Andor.cz - online Dračí doupě

Killing me - VIP
autorefresh

hrálo se Denně

od: 07. prosince 2018 12:54 do: 20. února 2019 13:10

Dobrodružství vedl(a) Green-Red

Vypravěč - 07. prosince 2018 12:54
nepojmenovan3(2)32924226001.jpg
Soukromá jeskyně. Tady máte odkaz na písničku podle které jsem jeskyni pojmenovala. Třetí věta :D

odkaz
 
Ann Earl - 07. prosince 2018 13:49
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Člověk může utíkat z různých míst. Ze školy, z domu, z párty, kdy ho lidi nutí pít a on už nechce.. Ale kdo se může pochlubit tím, že utíká z nemocnice. A co z nemocnice, z psychiatrie. Ne, že by můj život obecně byl nějak moc tragický, pocházela jsem zazobané rodiny.. Co by na tom mohlo být tragického že? Doufám, že v tom cítíte tu ironii. Být dítě bohatých není vždy tak pohádkové, jak si lidi myslí. Rodiče skoro nevidíte, chůva je vám bližší než vaše matka. V mém životě se toho obecně stalo hodně, asi jako v životě většiny holek v mém věku. Šikana, zlomené srdce, špatní kluci, alkohol, špatní kamarádi, stres ze školy.. Já to bohužel s diagnozou mániodeprese zvládala všechno poněkud hůře,než většina mých vrstevníků. Až jsem se před týdnem pokusila o sebevraždu. Haha.. To jen tak vysvětlení, proč utíkám zrovna z psychiatrie. Ne, že bych z ní utíkala proto, že bych se chtěla zabít znovu, na to jsem momentálně až moc pod vlivem prášků, co tam do mě cpali, šlo o to, co mi přišel dneska odpoledne říct otec.
Víte, mezi bohatými jako já se často stává, že se prostě nevdáte z lásky. Domluvená manželství jsou to nejlepší co udělat, aby jste nenásilně spojily dvě velké korporace.. A měli tak ještě více peněz. Ani nevím, co jsem tím útěkem chtěla dokázat, věděla jsem, že mě stejně někdo najde nebo se vrátím sama. Ne, že bych se o sebe neuměla postarat, snažila jsem se od nástupu na výšku žít sama, bez peněz rodičů. A šlo to. Dokud si neřekli, že to je dostatečná ukázka mé rebélie a nedonutili mě nastěhovat se zpět k nim. Ne, že by šlo o rebélii, spíše jsem se chtěla právě vyhnout takovým věcem a žít si svůj život. Což mi očividně nebylo dopřáno.
Ani nevím, co jsem sama v noci chtěla dělat. Neměla jsem plán, prostě jsem jen utekla. Jak malé děcko. Naštěstí byl teprve začátek podzimu, takže bylo i takhle v noci docela teplo. Sedla jsem si do autobusové zastávky na prázdné ulici a jen tak koukala před sebe. Byla jsem moc oblblá prášky, abych reálně přemýšlela. Jediné co jsem věděla bylo to, že jsem v háji, protože kdekolic použiji kreditku, do deseti minut se tam objeví nějaký z otcových bodigárdů a dotáhne mě domů nebo zpátky do nemocnice. Před pár lety bych si tohle nucené manželství i vysnila a říkala si, že by to mohlo být fajn. Jenže moje víra v lásku je asi tak mrtvá jako můj mozek. Sory se jmenoval ten kluk.. Pamatovala jsem si ho z doby, kdy mi bylo tak 10 a rodiče nás tahali po oslavách jiných firem, se kterými měli dobré vztahy. Byl to moc hezký malý klučina. Ale vím,že trochu zvláštní. Děti se ho báli, byl samotář. Stejně jako já. Ne, že by se mě děti báli, do mě si spíše většinou kopli, asi jsem prostě byla ten typ dítěte, který si o to říkal, i když nic nedělal. Byl o trochu starší než já, tak možná o tři roky. Viděla jsem ho jen párkrát v těch dětských letech.
 
Sory - 07. prosince 2018 14:11
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Bylo tomu dávno kdy jsme měl určená pravidla, podle kterých jsem se musel řídit. Teď tomu bylo jinak. Měl jsem volnější život měl jsem volnější ruku. Mohl jsem si dělat co jsem chtěl. Mé prokletí s sebou neslo i spoustu výhod jako to, že i když jsem k němu dospěl jako starší. Proměhna nebyla okamžitá, ale mělo to spoustu nedostatků., Musel jsem následně vystupovat ještě více elegantnější a snažit se neponížit svoji rodinu. Vše má plus i mínus.

V dětství jsem trávil spoustu času s namyšlenými fracky, kteří se mě ale od dětství báli. Nebylo to tak snadné získat si přátele jen kolem svých deseti let se plánoval sňatek s menší dívkou ještě než jsem byl já. Má upírská rodina chtěla lidskou dívku jen abych získal dalšího člena do rodiny. Nebála se mě ale byla ještě více samostatná a odtažitá než já sám. Poslední dobou jsem často přemýšlel jak dopadla, vzhledem k tomu že se naše rodiny stále znali její rodiče o ní nikdy nemluvili.

Dnešní večer jsem měl spoustu práce ve své kanceláři přišla nová zakázka od Luciuse na další stroje. Občas jsem si začínal myslet že z nemocnice udělá laboratoř.
 
Ixin Dean - 07. prosince 2018 14:17
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Jak to vlastně bylo dlouho co jsem byla sama? Neměla jsem rodiče pouze milardový konto, které mi bylo k ničemu. Neměla jsem přátele protože jsem dle nich byla moc bohatá a oni byli pod moji úroveň. Chybělo mi dětství.

Znala jsem pouze jednu jedinou přítelkyni, kterou jsem měla ze střední školy, ale přesto její komunikace byla dosti složitá, až poslední měsíc jsem z ní dostala ten fakt, že je v léčebně, kam jsem se odhodlala ji navštívit. Nevypadalo to pro ni příliš dobře, ale já jí věřila. Ona byla jediná která se se mnou bavila i s tím vším co jsem měla.

Ovšem po mém dostavení na léčebnu byla všude panika a dle boniguardů jsem zaslechla zmínku o jejím útěku, který bych opětovný. Jen jsem si smutně povzdechla a na podpatku se otočila ji hledat. Neměla jsem nejmenší nápad, kde může být, ale věděla jsem, že svého mustanga musím nechat zaparkovaného u léčebny a poslat komorníka at ho vyzvedne a zaveze domů.

Bloudila jsem unaveně městem ve snaze ji najít, ale i se svými myšlenkami. Nechtěla jsem stále sedět doma a dala jsem si inzerát že hledám práci aistentky, či soukromé účetní. Byl to již měsíc a nikdo se neozval. Začínala jsem mít pocit, že celý život se ve svém domě zblázním. Měla jsem jedinou možnost jak se dostat domů a to autobusem, kde jsem tedy duchem mimo zamířila na zastávku.
 
Ann Earl - 07. prosince 2018 14:35
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Ani jsem tím směrem nemusela otočit hlavu, abych poznala její kroky. Ixin byla moje kamarádka už od nepaměti. Byla mojí kamarádkou, když jsem nikoho jiného neměla. Teď už jsem na tom byla trochu lépe s nástupem na vysokou, ale ona byla pořád ta jedna. Měla jsem na sobě mikinu a přes hlavu kapuci, nemyslím si, že mě poznala, spíš se lekla, co je to tu za feťáka.
,,Od kdy jezdíš autobusem?" Zeptala jsem se jí spíše tak nějak řečnicky a podívala se na ní, aby na mě zaostřila a zjistila kdo na ní mluví. Posunula jsem se na lavičce v zastávce, aby si mohla případně sednout vedle mě a sundala si kapuci úplně. ,,Neříkej, že tu jsi, protože si mě hledala.." načala jsem opatrně a tázavě zvedla obě obočí. Ani nemusela odpovídat. Povzdechla jsem si. ,,To jsi nemusela, ale děkuji." odpověděla jsem jí a otočila hlavu lehce na stranu směrem od ní. Nebyla jsem uražená, spíše jsem se zlobila sama na sebe, že si kvůli mě dělá starosti.
,,Otec mi oznámil, že jakmile mě pustí z nemocnice, tak se nastěhuji ke svému snoubenci. Toho kluka jsem viděla, když mi bylo deset.." řekla jsem a nespokojeně mlaskla nad tou představou. Začalo pomalu pršet. Odfrkla jsem si a dala ruce do kapes od mikiny. ,,Skvělé, i počasí vyjadřuje mojí náladu."

Najednou před zastávkou zastavilo auto. Taková menší černá limuzína. Trochu jsem se zamračila. Trochu mi spadl kámen ze srdce, když jsem uviděla dlouhé černé vlasy Alexandra. Pracoval s otcem už taky nevím jak dlouho. Oddechla jsem si.
,,Od kdy jezdíš autobusem?" Zeptal se mě řečnicky jako já předtím Ixin. Ušklíbla jsem se. ,,Nejezdím." Odvětila jsem a pak mi došlo, že Ixin už týdny hledá práci, ale nikdo jí nechce přijmout s tím, že prostě pracovat nepotřebuje s tou hromadou peněz, co má. ,,Chtějí dámy odvést domů?"Zeptal se nahoadil ten svůj okouzlující a nebezpečný úsměv zároveň.
,,Já ne, ale kamarádka tady byla na pracovním pohovoru. Kromě toho, že jí nevzali, tak jí k tomu všemu ujel autobus. Budeš mít na krku jeden dobrý skutek." Kývla jsem hlavou směrem k Ixin, pousmála se na ní a mrkla. ,,Co bych neudělal pro krásnou slečnu." To už řidič vystupoval z auta, došel k nám s deštníkem a jemným gestem naznačil Ixin, ať dojde s ním ke dveřím limuzíny, aby nezmokla. Jemným úsměvem jsem jí povzbudila.
 
Ixin Dean - 07. prosince 2018 15:30
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Byla jsem dost všímavá, ale jí jsem opravdu nepoznala. Dost jsem s sebou trhla, když na mě promluvil známý hlas a já se na ni vyděšeně podívala. Vypadala hrozně. Ty kruhy pod očima a skelný pohled. Stáhla jsem ze svých ramen hřejivé pončo a přehodila jí ho ihned přes ramena a lehce si k ní sedla do dřepu. Měla jsem na sobě úzkou červenou sukni a černou košili. Na krku náhrdelník z perel a pouze rudou výraznou rtěnku.
,,To to víš že jsem tě sakra hledala ty pako! Kura! Takovou dobu mi tajíš kde jsi a když za tebou jdu tak jsi pryč.!“ Na to jak jsem měla jemnou tvář ke mně takovéto vystupování příliš nešlo ale pevně jsem jí objala at už se jí to líbilo nebo ne

,,A co když tě někam schováme pro nějaký čas? Chtěla jsem si tě ukrást k sobě domů. Jsi v pořádku?!“ měla jsem o ni opravdu strach měla jsem ji na škole jako sestru, kterou jsem nikdy neměla.. Vlastně žádného sourozence. O to horší ten strach byl vzhledem k tomu, že jsem byla o tři roky starší. Avšak neměla jsem prostor na to dostat své odpovědi a jen se přes rameno stále v dřepu podívala přes rameno na limuzínu. Byla jsem připravená ji bránit vlastním tělem, nebo alespoň tak nějak se to říká, ale očividně se s tím mladíkem znala a já byla chvilku pára dokud jsem nezaslechla jak o mě mluví a poměrně naštvaně se na ni podívala. I když díky tomu jak o mě mluvila to vypadalo jako, takže jsem nicka, takže nevěděl kdo opravdu jsem možná dobré plus.

Zhluboka jsem se nadechla a stačilo ji pouze odezírat z mých úst že ji velice brzy za tohle zabiju. Přešla jsem v podpatcích pod deštníkem do limuzíny kde jsem se usadila bokem vedle mladíka a nechala tak Ann místo vedle něj.
,,Děkuji za odvoz.. Jen.. Ann pojedeš tedy ke mně?“ zeptala jsem se jí poměrně s naléháním v očích. Měla jsem ve městě malý tajný byt, opravdu jako pro obyčejné lidi, když jsem nechtěla být v tom odporném sídle.
 
Ann Earl - 07. prosince 2018 16:02
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Nejdříve mi vynadala za to, že jsem jí tajila, kde jsem. ,,Promiň, neměla jsme v úmyslu tě nějak vyděsit nebo tak." Omluvila jsem se upřímně a sklopila pohled k zemi. To bylo to poslední, co jsem si přála, aby se moje nejlepší kamarádka o mě bála. ,,Nechtěla jsem aby to někdo věděl." Přiznala jsem. Kývla jsem hlavou, když se zeptala, jestli jsem v pořádku. Jakože.. Ve své podstatě mi nic nebylo. Ve své podstatě. Asi bych její nabídku i přijala, ale Alexandr to svým způsobem posral. věděla jsem, že první telefonát který udělá bude mému otci. Pokud ne přímo Sorymu. Přemýšlím, koho z nich zná lépe. Takže i kdybych na to kývla, akorát bych tím narušila Ixin soukromí a to jsem nechtěla. Sledovala jsem s úsměvem, jak Ixin dochází do limuzíny. Její nevyřčená výhružka mé smrti byla roztomilá. ,,Ne, v pořádku. Když tak se ozvu, ale moc děkuji. Jestli budeš mít tenhle týden čas, tak skočíme na kafe, celkem by mi to bodlo." Řekla jsem jí jenom když už seděla v autě. ,,Dej na ní pozor." Ušklíbla jsem se na Alexandra, který se jen usmál, zatáhl okénko a limuzína se rozjela. Počkám až bude svítat a vrátím se domů.. Pomyslela jsem si. Do nemocnice jsem už nechtěla. Opravdu jsem počkala do svítání a pak se vydala domů. Cesta mi pěšky trvala tak další hodinu a půl skoro, cestou jsem se ještě stavila pro kafe, abych se trochu vzpamatovala, když prášky začali konečně odeznívat. Bylo skoro deset dopoledne, když jsem dorazila před náš dům. Kromě toho, že v garáži bylo otcovo auto, před domem stálo ještě nějaké. Skvělý.. Zas budou kecy, jak dělám ostudu celé své rodině.. Pomyslela jsem si, ale i přes to jsem vešla do domu. V předsíni jsme si zula boty, ale kapuci jsem si nechala na hlavě. Asi jsem doufala, že s ní jsme neviditelná nebo co. Ráda bych řekla, že se můžu nějak nepozorovaně dostat do svého pokoje, ale ne.. Člověk musel projít přes obývací pokoj, kde, jak jsem předpokládala, bude otec a i ta návštěva, které patří to auto. S trochou štěstí jen jedno z toho. Takže prvně jsem do obýváku jenom nakoukla, aby jsem věděla, na co se má psychicky připravit.
 
Alexandr - 07. prosince 2018 16:14
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
Ne že bych Ann znal nějak dobře, ale potkával jsem jí asi častěji, než jiné děti mých obchodních partnerů. A věděl jsem o ní, že je to malý sebevrah. Tak trochu doslovně, ale spíš neměla moc pud sebezáchovy a ráda si dělala problémy. Takže to, že jsme jí potkal inkognito schovávající se v autobusové zastávce mě nepřekvapilo. Překvapila mě její krásná společnost. Ann nikdy nebyla zrovna prototyp hezké holky, navíc v tomhle stavu vypadala spíše politování hodně. Za to její kamarádka měla něco do sebe. Nebyla to taková ta typicky hezká holka, byla tak nějak kouzelně hezká. Nebudu lhát, byl jsem tak trochu rád, že Ann s námi nechce jet a slečna přijala moji nabídku sama. Očividně byla odvážná. Musel jsem se sám pro sebe pousmát. Kdyby věděla kdo jsem, asi by do toho auta v životě nesedla. Úsměvem jsem se rozloučil s Ann a řekl řidiči, ať jde, poté, co mu dívka dala svojí adresu.
,,Smím vědět vaše jméno? Mě můžete říkat Alexandr." Optal jsem se jí s lehkým úsměvem. ,,Copak vy se nebojíte? Jen tak nasednout do auta k cizímu člověku?" Jasně, bylo jasné, že se s Ann známe, ale nemohla tušit jak dobře. I váš nejlepší kamarád může být vrah a vy o tom nemusíte vědět. ,,Znáte se s Ann dobře? Já jen, nikdy jsem vás neviděl v její přítomnosti, to bych si Vás určitě všiml."
 
Lucius - 07. prosince 2018 16:29
untitled234587295.png
soukromá zpráva od Lucius pro
Díky tomu že jsem vlastnil nemocnici měl jsem stále přísun toho co potřebuji, ale především spoustu vlivných známých na vysokých místech. Mohl jsem si díky tomu vybírat opravdu co chci a co nechci, nebo i koho chci.

Jeden z mých klientů měl stálé problémy se svojí dcerou, která řekněme byla dosti nezkrotná a já se rozhodl mu pomoci. Přeci jen chudák dívenka, že? Vše může být pouze pro mě.

Seděl jsem u nich doma, kde jsem se cítil poměrně pohodlně, ale přesto to nebyl můj šálek kávy. Probíral jsem s Nicolasem jistá podmínky, ale přeci jen jsem na tom byl lépe než on když jsem zaslechl dveře očekával jsem brzký příchod problematické dcery. I její nenápadné nakouknutí do obýváku mi neuniklo.

,,Ann! Okamžitě pojď sem!“ ozval se hlas jejího otce, když si jí všiml a sám ihned pro ni šel a pevně ji chytl za předloktí plus strhnul kapuci z hlavy. ,, takové chování. Bože. Děláš nám jen ostudu.“

,,Děláte nyní ostudu vy pane. Věřím že se vaše dcera přišla omluvit a domluvit na následném postupu kvůli následkům, který její útek způsobil.“ Promluvil jsem klidně než jsem odložil šálem s kávou a postavil se abych se došel přestavit. Byla mi sotva k hrudníku a jen jsem se lehce pousmál a poklonil.
,,Jmenuji se Lucius, jsem majitel zdejší nemocnice a jsem zde abych vám nabídl možnost práce u mě v nemocnici společně s léčbou, kterou bych vedl já.“
 
Ixin Dean - 07. prosince 2018 16:35
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Čekala jsem, že Ann pojede také, přeci jen možná bych následně do toho auta nenastoupila, ale co už, že? Nebylo cesty zpět. Auto se pomalu rozjelo a já jen nejistě sklopila pohled k zemi. Nechala jsem Ann své pončo a jen v košili bylo poměrně chladno.

,,Jsem Ixin, stačí když tak jen Ix. Domnívám se, že jste jeden z lidí, kteří pracuje pro otce Ann a tím pádem cizí nejste, ale přesto se obávat nemusíte. Umím se o sebe postarat.“ vzhlédla jsem k němu s milým úsměvem. Rudá rtěnka dodávala velikou eleganci a nebezpečnost mým slovům.

Dále jsem se jen lehce zasmála, ale na jeho otázku jsem kývla.
,, Známe se od střední školy a stále společně udržujeme kontakt. Lépe řečeno já jsem se snažila byla dosti uzavřená, ale nedivím se jí.“ Nechtěla jsem to příliš rozvádět, přeci jen to nebyl můj život o kterém bych hovořila a nepřišlo mi to zdvořilé a slušné.
,,Omlouvám se za Ann a její proslov o mém životě, věřím, že vás nic z toho nezajímalo.“ Pronesla jsem nakonec lehce omluvně než jsem pohled opět sklopila k zemi. Nechtěla jsem říkat své příjmení, protože moji rodinu znal každý i dokonce havarii při které mé rodiče zahynuli a přežila jsem jen já. Bylo toho příliš co bych byla radši kdyby zůstalo skryto.

,,Stačí když mi klidně zastavíte u hotelu La Vital domů to pak už dojdu.“ Dodala jsem ještě potichu.
 
Ann Earl - 07. prosince 2018 16:49
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Kruci, ten je hot.. Pomyslela jsem si, když jsem uviděla našeho hosta. Nikdy před tím jsem ho neviděla, nebo si to alespoň neuvědomuji. A mým myšlenkám se nesmíte divit, viděla jsem jo jen z dálky lehce a bylo mi jasné, že to bude super krásný chlap. Jenže dřív, než jsem stihla zkoumat jeho obličej si mě všiml otec. Došel ke mě poměrně prudce. Vůbec mě nezajímalo co říká. Šlo mi to jedním uchem tam a druhým ven. Takže jsem ho jen znuděně pozorovala, když mě chytl za předloktí a sundal mi kapuci.
Ten cizinec se mě zastal. Otec mě pustil, nic neřekl, jen se zamračila udělal krok stranou, aby ke mě mohl dojít. ,,Jo, to zní přesně jako já." Řekla jsem abych potvrdila, že mé úmysly jsou přesně takové, jaké tvrdil ten muž. I když bylo dost těžké zakrýt ironii, se kterou jsem to chtěla říct. Konečně jsme si ho mohla prohlédnout celého. Vysoký. Možná až moc. I pod tím oblečením bylo vidět, že i když dělá asi nějakou kancelářskou práci, tak svoje tělo nezanedbává. Dlouhé černé vlasy, dokonale řezaný obličej.. A rudé oči. Měl rudé oči. Ty mě fascinovali asi nejvíce. Ani ne ta jejich barva, spíše to, jak ostře se na mě koukali. A pak mi došlo, jak vypadám já. Totálně bílá s kruhy pod očima jako bych týden nespala, můj obličej neviděl makeup už tak týden. Krátké blond vlasy co mi lehce padaly do očí, pihy na nose a moje kulatá, lehce obtloustlá pusa, jako celá moje postava. Pak mi došlo, že někdo jako on by na mě nekoukal jako na objekt svého zájmu i kdyby tu stála v mini šatech a hezky nemalovaná. Takže mě veškeré obavy hned přešli.
,,Ann, těší mě." Představila jsem se po jeho pokloně. Nemůžu říct, že by mě jeho nabídka nezaujala. Ale nedá se říct, že bych z ní byla zároveň nadšená.
,,O co přesně za práci by se jednalo? Nejsem vybíravá, jen zvědavá." Zeptala jsem se a napila se svého kafe, co jsem si přinesla z venku. Upřímně, byla jsem ochotná umývat mrtvoly v márnici, pokud by to znamenalo oddálení mého života se Sorym a zároveň bych měla minimální kontakt s otcem. ,,Ne, že bych vám chtěla kazit plány s tím, jak ze mě udělat.. Při nejlepším alespoň normální dceru, ale proč si myslíte, že zrovna vaše léčba mi pomůže? Zatím to každý vzdal a jen mi dal hromady prášků." Dodala jsem lehce skepticky o návrhu mé léčby.
 
Alexandr - 07. prosince 2018 16:58
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
,,Spíš pracuji s ním, než pro něj, ale jinak ano, máte pravdu." Pousmál jsem se, když řekla důvod toho, proč se mě nebojí. Jak jsem předpokládal. Ale řekla to tak hezky elegantně a nebezpečně zároveň, že i přesto mě to zaujalo. ,,Vypadá to, že umíte být docela nebezpečná, pokud chcete." Dodal jsem. Pak promluvila o Ann. Trochu jsem zvážněl.
,,Byla taková v podstatě od narození. Malé depresivní dítě." Dodal jsem jenom a trochu bezradně nad tím pokrčil rameny. Nikdo z nás nemá jednoduchý život, ale ne každý ho dokáže snášet. ,,Obdivuji vaší trpělivost, Ann je šťastné dítě, že má při sobě někoho takového jako jste vy." Usmál jsem sena Ixin povzbudivě, aby si ohledně Ann nedělala velké starosti. Sice je to malý sebevrah ale ironicky všechno přežije. I vlastní sebevraždu.
Pak jsem trochu zvědavě zvedl jedno obočí, než mi došlo, o čem mluví. ,,Oh, myslíte Váš pracovní pohovor." Ujistil jsem sám sebe, že jsem se neztratil v konverzaci a pak se znova lehce pousmál.
,,Ve skutečnosti mě to zaujalo. Nezdá se mi pravděpodobné, že by někoho jako Vás nepřijali, vypadáte dost sebevědomě a inteligentně. Co za práci sháníte, jestli se mohu zeptat." Zeptal jsem se jí a když řekla, kam chce jet, jen jsem kývl na řidiče, že je to v pořádku. ,,Nebudu vás nutit mi říkat vaší adresu, nebojte, sám si cením své soukromí, takže to chápu."
 
Lucius - 07. prosince 2018 16:59
untitled234587295.png
soukromá zpráva od Lucius pro
Nebyla příliš důvěřivá, ale její zvědavý pohled mě pobavil, až jsem ukázal svůj dokonalý bílý chrup a lehce ostřejší špičáky.

,, Ironie.. Známe ji oba. Nicolasi dovolil by jsi na okamžik at si s tvojí dcerou promluvím sám? .. Prozatím připrav jen smlouvy k podpisu a domluvíme se později“ zaměstnal jsem jejího otce který chvilku něco brumlal než jen kývl a vydal se do své kanceláře.

Rukou jsem Ann pokynul at se dojde posadit a já si opět sedl na své místo a napil se kávy.
,,Jaká práce by tebe přesně zajímala? Dokázala by jsi pomoci lidem, kteří jsou na tom stejně jako ty? Málo lidí, kteří trpí takovými depresemi jako ty jsou ochotni spolupracovat, ale kdyby se to změnilo mohl bych více lidem pomoci.. A věřím že pomohu i tobě. Nejsem zastánce léků, jen řekneme.. Klasické výchovy a vedení jedince správným směrem. Budeš ale volná a byla by to pro tebe menší práce po dobu jednoho roku kdy by jsi měla vlastní byt v horním patře nemocnice.“ Pousmál jsem se a dopil svoji kávu. Z náprsní kapsy jsem vytáhl svoji černou vizitku s rudým písmem a podal ji jí. ,, Zavolej mi až si to rozmyslíš, ale prosím nejpozději do tří dnů. Nesmíme léčbu oddalovat. A myslím, že i tobě by prospělo jiné prostředí než jen s rodinou. Popřemýšlej o tom.“ Mrkl jsem vesele
 
Ixin Dean - 07. prosince 2018 17:05
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Byl kupodivu i milý, ale přesto jsem si držela jasný odstup. Přeci jen jak řekl sám je cizí člověk.

,,Neznám ji od narození, ale přesto čím vším si ve svém živote proště vždy dokázala pomoci ona mě a proto si jí pro změnu vážím já. Není to tím pádem o trpělivosti, ale o přáleství, defakto dalo by se říci o lásce. Je pro mě jako mladší sestra.“ Uculila jsem se vesele.

Překvapeně jsem zamrkala, když se začal ptát na můj zájem o práci.
,,Obor ohledně účernictví či asistentka. Málo lidí si troufne připustit své chyby, které většinou ve svém účetnictví nebo dokumentech mají. Každý chce pracovité a pečlivé lidi ale neumí to ocenit. Většinou to byl můj kámen úrazu, když to vezmu v tom malém ohledu.“ Dodala jsem. Nechtěla jsem říkal veliký ohled z důvodu mé rodiny a podobně ,protože změna příjmení mi byla společně s dědictvím zakázána.

,,Jsem ráda že respektujete soukromí. Příliš mužů to neumí vědět jaké jsou zásady slušného vychování.“
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 07:14
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Kdybych byla o pár let mladší, byla bych přesvědčená, že to není člověk. Bohužel život mi ukázal, že nic jako nadpřirozeno neexistuje. Bývali totiž doby, kdy jsem zkoušela různé věci proto, abych se cítila trochu lépe ve svém životě.. Magii nevyjímaje. Jenže to očividně nefungovalo, takže proč v něco takového i nadále věřit. Spíše jsem si myslela, že rád děsí lidi, oči jsou jen červené čočky a špičáky příroda. I to se stává.
Posadila jsem se naproti němu, když mě pobídl a poslouchala ho. Byla jsem poněkud zaskočená jeho návrhem. Takovou nabídku 'práce' jsem nečekala. Chtěla jsem na to kývnout okamžitě, ale něco mě zarazilo. Mozek mi řekl, že bych si to přeci jen měla promyslet. Věděla jsem, že s lidma jako já to je náročné. Věděla jsem, že bych to zvládla, ale nebyla jsem si jistá, jestli by mi to nebralo poslední zbytky energie co vlastním. Lákalo mě to, ale byla tam jistá nejistota. Vzala jsem si od něj tiše vizitku a trochu nedůvěřivě se na něj zadívala. ,,Prášky nejsou vždy na škodu, ale taky nevyřeší všechno.." Dodala jsem jen tak mimochodem. Kývla jsem hlavou.
,,Dobře, zavolám." Ujistila jsem ho poměrně odhodlaně. ,,Pokud mě teď omluvíte, musím si dát sprchu a trochu se vyspat." Pousmála jsem se na něj omluvně a pokud už nic nechtěl, tak jsem se zvedla a zamířila do svého pokoje.

Chtěla jsem se před svým rozhodnutím setkat se Sorym. Ne, že bych mu chtěla vlítnout do náruče, to určitě ne, ale doufala jsem, že mi poznání jeho dospělého já pomůže se rozhodnout, jestli chci přijmout Luciusovu nabídku.
Dala jsem si sprchu a pár hodin spánku, než jsem se trochu namalovala, jen trochu makeupu a řasenku, oblékla a vydala se do Soryho firmy. Nebyla jsem hloupá, stačilo zadat do googlu jeho jméno a věděli jste i to v jakém patře má kancelář.

Když jsem vešla dovnitř, v předsálí jeho kanceláře nikdo nebyl, i když tam měla stůl sekretářka, která byla očividně zavalena prací, podle toho množství papírů. Ale ona sama tam nebyla. Došla jsem ke dveřím kanceláře a zaklepala. Nic. Moje zvědavá a vlezlá povaha nakoukla dovnitř. Krásná velká kancelář s prosklenou zdí u stolu. Vešla jsem dovnitř, zavřela za sebou a rozhlédla se. Nejvíce mě asi zaujala ta prosklená stěna. Posadila jsem se za jeho stůl, ale židli otočila tak, abych byla čelem k té prosklené zdi. Sledovat západ slunce takhle vysoko nad městem bylo poměrně uklidňující.

Zobrazit SPOILER
 
Alexandr - 08. prosince 2018 07:19
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
Usmála jsem se, když se rozpovídala o jejím vztahu s Ann. Bylo hezké vidět, jak se najednou rozzářila, když o ní mluvila. Heh, kdo by si pomyslel, že člověk jako Ann může někomu v životě i udělat radost. Povídání ale o jejím oboru bylo zajímavější. Líbilo se mi její sebevědomí. Usmál jsem se. ,,A vy chyby neděláte?" Zeptal jsem se jí. Bylo mi jasné, jak odpoví, namyšlená se mi také nezdála. Spíše jsem si do ní chtěl trochu rýpnout. Trochu pohodlněji jsem se opřel do kožené sedačky auta.
,,Nechtěla by jste to zkusit v mojí firmě?" Zeptal jsem se jí poměrně vážně, aby si nemyslela, že si z ní zase jen trochu utahuji. Lehce jsem pokrčil rameny. ,,Někdo pečlivý, kdo by mi spravoval účetnictví by se hodil." Ocenil jsem její zmínku o tom, jak je v tomhle pečlivá a důkladná. Ne, že bych jí to nevěřil, nevypadala jako někdo, kdo by sám sebe zase zbytečně moc přechvloval, jen věřila ve své schopnosti. Toho si cením.
Pak jsem se znova lehce pousmál. ,,Tak to doufám, že vám nebudu připadat jako z 18. století. Já si gentlemanství totiž sám u sebe dost cením."
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 10:22
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Vzpomínky na Ann bylo opravdu příjemné. Přeci jen na střední škole se se mnou jako jediná bavila a učila mě poznávat kolektiv lidí. Vždy jsem byla sama a na soukromých školách. Byla mi oporou když se mi všichni posmívali.
Jeho otázku ohledně chyb jsem očekávala a jen se pobaveně usmála.
,,Každý dělá chyby Alexandre, ale málo kdo je umí přiznat. Jsem si vědoma toho, že jsme všichni pouze lidé, a proto své chyby vždy přiznám a následně opravím. Ale když už vezmu větší společnosti na světové úrovni, které nezašlou ani svým zaměstnancům v pořádku výplaty je to smutné." měla jsem o této problematice veliký přehled, proto jsem se snažila takovýmto lidem pomáhat.

Co..Cože?!
Dosti jsem s sebou hrkla během jeho nabídky a nechápavě a překvapivě zamrkala. Mé srdce začalo bušit skoro jako o závod.
,,Tuto nabídku myslíte vážně? Znáte mě sotva pět minut a nabízíte mi práci?" nebyla jsem příliš důvěřivá, i když už jsem seděla v cizím autě, tak to bylo divné si to o sobě myslet, ale pobaveně jsem se usmála.
,,Jakou vůbec máte společnost?.. A nebojte gantelmanství si cením. A jezdíte vlastní limuzínou nikoliv kočárem taženým koňským spřežením, takže 18. století opravdu nehrozí."
 
Lucius - 08. prosince 2018 10:26
untitled234587295.png
soukromá zpráva od Lucius pro
Její chování bylo zvláštní a dost pozorně jsem ji sledoval. Věděl jsem všechno co bylo uvedeno v jejích spisech dokonce i to mimo ně. Možnosti jsem měl neomezené stejně tak jako vlastní zdroje.
,,Prášky vám pouze otupí mysl a zadělají dost velké problémy s tělem, leč ve vašem případě myslím krom značné únavy, je vaše tělo v cela dokonalém stavu." uculil jsem se mile než se chystala odejít a jen jen lehce kývl.
,,Spánek je základ.. Vašemu otci vyřídím at vás neruší, potřebujete klid." dodal jsem mile než odešla a já si šel řešit s jejím otcem své povinnosti. Mimo to jsem oznámil jeho povinnosti, které jeho tělo přijalo jako rozkaz, lépe řečeno donutil jsem si ho to myslet.
 
Sory - 08. prosince 2018 10:31
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Dnešní den jsem měl šíleně na pilno. Opravdu přišlo veliké množství zakázek a do toho má asistentka onemocněla, takže nikdo nebyl schopen plánovat můj diář. Její nemoc spíše bylo vyčerpání, přeci jen taková ztráta krve se někdy projeví.

Znechuceně jsem seděl v tmavém koutu své pracovny a snažil se uklidnit dokud jsem nebyl vyrušen. Mladá světlovlasá dívka si ke mě jen tak vkráčela a začala se točit na mé židli. byla mi povědomí a lépe řečeno věděl jsem kdo to je, ale nemohl jsem jí udělat to radost, že se prozradím ihned.
Sledoval jsem ji a nezměnila se, jen více vykvetla do krásy. Opravdu naše zasnoubení bylo platné, ale cítil jsem její sladkou vůni.

,,také mě to kdysi bavilo se takhle točit na té židli, ale bohužel občas je zapotřebí pracovat a neutíkat pryč, že drahá?" ušklíbnul jsem se v tmavém koutě, kde mě určitě musela přehlednout dokud jsem se pomalu nerozešel směrem ke svému stolu. Měl jsem na sobě klasické černé kalhoty a napůl rozepnutou bílou košili.
,,Co tady děláš Ann?"
 
Alexandr - 08. prosince 2018 10:37
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
Odpověděla přesně, jak jsem čekal. I tak to bylo roztomilé. Cenil jsem si její upřímnosti a toho, že není namyšlená. Což, řekněme si upřímně, by si o ní hodně lidí mohlo myslet na první pohled. Krásní lidé jsou většinou považování automaticky za namyšlené. Lidská žárlivost, třeba jen na vzhled, je roztomilá.
Trochu mě překvapilo, že je tak udivená mou nabídkou. Pobaveně jsem se pousmál. ,,Copak na pracovních pohovorech vám věnují více času?" Zeptal jsem se a pak elegantně kývl hlavou na potvrzení mých slov, že svou nabídku myslím vážně.
,,Samozřejmě vás nemůžu nutit, ale nechám vás si to promyslet." Řekl jsem a ze saka vytáhl vizitku. Jedna strana byla černá se stříbrně vyrytým jménem, mým jménem. Druhý byla bílá se zlatě vyrytým jménem někoho jiného, ale příjmení jsme měli stejné. Dokonce i adresu naší kanceláře.
,,Neobtěžujte se voláním, pokud mojí nabídku přijmete, prostě se stavte." Mrkl jsem na ní lehce hravě a pak trochu zvážněl mávl rukou ohledně druhé strany vizitky. ,,To je můj bratr, toho si nevšímejte." Řekl jsem a na moment se zadíval z okýnka limuzíny. Očividně jsme měli užasný vztah se Simonem.
,,Naše společnost spravuje hodně věcí co se týče zábavního průmyslu. Modelingové agentury, hudební studia, nahrávací studia, pár hotelů.." Usmál jsem se, bylo by nudné to tu všechno vyjmenovávat.
Auto se zastavilo, já se natáhl a z předního sedadla sebral černý deštník, který jsem jí podal. ,,Aby jste nepromokla cestou domů."
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 10:46
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Nebudu lhát, lekla jsem se, když jsem uslyšela ten medový hlas z koutu místnosti. Trhla jsem sebou a otočila se tím směrem. Na židli, samozřejmě. Byl tady celou dobu? Nebo přišel a já si toho nevšimla? Pomyslela jsem si. Sledovala jsem ho, jak se pomalu zvedl a vyšel z černého koutu na světlo. Myslím, že jsem se na pár sekund začervenala, když jsem ho viděla. Jeho krása mi lehce vyrazila dech, asi to na mě bylo vidět, dokud nepřišel až ke stolu a nezeptal se, co tu dělám. Měl pozitivní body k tomu, že mě poznal. Já ho poznala hned, ve své podstatě se moc nezměnil, jen zmužněl a vyrostl. Já více méně taky ne, pořád jsem byla malé baculaté děcko, jen s větším objemem hrudníku.
,,Já přece nikam neutíkám.." Zamrmlala jsem tiše, jako bych vůbec nevěděla na co naráží a na moment odvrátila oči v takové dětské hře: Netuším, o čem mluvíš, než jsem se na něj znova podívala. ,,A mě lidi říkají, že vypadám unaveně.. Kdy jsi naposledy spal?" Zeptala jsem se ho. Měl kruhy pod očima jako já, když si oddělám makeup. Naštěstí pro něj mu to nějak neubíralo na kráse. Opřela jsem se zády do jeho židle a podívala se do strany.
,,To je hřích chtít vidět vlastního snoubence?" Zeptala jsem se ho spíše řečnicky, ale nechala jsem ho, ať se k tomu klidně vyjádří. Pak jsem se k němu otočila na židli zase zády a zadívala se už na skoro temnou noční oblohu.
,,Mám ultimátum. Buď začnu bydlet u tebe a začne se plánovat svatba nebo budu rok zavřená v nemocnici. Myslela jsem, že by bylo fajn tě vidět, po tolika letech.. Abych se mohla vůbec nějak rozhodnout." Řekla jsem nakonec po pravdě a jen napůl se zase otočila na židli směrem k němu, abych se mu podívala do tváře. Byla jsme zvědavá na jeho reakci, i když jsem se zároveň bála jí vidět. Trochu jsem sama sebe překvapila, že se v jeho přítomnosti cítím dost uvolněně.
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 10:49
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Myslel svoji nabídku vážně a já se jen nejistě usmála a pokrčila rameny.
,,je spousta druhu pohovů. Po ty petiminutové až třeba po několikahodinové zkoušky. Ale určitě vaši nabídku promyslím." řekla jsem mile když jsem dostala vizitku. Stihl odpovídat rychleji než já, ale napětí v hovoru během slov o jeho bratrovy jsem pocítila.
,,měl by jste být rád, že máte sourozence. ne každý má takové štěstí a ta samota není příliš příjemná věc." dodala jsem potichu než limuzína zastavila a já nad jeho slovy o přijetí kývla.

,,Pak tedy možná na viděnou bude nejlepší volba rozloučení?" dodala jsem trochu pobaveně než jsem s děkovným úsměvem přijala deštník. ,,Když ne pracovně, tak z důvodu navrácení deštníku bude setkání opět nutné." usmála jsem se a opatrně vystoupila z limuzíny. ne každý uměl chodit na 15cm podpatcích a ještě vystoupit z takového auta, ale pro mě to byl denní šálek kávy což on vedět nemusel.
,,Ještě jednou ději za odvoz. Přeji krásný večer." dodala jsem mile když jsem již byla venku z auta schovaná pod dešníkem a vydala se směrem ke svému bytu.
 
Simon - 08. prosince 2018 11:01
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Za vypravěče

Ještě ten večer, když jsi šla domů jednou temnější uličkou jsi uviděla, jak tě sledují dvě velké zelené oči zasazené do něčeho, co vypadalo jako obří pes. Jakože opravdu velký pes. Jackob ze Stmívání by se ho možná bál. Jen tak tam stál, u popelnice, na druhém konci ulice a chvilku se ti díval do očí, než utekl do postranní uličky.

Když jsi šla vrátit deštník, ostatně tak, jak jsi slíbila, asi si nečekala až tak krásně vypadající budovu. Nebyla ani moc velká, pouhých deset pater, ale byla to krásná moderní novostavba. Podle pokynů na recepci jsi vyjela výtahem až do posledního patra. Bylo něco po odpoledni. Vystoupila si z výtahu do předsálí. Naproti dveřím od výtahu byl velký pracovní stůl zaházený různými papíry. Což nebylo to nejzajímavější. Zajímavější byl muž, co se zadkem opíral o okraj toho stolu čelem k tobě. Vysoký, mužný, moc pohledný. Dlouhé bílé vlasy stažené v culíku (Jak je na ikonce), ostře řezaná tvář. Na sobě měl bílou porozepnutou košili, černou oblekovou vestu a černé kalhoty k obleku. Všechno očividně šité na míru a hodně drahé. Byl hodně podobný Alexandrovi v tváři, ale vypadal trochu.. Drsněji. Divočeji. I košile, kterou neměl zastrčenou v kalhotech mluvila za své. Zvedl k tobě oči. Světle zelné oči. Měla jsi pocit, že jsi je už někde viděla, ale nemohla sis vybavit kde.
,,Ah, příchod takové hezké slečny vždy rozzáří den." řekl když si tě všiml a odložil už na tak přeplněný stul papíry, které pročítal. ,,Copak pro vás mohu udělat, slečno..?"
 
Sory - 08. prosince 2018 11:06
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Její pohled byl zvídaví a stále mě zkoumala, ale co jsem měl očekávat po tolika letech, že? Pobaveně jsem se musel při jejích chování usmát.
,,Nejsme už malé děti Ann nehraj si na schovávanou. Bylo pouze dost drahé a náročné tě v takové léčebně udržet. Tvůj otec pro to dělal maximum. Sice jsem s tím plně nesouhlasil, ale pouze jako soubenec nemám asi dostatečně veliké slovo." zavrčel jsem lehce naštvaně než jsem si sedl na stol před ní, tak že židle byla lehce mezí mýma nohama a já ji sledoval.

,,Spanek? Co to je?... Opravdu nevím.. Onemocněla mi asistentka tím pádem je to trochu na palici.. počítám dva dny zpátky jsem spal.. asi spíše odpočíval. Nevím spánek neřeším." pokrčil jsem rameny nad její otázkou. Opravdu jsem byl rád že sice svetr byl krátký ale volnější a já si nechtěl představovat jak bujný dekolt musí mít.
,,Bože Ann.. nikdo neříká že jeto hřích, ale kdybych nebyl v kanceláři vyvede tě ochranka.. Nemůžeš takhle stále podnikat všechno na vlastní pěst..ale zase na druhou stranu jsem rád že jsi stále svá a nezměnila jsi se." ušklíbl jsem se pobaveně než se ke mě otočila zády a já lehce zavrčel nad jejími slovy.

Co jiného jsem mohl očekávat, ale přesto jsem si byl vědom toho, že práce v nemocnici obnáší i léčbu.
,,Zavřená v nemocnici ne.. Měla by jsi tam práci a léčbu od LUciuse pokud se nepletu. To byla má nabídka tvé láčby a on s tím souhlasil, ale o tá práci a že by to bylo na rok jsem nevěděl." dodal jsem s vážným výrazem a zamračením. ,,Co chceš ty Ann? práce i jeho druh léčby by ti pomohli a nic není proti tomu, aby jsme trávili čas i spolu.. vše se dá zařídit."
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 11:17
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Navrácení deštníku

Cesta domů byla zvláštní. Cítila jsem neznámý pohled, který mě stále sžíral, ale přesto jsem viděla jen psa... Počkat ale mega obřího psa. Co to sakra bylo?!
Byt jsem měla dokonale moderně zařízený, i když zvenčí budova vypadala hrozně. Dveře jsem zamkla na všechny zámky které šli a došla si odpočinout do vany. Přeci jen jsem potřebovala odpočinek pro své přemýšlení a rozhodnutí, které zítřejší den učiním.
Nechala jsem si si ráno přistavit uber luxus, přeci jen alespon v něčem musím sluěne přijet, když nemám svého mustanga.
Oblékla jsem si krajkové ruce šaty a vydala se na adresu uvedenou na vizitce. Vlasy jsem měla rozpuštěné a lehce vlnité(tak jako na obrázku) a rty opět jen zvýrazněné rudou rtěnkou a oči prodloužené černou kočičí linkou. K tomu jsem přes sebe hodila jen lehkou černou koženou bundu a vysoké černé kozačky s podpatkem. Oči jsem skryla před podzimním sluncem za sluneční brýle.
Celá budova působila skvostně a velmi bohatě, ale přesto nebyla přeplácaná, což jsem uměla ocenit. V horním patře jsem chvilku nevěděla kam mám jít, ale můj pohled zaujal jeden stůl, tedy spíše osoba opírající se o něj, ale to jsem si přiznat raději nechtěla.
Ty oči mi byly povědomé a já jen vytáhla sluneční brýle do svých vlasů a mile se usmála.
,,emm omlouvám se.. Hledám zde Alexandre.. Dle pohledu bych řekla vašeho bratra. Přišla jsem dodržet svoji část dohody a vrátit zapůjčený deštník a chtěla jsem s ním mluvit. Nevíte kde bych ho našla?"
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 11:22
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
,,Léčebna mi nevadila.." Řekla jsem polohlasem a uhnula pohledem. ,,.. Neutekla jsem z léčebny kvůli léčebně, utekla jsem z léčebny, aby mi dal otec alespoň na pár hodin pokoj." řekla jsem upřímně a naštvaně cvrkla do propisky, co se povalovala na stole. Sledovala jsem, jak se chvilku po stole kutálí, než jsem se Sorymu podívala do očí. ,,Nebudu se za to omlouvat, pokud čekáš tohle." Řekla jsem o svém útěku.

Lehce jsem se pousmála a jen pokrčila rameny. ,,Tak by mě vyvedla ochranka. To není taková katastrofa." Řekla jsem zcela klidně. Tenhle fakt mě vážně moc netrápil. Upřímně, vlastně mi ta představa přišla lehce zábavná. ,,Můžu ti klidně na pár dní zaskočit za asistentku, kdyby jsi chtěl. Mám pár dní na rozmyšlenou a alespoň bych trávila svůj čas nějak produktivně." Navrhla jsem jen tak mimochodem a znova cvrkla do propisky, co se mezitím dokutálela zpátky ke mě.

Znova jsem se otočila celá čelem k němu na židli a přisunula se trochu blíže mezi jeho nohy, když to tak řeknu. Zadívala jsem se mu tiše do očí, než jsem se sama pro sebe lehce ušklíbla. ,,No jasně, proč mě to nepřekvapuje, že to byl tvůj nápad." Pak jsem zase zvážněla a uhnula trochu pohledem. ,,Já vím, že ne zavřená, nechtěla jsem to dramatizovat, jen shrnout do jednoho slova." řekla jsem jak jsem to myslela, aby si nemyslel, že si Luciusuvu nabídku vykládám nějak špatně, ale i on přiznal, že o jednom roce nic neví.
Znova jsem se mu zadívala do očí. ,,Nechci bydlet s otcem. To by mi pro začátek úplně stačilo ke štěstí." Řekla jsem upřímně a znova se zadívala bokem.
,,Ale připadá mi, že přijmout Luciusovu nabídku je moc velký extrém.. Pro mě. Ne, že bych mu za to nebyla vděčná nebo tak.. Jen si nejsme jistá, jestli takhle velkou změnu zvládnu." Přiznala jsem. Nebudu lhát, prostě jsem se s tím potřebovala někomu svěřit a Ixin.. Té bych mohla, jistě, ale Sory mi přišel jako lepší obětní beránek pro mé fnukání, protože do toho byl zapletený mnohem víc, než jsem si ještě před příchodem sem myslela.
 
Simon - 08. prosince 2018 11:31
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Nebylo to tak, že bych ten den sledoval tu dívku. Jen jsem občas hlídal po nocích Alexandra, jestli někde nevyhazuje mrtvoly podobných dívek. Občas z toho byli nepříjemné titulky v novinách a ho to nikdy moc netrápilo. Ne, že by se někdy přišlo na to, že je to on, ale víte, jak to myslím.. Takže jsem netušil, kdo ta dívka vlastně je a proč byla s Alexandrem v autě. O to více mě překvapilo, když vystoupila z auta před v předsíni naších kanceláří.
,,Deštník?" Zvedl jsem pobaveně obočí a došel k dívce. Jen díky podpatkům mi byla zhruba po klíční kosti. O to více jsem se pobaveně usmál, když jsem takhle stál přímo před ní. Převzal jsem od ní deštník. ,,Můj bratr má teda divné návyky, dávat dívkám deštníky a pak je ještě chtít zpátky. Ale uznávám, že jako taktika na to, jak vidět tu samou dívku i podruhé je to dobré. Kávu nebo čaj?" Zeptal jsem se jí s lehkým úsměvem a pokynul jí, ať mě následuje do mé pracovny. Nechal jsem jí vejít první a pokynul jí směrem k sedačkám co byli na jedné straně mé kanceláře, ať se posadí, mezitím co jsem zapl konvici na vodu.
,,Obávám se, že bratra dneska nezastihnete, pracoval až do rána, takže teď spí." Usmál jsem se na dívku omluvně. ,,Doufám, že vám moje společnost bude stačit, ostatně, pokud to není moc soukromého charakteru jsem si jist, že vám budu schopen pomoci stejně, jako Alexandr." Vyzval jsme jí, aby mi řekla, copak má pro mého bratra na srdíčku a položil před ní kafe nebo čaj, o co si před tím požádala. Pak jsem si sedl naproti ní. Byla vážně moc hezká. Takovým tajemným kouzleným způsobem. Navíc v té rudé.. Chápal jsem moc dobře, proč jí Alexandr nezabil a nesnědl jako všechny ostatní ženy.
 
Sory - 08. prosince 2018 11:33
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Opět ta její tvrdohlavost a já si jen schoval tvář do dlaně a povzdechl si.
,,Sakra Ann, neřekl jsem, že se máš omlouvat a ani to po tobě nechci. Nemám na to právo to je první věc a ta věc druhá.. jsem vlastně rád že jsi venku." ušklíbl jsem se.

Její nabídka mě překvapivě zaskočila a já se jen pousmál a skřížil ruce na prsou.
,,No podívejme se..Pokud to myslíš vážně určitě bych to uvítal.. Přeci jen mohli by.. Nebo mohla by jsi bydlet tady v bytě nad firmou a já bych ti nechal prostor. Nemyslím si že je hned dobrý nápad se do toho vrhat střemhlav." lépe řečeno bál jsem se co bych jí mohl udělat už jen nyní kvůli té sladké vůni.

,,U mě můžeš být týden a do týdne dát vědět Luciusovi. Pokud vím za týden mu mám předávat i nějaké stroje, tak by se to dalo shrnout dohromady pokud by jsi tedy byla pro." zapřemýšlel jsem a mile sledoval jak se ke mě přisunula blíže. S usměvem jsem ji lehce pohladil po tváři.
,,Často jsem za tebou chodil i na léčebnu i když se domnívám, že kvůli těm práškům o tom ani nevíš." přiznal jsem se pro změnu potichu já.
,,Měla by jsi si více věřit.. určitě by jsi to zvládla a navíc by jsi na nic z toho nebyla sama.. Máš mě a určitě i své přátele.."
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 11:41
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Byla jsem překvapena když přišel ke mě a i přes mé 10 centimetrové podpatky jsem byla prcek. Nad jeho poznámkou o navrácení deštníku jsem se jen lehce uculila.
,,I kdyby o to nežádal učinila bych tak sama. nerada si půjčuji cizí věci. ..Em.. čaj poprosím." dodala jsem nakonec lehce nejistě. Následně jsem se dle jeho pokynu vydala směrem do jeho kanceláře k tomu plnému stolu a jen se pobaveně ušklíbla když jsem si sedla na černou sedačku a své nohy ladně skřížila v kotnících.

,,Očekávala jsem něco takového za odpověď. Ale pokud se nemílím společnost je vás obou a tím pádem nevidím důvod proč to neprobrat i s vámi.. Smím se zeptat na jméno?" bylo to možná lehce drzé, ale přesto jsem se mile usmívala, leč jsem v očích měla lehkou divokost.
,,Váš bratr mi nabídl možnost práce ve vaší společnosti v podobě asistentky a účetní. Nevím zda
s tím jste obeznámen."
řekla jsem mile než jsem do dlaní vzala příjemně teplý šálek čaje.
Stále jsem jej lehce sledovala překvapivě a nakonec bez nabití šálek odložila.
,,Mám pocit, jako kdyby jsme se už někdy viděli.. Omlouvám se tedy za svoji drzost, ale váš pohled mi je povědomí."
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 11:46
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Pobaveně jsem se ušklíbla. Sory byl očividně taky trochu rebel, když řekl že jsem rád, že jsem venku. Jeho nabídku jsem jen zaujatě poslouchala. Nic jsem na to neříkala, nechávala jsem si to procházet hlavou. Normálně je můj jazyk rychlejší, než moje hlava, ale naštěstí ne pořád.

Nebudu lhát, překvapilo mě, když ke mě netáhl ruku a pohladil mě po tváři. Už to bylo docela dlouho, co někdo udělal takové.. Gesto. Když to bylo naposled, nechala jsem si znova zlomit srdce, snad proto mě to trochu zabolelo. A pak řekl něco, co jsem nečekala už vůbec. Nevěřícně jsem na něj jen koukala. ,,To.. není moc hezké.." Řekla jsem upřímně tiše a tak nějak smutně sklopila pohled. ,,To není zrovna stav, ve kterém by jsi mě měl vidět.." Dodala jsem potichu, proč si nemyslím, že to bylo zrovna to nejhezčí. Byla jsem mu za to na jednu stranu vděčná, že se za mnou přišel podívat, i když.. Jsem si to opravdu nepamatovala.
,,Já se snažím, víc si věřit.. Opravdu se snažím.. Jenže kamkoliv přijdu, tak se stejně pořád jen cítím jako malé vystrašené dítě." Přiznala jsem tiše a opatrně k němu zvedla pohled. Neměla jsem to říkat. Sory byl ve své podstatě poslední člověk, před kterým bych chtěla projevit nějakou slabost, což se mi posledních 10 minut vážně nedařilo. Nahodila jsem úsměv.
,,Ale jestli by ti to nevadilo, tak bych tu nabídku jednoho týdne ráda přijala." Změnila jsem s úsměvem téma, jako bych tady ještě před dvěma minuatmi vůbec nebyla na pokraji pláče. Už teď ho lituji, bude to se mnou mít chudák těžké.
 
Sory - 08. prosince 2018 11:55
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Byl jsem z ní zmaten, ale přesto jsem jí viděl do hloubi duše. Opravdu se stále vše bála a to nevěděla zdaleka všechno. Chudinka.

,,Bylo to mé rozhodnutí navíc jsem tě potřeboval vidět. Také jsem míval těžké dny a potřeboval jsem si připomenout proč to dělám." přiznal jsem s utápějícím se pohledem v jejích očích.
,,Jsi silná Ann a zvládneš cokoliv si budeš přát, protože na to nejsi sama. Přijímám tě sem na týden jako svoji asistentku st ím že budeš mít k dispozici zdejší byt. Pronajmu si pokoj ve vedlejším hotelu. Věřím že mi s tím Alexandr pomůže." pousmál jsem se než jsem se k ní lehce sklopil a políbil ji na čelo.
,,Dojdi si do bytu a chvilku odpočin. Připravím ti podklady na tento týden které bych potřeboval zpracovat a přijdu za tebou. Co by jsi chtěla k obědu?" zamyslel jsem se když jsem z prvního šuplíku stolu vytáhl klíče od bytu a podal jí je.
 
Simon - 08. prosince 2018 11:59
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Možná to bude znít divně, ale líbilo se mi, jak mluvila. Její způsob vyjadřování. Byl velmi na úrovni. O to více jsem se sám pro sebe usmál. Spokojeně. ,,Simon." Odvětil jsem jí ohledně mého jména. Pak řekla, co jí můj bratr nabídl. Můj úsměv se změnil na trochu více nebezpečný.
,,A jste si jistá, že to zvládnete?" Zeptal jsem se jí a moje oči skoro zasvítili. Pak jsem lehce mávl rukou. ,,Nemyslím práci jako takovou, můj bratr má sice slabost pro krásné ženy, ale není hlupák, nenabídl by vám tu práci, kdyby neměl důvěru ve vaše schopnosti. Mluvím spíše o pracování pro nás. Víte, jsme sice bratři a snažíme se spolu vycházet, ale občas může být pracovat mezi námi velmi náročné. Hlavně když se třeba pohádáme nebo tak." Vysvětlil jsem já, jak jsem svá slova myslel. Pak jsem předklonil, lokty se opře o svoje kolena a propletl si prsty. Zadíval jsem se jí hluboce do očí. ,,Navíc se kolem vás mohou dít velmi podivné věci." Dodal jsem tajemně a při její omluvě drzosti jsem se jen zasmál. ,,Za to se nemusíte omlouvat, drzost budete velmi potřebovat, pokud tady budete chtít přežít." Řekl jsem pobaveně, než jsem se na ní znova jen tajemně usmál. Všímavá holka. Pamatovala si mě, jak mě viděla v té uličce. Ale říkat jí to nebudu, stejně by mi jen tak nevěřila.
,,Možná. Třeba je to tajemství."
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 12:10
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
,,Vážně je to v pořádku?" Zeptala jsem se ho trochu nejistě, když mi podával klíče s tím, že bude na těch pár dní v hotelu. Nechtěla jsem ho nějak zatěžovat nebo ho vyhánět z jeho vlastního bytu kvůli sobě.
Líbnul mě na čelo. Cítila jsem, jak mi zahořeli tváře a rozbušilo se mi srdce. Naštěstí ten stud nějak přerušila jeho otázka ohledně jídla. Chvilku jsem mlčela a jen na něj zaraženě koukala. Došlo mi, že ani nevím, co jsme ten týden an té léčebně jedla a že od mého útěku z nemocnice jsem měla jen kafe. Umírala jsem hlady. Ale nějak mi to došlo až teď. ,,Obří steak s hromadou hranolků, prosím." Řekla jsem tiše se sklopenou hlavou, protože jsem se cítila poněkud trapně, že nejsem dáma, která řekne, že si dá jen salát. Chtěla jsem v puse cítit pořádné teplé jídlo. Pak jsem se na něj podívala a omluvně se usmála, že teda nejsme žádná lady, která očividně nějak dbá na svou štíhlou linii. Pokud už nic nechtěl, vzala jsem si klíče a šla se podívat do jeho bytu. Byl krásný. Krásný velký a.. Se dvěma ložnicemi? Pomyslela jsem si překvapeně.
Když se pak objevil s tím, že mi předal papíry, které jsem pro něj měla zpracovat, zeptala jsem se ho na to.
,,Máš tu dvě ložnice.. Nemusíš být v hotelu." Řekla jsem a zvědavě na něj zamrkala, mezitím, co jsem si od něj přebírala papíry. nebyla to otázka jako otázka, ale bylo tak trochu jasné, že bych ráda věděla, co ho vlastně odrazuje být se mnou pár dní v jednom obřím bytě, když mojí přítomnosti jako takové se neštítí.
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 12:10
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Byl opravdu jiný než Alexandr. Byl tajemný a více divoký, ale přesto takovým způsobem, který se mi líbil. Pobaveně jsem se uculila a lehce si olízla své rudé rty.
,,Ixin, stačí Ix." představila jsem se dodatečně já a následně trochu nechápavě zamrkala než jsem se zasmála a upila ze svého čaje.

,,Jsem tady kvůli práci ne kvůli tomu, ať řeším vaše bratrské neshody Simone. Umím oddělit práci od osobních věcí. Navíc stačí se podívat na váš stůl a jsem si jistá, že někoho jako já potřebujete, nebo se brzy v té hromadě papírů utopíte." ušklíbla jsem se opět drze než pokračoval v hovoru on.
,,Tajemné věci... Uuu to zní opravdu nebezpečně." uculila jsem se vesele. ,,Nebojím se Simone. Kdyby ano, tak zde dnes nesedím." odpověděla jsem po pravdě. kdybych se nechala ovládat strachem včera do toho auta nenastoupím.
,,Jinak na většinu tajemství vždy přijdu, takže se snažte, když je to tak tajné, ať to nezjistím." mrkla jsem vesele a podívala se na jeho stůl.
,,jak staré jsou ty dokumenty?..Očekávám vzhledem k tomu že je čtvrtek, že to do zítřejšího dne má být hotové že?"
 
Sory - 08. prosince 2018 12:16
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Byla nesvá a já slyšel její srdce, které bušilo jako zvon při mém políbení, ale musel jsem se opravdu zasmát při jejím požadavku na jídlo.
,,Žádná změna že?.. Nechám to přinést do bytu a uvařím. ne že bych zdejším kuchařům nevěřil, ale mohl bych tu kuchyn alespon jednou využít, když už mám důvod." pokrčil jsem ramenya nechal ji odejít.

Byl jsem chvilku sám v kanceláři a snažil se uklidnit své chutě. věděl jsem že dnešní večer budu potřebovat Luciuse a jeho zásoby z nemocnice. Při té příležitosti si s ním budu moci alespon i promluvit.

Kochala se bytem, když jsem přišel dovnitř a na stůl položil poměrně velikou hromadu dokumentů a sám šel hned do kuchyně připravovat jídlo. Při její otázce jsem akorát řezal maso a řízl se do ruky s poměrně dosti hlasitým zasyčením. Doufal jsem pouze v to že si toho nevšimne, leč jak jsem jí znal mohl jsem doufat v pravý opak.
,,Chtěl jsem ti alespon první den dopřát osobní prostor a odpočinek. Ale pokud by jsi byla radši zůstanu tady. Ale mám práci hodně do večera, spíše do ranních hodin takže přijdu později."
 
Simon - 08. prosince 2018 12:20
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Nevěřila mi nic z toho, co jsem řekl. Možná lépe pro ní. Možná.. Nejsem si tím úplně jistý. Aby pak s křikem neutekla, i to se už několikrát stalo. A cupovat zrovna tohle krásné tělíčko na kousky bych opravdu nechtěl. Nechal jsem to být, jen se opřel zpátky do křesla a usmál se. ,,Do pondělí.. Pokud vám to nějak pomůže.." Řekl jsem a podíval se na tu hromadu. Nebyl jsem si jistý, jestli pátek nebo pondělí je nějaký markantní rozdíl při takové hromadě. Pak jsem se na ní ale jen sladce usmál. ,,Ale nebojte, víkendy a cokoliv nad standartní pracovní dobu platíme extra." Řekl jsem sladce, protože ty papíry opravdu byli potřeba udělat a upřímně, raději za to někomu zaplatím cihličkou zlata, než nad tím sedět celý víkend se svým bratrem. Pak jsem najednou trochu překvapeně zamrkal.
,,Copak vy se do toho chcete pustit už dneska. To bych byl překvapen. Velice příjemně překvapem." Dodal jsem a usmál se jako malý kluk pod vánočním stromečkem. Což mohlo být v mém podání snad ještě děsivější, než když se usmívám jako masový vrah.
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 12:26
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Musela jsem se zasmát při jeho úsměvu a jistě si skousnut spodní ret, což v mém světlém obličeji s rudou rtěnkou odhalilo mé bílé zuby.
,,Pokud se přestanete usmívat jako někdo to mě chce zabít pomohu vám s tím hned." uculila jsem se a vstala ze sedačky a došla ke stolu takže jsem k němu stála zády a s lehkým předklonem procházela dokumenty. Šaty naštěstí stále byly opravdu stěně pod mé pozadí.

,,Domnívám se, že extra platit budete muset. Máte zde dokumenty, které již měli být již vyřízené v toto pondělí a některé do pátku a ano i pondělí následující týden." otočila jsem se na něj poměrně naštvaně přes rameno. ,,Domnívám se, že by jste se měl jít také vyspat Simone a já se pokusím dát dopořádku dokoumenty na tento týden." dodala jsem poměrně rázně než jsem si bokem sedla na stůl a začala se probírat hromadou papírů. Vlasy mi lehce sjely na jednu stranu a já odhalila svůj tenký bílý krček.
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 12:28
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Uslyšela jsem ho, jak sykl bolestí. Vstala jsem od papírů a došla za ním do kuchyně. Měla jsem na tváři poměrně vážný výraz. Z lékárničky na stěně jsem vytáhla náplast a došla k němu. ,,Nenutím tě tady být se mnou, pokud nechceš. Jen jsem si myslela, že by to pro tebe bylo více pohodlnější, spát ve vlastní posteli. Ale je to na tobě, jak říkám, k ničemu tě nenutím." Řekla jsem zcela vážně, aby si nemyslel, že jsem natolik ustrašená, že se bojím být někde sama. Tak to nebylo. Vzala jsem jeho ruku a ránu nasála mezi rty, aby přestala krvácet. Chuť krve mi nějak nevadila, už jako malá jsem chtěla být veterinářkou nebo doktorkou, takže mi obecně nevadilo hodně věcí, co se týká krve a tak. Pak jsem mu na prst dala náplast a zadívala se mu do očí. ,,Ale budu ráda, když tě tu ráno najdu." řekla jsem mu upřímně s úsměvem a pustila jeho ruku. Bez nějakých řečí jsem se postavila k druhé lince a začala čistit a krájet zeleninu na salát, co tam byla položená.
 
Simon - 08. prosince 2018 12:34
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Usmívat jsem se nepřestával. Hlavně proto, jaký krásný výhled mi nabídla na své tělo. Fakt bych si měl sehnat holku.. Pomyslel jsem si a pak mi došlo, jak mě všechny ty ženy a dívky vlastně hrozně nudí. S ní jsem se zatím nenudil. Ne, že byl dobrý nápad pokusit se balit někoho, kdo je ochotný nám dělat pořádek v papírech, ale v mých představách se to odehrávalo.
Pak se na mě naštvaně otočila. Nevinně jsem se usmál, jakože já nic, já muzikant. ,,Hluboce se omluvuji, vaše výstosti." Vypadlo ze mě hravě. Heh, kde jsou ty časy, kdy jsem tohle vážně říkal a ten člověk byla vážně královna. To už bude pár set let zpátky.. Krásné časy. Nojono, co člověk nadělá.. Teda.. Co spíš vlkodlak nadělá.
Vstal jsem, když mi řekla, že se mám jít vyspat a uklonil se jí. ,,Jak si přejete, vaše výsosti. Vše je vám tu k dispozici, chovejte se jako doma." Řekl jsem znova a vydal se pomalu na cestu do svého bytu. Jen koutkem oka jsem zahlédl její krk. Pro mě to moc nebylo, ale v mysli jsem se musel zasmát tomu, co se asi stane, až se tu večer objeví Alexandr.
 
Sory - 08. prosince 2018 12:36
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Byla až příliš vnímavá a já ji jen mlčky sledoval když mluvila a ošetřovala mi ránu. Chtěl jsem cuknout, když nasála krev do svých rtů. Lehce mé tělo v ten okamžik ztuhlo a já se zamračil a pohled sklopil k zemi. Opravdu jsem potřeboval jíst a tím nemyslím steak a hranolky.
,,Děkuji, ale příště tu krev nepij prosím. A není to tak, že by jsi mě nutila tady být, protože máš plnou pravdu v tom že pohodlí domova je pohodlí domova, takže budiž. Přijdu sem až budu mít vše hotovo. Neměl bych tě nechávat samotnou nebo zase někam utečeš.." řekl jsem s lehkým úsměvem.

Začala mi ihned automaticky pomáhat a já se jen pousmál a došel ji zezadu obejmout a vzal její ruce do svých, když krájela zeleninu at mi nevidí do očí a já mohu nasát slastně její vůni.
,,Co bych mohl udělat at se cítíš lépe Ann?.. Vím, že toho máš za sebou hodně, ale doufám jen v to, že k sobě budeme upřímní a otevření co se týká různých starostí a podobně."
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 12:43
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Oba byly dokonale vychováni a já se při jeho oslovení jen zasmála a protočila oči než jsem si stůl obešla a začala se přehrabovat v papírech.
,,Na takové oslovení si zvyknu rychle, tak pozor na to, aby se neproměnila role podřizené a šéfa." mrkla jsem ještě přes rameno.
,,Už jděte, nebo se budu červenat." dodala jsem mile a začala pročítat a třídit dokumenty, lde datumů a segmentů kam patřili. Opravdu v tom nebyl příliš veliký pořádek a já ztrácela ponětí o čase. Po pravdě měla jsem pouze ten jeden čaj a následně kafe, ale na jídlo jsem pomyšlení, ale především čas ani neměla.
Když se setmělo automaticky jsem si rozsvítila a sundala si pouze svoji koženou bundu a kozačky protože jsem veškeré dokumenty měla rozložené na zemi a tím pádem musela chodit po čtyřech. Po většinu času jsem byla zády ke dveřím a vlasy jsem si vyčesala do vysokého rozcuchaného drdolu, aby mi nepřekáželi při zkoumání dokumentu. Veškerá data jsem zadávala do tabletu která jsem si stále tahala s sebou na zemi. Probrala jsem se, až když jsem zaslechla svůj telefon na prášky ohledne deprese. Neměla jsem tak silné jako Ann,ale musela jsem si je nechat předepsat po smrti rodičů a co jsem byla stále sama. Vandala jsem z malého psaníčka malou krabičku a vzala si pilulku kterou jsem zapila vodou. Krom jedné drzé kapky, které mi po brade začala stékat do výstřihu.
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 12:49
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
,,Pročpak, je snad otrávená?" Zeptala jsem se pobaveně ohledně jeho krve a pak se na něj stejně pobaveně usmála. ,,Utíkání je sranda, ale jen jednou za čas." Mrkla jsem na něj hravě.
Upřímně jsem si myslela, že těch překvapení je pro dnešek už dost, když jsem najednou ucítila, jak se jeho břicho a hrudník nalepily na má záda. Stuhla jsem a pomalu položila nůž na prkýnko, když položil svoje dlaně na hřbet mých rukou. Srdce se mi zase rozbušilo a já cítila, jak se červenám. To by na tom nebylo to nejhorší. Jeho gesta tak nějak bolela. Psychicky. Nebudu lhát, měla jsem neuvěřitelný strach, že ho budu mít ráda a on mě ne, jako všichni kluci v mém životě.
,,Cítím se lépe už jen proto, že jsi se mnou ale,.. Nedělej tyhle romantická gesta, pokud je nemyslíš vážně. Cokoliv teď řeknu nemyslím špatně, ale pokud nechceš, ať se do tebe zamiluji, tak tohle nedělej. A nikdy mi nelži. I kdyby se to mělo týkat mě a mělo to být třeba i to, že mi vynadáš, protože jsem tě naštvala, tak to udělej. Hlavně to neskrývej." Řekla jsem upřímně tak nějak největší moje obavy a to, co bych nechtěla, aby se mezi námi dělo. Ne, že bych se do něj nechtěla zamilovat, ale nechtěla jsem se zamilovat do někoho, kdo o to nestojí. Toho jsem už měla dost v životě.
 
Alexandr - 08. prosince 2018 13:03
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
Se Simon jsem se nepotkal, takže jsem si myslel, že je pořád u sebe v kanceláři. Takže jsem ani neklepal, když jsem k němu vešel. O to více mě překvapila Ixin, která tam stála v krásných rudých šatech, bosá, s odhaleným krčkem. Sledoval jsem jí, jak zapíjí nějaké prášky. Byl to možná až moc krásný pohled. Přejel jsem rychle pohledem celou bratrovu kancelář a všiml si hromádek papírů rozložených na zemi. Zaměstnal jí dřív, než jsem to stihl udělat já. Alespoň na něj nebudu muset řvát, že jí vyhodil, nevyslechl, zabil nebo něco podobného. No co, pracovat mezi upírem a vlkodlakem může být životu nebezpečné.. Někteří by mohli vyprávět. Nebo právě nemohli. Usmál jsem se sám pro sebe. ,,Vidím, že jsi se tu zabydlela dost rychle." Řekl jsem pobaveně mezitím, co jsem k ní opatrně došel, abych nezničil její práci. Postavil jsem se před ní a prstem jí setřel kapku vody z jejího hrudníku, přes krček až ke rtům. Usmál jsem se a zase svou ruku stáhl. Bylo neuvěřitelně vzrušující, přejet jí prstem po krční tepně.. Kdyby jen věděla. Olízl jsem si rty. ,,Asi bych se měl za Simona omluvit, osobně jsem neměl v úmyslu tě takhle zahrnout prací."

Zobrazit SPOILER
 
Sory - 08. prosince 2018 13:14
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Při otázce na moji krev jsem jen zavrtěl hlavou dokud jsem neucítil teplo jejího těla, ale i její zmatek a divoce bušící srdce. Lehce jsem její ruce hladil během toho co mluvila jsem nakonec od ní odstoupil a opřel se za jejími zády o kuchynskou linku a jen se potichu pousmál s povzdechnutím.

,,Nedělám nic co bych sám nechtěl Ann. Omlouvám se pokud tě to tolik přivádí do rozpaků. Po pravdě nevím co od toho všeho ty sama očekáváš. Jsem si vědom toho, že je naše zasnoubení z donucení,ale přesto bych byl rád, kdyby jsme spolu mohli vycházet. Zda se zamiluješ či nikoliv je na tobě a já ti nebudu bránit v tom cítit lásku, i kdybych to měl být já. Vše co jsi řekla budu dodržovat, tak jako bych byl rád, ať ty se mě tolik nebojíš. Občas mám strach tě vůbec obejmout nebo udělat nějaké to gesto at se pak necítíš špatně, protože to bych opravdu nerad." povzdechl jsem si a a promnul si prsty kořen nosu unaveně. ,,Pokusím se trochu krotit, protože si nejsem jistý zda ti to co dělám je příjemné a nemohu dělat veškerá gesta pouze já."
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 13:22
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Cítila jsem na sobě již lehkou únavu a co hůř vždy s práškem mě popadla deprese na kterou jsem celý týden nemusela myslet.
Trhla jsem s sebou, když jsem zaslechla za svými zády hlas. Neslyšela jsem jej jinak vůbec přicházet. Bohužel výsledek jeho snahy mě nevyděsit dopadl přesně opačně a já si polila celé své šaty.
,,Sakra..emm.. Nabídla jsem se sama, že tu práci udělám. Ty jsi prý zase pracoval až do rána a bylo na čase at se jde vyspat i on. Takhle přeci nemůžete fungovat. za chvilku z vás tím tempem budou chodící mrtvoli." uculila jsem se a sklopila pohled k zemi když utřel drzou kapku z mého dekoltu až ke rtům.
,,Smím jen doufat, že tvá kancelář není v tak šíleném stavu jako tato tvého bratra že ne?" zeptala jsem se trochu zoufale a jen se postavila na nohy a došla si vzit ze své kabelky kapesníček s iniciály své rodiny, ať lehce osuším šaty.
,,Myslím, že to bylo dostatečné znamení k tomu, abych se dnes na práci už vykašlala. Zavolám si taxi domů, ať se mohu převléknout a na rozdíl od vás s bratrem normálně vyspat." uculila jsem se. Bez podpatků jsem mu byla k hrudníku a musela zaklánět hlavu.
,,Celkem mě z vás obou asi bude bolet krk."
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 13:38
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Otočila jsem se čelem k němu a napodobila jeho pózu. Opřela jsem se zády o linku a sledovala ho. ,,Nebojím se tebe, bojím se toho, že budeš další z těch, co mi zlomí srdce. Toho se bojím. Že se zamiluji a ty to nebudeš opětovat. To je jediná věc, které se bojím více, než samoty." Přiznala jsem.. A pak jen zůstala poměrně šokovaně koukat. Nečekala jsem, že tohle řekne. Na jednu stranu měl pravdu, na tu druhou bych to trochu více chápala, kdyby jsme byli milenci, měli vztah, chodili spolu nebo něco podobného. Jo, jasně a my jsme JENOM zasnoubení.. Pomyslela jsem si a viděla svoje vnitřní já, jak se nad tím pobaveně ušklíblo. větší ironii bych si už asi představit vlastně ani nedokázala. Jsem s ním zasnoubená a bojím se, že se do něj zamiluji.. DO vlastního snoubence. A připadá mi divné, že tady na mě zkouší romantická gesta.. Můj vlastní snoubenec. Chvilku jsem ho jen tak pozorovala. Nedělá mi problém vyjádřit sama tyhle romantická gesta, ale musím vědět, že o to ten druhý stojí. Utřela jsem si ruce do utěrky na lince a došla k němu. Natiskla jsem se hrudníkem na ten jeho, položila svoje dlaně na jeho ruce a postavila se na špičky, abych mu viděla do očí. ,,A tobě to bude příjemné? Když to budu dělat?" Zeptala jsem se ho tiše se zvědavým pohledem v očích. Zavřela jsem oči, více se natáhla a lehce ho políbila na rty. nebyl v tom žádný strach ani váhání. Byl to jen dlouhý a vřelý polibek. A mě se to líbilo, nebudu lhát. Měl hebčí rty než kdejaká holka. Než jsem se odtáhla, tak jsem ho lehce kousla do spodního rtu. Otevřela jsem oči a pousmála se. ,,Tak co, tobě to je příjemné?"
 
Alexandr - 08. prosince 2018 13:44
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
Chudák se mě tak lekla, že si polila skoro celé šaty. Soucitně jsem se pousmál. ,,Promiň." Omluvil jsem se, ale pravdou bylo, že mě její leknutí pobavilo. Bylo to roztomilé.
,,Toho bych se nebál." Pousmál jsem se jen klidně, když řekla, že z nás budou chodící mrtvoly. Ze mě teda určitě nic takového nebude.. Nebo už je? Tyhle filozofické myšlenky bych si měl nechat na jindy. Mimo práci. Sledoval jsem jí, jak se utírá kapesníčkem.. A všiml si toho loga. Upírům takové věci neutečou. Trochu jsem zvážněl. ,,Ty máš hodně kamarádek, které jsou bohatí, co?" Zeptal jsem se jí a ukázal na kapesníček, co držela v ruce. O té rodině jsem neslyšel už dlouho. Od jejich smrti. Vím, že měli dceru, ale co se s tou holkou stalo, to ví asi jen Bůh. Byla hodně v ústraní, takže ani novináři nevěděli, kde je a co dělá.
,,To abych ti platil extra maséra." Řekl jsem s úsměvem ohledně jejího bolavého krčku.. Krásného bolavého krčku a pak sena ní vážně podíval. ,,Vím, že pohodlí domova je asi přednější, ale mám hned vedle svůj byt, kdyby se ti nechtělo až domů, klidně můžeš přespat tam. Mám tam i věci na převlečení. Jen taková nabídka, pochopím, když odmítneš."
 
Sory - 08. prosince 2018 13:52
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Byla překvapena mými slovy, ale jednal jsem upřímně a na rovinu tak jak si ona přála. Neměl jsem zapotřebí se přetvařovat , nebo jí lhát. Krom tedy toho co jsem zač to vědět nemusela.

,,Ty si myslíš, že bych ti zlomil srdce aniž bych ublížil tím sobě.. bože Ann.." zavrtěl jsem nechápavě hlavou s úsměvem. ,,Po dobu co jsem se neviděli neznamená to že jsem já neviděl tebe. Jsi už deset let moje snoubenka a stále jsem za tebou chodil, jen o tom nevíš. Sám jsem tě poznával, abych byl připravenýn a tyhle dny." přiznal jsem s nevinným úsměvem. To že jsem jí chodil sledovat skoro každý den jak spí a přikrýval jí vědět nemusela.

Následně jsem byl překvapen, že opravdu jednala. V očích jsem měl starost, ale přesto vlídnost a dá se říci i lásku. Lehce jsem položil své ruce na její boky a usmál se.
,,Nevím co chceš dělat, ale je mi už takto s tebou příjemně." pousmál jsem se, ale to co následovalo byl hodně veliký výboj. Cítil jsem její sladké rty na svých a můj stisk na jejích bocích se upevnil a já ji přitiskl více k sobě. Nechtěl jsem at to končí, i když mě to uvnitř ničilo se držet a ovládat at ji ihned na místě nerozdrápu krk.
Na její otázku jsem neodpovídat pouze jsem ji zvedl za zadek na linku naproti sobě a naše rty opět spojil tak že jsem jednu ruku sam zabořil do jejích vlasů, jako kdybych se bál že mi bude chtít utéct pryč, protože já jsem ten co bude moc dravý.

Nakonec jsem se přeci jen odtrhnul a s usměvem sklopil pohled k zemi.
,,Takhle mi moc nepomáháš dodržet má slova že na tebe půjdu pomalu. Veř že kdyby se mi neco nelíbilo poznáš to." vzhlédl jsem jí stále s touhou a ještě větší chutí na ní samotnou do očí.
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 13:59
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Pomalu jsem se otírala kapesníčkem než položil otázku na mé kamarádky. chvilku mi trvalo než jsem si uvědomila o čem mluví a jen se mile pousmála.
,,Dostala jsem do na památku od jedné slečny. Vypadaly jsme skoro jako dvojčata, až na to že ona byla milionářka ne li více a já člověk z ulice když to tak řeknu." pokrčila jsem rameny.

,,Masáž by se hodila to nepopírám." sama jsem si rukama promnula krk. Dlouho jsem neměla pořádnou masáž. Už jsem si brala telefon že si zavolám taxi, ale jeho nabídka mě zarazila o to více že má něco na převlečení.

,,Emm dostala jsem přednášku už v autě že jezdím s cizími lidmi a ted mám jít k někomu takto domů? .. Ty divné věci se dějí opravdu rychle.." zamyslela jsem se nad varováním od jeho bratra. ,,Nejsem si navíc jistá na jaký druh převlečení narážíš, ale pokud tam máš dámské oblečení domnívám se, že by tvá přítelkyně neměla radost, kdybych si něco vzala z jejího šatníku o co hůř kdyby mě tam našla.." dodala jsem nejistě. Leč se v kanceláři topilo kvůli promoklým šatům mi začínalo být lehce chladno a trochu jsem se ošila, když mi přejel mráz po zádech.

,,Stačila by mi pánská košile a sprcha.. v té košili bych se domů dostala. Přeci jen to bude podobně dlouhé jako ty šaty.." věděla jsem že to bude o něco kratší a už se nebudu moc ipředklonit, ale chodit do cizího bytu.. emm jeho bytu se mi nechtělo.. obzvlášt né samotné.
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 14:12
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Čekala jsem, že ho to trochu zarazí, já se jen usměji a vrátím se ke krájení. Asi jsem byla moc naivní. To, že mi položil ruce na boky a pak je pevně stiskl bych ještě čekala.. To, že mnou při tom projela vlna vzrušení je druhá věc. Ale to, že mě vezme pod zadkem a vysadí mě na linku jsem nečekala. Automaticky jsem ho v těch krátkých svetrových šatech objala nohama kolem pasu, když mě sám od sebe znovu políbil. O dost dravěji nutno podotknout. Jeho ruka se ocitla v mých vlasech. Tohle nebylo dobré. Upřímně, neuměla jsem se moc tvářit jako slušná holka, co se týkalo sexu a on vypadal, že je ochotný si mě vzít tady na té kuchyňské lince.. A mě ta představa vůbec nevadila, to na tom bylo to nejhorší. Když se odtáhl, vzrušeně jsem na něj hleděla. Jednu ruku jsem měla kolem jeho krku a prsty mu probírala vlasy na zátylku. ,,Nápodobně." Odvětila jsem mu polohlasem. ,,Jestli toho teď nenecháme, tak znásilním ve výsledku já tebe.." vydechla jsem. Měl to být sice spíše řert, jakože haha sranda, ale já byla až moc nenasytná, co se týče sexu. Navíc s někým, jako je on.. A teď nemyslím jen vzhled, byla jsem s ním necelý jeden den a všechny ta jeho hezká gesta.. Byla jsem jak kostka másla na pánvi. Pomalu jsem se roztápěla.
 
Sory - 08. prosince 2018 14:20
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Bylo dokonalá a já se musel pobaveně usmát když jsem viděl její pohled. Chtěla snad víc než já, i když mě šlo spíše o její sladký krček, ale i o sex ten k tomu patří. Přeci jen při takovém zažítku je ta krev ještě sladší.

,,Měla jsi hlad, ale místo toho mám pocit že by jsi raději snědla mě.." uculil jsem se pobaveně a jemně ji pohladil po tváři. ,,Nechci at to dopadne tak že přestanu bavit já tebe Ann.. Musíme se krotit..oba..A nemyslím to špatně.. Jen.. Neviděli jsme se takovou dobu a já už z tebe šílím." citím jsem jak mé kalhoty jsou opravdu hodně pevné a jen si své čelo opřel o to její.
,,Najíme se nechám tě udělat ty papíry a já si půjdu zařídit ještě své povinnosti. Až se večer vrátím, tak přijdu za tebou ano?" nemělo to být tak jako přijdu večer a hned bude sex, ale myšleno spíše tak že nechci od ní ted pryč, ale ona potřebovala jíst a já nechtěl být ten který ji hned první den využije ve všech směrech.
,,Bude to tak v pořádku.. ?" podíval jsem se mile do jejích očí když jsem jednou rukou stále držel její zadek a druhou pohladil její tvář a přejel ještě slastně přes její rty.
,,Ty mě zničíš.." povzdechl jsem si než jsem ji opět chytil za zadek a drave spojil naše rty. Nechtěl jsem se držet zpět. Chtěla at delám co chci. V rukách jsem ji nesl směrem do své ložnice.
 
Alexandr - 08. prosince 2018 14:20
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
,,Z ulice?" Zeptal jsem se zvědavě. Vím, že to nemyslela pravděpodobně doslovně, ale bylo by hezké dozvědět se něco více o jejím životě a když to tak hezky načala sama, tak proč v tom nepokračovat?
Usmál jsem se. ,,Vypadám jako někdo, kdo má přítelkyni?" Zeptal jsem se jí a pobaveně sám pro sebe zakroutil hlavou. ,,To opravdu ne. Máme se Simonem ještě sestru, ale ta žije v Asii. Občas ale přiletí na návštěvu, tak má u mě v bytě pokoj a ve skříni nějaké svoje věci." Vysvětlil jsem jí. Ani nevím, proč jsme jí to říkal, měl jsem pocit, jako bych sám sebe snad nějak obhajoval. Bože, je ti bůh ví kolik tisíc let a ty se tady poddáváš malé lidské holce.. Ozval se ve mě ten starý upír, kterým jsem byl. Musel jsem se tomu pousmát. Jo, poddával a vlastně mi to ani nevadilo. Už to byla léta, co mě nějaká takhle okouzlila. Ve své podstatě to bylo příjemné. Sundal jsem si svoje saky, dal jí ho přes ramena a usmál se.
,,Dáš si u mě horkou sprchu, dostaneš košili a řidič tě zaveze domů, to zní jako dobrá domluva ne? Tak pojď." Vyzval jsem jí, počkal, až se obuje, vezme si kabelku a vyšel s ní ven před firmu. Šli jsme ani ne jednu ulici, když jsme vešli do jednoho luxusně vypadajícího bytového domu, vyjeli do 4 patra a já otevřel dveře od mého bytu. Vypadal.. Moderně, ale zároveň jako bych měl zálibu ve starožitnostech. Nábytek byl hlavně dřevěný a všechno v hodně tmavých barvách. ,,Počkej chviličku." Usmál jsem se na ní a donesl jí čistý ručník a jednu svou košili, jak si žádala. ,,Koupelna je támhle. Máš kolik jen času potřebuješ." Ujistil jsme jí vřele.
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 14:30
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
,,Nevím, o čem mluvíš.." Řekla jsem nevinně a podívala se opatrně stranou, když řekl, že bych raději měla jeho, než jídlo. Ne, že by měl pravdu, jen.. Měl pravdu.
A pak jsem se jen rošťácky usmála a začervenala, když řekl, že ze mě šílí. Absolutně jsem chápala, jak ta slova před tím myslel, ale nějak jsem se nebála toho, že by on přestal bavit mě. Cítila jsme vzrušení z jeho hlasu. Jasně, že mi to lichotilo. Byla bych blázen, kdyby ne. Horší bylo to, že jsme sama z toho byla vzrušená.
Kývla jsem hlavou na jeho návrh. Upřímně, byl to dobrý nápad, vážně teď přestat, udělat to, co potřebujeme a prostě se večer v klidu vyspat, až za mnou přijde. A vážně jsem věřila tomu, že to tak uděláme. Když mi druhou rukou přejel ale přes rty, vyplázla jsem lehce jazyk a olízla mu palec, kterým přes ně přejel. Což jsem asi neměla dělat, protože místo toho, aby mě pustil mě vzal znova za zadek a zvedl mě. Mezitím, co jsme se, nutno dodat, poměrně vášnivě líbali mě někam nesl. Když jsme si koutkem oka všimla, že je to ložnice, přestala jsem ho líbat a pousmála se. ,,Odnést mě do ložnice znamená dát si jídlo a jít pracovat?" Zeptala jsem se ho lehce provokativně s jiskrou v oku. Nechala jsem jeho rty chvilku odpočívat, naklonila se k němu a jazykem přejela po jeho uchu, abych se mohla následně lehce hravě zakousnout do jeho ušního lalůčku.
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 14:31
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Nechtěla jsem o sobě mluvit a jen jsem raději uhnula pohledem.
,,To je na dlouhé povídání a zrovna dnes bych o tom raději nemluvila." každý den co jsem si brala prášky na potlačení depresí byl špatný. Brala jsem jej jen jednou týdne, ale následky nebyly pžíliš dobré pokud jsem se jen o jeden den oddálila.

Překvapeně jsem ozvedla obočí a zasmála se nad jeho obhajobou.
,,v klidu v klid. Mě tady nic nemusíš vysvětlovat je to tvůj život, jen se divím, že někdo jako ty přítelkyni nemá. Dnešní holky moc slušné vychování gantelmanu ocenit neumí." povzdechla jsem si a mile se usmála když mi přes ramena položil své sako. Krásně vonělo.
Rychle jsem si vzala kozačky a svoji kabelku, ať se můžeme vydal do tepla jeho bytu.

Byl veliký a kupodivu zařízený nábytkem z historie, ale přesto s moderními doplnky. chvilku jsem si je prohlížela dokud mi nepřinesl košili a ručník.
,,Krásný byt.. a ten nábytek.. Vetšinou vše z Asie minimálně dvě století staré. Jsi samé překvapení." usmála jsem se. Mý rodiče milovaly starý nábytek a já pár infomraci zdědila po nich.
Lehce jsem se k němu otočila zády a přes rameno se usmála.
,,Mohl by jsi mi jen rozepnout šaty?" zeptala jsem se nevinně s lehce červenými tvářemi. Zip byl až dolů, lae stačilo mi je rozepnout pouze do poloviny zad, avšak to jsem mu neříkala.
 
Alexandr - 08. prosince 2018 14:40
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
Překvapeně jsem zvedl obočí, když odhadla stáří i původ nábytku. ,,Máš dobré oko." Pochválil jsem jí s uznáním. Prosba s rozepnutím šatů mě překvapila o trochu více.. A nejsem si jist, jestli příjemně. Opravdu jsem jí tady nechtěl vysát do poslední kapičky. A že mě k tomu velmi lákala i oblečená.
,,Jistě." Odvětil jsem pouze, došel k ní a pomalu jí rozepnul zip šatů. Schválně jsem ho rozepínal pomalu, abych si užíval, jak mé prsty jedou po její hladké kůži na páteři. Zastavil jsem se, když se objevil lem jejích kalhotek. Mohl jsem, ale nechtěl jsem. Usmál jsem se. I zezadu byla neuvěřitelná. I když můj pohled nejvíce stále hypnotizoval její krk. V tom dešti před pár dny nebyla tolik cítit, ale teď.. Teď to bylo až moc lákavé. ,,Zbytek už zvládneš sama." Řekl jsem jí jen lehce, ale neodpustil jsem jí prsty jí lehce přejet po odhaleném kousku rameni, přes její krček až znova na záda. ,,Opravdu by jsi potřebovala masáž, máš ztuhlá ramena." Okomentoval jsem s lehkou starostí v hlase a palcem jí trochu přitlačil na oblast zad nad lopatkou a lehce jí promasíroval. Pak jsem z ní dal ruce pryč a o krok odstoupil. Nechtěl jsem, aby se cítila v mé společnosti nepříjemně. Ale bylo těžké se ovládat.
 
Sory - 08. prosince 2018 14:44
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Zahrávala si poměrně dost nebezpečně a opravdu věřila tomu, že ji v tento okamžik nechám v klidu jít vařit jídlo? Bylo to naivní pro nás oba. Její jazíček byl dost drzý a tím si podepsala svůj vlastní verdikt v tom pokračovat.

Neodporovala a přiznám se, že takto jsem se dlouho necítil. Chtěl jsem ji mýt hned a jen pro sebe. Horší byl ten fakt že jsem se musel ovládat, abych nechtěl více než na co je připravená. Lehce jsem ji začal líbat na krku, když se odtáhla a i jazykem přejel spastně po její tepně. POmalu jsem si s ní lehl do postel, tak že jsem ji dokonce nechal na sobě. Většinou jsem býval dominantní a majetnický já, ale u ní jsem podlehl. Tentokrát.
,,Kdyby jsi protestovala vypadalo byto jinak.. a přijal jsem tvoji výhružku, že mě znáslníš.." usmál jsem se dravě a posadil se tak že naše rozpálená a roztoužené těla byla u sebe a já lehce zatáhl za její vlasy at se více prohne v zádech a mě tak vystaví svůj krk, který jsem s chutí začal líbat.
,,Neumím slovo stop Ann a řekla jsi že mám dělat co chci..Pokud to bude, ale příliš musíš mě zastavit ty." pošeptal jsem ji slastně do ucha. Přeci jen mi seděla na klíně tak jsem si byl jistý že musela cítit jak mě mé kalhoty pnou.
 
Ixin Dean - 08. prosince 2018 14:52
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Jeho pochvala mě potěšila a já se jen lehce usmála.
,,Mám ráda historii, tak si ještě něco málo pamatuji, jak koukám." dodala jsem mile než jsem ucítila jak ke mě přistoupil. Mé srdce začalo být lehce rychleji, když jsem ucítila jeho lehce chladný dotek na své páteři. Měla jsem na sobě černé krajkové prádlo, vždy jsem nosila soupravu.

Zip se zastavil kousek nad mým pozadím, ale byla jsem si vědoma že prádlo viděl. Spokojeně jsem zavřela oči a slabě potichu zasténala, když mi promnul krk.
,,Bylo to příjěmné.. Mohl by jsi ušetřit za maséra a namasírovat mě sám.. ale.." sama jsem se zarazila a sklopila pohled k zemi. ,,To by ale bylo poměrně dost drzé a asi nevhodné..Moc děkuju jdu se pokusit neutopit." dodala jsem mile přes rameno a pomalým krokem se vydala do koupelny kde jsem se zamkla. Z8dy jsem sjela po dveřích a ztěžka lapala po dechu.
Co se to se mnou sakra dělo? Ctěla jsem jej provokovat, ale přesto jsem se bála. Přeci jen.. Nikdy jsem neměla žádného partnera a bála jsem se že nevím co dělám.

Teplá sprcha prohřála mé tělo a já si nechala na sobě své prádlo a vzala přes to jen jeho košili, která mi úplně těsně zakrývala zadek, ale po bocích vzhledem k výkrojí lehce ukazovala mé černé krajkové krataskové kalhotky.
,,Děkuji už mi je mnohem lépe." pronesla jsem spokojeně když jsem vyšla ven z koupelny a sušila si mokré vlasy. kvůli tomu částešně prosvýtala a zobrazila černou pouze krajkovou podprsenku a obrys mých prsou. Neměla jsem je bůh ví jak veliká, ale mé míry 100-70-100 byly dotačující.
 
Ann Earl - 08. prosince 2018 14:59
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Zůstala jsem na něm. Myslím, že oba moc dobře víme, kdo je tu reálně v posteli ten dominantní a kdo ten submisivní, ale tentokrát si to vyměnit mi nevadilo. Svým způsobem jsem mu chtěla ukázat, jak umím být v posteli dobrá a že už nikdy nebude chtít jinou. Já vím, že tohle není zrovna slušné a není to něco, čím bych se měla chlubit, ale.. Vlastně je to jediná věc, na kterou mám talent.
Chtěla jsem něco drze pronést o tom, že se nedá znásilnění přijmout, ale byla jsme moc zaneprázdněna slastným vydechováním díky tomu, že mě líbal na krku.
,,Dobře.." Vydechla jsem, když řekl, že ho musím zastavit, kdyby dělal něco, co by se mi nelíbilo. Sama jsem si sundala svoje šaty, pod kterými jsme měla jen krajkovanou černou podprsenku. Zatáhl mě za vlasy a já se prohla v zádech. Cítila jsem bouli v jeho kalhotech, jak se mi tlačí na klín přes vlhké kalhotky. Začala jsem mu rozepínat košili. Měl pod ní ještě dokonalejší tělo, než jsem si představovala. Ráda bych znala jeho tajemství, ale nechtěla jsem nad tím teď moc přemýšlet. Počkala jsem, až pustí mé vlasy a sama ho začala líbat na krku, kde jsem za sebou zanechala pár cucfleků... Nemohla jsem si pomoct, chtěla jsem si ho svým způsobem označkovat. Pak jsem si to polibky začala mířit dolů, přes jeho klíční kosti, hrudník.. Kde jsem se trochu hravě zastavila u jeho bradavek a každou jen tak ze srandy obrkoužila jazykem.. I klukům se to líbí, jen to nahlas neřeknou a pak pokračovala až k lemu jeho kalhot, kde jsem mu sundala pásek a rozepla mu kalhoty. Vrátila jsem se zpátky nahoru k němu, abych ho znova začala líbat na rty, mezitím co moje ruka zajela pod jeho kalhoty i spodní prádlo. Dlaní jsem objala jeho horký tvrdý penis a začala ho pomalu v dlaní masírovat a honit.
 
Sory - 09. prosince 2018 06:45
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Nemusel jsem ji vyzivat dvakrat. Oba jsme to chteli, a ja o to vice jak sladce vonela. Bylo to jako droga. Cekal jsem tedy nejak delsi odpoved,ale nemohl jsem se divit. Jejimu krku jsem venoval velikou pozornost a obcas i prejel zoubky, ale stale jsem se drzel zpet,musel jsem.

Nechal jsem pro tentokrat Ann at si hraje ona.preci jen bylo jasne ze vice dominantní budu ja ale vypadala dost odhodlane mi opravdu predvest co vsechno v sobe skryva.
Nakonec jsem jeji vlasy preci jen pustil a mel nasledne dokonaly pohled na jeji telo. Ona ve tme videla mene nez ja, ale prestooo sem lehce pronikalo svetlo z vedlejsi mistnosti.
Sam jsem hlavu lehce zaklonil a oprel se za zády o rucr at ji dam lepsi prostor k memu tělu.Nepopiram ten fakt ze jsem obcas vydechl slasti i ja sam.jen u jejiho znackovani jsem lehce zavrcel.bude tezke takove cucfleky schovat ale pro tentokrat ji to odpustim.
Jeji drzost pokracovala dale niz a niz po mem tele kde si hrala a ja k ni jen s pobavenym usmevem sklonil pohled.
,,ty opravdu chces at zesilim.."zaseptal jsem potichu a jednou rukou zkoumal jeji bozske telo avsak ne dost dlouho.
Pri jejim doteku v mem kline jsem se dost napnul a lehce zavrcel, ale tentokrat slasti.
Boze jak me takova holka chybela. Ano i muzi maji sve potreby, ale tohle bylo jine..o hodne jine.
Me reakce kvuli rozptyleni byly rychlejší takze i nez si stihla uvedomit co se deje jeji podprsenku jsem zahodit na druhou stranu pokoje a opet sve polibky zacal smerovat ka jeji krk, nasledne k dekolku az k prsum. Dlani jsem jej laskal a muj drzy jazyk chtive krouzil po jejim okruzi dokud jsem lehoulince nestisol jeji bradavku a nasledne zacal sat.

Umel jsem sve touhy ovladat ale nedelala mi to prilis snadne. Nevydrzet jaem dlouho v roli podřadného a jen ji povalil s divokym a dravym usmevem pod sebe coz ji donutilo me pustit a ja ze sebe zbytek obelceni shodil k zemi. Naklanel jsem se nad ni a lehce rukou prejizdel po jejim tele.
,,ani nevis jka dlouho jsem na tebe cekal ann.."pronesl jaem potichu dosti vzrusene. A na jednu stranu i smutne.opravdu to byla věčnost.
 
Alexandr - 09. prosince 2018 10:27
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
Pohled na ní byl velice.. Příjemný, když vyšla ze sprchy, seděl jsem v prohřátém obývacím pokoji a pročítal nějaké papíry k práci, co mi tam zůstali ležet z rána.. Teda, pro ní večera. Chápete. Usmál jsem se. Spokojeně. Vidět na ní svou košili bylo velmi uspokojující.
,,Zajímalo by mě, jestli by ti takhle slušelo všechno oblečení co vlastním." Zavtipkoval jsem, než jsem se podíval zpátky do papírů.
,,Takže, slečno Dean.. Vy nemáte žádného přítele, který by šílel žárlivosti, že jste téměř polonahá u cizího muže?" Zeptal jsem se jí. Její příjemní jsem použil schválně. Asi se trochu musela leknout, že to vím nebo to začít zapírat. Mile jsem se na ní usmál a znova k ní zvedl oči.
,,Nejsem hlupák. Iniciály na kapesníčku, to jak se oblékáte, vystupujete, mluvíte.. To by se holka z ulice, jak jste sama řekla, nenaučila. Nehrajeme poslední dějství ve Zkrocení zlé ženy." Zavptikoval jsem na účet chudáka Shakespeara a jeho hry, kde se to hlavní hrdinka byla schopná naučit. Ve své podstatě.
,,A ta antidepresiva co sis brala, když jsem přišel do kanceláře.. Kvůli rodičům?" Zeptal jsem se jí tentokrát už zvědavěji a tázavě zvedl jedno obočí.
 
Ann Earl - 09. prosince 2018 10:35
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Dělalo mi dobře.. Spíše mému egu dělalo velmi dobře, když jsem ho slyšela pod svými doteky a polibky občas vydechnout nebo zasténat. Sama pro sebe jsem se musela každou chvilku potěšeně pousmát. Když jsem se vytáhla zpátky nahoru, s rukou v jeho kalhotech, až překvapivě zručně mi sundal podprsenku, zahodil jí a polibky se znova vrhl na můj krk a hrudník. Tentokrát jsem slastně zasténala já, když jeho rty obepnuli mojí bradavku.
Ta submisivita mu moc dlouho nevydržela. Rychle mě obrátil pod sebe a sundal si zbytek oblečení. Pár sekund jsem překvapeně mrkala, než jsem se na něj svůdně usmála a s jiskřičkami v očích si pomalu sundala svoje kalhotky.
Líbilo se mi, jak jeho ruka klouzala po mém těle. Nebyla jsem nejhubenější, spíše jako takový měkký polštářek. Ne, že by mi to osobně nějak vadilo ale byla jsem šťastná, že to ani mu nevadí.
Jeho slova mě zaskočila. Byla jsem zvyklá, že mi muži v posteli říkali hodně věcí, které nemysleli vážně nebo byli nadnesené. Takové to: Miluji tě, si nejlepší a tak. Upřímně, tohle jsem nevěděla, kam si zařadit. Kromě toho, že to myslel vážně, jsem si nebyla jistá, co tím myslel. Se zvědavým výrazem malého dítěte jsem natáhla ruku a položila mu jí jemně na tvář.
,,Co přesně tím myslíš?" Zeptala jsem se ho tiše.
 
Ixin Dean - 09. prosince 2018 10:40
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Sledovala jsem jej jak si pročítá dokumenty dokud se nezeptal na svůj šatník a já se jen pobaveně uculila.
,,Na takové věci jsou modelky. Já módní přehlídky nedělám" sice jsem o to byla párkrát žádána, ale neměla jsem o tento životní styl zájem.
Opravdu jsem dost znatelně ztuhla a v očích se mi objevil strach. Zastavila jsem se a dokonce udělala i pár kroků vzad dokud jsem se zády neopřela o zeď.
Věděla jsem že smrt mých rodičů nebyla nehoda, ale vražda, ale nikdo mi to nevěřil, proto jsem se celý život skrývala. Mohlo by se to opakovat a tentokrát bych nepřežila i já.

Celou dobu jsem mlčela dokud se nezeptal na prášky a já zmateně a se strachem sklopila pohled k zemi.
,,Neměla jsem v plánu lhát, jen ne každý má.. měl moji rodinu rád a proto je lepší nevědět kdo jsem." pronesla jsem potichu a začala si nervozně hrát s pramínkem svých vlasů.
,,tím myslím znáte i odpověď ohledně přítele.. Není moc lidí kteří by se mnou vůbec chtěli mluvit.. Ještě jednou se omlouvám. POchopím, když v tento moment vezmete zpět svoji nabídku práce." oči jsem měla stále nervozne zabořené do země. O ridičích jsem mluvit nechtěla, nebo i nemohla. Nechtěla jsem se tady sesypat jako malé uplakané dítě.
 
Sory - 09. prosince 2018 10:48
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Oba jsme se usmívali a oba jsme v tento okamžik byli štastní a spokojení, že jsme právě s tým druhým.
byl jsem unaven dívkami, které všechny vypadaly stejně, hlavně at jsou jako modelky. To mě opravdu nudilo. Ann byla.. Opravdu dokonalá bohyně. Slastně jsem si hrál s jejími prsy. Bylo příjemné a o to ještě více vzrušující slyšet její slastné sténání.

Ležela přede mnou celá nahá a já se chvilku kochal její krásou během svých doteků. Užíval jsem si každý kousíček jejího těla, abych si jej co nejlépe zapamatoval.
S její otázkou jsem se k její ruce se zavřenými oči lehce přitulil.
,,Myslíš si, že sňatek by l opravdu nucený?..Možná jsem byl malý kluk, ale všímaví..Vybral jsem si tě Ann.." pronesl jsem potichu než jsem ji jemně políbil a pohladil její tvář.
,,jsi dokonalá.." dodal jsem s uchváceným pohledem na její tělo než jsem se s polibky začal přesouvat opět na její krk, klíční kost, až i lehce přes prsa, kde jsem donutil se postavit obě bradavky a pokračoval níže. Přes její bříško a u pánevních kostí jsem si ji jen lehce nadzvedl za zadeček který jsem podložil svýma rukama a směřoval své polibky do jejího klína.
Nejprve jsem jen lehce olizoval oba její pysky a klitoris dokud jsem nezačal klitoris více sat a jazykem do ni pronikat.
 
Alexandr - 09. prosince 2018 10:53
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
Nebudu lhát, její reakce mě lehce překvapila. Jako by se mě bála. Překvapeně jsem se na ní zadíval, než jsem se zvedl, odložil papíry a došel před ní. Heh, byla taková drobná oproti mě. Vztáhl jsem k ní opatrně ruku, vzal její bradu mezi palec a ukazováček a zvedl jí hlavu, aby se mi podívala do očí. Byla jak otevřená kniha. Momentálně byla jak vyděšená laň. Ironie byla to, že já nebyl ten vlk.
,,Já se nezlobím, že jsi lhala. Nezajímá mě, z jaké pocházíš rodiny, to jsou pro mě nepodstatné věci, nemusíš se za to omlouvat. A jak jsem řekl, chápu, když si lidé hlídají soukromí." Řekl jsem jí upřímně a vážně. Pak jsem se k ní trochu sklonil, ale její bradu jsme nepouštěl. Chtěl jsem aby se mi dívala do očí.
,,Spíš mi řekni, proč se tak bojíš svého jména." Zeptal jsem se jí a trochu na ní v mysli zatlačil. Opravdu mě to zajímalo a trochu upíří magie nikdy nikoho nezabilo. Ne takhle. Pak jsem se zrovna narovnal a pustil její bradu.
,,Chápu, že vyrůstat s takovým jménem muselo být těžké, ale to není ten důvod, proč bereš ty prášky."
 
Ann Earl - 09. prosince 2018 11:03
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
,,He..?" Vypadlo ze mě jen překvapeně, když řekl, že si mě vybral, už když byl malý kluk. Nevěřícně jsem na něj koukala. Totálně šokovaně, abych spíše pravdu řekla. Člověk by čekal, že řekne hodně věcí, ale tohle by mě nenapadlo ani kdybych si chtěla vysnít nějakou krásnou pohádku s jednorožce. Nedal mi nějak prostor na více otázek, jeho rty zaměstnali moje hlasivky dostatečně. Snažila jsem se nebýt moc hlasitá, což jsme vzdala ve chvíli, když se jeho jazyk a rty ukázali až moc zkušené. Jednu ruku jsem měla zabořenou v jeho vlasech a druhou pevně svírala prostěradlo na posteli. Každou chvilku jsem hlasitě zasténala nebo zalapala po dechu. Netrvalo to dlouho a začínala jsem cítit přicházející orgasmus.
,,Ah.. P.. Počkej.. Ah..!" Zastavila jsem ho po chvilce a pokud mi to dovolil, tak jsem se od něj lehce odsunula a celá roztřesená vzrušením vydechla. ,,Chci se udělat až budeš ve mě.." Vysvětlila jsem mu proč jsme ho zastavila s dalším roztouženým výdechem.
 
Ixin Dean - 09. prosince 2018 11:10
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Přála jsem si umět procházet zdí a utéct hodně daleko. Na tohle téma jsem se neuměla s nikým bavit ani ze svého služebnictva. Bylo to prostě zakázáno cokoliv přede mnou zmínit, minimalně v den prášků.

Jeho dotek nebyl tvrdý ani nepříjemný, ale spíše jsem opravdu nechtěla koukat do jeho očí, leč jsem nakonec musela, i když jsem spíše jen zvedla bradu a pohled stále sklápěla k zemi.
,,Nemám nic jiného než jen soukromí, proto většina lidí neví kdo jsem. Je to pro mé vlastní dobro."dodala jsem potichu než se ke mě sklonila já k němu opravdu vzhlédla. Bože ty oči byly tak dokonalé.

,,Protože mé rodina vlastnila část tohoto města dokud mý rodiče nebyly zavražděni. nebyla to nehoda jak si vsichni myslí. Obávám se toho, že pokud se přijde na to kdo jsem pokusí se to udělat znovu a já tentokrát nepřežiju." mé tělo bylo napnuté a měla jsem pocit, že ty informace jdou z mého těla proti mé vlastní vůli. Schovala jsem si tvář do dlani a snažila se přestat třást. Tohle nebylo příliš dobré, obzlášt ne před ní.
,,Prosím..přestaň se ptát.." zešeptala jsem zničeně skrze pláš. nevydala jsem ze sebe ani hlásku, ale mé tělo se chvělo a po tvářích mi tekly tiché slzy.
 
Sory - 09. prosince 2018 11:15
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Byla v šoku,ale neměl jsem se čemu divit. V jejím věku deseti let mě bylo mnohem ale mnohem více, jen pomalé dospívání upírům vše pokazí. Proto jsem si ji mohl už tehdy vybrat a vědět, že to myslím vážně.

Cítil jsem jak sama si spokojeně hraje s mými vlasy a druhou rukou muchlá prostěradlo postele. Neměl jsem v plánu přestávat dokud se sama neodsunula a já si jen do ruku otřel své mokré rty. Musel jsem se opravdu pobaveně usmát a povzdechnout si.
,,Ach Ann.. Nemám v plánu přestávat, alespon dokud o to abych šel do tebe nebudeš opravdu žadonit.. tohle mi nestačí." pronesl jsem pobaveně, když jsem tentokrát do ní pronikl svými prsty a polibky začal opět laskat její tělo.
,,Nemám v plánu ukončit své hry takto rychle.." zašeptal jsem jí nakonec do ucha, které jsem jí lehce olízl a jemně skousnul ušní lalůček.
 
Alexandr - 09. prosince 2018 11:17
untitled53089.png
soukromá zpráva od Alexandr pro
Normálně bych asi zavtipkoval, že kromě svého soukromí má miliardové konoto, ale viděl jsem, že není v tom stavu, kdy bych to mohl říct. Znal jsem více lidí, co se nedokázali vypořádat s tím, kdo jsou. Není první ani poslední. Nosit své jméno se vztyčenou hlavou, navíc jméno, jako vlastní ona, není nejjednodušší. A ne každý to umí.

Na moje zatlačení to z ní vypadlo, i když hodně proti její vůli. Chápal jsem jí. Malá holka, sama na tomhle světě, bojící se o svůj život. Na smrt jejích rodičů jsem nic neříkal. Klidně to mohla být vražda, o spoustě vražd se říká, že to byla nehoda. Ostatně, od čeho máme nájemné vrahy, že?

Opatrně jsem jí přivinul do své náruče, když se rozplakala a soucitně jí hladil po vlasech. Stačilo obejmout jí trochu silněji a rozdrtil bych to malé křehké tělíčko, co se u mě teď schovává. Ne, že bych to chtěl udělat, spíše jsem jí chtěl chránit a utišit. Ani nevím proč, nedokázal jsem přijít na to, proč je pro mě o tolik jiná, než všechny ty ostatní holky, které bych prostě zabil, kdyby se přede mnou takhle složily, protože by mě to prostě nezajímalo.
 
Ixin Dean - 09. prosince 2018 11:28
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Mlčel a nic dalšího neříkal. Nevěděla jsem jeslti za to mám být ráda nebo se bát. byla jsem nyní opravdu velice zmatená a přála jsem si jít domů. Přála jsem si obejmout a v klidu usnout a pokud možno si odpočinout, ale to tady nešlo.

Na okamžik jsem měla pocit, že zná mé myšlenky a ještě více jsem ztuhla a na okamžik i přestala dýchat když jsem ucítila jeho paže, které mě k sobě přivinuly. Jeho vůně byla příjemné a uklidnující, i pod oblečením jsem cítila jeho dkonale vypracované tělo. Ale horší byl ten stejný fakt jako předtím. Nikdy jsem v takové blízkosti s mužem nebyla.

Unaveně jsem si otřela tvář a lehce se odtlačila od jeho hrudíku, kde jsem nechala své ruce položené.
,,Omlouvám se.. jen mé soukromí je mé soukromí a nejsem připravená o tom někomu říkat.. Bože.. Jsem jako malá holka.." povzdechla jsem si a vzhlédla vzhuru do stropu at si otřu své oči.
S lehkým omluvným úsměvem jsem se mu nakonec podívala do očí.
,,Děkuji za objetí, jen myslím, že bych měla jít domů. v tomhle stavu nejsem příliš vhodnou společností."
 
Ann Earl - 09. prosince 2018 11:33
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Na sucho jsem polkla, když se mu nebezpečně zalesklo v očích a on řekl to, co řekl. Už jen z jeho slov mi srdce začalo bušit ještě rychleji než doposud.
Zalapala jsem po dechu, když do mě vnikl prsty a já se celá znovu položila do postele. Moje tělo tak nějak rozhodlo za mě, že si to prostě chce užít. Moje ruce zkoumali jeho tělo mezitím co jsem se slastným sténáním nechávala přijít orgasmus, který mi způsobovali jeho prsty. ,,Aby jsi toho nelitoval." Opětovala jsem mu pošeptání do ouška mezi vzdycháním. Otázkou bylo, kdo koho více unaví, a u něj jsem na to upřímně nechtěla moc vsázet, že on bude ten první unavený. Boky jsem rytmicky pohybovala proti jeho prstům. ,,..Nepřestávej.." zakňučela jsem tiše, když jsem cítila, že se mi blíží orgasmus.
Fakt, že jsem se prohla lehce v zádech a s táhlým zasténáním se udělala nebylo to nejhorší. Na mých orgasmech jsou nejhorší dvě věci. Chci víc, takže o nějakém uvolnění vzrušení se nedá moc mluvit a fakt, že moje mokré orgasmy nejsou něco, co by bylo běžné. A když mi došlo, že na posteli je pode mnou momentálně velký mokrý flek, zrudla jsem jak rajče a dala si ruku na rty. Jako když řeknete něco a pak si uvědomíte, že jste to vůbec říct nechtěli a dáte si ruku přes rty. Asi takové gesto.
,,Promiň.." Pípla jsem tiše v omluvě za mokrou postel a cítila, že mám rudé snad i uši.
 
Sory - 09. prosince 2018 11:42
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Neprotestovala a já si opravdu přál jen vidět její zničené tělo potom až s ní skončím. Neměl jsem obavy z toho, že bych to nezvládl. Přeci jen nějaké to tisíciletí jsem zvládl vydržet.
Sama nastavovala více své tělo a já jí nepřestával líbat po jejím božském těle. Avšak neměla říkat určitá slova, jako to abych nepřestával v ten moment není cesty zpět. Mé prsty své pohyby ještě zrychlily a já hleděl na její tělo, které se díky orgasmu více natisklo na to mé.
Přiznám se, že až takový projev slasti jsem nečekal, ale přesto jsem se jen usmál a políbil ji, když lehce zčervenala a chtěla se omlouvat.
,,Neomlouvej se.. nikdy co se týče sexu se neomlouvej.." pronesl jsem mezi jemnými polibky na její rty.

Opravdu mě doslova fascinovala, jak divoká,ale zároven křehká zvládla být. Sám jsem se nakonec položil na záda ji jako kdyby opravdu nevážela nic posadil na sebe, ale nikoliv přímo, tento fakt jsem chtěl nechat na ní. Užasle jsem jí hleděl do očí s úsměvem.
,,Jen se obávám toho, jak budeš schopná za pár hodin, když nemám přestávat.." dodal jsem provokativně. Byl jsem schopen vydržet své vyvrcholení několik hodin, i když jsem si byl vědom že s ní to bude těžké, neměl jsem obavy z toho, že po deseti orgasmech bude její tělo ještě schopno fungovat na tak dravým způsobu jako bych chtěl já. všímal jsem si že chce víca víc, ale lidské tělo me nevýhodu v tom že nevydrží takové napětí příliš dlouho. Byl jsem ale připraven splnit její přání at nepřestanu.
 
Simon - 09. prosince 2018 11:55
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Bylo mi jasné, že mě Alex zabije, pokud to zjistí, ale mě to nějak netrápilo. Jako by jsme se navzájem nezabíjeli pořád. A když se do jejího soukromí nedokázal dostat on, pro koho by to mělo být jednodušší, než pro velkého chlupatého psa? Oproti své normální velikosti jsem se zmenšil zhruba do velikosti trochu menšího vlka, aby holka spíš neutekla než cokoliv jiného. Tentokrát jsem neutekl, jen jsem seděl v té uličce, kde mě potkala před těmi pár dny a tvářil se jako velký plyšový mazlík. Upřímně, když jsem se na ní podíval, ani mi to nebylo proti srsti. Byl jsem zvědavý, jestli uteče a půjde jinou cestou nebo jestli bude odvahu kolem mě alespoň projít. Kdyby se rozhodla se mi vyhnout a jít jundy, jednoduše by jsme se zvedl a následoval jí. Jako bych k ní patřil, ale ona někde zapomněla vodítko.
 
Ixin Dean - 09. prosince 2018 12:01
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Mohla jsem jít domů. Alexandr mi zavolal svého řidiče, který mě dovezl, jako předtím k hotelu, a já jen v košili a koženou bundou v kozačkách pomalu kráčela domů. Naštěstí byl všední den, takže nikde nebyli nepříjemní opilý lidé. Opravdu jsem potřebovala domů si jít lehnout.

Vlasy jsem měla lehce kudrnaté a očima stále lehce vyděšeně těkala mezi uličkami, zda nikde na mě nikdo nečeká. Tato paranoia, byla šílená, ale občas se v tomto stavu dostavila a nebylo z ní příliš cesty zpět.
Ale.. Opět ty oči. Zmateně jsem se koukala na zářivé zelené oči menšího vlka. Tedy menšímu oproti včerejšku možná jsem včera jen byla hodně unavená. Lehce váhavě jsem si sedla do dřepu a s úsměvem k němu natáhla ruku, leč byl vzdálený přibližně tři metry.
,,ztratil jsi se chlupáči?" pronesla jsem mile. Milovala jsem zvířata, proto v mém rodinném sídle jsem měla snad zvířata všeho druhu, ale neměla jsem na ně čas, avšak děti mého služebnictva se jim plně věnovala.
,,Měl by jsi najít svého pána.. ale pojd ke mě.. dám ti alespon najíst.. neboj já nekoušu." přišla jsem si jako blázen co mluví se psem, ale ten naštěstí mé tajemství nemá komu říci.
 
Ann Earl - 09. prosince 2018 12:03
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Pousmála jsem se lehce, když řekl, že se nemusím omlouvat a znovu jsme si vyměnili polohy. Normálně by mě napadla otázka jako: Tobě nevadí, že jsem panna? Protože víte jak, kluci touží po nevinnosti, být první... Bla, bla bla. Dneska se mi na to hrát nechtělo. Jehlo slova mě trochu vyděsila, ale v hlavě jsem si řekla, že jen přehání. Sama pro sebe jsem se proto jen pobaveně usmála a zapřela se dlaněmi o jeho hrudník, abych na něj mohla pohodlně nasednout. Prohla jsem se v zádech, když jsem na něj pomalu dosedala a vzrušeně zasténala. Měla jsem pocit, že jsem sex neměla snad věčnost. Chvilku jsem na něm zůstala jen tak sedět a zvykala si, než jsem se nad něj nadklonila a s polibky na jeho krku jsem začala pohybovat pánví nahoru a dolů. Občas pomaleji, občas rychleji. Občas jsem se trochu nerovnala v zádech, abych se mu při tom mohla podívat do očí. Normálně jsem se při sexu do očí lidem nedívala. Skoro nikdy. Vždycky to byli jen muži, do kterých jsem byla zamilovaná nebo v ně měla neuvěřitelnou důvěr. A těch moc nebylo. Když si vezmu celkem, s kolika lidma jsem měla sex.

//Hele, nechám na to na tobě, jestli to chceš nějak shrnout, nejsem si jistá, jestli se mi chce popisovat několik hodin sexu :D
 
Simon - 09. prosince 2018 12:09
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Nebála se. To mě překvapilo. Už v kanceláři vypadala jako odvážná holka, ale to, že byla ochotná natáhnout ruku k velkému bílému vlkovi bylo zvláštní ať už jste chtěli nebo ne. S menším zaváháním každého zvířete jsem se zvedl, došel k její ruce a očichal jí. Voněla trochu jako můj bratr.. Ah, ta košile je jeho.. Došlo mi. Ale nemyslím si, že byla v jeho košili, protože by spolu spali. Alexandr nebyl tenhle typ. A na krku jsem si taky ničeho nevšiml. Takže ani krev nebyla ten důvod. Celkem mě zajímalo, co se stalo. Ale ptát se na to asi nebudu, že.. Ušklíbl jsem se v mysli a nechal jí, ať mě pohladí, než jsem jen souhlasně vyplázl jazyk při zmínce o jídle a vydal se vedle ní. Ne, že by představa psí konzervy byla něco, co bych miloval, ale jedl jsme už i horší věci. Řekl bych mrtvoly, ale čerstvé maso je pořád jen čerstvé maso.. Být to na mě, jím maso za syrova i jako člověk.
 
Sory - 09. prosince 2018 12:23
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Cítil jsem její chaotické myšlenky, dokud se naohodlala na mě posadit a můj stisk na jejích bocích se také neupevnil a já slastně vydechl. Sám jsem ji chvilku nechal si hrát, než jsem se přizpůsobil jejímu tempu. Pžiznám se, že jsem ke konci tempo držel spíše já. Přeci jen jsem ji nahoře s nadvládou na sobě nechal po dobu než mi nehty podrápala hrudník a já se nakonec k ní posadil at mohu opět líbat její krk.

Následně jsem ji položil pod sebe, kde jsem byl poměrně něžný. Chtěl jsem at si chvilku odpočine, ale přesto jsem cítila jak se naše těla začínají společně potit a já ji stále pobal bud na rtech či krku. Bohužel k poškrábanému hrudníku brzo se brzy přidali i má záda, než jsem si s ní stoupl a chvilku si užíval ten fakt jak na mě bezmocně nyní musí vyset. Nyní mé přirážení bylo více chtivé a hluboké. Ke konci jsem ji posadil na svoji komodu a rukou se opřel o stěnu za ní a druhou si začal laskat její prso. Všímal jsem si faktu že její tělo bylo už poměrně vyčerpané. Po pravdě po přibližně třech hodinách jsem se nesměl ničemu divit, avšak já si nepřál končit.

Posadil jsem ji na postel na všechny čtyři, ale za vlasy si ji přitáhl k sobě at pouze klečí a musí držet své tělo pouze nohama a orgasmi a křeče pouze břichem. Chtěl jsem pokračovat, ale když při jednom z orgasmů se její tělo začalo opravdu hodně chvět nechal jsem ji se položit opět na záda a jen se naklonil nad ní. Musela být opravdu už vyčerpaná. Jemně jsem pohladil její tvář a políbil její nos.
,,Bodeme pokračovat později.. Chtělá se už chvěješ.. Musíš si tě ještě přeci šetřit." nechal jsem ten fakt, že já ke svému uspokojení nedošel být, protože to by mohlo trvat ještě mnohem mnohem déle.
 
Ann Earl - 09. prosince 2018 12:35
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Víte, jak jsem říkala, že určitě jen přehání a tak? Ve chvíli, kdy jsem musela udržovat svou rovnováhu jen na kolenou a do toho snášet všechny ty orgasmy jsem měla chuť ho tak trochu zabít. V tom nejlepším slova smyslu. Dnešek byl až moc divných překvapení. Až moc hezkých překvapení. Ale stejně jsem ho v pár okamžicích chtěla zabít. Takový sex jsem si vážně nepředstavovala. Vlastně jsme nikdy neměla tak dlouhý a dobrý sex. A tak vyčerpávající hlavně. Byla jsem mrtvá. Nemohla jsem. Měla jsem nepříjemný pocit, že mě zítra bude z těch orgasmů pekelně bolet břicho. Ne, že u něj by se do obešlo úplně bez zranění, kromě hromadu cucfleků po celém jeho krku a hrudníku se přidali i škrábance na jeho hrudníku, zádech a ramenou. Vypadal spíš jak kdyby se s někým pořádně popral, než že měl dobrý sex. Teda.. Já doufala, že i pro něj to byl dobrý sex, než to najednou skončilo a mě došlo, že on neměl orgasmus ani jednou. Teda, najednou.. Když si všiml, že posledních pár orgasmech mám tendenci ztratit vědomí.
Když mě položil na záda do postele, natáhla jsem unaveně ruku a vjela mu prsty do vlasů na zátylku. ,,Tobě to nevadí..?" Zeptala jsem se ho tiše s pohledem do očí. Byl pořád plný energie. Nechápala jsem to. To jako bere nějaké drogy nebo co sakra? Asi bych se na to i zeptala, ale nějak moc se mi klížili oči. Vím, že mě ještě práci, ale tak nějak z posledních sil jsme si ho přitáhla celého k sobě do postele a pár sekund ho takhle objímala, dokud jsem neusnula. Což opravdu netrvalo dlouho.
 
Ixin Dean - 09. prosince 2018 12:59
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Chvilku váhal a já se jen usmála když se nechal pohladit. Jeho srst byla příjemné a hřejivá. Lehce jsem si povzdechla. Oči jsem měla stále lehce skleněné od slz, ale nakonec jsem se s úsmvem vydala domů.

Byt byl opravdu menší klasické 2+kk kde jsem odhodila přes křeslo svoji bundu a došlo k lednici. Neměla jsem konzervy, ale pouze hovězí maso připravené na večeři, ale nevadí. Ze skřinky jsem vyndala dvě misky jednu na vodu a druhou kam jsem dala lehce ohřáté maso.
,,Omlouvám se nic lepšího ti nyní opravdu nebídnu" usmála jsem se a pohladila bílého vlka po hlavě než jsem se šla převléknout do vedlejšího pokoje, kde jem za sebou zavřela idveče. Nevím proč, ale neměla jsem ráda když na mě koukají i zvířata když se převlékám. Ven jsem vyšla v krátký kratáskách a volném tričku pod kterým jsem měla neměla již podprsenku.

Unaveně jsem si udělala čaj a sedla si do rohu svého gauče a přítáhla si kolena k bradě. Stále jsem před očima viděla tu nehodu a opět jsem cítila jak mi po tváři tečou slzy. Vztekem jsem mrštila hrneček naproti zdi, kde se hrneček roztříštil.
 
Simon - 09. prosince 2018 13:08
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Pokojně jsem jedl, ale sledoval jsme jí, jak jde k sobě do ložnice, kde se převlékla. Byla nějak smutná, toho jsem si všiml už předtím, ale nějak jsem si nedokázal dát dvě a dvě dohromady. Proč šla ubrečená od Alexe v jeho košili? Nechal jsem to prozatím být, dokud jsem sebou polekaně netrhl, když hodila hrnečkem o stěnu. Normálně se nelekám, ale tohle jsem vážně nečekal. To mu vyznala lásku a on jí odmítl? To by sedělo jejímu chování upřímně, ale šance, že se něco takového stalo byla tak 5%. Nechápu, proč by volovi jako Alexandr měla někdo jako ona vyznávat lásku. To je jako by si nevážila sama sebe. Nechal jsem jídlo jídlem a došel za ní. Sedl jsem si vedle ní na pohovku na které seděla a čumákem jí se smutným zakňučením několikrát strčil do tváře. Lidé se rádi zpovídají zvířatům. Mají pocit, že je zvířata poslouchají, ale nikomu to už nikdy neřeknou. Většinou mají pravdu. Většinou. Smutně jsem na ní upřel svoje zelená kukadla a zvědavě nahnul hlavu na stranu. Nechtěl jsem, aby plakala. Bylo mi z toho taky nějak smutno. A už vůbec ne, kvůli debilovi jako je Alex, pokud opravdu plakala kvůli němu.
 
Sory - 09. prosince 2018 13:16
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Byla roztomilá, když opravdu byla skoro na pokraji sil. bál jsem se i o její zdraví a proto i bylo nutné přestat.

usmál jsem se při její otázce a jen zavrtěl hlavou a pohladil ji po tváři a polibil na čelo.
,,Celý svět se nemotá jen kolem mě.. Nyní se točí kolem tebe.. vypadáš spokojeně a to je to hlavní." dodal jsem mile. neměl jsem šanci jít ihned pryč, ale přesto jsem si její objetí užíval. Nechal jsem jí k sobě se přitulil a hladil jsem její vlasy. Přeci jen jsem ji ale vzal nakonec do své náruče a přenesl do čisté mekké postele, které nebyla od nás celé zdevastovaná a mokrá.

Nakonec jsem ji jen políbil než jsem se oblékl a vydal do nemocnice ukojit svůj hlad a promluvit si s luciusem.
//klidně odehraj jen to jak se probudí a sory bude dělat ten steak a hranolky ke snídani :D
 
Ixin Dean - 09. prosince 2018 13:22
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Cítila jsem vnitřní prázdnotu a věčnou samotu, neměla jsem nikoho krom Ann kdo znal celou pravdu. Aniž bych si uvědomovala jak se to stalo i Alexandrovi jsem povolila jemný vstup do mého sukromí a nelíbilo se mi to.

Otřela jsem si lehce oči než jsem k vlkovi vzhlédla a lehce se usmála.
,,Nechtěla jsem tě vylekat.. Maso ti asi moc nechutná.. promin.." podrbala jsem lehce vlka a nechala jej at si položí hlavu do mého klína a já jen mohu hladit pro své uklidnění.

,,I tobě budeme muset najít pravého majitele a budu zase sama... tohle se v mém životě už nikdy nezmění.. Kéž bych věděla jako parchat zařídil tu vraždu.." povzdechla jsem si smutně než se opět s usměvem podívala na vlka.
,, i když bych si te mohla nechat.. pes je nejlepší přítel člověka a ty alespon nikomu nebudeš vyprávět mé příběhy.. I když možná vím o někom komu by jsi se líbil.. Mate stejné oči...Mmm zajímalo by mě jestli se vrátil do té kanceláře. měla bych se mu omluvit za ten nepořádek.." zamyslela jsem se nad Simonem a jen se natáhla po telefonu a dle telefonu z vizitky nechala hovor vyzvánět. Nikdo to ale nezvedal smutně jsem telefon odložila.
,,Asi furt spí.. neměla bych ho rušit.."
 
Ann Earl - 09. prosince 2018 13:25
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Probudila jsem se v druhé ložnici. Už sama. Což mi nevadilo, i tak jsem se usmívala jako malé děcko na vánoce. Ani nevím, proč jsem vlastně byla tak šťastná. Pořád ve mě hryzali trochu pochyby o tom, že mě někdy bude mít rád. Nahlas bych to neřekla, už teď vím, že bych ho tím urazila a dotkla se jeho citů a to jsem nechtěla, ale znáte to.. Lidi, pochyby.. Jdeme si tak nějak ruku v ruce. Šla jsem do koupelny, která byla jen pro tuhle ložnici, dala si sprchu a nahá se nenápadně přesunula zpátky do Soryho ložnice, kde jsem mu ukradla tričko a trenýrky, které pro mě byli spíše jako kraťasy. Bylo už skoro odpoledne druhého dne. Ani se nedivím, že jsem spala tak dlouho.. Když vezmu v potaz minulou noc a fakt, že jsem dny před tím taky pořádně nespala. Sice mě bolelo celé tělo, jako bych měla včera spíše pořádný kondiční tréning, ale cítila jsem se lépe, než za poslední měsíce. A pak mě bouchla do nosu ta vůně jídla. Vykoukla jsem z ložnice. Jo, bylo to tady v bytě. Vyhladovělá jsem došla do kuchyně. Zůstala jsem stát ve dveřích a skoro až zamilovaně na Soryho koukala a usmívala se. Byl k sežrání když vařil. On byl k sežrání tak nějak obecně pořád, ale víte, jak to myslím. Chlap v kuchyni je sexy. ,,Dobré ráno." pozdravila jsem ho s úsměvem. Nevím proč jsem si připadala tak šťastná a rozzářená. Vlastně vím proč, jen jsem si to nechtěla úplně připouštět.
 
Sory - 09. prosince 2018 13:32
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Vrátil jsem se domů poměrně pozdě, ale byl jsem rád že ještě stále spala. Sám jsem se došel osprchovat a vzal si na sebe jen černé trenky a bílou rozeplou košili. Stále jsem měl na hrudníku krvavé rýho od včerejší noci. Kdybych nechtěl nejsou tam, ale nemohl jsem se během jednoho večera z toho vyléčit měla by pak moc otázek.

Slyšel jsem ji jak proklouzla si vzít mé oblečení, ale věděl jsem že brzy přijde. Stůl jsem měl připraven společně s kávou, čajem i džusem a v obrovské míse hromadu hranolků. Vedle ihned spoustu omáček.
Vzhlédl jsem od pánvičky s pobaveným úsměvem když za mnou došla. Vypadala ještě více roztomile než když spala.
,,Dobré ráno..Když už jsme nestihli tu večeři řekl jsem si, že by to mohla být dobrá.." podíval jsem se na hodiny s pobaveným úsměvem.. ,, hodně pozdní obědové snídaně." usmál jsem se a donesl na stůl dokonale propečený madium rare steak.
,,jsi v pořádku.. nějak moc podezřele se usmíváš." neodpustil jsem si malé rýpnutí.
 
Simon - 11. prosince 2018 10:03
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Rozpovídala se. Chvilku jsem nechápal o jaké vraždě mluví, než jsme si všiml fotky její rodiny, kterou měla nenápadně položenou na skříňce. Ah.. Pomyslel jsem si jenom. Buď byla paranoidní nebo její rodiče vážně někdo zabil. Ne, že by neexistovali lidé, kteří by k tomu měli důvod. Bylo jich hodně. Nechával jsem se drbat, dokud nezačala mluvit o mě. Teda, o mém lidském já. Divím se, že jí podobnost těch očí nezarazila více, ale.. Jo, dnes už nežijeme v době, kdy by lidem došlo, že jsem vlkodlak. Nezvedl jsem to. Ostatně, jak bych mohl.. Hahaha, vtip, chápete.

Zůstal jsem ve své vlčí podobě, dokud se nepřesunula do ložnice spát. Zůstal jsem ležet vedle její postele na zemi, dokud jsem si nebyl jistý, že spí opravdu tvrdě. Pak jsem se proměnil v člověka a šel jí to tu trochu prošmejdit. V jejím šuplíku jsem našel složku s výstřižky snad všech novin, co psali o té nehodě jejích rodičů. Byla tím vážně posedlá. A psychicky na dně.. Pomyslel jsem si, když jsem našel v její kabelce antidepresiva. Byla to už pár let zpátky, ale jí to očividně pořád trápilo.

Než jsem odešel z jejího bytu, nechal jsem jí na stole velkou kytici růží ve váze společně s připravenou snídani a hromadou různých kvalitních čokolád k tomu. Chtěl jsem, aby měla hezké ráno, i když mě bavila představa toho, že jí to pravděpodobně i vyděsí, když zjistí, že tu má tohle místo velkého psa vedle její postele.
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 10:11
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Byla jsem hrozně hladová, ale do jídla jsem se pustila pomalu. Nechtěla jsem, aby mi bylo špatně a šla to hned potom vyzvracet, na to to bylo až moc dobré. ,,Výborná pozdní obědosnídaně." Pochválila jsem s úsměvem jeho kuchařský um. Na jeho otázku jestli jsem v pořádku jsem jen kývla s úsměvem hlavou. ,,Bolí mě celé tělo, ale jsem šťastná, takže se usmívám." Vysvětlila a zahoupala na židli nohama, jako bych snad byla malé děcko.
Pak jsem trochu zvážněla a zadívala se na něj.
,,Mluvil jsi s Luciusem?" Ne, že by mi po tom něco bylo, vlastně ani nevím, jak mě ta myšlenka napadla, prostě jsem měla takový pocit, že byl večer s ním. Nevím jak to popsat.. Zbytky Luciusovi velmi specifické karmy? Kdybych byla pes, řekla bych že smrdí jako Lucius. Ale i tak jsem byla zvědavá, o čem mluvily. Vždycky mě zajímalo, o čem chlapi mezi sebou tak drbou. Jestli to mají jako holky nebo nějak jinak. Člověk chlapům do hlavy nevidí. Teda, není to tak hrozné jak u ženských, ale i tak často člověk neví, co si myslí.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 10:19
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Byla jsem velice brzy unavená. Přeci jen pláč lidi unaví a rozbolí je velice brzy hlava. Zapila jsem si unaveně prášky proti bolestem a šla spát. jednu ruku jsem nechala vyset z postele a stále si lehce hrál s příjemným teplým kožíškem vlka, který ležel u mé postele.

Sny nebyly hezké celá nehoda se opakovala a já se ráno probudila s křikem. O to horší šok byl rozhlédnout se kolem sebe. Vlk nikde nebyl, ale místo toho puget růží, snídaně a i čokoláda. Nechápavě, ale především se strachem jsem se rozhlížela kolem. Kdo se sem dostal?! Nikdo o tom bytě nevěděl. chtěl mě někdo vystrašit?!

Jediný kdo o tom věděl byl můj komorný, ale ten si na toto nepotrpí. Došla jsem si dát sprchu a obléknout se. tentokrát jsem zvolila červený korzet, jen lehce zdobený společně s černou tylovou sukní, které mi byla ke kolenům. Vlasy jsem sčesala do rychlého drdolu a zasunula si do něj jednu z darovaných růží. Neměla jsem potřebu tajit svoji totožnost a nechala si k bytu přistavit svůj červený mustang, ať se mohu vrátit zpět do práce.

Ráno jsem tam byla nejspíše první. Ani Simon a ani Alexandr tady nebyl. Do menší zasedací místnosti jsem připravila čaj, kafe i džus a udělala pouze rychlé tousty pro občerstvení. Po cestě jsem zakoupila menší koblížky a pustila se do práce zbylých papírů, které jsem včerejší den nedodělala. Byla jsem v práci přibližně v sedm ráno očekávala jsem že páni šéfové dorazí kolem desáté.,
 
Sory - 11. prosince 2018 10:25
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Mile a spokojeně jsem se usmál, když jsem sledoval, jak jí jídlo chutná a sám začal pomalu jíst, ale mnohem méně než ona přeci jen jsem byl déle vzhůru a takové jídlo příliš nemám v oblibě.

,,Dokud s budeš usmívat budeš všechno v pořádku."pousmál jsem se nad jejím dětským chováním, ale nevydrželo mi to příliš dlouho.
Má tvář zvážněla a i já sám sklopil pohled od ní ke svému jídlu.

,,Ano mluvil jsem s ním." má odpověď byla stručná a rázná. Bylo z mého hlasu poznat, že z toho příliš velikou radost nemám. Naše večerní debata byla spíše hádka kdy jsem spíše řval já a on se mi smál. Nelíbil se mi jeho postoj a mé bezmoc s tím cokoliv změnit.
,,Za týden k němu nastupuješ do nemocnice s tím, že zůstáváš bydlet se mnou. Noční směny jsem mu první měsíc zatrhl, ž nepřipadají v úvahu. Vaše léčebné sezení bude probíhat dvakrát týdně v předem domluvených termínech, tak ať stihneš být do večeře doma." mluvil jsem s tvrdým tónem a bylo jasné, že veškerá svá slova myslím smrtelně vážně.
 
Simon - 11. prosince 2018 10:40
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Brácha byl už od rána ve špatné náladě, když jsme spolu jeli do práce. Ne, že by to bylo tím, že jsme od 4 od rána měli schůzku s Luciusem, protože démoni nespí. My teda taky nepotřebujeme moc spánku, pár hodin týdně stačí.. Teda, stačí, ale já jsme pes, můžu chrápat celé dny a nevadí mi to. Fakt, že to nepotřebuji je druhá věc.

Přišli jsme do práce a já už ve dveřích mohutně zívl, čímž jsme nabídl naší krásné účetní pohled na moje ostřejší špičáky. Ale ne jako měl Alex, takové.. Jako by jste čekali u dravého zvířete. Byli prostě velké. Alexovi byli úzké a velmi ostré. Alex se na mě ani nepodíval, ani na Ixin, zachmuřeně odešel do své kanceláře. Usmál jsem se na Ixin a mrkl na ní rošťácky. ,,Dneska ti to sluší." Pochválil jsem její výběr oblečení. Byla vážně krásná dneska. Neunikl mi ani ten detail růže v jejich vlasech. Jedna z těch, co jsem jí nechal v bytě. ,,Tobě ještě rostou růže na zahradě?" Zeptal jsme se jí a přišel k ní blíže, abych měl na tu krásu lepší výhled.

Zobrazit SPOILER
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 10:46
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Zvážněl, když jsem se ho zeptala. Vypadal skoro až naštvaně. Nemyslím, že byl naštvaný na mě. Polkla jsem, odložila příbor a poslouchala ho. Trochu jsem se zamračila. Ne ně něj, takové to pátravé zamračení, když vám obecně něco nesedí.
,,O co jde?" Zeptala jsem se ho rovnou. Tohle mi prostě nesedělo. Vypadalo to, že se kvůli tomu pohádali. Což nedávalo smysl. Proč by se kvůli mě s ním hádal? Pro Luciese jsem jen nějaká holka, které se věnuje, protože ho o to požádal Sory a můj otec. Nic víc. Tak proč by se kvůli tomu se Sorym nějak hádali?
,,Lucius nemám reálný důvod se o mě nějak zajímat, tak proč to vypadá, že jste se kvůli mě pohádali?" Zeptala jsem se ho na přímo a lehce naklonila hlavu na stranu v tázavém gestu. Před tím jsem nad tím nepřemýšlela, ale proč Lucius chtěl, ať bydlím v jeho nemocnici? Musel od Soryho vědět, že u něj mám dveře otevřené, nemusel mi nic takového nabízet.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 10:49
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Byla jsem ponořena do práce, ale příchodu těch dvou jsem si všimla. Chtěla jsem ještě jednou poděkovat Alexandrovi, ale dle jeho nálady a okamžitého odchodu do kanceláře jsem jen lehce sklopila pohled k zemi.

Naopak Simon měl náladu mnohem veselejší a na malý okamžik jsem nechápala jak to že i na pohled má tak ostré zuby, ale zjištovat jsem pravdu o tom jak jsou ostré nechtěla,..Asi.

,,děkuji za pochvalu. Jsem překvapená, že jste v práci oba.. Připravila jsem menší snídani, ať vám jde práce následně lépe." pronesla jsem mile s u růže jsem se zasmála a zavrtěla hlavou.
,,taková kouzelnice nejsem, ale byl to dárek a přeci jen kdo by růže neměl rád. Alespoň můžu celý den cítit tu sladkou vůni." pousmála jsem se než má tvář lehce posmutnila.
Opravdu mě mrzelo že ten vlk zmizel. Nevím stále jak, ale komorního jsem se raději na nic neptala a jen doufala ,že to byl opravdu on.
,,Jsou dneska v plánu nějaké schůzky, že mám něco zařídit nebo nejdříve mám dodělat ten bordel ve vaší kanceláři?"
 
Sory - 11. prosince 2018 11:02
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Nebyla hloupá a ve měse stále vařil vztek. Nelíbilo se mi to, že se motá k lidem, kteří jsou pro mě důležité. Jednoduše to bylo nepsané démonské pravidlo, že se nemotáš kolem lidí druhého démona.

,,Jde o to, že praci jsem pro tebe měl vymyšlenou i já a nelíbí se mi ten fakt, že s někým jako je on budeš dá se říci trávit i více času než se mnou." znělo to lehce žárlivě a já jen zaklonil hlavu a promnul si kořen nosu. ,,je to chytrý.. člověk, ale nelíbí se mi jeho jednání za mými zády obzvlášt když ví, že jsem chtěl s tebou trávit více času at se po takové době blíže poznáme a nemyslím tím jen stejným způsobem jako včera." nemyslel jsem to špatně ale včerejší večer s Luciusem byl vyčerpávající a nechtěl jsem se s Ann hádat opravdu ne.

,,Krom důvodu, mě štvát jiný důvod nemá to je pravda, ale jemu nevěřím ani nos mezi očima, takže v tom musí něco být."
 
Simon - 11. prosince 2018 11:03
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Všiml jsem si, jak jí reakce Alexe zamrzela. Pousmál jsem se a mávl rukou směrem k jeho kanceláři. ,,Ho si nevšímej, měli jsme brzo ráno pracovní schůzku a nebyla zrovna.. Nejlepší, tak je z toho takový otrávený." Řekl jsem jí, aby si nemyslela, že je to něco snad proti ní. Alex do ní byl až moc zakoukaný na to, aby se na ní reálně kvůli něčemu zlobil, i kdyby něco provedla. Sedl jsem si na její pracovní stůl a dal jí pramínek vlasů za ucho.
,,Děkujeme, hned se na to vrhnu, mám hlad jako vlk." Řekl jsem ohledně snídaně nadšeně, protože jsem měl vážně hlad.
,,Takže slečna má nějakého obdivovatele?" Zeptal jsem se jí s pobaveným úsměvem. Spíše to bylo takové malé rýpnutí.
Až na její další otázku jsem zvážněl. ,,Dneska jen ty papír, ale... Řekni mi, nebojíš se lítání?" Zeptal jsem se jí opatrně a pak se na moment zadíval někam do prázdna. ,,Alex bude muset jet asi na pár dní do zahraničí, možná bych se připravil na to, že tě požádá, aby jsi jela s ním."
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 11:09
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Vyslechla jsem ho. Ani on nevěděl, jaké jsou Luciusivu postranní úmysly, ale očividně nějaké byli. I on si toho byl vědom. Nechala jsem jídlo jídlem, vstala, došla k němu a sedla si mu na klín. Dala jsem ruce kolem jeho krku a položila si svoje čelo na jeho, abych se mu mohla zadívat do očí. Poměrně vážně, ale tak nějak smířlivě zároveň, nechtěla jsem, aby měl špatnou náladu.
,,Nech Luciuse Luciusem. Budu k němu chodit na terapie a s tebou budu trávit všechen volný čas, co oba budeme mít. O to se nemusíš strachovat." Pousmála jsem se a dala mu pusu na rty. ,,Třeba to tak bude lepší, ještě bych ti začala lézt na nervy." Pronesla jsem v hravém žertu, abych mu trochu zvedla náladu a on nebyl kvůli Luciusovi tak naštvaný. Pak jsem se kousek odtáhla a dala mu pusu ještě na špičku nosu.
,,A já mezitím zjistím, proč má Lucius takové potěšení z toho ti dělat zle." Merkla jsem na něj spiklenecky. I kdyby se mu ten nápad nelíbil, já to vědět chtěla, takže jeho nesouhlas by mě stejně nezastavil.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 11:11
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Překvapivě jsem zamrkala když sám omluvil svého bratra.
,,Tak brzo schůzka? Mrzí mě že nedopadla dobře.. Snad to příště bude lepší. Donesu mu pak snidani do pracovny." pronesla jsem konec spíše pro sebe jako informaci na kterou nesmím zapomenout.

usmála jsem se, ale jeho řirovnání mě donutilo odklonil pohled stranou. Nedokážu u sebe udržet zvíře a natož obdivovatele.
,,Nemyslím si..Mám jen pár hodných přátel, kteří mi zvednou čas od času náladu. Nemám na obdivovatele čas." uculila jsem se mile než přišla další otázka a já nechápavě zamrkala.

,,Mnoo.. létala jsem naposledy jako malá, ale nebojím...Nejsem si jistá, že je vhodné, abych jej doprovázela jako obyčejné sekretářka. Měl by mít vedle sebe někoho lepšího pokud má reprezentovat vaši společnost." řekla jsem s úsměvem. On ještě o mě pravdu nevěděl nejspíše pokud mu to Alexandr vše už neřekl.
,,navíc příští týden jsem si chtěla něco zařídit.."přiznala jsem potichu. Chtěla jsem najít toho vlka a ujistit se že je v pořádku.
 
Sory - 11. prosince 2018 11:18
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Opravdu se snažila mě rozptýlit a já ji lehce objal, když došla ke mě a jen mlčky hleděl do jejích očí.
Opravdu to myslela dobře a její hlas a blízkost mě uklidňovali.

,,To by se nikdy v životě nestalo Ann.. Spíše se obávám toho, kdy to bude obráceně." oproti jejímu hravému tónu můj byl vážný. Byl jsem hodně majetnický a ten fakt s Luciusem se mi přestával čím dál tím více libit.

,,Nemám právo ti nakazovat co smíš a co nesmíš dělat, pouze si uvědom, že budeš mnohem více unavená po práci a ne vždy na mě budeš mít náladu.." povzdechl jsem si zavřel oči dokud nezašala opět mluvit a já se na ni podíval opět se vztekem a vážností v očích.
,,Nepřeji si, aby jsi s ním řešila cokoliv co se týče nás dvou.. Je to odporný šváb, který využije proti tobě nebo mě jakoukoliv slebost. Slib mi to." můj hlas i pohled byl vážný a můj stisk na jejích ramenech zesílil. Opravdu jsem měl pocit, že leč jej viděla pouze jednou už mi dělal ze života peklo.
 
Simon - 11. prosince 2018 11:23
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
,,Nemyslím si, majitel místní nemocnice dokáže vytočit kohokoliv a kdykoliv. Horší je to v tom, že to dělá rád." Ušklíbl jsem se pobaveně. Lucius a já jsme měli takovou tu povahu, kdy prostě nic nebereme vážně a lidi, co se kolem nás naštvou nás spíše baví. Alexandr byl mnohem vážnější, proto ho Lucius a často i já tak vytáčeli.

,,Ale no tak. Kdo by měl lépe reprezentovat naší firmu než taková inteligentní, krásná a hlavně schopná mladá slečna než ty. I když bych tě raději měl tady u sebe." Nechtěl jsem říkat že hlavně někdo s jejím jménem. Nechtěl jsem, aby věděla, že o tom vím a hlavně tuším, že by se svým příjmením nepředstavovala tak jak tak, takže by to bylo ve výsledku jedno.

Dveře od Alexovi pracovny se najednou pootevřeli. ,,Simone, naklusej sem." Ozval se stále podrážděný Alex. ,,A sundej si tu kravinu z toho krku, jinak ti jí vecpu přímo do žaludku." Zavrčel hned na to. Sám pro sebe jsem se pousmál. Když byl naštvaný, bylo mu jedno, kolik lidí kolem se doví o jeho pravém já. Pak si něco zanadával latinsky na Luciusův účet. Sundal jsem si z krku stříbrný křížek, který měl vytočit spíše Luciuse na té schůzce, ne Alexe a položil ho Ixin do dlaně. ,,Pohlídej mi ho prosím." Usmál jsem sena ní a vstal z jejího pracovního stolu.
Ještě před dveřmi od Alexovi kanceláře jsem se na ní otočil. ,,A o toho vlka si nedělej starosti. Je v pořádku." Mrkl jsem na ní a zavřel za sebou dveře.
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 11:30
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Mlčela jsem a jen mu hleděla do očí. Nebála jsem se ho nebo tak, i když byl očividně naštvaný a tiskl mi ramena natolik, že tam asi do hodiny budu mít modřiny. Ne, že by to nebolelo, ale když se člověk několik let řeže do zápěstí, přestane mu tenhle typ v podstatě malé bolesti vadit a jen ho ignoruje. Mlčela jsem. Docela dlouho. Ne, že bych mu to nechtěla slíbit, Luciusovi bylo prd po našem vztahu, to jsem věděla, ale byla možnost, že se mě na to na terapiích bude ptát a já si nebyla jistá, jak moc ho s tím můžu poslat do háje, i když náš vztah měl pramálo společného s mýma depresema, sebevraždama a nevím čím vším.
,,Nejsem typ člověka, co umí dodržet sliby, to by jsi měl vědět, ale dobře, slibuji." Řekla jsem nakonec vážně a políbila ho lehce na rty. Věděla jsem, že ohledně slibů jsem otřesná, ale byla jsem si tak nějak jistá, že se o to minimálně pokusím. Kvůli Sorymu.

// Když tak to klidně nějak posuň, nechám na tobě.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 11:33
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Naslouchala jsem jeho slovům a překvapivě zamrkala. Majitel nemocnice? Neznala jsem ho, i když jsem o něm něco málo slyšela, nevěnovala jsem tomu nikdy příliš velikou pozornost. Stačil mi ten fakt, že pod jeho vedením je nemocnice mnohem lepší a více prosperuje a i více léčí lidi.

Cítila jsem jak mi lehce zčervenalý tváře a já sklopila pohled k zemi.
,,Přeci nejsem v pozici, kdy bych měla být po jeho, nebo i vašem boku.. a obávám se, že váš stůl bude opět vypadat šíleně až se vrátím." pobavila jsem se vesele než se ozval naštvaný Alexandrův hlas a já se tím směrem také podívala. Latinský jazyk jsem poznala, ale opravdu jsem nerozuměla ani slovo. Nechápavě jsem zamrkala když mi dal Simon křížek do ruky a já jen s úsměvem kývla. o to horší byla jeho další poznámk.a Překvapivě jsem zamrkala a nechápavě na něj hleděla.

Jak o vlkovi ví?! jak ví, že je v pořádku?! Jak vůbec... Vždyt o tom bytě neví nikdo nemohl se tam dostat.. Sakra..
Cítila jsem jak se mi lehce podlamuji nohy a já si zmateně chtěla sednout na židli, ale má nešikovnost byla lepší. Opřela jsem se o hranu stolu a svojí dlaní přejela po ostrém noži, který jsem připravila na stůl. Cítila jsem ihned vlhko na své dlani, které se zbarvila do ruda mojí krví.
 
Sory - 11. prosince 2018 11:40
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Souhlasila, i když zvláštně ale souhlasil a já si s povzdechnutím položil hlavu na její hrudník a zavřel oči. Připadal jsem si kvůli Luciusovi, vždy bezmocný a v koncích, proto jsem byl nadevše rád že ji mám u sebe.

,,Musím jet na další jednání. Mohla by jsi prozatím v mé kanceláři pripravit další podklady na další schůzky a zkontrolovat možné objednávky na dodání nových přístrojů?" pousmál jsem a sám ji lehce políbil než jsem se zvedl a pomalu šel do své ložnice, která již byla celá čistá a uklizená.
Oblékl jsem si tmavě modrý oblek a začal si zapínat košili.
,,Klíče od kanceláře jsou u dveří.. Za tři hodiny budu zpět.. " řekl jsem ještě nakonec s lehkým úsměvem a políbil ji na rozloučenou než jsem odešel.

Jídlo bylo připravené na celý den a v kanceláři opravdu spoustu práce. Přál jsem si aby vše stihla co nejdříve a já až se vrátím budu moji její tělo opět zničit v našem společném spojení.
Měl jsem namířeno za jejím otcem, kde jsem musel převzít její věci, abych jí je mohl dát do našeho bytu...
Našeho... Znělo to divně a já se stále obával toho, jak dlouho to vydrží až zjistí pravdu.
 
Simon - 11. prosince 2018 11:42
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Pár minut jsme se o něčem bavily a už to vypadalo, že bude i klidnější, když se mu najednou rudě rozsvítili oči. Měl hlad, byl naštvaný, unavený.. Ten se ovládat nebude. I já to ucítil, naštěstí pro mě to byl jen pach krve. Pro něj vůně jídla do jeho hladového žaludku. Zamračil jsem se na něj. On se zvedl ze židle a vydal se ven z kanceláře. Sakra.. Pomyslel jsme si jenom a rychlejším krokem vyběhl za ním. Předběhl jsem ho a schoval Ixin za svoje tělo.
,,Kašli na to." Řekl jsem Alexovi. Jeho oči nepřirozeně rudě žhnuli. Jako hladovému upírovi. Ty moje začali zase zeleně svítit, ale to Ixin vidět nemohla, jak byla za mými zády. Alex se jen usmál. Trochu nebezpečně i na jeho vkus. ,,Ale no tak, chtěl jsem jenom ošetřit Ix její krvácející ruku." Vypadlo z něj plíživým hlubokým hlasem. Lidem se mohlo zdát, že je v tom snad i lehká ozvěna.
,,Jasně." Ušklíbl jsem se. ,,Dovol mi, abych ti připomněl, jak naposled takové tvé ošetřování dopadlo." Připomněl jsem mu naší minulou sekretářku kterou jsem našel tady v koupelně pomalu roztrhanou na kousky. Moc jako člověk nevypadala ve výsledku.
Zamračil se, pak zvážněl, převrátil oči v sloup a odfouknul si pramen vlasů z čela. ,,Nedělej scény a prostě odstup, nic se jí nestane. A vůbec, od kdy tobě na tom záleží?"
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 11:53
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
,,Jasně, bez problémů." Kývla jsem na jeho požadavek ohledně toho, jestli bych pro něj neudělala další papíry. Byla jsem ráda, že můžu zaměstnat svůj mozek, když jsem neměla co dělat, dopadali na mě deprese a to jsem nechtěla, ne teď, když budu bydlet s ním.
,,Dobře, měj se hezky." Rozloučila jsem se s ním s úsměvem a polibkem. V tom obleku byl až nechutně sexy. Takže jsem se ještě pár minut zasněně dívala na dveře, kterýma odešel, než jsem šla dojít jídlo, uklidit kuchyň a jídelní stůl, převlékla se, dala si klasicky jen makeup a řasenku a vyrazila do kanceláře svým krásným černým Range Roverem.

Vždy jsem byla zastánce toho, že se člověk má cítit pohodlně a ne trpět pro krásu, pokud teda nešlo o plesy, bankety a podobné věci, takže jsem byla oblečená dost jednoduše a pohodlně. Roztrhané černé džíny, tílko a přes to modrá košile. Vlasy jsem si dala pracovně do drdolu, když jsem dorazila do jeho kanceláře, udělala si kýbel kafe a pustila se do práce.

Zobrazit SPOILER
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 11:55
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Nebyla jsem dostatečně rychle a nevím, jak ti dva slyšeli můj pád jediné co spadlo na zem byl nůž od mé krve. Během okamžiku jsem hleděla Simonovi na záda a před ním slyšela jiný, zvláštní a možná i děsivý hlas Alexandra.

opravdu se dohadovali o tom, kdo mě ošetří?! Nepříjemně jsem zavrčela a sama došla k dřezu, kde jsem si ruku umyla, sice se zavřenýma očima a ihned ji zavázala do utěrky.
,,Zvládla jsem to sama.. Nemusíte se tady dohadovat kdo z vás mě ošetří ruku.. Pro příště by to bylo lepší bez hádek než tady zkolabuji, protože pohled na krev nenávidím.. Děkuji za pochopení." můj hlas mi poměrně dost rázný a tvrdý než jsem se mezi nimi protáhla do menší kanceláře, kde jsem za sebou hodně hlasitě třískla a zády sjela po dveřích, kdy jsem si objala kolena a začala se celé chvět. Z krvemi bylo vždy špatně.
 
Simon - 11. prosince 2018 12:04
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Chtěla jsem jí zastavit, když se rozešla ke dřezu zpoza mých zad. Alex byl rychlejší. Prostě se objevil před ní, chytil jí rázně za zápěstí a zvedl ke svým rtům. Usmíval se, jako by jí tím snad chtěl svést nebo já nevím. Byl jsem napjatý jak struna, připraven po něm skočit, jakmile se rozhodně jí nějak ublížit. Jazykem přejel po ráně na její ruce. Pomalu.. Trochu se mi z toho zvedl žaludek. Ani nevím proč, žraní čerstvého masa nebyl vlastně takový rozdíl, chuť krve sama o sobě mi nevadila, ale asi jsem měl automaticky něco proti tomu, že upíři si to vyloženě vychutnávají. Automaticky jsem na něj zavrčel, jako bych byl ten velký vlk, ale rty jsem přitom neotevřel. Ani jsem to nechtěl udělat. Sledoval jsem její ránu, jak se téměř okamžitě po jeho olíznutí zacelila. Ani jizva tam nezůstala. Ostatně, nebyla to bůh ví jak hluboká rána. Pak její ruku pustil, narovnal se a se šťastným výrazem se vydal k sobě do kanceláře.
,,Ty toho taky naděláš.." Řekl mi, jako by o nic nešlo. Plácl jsem se do čela. ,,A kdo nám teď bude dělat ty papíry..?" Zamumlal jsem si pro sebe. Už teď jsem viděl, jak chudák uteče a už se nikdy nevrátí.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 12:18
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Chtěla jsem pryč, ale možnost se mi nenaskytla. Ucítila jsem pevně sevření, až jsem si sykla bolestí a se strachem se otočila k tomu kdo to bude.

Jeho pohled mi pobavený a usmíval se, aniž bych věděla čemu. Možná mému vzteku, ale to co udělal. Cítila jsem, jak mi šíleně začíná bušit srdce, když se přiblížil k mé dlani a jazykem začal olizovat ránu odvrátila jsem pohled a nepříjemně s sebou zašila. Dělalo se mi z toho opravdu špatně a nebyl to vůbec hezký pohled.
,,Přestaň.." zašeptala jsem potichu a mé tělo se celé chvělo. Nebyla jsem schopna vrátit svůj pohled zpátky o to horší byl ten fakt když jsem jen koutkem oka zahlédla jeho rudé rty a moji ruku bez jediné známky po ráně.

Opravdu jsem nenáviděla krev a v ten moment se se mnou zatočil svět a já citila jak se mi podlamují kolena do mdlob.
 
Lucius - 11. prosince 2018 12:22
untitled234587295.png
soukromá zpráva od Lucius pro
Potřeboval jsem s ním ještě jednou mluvit. Přeci jen když mě bude mít více a více na očích já se budu více bavit, alespoň bude více naštvaný a možná možná ukořistím nějaké to maso i já, jak se říká, i když..

Kráčel jsem po chodbě jeho společnosti a zmateně se rozhlížel kolem. Měla tady být Amanda jako sekretářka, kterou čirou náhodou jsem dlouho už neviděl, bůh ví co jí zase udělal ten hlupák. O to lepší byla náhrada.

Opřel jsem se mezi dveřmi a s blaženým úsměvem sledoval jak pracuje.
,,Snoubenka, milenka a i sekretářka.. To si vás moc neváží. Měla by jste si také někdy odpočinout a ne vás hned zaměstnat následující den co jste na svobodě."
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 12:56
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Zvedla jsem pohled od papírů. Ani mě nepřekvapilo, že slyším jeho hlas. Trochu jsem se zamračila. ,,Milenka?" Zeptala jsem se ho, jako bych nechápala, o čem mluví. Pochybuji, že mu Sory nějak popisoval naši vášnivou noc, když sám nechtěl, abych cokoliv před Luciusem zmiňovala. Nebo se možná zmínil v rámci... Něčeho? Prostě mě zajímalo, jak to ví.
Podívala jsem se znova do papírů. ,,Ráda zaměstnávám svou hlavu." Řekla jsem upřímně. Navíc od Soryho mi to dělalo i radost, že mu můžu nějak pomoct. Otci jsem pomáhala jen proto, abych měla co dělat.
,,Pověz mi jednu věc. Upřímně, o co ti jde?" Zeptala jsem se ho klidně bez toho, abych k němu zvedla pohled. ,,Proč tak trváš na tom, abych se u tebe léčila a pracovala?" Tentokrát jsem k němu ten vážný pohled zvedla. ,,Co kdybych odmítla celou tvojí nabídku? Fakt, že se domlouváte o mě se Sorym bez toho, abych já sama k tomu měla co říct je druhá věc. To máte jediné štěstí, že jsem natolik submisivní, že mi to nevadí." Odložila jsem papíry z ruky úplně, pohodlněji se opřela do křesla za stolem a otočila se čelem k němu celá.
 
Simon - 11. prosince 2018 13:08
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Zachytil jsem jí, než spadla na zem do náruče. Alex to už neviděl. Povzdechl jsem si. Možná to je dobře, že omdlela, třeba jí dokážu namluvit, že to byl jen sen. Uvidím, až se probere. Vzal jsme jí do své kanceláře a položil na pohovku, kde jsem jí přikryl dekou, aby nenastydla. Ne, že by tu byla zima, ale lidem vždy při spánku klesne teplota. Sedl jsem si vedle ní do křesla, jsem jsem si vzal na klín notebook a začal na něm vyřizovat emaily. Chtěl jsem být vedle ní, až se probere, kdyby náhodou měla nějakou panickou ataku nebo tak. Ah, asi stárnu, neměl bych se o takové hezké malé holky tolik starat.. Pomyslel jsem si. Ani nevím co mě to napadlo bránit jí vlastním tělem. Být to kdokoliv jiný, jen si nad tím povzdechnu a nechám Alexe ať si dělá co chce. I Alex mě překvapil. Normálně by jí rozkousl krk. A on byl klidný a vyrovnaný. Heh, zvláštní dívka..
 
Lucius - 11. prosince 2018 13:13
untitled234587295.png
soukromá zpráva od Lucius pro
Překvapivě jsem naslouchal jejím otázkám a i názorům dokud nedomluvila a já se opřel o stůl že jsem se lehce předklonil blíže k ní.

,,nevěděl jsem o tom, že už jste i milenci, ale tvé zamračení a zmatek v očích mi to potvrdili. budu mu muset pogratulovat, že se nedrží zpátky."ušklíbl jsem se pobaveně.
,,Jinak jde mi pouze o to, aby jsi věděla celou pravdu než bude svatba, protože jak znám Soryho vše bude tajit a všechno ti zapře, ale věřím, že někdo tak chytrý jako ty na to brzy přijde." mrkl jsem dodatečně než jsem se narovnal a rozepl si pro uvolnění sako.

,,Léčba je domluvená s tvým otcem a je na žádost tvého snoubence. Ten fakt, že jsem ti k tomu nabídl i práci byla pouze nabídka a rozhodnutí je plně tvé, ale očekával bych že tě v tom manipuluje Sory protože si to nepřeje a chce tě mít jen pro sebe. Je hodně majetnický brzy ti nedovolí vůbec nic bez jeho svolení, ale bachy se dostal k té práci... Je to ze stejného důvodu jako jsi řekl ty sama. aby jsi zaměstnala svoji hlavu a nemusela myslet na ty šílené věci, které jsi dělala předtím. Navíc kdyby nedej bůh se něco stalo měla by jsi tak díky tomu své vlastní finance a nemusela by jsi se spoléhat ani na Soryho a ani na svého otce." pokrčil jsem rameny s úsměvem.

,,Volba je jen tvá.."

 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 13:18
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Nevěděla jsem co se dělo pouze jsem viděla temnotu a cítila chlad. Obrovskou zimu, kdy jsem se ve spánku schoulila do klubíčka a lehce se začala chvět. Probuzení bylo hroší z důvodu rudých očí, které mě v ten okamžik vyděsily a já se s křikem posadila na pohovce. Nohy jsem si ihned přitáhla k bradě a vystrašeně hleděla na svoji dlaň, která byla v pořádku.

Nebyl to přeci sen nemohla jsem být až tak naivní a hloupá. Nejistě jsem si položila hlavu na ramena a podívala se na lehce překvapeného Simona, který vedle mě seděl a pracoval.
,,Co se to stalo?! A Jak sakra víš o tom vlkovi.. nebo.. ne.. já to nechci vědět.." byla jsem sama ze sebe zmatená, ale chtěla jsem pryč, chtěla jsem od nich utéct co nejdále to půjde.

Chtěla jem si dramaticky stoupnout a odejít, ale mé nohy stále nefungovaly jak bych si přála a místo toho jsem na něj spadla přičemž následovalo trapné a naštvané povzdechnutí.
,,,představ si místo toho že jsem naštvaně odešla ano.." řekla jsem potichu když jsem svoji tvář měla přitisklou k jeho hrudníku. Cítila jsem se u něj dobře cítila jsem se chovaná, ale přesto jsem měla spoustu otázek.
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 13:26
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Pobaveně jsem se ušklíbla. Heh, nevím kdo s kým manipuluje.. Pomyslela jsem si. Bylo mi úplně jasné, že se mě snaží od Soryho odehnat. Ale pořád jsem nechápala ten význam toho. To s tou prací měl pravdu, to jsem mu nebrala. Finance.. Nemusel vědět o mém tajném kontu které mám. Ne, že by to byli všechno moje peníze, ale když vám otec od mala dává kapesné jako roční výplatu normálního člověka, dokážete z toho hodně ušetřit, navíc když chodíte na brigády.
,,Nikdo se mnou nemanipuluje. Ani Sorry a pro tvou smůlu, se to zatím nedaří ani tobě. I když se snažíš, to se musí nechat." Usmála jsem se na něj sladce jako odměnu za jeho snahu mě poštvat proti Sorymu. Na to, co Sory přede mnou tají jsem nic neřekla. Nenapadlo mě nic tak fatálního, co by mi vyloženě vyrazilo dech, tak jsem to prozatím nechala být. Dokud si sama nevšimnu něčeho podezřelého. A nejvíce podezřelý je zatím jen vztah Soryho a Luciuse, kterému se pořád nemůžu dostat na kloub. Otočila jsem se zpátky k monitoru počítače.
,,Budu bydlet u Soryho, pracovat a chodit na terapie k tobě. S tím souhlasím. Ale nepoužívej mě jako prostředek k tomu jak naštvat Soryho. Za to bych ti byla vděčná."
 
Lucius - 11. prosince 2018 13:38
untitled234587295.png
soukromá zpráva od Lucius pro
Musel jsem se nad ní pobaveně zasmát a jen zavrtět nevěřícně hlavou.

,,Jak sladké, ale děkuji za pochvalu mé snahy." usmál jsem se nebezpečně že mohla vidět i mé ostré zoubky. Neměl jsem je jako Sorry, ale přesto dost nebezpečné.

Byl jsem si jistý, že svůj plán pro útek zase nějaký měla a já se jen usadil naproti v křesle a hleděl na ni jak pracuje.
,,Rády bych zde vyčkal na tvého manžela. Potřebuji s ním ještě dořešit objednávku nových strojů. Koukám, že kompromis je přijatelný, ale Noční směny budou také zapotřebí což se tvému milému líbit nebude.. Ale soouhlasil jsem, že první měsíc tě nechám být co se těchto směn týče. terapii bych navrhl třikrát týdne přeci jen zprvu budeš muset hodně povídat o všem co se stalo a to zabere hodně času.. Zkus mu to navrhnout drahá ano?" culil jsem se než jsem si vzal noviny a začal si je číst s netrpělivým vyčkáváním jejího milence. Bože ta představa byla opravdu velice nechutná.
 
Simon - 11. prosince 2018 14:04
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Odložil jsem notebook, když se s výkřikem probudila a překvapeně na ní zamrkal. ,,Jdi v pořádku?" Zeptal jsem se jí ustaraně. Vypadala ještě vyděšeněji, než když jí Alex olízl dlaň. Zeptala se, co se stalo, jak vím o vlkovi a pak řekla, že to stejně nechce vědět. Jen jsem se pousmál a už jak vstávala, tak jsem byl připraven na to jí zachytit. Bylo jasné, že její tělo nezvládne tak rychle se vzpamatovat. Pousmál jsem se, když mi spadla do náruče. ,,Dobře, třískla jsi u toho dveřmi?" Zavtipkoval jsem, než se u mě shoulila do klubíčka. Pousmál jsem se a hladil jí lehce po zádech. Bylo to příjemné, vidět to malé křehké stvoření, jak se ke mě tiskne.
,,Já ti říkal, že pracovat pro nás obnáší i spoustu děsivých a zvláštních věcí." Připomněl jsem jí. Jak se před tím tvářila odvážně, že jí nic nerozhází. Ne, že bych jí to měl za zlé, jen to bylo úsměvné.
,,Ty asi nesnášíš krev moc dobře.."
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 14:08
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Všimla jsem si jeho zubů už dříve. Jen jsem se trochu zamračila, ale nechala ho si dělat cokoliv chce. Ostatně, nebyla to moje kancelář a i kdybych chtěla, aby odešel, tak by neposlechl, takže co já s tím, že?
,,Noční směny mi nevadí, stejně spím raději přes den, ale co se těch sezení týče.. Klidně 3x týdne, ale Sorymu to říkat nemusíme." Zvedla jsem k němu pohled. Ne, že bych Sorymu chtěla lhát, jen jsem se nechtěla hádat kvůli něčemu, co se týká mě. Jen by ho to zatěžovalo. A byla to taková malá zkouška i pro Luciuse. ,,Alespoň uvidíme, jestli dokážeš udržet tajemství." Pronesla jsem snad se záhadným tónem v hlase, i když jsem původně nic takového neplánovala.
Pak jsem se pustila znovu do práce. ,,Měl by tu být to půl hodiny, ale nic neslibuji." Odpověděla jsem ještě ohledně toho, kdy se Sory zhruba má vrátit a napsala mu do emailu, že na něj tady čeká Lucius. Ať si připraví nervy předem, snad si to přečte v telefonu dřív, než sem dorazí.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 14:20
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Choulila jsem se u něj v klubíčku a zavřela jsem s povzdechnutím oči.
,,Jo a hodně jsem s nimi třískla..a i jsem nadávala.." poznamenala jsem také s lehkým úsměvem než jsem se u něj v klině posadila at mu vidím do očí ale přesto jsem sklopila pohled směrem dolů.

,,Nepotřebuji přednášku o tom jak jsi mě varoval atd.. Nejsem hlupák pamatuji si to.. a Ne krev opravdu nenávidím.. od..od jedné nehody ji nemám ráda." přiznala jsem potichu než jsem k němu vzhlédla a rozevřela jednu pevně sevřenou dlaň s jeho řetízkem.
,,Poctivě jsem hlídala, ale než ti ho vrátím chci to vysvětlit.. prosím." zatvářila jsem se jako ublížené neviňátko a mile se usmála.
,,Jak nejperve víš o tom vlkovi.. a jen mi neříkej že jsi byl u mě doma protože by jsi mi opravdu ublížil ještě víc než tohle.. asi.. a potom.. co to kurva bylo?!" skousla jsem si nejistě ret. Opravdu jsem byla stále nejistá a můj pohled se stočil ke dveřím.
,,On je furt tady nebo už šel pryč.. Nechci ho vidět.. Je mi z něj špatně.."
 
Simon - 11. prosince 2018 14:31
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Usmál jsem se, když navrhla výměnu svého řetízku za informace. ,,Pravda je asi mnohem jednodušší, než si myslíš. Ten vlk byl můj. Podrobnosti vědět asi nechceš, ale řekněme, že jsem měl o tebe starost, tak jsem tě nechal hlídat." Nelhal jsem, jen jsem jí nechtěl říkat celou pravdu, která by jí podle jejich vlastních slov ublížila. Věděla to, co chtěla vědět. Ohledně Alexe jsem se jen pobaveně pousmál. ,,Jo, je tady. Upřímně, nemůžeš od upírů čekat nic jiného. Ale abych se ho zastal, jsi první, které neublížil, když cítil její krev. Všechny naše sekretářky skončily mrtvé kvůli jeho.. Chladnokrevnosti a krvežíznivosti. Ale pro tebe má asi nějaké speciální místo ve své mrtvé duši." řekl jsem jí po pravdě a trochu zvážněl. Nechtěl jsem, aby se Alexandra bála, i já si byl teď jistý, že jí neublíží. Jen.. Se prostě neumí udržet. Nebo neumí.. Spíše je moc hrdý, starý a mocný na to, aby se pokoušel skrývat svoje pravé já až přehnaně na sílu. Upíři jsou hrdí na to, že jsou upíři s tím člověk nic nenadělá.
 
Sory - 11. prosince 2018 14:32
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Email od Ann fungoval opravdu dokonale, protože jsem své jednání ukončil ihned, jak jsem si to přečetl a vydal se po svých k sobě do práce. Auto by zdržovalo a přeci jen má rychlost byl lepší než cestování autem.

,,Jistě může to být naše malé tajemství.." pronesl Lucius.

Byl jsem tam snad to pěti minut co mi Ann napsala email a poměrně dost rázně jsem došel do kanceláře kde ty dva byly. Sice byl Lucius úplně ticho, ale viděl v mých očích vztek a nenávist, kvůli jeho troufalosti jít sem.
,, co potřebuješ?.. podklady pro patky a datumy doručení jsem ti již řekl.."
zavrčel jsem když jsem došel dát Ann letmou pusu na tvář.
,,To sice ano, ale jeden ze strojů které máme nyní by bych potřeboval nahradit a sám jsi říkal, že katalogy nových produktů máš pouze u sebe proto jsem tady." dodal sladce a já jen zavrčel.
,,Jdeme do kanceláře.. Uděláš mi prosím kafe.."
,,Já bych si dal také.."
,,tebe se ale nikdo neptal.." opáčil jsem naštvaně a zamířil s ním do své kanceláře.
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 14:37
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Měla jsem chuť jim navrhnout, jestli nechtějí třeba ledovou vodu. Tak dva kýble, které bych jim vylila na hlavu, aby se uklidnili. Měla jsem husí kůži z toho, když byli oba v jedné místnosti. Jeden vyzařoval horší karmu než ten druhý. Vrazili by si dýku do srdce, kdyby mohli. Doslovně. Jen jsem kývla hlavou, že jim donesu kafe a šla ho udělat.
Zaklepala jsem, vešla, dala každému jeho kafe a pokud po mě nic nechtěli, zase jsem odešla. Jenže to bych nebyla já, kdybych nezůstala tiše stát za dveřmi a neposlouchala, o čem se baví. Víte, jak se to říká.. Zvědavost zabila kočku. A já ke kočce zase tak daleko nemám.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 14:53
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
hleděla jsem na něj a jen se pobaveně uculila když mluvil o vlkovi.
,,Jaký pes takový pán a tady přesně doslova." usmála jsem si když jsem pozorovala jeho očí. Opravdu jsem mu důvěřovala díky té dokonalé barvě a jeho klidnému přístupu. avšak jeho klidný hlas pokračoval, ale já na jeho klíně ztuhla a vyděšeně hleděla do jeho očí.

,,Počkat.. Cože.. jakože..emm. Cože?!" nechápavě jsem zavrtěla hlavou a vstala z něj opět trochu více rychle než jsem chtěla, ale tentokrát jsem se stihla opřít o zeď a vystrašeně na něj koukat.
,,Co to jako má být.. vždyť .. upíri jsou jen v pohádkách.. nebo lépe v strašitelných a odporných hororech.. bože.. to mám být jako štastná že mi neukousnul hlavu nebo co?!" bylo slyšet jak mé srdce buší na poplach a v očích jsem měla panický strach a hrůzu.
,,Co jsi ty když on je pijavice.. ještě můžeš říct že ten vlk je vlkodlak a ty jsi jeho trenér nebo jsi také vlkodlak.. bože.." chytla jsem se za hlavu a nechápavě s ní zavrtěla..

 
Sory - 11. prosince 2018 14:57
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Bavili jsme se opravdu ohledně práce a já mu naštvaně předkládal veškeré dokumenty, které si vyžádal. Neměl jsem rád tohle vlezprdelkovství, ale jeho peníze jsem potřeboval pro svoji společnost, ale především jeho výhody a možnost přístupu ke krvi.

Oba jsme vzhlédli, když Ann přinesla kafe a já ji s jen lehkým náznakem usměvu kývl hlavou, ale Lucius se ihned napil a blaženě se usmál.
,,je dokonalé. Máš to příteli opravdu štěstí, že máš tak dokonalou snoubenku." byl jsem ale rád že Ann zavřela dveře a vt en moment jsem ho chytil pord krkem a zavrčel.
,,Neopovažuj se o ni takhle myslet.. Je mi z tebe na blití.." zavrčel jsem mezitím co se Lucius vypařil a zjevil opět na své židli a v klidu si míchal kávu.
,,Uklidni se...A víš že je nevhodně poslouchat cizí myšlenky.. tak jako.." jeho pohled se stočil ke dveřím, které se otevřeli a do místnosti vpadla Ann, která se o dveře opírala. ,,..tak stejně je nezdvořilé poslouchat za dveřmi.."
 
Simon - 11. prosince 2018 15:12
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Nečekal jsem, že se lekne tak moc. Zůstal jsem v klidu sedět, měl jsem pocit, že bych jí ještě více vyděsil, kdybych se k ní teď přiblížil.
,,No.. Jedno z toho je pravda, nebudu ti říkat co.." Řekl jsem ohledně jejího zmatečné představy o tom, že jsem ve skutečnosti vlkodlak. Nechtěla to vědět, tak jsem jí to neříkal.
,,Klid." Řekl jsem jí a snažil se jí svým vlčím pohledem uklidnit. Těžko říct, proč psí oči působí na lidi jako uklidňovací prostředek.
,,Copak ti to nedává smysl? Ty rudé oči, to, že se tvoje rána na ruce hned zahojila, to, že si pro sebe mluví latinsky, má odpor ke krucifixům, pracuje hlavně v noci.." Podíval jsem se na její dlaň, kde pořád svírala můj stříbrný křížek, který jsem jí ráno předal.
O to, že má být šťastná, že je pořád neživu jsem pomlčel. Byla to pravda, ale to jsem nahlas říkat nechtěl. Teprve po chvilce jsem se zvedl a došel tak na metr od ní.
,,Máš dvě možnosti. Přijmeš to jako fakt, poměrně děsivý fakt, chápu, ale jako fakt, budeš tu dál pracovat a nikdo ti neublíží. To můžu říct s jistotou. Alex sice není typ, co by se rád ovládal, ale pokud se sama nezraníš, tak se ti nic nestane. Druhá možnost je ta, že ti vymažeme paměť na to, že jsi nás kdy v životě potkala a můžeš se vrátit ke svému lidskému životu, kde tě lidé budou odmítat, protože jsi jiná a svým depresivním večerům."
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 15:18
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Slyšela jsem, jak po něm Sory vyjel. Trochu mě to zaskočilo, ale víc mě asi zaskočil Lucius, když řekl, že vím, že poslouchám za dveřmi. Větu o poslouchání cizích myšlenek jsem brala spíše metaforicky. Dveře se najednou otevřeli a já vklopítla dovnitř, jak jsem o ně byla opřená. Napadlo mě, že jsem je špatně zavřela. Spadnout jsem nespadla, jen jsme trochu ztratila rovnováhu. Dala jsem si jednu ruku v bok a oba přejela pohledem. ,,No co, jsem ženská, jsem zvědavá." Obhájila jsem svoje poslouchání za dveřmi a pak pohledem přejela nenápadně místnost. Jakože já nic já muzikant.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 15:21
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Snažil se mě utišit a já nevěděla z jakého důvodu se mu to daří, i když se mé tělo přestalo chvět srdce stále bušilo o život a můj korzet mi tak začínal být trochu těsný a více plný v dekoltu.

,,Dává to smysl, ale i nedávám.. Říkám, že tohle sakra nemá existovat! To mi ještě za chvilku řekneš že existují i jednorožci protože jestli ne je to diskriminace.." snažila jsem se tím pobavit sama, ale příliš mi to nepomáhalo. Jeho řetízek jsem o to víc sevřela v ruce.

Naslouchala jsem jeho dvěma nabídkám, kde mi u druhé možnosti potvrdil, že je ta horší varianta. Nejistě jsem se znovu zachvěla.
,,ty jsi byl u mě doma a nechal jsi se drbat za uchem..Bože.. " vzhlédla jsem do stropu ve snaze udržet pláč, vztek.. Jednoduše veškeré emoce, které jsem nyní chtěla pustit ven. Nemělo by to dobré následky.
,,Jak si mám být jistá že jeho choutky se nezmění a neskončím jako ty ostatní sekretářky.. Sice mám depresivní a osamocený život, ale poměrně ráda bych žila a ne skončila nekde.. nebo nějak.." můj hlas se lehce ztrácel.
,,to proto se nemáte rádi protože on je upír a ty vlk?" zeptala jsem se potichu, ale zvědavě.
,,Teď by asi bylo vhodné ti vynadat za ten večer, ale i poděkovat že jsi poslouchal i když jsi neměl na výběr.. nevím co si o tom mám myslet... "
 
Sory - 11. prosince 2018 15:29
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Zavrčel jsem, když Ann vpadla do místnosti a naštvaně se podíval na Luciuse.
,,tohle je tvůj plán celou dobu...Jde ti jen o to všechno vytáhnout ven.."
,,Ale no , tak jediný kdo tady čte myšlenky jsi ty,tak si zjistit co opravdu chci.."
Můj pohled se zhnusil a já ještě více zavrčel.
,,To je odporné.. Navíc nedovolím, aby jsi se k Ann dostal tak blízko.." zavrčel jsem při jeho představě, že Ann je jeho a ne má.
,,Vidíš drahá.. tady máš své tajemství.. ale obávám, se že vás budu muset opustit.. Příteli, slečno.." uklinil se a jedním *puf* zmizel a já zůstal naštvaně stát u stolu, který jsem jednou rukou hodil na protější stěnu vztekem. Věděl jsem že to všechno vidí a bude tím pádem mít spoustu otázek. Horší byl ten fakt, že já potřeboval krev at se uklidním.
,,Měla by jsi jít pryč Ann.. hrozí ti teď dost nebezpečí.."
 
Simon - 11. prosince 2018 15:38
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Uznávám, že poznámka o jednorožcích mě pobavila. Uchechl jsem se a udělal k ní jeden malý krok. Nechtěl jsem být v jejím osobním prostoru, pokud neuvidím, že by mi to dovolila. Nemělo smysl jí více rozrušovat, už tak jsem se bál, že bude mít infarkt, podle toho, jak jí bušilo srdce.
,,Ano, byl jsem to já, ale nebylo to tak, že bych se chtěl vetřít do tvého soukromí. Viděl jsem, jak jdeš od Alexe a vypadala jsi dost smutně, měl jsem o tebe strach, ale věděl jsem, že mě jako člověku by jsi nevěřila ani se s ničím nesvěřila. Vím, že to nebylo správné, ale neudělal jsem to proto, abych ti ublížil." Řekl jsem jí zcela vážně a upřímně. Dostat se do jejího soukromí, bytu a všechno tohle jsem mohl i bez toho, abych se k ní v podobě vlka jen přiblížil, o to mi nikdy nešlo, ale byl to nepopiratelně malý bonus k tomu dostat se blíž k tomu, kdo je. K tomu, co se skrývá za tou hrdou a nebojácnou ženou. Malá ubrečená holčička.. To jsem nemyslel nijak ve zlém, spíše jako konstatování faktu, který jsem vlastně docela chápal.
,,Alexe se bát nemusíš. Jak říkám, pokusil by se tě zabít hned, jak by ucítil tvojí krev, kdyby jsi pro něj nic neznamenala. Nechce ti ublížit. Stejně jako já." Obhájil jsem ještě jednou svého bratra, než jsem se pobaveně ušklíbl. ,,Ano, přesně proto se nemáme rádi. Ne, že by šlo o ten druh jako takový, spíše upíři a vlkodlaci mají často hodně odlišné povahy, které se nesnesou."
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 15:45
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Jejich rozhovor mě asi tolik nepřekvapil, ale to, jak Lucius zmizel mě trochu dostalo, nebudu lhát. Překvapeně jsme zamrkala, ale asi k Soryho překvapení jsem nezačala jančit, neomdlela ani nekřičela. Jen jsem trochu šokovaně stála, než ke mě promluvil. Cítila jsem, jak jsou jeho nervy totálně k prasknutí, proto jsem zůstala ve dveřích a nešla k němu, ale nehodlala jsem ani odejít.
,,Takže.. Kdo je kdo? Lucius je.. Upír, démon..? Incubus.. To je vlastně taky démon, ale chápeš.." Začala jsem hádat. Sory se na mě musel podívat asi trochu překvapeně. Pokrčila jsem rameny. ,,Pár let dozadu jsem se dost zajímala o magii, démonologii a tak. To, že neoplývám magickými schopnostmi neznamená, že v podobné věci nevěřím." Řekla jsem upřímně. Nahlas bych nikdy neřekla, že v tohle věřím, ne, před lidma nebo kýmkoliv. Lidé musí mít svá malá tajemství. Každý nějaké má. Spíše jsem netušila, proč nic necítím. Necítila jsme strach, překvapení, radost z toho, že vážně tyhle bytosti existují.. Fakt, že se Sory očividně jednou z nich, stejně tak Lucius.. Nic to se mnou nedělalo. Upřímně mívám tenhle pocit často. Často si o sobě myslím, že jsem kus ledu, co se týká emocí. I lidé kolem mě si to často myslí. To, že mám deprese a panické záchvaty často nemá s emocema jako takovýma nic společného. Člověk si pak často říká, jestli je lepší necítit nic nebo cítit třeba tu bolest ze zlomeného srdce.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 15:54
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Opravdu se to dělo a on se se mnou o tom bavil a já jen nechápavě znovu zavrtěla hlavou než jsem se podívala do jeho očí, když byl ode mě vzdálený přibližně půl metru.

,,Takže ty i Alex se o mě vlastně staráte.. Super nevím jestli to je dobře nebo špatně.." zapřemýšlela jem. Vypadalo to tak jako kdyby mě chovali, jako prase na porážku, ale tu myšlenku jsem si nechala pro sebe.

,,Když mi nechcete ublížit, tak prosím žádné takovéhle šílené lhaní.. myslím že tohle asi jen tak nevstřebám.. a počítám že o tom nikdo nesmí vědět, takže další super věc pro mé depkařské večery, jak jsi řekl ty sám.." povzdechla jsem si než jsem zavřela oči a sama jej objala a schovala se do jeho náruče.
,,Jen prosím teď mlč jo.." dodala jsem potichu. Potřebovala jsem se uklidnit a neměl jsem zde žádné zvíře.. nebo měla, ale opravdové němé zvíře na objetí a uklidnění.
,,Můžu jít dneska domů..Asi si budu muset najít jiný dům i když asi ani to nemá smysl že, protože mě najdete tak či tak, nebo se pletu.?".. vzhlédla jsem k němu když jsem jej ještě objímala. Cítila jsem se s ním v bezpečí, i když možná jen z toho faktu že on mě chránil mezitím co Alex byl ten co podle mě zaútočil
 
Simon - 11. prosince 2018 15:59
untitled64116.png
soukromá zpráva od Simon pro
Trochu zvědavě jsme zamrkal. ,,Co by na tom mělo být špatného?" Upřímně jsme tu narážku asi nechápal. Ne, že bych byl idiot, ale v ženách se tak špatně čte..

,,Dobře, už žádné lhaní." Slíbil jsem jí a pak trochu zvážněl, když řekla, že o tom nesmí nikomu říct. Alex mi řekl o tom, že Ann je její nejbližší a asi i jediná kamarádka. Chvilku jsem přemýšlel, jak to podat. ,,Jestli jde o Ann.. Té to říct můžeš.. Pohybuje se v dost podobné společnosti jako jsem já a Alex." řekl jsem jí opatrně. Nebyl jsem si jistý, jestli je to dobrý nápad, aby na ní Ann nekoukala jako na blázna, ale bylo jen otázkou času, než přijde na to kdo je Sory a Lucius.. Pokud to už neví, ale co mě je do toho.

Objala mě. Usmál jsem se, mlčel a jen jí hladil ochranitelsky po vlasech. ,,Jasně, že můžeš. Klidně si vem pár dní volno, ale.. Jak říkáš, měnit byt nebude mít moc cenu." Dodal jsem nakonec lehce pobaveně.
 
Sory - 11. prosince 2018 16:03
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Věděl jsem její minulost, ale přesto jsem čekal, že se alespoň trochu lekne, ale krom lehkého překvapení nad tím jak Lucius zmizel nic.
Zavřel jsem své oči a snažil se uklidnit hlubokým oddechováním.
,,Démon..Upír jsem já.." pronesl jsem potichu bez dalších emocí a unaveně otevřel nyní již rudé oči. Opravdu jsem měl hlad.

,,Měla by jsi jít pryč Ann.. I když v tyto věci věříš, nevíš co všechno v realitě děláme a já nechci at to vidíš.." přiznal jsem snad i zklamaně sám ze sebe. Opravdu jen to v sobě neudržel ani měsíc, abych ji neohrozil ale první den se po ní vrhnu a následující den už ví jaké jsem zrůda? Hnusil jsem se sám sobě.

,,Na co teď myslíš?" zeptal jsem se potichu.
 
Ixin Dean - 11. prosince 2018 16:09
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Nechápal mě a já si jen nejistě skousla spodní ret.
,,Nechci, ať si mě vykrmíte, jako nějaké prasátko na plánovanou zabijačku, pokud to mám říct takto." řekla jsem nejistě když jsem si v objetí začala hrát s pramenem jeho vlasů.

Promluvil o Ann a já s sebou lehce trhla. v jejím období, kdy na toto věřila jsem se jí snažila být oporou a hledat s ní, ale nevěřil jsem v to, nyní jsem měla před sebou živí důkaz.
,,Myslím, že volno budu potřebovat a stejně tak i mluvit s Ann.. Pokud je na tom podobně... Ale není na tom podobně.. Ona v to.. ve vás, nevím jak to říct.. ona v nadpřirozeno věřila.. já ne..mám pocit, že teď je snad všechno lež." povzdechla jsem si dokud mě nezačal hladil a já spokojeně zavřela oči.

,,Za to že jsi mi vzal vlka.. nebo prostě jsi odešel mi seženeš psa..prosím.. nebo možná i neprosím.. Každopádně potřebuji kafe.. veliké a silné, ať mohu dodělat tu práci." nemohla jsem jít domů tam by to bylo ještě horší. Lehce jsem se od něj odtáhla.
,,,Alexandr je ještě tady? Nebo jste i nějak telepaticky propojené že ví o tom co jsi mi řekl nebo tak?"
 
Ann Earl - 11. prosince 2018 16:11
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Řekl co je Lucius a co je on. Přijala jsem to prostě jako fakt, i když jsme musela uznat, že má pravdu. Nevěděla jsem, co upíři ve skutečnosti dělají, jak se krmí.. To samé o démonech. Přesto jsem za sebou zavřela dveře a došla k němu. Pomalu, ale ne vyloženě opatrně. Viděla jsem jeho znechucený výraz i rudé oči. Tušila jsem, co se děje a co si myslí a nemusela jsem na to umět číst myšlenky. Muži jsou občas až moc jednodušší. I ti upíří.
Došla jsem k němu, klekla si na zem a položila mu ruku na stehno, když se mě zeptal na co myslím.
,,Teď mě dobře poslouchej, ano? Je mi jedno, že si upír. Nemyslím si o tobě nic špatného, pro mě jsi prostě Sory. Ten samý, se kterým jsem se dneska ráno loučila a včera večer milovala. A pokud máš hlad.. Já se ti nebudu nutit, vím, že mi nechceš ublížit, ale kdykoliv mě můžeš požádat. Mě nevadí dát ti svou krev. Ale jak říkám, nutit se ti nebudu. Pokud pořád chceš ať odejdu, tak odejdu." Počkala jsem na jeho případnou odpověď. Pokud pořád chtěl, ať odejdu, jen jsem chápavě kývla hlavou, vstala, políbila ho na čelo a odešla. Fakt, že jsem si celou dobu o sobě myslela, jak jsem porouchaná, protože jsem necítila žádné hlubší emoce ohledně tohohle.. Totálně na hlavu padlého faktu byla věc druhá. Doufala jsem, že mi to dojde.. Za hodinu, za dvě.. Ale moc jsem tomu nevěřila.
 
Sory - 12. prosince 2018 10:15
untitled17325242.png
soukromá zpráva od Sory pro
Fascinovaně jsem na ni hleděl, jak byla klidná, ale když se ke mně přiblížila lehce jsem zavrčel, ale neprotestoval jsem. Nechtěl jsem ji v ničem bránit, i když ona se nebála já ano. Stačil by jediný pohyb a může být mrtvá.

Stále s rudým pohledem, ale přesto se zájmem, překvapením a strachem v očích jsem hleděl do těch jejích. Opravdu se mi nabídla?
Sjel jsem zády o zeď a přitiskl ji k sobě a svoji tvář schoval do jejích vlasů. Snažil jsem se uklidnit, ale sama mohla cítit jak mé tělo je napnuté. Opravdu jsem měl hlad.
,,Nechci, ať jdeš pryč Ann.. Nechci ti říkat co máš a co nemáš dělat.. ale jak sama vidíš není bezpečné se pohybovat v tomhle stylu světa. Víš, že by stačil jediný pohyb a jsi mrtvá.. O to horší je ten fakt, že totéž stačí Luciusovi s kterým budeš trávit hodně času. Nechci, aby se ti něco stalo..“ povzdechl jsem si, ale přesto jazykem něžně olízl její krk
,,Jsi tak sladká, ale nemůžu..Alespoň ne teď.. Pamatuješ si včerejšek.. Pila jsi moji krev a nechci, ať jsi tím co já..“ vytáhl jsem z kapsy menší nožík a lehce ji řízl do dlaně, kam jsem jen své rty přiložil a sál. Byly opravdu sladká. Nakonec jsem její ránu jen olízl a ta se zacelila.
,,Kousat tě nebudu…nikdy..Jen touto formou..ale.. neriskoval bych to.“ Těžce jsem oddechoval a mé oči se opět vrátily do své původní barvy. Nechtěl jsem ji vysvětlovat fakt, že takovou krev jako je ta její jsem ještě nikdy neměl.
 
Ann Earl - 16. prosince 2018 13:59
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Druhá linka

Myslím, že chlubit se svým životem není úplně optimální, ale myslím, že skončit s nervovým zhroucením v Koreji je lepší, než skončit s nervovým zhroucením doma. Tady nemám ty lidi okolo, kteří by mě nějak šíleně soudily. Zase tady musím trpět se svou špatnou korejštinou.. Teda, tady v Seoulu už to není tak hrozné, když mě před pár dny převezli, ale v Daegu.. To byla dobrá deprese. Naštěstí tam zjistili, že cizinka, která se pokusila podřezat není něco, co by se řešilo zrovna jednoduše, navíc když je Daegu taková prdel světa, kde skoro nikdo neumí anglicky. V Seoulu mě neměl už absolutně kdo soudit, když jsem tu znala 0,0% lidí. Jedna z mých zábav byla, že mě můj ošetřující lékař neustále naháněl někde po chodbách, protože jsem odmítala být věčně v posteli. Byl mladý, celkem hezký, takže jsem se nekousala nudou, když mě přišel několikrát za den zkontrolovat a případně mě teda hledal po všech čertech. Ne, že bych se schovávala, prostě jsem se jen tak procházela po nemocnici, sem tam se zašila do kavárny dole, kde si mě moc lidí nevšímalo. Jinak jsem obecně v nemocnici byla trochu jako pěst na okno. Což mi moc nepřidávalo. Ale obecně ze mě tady v nemocnici odpadla hromada stresu. Ne, že bych měla menší deprese, ale už jsem nebyla natolik ve stresu, abych se znovu podřezala. Teď jsem o tom jen přemýšlela, ale neměla tendenci jít a udělat to.
 
Ixin Dean - 17. prosince 2018 10:41
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Druhá linie

Celý život jsem měla nalajnovaný a přála jsem si být opravdu perfektní. Nebyla jsem plně spokojené, ale snažila jsem se dělat maximum pro to, ať tomu tak je. Stále jsem se o sebe starala a pracovala na svém vzhledu.

Odrazilo se to jen na mém zaměstnání, že jsem dělala osobní asistentku. Většinu času jsem zařizovala pohovory pro naši společnost, a nebo pomáhala pořádat castingy. Dělala jsem asistentku ve filmové společnosti, ale přesto jsem se se známými herci často nevídala. Hodně lidí si myslí, že ihned vidíte všechny hvězdy Hollywoodu, ale bohužel, takto to zde nefunguje.

Byla jsem na pozici asistentky poroty při castingu první týden, ale vypadla kolegyně při u nového filmu a já ji měla nahradit.
Oblékla jsem si úzkou červenou sukni s černým body, vlasy vyčesala do vysokého culíku a v lodičkách se vydala roznášet kávu pro porotu a případné zájemce o role.
 
Edward Call - 17. prosince 2018 12:19
untitled11187.png
soukromá zpráva od Edward Call pro
Ani nevím, co jsem tu dělal. Teda, vlastně vím, ale nechtěl jsem tu svým způsobem být. Měl jsme svého vlastního natáčení dost, ale kamarád, co je teď slavný režisér mě požádal, abych seděl v porotě, která bude vybírat zájemce na hlavní role do jeho nového filmu. Ne, že bych byl špatná volba pro to posuzovat jiné herce, jak tvrdí kritici, mám slušně našlápnuto na oskara. Ne, že bych si myslel, že ho někdy v blízké budoucnosti dostanu, točím filmy, které se až moc líbí veřejnosti a ne už tolik filmovým kritikům, takže pokud nebudu v následujícím roce točit něco to tom, jak se plavím na voru s tygrem, lítám dvě hodiny sám vesmírem nebo se neplahočím zmrzlou pustinou, spíš toho Oskara nedostanu. No, co nadělám. Upřímně, zase tak ambiciózní nejsem, jsem spíše až moc flegmatický na to, abych se vyloženě snažil najít nějaký film, kde bych toho Oskara mohl dostat. Mám dost solidních nabídek na filmy, které právě budou mít spíše úspěch u veřejnosti.
Seděl jsem za stolem, projížděl přihlášky těch lidí, kteří se tu dneska budou snažit a sem tam si přejel po svém lehkém černém strništi. Úplně hladká tvář mi moc neslušela. Dostal jsem kafe, zamručel poděkování a teprve po chvilce zvedl oči k dívce, která mi to kafe vlastně dala. Byla až moc hezká na to, aby tady jen roznášela kafe. Minimálně na foto modelku měla vlohy. Chvilku jsem jí sledoval pohledem, než kolem mě zase prošla. ,,Maličká.." Oslovil jsem jí a počkal, až zareaguje. ,,Proč místo nošení kafe nefotíš nějaký módní časopis?" Zeptal jsem se jí upřímně a zvědavě zvedl jedno obočí.
 
Kim Namjoon *RapMonster* - 17. prosince 2018 13:49
untitled65520.png
soukromá zpráva od Kim Namjoon *RapMonster* pro
Dostali jsme se skupinou nabídku.. Spíše charitativního typu, ale přeci. Každý chce dělat radost druhým a alespoň já v tom nebyl jiný, proto jsem dostal za úkol tuto záležitost vyřešit.
Měli jsme uspořádat menší tajný koncert v nemocnici. Přeci jen mezi mladší generací jsme měli hodně fanoušků a bylo zapotřebí se více a více ukazovat na světle, ať nás miluje čím dál více lidí.
Byl jsem vděčný že ochranka počkala venku a já proklouzl do nemocnice zadním vchodem. Potřeboval jsem se dostat k řediteli, ale otázkou zůstávalo, jak ?
Plánek budovy jsem nenašel a nejlepší informace se vždy získají v kavárně. S milým úsměvem jsem si došel do kavárny a objednal si jedno kafe. Na hlavě jsem měl hozenou kšiltovku a na nose nasazené brýle. Přeci jen nikdo nechtěl, ať mi je vidět do tváře mohlo by to být veliké halo a některé fanynky.. ni řekněme že jsou horší než piraně.
 
Ixin Dean - 17. prosince 2018 14:00
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Všímala jsem si spíše jen složky, kterou jsem nesla ve své náručí, abych mohla předvolávat zájemce na castingu. Dále jsem tam měla harmonogram a rozpis jednotlivých porotců a jejich objednávky na oběd, které jim musím donést. Neměla jsem opravu čas si to ještě projít, takže můj pohled byl stále založen v dokumentech a kávu jsem pouze položila na stůl pro porotu a okamžitě se musela jít věnovat další práci. Byla jsem si vědoma toho, že tam seděl režisér Tim, jeho dokonalá manželka a spousta dalších kritiků. Přeci jen kdo by nechtěl s Burtonem natáčet film. Očekávala jsem zde i jeho oblíbence Johnyho Deapa, ale prozatím nikde nikdo.
Procházela jsem harmonogram, ale zarazilo mě jemné oslovení nejspíše mé maličkosti.
Maličká?... Jsem snad malá?
Zamyslela jsem se ještě předtím než jsem vzhlédla. Mám sama o sobě 178 centimetrů a mé milované podpatky tomu dají minimálně 185, což mě jako maličké nepřijde, ale budiž.
,,Emm.. prosím?" lehce jsem zavrtěla nad jeho otázkou hlavou, ať se proberu.
Opravdu tady byl Call? Ten Edward Call?!
,,Nemám jejich požadované míry 90-60-90, takže neprojdu nikdy castingem.. Mám na vás rovnou pane Callen dotaz.. Všichni mají vyplněnou objednávku co se týče obědě, akorát u vás nejspíše došlo k chybě a nemám uvedeno nic. Co by jste si přál, ať to mohu zařídit a donést?" vytáhla jsem zpozad ucha propisku a s lehkým ale přesto vážným úsměvem se mu podívala do očí. Dokud pracuji jsem v klidu, ale až nebudu mít co dělat a začne chvilka nudy, propuknu panice.
 
Ann Earl - 17. prosince 2018 14:12
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
V kavárně začal být až moc nepříjemný povyk. Na můj vkus. To znamenalo, že prostě začali mluvit lidi hlasitěji než šeptem. Zvedla jsem pohled od korejského časopisu, který jsem luštila, aby můj mozek nezapomněl ty jejich klikyháky a rozhlédla se. Viděla jsem, jak několik holek, tak kolem 15 let, si až moc hlasitě šuškají a ukazují na klučinu, který si objednával kafe. Sjela jsem ho pohledem. Idiot.. Pomyslela jsem si. Netušila jsem, co dělá někdo jako RapMonster v nemocnici a sám a nějak mi do toho nic nebylo, ale i těch 6 holek tady v kavárně vypadalo, že ho za chvilku půjdou otravovat. A to jedna měla nohu v sádře. Normálně bych to nechala být, ale korejské fanynky jsou jedny z nejpříšernějších. Většina z nich nemá život a žije jen pro své idoly. Ani bych se nedivila, kdyby si tu nohu zlomila, když se je snažila někam sledovat.
Zvedla jsem se od svého kafe a časopisu a došla k němu ve chvíli, kdy jsme viděla, jak ty holky vytáhli ne mobily, ale foťáky a čapla ho za zápěstí. Chudák musel dostat asi trochu infarkt.
,,Jé, tady jsi! Máš ty úkoly, o které jsem tě prosila? Musím tu prezentaci dodělat do úterý a poslat, jinak mě profesor zabije." Řekla jsem korejsky dostatečně nahlas, aby to slyšeli i ty a usmála se na něj. Jejich výraz se změnil do šoku a pak smutku, že si ho očividně jen spletli s někým, kdo je RapMonsterovi hodně podobný. V jedné ruce jsme držela jeho předloktí, do druhé jsem vzala jeho kafe a využila i jeho šoku, abych ho vytáhla ven na terasu, kde momentálně nikdo nebyl. Tam jsem ho pustila a podala mu jeho kafe.
,,Cvoku. Stát tam ještě minutu, tak se těch šesti holek co tam seděli už nezbavíš." Řekla jsem už se svou neutrální tváří a udělal krok od něj, abych mu nelezla do osobního prostoru. Ne, že bych vypadala tak, jak bych chtěla vypadat při setkání s někým, kdo je už pár let mým idolem. A teď to myslím v tom pravém slova smyslu. Rozcuchané vlasy v nedbalém drdolu, na sobě ani kapku makeupu, takže moje kruhy pod očima, pihy a až nepřirozeně bílá pleť byli vážně to pravé. Na sobě jsme měla černý vytahaný svetr, který mi spadal z jednoho ramene a tmavomodré džíny s teniskami. Prostě abych se mohla potulovat po nemocnici a jejím okolí a nemusela na sobě mít nutně pyžamo a župan.
 
Edward Call - 17. prosince 2018 14:17
untitled11187.png
soukromá zpráva od Edward Call pro
Mávl jsme rukou, když řekla, že nemá požadované míry. ,,Tohle je dnes už jen hloupý módní přežitek, určitě znám pár míst, kde by tě s radostí sebrali na focení." Řekl jsem. Byla to taková tichá nabídka, nechtěl jsem jí totiž nějak urazit. Hodně lidí bere focení a modeling jako něco, co dělají nutně jen hloupé holky.. A často mají pravdu, ale když jste hezká chytrá k tomu.. Co je více, že ano? Pokud jde o svět popularity. Pak se mě zeptala na oběd. Trochu znuděně jsem se na ní zadíval. Ne, že by mě znudila ona, představa obědu mě znudila. I když byl pořadatel tohohle castingu moc dobrý kamarád, poznávat nové lidi při dobrém jídle pro mě bylo lákavější.
,,Co by sis dala ty?" Zeptal jsem se jí zvědavě a počkal na její odpověď. Když mi odpověděla, tak jsem se na ní jen sladce usmál.
,,Tak v tom případě půjdeme na oběd spolu, co ty na to?" Navrhl jsem jí. Ne, že bych zval na oběd každou krásnou slečnu, to bych nedělal nic jiného ve svém životě, ale ona.. Přišla mi něčím speciální. Něčím jiná. Možná to dělal i ten její laskavý tón v hlase, i když se mě ptala jen na takovou blbost, co bych si dal na oběd.
 
Kim Namjoon *RapMonster* - 17. prosince 2018 14:46
untitled65520.png
soukromá zpráva od Kim Namjoon *RapMonster* pro
Neměl jsem příliš štěstí, přeci jen si mě ta skupinka všimla. Mile jsem zaplatil a už jsem byl i odhodlaný v tuhle situaci zavolat ochranku, ať vůbec mohu přežít, protože jejich nálet by byl asi smrtící. Ovšem to co následovalo bylo ještě horší. Málem jsem dostal infarkt, když jsem ucítil dotek na svém zápěstí, který mě i poměrně silně táhl pryč.
,,Emmm..Jo úkoly… mno .. ´´ nevěděl jsem ani co na to říct a když mě vytáhla ven byl jsem vděčný, že i kousek podstoupila, ale chvilku jsem se i mračil.
,,super.. takové oslovení jsem nečekal. Ale nevím jestli mám děkovat, nebo být naštvaný, že jsi mě takhle odtáhla. ´´ přiznal jsem nejistě než jsem zašel za roh kde nebylo vidět a sundal si brýle.
,,Já se představovat očividně nemusím.. A ty má zachránkyně jsi?“ usmál jsem se mile. Možná by mě mohla dovést k řediteli.
 
Ann Earl - 17. prosince 2018 14:52
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Mračil se. Bylo mi jasné, že nebude nějak nadšený z toho, že nějaká divná cizinka si ho sebou tahá ven na terasu. Normálně bych to ani neudělala, ale byla jsem dostatečně otupělá na to, aby pocity jako stud a totální panika nějak neznali cestu napovrch. Jenom jsem si stáhla rukávy více přes zápěstí a podívala se z terasy směrem do zahrady.
,,Ann.. Jsem Ann.." Odvětila jsem stále v korejštině, než jsem se na něj letmo podívala, když si sundal brýle. Byl tak hezký. Obecně byl považovaný za druhého nejškaredějšího ve skupině a on nebyl Korejský pojem krásy, to všichni věděli, ale jeho výška a mužná postava i bez toho, aby nějak výrazně cvičil, inteligence a smrtící charisma dělali prostě svoje.
,,Nechtěla jsem otravovat, ani se tě nějak dotýkat, za to se omlouvám." Dodala jsem už anglicky, protože jsem nějak nebyla ready na to se snažit svojí lámanou korejštinou tohle ze sebe dostat a věděla jsem, že on umí anglicky perfektně, takže mi to ani nepřišlo hloupé.
,,Co tady vlastně děláš? Takhle veřejné místo není nejlepší nápad na procházku, pokud chceš mít klid.." Zeptala jsem se tiše a pořád se na něj letmo dívala, ale nepodívala jsem se mu ani jednou do očí. Na to jsem se cítila až moc úzkostlivě. Docela se mi i potili dlaně.
 
Ixin Dean - 17. prosince 2018 15:02
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Pobaveně jsem se nad jeho poznámkou usmála. Ano, také jsem měla pár zájemců, kteří by mě rádi fotili, ale většinou chtěli pouze prádlo, či akty.. V ten moment jsem byla proti.
,,Focení mi nevadí mám jej i ráda, pouze záleží na daných požadavcích. Nejsem ničím extra výjimečná, nemám extra dlouhé vlasy, postavu mám normální, oči jen obyčejné modré… Nix extra.“ Pokrčila jsem rameny.
Jeho znechucený výraz mě na chvilku zarazil, ale neměla jsem čas se tomu věnovat. Ihned další členové poroty kontrolovali své obědy a já Eda nebrala příliš vážně.
,,Emm.. Jdu k sobě domů, mám uvařeno. Můžeš se mnou.“ Bylo vidět, že jej plně nevnímám začala jsem tykat a oči měla zabořené v papírech. Došlo mi to až když se na mě podívala jedna z porotkyn a ´´nenápadně´´vylila kafe na mě.
,,Jeje.. to jsem nešika.. Měla by jsi se jít umýt nováčku.“ Ušklíbla se a já stále s ledově chladným a profesionálním úsměvem kývla.
,,Jistě paní. Budete požadovat nové kafe.?“
,,To je snad jasné..A nejlépe novou asistentku.“ Ten konec řekl když jsem už byla na odchodu a já jen pevně sevřela ruce v pěst. Došla jsem pouze do své menší skříňky, kde jsem si vytáhla obyčejné bílé tričko, ať se mohu převléknout.
 
Kim Namjoon *RapMonster* - 17. prosince 2018 15:28
untitled65520.png
soukromá zpráva od Kim Namjoon *RapMonster* pro
Byla hodně divná. Nebyl jsem si plně jistý co si o ni mám myslet. Její vzhled byl děsivý, možná byla nemocná, ale neviděl jsem nic krom kruhů před očima a šíleně bílé kůže.
,,Mmm těší mě Ann.. Nejsi, ale odsud, i když korejsky mluvíš poměrně dobře.“ Usmál jsem se a potichu ji tím tedy pochválil.
Její angličtina byla lepší a jen jsem nakonec kývl a lehce si promnul zápěstí.
,,Mohla by jsi mi dělat ochranku.. takhle mě ani oni nikam neodtáhnou.“ Zasmál jsem se a opřel se o zeď a pobaveně ji stále sledoval.
,,To je tajemství.. Ono chci mít klid i od ochranky i od fanoušků.. ale ani jedno bez druhého nejde… Co tady děláš ty? Jsi pacient, nebo jsi na návštěvě u někoho?“ zeptal jsem se opět mile a lehce jí zvedl prstem bradu.
,,Odtáhneš mě pryč a chováš se jako, kdybychom byli nejlepší kámoši a pak se na mě bojíš podívat.. Ty jsi tady fanynka?“ zeptal jsem se trochu nejistě.
 
Edward Call - 17. prosince 2018 15:34
untitled11187.png
soukromá zpráva od Edward Call pro
Moc nevypadala, že mě vnímá, když jsem jí pozval na oběd, tohle by totiž při smyslech asi neřekla. Ne, že bych si o sobě myslel bůh ví co, ale jen sebevrah si pozve k sobě domů úplně cizího člověka. Už jsem jí chtěl pobaveně něco odpovědět, když na ní rozlila jedna pizda kafe. Probodl jsem jí pohledem. Neměl jsem jí rád už od prvního dne mé kariéry, té ženské bylo přes 40, ale pořád se chovala a oblíkala jako náctka. Když uviděla můj nepříjemný pohled, trochu se lekla a sklopila pohled. Povzdechl jsem si, zvedl se a počkal před dveřmi šatny od personálu na dávku, až vyjde ven. Nebudu přece dámě chodit do šatny.
,,Za tu čarodějnici se omlouvám. Jsi v pořádku, nepopálila ses tím kafem?" Zeptal jsemse jí a starostlivě jí sjel pohledem, jestli jí opravdu nic není. Pokud se chystala mě ovejít a jít znova do práce, lehce jsme jí chytl za předloktí a zastavil. Abych měl konečně její pozornost, nechtěl jsem jí nějak nutit do konverzace se mnou, ale před tím mě tak úplně nevnímala.
,,Já to pozvání na oběd myslel vážně." Navázal jsem naší konverzaci tam, kde začala a vážně se na ní zadíval.
 
Ann Earl - 17. prosince 2018 15:43
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
,,Jsem z Evropy, v Koreji jen studuji." Řekla jsem upřímně pořád tím svým polohlasem. Trochu jsem se pousmála, když řekl, že bych mu mohla dělat ochranku. Ne, že by to nebylo tak úplně nereálné, myslím, že jedno moje zařvání by postavilo do pozoru i bandu fanynek. ,,Moment překvapení." Řekla jsem nakonec jen věcně, ale pořád s tím lehkým úsměvem na rtech.
Pak se mě zeptal, co tu dělám. Na moment jsem se na něj podívala, ale asi jen na sekundu. Chtěla jsem mu odseknout něco v tom smyslu, že je to taky tajemství, ale pohled na jeho tvář mi to nedovolil. ,,Pacient. Řekněme, že mám dlouhodobé zdravotní problémy.." Asi bych k tomu i něco dodala, ale to, jak mě vzal za bradu, aby mi zvedl hlavu a já se na něj musela podívat mi vyrazilo dech. Doslovně. Cítila jsem, jak jsem se začala červenat, protože mi zrychlený tep srdce nahnal krev do tváří. Rychle jsem ale zase udělala krok za sebe, abych byla opět v bezpečné vzdálenosti a sklopila pohled. ,,Za to jsem se už omluvila, nemyslela jsem to tak, jasně, že nejsme kamarádi, nechtěla jsem tě tím nějak urazit." Znova jsem si nervózně stáhla rukávy od svetru. Sice jsem to řekla skromně, ale zároveň poměrně rázně, že si tady zase nenechám sypat popel na hlavu, i když se tvářím jako nakopnuté štěně.
Pak jsem zase zvedla pohled. Tentokrát jsem se mu do tváře dívala o něco déle, ale spíše jsme tak nějak ostřila na jeho rty, než na jeho oči.
,,To, že jsem něčí fanynka přece ještě nemusí nutně znamenat, že musím řvát a chovat se jako posedlá, když toho dotyčného uvidím ne?" Zeptala jsem se čistě řečnicky. ,,Nemám ráda slovo fanynka. Řekněme, že jsem spíše tvoje obdivovatelka." Což byla asi větší pravda, než si mohl představit. Řekla bych, že mi některé jeho texty o sebevědomí a self love zachránili život, ale to už bohužel není pár dní pravda.
 
Ixin Dean - 17. prosince 2018 15:58
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Sama jsem chvilku v šatně nadávala a je fakt, že jsem si břicho namazala krémem na shlazení, protože to kafe hodně pálilo. Ta herečka byla hodně namyšlená. V každém filmu hrála mladou pitomou holku a očividně tak byla i v osobním životě.
Když jsem vyšla ven lehce jsem se ho lekla, než jsem se trochu zamračila, ale zavrtila jen hlavou.
,,Nic to není. A omlouvat se nemusíte.. Nebyla to vaše chyba.“ Dodala jsem a opravdu si přála pustit se do práce. Pokud dnešní den nebudu fungovat, tak jak mám mohu přijít o práci.
Ale byla jsem zastavena přes rameno jsem se na něj nervozně podívala a i cítila jak mi lehce zčervenaly tváře.
,,emm.. Jo předtím jsem moc nevnímala omlouvám se..Opravdu bych si nedovolila vás pozvat na oběd a k tomu k sobě domů.“ Pronesla jsem pobaveně, ale s nervozitou v břiše.
,,Nechci být nezdvořilá, ale nemyslím si, že pro někoho jako vy je vhodná jít s asistentkou na oběd. Cením si toho, ale… není to dobrý nápad.“ Skoukla jsem si nejistě s úsměvem spodní ret. Nechtěla jsem mu tady básnit o tom, jak ho žeru a jak ho obdivuji.. To by nebylo příliš profesionální.
 
Kim Namjoon *RapMonster* - 17. prosince 2018 16:16
untitled65520.png
soukromá zpráva od Kim Namjoon *RapMonster* pro
Musel jsem ale uznat, že díky tomu, že nebyla korejka jsem se s ní dokázal bavit trochu jinak.
,,Evropu závidím.. Musí tam být krásně. Až tak daleko jsem zatím nebyl. Ale jsem překvapen, že někdo jako ty má zdravotní problémy. Krom teda těch rukou a až moc silné osobnosti, která se nebojí jen tak někoho na veřejnosti popadnout a odtáhnout sranou nevidím problém.“ Usmál jsem se vesele než opět promluvila.
Chvilku jsem váhal zda se opravdu zlobí, nebo ne. Nechtěl jsem tady nikomu dělat kázání od toho tady nejsem.
,,Nijak jsi mě neurazila. Nemyslím jsem to špatně.´´ihned jsem se bránil a pobaveně zvedl ruce jako kdybych se vzdával
Opět působila snad až roztomile a díky tomu, že se mnou jednala jako s člověkem byl jsem fascinován. Jak řekla sama neječela nekřičela a nevyváděla.
,,emm.. Obdivovatelka?.. Čím bych si to zasloužil?“ pousmál jsem se. ,,Když máš nějakou barvu ve tváři sluší ti to víc.. měla by jsi se snažit dát do pořádku. Bylo by fajn mít ve své ochrance obdivovatelku.“ Mrkl jsem. Byla to taková malá nabídka a povzbuzení pro její léčbu.
,,Byla by jsi ještě tak ochotná a zvládla mě pokud možno už co nejméně nápadně dovést k řediteli nemocnice?“
 
Edward Call - 18. prosince 2018 06:05
untitled11187.png
soukromá zpráva od Edward Call pro
Začervenala jsem a já se musel usmát. Byla najednou taková roztomilá. Dokud neřekla, že nepůjde na oběd s někým jako já. Pustil jsem její předloktí, leda byla se opřel zády o stěnu a dal ruce do kapes. Ale nespouštěl jsem z ní oči. Bylo mi jasné, že se při první příležitosti co se podívám jinam vypaří zpátky do práce. ,,Někdo jako já?" Zopakoval jsem nechápavě a pak si lehce odfrkl. ,,Co je na mě prosimtě tak jiného, že by jsi se mnou nemohla jít na oběd?" zvedl jsme tázavě jedno obočí. Věděl jsem moc dobře, co tím chtěla říct, ale osobně jsem si rozhodně nepřišel tak speciální, jak jsem se zdál v očích jiných lidí. To, že vás živí něco, na co máte talent není nic, co by mě mělo dělit od obědu s tak hezkou a zajímavou dívkou.
 
Ann Earl - 18. prosince 2018 06:25
untitled41921.png
soukromá zpráva od Ann Earl pro
Když řekl, že je překvapen, že mám zdravotní problémy, tak jsem se na něj na moment podívala. ,,Bydlíš se Sugou už několik let, myslím, že ty sám víš nejlíp, že zdravotní problémy ne vždy znamenají bolest na těle." Ne, že bych se mu tuchtěla zpovídat. Suga byl jeden ze členů BTS. Nikdo za těch 5 let co už existují nevěděl o tom, že má těžké deprese a záchvaty úzkosti. Nikdo kromě členů BTS a všech, kteří slyšeli zhruba před rokem písničku, kterou tom napsal. Až moc upřímnou a kontroverzní na Korejské poměry, ale dobrým koncem o tom, jak ho sláva a sní získané sebevědomí 'vyléčily'. I to se stává.
,,Hodně věcma." Odpověděla jsem na jeho otázku ohledně toho, čím si zasloužil mít mě za obdivovatelku.. Hahaha, jako by to snad byla nějaká výhra, jsem jen jedna z miliónů, které je milují.
,,Netvař se, že nevíš, jak jsou tvé texty inspirativní pro ostatní." Dodala jsem k tomu. Nějak jsem neměla náladu mu tu vykládat, jak obdivuji jeho inteligenci a že jeho texty jsou pro mě kinde of lék na duši. Spíše si nemyslím, že by ho to zajímalo.
,,Jasně." Kývla jsem jenom a ukázala mu, ať mě následuje směrem z terasy do vnitřku nemocnice. Snažila jsem se jít těma nejméně známýma cestama, které většinou využíval jen personál nemocnice, aby jsme potkali co nejméně lidí.
 
Kim Namjoon *RapMonster* - 18. prosince 2018 10:17
untitled65520.png
soukromá zpráva od Kim Namjoon *RapMonster* pro
Nechtěl jsem být nezdvořilí a snažil jsem se příliš na to nemyslet. Je pravda, že Sogou je na tom hodně špatně, ale přesto jsem se snažil cítit se zde šťastně.
,,Ne každý o tom rád mluví.. Zdejší život není ani život, je to šílené. Ale jak jsi sama řekla.. Ona ta vnitřní duševní bolest je mnohem horší.“ Přiznal jsem zklamaně.
Pobaveně jsem ale nakonec přeci jen pozvedl koutek rtů.
,,Nevím.. nebo spíše řečeno, každý si v tom najde něco jiného. Každý vnímá text svojí vlastní duší, takže by mě zajímalo co zaujalo tebe.“ Mrkl jsem vesele než mě pobídla at ji následuji. Vedla mě opravdu cestami pro personál a já se lehce zamračil.
,,Neříkala jsi, že jsi pacient.. Jak dlouho vůbec, že to tady takhle dobře znáš?´´ zeptal jsem se překvapeně, když jsem ji sám lehce zatáhl do uličky před skupinkou sestřiček.
 
Ixin Dean - 18. prosince 2018 10:49
untitled313697955.png
soukromá zpráva od Ixin Dean pro
Čekala jsem, že se možná naštve nebo něco, ale já to nemyslela urážlivě. Ležérně se opřel o stěnu a já se jen nejistě usmála a schovala si za ucho jeden drzý neposlušný pramen vlasů.
,,Třeba z toho důvodu, že by mě ta čarodejnice pak mohla chtít ukamenovat?“ usmála jsem se lehce sama pro sebe.
,,Neříkám, že nemohla.. Mohla, jen.. To je prostě divné.. i takhle se s vámi bavit osobně.. „ přiznala jsem trochu nervozně. ,,Jak řekla slečna dokonalá jsem tady nováček a nejsem na tohle moc zvyklá. Omlouvám se nechtěla jsem vás tím nějak urazit.“ Přiznala jsem trochu zklamaně. ,,A opravdu musím domů ne kvůli jídlu, ale mám malé štěně a ..“ sklopila jsem pohled a nervozně si skousla ret.
,,Moc mluvím vždy když jsem nervozní..omlouvám se.“ Začala jsem si nejistě hrát s pramenem svých vlasů.
 
Bimba - 03. února 2019 10:20
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Bimba - 20. února 2019 13:10
800832774060.jpg
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci.

Bimba

 
 
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR