Smečka - 06. března 2017 18:32
	Soukromka plná upírů, vlkodlaků a jiných potvor

Annabeth - 06. března 2017 19:13

soukromá zpráva od Annabeth pro Nová éra Svou dlouhověkostí by se mohla pyšnit. Stejně tak svou zálibou dělat si z jídla hračku. Nejradši si pochutnávala na čerstvé krvi přímo z žíly než z nějakého sáčku. A kdo ví, jestli ta krev v sáčku taky není umělá. Avšak to na ni neměli moc rádi starší, kteří se ji stále snažili vychovat nějaké etiketě, vzhledem k tomu, že je to korunní princezna. Ne, že by se jim to za posledních několik let povedlo, spíš se může zdát, že Beth se rozhodla běsnit ještě víc. Politika, do které ji chtěli zapojit, jí nikdy nic neříkala. Vlkodlaci ji byli ukradení, dokud nepůjdou po krku přímo jí. Stejně to byli jen špinaví, smradlaví a zablešení psi. Nikdy je neměla v lásce a když už, tak by si z jednoho udělala domácího mazlíčka. Už jen proto, že jednomu se podařilo zabít její matku a otci dost zohavit tvář. Jenže to nevěděla, že se starší za jejími zády spojili, aby s vlkodlaky vytvořili pakt. Takový, kdy se ona provdá za beta samce a vlkodlaci s upíry se spojí a budou žít v míru. Dokonce by měli spolupracovat, či co. "No to snad nemyslíte vážně?!" Vyjekla na svého otce a dva starší, kteří ji přišli informovat o tom, aby si sbalila a připravila se na cestu. Prý čím dříve se ti dva setkají, tím lépe a uspíší to svatbu. A nepokoje navždy zmizí.. Jo to tak. "Nikdo mě tam nedostane." Ale ukázalo se, že i přes všechna ta slova byl odpor zbytečný. Nakonec seděla v autě, oblečená do jednoduchých černých šatů s kabátem přes ramena a kufrem sbaleným jejím otcem. No bůh ví, co tam dal. Cesta na setkání trvala jen pár hodin, ale ji to přišlo jako týdny. V hlavě si přemítala to, jak se pokusí nahrát, že je postižená nebo tak něco, když konečně dorazili na místo. Naštěstí tam byli první a vybrali k setkání ucházející hotel, kde je očekávali.

Kahn - 06. března 2017 20:17

soukromá zpráva od Kahn pro Sličná to nevěsta Jakožto beta své smečky se Kahn často věnoval i administrativním záležitostem. Konečně, jeho otec Bran, alfa této smečky, až příliš často trávil svůj čas na lovu a v boji, než aby se věnoval smečce. Celé to tak padlo do Kahnovi náruče. Právě z jeho hlavy vzešel nápad, že by nebylo špatné se s upíry usmířit. Alespoň na nějakou dobu. Hodně mladých vlkodlaků opouštělo smečku, protože viděli, že to nikam nevede. Museli tomu zabránit. Jeho otec se do toho s nadšením pustil. I když asi poněkud jinak, než si to Kahn představoval. A tak se stalo, že byl najednou Kahn zasnouben s neznámou upíří princeznou. „Tohle jsem přesně na mysli… neměl.“ Byla jeho, poněkud bezradná, reakce, když ho s tím jeho nadšený otec seznámil. Dostalo se mu poplácání po ramenou, rozplakané objetí od matky a od sester a najednou byl i se svým otcem na cestě. Pro Kahna to byl poněkud nový pocit. Až doteď měl svůj život vždy pevně pod kontrolou, konečně jako budoucí alfa musel. Ale najednou se to všechno začalo točit rychleji, než zvládal reagovat. Ano, stále na něj jednou měl přejít post alfy. Ale také se teď nějakou dobu neměl se zbytkem smečky vidět. Protože líbánky a podobné záležitosti. Každopádně, teď byl čas se sejít se svou nastávající. Dva osamělí vlkodlaci se blížili k hotelu. Obyčejní lidé se jim automaticky vyhýbali, jako by jim jejich instinkty radily, že s těmito osobami není dobré si zahrávat. A ačkoli oba šeptali, vycvičené upíři ucho pravděpodobně mohlo zaslechnout jejich rozhovor. „Znova ti říkám, že se mi to moc nezamlouvá, tati.“ Řekl mladší z mužů, v jednoduchém oděvu, skládajícím se z bomber bundy, košile a džín. Přes rameno měl pověšenou tornu s náhradním oblečením a jídlem. Na vlkodlaka byl překvapivě hubený, i když stále byl mohutnější než běžný člověk. Měl krátké, neupravené vlasy zlaté barvy a oči barvy jantaru. „Ale synu, ten nápad šel z tvojí hlavy!“ Řekl starší z mužů, oblečený v khaki šortkách a tílku. Vynikala tak jeho masivní postava a fakt, že i přes stáří mu na obou rukou hrály svaly. Vlasy měl prošedivělé a oči modrošedé. „Nápad na usmíření naší smečky a rodiny upírů. Ne. Na. Svatbu.“ Zamručel syn a povzdechl si. „Teď už je dost pozdě si stěžovat.“ Zamlaskal nesouhlasně otec. „Jo, to vím taky. No, třeba to nebude tak strašný. Mohl jsem asi dopadnout hůř.“ Zněla odpověď. Rozhovor pokračoval v podobném duchu ještě dalších pár minut, dokud se neotevřely dveře do hotelu a dovnitř nevešli oba muži. Jako jeden muž se rozhlédli a nozdrami nasáli vzduch. „Upíři. Krev.“ Zamručel mladší muž. „Cos čekal?“ Zvedl obočí jeho otec. „Já nevím. Něco. Kdo tomu tady šéfuje?“ Zahulákal syn a málem si tím vysloužil stříbrnou kulku mezi uči. Jen rychlý pokyn rukou jednoho ze starších tomu zabránil. „Pan Kahn a pan Bran ze smečky Divokého Ohně, předpokládám?“ Řekl onen starší medovým hlasem. „Jo, to jsme my. Kde je moje nastávající snacha?“ Odpověděl mu Bran. Starší ani nemrkl a jeho výraz se téměř ani nezměnil. Obdivuhodné. Starší je dovedl až do pokoje právě Annabeth, oné upíři princezny. „Má paní, pan Kahn a Bran, ze…“ Dvojí zavrčení ho přerušilo a dva pohledy ho vyprovodili z pokoje. A tak tam zůstal Kahn, Bran, Annabeth a její otec. Kahn si chvíli Annabeth měřil pohledem. Opravdu jsem mohl dopadnout mnohem hůř. Po chvíli s ní navázal kontakt. „To jsme to dopadli.“ Zamručel, téměř neslyšným hlasem slova, mířená na ní.

Annabeth - 06. března 2017 20:55

soukromá zpráva od Annabeth pro Malý vlkodlak "Stejně to byl určitě tvůj nápad", vyjela zostra po svém otci, když je vedli po krátkých schodech nahoru do jejich poměrně prostorného pokoje, kde se mají sejít s těmi vlkodlaky. "Akorát se mě chceš zbavit, je mi to jasný." "Tak to není, to moc dobře víš." Oponoval otec a jen se mračil. To, že je Beth v takové náladě značí problémy. "Snaž se chovat slušně. Nejde tu teď jen o tebe, jasné?!" Neptrně zvýšil hlas, jistě by nešel daleko pro fyzický trest. "Mám se chovat slušně a dělat jakoby nic před zvířaty, co mi zabili matku a zohavili otce, bezva." Celou nedočkavostí si začala okusovat spodní ret. Když došli do pokoje, přešla k oknu, které otevřela a nechala dovnitř proudit studený večerní vánek. Kabát, co měla přes ramena prostě někam odložila. Její otec Leonardo ji zrovna chtěl spražit ne moc slušnou sprchou slov, když zaslechl ty dva hlasy blíží se k hotelu. Je mu jasné, o koho jde a že tu každou chvíli budou. "Uprav se trochu.. a koukej se narovnat." Zavrčel těsně před tím, než se dveře rozrazili a do pokoje byli uvedeni dva vlkodlaci. S Beth to ani nehlo. Černé obyčejné šaty na širokých ramínkách dokonale podtrhovali její štíhlou, ženskou postavu a útlý pas, jen v nich vypadala bledší, než ve skutečnosti je. S úšklebkem na tváři si založila ruce na hrudníku a několikrát, skoro až rentgenovým pohledem sjela Kahna od hlavy až k patě. "Tohle štěně, že má bejt můj manžel?" Znovu se ušklíbla. Čím dřív se mu zprotiví, tím líp. "Co sem řekl?!" Okřikl ji hromovým hlasem její vlastní otec a pak se s úsměvem otočil k jeho hostům. "Jsem rád, že jste přijali pozvání a povedlo se nám rozumně domluvit." Vykročil směrem ke staršímu vlkodlakovi jako první, aby mu podal ruku.

Kahn - 06. března 2017 21:13

soukromá zpráva od Kahn pro První setkání Kahn chvíli nevěřícně zíral na svou nastávající, když ho nazvala štěnětem. A pak se rozesmál. „Nechte ji.“ Mávl na Leonarda a uchechtl se. „Jsem rád, že má nějakou páteř. Není nic horšího, než kdyby tady seděla a tvářila se jak neviňátko.“ Kahn se na Annabeth zazubil a mrkl. Bran mezitím sevřel Leonardovu ruku ve své a pevně stiskl, zatímco se na Leonarda široce usmíval. „To já taky, Leonarde, to já taky.“ Zamručel s úsměvem a poplácal ho po rameni. Oba vlkodlaci si pak přitáhli židle a usadili se a to tak, že Bran seděl naproti Leonardovi a Kahn naproti Annabeth. „Zdá se, že jste z tohohle svazku podobně nadšená, jako já.“ Pustil se Kahn do rozhovoru, zatímco Bran se pustil do rozmluvy s Leonardem. „Takže… kdy bude svatba?“ Šel rovnou na věc a nevinně se usmál.

Annabeth - 06. března 2017 21:40

soukromá zpráva od Annabeth pro Pes, který štěká, nekouše.. ale co upíři? Na čele se ji objevila vráska, když řekl, že se mu líbí, že je trochu od rány. Tak trochu čekala, že poznámka o štěněti zabere, spousta vlkodlaků je na to totiž háklivá. Prý jim to kazí ego. No co, ještě má tu poznámku s náhubkem a vodítkem. Když se usadili, lehce přehodila nožku přes nožku a tou ve vzduchu nepatrně nejistě kmitala. Starší, kteří tam s nimi byli, respektive oba otce nyní neposlouchala. Znovu se mírně zamračila a lehce natočila hlavu na stranu. "Ale neříkejte, myslela jsem, že to vy jste tohle spojení vymyslel." Mluvila k němu pohrdavým hlasem. Leonardo zatím rozprávěl s Branem. "My vlastně, můžeme obřad připravit během tří dnů u nás na panství, to není problém. Pokud si budete přát mít svatbu jinde, stačí na místo dojet a ještě ten den se může konat obřad. Kde byste si přál sňatek a smlouvu stvrdit?"

Kahn - 06. března 2017 22:22

soukromá zpráva od Kahn pro Chladná kráska Kahn si povzdechl nad její poznámkou. "No, je pravda, že z mé hlavy vyšel nápad o smíru. To ano. Ale můj otec..." Vrhl rychlý pohled na řečenou osobu, než ho vrátil zpět k ní. "Ho vzal trochu zajímavým způsobem." Zamručel. Nedával na sobě znát podráždění z jejího tónu hlasu a místo toho se klidně usmíval. To nejmenší, co teď potřeboval bylo vyjet na svou nastávající. A konečně, nehodlal začínat svoje manželství na špatné straně. Jeho otec tiše přikývl. "Vaše panství zní dobře. Jde nám spíše o líbánky. Konečně, oba jsou mladí. Mají na to své prá- AU!" Bolestné zaskučení patřilo rychlé noze, která Brana strategicky udeřila do kolena. Kahn se nezapomněl tvářit, že se absolutně nic neděje. "No, každopádně. Smečka je ochotna poskytnout a upravit jeden z našich loveckých srubů tak, aby se hodil i pro upíra. Mluvíme tu o odstínění světla. Je to odlehlé, nikdo je tam nebude rušit. Dokud si to oba mezi sebou neujasní. Pakliže jste pro."

Annabeth - 06. března 2017 22:42

soukromá zpráva od Annabeth pro Svatba a líbánky Dívala se na Khana a zároveň se snažila poslouchat otce po své pravici. Alespoň, že ta svatba bude u nich. Zavře se do pokoje a nevyleze, ha. "Ah jistě.. a ten můj se toho jen hloupě chytil" Dodala štiplavou poznámku směrem k němu, tohle si prostě neodpustila. Její otec ale zlostně zaskřípal zuby, jelikož to postřehl a moc se mu to nelíbilo. Když ale zaslechla něco o líbánkách a všimla si, jak Kahn svého otce kopl, musela zvednou koutky do letmého úsměvu. Poznámky o srubu a ujasnění si věcí se jí však nelíbili. Teď se otočila čelem ke staršímu z vlkodlaků. No pardon, ale snad si nemyslíte, že budu sdílet lože s takovým zvířetem?!" To už ale její otec vybuchl. "Tak dost!" Otočil se na společníky vlkodlaky a porosil je o chvilku. Pak se naklonil ke své dceři, kterou hrubě chytl za zátylek a přitáhl k sobě, mluvil ji tiše do ucha. I když šeptal, nemůže si být jistý, jestli ho slyšeli nebo ne, každopádně ji pohrozil, že není jenom její otec, ale také král, což by si měla uvědomit, než ji potká něco mnohem horšího než je sňatek s vlkodlakem. Docela silně ji mačkal, že se to mohlo zdát být až bolestivé. Odtáhl se od ní a mluvil již nahlas ke všem, díval se však stále na ní. "Sňatek bude samozřejmě naplněn ještě onu noc obřadu." Poté otočil pohled na Brana, "tak dobře. Sňatek bude za tři dny u nás a na líbánky odjedou do srubu, tedy pokud ho vaši lidé stihnou do čtyř dnů připravit." Beth, jakmile ji otec takhle pohrozil a pevně ji držel, se od té doby najednou stáhla. Slečna nejspíš bude potřebovat pevnou ruku. Na krku má červený obtisk, který ale rychle mizí.

Kahn - 06. března 2017 22:51

soukromá zpráva od Kahn pro Něžná to osůbka Když Annabeth prohlásila poznámku o zvířeti, oba vlkodlaci zvedli obočí. Nicméně když je její otec požádal o minutku, oba se poslušně odvrátili a zírali do prázdna. Kdyby někdo Kahna viděl, asi by si všiml veselého úšklebku na jeho tváři. "Co se tak šklebíš?" Ozval se jeho otec a Kahn jen zavrtěl hlavou. "Nic nic. Jen to začíná vypadat jako zábava. Krocení." Zazubil se nevinně a Bran si povzdechl. "Občas mě děsíš, synku." Zamručel a když bylo jasné, že spor mezi Annabeth a Leonardem byl u konce, oba se otočili zpět. Bran souhlasně přikývl na Leonardovi poznámky. "Čtyři dne? To bychom ho zvládli i postavit." Zazubil se a zvedl se, načež podal Leonardovi ruku a pevně ji stiskl. Kahn se mezitím pátravě díval Annabeth do očí a snažil se ji odhadnout. Na rtech mu při tom pohrával spokojený úšklebek, než se konečně také zvedl. "Dobře tedy. Za tři dny. U vás." Souhlasně pokýval hlavou a pak jemně vzal do rukou Annabethinu ruku, kterou jemně políbil na hřbet. "Má paní." Podíval se jí do očí a v těch jeho hravě zajiskřilo, než se oba vlkodlaci otočili k odchodu.

Annabeth - 06. března 2017 23:45

soukromá zpráva od Annabeth pro Loučení Od té doby, co ji tam otec něco šeptal a vypadal dost naštvaně ani necekla. Jen se Kahnovi dívala s odporem a záští do očí a bylo vidět, že jí to všechno celkově štve a raději by si užívala někde jinde. Také bylo vidět, že si o sobě myslí, že je něco víc, než prostý vlkodlak, ale kdo ví, jestli to všechno neschovávala za prach obyčejným strachem z toho, co nastane. Leonardo se usmíval a jen přikyvoval. S úsměvem na rtech stiskl na rozloučenou ruku staršímu z vlkodlaků a vypadal opravdu nadšeně. "Budeme vás vyhlížet." Dodal jen a pak lehce drcnul na Annabeth, aby se taky řádně rozloučila, takže ruku Kahnovi podala a nechala si ji jemně políbit. Dívala se mu do očí a lehce se mračila. "Můj.. pane" Řekla skoro až s odporem a pak jen sledovala, jak odcházejí. Přípravy Tu noc, kdy se všechno domluvilo a ujasnilo strávili s otcem v hotelu. Vyměnili si dost ostrých názorů ohledně toho všeho i jejího chování a ve finále to dopadlo tak, že vlastně mohla být ráda, že to odpadlo takhle a jestli se jí to nelíbí, můžou ji vykázat nebo hůř, popravit za neuposlechnutí rozkazu, stavění se proti nadřazenému a starším a taky za zradu. To ji umlčelo. U nich v sídle se všechno vyšperkovalo, připravilo se několik pokojů pro vlkodlačí hosty na té východní straně, kam svítí nejvíce slunce během dne, objednalo se jídlo a pití, jelikož na to upíři nejsou zvyklí a samozřejmě zde byla i zásoba prvotřídní krve. V podstatě všechno, na co si vzpomenete. Šaty, které se pro Annabeth přichystali byli z té nejdražší látky, kterou švadleny a krejčíři kde našli a dali si na nich opravdu záležet. V podstatě je šili dva dny v kuse, aby byli hotové do termínu, jelikož pokud ne, hrozila jim taktéž smrt. Zdálo se, že ohledně svatby byl Leonardo opravdu neústupný a nekompromisní, takže se mu nikdo neodvážil cokoliv namítat. Annabeth během těch tří dnů odmítala cokoliv jíst nebo snad vyjít z pokoje. Ať se snažila sebe víc, nikdo ji nevyhověl. Všichni se spíše báli jejího otce, nežli jí. Ať se stane co se stane, teď už s tím stejně nic neudělá, takže se v den svatby s tím pomalu začala smiřovat. Ale pár poznámek vůči svému nastávajícímu si stejně neodpustí. Den D Večer, krátce před obřadem Tři dny utekli jako voda a nastal den obřadu. Od rána zde panoval chaos, ale večer, kdy již přijížděli všichni hosté, to nebylo ani poznat. Sešli se zde starší jak vlkodlaků tak upírů, aby se podepsala mírová smlouva a pak o neútočení a taky nejbližší rodina svatebčanů. Leonardo sám každého osobně uvítal, jelikož stál u dveřích do velké síně, kde se vše mělo odehrávat. Annabeth tam nebyla, měla plné ruce práce s tím se připravit, jelikož obřad se rychle blížil.. a ženich nesmí vidět nevěstu před svatbou, ne? Již trochu nervózně pudupával nohou, když hlavní aktéry toho všeho ještě neviděl ani přicházet.

Kahn - 07. března 2017 13:07

soukromá zpráva od Kahn pro A je to tu Kahn měl vždy svoji hlavu. Konečně, jako budoucí alfa se musel dokázat spoléhat sám na sebe a zvládat kritizovat nařízení i svých nadřízených. Nicméně věděl, že nemá cenu se vzpírat proti nadcházející svatbě. A svým způsobem se na to těšil. Pravda, s Annabeth prohodil jen pár slov. Ale její pach se mu zamlouval. Mluvil o vzpurnosti a to se mu vždycky líbilo. I když to bylo na upírku poněkud netypické. Kahn a jeho otec se vypravili zpět domů. Jak bylo pro vlky typické, žili v lese a to spíše nomádským způsobem života. I když už ani nemohli příliš cestovat. Kahn prosadil akorát vystavení pevných srubů pro průzkumníky a lovce, čímž sice trochu narušil tradiční způsoby vlkodlaků, ale také zvýšil jejich příjmy potravy a snížil ztráty z důvodů nenadáleho útoku. I díky tomu se již pár stanů začalo přeměňovat na pevnější obydlí, i když to stále byla menšina. První den Kahn strávil lovem ve své zvířecí podobě. Bylo vlkodlačím zvykem při svatbě předávat své nastávající kůži co největší kořisti. Jeho otec se mezitím staral o organizaci celé záležitosti, stejně jako o kompromis mezi vlkodlačími a upířími zvyky. Bylo to těžší, než se zdálo. Ty dva rody nikdy neměly moc společného a to byl zpravidla zdroj jejich sporů. I tak to posléze došlo ke spokojenosti obou skupin starších. Během druhého dne byl Kahn obskakován svými sourozenci a skoro celou smečkou. Někteří se svatbou souhlasili méně, někteří více. Ale tak jako tak, tohle nebyl čas na stěžování si a politické debaty. Nikdo by si nedovolil právě teď narušovat příměří a tak Kahnovi proudily rady ohledně manželství (zpravidla je ignoroval. Většina z nich byla stavěná na vlkodlačí ženy), oblečení a podobných záležitostí. Upřímně, právě tohle štvalo Kahna nejvíce. Potřeboval čas sám pro sebe, který ale získal až k večeru. Vše bylo připraveno na cestu a tak dovolili Kahnovi se stáhnout do ústraní. Večer strávil v jedné z průzkumnických chat tím, že přemítal nad rozumností celého počínání a jestli neudělal strašlivou chybu. Den D. Dveře do upířího sídla se otevřely a dovnitř vešla skupinka šesti vlkodlaků. Vepředu dva muži, mladší než Kahn. Jeho bratři, nesoucí na svých pažích dary pro upíří rodinu. Vzadu dvě ženy, taktéž mladší než Kahn. Tentokrát se jednalo o sestry. Ty nenesly nic, ale zkoumavě si prohlíželi každého upíra a upírku v dohledu. A uprostřed Kahn se svým otcem. Jeho otec nesl umně vyřezávanou truhlici, ve které byl právě Kahnův dar. Všichni na sobě měli drahé kožešiny, nic moderního. Jako by se vynořili z doby kamenné. Ale Kahn vynikal. Vlasy, které měl při prvním setkání s princeznou rozcuchané měl teď pečlivě sčesané a na sobě měl kabát z jakési černé šelmy. Pod ním byla vidět bílá, plátěná košile. S bavlnou a hedvábím se vlci nikdy moc nesžili. Jeho opasek zdobily špičáky šelem. Ani jeden z vlkodlaků na sobě neměl kus kovu, plastu nebo bižuterie. Veškeré ozdoby byly tvořeny očištěnými kostmi či kůží zvířat, popřípadě květinami. Kahn s nezbedným úsměvem navázal oční kontakt se svou nastávající a hluboce se uklonil. Zbytek jeho doprovodu, kromě jeho otce, který s úsměvem podal ruku Leonardovi, poklekl a případné dary odložil vedle sebe.

Annabeth - 07. března 2017 14:22

soukromá zpráva od Annabeth pro Den D I když již byli všichni v sále a přítomni, oni si dala na čas. Nějakým načesáváním nebo líčením se nezabývala, takže se jen převlékla do korzetových, sněhově bílých šatů až na zem. Jednoduchých, které ji zdobilo jen pár kamínků pod prsy. Obyčejné a prosté a přesto v nich bylo něco ženského. Do sálu sešla akorát ve chvíli, kdy její otec Leonardo, se vítal s jejím nastávajícím a jeho doprovodem. "Buďte vítání a chovejte se jako doma. Udělejete si pohodlí a vezměte si na co máte chuť." Jak velkorysé... Projelo ji hlavou a ještě než vůbec sešla všechny schody dolů, navázala s Kahnem oční kontakt. Chvíli se mu vydržela dívat do očí vcelku.. možná až láskyplně? Ale poté, jakoby to všechno roztálo a v očích ji zavládl odpor a arogance, s kterou i před ně předstoupila. Ona se uklánět tedy rozhodně nehodlá. Jak je vidět, její názor na věc se během posledních pár dnů vůbec nezměnil. "Prosím," ukázal rukou a naznačil všem, aby povstali a vstoupili dále do sálu, aby se mohli usadit. "Obřad začne za chvíli", dodal s úsměvem a po boku Brana vešel do sálu. Kahna a Annabeth nechal za sebou. "Nechme jim ještě chvíli o samotě." Když se tam ocitli sami, případně je s jeho vlkodlačím doprovodem, pokud nevstoupil dál do sálu se staršími, tak se hrdě napřímila, aby dala najevo, že se nebojí a ona je svou paní. "Koukám, že jste si to od posledka nerozmyslel."

Kahn - 07. března 2017 17:18

soukromá zpráva od Kahn pro Předsvatební rozhovor Kahn se musel ubránit, aby se nad jejím arogantním pohledem neuchechtl. Sakra, začíná se mi líbit. I ty šaty jí sedí. A opravdu, učarovala by snad každému muži. Nebýt toho opovržlivého výrazu, který způsobil, že jeho bratři nevědomky zavrčeli. Kahn musel mlasknout a upozornit je tak, kde jsou, aby oba přestali. Celý jeho doprovod, včetně darů (kromě vyřezávané truhlice) zmizel do sálu, i když jeden z jeho bratrů, Sel, po něm vrhl lehce starostlivý pohled. Kahn jen mávl rukou, ať to nechá být, a pak obrátil pohled zpět ke své budoucí ženě. „No, jsem tvrdohlavý.“ Uchechtl se nad její poznámkou. „A vy jste stále stejně krásná.“ Usmál se na ni úsměvem nevinného štěněte, připraveného udělat radost. Ale pak se ten úsměv rozplynul a on jen potřásl hlavou. „Eh, neměl jsem moc na vybranou. Vůli smečky se musí podrobit každý.“ Pokrčil rameny a pak se podíval na truhlici. „Je naším zvykem, darovat své nastávající nějaký dar. Nebojte se, nebudu po vás nic požadovat. Ale dovolil jsem si vám něco malého ehm… pořídit.“ Přešel k truhlici a pomalu ji otevřel. Odhalil tak šál z uhlově černé srsti. „Matka mi musela pomoct se zpracováním na šál, ale lov a vyvrhnutí byla moje práce.“ Pochlubil se a s opatrným úsměvem se na ni zadíval. „Medvědy je občas překvapivě těžké najít.“ Zazubil se.

Annabeth - 07. března 2017 17:45

soukromá zpráva od Annabeth pro Rozhovor Na jeho mužský doprovod, který si dovolil zavrčet, se jen se zamračením podívala. Škoda, že to Kahn utnul, taky by si zavrčela - po upírsku. Takhle jen nepatrně odhalila zoubky. Ona se prostě nebojí. "Proč mi to zní tak, jako byste byl z toho všechno nakonec ještě nadšený?" Zvědavě u otázky pozvedla obočí a dívala se mu do očí, skoro jakoby o těmi svými ledově modrým hypnotizovala. Když začal mluvit o daru, jen zvědavě naklonila hlavu na stranu. Ona pro něj přeci jen nic nemá a tak, i když ji uklidnil, že za to nic nepožaduje, ji trochu vyvedl z míry. Tak s tímhle fakt nepočítala a bylo to na ní vidět. No na jednu stranu, dostane přeci její věno. A že to není malý obnos. Přestoupila k němu blíže, zhruba na natažení ruky, aby mohla po srsti zvířete, které padlo za oběť přejet dlaní a bříšky prstů. Bylo to překvapivě jemné. Jen zvedla oči aby se znovu zadívala do těch jeho. "Vychloubáte se snad?" Štiplavých poznámek za večer bude mít asi dost. Nikdy jí to nepřestane bavit. Ale muselo se nechat, že to on něj bylo pozorné a šál se jí velice líbil. Také s odchytla jednu mladou upírku, která roznášela pití. Oslovila jí jménem - Joceleyn - a požádala, aby šál odnesla do jejího pokoje a přibalila k věcem na cestu. Ze sálu se již začne ozývat hudba a hlasitý smích. Po chvilce ale i ťukání vidličky o skleničku a hluboký hlas, který Kahn ještě nezná. "Tak kde máme ty dvě poupátka, ať můžeme přejít k obřadu a následným oslavám?" Zřejmě promlouval samotný oddávající. Beth se jen ohlédla přes rameno a mírně zaskřípala zubama.

Kahn - 07. března 2017 21:27

soukromá zpráva od Kahn pro A svatební ulička Kahn se uchechtl, když se ho zeptala, zda-li se vychloubá. „Možná.“ Pokrčil rameny a mrkl na ni. Nechal upírku odnést šál a chvíli jen hleděl do očí své nastávající. „Máte ostrý jazyk.“ Usmál se nakonec. „To je dobře. Nesnesl bych tichou manželku. Jen pokračujte.“ Zazubil se, když ho vyrušil hlas ze sálu. „Poupátka?“ Povzdechl si a potřásl hlavou. „Ať už to řekl kdokoli, zaslouží si kůl do srdce.“ Zamručel a prohrábl si vlasy. Až poté nabídl Annabeth rámě. „No, pojďme. Čím dříve to budeme mít za sebou, tím lépe.“ Pobaveně se na ni usmál, než se vydal do haly a tiše si při tom pobrukoval. A v duchu doufal, že třeba žádný z jeho bratrů se nevrhne na nějakého z upíru za špatnou poznámku.

Annabeth - 07. března 2017 21:45

soukromá zpráva od Annabeth pro Obřad "Jen aby vás to za chvíli nezačalo vytáčet." Podotkla a jazyka na něj schválně vyplázla. Jo, zachovala se teď jako malé dítě, ale co, jí to vůbec netrápilo. Na jednu stranu, s jeho poznámkou o kůli v srdci musela jen souhlasit a konečně se taky pro jednou od srdce usmála. "Jenže to by nás neměl kdo oddat." S letmým odporem ve tváři přijala jeho rámě, ale bylo jí to proti srsti, což na její kůži, kde okamžitě vyskočila husina, mohl vidět. Společně pak vkročili do velkého sálu. Přítomní již byli seřazení tak, aby tvořili uličku a oni proto s Kahnem mohli dojít bok po boku až k oltáři. Tam se na ně usmíval jeden ze starších, i vzhledově starších, upírů. "Vítejte děti a vítejte i vy, všchni ostatní." Začal na úvod a Annabeth se Kahna hned pustila, když tam tak stáli. Dívala se jen dopředu na oddávajícího, kterého si představovala zemřít různými způsoby ještě před tím, než vůbec dokončí svůj monolog. Zrovna si představovala, jak se její ostré tesáky zaboří do jeho tepny a vysajou z něj život, když zaslechla, jak si někdo poblíž odkašlal. A byl to právě oddávající, který dokončil svůj proslov a nejspíše již po druhé zopakoval větu. "Nyní se polibte". To s ní hrklo ještě víc a už jen nad tou představou, se jí chtělo zvracet. Pomalu se otočila na Kahna po jejím boku a vůbec se k tomu neměla. Jen si opakovala, hlavně se nadechni a jestli ti bude cpát jazyk do pusy, surově ho prokousni.. Hm, ale ochutnat jeho krev není špatný nápad. Alespoň něco z toho bude. A tak se rozhodla během polibku, do kterého neměla v plánu se nějak víc vkládat, ho svými ostrými zuby lehce říznou do spodního rtu a slíznout si pár kapiček krve.

Kahn - 07. března 2017 22:36

soukromá zpráva od Kahn pro První polibek Kahn se jemně pousmál nad tím, jak jím Annabeth opovrhovala. Chápal to. I jeho vnitřní instinkty na něj řvaly, že je v nebezpečí. Ale dobrý vlkodlak své zvíře dokáže kontrolovat. A to teď dělal. Proto vypadal poměrně v klidu a téměř snad až v dobré náladě. Dovolil si jen nenápadné vycenění zubů, když si oddávající dával až moc na čas. Cítil na sebe oči upírů a nenávist některých z nich. Ale také podporu ze strany své rodiny. I jeho sestry byly dobré bojovnice a pokud by se na ně teď upíři vrhli, určitě by jich dokázali společně pár sundat. Ale stejně by nevyvázli živí. Když se ozvalo pokynutí k polibku, Kahn se samolibě usmál a otočil se k Annabeth. Nyní již jeho ženě. Zajímalo ho, jak chutnají její rty. Když se očividně k ničemu neměla, jemně ji vzal kolem boků a políbil ji. Měl v plánu jen krátký, jemný polibek na rty. Ale když ucítil, jak ho její zuby řezají spodního rtu, překvapeně zamručel. Rozdráždilo ho to a on ji k sobě pevně přitiskl. Chtěla být divoká, měla to mít. Jeho jazyk vjel do jejích úst, aby si vzal zpět část své krve. Až poté přerušil polibek a svá ústa přiblížil k jejím uším. „Jak chutnám?“ Zavrčel tiše, aby to slyšela jen ona. Nedbal při tom na potlesk upírů a vlkodlaků. Opatrně ji pustil a mrkl na ni.

Annabeth - 07. března 2017 23:05

soukromá zpráva od Annabeth pro Dravec Dokud se držel u jemného polibku, který by jistě neměl dlouhého trvání, nijak sebou nezdráhala. Dokonce mu svoje ruce položila na ty jeho v loktech, jak si jí chytl. Jenže když si jí k sobě přitiskl víc a polibek prohloubil - očividně ho vzrušilo to, že si ukradla trochu něčeho, co bylo jeho - pevně stiskla jeho ruce a snažila se odtáhnout. Teď si pohrával on s ní a to ji nebylo zrovna příjemné. "Seš odpornej." Neobtěžovala se mu teď již vykat nebo se držet slušného vychování. Od teď s ním je totiž na věky spojena, ať chce nebo nechce. Konečně ji pustil a ona se od něj odtáhla. Ze rtu si slízla ještě trochu krve, která ji tam ulpěla a pak se zadívala na tleskající a jásající dav, kdy se již začalo připíjet na jejich zdraví. Znovu se jim vytvořila ulička, aby se mohli dojít usadit na místa v čele dlouhého stolu a užít si tak oslav. "Jestli mne omluvíte," otočila se na Kahna, "půjdu se převléct a připravit na cestu, můj pane" Teď vážně nemá náladu se účastnit nějakých oslav.. A bez nějakých servítek odešla do svého pokoje v patře. Nějakým zamykáním se neobtěžovala.

Kahn - 07. března 2017 23:18

soukromá zpráva od Kahn pro Manželská hádka Kahn se jen pobaveně nad Annabethinou poznámkou o jeho odpornosti. „Dělám co můžu, krásko.“ Zněla jeho odpověď a vrhl jejím směrem pobavený úsměv. Když se omluvila, jen kývl hlavou. Nemělo cenu ji přemlouvat, to moc dobře věděl. Zaregistroval zaražené pohledy upírů i vlkodlaků a pak se vydal do čela stolu. „Urazila tě. Měl bys ji naučit.“ Ozvalo se zavrčení u jeho ucha, když se posadil a pustil se do jídla. Jeho bratr. „Neraď mi, co mám dělat se svou ženou, ano?“ Zamručel a spokojeně se opřel. „Tohle je první takový sňatek. Neexistuje tu precedens.“ Upozornil ho. „Nemůžeme po ní čekat, že dodrží naše tradice. Zvláště, když do tohohle svazku byla donucena.“ „Má pravdu.“ Ozvala se jeho sestra. „Ona roztaje sama. Ale měl by za ní třeba jít se podívat, že Kahne?“ Vrhla jeho směrem upřený pohled. „Klid, sestřičko. Necháme ji chvilku být. Má právo na to, být sama. A já mám hlad.“ Tím ukončil diskuzi a pokračoval v jídle. Až po dvou nebo třech hodinách mohla Annabeth slyšet zaťukání na své dveře. „Tady tvůj milující manžel. Nejdu se na tebe vnutit nebo tak něco, neboj. Ale řekl jsem si, že třeba vínem nepohrdneš.“ Zamručel a vešel dovnitř. „Nebo jestli chceš krev…?“ Nechal nabídku nedokončenou a podíval se své ženě do očí.

Annabeth - 07. března 2017 23:27

soukromá zpráva od Annabeth pro V pokoji Její otec taky nebyl zrovna nadšený z toho, že se Annabeth sbalila a odešla, ale nechal to být. Nechtěl sobě ani ostatním kazit večer. Navíc měl co řešení ohledně mírové smlouvy s otcem Kahna. Během těch tří hodiny, co dole v sále probíhali oslavy a byli slyšet hlasy i cinkání skleniček se ona mezitím převlékla z šatů do pohodlnějšího volného trička, které ji trochu padalo z jednoho ramene a černých slim kalhot. Byla bosá a vlasy měla spletené do copu. Když se ozvalo zaklepání, zrovna seděla v křesle u okna a dívala se zamyšleně na měsíc houpající se vysoko na nebi. Když slyšela jeho hlas, jen se ušklíbla a otočila k němu pohled. "Popravdě, ani bych se nedivila, kdyby ano." Ale jistě by to nebylo z jeho hlavy. Ale to je jedno. Jemně natočila hlavu na stranu, když se zeptal na krev a přimhouřila oči. Prsty si nepatrně poklepala na spodní ret a probodla ho zvídavým pohledem. "Tohle by jsi upírovi jen tak nabízet neměl. Mohl by to brát jako pozvánku zakousnout se do tvých žil." Popravdě, když si sama vzpomene na jeho chuť krve, kterou měla tu čest ochutnat u obřadu, donutilo ji si to suché rty mlsně olíznout.

Kahn - 07. března 2017 23:37

soukromá zpráva od Kahn pro Laškování Pobaveně se usmál. „Ale no tak, to máš o mně tak nízké mínění a ani mě neznáš? Jsem hodně věcí, ale rozhodně nehodlám znásilnit vlastní ženu.“ Zamručel a pohledem zhodnotil její oblečení. Svým způsobem jí tohle sedělo více, než ty šaty. Rozhodně v tom vypadala dobře. Kdyby to nebyla ona, řekl by, že vypadá roztomile. Odložil flašku vína na stůl a přešel k ní. „Taky, že to byla pozvánka. Regenerujeme se rychle. A měl bych být připraven své ženě pomoci jak jen to bude možné, ne? To jsme stvrdili tím polibkem.“ Uchechtl se a sundal si kabát, čímž odhalil nahý krk. „Klidně si posluž.“ Naklonil se k ní a podíval se jí do očí. „Ale pak si posloužím já.“ Mrkl na ni a tentokrát si olízl rty on.

Annabeth - 07. března 2017 23:48

soukromá zpráva od Annabeth pro V pokoji Trochu se v křesle napřímila a narovnala, když se k ní přiblížil, protože si rázem nebyla vůbec ničím jistá. Byla ostražitá a kdyby něco, ohnat se umí. I když nepochybně má on daleko větší sílu než ona. Ale zase ona je rychlejší. Výhoda je tedy na obou stranách. Seděla dál v klidu v křesle, i když se sklonil a jakmile z něj sklouzl kabát a odhalil tak svůj krček, kmitla k němu pohledem a pak zase zpátky do jeho očí. Možná ji to trochu pokoušelo, když ji tak otevřeně k tomu vyzval a krom toho, sám před chvílí řekl, že by si ji násilím nevzal, tak co. Levou ruku mu omotala kolem krku a uchopila ho za zátylek, včetně neposedných vlasů vzadu na krku. Jemně natočila jeho hlavu na stranu aby jeho krček víc odhalila a pak se do něj bez jakéhokoliv studu zakousla. Mohlo to zabolet, protože servítky si s ním rozhodně nebrala. Několikrát se z plna napila, až ji stekl čůrek jeho krve po bradě. Ještě dvakrát si pořádně lokla a pak ho pustila a odtáhla se. Ústa si otřela hřbetem svojí ruky.

Kahn - 07. března 2017 23:57

soukromá zpráva od Kahn pro Smrtící polibek Nechal ji se zakousnout a z úst se mu vydralo překvapené vydechnutí. Bolelo to, to ano. Ale k jeho překvapení ho to i rozdráždilo. Ten mix bolesti a pocitu, jak z něj odchází krev ho doháněl k šílenství. Když se odtáhla, cítil se slabší. Ale díky nepřirozeně rychlé regeneraci rychle získával ztracené síly zpět. Mezitím ji hleděl do očí a v těch jeho už nebyla ta opatrná kontrola nad sebou samým jako před tím. Teď v nich byl hlad. Po ní především. Tiše zavrčel. „Teď bych si měl vzít něco i já, ne? Ať je to fér.“ Položil jí svou ruku na zátylek a hladově ji políbil. Prakticky okamžitě začal jeho jazyk křižovat její ústa a z těch jeho bylo slyšet tiché spokojené chrčení. Ruka po chvíli sjela na její tvář, ze které odhrnula vlasy a on jí tak jemně držel blízko u sebe. Byl připraven ji u sebe přidržet pevněji, kdyby se náhodou chtěla odtáhnout. Tenhle polibek trval déle. O mnoho déle, než ten při obřadu. Ale i tak skončil a Kahn se pomalu odtáhnul, zhluboka dýchaje. „Teď jsme si kvit.“ Uchechtl se spokojeně a posadil se vedle ní. „Co to víno? Už jsem ho přinesl.“ Zamručel tázavě a ukázal na flašku vína. „Nebo ho mám ve svém pokoji vypít sám?“

Annabeth - 08. března 2017 12:31

soukromá zpráva od Annabeth pro Krvavý polibek Tak, jak si předtím byla jistá, že jí nic neudělá, tak ji ta jistota teď opustila. Tak hladový pohled v očích a lačnící tělo snad ještě neviděla. Než však stihla cokoliv říct, přitiskl její rty na ty své. Vzhledem k tomu, že si ji přitáhl kousek blíže, tak se k němu musela naklonit. Ruce proto, aby nepřepadla přimo na něj celá, položila jednu na jeho rameno a druhou na hrudník. Jazykem se během polibku několikrát otřela o ten jeho, ale chuťově mohl cítit ještě svoji krev v jejích ústech. Po chvilce ho od sebe chtěla ale odstrčit, zejména po tom, co sama během polibku, spokojeně zavrněla přímo do jeho úst. A toho se vylekala. Držel ji ale pevně. Ale konečně se od něj mohla odtáhnout a nedechnout se. Dívala se na něj opět se vzdorem a nenávistí v očích a pozorovala ho, jak se vedle ní usadil. A víno? No co, dát si můžou, stejně jim bude trvat, než se opijí s jejich nadpřirozeným spalováním. Beze slova se zvedla a pro lahev došla. Jistě byla již otevřená, když ji vzal dole, a tak mají o starost méně. Se skleničkami se neobtěžovala a když se usadila zpátky do svého křesílka, hned se rovnou z lahve napila. Potom mu jí podala. "Proč si přišel, poslal tě někdo?"

Kahn - 08. března 2017 13:18

soukromá zpráva od Kahn pro Opilé povídání Kahn nedal najevo, že si všiml jejího zavrnění. Ale udělalo mu radost, konečně trochu roztála. Potvrdilo mu to, že jeho žena není jen ledová královna. Což byl pro něj bod pro. Zůstal usazen na posteli a spokojeně se napil vína, když mu ona flaška přistála v rukou. „Dobré.“ Zamručel pobaveně. „Jak se dalo od upírů čekat.“ Mrkl na ni a když se ho zeptala, jen se uchechtl. „Sestra mi pravda domlouvala, abych za tebou šel už před hodinou. Ale ne, jsem tady z vlastní vůle. A nehodlám tě k ničemu přemlouvat ani nutit. Pokud se bojíš tohohle.“ Usmál se. „To nemůže manžel navštívit svou ženu?“ Zvedl obočí. „Natož o naší svatební noci.“ Zazubil se a mrkl na ni. Však on taky umí popichovat, když na to přijde. Podvědomě se podrbal na zatahujících se rankách na krku. „Líbat rozhodně umíš. A chutnáš dobře. Co moje krev? Prošla u tebe?“ Usmál se na ni a znova se napil, než ji lahev podal.

Annabeth - 08. března 2017 13:37

soukromá zpráva od Annabeth pro Opilý večer Usadila se pohodlně do křesla v tureckém sedu a záda si opřela o opěradlo. Přesto mohla vypadat pořád napjatě, jako kdyby byla připravena kdykoliv vyrazit. A taky že jo. Ten jeho pohled ji vážně znejistil, na to, jak sebevědomě vypadala předtím. Zamračila se, když zaslechla jeho, možná trochu posměšný, tón hlasu a jak si dal záležet na tom spojení 'svatební noc'. Tiše nesouhlasně zavrčela, ale kdo ví, jestli to slyšel. "Však jistě. A bylo by nezdvořilé svého manžela odmítnout, že?" Vzala si od něj láhev zpátky a hned se napila. Na víno měli upíři vždycky čuch, to je pravda. Nyní si ho však nijak zvlášť nevychutnávala a prostě ho do sebe lila. Možná se jen potřebovala uvolnit a zmenšit to napětí mezi nimi. "Žádná vlkodlačí krev nebude tak dobrá jako čerstvá, mladá nulka od člověka." Ušklíbla se lehce a prohlédla si ho ledovým pohledem. "Ale nebylo to nejhorší." Dodala a znovu se napila. Jak lahev naklonila, trocha vína ji koutkem vytekla z úst a našla si cestu až k jejímu výstřihu. Lahev mu podala a natáhla se ke stolku pro kapesník, aby se mohla osušit.

Kahn - 08. března 2017 14:43

soukromá zpráva od Kahn pro Sladká chuť „Jako by ti záleželo na zdvořilosti.“ Zamručel pobaveně a chvíli ji pozoroval. Bylo vidět, jak napjatá je. Ale ani slůvkem se o tom nezmínil. Jen mu na rtech hrál spokojený úsměv. Ačkoli bylo těžké ho opít, už začínal cítit vliv alkoholu. Konečně, už od začátku oslav si musel připíjet a všeobecně do sebe přijímat alkohol. I možná byl přeci jen trochu odvážnější. „Nebylo to nejhorší? Páni. To zní skoro jako kompliment. Není ti něco nebo tak?“ Zvedl obočí a nevěřícně se jí zadíval do očí. Jeho oči se pak ale soustředily na trošku vína, která stekla k jejímu výstřihu. Dříve, než stihla vzít kapesník, se objevil u ní. Občas se hodí mít nadlidskou rychlost. Jemně ji vzal za rameno, aby jí znemožnil se odtáhnout a v očích mu znova zaplál ten zvířecí hlad. Snad aby jí připomněl, že je stále ještě šelma. Která se může a nemusí kontrolovat. Sklonil se k jejímu výstřihu a jazykem šel proti stopě vína vzhůru. Zuby se jemně otřel o její klíční kost a pak znova o její krk, dokud jazykem nedoputoval až ke koutku jejích úst. Políbil ji a během polibku jí předal část nasbíraného vína. Lehce při polibku zavrčel a až pak se odtáhl. Už znova měl ten klidný pohled a zadíval se jí do očí s hravým úsměvem na rtech. „Byla by toho škoda.“ Olízl si rty.

Annabeth - 08. března 2017 15:24

soukromá zpráva od Annabeth pro Drzé štěně Ušklíbla se na něj znechuceně, když si jí tak dobíral. Jen na něj zavrčela, protože ji nějak došla slova. Raději to schovala za to, že se napila. A právě to byla nejspíš ta chyba. Než vůbec stihla nějak zareagovat, kromě toho, že se ji rozšířili zorničky, už byl u ní a jeho jazyk se jí dotkl na holé kůži hrudníku. Cela se napnula a dokonce za chvěla, což mohl jistě cítit. Naskočila ji husí kůže a ona se svýma rukama zapřela do jeho ramenou, kam se nezdráhala zarýt nehty až do krve, jak se ho od sebe snažila odtlačit. Během toho, co ji ještě drze políbil, ji ruka vystřelila k jeho krku, který zmáčkla a dost hrubě ho kousla, víno ale spolkla. Tohle by si neměl dovolovat, i ona umí kousat a že by to nemuselo být příjemné. Jakmile se od ní stáhl, napřáhla ruku a jemu zprava přiletěla facka, která perfektně usedla na jeho tvář, akorát když dosedl na postel. Nepochybně bude mít alespoň obtisk. Stála teď na ním s vyceněnými zuby a naštvaným výrazem ve tváři. Tohle bylo očividně přes čáru. Ruce zatnuté v pěst. Když bude chtít, bude dostatečně rychlá na to, sáhnout po lahve a rozbít mu ji o hlavu. "Udělej to ještě jedno a skončíš jako sušenka." Pohrozila mu a stáhla se od něj kousek dál, takže si do křesla zpátky nesedala. Pozorně ho sledovala a pořád se mračila.

Kahn - 08. března 2017 15:39

soukromá zpráva od Kahn pro Roztomilá upírka Jeho hlava se otočila doleva, když mu na tváři přistála facka. S lehce šokovaným pohledem stočil pohled k ní a pohladil se po tvořícím obtisku. Viděl, jak je naštvaná. A rozuměl i proč je naštvaná. Založil si ruce na prsou a hleděl jí do očí. Intenzivně a dlouho. Dával si pozor, aby jeho výraz neprozradil, co si zrovna myslí. Věděl, že tohle bude její reakce. Ale taky jí nemohl nechat, aby si myslela, že jí to projde. Pomalu se zvedl a přešel k ní. Ona byla rychlejší a on silnější. Ale teď se nechtěl porvat. Když byl od ní jen pár kroků, zadíval se jí do očí a zkoumavě zamručel. A pak se pobaveně usmál. „Jsi rváčka. To se mi líbí.“ Naklonil se k ní. „Těším se na tvoje krocení, maličká.“ Vydechl do jejího ucha a vycenil zuby, najednou tak vlčí a dravé. Ale rychle se srovnaly zpět do lidských a on se odtáhl. Na rtech mu hrál lehký úsměv, kterým tak často iritoval ostatní.

Annabeth - 08. března 2017 15:53

soukromá zpráva od Annabeth pro Štěně Dívala se na něj a opět ho nechala, aby se k ní přeci jen přiblížil. Ono pokoj to sice byl prostorný, ale kvůli nábytku nebylo moc kam utíkat. A taky nechtěla, aby to vypadalo, že utíká. Ruce stále zatnuté v pěst, ale když utrousil tu poznámku o krocení, rychle se vymrštili k jeho krku a zatlačila ho, i když on to nejspíš s její silou ani moc nepocítil, ke stolu za ním, na který ho trochu narazila. Jednou rukou ho stále držela pod krkem a silně mačkala. "Možná by ti neuškodil náhubek s obojkem." Utrousila trochu hrubším hlasem, jelikož na něj zhluboka z plic vrčela. Sice to nebylo tak působivé jako od vlkodlaka, ale zastrašit to taky dokáže. Zuby měla připravené kdykoliv se zakousnout do jeho kůže a žil. "Nejsem žádná tvoje hračka, to si pamatuj." Stiskla ještě jednou jeho krk a pak ruku stáhla, ještě do něj trochu strčila a došla si klidným krokem pro lahev, z které se napila.

Kahn - 08. března 2017 16:06

soukromá zpráva od Kahn pro Když to nejde po dobrém Když ho chytila kolem krku, instinktivně chytil její ruku. A i když by se zvládl z toho chycení vymanit, odpustil si to. Chtěla si připadat silná… budiž. Nehledě na to, že i tak ho to zarazilo. Nečekal tak silnou reakci. Ale asi by měl zapomenout na to, že Annabeth bude mít předpokládatelné reakce. Její vrčení na něj svým způsobem dojem udělalo. Rozhodně by to dokázalo uzemnit většinu štěňat z jeho smečky. Uměla se tvářit nasraně. Když ho pustila, chvíli si masíroval krk a nechal ji se mezitím napít. „Hračka? Ne. To nejsi.“ Potřásl hlavou. „Ale moje žena jsi. A ty čekáš na to, až tě někdo zkrotí.“ Tentokrát se vymrštil první on. Chytil ji za rameno a mrštil s ní na postel. Dal si pozor, aby se trefil. Nechtěl ji ublížit. No, ne vážně. Vyskočil na postel a obkročmo se posadil na její břicho. Rukou rychle chytil ty její a znehybnil je tak. Možná byla rychlejší, ale on byl určitě silnější. Hladově jí hleděl do očí a z úst se mu dralo hladové a dominantní vrčení. To správné, vlčí. Koutky mu pocukávaly a občas tak bylo možné zahlédnout jeho špičáky. Druhou rukou ji chytil pod krkem a pevně stiskl. „Heh, nejsi hračka. Ale chtěla by jsi jí být.“ Donutil ji, podívat se mu do očí, které přimhouřil. A pak pustil její krk i ruce. Teď byl její tah a on byl zvědavý, co vymyslí. Rozhodně neměl v plánu ji znásilnit. Ne snad, že by mu vadily jaksi tvrdší… praktiky. Ale potřeboval jistotu, že to ona chce stejně jako on.

Annabeth - 08. března 2017 16:41

soukromá zpráva od Annabeth pro Manželské hrátky "Tady si zase někdo až moc věří, co?" Ušklíbla se, z jeho ega se jí dělalo špatně. Pořád jen mluvil o tom, co ona chce a jak to cítí jako by jí snad viděl do nitra duše. Teda jasně, ona žádnou jakožto nemrtví nemá. Když dopadla na postel, přetočila se z boku na záda a jen se pobaveně zasmála. Co čekal? Že se o bude bát? Plazit se před ním po kolenou? Ani náhodou. Když se objevil nad ní, chtěla ho ze sebe shodit, ale opět se tu projevilo, kdo z nich je silnější. Začínala z toho být pěkně frustrovaná, ale vzdávat se rozhodně nechtěla. Dívala se jenom na něj a když ji chytl pod krkem, zatla pevně čelist. Z jeho vrčení si nic nedělala, i když její tělo reagovalo jednoznačně a to tak, že se znovu napnula a zachvěla. Dívala se mu do očí a ani nemrkla, jen čekala, až ji pustí. Pořád si stála za tím, že kdyby ji chtěl, tak už si jí dávno vezme, to samé, kdyby ji chtěl ublížit. Proč by to zdržoval, že jo? Když jí pustil, omotala kolem jeho těla nohy a přetočila si ho pod sebe teď ona. Vlastně to bylo jako na houpačce a on měl hlavu již na kraji, mimo postel. Seděla na něm obkročmo a držela ho pod krkem, stejně jako on ji předtím. Z ramenou ji spadlo pár vlasů, takže ho mohli lehtat na tváři. "Neopovažuj se mi říkat co chci a nechci. Nic o mě nevíš", nehodlala ho pustit a sevření bohou kolem jeho těla víc stiskla, stejně jako svou ruku kolem jeho těla. Volnou ruku měla položenou na jeho hrudi, tak zaryla svoje drápky a nebála se toho, že by mu poškodila kůži - jen ať.

Kahn - 08. března 2017 17:10

soukromá zpráva od Kahn pro Role se obrací Překvapeně zamrkal, když najednou ucítil nohy kolem svých boků a ocitl se pod ní. Z této pozice měl najednou naprosto jiný výhled na svou ženu. Ne, že by si stěžoval. Ucítil stisk kolem krku a nadechl se. Hleděl jí vzpurně do očí a tiše vrčel. Když ucítil jak její drápky pronikají jeho kůží a on tak začal krvácet, ze rtů mu uniklo slabé zavrnění. „Heh, máš pravdu. Nic o tobě nevím.“ S heknutím se posadil, přetlačujíc ruku, která držela jeho krk. „A ty neznáš mě, maličká.“ Ušklíbl se. „Je to sice docela smutné, vzhledem k tomu, že jsme manželé, ale co se dá dělat.“ Pokrčil rameny a nedbal na to, že mu teď ona vlastně sedí na klíně. Rychlým pohybem hlavy si ukradl polibek a rychle se odtáhl, než stihla použít svoje špičáky. Chvíli jí hleděl do očí. „Budu rád, když tě líp poznám. Vypadáš zajímavě.“ Pohladil ji po ramenou. Opatrně. Skoro, jako by se bál, že ji vyplaší. „Hádám, že od toho jsou ty líbánky.“ Uchechtl se a zvedl lahev s vínem. „Je tvoje, pokud mi ji nerozbiješ o hlavu.“

Annabeth - 08. března 2017 17:34

soukromá zpráva od Annabeth pro Přetlačovaná I když ji přetlačil a posadil se, stále měla svoji ruku na jeho krku a držela ho. Možná si tak připadala víc bezpečně, i když pro něj to není žádná překážka. "Přestaň mi říkat maličká, je to otravný." Mračila se nadála a pořád ho držela. Seděla mu v klíně spokojeně dál a nějak si to ani neuvědomovala. Polibek samozřejmě zaregistrovala a ani se nesnažila ho teď kousat. Možná už si na to pomalu začíná zvykat. Jenže jak ji pohladil po ramenou, tak ztuhla a celá se napjala, víc ho kolem krku sevřela. Neodstrkovala ho od sebe. "Nějaký líbánky mě nezajímaj." Vadí ji už jen to, že bude na jejich území, zavřená v nějakým srubu a kolem budou jenom ti páchnoucí psi. A bůh ví, jak jí tam vezmou, bratrům to vypadalo se moc nelíbila. Ale může provokovat, aniž by na ni někdo mohl, toť dobrá zpráva. Trochu váhavě si od něj vzala lahev. Znamenalo to totiž, že mu musí pustit krk, což taky udělala. Kousek se odtáhla, aby když nakloní lahev, tak aby ho nepraštila do brady, to by byla přeci škoda. "Ostatně, spousta manželů žije odděleně. Ty bys byl u svých a já taky." Pokrčila rameny a napila se ještě jednou. V lahvi značně ubylo a ona začínala dostávat barvu do obličeje.

Kahn - 08. března 2017 17:45

soukromá zpráva od Kahn pro Popíjení Spokojeně se nadechl, když byl jeho krk zase volný a prohmatal si ho. Když se zmínila o možnosti žít odděleně, ublíženě zakňučel. „Ale no tak. To jsem ti až tak odpornej?“ Dloubl ji prstem jedné ruky mezi žebra a druhou jí uzmul lahev vína. „Nudil bych se. A já se nerad nudím.“ Zamračil se a pořádně se napil. Spolu s tím, jak stoupala hladina alkoholu v jeho krvi se začal uvolňovat a tak zaklonil hlavu a chvíli koukal na strop. „Hele, Annabeth… Teď už se z toho ani jeden z nás nevymaní. Můžeme z toho udělat peklo na zemi, navzájem se nesnášet a opovrhovat sebou a vlastně si tak zkazit život a nebo…“ Podíval se jí do očí a nepatrně se usmál. „Si to můžeme zkusit alespoň trochu užít. Když tě tak sleduji, mohl jsem dopadnout mnohem hůř. Jak z fyzického, tak z mentálního held… helds… hlediska.“ Zamručel a podal jí lahev. „Na líbánkách budeme sami. Vím, že tě nezajímají a tak všechno.“ Neurčitě mávl rukou. „Ale když už nic jiného, zkusme si to aspoň užít. Co ty víš, jak jsi sama řekla, ani se neznáme. Třeba se nám to bude líbit.“ Pousmál se a podrbal se ve vlasech.

Annabeth - 08. března 2017 18:03

soukromá zpráva od Annabeth pro Popíjení v zájemném.. objetí? Poslouchala ho a dívala se mu u toho do očí. Trochu si přesedla, jelikož potřebovala narovnat nohy, které měla pod sebou a natáhnout je, takže je kolem něj hezky omotala. Ještě, že nemá šaty, ale kalhoty. Pozorně ho poslouchala a lehce se ušklíbla nad tím, že její nabídku nepřijal. Mohl si být v klidu u svých, tahat se s kolika ženami jen bude chtít a ona tady a každej si mohl dělat co chce aniž by se vůbec někdy vídali. Dívala se mu do očí a raději se několikrát ještě napila a láhev tak vyprázdnila. Prázdnou ji poslala k zemi, naštěstí se nerozbila, jen nakřupla. "Teď nevím, jak si to tvoje užít vyložit." Ušklíbla se mírně znechuceně, pořád totiž byla přesvědčená jenom o tom jednom. A taky to tak možná trochu vyznělo. "Co by si chtěl vlkodlak užívat na životě s upírem? Jiné zvyky, strava, myšlení.. život na ruby? Brzy tě to přestane bavit." Ano, byla velice optimistická.

Kahn - 08. března 2017 22:42

soukromá zpráva od Kahn pro Budoucnost Překvapeně zamručel, když kolem něj omotala své nohy, ale nijak to neřešil. Bylo to svým způsobem příjemné, tak proč to kazit tím, že by ji na to upozorňoval, že? Opětoval její upřený pohled do očí a se zdviženým obočím pozoroval pád lahve. „Jak… šetrné.“ Poznamenal se sarkastickým úsměvem. I když svým způsobem byl rád, že to dopila ona. On už cítil, jak na něj přichází opilost a s ní i menší kontrola nad svým zvířetem. Rozhodně se tu nechtěl proměnit do té bestie bez mozku, za které je upíři měli. Nesouhlasně mlaskl nad její poznámkou o užití si. „Ale no tak. V manželském životě je i něco jiného, než sex, má drahá.“ Potřásl hlavou. „Heh, a nebo jsi zvědavá a nemůžeš myslet na nic jiného?“ Uchechtl se a naklonil hlavu na stranu. Nad její otázkou pokrčil rameny. „Nesnesu monotonii ve svém životě, Annabeth.“ Zamručel a podíval se jí do očí. „To je tak trochu moje noční můra, abych řekl pravdu. Bude dobře, když se něco naučíme o našich rasách.“ Zamručel a povzdechl si. „Líbánky. Pak se rozhodneme, co dál.“ Znova ji políbil a tentokrát si dovolil delší polibek, než se odtáhl.

Annabeth - 08. března 2017 22:53

soukromá zpráva od Annabeth pro Budoucnost Ona se dostala do tkz. nálady, dalo by se popsat, k opilosti by ale potřebovala alespoň ještě jednu lahev. "Spíš nemůžu dostat z hlavy otcova slova a naplnění manželství." Ušklíbla se trochu zle, i když pod vlivem alkoholu je zdá se trochu povolnější. "Beztak bys byl jak utržený z řetězu. Líbím se ti, to je jasné." S vychvalováním se rozhodně nešetřila, to je jasné. Polibek, který následně přišel sama trochu prodloužila, aby se do něj o ona trochu vložila. Pro tentokrát. Nakonec ale byla ona ta, kdo se první odtáhl. "Sama doufám, že když už, tak život po boku zvířete jako jsi ty nebude nudný ani otravný. I když tě sama nejspíš ještě dlouho přežiju." Ano, musela si rýpnout i o svojí dlouhověkosti. "A převezmu tvůj klan do svých rukou. Jo, to bude sexy, až je poženu do záhuby, hmm." Prostě se nebála mluvit až tak otevřeně a jasně. A tak trochu nemohl tušit, jestli tohle myslí vážně nebo ne. "Možná si po tví smrti vezmu jiného alfu a zničím i jeho klan."

Kahn - 08. března 2017 23:05

soukromá zpráva od Kahn pro A přítomnost „Ale? Nějaká namyšlená, ne?“ Zamručel pobaveně. I když měla pravdu. Jak už řekl, rozhodně mohl dopadnout hůř. „Co se týče mého utržení se ze řetězu… No, možná se někdy dočkáš.“ Uchechtl se. Příjemně ho překvapila, když sama prodloužila polibek a tak do něj spokojeně zavrněl. Nicméně, když se odtáhla, odtáhl se i on. Pokud ji měl přimět, aby roztála, musel na to jít opatrně. Nechal ji, ať se naváží do něj i do jeho smečky a povzdechl si. Byla pravda, že ho pravděpodobně přežije, což o to. „Trochu doufám, že až umřu tak na tom bude moje smečka dost dobře na to, aby ji nedokázal zničit jeden. Malej. Bezvýznamnej. Upír.“ Zašklebil se na ní a rýpl si tentokrát on. „Krvesajko.“ Zamručel. „A neboj se, nudný to nebude. Otravný… to ti slíbit nemůžu, to záleží na tobě. Ale nudit se nebudeme ani jeden. Mám takovej pocit.“

Annabeth - 08. března 2017 23:35

soukromá zpráva od Annabeth pro Popichování Přimhouřila oči, když o ní mluvil jako o malém, bezvýznamném upírovi. "Malá a bezvýznamná?" Povytáhla obočí a znovu se zamračila. Potom ho vzala za košili a hodila s ním do strany, aby ho přetočila pod sebe na postel, a dostala ho zároveň od kraje. Byla nad ním obkročmo a dost laškovně se k němu nahnula. Skoro by se svými rty mohla dotýkat těch jeho. Chtěla ho oblbnou a pobláznit a tak prostě jen začala využívat ženských zbraní. "Dokáže malá a bezvýznamná tohle?" Jednou rukou ho pohladila po břiše a vyjela s rukou výše až k jeho hrudi. Celou dobu se mu vábivě dívala do očí, než se sklonila, aby ho - ne kousla - ale políbila na holý krk. Laškovně ho olízla jazykem. Nutno podotknout, že jak u něj byla skleněná, bylo výstřihem volného trička vidět její spodní prádlo - černá podprsenka s krajkou - a holá povila horní části těla. Kůži měla hebkou a hladkou, bez žádných jizev nebo pozůstatků. Prostě dokonalá jak panenka.

Kahn - 08. března 2017 23:47

soukromá zpráva od Kahn pro Laškování Překvapeně vyjekl, když ho Annabeth najednou vzala za košili a znova ho položila pod sebe. S lehce zmateným výrazem ji hleděl do očí, zatímco ho… sváděla. A poměrně úspěšně, kdybyste se zeptali jeho. Tiše polkl, když mu její ruka vyjela k jeho hrudi a ona mu olízla krk. Jeho oči automaticky sklouzly do jejího výstřihu a on si dovolil pokochání se její bezchybnou pokožkou. A ňadry. Ale pak se pohledem vrátil do jejích očích a znova v něm byl vidět hlad po jejím těle. „Budeš se muset snažit víc, jestli chceš, abych uznal, že stojíš za víc.“ Zamručel popichovačně a vjel rukou na její záda pod její tričko. Začal do jejích zad zatínat nehty a škrábat ji tak po zádech, zatímco druhou rukou ji pohladil po bocích.

Annabeth - 08. března 2017 23:54

soukromá zpráva od Annabeth pro Laškování Když viděla ten jeho pohled, věděla, že má vyhráno, i když potom přišla ledová sprcha v podobě jeho slov. "Myslíš? Řekla bych, že tě mám přesně tam, kde chci." Nechala ho, aby se dotkl její kůže na zádech a bocích. Podotkla a znovu ho jemně políbila na krk, o který se teď otřela svými zuby. Poté ho jemně kousla do ušního lalůčku, na tvář a nakonec ho políbila na rty. Dlouze a bez nějakých protestů. Když se o kousek odtáhla, jen tak, aby se mohla nadechnout a promluvit, zadívala se mu do očí. "Kdybych chtěla, odsouhlasíš mi teď úplně všechno." Ušklíbla se mírně a nakonec se svalila vedle něj.

Kahn - 09. března 2017 00:03

soukromá zpráva od Kahn pro Laškování Do polibku, který mu k jeho překvapení věnovala, se vložil. Přitiskl ji k sobě, takže jejich těla na sebe byla natisknutá a on tak cítil její dokonalé křivky. Spokojeně zachrčel do polibku a pak ji nechal se odtáhnout. „Možná. Ale víš, nemá cenu odpírat něco, co si stejně můžu vzít.“ Zamručel a převalil se na ni. Tentokrát on seděl obkročmo na ní a hleděl jí hladově do očí. Zabránil ji v případném pokusu o útěk tím, že položil ruku na její ramena a zatlačil proti ní. Měl tak dobrou páku pro případ její neposlušnosti. Sklonil se k ní a nechal jejich rty, aby se o sebe letmo otřely. Ale pak se začal svými rty věnovat jejímu krku. Líbal ho, olizoval a okusoval, zatímco jeho ruka vklouzla pod její tričko a začala jemně škrábat její bříško. Pomalu klouzala nahoru, dokud se nedotkla její podprsenky, pod kterou se zastavila a jen zatínala nehty do její jemné pokožky. Pomalu se odtáhl od jejího krku a s hravým úsměvem na rtech se jí zadíval do očí. „Sluší ti to, takhle pode mnou.“

Annabeth - 09. března 2017 00:15

soukromá zpráva od Annabeth pro Laškování I když se ocitla pod ním a on ji tlačil k posteli, takže neměla nejmenší šanci se zpod něj dostat, zachovávala si svůj hrdý postoj. "Něco, co si můžeš vzít? Pcha, neuděláš to" věděla to, byla si tím jistá. Nesnažila se na sobě zdát, že by se jí snad líbilo, to co dělá. Je sice upír, ale taky žena a pokud muž ví, co dělá, a jakože on to ví moc dobře, je kolikrát těžké se tomu ubránit. Natočila hlavu na stranu, aby měl k jejímu krku lepší přístup a musela se silně kousnout do rtu, aby nedala nic najevo. Svoje ruce položila na jeho boky, které pevně stiskla a čekala, až jí dá zase trochu prostoru. Když se ale odtáhl, vcelku ji dopálilo to, co řekl. Chtěla si ho zase přetočit pod sebe, ale teď se ji to nepovedlo. Silně proto zatnula ruce do jeho těla. Jednu do boku a druhou do hrudi. Nehty si znovu drali cestu skrze jeho kůži. "Být tebou, moc si na to nezvykám."

Kahn - 09. března 2017 00:23

soukromá zpráva od Kahn pro Sladká Zachrčel, když ucítil, jak se její nehty zatínají do jeho kůže a on zase krvácí. Bolelo to, to ano. Ale rozhodně ne dost na to, aby ji pustil. „To ti moje krev tak chutná? Kdyby sis řekla, mohla ses prostě napít z krku.“ Uchechtl se a chvíli ji hleděl do očí. „Pročpak? Bojíš se, že by se ti to mohlo zalíbit?“ Zamručel po chvíli s lehkým náznakem popichovačného tónu, než se k ní naklonil a hladově ji políbil. Kousl ji do spodního rtu a ačkoli to nebylo dost na to, aby ji spustila krev, určitě to ucítila. Pustil její ramena a dovolil jí se tak začít zase hýbat. Ale polibek nepřerušoval, jazykem vklouzl do jejích úst a rychle našel ten její, o který se párkrát s vrčením otřel.

Annabeth - 09. března 2017 00:34

soukromá zpráva od Annabeth pro Divoký "Jen se nedělej, vím že se ti to škrábání líbí." Ušklíbla se mírně a pak jen zakroutila hlavou, i když se možná trochu začervenala. "Kdybych chtěla tvojí krev, tak se neptám a vezmu si jí." Ušklíbla se, ale to už jí pustil. Zůstávala však u něj, respektive pod ním. Věděla moc dobře, že násilím si jí nikdy nevezme a že to neudělá ani teď. Možná proto byla tak moc v klidu, až ho to možná začne štvát. Dokud zůstával jenom u polibků. na jehož chuť už si zvykla a i to, že tohle si nejspíš prostě neodpustí, bylo ji to vcelku jedno. Polibek, který dostala mu spíše laxně a možná trochu z donucení oplatila. Když jí pustil, chtěla se nějak nenápadně zpoza něj odšoupnout pryč, jenže povedlo se jí rukama vklouznout pod jeho košili, čímž si mohla zmapovat jeho napjaté a svalnaté tělo. Ně že by bylo k zahození, dokonce snad i spokojeně zavrněla.

Kahn - 09. března 2017 00:44

soukromá zpráva od Kahn pro Polibky a doteky Její zavrnění, když se rukama dotkla jeho holé kůže mu neušlo. „A kdo se komu pak líbí, co?“ Uchechtl se a políbil ji pod bradu, než se svalil vedle ní a podložil si hlavu rukama. Chvíli se jen tak koukal do stropu. Byla hezká, to rozhodně ano. Chladná kráska, což mu svým způsobem imponovalo. I když ho tím zatím párkrát málem přivedla k nepříčetnosti. A i když se snažila tvářit ledově klidně, začínal mít tušení, jak na ní. Po chvíli tiše zamručel a posadil se. „No, asi bych měl jít do svého pokoje, co?“ Otočil se k ní a usmál se. Nepředpokládal, že by si přála jeho společnost i přes noc. „Zítra ráno vyrážíme, ještě před úsvitem. Auto bude mít zatemněná skla, neboj.“ Uchechtl se a vydal se ke dveřím.

Annabeth - 09. března 2017 01:00

soukromá zpráva od Annabeth pro Osamnělá noc Bylo ji víc než jasné, že si toho všimla a zavrčela teď spíše na sebe, že mu to dovolila a dala najevo. Když se svalil vedle ní, jen dlouze vydechla a dívala se na něj. Sama se posadila, aby si promnula unavený obličej. Dneska toho bylo víc než dost. Proto ji i docela hrálo do karet, že se rozhodl odejít. Ono asi by mu už moc dlouho nevydržela oponovat, zvláště po tom vínu. Když nadhodil, že by měl jít k sobě, jak zle zavrčela, chytla polštář a praštila ho s ním do těla. "Vypadni." Dodala ostrým hlasem a potom jen čekala, až prostě odejde. Nemohla se dočkat, až za ním zaklapnou dveře a ona se budu moci uvolnit. A vynadat si, jak bláhově se chovala. "Tak abys nezaspal. Mohlo by tě to mrzet." Křikla ještě za ním, ale to už se zavřeli dveře. Svalila se zpátky na postel a otočila se na bok. Schoulila se do malého klubíčka a mračila se. Ještě dlouho o tom všem přemýšlela, ale nehodlala se mu vydat jako nějaký kus masa, ne. Jestli ji chce, bude si to muset zasloužit. Hodlá si s ním pohrát, i když dnes to ke konci vypadalo spíš opačně. Z čehož měla trochu hrůzu. Podařilo se ji usnout jen pár hodin před odjezdem, takže moc odpočatá nebyla, což přispělo k její pochmurné náladě. Služebná ji došla vzbudit s dostatečným předstihem, aby se stihla na cestu připravit. Vlasy si zapletla do jednoho tlustého copu. Na sebe si vzala jedno z delších tílek v rudé barvě krve a černé kalhoty. Nezapomněla ani na červený svetr ve volnějším stylu, i když oblečení pod ním přilnalo k jejímu tělu. Se zavazadly se nemusela obtěžovat, protože ji je naložili ostatní. Když došla k autu, ž tam stál její otec i otec Kahna. "Celý uvítací výbor koukám." Začala dost podrážděně.

Kahn - 09. března 2017 01:29

soukromá zpráva od Kahn pro Sám samotinký Uchechtl se, když ucítil ránu od polštáře. „No jo, vždyť už jdu.“ Zamručel a poslušně vyrazil ven z jejího pokoje. K jeho překvapení tam na něj čekala jeho sestra. „Tak co?“ Naklonila hlavu na stranu a oba se vydali směrem k jeho pokoji. „Nejsi nějak zvědavá?“ Zvedl obočí a ona pokrčila rameny. „Jen mám o tebe starost.“ Zamručela a on si povzdechl. „Jak vidíš, žiju. A ne, neroztála. No, ne úplně. Ale ono to půjde. Rozhodně se mi nedá zadarmo a jinak bych to ani nechtěl.“ Zamručel a zastavil se přede dveřmi do svého pokoje. Jeho sestra se uchechtla. „Tys byl vždycky ta divoká karta v rodině.“ Objala ho a on se pobaveně pousmál. „Hlavně, že ty jsi klidná a poslušná.“ Zašklebil se a po chvíli popichování se jejich cesty rozdělily. Kahn vešel do svého pokoje a unaveně padl na postel. I přes jeho chuť prostě usnout se mu podařilo se ještě svléknout do spodního prádla a zalehnout. Chvíli přemýšlel o své ženě. Začínal se těšit na to, až ji bude získávat. Věděl, že to nebude jednoduché. Rozhodně to nebyla hračka, měla svou vlastní vůli. Ale to ho na ní právě bavilo. Nebála se říkat, co si myslí. A to se mu líbilo. Vzbudil se jen pár minut před odjezdem. Převážně proto, že se nepotřeboval příliš oblékat. Hodil na sebe čistou bílou košili a hnědé kalhoty. Vlasy nechal rozcuchané a tak se objevil u auta na čas. Zavazadel měl opravdu málo a tak to přenechal svým sourozencům, aby je naložili. On se mezitím přidal ke své ženě. „Ahoj lásko.“ Zavrněl jí sladce do ucha a letmo ji políbil pod bradou, než se usmál na Leonarda i na svého otce. „Všechno připraveno?“ Zeptal se a otec pokýval hlavou. „Jídla i pití tam máte dost, zvěře je v okolí víc než dost a zatemněné to je. Máte dva týdny jen pro sebe, užijte si to.“ Usmál se a Kahn se uchechtl. „Uvidíme, kdo se vrátí živý.“

Annabeth - 09. března 2017 11:35

soukromá zpráva od Annabeth pro Dlouhých 14dnů začíná Její otec se nějak neměl ke komentování jejich blbých poznámek. Jakmile ale uvidel i Kahnay musel se usmát. "Dobré ráno, jaká byla noc?" Mluvil spíše ke Kahnovi. Nejspíš ho zajímalo, co se dělo. Vždycky byl zvědavý. Když ji Kahn tak zabrucel do ucha, jen sebou trochu znechuceně trhla, takže i když ji políbil, bylo to spíše jen, že po její bradičce přejel rty. "Dej si pohov, divočáku." Zavrčela ještě rozespale směrem k němu a pak se zadívala na svého drahého papánka. "Jestli ti jde o tohle, tak ne, manželství stále nebylo naplněno.." Přešla k autu a mírně se ušklíbla. "Jen aby bylo dostatek krve.. Nebo se místo něj může vrátit sušenka." Z přihlížejících vlkodlaků si nic nedělala. Jakmile to dořekla, usadila se a zabouchla za sebou dveře auta. Pásu nebo tak se vůbec nedotýkala. Přeci si nebude kazit to pohodlí nějakým omezovacím prostředkem jako je pás.

Kahn - 09. března 2017 12:14

soukromá zpráva od Kahn pro Hurá na cestu Kahn se uchechtl nad její poznámkou. „Co dodat, je do mě zblázněná.“ Zazubil se a nechal ji nastoupit. Chvíli se ještě bavil se svým otcem a svou rodinou. Několikrát všechny musel ujišťovat, že bude v pořádku. Když mu bratr navrhl, že by na něj mohli dávat pozor nějací členové smečky, ozvalo se zavrčení. „Nepřipadá v úvahu. Všichni, VŠICHNI, se budou držet hodně daleko, rozumíme si?“ Vycenil zuby a dokud se mu nedostalo lehce neochotných příznivých odpovědí, nepřestal je cenit. Až pak se rozloučil s otcem a objal se sestrami a nastoupil do auta. Usadil se na místo řidiče a než nastartoval, téměř zavyl frustrací a prohrábl si vlasy. „Já vím, že jim jde o moje bezpečí, ale sakra, umí být otravní.“ Zamručel a nastartoval. „Uveleb se. Bude to dlouhá cesta.“ Hodil po ní pohled skrze zrcátko, než se auto rozjelo. „Máš nějakou oblíbenou hudbu? Nerad jezdím potichu.“

Annabeth - 09. března 2017 12:41

soukromá zpráva od Annabeth pro Cesta Seděla na zadní sedačce, na straně spolujezdce. Jejich venkovní rozhovor i přes zavřené dveře a okýnko slyšela velmi jasně a musela se jen znechuceně ušklíbnout. Je ji jasné, že ho jeho bratři, i když na ně tak přesvědčivě vrčel, neposlechnou. Bylo to slyšet z jejich tónu. Že jí, jakožto malé a bezvýznamné pijavici prostě nevěřili. Usadila se dozadu, protože předpokládala, že budou mít nějakého řidiče a on si sedne taky dozadu. Proto, když zabral místo řidiče, ji to vcelku překvapilo. No co, alespoň má zadní sedadla jenom pro sebe a může se natáhnout. "Stejně tě neposlechnou." Řekla jen na jeho narážku ohledně rodiny a trochu se ušklíbla. Když zmínil dlouhou cestu, jen kousek sjela níže po kožené sedačce a kolena si opřela o přední sedačku spolujezdce. "Na jednu stranu, oni alespoň uznávají, že jsem pro tebe hrozba." Jo, zvedlo ji to trochu ego. Nad hudbou se jenom zamyslela. Vlastně jí je to vcelku jedno, poslouchá tak nějak všechno. Prostě to, co se jí líbí. "Dej si tam co chceš." Stejně je možné, že to ani nebude vnímat a nebo že během cesty ještě usne.

Kahn - 09. března 2017 13:53

soukromá zpráva od Kahn pro Jízda „To vím.“ Přikývl hlavou nad tím, že ho stejně neposlechnou. Konečně, jeho bratři mu byli až moc podobní. V jejich situaci by se taky neposlechl. Chápal je. To neznamenalo, že s tím souhlasil. „Pár dní budu věnovat tomu, že je zkusím najít a vyprášit jim kožich. Mám právo na to, strávit nějaká čas jen se svou ženou.“ Povzdechl si a zrychlil. Nikdy moc nerespektoval dopravní předpisy. Žádný policajt s alespoň uncí pudu sebezáchovy by si netroufl mu dát pokutu. Když mu řekla, že tam může dát co chce, chvíli přemýšlel. Sám neměl příliš vybraný vkus na hudbu. Poslouchal cokoli, co bylo alespoň trochu dobré. Ale po chvíli pustil Heaven Knows od The Pretty Reckless. Tiše si pobrukoval do rytmu a ruce mu klepaly na volantu. „Kdybys něco potřebovala, ozvi se. Pokud jde o krev, klidně se ze mě napij. Ale dej mi vědět a já zastavím. Nechci narazit, zbytečně moc papírování. Taky… neber mi jí moc. Potřebuju se soustředit na řízení.“ Zamručel směrem k ní a najel na dálnici. Cesta, s občasnými zastávkami na jídlo a pití pro něj či krev pro ni a případné natankování trvala několik hodin. Pokud usnula, pravděpodobně ji probudilo drncání auta na lesní cestě, na kterou sjel. Už se setmělo, když auto o pár minut zastavil poblíž chaty a vystoupil. Otevřel jí dveře a spokojeně zamručel. „Vítej v našem království, princezno.“ Všude kolem jen les a s ním spojené zvuky. Jen o kus dál byla říčka. Samotná chata byla roubená, ale případné mezery mezi poleny byly vykládany černým papírem, aby se zabránilo světlu vstoupit dovnitř. Okna byla zavřená.

Annabeth - 09. března 2017 14:18

soukromá zpráva od Annabeth pro Cesta Zamračila se a trochu se ušklíbla. "Jen aby tě to nezačalo nudit." Přeci jen, být čtrnáct dní jen spolu, s jednou a tou samou osobou bez špetky respektu, která jím ještě ke všemu opovrhuje asi není úplně to nejzábavnější, co byste chtěli zažít. Když jí nabídl opět jeho žílu, jen se ušklíbla. Ne že by na krev nebyla chuť - přeci jen, když něco milujete, nikdy vás chuť na to nepřejde - ale pár hodin bez krve vydrží. Navíc, i ona by docela nerada někde do něčeho narazila. Přeci jen, venku se vcelku rychle rozednilo a i když nějakou dobu na slunci vydrží, pokud bude dostatečně zakryta její kůže, pořád je to dost nepříjemné. "Tak se na to řízení soustřeď a nestarej se o mě." Během cesty toho moc nenapovídala. Byla spíše zvyklá mlčet v autě a dívala se zpoza zatemněného okýnka ven, jak krajina kolem nich rychle ubíhá. Nakonec se ji však podařilo usnout - horní polovinu těla si natáhla na zadní sedadla a nohy měla dolů. Tak nějak divně se tam zkroutila, takže jí nejspíše budou pěkně bolet záda nějakou dobu. Alespoň mohl jednou její klidný a pro tentokrát nevinný výraz pozorovat ve zpětném zrcátku. Probudilo ji až to, jak auto nepříjemně poskakovalo po lesní cestě a on pomalu začal zastavovat. Když otevřel dveře auta, aby jí přivítal v jejich srubu, ještě si mnula unavené oči. Vystoupila pomalu, aby se na vratkých nohách hned nezvrkla. Když vystoupila, do nosu ji okamžitě udeřil pach vlkodlaků a lesní zvěře, což bylo trochu nepříjemné, takže se ušklíbla. Pohledem zavadila i o srub, který měl být teď jejich příbytkem. "Super, doufám, že to má alespoň řádnou koupelnu." Np jo, byla možná trochu rozmazlená, ale koupat se v neckách nechtěla. Ani ve studeném potoce, který slyšela poblíž. Jo kdyby tady byli nějaké horké prameny nebo tůňka s menším vodopádem, tak je to jiná.

Kahn - 09. března 2017 17:33

soukromá zpráva od Kahn pro Hnízdečko lásky Pobaveně se usmál. „Jo, má to boiler. Měl by nám vystačit. Vodu bereme z potoka, energii nám vytváří jednak potok, jednak slunce.“ Pousmál se a z kufru vyndal jejich zavazadla. „V okolí je nicméně spousta možností, kde se vykoupat. Zítra tě trochu provedu. No, nebo dnes v noci.“ Pousmál se. Horké prameny sice v okolí nebyly, ale jezer tu bylo víc než dost. „Pojď za mnou.“ Zamručel a se zavazadly v rukou vešel do srubu. Bylo uklizeno. Jako by tam nikdo několik let nebyl. Jen váza s ještě živými květinami na stole prozrazovala, že sem někdo přišel během posledních pár dnů. Kahn odložil zavazadla v obýváku a zapnul vodu i plyn v kuchyni. „Já vím, není to luxus. Ale je to útulné.“ Pousmál se a rozhlídl se po obýváku. Zdobil ho krb, před kterým byla natažena medvědí srst jako kobereček. Po stranách krbu byly dvě křesla. Nad krbem visela lebka jelena s úctyhodnými parohy. „Táta se občas se svými loveckými úspěchy rád vychloubá.“ Vysvětlil Kahn s úsměvem a donesl jejich zavazadla do ložnice. Byla tam jen jedna postel, nicméně slušné velikosti. Dost pro čtyři lidi. Přes ní byla přehozena deka ze srstí několika různých živočichů. „Jo, možná jsme tím lovením trochu posedlí mno.“ Zamručel Kahn. „Ale můžu ti zaručit, že se pod tím spí královsky. Lepší, než bavlna a hedvábí. No, rozhodně více hebké.“ Zazubil se. Pak jí ukázal koupelnu. Ta se obešla bez jakýchkoli zvířecích ostatků. Velká vana, zabudována tak, aby se dala přeměnit ve sprchu. A jen minimum mycích prostředků, vlastně jen na vlasy. Či na srst. „Neradi se voníme. Pak se hůře rozeznáváme.“ Komentoval to Kahn a vydal se do kuchyně, aby zkontroloval zásoby. Chvíli si to prohlížel a spokojeně u toho mručel. „Zvěřiny máme dost, takže nebudu muset lovit. V tom mrazáku vydrží dost dlouho. Neboj, vařit si budu sám. O krev jsme požádali vaše lidi, takže by měla být v dostatečném množství i kvalitě. Plus je tu nějaké víno, whiskey a podobné záležitosti.“ Oznámil jí a spokojeně se usmál. „Tak? Je to opravdu takové peklo, jaké jsi čekala?“ Zvedl obočí s mírným úsměvem.

Annabeth - 09. března 2017 17:58

soukromá zpráva od Annabeth pro Prohlídka srubu Se zavazadly mu chtěla pomoct, takže alespoň svoje dvě tašky menší co měla, si vzala sama. I přes jeho protesty, kdyby náhodou. Když tam vešla, tak to na ní působilo sice čistě ale.. Nebyl to její styl. Kožešiny, lebky a další ostatky zvířat, to rozhodně nebyl její styl. Jediné co se jí líbilo bylo to zpracování a vyžití dřeva a že to tam po dřevě hezky vonělo. "Je tu docela chladno." Začala ho hned pyskovat a pohledem se zastavila nad lebkou s parožím nad krbem. Fuj, to je odporný." Byla zvyklá na něco jiného. U ní v sídlech stěny zdobily drahé obrazy, gobelíny a měli také dost soch a květin všude možně. Nikdy se neuchylovali k tomu zdobit si obydlí ostatky zvířat, i když kůže občas využívali. Když přešli do ložnice, byla tam jen jedna postel, jak se dalo čekat. Kdo by si pomyslel, že jako manželé budou chtít spát odděleně že jo. Naštěstí byla dost velká na to, aby si každý lehnu na jednu stranu a měli pro sebe oba dva dost prostoru. Nebo bude zůstávat v obyváku. "Trochu poslední? Spíš hodně." Ušklíbla se, když i v ložnici bylo spoustu kožešin a přešla ke koupelně. Ta jediná ji vykouzlila úsměv na rtech a že tam nebylo dost hygienických prostředků ji nevadilo, jelikož si stejně sebou vezla své. "Myslím, že koupelna bude moje nejoblíbenější místnost." Utrousila když viděla, že v té jediné nejsou žádné kožešiny ani kosti a je i dostatečně velká. "Jo, pochopila jsem, že dáváte přednost tomu smrdět potem a různými dalšími tělními tekutinami. Jste zvířata, není nač se divit." Když přešli ke kuchyni, posadila se na linku a nechala ho jako prvního zkontrolovat zásoby v mrazáku a lednici. Nad jeho otázkou se jen ušklíbla. "To posoudím sama." Seskočila a došla taky k lednici, kdy ho od ní svým tělem jemně odstrčila. Bude si muset zvyknout, že u něj bude muset používat víc síly než u upírských společníků. Zhluboka se předklonila, aby si překontrolovala zásoby krve a troch u nespokojeně mlaskla. "Umělá, to se dalo čekat." Povzdechla a lednici zase zavřela. "No, už se těším domů." Podívala se na něj, do jeho očí, a odpověděla tak na jeho otázku.

Kahn - 09. března 2017 18:40

soukromá zpráva od Kahn pro Schyluje se k vraždě Její poznámky během prohlídky ho začínaly iritovat. Normálně by je nechal být, ale řídil několik hodin, byl unavený a hladový. Kdyby utrousila jedno dobré slovo, pravděpodobně by ho to uklidnilo. Ale začínal ztrácet kontrolu. Z úst mi ulétlo hluboké zavrčení, když řekla, že se už těší domů. Do očí se mu zase dostalo něco z jeho bestie, když se ji snažil udržet v klidu. Kloubky na rukou mu zbělaly, jak silně stiskl pěsti. Ze dlaní mu vytryskli kapičky krve, jak do nich zaryl nehty. Nevědomky vycenil zuby a trvalo mu slušnou chvíli, než se uklidnil na tolik, aby mohl pomalu rozevřít pěsti a zhluboka se nadechnout. Stále byl na hranici, ale už nehrozilo, že na ni zaútočí. Pokud ho tedy nebude dále provokovat. „Však já vím.“ Zamručel a rychlým pohybem vyskočil a ze zdi sebral jelení lebku. Tu pak schoval do jednoho ze šuplíků jedné z komod, než se k ní otočil. „Běž si lehnout. Určitě se potřebuješ vyspat.“ Zavrčel úsečně. Věděl, že ho kvůli tomuhle asi jen těžko začne respektovat, ale teď mu na tom fakt nezáleželo. „Vyspím se na gauči.“ Protáhnul se kolem ní k mrazáku, ze kterého vytáhl srnčí stehnou a ještě do syrového a zmrzlého se zakousl. Potřeboval něčím zacpat žaludek. Pohledem jí účelně ignoroval, zatímco trhal zuby na kusy kus masa v ruce a tiše při tom vrčel.

Annabeth - 09. března 2017 18:52

soukromá zpráva od Annabeth pro Tik, tak, tik, tak... bum? Musela se popichovačně smát, hlavně pro sebe, když viděla, co s ním ty poznámky dělají. A v kuchyni se to všechno jenom vyostřilo. Z jeho vrčení si nic nedělala, ani z jeho pohledu, v kterém teď viděla jen onu šelmu a ne muže, který ji byl přislíben. Jakmile se mu v dlaních objevila první kapky krve, okamžitě ji ucítila. Bylo jí víc než jasné, že teď stačí jedno slovo k tomu, aby bouchnul.. A proč ne, bude sranda. "Vidíš?" Řekla jen a pozorovala, jak se trochu uklidnil. To, že sebral tu lebku ze zdi a schoval jí na ni nijak nezapůsobilo. Kdyby to neudělal on, udělá to sama, tak co. Vlastně se jí ani spát nechtělo, tohle vypadalo jako sranda a rozhodně to nechtěla ukončit. To, že si tak vzal to maso a zakousl se do něj, začal ho trhat a pojídat syrové jí nahrálo do karet. "Si jenom nechutné zvíře." Dodala a dokončila tak svoje 'vidíš?'. Teď bylo víc než jasné, jak to předtím myslela. Hrdě se narovnala a pozvedla bradu. Dávala mu jasně najevo, že ona je něco víc než on. Že on je jen podřadné zvíře, které nestojí za nic. Bylo jí to vidět v očích. Nezapomněla to zdůraznit lehkých, hrdelním zavrčením a poukázáním svých zoubků.

Kahn - 09. března 2017 20:23

soukromá zpráva od Kahn pro Bum, vskutku Její slova ho vrátila znova na tu hranu, ze které se jen těžko dostával jen pár minut před tím. Nasupeně se na ni podíval a její pohled práci dovršil. Neimponoval mu. Naopak, dráždil ho. To, jak z vrchu se na něj dívala. Na něj! Na svého manžela a betu smečky! To by si neměl dovolit nikdo. Se zavrčením jedním skokem překonal vzdálenost mezi nimi a chytil ji pod krkem. Kus zmrzlého masa dopadl na zem. Za krk si ji přitáhl k sobě a držel dost pevně na to, aby mohla cítit, jak jí dochází vzduch. Ne, že by ho potřebovala. Jeho zuby se protáhly, jak v něm začala vítězit bestie a jeho vrčení nabralo hrdelní tón. „Chceš mě naštvat?“ Zavrčel jí do ucha a pak s ní mrštil do obýváku na koberec z medvědí srsti. Plně využíval své síly, která dalece převyšovala tu její. „Chtěl jsem být hodnej.“ Tiše vrčel, zatímco k ní kráčel a dal jí dost času na to, aby se postavila. Pokud chtěla, mohla pravděpodobně i utéct. I když si nemyslel, že to udělá. Věděl, že ho provokovala úmyslně a sám sobě nadával za to, že se nechal. Ale teď už bylo pozdě. „Myslíš, že jsem nadšenej z toho, že musím trávit dva týdny s pitomou, rozmazlenou upíří princezničkou?“ Postavil se před ní a naštvaně jí hleděl do očí. „Jsi jen malá hračka v rukou svého otce, která se snaží prosadit si svoji vůli. Ale hádej co. Vždycky budeš jenom jeho panenka na hraní, se kterou bude dělat politiku.“ Vyštěkl. „Jen pitomá loutka. To je vše, co jsi.“

Annabeth - 09. března 2017 20:52

soukromá zpráva od Annabeth pro Vrací úder Čekala nějakou podobnou reakci, ale že bude až tak divoká, to rozhodně ne. Pevně chytla jeho ruku, kterou on svíral její hrdlo a ne zrovna jemně a šetrně. Rozhodně bude mít začervenalou kůži. Ušklíbla se nad jeho otázkou, div se nezačala smát, protože naštvat se jí ho už přeci povedlo. Než však stihla odpovědět, proletěla se téměř přes celý srub. Z kuchyně rovnou do obývacího pokoje a jediné co zmírnilo její náraz, byl kožešinový koberec, na který dopadla. I tak to byl vcelku bolestivý let, kdy dopadla nepohodlně na své rameno, v kterém něco křuplo. Koberec se pod její váhou a nárazem shrnul, takže ona se zády zastavila až o nějaký kus nábytku. Je pravda, že tohle ji trochu vyděsilo, což se jí mihlo ve tváři. V jejím výrazu v očích, když pozorovala, jak se k ní blíží jako hladová šelma. Ne, že ji nenapadlo utéct do lesů, jenže on by si jí stejně našel. Nezná to tu, což je pro něj výhoda, stejně jako jeho čich, jelikož si už určitě stihnul zapamatoval její pach. Postavila se na nohy a pevně sevřela ruce v pěst. Byla zvědavá, co udělá teď. Dívala se mu do očí a sama začala vrčet. Svoje upíří zuby vystavila na obdiv. Celou dobu si říkala, že ona tu bude ta nad věcí, která se nenechá vynervovat. Vyprovokovat a naštvat, ale jeho slova ji hnula žlučí. "Vážně? A ty si snad něco víc?" Mluvila k němu dost naštvaným a hrubým tónem. Ruce zaťaté v pěst a neměla daleko k tomu ho udeřit. Její rána by mu nejspíš nezpůsobila nějaké velké zranění, ale jistě by zabolela. "Tvoje rodina tě prodala úplně stejně jako ta moje." Skákala mu do řeči, ale stejně měl on poslední slovo. O pitomé loutce. Nevydržela to a silně do něj strčila. Tak silně, že mohl tělem narazil do malé komody za ním a mohl jenom slyšet, jak dřevo nakřuplo. Sáhla po váze s květinami, co byla poblíž a už po něm letěla. Využila vzdálenosti mezi nimi a rychle se přesunula do kuchyně, aby ji ještě víc prodloužila. Očima kmitla i ke vchodovým dveřím, případně nějakému oknu, jako únikovou cestu. "Možná sem jen pitomá a rozmazlená princeznička, ale alespoň mám vychování." Vyštěkla po něm teď ona a jestli je z venčí pozorujou jeho sourozenci, tak je to jistě lepší než kino.

Kahn - 09. března 2017 21:02

soukromá zpráva od Kahn pro Drobná manželská hádka Překvapeně zavrčel, když do něj nenadálou silou strčila. Nečekal, že její drobné tělo vyvine takovou sílu a tak narazil na komodu za sebou. Jeho oči stihly zaregistrovat letící vázu právě včas, aby jí stihl dát do cesty ruku. Tím zabránil větším zraněním, ale i tak se pár střepů zarylo do jeho paže. Ne, že by mu to udělalo něco vážného. Spíše ho to rozzuřilo ještě víc. Začal vážně přemýšlet, že se promění, ale ve vnitřním prostoru by to pro něj byla spíše nevýhoda. „Nevěděl jsem, že házet po manželi vázou a kritizovat každý můj krok je součástí dobrého vychování. Jestli ano, tak jsem zatraceně rád, že se mě vyhlo obloukem.“ Zavrčel a zaregistroval její kmitání očí. „Copak? Princeznička se mě bojí? Ta arogantní čubka nezvládne ani pitomý štěně?“ Výsměšně se zachechtal a vycenil zuby. „Jsi pěkně na hovno upír.“ Obrátil k ní divoký pohled a znova tu vzdálenost překonal jedním skokem. Možná nebyl tak rychlý jako ona, ale rozhodně byl stále dost rychlý. Nechtěl jí vážně ublížit, ale také si uvědomoval, že ublížit upírovi je zatraceně těžké. Zvedl ruku a hřbetem své ruky jí vrazil facku. Dost silnou na to, aby si sama dala druhou o zeď.

Annabeth - 09. března 2017 21:19

soukromá zpráva od Annabeth pro Výměna názorů "Aha a házet s manželkou přes celou místnost k tomu patří?" Prskla po něm a v hlavě si počítala, kolik vteřin zabere zdrhnout, protože jo. Začínala se ho trochu bát, ale jemu do očí to rozhodně neřekne. "Kdo by se bál takovýho mazlíka, jako jsi ty." Vysmála se mu. "Chybí ti jen obojek s vodítkem." Jenže to už překonal vzdálenost mezi nimi a než se stihla dostat pryč, schytala od něj řádnou facku, že to hnulo s celým jejím tělem. Rychle zvedla ruce před sebe aby náraz tváří a tělem do stěny alespoň zmírnila. Přesto skončila opět na zemi v sedě. Zvedla pohled v který teď vypadal poměrně krvežíznivě, než ty vyděšené pohledy, co po něm házela před chvílí. Ozvalo se hrdelní zavrčení a využila svoji rychlost a váhu těla, když na něj skočila a zakousla se mu do krku. Hrubě a surově, dvakrát za sebou, takže se jí povedlo vytrhnout z něj kus masa, ještě než se napila. Krev jí stékala po hrdle a krku.

Kahn - 09. března 2017 21:39

soukromá zpráva od Kahn pro Úderná argumentace Náhla krvežíznivost v jejím pohledu ho překvapila. Svým způsobem příjemně. Když vypadal ustrašeně, začal si připadat jako ten špatnej v tomhle sporu. „Tak se ukaž.“ Zavrčel, než se na něj vrhla a zakousla se mu do krku. Kahn se se zařváním zapotácel a zády dopadl na zem v obýváku. Nehty se mu prodloužily v drápy a těmi začal drásat její záda, až z nich tekla v čůrcích krev. Hrubě se ji ze sebe snažil dostat, jako malou otravnou pijavici, sající jeho krev. Pro jakéhokoli člověka by tahle rána byla fatální a i Kahna dost zabolela. Se zavytím se převalil na ni a přirazil ji k zemi, dokud ji nedonutil přestat z něj pít. Pak se na chvíli odtáhl a zuřivě jí hleděl do očí. Držel jí při tom za ramena, stejně jako den před tím. Akorát že teď pevněji a silněji. Musela by být ochotná ztratit ruku, aby se z jeho sevření dostala. Chvíli ji sledoval. Potřísněna jeho krví. Svým způsobem ji to slušelo. Jeho zuby se prodloužily a on jimi vyril do jejího krku dlouhou čáru. Jazykem slízal krev, kterou tím spustil a až pak ji pustil a zvedl se. Chvíli unaveně oddechoval. „Pokračujeme, nebo si dáme pauzu na zítřek?“ Zamručel a tázavě zvedl obočí.

Annabeth - 09. března 2017 21:55

soukromá zpráva od Annabeth pro Krev Skočila na něj a s jeho krkem udělala jeden krátký proces. Nijak se nezabývala tím, že by mu snad mohla smrtelně ublížit, bylo jí to vlastně vcelku jedno. Ta potřeba zakousnout se do jeho hrdla a umlčet ho byla až moc velká. Nakonec stejně ale skončila ona pod ním. Díky tomu, že ji přirazil k podlaze, když byla zakousnutá v jeho rameni, si znovu vytrhl kousky masa a spustil další proud krve. Samozřejmě, že sebou škubala, protože když takhle ležela na zádech, jeho rány, co jí udělal drápy do zad jí i nepříjemně pálili. Nebyla ale takový blázen, aby se mu vymanila ze sevření za cenu své ruky. To fakt ne. Zahlédla jeho tesáky a byla přesvědčena, že se i on zakousne do jejího hrdla, když se tak sklonil, ale místo toho udělal jen jednu dlouhou, tenkou ranku, táhnoucí se po krku až na rameno. I tak vytekla trocha její krve, co se zdálo ji rozzuřilo ještě víc. Od sebe ho ale dostala, až když to on sám povolil a vstal. Zůstala na zemi a stále měl ten naštvaný, krvežíznivý pohled, který se však rozplynul v okamžiku, kdy pronesl něco ve smyslu 'tak jsme se pobavili a zbytek necháme na zítra'. To to bral celou dobu jen jako hru? To si s ní celou dobu jenom hrál, jako vážně? Nevěřícně se ušklíbla a zakroutila hlavou. Zvedla se ze země, která byla potřísněna jak jeho tak i její krví a odkráčela ven. Práskla za sebou dveřmi a po zvuku tekoucí vody se vydala k potoku. Nějak se nezabývala tím, jestli jí někdo sleduje nebo ne, ale pokud tam má Kahn opravdu eskortu, nejspíš vletí do srubu aby ho zkontrolovali jestli je celý - přeci jen, je docela potřísněna tou jeho krví ve velkém měřítku - a na ní se možná pokusí zaútočit. U potoka si klekla a sklonila se, aby si z rukou smyla krev a následně i z obličeje a krku.

Kahn - 09. března 2017 22:20

soukromá zpráva od Kahn pro Boj Tiše ji pozoroval, jak odchází ze srubu. Ani se neobtěžoval tím, že by se cítil zmateně. Prostě to přijal jako fakt. Vrátil se ke kusu masa, které před chvílí skončilo na podlaze. Nehleděl na to, že na něm ulpěly kapky krve a pár hlty ho dokončil. Díky tomu se i jeho regenerace urychlila a kusy masa, které z něj vytrhla se začaly nahrazovat. Krev zvolna přestavala týct a on si tak přestal připadat tolik oslabený. Ale ten souboj ho svým způsobem pobavil. Už dlouho se takhle s nikým neserval. Jasně, rvačky byly ve smečce na denním pořádku a byly aktivně podporovány. Jen tak si mohli dva vlci vyjasnit, kdo z nich je lepší bojovník. Ale betu si nikdo na souboj vyzvat netroufal. Ani si neuvědomoval, jak moc mu dobrý souboj chyběl. Kdo by byl čekal, že tak schopného soupeře najde zrovna v upírce a ve své ženě. Ale že umí jednoho naštvat… Pustil se do poklízení po jejich drobné zábavě, rovnal stoly a koberec, když jeho uši zaregistrovaly pohyb v lese. Jeho čenich okamžitě rozpoznal vlkodlaka. „Tak to teda ne.“ Zavrčel, když odhadl, že se vlk blíží směrem k Annabeth. Se zařváním vyběhl z chaty a už za běhu se začal měnit. Byl zkušený, co se týkalo přeměň a tak netrvalo ani pět vteřin a mezi Annabeth a chatou běžel velký vlk se zlatavou srstí. Pár rychlými skoky se dostal k Annabeth tak akorát včas, aby stihl zabořit tesáky do krku jeho bodyguarda. Se zavrčením zacukal krkem a odhodil tak vlka o kus dál. Pak se postavil mezi něj a Annabeth a hrdelně při tom vrčel a cenil zuby. Jejich komunikace probíhala dál pomocí jen velmi jemných náznaků pohybů svalů, ale po chvíli se konečně druhý vlkodlak stáhl a odešel pryč. Kahn se pomalu začal měnit zpátky, s hlasitým lupáním kostí, které se začaly nahazovat zpátky do lidské kostry. Jeho svaly začaly zmenšovat svou hmotnost a rozprostřely se do normálního lidského postoje. Přebytečná hmota se přeměnila v tuk. Po chvíli jen o málo delší, než trvala přeměna ve vlka tam stál Kahn ve své lidské podobě. Sice nahý, ale přeci to byl on. Díky přeměně se mu rána zahojila o něco rychleji, i když spálil slušné množství energie. Zakručelo mu v břiše a on věděl, že bude muset uvařit pořádné jídlo. „Nedají si pokoj.“ Zamručel podrážděně a jen se na Annabeth podíval, než se vydal zpět do chaty.

Annabeth - 09. března 2017 22:43

soukromá zpráva od Annabeth pro Překvapivý zvrat Když byla u toho potoka a omývala ze sebe přebytečnou krev, moc dobře věděla, že se k ní blíží nějaký vlkodlak. Byla připravená se bránit stejně dravě jako v chatě. Jen si nebyla tak úplně jistá jestli to je jeden z jeho bratrů nebo Kahn, protože jejich pachy se sama ještě nenaučila tolik rozeznávat. Upíři nemají tak citlivý nos a nejsou na tohle vycvičení. Zato krev .. tu ucítí na sto honů. Po chvíli ale zaslechla i druhé, těžké kroky. Jistě šlo o dalšího vlkodlaka, což ji překvapilo. Tenhle ale běžel, takže ji už mohlo být víc než jasné, který z nich je její manžílek. Otočila se zrovna ve chvíli, aby spatřila celé to divadlo. Jejich výměně názorů, kdy naproti sobě oba dva jen stáli a cukali jim svaly, což by běžné oko člověka ani nepostřehlo, nerozuměla. I tak to na ní ale zapůsobilo. Že se ji po tom všem Kahn zastal a kryl jí záda. I když, kdo ví proč to udělal. Možná jenom proto, aby se nenarušila ta mírová smlouva hned první den od uzavření. Na jednu stranu, když už tam před ní sál v plné své kráse, nezdráhala se ho prohlédnout a lehce natočila hlavu na stranu. Cukla sebou až kdy se na ní podíval a zatřásla hlavou, hned se zamračila. Jistě si ale všiml, že se jí ten pohled vlastně i líbil. Chvíli po něm, co vyrazil k chatě tak vyrazila i ona. Když tam přišla, nejspíš už to tam vonělo nějakým jídlem a nebo spřádal další kus syrového masa, bylo jí to vlastně vcelku jedno. Rozhodla se udělat něco, co ho možná překvapí, ale na jednu stranu, si to zaslouží. Zavřela za sebou dveře - tentokrát v klidu - a rázným krokem přešla až k němu. Netvářila se nijak. Ani vesele, ani smutně, ani naštvaně ani potěšeně, prostě nijak. Došla až k němu a za zátylek si ho přitáhla k polibku.

Kahn - 09. března 2017 22:57

soukromá zpráva od Kahn pro Polibek od princezny Neušel mu její zkoumavý pohled a svým způsobem mu zalichotil. Konečně, i ona měla hezké tělo. Když už nic jiného. V chatě na sebe i tak natáhl alespoň kalhoty, nepotřeboval se zbytečně obnažovat. Po chvíli šátrání po kuchyni se rozhodl pro srnčí guláš a tak za pár minut celou chatu provoněla bublající směs koření, brambor a srnčího. Kahn u toho stál a s tichým pobrukováním to míchal a občas ochutnával, když přišla Annabeth. Se zvednutým obočím se k ní otočil, když se vydala k němu. Tak trochu čekal, že se mu dostane pár dalších štiplavých poznámek. Už se nadechoval k tomu, aby tomu předešel, když si ho k sobě najednou přitáhla a políbila ho. Překvapeně zamručel, ale rychle se do polibku vpil.Přivřel oči a pevně ji k sobě přitiskl, aby tak polibek prodloužil. Jeho jazyk se v jejích ústech jen mihl, snad aby ji ochutnal, než se od ní pomalu odtáhl. Nicméně nepouštěl ji ze svého objetí. „Čím jsem si zasloužil tohle?“ Naklonil hlavu na stranu. Ne, že by si stěžoval. Na rtech mu hrál spokojený úsměv.

Annabeth - 09. března 2017 23:13

soukromá zpráva od Annabeth pro Polibek Tentokrát do toho dala fakt všechno a snažila se polibek, který mu dobrovolně sama od sebe věnovala, procítit. Dokonce, i když se od ní chtěl odtáhnout první, ho ještě trochu prodloužila. Jen tedy, jak si jí na sebe natiskl, lehce zavrčela, pokud jí rukama nějak sáhl na stále rozdrásaná záda a chytla mu je. Na boky ale sahat mohl, to ho nechala. Sice se upíři hojí rychle, ale ne až tak, aby to za těch pár minut prostě zmizelo, navíc zranění od vlkodlaka, její tělo na to reagovalo jinak, než kdyby jí někdo prostě postřelil. Taky se bude muset napít, aby tělo mělo z čeho obnovovat tkáně. Když se konečně odtáhla, zůstala u něj ještě stát a sama ho rukama tak nějak.. objímala. Zadívala se mu do očí a jen pokrčila rameny. "Však ty víš za co." Mrkla na něj a pak se vymanila z jeho sevření, aby se mohla dojít osprchovat a jeho nechala se v klidu najíst. Víc s ním, i když to od něj bylo šlechetné, prozatím neplánuje.

Kahn - 09. března 2017 23:27

soukromá zpráva od Kahn pro Jídlo u krbu Jemně se usmál, když mu odpověděla. „Tak takhle se na tebe musí.“ Zabručel a poslušně ji pustil, i když nerad. Chuť jejích rtů mu stále trochu visela v ústech a on se chvíli usmíval jak idiot, než se dal do kupy. Konečně, tohle bylo snad poprvé, co ho políbila dobrovolně. No, určitě poprvé, co to myslela tak vážně. Byl to fajn pocit. Zatímco se jeho jídlo vařilo a jeho žena se sprchovala, on zapálil oheň v krbu a poklidil. Ačkoli na stěnách ještě bylo něco krve, kůži vydrhl jak jen mohl a stejně tak nábytek. Pozorné oko by tam stále našlo známky jejich rvačky, ale rozhodně to vypadalo lépe. Chvíli pak ještě míchal guláš, než byl spokojen s tím, jak ho uvařil, nandal si pořádnou porci a spolu s ním a sklenicí vína se posadil do jednoho z křesel. Tiše se pustil do jídla a hleděl při tom do ohně.

Annabeth - 09. března 2017 23:38

soukromá zpráva od Annabeth pro Společný večer u krbu "No, taky si ho mohl nechat mě prostě sežrat. I když by se mu to nejspíš nepovedlo." Zase to byla ta stejná, chladná a sebevědomá princeznička. Dávala si načal i když rozhodně teplou vodou šetřila. I když se omyla u potoka, stejně z ní ještě nějaká zaschlá krev stekla. Když vylezla, oblékla se do volnějších kraťasů a tílka na tělo. Přešla do kuchyně, bosá, neozbrojená, Mohla takhle vypadat vlastně vcelku zranitelně. Z lednice vytáhla jednu z krevních konzerv, které tam připravil a s tou přešla ke krbu. Sedla si poměrně blízko a krev položila před krb, aby se nejdřív trochu prohřála. Rána, kterou ji on udělal na krku teď byla výrazná. Byla začervenalá ale už se začala zatahovat. Usadila se naproti němu, na zem, aby se trochu od ohně prohřála, ale rozhodně mu nezacláněla výhled.

Kahn - 09. března 2017 23:45

soukromá zpráva od Kahn pro Romantický večer se ženou Spokojeně se usmál, když se objevila a vypadala tak zranitelně. Byl rád, že mu alespoň trochu věří i přes jejich rvačku. Viděl ránu na jejím krku a na chvíli si připadal jako záporák jejich malého příběhu. Nicméně, byl si jistý, že se zatáhne bez náznaku jizvy. Tahle myšlenka ho trochu uklidnila a on se tak v křesle uvolnil. Spokojeně zamručel, když mu výhled na oheň zpestřila její krása a tiše upil ze skleničky. Chvíli jen tiše jedl a užíval si výhledu, než odložil prázdný talíř a nechal si v ruce jen sklenici s vínem. Tiše se předklonil a spokojeně se usmál. „Říkej si o téhle chatě co chceš, ale ten krb je fajn.“ Zamručel směrem ke své ženě. Nesedl si vedle ní nebo tak něco. Měl pocit, že by tím zase ztratil nějaké body. Byl jen rád, že si sedá takhle blízko. „Heh, vypadáme skoro jako idylický manželský pár.“ Uchechtl se po chvíli.

Annabeth - 09. března 2017 23:54

soukromá zpráva od Annabeth pro Společný večer Po chvilce sáhla na balíček s krví, ale ještě chvíli ho nechala ohřívat. Její výraz se zamračil, když zase tak začal. Jen si odfrkla znechuceně. "Vážně? Mám ti snad připomenout, co všechno jsi mi před asi hodinou ošklivého řekl?" Seděla k němu docela blízko, to je pravda, ale nehodlala se víc přibližovat. Rány na těle, které ji způsobil se po tom sáčku s krví zcela zahojí a nezbydou po nic ani jizvy. "To mi teda nepříjde jako idylka." Nakonec si sáček vzala i když krev byla ještě studená. Jednoduše do něj zuby udělala díru a během několika nasátí v ní obsah zmizel. Tentokrát se nezašpinila. Jen se zvedla, aby kolem něj prošla a vyhodila nepotřebné. A taky si chtěla vzít sklenku vína, co by si měl užívat jen on. Když se vracela, sedla se do druhého křesílka naproti němu se svojí skleničkou. "Tak schválně, řekni mi něco o sobě." Když byla takhle blízko, a on mě na sobě jenom ty tepláky - hruď měl tedy odhalenou - několikrát očima pátravě sjela po jeho těle.

Kahn - 10. března 2017 10:55

soukromá zpráva od Kahn pro Životní příběh Vyplázl na ní jazyk, když mu připomněla jeho urážky. „Nápodobně, lásko mého života.“ Uchechtl se a napil se vína. „Však ty změníš názor.“ Zabručel tiše do skleničky, i když si byl téměř jistý, že to mohla zaslechnout. No, bavilo ho ji provokovat. Asi stejně, jako to bavilo jí. Když se usadila do křesla a zeptala se ho na jeho život, pokrčil rameny. „Nic moc zvláštního.“ I když jeho hruď, posetá jizvami, hovořila o něčem jiném. Ne všechny rány se zahojí bez známky. Vlkodlačí regenerace fungovala poněkud jinak, než ta upíří. „Předpokládám, že už ti všechno řekli. I když mně o tobě nikdo nic neřekl.“ Uchechtl se a předklonil se. Pohled upřel do ohně. Možná díky tomu vínu se po chvíli rozpovídal. „Syn alfy, což asi víš. Teoreticky bych měl být po jeho smrti dalším alfou, ale to předpokládá, že táta někdy umře.“ Uchechtl se. „Není moc o čem mluvit. Pár vlků se mi kdysi pokusilo uzmout moje postavení, ale po poněkud agresivním vyjednávání od té pošetilosti opustili. Takže jsem zůstal betou. Zatímco se alfa staral o naše lovce, průzkumníky a bojovníky, já se staral o administrativu. Prosadil jsem vybudování těchlech srubů a taky určitý stupeň obchodu s ostatními smečkami. Díky tomu už máme konečně vše, co potřebujeme.“ Zarazil se. „Teď to zní, jako bych se vychloubal.“ Uchechtl se. „Promiň.“ Zamručel. „No, a pak jsem prosadil smír s tvoji rodinou a zbytek už znáš. Teď mám za ženu malou, drzou upírku, která je rozhodnutá mě provokovat jak jen to jde.“ Vrhl jejím směrem pobavený pohled. „Co ty?“

Annabeth - 10. března 2017 11:22

soukromá zpráva od Annabeth pro O životě Jeho poznámku raději ignorovala, jelikož by to opět mohlo skončit násilým. A když už to tam uklidil... No nebudeme dráždit hada bosou nohou. Pro dnešek toho bylo dost. Poslouchala ho a dívala se u toho jenom na něj. Trochu doufala, že jí třeba řekne, co má rád nebo jaký je - i když o tom už si tak trochu stihla udělat obrázek sama. I tohle o něm ale ledasco vypovědělo. Uchechtla se, když tak mluvil, protože jako kancelářskou krysu si ho zrovna dvakrát nepředstavovala. "Vychloubáš se, ale na to už si zvykám." Pokrčila rameny a když se na ní podíval, hned se začala mračit a sklopila pohled ke své sklence. "Vpodstatě jsi to předtím řekl." Pokrčila rameny a pořád se do sklenky mračila. Krouživým pohybem zápěstí rozpohybovala tekutinu uvnitř. "Odjakživa sem byla jenom tátova ikona, hračka. Přemýšlel jenom nad tím, jak nelépe mně využít. Snad ani nikdy nepředpokládal a ani nepředpokládá, že bych se mohla dostat k moci místo něj. Přeci jen mezi dlouhověkostí a nesmrtelností je rozdíl. Někdo by mu musel prohnat kůl srdcem abych usedla na jeho místo." Na chvíli se odmlčela, protože se napila. "To mě ale nikdy nevadilo. Já si dokázala užívat života i tak. Vlastně jsem čekala, že mě dřív nebo později provdá jen.. Jsem čekala nějakého upírského šlechtice a né" zvedla oči konečně k němu, "hrubému a smradlavému štěněti, jako jsi ty. Když už mi vlkodlaci byli schopni zabít matku a otci zohavit tvář.

Kahn - 10. března 2017 11:35

soukromá zpráva od Kahn pro A o smrti Tiše jí naslouchal a občas se při tom napil vína. Chápal, jak se cítí. I on si připadal často jako hračka a až když se mu povedlo v některých oblastech nahradit svého otce a vybudoval si tak svoje postavení ve smečce ten pocit přešel. Teď byl pro smečku prakticky nepostradatelný. „Neboj se. Ani jeho vliv nedosáhne do smečky.“ Uchechtl se. „Když budeš dostatečně chytrá, dost možná si vybojuješ hezké místo.“ Zamručel s úsměvem. Její urážka s ním ani nehnula. Už si začínal zvykat. Ale jeho oči se zúžily, trochu jako oči kočky, když se zmínila o útoku na její rodiče. „Kteří vlkodlaci?“ Zavrčel tiše. Byla pravda, že i jeho smečka si užila dost útoků upírů, ale měli přeci jen určité pravidlo. Útoky mimo bojiště se netolerovaly. „Popiš mi je.“ Pobídl ji a jedním lokem dopil zbytek vína. Zuřil, pravda.

Annabeth - 10. března 2017 11:48

soukromá zpráva od Annabeth pro A další zuřivá scéna Sledovala ho a jen se zamračila nad tím, jak jí chtěl uklidnit, že ve smečce je vlastně v bezpečí. Protože si tak vůbec nepřijde, když na ní chtěl jeden vcelku nedávno zaútočit. "Chytrá? Nemám v plánu se tu do něčeho angažovat nebo si vybudovat nějaké místo v téhle smečce." Zabralo by to zbytečně moc času, energie a úsilí a stejně ji nikdy nějací vlkodaci nebudou brát. Tak to prostě je, ta nesnášenlivost se těžko skrývá. Uchechtla se pobaveně a trochu znechuceně, když se zase rozzuřil. Tentokrát však ne kvůli jejím přihlouplým poznámkám, ale kvůli zmíněnému útoku na její rodiče. "Jestli se snažíš být gentleman, tak si to můžeš odpustit. Jejich kožichy má otec jako předložku v ložnici. Už je to pár let zpátky a vystopovat vás dokážeme taky. Docela dobře." I ona vyprázdnila skleničku a když se na něj podívala, nebezpečně jí blýsklo v očích. Skoro jakoby ho chtěla vyprovokovat ještě víc.

Kahn - 10. března 2017 11:53

soukromá zpráva od Kahn pro Rvačka 2.0 Uklidnil se, když mu řekla, že ti vlci už byli zlikvidováni. „O gentlemanství tu vůbec nejde.“ Mávl otráveně rukou. „Ve smečce se dodržují určitá pravidla. Oni je porušili. Padá na mě povinnost je zlikvidovat. Nicméně, pokud se o ně tvůj otec už postaral, tak výborně.“ Zamručel a hodil jejím směrem překvapený pohled. Neunikl mu její nebezpečný pohled. Tady se někdo rád pere. Ne, že bych si stěžoval. Odložil skleničku. „Jeden výprask ti nestačil, pijavice?“ Zvedl obočí a ušklíbl se.

Annabeth - 10. března 2017 12:01

soukromá zpráva od Annabeth pro Škádlení Dívala se na něj a lehce povytáhla obočí, když to nazval výpraskem. "Výprask? Ty tomu vážně chceš říkat výprask? Nebuď si tak úplně jistej s tím, kdo tu komu dal nakládačku." Pokynula hlavou k jeho krku. Kdyby se předtím trefila jen kousek vedle, měl by docela problém. Sice nad tím v tu chvíli nepřemýšlela a řídila se jen svým instinktem, ale podvědomí ji to nejspíše nedovolilo. Pro jistotu odložila i ona skleničku, na zem vedle křesla v kterém dál pohodlně seděla. Přeci se nebude natahovat až na stůl. "Já si aspoň protáhla záda." Pokrčila rameny a trochu vyzývavě se na něj usmála.

Kahn - 10. března 2017 12:14

soukromá zpráva od Kahn pro Laškování Instinktivně se podrbal na hojícím se krku, když směrem k němu kývla hlavou. Byla to od ní dobrá rána, to musel uznat. Nebezpečně blízko jeho krkavice, která se hojí jen velmi obtížně. Už jenom proto, že ovlivňuje přísun krve do mozku. Věděl, že při další rvačce se nesmí držet tak zpátky, jako před tím. Už by to nemuselo dopadnout tak dobře. Tiše vstal a přešel k ní. "Tak to jsem rád, miláčku." Zavrněl, když řekla, že si alespoň protáhla záda. Pak se k ní sklonil. "Přiznej se. Ty rvačky si užíváš přinejmenším stejně, jako já." Zabručel jí do ucha. Pak jí rychle chytil za vlasy a donutil ji zaklonit hlavu. Jeho ústa se sklonila k jejímu obnaženému krk a dva tesáky se zabořily do jejího masa. Svým způsobem to bylo podobné, jako když upír pije ze člověka. Jen trochu krvavější. Jeho jazyk lemtal krev, vytékající z rány a tiše při tom vrčel.

Annabeth - 10. března 2017 12:31

soukromá zpráva od Annabeth pro Škádlení Lehce přimhouřila oči, když se zvedl a šel opět k ní. V jistém slova smyslu bylo tohle nahánění se a škádlení vcelku vzrušující. Ještě, když neměl tričko. Chvíli si pohrávala s myšlenkou, že by se s ním vyspala snad jen kvůli tomu, jak vypadá. Takhle urostlého upíra totiž jen tak nenajdete. "Co když jo?" Odpověděla mu otázkou, ale pak se zakousl do jejího hrdla. Ne zrovna opatrně, což ji donutilo nejdřív bolestně vykřiknout a následně i zavrčet, i když díky tomu, že byl zakousnutý v hrdle to neznělo tak dobře, spíš jako chrčení. Krev, která se vyplavila z jejího prokouslého hrdla ji začala po krku stékat po těle dál dolů a smáčela ji podprsenku i tílko, co měla na sobě. Ruce ji vystřelili k jeho nahému tělu a nehty se zaryli do jeho hrudi. Marný pokus o to ho od sebe otlačit dlouho nevzdávala, ale nakonec přeci jen našla způsob, jak ho od sebe bezpečně dostat. Byť se to může zdát nefér, silně zmáčkla jeho nádobíčko v kalhotech, což pro může může být značně..nepříjemné.

Kahn - 10. března 2017 12:46

soukromá zpráva od Kahn pro Dovádění Chvíli si užíval chuť její krve, když ucítil ostrou bolest v... citlivé oblasti. Se zakňučením téměř odletěl dozadu, jak se odrazil silně nohama. Chvíli na ni zamračeně hleděl. "To není moc fér." Zamručel. Čelist měl od její krve a ta stékala po jeho krku na jeho hrudník. Založil si ruce na prsou a chvíli si ji měřil pohledem. Pochopitelně si všiml, jak krev zmáčela její tričko i podprsenku a tím její šaty dosáhly jisté... průhlednosti. "Miss krvavé tričko?" Zamručel se zvednutým obočím a čekal, až ona učiní další tah.

Annabeth - 10. března 2017 12:58

soukromá zpráva od Annabeth pro Škádlení Zasmála se, když viděla, jak se odtáhl. Alespoň něco, co funguje na všechny, bez ohledu jestli jste vlkodlak, upír nebo člověk. "Snad se mi tu nerozbrečíš." Nahodila na to jeho 'to není moc fér'. Ještě chvíli tam seděla a jeho poznámky o jejím tričku si nevšímala. Chtěla využít momentu překvapení, takže se mu jen dívala do očí a oddechovala. Skoro to vypadalo, že neudělá nic, když ale byla nad ním. Využila své upíří rychlosti, aby se na něj usadila obkročmo. Ruce položila na jeho ramena, která přitlačila k zemi a sklonila se, aby z jeho hrudi slízla svou krev. Jazykem se dostala až k jeho krku, do kterého se zakousla a začala si brát zpátky. Pevně ho pod sebou držela. Tak pevně, až jí zbělali klouby na rukách, jak ho tiskla k podlaze.

Kahn - 10. března 2017 13:03

soukromá zpráva od Kahn pro Laškování Chvíli ji pozoroval, když najednou... zmizela. Překvapeně zamrkal, když se ocitl pod ní. Zachrčel, když ucítil její jazyk na své hrudi a pak se ozvalo zavrčení, když se její zuby zabořily do jeho krku. Nahlas zařval a snažil se ji ze sebe dostat. Ale držela ho pevně. S překvapivou silou, na upíra. Rukama mohl hýbat jen omezeně, ale i tak mu bylo jasné, že se zpod ní nedostane, pokud ona sama nepovolí. Takhle ji mohl jen škrábat na místech, kam dosáhl, zatímco vrčel a cukal sebou. "Děvko." Zavrčel na ni. Měl ještě eso v rukávu. Ale nechtěl ho vytáhnout tak brzo.

Annabeth - 10. března 2017 13:11

soukromá zpráva od Annabeth pro Škádlení Zavalila ho svým tělem a tlačila k zemi. Vydávala na to maximum, i když věděla, že ho dlouho neudrží. Když ji nazval tím hanebným slovem, víc se do něj zakousla, aby ho zaslechla znovu tak sladce, bolestně zařvat. Jenže pak její stisk povolil, skoro jakoby se jí podlomili ruce. V tom okamžiku se od něj stáhla a už seděla zase na křesle. Dívala se na něj pohledem šelmy a jemně si olízla rty. Byla trochu zadýchaná po tom všem.

Kahn - 10. března 2017 13:20

soukromá zpráva od Kahn pro Rekuperace Když ucítil, jak se tesáky boří ještě hlouběji, hladově zařval a začal cukat hlavou ze strany na stranu, jak jí chtěl ztížit sání jeho krve. Pochopitelně dost zbytečné, přisátá byla slušně. Když se z něj najednou stáhla, chvíli unaveně oddechoval. Na hrudi a čele se mu objevily kapičky potu z vynaloženého fyzického úsilí a chvíli mu trvalo, než se mu vrátilo dost síly na to, aby se postavil. Napila se dost. Zaregistroval její pohled i to, jak si olízla rty. "Tak princezna to chce takhle..." Zamručel a pomalu přešel k ní. Nemělo cenu spěchat, utekla by mu tak jako tak. Pokud by chtěla. Tiše se k ní sklonil a chvíli jí hleděl do očí, než ji hladově políbil. Hrubě ji při tom kousl do rtu a svůj jazyk vnutil do jejích úst. Jeho ruce sjely na její boky a hrubě zatnuly nehty až do masa, aby jí zabránil v útěku.

Annabeth - 10. března 2017 13:32

soukromá zpráva od Annabeth pro Sexuchtivé.. škádlení Když znovu zařval, projela ji tělem vlna vzrušení. Jenže i ona vynaložila dost fyzické námahy a přeci jen se musela stáhnout. Nechala ho, aby přišel blíž. Ještě pořád zrychleně oddechovala a nebyla si úplně jistá, kdyby mu chtěla utéct, jestli se udrží na nohou teď. Když jí políbil, dovolila si ho poškádlit ještě trochu.. jinačím způsobem. Polibek mu oplatila a hravě zapletla svůj jazyk s tím jeho, spokojeně mu zavrněla do úst a rukama, mu přejela ho holém těle. Přes hrudník až k lemu kalhot. Jen ještě bude muset vymyslet, když ho tak krásně nabudí, aby mu vyklouzla.

Kahn - 10. března 2017 14:28

soukromá zpráva od Kahn pro Provokování Překvapeně zavrněl, když mu začala polibek vroucně oplácet. Vůně její a jeho krve ho přiváděla k šílenství, stejně jako dotyky její ruky. Bylo mu celkem jedno, jestli ho jen provokuje nebo to hodlá dovést dál. Rukama sjel na její zadek a rychlým pohybem si ji na sebe vyhoupl. Stále ji při tom líbal a hladově při tom chrčel. Jeho nehty začaly drásat její pozadí, bez ohledu na stav jejích kalhot, zatímco ji na sebe tiskl celým tělem a líbal ji.

Annabeth - 10. března 2017 14:45

soukromá zpráva od Annabeth pro Provokace Klidně se dál vpíjela do polibků a pohrávala si s jeho tělem. I když to začalo vypadat opačně. Svým tělem nalehla na to jeho a jen nespokojeně zavečela, když z jejích kalhot začínal dělat jenom obyčejné cáry, kůži ji ale zatím neporušil. Ruce položila na jeho ramena a zničeho nic ho od sebe odtlačila, i když ho před tím stihla kousnout do rtu. "Nenechal ses náhodou nějak unést?" Zavrčela zle a zadívala se mu do očí. Chtěla se postavit a stáhnout se od něj, usadit se do volného křesílka kousek vedle.

Kahn - 10. března 2017 15:09

soukromá zpráva od Kahn pro Odpírání Zavrčel, když ho od sebe odtlačila a zadíval se jí do očí. "To mi říká ta pravá." Zamručel a místo toho, aby ji dovolil se postavit se spolu s ní posadil do křesla. "Je tak špatné, toužit po své ženě?" Zvedl obočí a dovolil si uchechtnutí. "Přinejmenším já viděl ty pohledy, které po mě házíš. Alespoň v tomhle ohledu ti můžu slíbit, že jsem lepší než upíři. Svalů mám rozhodně víc. A výdrže taktéž." Zavrčel do jejího ucha a pak se s uchechtnutím odtáhl. Byl zvědavý, co udělá teď. Bude zvědavá, nebo si zachová svou hrdost a aroganci? Hm hm hmmm.

Annabeth - 10. března 2017 16:04

soukromá zpráva od Annabeth pro Provokace Zůstala tedy u něj, když se s ní usadil a ještě se tak pěkně zavrtěla v jeho klíně. Lehce se k němu přiklonila, když se zase tak vychloubal. "Ale, vážně?" Ušklíbla se a rty se otřela o ty jeho. "Jen jestli to nejsou jenom řeči." Dívala se mu odhodlaně do očí a ani nemrkala. Znovu rukou sjela po jeho hrudi až k lemu jeho kalhot a tam se zastavila. Možná se vyprovokovat nechá.

Kahn - 10. března 2017 16:12
	soukromá zpráva od Kahn pro Hrátky Hravě zamručel, když se jejich rty o sebe otřely a on začal zatínat nehty do jejích zad, zatímco druhou rukou sjel na její zadeček a začal ho masírovat a hladit. "No, je jenom jeden způsob, jak to zjistit, má drahá." Zadíval se jí provokativně do očí. "Nebo se snad bojíš?" Zazubil se a užíval si doteky jejích prstů, které ho udržovaly stále na hraně.

Annabeth - 10. března 2017 16:35
	soukromá zpráva od Annabeth pro Hrátky Přimhouřila oči, když to tak řekl a ušklíbla se. "Hecuješ mě?" Zavrčela zle a nehtymu sklouzla po hrudi, v ktere nechala šrámy. "Tak snadno mě nevyprovokuješ." Stále u něj byla skloněná a jejich rty se o sebe v rytmu slov otírali. Pevně sevřela jeho ramena a plna očekávání a i s jistou zvědavostí v očích na něj hleděla.

Kahn - 10. března 2017 16:41

soukromá zpráva od Kahn pro Hračička Jak u něj byla blízko, její vůně ještě zesílila a vtírala se mu přímo do mozku. Zatímco většinu zápachů dokázal ignorovat, z nějakého důvodu její vůni nedokázal. Ať se snažil jakkoli, stále ji cítil. Takhle zblízka její vůně plně zaměstnávala jeho mozek. "Za pokus to stálo." Vydechl a tiše zamručel, když ucítil, jak mu v hrudi zanechává šrámy. "Co kdybych ti řekl, že jsi ještě nikdy nezažila takovou rozkoš, jakou zažiješ se mnou?" Podíval se jí tázavě do očí a lehce se usmál.

Annabeth - 10. března 2017 18:58
	soukromá zpráva od Annabeth pro Vábení Rukama sklouzla k jeho bokům a tělem se na něj snad ještě víc natiskla. Mohl cítit její kůži na té své, když se ji vyhrnulo tričko. "Však máme spoustu času na to to zjistit, ne?" Jenže... Ten jeho pohled! To není fér! Nevydržela to a znovu své rty přitiskla na ty jeho.

Kahn - 10. března 2017 19:23

soukromá zpráva od Kahn pro Led začíná tát Slastně zachrčel, když ucítil její kůži a jak se na něj pevně natiskla. Cítil snad každý její sval a její vůně ho ještě více vzrušila. Usmál se nad její poznámkou. "V tom případě bychom jím neměli zbytečně plýtvat, má drahá. Co kdyby se ti to zalíbilo?" Zamručel, ale očividně zbytečně, když ucítil její rty na těch svých. Hladově se zapojil do polibku a zapletl svůj jazyk s tím jejím. Odtáhl se jen na tak krátkou dobu, aby z ní svlékl tričko, než se vrátil k jejím lahodným rtům.

Annabeth - 10. března 2017 20:10
	soukromá zpráva od Annabeth pro Ledy tají Natiskla se na něj a spokojeně ho líbala. Dokonce ho nechala, aby ji sundal tričko. Zavrčela, možná trochu nespokojeně a odtáhla se. "Když se mi to zalíbí, tak budeš mít co dělat, abys mi stačil." Zadívala se mu do očí a spokjeně zavrněla, když cítila jeho ruce na svém těle. V očích ji však hrála nejistota.

Kahn - 10. března 2017 20:15
	soukromá zpráva od Kahn pro Princezna se poddává Zaregistroval její nejistotu a něžně se usmál. "Tak to budu doufat, že se ti to zalíbí. Taky umím být hladový." Zamručel a políbil ji na koutek úst. "Není se čeho bát." Zašeptal jí do ucha, zatímco ji hladil po bocích a tiskl ji za ně na sebe. "Jen se uvolni a užij si to." Zamručel a pak ji znova vtáhl do polibku.

Annabeth - 10. března 2017 21:44
	soukromá zpráva od Annabeth pro Roztát... či zamrznout? Zase zavrčela, když to tak řekl, ale polibek mu nakonec oplatila. Potom ho od sebe za ramena odtlačila. "Tak to bych tě měla nechat pořádně vyhladovět." Tentokrát se postavila a došla si pro svoje triko, které přetáhla přes hlavu zpátky na sebe. "Můžeš to brát jako předkrm. Kalhoty si ale stáhla, když byli na cáry. Zůstala ve spodním prádle.

Kahn - 10. března 2017 21:51

soukromá zpráva od Kahn pro Bod tání Nechal se odtlačit a lehce zklamaně zamručel, když si znova oblékla triko a zakryla tak svoje... přednosti. Nicméně si to vynahradil, když si stáhla kalhoty a odhalila tak svou hebkou a bělostnou pokožku. Chvíli ji zkoumal pohledem a vlastně si užíval její krásy, než vstal a políbil ji. "Provokáterko." Zamručel, ale o nic se nepokusil. I když prakticky šílel vzrušením. "I když musím říct, ten předkrm byl výborný. Snad chutnal i tobě." Zamručel s úsměvem na tváři a vydal se do kuchyně, odkud se po chvíli vrátil s lahví vína, aby oběma dolil. Pak se znova usadil do křesla u krbu, do kterého přiložil poleno.

Annabeth - 10. března 2017 23:39

soukromá zpráva od Annabeth pro Nějakej super cool nadpis, který mě momentálně nenapadá :D Rozdrásané a potrhané kalhoty po něm hodila akorát ve chvíli, kdy vstal a přešel k ní, aby ji políbil. Ruce mu položila na ramena, která stiskla. "Sem boží, já vim." Dodala a mírně se ušklíbla. Nechala si od něj dolít víno a znovu se usadila ke krbu. Plameny se odráželi na její kůži a ona znovu zatočila skleničkou, aby protočila obsahem a pak svlažila rty. Znovu si je provokativně olízla a svýma očima vyhledala ty jeho, do kterých se zahleděla.

Kahn - 10. března 2017 23:49

soukromá zpráva od Kahn pro Lenost sama, co? :D Posadil se do křesla a když si olízla rty, jen se uchechtl. "Tak takhle mě teď budeš provokovat? Chodit polonahá a olizovat se?" Zvedl pobaveně obočí a pak se jí zadíval do kukadel. Mlčel, nic neříkal. Jen jí hleděl do očí, od kterých se odráželo světlo z ohně. Tiše se v nich utápěl a usmíval se sám pro sebe. Až když měl dopito, tak se zvedl. "Jdu si lehnout." Oznámil jí tiše a pohladil ji po vlasech. "Opovaž se spát na pohovce." Pohrozil jí. "Postel je dost velká pro nás pro oba a nebudeme ani muset spát blízko. Tedy, pokud nebudeš chtít." Pousmál se, než se vydal do ložnice.

Annabeth - 11. března 2017 00:28

soukromá zpráva od Annabeth pro Dobrou noc Pousmála se a pořád se dívala do jeho očí. "Nebo mám snad olizovat tebe?" Potom v klidu seděla u ohně do kterého hleděla. Střídavě na něj. Víno si pomalu vychutnávala. Oči zvedla až když se zvedl on. Lehce se ušklíbla nad tím, když jí to zakázal. Teď ji to lákalo snad ještě víc než předtím. Jen něco zamručela a nechala ho jít. Sama u ohně seděla ještě pár hodin, než se šla natáhnout. A aby se neřeklo, tak k němu, ale na druhý konec postele a spala fakt na kraji.

Kahn - 11. března 2017 00:41

soukromá zpráva od Kahn pro A dobré ráno Usnul dříve, než ona přišla. Spal tak, jak byl zvyklý, jen ve spodním prádle. Probudil se brzy k ránu, jako vlkodlak nikdy nepotřeboval mnoho spánku. Posadil se na posteli a až tehdy si všiml, že v ní není sám. S mírným úsměvem chvíli sledoval svou ženu, než se k ní naklonil, aby ji políbil na tvář. Až pak vstal a hodil na sebe čisté tepláky a tílko. Vydal se do kuchyně, kde si ukuchtil vajíčka se slaninou ke snídani. Slušnou porci pro tělo, které spalovalo prakticky tolik, jako menší elektrárna. Znova zapálil oheň v krbu, aby se celá chata ohřála a nasnídal se. Když přišla ona, spokojeně se na ni usmál. "Dobré ráno, princezno." Zamručel s pobaveným úsměvem. "Jak se spalo?" Zeptal se jí, zatímco myl nádobí po své snídani a pak se k ní otočil. "Co průzkum okolí? Cítíš se na to?"

Annabeth - 11. března 2017 13:03

soukromá zpráva od Annabeth pro Ráno Tím, že si schrupla i předtím v autě šla spát pozdě. Na sobě měla volnější triko a krátké kraťásky, zachumlaná do těch kožešin. Když on vstával, tak ještě spala. Vypadala tak klidně, spokojeně, ale i zranitelně. Když se na ni díval takhle, tak by do ní nikdo vůbec neřekl, jaká hrdost, arogance, ale i agresivita v ní ne. Trochu se zachrula, když ji políbil na tvář, ale nevzbudilo ji to a dál spala. Když vstala, neobtěžovala se s nějakým oblékáním a šla za ním do kuchyně tak jak je. Pod tričkem a kraťasy tedy nic nemá. Trochu si promnula ještě rozespalé oči a došla do kuchyně k baru, kam se usadila na vysokou barovou židličku. Sledovala ho. "Dobré, zamručela mu v odpovědi, "celkem fajn, kdyby z těch kožešin nešla ještě cítit zvěřina." Ještě než však stihl zareagovat na její protivnou poznámku nějak zle, dodala, "ale na to si zvyknu." Taky musí projevit nějakou snahu, ne jen on. Nakonec se postavila aby šla i ona po včerejšku doplnit energii a vyndala jednu menší konzervu s krví. V podstatě to vypadalo jako malé pitíčko, jen neměla brčko. "Popravdě sem na to tu docela zvědavá. Opřela se o linku a s klidem snědla svou sváču.

Kahn - 11. března 2017 13:30

soukromá zpráva od Kahn pro Prohlídka Když řekla, že je z kožešin ještě cítit zvěřina, už se nadechoval k pichlavé odpovědi, když ho předběhla. Překvapeně zamrkal. Nebyl zvyklý na to, že by byla... ustupující. Spokojeně se usmál. "Dá se na to zvyknout. I když chápu, že pro městskou upírku je to trochu šok." Chápavě pokýval hlavou a usmál se. No vida, třeba to ještě půjde. Jen netlačit moc na pilu. Když přiznala, že je docela zvědavá, spokojeně zamručel. "Výborně. Tak se obleč do něčeho, co zvládne útok přírody a můžeme vyrazit." Sjel ji pohledem a ocenil fakt, že její krátké kraťasy odhalují její dlouhé nohy. Nicméně, jen sotva to bylo oblečení do přírody. I když to pochopitelně bylo na ni. On očividně ignoroval fakt, že má na sobě jen tílko a tepláky, což by většina osob také nepopsala jako ideální oblečení na cestu.

Annabeth - 11. března 2017 13:51

soukromá zpráva od Annabeth pro Prohlídka Dojedla svoji svačinu a krabičku vyhodila do koše. "No nemysli si, že budu někde šplhat." Dodala a pomalu odešla zpět do ložnice. Měla sebou sice i nějaké šaty, ale oponovala i spoustou kalhot. Takže si vzala jedny v béžové barvě a k tomu černé triko s dlouhým rukávem. Jako poslední doplněk dodala delší vestu taktéž v černé barvě, jelikož v lesích bývá po ránu vlhko. S botama to bylo horší, protože všechno byli převážně jen plátěnky - prostě obycejné tenisky - a jestli si je zničí, má už pak jen jedny náhradní. Trvalo ji to asi deset minut. S vlasama se nějak nezaplýtala a udělala si jen obyčejný culík. Takhle připravená šla zase za ním. A ty se převlíkat nebudeš?" I když pravda, on je na to nejspíš zvyklý, stejně jako jeho stavěné tělo. O ní se to říct nedá.

Kahn - 11. března 2017 14:19

soukromá zpráva od Kahn pro Vycházka Jen se pousmál, když se ho zeptala, jestli se převlékat nebude. "Počkej si, má drahá." Zamručel a vyrazil ze srubu. Svlékl ze sebe oblečení, které pak úhledně složil na hromádku pod střechou. Nemohl si dovolit roztrhat i tohle. Neměl toho se sebou zase tolik. Pak se nadechl a během pár vteřin se proměnil. Spokojeně zavyl, když byl pro jednou ve své pohodlnější podobě a otočil se ke své ženě. Pohybem hlavy jí naznačil, ať si na něj nasedne. "Bude to tak rychlejší."

Annabeth - 11. března 2017 14:42

soukromá zpráva od Annabeth pro Vycházka Pozvedla obočí a sleeovala ho. Možnost, že se promění ji ani ve snu nenapadla. Když se před chatou začal svlékat, jen si ho pěkně prohlédla. Nestyděla se a jen spokojeně zamručela. Dokonce zapískala, jako když chlap ženský chválí zadek. Jenže když se proměnil, tak se nejdřív trochu lekla a ustoupila od něj dozadu. Prohlédla si ho i ve vlčí podobě. "No tak na to zapomeň, udělala zase krok dozadu a založila si ruce na hrudníku. Tohle se ji ani trošku nelíbilo. Možná z toho měla prostě jen strach.

Kahn - 11. března 2017 15:03

soukromá zpráva od Kahn pro Někdo se tady bojí Pobaveně si odfrkl, když odmítla nasednout. Jen těžko ji k tomu mohl donutit a tak potřásl hlavou a pomalým krokem, aby mu stačila, se vydal k první zastávce. "Srabe." Ozvalo se tiché, škodolibé zamručení, když vešel do lesa. Cítil několik vlkodlaků, ale zjevně jim výprask z předchozího dne stačil a tak se drželi v úctyhodné vzdálenosti. To mu prozatím stačilo, i když plánoval jim během příštích několika dní dát najevo, co si o tom myslí. Tak, jak to vlci vždycky dělali. Ale teď se rozhodl nenarušovat křehký klid a mír toho rána. A také si užít, že jeho drahá polovička se pro jednou obešla bez štiplavých poznámek po ránu. Tušil, že ji to brzy přejde. A tak se rozhodl užít si alespoň tu chvíli. Jeho zlatavá srst se vlnila ve větru, když pomalu kráčel lesem. Občas zachytil pach lovné zvěře, ale i tu se rozhodl nechat na pokoji. Masa měli v mrazáku ještě dost. A tak jen tiše kráčel a občas odfrkl. Netrvalo dlouho, sotva půl hodiny, a objevili se u menšího jezera. Voda se jen těžko dala považovat za teplou, ale za určitých okolností určitě byla koupatelná. Ve vzdáleném koutu do vody dopadal vodopád a přebytečná voda pak odtékala malým potokem. Jakákoli zvěř, která tu doteď byla se rozprchla, když zachytili Kahnův pach. Kahn se spokojeně uvelebil vedle vody a párkrát se napil, než se otočil ke své ženě. "Co ty na to?"

Annabeth - 11. března 2017 17:14

soukromá zpráva od Annabeth pro Procházka Ušklíbla se, když to tak řekl a trochu vycenila zuby. "Nebojím se, ale nechci smrdět zpoceným psem." Odsekla mu a pak se rozešla směrem, který udal. Nebyl pro ni problém mu stačit, když šel v klidu, ale pokud se rozeběhne, tak i s její rychlostí bude mít co dělat. Hlavně v lese, kde to nezná .. A je to jeho teritorium. Jestli byli v okolí nějací vlkodlaci, tak o nich nevěděla a absolutně to ignorovala. Tak nějak ji s ním bylo bezpečně. Cestou toho moc nenapovídali, jelikož se soustředila, kam šlape. Párkrát se o něj přidržela, když se ji zvrkla noha. To jezero ji očividně zaujalo. Dokonce se i usmála a zozzářilo ji to lehce otrávený výraz. "Hmm," otočila na něj pohled, ale hned se zamračila. Přece na sobě nedá znát překvapení, ne? "Stejně je to určitě studený." Pokrčila rameny a šla smočit ruku do vody, kdy si klekla na kraj břehu.

Kahn - 11. března 2017 17:47

soukromá zpráva od Kahn pro Koupání Jen zamručel, když řekla, že je to určitě studené. Však uvidíš. Chvíli se rozhlížel a užíval si vůni vody. Když si všiml, že si klekla na břeh, zlomyslně vycenil tesáky a tiše k ní přešel, aby ji čenichem šťouchl. Nebylo to kdovíjak silné, ale snad dost na to, aby se rozplácla ve vodě. Jako by nic pak poodešel o pár kroků vedle ní a párkrát se napil z vody. "Jaká je voda?" Zeptal se a tvářil se jak boží neviňátko. Věděl, že tohle mu jen tak neprojde, ale nemohl si pomoct. To máš za tvoji otrávenost, princezno.

Annabeth - 11. března 2017 18:32

soukromá zpráva od Annabeth pro Koupačka Smočila ruku ve vodě a jen se zamračila. Na ní to bylo opravdu studené, i když tělo by se po čase přizpůsobilo a zvyklo si. Je to jako když jdete do bazénu, taky se vám ze začátku zdá studený. Chtěla se na něj otočit a říct mu dalších pár nepěkných slov, když v tom do ní čumákem strčil a ona po zádech spadla přímo do jezera. Ne že by neuměla plavat, ale jak se lekla a nečekala to, tak párkrát zalapala po dechu, po té, co se vynořila. Jezero bylo hluboké hned od začátku, že byste se do něj nemuseli bát skočit. Vyhledala ho pohledem. Okamžitě se zabodla do jeho očí a i když byl ve své zvířecí podobě, nebála se ho. Její výraz byl opravdu.. naštvaný. Nic ale nedělala. Dokud byl ve své zvířecí podobě, tak to ani nemělo cenu. Nepodařilo by se jí ho dostat do vody a kdyby se mu chtěla zakousnout do krku, tak by měla akorát tak plnou pusu chlupů místo krve. Zůstávala ve vodě a trochu povrchním, přesto naštvaným hlasem se otázala. "A ty vodu nezkusíš?" Ušklíbla se a udělala pár temp. Jediné, co ji strašně vadilo, bylo jak se na ní lepilo oblečení. "Budeš mě muset usušit." Dodala a doplavala ke břehu. Sundala si alespoň tu vestu a boty.

Kahn - 11. března 2017 18:49

soukromá zpráva od Kahn pro Sušení "Možná později." Odpověděl ji s odfrknutím, které poslalo malé vlnky přes celé jezero. Když vylezla na břeh, pomalým krokem se k ní vydal. "Uschla by jsi rychleji, kdyby jsi se svlékla úplně." Poradil ji nevinným tónem a lehl si vedle ní, aby se kdyžtak mohla otřít o jeho srst. I když tím riskovala, že se pár chlupů nalepí na její mokrou pokožku. "Měla jsi si se sebou vzít ručník." Užíval si pozici, kdy si na něj nemohla troufnout k tomu, aby si z ní pro jednou utahoval on. Ale po chvíli se mu jí přeci jen zželelo. "Mám pro nějakej doběhnout do chaty? Když půjdu bez tebe, jsem zpátky během chvíle." Nabídl se s omluvným tónem v hlasu.

Annabeth - 11. března 2017 19:05

soukromá zpráva od Annabeth pro Koupačka Usadila se na břehu a začala si ždímat vlasy a oblečení, ale nesvlékala se víc. "Jo jasně, to by se ti líbilo." Zavrčela na něj zle a když si vedle ní lehnul, místo toho, aby se o něj otřela, tak na něj vylila vodu ze svojí boty. "Máš kliku, že nemůžu nastydnout." Odsekla mu a praštila ho dlaní do ramenního svalu. Nejspíš to ani necítil. Pomalu se postavila a trochu se oklepala. Dívala se na něj znovu s tou arogancí a znechucením v očích. Štvalo ji, že mu takhle nemůže nic udělat, ale ona si to vybere jindy. "Ale, někdo tu má výčitky svědomí?" Uchechtla se pobaveně a pak ho hlavou pobídla. "Tak už seš zpátky?" Založila si ruce na hrudníku a nedočkavě přešlápla.

Kahn - 11. března 2017 19:14

soukromá zpráva od Kahn pro S větrem o závod "Možná." Připustil, když konstatovala, že by se mu líbilo, kdyby se svlékla. Inu, lhal by, kdyby řekl, že to není alespoň z části pravda. Ale lepící se tričko také lecos poodhalovalo a on se nehodlal hádat. Když na něj vylila vodu z boty, jen se otřásl, čímž vlastně dosáhl toho, že slušná část vody šla zpět na ni. Ránu dlaní do ramene sice cítil, ale nic si z ní nedělal. Rozhodně to nebylo téměř ani cítit, proti jejich radovánkám z minulého dne. Když ho pobídla, aby doběhl pro ručník, prakticky okamžitě se zvedl na všechny čtyři a rozeběhl se směrem do chaty. Byl tam rozhodně rychleji, než když odtamtud šel s ní. Počítal takových pět minut. Přeměnil se zpět do lidské podoby a po rychlém hledání vzal jeden z ručníků v koupelně. A pak stál před dilematem, jak jí ho přenést. Chvíli si hrál s myšlenkou, že ho ponese v puse, ale něco mu říkalo, že by to úplně neocenila. Proto si ho nakonec volně uvázal kolem ruky a znova se změnil. Ručník sice kolem jeho přední nohy držel jen tak tak, ale držel. Znova vyrazil na cestu a zastavil se až, když byl u ní. Natáhl k ní nohu se zavázaným ručníkem a odfrkl si.

Annabeth - 11. března 2017 19:26

soukromá zpráva od Annabeth pro Donáška Byla docela napružená z toho všeho, což bylo vidět. A otrávená. Nechala ho odběhnout a mezitím trochu zbystřila, kdyby se náhodou něco chystalo. Bylo ji jasné, že v okolí v lesích jsou další vlkodlaci, s kterými ještě neměla tu čest a na které na svatbě nejspíš neudělala dobrý dojem, když tam Kahna nechala jen tak stát. Trochu se proto lekla, když se tam tak přiřítil. Svůj krk má ráda tak jak je, v celku. No, alespoň už z ní stihla okapat voda. Vzala si ručník a v klidu se začala sušit, i vlasy. "No vida, alespoň k něčemu si dobrý." Uchechtla se. Když už na něj nemohla skočit, tak ho bude aspoň popichovat.

Kahn - 11. března 2017 19:38

soukromá zpráva od Kahn pro Poslušnej Nechal ji se osušit a když ho popíchla, jemně do ni šťouchl čenichem. Tentokrát bez jakékoli síly, jen takové pošťouchnutí. "Ale no tak. Dovol mi alespoň nějakou zábavu. Jsi tak dokonalá, že uklouzneš jen málokdy. Musím využít to, co se stane." Zabručel. Byl si vědom toho, že zní lehounce podlézavě, ale co. Nějak si ji musel koupit zpátky. I když ten pohled na ni, když pro jednou ztratila půdu pod nohama byl k nezaplacení. Počkal, až se usuší. "Co teď? Vracíme se nebo tady chceš zůstat a porozhlédnout se?" Zeptal se tiše a podíval se jí do očí. "V okolí je ještě pár podobných jezírek a jedna nebo dvě jeskyně. Jinak prostě spousta lesu."

Annabeth - 11. března 2017 19:55

soukromá zpráva od Annabeth pro Prohlídka pokračuje Povzdechla trochu, když ho slyšela a viděla ten jeho pohled. Nadechla se, že něco řekne, ale nakonec raději mlčela a dosušila si ještě vlasy. Ručník si pak nechala kolem krku. "No když už jsme vyrazili, tak bych se chtěla ještě trochu prohlédnout.. Ale jestli mě zase strčíš někam do vody, nebudu se držet zpátky." Probodla ho naštvaným a zlým pohledem. Pak ještě dodala - "jestli se chceš vrátit, můžeš, zvládnu to i sama." Pokrčila jemně rameny a pak si nasadila ještě mokré boty a vyrazila - někam, kupředu. Vlastně ani nevěděla kam, ale nechala ho za svými zády.

Kahn - 11. března 2017 20:03

soukromá zpráva od Kahn pro Usmiřování naštvané upírky Musel se držet, aby pobaveně neodfrkl, když se zmínila o tom, že ji znova hodí do vody. Už teď věděl, že pokušení bude velké. A že se bude muset držet zpátky. Nechal jí jít kousek napřed, než se vydal za ní. Věděl, že jen sotva zamaskuje svou přítomnost zrovna před ní, ale rozhodně ji nehodlal nechat samotnou. Jeho "eskorta" se zatím držela zpátky, protože byl s ní. To se mohlo změnit, jakmile by se od sebe vzdálili. A tak šel za ní a dával pozor. Nicméně, byl potichu a nechal ji, ať prozkoumává okolí jak se ji jen zachce.

Annabeth - 11. března 2017 20:29

soukromá zpráva od Annabeth pro Osobní prostor Byla docela ráda, že ji nechal a trochu se od ní vzdálil. Dal ji dostatek osobního prostoru pro to, aby uklidnila svoje nervy a mohla načerpat energii z lesa - i když nečekala, že by se něco takového mohlo stát. Jakožto upírka do lesa moc nechodila a zrovna téhle zábavě nehodovala. V klidu pokračovala dál a nekoukala pod nohy. Hlavu otáčela za zvuky lesa, když se rozutekla před nimi zvěř, jak tekla voda a tak. Ptáky, šumění stromů, však to znáte. Skoro jakoby to pro ni bylo něco nového, což je vcelku neobvyklé v jejím dlouhém životě. Jak tak ale šla, nedávala moc pozor na to, kam šlape, takže se to dalo možná i čekat, ale chytla se do jedné z pastí. V mžiku sekundy se houpala v síti na stromě. "Jako vážně? Pasti?" A dlouze a vydechla, na chvíli i zavřela oči.

Kahn - 11. března 2017 20:35

soukromá zpráva od Kahn pro Dáma v nesnázích Podobně jako ona i on se rozhlížel. Vždy rád chodil sám v lese ve své vlčí podobě, užíval si tak klid a ticho a čerpal něco energie z tohoto pocitu. Fakt, že si to zřejmě užívala i ona ho svým způsobem potěšil, nicméně nepřemluvil ho k tomu, aby s ní srovnal krok. Věděl, že ona chce být sama. Díky tomu, jak se rozhlížel, nevšiml si, že se chytla do pastí. Překvapeně zamrkal, když se před ním najednou houpala v síti a otevřel mordu, aby řekl něco uštěpačného. Rychle si to ale rozmyslel a jen se vnitřně bavil, zatímco vzal špagát, za který visela do tlamy a překousl ho. Tím, že část ještě držel v tlamě, zpomalil její pád a prackou jí pomohl se dostat ven. "Tady asi začínají loviště lidí. Nebo pytláků." Zamručel lehce podrážděně. Nikdo neměl rád pytláky. "Další past by mohla být na medvědy. Možná bychom měli zamířit jinam. Tedy, pokud nejsi proti." Navrhl se zamručením, když zkontroloval, že je v pořádku.

Annabeth - 11. března 2017 20:56

soukromá zpráva od Annabeth pro Pytláčtí upíři Neměla sebou žádný nůž nebo tak, takže se musela spolehnout na jeho pomoc. Byla vcelku vděčná za to, že pád zpomalil, protože to bylo vcelku vysoko a pár by to nebyl zrovna nebolestivý. I když do měkkého. Když se vysoukala ze sítě, všimla si, že některé části jsou posilněné stříbrnými vlákny. Což jí překvapilo. Chvíli to nechápala, ale pak jí to došlo. Zastavila se, skoro se zasekla a dívala se okolo. "Možná, ale lovenou zvěří jsme tu my dva.." zavrčí trochu zle. "Tohle bylo nastražené mým druhem." Odhodila síť znechuceně na zem. Sama z toho sňatku a líbánků nebyla nadšená, ale že se do toho budou motat, to jí nenapadlo.

Kahn - 11. března 2017 21:02

soukromá zpráva od Kahn pro Lovná zvěř se stává lovcem Tiše zavrčel při její další poznámce. Věřil jí a tak se rozhlédl, nicméně nikoho nezahlédl. "Necítím je." Zamručel. "To ale taky může znamenat, že prostě zamaskovali pach." Zamaskovat pach před vlkodlakem bylo těžké, ale ne nemožné. Určité byliny prostě jejich čenich neregistroval, jako třeba vlčí mor. "Co s nimi? Nepředpokládám, že je tu budeš chtít nechat, aby se nám pletli do líbánek." Zamručel a instinktivně přešlápl tak, že ji většinou svého těla chránil. Sice nepředpokládal, že by na ni zaútočili, ale nechtěl nic riskovat. Byla jeho žena a jako takovou měl povinnost ji ochraňovat. "Slyšíš je někde?" Zavrčel tázavě. Když se nedalo věřit jeho nosu, jejím uším určitě. Těm se schovat nedalo.

Annabeth - 11. března 2017 21:16

soukromá zpráva od Annabeth pro Loveni Stála tam a dívala se okolo, jeho notnou chvíli vůbec nevnímala, takže ani neslyšela to, co říkal. Trochu to s ní cuklo, když položil poslední otázku. "Co? Promiň, neposlouchala jsem." Byla trochu nervózní z toho, že je vůbec neslyšela a ani neviděla žádné stopy, že tam byli. "Možná, že sem jen položili pasti a odešli do ústraní. Je možné, že když sem jednu z pastí aktivovala, tak už sem někdo z nich míří." Povzdechla. "Pravděpodobné je i to, že jsou momentálně ve srubu." Ušklíbla se trochu mírně. "Vrátíme se?" Na tak otevřeném prostoru si byla najednou tak nejistá. Kdo ví, proč se tam upíří lovci objevili, ale pokud jeden z nich zemře, rozpoutá to válku. "Popravdě, nějaký líbánky jsou mi vcelku ukradený. Spíš, když už jsme to všechno podstoupili a.. začíná to možná i fungovat, tak by byla škoda nechat to nějaký tupce zkazit a rozpoutat další válku."

Kahn - 11. března 2017 21:22

soukromá zpráva od Kahn pro Hrr na ně Tiše kývl nad jejími úvahami, i když uvnitř začínal pomalu, ale jistě zuřit. Den před tím vlci, teď upíři. To nám nikdo nemůže prostě dát pokoj?! Pochopitelně se v něm ozýval i instinkt člena smečky, který odmítal tolerovat cizí přítomnost na svém území. Už byl připraven vyrazit, když ho zarazila její další slova. Nevěděl, jestli mluví o vztahu jeho a jí, nebo o vztahu vlků a upírů, ale i tak mu udělala radost. Sklonil se k ní a přátelsky do ní šťouchl čenichem. "Máš pravdu, jako vždycky. Naskoč si, bude to rychlejší." Pobídl ji. Sice by tam vyrazil sám, ale měla právo tam být. Když si vylezla, vyrazil směrem k jejich chatě co nejrychleji to šlo, i když dával pozor, aby z něj nespadla.

Annabeth - 11. března 2017 21:33

soukromá zpráva od Annabeth pro Zpátky do úkrytu Tentokrát se nijak nezdráhala nad tím vylézt mu na hřbet. Musela se držet hodně pevně, takže ho nejspíš dost tahala, ale jak zrychloval a běžel, nechtěla riskovat, že z něj sletí. Pach upírů začal být slabě cítit až když se přiblížili k chatě. Na první pohled to vypadalo, že se tam nic nezměnilo. Dveře nebyli vypáčené, nic. Prostě nedotčená chata uprostřed lesa, ale zbytkový pach co tam byl cítit je prozradil jasně. Jakmile se porozhlédly po chatě, byl tam vcelku bordel. Jako kdyby tam někdo něco hledal. A jejich věci byli pryč. Zůstalo tam jen Kahnovo oblečení venku, co si předtím svlékl. Nebylo tam ani jídlo, ani krev. Teď, když to viděla, tak jí to bylo víc než jasné. "Jo, lovci z otcovi družiny. Snaží se nás uštvat." Tím, že jim seberou jídlo a potřebné. Voda taky nefunguje. "A poštvat proti sobě."

Kahn - 11. března 2017 21:39

soukromá zpráva od Kahn pro Vyrabováni Zpět se přeměnil až když byli u chaty a mohl si být jistí, že nepřátelé nejsou v dohledu. Navlékl na sebe oblečení, které před tím odložil a rozhlédl se po chatě. Jen těžko skrýval vrčení, když kontroloval, co všechno jim ukradli. "Jak roztomilé." Zavrčel. Chvíli čenichal a hledal pach. Cítil je téměř všude, ale byl si téměř jistý, že je dokáže vystopovat. "Když nám to vzali, tak to budou mít u sebe. Nevidím důvod, proč by to ničili." Zamručel a otočil se ke své ženě. "Jdeme po nich?" Navrhl. "Nemůžou být zase tak daleko."

Annabeth - 11. března 2017 21:52

soukromá zpráva od Annabeth pro Hra na honěnou Stála tam bezradně, protože absolutně netušila, co by měla dělat. O něj strach neměla, jelikož jí bylo jasné, že si s malou skupinou upírů hravě poradí, ale ona? "No nevím." Zamračila se nad tím návrhem. "Ty se jim možná ubráníš, ale já nemám proti cvičeným lovcům šanci." Vydechla bezradně. "Taky bys měl nejspíš zkontrolovat ostatní tvého druhu, ne? Pohybují se v lese momentálně společně. Mohli by zaútočit i na ně. A upozornit je na pasti." Mezitím šla sesbírat střely z nějaké rozbité vázy, zvednou obraz a tak. Prostě tam nemohla jen tak stát na místě, když přemýšlela.

Kahn - 11. března 2017 21:58

soukromá zpráva od Kahn pro Ochrana Tiše kývl nad její námitkou. "Máš pravdu." Zamručel. Zalila ho hanba, když si uvědomil, že ne všichni jsou bojovníci od narození. Obzvláště ne, jeho žena, kterou právě chtěl vystavit nebezpečí. Nad jejím návrhem se uchechtl. "Dal jsem jim jasně najevo, že je tady nechci. Pro mě za mě teď nejsou můj problém. A nehodlám tě tady nechat samotnou." Přidal se k ní, aby jí pomohl uklidit. "Spíš se děsím toho, že by jak moji ochránci tak tvoji lovci mohli spolupracovat, aby nás proti sobě poštvali." S povzdechem zamručel a otočil se k ní. "Tak... ty jsi tady ta chytrá. Co budeme dělat?"

Annabeth - 11. března 2017 22:12

soukromá zpráva od Annabeth pro Plány Zastavila se, když řekl, že jeho lidi teď nejsou jeho problém. "No, možná by nebylo na škodu je alespoň varovat, ne? Měla jsem za to, že vy všichni táhnete za jeden provaz. Ne jako zlí a závistiví upíři." Pokrčila rameny a dali to tam společně alespoň trochu dohromady, aby to bylo zase obyvatelné. Musela se ale ušklíbnout nad tím 'nehodlám tě tu nechat samotnou'. "Pár minut o samotě to tu snad zvládnu vydržet." Zastavila se, aby se mu zadívala do očí a dala mu najevo, že to myslí vážně. "No dovol, nesnažím se tu být ta chytrá, ale rozumně uvažovat. Kdežto vy jste nejspíš zvyklý všechno řešit silou." Nad možností, že by se jeho bodyguardi spojili s upířími lovci ani neuvažovala. Nejspíš by to lovci ani nepřijali. "Kdyby se spojili, nezaútočili by prostě na nás?"

Kahn - 11. března 2017 22:29

soukromá zpráva od Kahn pro Kurz přežití "Jo, to skončilo, když na mě začali špehovat a pokusili se na tebe zaútočit." Zamručel vyhýbavě a zacukal se. Jo, věděl, že by je měl varovat. Už jenom kvůli smečce. Ale opravdu se mu nechtělo nechávat ji ve srubu samotnou. Podle toho, jak to tady vyrabovali se mohli kdykoli vrátit. Měl o ni strach. Opětoval pohled do jejích očích a bylo vidět, že je na vážkách. "No, doteď to fungovalo." Pokrčil s nuceným úsměvem rameny nad jejím komentářem o tom, že všechno řeší silou. Tiše kývl při její další poznámce. "Možná. Co já vím, co se jim honí hlavou." Zamručel a povzdechl si. Pak ji k sobě nekompromisně přitáhl a políbil ji. "Za pár minut jsem zpět." Vyrazil ze srubu a po chvíli čenichání vyrazil za nejbližším vlkem. Neobtěžoval se měnit, zbytečně by tím teď utrácel energii. A vzhledem k tomu, že jim vzali veškeré jídlo jí teď bude muset šetřit. Doběhl k vlkovi, který se už chystal na útěk, ale Kahn ho předběhl a zastavil ho. "Upíři v okolí nakladli pasti a očividně loví vlky. Dávejte na ně pozor." Informoval ho. "Dej to vědět ostatním. Spolu s tím, že jestli kohokoli z vás ucítím, jak se blížíte ke srubu, tak vás zabiju. Smečka nesmečka. Tohle je rozkaz." Štěkl po něm a pak se rozeběhl zpět ke srubu. Celé tohle mohlo trvat jen pár minut, než se znova objevil ve srubu. "Varoval jsem je." Tiše kývl na svou ženu a prošel se po srubu. "No... jídlo nalovím. Pít krev můžeš ze mě a voda je v potece. Štěstí, že se nám choroby vyhýbají. Mýt se můžeme taky v potoce." Zamručel. "Oblečení holt budeme muset prát, dokud je nenajdeme." Shrnul jejich situaci a povzdechl si. "Nic moc, ale mohlo by to být horší." Usmál se na ni. "Obávám se, že nakonec to bude ještě o něco horší, má drahá."

Annabeth - 11. března 2017 22:42

soukromá zpráva od Annabeth pro Zálesáci Když jí políbil, respektive si prostě jeden z jejich polibků drze ukradl, vlastně se ani moc nebránila. Nechala ho jít - vždyť ho skoro vyštvala. Připadala si hloupě, jelikož se smečka rozpadala jenom kvůli ní. Mezitím, co byl pryč tak to tam douklidila a dokonce i rozdělala oheň v krbu. Dřevo dotála z venčí z okolí chaty, ale pro jistotu se nevzdalovala. Usadila se dost blízko k ohni, na jedné z kožešin a dívala se na plameny. Otočila se na něj až když přišel. Lehce se ušklíbla. "No krev z tebe mohu pít jen pokud sám budeš mít dost energie a živin. Jinak bych tě mohla snadno zabít." Ušklíbla se lehce a naskočila ji husí kůže, když zmínil, že se musí mýt v potoce. "Super, strašně se na to těším no. To rovnou můžeme spát i venku v lese, někde pod širákem." Nejvíc ji asi trápilo to koupání se v jezeře a potoku. A že jí jistě okoukne! Její soukromí se rozplynulo. "No, tak to aby ses držel na uzdě, štěně. Abys mi to oblečení zase neroztrhal." Nikdo by teď nedokázal odhadnout, zdali je otrávenější z toho, že nic nemají nebo z toho, že je nahánějí nějací upíři.

Kahn - 11. března 2017 22:59

soukromá zpráva od Kahn pro Bezdomovci? "Regeneruju se rychle." Ohradil se okamžitě. "A jestli něco umím, tak je to lovit. Dneska ještě vydržím a zítra strávím aspoň pár hodin lovením, abych nabral energii i na zbytek týdne, než je najdeme." Zamručel. "Hej, neofrňuj se nad spaním pod širákem. Má to svoje plusy. Mohl bych ti dělat polštář. V téhle i vlčí podobě. Stačí si vybrat. I když ta vlčí je hebčí." Uchechtl se. Není lepšího léku na starosti, než humor a vzájemné popichování. "Když mě nebudeš provokovat, budu poslušnej malej vlček." Uchechtl se a usadil se vedle ní u krbu. Spokojeně zamručel, když mu tělo začalo pronikat tělem a zaklonil slastně hlavu. On sám by asi neměl problém takhle přežít i několik měsíců, ale měl starost o ni. Byla to konečně městská holka. Ve městě bys na tom byl podobně, jako ona tady. "Promiň." Zamručel po chvíli mlčení. "Kdybych neměl ten nádhernej nápad se smírem, teď bys byla v pohodlí svého malého sídla, já bych někde lovil medvědy a oba bychom byli šťastní." Povzdechl si a hodil po ní až nezvykle omluvný pohled.

Annabeth - 11. března 2017 23:09

soukromá zpráva od Annabeth pro Omluvy? Seděla dál v klidu u krbu a neměla v plánu se nějak vzdalovat. "No, to bude asi těžký. Neprovokovat tě.." Ale zase když jí to oblečení roztrhá, bude muset chodit polonahá nebo hůř. "Polštář mi můžeš dělat i vedle v posteli." Pokrčila rameny. "A jistě dám přednost téhle podobě, než té kulaté a chlupaté." Ušklíbla se mírně. Sice si myslela, že to vydrží déle, ale po včerejšku vcelku roztála. Dívala se dál do ohně a nastala mezi nimi chvíle ticha. Překvapilo ji ale, když ho přerušil on s omluvou. Podívala se na něj fakt dost překvapeným a udiveným výrazem. Na jazyku měla spoustu slov od vynadání mu, přitakání, že má pravdu a tak. Nakonec ale jen zavrčela a podívala se rychle k ohni. "A takhle se ti to snad nelíbí? I když jasně, vlkodlačí ženy jsou nejspíš daleko víc urostlejší a tvrdší, co?" Sice by byla šťastnější a spokojenější někde v hotelu s dostatkem všemu nebo kdyby se jí tohle všechno vyhlo obloukem, ale nač se trápit zbytečnými kdyby. "Prostě se budeš muset spokojit se mnou." Zavrčí směrem k němu a dívá se dál do ohně.

Kahn - 11. března 2017 23:24

soukromá zpráva od Kahn pro Led taje? Vyslechl si její odpověď a jemně ji pohladil po zádech. "Urostlejší a tvrdší možná, ale krásou ani chytrostí se ti rovnat nemůžou." Zamručel. "Upřímně řečeno, občas mám pocit, že naše ženy jsou mužnější, než někteří z našich mužů." Uchechtl se. "Což pro mě není moc přitažlivá vlastnost." Usmál se na ni. "Mohl jsem dopadnout mnohem hůř, než s tebou. A čím víc tě znám, tím víc mám pocit, že jsem rád, že jsem dopadl zrovna s tebou." Zamručel tiše a spolu s ní sledoval plápolající oheň. Sám moc nevěděl, kde se to v něm bere. S tichým povzdechem si potřásl hlavou. "Promiň, jsem unavenej a žvaním." Tiše se zvedl a rozcuchal jí vlasy. "Jdu si lehnout."

Annabeth - 11. března 2017 23:35

soukromá zpráva od Annabeth pro A jde se spát Když jí pohladil po zádech, naskočila ji znovu husí kůže a trochu zle po něm zavrčela. Jen k němu kmitla pohledem. "Však já ti ještě dám důvod vzít ta slova zpět." Ušklíbla se mírně. Nakonec, když se zvedl on, zvedla se taky. "Jdu taky. Nějak mi lezeš na mozek." Dodala nakonec a je pravda, že dneska k němu byla milejší, než původně chtěla. Bude mu to muset vrátit všechno zpětně - i za to, jak ji shodil do toho jezera. V posteli se opět natáhla na svoji polovinu postele, co nejvíc na kraj a otočila se k němu zády. Jen něco zamručela a relativně rychle usnula. Ráno Tohle ráno se probrala jako první. Opatrně vylezla z postele, aby ho nevzbudila a hned se protáhla, Už teď měla tendenci se jít převlíknout a vykoupat, ale nemohla udělat ani jedno. Hned od té doby, co otevřela oči se musela mračit. A ještě měla hlad. Nakonec, možná vcelku drze, se opatrně posadila k němu na kraj postele. Snažila se ho nevzbudit, tedy jasně, že ho vzbudí, ale až se její zuby zaboří do jeho krku. Docela jí tohle probuzení ho lákalo - a tak to prostě udělala. I za cenu, že se proletí nebo na ní zaútočí. Vlezla si nad něj tedy obkročmo a sklonila k jeho krku, do kterého se rychle zakousla a hned se napila.

Kahn - 11. března 2017 23:45

soukromá zpráva od Kahn pro Krvavé probuzení Už dlouho se mu nezdál sen o tom, že loví upíry. Ale tenhle byl až podivně realistický. S vůní. A s tím, jak cítil, že se mu začínají bořit tesáky do krku... S trhnutím otevřel oči a jen díky tomu, že rozpoznal její vůni a žádnou jinou se okamžitě nevrhl na pijavici na sobě. S tichým povzdechem se uklidnil a zavřel oči. "To to nepočkalo, než se probudím?" Zamručel lehce zrazeným tónem, zatímco ji hladil po bocích. No co? Nějakou platbu si zasloužím. Chvíli ji nechal sát a pak ji poklepal na krk. "Stačilo. Musím ještě jít lovit, prcku." Zamručel s jistým sarkasmem v hlase. Už si začínal zvykat na ten podivný druh bolesti, který cítil, když se její tesáky zabořily do jeho tepny a sály. Když ho pustila, posadil se na posteli a mohutně zívl, než vstal a protáhl se. "Něco v plánu, nebo se můžu jít nasnídat?" Otočil se k ní a zamručel.

Annabeth - 11. března 2017 23:59

soukromá zpráva od Annabeth pro Mručivé ráno Nechtělo se jí odtáhnout, když jí poklepal na krk, ale věděla, že teď by si neměla tolik hrát. Nemají jídlo nic. Přesto se ještě několikrát ještě zplna hrdla napila a až pak se odtáhla. Zůstávala ale nad ním. "Ne nepočkalo." Ušklíbla se mírně a otřela si bradu, po které ji steklo trochu krve. Vstát mu nedovolila. Rozhodla se být drzejší než obvykle, tak ať si to vyžere. Včera taky řekla, že ho donutí vzít ta slova zpět. "Hm, plánu by bylo dost." Ušklíbla se mírně. "Ale vzhledem k situaci bych tě měla nechat jít."

Kahn - 12. března 2017 00:09

soukromá zpráva od Kahn pro Mučivé Tiše protočil oči v sloup, když mu řekla, že by to nepočkalo. Věděl, že by to počkalo. Ona si jen chtěla hrát. Jen počkej, taky si z tebe jednou udělám hračku. Žvýkací. Slíbil jí v duchu. Neměl jsem na ni včera bejt tak milej. Vlezlo jí to do hlavy. Povzdechl si sám pro sebe. Když mu nedovolila vstát, zvedl obočí. Teoreticky by ji ze sebe zvládl sundat, ale byl unavený ze ztráty krve. A byl zvědavý na to, co má v plánu. Založil si ruce na hrudi a zkoumavě si ji prohlížel. "To bys měla." Souhlasně kývl. "Pokud tvoje plány nesnesou odkladu. A nebo pokud nejsou určitým způsobem příjemné alespoň jednomu z nás."

Annabeth - 12. března 2017 00:16

soukromá zpráva od Annabeth pro Hračka Ušklíbla se mírně a přitiskla ho k posteli za ramena, respektive ho do postele jakoby zatlačila. Trochu spokojeně zamručela, když se k němu naklonila. "Mě nepříjemné věci nedělám, to bys měl už vědět." Chtěla si s ním prostě pohrát. Prostě jí to za ten včerejšek chybělo. Jo, byl na ní moc milej a vlezlo jí to do hlavy. "Mohla bych si tě tu vzít aniž bys mi stihl něco udělat." Byla u něj skloněná, skoro by se mohli jejich rty dotýkat. "Mám hlad." Zavrčela trochu zle a pak ho odstrčila a narovnala se. Nakonec ho nechala být a svalila se vedle něj.

Kahn - 12. března 2017 00:24

soukromá zpráva od Kahn pro Hráč Tiše zamručel. "Já vím. Ale někomu to třeba přináší potěšení." Neodpustil si rýpnutí a zazubil se na ni. Když se k němu sklonila, zavrčel. "Proč to nezkusíš?" Vyzval ji a vycenil zuby. Taky měl hlad a byl kvůli tomu lehce podrážděný. Její hraní po ránu mu moc náladu nezvedlo. Tiše ji sledoval, když se vedle něj svalila. "To já taky, má drahá." Zhluboka se nadechl, aby si vyhnal zlost z mysli. "Skočím se nasnídat. Pak budeš moct pít co hrdlo ráčí." Donutil se k úsměvu a podrbal ji na břiše, než vstal. "Něco, co bych pro tebe mohl udělat? Umřít, já vím. Ale ještě něco?" Naklonil hlavu na stranu a tázavě si ji prohlédl.

Annabeth - 12. března 2017 00:31

soukromá zpráva od Annabeth pro Mrzuté ráno Musela se držet, aby se znovu nezakousla do jeho hrdla a nevzala si prostě to, co potřebuje. Vycenila na něj varovně zuby stejně, jako on na ní, ale nic mu neudělala. Na to si počká, až se vrátí. Přeci jen, takhle nejsou vyrovnané síly a to není sranda. Ležela vedle něj a ruku mu nepříjemně odstrčila, když jí pohladil/podrbal na břiše. "Dones mi čisté oblečení, levandulový šampon a nulu negativní." Ušklíbla se mírně, ale když se tak zeptal. Jej i ale jasné, že nic z toho nesežene.

Kahn - 12. března 2017 00:37

soukromá zpráva od Kahn pro Lov Uchechtl se při jejích požadavcích. "Uvidím, jak jsou na tom srnky a jejich parfumářský průmysl." Zamručel s pobaveným úšklebkem, než se vydal před chatu. Znova se svlékl a schoval šaty pod střechu. Ani teď se mu nechtělo nechávat svou ženu samotnou, ale hladový by jí stejně na nic nebyl. Nahý se ještě vykoupal v potoce, kde se opláchl a trochu se tak probral, než z něj vylezl a proměnil se. Spokojeně si odfrkl a pak vyrazil na lov. Lovil hodinu až dvě, během kterých se mu podařilo ulovit tři srnky. Všechny tři zhltl syrové a zajistil si tak výživu na dva dny. No, spíše na jeden, pokud má jeho drahá žena v plánu z něj pít. Nabral tím ztracené síly a ještě, než se vrátil ke srubu se smočil ve stejném jezeru, kde den před tím vykoupal svou ženu. Zbavil se tak krve na srsti a doklusal zpět ke srubu, teď již zas jednou zářící svým neodolatelným šarmem. U srubu se změnil zpátky na člověka a sehnul se, aby se mohl převlíct do svých šatů.

Annabeth - 12. března 2017 00:44

soukromá zpráva od Annabeth pro Lov Nechala ho odejít a sama zůstávala v posteli. Nějak se nehrnula k tomu někam jít sama, tak na něj prostě čekala. Dívala se do stropu, pobrukovala si, dokonce znovu trochu poklidila a pak vylezla před chatu a sledovala okolí. Když se ale pořád nevracel, nakonec vzala ručník a vydala se taky k tomu jezeru, kam jí včera shodil. Když se tedy vracel tak mohl cítit její pach trochu jinde než v chatě. Ale jenom její pach, nebyl tam nikdo další a ani se neozýval křik nebo něco, takže by mu to mohlo dát znamení, že je vše v pořádku. Když došek k jezeru, stála k němu zády, nahá a do půli těla ve vodě. Spokojeně se oplachovala, sic studenou vodou, ale neměla momentálně jinou možnost. Sehla se k tomu, aby si namočila bělavé vlasy.

Kahn - 12. března 2017 00:57

soukromá zpráva od Kahn pro Lov Překvapeně zamrkal, když ji nenašel v chatě a na chvíli začal panikařit, když si uvědomil, že se pravděpodobně prostě šla projít nebo tak něco. Absence jiných pachů o tom vypovídala a poté, co se oblékl, se rozhodl vydat se za ní. Chtěl mít jistotu, že je v pořádku. A když zjistil, kam vede její stopa se k této touze přidalo ještě touha vidět ji pro jednou bez šatů. Konečně, ona už tuhle čest měla! Tiše se zastavil na břehu a dal si dobrý pozor, aby si ho nevšimla. Posadil se a chvíli si jen užíval výhled. "Tak tohle se každý den nevidí..." Pronesl zasněně, bez toho, že by si uvědomil, že to skutečně řekl.

Annabeth - 12. března 2017 01:02

soukromá zpráva od Annabeth pro Provokace Něco si tam tiše pro sebe broukala a nevnímala vůbec okolí. Kdyby po ní chtěl skočit nějaký jiný vlkodlak nebo upír, zřejmě by jim to i prošlo. Smočila si vlasy a pak se zase narovnala. Postavila se k němu bokem, takže něco víc ze svého těla odhalila. Prozatím bez povšimnutí si ho. Vlastně se dál klidně koupala do té doby, než pronesl onu větu. Lekla se a hned zaplula celým tělem pod vodu a koukala ji jenom hlava. Ušklíbla se a zamračila se na něj. Byla k němu čelem teď. "Neseš mi ten levandulovej šampon?" Ušklíbla se a zůstávala pod vodou. Věci měla všechny složené na kraji jezera.

Kahn - 12. března 2017 01:16

soukromá zpráva od Kahn pro Dorážení Pobaveně se usmál, když sjela pod vodu. I když mu bylo líto, že tím přišel o výhled na její takřka dokonalé tělo. "Obávám se, že srnčí civilizace potkala menší krizi. Nebo spíš ta krize potkala je." Zavolal zpět na ni a podrbal se na zubech. "Takže šampon nemám. Můžeš si ho vyrobit, pokud chceš. Hezky tím zabijeme ty dva týdny." Zamručel a chvíli ji sledoval. Pak se vydal k jejím šatům a chvíli si pohrával s myšlenkou, že jí je hodí do vody. Ale rozhodl se, že pro jednou na ni nebude až tak moc zlý. Svlékl se a své šaty položil vedle jejích, načež se rozeběhl a ladným skokem dopadl do hluboké části jezera. Chvíli byl pod vodou, měl slušnou zásobu vzduchu a tak se po pár vteřinách vynořil jen pár metrů od ní, tiše oddychujíc a s připitomělým úsměvem na tváři. "Osvěžující, nemám pravdu?"

Annabeth - 12. března 2017 01:22

soukromá zpráva od Annabeth pro Dráždění Zamračila se na něj a zase se ušklíbla. To dneska bude asi její celodenní výraz. "Ah, asi bych měla ty srnky něčemu přiučit." Nechtěla mu říct tak na tvrdo, že zklamal. To by ho mohlo opravdu ranit. "No aspoň mi neseš snídani." Vycenila trochu zoubky a okatě si je olízla. Nijak se nezdráhala, ale když se rozešel k jezeru, počkala si na něj pod vodou. Prohlédla si ho, když se vysvlékal a pak otočila hlavu na stranu, aby ji voda po jeho dopadu neohodiala obličej, když se zvlnila. "Je to studený. Ale vím o jedné teplé tekutině, která by mě mohla zahřát." Tentokrát se přiblížila ona k němu, pořád po vodou.

Kahn - 12. března 2017 01:29

soukromá zpráva od Kahn pro Krmení Uchechtl se. "Co jsem? Chodící pytel na krev?" Pobaveně se usmál a otočil se k ní čelem. "Tak pojď. Pro jednou se můžeš napít do sytosti." Pobídl ji a když byla od něj na dosah ruky, přitáhl její nahé tělo k sobě a pevně ji k sobě přitiskl, než uhnul hlavou na stranu, aby měla lepší přístup ke krku. Tak nějak měl pocit, že za tohle to stálo. Tentokrát ji nepřerušoval, nechal ji se napít dostatečně. Díky množství jídla měl regeneraci opravdu rychlou a věřil si, že by se musela opravdu snažit, kdyby ho chtěla zabít nedostatkem krve.

Annabeth - 12. března 2017 01:34

soukromá zpráva od Annabeth pro Krmení Doplavala až k němu a pak se nechala přitáhnout. Jeho tělo příjemně hřálo a ona byla již trochu promrzlá. Trochu sebou cukla, když se omotali jeho paže kolem jejích boků a holá kůže se otřela o tu její. "Má soukromá krevní banka. Souhlasil si s tím už u oltáře, z toho se nevykroutíš." Uchechtla se pobaveně a pak se její zuby znovu zabořili do jeho krku. Vzhledem k tomu, že z něj pila už ráno, tak se teď moc nenapila. I když ona se napila dosyta. Tentokrát s krví neplýtvala, takže se ani nezašpinila, že by jí vytekla krev koutkem nebo tak. Když se odtahovala, jazykem mu krk ještě olízla a spokojeně mu zamručela do ucha. "Stejně to nevydržíš.. když se budu krmit jenom na tobě."

Kahn - 12. března 2017 01:41

soukromá zpráva od Kahn pro Laškování ve vodě Zvedl obočí nad poznámkou o oltáři. "Tohle bylo součástí slibů taky? To mám za to, že jsem nedával pozor." Zamručel otráveně. Když začala pít, jen pevně držel a z úst mu občas uniklo tiché zakňourání nebo zamručení, jak z něj pomalu odtékala síla. Když přestal, chvíli jen tiše oddechoval, než se zase síla vrátila. Tiše zamručel při její poznámce. "Máš o mne starost?" Zvedl obočí. "Vydržím to dost dlouho na to, abychom je stihli najít." Usmál se a chvíli si užíval její blízkost, než ji pomalu a neochotně pustil.

Annabeth - 12. března 2017 01:44

soukromá zpráva od Annabeth pro Koupel "Upíři uměli vždycky slovíčkařit." Mrkla na něj a vyplázla na něj jazyk. Potom se zamračila. "Jak jsme řekla, pokud jeden z nás zemře, nikoho nebude zajímat jak a začne válka. Za nějakou starost tohle neschovávej. Víš, že mi seš vcelku ukradenej." I když to tak úplně už nebyla pravda. Když jí pustil, o moc dál od něj neutíkala. Vlastně se odtáhla jen o kousíček, aby se mu mohla pohodlně dívat do očí. "Zase se tu projevuje tvoje ego. Asi bych ti měla ukázat, že nejseš nesmrtelnej." Vycenila zase zuby a upírsky zavrčela.

Kahn - 12. března 2017 01:49
	soukromá zpráva od Kahn pro Dovádění Opětoval pohled do očí a spokojeně se usmíval. Byl rád, že se tak moc nevzdálila. I když pro to měla vlastní důvod, který odhalila po chvíli. "Kočička se chce prát?" Přiblížil se k ní, takže jejich rty se o sebe jemně otřely. "Tak ukaž, co umíš, prcku." Zamručel. "O co se pereme tentokrát?" Vycenil zuby a hluboce zavrčel.

Annabeth - 12. března 2017 01:53

soukromá zpráva od Annabeth pro Hrátky Vrčela na něj i ona a zuby neschovávala. Stála pevně na místě a ani to s ní necuklo, i když ve vodě se jí bude pohybovat opravdu špatně. Navíc nahé. No alespoň si nezničí poslední oblečení, co mají. Dívala se mu do očí a zavrčela. Když byl u ní tak blízko, natáhla se a kousla ho do rtu, až se mu spustila krev. "Nejsem prcek. Nezapomínej, že jsem tě minule málem zabila." Strčila do něj silně.

Kahn - 12. března 2017 01:56

soukromá zpráva od Kahn pro Hrátky Zavrčel, když ucítil bolest ve rtu a voda kolem nich se začínala zbarvovat jeho krví. "Málem je to důležitý slovo. Taky jsi byla málem v hajzlu." Zavrčel a prodlouženými nehty ji škrábl přes záda, až i jí začala téct krev. Když do něj strčila, chytil ji za ruku a přitáhl si ji znova k sobě. Se zavrčením jí prokousl kůži na krku a pustil tak ještě o pár kapek krve navíc. Asi by jí to nikdy nepřiznal, ale tyhle rvačky začínal milovat. Bavily ho i proto, že ona byla dobrý protivník. Nebála se do toho dát všechno. A on se taktéž nehodlal držet zpátky.

Annabeth - 12. března 2017 02:01

soukromá zpráva od Annabeth pro Hrátky nebo ostrá rvačka? Skončila svým tělem na něj a bolestně vyjekla, když se jí zakousnul do krku. Tentokrát na ni nebral nějaké ohledy, což bylo poznat už z toho. Rukama ho začala škrábat po zádech, aby povolil stisk a pustil jí, jenže když do nezabralo, jednou rukou a to přímo prsty mu zatlačila na játra pod žebra. Kolenem se ho pokusila kopnout do rozkroku. Nebude se držet zpátky, i když je to její manžel. "Měl jsi jenom štěstí, nic víc. Příště tu tepnu tepnu trefím." Když ho od sebe dostala, vyhoupla se na jeho záda a omotala kolem sebe nohy. Zakousla se do jeho krku z druhé strany a ruce mu zaryla do hrudi. Voda kolem nich se čím dál víc začala zbarvovat krví.

Kahn - 12. března 2017 02:10

soukromá zpráva od Kahn pro Co takhle oboje? Zařval, když ucítil tlak na játra a koleno v rozkroku. Očividně se ani ona nehodlala držet zpět, což bylo sice fajn, ale bez téhle bolesti v životě by se asi obešel. Na chvíli byl omráčen bolestí a ta stačila jí, aby se vyšplhala na jeho záda a zakousla se mu do krku. "Štěstí, nebo mě ve skutečnosti třeba nechceš zabít, co?" Zavrčel zpět na ni a když zjistil, že na ni nedošáhne vlastníma rukama, rozhodl se pro drastičtější řešení. Zhluboka se nadechl a převrátil se na záda, takže se oba potopili a ona narazila do dna. Párkrát ji ještě přirazil na dno, dokud ho nepustila a on se nemohl otočit čelem k ní a za krk ji vytáhnout z vody. Pevně držel její krk a s divokostí v očích hleděl do těch její. Cítil, jak je voda kolem nich najednou teplá díky jejich krvi, ale i tak už nechtěl trávit ve vodě zbytečně mnoho času. Bojovalo se tam špatně. Napřáhl se a mrštil se svou ženou na břeh, než se vydal z vody za ní.

Annabeth - 12. března 2017 02:20

soukromá zpráva od Annabeth pro Takže rvačka Držela ho pevně, ale když se potopil a praštil s ní o dno, nebylo to zrovna příjemné. Navíc se nalokala vody, takže ho pustila celkem okamžitě. Jakmile ji vytáhl za krk nad vodu, několikrát zakašlala a stejně tak, když dopadla na břeh. Potřebovala dostat přebytečnou vodu z plic, takže měl spoustu času na to se k ní dostat. "Nedělej si zbytečný naděje, divočáku." Využila toho, že mu chyběli ještě dva kroky k tomu, na ni dosáhnout a odrazila se o země. Tenhle tak nějak nepromýšlel a prostě po něm skočila a povalila ho k zemi. Ruce mu zaryla do ramenou a tlačila k zemi. Byla nad ním obkročmo a nějak svou nahoru teď nevnímala. Navíc, dlouhé vlasy zakrývali to nejnutnější na hrudníku.

Kahn - 12. března 2017 02:26

soukromá zpráva od Kahn pro No... taky možnost "Divočáku? Kdo to ještě říká?" Zvedl obočí, když najednou byl přerušen nárazem jejího nahého těla do toho jeho a prakticky okamžitě povalen. I kdyby na to byl připraven, pravděpodobně by ten náraz neustál. Byla koneckonců mnohem rychlejší, než on. Zařval, když ucítil její nehty ve svých ramenou a naštvaně jí hleděl do očí. Nelíbilo se mu, že má ona teď navrch, ale nemohl s tím nic dělat. No, mohl si užívat výhledu, což nenápadně činil.

Annabeth - 12. března 2017 02:31

soukromá zpráva od Annabeth pro Hračka Držela ho pod sebou pevně a cenila na něj zle zuby, mračila se. Snažila se do toho naštvaného výrazu dát všechno. "Budu ti říkat jak chci, bez ohledu na to, kdo to ještě používá a kdo ne." Sklonila se k němu a bylo jí jasné, že ho zase dlouho neudrží. Její svaly na rukách se začínali pomalu třást. "Nebo by se ti snad líbilo oslovení štěňátka? Medvídka?" Schválně volila sladké zdrobněliny, jelikož doufala, že by jeho - chlapa jako hora - to mohlo naštvat.

Kahn - 12. března 2017 10:25

soukromá zpráva od Kahn pro Dovádění Zavrčel, když si ho držela pod sebou a ještě ho dále provokovala. "Drzoune." Zamručel podrážděně. "Prcku jeden nedomrlej." Oplatil jí stejnou mincí a chvíli ještě vydržel ležet. Počkal si, dokud třes jejích svalů už nebyl zřejmý a pak zatlačil proti ní. Sice tím poslal její nehty ještě hlouběji do svého masa, ale věděl, že tohle může ona udržet jen po určitou dobu. Jakmile ho pustila, se zařváním se převalil ni a tentokrát ji za ramena držel přistiknutou k zemi on a do očí se jí díval s jistým vítězstvím.

Annabeth - 12. března 2017 11:13

soukromá zpráva od Annabeth pro Karta se obrací Když byla u něj tak skloněná, zavrčela mu do ucha, kde mu následně zkousla ušní lalůček. Poté její svaly povolili a on ji dostal pod sebe. Několikrát sebou cukla a snažila se jeho ruce dostat ze svých ramenou. Dívala se mu do očí a ušklíbla se. "Co uděláš teď, hm?" Hlavou se trochu nadzdvihla a přiblížila k němu, co ji jeho ruce dovolili. "Nemáš na to mi něco víc udělat" Ušklíbla se znovu arogantně a hlavu položila zpátky.

Kahn - 12. března 2017 11:21

soukromá zpráva od Kahn pro Pro jednou nahoře Když k němu nazdvihla hlavu, on k ní tu svou sklonil. Oba tak mohli cítit dech toho druhého na své tváři a jemně se o ní otřel rty. "Možná." Připustil a prohlédl si ji. Jak ji tak měl pod sebou, nahou... No, napadaly ho všemožné věci. Sehnul se k ní a z hrdla se mu při tom ozývalo vrčení. Jednou rukou pustil její rameno a ostrými nehty narušil pokožku od jejího hrdla až po její břicho. Vyhnul se při tom jejím ňadrům. Chvíli nechal krev téct a pak se k ní sklonil a celou ranku olízl. Spokojeně zamručel nad chutí její krve a polkl. Pak se jí vyzývavě podíval do očí.

Annabeth - 12. března 2017 11:31

soukromá zpráva od Annabeth pro V jeho moci Nechala ho, ať si chvíli dělá co chce. Byla zvědavá, co se mu honí hlavou. Když ji pustil jedno rameno, nepřetáčela se zpod něj. Nechala ho ještě nahoře, jen když se rukou dostal sž k jejímu břichu - nebezpečně blízko onu místu - ruku mu oběma svýma pažema zachytila a zle zavrčela. Trochu u toho nakrčila nos. "Co si myslíš, že děláš?" Jenže pak přišlo to olíznutí, které bylo až překvapivě.. příjemné. Natočila hlavu na stranu, když už byl znovu nahoře u jejího krku, kde ona ranka začínala. Nic neříkala, jen tam pod ním poslušně ležela. Svýma rukama ho pohladila po bocích, které stiskla.

Kahn - 12. března 2017 11:42

soukromá zpráva od Kahn pro Povolná Překvapeně zamručel, když se nebránila. Pustil její ramena a chvíli ji zkoumal pohledem. Slušelo jí to. Její bělostná pokožka, postříkaná jejich krví... Uniklo mu tiché zavrnění, než natiskl svoje tělo na její a hladově ji políbil. Pohladil ji po tváři a jeho ruce pak sklouzly na ty její. Pevně je chytil za zápěstí, aby mu nemohla utéct, zatímco on si užíval chuť jejích rtů. Občas ji do nich kousl, ale nijak tvrdě. Rozhodně netekla krev. Spíše hravě.

Annabeth - 12. března 2017 11:59

soukromá zpráva od Annabeth pro Manželské hrátky Možná ho chtěla znovu jen nabudit a následně utéct. Prostě si s ním jen pohrát, ale kdo ví. Během polibků, které ji věnoval a ona mu je hravě oplácela, včetně neposedného jazýčku, který se otíral o ten jeho, mohlo být slyšet její vrčení, které se postupně změnilo ve spokojeně vrnění a mručení. Když ti stiskl její zápěstí, aby se mu nemohla vykroutit, ona stiskla jeho boky, do kterých zaryla své nehty. Nezdráhala se ani teď použít hrubou sílu. Tak nějak tušila, že se mu to líbí. "Zase se nechávás unést," zamručela, a i když se snažila, aby to znělo nespokojeně, opak byl pravdou.

Kahn - 12. března 2017 12:18

soukromá zpráva od Kahn pro Dovádění Zapředl jako přerostlá kočka, když ucítil její nehty ve svých bocích. Svým způsobem se mu to líbilo a vzrušovalo ho to. Ten pocit nebezpečí, když mu z boků vytékal malý strůžek krve. Pobaveně se usmál při jejím stěžování si. "Tak proč neutečeš? Zas tak pevně tě nedržím." Zapředl do jejího ucha, které pak jemně skousl. Asi by se mohla vykroutit z jeho sevření, kdyby se jí chtělo. On sázel na to, že je přeci jen trochu zvědavá. Jeho rty se znova vrátily k těm jejím a chvíli si ještě užíval polibku, než je znova odtrhl a tentokrát je přitiskl na její krk, který začal líbat a jemně okusovat. Občas kousl do krve, ale jinak ho spíš zasypával polibky a svým způsobem uctíval. Volnou rukou vyjel po jejích bocích až k jejímu ňadru, které jemně sevřel. A připravil se na její reakci.

Annabeth - 12. března 2017 12:36

soukromá zpráva od Annabeth pro Manželské hrátky Lehce se ušklíbla nad jeho slovy. "No ten tvůj zklamaný výraz by za to jistě stál." Zašeptala zase ona jemu do ucha a pak se věnovala jeho rtům. Bylo jasné, že si to užívá. Teď jen, jestli ji žene zvědavost nebo prostě jen chce. Když jí přejel po bocích až k jejímu ňadru, překvapeně to s ní cuklo a naskočila ji husí kůže. Svou rukou rychle chytila tu jeho a nepatrně ji od svého těla odtáhla. Trochu zle na něj zavrčela a kmitla k němu pohledem, než ho však - překvapivě brzy a jemně - pustila. Tentokrát se rozhodla poškádlit ho taky trochu ona a jak tak na něj byla natisklá, lehce se prohnula v bedrech a otřela se o něj klínem. Jednu svou nohu pokrčila a skoro jakoby omotala kolem něj.

Kahn - 12. března 2017 12:46

soukromá zpráva od Kahn pro Kočkování se Poslušně si nechal odtáhnout ruku od jejího ňadra. Pochopil její přání a tak se při dalším laskání jejího tělo jejím ňadrům vyhnul. Místo toho rukama kroužil po jejím těle, občas prsty zatlačil na ztuhlé místo a vlastně tak masíroval celé její hebké tělo. Z úst se mu vydralo překvapené zamručení, když ucítil její horký klín na svém mužství a slastně zavrněl, když kolem něho omotala svou nohu. Ucítil, jak mu v přirození tepe krev kvůli vzrušení a ještě pevněji se na ni natiskl. "Provokatérko." Zachrčel a hladově obnovil jejich polibky. Jeho ruka troufale sklouzla na její záda a jemně zatnula prsty do jejího zadečku, než ji pohladila po klíně a opatrně se odtáhla.

Annabeth - 12. března 2017 12:58

soukromá zpráva od Annabeth pro Vzájemná provokace Spokojeně vrněla a její tělo pod jeho dotyky vibrovalo, když jí tak laskal a ještě ke všemu masíroval. Ran, které ji způsobil v krátké rvačce předtím si ale nijak nevšímala, i když něco nepříjemně štípalo. Natáhla se, aby slízla již skoro zaschlou krev, která mu předtím vytekla z krku, jak ho kousla. Jazykem jela od jeho klíční kosti až ke krku, kde ho sama několikrát políbila. "To samé můžu říct o tobě." Ušklíbla se mírně a přisála se na jeho rty ve stejnou chvíli, jako on na její. Zachvěla se, když ji přejel rukou po klíně a jen spokojeně zamručela do jeho rtů. Ten spodní mu skousla, jen o trochu silněji, než původně zamýšlela, ale krev, která ze rtu vytekla, hned špičkou jazyka slízla.

Kahn - 12. března 2017 13:23

soukromá zpráva od Kahn pro Hra Spokojeně zamručel, když ho nečekal žádný trest za pohlazení jejího klína kromě prokousnutí jeho spodního rtu. Nechal ji slízat jeho krev a pak propletl jejich jazyky a užíval si, jak je ten její ještě cítit po jeho krvi. Jeho prsty chvíli hladili okolí jejího klína a občas ji tam škrábli až do krve, než zase přešli přímo na její vlhkost a začali ji jemně hladit a masírovat. Nepřerušoval jejich polibek a jen občas se odtáhl, aby se nadechl, než se vrátil k jejím rtům. Když si byl jistý, že mu tentokrát neuteče, opatrně do ní vklouzl dvěma prsty a jen tiše vrněl, zatímco čekal na její reakci.

Annabeth - 12. března 2017 13:36

soukromá zpráva od Annabeth pro Poslední šance Polibky mu oplácela a rukama začala laskat i ona jeho tělo. Od ramenou mu po vypracovaných svalech sjela na boky, břicho a hrudník. Nedržela se zpátky a sem tam ho na některých místech stiskla a poškrábala. Během dalších hladových polibků se o svoje zuby schválně řízla do jazyka a stejně tak udělala s tím jeho. Chuť jejich smísené krve byla božská. Nechala ho párkrát se odtáhnout, aby se nadechl, jelikož zapomínala, že na rozdíl od ní kyslík potřebuje. Vždy, když jí škrábnul do slabin, kde se následně objevili kapičky krve, tak se zachvěla a spokojeně zamručela, avšak vždy, když to bylo bolestivější než očekávala, zatnula do jeho kůže svoje nehty a nebo ho hrubě kousla. Věděla, že má poslední možnost se mu vzdálit. Odtáhla se od jeho rtů, aby se mu mohla zadívat do očí. Sama nevěděla, co tam hledá nebo jaký odraz v očích snad má ona - jestli plný očekávání, zvědavosti a nebo naopak strachu. Nakonec jen nespokojeně mlaskla a trochu zavrčela. "Meh, kašlu na to." zavrčela tiše a hned ho hladově a vášnivě políbila. Teď bylo víc než jasné, že už mu neuteče. Rukama sjela na jeho zadek, který stiskla. Kdyby teď neměl jeho ruku v jejím klíně, natiskne si ho na sebe, ale takhle toho alespoň mohla využít a i ona sklouzla na jeho mužství, které po celé délce promnula.

Kahn - 12. března 2017 13:58

soukromá zpráva od Kahn pro Vítězství Nechal ji se odtáhnout. Kdyby mu řekla, aby ji nechal, udělal by tak. Ač neochotně. Ale stejně jako ona, i on věděl, že tohle je její poslední možnost, kdy se odtáhnout. I on začínal ztrácet kontrolu a kdyby se později rozhodla, že už to nechce, bylo by pozdě. Stávalo se z něj, spolu s rostoucím vzrušením, stejné zvíře, jaké v sobě většinu svého času potlačoval. A zbožňoval to, stejně, jako zbožňoval její nádherné tělo a stejně, jako začínal zbožňovat i ji samotnou. Z úst se mu vydralo spokojeně zavrnění, když se nakonec poddala a vášnivě ho políbila. Okamžitě polibek opětoval a znova nechal jejich krev, ať se mísí, když spolu jejich jazyky tančily. Ozvalo se zamručení, když její tenké a chladné prsty promnuly jeho mužství a on slastně přivřel oči. Ten pocit byl slastný, ale i tak ho spíše mučil. On chtěl víc. Mnohem víc. Chvíli je ještě oba mučil tím, že ji jen provokoval svými prsty. Ale pak už i jeho sebekontrola naprosto padla. „Chci tě.“ Zachrčel a opřel se svým čelem o to její, zatímco jí hleděl do očí. V těch jeho byl hlad, vášeň a i jistá… něha. A pak do ní jedním mohutným přírazem vnikl celým svým mužstvím a slastně zachrčel.

Annabeth - 12. března 2017 14:25

soukromá zpráva od Annabeth pro Prohra Poddala se mu, ač ji to samotnou překvapovalo. Možná, že si to plně uvědomí až po tom všem, jelikož teď je otupena touhou těla a mysl přešla do ústraní. Dokud i on ji dráždil prsty, ona nepřestávala dráždit jeho. Palcem přejela po jeho špičce a během jeho ruční práce spokojeně vrněla. Dokonce začínala být sama zadýchanější a z úst ji vyšlo i pár sladkých vzdechů, dávající mu jasně najevo, že to dělá dobře. Oba to ale dlouho nevydrželi. Kdyby to totiž teď neudělal on, vzala by to velmi brzy do svých rukou ona. Zadívala se mu do jeho mandlových očí dávající mu jasně najevo, aby si jí vzal. Jak nejlíp to umí. Poddala se mu úplně celá. Na jazyku měla slova jako 'tak teď se předveď', ale nakonec se jen kousla do spodního rtu a spokojeně vydechla. "Umfs," bylo to jediné, co zaznělo, když do ni pronikl. Klínem mu vyšla vstříc a prsty zaryla do jeho zad.

Kahn - 12. března 2017 15:52

soukromá zpráva od Kahn pro Rvačka Zachrčel a chvíli zůstal nehybný. Bylo to už tak dlouho, co měl ženu, že ho na chvíli ta slast přemohla a on se musel kousnout do rtu, aby nedosáhl vyvrcholení tak blízko. Tohle si chtěl užít. A už vůbec ji nechtěl zklamat. Jeho mužství sebou cukalo pod návalem vzrušení, které ještě umocňovaly prsty zatnuté do jeho zad. Až po chvíli, když si zvykl na tu neobyčejnou slast sexu s upírkou, se odhodlal začít přirážet. Nejdříve šlo o opatrné, téměř nesmělé přírazy, jak zkoumal, co si může dovolit. Brzy mu ale došlo, že upírka toho vydrží dost. I přes to, jak křehce vypadá. Nechal své zvíře, ať pro jednou převezme kontrolu a začal přirážet tvrději a brutálněji. Hladově ji při tom líbal a proplétal jejich jazyky, zatímco jim oběma přinášel slast a potěšení.

Annabeth - 12. března 2017 16:15

soukromá zpráva od Annabeth pro Manželství naplněno Tělem se na něj ještě víc natiskla a až když se začal pohybovat on, začala klínem přirážet proti němu. Když byl zprvu opatrný, sama proti němu narážela tvrději a její tělo si říkalo o víc. Polibky mu hladově a dravě oplácena, přičemž ho i několikrát kousla do spodního rtu, ne nijak silně, spíše žádostivěji. Po chvilce, kdy se Kahn konečně nedržel zpátky se to však rozhodla otočit. Pevně sevřela nohy kolem jeho těla a chytla ho za boky, aby si vyměnili pozice a ona se ocitla nad ním, tvrdě usazena na jeho oři. Sklonila se k jeho rtům, do kterých mu jen tiše vydechla a otřela se o ně těmi svými, sklonila se k jeho krku, do kterého se zakousla a několikrát se napila jeho krve. Mezitím se začala pohybovat a rukama se opírala o jeho hrudník. Dlouho to nevydržela a z jejích rtů se začali linout vzdechy a zvuky slasti. Nějak se je nesnažila zadržet ani být potichu. Dávala najevo, že se jí projížďka líbí a rozhodně se za to nestyděla. Tvrdě svým klínem narážela na ten jeho a jednu ruku přesunula na jeho bok, do kterého se zaryla nehty. Nakonec svými rty vyhledala ty jeho a spokojeně vrněla.

Kahn - 12. března 2017 16:40

soukromá zpráva od Kahn pro Vášeň Užíval si, jak přiráží proti němu a dává tím najevo, že se jí to více, než líbí. Překvapeně zamručel, když se jejich role najednou obrátily, ale nebránil se. Ruce položil na její boky, kterými na něm začala jezdit. Užíval si její zkušené pohyby a jen občas přirazil proti ní, aby dokázal, že přeci jen se může také vzepřít její jízdě. I když to rozhodně neplánoval. Nechal ji se napít a ten mix bolesti a slasti ho zase o trochu více vzrušil. Slastně zapředl, když k němu dolehl její hlas a jím nesené slastné vzdechy. I on začal tiše vzdychat a slastně vrčet nad slastí, kterou mu svými pohyby přinášela. Když ho políbila, spokojeně zamručel a jeho ruce sklouzly na její zadeček, který začaly škrábat a masírovat, zatímco na něm jezdila. "Sluší ti to." Zachrčel a myslel to vážně. To, jak kolem ní poletovaly bílé vlasy a jak se jí její oči leskly vášní a touhou po něm se mu velmi líbilo. "Jsi neskutečná." Zamručel a kousl ji do rtu a přitiskl ji k sobě, čímž dal sám sobě příležitost k tomu párkrát divoce přirazit proti ní, než ji znova pustil a usmál se.

Annabeth - 12. března 2017 17:22

soukromá zpráva od Annabeth pro Potěšení Zůstávala u něj skloněná a horní polovinou těla naléhala na něj. Pomalu se začínala celá chvět a svaly se jí napínat a zase povolovat, což mohlo značit jediné. "Však já vím, že mě zbožňuješ." Vydechla mu do úst spokojeně a párkrát silněji přirazila. Trochu zpomalila tempo a zaryla do jeho boku nehty, když dlouze a spokojeně vydechla. Čelo si opřela o jeho rameno, na které ho po chvilce zadýchaně políbila. Nějak si nebyla jistá, jestli on se cítí na to ještě pokračovat nebo ne, takže to teď nechávala čistě v jeho režii. Ona si své užila dostatečně a vypadala spokojeně. Zadýchaně u něj zůstávala ležet a hlavu si opírala o rameno. Tak trochu si myslela, že vydrží déle, ale očividně na vlkodlacích něco je. A po tomhle se jí líbil rozhodně ještě víc. "Fajn, uznávám. Tohle nebylo úplně nejhorší." Zvedla hlavu, aby se na něj podívala a dokonce se i usmála, což je u ní do říct.

Kahn - 12. března 2017 17:36

soukromá zpráva od Kahn pro Vyvrcholení Zachrčel, když zaregistroval její blížící se vrchol a to přivedlo k vyvrcholení i jeho. Zůstal v ní, zatímco unaveně ležel a oddechoval a celé tělo se mu perlilo kapičkami potu po prožité slasti. Po chvíli se vzchopil na to, aby ji spokojeně objal a políbil. Pobaveně se usmál při jejím "komplimentu". "Vidíš. Já říkal, že se ti to zalíbí." Zazubil se. I když ani on nečekal, že to bude tak... dobré. Překvapila ho. Příjemně. "Taky nejsi vyloženě špatná." Zazubil se a jemně ji pohladil po zádech. Rozhodně mu tím splatila to předešlé dobírání si. Jemně ji políbil a spokojeně se usmál, když se mu vrátily síly, ztracené soubojem a následným... hraním. "Tak, teď můžu umřít šťastný." Uchechtl se a opatrně ji položil vedle sebe, než se posadil a pohladil ji po vlasech. "Měli bychom se umýt. Nevím jak ty, ale já jsem od potu a od krve."

Annabeth - 12. března 2017 17:47

soukromá zpráva od Annabeth pro A zase dohady.. Zůstávala u něj spokojeně ležet a nějak se nevzdalovala. Tedy až po tom, co ji ze sebe opatrně sundal, tak se vedle něj posadila. "Co, snad si nečekal, že já bych mohla být v něčem.. špatná." Ušklíbla se mírně a už si ho zase trochu dobírala. Postavila se a sama přešla jako první k jezeru. "Jo kdyby jenom od potu a krve." Zasmála se trochu a skočila do jezera úhlednou šipku, že se ani voda nějak nerozprskla. Když vyplavala, vyhledala ho pohledem. "Moc si na to ale nezvykej. Na denním pořádku to nebude." Ušklíbla se a začala se alespoň trochu mýt, i když nemají mýdlo.

Kahn - 12. března 2017 18:20

soukromá zpráva od Kahn pro A koupání se Pobaveně se usmál, když skočila do vody a chvíli ještě zůstal na břehu. "Škoda. Trochu jsem doufal, že si na to navykneš sama." Zazubil se a pak do vody skočil on. Narozdíl od ní to rozhodně nebylo tak ladné. Spíše naopak. Tentokrát se vynořil celkem rychle a spokojeně zavrněl, když z něj voda začala smývat pot a krev a začala ochlazovat jeho tělo. Zůstal od ní pár metrů a začal se omývat a tiše při tom mručet slastí.

Annabeth - 12. března 2017 18:37

soukromá zpráva od Annabeth pro Očista Stála kousek od něj a lehce se ušklíbla. "Ještě by tě to přestalo bavit, a to by pak nebyla sranda, ne?" Tentokrát se nějak nezdráhala a neschovávala se před ním, nějaký stud šel stranou a prostě se dál myla. Speciální péči věnovala tříslům a tak.. Musela se ale pousmát nad tím paradoxem. "Heh, chtějí nás rozeštvat a vlastně to je jinak." Zasmála se nakonec a pohlédla na něj. I když to nechtěla přiznat, vlastně je její zvědavost svým způsobem sblížila.

Kahn - 12. března 2017 20:11

soukromá zpráva od Kahn pro Očistec Pobaveně se usmál. "To jo. Díky tomu nepohodlí jsi si uvědomila můj přirozený šarm." Mrkl na ni a vyšplíchl vodu na svůj krk, teď už zacelený a jen pár jizev prozrazovalo, kde se před tím zakousla. Krev z něj pomalu odtékala a jako před pár minutami při jejich rvačce zbarvovala krev kolem něj do ruda. Když byl čistý, znova si ji k sobě přitáhl do objetí. Spokojeně se jí zadíval do očí a pro jednou k ní byl ochranitelský nejen z povinnosti. Asi by to nepřiznal nahlas, ale začínal ji mít rád. Fakt rád. Spokojeně ji políbil, než ji pustil a s úsměvem se rozhlédl. "Nakonec ty líbánky nejsou zas tak strašné, ne? Ještě získat zpátky naše věci."

Annabeth - 12. března 2017 20:22

soukromá zpráva od Annabeth pro Koupel dokonána "Tvůj šarm? To já svedla tebe." Zasmála se a smočila si ve vodě ještě vlasy, které byli na částech zbarvené červenou barvou a hlavně slepené. "Ach bože, jak strašně mi chybí šampon." Zanadávala si pro sebe tiše a pak se narovnala. To už byl ale zase u ní a bez ostychu si jí přitáhl k sobě. Trochu se zamračil a ruce mu položila na paže, když už ji tak objal. Polibek mu oplatila, ale rozhodně nebyl tak procítění jako předtím v trávě. "Tohle t potvrdím, až budu mít svoje věci. Tohle je.. eh, docela nechutný." Potom přešla ke břehu, aby vylezla a osušila se do ručníku, který si vzala sebou. Pomalu se začala oblékat do - bohužel - špinavých věcí, ale nic jiného momentálně neměli. Okolí se zdálo být klidné, i když jak foukl vítr, mohl ucítit ve vzduchu upíry, ale i vlkodlaky. Šlo to jakoby od chaty.

Kahn - 12. března 2017 21:55

soukromá zpráva od Kahn pro A do boje Téměř nevnímal, co říkala. Z jeho hrdla se ozvalo zavrčení, když si všiml změny větru a s ním i nových pachů. "Do háje!" Zlostně se mu zablýsklo v očích a on vyběhl na břech. "Vem moje věci!" Zařval přes rameno na svou ženu a přeměnil se. Upíři a vlkodlaci? Perou se tam? Co se to k sakru děje? Pohodil hlavou a vší rychlostí se rozeběhl směrem k chatě. To nás nemůžou ani na chvíli nechat bejt? Proč si to musej řešit zrovna tady? Nadával jim už v duchu a byl připraven prvního cizího vlka nebo upíra roztrhat na kousky.

Annabeth - 12. března 2017 22:37

soukromá zpráva od Annabeth pro Problémy Ohlédla s přes rameno, když tak vystartoval a koukala na něj nejdřív trochu jako na blázna. Pak ale i ona ucítila míšenici všech těch pachů a co víc ji překvapilo, že jeden pach patřil jejímu otci. Sebrala jeho věci a pak se sama snažila co nejrychleji dostat k chatě. I když jí to trvalo znatelně déle než jejímu maželovi. Ten už tam byl a mohl vidět skupinku čtyř upírů plus Beth otce a nějaké své sourozence v lidské podobě, ale i ve vlčí. Stáli tam před chatou a vrčeli po sobě. Nejspíš se jen o něčem hádali, i když to nevypadalo zrovna přátelsky a bylo jen otázkou času, které straně dřív rupnou nervy. Už tam chyběl jen Bran, otec Kahna. Než mezi ně ale Kahn stihnul skočit, upíři a vlkodlaci se do sebe pustili zuby nehty a Leonardo se jen potutelně usmíval, jakoby se mu to krveprolití snad líbilo. To už dobíhá ale i Beth. Chvíli se na to dívá jako kdyby snad začala válka, protože tomu vůbec nerozumí. Věci tam odhodila někam stranou a pozornost zaměřila na svého otce, ke kterému hned přiběhla. "Tak co tu jen tak stojíš, zastav je! On ji od sebe ale jen odstrčil, až skončila na zemi v sedě. Pohrdavě si k ní kleknul a chytil jí za bradu. "Tak mladá.. a tak naivní." Sklonil se kousek blíže a nasál její pach. Ušklíbnul se znechuceně. "No teda, kdo by to řekl", ušklíbnul se ještě víc. "Seš jim načuchlá jak nějaká děvka." Vzal ji prudce za ruku aby ji zvedl na nohy. "Zabte je všechny.." dal rozkaz skupině jeho upírů a pak se otočil ke své dceři, "a my dva jdeme." Držel ji pevně za paži a mířil si to z lesů pryč k přistavenému autu. Beth zarývala paty do země a snažila se ho zbrzdit. "Co to děláš? O co ti jde?!" Ne že by s ním mluvila zrovna slušným tónem, což způsobilo to, že byla udeřena silně hřbetem jeho ruky. "Měla bys mi děkovat.. teď má drahá, totiž převezmeme vládu jak nad všei upíry, tak i vlkodlaky."

Kahn - 13. března 2017 08:29

soukromá zpráva od Kahn pro Bitka Jakmile Kahn rozpoznal situaci, rozeběhl se, aby mezi skupinu vlků a upírů skočil. Bylo ale pozdě. Stihl akorát zavrčet, aby na sebe některé z nich upozornil. Moc dobře ale věděl, že jeho sotva poslechnou. Ne, když už se do sebe pustili. Místo toho se otočil k Leonardovi, který jako jediný by pravděpodobně mohl dokázat tuhle skupinku od sebe odtrhnout. Ten už ale táhl jeho ženu pryč. Jakmile Kahn zaregistroval jeho slova a hlavně facku, kterou jjí vrazil, rudá mlha mu sestoupila na oči. Nikdo. NIKDO na ni nevztáhne ruku. S řevem a mohutným skokem se jim postavil do cesty. Nad oběma se tyčil a jeho zlaté oči, které se teď upíraly na Leonarda, připomínaly lesní požár, kvůli vzteku, který se v nich odrážel. "Pusť ji." Zavrčel ale slova byla jen těžko rozeznatelná, jak je měnilo jeho vrčení. "MOJE!" Zařval. Vycenil tesáky a máchl prackou s mohutnými drápy, aby ho od ní odehnal.

Annabeth - 13. března 2017 10:30

soukromá zpráva od Annabeth pro Souboj Nevěřícně se svému otci dívala do očí a z facky si vlastně ani nic nedělala. Zůstala po ní jen malá, červená stopa na tváři. "To přece nemůžeš myslet vážně." Vydechla jenom šokovaně a zůstala na něj zírat. Znovu ji chytil za paži a chtěl pokračovat v cestě, když jim jí zastoupil mohutný vlk. Okamžitě poznala Kahna. Když se po nich, respektive Leonardovi ohnal tlapou, každý z nich odskočil na jinou stranu. Leo to měl tak tak a už mohli být jeho vnitřnosti v celém svém obsahu vylité přímo před Kahna. "Agch.." vydechl a pak se ušklíbnul. "Ale, tady se nám někdo zamiloval, co?" Ušklíbl se znechuceně a odplivl si stranou. Celou dobu se díval Kahnovi do očí. Vlkodlaky a upíry drásající si maso za jejich zády si vůbec nevšímal. "Jste nechutní, oba dva. Očekával sem, Annabeth, že mu tak snadno nepodlehneš. Že alespoň něco máš po mě, ale ne, ty jsi jen hloupá hračka." Ušklíbl se a vycenil svoje zuby. Hrdelně zavrčel směrem k vlkovi před ním. "Teď se dívej, jak tvého milého roztrhám na kousky" vyjekl, a s tím se pustil rovnou vstříc vlkovi. První rána byla mířená na jeho tvrdý hrudník, ale to mu vůbec nevadilo, dostal se blíž krku, do kterého se hodlal zakousnout. Beth to celé sledovala z zpovzdálí. Celou tu absurdní situaci. Do očí se jí nahrnuli slzy, když si uvědomila, že vlastně byla opět jenom využita k jeho prospěchu. Neměla ani na to, mu na jeho slova odpovídat. V hlavě se jí honily jen myšlenky, jak se teď bude vůbec moct podívat Kahnovi do očí a jestli jí bude ještě někdy věřit. Tohle se dá vyložit spousty způsoby a jistě ne jednoho z nich napadne, že v tom má celou dobu prsty taky. Sledovala, jak se do sebe ty dva pustili a na zem dopadala jejich krev. Momentálně nevěděla, o koho se má strachovat víc. Leonardo sice byl hajzl všech hajzlů, ale pořád to byl někdo, kdo ji vychoval. Chtělo se jí utéct..

Kahn - 13. března 2017 11:28

soukromá zpráva od Kahn pro Nevnímal Leonardovi urážky. Už teď byl rozzuřen k nepříčetnosti. Nepotřeboval další impulzy. Nechtěl ale zaútočit jako první. Stále to byl otec jeho ženy a on mu nechtěl ublížit jinak, než v sebeobraně. Proto vzal za vděk, když se na něj Leonardo vrhl. Se zařváním mu vyběhl vstříc a z rány do hrudníku si nic nedělal, i když byla cítit. Upíří síla, ačkoli se nemohla mířit, byla stále nadlidská. Jak si konečně mohl osahat při rvačkách se svou ženou. Nechal upíra zabořit své tesáky do jeho krku a pak celou svou vahou dopadl na jeho tělo, aby ho ze sebe dostal. Nehleděl na to, že mu tím něco způsobil. Jakmile byl jeho krk volný, zvedl se a tlapou přišlápl upíra k zemi. Věděl, že tím získá jen pár minut času a tak rychle navázal oční kontakt s Beth. „Odtrhni je od sebe!“ Kývl hlavou ke zmítající se skupině vlků a upírů. „Poslechnou tě. No tak, dělej!“

Annabeth - 13. března 2017 11:59

soukromá zpráva od Annabeth pro Souboj Dřepěla tam na zadku kousek opodál, kde se rvali dva nejdůležitější muži v jejím životě. Přemýšlela nad vším možným a vypadala dost mimo, proto ji musel Kahn okřiknout, pokud si chtěl získat její pozornost. Což taky udělal. Podívala se na skupinku bijících se upírů a vlkodlaků, zpátky na něj a pak zase na skupinku. Tam někteří jedinci již vypadali daleko hůř a měli daleko horší zranění, než jen prokousnutá hrdla. Upíři si ze ztrát na jejich straně nic nedělali, ale na straně vlkodlaků se jedna dívka skláněla k bezvládnému tělu jednoho z mužů. Sotva se mu nadzvedal hrudník a nevypadalo to moc dobře. Dostala se mezi jeden bijící se pár akorát ve chvíli, kdy se do sebe chtěli zakousnout. Věděla, že se tímhle tahem neobejde bez zranění, takže když upíra chytla pod krkem a vlkodlaka, v lidské podobě se od sebe pokusila odstrčit, docílila jen toho, že ji ošklivě křuplo v rameni, o které se otřeli vlčí zuby. "Tak dost" pronesla na oba dva hrubým hlasem a do hrudi vlkodlaka jednou rukou strčila. Nebylo to moc efektivní a ramenem ji projela ostrá bolest, ale alespoň něco. I ostatní se na chvíli zastavili, aby se podívali, co se bude dít, ale bylo to, jakoby zamrzli, jen zvedli oči. Upírovi, kterého držela pod krkem se to moc nelíbilo a začal se vzpouzet. Musela ho chytit i druhou rukou, ale jen si přitáhla jeho hrdlo a jedním kousnutím mu přeťala tepnu, takže šel k zemi. Se zuřivým pohledem se otočila na ostatní. "Ještě někdo to chce zkusit?!" Vlci se jí možná tak mohli vysmát, ale vlastně jí to nevadilo. Zase může dalším předvést, co v ní je. "Kdo si myslíš, že jsi, aby jsi nám říkala, co máme dělat?! - Je to jen další obyčejný upír, zabij ji Rede, jistě v tom jede taky" Ozývali se hlasy vlků. Mezitím se Leonardo dostal zpoza Kahna, když mu zaryl ostré nehty do tlapy. Šel vyloženě po šlaše, kterou se pokusil přetrhnout, aby mu poškodil nohu a mohl se tak hůře bránit. Což se mu vlastně i povedlo. Jeho tělo zavalila horká krev a on se rychle odtáhl a zvětšil mezi nimi vzdálenost. "Tohle ještě nekončí, to si pamatuj." Dodal a pomalu začal couvat. Když upíři viděli, že se stahuje, začali ustupovat taky.

Kahn - 13. března 2017 15:25

soukromá zpráva od Kahn pro Kavalérie Kahn zakňučel, když ucítil ostrou bolest na noze a rychle uskočil, zatímco z jeho rány se řinula krev. Naštvaně hleděl na Leonarda a riskoval pohledem na vlky, aby zhodnotil i jejich ztráty. Zavrčel, když si všiml pár bezvládných těl. Upřel pohled zpět na upíry. "To máš pravdu, nekončí." Ozval se vlčí hlas, ale nevycházel z Kahnovy tlamy. Z lesa se volným krokem vynořil černý vlk s pár vlkodlaky v lidské podobě kolem sebe. Ti okamžitě zaregistrovali raněné a rozeběhli se k nim, aby je ošetřili. Vlkodlaci, kteří doteď byli na místě ztuhli a po chvíli skoro jako jeden muž poklekli a sklonili hlavy. Bran si toho ani nevšímal a postavil se vedle svého syna. I Kahn, impozantní ve své vlčí podobě, vypadal vedle svého otce malý. Bran si konečně své místo musel vybojovat a tak se při každém pohybu jeho svaly vlnily, jak byly napjaté a připravené k akci. Pohledem zhodnotil situaci a pa upřel své šedé oči na Leonarda. "Měl bych tě tu na místě zabít, ale jen bych tím vyprovokoval válku." Zavrčel a jedním krokem se objevil u skupinky upírů, jednoho vzal mezi zuby, zacukal krkem a pak jeho tělo odhodil. Odfrkl si a vycenil zuby. "O tomhle budou informováni starší. Nebudou to tolerovat a ty to moc dobře víš!" Zařval, jeho zuby jen kousek od Leonardovy hlavy. Zatímco se oba vládci mezi sebou dohadovali, Kahn se zuby ohnal proti jakémukoli vlkodlakovi, který se přiblížil k jeho ženě a ochranitelsky ji obklopil svým tělem. "Kdo na ni šáhne, bude muset počítat s mým hněvem." Všem se důrazně podíval do očí a až když to všichni pochopili, otočil se k ní. "Jsi v pořádku?" Zamručel a starostlivě do ní šťouchl čenichem.

Annabeth - 13. března 2017 16:01

soukromá zpráva od Annabeth pro Alfa a Omega Zatímco Kahn se staral o jejího otce, ona se hrdě napřímila, když si vyměňovala ostrý pohled s členy smečky. "Chceš to zkusit?" Vycenila svoje zuby a hrdelně zavrčela. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby se tam neobjevil Bran. Všichni vlci hned zkrotli a upři se stáhli k Leonardovi. Jen ona pořád postávala tak nějak mezi. A rozhodně neměla v plánu se Branovi klanět, jako ostatní. Promnula si pohmožděné rameno, které se bude dávat do kupy ještě zítra, i když rány od zubů na jejím krku a rameni se už pomalu zatáhli. Jakmile k ní přešel Kahn, jednou rukou se ho chytla za srst, jako kdyby se chtěla přitulit a trochu se o něj opřela. Místo odpovědi jenom v souhlasu přikývla. Fyzicky je celá, to je pravda, ale psychicky na tom zas tak dobře není. Je rozzuřená, ale zároveň ji je všechno líto a chce se jí plakat, ale to si nechá až do soukromí. Mezitím se Leonardo věnoval Branovi. Vysmál se mu, když mluvil o starších, skoro jakoby to znamenalo, že ho nezajímají, nebo je má v hrsti. Kdo ví, jestli nechtěl zabít i je. To už z něj ale nevypáčili. Ještě předtím, než opustil vlčí teritorium však trval na tom, že jeho dceru bere sebou, jinak že neodejde.

Kahn - 13. března 2017 17:15

soukromá zpráva od Kahn pro Volba Když se Kahnovi dostalo kývnutí od Beth, trochu se uvolnil a uklidnil, i když stále sledoval souboj jeho otce s jejím otcem. Přidal by se k Branovi, ale ve výsledku byl tohle souboj o dominanci. A jeho vážnost by byla porušena, kdyby se do toho někdo vměšoval. Nicméně, když Leonardovu podmínku zaslechl, znova zařval zlostí. „Nikdy!“ V tu chvíli k němu otočil pohled jeho otec. Pod tíhou toho pohledu se postupně Kahn uklidnil a omluvně o pár kroků ustoupil od své ženy. I tak po ní vrhal starostlivé pohledy. Bran se pak vydal k Beth a sklonil k ní hlavu, než promluvil. Tentokrát nezvykle milým a klidným hlasem, i když trochu chraptivým, po tom řevu a vrčení. „Tohle ti nezávidím, děvče.“ Zamručel tiše. „Ale musíš si vybrat. Tvůj otec, nebo tvůj manžel?“ Trpělivě vyčkával její odpovědi. Kahn vyrazil tiché zakňučení, ale neopovažoval se ji přemlouvat. I když v jeho očích se odrážela veškerá jeho prosba.

Annabeth - 13. března 2017 17:42

soukromá zpráva od Annabeth pro Volba Tu rozepři mezi jejich otci sledovala i ona, ale pořád postávala u Kahna a jednou rukou se ho držela za kožich. Když zaslechla ta slova, celá se zachvěla. Kdyby se jí zeptal jen o den dřív, jistě by odešla s ním, ale po dnešku. Po tom, všem co se stalo.. si nebyla vůbec ničím jistá. Když od ní Kahn udělal pár kroků stranou, vůbec se jí nechtělo ho pouštět, ale když se přiblížil Bran, tak od něj pár kroků vzad ustoupila. V téhle podobě z něj měla opravdu respekt i ona, když přišel blíž. "To nemůžete myslet vážně" ušklíbla se trochu znechuceně a dívala se Branovi do očí. Škublo to s ní, když slyšela to zakňučení a i po tom, co slyšela Leonardův hlas, který ji jenom popoháněl. Natáhl k ní ruku a čekal. Udělala pár kroků vzad a tentokrát se jí chtělo utíkat snad ještě víc než před chvilkou, ale moc dobře věděla, že to je zbytečné. Párkrát ještě vyměnila pohled mezi jejím otcem a manželem, než zacouvala ke Kahnovi a znovu se ho chytla, tentokrát oběma rukama, za srst a trochu se na něj natiskla. Leonardovi se nebezpečně blýsklo v očích, až se z toho Beth zachvěla. Tohle nedopadne dobře a moc dobře to věděla. Její otec zacouval o tři kroky zpět a hrdelně zavrčel, než se otočil a odešel.

Kahn - 13. března 2017 19:04

soukromá zpráva od Kahn pro Po boji Kahn pozoroval boj v její hlavě. Mohl si jen představovat, jaké to pro ni je. On by se také nedokázal rozhodnout. Musel se držet, aby ji nezačal přemlouvat, ale věděl, že to... nesmí. Koukal se tak jen jako zpráskaný pes a zavřel oči. Zrovna, když to začínalo fungovat... Zaskučel sám pro sebe, když najednou ucítil její tělo na své srsti. Překvapeně oči otevřel a když ji spatřil, zalila ho vlna sobeckého štěstí. Pomalu se proměnil na člověka a pevně ji objal a tiskl k sobě, zatímco Bran vyprovodil upíry pohledem. Pak se otočil k dvojici manželů. "Nechám vás tady. Pro Annabeth teď není bezpečno ani ve smečce, nejvíc v bezpečí bude u tebe. Samozřejmě vám dám malou stráž, ale většinu vlků budu potřebovat na ochranu." Informoval je, zatímco pár vlkodlaků doplňovalo jejich zásoby. Pak si povzdechl a potřásl hlavou. "Měl jsem to tušit..." Zamručel a sledoval vlkodlaky, kteří se starali o raněné a odnášeli je. Kahn jen tiše přikývl. "Budu tady. Pomohl bych, ale ty jsi byl vždycky lepší válečník. A nemůžu ji nechat samotnou." Zamručel omluvně a dostalo se mu jen chápavého pokývnutí od jeho otce. A posléze všichni cizí vlkodlaci zmizeli a zůstali tam jen on a ona. Chvíli ji ještě držel v náručí a pak ji opatrně odtáhl, aby se jí mohl podívat do očí. "Jdeme si lehnout?" Zeptal se jí tichým, něžným hlasem.

Annabeth - 13. března 2017 19:59

soukromá zpráva od Annabeth pro Co teď? Když se proměnil do lidské podoby natiskla se na něj celým tělem a obličej schovala do jeho hrudi, kdy se o něj čelem opřela. I když normálně dýchala, tak teď tento drobný detail - pro upíra - prostě vynechala a jen u něj stála a objímala ho. Sem tam se zachvěla a snažila se vydržet neplakat. Prostě toho na ní bylo moc najednou. Alespoň, že jim doplní zásoby i oblečení, i když vybrat něco pro Beth byla asi sranda, když je téměř každá vlkodlačí žena větší něž ona. Dokonce jim zprovoznili i vodu. Rozhovor mezi nimi nevnímala. Cítila jen to, jak se Kahnovi zvedá hrudník v odpovědích, ale o čem se bavili úplně vytěsnila. Když ucítila jeho ruce na svých ramenou, aby ji od sebe odtáhl, jen své sevření kolem jeho těla víc stiskla. Ještě nebyla připravená se mu podívat do očí. Odtáhla se od něj po chvíli sama. I když se snažila, v jejích očích mohl vyčíst hlavně zmatek, strach, nejistotu a taky mohl zahlédnout lesknoucí se slzy. Jen tiše přikývla. "To bych ráda." A rozešla se k chatě. I když bude asi zázrak, jestli se jí povede usnout.

Kahn - 13. března 2017 22:05

soukromá zpráva od Kahn pro Utěšování Zahlédl slzy v jejích očích a trhalo mu to srdce. Věděl, jak těžké to pro ni je. Ale také věděl, že jí nemůže moc pomoci. Jen jí dodat opory. Jak ho štvala, když to byla ta otravná, drzá upírka, tak mu teď ta naprosto stejná persona chyběla. Dal by cokoli, aby se alespoň ušklíbla. Když se rozešla do chaty, pospíchal za ní a doprovodil ji do ložnice. Lehnul si na postel a přitiskl ji k sobě. "Klidně breč. Máš na to plné právo." Zamručel do jejího ucha a pohladil ji po zádech. Svíral její tělo v náručí a nechal ji se vybrečet, pakliže se pro to rozhodla.

Annabeth - 13. března 2017 22:13

soukromá zpráva od Annabeth pro Dlouhý večer Pro dnešek si odpustila i sprchu a nějakou další očistu a jen si vlezla do postele. Sundala si jenom boty a ani se nevysvlékala. Když si lehl k ní, chvíli váhala, ale nakonec se k němu stulila. Teď už to je přeci jen asi normální. Opřela si hlavu o jeho rameno a jen se ušklíbla. Chtěla před ním zůstat silná a nepřipouštět si slzy. "Já nebrečim. Nic mi není" odsekla mu a koukala se jinam. Někam do místnosti, směrem k oknu. Mluvila stejným arogantním tónem jako vždycky, jen se jí hlas prostě třásl.

Kahn - 13. března 2017 22:20

soukromá zpráva od Kahn pro Utěšování Chvíli ji sledoval, když odvrátila pohled a pousmál se. "Jak myslíš." Pokrčil rameny a položil se na záda. "Jen je to normální. Obzvláště po téhle situaci. Nevážil bych si tě méně." Usmál se na ni, i když tušil, že jen vyprovokuje další ostrou poznámku. Ale také moc dobře věděl, že teď pro ní nic nemůže udělat. A tak jen zavřel oči a jednou rukou ji něžně hladil po zádech.

Annabeth - 13. března 2017 22:26

soukromá zpráva od Annabeth pro Dlouhý večer Zamračila se nad jeho slovy a plácla ho - ne zrovna jemně - do hrudníku. "Hele nech si toho. Nenuť mě litovat, že sem zůstala s tebou." Zavrčela lehce a stáhla se kousek od něj, když se taky přetočila na záda. Koukala do stropu. Teď se ho dotýkala jenom ramenem a jeho ruku měla pod krkem protaženou. Vlastně nad tím, proč si vybrala jeho začala uvažovat pořádně až teď.

Kahn - 13. března 2017 22:57

soukromá zpráva od Kahn pro Otázky otázky otázky Po jejím plácnutí a zavrčení poslušně zmlkl. Ale hlavou mu vrtala stejná otázka, jako jí. Proč jeho? On nevěděl, jak by se na jejím místě rozhodl. Byl samozřejmě rád, že si vybrala jeho, ale... proč? Proč se rozhodla zahodit svou rodinu pro vlka, kterým ještě pár dní zpět tolik opovrhovala? Nechápal to. A tak ji jen pohladil po ramenou a políbil ji na tvář, než znova zavřel oči. Adrenalin sice ustupoval, ale ještě mu nedovolil usnout. Kahn s tím počítal. Věděl, že ještě nějakou tu hodinu bude jen tak ležet v posteli.

Annabeth - 13. března 2017 23:17

soukromá zpráva od Annabeth pro Večer S povzdechnutím se přetočila na bok a zavřela oči. Nejspíš si ho v tu chvíli vybrala proto, protože to v tu chvíli bylo nejrozumnější. Když jí tam ale tak objal, moc dobře si uvědomuje, že to bylo i proto, že s ním se cítí tolik v bezpečí, jako s někým jiným. A nakonec, když s ním leží takhle v posteli.. musí uznat, že by jí chyběl. Jeho poznámky, provokace, tělo a vlastně všechno. Nakonec se ji povede po několika minutách usnout. I když spánek, který prožívala nebyl zrovna kvalitní, jelikož se v noci hodně budila. Jednou dokonce celá zpocená a zadýchaná. Odtáhla se od něj na kraj svojí postele, když si byla jistá, že spí a dál pokračovala ve spánku. Ráno I přes to, že se dobře nevyspala byla ráno vzhůru první. Tiše vstala z postele a chvíli na něj jen koukala, než jí to donutilo se usmát. Nakonec se rozhodla si zabrat koupelnu a to na dlouhou dobu, když mají konečně vodu a taky ji doplnili nějaké šampony a tak. Užívala si sprchu a nějak si nevšimla, že dveře do koupelny zůstali pootevřené.

Kahn - 13. března 2017 23:24

soukromá zpráva od Kahn pro Ráno Celou noc ho tak trochu sužovali starosti. O jeho smečku, o jejich přežití a hlavně o svou ženu. Za těch pár dní k ní přimkl více, než si byl ochoten přiznat. Chyběla by mu, kdyby se jí cokoli stalo. Strašně by mu chyběla. Takže jeho sny byly určitým druhem nočních můr, kdy se mu zdálo, že ho jeho žena opouští. Proto, když se ráno probudil a zjistil, že je postel prázdná, na chvíli zpanikařil. Až ho nakonec jeho nos uklidnil a on si uvědomil, že začíná být lehce hysterický. Tiše si povzdechl, ale pak se mu na tváři objevil spokojený úsměv, když si všiml, že Annabeth nechala dveře pootevřené. Tiše se svlékl ze svých šatů a vklouzl do koupelny, kde ji zezadu opatrně objal a políbil na krk. "Dobré ráno." Zavrněl tiše.

Annabeth - 13. března 2017 23:32

soukromá zpráva od Annabeth pro V koupelně Když se k ní přikradl, trochu se ho lekla, jelikož jak tam tekla ta voda, neslyšela ho a ani necítila. Oddechla si, když slyšela jeho hlas. "Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit." Zamručela trochu nespokojeně. Vlastně tak nějak doufala, že bude ještě spát, aby mu udělala snídani. I když možná líp, že k tomu nedošlo. Ještě by podpálila srub. Normálně by ho odtamtud hnala, ale po tom, co se včera tak sblížili to nemá cenu. Dokonce se o něj opřela zády, jelikož se potřebovala sehnout, aby ze svých nohou smyla sprchový gel, kterým teď byla namydlená. "Tohle si nezvykej." Zabrblala trochu a nepatrně se zamračila.

Kahn - 13. března 2017 23:43

soukromá zpráva od Kahn pro Koupelna "Nevzbudila jsi mě." Usmál se na ni a když se o něj opřela zády, poslušně zůstal na místě. Poté si sahnul pro sprchový gel a začal s ním umývat její záda. Tiše si u toho pobrukoval, když z ní smýval zpěněné mýdlo a spokojeně mručel. "Sluší ti to." Zavrněl a políbil ji na tvář. Byl rád, že se jí začínal vracet její arogantní smysl pro humor a popichování. Očividně se už začínala cítit líp. Za to byl rád. "Na co si nemám zvykat? Že se nebudeš sprchovat?" Zahrál blbého a zvedl obočí. "To ale budeš smrdět. Jak to mám vydržet se smradlavým upírem?" Zazubil se.

Annabeth - 13. března 2017 23:50

soukromá zpráva od Annabeth pro Koupelna Její svaly na zádech pod ním tančili, jak je měla po včerejšku a ne zrovna dobré noci ztuhlé. Rameno ji ještě trochu bolelo, takže když se ji dotkl na bolestivějším místě, odtáhla se a nespokojeně po něm zavrčela. Jeho poznámek si snažila nevšímat, i když jí už zase začínal vytáčet. Rychle se zbavila myšlenek, že by k němu vlastně mohla i něco cítit. "Lepší smradlavej upít nežli smrad zmoklého psa." Nastavila vodu na ledovou, aby ho zchladila a sama rychle sáhla po osušce a už byla venku. "Užíj si koupel." Uculila se a jen zabalená v osušce přešla do ložnice, aby našla nějaké vhodné oblečení, co jim tam nechali. Nebylo toho moc, ale na pár dnů jim to vydrží. Kdyžtak si to přeperou.

Kahn - 14. března 2017 18:16

soukromá zpráva od Kahn pro Koupelna Vyjekl jako malá holka, když ucítil ledovou vodu útočit na své tělo. Nesrozumitelně po ní něco zavrčel a rychle spravil vodu teploty na snesitelnou, než se tentokrát pořádně umyl on. Vydrhl se po rvačce s Leonardem a celkově se dal trochu do pořádku, než vylezl z koupele a oblékl se do šortek a tílka. Zatímco ona pro sebe vybírala oblečení, on si, zatímco si pobrukoval, šel vzít něco ke snídani do kuchyně. Po chvíli mohla cítit vůni smažené slaniny prakticky po celé chatě, když si Kahn dělal míchaná vajíčka. Už bylo zapáleno v krbu a před plápolajícími plameny ležely dva sáčky krve, aby se ohřály. Věděl konečně, že to ona občas dělá.

Annabeth - 14. března 2017 20:15

soukromá zpráva od Annabeth pro Snídaně Docela ji trvalo, než si vybrala něco na sebe. Ne že by se jí to nelíbilo nebo tak, ale spíš jí přišlo, že úplně ve všem plavě a hlavně jí padali kalhoty. Nakonec přeci jen našla ale nějaké, co ji padnou a vzala si k tomu hnědé triko, kde na jednom boku udělala uzel, aby na ní tak nevyselo. Když šla za ním, ani jí nepřekvapila ta vůně slaniny a jídla, ale co ji dostalo byli dvě krevní konzervy, které se ohřívali před krbem. Jemně natočila hlavu na stranu a s tázavým pohledem se otočila na něj. "Za co sem si to zasloužila?" Přešla ke krbu a sáhla na konzervy, ale ještě chvíli je tam nechala se ohřívat. "To tě ta sprcha nezchladila?" Dřepla si tam do jednoho z křesel, ale tak, aby viděla i na něj a i na konzervy.

Kahn - 14. března 2017 20:33

soukromá zpráva od Kahn pro Jídlo "To nemůže být manžel prostě hodný na svou ženu?" Zvedl k ní obočí od plotny a párkrát promíchal vajíčka, dokud nebyl spokojený. Své jídlo, které by pravděpodobně vystačilo průměrné lidské rodině, si nandal na talíř a sedl si naproti ní. Se spokojeným vrněním se pustil do jídla. "Co tě vede k tomu, že potřebuju schladit?" Zvedl obočí v hranné nevinnosti, než si do úst dal kousek propečené slaniny a nahlas zavrněl blahem.

Annabeth - 14. března 2017 21:02

soukromá zpráva od Annabeth pro Snídaně Sledovala ho a pak se jemně ušklíbla. "Třeba to, že mi lezeš do sprchy." Pokrčila jednoduše rameny a pak si došla pro jeden sáček, který začala cucat jak obyčejné pitíčko z obchodu. Ahh, tohle jsem potřebovala. V klidu se oba dva najedli a ona spořádala oba sáčky jak prd. "Tak.. co teď?" Vlastně se celkově ptala, co se bude dít dál ohledně věci s jejím otcem a tak. Trochu se jí nelíbí, že se tam prostě jenom schovávají a čekají na boží smilování. Otázku si ale mohl vyložit i tak, že neví jak naložit se zbytkem dne.

Kahn - 15. března 2017 06:42

soukromá zpráva od Kahn pro Snídaně Uraženě zamručel. „To bylo čistě proto, že jsem ti chtěl umýt záda. Vůbec jsem tím nic nesledoval!“ Ohradil se s hranou nevinností. „I když je pravda, že to byl hezkej výhled.“ Uchechtl se spokojeně a chvíli tiše přežvykoval, jak přemýšlel nad její otázkou. „Co se nás dvou týká, zůstáváme tady. Tady jsme v největším bezpečí a otec nám nechává nějakou minimální eskortu. Nicméně ty by jsi mohla být ohrožení ve smečce i z naší strany. Sama jsi to slyšela. Jsi upír, takže jsi pro většinu vlků automaticky v podezření.“ Zamručel. „Nevím, co se teď bude dít. Bojím se, jestli to znova nevypukne ve válku, ale asi se tomu nedá vyhnout.“ Poškrábal se ve vousech a povzdechl si. „A to to vypadalo tak nadějně.“ Zaměřil pohled do ohně a tiše žvýkal.

Annabeth - 15. března 2017 12:24

soukromá zpráva od Annabeth pro Co dál.. Ušklíbla se jeho hranné nevinnosti a jen se trochu zamračila před tím, než bez zájmu pokrčila rameny. "Každej tomu říká jinak." Dodala a potom si jen dlouze povzdechla. Přesně tohle nechtěla, válku, rozpory a dohady. I když v tom již uměli žít. Ale ona teď stojí mezi a ani na jedné straně nemá pevnou půdu pod nohama.. "No, doufám ale, že ti je jasný, že mě nebude dlouho bavit se tu schovávat. A že nečekáš, že takhle odříznutá strávim x let života." Protože na to má sama moc divokou povahu. "Otec se vás bude snažit přelstit nějak jinak než bitvou a válkou. Ví, že na to upíři nemají dostatek sil ani kvalifikovaných bojovníků momentálně. Možná spíš čekal, že já se sblížím se smečkou, s tebou a tvým otcem a pak vás ve spánku zabiju." Mluvila otevřeně a na rovinu, nijak se nezdráhala.

Kahn - 15. března 2017 22:23

soukromá zpráva od Kahn pro Vskutku "To nikdo nečeká, drahoušku." Zamručel a potřásl hlavou. "Dokončíme líbanky a pak se uvidí. Otec se mezitím pokusí přesvědčit smečku, že nejsi hrozbou. Tvoje volba tak nějak dala všem najevo, kde stojíš." Podrbal se ve vlasech. "S trochou štěstí se to nezvrhne ve válku. To nemá rád nikdo." Povzdechl si. "Ale uvidíme." Pak se k ní otočil. "Ano, to asi čekal. A jednou jsi se k tomu docela přiblížila." Zazubil se a rukou si přejel po krku, kde ho před pár dny kousla. "Ale nikdy jsem neměl důvod ti nevěřit, Annabeth." Snad poprvé ji oslovil jménem. "Jsi moje žena."

Annabeth - 15. března 2017 22:34

soukromá zpráva od Annabeth pro Ranní rozhovor Dívala se na něj a seděla v křesle tak, že nožky měla přes opěradlo a pohupovala s nimi ve vzduchu. Neustále se mračila lehce. "Jak můžeš vědět, že sem nezvolila jen proto, že jsi v tu chvíli byl moudřejší volba? A rozumnější." Pokrčila prostě rameny a začala si na prst namotávat pramen svých vlasů. "To že jsem tvoje žena ještě neznamená, že tě nemůžu zabít, Kahne." Schválně také použila jméno a narovnala se v křesle, aby se k němu přiblížila. Špičkou jazyka si olízla rty a zoubky, které dala jasně najevo. "Nedala jsem ti důvod mi věřit, pokud vím."

Kahn - 15. března 2017 23:04

soukromá zpráva od Kahn pro Provokace? Podíval se jí do očí a zvedl obočí. "Jak to vím? Protože ani ty nejsi tak dobrá herečka, aby jsi své včerejší rozpoložení zahrála." Zamručel. "Uznávám, že asi nejsem intelektuál. Ale taky nejsem blbej ani slepej. Viděl jsem, co ti bylo." Pousmál se a také se v křesle předklonil. "No, zatím jsi se o to pokusila jenom dvakrát. A to podruhé dopadlo přinejmenším zajímavě." Uchechtl se a olízl si zuby. "Zatím nemám důvod ti nevěřit. A dokud se nějakej neobjeví, jsi ta nejdůvěryhodnější osoba, kterou znám."

Annabeth - 15. března 2017 23:15

soukromá zpráva od Annabeth pro Dráždění Když narazil tématem na včerejšek, jen nespokojeně zavrčela a víc se zamračila. "Nic mi nebylo. Byla sem úplně v pohodě." Přeci to nepřizná, na to je ona až moc hrdá. "Klasický rodinný drama. Nic co by mi trhalo srdce. Jen možná si byl o něco zajímavější volba, to uznávám." Opřela se zády zase zpátky, ale dívala se mu stále do jeho mandlových očí. Možná z nich teď byla malinko nervózní. Jen se ušklíbla a pobaveně uchechtla. Nakonec otočila tvář stranou od něj a zadívala se do ohně. "To byla jen čistá zvědavost, nic víc v tom nehledej." Znovu mír ě zavrčela a složila si ruce pod prsy. Dívala se raději na oheň, než na něj.

Kahn - 15. března 2017 23:51
	soukromá zpráva od Kahn pro Laškování Zvedl obočí, když řekla, že byla v pohodě, ale neřešil to. On věděl svoje. "Když říkáš." Pokrčil rameny a zamručel. "Tak zajímavější, jo? To mi lichotí." Uchechtl se a pak se zadíval na její profil. Byla rozkošná, když se od její pokožky odráželo světlo plamenů. "Zvědavost, hm? Že nejsi zvědavá častěji." Zazubil se a spokojeně se opřel.

Annabeth - 16. března 2017 08:19

soukromá zpráva od Annabeth pro Dohady Ušklíbla se mírně a lehce zavrčela. Kmitla k němu pohledem. Rozhodně neměla v plánu mu nějak lichotit. Narovnala se a znovu se zadívala na něj, lehce přimhouřila oči. "Tak se hlavně nerozbreč z té lichotky." Zas tak často je od ní neuslyší. Nakonec se ale zase dostali k tomu včerejšku. Ne, že by to nebylo dobré a lákavé užít si znovu, ale přece mu nemůže dát pokaždé, když si pískne. "To víš, že jo. Tobě by se to pak zalíbilo, chtěl bys to denně a ve finále by tě to přestalo bavit." Odsekla mu, i když to nebyl moc silný argument. Lehce na něj vyplázla jazyk a zase se zadívala na oheň.

Kahn - 16. března 2017 20:01

soukromá zpráva od Kahn pro Laškování Uchechtl se, když si ji poslechl. "Dost pozdě. Už se mi to zalíbilo." Zamručel její směrem a odložil prázdný talíř, než se spokojeně opřel. "Mimoto jsi právě přiznala, že by ti chybělo, kdyby mě to přestalo bavit." Zazubil se spokojeně a chvíli odpočíval a se zavřenýma očima přemýšlel. Pak se k ní otočil. Vážil si toho, jak je těžko podmanitelná a jak si z něj utahuje. Rozhodně to bylo lepší, než kdyby byla stále potichu. Zaručeně se nenudil a měl z toho radost. I když ho teď trochu trápilo dění okolo smečky. Ale rozhodl se to vypustit z hlavy s myšlenkou, že ho jeho otec kdyžtak zavolá.

Annabeth - 16. března 2017 20:10

soukromá zpráva od Annabeth pro Dohady Dívala se na něj a zavrčela trochu zle, ale on se jen spokojeně opřel a odpočíval. Pozorovala ho mezitím a ještě se zvedla, aby došla přiložit. "Kdyby tě to přestalo bavit, našla bych si bokovku. S těmi je zábava vždycky." Chtěla ho naštvat. Líbilo se jí, když se zlobil. Řekla to cestou zpátky, ale neusadila se na svoje křeslo, ale rovnou k němu do klína. No co, musejí si trochu pohrát. Oba potřebují přijít na jiné myšlenky.

Kahn - 16. března 2017 21:17
	soukromá zpráva od Kahn pro Provokování Zavrčel nad jejím nápadem. "Oba víme, že tě žádná nenahradí." Zamručel a když si mu sedla na klín, dravě ji kousl do rtu. "Nebo to mám brát tak, že už ty nějakou bokovku máš?" Zavrčel jí do ucha a zatnul prsty do jejího zadečku, zatímco jí hleděl do očí.

Annabeth - 16. března 2017 22:06

soukromá zpráva od Annabeth pro Dohady Ušklíbla se mrně nad jeho komplimentem, i když jí to vlastně zalichotilo. To sem byla až tak dobrá? Nechala ho, aby jí kousl do rtu a nechala ho i se odtáhnout, i když ho mohla klidně začít zhurta líbat. Prozatím to neudělala. "Kdybych si měla najít nějakou bokovku, bude to mezi tvými bratry." Mrkla na něj a pak se naklonila k jeho uchu. "Nepochybně budou tak dobří a statní jako ty." Rukama mu sjela po hrudi a lehce ho drápla.

Kahn - 16. března 2017 22:28
	soukromá zpráva od Kahn pro Hra Zachrčel a zavrčel nad jejími větami a nechal ji škrábnout ho po hrudi. "Těší mě tvoje lichotka." Zavrčel do jejího ucha a jeho ruce vklouzly pod její kalhoty, kde jí začaly škrábat na zadečku. "Ale nemůžu tě nechat najít si někoho jiného." Vydechl do jejího ucha. "I ze svých bratrů jsem já ten nejstarší a nejsilnější, kočičko." Zapředl a usmál se.

Annabeth - 16. března 2017 22:36

soukromá zpráva od Annabeth pro Provokace Zamručela vcelku spokojeně, když ji vklouzl do kalhot. "Ale, už se zase vychloubáš?" Zamručela a sklonila se k jeho krku, kam se ale nezakousla, ale políbila ho tam. Chtěla ho zase parádně rozproudit a pak se mu vysmeknout. Sama moc dobře věděla, že i když je obyčejný upír, je jí posedlý. A to by se mu měli líbit spíše ženy jeho rasy. "Tak to se budeš muset snažit, aby si ty nepřestal stačit mě", zašeptala mu do ucha a kousla ho do lalůčku. Kapky krve, které vytekli okamžitě slízla.

Kahn - 16. března 2017 22:54

soukromá zpráva od Kahn pro Hraní Vzrušeně zachrčel, když ho políbila na krk a zatnul prsty do jejího zadečku až tak, že z pár ranek začala vytékat krev. Rychle ji začal rozmazávat po jejím zadečku a slastně chrčel. Když ucítil zuby v jeho lalůčku a pak i její heboučký jazyk, slastně zakňučel a podíval se jí do očí. "Oba víme, že žádnej upír by ti nikdy nemohl stačit. Potřebuješ někoho, s kým se můžeš poprat o dominanci." Zavrčel a pevně ji k sobě přitiskl, zatímco okusoval a značkoval její krk.

Annabeth - 16. března 2017 23:02

soukromá zpráva od Annabeth pro Dominance Ušklíbla se znovu nad jeho slovy a zadívala se mu také do očí. Nakonec se mu vysmekla a usadila se na něm obkročmo tak, aby se klínem otřela o ten jeho. Chytila mu ruce a ty přitiskla na loketní opěrky křesla. Sklonila se dostatečně blízko, aby se jejich rty o sebe otírali, zatímco ona bude mluvit. Stále se mu dívajíc do očí. "Oba víme, že víc dominantní sem tady já", chtěla si hrát, i když to znamená, že jim oběma poteče krev. Je pravda, že s upírem by tohle všechno nejspíš ani nezažila. Ty sou se vším hned rychle hotoví a nehráli by si takhle.

Kahn - 17. března 2017 08:40

soukromá zpráva od Kahn pro Dvě alfy? Tiše zavrčel, když si na něj sedla obkročmo a jeho vzrušení se ještě o něco umocnilo. Snad jen ona na něj měla takovýhle vliv. To, jak ho provokovala svou nedostupností a zároveň krásou. A tím, že věděl, jaké potěšení mu milování s ní přinese. Udržel se a nepolíbil ji, když se jejich rty o sebe začaly otírat a s tichým zamručením se jí zahleděl do očí. „Dominantní? Ty?“ Zasyčel. „Oba víme, že ty jenom chceš být ochočená. Jako malý kotě.“ Zavrčel. Chtěla se rvát, měla to mít. Už dlouho se nepral o dominanci. „Jseš jenom malá čubička.“ Zavrčel a hrubě ji kousl do rtu.

Annabeth - 17. března 2017 11:30

soukromá zpráva od Annabeth pro Bitka? Pevně tiskla jeho ruce k opěrkám, i když ji bylo jasné, že ho jen tak neudrží. Je silnější, co si budeme nalhávat. "Nezvládneš mě ochočit i kdybys chtěl. Nenechám se." Zavrčela vcelku zle a dívala se mu do očí. "Oba víme, že tu v hrsti mám já tebe, tak nač se přetvařovat, štěně?" Když jí kousl do rtu, docela neohrabaně a neopatrně, znovu jen zavrčela a sklonila se k jeho krku. Nekousla ho, jen mu tam zubem udělala řeznou ranku, jako tenkrát on jí. Jazykem slízla kapky krve, které se začali drát na povrch. Znovu se tak provokativně o něj otřela klínem. "Kdo má teď koho pod kontrolou, hmm?" Uculila se jemně a hravě ji blýsklo v očích, když se opět podívala do jeho očí.

Kahn - 17. března 2017 12:26

soukromá zpráva od Kahn pro Bitka! Zachrčel, když ucítil, jak se o něj otřela. Její klín byl tak blízko a přece tak daleko! Začínal jí být posedlý. Možná proto, že jen ona ho dokázala držet takhle na hraně po takhle dlouhou dobu. A ještě ho při tom provokovat slovy. Ano, měl chuť ji zabít. Štvala ho, protože jeho vzrušení začínalo bolet, jak se jeho mužství napínalo v jeho kalhotách. Ale měl v plánu lepší trest, než kdy smrt mohla být. Mnohem lepší. Na její slovní provokace neodpovídal. Jen tiše vrčel a vrčení se začalo prohlubovat, spolu s tím, jak jeho ruce porostly srstí. Neměl v plánu plnou přeměnu, protože i částečná mu znásobila sílu. Dost na to, aby ji od sebe lehce odstrčil a nechal dopadnout na zem. Během okamžiku měl v ruce pásek svých šortek a ji obrácenou na břicho. Pár rychlými pohyby jí svázal ruce k sobě a hladově jí při tom hleděl do očí. „Když budeš moc zlobit, přísahám, že tě přivážu k posteli.“ Zavrčel na ni a jen těžko se dalo říct, zda-li se jedná o slib či hrozbu. Prstem začal jezdit po jejím klíně přes její kalhoty a chvíli ji takhle provokoval, zatímco spokojeně vrčel.

Annabeth - 17. března 2017 12:49

soukromá zpráva od Annabeth pro Výměna názorů I když se mohla pyšnit svou rychlostí, tohle bylo rychlé i na ni. Zejména proto, protože to nečekala. Když dopadla na podlahu, jen vydechla, jako kdyby ste člověku vyrazili dech a trochu se uhodila do hlavy. Nic co by ji jakožto upíra mělo nějak ublížit. Hrdelně zavrčela a chtěla po něm skočit, ale jeho další tah nečekala o moc víc. Bránit se mu nemělo smysl. Ruce ji držel opravdu na pevno, takže vysmeknout se bylo nemožné. Může se možna tak pokusit vysmeknout z toho pásku, co ji uvázal kolem zápěstí za zády. Zůstala ležet na břiše a chtěla se přetočit, když se jeho ruka dostala do jejího klína. Celá ztuhla a napnula se. Očima vyhledala ty jeho, v kterých mohla vidět hlad. Hlad po ní a jejím těle. "Nech si zajít chuť." Přeci se mu nevydá tak snadno. I když ji tohle všechno z určitého úhlu pohledu vzrušuje. Protočila se mu pod rukama na zada a kolenem mu zatlačila na břicho, aby ho od sebe odstrčila.

Kahn - 17. března 2017 13:06

soukromá zpráva od Kahn pro Argumentace Opasek byl sice kožený a pečlivě svázaný, ale pravděpodobně by se z něj dostala. Kdyby šikovně zatnula svaly na rukou či ho prostě obratně rozvázala. Koneckonců, byla upír. Člověk by se z toho nedostal. Upír by mohl. Pásl se pohledem na její bezmoci. Stálo to za to. Bylo fajn vědět, že i ona se může dostat do situace, ze které neví, jak pryč. Že i ona může být nejistá a bezmocná. Dělalo mu radost, že je zas jednou ten silný on a byl odhodlaný tak zůstat. I když tušil, že si to pak bude muset žehlit. No, co se dá. Ucítil její koleno na svém břiše a zavrčel. Svou nohou ho rychle odstrčil a chytil ji pevně pod krkem. „Žádné takové.“ Zavrčel na ni. Neobtěžoval se s jejím svlékáním. Konečně, prádla teď měli dost. Jednoduše její triko roztrhl a pevně sevřel její ňadro v rukou, než ho začal masírovat. Ne zrovna jemně, nutno dodat. Zatímco jejich předchozí sex se dal označit za milování, tohle byl prostý souboj o to, kdo je ten divočejší a dravější. A on to opravdu chtěl vyhrát.

Annabeth - 17. března 2017 13:18

soukromá zpráva od Annabeth pro Prohra? Šikovně kroutila rukama za zády a cítila, jak pásek povoluje. Ještě chvíli a bude mít volné ruce.. Joo to ať si jí pak nepřeje. Zavrčela na něj zle, když její koleno prostě odtlačil a dostal se tak tělem přímo k jejímu klínu. Omotala kolem něj obě nohy a pevně sevřela akorát ve chvíli, kdy pásek povolil a ona měla i volné ruce. Zprudka narazila do jeho ramenou a odstrčila ho od sebe tak akorát, aby ho mohla chytit a přetočit se s ním. Sama ho teď chytla pod krkem a trochu se vydýchávala po tom, co ji držel on. Zrhala z něj oblečení, včetně toho, že se ji již šikovně povedlo natrhnout mu kalhoty, i když zatím ne úplně sundat. Je jen otázkou času, kdy se jejich role znovu vymění, ale dokud byla nahoře, užívala si to. Nehty zaryla do jeho hrudi, kde mu udělala dlouhý škrabanec linoucí se až k podbřišku, kde se zastavila. Schválně rukou jen pohladila kořen jeho údu, aby ho napumpovala ještě víc. "Víc toho nesvedeš?"

Kahn - 17. března 2017 14:59

soukromá zpráva od Kahn pro Karty se obrací Spokojeně zavrněl, když kolem něj omotala své nohy, ale toto zavrnění se rychlo změnilo v zavrčení, když najednou skončil pod ní. Sice tušil, že se z provizorních pout Annabeth dostane, ale i tak doufal v trochu víc času. I proto se nestihl bránit a zůstal tak pod ní. Chytila ho pod krkem a on pevně chytil její ruku, která ho držela, zatímco vrčel. Nechal ji z něj strhnout oblečení, i když mu z úst uniklo zasyknutí, když do něj zabořila nehty. "Tak ty nebudeš poslušná." Hrubě zavrčel v odpověď. Volnou rukou začal škrábat její zadeček, zatínal do něj prsty a nechával kapičky krve skapávat na jeho ruku, než ji před jejíma očima hladově olízl.

Annabeth - 17. března 2017 17:41

soukromá zpráva od Annabeth pro Jednou nahoře Pevně ho obejmula stehny a stiskla ho. Stejně jako ho stiskla pod krkem, kde ho držela. Tiše sykla, když protnul její kůži na zadečku a sklonila se k němu níž. "Ne, nebudu. Ani by se ti to nelíbilo", ušklíbla se, když olízl tu krev. "Ale, někdo ma chutě?" Natočila jemně hlavu na stranu a kousla se do jazyka, aby ji tekla krev. Poté ho políbila a jazykem se otřela o ten jeho, aby cítil její krev.

Kahn - 17. března 2017 18:55

soukromá zpráva od Kahn pro A zase dole Musel uznat, že má v jedné věci pravdu. Kdyby byla poslušná, přestalo by ho to bavit rychle. Tohle tomu dodávalo jisté koření. Na kterém se pomalu ale jistě stával závislým. Zachrčel, když ho políbila a on ucítil její teplou krev, řinoucí se do jeho úst. Chvíli si jen užíval její chuť a držel ji při tom za boky, po kterých ji hladil. Cítil její pevný stisk na krku, ten ale neumenšoval hlasitost a hloubku jeho vrčení, které prakticky neustávalo.

Annabeth - 18. března 2017 00:22

soukromá zpráva od Annabeth pro Stále nahoře Polibek, který mu věnovala ještě trochu prodloužila a když se odtahovala, hrubě ho kousla do rtu. Pustila jeho krk a strhla z něj zbytky oblečení, takže se před ni ocitl nahý, ale tělem ho zase hned zavalila, když ho zasedla obkročmo, stiskla stehny a sklonila se k jeho krku. Rukama mu tiskla ramena k podlaze. "Vidíš? Mám tě v hrsti.. Štěně" Zašeptala mu provokativně do ucha a jemně se usmála. Políbila ho na tvář o kterou se otřela zuby a zavrčela na něj. Chtěla mu dát najevo, že teď je tu ona ten, kdo má navrh a kdo je kápo. "Tohle nevypadá, že by sis mě nějak zkrotil a ochočil."

Kahn - 18. března 2017 13:06

soukromá zpráva od Kahn pro Koťátko chce vládnout Tiše ji pozoroval. No, až na to vrčení. V očích se mu stále zračil hlad a hněv divokého zvířete, které si někdo chce podmanit. I když musel uznat, že to není úplně nepříjemný pocit. Svým způsobem ho to vzrušovalo. Což jí ale rozhodně nehodlal dát najevo. "Možná jsem přesně tohle chtěl, upírko." Zavrčel, když u něj byla tak blízko a cukl hlavou, aby ji mohl kousnout do rtu. Pak se rozhodl využít toho, že přeci jen váží víc a s mohutným vzepjetím svalů se na ni převalil.

Annabeth - 18. března 2017 13:32

soukromá zpráva od Annabeth pro A zase dole Ušklíbla se mírně, když přiznal, že se mu to vlastně líbí. "Takže ten ochočený tu chceš být vlastně ty, jo?" Zasmála se mírně a když jí kousl do rtu, hned na to ho znovu políbila. Chtěla se od něj stáhnout, zvednout se a nechat ho tak jak je - vzrušeného a nahého, když se převalili a on se zase ocitla pod ním. Zadívala se mu do očí a znovu se ušklíbla, Bude ho provokovat až do poslední chvíle. "Hmm, tak co teď uděláš, hm?" Ušklíbla se a rukama se mu zapřela do ramenou, i když se jí ho od sebe odstrčit jistě nepovede. "Přiznej to, nemáš na to." Vyplázla na něj jazyk a dívala se mu dál do očí.

Kahn - 18. března 2017 15:13

soukromá zpráva od Kahn pro Do boje Zapřel se proti jejím rukoum, které ho držely a naštvaně jí hleděl do očí. Ale ovládl se a nevrhl se na ni. Konečně, provokovat ji může taky. Nehty sjel od jejího krku až k jejímu podbřišku. Cestou zatínal tu a tam nehty, takže jí občas spustila krev. U jejího podbřišku se na chvíli zastavil a pak rukou hbitě vklouzl do jejích kalhoty a začal škrábat okolí jejího klína až do krve.

Annabeth - 18. března 2017 15:38

soukromá zpráva od Annabeth pro Provokace Vrčení mu oplácela a když jí rukou sjel po těle, jen do jeho ramenou zaryla hlouběji nehty, i když teď proti němu netlačila. Skoro jakoby ho nechávala. Jen když jí vklouzl do kalhot, tak svoje ruce přesunula na jeho ruku a zatlačila, jakoby mu jí chtěla vytáhnout. Trochu sebou škubla a zachvěla se, když jí začal škrábat v tříslech a na stehnech. Začala jí téct krev okamžitě, když protnul její slabou kůži. Nakonec jeho ruku pustila a sama ho chytla za boky, po kterých ho pohladila a poté rukou sjela do jeho klína, kde ho pohladila po celé délce a ne zrovna jemně ho promnula.

Kahn - 18. března 2017 15:45
	soukromá zpráva od Kahn pro Krev Nedbal na její ruku na té své. Spokojeně zavrněl, když ucítil její krev na svých rukou. Ovšem pak zavrčel, když ho promnula ve svých rukou. "Provokatérko." Zavrčel a strhl z ní kalhoty, čímž odhalil její spodní prádlo. Ruku položil na její klín a drobnými pohyby prstů ji začal provokovat, zatímco tiše vrčel a hleděl jí do očí.

Annabeth - 18. března 2017 15:59

soukromá zpráva od Annabeth pro Provokace Ještě párkrát ho promnula ve svých dlouhých, hubených prstech. Vrčela na něj a stejně jako on se díval jí do očí, ona se dívala do těch jeho. "Ty sis začal." Zavrčela na oplátku a následně pokrčila nožky, aby se od něj odsunula po podlaze výš, jakoby se mu chtěla vysmeknout. I když její tělo naznačovalo přesný opak. Husí kůže, to jak se chvěla a pohled v očích, který navzdory jejím slovům říkal jediné - chci tě. Znovu se od něj pokusila odsunout.

Kahn - 18. března 2017 16:45

soukromá zpráva od Kahn pro Jde se na to Nenechal ji se od něj odtáhnout. Prostě ji chytl za boky a přitáhl si ji k sobě. Špička jeho chlouby se otírala o její přirození a on ji chvíli naštvaně sledoval. A pak ji, její boky stále ve svých rukou, položil na břicho, aby jí tak zabránil v útěku. Mimoto, tahle poloha nabízela opravdu hodně možností, co se krocení týkalo. Což měl teď v plánu. Chvíli ji jen provokoval prstem, odsunul její spodní prádlo na stranu a prstem ji hladil po klíně a občas vklouzl i do ní. Ale rychle ho to přestalo bavit a tak ji svým tělem, o tolik těžším než to její, zalehl a při tom do ní se zavrčením vnikl.

Annabeth - 18. března 2017 17:51

soukromá zpráva od Annabeth pro Krocení divé zvěře Ani nečekala, že by se jí od něj povedlo odtáhnout, i když se pokusila proti němu alespoň zatlačit kolenem, jako předtím. Skončila nakonec na břiše. Rukama se zapřela o podlahu, ale svaly jí povolili ve chvíli, kdy ji rukou zase začala dráždit v jejím klíně. Skousla si spodní ret, až ji vyteklo pár kapek krve. Očividně v něm probudila zvíře, které si nechtělo na nic hrát. A ji se to svým způsobem líbilo. Když do ní pronikl, celá se napnula a následně uvolnila. Tiše dlouze vydechla a zakousla se do předloktí do ruky, když si podložila tvář. Podívala se na něj přes rameno a lehce přimhouřila oči. Zavlnila se lehce v bocích a klínem proti němu víc narazila.

Kahn - 18. března 2017 18:07

soukromá zpráva od Kahn pro Chtivá upírka Tiše zamručel, když se zavlnila v bocích. "Já věděl, že se ti to bude líbit." Vydechl jí do ucha a začal přirážet. Pokud den před tím měla ona na starosti jeho potěšení, teď to bylo naopak. S tichým chrčením si ji přivlastňoval, jak do ní přirážel dlouze celou svou délkou. Nebylo to tak divoké, spíše velmi kontrolované a tvrdé. Každý jeho pohyb byl pod jeho kontrolou, zatímco jí dělal dobře tak, jak nejlépe uměl. Zuby se otíral o její šíji a spokojeně chrčel.

Annabeth - 18. března 2017 18:16

soukromá zpráva od Annabeth pro Podlehla Zamručela spokojeně, i když jí zašeptal do ucha, slova, na které se chtěla ohradit těmi svými. Nakonec ale nic neřekla a boky a klínem mu s každým přírazem šla vstříc. Tentokrát se nesnažila nějak se přetáčet a brát to do vlastních rukou. Celá se mu oddávala. Hlavu natočila na stranu, aby se lépe dostal k jejímu krku, než přeci jen otočila tvář k němu a vyhledala jeho rty. Kousla ho silně do rtu aby mu tekla krev, kdy kapky slízla jazykem a trochu nasála.

Kahn - 18. března 2017 21:27

soukromá zpráva od Kahn pro Milování se Spokojeně vrněl a užíval si, jak přiráží boky proti němu. Věděl, že jen sotva ji může nazvat zkrocenou. Ale na tu chvíli... Připadal si dobře. Nechal ji ho kousnout do rtu a pak ji hladově políbil. Rukama masíroval její zadeček a chvíli si ji v leže přivlastňoval, dokud si nebyl jistý, že mu alespoň pro teď nepodlehla. Až pak se posadil a ji si vysadil do svého klína. Za boky ji k sobě pevně tiskl a volnou rukou kroužil po jejích ňadrech, která masírova a hladil.

Annabeth - 18. března 2017 22:20

soukromá zpráva od Annabeth pro Podlehnutí Nějak přestala řešit svou hrdost a to, že mu do teď odporovala. Přestala se snažit mu vysmeknout a jen si to užívala. Po několika dalších a tvrdších přírazech začala tiše vzdychat. Když se přesunuli, tělem se na něj natiskla. Ruce mu položila na ramena a sklonila se, aby ho políbila. Nechala ho laskat ji i její tělo a několikrát mu tiše vzdychla do úst. Pro teď mu podlehla. Do tváří se ji nahrnula červená barva a její tělo se chvělo. Dokonce se orosila potem, ale stále pokračovala. Nechtěla tu slast teď ukončit tak brzy.

Kahn - 18. března 2017 23:31
	soukromá zpráva od Kahn pro Hraní Spokojeně zavrněl, když uslyšel její tiché vzdychání. I on spokojeně sem tam vydechl. "Annabeth." Zavrněl jí do ucha a pak ji políbil, zatímco proti ní jemně přirážel. Chtěl si tohle užít. Ten okamžik, kdy jsou jejich těla spojená. Pevně ji k sobě tiskl a když cítil, že na jednoho z nich přichází vyvrcholení, vždy zpomalil, aby tak pocit slasti o něco prodloužil.

Annabeth - 19. března 2017 00:01

soukromá zpráva od Annabeth pro Milování Zlověstné vrčení přešlo ve zvuky lásky. Doslova mu zpívala během toho, co byla jejich těla spojená a rozhodně se ji nechtělo jen tak přestat. Bylo zvláštní, jak jím ještě nedávno opovrhovala a nyní se mu tu celým svým tělem oddává. Spokojeně zavrněla, když vydechl její jméno. Spokojeně se usmála, jelikož si připadala, jako nějaká bohyně. "Jsem jenom tvoje " Vydechla spokojeně těsně předtím, než se přisála na jeho rty a hladově ho políbila. Rukama ho objala a jednou mu vjela do vlasů. Ještě párkrát přirazila než to nakonec nevydržela a nechala se tím slastným pocitem unést. Dlouze vydechla.

Kahn - 19. března 2017 00:11
	soukromá zpráva od Kahn pro Konec "No proto." Zamručel, když mu řekla, že je jenom jeho a hladově opětoval polibek. Nechal jejich jazyky se otírat, zatímco oba spěli k vrcholu. K tomu svému došel spolu s ní a vyvrcholil do ní, zatímco nepřerušoval polibek. Celé tělo měl pokryté perličkami potu, ale ještě chvíli ji držel v obětí a něžně se s ní líbal, než si pomalu lehnul.

Annabeth - 19. března 2017 10:08

soukromá zpráva od Annabeth pro Uspokojení Tiše zavrčela, když ji napomenul a kousla ho do rtu. Nevěnovala tomu moc pozornosti, protože mu to stejně vrátí všechno potom. Poté, co oba společně vyvrcholili zůstávala ještě nějakou chvíli u něj v náručí. Její tělo se chvělo, dlouze oddychovala a spokojeně ho dál líbala. Jakmile si lehl, ještě jednou se k němu sklonila a políbila ho na krk, poté se svalila vedle něj. Nejdřív ležela na zádech a potom se přetočila na bok čelem k němu. Bylo jistě zvláštní ji vidět se usmívat. Nic neříkala, jen se na něj dívala a usmívala se.

Kahn - 19. března 2017 11:17

soukromá zpráva od Kahn pro Mazlení se Spokojeně jí hleděl do očí a užíval si její úsměv. Tak vzácný a o to hezčí. "Co se usmíváš, potvůrko?" Zamručel a pohladil ji po tváři, než ji k sobě přitáhl, aby ji mohl políbit. Užíval si toho klidu a míru, který teď mezi nimi na nějakou chvíli nastal a nechtěl o něj jen tak přijít. "Ženuško." Zamručel pobaveně a posadil se, aby se jeho tělo ohřálo o oheň v krbu.

Annabeth - 19. března 2017 11:31

soukromá zpráva od Annabeth pro Menší oddech Spokojeně ležela a podepřela si hlavu. "Co, bylo by ti sympatičtější, kdybych se na tebe mračila?" Zasmála se nahlas a polibek mu jemně oplatila. I když on si sednul, ona dál zůstavala ležet. Na chlad byla narozdíl od něj zvyklá. "Mužíčku" odsekla mu s lehkým úšklebkem, ale posadila se, aby se k němu přisunula a políbila ho na rameno a krk. Konečně ho začala brát jako svého..

Kahn - 19. března 2017 12:01

soukromá zpráva od Kahn pro Manželé Když se posadila, položil jí ruku kolem boků a jemně ji k sobě přisunul. Nedalo se hovořit o nějakém tělesném teple, spíše si prostě užíval její blízkost. Spokojeně zavrněl, když ucítíl její polibky. Nic neříkal, nechtělo se mu to rušit. Jen hleděl do plamenů a jemně se usmíval. "Všechno to dobře dopadne." Řekl po chvíli s náhlou sebejistotou a rozcuchal jí vlasy.

Annabeth - 19. března 2017 12:18

soukromá zpráva od Annabeth pro Idylka Stejně jako on jí dal ruku kolem pasu, tak ji dala i ona jemu a víc se na něj natiskla. Takových chvilek asi moc mít nebudou, tak proč si to neužít pro jednou. Hlavu si opřela o jeho rameno a stejně jako on i ona se zahleděla do ohně před nimi. Ticho přerušil až on, nad čímž se zamračila. Nadechla se, aby mu odpověděla, ale rozcuchal jí vlasy. Nespokojeně zle zavrčela a hned si vlasy rukou pročísla. "Nedělej to." Řekla znovu svým klasickým, povýšeným tónem. "A nemluvme o tom, nechci na to teď myslet." Mračila se a ještě chvíli se dívala do ohně, než se nakonec zvedla, aby přešla do koupelny. Potřebovala se od všech těch tělních tekutin - potu, krve a dalšího - pořádně opláchnout a taky se alespoň trochu prohřála v teplé vodě. Když vylezla, vzala si na sebe jen čisté spodní prádlo a jeho košili. Rozhodla se ho ještě chvíli provokovat. Jen od té věty 'všechno bude v pořádku' nad tím musela přemýšlet a pořád se jenom mračila. Ta situace, v které se ocitli se jí nelíbila. "Co bych měla udělat pro to, aby mě začali ve smečce.. brát?" Zeptala se ho hned po té, co ho ve srubu našla - nejspíše v kuchyni. Sice sou to smradlaví zablešenci, ale rozhodně tam bude bezpečněji než po boku jejího otce.

Kahn - 20. března 2017 11:23

soukromá zpráva od Kahn pro Spása Nechal ji se osprchovat a sám se mezitím omyl v potoce. Vždy byl odolný vůči zimně a chladná voda ho teď příjemně probudila. Smyla z něj krev a ostatní nepořádek a on se neubránil tichému zavrnění, když z potoku vylezl a chvíli nechal slunce, aby ho sušilo. Neobtěžoval se s převlékáním, až když vešel do chaty, natáhl na sebe šortky. Spokojeně zamručel, když si všiml jejího oblečení, ale jinak nic neřešil. Opřel se o kuchyňskou a linku a chvíli nad její otázkou přemýšlel. A dobře kryl, jakou radost mu tato otázka udělala. "Musela by jsi pár vlků přeprat. Nemusí jich být moc, když budou výše postavení, stačí jich pár. Pakliže jim ukážeš, že jsi nadřazená, budou tě uznávat i kdyby sebevíc nechtěli. Je to náš instinkt. Ale tohle musíš udělat sama."

Annabeth - 20. března 2017 13:01

soukromá zpráva od Annabeth pro Nadřazenost Stála tam naproti němu přes linku a trochu se nad jeho odpovědí zamračila. Ruce si složila pod prsy a chvíli přemýšlela. "Proč musíte všechno řešit silou?" Zakroutila jemně nesouhlasně hlavou a sedla si na volné místo na lince. "Nebudu se s nikým prát dokud mi k tomu nedá důvod." Ale pro ni nebude težké vyvolat rvačku, s jejím ostrým jazykem. Na Kahna možná přestala mít tolik narážek, ale to neplatí pro ostatní zablešence. "Jen sem si tak říkala, že i přes to bude ve smečce s tebou nejspíš bezpečněji teď, než mezi upíry." Lehce začala pohupovat nožkami ve vzduchu. Vlastně ani neví proč to řekla. Možná, aby mu vysvětlila, proč předtím ta otázka.

Kahn - 20. března 2017 14:56

soukromá zpráva od Kahn pro Adaptace Pobaveně se usmál, když se ozvala ohledně síly. "Vy nejste jiní. Jen si svou sílu dokazujete poněkud jinak." Zamručel a usmál se na ni. "My se porveme a tím to končí. Jen málokdo si udržuje nějakou křivdu. Nestojí to za to a zbytečně to oslabuje smečku." Vysvětlil jí a zamručel. Jen těžko si dokázal představit její rvačku s jiným dlakem, ale taky věděl, že je silná. I on měl občas na mále. Takže si o ni sice dělal starosti, ale jinak to moc neřešil. Tohle bylo na ní. "To je asi pravda." Kývl hlavou a znova pocítil lehkou radost z toho, že to uznala. Kdyby měla jít zpět k upírům, asi by se ukousal starostmi. "Navrhnu to smečce. Případné námitky budou projednány s tebou." Políbil ji na tvář a jemně ji objal kolem boků.

Annabeth - 21. března 2017 11:37

soukromá zpráva od Annabeth pro Rozhovor Zůstala sedět na lince a trochu se k němu přitulila, když jí políbil na tvář a objal kolem boků. Ne nějak moc, ale přisunula se blíže. "Jo, tak aby se to neprojednávalo půl století. Líbit se jim to nebude stejně nikdy." Zamračila se mírně. Musela s tím sice počítat, ale svoji hlavu má ráda tam, kde je, a že o ni ve smečce bude usilovat pořád někdo. A nemůže se přece pořád schovávat za Kahna. Jo kdyby to bylo naopak, upíři by se ho pokusili jistě nějak otrávit či zabít nějakým tímto způsobem, neradi si špiní ruce. Mají to oba dva těžké.. "Mluvil už tvůj otec se staršími, neposlal nějako zprávu nebo tak něco?" Je pravda, že měla trochu i obavy s tím, jak to starší vezmou. To, co tady Leonardo předvedl bylo kousek od vyhlášení války. Napadl je na jejich území bez nějakého důvodu a to se trestá. Kdo ví, jak se k tomu postaví. Ještě je tu ta možnost, že ty dva od sebe oddělí a upíři a dlaci si půjdou zase každý po svém.

Kahn - 21. března 2017 22:09

soukromá zpráva od Kahn pro Povídání Tiše potřásl hlavou nad její otázkou. "Nic. Pravděpodobně má teď moc práce s organizací bojovníků a lovců." Zamručel. "Zpravidla tohle dělám já, takže je možná trochu dezorganizovanej." Uchechtl se. "I když jsem mu kdysi sepsal, co má dělat v podobném případě. Uvidíme, jestli na to narazil." Pohladil ji po zádech a usmál se na ni. "Nenechám je ti ublížit, Annabeth." Zamručel tiše a pokud chtěla něco říct, přitiskl jí prst na rty. "Já vím, já vím. Jsi silná a tak všechno. Ale jsou věci, který by manžel měl své ženě říkat, ne?" Mrkl na ni a pak si ukradl polibek.

Annabeth - 21. března 2017 22:45

soukromá zpráva od Annabeth pro A další komplikace Zaposlouchala se do jeho slov. Byla z té nejistoty tak strašně nervózní a tak moc jí to štvalo. Do toho neměla dobrý pocit z toho, co se chystá, i když nevěděla, co to je. Tiše povzdechla a lehce se zamračila, když jí znovu oslovil jménem a mluvil tak.. láskyplně. Ano. nadechla se, aby vznesla protesty jakože, jí se přece nemůže nic stát a nějakej smradlavej pes si na ní nepříjde, ale když jí ta krásně umlčel.. Políbila ho na oplátku a v tom se ozval na příjezdové cestě zvuk přijíždějících aut. Docela zmateně se na něj podívala a pak seskočila z linky dolů, aby se hrdě narovnala. "Tohle není dobrý." Vydechla tiše. Ale třeba je obměkčí svými přednostmi, když má jen tu košili a spodní prádlo. Následně mohli slyšet, jak se auta zastavila, cvakli dveře a blížící se kroky. Annabeth instinktivně ustoupila o krok dozadu a sledovala dveře, které se následně bez klepání rozletěli. První vešel nejvýše postavený ze starších. Nadřazenost sama, jeden z neuznávanějších. Druhý vešel Kahnův otec a třetí otec Annabeth. Všichni se tam postavili do jedné lajny a zadívali se na ně. Někdo s přísným výrazem, někdo s lítostivým. Starší jen ke Kahnovi natáhne ruku s pergamenem, kde se pyšní ještě neponičená pečeť. Všichni mlčí.

Kahn - 21. března 2017 23:25

soukromá zpráva od Kahn pro Zpráva Zpozorněl, když uslyšel auta. Podobně jako ona, ani on nečekal nic dobrého, co by z toho mohlo vzejít. Neustoupil, na rozdíl od Annabeth, když se bez klepání otevřely dveře. Všechny tři přivítal zavrčením a měřil si je pohledem. Pergamen si od staršího převzal a s neblahým tušením si ho přečetl. Když se tak stalo, zbledl zuřivostí. Beze slova ho podal Annabeth a na rukou mu bylo vidět, jak se musí držet, aby se na všechny tři nevrhl. "Nepřipadá v úvahu." Zavrčel. "V žádném případě. Nikdy." Štěkl. "Kdo si myslíte, že jste?!" Postavil se před Annabeth, aby ji vlastním tělem chránil a naštvaně vrčel.

Annabeth - 21. března 2017 23:49

soukromá zpráva od Annabeth pro Zpráva Když si přečetl svitek, mohl se dočíst to, že sňatek byl s okamžitou platností rozvázán a považován za neplatný, stejně jako uzavřená smlouva o neútočení. To bylo vlastně hlavní sdělení, ale značilo to mnohem víc. Každý se teď musí vrátit ke svému a pokud tak neučiní, započne válka. Sama si od Kahna vzala svitek a očima prolétla text. Sama přestala dýchat a musela si to přečíst ještě jednou, než všechno správně pochopila. Zvedla oči a jemně chytila Kahna za zápěstí paže, aby ho uklidnila. Když se na ní podíval, jen jemně zakroutila nesouhlasně hlavou. Proti tomuhle rozhodnutí nemají nejmenší šanci. "Sbal si věci, odjíždíme. A probůh, vezmi si něco na sebe!" Vyrušil ticho ze strany tří starších mužů její otec. Ona sama nic neříkala, jen se na všechny v místnosti podívala a nakonec svému otci jen přikývla a pomalu se šourala do ložnice. Mezitím se ten hlavní starší, člen rady a zástupce řádu a vlády narovnal, když slyšel Kahna jak s ním jedná. "Chlapče, chceš se snad vzepřít starším?!" Mohl by si tím podepsat rozsudek smrti. Když se ta slova roznesla srubem, jen se zachvěla a zarazila se. Ohlédla se přes rameno a dívala se teď jenom na svého bývalého manžela, jelikož, i když si o asi nechce přiznat, byla připravená před něj případně skočit.

Kahn - 22. března 2017 17:05

soukromá zpráva od Kahn pro Rozsudek smrti Neustoupil ani o píď, když se předseda starších narovnal. Jen si ho dále měřil naštvaným pohledem. "Udělal jsem toho pro smečku tolik... Obětoval jsem jí celej svůj život." Tiše vrčel. "Ale jakmile začnu cítit byť jen jedinou trošku štěstí, přijdete a rozhodnete se mi ji vzít?" Zařval a praštil do linky, až se na několika místech porušila. "Jsem beta smečky, starší." Zavrčel. "A ano, tímhle se vám vzpírám." Podíval se mu zprudka do očí. Nezajímalo ho, že se tím vlastně připravil o život, že svých věrných ve smečce má jen několik a že většina půjde za radou. Co by to bylo zaživot, bez Annabeth? Sakra, konečně se s tím smířil, naučil se s ní žít a zamiloval se do ní...

Annabeth - 22. března 2017 20:59

soukromá zpráva od Annabeth pro Průšvih Stála u dveří do ložnice a dívala se na Kahna, který dál zuřil. Nasucho polkla, protože i za tak krátkou dobu ho zná poměrně dobře a její jasné, že si půjde za svým, ať už stojí proti jednomu nebo všem. Starší stál stále v pozoru ve své autoritativní póze, která jak se zdálo ničemu nepomohla. Jeho pohled se změnil na naštvaný, což mu bylo vidět v očích, kde se odrážel doslova vztek. "Jak se opovažuješ stavět se proti zákonu! Jsi vlkodlak, patříš k nim a ke své smečce. Tenhle sňatek byl jedním velkým zklamáním. Nikdy to nemůže fungovat!" Hrklo to v ní nejistotou, protože ještě chvíli a jistě po něm Kahn skočí. Rozhodla se neuposlechnout svého otce, i když po ní nespokojeně zavrčel, jakmile se rozešla zpátky ke Kahnovi. Byla u něj v mžiku vteřiny a jednu ruku mu položila na tvář a jednu na hruď. Případně na něj zatlačila, aby zacouval, pokud už se proti nim rozbíhal. "Hej hej.. klídek, jasné. Přece se nenecháš zabít." Dívala se mu do očí s prosebným výrazem. Ještě pořád je tu možnost, že zahrají jejich divadélko a mohou se potají sházet nebo spolu utéct ne? Ale to půjde jen v tom případě, že přežijí oba dva. "Annabeth odstup od něj!" Zavrčel zle Leonardo, ale ona ho nevnímala a jen se dál dívala Kahnovi do očí. "To stačí Kahne, sem tady. Nějak to..vyřešíme. Ale nesmíš se nechat zabít." Šeptala teď tak tiše, že ji mohl slyšet jenom on.

Kahn - 23. března 2017 12:07

soukromá zpráva od Kahn pro Oddělení Musel se držet, aby po starším neskočil. Ale když mu cestu zahradila Annabeth, starostlivě se jí podíval do očí. Věděl, že má pravdu. Ale nechtěl to. Odmítal to. Jemně sevřel její ruku ve svých. "Zrovna jsem tě získal... nechci tě zase ztratit." Zašeptal tiše a opřel se svým čelem o její. Viděl svého otce, jak odvrací zrak a pak poklepal na oba muže, kteří s ním byli. "Necháme je se rozloučit." Zamručel a oba odvedl. Leonarda popřípadě odtlačil ven. Ještě než odešel, vrhl po Kahnovi varovný a ustaraný pohled, než za sebou zavřel dveře. Jakmile byli pryč, Kahn pevně svou ženu objal a zoufale ji políbil. "Proč teď..." Zabořil svůj obličej do jejího krku a pevně ji objímal, jako by se bál, že mu zmizí z objetí.

Annabeth - 23. března 2017 13:06

soukromá zpráva od Annabeth pro Loučení Co se dělo za jejími zády nevnímala. Nikoho z těch tří mužů si teď nevšímala a očima visela v těch Kahnových. Jemně zakroutila hlavou, když se čel opřel o to její a nepatrně se pousmála. "Jsem jenom tvoje." Vydechla dlouze těsně po té, co on mluvil o ztrátě. Pro ni tohle rozhodně není konec, ale začátek něčeho nového. I když nebezpečného. Když zaklapli dveře, polibek mu dlouze oplatila a celým svým tělem se na něj natiskla. "Ber to jako zkoušku. Zvládneme to. Něco.. vymyslím." I když jí toho momentálně moc nenapadlo. "Pošlu ti zprávu jakmile budu moct." Konejšivě ho k sobě tiskla a jemně ho hladila po zádech v objetí.

Kahn - 24. března 2017 17:48

soukromá zpráva od Kahn pro Slib Chvíli ji jen držel u sebe a nic neříkal. Jeho pohled mluvil za vše. Starost o ni a láska, kterou k ní teď cítil. A smutek, že o ní musí přijít. Ale její slova mu dodala odvahy, proto po chvíli přikývl. "Něco vymyslíme. Znám pár míst, kde bychom mohli být nějakou dobu v bezpečí." Zamručel tiše a jemně ji políbil na tvář. Pak se od ní, s trhavým nádechem, odlepil a usmál se na ni. "Udělám co budu moct pro to, aby se znova uzavřelo příměří." Slíbil ji a rozcuchal jí vlasy. I když mu říkala, ať to nedělá.

Annabeth - 24. března 2017 23:34

soukromá zpráva od Annabeth pro Loučení Stála natisklá na něm a odtáhla se až poté, co to udělal on sám. Dívala se mu vcelku ublíženě do očí a nakonec do obou dlaní chopila jeho tvář a natáhla se, aby ho ještě políbila. "Hlavně se nenech zabít. Příměří za to nestojí." Vydechla tiše a políbila ho ještě jednou. Z venčí se ozvalo troubení auta, tak se nakonec sama stáhla, aby se došla obléknout a pobalit si to nejdůležitější. Když byla hotova, raději se na něj ani nepodívala a šla rovnou ven. K autu, u kterého stál její otec. Teprve teď, těsně předtím než usedla, se na Kahna ohlédla. Poté zmizela v autě.

Kahn - 25. března 2017 15:42

soukromá zpráva od Kahn pro Odjezd Nechal ji odjet, i když cítil neuvěřitelný vztek a bolest v srdci. Ale věděl, že ona má pravdu. I když se mu to nelíbilo. Když odjela, pomalu vyšel z chaty a vycenil naštvaně zuby na staršího rady, než se otočil k otci. "Asi je čas se vrátit domů, co?" Zamručel tiše a během vteřiny se přeměnil. "Půjdu sám. Za týden jsem doma." Obrátil pohled ke staršímu a odfrkl si. "Slaboši." Utrousil sám pro sebe, než se rozeběhl směrem ke své smečce. Ano, byl by tam mnohem rychleji autem. Ale potřeboval čerstvý vzduch, aby se zbavil toho vzteku, který ho neustále nutil zaútočit na staršího.

Annabeth - 25. března 2017 17:12

"Domů" Usadila se na zadním sedadle auta, na druhé straně od svého otce. Nedívala se na něj. Jen hodila nohu přes nohu, loket opřela o opěrku na dveřích a mlčela. Musela se kousat do jazyka, jinak by po otci vrhla sprchu ne zrovna milých slov. Dívala se ven z okénka. "No snad ti toho ještě není líto?" Zavrčel na ni skrze zaťaté zuby a díval se na ni. Ona si jen odfrkla s pozdviženou hlavou a stále se na něj nedívala. "Můžeš mi laskavě odpovědět?!" Dřímal v něm vztek, což bylo víc než jasné. Tentokrát se na něj podívala a dovolila si na něj na oplátku taky zavrčet. Volnou rukou stiskla kraj sedačky. "A co ti na to asi tak mám říct?! Lhala bych, kdybych řekla to, co chceš slyšet." Odsekla mu a znovu se dívala jak za okýnkem ubíhá cesta.

Annabeth - 25. března 2017 19:11

soukromá zpráva od Annabeth pro FOR KAHN Starší postával opodál a jen sledoval celou situaci a přiblble a spokojeně se usmíval. Nic neříkal. Auto s Annabeth zmizelo vcelku rychle a Bran jen starostlivě sledoval svého syna. Na jeho slova jen přikývnul. Bylo vidět, že mu ho je opravdu líto a chtěl mu dát prostor. Dokáže se o sebe postarat, to moc dobře věděl. Po té, co odběhl pryč i ostatní nasedli do aut a odjeli. Kolem srubu nastalo ticho a klid. Pokud se snažil slídit někdo kolem, mohl ještě cítit Kahnův a Annabeth pach. Jak se lesem blížil ke své smečce, mohl poznat pro něj známé pachy členů smečky. Jeden patřil eokonce Kathrine, vlčici, která do něj byla vždycky blázen. Což veděli snad všichni. Je jen otázkou času, kdy ho zaregistruje a půjde po něm.

Kahn - 26. března 2017 21:50

soukromá zpráva od Kahn pro Domů Cesta domů mu trvala trochu déle, než předpokládal. Převážně proto, že občas musel jít lovit či se zastavit, aby si odpočinul. Ale jinak byl téměř neustále v pohybu. Musel být, aby ze sebe ten hněv a tu nenávist dostal. Proto byl už poněkud klidnější, když se dostal ke smečce. Zaregistroval pach Kathrine, ale neřešil to. Tušil, že na ní narazí ale tak jako tak s ní nehodlal trávit příliš času. Tak trochu doufal, že jeho otec ho teď bude potřebovat jakožto taktika a administrátora. Proto se, jakmile dorazil ke smečce, přeměnil zpět do své lidské podoby a oblékl se do prostých kalhot a trika.

Kahn - 26. března 2017 21:56

soukromá zpráva od Kahn pro For Beth Když dorazila domů, mohla si všimnout, že i vztahy ostatních upírů vůči ní jsou teď poněkud vlažné. Snad jako by byla "nakažena" tím, jak trávila několik dní s vlkodlakem. A podle pachu s ním dokonce i spala! Každopádně zřejmě její sociální statut dosti poklesl během těch několika pár dní. Několik upírů rozneslo zprávy o tom, jak se ponejprv odmítla vrátit domů, a místo toho zůstat s tím zablešencem. Rozhodně jí to na oblíbenosti nepřidalo. Když vystoupila z auta, hned se k ní vrhla Alicia, jedna z jejích přítelkyň. Pokud něco takového mezi upíry vůbec může existovat. Hned ji objala. "Už jsi doma, teď už se nemusíš vlků bát. Muselo to být strašné."

Annabeth - 27. března 2017 13:37

soukromá zpráva od Annabeth pro Domove, sladký domove Ještě se ani nestihla rozkoukat a pořádně ani vystoupit a už u ní byla Alicia. Lehce se pousmála, protože ona byla si jediná, koho vlastně i docela ráda vidí. Přesto, když jí objala, ona se nezmohla ani k tomu kolem ní omotat ruce. Nechávalo ji to chladnou a jen tam stála jak kůl v plotě. "Ahoj Ali," vydechla tiše a počkala, až se odtáhne. "Vlastně možná bych byla raději tam, než tady." Rozhodla se mluvit na rovinu. Nehodlá se přetvařovat a nějak se zdráhat, i když by ji to mohlo dostat do značných problémů. Mluvila i dost nahlas, aby jí slyšel její otec. Byla však docela zvědavá, jaké pro ni má plány. Proč by jinak tolik usilovat o to, aby se s ním vrátila? Ohlédla se na něj přes rameno a poté se svou ladnou, houpavou, ale přesto rychlo chůzí rozešla ke svému pokoji. Na to, jak na ni ostatní civí a křiví nos nad jejím pachem, jelikož z ni je cítit ještě Kahn, si vůbec nevšímala. Však ona si mezi svými umí sjednat pořádek. "Připravte mi koupel." Zavrčela lehce na jednu ze služebných, co postávali u jejího pokoje. Dokonce i vycedila zuby, když viděla, že se slečna moc k něčemu nemá. "Ráda bych si po té cestě odpočinula."

Annabeth - 27. března 2017 13:55

soukromá zpráva od Annabeth pro FOR KAHN Když jsi dorazil do sídla, vše se zdálo při starým. Pár známých tváří se na tebe usmálo, někdo však zrak odvracel. I zde se zdálo, že se smečka dělá na dva tábory. Jeden s ním soucítí a druhý jím opovrhuje. Nikdo si však nedovolil nic říct a všichni mu uhýbali z cesty. Kathrine nikde cestou nepotkal a ono možná dobře. Hned by se mu věšela kolem krku. Ve svém pokoji měl ještě chvilku soukromí. Mohla se oblíknout, případně se na chvíli natáhnout, než se stejně ozvalo prosté zaklepání. Jeho otec to nebyl, ani nikdo ze sourozenců, ty mají jiný styl. Dveře se i přes to, že osobu za dveřmi nevyzval rozletěli a v nich stála právě Kath. Dobře urostlá, vysoká, svalnatá oproti drobné upírce, s kterou trávil poslední dny. Je vidět, že patří k vlkodlakům. "Kahne! Si zpátky, ještě že tak!" Přešla k němu a pevně ho stiskla v objetí. Chvíli trvalo, než se od něj odtáhla, aby se mu zadívala do očí. "Doufám, že teď ti ta nána konečně otevřela oči. Že upírům prostě věřit nemůžeš. Jistě v tom všem měla prsty taky. Už jenom ten její povedený tatíček. Nemůže být jiná." Odfrkla si a lehce mu položila dlaň na tvář, mile a něžně se usmála. "Ale už je dobře, sem tady."

Kahn - 05. dubna 2017 08:51

soukromá zpráva od Kahn pro Ubytování Když se oblékl, svým způsobem se těšil na chvíli soukromí. Ano, sice posledních pár hodin trávil v lese sám, ale potřeboval ještě vymyslet, jak vyřešit tu náhlou situaci a oddělení od jeho ženy. Ale tento plán mu překazilo zaklepání na dveře. Už podle pachu poznal, o koho se jedná. A měl sto chutí neotevřít. Nakonec tak ale udělal. City Kath nikdy neopětoval, ale snažil se k ní být milý, ačkoli trochu odtažitý. Ale teď ho přeci jen trochu iritovala. Zvláště, když ho objala. Toto objetí opětoval jen vlažně. A pak si ji vyslechl. V očích se mu objevil plamen vzteku, když urazila jeho ženu a zavrčel. Pohybem ruky smetl tu její ze své tváře. "Takhle o mojí ženě nemluv." Zavrčel. "Vypadni. Chci být sám." Otevřel jí dveře a chladně jí pokynul, aby odešla.

Kahn - 05. dubna 2017 09:08

soukromá zpráva od Kahn pro For Beth Služebné připravily koupel celkem rychle, i když bylo slyšet jejich šeptání a párkrát zaznělo jak Bethino jméno, tak jméno Kahna. Nicméně po chvíli se jedna ze služebných vynořila z koupelny, aby Beth oznámila, že koupel je připravena. Když se Beth vykoupala a popřípadě oblékla, měla asi hodinu klidu, než se ozvalo zaklepání na její dveře. O pár okamžiků později vešel její otec a chvíli si ji měřil pohledem. "Dostali jsme tě odtamtud právě včas." Zamručel káravě. "Budeme muset z tebe nějak dostat ten pach. Je zázrak, že jsem o tebe našel zájemce."

Annabeth - 05. dubna 2017 10:07

soukromá zpráva od Annabeth pro Další svazky? Nikam nespěchala a že si o ní služebné povídají? Tak ať, stejně s tim nic neudělá. Případný respekt si vydobude po svém, když bude potřeba. Koupel si užívala opravdu dlouho. Skoro se zdálo, že tam usnula, když se rozletěli dveře a ona vylezla již oblečená v noční košilce a županu po kolena. Pohodlně se usadila do křesla u okna a dívala se na měsíc na obloze. Přemýšlela nad tím, co by asi teď dělali s Kahnem.. Jistě by se nějak pošťuchovaly a určitě by tekla krev. Ze snění ji vytrhlo až zaklepání a následný hlas jejího otce. Ani se neobtěžovala vstávat nebo přerušovat to ticho, které mezi nimi nastalo. Prostě si počkala až s čím přijde on. To, co ji řekl ji však zježilo všechny chlupy na tělě. Naskočila ji husina a okamžitě na něj začala vrčet. Vyskočila do stoje a tělo se ji napjalo. "To nemůžeš!" V očích se ji leskl vztek a nejistota. "Ať už je to kdokoliv, nikdy ho nepřijmu." Hrdelné vrčení se dál dralo na povrch a bylo ji úplně jedno, že si dovoluje na svého otce.

Annabeth - 05. dubna 2017 10:18

soukromá zpráva od Annabeth pro FOR KAHN Kath stála uprostřed místnosti a jen se mračila, když ji tak okřikl a viděla ten jeho výraz. Ani to s ní nehlo. Jen se uchechtla dosti znechuceně. "To snad nemůžeš myslet vážně?! Ty si se fakt zabouchl, tak to je úlet.." A věnovala mu další z jejich úšklebků. Přešla k němu, nevnímaje to, že ji vyhodil a má otevřené dveře. "Už to není tvoje žena, tak se vzchop! Měl by sis vybrat jednu z nás. Alespoň na ni zapomeneš a nepochybně ti přineseme stejnou rozkoš jako ona. Ne li lepší." Najednou k němu mluvila vábivým hlasem, skoro jako by ho lákala a znovu se k němu přiblížila a položila mu ruku na tvář. "Postarám se o tebe, dám ti dětí kolik budeš chtít.."