Kousíček snu
hrálo se Denně
od: 19. února 2006 17:07 do: 04. října 2007 10:41
Dobrodružství vedl(a) Sněženka
| |
 | Vojáci pusobý jakoby neměli ani vlastní vuli. Všechni jsou prkení a mluví z nich jen jeden, a není to kapitán. |
| |
 | Heraaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah! Na svůj stav neberu téměř zřetel. Bolest ze zranění + Sorej v nebezpečí+to jak je toho na mě moc=neznám se vztekem a rvu se do poslední jiskry co vemně bude plát |
| |
| Knihovník? |
| |
| Starý dědek co si něco nechutnýho nacpává do dýmky, očividně se ti nevšimnul |
| |
| Přijdu k němu a prstem mu dýmku zapálím. Temně se mu zahledím do očí. Hledám informace o ledové zemi, pokud ty knihy či svitky nezískám, přečtu ti víňatek ze svých spisů knihovník do zlatova snadno a rychle starče, nemám času na zbyt |
| |
| Mirione ten knihovník málem ulekem odešel tam kam ty za ním nemužeš. Pak vykoktal Takové knihy nám byly zabrány, ale ale ale počkejte něco si o tom pamatuju. Je to obrovský ostrov na zápat po moři celí zahalený ve věčném sněhu. Nikdo tam nežije, kromě lidí ledových vod a sněžných oblud. |
| |
| A nevíš kam je tak mohli odnést? Stejně ti děkuji. Je ti snad jasné, že o našem rozhovoru by nebylo moudré někde vyprávět, jinak se ti postarám o smrt, zajímavou dlouhou a bolestivu smrt. |
| |
| Kdo koho někam nosí? vypadá vyděšeně a nechápavě |
| |
| Ty knihy!dívám se na měj a v očích si nechám plápolat plamínky, Takže? |
| |
| No přece vojáci po tom co se stará královna ukázala jako čarodějnice, a upálili jí. ale to už je aspoň třicet let. |
| |
| Zakroutim hlavou a jdu ven. |
| |
| Vyšel jsi ven |
| |
| Pak jdu směr strážnice |
| |
| Na stražnici je všehovšudy pět vojáků. A všicni vypadají joko by jim někdo vypláchnul mozek ušima |
| |
| Zdrávím vás, muži ve zbrani. Mám neodkladný problém, potřebuji vaši pomoc. Máte tu mapu světa? |
| |
 | Jdu stále za Mirionem,když uvidím že chce jít do knihovny jdu do hostince a před odchodem mu řeknu:Počkám v támhletom hostinci!A jdu do toho hostince. |
| |
| Dallene v hostinci je klid, asi protože tam postávají dva mohutní krololvé jinak se ničím neliší od tuctů jiných putyk. Mirione strážný na tebe hledí jako by si chtěl zlaté prase. |
| |
| Potřebuju tu mapu! pak pudu |
| |
| Chlapek se otočí ke svému společníkovi s naprosto skelným pohledem řekne Radozmrde nevíš co je to mapa |
| |
| Plán, obrázek okolního terénu, zemně? Buď mi jí pučíte k nahlédnutí, nebo si jí vezmu sám!Povytáhnu si Damiena palcem abych se ujistil, že ho můžu kdikoli tasit |
| |
| Jdu za hostinským a potřepu mincemi...Chtěl bych teplé jídlo,korbel piva a pár užitečných rad do života! |
| |
| Ten druhý vešel do strážnice a přinesl starou značně zaprášenou mapu okolí. Není tam nic co by ti mohlo v pátrání pomoc Tohle je jedinej počmáranej kus papíru co tu máme. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Mirion pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Dallene hostinský ti dá pivo a jídlo a pak řekne Vyhýbej se strážným co se tvařej divně a nezustávej dlouho ve městě kde těch strážnějh je málo vypadá to že to neříká poprvé |
| |
| Tomu nejvzdálenějšímu zapálim játra, dalšímu ledviny a zbytek nasekám na jemno |
| |
| Mirione máš ze strážnice nedopečený karbanátek. |
| |
| Dobrá děkuji ti,ale ještě něco málo,nevíš něco o Ledové Zemi?A hodím za první informaci 10 zl! |
| |
| Ledová země je daleko a nikdo tam nežije, namořníci o ní opčas mluví ale já osbně si myslím že je to jen pohátka. |
| |
| Tak ti děkuji!A jdu hledat megliala až do cháluji jídlo a pití! |
| |
| Mirona jsi našel u zbytku strážných. |
| |
| Mirione ty si opravdový Fanatik.A zasměji se.Začnu obírat mrtvoli a přitom říkám.V hostinci sem se toho moc nedozvěděl ale mísntní hejtman by vědět něco mohl! |
| |
| Fanatik? S úsměvem okatě předstírám překvapení. Náhodou pár informací sem získal . Je to obrovský ostrov na západ po moři celý zahalený ve věčném sněhu. Nikdo tam nežije, kromě lidí ledových vod a sněžných oblud.Pak se zamyslím.Jestli drží Sorej v tom ledovém pekle, poznají plameny démonické zloby. Vím , že se opakuji, ale nenutím tě jet se mnou, avšak pokud půjdeš, tví nepřátelé jsou moji, a právě na nich ti předvedu, jak u mně vypadá fanatismus! |
| |
| Dobrý nápad Dallene, kdepak se ten hejtman nachází, navštívil bych ho, pak bych skočil doplnt do hostince zásoby, ale spal bych radši za mněstem pod hvězdami, měl by ses prospat, vezmu si první hlídku, stejně vyjednáváš lépe než já. |
| |
| Příteli,myslím si že se ptát nemusíš.Dobrá,ty zajdi za hejtmanem a já půjdu doplnit nějaké ty zásoby a potřebné věci mezitím se eště někoho zeptám,zítra ráno vyrazíme pro loď a najmeme pirátskou loď,co ty na to?S krlovským vojskem by se mi plavit nechtělo.Ale nejdřív než-li dojdu pro zásobi si zajdu za paní královnou... |
| |
| Ve zančně uvolněné náladě. Pobrukuji si nápěv písně, která by asi duši smrtelníků rvala na kusi, avšak mně se ta melodie zamlouvá. Kráčím po mněstě a hledám budovu, kde by se mohl nacházet Hejtma, pokud ho nebudu schopen najít, začnu si plamenem značit obhlídnuté domy, ale jenom trošku- černej flek. |
| |
| jdu za královnou. |
| |
| Jelikož sem si neuvědomil že tu královna není zavolám na Miriona:Za královnou dneska nejdu,ani zítra vzpoměl sem si že je to trochu dál a je to hlavně jiné město!Takže večer u městké brány! |
| |
| Dallene když jsi opustil Miriona zahlédl jsi něco jako loutkové divadlo .Před ním postávají čtyři otrapové a pokřikují. Tak spus» dělej a» se trochu pobavíme. Házejí na budku shnilé zbytky. Otevře se opona a na maličké podium vstoupí loutka. Budeme vám v tento krásný den vyprávět příběh o tom jak starý král k moci přišel, a zrazen byl svou chotí. Manipulován jí neb vládla temným uměním a sama sobě chtěla království přisoudit. Jeden z přihlížejících zakřičel dost nelichotivou připomínku. |
| |
| Hele ty tam,drž jazyk za zuby a poslouchej,nebo se na to nekoukej!Křiknu na toho vola co to říkal,a dál sleduji divadlo... |
| |
| Dallene chlapek se sklidnil. Představení netrvalo dlouho bylo o dvou mužích kteří usilovali o trůn. Vyhrál samozřejmě jen jeden ale přesto zůstali přáteli. Král si pak vzal ženu, která vládla magii, to on však nevěděl. Zabyla jeho přítele a nejbližšího rádce, jenže původně chtěla zamordovat samotného krále. Když to zjistil nechal jí upálit a uvěřil tvrzení kněží že magii je zlá a špatná a tudíž se musí vymítit. |
| |
| Mirione nikoho takového jsi nenalezl, že by odjel s první vlnou vojáků? Ale za to jsi nalezl přístaviště kde nekotví ani jedna loď. Zahlédl jsi nějakého muže v drahých nevkusných šatech jak si to šine k nějaké staré chatrči. |
| |
| Přemýšléím o tom představení,pak se otočím na podpadku a mířím do armyshpu(neboli dobrodružný krámek). |
| |
| Dallene kramek jsi nalezl a cestou jsi zahlédl hrbatého mužíka jak skládá své loutkové divadlo |
| |
| Hej ty! Doběhnu si pro něj. Potřebuju loď a posádku, vypadáš jako někdo, kdo mně nezklame, nebo ano? Že mně nechceš zklamat? Pak výhružně zkontroluju, jeslti je damien v pochvě volně. |
| |
| Dobrý den,potřeboval bych 5 pochodní,křesadlo,2 lana,Jídlo upravené na cesty,2 torny,4 měchy na vodu,sud vína a nakonec malý trakař... |
| |
| Mirione polapl si honosně oděného muže. Pane byli zde čtyři lodě, ale předevčírem přišel někdo který požadavol to samé jako ty, štědře za ně zaplatil. Nyní čekáme až dorazí nevé lodě bude to koncem měsíce. Jestli chceš mužeš se pokusit domluvit se s těmi co si je odvezli slyšel jsem že se někdo naloďuje pul dne cesty na východ z města to budou nejspíš oni. |
| |
| Dallene za to co jisi chtěl zaplatíš Dva zlaté a za trakař také dva. |
| |
| Dobrá,hodím tomu člověku 10 Zlatých a řeknu:To máš za to aby si mi přihodil k tomu všemu ješte pár zásob jídla a láhvý pití co se tam jen vejde,a přihodím ještě dalších 5 když budeš držet jazyk za zuby,bereš? |
| |
| SAKRA! Jdu okamžitě najít koně a Dallena. |
| |
| Opchodníkovi se v očích rozzáří zlaté jiskřičky. Není schopen cokoliv řísct jen zuřivě kíve hlavou, |
| |
| Dallene jsi nalezl Mirione jak vichází z obchodu. |
| |
| Co tu děláš tak brzy?A pokynu obchodníkovi aby začal protože cítím průser... |
| |
| Půl dne odsud čeká loď, tenhle mněsíc poslední. Možná uštvem koně, ale stihnout to by nemělo být těžký. Podívám se kolem, jak si dopad ty? |
| |
| Ukáži mu na plný trakař zásob.Takhle.Vemu zásoby a dám je do vaků u koní,pevně připevním a zkontroluji.Mělo by to stačit tak na těch 14 dní no.A pobaveně se usměji.Nasednu na koně a čekám na Mirionův povel k odjezdu. |
| |
| Jedem! Ještě o nás nevědí, ale myslím, že nás svezo.Pak se kouknu na oblohu a směrem na západ, pomyslím na sorej a začnu hnát koně směrem k lodi. |
| |
| Když uvidím jak Mirion vyjíždí,doženu ho a zeptám se ho:To ti Bethrezen vloudil do mysli nějakou šílenost,aby si jel tak rychle? |
| |
| Dorazíte o dvě hodiny dřív ale koně mají opravdu dost. Vydíte menší flotylu lodí a kolem nich velmi zvláštní osazenctvo vypadá to že vědšina magických bytostí se chystá odjet na těchto lodích, blýží se kvám malá povědomá postavička ďablíka. |
| |
| Pokud tu loď nestihnem, přijdeme o možnost dostat se tam, než se na nás připraví, čím dříve tím rychleji, a i když to nerád přiznávám, nevím proč, ale mám starost o sorej a při pomyšlení, že se jí něco stane mám zvláštní ale vzdáleně známí pocit, také neuhasitelný vztek a prahnu po krvi jejích věznitelů. Opět koně popoženu |
| |
| To zvládnu.Řeknu směrem k dallenovi. popoženu koně k ďáblíkoviZdravím tě, jmenuji se Mirion, jsem v naléhavé situaci, potřebuji se dostat na západní ostrov a bylo mi řečeno, že tyto lodě jsou na delší dobu poslední. Nejsem nevděčný k těm co mi pomohly. |
| |
| Mirione do cesty se ti postavil ďablík. Tak ty taky chceš zmizet z tohole prokletého místa. Sorej se v tobě nejspíš spletla. |
| |
| Zastavím se vedle Miriona:Nechci zdržovat ale nico si říkal... |
| |
| HAAAAAAAAAAAAAAAAAAAARRRGH! Tentokrát to bylo na mne příliš. Tentokrát se mněním jak nikdy, Gargoylí křídla mi vyletí ze zad, kštím oheň a hořím vztekem. Srazím ho k zemi a držím pod krkem. Nikdy bych ji neopustil, jen na to ještě pomysli a rozsápu tě na kusy. To kvůli Sorej jedu na tu ledovou kouli, ted , pokud máš rád svůj život, mně urychleně dostaneš na loď která mne tam s přítelem odveze, jinak pošlu zpět tvou duši v takovém stavu, že se budeš moci vtělit maximálně do pečínky. |
| |
| Tak si odje» s ostatními ale Sorej tam nenajdeš ona kuli tobě utekla, nechtěla jít s ostatními, protože věří že ty atvuj přítel to ještě mužete zastavit. přidušeně skřehotá ďablík |
| |
| Jo zak kvůli Sorej,kvůli lásce.Si říkám v mysli a sleduji zajímavý stav Miriona,mezitím vemu měch vody a kápnu ďáblíkovi na čelo.Pak se odkutálím a a piji vodu.Čekám až to dořeší... |
| |
| Znáš snad jiný způsob, jak to zastavit?Pak se rozhlédnu, jak daleko je nejbližší loď. |
| |
| Ja nevím nejsem ten v koho byla vložena duvěra. Jo Sorej ti vzkauje žeji najdeš tam kde by jí nikdo nečekal. |
| |
| Jak to myslíš? mluv, nebo ..... Kouknu se jak daleko je nejbližší loď od břehu |
| |
| Jak bych to myslel už jsem ti řekl, zdrhla její bratr z toho nebyl nejš»astnější. Řikala že dukut tu zustavají draci je naděje, a že se ukryje pod svícnem tam je prý největší tma. |
| |
| Mirione měi by jsme si pospíšit! |
| |
| Jdu se poradit o těch informacích s dallenem a kouknu na tu loď !!!! |
| |
| Lpdě nakůádají spoustu zasob a hodně tvourů chvíli to potrvá než odplují. |
| |
| Hmmm zajímavé, a neschovala se náhodou někam do podzemí?Když jsem slyšel že do tmy tak někam do podzemí,ale jinak mě nic nenapadá!!! |
| |
| Myslíš, že by to mohlo mít něco společného s ohněm draky, či démony? zeptám se Dallena, potom bych stejně doporučoval zkusit ten ostrov ledu, budem se chovat tak že si nás všimnou... |
| |
| Ďablík se oklepe. Vy to nechápete ten osrov je hrozně daleko je to jediné místo od kut už se lodě vrcet nebudou spálí se totiš |
| |
| No máš pravdu,jedem do ledové země,třeba tam něco najdu k méu studiu.No jasně teď mi to došlo,co žije v jeskyních?Draci,a co ty máš? |
| |
| Vím, ale ještě se nenarodil, chci ji přivolat zpět, ale nemám nic jejího... |
| |
| CO uděláme s těma potvorama co se nalodují? |
| |
| Když nás dovedou na ostrov tak nic, ale ted mne napadá, myslíš, že mohu přenest nás k ní, když ne k nám jí? |
| |
| Tak to opravdu netuším...A jdu směrem k lodím... |
| |
| Vypadá to jako by ty ruznorodé bytosti dnešního dne spojili sv síli jen aby mohli navždy odejít. Nikdo si vás nevšímá. |
| |
| Jdu dál a čekám na Miriona... |
| |
| Jdu za Dallenem a vyhledávám bytosti, které by mohli mít magické schopnosti, jako je teleportace, městská brána a podobně.Dallene, myslíš že by jsi mohl jít k jedné lodí a vyzvědět cíl jejich plavby, případně jí pozdržet? zkusím nám zajistit lepší způsob přepravy.Usměju se a du vyhledat zmíněné bytosti. |
| |
| dobře.A jdu si vyhledat blízkou loď kdyby se Mirion nalezl v nesnázích. |
| |
| Dallene jsi u lodě, zatím to nevipadá že by měla v planu někam odjet. Mirione všude je strašně moc magických bytostí jestli chceš někoho najít vyber si někoho přesněji. |
| |
| Vyhledávám bytosti, které ovládají Konjuraci a Transmutaci, prostě nějakou, která dokáže přenést předmět či osobu prostorem |
| |
| Hledám, nornu, bodaka nebo ettercapa |
| |
| Ve všech připadech si byl uspěšný |
| |
| Vyhledám Nornu, a zeptám se jí, co všechno potřebuje k přemístění dvou osob, Norna mi přijde nejlepší. |
| |
| A co z toho budu mít? zní odpověď Mirione |
| |
| Nahle se z poza kopce vyjede jezdec na koni. nepřítel získal tajemství udolí stínů. křičí jako o život. Všichni co jsou stale na pevnině začnou vyvíjet horečnaté uslí dostat se co nejrychleji na lodě. |
| |
| Vyhlédnu si nějakou inteligentnejší stvůru a vyptám se jí:KAm míří vaše cesty? |
| |
| Mirione teď nebo nikdy,jedem nebo nee! |
| |
| Co z toho budeš mít? Můj vděk, tělesnou ochranua nechám tě žít, jak vím, například támhle k bodakům lásku nechováš a oni k tobě už vůbec ne, nechceš jet jen tak na lodi s nimi, bez případné pomoci... žene? |
| |
| dallene No přece do vyhnanství do ledovích zemí křikne nikdo na tebe ve spěchu Jestli chcete jet pospěšte si nepřítel je už moc silný nikdo mu už nedokáže zdorovat |
| |
| Moje moc je to k ničemu až od tut odplujeme magii tady moc dlouho nevydrží taková jakou ji nyní známe, a na tamtom místě neznám žádný kousek země . pomalu se ti strácáí ják mizí v davu mačkajcích se k lodím tohle je u»ek napadne tě. |
| |
| To už je na mě moc. Heeeeeeeeeej! Poslouchejte mně, ještě je možnost tomu zamezit, pouze potřebuji teleportovat a pokud mi to vyjde, budete se moci vrátit zpět, jak sami říkáte, nemáte co ztratit, proto mi věnujte ještě pár minut, to už vám neublíží. |
| |
| Kam se chceš dosta? zeptá se jeden z nich |
| |
| Zeptám se rychle jednoho z nich...Nebojte,svá práva dostanete zpět až rozpoltím lebku všem těm zatraceným Zaklínačským mistrům,nebojte... |
| |
| Na místo, kde drží mou...Přítelkyni, s její pomocí pak vrátím věci do původního stavu, ale bez ní se obávám o svou příčetnost a osud této země. Pak trošku teatrálně rozhrnu svůj pláš», Pomůžete mi, nebo chcete zemřít jako vyhnanci někde v mrazu? |
| |
| Dallene jeden z davu na tebe zakřičí ty jsi renegát, tvuj byvalí řád byl omylostněn, a jako jediný smí používat kouzla možná by si mohl proniknout někam blýž, kdybys jednal rychleji. v jeho hlase slyšíš naději |
| |
| Potichu se pomodlím k bohovi ledu a mrazu,potom k bohovi války a všech zbraní a nakonec vytasím Icer.Tak pojďte vy skurvený prasata!A postavím se před všechny nestvůry do první linie a dávám si pozor na šípy a magii! |
| |
| Mirione přitočí se k tobě ďablík ty si myslíš že to její bratr neskoušel, ale schovala se někde kde jí čary nevystopují.říká to potichu to tě udivilo tahle potvurka je obvikle hodně hlučná, skoro jsi ani nepostřehl jak ti pařátem naznačil aby ses sehnul. |
| |
| Dallene někdo se zasmál a ty najednou letíš vzduchem zasažen salvou magii nakonec dopadneš na zem a vlastně ti nyc není, tohle bylo varování. |
| |
| Co?Zkusím zaostřit kdo to asi mohl být... |
| |
| Dallene máš hodně možností... třeba každý druhý z davu před tebou |
| |
| Bože Mrazu a krutosti,pošli mi prosím své svěřence nebo me alespoň posilni,pokud nechceš aby tvůj další zastánce a bojovník zemřel!Prosím tě Bože Heimdalle a Bože Baldre,pomozte svému bojovníkovi v nesnázích! |
| |
| Šel na to špatně, já nepůjdu po stopách magie, nebo těla, já půjdu po stopách citua bolesti, to mám zmáknutý, to cvo mezi náma vzniklo nemohlo kvůli svojí podstatě vzniknout nikde jinde, když se můj oheň smísil s jejím cchladem , vzniklo překřížení, které pro mága, nebo mágy nebude problém najít, je to narušení magie, ke kterému se musím dostat. |
| |
| Mirione ďablík otočil oči v sloupo, znovu nenápadné gesto aby ses sehnul. |
| |
| Dallene buch tě nevyslišel že by to mělo něco společného s tím že utečenci odjíždějí do ledové země. |
| |
| Pokleknu k němu a čekám co z něj vyleze. |
| |
| NAsednu na koně a ujíždím na koni do nejbližšího města. |
| |
| Ďablík dělá jako bys ho chtěl chytit pod krkem. velká města jsou proti kouzlum chráněna. sotva slyšitelně zachrchlá |
| |
| Pak mně jistě mile rádi teleportujete s přítelem alespoň k tomu městu.Nechceš mě přeci zklamat? |
| |
| Ďablík se klepne pařátem do hlavi v nezaněnitelném gestu a» žije natrdlost Z hloučku postav vyjde někdo koho jsi už vyděl je to Loran kam pa to máš namířeno skoro zasičí |
| |
| Potřebujuv se dostat k Sorej, nebo alespon co nejblíže a abych pravdu řekl, pohlédnu na ďáblíka, začínám být netrpělivý. |
| |
| Laran tě nenechá na pokoji. Mojí sestřičky se ti zachtělo! To nedovlolím řekni kde je! v ruce se mu objeví něco co vypadá jako meč s ložený z ledu. |
| |
| Tasím DamienaTak ted mně dobře poslouchej ty lemro kouzelnická, kdybych věděl kde Sorej je, už sem si pro ni došel, ale já nevím kde jí drží, ale dozvím se to. Ted mi buď pomoz, nebo se mi klid z cesty, jinak vyzkouším, jak dobrý s mečem si. Pokud odmítne, zkusím pohledem přivolat Dallena, jestli neni se mnou, nesmí mi už překážet, honí se mi hlavou. Není nikdo kdo by se mohl mez mne a sorej postavit. |
| |
| Jako by tvé myšlenky slyšel postaví se do střehu, z jeho meče se valí meč jak děsivě chladný led vytvarovaný do tvaru čepele v teplém počasí roztává a znovu se rodí. Z jeho postoje je ti jasné že není začátečník. Má sestra se zbláznila, nenechám tě jí zničit. |
| |
| V mém mozku se zastavil čas, s vědomím nutnosti vítězství přemítám o každém jeho pohybu, odhaduji váhu, sílu, rychlost a slabiny obrany, pak si ho jemnými útoky začnu testovat na postřegh a obratnost, až ho budu dostatečně znát, provedu sérii, která by ho mněla znejistět a pak si to začnu bušit hlava nehlava aby nemohl přejít do protiútoku. |
| |
| Tvá taktika nevyšla. Jak vylíčit souboj mezil ledem a ohněm? Pro vás dva se najedenou plaš vyprázdnila nebylo nikoho a ničeho kromě divoce krásného tance čepelí. Oba jste čekali na chybu toho druhého, oboum postupně docházeli sily. Damien neúprosně drtil ledoví meč několikrát jej zlomil ale tato zbraň vždy znovu srostla z vlhkosti vzduchu jeho úlomky tě zraňovali. A přece první chybu uděl Laran. Stále větší zběsilost tvých útoků ho vyvedla z rytmu a tvá čepel se mu zakousla do boku. Když si ale chtěl zasadit smrtelnou ránu zmizel v oblaku dýmu. Znovu jsi začal vnímat okolí ďáblíka stojícího nedaleko zakrývajícího si pařátky oči i přihlížející dav. |
| |
| Zhluboka vydechnu, pak se opět zeptám :Pomůžete mi? |
| |
| Přicválám zpět,Ale néé,zase pozdě,promiň!Pak se zarazím a kouknu na ďáblíka,pak opět na Miriona a nakonec se kouknu jestli tam není něco jako úlomek jednoho krystalku... |
| |
| Dallene krystali jsou led a led se rouzpoští. nic jsi nenalezl ale nezoufej nyní když víš jak ledoví meč vypadá mohl bys ho sám vytvořit možná. Mirione Ďablík ti povídá Já ti mužu něco říc ale né tady je tu moc lidí, snažil jsem se ti to naznačit už předtím. |
| |
| Bafnu ho za ruku a táhnu ho dál od ostatních, Dokud se nevrátím, snažse prosím a» neodplují Dallene. |
| |
| Nemusíš mě vláčet takhle jako kus hadru Prská stvořeníčko. Ono utekla aby mohla být s tebou. Ale jejímu brachovi se to nelíbalo proto se schoval na místo kam nemůžou čary. Všechna velká města jsou chráněna před čáry, a hádej kam se tady šla když mi sama řekla že pod svícnem je největší tma. Na slovo nevětší dává důraz. |
| |
| Pokud mi naznačuješ hlavní město, potom mi pověz, kudy se tam dostanu.Pak se na něj podívámPromiň mi tu hrubost, ale Sorej je jediná, kdo mi dokáže vrátit klid. Pro její záchranu jsem schopen obětovat i sám sebe.Proboha, kde se to ve mně bere? Nemyslel ksem si že kdy něco podobného vyslovím. |
| |
| Stvořeníčko se na tebe chvilku dívá. Možná že nakonec měla opravdu pravdu o vás dvouPak se jakoby probere, jestli si ho někdy vyděl připraveného k činu je to nyní. Já sice nemám křídla ale skákat umím můžu vás tam vzít oba ale koně se bránou neprotáhnou, zvaž mou nabídku po tom souboji jsem tu jediný kdo to udělá. |
| |
| Dallene, mám zkratku, tady náš malý přítel nás tam vezme bránou, ale budeme muset posvých. já jdu, jdeš také?Pak kynu na ďáblíka a» vyčká na rozhodnutí Dallena. |
| |
| Naposledy se pomodlím k bohovy Zimy,popřeju stvůrám štastnou cestu a kývnu na souhlas:Jdeme tedy,v hlavním městě mám co dočinění s královnou a všemi zaklínači.Hrrrrrrrrrr na NĚ!!!! |
| |
| . Ďablík vám otevře portál a srdečně se s vámi rozloučí. Objevíte se v lesíku dobře kryti zvědavým očím co by kamenem dohodil od hradeb města. |
| |
| Dallene, v tomto jsi nejspíše zběhlejší než já. Kudy dovnitř? Uděláme si dveře?A mimoděk se po dlouhé době upřímě zasměju. |
| |
| Mirione,nevím ale měli by jsme i když to říkám nerad chovat alesoň zde trochu civilizovaně kvůli přesile která by na nás natartovala,a navíc se tupodle mě skrývá pár zaklínačů a ještě hůř celá rada a to mi věř,že jinom jedem mistr by nás zatím vyklepl jako nic! |
| |
| Dobrá.Celou svou existencí se snažím zjistit, kde ve městě sorej je, pokud se mi to nepovede, přehodím přes sebe pláš» abych nebyl tak nápadnej, jestli ano, jdu směrem k ní. |
| |
| Mirione Sorej si nenalezl. Vcházíš tedy do města s Dallenem. zastaví vás strážný Ukašte své povolení ke vstupu do města. |
| |
| emám ale chci,kde ho získám.Řeknu klidným hlasem a nenechám promluvit Miriona. |
| |
| Š»ouchnu do Dallena a mlčím, nejspíš bych ho na místě rozsekal. Pouze se držím zpátky. Tak blízko Sorej si nemohu dovolit chybu. |
| |
| Jste hluchý nebo co?Dobrá...A vytáhnu tytul šampiona... |
| |
| Stražný tě začal vnímat. Proč jsi to neřekl rovnou? Hlas se v pravé poledne před branou paláce. mužete vstupit. nechá vás projít. Město je na první pohled klidné, až moc klidné. Je zjevné že to tu někdo drží pevnou rukou. |
| |
| Smysly napínám k prasknutí, snažím se zapamatovat si každý kousek ulice, každý sud, každou bednu, usilovně se snažím si uložit do paměti co nejpečlivější popis města. Pak si jdu nenápadně sednout do hospody, cestou se nečím jako meditací dostávám do klidu. Jsem moc blízko Sorej a nemohu riskovat požár, pomyslím si. |
| |
| Mirione ačkoliv jsi tomu moc nevěřil uklidnil ses. Nyní sedíš v příjemném hostinci a přemítáš co budeš dělat dál. |
| |
| Dallene jsi unaven a jelikož je deset hodin večer vážně přemítáš že si pujdeš lehnout aby jsi na zítřejší schuzku byl čilí. |
| |
| Snažím se přemýšlet, ale v mysli se mi pořád točí Sorej, při představje jejího utrpení mi vyběhnou slzy do očí. Co se to se mnou děje? tohle jsem už léta necítil.Pak přemýšlím jakým způsobem zjistit kde se Sorej nachází, rozhlížím se po hostinci a hledám onen spolehlivý zdroj informací. |
| |
| Mirione sice jsi ve stavu kdy nemáš chu» někomu ublížít, ale jelikož nemužeš najít vhodný zroj informací začíná tě tlačit touha vyrazit do ulic a jít hledat na vlastní pjest. |
| |
| Vycházím do ulic, doufám že pohledem válečníka rozeznám zloděje, vraha, či alespon žebráka. |
| |
| Mirione spíš oni rozeznali hrozbu v tobě hledal jsi bazvísledně několik hodin až najednou jako blesk z čistého nebe si spatřil před tavernou známou postavu znizela ve dveřích. |
| |
| Bez okolků jdu za ní, v duchu si však přehrávám celou situaci znovu, abych věděl s kým mám tu čest. |
| |
| Taverna je skoro prázdná jen u pultu je znudění barman a nahoře na schodech vidíš mizet cíp pláště. |
| |
| Rozhodným krokem sobě vlastním sleduji postavu, stále však přemýšlím, kdo to je. |
| |
| Dveře na konci chodbi jsou otevřené, vejdeš a ani nevíš proč za sebou zavřeš, je to malí utulný pokoj. Posatva co stojí před oknem se na tebe otočí, víš kdo to je, víš že na tebe čekala. Konečně po tak dlouhé beznaději stojíš před Sorej. |
| |
| Po tak dlouhé době. Sorej! Přeci jen jsem nedůvěřivý po tak dlouhém odloučení, a přivinu jí k sobě pouze tehdy, pokud z ní jde onen chlad a pokud na sobě nese známky mého plamene. |
| |
| Ona stojí nehnutě, a ty jsi si jistý že je to opravdu ona. Nepromluví není shopna slova. |
| |
| Mirione, nesmíš teď šílet! A pomalu jí k sobě přivinu. Políbím jí na čelo a pak na rty, ale jenom trošku, pak jí vemu v náruč a něžně jak jen to umim jí hladím a díváme se z okna. |
| |
| To co bylo v oknu jsi ani nepostřehl stali jste tam dlouho velmi dlouho a nic nebylo duležitější než tento okamžik. |
| |
| Sorej! Pojď se mnou, teď hned najdeme Dallena a půjdeme odsud, napadl mne způsob jak tě nejen zbavit chladu, ale také jak tě zbavit tvých tríznitelů. Pak mi mimoděk vyskočí slzy do očíNedovolím, aby ti ještě někdo ublížil. |
| |
| Její hlas je sladký ale slova tě raní a kam chceš jít, do ledové zamě mezi ostaní utečence. Ne muj nejdraší tam pro nás není místo, ja zustanu zde a budu bojovat za to co zbylo zmísta kde jsem se narodila a kde žiji svuj život. Tato země mi přce dal tebe ač je zlá a plná zrady. To co se stalo stát se mělo a již nic to nezmění bu» mě š»asni za chvíle klidu které nám byli dopřány. |
| |
| Pak budu stát po tvém boku a pomohu ti napravit křivdy, zlrádci zemřou a jejich jména budou vymazána z paměti. |
| |
| A co když nestojíme jen před zrádci smrtelnými? hlas je napněn hořkostí |
| |
| To je jedno, zůstanu s tebou do konce, a» je jakýkoliv.Pak se na ni zahledim a políbím ji.Koho nelze zabít, toho lze oslabit nebo spoutat. |
| |
| Ano máš pravdu. její usměv tě zahřeje. Ale nyní musíme jednat, máš ješě to vejce? |
| |
| Zatvářím se zraněně. Myslíš, že potom co jsi mi řekla bych ho někde nechal? Sahnu do vaku a vyndám ho, tak opatrně jak jen to jde, pohladím ho a uložím zpět do bezpečí. |
| |
| bala jsem se že se mohlo něco přihodit. Kdyby se něco přihodilo je to naděje. |
| |
| Sorej, je v tobě stále ten chlad?Pak se zhluboka nadechnu, je mi už jedno co se se mnou stane, všechnu moc ze svého amuletu vtáhnu do sebe a vložím do něj dostatečnou porci ohně aby chlad v ní zničil.Pokud stále chceš, ber.pak se naposled zarazím, trhnutím si ho sundám a podávám amulet Sorej. |
| |
| Tohle nemohu přijmout. a ustoupí o krok. |
| |
| Ber, nelituji toho co jsem udělal, a zpět to vzít stejně nejde, tak tě prosím, neprodlužuj trápení tvé i mé. |
| |
| Mé trápení skončilo ve chvíli kdy jsem tě opět spatřila. Oba jsme svím zpusobem změnění já se stím už vyrovnala. Ty jsi mě zachránil před chladem a poté před chladem, proč se tedy nevyrovnáš stím co se stebou děje. Mirione musíme být silní jestli máme mít možnost žít, netrhej sám sebe na kusi prosím. |
| |
| Netrhám, lásko, právě to co jsem udělalmě konečně sjednotilo v jedno, prosím přijmi tento amulet jako projev mé lásky k tobě. probudila jsi ve mně cit, který jsem nměl již nikdy cítit, prosím , ber, pak nás už nerozdělí a i kdyby, budu si pro tebe moci hned přijít. |
| |
| kdo ví po jaké cestě osudu se vydáme, nemohu přijmout co mi dáváš. Je to tak jak to je nepokoušejmě a pojď musíme dovést k narození tvého draka. |
| |
| Ale já... já... já...nechám si amulet mezi prsty propadnout na zem, Pak prudce tasím damiena a amulet jedním úderem zničím.Tsk tedy dobrá, pokd ho nehceš ty, nesmí ho dostat druzí. |
| |
| vybuch byl neodvratný. Vejce které dosut vklidu spočívalo se najednou zvěčilo a skoro v tomtéž okamžiku puklo a zrodil se drak. Sorej která uskočila vykřikla takhle to nemělo být vem ho musíme pryč. |
| |
| Beru ho, zabalim do pláště, a odcházím, až bude chvíle klidu, začnu mu ukazovat taje magie démonů a vůbec vše kolem nich. |
| |
| Drakovi se to vubec nelíbí, sorej vás ve městě plném stráží zavede na jakési skryté místo. k tvé velké litosti drak nejeví žádné známky inteligence je jako novorozenec. |
| |
| Svěřím Sorej draka a jdu ke vchodu na to tajné místo hlídat. |
| |
| Nakonec jsi na hlídce nevidržel v obětí Sorej si strávil několik nádherných hodin |
| |
| Probudím se kdesi v hospodě a jdu dolu za hostinským,hodím mu 2 zl za noc a pak další 3 se slovy:Omlouvám se že jsem nezaplatil rovnou a tak vám tady dávám peníze a navíc platím za snídani. |
| |
| Dallene dobře si se najedl a zjistil si že po dlouhé době kdy ti ebyl dopřán spánek v pořádné posteli si si ho náležitě užil, spal si až do jedenácti je skoro čas vyrazit k braně hradu a ohlásit se. |
| |
| Jdu tedy k bráně . |
| |
| Něžně jak jen to jde Opustím spící Sorej, vyjdu ven a zamířím někam do pekárny sehnat snídani, cestou si nikoho nevšímám, ale zkouším vyhledat očima démona dallena. |
| |
| Dallene před branou stojí dva strážný a čekají co uděláš neoslovítě. |
| |
| Mirione snídani máš ale Dallena ne. |
| |
| Vrátím se se snídaní za Sorej, probudím jí jemným polibkem, dráčka pohlazením, v pekárně jsem jim nabral pečivo a taky něco k němu... Pak se pokouším soustředit na to, kde bych teď mohl najít Dallena. |
| |
| Mirione Sorej se probudila a vypadá štasně společně jste pojedli a k vašemu udivu draček spořádal víc potravi než sám váží. Sorej to rozesmálo měl bys mu dát nějaké jmeno. |
| |
| Brý den pánové,pustíte mě dovnitř?A hlavu mám skrytou pod kapucí... |
| |
| Tvé povolení je tvou vstupenkou. řekne a čeká až mu předložíš nějaký papír |
| |
| Zkusím odhadnout jestli není v jeho hlase nico divného.Á ano,tady pánové.A vytáhnu papír s povolením... |
| |
| Dallene ti vojáci jsou naprosto mormální, v pustí tě dovnitř se slovi a» jdeš do přijímacího sálu jsi očekáván. |
| |
| JDu tedy dovnitř ale čekám a dýku si strkám do boty protože je mi jasný že pokud jsem očekáván tak s toho není nic dobrého,pak jen čekám v přijímacím sále... |
| |
| Vcházíš do přijímacího sálu je ti divné že po toě nechce snikdo odzbrojení pak spatříš královnu krásnou a spanilou. vytej ty jenž si se byl aby jsi mohl vstoupit do mích služeb uvítá tě. |
| |
| Skloním se,pozvednu hlavu a pravím(dávám pozor na stráže kdyby chtěli něco dělat.Děkuji za krásné uvítání moje paní,jste krásná jak z povídek tak i z rečí lidí.Jednou za dlouhou dobu mají zase pravdu. |
| |
| Usmě je se ale je to usměv bez radosti. Straže dejděte chci být na chvíli sama smužem tak galantním. když zbroujnoši zavřou dveře pokyne ti abys šel za ní a zmizí za trunem. |
| |
| Jdu za ní ale sem stále v pozoru,dbám na to aby to nebylo poznat... |
| |
| Vejdete do malé mistnusky za těškýmizavěsi, kralovna ti pokyne aby jsi se posadil do jednoho ze dvou křesel. Je ti jasné že tuto místnost využívá k soukromím hovorum. Pověs mi jak se ti podařilo přemoci toho nejudatnějšího valečníka jakého znám? Jak si jen dokázal přemoci Brenena? ton jejího hlasu je hořký. |
| |
| Milá královno byl to můj přítel a stále je a bude.Byl jsem jeho přítel a dal mi úkol vás hlídat.Řeknu potichu aby mě nikdo neviděl,pak zkusím zamyšleně kouknout na závěs a koukám jestli nás někdo nesleduje....Když si sem jistý že ne tak povím dálMyslím si že byste měla povolit magii v zemi,a vůbec nevím proč jste jí zakázala. Řeknu mrzutě protože vím že čaruju já i Mirion. |
| |
| Proč o něm mluvíš vminulém čase? další věty ignoruje je naprosto zděšená |
| |
| Vy o tom nevíte,o královno je mi líto ale Brenen zemřel.Pak si říkám pro sebe:Sice je převtělen ale za to by mě rozsekala že sem jí řekl že je v podobě draka.Je mi to moc líto,ale padl v boji za čest a za vás. |
| |
| Slzi jí začnou stekat po tvářích, nevzliká jen tam tak sedí a upírá zrak k těžkým zaclonám. Brenene ty hlupáčku to jsi nemohl přestat být čestný, jaká krutá ruka mi tě vzala? |
| |
| Královno jsou to nestvůry které nelze porazit bez magie.Musíte jí povolit,je to součást světa a i života!Má paní musíte jí povolit,jinak budu nucen odejít a tím zrušit přísahu kterou bych určitě nechtěl.Dávám pozor jestli nás někdo nesleduje nebo neposlouchá! |
| |
| Začal tě znovu vnímat. tento zákon není muj ale mého odce, to on po zradě mé matky zadevřel nad čáry, a lid je stím spokojen. Ne cizinče nemohu nyní udělat nic proti vuli svého manžela, lid jej uznává za krále, on stejně jako muj otec to nedovolí. |
| |
| Pak setedy zklamal.Smutně se otočím a rychle odcházím. |
| |
| Když odcházíš, procházíš zahradou a tam spatříš nečekané, darčka hnědého přesně takového v jakého se změnil Brenen pokukuje po tobě |
| |
| Syknu na něj:Co tu děláš,shovej se nebo tě zabijou,neboj o královnu se ti postarám,za problémi asi může nějaký pomocník a nebo manžel....Schovej se. |
| |
| Draček popoletí sotva o dva metry tam znovu usedne a čeká. |
| |
| Na co čekáš? |
| |
| d´draček sedí a nehýbáse když k němu uděláš krok popoletí o další kousíček směrem k jakési chodbě. |
| |
| Jdu tedy za ním...Sem v pozoru... |
| |
| Vede tě choudbou pak do nějaké mistnoti tou projdeš a jdeš další chodbou pak do ještě vědší místnosti kde je soustu harampadí. Seden si na jeden obraz co tam jen tak leží a čeká |
| |
| Začnu hledat nebo něco zvláštního hledám:Co chceš? |
| |
| draček položí čumák na rám obrazu |
| |
| HHledám ta´m něco zvláštního. |
| |
| Našel si obraz na kterém je vyobrazena dama v nejlepších letech s korunkou na hlavě, sedí v křesle a po její pravici stojí muž s kralovskou korunou, vedle nich je mladík má zlaté vlasi a mdré oi, když se na něho díváš jako by se ti v hrudi něco pohnulo. |
| |
| Zkusím vicítit čím to je,a kdo je ten mladík... |
| |
| Neměla by dítěti dát jméno jeho matka?Usměju se a pohladím jí po vlasech ...cos to se mnou jenom provedla, vždy» jsem ted jak milius....š»astně na ně hledím a užívám si, že nejsem již tak destruktivní, ale něco ve mně říká, že bych měl ten žár v sobě na někom schladit.Co teď Sorej? Než se ztratíme, musím najít Dallena, zvládnete to sami, nebo vás mám nejdřív dostat ven? |
| |
| Dallene o to muži nic nevíš ale cítíš že to má něco společného s tvou přísahou |
| |
| ne ja nejsem jeho matka, jen ho budu střežit jako oko v hlavě ty jsi mu vytvořil v hlavince co tam má. Dej mu meno tedy ty. Potom tě musí za někým zavést. |
| |
| To co mi Sorej řekla mi těžce ublíží, což je vidět i navenek, skoro mi vyhrkne slza. Trag´Oul. A ted mně omluv, musím najít Dallena.A sklesle odcházím, venku si vybiju svou prudkost vztek a tklamání na nějaké zdi. |
| |
| Sorej vyběchne ven chvilku pozoruje jak si vybíjíš vstek. Ja nemohu být matkou draka ale tvého potamka ano. pak tiše dodá. cítím jak ve mě roste noví život. |
| |
| Erh...... Ta poslední věta mně tak zaskočila, že mi ruka pod poslední ranou musela skoro zůstat ve zdi. Já budu mít.... ale co když.... bude jako já?Zmateně přemýšlím To je ... já...já.. Možná až přehnaně opatrně jí vemu do náručí Já tě asi.... miluju.V žilách mi vře krev, něco ve mně křičí, já definitivně srůstám z démonem, kvůli strachu o Sorej a draka a ted i dítě, Snažím se nasát jeho schopnosti a splynout s ním v jeden celek. Kvůli Sorej... |
| |
| Co bylo dál se jen těžko popisuje svět stratil barvi a pak se mu vrátili v oslnivě jasné. Dal ani nevíš co bylo něčí ruka tě pohladila po tvaři a ty zji»uješ že ležíš na zemi. |
| |
| Zjiš»uju , jestli se mi to povedlo. |
| |
| Jsi jednou bytostí se dvojím myšlením. Sorej ti pomuže vstát a pak se tě pokouší někam odvést. |
| |
| Kam jdeme? Musím najít Dallena.Snažím se trochu uklidnit, pak si užívám pocitu jednoty a obětí Sorej. |
| |
| Za jedním mužem který nám muže pomoci zachránit to co zbylo z tohoto království |
| |
| A co Dallen? |
| |
| Sejdem se s ním později polut moje kontakti mají pravdu pravě je na audienci u královny |
| |
| Myslím, že už mohu jít sám. Děkuji.a pokračuji vedle SorejPočkej! Kde je Trag´Oul??? |
| |
| Zmateně se rozhlížíte po ulici pak jej spatříte u podezřelé hromady odpadků jak si je velice z blízka prohlíží |
| |
| Rozeměju se a jdu si pro něj, tak poď potom dostaneš pečínku a vezmu ho do náručí. |
| |
| Draček tě ždibne do nosu pak viloudí něco jako zavrnění a nastavuje ti bříško. |
| |
| Zasměju se a pohladim ho. |
| |
| Je naprosto spokojený a tak pokračujete až dojdete k jednomu polorozpadému domku tam ti Sorej pošeptá Drž si od něho odstup je svatý a vejde |
| |
| Supr.zašeptám a jdu pomalu za ní. |
| |
| U všech neživých mě nic nenapadá!Pak se koukám do dráčkovejch očí a skusím něco vyčíst... |
| |
| Mirione vydíš prostou místnost na opačném konci sedí tařík pokyne ti a» se posadíš vadle Sorej pak promluví Tak vi se chcete postavit bohu? |
| |
| Dallene drak se opět vznese chce tě ještě někam odvést. |
| |
| Jdu tedy za ním.... |
| |
| Postavit bohu? Zničit ho když to bude nutné. Jsem připravenej na všechno.Pak pohladim Sorej Hřebet ruky, ale hned ji zase stáhnu, mám v hlavě totální zmatek. |
| |
| dallene dovedl tě do chodbi která hradu slouží jako obrazárna, v jejím středu stojí stará žena, ty ji znáš je to ta vědma která předpověděla Brenenovu smrt, draček jí usedne na rameno a ona se na tebe otočí. |
| |
| Mirione kněz se zavrtí Jsem kněz bohině At. Mím ukolem je dohlížet na rovnováhu světa, ale to co před časem udělali bohové muj ukol znesnadnilo. Jedem z pánů demonu, ten jemuž se také říká král lží ukradl vřeteno osudu , pak jej s uměním jemu vlastním překroutil a upravil si jej . Vysledek mužete vidět nevím komu to vřeteno paří ale ten člověk byl bohy přijat jako jpředurčený k velkým činum dali mu mocné síli. |
| |
| Co to má znamenat? |
| |
| Dallene ona se jen trochu usmála Myslíš že jsem zlá? Ano vlastně máš v něčem pavdu. Ale nyní jsem tu kuli abych ti otevřela oči. a ukáže na obraz před sebou |
| |
| Nech toho tlachání! Mne pouze zajímá, jestli pokud dostanu to vřeteno zpět budu moci v klidu sdílet život se Sorej. Bohové??...pff co je mi po nich! |
| |
| Mirione jde o to že vřeteno bylo upraveno, každý má v životě spustu možností a jemu byla vybrána cesta k nesmírné moci pan lží ho však přetvořil v něco čemu říkáme nepřítel. Musíte pochopit proti čemu vlastně stojíte. |
| |
| Myslím že chápu, jak ho mám zlikvidovat a kde je.. to mně zajímá |
| |
| Oči tak tedy dobrá co požaduješ abych udělal?Nesnaž se na mě udělat triky.A nervózně koukám jestli mě někdo nepozoruje... |
| |
| To já nevím, ja ti poze mohu říct co je. On měl být vivolenec bohu, je pokřivený a zvracený a nyní získal tajemství udolí stínu, takže umí ovládat svou duši, abys ho uvrhl v nicotu musíš přemoici jeho opatrovníka Pana lží je sním spojen. |
| |
| Podívej se na ten obraz |
| |
| Podívám se na obraz. |
| |
| Dallene vidíš na měm kralovnu a zaní uplně stejného muže jako na tom předchozím obrazu vubec se nezměnil jen má na hlavě korunu |
| |
| Co to má znamenat vědmo? |
| |
| No to je zvláštní otázka je to otom jestli věříš svím očím a své paměti co jsi slyšel o strém králi a královně? |
| |
| Tak co to je?Vůbec tomu nerozumím! |
| |
| Přemýšlej král byl zrazen, jeho přítele jsi viděl na prvním obrazu, a tady vidíš kralovnina manžela, co když se tvé oči nepletou a opravdu je to jedna a tentýž osoba. |
| |
| Takže nějakej zmetek zradil a zabil krále a ten parchant vlezl pod ochranu královny a ta si ho vzala,a jenom využil toho aby zrušil magii a teď si vládne jak chce...Parchant,vlastnoručně mu uříznu ruce a pak mu udělám z hlavičky a mozečku krysí nákyp....PAk zkontroluji ostří měče a dýky za botou a je li potřeba,nabrousím to nějakým kamenem.... |
| |
| Maš pravdu jen v některých detajlech se pleteš, on předstíral před dvaceti lety že byl zavražděn, podezření padlo na královnu a ta byla popravena. Když zemřel starý kral vratil se a vzal si jeho jedinou dceru. Ale co by tě mělo zajímat je že nezestarl ani oden . Myslím že jsi nalezl koho si hledal. |
| |
| Kývnu na brenena a řeknu:Chceš abych ti toho parchanta přivedl nebo ho mám zabít. |
| |
| Draček na tebe nechápavavě hledí. |
| |
| Aha ty asi neumíš ještě mluvit.Jdu hledat Miriona. |
| |
| Vyšel si ven z hradu. Je tu všude klid a mir... |
| |
| Brzy nebude.Si řeknu pod vousi a jdu do hostince,kde je opravdu hooodně lidí. |
| |
| na každem rohy potkavaš dvojci vojáku ti s erbem kralovny vypadají obyčejně ale ti se znakem krale mají bezduchí vyraz. |
| |
| Pomyslím si:Jsou asi pod jeho myslí nebo je ovládá něčím jako....zbraně,náramky?No jasně,ale to je teď jedno teď si jdu užívat.A najednoho králova stráže se usměji! |
| |
| stražný na to nereaguje najdeš tedy putiku podle svích přestav |
| |
| Jdu dovnitř a jdu rovnou za hostinským. |
| |
| došel si k hostinskému |
| |
| Přál bych si celého kance,2 soudky s medovinou a nakonec deset korbelů piva!Kolik to bude? |
| |
| Deset zlatých odpoví s mírným udivem |
| |
| Poradím se se Sorej, zda souhlasí. |
| |
| Dodím mu na pult 15 zlatých a jdu a čekám na své jídlo a pití,po tom co my to přinese hledím a pomalu popíjím a pojídám jídlo,snažím se vyhledat nějaké divné osoby a dobrodruhy... |
| |
| Mirione Sorej jen přikývne pak řekne Měli by jsme najít tvého přítele. |
| |
| Dallene vypadá to že se zde každý pokouší vypadat nenápadně. |
| |
| Mužete ho najít pomcí magie?Kokám na ně a sám to taky zkoušim |
| |
| Kněz vás zadrží otočí se k vám zady a ty pocítíš nepříjemný pocit. pak se na vás znovu podívá a ukáže rukou tímto směrem je hospoda. Ještě poslední rada zvolte své spojence dřív než bude pozdě. |
| |
| Pak se tedy zvednu a křiknu:Milý přátelé a dobrodruzi,chtěl bych si najmout skupinku která mi pomůže zabít toho falešného a proradného krále a ty zbabělí zaklínače co terorizují okolí,zaplatím každému 10 zlatých jako zálohu a vyplatím vám 75 % z vídelku na království. |
| |
| Hm.Bez poděkování rychle odejdu pro Dallena, Sorej tam bude v bezpečí, jak už mi bylo jednou řečeno, pd svícnem je tma. |
| |
| Dallene než si to stačil doříct tasili meče v tom do dveří vkročí Mirion |
| |
| Ehm dobrá řekli jste si o to vy blbý namyšlení kokoti!A vyšlu nejvěší výboj křečí který dokážu krom hostinského a Miriona. |
| |
| Hej! Šáhněte na něj vy svině a rozsekám vás na jemno! Pak si vás upeču a sežeru. Dokonce budu tak milej že můžem vymněnit pořadí.Po takový době vydim Dallena a to jak mi pomoh mu vysloužilo můjvděk a jak sem řek, jeho nepřátelé sou i mý, tasim damiena a jdu do kontaktu. |
| |
| Hospoda se válí na podlaze. |
| |
| Mirin po lidech dupe a užívá si jejich bolesti |
| |
| HHHHaaaaaargh, kdo si dovolí na něj má co do činění se mnou, poak se zastavím, a začnu je zapalovat.Dávám průchod tak dlouho dušenému vzteku. |
| |
| Oba dva jste za chvíli nuceni opustit hospodu která je v plamenech venku stojí Sorej Musíme to udělat rychle a» je to kdokoliv už o nás ví |
| |
| Co musáte udělat?Já tu mám taky práci,Mirione moc rád tě zase vidím!A podám mu ruku. |
| |
| Dallene, jestli to tu chcem dát do kupy, musíme sejmout dva frajery, jeden je démon a ten druhej buhvíco, deš?pak se kouknu na Sorej, co navrhuješ? |
| |
| Jasně že jdu... |
| |
| Sorej řekne Musíme mjít toho božího oblíbence |
| |
| To je kdo? |
| |
| No nevím jak vy dva ale já si jdu zabít toho svýho,takže jestli jdetre se mnou budu vás rád mít po boku ale jestli nechcete nedávám to vám za zlý! |
| |
| Jdu, čim dřív tu uděláme pořádek tim líp. |
| |
| Jdete tedy k braně hradu kde stjí ti samí strážný a opět chtějí znát duvot vaší náštěvi. |
| |
| Jdu za královnou s novými zprávami o stavu jídla a ukážu u peče». |
| |
| Nechjí vás tedy projít |
| |
| Zahalen v plášti stojím za Dallenem, ruku pod pláštěm na jílci. |
| |
| Jdu dál do sálu pro hosty...nasadím si kapuci... |
| |
| Vsale je kralovna obklopena svojí stráží |
| |
| Čekám jak se Dallen zachová, avšak jsem připraven kdykoliv vystartovat. |
| |
| Ctihodná Královno,kde je král?A ukloním se. |
| |
| Přišel jsi sem s dekretem keterý tě opravňuje vstoupit do mích služeb a nyní se ptáš po mém choti? Odpoví ti kralovna mrazivě. |
| |
| Přisáhám tvou věrnost ale potřebuji naléhavě mluvit s tvým manželen a králem!Odpovím jí střídmě. |
| |
| Stálůe jen mlčím, ale po to, jak mluvila tak královna syknu k Dallenovi...Tohle se mi vůbec nelíbí, s králem asi mluvit nebudeme... |
| |
| Tvé přisaze nemohu duvěřovat. jemně pokyne rukou a starže vás obklíčí. |
| |
| Proč ne?Jestli tedy chceš,máš tedy odvahy postavit se rozepře a příseze kterou sem slibil Brenenovi!A teď už v mém hlase začíná doznívat i hloubka a vztek. |
| |
| Za všechny magy se pokusím o ohnivý prstenec, v perimetru končícím metr za strážci. Chci jim dát menší lekci. Pokud to nevyjde, stoupnu si k Dallenovi záda na záda a tasim Damiena. |
| |
| Přisaha brenenovi ten by tě za kralem nikdy neposla, an totiš dobře věděl jaký je, jen ten kdo se mě pokouší podvést by mě žadal o audienci u něho. Jak se vubec opavažuješ mluvit jeho jmenm. v řeči se postavila, a a» chcete nebo nechcete pusobí vznešeně, rozená vladařka. |
| |
| Mirione provedl jsi svuj zaměr když kralovna domluvila nyní se strážní valejí po zemi ale zpoza dveří je slyšet špješné kroky. |
| |
| JAk?Byl to můj přítel a tvůj milenec!!!Všechno vím ale ten tvůj prolhaný muž akrál může za všechno zlo!Kdysi zradil tvého muže a teď nastoupil na trůn!Uhni nebo budu nucen použít násilý!Hlas už skoro neovládám. |
| |
| Mám je zdržet dallene?Spíš prosebně se na něj podívám a usměju se. |
| |
| Mirione vubec si tě nevšímají Tak ty ho chceš zastavit myslíš si že to před tebou nikdi neskusil celé bohatství jsem vyplatila najemným vrahum. Nikdo neuspěl. |
| |
| Ne Mirione,příteli,teď bude teprve sranda.A pousměji se.Kde se nachází?Zeptám se královny. |
| |
| jestli to myslí važně měli by jsme mu pomoc.prohlásí kapitan straží který se pravě hrabe na nohy vypadá strašně ale kupodivu použitelně. Dobrá tedy odpoví kralovna a vede vás do již známe tajné mistnosti kde se ale otevírá neznámí tajný vchod. |
| |
| Porojdete chodbou a naleznete malí otvor je v něm vydět kousek mistnosti ve které je trun a na něm sedí kral... ten otvor je zěvně v obraze. |
| |
| Trochu zklamaně zasunu damiena a cestou nameditovávám manu, také jí kradu ze strchu těch strážných. |
| |
| Vaše veličenstvo,rada zaklínačů vás tímto odsuzuje k trestu smrti!A dám slabý výboj křečí abych zjistil jestli na něj funguje magie. |
| |
| Dallene tvé kouzlo nemělo požadovaný učinek, co však zajistilo je že o vás kral bezpečně ví. Mistností se rozezněl jeho smích mavnul rukou a obraz se roztříštil, nyní se všichni válite ve vzniklem otvoru a snažíte se vyhrabat z hromady suti |
| |
| Trochu moc si dovoluješ, myslim že tohle si budeme vyřešit my ty polozhaslej uhlíčku.A za pomoci narůstajících křídel ze sebe strhávám su», pak směrem k němu bez skrupulí tasim meč, ale držím ho jednoruč, druhá ruka plodí fireball a pak pařátama. |
| |
| Mirione zdanlivě si tě nevšímá pak mavne rukou a ty se proletíš bez vlastního přičinění přes pulki místnosti, ta moc v tak nepatrném gestu je uchvatná a zaroveň děsivá. Tak ty sis přivedla přatele ma drahá choti. pronese skoro žovialně. |
| |
| Takhel to nepude, přemýšlím, notak, jsem přeci démon, mou schopností musí být i záludnost, Mám to! Tak jako se živým strachem ostatních, budu se živit jeho arogancí a záští, také místo odrážení jeho kouzel je do sebe budu vstřebávat a až to bude neúnosné vypustím je na něj. Tak tedy dobrá, vstanu a pokusím se ho opět vyprovokovat drobnou ohnivou koulí, při tom postupuji směrem k němu.Teď se ukáže kdo z nás je lepší démon. |
| |
| Mirione byl to opravdu dobrý pokus ale on čerpá sílu z duší mrtvcích magických bytostí když jsi to do sebe vstřebával málem si explodoval. Vypuštění sil bylo ještě horší, zpětný naraz s tebou udeřil o ze» tak silně že ti to vyrazilo dech, chvilku si vyděl jen světelné body ale pak se ti zjevilo něco nečekaného postav kněze obklopená tmou, opravdovou tmou ne tím nepřítomným světla na které jsme zvyklí Pojď se mnou a nemusíš se vrátit, ale dáme ostatním naději… Promluví k tobě. |
| |
| Hned sem zpátky Dallene, vydržte.a jdu za ním |
| |
| Mirione všude kolem je děsivá prázdnota, máš pocit že stojíte na místě ale zároveň letíte někam kupředu. Tady spí velká bohyně At ta jediná muže zastavit pana lží, ale je střežena svatými minulých dnu, já se jim nemohu postavit ale ty ano… Prolomí knězův hlas ticho a pak konečně spatříš zářivý sál plný stínovích postav. |
| |
| Tak jo, podte vy amatéři. |
| |
| Jejich strašlivé vykřik ti rvou uši. je to jako by ses pokoušel přemoci samotné moře. Pozvolna ti začínají docházají síli. |
| |
| Pomyslím na Sorej, zařvu na ně taky, mám rudo před očima, už nevnímám strach ani bolest, chci jen zabí ty parchanty |
| |
| Na mysli ti vytane její obraz, je to jako by jsi odpočíval. Stíny začínají ustupovat klestíš knězi cestu každý centrmert trvdě vybojuješ. Až koneně stanete před obrovským ložem leží tam žena která je stělestněním všeho pozemského ale zaroveň pusobí cize. Kněz pronese. Nastal čas kdy před tvé lože předstupuje svatý a demon, oba s jediním cílem, vstaň matko a zachraň svoji zemi. ale zatím se nic neděje. |
| |
| Začínám být silně netrpělivýVstávej, ženo. |
| |
| žena se zachvěje. Zadrž válečníku víš co se stane jestli jí probudíš, ztratíš veškeré spojení se světem, ten pro tebe bude jen snem. Chceš riskovat vše co jsi nabyl? Před tebou stane postava zahalená v tyrkysovém plášti vypadá skoro lidsky skoro… až na ty oči jsou cizí a plné nicoty. |
| |
| Po postavě seknu mečem a dál na bohyni mluvím, Tohle na mě neplatí.Jsem ochoten to pro Sorej riskovat. |
| |
| Bohyně se probouzí, postava se krčí před jejím pohledem jednou rukou ho uchopí a odhodí někam daleko mezi hvězdy. Již se sem nikdy nevrátí. zahřmí její hlas. Pak znovu ulehá a kněz také u nohou její postele, i na tebe de neodolatelná touha usnout. |
| |
| Ne! Bafnu kněze, chci zpět a fofrem! Jestli se tam nevrátim, budete mně muset taky zabít. |
| |
| dalleme vyhrabal ses z trosek najednou tě obklopí něco jako štít vychází z rukou kralovny která vypadá značně překvapeně. proti vám stojí král který má ve tváři masku šílenství nevíš proč ale vspomeneš si na talisman. |
| |
| Mirione kněz má kuži chladnou a neprobouzí se tobě těžknou udy unava se do tebe vpíjí, už nemužeš prakticky chodit! |
| |
| Nedá se nic dělat! Zapíchnu Damiena do kněze a ze všech sil se soustředím na přenesení k dallenovi a ostatním v místnosti, i na tu místnost, upírám k tomu všechnu svou energii |
| |
| Mirione knězova tělo pod tvou ranou znehybnělo. Nemaš z čeho tady čerpat sílu jsi odříznut ticho a klid je jediné co tu zbylo touha odpočinout si se ti vkladá do mysli... |
| |
| TY parchante!Vytasím Icer a pomodlím se k Thorovi:Tohle máš za Brenena,ty hovado!A začínám utéok ze spoda pak do pravého amene,opět spodek opět rameno,levé rameno,kou..,steho,pravé rameno,vnitřní strana stehna!Při těchto útocích se snažím čerpat sílu od boha a z rychlosti. |
| |
| dallene Tvé utřoky jsou marné ale pak se najednou něco stane jakoby něco z krale zmizelo a ty udeříš do masa. Zabil jsi jej aspoň sis to myslel ale něco jako stín jeho podobi zustal stat na místě i po tom co se tělo sesulo na zem. |
| |
| Ty sviňě,zhyň,klidně s mě vem do hrobu ale chcípni!A zkusím jej zmrazit. |
| |
| Obrátím se na bohyni, pošli mne zpět, nebo mne zabij, jinak zabiju já tebe a namířím damiena špičkou k ní |
| |
| Dallene tvé kledbi se míjejí učinkem, Sorej která se teprve nyní vyškrábala na nohy na tebe vykřikla Mirion tam zustal, prosím pomoc mu použíj svou přisahu dovede tě za ním. |
| |
| Mirione vstek nepomohl oči se ti zavřeli... |
| |
| Svou poslední myšlenku věnuji Sorej |
| |
| Dobrá,přísahám že pokud mě Thore nezavedeš za Mirionem,navěky se k tobě nepomodlím a budu tě považovat za sraba!!! |
| |
| Dallene oběvil ses na místě kde spí obravská žena a u jejích nohou Mirion |
| |
| Dallene oběvil ses na místě kde spí obravská žena a u jejích nohou Mirion |
| |
| Mirione,a to si měl strach aby já vydržel.Trochu se pousměji a jdu za ní ho vzbudit. |
| |
| Dallene Mirion je chladný jako led nejde ti o probudit |
| |
| Snažím se ten chlad vysát.... |
| |
| Dallene je to jako by byl mrtev... |
| |
| Vytrácí se mi úsměv,vytáhnu Damiena a dám mu ho do ruky...Pak mu mím mečem naříznu dlaň a mě taký a stisknu jí se svojí.Snad to zabere! |
| |
| I tebe zaplaví chlad a usínáš. |
| |
| Chrrrrrrrr |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Aspoň dám život jeho dítěti. A ty mi už nebudeš v ničem bránit. Odchází |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Oba se oběvíte v jeskyni je tam zima kolem vás postávají tři muži a tři ženy ani jednoho nepoznáváte. |
| |
| Dotaz: je to ta samá jeskyně? |
| |
| Nenení před tím jste byli v přijímacím sale hradu a není to ani jeskyně z tveho snu |
| |
| No do elfí prdele kde to sme? Dallene, je ti něco? Já bych ti chtěl...poděkovat že si mně votam tad vytah, byl to ale jedinej zpusob ja toho vola sejmout |
| |
| Ozve se něčí hlas Oni netuší co se stalo |
| |
| Nemáš zač,nebýt tebe tak se nyní mrtvej!Promiň za tu řeznou ránu ale jinak to nešlo!Pak se kouknu na Icer a otřu si krev... |
| |
| Ze vchodu jeskyně vycházejí mumlavé zluky. Muž v hnědé kazajce se podívá na ženu s měděnými vlasi Rydareto mohla bys ho konečně odříznout. |
| |
| Stopám si do střehu, Damiena v ruce, už je toho na mně trochu moc! |
| |
| Ksakru kdo jste!A vytasím utřený meč! |
| |
| Dobře výš že učel světí prostretky. žena se usměje spokojena sama se sebou pak pohlédne na Miriona Takhle se odvděčíš někomu kdo tě přivede spatky na svět? usměv pohasne |
| |
| Za A si mi to zapomněla sdělit a ani si se nepředstavila! jestli dovolíš tak odcházím.A jdu směr ona |
| |
| Dallene muž v černé kapi který stojí kousek u tebe nasadí chlacholiví ton vše bude v pořátku jen musíte počkat vše vám vysvětlíme ale postupně. další muž napadně podobný prvnímu porohlásí Jo vše bude dobrý pokut ti neusekne hlavu bratrříčku tohle nebyli dobře volená slova. |
| |
| Dobře dobře jen pomalu as klidem ja jsem rydareta tohle je Linden a Poutník tihle tři jsou sourozenci a jinak známí jako magové tří věží přišli jsme sem aby jsme konečně po tak dlouhé době přivedli vás dva spět z prostvanstý snu. |
| |
| Coto meleš? jaká dobá? jak je to dlouho a kde je sorej, mluv nebo budou opravdu padat hlavy |
| |
| Jak dlouho uběhlo od smrti krále? |
| |
| nejmenší z žen stojící stranou tiše pronese je to stopadesát let co jste vybojovali svuj velky boj s kralem a panem lží. první z bratrů se na ní zlostně podívá Jo a tohle byl vrchol taktu. |
| |
| A kurva,Mirione tohle není dobrý,tohle není vůbec dobrý,a co Brenen?Ale ne,to se nemělo stát,to se nemělo vůbec stát! |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
 | seženu si věci a rozločim se s rodinou a otci řeknu:loučím se s tebou otče mam velmi důležitý ÚKOL od krále |
| |
| Vybavili tě sekerou trpaličím chlebem a par vřelími slovi, někteří tě i litovali protože jsi maš jet přes moře. |
| |
| moře zeptam se udiveně a znechuceně si odflusnu odkdy trpaslíci a moře patří k sobě otřásnu se nakonec se doopravdy rozloučím a výjdu nějakou boční branou |
| |
| Svět kolem tebe je mrtvím světem nikde nic zeleneho jen popel a prach |
| |
| zkusmo máchnu sekerou a vidam se na cestu neustále jsem připraven na boj jak mě to učil tata a furt se rozhlížim |
| |
| Lord Boindil viš že do setmění si v bezpečí a tak si to šineš směrem k pobřeží je to daleko a tak už nyní přemíšlíš kde přespíš. |
| |
| podívám se po spaní a přitom si vyhazuju sekerou |
| |
| nlezl jsi těsně před setměním jeskyni |
| |
| tak se do ní podívám jsem furt ve střehu a očicham to tu nakonec zabručim SMRDÍ |
| |
| Sto padesát let? Sto padesát? Krev ve mně vře, mněním se v démona, trhaně máchám křídli a nechávám své tělo pohltit plamenem vzteku, S řevem v zapovězeném jazyce si chytím nejbližšího z nich a procedím na něj mezi zuby:Tohle je jedna s chvil, kdy by sis mněl dobře rozmyslet co mi řekneš, protože jestli nebudu s tvou odpovědí spokojen, prozradím ti kolik výrazů znám pro slovo smrt a bolest! KDE JE SOREJ!!!!!!!!!!!!Probodávám ho očima a vytrácejí se ze mně tak pracně znovunabité zbytky lidskosti a soucitu, krev mi vře a srdce chladne, mé myšlenky jsou pouze smrt a vražda, přičemž vražda začíná převažovat, pokud mne odpověď neuspokojí, nebudu strácet čas tasením damiena a rozsápu ho! |
| |
| Chitil jsi poutnika jeho tělo v tvích drapech je tvrdé a nepojdajné. On sam nejeví znamky strachu. Je tomu sedumdesát let. ostatní ustoupili z tveho dosahu. |
| |
| Zadržím jeho čepel mou a řeknu:MIRIONE KLID!!!CHytnu ho ale dávám na sebe chlad aby jsem se nepopálil.:Nebuď blázen,máme štěstí že vůbec žijem!Potom se kouknu na ostatní:Držte se od něho dál!Bude trochu vivádět! |
| |
| Lord Boindil ano maš pravdu smrdí protože na jejím okraji leží mrví rozkladajcí se medvěd. |
| |
| rychle zavřu pusu a polknu hups jo smrdí škytnu a prohlížim si medvěda jak kdy a proč je mrtvej |
| |
| Lord Boindil něco ho jednoznačně roztrhalo ale nebylo tzvíře, protože jej nepozřelo, je mrtví už par dní abyl obvzláště vyhublí. |
| |
| Haaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaarrrrrgh! Čas se pro mně zastavil, zpráva o Sorejině smrti ve mně vzbuzuje to nejhorší. Vzteky začnu sápat háv a potom i samotnou obě», pokud se mi to povede, labužnicky si budeu smáčet tělo v jeho krvi. |
| |
| tak ho odklidim a uvelebim se nakonec hlasitě prdim abych přerušil zápach a nahradil ho mojim |
| |
| Začínám používat sílu mysli a donutím Miriona ke spánku. |
| |
| Mirione sapaš oděv až narazíš na šupiny tělo se v tvích sparech začalo měnit, a vyroste v draka solidní C na dračí poměry je menší a z toho soudíš že je mladý ale to nezabrá položit na tebe tlapu, nechce tě rozmáčknout ale znemožnil ti pohyb. |
| |
| dallene kouzlo se ti nedaří on je příliš rozlušení vytvořil si něco jako štít. |
| |
| Lord Boindil spokojeně jsi spal až kolem pulnoci tě něco zbudilo. |
| |
| Trag´Oule? Kdo jiný by mohl zastavit démonický oheň.Pak mne bodne opět vzpomínka na sorej, bezmocně se mi řinou slzy po tvářích, vzápětí se však odpařují mým řádem. |
| |
| Nejsem tím za koho mě maš jsem nositel brenenovích vzpomínek, a jedním z těch kdo tě přivedli znovu k životu zasloužíme si tvou uctu Mirione. zahřmí |
| |
| Brenene?Kde jsme? |
| |
| drak se k tobě otočí Ja nejsem Brenenem jen si pamatuji to co on. kdyby se draci klaněli tenhle by to udělal, potom si břed něho stoupla Rydareta Okomžitě toho nech zařve mezi nimi se schiluje hadka. |
| |
| Tebe neznám, avšak Brenen mou úctu má, i když sme se neshodovali.Kromně toho, dozvěděl jsem se že jsem přišel o poslední pouto s lidskostí, tak se do mně nenavážej, nebo poznáš že nejsem tak snadná kořist. |
| |
| pomalu a potichu vytáhnu sekeru a po učku se rozhlížym kolem. |
| |
| Mirin leží pod Drakovou tlapou Rydareta se sním hada. Pak drak Miriona pustí se slovi Tak si jej skalidni sama |
| |
| Lord Boindil jak sji čekal jsou tam dva stiny ještě si tě nevšimli. |
| |
| Přestávám toho mít dost!MIRIONE a TY okamžitě toho nechtě nebo vás zabiju vlastnoručně,i když tebe neznám a Mirionovi bych to nikdy neudělal!Ale už toho mám akorát tak dost!PAk se otočím na draka:Promiň že jsem tě pojmenoval špatně,jak se jmenuješ? |
| |
| Dallene drak se změnil do puvodní podoby Řikej mi prostě Poutní. řekne a usměje se tobě dobře znamim zpusobem, přesně takhle se usmíval Brenen |
| |
| Když to uvidím,začnou se mi hlavou hemžit špatné ale i dobré vzpomínky.NA co myslel Brenen před smrtí?Na syna a královnu viď? |
| |
| Dallene maš pravdu myslel na kralovnu, ale hlavně myslel na syna kdybych se nenarodil ja a neochraňoval bych ho zustal by na tomto světě a pokoušel se o to jako duch. řekne smutně. |
| |
| Jen těžko se klidním, ale i moje horká krev se naučila důvěřovat Dallenově úsudku |
| |
| Žije ještě?Nebo jeho syn toho syna? |
| |
| K Rydaretě přijde Linden. Nezapomeň na naší dohodu. To co jsi chtěla jsem vykonala odchazím. Rydareta se ušklíbne. A ty o mě říkaš že jsem bezcitná? pak se otočí na Miriona Jsem tu abych se stala tvím pruvodcem. |
| |
| Dallene od te dovy vyrostla už třetí generace jeho potomku, všichni byly silní a zdarví a stali se vudci zbitku lidí ve Staré zemi. |
| |
| Průvodcem? Avšak upozorňuji tě, jediná žena je pro mně mrtvá, vy jste pro mne pouze humanoidní potrava, již nikdy, ony byla jediná.Odseknu jí, vyditelně zdrcen a vzteky bez sebe z její smrti. Avšak, pokud chcete mou pomoc, nejdřív pomožte vy mne, chci si promluvit s jejím duchem, osamotě. |
| |
| Brenene promiň že to dělám ale musím!Mirione,přeměň se v démona a letíme za Brenenovými potomky! |
| |
| Mirione jeden z nepojmenovaných k tobě přistoupí To by šlo zařídit. |
| |
| Dallene Putník se na tebe podívá Proč je chceš vydět? |
| |
| Potřebuju si něco vyřídit! |
| |
| Putníku,kde je kmen zaklínačů! |
| |
| To je hezké ale je to dlouhá a naročná cesta, a je tě neponesu jen kuli tomu že je hceš vydět opět ten usměv. |
| |
| Pak u mne budete tedy mít službu.A ze všech sil se klidním a vracím si lidskou podobu. |
| |
| TAk kde je alespoň ta zaklínačská osada,pevnost nebo tak!!! |
| |
| Mirione ten muš tě vyvede ven z jeskyně, cestou procházite kolem nějakého muže přivazaného za nohy ke stropu Rydarete ho s usměvem odřizne spadl tvrdě a choulí se před ní v koutě, chtěla jít s vami ale čeroděj ji zastavil. Mam zavolat ji? zapta se prostě když zustanete sami. |
| |
| Dallene ze zaklínaču se stali pohraniční stražci, chraní nas před utoky sněžných nestvur. |
| |
| Ano! Zavolej Sorej! |
| |
| Mirione trvalo to jenom chvilku a před tobou stojí prusvitná postava někoho koho jsi podle sveho měřítka vyděl včera. |
| |
| ZAveď mě tam prosím! |
| |
| ZA těma potomkama myslím! |
| |
| Nechte nás, zaskřípu vyschlým hrdlem.A vrývám si do pamněti každý detail. |
| |
| Dallene žijí ve starém světě, dobře ukryti vnejvětším městě trpaslíku ale to misto musí byt utajeno jinak jej nepřatelé dobyjí každá navštěva je pro ně nebezpečná proto tě nechci za nimi zavést pokut k tomu nemáš opravdu dobrý duvod. |
| |
| Mirione čaroděj tě opustil. |
| |
| Sorej, já se ti, omlouvám, že jsi tu zůstala sama, málem jsem zabil i bohyni, kněze bohužel ano, jen abych se k tobě dostal, ale já sem...selhal... a moc mě ničí že se na to ptám , jak jsi zemřela? A řekni mi prosím jména těch čarodějů, co tě ke mně nepustili. |
| |
| Ma smrt byla klidna stařím jako všech co my kdysi branila, sand tě upokojí že jsem je všechny přežila a mohla jsem vychovat naší dceru. Miri se stala krasná dívka s tvíma očima. přejede ti konečky prusvitné ruky, a ty cítíš opět chlad ale tentokrát jejiny cizí. |
| |
| Hm! |
| |
| Najdu naše potomky a budu je ctít a chránit jako tebe, nic už nezabrání téct mým slzám proudem, jsem na zhroucení, budeme nad nimis Trag´Oulem bdít do konce našich dnů, ale dost toho, jak se vede tobě? netrpíš, pokud ano, dojdu si pro tebe, avšak nebudu mít to srdce vzít ti mír, se mnou by tě pak čekalo pouze neštěstí. |
| |
| Jdu z jeskyně pryč,směr město Brenenových potomků. |
| |
| Ne netrpím, dívam se na vas a když ty jsi nyní opět mezi živími naplňuje mě to štěstím. Miri je ale jediné dítě které je naše dostala mou i tvou moc a to jí zajistilo dlouhověkost, opravdovou dlohověkost. Pak se usměje. Tvuj drak ji už optruje a jak mohu soudit i tebe již střeží. jen o jedno tě musím poprasit, nezapomeň jaké to bylo milovat a žij znovu se svším co ti bohové dají. Vym že na mě nezapomeneš ale nechci ti byt věčným trapením. |
| |
| Dallene vydíš jak se Putník loučí s magi. |
| |
| Trápení, co je to v porovnání s tím, co ted prožívám, avšak nemohu učinit už žádnou ženu š»astnou, už tak byl zázrak že jsi ve mně probudila cit ty, nechci slyšet již víckrát takovou hloupost, prosím, ničí mně to, nevím co dál, bez tebe už je jen boj a samota. |
| |
| JDU DÁL...... |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Mirione ona je smutná když tě takhle vidí. Pro tebe je jen jedna bytost která chodí mezi živími. Až na dejde čas pochopíš. |
| |
| A kdybych někdy našel způsob, přidala by ses ke mně? |
| |
| Oba přece víme že muj čas vypršel. |
| |
| Jdu a jdu a jdu dál! |
| |
| A taky obavíme že mně nic nezastaví, i kdybych padl, má duše, nebo co z ní zbylo s i tě najde, pokud budeš stále chtít |
| |
| Dallene po chvíli tě doběhl Poutník. |
| |
| Ja chci aby jsi byl š»astný a nejsem sama. |
| |
| Co chceš? |
| |
| Jen tě chci poznat Dallene. Jsem trochu jiný než ten co mi dal duši, nazbíral jsem spoustu skušeností. |
| |
| Ehm,trochu víc,hlavně když se proměníš v draka. Mě a poznat?TO bude těžké a nebo snadné! |
| |
| Dallene vypada to že se rad usmíva. Kdoví ale jsem toho nazoru že zkusit byvh to mohl. |
| |
| Mirione Sorej se pomalu rozplíva. užřívej života dokut ho maš ja na tebe budu čekat klidně věčnost. A prosím neodmítej utěchu. |
| |
| Zkusit můžeš vše! |
| |
| Se slzami v očích sleduji rozplívající se Sorej, pak mi opět srdce schladne. truchu se rozpálím abych uschnul, pak se vracím zpět. |
| |
| Mirione vydíš už jen Rydaretu jak postáva v ustí jeskyně a pravě nakopla toho chlapka co předtím vysel hlavou dolu. |
| |
| Co je zač?zeptám se a mám hllas naprosto bez barvy, při tom na sobě nechám vidět, že je to následek znovunabité sebekontroly. |
| |
| Mirione ušklibla se nechtěl nás pustit do vnitř že prej jeskně magickych pramenu není jen tak ke koukaní a musí se chranit. potom muži uštědří ješte jeden kopanec na dost bolestivé misto hadej kam. |
| |
| Dallene jsi pod zevrubným pohledem zvlaštních očí když se na ně podívaš oprvdu zbliska maš pocit že hrají všemi barvami. |
| |
| Máš mně doprovázet, nebo ne? Tak v tom případě mi řekni kolik je tu draků a jesti je na některym z nich něco zvláštního. |
| |
| Se mě snažíš vykoukat?A pousměji se.Poprví od smrti Brenena mimo společnost Miriona.Potom vytáhnu měch s vínem a loknu si:Chceš?I šampión by se měl napít! |
| |
| Mirion Jo je tu sposta draku a někteří jsou oparvdu zvlaštní spěj pod zamí cele roky a tak dal. 5ekni mi jmeno koho hledaš to věci pomuže. |
| |
| Dallene vezmesi od tebe vak napije se vrati ti ho a pak se zepta Proč šampion? |
| |
| Brenen vyhrál šampionát v turnaji a ty si součástí jeho minulého života,tak buď pišný,byl to zatracenědobrej válečník a ještě lepší přítel!Pak uroním slzu u mě opravdu neobvyklé,podruhé v životě,zkusím se to zamaskovat ale poichybuju a tak se ještě napiji a zase podám potníkovi! |
| |
| Dallene Poutník si od tebe vezme měch a lokne si vrati ti ho a vytahne meč uděla sním par pohybu a tobě je jasné že vše co Brenen uměl nezemřelo. Ano uměl jsem zachazet s mečem ještě dřív než se proměňovat. |
| |
| Koukám že ses nezměnil ty starej brachu!Konečně mám radost protože mi něco připomíná starého přítele!Pak si nikdy dáme souboj a uvidíme kdo je lepší!Zasměji se. |
| |
| Dallene Potuník se trošku zachnuří jako bys mu připoměl něco nepříjemného, ale bylo to jen letmé za chvíle se tvaří spokojeně jako před tí. |
| |
| Ale no tak Putníku,snad se na mě nezlobíš! |
| |
| Dalllen Ne jen si mi někoho připoměl. Kam maš tedy namířeno. Možná ti budu moci pomoci, než mě povinosti odvanou jinam. |
| |
| No mám namířeno na pobřeží a tam si najmu loď abych mohl navštívit Potomkxy Brenena. |
| |
| Chceš je vydět nebo s nimi mluvit? |
| |
| Trag´Oul, v ledasčem se mi bude podobat. Nesnese odkladu abychom se sešli. |
| |
| Mirione Rydareta se zatváří jako bys ji chtěl vytrhnout zub. To bude problém. Nepřijde za tebou rychle dodá. Protože si myslí že toho není hoden, nestihl tě probudit včas. Navíc mu nebyla dána možnost měnit se. Proč myslíš že jsem tu já jako tvůj průvodce poslal mě. |
| |
| Rána do xichtu, pokud to nevijde, budu jí midlit mečem.Ty kráááááááááááááááááávo! Neptal sem se tě, řikám ti aby si mně za nim zavedla.pak toho nechám, zaveď mně k němu nebo bojuj ty ponravo! |
| |
| Neřekla jsem, že tě tam nezavedu, jen že tě nechce vidět.šklebí se |
| |
| Sednu si, stáhnu kápi a potichoučku šeptám. Arden Arden... Volám sílu Meglialovu, nech» se kolem tebe točí svět, nech» tě k sobě země táhne, nech» tě pohltí strach.pak se na ní totožně ušklíbnu |
| |
| nic se nestalo dobrej pokus, budeme si hrát? |
| |
| Tragoule! Ta co si jí poslal mi nedala jinou možnost! Ušklíbnu se na ní, teď mi ukaž jak splníš svůj úkol. Vezmu dýku, zarazim si jí do boku a pomalu tánu přes pupek! |
| |
| běží k tobě a tahá ti dýku z těla. |
| |
| Jak mi táhá dýku z těla, ránu si zaceluju, pak jí kopnu mezin nohy a dám jí bombu do zad, pak jí nakopnu kamkoliv, pak se nad ní ssehnu a řeknu:Vyrazíme??? |
| |
| Zvedla se oklepala a řekla: Ta sedla. |
| |
| Stuj! Nikam nepudeme, dokud mi nevrátíš můj majetek. Nastavím opasek a čekám až mi zandá dýku do pochvy, tvářím se u toho samolibě a vyčkávám. |
| |
| Vrátila ti dýku a dala ti kopanec do rozkroku, klečíš. |
| |
| Takhle by to nešlo! Posadim se.Svleč se, a do naha! |
| |
| A to proč? da si ruce v bok |
| |
| Vytáhnu dýku a dám si jí k boku. |
| |
| Mzsliš že jsem si nevšimla že se ti to zahojí? |
| |
| Zahojjí se mi to jen pokut budu chtít. Jestli se nevslíkneš odej du za Sorej zacoš ti Drak vděčný nebude. |
| |
| Jsi oprasa? Proč to chceš? Sunda si kazajku a ty vydíš že pod ní má Tunyku z dračích šupin. |
| |
| Řek sem do naha. |
| |
| tak se bodni vypada to že uvažuje o svích možnostech. |
| |
| Pomalu si nořim dýku do břicha, tentokrát teče krev, trochu zkroutím tvář a mám tik v oku. DO NA HA |
| |
| Vyrazila k tobě vytahla od boku palcat a přetahla tě po hlavě. Nejsi omračený. Už jsi se vzpamatoval? |
| |
| Dávám si damiena ke krku. |
| |
| Uposlechne. |
| |
| chvilku si jí prohlížim. Nic moc, obleč se. Zregeneruju si rány, vstanu, zasunu zbraně a řeknu:Až se oblečeš, můžem vyrazit |
| |
| vypada to že ji to nikterak nevivedlo z miry natahne si svršky a vyrazite, jdete asi dvě hodiny k nějakému lesu už se stmíva na kopci se zastaví a řekne čeka tam dole pod korunami stromu. |
| |
| spiklenecky se k ni naklonim. S tim strništěm dole bych něco udělal, nevypada to vubec hezky. Pak kráčim za Trag´Oulem |
| |
| Není mi pět abych byla holatko. křikne za tebou pak ti zmizí za korunami stromu les je tmaví dojneš na mitinu když tu se z šera snese velký stín. Je to on barvy mědi trošku menší než poutník ale děsivě zrozen k letu položi svou hlavu k tvím noham upírají se na tebe dvě duhové oči. |
| |
| Jednu věc sem tě zapomněl naučit, nikdy se nikomu ne klaň! Na mě až příliš bněžně mu zvednu hlavu, pak o pár kroků ustoupím, prohlédnu si ho, pak ho párkrát obejdu, sem tam ho klepnu do svalu, pak si stoupnu zpět. no, Mám z tebe radost. |
| |
| Ale ja chtěl podrbat. zahřmí pobaveně. Neklaním se jen mě svědí za ušima. a znovu k tobě nakloní hlavu. |
| |
| Stále větší radost. Zasměju se. Pak propůjčím své ruce podobu démona a podrbu ho za uchem, pak se na něj vážneji zahledím. Ja je, co se to tu stalo, nějakto nechápu, mimochodem co má znamenat ta holka co na těch svej malejch prsou nosí tvoje šupiny? Rozesměju se |
| |
| Ona pujde tam kam ja nemohu, a pozor je mi hodně blízka. |
| |
| NEboj, zabíjwt jí nebudu a jinak víš že já a S... Prostě neboj, teď ale z jiného soudku, je tu někdo koho zabijem? |
| |
| Zvažní. Bylo mi zapovězeno probudit tě protože s tvím procitnutím se probudí i Dyrian kral steré zamě, ale ten už je znovu na světě lidí proto tu jsi i ty. Zahřmí. měli by jsme mu vratit vše co zpusobyl. pka si protahne přední tlapi. Ale nejprve se podívej na ledovou zemi. A na ní. |
| |
| ehm. Ted ve mně hrkne, ona tu je? na toak do toho. |
| |
| Ne bohužel není. další zavrčení podobné hromuChce být jednou z ledovích ale to co z tebe v ní zbylo jí to nedovolí. Potřebovala by vyprask. |
| |
| Vem mně k ní! |
| |
| Nic není tak jednoduché. Chranil sem ji ale ona se stratila nevím kam a ještě k tomu si podle všho změnila jmeno... prrrrrrrrrrrrrrrrr |
| |
| Doufám, že bojuješ jako vypadáš, tak mně vem k těm ledovejm, přeci jenom je koho zabít, ve volný chvilce si posvítíme na toho krále. |
| |
| tak to tež nepujde nikdo tam nemuže letět. hlidají ale Rydareta tě zavede. Proč myslíš že tam stale ještě jsou. |
| |
| Shromáždi lidi co sou s náma, je na čase jim připomenout starý časy, až uvidí, že ta jejich slavná obrana padla, přile» si taky pohrát, ted mně vem co nejblíž to e. |
| |
| Nikdo nezustal jen mi. Další zavrčení. Pak tě vezme na zada a letíte vytr je chladný a hvězdy jasné. Vysadí tě v kotlině a ukaže sparem směr pak odleta. |
| |
| Tak jo, prohlídnu si krajinu, pak zapálím pár stromů, a padam napravo od toho směru. |
| |
| Vyjseš nahoru v noční tmě nevidíš nic jen odlesk sněhu je tu všude zima. Je to ledová planě. ŽADNE STROMY. Kousek od tebe něco je. Je to asi metr a pul vysoke a stojí to k tobě bokem |
| |
| Firebolt levá ruka, Damien pravá a jdu se podívat, cestou si pobrukuju něco jako Hoř ohýnku plápolej... |
| |
| Okamžitě zhasnu plamen, přistoupim k ní.Si ten nejrychlejší hvozd co znám. |
| |
| mam svoje cesty. Utaboříme se nebo pujdem. Pohodí hlavou směrem k nějaké jeskyni. |
| |
| Nerad bych tě tak vyčerpával , odpočiň si a vyrazíme. |
| |
| se samolibím usměvem tí pokyne rukou vejde te do jeskyně která je obydlená. Rozčíleně se na vas vyběhne Lynden. Něco jsi slybyla. Rydareta s neskrývanou potěchou prohlasí On si tě našel sam. |
| |
| Ahoj dcerko! Firewall do vstupu do jeskyně. Měli bychom si promluvit. Slyšel sem, že se chceš dát k trýznitelům sorej, du ti nařezat, to by vzbudilo i mrtvýho. |
| |
| Nyní se chceš starat. mavne rukou a dělí vas dva metry tlustý led. Odejdi. citíš jak se něco pohybuje ve stínech. |
| |
| Nestaral sem se, protože sem poslal do kopru toho vola. A ted mi řekni, ty hodláš mučit Sorej, dostaneš do huby zlato |
| |
| Vyvalí se stíny. Rydareta se postaví čelem k nim. Zmiste. tohle neskoušej co ti dadrak muže ti být odebraqno. stiny se stahnou. Lynden vzteky vřiská. Podívej se na sebe ty chudinko stačil jen jediný den a co z tebe je. Odveď ho pryč než se tu stane něco čeho bych pak mohla littovat. |
| |
| Jdu k ní, propálim do ledový stěny díru a dám jí facku až padne. |
| |
| svalí se na zem. Opravdu si takoví jak muj stryc vykladal nech mě být. |
| |
| Vysaju z ní všechen základ magie co se týká mojí, tak to zkus bez many. Pak jí dám pár pěkných pohlavků. Tvůj strýc je blbost, já bratra nemám a Sorejin bratr je blázen a tvou matku trápil, ovšem snad již víš, že vše co jsi ovlvnila magií má v sobě kousek démona, jsi snad na sebe hrdá. pak jí vezmu a odvleču jí s sebou, mířím za Trag´Oulem. |
| |
| Jak prochazite ven z jekskyně vydíš Rydaretu. ja ho zabiju vřiskne a utika ven. Lynden se ti vytrhla a pokouší se jí dohnat nejdeš ji klečet ve sněhu asy čtyři metry před jeskyní, před ní je příkrý sraz po rydaretě nikde ani památky. tak to si chtěl zabije mi stryce, ty zrudo zastav jí. |
| |
| Nezastavím nikoho kdo chce zabít člověka co mučil a málem zabil tvou matku. pak jí vezmu, šahnu pro lano, svážu jí , hodim přes rameno a vedu k Trag´oulovi. |
| |
| drak tam není. Lynden naříka. Kdo myslíš že se o mě postaral když zemřela. Proti drakovi nemá šanci. Prosím zastav jí prosím. škemrá. |
| |
| Nezastavím. přemýšlím kam zmizel drak. |
| |
| A kdo to podle tebe měl byt. Ty kde si byl zajímala jsem tě vubec a zajímal tě ma matka? třese se Ne nekdy jsi se o mě nezajímal, a jí si nedal nic než smutek a samotu. Nevěřím že by jsi ji někdy miloval, ty to totiš ani neumíš. Jinak bys nenechal zemřít jeího bratra, jinak bys nestvořil takovou stvuru. |
| |
| Vychovavat tě měl Drak. Pryč jsem byl abych vas dvě ochranil. A jestli jsi tak blba vydím že tvuj stryc odvedl dobrou praci. |
| |
| Slzi jí došli pomalu se uklidňuje. Tvuj milaček se ho pokusil přivolat spatky, zabil by nas všechny, do posledního, stejně jako nyní zabyje jeho. Jediné co mi dal byli přizraky z mrtvé země. Duše mrtvích co nenajdou klid. Řikala jsem jí sestra a ona ho nyní zabyje |
| |
| Buď sticha |
| |
| otočíš se kní zady a nahle citíš jak se zvedam magie. |
| |
| Vstřebam jí. |
| |
| oběvuješ se v sale s kamenou podlahou Lynden necha vzplanout sva pouta a utíka kamsi za dveře. |
| |
| běžím za ní. |
| |
| Dostihnul jsi ji rychle v další mistnosti vedle sebe leží Starý muž a Rydareta s šipem v ramení, luk se valí o kus dal a cela prava stěna je zdemolovaná. Lynden zaječí vrhne se ke starci. Pak mu od pasu vytrhne dyku a otačí se k ležící ženě. |
| |
| Vytvořím kolem dcery kruh. |
| |
| Lynden křičí něco o podlích vrazích a pokoušíse dostat přes své vězení nejde jí to. |
| |
| Vykřiknu na draka podívam se na ranu. |
| |
| Šip bez problemu prošel dračí kazajkou šupiny mu dokonce ustoupili. V ruce svira něco jako piš»alu. drak se neoběvuje. |
| |
| Zkusim se spojit s těmi dole. A hodlam ji řict že vyměním její tělo za kouzelníka. |
| |
| Ti dole se ti neozívají, asi nemají radi lidy kteří si vyskakují. |
| |
| Taky nic. |
| |
| Zkusim to na dceru |
| |
| Přes nadavky ji ani není rozumě». |
| |
| Heeeeeeeeeeeeeeeeeeeej! Jestli tu holku vylečíš, ale nezabiješ, ušetříš tvýmu strýci mnoho bolesti. o ty na to |
| |
| Jeho duši, ocitlou mezi životewm a smrtí najdu, obrazcem přivolám a vložim do toho šípu. pak zavolám tragoula, speciálně první část zařídim aby viděla. |
| |
| Ty chceš abych ji pomohla, joho vrahu? Stím nepočítej. mele ještě něco ale zachvíli je ti jasne že to bylo jen aby odlakala tvou pozornost. kouzlem přenesla tělo stryce pryč. |
| |
| Duši si umístil tva dcera se duševně zhroutila nyní je schoulena na podlaze a třesese. Drak se neoběvuje ale s rydaretou to cuklo na cvili otevřela oči pak znovu upadla do bezvědomí z ruky jí vypadla piš»alka. |
| |
| Zavolam dragula piš»alkou. |
| |
| Dallene Potník se otočil řekl musím jít |
| |
| Mirione Asi za pul hodiny se oběví drak ale je to poutník. |
| |
| Poutníku, vem ji prosím někam, kde ji vyléčí, ale šíp mi přines zpět. pak se na ní kouknu. tak co? jak to teda bude. |
| |
| Mirione Pputník se schibl k nehybne Rydaretě. Zakleje Musim pro lek, hlidej ji a zbav ji toho šipu. s těmito slovi skače rozbitým zdivem vidíš jen jak se na obloze mihnou dračí křídla. |
| |
| Dallene pokračuješ ve sve cestě, po necele hodině tě dostihne Poutník. V jeho taři nevidíš ani stopu po radosti. Potřebuji tvou pomoc. |
| |
| pozuruju stíny a přebýram způsoby jak je zabýt aniž by nadělali velký hluk a snažím se být zticha |
| |
| Trpaslici neznají zpusob jak zabit stin, vyte že je to ztracena duše vyc pak nic do podzemi k vam se neodvaži. |
| |
| potichu v duši zakleju a zkusím udělat nějak světlo aniž by mě vyděli |
| |
| Lord Boindil bohužel trpaslici nemají take skoro žadne skušenostu s rozdělaním ohně nepotřebují to. |
| |
| tak se světlem zoufale přemýšlím |
| |
| Lord Boindil stín se zarazil už tě spatřil je ti zahadou jak když stojíš v uplne tmě pomaličku se bliži je černější než okolní šero. |
| |
| zakleju si pod vousi a vyskočim na nohy se sekerou po ruce |
| |
| Jakou?Mojí?Proč? |
| |
| Lord Boindil byl rychlejší než jsi stačil postřehnout. ležiš na zemi paralizovan chladem o tvař se ti otírají cary temnoty. 5ekni mi cestu dolu do podzemi. zasičí to a ty mu to opravdu moc chceš říct... |
| |
| Dallene drak se na tebe zadiva Jsi zaklinač potřebuji lek na jed který tvoji lide v poslední době použivají. |
| |
| a co když neřeknuzeptam se ho jízlivě |
| |
| Lord Boindil Poviš ty povíš. zasičí a ty maš pocit jako by se pokoušel vyrvat z tebe všechno teplo. |
| |
| hahahahaja jsem trpaslík ne jako ty pomislím si |
| |
| zasiči očivydně rozrušen že se mu nedaří pak tě udeří to už je horší prosekl ti kuži na lícní kost nejspíš drapi. |
| |
| rozuřim se a vykřiknu pověstný trpasličí řev a vrhnu se naně |
| |
| Lord Boindil povedlo se ti uniknout mu jelikož jsi při svem utoku na něj propadl skrz jeho tělo. |
| |
| zasměju se a utííííkam co mi nohy stačí |
| |
| Lord Boindil mužeš běžet hlouběji do jeskyně nebo ven. |
| |
| hloubeji |
| |
| Utikaš do přirodního tunelu a za tebpu s žene stin Dobře dobře zave»me ke svím sičí |
| |
| najednou zabrzdím hodim po něm sekeru a jak bude překvapenej tak jim proběhnu a sekeru si zase vezmu a běžim ven |
| |
| jak si čekal sekara i ty jste prošli venku si však spatřil dalši tři stiny. |
| |
| Dallene drak se na tebe zadiva Jsi zaklinač potřebuji lek na jed který tvoji lide v poslední době použivají. |
| |
| Moji lidé?Ehmm tohle vícekrát neříkej.Už dávno jím nejsem!Ale pokud chceš pomoct,zaklínačskou krev furt v sobě nosím... |
| |
| to bude zajimave. Potřebuji abys ten lek přonesl od zaklinaču. Nemam tušení kde jinde ho sehnat, bohužel nemají zrovna radi draky jinak bych ta, šel sam. |
| |
| Dobře,tak mě doprovoď poblíž a já půjdu,mám co splatit Brenenovi. |
| |
| To by trvala několik tydnu než bychom tam došli. Nasedej. Drak pokrčil nohu abys mu mohl vyšplhat na zada. |
| |
| Vyšplhám,připevním se lanem a lehnu si,užívám si cesty a čekám na vzlétnutí. |
| |
| ano cesty jsi si opravdu užil, dospěl si k pevnemu přesvědčení že ty nejsi rozený letec a Draci vhodný dopravní prostředek pro někoho přibližně lidských tvaru. Když konečnš cesta skončila jsi zelený v obličeji a nejraději bys libal zem. |
| |
| Kam teď? |
| |
| potnik ti ukaže směr. Je to do kopce. Večer se tu sejdeme prosim pospěš si moc času není. |
| |
| Jdu rychle po kopci nahoru,zkrontroluji vše potřebné,zbraně,šaty atd... |
| |
| Dallene vše maš. Když se vybelhaš nahoru spatříš roklinu je hlubaka coš tě připravylo o obsach žalutku a planá kamených obydlí. Tak tady žijí zaklinači ve městě strohem vytesaném ve skale v krajině která je pokryta sněhem a za kterou se prostírá jen nekonečná ledová plaň. |
| |
| Obcházím ji, dcerku držím v šachu, má roubík a je přivázaná k čemukoliv na stropě, co ji udrží. Teď na tebe nemám čas! Pak si k ní kleknu, pomalu se pokusím o kousíček povytáhnout, tím zjistím kde má dříky, v těch místech jí pak ránu naříznu a šíp s drobným pootáčením sem tam jí šíp vytáhnu, hned ho zabalim do nějakého hadru a uložim si na potom. Pak jí zkontroluju Ránu zevnitř, pokud se tam tvoří hnis, tak ho vymáčknu, případně hadříkem vytřu, nedá se nic dělat, pokud začne chladnout, Jemně! ji ohřívám. |
| |
| Mirione je rozpalená až se to ani tobě nelíbí. Když tak uvažuješ co budeš dělat dal, ozve se rana. To tva mila dceruška spadla od stropu jako přezrala hruška a metelí si to značně pokulhavaje vedle do pokoje. na zemi po ní zustali ležet přepalené provazi. |
| |
| Doběhnu si pro ní, pak jí klidně i a vlasy dotáhnu pátky, pak jí omráčim. Ykusím jí vzsát manu, případně ykusim její manu obětovat, Ve svůj prospěch, kromě toho se pokusím očarovat její mzsl, abz mi helfla s léčenim. |
| |
| Mirione pěkně jedno po druhem. Opravdu jsi za ní vyběhl. Opravdu jsi ji dostihl, klečí před nějakým podstavcem a natahuje ruce pro jakýsi kamen. Neváhal si a pevně jsi ji chytil za předloktí. Jak určitě čekáš cukala se jako ryba na háčku. Nech mě, já to musím vidět, nech mě se podívat do oka vidění. Buší do tebe za»atou pěstičkou, jak zoufale neúčinná obrana. |
| |
| Pustím jí ruku. Pokud myslíš, že tě pravda utěší... |
| |
| Mirione Lynden vzala podivný kamen. Okamžitě po jejím doteku se rozzářil, otočila se k tobě. Hlavou ti bleskne: Je tak podobná matce. Ale v příštím okamžiku jí vidíš na tváři cosi cizího, co v Sorej nebylo. Vrazí ti kamenem do hrudníku, reflektivně jej chytneš. Poslední co spatříš je její vítězný škleb, pak se svět rozmaže a ty staneš v jakémsi hajku. Na pohodlné lavici tam sedí Sorej a její dcera. Před nimi klečí muž nevidíš mu do tváře. Přišel jsem se rozloučit. Tak tedy sbohem můj sinu. Kéž ten kým se staneš bude š»astnější než si byl ty. Muž políbí obě na čelo. Lynden kanou slzy po tvářích Prosím neopouštěj mě Maryde. Maryd i ona se rozplývají Je na čase oby jsi své dceři dal odpovědi které jsem jí já dat nemohla. Promluví na tebe už není vzpomínkou je duchem který k tobě opět přišel |
| |
| Jdu tedy dolu a cestou se upravuji a vzpomínám si jak sem se ještě před časy choval jako zaklínač,vzpomínám si na kouzla a zaříkadla.Pak když sem si jistý že je vše v pořádku běžím co nejrychleji dále k městu....(nebo co to je). |
| |
| Pokračuj řeknu zmateně |
| |
| Dallene vstupuješ do vytesaného města zaklínaču architektura je poněkut chramovita. Nikdo si tě zvzlašt nevšíma, ale pohledy prochazejcích zaklínaču jsou jiné poněkut chapavější než si je pamatuješ. |
| |
| Mirine začíná se všechno znovu rozplývat na Sorej je vidět že by ti toho nejraději řekla hodně, ale nemá už čas Musíš jí ukázat kdo je… Pak ses jakoby zadrhl ve vzduchu místnosti kde jsi nedobrovolně vzal kamen vidění. Pod tebou je Lynden a dva muži v černých kápích. Už se vrací. Řekne jeden zahalený. Přišel jsi mi pomoci ztracený ? Mou cenu znáš dej mi ty duše co ti dělají tělesnou straš. Odpoví zakuklenec na Lyndeninu prosbu. Tak si je vem Konečně jsi zpátky ve svém těle těsně vedle tebe je ten muž v kápi. Nyní mu už konečně vidíš do tváře a je to tvoje tvař, s jemnějšími rysi. Ctěla jsi pomoct. Dávám ti radu, nepokoušej se utéct. A usměje se jako se usmívala jeho matka. |
| |
| Konečně se přiučili se trochu chovat a učit se!Pomyslím si.Pak dojdu za jedním z nich a řeknu:Kde bych našel nějakého zkušeného zaklínače který by mě naučil něčemu novému. |
| |
| Beze slova si tě prohledne a ukaže ti směr. |
| |
| Jdu tím směrem. |
| |
| Dorazil si do velkolepeho salu. Na kamené židli tam sedí stařec. Co přivadí tvé kroky knam? Dallene zaklinači z davných dob. |
| |
| Přivádí mě nové zkušenosti a učení,chtěl bych se zde naučit něco nového a naučit se dělat proměny v zaklínači,mistře. |
| |
| Ano a nepřivadí tě nahodou ještě něco jiného? |
| |
| Už dávno ne.Vše jsem předkům odpustil a začal jsem nový život. |
| |
| To co bylo je straceno ve starém světě, to však některým z naší rady nevysvětlíš požadují abys prošel druhou proměnou. |
| |
| Dobře projd druhou proměnou,ale kdo mě potom naučí abych mohl provozovat proměny sám? |
| |
| Proměny mohou provozovat pouze kněží a ty se kněžím stát nemužeš. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Tak a mistře,teď bych měl prozbu.Potřebuji lék ale potřebuji ho dříve nežli projdu proměnou,musíte mi věřit...!!!Prosím.A pokleknu jako kdysi dříve. |
| |
| Kněz se zvedne a položí svou ruku na tvou hlavu, jakeho leko si to žadaš Dallene zaklinači z davnych dob? |
| |
| Potřebuji lék na jed který momentálně využíváte! |
| |
| Jedu je mnoho zaleží na tom proti komu byl použit. |
| |
| Ehm no ten co používáte nejčastěji... |
| |
| Jed proti magickym bestyjim, pročpak potřebuješ protijet zrovna na toto? |
| |
| Nopro to,abych mohl zabít jednu nestvůru která ohrožuje mou nyní novou osadou. |
| |
| Kněz značně starý se pousmal a jeho vrasky poskladali zajímavé obrazce v jeho tvaři. Potřebuješ proti jed obys zabyl? |
| |
| Ne abych pomohl. |
| |
| Nestvuře? Tve ličení je v pravdě zmatené. Nebudu se tě již ptat Dallene jelikož věřím že ve tvých činech není nic zakeřného. poda ti lahvičku Věřím že se vratiš abys přijal rozhodnutí rady. |
| |
| Ano určitě,a pak prosím o znovu učení,protože se nevím co se vše změnilo v pravidlech a potřebuju se naučit něco nového o nestvůrách které zde nyní žijí.Děkuji a brzy se objevím.Rychle vyběhnu na kopec za Poutníkem.. |
| |
| Čekaš na kopci asi hodinu něž se setmí a přiletí Poutník |
| |
| Tady to máš.Natáhnu k němu lektvar. |
| |
| Děkuji ti přiteli chceš někam odnest? |
| |
| Um. Myslim že vim co si zač mladej! Pak se podívám na svou milovanou dcerku, pak použiju svou oblíbenou schopnost démona a ukážu jí své myšlenky své vzpomínky a nakonec nechá zjevit jí v hlavě svou a sorejinu postavu, jak splyneme v jedno, v postavu, která vypadá jako ona, je ona! |
| |
| Ne děkuji,ale teď musím pryč,měj se příteli!A jdu spátky klusem do města. |
| |
| Mirione zjiš»uješ že nedisponuješ takovým rozsahem psychicky kouzel. |
| |
| Dallene ve městě na tebe už čeka kněz. |
| |
| Jsi tedy připraven Zaklinači podstoupit proceduru? Víš co by se mohlo stát? |
| |
| Hm. Tak dobře, jestli chceš ukáyat pravdu, pohlédni do mé mzsli a vypomínek. Při tom probudím Megliala k pohotovosti |
| |
| Mirione naprosto tě zaskočí že druhý muž v kapi ti klidně poklepe na rameno. Nerad ruším vaše dojemné schledaní. Ale ja a muj společník jsme tun kuli jistemu šipu. Mohu vas požadat abyste nam jej vydal. vypada to jako špatný ftip, ale muž se tvaří smrtelně važně a k tomu trochu ustaraně. |
| |
| Následků se nebojím a jsem připraven. |
| |
| Vubec si nepamatuješ jak to probyhalo porve ale tohle bylo velice nepřijemné odvedli tě do velke jeskyně tam tě přivazali na kamený oltař dal už je vše rozmazane podavali ti ruzné jedy. Před tím sis myslel že si proti jedum imuní ale oni do tebe napumpovali něco co tě malem zabylo. Uprostřet noci tě kdosi odvazal. Musíš rychle odejít chtějí tě zabít. je to ten starý kněz. |
| |
| Co?Proooč?Sakra to né!Pomyslím si a rychle si beru věci a jdu tedy pryč:Moc mě těšilo a děkuji vám za ten prozi lék. |
| |
| Zjiš»uješ že to bude těžke sotva vravoraš. |
| |
| Pokusím se domluvit v myšlence s Putníkem:Putníku nyní potřebuji tvou pomoc prosím!Sem v zaklínačským oltáři! |
| |
| V zapěti tě napadne že by to bylo až moc lechke. Přžijmeš tedy nabyzenou ruku kněze. Zaklinači se dělí na dva tabory, jeden tě chce zabyt druhy abys žil musiš se stratit dokut mi zase nebudeme sylnější než naši odpurci. |
| |
| Ale proč mě chcete nechat na živu?Docela sem se divil proč jste mě nezabil,pokud znáte teda mojí minulost! |
| |
| Ve tve době to vypada jinak než dnes, vlastně by celou naší společnost prohlasili za renegaty. ale to není podstatné ty jsi velmi pozoruhodný a mi jsme toho nazoru že sehraješ ještě zajimavou roli v osudech naší země. |
| |
| děkuji za vaší důvěru,pomůže te-li mi pryč odsud,mohl bych vám později byt užitečný. |
| |
| V to doufam Dallene. otevíra nějaky vchod tajný a tahne tě jím pryč. |
| |
| Nemusíte doufat,můžete věřit. |
| |
| A jdu rychle za ním. |
| |
| dopotacel ses ven je chladna noc a hvězdy oslnivě zaři ta krasa tě ohromila. |
| |
| Rychle se odplazím do nějakého úkrytu a lehnu si,potom na chvíli otevřu oči,napiji se a koukám chvíli na tu krásu. |
| |
| Pomalu se rozedníva a kolem tebe začína oživat zmrzla plaň je ti to divné ale i tady jsou živí tvorove, jsi odpočaty. |
| |
| Tak a co teď? zvednu se a rozdělám oheň,nalovím pár zvířat a udělám si je na ohýnku. |
| |
| Chvili jsi se honil za zviřaty ve sněhu až se ti povedlo zabyt jednu sněžnou lišku, nyní stojíš před problemen ze sněhu oheń neudělaš. |
| |
| Sakra,odhrabu sníh,vyleju olej na odhrabaný kruh,dám tam spoustu dřeva,vyleju další olej a podpálím.Blízku ohně dam další dřevo aby se mezitím osušilo.Pak začnu stahovat lišku. |
| |
| po hodince hledaní si nalezl dostatečné množství dřeva, bylo to naročné a zahrnovalo to nějake hrabaní ve sněhu a spoustu chození nakonec maš oheň. |
| |
| Uff,konečně ohýnek.Začnu si opejkat lišku,pojím,popiju nabrousím meč a ještě chvíli se kochám přírodou.Mezitím si zkusím zopakovat pár kouzel a přemýšlím kdo by mi mohl pomoct v naučení nových ledových kouzlech. MH:Jaký umím zatím ledový kouzla? |
| |
| V ledovích kouzlech se začinaš lepšit jidlo tě povzbudilo a jsi připraven na cokoliv. |
| |
| Když jsme opět velice dobře naladěn po dlooooooooouhé době,vyjdu z úkrytu a porozhlídnu se pozorněji po krajině. |
| |
| Podzemní tunel tě zavedl někam na ledovou plaň je to pustina |
| |
| Začnu se modlid k Vraccasovi aby mi ukázal cestu do nejbližšího města... |
| |
| V zapěti tě napadne že město zaklinaču leží za tvimi zady a další osidlení je kdesi daleko na jihu. |
| |
| No tak teď budu tvrdnout tady a nebo půjdu zachránit budoucnost zaklínačů?Myslím že je rozhodnuto.Jupí za dobrodružstvím!A vyrážím směr sever do zak. města... |
| |
| Cesta je dlouha a mraziva zaklinačske město se na jejím konci před tebou znovu utěšeně rozklada. |
| |
| A je to tu.Jdu vstříc.... |
| |
| Jak postupuješ niž zahledneš prapodivny pruvod v jeho čele jsou nositka a na nich leží bezduche tělo. |
| |
| Ne!Mistře to ne!A rychle sebýhám dolu. |
| |
| Z pruvodu se odděli skupina a tebe napada že to nebyl až tak dobry napad. |
| |
| Tak a je to tu.A začnu řvát:Tak co by jste chtěli?A ještě něco,pěkně smrdíte jako 5 let nemytej osel,co 5,tak 15 let!A stoupnu si do pozoru,a soustředím se na menší mrazivou kouli do prostřed skupinky,čekám ale až budou blíž. |
| |
| Zastavi se. Je na čase aby jsme smili krev kněze z tvich rukou tvou vlastni krví vrahu. Je jich hodně až moc. |
| |
| Cože?Jakej vrah?To trochu přeháníte ne?NEvadí s vámi se rozhodně zdržovat nebudu,neprodělal jsem druhou proměnu aby jsem znovu zabíjel své přátele bohužel ty co mě nenavidí aniž by měli důvod!S mrazivou koulí jsem si to rozmyslel,vydám silnější křeče a začnu prosit k Putníkovy.Putníku,dělej,dokut mi můžeš pomoct!A rychle obracím směr. |
| |
| Rozputal se honička. Tvi pronasledovatelé se chviku valeli v křečích takže si ziskal naskok. Uhanite ledovou planí. |
| |
| Putníku,sakra kde seš!A vystřelím do vzduchu ledovou kouli co největší velikosti. |
| |
| Napadlo tě že takhle to nejspiš nefunguje asy je moc daleko nebo nema s tebou spojení. Musiš se spolehnou jen na sebe. |
| |
| Zastavím se a pekelně se začnu soustředit na tvar a schopnosti ledových elementů,potom je zkusím vyvolat. |
| |
| Malem tě to porazilo, a vysledek se dostavyl. 4ekal si že však bude trochu vědší, saha ti asy do pasu. |
| |
| Hmmm super!Ale alespoň něco...Tak muj milý příteli teď mu je mumůžeš POUZE ZABRÁNIT!Né zabíjení...Tak a teď jdi a vyčaruj kolem nich ledovou stěnu...a Zadrž je jak nejdíl to půjde!A Začnu opět pekelně utíkat... |
| |
| I tvuj druhy tach je trochu spomalili od hlavní zkupiny se oddělil ale jeden který tě stíha vražedným tempem. |
| |
| ZAstavím se:Můžeš mě nechat na pokoji?Pochop že jsem ho nezabil!!!Vytasím meč a postavím se do obranný pozice. |
| |
| VYděl jsem sveho mistra vejít do jeskyně tve zkoužky ven už nevyšel lhaři. zavřeští a vrhne se a tebe je to ještě nedochudče jeho rany mečem sbadno vykryješ. |
| |
| Útočíš zbrkle příteli!Radši zmiz!Dám mu hruškou do spodní čelisti a utíkám dál a dál... |
| |
| Jen co jsi se otočil skočil ti po nohou. ZAbiju tě vrahu. skřipe zuby a snaží se tě vykuchat zatimco se valite ve sněhu. |
| |
| Sakra nech toho!Vemu hrst sněhu a hodím mu jí do tlamy a do očí,zvednu meč a těsně před hlavou zastavím:Hlupáku,kdybych zabil mistra,proč bycgh se tady s tebou teď piplal? |
| |
| Jsi zlo z davne doby a ja zbavim svět tvé skaženosti. vyvpravi ze sebe, zní to směšně jak se dusí sněhem. |
| |
| Kurva pochopíte to?Začnu hřím jako gandalf na bilba.Abych se změnil a byli mi odpustěni všechny hříchy,prošel jsem druhou proměnou!Vemu další kouli a hodím mu jí opět do pusy.A teď mě omluv!Jdu dál. |
| |
| Běžel si hodinu ostatni to vzdali jen ten jeden mladik se tě pořet drži |
| |
| ZAstavím se:Ty si nedáš pokoj? |
| |
| Jsi unaveny on taky dojde k tobě napřahne meč a svali se na zem je vyčerpaný. |
| |
| Rozdělám ohěň podobným způsobem jako před tím a chytnu zase nějaký zvižátka,upečuje,připravým pití a čekám až se probere.Mezitím ho přikreju svojí dekou. |
| |
| Probere se asy za hodinu. Když tě uvydí šahne po meči který tam není. Pak se mu rožšíříí oči pozoruje tě po chvili začne víc pozoroat pečinku. |
| |
| Hodím mu půlku pečínky,podám měch s vínkem a čekám co bude dělat... |
| |
| Pečinku si vzal a když jsi mu podaval vino praštil tě loktem znovu se rvete. |
| |
| Tak chlapče na tohle ti seru!Myslel jsem to dobře!D8m mu pěstí do tý spodí čelisti,pak ho kopnu kolenem do břicha a odkutálím se dál(nééé do ohně). |
| |
| Nejspiš si mu něco zlomil sesul se a sype. Napadne tě že v tomhle stavu se domu nedoplazi. |
| |
| Vemu jej,vemu pečínku a víno a zabalím si jej na cestu,a vemu ho zpátky do tábora... |
| |
| Nakonec jsi ho musel umrtvit ranou do spanku pěkně se prones a večer si rad že jsi rad. |
| |
| Vím že to neumím ale položím ho na deku,a začnu šmátrat kde to má zlomený... |
| |
| Napadnul na levou nohu a zlomil si ji. ZAtim se nehybe odechuje. |
| |
| Začnu se soustředit a skusím mu jí alespon trochu poopravit popřípadě vyléčit,pokutse to nevydaří cel popřípaděa ani trochu udělám dlahu... |
| |
| Když jsi mu ji napravoval pochopitelně ho to zbudilo. Už se tě nepokouši zabyt rezignoval jen kouka co to dělaš a připadně řve. |
| |
| Podařilo se mi to magií nebo poopravit tou dlahou? |
| |
| Narovnal jsi to ručně a dlahou. |
| |
| Promiň chlapče ale kdyby si nebyl hloupej a poslouchal si mě tak se ti to nestane.!Pak mu podám opět měch a trochu jídla. |
| |
| Hm, teď mě dobře poslouchej frajírku, ten šíp ti vydám, leda když se tady dcerka dozví pravdu o jejím skvělém strýci, její matce a jak kvůli tomu šmejdovi trpěla a jestli si ho chceš vzít sám ale pak z tebe nadělám elfí chleba |
| |
| Dallene přijmul od tebe měch a něco pojedl nic neříka vypada to že na něco čeka. |
| |
| Mirione muž v kapi si tě již nevšima. Obratil se na tvého synka. Řikal jsem ti že to nepůde po dobrem. Je to naše povinost on narušuje zákony. oslovený se zamyslí. To někteří řikají i o nas pochop že toto je složitá situace. Sloužil jsem věži dlouho a dobře, snad mi tedy promine že ještě citim povinost i k vlastní rodině. pak se obratí na tebe vydej nam prosím ten šíp. maš nepřijemny pocit že ta prozba nepatří jenom tobě. Lynden se za ním krčí jako ustrašený králiček. |
| |
| Neboj nezabiju tě,ale teď mi řekni co cheš abych pro tebe udělal.Chceš odnýst?Dobře ale pokud se mě jenom pokusíš zabít,tak si mě nepřej.Nebo chceš snad něco jiného? |
| |
| Mlčí vspomeneš si na vycvyk jak tě učili co maš dělat v připadě zajetí a je ti jasné která uhodila. Stmívá se. |
| |
| Hele zapoměň na nějaký sráčský sliby a něco udělej!NEbudu tady na tebe civět jak mlčíš,stejně se to nikdo do prdele nedozvý!A začnu přikládat dřevo. |
| |
| Kuka kamsi na zapad a vypada to že se tě snaží nevšímat. |
| |
| Hele to ti snad vyřízli jazyk?A nedělej že mě neslyšíš... |
| |
| Stale mlčí a pozoruje něco na levo i ty jsi te» zahledl pohyb. |
| |
| Vytasím meč a čekám... |
| |
| Přišlo to z čista jasna něco velkeho podobneho medvědovi vyskočilo ze něhu a povalilo tě na zem tvuj meč zasahl jeho srdce ale to nic nemění na tom že ta velka bestyje na tobě leží a k tobě seblýží druhá. |
| |
| uuppss jenom ze me vyjde a čekam co se bude dít samodřejmě pozoruju situaci |
| |
| A doprdele!Hele kamaráde pomoz mi!POtom se pokusím silou vůle a magie setřast toh druhýho zmetka. |
| |
| Lord Boindil stiny na tebe sičí a ten co je za tebou se nebezpečně přibližuje. |
| |
| Dallene povedlo se ti nadzvednout mrtvolu ale zase na tebe spadla než si stačil vylest bolelo to druha bestyje se k tobě blíži v poslední chvíli ji však zastaví přesně mířená rána dýkou do oka, chlapec se k tobě doblha a použije pochvu jako paku společnými silame mrtvolu odvalíte. Kdo je tedy podle tebe zodpovědný za jeho smrt? |
| |
| No já to nejsem! Nikdo to podlě mě narafičil na mě aby to vipadalo že jsem to byl já.A díky za záchranu.Zvednu se,vemu meč,zasunu a stojím před chlapcem. |
| |
| chvíli klidně přemíšlím pak najednou vykřiknu BBAAFF pokut se lekli tak kolem nich proskočim a zdrham pokut ne tak nějak udělam světlo |
| |
| TY opravdu nejsi zdejší měl bys davat na sněžné oblude vědší pozor. |
| |
| stiny se opravdu nelekli a ty nevíš jak maš na hole skale uděkat oheň... |
| |
| ne nejsem. |
| |
| Co budem dělat dal nechame se sžrat? otaže se jizlivě |
| |
| Hele nech si ty hloupý řeči,to tě taky neučili?Pak si lehnu a jenom zakňourám:Ty si si schrupnul,teď drž hlídku ty! |
| |
| Probudíš se asi otři hodiny později oklí e změnilo ve sněhu sjou zaražené kuli vypada to jako by je nikdo nahodile rozsazel po okplí spojuje je lanko které ma chlepec uvazané k zapěstí a podřímuje. |
| |
| Chytrej ale já bych to podlezl.Haha.Pak si lehnu ještě. |
| |
| Oni ale hrabají ve sněhu tohle je nahodile sekupení bodu kterému se nevyhnou. zabrouka a podřimuje spokojeně dal. |
| |
| Až se ráno proberu,vemu věci a čekám až se mladík probere,když bude vzhůru zptám se ho.A tvé jméno je? |
| |
| Řikají mi Lyšak. |
| |
| Mé jméno je Dallen a jestli chceš slyšet můj příběh tak poslouchej,jestli ne řekni mi to...Jen chci aby si pochopil,že jsem udělal chybu,ale chtěl sem jí napravit a v tom nějakej blbec na mě svedl vraždu. |
| |
| Vyslecne si tvuj přiběch a pak řekne. Muj život není takoví jako tvuj našli mě před prahem Domu Neviňatek, byl jsem tam pry celou noc protože mě odvlekla do křoví liška Odtut taky je moje jmeno Lyšak a co bylo dal už je ti asi jasný. |
| |
| Hele Lišáku,teď doufám že si pochopil oč mi jde a né rozhodně o to někoho z nás zabít!Udělal jsem to jednou a naposledy,protosem šel za mistrem abych podstoupil zkoušku znova.Tak a teď mi řekni kam půjdem. |
| |
| No zpatky to nepujde ja nezistím kdo to udělal když budu mit za zady dohled a tebe zabijou museme dopředu. řekne vážně. |
| |
| Dobrá,ale jestli chceš tak se vra» a zapomeň na mě... |
| |
| POravdě řečeno ty jsi zajímaví ale mě víc zajímají vrahove mistra než ty a ty doma nevipatram |
| |
| Nechci někoho obviňovat ale třeba je to nějaký zaklínač,a nebo někdo koho si najmuli,takže,jdem do nějakého města a poptáme se jich.Jaký je zde nejbližší město? |
| |
| No je to spíš nvesnice budu ti ukazovat cestu. |
| |
| DObře.Tak vyrážíme. |
| |
| Jdete skoro celí dn po cestě ho podpíraš a povídate si začináš si myslet že je celkem zabavný takovím jizlivím zpusobem osada je opravdu malá s velkými hradbami. |
| |
| Tak a jsme tady,hele koukám že ty budeš potřebovat ještě hodně doučit. |
| |
| Dakirion pozvedl svou sekeru v jeho pokročilem věku mu už těžkla v ruce. Stal se svím nejstarším synem před stražnou věží. Přizraky přišli nahle věděl že to co přijde se neda změnit a tak zemřel hrdě s vědomím že postup nepřatel aspoň spomalil. |
| |
| NE! Podívej se na svojí sestru, Sorejina bratra má za vzor, dokud se nedoví pravdu, ten šíp zůstane u mne. Jestli ho chceš tak jí bud ukaž pravdu, nebo se se mnou utkej, radost z toho nemám, ale když to bude nutné, budu s tebou bojovat, at si muj syn nebo ne! |
| |
| Dallene chlapc se usměje. Jednou mi mystr řekl že všichni se učíme jak postupujeme životem jeden od druheho proto není mystru a ni žeku. Je to zajimava myšlenka a mnohim se nelibyla. |
| |
| Miirione tvuj syn se postaví těsně před tebe. Ja ani Sorej jsme tě vživotě nevyděli, jestli si myslíš že přijdeš a budeš jí vypravět jak to bylo kdysi davno a tím si splníš sve odckvske povinosti tak to jsi na omylu. Chceš li vychovavtat tak vychovavej, ale jedno promluvení do duše v jejím přpadě nepomuže. Ja tu jsem kuli šipu a nemohu odejít dokut mi ho nevydaš. Nema zajem se rvat s odcem tohoto těla , prosím nenu» mě abych učinil něco nepředloženeho. |
| |
| Hmm zajímavé.A jdu dál směrem k vesnici. |
| |
| Dallene jak už jsem psala je to klidne a tiche mysto jen par lidí se venku věnují praci, když vchazite nikdo vam nevěnuje pozornost zaklinači jsou tu běžným jevem. |
| |
| JDu do hospůdky |
| |
| hozputka je malička a utulna hoztinsky tu vladne pevnou rukou a hostinska je zde převelice pečliva Lišák se spokojeňe usadí ke stolu u krbu a z vyrazu jeho i obsluhy soudiš že tu není porve. |
| |
| Přisednu si k LIšákovy,a čekám až příde hostinská pak si objednám teplou medovinu a něco v snědku... |
| |
| Dobře jste se najedli a u medovina si povídate skoro pul hodiny tě Lišak byví histourkou jak jeden z žaku jeho třidy stopoval baziliška a nakonec zjisti že je to jezevec co ma volaní přirody až moc hlasite. |
| |
| Po tomto kousku se zasměji,po dlouhé době naposled s Putníkem.Pak zavolám na hostinskou a objednám si pokoj a Lišákovi taky,pak zaplatím větší sumu asi kolem 35 zlatých. |
| |
| Se slovi VYdím že panove měli dobry lov. vas hostinsky odvede na pokoje je ale teprve odpoledne. |
| |
| Jdu se kouknout po vesnici a kdybych viděl třeba ženu která se vláčí se dřevem a tak,tak jim pomůžu... |
| |
| idylka pokračuje vše je tak poklidne až do chvile kdy za tebou přijde Lišak Hostinsky povidal že by pro nas měl praci je tu pry za městečkem jeskyně a v ní se usadil rarach , vzal jsem tu praci pujdeš semnou? začínaš mít z toho divný pocit. |
| |
| Jo beru.Kdy vycházíme? |
| |
| Mohli by jsme hned jestli je to rarach tak to nezabere moc času do setmění jsme spatky. |
| |
| DObře.NAkopím zásoby jídla a pití a vyrážíme. |
| |
| Cesta byla zabavna družně jste si povídali až jste dorazili k vesnici. |
| |
| No a teď? |
| |
| Jeskyně je mala a něco se v ní hybe je to male a rychle a drmolí si to nějakou starou piseň. A vylečník a valeční zrazený v ohni plal, přesto poboku ledoví muž mu stal.... verše jsou jednoduche ale melodie je chytlavá. |
| |
| Ty zmetku ještě si do úst vemeš Miriona a zabiju tě,no to stejně zabiju ale to je jedno.Vemu si do ruky meč a začnu se soustředit na křeče toho raracha. |
| |
| Slyšéte jsk něco piští ven z jeskyně vyběhne něco podobneho impovi takove stvoření si už kdysi vyděl na jedne plaži když kouzelne bitosti odjížděli ze stare země. |
| |
| Ehm,asi by jsme ho měli chytit co?ROzeběhnu se k němu a začnu se opět soustředit ale na spánek na toho raracha. |
| |
| Lyšak ma v planu něco jiného nejspíš mu chce setnout hlavu. Ježtě než to stačí udělat zaslechneš sjřehotaví hlas. Jsi to ty přiteli Mirionuv? a belhave kroky v jeskyni |
| |
| Ber Aspa!Začaruju spánek na Lišáka.Ano jsem a co ty děláš tady?A nepokoušej se mi utéct! |
| |
| Prastarý poloimp vykulha z jeskyně v ruce ma něco jako hul. Skřehotavě se zasměje Ja a u tect před sto lety možna ale nyní jsem tak trochu indysponovan. Co bych tu dělal vše je jak ma, byt tedy jako před valkou . Stale nas honí jako skřety nebo rarachi, prostě jako vždy. znovu chrchlaví smích. Mladší poloimp zvědavě oždibuje spiciho Lišaka... |
| |
| CHceš tedy nějak pomoci?Nebo chcete? |
| |
| Poloimp u Lišaka se pravě mota kolem jeho meče když se jej pokusí zvednout převaží se a padne k zemi při čemž vydavá směšne zvuky. Jdi od něj nebo ještě něco.... nedořekne stařík Ne nepotřebujem bzy pujdem zase dal, lide z města se nas bojí jen zaklinači nam opčas zavaří. |
| |
| Proč ses ptal jestli sem přítel Miriona? |
| |
| Potom rychle vemu Lišáka meč,zasunu jej do pochvy a nechám ho dál spát. |
| |
| Neptal jsem se jestli jsi nebo nejsi jeho přitel. Pamatuju si tě z kotviště, předtím než starý svět zmizel a mi přišli sem kde je zima vladkyní... nasledje brblaní jak to před valkou bylo jiné . Mladší poloimp si sedne vedle Lišaka a posloucha přitom jedním prsten do něj občas zvědavě š»ouchne. |
| |
| Aha,tak se zatím mějte!Pak dám mladýmu Poloimpovi kus pečený lišky řeknu a» zmizej a až budou pryč tak ho probudím. |
| |
| Lišak se probudí a je zmatený, pak je meně zmatený a na konec se chistá vrhnout se do jeskyně. |
| |
| Lišáku,to je marny nechoď tam,uspali nás a utekli už sem to prohlídl do jedinýho kouta!Tak pojď tady už neuspějem.Au bolí mě hlava. |
| |
| Lišak naštvaně kopne do nejblyžší hroudy sněhu ta se rozprskne a zanech po sobě ve sněhu znatelne stopi. Zamysli se Možna by šli vystopovat. a začne šmejdit po okolí. |
| |
| Lišáku nejsi hraničář.Nech je být,kvůli pár penězum se nezblázníme.Buď umrznou nebo vyhladový.Neboj ty daleko nedojdou!A vemu jej za paži a mířím směr vesnice zpět. |
| |
| Ja jsem na světě abych pronasledoval takove jako je on. zarazise 5ikal si že jich je víc? |
| |
| Jo je jich víc sesunuli se na mě a já neměl šanci.Už asi hodinu jsou pryč,podle slunce.Třeba na ně narazíme cestou do vesnice pojď. |
| |
| Lišak trošlu suží oči, ale potom poslušně stebou odchazi spatky do vesnice. |
| |
| Jestli se ti něco nelíbítak jdi ale jestli ráno nepříjdeš a budeš s umrzlíma prstama tak se na tebe vyprdnu...A trochu začaruju na neby lehkou vánici aby ho to pronásledování odradilo. |
| |
| Kouzlo se ti moc nepovedlo ale Lišak zustal nic neříka a tebe napada kolik toho asi tuší. Nicmeně pokračujete v cestě až k hostinci kde už čeka hostincky. |
| |
| No nic moc. |
| |
| JAk nic moc? otaže se hostinsky překvapeně. |
| |
| Nepodařilo se nám toutekli mi...Nám. |
| |
| Hostinsky vypada vykolejeně nicmeně vas necha projit už se připozdiva. |
| |
| Ale daleko nedojdou vyslal jsem za nimi pár svých magických přátelů. |
| |
| Lišak se na tebe zadiva, nicmeně nic neříka obědna piti a večeři pro dva. |
| |
| Sednu si k obědu,popiji a jdu k hostinskému zaplatit za dnešní noc kterou tu chci strávit. |
| |
| Samozřejmě zaplatím i za Lišáka. |
| |
| vspali jste se dositosti ale rano když vstavate je ve vesnici hotovi poprask všichni zmateně pobihaji a nikdo nevypada zrovna vesel. |
| |
| Rychle se ozbrojím a seběhnu dolů. |
| |
| Zmatek nad zmatek |
| |
| Vyběhnu ven z hostince a jdu se kouknout co se tam děje! |
| |
| Lide vykřikuji něco o unosu a jak je to strašne, lišak za tebou pajda. |
| |
| Co se ti stalo Lišaku? |
| |
| mam přece zlomenou nohu. zaškaredi se. |
| |
| Já vím,jen sem měl stach jestli se ti něco ještě nestalo.Pak čapnu jednoho blba a zeptám se ho,co se to tu stalo. |
| |
| Unesl tu starostovu dceru, nejspiš to byli ti rarachove. Starosta organizuje trestnou vypravu. |
| |
| TY to určitě nebyli,teď u mě byli mí zvědové a hlásily mi,že jsou asi 50 mil odsud směrem od té jeskyně ještě směrem na druhou stranu odsaď. |
| |
| Tak to povězte starostovi, zvědove už vyrazili. |
| |
| Jdu rychle za starostou a řeknu mu to |
| |
| Mame nevzratne dukazi, dva svědky. odpovi muž který vypada joby už byl mrtvi je bledy jako stěna. Vaše zvědy mohl obelhat. Nabydnu vam dvě stě zlatych za nacraceni me dcery a za jejich hlavu čtyři sta. |
| |
| Dobře jak chcete. |
| |
| Jdu za Lišakem a řeknu mu o nabídce. |
| |
| TAk na co čekame? otaže se. |
| |
| Máš pravdu na co čekáme.A jdu směrem kam šli vesničané. |
| |
| NApada tě že by jsi mohl obhlidnout okoli unosu a taky že se potřebuješ vymočit. |
| |
| Jdu se tedy vymočit a jdu obhlídnout místo činu. |
| |
| Kolem mista činu opravdu vydiš stopi poloimpu ale co tě zaraži nejsou to jedine stopi je tam ještě par lidskych stop. |
| |
| Bože zase je to zamotaný,je to moje povinost ale jestli se to dozvý Mirion tak mě rozseká,takže doprovodím Lišaka a nechám ho to udělat.I když mi to není vůbec milý.Zatraceně ale proč by sem ale chodili když jsem je chránil?Lišaku,já bych řekl že tentokrát ty rarachy někdo obvinil neprávem,vím že to jsou nestvůry ale oni za nic nemůžou |
| |
| Počkej ty mi řikaš že tři rarachove nic neudělali, vždi» jsou tu všude jejich stopi. |
| |
| Jo ale jsou tu i jiný stopy těch lidí,někdo je unesl,tady rozmístil jejich stopy a je to na světě,vám Lišaku že to jsou malý ptravní tvorovém ale i oni občas za nic nemužou... |
| |
| uvidime pujdem po jejich stopach, a uvidime kdo ma pravdu. |
| |
| Jdu po stopách |
| |
| Jdete asi pul hodinu než jste narazili na zvědy vypadaji nepřiliš zvědovatě. |
| |
| Jdu dále po stopách,nejdřív jim ale nenápadně přimrazím meče k pochvě...NENAPADNE. |
| |
| nenapadně se ti to podařilo za zady slišiš vykřiky on nam niči stopi a nevšimej si ho jou beztak špatně. okračujete asi hodinu až vas stopi dovedou k vesnici. |
| |
| oprava k jeskyni |
| |
| Vejdu potichu kke vchodu. |
| |
| Slyšiš tři hlasi jeden divči a dva muže v pozadi je nějake piskani, netušíš co si řikali hlasi jsou moc skreslene. |
| |
| Lišaku,ty jsi mladší a pruznější,jdi se přesvědčit o tom co jsem říkal. |
| |
| JA vždi» kulham. |
| |
| Jo kulháš ale jak se máš potom přesvědčit,dej mi věci a jdi se tam opatrně dokulhat.Pak se potichu zasměji nebo» mi to příjde pofidérní:Vem si ale alespoň dýky. |
| |
| Jestli se mě chcš zbavit řekni to rovnou. |
| |
| Ty si hlupák,jenom chci aby si mi sakra věřil!Jdu opatrně blíž. |
| |
| Jde s tebou, a opravdu to není moc potichu |
| |
| PAk mě napadne jedna věc..Jdu sehnat dva klacky,a zkusím z nich udělat berle a nakonci berlí připevním látku aby nebylo slyšet klepání dřeva o kámen atd. |
| |
| Lišak to vyzkouši, vypada to slibně ale než si na to zvykne bude to chvilku trvat. |
| |
| A teď potichu!A snažím se plížit co nejpotišeji co to jde. |
| |
| V jeskyni sjou dva muži a to děvče impove jsou v nějake divne kleci. Jeden z nich pravě řika.Vypořadej se stěma dvěma a ja umlčim tady slečinku. děvče začalo pištět muž vytahuje dyku... |
| |
| Zašeptám.Dělej Lišáku.!Rychle vyběhnu,a rychle je uspím,pak ještě pro jistotu vyčaruju dva elementáli. |
| |
| Je tam nějaka clona magie se odraží, ma to něco společneho s tou kleci. Muž s divkou od tebe jsou dva metry. Nemužeš mě zabit pokud tě nenapdnu. Lišák nestraci kouzli čas a je u nich v okamžiku kdy pozvedne muž dyku, spletl se jeho ostři nikdy nezasahle cil. Ruda sprška krve potřisnila divce oděv a ten vrahoun padá mrtvi k zemi, druhý z dvojce se vrhá na strnulého Lišaka pozorujicího svou znečištěnou čepel. |
| |
| pokrčim rameny a vběhnu do podzemi |
| |
| Rychle tasím dýku a vrhám.V cuku letu jsem u něho s mečem a pokud přežil útok dýky,omráčím ho hruškou. |
| |
| Lord Boindil vběhnul do jeksyně a za nim se tahnou dva ze čtyř stinu musi se rozhodnout jestli bude pokračovat jeskyni v pravo nebo v levo. |
| |
| Druhy bandyta se kaci omračeny\ k zemi. Lišak se na tebe otoči, ma skelny pohled. I mezi lidmi jsou bestie. Očividně se těžce vyrovnava s tim co se pravě stalo. Dívka se spamatovala mnohem rychleji, a je velmi pěkna. To že o ni smyšliš takhle zaskoči zase tebe. |
| |
| Rychle se vzpamatuji z její krási.No vidíš Lišaku,já ti říkal že né vždycky netvoři a nestvůry jsou bestie jako lidé.Rychle přiskočím k dívce.Není vám doufám nic,mladá,ehm slečno? |
| |
| Oba všichni tři vychazite z jeskyně a miřite k vesnici za vami leží dva omračení pruskumníci, cesta se vleče ale nakonec konečně dorazite na misto určení. |
| |
| Tak jsme tady,co teď Lišaku? |
| |
| Lišak tě ale neposlouch je schibnuty k zemi a drbe si ruce sněhem něco si u toho mumla neznito moc klidně. |
| |
| Lišaku,s toho si nic nedělej,tohle se dělo před 150 lety běžně,a za to že jsem zabil člověka který udělala to co oni,tak za to mě považovali renegátem. |
| |
| Ne tohle nemohu jentak nechat plavat, to co se dnes stalo si musim zapsat do paměti, i mezi lidmi jsou nestvury. |
| |
| A co stím chceš udělat?Kromě toho že si to chceš zapamatovat? |
| |
| Poučit se. řekne kratce a čeka co bude dal |
| |
| Aha.No nic sem unaven,jdu si lehnout,jdeš taky? |
| |
| Přikyvne a nasleduje tě |
| |
| Mirione tvůj syn stojí těsně před tebe. Právě po tobě vyžaduje šíp do kterého jsi zaklel duši jeho strýce. Lynedn tvá dcera se krčí za ním a pokouši se byt co nejvíc nenápadnou. Potom co se tě pokusila věznit v kamenu vidění má opravdoví strach. Ve vedlejší místnosti leží Rydareta poraněná jedovatým šípem, je to tvá průvodkyně a má cosi společného s drakem kterého jsi vychoval. Tvůj syn se neklidně ohlíží po svém společníkovi, pak spustí. Já ani Lynden jsme tě v životě neviděli, jestli si myslíš že přijdeš a budeš jí vyprávět jak to bylo kdysi dávno a tím si splníš své otcovské povinnosti tak to jsi na omylu. Chceš li vychovávat tak vychovávej, ale jedno promluvení do duše v jejím případě nepomůže. Já tu jsem kuli šípu a nemohu odejít dokut mi ho nevydáš. Nemám zájem se rvát s otcem tohoto těla , prosím nenu» mě k tomu musím splnit svou povinnost |
| |
| Dllene ukládaš se ke spánku se stále bledým Lišákem, zaklinačem který tě chtěl zabýt, jelikož byl přesvědčený že jsi zlikvidoval jeho mistra, zatím netušíte kdo to ve skutečnosti udělal, ale ten dobrý muž tě varoval že mezi zaklinači jsou i takoví kterým se nelíbíš. Ve skrytu duše se jim nedivíš zaklinač který se přátelí s drakem Poutníkem jenž vlastní vzpomínky tvého zemřelého přítele Brenena, a neštítí se zabíjet pokut dospěje k názoru že je to správné není zrovna tradiční. Jaksi netušíš co budeš dělat dal vše začíná být stále zamotanější. Snad ti ráno přinese něco dobrého. |
| |
| richle vydechnu adelam uskok do leva abych zmátnul stíny ale vrhnu se doprava |
| |
| Ráno,hned jak se probudím,se jdu vykoupak do nějaké řeky,pak se vrhám k pultu v hostinci a dávám si snídani.Pak čekám až uvidím nějakého kouzelníka a po tom co si ho vyhlídnu si k němu sednu a povídám:Umíš číst myšlenky nebo vyvolat mrtvého??A dělej!Žádný kouzlení ani podfuky! |
| |
| Nechci aby jedno kázání vše zpravilo, ale měla by znát pravdu, co její strýc uděla, a pak pochopí proč jsem tu nebyl, byly jsme se sorej zrazeni a já zůstal mimo čas i prostor, ty víš co to znamená! A ten šíp nedostaneš, dokud se ona neuzdraví. ohlížím se na zraněnou na zemi |
| |
| Lorde Boindile celou noc jsi pobíhal a snažil si se vyhnout stínům. Vysvobodil tě až úsvit. Měl bys pokračovat v cestě ale jsi příliš unaven. |
| |
| Dallene tvé hledaní čaroděje se protáhne, ten nejbližší prý žije den cesty od vesnice, a nemá zrovna dobrou pověst. |
| |
| Mirione koutkem oka jsi zachytil jak společník tvého syna vyráží směrem k šípu. Tvůj potomek ho však zastavuje a začínají se hlasitě hádat v jazyce který je ti neznámí. |
| |
| vyspím se ale uši mam pořád nastražené probudim se nekdy k večeru tak zase utíkam dál |
| |
| Tento rozhovor mne dohání k šílenství. Snažím se z jejich výrazů vyčíst, co je tématem, kdo má navrch a postoj mého syna. Poté se postavím do trochu výhružného postoje a v démonickém jazyce jim řeknu temným hlasem:DOSTa poté klidným a vyrovnaným hlasem v jazyce normálním :Stačilo. |
| |
| Lorde Boindile pokračuješ ve své cestě. Je to stále nudnější. Až v dálce zahledneš něčí postavu. |
| |
| Mirione tvůj syn si pevně stojí na svém, svého společníka šokuje. Podle gestikulace rozpoznáš že mu v něčem odporuje, společník neustale divoce potřásá hlavou a je velice rozrušený. Těsně před tvým razantním ukončením se hádka mění v monolog syna, vypadá to že ten druhy nemá už argumenty mu odporovat. Pak oba zmlknou. Než se stačí vzpamatovat vzduch rozvíří dračí křidla. Na večerní obloze se objevuje Poutník. |
| |
| Jeho přítomnost mne trochu překvapuje, avšak nedávám to na sobě znát. Očima vyhledávám oči synova společníka a hledím do nich, hluboko, hluboko hluboko až do samého nitra jeho existence se snažím nahlédnout, jde mi o jeho myšlenky pocity emoce. pokud se mi to podaří, tyto emoce se v něm pokusím probudit. hlavou se mi honí:Neovládající se nepřítel je polovina vítězství. Poté se zahledím na syna vyčítavým pohledem, kterým se ho snažím upozornit na to, že by mne měl spravit o jejich rozhovoru. Pak konečně pohlédnu na dívku na zemi a podvědomně stisknu šíp tak, až mi zbělají klouby na ruce. |
| |
| připravím si sekeru a rychlou chůzí jdu kní |
| |
| Dobrá,balím si všechny věci potřebné pro cestování,zbudím Lišáka a vyrážíme bez řečí dál k čaroději! |
| |
| Mirione Putník pokleká vedle dívky a lije jí sosy do úst. Její bezvědomí se pozvolna mění v klidný spánek. Poutník jí zvedne, a odnáší nejspíš někam do postele. Společník tvého syna cítí zmatek a taky strach. V synovi cítíš jen rozhodnutí, skálopevné. Nemůžeš vystoupit z řadu, obřad nepřežiješ. Starý mistr už brzy zemře, ty bys měl být jeho nástupcem. Prohodí společník Takové je mé rozhodnutí. |
| |
| Dllene čaroděj žije na vysoké skále, vyšplhat na ní nebude vůbec snadné a po dlouhém pochodu by sis měl odpočinout. |
| |
| Lorde Boindile postava je člověk ale pohybuje se jaksi zvláštně vůbec si tě nevšimnul, když jsi od ní asi tak dva metry uviděl jsi jeho oči jsou prázdné a zamlžené. |
| |
| Hledím na syna s otázkou v tváři, poté se obrátím na poutníka:Bude v pořádku???pokud ano se značnou nevolí"hodím" šíp po synově společníkovy. Toužíš po něm tak si ho vem! |
| |
| Bude v pořádku, ale málem nebyla. 5ekne temně vypadá to že si vyčítá svou pomalost. Šíp chytne společník má se k odchodu. Brzy se vrátím. Mrkne syn na Lynden. Ta mu nechce pustit ruku. |
| |
| Rozhořčeně koukám na společníka a sám mám rozhořčené pocity, pak se podívám na dceru a opakuji: Chceš tedy vědět jak to bylo??? |
| |
| Mirione tvůj syn se Lynden vykroutil a se svým společníkem mizí. Tvá dcera na tebe zakřičí něco neslušného. Popadne nejbližší předmět, což je kus omítky a mrští ho po tobě. V místnosti jsou čtyři sloupy, jeden je pobořený u dalších dvou stojíš ty a zatím posledním se krčí tvá dcera, zalezla tam v okamžiku kdy sis vytíral z očí omítku. Teď kutí nějaké kouzlo, cítíš to jako oslabení své vlastní sily. Mluví na tebe snad aby odlákal od svých aktivit. Jdi pryč. Nezajímá mě co bylo. Tys nás opustil. A já ti nedovolím abys to udělal znova. |
| |
| Pomalu ale jistě stoupáme po skále,vždy na večer si odpočinem,postavíme provizorní obydlíčko,ráno vždy posnídáme a zase hned vyrážíme,dokud nedorazíme k věži... |
| |
| Už mi je jedno co dělá, proto se naposled pokusím... nebo ne... Pokud ti nezáleží na tom co bylo, pak věz, že ti říkám táhni mi z očí a už se nikdy nevracej. Byl jsem celou dobu lapen mimo čas i prostor, po tom co jsem tvou matku a tím i vás zachránil, pokud mi oplácíš chléb kamenem tak si jdi, tvůj strýc se ti jistě za tvou zradu dobře odmění, avšak věz, že neustanu dokud se mnou nebude bojovat, pěšky nebo koňmo, na meče či na sekyry, nevzdám se dokud jeden z nás neskoná, tobě pak buď odměnou samota a vědomí že jsi se zatratila přede mnou i milovanou Sorej, tvou matkou. Málem jsem se neudržel, a b yl bych ji i zabil, proto odcházím najít obě» pro můj rozdmíchaný hněv. |
| |
| zavolam na nej nejiste |
| |
| Dallene v noci tě trápí špatné sny. Až konečně dorazíš na upatí skali, málem si to vzdal. A odměnou je ti jakési obydlí které je značně zanedbané u vstupu jsou dvě kamenné sochy. |
| |
| Mirione když odcházíš zaslechneš tichý šepot. Já už nebudu nikdy sama. Meglial se v tobě převalí jako žhavá láva. Ona někoho volá, někoho ze sfér. |
| |
| Tak jak jsem to nikdy neudělal, obořím se na megliala. Mnoho jsme spolu již zažili, a mnoha sil jsi nabyl, Znič HO!! nebo mu alespoň nedovol kontakt, pokud jsem řekl, že bude sama, potupila by nás oba tímto podrazem |
| |
| Lorde Boindile je úplně neteční, vítr se otáčí a ty ucítíš sladký mrtvolný zápach. Konečně se pohne, natáhl po tobě mrtvolný pařát. |
| |
| rychle zdvihnu sekeru a vykřiknu shyn nemrtví |
| |
| Mirione právě jsi rozpoutal rvačku na kterou má slova nestačí. Nakonec cizího návštěvníka zapudil tvůj demon. Lynden s mrtvolně bledým obličejem vyjde zpoza sloupu. Mého strýce jsi zabyl. Můj bratr jde na smrt už podruhé. A nyní mi chceš bránit právě ty! Věř že si cestu najdu. Jediný způsob jak mi v tom zabránit je odeslat mě za nimi. Udělej to a dokážeš že jsi právě takoví jak tě líčil strýc. |
| |
| Ach,špatné je to,vše je špatně...Pak zdvihnu meč,a pomalým krokem vyrážím ke dveřím,pak houknu na Lišáka.Buď připravený.A dávám velkého pajzla na sochy. |
| |
| Ne! Já budu horší! Začnu volat temná slova, vzývám megliala, aby, pokud po tom tak touží, do ní vpustil takového démona, kterého už ze sebe nevypudí, pokud možno svého podřízeného. Pak hanobím nebe a vše svaté, ohněm z prstu rozpoutávám temné síly kreslením run, neznám se, všechno ve mně vře, jediné co vidím je Sorej její smrt a křivda. Šílím, rozpoutávám kolem sebe peklo! |
| |
| Mirione jsi velmi nepříjemně překvapen, otevřel jsi dveře ne jednomu ale celé spustě démonů. Už dlouho čekali na svou příležitost pokoušeli dostat k tvé dceři. Chvilku kolem ní krouží a rvou se mezi sebou až jeden zvítězí, vnikne jí do těla, s takovou prudkostí že jí odmrští k nejbližší stěně. Ale ostatní nemizí. Lynden se zvedne a změněným hlasem prohlásí.Konečně |
| |
| ODCHÁZÍM. |
| |
| Mirione musel si jít hodně daleko abys neslyšel hluk boje. Velice dlouho jsi seděl na jedné z teras. Když už jsi se dal dohromady zaslechneš v chodbě kroky a hukot plamenů taky smích |
| |
| Lorde Boindile rozsekal si ho na maděru, ale máš celkem problémem ze země kolem tebe se zvedají další těla. |
| |
| rychle jako vítr jim usekam nohy |
| |
| Sedím po tichu dál, avšak zkusím zbraň bezděky v pochvě. Pak klidně vičkávám dalšímu dění. |
| |
| Mirione kroky se vzdalují, po chvilce zaslechneš rozzlobený hlas poutníka. Vypadá to že se střetl z pozůstatky démonu. Jelikož jsi na terase vidíš že vlevo od tebe vzplál další pokoj, tvé oči rozeznají dvě dívčí siluety. Je to však příliš daleko a ve špatném uhlu abys mohl rozpoznat o koho jde. |
| |
| Lorde Boindile s nemrtvými jsi se vypořádal už víš proč tvůj národ nevyhází na povrch. Po pul denním pochodu jsi konečně narazil na pobřeží nyní tě čekají dva problémy ten první je kde seženeš loď ten druhý je že nesnášíš vodu. |
| |
| když se mi zvedne zvedne žaludek tak rychle se otočím potom vyhrknuztracená práce a půjdu nekam po pobřeží |
| |
| Lorde Boindile plahočíš se po pláži až narazíš na malí člun s plachtou. Nějak z toho nemáš radost. |
| |
| rozhlídnu se kolem jestli nevidím neco jiného |
| |
| Lorde Boindile kolem vidíš spoustu věcí, jako třeba kameny prázdné ulity a zbytky lodí, hodně zbytků lodí. Máš štěstí že jsi objevil nějakou která je schopná plavby. |
| |
| Tiše se kradeš chodbou před když tu najednou zaní tichí hlas. "vědšinou se klepe." Postava v robě čaroděju se zjevila na konci chodbi mračí se. |
| |
| Jo ale na to není čas.Umíš umění černé magie nebo se soustředíš na bílou? |
| |
| Sice otráven, ale vyrazím poutníkovi ku pomoci, avšak nemohu hněvem ani mluvit. |
| |
| pvzdechnu si a jdu vyhrabat neco čím bych mohl pádlovat |
| |
| Dallene čaroděj si odplivl. „Buď tak laskav nerozděluj takhle magii. Existuje jen jedno měřítko a to jak moc mocný jsi.“ |
| |
| Mirione Potní stojí uprostřed chodby, právě si něco zastrkuje do váčku na opasku. Po démonovi není ani památky. Když tě spatří zeptá se klidným hlasem. „Můžeš mi prosím vysvětlit proč jsem na tomhle místě potkal už čtvrtého démona, a všechny staré dobré známé firmy?“ |
| |
| Udělám mentální úder,vrhnu se na něj ,meč přiložím ke krku:Takhle se mnou nehovoř.Nepřeju si být urážen tebou!Tak co,umíš vzkřísit? |
| |
| Lorde Boindile to ti trvalo trošku déle. Nakonec jsi shledal že dvě pádla obalené řasami a koráli jsou nejlepší východisko. |
| |
| vytlačím lod na vodu a naskočím do ni začnu pádlovat |
| |
| Lorde Boindile voda je nepříjemně studená to jsi zjistil hned jak tě ošplouchla první vlna následující hodinu jsi strávil všemožným kličkováním kolem břehu nejsi schopný odhadnout proč se nedostaneš dál od břehu. |
| |
| Dallene čaroděj je podezřele v klidu. „Ty si asi myslíš že jsem úplný tupec co chlapče. Když žiješ sám na tak vzdáleném místě jako je tohle musíš se umět pojisti.“ A před tebou stojí další úplně totožný čaroděj. |
| |
| Možná chlapec ale lepší nežli stařík co neumí nic jiného nežli jen kecat a umět vyčarovat podobiznu...Pak se otočím a jdu rázným krokem pryč.Pojď Lišáku,zde neuspějeme. |
| |
| KRUCI vykřiknu a zaberu ješte víc |
| |
| Dallene ještě než odejdeš obě podobizny současně řeknou. „umím toho víc než ty, ale všechno něco stojí.“ |
| |
| TAk řekni co a nezrdržuj to!Už nemám nervy tu ztrácet čas! |
| |
| Lorde Boindile z blízkosti pobřeží tě vysvobodil až odliv. Konečně jsi vyplul na moře. Po Osm dnu a nocí se plavíš po moři, trpíš mořskou nemocí až konečně dospěješ k bělostným plážím ledové země. Jsi bez zásob, ale zde si nabereš nové už dávno to tu není zmrzlé. Jen je tu trošku chladněji. |
| |
| Dallene čaroděj ti říká. "To záleží na okolnostech řekni mi přesně co chceš" |
| |
| pádluju pádluju dal |
| |
| Spíše než zlost mě nyní přemáhá potutelný smích. To víš no, občas se stane... |
| |
| Lorde Boindile š»astně jsi se dostal až ke břehu vystup z loďky se ovšem neobešel bez nehody. Promáčený jsi stanul na pláži která je obrovská absolutně netušíš kudy máš jít. |
| |
| Mirione Poutník zvedne jedno obočí v pobaveném gestu „Občas se stávají jaké věci?“ |
| |
| vystoupím z lodi a připravím si sekeru |
| |
| Umíš vzkřísit?Nebo umíš namíchat či vykouzlit Pravdomluvnost?Bohatě se ti odměním,popřípadě ti udělám jakousi tvojí prosbu. |
| |
| Dallene čaroděj si promne ruce. „Hmm to nebude levné. Vy jste zaklínači že, zavolám ti toho ducha kterého potřebuješ. ale dones mi sluneční aloe roste jen v doupatech horských trollu. Jinak řečeno asi dvacet metru od mého sídla.“ Pak si tě nevšímá. |
| |
| Ještě jedna věc,ten duch bude jak dlouho na povrchu zemském??? |
| |
| No znáš to, trhlina do sféry...Mhmmmmmmmmmm...Možná se sem tam malinko rozzlobim.........Mno a tak se vobčas naštvu..........A někdo mně fakt nasere.......Mno a tak asi to bylo! |
| |
| Dallene čaroděj ukaže na přesípací hodiny, ohhaduješ že odměřují asi pul hodiny. |
| |
| Mirione Poutník se rozesměje. „Nezávidím ti tvoji situaci, najednou zjiš»uješ že máš dvě děti. Jsou úplně dospělé, mohl bys je brát jako cizí. Co hodláš dělat dál? Pochytáme ty potvůrky, víš že za Linden chodili už když byla batole. Jo jo to děvče tvou krev nezapře.“ Promluví na konec vážně. Chodba vpravo začíná hořet, jsi si jistý že Linden je na jejím konci, cítíš jí. |
| |
| Už ne, příteli, zřekla se mne a není již cesty zpět. Po čem jediném teď toužím, je Sorej! A možná znám způsob jak...... Najednou mám hrozivý lesk v očích. Vytahuji pomalu tesák a nořím si pomalu špičku mezi žebra! |
| |
| jdu severně od pobřeží |
| |
| Tak jo,to by mohlo stačit.Vyrážím směr doupě. |
| |
| Mirione Poutník na tebe zírá. Nevypadá to že by chtěl zasáhnout. „Zajímaví nápad vrazit si čepel do těla. Doufáš že tvá obě» jí probudí k životu?“ nadhodí konverzačním tonem. Začínají se ti dělat mžitky před očima. |
| |
| Lorde Boindile pobřeží je jakoby nekonečné blíží se večer a tebe napadá že by sis mohl sehnat něco k snědku a nocleh. |
| |
| Dallene společně s Lišákem doslova přelezete po skaliskách. Pěšina je úzká tudy by žádný troll neprošel. Jeho doupě je tak bezpečně odděleno od sídla čaroděje, musel přijít odměknut ze zdola. A» už je odkudkoliv nyní dlí ve velké jeskyni, která se otřásá jeho chrápáním. Odpolední záře slunce osvětluje z části jeho obrysy. Je ohromný. Hlavou ti proletí, že ho pouhou silou nepřemůžeš, tohle chce nějakou lest. |
| |
| Hrome,a co teď?Lišáku,seš dostatečně rychlej? |
| |
| Ne, ale v astrální formě se k ní snáze dostanu Zavřu oči, zhluboka se nadechnu a nořím tesák stále hlouběji. |
| |
| Mirione ruce jenž jsou mlžné jako letní ráno, se sevřeli kolem rukojeti dýky. Ve dlaních cítíš jemné mrazení chladu. Sorej k tobě přichází, matná jako sen co se ztratí v ranních parscích. Ještě postřehneš že poutník něco říká, pak všechno zešedne, kromě ní. Je zde, stejně krásná jako v tvých vzpomínkách. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Dallene Lišák se zadívá na trolla pak na tebe, při tom se jeho mimika mění jako jarní počasí, skončí u nevíry. „Podívej se na něj, má větší biceps než já trup. Kdybych se to pokusil oběhnout tak bych při třetím kroku skončil jako placka, a nebude to zrovna kukuřičná placka.“ |
| |
| Sorej, konečně jsem tě opět spatřil, stálo mi to za to. Nevím jestli jsi si to uvědomila, ale změnila si mne tak mnoho... Za to ti velmi děkuji, a až se mi Meglial přestane mstít na duši za tuto zradu, vyhledám tě a už od tebe nikdy neodejdu. |
| |
| Miluji tě. |
| |
| Mirione tvé tělo se bezvládně sesulo k zemi. Meglial řve vztekem. Sorej neříká nic, jen po tváři jí stéká jedna drobná slza za druhou. Už nevidíš ani obrysy chodby. Ze stínu vystupují dvě postavy, tvůj syn a neskutečně odpudiví stařec, v ruce třímá kosu. „Tak kuli němu chceš vystoupit z mého řádu?“ promluví nečekaně laskavím hlasem. Syn se zachmuří. „Cožpak je to tolik nepochopitelné že jsem jej chtěl poznat? Sloužil jsem ti dlouho a dobře sličná, nyní tě prosím abys mě vzala do svého království stejně jako mého otce. Na světě není už ničeho co by mě lákalo.“ Cítíš jak se tvá duše postupně odděluje od těla. Sorej tě uchopí za nehmotnou ruku. „Proč si to udělal?“ V jejích očích je nevíra. „Změnil ses, to ano, ten koho jsem znala já by se takto nezachoval, byl to bojovník.“ Pouští tvou ruku a obrací se k synovi, dřív než cokoliv stačí říct promluví stařec. „Sorej tento mladík mě potřikrát přemluvil abych otevřel bránu své říše a jí tak učinil. Dnes je to na posledy, budeš mít svůj věčný klid. Tobě Mirine bohové hodně dluží, bude li to tvé přání mohl by ses vrátit do světa živých ještě není pozdě. Važ svou volbu protože nerozhoduješ jen o svém životě. Popravdě řečeno jeho se mi přijmout ještě nechce.“ |
| |
| Pokud jak říkáš, mi toho bohové tolik dluží, a pokud můj syn doopravdy pochopil, potom tvou říši opustím a vrátím se zpět, i když již asi bez Megliala, pomstím smrt přátel a splatím dluh co má být splacen, ale nepůjdu sám, pokud bude chtít, chci sorej sebou, nebudu trpě její křivdu. Pokud tak však neučiníte, tak k čertu s vámi se všemi, rozpoutám to co ty víš že rozpoutat mohu a nejedna hlava padne na zem, bez těla a věz že ani bohy šetřit nebudu, to bude naposled. Poslední boj! |
| |
| Mirione Sorej na tebe hledí. „Smiř se prosím s tím že jsem ze světa živých odešla. Dlouhý byl můj život a má duše se unavila. Nyní netoužím po ničem jiném než po odpočinku. Prosím pochop mě, můj čas už minul a nerozhoduj za mě. Na tebe čeká ještě mnoho dobrodružství, a já již nebudu jejich součástí. Odcházím Mirione už navždy.“ Svět kolem tebe opět nabírá obrysy vidíš své tělo a Poutníka, chodbou přibíhá Rydareta v košili která určitě patří nějakému muži. Za ní se potácivě sune Lynden, něco vykřikují, neslyší je. Lynden má na zádech čtyři hluboké tržné rány. Pokleká vedle tebe a čaruje. „Rozhodni se.“ Řekne stařec a společně s t vím synem pozoruje divadlo. |
| |
| podívám se po krajině a pokut tam nikdo není tak půjdu k nějakým troskám a udělam ssi úkryt |
| |
| Pokud mám tedy opravdu u bohů službičku, a pokud se mnou nechce sorej zpět, tak jako náhradu za ni chci ze světa mrtvých crescenta, pak souhlasím. |
| |
| Mirione vypadá to že jsi starce zaujal. „To co je mrtvé ti už nebude k užitku. Tedy většinou. Věci co by ti mohli být k užitku najdeš tam.“ Ukáže prstem na scénu před tebou. Pak se jakoby zaposlouchá. „A již brzy obdržíš dar od někoho od koho to nečekáš. Měl bys jít, mi neděláme zázraky jak si spousta lidí myslí, mi jen upravujeme skutečnosti.“ |
| |
| Tak dobře nó.A co máme podle tebe dělat?Zabít ho magií,ve které nejsme zběhlí?Nebo tu půl roku kopat jámu? |
| |
| Hm, s opovržením starce poslechnu, avšak jsem jím silně znechucen. Kromě toho, Sorejino odmítnutí ve mne nechalo hluboký šrám, ještě dlouho bude krvácet a v této krvi se utopí mno těch co to způsobili! |
| |
| Dallene Lišák ti neodpovídá je se zamyšleně rozhlíží po okolí. Jako by hledal nějaké vodítko. |
| |
| Mirione otevíráš oči. Slyšíš křik, myslel sis že je tvůj, ale je to ženský hlas co v nesrozumitelných zvucích vyjadřuje nezměrnou bolest, pak upadáš v nevědomí. Dlouho nevíš o světě jen vnímáš vůni omamných bylin. Ze spánku tě na krátko vyruší dotyk, někdo ti přejíždí prsty po dlani. Byla to Lynden oblečená ve zbroji z dračích šupin klečela u tvé postele. Na zádech nese pochvu s mečem. Ta zbroj ti strašně připomíná Rydaretu. Příliš rychle upadáš znovu do bezvědomí, nestačil si ani promluvit. Konečně procitneš. Rána v břiše pálí, ale je zacelená a čistá. V pokoji je ještě cítit slabí oder bylin. Na podnose vedle tvé postele leží jídlo a voda, máš hlad, jsi zesláblí a žízní máš rozpraskané rty. Přesto tvé pozornosti neujde Rydareta. Opírá se o stěnu u dveří. Neusmívá se čeká. Jsi jen v kalhotách a košili, tvá zbroj i výstroj je úhledně složená na stolku u okna. |
| |
| Takže vyrovnáno, Rydareto! zachroptím a ihned si chytnu ránu, která mě zabolí, pak se opatrně nahnu k tácu, jsem válečník tak vím, co a jak, chleba si nalámu do vody, nechám to rozbřednout na kaši a tu si naleju do úst, bez problémů pozřu, lehnu si a odpočívám. |
| |
| Dobře,já ho budu zabavovat a ty mu vylezeš na záda a pak už si podíš jo? |
| |
| Mirione následující dva dny uběhnou jeden jako druhý. Jídlo ti nosí Rydareta. Skoro nemluví a netváří se zrovna vesele. Třetího dne z rána, ale cítíš, že už jsi schopný pohybu a co víc je ti vcelku dobře. Jen tvé tělo není ještě v takové kondici jak si býval zvyklí. Rydareta opět čeká u dveří, poprvé se usměje. „Pojedeme na lov Mirione?“ |
| |
| Dallene Lišák se podívá po trollovi a pak prohlásí. „Jestli mě zabije budu tě strašit tak začneme.“ Zaleze za nejbližší kámen a čeká jak hodláš zabavit trolla. |
| |
| Lorde Boindile v dálce vidíš kouř ohně. Bude to trvat tak pul hodiny než se tam dostaneš. |
| |
| Nech mi na vůz naložit postel a vyrazíme!Zasměju se. Je mi už líp, ale nevím nevím, jestli mohu bojovat, tak jako tak díky za péči. Kde to jsem? Rozhlížím se po místnosti a hledám cokoliv povědomého, nakonec mi ulpí zrak na mých věcech.... Rydareto, musím tě o něco požádat, sehnala by jsi mi mniškou kutnu? Pak vezmu tesák a vousy i vlasy si oholím do hola, pak přemíšlím, kam nejlépe umístit do kutny meč. Kroužkovku s tesákem si vezmu pod ní, a meč..... a zavolej mi prosím poutníka. Meč si uvážu rovně podel nohy. |
| |
| Mirione Rydareta jen přikývne. Odejde z místnosti skoro pul hodiny čekáš než za dveřmi zaslechneš kroky. Slyšíš jak si Poutník a tvá průvodkyně mezi sebou povídají. „Začíná se utužovat nakonec to zvládne, a co vy hodláte vyrazit na ten klášter?“ „Nevím něco se děje, chtěl tohle.“ Rydareta zůstává na chodbě. Do místnosti vhází Poutník nese ti kutnu. |
| |
| zasténam že se musím pořád hnát ale co naplat bežím smerem k ohni |
| |
| Lorde Boindile je to tábořiště kolem velkého ohně sedí po zuby ozbrojená skupina mužů. Mají na sobě velice různorodé zbroje. Tohle nebude vojenská jednotka, ale bojovníci jsou to určitě a zkušení. Čítají něco kolem dvacítky mužů,přesněji to neurčíš jelikož se živě baví. Jsi od nich asi čtyři metry a máš nepříjemný pocit že tě někdo sleduje. |
| |
| rozhodně si povzdechnu a vkročim do oslav |
| |
| Zdravím tě poutníku. Řeknu a dlaní si třu čerstvě oholenou hlavu. Pak se navleču do kutny a schovám pod ni meč tesák a kroužkovku, jsem jen mnich víc nepotřebuji. Očividně spokojen s výsledkem rozpřáhnu ruce a otočím se na poutníka. Tak co mi řikáš? Venku si mluvil o nějakém klášteru, tak pokračuj, chci se do vědět co nejvíc, nebudu vám mít za zlé když nepůjdete se mnou, du splatit dluhy, i s úroky! |
| |
| vlezu do leskyně a začnu po trollovi házet šutry... |
| |
| Lorde Boindile nikdo ti položil špičku meče ze zadu na krk. „Podívejme se na toho podzemš»ana kam si to asi myslí že jde?“ |
| |
| Mirione Poutník si tě nevzrušeně prohlíží. „No Vypadáš jako mnich co je trošku při těle. Máš pravdu jas tebou nepůjdu, ale Rydareta ano. Od té chvíle co na to místo natrefila se nemůže dočkat až ti to řekne.“ Jak sis tak oblékal kutnu všiml sis tmavé skvrny, je to krev a čerstvá. |
| |
| zkusím nedýchat a odpovímvyděl jsem oheň tak jsem si mysle že tady jsou konečně nejaký přátelští lidé |
| |
| Dallene troll se jaksi nehodlal vzbudit až rána do ucha ho vyburcovala, začal se pomalu zvedat. V tu chvíli na tebe začal Lišák zuřivě gestikulovat jakoby naznačoval a» tu stvůru vyvedeš pomalu ven. Pak zmizel kamsi se začal nemotorně šplhat. Troll je mnohem rychlejší než bys se na tak velkou potvoru slušelo. Odfrkává si a zjiš»uje kde přesně si. |
| |
| Pousměju se, a prohlížím si skvrnu,tak jsem pil červené. Řekni mi něco o rydaretě. |
| |
| Mirione Poutní se na chvilku zamyslí. „Co bych ti tak o ní mohl říct. Právě stojí přede dveřmi. A jinak je to velice zvláštní osůbka. Když něco chce získá to jakýmkoliv způsobem. To jí na jistou dobu dovedlo na starý svět.“ Křivě se usměje. „Ještě nyní jsou tam přesvědčení že je věrnou přisluhovačkou Starého krále. Toho muže které ho jsi ty a Dallen zničili. A přitom jí šlo jen o jedno. Vzbudit tebe a tvého přítele. Nechala té maškarády teprve když její patronka zemřela. Víš když jste usnuly, nějak to vtáhlo i krále, jinak by na tomhle světě zůstal i jako mrtví a když jste znovu povstali vrátil se i on. To je ten hlavní důvod proč vás nevzbudili dřív, báli se. Rydareta ne. A teď mě prosím omluv je na čase abych vzbudil jednoho lenoch, před odjezdem se prosím zastav na nádvoří jistá mladá slečna by ti něco chce.“ |
| |
| Lorde Boindile chlápek se rozesměje. „Tak ty myslíš že jsme slušný lidi. Jo za jistou cenu by jsme mohli být slušný lidi a ty v bezpečí, jinak to tu taky muže být hodně nebezpečný místo.“ |
| |
| za jakou cenu? se ho zeptám |
| |
| Lorde boindile muž se zašklebí. "Peníze híbou světem." |
| |
| Aha kolik? |
| |
| "Kolik dáš? Za kolik zaltek ti stojí tvuj život?" |
| |
| 1 zla»ák a 3 měďáky |
| |
| Tady hlupáku!A vydávám zvuky aby Lišák i Troll věděli kde jsem,snažím se ho nalákan z jeskyně ven.Ještě ale za cesty vyndavám nějaké maso z brašny aby cejtil maso a rozzuřilo ho to. |
| |
| Lorde boinidle chlápek přikývne. „To by mělo stačit.“ A odešle tě do středu tábořiště. „najdi si nějakej flek a vychrápej se jasný.“ |
| |
| Dallene tvoje lákání bylo úspěšné až moc troll se proti tobě rozeběhl a málem tě převálcoval jen zázrakem ses mu vyhnul. Vyběhl ven z jeskyně tam mu Lišák neohrabaně spadnul na záda. Musel se vyšplhat někam na skalisko. Troll se neohrabaně otáčí do kala a snaží se ho setřás a chlapec do něj všemi silami seká mečem. |
| |
| Najdu si mýsto u nich a dělam že chci spát místo toho ale sleduju co se děje a jetli mě nechtějí oloupit |
| |
| Do zadku Lišáku!Potom běžím proti trollovi aby nechal Lišáka na pokoji a hnal se za mnou. |
| |
| Dallene lišák mu zasekl meč hluboko do krku, ale troll stále žije. Převalil se v pokusu rozmačkat chlapce. Ten naštěstí včas seskočil do nedalekého křoví. Kolos ho nevidí a tak se vrhá oběma tlapami proti tobě chce tě nespíš zasadit do země. Kolem stříká zelená krev z jeho rány. |
| |
| Lorde Boindile muži si tě nevšímají a spokojeně uléhají ke spánku někteří jsou značně opilí. |
| |
| Sakra co je to za sajrajt!Udělám 10 rychlých úkroků do leva,kotoul do předu a ze strany mu vrhám meč proti Humanoidům do spánku! |
| |
| Spokojeně usnu |
| |
| Dallene netrefil si se sice přesně, ale trolla to dorazilo. Ze křoví slyšíš Lišákův rozjařený hlas. „To byla jízda.“ |
| |
| Lorde Boindile probudí tě řev a hluk bitvy kolem tebe je strašný zmatek. Někdo napadl tábořiště a ty nejsi schopen rozeznat kdo je útočník a kdo obránce. |
| |
| rychle vytasim sekeru a pozorně se podívám kolem sebe jestli na mě někdo zaůtočí seknu ho do kolen |
| |
| Lorde Boindile napadlo tě že není rozumné tady zůstávat. |
| |
| rychle se překulim směrem z vřavi a odběhnu pryč |
| |
| No tak vidíš,nebylo to nejhorší ne?Jdu si pro meč,odřezávám hlavu,podávám jí Lišákovy a já jdu opatrně proskoumat blíže brloh,zapaluju pochodeň nebo lucernu. |
| |
| Dallene ovanul tě neskutečný pach, chudák měla asi potíže se zažíváním. Kličkuješ mezi hromadami trusu když tu narazíš na zářivou květinu, to bude ona! |
| |
| Juchů.Beru kytku,a poohlížím se ještě po nějakých zvláštnostech krom trusu. |
| |
| Rydareto, mohla by jsi dál? snažím se jí vyptat, na zvyky zdejších mnichů, pak složím ruce do rukávu.... Aha, pomyslím si. Pak si z opasku vezmu tesák a přivážu si ho do širokého rukávu těsně k lokti. pak opět složím ruce a jdu na nádvoří. |
| |
| Dallene našel si něco zajímavého bohužel je to pohřbeno pod hromadou trusu. Je to kožená kanička, možná od váčku… |
| |
| Mirione Rydareta ti vypověděla vše co ví. Zjistil si že mniši vyznávají jakousi bohyni soucitu, a nejsou ochotni za žádnou cenu vyslovit její jméno. Jsou velice pokorní a vyznávají život v chudobě, také ovládají umění léčitelské. A své služby poskytují všem bezplatně. Raději se nechají zahubit než by pozvedli zbraň. Jejich řád putuje po světě. Na nádvoří je klid a mír, zjiš»uješ že jsi stále v domě strýce. Opodál Stojí osedlaný kůň. U něho je Lynden. Když tě spatří, pomalu k tobě kráčí. Poklekne, tvým očím neunikne, že se třese. Že by její počínání vadilo společníkovi v jejím nitru. „Prosím za odpuštění“ vyrazí ze sebe přerývaně. Meglial by zapoměl na vše co se stalo kdybys ji zabyl. |
| |
| Hrabu se v trusu,momentálně mi je to naprosto jedno v čem se budu hrabat.Mám důležitější práci a možná by se v tom mohlo najít něco užitečného. |
| |
| Řekl jsem ti a» mi táhneš z očí, což stále platí. Zmiz a už se nikdy nevracej, jak jsi mi sama řekla, každý musí nest důsledky svých činů! Obejdu jí a vysednu na koně, zavolám na Rydaretu:Rydareto, vyrážím, pokud chceš, pojeď se mnou. Popíchnu koně a vyjíždím branou. |
| |
| Mirine ještě slyšíš hlas tvé dcery. „Já svou část úmluvy dodržela, nyní je řada na tobě. Chytej.“ Rydareta tě dožene až po pul hodině chvilku to trvalo než si osedlala koně. Projíždíte klidnou krajinou jako by vypadla z nějaké pohádky. Až dorazíte k údolíčku které je zasypané květy ovocných stromu a stojí tam klášter který přímo čpí svatostí. Když se zastavíš, abys si prohlédl toto místo, spatříš že má Rydareta uvázaný u koně nějaký podlouhlý balík, vyčuhuje z něj kousíček ostří. |
| |
| Dallene nalezl jsi 50 zlatek, váček ještě držela v ruce kostlivá ruka. |
| |
| Před klášterem Obrátím koně, sesdnu z něj a plácnu ho aby odběhl, pak ze stromu odseknu nějakou pěknou větev, ze které si udělám hůl. Trochu se nahrbím a jdu k Rydaretě. Chci vědět dvě věc, co máš v ůmyslu s tímto chrámem, co mělo znamenat to chytej. A hledím na balík |
| |
| Mirione Rydareta se nevině usměje. „Já s tím chrámem nic v úmyslu nemám, jen mě napadalo že by se ti mohl hodit. A co se týče tohohle balíčku mám ho doručit. Ve správnou dobu správné osobě. Je to trošku složitější, neptej se mě prosím.“ |
| |
| Před chrámem Na tyto odpovědi a tvé chování nejsem zvědav, buď ty nebo poutník lžete. Strhnu jí balík ze sedla a odchází, si delším kruhem obejít ten chrám a přemítám, co je na něm tak zajímavé. Až od ní odejdu, balík rozbalím. |
| |
| Mirione rozbalil jsi balíček je tam crescent. Rydareta šla za tebou. „Tak jsi spokojený, beztak s ním nic nezmůžeš když nemáš sálu svého demona. Pobí je, vykup se jejich dušemi.“ Mluví o tom jako o porážce ovcí. |
| |
| V sadu Prudce se otočím a skáču k Rydaretě a crescentem jí tnu do břicha. Až spadne na zem, vytáhnu z rukávu tesák a zaříznu jí. Tak, jak jsi chtěla. Vykupuji se! Pak zkusím její tělo zažehnout démonickým plamenem. |
| |
| Mirione tělo nevzplálo, obyčejná čepel její kůží neprojde. Kolem těla plamen tančí ale neničí jej. Dívka zachroptí a pomaličku se začíná měnit v draka. Tohle stvoření dobře znáš, ranou v břiše se na trávu valí krev. Položí hlavu vedle tebe a zachroptí. „Dokonči to.“ |
| |
| V sadu Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaah. Síla je zpátky! Rozpřáhnu ruce, zaplanu a nechám shořet kutnu, místo které si vrátím zvůj oblek, schovám crescenta a upravím si zbroj. Pak se na ni podívám: Ne nedokončím to bueš žít! Teď si jdi a konej jak myslíš. Kdyby jsi mi býval řekl pravdu, mohlo vše skončit jinak, nezabiji tě, nemáím k tomu důvod, ale Rydareta v mých očích zasluhovala smrt. Pak se upnu celou myslí na Dallena, pokud nezjistím kde je, povolám si démona, který mi ho najde. Sednu na Rydaretina koně a jedu za Dallenem. Lituji Sorejm, ale jinak to nejde, pohár se naplnil a přetekl. Po tváři mi steče slza. POSLEDNÍ |
| |
| Mirione tryskem odjíždíš z údolí ke skalní průrvě. Meglial řve nespokojeností, chce krev nebo duši draka. Najednou se ale uklidní a přímo tě zahltí mocí. Ucítíš dalšího démona. Zastavíš, chceš si ho prohlédnout. Sedí na koni. Je u brány na klášterní pozemky. Než by jsi k němu dojel trvalo by to kuli stromům plných deset minut. Vypadá jako sedlák, a kůň na kterém sedí je statný a rychlí. Začne se krutě smát, ne on se ti vysmívá. Pak na tebe zařve, jeho děsiví hlas se rozléhá celím údolím. „Tak tady máme velkého Mirina, toho kterého musela ze spáru smrti zachránit vlastní dcera. Její tělo mělo být mé, já bych jí nikdy nedovolil darovat tu zbraň právě tobě.“ Je ti jasné, že pochází ze sféry ze které získávají alchymisté informace. Říká to abys trpěl. „Stou zbraní by se dokázala ubránit paladinům. Ano dostihli jí a zajali. Na nožičku pěkně železo jenž posvětili kněží a šup sní do kobek chrámu. Jak ta musí trpět.“ Ukáže prstem na tebe. „A ty s tím nic neuděláš, nestihneš se tam dostat včas, zemře, ani tvůj syn to z věže smrti nestihne. To děvčátko zemře stejně jako dračice kterou si naučil jen jediné, milovat, tak jak jsi ty miloval. Komu dala svou zvrácenou lásku? Můžeš hádat.“ Znovu se rozesměje. Dělá mu dobře co všechno ti muže říct. „Tys jí skoro zabyl, a já to dokončí, její duše bude má. Ty mě nestihneš zastavit, stejně jako nedojedeš do chrámu.“ Pak pobídne koně vpřed, řítí se mezi stromy k ležící Rydaretě, tasí krátký meč. Mirione má náskok. Hlavně proto že u ní byl blíž. |
| |
| Výborně.Vybýhám před jeskyni.Chytej.Házím zlatky Lišákovi,a pokračuji k čaroději nazpátek |
| |
| V sadu Tos přehnal! Nikdo se mi nebude vysmívat ani nic vyčítat! Postavím koně na zadní a naplněn nově nabitou mocí vykřiknu z plných plic slova moci :IGNIS DEMONIA! ERETH! (vyzývám tě démone! stuj!) Rozjedu se k němu plným tryskem a z očí mi šlehají plameny, můj pláš» se mění v závoj žáru. Každým kouskem své bytosti chci toho démona zničit, kvůli sobě! Čerpám do posledního zbytku svou moc a zapaluji mu koně, neohlížím se na stromy kolem. Budeš prosit abych tě poslal do té správné sféry, znám sféru, která pro tebe bude trestem a uzavřu tě tam tak, že se z ní nedostaneš! U něj tasím crescenta a jdu mu po krku! |
| |
| Mirione démon se už nesměje. Vše kolem vás hoří. Z dálky k vám doléhají hlasy kněží, jsou uvěznění v klášteře plameny je brzy zničí. Ty a tvůj sok se pouštíte do boje, není zkušený ale určitě se pokusí o nějaký tryk pokut mu k tomu dáš příležitost. |
| |
| V sadu Provokuji ho svým úsměvem, jeho krátký meč se mu stane osudným. Provedu výpad v seku vrchem a nutím ho odrazit mi jednu čepel crescenta, ta druhá dílo dokoná. Pokud v tomto neuspěji, sekám po něm jako v berserku, nenechám ho utéct! |
| |
| pokračuji směrem na sever dokut nebudu unavenej nebo se něco nepřihodí |
| |
| Mirione stalo se jak jsi předpokládal. Démonovi se tvá čepel zabořila hluboko do těla. Padne mrtev k zemi. Chvíli stojíš, už neslyšíš nářek z vnitřku chrámu jen hukot plamenu který pohasíná, nemá dost potravy. Ve sklaní průrvě jsi zaznamenal pár přeživších mnichů upírají na tebe své vystrašené pohledy a pak se dají na zběsilí úprk. Koutkem oka zahlédneš Rydaretu, plazí se do míst kde zmizel její kůň. Kolem ní plameny zmizí, po chvilce něco vyloví a jednou rukou rozvine na zemi, je to mapa, stále si drží ránu na břiše. |
| |
| Lorde Boindile přihodilo se opravdu něco zajímavého narazil jsi na řeku, hodně širokou a dravou v dohledu není žádný brod ani most. |
| |
| Dallene dorazil jsi k čaroději. Něco si předčítá z velké knihy u okna, Lišák je ti v patách. |
| |
| Před očima mu zamávám s kytkou.Tak a teď ten odměna. |
| |
| V sadu Asi už mi měkne mozek.Zakleju v duchu a pomůžu Rydaretě, ránu jí rukou přidržím a pak ji otočím, ošetřím ránu a nechám ji spát. Pak ale odvrátím pozornost zpět k tělu démona. Megliale, slyšíš mně? Je tvůj s veškerou svou mocí, výměnou za Rydaretu. Mirione Mirione, co se to s tebou stalo, býval jsem nemilosrdný a tvrdý válečník a teď, jsem to co jsem, za to mi zaplatí... |
| |
| Dallen čaroděj se usměje, je potěšen že jsi úkol zvládl tak rychle. „Dobře velký hrdino, dej mi potvrzení a můžeme začít.“ |
| |
| Mirine Rydareta nespí, drží křečovitě mapu a pokouší se něco říct, ale halas jí neslouží. Po chvíli se jí rána začnou hojit, Meglial přistoupil na dohodu potěšen zkázou kostela. Dračice je ale bledá, ztratila hodně krve. „Chrám paladinů, doletím tam.“ Pokouší se postavit se na nohy. |
| |
| hmmm šáhnu do ní jestli to není iluze pokut není pokráčuju proti proudu řeky |
| |
| Lorde Boindile iluze to opravdu není, je mokrá a studená proti proudu řeky jsi šel den a stále nemůžeš nalést brod ani civilizaci. Jen se stále víc ochlazuje. |
| |
| Jaké potvrzení? |
| |
| Dallene čaroděje si překvapil. „Ty nemáš potvrzení z Věže Smrti. Bez jejich vědomí se tohle provozovat nesmí, a nic proti tobě jich se bojím víc. Přines ten papír a mužem začít.“ |
| |
| Tak to už je ale opravdu sranda ne?A lektvar pravdomluvnosti nemáš? |
| |
| Dallene z výrazu čaroděje vyčteš že si legraci opravdu nedělá. „Jo lektvar bych měl je za 250 zlatých a jestli budeš chtít k té věži jdi dva dny na východ. Nemůžeš to minout je to velké černá věž bez ozdob nebo tak něco, dominuje celé krajině.“ |
| |
| Ach jo,zase dobrodružství!Lišáku jde.Pojď.Třeba se něčemu naučíme.Ale požaduji zásoby,prosím. |
| |
| Dallene čaroděj je překvapen. „Tady si moc zásob nenabereš, ledajak kořínky jestli máš chu». Pod skálou je vesnice.“ |
| |
| Rychl vybýhám od Mágova obydlí do vesnice.Hledám hostinec nebo nějaký obchůdek se zásobami. |
| |
| Dallene moc rychle to nepůjde. Cesta dolů je stejně obtížná jako cesta nahoru. Do vesnice jsi dorazil před setměním. Uprostřed výsky stojí malí hostinec s doškovou střechou na vývěsním štítu je psáno u Zlatého Jablka. |
| |
| Ach,konečně alespoň jednou by jsme mohli potkat slušné lidi,viď Lišáku?Byl si tedy upovídanější.A mířím do hostince. |
| |
| Dallen vejdeš s Lišákem do hospody. Je skoro prázdná. Usadíte se ke krbu. Lišák promluví. „Promiň přemýšlím. Víš o té věži se vypráví strašidelné historky, že prý všichni v ní zemřeli a slouží smrt..“ dál už nemluví přerušil ho hostinský který se ptá co si dáte. |
| |
| Dva korbeli piva,nějakou pořádnou večeři,a pokoj na dnešní noc.10 zlatých by to mělo vyrovnat. |
| |
| V sadu Jaký chrám, paladinů, co je tam , tam chceš vyléčit? To promiň ale beze mně, sami mne odtamtud vyhnali, já se tam vracet jinak než s beranidlem vracet nebudu! |
| |
| Mirine napadá tě že tahle dračice nemá absolutně žádný pud sebezáchovy, vypadá jako oživlá mrtvola a přesto se žene do boje. „Jdu pro tvoji dceru.“ Procedí mezi zuby a změní se do dračí podoby. Chystá se vzlétnout. |
| |
| Dallen dostal jsi co jsi požadoval a všechno v nejlepší kvalitě. Lišák to přehnal s pitím, nakonec skončil na stole a začal vydupávat nějaké kroky. Bard který se k tomu připletl mu veselé hvízdá na flétnu doprovod. |
| |
| V sadu Chytnuji za tlapu. Ne, zvolila si sama, až nadejde chvíle, pozvedne svou zbraň proti mé a pak, zemřu, nebo zemře ona. Ten den však ještě nenastal. Teď počkáme,až se ti uleví a ty mne vemeš k věži smrti, dceru jsem ztratil, o syna nepřijdu. Hledím jí do očí skálopevně rozhodnut. Zároveň se pokouším najít v jejích očích všechny objevitelné emoce. Chvíli pak přemýšlím... Teď lež, odpočívej a pomoš mi, nebo mně zraď a odle». Řeknu a znenadání jí pustím tlapu, celou dobu se snažím mluvit tak, jak to démon umí. Snad to vijde a přemluvím jí. |
| |
| ALespoň že si užívá,potřeboval to.Dál vesele koukám na tančícího Lišáka a piju vesele dál. |
| |
| Dallene po několika korbelech jsi srdnatě vylezl za Lišákem na stůl. Ten to bohužel nevydržel. Ze zbytku večera si toho moc už nepamatuješ, ráno se probudíš a strašně tě bolí hlava. Tvůj kumpán dává hlasitým hekáním najevo ž na tom není o nic líp. Na meči máš napíchnutý učet za stul a za živého boha si nemůžeš vzpomenout jak se tam dostal. |
| |
| No Lišáku,to byla zase jednou pěkná noc viď?Usměji se,otevřu okno,strčím do pusy prsty a vyblinkám se jak zákon káže.Udělej to taky,bude ti líp.Pak se kouknu na účet,a jdu dolu za hostinským to vyrovnat. |
| |
| Dallene hostinský se na tebe nedívá zrovna přívětivě značně ti odlehčil váček. Z venku se ozve křik pobouřeného občana kterému na hlavě přistála nadílka z Lišákových útrob. |
| |
| Rychle výlítnu ven a kouknu se na toho člověka.Copak se vám stalo pane?Jestli chcete mou pomoc milerád vám pomůžu. |
| |
| Muž je znečištěn a páchne že se ti opět zvedá žaludek. Šlehne po tobě pohledem. „Já tomu chuligánovi dám, jen počkej ty holomku.“ Začne znova řvát a mávat holí směrem k vašemu oknu. |
| |
| A jajaj.Rychle zavřu dveře do hostince a jdu za hostinským.Připravte mi prosím nějakou snídani pro dva,děkuji.Pak vybíhám do pokoje.Dělej zbal se!Beru si všechny věci a vyrážím s lišákem do lokálu.Rychle usedáme ke stolu a čekáme na snídani. |
| |
| Mirione dračici očí víří duhovými barvami. Z téhle změti nic nevyčteš. Ale cítíš strach, a nerozhodnost, zbývající emoce jsou příliš zmatené. Změní se zpět. Usedá na spáleniště, nejspíš se jí podlomili kolena. Kolem skloněné hlavy padají v rudém závoji vlasy a splývají se skomírajícími plameny. „Vyrůstali jsme spolu. Už od dětství jí pronásledovali démoni, lákali, slibovali a hlavně děsili. Nikdy jim nedala to co chtěli, a oni chtěli jí její tělo. Jsem Sorejina schovanka. Po její smrti Lynden odešla k strýci, ten jí pověděl pravdu. Matka věděla jak tě přivolat spět, neudělala to. Dokonce mi zakazovala pokoušet se přivést vás zpátky. Lynden to brala jako zradu. Nevím proč se k tobě chovala takhle, možná ze strachu. Po tom co se stalo v sídle si se stal její kotvou, tím vzdorem co jí pomohl ovládnou démona. Ta zbraň je symbol dohody mezi nimi. A» je jakákoliv nezaslouží si zemřít v útrobách chrámu. Ne rukou paladina.“ Mluví pomalu slyšíš jak těžce oddechuje. |
| |
| Allene lišák se potutelně směje. Tobě není vůbec do smíchu zvláš» když vydíš jak muž vejde do lokálu. Hostinský se naštěstí k němu vrhne a vyžene ho. Dostanete svojí snídani. Po včerejšku nemáš moc chu» k jídlu. |
| |
| V sadu Možná máš pravdu, ach vy ženy, stejně nakonec dosáhnete svého, dobrá, kde je ten jejich chrám, půjdu tam já, ale ty si pamatuj, dostaň se zpět k poutníkovi a vra» se teprve až budeš v pořádku, a ještě něco, musíte najít ty co v minulosti bojovali po mém boku, hlavně Dallena, bez něj tuhle válku asi nevyhrajem, přijďte tam, já tam budu, bu» mrtev, nebo v bitvě, a teď, řekni kudy. Skláním se na zem a poziorně jí poslouchám, při tom dělám vyvolávací obraze, chci démonicklého koně, krajina bude spálená ale poletím jako vítr. Pak se ještě zarazím. Hergot! To se to povedlo. Syn je pryč dcera je pryč, chráněnku mám zraněnou, tak dobrá, je na čase změnit strategii, svou rodinu opět ztmelím a je ztrestám plamenem či čepelí! |
| |
| Mirione ukáže ti směr. Vůbec se jí nelíbí že chceš jít sám, ale mlčí. Na koni jsi se tam dostal rychle. Je to menší stavba uprostřed lesíka. Tady paladinové odpočívají, než budou pokračovat do hlavního chrámu. Lynden tady je, cítíš jejího démona a její utrpení. Stavba stojí na rovném terénu, zatím si dost daleko ale nepřátelé už o tobě vědí, kouř ze spáleniště je upozornil mimo jiné. |
| |
| Nahážu do sebe nejvíc co to te ale aby mi zase nebylo zle.Pak zajdu za hostinským a řeknu.Tady máte 5 zlatých to by mělo stačit.Pak se zvedám a odcházím.Lišák jde doufám za mnou. |
| |
| U pevnosti Poohlížím se po nějaké bráně, nebo vchodu, jsem rozhodnut zabíjet, megliala žádám o auru proti dobrým kouzlům, výměnou za duše paladinů. Crescent si připravím do ruky. Krev, tady poteče krev! Doufám, že mi brzo dorazí pomoc, protože nevím kolik jich tam je, ale odteď i kdybych měl zahynout, půjdu pouze dopředu! |
| |
| Dallene vypochodovali jste ven z hospody s Lišákem . Venku stojí problém přesněji šest problémů. Chlapi s klackama v rukou, a netvářej se že si jdou udělat táborák. Mezi nimi vykukuje potřísněný chlápek. „To je on zmalujte mu hřbet.“ Lišák se vrhá do bláznivého boje, který je spíš honičkou dělá si z chlápku srandu. A ti mu na jeho žertíky skáčou, takže vidíš jak chlap jako hora skončí v napajedle pro koně druhý si ustele v hnoji a tak dále… |
| |
| Mirione uviděl jsi vchod je do široka otevřen. Nenapadlo tě nic jiného než tam v jet i s koněm. Než ti zdivo zakrylo výhled měl si pocit že jsi zahlédl rudé dračí křídlo. Kůň vydržel jen chvilku, svatost místa jej zničila ale stačilo to abys pokosil párek Paladinů. Nejspíš chtěli chránit vchod, nyní leží na zemi a ty si přistál relativně bobře stojíš za nimi. Než se vyškrábou na nohy máš výhodu, z velké chodby slyšíš spěšné kroky. |
| |
| Seš dobrej,tohle by mě asi nenapadlo.Tak pojď,dem to tý po..aný věže. |
| |
| Dallene vyrazíte spěšným krokem až do odpoledne se vesele vybavujete o těch hlupáčcích. Pak se před vámi objeví zvláštní výjev na horizontu se zjeví drak, pak krkolomně sletí dolů a zmizí vám za dalekými horami. Napadá tě že tohle asi nebylo povedené přistání, drak byl ohnivě rudý. |
| |
| Poutníku?Ne ten nebyl červenej.Nebo byl?Sakra.Pojď Lišáku,jdeme tam.Rozebýhám se za horizont. |
| |
| jdu o něco rychleji abych se zahřál |
| |
| V pevnosti Dostávám se do onoho stavu, ne nepodobnému berserku. Bojuji s paladiny! Mými úhlavními nepřáteli. Krev mi vře v žilách, adrenalinve mě vzbouzí krvežíznivost, cítím tep ve spáncích. Nhraaaaaaaaaaaaaahhrrr. Zvednu crescent nad hlavu, pak ho brátím hroty čepelí dolů a přirazím, čímž bodám do obou paladinů. Pak udělám otočku a z bodné rány vedu po těle obou tržnou, obrat dokončím tak, abych zůstal stát čelem k nově příchozím. |
| |
| Dallene bleskne ti hlavou tenhle drak byl rudý, Poutník má modrou barvu s kovovými odlesky. Tenhle dopadl asi tak šest dnů cesty vzdušnou čarou a tenhle terén je plný údolíček nebo roklí. |
| |
| Mirione k tobě přibíhají čtyři mniši. Když spatří tebe nad mrtvými těly obrátí se na útěk. Před nimi jsou další otevřené dveře vidíš tam kousek nádvoří. |
| |
| Sakra,kdo to byl?Ale jdu dál cestou k věži. |
| |
| Dallene pokračujete v cestě. Je to únavná a nezajímává cesta až do chvíle kdy se dostanete k brodu. Ve vodě je zaklíněný vůz. Chybí koně i osazenstvo, Lišák tě upozorní na stopy po přepadení. Někdo si dal velkou práci s vytahováním šípů a zakrytí stop. |
| |
| Sorey stojíš před dveřmi krčmy. Cesta byla dlouhá a město se ti nelíbí, je příliš hlučná, ale tatínek říkal že tady se vydělávají peníze. Ty nutně potřebuješ peníze, o poslední tě připravili vojáci u brány. Z hostince vyjde honosně oděný muž, za ním se vlečou dva ozbrojení muži. Muž se podívá na tebe a pak na své strážce. „Hledáš práci?“ promluví přívětivě. |
| |
 | Za co vy mi dát práci? |
| |
| Muž si tě ještě jednou prohlédne. „Budeš mě chránit.“ A vytáhne váček cinká to vněm. |
| |
| vy být hodný nebo zlý?Já nemít ráda zlé lidi.Oni ostatním ubližovat,to moc bolet.Před čím já vás muset chránit? |
| |
| Sorey muž se pousměje. „Já jsem hodný, a ty mě budeš chránit před zlými.“ Jeho osobní strážci se rozesmějí. |
| |
| Natěšenym vírazem řeknu, že pro něj budu ráda pracovat. |
| |
| Hmm,kdopak to tu udělal takovýhle nepořádek?Pak se kouknu dovnitř vozu po dalších stopách.přitom ale dávám pozor na stromy,křoví.kryj mi záda Lišáku. |
| |
| Sorey muž ti dá měšec se dvaceti stříbrňáky. Pak tě odvedou do jakéhosi domu dají ti pokoj kde je jen slamník. Jsi unavená a vyspat se ti přijde jako dobrý nápad. |
| |
| Dallene našel si stopy po boji, a naprosto vybílenou pokladnu. O dál jsi nalezl špatně zamaskované stopy vedou na lesní pěšinu. |
| |
| Pevnost paladinů Rozhodným krokem jdu rázně ke dveřím na nádvoří, pokud se oheň nerozsířil do pevnosti, dotekem ruky zapaluji několik nosných trámů, případně bránu. Napadá mně si vzít k ruce pár nižších démonů, ale meglial bude rád když vynaloží minimální úsilí, a já také. |
| |
| Mirione je to pro tebe těžké používat svou magii na takovém místě. Chrámové zdi hoří neochotně. Na nádvoří stojí 11 koní. Všichni do jednoho patří paladinům. Cítíš Lynden je v kopkách za dveřmi po tvé pravici. Mezi zděšenými mnichy, kteří poletují po nádvoří jako vyplašené slepice se k tobě prodírá další dvojce paladinu. Tihle jsou připraveni k boji. První je od tebe dva metry ten druhý se blíží trochu bokem, jako by tě chtěl obejít. |
| |
| Pevnost paladinů Ale notak hoši, mám taky váš výcvik, boj ze dvou stran je trochu otřepaný, nemyslíte? Teď se uvidí, jak jste chytří. Rychlejším krokem couvám mezi koně, pokud mně následují, počkám až se ke koním také přiblížím, pak je výkřikem vyplaším a vrhnu se naprvního z paladinů, doufám v duchu, že je vyplašení koně zbrzdí a překvapí, prvního se snažím nelítostně setnout, druhého si chi vychutnat, budu se mu spíše bránit, a díky dobrým, znalostem jejich boje a vybavení si počkám na vhodnou chvíli a vrazím mu hrot crescentu těsně pod kyrys, kde se pod opaskem nachází nechráněný podbřišek, hned potom, okud se mi to povede otočím crescent kolmo, aby mne nemohl zasáhnout on svou zbraní, pak jdu ke dveřím, kde drží Lynden, připravím se k boji a prudce do nich kopnu, pozorně si prohlížím interiér. |
| |
| Mirione plán se ti podařil, až na vykrytí, paladin v posledním tahu ti tnul po rameni. Trefil se přímo ke krku, jelikož nemáš nákrčník zbraň ti pronikla kůží, naštěstí je to spíš škrábnutí. Nechceš ani pomyslet co by se stalo kdyby ten muž měl šanci do uderu vložit svou silu. Dojdeš ke dveřím. Vykopneš je jsou tam schody dolů. Opatrně sejdeš dolů. Dole je chodba lemovaná dveřmi, masivními dubovími dveřmi pobytými železem. Na druhém konci chodby stojí paladin. V jedné ruse klíče v druhé třímá meč, vypadá to že se pokoušel otevřít celu. otočí se na tebe a žačne vytvářet nějaké kouzlo. Je to k němu asi deset metru na zdech visí pochodně, do chodby nevede žádný jiný vchod ani okno. |
| |
| Ach jo,my se k té věži nedostaneme.zaujmu obranné postavení a jdu lesní pěšinou dál po stopách. |
| |
| Schovám si měšec, v pokoji kam mě odvedli si to moc neprohlížím, jsem moc unavená, takže si lehnu pohodlně do slámy a snažím se co nejrychleji usnout. |
| |
| Dallene Stopy jsou pul dne staré. Vedou do hloubi lesa až k osamělé jeskyni. Lišák tě varuje že u vchodu je schovaný strážný. Ukazuje na křoví asi čtyři metry od vás zatím o vás neví. |
| |
| Sorey chrápeš jako statný dřevorubec. Ráno se probudíš do krásného slunečního dne. Venku na nádvoří ti dva ochránci trénují šerm. Nechce se ti z postele ale máš žízeň a hlad. |
| |
| Začaruji spánek. |
| |
| Dallene strážný se potichu sesunul na zem. Vypadalo to zajímavě, nejdříve se opřel o stěnu a pak po ní pomalu klouzal dolů. Potichu se připlížíš k jeskyni. Je tmavá, ale za zákrutou se míhá nejasné světlo, slyšíš tlumený hovor. Není mu rozumět. |
| |
| Pevnost Paladinů Meglialova aura proti dobrým kouzlům mi dává jistotu, radši mu však zasadím těsně před koncem mentální úder, následně se ho s mým charisma a jeho pokusím zastrašit a ve chvíli jeho nepozornosti na něj vyrukuji s crescentem. |
| |
| Jeskyně zakouzlím čtení mysli na toho co usnul.Když spí,mělo by to být snazší. |
| |
| Mirione tvůj plán ztroskotal hned u první položky. A» to kouzlo bylo cokoliv odhodilo tě i s aurou na shody za tebou. Náraz byl tvrdý, plátovka sice ztlumila pád, přesto ti to moc neprospělo. Na jazyku cítíš kovovou chu» krve. Když se probereš z otřesu vidíš Paladina. Chtěl využít tvého chvilkové otupělosti, rozeběhl se chodbou k tobě s obouručákem v rukou. Je od tebe čtyři metry. |
| |
| Dallene tomu muži se zdá o jedné dívce, je to dost zmatené. Rozpoznal si z toho že je nejspíš šenkýřka v nějaké krčmě. Zbytek snu je dost oplzlí, figuruje v něm med a stodola. Když se ti konečně podařilo dostat se z oblasti snění, zjistil si to podstatné. Jsou to bandité je jich pět a přepadl vůz jedné z dam královny. Ta dívka je nyní uvězněná v jeskyni. Jeden z nich odjel aby předal požadavek na výkupné. |
| |
| Zůstávám ležet v posteli a začnu řvát ¨Já mít hlad!¨. |
| |
| Sorey chvilku se nic neděje. Až po čtvrtém výkřiku se otevřou dveře. Vejde nějaká služebná. Civí na tebe jako na zvětvení. Po chvilce dorazí tvůj zaměstnavatel. „Co koukáš dones něco k jídlu a pití.“ Podívá se na tebe. „Něco velkého k jídlu.“ Služebná odspěchá. |
| |
| Dobře si mi posloužil!Zvedám se,svážu mu jeho košilí nekalhotamu ústa,ruce a nohy!Pak opatrně postupuju dále do jeskyně. |
| |
| Dostalo se mi plno jídla, takže jim, teda spíš do sebe cpu co hrdlo ráčí.Ale po jídle mě začíná bolet ohromné břicho přejezením, že se téměř nemohu zvednout... |
| |
| Dallene v jeskyni za ohybem spatříš dva banditi jak spolu nerušeně hrají kostky. V rohu jsou dva svázaní zajatci. Vnitřek jeskyně není vetší než pět metru, po tvé pravé straně je vsup do dalšího tunelu. Na zemi leží pár starých kostí, je tu vlhko. Ideální klima pro mechy a lišejníky, kterými je jeskyně doslova zarostlá. To ti stěžuje postup vpřed. Kromě jedné bedny na které hrají bandité už zmíněné kostky v jeskyni nic není až na několik kamenu v po tvé pravé ruce. Lišák stojí za tebou. |
| |
| Sorey vedle tvého zaměstnavatele se zjeví jaká si žena. Je oděna v měkce vypadajících šatech a na krku má spoustu věcí co se blyští. Její tvář se ti nelíbí není ošklivá ale tváří se zle. Zachichotá se „tak ty sis pořídil přerostlé mimino.“ Řekne muži. |
| |
| Já nebýt žádné přerostlé mimino, já být veliká žena! A postavím se. |
| |
| Sorey ta žena vytáhne bílí kus látky a dá si ho před ústa. „To vidím má drahá, jsi opravdu velkolepých rozměrů.“ |
| |
| Mé rozměry být veliké a nebojácné, ale vaše roměry být malé, jako brouček po kterých lidé celý den šlapou |
| |
| Opatrně zakouzlím na oba spánek´a čekám,jak se vyvrbí další situace. |
| |
| Sorey ta žena se zachichotá. „Myslíš drahý že je vhodné tak velkou osobnost držet na tak malém prostoru. Nebylo by lepší dát jí rozlet?“ muž se na ní podívá. „Já jsem toho názoru že bude přímo dokonalá ochrana pro mou paní.“ Žena zrudne. |
| |
| Dallene oba strážný pomalu usnuli nic dalšího se neděje. |
| |
| Lee stojíš uprostřed lesa. Je nějaké podivné ticho. Zvedneš hlavu a zpozoruješ jak cosi červeného proletí po nebi. Byl to drak. Po chvilce se zase ptáci rozezpívají a les působí klidným mírumilovným dojmem. |
| |
| Kdo být vaše paní?Já doufat že vaše paní být hodný člověk, já nemýt ráda zlé lidi.Já myslet že muset chránit vás před zlími a zákeřnými lidmi... |
| |
| Vemu pár kamenů ze země a dále pokračuji směrem k těm zajatcům. |
| |
Drak!!! Srdce se mi rozbuší z pohledu na něco tak... na draka! Se zpěvem ptáků se sám uklidním. Rozhlížím se po cestě... |
| |
| Sorey tvůj zaměstnavatel ukáže na ženu s kapesníkem. „Toto je Paní mého domu překrásná Nomira. Tebe jsem zvolil za nejvhodnější osobu na její střežení, před vším zlým a nebezpečným co by jí život mohl uchystat.“ Žena se začervená ještě víc. |
| |
| Dallene z boční chodby na tebe vyskočí bandita. Lišák se k tobě nedostane v cestě mu leží zajatci kteří se začali zuřivě převalovat když spatřili možné záchrance. Je to jen na tobě, před očima se ti mihne dýka, útočník tě bodl do ramene. |
| |
| Lee vidíš pouze stezku po které jsi přišel. Po ní se právě plahočí kůň, na jeho hřbetě sedí muž v kožené vestě. Místo třmenů svírá v rukou flétnu a vesele píská, vlasy má pečlivě skryté pod čapkou. Celkově na tebe působí jako potulný kejklíř. |
| |
| pousměju se.A řeknu:¨Já se jmenovat Sorey¨ |
| |
Příjdu k němu a přátelsky ho oslovím. Zdravím poutníku? Kam směřují tvé kroky? Sem však stále v pozoru a ruku nemám daleko od násady svého řemdihu |
| |
| ¨Pevnost paladinů Protože vidím že je mi meglialovo kouzlo k ničemu prokleju ho a vyrážím proti paladinovy v bezhlavém útoku, v berserku poci»uji přeměnu, již se sám neovládám, myslí se mi točí jediné, ZBAÍJET |
| |
| Sorey žena si odhrne tu bílou věc z obličeje vůbec se neusmívá. „Dobře jméno bys měla. Ale ten zbytek je otřesný. Než jí za mnou pošleš tak to aspoň vykoupej.“ Odchází tvůj zaměstnavatel něco zakřičí do chodby a pak se k tobě obrátí. „Tak jdeme.“ A ukazuje za dveří. |
| |
| Lee muž sundá klobouček a ty spatříš že má jemně zašpičatělé uši, na elfa trochu málo. „Jsem Agvine, potulný vypravěč a tohoto času dobrodruh. Mé kroky neochvějně míří k srdci mé vyvolené, již brzy učiním hrdinský skutek a skolím obávanou bestii děsivého trolla.“ Jeho hlas je příjemný a řeč dokresluje gesty. |
| |
| Mirone v podobě démona jsi bojoval s paladinem, který po tobě metal kouzli a dorážel mečem. Mana mu došla stejně jako síly, ale ani ty jsi na tom nebyl dobře. Nicméně jsi jej roztrhal jako hadrovou panenku. Pak si začal zuřivě dorážet na dveře, dráždila tě svatost jenž z nich vycházela. Z berserku tě pobudila až nenadálá změna, zdivo chrámu začalo praskat a veškerá duchovní síla ze zněj počala vytrácet. Dveře vypadli z pantu. Vevnitř jsi spatřil Lynden, leží uprostřed nějakých symbolů. Jestliže Rydareta vypadala strašně oproti tvé dceři byla naprosto v pořádku. Dívka skoro nedýchá, na noze má řetěz který nyní začíná reznout. Cítíš ještě ozvěnu moci které zde předtím byla kněžími vytvořena, nedělá ti to ani teď moc dobře. |
| |
| Vyrvu díku z ramene a zabodnu to tomu útočníkovi do obličeje. |
| |
| Jdu za ním.Kam mi to jít? |
| |
Troll? to zní výborně. Možná by se ti hodila pomoc??? |
| |
| Pevnost paladinů Není jiné cesty! Jdo pro mrtvého paladina, či kněze, přitáhnu ho k linden, pak jeho krví začnu kreslit vlastní obrazce a přidávám i krev svou, vím co riskuji, ale pokračuji, odevzdávám svou manu, kus vitality a duši paladina za její vyléčení, nebo alespoň zrychlení regenerace. |
| |
| Mirione zdařilo se. S ošklivím lupnutím se Lynden vrátí vyhozené rameno na kterém ležela. Stále se neprobírá, ale to není tvůj nejvážnější problém chrám se začíná pomalinku bortit. Ze zdí opadává omítka. |
| |
| Pevnost paladinů Beru Lynden do náručí a nesu jí ven. Mám více než smíšené pocity, až se mi ten tesák v boku zdá fajn nápad, ale nejdřív pomsta. |
| |
| Dallen Útočník se rozhodl že dýku nepustí z ruky. Zaslechneš zadunění to lišák se svalil na zem, nevidíš ho ale hádáš že mu musel jeden ze zajatců omylem podkopnout nohy. Útočník ti stále visí na zádech. Před očima se ti začínají dělat mžitky. Dýku držíš ve špatném uhlu a přetlačuješ se o ní s tím chlápkem. Kolem tebe jsou jen stěny jeskyně a čtyři kroky od tebe zajatci. |
| |
| Sorey Vidíš chodbu, na zemi je tam nějaká divná houně. Na zdech visí obrázky lidí, ohraničené dřevěným rámem. Užasle se na ně zahledíš. „Pojď jdeme dolů do místnosti na koupel. Paní si žádá trochu kultivovanosti.“ Zašklebí se tvůj zaměstnavatel poslednímu slovu jsi nerozuměla? |
| |
| Lee Agvien zahvízdá a sesedne ze sedla koně. „děkuji ti pane za tvou odvahu a upřímnou pomoc. Ale bohužel ji musím odmítnout. Paní mého srdce si žádá abych to byl pouze já kdo skolí tu nestvůru. Byl bych však potěšen přenocovat s a za tvou odvahu tě obš»astnit jedním z mích úchvatných příběhů.“ Do soumraku zbývají dvě hodinky. Les je klidný a stromy tiše ševelí ve vánku. |
| |
Les Mile rád si poslechnu nějaké z tžvch dobrodružství odpovím zcela upřímně sympatickému Agvienovy, ale i když se mi líbí jsem neustále v pozoru. Snažím se svou ostražitost skrýt, ale pravou ruku mám neustále volnou a nevzdaluje se od násady řemdihu |
| |
| Jdu za ním a nic neříkám |
| |
| Mirion Postupuješ chodbou vpřed a stejnou cestou se chystáš odejít z chrámu. Neustále slyšíš jak praská zdivo, na lidi jsi nenarazil, tvé plameny se opět probudili k životu když budova začal chřadnout. Když už jsi skoro u brány spatříš postavu opírající se o mohutné dveře rukama. Je to tvůj syn, oděn v černé košili a kalhotách, vlasy mu padají do obličeje jak se předklání. Zaslechneš těžké kroky, aniž by ses otočil rozpoznáš že jich je hodně. Tvůj syn přivře víčka. Ozve se hromové zarachocení chodba se začala hroutit. Chlapec odtáhne dlaně od dveří. „Pospěšte si.“ Vykříkne do hlomozu a nářků zavalených. Chybí ti k němu devět kroků. |
| |
| Rozeběhnu se s útočníkem zády do skály.Tak aby narazil on zády do skály. |
| |
| asi po hodině chůze se rozhlídnu jestli něco neuvidim |
| |
| CHODBA Můj syn...to je dobře... ale ted je řaada na otci! CHY« JI! Hodím mu linden a půlkruhem se otáčím a beru do ruky crescenta a pak teprve couvám. Běžte! A pokud bude třeba dokonejte co jsem začal. Toho že se to tu celé bortí si nevšímám, chci jen aby se odsud dostali oni dva, na zbytku už nezáleží, protože vidím, že můj syn je dost mocný na to aby převzal odpovědnost, alespoň doufám. |
| |
| Mirion Před tebou je zavalená chodba. Pod sutí vidíš lidská těla. Celé toto místo se brzy odebere na věčnost, a ven se touto cestou nemá už šanci nikdo dostat. Zpátky do chrámu se již nedostaneš, můžeš pouze ven. |
| |
| Chodba Vyběhnu tedy ven a před pevností padnu na zem, jsem kompletně vysílen a těžce raněn, za poslední zbytečke many se pokusím udělat menší oheň ve kterém se pokusím regenerovat, až budu opět zdráv, namedituji si manu a pak se uvidí co dál. Asi bych již zemřel, ale ted mně vede obrovská vůle pomstí se za všechno to bezpráví. Na mně a mé rodině spáchané. Asi se vydám hledat Dallena, bez něj to nezvládnu. |
| |
| Mirione Probouzíš se, cítíš se jako znovuzrozený. Někde vedle tebe slyšíš Lynden. „vydal jsem se tedy za tebou, ale připletli se mi do cesty ti stokrát proklínaní paladini. Vezli nějaké děvče za opatem. Přepadli mě a odvlekli sebou. Ještě než mě zavřeli do té kobky, prý aby mě zachránili před zlem ve mně, jsem s tím děvčetem mluvila. Sváděl jí nějaký kněz, prý to byl zrzek a měl jizvu na krku. Obvinili jí že spí s démony a upálili.“ Cítíš její hněv. Leží od tebe napravo necelé čtyři kroky. Její bratr jí objímá nejspíš aby děvče uklidnil. Lynden rudě žhnou oči. Nevšimla si tě. Tvůj syn ano. „Zdravím. Dnes jsem měl tu čest nést celou svou rodinu.“ Ušklíbne se a ukáže na postavu zachumlanou černém plášti, kouká jí jen zrzavá kštice. „Měli jsme trochu tvrdší přistání, kdyby se neproměnila spět do lidské podoby, vyhrála by Rydareta soutěž o nejtěžší břímě, takhle si bezkonkurenčně vyhrál ty otče.“ Rozhlédneš se jste v lese, tedy dřív tady býval les nyní je tu obrovské koryto, a řeka ho určitě nevyhloubila. |
| |
| Sorey dorazila jsi do velké místnost, jsou tm lidé a máchají látky ve velké kádi, z které se kouří, vejdeš se do ní celá. Ženy přestanou s prací a civí na tebe. Místnost je celé orosená párou. Tvůj zaměstnavatel ti pokyne směrem vodě. |
| |
| Lee Agvien se chvilku pokouší rozdělat oheň, ale moc mu to nejde. Nakonec ses toho ujal ty. O deset minut později oba sedíte u ohně a vyhříváte se v jeho plamenech. Vypravěč zahvízdá tesklivou melodii. „Budu ti vyprávět o znovu osídlení ledového ostrova na kterém máme u čest se procházet a prožívat své slasti i strasti. Stalo se před třemi sty lety. V těch dobách se po starém království procházel prokletý válečník Mirion a Dallen zaklínač renegát. Osud tomu však chtěl aby tito dva stanuli jako poslední naděje proti Králi ztracených duší. Jak to bylo přesně je už zapomenuto, ale co se traduje dones je že po poražení krále ti dva hrdinové usnuli spánkem podobným smrti, až se jednoho dne probudí vrátí se i král a pokusí se znovu získat svou starou moc. Boj však staré království téměř zničil zakleté přízraky jej od té doby sužují. Ti co se zachránili odpluli na lodích utečenců, a nebo je odnesli na svých hřbetech draci v hodině kdy Staré království definitivně umíralo. Tady osadníci uzavřeli smlouvu s ledovím národem a bylo jim dáno právo na jistou část ostrova. Mocnou magii jí zbavili ledu a vytvořili místo podobné ráji jaké vidíš dnes. Na centrech té moci stojí tři věže, vtělení které přistěhovalci uctívají víc než bohy. Osud, čas a smrt. Ti od té doby nad námi bdí.“ |
| |
| Moc se nerozhlížím, ani se nesvlékám a lezu do vody, přeběhne mi mráz po zádech teplem.Sednu si abych si zvykla na teplotu vody, nakonec vstrčim nohy a ponořím zbytek těla. |
| |
| Dallen Bušíš sním o stěnu jako šílený nechtěl se pustit, ale nakonec to udělalo křup, zlomil si mu vaz. Setřeseš ho na zem a otočíš se k Lišákovi, je zamotaný na zemi v látce ve které před tím ležela zajatkyně. Je to nádherná mladá žena, a u všech svatých ti něčím připomíná královnu, tu do které byl zamilovaný Brenen. Má zlaté vlasy a modré oči, kdysi honosná roba utrpěla nešetrným zacházením. |
| |
| Sorey Tvůj zaměstnavatel se chytá za hlavu. „To jsi si nemohla sundat oblečení.“ Pak se oboří na pradleny. Co koukáte umyjte jí.“ A někam odspěchá. Vrátí se po deseti minutách s tunikou tvé velikosti, a kalhotami, vše v hnědé rudá barva v obličeji dává znát že mu to dalo práci. „Něco jsem řekl.“ Zařve na pradleny. Jedna se osmělí a blíží se k tobě s velkým kartáčem. |
| |
| mezi tím co byl zaměstnavatel pryč snažila sem si sundat prádlo, ale všude kolem stříkala voda, prádlo bylo těžké a nasáté vodou. "Já mít nové oblečení, to se mi moc líbit.Vy být na mě moc hodný.Slibovat že já být také moc hodná" |
| |
| Sorey Urputně tě drhnou rejžákem až ti rudne kůže. Do vody lijí nějaké vodičky co strašně smrdí rozkýcháš se z toho. Pěna od mýdla se rozletí všude kolem. „Až to tady skončí přijď za mnou na dvůr.“ Prohlásí muž a spěšně odejde. |
| |
| "Ano pane přijdu" Po tom co mě vydrhli do ruda, sem se oblékala, při oblékání sem nemehlo málem natáhla kalhoty na hlavu, ale přece se povedlo vypadat jako člověk. Byla jsem dost nervozní, protože ty ženy na mě koukali jako by nikdy nikoho neviděli nahého. Pomalu jsem kráčela na dvůr za svím pánem a přemýšlela jaké překvapení pro mě opět připravil. |
| |
ten příběh je úžasný řeknu tiše a stále se koukám do ohně a snažím si vše barvitě představit. Potom pozvednu zrak a podívám se Agvienovy do očí, které mě fascinují, ale zároveň podivně zneklidňují Kde jsi ten příběh slyšel? ptám se vzrušeně |
| |
| Ty?Někoho mi připomínáš.Neměla si babičku nebo matku tobě příliš podobnou?při tom rozhovoru rozvazuji Lišáka a koukám se po druhém vězni. |
| |
| V lese Pomalu skouším zatnout jeden po druhém každý sval v těle, potom pár pohybů a vstanu. Pokleknu k Lynden, ale mluvím k synovy. Jak je na tom? A vůbec... díky za pomoc, řekni mi, kde se tady vzala Rydareta a co se dělo, mám mezeru. Pak se zamyslím a pokouším se zrekapitulovat si celou situaci. Musím najít Dallena, synu, musím! Pomůžete mi? Pokud se k nám Dallen opět přidá, už nebude moci, která by nám dokázala uškodit jako kdysi! Potřebuji tvou pomoc, možná víc než si myslím, říkám ti to proto, že dnes sem byl svědkem toho, jak se z tebe v mých očích stal muž! Neumím tyhle řeči, ale to co při pohledu na tebe cítím je hrdost, jsem na tebe hrdý, ale byl bych rád, kdyby jsi mi řekl víc ot tom....ehm kultu?.... Nechci tě kritizovat, ostatně jsem ten poslední kdo na to má právo, ale chci vědět víc. Vstávám a jdu se podívat na Rydaretu, na tváři mám rozpačitý výraz, doteď nevím co si o ní mám myslet. |
| |
| Mirion Rydareta leží zabalená v plášti tvého syna. Na kůži má několik podlitin. Spí, ve tváři vyčerpání. „Sestřička nebude nějakou dobu chodit, ta rána od řetězu se nechce hojit. Jinak je celkem v pořádku, až na drobnost o které nejlépe víš ty otče. Co bys chtěl vědět o věži smrti? Je toho vcelku dost a těžko se to vysvětluje.“ Hladí sestru ve vlasech ta klimbá. Kolem vás nastává večer. A ty jsi dostal žízeň, nikde nevidíš žádný plný měch s vodou. |
| |
| V lese Vezmu Rydaretu do náručí a přenesu k synovy s Lynden, nanosím něco dřeva a zapálím oheň, už mám pořádně vyschlé hrdlo, nakreslím obrazec a povolám nějakého nízkého démona, ten dostane prázdné měchy a 10 minut na přinesení vody, pak si sednu k ohni naproti synovy. Řekni mi o té věži co chceš, ale čím víc tím líp, a ještě jednou, myslíš že někdo z vás zná způsob jak najít a popřípadě přinést Dallena? svraštím obočí a zamyslím se, pak řeknu. Nevím jestli ti o něm tvá matka řekla... |
| |
| zastavim se jdu popřípadě pokut něco najdu na plavení se plavim ale jenom proto že je to rychlejší |
| |
| Mirion Tvuj syn se usměje. „O tobě a tvém druhu ve zbrani nevyprávěla jen matka, ale všichni bardové této země. A mezi nimi, nejvěrněji líčí vaše osudy Agvien.“ Lynden sebou nepokojně trhla. „ S Dallenovím hledání by nám mohli pomoci zasvěcenci věže vidění. Stojí nedaleko a je druhou ze tří věží, jenž drží led od našich domovu. Tou první je věž času a poslední má, smrti. Po příchodu utečenců na tento ostrov byli vystavěny, jejich obyvatelé jsou pověřeni bděním nad všemi národy, aby se již neopakovalo, to co se stalo v naší staré vlasti.“ Obě dívky už spí, kolem vás padá stín nadcházející noci, ale démon se nevrací. Z idylky tě vyruší poznání že je mrtev, cosi jej zahubilo a to cosi je někde poblíž. |
| |
| Lord Boindil Překročíš ne zrovna suchou nohou řeku, za ní se prostírá další les, ale tenký sloupec dýmu ti dává znát, že před tebou je oheň. Nedokážeš odhadnout jak je to daleko, přesto jsi schopen dostat se tam. |
| |
| usměji se a vyrazim s plnou chutí tyvogy kruci nál ... |
| |
| Sorey Venku na nádvoří je pár mužů, všichni trénují boj. Provádějí podobné pohyby jako tvůj otec, ale ne tak dobře. Uprostřed nádvoří je velká figurína ze slamy. Vypadá legračně, což ještě víc umocňuje kopí, které má uvázané v podpaží. Tvůj pán ukáže na umělého nepřítele. „Zlikviduj ho.“ Jeden z mužů ti podává kyj, má s tím celkem problém. |
| |
| Lee Bard na tebe chvilku zkoumavě hledí. „Jsem Vypravěčem příběhu, ale nesnížím se nikdy k nečestnosti a tak putuji světem a skládám pravdu z různých zdrojů.“ Promne si vlasy a ty spatříš jizvu, nad jeho pravím obočím. „bohužel někteří lidé nechovají pravdu v lásce.“ |
| |
| Dallen Žena se vzpřímí. Má hrdé držení těla, někoho kdo odmalička vyrůstá na vznešeném dvoře. Ta druhá je starší dáma už od oka ji typuješ na chůvu. „Toto je Elizabeth princezna. Náš pan král, budiš mu bohové milostivi, se vám odmění. Bohatě jak jest jeho dobrým zvykem.“ |
| |
| Děkuji vám,ale teď mi prozraďte,jak daleko je vaše panství pricenzno?A ukloním se před ní.Kouknu na Lišáka ať mě napodobý. |
| |
| Dallen „Ještě…“ spustila znovu starší, ale mladičká princezna ji razným gestem umlčela. „Umím mluvit.“ Prohlásí. Zlobně se na chůvu podívá.“ Nesluší se abys, je ubíjela dusivými dvorními zvyky. Vraceli jsme se právě domů, od tetičky Ordyn, ale necelé čtyři dny od předsunuté pevnůstky mého otce, nás zastihlo náhlé neštěstí. Říkám neštěstí, a přitom mi tato událost, dala možnost setkat se s vámi udatnými. Komu mohu děkovat za záchranu?“ lišák je ještě stále ohnutý v něčem, vzdáleně podobném, dvorné úkloně. Na první pohled je zřejmé, že se dívce v životě nedvořil. |
| |
| Kouknu na umělého panáka, překvapeně se na Pána zahledím. Vezmu kyj, stoupnu si nad panáka a vší silou do něj pořádně udeřím kyjem. A stejně do něj bušim tak dlouho dokud se nerozpadne. |
| |
| Rychle se postavím aby se Lišák nestrapnil.Mé jméno jest Dallen,Dallen z Akkilu,mou povinností je chránit lidi a vy jste jedna z nich.Toto je Lišák,můj přítel.Sice na to nevypadá ale to on vás zachránil.Pak se na něho kouknu a nenápadně mrknu. |
| |
| Sorey Nemusela jsi takto činit dlouho, po tvé čtvrté raně se panák rozpadl na kusy. Vzduch naplnila stébla slamy. Tvůj zaměstnavatel se spokojeně usmívá. |
| |
| Dallen Lišák se na tebe nechápavě zakření. Zpozoruješ že princezna zčervenala. „Vskutku jste mocní a udatní válečnici, děkuji všem bohům, že jsem se s vámi shledal.“ Prohlásí dívka, v tom se ozve zakašlání, pravé zakašlání. Chůva si zakryje velkým kapesníkem ústa a s tváří otočenou k východu z jeskyně nerudně povídá. „Venku se již šeří. Doufám však panové, že nepřečkáme noc v této jeskyni, i princezna by se mohla nachladit, stejně tak jako mé staré tělo.“ |
| |
| Lord Boindil Po několika hodinách jsi dorazil k tábořišti, už zdálky zahledneš korouhev. Je na ni drak, několik symboly měst a meč. Vojáci se právě ukládají ke spánku. |
| |
| Po tom co se panák rozpadl na kusy, jsem přehodila kyj přez rameno a řekla " Sorey být šikovná, Sorej být hotová, já zneškodnit panáka ze žlutých proutků. " A pyšně se usmývala. |
| |
| No byla by to nejbezpečnější varianta a venku bude ještě vetší zima,bylo by to nejlepší.Rozděláme oheň,máme čerstvé jídlo,sice né královské ale je také dobré.Poručím aby šel Lišák na dřevo,mezitím připravým jídlo a rozdělám oheň.Pak půjdu ven z jeskyně a z listí a všech měkkých věcí okolo(sláma,tráva) udělám sic přírodní ale pohodlné spaní pro chůvu a princeznu,potom podám chůvě mojí deku.Pokud půjčí Lišák princezně svojí,tak je to jedině dobře. |
| |
| poznávám barvy jakého města popřípadě měst jsou? |
| |
| Sorey Tvůj zaměstnavatel se pousměje. „A nyní něco trochu složitějšího. Jdi do kuchyně a přines džbán s vínem, bílím. |
| |
| Dallen Pohodlně jste se uložili ke spánku. Po vydatném jídle jste ospaly, chůva usnula jako první a její chrápaní naplnilo celou jeskyni. Vzal sis první hlídku, dlouho do noci jste s princeznou rozmlouvaly o její rodině. Vyplynulo z toho, že jejím předkem byla královna kterou jsi sám důkladně poznal, potom co s Mirionem a tebou vybojoval bitvu se svým manželem, odvedla zbytek svého lidu sem, znovu se provdala. Když přijde čas vzbudit Lišáka, princezna již spí. Ačkoliv tvůj druh tě ochotně vystřídá, nemůžeš usnout, ještě dlouho přemýšlíš o mrtvých. Proto jsi také byl vzhůru, když se venku ozvali kopyta koní. |
| |
| Lord Boindyl Nepoznáš, na tomhle ostrově jsi v životě nebyl, a u tebe doma se také nic nevědělo. |
| |
| odhodlaně vyjdu zpoza stínu a jdu přímo do tábora |
| |
| V lese Přemýšlím nad všemi událostmi, nevím jak dál, potřebuji dallena! Počkám až se vyspí a sám držím stráž. |
| |
| Syknu na Lišáka aby byl v pozoru.Já si připravým potichu meč a soustředím se na shromáždění magie.Princeznu nespustím z očí. |
| |
| Dallen Do jeskyně v padnou ozbrojenci a zarazí se. Princezna jim pokyne rukou, a oni padnou na kolena. Už je ti jasné že je to záchranná výprava. Za nimi zahlédneš děvčátko,v modrých šatech, hnědé vlasy má propletené stužkou s vyšitým okem. Cítíš z něho magii, cizí a pro tebe nepochopitelnou. Princezna vás představí a oznámí jak jste jí zachránili. |
| |
| Mirion Tvou hlídku přeruší útok. Paladin se k tobě pokusil doběhnout a rozseknout tě ve dví. Necháš ho vzplanout, ale nepříjemný pocit tě donutí se otočit. Přímo za tebou je jakýsi kněz, dívá se na tebe zlomek vteřiny zamlženýma očima, pak se skací k zemi, za ním je Linden v pokleku, v ruce drží zkrvavenou dýku a oči jí zuřivě planou. Znáš takovou zlobu až moc dobře, proto tě ani nepřekvapí, že tvá dcera začne do mrtvého zuřivě bodat. |
| |
| Lord Boindil Opět tě zastaví hlídka. Tahle nevypadá přístupě. „Kdo si?“ |
| |
| V lese Celou svou vůli upínám ke svému oklí, snažím se zjistit jestli se tu někde ještě nevyskytuje nebo nevyskytují nějaké další bytosti s kladným přesvědčením. Pokud ne: Přistoupím k linden a prohlížím si bodnutí dýkou, případně zkritizuji, ale nepochválím. Teď máš hlídku ty. řeknu jí a chystám se lehnout si, naposled si prohlédnu les, zakryji se pláštěm a snažím seneusnout tvrdým spánkem, jen si odpočinout a zlehka se prospat. Pokud ano: Vyrazím na lov! |
| |
| Mirion Nikdo další tady není, ulehneš tedy k odpočinku. Když se probudíš spatříš Linden stále na stejném místě, oči jí ještě pořád doutnají. Z mrtvoly kněze je něco jako kaše. |
| |
| Rozhovor s Lynden Tady se někdo potatil! Řeknu sarkasticky Myslím ale, že by ti neuškodilo trochu treninku! Krom toho, nůž je tvoje hlaví zbraň nebo si s nim jenom hraješ? Kdybys někdy chtěla naučit pár triků.... Mno cynik by řekl že víš kde mne najdeš. |
| |
| Mirion S Lynden to ani nehne, je jako socha. Jen její vztek je všudypřítomný, cítíš ho. Ozve se šramocení, to Rydareta konečně procitla. Měří si pronikavým pohledem scénu a pak nevzrušeně prohlásí. „Vraž ji jednu ať se z toho probere.“ Pak si přejede rukou po krku. „I kdyby se tě pokusila napadnout tobě to vadit nebude. Jdu na lov.“ Chystá se k odchodu. Tvůj syn ještě spí, vypětí včerejšího dne jej oslabilo. |
| |
| Tak dobrá,konečně jste v bezpečí princezno.Můžeme tedy vyrazit. |
| |
| Myšlenka k Rydaretě Neboj se, každému co zasluhuje. Musí se vybouřit, já v prvních chvílích, kdy jsem získal své schopnosti, vyváděl, daleko, daleko a daleko hůř, snad si to umíš představit. Zatím ale nevím, jak její spojení proběhlo, ja dostal schopnosti výměnou za duše mnou zabitých. Jak ale ona zvolila, zatím nevím, do sfér teď nemohu a poválávat v tuto chvíli démony je šílenství, jen z jejího neskrývaného projevu je teď možné zjistit, jak se věci mají. Časem pochopíš. Teď mi jen budeš muset prostě věřit, až se vrátíš z lovu, nakrmíme hladové *úsměv* a pak se vidáme k jedné z věží, stále trvám na nalezení Dallena |
| |
| boindil odpovím a pokut budou chtít vědět co tady dělam tak jim odpovim co nejstručněji to půjde |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Mirion Rydareta ti neodpověděla a odešla. Po pul hodině se vrátí s mladým kolouchem, zvíře má ukouslo hlavu. Beze slova ho složí u ohniště, spolu sním i měch s vodou. Pak se posadí, dost daleko od tebe. Je ti jasné, že po příhodě v sadu se tě straní. Syn stále spí, Linden naproti tomu zůstává strnulá. Její hněv je všude. Krev na dýce je již zaschlá, stejně jako krvavé skvrny na jejím oděvu, ale na látce zakrývající jí ránu na noze se ukázala čerstvá skvrna, rana se nechce hojit. |
| |
| Dallen Princezna tě vlídně vyprovodí a obdaruje měšcem se zlatými, než však můžeš vyrazit, otře se ti o nohu to malé děvčátko. Pak na tebe pohlédne velkýma očima a natáhne ruku na západ. „On tě hledá, ten který je zlem a přesto zachráncem. Je tam.“ |
| |
| Jsi chytrá holčička a budocnost máš před sebou a moc si mi pomohla.Pak jí pohladím a Lišákovi řeknu.Pojď jdem se podívat za mím starým známým. |
| |
| Dallen Když odjíždíš zaslechneš ještě volání. „Vidím před vámi temnotu, chraňte se jí ve vidoucí věži by vám mohli řici víc.“ Všimneš si že Lišák ztuhnul. „Je to mladá vědma zašeptá. |
| |
| Taky si to myslím Lišáku.Když už jsme nějakou tu dálku od princezny a doprovodu,zvesela prohodím.Tak co říkáš Lišáku na princeznu?Pěkná ne?Škoda jen že jsem už tak starý.Pak se pousměji a pokračuji v jízdě. |
| |
| Po snídani Tak synu, je na čase vyrazit, stále jsem zcela nepochopil tu vaši problematiku věží, ale jak jsem řekl, naším primárním cílem je najít dallena, jen s jeho pomocí mohu konečně srovnat účty a zjednat pořádek, pak, vzhledem k tomu jak vidím že jsem zde populární a vzhledem k vašemu chování, odejdu.... Zkusím si zbraně Ale předtím to bude lítat! |
| |
| Mirion Jste na cestě, poledne se přibližuje. Jelikož nemáte koně je váš postup v před značně pomalí. Tvůj syn, podpírá Linden, ta je stále netečná. Kráčíte mlčky, první kdo prolomí ticho je Rydareta. „Někdo je před námi.“ Prohlásí a změní se v draka. Během okamžiku vzlétne. Všimneš si, že ještě není ve své kůži pohyby má trhané. |
| |
| Dallen Kolem poledne se před vaše koně snese červený drak. Mrknutím oka se proměnění v dívku, má zrzavé vlasy a je navlečená v kožené kazajce, poznáš že je z dračí kůže. Už jsi ji vyděl, tehdy když jste procitli v jeskyni. „Zdravím tě.“ Prohodí a zašklebí se. „Mirion tě hledá.“ |
| |
| Tak na tebe nasedneme a letíme ne? |
| |
| Dallen Dračice se na tebe zadívá velice zvláštně. „A co kdyby jste použili ta hloupá zvířata na kterých sedíte?“ Prohlásí zrovna ne moc přívětivě. Pak se vznese a zmizí, vy pokračujete. Po pul hodině máš tu čest spatřit svého přítele Miriona, je ve společnosti mladého páru, děvčete a chlapce, dívka je značně zubožená a co tě zarazí podobá se Sorej. |
| |
| Mirion Rydareta se vrátí po chvilce. „Je to tvůj přítel. Doufám, že jsi konečně spokojený.“ Potom se stáhne. Cítíš z ní bolest a strach. Nedokážeš to specifikovat. Sotva si stačíš utřídit myšlenky objeví se na cestě Dallen, doprovází ho mladíček s rezavými vlasy, na první pohled zřejmí zaklínač. |
| |
| ma vzlášní úkol od trpaslíků týkajících se neznámích kouzel chtěl bych být mezi lidmy abych se dozvěděl co je nového ukloním se |
| |
| Setkání Konečně, konečně dostanou věci řád, konečně nebudu sám, sám mezi svými. Dallene! Nastavím ruku, a čekám až sesedne z koně. Zdravím tě, příteli. Je to už dlouho co jsme se viděli na posled, jak vidím, oba máme také doprovod, dovol abych vás představil, žena co tě našla se jmenuje Rydareta, pozor na ní *úsměv* je to dračice. A ti dva jsou plody citů, které byli mezi mnou a Sorey. To je má dcera Lynden, a můj syn. A tvá společnost? *zvednu obočí* už nosí amulet, nebo je zatím učněm? Ale co, když jede s tebou, musí být s mečem jedno tělo, pojďte, posadíme se a promluvíme si, je toho hodně co říct. |
| |
| Ach Mirione,stálý a věrný příteli,taky tě rád vidím.Vás také rád poznávám.Sesednu z koně a podám Mirionovi ruku.Toto je můj nový přítel který se semnou pokouší obhájít mou čest a nalést pravdu a vraždu mistra zaklínačů.Pak se protáhnu a pokračuji.Moc se omlouvám že jsem se brzy po probuzení rozešli ale musel sem si vyjasnit pár mích starých věcí a účtů,ale jeden mi furt zbývá vyřešit.Nechme toho,pojďme se někde utábořit a popovídat si u teplé večeře a příjemného prostředí. |
| |
| Dallen a Mirion Lišák navrhne, že nedaleko je hostinec a malá vesnička. Vypravíte se tedy tam a po necelé pul hodince se před vámi objeví několik domku. Linden opět splanou oči, v malé vesničce je totiž také kostelík. Zakryje si je rukou, když pak vzhlédne vypadá již normálně. Vašim to však neuniklo. |
| |
| K Lynden Už se lepšíš, pokud nezvládáš návaly moci a vztek, přebytky odevzdávej démonovi, budete oba spokojeni. |
| |
| V hostinci Nejdříve obhlédnu veškeré osazenstvo, později kvůli Lynden asi vyvolám menší rvačku, tak si odhaduju každého kdo vypadá jako hrozba, chci aby uvolnila vztek i bez použití magie, to se anučit musí a se starým přítelem po boku cítím jakousi jistotu, pak objednám jídlo a pití, avšak piju i střídmě, omezení pití dám najevo očima i dallenovi. |
| |
| Hostinec je maličký. Kromě vás tam jsou jen dva dřevorubci a u nich sedí nějaký mladík. Když vstoupíte nevěřícně si prohlíží Lynden a Rydaretu. K tvému úžasu se na něho tvoje dcera sladce usměje. Cestou si vypůjčila od dračice šaty,vypadá nyní jako obyčejné děvčátko. Lišák očividně nestíhá dění kolem sebe objedná si korbel a hned po něm druhý, během chvilky je napitý. Po večeři se Lynden zvedne, zamíří ven, za ní se vydá i mladík. Mirion spatří přes začouzené okno jak se venku dohadují, dívka na chlapce cudně mrká přes víčka. Ten nakonec odchází vesele si pohvizduje. Lyndes se vrátí do hostince, tiskne rty k sobě, stojí jí nemalé úsilí aby nekulhala. |
| |
| Hostinec Pozorně si prohlížím Lynden, pokud nese třeba i sebemenší známky zranění, okamžitě se zvednu, s planoucíma očima dojdu k dřevorubcům a praštím otevřenou dlaní do stlou, abych výsledný efekt na dřevorubce ještě umocnil, trochu na vnitřní straně dlaně zaplanu, tak aby tam zůstal zčernalý vypálený otisk mé ruky. Kdo byl ten grázl, co tu svám a teď seděl? Hm? Vyberte si, buď mi to řeknete a možná oželým i nějaký ten zlatý, nebo neřeknete... |
| |
| Lynden má stále zraněný kotník. Jinak jí nic není. Vypadá dokonce velice spokojeně sama se sebou. |
| |
| Hostinec Lehce kývnu na Dallena, potom přijdu k dřevorubcům. Zahledím se na toho, který se mi zdá silnější, pronikavě mu pohlédnu do očí, tak abych byl schopen odhadnout, kolik je v něm panovačnosti, potom na druhého, kolik je v něm vzteku a žárlivosti. Pak pohlédnu opět na sylnějšího, a jako démon zabarvím hlas aby mu imponovalo ještě více, co řeknu: Zdravím tě, mistře tesaři, kdo byl ten třetí, kdo odtud teď odešel, tvuj pomocník jako tento?*ukazuji na druhého* Myslím že jsem o tobě slyšel, proto bych s tebou rád popil něco vína a pozval tě na nějakou tu masitou pochutinu.*přátelský úsměv* Pevně věřím, že mou nabídku přijmeš. |
| |
| Tvůj plán zafungoval. Silnější tesař se zatetelil pýchou. Nabídne ti židli, chtěl tě poplácat po zádech, ale poslední chvilce si to rozmyslel. „Jo ten mladej se začal učit, možná z něj i něco bude. Co si budem povídat , sehnat někoho schopného je v dnešní době dřina.“ Druhý tesař prská vzteky, zatím se však drží zpátky. |
| |
| Mezitím co on zve toho druhého může k pití,já pomalu odcházím poblíž hostince,kde si kleknu a dřímám o minulosti,o dlouhé minulosti. |
| |
| Jak tak přemítáš, dokolíbá se k tobě opilí Lišák. Nabídne ti láhev a dřepne si vedle tebe. „Hele ten tvůj přítel“ škytne si. „ty jsi opravdu renegá.“ Opilecky se zakymácí. „a já taky.“ Dokončí. |
| |
| Hostinec Přišla má chvíle. Dál se neškodně vyptávám na mladíka a prokládám to všeobecnými dotazy abych plně strhnul dřevorubcovu pozornost. Doufám že mně Lynden sleduje, proto mezitím dmýchám vztek druhého dřevorubce a obracím ji tak, aby místo útoku na nás udělal to samé co já s tím prvním a šel tomu mladíkovi dokázat, že je lepší a pořádně ho spražit. Manipulaci se taky nauč Lynden, je to mocný spojenec!špitnu jí myšlenkou. |
| |
| Lišáku,pochop,mi dva nejsme renegáti,a pokud ano,tak jsem alespoň takový zaklínači,kteří to mají v hlavě v pořádku a umí přemýšlet.Proto nám závidějí a proto nás chtějí se zbavit jako mistra!Zatřepu s ním aby si to uvědomil a zítra si na to nevzpomínal.A ještě jedna věc,nikdy se nesnaž Miriona urazit,jinak skončíš jako nepovedená spálená trpasličí topinka. |
| |
| Dallene lišák se rozchechtá vtipu o topince, dál ti vesele nutí svou flašku s pálenkou. Splín ho opustil. Mirione po chvilce se ti v hlavě objeví odpověď. Lynden se o to pokouší poprvé, takže výsledek je trochu pochybný. Zachytíš ale tichounká slova. „Hatíš mi plán. Co myslíš že jsem dělal s tím sedláčkem.“ |
| |
| Lehám si do trávy a usínám. |
| |
| Hostinec Vím, ale jdeš na to špatně, ne jen jednoho, to nechává moc stop, musíš jich vodit za nitky tak, aby byli oni sami přesvědčeni že to zosnoval ten druhý, nikdo z nich nesmí získat pochyby, potom nebezpečí roste. Chápeš? Sakra, kde je Dallen? |
| |
| Mirione dřevorubec se zvedá, tvá dcera ho následuje. Dallen venku spokojeně oddechuje až do chvíle kdy mu Lynden zakopne o nohu. Děvče se ani neohlédne a pádí dál |
| |
| Rychle se zvednu a koukám co se to děje.Sakra já usnul.VCšimnu si vedle ležícího Lišáka úplně na mol,beru ho tedy do náruče a vedu do hostince kde si objednám pokoj a tam ho uložím,poté scházím dolů do lokálu a jdu za Mirionem.Tak co se dělo?Promiň Mirione,byl jsem se trochu provětrat. |
| |
| Hm, trochu jsem učil Lynden, ale něco není v pořádku, nejen tady, ale všude. Dověděl jsem se o těch věžích, ména už nevím, ale určitě tu nejsou náhodou. Šel bych jim po krku hned, s tebou získávám přeci jen jakusi jistotu, ale stalo se toho hodně a nevím jak jsou na tom naši mladší spolubojovníci. Myslím že bychom je měli zítra prozkoušet, ty mé já tvé. Každý z nich je na jednoho z nás zvyklý, takhle zjistíme, jak na tom doopravdy jsou. |
| |
| Dobrá to s tebou plně souhlasím,ale teď mě omluv,jdu se trochu prospat.Vycházím do svého pokoje,tam si lehám, a spím do brzkého rána. |
| |
| Pomalu se ukládáte ke spánku, v hostinci je jen jedna jizba, všichni až na Lynden. Kolem půlnoci zavrzají dveře a ztracená dcera se vrací, potichu po špičkách. Vzbudí tím jak Dallena tak Miriona, ostatní dál klidně oddechují. Děvče se v šeru dohořívajícího krbu začne svlékat. To ani jednoho z vás nezajímá, spokojeně znovu usínáte, ale po chvilce Mirion znovu procitá, má pocit že je něco špatně. Rozhlédne se po místnosti a shledá, že Lynden je opět pryč a sní i meč bastard, která byl opřen o Mirionovu postel. |
| |
| Hmmmmm, řekl bych že si šla dcerka buď zacvičit, nebo někoho zabít, bude se mi ale nejspíš snažit vyrovnat a pak mi ukázat že je lepší než já, to je dobře, to je moc dobře, pokud má cíl a půjde za ním bude se vyvíjet rychle. Začínám si tě pomalinku vážit dceruško, jaks to jen dokázala. Myšlenky mi potom na chvíli zabloudí k Sorey, avšak dříve než by mi stačila stéct po skráni slza je zase zapudím. Teď se tomu ještě nemůžu poddat, na smutek a samotu je dost času v hrobě. Vzhledem k tomu že svůj meč vlastním již velice dlouho, a nasákl mnou, pokusím se ho zaměřit, pokud s ním cvičí, lehnu si a spím dál, pokud bojuje, vyrazím rychle za mečem. Pokud ho vůbec nedetekuju, pokusím se najít Lynden. V tom případě hledám tak dlouho dokud ji nenajdu nebo dokud neomdlím vyčerpáním. |
| |
| Mirion Po tvém meči právě stékají kapky krve. Vylezeš tedy z postele a skrz okno spatříš zář. To kostel vzplál plamem. Vydáš se tedy tam. Už z dálky spatříš Lynden jak před hlavním vchodem, zabíjí vše co se pokouší utéct z ohně. Její pohyby jsou natrénované, ale jsi si jistý že zbraň neměla v ruce již delší dobu. Od bočního východu se ozve křik toho mladíka z hospody. „Vy nás nerozdělíte.“ A několik tupých ran. |
| |
| Připravuji se na kouzlení, kolem sebe nakreslím obrazec pro čerpání magenergie, nedokončím ale poslední tah, mám ho připravený jen pro nouzi. nechám Lynden dělat co uzná za vhodné, jen jsem připraven kdyby se dostala do potíží. |
| |
| Dallen Nad tebou se sklání Mirion, když víc procitneš, zjistíš, že to není tvůj přítel, ale jeho syn. „Musíme se pohnout, odjíždíme.“ Prohodí. Všichni již jsou na nohou a balí se i Lišák. Venku je tma jen cosi rudě září v okně. |
| |
| Mirion Tvá příležitost se naskytla, nečekaně brzy. Lidi vzbudil hluk boje a ševelení plamenu. Začínají se rojit kolem. K Lynden doběhne ten chlapik z hospody v ruce zakrvácené dřevo. Mumlá něco o to,m že už jim nikdo nebude bránit. Tvá dcera jej beze slova probodne. Dál zůstává před kostelem a čeká, tobě je jasné že už nikdo vyjít nemůže,¨žár je příliš velký. |
| |
| Je mi jasné že to možná neustojím, ale budu bránit dceru. Přiběhnu na dva metry od ní a obrátím se k vesničanům. Za mocného výkřiku kterým se je snažím zahnat se zkusím proměnit v démona, pokud mi to vyjde řvu ale jen bráním Lyndem samovolně neútočím, pokud se mi to nepovede, zaplanu jak nejvíce umím a metám oheň po útočnících dokud neuprchnou, nebo dokud sám nepadnu, ať už bojem nebo vyčerpáním. |
| |
| Mirion Jak jsi čekal, proměna se ti nepovedla. Meglial Lynden zrovna nemiluje. Pár vesničanů vyděsilo tvé vzplanutí, ale zbytek začal házet kameny a narychlo se vyzbrojovat vidlemi nebo jinými, nebezpečně ostrými, zemědělskými nástroji. Nedokážeš je přesně spočítat, ale vesnice má přinejmenším čtyřicet obyvatel. Lynden dostala jedním kamenem do ramene to jí probudilo. Stojíte nyní bok po boku a čekáte, až první z vesničanů sebere odvahu a zaútočí, kameny ani jednomu vážně neublížili, naštěstí jich na udržované cestě ke kostelu nebylo mnoho. |
| |
| Naposledy se pokusím o použití schopnosti, zkusím oheň kterým planu stánout jen do ruky a udělat si z něj čepel. Pokud se mi to nepovede, budu dál stát a čekat na jejich útok, pokud se mi to povede, změním výraz tváře abych co nejvíc zastašoval, potom vyrazím klidným a uvolněným pomalým krokem k nim, stále ve střehu. |
| |
| Mirion Toto se ti podařilo, pomaličku postupuješ. Lynden zůstává v zadu, něco magického provádí cítíš to, ale nedokážeš přesně určit co. Dav ustupuje, ještě se mezi nimi nenašel nikdo, kdo by pozvedl jako první zbraň, pošťuchují se jak se snaží udržet si od tebe odstup a zároveň ti nedovolit odejít z jejich středu. Jeden z vesničanů pozvedne srp a rozmáchne se, k tvému úžasu, po svém společníkovi. „Netlač se na mě ty drnožroute.“ Zaskřípe zuby. Není jediný, čtyři vesničani propadli nepochopitelné zuřivost. To vyvolalo zmatek. |
| |
| RYchle beru věci,meče a zásoby,rychle vyrážím k rudé záři.Dělej Lišáku.Nemáme moc času.Jestli si to bylk ty Mirione,proč?Proč bezdůvodně napadáš lidi?Vesničany?Vždyť za nic nemůžou,jestli si to provedl ty nezbývá mi nic jiného než se ti postavit,já jsem ochrámce lidí,né jejich zabiják! |
| |
| snažim se namýřit svoje myšlenky na kuchyň, ale ještě mě nenapadlo kde asi je a kde je bílé víno...Odešla jsem pánovy někam z dohledu a každého kdo se mi zdál že to tam trošku zná, jsem se ptala, kde je kuchyně? Kuchyň jsem po hodinovém strácení v chodbách přeci jenom našla. A začalo hledání bílého vína, prohledala jsem všechny police, šuplíky a skříně, až jsem dolezla do špajzu a vydala se poněkud podobnou cestou zpět za svím pánem, v kuchyni zůstal bordel, všechno vyházené a talíře některé i rozbyté. |
| |
| Dallen a Mirion Dallene, když vybíháš z pokoje, zahlédneš jak Mirionuv syn vytahuje vaček, podle cinkaní rozpoznáš že jsou v něm peníze. Pak už běžíš jako o život, koutkem oka spatříš Lišáka, zmuchlaného a bledého, je ti v patách. Nádvoří je přeplněné lidmi, v jeho středu spatříš kostel v plamenech, před jeho vchodem stojí Lynden a ty beztvaré těla na zemi budou mrtví kněží. Miriona zaregistruješ o vteřinu později, má v rukou ohniví meč, očividně se pokouší lidi zastrašit, ale dav je příliš rozčílen, někdo přitáhla vědra s kameny, hodlají je opět kamenovat. V tom nebe zakryje stín, to na obloze krouží rudý dračice. Její horoucí dech zatlačí vesničany spět. Vypukla panika, lidé se snaží někde skrýt. Tím zmatkem cválají koně. Vede je mladík, Mirionuv syn. První dva zanechá u Dallena s Lišákem. Pak se prokličkuje k otci a Lynden ta se obratně vyhoupne do sedla. „Jedem.“ Vykřikne bývalí člen věže smrti. |
| |
| Sorey Na tváři tvého pana je vidět, že již ví co se dělo v kuchyni. Gestem ti naznačí k jakémusi muži. „To je tvůj učitel. Poslouchej ho na slovo.“ Je to chlapík kožené košili. „Co uděláš když něco nebudeš vědět?“ promluví na tebe. |
| |
| Pohlédnu na syna "tím" pohledem. Odvez ji odtud dělej! Pak si stoupnu tak aby bylo vidět co mám v plánu, zběsile se vrhnu do vesničanů a snažím se na sebe strhnout pozornost, řádím jak černá ruka. Pokud někdo uteče, musí si pamatovat že jsem tu řádil já, řádím tak aby se na Lyden zapoomělo. To všechno Mirion! |
| |
| Mirion nasedl na koně a vyrazil proti vesničanům, shodou okolností jejich poslední hlouček postával nedaleko Lišáka, zbytek nemilosrdně žene Rydareta do lesa za vesnicí, je slyšet jejich křik. „Drak, drak.“ Dallen spatřil jakého si muže,vypadá jako rváč, krví podlitá očka prozrazují jeho opilecké sklony, třímá v rukou sekeru, právě se chystá zaseknout ji do Lišákových zad. Z děsivou jistoto Dallen ví že tomu již nedokáže zabránit. Vzduch prořízne čepel a útočník se skácí mrtví do prachu. Mirionova zbraň mu prosekla hrdlo, poté vyrazil proti dalším čtyřem odvážlivcům. Zaplatili za svou snahu, přepadnou zaklínače ze zadu, životem. Zbytek lidí je roztroušen v nedalekých lesech, z opačné strany je slyšet dusot kopyt. To odjíždějí sourozenci. Lynden se pokusila seskočit z koně, ale její bratříček popadl zvíře za uzdu. Nemilosrdně žene obě zvířata vpřed, děvče má co dělat aby se udrželo v sedle, tak alespoň peprně nadává. |
| |
| Přebírám soupeře ostatních, prostě stále dělám masakr, všechna pozornost ať je na mě, teprve když uvidím že jsou "děti" mimo nebezpečí a pozornost, ustanu, povolím meč a nechám ho rozplynout, vyčerpaně, strašně vyčerpaně se postavím do střehu a vytáhnu tesák, tím si dopřávám alespoň krátky odpočinek, s kýmkoliv teď budu nucen bojovat, budu bojovat na tempo, abych si odpočinul, pak znova. |
| |
| Stojím a jen hlídám Lišákovi záda.Pokud se na mě někdo vrhne snažím se jen omráčit či znehybvnit.Pak zuřivostí vykřiknu,vykřiknu jako nikdy.Odejděte,nechci vám ublížit!Pak ještě zuřivěji se vztekem zařvu na Miriona.Mirione! Proč? Proč si to udělal! |
| |
| Neuhýbám Dallenovu pohledu, i když se mi nejspíše zrcadlí ve tváři smutek, jen stojím připraven a hledím mu do očí. Pokud na mne zaútočí bránit se nebudu. Jen stojím, poprvé po dlouhé době smířen a zároveň skálopevně odhodlán. Všechny mé myšlenky teď patří Sorey. Nečekal bych to od sebe, ale omlouvám se ti Dallene, nemůžu ale jinak, snad se syn o Lynden postará. Ztratil jsem nejspíš přítele uvědomím si, snad ne zbytečně, to by byla ta poslední zrada... |
| |
| Zeptám se mučitele?A pyšně se usmívám na svého pána |
| |
| Vztekle odháním všechny vesničany od sebe. Až všichni utečou,jdu před Miriona,zatáhnu meč a řeknu už klidným ale plných emocí hlasem.Ptám se tě ještě jednou a naposled. PROČ! |
| |
| Stojím jako skála, bez hnutí, koukám Dallenovi do očí. Udělej co musíš udělat, příteli. Rozepnu si nákrčník a pokleknu na jedno koleno. Prosím ale aspoň se ctí, po vojensku. |
| |
| Sorey Tvůj učitel se na tebe zadívá „A věděla jsi kde najít víno?“ |
| |
| Já se po cestě ptát služebnictva kde být kuchyň, já kuchyň i víno šikovně najít. |
| |
| Sorey "A ta kuchyně vapadala jak, když jsi tam přišla." |
| |
| Míárně nervozní,nedám najevo,i kdayž city jsou nepokrytelné. Mirione,příteli,ptám se tě proč,né vykonat spravedlnost,a navíc,nemám na to sílu tě zabít. |
| |
| Sám dobře víš... |
| |
| Jestli je to kvůli Lynden,tak by se měla uklidnit.Lišáku podej mi mé věci,někde támhle sem je zahodil,pokusím se najít Lynden. Když neuslyším odpověď,otočím se kde je Lišák. |
| |
| "Já při hledání vína, přendavat věci na jiná místa." |
| |
| Dallen a Mirion Lišák zmizel. V Mirionovi to hrkne, přes meč cítí že je Linden v nebezpečí. |
| |
| Sorey „A ty věci se jen tak mimochodem rozbíjeli.“ Ukáže na hromadu špalku. „Za odměnu tyhle ´věci taky budeš přemisťovat, támhle na druhou stranu dvora.“ |
| |
| Vyzívám Megliala a pokud neodpoví pak všechny síly temna, dávám nabídku duší všech co zde dnes padli, všechnu magenergii co mám a většinu životní síli. Oplátkou chi jen teleportovat, do Lišákovy hrudi. Pokud to nevyjde vztekem a zlobou hnaný zaplanu jak to nejvíc jde a běžím ke svým dětem. |
| |
| Mirion Takovéhle praktika ti opravdu nevyšla, vybíháš tedy. Za nedalekým kopcem spatříš svého syna, sedí na koni, o kus dál je Lišák, právě odjíždí. Lynden stojí vedle svého koně a dívá se za ním, ať už se tady dělo cokoliv je po všem. Pak děvče nasedá, vydává se klidným klusem za zaklínačem. |
| |
| Vyčerpáním padnu na kolena, motá se mi hlava a jsem strašněslabý, Lynden je v pořádku, syn také a na mne teprve teď doléhá únava, svaly mne bolí a nejsem pomalu schopen se pohnout. Nakonec upadám do bezvědomí |
| |
| Mirion Probudíš se v sedle. Tvůj sin tě prostě naložil před sebe a odvezl za ostatními. |
| |
| soukromá zpráva od Dallen pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Jen se nechávám vézt, poslední dobou jsem se tak vyčerpávál, že odpočívám jak jen mohu, teprve až budeme u ostatních se onaveně postavím. |
| |
| Jak Mirion tak Dallen se netušíc kam vlastně jedou, plahočili s ostatními. Když nadešel soumrak skupina se rozhodla utábořit. Vypadá to, že vaši společníci došli k jakémusi rozhodnutí. Rydareta se ještě nevrátila. |
| |
| Kývnu hlavou.Začnu neomaleně přendavat věci tam kam pán nařídil, snažím se toho vzít pokaždé co nejvíce, takže mi vše padá po stranách z rukou...Po té co dopřenáším a pozbírám popadané věci příjdu ke svému pánovi a čekám co mi odpoví na vykonanou práci. |
| |
| Bezeslova a bez výrazu přistoupím k Lynden a natáhnu ruku, oči mi však sjedou k mému meči, jsem celý nesvůj z toho že ho nemám. pak pohlédnu s uznáním na syna a s poděkováním na Dallena, sednu si a opřu se zády o strom, skřížím nohy a položím si meč do klína, začnu ho čistit a naolejuji ho, pak hledím do ohně a na ruce si hraju s malým plamínkem. Co chcete teď dělat? Teď všichni zakusíte stejný osud jako já, osud vyhnance, doteď to bylo jiné, teď nás budou hledat lovci odměn a ti, co chtějí jen prostě dokázat že jsou lepší. |
| |
| Přesně jako Miron si vytasím meče a začnu se o ně pečlivě starat.K tomu si vyčistím oblečení a kouknu se na Lišáka. Nevím proč,ale jsem rád že to dopadlo takhle.Mirione je mi to líto,ale já musím jet do věže mágů a odevzdat nějakou rostlinu za to že dostanu jednu odměnu která mi pomůžu,doufám,k tomu,abych byl ospravedlněn a pro tebe bychom a ostatní,bych se mohl pokusit zajistit novou budoucnost tím,že na vás nechám stáhnout stíhání. Ale po tom co by se to uskutečnilo by jsme nesměli začít jako tenkrát.Víš,do tědˇka sem si užíval,ale chci také žít teď poklidnější období. |
| |
| Sorey Ani se na tebe nepodívá a prohlásí. „A tě to zase odnes zpátky.“ |
| |
| Dallen a Mirion Mirionův syn se příjemně usmívá. „U nás jsou tři věže, o kterých se dá prohlásit že tam žijí čarodějové. My jsme se usnesly, s Lišákovým přispěním, jet k věži vidění.“ Ozve se zasyknutí, to opodál ošetřuje Rydaretu Lynden. Dračice má na zádech tržnou ránu, nevypadá to hezky, od chvíle co se vrátila je neklidná a často hledí k nebi. Mirionova dcera ji obváže, Pak se pomalu postaví. „A to že tam žila naše matka už nepovíš.“ Prohlásí trochu ostře. |
| |
| k Dallenovi: Vím a chápu říteli, také pochopím pokud se vzdáš vztahů s námi a nebudu ti to zazlívat, být v mé blízkosti znamená problémy, udělal jsi dost a pokud se rozhodneš odejít, nikdy tě držet nebudu. k dětem:*zaražen, v hlavě mi vyvstala Sorey* Pojedeme kam uznáš za vhodné synu, a ty Lynden, zapamatuj si má slova, Nezáleží kde tvoje matka žila, pořád je jedno místo, které neopustila a kde zůstane a to je hluboko ve mně, budova je bezvýznamná a pomíjivá, až budeš na "cestě" tak dlouho jako já, pochopíš že přítel je víc než hrad a příteluv štíttě ochrání lépe než milion nerozbytných zdí s milionem věží. Jdu k Rydaretě a prohlédnu si rány, pokud poznám co je způsobilo, povím to Dallenovi abychom se domluvili, pokud ne zeptám se Rydarety, přičemž využívám démonické charisma aby mi řekla vše |
| |
| Mirione,nechci odejít a zatím to nemám ani v plánu.Chci jen,aby jsme získali novou čest a nějakou pevnou zem pod nohama. |
| |
| Mirion Rydareta naprosto odmítá aby jí někdo další ošetřoval. „Nehody se stávají.“ Prohlásí stroze a upře na tebe své duhové oči. Něco ti napovídá že ti neříká úplnou pravdu. Dallen Jen co se k vám Mirion otočí zady, pošeptá to Lišák. „Musím s tebou mluvit o samotě?“ |
| |
| Rychle mu pošeptám na zpět. Počkej až usnou,stejně si myslím že nás zpozorují ale dobře,pokud je to tak důležité tak se o půl noci sejdeme na tamhletom místě. A nenápadně ukážu nebo naznačím na místo nedaleko odsud ale aby to nebylo vidět z tábora. PAk se kouknu na ostatní.Já a Lišák si asi vezmeme první hlídku,ty Mirione by si si hlavně měl odpočinout. |
| |
| Tak jako bych čistil starodávný křišťálový tác, se snažím rozhrnout mlhu kryjící její mysl, teď jí vyprávím o jednom mém podobném zranění, avšak kdesi hluboko ji sděluji něco úplně jiného, je v tom hrozba, snažím se jí vykolejit a pohlédnout jí do mysli, ale jen opatrně, přeci jen to neni elf, pokud se to dozvím, pomalu jí opět mysl zastřu a nechám ji usnout, pak ji ránu ošetřím. Pokud se mi nepovede otevřít jí mysl a zjistit co to bylo, začnu utvářet maximální mentální tlak se zámětrem se jí do mysli vysloveně vtlačit. |
| |
| Mirine Rydareta se ti dívá stále do očí, cítíš jako by jsi narážel na skálu. „To ty jsi mi dal démonický oheň, nezapomínej kdo jsem.“ Prohlásí. Dallene Lyšák odchází. Začal připravovat ohniště. |
| |
| Pomáham Lišákovi nosit dříví,pak jen naznačím Mirionovi aby nám pomohl s podpalem a dál už jen přikládám a zahřívám se.Seženu nějaký klacek a začnu opýkat nějaké maso ze zásob které jsem si dokoupil v hostinci před útěkem.Pak všem rozdám porce a čekám dokud všichni neusnou a čekám do půlnoci.PAk odcházím na smluvené místo spolu s Lišákem. |
| |
| Pak věz, že tohle není jediná metoda jak to zjistit! jak říkáš, dal jsem ti oheň, takže myslím že si dokážeš představit mé schopnosti, pověz a nenuť mně tu rozpoutat peklo! Zadívám se výhružně, v očích se my zračí vztek a zhouba, promítám jí ve svých očích tisíce mrtvých, jenž jsem za svůj život pobil, tvář každého jednoho znich nahuštěná do jednoho celku. |
| |
| Mirion: Rydareta povstane. „Ty si myslíš, že prostě jenom pískneš a já přicupitám.“ Procedí mezi zuby. „Tyhle řeči mě mají přinutit poslouchat? Když to nebude působit co uděláš? Zabodneš mi do těla čepel. A promiň to by ses vlastně opakoval. Hleď si svých starostí a mě přenechej ty mé!“ ani jednou nezvýší hlas. Cítíš zlobu dochucenou hořkostí. I Linden reaguje na tyto emoce, uchopí Rydaretu pevně ze zdravé rameno a donutí ji znovu se posadit. Kdyby to neudělala, dračice by nejspíš přijala svou původní podobu a odletěla by. Dallen: Tvůj přítel, nyní řeší jakési problémy s tou dračicí. Oheň tedy začnete rozdělávat samy. Celou dobu vás pozoruje Mirionuv syn. Očividně se nechce zaplést do kolotoče výhružek. Když oheň vzplane položí Lišákovi tichou otázku. „Odkud vlastně pocházíš?“ Chlapce to očividně zaskočí po chvilce, ale odpoví. „Jsem z domu neviňátek.“ „To jsem mohl tušit.“ „Většina Zaklínačů má podobný původ. A co čarodějové z věže smrti?“ „Ti jsou odevšad a přitom nikam nenáleží.“ „Stejně jako mi.“ Prohodí hořce Lišák a zdá se že považuje rozhovor za ukončený. Zvedá se aby zašel někam pro vodu. „Věže tu jsou, aby podobné problémy pomáhali řešit.“ Pronese ještě Mirionuv syn. „Doufám že mi prozradí řešení, ale co se opravdu děje vědí jenom mrtví.“ Lišák se na tebe významně podívá a pak odejde. Bývalý čaroděj smrti dál sedí u ohně, jakoby na něco čekal. |
| |
| Nelíbí se mi že před námi skrýváš kdo tě takhle zřídil v dračí podobě, ohrožuje to i je*pohodím hlavou k Lynden synovy a pak i k ostatním*. Nechci se s tebou prát, ale nedovolím abychom pokračovali s takovým rizikem na krku, už tak je toho dost a jestli přibude ještě todle, až se to spustí bude to horší než lavina Svěsím ruku k meči, jemňe si předkročím, tak aby si toho co nejlépe všila. Takže mi buď řekneš co tě tak zřídilo, nebo ode mne táhni a už se nevracej, už sem ztratil dost a kvůli tobě nepřijdu o víc. |
| |
| Otočím se na Mirionova syna. Kdo to jsou ti čarodějové smrti?Nejsou to náhodou ti,co jsme u nich byli pro radu?Vlastně promiň,jak to můžeš vědět když jsi tam nebyl.Ty jsi jedním z těch čarodějů? |
| |
| Mirion: Rydareta se opět pokusila vstát. Tvá dcera ji však nepustí. „Proč nám to nechceš říct?“ všimneš si že se pokouší na ní tlačit stejným způsobe, jako prve ty. „Protože tohle se vás netýká, jde po mě. Nejspíš mi ani nechtěl ublížit, je jen hloupí.“ Zaskřípe dračice. Lynden, ale dotírá dál, Rydareta je mezi vámi doslova skřípnutá. „Je to jeden z tvého druhu?“ „Byl to drak.“ Rydareta se dívá tvrdošíjně stranou, cítíš jak se její vůle začíná pod náporem ohýbat, pokouší se vysmeknout. Dallen: Mirionuv syn ti odpoví klidným a vyrovnaným hlasem. „Býval jsem jedním z nich. Co jsi od nich potřeboval?“ |
| |
| Už si ani nevzpomínám ale myslím si že to bylo něco jako svitek nebo lektvar pravdomluvnosti. |
| |
| Na nic nečekám a přispěchám dceři na pomoc, tlačím na Rydaretu totožným způsobem jako Lynden, tak, aby moji invenci pokud možno nezaznamenala, chci aby si myslela že to dokázala sama, takže hezky pomaloučku a polehoučku zvyšuji nápor, přitom hledím rydaretě do očí a přímo ji hypnotizuji svým pohledem. Pokračuj, řekni nám o něm víc! |
| |
| Dallen: „K mágům smrti se nechodí pro tyhle věci. K nám chodí ti co chtějí navázat kontakt se zemřelými, nebo ti co se nemohou zbavit mrtvých. My pak dohlížíme aby duše nebyli zneužívány nepřirozeným způsob, jinak řečeno aby nebyli zadržovány na tomto světě.“ Mirionu syn má ruce v klíně a tváří se trošku zasněně, jakoby nad něčím velmi přemýšlel, zároveň máš pocit že ti věnuje svou plnou pozornost, je to opravdu zvláštní osoba. Mirion: Rydareta ti uhýbá, nakonec na tebe přece jen upře své duhové oči. „Mluvil jsi o ztrátách démone, nejsi sám. Hledala jsem způsob jak tě probudit, a bylo mi jedno co dělám. Už nepatřím do společenství draků. Hádej co chtěl samec, co podkal dračici bez ochrany rodu. Kdybych byla v pořádku vůbec by neměl šanci, beztak mě nedostihl, ale bude zkoušet znovu. Vás se to vůbec netýká, číhá ale na lidi si nic nedovolí, nebude riskovat vyloučení z rodu.“ Cítíš v těch slovech osten výčitky. |
| |
| Přemýšlej Lynden! Za A nejsem člověka za B Mohu bojovat i ve vzduchu a to ne zrovna jako holub! Kromě toho máš teď nás! |
| |
| Mirion Rydareta sebou škubne. „Nikdy ti nedovolím postavit se drakovy!“ vykřikne. Lynden ji stále drží za rameno. „Přestaň už bláznit.“ Sykne dračici zlobně do ucha, ta se na ni otočí. „Proč mi to děláš?“ tvá dcera zaváhá, v hlavě se ti mihne její myšlenka, má hořký nádech. Je to věta kterou nevysloví, ale myslí na ní tak úpěnlivě až se prodrala k tobě. „Kuli otci.“ Neuvědomuje si co jsi zachytil a odpoví dračici. „Slíbila jsi, že se mnou zůstaneš a teď chceš utéct.“ |
| |
| Vyhrknu na celý tábor jednak proto že jsem si vzpoměl a jednak oproto abych uklidnil Miriona Rydaretu a Lynden. Pak zase normálním hlasem povidám dál větu. To je vlastně ono "pak zmírním ten hlas" , chtěl jsem povolat mistra Zaklínačů na tento svět,aby řekl před ostatními zaklínači tu pravdu,která se opravdu stala. Když na tím přemýšlím,byl by si schopnej to dokázat?Myslím povolat mistra,a pak ho zase odvolat? |
| |
| Teoreticky ano Dallene, ale budu k tomu potřebovat něco, co nám právě nejspíš spadlo do klína. Krev draka, o jednom bych věděl. Šibalský úsměv k Rydaretě. V téhle sestavě ho zvládnem. Půjde po Rydaretě, podle toho co vim, mi ho pak s Rydaretou strhnem na zem, zbytek bude asi převážně na vás, ale dohromady ho skolíme. pohlédnu na Lynden Ty ale budeš muset držet vztek na uzdě, ty musíš draka dorazit. ale jinak nezranit. |
| |
| Rydareta už zase soptí. „Mluvíš tady o jedinci mého druhu, není to kráva kterou na jaře obětuješ.“ Mirionuv syn chvíli svého otce pozoruje. „Jestli tomu dobře rozumím hodláte vyvolat ducha, a bez povolení ho ukázat lidem, kteří ho nejspíš zabyli.“ Usměje se. „To by mohlo být zajímavé.“ Lišák se vrací s plnou náručí dřeva a překvapeně vykulí oči. Slyšel jen poslední dvě věty. |
| |
| Neboj Lišáku,jedná se tu o to s tím mistrem. |
| |
| Počkej Mirione,o jakeho se to vůbec jedná draka?A proč to chceš vůbec udělat? |
| |
| Dvě mouchy jednou ranou Dallene. ten drak si brousí zuby na Rydaretu a jak tak o tom přemýšlím, když se jí podíváš na záda to přísloví se celkem hodí *úsměv*. Jedině dračí krev mi poskytne dostatek energie k takovému úkonu, jinak může být pouto nestabilní a v lepším případě se přeruší, v horším případě se na tento svět dostane něco co tu nikdo nechce. Pak se krátce zamyslím:Hmmmm, nedávno my Rydareta říkala něco o své podstatě a démonovi... ani zdaleka tedy není čistokrevný drak, a vzhledem ke změnám podoby... S úsměvem a jiskrou v oku se podívám na Rydaretu: Vážně tvého druhu??? Kromě toho, o co je krává horší než drak, to že jí nebyla nadělena titánská síla ani magická moc z ní nedělá nic podřadného, chtěl bych vidět jak bys e kdokoliv včetně mě tvářil, kdyby se teď jeho moc přenesla do krávy a mi získali moc krav, nebyla by to legrace? |
| |
| O jakém poutu zde mluvíš? |
| |
| Rydareta si šáhne na obvaz. „Kolik té krve potřebuješ?“ Všichni jste zabrání do diskuze a tak vám úplně uniklo co mezitím prováděl Mirionuv syn. Ten ukazuje k nedalekým stromům. „Nemohl jsem odolat.“ Pronese tiše. „Takto učili mě volat duše.“ Ze stínu se odloupne mlžná postava. Je to duch mistra zaklínačů. Klidným krokem míří doprostřed mýtiny. |
| |
| Chtěl jsi vyvolat svého mistra |
| |
| Rydareta: Tvoje mi nepomůže.... sama dobře víš proč. Pak hrdě hledím na svého Syna. Je mocnější než bylo určeno.... |
| |
| Ukloním se. Mistře,promintě že sem vás vyrušil,ale potřebuji pomoc. |
| |
| Duch mistra má neobvykle ostré obrysy. I nyní má při sobě oba své meče. „Každý z nás má své problémy. Vyprávějme o těch svých a já se ti pokosím pomoci.“ |
| |
| Ted zbystřím sluch! Pozorně budu poslouchat každé slovo obou a snažím se vrýt si je do paměti, aby to nebylo tak očividné, pohlédnu na Lynden, v dlani si zapálím černý plamen Lynden, pojď sem! Sedni si, je na čase abych ti něco předvedl. pokud si sedne: Podívej se na můj plamen a řekni mi vše co z něj dokážeš vyčíst, pak natáhni ruku a převezmi ho ode mne, potom mi řekni co z něj vyčteš od sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Lord Mirion pro |
| |
| Pána probodnu pohledem a jdu to odnášet zpět, celou dobu si mumlám různé nadávky, které jsem kdy zaslechla. |
| |
| Mirion Lynden usedne vedle tebe. „Je v něm velká sila ničit.“ Hodí očko po duchovy mistra. Když jí předáváš plamen, naprosto přesně víš na co myslí. Jak by to asi vypadalo kdybych ho proti tomu duchovy použila? Ale neudělá to, možná i protože má moc práce udržet plamen. V její ruce bliká. |
| |
| Sorey Opět si přenesla dřevo, znovu si jej nenarovnala. „Pamatuješ si ještě kam jsi jej nesla poprvé? Tak ho tam odnes znovu.“ Oznámí ti tvůj cvičitel když úkol dokončíš. Ukazuje na nanošené dříví a v ústech má fajfku. |
| |
| Teď se zaheď do plamenů dcero, hledej v nich tu sílu, hledej v nich moji sílu, ale pozor, je to velmi vyčerpávající, pokud omdlíš, nemusíš se probudit, s timhle neni dobrý si hrát, specielně o tomhle ohni to platí dvojnásob, je mocný sluha ale špatný pán! Až v něm najdeš mne, mou sílu, začni ho rozdmíchávat, ale z mé magenergie. Podvědomně se připravím na mdloby, vím že je nadaná a nemusí vychytat kdy má přestat. |
| |
| Mirion Soustředění je z Linden přímo cítit. Úspěch má skoro nadosah, ale tělo jí zradí, víčka se jí přivřou a tělo vyčerpáním ochabuje, plamen v její ruce zhasnul. Přesto ji neopustilo vědomí. „Zkusím to ještě jednou.“ Procedí přes zaťaté zuby. |
| |
| Mistře,vím že to nebude nejlepší cesta,vyřešit můj ale i všech zaklínačů problém,potřebuji,aby jste šel se mnou,pokud to půjde,do tábora a před všemi řekl jak to bylo. |
| |
| Odpočívej, nehrň se do toho po hlavě, je to až moc dvojsečný. Pak se podívám na syna Dobrá práce s tím vyvoláním! |
| |
| Dallen Mistr na tebe pohlédne, v jeho obličeji je laskavost. „Rada zaklínač má pět členů. Dva z nich se účastnili mojí vraždy. Mají příliš velkou podporu, takto nemáš skoro žádnou šanci něco změnit. Pokud ti mohu dát radu, zaměř se na ty zbývající tři. Ty by si mohl ovlivnit ve svůj prospěch. Buď jsou příliš hloupí nebo zaslepení.“ Mirione Tvůj syn se pousměje. „Ve věži mě tyto věci učili velmi dlouho.“ Sejme z koně deku a zakryje s ní svou sestru. Lynden usnula, pravidelně oddychuje. |
| |
| Děkuji vám mistře,velice jste mi pomohl.A ještě jednou promiňte. |
| |
| Mirion a Dallen „Kéž by byla tvá cesta úspěšnější než ta má.¨“ popřeje ti mistr a pokývne na Mirionova syna. Nikdo z vás si nevšiml co vlastně udělal ale duch zmizel, není po něm ani památka. Všichni se pomalu ukládáte ke spánku, jen Rydareta stojí v povzdálí, na okraji lesa. Je nehybná jako socha. K Dallenovi opět přišel Lišák. „Teď s tebou potřebuji opravdu nutně mluvit:“ prohlásí tiše. |
| |
| Šlehnu po lišákovi pohledem a odcházím k Rydaretě, když si vedle ní stopunu, zapálím si a zeptám se klidným výrazem a tónem: Je někde tady? |
| |
| Mirion Jako by si tě ani nevšimla. Po chvilce ale odpoví. „Stále hledáš oběť Mirione? Tvá touha se v jeho případě nenaplní, má dost práce vylízat se z našeho setkání.“ Otočí se na tebe, její duhové oči výří barvami. „Stále hledáš osobu která muže za všechno tvé utrpení, až ho najdeš, zemřeš a u toho já nebudu. Přeju vám hodně štěstí, odcházím. Vysvětli to nějak Lynden.“ |
| |
| Jdu dále s Lišákem mimo doslech ostatních. |
| |
| Dallen Lišák je bledý. „Řekl jsem jí že je zlo. Ona mi odpověděla jase démon a já najednou věděl že je to stejné jako v té jeskyni. Pak ten bývalí čaroděj prohlásil že cítí zvěrstva, že se mstí a já nemohl udeřit.“ Dochází ti že mluví o Lynde. „Slíbila mi že mi pomůže najít pravdu o smrti mistra, teď už pravdu znám. Co budeme dělat dál?“ |
| |
| Lišáku,mistr řekl,že máme přesvědčit 3 z 5 mistrů v radě.Dva z nich stojí za vraždou a ti tři jsou buď hloupý nebo zaslepení.A mi jim musíme udělat v hlavě pořádek.Nechť stojí mistr při nás. Poslední větu řeknu do větru ale je slyšet.Řeknu jí lehce zklíčeně ale s nadějí v hlase.Pak se na Lišáka usměji a řeknu. Užívej si dokud můžeš Lišáku,povinosti zde budou co nevidět a mi nebudeme vědět kam dřív skočit.A ještě jedna věc Lišáku,potřebuješ zlepšit v šermu a já potřebuji vědět vše co se dělo posledních,ehm,150 let v zaklínačském kodexu a tak dále,s učením jnavzájem začneme hned pozítří.Bereš? |
| |
| Dallen Přikývne na tvou otázku. „Takže plán dostat se k věži vidění se nezměnil. Vědmy by nám mohli říct kde hledat Členy rady.“ Prohodí. |
| |
| Nechávám jí jít, ale neodpustím si poznámku: Vím co chystáš, jsi nepoučitelná, sbohem........Než se znovu setkáme... |
| |
| Ano Lišáku,to je dobrý nápad,ale promiň teď bych si rád odpočinul. Vracím se k táboru a řeknu Mironovi. Mirione,kdo si veme první hlídku? |
| |
| Rydareta se promění do své dračí podoby. „Ty nemůžeš vědět nic o mích plánech.“ Zaduní její hlas. Rozepíná křídla a chystá se k odletu. |
| |
| Možná že se mýlíš, Rydareto.... Chvíli se za ní dívám. Jen si odpočiň Dallene, mám plnou hlavu věcí, které si musím přebrat a stejně bych asi neusnul, hlídat budu já. |
| |
| Dračice se ztratila za horizontem. Po chvilce tábořiště zahalila neproniknutelná tma. Je klid a nic zvláštního se neděje. Postupně usínají všichni až na Miriona. Klid přetrvává až do pozdní noční hodin, nevypadá to že by se do rána mělo něco stát. |
| |
| Nejdříve nemohu usnout.Pak ale nakonec usnu a čekám až se něco bude dít nebo pokud se neprobudím. |
| |
| Podud Mirion neprobudí dalena nic zvláštníhi se nestane, pokud ho probudí také s nic nestane. |
| |
| Ráno probouzím všechny ostatní, s úlevou že se nic nestalo, přes noc jsem si v hlavě utřídil myšlenky, takže jsem sice trochu unavenej, ale mám jasno a klid. Vstávejte, je ráno a kolem nás se potlouká docela nebezpečnej počet elfů!!! Pokud se všichni rychle seberou a připraví se, hlasitě se rozesměju. Pokud ne, dál sedím a nahlas si brumůlám něco o střehu. |
| |
| Vyhrabu se z dek,rozhlédnu se,zakroutím hlavou a řeknu. Pěkné probuzení. Seberu,zabalím si věci a jsem připraven k odchodu. |
| |
| Lynden vyskočí, Mirionuv syn se na svého otce hladí naprosto nechápavě Lišákse zvědavě rozhlíží. |
| |
| Všichni se připravují k odjezdu. Lynden vypadá trochu zmateně, jde za otcem. Jejich rozmluvu slyší i Dallen.“ „Otče kam zmizela Rydareta?“ otáže se rozmrzelým hlasem. |
| |
| Lišáku,jedem. Pak se kouknu po ostatních. Tak co,jedem? |
| |
| Rydareta to bere oklikou ale vem jed na to že se s ní brzo uvidíme. Protáhnu se a zakroutím hlavou, což zní jako by dosedla skála na 1000 křečků, pak vyskočím do sedla a postavím koně na zadní, usadím se v sedle a popojedu k Dallenovi Todle mi chybělo, veď! Pokud se Dallen rozjede pomalu, trochu zklamaně nechávám koně jít a zapálím si. Pokud Dallen vyrazí rychle: Heaaaaaaaaaaaaaaaa! zařvu a kopnu koně patama do slabin, úplně vysednu a letim s Dallenem jako s větrem o závod, užívám si vítr v tváři. |
| |
| Zařvu na Lišáka. Neboj se a jeď! Pak se usměji a pevně ale opatrně popoženu kině tím že ho kopnu do slabin a jedu co to jen jde. Směr-Tábor Zaklínačů. |
| |
| K poledni narazíte na rozcestí. Je to zalesněná oblast a nedaleko je slyšet potok. Po vaší pravici se rýsuje asi tak den vzdálená Věž. Ale to co vás opravdu zarazilo jsou brázdy vyryt v cestě. Na váš směr se napojují z druhé odbočky. Vypadá to, že je před vámi nějaká velká karavana. První na stopy narazil Dallen když zpomalil kuli určení směru, hned po něm si jich všimli i ostatní, tak jsou okaté. |
| |
| Tohle se mi vůbec nelíbí Dallene! Otáčím koně na místě a všude se rozhlížím. |
| |
| Stopy jsou jasné. Projela tu karavan s těžkými vozy. Vzhledem k poškození terénu nejsi schopen rozeznat kolik vozu tudy jelo, ale po stranách jsou zřetelné otisky koní, nejspíš ostraha. |
| |
| Co s tím uděláme?Půjdeme se po nich kouknout? |
| |
| Prosím Miriona o reakci! |
| |
| Nezdá se mi to, je to až moc okatý! Seskočím z koně a prohlížím si ty stopy. Nejsem sice žádnej stopař, ale ty vozy byly naložený až po okraj a nemyslím si že by jeli tak, aby je každý našel takovou dobu! Zavřu oči a snažím se v okolí vycítit stopy násilí, také vztek či zlobu. Vozí k vám takhle zásoby? Jestli ne tak co by tu dělali? Tohle nějak smrdí Dallene |
| |
| Neříkám že nesmrdí,proto se chci ujistit jeslti v tom není nějaká sviňárna víš?O tom jestli k nám jezdí něco takovéhleho nemám ani potuchy!Přeci jsme se trochu prospali a za posledních 150 let nemám ani páru!?Lišáku,jezdí tudy něco podobného pravidelně? |
| |
| Lišák pokrčí rameny. „Do města zaklínačů jezdí karavany, ale o ničem takhle velkém nevím.“ Vypadá zmateně. |
| |
| No tak to vypadá zajímavě,moc zajímavě! |
| |
| Lynden popojede na svém hřebečkovi k vám. Zamyšleně se podívá na stopy a pak si ještě pozorněji prohlíží vás. „Copak tu chcete mudrovat do večera?“ vykřikne a dá pokyn koni, vzápětí vystřelí vpřed. „Je čím dál tím víc prchlivá.“ Komentuje to Mirionuv syn. „Ne ona je čím dál tím víc šílená.“ Prohlásí Lišák, který je očividně zaskočený. |
| |
| Ale má pravdu! Tryskem vyrazím za dcerou. |
| |
| Jedete zhruba deset minut, když narazíte na houští u cesty. Křovisko je zválené a po bližším ohledání zjistíte, že kousek dál leží mrtví medvěd a za jeho zdechlinou je vybudovaný mělký hrob, prostý kůl je ozdoben přilbicí s chocholem rudé barvy. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro Ty a Lišák tu přilbu znáte, přesně takové měli vojáci co přijeli pro princeznu. Lišákovi se očividně nechce nic říkat. |
| |
| soukromá zpráva od Dallen pro |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Okamžitě hledám v paměti, jsem nějaký ten pátek na cestách a dlouho jsem studoval, také jsem voják s válečnou akademií, měl bych poznat kdo zde leží (ze které je armády), pak si jdu prohlédnout medvěda zda byl zabit zbraní a zda mohl být majitel té zbraně tenhle tlející kolega. |
| |
| Mirion Ano vše co jsi vyjmenoval je pravda ale časy se mněná a sto padesát let je dlouhá doba. Nicméně jsi zjistil že medvěda zahubilo kopí. |
| |
| MH>jaká je denní doba? |
| |
| Je poledne, něco málo po jedné. |
| |
| Prosím Miriona a Dallena o nějakou reakci. |
| |
| Teda nevim jak vy, ale já mám hlad! Mečem nasekám nejbližší keř či menší stromek na zhruba půlmetrové kusy, ty dám na hromadu a na několik spodních zakouzlím zaplaň. pak meč otřu a jdu porcovat, když si prohlížím mrtvé zvíře odskenu takový kus abychom se z něj případně všichni najedli, po velmi velmi dlouhé době se ale pokusím přivolat svého psa, nechám ho maso nejprve očichat, pokud bude v pořádku uříznu ještě pořádný kus jemu. Až bude maso hotové začnu jíst, přitom sedím vedle svého psa a občas ho poplácám po žebrech. |
| |
| Ozve se rána a ze zemně vyskočí Mirionuv pes. Jeho rudé oči pozorují všechny příchozí až spatří svého pána. Když ho spatřil Lišák šáhnul po meči ale ruku ihned stáhl. Linden je psem naprosto fascinovaná zato Mirionuv syn se chová jako by nic a pomáhá svému otci se dřevem a porcováním. |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro „Co je ksakru tohle?“ |
| |
| soukromá zpráva od Dallen pro |
| |
| Až dojím, upřu pohled na svého psa. Mzšlenkou mu řeknu: Měl bych pro tebe úkol, starý příteli, něco tu není v pořádku, jedeme do jakéhosi tábora zaklínačů či co, ale cestou se mi něco nezdá. Buď skryt jako nejtajnější přání a cestu prohledej, pak se ke mně vrať a dostaneš svou odměnu! Pak se podívám na Lynden a další myšlenku nechám slyšet i ji. Počínaje koncem tohoto úkolu je toto tvá nová paní, budeš ji bránit do vlastní záhuby, i kdyby byla v samém nebi, to bude tvá nová služba. Všimnu si lišákova rozčarování a řeknu mu: To je v pořádku, a na nic se neptej, já také nerozebírám vaše lektvary... |
| |
| Pes zmizí ve křoví. Lišák se na něj dívá potom prohlásí. „Až budou mít baňky nožičky a budou štěkat, můžeš se zeptat.“ |
| |
| soukromá zpráva od Paní Jeskyně pro |
| |
| Dožvýkám co mám v puse a kost hodím k mršině. Tak jo, vidím to asi takhle, je to konvoj s vojenskou hlídkou, několik těžkých vozů s nákladem a jeden honosnější, s nějakou nafintěnou fiflenou vevnitř. Chová se jak šlechtična, na výlet ale nejela, řekl bych. Buď jede uplácet vaše bratry, nebo se chce za jednoh z nich vdát, ale pak by musela nevědět, že vaši orlové zůstávaj v hnízdě *úsměv*. Já bych ještě počkal a vyrazil volněji, pokud jedou k vám tak jako tak je potkáme, pokud ne, o problém míň. Pak se podívám na Lišáka Co si o sobě myslí, že se naváží do mého psa! Ale možná bychom měli hned vyjet za nimi, je to princezna, třeba její polibek dokáže udělat z žáby..ehm pardon.. lišky nádherného prince. Myšlenka k psovi:Stačí, vrať se! |
| |
| Nasedne tě na koně. Lišák se ušklíbne. „To zvíře si volat nemusel, stačilo se zeptat. Tu žabí princeznu jsme už potkali a jsem velice zvědaví co v našem městě pohledává. S králem nemáme už léta dobré vztahy.“ |
| |
| Takže počkáme až z nich vaši kolegové udělaj večeři a pak se skočíme najíst * :-) * |
| |
| Lynden se zakření „To by jsme si nic neužily. Navrhuji jim trošku pročechrat peří.“ Lišák na ní hodí nepěkný pohled. „Nebylo by rozumnější nejdřív zjistit o co tady jde?“ Všichni pomalu pokračujete v cestě. |
| |
| Na to Lišáku že by jste máý měli sloužit a pomáhat mu,tak je to se vztahy s králem špatné,bylo by dobré navrhnout později radě o znovu zavedení mírové smlouvy.Ale to necháme až na jindy,každopádně by jsme si měli pospíšit. A popoženu kjoně tím že ho pošimrám na slabinách. |
| |
| Proč se nikdy nepoučíte.... Pobídnu koně a srovnám krok s Dallenem, i když vypadám uvolněně srovnám si meč tak aby se dal rychle tasit, také se v duchu připravím zasadit mentální úder. S úšklebkem si vzpomenu na svůj první, opravdu úspěšný. Kněz co se mne snažil zabít měl plnou hlavu vlastních problémů, tekoucích v červené řece z uší. Pak ale opět mou mysl ovládne disciplína a chladnokrevná touha po boji |
| |
| Jedete až do večera, nakonec dorazíte k jedné straně rokliny. Na dně této rokliny leží město zaklínačů. Pozorujete v záři zapadajícího slunce ulice, proplétá se jimi kolona. Vozy se zastaví na něčem co připomíná hlavní náměstí. I z dálky rozeznáte ceremonii formálního přijetí hostu. Dolů do údolí vede stezka, jakmile na ní vkročíte budete vidět. Než dosáhnete města bude to trvat zhruba čtvrt hodiny. |
| |
| Tak a je to tu,jedem? |
| |
| následuji Dallena |
| |
| Uděláte sotva pár kroků, když vám zastoupí cestu zaklínač na koni. „Kdo jste a co zde pohledáváte?“ sedí v sedle vzpřímeně a jeho tón hlasu není zrovna dvakrát přívětiví. Za ním na cestě spatříte ještě dva další zaklínače, vypadá to že posílily stráže. Zatím nepoznali Dallena ani Lišáka. |
| |
| Zkusím navázat kontakt s Lišákem. Nemluv nech to na Mirionovi. Pak zkusím navázat kontakt s Mirionem. Mluv,ale zdvořile,prosím tě jako přítel. |
| |
| Okamžitě pro jistotu odhaduji naše šance proti nim, podle jejich postoje a váhy. Zdravím! Jedeme do hradiště Vašeho řádu, setkat se s Vaším Mistrem. Já jsem Mirion, toto sjou mí přátelé zaklínači Dallen a Lišák, v neposlední řadě pák má dcera a můj syn. Překumuluji energii z mentálního úderu a zakomponuji ji do svého hlasu, k tomu používám charisma, dlouho jsem nekouzlil a šetřil si síli a teď je ta chvíle, upínám se k tomu abych ho přesvědčil. Jsem naprosto odhodlaný a povzbuzený Dallenovými slovy.... ... jako přítel... |
| |
| Na chvilku se zaklínač zatváří jaksi prázdně. Pak prohlásí. „Jeli tomu tak následujte mě.“ A vyrazí směre¨m k městu. Ty dva čekají až se dáte do pohybu a pak se rozjedou za vámi. |
| |
| Cestou se ohlédnu na dallena a mrknu. |
| |
| Děkuju ti. |
| |
| Vyrazili jste k městu. Projíždíte ulicemi a odevšad vás pozorují oči zaklínačů a jejich učňů. Váš průvodce vás vede do střed k velkému chrámu kde jste před tím viděli delegaci. Cesta proběhla klidně, nikdo nezasáhl. Stanete na rozlehlém náměstí, Zaklínač vás vede dál, mezi gardisty a doprovodem ženy která právě promlouvá k radě Zaklínačů. Stojí s nimi na schodech před chrámem. „Můj otec je přesvědčen, že pouze spojenectví mezi námi nám zaručí dostatečnou sílu postavit se nebezpečí v mrtvé zemi.“ Zaslechnete ženu, je oblečena v decentních šatech, které ovšem vypadají velmi draze. „Princezno zavázali jsme se chránit tuto zemi, ale…“ Všichni vzhlédly a dívají se přímo na vás, Zaklínač který vás provázel kamsi zmizel, jste necelých pět metru od nich. |
| |
| Zdravím vás,princezno.A vás taky,ctihodní představení. Pak se odmlčím.Kouknu se po ostatních a pokračuji. Nenechte se rušit,my počkáme. Pak chytnu lišáka a Miriona za ramena a odejdu s nima o několik kroků dále. Pak tiše pronesu. Teď už nám pomůže jen síla naší vůle,A prosímtě Mirione,kdyby se cokoli zvrtlo,snaž se být c nejmíň podrážditelný.A hlavně,kdyby došlo opravdu doslova na nože,tak nikoho nezabij,prosím tě. Pak kouknu na Lišáka. A my dva se postaráme o přesvědčení tří z pěti členů z Rady,jakým způsobem,ještě nevím,ale napadlo mě,co pomocí princezny?Nechci jí vynastavit nebezpečí ale ona jediná teď bude naše naděje. |
| |
| Co to má k čertu znamenat? Táhneme se sem abysme nechali nějakou fiflenu aby kázala bludy zaklínačům do hlavy? Zaklínači nebojují ve válkách ale opravdu se jen toulají krajem a brání lidi! Nejradši bych celý to její vyjednávání skončil,ale budiž... Jak si přeješ Dallene, počkáme, dokonce i naplocho je brát budu, při potížích, ale pokud se dostane Syn nebo dcera do vážnější ohrožení, vzpomenu na starý časy... Víc ti slíbit nemůžu Abych svá slova potvrdil, zčervenají mi duhovky, jen na okamžik, na tak malý že si toho měl možnost všimnout jen Dallen. Pak se obrátím zpět k radě a uvolněně postávám. |
| |
| Všichni na vás tiše zírají. Mirion zaregistroval nepříjemný pohyb jednoho ze zaklínačů, nejspíš dával signál ostatním. V tvé chvíli se princezně rozzáří oči a pronese. „Jsem velice potěšena, že se zde shledávám se svými zachránci.“ Po tomto výroku bylo gesto odvoláno, opět to vypadá že na vás nikdo nezaútočí. „Rada důkladně prodiskutuje vaše návrhy, musíte jistě chápat že takovíto požadavek musíme zvážit. Myslím že ráno vám sdělíme jak jsem se usnesly. “ Odpoví ji postarší kněz. „Děkuji vám.“ Několik formálních úklon a princezna se chystá odejít. Ještě se ale usměje na Dallena „Doufám že mi budete u večeře vyprávět jak jste se měl, za tu dobu co jsme se neviděli.“ Jen co dívka zmizí ozve se z rady drsný hlas. „Přišel jsi přijmout trest za vraždu? Nebo si snad myslíš že tě princezna ochrání?“ Je to mohutný zaklínač s zjizvenou tváří. Netváří se zrovna hezky. |
| |
| Jelikož jsem barbar,nedám na sobě znát nějaký strach,neznám. Pro žádný trest jsem si nepřišel.Přišel jsem vysvětlit pravdu,a teď mě omluv,rád bych si promluvil s někým,kdo ke mě bude příjemější a vysliší mě.A jestli pak ti neudělal tya jizvy před smrtí mistr když ses ho pokoušel zabít? Tiše ho prokleju(myslím toho zaklínače co stojí přede mnou),a jdu za jedním z knězů. Přišel jsem vám říct o tom,co se vše stalo mistře.Ale prosím o samotě. |
| |
| Po slovní výměně si s arogantním výrazem stoupnu mezi odcházejícího Dallena a zaklínače, pohlédnu mu do očí a hledám známky emocí, pokud nějaké oběvím, řeknu to později Dallenovi ať má při slovní potyčce výhodu. Zkřížím ruce na prsou v gestu, které by se dalo nazvat " Je tu se mnou, nezapomínej!" Jsem však ve střehu a svým způsobem počítám s jeho útokem. Odhaduji zda ho porazím spíše silou nebo rychlostí, bude li to nutné. |
| |
| Kněz se na Dallena ušklíbne. „Myslíš že si chci o samotě vyslechnout vraha?“ Radou přejde vlna pobavených zachrčení. Miriono pozorování přináší ovace, tři z nich zachovaly vážnou tvář, dva kněží a jeden zaklínač, ten je oproti ostatním mladší, hrdě přestoupí. „Ale já si jej chci vyslechnout!“ prohlásí hrdě Zjizvený na něho pohledne z patra. „Co si tím chceš dokázat?“ „Stejně jako ty i já jsem členem rady, chci jen slyšet i druhou stranu. Pokut se obáváš o nezdraví, věř že mé svaly jsou pružné, jak si se už nejednou přesvědčil.“ Pokyne Dallenovi kamsi do budovy. |
| |
| Okamžitě jsem zareagoval po poslední větě a gestu po vstupu. Žádný vrah nejsem!A ty to víš. Pak dořeknu.Pokud chce někdo slyšet můj příběh a obhajobu,rád vám jí řeknu.Tak pojďme.Lišáku,pojď se mnou. |
| |
| Vrzím svůj pohled do pohledu zjizveného, nechci aby byli problémy, proto svážu jeho pohled do mého, a budu ho držet v hypnoze jak dlouho to jen půjde, přitom ale zkroutím ústa tak aby to vypadalo jako že si vymněňujeme nenávistné pohledy. |
| |
| Lišák a Dallen vcházejí do budovy. Zaklínač je zavede do velkého sálu, za nimi vejdou ještě oba kněží. „Pověs nám tedy svůj příběh.“ Vyzve Dallena mladý oponent zjizveného. Mezitím Mirion pevně drží ve svém mentálním stisku zjizveného, kolem něho se nese šepot. „Jsou to démoni. To už se věž smrti spojila i s takovými.“ Linden na to reaguje ironickou poznámkou. „Jsme slavní.“ |
| |
| Povyprávím jim vše do té doby kdy jsem usnuli. Když jsme se probudili,a vysvobodili nás z magického spánku,vyrazil jsem za Mistrem sem,abych mohl opět vše vysvětlit a znovu složit zkoušky,abych mohl zde zůstat a dále pomáhat dobrým lidem.Mistr mě pochopil a složil jsem zkoušky.Někdo však mistra zabil a vy jste se za mnou vydali.Utíkal jsem,neboť bych si nikdy nedovolil zabít zaklínače,zaklínače,který je nevinný a s touto věcí nemá nic společného,však něčí učen,zde přítomný Lišák,mě pronásledoval.Neměl jsem čas a tak jsem jej přemohl a omráčil,po několika dnech mě konečně vyslechl a porozuměl mi.Přijal sem ho aby mi pomohl.Neboť kdby se beze mě vrátil,zabili by ho jistě ti,kteří zabili mistra.Vydali jsem se na cesty pro rady,vež mágů,princezna a dalších,ti řekli ať se vrátím,najdu znovu svojí sílu a postavím se vrahům,a vypátrám je.Jsem zde abych dokončil to,co jsem slíbil mistrovy,a co,co jsem slíbil kodexu! Pak se kouknu po všech,pak se kouknu na Lišáka. Zaklínači,je to co jsem řekl od té doby mého a tvého střetu pravda? |
| |
| dokud dallen neskončí budu držet zjizveného v sevření mysli, pokud začnu slábnout sáhnu si klidně na samé dno jen abych dal Dallenovi čas přesvědčit radu o své nevině. |
| |
| Lišák si položí pěst na hruď. „Opravdu je tomu tak jak zde Dallen vypověděl.“ Všichni tři vaši posluchači se mezi sebou začnou pološeptem radit. Nakonec opět promluví mladý zaklínač. „Ač je to s podivem věříme vám. Já a mí druzi už nějakou dobu pozorujeme ostatní, jsme znepokojeni chováním některých našich druhů. Bohužel nemáme takovou moc, abychom si prosadili jakoukoliv změnu. Ty a tvůj přítel by si nám k tomu mohl dopomoci. Zaručíme tobě a tvé družině bezpečí až do skončení rady, právě tam se bude projednávat tvůj osud. Prosím zůstaň. Musím tě ale varovat, že pokut neuspějeme je tu i možnost že tě odsoudí k smrti. Což nejspíš udělají i pokud odejdeš.“ |
| |
| Nevím co na to říct,jsem překvapen že alespúoň nikdo mi věří ještě s Lišákem.Děkuji vám za ochranu a na Radu zůstanu,s následky počítám,už od samého začátku mého probuzení. Pak vyjdu ven.Kouknu na Miriona. Děkuji ti příteli,jestli chceš a byl bych rád,kdyby si zde zůstal do konce rady,která bude v blízké době. |
| |
| Přátelé se neopouštějí a přítomnost tolika bojovníků mi také není nepříjemná. Přijdu blíž k Dallenovi a položím mu ruku na rameno, a vědoucně se na něj zahledím. Po chvilce se nakloním ještě blíž a pošeptám: Pokud dojde ke střetu ten pořezanej blb je můj, už sem si ho oblíbil, chudák toho má ve škebli jak mi v měšci. Načež se spiklenecki usměju a zjizvenému, předpokládám rozladěnému a nechápajícímu zaklínačovi se zlověstným úsměvem zamávám, pak se ale ohlédnu na své potomstvo a uklidním se. |
| |
| Za vámi se ozývá vzrušená debata rady. Nakonec k vám přistoupí zaklínač co si odvedl Dallena. „Pojďte prosím za mnou.“ Zavede vás k budově, která vypadá jako ubytovna pro zaklínače, podobných stavení je tu několik. „Tyto prostory jsou prázdná, budete zde mít soukromí. Na večeří jste pozvání do velkého dómu, zve vás princezna.“ Ubytovna má jedno patro a odhadem něco kolem patnácti pokojů. Zaklínač se formálně ukloní a chystá se odejít. |
| |
| Děkuji vám za všechno,pokud uvidíte princenu,vyřiďte jí,že se na večeři rádi ukážeme. Ukloním se a čekám dokud zaklínač neodejde. Tak a teď si každý vyberte pokoj,byl bych rád kdyby jsme byli společně nebo alespoň po dvou.Nejsem si jistý jestli na nás ti vrazi nebudou mít spadeno. |
| |
| Souhlasím s Dallenem, měly bychom zůstat pohromadě, nejlépe všichni, za ta léta jsem si zvykl a pochybuji že zaklínačský kavalec bude příjemnější než podlaha. krom toho budu mít první hlídku, budeli třeba tak jedinou, ale nějak se mi to celé nezdá. Nejdřív by nás na místě zabili a teď jsou pohostinnost sama, tohle neni dobře, co když je někdo z vrahů v radě? to se pak máme na co těšit, šel bych do nejzaššího pokoje tam se udržíme nejdýl. Když zkontroluji jak zavřené dveře, okamžitě vytáhnu jídlo a pití, to hodím Lynden a začnu olejovat meč a zbroj. |
| |
| Jdu za mirionem a ppřipravým spaní.přitom na ně mluvím. Musím přesvědčit tři z pěti členů v Radě. Ti co drží s vrahy jsou dva,ale ti další tři jsou zmatení a já jsem tu od toho abych je přesvědčil. Ty co nás přivítali bych si tipnul že jsou to ti tři,a ty dva co byli proti to budou vrazi nebo ti co s nimi drží.Ale nechtějí se nechat napálit,zase tak hloupí nejsou. |
| |
| Můžu ti nějak pomoct Dallene? Zadívám se vážně na Dallena a v očích se mi rudě zaleskne. Jsou způsoby jak tomu dopomoct a pokud se spojim se synem a dcerou, myslím že to půjde. |
| |
| Ne to je pouze moje věc, a pomsta. |
| |
| Uložili jste se do pokoje, je tam pouze dvanáct postelí. Jen co jste se uložili ozve se zaklepání na hlavní dveře. |
| |
| Rychle se zvednu,vemu si opasek s mečem,připásám si ho a jdu ke dveřím,tam otevřu a kouklám se,kdo tam je. |
| |
| Ještě než Dallen otevře už stojím u dveří ze slepé strany (po otevření nejsem vidět) meč připravený prozait dveře výpadem, na ostatní kynu aby lehli a odpočívali, na Dallena významně kývnu, jsem připraven ho bránit do posledního dechu, pokud budou problémy rychle probodnu otevřené dveře mečem, a abych ho uvolnil prudce do nich kopnu aby se opět zabouchly, to vše samozřejmě jen pokud to nezraní i Dallena |
| |
| Za dveřmi stojí muž oděný v černé vyšívané vestě, jezdeckých kalhotách a vysokých botách. Má vlasy až po ramena sepjaté stužkou do culíku, je z něho cítit pach koní a nějaký parfém. Na jeho úzkém obličeji není patrná žádná emoce. „Byl jsem pověřen dovést vás a váš případný doprovod na večeři s jejím veličenstvem. Jste již připraven nebo má chvilku počkat?“ |
| |
| Celého si ho prohlédnu. Těší mě a jsem mile potěšěn,prosím počkejte chvíli,jen se připravíme. ZAvřu dveře a kouknu na Miriona. Jdete na tu večeři? |
| |
| Nikdo z přítomných nejeví zájem jít s tebou až na Lišáka. |
| |
| Tak jdeme Lišáku. A vykročím za dveře kde na mě čeká doufám muž. Můžeme jít. Ovšem jsem připraven na všechno,i na přepadení toho muže co nás bude doprovázert,proto soustřdím magickou sílu na spánek. |
| |
| Čekám v pokoji, Dallen se o sebe snad postará někdo by měl hlídat Lynden... |
| |
| Dallen Vracíte se spět k velké budově ve středu města. Cesta je klidná, nikdo si vás nevšímá. Co by bylo zajímavého na dvou zaklínačích a cizinci, který přijel s velkou karavanou? Projdete vekou vstupní halou, která má rysi chrámu, a odbočíte do třetí ze sedmi chodeb, projdete druhými dveřmi z pěti. Je tam něco jako přijímací salonek. Muž se k vám otočí. „Počkejte zde prosím, za malou chvilku večeře započne.“ Ukloní se a čeká až bude propuštěn. Mirrion Dveře se zaklapli a Dallen zmizel. Zůstal jsi sám ve velkém pokoji, sám až na své děti. Tvůj syn se zahledí na Lynden. Ta chvilku bloudí očima po pokoji, ruce má cudně složené v klíně. Nakonec se ale střetne s pohledem svého bratra. „Říkali jsem ti Agvien.“ Pronese tesklivím halasem. Tvůj syn se ani nepohne, přesto je v jeho hlase slyšet nehynoucí náklonnost. „Bylo by mi ctí, kdybys mě tak nazývala.“ Lynden se usměje, podvědomě cítíš že nalezla cosi ztraceného. V pokoji se rozhostí ticho. Nakonec se zvedne Agvien, i on vypadá že mu tento krátký rozhovor dal víc než se na první pohled zdálo, s citem se dotkne ramene své sestry a ulehne, po chvilce se jeho dech zklidní, tvrdě spí. Lynden ještě chvilku čeká, nakonec zašeptá do noci. „Od dětství jsem vídala v plamenech tváře, pronásledovali mne, voli mne. Toužila jsem se jim poddat, ale matka mě k nim nikdy nepustila dost blízko. Když jsem se setkali, měla jsem strach, to co se pak stalo bylo bouřlivé, přesto vím, že celí můj život k tomu směřoval. Jaké to bylo otče, jaké to bylo opravdu se rozhodnout?“ |
| |
| Děkuji vám,zde si myslím že už to zvládnu,děkuji vám. čekám až muž odejde,znám tyto lidi.Pak dále čekám v salónku. |
| |
| Doufal jsem, že k tomu rozhodnutí nedojde, tak jako jsem doufal, že se nikdy nezeptáš. Tvou matku jsem hluboce miloval a přesto lituji, že se naše cesty střetli, dost možná by vedla klidný život, jenže bych neměl vás... To je mé nejhorší rozhodnutí. jsem ve víru ve kterém se mísí hněv, láska, zloba a povinnost. Zapamatuj si tato slova: Není těžké se rozhodnout, těžké je se svým rozhodnutím žít! Přejdu po místnosti k nim sednu di a dlaněmi si promnu tvář. Nedokážeš si představit, čím jsem kvůli tvé matce prošel, nikdy bych jí to nevyčítal a vždy bych to podstoupil znovu, jenže to nestačilo. Nenávidím to co se ze mne stalo, jako nenávidím to co by ze mne bylo kdybych se nestal tím čím jsem teď. Zvolil jsem, musím s tím dožít, ale vy mi dáváte trochu naděje. Pak se stalo něco, co jsem ani já nedokázal pochopit, po tváři mi stekla jediná osaměla slza. Odvracím tvář aby dcera neviděla kaptku letící po mé kůži. pak se znovu obrátím, pohled zaražený do země. Mluvila o mně? Když jsme byli zajati v magickém spánku? Zmínila se kdo je Váš otec? |
| |
| Dallen Čekáš zhruba deset minut, potom se muž vrátí a velice zdvořile vás uvede do místnost za velkými dřevěnými dveřmi, je to rozlehlí sál, v jehož středu stojí vyřezávaný stůl. Rozpoznáš princeznu, obklopenou šesti dámami v drahých robách, dále tam sedí čtyři muži a jedno malé děvčátko s páskou na čela, už si ji jednou vyděl je to mladá vědma. Co tě, ale zarazí je osoba která sedí hned vedle děvčátka, je to Rydareta a na její tváři je nefalšovaný výraz překvapení, než stačíš cokoliv říct je už princezna na nahou. „Jsem velice šťastna, že jste přijala mé pozvání. Prosím posaďte se.“ Ukazuje na dvě místa v čele stolu, stali jste se čestnými hosty. Rydareta sedí na až na konci. |
| |
| Mirion Lynden přeběhne po tváři bolestný výraz. „Matka neměla ve zvyku něco tajit. Vypravovala nám o tobě často. Měla jsem pocit, že tě znám i když tu nejsi a proto jsem nikdy nepochopila proč tě neprobudila, věděla jak to udělat. Rydareta tvrdí, že měla strach že s tebou procitne i mrtví král.“ |
| |
| Bylo mi ctí princezno,přijmout vaše pozvání. Pak se kouknu po Rydaretě. No začíná se to tu pekně proplejtat. Pak se kouknu na Lišáka,dám znamení ať se posadí a sám si sednu. Pak čekám co se bude dít dále. |
| |
| Obětovali jsme se s Dallenem a ona to věděla, na jejím místě bych asi jednal jinak, ale naprosto ji chápu. Pohlédnu na dceru... Možná je ale lépe že jsem tu nebyl, za starých časů jsem byl... jiný a možná by na mně nemohla Vaše matka vzpomínat tak jako teď. Smutně si uchechtnu... Dokonce jsem kvůli ní spáchal i seppuku, ale nakonec mi řekla o vás a tak jsem tady. |
| |
| Dallen Dál se děje večeře, princezna dopodrobna líčí jak jste ji s Lišákem zachránili. Dvorní dámy napatě poslouchají a v teatrálních gestech si tisknou kapesníčky k ustům. Neunikne ti lehce ironický tón princeznina hlasu, zároveň jsi si jistý, že si utahuje ze svých společnic a ne z tebe. Proto se nerušeně cpeš jídlem. Hostina je v skutku skvělá, jeden lahodný pokrm střídá druhý, ale váleční v tobě neustále těká pohledem po přítomných a proto ti neunikne jak se snaží Rydata zakrýt ti výhled na svou mladičkou společnici. Je v tom něco křečovitého, možná podvědomého. |
| |
| Mirino Lynden se na tebe zahledí svýma hlubokým očima, a na jejich dně spatříš plamínky, jenž se probouzejí pomalu k životu. „Matka nám vyprávěla i jakým si býval, byla osvícená věže vidění. Znala budoucnost i minulost a přesto se proti osudu pokoušela stavě. Odměnou jí bylo pouze utrpení. Neznala jsem tě a bále jsem se, ale nakonec jsem svůj osud přijala. I mě to přineslo utrpení větší než jsem si mohla představit, jenže i klid. Než jsem přijala kým jsem byla má duše byla rozpolcená, nyní už vím co chci, i když zmatek přetrvává.“ |
| |
| Neřeknu na to nic, jen povzdechnu. Mno, Dallen už je tam nějak dlouho, nemyslíš? |
| |
| Tak to by mě zajímalo,co tu chce,a hlavně kdo je ta mladá slečna co jí tu má asi na starost.Že by něco proti mě?Či Mirionovi?Měl by se o tom dozvědět ale nesmím odejít předčasně,aby to nebylo moc nápadné. Po tom co se doláduji,však se moc nepřejím kdyby náhodou bylo potřeba trochu pohybu.Pak se zvednu,zvednu pohár a jen krátkým ale výstižným tónem a větou pravým: Děkuji vám milá proncezno,že jste nezapoměla,co jsem pro vás já tady s mým přítelem provedli.Tak tedy na vaše zdravý. Pak se hluboce ukloním a napiji se. |
| |
| Dallen Přítomné dámy, až na princeznu a Rydaretu, se začnou chichotat. Všichni pozvednou číši a napijí se. Princezna se tváří jakoby sledovalo špatnou komediální hru místního hereckého souboru, zato Rydareta je bledá jako stěna, děvčátko vedle ní na tebe zvědavě vykukuje. A ty jsi konečně vybavíš kdo to vlastně je, tuhle malou postavičku si už vyděl, toho dne kdy jsi vycházel s princeznou z jeskyně, právě ona ti řekla kde hledat Miriona. Mirion Lynden pokrčí rameny. „Je to slavnostní večeře, to je spíš obřad než jídlo a vždycky je to strašně dlouhé. Pár už jich mám taky za sebou.“ Zatváří se jakoby spolkla citron. |
| |
| Ach to je ta mladá vědma.To že je zde ona mě ani tak nepřipadá divné,ale co s ní ksakru dělá Rydareta?Opravdu by se o tom měl Mirion dozvedět. Princezno,omlouvám se ale myslím si že to jídlo nebylo zprávné pro můj žalůdek.Nbojte,hned se vrátím. Pak se snažím co nejméňe nápadně dostat mimo místnost,mimo budovu a rychle mířím za Mirionem. |
| |
| Prosím o nezrušení této jeskyně, o prázdninách mám bohužel minimální přístup k internetu. |
| |
 | vytaženo z dopadu |
| |
| Dallen dorazil ke dveřím vašich ubikací. Mirion sedí vevnitř právě dokončil debatu se svojí dcerou. |
| |
| Poticha ale rychle vlítnu do našich pokoju,když uvidím Miriona v křesle.Rychle promluvím než stačí cokoliv říci. Je tu ta mladá slečna,ta vědma,co jsme jí zachránili ještě s princeznou,to že je tu princezna,to mě ani tan neznepokojuje ale ta mladá vědma se mi moc nezdá.Nevím si rady co teď...Ale asi bych se měl co nejrychleji vrátit a jestli by si byl tak milý a zjistil nebo vymyslel co tu opravdu dělají nebo co mají za lubem.Děkuji ti a já radši půjdu. Pak si sednu na místo a čekám na reakce. Zmizím tak rychle,jako sem se objevil,ani nečekám na odpověď a rychle mizím zpět do sálu,před síní kde nikdo nebo nikde kde nikdo není si chvíli odpočinu,otřu pot a v klidu vejdu dovnitř,dávám trochu znát jako bych měl křeče žaludku a tiše pronesu. No myslím že bych to příště neměl tak přehánět. |
| |
| Princezna se na tebe udiveně podívá. „Jestli vám není dobře neměl by jste zde zůstávat.“ Nezní to jako vyzvání k odchodu, spíš je to formální vyjádření starosti. Na druhé straně stolu ještě stále sedí Rydareta, je od pohledu napjatá, právě se jakoby pokouší zvednout, dívka vedle ní položí drobnou ručku na předloktí a něco jí šeptá. Dračice si opět sedne, ale tentokrát to vypadá jakoby se začala zlobit. Její šepot není už tak tichý, proto zaznamenáš slov. „Už…… mám dost……………..ničí…..ani náhodou………….neutíkám. Dáma vedle nich se tváří jako by mluvili cizím jazykem, očividně nepochopila o čem se to baví. |
| |
| Docela mě zaskočí reakce Rydarety,proto se na ní jen kouknu,pak se kouknu na princeznu,usměji se,a povídám. Né to bude v pořádku,jen sem to trochu přehnal.Ale díky za optání. Opět se usměju a vemu si korbel s vínem,ochutnám a dále sleduji jedním koutkem oka Radyretu,jinak se koukám na mladou princeznu. |
| |
| Večer probíhá v mírumilovném tlachání, skoro by jsi mohl zapomenout že nad tvou hlavou visí soud. Rydareta se vyhýbá tvému pohledu, máš pocit že dokonce dělá jako by si tam nebyl, zato mladá vědmička tě se zaujetím pozoruje. |
| |
| V hlavě jen myslím na to,že mám neproniknutelnou kamenou zeď. Myslím si,že by chtěla něco vičíst,i když vím že se nemám za co stydět,ale zatím si to nepřeji,jinak dále sedím,bavím se s Lišákem,a neustále sleduji co se bude dále dít,a chci rozhodně vydržet až do konce sezení. Avšak na moment se mi v hlavě objeví něco mjiného než neproniknutelná zeď. Tohle se mi nelíbí,takové nevinné,malé ticho,před Velikou Bouří! Pak si uvědomím na co myslím a opět se vrátím ke své zdi. |
| |
| Večer už se definitivně nachýlí a malé vědmičce začala klesat hlava. Rydareta ji jemně probudí a pak poprvé za večer promluví nahlas. „Má paní půjdu Ališu uložit, už je na čase.“ Princezna se něžně usměje a pokynem obě propustí. Pozoruješ jak dračice dívku vyprovází, v očích jí lenivě víří duhové barvi. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR