Kouzlo města
hrálo se Jindy
od: 17. června 2013 19:10 do: 25. června 2014 22:58
Dobrodružství vedl(a) Gilanor
| |
 | Tam, kde jsou tři ráno, ďáblova hodina a kde si namele držku každej. |
| |
| Vítejte v Temném Londýně. Pro ty dost hloupé, aby se o něj zajímali: je to past na turisty v pravém slova smyslu, obydlená bytostmi lidskými i jinými, nad kterou slunce nikdy nevychází. Místo, kde se vám splní vaše sny - pokud vás dřív nedostanou vaše noční můry. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Sbalil sis svých pět švestek, batoh s těmi nejdůležitějšími věcmi, které si sebou z Londýna bereš. Opouštíš tenhle svět prakticky ve stejném duchu, v jakém jsi sem před deseti lety uprchl. Sám. Londýn ti skýtal úkryt, ale nedokázal zaplnit tu velkou díru, která zbyla ve tvém srdci. A teď, po deseti letech, si tě našel Někdo a řekl ti, že tě dostane zpátky na Temnou stranu Londýna. Chtělo by se říct, žes neváhal ani minutu, ale byla by to lež. Dlouhou dobu jsi zvažoval, jestli se tam vrátit. Jestli se máš Kam vrátit. Ale čím víc jsi o tom přemýšlel, tím víc jsi cítil odpor ke skutečnému světu a musels zmizet. Musel ses tam vrátit, protože jsi Jí mohl opět vidět. Šance byla malá, Temný Londýn se za deset let mohl hodně změnit, ale i malá šance je šance. Metro smrdělo zatuchlinou, výkaly a zvratky. Polepené zdi plakáty, které vykřikovaly do světa nesmyslné hlášky: „Elvis je mimozemšťan.“ a „Nebojte se, nebolí to!“; provázely tvé chmurné putování na konečnou stanici londýnského metra, odkud se dalo dostat do TL. Samozřejmě jen za Někým a předpokladu, že tě tam Někdo chce. Otázkou je, kdo si na tebe vzpomněl, že tě chce zpátky v Temném Londýně? Temný Londýn 3 hodiny ráno, ďáblův čas. Ďábel nikdy nespí, andělé nesouloží a lidé oblíbenci Boha. Nepravdy, které na Temné straně neplatí. Nebo platí?! Pouliční lampy osvětlovaly černé město. Pršelo. Už zase. Jedna z tvých posledních vzpomínek z Temného Londýna je právě na déšť. Všudypřítomný, nepříjemný déšť, který schválně putoval nad hlavami ubožáků a přísahal bys, že ten mrak nad tebou se na tebe zrovna nehezky usmál. Takhle to tu chodilo. Nic tu nemělo svou logiku. Chaos byl věčný a vděčný. Někteří obyvatelé Temného Londýna se sem snažili vnést světlo a očistu, jenže samozvaní mecenáši a misionáři narazili hned na prvním rohu. Tady se totiž čistota a nevinnost nenosí. Láká to zvrhlé a temné síly jako lampa můry a mouchy. No… ti chytřejší z misionářů se poučili a zjistili, že tady se dá vyjednávat jen s penězi nebo velkými zbraněmi. Existuje tu i spolek náruživých, bojechtivých jeptišek, ale o tom až jindy… Couráš se ulicí, auta na tebe pokřikují a štěkají po tobě, řidiči ty nejdivočejší kousky radši obracejí už na druhém konci ulice a doufají, že se ti obloukem vyhnout. Přeci jen něco z tvé reputace na Temné straně Londýna zůstalo. Nicméně převažují tu arogantní, laxní pohledy obyvatel a ti odvážnější si dovolí i tvým směrem mumlat cosi nehezkého o díře mezi zády a koleny. Tak kam? Do staré kanceláře? K Podivínům, baru, kde tě pokaždé vítají a nepoužívají k tomu ani posvěcenou brokovnici? Nebo do Orákula, kde bys mohl najít Jí? |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Temný Londýn, TéeLko, jak se mu občas říká. Je to místo, kde jsou pořád 3 hodiny ráno, prší a počasí se tu umoudří jen ve chvíli, kdy ho konečně někdo podplatí. Ulice jsou nebezpečným místem, na silnicích se prohání auta, která čas od času někoho sežerou. Starousedlíci taxíky necestují, ale pro tůristy je to príma PR a nese to sem prachy, tak co. Cos tu dělal předtím, než se z tebe stala tlející mrtvola, si nepamatuješ. Dost dobře ani netušíš, proč máš vlastně ještě tolik přátel, když z tebe na každém rohu odpadávají kousky. Najdou se ale i tací, kteří tvé kousky sbírají a nosí ti je nazpátek. Samozřejmě za to požadují přiměřený bakšiš. Ale TéeLko je místem, kde nikdo nic moc neřeší. Sice tu nepanuje harmonie, ďáblové spí, andělé souloží a lidé fakt nejsou bohovi oblíbenci, ale není to tu špatné. Vyjma násilných jeptišek a prostitutek, které do puntíku vrací nazpět, to tu stojí za to, aby tu jeden trávil víc jak jeden pátek v týdnu. A tys tady prožil už nějaký ten pátek… bordel U Maminy Mamina, tvoje favoritka, majitelka bordelu a bůhví proč je ta sympatie vzájemná, teď leží vedle tebe na posteli. Na sobě má svůj vyzývavý starorůžový korzet z pravých velrybích kostic, ze saténu a ručně vydělávané krajky, a volánkové kalhotky. Bílé síťované punčocháče jen umocňují její nevinnost. Mamina je jediná, která se k tobě chová stejně, jako bys byl chlap z masa (netlejícího), kostí a šlach. Spokojeně si mručíš, ležíc v posteli po přiměřeném výkonu, po kterém tě Mamina musí zase oblepovat izolepou, aby z tebe nepadalo víc, než bys chtěl. “Víš,“ pronese hlasem se silným mexickým přízvukem. Léta si lámeš hlavu, zda je ten přízvuk pravý anebo jím dotváří svou image. “Zaslechla jsem něco o novém konzervačním kouzlu. To by mohlo být něco pro tebe, co říkáš.“ zuby přetrhne lepící pásku a obkročmo se na tebe posadí. Je čas na opravu druhé ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro 3 hodiny ráno, ďáblův čas. Ďábel nikdy nespí, andělé nesouloží a lidé oblíbenci Boha. Nepravdy, které na Temné straně neplatí. Nebo platí?! Pouliční lampy osvětlovaly černé město. Pršelo. Už zase. Jedna z tvých posledních vzpomínek z Temného Londýna je právě na déšť. Všudypřítomný, nepříjemný déšť, který schválně putoval nad hlavami ubožáků a přísahal bys, že ten mrak nad tebou se na tebe zrovna nehezky usmál. Takhle to tu chodilo. Nic tu nemělo svou logiku. Chaos byl věčný a vděčný. Někteří obyvatelé Temného Londýna se sem snažili vnést světlo a očistu, jenže samozvaní mecenáši a misionáři narazili hned na prvním rohu. Tady se totiž čistota a nevinnost nenosí. Láká to zvrhlé a temné síly jako lampa můry a mouchy. No… ti chytřejší z misionářů se poučili a zjistili, že tady se dá vyjednávat jen s penězi nebo velkými zbraněmi. Existuje tu i spolek náruživých, bojechtivých jeptišek, ale o tom až jindy… Couráš se ulicí, auta na tebe pokřikují a štěkají po tobě, řidiči ty nejdivočejší kousky radši obracejí už na druhém konci ulice a doufají, že se ti obloukem vyhnout. Přeci jen něco z tvé reputace na Temné straně Londýna zůstalo. Nicméně převažují tu arogantní, laxní pohledy obyvatel a ti odvážnější si dovolí i tvým směrem mumlat cosi nehezkého o díře mezi zády a koleny. U Podivínů Tenhle bar na půli cesty je jediným místem, odkud tě nevyhání svěcenou vodou. A to z jednoho prostého důvodu, protože sem čas od času zavítají i horší existence, než jsi ty. Kdo zbytečně nezlobí a nevyvolává sváry, ten je tu v klidu. Ten kdo zlobí a nasírá tamější osazenstvo, toho si vezmou do parády sestry Koltrainovy, Lucy a Dejna. Tyhle holky mají vážný problém se steroidy a vkusem na oblečení. Děsivé módní kreace, které nazývají plavkami, jsou tu na denním pořádku. Když se zadaří, vezmou si jeansové kraťásky. Vstoupíš dovnitř, od baru na tebe zamává Krišpin. Nechápeš, jakto že mu hygiena dovolí mít tu volně pobíhající myši. Ono… když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně nikdo ani neví, co to hygiena je. A pak na tebe zamává jedna z mladší generace ďáblic. Marika. Sukubka a nestyda nestydatá. “Hu-ů. Tadíí…“ zašveholí do najednou nastalého ticha. Chlapi na ní obdivně civí a ženské závistivě odvrací své pohledy. Sukubky takhle na lidi působí. Pekelná magie jim propůjčila neuvěřitelný sex-appeal a fakt, že každý mužský vidí sukubu jinak. Každý jí totiž vnímá jak svou femme fatale. Je libo dominu v latexu, katolickou náctiletou školačku anebo pořádně vyvinutou MILFku? Sukuba je vším. A proto je ženské nenávidí. |
| |
 | soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Pod její péčí jsem tvárný jako hlíněná forma pod rukama hrnčíře. Když by jen zamrkala, udělal bych pro ni první poslední. Ať už by navrhla cokoliv, v její společnosti jsem bezpochyby nejsmířlivější osoba v TéeLku. "Hrrrmmm. Víš že doktory nemám v lásce," zareaguji jako by mrzutě na její slova, ale je to jen taková hra. "Ale pokud by tě to potěšilo, mohl bych o tom pouvažovat." Oblažím ji "zářivým" úsměvem. "Od koho jsi o tom kouzlu slyšela?" Optám se a natočím se tak, aby mi mohla Mamina vyspravit i druhou ruku. Než mi stačí odpovědět, se zasněným úsměvem ji ještě tiše povím: "Dneska ti to sluší snad ještě více než jindy." Podobnou větu jsem říkal už mockrát, ale určitě to vždycky potěší. Kor když to jeden myslí upřímně. Asi za to může má děravá paměť. Ale teď, když na mě sedí, svými zuby trhá kobercovku a soustředí se na mou paži, je to jako bych hleděl na čirou krásu, její syrovou esenci. V takovou chvíli bych mohl klidně zemřít s vědomím, že už nemohu vidět něco krásnějšího. Ale počkat. Já už jsem mrtvej... No co, samý klady... Jo, jsem prostě šťastnej jako blecha a z mé zasněné drštičky to jenom sálá. Mamina by tím mohla být překvapená, kdyby se to nedělo pokaždé, když s ní jsem. Nebo s jinou... |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Ale co tě nemá,“ cvrnkne tě ukazováčkem do odchlíplé nosní přepážky a zářivě se usměje. “Já bych tě přec k doktůrkům nechnala, chlupáčku.“ Zašveholí a přitom sebou rozkošnicky zavrtí. Udělá si tak prostor pro další olepování, tentokráte na tvém stehně. “Ale podívej na to,“ začne útlocitným, zklamaným tónem. “Kdo má s tebou spát, když mu fěčně zůstáváš f posteli, Tchedí.“ nakloní se nad tebe, dlaně položí vedle tvé lebky, a políbí tě na sanici. “Díky,“ laškovným mrknutím okomentuje tvůj kompliment. “Říkala mi to jedna babka, která chodí holkám dělat výplachy. Že prej slyšela v Církvi Monomozků teď získali nějaký silný artefakt, prej asi od nějakého lepšího boha,“ protočí oči v sloup a vrátí se do původní polohy. Klečmo nad tvými koleny a oblepuje ti zase stehna páskou. “Za malou službičku by ti mohli helfnout.“ |
| |
 | soukromá zpráva od James McDaern pro Vracím se, protože v Temném Londýně jsem měl místo. Ale... Mám ho ještě ? Chci ji vůbec ještě vidět ? S pochmurným odhodláním jsem si sám namlouval, že ano. Ale je to vůbec pravda ? Krčím nos nad tou známou směsí lidského odpadu, napůl znechucen, napůl uchvácen tím, co lidé mají touhu vykřičet do světa. Světla lamp jsou jako výstřižky z novin. Ukážou ostře ohraničený kruh země, a za hranicí světla se všechno propadne do tmy. Výkřiky, záblesky... Obrazy, co mě míjejí na mé cestě zpět. Cestě zpět, která vede kupředu, odkud nemusí být návratu. Hořký úsměšek mne vrátil zpět k dešti, smáčejícímu ramena mého kabátu. Je to tak dlouho, co jsem tady stál... Co jsem se procházel ulicemi Temného Londýna. A přesto jako by to bylo včera. Jen tváře se změnily – některé nové, některé povědomé, ale málokterá na první pohled určitelná. A jen ojediněle se tváří přátelsky, nebo alespoň neutrálně. Vnímám ten svět, který kdysi byl „můj“. Vnímám ho, opatrně zkoumám a tápu, jako panic u svého prvního vážného polibku. Je to zvláštní pocit – vrátit se tam, kde jsem vyrůstal, vydobyl si své místo a náhle zjistil, že okolí se natolik změnilo, že je to jako bych začínal znovu... A přesto ne úplně od začátku, jen jinak. “Nová milenka, stejně zrádná jako ta první...“ pravidla se nezměnila. Žádná nejsou. Stejně jako předtím, platí zde právo silnějšího, nebo chytřejšího, nebo bohatšího, který oba předchozí dokáže koupit. Vyhrnu si límec proti dotěrnému chladu a vykročím ulicí. Tak jako tenkrát... Deset let je prostě v některých ohledech tak krátká doba. Téměř samy od sebe zamíří k Podivínům. Zapadlá putyka, stejná, jako tisíce dalších po celém světě, a přece tak rozdílná. Jak se asi má Henry... Pozná mě ? A poznám já jeho ? Jestli se ještě pamatuje, co jsem si pravidelně objednával za dlouhých nočních hodin, strávených nad případy... Skoro je mi líto těch promarněných desíti let... Ať už mne tu čeká cokoliv, vracím se domů. |
| |
 | soukromá zpráva od Asmodeus pro Ach Bože, co se to tady stalo. Vždycky to byla hrozná díra, ale mám pocit, že století od století je to horší a horší. Jako celý svět. Odfrknu si a starým zoxidovaným zippákem si odpálím černou cigaretu. Krabička vypadá trošku jako od Lucky Strike, ale jen na oko. Tyhle cigára se totiž vyrábějí v pekle, rolují se z nejjemnější lidské kůže a plní se prachem prostopášníků a hříšníků. Spokojeně potáhnu a nosem vypustím kouř. To je ono. Dát si takové cigáro člověk v prach se obrátí. Usměji se pro sebe a schovu krabičku do dlouhého černého koženého pláště, když v tom do mě kdosi vrazí. Začne blbě blemcat, ale jediný můj pohled přes brýle ho zase posune zpátky do reality. Celková neinformovanost, odvaha a hloupost lidí a těchle trapných tvorečků noční strany mě nepřestává fascinovat. Když vejdu do baru pokývu na Kryšpína a zazubím se na děvčata. tahle reklama na posilovnu mě nebere, ale svého času jsem si s děvčátky chvilku pohrál svým pekelným jazykem. Řekněmem, že byly fakt vodvázaný. Ale dneska nejdu za nima, nýbrž za Marikou. Po čertech hezká holka jsi-li člověk, ale můj pohle dji vidí tak jak se vyklubala z lůna Lilith a takhle se mi prostě líbí víc než ty lidský děvky. Jeden si musí dávat bacha na svou přirozenost, aby je nevyděsil k smrti. "krvavou Marry," objednám si a sednu si naproti Mariky. "tak co pro mě máš děvče?" |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Kryšpín tě přejel ignorantským pohledem. Jako obvykle. Ale to on dělá na všechny, takže si to nesmíš brát osobně. A Koltrainovic holky? Žíly na pažích jim naskočily tak, že mrkat na ně ještě chvilku, byly by z nich žilnaté obludy. Holt, co bylo, bylo. Marika se na tebe zálibně usmívá, pak se k tobě nakloní, opře se lokty o stůl a položí si svou rozkošnou bradu na stříšku z prstů. “Jsem fakt ráda, že tě sem šéf zase pustil. Že prej máš novej džob.“ našpulí k tobě rtíky. “Bloody Mary, vole.“ ozve se sálem Kryšpínům chraptivý hlas. “ On ti drink nepřinese, ty si pro něj musíš dojít. Takhle to tady přec chodí, nebos´zapomněl?“ culí se na tebe Marika a dá ti prostor proto, aby sis pro drink došel. “Osobně mi přijde tenhle drink jako naprostá trapárna. Ale sataniž, když to tůristům a tobě chutná.“ ušklíbne se a vyplázne přitom jazyk. Na stůl jí z úst vypadne malý svitek, který ti podá. “Víš, co se tu šušká,“ tajemně zvedne obočí. Pak si vyleze na židli, natáhne se k tobě přes celý stůl tak, že je k tobě hrozně blizoučko a zašeptá ti do ucha. Tak, abys to slyšel jen ty. “James McDaern se dneska objevil na Temný straně.“ odtáhne se od tebe na vzdálenost ne delší než pár palců, ale dostatečnou, aby si mohla prohlídnout tvůj výraz. Přesně tak – James McDaern. Býval to ten nejlepší soukromý detektiv v Temném Londýně, jenže před deseti roky se prostě vypařil. Šuškalo se, že měl pletichy s jednou mocnou paničkou. Té asi správně nedal a ona na něj poslala své psy, kteří ho po Temné straně honili až do úmoru, takže musel vypadnout. No… a nebo taky ne a prostě se jen rozhodl odejít. Nic to ale nemění na tom, že to byla kapacita mezi kapacitami všech, kteří se kdy pokoušeli o nějakou detektivní činnost. I Sherlock Holmes byl proti němu břídil. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Matně sis vybavoval, kde ti Podivíni vlastně jsou. Deset let to tu poměrně změnilo. Některá místa až natolik razantním způsobem, žes v danou chvíli netušil, kde je pravá a kde levá. Taky se tu očividně někdo vyřádil z budoucnosti. Jedna z uliček totiž končila vchodem do obřího kulatého UFA. Navíc to tu všude kolem smrdělo formaldehydem a mátou. Poměrně dlouhou dobu se ti dařilo procházet ulicemi bez povšimnutí. Málokdo si tvůj obličej pamatoval, ale jak ses blížil do centra, kde Podivíni jsou, začala se kolem tebe utvářet skupinka prapodivných stvořeních. Při bližším ohledání jsi zjistil, že to jsou Harajuko japonské dívenky, hýřící takovými kombinacemi ulítlých barev a outfitů, že ti z té sladkosti bylo špatně. Jedna k tobě přiběhla, s deštníkem ve tvaru vánočního lízátka. “Pane… pane, fi detektif.“ upírala na tebe své velké oči a kolem ní a tebe se najednou vyrojilo aspoň deset takových. “Pane… pane… mi fotila… s tebou fotila…“ žadoní. Výskají a poskakují kolem tebe a nedají ti pokoj. |
| |
| soukromá zpráva od Asmodeus pro Podívám se na Kryšpína. Naštvaně se zvednu a dojdu si pro pití: "Zatraceně, já chtěl tu pravou, co je prosím tě tohle? Vodka s džusem?" odprsknu si. Kde je prosím tě ta pravá složka? Pravá esence?" pronesu procítěně a položím sklenici na bar. "Prosím tě dej mi radši tři decy ginu," pokývu a vezmu si gin a vrátím se k sukubě. "Představ si, že vím koťátko," převedu dokonalý chrup. "Proč myslíš, že jsem se tady objevil já?" usměji se velmi nepříjemně. Jsem exekutor duší a bude to tady hodně zlé. Upíjím gin a pozoruju tu malou děvku. Povzdechnu si. Škoda, že nejsme jako andělé, občas naše tužby a touhy. Sex... o to tady běží... |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Marice zmrzl úsměv na tváři, když jsi provalil, že to víš. “Auč… A já myslela jsem, že je to čerstvá informace.“ laškovně si prsty hraje s tvou bradkou a pomalu, ale jistě se jí zase vrací úsměv. Přitáhne si tě za bradku k sobě, aby si mohla čichnout. “Úúúf, Asme, smrdíš jako hamburgery.“ vezme ti z ruky sklenici s ginem a trochu upije. “A taky trochu ginem.“ doplní a lakonicky si mlaskne. “Takže ty tu co… přišel sis pro Jamese? Vždyť se chudák určitě ani nestačil rozkoukat, co je tu nového.“ skloním hlavu a prsty si zašmátrá v úžlabině ňader. “Však víš, co myslím, Asme… buď na něj hodnej.“ prosí tak rozkošně. Natáhne se k tobě a políbí tě na tvář. “A já budu zlobivá.“ uslyšíš cvaknutí zubů. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro "Proč formaldehyd a máta ?" myšlenky samy přeřadí na zkoumavý náhled detektiva. Konzervační prostředek a esence k pročištění mysli nebo uklidnění... Autopilot se chytil dalšího naváděcího signálu, zato hlava pořád přemítá nad novými vjemy, které mi pořád nějak k Temnému Londýnu nesedí. Stejně jako ten houfek, co kolem mne najednou začne poskakovat a švitořit jako dívčí zájezd. Nakrčím obočí. "No detektiv jo... Ale jak to herdek víš ty ? radši se rozhodnu mlčet, protože pronesená věta na rozdíl od otázky postrádala onen nutný otazník. "Ne, nechci se fotit. Je mi líto." snažím se je nějak odsunout stranou, zrychlit krok a zároveň se nějak krýt před případnými číhajícími oky fotoaparátů. "To mi ještě chybělo. Vzrůstající popularita už od prvního okamžiku, co jsem se vrátil. Aby každý věděl, že jsem se vrátil..." snažím se teď k Podivínům dostat co nejrychleji, když už to, s tou haldou povykujících panenek kolem mě, moc nenápadně nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro "Nějak se to zařídí," pronesu hlasem filmových mužských hrdinů k Mamině a mrknu na ni svým podlitým okem - tím hezčím, kde ještě ovládám obličejové svaly. "Kde ty pánbíčkáře najdu? A mám s sebou vzít nějakou tu kořalku? Potrpí si na chlast?" Optám se ještě mé bohyně a poslušně se pod ní kroutím, jak potřebuje její ošetřovatelská duše. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Nějak se to zařídí,“ zopakuje po tobě hlubokým hlasem, ale přihodí k tomu pózu: ruce v bok a budovatelský pohled do dáli. “Babka říkala, že jsou ve starém kostele svatého Mikuláše. Tenkrát v něm snad proběhl menší incident mezi anděli a démony, takže se tam dlouhou dobu nedalo být.“ zdůrazní slovo dlouhou a významně na tebe mrkne. “Co to tam vysvětili, prokleli, znovu vysvětili a pak vydezinfikovali, tak se tam nastěhovali Monomozci. Pochybuji, že po tobě budou chtít něco světoborného. Jsou to takoví tupci,“ okatě nad nimi ohrne nos. A ty víš, že když tohle dělá Mamina, že to už je co říct. “Jsou to takové zbytky nepříčetných pámbíčkářů, které odevšad vyhodili. Tak si udělali vlastní církev… no nekoukej na mě, že to všechno vím. Jsou mezi nimi chlapi se svými potřebami. Tak chodí k nám.“ obkrouží ukazováčkem po tvé tváři a polechtá ti trojklanný nerv. |
| |
| soukromá zpráva od Asmodeus pro "Ale no tak, neviňátko. Jsme tady baychom věděli," pronesu skoro pohrdlivě. Nejsem žádnej zatracenej démon. Jsem o úroveň spíše pět výše než tahle kočička. "Je mi kozla starýho, že se tu nerozkoukal, dluhy se platí, a on má kurevský dluh," ukážu na chvíli ne úplně lidské zuby. Boj se mě maličká, tam kam tě mohu poslat já ti nebude ani tvůj démonický původ k ničemu... "Myslíš vůbec někdy na něco jiného?" zeptám se skoro otráveně a odtáhnu se, abych se napil ginu... |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Marika se zamračí. Ne snad nad tím, že jsi otráven z jejích pokusů tě svést a tvou poznámku ignoruje. Je to prostě její přirozenost a většinu těchto věcí dělá tak nějak automaticky, než že by to dělala schválně. “Chápu. Velkej a zlej Asmodeus byl zase puštěnej z vodítka. Takže budeš strašit.“ odtáhne se od tebe v kočičí póze a vystrčí zadeček na nic netušící turisty, kteří se právě objevili ve dveřích Podivínů. Nutno podotknout, že pánové okamžitě začali hledat nejbližší stůl, u kterého se mohli, ehm… schovat. Pomalu sklouzne zpátky ze stolu na židli. Chvíli klepe prsty o desku stolu a měří si tě pohledem. Nakonec se zvedne a odejde k baru, obluzovat další vilné turisty. Chvíli tam jen tak sedíš a rozjímáš nad sklenkou ginu. Pár okolo procházejících se snažilo si tě vyfotit, ale stačil jeden tvůj pohled, aby si to honem rychle rozmysleli. A pak vešel on! James McDaern. Soukromé očko, které opustilo Temný Londýn. Je o deset let starší, vypadá zdrchanější a zachmuřenější. A jukebox spustil: odkaz Tak jak to občas dělá, sám od sebe pouští nějaké ty tématické songy. MH: Budeš-li chtít interakci, tak přímo Jamesovi, jinak mě. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Jedna z dívek dokonce vytáhla tvou fotku. Očividně vystřiženou z nějakého místního bulvárního plátku a minimálně deset let starou. Tenkrát jsi ještě vypadal čile a svěží. Roj roztoužených asiatek tě sledoval bezmála dva bloky. Vytrvale otravovaly vzduch kolem tebe a snažily se používat různých donucovacích prostředků, jen aby získaly to, po čem jejich zvrácená turistická srdce touží. Nakonec se na tebe usmálo štěstí a dívčiny si na protější straně ulice vyhlédly další oběť. Nemrtvou Marylin Monroe v proslulých bílých šatech. Šestý smysl tě naváděl správně. Úprkem od asiatek sis nadešel tak, že zakrátko se na tebe už usmíval vývěsní štít U Podivínů. U Podivínů Tenhle bar na půli cesty je jediným místem, odkud nikoho nevyhání svěcenou vodou ani zaříkáváním. A to z jednoho prostého důvodu, protože sem čas od času zavítají i horší existence, než jsou démoni či andělé. Netušíš jak, ale stále tady panuje jisté Status Quo. Kdo zbytečně nezlobí a nevyvolává sváry, ten je tu v klidu. Ten kdo zlobí a nasírá tamější osazenstvo, toho si vezmou do parády sestry Koltrainovy, Lucy a Dejna. Tyhle holky mají vážný problém se steroidy a vkusem na oblečení. Děsivé módní kreace, které nazývají plavkami, jsou tu na denním pořádku. Když se zadaří, vezmou si jeansové kraťásky. A jukebox spustil: odkaz Tak jak to občas dělá, sám od sebe pouští nějaké ty tématické songy. Vstoupíš dovnitř, od baru na tebe civí Henry, jehož pravé jméno je Krišpín (ale pokud chceš odsud někdy odejít se dvěma rukama a dvěma nohama, tak ho tak nazývat nebudeš), a zůstane na půl cesty v odkládání nemytých sklenic. Mýt sklenice se tu totiž nenosí. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Konečně vstoupím dovnitř. Moc se toho tu pravda nezměnilo, dvě mužatky, od kterých jsem nikdy nechtěl, a nikdy chtít nebudu, držet facku, stále postávají tam, kde postávaly před deseti lety, stále ve stejných odporných oblečcích (chraň mě sám Pánbu, jestli se tenhle můj náhled někdy dozví), jen Henry se zvedá za barem poněkud překvapeně. Ani se mu nedivím... A osud, ta sviňa, prostě má smysl pro dramatično. "Ale do háje." nepamatuju si, že by se kdy Henry ve své činnosti zarazil. S křivým úsměvem přeměřím těch několik kroků k baru a usednu na jednu z vysokých stoliček. "Dobrý večer Henry." odložím klobouk na šmouhami pokrytou desku a opřu se o ni lokty. Koutky očí, tak jako dřív, přelétnu místnost za sebou. Síla zvyku - prostě mi to nedá - na rozdíl od toho druhého; totiž, objednat si své obligátní "jako obvykle". Jen sleduju Henryho, vyčkávám jeho reakce. Deset let je dlouhá doba, a když jsem Temný Londýn opouštěl, nebyl jsem zrovna populární známost. Rád bych si namluvil, že jsem svého času Henryho znával. Je otázka, zda-li se mu moje známost právě teď hodí do krámu. A pokud jsem potřeboval spolehlivý barometr svého nynějšího společenského postavení, nemohl jsem si vybrat lepšího člověka. Pokud se poměry nezměnily, vždycky měl nos na příležitost, a ještě lepší ňuch na průsery, kterým je lepší se vyhnout. S pozorností sobě vlastní upírám oči na barmana, na rtech stále ten křivý úsměšek, a přemítám, do které kategorie asi teď spadám já. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro "Téda... Lépe vyspravený jsem nebyl už hodně dlouho. Zlepšuješ se!" Kladně ohodnotím její péči a uchopím ji za ručku, na kterou ji následně vlepím polibek. Provedu dle etikety vzorovou úklonu, tedy jen co my má zkroucená páteř dovolí a oblažím ji dalším svým spokojeným úsměvem. Rychlým pohybem ruky přehodím zbytky vlasů z čela do zadu na temenoho hlavy a skryju lisinu svým pirátským kloboukem, který doteď ležel na nočním stolku vedle postele. Chopím se kalhot, posléze košile a při tom povídám... "Nechci tě moc zdržovat, můj andílku. Určitě máš spoustu práce a zařizování a já ostatně taky. Thed musí jít na zpověď do kostela," sebejistě na ni mrknu a pohled na ní se mi zastaví. Zamhouřím slastně oči a mlasknu. "Sakra! Ty snad mládneš, nebo já nevím," dojde mi, jak okouzlující Mamina je. Hezčí babu prostě neznám. Ne teď. "Ale práce nepočká," prohlásím uvědomněle a na moment to vypadá, že odcházím bránit svou rodnou vlast, nebo tak něco. "Potřebuješ tam venku z nějakoho vymlátit peníze, nebo tak něco?" Optám se ještě, když zrovna dopínám poslední knoflíky na košili. Občas pro ni totiž něco podobného udělám, když ji někdo něco dluží. Ne že bych se uchyloval k násilí. Většinou postačí jen slušně poprosit. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Henry na tebe celou dobu civí a než se usadíš, počastuje tě několika chladnými pohledy. Čelo má stažené vztekem, který nedokáže pořádně ventilovat, takže pořád vypadá, že ho všichni a všechno serou. Ty víš, že je to jen jeho póza. Jinak je to dobrák od kosti. Jen jsi ještě nepřišel na to, od které. “Sakra… ty si umíš vybrat čas, kdy se vrátit do Temnýho Londýna, McDaerne.“ přísahal bys, že se trochu usmál! Zpod pultu vytáhl coca-colu. Tu pravou, nefalšovanou. Žádnou srajdu, která se tady normálně nalévá. Tvé „obvykle“ teď před tebou je v čisté sklenici se zatočeným brčkem. Koltrainovic holky vycítily asi něco ve vzduchu, začínají být krapet nevrlé. Zatím se tu ale nic neděje. Henry se nervózně rozhlíží po lokále, jeho pohled se zastaví na několika individuích, které by snad mohla chtít audienci u tebe. Audienci v ne zrovna hezkém slova smyslu. “Proč ses vrátil?“ zeptá se odměřeně. Žádné, vítej zpátky. Chyběls nám, rádi tě tu zase vidíme. oho tady nedocílíš. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Když se začneš oblékat, Mamina usedne na okraj postele a upraví si bílé punčocháčky a prsa v korzetu. Houpavou chůzí pak obkrouží postel a jde ti pomoci s knoflíky. Rychlým plácnutím odežene tvé kostěné prsty a sama ti začne odspodu zapínat košili. “To víš, musím se udržovat v kondici. Holka, která vede takový podnik a chce mít tu nejlepší pověst, pro to musí něco dělat.“ zapne poslední knoflík na košili a dlaněmi tě pohladí po propadlé hrudi. “Večer mám schůzku s novým dodavatelem. Budeme tu mít pár magických vylepšení, možná i nějakou tu iluzi.“ významně se na tebe podívá a laškovně mrkne. Upraví ti pirátský klobouk a zasměje se nad tvou nabídkou. “Od jisté doby jsou na mě všichni jen a pouze hodní a milí. Netuším, co s těmi lidmi děláš, ale působíš na ně blahodárně.“ Ještě kritickým okem jednou zhodnotí tvou image a pak tě plácnutím po zadku popožene ven z pokoje. Je čas jít. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro "Safraporte! Kdykoliv od tebe odcházím, mám pocit, že tu nechávám kus sebe." Při posledních slovech se otočím a sebejistě mrknu na Maminu. Z tónu hlasu to zní až melodramaticky, mé mrknutí ale odkazuje spíše na nadsázku. "Sem zpět dřív, než stačíš vyjmenovat všechny kosti v těle, můj anděli," ujistím ji a opustím její komnaty. Mám v plánu vyzvednout, nejspíše ještě v bordelu, nějakou tu láhev kořalky. Na sekeru a nebo za odměnu, za svou dřívější službičku pro tenhle podnik. Je to jedno. Stejně jsem tu pečenej vařenej a ochotnějšího stálého zákazníka stejně nenajdou. Poté, co otrousím pár upřímných komplimentů ke všem přítomným dámám, se vydám směrem ke kostelu Svatého Mikuláše. Nastavuji tvář nočnímu nebi přesvědčen o tom, že jsem po péči Maminy ten největší krasavec a štramák v celém TéeLku. Po cestě při každé přiležitosti, když míjím osobu něžného pohlavi, se zdvořile ukláním a smekám klobouk. Nebo aspoň pokývnu hlavou, chytajíc se za jeho špičku, když minu nějakého strarého známého, nebo jen někoho, koho považuji za alespoň trochu čestného muže. Na tváři mi hraje spokojený úsměv a už z dálky jde poznat, že mám dobrou náladu a ti, co mne znají, ví, odkud zrovna jdu. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Docela si celé situace užívám. Přitáhnu k sobě sklenici s černou tekutinou a lehkým posunem prstů ji protočím na baru, naoko zaujat řetízky bublinek, vinoucími se za sklem k jemně šumící hladině. A s úžasem zjistím, že mi to neskutečně chybělo. Nemyslím coca-colu, ale prostředí. Atmosféra. I když citím napětí ve vzduchu, Podivíni jsou prostě jedno z míst, na nichž jsem kdysi žil. “To víš. Člověka to občas k stáru začne táhnout tam, odkud přišel.“ rty mi cuknou, když postřehnu Henryho lasičkovité vyhlížení za má záda. Radši se napiju hned, kdo ví, zda sklenici budu schopen dopít v klidu. Zatím Henry plní má očekávání – stejně jako já vyčkává. Je to skoro zadostiučinění, taky ho jednou nachytat na vážkách, kdy neví, co od situace očekávat. Že jsem já ta situace, je ovšem druhá strana. Deset let zpátky to bylo jasné. Ale teď... Jak už jsem si říkal. Deset let je dlouhá doba. “Co nového ?“ hraní si s tímhle „ohněm“ mě začíná bavit. Sice je mi známo, že kdo si hraje s ohněm, jednou se spálí, ale ten pocit – směs vzrušení, odvahy, neopatrnosti – je opojnější, než jsem si kdy mohl představit. S nenuceností se ležérně opřu o bar, i když všechny mé smysly dostaly červený alert a bojovou pohotovost. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Nostalgie?“ jako by tomu snad ani nechtěl věřit, že něco takového může vyjít z úst slavného James McDaerna. “Samozřejmě si to zaplatíš, není to na účet podniku.“ upozorní tě, když vidí, jak si libuješ nad coca-colou. “Co nového? Co nového… hodně se tu toho stalo a přitom se vlastně vůbec nic neděje. Démony se nám zatím nepodařilo zahrabat zpátky do díry a čas od času se tu pohybují andělé.“ zašklebí se a nechá si přes dlaň přeběhnout jednu ze svých krys, která pak cupitá po jeho paži nahoru a usadí se mu na rameni. Docela divně na tebe civí. Pak se nadechne, ale zarazí se krátce poté, co řekne: “No a ona…“ jenže pak to spolkne a dělá jako by nic. Periferně si můžeš všimnout, že pohledná brunetka se k tobě začíná s úsměvem přibližovat. “Slavný to James McDaern.“ podává ti svou jemnou ručku a ty tušíš, že nejspíše nebude člověk. “Hodně jsem o vás slyšela.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Dnes jsi byla s Karamelou domluvená, že vezmeš večerní směnu. Nicméně ve chvíli, kdy jsi vstoupila do svého baru, zjistil jsi, že je něco špatně. Karamela tady nebyla. U baru se potuloval jeden z ghoulů, které pro tebe Karamela kdysi vyměnila z nějakou tu „službičku“. Malej černokoženec se snažil obstarávat hosty, ale vypadalo to tu jako organizovaný chaos, než jako tvůj milovaný podnik. Bylo jisté, že se s tím musí něco udělat. Dotazovat se, kde je vlastně ta zpropadená holčina jsi mohla později. Naštěstí jen tvá přítomnost v baru stačila k tomu, aby se několik hostů vrátilo na svá místa a přestali naléhat na nebohého ghoula, který ti byl za to neskonale vděčný a byla sis jistá, že ho dnes večer budeš mít věčně za patama. Ve volné chvilce se k tobě přibelhal a spustil svým skřehotavým hláskem: “Karamelka nedorazila. Vůbec, vůbec nepřišla. Musel jsem tu být sám. Těch hodin, co jsem byl sám. A oni byli zlí,“ ukazuje ukazováčkem v polokruhu po baru. Hosté si vás nevšímají a nebo dělají, že tam vůbec nejsou. |
| |
 | soukromá zpráva od Persefona Dali pro Před den „tedy noc jen v době dne“ jsem si trochu pospala. Pak jsem se věnovala účetnictví a vyplňovala papíry s objednávkou na nějaké zboží. Dvakrát jsem mezitím vysypala popelník, tohle bylo pro mě vždycky stresující. Kouřila jsem ještě víc pokud to bylo vůbec možné. Moje volno uteklo jako nic a já musela na svou směnu. Odešla jsem do svého podniku a jen co jsem přišla dveřmi jsem poznala, že se něco děje. Rozhlédnu se po tom mumraji a na tváři se mi objevil dost podrážděný výraz. Ghul se snažil, fakt, že jo, ale neměl náturu na to, aby si sjednal pořádek a tak se stal snadným terčem. Aspoň, že se mu podařilo jim zabránit, aby mi to tady vyrabovali. Hosté si mě začali všímat a začali se snažit, aby vypadali jako neviňátka. Jo to vám tak sežeru panstvo. Přišel ke mě ghoul a oznámil mi, že Karamela vůbec nedorazila do práce. To se ji vůbec nepodobalo. Vzhledem k tomu, že tohle zaměstnání bylo to jediné co ji platilo účty. „Vedl jsi si dobře.“ Řeknu ghoulovi, ale netvářila jsem se mile. Naštvaná jsem byla, ale na Karamelu a i na hosty. Vydala jsem se za pult a vypustila při tom z pusy oblak kouře vonící po jablkách. Moc mi nechutnali. Příště zkusím jinou příchuť. Rozhlédnu se po lokále a pak praštím silně do pultu. „Ještě jednou mi tu budete šikanovat mého ghoula za nepřítomnosti mě nebo Karameli, tak vás odtud vykopu jedna dvě a hledejte si jinou ulejvarnu!“ pohrozím všem přítomným. Nebylo by to těžké. Na dveřích Čmouda je ochranná magie za nehorázné prachy. Klidně můžu u ochrany nastavit někoho, že je nežádoucí a ochrana ho nepustí a ještě mu dá elektrickou prdu. Na Noční straně je blbost neinvestovat do ochrany. Jenže co teď dělat? Když jsem trochu vypustila páru začala jsem přemýšlet co je s Karamelou. Tohle se ji fakt nepodobá. Musí mít potíže. A potíže je tohohle místa druhé jméno. I třetí a čtvrté a páté je smrt. A možná ještě jednou potíže. Ne vždy je tu smrt konečná. Zavrčela jsem a tipla cigaretu, za chvíli jsem si zapálila další a začala připravovat pití, aby ghoul pití roznesl zákazníkům, kteří na něj pořád čekali. Když jsem v tomhle mumraji udělala zase pořádek, každý měl to co chtěl přenechala jsem to ghoulovi a šla dozadu a zkusila Karamele zavolat. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Kde přesně hledat tu církev, ti nikdo nebyl schopen říct. Co ses dozvěděl od Maminy, tak jsi určitý směr dostal, nicméně to bylo daleko a zrovna v té části TéeLka, ve které se jen málokdo vyzná. A když už se tam někdo vyzná, tak tam moc nejezdí. A když už tam jezdí, tak si za to nechá pořádně zaplatit. Cestou jsi míjel pár známých tváří, skupinku harajuki dívek, které zrovna bláznivě běhali kolem nějakého muže a nakonec zakotvili svou pozornost na mrtvé Marilyn jen o silnici naproti. Pár němých tváří na tebe shlíželo z chodníků, jejich psí páníčci s nimi nezacházeli zrovna lichotivě, a tak si němí lidé museli vydělávat a žebrat, jak to jen šlo. Víš, že kdysi se sem dostala parta psích vojáků z jiné dimenze a hned zosnovala převrat v jednom z tamějších barů. Místní osazenstvo proměnilo a přeměnilo ve své sluhy… a tak je to tady pořád. Nikdo si není jistý, jestli dožije druhé noci. Jak se tak šouráš po ulici, všimneš si, že krok s tebou srovnalo taxi. “Hej, duše mrtvá, bloumáš tu jak typan z Holandska.“ houkne na tebe ďáblík za volantem. Nejspíše asi myslel Bludného Holanďana, kterému jsi prý podobný. A jak víš, že je to ďáblík? Protože tyhle černý fára se žlutejma neonama řídí zrovna oni. Pokud jsi s nimi zadobře, tak jsou to nejlepší, co tě na Temné straně potká. Na silnici, pochopitelně. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro "Á, zdravíčko!" Oplatím pěkný pozdrav šoférovi a zvednu dlaň na pozdrav. "To víte, že bloudím. Paměť už neslouží jako dřív... Heh! Hledám kostel svatýho Mikuláše. Budete tak hodnej a navedete mě?" Optám se s vlídnou tváří. I kdyby nevěděl, stejně mě potěšil, že se alespoň zajímal. Jó, tohle já mám prostě rád. Když jeden druhém nabídne nezištně pomocnou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro V zázemí jsi ze stolu vzala starý telefon s kulatým ciferníkem, přes který se vytáčí. Je to rarita, která se tu už málokdy vidí. Jsou to samé mobily a implantáty a skoro nikdo už nedokáže ocenit krásu starých vynálezů. Těch původních z původních. Vytočila jsi číslo na Karamelu, ale ozval se ti jen její chichotavý hlas, který nahrála na záznamník. Přemýšlela jsi, jestli nezavoláš její matce, ale v tom jsi zaslechla od baru zase nějaký šrumec. “S-sem nemůžete takhle nakráčet… a co ta podlaha?! To nemůžete, vždyť to tu zničíte…“ Poznalas skřehotavý hlas ghúla, který už na svou práci pomalu začíná rezignovat. “Moment… moment, zavolám vedoucí.“ zaslechneš ještě a v tom se objeví u tebe v zázemí. Prosebně se na tebe podívá, protože ví, žes to určitě slyšela. Dneska už podruhé potřebuje pomoct a to nejsi v Čmoudu ani deset minut. Když vyjdeš před bar, čeká tam Hellblazer. Místní lovec lidí, vymítač, sběratel pekelných duší a prý má za mazlíčky pekelné psy. Ohnivé průstřely se mu pomalu, ale jistě hojí, nicméně z ran odkapává magma, která viditelně poškozuje tvou podlahu. “Znáte tuhle dívku?“ ukáže ti fotografii Karamely. Jeho hlas je hrubý a tón nepříjemný a nekompromisní. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Zamračím se na telefon a položím ho. Vyfouknu oblak dýmu, který se zformuje do otazníku. Přesně tak jsem se cítila. Velká neznámá. Co je sakra s Karamelou? Dým se znovu rozplynul a já bubnovala prsty o stolek a zvažovala, že zavolám její mámě. Teď jsem o ní už vážně měla obavy. Nakloním hlavu na stranu, když uslyším od vedle ghula. Pak se ohlédnu. Co zase? Zamračím se. Ghul pro mě doběhl, já se zadívám na telefon, vzdychnu a vrátím se do lokálu. Na okamžik se zarazím, když uvidím Hellblazera. Znám ho, ale není to zrovna můj štamgast. Zamračím se ještě víc a dojdu k němu a opřu se o pult. Hellblazer vytáhl fotku Karamely a ptal se jestli ji znám. Podívám se na fotku, pak na něj a sjedu ho pohledem od hlavy až k patě. Pak se zadívám na podlahu. Zamračím se ještě víc... jde to vůbec? Popotáhnu z cigarety a znovu se vrátím pohledem na něj. „Tu podlahu si zaplatíš.“ Řeknu mu vážně hlasem, který nepřipouští žádné výmluvy. Pak se znovu podívám na fotku. „Jo znám. Je to moje zaměstnankyně. Co provedla?“ zeptám se jako kdybych se o to zajímala jen trochu. Ve skutečnosti mi vrtalo hlavou co se sakra stalo, že ji hledá zrovna on. Ale projevit přílišný zájem by nedělalo dobrotu. |
| |
| soukromá zpráva od Asmodeus pro Jsou to povedeá stvoření ty sukuby. Děvky, které víc eotravují život než přináší potěšení. Jejich maso taky stojí za nic, a duši tu dávno nemají. A duše to je to, o co tady běží především. Zamračím se do sklenice ginu a upiju, když vejde James McDaern. Okouknu ho a jako k většině lidí mu byl čas nemilostiv. Další z těch, jehož duše je černá jako šmír a propadla Peklu, jen to zatím neví. Všichni tady jsou odsouzeni k Peklu, tak bylo psáno. Spokojeně si sedím u stolu a popíjím. Jeho hudební vkus je ovšem mizerný. Povzdechnu si a zvednu se. Dojdu k jukeboxu a nahážu do něj nějaký ty drobáky. Tady bude hrát pořádná muzika. Do jukeboxu naskakujou Number of the Beast, Fear of the Dark, Run to the Hills, A nějaký další songy od Judas Priest z British steel... Pak zase sednu ke stolu a pod černých brýlí sleduji okolí a upíjím gin. Miluju jak ty duše smrdí.... |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Chlápek se usadí na vysokou barovou stoličku, naprosto ignorujíc tvou poznámku o tom, že by snad měl zaplatit zničenou podlahu. Takhle to tady opravdu nefunguje. Ne na takové úrovni, na jaké je on. “Možná by nebylo od věci pořídit si nové bodyguardy.“ oznámí ti teď naprosto out of topic. Dojde ti, že ty dvě hory masa, které venku hlídají… ehm, hlídaly před vchodem, asi nejspíše oddělal. Proto ty průstřely v jeho hrudi. “Karamela se ztratila. Je nezvěstná. Od včerejšího večera. Předpokládám, že se dneska neukázala v práci a nikomu to nepřišlo divné?!“ Začne poťukávat prsty po desce stolu, ventiluje tak svůj vztek. Nicméně nechápeš, jak cizí cápek může být tak nasranej kvůli jedné tvé pracovnici. Navíc, kdyby se Karamela někdy tahal s někým jako je on, rozhodně bys o tom věděla. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Héj, no jasně, že vím, kde to je. Můžu tě tam hodit. Ale nejsem charita, chápeš?“ usmívá se na tebe, ale v jeho hlase zní nekompromisní vyjednavačský tón. Pekelník je zkušený obchodník, trochu ti připomíná ty bodré asijské trhovce, které tě donutí koupit si o dvě čísla menší tričko, protože ti bude určitě slušet. Otázkou je, co si vyjednáš? Čím mu zaplatíš? |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Moji poznámku ignoroval. Fakt super. Přijde si sem, zničí mi podlahu a ani se nenamáhá s omluvou. Má vůbec tušení kolik to bude stát opravit? „Tak díky.“ Odfrknu si, když mi prozradil, že mám po ochrance. „Kdyby jsi přestal soptit a řekl, že jdeš na drink nemusela bych shánět novou ochranku.“ Otočím se od něj, naliji do skleničky whisky a postavím ji před něj. To, že si sedl znamenalo, že se hodlá zdržet. Třískla jsem skleničkou víc než jsem musela, takže trochu zlaté tekutiny vyšplouchlo na stůl. „Měla mít první směnu. Jasně, že mi přišlo divné, že tu není, sakra.“ Vyštěknu naštvaná, že mě obviňuje z nezájmu. „Zrovna, když jsi dorazil zkoušela jsem ji volat.“ Vyfouknu kouř a vzdychnu. „Takže tě někdo najal na to ji najít?“ zeptám se. Možná, že ne. Zdálo se totiž, že je do jejího zmizení osobně zainteresován, aspoň pokud můžu soudit z toho, jak je naštvaný. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Podezřívavě se podívá na whisky, pak ale uchopí skleničku a vyklopí do sebe její obsah. Druhou rukou zaráz otře rozlitou tekutinu po desce stolu. Sklínku položí na stůl, dnem vzhůru, což značí, že další rundu nechce. “Nepřišel jsem sem pít.“ semkne pevně rty. “Kamelia mi dluží službičku. Potřebuju ji najít. Kam normálně chodí, když nepracuje tady?“ začne vyzvídat. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Pokrčím rameny. „Jsi v baru.“ Poznamenám na jeho slova o tom, že nepřišel pít. Sebrala jsem skleničku a dala ji do dřezu. Už jsem mu nenalévala, když nechce. Pozvednu obočí, když řekne, že mu Karamela něco dluží. To se nedivím, ale co by pro něj holka jako ona mohla udělat? Jasně umí se bránit, jinak by tu nemohla žít, ale není žádné eso, žádná elita. Moc možností nemá. „Domů, za svou mámou.“ Pokrčím rameny. „Karamela je opatrná a nechodí na místa, která jsou výslovně nebezpečná.“ Ne tedy, že by to vůbec někde bylo bezpečné. Ale některá místa jsou hold nebezpečnější než ostatní. „Ale docela často navštěvuje Black Door a párkrát byla v Divách. Má tam kamarádku.“ Pokud šlo o Black Door jde o klub, kde se sbíhají dohromady všechny styly co snad jsou. Je tam hned několik černých dveří, které vždy vedou na místo jednoho stylu. Šedesátá léta, techno, rock... vždy je to tam vedeno do stylu hudby. „Nakupovat chodí do Marokova marketu, její salón krásy je Sally a Sally... jo a navštěvuje Turkovu čajovnu.“ Zamyslím se a pak pokrčím rameny. „Na nic dalšího si nevzpomenu.“ Zadívám se na něj a pak se opřu o pult, takže jsem se mu mohla dívat do očí ve stejné úrovni. „Myslíš, že ji někdo unesl?“ zeptám se vážně. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Henry si na to tázavé slovo vysloužil další úšklebek. “Nostalgií bych to teda zrovna nenazval.“ znovu protočím skleničku, zatímco Henry pokračuje. “To víš, že jo.“ naoko otráveně odseknu. “Vydřiduchu.“ Ale ví, že to nemyslím vážně. Pozoruju zjevivšího se krysáka, stejně jako jeho počínání na Henryho rameni, než se barman zarazí v řeči. Ani jsem ho nestačil přerušit, že mě moje bývalá přítelkyně ale vůbec nezajímá. Ohlédnu se přes rameno na přicházející... bytost, pokud teda moje smysly za deset let neutrpěly ošklivý úraz, a vyčkávám, co bude. Pořád si v dlaních pohrávám se sklenicí, jako by se nic nedělo a já se jen díval na hezkou ženu. Až do té doby než promluví tedy. Poslepu zastavím skleničku na baru. “Zato já o vás velice pravděpodobně vůbec nic.“ opáčím nevzrušeně s očima upřenýma na její vztaženou ruku. Tohle gesto může fungovat v normálním světě, ale v Temném Londýně, pokud se teda poměry sakra hodně nezměnily, může znamenat jízdenku na horskou dráhu, ze které se někteří nevrací, někteří zvrací a někteří jsou zvraceni. “Co pro vás můžu udělat ?“ nakrčím obočí ve zdvořilostním náznaku zájmu. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Sukubka s ublíženým výrazem stáhne dlaň k bokům a usadí se na barové stoličce vedle tebe. Henry jí věnuje jeden významný, opovržlivý pohled, který nezmizí ani ve chvíli, když před ním sukubka zamává platidlem. Prachy smrdí všude stejně, ale jen na temné straně si za ně už nekoupíte lepší servis. Ne tady. “Nepotřebuješ o mě vědět vůbec nic, brouku,“ familiérně se k tobě nakloní, ale udržuje si zdravou, bezpečnou vzdálenost. Pro vás pro oba. “Přišla jsem ti dát přátelskou radu. Řekněme… něco jako famfáry na přivítanou.“ zlehka se nadzvedne a nakloní se tak ještě víc k tobě. Než stačíš jakkoliv zareagovat, už ti šeptá do ucha. “Až budeš odsud odcházet, dávej si pozor na pekelníky. Za tebou jeden sedí. Extra klasa, ze kterýho se mi klepou kolena a vlhne klín zároveň.“ přitiskne svou dlaň na tvou tvář, což pro neznalé a okolo čumící působí tak, že ti právě uštědřuje pořádného francouzáka na krku. “Má na tebe spadeno. V momentě, kdy ses vrátil, jsi rozvířil vody a nemáš ani tucha, kde všude a jak hluboko.“ S tím se od tebe odtáhne. Mezitím, co jste si vy dva jednostranně vyměňovali informace, jí na pultu přistála Piňa Colada. A protože to byla sukubka, démonice pekelná, tak to asi opravdu byl originál a ne náhražka. Sukubka poukazovala na plešatého cápka v motorkářském, s leteckými brýlemi a nevkusnou, přerostlou bradkou. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Mno, právě z Turkovy čajovny jdu,“ zašklebí se a přejede si jazykem přes zuby. Usilovně mu to v hlavě šrotuje. “Tohle je fakt průser, majitelko baru,“ osloví tě tak, protože ses mu nepředstavila. To, že to neudělal on, je logické. Jeho tady zná každý. Tebe ne. “Jo… přesně tohle myslím. Že se dostala do blbých rukou. Ve špatnou chvíli. Tím, jestli byla i na špatnym místě si nejsem tak jistej, ale to zjistím.“ plácne dlaněmi o desku stolu a pomalu se zvedá. “Mno, bylo mi asi potěšením.“ řekne, ale vyzní to tak, že si tím není moc jistý. Rozhodně by se to dalo zařadit jako společenská fráze na konec. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Jukebox se s tebou chvíli pral, protože odmítal pouštět zrovna takovou hudbu, kterou jsi vybral. Několikrát ti zpátky vrátil tvé drobné. Dokonce před tebou jednou zavřel špeluňku, do které se mince hází a až důkladný výcuc tvých schopností, doprovázený nadávkami, ho donutil přestat trucovat a pustit tam ten hard core. Několik ztracených duší tuhle změnu uvítalo, zvedlo se od svých stolů a začali tančit. Netrvalo to však dlouho a přestali. Důvod toho, proč se vrátili na svoje místa poslušně, jako pejsci do boudy, byl Henry. Henry Krišpín majitel po nich hodil tak ostrý pohled, léty secvičený a v kombinaci s Lucy a Dejnou, které se nebezpečně přiblížily skupince tančících, to bylo účinnější, než jakýkoliv řvoucí výlev. Marika, sukubka, se mezitím věnovala Jamesovi. Štěbetala mu něco do ouška a hladila ho po tváři. “Hele, to je tvoje vina.“ křikl tvým směrem jeden ze skupinky, která byla právě na koberečku u sester Koltrainovic. Druhý z partičky výrostků na tebe dokonce ukazuje, a když se tvým směrem sestry otočily, jejich reakce nemohly být protichůdné. Jedna se na tebe zářivě usmívala, ta druhá tě nenáviděla a zabíjela tě pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro „Percy.“ Řeknu mu jak mi má říkat. Majitelka baru... to by bylo už lepší „paní“ nebo „slečinko“. Zamnu si bradu, problém byl v tom, že Karamelu mohl unést kdokoliv. Tohle místo bylo nebezpečné a lidé mizeli pořád. A někdy to nikoho nezajímalo. Zvedl se a měl se k odchodu, ušklíbnu se. „Ty umíš, ale ženě polichotit.“ Řeknu a pak seberu kus papíru a naškrábu na něj číslo. „Kdyby jsi něco zjistil dej mi vědět.“ Řekl a pak k němu přisunu tužku a další papír. „Dej mi na sebe taky kontakt, abych ti taky mohla dát vědět kdybych něco zjistila.“ Požádám ho. Nehodlala jsem totiž pátrání nechat jen na něm. Hodlala jsem se sama po Karamela podívat. Je to má zaměstnankyně a taky něco jako kamarádka. Takže jsem hodlala pátrat na vlastní pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Začnu rychle šmátrat prsty ve všech kapsách, které na svým oblečení mám. "Určitě tu něco najdu... jen chvílí... ne, to ne, " najdu nějakou sicherhaisku, kus lepící pásky, plíšek z piva, vývrtku... Ani mě nenapadne nabídnou láhev pálenky, kterou držím v tuhle chvíli v podpaždí. Nakonec si sudnám klobouk, jestli náhodou pod ním něco nemám ukrytého. Nějaký železný zásoby, na které jsem zapomněl, rozumíš... Na zlatavý odznáček připichnutý na mém širáku mě upozorní až pekelníkův zvědavý pohled. "Á! Tendle... Je na něm," nakrčím nos, když se snažím identifikovat to, co na tom odznáčku je. Vidím ho poprvé. "Dvě propletený labutě... nebo je to knír pod nosem... Pěkný co?" Nabízím mu to, aby si ho dobře prohlédl. "Vím, není to moc, ale nic jinýho u sebe fakt asi nemám... Třeba to má i nějaku cenu... Tak co říkáš, kamaráde?" Přátelským tónem se optám. Je z mého hlasu znát, že mu nebudu vyčítat, když nabízený odznak odmítne a neřekne mi, kde ten kostel je. Však já ho najdu a nebo mi poradí někdo jinej. Nechci tohodle pekelníka nějak zdržovat, nebo nedejbože okrádat. To né! |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Nejdřív mám nutkání uhnout, odtáhnout se od ní, ale když začne šeptat, tak se zarazím. Neohlédnutí se je základním pravidlem pro přežití. Když důvěrná výměna znalostí skončí, odtáhnu se a vrátím ke své cole. “Famfáry nic moc teda.“ nějak nevím, co na to říct jiného a přemítavě se zahledím na Henryho. Asi by se mu nelíbilo, když by jeho podnik utrpěl poněkud značnou ztrátu na rozdílném vybavení. Jen ta myšlenka mi znovu na tváři vykouzlí křivý úsměv, když si představím jeho kyselý výraz. Nemá smysl panikařit, vzhledem k tomu, že démon čeká jen na to, až se zvednu a dojdu někam, kde bude míň zainteresovaných. Aspoň že praemonitus, preparata. “Koukám, že pohostinnost se tu vůbec nezměnila.“ utrousím jen tak mezi řečí, napůl k sukubce, napůl k Henrymu. Aspoň že si v klidu budu moct dopít tu colu. |
| |
| soukromá zpráva od Asmodeus pro Sedím a podupávám si nohou v rytmu ostrých riffů a spokojeně popíjím gin. Když si výrůstci začnou otevírat držku jsme skoro překvapený. Oba jsou proti mě poloviční. A už tak drzí. Promnu si ruce a zazubím se na toho co ukazuje, a pak na obě sestičky. "Všehož činíš z vlastní vůle smrkáči," zachechtám se a kouknu na zadek sestřičkám. Jojo... je dobrý být zpátky na zemi. A kopnu do sebe gin. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Hellblazer se podívá na papír s tvým číslem a uštěpačně se uchechtne. “Tohle, nebudu potřebovat.“ posune papírek zpátky na tvou půlku. “Měl jsem za to, Percy,“ tvé jméno vysloví velice důrazně. “Že jste s Karamelou kamarádky. Půjdeš ji se mnou hledat. Proto jsem přišel.“ oznámí ti. Neptá se. Nežádá tě. Prostě ti to oznamuje. Ghůl se mezitím ztratil někde vzadu a po chvilce se zase objevil. Sebou si nese náčiní na úklid a brusku. Vypadá to, že ti tu asi vybrousí parkety a zkusí opravit vypálená místa po tady panu detektivovi. “Zajdeme do Black Door.“ zvedne se ze židle a čeká na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Překvapeně pozvednu obočí. Chtěl abych šla s ním? Proč? Pochybuji, že potřebuje mou pomoc. Přimhouřím oči. „Jsme kamarádky a hodlám ji hledat.“ Řeknu. „Ale nemám moc zájem na tom nechat si od tebe rozkazovat.“ Mou pozornost upoutá Ghůl, který chtěl dát do pořádku podlahu bruskou. Pak se na Hellblazera zadívám a odfrknu si. „Fajn. Vydrž.“ Řeknu a jdu dozadu. Zavolala jsme do agentury a najala si dočasného barmana, nemohla jsem si zase dovolit na kdo ví jak dlouho zavřít. Pak jsem si nechala poslat pro novou ochranku. Budu muset zaplatit pokutu za ztracené bodyguardy. K čertu s tím ohnivcem. Do hodiny by měl dorazit, pak jsem šla za Ghůlem a řekla mu, že za hodinu dorazí barman a do té doby to tu musí zvládnout. Pak jsem na sebe hodila bundu a zkontrolovala kapsy. Měla jsem u sebe zásobu cigaret, zapalovač, sirky a dokonce jsem měla i křesadlo. Člověk nikdy neví. „Chovejte se slušně nebo vás nakopu.“ Řeknu pak lidem v lokálu a kývnu na Hellblazera, že můžeme jít. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Jakmile usedneš, ucítíš ochrannou magii, která řidiče chrání a odděluje od svých zákazníků. Člověk nikdy neví, kdo mu sedne na zadní sedačku a jistota je jistota. Taxikář ohlásil příští místo zastávky – kostel Sv. Mikuláše a nastartoval auto. Během jízdy jste si vyměňovali zdvořilostní fráze a konverzovali jste o všem možném, od počasí přes aktuální gastronomické novinky na trhu. A ne, opravdu ještě tamější obyvatelé nezjistili, že smažený hmyz není novinka ani pochoutka. Ale prodává se to, tak co. Projížděli jste Temným Londýnem, ze středu směrem na západ, kde prý sídlí ďábel a je zde nejvíce potřeba duchovní osvěta. Tato část TéeLka je jednou z nejhorších možných, proto tě překvapilo, že tě taxikář zavezl zrovna sem. Jestli někdy někde měli problémy s kriminalitou, nikdy nebyly tady. Problém je totiž to první, na co si tu člověk vzpomene, když vstane a to poslední, s čím uléhá. Často i na věky věků. “Tak jsme tu.“ houkl k tobě řidič a palcem ukázal do strany, kde se vypínal kostel Sv. Mikuláše. “A díky za tu cetku. Cejtím, že jí na sobě mívala nějaká cuchta, kterou si najdu a asi jí to vrátím. Za protislužbičku.“ rozchechtá se zlým hlasem a najednou se otevřou dveře na tvé straně a sedačka tě normálně vykopne ven na chodník. Dveře se s rachotem zaklapnou a taxík zmizne v dálce. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Dva kluci se zaráz zvedli od stolu, ale než stačili proti tobě vystartovat, cestu jim zastoupily sestry. Jako dvojčata. Pohybovaly se s ladností slona v porcelánu, ale pohyby měly tak unifikované, až to bylo podezřelé. “Ať mě nesere, nebo mu zmaluju ten tipec.“ řve tvým směrem jeden z kluků a výhružně ukáže na tebe. To už mu ale Lucy zpacifikuje ruku a zkroutí mu dlaň za záda. Lucy je ta mlčenlivější, zato Dejna si postěžuje. “Jen co se tu objevíš, jsou tu problémy. Zvažujeme, že ti dáme aspoň na pár týdnů ban, ať tu máme klid.“ probodne tě pohledem, pak se otočí ke skupince a něco jim říká. Podle výrazu těch kluků, kteří najednou hecli na zadek a s ústy dokořán se na ty dvě dívaly, není těžké odhadnout, co jim právě slíbili, když budou zlobit. Dejna odchází na své stanoviště, vrhá po tobě ještě jeden zlý pohled. Lucy jde k tobě. V jukeboxu začal hrát ploužák. “Zatancujem si kovboji.“ vyzve tě k tanci a svaly jí začnou podivně pocukávat. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Fakt, že jsem z auta tak nevybíravě vyhozen, přejdu jen překvapením a sbíráním klobouku ze země. Ještě se stačím trochu oprášit a asi zbytečně zavolám za mizícím autem slova díků a poznámku o tom, že by si to sedadlo měl dát opravit. Pak už si jen smířeně povzdichnu nad temperamentem a pohnutkami tvorů, které potkávám v TéElku a uvědomím si, že jsem vlastně rád, že je todle město, moje město, tak různorodé. Otočím se směrem ke kostelu a všimnu si na zemi rozbité láhve kořalky, kterou jsem vyfasoval v mém oblíbeném bordelu. "Ajta krajta!" Postesknu si. Je jí škoda. Namočím prst do rozlité tekutiny a olíznu ho. Jo, je jí škoda. Smeknu nad tím neštěstím uctivě klobouk a krátce se pomodlím za její odchod. Bude mi chybět. Zvednu oči ke kostelu a zhodnotím jeho přednosti. Vypadá zachovale. A svítí se tam. To je dobré znamení! Nasadím širák a vykročím směrem k němu. Neopomenu se kochat okolní krajinou a náhrobními kameny, které lemují cestu k jeho starým vratům. Usmívám se, jak jen mi to mé zbývající obličejové svaly dovolí. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Tobě nevadí ani to, že čím blíž jsi kostelu, tím víc se ti kolem kotníků začíná tvořit mlha, která houstne až má konzistenci cukrové vaty. Pekelně to znepříjemňuje chůzi a nejspíš je to další způsob, jak naznačit turistům, že zde nejsou vítáni. Krapet paradox... přec kráčíš vstříc kostelu a církvi. Když jsi se konečně dostal až před masivní dřevěné dveře, které mají uprostřed klepadlo ve tvaru andělíčka, jenž je naklepáván na holý zadek, táhl jsi za sebou už pěknou hromadu cukrové mlhy. Zaklepals a vyčkal. Chvíli se nic nedělo. Proto jsi zaklepal ještě jednou a andělíček na dveřích po tobě vrhl zlostný pohled. "Kdyby tebe někdo jebal po prdeli, jak by se ti to líbilo, frajere." řekl a v tom se otevřely dveře. Otevřela ti postarší žena, věkem hodně za zenitem, s vlasy tak řídkými a světlými, že téměř vypadala, jako by měla kolem hlavy jemný závoj. Oči měla světle modré a zářily štěstím, když uviděly cizince ve dveřích. "Vítej, cizinče. Co tě k nám přivádí?" rozevřela svou náruč a chtěla tě vroucně obejmout, pak se ale zarazila a pohlédla na vatu za tvými zády. Káravým pohledem si tě změřila a tobě to nebezpečně připomnělo přísné učitelky na školách. Občas jste si na to hráli s Maminou. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Hellblazer nechodí pro ránu daleko. Občas je dost brutální, ale má výsledky. A to se tady v Temném Londýně počítá. Gentlemansky na tebe počká u dveře z baru a jakmile ho dojdeš, otevře ti dveře. Ne snad proto, že by to byl takový kavalír, ale proto, že venku leží tví mrtví bodyguardi a uprostřed stojí pekelná mašina. Starý typ harleye, klasika, kterou nikde neseženete. Na nádrži má namalované oranžovo-červené plameny, které se pohybují a olizují sedačku. Když se Hellblazer k mašině přiblíží, plameny se stáhnou a nechají ho nasednout. "Helmu nemám, takže se pořádně drž." obkročmo nasedne na motorku a čeká, až se usadíš za ním. Pak zatůruje a vyrazí. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro "Já netušil, že jste ... mluvící... andílek." Poslední dvě slova už tak nějak ze setrvačnosti zaraženě dořeknu s pohledem upřeným na stařenku stojící přede mnou. Hned na to se usměji a rozpřáhnu ruce, abych ji opětoval objetí. Jenže na zdvořilosti nedojde. Sledujíc její káravý pohled shlédnu na svou hruď, jestli jsem se třeba ne dost důkladně oprášil po tom urychleném výstupu z taxíku, když mi dojde, že se dívá na tu mlhu za mnou. Chvíli upřímně přemýšlím nad tím, co se jí asi honí v hlavě a snažím se do jejich myšlenek vplést správně mířenou omluvu. "Hmmm... Sice vypadám jako mrtvola, ale nepatřím k těm ostatním. Přijíždím z daleka." Při tom šermuji prstem někde za sebou ukazujíc směrem k náhrobkům. Zazubím se na ni přátelsky a neškodně, jak jen zombie může. Dojde mi, že se za mnou nenachází ani taxík, ani kočár, ani kůň, ani kolo. Mám potřebu všechno objasnit. "Přivezl mne sem jeden moc milí taxikář ... Ále už odjel." Přikyvuji vlastním slovům, ale pak mi dojde, že už jsem řekl příliš a přitom né to podstatné a důležté. "Omlouvám se za vyrušení, madam. A ze mé vychování. Ani jsem se vám ještě nepředstavil. Theodor... Fid...dler." Radost ze mne jen srší. Vzpomněl jsem si na své jméno! Ještě to se mnou není tak špatné. S grácií se uctivě a hluboce, to spolu přeci souvisí, ukloním, smeknu klobouk a oblažím onu paní svou pěstěnou lysinou. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Ta po něm jen ostentativně vztáhne dlaň a začne ho hladit. Je v tom tolik něhy a konejšení, že to po chvíli uklidní i rozzlobeného anděla. Stařena poslouchá tvůj monolog, do kterého nijak nezasahuje, nicméně z výrazu v její tváři můžeš vyčíst, že jí to příliš nezajímá. Koulí očima a pomrkává, jako by zaháněla neviditelné duchy, a jazykem si přejíždí zevnitř úst, takže se jí co chvíli na té či oné tváři objeví vyboulenina. “Znala jsem nějakého Theodora Fiddlera,“ pronese chvíli po tom, co jsi domluvil. “Je mrtvý. Jeho tělo jsme posolili a spálili.“ ještě jednou si tě změří pohledem a tentokrát hooodně dlouze. Nakonec řekne. “Asi to byla posypová sůl,“ ušklíbne se a nechá to plavat. Již jí to mysl netíží. “Jak ti mohu pomoci, mládenče.“ na malý okamžik se zarazila u oslovení, ale vypadlo z ní něco, co ti už hodně dlouho nikdo neřekl. To potěší. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Pokrčím pak rameny nad tím vším a vezu se na stejné vlně jako ona - asi to není podstatné. Začnu dolovat v paměti, proč jsem zde vůbec přijel, ale oslovení, které použije, mne z toho přemítání opět vytrhne. Blahoskloně se uchechtnu, snad jako by to ani nemuselo být. "Snažím se... Nevěřila byste, kolik práce to dá, abych držel pohromadě." Pobaveně mávnu rukou, že je to na delší vyprávění a jde poznat, že mi zalichotila. Přimhouřená očka oslepená prožívanou nirvánou se znovu otevřou a pohled na stařenku mě znovu připomene, že se mne na něco ptala. Jen si vzpomenout na co. "Jo! Jak mi můžete pomoci?" Ověřím si její dřívější slova a znovu se na ni mile usměji. Vědoucně přikyvuji a až po chvíli se kousnu do zbytku spodního rtu. Proč tu sakra jsem ? "Vezl jsem vám kořalku, abych nepřišel s prázdnou... jen..." otočím se za sebe a vzpomenu si na tu smutnou situaci. "A jsem tu, pro-to-žé..." kývu hlavou s upřeným pohledem na ní, ve víře, že v jejích očích naleznu odpověď. "Protože se rozpadám!" nadšeně vykřiknu a při tom všem plácnu kloboukem drženým v jedné ruce do dlaně té druhé. A je to venku! Nikdy bych neřekl, že tudle větu řeknu s takovou radostí. "Prej by mi někdo odsud," nahlédnu za ní do interiéru kostela, "mohl v tomhle pomoct... ?" |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Ach tak. No ale to musíte za naším otcem přestaveným. On je zde od toho, aby konal zázraky.“ mile se na tebe usměje a ustoupí krok dozadu. Otevře ti tak výhled do interiéru kostela a vyzve tě, abys vstoupil dovnitř. Před tebou se rozkládá obrovský oltář z ručně vyřezávaných kusů dřeva, obložených zlatem a vykládaným drahými kameny. Většina církví dává na odiv svůj vkus a své bohaství. Dělá je to před obyčejnými lidmi většími a důležitějšími. Nebo si to aspoň myslí. Několik lavic po pravé i levé straně je prázdných, ale sem tam sedí nějaký modlící se člověk. Vládne zde tíživé ticho a klid. Něco tě nutí to respektovat. Támhle je zpovědnice, až otec dokončí rozhřešení, bude se vám věnovat.“ babka šeptá a ukáže prstem přes celý sál, kde jsou dvě dřevěné zpovědnice, zahalené do rudého plátna. Typické... |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro „Možná proto, že jim ničíš podlahy a oni je musí pokaždé tvé návštěvě opravit?“ nadhodím. Dovolil mi zařídit si co bylo potřeba, pak mě vyprovodil ven. Podívám se na mrtvé muže co bývali má ochranka. Znovu mi to připomnělo to, že budu muset zaplatit pokutu. Jestli se mi tohle ještě stane bude stále těžší najít někoho kdo by mi to tu hlídal. Zastavila jsem se a zadívala se na tu příšeru na které Hellblazer jezdil. Ochraňoval si ji plameny, aby mu ji nikdo neukradl, ale ty se stáhli jak se přiblížil. „Super... teď je ze mě dárce orgánů.“ Zabručím a posadím se z něj. Skvělý... teď budu moci vyprávět jak jsem se mačkala na Hellblazeho... a nebo taky ne. Pevně jsem ho objala, nehodlala jsem slítnout z toho jeho pekelného stroje. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Jestli se mě budeš držet takhle, při první zatáčce nás vyklopíš.“ řekne a přitiskne si tvoje ruce přitiskne blíž k svému tělu. “Drž se pořádně,“ upozorní tě naposledy a zatočí do nejbližší uličky. Motorka zakrátko zrychlí tak, že nejsi schopna se dívat přes jeho rameno a radši si schováš hlavu za jeho záda. Kožená bunda, kterou na sobě má, příjemně voní a cítíš i kořeněnou kolínskou. Black door Ulička před Black door barem byla plná aut. Štěstí, že máte motorku. Hellblazer prostě vjel na chodník, několik turistů jen taktak uskočilo, a zastavil před barem. Počkal, až slezeš, aby mohl motorku hodit na opěrku a jakmile slez, kolem harleye se rozprostřely plameny. Tentokrát ale nebyly oranžovo-červené, nýbrž bílo-modré. Zvýšená magická ochrana z toho stroje jen sálala. “Takže... prosím.“ postaví se před dveře a vyzve tě. Dovnitř vstoupí jako první. Co kdyby se tam náhodou dělo něco nepřístojného, co by oči mladé dívky neměly vidět. Ale ve foié Black door se nikdy nic neděje. Je tu asi patnáctero dveří, různých velikostí a barev, které vedou tam, kam si vaše srdce nebo duše žádá. Není tu ani žádná recepční, která by vás přivítala. Což je tady zcela normální. Najednou se za vašimi zády ozval ženský vískavý výkřik a dovnitř vběhla mladá dívka s klukem. Očividně v opojné náladě, nebo na něčem jeli. “Hééééj... dete s náma?“ zdraví vás mladík, v ruce drží lahev alkoholu a dívka ho za ruku táhne do zlatých dveří. Zlaté osmdesátky. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Držela jsem se ho špatně. To jako se fakt člověk může držet na motorce špatně? Hellblazer si mě „upraví“ tak jak mu to vyhovovalo a rozjeli jsme se. Když zrychlil moje sebejistota zakolísala. Nejsem žádná bábovka, fakt že ne, ale budu šťastná až zase budu stát na zemi. A myslím, že je to po hodně dlouhé době poprvé co jsem nekouřila. Po celou cestu jsem na to vážně neměla myšlenky. Hmmm.... hezky voní, parchant jeden. Dorazili jsme na místo. Div mi nevyskočí srdce z krku, jak jsme poskočili, když vjel na chodník. S radostí jsem se od něj odlepila a slezla na pevnou zem. S chvějícími prsty jsem si zapálila cigaretu s příchutí čokolády. To je lepší. Pak se teprve otočím ke vchodu do Black door. Vchod byl jako vždy.... nezajímavý. Vážně divím se, že mají zákazníky. Hellblazer vešel jako první, já za ním. Rozhlédnu se po místnosti odkud vedli hned několik dveří různých barev a velikostí. Některé párty za dveřmi byli normální, jiné méně a jeden nebo dva, které jsou fakt nechutné. Každý si přijde na své. Otočím se, když slyším výkřik a dovnitř vběhne mladá dívka s chlapce, kteří byli celý rozjaření. Asi něčím posilnění, protože jsem ještě neviděla nikoho kdo by se takhle radoval normálně. Chlapec vedl dívku do zlatých dveřích. Osmdesátka. No jo... kdo by neměl rád osmdesátku? „Tam bychom mohli začít.“ Poukážu na dveře. „Karamela by nešla do těch drsnějších. Jedině kdyby ji někdo majzl po hlavě a odnesl si ji tam.“ |
| |
| soukromá zpráva od Asmodeus pro "Ale no tak Dejno, všeho s poklidem, jsem si jist, že by ti udělalo stejnou radost jako mě tomu usmrkanci jendu uvalit," zazubím se a posunu si brýle na očích. Vidět chlapci moje oči tak si naserou do gatí. A to i tady na noční straně. Naklopím do sebe gin a sleduju děvčata jak vyvádějí. Chjo, Lucy... "Lucy, Lucy, ty moje koťátko, to víš, že si taneček střihneme," zvednu se a popadnu ji za tu vymaanou pazouru a udělám s ní otočku, než si ji přirazím k sobě anenechavě jí cňapnu na zadek... ... ve vši počestnosti samozřejmě... ...zašklebím se chlípně a zašeptám jí do ucha: "Copak sestřičce bolestivý slasti přelétlo pod nosem co?" |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Na Boha se s vými myšlenkami moc neupírám. Z opatrnosti. Máme to spolu teď trochu nevyřešené, jelikož jsem mrtvý a pořád se procházím mezi živýma. Tak nějak se pořád nemohu ubránit pocitu, že s tím asi nemusí souhlasit. Možná proto se ze mě stal takový dobrák, který si váží každé minuty navíc, která mi byla dána. Asi, abych si to zasloužil. S kloboukem přiloženým pokorně k hrudi pokývnu na pozdrav těm, kteří se na mě otočí, nebo kterým prostě jen vstoupím do výhledu. Ze slušnosti... Tak nějak předpokládám, že mají taky nějaké trable a jsme vlastně všichni na jedné lodi. Když mě babička upozorní na zpovědnici a že bych měl na otce představeného počkat, usměji se na ni a potřesu ji jemně s její stařeckou ručkou. "Mnohokráte děkuji, počkám," zašeptám a sednu si na nejbližší lavici. Mám co dělat, abych hlídal trpělivě tu dřevěnou kabinku, protože okolo je spousta zajímavých věcí a lidí. Nedá mi to a rozhlížím se. Duchovní zážitek nevyhledávám a tak mě ani asi nepotká. Proto působím v tomto kostele spíše jako turista, nebo nějaký kurýr, který přišel jen doručit balík křesťanského týdeníku a čeká na něj ještě několik podobných svatostánků, než bude mít padla. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Nedá se říct, že by se to, co děláte v hostinci s Lucy, dalo nazvat tancem. Ani jeden v sobě nemáte příliš tanečního rytmu či grácie, ale na druhou stranu, vypadáte dost suveréně, že to donutilo některé z hostů se zvednout a spěšně odstranit stoly i židle z vaší blízkosti. “Dejna si moc bere, že ses na ní vykašlal. Je to citlivka.“ pronese kulturistka a už tě zaklání v póze, která by pro někoho, kdo miluje Hříšný tanec, mohla být tou nejhorší představou na světě. Lucy má Hříšný tanec očividně ráda, protože na tobě předvede několik tanečních figur, které někteří z osazenstva hospody nerozdejchají a utečou. “Hej, nechte si to na jindy. Ne tady a teď!“ zařve od baru Henry a varovně na vás dva ukáže prstem. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “A cos čekal?“ Henry rozšafně rozmáchne rukou a pak se dlaněmi opře o pult svého baru. “Tvůj odchod plno lidí nasral, některý lidi nepotěšil a dost lidí bylo šťastných. A když ses teď vrátil, tak jsou všichni, bez výjimky, zase nasraný.“ pokrčí rameny. On sebe nepokládá ani za jednoho z vyjmenované kategorie. “Proč ses k nám vůbec vrátil? To už tě život v Londýně omrzel?“ zeptá se tě barman. Sukubka mezitím popíjí svou Piňa Coládu, mlčí a hraje si rozkošnicky s brčkem. Být pes, tak má uši právě našpicované. Henry mezitím loupne očkem kamsi do sálu, kam se vydala Dejna a Lucy, jeho vyhazovačky. Obě dvě si to namířili ke skupince mladíků, která si cosi vyřizuje s démonem Asmodeem, na kterého tě upozorňovala Marika. Pak to jde ráz za ráz. Spusí hudba z Hříšného tance a jedna z vyhazovaček se s démonem spustí v taneček. Vypadá to... no, jestli někdy někdo prznil nemluvňata nebo kočičky, byl proti těm dvěma svatoušek. Vypadá to úchylně, levně a naprosto nepřístojně, takže se pár lidí zvedlo a s křikem a brekem uteklo z baru. “Hej, nechte si to na jindy. Ne tady a teď! okřikne ty dva na parketu, který jim vytvořili někteří z horlivějších, úchylnějších hostů tím, že odstranily své stoly a židle z dosahu. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Vstoupili jste oba do dveří vedoucích do osmdesátek. Obrovský taneční sál byl naplněný zeleno fialovými barvami, kouřem a hlučná muzika se rozléhala všude. Zrovna dohrálo „It´s like that“ od RUN-DMC, na kterou uprostřed parketu pařila skupina prapodivně oblečených lidí. Zřejmě tady letí upnuté elasťály, volná tílka s velkými průstřihy a nevkusně nalíčené dívky. DJ zahrál na strunu romantikům a spustil There must be an angel od Eurythmics. Ze stopu začaly padat třpytky a nad hlavami vám létali nefalšovaní, barokní andělíčci. “Tohle je zlej sen,“ zamručel Hellblazer a nenávistně pohlédl nad sebe. Postavil se před tebe a začal se prodírat davem, který očividně tuto píseň zbožňoval, protože na ní tančili jako diví. Prodere se až k baru, odkud vyžene skupinku imitací Boy George. “Hej, hledáme tuhle dívku.“ zavolá si k sobě barmanku, malou, křehkou dívenku, která sem naprosto nepasuje a ukáže jí fotku Karamely, kterou vytáhl z kapsy kalhot. Jaktože má její fotku? Barmanka se na fotku podívá, pak na tebe a nakonec na Hellblazera. "Neznám ji." vyhrkne tak rychle, že pochybuješ, že mluví pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Usadil ses na lavici před zpovědnicí. Několik z místních se přestalo modlit a tázavě se na tebe zahleděli. Nic neříkali, jen se na tebe dívali a nakonec s nesouhlasným zakroucením hlavou od tebe odvrátili svůj zrak. Nicméně, šeptanda se začala nést kostelem, a proto v momentě, kdy se rozhrnul záves zpovědnice, jsi byl rád, že jsi na řadě. Zpod závěsu nejprve vylezla mladinká dívka, odhadl bys jí tak na šestnáct, a upravovala si svou šifonovou sukničku. Pak vylezl otec představený, v jeansách a bílém vytahaném tričku s obrázem Ježíše a pod ním napsanou hláškou: „Poslední žid, co měl břišáky.“ a je bosý. Je to čtyřicátník, s několikadenním strništěm a furianstky upravenými vlasy nahoru a doprava. “Tak, ty jsi kdo?“ řekne a vytáhne z kapsy kalhot krabičku cigaret. Jednu z nich vyndá a zapalovačem cvakne tak automaticky, jako by to pro něj byl ten nejpřirozenější pohyb na světě. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Já měla docela ráda hudbu z osmdesátých let... ale ten styl už tolik ne. Spíš vůbec ne. Jako kdyby se tady na to vyblila duha. A ty světla... měla jsem z toho mžitky před očima. „Lepší než metal, kůže a dominy.“ Pronesu. Jo oproti tomu tohle bylo snesitelné. Metal jsem fakt nesnášela. Šli jsme k baru, kde hned Hellblazer ukázal barmance fotku a začal se vyptávat. Ale barmanka uměla lhát asi tak dobře, jako prase lítat. Radši jsem se do toho vložila já dřív než Hell přitvrdí. „Jsem její kamarádka. Karamela se ztratila a snažíme se ji najít. A tenhle... i když na to nevypadá, taky se o ní bojí.“ Ukážu palcem na Hellblazera. „Takže... kdy jsi ji viděla naposledy? Neodešla s někým?“ ptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Vstanu a postavím se do uličky, klobouk stále držím přiložený k tělu. Usmívám se, jako bych se setkal s hercem mé oblíbené filmové postavy a zjistil, že jsou si oba strašně moc podobní! "Zdravíčko. Mé jméno je Theodor Fidler a moc rád vás poznávám." Pozdrav pronesu hlasitě, jako obvykle, ale ozvěna, která mě bací přes uši, mne upozorní na to, že jsem v kostele a že bych se měl stišit a tak se jen omluvně podívám po knězi i po ostatních okolo a s o dost uctivějším a tlumenějším hlasem dopovím ten zbytek. Načež mu podám ruku k potřesení. Mám ji pěkně a nově ovázanou, slepenou na těch správných místech, tak jsem na ni právem hrdý. Ať už mi podá ruku, nebo ne, s nezměněnou úctou chovanou k tomu muži přede mnou, přednesu, proč tu jsem. "Asi jde poznat, že taková místa nenavštěvuji pravidelně... Ale to ne snad proto, že bych nežil počestně, jako spíše kvůli mé povaze. Jak se to říká? Mým chrámem je mé tělo... A jak vídíte... Krápátko přesluhuje. Já osobně bych se s tím smířil, ale ostatní okolo mne s tím mají problémy. Znám jednu moc dobrou a starostlivou duši, která těžce nese mou ... jak bych to řekl, roztržitost? Hehe." Neubráním se v mém delším monologu menšímu slovnímu vtípku, ale pak zase zvážním, abych dal najevo, jak moc mi sejde na úsudku a přání zmiňované duše. "Poprosila mě, jestli bych k vám nepřišel, že mi prý budete moci pomoct. Jaksi... Vyspravit fasádu mého chrámu," při posledních slovech shlédnu ke svému tělu a kloboukem naznačím, o čem je celou dobu řeč. Zmiňovat, že vše, co říkám, myslím naprosto upřímně ve vší skromnosti, snad není ani potřeba... |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Hell ti udělal prostor pro vyjednávání a přesvědčování. Tvářil se u toho jako zlý policajt, tys byla očividně ta hodná. Být to opačně, tak vám to nikdo neuvěří. Ne jemu. Barmanka se na tebe dívá a doslova cítíš, jak tě pohledem propaluje a zjišťuje, jestli to opravdu myslíš upřímně. Možná nějaký druh magie, se kterou jsi se ještě nesetkala. “Tomu fešákovi to moc nevěřím,“ kývne bradou směrem k Hellovi a on sebou ošije, aby dal najevo své znepokojení. “Tobě ale ano. Ta holka, Karamela, byla tady včera večer. Tancovala, pila. Normálka. Pak se na parketu seznámila s jedním chlápkem. Taky fešák. Vysokej, štíhlej, elegán jak kdyby ani nepatřil do týhle doby.“ Mezitím, co si s vámi barmanka povídala, dožadovali se někteří ze zákazníků svého pití. Stačil ale jediný její pohled, aby se zákazníci ukáznili. Je hezké vidět, že ve většině barů pořád platí to, že majitel a zaměstnanci jsou tu páni, nikoliv zákazníci. “Jmenoval se Denys, myslím... Daniel? Netuším,“ pokrčí rameny. “Jeho jméno začínalo na D, jenže já si taky napamatuju každého, že.“ pokusí se o úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Jen co představený stačí schovat zapalovač zpátky do kapsy jeansů, už se k němu hrneš se svou pazourou a on ti jí zcela nezištně, a bez jakékoliv známky odporu, stiskne na pozdrav. Trpělivě naslouchá tvému monologu a zřejmý vtip o roztržitosti mu neunikne. Tím spíš si tě změří pořádně od hlavy až k patě a zpátky. “Ach ty ženský co,“ zalamentuje s úsměvem a zhluboka vdechne kouř z cigarety. “Chápu to dobře, toužíš po očistě svého těla. Po znovuzrození, tak jako to provedl syn našeho pána, že.“ vykročí proti tobě a obejde tě. Usadí se na jednu z lavic a uvolní ti místo vedle sebe. “Nemám rád zakouřenou zpovědnici,“ vysvětlí ti, proč tě nepozval tam, kde byl s tou dívenkou a znovu si potáhne. Popel odklepne stranou. “Víš jak to tu funguje? Nic není zadarmo, Theodore.“ přehodí si nohu přes nohu a zcela nepokrytě ti naznačuje, že teď se bude vyjednávat, jinak nic nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Usměji se, když mě se to rozhodne říci. Je fakt, že Hellblazerovi by nikdo nevěřil ani kdyby měl svatozář a křídla. „Díky.“ Řeknu a poslouchám. Když uslyším to jméno, pozvednu obočí. Daniel? Snad ne tenhle Daniel. „Jasný.“ Řeknu. „Nebyl to náhodou Daniel Glory? Tak třicet, takhle vysoký, hnědé vlasy, šedé oči, docela namakanej?“ popíšu ji svého bývalého. Vím, že existuje víc Danielů, ale musela jsem se ubezpečit. Daniel a Karamela? ti dva dohromady? Ne, že by mi vadilo, že si Daniel našel přítelkyni, ale sakra... musel zrovna Karamelu? Skoro mi to připomínalo provokaci z jeho strany. Ale od našeho rozchodu jsme spolu vycházeli a tak mi nesedělo, že by tohle dělal kvůli tomu, abych žárlila... takže buďto se mu vážně líbí... a nebo měli spolu nějaké obchody. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Když si ochotně sedám tam, kam mi otec pokynul, trochu nejistě mu odpovídám. "Znovuzrození... Né, tak daleko bych nechodil. Já si vystačím z málem, opravdu. Stačilo by ... mmm... Popadnout druhý dech. Protáhnout kostru a oprášit polobotky a odtrhnout se na chvíli od baru, když začnou dobře hrát, rozumíte. Nemusím být úplně fit. Stačí mi jen něco lepšího než... Lepící páska." S kloboukem položeným v klíně se při posledních slovech chytím za odchlíplý okraj kobercovky, co mi drží kus dlaně tam, kde má být, a výmluvně pokrčím rameny. "Navíc bych nerad toho nahoře nějak okrádal o čas. Má určitě dost práce s daleko horšmi živly, než jsem já," blahoskloně při těch slovech mávnu rukou. Nahoru se nepodívám, když zmiňuji otocova nadřízeného. Snad jako bych mluvil za jeho zády, před zavřenými dveřmi jeho božské kanceláře, té, která leží tam nahoře na nadýchaných obláčcích a kolem poletují baculatí andílci se zlatavými kudrnatými kšticemi. "A samozřejmě... Chápu, že i vy máte spoustu práce a něco tak malicherného, s čím za vámi přicházím, nemůže být zadarmo. Co nemůže?! Nesmí!" Uklidním otce představeného a přátelsky, chápavě, ho poplácám po jeho předloktí. "Poctivé práce se neštítím a v Té Elku jsem se všemi kamarád, takže pokud něco potřebujete, jsem váš člověk." Mrknu na něj a ukážu na něj svým ukazováčkem. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Nesmysl,“ kroutí záporně hlavou nad tvým vysvětlením a nakonec se pobaveně ušklíbne. “Hele, Thede, asi takhle... zrovna není nic, co by hořelo. Chápeš?“ významně se na tebe podívá a zakoulí očima, nakonec rezignovaně dodá. “Což ale neznamená, že bychom od tebe v budoucnu nějakou službiku nevyužili.“ dokouří cigaretu, vajgl hodí na zem a bosou nohou jí udusí. Tvďák. “S pomocí našeho nejvyššího, Monomozka, tě dáme do pucu. Jen tak, aby z tebe teda neodpadávaly náplastě. Fešák budeš pořád stejnej. A až nastane Ta chvíle, tak si tě zavoláme. A neboj... my si to vždycky vybereme.“ Zejména klade důraz na „Tu chvíli“ a bůhví, proč ti to najednou přijde jako špatný nápad. Nicméně je už pozdě couvnout. Kněz tě chytí za paži, doslova cítíš, jak se jeho prsty protlačují zetlelým masem a objímají kost. “Takže do zpovědnice, kámo,“ vytáhne tě na nohy, přísahal bys, že jsi chtěl sám vstát, a doprovází tě do té malé, dřevěné špeluňky. Kněz rozhrne těžký vínový závěs a posadí tě na dřevěnou trojnožku. Desky zpovědnice jsou z tmavého, až černého dřeva a jedna strana je průhledná. Deska je vyřezávaná a ty poznáváš rozličné ornamenty, které se nachází v tom i tom nábožství. Celkový mišmaš. Tady se s tím příliš nemažou. “Dej si třikrát zdrávat, jednou otčenáš a pak opusť náš kostel,“ s těmi slovy za tebou zatáhne oponu a usadí se vedle do zpovědnice. “Můžeš začít, synu boží...“ |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Barmanka se počas, co jsi popisovala svého bývalého přítele, rovzpomínala. “Jo... to bude on.“ horlivě přikývne hlavou a očividně je potěšena tím, že si konečně vzpomněla na něco, co by vám pomohlo. Po očku loupla po Hellblazerovi, který nevypadal nijak nadšeně, když jste vy dvě došly k tomu, k čemu jste došly. “To je vtip?“ zavrčí. “Karamelu unesl tvůj bejvalý? Přitahuješ snad psychopaty nebo co?“ zeptá se a tak zvláštně se na tebe podívá. Dokonce se i krátce usmál, ale pohled v jeho očích je spíš plný nenávisti a zloby, než nějakého pokusu o flirt. “Předpokládám, že víš, kde ten tvůj Daniel bydlí, co.“ chytne tě za paži, barmance pokyne na rozloučenou, a tahá tě z Osmdesátek ven. Dneska si tu už asi nezatancujete. A to zrovna začali hrát rozvernou a poťouchlou Cindy Lauper. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Zaženu rychle pochyby a posadím se pohodlně do zpovědnice. Jakmile mě kněz vyzve k pobožnostem, znejistím. Je to už doba, jestli vůbec někdy, co jsem podobné věci dělal. "Emm... Ó ... otče náš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno tvé, jakož i mé, na věky věků..." No, asi si to jeden dokáže domyslet. Trochu jsem se do toho zamotal, ale bylo to od srdce a neopomněl jsem povědět, že si moc cením toho, že pomáhá i někomu takovému, jako jsem já, a že budu žít určitě čestně a budu pomáhat slabým a babičkám na přechodu a tak podobně Pokud mě kněz opravil, nechal jsem ho a snažil jsem se mu zavděčit tím, že jsem to opakoval po něm. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro „Díky.“ Řeknu holce, když mě Hell už táhne pryč. „Hele... na to, že jsi vyšetřovatel děláš docela rychle závěry. Vůbec ji nemusel unést. Možná spolu prostě něco mají.“ Pokrčím rameny. Zavrtím do něj svůj pohled. „No jestli na mě bereš i ty, tak to vypadá, že ano. Samí magoři.“ Odseknu. „Héééj! Tuhle mám ráda!“ protáhnu, když slyším hudbu co začala hrát. Rozhodla jsem se ho víc neprovokovat. Jeho pohled byl vážně vzteklý. Proč tolik zloby? Začínala jsem mít pocit, že za jeho pátráním po Karamele je něco víc. „Umím jít sama!“ vytrhnu mu svou ruku a zapálím si cigaretu. „Jo vím, kde bydlí. Ve Světlé ulici. Dům 451, byt 10 B.“ Řeknu mu adresu. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Tvou poznámku o tom, že i on je psychopat, přešel s úšklebkem, za kterým se skrývalo asi víc pravdy, než by se ti líbilo. Nepopřel to totiž. Cyndy není jeho oblíbenkyně, takže rychle vyklidil pole a vešel do haly v Black door. Zapálit si cigaretu vypadal jako dobrý nápad, něco co by ho uklidnilo. Takže když jste vyšli, i on vytáhl balíček cigaret a zapálil si. Opřel se boky o zaparkovanou motorku, z toho jak ledabylým způsobem to udělal, je očividné, že s motorkou mají už dlouhodobý vztah. “Karamela je moje neteř.“ vypadne z něj po chvíli a z cigarety potáhne tak, že zmizí téměř polovina. Zhluboka se nadechne a po pár vteřinách vydechne. Jeho způsob meditace. “Ségra mi volala, že se Karamele asi něco stalo. Ona má... no takový ten dar empatie. Že prý jí bylo celý den nějak divně od žaludku a když šla zvracet, v záchodové míse se ozval Karamelin hlas.“ Šílené? Ani ne. Tady se dějou horší věci. “Byl bych ráda, kdybychom Karamelu našli živou a zdravou. Jinak tomu zmetkovi zakroutím krkem na třikrát.“ Z téměř dokouřené cigarety vymačká zbytek tabáku a filtr nechá spadnout na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Venku se Hell zastavil a taky si zapálil. Dva kuřáci na kuřácké pauzičce. Opřel se o motorku a začal vysvětlovat. Po pravdě mě to nepřekvapilo, překvapilo mě jen to, že se Karamela nikdy nepochlubila. „Tušila jsem to. Na to, aby šlo jen o práci jsi do toho nějak moc citově zainteresován.“ Pronesu s pokrčením ramen. „No jo... hlasy v záchodu od blízké osoby je špatné znamení.“ Nevím jistě jestli jsme to myslela vážně. Vzdychnu, popotáhnu a vyfouknu kouř, který místo toho, aby se vypařil tak nějak zůstával v pramíncích kolem mě, jako kdyby je moje schopnost nutila zůstat v mé blízkosti. Být v místnosti je to v pohodě, uvnitř je to normální, ale venku? Přinutila jsem se uvolnit se a kouř se vytratil. Odhodím nedopalek a zašlápnu ho, nejraději bych si zase zapálila, ale to nešlo... znovu musím na ten pekelnej stroj. „Taky ji chci najít živou a zdravou.“ Pronesu. „Kromě toho, že je to můj zaměstnanec je i kamarádka. Radši pojedeme a zjistíme co s ní bylo dál.“ Pronesu a mávnu rukou k jeho motorce. „A já mu tu palici urazím.“ Přidám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Modlitbu jsi odříkal, kněz ti přitom nápadně nenápadně radil, a když jsi skončil, taktně ti naznačil, že tu již nemáš co pohledávat. “Vše, co hledáš, je za prahem dveří tohoto kostela.“ řekl ti a vystoupil ze zpovědnice. Jenže... ono se nic nestalo. Očividně modlitba nezafungovala nebo v tom byl nějaký skrytý háček. Kněz přeci jen nepůsobil solidním dojmem a dalo se čekat, že tě podrazí. Se svěšenou hlavou jsi opustil zpovědnici a pomalu ses šoural k východu. Z lavic po tvých stranách se na tebe dívali lidé (a jiná individua), která ti předtím nevěnovala pozornost. Stará dáma tě vyprovodila z chodby ke dveřím a tajemně se na tebe usmívala: “Však se nám brzo vrátíš, Thedíku.“ babičkovsky tě poplácala po zádech a otevřela dveře. Vyšel jsi ven a jakmile jsi vkročil do husté mlhy, která se přede dveřmi stále držela, ucítil jsi zvláštní pocit, který ti začal pulsovat na uhnilé a slepované kůži. Babča za tebou zavřela dveře, zpět tě již nepustí. Pocit sílil, bylo to jako by na tebe nastoupil roj mravenců a celého tě polhtil. Oční víčka tě štípala a v ústech tě pálilo. Kůži jsi měl v jednom ohni a pak to přestalo. Stejně rychle, jak to začalo, bolest ustala. Ale cítil ses jiný. Modlitba zabrala! Tvá kůže měla barvu papyrusu a na první pohled byla ucelenější, než kdysi. Nebyl jsi člověk. Na to ses modlil příliš furiantsky, odfláknutá modlitba... holt tě to něco stálo. Teď vypadáš spíš jako zombie. Nabral jsi jakés takés rysy, nejsi už kostra obalená hnijícím masem, ale máš svaly a pevné tkáně. Všechny zuby a celý jazyk. Dvě bulvy v očních důlkách, všechny prsty a údy. Ale pořád jsi mrtvý. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro S kloboukem v ruce si ještě nekolikrát prohlédnu svá předloktí a vyspravené prsty. Nakonec ani nelituji té výpravy sem. Ne že bych něčeho ve svém neživotě litoval, ale víte jak to myslím. Otočím se čelem k církevní budově a uctivě se před ní pokloním. Vhodně před sebou zamávám svým širákem, jak se to dělává a vyšlu ke kostelu jeden vzdušný polibek plný vděku a nově nalezené důvěry v tydlety instituce. "Převelice děkuju!" Zvolám ještě ke kostlu, snad jako by v jeho zdech byl skrytý přmo Ten, který mě pomohl. Klobouk si nasadím na více ovlasené temeno hlavy a tanečním krokem se svižně vydám po cestičce mezi náhrobky zpátky směrem k cestě. Občas si nabitý dobrou energií poskočím a vytasím se i s povednou otočkou. Na ústa se mi dere jedna z mých oblíbených melodií a tak si ji při této slavnostní příležitosti zapampám. Znovuzrozený? Mě k tomu stačí opravdu málo. Třeba že jsem pořád tuhý jako Sir Francis Drake, něco k té radosti se prostě vždycky najde, kor dnes! Dojdu až k cestě a houpavou chůzí se po ní vydám směrem do centra TéElka. Je třeba oslavit tuto noc. Vyhlídka na procházku vypadá velice lákavě. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Mno,“ mlaskne Hell a splácne rukama v takovém tom teatrální gestu.“Je dobře, že jsme si to vyjasnili.“ ušklíbne se a odkopne filtr, který předtím hodil na zem. “Předpokládám, že víš, kde tvůj bejvalý bydlí, že.“ chytne motorku za řidítka a přehodí nohu přes nádrž s palivem. Pohodlně se usadí do sedačky a odkopne stojánek. Zatůruje a počká, až se posadíš. “Takže kam, madam?“ ptá se. Dokonce s tebou možná i zalaškoval, protože „madam“ řekl takovým tím hravým způsobem. Nebo si tě taky jen možná připodobnil k nějaké bordelmámě, které se říká madam. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro „Jistě.“ Pronesu a pozvednu obočí. Asi mě neposlouchal, protože jsem mu adresu už jednou řekla, ale možná, že to tam prostě jen neznal. Dívala jsem se na to, jak nasedá na motorku a tentokrát mi vyskočilo nahoru i druhé obočí, když mě tak oslovil, ale spíš proto, že to znělo laškovně.... vážně? Začíná se mnou flirtovat? Nebo to byl nějaký jeho osobní vtip? Co, že se najednou tak uklidnil? Ještě před chvílí byl plný vzteku a frustrace a viditelně ze mě nebyl moc nadšený. Ale teď se zdálo, že se jakoby s něčím srovnal a je v pohodě? Sakra ten bude náladovější než těhotná ženská. Ale musím si přiznat, že takhle se mi líbil víc než předtím, kdy se zdálo, že by mohl každou chvíli vžít vztekem. Doslova. „Jo.... Víš kde je Světlá ulice? Je hned vedle Tmavé ulice. Tak tam jeď a dál tě navedu.“ Řeknu mu a nasednu za něj. Některé ulice tu mají jména a jejich vzhled se v nich nijak neodráží. Ale některé zase ano. Světlá ulice se tak jmenuje právě kvůli své vlastnosti... nebo spíš jak vypadá. Je plná světel a neonů, takže to tam vypadá jako kdyby se tak vyblil duhový jednorožec. Plno světel, že tam lidi nosí sluneční brýle. Uvelebila jsem se za Hellblazem a pak se mu nalepila na záda jako předtím, abych neslítla dolů. Nemám ráda motorky. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro "Co jsem vlastně čekal ?" zamyšleně, napůl odvrácen, pozoruju tu dvojici, provádějící něco opravdu nechutného, sám proti obdobným výjevům téměř imunní. "Sám nevím." utrousím spíš pro sebe, než jako odpověď Henrymu. "Máte to u mě." trochu nepřítomně cinknu o bar mincí, stáhnu klobouk z desky, na které po něm zůstane vlhká stopa, a zvednu se k odchodu, dokud je démon zaneprázdněn vyhazovačkou. Nedělám si iluze, že by v tomhle Henry prsty neměl. Na druhou stranu, nevím, co si z toho vybrat. Za dveřmi si vyhrnu límec kabátu pod uši, klobouk natáhnu co nejníž a pustím se ulicí ke své bývalé kanceláři, kroky odměřujíce své myšlenky, jako odkapávání vitriolu do polévky. Téměř intuitivně několikrát změním směr, nikdy se nevyplatí chodit přímo a jeden z démonů už si řekl, že mu moje existence v Temném Londýně překáží. Jestli Henry jen tak nemluvil do větru, jako že to dělá málokdy, bude za chvíli v ulicích jen málo stínů, které nebudou schovávat ošklivá překvapení. Co se týče varování sukubky, pánbůh ví, za kterou stranu kope ona. "Znamená to udělat si nějaké přátele... No, v tom jsi Jimíku vždycky byl dobrý." kysele nakrčím ústa a ruce vstrčím do kapes svrchníku, obsahujících několik drobností bez kterých se pohyb po Temném Londýně stává poněkud zdraví škodlivým. "Stavěli se do řady, ale spíš aby ti mohli ukázat, jak mnoho způsobů existuje pro přechod na onen svět. Možná by mohl vědět Gary. Ale možná taky ne." rozhodl jsem se nejdřív zkontrolovat kancelář. Jestli se už teď na mě někdo pověsil, je možné, že ho tam budu schopen odchytit. A pokud na mě už čekají - tak to budu muset řešit operativně a na místě. Stále však cítím to staré známé mravenčení smyslů napjatých do krajnosti, ostří nože, po kterém jsem se tolikrát pohyboval... A vím, že ať už mě čeká cokoliv, tohle za to prostě stojí. Cítím se víc naživu, než celých těch deset let předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Křižovali jste uličkami Temného Londýna, až jste se dostali na pomězí Tmavé ulice. Místa, kde najdete feťáky ujíždějící na všemožných i nemožných látkách z toho či jiného světa. Místa, kde bezdomovci jsou králi mezi jednookými (doslova) a kde to zapáchá tak, že každý normální člověk, kterému drogy nevypálily chuťové ani čichové pohárky, se této uličce velikým obloukem vyhýbá. A proto taky Světlá ulice působí až absurdním kontrastem vůči této nejchudčí části města. Projeli jste Světlou a pokračovali dál do Šeroměsta. Zde bydlí ti nejznámější z nejznámějších a nejbohatší z nejbohatších. Taky pár náplav, které se sem dostali bůh a nebo čert ví jak. A tady bydlí Daniel Glory, obchodník s artefakty a tvůj bývalý přítel, který možná má prsty v tom, že se Karamela ztratila. Dle instrukcí jste zastavili před Danielových domem. Třípatrová budova se nesla v těžce moderním nádechu. Barvy byly tmavé a matné, vše bylo striktně účelové a celkový dojem působil chladně. Naprostý opak toho, co má Percy doma, že. “Od pohledu to bude sympaťák,“ ušklíbne se Hell, když zastaví, aby ohodnotil budovu před vámi. Okolí působí jak z Winsdorfských paniček. Jen s tím rozdílem, že se tu nikdo moc necourá po ulicích. Ale dost dobře špehují z oken, schovaných zpoza záclon a závesů. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Než se dostaneš od kostala sv. Mikuláše někam do centra, musíš projít částí TLka, kde na tebe kolemjdoucí pokřikují a hází po tobě kameny. Přeci jen jsi právě vyšel z kostela a jsi „cítit“ vírou a to někteří v TLku špatně nesou. Obzvlášť ti staří bohové, téměř zapomenutí, kteří žijou jen z víry těch posledních magorů, kteří hrajou LARPy a oblékají se jako z Pán Prstenů. A ty taky vymíraj. Takže... děla se ti věc, která se ti už dlouho neděla. Prostě jsi sral lidi. “Úúúú, povídejte se na něj. Není to starej známe Thedouš?“ ozve se za tvými zády vysoký, skřehotavý hlas. Otočíš se a tam stojí Pan. Bůžek ze starého kontinentu, který se zvrácenou zálibou rád naháněl ovce a hlavně kozy. Píšťala, tak typická pro tohoto kozlího bůžka, se mu houpala u opasku na chlupatém boku. Po jeho stranách stály dvě dívky s šedivou kůží, která jako by vypadala, že je udělaná z asfaltu. Dryády. Jen s tím rozdílem, že holky se adaptovaly na šrumec města. Ty z lesa vypadají mnohem poetičtěji a nejde z nich strach, jako z těhle. Pan objal Dryády kolem ramen a pošklebovačně se uchechtl. “Co s tebou provedli? K jakýmu kadeřníkovi chodíš, co?“ vyzvídá. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Venku přestalo pršet. Foukal mírný studený vítr, jako by se tu počasí snažilo evokovat sychravý podzim. Zvyk je železná košile a takhle košile tě už několikrát dokázala zachránit před něčím nepříjemným. Procházels ulicemi, tu ses vracel, tuhle otočil na jinou stranu, ale ve výsledku jsi se vždycky dostal tam, kam jsi potřeboval. Možná to bylo něco jako šestý smysl detektiva a nebo podprahově úřadovalo tvé „nadání“ hledat věci. S tím, jak dlouho jsi byl mimo Temný Londýn, sis nebyl jistý, jestli se tvá magie nespustila bez tvého vědomí. Ne, že bys snad svítil jak majáček ve tmě, to ne. Ale jisté změny sis mohl všimnout. Dostaneš se kamkoliv, kam se ti zamane. Nikdy se neztratíš. Bývalá kancelář jednoho slavného detektiva A tak seš tady, před dvoupatrovou cihlovou budovou, ve které jsi měl svou bývalou kancelář. Ty i Gary. Oba dva detektivové/soukromá očka. Oba dva tak trochu podivíni, o to víc jste si vážili vzájemného přátelství. Stojíž před dřevěnými dveřmi s prosklenou tabulí mléčného skla uprostřed. Pár oken po obou stranách, v prvním patře vymlácené a špinavé, v druhém patře se v jednom z pokojů svítí, ostatní okna jsou stejně potemnělá, jako vše ostatní tady kolem. Šedivá, smutná a depresivní. Tady ti bývalo dobře. Vešels dovnitř, věděl, že nemá smysl prohlížet si staré místnosti v prvním patře. Cítils, že tady nikdo není. Všechny tvé smysly tě vedly nahoru po schodišti. Staré dřevěné zábradlí vzalo pokaždé, když ses o něj opřel, schody byly bůhví jak staré, dost možná i ztrouchnivělé. V takovém případě, kdyby se pod tebou propadly, by tě to chatrné zábradlí nezachránilo. Nicméně to nikdy neodradilo klienty, aby si pro vás nahoru došli. Zavrzal poslední schod a byls nahoře, v druhém patře. Byla tu dlouhá chodba, která vedla jen napravo nebo nalevo, na obou stranách zakončená dveřmi kanceláří. Jedna byla tvoje; ta tmavá, s nápisem dávno vybledlým; a ta druhá, ve které se svítilo, byla Garyho. Právě, jako na potvoru, z ní vycházela stařena s holí, která mlela cosi o tom, že doufá, že Macíka najde, co možná nejdříve. Zavřela za sebou dveře a pomalou, chatrnou chůzí se vydala k tobě. Nejprve si tě nevšimla, ale jak byla blíž, její pohled na tobě lpěl číl dál tím víc. “Jestli chcete, aby vám něco našel, tak nevím nevím, panáčku. Ten nenajde ani svoje brejle.“ uchechtne se a projde kolem tebe. Zlehka do tebe strčí, protože si prostě potřebovala udělat místo. Ucítíš typický kyselý stařecký odér. Z Garyho kanceláře se ozve zakašlání: “Klidně pojďte dál, já tu nedělám papíry.“ vyzve tě tlumený, hluboký hlas tvého starého přítele. Babka mezitím schází ze schodů a i když se zdá, že nad tím stráví půl dne, vypadá sebejistě a dál se šourá dopředu a dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Když jsme zastavili sesednu z motorky a protřu si zadek, z toho brnění motoru mě brněl zadek a boleli mě kyčle. Nebyla jsem zvyklá na to, objímat nohama ten stroj. Podívám se na dům a pak na Hella. Pokrčím rameny. „Je to obchodník. Co bys chtěl?“ pronesu nezaujatě. „Ale když se to netýká obchodu je docela normální. Bohužel trpí tou chybou, že si kromě věcí přivlastňuje i lidi. Kvůli tomu jsme se rozešli. Pořád děsně žárlil a nejraději by si mě uvázal na vodítko. Ale jakmile jsme byli od sebe zase byl v pohodě.“ Zaváhám a zamyslím se. Říkám si, jestli náhodou neměl to samé s Karamelou která mu, na rozdíl ode mě, dovolila aby si ji označkoval jako svůj majetek a tak není u něj doma. No možné to bylo, ale na druhou stranu by ji doopravdy neuvázal na řetěz a dovolil by ji přinejmenším komunikovat s rodinou a rozhodně by ji aspoň nechal zavolat do práce. Zavrtím hlavou, abych tu myšlenku o jejím uvěznění zahnala... ne... to by neudělal. Zapálím si, hmm.. smaltové dřevo.... pěkně to voní. „Tak jdem.“ Pobídnu ho a jdu k domu, zazvoním a ještě pro jistotu zabouchám pěstí na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Když se ozve za mnou mě známý hlas, radostně se otočím. Naučeně nadzvednu klobouk a lehce kývnu hlavou na pozdrav jemu i jeho něžnému doprovodu. "Ále... Opravdu to jde až tak poznat?" Optám se, snad jako bych se dožadovl další pochvaly. A možná, že v ní opravdu doufám. Jsem prostě potěšen. "Kadeřník to tak docela nebyl. Řekněme, že jsem se šel po delší době zpovídat z hříchů." Tou delší dobou bude možná i pár století. Kdo si to má pamatovat? "Ale ty... Vy! Vy taky vypadáte dobře! Každý, kdo má taková krásná stvoření po boku, je šťastlivec!" Pochválím obratně Pana i jeho společnice. "Kam máte namířeno? Mám v diáři mezeru, tak bych klidně vyrazil někam do společnosti. Ale nechci se samozřejmě vnucovat, jestli máte v plánu, něco... Jak to říct. Soukromějšího, jestli mi rozumíš." Lišácky na Pana mrknu a zazubím se na obě dryády. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Přitiskl si dryády pevně ke svému zpola chlupatému tělu, děvčata mu zapletly prsty do kožichu a unisono k tobě promluvily: “Pojď s námi, jdeme do Extáze. Tam ti bude dobře.“ Jejich hlas zněl tak lákavě, smyslně a přitom ti trochu připomínal hučení motoru aut. Auta nebo ptáci, lesní dryády nebo ty městské, pořád jsou to holky rajcovní, ale nebezpečné. Extáze je klub, ve kterém se plní ta nejtajnější, nejhlubší přání. Podle toho, kdo kolik zaplatí, je zde tolerována i míra perverznosti. Klub se nachází v několika patrové budově, z nichž každé patro je svým způsobem odstupňované mírou „přání“ klientů. Dole, v baru, se baví ti nejnormálnější. No a logicky, čím výš jste, tím větší zvrhlík z vás je. Do vyšších pater se ale nedostanete, dokud nezaplatíte. A neplatí se zde pouze penězi. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Hell se na tebe podíval, jestli to, cos právě řekla, jsi myslela vážně. “Vyznělo to, jako by každý, kdo je s tebou, je magor. A bez tebe se chová normálně.“ uchechtl se a pohybem ruky ti naznačil, ať jdeš první. Když jsi zazvonila, nejprve se nedělo nic, ale až tvé neodbytné klepání na dveře se domohlo pozornosti. “Co je?“ ozval se vzadu za dveřmi tlumený hlas. Nízko posazený baryton. Zakrátko se otevřely dveře a v nich stál Daniel Glory. Tvůj bývalý přítel. Ležérně se opíral o dveře a druhou rukou o futra. Rozhodně z vás nebyl nadšený a dovnitř vás pustit nechtěl. “Ah, Percy, a... její kamaráde,“ otočil se na Hella, ten ho ostentativně ignoroval a jen ho probodával pohledem. “Co máš na srdci?“ otočil se na tebe a usmál se. Měl hezký úsměv. Vezmeme-li v potaz, že je vždy elegantní a upravený (je to přeci jen obchodník), teď byl krapet udýchaný, košile zpod vesty byla vyndaná z kalhot a vlasy měl zlehka rozčepýřené. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Ušklíbnu se. „Jestli chceš, tak takhle to taky můžeš brát.“ Pokrčím rameny. Nepřestala jsem bušit na dveře dokud se neozval hlas Daniela. Spustila jsem ruku a čekala. Daniel otevřel a vypadal neupraveně, vypadá to tak, že měl návštěvu. A viditelně byl z nás nadšený. Pořád je pěkný... to jsem musela uznat. Ale rozhodně jsem nežárlila. Má nějakou jinou? No a co? Už jsme spolu nebyli a já nežárlím. Nikdy. Jsem dost hezká na to, abych si obtočila každého chlapa kolem prstu, kdybych chtěla. Tak! „Ahoj, Danieli.“ Pozdravím ho první nevzrušeně. „Kde je Karamela?“ zeptám se přímo. „Víme, že odešla z Black Door s tebou. Takže kde je? Je tady?“ teď ho probodnu pohledem i já jako Hell. Jestli je to ona s kterou se tu muchluje, tak kamarádka nebo ne, tak si bude muset sypat popel na hlavu. Jinak ji vyrazím. Nepotřebuji nespolehlivého zaměstnance. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Ale nikdy nesmíte podceňovat motivaci muže, který právě přišel o svou ženu. To, jestli ho podváděla, je věc druhá. Pro něj to prostě byla žena s velkým Ž. A za tu stojí za to bojovat. To zahlásil někdo v telce, než jsi jí vypnul. Zvláštní, jak se ta znamení občas skládají dohromady. Věděls, kam jít. Vzpomněl sis. Tak moc jsi to chtěl, tak moc, až sis vzpomněl. Kam jít? Do metra. Ale ne do toho lidského. Teda, samozřejmě, že nejdřív ano, ale jsou určité stanice v Londýně, ve kterých můžete najít tzn. „přechod“. Ne, nemluvím o zebře na silnici, ale o přechodu v realitách, které se nachází v ten správný čas na správném místě a musíte jen chtít. Přechod pozná, když to chcete málo. Pak se taky může stát, že se na druhé straně vynoříte s tělem otočeným od pasu vzhůru na druhou stranu, takže si civíte na zadek. Našel jsi své místo a prošel jsi. Na druhé straně tě jen slabě svrběly bradavky. To bylo to nejmenší, mohlo se ti stát plno horších věcí, takže jsi z toho vyvázl relativně v pohodě. Metro smrdělo zatuchlinou, výkaly a zvratky. Polepené zdi plakáty, které vykřikovaly do světa nesmyslné hlášky: „Elvis je mimozemšťan.“ a „Nebojte se, nebolí to!“; provázely tvé chmurné putování na konečnou stanici londýnského metra, odkud se dalo dostat do TL. Samozřejmě jen za Někým a předpokladu, že tě tam Někdo chce. Temný Londýn 3 hodiny ráno, ďáblův čas. Ďábel nikdy nespí, andělé nesouloží a lidé oblíbenci Boha. Nepravdy, které na Temné straně neplatí. Nebo platí?! Pouliční lampy osvětlovaly černé město. Pršelo. Už zase. Jedna z tvých posledních vzpomínek z Temného Londýna je právě na déšť. Všudypřítomný, nepříjemný déšť, který schválně putoval nad hlavami ubožáků a přísahal bys, že ten mrak nad tebou se na tebe zrovna nehezky usmál. Takhle to tu chodilo. Nic tu nemělo svou logiku. Chaos byl věčný a vděčný. Někteří obyvatelé Temného Londýna se sem snažili vnést světlo a očistu, jenže samozvaní mecenáši a misionáři narazili hned na prvním rohu. Tady se totiž čistota a nevinnost nenosí. Láká to zvrhlé a temné síly jako lampa můry a mouchy. No… ti chytřejší z misionářů se poučili a zjistili, že tady se dá vyjednávat jen s penězi nebo velkými zbraněmi. Existuje tu i spolek náruživých, bojechtivých jeptišek, ale o tom až jindy… Teď se teprve zahříváme. |
| |
 | soukromá zpráva od Adam pro Vzpomínky jsou jako krysa zašitá v břiše odsouzence – svíjejí se, škrabou zevnitř na lebku, otírají se o místa, o kterých jsem ani nevěděl. Akorát na rozdíl od krysy to tak kurevsky nebolí, takže příměr na hovno. Piš růžovou knihovnu, poradím si. Přitáhnu si koženou bundu blíž k tělu. Mikinu s kapucí nemám, stejně tak čepici, klobouk nebo dokonce deštník. Poznámka: Pořídit ochranu před deštěm. Ujdu pár bloků. Nevím kam jdu. Nepamatuju si, kudy se jde do hospody, kam mířím. „Přestavěli to, parchanti.“ Vlezu do prvního krámku, na který narazím. Cedule je otřískaná, dveře vrznou a posunou ceduli „CLOSED“ po podlaze dál ode dveří. „Zdravim.“ |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Čert aby se v tom vyznal. Svítící okno jako bludička ve tmě, nebýt toho, že mi nad hlavou svítí osamocená pouliční lampa, pohazující po ulici rozplizlé stíny. "Tady se vážně vůbec nic nezměnilo za tu dobu..." udivuje mě, že na rozdíl od zbytku Temného Londýna, tenhle dům jako bych opustil včera a našel ho dneska ve stejném stavu. Schodiště vrže pořád stejně, místnosti prázdné, nevlídné... Pocity známé a důvěrné lidem, kteří projdou dveřmi svého domu, kde dlouhá léta žijí, a znají veškeré pachy, zvuky a vjemy, jež jim jejich útočiště skýtá, a jimž po všech těch rocích věří... Odcházející babce věnuju krátký úsměv a na okamžik vypnu čich, dokud nezmizí aspoň několik kroků za mnou. Pak lehce otevřu dveře dokořán loktem, ruce stále ještě v kapsách, a zůstanu stát na prahu, s prapodivným úsměvem si měříce Garyho kancelář. "Zaběhlá kočka ? Vážně ?" neodpustím si ironickou poznámku, když oči skončí svou průzkumnou pouť a zůstanou na Garym. Stáhnu si z hlavy klobouk a volnou rukou za sebou zavřu dveře. "Člověk by řekl, že když jsem tě tu před lety nechal, převezmeš moje kšefty, aspoň ty, ze kterých nekouká průser, a budeš si žít jako prase v žitě." očividně si z Garyho utahuju, zatímco ležérně věším klobouk na věšák, který zůstal na svém místě za dveřmi a znovu se otáčím do místnosti. "A ono nic..." naoko nevěřícně vrtím hlavou nad takovou nerozvážností. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Byl tvým dotazem překvapený. I když, co čekal, když ses u něj objevila s cizím chlapem za zády. “Percy, zlato. To, že se mnou odešla z Black doors ještě neznamená, že je u mě.“ začal si upravovat košili, kterou měl vystrčenou z kalhot. Dveře se kousek otevřely, ale nebylo za nimi vidět nic podezřelého. Jen vnitřek jeho domu. “Navíc. Vy jste mě sledovali? To ti přijde normální?“ zeptá se tě a v hlase mu zahraje naštvanost a nevraživost. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro První krám, kam tě zavedlo tvé podvědomí a doklopývaly tam tvoje obnošené boty, byl krám U Myrthy. Vyhlášený to krámek pro mastičkáře, alchymisty a traviče. Divná volba, ale tys občas „čuchal“ něco, co se zpočátku zdálo být jako hloupost a časem se k tomu objevily souvislosti. Takže to nezatracovat... V místnosti to vonělo směsí bylinek, všude byly poházené knihy a lejstra, a světlo, které vycházelo z podlouhlého vitrážového okna bylo s největší pravděpodobností magické. Protože venku byla černá noc. Říká se, že sluníčko je všelék. Tady to asi berou doslovějnc. “Koho to sem čerti nesou,“ zaslechneš starý, hluboký, zastřený hlas, z rohu místnosti. Ze stínu se vynoří postava. Těžko říct, kdo se skrývá pod maskou z vyčiněné kůže. Rozhodně se ale nedá upřít jistá aura strachu a obav, která se kolem postavy mihotá, až ti to nažene husí kůži. “Máte přání?“ shlédne tě od hlavy až k patě. “Pane...“ dovolí ti dokončit jeho větu tím, že se představíš. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Gary k tobě vzhlédne a ty si všimneš, jak se jeho výraz ve tváři mění. Profesionální, až znuděný výraz pomalu přechází do naprostého překvapení. Člověk by se nebál to popsat i jako „šok“. “To mě vomej, James „najdu-všechno“ McDaern.“ zachechtá se. Tu přezdívku jsi nikdy neměl rád. Gary se zvedne ze židle a spěšně obejde stůl, až z toho zavadí o stoh papírů a ty se svezou na podlahu. S rukama rozpřaženýma tě vroucně obejme. “Co TY tady děláš? Myslel jsem, že se sem už nikdy nevrátíš.“ ptá se, když se od tebe odsune. Vyzve tě, aby ses posadil, a sám překročí papíry a usadí se na svém místě. “Kočky musím hledat, protože cos odešel, šlo to svižným tempem do podivna. Nemám na to, abych řešil takové případy jako ty. A navíc, důchodkyně dobře platí. Netuším, jak to dělají, ale pokaždé mají zaplaceno. Což se o některých tvých kunšaftech říct nedalo. Pořád ještě tu mám pěknou várku nesplacených faktu vystavených na naši společnost, tví zákazníci.“ doplní vyčítavě. “Tak povídej, co tě sem přivedlo.“ uvelebí se v křesle a začne se pohupovat. Těší se, až mu vyklopíš, proč jsi odsud před deseti rok utekl, aniž bys řekl „žblept“. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Zamrkám, překvapením a pak obrátím oči k nebi. „Nebuď paranoidní, Danieli.“ Povzdychnu si. „Oba víme, kam Karamela ráda chodí. V Black Door nám řekli, že odešla s tebou. Tak jsme tady.“ Zamračím se na něj. „Tak mi pověz kam jste spolu šli a kam od tebe odešla.“ Pobídnu ho netrpělivě. Co se tak rozčiluje? To není úplně obvyklé.... nakonec jsme spolu po rozchodu vycházeli docela dobře. Něco tají? Lidi co lžou vztek většinou hraní přehnaně. „A neměl by jsi si náhodou začít dělat starosti? Karamela zmizela, jestli ti nedošlo co ti tu říkám.“ Zamračím se na něj. „Nedorazila do práce. A moc dobře víš, že to by Karamena neudělala, kdyby neměla na vybranou.“ Vyfouknu kouř z nosu jako naštvaný drak. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Opětuju Garyho objetí s dalším úšklebkem. "No, to jsem taky myslel. Ale jeden myslel, a vymyslel kulový." sesunu se do nabídnuté židle. Znovu ta samá otázka. Proč se vlastně vracím, když vím, že mi tu půjde o kejhák ? A možná ještě víc, než před těma deseti lety ? "Asi život." pokrčím rameny po krátkém zamyšlení nad Garyho posledním dotazem. "Těch několik hodin tady mám pocit, že žiju naplno. I když teda uvítání nic moc." s poťouchlým a potměšilým zadostiučiněním vypovím Garymu krátkou epizodku z Henryho baru. "Za těch deset let se tu málo změnilo. A ještě míň k lepšímu. A tak teď trochu tápu kolem, a doufám, že mi nikdo nesežere ruce." dodám s pousmáním. "Měl sis někoho najmout na výběr." otočím najednou téma a vrátím se k fakturám, o kterých Gary mluvil. "Slíbit podíl na zisku, aspoň něco by ti z nich káplo. Vždycky se najde někdo dost šílený na takovou práci." rozpustilost v mých očích naznačuje, že svého času jsem tím někým bývával právě já. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Zaváhám. „Adam.“ Jméno, pod kterým mě v Temném Londýně snad nikdo nezná. Teď zrovna nepotřebuju reputaci bouchače a hrubiána. „Ehm... Trochu jsem se ztratil. Nebo spíš jsem ztratil parťáka.“ Poškrábu se na zátylku, jak z hlavy lovím vzpomínky. „Velkej Zlej Vlk? Pan Volpe? Černý vlasy, kotlety, divokej pohled. Menší než já, ne o moc.“ Takže docela pořízek. A že je rychlejší a možná i větší magor, to si nechám pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Muž se zamyslí. Tvé jméno mu skutečně nic neříká a tak se rozhodne dál se o tebe nezajímat. Zato jméno tvého kumpána zná dobře. “Pan Volpe, ano, toho znám.“ pokýve hlavou. “Výborný dodavatel.“ zmíní a začne se pod maskou tiše pochechtávat. Co by tak asi Volpe mohl dodávat alchymistovi? Co ti používají? Napadne tě z hlavy pár ingrediencí: mločí oči, netopýří uši, roh jednorožce, panenskou blánu... vlasy nevinné ženy? |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Na tohle jsem nikdy nebyl a ty to víš. Radši jsem to nechal plavat a doufal jsem, že se tu nikdo z nich už nikdy neukáže.“ Tenkrát, když jste byli mladší a svěžejší, to byl jiný svět. Za deset let se toho hodně změnilo. Dřív to bylo drsný, o tom žádná. Ale teď je to tu na Temné straně doslova o hubu. Dave byl z vaší dvojice vždycky ten opatrnější. Jednak proto, že se mu nedostávalo magických schopností, ale také proto, že byl prostě takový. Pečlivý, usedlý, dalo by se říct, až nudný patron. Pokud jste kdy měli nějaké potíže, řešil jsi to většinou ty. Dave se nechtěl angažovat. Pacifista, alibista. “A kdes vůbec byl?“ vyptává se dál. Aby vám to lépe utíkalo, napadne ho, že by mohl vyndat skotskou, kterou si schovává v šupleti kancelářského stolku. Vyndá lahev na stůl a kupodivu k tomu má i dvě skleničky. “Hele, občas sem chodí jedna holčina, která mi pomáhá s papíry,“ uvede na pravou míru to, že tu má dvě skleničky. Nalije oběma, dopřeje vám skotskou po dva prsty, a pak sklenku přisune k tobě. “Tak na znovushledání.“ pronese přípitek a naznačí úklonu. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Dobře, dobře. Šli jsme spolu do Black Doors. Chvilku jsme se tam bavili. Ona pak, že chce jít. Tak jsem jí šel doprovodit. Ke mě domů nešla, jestli tě zajímá tohle.“ Z počátečního tónu zpovědníka se zase vrátil ke svému oblíbenému, provokativnímu tónu hlasu. Hell si odkašlal. Tenhle rozhovor ho začínal nudit a tak se do toho vložil. “Cejtím z tebe zkaženou duši, zmetku. Vyklop to nebo budeš litovat, žes to neřekl hned zezačátku.“ podal chladnou výhružku. Daniel se na Hella podíval, v očích měl něco, co se dalo jen těžké přečíst, ale rozhodně to nebyl strach. Pak se otočil na tebe. “S takovými se ty teď stýkáš? S burany a hrubiány. Hezké Percy, opravdu moc hezké.“ zakroutí pochybovačně hlavou. “Tady jsme skončili.“ řekne a s tím vám zavře dveře před nosem. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro „Doprovodil jsi ji domů?“ ujišťuji se, že ji nedoprovodil nikam jinam. Ale pak se do toho vložil Hell, který preferoval násilnější způsob, jak z Daniela dostat informace. On na můj způsob neměl trpělivost. Problém byl, že tohle na Daniela neplatilo. On byl obchodník... výhružky byli jeho denním chlebem. A tak se urazil. „Do toho s kým se tahám nebo ne ti nic není, Danieli. Stejně jako mě nic není do toho s kým se taháš ty.“ Odfrknu si. Jenže s tím skončil a zavřel, otočím se k Hellovi a praštím ho do ramene, jen symbolicky, jako výtku. „Skvělé, to se ti povedlo. Daniel je obchodník! Výhružky na nej neplatí.“ Pokárám ho. „Teď bude trucovat a já se budu muset doprošovat, abych s ním byla zase zadobře.“ Zavrtím hlavou. „No nic.... Prej ji doprovodil domů. Byl jsi tam?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Pozvánka od dryád mě zastihne nepřipraveného. Rozpačitě se ukloním těm dvěma kouzelným stvořením a zdá se, že jsem sám sebou překvapen, jak moc lákavě mi to zní. Slušnost a skromnost mě vlastní se mi ale znovu připomene a vrátí mě zpět na pevnou zem. "Hehe, velmi... VELMI rád bych, opravdu moc z celého srdce šel s vámi," a tím myslím samozřejmě i Pana, na kterého se významně zadívám, abych ho přesvědčil, že jsem na něj nezapomněl. Sám jsem rád, že jsem nezůstal viset očima na jeho doprovodu. Bylo by to nezdvořilé. "Ále... majetek mě opustil dříve, než všechen chrup," pohledem štastného žebráka obráním demonstrativně jednu kapsu na svém kabátu. Z ní mi vypadne akorát trocha ořechů pochybného data spotřeby. "Nerad bych pro vás byl zátěží, jestli mi rozumíte." Aniž bych úplně chtěl, ozve se mi v hlase něco, co naznačuje, že se nenechám podruhé přemlouvat a že snad jako bych čekal, až řeknou, že mě zvou. Nechtěl bych je urazit, že ano. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Chápavě se na Garyho zakřením. "Asi to nechám taky být - už takhle se zdá, že celý Temný Londýn je poněkud popuzen mojí přítomností." uvelebím se na židli a znovu se rozhlédnu po tak známé místnosti. Skoro jako bych se zdráhal uvěřit, že tu opravdu jsem. "Byl jsem na druhé straně. Bez démonů, andělů a všech zvláštních. Pokud teda nepočítáš lidskou náturu, která je prostě všude stejná." nějak nemám, co bych k těm deseti letem dodal. Žil jsem tam, ano, ale den za dnem byl fádní, šedý, nic neříkající. Jako by je někdo shrnul do rozplizlého čmárance a vygumoval, nechal je nezřetelnou skvrnu. "Aha, s papíry." zachytím poslední slova a rozesměju se, protože je mi jasné, že to jenom papíry nebudou. Nu což - chuť je sviňa. Sukubka by mohla vyprávět. "Na Temný Londýn." obrátím do sebe celý obsah skleničky a spokojeně mlasknu. "Náhodou netušíš, jestli je můj byt stále ještě můj ?" zatím nevracím skleničku na stůl, pohrávám si s ní mezi prsty. Sám nevím, jestli se chci vracet na místo tolika vzpomínek, z nichž jen velice málo ještě pořád nebolí, ale je to jedno z těch několika zbývajících míst tady, která ještě znám. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro „Já ho znám spíš přes transport a zprostředkovatelský služby. Copak hezkýho vám dodává?“ Nikdy jsem nebyl vychytralej odborník na rozhovory, tak se holt musím zeptat. Za zády mám krok, druhej a zeď. Kus vlevo dveře. Kolena mírně pokrčená, ruce zvednu – jednou si hladím bradku, druhou ji podpírám. Můžu se v mžiku bránit a útočit. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Hell zírá na dveře, které se mu před nosem zavřely. Ruce má pevně sevřené v pěst, až mu zbělely klouby a kolem sebe šíří tichou zlobu. Na tvůj dotaz, zda se byl podívat u Karamely v bytě, jen zakroutí hlavou a chvíli nic neříká. Nejspíše počítá do desíti a nazpět, protože když se k tobě otočí, dívá se na tebe jinak. Jeho pohled je rezignovaný a frustrovaný. “Percy,“ začne a k tvému překvapení šeptá. Kdyby mluvil normálně, asi by musel na tebe křičet. Takhle se lépe kontroluje. “Samozřejmě, že jsem byl u ní v bytě. Nebyla doma. Pak jsem šel do baru, za tebou. Myslíš si, že jsem hlupák?“ poslední slovo řekne tak, že se ho to dotkne. Nicméně na výčitky není příliš čas. Jak tam tak stojíte, přede dveřmi Danielova bytu, a kolem vás se komíhají lidé, najednou zazní z domu výkřik. Bylo to krátké, ale hlasité a byl to hlas Karamely. Její ječák poznáte oba dva bezpečně. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Všechno možné,“ začne postava zobšírna. Očividně si nechce udělat u svých dodavatelů špatné jméno tím, že by napráskal prvnímu, kdo přijde do jeho krámu, detaily. “Máte snad zájem o něco konkrétního? Mám tu opravdu všechno.“ dá si řádně záležet, aby na slovech „opravdu všechno“ zazněl ten správný tón. “Pokud máte správnou částku, dohodneme se na čemkoliv.“ Přísahal bys, žes zaslechl cinkání kovových mincí. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Gary do sebe, po tvém vzoru, nakonec taky obrátil skleničku skotské, ale pak sebou ošil, jak se mu alkohol dostal do každé buňky jeho těla. Ta skotská tam ležela opravdu dlouho, protože za normálních okolností Gary nepije. “Fakt, s papíry.“ řekne, ale dlouho neudrží vážnou tvář a začne se usmívat. “Je moc milá. Na mě trochu mladá, ale myslím, že se jí líbím. Jinak by sem asi nechodila. Pro peníze to fakt nedělá,“ znovu se zachechtá a dolije oběma, aby prázdným skleničkám nebylo smutno. “Musím tě zklamat, ale jakmiles odešel, tak se na tvůj byt vrhli nějací skřeti nebo raraši a udělali si z toho doupě. Být tebou, tak si zkusím najít jiné bydlení. Můžeš zůstat u mě, na pár dní, nebo v kanceláři. Ta je netknutá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Jeho chování mě trochu vyvedlo z míry a zvlášť jeho výraz. Tohle jsem od něj nečekala. Tak nějak mi byl kvůli tomu víc sympatický. „Nemyslím si, že jsi hlupák.“ Řeknu vážně. „Promiň. Byla to ode mě hloupá otázka.“ Přiznám. Zůstali jsme stát před domem a přemýšleli co dál. Neměli jsme další vodítko. Možná bychom se měli jít znovu podívat do jejího bytu. Třeba něco Hell přehlédl... Ztuhnu, když uslyším z domu výkřik... výkřik Karamely. Ztuhnu s cigaretou v koutku a pohlédnu na dům. Překvapení zmizelo a nahradil ho vztek. „Ten hajzl!“ vyštěknu a vyrazím ke dveřím. Věřila jsem mu... Daniel má svoje chyby, ale nikdy bych si o něm nemyslela, že je špatný. A únos ho řadí mezi špatné. U dveří jsem se prudce zastavila, využila jsem setrvačnost, udělala otočku a kopla do dveří ve snaze je vyrazit. Sice bych je dokázala jemněji otevřít svou schopností, ale na to jsem neměla čas. I když jsem si nebyla jistá, jestli můj úder něco zmůže. Jestli ne, budu to muset nechat na Hellovi. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Zavrtím napůl nevěřícně, napůl pobaveně hlavou. “Dobře, v tom případě ať je jim tam co nejhůř.“ pronesu přípitek a tentokrát si pálenky jen loknu. “Zůstanu pár dní v kanceláři. A jestli máš nějakou práci, co se ti moc nepozdává, nadhoď.“ zakřením se v odpověď. Zná to – i dřív jsme to tak dělávali. Pro něj to, z čeho nekouká průser, pro mě to, z čeho kouká zisk a něco rizika. Až do té chvíle před deseti lety, kdy rizika razantně převážila a zisk nebyl žádný – naopak jsem se tenkrát musel snažit, abych nepřišel o všechno – a, což Gary možná ani neví, abychom z toho oba vylezli se zdravou kůží. Nějak nevím, co ještě bych mu řekl. Deset let je dlouhá doba, ale já prostě nemám co vyprávět. Na okamžik se mě zmocní pocit, že jsem je zbytečně zahodil, že jsem se mohl vrátit dřív. Zaplaším to a místo toho do sebe hodím zbytek whisky, ale tentokrát sklenku odložím stranou. Stačilo pro dnešní večer. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Tvoje noha se zastavila o trám dveří a nebýt toho, že hned vedle tvé nohy dopadlo rameno Hella, asi byste dveře nevyrazili. Takhle se jen rozlítly do strany a vy jste vběhli dovnitř. Zastavili jste se před dlouhém schodištěm vedoucím do patra domu. Schodiště lemovaly obrazy visející na stěnách. Jeden obraz chyběl, namísto něj na stěně byla jen světlá, prázdná stopa. Ozval se další výkřik, tentokrát zoufalejší, a zněl vám přímo nad hlavou. Vzhlédli jste a viděli nad sebou jak ženské ruce zapátraly ve vzduchu ve snaze zachytit se o zábradlí a nepustit se. “Karamelo!“ vykřikl Hell a odpovědí mu bylo tlumené zvolání jeho jména. Vyběhli jste nahoru, brali jste schody po dvou nebo po třech, a na chodbě přímo před vámi se zavřely dveře. Jsou jen kousek před vámi. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Přát rarachům jen zlo, na to si Gary připije rád. Párkrát tu s nimi měl taky problém a pokaždé to vyřešilo poměrně drahé kouzlo. Teď, když si konečně mohl dovolit preventivní opatření, už jeho kancelář vypadá normálně. Možná proto je taky na štýru s penězma, protože na preventivní kouzla se napojují měsíční splátky. “Hele, možná tam někde bude ještě nějakej spacák nebo tak. Máš tam to křeslo, co se dá rozložit. Pohodlné asi moc nebude, vlastně nikdy nebylo, ale než si něco seženeš...“ nechá větu vyšumět, sklidí ze stolu skleničky a spolu s lahví je šoupne zpátky do šuplíku. “Mám tu jeden případ, který leží už hodně dlouho u ledu. Tenkrát za mnou přišla nějaká holčina s dost divným jménem. Fialka? Ne. Kamelka? Ne... Karamela, tak. Že prý se ztratila její teta a chtěla ji najít. Složila zálohu, ale nebyl jsem schopnej se dopátrat, kam se ta ženská vytratila. Jediné, k čemu jsem se dostal, bylo to, že její teta pracovala v bordelu. Jako regulérní šlapka. A za těch pár měsíců, co mi to tu leží na stole, se ztratilo pár dalších šlapek.“ když začne s detaily kolem případu, je na něm vidět, že se mu o tom zrovna dvakrát nechce mluvit. “Víš jak, tady na Temný straně se furt někdo ztrácí, tak jsem to nechal být. Beztak si ta holka určitě našla někoho jiného, kdo jí pomohl. Do rána ti najdu složku a můžeš se na to podívat, jestli chceš.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Áále, však nás můžeš jen doprovodit, no ne? Co říkáte holky,“ Dryády horlivě přikyvovaly hlavou, na střídačku, až to působilo jako groteska z černobílého filmu. “Pojď s náma, určitě se v Extázi najde někdo, kdo ocení to, žes prošel takovou změnou a pustí tě dovnitř.“ Odmítnout by bylo hloupé, protože na temné straně Londýna se opravdu občas dějí věci, které jsou mimo lidské i nelidské chápání. Nakonec ses přec jen rozhodl, že se připojíš. Jedna z dryád se pustila Pana a obmotala svou ručku kolem tvého pasu. “Páni, Thede, ty máš pas.“ zaskřehotala překvapeně, protože se její dlaň nepropadla skrze látku do tvých tělesných útrob. “Hezké,“ zavrněla tím smyslným svádivým tónem, jaký umí jen dryády (a možná sukubky, ale to je jinčí level). Extáze Po krátké chvíli jste došli k Extázi. Už z dálky jste mohli vidět, jak před klubem stojí tři zaparkovaná auta, která tvoří nepropustný gordon, a kolem je plno čumilů. Jsou tu také turisti, kteří si všechno hezky fotí. Klub má vyrvané dveře z pantů, které se válí opodál, a na červeném koberci jsou zbytky čehosi (nebo kohosi). Jeden z intergalaktických policistů (to jsou ti, co si tu krátí dlouhou chvíli čekáním na věčnost a myslí si, že na Zemi jim to učete rychleji) utěšuje vzlykající dívku. Mladá, poměrně pohledná dívčina, oblečená v klasickém outfitu Extáze – tedy titěrné trojúhelníčkové dvojdílné plavky a flitrové průsvitné šaty – cosi tklivě vypráví a gestikuluje přitom. K tvým uších se dostane jen: “Neviděla... hrozně rychlé... Maminu taky...“ Maminu? Neříkala snad, kdyžs opouštěl její lóze, že má dnes večer schůzku? |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Hell mi pomohl a společnými silami jsme dveře vyrazili. Trochu zavrávorám, jak se dveře otevřeli, ale hned jsem se narovnala a vyrazili jsme spolu dovnitř. Těžce a vztekle vypouštím oblaky kouře, který se za mnou divoce zazmítá a pak se rozplyne. Zatnu zuby, čímž cigaretu překousnu a upadne na zem, zbytek vyplivnu. Co má tohle sakra znamenat? Kdy se Daniel zbláznil? Zabijuu toho parchantda! Fakt ho zabiju! Jakmile jsme uviděli její ruce, vyrazili jsme nahoru a dorazili do druhého patra právě ve chvíli, jak se zabouchli dveře od pokoje. Ovládla jsem se, abych hned ke dveřím nevyrazila. Už to, že jsme sem vrazili byla chyba. Kdyby měl ochranu na dveřích... tak či onak. Daniel mohl za dveřmi ložnice čekat s brokovnicí a rostřílet nás skrz dveře. Vytáhnu další cigaretu a hypnotizuji dveře očima. Vydám se ke dveřím, pomaleji a po straně, abych nestála proti dveřím. „Teď musíme opatrně.“ Řeknu Hellovi. „Je tam s Karamelou a může být zbraň.“ Nabádám ho aby neudělal nic neuváženého. Nejspíš zamkl a než bychom dveře vyrazili, klidně nás mohl rostřílet. Když jsem byla blízko dveří, vyfoukla jsem kouř z pusy a hned ho začala tvarovat. Sice před Hellem prozradím své schopnosti, ale Karamela byla důležitější. Vyslala jsem kouř ke klíčové dírce, abych ji prozkoumala a případně proklouzla skrz a odemkla nám. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Nemám rád tyhle vyhýbavé typy. To je z toho, že jsem hned od začátku nezačal pouštět hrůzu. Ještě dostaneš šanci. „Ženskou, čerstvou.“ Přiblížím se, oči upírám do mastičkářových. „Nebo její kusy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Před Extází se lítostivě a s odporem zatvářím na zbytek nebožtíka na koberci. "Možná to není to, co si myslíme. Vypadá to podobně jako kočíčí žrádlo. Možná se tu jen bavil nějaký nepořádný chovatel," pokusím se situaci trochu odlehčit, ale v tom zaslechnu mně povědomé jméno. Střelím pohledem k ufňukané dívence a s omluvou směřovanou k mému něžnému doprovodu vykročím dlouhým tanečním krokem k vyslíchané. "Emm... Pardon, že vyrušuju," smeknu chápavě klobouk a ukloním se. "Nemohl jsem nezaslechnout jméno Maminy, maličká. Jsem její velmi blízký přítel, spřízněná duše, jestli mi rozumíš. Mám se o ni strachovat?" Mluvím spíše k té dívce, ale vyšetřujícího intergalaktického policistu samozřejmě neignoruju a uctivým pokývnutím jej pozdravím také. Vážím si práce jemu podobných. Představa, že by se "poklidný" večer v Extázi stal detektivním příběhem se mnou v hlavních rolích, mne láká a onu výzvu určitě přijmu. Ani na vteřinu mě nenapadne, že by se Mamině mohlo skutečně něco stát. Kdo by jí chtěl ublížit? Leda by ji mohl chtít někdo unést a mít ji tak jen pro sebe. To bych pochopil. Vždyť ona patří mezi ty, které se o sebe umí postarat za každých okolností. To ale nemění nic na tom, že jsem odhodlán strčit fajfku do koutku, vyleštit umazanou lupu a ohnout hřbet kvůli poctivě investigativní pátračce! |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Pomalu dojdete ke dveřím, za kterými vám zmizel Daniel. Hell začíná dost negentlemansky odfukovat a když se na něj podíváš, vidíš, že se mu v očích rozhořely plameny, které rudo-oranžovými jazyky olizují jejich koutky. “Cítím tady obrovskou vinu, Percy,“ řekne a i hlas mu zhrubl. V jeho přítomnosti bylo lehké zapomenout, že je to vlastně pekelníkův kunšaft, lovec lidí a démonů, a i on má své nadpřirozené schopnosti. Nechává ti prostor, abys kouřem odemkla. Ve skutečnosti to byla chvilička, ale vám to přišlo jako nekonečně dlouhá doba. Mezitím se z pokoje ozvalo ještě jeden výkřik. Ten poslední. Hell už na nic nečekal, vrazil do otevřených dveří a skočil na Daniela, který se právě chystal k útěku oknem. V rukách držel obraz s potrétem starého, sešlého muže. Karamela ležela s podříznutým hrdlem v pentagramu, na jehož pěti vrcholech byly zapálené černé svíčky. Kolem jejího těla byly rozházeny bylinky, malé kůstky a dokonce mrtvá vrána. Hell útočil na Daniela, který nucen upustit obraz na zem, aby se mohl bránit, mu zdatně sekundoval. Nikdy předtím jsi neviděla, že by byl Daniel tak schopný bijec. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Úúúú, panáček má vytříbený vkus. Mám tu. Mám všechno.“ mne si spokojeně ruce, protože z toho čuchá další kšeft. “Ale řekni, čím budeš platit, hm? Co máš u sebe?“ Zpod masky se ozve tiché zachechtání a odkusi zavane síra. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Pan i jeho dryády stojí opodál a všichni tři se znechuceně dívají na situaci před Extází. “To je mi zase den.“ vzdychne Pan a poplácá své svěřenkyně pod zadcích. “Holky, takže kam?“ Očividně tu nechtějí zůstat a kazit si příjemně rozjetou noc něčím, jako byla úkladná vražda, zabití nebo znetvoření nebo co se to tu vůbec stalo. “Hej, Thedí, jdeme k Divám*, přidáš se?“ zamává na tebe Pan, aby si získal tvou pozornost. Když už ses rozhodl, že půjdeš zjišťovat situaci. Policista ti naznačí, ať odprejskneš, protože jeho výslech ještě neskončil. Dokonce ti cestu zastoupili dva jeho kolegové, velké chlupaté gorily v uniformách, ale jakmile emzák s výslechem skončil, gorily se přesunuly o dům dál. Nejspíš dávat pozor, aby jim nikdo nelezl za pásku, kterou začali kolem celé oblasti natahovat. “Vy jste její kunšaft?“ dojde k tobě mladá dívka. Odhadem krátce po naplnění zletilosti. Černé krátké vlasy má ostříhané do rošťáckého rozcuchu, oči má silně podmalované černou linkou, takže vypadají jako kočičí. Jinak je v obličeji moc hezká. Taková sladká. “Mamina dneska přišla, protože tu čas od času chodí zaučovat nějaké holky od nás. Jestli chápete, pane....“ čeká, až doplníš své jméno. “Najednou ale do podniku vtrhl nějaký chlápek. Smrděl jako psí kšíry, vrčel, dokonce tu i počůral pár rohů, a pak se vrhl na hostesky. Pár jich rozerval. Měl drápy ostré jako břitvy, zabil vyhazovače a unesl Maminu. Nechápu, proč zrovna jí. Vypadalo to, jako by si pro ní přišel. Normálně to tak vypadalo...“ vyprávěla roztřeseným hlasem, jak se jí vzpomínky vracely. “Můžete mě obejmout? Vím, že je to asi divná prosba, ale potřebovala bych to. Ten policajt to odmítl,“ vyčítavě ukáže na emzáka, která dál pokračuje ve výslechu. * Divy – nóbl podnik, restaurant s živou hudbou. Zpěvačkou je tam dáma s hlasem slavíka. Doslova. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Podívám se na Hella. Trochu mě polekal. Zapomněla jsem na to čím je. Přikývnu, že rozumím. Otevřela jsem dveře, Hell vrazil dovnitř a já za ním. Hell se hned vrhl na Daniela, který se zrovna snažil utéct oknem s nějakým obrazem. Já na druhou stranu ztuhla, když jsem uviděla Karamelu. „Ne...“ Vydechnu a vrhnu se k ní, doufajíc jestli by ji ještě nešlo zachránit. Nechala jsem Hella ať si s Danielem poradí. Klidně ať toho hajzla zabije. „Karamelo.“Klesnu vedle ní a zkouším ji tep na ruce. Ruce se mi trochu chvěli vztekem a smutkem. Být jen o trochu rychlejší.... jen o trochu rychlejší... Zvednu k němu oči. „Ty hajzle...“ Zavrčím vztekle a vyfouknu kouř, který hned vystřelím směrem k Danielovi. Ovinu mu ho kolem hrdla a utáhnu. A pak zvednu do výšky, abych mu z ní udělala oprátku. „Zabiju tě zkurvysynu!“ vyštěknu na něj a teď jsem se vzteky střásla celá. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro "Vida, tak to se asi taky pramálo změnilo..." trochu se zamyslím nad tím prastarým spacákem, přece jen, jestli deset let nebyl venku, bůh ví, jak to s ním vypadá, ale co už... Nebude to poprvé, kdy budu trávit noc v improvizovaných podmínkách. "Jo, díky. Nějak se do toho zpátky vpravit musím." potlačím zívnutí. Přece jen, začíná se poněkud připozdívat, byl by čas jít na kutě. "Kdyžtak mě ráno vzbuď." zamžikám očima a zvednu se ze židle, abych si sebral kabát a zmizel za matovým sklem dveří. Když ztuha otvírám protější dveře, trochu mne mrazí a trochu zaplavuje melancholie. "Jsem nějak změknul za těch deset let... " tlačím emoce zpátky tam, kam patří, pod kontrolu do hloubi nitra a snažím se zachovat si chladnou hlavu, i když teda únava mi mysl zaplavuje vším možným. Radši se co nejrychleji uvelebím na tom starém křesle, co nejlépe to jde, a zkusím spánkem zahnat tu spoustu vzpomínek... |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Chci mu nabídnout jeho život, ideálně nějakou barvitou výhrůžkou, ale závan síry mě zarazí. Nebylo by to prvně, co jsem v Temném Londýně narazil na ďábla. Když jsem byl ve formě, tak jsem měl šanci zvládnout takovou bestii jeden na jednoho tak pade na pade. Takže ty tady rozumuješ, zatímco Bellu někde drží ten hajzl? Ses posral, ne?! Krok. „Platit.“ Dere se mi to z hloubky hrudi. Můj hlas je čím dál hlubší, smysly ostřejší a nehty se mi zařezávají do dlaní tolik, že je musím rozevřít. Chlupatá ruka sevře mastičkáře za oblečení, zakroutí a utáhne mu ho kolem krku. Na každém prstu je dlouhý tmavý nehet, skoro dráp. „Jmenuju se Zvíře a dal bych si krvavej stejk. Tak to kurva vyklop, nebo tě začnu stahovat z kůže.“ |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Počkám, až vyšetřující policista dokončí výslech a vystřídám ho u té mladičké dívenky. Na její otázku ohledně mého vztahu k unesené jsem s výhradami přikyvoval, ale nechtěl jsem ji s opravami skákat do řeči. Své jméno ji určitě prozradím a pak už se zaujetím poslouchám ten její otřesný zážitek. Tak přece! Někdo Maminu unesl. Chudák pořádně neví, co dělá. Dokážu si představit, jak na něj bude Mamina protivná. Snažím si toho únosce a vraha v jedné osobě představit na základě dívčina popisu a přitom přemýšlím, jestli mi to něco neříká. Ze zamyšlení mě probudí neobvyklá prosba. Teda, ne až tak neobvyklá. Téměř každý den musím někoho na přání objímat, jen... Teď mě to prostě překvapí, rozumíte. Ovšem jen na okamžik. Každý je zrozen k něčemu jinému a já o sobě vím, že jsem byl zrozen právě pro takovéto chvíle a pro takové potřeby mladý pohledných dívek. Blahoskloně přimhouřím oči a rozpřáhnu své paže, jako bych chtěl vzletět do nebe. Ne, nemusí mě o to žádat podruhé. Od toho tu jsem! Objetuji se. Musím. Co bych to byl za člověka? Nad takovými věcmi člověk ani nepřemýšlí. Prostě jedná. Jako hasič vbíhající do hořícího domu pro vystrašené štěňátko. Jako zdravotník co by svědek nehody ochotně vytahující zraněného z nabouraného auta. I já se odvážně vrhám do rozbouřených vod dívčích emocí a co by maják zachraňuji její parník Bezpečí před smrtonosnou kolizí s ledovcem agresivity, se kterou se před chvílí setkala, ji svítím na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Veškerou svou sílu, nenávist a smutek, kterou jsi teď cítila, jsi vložila do utahující se kouřové smyšky kolem Danielova krku. Zavře oči a koncentruje se. Jeho nohy bezmocně kopají ve vzduchu, jednou rukou tápe kolem sebe a v té druhé stále drží čísi obraz. Hell o krok ustoupil, když viděl, co dokážeš a ví, co máš v úmyslu. Nechává tě to dokončit. Snažiš se, tak moc se snažíš, jenže pak se stane něco naprosto neočekávaného. Daniel otevřel oči a pak jen prostě máchl rukou, přerušil soudržnost tvého kouře a mohl tak dopadnout nohama na zem. Druhým mávnutím ruky vás dva odhodil přes místnost a měl tak dostatek času, aby vyskočil proskleným oknem. Utekl vám. I s tím obrazem. Myslíš, žes ještě zaslechla něco v tom smyslu: “A příště s tebou.“ ale jistá si tím nejsi. Na ulici po něm nebyla ani stopa, lidé procházející se venku nevypadají, že by si něčeho všimli. Jako by se vůbec nic nestalo, až na to rozbité okno, ale to není nic, čím by se měli zabývat. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Mastičkář se ve tvém sevření rozklepe strachy. Doslova cítíš, jak sebou škube, ale nemá dost síly, aby se vymanil. “Dodává mi sem všechno, co potřebuju. Netopýří oči, krysí varlata, pubické ochlupení dvanáctiletých dívek nebo jemnou kůži zdejších prostitutek. Vše na hraně zákonu, který tady neplatí.“ jeho hlas se chvěje a krátce se i zalyká. Jenže pak se ze vzlykání stane tichý smích. Místností se nesou dunivé kroky, vibrace jsou cítit v podlaze. Blíží se něco velkého. Zacinká to. Asi korálkový závěs. Od pultu zpoza rohu vyjde golem. Červené lesklé korálky namotané na šńůrce se mu líně převalují přes ramena. “Dobře si to rozmyslete, kdyžbyste zaplatil, vyšlo by vás to levněji.“ řekne mastičkář a golem se rázným krokem blíží k tobě. Stačily mu na to dva kroky, máchl rukou a ty letíš do rohu místnosti, kde se zastavíš o nějakou starou komodu, na které byly vystavené polodrahokamy v nichž se teď válíš. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Tvé objetí zapůsobilo na mladičkou striptérku jako mávnutí proutku s uklidňujícími účinky. Krátce na to, když se přestala chvět se od tebe odtáhla, poděkovala ti a nabídla ti slevu na její služby, když by ses někdy přišel do Extáze podívat. Venku byl ještě nějakou dobu šrumec, policisté odmítali pouštět dovnitř nové a nové zájemce, kteří si chtěli splnit svá tajná přání a nechat vyluftovat peněženky. Nicméně, na základě sílícího tlaku veřejnosti, byli policisté nuceni opustit místo činu s tím, že se sem někdy později vrátí. Věděls, že to není pravda. Tady se na vyšetřování kriminálních činů moc nehraje. V Temném Londýně je dost lidí, ehm bytostí, které berou zákon do vlastních rukou, takže policie tu má prakticky jen zkrášlující funkci. Poptal ses ještě několika slečen a starších dam z podniku, co se tam stalo. Všechny vypovídaly stejně jako ta mladičká, kterou jsi tu už nikde nezahlédl. I se ti opomněla představit, takže pro tebe zůstane mladou, tajemnou striptérkou. Některé zralé striptérky se vyslovily tak, že Maminu horkotěžko někdo najde. Podle toho, co se šuškalo kolem, se v poslední době do TéElka vrátilo několik nevábných stvoření, které zde několik let nebyly. Od soukromého detektiva Jamese McDaerna, který v době své největší slávy řešil TéElkovské záhady jak na běžícím pásu a pak se někam na dekádu vytratil (prý nešťastná láska či co), až po zrůdu pana Volpeho, vlkodlak, sadista a kanibal, který se nejspíše vrátil do TéElka z finančních důvodů. Prý byl nějakou dobu v normálním Londýně, ale kšefty mu tam nešly tolik jako tady. Jsou to všechno jen „jedna bába povídala“, ale na každém šprochu, pravdy trochu. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Skoro jsem ho měla. Nevím jak to udělal, nikdy jsem ho neviděla používat nějakou moc. Ale přetrhl můj kouř a pak nás neviditelnou silou odhodil. Hned jsem se stavěla na nohy a vrhla se k oknu, kterým proskočil. Ale... nikde nebyl. Ani jsem neviděla jeho vzálenou postavu jak utíká... jako kdyby ho prostě polkl vzduch. „Do prdele!“ vyštěknu a praštím rukama do parapetu. Zatnuté pěsti se mi třásli zlostí a čelist mi tuhla z toho, jak jsem vztekle zatínala zuby. „Dostanu tě. S tím počítej.“ Slíbím mu tiše a narovnám se. Přinutím se povolit čelist a vyplivla jsem na zem vyhaslý špaček cigarety. Pak si povzdychnu a promnu si kořen nosu. Nechtěla jsem se otočit, ale musela jsem se. Sakra... je to moje chyba. Jak to mohl Daniel udělat? Nebohá Karamela.... kéž bychom byli rychlejší. Odvrátím se nakonec od okna a můj pohled automaticky padne na Karamelu. Obličej se mi zkřiví lítostí. „Do hajzlu. Do hajzlu! K čertu! K čertu s ním!“ vybuchnu a nakopnu tu nejbližší věc, což byla židle, překotila se a odletěla dozadu. To trochu pomohlo i když bych raději takhle kopla Daniela do ksichtu. Pak se podívám na Hella. Jistě mi to bude vyčítat. Čekala jsem to a byl by v právu. „Co teď?“ zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Vzduch zatuhlý starými novinami, spisy a archy byl tak omamně známý a pro tvůj mozek působil jako okamžité uspávadlo. Vzbudil ses druhý den, těžko říct, kolik bylo hodin, protože tady na Temné straně je furt stejně. Občas tě napadlo, jak někdo dokáže žít v tom normálním světě. Střídání světla a tmy, tepla a zimy, bylo to hodně chaotické a nestálé. Jistě, mělo to své kouzlo, ale tady na Temné straně aspoň víš, co můžeš čekat. Tmu a déšť anebo jen tmu. Gary už byl ve své kanceláři, skrze mléčné sklo prosvítalo z chodby světlo. Když ses dal do kupy a udělals ze sebe člověka, čekalo tě u Garyho horké kafe (hrníček zabudovaný v ohřívači je sakra praktická věc) a štos desek s papíry nevyřešených nebo neřešených případů. “Dobré ráno Jamesi,“ pozdraví tě Gary od stolu s úsměvem na tváři, když vejdeš do místnosti. Ucítíš parfém, sladký, jemně kořeněný. Ten úsměv nejspíš nebyl kvůli tobě. “Tak Gary, tyhle jsou poslední,“ řekne mladá dívka a složí poslední dva archy papírů na hromadu na stole. Otočí se k tobě a mile se na tebe usměje. Něco na ní je, co tě nutí být na ni milý, vlídný a vůbec, mít ji v oblibě už na první pohled. Holčina, odhademm krátce před dvacet, má poměnkově modré oči a světle hnědé vlasy střižené do mikáda. Její oblečení je dost ležérní, polobotky, jeansy a košile. Působí tak normálně, až je to divné. “Ahoj, vy musíte být ten slavný detektiv James McDearn,“ dvěma rychlými kroky se k tobě přesune a dychtivě ti podává ruku na přivítanou. “Já jsem Kaťuška, Garyho sekretářka. Moooc mi toho o vás povídal. Jste úžasný, víte to.“ mrká na tebe těma očima a Gary se přitom tváří jako na mě se nekoukej, já za to nemůžu “Pojď si dát kafe Jamesi,“ Gary zklidní Kaťuščino nadšení a vyzve tě, aby ses posadil. Nemusí nic říkat, krátce si s Kaťuškou vymění pohledy a dívčina zmizí za dveřmi kanceláře. “Tak co? Jak ses vyspal?“ nabídne ti hrnek kávy. S rozdělováním případů nespěchá, přece jen je to jediná činnost, kterou dneska bude dělat, tak proč se ukvapovat. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Je to zvláštní pocit, probudit se do temnoty. Až teď jsem si uvědomil, že ráno co ráno po těch minulých deset let to prostě nebylo ono, koukat na rozsvěcující se svět, na pomalu se plížící šeď nového dne. Všudypřítomná temnota tady na druhé straně je prostě stará známá. Protáhnul jsem se na křesle, trochu rozhýbal zatuhlé svaly, trochu poupravil svůj po noci poněkud pomačkaný zevnějšek a vyrazil na druhou stranu chodby, k přívětivě zářícímu sklu v Garyho dveřích. "Dobré." useknu pozdrav, spíš proto, že potřebuju zívnout - až poté si uvědomím parfém překrývající i aroma čerstvého a horkého kafe. S rozpačitým (a rozespalým) pomrkáváním poněkud zplihle zírám na Kaťušku a snažím se, aby mozek dohonil informace, které uši sice předaly, ale nenamáhaly se požadovat podpis na dodejce. "Ah, jen když se nikdo nedívá. Spíš je až příliš takových, kteří by mě radši viděli šest stop pod zemí." váhavě potřesu nabídnutou rukou a pak s pohledem "jako vážně ?!" upřeným na Garyho zavrtím hlavou. Hrnek kafe, záchranný kruh k příčetnosti, obejmu prsty obou rukou a usadím se na židli, téměř si tak zablokujíce pohled na Garyho přes haldu šanonů na jeho stole. "Docela to šlo. Pravda, do interhotelu Continental to má daleko, ale člověk nemůže chtít všechno." usrknu černého kafe a pak teprve konečně začnu vnímat veškerý svět kolem. Hlavně teda tu hromadu složek, když Kaťuška na pokývnutí vyklidila pole. "Děláš si ze mě šoufky ?" nadhodím konverzačním tónem, když dveře za dívkou zapadly. "To sis tady jako deset let válel šunky, a já abych to teď za tebe všechno dohnal ?" s hraným kyselým úšklebkem hrnkem obsáhnu celou haldu dokumentace. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro "A kde bych našel toho MekDýrna? Doptávám se dál jedné, nechci říct starší, spíše zkušenější, strip... umělecké tanečnice. Opřený loktem o bar, na který jsem si položil klobouk, ji posazené na barové stoličce vidím tak akorát do očí. Stačí se jen mírně zaklonit. Na vypůjčený prázdný barový lístek vypůjčeným perem zaznamenávám vše potřebné, jako bych byl kolega zmíněného detektiva. Cítím se jím být. A proto bych si s ním rád vyměnil nějaké poznatky a využil jeho konzultace. Na zpovídanou ženu se dívám obdivně. Z mého pohledu vykonává jednu z nejkrásnějších, nejnáročnějších a společnosti nejprospěšnějších profesí a tento dojem je na mě znát. Jako by přede mnou seděla Marilyn Monroe. Už jen to "pu pu pidup" chybí k tomu, abych ji poprosil o autogram. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Gary se rozzáří, jako bys snad řekl nějaký dobrý vtip. “Eh, ty si myslíš, že tohle je za posledních deset let?“ pobaveně zakroutí hlavou a upije ze svého hrníčku. Je to jeho oblíbený, bílý s tučňáky. “To je za poslední rok. Nechtěl jsem tě otravovat zbytečnostmi, tak Kaťuška vybrala jen ty nejzajímavější případy. Chápej... já nemůžu dělat takovou práci, cos dělal ty. Nemám na to nadání,“ pokrčí rameny a z vrchu hromady deset sundá hned tu první. Položí ji doprostřed stolu a otevře jí tím důležitým způsobem, jakým to umí jen detektivové. Takovým, že každý případ z téhle hory papírů si zaslouží tvou pozornost, to bys měl vědět. “Tenhle je poslední, nejaktuálnější. Někdo unesl tři holky, dvě už nahlásily jako mrtvé. Jedna se pořád pohřešuje.“ otočí složku k tobě, aby sis mohl prohlédnout fotky mrtvých dívek a jedné pohřešované ženy. Na dolním okraji fotek vždy stojí jméno dotyčné: Mamina – pohřešovaná Karamela Ronson - zabitá (oběť magického rituálu) Anna Deloria - zabitá (oběť magického rituálu) “Do týdne, po únosu těch dvou holek, byly obě nalezeny mrtvé. Mamina, majitelka jednoho z bordelů na Temné straně, byla unesena před dvěma dny. To jen kdyby tě zajímalo.“ vysvětlil Gary situaci, jak si na tom teď unesená stojí. Zapadl hlouběji do své kancelářské židle a zadíval se na hodinky. Nechával tě, ať zpracuješ nové informace. Rozhodnutí je na tobě, zda přijmeš tento případ nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Umělecká tanečnice se chraplavě rozesměje. “McDearn, bach na to, je háklivý na své jméno, mladej.“ cvrnkne tě pobaveně do dorostlého nosu. Bez problému ti sdělí adresu, kde se nachází jeho kancelář a dodá, že tu budovu má ve správě jeho přítel a kolega z branže, Gary Brown. Prý milej chlapík. “Ale jestli nespěcháš, můžu ti zatancovat, jestli chceš. Máš čím platit?“ koketně se na tebe usměje. “Třeba ti budu moct dát ještě nějaké další informace, co říkáš, fešáku.“ Je až k neuvěření s jakou koketností se k tobě chová. K dorostlému hastrošovi nyní z masa a kostí, ale i tak. Tvé oblečení vyšlo z módy v době, kdy se Kolombo vrátil zpátky do Evropy a přinesl sem syfilys. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Všechno kolem tebe jako by se najednou ponořilo do šedi, smutku a trápení. Z Hella vyzařovala ohromná sklíčenost a frustrace. Díval se na mrtvou Karamelu a nebyl schopen ničeho. V jeho očích se dokonce zaleskly slzy. Až tvoje slova ho dostala zpátky do reality. “Počkáme na Uklízeče, nemůžeme jí tady jen tak nechat.“ řekne tiše. Uklízeči jsou parta podivínů z Temné strany, kteří se vždy objeví na místě nějaké úkladné vraždy. Policie tu funguje spíše jako rekreační objekt, řeší všechno kromě toho, co by ve skutečnosti měla řešit. Ještě, že existují organizace jako Uklízeči, jinak by se po Temné straně nedalo volně pohybovat. Při frekvenci podobných událostí by tu to zakrátko všechno smrdělo jako na hřbitově. Trvalo to asi půl hodiny, než se Uklízeči objevili. Nikdo neví, jak přesně fungujou a jakto, že se vždycky objeví na tom správném místě, kde se udála vražda, masová vražda nebo rasová genocida. Uklízeči, žena, která si nechává říkat Y; a muž, jehož oslovují „pan X“. Kde se vzali, tu se vzali, stáli přímo ve dveřích pokoje a shlíželi na mrtvou Karamelu. “Ty jejich posraný magický rituály mě už pěkně štvou.“ řekl pan X a podívám se na Y. “To mne taky drahý, to mne taky.“ řekla žena a začala si nandavat černé latexové rukavice. “No a co vy dva? Budete tady jen tak koukat?“ Y se na vás podívá. Její postoj jasně naznačuje, že jim překážíte v práci. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Přejedu si rukou po obličeji. „Dobře.“ Řeknu na to. Čekali jsme. Já se vzdálila znovu k oknu z kterého jsem se dívala a stála zády k Hellovi a dělala jsem, že tu nejsem. Abych dopřála Hellovi trochu toho soukromí a on si mohl dopřát čas na truchlení. Nevím jestli na to pak bude mít čas. Přemýšlela jsem nad tím co se to s Danielem stalo. Jasně byl tu a tam sebestředný a majetnický a když šlo o obchod tak nemilosrdný, ale jinak dobrý chlap. Jak mohl spáchat vraždu? Navíc rituální? A utíkal s obrazem? To se dal snad na Danteho styl? Nešlo mi to do palice. A pak se objevili Uklízeči. Divní patroni. Neměla jsem je ráda. Ale to nebylo nic neobvyklého. Já neměla ráda kde koho. Zapálila jsem si další cigaretu a koukla na ty dva. Nevypadali nic moc. Vlastně byli podle mě dost oškliví. Ale je fakt, že jsem viděla větší šeredy. Takže mě to ani nezarazilo a ani jsem nenasadila znechucený obličej. Konečně jsem se otočila do místnosti a vyhýbala se pohledu na Hella a Karamelu. Po pár poznámkách si všimnou nás a dají najevo svou nelibost, že tu jsme. Zamračím se a vyfouknu obláček kouře. „Ne...“ Pronesu a přejdu k Hellovi. Zaváhám, ale pak mu položím ruku na rameno. „Pojďme na chodbu. Necháme je ať dělají svou práci.“ Pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Kdyby uměla síla myšlenky učinit člověka boháčem, je ze mě teď miliardář. Hledím na ní jako Adam na zakázané ovoce a cítím bytostný odpor k tomu říct jí do té její tvářičky pravdu o tom, že jsem švorc a že jediné, čím bych ji mohl zaplatit, je moje zlatá stolička. Nejsem si jistý, jak cenná oběť by to pro ni byla, kdybych svůj dentální poklad položil před ní na barový pult. Suše polknu a poté, co nenápadně prošmátrám své kapsy od kabátu, se pomalu začínám smiřovat s tím, že z toho nic nebude. Jsem upřímný romantik a nějaké triky nejsou můj šálek kávy. "Vděkem se asi v tomhle podniku platit nedá, že?" Optám se stydlivě, až poraženecky. Přesto s v tipem. Umím prohrávat! Nebyl bych to ale já, kdybych alespoň nevznesl drobný apel na dobrotu jejího srdce. "Jestli ale máš ještě nějakou informaci, která by přispěla k záchraně Maminy... Věřím, že ti ona sama ráda poděkuje. Nerada někomu něco dluží. To ti z vlastní zkušenosti mohu dosvědčit." Při poslední větě se významně zazubím, jako že určitě ví, na co teď narážím. Jo, taky jsem pro Maminu občas něco udělal a dostalo se mi štědré odměny. Lehce se zasním při vzpomínce na to, jak mi Mamina přišívala prst na ruce po té nehodě. Jsem sám překvapený, že se to v mé paměti dochovalo. Doteď si vzpomínám, jak se její jemné a obratné prstíky dotkly těch mých. Bylo to tak intimní. Amorův šíp mě v tu chvíli zasáhl přesně do srdce a já ji nepožádal o ruku jen proto, že jsem neměl k té situaci, která byla v mých představách vždy speciální, vhodný prsten, skupinu italských hudebníků a dostatečné množství okvětních lístků k pokrytí celé podlahy. Jen kvůli takovýmto pár detailům se mi zatím nepodařilo vzít si tu pravou. A že jich bylo. Možná při tom vzpomínání nepochytím hned od začátku to, co mi ta tanečnice bude chtít odpovědět. Musí jí být ale jasné, že Mamina je mé štěstí a že svět ještě není přeci tak zkažený, aby v něm nebylo místo pro tak čistou lásku, jakou k ní, a vlastně ke všem ženám, chovám. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Žena se rozesměje. Pár lidí kolem baru se vás zvědavě otočí a začnou si tě prohlížet. “Copak si myslíš, že jsem vědma nebo něco takového. Myslela jsem, kdybys chtěl vědět něco o tom detektivovy. Tady se dobrotou srdce neplatí. Jestli nemáš čím zaplatit, měl bys už asi pomalu jít.“ naznačí ti nenápadně mrknutím, aby ses podíval do prostoru za ní, odkud se na tebe dívají dva chlápci. Nejspíše zdejší kunšafti nebo pasáci. “Nemají rádi, když se holky dlouho vykecávají a nemají za to zaplaceno.“ Profesionální tanečnice se kolem tebe protáhne a zakrátko zmizí kdesi ve směsici lidských těl. Nejspíše jí už neuvidíš. Mezitím, co ses kochal pohledem na odcházející siluetu, se ze strany k tobě začali blížit muži, kteří si tě předtím všimli. Nejspíše je čas na to vyklidit pole a jít zkusit štěstí na ulici, za detektivem, který by mohl pomoci při pátrání po tvé ztracené spřízněné duši. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Někde člověk začít musí. Natáhnu se po složce a začtu se – tři fotky, tři unesené, dvě už mrtvé. Dva dny, takže při nejlepším nám zbývá pět dní na tu poslední. Jedna skoro ještě malá holka, aspoň podle fotky, další už odrostlejší a s očima, jež se propalují chlapům do libida jako laser do zmrzliny, a ta třetí už starší, nicméně je pořád na co koukat – a třeba zkušenosti opravdu vyváží mládí a energii. “Všechny brunetky?“ nadhodím, ale oči od složky nezvednu. “A taky šlapky?“ otočím stránku. Téměř intuitivně začnu hledat spojitosti – ve stylu vražd, v obětech, co měly společného, jestli se zdržovaly na stejných místech, zda jsou vraždy v okruhu nebo začínají tvořit obrazec... “A ty ostatní za posledních pár měsíců, co jsi o nich mluvil včera?“ to už Garyho spražím pohledem přes vrchní hranu onoho hnědého papíru, ze kterého se složky vyrábějí snad už od počátků kriminalistiky. “Doufám, že tím nemíníš celý tenhle štos ?“ znova ten kyselý úšklebek, protože snad i Gary už by něco takového vyšetřoval, kdyby to přerostlo přes únosnou mez. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Chápu, že její čas je drahý a i za to málo, co mi ho věnovala, bych rád zaplatil, kdybych měl čím. Tak ji akorát aspoň poděkuju a zasněně se dívám za ní, když odchází. Šťastlivec, kdo s ní tráví noc a vedle ní se probouzí. Málem bych zapomněl, proč jsem tu vlastně přišel. Až přítmnost dvou vyhazovačů mě probere se zapomnění. Mamina! "Omlouvám se, gentlemani, pokud jsem vám přidělal práci. Už odcházím. Hezký večer!" Seriózním tónem jim dám na vědomí, že jim nechci dál přidělávat práci a sám rychle odcházím z klubu ven. Míjím krví zbrocený koberec venku u vchodu a snažím si vzpomenout na adresu toho detektiva, za kterým jdu. Jak jen se jmenoval? Zpomalím a čelo mi ozdobí popraskané vrásky. Podrbu se perem v těch pár vlasech, co zdobí mou hlavu a v tom mi dojde, že jsem ho nevrátil barmanovi. Ale co víc, uvědomím si, že v druhé ruce držím i papírek s všemi potřebnými informacemi. Zasměji se své vlastní roztěkanosti a osvěžím si paměť pohledem na mé zápisky. Párkrát přeložím své poznámky a s patřičnou pozorností ho zastrčím do vnitřní kapsy kabátu, abych věděl, kam jsem si ho schoval. Tak, všechno připraveno. Matně tuším, kterým směrem se vydat a tak tam zamířím. Po cestě se doptávám dobrých mužů a žen na cestu, kdykoliv si nejsem jistý, jestli kráčím správným směrem. Snad naleznu samotného McDaerna, nebo aspoň toho jeho kolegu Garyho Browna. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro „Ještě krok a-!“ pěst mě smete, krk mastičkáře vyklouzne z rukou. Bolest je jen tupá ozvěna v temné propasti, kam se propadne moje vědomí. Pořád vidím, co se děje, ale jsem moc daleko na to, abych s tím mohl něco dělat. Ještě než poslední kameny dopadnou, je Zvíře v pohybu. Spáry na rukách-tlapách vyryjí do podlahy brázdy, těžké boty se odrazí od židle a Zvíře vyletí vstříc golemově hlavě, Z rozevřené tlamy jde nelidský řev a prskají provazce slin. Zlaté oči jsou doširoka otevřené. SMRT! TRHAT-NIČIT-ZABÍJET! |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Uklízeči za vámi zavřeli dveře pokoje a nechali vás tak osamocené na chodbě. Z místnosti se zakrátko začal ozývat vrčivý zvuk vrtačky, šustění igelitového pytle a když všechny zvuky ustaly, zpod dveří se krátce, ale intenzivně zablesklo. “Musíme ho najít.“ Hell utne nepříjemné ticho, které se kolem vás rozprostíralo. Vlastně tě nechal, ať si v klidu a tichosti vykouříš svou cigaretu. Velmi dobře ignoruje veškeré zvuky vycházející z pokoje od Uklízečů a přes všechny emoce, kterými se předtím nechal unést, má opět ve tváři ten klasický pokerový výraz. Chystá se říct něco dalšího, ale zarazí se v půli slova, protože se otevřou dveře. Paní X vyjde jako první. Tváří se distingovaně a odměřeně, za sebou na zemi táhne černý pytel, který ale není naplněn natolik, aby se tam vešlo ženské tělo. Ani rozřezané ne. Vypadá to spíš, jako by táhla menší smetí z vysypaného kontajneru. Za ní vyjde Pan Y, který se s vámi rozloučí za oba dva. Pokoj je čistý, nikde žádná stopa po magickém rituálu či krvi na podlaze. To, co bylo rozbité, je stále rozbité. Tyhle stopy neuklízeli. Hell oba dva pozoruje dokud nezmizí pod schodištěm a pak se k tobě otočí. “Možná bychom mohli zajít za Orákulum.“ MH: Orákulum je mocná transcendetní entita, na první pohled ne z této reality, která ví všechno a vše poví za odpovídající cenu. Negativum je, že cenu chce většinou v nějaké krvavé platbě – vnitřnosti, krev a tak. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro “Nemyslím si, že byly všechny šlapky.“ převezme si od tebe složku a ještě jednou si prohlídne fotky. “Tahle ano,“ ukáže na nejstarší z žen. “Mamina je bordelmamá, poměrně známá. Trochu jako celebrita v jejich branži, jestli chápeš. Ale o těch holkách jsem nikdy neslyšel.“ řekne a vzápětí se zarazí. Tak trochu tázavě se na tebe podívá, protože nejspíše tuší, co si o něm teď budeš myslet. Je to deset let, co jste se neviděli, a Gary měl vždycky problém seznamovat se se ženami. Není těžké si odvodit, kam si chodil pro trochu lásky, když to na něj přišlo. “Nicméně,“ přeskočí na jiné téma. “k těm ostatním toho moc nemám. Jen tohle.“ podává ti polaroidové fotky, na kterých ale není nic moc vidět. Jsou rozmazané. “Víš, mám tu nahromaděno plno případů. Některé už dávno promlčené, kdo by se o ně staral, že. Další taky promlčené, ale jsou lidi, kteří zaplatí dost peněz za to, aby se znovuotevřely a vyšetřily a z některých mi nějakým záhadným způsobem zmizely poznámky, takže už není možnost je vyšetřit.“ ušklíbne se a prstem ťukne do fotek z polaroidu, které položil před tebe na stůl. Při jeho posledních slovech se ti vybaví malí raraši, kteří na zakázku, za vysokou cenu samozřejmě, dokáží zařídit, aby určité věci zmizely. Jestli se mezi „ty věci“ řadí i slova ve spisech a fotografii, z nichž po jejich nájezdu zbydou jen rozmazané čmouhy, se horkotěžko někdo dozví. Rarachům nikdy nikdo tohle oficiálně nepřišil. Je to takové veřejné tajmeství tady v Temném Londýně. Gary tam s tebou ještě chvíli seděl. Mlčel a jen se na tebe díval, jak se prodíráš starými spisy. Čertví, co se mu honilo hlavou, ale při pohledu do jeho očí si mohl člověk všimnout jisté nostalgie. Najednou se za tvými zády ozval Kaťuščin hlas: “Přinesla jsem vám snídani.“ Na stůl položila tác s obloženými bagetami a mile se na vás usmála. “Vezmi si pro dnešek volno, Kaťuško,“ řekl jí Gary a věnoval jí stejný milý úsměv, jako ona před chvílí jemu. Začínalo tu být horko. Ti dva očividně tokali. Holka neváhala dlouho, sebrala si svou kabelku a opustila kancelář. Nestává se často, aby dostala den volna, tak si ho nejspíše hodlá pořádně užít. Zbytek dne se táhl, buď v rozpravě mezi dvěma přáteli, kteří se neviděli dekádu, nebo diskutováním nad zanedbanými (občas částečně vymazanými) spisy. Střídavě jste to prolejvali kávou z Garyho kávomatu, která byla stejně tak špatná, jako vypadala a voněla, ale byla to káva. Někdy k večeru zazvonil domovní zvonek a po schodech nahoru se k vám šine zákazník. S čestnými úmysly, protože zazvonil a ohlásil se. |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro Venku už zase normálka. Až na tu zakrvácenou rohožku u dveří a podivně vyhlížející pár odcházející od budovy, muže ve smokingu a ženu v černých šatech, který z místa za sebou odnášel černý igelitový pytel, by to tu vypadalo, jakože se nic nestalo. Nebyl čas se nad tím pozastavovat. Čas jsou peníze, pronesl kdysi někdo bohatý a vlivný. Jenže v tvém podání je čas drahocená komodita a tys netušil, jak moc je Mamině ubírána. Nasadils své rychlé tempo a šels za nosem. Ten tě obvykle dovedl tam, kde ti někdo další pomohl. Tuten nebo onen, každý věděl kousek toho, kde najít kancelář Garyho Browna nebo slyšel o návratu James McDaerna. Brownova kancelář A tak seš tady, před dvoupatrovou cihlovou budovou, ve které mají oba muži svou kancelář. Oba dva detektivové/soukromá očka. Oba dva tak trochu podivíni, o to víc jste si vážili vzájemného přátelství. Stojíš před dřevěnými dveřmi s prosklenou tabulí mléčného skla uprostřed. Dveře jsou pootevřené, na rohu budovy je zvonek s nápisem ZVOŇTE!!! Budova má pár oken po každé straně, v prvním patře vymlácené a špinavé, v druhém patře se v jednom z pokojů svítí, ostatní okna jsou stejně potemnělá, jako vše ostatní tady kolem. Šedivá, smutná a depresivní. Zazvonil jsi a vešel jsi dovnitř. Věděls, že nemá smysl prohlížet si staré místnosti v prvním patře. Cítils, že tady nikdo není. Všechny tvé smysly tě vedly nahoru po schodišti. Staré dřevěné zábradlí vrzalo pokaždé, když ses o něj opřel. Schody byly bůhví jak staré, dost možná i ztrouchnivělé. V takovém případě, kdyby se pod tebou propadly, by tě to chatrné zábradlí nezachránilo. Zavrzal poslední schod a byls nahoře, v druhém patře. Byla tu dlouhá chodba, která vedla jen napravo nebo nalevo, na obou stranách zakončená dveřmi kanceláří. Jedna byla tmavá, s nápisem dávno vybledlým; a ta druhá, ve které se svítilo, byla Garyho Browna. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Mám rád tyhle staré domy. Mají příjemnou vůni, zažloutlá omítka, pavučiny v koutech, všude prach, ticho, jen to vrzání. Jako by ke mě promlouvaly. Taky si občas takhle zavrzám. Asi jsem toho zažil už hodně, cítím se tak. Prej piráti jsou už pasé. Občas o sobě slýchávám od různých nešťastníků, že patřím do starého železa. Heh, kdyby jen věděli, jak moc se v tomhle pletou. Nyní si teď a tady připadám jako bych chytil druhý dech. Možná je to tou návštěvou kostela, těžko říct. Ale mám pocit, že se teď budou dít velké věci. Jo jo, i tenhle barák už něco zažil. Byl svědkem lidského hloubání, kolébkou těch geniálních nápadů, rozřešení. Moudře vnukával detektivům, kterým poskytnul přístřeší, ty správné myšlenky a byl tak jejich múzou, pozorovatelem zapeklitých případů, které by bez jeho podpory nebyly nikdy vyřešeny. Jako právě teď, kdy stojím u zrodu dalšího podobného. Ještě pár kroků a stojím u dvěří, zpod kterých vychází na chodbu světlo. Následuje zaklepání v rytmu písně, která mi od chvíle, co jsem opustil Extázi, nepřestává hrát v uších. Takové to pu pu pidup. Raz, dva. Po tichém započítání zaberu za kliku a vstupuji dovnitř. Neohlašuji se předem, jak je u mě zvykem. Asi za to může to ticho tohoto místa. Nakouknu dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Dveře od Brownovy kanceláře vrznou a do místnosti vstoupí docela vysoká, štíhla postava muže. První, čeho si všimne i opilec, je vizáž tohoto muže. Tvář má nezdravě šedivou, na některých místech se trochu odlupuje jeho kůže, tváře propadlé, nos bez špičky odhaluje nosní přepážku. Zombie, nebo ghůl. Asi spíše něco mezi tím. Nechová se však nikterak agresivně, nesápe se po ničím mozku, zřejmě už večeřel. Oblečen do dlouhého černého kabátu, který zažil snad ještě Napoleóna, opatrně vkročí do místnosti a rozhlédne se. Vychovaně, uctivě, má trojhraný klobouk nyní přitisknutý ke hrudi a jeho omluvný pohled dává znát jeho umírněnou povahu. "Přeji příjemný večer. Jsem správně u Garyho Browna?" Jeho hlas zní kultivovaně, vyrovnaně, sebejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Persefona Dali pro Vyšli jsme na chodbu a z poza dveří se začali ozývat divné zvuky. Vrtačka? Radši nechci vědět co s ní dělají. Dlouho jsme mlčeli, vlastně mě nechal v klidu vykouřit cigaretu. Já občas pozorovala svoje prsty, kterými jsem držela cigaretu. Trochu se chvěly. Nemám ráda, když jsem rozhozená. Tak to dopadá, když vám na někom záleží. Když o něj pak přijdete.... jste v prdeli. „Jo...“ Odpovím Hellovi. Kdyby to byl nějaký... jen zběžný známý, hodila bych na to bobek. Jenže nebyl. Chtěl něco říci, ale Uklízeči skončili. Dívali jsme se jak odchází. Mám dojem, že ten záblesk asi znamenalo, že všechno organické v místnosti zpopelnili. Jinak si nedokážu představit jak by všechno dostali do tak malého pytle. Uklízeči se s námi rozloučí... tedy Pan Y se rozloučí a jsou pryč. Otočila jsem se a zadívala se do místnosti. Byla čistá. Jen to co bylo rozbité zůstalo rozbité. Hell se ke mě otočí a navrhne zajít za Orákulem. „To bude asi nejlepší možnost. Měli bychom se tedy cestou stavit u řezníka nebo na jatkách.“ Řeknu a vydám se ven z domu. „Musíme to stihnout rychle než bude mít Karamela pohřeb. Chci totiž jeho podělanou hlavu napíchnout na kůl u jejího náhrobku.“ Pak zavrtím hlavou. „Nechápu to. Proč zrovna Karamela? Věděl, že ji budou hledat. Já určitě. Mohl si vybrat tolik jiných, které by nikdo nepostrádal. Ne, že by mě jeho důvody zajímali. Zabiju ho tak jako tak. Spíš mi vrtá hlavou, proč zrovna Karamelu.“ |
| |
| soukromá zpráva od Kouzlo města pro S golemem jste se do sebe zaklesli jako bratři v triku, kteří si zkoušeli chvaty z wrestlerského zápasu. Cítils, jak kamenná síla drtila tvá ramena a stiskl nepolevoval ani ve chvíli, kdy se tvé ostré drápy zaryjí do kamenného boku. Ba co víc, očividně to golema naštvalo. “Dej mu! Do něj! Nešetři ho, zmetka jednoho!“ slyšíš někde za sebou hlas Mastičkáře, kteří entuziasticky povzbuzuje svého bodyguarda. Jedna, dvě rány na solar a už letíš skrze vitrínu ven na ulici. Skončíš uprostřed chodníku, zasypán sklen a zostuzen. Dostals na frak. Vysklená vitrína zmizí za kovovou roletou, spustí se ochranná mříž a tobě nezbyde nic jiného, než oči pro pláč. A tos byl tak blízko. Stačilo jen jediné – hlídat si své emoce. Třeba příště budeš mít víc štěstí. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Garyho vysvětlivky sice vnímám jen na půl ucha, nicméně je stále ukládám do paměti pro pozdější použití. Jinak se ale věnuju složce, a možná trochu okázale Garyho zvídavý pohled ignoruju - je to jeho osobní život. Tak jako on mi nekecal do mého, já mu nekecám do jeho. Maximálně si občas jeden z druhého v dobrém tropíme šprýmy. "Jo, něco si vzpomínám. Ale na ty rarachy jsme tenkrát něco řešili ne ? Pořidíme nějakou superkočku, ať nám pohlídá složky." znovu zobracím fotky unesených obětí. "Poskládej je chronologicky za sebou a vylov mapu, prosím tě." i mě stávající situace připomněla živě staré časy. Jsem docela rád za Kaťuščino vyrušení, aspoň se můžu chvilku soustředit na něco jiného - než přejde ošemetná situace mezi Garym a jeho novou sekretářkou, zabavím jednu bagetu z tácu a zavrtám se do složky s detaily vyšetřování, div se neschovám za (nebo možná raši i pod) haldu zbývajících složek. |
| |
| soukromá zpráva od James McDaern pro Houpu se na židli v kanceláři, stále za hromadou různých spisů, začten do jednoho z nich. Před sebou zápisník s heslovitými odkazy, různě zakroužkovanými či jinak označenými a napůl dopitý hrnek kafe. Tázavě zdvihnu obočí, když po zazvonění zvonku vejde postava, hodící se spíše na panoptikum, nicméně jí kývnu na pozdrav. "Dobrej. Támhle." kývnu k druhému stolu, za kterým sedí Gary, v obdobné pozici, jen se zdá trochu vykulenější. Sám se vrátím ke svému spisu a zápiskům. A nedopitému kafi. |
| |
| soukromá zpráva od Theodor "Thed" Fiddler pro Když na mě jeden z mužů uvnitř promluví, bohužel se na něj nezadívám, protože mě zaujme zvonek nade dveřmi. Stačím se otočit k oboum mužům až poté, co mi jeden z nich řekl, že "Támhle". Jenže co tím myslel a který z nich to řekl? Sluch mi už moc neslouží a tak střelím očima z jednoho na druhého a ve tváři mám stále mírumilovný úsměv. Zatímco si nasazuji opět klobouk na hlavu, promluvím k tomu, který se na mě asi teď dívá, tedy Brown: "Přišel jsem hledat proslulého detektiva, pana MecDýrna, jen kancelář naproti se zdála být opuštěná..." Nakousnu a čekám, jak se to vyvine. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR