu záměrně to, co jsme řešili včera večer. “Chci s tebou, nic se nemění.“ ujistím ho. S čistší hlavou než včera. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne Všimnu si jejího překvapení, když souhlasím s jejím nápadem. Proč potlačovat něco, co umí nejlépe, pomyslím si a zasměju se, když se zakření nad rumem. Přikývnu nad jejími slovy a usměju se. "Uděláme todle, ty půjdeš najít nějaký bydlení, já se půjdu podívat po práci. Bydlení hledej mimo město, stačí klidně i nějaká vopuštěná chatrč," navrhnu plán, kopnu do sebe zbytek rumu a zvednu se od stolu. "Jak dlouho tu zůstaneme, to netuším, děvče. Musíme doufat, že se Rodrigo brzo rozhodne vrátit se sem. Když už ne kvůliva nám, tak snad kvůli vobchodu," mrknu na ní a zamířím ke dveřím. "Toho si cením," zastavím se, podívám se na ní a usměju se. Pak si potáhnu z dýmky, mávnu na ní, aby šla se mnou a spolu vyrazíme z hospody. "Večer se sejdeme tady, ano?" mrknu na ní. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne “To zní jako plán,“ usměju se na Práška a natáhnu se pro minci, kterou jsem před chvílí položila na stůl. Jediný můj poklad, který mám. Strčím minci za ohyb šátku na hlavě, přičemž si místo ještě poupravím, abych si byla jistá, že peníz nevypadne. “Spíš se vrátí pro tebe, než pro mě. Mě vezme zpátky, jen když se za mě zase přimluvíš.“ ušklíbnu se, ale nezdá se, že by mi to dvakrát vadilo. Když se Prášek zvedne, já s tím ještě otálím. Dávám se pomalu dohromady. Je mi sice líp, panák rumu pomohl částečně, ale zaříkávám se, že s tím už nebudu pokračovat. Pak, již s výrazem jistoty vstanu a pevným krokem dojdu Práška u dveří. Hospodu si zvenku pořádně prohlídnu. Ve stavu, v jakém jsme ráno sem přišli, bych si nepamatovala ani fň. Natož podnik, ve kterém jsme spali. Takhle budu mít jistotu, že hospodu najdu a neztratím se. Doufejme. “Tak hodně štěstí,“ pohladím Práška po paži, otočím se na patě a jdu si projít město, pak za jeho hradby a zkusím najít nějaké místo, kde bychom mohli bivakovat. |
| |
| Útok na Merlina pokračuje, 3.pondělí odpoledne Když všechny španělské lodě minuly anglickou brigantinu MANTU, zanechajíc jí prořídlou posádku a poničené plachty... řítily ne na MERLINA, který zatím učinil plný obrat a plul přímo proti španělům, kteří měli vítr na své straně. FELICIDAD i CUCHILLO naznačily klamný manévr, a pak otočily na levou stranu jejich děla zahřměla... kartáče i řetězové kule udělaly své, ale i MERLIN vystřelil a paluba FELICIDAD se naplnila kartáči, několik mužů kleslo zraněných. CUCHILLO ještě stihlo obrátit na pravobok, a i její levá děla vypálila, FELICIDAD přirazila k MERLINOVI, a signalizuje na ORLA POMOC-NA-PALUBA-BOJ CUCHILLO krouží okolo, mimo dosahu MERLINOVÝCH bočních děl, a podporuje útok střelbou z ručních zbraní... |
| |
| Útok na Merlina pokračuje, 3.pondělí odpoledne Celý útok zatím neprobíhal dobře. Tím, že se připojila ta druhá loď tak se to pěkně zvrtlo. To, že moji dělostřelci netrefili palubu Manty byla pro mě dost zostudivá. Já jsem vyprovokoval tento hon, ale nejsme schopní ani trefit loď nepřítele. Prášku já Tě zabiju! Měli jsme štěstí, že naši spojenci byli schopní a paluba s plachtami Manty vypadala jak vypadala. Viděl jsem jak Merlin dělá paseku v řadách našich přátel a nemohl jsem se dočkat, až se dostaneme na palubu a vyřídíme tamní posádku. Rafaeli naveď nás na zahákování! Skupina pro výsadek se připraví! Jen co to půjde, vpřed a pomůžeme obsadit Merlina! Ukážeme jim, že si s námi nemají zahrávat! Velím posádce a sám se přirpavuji s výsadkovou skupinou vpřed. Bylo důležité, abych šel s nimi vpřed a zvedal vepředu morálku. |
| |
| Orel,3.pondělí odpoledne |
| |
| Útok na Merlina pokračuje, 3.pondělí odpoledne "připravit ke krytí výsadku!" zařvu a postavím se na vyvýšenou palubu. "Muškety a arkebuzy na můj povel připravit k palbě!" sleduji muže připravené na výsadek, horečnaté oči, zrychlený dech, touha po boji. Praví piráti. Připravím si arkebuzu a čekám na příhodný okamžik. Krátce zachytím kapitánův pohled a přikývnu. Všichni jsou připraveni, jen jen přirazit.... |
| |
| Aguila, útok na Merlina, 3.pondělí odpoledne Když se OREL přiblížil k MERLINOVI, tak již byla FELICIDAD zahákována k anglické korzárské brize, a na její palubě zuřil boj muže proti muži. CUCHILLO kroužilo okolo, a jeho střelci podporovali útok, a také námořníci sledovali okolní moře. OREL přirazil k druhému boku MERLINA, a po úvodní salvě z mušket a pistolí se jeho muži také vrhli do boje o anglickou loď, tím pádem bojovala španělů dvojnásobná přesila... Santo Domingo, 2.pátek odpoledne Magdalena nalezla jakousi opuštěnou chatrč za městem, u níž bude stačit opravit střechu pokrytou palmovými listy, a lze v ní skromně bydlet. Prášek nalezl práci v loděnici, při čištění kanónů, za 1 real denně. Černá Růže, 1.pátek odpoledne, poblíž vsi Carne Útok na vesnici se příliš nepodařil, slabě ozbrojená anglická šalupa neměla proti plně vyzbrojené FELICIDAD příliš velkou šanci. Chvíli se pokoušela skrýt poblíž pobřeží, avšak brigantina neměla problém jí i tam pronásledovat. Nakonec učinil Reynolds nevyhnutné... vzdal se! Jeho loď byla zabavená, posádka v člunu propuštěna a samotný kapitán byl umístněn do kobek v Port-au-Prince, možná jej časem vykoupí jeho guvernér z Port Royal... |
| |
| Aguila, útok na Merlina, 3.pondělí odpoledne Přibližovali jsme se k Merlinu a já sledoval Felicidad a její posádku, která přirazila k boku Merlina a už zahájila boj. Kdyby to pomohlo, nejradši bych loď zatlačil, protože jsem věděl, že čím déle přirazíme k boku lodi, tak tím více ztrát bude mít posádka z Felicidad. Bok dřel o bok, jak naše loď přirazila k Merlinovi. Nechal jsem zaznít salvu z mušekt, která si vedla lépe jak naše palba z děl. Vytáhl jsem od opasku šavli a vrhnul se na palubu Merlina. Aquila ke mě! Za to jak nás prohnali jim ukážeme co jsme zač! Postavil jsem se nejbližšímu angličanovi a vedl rychlé seky na hrudník, pokud se mi ho podařilo skolit, tak jsem se snažil vést svou posádku na záď a do kajut nepřátelské lodi. Na zádi jsem čekal nepřátelské důstojníky a to byl můj priotirtní cíl. Kdyby se podařilo je zajmout, tak to mohlo znamenat konec boje a my se mohli odsud rychle pakovat do bezpečí Port-au-Prince. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, odpoledne "A to sakra," zakřením se a na její odpověď ohledně mého ujištění, že se pro nás Rodrigo vrátí se jen zamračím. Pak se spolu zvedneme a vyjdeme před hospodu, kde se rozdělíme. Zatímco Magda zamíří hlouběji do města a spíše ještě z něj, já se vrátím do přístavu. Na chvilku se zahledím na místo, kde stála ještě předešlý večer Aquila, pak se ale jen usměju, vytáhnu dýmku, pořádně jí nacpu a s lehkým prásknutím jí podpálím. Inu, střelnej prach je střelnej prach. Pak zamířím do nejbližší loděnice poptat se po nějaké té práci. Něco jsem nakonec našel a i když to bylo jen obyčejné čištění děl, moc jsem si nestěžoval. Peníze byly třeba a jak je kdo vydělá, to je už vedlejší. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, večer Do hostince, ve kterém jsem se měli večer sejít s Práškem, jsem dorazila jako první. Nebylo zrovna zdvořilé, abych si odmítala objednat, ale po dlouhé diskuze se mi podařilo hospodského přesvědčit, že si objednám lahev rumu, až přijde můj společník. Dřív ne. Asi to bylo něco v mých očích, co ho o tom přesvědčilo. Nebo prostě jen věděl, že lepší něco, než nic pro jeho kšeft. Dlouhou chvíli jsem si krátila čištěním svých nehtů a rozjímáním, nad nesmrtelností brouka. Možná jsem měla zkusit líp opravit tu střechu. Vypadá to, že pokud začne pršet, moc toho nevydrží. Ale zase lepší, než spát venku. Tahkle kolem sebe budeme mít aspoň čtyři stěny. Snažím se v naší situaci najít aspoň něco pozitivního... to je, že v tom nejsem sama. Když konečně dorazí Prášek, sundám nohy ze stolu, kam jsem si je lajdácky položila a můj znuděný výraz okamžitě přejde do úsměvu. “Já měla štěstí, co ty?“ ihned začnu vyzvídat. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, večer Ono se řekne, vyčisti tohle dělo, pak tamto a pak tamto... jenže vyčistit to, to je jiná. A vyčistit to tak, aby to nějakou chvíli vydrželo, jo to chce trochu více práce. Ač jsem věděl, že zrovna moc nedostanu, a že by se nic nestalo, kdybych to prostě flákal, nemohl jsem. Už jen kvůli tomu, jak děla a střelné zbraně zbožňuju. Proto jsem vše dělal pořádně a kvalitně. Tak jako tak, moc jsem nedostal, ale i to málo stačilo a navíc, mohl jsem příjít i zejtra. Tak jako tak, den utekl rychle a já, silně unaven, jsem se vydal do hospody, kde jsem se měl sejít s Magdou. Říkal jsem si, jestli měla štěstí a něco našla. I kdyby nenašla, na ní se prostě nedalo zlobit. Jak jsem očekával, byla zde dříve. Měla nohy na stole a hned jak mě viděla, dala je dolu a na její mladé pohledné tvářičce se objevil široký úsměv. Sotva jsem dosedl, už mi oznamovala, že měla štěstí. "To je dobře, děvče," usměju se a hodím na stůl můj denní výdělek. Moc to není, ale i to málo stačí na něco k snědku a pití. "Práce by byla. Sice za almužnu, ale i to postačí. Možná se pak zkusím jít poptat na vojenskou základnu," řeknu zamyšleně a výčepního s rumem uvítám se širokým úsměvem a dýmkou v zubech. "Tak povídej, jak to vypadá a kde to je?" popoženu jí, jakmile si pořádn přihnu a natáhnu do sebe kouř z dýmky. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, večer Nad Práškovým výdělkem se jen smutně ušklíbnu. Dny, kdy jsme na lodi dostávali pravidelně najíst, asi na nějakou chvíli pominou. “Ale co, jsou i horší věci, no ne?“ řeknu nakonec, není všem dnům konec a nebudu tu smutnit nad jednou ošuntělou mincí. “Na východ od města jsem našla jednu opuštěnou chatrč. Střecha by potřebovala chlapskou péči, ale pokud dneska nebude bůhví jaká průtrž mračen, tak to zvládnem. Trochu jsem to tam zametla, neptej se čím, a nanosila listí na jakous takous postel.“ pří zmíňce o opravách týkajících se zejména střechy, se na Práška významně podívám. Tohle bych chtěla, aby udělal on. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek večer Kvalita odvedené práce Práškovi nezůstala nepovšimnuta. A tak při vyplacení denní mzdy předák poznamenal. Vidím chlape, že to děláš poctivě, jestli přijdeš znovu najdu ti nějakou práci, kde je zapotřebí péče, a mzda bude samozřejmě větší. Chatrč je z bambusu, a uvnitř je jeden rozvrzaný stůl, pochroumaná židle a jedno širší lůžko z proplétaných bambusů bez madrace. Poblíž rostou divoké banány, kokosové palmy a manga... |
| |
| Aguila,boj, 3.pondělí odpoledne Se zrychleným dechem sleduji boj, který se rozpoutal na palubě Merlina a čekám, zda-li se naskytne nějaká příležitost, abych se i já mohla zapojit. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mám zcela pevnou ruku, naopak, trochu se klepe. Ale spíše než strachem je to jakousi nervozitou, která se mne zmocnila. Jen klid, dýchej...tohle zvládneš, když bude třeba...seš si jistá?...jsem... umlčím rázně hlásek, který ve mne hlodá a znejisťuje mne. Sevřu kord pevněji v ruce a sleduji probíhající boj prozatím z relativního bezpečí naší paluby. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, večer I když jsem dnes dostal jen almužnu, věděl jsem, že zítra to bude možná lepší. Nic mi ale nedokázalo úsměv smáznout z tváře. Když mi Magda řekla, že něco našla, usmál jsem se ještě více. "Tak se tu napijeme, najíme a vrazíme se na to podívat," mrknu na ní a poručím nám něco malého k jídlu. "Vo to se postarám," usměju se, když zmíní, že naše bydlení bude potřebovat chlapskou ruku. Jakmile hostinský přinese něco k jídlu, pustím se do něj. Po jídle zaplatím a veden Magdou se vydám podívat se na naše bydlení. |
| |
| Santo Domingo, 2.pátek, večer Cesta z hospody k našemu novému „útočišti“ netrvala dlouho. Dorazili jsme do chajdy stále před setměním, nicméně sluníčko honem rychle utíkalo za obzor. “Mno... tak tady to je.“ udělám rukou gesto neurčitého charakteru, jako bych snad Práška zvala dovnitř, a pak vejdu první. Korzuji po malé místnosti, od stolu a židle, a zastavím se nad propleteným lůžkem z bambusu, na který jsem naskládala několik palmových listů. “Nenašla jsem tu žádnou přikrývku,“ podrbu se ve vlasech a pak si založím ruce v bok. “Ale zato po okolí je pár stromů s ovocem. Co ty na to?“ zeptám se Práška. Myslím si, že přihlédne k tomu, co jsme taky najít nemuseli – střechu nad hlavou, a taky si myslím, že prostě jen potřebuji pochválit za tohle všechno. |
| |
| Útok na Merlina, odpoledne Když přirazil i Orel, přesila španělů už byla v palubním boji dvojnásobná. Za několik okamžiků bylo po bitvě. Kapitán Fernandez vzal anglického korzára do zajetí, a námořníky propustil ve člunu. Válečná loď MANTA neměla chuť pouštět se proti teď už 4 lodím, navíc když měla poškozené plachty, a tak opustila bojiště. Její kapitán se spokojil s tím, že korzáři jsou nebezpečná cháska, a moc dobře ví jaké rizikové povolání si vybrali. Všechny 4 lodě nyní otočily a klidným tempem se vracejí do Port-au-Prince. Tam dopluly ráno dalšího dne. Náklad byl vyložen, a podle dohody se kapitán Lopez stal majitelem anglické brigy MERLIN jež je víceméně nepoškozena, k čemuž navíc získal jako podíl 5 db. |
| |
| Útok na Merlina, odpoledne Salva našich zbraní a následná zteč paluby Merlina byla dokonalá. Svoji pohanu z netrefení se paluby Manty jsme odčinili řádně. Několik angličanů padlo pod našimi mušketami a několik dalších padlo pod údery šavlí. Já sám jsme si připsal jednoho z námořníků, který se mi snažil zabránit v postupu směrem ke kormidlu. Tuto snahu jsem ocenil tak, že jsem mu prohnal šavli břichem. To byl asi jeden z posledních soubojů, protože kapitán Fernandez zajal anglického kapitána a zbytek posádky se vzdal. Rychle jsem vydal své posádce rozkaz k tomu, aby ovládla co nejdříve loď a my jsme mohli odplout. Aktuálně jsem měl své lidi zhruba půlku na každé lodi a Orlu zatím velel Mikael. Cestou do přístavu nás již nic nepřekvapilo, ono co by taky překvapilo 4 španělské lodě. Je pravda, že to už by musela být flotila a tu by nikdo jen tak neposkládal. V celkové kořisti jsme kromě brigy získali i dost peněz, abych mohl vyplatit chlapi. Každý z posádky byl vyplacen 2 realy a posádka až na nezbytné hlídky na obou lodích dostala volno do příštího rána. Jenom na své důstojníky jsem měl zvýšené nároky. Tak pánové. Nyní máme v držení dvě lodě a to pro nás znamená více starostí. Mikaeli a Karime. Od Vás potřebuji, aby jste zajistili opravu lodí a zkusili najít nějaké vhodné zakázky pro naše lodě. Rád bych, aby loď měla moji vlajku, stejně jako kompletní vlajkový aparát jako je tomu na Orlovi. Doplňte zásoby a pokud ve městě narazíte na nějaké schopné muže, tak je přiveďte. Přeci jenom nyní máme nedostatek lidí. Migueli Ty se postaráš o nejnutnější hlídky, aby nám tu naší novou krásku hned někdo neukradl a přejmenuješ jí na Graviána - Krahujce. Já zatím vyrazím do města. Mám v plánu jít za guvernérem a ještě mu případně nabídnout naše služby a později vyrazit na lov dalších členů posádky. Rozdal sjem úkoly a v doprovodu Victora a Ricarda jsem se vydal do guvernérova sídla. Nevím zdali bylo moudré, otravovat guvernéra dvakrát za tak krátký čas, ale já jsem z něj měl dobrý pocit. Byl to dobrý správce svého území a velmi rozhodný a vážený muž, jak jsem pochopil z řečí ostatních dvou kapitánů. Nyní bylo úterý dopoledne a já věděl, že mám dost času abych počkal na řádnou audienci a nevtrhl jako hulvát nedávno až k němu. Pokud mě přijal jsem velice rád ap otěšen a myslím, že je to na mě i vidět. Dobrý den vaše excelence. Velice se omlouvám, že Vás obtěžuji protože jsem přesvědčen, že o našem úspěchu v honbě za anglickou korzárskou brigou a poškozením další anglické lodi jistě víte. Rád bych Vám znovu nabídl své služby, neboť se hodlám plavit okolo Kuby po jejím západním břehu a mohu nabídnout své lodě pro dopravu zboží či nějakých zásilek do našich kolonií po své cestě. |
| |
| Guvernérův palác,3.úterý dopoledne Když byly rozkazy vydány, posádka se rozběhla za svými úkoly. Sice jsme získali dost peněz, ale nutnost všeho co Krahujec neměl nebo potřeboval a vyplacení posádky nám jich moc nezbylo. Zatím co se moji důstojníci všechno potřebné snažili sehnat, já už jsem čekal v sídle guvernéra v jeho přijímací síni. Byla prostě a funkčně vyzdobená, jakoby odrážela povahu vlastníka této audienční síně. Guvernér Kapitán Lopez byl uveden... Blahopřeji k úspěšnému lovu seHore Lopezi, calvados, víno, nebo portské, i libo doutník? cpt. Lopez Byl jsem uveden ke guvernérovi a při vstupu jsem se uklonil na pozdrav. Zdravím Vás excelence. Velice Vám děkuji, ale bez pomoci ostatních kapitánů by to vítězství nebylo možné. Ovšem je o dalšího banditu, co přepadá naše lodě méně. Víno jestli mohu prosit Vaše excelence. Guvernér Guvernér použil malý zvonek, a v místnosti se objevil číšník, který pány obsloužil sevilským červeným vínem, ponechal džbán k dispozici a opět takřka neslyšně zmizel. Jistě, bez pomocí druhů není vítězství, ale to přeci platí i opačně... vašich 50 mužů také bojovalo... dodal guvernér s lehkým úsměvem. cpt. Lopez Číšník, který přišel nás obsloužil s grácií a umem, jaký bych od personálu guvernéra čekal. Červené víno bylo mé oblíbené, takže jsem byl vnitřně nadšený. To bojovalo a troufnu si říct dobře. Sice jsou ještě věci, které musíme odstranit, abych byl plně spokojen, ale to už je to nejmenší. Jsem rád, že jsme posloužili záměrům koruny. Odpovím guvernérovi klidným a uvolněným hlasem. Ten muž měl v sobě charisma, které se jen tak nevidí. Guvernér Dalo by se říci, že kladný dojem byl oboustranný. Lopez jasně cítil, že takový muž jako je jeho hostitel se nepotkává v mocenských kruzích příliš často. Slyšel jsem že plujete do Havany západním směrem, co ta obava z průlivu? cpt. Lopez Je to možná částečně proto, že si ještě plně neuvědomuji že vládnu dvěma lodím a moje síla několika násobně vzrostla. Navíc moje lodě nemají pomedované trupy a při střetu s více loděmi s tímto vylepšením se může stát nemilé překvapení. Nerad bych o své lodě přišel hned zpočátku. Guvernér Opatrnost je matka moudrosti, a rozumný muž zná své slabiny, máte pravdu el capitáno, mořské dno je plné lodí statečných, ale neopatrných lodí. Hodil by se mi muž vašeho přístupu, a takovému muži bych dokázal vytvořit patřičné zázemí. Co si o tom myslíte? |
| |
| Guvernérův palác,3.úterý dopoledne cpt. Lopez Rozumím guvernére. Můj předchůdce, který velel na Orlu předemnou byl jedním z takových chlapů. Můžu říct Vaše excelence, že je to návrh rozhodně zajímavý a rád bych o něm slyšel více. Guvernér Spíše mne by zajímalo kapitáne Lopezi, jaké máte priority. Za sebe mohu říci, že náplň úkolů by byla pestrá, a samozřejmě lze se pak domluvit i na slušné variabilitě využití vašich lodí. cpt. Lopez No Vaše excelence, chtěl jsem se se svými loděmi dostat na východní stranu Kuby a v této oblasti jsem si chtěl zařídit vlastní bezpečný úkryt, či možná budoucí kolonii. V tomto plánu jsem nebyl sám, byli jsme původně tři, ale jeden z mých společníků se nevrátil při poslední zastávce a kapitánka dalších dvou lodí je aktuálně neznámo kde. Hodlal jsem po zařízení této základny plně využít své lodě, tedy teď už dvou k obtěžování provozu nepřátelských lodí a ochraně těch našich. Samozřejmě s případným obchodováním nebo jinými úkoly, které bych sehnal. Guvernér Zajímavé plány, je vidět, že jste kreativní muž. Říkáte vlastní základnu, či možná i kolonii... koukám, že ambice vám nechybí. guvernér se pousmál, zřejmě potěšen nápady a snahami svého hosta S budováním bych vám mohl vypomoci, a nějaké to molo pro vaše lodě v přístavu Port-au-Prince by se také našli. Pokud jde o kolonie, patří do mé jurisdikce i pár okolních vesnic. Jistě by přivítali, kdyby jste si v nich učinili svou základnu. Již spolupracuji podobně s kapitánem Fernandezem z FELICIDAD. Bylo by to pro vás zajímavé? cpt. Lopez Zajímavé by to pro mě jistě bylo Vaše excelence. Vím ještě o jednom místě, které by se dalo na tento způsob použít, ale musel bych na něj buď okolo Kuby nebo právě přes průplav a to v této době je stejně nemožné. Pokud by jste mi nějakou vesnici mohl doporučit, tak si mylsím že jí mohu pomoci se trošku rozrůst a případně zafinancovat. Aktuálně mám v posádce, pár řemeslníků, kteří by se rádi uplatnili. Původně tedy na našem zamýšleném místě, ale nyní jistě najdou uplatnění i zde pane. Guvernér Každá z oněch vesnic má různé okolí, v každé se daří jiným plodinám, možná bychom pro Vás lépe vybrali, kdyby jste naznačil v jakém odvětví by jste mimo korzárství rád podnikal? cpt. Lopez No, rád bych se věnoval podnikání s cukrovou třtinou nebo bavlnou. Guvernér Pak bych mohl nabídnout RON LANZA, kde se daří cukrové třtině, a VALLE BLANCO, kde pěstují hlavně bavlnu cpt. Lopez Pak bych si Vaše excelence pravděpodobně vybral Ron Lanzu. Guvernér Nachází se asi tak 40 mil severně po pobřeží od mého města, pokud se rozhodnete najisto, dám vám potřebné listiny... |
| |
| Guvernérův palác,3.úterý dopoledne cpt. Lopez Myslím Vaše excelence, že se není o čem rozmýšlet. PřijímámVaši nabídku. Guvernér Guvernérův písař byl přivolán, a don de Sevilla je opatřil královskou pečeťí.Doufám, že to bude počátek delší a plodné spolupráce pro obě strany el capitáno Lopezi. Pokud by jste potřeboval nějaký stavební materiál, či něco jiného do začátku, tak pošlete loď. Jinak tímto beru, že ochráníte nejen svou ves, ale i obě sousedící na pobřeží a jednu ve vnitrozemí před banditmi, samozřejmě v případě že budete nablízku. To je zatím můj první úkol.* cpt. Lopez Sledoval jsmes vnitřním hřejivým pocitem jak písař stvrzoval listiny, které mě dávali jisté pravomoce a potvrzovali ,,vlastnictví" vesnice. I já v to velmi doufám Vaše excelence. Prvně zajedu do vecnice, abych to tam obhlédnul a pokud to bude potřeba, vyšlu Orla pro věci potřebné. Jsem Vám velmi zavázán guvernére. Pokud budou moje lodě poblíž, tak ochráním tamní vesnice svým životem. Po nezbytných zdvořilostech jsem opustil palác guvernéra. |
| |
| Port-au-Prince,3.úterý dopoledne Když jsem vyšel z paláce, tak jsem si přišel asi jako nejštěastnější člověk, který teď mohu být. Sice v této době jsem přišel o Cayo Coco, ale musel jsem uznat že jsme si polepšil. Místo Cayo Coco, které je za nebezpečným průplavem, jsem získal do ochrany vesnici s fungující infrastrukturou jak jsem doufal a již s nějakým základním obyvatelstvem. Musím doufat, že případně chytím při průjezdu Rose a řeknu jí o drobné změně plánu. Nevím jak se jí bude líbit, i když jí ta vidina vlastnictví Cayo Coco nikdy nelákala. Tak jo chlapi, nejradši bych se tam hned rozjel, ale posádka už je beztak někde zpitá pod obraz. Dojdeme na palubu a budete mít volno. Do zítřejšího rána pokud s Vámi bocman nepočítá v hlídkování a zítra se pojedeme podívat, co všechno nám dal guvernér do ochrany. S úsměvem se mlčky vydávám do přístavu kde kotví mé dvě lodě. Bylo to zvláštní zvykat si, že najednou velím dvěma lodím a skoro stu chlapů. Ještě předtím, než jsem si svolal své důstojníky, tak jsem vybral důstojníky Orla, aby nevzniklo velitelské vakuum na Orlu, když jsem jako svou vlajkovou loď nyní zvolil Krahujce. Svolal jsme Vás pánové, protože je potřeba aby byl zvolen kapitán na Orlu, který je nyní bez důstojnického osazenstva. Po svém zvážení jsem se rozhodl na toto místo jmenovat Miguela, který si sám věřím zvolí důstojníky podle jejich schopností. Miguelovu práci, převezme Borja. Další bod tohoto setkání je změna naší budoucí plavby a dění. Po rozhovoru s guvernérem jsem přehodnotil naše plány. Již nepoplujeme do Cayo Coco, ale zůstaneme operovat zde v tomto prostoru. Guvernér nám po domluvě udělil pod ochranu a zároveň jako naší základnu vesnici Ron Lanza a tři vesnice v okolí. V této vesnici se pěstuje cukrová třtina, což nám za dobrých investic může vynést peníze navíc. Nejradši bych se tam rozjel hned, ale vzhledem k tomu že si posádka zaslouží po tom boji prolít hlavu necháme to na smluvené zítra ráno. Nějaké otázky? |
| |
| Port-au-Prince, 3.úterý odpoledne až večer |
| |
| Port-au-Prince, 3.úterý odpoledne až večer Bylo pěkné koukat na bujarou posádku. Miguel byl velcie oblíbený a já jsem byl rád, že jsem ho měl jako kapitána Orla. U posádky měl své slovo a dokázal chlapi dostat vždy do latě. Jediné čeho jsem se bál bylo jak cleou věc vezme Lola, ale naštěstí to vzala tak jak jsem potají doufal a to v klidu. Další loď už byla její, ale nyní byla prostě řada na starším členu posádky. V hlavě mi zaběhla ta myšlenka, že jí to budu muset večer vysvětlit při sklence dobrého vína. Bohužel večer u sklenky vína se zvrhnul v bujarou pitku, která jak se zdá vzala do víru i mě. No nebylo na škodu, jednou za čas si s posádkou pořádně vyrazit. Jelikož jsem z psoledních našich akcí měl nějaké peníze slušelo se, aby první runda byla na mě. Zapadli jsme do nejbližší hospody, kde zněly příjemné zvuky hudby. Tak jo hospodo! Jednu rundu na mě! Křiknu na hsotinského, aby chlapci měli něco do začátku. Pak už se jen bavím s nimi a smaozřejmě s Lolou pokud tedy nebude moji přítomnost odmítat, až do brzkého rána. |
| |
| Port-au-Prince, 3.úterý večer a noc Chlapi byli nadšený, a Lola se bavila bujaře, ponejvíce s námořníky z Orla, o kapitána nezavadila okem. Přeci jen jí asi úplně nebylo jedno, že přednost ve velení dostal Miguel, ale kupodivu s dotyčným se bavila více než nenuceně. Lili do sebe vše co teklo, až navzájem se podpírajíc zmizeli kdesi v horních pokojích. Kapitán Lopez byl také v jednom kole, neboť získat druhou loď bylo bráno jako obrovský úspěch. A tak se pilo a pilo... Nakonec přišlo ráno, a kapitán Lopez se probudil mezi svými ještě stále sedíc u hostinského stolu... |
| |
| Orel a kočka, 3.úterý v noci Byla hluboká noc, když se u kotvících lodí objevila blond mamba Lola a spolu s ní i většina posádky z Orla, byli notně nalitý, ale ne všichni. Vlezli na obě lodě a dělali bordel, jakoby mimoděk uvedli pár stráží z GAVILÁNA do mdlob. Pak OREL tiše vyplul do noci. Asi za hodinu šla Elisabeth palubu...nějak jí nebylo dobře, zranění bylo stále cítit, a doslova upadla přes jednoho z hlídkujících, probrala jej, a nakonec celou stráž, což bylo štěstí, neboť mohl Lopez přijít ne jen o jednu, ale o obě lodě... Tou dobou již po vodách zálivu kdesi v dálce neplul Orel... nýbrž NEGRO GATO (Černá kočka), na můstku stála vedle kormidelníka blond dračice, a pro někoho mrzká mrcha nyní kapitánka Lola Svensson... |
| |
| Noční překvapení |
| |
 | Andross, 3. pondělí ráno Goudroose, má milovaná loď a doposud jediná pravá láska mého života,kotvila v Androsském přístavu a i když vedle svých větších sousedů vypadal celkem bezvýznamně, pro mě byla tou jedinou. Moc dobře jsem věděl, co všechno jsme spolu zažili a měl jsem takové tušení, že to ještě zdaleka nebylo všechno. Spolu s Janem Douwem, prvním důstojnikem, a Aartem Franssenem, kormidelníken, jsme zamířili do jedné z Androských krčem a já stále přemýšlel o tom, co všechno jsme vlastně spolu s tou krasavicí zažili. Už je to pár let co jsem ji koupil za těžce vydělané peníze a pravda, také z části za dědictví po mém otci. Od té doby jsme stále spolu a doposud mě nikdy nezklamala. Není největší z lodí, jaké se plaví po Karibiku, ale dle mého názoru je skutečně nejrychlejší. A rychlost pro mě byla vždy tím nejdůležitějším. Brázdit Karibik nebylo nikdy nic bezpečného, ale vždy jsem věděl, že dokud budu stát nohama na palubě Goudroose, žádný pirát mě nikdy nechytí. Doposud to tak alespoň vycházelo. Jaká bude budoucnost? Kdo ví. Aktuálně je však jisté jen jedno. Dnes večer se hodlám pořádně ožrat. |
| |
| Port-au-Prince časně zrána |
| |
| Port-au-Prince časně zrána |
| |
| Andross, putyka u Zlatého rouna, pondělí ráno cpt. Lodewijk van Hoorn Spolu s Aartem a Janem zamíříme do nějaké nějaké vyhlášené krčmy v Androssu, kde by se dali sehnat obchodníci a jim podobní, kteří by chtěli něco odvést, či přivézt. Jinak řečeno, ať máme práci. PJ Vaše kroky zamířili do hostince U zlatého rouna, je to opravdu lepší podnik plný cechmistrů, obchodníků, i sem tam nějaký obchodník...I sem tam nějaký řemeslník cpt. Lodewijk van Hoorn Projdeme tedy obchodníka po obchodníkovi a zkusíme, jestli nějaký z nich nehledá dopravce pro svoje zboží. Samozřejmě se pokusíme naši loď vychválit jako tu nejrychlejší a tedy i nejbezpečnější. PJ Našli jste více zajímavých nabídek, ale nejvíc vás asi zaujala nabídka Thoorn van Sjerna, který potřebuje přepravit 30 barrelu kakaa do francouzkého Biloxi, a zpět by rád přivezl plný náklad tj. 40 sudů prvotřídního francouzkého vína... odměna může být jen za 1.cestu, či za obě. Poslal by s vámi svého pomocníka cpt. Lodewijk van Hoorn Skutečně dobrá nabídka. Biloxi je daleko od Španělů a jen co projedeme kolem Floridy, budeme v relativním bezpečí před jejich korzáry. "No, mistře. Rádi převezeme vaše kakao do Biloxi. Bohužel víno zpátky již dovést nemůžeme. Nemáme na 40 sudů kapacitu. Takže od vás vezmeme jen tu první zakázku, pokud souhlasíte. A pokud ano, tak kolik nám to hodí?" PJ Obchodník chvíli váhá, a pak odpoví. *Buď vám vyplatím 1db, a nebo vám dám 1piaster a dobrou radu* cpt. Lodewijk van Hoorn "Dobrá rada je vždy nad zlato, říká se," odvětím mistrovi "takže volíme tu a piastr." PJ Posadí se k vám, a jeho malá živá očka vás chvíli sledují. *Máš naprostou pravdu námořníku* lehce se nakloní, a skoro do ucha ti zašeptá *Pokud máš hotovost, nakup si v Biloxi toho vína co tvá loď uveze, je tam za více než slušnou cenu.* Pak se odtáhne a se smíchem dořekne *Líbí se mi tvůj úsudek, kapitáne... můj pomocník pojede s nákladem, a jakmile zboží dorazí do cíle vyplatí ti tvůj piastr.* Zdá se žes na něj udělal dojem. cpt. Lodewijk van Hoorn "Děkuji mnohokrát, mistře. Vaší rady určitě využijeme a kdo ví, třeba něco z toho co nakoupíme dovezeme zpět sem a prodáme i vám," poděkuji mistrovi a následně nechám Jana, ať zařídí vše potřebné ohledně detailů a nakládky. Jakožto první důstojník by měl mít takové věci v malíku. PJ Odchod byl dojednán, Jan se vrací na loď, aby dohlédl na nakládku. K lodi dorazil slíbený pomocník Arve Krochen. V poledne je naloženo, a loď připravena k plavbě |
| |
 | Port-au-Prince časně zrána Už asi 3 měsíce jsem nebyl na moři a sanžím se dostat na nějakou loď. 3 měsíce bujarého užívání s ženami a vínem. 3 měsíce dělání pomocných prací v přístavu. A dost! Musím se už konečně naverbovat na nějakou loď a vyplout.... JSem pirát, atak bych ocenil nějakou pirátskou loď. Právě odcházím od jedné slečny, se kterou jsem příjemně strávil část noci. Teď bych si nejraěji sednul někam do putyky, a tam zůstal až do rána. Svírám v kapse asi 20 stříbrňáků. Už potřebuju peníze! pomyslím si, zrovna když procházím ulicí. Zamířím do nejbližšího hostince, vdoufání, že si tam najdu nějakou práci. KDyž vejdu do hostince, začnu se rozhlížet po někom, kdo by potřeboval posádku na loď. Rukou přejíždím po jílci mé šavle, zavěšené u pasu. |
| |
| Andross, 3.pondělí poledne První důstojník Jan Douwe sice začal dohlížet na nakládání, jak mu velela jeho důstojnická čest, avšak většinu povinností s tím spojených delegoval na 2.důstojníka ještě poměrně mladého Corjana de Jong. Corjan byl snaživý důstojník, avšak v očích Jana Douweho Corjanovi chybělo trochu více bojovného ducha. I proto mu dohled nad nákladkou přenechal, aby byl alespoň v něčem 2.důstojník užitečný. Když kapitán dorazil na loď, Corjan de Jong mu hlásil: Loď je připravena k vyplutí kapitáne, avšak možná by nebylo od věci ještě dokoupit více dalekohledů, neboť i když je Zlatá růže rychlá loď, její bezpečnost závisí na včasném varování. Přesto, že dalekohledy jsou poměrně drahé... Jan Douwe sledoval snahu 2.důstojníka s mírným despektem. Myslím, že naše loď není bezzubá pane, nač vyhazovat zbytečně peníze. Jeho slova poměrně neomaleně potvrdil i dělmistr. To bych kurva řek'! Port-au-Prince, 3.středa na úsvitu, přístav Posádka KRAHUJCE nepůsobila zrovna plavbyschopným dojmem, to bylo jasné i Enriquemu, který jí včetně kapitána sledoval již od krčmy... |
| |
| Putyka Vidím tam partu námořníků, kteří už jsou trochu přiopilí. Dojdu za mužem, který vypadá jako kapitán, svírajíc v ruce jílec jedné ze dvou šavlí, které mám zavěšené u pasu. Když k tomu muži dojdu, řeknu: Vy jste asi kapitán, co? Hledám nějakou loď, kde bych mohl pracovat- ovšem za nějaký ten žold! řeknu mu a zasměju se. Na lodích se vyznám a v umění boje taky nejsem úplně nováček... |
| |
| Port-au-Prince, 3.středa na úsvitu, přístav Hlavu jsem měl skoro v oblacích jak jsem byl vzteklý. V této náladě ke mě přišel nějaký chlap s tím, že chce do mé posádky. Vypadal, že se s těma šavlema co měl u pasu umí ohánět, ale já nebyl ve stavu a chuti, kdy bych mu věnoval něco milejšího než ať táhne do háje. Dobře. Pokud mě zradíš nebo neposlechneš rozkaz jdeš do moře jako potrava pro žraloky. Sdělím mu to, co pravděpodobně čeká Lolu a její posádku jestli jí dostanu. Postupně dojdu na loď kde začnu kontrolovat škody. Tak jo pánové! Projděte loď odshora až dolů. Musíme zjistit, jestli nám tu nenechali dárek nebo neudělali něco, co by poškodilo loď a pak nám přivodilo nějaké nesnáze. V poledne vyrazíme na naší novou základnu. Rozdal jsem rozkazy a vydal se do kajuty, abych se dal dokupy. Sám jsem musel dojít za guvernérem, abych mu oznámil další pirátskou loď v okolí a požádal ho, aby vydal zatykač na Lolu a její posádku. Za guvernérem jsem šel se svým tradičným doprovodem. |
| |
| Port-au-Prince, 3.středa na úsvitu, přístav |
| |
| Port-au-Prince, 3. středa na úsvitu, přístav Usazen na pacholeti na zděném nábřeží přístavu, tiše sleduju Krahujce, jak se mírumilovně pohupuje na vlnách. Ze včerejšího večera si pamatuju málo. Řekl jsem si, že pro jednou vyrazím taky na pevninu, chtěl jsem se poohlédnout po několika lécích a začala mi docházet moje whisky, která se ve zdejších krajích poněkud obtížně shání. Nicméně, vrátil jsem se někdy v noci a Orel byl prostě pryč. Prázdné místo místo lodi. Zasmušile jsem zíral na barvící se východ slunce, když se opodál objevila Elsabeth s kapitánem, který očividně vystřízlivěl poněkud rychleji, než by se mu líbilo. "Přeji vám hezké ráno." smeknu klobouk v obřadném pozdravu a kyselý úsměšek na mé tváři podtrhuje ironii překrásného svítání. Není divu, z mých věcí mi zůstalo jen mé stávající oblečení, rapír, deník a dýmka. Loutnu, lékařské knihy a veškeré nástroje odvezli na Orlovi neznámo kam. Nehledě na pár dalších osobních drobností, jichž se opravdu nevzdávám snadno - jistý tvrdý rys kolem koutků očí, jenž zůstával téměř skryt po celou moji službu u Rodriga, teď dává znát, že ani já nebudu velice vstřícný, pokud se mi piráti dostanou pod ruku. "Co vaše žebra ?" obrátím se k Elisabeth, pravda, s náznakem stejné zdvořilosti, jako před těmi několika dny, co jsem ji ošetřoval, ale musím se do ní tentokrát nutit. Převezu se na Krahujce spolu s ostatními a jen co si odložím kabát a těch několik drobností, co mi zbyly, pustím se s nimi do prohlídky. Jestli dohoníme Orla, tiše doufám, že tam moje věci ještě budou... |
| |
| Port-au-Prince, 3.středa, ráno |
| |
| Port-au-Prince, 3.středa, ráno Kapitán mě přijme do svého mužstva a já jen zářím očekáváním. Všichni až na mě jsou na mol, dnes v noci jsem se kupodivu neopil. Následuju je do přístavu, až uvidím loď, jsem ohromen.Takhle pěknou loď už jsem dlouho neviděl kapitáne. Máte být na co pyšný. Kapitán udělí všem rozkazy, ale na mne trochu opomene. Nebudu se zbytečně připomínat, zalezu do podpalubí a začnu si prohlížet loď. Už nějakou dobu jsem se neplavil, a tak jsem velmi nadšený z této práce. |
| |
 | Port-au-prince. 3.středa. ráno Trochu v potrhaných vojenských šatech musím působit velice nevalným dojmem. Pro lidi jsem jenom lůza. Toulám se ulicemi města směrem k přístavu. Po cestě pokukuji po obchodech, už aspoň den jsem nic nejedl. Taky co bych sehnal když v kapse nemám ani jeden real. Po kratší cestě se najednou ocitám v přístavu. Procházím se po nábřeží a prohlížím si z venku jednotlivé lodě. Nakonec mne zaujme menší loď, briga. Lidé kolem ní horlivě pracují, zastavím se u jednoho z nich a zeptám se ho jestli bych mohl mluvit s kapitánem, jelikož bych se chtěl stát členem posádky. Že by konečně šance jak z tohoto ostrova zmizet? A ještě si k tomu něco vydělat. Bohužel kapitán není na lodi přítomen, jak jsem informován. Proto se chystám projít zbytek přístavu. Po této cestě se vydám zpět k lodi. Zde čekám na to až se objeví kapitán abych se mohl nechat naverbovat k posádce. |
| |
| GAVILÁN, 3.středa dopoledne Prohlídka lodi dopadla uspokojivě, vše bylo víceméně v pořádku, samozřejmě důkladnější revize a údržba v docích by na škodu určitě nebyla, ale na to teď určitě nebudou peníze. Vytáhl jsem si starou zašlou fajfku, a po chvíli jsem se obestřel kouřem s vůní vanilky. Chvíli jsem sledoval Tomasa jak s Lucem spravují nahoře v lanoví poškozené plachty. Kapitán Lopez byl s Victorem u guvernéra, a na brize se po ranním šoku vše počalo vracet k normálu. Pár chlapů sice ještě láteřilo nad ztrátou Orla, a posílalo Lolu do horoucích pekel, ale mnozí již na to rezignovali a šli do podpalubí dospat včerejší opici. Nováček Enrique se jal prozkoumat loď, a doktor Jeremy stále ještě rozčilen nad ztrátou svých věcí zaháněl chmury v práci... zrovna hovořil s Elisabeth o jejích žebrech. Hola, doctore. Mám ještě trochu tabáku, ten je spolu s rumem na trable velmi účinný. Zavolám na něj s úsměvem a smířlivým tónem. Kousek ode mne postává snad nová posila lodi, je to angličan, jsem tudíž z jeho přítomnosti trochu nervózní... |
| |
 | Port-au-Prince, 3. úterý večer Poslední host vypadl čtyři hodiny po setmění a já se konečně mohla pustit do úklidu. Procházela jsem mezi stoly, na dřevěný tác jsem dávala prázdné džbány, střepy rozbitých lahví a nedojedené zbytky jídla. Už jsem v téhle zaplivané krčmě pracovala dva roky a ani za ty dva roky jsem si nedokázala zvyknout na to, že se mi půda pod nohama nehoupe. Zpočátku mi to bylo nepříjemné, překáželo mi to v práci, ale když si konečně nohy přivykly, začalo se to lepšit. Tělo si zvyklo, mysl ne. Odnosila jsem bordel, vzala jsem mokrý hadr a zamířila utírat stoly. Brala jsem je postupně od barpultu až k oknům. Cítila jsem mořský vzduch, slyšela jsem šplouchání a pleskání vody o dřevěné trupy těch krásek a snila jsem o tom, že se tam jednoho dne vrátím. Jednoho dne opět stanu na palubě nějaké lodi, opět budu v ruce třímat kormidlo té kocábky, nebo v jedné svou, pečlivě ukrytou šavli a dýku, jež mi obtěžkávala opasek v druhé a křičet bojový pokřik určený k zastrašení nepřítele. Snila jsem o tom, jak mne hrubé konopné lano vysící z ráhnoví dře do rukou, když jej křečovitě svírám při přehoupávání se na nepřátelskou loď. Jak v zubech držím ledovou ocel dýky, pistole se už klepou, až budou moci vyplivnout svůj obsah do nepřítelovo tváře a šavle doslova žadoní po krvi. "Marry, nelelkuj, ty irská cuchto," ozval se kdesi za mnou hrubý španělský hlas, který mne vytrhl ze snění a přenesl zpět do kruté reality obyčejné a všemi nechutnými muži osahávané děvečky. "Křivici na tebe, kryso," vyplivnu tichou anglickou nadávku se silným irským přízvukem. Ano, nejsem Španělka. Jsem Irka, tedy napůl. Z té druhé poloviny jsem Angličanka, ale tady pro jistotu tvrdím, že jsem z druhé poloviny Španělka. Je to lepší. Když mám konečně poklizeno, zamířím nahoru, do svého pokoje. Chtě nechtě musím projít kolem toho slizouna krčmáře, který se nechutně olízne a plácne mě přes zadek. Jen povyskočím, zatnu dlaně v pěsti a trochu zaskřípu zuby, ale nic neřeknu. Nejradši bych mu tu narvala židli do prdele, ale platí mi a dává mi střechu nad hlavou, proto mlčím. Opět s podrážděným výrazem, nevrlým vrčením vydupu do svého pokoje, zabouchnu za sebou dveře, které zavřu na petlici a vrhnu se k posteli. Chvilku jen tak ležím na břiše, snažím se udržet slzy zoufalství. Pak se v tichosti sesunu na zem, chvilku klepu do dřevěných fošen tvořící podlahu, dokud nenajdu dlouhé uvolněné prkno a to za pomoci dýky odsunu. Pod ní se skrývá měšec něco mála realů, co jsem byla schopná ušetřit, můj opasek s úchyty, tři sytě rudé šátky, pánské kalhoty zkrácené natolik, že vypadají jako podvlíkačky (kompletně bez nohavic) a podlouhlý balíček zabalený v, nyní již notně vybledlé, rudé látce. Ten láskyplně, se vzpomínkou na mysli, pohladím. "Snad se brzy dočkáme," zašeptám tiše. Pak najednou uslyším štrachání mezi dveřmi a futry. Vyděšeně otočím hlavu a splašeně začnu zadělávat prkno zpět. To se mi jen tak tak podaří a když se dveře otevřou, já akorát stihnu schovat dýku pod polštář a usadit se na pokoj. "Marry. Marry, moje malá Marry," ozve se slizký hlas tlustého, zpoceného krčmáře a místnost se zanese puchem z jeho huby. Ve tvářích se mi objeví slzy, bleskurychle se stáhnu do rohu postele, který sousedí s rohem malé místnosti, kolena přitáhnu k bradě, sukni pevně strčím mezi nohy, k čemuž ještě přidám polštář a ty pak ještě obejmu rukama. "Prosím... prosím ne... prosím..." pomalu propukám v pláč, když se na mě pobaveně podívá a olízne si rty. "Copak sis ještě nezvykla?" zařehtá se jako prase a začne se ke mě přibližovat. Už stojí u mě, drží mne za ruku a snaží se mě stáhnout k sobě. Bráním se, kopu ho, ale jakoby to nic nebylo. Nakonec se mu podaří chytit mou nohu, smýkne mnou na postel tak, že si musím lehnout a ještě ke všemu mi dá takovou facku, že se mi do očí hned nahrnou slzy a z nosu se mi spustí krev. "Už si na to zvykni, ty mrcho jedna. Přes dva roky tě tu živim, přes dva, slyšíš co říkám, děvko? Dva roky a nic sem vod tebe nikdy nechtěl," rozeřve se na mě a poprská mi tvář, jak od něj odvracím obličej. Pak se mu podaří mi narovnat nohy a klekne si nade mne obkročmo. Svýma nohama stiskne mé a vrazí mi další facku, to už brečím. "Až teď, až teď jsem se rozhod, že si vezmu, co sem si měl brát už před dvěma létama, děvko," zase se rozeřve a když se opět začnu vzpouzet, vrazí mi pěstí do spánku, které mne přenese do mdlob. Když se probudím, bolí mne v klíně a to prase hnusný leží vedle mě a chrápe. Polekám se až tak, že spadnu na zem, přičemž si uvědomím, že jsem nahá. Stáhnu svou deku, přikreju se jí a odtáhnu se od postele co nejdále. Klepu se po celém těle, tiše polykám slzy a přemýšlím o sta tisíce různých smrtí, které bych mu dopřála. Pozoruji ho nenávistným pohledem, když tu najednou se pohne a já vylekaně vyjíknu. Naštěstí se jen převalil na bok, čímž trochu nadzvedl polštář a můj zrak díky tomu padl na cosi lesklého, co se pod ním ukrývalo. Moje dýka, napadne mě a překvapeně na ní třeštím oči. Úplně jsem zapomněla, že jsem ji tam dávala. Vyhrabu se z deky, potichu, po kolenou, se doplazím až k posteli, drobnou ručkou hmátnu po dýce a přeopatrně ji vytáhnu ven. Její ostří se zaleskne ve svitu měsíce a můj pohled se z překvapeného a vystrašeného změní na děsivý, vražedný a pomstychtivý. Zvednu se na nohy, dýku pomalým pohybem obrátím ostřím k zemi a pomalý, stále roztřeseným, krokem zamířím k němu. V tu chvíli se znova převalí na záda s hlavou natočenou ke mě. Jen chvilku zaváhám, jen na chvilku se zastavím. Ne, spí, oddechnu si a přejdu až k němu. Chvilku si jej prohlížím, pohrávám si s dýkou, špičkou ukazuji na jednotlivé části jeho těla, až se špička zastaví u jeho klína. Pak jen prudce, vší silou bodnu. A ještě jednou. Bolest, kterou jsem mu způsobila jej okamžitě probrala, okamžitě začal řvát jako tur. Neváhala jsem a podřízla jsem mu hrdlo. Jeho krev mi ohodila obličej i většinu těla a v té tmavé tekutině se skvěl můj šílený vyzubený úsměv. Oči mi hořely pomstou, ruka s dýkou zuřivě bodala a bodala, dokud krev nepřestala téct. Byl mrtví. Asi ještě hodinu jsem zírala na mrtvé tělo toho hnusáka, ještě hodinu jsem se šíleně usmívala. Dokonce i krev, která mne pocákala stihla zaschnout a teď mne tahala za nahou kůži. Utřela jsem dýku do prostěradla, položila jsem ji na noční stolek a v klidu jsem odešla dolu do kuchyně, kde jsem si připravila koupel. Po koupeli jsem si ještě vzala něco k snědku a láhev prvotřídního rumu, který si syslil, a vrátila jsem se do pokoje. Moje košile i rudý volný korzet byly naštěstí čisté, takže jsem si je oblékla na mokré tělo a pak jsem opět vzala do ruky dýku. Klekla jsem si k uvolněnému prknu, vypáčila jsem jej a začala jsem z úkrytu tahat své věci. Nadkolenky, které byly drženy podvazky, kalhoty bez nohavic, boty do půli lýtka a pak onen podlouhlý balík rudé látky. Ten jsem položila na stůl, rozbalila jsem jej a jeho obsah jsem odsunula z látky. Tu jsem si dala kolem pasu jako sukni, kterou jsem sepjala páskem s poutky, do kterých jsem postupně dávala své poklady. Dýku k pravému boku, šavli, jež byla schovaná v sukni, k levému boku, dvě pistole dozadu, dvě dopředu, před tím zkontrolovat, jestli jsou nabité a funkční. Byly. Stále byly. Pak jsem vzala jeden ze tří šátků a umě jsem jej obvázala kolem pasu, takže zakryl pistole a dýku, ale nebránil v jejich vytažení. Pak jsem vzala druhý, který jsem uvázala tak, že schoval podstatnou část šavle a stejně jako první, nezabraňoval pohodlnému vytažení a schování zbraní. A nakonec jsem vzala třetí šátek, který jsem si obmotala kolem pravé paže, takže skryl tetování, které odhaloval utržený rukáv košile. Nebylo by dobré, kdyby to tetování někdo viděl. Nakonec jsem se ještě ověsila svými ukrytými šperky a pod šátky kolem pasu jsem schovala váček s penězi. "Sbohem, ty tlustý nechutný prase," plivnu ještě na mrtvolu a odejdu z pokoje. Venku právě svítá a já musím co nejdříve zmizet z města. Port-au-Prince, 3. středa ráno Byla jsem zrovna v přístavu, když v něm zakotvila celkem poničená kocábka. Jakmile loď zakotvila, z její paluby sešel jakýsi muž v doprovodu dalších, z čehož jsem usoudila, že ten co vyšel jako první bude asi kapitán, nebo první důstojník. Loď vypadala bídně, jakoby si prošla nějakým bojem a její posádka vypadala nešťastně, jakoby o něco přišli, nebo zažili nějakou chvilku, o které nevěřili, že se vůbec může stát. Ovšem moc jsem to neřešila, potřebovala jsem se dostat pryč z města, pryč z ostrova a tohle by mohla být ta správná příležitost. Všimnu si, že se u lodi ochomítá další člověk. Chvilku ho sleduji, jak vylézá na palubu, o něčem mluví s jiným mužem a pak se zase vrací zpět na molo. Když ho vidím odejít, zapřemýšlím, co to asi tak mohlo být. Když se ale po nějaké době vrátí zpět a postává před lodí, dojde mi, že chce asi mluvit s kapitánem, který nejspíše není na palubě. Možná to byl ten chlápek, co odcházel v doprovodu těch dalších mužů. Asi také budu muset mluvit s kapitánem, jestli mne vezme, nebo ne, jenže já nemám moc času na to, abych tu oxidovala a čekala na něj. Kdo ví, za jak dlouho zjistí, že krčmář je mrtví, servírka pryč, prkno v jejím pokoji vylomené a celkem podstatná část obnosu z kasy chybí. Musím se dostat na tu loď ať to stojí, co to stojí. Prostě musím. Rozhodla jsem se proto jednat a zamířila jsem přímo k lodi, přesněji k muži, který předtím křičel rozkazy. Nějak jsem si domyslela, že to bude nejspíše první důstojník. Posádka obcházela loď, kontrolovali, kde je jak poškozená a dle mého názoru si mne moc nevšímali. Proto jsem riskla a po lávce vyšla až na palubu. Zastavila jsem se až před tím chlapíkem, se kterým před okamžikem mluvil muž postávající na molu, a který ještě před tím křičel rozkazy. "Hledám práci. Na lodi jsem už dělala, takže..." pronesu svým silným irským přízvukem ještě dříve, než stihne promluvit, přičemž poslední větu nechám nedořčenou a jen ji ukončím lehkým pokrčením ramenou. Držím si od něj odstup, jsem trochu napružená a kdykoliv připravená tasit svou zbraň. Hned na první pohled jde vidět má nedůvěra a jistá nesnášenlivost k mužům, ale pro to, abych odsud mohla vypadnout udělám vše, takže se snažím držet a nedávat to moc najevo, nebo alespoň dát najevo onu snahu s ním vůbec mluvit. |
| |
| Port-au-Prince, 3. středa ráno Před několika okamžiky jsem se vrátil z podpalubí – loď nevypadá podminovaně, žádný syčící doutnák poblíž prachárny - když mne bocmanovo zvolání přilákalo blíž. Zpoza opasku jsem vytáhl svou dýmku, meršánovou, co pomalu začíná získávat zvláštní narůžovělou barvu. “Díky Migueli. Tabáku využiji, rum si nechte pro někoho, kdo ho ocení víc.“ zlost mě během průzkumu podpalubí přešla, a tak využiji jeho nabídky a několik chvil se věnuju rituálu, jenž se za ta léta tak nějak ustálil sám. S krátkou troubelí v ústech, po větru pouštíce závany vonného dýmu, pak sleduju hlavně nově příchozí, protože než se vrátí kapitán, jsme odkázáni na čekání. “Nové duše. Jenže není kam je zapsat.“ zvlášť pozvednu obočí nad příchozí ženou a trochu zpozorním. Vzhledem k tomu, že jedna poběhlice nám upláchla s celou lodí a ještě navíc kapitána donutila spolknout hořkou medicínu, když to byl nucen nahlásit guvernérovi, nevím nevím, jestli bude chtít další sukni na palubě, když o ní vůbec nic neví. Je tu sice Elisabeth, o které taky vůbec nic nevíme, ale to ona o sobě taky ne, což z ní dělá poněkud jiný případ. “Jen možná ještě nebezpečnější.“ pobaveně se, spíš sám pro sebe, uchechtnu. “Představte si, bocmane, jak by se asi kapitán Rodrigo tvářil, kdybychom vzali další ženskou na palubu, a ona unesla našemu kapitánovi i Krahujce, než se vrátí od guvernéra.“ ke konci věty už se musím skoro smát – dvakrát za den, přijít o obě lodě a ještě jít znova na kobereček, to by asi náš kapitán nedal... |
| |
| PORT-AU-PRINCE, 3. středa dopoledne |
| |
 | PORT-AU-PRINCE, ráno |
| |
| Port-au-Prince, ráno Lehce přikrčená sleduji bocmana, čekám na jeho odpověď a s okatou ignorací nevnímám posádku, která se při mém příchodu pozastavila od své práce. Bocmanova slova mne moc nepotěší, opravdu se tu nemohu moc ochomejtat. Za ty dva roky mne tu znají až moc dobře. Když se pak do hovoru připojil další muž, spražila jsem ho pohledem. Bocman si na jeho slova přisadil, i když se je pokusil zmírnit smíchem ke konci svého proslovu. Jen jsem si nechápavě odfrkla, zavrtěla jsem hlavou a podívala se směrem k molu, kam právě připlouval člun. Spíše než připlouvala se potápěl. Na jeho palubě stál muž v tmavém oblečení, trojcípím kloboukem na hlavě s šátkem pod ním a spoustou ozdob. Jeho vzhled, ať už množství ozdob, nebo jen oblečení, mi dovolilo odhadovat jej na muže podobné ražení, jako jsem já sama. |
| |
| PORT-AU-PRINCE, PŘÍSTAV, DOPOLEDNE |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne Jak jsem doufala, všiml si mě. Nedal to hned najevo, protože se bavil s nějakými muži. Já postávala u jednoho stánku s rybářským náčiním, dělala jsem, že prohlížím sadu háčků, ale ve skutečnosti jsem ho pozorovala. Jakmile s nimi domluvil, odloupla jsem se od stánku, nasadila jsem zářivý úsměv a vyšla mu vstříc. Rozpřáhl totiž ruce a švihácky ke mě vykročil. Došlo mi, že mě nezná, že si myslí, že jsem nějaká flundra, se kterou někdy už spal. Vpadla jsem do role. |
| |
| PORT-AU-PRINCE, 3. středa ráno a dopoledne |
| |
| Port-au-Prince, 3.středa dopoledne Ještě chvíli po svém prostořekém proslovu sleduju dění na břehu, než mě to přestane bavit. Taky se mě znovu zmocní předchozí nenaloženost. Ráno se pomalu vleče, slunce postupuje po obloze a my tady čekáme, asi než Lola obepluje zeměkouli. Snažím se moc neskřípat zuby, kvůli troubeli dýmky, ale jinak bych nejradši něco rozbil. "Zatracená práce..." radši se vydám na procházku po palubě, tentokrát v pokusu nějak se zaměstnat, aby mě vztek přešel, ale je to spíš kontraproduktivní. Nakonec vylovím zápisník, načrtnu do něj několik vět, jen abych ho znovu vzápětí schoval. Nemám na spisování náladu, tím méně na kreslení. Jednoduše řečeno, někomu bych nejradši rozbil nos, ale teď tady nikdo není po ruce. I když je možné, že s tím, jak se tady potuluju jako černý mrak, je jen otázka času, kdy někdo zapálí tu zkrácenou šňůru mojí trpělivosti... To, že si to uvědomuju, jen umocňuje celou situaci - naštěstí pro mě jsem na druhou stranu nevyrazil na břeh. Je pravda, že by první hospoda pravděpodobně mé nutkání víc než ukojila, ale nestojím o to, vytahovat z někoho kudlu. A tak radši vztek dusím v sobě. |
| |
| SETKÁNÍ |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne Povedlo se mi jej zatáhnout dále od zvědavých uší, přičemž na jeho reakci ohledně polibku jsem nic neřekla. Proč bych taky měla, že? Věděla jsem, na co asi myslí, co mu asi chci, ale mýlil se. Mé úmysly byly jiné, ne tak zvrácené. |
| |
 | Port-au-Prince, dopoledne Hospodský mi dle naší domluvy práskl, že je v přístavu loď, která hledá posádku. Ani nevěděl, jakou radost mi tím udělal. Beztak v týhle díře trčím už moc dlouho. Zaplatila jsem útratu a napakovala bágl. Z toho hostinský moc radost neměl. Koketně jsem se na něj culila a pořádně jsem vlnila zadnicí, když jsem lokál opouštěla. Člověk nikdy neví, kdy bude potřebovat helfnout. A hostinský v přístavní putyce je tůze dobrá známost. Bágl jsem předala do úschovy místní omladině a vydala se na molo okouknout situaci. Pár individuí už se kolem „krásky“ motalo. No kráska je silné slovo. Už jsem se plavila na ledasčem, ale tahle tedy prim mezi loďmi příliš nehraje. No ale těžko si vybírat. Už dvakrát mě poslali k šípku. Je to pořád dokola: Ženská na palubě, fuj tajbl. To přináší smůlu paninko. Aby se nepos*ali. Kdyby věděli kolik štěstí jsem před dvěma rokama přinesla, tak by mě snad přitloukli na příď místo dřevěný panny. Takže opět šmejdím na molu a čekám na vhodnou příležitost. Zaslechnu, že kapitán se má vracet kolem poledne a míjím nějakou rudovlasou ženskou, která má asi taky zájem. Do psí prdele… bleskne mi hlavou. Více ženských na palubě, to by šla loď ke dnu snad hned teď. Nakonec si ale odchází užít s nějakým týpkem. Tím líp pro mě. Vzhlédnu nahoru na palubu jestli někoho neuvidím. Jsem rozhodnuta počkat na šéfa. Otočím se směrem k přístavu a zahvízdám na prsty jedné ruky. Za chvilku slyším pleskání bosých nohou o dřevěná prkna. Malý klučík vláčí na zádech můj bágl a míří rovnou ke mně. Celý ufuněný se přede mě postaví a drze natáhne malou špinavou dlaň. Drapnu ho za rozedranou košili a prudce s ním cuknu. „Je tam všechno? pronesu dost nevybíravým tónem. „A…ano paní pípne tiše a popotáhne si ne… neebudete mi řezat ruce, že ne?“ hlesne vyděšeně. Má menší etuda s dýkou měla větší efekt než jsem myslela. Pustím lem košile a vezmu si bágl. Otevřu jej a z vrchu vyndám jablko. Podle všeho je fakt kompletní. Postavím se s rukou v bok. Otřu jablko o kalhoty a z váčku vyndám měďák, který lehkým obloučkem hodím klukovi. Jeho bleskurychlá reakce je omračující, přesným pohybem jej zachytí v letu. Ale chápu, na ulici se holt musí otáčet. „Říkalaste dva!“ pronese naštvaně. Vytáhnu kudlu od pasu, dramaticky si uříznu kus ovoce a významně se na pacholka podívám. „Krávo!“ zavolá drzou z patřičné vzdálenosti a utíká směrem do přístavu. Pobaví mě to a nahlas se uchechtnu. Drzoun drzá. Sednu si na jednu z beden a pustím se do šťavnatého jablíčka. Snad si kapitán pospíší. Fakt potřebuju vypadnout. |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne Prohlížím si loď. Nikdo si mě nevšímá, a tak se procházím přec celou loď. I ke kormidlu jsem se dostal. Ach ta doba, kdy jsem sám koridloval jednu loď. Zvolat na ty všechny námořníky: Pracujte vy psi! To je tak lákavé, ale neůžu to udělat. Tady nejsem kapitán. Tady jsem jen námořník. V tom si všimnu dívky, která sedi na bedně a kouše jablko. Vypadá nádherně a já momentálně nemám co dělat, takže rychle vyběhnu s lodi a jak jsem na souši, rychle zpomalím. Pomalým krokem k ní dojdu, ukloním se a řeknu na prosto klidným hlasem: Dobrý den. Mé jméno je Enrique Galandeo. Mohu poprosit o vaše ctěné jméno? |
| |
| MARY, PŘÍSTAV, POLEDNE |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne Jablko už pomalu končí svůj šťavnatý život, když se z lodi vyřítí jeden z jejích obyvatelů. Zamžourám do poledního slunce přes klopu svého klobouku, kdože to o mě projevil zájem. Mlčky si muže prohlížím a dojídám ovoce, aniž bych projevila nějakou rychlou reakci. Přemítám v hlavě, jaký by pro mě mohl mít význam. Možná je to jen prostý námořník, možná je to někdo, kdo má nějakou funkci. Přemítám, přemítám a vyčkávám s odpovědí na jeho otázku. Nakonec přece jen otřu čepel o kabát a vsunu kudlu zpět do kožené pochvy. Vydloubnu nehtem slupku, která se mi zachytila u předního zubu, odhodím ohryzek do šplouchajícího moře a mile se na galantního pana Enriqueho usměju. „Nu záleží na tom, kdo o jméno prosí, zlato.“ pronesu laškovně a kousnu se do spodního rtu. „Patříš na tuhle brigu? ... kývnu hlavou směrem k lodi ... Měla bych docela zájem taky někam vyplout, tak by mě zajímalo, jak to u vás na palubě chodí.“ Sjedu chlapa okatě pohledem doslova od hlavy až k patě. Zhluboka se nadechnu a opět jej obdařím okouzlujícím úsměvem. Nevypadá jako někdo důležitý, ale kdo ví… Třeba bude něco málo vědět… ---------------------- Před Tebou stojí ženská střední pěkné postavy, která očividně ví, jak zvýraznit své přednosti. Mám na sobě bílou halenu s dlouhým rukávem, vypasovaný nízký korzet, betelný opasek, který drží dvě bambitky. Na dalším volnější pásku se houpe šavle a pochva s dýkou. Vše zahaluje delší červený kabát, který ladí k útlým pruhovaným červeno-bílým kalhotům. Můj jedinečný styl završují vysoké kožené holiny a trojcípý klobouk, který halí mé dlouhé hnědé kadeře propletené korálky. |
| |
| Port-au-Prince, poledne Budu upřímná, jeho slova mne vykolejila, jak se tak říká, sebrala mi vítr z plachet. Jasně, nečekala jsem, že když to na něj vybalím, tak mi hned vyleje své srdíčko a řekne, co vše má v plánu, ale upřímně... ne, byla jsem moc naivní, moc dlouho jsem už asi trávila na souši. Blbá, blbá, blbá. Pitomá nána jsem, zanadávám si v duchu na svou adresu, avšak snažím se to nedávat najevo. Zatvářím se trochu zklamaně, trochu překvapeně a možná i trochu nedůvěřivě. Jasně, nevěřím mu ani slovo. Ctihodný občan koruny... co je to zrekvýrovat... určitě, pomyslím si a s lehkou beznadějí ho sleduji. Pak se ale seberu, překvapeně se na něj podívám, jako bych nevěděla, co jsem to právě vypustila z pusy. |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne Podívám se na dámu, která mi jen tak lehce jméno nesdělí. Zeptá se mě na loď a já se na ni podívám. Stejně tak jako ona na mě, se podívám já na ni a celou si ji sjedu pohledem. Mé jméno byste chtěla znát ctěná dámo. Jmenuji se ENrique Galandeo a jsem důstjníkem na této Brize. Ano, trochu víc jsem jí zalhal, ale jsem v tom dobrý. Dám se do pozoru, abych vypadal ještě lépe. Pokud se chcete dostat na tuhle Brigu stačí říci co umíte a v čem jste dobrá. BYla jste už někdy na lodi dámo? Vím, že důstojník nejsem, ale už jsem ho kdysi dělal a i kapitán jsem byl, takže vím jak se chovat. Popis Stojí před tebou celkem vysoký muž s polodlouhými černými vlasy a černýma očima. U pasu se mu houpou dvě šavle a má kvalitní oblek se zlatými knoflíky. Stojí zpříma a vypadá velmi důležitě. |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne u brigy Enrique Lehce se uchechtnu vážnosti s jakou mi muž odpovídá. „Jméno jsem slyšela dobře pane důstojníku Enrique.“ pronesu a dramaticky zvýrazním slovo důstojník. Nevím, jestli mu mám tuhle komedii věřit, ale kdo ví. Konečně zvednu zadek z bedny a ukážu se mu v celé své kráse, ať si udělá obrázek. Navíc jej tak můžu více vyvádět z míry, což dělám mužům velice ráda. „Pokud stačí říct v čem jsem dobrá, pak mám vyhráno.“ koketně na něj mrknu a uculnu se. Jsem fakt úžasná herečka. „Umím spoustu věcí, to bychom tu mohli stát do večera… „A uznejte sám pane důstojník, vypadám snad jako někdo, kdo je mořem nepolíbený?“ Vzhlédnu k lodi. A pak opět zamžourám k panu Enriquemu. „Takže chápu dobře, že stále verbujete, ju? Jestli potřebujete pracanta, co se umí vysekat z každé bryndy, pak už nehledejte. Jeden takový stojí tady… nadmu se jako holub a směju se na pana důstojníka od ucha k uchu. |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne u brigy Rachel Ano hledáme tady pracanty, ale i milé dámy, které by nám na lodi pomohli. V žádném případě nevypadáte jako mořem nepolíbená, ale naši muži jsou víte, dotěrní. Já bych se o vás rád postaral, ale důstojnická práce je namáhavá a nebudu mít čas vás pořád hlídat, takže pokud chcete na loď, budete se muset umět o sebe postarat. Je opravdu pškná, a tak si myslím, že ude mít zde velký problém, jelikož po ní všichni chlapy pojedou. Ikdyž co já vím.Na tuhle loď jsem se naverboval asi před půl hodinou, ale vypadám důvěryhodně a navíc jsem i velmi dobrý herec. Je opravdu pěkná! A ví, jak se zvýraznit. Pokud tedy chcete na loď, následujte mě, seznámím vás s lodí. |
| |
| CESTOU K CHOBOTNICI |
| |
 | Port-au-prince Chobotnice Můj plán stát se světoznámým pašerákem měl pár trhlin. Jedna z těch méně podstatných byla absence lodi a zboží. A posádky. Plán jsem měl sice geniální, ale, jak se říká, bez prostředků toho moc nezařídím. Dnešní dopoledne jsem už tak trávil hledáním lodě. I ten blbej škuner byl moc drahej. Nebo ho měl kapitán moc rád, než by se ho vzdal. Ale co se dalo dělat. Po chvíli jsem narazil na hospůdku s poutavým názvem Chobotnice. Rozhodl jsem se tam zastavit. Za trochu mých peněz jsem si koupil kořalku, posadil se někam do rohu a tvářil se patřičně nedůležitě. Nechtěl jsem problémy. Ne dnes. A tak jsem si jen nalil a kopl to do sebe. Popis |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne u brigy pánové Jaktěživ jsem neslyšela, že by na loď kdy kdo sháněl milé dámy, ale asi se týpek snaží být galantní. „Starají se o mě moje holky, důstojníčku.“ ukážu na dvě bambitky ukotvené na mém opasku. Něco tady rozhodně nesedí, takhle se lidi neverbujou. A navíc už jsem slyšela od chlapů ledacos, aby se mi zalíbili. Snad si pan Enrique o mě nemyslí, že jsem naivní malá holka. Nedůvěřivě pozvednu obočí a chvíli si ho měřím pohledem, když za sebou zaslechnu hlas. Otočím se za jeho majitelem a spatřím chlápka s podivným kukučem, který si to před chvílí užíval s tou zrzkou. Asi má velký apetýt, ale nic moc výdrž, když už to maj za sebou… To je najednou zájem… trčím v týhle díře několik týdnů a o pořádnou nabídku nemůžu zavadit a najednou se hrnou doslova ze všech stran… Ovšem, kdo by odolal dalším otevřeným vrátkům. Opřu ruku v bok a neslušně se otočím od Enriqueho, abych chlápka mohla pořádně okouknout. „Hola compañero, …“ houknu na něj „jak koukám jsem na roztrhání.“ uchechtnu se. Moc mu nevěřím, myslím, že o další lodi hostinský ráno nic neříkal, leda že by přijel později, ale to bych si rozruchu v docích asi všimla. „Stačí říct, kde kotvíš, já se stavím, ať vím, z čeho můžu vybírat, zlato…“ pronesu tak milým tónem, jakého jsem schopna a napjatě čekám na jeho reakci. |
| |
| Port-au-Prince, sledování Jaca Sledovala jsem ho, vědoma si toho, že mne může i nemusí odhalit a že to určitě bude čekat. Byla jsem ale rozhodnuta, za každou cenu, dostat se na palubu jeho budoucí lodě a stát se členkou jeho budoucí posádky. Musela jsem odsud vypadnout a ne jen proto, že jsem byla na pevný půdě už moc dlouho. První dojem už nezískám, to jsem si znamenitě pohnojila, ale pořád jsem měla jakousi šanci. Nebo jsem si to alespoň myslela. Sledovala jsem ho zpovzdálí, napínala uši, abych slyšela každé jeho slovo a při tom zůstala neodhalena. Naštěstí na tu ženskou sedící na sudu vyloženě křičel, takže jsem rozuměla každé slovo. Bohužel odpovědi té ženy už nerozumím. Na to jsem moc daleko a voda moc čvachtá o boky lodí. |
| |
| U CHOBOTNICE |
| |
| Sledování Jaca Proč tam, povzdechnu si, když křikne, kde bude zašitej. V té hospodě mě znají. Znají mě tu ve všech hospodách. Ale co, sice neuslyším, o čem se tam s kým baví, ale o to mi nejde. Počkám až projde kolem mě a pak se opatrně, nevědoma si toho, že si mě všiml, vydám za ním. Vím kde je ta hospoda, i tak ho ale sleduji jak tam zajde. Jakmile se tak stane, vlezu si do uličky, co je naproti hospodě, opřu se o zeď a snažím se dělat, že jsem její součástí. |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne u brigy Rachel, Jac Na otázku ohledně postarání mě ujistí, že vše zvládne sama a že se nemusím bát o její bezpečí. To je dobře. Mám rád ženy, co se o sebe dokáží postarat. Pokud tedy víte, jak tvrdé je to na palubě, můžeme postoupit dále, jelikož před Brigou už není nic k vidění. Na brize je toho více. Na lodi si úpřeštu nábis Gavilán. Doufám, že se tahle loĎ tak jmenuje, protože si tím nemůžu být jistý. Nikdo mi to neřekl. A pokud vás to zajímá, tahle loď se jmenuje Gavilán. Jedna z nejrychlejších v Karibiku, děla přesná jak liška a silná jak medvěd. V tom však uslyším hlas muže, který zve dámu na sklenku do hospody u chobotnice. Tuhle putiku znám, je to spíše takový pajzl pro námořníky, ale to já mám rád. Otočím se k muži a podívám se na něj. Možná by pro mě mohl mít nabídku, tahle loď se mi kromě oné dámy moc nezamlouvá. Jako nějaký obyčejný ámořník pracovat. Pff.... Pane, zakřičím na něj, nějak jsem přeslechl vaše jméno. Radši se kliď do podpalubí námořníku. |
| |
| Port-au-Prince, dopoledne u brigy Cvrnknu si do klopy klobouku a lehce kývnu hlavou, aby chlápek z Chobotnice věděl, že jsem jej slyšela. Pak se ale otočím zpět k důstojníkovi. Znovu s nedůvěrou naslouchám jeho projevu. Jediné o čem mě zatím přesvědčil, je to, že ví, jak se loď jmenuje, když sjedu očima nápis na boku lodi. Dodatek o rychlosti je jasný všem, kteří se na brize, kdy plavili. Tyhle lodi jsou stavěné pro rychlou plavbu. A klišé s děly se dá hlesnout o každé druhé bárce v tomhle přístavu. Nedám na sobě jisté pochybnosti znát. Je fakt, že nedám nic za to, vyjít si s ním na prohlídku a tam se holt uvidí. Při nejhorším zapadnu do knajpy k tomu podivínovi. Ovšem tuhle akci beru jen jako záložní. „Tak vzhůru na palubu.“ řeknu Enriquemu a pokynu mu rukou, aby šel první a vedl mě. Přece jen, musím být obezřetná, když nevím, kam lezu. Nahodím si bágl přes rameno a druhou ruku si elegantně položím na jednu ze zbraní, aby byla v případě potřeby rychle k dispozici. Jsem vážně zvědavá, co se z tohoto podivného rozhovoru a koneckonců i důstojníčka nakonec vyklube. |
| |
 | Port-au-Prince, u hospody Zívla jsem a protáhla se. V přístavu jsem zatím pátrala marně. Nic mě nezaujalo a po čase jsem to vzdala. Bylo odpoledne, vedro a já začínala mít hlad. Prošla jsem se po okolí a ve finále se zastavila u něčeho co se po přimhouření třech a půl oka dalo nazvat hospodou. Možná se tam dá stravovat bez toho, aniž by v jídle plavalo... něco co ani nechci vědět co to je... pomyslela jsem si a s nakrčeným nosem vešla. Nic moc... přesně splnili moje očekávání. Povzdechla jsem si a rozhlédla se kolem po volném místě. Místo místa mě, ale zaujala jedna částečně známá postava. A co tenhle tu dělá? Proplula jsem rychle mezi stoly a objednala si něco k jídlu sedla jsem si někam stranou a pozorovala okolí, občas se zastavila pohledem na něm a pak ještě hlučnou skupinku, která do sebe lila rum po hektolitrech. Pomalu jsem se pustila do jídla a přitom se rozhodovala jestli s ním pak promluvím, zatím jsem zůstala u okukování a pomalého ujídání. Obrázek |
| |
| NA PALUBĚ KRAHUJCE |
| |
| Na lávce Krahujce Už si myslím, že nás čeká uvítací výbor, když na nás promluví pevným hlasem jakýsi muž z lodi,.. Naštvaně nakrčím obočí a nechápavě pohlédnu na svého průvodce. No to si ze mě důstojníček dělá p*del? Vážně mi teď uniká jeho myšlenkový pochod… Jak dlouho si myslel, že mu ta jeho strašně nenápadná lest, vydrží? Nevěřícně zakroutím hlavou. „Očividně byste si tu měli ujasnit pravomoce… máte v tom nějaký bordel… tady pan důstojník …“ dramaticky zdůrazním jeho pomyslnou funkci „… mne ubezpečil, že mohu na palubu.“ Tak a teď si to vyžer pako! Mile se na bocmana na lodi usměju. „Snad budu mít tu čest poznat pravého kapitána, možná byste si měli funkce vytetovat na čela.“ pronesu vážným tónem. Ale jsem fakt naštvaná, ze mě si nikdo srandu dělat nebude. „Díky za prohlídku Enrique, takhle krásnou lávku jsem fakt dlouho neviděla.“ pronesu značně ironickým tónem, otočím se na podpatku a vydám se zpět na molo. Nechci vzbuzovat zbytečný rozruch. Už tak na mě všichni čumí jako na atrakci. Mám sto chutí vydat se do hospody za tím podivínem, sice nevím, kde má loď, ale působil důvěryhodněji než tahle skvadra. A to je co říct s jeho ksichtem. Rozhodnu se počkat, než začnou hodiny na kostelní věži odbíjet půl, a pokud se kápo neobjeví, vydám se do putyky. Sednu znovu na bednu a jakoby se nic nestalo, vyčkávám buď na zvukový signál, nebo na kapitána. |
| |
| PŘÍSTAV A KRČMA |
| |
| Na lávce Celý tento inbcidemt se vůbec nedaří v můj prospěch. Než stihnu cokoli udělat, všichni chlapy se už smějou a všichni si ze mně dělají srndu. Rachel se na mě kouká, že jsem tedy asi lhář, což asi doopravdy jsem. Na týhle lodi už asi nemám co dělat, je to zbytečné, byl bych tu akorát všem pro posměch, historky a fóry. Kde říkal, že kotví tamten týpek. Říkal si kapitán. U chobotnce. ANO! Tam by se por mne mohlo najít lepší místo.... Ano pánové a dámo. Celý tento incident se zdá jako trochu divný, ale vše se dá logicky vysvětlit. Při těchto slovech se otočím na patě a pomalým krokem začnu sestupovat z lávky na pevninu. Je to velmi složité, a než bych vám vysvětil své myšlenové pochody, bylo by to na dlouho. Pro to vám k tomu řeknu jen toh.... Větu nedořeknu a rozeběhnu se k chobotnici. Musím vypadat jako úplný idiot, ale nevadí to. Běžím směrtem k hostinci u Chobotnice. Když zmizím za roh a podívám se, že už za mnou nikdo neběží, zpomalým a ladným krokem vkročím do hostince. Sednu si k muži, kterou před tím verboval mou společnici. Seím naproti němu a dívám se mu do očí. Těší mne. Enrique Galandeo. Kapitán, kormidelník, šermíř, herec a cokoli, co je na lodi potřeba. Příležitostně pirát, někdy i korzár, ale to jen občas. Slyšel jsem, že hledáte síly, a tak se nabízím. Zvládnu cokoli, od spozštění plachet, přes přepadení a rozkazování až po kormidlování. |
| |
| U CHOBOTNICE |
| |
| Dojedla jsem a vrhla rychlí pohled na Richarda. Nebylo zapotřebí spěchat. Dokud nikam nešel tak jsem si mohla dělat co jsem chtěla. Někdo do krčmy vtrhl jako neřízená střela a hned se hnal za tím co se tu dle všeho uměl bavit nejhlučněji. Povytáhla jsem obočí a pozorovala to jak byl bleskově odpálkován, stejně bleskově jako se objevil. Tiše jsem se uchechtla a pomalu se zvedla. Přešla jsem ke stolu a kývla na pozdrav. Bueno! Zaslechla jsem o čem se tu bavíte... a zajímá mě jestli tenhle... "fešák" říkal aspoň částečně pravdu, řekla jsem a poukázala na muže, který stále seděl. Ať už to bylo jakkoliv tak jsem se posadila pohodlně na židli a pozorovala co mi na to řekne. |
| |
| KRÁSKA |
| |
| Před Chobotnicí Stála jsem ve stínu domu, pozorovala jsem hostinec a občas jsem i nadzvedla obočí, když jsem viděla ty, co vstupovali, nebo vycházeli. Dokonce tam vešel i onen námořník, co před tím v přístavu mluvil s tou ženou, na kterou Jac křičel. Jen jsem si tiše povzdechla a pohodlněji jsem se opřela o zeď. Po nějaké době ale z hostince vyběhl kluk a začal se rozhlížet kolem. Když mne spatřil, přiběhl ke mě a řekl mi, že mě chce vidět nějaký námořník, co sedí vevnitř. Cože? On... ví... ví o mě? překvapeně jsem se na něj podívala, pak jsem ale jen přikývla a klukovi jsem hodila jednu minci. Spolu se mnou zamířil zpět do hospody, kde si to hrdě naštrádil až k Jacovi. Opět jsem si tiše povzdychla a došla jsem až k jeho stolu, u kterého seděl ten chlápek a opírala se o něj jakási žena v modrém šátku. |
| |
| V přístavu |
| |
| U CHOBOTNICE Kapitán mě nechcš přijmout. Já se však jen tak odmítnout nenechám... Nějakou práci potřebuju a pomocného dělníka v přístravu přeci jen dělat nechci. To je jaksi opod mou úroveň. Přijde jakási dáma, která se zajímá, zd jsou mé schopnosti opravdové. Vstanu, políbím jí ruku a usměju se na ni. Mé schopnosti? Ty jsou více než oúravdové. Tolik, kolik jsem toho naplul já by se nedalo spočítat ani za celý život. A kapitánem jsem už párkrát takly byl. Avšak teĎ nemám loď. Ale vím, o jedné Brioze, kterou bychom pro sebe mohli získat. Jediný problém je menší psádka, ale není na ní kapitán. |
| |
| V přístavu Vyhřívám se na poledním slunci, ale upřímně bych se už raději pohupovala na vlnách a měla pod nohama dřevěná prkna nějaké kocábky. Mé ranní nadšení z toho, že konečně vypadnu, pomalu opadává. Ksakru! Vyhodnocuji co dál. Týpkovi z Chobotnice dávám malou naději, ale lepší malá než žádná. Dneska pravděpodobně nevypluje. Jestli shání posádku v hospodě, tak bude rád, když mu chlapi do rána vystřízliví. Bágl, který jsem si nechala odtáhnout až sem, nahazuju na záda a se smutným pohledem opouštím Gavliána směr hospoda, ve které jsem byla ubytovaná. Doufám, že pro mě bude mít hostinský pokojík. Proplétám se známými uličkami a jsem z toho všeho celá rozmrzelá. Jakmile rozrazím dveře knajpy, nahodím profesionální úsměv. „Tak jsem zpět zlato.“ pronesu a ladně se přesunu k pultu. Očividně je rád, že se mu platící hosté vracejí, navíc si troufnu tvrdit, že měl pro mě určitou slabost. Po chvíli dohadování zařídí jeden pokoj a osobně dohlédne na to, že je vše v pořádku. Je to jiná jizba než jsem měla minule, smrdí ale úplně stejně. „Dokonalé pane hostinský, dokonalé! Jsem vašim dlužníkem“ pronesu koketně a vtisknu mu do dlaně jednu minci. Panáček se o mě nenápadně otře a pronesu něco nechutně oslizlého. Zasměju se roztomilým smíchem a zabouchnu za ním dveře. Když jsem sama, otevřu okno, aby se puch z pokoje trochu překryl puchem přístavu. Vak narvu pod postel a vydávám se směr Chobotnice. Po cestě koupím něco k snědku a za chvíli se ocitám v zakouřené knajpě, kde už je pěkně živo. Opřu se u pultu a mapuju situaci. Kapitán je v obklopení zájemců, některé dokonce poznávám. Důstojníček, zrzka a nějaká další ženština. No potěš koště… Kývnu na obsluhu a objednám si. Čekám, až bude klidněji. Mezitím vedu občasný rozhovor s nějakým místním otrapou a sem tam po očku kontroluji situaci u verbíře. |
| |
| Chobotnice Stáhla jsem obličej, když to individuum promluvilo a políbilo mi to ruku. Lehce jsem ucukla a chytila ho za nos. Neoblizuj mi ruku, nebo o ten jazyk přijdeš, pustila jsem nos a dál ho ignorovala. Nějakej... hnusnej úchyl. Položila jsem ruce na pásek- jednu na sekeru a druhou zahákla za pásek. Povytáhla jsem obočí. Taky tam nehodlám natřásat předními a zadními díly, řekla jsem a přešla chuť zaseknout do stolu sekyru, která se mi pohupovala u pasu. Ten chlap měl pěkně prořízlou hubu. Jsem námořník. Jakou práci mi dáte, takovou zvládnu. Od dělostřelectví po vytírání paluby. řekla jsem prostě. |
| |
| ZAČÍNÁ SE VYJASŇOVAT |
| |
| OTRAPA U BARU |
| |
| Chobotnice zatím s otrapou Překvapivě shledávám, že otrapa občas pronese něco, co vcelku dàvà smysl. Usrknu rumu a prohlídnu si týpka pořádně. Vypadá mlaďounce, ale asi už něco málo zažil. Helejď zlato, dám Ti jednu radu... a pro ty tvý hezký voči, zcela grátis... lehce se k němu nakloním tím, že se tu zkràgluješ pod vobraz, svý mindráky nevyřešíš. Nanejvýš Tě někdo obere o ty pěkný udělátka, co se Ti houpají u pasu. mile se na něj usměju a sleduju, zda jsem upoutala jeho pozornost. jestli nekecà a fakt si je dělal sàm, pak má zlaté ručičky a ty se na palubě vždycky tůze hodí. Ukážu mu s měrem ke kapitánovi a lehce mu nakecám, kam by se mohla ubírat jeho skvostná budoucnost. Dodám, že pokud má všech pět pohromadě, tak chopí příležitost za pačesy a hodí s verbířem řeč. csss za takovou agitaci bych si od kapitàna měla nechat zaplatit... bleskne mi hlavou zrovna, když mi vrchní podàvá jablko. uchechntu se... Přijde mi to vtipné. tedy snad si hošan nemyslí, že se nechám zlomit na jabko jako nějakà koza, ale i snaha se cení. kývnu na něj a ovoce schovám do kapsy kabátu. přijde mi, že ještě pořàd není s těmi podivíny u stolu hotov. znovu se otočím ke kováři... Tak se vzchop chlape! houknu na něj a bouchnu ho do ramene. |
| |
| MARTÍN |
| |
| s kovářem u baru Nakrčím obočí. "Hele jak chceš zlato. ukecávat Tě nebudu. Ale jestli si myslíš, že jsi jediný na světě, komu se podělal život, tak o životě nevíš vůbec nic." rádoby naštvaně se od něj otočím a rozhlížím se po lokàle. chvíli ho nechám vycukat a pak pronesu jen tak mimo: "Buď se z toho sesypeš, nebo se těm sračkám postavíš... je to jen na tobě. Přitočím se opět k němu. "Tak ať zvolíš dobře, amígo." pronesu zvesela a pozvednu svou sklenku. Byl by to vážně skvělý úlovek, tak jsem jej snad lehce zmanipulovala na správnou stranu. Ukecávat ho nemá smysl, navíc i já lehce pochybuju o schopnostech toho kapitána bez šalupy. Ale hlavně, že se odtud konečně někam hnu... Snad jsem na něj dostatečně zapůsobila... uvidíme. |
| |
| KAPITÁN MRTEV! |
| |
| Staří psi se vracejí - Port-au-Prince Týden. Byl to týden, co mě a Magdalenu zanechali v přístavu Santa Dominga a odpluli v dáli. V té době jsem už nijak moc nedoufal, že se vrátí a ani jsem o návratu moc nepřemýšlel. S Magdou jsme se měli celkem dobře, do doby, než náhle zmizela a já zůstal ve městě sám. V práci se mi nevedlo nějak dobře, stále jsem pracoval za almužnu a opravdu mne to moc nebavilo. Proto, když jsem měl možnost a prostředky, sedl jsem na první loď pryč odsud. Čirou náhodou to byla obchodní loď směřující do Port-au-Prince a ta cesta mi připomněla, jak mi ten týden chyběla houpající se paluba. Ano, chuť dál se plavit a zemřít na moři se vrátila. Sice jsem už nedoufal, že potkám Lopéze a jeho Aquilu, ale jeden nikdy neví, co se zde v Karibiku může stát. Do přístavu jsme dorazili pozdě večer a tak jsem si našel ubytování v jednom hostinci, za své poslední realy. Ještě mi zbylo i na jídlo na druhý den, ale bylo mi jasné, že si budu muset co nejdříve najít nějakou loď, kam bych se uvrtl. Druhý den jsem vyrazil do přístavu, kde jsem, na jedné lodi, spatřil známě vyhlížející postavu. Byl jím Miguel, bocman Lopézovo Aquili, ale loď, na které stál se jmenovala jinak. Krahujec? podivil jsem se a vyrazil za starým známým na trochu pokecu u sklenky rumu a šluku pořádného tabáku. V podvečer téhož dne jsem se od mužů, jež se vrátili z nějaké obchůzky dozvěděl, že Lopéze kdosi zastřelil. Podíval jsem se na bocmana a usmál jsem se. "Zdá se, Migueli, že jsi právě povýšil na kapitána." |
| |
| U Chobotnice Nakonec se chlapec hne tím směrem, kterým jsem chtěla. Vnitřně mě mé manipulační schopnosti potěší, ale dám to na sobě znát jen lehkým úsměvem. „Tak se dem seznámit, což?“ houknu k němu a houpavým krokem se vydám ke stolu kapitána. Je stále v obležení zájemců, ale věřím, že nebudeme mít s Martínem problém dostat se ke slovu. „Zdravim, přišla jsem na ten slíbený pohárek rumu.“ pronesu mile. „Tady s kovářem Martínem bychom rádi na nějakou tu šalupu, máš-li místo…“ věřím, že kovář jej zaujme, taková profese se na lodi vždy hodí jako sůl. Mrknu na svůj doprovod a opět se otočím k Jackovi. Sice pořád netuším, kde kotví ta jeho „tajemná loď“, ale možná se během večera trochu rozpovídá. „Jo mimochodem jsem Rachel, plavila jsem se v místních mořích několik let, takže na lodi zastanu, co je třeba… a ty jsi…. Ehm….“ dojde mi, že jsme se doposud nepředstavili. Sice jsem u baru vydyndala z obsluhy jeho jméno, ale chlápek by se ještě mohl cítit jako celebrita… |
| |
| PRÁŠEK SE VRACÍ |
| |
| RAPIDO CONEJO |
| |
| Z Chobotnice na Králíka Vyzvěděla jsem něco málo z dnešního plánu. Překvapilo mě, že vyplujem už v noci, ovšem vzhledem k typu akce bude lepší mít co možná nejméně svědků. Pošlu pro svůj bágl jednoho z místních kluků a dál se věnuju Martínovi. Čeká mě náročný úkol, umrtvit ho tak, aby byl zároveň schopen chůze. Na zádech ho fakt nepotáhnu. Doufám, že nenastanou nějaké komplikace, byla by ho škoda. Musím uznat, že adrenalin rozlévající se mi po těle mi dělá strašně dobře. Až teď si plně uvědomuju, jak mi tohle chybělo. Culím se proto od ucha k uchu. Zároveň se snažím být co možná nejvíce ostražitá. Dokud nebudeme na volném moři, v klidu nebudu. Přiznávám, že mě Jac mile překvapil. Vypadá, že neumí do pěti napočítat, ale člověk musí být vážně schopný, aby dokázal zorganizovat takovou akci, aby proběhla bez komplikací a v klidu. Říkat mu to ale nebudu, ještě by si o sobě moc myslel. Naši loď poznávám už z dáli, po celém molu se line nelibý zápach rybiny, povzdechnu si, že mohl vybrat raději loď převážející koření. Tomu smradu nepomůže ani týdenní drhnutí paluby. No, ale asi není z čeho vybírat. Zatím nemohu příliš hodnotit v jakém je loďka stavu, je do cela tma a ještě jsem ji neviděla brázdit vlny, ale snad mile překvapí. Rybářské lodě přeci jen leccos vydrží. „no ještě chvilku zlato, a už budem doma...“ šeptnu k Martínovi, který drmolí nějaké nesmysly o nespravedlnosti. Hned jak vstoupíme na palubu, se jej snažím odklidit do první kajuty, kterou najdu. Nemusím si dělat starosti, jakmile jej položím, začne pokojně oddychovat. „Krásnou noc piráte…“ láskyplně zašeptám a zabouchnu tiše dveře. Vyběhnu na palubu a přiložím ruku k dílu. Odvázat lana, vytáhnout kotvu, pomoci s plachtovím. Vše bez ruchu, koukám kolem a hodnotím pozitivně, že většina už na lodi byla, soudě podle toho, jak pěkně všichni cvrkají. Jakmile se loď s mírným vrzáním prken začne pohupovat na vlnách, polevím v ostražitosti a začnu si užívat mořského vánku, který mi začíná čechrat vlasy. „Ksakru to mi chybělo… hlesnu vzrušeně. Ale ještě se musíme ztratit ze zátoky… |
| |
| Zpátky na moře
|
| |
| Zase na moři A tak se stalo, že je ze mě kapitán. Ne, že bych se o to prosil, ale posádka mě zná, důvěřuje mi a navíc jsem už párkrát Lopézovi pomohl. Nezbývalo mi nic jiného, než se s tím smířit. Miguel mne uvedl do obrazu. Nečekal jsem, že se Lopéz nechá natáhnout nějakou krasotinkou, ale upřímně, to teď nebyl můj problém. Loď se zdála celkem v pořádku a všichni byli na palubě. Co jsem zjistil, neměli jsme žádný náklad, snad jen řemeslníky směřující na naši základnu. Neviděl jsem důvod, proč tam neplout. "Fajn chásko, myslim, že se představovat nemusím. Jak většina z vás slyšela, chudák Lopéz to má za sebou a já byl čirou náhodou po ruce. Kdo s tím má nějakej problém, ať to řekne hned, nebo ať si tím zacpe hubu," vyjdu na palubu ke kormidlu, kde se postavím před něj a podívám se na svou novou posádku. Nechám jim chvilku na námitky a pokud žádné nemají, dám si do zubů fajfku, kterou si připálím, trochu ji roztahám a s lehkým zábleskem a silným kouřem vydechnu. "Fajn, plán je následující: teď dovalíme naší prdel do Coyo Coco, kde vysadíme řemeslníky, dokončíme vopravy lodě a chvíli si vodpočineme. Jsme korzárská bárka, takže naším cílem je lovit nepřátele koruny. Jenže, abychom na to mohli jít, musíme nejdříve zistit, esli na to máme. Co to znamená pro vás, vy líná chásko? Trénink," dodám pak a podívám se na kormidelníka. "Fajn, pane Rafaeli, domů prosím," řeknu kormidelníkovi a postavím se vedle něj. |
| |
| Briga GAVILÁN, 3.čtvrtek ráno |
| |
| Gavilán, 3 čtvrtek ráno Podívám se zamyšleně na Rafaela a pak na moře, rozprostírající se před námi. "Dobrá otázka," přikývnu a zamyslím se, kudy by to bylo nejlepší. Nakonec se rozhodnu trochu riskovat a vzít to kratší cestou. "Úžinou, poplujeme nejkratší možnou cestou. Drž se poblíž pobřeží, zatím nebudeme vyplouvat na širé moře. Prozatím bych se nechtěl pouštět do žádných konfliktů," poslední větu dodám spíše pro sebe, než pro kohokoliv jiného. |
| |
| Šalupa RAPIDO CANEJO, 3.čtvrtek za úsvitu |
| |
| Králík Od přístavu se vzdalujeme docela rychle, vypluli jsme uprostřed noci, takže by si prázdného místa u mola mohli taky všimnout až za nějaký čas. To nám docela hraje do karet. Ale kdo je připraven, není překvapen. S naší miniaturní posádkou by bylo skoro nemožné, jakkoli se bránit. Jsme teď opravdu zranitelní jako králíci. Vcelku by mě zajímalo, kde chce Jac nabrat lidi. Navíc doufám, že tahle šalupa byla těsně před vyplutím, nikoli po spuštění kotvy, vzhledem k zásobám. Kapitán se bude muset teprve předvést. Jsem na něj vážně zvědavá. Při rozdělování úkolů poslušně stojím a naslouchám. Rachel buď hodná holka! rázně si připomenu, když mě kapitán osloví. Musím se krotit, alespoň ze začátku. „Jsem Rachel JACU, když si příště odpustíš tu „pusu“, věř, že ti budu zobat z ruky jako poslušný vrabčáček.“ pronesu lehce koketním tónem a nahodím úsměv. O Martína se klidně postarám. Je to příjemný úkol. Navíc teď bude celou noc chrápat a zítra bude, jak předpokládám, celý den krmit rybičky, takže na vysvětlování mám zatím času dost. Plujem po pobřeží a na sever, že by směr Havana? těžko říct, ale chystám se mít kurz taky lehce pod kontrolou. |
| |
| Králík
|
| |
| Zatímco čekám, objevují se další lidé jež by chtěli do posádky, ale musí taktéž čekat. Dokonce se stane i pár zajímavých událostí. Později, když se dozvím že kapitán lodi, u níž jsem čekal, je mrtev. Tak jsem se zvedl a vydal pryč, osud této lodě byl velice nejasný. Zbytek dne jsem se toulal v uličkách. Když se ráno vzbudím, jsem na zemi někde v zalezlé uličce. Vstanu a opráším se. Mám trochu hlad a taky by mně zajímalo co se stalo s lodí v přístavu. Proto jdu k přístavním tržištím a poslouchám nejnovější drby. |
| |
| Gavilán, 3 čtvrtek ráno Jeremy a pár NPC Poté, co dám rozkazy kormidelníkovi, poplácám jej po rameni a zamířím od kormidla na palubu. Nejdříve jdu vyhledat našeho doktora, Jeremyho. "Jak se daří, pane Derinsi? Doufám, že je všecko v nejlepším pořádku. Rád bych znal stav zásob léčiv. Byl byste tak laskav a sepsal všecko co máme a co nám chybí? V tom, co chybí bych prosil sepsat podle důležitosti. Nechceme přece, aby nám posádka churavěla, no ne?" zasměju se a nacpu si dýmku další dávkou tabáku. Poté, co domluvím s doktorem, rozhlédnu se po lodi a nakonec si to zamířím do podpalubí. V podpalubí si to hned zamířím za kuchařem, abych zjistil, jak na tom jsme s jídlem a vodou. "Tak jak jsme na tom, André? Máme všeho dost, nebo je třeba nabrat zásoby?" zeptám se ho a vyslechnu si, co má na srdci. Až mi vše objasní, poplácám ho po rameni, případně přislíbím, že se pokusíme chybějící zásoby co nejdříve doplnit. Nakonec si to zamířím za dělmistrem, kterýžto nastoupil po mě. "Pane Henry, doufám, že jsou naše zlatíčka v nejlepším pořádku," usměju se na něj a podívám se na děla. "Jak jsme na tom se střelným prachem a municí? A co munice do pušek?" optám se ho a stejně jako u kuchtíka, vytáhnu si svůj starý sešítek a z druhé strany si napíšu, pod zásoby, které je třeba doplnit od kuchaře, ty od dělmistra. Jistě, mohl jsem nechat prvního důstojníka, aby to oběhl a zjistil, ale v tomhle jsem trochu staromódní a navíc, rád se projdu po lodi. |
| |
| ÚZEMÍ NIKOHO |
| |
| BRIGA A PŘÍSTAV, 3.ČTVRTEK DOPOLEDNE |
| |
| Králík, u kormidla
|
| |
| Rychlý ušatec…. canejo rapido Rozhodnu se, že se ve chvíli klidu podívám v podpalubí, které není vskutku nijak prostorné, na to, co že s sebou vezeme. Zjišťuji, že výbava není nijak závratná. Vážně budeme muset nabrat spoustu věcí, jestli budeme chtít nějakou dobu přežít a ještě něco málo vydělat. Pustá pevnina na pravoboku, která se občas objeví mezi vlnami mi stále nenaznačuje, kam máme namířeno. A vpravdě jsem docela zvědavá, kde nakonec zakotvíme. Po prohlídce se vydám do kajuty, kde jsem zanechala kováře. Doufám, že už se chlapec trochu prospal a že se za tu dobu neudusil zvratky. Naštěstí shledávám, že vypadá vcelku uspokojivě. Takřka s mateřskou něhou mu po chvíli vrazím pár facek. Měl by se probrat dříve než nastanou nějaké problémy. „Dobré brzké ranko krasavče.“ houknu na něj a podám mu lahev s vodou, kterou jsem vzala po cestě. „Tak jak je?“ pronesu a usměju se. |
| |
| KRÁLÍK, FILETE, 3.čtvrtek večer Kde jako, co jako? Jak se opovažuješ? Kde to jsem? Trochu nesouvisle se probral Martín. Svou ruku po meči zastavil, když pochopil kdo jej to fackuje. Zhruba v té době se na pravoboku objevila menší nijak nápadná zátoka. Takových jste již minuly spoustu bez povšimnutí. Jenže při této náhle kapitán Jac ožil, převzal kormidlo, a namířil si to právě do ní. Jakmile šalupa zmizela mezi útesy, tak po nějaké době se před přídí objevila vesnice, ovšem již na první pohled bylo vidět, že se nejedná o běžnou ves. Tato byla po zuby bráněná, a to se dá předpokládat, že nějaká opevnění jsou skrytá prvnímu pohledu. Rapido Canejo se blíží ke španělské bukanýrské vesnici FILETE (bukanýři jsou divocí osadníci, takže ves nikomu nepodléhá, a zákony koruny zde neplatí, osadníci občas podnikají i přepady lodí plujících poblíž). Loď se s Jacem u kormidla blíží k molu, kde kotví několik menších lodí... |
| |
| FILETE Konečně jsme byli na místě! Převzal jsem kormidlo od Marry, které to s ním docela šlo. Vezmu si ho na moment, kotě. Lucu, vyvěs nějaký bílý hadr! Nebylo by fajn, kdyby po nás začali střílet. Při přibližovacích manévrech oslovím svou nemnohou posádku. Tohle je bukanýrská ves Filete. To znamená, že zde neplatí žádné zásadní omezení, což ovšem také znamená, že každý si svou drahou prdel chrání sám. Takže z lodi půjdou na pevninu najednou maximálně 3 lidi, včetně mne. Ostatní hlídají naší loď. Nejsem tu poprvé, ale bude lepší když navštívím starostu a uvedu nás, přitom se poptám po další posádce. Capišto, compadres? |
| |
| Rychlý ušatec…. canejo rapido „Hou hou.. uklidni se krasavče…“ pronesu konejšivě, abych snad nedostala do zubů. „Měl by ses dát dokupy, vypadá to, že měníme kurz, asi budeme kotvit.“ řeknu zaznamenám pohyb kormidla a zaujatě vyhlédnu z okýnka. Co to ksakru dělá? „Snad nechce stavět tady…“ pronesu zamyšleně sama pro sebe. Přepadnou mě obavy jestli jsem náhodou fakt neskočila na špatnou loď. No to bude legrace… Nechávám kováře kovářem a lezu nahoru na palubu, abych zjistila, co se děje. Překvapí mě, že chce verbovat zrovna tady, ovšem na druhou stranu je fakt, že máme omezené možnosti a není moc chlapů, co toho zažili tolik, jako právě tady. „Claro el capitán, doufám, že tu máš nějaký kamarády.“ řeknu Jacovi a kouknu na Luca, jak věší bílý hadr. „Jestli nás má tohle ochránit, tak potěš koště.“ zahuhňám sama pro sebe. Zkontroluju bambitky a hážu se do střehu. Celou noc jsem nespala, tak soustředění budu fakt potřebovat. |
| |
| Králík
|
| |
| Port - au - PrinceJoe Johnson Bohužel mě pirát sebou nevezme na loď. Ne, že bych o to nějak stál, ale vzhledem k to,mu, že jsem momentálně bez práce, tak se vše. Dojím polévku, kterou jsem si zde U Chobotnice objednal a dopiju víno. Poté vstanu a dojdu do přístavu. Všimnu si chlapíka, který tam jen tak postává a nic nedělá.(Joe) Dojdu k němu, stoupnu si před něj a řeknu: "Vypadáte, že nemáte práci. A nevypadáte na neschopného námořníka. Shodou okolností jsem Enrique Glandeo. Co umíte námořníku?" Promluvím na něj a utichnu. Před tebou stojí celkem vysoký muž svalnaté postavy. U pasu se mu pohupují dvě šavle a na těle má jednu křesadlovou pistoli. Vidíš pouzdro ještě na jednu, ale to je prázdné. Muže typuješ tak na 35 let. |
| |
| Nečekané setkání Předstoupí přede mně muž jenž se představí jako Enrique Galandeo. Vyptá se mně na pár věcí. Hned dpovím. Zdravím, vskutku, nemám. Abych se přiznal, z námořnického umění mám pouze základy. Sloužil jsem na lodi jeho veličenstva jako voják. Bohužel moje loď byla potopena a já vyplaven na těchto ostrovech. A abych se představil, jmenuji se Johnson, Joe Johnson. Ukloním se a sundám si trojhraný klobouk. Poté se zase narovnám a nandám si klobouk na hlavu. |
| |
| CANEJO RAPIDO, FILETE, 3.čtvrtek podvečer No kamarády přímo ne, ale řekněme že už mne tu znají, jako skoro všude v Západní Indii (Karibik). Dodám s lišáckým úsměvem k Rachel. Ta ženská se mi líbí, uvažuje reálně, a myslí jí to. Ten bílej hadr bude stačit, a tohle ho vhodně podpoří. Při těchto slovech si odmotám černý látkový pás, jež do této doby působil jen jako ozdoba. A voilá, po rozvinutí větrem se ukáže, že je to vlajka... moje vlajka! Rachel, vyvěs ji! Marry neodpovím, neboť vše podstatné jsem řekl. Jakmile jsme přirazili k molu, zeptal jsem se Rachel a Marry jestli půjdou se mnou za starostou...  vlajka kapitána Jaca Gorrióna |
| |
| FILETE, PODVEČER |
| |
| Filete, podvečer
|
| |
| CANEJO RAPIDO, FILETE, 3.čtvrtek podvečer Nedůvěřive pozvednu obočí, ale asi mi nezbyde než se na něj spolehnout. Když začne odmotávat něco, co jsem doposavad považovala za apartní módní doplněk, čekám, co z toho vyleze. Když spatřím vlajku s lebkou a drobným ptáčkem, od srdce se usměju. Panáček překvapuje čím dál více… Naznačím pukrle ve znamení obdivu. Láskyplně ji převezmu a beze slova ji vyvěsím. Plápolá vskutku nádherně. „Con mucho gusto...“ pronesu ohledně cesty na pevninu a zazubím se na kapitána. Jsem sice zaskočena, že s sebou nechce brát chlapa, ale asi zná místního bosse a ví, co mu udělá radost. Když míjíme GATO NEGRO, posměšně mě napadne, že se holky neráčily plout příliš daleko, asi maj pro strach uděláno. Historka kolovala hospodou jako novinka číslo jedna, takže zhruba vím, o co jde. Kráčím hrdě vedle Jaca, ale dávám si majzla na všechny kolem, ruku mám bezpečně položenu na zbrani. Přeci jen jsem tady byla už hodně dávno. Nevím, co si tady můžem dovolit a hlavně, od zdejších člověk nikdy neví, co čekat. „Co máš v plánu?“ houknu jen tak mimoděk na Jaca, ať u šéfa nevypadáme jak amatéři. Mám takový pocit, že jsem Salazara kdysi dávno potkala, měli jsme s ním nějaké kšefty, ale pochybuji, že by si mě pamatoval. Byla jsem tehdy ještě pískle, které moc nevystrkovalo nos. Čekám až Jac započne vyjednávání. |
| |
| FILETE, 3.čtvrtek večer |
| |
 | FILETE, 3.čtvrtek večer Už od doby, kdy se bukanýrská šalupa Nizozemské republiky Amoena, tedy líbezná i s většinou posádky ráčila potopit ke dnu to se mnou jde rychle do kopru. Peníze docházejí a stálá práce, kde by mohl člověk získat něco víc, než na pouhé přežívání, stále nikde. Naštěstí jsem získal alespoň post pomocného kormidelníka na malé pašerácké pinase a tak se dostal sem do Filete. Jenže na zpáteční cestu, tentokráte již bez nákladu, mě již nechtějí. Musím se po něčem poohlédnout tady. Při procházce přístavem vilně pokukuji po plavidle Gato Negro, tedy spíše po jeho "něžnější" části posádky, mají tam opravdu slušný počet ucházejícně vypadajících kuběn. Dvorce jim lezou z výstřihů a jeden by si z toho i poslintal košili, ovšem zkusit u nich hledat práci? Ani omylem, to tak, nechat si velet od nějaké kuběny, co si ani neumí nacpat prsa do výstřihu! Pak spatřím nějakého maníka v doprovodu dvou slečen, jak následuje jakousi bandu. Hmm to by mohlo být zajímavé, zkusím je sledovat, když tak se vždycky můžu při odhalení vymluvit, že jsem sledoval vlnící se boky jeho společnic a v nejhorším jej prokleji kordem... Hmmm ty boky jsou vážně zajímavé.... |
| |
| FILETE, 3.čtvrtek večer Na jeho neurčitou odpověď se jen lehce ušklíbnu. Chápu, že to asi není svěřovací typ. Ostatně jako většina protřelých kapitánů, takže to nechám bez komentáře. U Salazara máme tu čest potkat zřejmě samotnou kapitánku Kočky. Posměšně mě napadne, že chlapi na palubě museli rozhodně uvažovat něčím jiným než mozkem, vzhledem k jejímu outfitu. Ale klobouk dolů, využívat své „zbraně“ umí asi dokonale. Přesunu pozornost k Salazarovi. Jo vážně si ho vybavuju. Trochu zestárl, ale to ostatně asi my všichni. Ale má to tady pořád pevně v rukou. Stojím uvolněně vedle Jaca a čekám, co z pána domu vypadne. |
| |
| Filete, 3. čtvrtek večer
|
| |
| SALAZAR, večer |
| |
| Lehce neomalená žádost o práci u Jacoba večer před Salazarovým domem: Počáhal jsem si až kapitán Jacobo a jeho dvě krásné společnice vyjdou z Salazarova doupěte. Překřížím jim cestu, smeknu a s lehkou úklonou jim odhalím zářivý úsměv. Pohotově to doplním kratším proslovem: "Doneslo se mi kapitáne, že sháníte posádku pro své sličné plavidlo. Rád bych nabídl své skromné služby za přiměřený díl z kořisti. Rutger van der Sap je mé ctěné jméno, avšak pokud mě přijmete do své posádky, pro snazší vyslovitelnost postačí mě zváti Géza, neb věru nyní jsem žebrák bez zlatky v kapse. Připravenou si silou svých paží a umem za kormidlem nějaké vydobýt. Co vy na to kapitáne, plácneme si?" opět se zlehka ukloním přičemž překryji zářivý úsměv pohledem plným napjatého očekávání. |
| |
| Gavilán |
| |
| Filete, večer Vzhledem k tomu, že tady má Salazar nakvartýrovanou tu krásku z Kočky, nemám v úmyslu se ho tady vyptávat, beztak na její výstřih nemám a kouzlo mé osobnosti by tak mohlo dostat na frak. Navíc, chci budit co nejméně pozornosti, nerada bych, aby mě poznal, zdržují se tu různí lidé z minulosti, které bych raději znovu nepotkala. Takže se při odchodu jen koketně usměju a dávám si pozor, abych zanechala patřičný dojem alespoň při odchod, když ladně vlním pozadím. Když se před námi objeví zmíněný kormidelník Rutger, chvíli na něj civím jako na zjevení. Při jeho květnaté řeči povytáhnu obočí a trochu nedůvěřivě si jej měřím pohledem. Nakonec se musím usmát, takové antré musel trénovat dlouho, jeho mluva se bude na palubě dozajista vyjímat. Nechávám na kapitánovi, jak se rozhodne, ale nemá na vybranou, budeme potřebovat kohokoli s rukama a nohama, klidně v neúplném počtu. Počkám na Jaca, zda bude ještě něco potřebovat, mohla bych skočit do hospody a okouknout situaci nebo tak, ale nevím, co má velký kápo v plánu. Tváří se tajemněji něž mořská panna, takže nevím, co po mě bude chtít teď. |
| |
| U DONA SALAZARA |
| |
| Filete, večer - Géza "Jasně šéfe." kývnu na Jaca a přesunu pozornost k novému členu posádky. Asi bude lepší, když půjde s náma, určitě se tady rozneslo, že zde kotví Kočka a bylo by těžší některé chlapi přesvědčit, že na naší lodi tolik holek není. "Potkals tady někoho schopnýho?" zeptám se se zájmem. "Asi bysme to měli prubnout v knajpě." zhruba tuším, kde se nachází, vlastně stačí jít po smradu a hluku a člověkn nemůže minout, ale raději to nechám na Gézovi. "víš, kde je ne?" pronesu spíše konverzačně, předpokládám, že to bylo jedno z prvních míst, které tady navštívil. |
| |
| Filete, večer - Rachel , Mary "Jistě, že vím milá slečno, ačkoliv sám moc nepiji, neboť přeci jen mám raději hebčí náruč, než-li je ta deliria tremens." odvětím způsobně. "Viděl jsem tady pár rabiátů, kteří se jistě budou hodit, při abordáži, jako ocelový zobec naší lodi. Také několik méně schopných, kteří jistě poslouží neméně dobře, přinejmenším jako kanónenfutr." "Pojďte prosím za mnou milé slečny" pokynu jim. "A až budeme najímat námořníky, dbejte na dobrý dojem a poněkud si stáhněte živůtky, ať smyslové poblouznění tím více povede naše nové přátele k úpisu." odhalím jim laškovný úsměv a pak ještě dodám: "Ale až tam, já už jsem přeci upsaný, ještě bych do té taverny v omámení netrefil." mrknu na ně a vydám se k taverně. |
| |
| Filete, večer s mluvkou Soustředím se, vážně se pekelně soustředím na to, co vypouští z úst. Chvíli jsem v šoku a přemýšlím, jestli se nějak nepokazil a neměla bych jej raději něčím bacit po hlavě. Pak si připustím to, že tak asi vážně normálně mluví a začnu se smát. Uvědomím si, že to na drahého pána může působit poněkud „nevhodně“, jak by zřejmě sám řekl, tak si odkašlu, zhluboka vydechnu a mile se na něj usměju. „Pardon… v pohodě… fajn vzhůru na lov. Jo a tu milou slečnu si nech od cesty, jsem Rachel a vůbec nemám v plánu být milá.“ zakřením se na něj a vyrazím směr knajpa. „A můj živůtek je moje starost, pokud budeš působit omámeně, něčím tě klepnu do hlavy.“ roztomile na něj mrknu a věnuji se verbování. Snad tady někoho splašíme…. Nějaké ty „rabni… rabi.. raboáty. či co… Po vstupu do hospody si ji opět změřím pohledem. Stále si uvědomuju, na jakém místě jsem se ocitla, takže si dávám pěkného majzla. Ruka pořád bezpečně spočívá blízko bambitky i šavle. Šinu si to rovnou k baru, koketně mrknu na hostinského, objednám rundu rumů, aby byl sdílnější a otážu se, zda neví o nějakých volných námořních krysách. Kývnu na svou společnost a přisunu pohárky s lahodným mokem. |
| |
| KRČMA, FILETE, 3.čtvrtek podvečer |
| |
| KRČMA, FILETE, 3.čtvrtek podvečer |
.jpg){kind=link}
| |
| KRČMA, FILETE, 3.čtvrtek podvečer Toho, že Rachel nečekala na mé vedení ke krčmě, jsem vůbec nelitoval. Naopak, následoval jsem ji a cestou jsem si užíval krásného výhledu. Na prahu krčmy rychle zaplaším omámení, které už se na mě z té cesty chystalo skočit a souhlasně na její proslov o bacení kývnu. Přelétnu putyku pohledem ale nevidím známé tváře. Stanu vedle Rachel zrovna v pravou chvíli, když rozdává rum, vezmu sklenici do ruky a vyčkávám až se otočí jinam, pak ji rychle podám malému černouškovi, který na ni žádostivě hleděl, rychle jí vyžunkne a vrátí mi ji zpět. Na to, že jse mu 7 - 8 let, už je to slušný kořala. pomyslím si. Pak se otočím k osazenstvu a rozkřiknu se: "Chlapi, nemáte zájem o slušně placenou nekalou prácičku? Plenit, pálit, drancovat, nevinné děvy prznit a slušným lidem hrdla párat. To je práce dle mého gusta! Kdo se přidá? Navíc za podíl z kořisti!" hodím na ně spiklenecký pohled. "Navíc jsou v posádce takovéhle prdlelky." ukáži na tu, co patří Rachel. "Kdo je okouzlí, nebo porazí v čestném boji na šavle, získá jejich srdce i vlahé rty! Mě by jim u toho nedržet nůž pod krkem sice nebavilo, ale třeba tu má někdo jiné gusto!" Vytáhnu zpod kazajky kus ušmudlaného papíru a dodám: "Upište se tady na list pánové, samo sebou stačí i pouhé křížky" |
| |
| KRČMA, FILETE, 3.čtvrtek podvečer Rozhlížím se po lokále a shledávám, že by se tu možná dalo něco nafasovat. Temný týpek s páskou přes oko, chlap co nemá vkus na děvky a možná ten pan Tajemný. Otočím se zpět ke mluvkovi, který už ale svírá prázdný kalíšek. Hmm žízeň je sfiňa. I tak jej lehce pozdvihnu a obrátím jej do sebe. Moc jsem toho nenaspala a tady bych měla být ve střehu, takže nemám v úmyslu pokračovat v pijatice. Zrovna chci upoutat pozornost a začít verbovat, když mě předběhne Géza. Budu si na něj muset dát majzla. Tyhle sladké řečičky bych mu možná sežrala i já… mám nutkání se taky upsat, i když na palubě dávno jsem. Za normálních okolností bych si prdelku rozhodně nenechala líbit, ale dojde mi, že pokud mám být lákadlo a získat tak pár chlapů navíc, tak proč ne. Nemusí vědět, že nejsem holka k muchlování. Přistoupím tedy na tuhle hru a líbezně se na osazenstvo knajpy usmívám. Doufám, že nebudou chtít vyzkoušet kvality mé „prdelky“ mohlo by se lehce stát, že vypadnu z role. „Ty se mi snad jenom zdáš… zašeptám nenápadně a zasměju se spíše sama pro sebe. Myslím, že na takovou etudu se rozhodně někdo chytne. |
| |
| KRČMA |
| |
| Krčma Jsem potěšena zájmem, hned bude na lodi veseleji, co mě těší o něco méně je náhlá přítulnost pana Zapy. Na to jak jsem byla připravená a obezřetná jsem na podobné excesy už vážně zapomněla. Ale dobře mi tak.. Po tak květnaté řeči se vlastně podobná scénka dala očekávat. Instinktivně mi ruka střelí ke kudle… nakonec se ale ovládnu. S podobnýma hejskama jsem si uměla poradit už ve třinácti, takže se stačí přepnout do role a bude to v klidu. Vilně se na Zapu usměju a lehce se k němu přitisknu tak, by dekolt bylo to jediné, co mu bude pulsovat v hlavě… no a asi i jinde… „Ale ale… u nás se dávaj odměny až za provedenou prácičku, amígo.“ zašeptám něžně. Mezitím ruka tahá nenápadně kudlu, tu lehce opřu o naditý klín chlípníka tak, aby i on ucítil tlak. Stále se usmívám, jen se můj výraz poněkud mění ve vážnější. „Ruce pryč zlato, pokud si nechceš na lodi střihnout roli vykleštěnce.“ řeknu seriózně. Už se moc neculím, jen vyčkávám, zda se bude chtít chlápek ještě předvádět. Myslím, že jsem momentálně ve výhodě. Chlap má největší strach o svoje nádobíčko, tak to snad zabere a dá si pohov. Musí vidět, že si zvolil špatně a že to myslím smrtelně vážně. Snad má všech pět pohromadě… |
| |
| Krčma Přitom jak se do toho Zapa zostra pustil, jsem na chvilku oněměl. V první chvíli jsem s ním chtěl udělat krátký proces, leč místo toho jsem jej na závěr této eskapády chytil kolem ramen a táhnouce jej ke sklence hulákal na celou putyku: "Až když jí porazíš v souboji sem říkal!" Rychle mu strčím sklenici rumu a dodám "Na klisničky se nesmí takhle zhurta, jinak se poplaší a nebo jak jsi mohl vidět, kopnou!" pak, doufajíc že se uklidnil, jsem se obrátil k putyce "Přátelé, má ještě někdo zájem brázdit Karibik a dobýt si zlato a slávu?" |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR