Království Ariselon-soukromá
hrálo se Denně
od: 23. dubna 2010 19:27 do: 15. května 2010 16:19
Dobrodružství vedl(a) Isolda
| |
 | :-) |
| |
| Perals Odešel si ven s tím, že jdeš lovit. Procházíš městem a směřuješ do lesa..když uvidíš dění na náměstí. "TY DĚVKO! JAK SI VŮBEC DOVOLUJEŠ ZDRHAT...A NEUSPOKOJOVAT ZÁKAZNÍKY!" zařve na nějakou dívku(Lea). Chvíli přemýšlíš že ji odněkud znáš...a pak ti to docvkane...Lea...ta na kterou neustále myslíš. Má na sobě oblečení děvek, zdejšího nevstince. A hulláká na ni vedoucí nevěstince. Dá jí facku hřbetm ruky, ona je vyděšená a pláče. Tohle se z ní stalo...muselo se něco stát, že se z hraničářky stala děvka....čapne ji za vlasy a táhne ji zpět. Ona ječí a mrská sebou, ale není ji to nic platné. |
| |
 | Jdu městem a snažím se najít někoho osamocenýho kterým bych se nasytil aby ona strašlivá bolest na chvíli utichla. Najednou zaslechnu nějaký řev a otočím se k náměstí kde zdejší velitel nevěstince řve na nějakou devku. Celkem nezajímaví obrázek. Zrovna tomuhle nevěstinci se mou vinou záhadně zmizí pár děvek. Najednou se podívám děvce do obličeje a všimnu si že tio je Lea. Zdřevěním. Její slzy mě rozlítí. Rozběhnu se co nejrychlejí k nim. Skočím za majitele hostince a zakousnu se mu do krku. Když se trochu napiji tak mu prudce škubnu hlavou a pokusím se mu zlomit vaz. |
| |
 | Vyděšeně to pozoruji....vstanua rychle utíkám pryč. Bojím se...schovám se v nějaké uličce tam se schoulím do klubíčka a pláču. Neuvědomila sem si kdo to byl....nepoznala jsem Peralse.. Je to upír nebude pro něj problém mě najít, zabije mě...vezmě si moji krev...stejně jako Mariinu krev... pomyslím si. Celá se třesu. |
| |
| Zlomím nepříteli vaz. Lea uteče, ale já ji cítím. potichu se vydám za ní. |
| |
| Perals Dojdeš do jedné z uliček, ona se tam choulí a pláče. Je v hrozném stavu. Všimneš, si, že je dost pohublá...ale mohlo by to být horší...nejspíš teď o tobě vůbec neví. |
| |
| Smutně se zastavím na okraji stínu kde nejsem vidět a přemýšlím jestli se ji mám vůbec ukázat. Bojím se že uteče když uvidí co je ze mě nyní. Po chvíli váhání pomalu vstoupím do měsíčního světla a nechám se spatřit. |
| |
| Pocítím jeho přítomnost, Pozvednu hlavu...nepoznáám ho...je to dlouhá doba, co jsem ho naposledy viděla, i když za normálních okolností bych ho poznala... Vyděšeně ho pozoruji.. "Prosím...nezabíjejte mne...já...udělám cokoliv prosím..." začnu škemrat a zacouvíám k chladné zdi domu. |
| |
| Smutně si poklenku aby mi bylo dobře vidět do tváře. Neboj neublížím ti, šeptnu potichu a opatrně ji podám ruku. |
| |
| Mě to moc neuklidní, ale chytnu jeho ruku jen ze strachu. naběhne mi husí kůže, jelikož má ruku ledoovu. Vyděšebě ho pozoruji...budu se z toho muset vyspat a zítra ho možná i poznám |
| |
| Pojď, vybídnu ji a jemně ji vedu k sobě domu. Tam ji dovedu do postele aby si odpočinula a já jdu ještě koupit nějaké normální jídlo pro ni na ráno. |
| |
| Lehnu si do postele a skoro hned usnu tvrdým spánkem. |
| |
| Perals Připravíš něco k snědku pro Leu na ráno. Nyní je hluboká noc, která postupně přejde v rozednívání, ale nesvítí slunce, v téhle oblasti jke pernamentně zataženo. |
| |
| Přinesu Lee jídlo k postely a sám se stáhnu do stínu zdi aby na mě nebylo vidět. |
| |
| Proberu se až ráno. Nedokážu se zorientovat, nic si z předešlého večera nepamatuji...kouknu se na jídlo u mé postele. Že by mi ten ididiot v nevcěstinci donesl jídlo a nechal mě spát? BLBOST! přemýšlím a pustím se do jídla. |
| |
| Potichu vyklouznu ze stínu a čekám až dojí a rozhlídne se. |
| |
| Pohlédnu postavě do tváře, poznám ho...hned...na první pohled, taky ještě aby ne, když ho miluji...ale nikdy sem mu to neřekla... Vidím jeho bledou kůži, jeho barvu očí je mi jasné co je zač. "Peralsy....tak ráda tě vidím..." šeptnu mu. Vstanu a obejmu ho. |
| |
| Já tebe taky i když bych tě raději potkal v lepších podmínkách, mírně se usměji a opatrně ji taky obejmu. |
| |
| Když se od sebe odtrhneme posadím se na posel a posmutním. "Ano...v lepších...kdybych já blbá se tenkrát nenechala okrást a hodit do příkopu, mohla sem být v pohodě." šeptnu nešťastně. |
| |
| Když se od sebe odtrhneme tak se usadím do křesla a jsem částečně ve stínu takže částečně nejsem ani pořádně vidět. Co se ti stalo? Zeptám se jí. |
| |
| POhlédnu jeho směrem a azchumlám se do deky, Sedím však. "Šla jsem lesem, bylo dopoledne...když na mě vyskočilo asi 20 lapků,Nedokázala jsemje porazit, obrali mě o všechno, úplně všechno...omráčily mě a když sem se probrala ležela sem v přííkopu jen v tunice...belhala jsem se do města a dala jsem se na zlodějinu, jenomže mě při krádeži chleba načapal, majitel..nevěstince a řekl mi že to nikomu neřekne, ale že si budu muset vydělat. Souhlasila sem, ale...netušila jsem...jak....si budu muset vydělat..." řeknu mu tiše a smutně. |
| |
| A dnes jsi mu s tím chtěla praštit a zmizet? Spíš konstatuji než se zeptám. Zamyšleně se na ni podívám. Přemýšlím jestli si všimla že jsem upír. Vždy byla hodně všímavá a podle chladu mojí kůže to musela poznat. Že by se bála jako včera že ji vysaji? Pomyslím si ale nedám na sobě nic znát. |
| |
| "Včera...ano...chtěla...chtěla jsem si najít normální práci, vydělat si peníze, sehnat, meč a luk a jít hledat ty parchanty." odpovím. "Přepokládám, že si mě včera večer zachránil ty...že si ho vysál...a zabil..." dodám a posuměji se. Pak však přehodím téma. "Nemáš tu nějaké normální oblečení? Klidně, může být pro muže, sem zvyklá nosit mužské věci..." zeptám se ho. |
| |
| Na její poznámku o vysávání nereaguji. Vydám se rychle do svého pokoje a přinesu ji nějaké oblečení. Sice ho už dávno nenosím ale dám ji svoje bývalou hraničářskou zbroj. Nyní mám mnohem lepší temnou zbroj speciálně vyrobenou pro upíry. Jsem tady něco jako stráž pro toho upíra co mě zaměstnává. |
| |
| Obleču se a stojím zády k němu. "Peralsy,nezapírejto, moc dobře vím, že jsi upír, ale to mě neodradí od..." nedořeknu, nedokáži to říct. Obleču se a otočím na něj. |
| |
| Vím že to víš, řeknu potichu. Sleduji ji. Stojím jako dosud vždy napůl ve stínu. Čekám co mi řekne nebo jestli uteče. |
| |
| "Já sem se ti snažila dlouhodou dobu něco říct.,...a něvěděl a jsem jak...ani teď ne tak i teď za tohle odpusť." šeptnu přistoupím k němu a dám mu dlouhý a něžný polibek. Myslím, že to mluví za vše. |
| |
| Překvapeně se na ni podívám. Nemohu uvěřit že cítí to samý co já. Polibek ji opatrně vrátím. |
| |
| Pousměji se. "Škoda, jen, že nebudu žít tak dlouho jako ty." šeptnu. |
| |
| Ano to je škoda, šeptnu a opatrně ji obejmu. |
| |
| "Nebo mne proměň." řeknu mu a pohlédnu mu do očí. |
| |
| Ne to ti nemohu udělat, řeknu jí potichu. Podívám se jí do očí taky. |
| |
| Sklopím zrak. "Stejně...není jiná možnost, pokud necheš abych zemřela....na stáří." šeptnu. |
| |
| Ty nevíš jaký to je. Nikomu bych to nepřál být upírem, šeptnu potichu a jemně ji obejmu. |
| |
| Jemně se mu vysmeknu. "Půjdu na ty bandity, a o něco tě poprosím nepronásleduj mne...já to zvládnu sama...." šeptnu mu. (Předpokládám, že mám po mněm i zbraně.) |
| |
| Zavrtím hlavou. Sama nepujdeš, odpovím ji. |
| |
| "Peralsy...já to musím zvládnout sama." šeptnu mu. |
| |
| Nebudu se ti do toho plést dokud nebudu muset ale budu tam, řeknu jí. |
| |
| POvzdechnu si. "Tak dobře..." šeptnu. "Ale vyrážíme hned." dodám. |
| |
| Kývnu a znechuceně se se podívám na zataženou oblohu. Pak se vydáme na cestu. |
| |
| Vydáme se směrem do lesa. Jdu po boku Peralse. Moc dobře si pamatui místo kde mne přepadli. Ruku mám na jílci meče. "Zabíjíš lidi kuli potravě?" zeptám se tiše. |
| |
| většinou, přikývnu a jdu vedle ní. |
| |
| Naběhne mi z toho husí kůže...neumím si ho představit jako vraha lidí... "Tak proto se předevčírem ztratily dvě holky..." šeptnu. |
| |
| Vím o jedný, odpovím ji. Jdu vedle ní a nechám se vést. |
| |
| "Ten večer sem sylšela jekot...dvou..jedan byla desetiletá divčina a tra druhá, mohlo jí být maximaálně 15. Když sem se bežela podívat co se děje byly pryč..." řeknu a sklopím smutně hlavu. |
| |
| Ta patnáctiletá je moje práce. o tý druhý slyším poprvý, odpovím ji zamyšleně. |
| |
| POhlédnu na něj. "Nechápu to...proč se musíš živit...lidmi a ne zvěří..." šeptnu a jemně ho chytnu za ruku. |
| |
| Ze zvířat se sice dá přežít ale ne na dlouho, odpovím ji. |
| |
| Pokačujeme v cestě když náhle se kolem nás objeví tak 50 banditů. "Hele hoši to je ta děvka...a má sebou nějakýho frajera..." zachechtá se jeden z nich. Já okmažitě tasím zbraň a pouštím se do boje... |
| |
| Opřu se o strom a jen sleduji boj. |
| |
| Perals Sleduješ souboj....je ti jasné, že na ně sama nestačí....ale zatím jim dává. má sice pár škrábanců...ale nic moc. Náhle zaslechneš její výkřik a vidíš jak se kácí k zemi. zbylých 30 se otáčí a vrhá na tebe. |
| |
| Dokud se nezhroutila tak jsem boj sledoval s klidem. jakmile však se zhroutila tak se mi zatmělo před očima a odlepil jsem se od sloupu. vrhnu se kupředu s mečem a pustím se do masakrování. Na rány nedbám stejně mi žádná nedokáže ublížit a hned se zacelý. Pouze na případné stříbro si dávám pozor. |
| |
| Perals Zabiješ je během pár vteřin. Lea se tam valí cela zbrocená krví nepřátel, ale i její krví. J ena pokraji sil...ztratila dost krve, protože hluboká rána na břiše jí horzně moc krvácí... |
| |
| Rychle k ní přiskočím a začnu ji ošetřovat. Dávám si pozor abych ošetřil všechny rány co má co nejlépe. Krev všude ignoruji jsem najedený takže s tím nemám problém. |
| |
| "Proměň mě...." řeknu slabým hlasem a upadnu do bezvědomí. Sem bledá a zelená zároveň. Je mi zle ze ztráty krve. Můj dech i tep začín začínají slábnout. |
| |
| Kurva to snad není pravda pokud ji přeměním bude to co já. Navěky bude znát pouze ten chlad co já a nikdy nebude konec. Když ji neproměním tak zemře. možná je to lepší než být upírem ale to o ní přijdu na vždy. Na mě nebe už nečeká pouze peklo, pomyslím si. Smutně se an ni podívám pak se jí zakousnu do krku. Vysaji zbytek její krve a dám ji svou. Pak ji vezmu a odnesu ji ke mě domu. |
| |
| Už při cestě začnu řvát bolestí. Moje tělo je jako v ohni.... |
| |
| uložím ji do postele a hlídám ji. |
| |
| Hážu sebou a křičím, když bolest začíná ustupovat. Všechny rány se mi zacelí. Moje kůže zbledne a je chladná. Barva mých očí dost zesvětlá a rty se mi zabarví trochu ruději. V puse s emi objeví dva ostré špičáky. Pak zavřu oči. Bylo to dost vyčerpávajíc. POalinku je otevřu a vrhnu se na Peralse, protože z něj cítím krev. |
| |
| Vyhnu se jí a srazím ji k zemi. Chytnu ji za obě ruce a přidržím ji k zemi tak že se nemůže hýbat. Pak ji sváží a teprve potom ji dojdu pro jednoho omráčeného banditu. Hodím ho k ní a rozváži ji. |
| |
| OKamžitě se zakousnu do banditova krku a začnu ho sát. Jeho tělo odhodím a až pak se začnu uklidňovat a uvědomovat si kde sem. Pohlédnu na Peralse klidnýmá očima. "Moje poslední slova zněla...proměň mě...a ty jsi to udělal. Budeme navždy spolu." šeptnu apolíbím ho něžně na rty. |
| |
| Ano udělal jsem to a do doby než mě nějaký lovec zabije si to budu vičítat. Udělal jsem z tebe stejnou zrůdu jako jsem já. po pár letech pochopíš žes upírem nikdy nechtěla být, řeknu smutně a unaveně se posadím do křesla. Hlavu si dám do dlaní. |
| |
| Dám mu pohlavek. "Přestaň mít tyhle pesimistický řeči a ber to z té světlejší stránky....nezemřu, zachránil si mi život. Kdyby si to neudělal....nebyla bych tu teď a byla bych mrtvá...ato by si si vyčítal ještě víc." šeptnu mu do ucha a sednu si mu na klín. |
| |
| Zavrtím hlavou. Byla bys šťastná někde v neby. Pro mě a nyní už i pro tebe je nebe zapovězeno. Upíři se tam nedokáží dostat. Jsme stvoření zla nic jiného. Nikdy už nespatříš světlo. A navíc já tě nezachránil já tě zabil... Řeknu. pohlavek jsem ani necítil. |
| |
| Jemně vezmu jeho hlavu do rukou a donutím ho s ena mne podívat. "A vyčítal by sis, že si mne nechal zemřít. Navíc já di tohle vybrala sama..." šeptnu mu. POlíbím ho na čelo a pak na rty. "A přestaň si to vyčítat. Já sem byla i jako člověk "noční tvor" v dne sem nikam nechidla a raději sem cestovala v noci." usměji se. Pohladím ho po tváři. |
| |
| Jemně ji políbím. uvidímeco budeš říkat za takových deset let, řeknu jí. |
| |
| Dlouze ho políbím a tím mu zacpu pusu aby dál nemohl mluvit. Rukama mu azjedu pod tunikua hladím ho po hrudníku. |
| |
| Mírně se usměji a polibky ji začnu vracet. Zajejdu ji rukama taky pod oblečení a hladím ji. |
| |
| Sundám mu tuniku a začnu ho líbat na hrudník. |
| |
| Začnu ji pomalu svlékat a zasypávám ji polibky. |
| |
| Nechávám ho. Jen ať si dělá co chce. |
| |
| soukromá zpráva od Perals pro |
| |
| soukromá zpráva od Lea pro "Promiň...ale já nemohu...tohle nejde..." šeptnu. |
| |
| soukromá zpráva od Perals pro |
| |
| Sedím na postely a koukám do země. |
| |
| Jemně ji hladím po vlasech a občas ji políbím. |
| |
| Perals Náhle se tu objeví tvůj vůdce. Koukne se na Leu a zasekne se. "Kdo to je?" zeptá se. |
| |
| Podívám se na upíra který mě tu zaměstnává jako stráž. Mé dítě, odpovím mu s klidem. Vím že mezi upíry to znamená že jsem ji stvořil k temnému obrazu. Copak se děje zase někdo utekl? Zeptám se ho. |
| |
| "Jo, a byl to upír. Musíš ho najít a buď přivést živého nebo mrtvého, je mi to jedno." řekne ti. "A téhle krasavici přinesu upíři zbroj i zbraně." řekenmizí zas. |
| |
| Kývnu na souhlas. Když zmizí tak se obrátím na Leu. Až se setmý tak se pujdu podívat do města jestli se tam už muj cíl nachází, zdělím ji. |
| |
| "Půjdu s tebou." šeptnu. Náhle se u objeví zas ten upír a dá mi zbroj i zbraně, stejné jako má Perals. Rozloučí se a zas zmizí. "Bude trvat než si na něj zvyknu." řeknu s povzdechem.. "Ty jeho náhlé příchody a odchody..." dodám. |
| |
| Nepujdeš na souboj s upírem potřebuješ větší cvik než máš. dosud netušíš jakou máš sílu, napomenu ji. To je normální nechodí sem nijak často pouze když potřebuje na týhle hranici někoho chytit. Což je skoro pořád. Nevím jak to dělá ale pořád mu někdo utiká, řeknu. |
| |
| "Prosím...já se do toho nebudu plést." šeptnu. Schovám se za stěnu ab yna mě nebylo vidět a převleču se. Vezmu si zbraně a zas vykouknu. Skoro tu zbroj na sobě necítím. |
| |
| Tak dobře, kývnu a navleču si košili kterou mi stáhla. |
| |
| Usměji se. "Myslím...že by si mě mohl....uvést do zákonů upírů..pokud nějaké jsou." řeknu a sednu si do křesla. |
| |
| Upíři zákony nemají. Buď jsi samotář nebo někomu sloužíš. TAm je jedinej zákon jeho slovo jinak žádné zákony neeistují. Většinou se slouží mocným a prastarým upírům, řeknu jí klidně. |
| |
| "Takže...když mám tuhle zbroj tak sem ve službách u toho upíra jako ty?" zeptám se. |
| |
| On to předpokládá protože jsem tě stvořil já a jsem v jeho službách ale nemusíš být záleží pouze na tobě. Zbroj nic nedokazuje takovouhle můžeš sehnat skoro u každého upířího kováře. řeknu jí. |
| |
| Pokrčím rameny. "Tak když to říkáš." řeknu. "A co tu celé dny děláš, když nechodíš ven ani když je zataženo?" zeptám se. |
| |
| Skřivím oblyčej když se podívám ven na mraky. Nesnáším dení oblohu nezáleží na tom že jsou na ní mraky. Jednou mě už málem zabila. Nedělám nic. sedím a čekám na další noc |
| |
| "No....to musela být docela nuda, ale teď tu máš mě tak si mlžeme alespoň povídat." řeknu. |
| |
| Která část měla být nuda? Ta smrt na slunci nebo to že nechodím ven? zeptám se s úsměvem. |
| |
| Ušklíbnu se. "Samozřejmě, že to, že nechodíš ven." řeknu mu. |
| |
| S úsměvem se k ní nakloním a políbím ji. |
| |
| Usměji se. POlibek mu oplatím. |
| |
| Obejmu ji. |
| |
| Perals Přijde noc, konečeně. Je čas si najít jídlo, dvojnásobmné a pak toho zmetka, kterej zrhl. |
| |
| , jdeme, řeknu a začnu se oblékat do zbroje a vybavím se mečem. So speciální kapsičky která je úplně izolovaná umístím nože kteří mají normální držadla ale čepele stříbrný. Potom co se ozbrojím se vydáme do města pro jídlo. |
| |
| Já už ve zbroji jsem. Vydáme se ven. Koukám se kolem sebe a hledám vhodnou potravu. Zahlédnu nějakého mladíka. Který se t potuluje. Dojdu k němu. "Ahoj mládenče...poď támhle za roh...udělám it dobře." šeptnu mu do ucha on de s radostí se mnou. V temné uličce mu zacpu pusu a zakousnu se mu do hrdla. Začnu sát jeho krev. Je slaďoučká. |
| |
| S úsměvem sleduji jak se jí podařil její první úlovek. Vydám se do nevěstince a tam zakousnu nějakou děvku. Pak se úplně s klidem vrátím tam dke jsem nechal Leu a čekám až bude i ona nakrmená. |
| |
| Vysaju ho do poslední kapky a mrtvolu zahodím někde v lese aby ji sežraly zvířata. Pak se vrátím k Perlsovi. Utřu zbytky krve na rtech. Zazubím se na něj. "Když si mě pil, chutnala sem ti aspoň?" zeptám se a políbím ho. |
| |
| Kývnu na souhlas ap olibek ji oplatím. Vydám se spolu s ní se úprpzhůédnout po tom upíru. Snažím se ho vycítit. |
| |
| POlíbím Perlase. "Už sem se lekla že sem byla nedobrá." usměji se. |
| |
| S úsměvem hledáme dál. |
| |
| Hledáme toho uprchlíka. |
| |
| Zatím stále nic. Možná dorazí později. Každopádně ho anjít musíte... |
| |
| Dojdu na hradby a posadím se tam. Sleduji okolí i vnitřek hradu. |
| |
| Perals Náhle zahlédneš pohyb v lse byl to rychlý pohyb. A zavětříš upíra. Lea zbystřila. Také to pocítila. TO bude on. |
| |
| Ušklíbnu se a rychle se rozběhnu k lesu. Pohybuji se potichu je tu šance že nedokáže vycítit upíry. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR